Příruční slovník k dějinám KSČ [Svazek II. P — Z] [PDF]

Zitiervorschau

B

771,667

V

PŘÍRUČNÍ SLOVNIK

K DĚJINÁM

KSO Triple

I S R VE

1817

LIBRARIES

GAN

HT E ·

CI

OF

MICHI

)

Wit h SHiLn

NU I

MI

1

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK

K DĚJINÁM

KSČ

1

VYDANI PRIPRAVIL

ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

Preislistes olim dov‫ در‬. in C - S. chos

sro

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK K DĚJINÁM KSČ * SVAZEK II

P - Z

1964

NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ LITERATURY PRAHA

IN りつ )

.. A5 Kó

2 885 V ,2

REDAKČNÍ RADA :

Vladimir Krechler (vedoucí), Zdeněk Šel (zástupce vedoucího), Gustav Bareš, Antonin Faltys, Miroslav Klir, Jaroslav Koutek, Václav Lhota, Karel Pomajzl, Zoltán Rabay, Pavel Reiman , Karel Satran

LITERÁRNI REDAKCB : Erna Meissnerová

ONPL , 1964

605

Pa

?

Р Pacifisticko - demokratická éra -

ské politiky. Zároveň se imperialistické

označení pro historickou etapu ve vývý

státy snažily překlenout rozpory uvnitř

voji vnitřní a zahraniční politiky a

v ideologii kapitalistických států ko-

kapitalistického světa, tj. hlavně mezi vítěznými mocnostmi a poraženým

lem poloviny 20. let. Na rozdíl od

Německem , vytvořit pevnou jednot

předcházejícího období používala bur-

nou frontu imperialismu a připravit novou agresi proti SSSR .

žoazie některých států v těchto letech

umírněnějších forem vládnutí, nasa zovala své „ levější “ garnitury. To se

Pačes Josef (nar. 1856- v Srbíně

projevilo např. ustavením labouris-

u Kostelce nad Černými lesy, zemř.

tické vlády v Anglii v čele s MacDonaldem po volbách na sklonku r. 1923 a vítězstvím „ levého “ bloku pod vedením Herriota po květnových vol-

ženec anarchistického směru . Zřídil

r. 1905 v Nebrasce v USA ) – přívr a vedl v l. 1884–1885 v Hluboké u Li

berce tajnou tiskárnu , kterou udržo

bách r . 1924 ve Francii. V zahraniční

val s mnoha osobními obětmi. V tis

politice se projevil tento kurs určitým

kárně tiskl anarchistické letáky. Po

obratem od dosavadních násilných

vypátrání tiskárny policií byl zatčen a

metod řešení mezinárodních sporů

odsouzen spolu s Krištofem Černým

k metodě jednání, k volání po nastolení mírumilovných vztahů mezi státy.

a Janem Rampasem . Byl devatenáct let vězněn na Borech, z toho devět let

Tato politika byla výrazem počínající

v samovazbě. Tělesně i duševně zlo

tzv . dočasné (relativní) stabilizace kapi- men emigroval do USA , kde brzy talismu (viz ), která souvisela

-

v ob

zemřel.

lasti ekonomiky - s překonáním po

válečné hospodářské krize kapitalismu a s počínající konjunkturou . Imperialistické státy se zároveň pokoušely vytvořit jakousi „ jednotnou frontu“

Pakt čtyř - podepsán v Římě 15.6. 1933 Anglií, Francií a fašistickými státy Německem a Itálií. Uvedené státy zahájily jednání o této smlouvě

proti SSSR, i když se v této době, spekulujíce s oslabením SSSR zevnitř,

v období, kdy se projednával na mezi národní konferenci sovětský návrh na

neorientovaly na bezprostřední vá-

odzbrojení. Touto separátní diploma tickou akcí se pokoušely vytvořit jed notnou imperialistickou frontu dvou

lečné akce a některé z nich s ním i na-

vazovaly diplomatické styky ( viz Locarnská konference r . 1925 ). Pacifistické

táborů kapitalistických států, prosadit

fráze zakrývaly dramatické přesuny

hegemonii tohoto bloku v evropských

v mocenském uskupení předních imperialistických mocností, charakteri-

záležitostech a izolovat Sovětský svaz. Iniciativní návrh smlouvy, který před

zované ústupem Francie a nástupem ložil italský diktátor Mussolini, před anglo -amerického bloku do čela evrop-

pokládal revizi mírových smluv uza

Pa

606

vřených po první světové válce a KSČ v Brně, v l. 1945–1954 členem všestrannou podporu obnovy německého militarismu. Tato variace smlouvy se setkala s odporem ve francouz-

ÚV KSČ ; v 1. 1958-1962. členem komise stranické kontroly. Na XII. sjezdu KSČ ( 1962) zvolen členem

ském a anglickém parlamentě. Za zá-

ústřední kontrolní a revizní komise.

klad textu smlouvy byl proto přijat francouzský návrh, který formuloval

Panevropa - jeden z plánů na vy

otázky v rámci statutu Společnosti národů (viz). Průběh jednání ukázal, že vytvoření podobného paktu není

tvoření protisovětského bloku pod hegemonií Francie, vypracovaný r.

schopno odstranit vnitřní rozpory v táboře imperialistických zemí, kte-

1930 francouzským ministrem zahra ničních věcí Briandem . Skutečný smysl Panevropy, jež měla být fede

ré se ve 30. letech vyhraňovaly me-

raci 27 evropských buržoazních států ,

zi zeměmi otevřené fašistické dikta-

byl maskován plánem hospodářské spolupráce kapitalistických zemí a

tury (Německem a Itálil) a západními mocnostmi Anglií a Francií. O tom svědčila i skutečnost, že tento pakt nebyl nikdy ratifikován a nevstoupil v platnost. Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947, str . 337 a n .

společného boje proti krizi. Mimoto

měla Francie v úmyslu upevnit po mocí Panevropy své mezinárodní po stavení a dobýt hegemonie na evrop ském kontinentu. To ovšem narazilo

na odpor Anglie i Německa, a proto plán nebyl uskutečněn .

„Pakt proti Kominterně“ - viz Antikominterna

„ Palcát “ - týdeník vycházející v Táboře od r. 1945 (jako III. ročník )

Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947, str. 297 a n. Pangermanismus (všeněmectví) - reakční, krajně šovinistická politická

do r. 1950 jako orgán KSČ táborského

doktrina, hlásaná v 19. století nejagre

kraje. Ilegálně vycházel již za okupace.

sívnějšími představiteli německé bur žoazie a junkerů. Vyjadřovala expan zivní cíle německého monopolního ka

Paleček Josef (nar. 23. 2. 1902 ve

Vlkavě) – pracovník KSČ. V I. 1923

pitálu a jeho snahy po světovládě, roz

až 1927 člen Komsomolu , od r. 1925 člen KSČ. V 1. 1930-1932 byl oblastním tajemníkem KSČ v Mladé Bole-

šíření německého impéria a plány no

slavi, v l. 1935-1936 v Hradci Krá-

vého rozdělení kolonií. Pod záminkou

sjednocení všech Němců v jednom

státě usilovali pangermanisté nejenom o připojení Rakouska k imperialistic kému Německu, nýbrž o nadvládu ve

lové, v 1. 1936-1938 oblastním instruktorem KV KSČ Praha. Pro svou činnost byl perzekvován a vězněn . Za okupace pracoval ilegálně, r. 1940 byl zatčen a vězněn do r . 1945 v koncen-

nepatrná německá menšina. Úmysl uchvátit vedle velkých oblastí na vý

tračním táboře Buchenwald . V 1. 1945

chodě i některé západní země, jako

až 1950 zastával funkci vedoucího

tajemníka KV KSČ v Č. Budějovi-

Belgii a Nizozemsko, vedl k tomu, že i Holanďané a Vlámové byli na základě

cích , později byl tajemníkem Ky

jazykové příbuznosti počítáni k Něm

všech zemích , v nichž žila třeba jen

Pa

607

cům . Hlavním mluvčím pangerma-

zánské organizátorské desanty. Tyto

nismu byl Všeněmecký svaz, ustavený

organizátorské desanty byly 12-20člen

r . 1891. Pangermáni hlásali krajně nacionální, šovinistické ideje, nadřaze-

né skupiny českých, slovenských a

nost německého národa nad ostatními národy, rasovou „ teorüi“ .

budoucí štáby partyzánských oddílů . Partyzánští organizátoři byli k nám jednotlivě vysíláni z SSSR již od r.

Ridili se reakční idealistickou filo-

sovětských občanů , sestavované jako

sofii Nietzscheho, Schopenhauera aj.

1941. Nejvíce organizátorských de

Pangermáni byli inspirátory politiky německého imperialismu, která vedla k rozpoutání první světové války ( viz ). Po porážce Německa v první světové válce hlásali politiku revanšismu a přípravu druhé světové války. Hitlerov-

santů přicházelo na Slovensko v létě 1944 a do českých zemí na podzim 1944 a na jaře 1945. Organizátorské desanty silně ovlivnily rozvoj česko slovenského partyzánského hnutí, po dílely se význačnou měrou na vedení

ští fašisté, kteří r . 1933 uchvátili v Ně

Slovenského národního povstání i

mecku moc , využili pangermanismu k rozněcování nacionalismu a šovinismu. Po porážce německého impe-

Pražského povstání. Parašutisty k nám vysílala 'i londýn ská emigrační vláda ( viz Západní čs.

rialismu v druhé světové válce volají

buržoazni emigrace za druhé světové války ); neměli však organizovat party zánské hnutí, ale byli pověřeni vý lučně zpravodajskými úkoly. Měli za bezpečit vliv buržoazie v odbojovém hnutí, a tím jí zajistit právo zasahovat

pangermanisté v Německu i Rakousku po násilném připojení Rakouska k Ně-

mecku a hlásají soudobý revanšismus (viz též Revanšismus v západním Ně mecku ).

do budoucího uspořádání osvoboze

Panská koalice (též mezinárodní buržoazní nebo celně kongruová)

viz Koalice vládní o předmn. ČSR

ného státu . Literatura : A. Benčík, V. Kural,

J. Paulík, J. Šolc, Z. Štěpánek, J. Te sař, Partyzánské hnutí v ČSR za dru

Parašutisté v Československu za okupace. Za druhé světové války

hé světové války, vyd. 1961.

bylo na území ČSR použito parašu-

Parlament československý - viz Národní shromáždění Republiky česko

tistů jako výsadkového vojska r . 1944, kdy byla na frontách Slovenského ná-

slovenské ( 1918-1939 )

rodního povstání (viz) zasazena čs. paradesantní brigáda z SSSR . Jinak

Parlamentní kluby KSČ. Klub

byly u nás vysazovány malé skupinky poslanců KSČ i Klub senátorů KSČ parašutistů, v nichž každý jednotlivec byly ustaveny dne 17. 11. 1921 ( po slučovacím sjezdu KSC [viz ]). Oba

měl zvláštní úkol. Šlo především o parašutisty z SSSR , kteří k nám byli posíláni na základě příslušných česko-

kluby se vytvořily z dřívějšího klubu poslanců Čs. sociálně demokratické

slovensko -sovětských dohod, jednak

strany dělnické (levice) ( viz), v němž

jako zpravodajské desanty , které prováděly hloubkový průzkum pro potře-

pili ze sociálně demokratického klubu ,

by fronty, jednak jako takzvané party-

V čele Klubu poslanců KSČ stáli po

se sdružilo 22 poslanců , kteří vystou

1

Pa

608

stupně Boh. Šmeral, Jos. Haken, K. kluby buržoazních a reformistických Kreibich a Kl. Gottwald . Předsedy

Klubu senátorů KSČ byli Jos. Haken

a Boh . Šmeral. Organizační řád KSČ stanovil, že komunističtí členové parlamentu jsou povinni řídit se ve své parlamentní činnosti bezpodmínečně

stran zcela jiné poslání. Měly prosa zovat politiku už předem dohodnu tou v úzkém kruhu vedoucích před

stavitelů svých stran (viz „ Pětka “ a později podobné orgány) a pomoci klamat voliče. Poslanci museli ještě

pokyny ústředního (výkonného) výboru strany, jehož zástupce měl v klubu právo veta . Předsedové klubů byli potvrzováni ÚV . Cílem těchto usta-

před svým zvolením podepsat revers, že se při hlasování podřídí usnesením své strany, i kdyby s nimi nesouhla sili.

novení bylo dosáhnout toho, aby ko-

poslance, kteří nesplnili závazky vy

munističtí poslanci a senátoři na půdě parlamentu pevně hájili věc pracují-

plývající z reversu , zbavit mandátu. Tak byli např. zbaveni mandátu tři

Volební soud mohl dokonce

cího lidu, neodcizili se dělnické třídě poslanci nár. soc. strany, v čele a revoluční straně a důsledně využívali parlamentu jako tribuny pro organizování revolučního boje.

s B. Vrbenským , protože hlasovali 1. 1923 proti zákonu na ochranu repu bliky (viz ). Když kluby buržoazních

a reformistických stran takto „při Parlamentní kluby politických stran – zpravidla se v nich sdružo-

pravily“ projednávanou otázku, byla zařazena do programu výborů nebo

vali v předmn. ČSR poslanci téže pléna sněmoven. Toto jednání – ve strany. Činili tak proto, aby snáze

výborech i v plénu – bylo vlastně jen

prosazovali politiku svých stran v parlamentě. V parlamentě dvoukomorovém ustavovaly se kluby jak v poslanecké sněmovně, tak i v senátě. Po-

„ demokratickou ozdobou " , parla nášení libivých i opozičních řečí, určených pro důvěřivé voliče. Proti

slanecké kluby měly své orgány, ze-

licoměrné a protilidové politice bur

jména předsednictva, složená obvykle z vedoucích činitelů stran. Strany s nepatrným parlamentním zastoupením ustavovaly mnohdy společný

žoazních a reformistických parlament ních klubů vystupovali důsledně jen

mentní tribuna byla využívána k pro

komunističtí poslanci a senátoři sdru

žení v Klubu poslanců KSČ a Klubu

parlamentní klub ( např. v předmni- senátorů KSČ ( viz Parlamentní kluby chovském čs. parlamentě Klub po KSČ ). slanců Krajinské maďarské křesťanskosociální strany, Maďarské národní

strany a Spišské německé strany ). Jednací řád parlamentu vyhrazo val parlamentním klubům některá důležitá práva (např. právo předsedů

Literatura : B. Rattinger, Nástin ústav

ního vývoje předmnichovské republi ky, vyd. 1954.

Parlamentní volby – viz Volby v Československu

klubů odevzdat hlas při volbě sně

movních výborů za všechny členy klubu, poradní hlas předsedů klubů

Partyzánské hnutí v českých zemích a na Slovensku - bylo za

na schůzích předsednictva sněmovny

druhé světové války jednak velmi

apod .). Ve skutečnosti však měly

účinným nástrojem boje českého a slo

609

venského lidu za osvobození ze jha

Pa

vyslalo do vlasti řadu organizátor

nacistické okupace, jednak zabezpečo- ských partyzánských desantů ( viz valo proletariátu, který především vy- Parašutisté o Československu za oku monii v národní a demokratické revo-

tvářel partyzánské jednotky, hege-

pace), kolem nichž vyrostly nejdůleži tější české partyzánské oddíly a bri

luci. Péče o partyzánské hnutí byla

gády (brigáda Jana Žižky v Besky

jedním z nejdůležitějších úseků ilegální práce KSČ. a ) České země

dech , mistra Jana Husi, Jermak a Záře na Českomoravské a Drahanské vysočině, Smrt fašismu v Brdech atd .). Po odražení náporu gestapa v zimě

Příznivé podmínky pro partyzán-

1944/45 vyrostly hlavní partyzánské

ské hnutí a současně jeho objektivní

jednotky až na celky o několika stech

potřebu vytvořil vstup SSSR do války.

členů. Vyspělá česká partyzánská jed

Proto v této době moskevské -vedení

notka mívala menší lesní jádro, řadu

KSČ zaměřilo naše hnutí odporu,

místních oddílů a civilních pomocných

které se dosud orientovalo na nižší

sítí. V hlavních partyzánských oblas tech (Beskydy, Českomoravská a Dra hanská vysočina, Podbrdsko) nebo i v oblastech jiných , zejména na Krá lovéhradecku , Mělnicku a v Chřibech, vznikla řada samostatných jednotek

formy boje (viz např. Sabotážní činnost za okupace ; Stávkové boje v čes-

kých zemích za okupace ), na přechod k boji partyzánskému. Strana zdůrazňovala, že i pro tento boj je třeba

nalézt formy odpovídající našim podmínkám . Tak vznikly první zárodky partyzánských skupin, jako bylynapř. Zelený kádr, Rusavská skupina, Jiskra atd. III. ilegálnímu ÚV KSČ ( viz Ilegálni ÚV KSČ za okupace) se po-

vedli (podle neúplných dosud údajů )

dařilo r . 1943 partyzánské hnutí roz-

přes tři sta destrukcí na železniční

místních , často za účasti sovětských válečných zajatců. Několikatisícové partyzánské hnutí způsobilo okupan tům značné škody: partyzáni vázali mnoho jejich ozbrojených sil, pro

šířit, a to zejména na Podbrdsku a

dopravě atd ., způsobovali jim značné

východní Moravě. Organizoval vedle

ztráty na životech . Pro postupující

„ klasických “ lesních oddílů i místní partyzánské skupiny složené z legálně žijících občanů, a splnil tak pokyn moskevského vedení KSC , aby

Sovětskou armádu byla důležitá i zpra vodajská činnost jednotek. Partyzánské hnutí v českých zemích překonalo počáteční zaostávání a málo

partyzánské hnutí hledalo nejvhodnější formy pro naše podmínky. Rozsáhlé zatýkání sítě III. ilegálního ÚV

příznivé místní podmínky ( obtížný terén, velký počet německých ozbro jených sil, hustota obyvatelstva, ná

zabrzdilo na jistou dobu další rozvoj partyzánského hnutí v Čechách.

sledky Mnichova a kapitulace z r.

V první polovině r. 1944 se hnutí převážně omezovalo pouze na Mopartyzánské hnutí v českých zemích

stálá sabotáž partyzánského hnutí benešovskou buržoazil). (Viz Západní čs. buržoazni emigrace.) Zvláště v po sledním období války podařilo se spo

od podzimu 1944, kdy moskevské vedení KSČ za pomoci vlády SSSR

jit partyzánské hnutí v českých ze mích s partyzánským hnutím na Slo

ravu . Největší rozmach zaznamenalo

1939, velká vzdálenost od fronty ,

Pa

610

vensku. Bojové spojení vyjadřovaly

val ilegální bojové skupiny. Počátkem

četné vzájemné přechody partyzán-

r . 1942 vydal pro velitele a organizá

ských skupin . Zvláště za Slovenského

tory partyzánského hnutí směrnice

národního povstání (viz) tato činnost zintenzivněla. Jednotu bojových akcí vyjadřovalo také společné vedeni partyzánského hnutí na celém území

pod názvem Organizačný štatút Bojo vej jánošíkovskej družiny. Také Ohlas k 14. marcu 1942, vydaný ÚV KSS, obsahoval výzvu k organizování party

Československa prostřednictvím hlav-

zánských skupin .

ního štábu partyzánského hnutt (viz ),

Na východním Slovensku se ujal této

který vznikl za Slovenského národní-

činnosti Pavol Boroš, který v jarních

ho povstání. Partyzánské hnutí splnilo za druhé světové války v našich

měsících 1942 soustředil v poruban ských lesích asi 30 mužů i několik

zemích čestně svou úlohu v zápase za

žen . 7. 4. 1942 četníci zničili tuto

národní a sociální osvobození našeho

partyzánskou skupinu. V květnu 1942

lidu , bylo účinnou podporou rozma-

komunisté v Bratislavě zorganizovali

chu národní a demokratické revoluce v zápase za definitivní vyhnání fa-

Partyzánskou skupinu Janka Kráľa, která rozvíjela diverzní akce v Malých

šistických okupantů.

Karpatech. Jejím hlavním organizá torem byl komunista Alexander Mar

b ) Slovensko

kuš, který byl také autorem přísahy

Organizátorem partyzánského hnutí

slovenských partyzánů. V důsledku

na Slovensku od samého začátku byla

zrady byla skupina v červnu 1942

ilegální KSS, která podle pokynů moskevského vedeni KSC ( viz) vy-

četniky likvidována. V Liptově komu nisté budovali partyzánskou základnu.

tvářela podmínky pro přechod od niže

Na středním Slovensku v bansko

ších forem boje k formám vyšším ,

štiavnických horách založil partyzán

tj. i k ozbrojenému boji. Soustavně odhalovala skutečnou podstatu slovenského klerofašistického režimu a

skou družinu Ladislav Exnár. V polo vině r . 1942 bylo v Bojových jánoší kovských družinách asi 500 místních partyzánů. Jedním z úkolů těchto prvních partyzánských jednotek bylo

vedla houževnatou politickoorganizační práci.

Iproujařmený slovenský lid byla chránitrevoluční kádrypředfašistic porážka německých fašistů v zimní sovětské ofenzívě r. 1941-1942 vel.

kou policií. V této době se partyzánské hnutí na

kým povzbuzením . Rozmach stávkových bojů a sabotáží, nepokoje ve slovenském vojsku ukázaly, že proti-

rozšířilo . Příčin bylo několik : party

zánští organizátoři ještě neměli dost

fašistický boj sili. Tajná vysílačka Za

zkušeností, hnutí trpělo rozsáhlým

slovenskú slobodu, která byla zřízena

zatýkáním komunistů, hlavní brzdou

Slovensku ještě výraznou měrou ne

v SSSR na podporu slovenského proti-

pak byl neblahý vliv buržoazie. Teh

fašistického hnuti, upozorňovala na

dejší Slovensko bylo zemi převážně

potřebu aktivizovat bojové hnutí a vy-

malých a středních rolníků, kteří se

zývala k organizování Bojových jáno- sice začali zbavovat iluzi o „ sloven šikovských družin (viz). II. ilegálníském státě“ , ale ještě nebyli odhodláni ÚV KSS od podzimu 1941 organizo- proti němu aktivně vystoupit; až do

611

stalingradské bitvy kolísali. Proto londýnská teorie pasívního vyčkávání, „ až se to začne“ , plně odpovídala jejich stanovisku (viz též Západní čs. buržoazni emigrace ).

Vítězný postup Sovětské armády r. 1943 znamenal velikou vzpruhu pro další rozvoj partyzánského hnutí na

Pa

venského rolnictva se r . 1943 distan

covala od klerofašistické vlády a začala se zapojovat do protifašistického boje. V tomto období přelomu neměla stra na na Slovensku řádně fungující ústřední orgán. Existovalo reálné ne

bezpečí, že se stranou vybojované po zice a úspěchy v organizování proti

Slovensku. Moskevské vedení KSČ

fašistické jednoty na domácí půdě

na počátku r. 1943 vypracovalo usne-

rozplynou v oportunistické taktice,

sení o politické linii a nejbližších prosazované představiteli protihitle úkolech Komunistické strany Česko- rovské buržoazie. Proto moskevské slovenska, v němž byl kladen důraz vedení KSČ vyslalo na Slovensko na všestranné aktivizování co nejšir- K. Bacílka a K. Šmidka. Úkolem K. ších mas lidu a na bezpodmínečnou

Šmidka bylo sjednotit činnost organi

potřebu rozvinout ozbrojený boj proti

zací KSS a na základě politické kon

okupantům . IV . ilegální ÚV KSS na poradě 13. 2. 1943 v Novákách v du-

cepce KSC dosáhnout jednoty v ná

chu uvedených směrnic stanovil nej-

svém příchodu na Slovensko přispěl

rodně osvobozeneckém hnutí. Po

bližší úkoly národně osvobozeneckého K. Šmidke k sjednocení protifašis boje na Slovensku. Bylo rozhodnuto

tického boje zdola, obnovil spojení

zřídit při ÚV KSS štáb pro party-

se stranickými organizacemi a vytvo řil nový, V. ilegální ÚV. Další roz mach partyzánského hnutí vyžadoval:

zánské hnutí a oddělení pro organizování dělnických gard (viz Rudé gardy). Fašistické Ústredne štátnej bezpečnosti (viz ) se podařilo pro-

důsledně bojovat proti vlivům škod

střednictvím jejího agenta Handery, nasazeného do strany, získat rozsáhlé

odboje “, jehož podstatou bylo brzdit partyzánské hnutí, vyčkávat, až se

informace o hnutí a v dubnu 1943 přikročila k zatýkání funkcionářů stra ny. I když tím fašistická ÚŠB do sáhla určitého úspěchu, nepodařilo se

Sovětská armáda přiblíží k hranicím Slovenska, a uskutečnit „ povstání “

livé Benešovy koncepce „ branného

ve vhodné chvíli za pomoci vedení slovenské armády (viz ).

jízastavit národně osvobozenecký boj. Koncem r. 1943 se těžiště partyzán V místních a okresních organizacích ského hnutípřesunulo na východní byl již dostatek vyspělých soudruhů,

Slovensko. V giraltovském okrese za

kteří pokračovali v započatém díle. František Hagara, Albin Grznár,

pomoci okresního vedení KSS za

ložil partyzánskou skupinu Ludovít

Gejza Lacko a další, kterým se po-

Kukorelli. Později z této skupiny

dařilo vyhnout zatčeni, zorganizovali

vznikla slavná Čapajevova brigáda.

v horách partyzánské skupiny. K nim

V únoru 1944 mladý poručík Rudé

se přidávali vojenští zběhové a uprchlí

armády, kterému se podařilo uprch

sovětští zajatci. Slovenský lid v této

nout ze zajetí, Alexej Gavrilovič Je

době už vydatně podporoval party-

meljanov založil partyzánskou skupinu

zány i ostatní zjevné nepřátele fašistického režimu. Základní masa slo-

Pugačov. Dále vznikly skupiny v okre se Vranov a Bardejov, v Turci a na

Pa

612

Liptově. Partyzánské skupiny vyvíjely rozsáhlou agitační práci mezi obyva-

telstvem a vojáky. Nejen četné úspěšné diverzní akce, ale i sama existence partyzánských oddílů měla silný vliv na růst lidového hnutí odporu.

Když se r. 1944 přiblížila sovětská vojska k hranicím Slovenska, party-

vojáků a partyzánů. Ale až do vypuk nutí Slovenského národního povstání se nepodařilo koordinovat partyzánské akce s přípravami SNR na ozbrojené povstání. Protože se však dala očeká

vat vojenská okupace Slovenska kaže dým dnem , sešli partyzáni z hor a za

záni přešli do ofenzívy. Klerofašistická vláda ztratila poslední zbytky

čali osvobozovat vesnice a města. 25. 8. 1944 ozbrojili v Martině dělníky. 27. 8. 1944 osvobodili Ružomberok

své autority. V letních měsících r.

a příštího dne revoluční národní vý

1944 dozrály na Slovensku podmínky

bory spolu s partyzány uchopily moc

pro partyzánskou válku. Ale čs. londýnská emigrantská vláda a slovenská

na celém Liptovsku. Podobná situace byla na Pohroní a na horní Nitře.

odbojová buržoazie brzdily revoluční odhodlání slovenského lidu . Velmi vý-

29. 8. 1944 bojovaly partyzánské jed notky už proti nastupujícím němec

znamným opatřením moskevského ve-

kýmjednotkám . Začalo Slovenské ná

dení KSČ byla jednání Kl. Gottwalda

rodni povstání (viz ), jehož vedení se

s N. S. Chruščovem o přímé pomoci ukrajinského partyzánského štábu našemu partyzánskému hnutí. Podle této

rozhodující většina posádek slovenské armády. Na velké části slovenského

dohody ukrajinský štáb partyzánského hnutí vysadil v červnu 1944 na party-

území bylo skoncováno s fašistickým režimem a byla vyhlášena Českoslo

ujala SNR. K partyzánům se přidala

zánské základně v Polsku několik

venská republika. Partyzáni se účast

parašutistických skupin , které přešly na Slovensko. Sovětský svaz poskytl

nili bojových akcí na všech frontách osvobozené oblasti. Jednou z význam

partyzánskému hnutí nejen materiální pomoc, ale především vyslal parašutistické skupiny partyzánských orga-

ných operací partyzánských brigád byla obrana Turčianské kotliny, kterou

nizátorů na střední Slovensko. První

byla vysazena skupina npor. Veličky 26. 7. 1944 nad Liptovskou Osadou. V srpnu 1944 se vysadily další skupiny na Veličkově základně v Nízkých

armádní velení chtělo vydat bez boje. V Banské Bystrici byl vytvořen hlavní

štáb partyzánského hnutí ( viz ), který zaměřoval činnost partyzánských od dílů nejen na boj v osvobozeném území, ale i v týlu nepřítele. Partyzán

Tatrách. Slovenští vlastenci odcházeli

ské jednotky na východním , západ

v této době už houfně do hor, Velič-

ním i severním Slovensku osvobodily

kova, Jegorovova, Valjanského, Kali-

desítky vesnic a organizovaly party zánské základny. I po obsazení po

nova , Pálova, Sečanského a ostatní skupiny partyzánských organizátorů rychle rostly a stávaly se silnými bojeschopnými jednotkami. Za této , pro

vstaleckého území německou fašistic

jenského ústředí na Slovensku ener-

kou armádou partyzánské jednotky si v podstatě uchovaly svou bojovou sílu. Z rozpadlé povstalecké armády získaly nejvyspělejší část vojska, které s nimi pokračovalo v partyzánském

gicky připravovat společné vystoupení

boji. Počet partyzánských jednotek

povstání tak příznivé situace bylo úkolem Slovenské národní rady a vo-

613

Pa

neustále stoupal; počátkem listopadu 1944 na Slovensku bojovaly 4 party-

lová a Louis Chalain . Členem Ko muny byl i autor textu Internacionály

zánské svazy , 6 brigád a 27 samostat-

Eugène Pottier. Pařížská komuna rozbila starý, bur žoazní aparát a zvolila novou vlády založenou na principech proletářské

ných oddílů o celkovém počtu asi 18 000 bojovníků. Partyzánské jednotky vydržely v boji důsledně do konce,

poutaly značné síly fašistických vojsk

demokracie. Byla rozpuštěna stálá

a usnadňovaly postup Sovětské armá-

armáda a za jedinou brannou moc

dě. Partyzánské hnutí na Slovensku

prohlášena národní garda, složená

stejně jako partyzánské hnutí v čes-

z ozbrojených dělníků a občanů . Dále

kých zemích splnilo své poslání v ná-

Komuna uskutečnila odloučení církve

rodně osvobozeneckém boji našeho od státu a znárodnila všechny církevní statky. Vydala také řadu dekretů na lidu.

Literatura: A. Benčík, V.Kural, J. Pau-

ochranu práce dělníků a úředníků,

lík, J. Šolc, Z. Štěpánek, J. Tesař, Pařížská komuna uskutečňovala tato Partyzáni na Slovensku, čes. vyd. 1960.

opatření ve stálém boji s buržoazní Thiersovou vládou, která utekla do Versailles. Thiersově vládě poskytli

Pařížská komuna a její ohlas

přímou pomoc pruští interventi v čele 8 Bismarckem . Za jejich podpory

V našem dělnickém hnutí. Paříž-

vtrhla vojska buržoazní vlády 21. 5.

Partyzánské hnutí v ČSR za druhé světové války, vyd. 1961. S. Faltan,

ská komuna byla první, ještě neúplná

do Paříže a zahájila krvavý teror proti

a nepevná diktatura proletariátu . Trboké hospodářské a politické krize, po prusko- francouzské válce (viz ), kdy se plně projevily důsledky protinárodní

pařížským komunardům . Na bariká dách se bojovalo až do 28. 5. Po osmi denním hrdinném boji podlehli ob hájci Komuny obrovské přesile Thier sových vojsk. Komuna byla poražena,

politiky buržoazie, povstal 18. 3. pa-

protože francouzský proletariát neměl

vala od 18. 3. do 28. 5. 1871. Za hlu-

řížský proletariát asvrhl vládu bur- ještě dost zkušeností,nemělskutečnou žoazie. 28. 3. byla slavnostně vyhlášena Pařížská komuna.

Členové Komuny se dělili na blanquisty , kteří převládali v ústředním

výboru národní gardy, a na proudhonisty , mezi nimiž byli jednak členové

marxistickou revoluční stranu a new dokázal vytvořit svazek s rolnictvem . Boj pařížských komunardů byl prv ním pokusem o nastolení diktatury proletariátu , přinesl cenná poučení pro budoucí zápasy dělnického hnutí,

Mezinárodního dělnického sdružení Tyto zkušenosti byly teoreticky roz ( viz ), jednak kolektivisté, které vedl pracovány a zobecněny v díle Marxe Eugène Varlin . Významnou úlohu v Komuně měli někteří členové První

a Engelse (např. Občanská válka ve Francii aj.).

internacionály, jako madarský revo-

Pařížská komuna, tento první pokus

lucionář Leo Frankel, Charles Longuet, dále polský revolucionář, vrchní

o nastolení diktatury proletariátu, vy volala vlnu sympatií i mezi dělnictvem

velitel Komuny Jarosław Dąbrowski,

v Rakousko -Uhersku. S prvními zprá

Edouard Vaillant, blanquista, delegát v ministerstvu osvěty, Louisa Miche-

vami o vyhlášení Komuny byl v praž ském časopise „ Dělník “ otištěn ne

Pa

614

podepsaný článek Povstání pařížské,

sléze r. 1878 založily Stranu neopráv

vyjadřující plnou solidaritu českých proletářů s francouzskými. „ Stará garda “ , radikální křídlo pražské Malostranské besedy (viz Dělnické besedy), uspořádala oslavu Pařížské komuny. Zesililo stávkové hnutí. Např. liberecký hejtman byl donucen žádat, aby do města byla dána vojenská posádka, aby tak „ město bylo chráněno před

něných volit (viz ). Literatura : Dokumenty k počátkům dělnického hnutí v Čechách 1864 až 1874, sborník, vyd. 1961. M. Gosio rovský, Dejiny slovenského robotnic keho hnutia ( 1848-1918 ), slov. vyd. 1958. M. Reiman , Z prvních dob českého dělnického hnutí, vyd. 1958.

stávkujícími“ . Také na Kladně a v Ostravě stávkovali horníci.

Komuna zapůsobila na všechny proudy českého národního života . Vztahy

Pařížská mírová konference r .

1919 - viz Versailleský systém miro vých smluv

mezi socialistickým a konzervativním

Pařížská mírová konference r .

proudem v pražském dělnickém hnutí

1946 – viz Mirové smlouvy po druhé

se zostřily, nenávist měšťáckých stran

světové válce

k dělnickému hnutí vzrostla , vládní

perzekuce zesílila , ale dělníci nabývali

Pařížský zahraniční sekretariát

většího třídního sebevědomí. V Praze KSČ - bylvytvořen na základě usne časopis „ Dělnické listy “ . Tak se pod

sení moskevského vedení KSČ z těch to členů: J. Šverma, V. Široký a B. Köhler. Začal pracovat v létě 1939.

vlivem Pařížské komuny urychlil pro-

Jeho úkolem bylo vést organizaci Čs.

ces politického osamostatňování děl nického hnutí.

komunistů ve Francii, v čs. vojenských jednotkách a vůbec mezi komunisty,

Boj pařížských proletářů vyvolal i nové podněty v ideologické práci, což dokazovala řada článků průkopníků socia-

kteří emigrovali do západních zemí,

lismu (viz ), zabývajících se otázkami, které vyzdvihla do popředí Pařížská komuna (např. články J. B. Pecky). Podobně i v uherských zemích vyvo-

politicky ovlivňovat vývoj celé čs. zá padní emigrace. V červnu 1939 vydal Směmice o politické práci v zahraničí (viz). Po pádu Francie se vrátili J.

se dělníci shromáždění na táboře lidu na Pankráci rozhodli vydávat vlastní

napomáhat při spojenís domácí ile gální sítí strany a v neposlední řadě

laly zprávy o povstání v Paříži velikou

Šverma a V. Široký přes balkánské

aktivitu a projevy dělnické solidarity.

země do SSSR . B. Köhler se po vel

V Budapešti se zvedla vlna stávek a

kých obtížích dostal do USA , kde pra

demonstrací solidarity. Slovenští děl-

coval mezi čs. vystěhovalci do poloviny

níci se značnou měrou podíleli na

r . 1941 a poté odjel rovněž do SSSR .

těchto akcích. Dalekosáhlý význam (Viz Moskevské vedení KSČ .) pro rozvoj dělnického hnutí v uher-

Literatura : J. Křen , Do emigrace,

ských zemích měl příchod Lea Fran-

vyd. 1963. B. Laštovička, V Londýně

kela, bývalého vedoucího činitele Ko-

za války, vyd. 1960 ..

muny , do Uher v polovině 70. let.

Zdravé revoluční síly proletariátu

Pasivni rezistence. Této zvláštní

v Uhrách se kolem něho semkly a po-

metody boje bylo použito i v našem

Pa

615

dělnickém hnutí. Koncem října r . 1905

různějších oblastech Rakouska. Želez-

šismu. Název „ pátá kolona“ se zrodil za občanské války ve Španělsku (viz) v l. 1936-1939. Začátkem listopadu 1936 nastupovaly fašistické síly proti Madridu ve čtyřech kolonách : přes Casa de Campo, na Carabanchel

ničáři přísně zachovávali všechny

Bajo, ve směru Villaverde a po cestě

zahájili pasivní rezistenci železničáři na Mostecku , aby dosáhli zvýšení platů. V listopadu se připojilo k boji Mosteckých 25 000 železničářů v nej-

i ty nejzastaralejší - dopravní před- Somosierra -Madrid. Poslední koloriě pisy, což zdržovalo odbavování vlaků a nakonec ochromilo celou železniční

velel generál Mola. Jeden dopisovatel mu položil otázku, která z postupují

dopravu . Vláda musela ustoupit a vy-

cích čtyř fašistických kolon obsadí

hovět požadavkům železničářů. Jejich

Madrid . Mola odpověděl, že to bude

pasivní rezistence, která vypukla právě

„ pátá kolona“ , která je přímo v Mad

ve dnech nástupu dělnické třídy do boje

ridu. Fašisté se zklamali, „pátá kolo

za všeobecné volební právo , značně

na“ Madrid neobsadila, ale utrpěli

přispěla k prosazení tohoto požadavku (viz též Revoluce burž. dem , v Rusku v l. 1905–1907 a naše dělnické hnutí ).

porážku . Od té doby je názvem „ pátá kolona“ označováno podvratné fašistické hnu

Literatura: J. Doležal, J. Beránek,

t , zaměřené k fašistickému převratu

Ohlas první ruské revoluce v českých zemích , vyd. 1955. O. Kodedová, První ruská revoluce a její ohlas v čes-

uvnitř země nebo za války k rozvrá cení zázemí, aby se země snáze mohla

kých zemích , vyd. 1955.

bylo jako „ pátá kolona“ označováno protidemokratické hnutí německé menšiny vedené henleinovci (viz ).

Pašek Václav (nar. 12. 4. 1903 ve

stát obětí fašistického útoku . V ČSR

Skočicích , okr. Přeštice ) - dlouholetý

pracovník komunistického a odboro-

15. březen 1939

vého hnutí. R. 1921 vstoupil do KSČ.

Československa r . 1939

Od r. 1924 byl členem KV KSČ v Plzni. Od V. sjezdu KSČ je nepřetržitě členem ÚV KSČ . Ve 30. letech

konal se ve Pátý sjezd KSČ dnech 18. - 23. února 1929 v Praze

působil v řadě míst ve stranických

na různých místech : 18. 2. v sále

viz Rozbití

funkcích a jako komunistický novinář Čechie v Libni, 19. 2. v Národním ( v Plzni, Hradci Králové, Hodoníně aj.). Za okupace byl ilegálně činný.

domě na Vinohradech , 20. 2. v Obec

Po r. 1945 byl předsedou KV KSC v Havlíčkově Brodě, v Jihlavě, pak ved . tajemníkem KV KSČ v Plzni. Od r . 1946 je poslancem NS. VI. 1953

Domoviny v Holešovicích , 22. a 23. 2. v Národním domě na Smíchově. Zú častnilo se ho 176 delegátů ; s hlasem rozhodujícím bylo 124 delegátů a

ním domě v Karlíně, 21. 2. v sále

až 1957 byl tajemníkem ÚV KSČ. s hlasem poradním 52 delegátů.Sjezdu Od r. 1957 je členem předsednictva a tajemníkem ÚRO.

se zúčastnila delegace KI ( G. Henry kowski, Julian Leáski, D. Z. Manuil skij). - Program sjezdu: 1. Situace

„ Pátá kolona “ – podvratná činnost proti demokracii ve službách fa-

a další úkoly strany ( ref. B. Jílek , koref. Kl. Gottwald - B. Jílek se refe

Pa

616

rátu vzdal). 2. Odborová otázka :

a ) strategie a taktika hospodářských

bojů (ref. R. Slánský), b ) reorganizace MVS ( ref. R. Kohn ). 3. Výsledk: VI. kongresu KI ( ref. J. Guttmann ).

úplně vymýtit oportunismus, aktivi zovat celou stranu a rozšířit její ma

sový vliv. Vítězství bolševického revo lučního směru v KSČ bylo dovršeno vyhnáním pravicových živlů repre

4. Program KSČ (ref. P. Reiman ).

zentovaných jílkovci (viz) ze strany.

5. Zprávy z komisí. 6. Volby. R. 1928 prodělala strana těžkou krizi,

Literatura: Za bolševickou orientaci

zaviněnou jílkovským vedením , jehož oportunistická politika způsobila stra-

KSČ, sborník , vyd. 1953. Kl. Gott

wald, Spisy, sv. 1, vyd. 1950. J. Menclová, Vítězný sjezd, vyd. 1959.

ně četné porážky (viz např.Rudýder) V. Dubský, Historický význam V. a izolovala ji od mas. Proti této politice vystoupil bolševický směr, jehož před

sjezdu KSČ, ČSCH , 1959, str. 1-24.

ní představitelé vedení Kl. Gottwal-

Pavel Josef ( nar. 18. 9. 1908 v No vosedlech u Č . Budějovic) - pracovník

dem bojovali za novou , revoluční linii

strany. Revoluční směr musel přitom

KSČ. R. 1929 začal pracovat v Komso

rovněž překonávat kolísání části funkcionářů, kteří často měli dobrou vůli

molu ( viz ). R. 1932 vstoupil do KSČ. V l. 1935-1937 studoval na Meziná

jít správnou cestou revolučního boje,

rodní leninské škole v Moskvě. V l.

ale byli dezorientováni a těžko se zbavovali sociálně demokratických přežit-

1937-1939 bojoval jako dobrovolník v mezinárodních brigádách ve Špa

ků. Boj o revoluční charakter komunistického hnutí v Československu, za vytvoření strany nového, skutečně revolučního typu byl za pomoci

mitrov a na frontě u Barcelony velite lem brigády. ( Viz též Interbrigadisté

KI vítězně dovršen na V. sjezdu.

až 1943 byl internován v koncentrač

V. sjezd provedl rozbor mezinárod-

nich táborech ve Francii a v Africe.

nělsku. Byl velitelem praporu Di

českoslovenští ve Španělsku.) V 1. 1939

ního a vnitřního postavení ČSR a

VI. 1943-1945 bojoval v čs. vojenských

ukázal, že ČSR je imperialistickým

jednotkách na Západě ( viz). R. 1945 byl organizačním tajemníkem KV

státem. Hlavním úkolem komunistické

strany byl boj za svržení kapitalismu.

KSČ v Ústí n. L., v 1. 1946–1947

Sjezd současně podtrhl, že dělnická

vedoucím tajemníkem KV KSČ v Plz

třída v tomto boji má postupovat v jednotné frontě, kterou lze vytvořit jen v boji proti reformistic-

ni. V 1. 1947–1948 pracoval na ústřed

kým vůdcům . V. sjezd dal správnou linii boji za řešení rolnické a národnostní otázky. Linie strany vycházela z hlavního úkolu celého mezinárodního dělnického hnutí, jímž byl boj

ním výboru KSČ. V únoru 1948 byl velitelem Lidových milici (viz ). V 1 . 1948–1950 náměstek ministra vnitra

a potom krátce velitel Pohraniční

stráže. V únoru 1951 byl na základě nesprávných obvinění zatčen, vylou čen z KSČ a odsouzen do vězení.

proti imperialistické válce a za ochranu

V říjnu 1955 byl stranicky i občansky

prvního socialistického státu světa

rehabilitován .

Sovětského svazu . Předpokladem pl nění těchto úkolů bylo očištění a ze-

sílení komunistické strany. Bylo nutno

Pecka - Strahovský Josef Bole slav (nar. 19. 9. 1849 v Praze na

617

Strahově, zemř. 25. 7. 1897 v Chicagu v USA ) - jeden z předních průkopníků socialismu (viz) v českém dělnickém

Pe

proti jeho osobě. Ač J. B. Pecka ze mřel ve věku necelých 48 roků, za nechal velké dílo organizátorské, pro

hnutí a spoluzakladatel Českoslovanské pagandistické i proletářskoosvětové. sociálně demokratické strany (viz ). Pů-

Prekládal též dila klasiků marxismu

vodním povoláním dělník. Pracoval

a napsal řadu prací popularizujících socialismus (mj. Dějiny Pařížské ko

v textilkách a kovozávodech . Už

v mládí se seznámil se socialistickým

muny). Je autorem i několika sou

učením a stal se jeho nadšeným propa-

borů dělnických básní a písní.

gátorem . V Chleborádově Oulu ( viz) byl r. 1869 členem opozice proti měšťáckému nacionalismu. Ve vydavatelství „ Dělnických listů “ byl r. 1872 vedoucím činitelem socialistů,

kteří prosazovali revoluční orientaci proti stoupencům mladočechů. Pra-

coval neúnavně jako propagátor, řečník , publicista a organizátor dělnických schůzí. R. 1874 se zúčastnil ustavujícího sjezdu rakouské sociální demokracie v Neudörfelu ( viz Neudörfelský sjezd ). V témž roce se podílel na založení stranického časopisu

Permanentní stávka

viz Frie

dova skupina Perotiny - mechanické stroje inne

tištění barevných vzorů na tkaniny. Zavedení perotin r. 1844 v Porgesově továrně na Smíchově – při současném vydání nového sazebníku snižujícího mzdy tiskařů více než o 50 % se setkalo s bouřlivým odporem textil ních dělníků. Hnutí se rozšířilo na

další pražské závody. Protože továr níci odmítli stroje odstranit, vznikla

„ Budoucnost“ . Účastnil se sjezdů

stávka, která trvalaod 17. do 25.6.1844;

rakouské sociální demokracie a břev-

za této stávky dělníci perotiny rozbili.

novského sjezdu Českoslovanské soc. dem . strany ( viz). Byl postupně redak-

příčinou jejich zhoršeného postavení

torem dalších socialistických časopisů („ Organizace “, vídeňských „ Dělnic-

nejsou stroje, ale kapitalistický způ sob výroby. (Viz též Tiskaři kartounů .)

kých listů “ , „ Práce aj.). V 80. letech

Literatura : A. Klíma, Počátky čes kého dělnického hnutí, vyd . 1949.

byl stoupencem radikálního směru v rakouském dělnickém hnutí a při

Dělníci si neuvědomovali, že hlavní

kláněl se k anarchistickým názorům . Neustálá perzekuce ho donutila emi-

1895 v Praze)

grovat r . 1885 do USA. V Chicagu

a publicista. R. 1924 založil revui

redigoval nejprve anarchistickou „ Budoucnost“, později „ Práci“ a „Dělnické listy “ , soc. dem. „Právo lidu“.

„ Přítomnost“, která přes stále zdů

Pro neshody s americkými činiteli dělnického hnutí byl nucen vzdát se redigování dělnických časopisů. Z exis-

tenčních důvodů pracoval pak i v nesocialistických časopisech , což za-

Peroutka Ferdinand (nar. 6. 2. buržoazní novinář

razňovanou „ nezávislost" byla hlasa telkou buržoazní politiky „ hradní ho“ křídla čs. buržoazie (viz). Patřil k vůdčím ideologům protilidové kon cepce masarykismu ( viz ). Byl jedním

z propagátorů kapitulantských nálad a po mnichovských událostech r. 1938

vdalo příčinu především radikálním cynicky doporučoval hitlerofilské „ ře anarchistům k nenávistným výpadům 39 PMručni slovník

šení“ čs. otázky. Po r. 1945 byl redak

Pe

618

torem,,Lidových novin “ a řídil týde- vislostis projednáváním živnostenského ník „Dnešek", ve kterém ostře na-

řádu (viz) v Říšské radě rozšířili agitaci

padal lidově demokratický režim . Stal

i na malovýrobce. Nejvyššího úspěchu

se jedním z připravovatelů puče čs. reakce v únoru 1948. Po porážce pu-

dosáhla petiční akce v českých zemích , kde bylo získáno 16 000 z celkového

čistů emigroval na Západ, kde se

počtu 35 000 podpisů.

v cizím žoldu podílí na podvratných

Literatura: Zá. Šolle, Příspěvek k dě

kampaních různých skupin proti

jinám dělnického hnutí v Čechách

ČSSR .

v letech 1878-1882, vyd. 1960.

Peštuka Jan (nar. 3.5. 1906 v Kojetíně u Přerova, zemř. 29. 9. 1941 v Praze) -- funkcionář Komsomolu a

Petiční výbor „ Věrni zůstane me! “ – viz Nekomunistické odbojové skupiny

KSČ. Původním povoláním tesař. R. 1924 vstoupil do Komsomolu (viz) a téhož roku se stal i jeho sekretářem

sku . Po osvobození Československa

Pětileté plány v Českosloven

v Přerově. R. 1925 vstoupil do KSČ .

Sovětskou armádou přikročila děl

Roku 1927 byl povolán do ústředí

nická třída k uskutečňování sociálně

Komsomolu do Prahy. Podílel se na redigování „ Pravdy mládeže " . R. 1929

ekonomických přeměn . Prosadila sou

se stal krajským sekretářem KSM

lidové státní moci, znárodnění klíčo

v Brně. V 1. 1930–1932 pracoval jako krajský organizační sekretář KSČ

vého průmyslu a bank, rozdělení půdy nepřátel a zrádců bezzemkům a pracu

stavu národních výborů jako orgánů

v Ostravě. Jako osvědčený stranický

jícím rolníkům , politická opatření ke

pracovník byl povolán do Prahy, kde

zrovnoprávnění Čechů a Slováků, no

pracoval nejprve v I. kraji, pak v ústředí KSČ do r. 1938 na organizačním úseku. Po přechodu strany do ilegality pracoval pod krycími jmény Rolný

vou orientaci zahraniční politiky, za loženou na spojenectví, spolupráci a

vzájemné pomoci se Sovětským sva zem . Do února 1948 musela dělnická

a Patera a měl na starosti spojovací

třída a komunistická strana vynaklá

služby a prověřování kádrů. R. 1940 byl gestapem zatčen a uvězněn na

dat mnoho sil v boji proti reakci, která

Pankráci. Po vyhlášení stanného práva

Avšak již tehdy byly kladeny první

usilovala o obnovu kapitalismu u nás.

v září 1941 byl odsouzen k smrti a týž

základy nového, socialistického Česko

den v Praze popraven .

slovenska. Znárodněním byl položen

Petiční akce dělníků za vše-

obecné hlasovací právo - masové hnutí organizované sociálními demo-

základ socialistického sektoru (viz So cialistické přeměny v Československu ). Pozemková reforma, provedená v l. 1945-1948 ( viz Revize první pozem

kraty z rozhodnutí sjezdu strany' kové reformy), spolu s dalšími opatře v Dlouhém Mostě (na podzim 1878).

Sociální demokraté vysvětlovali význam všeobecného hlasovacího práva v dělnických časopisech , stranických organizacích i v osobní agitaci. V sou-

ními v zemědělství upevnily svazek dělníků a rolníků. Splněním dvoule

tého hospodářského plánu (1947–1948) ( viz) bylo obnoveno národní hospodář ství, silně poškozené za války, a uči

Pe

619

něny první kroky k industrializaci Slovenska (viz). Pracující lid získal první zkušenosti ve správě státu a řízení národního hospodářství. Avšak v plné

zace vesnice formou združstevňování

šíři bylo přikročeno k výstavbě socialismu až po únorovém vítězství, kdy moc definitivně přešla do rukou děl-

rolnických hospodářství na základě dobrovolnosti za současně probíhající kulturní revoluce na vesnici.

nické třídy.

Při vypracovávání směrnic prvního pětiletého plánu se předpokládalo, že

Ve shodě s objektivními tendence-

obyvatelstva v příštích letech. Sou časně se socialistickou industrializací vytyčila KSČ úkol postupné kolektivi

mi společenského vývoje vytyčil IX .

v 1. 1949-1953 se zvýší průmyslová

sjezd KSČ r . 1949 generální linii bu-

výroba o 75 %, zemědělská výroba

dování socialismu. K budování socia-

o 16 %, stavebnictví o 130 %, želez

lismu jsme přistupovali za existence tři ekonomických sektorů (viz ). Další

niční doprava o 39 %. Počátkem 1. 1951 strana a vláda stanovily vyšší

vývoj nezbytně směřoval k vybudo-

úkoly první pětiletky. Bylo urychleno

vání jednotné, socialistické ekonomi-

tempo růstu průmyslové výroby, ze

ky. Tento historický úkol bylo možno

vyřešit jedině socialistickou industriali-

jména těžkého průmyslu; přikročeno k rozšíření surovinové a energetické

zací ( viz) a přestavbou zemědělství na

základny, k urychlení industrializace

socialistických základech. Průmyslzdaleka nestačil potřebám naší socialis-

hmotné a kulturní úrovně lidu. Zvý

tické výstavby. Základem hospodář-

šené úkoly byly v posledních třech

ské politiky pro nejbližší léta se stala první pětiletka ( 1949–1953). Byla

letech pětiletky úspěšně

orientována na přestavbu a další vý-

dvojnásobku ve srovnání s r . 1948:

stavbu národního hospodářství s před nostním rozvojem těžkého průmyslu,

Vývoj průmyslové výroby v ČSR

Slovenska a k zvýšení tempa růstu

splněny.

Objem průmyslové výroby dosáhl

v l. 1949–1953 (v % )

zejména strojírenství. Přednostní roz

voj těžkého průmyslu vytvářel ne zbytné předpoklady pro vybudování materiálně technické základny socia-

lismu, pro přestavbu zemědělství, vybavení dosavadních průmyslových od-

1948

1949

1950

1951

1952

1953

100

114

132

150

177

193

Úspěšně byl splněn i základní úkol socialistické industrializace

rozvoj

ných oborů rozsáhlými základními fondy a pro zprůmyslnění zaostalých oblastí země, zejména Slovenska.

těžkého průmyslu, zejména strojíren ství. Tím se změnila struktura prů myslu. Podíl výroby výrobních pro středků na celkové průmyslové vý robě se zvýšil z 57,6 % r. 1948 na

větví, zemědělství a nově vybudova-

Upevňoval sílu a obranyschopnost

62,3 % r . 1953. Objem strojírenské

země, umožňoval vymanit naši zemi z hospodářské závislosti na imperialistických státech a začlenit ji do sys-

výroby vzrostl během pětiletky téměř třikrát. Pěkných výsledků bylo dosa ženo i v socialistické industrializaci

tému socialistické mezinárodní spolu-

Slovenska, jehož průmyslová výroba byla ke konci pětiletky 4,5krát větší

práce a rozhodujícím způsobem ovlivňoval vytváření materiálních předpokladů pro zvyšování životní úrovně

než za předmnichovského Českoslo venska. Zatímco r. 1937 činil na Slo

Pe

620

vensku poměr průmyslové výroby

letce. Významnou úlohu při tom měl

k zemědělství 34 : 64, změnil se za pětiletku nå 67 : 33. V průběhu pětiletky byl kapitalistický sektor odstra-

též úmysl strany sladit časově začátek

něn ze všech od

tví národního hos-

druhé pětiletky s termíny socialistic kých států , jejichž perspektivní plány končily r. 1955.

podářství s výjimkou zemědělství.

Na základě dosažených úspěchů v ná

Podíl socialistického sektoru na ná-

rodním hospodářství přijala celo státní konference KSC r. 1956 směr

rodním důchodu vzrostl na 89 %.

Také na cestě socialistické přestavby vesnice jsme pokročili, 6679 JZD III. a IV. typu obhospodařovalo společně se státními statky 40,8 % orné půdy. Při celkovém příznivém vývoji národního hospodářství se vedle úspěchů objevovaly i potíže, které bylo nutno překonávat. Koncem první

nice druhého pětiletého plánu na l. 1956-1960. Stanovily v podstatě úkol dobudovat materiálně výrobní zá

kladnu socialismu, dosáhnout rozho dující převahy socialistického sektoru v zemědělství a zabezpečit další vze stup hmotné a kulturní úrovně obyva telstva na základě upevňování socialis

pětiletkynastaly i některé nedostatky.

tických výrobních vztahů a rozvoje

Nepodařilo se nám plně odstranit všechny disproporce v národním hospodářství, které jsme převzali po ka-

výroby, zejména růstem společenské produktivity práce. Do r . 1958 byla v podstatě dobudo

pitalismu. K nim se přidružily i ně-

vána materiálně výrobní základna so cialismu. Na základě dosažených vý

které disproporce vzniklé uvnitř rozvíjející se průmyslové výroby. Tyto

potíže a nedostatky vedly.vposledních

sledků XI. sjezd KSČ ( 1958) oriento val pracující na dovršení socialistické

letech pětiletky k zpomalení tempa

výstavby v naší vlasti.

růstuosobníspotřeby a přechodně zpo-

V letech 1956-1960 pokračoval rychlý rozvoj našeho národního hospodářství.

malily i tempo naší socialistické vý

stavby. KSČsi jich byla plně vědoma a věnovala jim mimořádnou pozor-

Národní důchod se zvýšil r. 1960 ve srovnání s rokem 1955 podle

nost. Na četných zasedáních ústředního výboru prováděla jejich rozbor,

předběžných údajů o 41 %. Socialis tický sektor se r . 1960 podílel na jeho

ukazovala, jak je konkrétně řešit, a

tvorbě 96 % (ve srovnatelných cenách

orientovala pracující na jejich odstraňování. K jejich řešení zvlášť významně přispěl X. sjezd KSČ r. 1954. Při hodnocení tehdejší situace v národním hospodářství se KSČ rozhodla

k 1. 4. 1955). Podle zákona o druhém pětiletém plánu se měl v letech 1955 až 1960 zvýšit objem průmyslové výro by o 54 %, zemědělské výroby o 27 %, nákladní železniční dopravy o 61 %,

nepřistoupit přímo na dalšímu pětile-

nákladní automobilové dopravy o 55 %,

tému plánu, ale v letech 1954 a 1955

konání disproporcí v národním hospo-

stavebních prací prováděných sta vebními podniky o 57 % a celkový objem investic o 70 % . Ve skutečnosti vzrostl objem průmyslové výroby 0 66 %, stavebních prací o 74 % a

dářství a na vytvoření předpokladů pro jeho rovnoměrný rozvoj vdruhé pěti-

celkový objem investic o 90 %. Objem nákladní železniční dopravy vzrostl

řídit národní hospodářství podle ročních plánů a využít tohoto období k soustředění úsilí pracujících na pře-

Pe

621

jen o 50 % v důsledku omezení neekonomických přeprav a přesunu

Mezinárodní podmínky dovršení vý

stavby socialismu v ČSR , vyd. 1959.

části přepravy na silniční dopravu. Objem nákladní automobilové dopra-

„ Pětka “

neústavní pětičlenný

vy vzrostl o 88 % . Úkoly druhé pětiletky nebyly splněny v zemědělství,

orgán koaličních stran : Čs. soc. dem . strany dělnické, Čs. nár. soc. strany,

kde se výroba zvýšila zhruba o 11 %

agrární strany, Čs. nár. dem. a Čs.

Zvýšená výroba průmyslu umožnila

strany lidové (všechny tyto strany viz zvláštní hesla ). „ Pětka“ vznikla

zajistit rozšířením vývozu průmyslových výrobků dostatečné množství potravin pro obyvatelstvo dovozem ze

v polovině r . 1920, kdy zástupci těchto stran ( Bechyně, Stříbrný, Švehla, Ra

zahraničí. Bylozapočato s rozsáhlou

šín, Šrámek) se začali scházet k taj

rekonstrukcí v průmyslu , dopravě a

ným poradám o dalším společném

zemědělství, která povede k vytvoření

postupu proti vzrůstajícímu revoluč

v podstatě nové výrobně technické základny. Dalekosáhlé revoluční přeměny na

byla „ pětka “ , která zajišťovala maxi mální stabilitu kapitalistického pan

nímu hnutí. Od té doby až do r. 1926

staly i na vesnici. Združstevňování ství v ČSR, skutečným rozhodujícím vesnice bylo v podstatě dokončeno.

orgánem v republice. Bezzásadovost

Podll socialistického sektoru na zemědělské půdě se zvýšil ze 42,6 % r. 1955

koaliční politiky vyjadřovalo heslo , kterým se řídila práce „ pětky" : „ Do

na 88,0 % r . 1960. V průběhu sociali-

hodli jsme se, že se dohodneme.“

zace se zemědělská výroba zvýšila téměř o třetinu při současném růstu životní úrovně rolníků. Vzestup země dělské výroby byl dosažen při součas-

„ Pětka“ předem v důvěrných jedná ních posoudila všechny závažnější otázky, které měly být projednávány v parlamentě. I ve sporných věcech

ném poklesu počtu stálých pracovníků v zemědělství o 26,2 % . Zároveň s hospodářským rozvojem země se vytvářely potřebné materiální předpoklady pro neustálý růst životní úrovně

muselo být dosaženo souhlasu všech pěti koaličních stran . Jejich poslanci byli pak povinni pro stanovisko „ pětky “ jednotně hlasovat. R. 1926, kdy sociální demokracie a nár.

obyvatelstva ( viz Životní úroveň v

socialisté přešli do opozice, vznikla čis

CSSR ). Slovensko, z něhož česká

tě buržoazní koalice všech národností

buržoazie učinila agrární a surovinový

a „ pětku “ vystřídala „ koaliční osmič

přívěsek českého průmyslu a zdroj

ka“. Tím byl parlament vlastně vy

levných pracovních sil, se stalo hos-

řazen a rozhodující úlohu hrál tento

podářsky vyspělou zemí s novým ,

neústavní orgán. (Viz též Parlamentní

technicky vysoce vybaveným průmys-

kluby polit. stran .)

lem a s rozvíjejícím se zemědělstvím .

Literatura: J. Křen , Ceskoslovensko

Za druhé pětiletky vzrostla průmyslo-

v období odlivu poválečné revoluční

vá výroba na Slovensku o 90 %. Proti

vlny a upevňování panství buržoazie

I. 1937 se r. 1960 více než zdesateronásobila.

vensko v období dočasné a rela

Literatura: Stručný statistický pře

tivní stabilizace kapitalismu, vyd.

hled 1945-1960 , vyd. 1960. V. Petr,

1957.

1921-1923, vyd . 1960; Ceskoslo

Pe

622

propukla Petrolejová aféra v prvních měsících r. 1924. Bylo zjištěno, že národně socialistický ministr

německého a mezinárodního komu nistického hnutí. R. 1894 vstoupil jako truhlářský dělník do Svazu německých

pošt a telegrafů Al. Tučný podepsal . 1921 smlouvu o využití naftových

dřevařských dělníků, později se stal jeho předsedou. Členem sociálně de

zdrojů na území ČSR se Standard Oil Company na základě rozboru vy-

r . 1895. R. 1905 byl zvolen poslancem

mokratické strany Německa je od

pracovaného geologem této společe

parlamentu svobodného města Brém

nosti. Tato smlouva byla pro americ-

a o rok později se stal tajemníkem brémské organizace sociálně demokra

kou společnost neobyčejně výhodná,

dávala jí možnost blokovat pokusné tické strany. Od r . 1910 pracoval jako vrty i těžbu nafty na čs. území. Spolu

druhý tajemník ústřední osvětové

s tím jí zaručovala přednostní povo-

komise strany v Berlíně. V této funkci

lení při dovozu nafty a naftových vý-

svým nekompromisním bojem proti

robků do ČSR . Agenti společnosti za-

revizionistům a oportunistům ve stra

platili při této příležitosti kolem ně si získal oblibu a autoritu u němec 7 000 000 Kč úplatků různým vý- kých dělníků . Od počátku první svě znamným buržoazním představitelům tové imperialistické války byl aktiv (viz též Korupční režim ). ním stoupencem Liebknechtova smě ru . Byl jedním za zakladatelů Svazu

Pfeiferová Karla (nar. 23. 3. 1886

spartakovců ( viz ). Za protiválečnou

ve Vysokém n . Jiz.) - dlouholetá stra-

činnost byl vězněn a poté poslán na

nická a odborová funkcionářka. Roku 1910 jako textilní dělnice začala pra-

frontu. Z fronty uprchl do Holand

ska, kde spolupracoval při vydávání

covat v odborovém hnutí. R. 1921. protiválečného časopisu, který byl vstoupila do KSČ . Od r. 1921 byla ilegálně dopravován do Německa. Po funkcionářkou a od r . 1931 předsed- skončení války spoluzakládal s K. kyní odborového svazu textilních dělníků ; vedla mnohé stávkové boje.

Liebknechtem a R. Luxemburgovou Komunistickou stranu Německa ( viz ).

R. 1929 byla zvolena do ÚV KSČ .

Později úzce spolupracoval s E. Thäl

V l. 1935-1938 byla senátorkou . Na

mannem , kolem něhož se seskupilo marxisticko -leninské jádro KSN . Po

počátku okupace emigrovala na pokyn

strany do Londýna, kde pokračovala

uvěznění E. Thälmanna ( 1933) převzal

ve stranické práci. Po osvobození se stala předsedkyní odborového svazu zaměstnanců v průmyslu textilním a

W. Pieck vedení strany, v jejímž čele fašismu. Byl rovněž od r. 1928 členem

kožařském ; později generální tajemnicí Mezinárodního odborového sdru-

exekutivy Komunistické internacio nály a od r. 1935 členem şekretariátu

žení kožařů při SOF. V I. 1949-1954 byla členkou ÚV KSC, v l. 1948-1954

EKI. V této funkci spolupracoval s předními vůdci mezinárodního děl

poslankyní NS.

nického hnutí, mj. i s Kl. Gottwal

stál v nejtěžších dobách boje proti

dem. Za druhé světové války se Pieck Wilhelm (nar. 3. 1. 1876

v SSSR zúčastnil organizování boje

v Gubenu v Německu, zemř. 7. 9.

proti hitlerovskému fašismu. Z jeho

1950 v Berlíně) – přední pracovník

iniciativy vznikl německý Národní

623

Pi

výbor „ Svobodné Německo“ , který vysvětloval německým zajatcům poli-

kým provokacím , k nimž došlo v době, kdy byl president Beneš na své první

tickou situaci a ukazoval jim cestu , jak

oficiální návštěvě na Slovensku. Na

hájit skutečné zájmy německého lidu. Po zničení hitlerovské moci stál W.

opak sám Beneš poslal sjezdu tele gram , v němž přál luďákům mnoho

Pieck v čele Komunistické strany Ně úspěchů. Piešťanský sjezd byl začát mecka v sovětské okupační zóně a byl

kem otevřených separatistických úto

zvolen předsedou Německého lido-

ků ludáků proti celistvosti republiky a

vého kongresu. Po sloučení KSN a sociálně demokratické strany ve východním Německu byl spolu s Otto

buržoazně demokratickému zřízení Ceskoslovenska, jakož i nezastřených

snah o dobrovolné podřízení Česko

Grotewohlem zvolen předsedou Jed-

slovenska fašistickému Německu .

notné socialistické strany Německa

Literatura: I. Stanek , Zrada a pád,

( viz ). Presidentem Německé demo-

čes. vyd. 1958. M. Filo, Boj KSČ na Slovensku za obranu republiky v ro koch 1937-1938, slov. vyd. 1960.

kratické republiky byl W. Pieck od jejího založení v říjnu 1949 až do své smrti; zároveň byl členem politického byra ÚV.

Pik Luděk (nar. 18. 5. 1876 v Pra ze, zemř. 18. 5. 1948 v Plzni) - sociál

Piešťanský (VII.) sjezd luďáků –

ně demokratický pravicový politik.

konal se 19. - 20. 9. 1936. Na tomto

sjezdu se ludáci (viz Hlinkova sloven-

Původním povoláním holič. Od r. 1901 byl v Plzni redaktorem časopisu

ská ludová strana) otevřeně přihlásili k fašistické ideologii, žádali zrušení československo -sovětské smlouvy z r.

„ Nová doba“, později krajským dů věrníkem sociální demokracie západ

1935 a uzavření spojenecké smlouvy

poslancem vídeňské Říšské rady za soc. dem . V 1. 1918-1920 byl členem revolučního Národního shromáždění

s fašistickými státy, zejména s beckov-

ským Polskem a horthyovským Ma-

ních Čech. V 1. 1907 a 1911 byl zvolen

darskem . Vůdcové ludáků přímo vy-

a vl. 1920–1938 poslancem . Byl místo

hlásili, že se zapojují do protikomunis-

předsedou Československé sociálně de

tické fronty poboku národů vedených

mokratické strany dělnické (viz ), v l.

„ křesťanskými zásadami“ , čímž mysle . li fašistické státy. Ve vnitřní politice apelovali na vládu, aby energičtěji a rozhodněji potlačovala všechno revoluční a pokrokové, a vystoupili s demagogickými autonomistickými po

1919-1939 starostou Plzně, členem ředitelství Spořitelny města Plzně, členem správní rady škodových zá vodů a jiných kapitalistických pod niků , předsedou různých organizací.

žadavky slovenského sněmu, sloPionýrská organizace ČSM venských soudů atd. Žádali, aby na masová dětská organizace v ČSSR . Slovensku byly rozmístěny slovenské pluky, kterých zamýšleli zneužít pro své cíle. Sjezd byl zaměřen ostře proti-

Navazuje na revoluční tradice prole tářského dětského hnutí v předmni chovském Československu (viz Mladi

demokraticky, protičeskoslovensky a průkopníci, Skautské proletářské orga zejménaprotikomunisticky. Státní aparát neučinil nic, aby zabránil ludác-

nizace v předmnichovské ČSR ). Byla ustavena 24. dubna 1949 na slučovací

Pi

624

konferenci Svazu české mládeže a

Pittsburská dohoda – pod tímto

Svazu slovenské mládeže jako masová dětská organizace pracující pod vede-

názvem je známa dohoda uzavřená v Pittsburgu v USA 30. 5. 1918 mezi

ním Československého svazu mládeže

českými a slovenskými buržoazními krajanskými organizacemi ve Spoje ných státech amerických za přítom

(viz ). Pionýrská organizace sdružuje děti od 8 do 15 let. Vstup do PO je

dobrovolný. Od žáků, kteří vstupují

nosti Masaryka jakopředsedyČeskoslo

do PO , se vyžaduje, aby svědomitě plnili pionýrský slib . Pionýrské sku-

venské národní rady (viz). Cílem této dohody bylo spojení Čechů a Slováků

piny jsou zakládány na všech základ-

v jednom samostatném státě utvoře

ních devítiletých školách a v dětských domovech . Vedoucí pionýrských sku-

ném z českých zemí a z území Sloven ska. Dohoda stanovila, že nový stát

pin určuje OV ČSM z řad vyspělých má být republikou, a zároveň vytyčila členů ČSM. Ostatní funkce vykoná-

všeobecné směrnice pro úpravu po

vají pionýři sami. Funkcionáři piolupracují s učitelským sborem . II.

stavení Slovenska v této republice. Slovensko mělo podle této dohody mít svou vlastní administrativu , sněm a

sjezd ČSM r. 1955přijalstanovy Pionýrské organizace ČSM , v nichž jsou

jazykem ve škole, v úřadech a ve ve

nýrské organizace ve škole těsně spo-

soudy. Slovenština měla být úředním

zakotveny politické i výchovné zásady

řejném životě.

naší jednotné dětské organizace. Aby se zlepšila práce pionýrské organizace,

Česká buržoazie se při řešení otázky Slovenska neřídila tzv. Pittsburskou

vytvářejí se podle usnesení III. sjezdu ČSM z r . 1958 při příslušných výbo-

dohodou a ani ji nepovažovala pro sebe za závaznou. Ludáci naproti tomu, sle

rech ČSM ústřední pionýrské rady, dujíce třídní zájmy slovenské bur krajské a okresní pionýrské rady.

žoazie, využívali ve své separatistické

Pionýrská

vede žáky,

politice za předmn. ČSR této dohody

aby se svědomitě učili, získává pionýry pro technickou, mičurinskou činnost i pro uměleckou tvořivost, učí

jako jednoho ze svých demagogických

je lásce a úctě ke každé společensky

legenda v dějinách ČSR, vyd. 1953.

organizace organizace

agitačních prostředků. Literatura: J. S. Hájek, Wilsonovská

důležité práci, pomáhá učitelům upev ňovat uvědomělou kázeň všech žáků,

„ Plamen "

-

podtitul: „ Časopis

organizuje pobyt a rekreaci v přírodě,

pro teorii marxismu-leninismu

snaží se děti nadchnout pro sport a

pravidelnou tělovýchovu. Veškerá čin-

nickou politiku “. Orgán KSČ vydáva ný v Praze od listopadu 1935 dr. Jaro

nost se rozvíjí na základě iniciativy a

mírem Dolanským . Vyšla dvě čísla.

děl

tvořivé činnosti dětí. Pionýrská orga

nizace vychovává děti v tělesně zdatné a uvědomělé občany socialistické republiky.

Plán hospodářského, sociálního a kulturního povznesení Sloven ska – byl přijat na celoslovenské kon ferenci KSC v Banské Bystrici 16. - 17 .

„ Pionýrské noviny “ časopis Pionýrské organizace ČSM, vydávaný

rence KSČr. 1937; Konference KSC ).

ÚV ČSM od 1. 9. 1951 v Praze.

Plán vypracovalo krajinské vedeni

května 1937 ( viz Celoslovenská konfe

625

KSČ na Slovensku (viz) a přednesl ho

Viliam Široký. Vytyčením konkrétních požadavků usilovala KSČ o tako-

P1

tomto plánu, a tak izolovat fašistickou HSĽS a zvýšit možnosti lidové obrany

republiky.

vé řešení národnostní otázky na Slo-

Literatura: Na obranu republiky proti

vensku, které by bylo v zájmu pracujícího lidu, a to jak v oblasti hospodář-

M. Filo , Boj KSČ na Slovensku za

fašismu a válce, sborník, vyd. 1955.

ské, tak i v oblasti sociální a kulturní.

obranu republiky v rokoch 1937-1938,

Žádala podporu průmyslu a živností na Slovensku , rozsáhlou parcelaci velkostatků hospodářskou

slov. vyd. 1960.

, pomoc rolníkům a jejich oddlužení, výstavbu

komunikací, nových škol a kulturních

středisek , demokratizaci státní správy, zejména zvýšení pravomoci zastupitelstev v místech, okresech a krajinského

zastupitelstva.

,

Plán hospodářského,

sociálního a

Plebiscit

všeobecné hlasování,

jehož prostřednictvím obyvatelstvo státu nebo jeho části přímo rozhoduje o závažných otázkách státního života

(např. hlasování o republikánské nebo monarchistické státní formě, o ústav ních nebo jiných závažných zákonech , hlasování o územních změnách apod .).

kulturního povznesení Slovenska byl

Za kapitalismu se plebiscit a obdobné

důkladně rozpracovaným návrhem , jak

instituce (jako např. referendum )

demokraticky řešit národnostní otázku i v rámci buržoazně demokratického zřízení. KSČ zamítla demagogické po-

mnohdy stávají nástrojem protilido vých sil a reakčního státního převratu (viz např. moderní dějiny Francie od

žadavky autonomie, propagované ludáky, jako škodlivé v období ohrožení

vzniku druhého císařství až k nasto lení de Gaullova režimu osobní moci

republiky fašistickým Německem a

páté republiky). Plebiscitu je někdy

nebezpečné jak pro republiku, tak

použito též v souvislosti s meziná

i pro samotný slovenskýnárod. KSČ

rodními smlouvami při rozhodování

svými návrhy na řešení národnostní

otázek změny územní suverenity (např. souvislosti s Versailleskou mírovou

otázky a na rozšíření demokratických

práv pracujících usilovala o upevnění státníjednoty Čechů a Slováků a o vybudování mohutné protifašistické fronty na obranu republiky před fašistickým Německem .

smlouvou plebiscity v Horním Slezsku, Sársku apod .). Plebiscitu mnohdy im perialistické mocnosti zneužívají kmas kování násilné anexe (např. hlasování

Plán hospodářského, sociálního

organizované fašistickou ,,třetí“ říší r. 1938 po anšlusu Rakouska). Podobně

kulturního povznesení Slovenska se až do r . 1945 nepodařilo realizovat.

i henleinovci demagogicky vystoupili před Mnichovem s požadavkem ple biscitu v pohraničním území ČSR .

Poněvadž žádal zlepšení postavení pracujících mas na úkor buržoazie, od mítla jej česká i slovenská buržoazie.

Vinou pravicových vůdců sociálněde-

Pléna ÚV KSČ - viz Zasedání ÚV KSČ

mokratické strany nepodařilo se v Čes koslovensku vybudovat jednotnou a

Plešivecká konference - konfe

lidovou frontu , která by buržoazii do-

rence jednotné fronty - sešla se 23. 1 .

nutila splnit požadavky vytyčené v

1927 v Plešivci na Slovensku za účasti

Po

626

400 zástupců ze 16 největších závodů, 40 obecních zastupitelstev, příslušníků všechvýznamnějších politických stran (KSČ, sociální demokracie, ag-

se ustavila jako Židovská komunistická

strana v Československu a v říjnu 1921 splynula s KSČ. Jejím vedoucím pracovníkem byl R. Kohn.

rární strany, národně socialistické strany i HSĽS). Konference se sešla

„ Pod zástavou socializmu "

z iniciativy KSČ a konala se pod jejím

podtitul: „ Dvojtýždenník pre politiku,

vedením . Jménem KSČ na ní pro- hospodárstvo a kultúru . Vycházel mluvil Kl. Gottwald. Byla protestem proti záměrům buržoazie odbourat

v Bratislavě v nakl. Pravda v 1. 1952

průmyslv Slavošovcích a Hôrce. Vy-

slovo “ .

až 1956. Navázal na týdeník „ Nové

dala současně výzvu ke všemu pracu jícímu lidu Slovenska, aby se podle

„ Podkarpatská Rus" - viz Za

vzoru plešivecké konference ostře po-

karpatská Ukrajina a politika KSČ

stavil proti zavírání továren na Slo vensku . Plešivecká konference byla výsledkem dlouholetého boje komunistů o jednotný bojový postup dél-

Podpory v nezaměstnanosti si vybojovala v našich zemích dělnická

nické třídy. Na Slovensku se poté rozvinulo masové protestní hnutí proti odbourávání průmyslu, proti daním ,

1918 byl přijat zákon č. 63 Sb. z. a 8., kterým byly podpory upraveny. Nárok

třída po první světové válce. 10. 12. na podporu měly všechny osoby podlé

drahotě, oklešťování autonomních

hající povinnému nemocenskému po

práv obcí, žup apod. Ve velkých zá-

jištění, odkázané na obživu vlastní

vodech se konaly v první polovině roku úspěšné konference. Jen ve

prací, a členové domácnosti nezaměst naného. Prostřednictvím závodů byli

dnech 13. - 20. 3. bylo uspořádáno

státem podporováni i částečně zaměst

15 takových protestních konferenci.

naní dělníci. Již r. 1921 prosadila bur

Dělnictvu se podařilo zmařit demontáž v Slavošovcích, Hôrce a demontáž

žoazie zákonem č. 267 Sb. z. a n. tzv .

haličské textilky. Plešivecká konfe-

gentský systém (viz), který vstoupil v platnost 1. 4. 1925. Tímto systémem

rence a hnutí, které se potom na Slo-

byly státní podpory podstatně sníženy

vensku rozrostlo, se řadí k nejúspěš-

a zavedena povinnost podporovat ne

nějším akcím jednotné fronty dělnické třídy v období dočasné stabilizace

zaměstnané z fondů odborových orga nizací. Pokladny odborů byly tim

kapitalismu.

značně zatíženy, odborové organizaci

Poale Zion – židovská sociálně demokratická strana, organizovaná v různých zemích na nacionalistickém , sio-

ce . Podpory byly celkově zhoršeny, pro

polozaměstnané zastaveny, byla zkrá cena délka trvání podpory a odborově

nistickém základě. V Československu levice Poale Zion se r . 1920 vyslovila

neorganizovaní dělníci byli z podpor vyřazeni. Masová nezaměstnanost (viz)

pro připojení ke Komunistické internacionále a v únoru 1921 přijala 21 podmínek pro přijetí do KI. Na svém

naprosto nedostatečné. Bylo provede no několik vládních úprav a novelizací

III. řádném sjezdu 14.-15. 5. 1921

zákona, ale podpory nebyly nijak

připadla rozsáhlá administrativní prá

v 30. letech ukázala, že podpory jsou

627

Po

zvlášť zlepšeny. Bída a boj nezaměst-

v Berlíně) - člen I. ileg. ÚV KSČ. Ja

naných ( viz Nezamestnani - hnutí ) do-

ko student filosofické fakulty začal

nutily vládu zavést tzv . žebračenky

pracovat v Kostufře ( viz). Později byl

(viz), příděly cukru, brambor, mouky

pověřen funkcí sekretáře Komsomolu

a uhlí a zřizovat ohřívárny. Byla zavedena tzv . produktivní péče -tzn . nou-

( viz) v Brně a stal se stranickým funk cionářem . V 1. 1937-1938 byl redak

zové práce ( viz Nouzové pracovní

torem „ Moravské rovnosti“, f . 1938 pracoval v agitpropu ÚV KSČ

kolony). Celkově byla péče o nezaměstnané naprosto nedostatečná a

v Praze. Za okupace byl členem I.

ileg. ÚV KSČ (viz Ilegálni ÚV KSČ

nemohla odstranit jejich bidu. KSC požadovala řádné podpory pro vše-

za okupace), funkcionářem krajského

chny nezaměstnané po celou dobu

vedení strany v Pardubicích a Ostravě.

trvání nezaměstnanosti.

V březnu 1941 byl zatčen , v listopadu

Literatura : K. Kořalková, Hnuti nezaměstnaných v Československu v letech

v Berlíně v březnu 1942.

odsouzen ve Vratislavi a popraven

1929-1933 , vyd. 1962.

Pohotovostní oddíly Hlinkovy

Podpůrné dělnické spolky – viz gardy – viz Hlinkova garda Spolky dělnické v Rakousko - Uhersku

časopis spolku „ Pochodeň " Budoucnost. Pokrokový soc. dem.

Podunajská federace - jeden

časopis, vycházející v I. 1894-1895

z četných projektů na federačníuspo- pod vedením J. Dolejšího v Č. Budě řádání Evropy. Za druhé světové války chtěly určité západoevropské kruhy

jovicích .

vybudovat tímto způsobem reakční

„ Pochodeň “ - orgán východočes kého KV KSČ . Začala vycházet

bariéru proti SSSR, bez Německa a

případně také proti němu. Podunajskou federaci měly tvořit Rakousko, Maďarsko, ČSR , podle některých

sociální demokracie, za buržoazní ČSR byla týdeníkem KSČ . Nyní vy

plánů i Bavorsko a další země. Zastán

chází denně.

v Hradci Králové r. 1906 jako orgán

ci této federace byli zejména rakouští monarchisté a Vatikán, v čs. buržoazní

emigraci ji propagoval M. Hodža, který s podobnými plány vystupoval

3

Pokorný Bohumil (nar. 8. 11 . 1893 v Bednárečku u Jindř. Hradce , zemř. 8. 8. 1944 v Drážďanech ) -

již v 30.letech. ( Viz též Československo- komunistický funkcionář a redaktor. polská konfederace.) I v současné době

Původním povoláním soustružník ko

se imperialistické kruhy a reakční emigrace z lidově demokratických ze-

vů. V 1. 1919–1922 člen soc. dem.,

mí zabývají podobnými „ projekty “ a snaží se pro ně získat důvěru.

Literatura: B. Laštovička, V Londýně za války, vyd. 1960.

od r. 1922 člen KSČ. Od r. 1927 byl sekretářem KSČ v Nymburce a re daktorem „ Volnosti “ ( 1927–1935).

v Praze byltajemníkem Klubu poslan ců KSČ a redaktorem „ Lidové samo

Pohnert - Šikot Vladimír (nar.

správy" (1935-1938). V 1. 1930-1938 byl členem zemského zastupitelstva.

20. 10. 1912 v Praze, zemř. 19. 3. 1942

Za okupace se účastnil ilegální práce

Po '

628

strany, podílel se na vydávání „ Rudého práva“. Byl zatčen 24. 9. 1943, odsouzen 27. 4. 1944 a později po-

vensku, získali představitelé této stra ny podle parlamentních zvyklostí ČSR většinové zastoupení v sloven

praven .

ských národních orgánech. Z těchto pozic ochromovali obnovu národního

leninská strana, založená r . 1941. Na-

hospodářství, mařili zásobování pra cujícího lidu, znemožňovali provádění revize první pozemkové reformy a ve

vázala na tradice Komunistické strany Kypru, která vznikla r. 1926 a r. 1933

vážlivě zhoršovala. Po celé měsíce

Pokroková strana pracujícího

lidu Kypru ( AKEL ) - marxisticko-

řejnouočistu. R. 1947 se situace po

byla zakázána. AKEL pracoval v 1.

pracující občané, a zvláště dělníci, ne

1955-1959 v ilegalitě, legální činnost vyvíjí od vyhlášení nezávislosti Kypru v srpnu 1960. Má značný vliv v řadách

dostali příděl potravin . Zasedání ÚV KSČ 5. 6. 1947 konstatovalo , že Slo vensko se stalo nejslabším článkem

pracujících, zejména v odborech republiky v důsledku činnosti ludác v organizacích zemědělců a mládeže. · kých živlů zahnízděných ve vládní Usiluje hlavně o demilitarizaci země

straně.

a zrušení cizích vojenských základen .

Když v druhé polovině září 1947

X. sjezd (8. -10. 3. 1962) přijal program AKEL . Strana měla r. 1962

bylo odhaleno protistátní spiknutí ludáckých živlů a ukázalo se, že jeho

10 500 členů. Ústředním tiskovým orgánem je list „ Charavji “ ( Úsvit).

exponenti byli vedoucími činiteli DS, zdvihla se mohutná vlna odporu slo

Generálním tajemníkem je E. Papa-

venského lidu proti vedení DS. Na mohutných manifestacích a v nespo četných rezolucích žádal slovenský lid urychlené řešení situace, nápravu

joannu.

„ Polední zpravodaj " - podtitul:

„ Nezávislý politický deník “ . Vycházel

v zásobování, v distribuci a odstranění

od prosince 1938 do konce února 1939. Po zastavení komunistického tisku V redakci listu pracovali V. ŠantrochHart aj. Noviny vycházely ve velkém

nepřátelských elementů z veřejného života. Pracující lid byl připraven vy nutit si nápravu všemi prostředky. 30. 10. 1947 se sešel sjezd závodních a zaměstnaneckých rad ROH na Slo

nákladu 10 000–20 000 výtisků.

vensku. Rezoluce sjezdu žádala velmi

psali do něho komunističtí novináři.

radikálně řešit situaci, jmenovat nový

Politická krize na Slovensku na

sbor pověřenců, který by byl schopen

podzim r. 1947. Demokratická strana udělat nápravu. 5. listopadu se konaly ( viz) se od začátku budování lidově de- manifestace pracujících po celém mokratické Československé republiky snažila brzdit a sabotovat pokrokový vývoj. Po volbách r. 1946 stupňovala svou reakční činnost. Za pomoci ludáckých fašistických živlů , které pa základě dohody (viz ,,Dubnová “ dohoda

Slovensku. 14. listopadu manifesto valo i slovenské rolnictvo. Na základě těchto akcí se začalo jednat o vytvoření nového sboru po věřenců na Slovensku. Demokratická strana jednání protahovala, aby zne

DS s ludáky ) z 30. 3. 1946 pomohly

možnila očistu tohoto orgánu. Při

DS k volebnímu vítězství na Slo-

tom se opírala o pomoc českých re

629

Po

akčních sil v národně socialistické a

Státoprávně pokroková strana . Mi

lidové straně. Mohutný bojový nástup

moto zde působila řada polit. stran

slovenských dělníků a rolníků, aktivně

jako např. agrárníci, lidovci atd . ),

podporovaný a vedený odbory a odbojovými organizacemi, si vynutil

které zařazujeme níže v přehledu polit.

reorganizaci sboru pověřenců , na jejímž základě ztratila DS v tomto orgánu dosavadní většinu. Dělnická třída společně s pracujícím lidem vybojovala pod vedením KSČ důležitý zápas se slovenskou reakcí; od té doby i na Slovensku se opět intenzívně rozvíjela národní a demokratická revoluce. Ví-

tězství v tomto zápase posílilo pozice

stran v předmn. CSR , kde dále pů sobily. Odkazová hesla z období Rakousko

Uherska : Česká sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku ; Česká

strana agrární; Česká strana křesťan skosociální; Ceskoslovanské národní

dělnictvo ; Čeští národní socialisté ; Katolická strana národní; Mladočeši;

Realisté ; Sdružení českých zemědělců ;

dělnické třídy a pracujícího lidu nejen

Sociálně reformní křesťanskosociální

na Slovensku, nýbrž v celé republice,

strana; Staročeši.

upevnilo jednotu všeho čs. pracujícího lidu tak, že pod vedením KSČ mohl

Mimoto působily v tomto období na

úspěšně svést rozhodný boj s reakcí

lit. strany spojené se společenským

v únorových událostech r. 1948 (viz ).

děním v Uhersku (tj. politické strany na Slovensku ). Z nich jsou v publikaci

území budoucího Československa po

Politické strany v Českosloven-

zpracovány: Národnostní strana Uher

sku . V této publikaci jsou uvedeny stručné charakteristiky významnějších politických stran, které působily na

ska; Nezávislá socialistická strana Uherska; Slovenská národní strana;

území Československa za RakouskoUherska, předmnichovské ČSR, za

Slovenská sociálně demokratická stra na ; Sociálně demokratická strana

Uherska ; Strana neoprávněných volit.

okupace a v lid. dem . ČSR . V tomto

Odkazová hesla: Dělnická strana Uher

přehledovém heslu je uveden pro

ska ; Všeobecná dělnická strana Uher

rychlou orientaci seznam názvů jed-

ska .

notlivých politických stran . Přehled je vždy rozdělen na dvě části: jednak na

tituly, pod nimiž jsou zpracovány

B. Z politického života v předmn. ČSR jsou v publikaci uvedeny cha rakteristiky následujících polit. stran

stručné charakteristiky jednotlivých polit. stran , a jednak na tituly odkazu-

(některé z nich jsou uvedeny pod vži tými názvy, jako např. agrární strana,

jící na názvy polit. stran , které jsou

a jejich oficiální názvy jsou zařazeny

zpracovány v hlavních heslech o polit.

jako odkazová hesla): Agrární strana;

stranách . A. Z období Rakousko - Uherska jsou

Ceskoslovenská národně socialistická

jako samostatná hesla zpracovány nasledující polit. strany: Česká strana pokrokova; Českoslovanská soc. dem . strana; Národní strana; Národní stra-

strana; Československá národní de mokracie ; Československá sociálně de

mokratická strana dělnická ; Českoslo venská strana agrární a konzervativní;

Československá strana lidová; Česko

na svobodomyslná; Sociálně demo-

slovenská

kratická strana dělnická v Rakousku ;

strana středostavovská; Čuříkovci;

živnostensko -obchodnická

Po

630

Hlinkova slovenská ľudová strana ;

na . O volebních výsledcích jednotli

Komunistická strana Československa ; vých politických stran viz přehledové Marxistická levice; Mezinárodní so-

heslo Volby v Československu .

cialistická strana Zakarpatské Ukraji-

C. Z období pomnichovské ČSR a ckupace jsou zařazeny tituly: Ná

ny ; Modráčkovci; Národní liga; Národní obec fašistická; Národní strana

práce ; Nezávislá socialistická strana dělnická; „ Nezávislí komunisté“ ;Poale Zion ; Slovenská strana národná a rolnícka; Svaz komunistických sku-

pin ; Vlajka. Mimoto jsou zpracovány

rodní souručenství; Národní strana práce; Strana národní jednoty ; Vlajka. Odkazová hesla : Deutsche Partei; Ná rodní jednota.

D. Z období po r . 1945 jsou to jednak strany, které již pracovaly

charakteristiky německých a madar- v předmn. ČSR (Komunistická strana

ských politických stran, které působily Československa; Československá so v předmn. ČSR; jejich výčet je v samostatných přehledových heslech :Německé politické strany o předmn. ČSR ;

ciálně demokratická strana dělnická ;

Československá národně socialistická strana ; Československá strana lidová ),

Maďarsképolitické strany na Slovensku

a dále pak politické strany, které

ol. 1918-1945.

vznikly v průběhu vývoje lid. dem .

Dále jsou formou samostatných

Československa: Československá stra

přehledových hesel zpracovány tituly :

na lidová (od r. 1948 ); Československá

Polské politické strany v předmn.ČSR ;

strana socialistická ( od r. 1948);

Zakarpatskoukrajinské politické strany o předmn. ČSR. V nich je dán pouhý výčet těchto drobných polit. stran ,

Demokratická strana (na Slovensku do r. 1948 ); Strana práce (na Sloven sku do r. 1948 ) ; Strana slobody (na

které neměly výraznější úlohu v poli-

Slovensku od r. 1946 ); Strana slo

tickém životě.

venské obrody (od r . 1948 ).

Jako odkazová hesla na polit. strany

v předmn. ČSR jsou uvedeny násle-

Politické ústředí - viz Nekomu

dující tituly : Československá sociálně demokratická strana dělnická ( levice );

nistické odbojové skupiny

Československá strana socialistická; Gajdovci; Křesťanskosociální strana ;

Politický klub dělnický stře disko pražského dělnického hnutí v 80. - 90 . letech 19. století. Byl zalo -

Lidovci ; Liga proti vázaným kandidátkám ; Národní demokracie ; Národní sjednocení; Národní socialisté;

žen stoupenci mladočeského naciona

Neodvislá strana komunistická v ČSR;

Politický klub dělnický pro Prahu a

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu ; Slovenská strana

okoli. Brzy začaly do něho pronikat soc. dem . myšlenky a po dvou letech

lismu na podzim 1884 pod názvem

Tudová ; Socialistická strana českoslo-

ho sociální demokraté ovládli. Roz

venského lidu pracujícího; Strana po-

mach spolku odrážel celkový vzestup

krokových socialistů ; Strana radikální - slovanští socialisté ; Strana slovenského maloroľníckeho ľudu ; Stříbrňáci; Židovská komunistická strana

českého dělnického hnutí, jež rostlo ze stávek a třídních bojů. Klub organi zoval r. 1890 první pražskou májovou

v Československu ; Živnostenská stra-

svou činnost na celé Čechy a přejme

manifestaci a dosáhl povolení rozšířit

Po

631

novat se na Politický klub dělnický v Čechách. V této době byl jeho předs

zování pomoci španělskému lidu v le tech občanské války ve Španělsku (viz ).

sedou J. Steiner. Počátkem 90. let minulého století se Politický klub velmi zasloužil o obrození a organizač

Od r . 1956 byl předsedou KS Velké

ní zpevnění Českoslovanské soc. dem . strany . Poté jeho význam klesá a klub

Británie .

Poloilegalita KSČ. Buržoazní zá konnost (legalita) právně vymezovala

pomalu zaniká. Poslední stopy jeho

postavení politických stran v kapita

činnosti (pořádání schůzi a táborů lidu ) Ize zaznamenat ještě ke konci první světové války a těsně po ní.

listické společnosti a omezovala čin nost revolučních stran . Aby komunis tické strany dostály svému revoluč

nímu poslání a vedly proletariát k ví

Pollitt Harry (nar. 22. 11. 1890,

tězné socialistické revoluci, používaly

zemř. 26. 6. 1960) - dlouholetý ta-

ilegálních, buržoazním zákonům od

jemnik Komunistické strany Velké

porujících metod boje a takových

Británie, přední činitel mezinárodního komunistického hnutí. Pocházel

forem organizace, které spolu s využí váním zákonných prostředků umožňo valy sjednocovat a vést dělnickou třídu

z dělnické rodiny. Od mládí byl v děl-

nickém hnuti, organizoval mnoho stá-

proti zájmům buržoazie.

vek . V 1. 1918-1919 vedl hnutí za zavádění dělnických samospráv v závodech . V období imperialistické intervence proti mladé sovětské republice organizoval masové hnutí „Ruce pryč od sovětského Ruska !" . R. 1920 spoluzakládal Komunistickou stranu Velké Británie (viz). V první polovině 20. let se intenzívně věnoval odborářské práci. V 1. 1921-1924 byl též sekretářem Londýnského byra Rudé odborové internacionály (viz). Organizoval rozsáhlou frakční práci komunistů v tradeunionech . Od r . 1922 byl členem ÚV a vedení strany. R. 1925 byl za svou revoluční činnost od-

V období buržoazní ČSR nebyla ani KSČ nikdy zcela legální stranou . Buržoazie vyvíjela maximální úsilí, aby omezila činnost strany, odtrhla ji od mas a vytvořila podmínky pro její

souzen k 1 roku žaláře.

Aktivně pracoval v Komunistické internacionále, v 1. 1924–1943 byl

zákaz. K tomu směřovalo nejen zpra covávání veřejného mínění měšťáckým

tiskem , ale zejména úsilí buržoazního státního aparátu , který prováděl roz sáhlou perzekuci revolučního hnutí. Strana se nesměla dát svést touto per

zekucí a začít používat jen ilegálních metod boje a organizace, které by ji

byly izolovaly od mas, ale nesměla ani přecenit existující legalitu hnutí, která mohla velmi rychle skončit. Obtížné podmínky nutily komunisty používat a spojovat nejrozličnější metody le gální a ilegální práce mezi masami

denem exekutiyy KI. V 1. 1929 až pracujících. (Např. v závodech , v ar 1956 vykonával funkci generálního mádě, ve státním aparátu apod.) Ve coval jako aktivní činitel mezinárod-

straně se proto vedl stále boj proti legalismu i proti přeceňování ilegál ních forem práce. Ve 20. letech strana

ního protifašistického hnuti; zvláště rozsáhlou práci vykonal při organi-

ilegální práci značně zanedbávala. Významných úspěchů ve spojení le

tajemníka KS Velké Británie. V le-

tech bojů proti nástupu fašismu pra-

Po

632

gální a ilegální činnosti dosáhlo gott-

Polomky, zatýkání a týrání nejrevo

waldovské vedení strany ve 30. letech . Na podzim 1933 a 1934 rozpoutala buržoazie proti revolučnímu hnutí zběsilou perzekuci (viz též Fašizace předmn. ČSR ), která dočasně témě:

lučnějších dělníků a rolníků. Komu

zcela zbavila stranu legálních pozic.

však shromážděné surově rozehnali a

Aby KSČ udržela spojení s masami, musela přebudovat své pracovní metody. Vybudovala nový systém v .

snažili se pozatýkat iniciátory demon strací, a zbavit tak obyvatele Polomky vedení. Shromáždění nedovolili funk

nisté v Polomce a okolí denně pořádali demonstrace zapropuštění zajištěných . 16. 11. 1932 chtěli uspořádat demon

strační pochod do Brezna, četníci

dávání ilegálního tisku a zvýšila cionáře KSČ zatknout. Četníci za osobní agitaci mezi pracujícími. Byla vybudována ilegální okresní vedení v českých a slovenských oblastech a

hájili palbu do demonstrantů , zastře lili 18letého Jána Piliara -Hermana, nezaměstnaného z Bacúcha, a 32letého

vytvořen systém instruktorů. Organizace a kádry byly vedeny k samostatné, iniciativní práci podle místních pod

Jána Pohorelca z Polomky, otce pěti dětí, a několik demonstrantů zranili. Vražda v Polomce vyvolala mohutnou

mínek atd . Ilegální metody práce byly

vinu protestů v celém Českosloven

spojovány s využitím legálních možností. Kromě jiných činitelů podařilo se i díky úspěchům v ilegální práci zachovat stranu, její organizace a kádry i udržet spojení s masami pracujících. Usilí gottwaldovského vedení o uplatnění ilegálních metod v práci strany umožnilo shromáždit cenné zkušenósti pro pozdější složitou ilegální činnost v letech nacistické okupace. (Viz též Antipráce .)

sku i v zahraničí. Jediná KSČ říkala o vraždě v Polomce pravdu , kdežto všechny ostatní politické strany byly při hodnocení událostí v Polomce na straně úřadů . Kl. Gottwald v parla mentě jménem KSČ vyvrátil lži úřadů o ohrožení četníků v Polomce a ukázal, a rolníky a podlomit jejich revolučnost. Komunisté žádali potrestání pravých

Literatura: L. Kovář, KSČ v boji za

vinſků z Polomky. Buržoazní justice

jednotnou frontu proti fašismu, vyd.

však - jako vždy v podobných přípa dech - odsoudila 46 obžalovaných

1959.

že vražda v Polomce byla připravená a že měla zastrašit hladovějící dělníky

dělníků a rolníků z Polomky dokro Polomka - střílení do pracují-

cích . Nezaměstnaní a chudí rolníci v Polomce na Horehroní 12. 11. 1932

znemožnili vykonat dražbu u chudé vdovy , která měla dluh u obchodníka

mady na 16 a půl roku žaláře a k vy sokým peněžním pokutám , zatímco četníky úřady ještě pochválily a vy

znamenaly . (Viz též Střílení do pracu jících o předmn. ČSR .)

a krčmáře Buvaly ( člena obecního Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv. 4 , zastupitelstva za sociálně demokra- vyd . 1951, str . 119 a n . tickou stranu) za potraviny. Cena ro dinného domku, který chtěl exekutor

Poloproletářské vrstvy

-

spo

prodat, třicetinásobně převyšovala výši dluhu. Téhož dne večer a druhého

lečenské skupiny obyvatelstva, které

dne začalo soustředování četníků do

ků, jež jim nezajišťuje obživu. Jsou

vlastní minimum výrobních prostřed

Po

633

proto nuceny námezdně pracovat v kapitalistických podnicích, a přimy-

perialismu trvalým jevem . Omezování výroby má za následek, že dělníci pra

kají se tak těsně k proletariátu. Jsou historickým produktem proletarizace

cují pouze několik směn v týdnu. Zvláště masových rozměrů nabývá

malovýrobců. Nejdůležitější složkou

polozaměstnanost v letech hospodář

poloproletářských vrstev jsou polo-

ských krizí a depresí. V 1. 1930–1934

proletáři – parceloví rolníci, kteří si trpěla polozaměstnaností v ČSR roz hodující masa ,dělnictva. Např. ve ci v zemědělských i průmyslových ka- Škodových závodech v Plzni se pra

opatřují živobytí jednak námezdní prapitalistických podnicích, jednak prací

covalo 3-4 směny v týdnu, horníci

na vlastním nebo zpachtovaném kou-

všeobecně pracovali jen 2-3 směny

sku půdy. Je to vrstva velmi početná a v týdnu. Tím klesal celkový dělnický politicky významná. Ohromnou úlohu příjem hluboko pod existenční mini měli poloproletáři ve vývoji revoluce v Rusku. Také u nás byli poloproletáři, k nimž příslušela velká většina tzv . domkářů ( kovorolníci“, „ stavo-

rolníci“ apod .), poměrně početnou vrstvou obyvatelstva.

mum . Pod nátlakem revolučního děl nického hnutí po první světové válce byl stát nucen podporovat poloza městnané dělníky. Tato povinnost byla zrušena zavedením gentského systému ( viz)er. 1925.

Vesničtí i městští poloproletáři spolu s ostatní vesnickoua městskou chudi-

Polská dělnická strana

nou, která má obdobné životní postavení, jsou - jak dokázal Lenin - při

Polska sjednocená dělnická strana

rozeným nejbližším a nejpevnějším spojencem proletariátu v demokratické i socialistické revoluci. Jsou rov-

Polská lidová republika má rozlohu 311 730 km ". Koncem r. 1962 měla 30 480 000 obyvatel. Je průmys

něž nejbližší oporou dělnické třídy při získávání rolnictva pro socialismus

lově zemědělským státem .

viz

v přechodném období. Zároveň se

Před druhou světovou válkou vládla v Polsku reakční vojenská klika. Na

však v průběhu združstevňování projevuje i negativní vliv toho, že jsou

podzim 1939 bylo Polsko přepadeno a okupováno nacistickým Německem.

částečně připoutáni k soukromému

V zemi se rozvíjelo národně osvoboze

vlastnictví. Získání bývalých polopro-

necké hnutí, do jehož čela se postavila

letářů pro socialistické družstevnictví je proto složitým úkolem, který si vyžaduje trpělivou a cílevědomou práci

Polská dělnická strana (viz Polská sjed nocená dělnická strana ), která vznikla r . 1942 sloučením jednotlivých komu nistických skupin. Z její iniciativy byl také vytvořen koncem r. 1943 orgán

strany.

Literatura: V. I. Lenin, Spisy, sv . 3,

čes. vyd. 1952 (Vývoj kapitalismu

demokratických stran a pokrokových

v Rusku) ; sv. 31 , čes. vyd. 1955 (Před-

organizací - Zemská národní rada,

běžný náčrt tezí o agrární otázce ).

jejíž ozbrojenou silou byla Lidová armáda. Zemská národní rada si klad

Polozaměstnanost v předmn.

la za cíl vytvořit po osvobození země

ČSR . Polozaměstnanost stejně jako

nezávislé, demokratické Polsko, které

nezaměstnanost stala se v období im-

by navázalo spolupráci s SSSR.

40 Priruční slovník

Po

634

V červenci 1944 vstoupila na polské

nem - státní radou , byla zřízena rada

území Sovětská armáda. Spolu s ní

ministrů , zákonodárná moc přísluší

překročily hranice také polské vojenské oddíly, zformované na území

Sejmu PLR. V 1. 1947–1949 provedly politické strany ve svých řadách očistu.

SSSR. Z rozhodnutí Zemské národní

R. 1948 se sloučila Polská dělnická strana s Polskou socialistickou stranou

rady byl 21. 7. 1944 ustaven v Lublinu Polský výbor národního osvobození (1. 1. 1945 se přeměnil na prozatímní polskou vládu). Na osvobozeném

silou . Mimo ni je v PLR ještě Demo

území začal Polský výbor národního

kratická strana a Sjednocená strana

osvobození uskutečňovat demokra-

lidová. Všechny politické strany v zemi a masové organizace jsou sdruženy ve

tické reformy (pozemkovou reformu aj .). Při své činnosti se setkával se silným odporem polské reakce. Také polská emigrantská vláda v Londýně, jež usilovala o obnovení kapitalismu v Polsku, snažila se různým způsobem podkopávat jeho činnost. Ve snaze strhnout na sebe vedení národně osvo-

bozeneckého boje vyvolala londýnská vláda předčasně povstání ve Varšavě okupované nacisty ( 1. 8. - 2 . 10. 1944 ).

Povstání, do něhož se zapojil lid , skončilo tragicky ; zahynulo v něm na 240 000 lidí a vznikly obrovské hmotné škody. Počátkem r. 1945 osvobodila Sovětská armáda celé polské území. Koncem června 1945 byla ustavena prozatímní vláda národní jednoty. V referendu, konaném 30. 6. 1946

o otázkách vnitřní i zahraniční politiky Polska, se vyslovila naprostá většina voličů pro dosavadní politiku vlády. Další vítězství dosáhly demokratické síly v prvních volbách do Sejmu 19. 1 . 1947. Dne 4. 2. 1947 se sešel nově zvo-

lený Sejm, zvolil presidenta republiky, přijal zákon o složení a kompetenci nejvyšších státních orgánů a Deklaraci občanských práv a svobod, které se

staly důležitým doplňkem dosud platné ústavy z r. 1921. Ta byla nahrazena 22. 7. 1952 novou ústavou. Na

jejím základě se stalo Polsko lidovou

republikou v čele s kolektivním orgá-

v Polskou sjednocenou dělnickou stra nu . PSDS je vedoucí a řídící politickou

Frontě národní jednoty pod vedením PSDS.

Před druhou světovou válkou polské

národní hospodářství silně zaostalo ve vývoji za průmyslově vyspělými evropskými státy. V podstatě zůstalo

přesčtvrt století na stejné úrovni. Za druhé světové války polské národní hospodářství nesmírně utrpělo: Za hynulo na 6 000 000 lidi, hmotné

škody činily 38 % hodnoty předváleč ného polského národního majetku. Varšava byla srovnána se zemí. Polský

lid obnovoval hospodářství za ostrého třídního boje, situaci komplikovaly akce teroristických band (banderovci

aj .), které odmítaly složit zbraně a pod řídit se lidové moci. Přesto dosáhla PLR velkých úspě

chů : V lednu 1946 byl znárodněn kli čový průmysl, banky, doprava a spoje. Tříletý plán obnovy ( 1947–1949) byl překročen . V 1. 1947-1948 bylo dosa

ženo předválečné výroby. V průběhu šestiletého plánu ( 1950-1955) a pěti letého plánu ( 1956-1960) se PLR ze

zaostalé zemědělské země stala prů myslově zemědělským státem. Např. r. 1958 vyráběla 8krát více elektrické energie, 5krát více oceli, 6krát více obráběcích strojů, těžila 3krát více

kamenného uhlí atd. než r. 1937. V zemědělství, ve kterém r. 1959 ob

635

Po

hospodařoval socialistický sektor na

boko do vedení strany. Později bylo

12 % půdy, činila r. 1959 produkce

zjištěno, že tato obvinění se opírala

obili a brambor o 21 %, mléka o 37 % a masa o 133 % více než r. 1938.

o materiály zfalšované provokatéry, a proto v únoru 1956 vydaly ústřední

V letech 1956–1960 se zvýšil malo- výbory pěti komunistických stran obchodní obrat o 56 %. Na kulturní, (SSSR, Polska, Itálie, Bulharska a

sociální a zdravotní potřeby bylo

Finska), zastoupených v předváleč

v roce 1960 vydáno o 91 % více než

ném vykonném výboru KI, společné

1. 1955. V pětiletce 1961–1965 vzroste

prohlášení, v němž rehabilitovaly teh

celková průmyslová výroba o 52 %,

dejší vedoucí pracovníky KSP a její

výroba v zemědělství o 22 % a narodní důchod o 40,6 %. Literatura: Polsko v číslech á faktech , vyd. 1958.

činnost.

Po přepadení Polska fašistickým Německem stáli polští komunisté v čele osvobozeneckého boje a v lednu 1942 založili Polskou dělnickou

Polska sjednocená dělnická stra-

stranu, která byla vedoucí silou v boji

na – vznikla sloučením Polské děl-

za nastolení a vítězství lidově demo

nické strany ( založena v lednu 1942)

kratického zřízení. První sjezd měla

a Polské socialistické strany na ustavujícím sjezdu ve dnech 15. - 21. 12. 1948. Je pokračovatelkou Komunis-

6. -13. 12. 1945. R. 1948 (viz dříve) se sloučila s Polskou socialistickou stranou na základech marxismu -leni

tické

Polska, založené

nismu v Polskou sjednocenou dělnic

16. 12. 1918 sloučením Sociálně demo-

strany

kou stranu . I. (ustavující) sjezd PSDS přijal stanovy strany a směrnice šesti letého hospodářského plánu budoyání

kratické strany Království polského a Litvy s Polskou socialistickou stranou (levici). Do r. 1925 měla název

základů socialismu na l. 1950-1955 .

Komunistická dělnická strana Polska. KSP byla' nucena přejít v létě

II. sjezd PSDS ve dnech 10.-17. 3. 1954 přijal nové stanovy strany, zhod

1919 do ilegality. II. sjezd strany v září 1923 přijal leninská hesla v ná-

notil plnění plánu za první čtyři roky a naznačil cesty dalšího rozvoje hos

rodnostní a rolnické otázce. III. sjezd

podářství a zvýšení životní úrovně. Osmé plenární zasedání ÚV v říjnu

r. 1925, který se opíral o usnesení V. kongresu KI, ostře odsoudil pravičác-

1956 přijalo řadu opatření k nápravě

kou oportunistickou skupinu ve vedení

minulých chyb a přehmatů a zvolilo

strany. IV. sjezd r . 1927 rozebral příčiny fašistického převratu Piłsudského

Władysława Gomułku prvním tajem níkem ÚV strany. II. sjezd strany

a vytyčil úkoly v boji proti režimu Piłsudského. V. sjezd r. 1930 přijal

(10.–19. 3. 1959) schválil směrnice rozvoje národního hospodářství na

usnesení o úkolech strany při vedení stávkového hnutí a o práci na vesnici.

1. 1959-1965 a změny ve stanovách .

R. 1932 se konal VI. sjezd, který přijal program strany. R. 1938 přijal výkonný výbor KI usnesení o rozpuštění

členů a kandidátů. Ústředním tisko vým orgánem strany je deník „ Try buna Ludu“ ( Tribuna lidu ); vychází

KS Polska v souvislosti s obviněním , že nepřátelská agentura pronikla hlu-

od 15. 12. 1948. Prvním tajemníkem

K 1. 1. 1963 měla PSDS 1 397 000

ÚV PSDS je Władysław Gomułka.

Po

636

Polské politické strany v před-

4. 10. 1938 došlo ve vládě ke změně

mnichovské ČSR. V místech , kde směrem doprava. 5. 10. abdikoval v předmn. ČSR sídlila polská národ- E. Beneš z funkce presidenta. Mni nostní menšina (Těšínsko ), působily mimo celostátní politické strany (viz přehledové heslo Politické strany o Československu ) i polit. strany polské, které však v politickém životě předmn.

republiky nikdy nezískaly významnější vliv ani větší masovou základnu. Ve volbách do parlamentu nestavěly své samostatné kandidátky. Pro přehled uvádíme jejich názvy: Polska Partia

chov podstatně oslabil vedoucí posta vení české buržoazie ve státě. Toho okamžitě využila slovenská buržoazie, do jejíhož čela se dostaly fašistické

živly z Hlinkovy slovenské ľudové strany (viz). Na zasedání vedení HSĽS 5. 10. 1938 v Trenčíně byl vytyčen

požadavek bezodkladné autonomie Slovenska " . Buržoazní politické stra ny na Slovensku v čele s agrárníky

Socjalno -demokratyczna (Polská strana soc. dem .); Polska Socjalistyczna Partia Robotnicza ( Polská socialist. strana dělnická ); Polskie stronnictwo

před tímto tlakem kapitulovaly. 6. 10. 1938 podepsali v Žilině zástupci všech slovenských stran (s výjimkou KSČ )

ludowe (Polská strana lidová).

kracie projevila s touto dohodou doda tečně souhlas). Separatistické poža

Pomnichovská republika - ná-

tzv. Žilinskou dohodu (sociální demo davky ludáckého a agrárnického bloku ,

zev pro státní útvar Československa

který se ustavil v Žilině, podporovalo

v období od přijetí mnichovských dohod do 15. 3. 1939 (vžitý název též

také Polsko, Maďarsko a Německo.

„ druhá republika “ ). Pomnichovská

vláda Syrového .

republika se značně lišila od republiky dřívější nejen zmenšeným územím (viz Mnichovská konference r. 1938 ), ale i charakterem státu. Československo se dostalo do hluboké státní, vnitropolitické, ideové a morální krize. Fašistická reakce v čele se Stranou ná. rodní jednoty ( viz) orientovala pomni-

Pod tímto tlakem ustoupila i pražská S podobnými požadavky vystoupili i dobrodružní ukrajinští nacionalisté, kteří spekulovali hlavně na hitlerov ský plán , samostatné velké Ukrajiny ". 11. 10. 1938 byla jmenována zakarpat

ská „ autonomní “ vláda za předsed nictví madarského agenta A. Brodyho. Po jeho zatčení se jeho nástupcem stal

chovskou republiku k fašismu jak nacistický exponent Vološin . (Viz též vnitropoliticky, tak zahraničně poli- Zakarpatská Ukrajina a politika KSČ.) ticky. Hradní tábor buržoazie se

Slovenská a zakarpatská buržoazie

v této době rozpadal, ustupoval před fašisty a značná část jeho vedoucích činitelů začala aktivně spolupracovat

získala v rámci tohoto ,,autonomního “ uspořádání podstatný podíl na poli tické moci, jímž chtěla kompenzovat

s vládnoucí reakcí. Jediná KSČ vedla

svou hospodářskou slabost vůči české

nadále boj za demokracii a za udržení

buržoazii. Ve východních částech re

samostatnosti státu . Přestože vzrů-

publiky byl nastolen reakční fašistický

stala její autorita mezi lidem , nemohla

režim , který měl tamní buržoazii získat

v krátké době překonat pocity nejistoty a rezignace, které v lidu vyvolala mni-

přízeň Německa a umožnit jí neome zené vysávání vlastního lidu. (Viz též „ Autonomie Slovenska “ .)

chovská kapitulace.

637

Po

Česká buržoazie se snažila oddálit

zastavili její činnost, domnívajíce se,

právní uznání těchto změn do doby,

že se tak zbaví jediného vážného ne

než upevní své postavení, aby pak

přítele. KSČ však takové kroky před

mohla opět uplatnit svou mocenskou

vídala a přešla k ilegální práci (viz

převahu. Proto ústavní zákon byl

llegální práce KSČ za okupace). Byly

změněn až po dlouhých jednáních

zakázány i pokrokové organizace mlá

18. 11. 1938. Na Slovensku a Zakar-

deže, intelektuálů atd ., rovněž Svaz

patsku byly zřízeny zvláštní zákono-

přátel SSSR byl rozpuštěn.

dárné sněmy, veškerou výkonnou moc (vyjma několika oborů, které zůstaly ústřední vládě) převzaly autonomní

V listopadu se sjednotila po značně obtížném jednání většina fašistických skupin do nově vytvořené fašistické

vlády. Jen v některých hospodářských

Strany národní jednoty ( viz ). Sociální

otázkách vynutila si česká buržoazie

demokraté a část příslušníků nár. soc. strany vytvořili' Národní stranu práce

kompromis, aby mohla v budoucnu

uplatňovat svou hospodářskou pře-

(viz ), která však proti fašistům nebo

vahu .

jovala, zachovala „ loajální “ postoj.

Tyto politické změny svým charakterem překračovaly rámec obvyklé autonomie a pomnichovská republika

30. listopadu byl Emil Hácha zvolen

presidentem . Syrového vláda odstou pila. 1. prosince byla jmenována nová

byla spíše federálním státem , což bylo

vláda včele s Beranem , jejími členy

vyjádřeno i oficiálním názvem „ ČeskoSlovensko “ . Suspokojením spravedlivých národních požadavků Slováků a Ukrajinců neměla tato federalizace,

byli Sidor, Chvalkovský, Havelka, Syrový, Feierabend aj. Politickou

vynucená separatisticko -fašistickými

mnichovské republiky se přiostřil.

živly, nic společného. Naopak v rukou fašistické reakce se stala hybnou pákou

15. prosince byl prosazen zmocňovací zákon . 27. prosince byla vládní vy

orientaci určovali fašisté Beran , Sidor

a Chvalkovský. Kurs na fašizaci po

fašizace celého státu , nástrojem další

hláškou rozpuštěna KSČ. Dále byly

agrese vůči ČSR. Byla krokem k rozkouskování republiky a oslabení její

rozpuštěny Levá fronta, Lidová kul

vnitřní soudržnosti. KSC tuto federalizaci“ zásadně odsoudila a žádala, aby při plnění

tura, Svaz dělnického divadelního ochotnictva, Včela, Průmyslové svazy a další pokrokové organizace. V lednu

národních požadavků Slováků a Ukra-

1939 bylo vyřazeno z rozhodování Národní shromáždění. 13. ledna byla

jinců se zároveň ostře zakročilo proti tamním fašistům a hitlerovským agen-

rozpuštěna zemská zastupitelstva v čes kých zemích.

tům .

Fašisté v pomnichovské republice

V pomnichovské republice se fa-

si chtěli vysloužit přízeň nacistů, ale

šisté nejrůznějších stran a skupin

nedařilo se jim získat široké masy na

předháněli ve štvanicích proti všemu pokrokovémua demokratickému. Hlavnim terčem útoků se stala KSČ, kterou

šeho lidu pro fašismus. Němečtí na cisté ani nepočítali ve svých plánech se zachováním samostatné pomnichov ské republiky. Plán na dovršení fašis

zbavili fašističtí viidci možností legální práce. Dne 9. října na Slovensku

tické diktatury v pomnichovské re

a 20. října v českých zemích úředně

publice se české buržoazii již nepoda

Po

638

řilo „ samostatně“ uskutečnit, neboť Hitler okupací českých zemí 15. března 1939 zhatil plány českých

Poradny a studovny marxismu leninismu - viz Rok stranického ško leni

fašistů . (Viz dále Rozbití Ceskosloven

ska r . 1939; Protektorát Čechy a Mo-

Porady představitelů komunis

rava ; Slovenský stát.) Literatura : M. Hájek , Od Mnichova

tických a dělnických stran r . 1957 - konaly se v listopadu 1957v Moskvě u příležitosti 40. výročí VŘSR . Zá stupci komunistických a dělnických stran projednali aktuální otázky mezi

k 15. březnu 1939, vyd. 1958. B. Graca, 14. marec 1939. Z dejín KSS , slov. vyd. 1959.

Poničan Ján ( nar. 15. 6. 1902 v Očové, okr. Zvolen ) slovenský proletářský básník , komunistický kulturní pracovník . Za pražských studií pracoval v Kostufře ( viz). Byl jedním

národní situace, problémy dalšího boje za mír a socialismus a otázky vzájem

ných vztahů mezi komunistickými a

dělnickými stranami. Stranická jed nání v Moskvě proběhla na dvou pora dách : 14.-16. 11. 1957 se konala po

ze zakladatelů Volného sdružení stu-

rada komunistických a dělnických

dentů -socialistů ze Slovenska, pořádal

stran socialistických zemí a 16.- 19 . 11.

večery sociální poezie. R. 1924 vstou-

1957 porada 68 delegací komunistic

pil do KSČ. Po návratu na Slovensko kých a dělnických stran, která jednala působil po určitou dobu jako vycho- o aktuálních problémech mezinárod vatel ve Federaci dělnických tělocvič-

ných jednot, poté provozoval advo-

ního revolučního hnuti. Na závěr jed nání byly přijaty dokumenty mimořád

kátní praxi ve Zvolenu. Pro intenzívní

ného historického významu - Dekla

politickou činnost byl často vězněn .

race představitelů komunistických a děl

Byl spoluzakladatelem skupiny Dav

nických stran socialistických zemí (viz)

(viz Davisté). Psal revoluční sociální poezii. Celým svým životem a dílem se přimkl k životu dělnické třídy a bojoval svým uměním proti kapitalis-

a Manifest miru ( viz ). Moskevská jed nání, která se uskutečnila v době in tenzívních snah mezinárodního impe

rialismu o oslabení a rozložení mezi

tickému společenskému řádu . Psal

národních revolučních sil, dokumen

i divadelní hry, romány a překládal

tovala jednotu a rostoucí sílu meziná

zejména z ruštiny, němčiny a francouz-

rodního komunistického hnutí. ( Viz

štiny. Za tzv . slovenského státu byl

dále Setkání představitelů komunistic

dvakrát vězněn a žil stále pod dozorem. Básnické sbírky: Som (1923),

kých a dělnických stran v červnu 1960

Demontáž (1929), Angara (1934), Póly (1937), Divný Janko (1941),

nistických a dělnických stran r. 1960.) Literatura : Deklarace představitelů

Povstanie (1946), Na tepne čias ( 1949 ),

komunistických a dělnických stran

v Bukurešti; Porada představitelů komu

Riava neutícha (1958 ). Nejvýznam- socialistických zemí, vyd. 1957. Pro nější divadelní hrou je Jánošík hlášení porady představitelů komunis ( 1941).

tických a dělnických stran, vyd. 1960.

„ Popelka“ - příloha ,, Rozsévačky ( viz) v l. 1926-1927.

tických a dělnických stran

Porada představitelů komunis

Po

639

1960 - dosud nejširší porada komunistických stran . Konala se v listopadu 1960 v Moskvě za účasti před stavitelů 81 komunistických a dělnic kých stran celého světa. Zástupci ko-

hlášení porady představitelů komu nistických a dělnických stran 1. 1960, vyd. 1960. Portugalská komunistická stra

munistických stran si zde vyměnili

na

zkušenosti, prodiskutovali názory a stanoviska k aktuálním otázkám sou-

1926 bojuje v ilegalitě za demokra tická a sociální práva pracujících.

časného mezinárodního vývoje a ko

Členové strany prosazují její politiku

munistického hnutí v zájmu společného boje za společné cíle - mir, demokracii, národní nezávislost a socialismus. Moskevská porada ukázala vysokou teoretickou a ideologickou kého hnutí a jeho vedoucích kádrů,

v odborech a masových organizacích, které jsou pod vládní kontrolou . PKS se stavi proti účasti Portugalska v agresívních vojenských plánech a usiluje o nezávislou politiku země. V. sjezd strany se konal nelegálně na podzim 1957. Projednal program

jejich neochvějnou věrnost marxismu-

a stanovy strany a přijal prohlášení

leninismu, nesmiřitelnost ke všem

o sebeurčení národů portugalských kolonií. Ústřední tiskový orgán strany list „Avante“ (Vpřed ) vychází ile

úroveň mezinárodního komunistic-

odchylkám od tohoto učení a pevnost mezinárodního

komunistického

tá-

založena v únoru 1921. Od r.

bora. Listopadová porada hluboce a

gálně. Generální tajemník strany je

vědeckým způsobem zhodnotila nové procesy a jevy ve společenském životě,

Alvaro Cunhal.

rozpracovala mnoho nových důležitých teoretických i politických tezí, které jsou dalším rozvinutím mar xismu-leninismu. Porada potvrdila věrnost komunistických a dělnických stran Deklaraci a Manifestu míru,

přijatým r. 1957, a na základě nových historických zkušeností vytyčila další

Poručenská rada

viz Organi

zace spojených národů

Pořadatelské sbory KSČ - útva ry složené z nejspolehlivějších komu nistů, kteří chránili schůze, veřejné

projevy a jiné akce KSČ před fašis tickými rváči a výtržníky, i před poli

perspektivy komunistického , dělnic-

cií a četnictvem v předmn. CSR. Bur

kého

národně osvobozeneckého

žoazie se snažila znemožnit konání

hnutí. Na závěr jednání byly 1. 12.

veřejných schůzí a projevů KSČ tím ,

1960 jednomyslně přijaty dokumenty

že je přímo zakazovala . Když úřady,

a

mezinárodního historického významu:

zvláště v předvolebním období, byly

Prohlášení porady představitelů komu-

nuceny povolit veřejnou schůzi nebo

nistických a dělnických stran (viz) a projev, mobilizovala buržoazie fa Výzva k národům celého světa ( viz ), v nichž je dále rozvinuta marxisticko-

šistické, často i národně socialistické a sociálně demokratické bojůvky, které

leninská teorie postupu mezinárod-

měly rušit průběh schůze. Přítomný

ního komunistického hnutí.

policejní komisař si mohl vzít tyto

Literatura : Deklarace představitelů

výtržnosti za záminku a rozpustit

komunistických a dělnických stran socialistických zemí, vyd. 1957. Pro-

projev. KSČ si vytvářela pořadatelské sbory, aby chránila své schůze jak

Po

640

před různými bojůvkami, tak i před zákroky policie.

(nedaleko Berlína) ve dnech 17. 7. až 2. 8.; zúčastnili se jí předseda rady

Poříčská stavební katastrofa r .

ministrů SSSR J. V. Stalin , presi dent USA H. Truman , ministerský

1928. 9. 10. 1928 se zřítila v Praze

předseda Velké Británie W. Churchill,

Na poříčí železobetonová novostavba šestipatrové budovy, v jejíchž troskách zahynulo na 60 dělníků. Tato katastrofa byla způsobena bezohledností kapitalistických podnikatelů,

kterého vystřídal 28. 7. Attlee ( jenž se stal v té době novým předsedou vlády ), ministři zahraničních věcí a

kteří v honbě za vyššími zisky používali při stavbě budovy závadného materiálu a zanedbali ochranná opatření.

náčelníci štábů tří mocnosti.

Na konferenci bylo dosaženo dohody v otázkách zajištění trvalého míru a bezpečnosti a byla prodiskutována možnost spolupráce tří velmocí v této

Tak nesli přímou vinu na smrti děl-

oblasti. Bylo rozhodnuto zřídit Radu

níků. Poříčská stavební katastrofa vy

ministrů zahraničních věcí ze zá

volala velké rozhořčení. Proti vůli stupců SSSR , USA, Anglie, Číny a Jilkovy skupiny, jež vté době měla ještě Francie, která měla připravit mírovou významné pozice ve vedení strany,

smlouvu s Německem a jeho bývalými

obrátil se ústřední výbor KSČ pod

spojenci. Na konferenci bylo určeno,

vlivem revolučního směru na pražské

že spojenci musí provádět ve svých

dělníky s výzvou, aby se demonstrativ- , okupačních zónách politiku demilita ně zúčastnili pohřbu a vyhlásili v tento

rizace Německa a zajistit jeho pře

den stávku. Pohřeb , který se konal 16. 10. 1928 a jehož se zúčastnilo

měnu v jednotný, demokratický stát. Pro řešení otázek společných celému Německu byla vytvořena Kontrolní

na 100 000 dělníků, se stal mohutnou

demonstrací proti kapitalistickému vykořisťování a racionalizaci. Literatura : M. Klír, Komunistická

strana Československa v období do časné kapitalistické stabilizace. Vítězství bolševické linie na V. sjezdu

rada hlavních velitelů čtyř okupačních zón . Konference rozhodla, že v Ně mecku budou likvidovány všechny

vojenské, polovojenské a fašistické organizace, veškeré ozbrojené síly a válečné zásoby a průmysl schopný

KSČ ( 1925–1929 ), vyd. 1954.

vyrábět zbraně. Konference načrtla

Poslanecká sněmovna v předmn. ČSR – viz Národní shromáždění Re-

program decentralizace německého hospodářství a likvidace monopolis tických svazů, které byly hlavní hyb

publiky československé 1918-1939

nou silou německého militarismu.

Postupimská konference r . 1945

- závěrečná, třetí konference tří spojenců ve druhé světové válce, konaná na úrovni vedoucích státníků velmocí

Aby byly alespoň částečně nahrazeny škody způsobené německými fašis tickými vojsky jiným zemím , rozhodla konference, že Německo musí zapla

bojujících proti hitlerovskému fašismu.

tit reparace. Sovětský svaz jako nej více postižená země měl dostat při

( Předcházející konference viz Teherán-

bližně 50 % veškerých reparací, cel

ská konference ; faltská ſkrymská] konference r. 1945.) Konala se v Postupimi

kem 10 miliard dolarů. Protože sovět ská zóna nemohla úplně krýt tuto

641

Po

sumu , ustanovila konference, že SSSR

revoluci. Agrární buržoazie chtěla po

dostane doplňující dodávky průmyslového zařízení ze západních okupačních

zemkovou reformou toto revoluční hnutí především zastavit a předejít

zón .

tak revoluci, v níž by byli rolníci

Konference rozřešila také některé teritoriální otázky poválečné Evropy.

mohli stát po boku dělnické třídy.

Předala Sovětskému svazu město Königsberg (nyní Kaliningrad ) s okolním územím a stanovila novou německo-polskou hranici na. řekách

vala i své hospodářské cíle. Pozem ková reforma postihla velkou měrou německou a madarskou šlechtu, kdež

Kromě toho agrární buržoazie sledo

to český finanční kapitál posílil své

Odra - Nisa. Konference rozhodla, že

pozice vytvořením zbytkových statků

po podepsání mírových smluv s Itálií,

a značné vrstvy velkosedláků. Refor

Rumunskem , Madarskem , Bulharskem a Finskem budou tři velmoci

ma se měla stát a také se stala nástro

podporovat žádost těchto zemí o přijetí do Organizace spojených národů.

jem k vytvoření silné domácí agrární buržoazie a cestou k ovládnutí země dělství finančním kapitálem ..

Na konferenci bylo také přijato roz-

V prvním období vystoupila do po

hodnutí o odsunu Němců z Česko-

předí politická stránka věci: utlumit

slovenska, Polska a Maďarska. Roz-

revoluční nálady na venkově. Proto již v období příprav pozemkové re formy byl vydán zákon o obstavení velkostatků ( viz) (listopad 1918), který

hodnutí postupimské konference o denacifikaci prováděl důsledně jen Sovětský svaz. Dlouholetý houževnatý boj Sovětského svazu za uzavření

mírové smlouvy s Německem doka-

měl dokumentovat snahu buržoazie o zajištění zájmů zemědělského lidu.

zuje rovněž, že jedině SSSR poctivě

Podle uvedeného zákona nemohl být

plní ustanovení Postupimské dohody, zatímco západní mocnosti sabotují

statek bez svolení úřadů pro zeměděl skou správu zcizen, zastaven ani zá

plnění těchto důležitých usnesení a

tížen .

naopak podporují západoněmecký militarismus a revanšismus. Literatura: Dokumenty ke studiu

V dubnu 1919 byl vydán zákon zábo

mezinárodního práva a politiky, vyd. 1957. V. Kotyk, Postupim a dnešek,

půdy zemědělské a 250 ha veškeré půdy. Zákon byl formulován ne

vyd. 1960.

přesně a měl četná zadní dvířka, jež

Pozemková reforma - buržoazní pozemková reforma, která byla provedena v předmnichovské republice na základě zákona z r. 1919 ( v literatuře

umožňovala ponechávat majitelům prakticky neomezené množství půdy. V dubnu 1919 byl zřízen Státní po zemkový úřad, který měl pozemko vou reformu uskutečňovat a který

rový , podle něhož se zabírala velko statkům půda přesahující 150 ha

známa též pod názvem „ první po-

byl takřka monopolní doménou agrár

zemková reforma“ ). Agrární buržoazie se záměrně postavila do čela vel-

níků.

Pozemková reforma byla dílem bur

kého hnutí rolníků za půdu, jež se rozrostlo v našich zemích v době vze-

sledky. Do záboru přišlo celkem na

stupu revoluční vlny po Velké říjnové

území republiky 4 021 600 ha půdy.

žoazie. Podle toho dopadly i její vý

Po

642

Z toho bylo v drobném přídělu rozděleno 638 182 nabyvatelům celkem

789 803 ha veškeré půdy, z toho 643 695 ha zemědělské - v průměru jeden hektar na jednoho nabyvatele. Tento průměr je ještě zkreslen tim , že v drobném přídělu byly prodávány

voji pozemkové reformy po r. 1945 viz Revize první pozemkové reformy.) Literatura: J. Menclová, Léta zrodu dělnicko - rolnického svazku v Česko slovensku, vyd. 1961.

pořizovat ani mali, ani střední rolníci.

Požár Říšského sněmu r . 1933 provokace nastrojená nacisty 27. 2 . 1933, krátce po uchopení moci. Na

Současně bylo přiděleno 2291 nabyvatelům 226 306 ha půdy na zbytko-

cisté vnikli s množstvím zápalných látek tajnou chodbou ze sídla před

vých statcích, tj. v průměru 100 ha na 1 nabyvatele. ( Viz Zbytkové statky .)

sedy německého Říšského sněmu H.

V reformě se zdaleka nedostalo na všechny žadatele; agrární buržoazie

a zapálili ji. Jako žháře nastrčili du ševně chorého M. van der Lubba,

celky až do 30 ha, které si nemohli

Göringa do budovy Říšského sněmu

tvrdila , že není dostatek půdy. Přitom

občana holandského původu, kterého

původním vlastníkům bylo vráceno

označili za komunistu . Na základě toho

1 831 920 ha a v záboru ještě koncem 30. let bylo 435 668 ha půdy. Přidělo-

rodní komunismus a zahájili zběsilý

obvinili ze založení požáru meziná

vání půdy se táhlo celá léta a prak-

protikomunistický a protidělnický te

ticky nebylo ještě ani r. 1938 zcela ukončeno. Ceny za zabranou půdu stanovila bur-

ror, při němž pozatýkali, uvěznili a povraždili sta dělnických funkcionářů.

žoazie tak, aby velkostatkáři byli zcela

Înscenovali provokativní proces ( viz Lipský proces r. 1933), v němž „ sou

odškodněni a neutrpěli reformou ani nejmenší ztráty. Za 1 ha půdy v nejlepší bonitní třídě platili rolníci až

dili“ domnělé strůjce požáru - Georgi ho Dimitrova aj. Proces skončil pro nacisty obrovským fiaskem .

12 000 Kč - ceny byly odstupňovány

Literatura: S. Blagoevová, Jiří Dimit

dle bonitních tříd . Přitom se v reformě využívalo vydatně tzv . prodeje

rov, čes. vyd . 1952. V. Krechler,

z volné ruky, kdy si statkáři prodávali

ském procesu, Příspěvky k dějinám

půdu přímo bez prostřednictví úřadů. Pozemková reforma, která měla

KSČ , čís. 8 , str. 42-66 .

podle slibů buržoazních politiků

„ Práce " - deník Revolučního od borového hnutí. Vydává Ústřední rada odborů v Praze od r . 1945

prospět nejvíce malým rolníkům , vedla k největšímu posílení hospodářství od 20 do 100 ha. Relativně nejvíce vzrostly po reformě statky od 50 do 100 ha

Hnutí na obranu Dimitrova při lip

dosud.

(0 22,37 %). Tak se pomocí reformy

„ Pracující zemědělec " - orgán

na vesnici vytvořila silná skupina kapitalistických velkoproducentů, jejichž konkurenci mohla drobná malo-

zemědělského a lesního dělnictva v Československu (viz Rudé odbory). Vycházel v Praze v 1. 1929-1937.

výrobní hospodářství jen těžko vzdo rovat. Pozemková reforma posílila tak

„ Praha -Moskva ", - revue pro

především agrární buržoazii. (O vý-

kulturní a hospodářskou spolupráci

643

ČSR a SSSR. Časopis Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s SSSR

(viz ) v Praze. Vyšly čtyři ročníky ( 1936-1939, 1945); od r . 1946 bylo

Pr

nedostatečné péče o ideologický růst kádrů strany. Prakticismus jim brání řešit hospodářské, politické a kulturní otázky v místě z hlediska celkové poli

tické linie strany, správně vážit vý

zavedeno nové ročníkování. R. 1948 vydával časopis Svaz československo-

znam jednotlivých úkolů, tvůrčím

sovětského přátelství ( viz ), od r . 1951 Československo -sovětský institut; od

způsobem rozpracovávat a uskutečňo vat stranická usnesení v daných pod

1. 1955 vychází s podtitulkem „Mě-

mínkách . KSČ bojuje proti prakti

síčník pro sovětskou literaturu a

cismu tím , že usiluje o co nejtěsnější

umění“ . V redakci se vystřídala řada

sepětí teorie s praxí, že vede členy

význačných pokrokových kulturních pracovníků, jako zd. Nejedlý, Vi. Borek, Fr. Nečásek , J. Taufer, dr. Julius Dolanský aj. Vychází dosud.

strany k tomu, aby konfrontovali teo retické závěry s praktickou politikou strany, a rozvíjí soustavné marxis ticko - leninské školení funkcionářů a

členů strany i ostatních pracujících . Prakticismus

v komunistickém

hnutí znamená přeceňování praktické každodenní drobné práce a podceňo vání revoluční teorie pro stranickou praxi. Prakticismus mívá za následek živelnost a vede k oportunistickému

Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolše yizaci KSČ , dil 1 , vyd. 1955.

„ Pravda“ - podtitul: „ Ústřední orgán česko -slovenských komunistů

naUkrajině a v Rusku “. Časopis vy

ustupování od boje za zásadní cíle

dával ÚV československých skupin

a k přeceňování významu boje za dílčí

Ruska a Ukrajiny při KSR(b) v Ky

požadavky. Prakticismus byl jedním jevě, kam bylo přeneseno sídlo ÚV.. z typických znaků revizionistického Časopis propagoval komunistické směru v Druhé internacionale (viz) a je

myšlenky a podporu sovětského Rus

příznačný i pro současnou politiku

ka. Pomáhal organizovat čs. jednotky

reformistických stran . 'Hlubokou kri-

Rudé armády. Vycházel týdně od 3. 5. 1919 v Kyjevě, od srpna 1919

tiku prakticismu provedl V. I. Lenin zejména v díle Co dělat ? ( viz Spisy, sv. 5, čes. vyd. 1953 ).

v Moskvě. Vyšlo jen 28 čísel. Časopis

KSC musela vést úporný boj proti prakticismu jako projevu nepřekonaných sociálně demokratických pře-

kladu až 10 000 výtisků a byl rozšiřo

ván po celém území RSFSR. „ Pray

žitků uvnitř strany, zejména v době

da“ navazovala na „ Průkopníka svo

redigovali Julius Volek-Choráz, Fran

tišek Koza -Permský aj. Vycházel v ná

před V. sjezdem KSČ . Nositeli bez-

body“. (Viz též Československá komu

zásadového prakticismu byly tehdy různé pravicové oportunistické sku piny a živly ( V. Bolen, J. Bubník , B. Jílek aj.). Sklony k prakticismu se mohou pro-

mistická sekce při KSR [b ].)

jevit u jednotlivých funkcionářů a

zela s novým ročníkováním pod titu lem „Pravda českého západu“. Od

členů strany i v období výstavby socialismu a komunismu jako důsledek

„ Pravda “ – začala vycházet jako sociálně demokratický týdeník v Plzni r. 1919. Od r. 1920 do r. 1921 vychá

20. 5. 1921 se stala orgánem KSČ pro

Pr

644

Plzeňsko; 1. 7. 1921 opět změnila titul na „ Pravda ". Vychází s přerušeními

R. 1929 vycházela „ Pravda" současně

jako deník, obdeník a týdeník. Tato

až 1951 změnila „ Pravda “ ročníkováni ( roč. 1-7 ), ale r. 1952 se ke starému ročníkování vrací (r. 1952 roč.

různá vydání vycházela proto , aby se „ Pravda" dostala mezi nejširší okruh čtenářů . Od začátku roku 1930 vy cházela jako týdeník. „ Pravda “ byla

27). Od r. 1960 vychází jako týdeník

neustále perzekvována. V 1. 1928 a

(v 1. 1933-1945) dodnes. V 1. 1945

západočeského KV KSČ v Plzni.

1929 byla zastavena na jeden měsíc.

V listopadu 1930 byla zastavena na

„ Pravda“ - podtitul: „ Týdeník

6 měsíců, potom vycházela opět

komunistické strany pro brněnský kraj“ . Vydával ji v l. 1923–1930 výkonný výbor KSČ V XVI. kraji v Brně.

v květnu 1931. V červnu 1933 byla

policejně zastavena opět na 6 měsíců. Jejím nástupcem se stal „ Ľudový

V listě pracovali Hynek Konečný,

dennik “ (viz). Mezitím od r. 1932 vy

František Krček, František Píšek , Joef Stehlík aj. Byla významným po-

cházela

mocníkem „ Rovnosti “ (viz ).

také

„ Pravda

chudoby“

v Břeclavi až do 10. 3. 1935, kdy za nikla . „ Pravda “ byla v letech hospo

za

dářské krize velmi důležitým čini telem . Byla nejen agitátorem a pro

čala vycházet jako „ Pravda chu-

pagátorem mezi nejširšími masami

doby“ s podtitulem : „ Časopis venožomberku. Po sjezdu v Lubochni

pracujícího lidu, ale také organizáto rem a usměrňovatelem stávkových mzdových bojů a demonstrací. Jako „ Ústredný orgán Komunistickej

v lednu 1921 byla oficiálně „ Orgánem

strany Slovenska“ začala „Pravda"

československej soc. dem. strany robotníckej ( lavice) na Slovensku". Po

vycházet za Slovenského národního po vstání (viz), a to 9. 9. 1944 na osvobo

ustavujícím sjezdu KSČ v květnu

zeném území v Banské Bystrici. (Byla

„ Pravda" na Slovensku

vaný triednej výchove robotného lu-

du “ . Vycházela od 15. 9. 1920 v Ru-

1921 stala se orgánem KSČ na Slo-

týdeníkem a je známa jako Pravda

vensku, který byl vydáván Slovenským

povstalecká.) Vyšlo 40 čísel. Poslední

tiskovým výborem KSČ. Na počátku

je z 25. 10. 1944. Povstalecká pravda

vycházela jako týdeník , poté dvakrát

mobilizovala lidové masy do boje proti

týdně, třikrát týdně a od 1. 10. 1925 jako deník. Od té doby vycházela pod

německým okupantům a za obnovení

názvem „ Pravda“ . Byl to nejvýznam-

na Slovensku. Měla rubriky věnované jednotlivým úsekům , jako Záležitosti

Přinášela zprávy z jednotlivých fron tových úseků , o bojích partyzánských skupin , uveřejňovala články o hrdin ných činech partyzánů, aby těmito

nější časopis KSČ v tomto období

samostatné Československé republiky.

strany , Záležitosti odborové, Sociální

příklady povzbuzovala ostatní bojov

hnutí, Družstevnictví apod. Jejími

níky. Redaktory byli Miro Hysko,

redaktory byli Kl. Gottwald , Ed . Urx ,

Július Šefránek, František Holdoš,

Petr Jilemnický aj. Od r . 1924 vy-

Ján Siahel, František Janáček , Matej

cházela v Ostravě. Od 8. 10. 1925

Martinko aj. Na konci druhé světové války vychá zela „ Pravda “ na území osvoboze

vycházela v „ Pravdě“ příloha „ Kosák ", kterou řídil Marek Čulen.

645

Pr

v Michalovcích jako orgán michalov-

„ Právo lidu“ – podtitul: ,, Ústřed ní orgán Československé sociálně de

ského oblastního výboru KSS. Vyšla zde tři čísla. Po osvobození Košic

mokratické strany dělnické“ . Začalo vycházet 27. 4. 1893 v Kuklenách

vycházela od 19. 1. 1945 v Košicích

u Hradce Králové jako čtrnáctideník

ném Sovětskou armádou, zpočátku

jako orgán KSS. Nejprve vycházela

„ hájící zájmy dělníků, maloživnost

nepravidelně, od 6. 2. začala vycházet pravidelně třikrát týdně. Od 28. 4. do 9. 5. 1945 vycházela denně (mimo

díků a rolníků “ . Na rozdíl od jiných sociálně demokratických listů, které vycházely před ním (např. „ Budouc

pondělí). Po osvobození Bratislavy vycházelo i bratislavské vydání „ Prav-

nost“, „ Sociální demokrat “ aj.), ne mělo ani v době svého vzniku revo

dy“, které se stalo od 13. 4. 1945 ústředním orgánem KSS a je jím

v Humpolci, od r . 1896 v Praze.

dosud. Košická „ Pravda “ vycházela od 9. 5. 1945 nadále denně, a to pod

1.9. 1897 vyšlo v Praze jako ústřední orgán české sociální demokracie

luční charakter. Od r . 1894 vycházelo

názvem „ Východoslovenská pravda“. deník. Reformistická politika sociální Zpočátku byl redaktorem „Pravdy“

demokracie se výrazněodrážela v rázu

(michalovské) P. David, v Košicích

listu, především za všech velkých děl

J. Maurer a od 10. 4. 1945 J. Ďuriš nických akcí, např. r. 1905 aj. Oportu a jiní. „ Pravda“ se významně podílí

nismus „ Práva lidu“ se projevil ze

na socialistické výstavbě Slovenska, na socialistické výchově slovenských pra-

vrcholil v 1. 1918-1920. V 1. 1897 až

cujících

jména za první světové války a vy 1918 řídili „ Právo lidu “ Ant. Němec,

„ Pravda mládeže" - podtitul:

Jos. Schuster a Jos. Stivín. V době krystalizace uvnitř sociální demokra

„ Časopis pro zájmy pracujícímládeže

cie v září 1920 , když stoupenci levice ,

měst ivenkova“ . Ústřední list komu-

revoluční redaktoři - B. Šmeral, V.

nistické mládeže v ČSR (viz Komsomol), přímé pokračování časopisu

Vacek, B. Novotný, I. Olbracht aj. získali v redakci většinu a vydávali

„ Komunistická mládež “ (viz) (pokra-

„ Právo lidu" jako orgán marxistické

čuje i ročníkování). Vycházela v Praze

levice, znemožnila jim pravice za po

od r . 1926 do r. 1929, kdy byla úředně

moci soudního výroku , aby užívali

zastavena. Vydavatelem byl K. Aksamit. Na ni pak navazovala „ Mladá

původního názvu listu . Proto levice přejmenovala svůj orgán na „Rudé

garda“ ( viz).

právo “ . Za předmn. ČSR sloužilo „ Právo lidu " plně zájmům čs. buržoa

„ Pravda slovenskej mládeže" -

zie v duchu reformistické politiky

ilegální cyklostylovaný časopis, který

sociálně demokratické strany. Komu

vycházel za tzv . slovenského státu (viz) r. 1939. Vydával ho Sväz revolučnej

nistický tisk s ním neustále polemizo val. V 1. 1920–1938 je řídili Josef

mládeže Slovenska. Do časopisu přispívali mladí komunisté, kteří ve svých článcích, básních a zprávách vyjadřo-

Stivín a Jaroslav Koudelka. Počátkem f. 1939 bylo nahrazeno „ Národní prací“ , orgánem Národní strany práce

vali odpor slovenské mládeže proti

(viz), pak NOÚZ ( viz). Redaktory

fašismu.

„ Práva lidu“ byli F. Soukup, R. Be

Pr

646

chyně, G. Habrman , F. V. Krejčí aj.

do oddělení a vytvoření samostatného

Od května 1945 byl šéfredaktorem

státu . Hájení práva na sebeurčení

Jan Vaněk. V červnu 1948 po sloučení podporuje osvobozenecký boj utlače sociální demokracie s KSČ se „ Právo ných národů. Odhaluje imperialismus lidu " sloučilo s „ Rudým právem ".

a znesnadňuje jeho pokusy odbýt

Současně s „ Právem lidu “ vycházel od 1. 1. 1912 „ Večerník Práva lidu“.

utlačené národy nicotnými ústupky při zachování podstaty útlaku. Dává

„Právo lidu" v celé své historii plně odráželo reformistický charakter soci-

proletariátu možnost postavit se do čela boje za osvobození národů. Vy

ální demokracie a psalo v oportunis-

chovává pracující k správnému demo

tickém duchu .

kratickému poměru mezi národy, na pomáhá vytvoření vzájemné důvěry

Právo národů na sebeurčení

mezi pracujícími různých národů a

až do oddělení – je jedním ze zá-

upevnění jejich internacionální jed

kladních svrchovaných práv každého

noty , která je jednou z hlavních pod

národa. Je důsledně demokratickým

mínek vítězství jak revoluce, tak vý

způsobem řešení národnostní otázky, přiznávajícím v duchu rovnoprávnosti

stavby socialismu a komunismu. Heslo práva na sebeurčení je přitom

všech národů každému národu plnou ' dostatečně obecné, aby dovolilo kon svobodu samostatně, bez cizího vlivu kretizaci rozdílných úkolů proleta a bez násilí zvenčí rozhodnout o svém

riátu vládnoucího národa i národů

dalším osudu : buď o svém oddělení,

utlačených v boji za svobodu a rovno

vystoupení z dosavadního státního svazku a úplném státním osamostat-

zdůrazňování práva utlačených od

nění, nebo o spojení s kterýmkoli jiným národem , nebo konečně o se-

trvání v dosavadním soužití s jiným

národem , příp. jinými národy (samozřejmě za předpokladu rovnoprávnosti), Zahrnuje v sobě i demokratické

určení hranic státu vůlí obyvatelstva.

právnost národů, tj. na jedné straně dělit se a na druhé straně úsilí prole tariátu utlačených národů o zachování soužití s bývalým vládnoucím náro dem po poskytnutí práva oddělit se. Dává do značné míry možnost odha lovat šovinismus buržoazie vládnou cího národa i zbabělost a nedůslednost

Jde původně o požadavek a princip

buržoazie národů utlačených .

buržoazni demokracie, opuštěný a zavrhovaný imperialistickou buržoazií,

Právo na oddělení nelze ovšem směšo

vat s povinností oddělit se a s otázkou

jehož se (podobně jako u jiných, původně buržoazně demokratických požadavků) ujímá revoluční dělnické

praktického provedení oddělení. Há jení práva na oddělení je obecnou povinností proletariátu. O uskuteč

hnutí a činí z něho obecný požadavek svého minimálního programu. Protože reformisté a sociální šovinisté

nění oddělení je naproti tomu nutno uvažovat v každém konkrétním pří

padě zvlášť, přičemž kritériem musí

falšovali skutečný obsah práva ná-

být zájmy mezinárodního třídního

rodů na sebeurčení, jak znělo původní

boje proletariátu. Právo národa na

heslo revoluční buržoazní demokracie, upřesnil je a rozvedl Lenin v heslo

se zvláštními a samostatnými úkoly

práva všech národů na sebeurčení až

revolučního proletariátu v rámci ná

sebeurčení nelze rovněž zaměňovat

647

roda. Právo na sebeurčení je v zásadě uskutečnitelné už za kapitalismu využitím kapitalistických rozporů, bojem

Pr

utlačených národů Rakouska. Sociálně demokratickými přežitky v chápání práva na sebeurčení trpěla zpočátku

pracujících a utlačovaných národů i KSČ, ta se však za pomoci KI po apod ., mj. proto, že jde o politické

stupně propracovala k jeho důsledné

opatření, které se samo o sobě nedotýká ekonomiky a neruší ekonomic-

mu , leninskému pojetí. (Viz Národ nostní otázka .) Hesla sebeurčení ná

kou závislost oddělivšího se národa a země. Plně, důsledně a všeobecně

rodů zneužila v určitých historických situacích imperialistická buržoazie a

může právo na sebeurčení uskutečnit

obzvlášť němečtí imperialisté jako zá

pouze socialistická revoluce, která minky pro uchvácení cizího území a ovšem překračuje jeho úzký rámec

zničení samostatnosti jiných národů.

politickoprávní rovnosti a jde dále k odstranění faktických rozdílů za-

Heslem „ sebeurčení německého ná

nechaných mezi národy kapitalismem a od zdůrazňování rovnosti a rovno-

roda“ zdůvodňovali němečtí fašisté po r . 1933 své požadavky na odtržení pohraničního území od ČSR a zničení

právnosti směřuje k stále užší a těs-

samostatnosti Československa. Vzhle

nější bratrské spolupráci a vzájemné

dem k této fašistické demagogii ne uplatňovala KSČ v dané historické situaci obecné heslo sebeurčení ná rodů , nýbrž vystoupila na obranu

pomoci národů . Právo sebeurčení hájila již První internacionála a do r . 1887 bylo obsaženo i v programech sociální demokracie v Rakousku. Důslednými za-

nezávislosti a celistvosti ČSR proti

bolševici, kteří musili bojovat jak

zahraničnímu fašismu. To byla kon krétní forma uplatnění práva národů na sebeurčení v daných historic

proti jeho nacionalistickému výkladu pravičáky, tak proti jeho podceňování

kých podmínkách. Německý imperia lismus kryje i po druhé světové válce

„levými“ (např. Luxemburgovou nebo Bucharinem , Radkem a Pjatakovem ). Klasickým příkladem důsledného provedení práva sebeurčení je Velká říjnová socialistická revoluce,

své útočné záměry proti socialistic kým zemím mimo jiné hesly „sebe

stánci práva na sebeurčení národů byli

zapůsobivší mocně na národně osvobozenecké hnutí utlačených ve světě

i u nás. Protože socialistické státy pod-

porují požadavek na sebeurčeni kolo-

určení Němců “ , „ práva na vlast“

apod. Marxisticko -leninské strany hájí také v současné době právo na sebe určení, jež je důsledně uplatňováno

v socialistických zemích, a podporují boj koloniálních národů za svobodu a vytvoření samostatných, nezávislých

niálních národů, urychluje se dnes

států . Zároveň však odhalují demago

rozpad imperialistické koloniální sou-

gické pokusy imperialistů, kteří se

stavy .

snaží zneužít práva národů na sebe

Rakouská sociální demokracie svým

určení a zastírat jím své imperialis

programem „ kulturně národnostní

tické, útočné, utlačovatelské a válečné

autonomie“ (viz Autonomie) fakticky popřela právo národů na sebeurčení, čímž napomohla jeho nacionalistic-

cíle. Demokratický požadavek práva ná rodů na sebeurčení měl a má obrovský

kému pojetí u sociálních demokratů

zásadní i praktický význam , jejž nelze

Pr

648

podceňovat. Nelze však upadnout ani

(velitel maršál Malinovskij), která

v opačnou krajnost a přeceňovat jej. Právo národů na sebeurčení podléhá

měla útočit ve směru Jihlava - Praha.

Příprava operace byla velmi náročná,

obecné podřízenosti národnostní otáz-

především pro 1. ukrajinský front,

ky otázce revoluce. Kromě toho jako

který svedl bitvu o Berlín. Vojska

žádné z demokratických hesel nevylučuje zneužití buržoazií a konkrétně

buržoazními nacionalisty, jak o tom svědčí dějiny mezinárodního dělnického hnutí, Wilsonovo koketování s ním , nacistická a dnešní revanšistická demagogie kolem něho apod. Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv . 19,

čes . vyd . 1957 ( Teze k národnostní otázce ; Rezoluce letní porady ÚV

1. ukrajinského frontu zahájila ope

raci 6.5. odpoledne. Rozhodným úde rem zlomila nepřátelskou obranu, odrazila několik nacistických proti

útoků a 8. 5. překročila severni po hraniční hory ČSR a vstoupila na československé území. Tím bylo o vý . sledku operace prakticky rozhodnuto . 2. ukrajinský front zahájil útok na Prahu 7. května.

SDDSR se stranickými pracovníky r . 1913 Rezoluce o národnostní

9. května 1945 ráno dosáhly první tankové jednotky 1. ukrajinského

otázce ); sv. 20, čes. vyd. 1957 ( Kritické poznámky k národnostní otázce; K dějinám národnostního programu v Rakousku a v Rusku) ; sv . 21, čes.

frontu Prahy a v průběhu dne osvo bodily město ( viz dále Pražské po

vyd. 1957 (Revoluční proletariát a právo národů na sebeurčení); sv. 22,

čes. vyd. 1957 (Socialistická revoluce a právo národů na sebeurčení).

vstání r. 1945). Téhož dne se uzavřel okruh obklíčení nacistických armád,

které byly na východ od Prahy. K ve čeru dorazila do města i vojska 2. a 4 .

ukrajinského frontu. V dalších dnech pokračovala vojska všech tří frontů v likvidaci téměř miliónové nacistické armády.

Pražská operace Sovětské arposlední velká ofenzívní Význam pražské operace byl mnoho operace sovětských vojsk za druhé stranný. Znamenala úplné osvobození světové války v Evropě. Navazovala ČSR od nacistických okupantů, zma mády

na výsledky berlínské operace , doCílem pražské operace byla likvidace

řila různé dobrodružné plány nacistů na pokračování války na českém úze mi i protisovětské intriky některých

velké nacistické skupiny vojsk na území Čech a Moravy a severně od něho

ská operace přinesla národům Česko

vršené dobytím Berlina 2. 5. 1945 .

představitelů západních velmocí. Praž

a osvobození hlavního města Česko- slovenska 9. květen, historický mez slovenska. Operaci prováděla vojska

ník v jejich dosavadním vývoji. (Viz

1., 2. a 4. ukrajinského frontu .

též Osvobození Československa Sovět skou armádou .)

Tuto operaci připravoval hlavní štáb

Sovětské armády již v druhé polovině

Literatura: K. Bartošek, Pražské po

dubna. 1. 5. dostala rozkaz k operaci

vstání, vyd. 1960.

vojska. 1. ukrajinského frontu (velitel maršál Koněv ), která měla útočit

hlavně ve směru Dráždany - Praha,

Pražské memorandum

rezo

luce aktivu pražských funkcionářů

2. 5. vojska 2. ukrajinského frontu KSČ, kterého se zúčastnili i zástupci

649

Pr

jiných krajů a jenž se sešel několik dní

světové války. Bylo dlouho připravo

po porážce Rudého dne ( viz ) v červenci 1928. Aktiv se scházel každý druhý den v Lidovém domě v Michli a

váno ilegální organizací strany v čele

se IV . ilegálním ÚV KSČ, který usi loval, aby rostoucí odbojové a party

v bouřlivých diskusích probíral pří-

zánské hnutí vyústilo v celonárodní

činy krize, jež v komunistické straně vypukla po porážce Rudého dne. Při

ozbrojené vystoupení. Povstání začalo v Praze 5. 5. Ačkoliv nevzniklo orga

kritickém zkoumání zkušeností KSČ

nizovaně a propuklo v době, kdy so

došli funkcionáři kraje k jednoznač-

větská vojska byla ještě značně vzdá lena, a přestože povstalci byli téměř beze zbraní, postavila se Česká ná

nému závěru, že příčiny neúspěchů strany tkví v politice dosavadní většiny Jílkova vedení, jež se stala hlavní

brzdou bolševizace KSČ. Výsledky zasedání byly shrnuty do dokumentu Stanovisko funkcionářského aktivu Velké Prahy k politice strany po nezdaru akce Rudého dne, zvaného

rodni rada ( viz) z iniciativy komunistů do čela bojujícího lidu. Povstání mělo několik etap. První etapu dovršila jeho příprava. V ní hrála důležitou úlohu jednak objektivní situace - rozklad nacistického Německa pod údery

Pražské memorandum . Memorandum

především Sovětské armády a postup

konstatovalo, že Rudý den nebyl ná-

ný rozvoj národní a demokratické re voluce v ČSR, jednak situace odbojo

hodnou chybou, ale že byl výsledkem

řady těžkých politických chyb , které

vého hnuti, rozmach ilegálních národ

se v KSČ nahromadily a způsobily,

ních výborů, boj partyzánských od dílů apod. Druhou etapu tvořil první den povstaleckých bojů v Praze, 5.

že se octla v určité izolaci od mas. I když se v Pražském memorandu

vyskytovaly některé nejasnosti a chyby, zejména v hodnocení dosavadni politické linie strany, měl tento dokument v historii strany velmi pozitivní úlohu, protože posílil stanovisko gottwaldovského směru v KSC ještě před zasedáním čs. komise na VI. kongresu

KI, jež měla zkoumat situaci v KSČ a pomoci nalézt východisko z krize. Do Moskvy byla vyslána tříčlenná de-

květen. Šlo o etapu útočného maso vého boje proti okupantům, v níž

hrál důležitou úlohu vedle útočného charakteru boje i moment překvapení.

Třetí etapou povstání byla obrana barikád ve dnech 6. -8. května, kdy šlo především o obranu města proti nástupu nacistických vojenských sil

zvenčí. Čtvrtou etapou povstáni byla pak noc na 9. květen a 9. květen, kdy

legace funkcionářského aktivu vedená

povstalecký boj splynul s bojem Sovět

V. Kopeckým , aby předala memorandum kongresu KI. Vedení pražského kraje reagovalo na memorandum vydáním dokumentu zvaného

ské armády za likvidaci nacistického odporu ve městě ( viz Pražská operace

„ Antimemorandum " (viz).

jeho vítězství.

Sovětské armády). 9. květen se stal

také posledním dnem povstání a dnem

Literatura: J. Menclová, Vítězný

Pražské povstání bylo velmi drama

sjezd, vyd. 1959.

tickou událostí, naplněnou mnoha

rozpory. Řešilo nejen hlavní rozpor Pražské povstání r. 1945 – lidové

mezi utlačující moci a utlačovanými

protifašistické povstání na konci druhé

masami, ale objevily se v něm i silné

41 Příručni slovník

Pr

650

českou reakcí. V přípravě a především v průběhu povstání došlo k velmi

jenské převaze nacistů, protože bylo podporováno všenárodním protifa šistickým bojem českého venkova a

ostrým střetnutím mezi revolučními

především vojenskými akcemi Sovět

rozpory mezi revolučními silami a

a buržoazními silami. Buržoazní před- ské armády. Pražská operace Sovět stavitelé, prosazující kompromis a ka-

ské armády, kterou sovětská vojska

pitulantství, se snažili různými způsoby opakovat 28. říjen 1918 a vyřadit

provedla proti miliónové nacistické armádě na českém území, přispěla

z rozhodování ozbrojené lidové masy .

rozhodující měrou k vítězství nad

Nejrůznější machinace však nemohly

fašismem i k vítězství lidových po

zakrýt pravý charakter povstání.

vstaleckých sil v Praze .

Pražské povstání bylo jako součást

Pražské polvstání patří nesporně k vel

celonárodního povstání proti oku- kým revolučním tradicím českoslo

pantům na celém dosud okupovaném

venského revolučního dělnického hnu

území v květnu 1945 vyvrcholením

u i našich národů.

národně osvobozeneckého boje v českých zemích . Bylo především lidovým , spravedlivým protifašistickým bojem , v němž se široké pracující vrstvy přihlásily se zbraní v ruce k revolučním myšlenkám národní svobody, k myšlenkám lidové proti-

Literatura: K. Bartošek , Pražské po

vstání, vyd. 1960. Preiss Jaroslav JUDr. "(nar. 8. 12. 1870 v Přešticích, zemř. 29. 4. 1946 v Praze )

-

jeden z hlavních

představitelů čs. finančního velko

fašistické revoluce. Bojových akcí povstalců se účastnilo desetitisíce lidí,

kapitálu v předmn. ČSR. Od r . 1902 byl tajemníkem a poradcem Spolku nejen jako bojovníci v ulicích a na českých průmyslníků textilních. Od barikádách , ale i v povstaleckém „ zá-

r. 1907 byl činný v Živnobance, od

zemi", v zásoboyací a ošetřovatelské

r . 1917 jejím vrchním ředitelem . Pů

službě. Povstání bylo pravým trium-

sobil jako předseda, místopředseda a

fem lidové protifašistické jednoty ;

člen správních rad četných podniků

jen stavění barikád , jichž bylo k ránu 6. května postaveno na 1600, se účastnilo na sto tisíc lidí. Ulice a náměstí

koncernu Živnobanky. Od r. 1930 byl předsedou Ústředního svazu čs. prů

myslníků. Aktivně se účastnil četných

města byly za povstaleckých bojů svědky masového lidového hrdinství, které nedokázal zlomit sebekrutější

porad s T. G. Masarykem , kde byly osnovány tajné plány proti čs. pracu jícímu lidu. Byl jedním ze zákulisních

nacistický teror. Pražské povstání jako lidové protifašistické vystoupení bylo výsledkem

a jedním z hlavních iniciátorů mni

„ kapitánů “ politiky české buržoazie chovské kapitulace r. 1938. ( Viz též

dlouholeté přípravné ilegální práce Banky v předmn. ČSR .) komunistů před fašistickou okupací iv jejím průběhu. Ilegální KSČod počátku bezvýhradně podporovala lidový povstalecký boj a na rozhodujících

Presidentské volby - viz Volby v Československu

úsecích se komunisté stavěli do čela.

Prestes Luiz Carlos (nar. 3. 1 .

Pražské povstání mohlo odolávat vo-

1898) - generální tajemník Komunis

Pr

651

tické strany Brazílie a přední pracov .

nesli na tribunu A. Hlinku, který první

nik mezinárodního komunistického hnutí. V 1. 1918-1924 byl důstojní-

promluvil. Vláda utrpěla úplné fiasko. Hlinku podpořil papežský nuncius Ciriaci, který se neomaleně postavil

kem v brazilské armádě. R. 1924 se zúčastnil povstání proti vládnoucí

za jeho nacionalistické stanovisko. To

reakční klice ve státě . Utvořil povstalecké oddíly, které v l. 1924-1927 bojovaly po celé zemi proti přesile

vyvolalo konflikt mezi vládou a Vati kánem , který byl definitivně urovnán až v říjnu 1935 jmenováním nového

vládních vojsk. V těchto bojích se stal lidovým hrdinou ; byl nazýván „ rytíř

nuncia Rittera.

naděje “ . R. 1927 byl nucen emigrovat; v zahraničí žil do r . 1935. R. 1935 se

čes. vyd . 1958.

zúčastnil VII. kongresu Komunistické internacionály , na kterém byl zvolen členem výkonného výboru KI. R. 1935 organizoval v Brazílii nové

Proces proti biskupům Jánu Vojtaššákovi, Michalu Buzalkovi a Pavlu Gojdičovi se konal před stát

Literatura: I. Stanek, Zrada a pád,

ním soudem v Bratislavě ve dnech

povstání proti Vargasovu vládnoucímu

10. - 15 . 1. 1951. Tři katoličtí církevní

reakčnímu režimu. Po porážce povstání byl r. 1936 uvězněn a odsouzen k mnoha letům žaláře. Vězněný

hodnostáři byli v procesu souzeni za svou protistátní a protilidovou čin nost, jíž se dopustili při rozbíjení

Prestes byl r. 1943 v nepřítomnosti ČSR r. 1938, v období tzv. slovenského zvolen generálním tajemníkem ÚV

státu ( viz) a zejména po osvobození

KS Brazílie. R. 1945, kdy v souvislosti

ČSR, v boji proti lidově demokratic

se světovým vítězstvím nad fašismem

kemu zřízení. Státní soud odsoudil

ve druhé světové válce vrcholila proti-

obžalované biskupy kromě vedlejších

fašistická vlna i v Brazílii, bylo docíleno jeho propuštění z vězení.

Vojtaššáka k 24 rokům vězení, Goj

V témž roce byl zvolen senátorem za komunistickou stranu. Od r. 1946 a zvláště po zákazu KS Brazílie v květnu 1947 vede ilegální práci strany . Pribinovy oslavy . Konaly se 8. 8. 1933 v Nitře na paměť toho, že před 1100 lety přijal nitranský kníže Pri-

trestů k těmto trestům na svobodě: diče a Buzalku na doživotí. R. 1963 byl J. Vojtaššákovi zbytek trestu pro minut. Literatura : Proces proti vlastizradnym

biskupom J. Vojtaššákovi, M. Buzal kovi a P. Gojdičovi, slov. vyd. 1951. Proces s protektorátní vládou -

bina křesťanství a vybudoval v Nitře byl zahájen 29. 4. 1946 proti členům kostel. Oficiálně je pořádala vláda, protektorátní vlády před Národním avšak hlinkovci jich využili k bouřlivé

protivládní autonomistické demonstraci, která ukazovala, že po Hitle-

soudem (viz) v Praze. Přísedícími senátu byli dva členové KSČ, dva lidovci, jeden národní socialista a jeden

rově nástupu k moci v sousedním Německu budou také ludáci troufaleji

sociální demokrat. Za soudního jed nání propukaly často rozpory. Zá

prosazovat své záměry. Podle pro-

stupci pravicových stran měli zájem

gramu měl oslavy zahájit předseda vlády, ale zfanatizovaní hlinkovci vy-

na co nejmírnějším rozsudku. V těch to stranách se ukrylo mnoho bývalých

Pr

652

kolaborantů, kteří se provinili podob-

ností s velkým zájmem , defilovali před

ným způsobem jako protektorátní vláda. Mírný rozsudek nebo dokonce

očima československého pracujícího lidų barbarské zločiny ludáckého kle

osvobození některých členů protekto-

rofašismu i jeho odchovanci, kteří se

rátní vlády by byly podstatně ovliv-

až do zhroucení tzv. slovenského státu

nily další provádění národní očisty.

(viz) slepě podřizovali vůdcovskému

Komunističtí členové senátu Národ-

fašistickému systému, spojenému s ná boženským fanatismem . Literatura : G. Gryzlov, Gardistické inferno, slov. vyd. 1958. M. Sedláčko vá, Krycie meno Jozef, slov. vyd. 1958 .

ního soudu musili proto důrazně bojovat s buržoazní reakcí. Rozsudek byl vynesen po dlouhých průtazích teprve 20. 7. 1946 : předseda tzv . protektorátní vlády Krejčí 25 let žaláře, bý valí ministři - Bienert 3 roky, Hrubý

Procesy s tisovsko- tukovskou

doživotí, Kamenický 10 let a Kalfus

klikou – a s hlavními představiteli

vinen , ale bez trestu . Rozsudek sice

tzv. slovenského státu (viz ) byly ve

dokumentoval, že protektorátní vláda celá, bez výjimky, byla složena ze zrádců, ale netrestal spravedlivě sku-

deny před Národním soudem ( viz) v Bratislavě, zřízeným na základě

tečnou vinu obžalovaných . Proto vy-

ustaven 15. 6. 1945 a působil do 31.

nařízení SNR . Národní soud byl

volal vlnu rozhořčení. Na minister-

12. 1947 .

stvo spravedlnosti docházely stovky

Národní očista zakotvená v Košickém

protestních rezolucí pracujících . Literatura : Otázky národní a demokratické revoluce, sborník, vyd. 1955 ( Foustka, Národní očista v letech 1945-1946 ).

vládním programu ( viz) měla zajistit důslednou demokratizaci politického , kulturního a hospodářského života a

očistit jej od fašistických zrádců a ko laborantů . Zároveň byla ostrou zbraní dělnické třídy proti fyzickým před

Procesy s členy pohotovostních

stavitelům zrádné slovenské buržoazie,

oddílů Hlinkovy gardy – se konaly

která nastolila na Slovensku ludácký

v dubnu 1958 v Bratislavě ( 15. - 18.4 .)

klerofašistický režim a zapojila hospo

a v Banské Bystrici (22.-26. 4.). Bylo

dářský a vojenský potenciál Slovenska

souzeno 27 fašistických zločinců, kteří

do nacistické válečné mašinérie.

se jako členové tzv. pohotovostních

Před Národním soudem v Bratislavě

oddílů Hlinkovy gardy (viz) zúčastnili

se konalo několik desítek procesů , z nichž nejdůležitější byly: proces s V. Tukou (v srpnu 1946 odsouzen k trestu smrti provazem a popraven ); v téže době proces s A. Vaškem , který prováděl likvidaci židovského oby vatelstva na Slovensku, a s O. Ku

spolu s nacistickými oddíly SS masových vražd slovenských vlastenců

v Německé a v Kremničce ( viz) v zimě 1944-1945. Obžalovaným členům POHG se po-

dařilo 13 let skrývat svou zločineckou

minulost, ale neušli spravedlivému

balou, posledním hlavním velitelem

trestu : byli odsouzeni většinou k trestu V průběhu několikadenního soudního

Hlinkovy gardy (oba byli popraveni). Hlavní proces – proti Jozefu Tisovi, s nímž byli současně souzeni A. Mach

jednání, sledovaného širokou veřej-

a v nepřítomnosti F. Ďurčanský, se

smrti nebo k vysokým trestům vězení.

Pr

653

konal od 2. 12. 1946 do 15. 4. 1947.

a nastolení diktatury proletariátu.

Tiso s Ďurčanským byli odsouzeni

k trestu smrti (Tiso popraven ), Mach

Říjnová revoluce 1917 zrodila sovět skou zemi socialismu. První program

k 30 rokům vězení.

byl splněn. V druhém programu, při

Proces s Tisem byl politicky nejvý-

jatém na VIII. sjezdu r. 1919, vy

znamnější, neboť odsouzení Tisa jako hlavy tzv . slovenského státu a v jeho

tyčila strana úkol vybudování socia

osobě odsouzení slovenského fašismu,

gram byl splněn definitivním vítěz

ludácké ideologie a separatismu bylo základním kamenem očisty na Slovensku. Tisův proces byl proto součástí třídního zápasu proti podzemní i zjevné reakci, třídním střetnutím ,

listické společnosti. Také druhý pro stvím socialistického společenského řádu v SSSR .

Vznik třetího programového doku mentu - programu vybudování komu

nistické společnosti - byl vyvolán

na jehož výsledku závisela do velké

dalším mohutným rozmachem sovět

míry konsolidace politických poměrů na Slovensku a upevnění jednoty

ské společnosti. Usnesení o bezpro střední přípravě programu a jeho vy- ,

státu . Výsledek procesu významně

pracování bylo přijato na historickém

ovlivnil i další osudy Demokratické

XX. sjezdu KSSS, který důslednou kritikou škodlivých důsledků kultu

strany, jejíž vedení se zavázalo lu-

dácko -katolickému křídlu strany, že

osobnosti a obnovou leninských no

Tisa zachrání. (Viz též „ Dubnová"

rem stranického života vytvořil vše

dohoda Demokratické strany s luďáky.) Za procesu s Tisem se podařilo slovenským komunistům vyvolat velké masové hnutí proti pokusům reakce o záchranu Tisava života . (Viz též Národní soud v Praze a v Bratislavě.)

chny podmínky pro vznik vědeckého programu budování komunistické spo lečnosti. Zároveň program obsahuje důležité zobecnění zkušeností celého mezinárodního komunistického hnutí

za poslední desítiletí. Je odrazem ne ustále rostoucí mohutnosti světového

Profinterna internacionála

viz Rudá odborová

komunismu, jehož hlavním výrazem je vznik a upevňování světové socialis

Program Komunistické strany Sovětského svazu · první progra-

Řada důležitých teoretických závěrů a - zobecnění byla rozpracována v ob dobí přípravy programu: na jednání

.

tické soustavy (viz). -

mový dokument v mezinárodním děl-

nickém hnutí, obsahující konkrétní

XXI. sjezdu KSSS ( leden - únor 1959)

program rozvinuté výstavby komu-

i v důležitých dokumentech z porad

nistické společnosti. Byl přijat na XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961 .

mezinárodního komunistického hnuti

V pořadí je to třetí programový doku-

kých a dělnických stran socialistických

ment této strany. V prvním programu, přijatém na II. sjezdu r . 1903, vyzývala bolševická strana dělnickou třídu a všechny pracující Ruska do boje za svrženi carského samoděržaví

a pak za svržení buržoazního zřízení

- v Deklaraci představitelů komunistic zeml (viz ) z r . 1957 a v Prohlášení po rady představitelů komunistických a dělnických stran (viz ) z r. 1960. Návrh Programu KSSS byl v SSSR uveřejněn 30. července 1961. V před sjezdové diskusi vyjádřili se k návrhu

Pr

654

komunisté na schůzích základních

stranických organizací, na okresních,

chází ze základních myšlenek Leni imperialismu a na zá

nova učení

městských, oblastních a krajských

kladě rozboru událostí posledních

stranických konferencích a na sjezdech komunistických stran svazových

desetiletí toto učení obohacuje o řadu nových teoretických závěrů, Socialis

republik. Projednávání se zúčastnilo

tické revoluce, lidově demokratické

přes 9 miliónů komunistů . Dále bylo

revoluce, rozsáhlá rolnická hnutí, boj

uspořádáno přes 500 000 schůzí pracujících v závodech, kolchozech , úřadech a v dalších organizacích a insti-

lidových mas za svržení fašistických a jiných tyranských režimů, hnud všech demokratických sil proti ná

tucích . Těchto schůzí se zúčastnilo

rodnostnímu útisku

na 73 miliónů lidí. O aktivním charak-

časnosti splývá v jeden světový revo

.

to vše y sou

teru diskuse o Programu svědčí přes

luční proces, který podkopává a boří

300 000 dopisů a článků zaslaných k návrhu orgánům KSSS a tisku . Velký ohlas měl návrh Programu

kapitalismus. Program v této části podrobně objasňuje sociální, hospo

i v zahraničí, kde byl aktivně projed-

dářské a politické procesy, jež pro bíhají v různých oblastech světa. Zá

náván v komunistickém hnutí a vzbudil zájem i mimo jeho řady.

roveň ukazuje, jak jsou otázky vý

Referát „ O Programu KSSS“ přednesl na XXII. sjezdu dne 18. října

spjaty s problémy světového revoluč ního hnutí. Důležitý je v tomto ohledu

1961 Nikita Sergejevič Chruščov. Po diskusi a vtělenípřipomínek byl pro-

reprezentované světovou socialistic

gram výstavby komunismuv SSSR

kou soustavou a mezinárodním revo

jednomyslně delegáty XXII. sjezdu

lučním dělnickým hnutím , se stávají v současnosti určující silou ve vývoji

schválen .

Program se skládá ze dvou základních částí: I. část – „ Přechod od kapi-

talismu ke komunismu - cesta vývoje lidstva “ ; II. část – „ Úkoly KSSS ve výstavbě komunistické společnosti ". V první části je proveden široký vědecký marxisticko- leninský rozbor zkušeností mezinárodního komunis-

stavby komunismu v SSSR těsně

závěr, že síly socialismu a komunismu,

lidské společnosti. Všestrannost roz boru situace i metod jejího řešení

obsahují základní kapitoly I. části programu : 1. Historická nevyhnutel

nost přechodu od kapitalismu k socia

lismu. 2. Světodějný význam Říjnové revoluce a vítězství socialismu v SSSR. 3. Socialistická světová soustava. 4 .

tického hnutí za poslední období. Její

Krize světového kapitalismu. 5. Me

obsah tvoří tvůrčí teoretické rozpra-

zinárodní revoluční hnutí dělnické

cování všech aktuálních problémů současného vývoje lidstva. Rozborem

třídy. 6. Národně osvobozenecké hnutí. 7. Boj proti buržoazní a re

všech hlavních úseků současného svě-

formistické ideologii. 8. Mírové sou

tového dění se prolíná vědecké zdůvodnění historické nutnosti přechodu všeho lidstva od kapitalismu k socia-

žití a boj za světový mír. II., hlavní část programu obsahuje rozpracovaný plán výstavby komu

lismu a komunismu; závěr tvoří vy-

nistické společnosti v SSSR . Stupeň dosavadního vývoje společenského řá

chodisko pro určení charakteru současné epochy. Program přitom vy-

du v SSSR, zkušenosti z jeho vý

655

Pr

stavby umožnily, aby program obsa-

mu v SSSR a spolupráce socialistic

hoval komplexní rozpracování úkolů

kých zemí. 7. Strana v období rozvi

spojených s etapou rozvinuté výstavby komunismu v SSSR , aby mohl být podán obraz budoucí společnosti,

nuté výstavby komunismu. Historický význam nového Programu

jež vznikne po hlubokých společen-

věrů daleko přesahuje hranice sovět

KSSS dosahem svých myšlenek a zá

ských změnách , ke kterým má v SSSR

ské země. Jeho ohlas si proklestil cestu

dojít v nejbližších 20 letech. Vyřešení

na celém světě, mezi všechno lidstvo.

tohoto úkolu přinese sovětským lidem splnění zásady „ Každý podle svých

nistickém hnutí symbolizuje název

schopností, každému podle jeho po-

Komunistický manifest druhé polovi

třeb “ . V plné míře se uskuteční heslo strany „ Vše pro člověka, pro jeho blaho “ . Celá tato část je prodchnuta základní myšlenkou , že výstavba ko-

ny XX . století. Jeho význam pro práci československých komunistů vyjádřil první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný z tribuny XXII. sjezdu

Jeho dosah v mezinárodním komu

munismu v SSSR je bezprostředním

KSSS slovy: „ Prohlásili jsme již

úkolem sovětského lidu . Během řešení tohoto základního úkolu bude roz-

v době, kdy jsme se seznámili s ná

hodnuta otázka mírového soutěžení

ny Sovětského svazu , že jej pova žujeme i za svůj a že vycházejíce ze

mezi kapitalismem a socialismem ve

vrhem Programu Komunistické stra

prospěch sil komunismu. Kapitalis-

zkušenosti naší země a naší strany

mus zůstane koncem příštích dvaceti

budeme podle něho důsledně pra covat, neboť ukazuje také základní ry

let daleko pozadu ve všech odvětvích výroby, v životní úrovni, ve všech oblastech života společnosti.

sy naší vlastní budoucnosti. Posílil v nás jistotu a odhodlání učinit vše,

Výstavbou komunismu v SSSR splní

aby i v Československu již dnešní po

sovětský lid svůj veliký internacio-

kolení žilo v komunismu.“ ( Viz též

nální úkol v zájmu celé světové socialistické soustavy , v zájmu mezinárod-

Komunistická strana Sovětského sva

zu ; Svaz sovětských socialistických re

ního proletariátu a všeho lidstva. publik .) II. část programu „ Úkoly KSSS ve výstavbě komunistické společnosti “ komplexně vypracovává problematiku výstavby komunismu v SSSR v těchto

hlavních kapitolách: 1. Úkoly strany v oblasti hospodářské výstavby při vytváření a rozvíjení materiálně tech-

Prohlášení 26 poslanců a sená torů - likvidátorský dokument v ob dobí bojů za bolševizaci (viz) KSČ. 27.3. 1929, několik týdnů po V. sjezdu

KSČ, na němž bylo zvoleno gottwal dovské vedení KSČ, vystoupila sku

nické základny komunismu. 2. Úkoly pina 26 oportunistických poslanců a strany při zvyšování životní úrovně

lidu. 3. Úkoly strany ve výstavbě státu a v dalším rozvoji socialistické demokracie. 4. Úkoly strany v oblasti národnostních vztahů. 5. Úkoly strany v oblasti ideologie, výchovy, vzdělání, vědy a kultury. 6. Výstavba komunis-

senátorů s Prohlášením proti nové politice komunistické strany. V Pro hlášení požadovala tato skupina nový sjezd strany a především změnu ve dení strany. Současně vystoupila z par lamentního klubu komunistických po slanců a senátorů a vytvořila vlastní,

Pr

656

1

protikomunistický klub. Prohlášení

stran

bylo výrazem skutečnosti, že se v té

historického významu, jednomyslně přijatý na poradě představitelů komu

době proti gottwaldovskému vedení

dokument mimořádného

KSČ semkl celý likvidátorský blok

nistických a dělnických stran (viz), ko

s úmyslem zničit komunistickou stranu. Likvidátoři nejenže nedosáhli svého cíle, ale naopak svými činy se

nané v listopadu 1960 v Moskvě, Představitelé 81 komunistických a dělnických stran celého světa v ní

odhalili před masami členstva a byli

jednomyslně potvrdili správnost zá

postupně z komunistické strany vyloučeni. Protistranické prohlášení podepsali tito likvidátoři : V. Bolen , E. Burian , J. Cibulka, J. Dědic, G. Elstner, M. Fiala, V. Herlinger, V. Houser, Fr. Chlouba, V. Chlumecký,

věrů vyjádřených v Deklaraci před

B. Jílek , G. Kolláriková, E. Kučera, A. Muna, A. Neurath , J. Petor, J. Průša , J. Skalák, J. Sochor, Fr. Škola,

tika soudobé epochy a nové etapy všeobecné krize kapitalismu, prove

stavitelů komunistických a dělnických stran ( viz ) z r. 1957. Na základě no

vých zkušeností byly v Prohlášení tyto závěry dále rozpracovány. Ze jména byla prohloubena charakteris

V. Šturc, Fr. Toužil, L. Zoufalý.

deno další zevšeobecnění hlavních zá konitostí rozvoje světové socialistické

Dále ho podepsali V. Hampl, T.

soustavy a rozvoje národně osvoboze

Koutný, A. Včelička, kteří posléze

neckých revolucí, v této souvislosti

uznali svou chybu a vrátili se do řad

byla formulována možnost vzniku

komunistického hnutí.

nové formy státu národní demokracie,

Literatura : J. Menclová, Vítězný

který se za příznivých podmínek může

sjezd, vyd. 1959.

stát přechodnou formou na cestě k so cialismu. Prohlášení rozebírá soudobé

Prohlášení francouzsko -němec-

problémy války a míru a hlavní úkoly

ké - jeden z diplomatických doku-

mezinárodního revolučního hnutí v boji za aktivní rozvíjení leninské

mentů vzniklých jako pokračování politiky mnichovské konference (viz ). Bylo podepsáno 6. 12. 1938. Obsahovalo vzájemné ujištění o definitivní

politiky mírového soužití, za odvrá cení válek a upevnění trvalého míru.

Na závěr vysoko vyzdvihuje význam

platnosti francouzsko -německých hra-

jednoty komunistických a dělnických

nic a dohodu o řešení sporných otávláda uklidnit pobouření nad Daladierovou kapitulantskou politikou a

stran celého světa a ukazuje na nut nost jejího posilování cestou rozhod ného boje proti nebezpečí revizionis mu a proti dogmatismu a sektářství.

zároveň uvolňovala Hitlerovi ruce v provádění jeho agresívní politiky

lektivní zkušenosti celého komunistic

ve východní Evropě. (Viz též Dekla-

kého hnutí. Hluboký rozbor všech zá

zek . Tímto krokem chtěla francouzská

Prohlášení je výrazem všestranné ko

race anglo -německá r. 1938.)

kladních problémů naší doby a nové

Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947.

myšlenky a teze jsou aplikací a dal ším rozvinutím marxismu -leninismu

v podmínkách , kdy se mezinárodní

Prohlášení porady představitelů komunistických a dělnických

situace a poměr třídních sil stále dů razněji mění ve prospěch socialismu.

Pr

657

Prohlášení je společnou ideovou plat-

robotníckej“. 1. číslo vyšlo 28. 10.

formou a programovým dokumentem

1919 v Banské Bystrici. Vyšlo pouze

nového bojového nástupu a pevné jednoty mezinárodního revolučního

sedm čísel, protože časopis byl za čátkem prosince 1919 tehdejším zvo

hnutí,

lenským županem dr. R. Markovičem

Literatura: Deklarace představitelů

zastaven . Redaktorem časopisu byl Václav Chlumecký. „ Proletár“ byl

komunistických a dělnických stran socialistických zemí, vyd . 1957. Pro-

založen jako orgán levice proti brati

hlášení porady představitelů komu- slavskému oportunistickému vedení nistických a dělnických stran r . 1960, vyd . 1960.

soc. dem . strany. Po jeho úředním zastavení začal vycházet ihned nový orgán levice „ Hlas ludu“ (viz ).

Prokop Pavel ( nar. 24. 9. 1904 ve Vyškově, zemř. 2. 5. 1940 v Ora-

Proletariát – viz Dělnická třída

nienburgu ) – komunistický nakladatel a kulturní pracovník. Roku 1926 za-

„ Proletárka “

podtitul: „ Orgán

ložil nakladatelství Průlom . Členem komunistických žien na Slovensku“. KSČ se stal r. 1926. V nakladatelství Vycházela od 16. 11. 1922 nejprve Průlom (později Lidová kultura ) vydával marxistickou literaturu a knihy

jako příloha časopisu ,,Hlas ludu " (viz) ve Vrútkách. Od ledna 1924 vycházela

o SSSR . Byl vynikajícím pracovníkem

jako samostatný časopis - čtrnácti

a organizátorem kulturní práce mezi

deník v Ostravě. Vydavatelem byl Slo

pokrokovou inteligencí. R. 1928 byl

venský tiskový výbor KSČ. Za redakci

vydavatelem časopisu „ Signál“ . Od

odpovídal Kl. Gottwald, redaktorkou

počátku byl členem výboru Levé byla B. R. Švarcová. Do ,,Proletárky “ fronty (viz) a jejím jednatelem . Vydával její časopisy a publikace a orga-

nizoval její akce, přednášky, kursy a sekce. V 1. 1936-1938 byl vydavatelem a redaktorem „ Lidové kultury “. Byl členem ÚV Svazu přátel SSSR (viz ), Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s SSSR (viz) a dal-

ších organizací. Organizoval také Socialistickou akademii ( viz ). Za okupace pracoval v ilegálním hnutí KSČ .

Dne 16. 8. 1939 byl gestapem zatčen . Vězněn nejprve na Pankráci, 13. 10. 1939 odvezen do Dráždan , kde byl odsouzen . 13. 11. 1939 byl převezen

do Oranienburgu, kde byl počátkem května 1940 fašisty umučen .

„ Proletár " - podtitul: „ Týždenník československej soc. dem . strany

přispívali mj. Kl. Gottwald a Petr Jilemnický. Zanikla r. 1927 pro finanč ní těžkosti, perzekuci a šikanování. Od

srpna 1927 vycházela jako příloha „ Pravdy“ (viz ) jednou týdně. „ Proletář" - radikální sociálně de

mokratický list, vycházející r. 1883 v redakci Josefa Petržílka ve Vídni. Byl tištěn na červeném papíře a rozšiřován i v Čechách a na Moravě. Pro velké pronásledování byl po čtyřech číslech nastaven .

„ Proletářská

rovnost""

viz

„ Rovnost“

„ Proletářská solidarita " - po krokový dělnický měsíčník, vycháze jící v Praze v 1. 1932-1933. Navazo

658

Pr

vala na časopis „ Dělnická pomoc “ a byla fakticky orgánem ilegální organizace Proletářská solidarita, která

v rozporu s kulturní politikou bolše vické strany. Jejich propagátory se

nahradila r . 1932 zakázanou Dělnickou

A. Bogdanov , V. F. Pletněv aj. Teore tickým východiskem jejich názorů byla

pomoc (viz ). Vycházela česky, německy, slovensky a madarsky. Odp. red . čes-

stali vedoucí činitelé Proletkultu A.

subjektivně idealistická filosofie . Pro

kého a něm . vydání byl senátor Josef letkultovci ignorovali vedoucí úlohu strany. Hlásali odtržení umění od ži

Svoboda.

„ Proletářská tělovýchova “ - Vycházela jako orgán Federace proletář ské tělovýchovy ( viz) v red. Frant. Píška v Praze v l. 1927-1928 . Navazovala na „ Proletářský sport“ (viz ).

„ Proletářský bezvěrec " „ Maják“

viz

„ Proletářský družstevník “ – ča-

vota sovětské země a dokazovali, že pravé „ proletářské umění“ se může rodit jen ve speciálních klubech , labo ratořích umění atp. Stavěli se proti tomu, aby umění proletářského státu navazovalo na pokrokový odkaz klasic kého umění minulosti, a tvrdili, že dělnická třída je předurčena k tomu,

aby vytvářela zvláštní „ proletářskou kulturu “. Jak ukázal později ve svých

vystoupeních o proletkultismu V. I.

sopis proletářských družstevníků v

Lenin , prosazovali proletkultovci pod

Československu. Vycházel v Praze v l.

rouškou „ čisté“ proletářské kultury

1930-1935.

prvky buržoazní ideologie cizí dělnic kému hnutí. Charakteristické pro

Proletářský internacionalismus

- viz Internacionalismus proletářský

Proletkult bylo, že jeho aktivními členy se stali stoupenci dekadence, formalismu, symbolismu, kteří psali

„ Proletářský sport “ - orgán Fede-

nepřesvědčivé frazérské básně o re

race dělnických tělocvičnýchjednot (viz ). Vycházel v Praze v l. 1925 až 1926.

voluci, prosazovali symbolismus, mys tiku apod. Jejich vliv se projevil zvláště v divadelnictví ( tvoření forma listických, nesrozumitelných předsta

Jedním z jeho redaktorů byl Fr. Pišek. Proletkult

zkratka názvu kul-

vení) a ve výtvarnictví (prosazování

turně vzdělávací organizace Proletar-

formalistických směrů ).

skaja kultura, která působila v SSSR především v počátečním období prve

V. I. Lenin podrobil ve svých vy-, stoupeních - zvl. r. 1920 – proletkul

ního proletářského státu. Vznikla v Leningradě r. 1917 v období mezi

oběma revolucemi. Po vítězství Říjnové revoluce byla přičleněna k lidovému komisariátu osvěty jako „ dobrovolná organizace proletářské tvořivosti v různých oblastech umění" . Její odbočky pracovaly i v dalších

městech. Od počátku ovlivňovaly činnost Proletkultu názory, které byly

tismus ostré kritice. Odhalil, že jde o směr cizí umění rodícího se prole tářského státu, o sektářský pokus vy

mýšlet nějaké „ zvláštní“ umění, uza vřené do rámce zvláštních organizací. Zdůraznil, že je naopak nutné, aby kulturní politika byla úzce spjata

s politikou strany, kulturní úkoly s obecnými úkoly strany a aby se

i v oblasti umělecké tvorby důrazně

1

659

projevovala vedoucf úloha strany.

Proletkultismus neměl v sovětském umění masový vliv . Organizace po-

stupně likvidovala svou činnost;od r. 1925 byla řízena odbory a její zbytky rozpuštěny definitivně r . 1932. Levi-

Pr

vědce a kulturní pracovníky, což straně umožnilo získat významné po

stavení a vliv na kulturní frontě po celé období buržoazní republiky. Nejvýznamnějšími spolupracovníky Proletkultu byli: Zd . Nejedlý, J. Wol

čácká frazeologie a některé prvky

ker, I. Olbracht, A. Macek, M. Maje

proletkultismu ovlivňovaly zvláště na počátku 20. let některé kulturní a umělecké pracovníky ve vznikajících komunistických stranách v ostatních

rová, H. Malířová, F. C. Weiskopf, J. Hora, O. Chlup, J. Honzl, J. Hos táň , 0. Mrkvička, F. Branislav, K. Konrád, J. Seifert, A. M. Píša, J.

zemích. Tento vliv se projevil na poč.

Winternitz aj.

20. let i v KSČ ( viz další heslo ).

Nedostatkem Proletkultu bylo, že

se v něm projevovaly sektářské názory Proletkult - Jednotná a centrální organizace pro proletářskou kulturu . Zahájil svou činnost 14. 8. 1921 usne-

na kulturní dědictví, že někteří čle nové Proletkultu nedoceňovali vý

sením výkonného výboru KSČ jako

znam kulturního dědictví, především pokud jde o nezbytnost přehodnotit

organizace přimykající se ke straně. Jejím úkolem bylo především koordi-

velká díla minulosti a převzít je do socialistické kultury.

novat činnost ostatních kulturních a

I. sjezd KSC (2.-5. 2. 1923) v re

sportovních masových organizací, zejména Federace komunistických osvětových jednot (viz ), Svazu dělnických di-

zoluci o Proletkultu nesprávně stano vil jeho úkol „ přihlížet k tomu, aby

vadelních ochotníků ( viz ), FDTJ ( viz)

gační práce všech složek strany směřo

aj. Podle ustavujícího provolání měl Proletkult usilovat o vytvoření nové,

vala ... k vytyčeným úkolům politic kého boje". Tím byl vlastně Prolet

proletářské vědy, umění a etiky a

kult ( tj. v podstatě okrajová organizace

veškerá vzdělávací, výchovná a propa

o jejich šíření v masách.Podle pozděj- strany sdružující i nestraníky) pově šího usnesení ÚV KSČ a organizačního sekretariátu Proletkultu z ledna

řen plněním a organizováním základ ního vnitrostranického úkolu

stra

1922 se stal součástí strany. Jeho členy

nického školení (viz) a propagandy. To

a funkcionáři byli však i někteří nečlenové strany. Prvním ústředním sekretářem Proletkultu byl S. K.

nutně oslabovalo ideovost stranického

Neumann. Od 1. 1. 1922 vycházel

se důsledky této nesprávné linie pro jevily v praxi, byla oprávněně kriti zována na II. a III. sjezdu KSČ.

i časopis „ Proletkult “ , který roku 1924 splynul s „ Komunistickou revue“. Proletkult rychle organizačně rostl.

Už koncem roku 1922 byly v 16 kra-

školení a vedlo k nahrazování školení kulturně osvětovou činností. Protože

V této souvislosti byl Proletkult jako zvláštní organizace zrušen a zřízena

jích zřízeny sekce a v 85 významněj-

agitačně propagační oddělení ÚV a

ších centrech místní odbočky. Proletkult přitahoval k těsné spolu

ostatních orgánů strany.

práci s komunistickým hnutím význačné levicově zaměřené umělce,

„ Proletkult “ – týdeník Komunis

tické strany Československa pro prole

Pr

660

tářskou kulturu. Vydával jej v Praze

kům a vojákům . (Pod vlivem revo

v l. 1922–1924 Tiskový výbor KSČ.

luční agitace odmítly některé vojen ské oddíly jít proti dělníkům .) Živelný

Odpovědným redaktorem byl S. K.

Neumann. Časopis pomáhal soustředovat levou pokrokovou inteligenci a byl její tiskovou tribunou .

rozmach generální stávky přinesl děl

nické třídě mnoho nových revoluč ních zkušeností. Nejblíže průmyslo vým dělníkům stáli zemědělští děl

Prosincová generální stávka r .

níci, kteří zejména ve středních Če

1920 (ve dnech 9.-17. 12. 1920) byla zaměřena proti kontrarevolučnímu spiknutí buržoazie a reformistů

chách, na Moravě i na Slovensku za

a žádala splnění požadavků marxis-

bírali velkostatky a zakládali na nich závodní rady. V důsledku starých chyb sociální demokracie v zemědělské

tické levice (viz): odstoupení vlády politice zůstala však většina venkova Černého, kontrolu veškeré průmys- pasivní. Proto boj dělníků a pracují lové a zemědělské výroby, vytvořenících rolníků nesplynul v jeden proud závodních dělnických rad, obranu demokratických občanských svobod, zvýšení mezd aj . Vyhlášení stávky bylo odpovědí levice na provokativní

a osamoceně bojující dělníci byli pře

moženi. Úřednická vláda Černého na

násilné obsazení jejího sídla, Lidového

podnět presidenta Masaryka již 12. 12. 1920 ostře zasáhla proti dělnickému hnutí. Vyhlásila stanné právo a pře

domu v Praze ( viz), četníky a policií 9. 12. odpoledne. Levice však nebyla

silou vojska a četnictva násilně lámala spravedlivý boj pracujících, V Praze,

na tento boj náležitě připravena, ne- Mostě, Vráblích a na jiných místech se měla jasné cíle, a proto i vedení stávky střílelo do dělníků (viz Střílení do pra nebylo jednotné. Teprve obrovskýcujících v předmn. ČSR ), 3000 revo rozmach generální stávky ukázal, kolik lučních funkcionářů bylo zatčeno a revoluční smělosti, hrdinství a síly je skryto v dělnické třídě. Na některých místech , zejména na Kladensku,

uvězněno. Přesto stávka, zejména při svém vyvrcholení 13. prosince, za chvátila téměřcelé území ČSR. S čes

ve středních Čechách, na Oslavansku,

kými a slovenskými dělníky solidárně

Hodonínsku i v některých částech Slovenska, přerostl boj cíle levice,

stávkovali proti vůli pravicových vůd

která měla tendenci zužovat celé

ců revoluční němečtí (viz Liberecká levice), madarští a ukrajinští dělníci.

hnutí na boj o Lidový dům ; v někte-

Ve stávce se utužila myšlenka inter

rých místech dělnické revoluční výbory přechodně převzaly funkce mo-

nacionální jednoty proletariátu bez rozdílu národností.

cenských orgánů (viz Oslavanská Levice však z objektivních i subjek vzpoura r. 1920). Byly obsazovány

tivních příčin nebyla s to v průběhu

továrny, úřady a dopravní uzly, velkostatky a panské dvory; z iniciativy kladenských dělníků byly zřizovány v obcích revoluční výbory a rudé gardy (Kladensko, Slánsko, Vrútky, Gelnická Dolina), dělníci ozbrojováni zbraněmi, jež byly ukořistěny četni-

stávky spojit boj jednotlivých revo lučních středisek a dát mu pevný směr. Stávka měla na území ČSR vlnovitý průběh a nestejnou intenzitu . Došlo k ní v době nepříznivé pro děl nickou třídu, a proto přes místní úspěchy nemohla přerůst v široké

661

ozbrojené lidové povstání. Prosincová

generální stávka byla největší a nejvýznamnější třídní srážkou v období

předmnichovské republiky. Dala jednoznačnou a pádnou odpověd čs.

reakci. Porážka prosincové generální stávky nevedla ke zničení revolučního dělnického hnutí, nýbrž naopak u rychlila jeho vývoj, uspíšila vytvoření Komunistické strany Československa,

Pr

dělnictva a zákaz stávek . Prosincová ústava přes svůj omezený charakter

dala legálnímu dělnickému hnutí možnost minimálního rozvoje. (Viz též Ústavy v Rakousko -Uhersku .) Literatura: M. Reiman, Z prvních dob českého dělnického hnutí, vyd. 1958.

Prosincový blok r . 1935 – sesku pení reakčních politických stran v

bez níž by čs. dělnická třída nebyla ČSR, vytvořené před presidentskými mohla v budoucnu zvítězit.

volbami v prosinci 1935. K tomuto

Literatura: Sborník dokumentů k pro-

bloku patřily agrární strana ( viz ) a Čs. živnostensko -obch. strana (viz) jako jeho iniciátoři, dále Národní sjednocení a Národní obec fašistická (viz ). Připo jili se k němu také henleinovci ( viz ) a

sincové stávce 1920, vyd. 1954. D.

Bárta, Prosincová generální stávka roku 1920 , vyd. 1953. Prosincová ústava r . 1867 – sou-

Hlinkova slovenská ludová strana (viz ).

hrn zákonů zavádějící v Rakousku

Politické strany usilující o fašistický

systém konstituční monarchie. Byla

převrat ve státě poznaly z výsledků

výsledkem kompromisu liberální buržoazie s vládnoucími feudálními kruhy,

parlamentních voleb v květnu 1935, že nemohou jednotlivě svůj cíl usku

jejichž postavení bylo oslabeno v pro-

tečnit. Aby prosadily svého společ

hrané prusko-rakouské válce r. 1866 ného kandidáta dr. B. Němce na ( viz). Proto tato ústava nebyla důsled- úřad presidenta proti dr. Benešovi, ně demokratická, některá její ustanovení byla vysloveně protilidová. Říšská rada (viz ), složená ze dvou komor, byla zákonodárným orgánem . Zákony však musel schválit císař. Císař také jmenoval poslance vyšší, Panské sněmovny. Do poslanecké sněmovny byli po-

kterého odstupující president T. G. Masaryk doporučil za svého nástupce, vytvořily blok. Chtěly využít důleži tého úřadu presidenta pro své fašis tické záměry. KSČ odhalila před lidem tyto pikle fašistické reakce. Pod tla kem lidového hnutí se fašistický blok

slanci voleni nepřímým způsobem ,

rozpadl. Kandidatura jeho předsta

podle kurií. Nejen dělnictvo , ale

vitele byla 17. 12. večer odvolána a agrárníci s živnostníky se ráno 18. 12.

i drobná buržoazie byly z volebního práva vyloučeny. V době výjimečného nebezpečí pro stát mohl císař podle S 14 Říšskou radu rozpustit a vládnout absolutně. Prosincová ústava deklarovala svobodu shromažďovací,

těsně před volbou vyslovili pro pod poru dr. Beneše. Presidentem pak byl 340 hlasy ze 440 zvolen dr. Beneš. (Viz též Volby v Ceskoslovensku .) Literatura: L.Kovář,KSČ v boji za jed

notnou frontu proti fašismu, vyd. 1958.

spolčovací, tiskovou, přičemž vláda mohla tyto svobody zrušit, jestliže jich bylo zneužito pro zájmy „ státu nebezpečné“ . Prosincová ústava ne-

Prostějovské události r. 1917 výrazný projev třídních bojů v českých

zrušila zákaz odborového spolčování

zemích za první světové války. Dělnice

Pr

662

v prostějovském konfekčním průmyslu

v Halle, zemř. 4. 6. 1942 v Praze)

mzdy a pracovaly za velmi těžkých

vysoký důstojník fašistických SS, zá stupce šéfa gestapa Himmlera. V 1. 1941-1942 byl tzv. zastupujícím říš

podmínek. 24. 4. 1917 se rozšířila 1

Heydrich Reinhard (nar. 7. 3. 1904

měly za první světové války hladové

městem zpráva, že budou ještě více

sníženy dávky chleba a mouky. Ženy

ským protektorem . Zemřel na násled

na to odpověděly demonstrací, z níž byla vyslána deputace k úřadům . Okresní hejtman odmítl požadavky dělnické deputace a pokojné průvody Prostějovských pokračovaly i 25. 4. Zároveň byla zastavena práce v továrnách a dílnách . K dělnicím se přidali

ky atentátu , provedeného českými vlastenci. Po jeho smrti byl rozpoután v českých zemích krvavý teror (viz též Heydrichiáda ; Atentát na Heydricha ). Daluege Kurt (nar. 15. 9. 1897 v Kreuzburgu, zemř. 23. 10. 1946 v Praze) - dlouholetý četnický generál

i dělníci ze strojírenských továren .

ve fašistickém Německu . V 1. 1942 až

Úřady povolaly vojsko, které zahájilo palbu do bezbranného davu a zavraždilo 23 lidí, z toho 11 mladých žen .

1943 byl tzv . zastupujícím říšským protektorem . Svou zločinnou činnost zahájil zničením Lidic. Za řadu váleč

Krvavé potlačení prostějovské de-

ných zločinů byl Národním soudem

monstrace otřáslo celou zemí a znamenalo u nás začátek hladových bou-

popraven .

v Praze odsouzen k trestu smrti a

ří, jimiž dělnická třída, zvláště ženy, Frick Wilhelm ( nar. 12. 3. 1877 projevovala svůj odpor proti válce. v obci Alsenz ve Falci v Německu, Literatura : Zd . Šolle, Dělnické hnutí zemř. 16. 10. 1946 v Norimberku ) v českých zemích za imperialistické dlouhodobý ministr vnitra v nacistic kém Německu . V 1. 1943-1945 byl světové války, vyd . 1952. tzv . říšským protektorem . Nesl pří tor v Čechách a na Moravě - oficiální

Protektor - tzv . říšský protek-

mou odpovědnost za fašistické rasové zákony v Německu. Mezinárodním

zástupce německé fašistické okupační

soudem v Norimberku byl odsouzen

moci v českých zemích v l. 1939 až 1945. Říšští protektoři byli odpovědni

k trestu smrti a popraven .

za zvěrstva okupantů na území ČSR

stvech také K. H. Frank ve funkci tzv . státního tajemníka. Frank Karl Hermann (nar. 24. 1 . 1898 v Karlových Varech , zemř. 22. 5.

a za svou činnost souzeni jako váleční

zločinci. V této funkci se vystřídali: Neurath Konstantin von (nar. 2. 2.

S protektory se podílel na zvěr

1946 v Praze) - jeden z předáků ire

1873 v Klein Glattbachu v Německu, zemř. 14. 8. 1956 v Enzweihingenu v západním Německu) - ministr

dentistické

zahraničí nacistického Německa do

V l. 1939-1943 byl tzv. státním ta

února 1938. V 1. 1939-1941 působil ve funkci tzv . protektora ( formálně

jemníkem , v l. 1943-1945 říšským

Sudetoněmecké

strany

předmn. ČSR (viz Henleinovci).

odstoupil r. 1943). R. 1946 byl odsouzen Mezinárodním soudem v No-

státním ministrem . Byl spoluautorem fašistického plánu na vyhlazení české ho národa. Národním soudem v Praze

rimberku k 15 letům žaláře, r. 1954 propuštěn z vězení.

praven .

byl odsouzen k trestu smrti a po

Pr

663

Protektorát Čechy a Morava

české buržoazie byla omezena natolik ,

tzv . - nacistický název pro násilnou

že se stala podřízeným , toliko trpě

okupaci českých zemí po 15. 3. 1939. ným partnerem . České země byly Byl zřízen po krátké existenci tzv . podrobeny barbarskému vysávání, pomnichovské republiky ( viz). Podle včetně charakteristického rysu kolo agresivních plánů nacistických impe- nialismu, jímž je drancování pracovní rialistů měly české země spolu s Ra-

síly národa ( viz Nucené práce v Ně

kouskem tvořit přímo území „ velko-

mecku ).

německé říše " , jádra hitlerovské světo-

Protektorátní okupační režim byl

vlády. Strategická poloha i nebezpečí,

ve skutečnosti cizáckou koloniální

že vzpoura y českých zemích by mohla

diktaturou německého imperialismu

přímo zasáhnout srdce Německa, nad českým národem , jejímž koneč předurčovaly postavení našich zemí ným cílem měla být úplná germa v nacistickém zřízení. (Viz Rozbití nizace českých zemí a vyhlazení Československa r . 1939.) Statut násilně

a poněmčení českého národa. Němci

okupovaných českých zemí byl určen

se stali v našich zemích vládnoucím

Hitlerovým dekretem o zřízení tzv . protektorátu Čechy a Morava ze 16, 3.

národem , jehož privilegované posta vení činilo ze stále početnějšího ně

1939. Tento dekret, vypracovaný bez jakékoli české účasti a formálně i obsa-

meckého obyvatelstva úzkou kastu, přísně společensky oddělenou od

hem připomínající různé koloniální

ostatní masy bezprávného českého ná roda. Starobylá česká kultura a veš

statuty, vymezil českým zemím postavení, které ani právně, ani fakticky pojmu „ protektorát “ neodpovídalo.

kerá česká vzdělanost byly potlačo vány; český národ se měl stát yrstvou

Protektorát neměl žádné podstatné

otroků. Nejlepší síly národa, přede

znaky státní existence. Právě tak fikdivní byla i tzv. autonomie, kterou

vším dělnická třída, pokroková inteli gence a další jeho vrstvy a skupiny,

nacisté poskytli české kolaborantské

byly barbarsky vyhlazovány.

buržoazii, bez jejíž podpory by nebyli bývali zvládli situaci v zemi. Byli vedeni i určitými ohledy mezinárodními.

Prvním předělem ve vývoji posta vení tzv . protektorátu bylo období po

pádu Francie, kdy německý kapitál

V čele protektorátní správy stál říšský

podstatně rozšiřoval svou expanzi

protektor, v jeho rukou byla soustředěna fakticky veškerá zákonodárná

v hospodářství českých zemí, které byly zbaveny i posledního zbytku své autonomie (viz Celné unie s Němec

a výkonná moc (viz Protektor ). Tak-

zvaná česká autonomní správa v čele

kem ). V tomto období krystalizo

s protektorátní vládou a státním presi-

valy i nacistické germanizační plány

dentem byla na všech stupních a vše-

a přikračovalo se k jejich provádění.

stranně podřízena nacistické správě.

Další změny nastaly na podzim 1941

Podobně jako ve sféře politické i v oblasti hospodářské uchvátil ně-

a souvisely s příchodem Heydricha a s představou nacistů, že válku proti

mecký imperialismus, resp. největší říšskoněmecké monopoly, rozhodující

SSSR vyhráli a že tedy mají i v našich zemích otevřenu cestu k uskutečnění

moc . Německý kapitál obsadil klíčové

svých záměrů . Heydrichův teroris

hospodářské pozice a majetková sféra

tický režim byl vrcholem barbarských

Pr

664

germanizačních opatření. Expanze německého kapitálu v tomto období dosáhla kulminačního bodu ; v rukou

1938-1939 působil jako ministr že leznic a pošt, vl. 1939–1941 minister ský předseda tzv . protektorátní vlády.

německých monopolů byla soustře-

Jeho činnost v buržoazních odbojó

děna rozhodující a převážná hospodářská moc. I když Heydrichův pokus

vých složkách byla nacisty odhalena, byl zatčen a popraven .

o úplnou likvidaci „ autonomie “ pro-

Krejčí Jaroslav JUDr. (nar. 27. 6.

tektorátu a o vládu bez účasti české

1892 v Křemenci)

buržoazie, resp. protektorátní vlády, se nezdařil, podřízení protektorátní

protektorátní vlády. Od r. 1920 půso bil jako pracovník předsednictva mi

vlády dosáhlo takového stupně, že po-

nisterské rady, v l. 1939-1942 ministr spravedlnosti, v l. 1942-1945 před

stavení českých zemí se silně blížilo

postavení říšskoněmecké provincie.

Další vývoj v tomto směru zabrzdily válečné události a rozmach národně osvobozeneckého boje českého a slovenského lidu. Nacisté byli nuceni soustředit své úsilí na zajištění válečné

předseda tzv .

seda tzv . protektorátní vlády. Pro spolupráci s okupanty byl r. 1946 odsouzen Národním soudem v Praze k 25 letům žaláře.

Bienert Richard (nar. 5. 9. 1881

v Praze, zemř. 3. 2. 1949) - za před

výroby a upustit od stupňování svých

mnichovské ČSR v policejních služ

germanizačních plánů. ( Viz též Slodenský stát.)

protektorátní vlády. V 1. 1920-1924

Literatura: Za svobodu českého a slo-

venského národa, sborník , vyd. 1956

bách , za protektorátu předseda tzv .

působil jako policejní president, od r . 1925 vicepresident Zemské polit.

(B. Šmeral, Kolonie v srdci Evropy, správy v Praze. V l. 1942–1945 byl aj .). V. Král, Otázky hospodářského a sociálního vývoje v českých zemích 1938-1945 , díl 1-3, vyd. 1957.

se stal předsedou této vlády. R. 1946

Protektorátní vlády předsedové. Jejich kolaborantská činnost

byl pro spolupráci s okupanty odsou zen Národním soudem v Praze. (Viz též Protektorát Čechy a Morava .)

byla projednána a odsouzena v pro cesu před Národním soudem r . 1946. Předseda vlády gen . A. Eliáš byl Národním soudem rehabilitován pro svou pozdější činnost proti okupantům , za niž byl nacisty popraven .

Všichni ostatní byli uznáni vinnými a odsouzeni pro spolupráci s okupanty. Eliáš Alois inž. div. gen. (nar. 28. 9. 1890 v Praze, zemř. 19. 6. 1942) -

ministrem vnitra a náměstkem před sedy tzv . protektorátní vlády, r. 1945

Proticelní boje - hnutí proti uzá

konění agrárních cel v polovině roku 1926. Zemědělskými cly snažila se agrární buržoazie omezit vliv nízkých světových cen zemědělských výrobků, především obilovin, na domácí trh a diktovat tak víceméně nezávisle ceny zemědělských produktů. Až do r . 1925

byla cla celkem nepatrná. Značné

buržoazní generál, který zastával řadu

zvýšení celních sazeb prosadila agrární

vysokých velitelských funkcí v čs.

buržoazie od 6. 6. 1925, kdy byla za vedena tzv. klouzavá cla - cla se pohy bovala (klouzala ) podle ceny dováže ného produktu a vyrovnávala ceny na

burž. armádě, předseda tzv. protektorátní vlády. V I. 1921-1923 studoval na vysoké škole válečné v Paříži. V 1.

665

Pr

určitou výši. Po listopadových volbách r . 1925, kdy agrární strana získala

rostla lavina rozhoščení pracujících

prvenství, vystoupila s požadavkem

kých průmyslových městech republiky

mas. Již v září 1924 se konaly ve vel

dalšího zvýšení celních sazeb na země-

z iniciativy komunistů mohutné maso

dělské výrobky a zavedení pevných cel. Navrhovaná cla měla chránit především producenty pržního obilí,

vé projevy proti drahotě, za zvýšení mezd i za jiné požadavky pracujících . KSČ podala v parlamentěprohlášení,

tj. agrární buržoazii, protože hlavním

v němž žádala radikální zásahy proti

zdrojem příjmů malých výrobců byla

drahotě, za snížení daňového zatížení

živočišná výroba.

pracujících a navrhovala opatřeni, jak

Proti tomuto požadavku agrární buržoazie se po celé republice zvedla

snížit nezaměstnanost atd . Vlna dra hoty začala počátkem r . 1925 ještě

vlna odporu a demonstrací. Centrem

stoupat. Také protidrahotní hnutí

odporu byla především velká prů-

rostlo neobyčejně rychle. Účastnilo se

myslová města v čele s Prahou . Pracující měst se právem obávali, že za-

covních odvětví a různé odborové

ho nejen dělnictvo nejrůznějších pra

vedení cel povede k zdražení potra-

příslušnosti, ale i jiné vrstvy - zřízen

vin , především mouky a chleba. 7.6. 1926 uspořádali kovodělníci v Praze a na Kladně mohutné demonstrační

ci, úředníci atd . Nejmohutnější de

monstrace proti drahotě se konaly Praze. 10. 2. 1925 zorganizovala

stávky, jimiž začalo protestní hnutí

KSČ demonstraci, jíž se účastnilo

dělnictva. Za velikých demonstrací 11. a 15.6. 1926 došlo v Praze k ostrým

na 20 000 lidí. K rozehnání demon strace použila policie zbraní (viz Stří.

potyčkám mezi demonstranty a policií,

leni do pracujících v předmn. ČSR ).

při nichž policie zahájila palbu do de-

Dne 15. 2. 1925 se konaly nové

monstrujících dělníků. Velká proti-

protestní demonstrace v mnoha měs

celní hnutí vedená KSČ Ize označit

tech republiky. Demonstrace v Praze byla tentokrát tak mohutná, že se bur

za vrchol hnutí jednotné fronty děl-

nické třídy ( viz) v druhé polovině

žoazii již nepodařilo demonstranty

20. let. Přesto agrární buržoazie prosadila pevná agrární cla, která byla

rozehnat. Ani pokus zrádce Bubníka zmařit tyto demonstrace se nezdařil.

14. 7. 1926 uzákoněna. Zároveň s proti-

Jeho vyloučení ze strany v souvislosti

celním hnutím organizovala KSCi boj

s tímto hnutím se stalo bezprostřední

proti kongruovému zákonu (viz Kon-

příčinou stranické krize. (Viz Bubni

grua – zákon kongruovy ). Literatura: J. Menclová, Z proticelních bojů roku 1926, Příspěvky k dě-

v l. 1924-1925 hodnotila Komunistic

kiáda .) Protidrahotní masové akce ká internacionála v této době jako

jinám KSČ, 1959, č. 6. J. Křen, Čes-

„jednu z nejlepších stránek ... dějin

koslovensko v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu, vyd. 1957.

dělnického hnutí v Československu “. ( Viz též Ostravská stávka r . 1925.)

Literatura: Zd. Bradáč, Boj za bolševi Protidrahotní hnutí v pol. 20.

zaci KSČ, dil 1, vyd. 1955. J. Křen,

let. R. 1924 nastal v Československu Československo v období dočasné a prudký vzrůst cen základních život- relativní stabilizace kapitalismu, vyd. ních potřeb. Proti vzrůstající drahotě 1957. 42 Priručni slovník

Pr

666

Protiexekuční hnutí jedna z forem stále ostřeji se vyhrařujícího revolučního boje domkářů, malých a

pitalistům a velkostatkářům byly i mi liónové daňové nedoplatky buď odro čeny, anebo vůbec odepsány.

středních rolníků v předmn. ČSR

Protiexekuční hnutí bylo nejprve

proti hospodářskému a sociálnímu

živelné a lokálně omezené, používalo

útlaku agrární velkoburžoazií a finančním kapitálem .

nižších forem boje - veřejné protestní schůze, deputace na okresní a berní

Buržoazní pozemková reformá (viz) a drobný příděl půdy malorolníkům

úřady, místni demonstrace, bojkot pro deje exekučně zabavených věcí apod.

ve 20. letech poněkud zpomalily a

Teprve v průběhu let 1930-1931,

utlumily proces proletarizace na vesnici. Zároveň však vysoké přídělové ceny půdy, nutnost investic, nákupu nářadí a strojů vedly k neúměrnému

když KSČ a její revoluční masové organizace začaly stmelovat tyto ži velné výbuchy, vytvářet rolnické akční výbory jako organizační základnu

zadlužení malorolníků , a tím vytvářely objektivní podmínky pro mno-

hnutí a vytyčovat vyšší politické cíle, protiexekuční hnutí v ČSR získávalo na síle a jednotnosti a začalo splývat

hem rychlejší zatlačování malovýroby. Agrární buržoazii se v této době ještě vcelku dařilo tlumit živelnou nespo-

kojenost.malorolníků nebo ji omezit na neškodné petice , deputace a inter-

s bojem za ostatní požadavky pracují cích rolníků i zemědělských dělníků a nezaměstnaných . V některých oblas

tech republiky přerostlo ve všelidové

vence . Také KSČ teprve začala pro-

protikapitalistické hnutí. Vládnoucí

nikat do teorie i praxe budování dělnicko-rolnického svazku a získávat vliv na vesnici. Proto projevy nespo-

buržoazie se pokoušela udusit toto hnutí jednak brutálním terorem a stří

kojenosti rolníků proti soudním exekucím byly zatím pouze místní, živelné, nenabývaly ještě masového rozsahu.

Počátek protiexekučního hnutí vesnické chudiny, vědomě organizovaného revolučním předvojem proleta-

lením do demonstrujících rolníků,

jednak utlumit jeho sílu dílčími ústup ky v místním měřítku. Ale nakonec byla pod jeho tlakem nucena ustoupit.

Na podzim 1932 byly fakticky zasta veny všechny druhy exekucí, v dubnu 1933 bylo vydáno dokonce zákonné

opatření, které bylo ještě několikrát

riátu, komunistickou stranou,lze položit na rozhraní 20. a 30. let, tedy do doby prvních projevů akutní agrární

prodlouženo. Největšího rozmachu, organizační semknutosti i pozitivních materiálních a politických výsledků

krize, kdy finanční kapitál začal už více používat i exekuční formy k zatla-

na Zakarpatské Ukrajině, a to částečně

dosáhlo protiexekuční hnutí nejdříve

čování a likvidaci zemědělské malo-

už v zimě 1930 a v plném rozsahu

výroby. Daňové exekuce majetku nabyly počátkem 30. let masového

v následujícím roce. V té době se už začalo šířit i na východní Slovensko, na rozhraní let 1932-1933 zachvátilo

rozsahu zvláště na Slovensku a Zakar-

v menší nebo větší míře Slovensko

patské Ukrajině (viz též Agrární kri-

střední a jižní i některé podhorské a

drobných zemědělců a živnostníků

ze ). Tato opatření vyvolávala na ves-

úrodné oblasti českých zemí ( Valašsko,

nici tím větší pobouření, že velkoka-

Vysočinu, Polabí, Hanou a Slovácko).

667

Pr

Protiexekuční zápas vesnických mas

za druhé světové války proti fašistic

nabýval v tomto období ostrých forem, přecházel často v přímé bojové střetnutí s četnictvem , pod jehož

Vytvořila se za druhé světové války díky správné politice sovětské vlády.

ochranou byly exekuce násilně prosazovány. Bezbranní vesničané se ozbro-

Když hitlerovci 22. 6. 1941 věrolomně přepadli Sovětský svaz, počítali s tím ,

kému Německu a jeho spojencům .

jovali zemědělským nářadím a vyhá-

že posléze do protisovětské války za

něli exekutory ze vsi, zvonili na po-

táhnou i Anglii a USA. Tyto naděje

plach pro okolní vesnice, docházelo k bojovým srážkám velkých skupin vesničanů s četníky, při kterých by-

nacistů ztroskotaly. Obě kapitalistické

valo mnoho demonstrantů těžce zra-

velmoci se naopak ocitly v jednom táboře se Sovětským svazem (viz též Druhá světová válka ). 22. 6. 1941

něno. Zvláště ostré formy nabyl proti-

prohlásila britská vláda a 24. 6. i vláda

exekuční boj v některých místech na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině,

americká, že jsou ochotny poskytnout pomoc SSSR v protifašistické válce.

kde se ho snažily buržoazní mocenské

Tato prohlášení byla učiněna pod tla

orgány potlačovat mimořádně brutál-

kem širokých mas těchto zemi a stala

ními prostředky. Někde, jako na Hore-

se výchozím bodem k vytvoření proti

hroni ( listopad 1932), nabyl dokonce

fašistické koalice národů. Při jejím

otevřených rolnických revoluční vlny na naší vesnici v l. 1933

zformování sehrály důležitou úlohu i imperialistické rozpory mezi blokem fašistických států na jedné straně a Angliſ, Francií a USA na straně druhé.

až 1934 nastal na jaře 1935 nový rozmach hnutí vesnické chudiny, jehož

ská dohoda o společném boji proti fa

vzpour (viz též Polomka

střílení do

pracujících ). Po krátkodobém odlivu

12. 7. 1941 byla uzavřena anglo - sovět

významnou kapitolou byly i protiexe- šistickému Německu. 18. 7. 1941byla kuční bouře rolníků, např. v Čertižném

v Londýně uzavřena mezi SSSR a

a Habuře na východním Slovensku ČSR dohoda o vzájemné podpoře a (viz Čertižné -rolnická vzpourar.1935 ),

pomoci ve válce proti fašistickému Ně

jež pokračovaly i v následujících dvou

mecku . K dalšímu rozvoji antifašis tické koalice přispěla porada zástupců

letech 1936-1937, kdy rolníci žádali

nejen další prodloužení zákazu exe-

SSSR , USA a Anglie, která se konala

kucí, ale i výrazné oddlužení, zaručené

ve dnech 29.9. - 1 . 10. 1941 v Moskvě.

zákonným opatřením . V dalším vývoji

Velký význam pro upevňování koa

se boj proti exekucím stal součástí

lice měly úspěchy sovětských vojsk

politického boje proti fašismu a na obranu republiky. (Viz též Rolnická otázka a KSČ ; Svaz domkářů , malých a středních rolníků .)

v bitvě u Moskvy, u Stalingradu apod.

Literatura: V. Plerza, L. Vébr, S: Cam-

bel, KSČ a roľnícka otázka na Sloven-

Protifašistická koalice se vytvářela

obtížně, narážela na pikle britských a

amerických imperialistů. Přesto 26. 5. 1942 byla uzavřena smlouva mezi SSSR a Anglii o spojenectví ve válce

Protifašistická koalice národů

proti fašismu. 11. 6. 1942 byla ve Washingtonu podepsána mezi SSSR a USA dohoda o vzájemné pomoci proti

- spojenecký svazek národů bojujících

agresorovi. R. 1942 byla tedy protifa

sku ( 1921–1960), slov. vyd. 1961 .

Pr

šistická koalice zformována řadou spojeneckých dokumentů . Ovšem existo-

valy v ní rozpory, které pramenily z toho, že její členové sledovali ve válce různé cíle. Hlavní tíha boje proti agresoru ležela na Sovětském svazu . Zá-

padní spojenci dlouho oddalovali vytvoření tzv . druhé fronty. Od pod

668

Venobílých “, které mělo podporu ná rodně demokratické strany, bylo vybu dováno zcela podle Mussoliniho ,, čer ných košil“ . Za takové situace pokládal I. sjezd KSČ (viz ), konany 2. - 5. 2 . 1923 v Praze, za nezbytné upozornit ve zvláštní rezoluci na nebezpečí fa šismu. Bylo v ní zdůrazněno, že čle

zimu 1944 vstoupil do protifašistické nové strany musí být seznámeni s cili koalice nový důležitý činitel - osvo-

a s třídní a politickou podstatou fa

bozená Francie. Ve vývoji koalice

šismu. Současně sjezd upozornil, že

sehrály významnou úlohu teheránská

národně demokratická strana je v dané

(1943) a jaltská (krymská) konference

chvíli hlavním a nejnebezpečnějším

r. 1945 (viz ) nejvyšších představitelů SSSR, USA a Anglie. Po druhé světové válce - v důsledku imperialis-

zdrojem fašismu u nás.

tické politiky vládnoucích kruhů USA,

Francie a Anglie - se protifašistická koalice fakticky rozpadla.

Literatura : G. A. Děborin , Druhá světová válka, čes. vyd. 1960. A. Šnejdárek, Druhá světová válka, vyd. 1960.

Ihned po atentátu anarchisty šou pala na ministra Rašína (5. 1. 1923) pokoušely se uvedené fašistické orga nizace a elementy zorganizovat po gromy proti KSC. Jejich útok na re dakci „ Rudého práva“ a místnosti strany byl však odražen. Fašizační tendence však v čs. politice dále sílily a nacházely ohlas ve všech stranách

dobí poválečné hospodářské krize r .

vládní koalice. Jejich bezprostředním výrazem byl návrh tzv. zákona na ochranu republiky ( viz ), předložený parlamentu počátkem r. 1923, který měl dát zákonný podklad k zákazu

1922. Její důsledky znásobené deflační

KSČ a revolučních masových organi

Protifašistické hnutí v předmn. ČSR

a) 20. léta. První fašistickou vlnu v Československu lze sledovat v ob-

politikou čs. buržoazie způsobily prud-

zací. V boji proti tomuto fašizačnímu

ký růst nespokojenosti mas i labilitu

zákonu zorganizovala KSČ hnutí široké jednotné fronty všech demokra tických sil (viz Mimořádný demon

čs. vlády. Za této situace se někteří

čeští buržoazní politikové, především exponenti finančního kapitálu, „ na-

dchli“ vítězstvím Mussoliniho puče v Itálii a začali šířit fašistické hnutí

u nás. Na schůzi Průmyslového klubu

strační sjezd KSČ r. 1923) a odrazila fašizační nápor. Z hnutí „ červenobílých “ se r . 1925 vytvořila tzv. Národní obec fašistická

14. 11. 1922 vystoupil ministr financí

( viz) v čele s R. Gajdou, kterou pod

Rašín (představitel Živnostenské banky ( viz Banky v předmn. ČSR] ve vládě) s projevem, v němž propagoval

porovala část velkoburžoazie. Po vol bách r. 1925 nastaly vážné potíže při

principy italského fašismu. Už v druhé

sestavování vládní koalice. Fašistická strana jich chtěla využít a připravovala

polovině r. 1922 se seskupily fašistické

státní převrat. Současně však i ve

elementy ( tzv. Národní hnutí) kclem

doucí buržoazní kruhy kolem Hradu

časopisu „ 28. říjen“. Také hnutí ,,čer-

připravovaly další omezení demokra

669

tických práv lidu , čehož výrazem bylo vytvoření vládní koalice buržoazních

Pr

ných antifašistů při fašisty inscenova ném lipském procesu ( viz). Zároveň se

stran. KSČ v květnu a červnu 1926

konaly akce na podporu protifašistic

odhalila plány obou těchto skupin , mobilizovala proti nim veřejné mínění

kých bojovníků v Německu, Rakousku aj., pořádaly se sbírky ve prospěch

a znemožnila je. Vlna lidového rozhoř-

protifašistických emigrantů. Význam

čení byla tak silná, že Gajda musel být

nou úlohu měl v tomto směru Šaldův

odvolán několik dní před vyvrchole-

komitét ( viz), ilegálně pracující masové

ním všesokolského sletu (léto 1926) -

proletářské organizace Dělnická po

při jehož příležitosti měla být fašizační

moc a Rudá pomoc (viz). KSČ vedla své členy, aby v průběhu akcí zaklá

akce uskutečněna z funkce náčelníka generálního štábu čs. armády a postaven před soud. Porážkou reakčních -

dali na celém území republiky, v mís tech a v závodech , protifašistické vý

plánů r. 1926 bylo fašistické hnutí

bory (viz). Tyto výbory prodělaly ve

značně zdiskreditováno. Koncem 20.

30. letech řadu vývojových etap ( jak

a poč. 30. let se podílela na politice fašizace i skupina Hradu (viz Fašizace

je podrobně uvedeno ve zvláštním hesle). Výrazem nástupu lidových mas k protifašistickému boji bylo uspořá dání celostátni konference jednotné

předmn. ČSR ). b) 30. léta. Protifašistický boj vstou-

pil do nového stadia ve 30. letech. Ná- fronty proti fašismu (viz ) v květnu stup Hitlera k moci v Německu zač. 1. 1933 vyvolal v celém světě nový rozmach antifašistického hnutí. Také v Československu musela dělnická

1934, která se musela v důsledku bur

žoazní perzekuce konat ilegálně. Sku tečnost, že se jí zúčastnilo 40 % neko munistů, svědčila o bojové touze pra

třída a všichni pokrokoví občané bojo-

cujících po jednotném postupu.

vat jednak proti fašizačním snahám

V 1. 1934-1935 byl zásluhou jednot

buržoazie uvnitř státu, jednak proti

ného postupu lidových mas odražen útok na legalitu KSČ, podniknutý za

nebezpečí mezinárodní fašistické reakce. V čele protifašistického zápasu stála KSČ. V březnu 1933, bezprostředně po osudných událostech v Ně-

pomoci pravicových vůdců sociální demokracie pod lživým heslem „ obra ny demokracie “ . Tím bylo buržoazij

mecku, obrátila se k reformistickým politickým stranám s výzvou, aby společně vytvořily jednotnou antifašistickou frontu boje proti nebezpečí vnitřní i zahraniční fašistické reakce. Pravicoví vůdcové reformistických stran však

znemožněno nastolit fašistický režim vnitřními silami. Masy pracujících vystoupily jednotně na podzim r. 1934 proti fašistickým výtržnostem (viz Insigniada ), před parlamentními vol bami r. 1935 a v souvislosti s president

nabídku KSČ odmítli. Myšlenka sjednocení protifašistických sil razila si však cestu v dělnic-

skými volbami v zimě r . 1935, kdy zmařily plán fašistických sil na vytvo ření protilidového tzv . prosincového bloku (viz ).

kých masách . V protifašistických akcích se přes odpor pravicových vůdců

Významnou podporou v rozvíjení

vytvářela jednotná fronta zdola. Již r. 1933 a zač. r. 1934 nabylo velkého

protifašistického zápasu byla usnesení VII. kongresu Komunistické inter

rozsahu hnutí na záchranu obžalova-

nacionály (1935), která zobecňovala

Pr

670

dosavadní zkušenosti mezinárodního

dělnického hnutí v boji proti fašismu a rozpracovala linii vytváření jednotné a lidové fronty (viz) proti fašismu a bur-

nální solidarity čs. pracujících stala se účast 2500 československých občanů v bojích ve Španělsku ( viz Interbriga

disté Českoslovenští ve Španělsku). Také

žoazni reakci. Důležitá usnesení VII.

řada dalších akcí, jako bylo uspořádání

kongresu rozpracoval pro podmínky Československa VII. sjezd KSČ (1936).

Lidových sportovních her r . 1936 ( viz), které se konaly v Československu na

V duchu těchto usnesení usilovala KSČ o další rozvíjení jednotné a lidové fronty proti fašismu, na obranu

protest proti pořádání olympijských

demokracie a republiky. Výraznou

Protifašistický zápas čs. pracujících pod vedením KSČ vyvrcholil v době

podporou protifašistického boje pracujících Ceskoslovenska bylo uzavření Čs.- sovětské spojenecké smlouvy r. 1935 (viz ), která byla výsledkem dlouholetého lidového hnutí. Spojenectví se sovětským lidem , i když bylo vlád-

her ve fašistickém Německu , posilo vala mezinárodní frontu antifašistů.

bezprostředního ohrožení ČSR hitle rovskou agresí r. 1938. Na jaře zmařilo

lidové hnutí pokus reakčních kruhů prosadit Henleina do čs. vlády. Vý razem smýšlení lidu byly i mohutné

noucí čs. buržoazií i nadále všemožně

jednotné oslavy 1. máje 1938 a výsled

sabotováno, vytvářelo pevnou oporu

ky obecních voleb i uskutečnění čás

boje proti hrozícímu nebezpečí fa-

tečné mobilizace 21. května 1938 (viz ).

šismu.

Tyto události dokumentovaly jednotu

V l. 1936-1937 nastal značný roz-

lidu a jeho odhodlání bránit republiku

mach boje za sociální požadavky dělnictva i rolníků, rozvinulo se hnutí za

proti fašistům . Potvrdily to i mohutné manifestace uspořádané KSC v mnoha

národní vyrovnání a za demokratizaci režimu v ČSR (viz např. Plán hospodářského, sociálního a kulturního povznesení Slovenska ). Zároveň KSC

velkých městech v létě 1938 - Dny mezinárodního sbratření ( viz ). Tyto manifestace čelily propagandě hen leinovců, hlinkovců, madarských a

mobilizovala pracující do boje proti

polských šovinistů . Lid na nich jed

politickým čachrům čs. buržoazie,

notně odsoudil ústupnost vládnoucí

která skrytě podporovala fašistické Německo a paktovala se s ním . Pod

buržoazie před fašismem a dožadoval se rozhodné, lidové obrany demokra

vlivem lidového hnutí značně poklesla

tické Československé republiky. Když

průbojnost fašistické reakce, narůstaly rozpory v buržoazních a reformistických politických stranách a v létě 1937

čs. vláda pod tlakem Hitlera a západ ních mocnosti dále ustupovala, mobi lizovala KSČ pracující pod heslem

došlo i k vládní krizi.

>>

V tomto období podpořili čs. pra-

čs. lidu ! “.

cující významnou měrou i zápas po

Kulminačním bodem protifašistické

krokových sil proti mezinárodní agresi

ho hnutí československého lidu jsou

Vláda není odpovědna nikomu než

fašismu v občanské válce ve Španělsku

události v září 1938. Tehdy se ko

(viz). Bojové heslo KSČ „ U Madridu

naly tisícové demonstrace proti fa

se bojuje o Prahu ! “ mobilizovalo do

šistickému „ čtvrtému

jednotné antifašistické fronty tisíce lidí. Výrazem proletářské internacio-

na podnět KSČ a s plnou podporou

plánu “ (viz ),

lidu byl zlikvidován henleinovský puč

671

(viz ). Hnutí vyvrcholilo generální stávkou 22. 9. 1938 (viz) proti kapitulantské politice čs. buržoazní vlády. Tyto události zůstaly trvalým důkazem jednotného odhodlání lidu bránit republiku proti fašistickému agresorovi.

Kapitulantská politika čs. buržoazie a zrada západních velmocí znemožnily

lidu bránit zemi proti náporu německého fašismu. Mnichovská konference (viz ) koncem září 1938 a okupace čes-

Pr

byly vytvářeny v obcích a městech, někde i v okresech , většinou ze zástup

ců KSČ , sociální demokracie a národ ních socialistů , někdy byla zastoupena i strana lidová, zvláště na Moravě.

Vedle politických stran byly ve výbo rech zastoupeny často i masové organi zace , např. odborové skupiny, tělový chovné organizace, Svaz přátel SSSR aj. R. 1938, a zvláště v září 1938, zapo jovaly se někde do výborů i místní organizace a okresní výbory dalších

kých zemí v březnu 1939 znamenaly

politických stran . Hnutí lidových vý

začátek jednoho z nejtěžších období

borů prošlo několika fázemi vývoje. Již r. 1933, po příchodu Hitlera k moci,

našeho národa. Jednotná protifašis-

tická fronta čs. pracujících , která se vytvářela v průběhu 30. let pod vedením komunistů, však zničena nebyla. Za národně osvobozeneckého boje se

rozvíjel společný zápas lidových mas

pokusila se KSČ organizovat začátkem srpna celostátní protifašistický výbor. Jeho jádro tvořili čs. delegáti pařížské ho protifašistického kongresu, společ

proti fašistickým okupantům , upev-

ně komunisté i nekomunisté. Policie sledovala práci výboru a již 14. 9. 1933

ňovala se jednota lidu, spolehlivá opora vzniku Národní fronty (viz) a

byl úředně zakázán . Výbor začal orga nizovat v místech a závodech tzv.

budoucí výstavby lidově demokratic-

„ obranné výbory “ - orgány jednot

kého a socialistického Československa.

ných akcí lidu proti nastupujícímu fašistickému nebezpečí. V I. 1933 až

Literatura : G. Bareš, Proti Mnichovu ,

vyd. 1958. M. Filo , Boj KSČ na Slo-

vensku za obranu republiky v rokoch 1937-1938 , slov . vyd. 1960. V. Ko-

1934 organizovala KSČ uliční výbory , jež řídily akce mezinárodní solidarity s protifašistickými bojovníky v dru

pecký, ČSR a KSČ, vyd. 1960. L. hých zemích a organizovaly odpor Kovář, KSČ v boji za jednotnou proti fašizačnímu kursu čs. vlády. frontu proti fašismu, vyd. 1958. J. Křen , Československo období do-

Na konci r . 1934 a zač. r. 1935 se vy tvářely protifašistické výbory, organi

časné a relativní stabilizace kapita-

zující boj proti nástupu Národního

lismu, vyd. 1957.

sjednocení (viz Čs. národní demokra cie). Velkého rozmachu nabylo vytvá ření výborů zvláště r. 1935 po VII.

Protifašistické výbory - orgány,

které vznikaly v období boje proti fašismu a na obranu republiky v l.

kongresu KI, který ukázal, že výbory

1933-1938 jako výraz jednoty pracu-

tějších nástrojů lidové fronty. Výbory

jících v tomto boji. Vytvářely se z ini-

organizovaly boje za konkrétní hospo

lidové fronty jsou jedním z nejdůleži

ciativy KSČ, která v nich spatřovala dářské a politické požadavky, např. důležitou organizační formu akční jednoty pracujících. (Viz Jednotná fronta

boj na obranu demokratických práv pracujících , akce proti nezaměstna

dělnické třídy; Lidová fronta .) Výbory

nosti a drahotě a různé politické kam

Pr

672

paně k mezinárodním i vnitropolitic-

hodlané převzít odpovědnost za ve

kým událostem . Nedostatkem bylo , že se tyto výbory povětšině neupev

Literatura: G. Bareš, Proti Mnichovu,

nily vestálé výbory lidové fronty. Po

vyd. 1958. L. Kovář, KSČ v boji za

splnění určitého úkolu často opět zanikaly anebo, i když formálně existovaly dále, neměly konkrétní náplň

jednotnou frontu proti fašismu, vyd. 1958. S. I. Prasolov, Československo

práce a nevyvíjely stálou iniciativní

dení a organizování obrany země.

v době ohrožení fašismem a hitlerov skou agresí, vyd. 1956 .

činnost.

Nový vzestup hnutí lidových výborů nastal r. 1938, v období zvýšeného ohrožení republiky německým

Protisocialistické procesy v Ra kousko - Uhersku diskriminační akce státního aparátu proti předvoji

fašismem . Výbory organizovaly především jednotné protestní akce proti kapitulantské politice vlády. V pohra-

dělnického hnutí. Byli v nich odsou zeni nejlepší představitelé sociální de mokracie za činnost ve straně či za

ničním území zajišťovaly např. i ochra-

pouhý souhlas s programem strany.

nu úřadů, demokratických institucí

Zahájeny byly velezrádným procesem

i občanů před útoky henleinovských

r. 1870 (viz) ve Vídni a vlastizrádným procesem ( 1872) proti předákům bu

teroristů. Hnutí výborů obrany re-

publiky však organizačně včas neob-

dapešťského dělnického spolku. Pro

sáhlo celé území republiky a politicky

účast na břevnovském sjezdu (viz) byli

nedosáhlo toho stupně, aby zcela jednoznačně představovalo nejvyšší formu

odsouzeni předáci českoslovanské soc.

hnutí na obranu republiky. Nebylo také ještě dostatečně výrazem rozchodu pracujících mas s dosavadními

sahu nabyly procesy za vlády Taaffo vy reakce (viz). Socialisté byli vyňati

politickými vůdci, zejména předáky reformistických stran . Proto také nebyl vytvořen natolik akceschopný a

dem . v únoru 1879. Největšího roz

z pravomoci krajských soudů a souzeni zvláštním senátem . Nejvíce byli po

stiženi socialisté v Čechách. R. 1882

bylo odsouzeno 31 českých soc. dem. a

autoritativní orgán hnutí lidové fronty

51 socialistů ze severních Čech k mno

obrany republiky, jenž by se byl mohl

haletému žaláři (viz též Hornické

v rozhodující chvíli postavit do čela stávky r. 1882 ). Podle výjimečných lidu a armády a přes zradu a kapitulaci nařízení, vydaných r. 1884, byli so vlády rozvinout obranný boj . Výbor , cialisté vypovídáni z Vídně a důleži obrany republiky, vytvořený z inicia-

tých průmyslových měst. Za 10 let

tivy KSČv Praze v zářijových dnech

bylo odsouzeno více než 4000 osob,

1. 1938, nemohl tuto úlohu splnit, pro-

převážně sociálních demokratů .

tože příslušníci druhých politických stran v něm zastoupení se nakonec 30. září podvolili rozhodnutí vlády. Vzhle-

dem ke krátkosti času nemohla již strana zorganizovat takové vystou

Protisocialistický zákon r . 1886 v Rakousko - Uhersku

viz Bis

marckův protisocialistický zákon

pení lidu, které by bylo buď donutilo

Protisovětská politika čs. bur

vládu jednat podle vůle lidu, nebo

žoazie . Čs. buržoazie patřila k nejza

zvolilo nové zástupce, ochotné a od-

vilejším nepřátelům SSSR a aktivně

Pr

673

se podílela na všech pokusech mezinárodního kapitálu o jeho zničení. V 1. 1918–1919 se legie přímo účastnily protisovětské ozbrojené intervence, čs. buržoazie budovala silnou armádu

na nových přípravách války proti SSSR , na jehož účet mínil imperia lismus řešit své rostoucí krizové sví zele. Svědčil o tom Benešův podpis na tzv. Briand -Kelloggově paktu (viz) r . 1928, prohlubování tajných vojen

z ruských zajatců na území ČSR proti sovětskému státu, r. 1920 organizo-

ských smluv ČSR s ostatními malo

vala tajný transport válečného mate-

dohodovými státy, zvýšený vývoz zbra

riálu pro polskou reakci bojující proti

ní do malodohodových států a do

SSSR . Po nezdaru ozbrojené inter-

Polska, podpora francouzských plánů na vytvoření tzv . Panevropy (viz) a

vence patřil čs. min . zahr. věcí E. Beneš k předním vyznavačům restaurace

1. 1933 i souhlas s uzavřením reakční

kapitalismu v Ruskucestou hospodář-

ho Paktu čtyř (viz ). Teprve r . 1934

ského pronikání. I CSR se pokoušela zneužít neúrody a hladu, které postihly Rusko r. 1921, a janovské konference r . 1922 (viz ). Později sice byla podepsána obchodní smlouva mezi ČSR a RSFSR a USSR, avšak čs. buržoazie brzdila rozvinutí normálních hospodářských styků se sovětským Ruskem a zejména sabotovala některá politická ustanovení těchto smluv

C

o vzájemném zastavení nepřátelských akcí a propagandy. CSR patřila k hlavním střediskům kontrarevoluční činnosti bělogvarděj-

uznalo

konečně

Československo SSSR de iure a r. 1935

byla uzavřena československo -sovětská spojenecká smlouva (viz). To však ne bylo výrazem zásadního obratu čs. buržoazie vůči SSSR. Otevřená fašis

tická reakce v ČSR nadále proti SSSR štvala , útočila na spojeneckou smlou vu , Beneš se ji v tajných jednáních se západními a hitlerovskými diplomaty zříkal a v kritických chvílích ČSR r. 1938 zatvrzele odmítal pomoc SSSR. Hluboce nepřátelský postoj čs. reakce

k SSSR byl jednou z hlavních příčin

ské emigrace ( viz), protisovětské špio-

mnichovské kapitulace.

náže a štvanic. Jedním z hlavních rysů tzv . Malé dohody (viz) bylo její

V protisovětské politice pokračovala benešovská emigrace na Západě i za

protisovětské zaměření. ČSR - vedle

druhé světové války. Např. v létě 1939,

USA - byla jedním z mála států , které

po uzavření sovětsko - německého paktu

tvrdošíjně odmítaly uznat SSSR de

o neútočení ( viz ) rozvinula zběsilou

iure, ač jej r. 1924 uznala i Francie a Anglie. Benešova diplomacie za locarnské konference (viz) dokazovala, že Čs. reakce je ochotna souhlasit s posi-

mecka. V l. 1927–1929 se ČSR pod

kampaň proti SSSR, na přelomu r . 1939–1940, v období finsko -sovětské války ( viz), nabízela své vojenské jed notky k nasazení proti SSSR, jednala o vytvoření protisovětsky zahrocené tzv . čs.-polské konfederace (viz). I po uzavření čs . -sovět. spojenecké smlouvy r. 1943 ( viz) spřádala intriky, aby za bránila osvobození ČSR Sovětskou armádou. Po r. 1945 byly protisověts

vedením Anglie a na poč. 30. let pod

ské pokusy čs. buržoazie o rozbití těs

hegemonií Francie aktivně podílela

ného přátelství mezi lid. dem. ČSR

lováním pozic německého imperia-

lismu jako předpokládané hlavní úder-

né síly kapitalistického světa proti SSSR i za cenu možného ohrožení

vnější bezpečnosti ČSR ze strany Ně-

Pr

674

a SSSR (např. snaha o zapojení ČSR do tzv . Marshallova plánu (viz] r . 1947) zmařeny únorovým vítězstvím

Protistranické prohlášení sedmi spisovatelů r. 1929. Ostrý vnitro stranický boj mezi revolučním smě

našeho lidu r . 1948.

rem , vedeným Klementem Gottwal dem , a oportunistickými živly v čele s Jilkem a Bolenem v letech 1928 až 1929 vyvolal zmatek u některých před

Literatura: O československé zahraniční politice v letech 1918-1939, sborník , vyd. 1956. B. Laštovička,

V Londýně za války, vyd. 1960.

Protistátoprávní ohrazení – vy-

stavitelů stranické inteligence, kteří od r. 1921 čestně bojovali v řadách komunistické strany. Nepochopili

stoupení prvních českých sociálně demokratických poslanců v Říšské radě r. 1897. Soc. dém . poslanci odmítli připojit se k tradičnímu státoprávnímu prohlášení (viz) českých buržoazních poslanců, jež formálně

hloubku oportunistického nebezpečí ve straně a nutnost důsledně stranu

vyjadřovalo nesouhlas s centralistic-

Olbrachta , Marie Majerové, S. K.

kým charakterem rakouského státního

Neumanna , Heleny Malířové, Vladi slava Vančury, Jaroslava Seiferta a Josefa Hory. V březnu 1929 vydali

zřízení, ve skutečnosti však bylo jen

zástěrkou rakušácké politiky. V sa-

očistit od pravičáckých živlů usilu jících o její rozbití. Toto kolísání se

nejvýrazněji projevilo ve vystoupení sedmi předních spisovatelů : Ivana

mostatném vystoupení prohlásilo pět

prohlášení proti novému vedení KSČ

sociálně demokratických poslanců , že „ vymanění i našeho národa z nedů-

zvolenému na V. sjezdu strany , jež bylo otištěno v reformistickém a měš táckém tisku. Rozhodnutím vedení

stojných pout politických , ze sociální

poroby, znárodního potlačování může KSČ byli vyloučeni ze strany. Škodli být uskutečněno jen vítězstvím socia-

vost protistranického vystoupení sku

lismu...“ Toto prohlášení, odlišujích

piny spisovatelů odsoudila stranická

soc. dem. zástupce od buržoazních , bylo správné a nutné. Ale protože soc. proletářské řešení národnostní otázky, podléhali mnozí dělníci a pracující

inteligence i celá strana . S výzvou k podpoře politiky strany vystoupili ve svém prohlášení mladí revoluční bás níci, spisovatelé a publicisté: K. Biebl, Vl. Clementis, J. Fučík, F. Halas,

buržoaznímu nacionalismu. V tomto

K. Konrád, V. Nezval, L. Novomes

období také vznikla maloburžoazni nacionalistická nár. soc. strana, která

ký, K. Teige, V. Tittelbach , B. Václa

se zaměřila na rozštěpení jednotného soc. dem. dělnického hnutí ( viz Čes-

jejichž protistranický čin byl dilem po litické neujasněnosti, většinou brzy po

koslovenská národně socialistická strana). (Dále viz též Státní právo .) Literatura : P. Reiman , Dělnické hnutí v českých zemích v letech 1889-1914, vyd . 1954. Zd. Šolle, České země v ob-

Olbracht, Marie Majerová, HelenaMa lířová aVladislav Vančura našli v krátké

dem . nepostavila zároveň konkrétní

vek a J. Weil. Vyloučení spisovatelé,

chopili svůj omyl. S. K. Neumann ,Ivan době opět cestu ke komunistické straně, k revolučnímu boji pod jejím vedením .

dobi rozmachu kapitalismu a nástu pu imperialismu (1868-1914 ), vyd. 1956.

Protiválečná

politika

KSČ

v předmn. ČSR . Od svého vzniku

675

Pr

byla KSČ v ČSR jediným důsledným bojovníkem za mir, proti imperialistic-

KSČ připravovala revoluční prole tariát, aby pochopil, že v imperialis

kým válkám . Protiválečná politika

tické válce je jeho povinností oslabo vat pozice válčící buržoazie a aktivně

KSČ se řídila marxisticko -leninskou teorií o válce a míru. Úplné ztrosko-

bojovat proti „ vlastní“ buržoazii ve

tání politiky sociální demokracie při propuknutí první imperialistické světové války potvrdilo leninské stano-

válce protisovětské.

visko, že válku nelze prostě ignorovat, bojkotovat ani znemožnit sabotáží

hesla ruských bolševiků z první svě tové války: „ Válku válce “ , „ Přeměnit imperialistickou válku ve válku ob

mobilizace či všeobecnou stávkou, která by vypukla náhle, bez soustavné

Základními hesly KSC v boji proti imperialistické válce byla osvědčená

čanskou “ .

přípravy. Proto KSČ nechápala boj Součástí protiválečného boje byla proti válce jako ojedinělý akt, ale bo-

antipráce ( viz ), boj proti militarizaci

jovala proti přípravám války, a to i

výroby a obyvatelstva, proti fašistic

v době, kdy toto nebezpečí teprve

kým organizacím , proti teroru za

krystalizovalo. Boj proti imperialis-

městnavatelů, příprava na ilegalitu ,

tické válce byl trvalou součástí politické linie strany v předmn. CSR. Protiválečná politika KSČ vycházela

pora jeho zahraniční politiky. Mezi

z leninského chápání souvislosti války

propagace Sovětského svazu a pod nejvýznamnější protiválečné demon strace v ČSR patřily protiválečné dny, které strana od r. 1929 orga

s bojem tříd a postihovala ekonomické kořeny, z nichž za imperialismu vy- nizovala každoročně 1. srpna k vý plývá nevyhnutelně tendence k vál-

kám . Součástí této linie bylo rozlišování válek nespravedlivých , imperialistických , a válek spravedlivých, osvobo-

ročí první světové války. Důležitou úlohu v protiválečném boji měl Kom somol (viz). V prvních letech činnosti KSC byl

zeneckých. Tímto důsledným , vědeckým a třídním postojem lišila se protiválečná politika KSČ výrazně od politiky pacifistů a různých mírových utopistů a reformátorů. KSČ vedla úporný boj proti vypuknutí imperia-

její protiválečný boj oslabován soci álně demokratickými přežitky, které vání válečného nebezpečí, protiválečný boj nesměřoval dost adresně proti čs. buržoazii a jeho metody byly více

listické války. Konečným cílem proti

propagandistické než akční. S nástu

se projevovaly zejména v podceňo

válečné politiky KSČ bylo dovést pem bolševického jádra strany do ve protiválečný boj až k revolučnímu svržení kapitalismu. Toto revoluční

dení v l. 1928–1929 dospěla KSČ k významnému závěru o imperialis

stanovisko bylo výsledkem rozboru

tickém charakteru čs. státu a odhalila

příčin imperialistických válek a mělo odstranit příčiny válek vůbec. Vy-

aktivní roli čs. buržoazie v přípravách

cházelo ze zkušeností bolševiků za

Boj proti imperialistické válce stal se

světové války, kdy oslabení bojujících imperialistických vlád a rozražení

po V. sjezdu bojem masovým a byl postaven na jedno z předních míst

světové fronty imperialismu umožnily

v politické činnosti KSČ .

revoluční východisko z války. Proto

Reakční imperialistické kruhy bur

imperialistické a protisovětské války.

Pr

676

žoazie začlenily Československo do

Protiválečné dny - 1. srpen - viz

protisovětské fronty, účastnily se ak-

Protiválečná politika KSČ v předmn.

tivně protisovětských intrik ; hrozilo akutní nebezpečí, že ČSR bude za tažena do války proti SSSR, proto

ČSR

spojovala KSČ v této době boj proti

15. 1. 1809 v Besançonu, zemř. 19. 1 .

Proudhon Pierre Joseph (nar.

nebezpečí imperialistické války s bo

1865 v Passy) – francouzský malo

jem na obranu SSSR . Usilovala, aby

buržoazní socialista, teoretik anar

CSR uznala Sovětský svaz de iure.

chismu (viz ). Jako protivník vědeckého

Po nastolení fašistické diktatury v Ně mecku a zejména po podepsání čs. sovětské smlouvy z r. 1935 se změnilo

mezinárodní postavení ČSR. V po

socialismu usiloval o reformu kapita lismu „ mírnou cestou “ . Jeho učení

o vytvoření nové společnosti svépo mocí odsoudil K. Marx v práci Bída filosofie. V období První internacio

předí již nestálo bezprostřední ne

bezpečí zatažení ČSR do protisovět ské fronty, nýbrž nebezpečí fašistic kého útoku na národní a státní samo statnost republiky. V době ohrožení Československa fa

šistickým Německem postavila se

nály (viz Mezinárodní dělnické sdruže ni) vedli Marx a Engels boj proti stou

pencům jeho učení – proudhonistům . Provolání k moravským dělní kům - jeden z počátečních doku

KSČ –.opírajíc se o leninské učení

mentů dělnického hnutí v českých zemích. Vydal je 21. 5. 1869 Dělnický

o válkách spravedlivých a nespravedli vých - do čela obránců republiky,

vzdělávací a podpůrný spolek v Brně

Vyzýval v něm k zakládání děl vzdělávacích spolků a k je Bojovala o lidovou obranu republiky, (viz). nických o spojenectví se Sovětským svazem a

podporovala sovětskou zahraniční po

jich vzájemné spolupráci v boji za dělnická práva. Požadoval volební

litiku kolektivní bezpečnosti, a tak právo,úpravu pracovní doby a pra spolu s ostatními komunistickými stra nami v Evropě se snažila zabránit válce a postavit hráz fašistické roz pínavosti. V druhé světové válce se

covních poměrů. Vyzýval k podpoře nového listu „ Arbeiterzeitung“ , který

měl hájit všechny dělníky bez rozdílu národností. Provolání podepsali Th .

KSČ postavila do čela spravedlivého

funkcionáři spolku. národně osvobozeneckého boje proti Navrátil Literaturaa:vedoucí Dokumenty k počátkům fašismu.

dělnického hnutí v Čechách 1864 až

Desítiletí trvající boj KSČ proti im

1874, sborník , vyd. 1961. M. Reiman ,

perialistické válce vytvořil tradici,

Z prvních dob českého dělnického hnutí, vyd. 1958.

která posiluje dnešní boj za světový mír , rozvíjející se v nových , přízni vých podmínkách. Jednou ze základ ních změn je existence světové socialis-

Prozatímní národní shromáž .

tické soustavy, jež vytváří reálné před-

dění lid. dem. ČSR – viz Národní shromážděni lidovědemokratického Čes

poklady pro zabránění válce. ( Oproti-

koslovenska a ČSSR ( 1945–1960)

válečném hnutí a mírové politice po

druhé světové válce viz Mirové hnuti

„ Průboj“ - orgán severočeského

celosvětové; Čs. výbor obránců míru .) KV KSČ v Ústí n. L. Jeho před

1

Pr

677

chůdcem byl „ Lounský obzor“ , od

ho hojně používaly zvláště proti ko

1. 1920 „ Průboj“, časopis soc. dem .

munistickým funkcionářům , a

a později KSČ. Vycházel v Lou-

i v případech , kdy o žádný přestupek

nech od r. 1909 do r. 1928 ; od r. 1928

nešlo . Literatura : Přehled československých

v Kladně, v l. 1930–1931 jako „ Ru-

to

dý průboj“. V l. 1936–1938 vycházel

dějin II ( 1848–1918 ), dil 1 , vyd. 1960.

v Lounech „ Průboj pracujícího lidu " .

týdeník KSČ pro Lounsko a Posto-

B. Rattinger, Nástin ústavního vývoje předmnichovské republiky, vyd. 1954, M. Cihlář, K vývoji státní správy

loprtsko. R. 1951 se stal časopisem

v ČSR, vyd. 1953.

Na něj navázal r. 1945 „ Průboj" ,

KV KSČ v Ústí n. L.

Průkopníci socialismu v čes

„ Prügelpatent“ – zákonné ustanovení, jímž se povolovaly tělesné tresty v rakouském soudnictví (der Prügel bití, výprask ). Reakční Bachův absolutismus (viz ), který byl

kých zemích - první dělničtí propa gátoři socialistického učení v čs. děl nickém hnutí. Činnost prvních prů

kopníků socialismu v našich zemích

v Rakousku po porážce revoluce 1848 až 1849 nastolen , se plně odrážel

byla odrazem sílícího dělnického hnutí v 60. letech 19. století. Průkopníci socialismu organizovali první dělnické

i v soudnictví. Přestože vrchnostenské

spolky, propagovali socialistické ideje

soudy byly nahrazeny soudy okres-

mezi dělníky a bojovali proti malo

nimi - odvolacími instancemi byly

buržoazním svépomocným teoriím a vlivu liberální buržoazie, byli redak

krajské a zemské soudy - jejich praxe byla uplatňována dál. Zvláště povydání císařského nařízení v dubnu 1854, kdy vstoupil v platnost tzy.

„ prügelpatent“ , byly znovu i zákonem

tory socialistických dělnických listů. Boj za politické uvědomění dělnictya vedli s obrovským nadšením a ne smírnou obětavostí. V našich zemích

povoleny potupné tělesné tresty. „ Prü-

vyšli tito průkopníci převážně z řad

gelpatent"

přežitek feudalismu

v soudnictví - dovoloval trestat bitím

dělníků, takže museli své socialistické ' ] vzdělání velmi těžko získávat. K nej

holí dělnictvo a čeled obojího po-

významnějším představitelům patřili

hlaví, zatímco u odsouzených z vyšších společenských tříd a vrstev stanovil peněžité pokuty. Praxe tělesných trestů se běžně uplatňovala zvláště

beš, J. Rezler, J. Bernášek , J. Krosch , J. Schiller, Fr. Mařáček , Norbert

v armádě. Ustanovení císařského na-

řízení o tělesných trestech byla zrušena teprve r. 1867. Podle „ prügelpatentu “ mohly však i nadále správní

J. B. Pecka, Lad. Zápotocký, J. Hy Zoula, Fr. Choura, Ant. Behr a další. Byli to první nositelé myšlenek mar xismu, mnoho jich studovalo a pře kládalo do češtiny základní Marxova

administrativní cestou trestat občany

a Engelsova díla. Seznamovali děl nické hnutí s činností První inter nacionály (viz Mezinárodní dělnické

za menší přestupky ( vězením do 14

sdružení), řídili se jejími pokyny ; vi

a policejní úřady bez soudního výroku, dnů anebo pokutou ). Toto ustanovení

tali všechny revoluční akce evrop

„ prügelpatentu“ platilo i v před-

ského proletariátu ; nadšeně pozdra

mnichovské ČSR a policie s četnictvem

vili Pařížskou komunu (viz). Důle

678

Pr

žitým rysem prvních průkopníků byl velmi jasný třídní pohled na řadu důležitých problémů dělníků v Ra

zanikla po odchodu jejích redaktorů a pracovníků do Moskvy.

kousku. Mnohé z nich už nikdy soci-

ální demokracie tak výrazně revolučně

„ Průkopník svobody" - ústřední orgán československých komunistů

neformulovala. V základní otázce

v Rusku. Časopis vydávaný zaredakce

proletariátu v Rakousku , v otázce

A. Muny, dr. V. Růžičky, F. Kozy

národnostní, se bezvýhradně postavili za mezinárodní jednotu dělnictva

v l. 1918–1919 ústředním výkonným

v celé monarchii, přičemž správně

výborem Československé komunistické

zdůrazňovali vlastenectví a hlásili se

sekce při KSR) (viz). Tento týde ník , tištěný v tiskárně Izvestijí a ve

k českým revolučním tradicím , zvláště

Permského, Júlia Volka -Choráze aj.

k husitství. První formulovali jménem dělnické třídy právo národů na sebe-

velkém nákladu rozšiřovaný po území

určenína I. ustavujícím sjezdu strany

výchovnou a uvědomovací práci a po

revolučního Ruska, vykonal velkou

r. 1874 ( viz Neudörfelský sjezd ). Velmi

máhal bránit mladou sovětskou re

pozoruhodné bylo i jejich stanovisko

publiku.

k otázce spojenců dělnické třídy v boji za socialismus. Správně ukazovali, to přirozeně mali rolníci a malový-

„ Průkopník svobody“ podti tuly: „ Orgán českých sociálně demo kratických dělníků v Německém Ra

robci. Velmi častá byla též vystou-

kousku“, od 5. čísla 2. roč. „ Orgán

že svým sociálním postavením jsou

-

pení socialistických průkopníků proti

českých sociálně demokratických děl

klerikalismu a vlivu náboženské ideo-

níků v Rakouské republice " . Vychá

logie na dělnickou třídu. Mnozí měli blízký vztah ke kultuře a lidovému

umění, stávali se básníky, opěvovali

zel ve Vídni od r. 1919 do 14. 9. 1929.

Časopis se přihlásil k marxistické levici ( viz) a r. 1921 se stal orgánem čs. sekce

život dělnické třídy a skládali nové nápěvy revolučních písní. Po založení sociálně demokratické strany se stali

Komunistické strany Rakouska.

jejími předními bojovníky.

v Liberci - založen z podnětu sku

Literatura:

u nás, sborník, vyd. 1954. Dokumenty k počátkům dělnického hnutí v Če-

piny soukenických tovaryšů v září 1863. Ve spolku byli organizováni dělníci, kapitalisté a buržoazní inte

chách 1864-1874, sborník, vyd. 1961 .

lektuálové. Původní název Dělnický

,,Průkopník " - podtitul: „ Orgán

vzdělávací spolek budil nelibost bur žoazie a nebyl úřady povolen. Také

Průkopníci socialismu

Průmyslový vzdělávací spolek

česko -slovenských sociálních demo-

stanovy spolku musily být upraveny

kratů (komunistů - internacionalistů )“ . Jeden z nejrevolučnějších časopisů ,

tak, že rozhodující vliv na jeho vedení měli podnikatelé. Spolek založil

vydávaný čs. komunisty v revolučním Rusku. Vycházel za pomoci bolševické

knihovnu a čítárnu, organizoval před

strany od března do konce května 1918 v Moskvě. Byl fakticky nástupcem petrohradské „ Pochodně“, která

nášky s výrobní a národohospodářskou tematikou, pořádal večerní školu . Spo lek podporoval myšlenku svépomoci a zakládal spotřební a jiné svépo

Pr

679

mocné spolky jako své odbočky. Hesla svépomoci a vyššího vzdělání

spravedlivou a dobyvačnou. Na to upozorňovaly adresy generální rady

udržovala jistou dobu nejvyspělejší

(viz) internacionály. Na podporu fran

liberecké dělníky pod vlivem liberální buržoazie. S rostoucí aktivitou buržoazie klesal zájem dělnických členů o práci ve spolku a snižoval se také počet členů spolku z původního stavu 500. Skupina uvědomělých dělníků v čele s. Antonínem Fledlem usilovala o vytvoření skutečně dělnického spolku , což se podařilo r. 1869 založením Všeobecného dělnického spolku v Liber-

couzské republiky vystupovali čle

ci ( viz )

Literatura : J. Kořalka, Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku, vyd. 1956 .

nové internacionály, zejména dělníci v Německu. Obrana francouzské re

publiky byla vážně ohrožena likna vostí a zradou vládnoucí buržoazie.

Proto pracující lid v čele s proletaria tem zajišťoval sám obranu republiky a začal likvidovat panství buržoazie, Oba tyto úkoly měla vyřešit Pařížská komuna (viz ). V boji proti Komuně se spojily síly francouzské kontra revoluce a německých interventů . Po porážce Komuny byla válka za končena podepsáním Frankfurtské mi

rové smlouvy, podle níž Francie od

Prusko - francouzská válka v 1. 1870-1871 - byla vedena mezi

stoupila Německu Alsasko a Lotrin

Pruskem , státy Severoněmeckého svazu a jižním Německem na jedné straně

ných reparací ve výši 5 miliard franků.

a Francií na straně druhé. Hlavní příčinou války byly vážné rozpory mezi Francií Napoleona III., která chtěla udržet své vedoucí postavení v Evropě a znemožnit sjednocení Ně

sko a zavázala se k placeni ohrom Válka dovršila proces sjednocení Ně mecka pod vedením Pruska. Ve Fran cii byla ustavena III. republika. 1 Literatura: Dějiny diplomacie, díl 1 ,

čes. vyd . 1961 , str. 628 a n.

mecka, a mezi Pruskem , jehož posta-

Prusko - rakouská válka r. 1866 -

vení se upevnilo po vítězné prusko-

závěrečné vojenské střetnutí obou

rakouské válce r. 1866 (viz ). První

států v boji o hegemonii v německém spolku. Válka, která byla oběma stra nami připravována několik let, od

etapa války skončila v září 1870 kapitulaci francouzské armády v čele národní katastrofě vypukla v Paříži revoluce, která vyhlásila republiku a

halila vojenskou , politickou i hospo dářskou slabost habsburské monar chie. Kromě toho František Josef I.

vytvořila „vládu národní obrany“

podceňoval vojenskou i hospodářskou

v čele s gen . Trochum . Vznikem francouzské republiky, i když šlo o buržoazní republiku, změnil se charakter

sllu Pruska. V rozhodující bitvě 3. 7. u Hradce Králové byla rakouská ar máda poražena. Pruská vojska obsa

války. Sjednocení Německa, kterému

dila v krátké době Prahu, Brno, větší

bránil Napoleon III., bylo porážkou

část Čech ; byla ohrožena sama exis

s Napoleonem III. u Sedanu . Po této

Napoleona zajištěno. Němečtí milita-

tence rakouského státu . Válka netr

risté chtěli dalším vedením války dosáhnout anexe Alsasko -Lotrinska. Tim se válka ze strany Německa stala ne-

vala dlouho, od poloviny června do poloviny července 1866. 23. 8. byl v Praze uzavřen mír. Rakousko bylo

680

Pr

vyloučeno z německého spolku a ztra-

testní demonstraci 4. 5. 1886 vhodili

tilo zbytek svého panství v Itálii.

provokatéři pumu mezi policisty.

Velký vliv měla porážka na vnitro-

Toho využila americká justice a od soudila k trestu smrti naprosto ne

politický život v Rakousku . Rakouská liberální buržoazie a silné madarské

národní hnutí si vynutily na habsburském absolutismu další ústupky. Češti politikové, kteří za války dokazovali Vídni svou loajalitu a doufali ve federalistické uspořádání Rakousko -Uherska, byli zklamáni zavedením dualis-

mu (Viz Rakousko - uherské vyrovnánt.) Literatura : Dějiny diplomacie, dil 1, čes. vyd. 1961, str. 605 a n.

vinné dělnické funkcionáře, kteří byli 11. 11. 1887 popraveni. Dělnická třída celého světa prohlášením Prvního máje za svůj /mezinárodní svátek vy jadřovala solidaritu se spravedlivým

bojem amerických dělníků. Roku 1890 konaly se u nás první velké masové oslavy Prvního máje. Zvlášť velká byla manifestace - 28 000 de monstrantů

v Praze na Střeleckém

ostrově. V Čechách se zúčastnilo oslav samo-

Prvního máje přes 132 000 dělníků .

statná brigáda v SSSR - viz Československé vojenské jednotky v SSSR

V Nýřanech skončila májová demon

První

československá

strace srážkou s četnictvem ( viz Ný řanská stávkar. 1890 ). Organizátorem

První československý armádní sbor v SSSR

viz Československé

těchto mohutných demonstrací byla sociální demokracie . Také v dělnic

vojenské jednotky v SSSR

kých centrech uherské části monar chie se konaly bojové oslavy dělnic

První československý samo statný prapor v SSSR -viz Česko-

kého svátku. V Budapešti byla velká demonstrace za hojné účasti slovan ských dělníků. Podobně se slavil

slovenské vojenské jednotky v SSSR

První máj i v mnoha místech na Slo · První internacionála – viz Mezinárodní dělnické sdružení

vensku, jako v Bratislavě, Košicích , Liptovském Mikuláši aj. Májové de

monstrace se v dalších letech staly

1

První máj a KSČ. První máj byl

součástí bojů dělnictva a měřítkem

prohlášen za mezinárodní svátek dělnické třídy na I. kongresu Druhé in-

jeho síly. Až do r. 1918, s přerušením

říži. Jeho smyslem bylo jednotně manifestovat za aktuální dělnické poža-

ve třech válečných letech , se konaly májové oslavy pod společnými hesly a na velkých táborech lidu. Zvláště silné byly v revolučním roce 1905,

davky: osmihodinovou pracovní dobu,

kdy dělnictvo manifestovalo své sym

ternacionály (viz) v červenci 1889 v Pa-

všeobecné hlasovací právo, světový

patie k ruské revoluci a žádalo vše

mír a svobodu. Přijetí rezoluce o osla-

obecné volební právo. (Viz Revoluce

vách Prvního máje bylo spojeno s udá-

burž. dem . v Rusku v l. 1905-1907 a

lostmi v Chicagu v květnu 1886. Tehdy chicagští dělníci bojovali vše-

naše dělnické hnuti.) První máj 1918 se v našich zemích stal antimilitaristickou demonstrací.

obecnou stávkou za osmihodinovou

pracovní dobu. Jejich masovou de-

Statisícové masy pochodovaly pod

monstraci napadla policie. Při pro-

hesly míru, státní samostatnosti aso

681

cializace soukromokapitalistického ma-

Pr

jetku. V Praze se zúčastnilo manifes-

Slovensku manifestovali komunisté V tento den za uznání Sovětského

tace 150 000 lidí. Manifestanti v Liptovském Mikuláši přijali rezoluci žá-

První máj 1923 se konal v období

svazu .

dající sebeurčení „pro slovenskou vě-

poválečné hospodářské krize a značné

tev československého kmene“. R. 1919

nezaměstnanosti, v době boje KSC

čs. buržoazie a její reformističtí po-

proti buržoaznímu zákonu na ochranu

máhači prohlásili První máj za tzv. státní svátek práce, aby otupili revolučnost tohoto dělnického svátku. Od

republiky (viz) a štvanic proti SSSR.

f. 1920 konaly májové manifestace

nilo již přes milión proletářů. V Praze

politické strany samostatně.

se konaly tři velké tábory na Václav

Komunistických májových demon

strací a táborů se v republice zúčast

Skutečnost, že jediným opravdovým

ském náměsti. Někteří buržoazni mi

zastáncem a důsledným mluvčím proletariátu a pracujících mas se stala

nistři se pokoušeli zakázat účast na

Komunistická strana Československa, projevila se i na charakteru Prvního

těchto komunistických manifestacích . Soc. dem . ministr školství a nár.

máje. První máje organizované komu-

osvěty R. Bechyně zakázal účast dětí v májovém průvodě a nár. soc: mi

nistickou stranou v předmnichovské republice se staly manifestacemi proti

železničních zřízenců.

vládě buržoazie a jejím oportunistic . kým a reformistickým pomáhačům ,

V předmájové kampani r. 1924 se komunisté zaměřili na získání většiny

nistr železnic Stříbrný zakázal stávku

za jednotu dělnické třídy a spojení

proletariátu do jednotné fronty (viz ),

s ostatními pracujícími. Byly demon-

na posílení revoluční základny v Ru

stracemi proti drahotě, nezaměstnanosti a ofenzívě mezinárodního kapi-

dých odborech , na získání dělnické a pokrokově orientované mládeže a na budování prvních organizačních zá kladů strany v závodech a podnicich.

tálu a fašismu. Na nich také komu-

nisté a čs. proletariát vyjadřovali svou solidaritu s mezinárodním proleta-

riátem v jeho třídních bojích, lásku a přátelství k Sovětskému svazu . Jedna z prvních mohutných májových demonstrací komunistické strany v po-

čátcích předmnichovské republiky se konala r. 1922. Májových demonstrací a průvodů KSČ se toho roku zúčast-

První máj byl demonstrací komunistů za vládu dělníků a rolníků. Po celé republice se konalo na pět set projevů,

schůzí a táborů. V pražském komu

nistickém průvodu policie zabavila několik desítek standart namířených proti diktátu pověstné buržoazní koa

nilo v ČSR na 250 000 občanů.

lični „pětky“ (viz ). Na všech májo vých projevech bylo vzpomenuto vel

Zvlášť početná komunistická májová manifestace byla v Liberci na Novo-

kého díla V. I. Lenina a přijaty rezo

městském náměstí za účasti 15 000

R. 1925 se konaly májové oslavy ve

luce za vládu dělníků a rolníků .

demonstrantů. V Praze na Václav-

znamení rostoucí touhy dělníků po

ském náměstí se konaly čtyři velké

obnovení jednoty v závodech a od

tábory, na nichž čs. proletariát vyjadřoval svou důvěru komunistické

borech , ve znamení boje proti dra hotě a bídě širokých vrstev a za vyšší

straně. Také na českém venkově a na

mzdy. Zvlášť bojové byly májové ma

Pr

682

nifestace na Kladně (30 000 účastníků ), v Ostravě, Brně a Bratislavě ( 12 000 účastníků ). Komunistické průvody a májové osla-

ká hesla a standarty. V Chustu na Zakarpatsku 1. 1927 vyvrcholilo ta kové střetnutí na májové demonstraci krvavým masakrem , při němž bylo

vy r. 1926 se staly terčem zesílených

několik demonstrantů těžce zraněno.

útoků policie. Komunisté šli do majo-

Veliký význam pro revoluční proleta

vého průvodu pod heslem jednotné fronty všech dělníků a malých rolníků,

riát měly májové dny r. 1929. KSČ v této době bojovala nejen za zájmy vykořisťovaných mas, ale také za úplné odstranění likvidátorů ze strany. Lik vidátoři, vedení Jílkem , Haisem a dal

proti plánům buržoazie na další zbí-

dačení lidu a proti úřednické vládě. Přes štvanice agrárního tisku ukázal

šími, se domnívali, že se jim podaři narušit jednotu strany. Velké naděje skládali do svých agentů působících na Plzeňsku. Doufali, že jejich roz

První máj r. 1926, že komunismus má

i na venkově přesvědčené a nadšené stoupence. Komunistická strana konala v republice 477 májových manifestací. Poprvé se májová manifestace

vratná činnost se projeví už na májo

komunistů v Praze konala na náměstí

vých demonstracích, ale zklamali se .

Republiky. Zúčastnilo se jí na 26 000

Likvidátorství neotřáslo pozicemi stra ny v proletářských vrstvách ani jed

demonstrantů . Na mnoha místech

republiky došlo tohoto roku k fašistickým provokacím . (V Prostějově napadli fašisté májový průvod .) Jedna z největších účasti na komunistických májových projevech byla v kraji

notou strany. Účast na komunistic kých májových průvodech, zejména v Praze a v Plzni, byla veliká. Májové oslavy v l. 1930–1933 se ko /

naly za hluboké světové hospodářské

Kladno (22 táborů, účast 60 000 ) a

krize. V mnoha kapitalistických ze

v kraji Ústí n . L. ( 12 táborů , účast

mich usilovala buržoazie o nastolení

34 000 ).

fašistické diktatury. Čs. buržoazie, která byla krizí citelně postižena, zahá

Do májových průvodů v l. 1927–1929

šla KSČ pod hesly mohutné jednotné

jila perzekuci proletariátu a komunis

bojové fronty, všech utlačovaných a

tů . Na mnoha místech republiky byly komunistické májové projevy zakázány ( Poprad, Krompachy, Pezinok, Par dubice atd .), ale přes přísný zákaz se

vykořisťovaných , za vybudování svazku dělníků a chudých rolníků, za uznání SSSR a s požadavkem podpory činské revoluce. Po celé republice se konaly mnohatisícové májové mani-

festace a průvody. Nejmohutnější byly v Praze (na náměstí Republiky), velká účast byla v Berouně, Kladně, Nymburce, Mostě, Brně, Prostějově, Brati-

slavě, Košicích a v Užhorodě. Daleko

jich mnoho konalo . Některé z nich

policie rozehnala (Prostějov, Košice, Berehovo atd .). Při májových proje vech a průvodech došlo k tvrdým srážkám s policií a četnictvem . Zvlášť bouřlivý byl První máj 1. 1930 na Kladně, kterého se zúčastnilo 7000

více než v minulých letech se májo-

dělníků a dělnic. Na májových prů

vých demonstrací účastnily ženy a

vodech r. 1930 tisíce proletářů žádalo

děti. Při těchto demonstracích dochá-

zavedení řádné podpory v nezaměst nanosti a protestovali proti gentskému systému (viz) a i proti střílení do del

zelo k ostrým střetnutím s policií, která se pokoušela zabavit komunistic-

683

nické mládeže v Radotíně. První máj 1931 se konal ve znamení rozmachu

jednotné bojové fronty dělnické třídy. Ukázal, že bojová hesla KSČ – práce, chléb, půda a svoboda - podněcovala nejširší dělnické masy a že zachvátila i část neproletářských vrstev, hlavně

Pr

proti hladu , fašismu a válce. Na prv ního května vydalo ústředí strany vý zvu získat nových 10 000 členů strany.

Ve více než čtyřech stech místech se V republice konaly mohutné a bout livé májové demonstrace, na nichž

statisíce dělníků proklamovalo jednot

rolnických. Na májových projevech

nou frontu proti hladu, vykořisťování,

r. 1931 vystoupila již řada nových bojovníků . Rolníci protestovali proti

Mnoho mladých dělníků se hlásilo do

zdanění půdy a žádali, aby byla ode-

strany. V desítkách míst se konaly

vzdána vesnické chudině. Trampové

společné, jednotné májové projevy.

fašismu, válce a proti perzekuci KSČ .

se bouřili proti zákazu trampingu ve

Socialističtí a sociálně demokratičtí

volné přírodě a studentstvo žádalo úplnou duchovní svobodu a samo-

vůdcové, kteří odmítali nabídky KSČ na společný boj proti buržoazii, vy

statnost. Májové manifestace r. 1932

naložili všechen svůj vliv a autoritu ,

se konaly za neobyčejně zostřené mezinárodní a vnitřní politické situace.

aby jednotným projevům dělnictva zabránili. V mnoha případech byli

Na stovkách projevů protestoval prole

socialističtí dělníci za organizování

tariát proti imperialistickým přípra- nebo účast na společné májové de vám na přepadení SSSR, proti zvý- monstraci z reformistických organi šení daní z obratu a ze mzdy. V některých místech manifestovali spo-

zací vyloučeni. Ve velkých městech se socialistickým a sociálně demokra

lečně komunističti, sociálně demokratičtí a národně socialističtí dělníci.

tickým vůdcům podařilo zabránit ofi ciálním společným projevům . Nepo

Vládní socialisté vyšli z májových oslav poraženi, zejména na Slovensku ,

dařilo se jim však umlčet touhu děl níků po jednotné frontě.

kde pod komunistickými prapory de- . V mnoha místech pochodovali dělníci

monstrovalo přes 100 000 pracují- společně alespoň na seřadiště a pro cích . volávali hesla pro jednotný revoluční

Oslavy Prvního máje 1933 byly důležitým měřením sil mezi táborem buržoazie a jejích agentů a mezi táborem jednotné proletářské fronty v čele s revolučním proletariátem vedeným komunistickou stranou . Buržoazie se

boj. Na májových projevech komu nistů vystupovali za bouřlivého vítání opoziční soc. dem. a nár. soc . dělníci. Byly přijímány rezoluce, v nichž de monstrující vyjadřovali vůli po prole

obávala dalšího růstu revolučnosti a

proti fašismu. Z desítek největších

jednoty proletariátu, stupňovala te-

májových projevů KSČ byly odeslány

tářské jednotě a odhodlanost bojovat

ror a hrozby proti KSČ , aby ji za-

přípravnému

hnala do ilegality. KSČ odpově-

protifašistického kongresu v Kodani

výboru

děla na tyto provokace vydáním pro-

protestní rezoluce.

hlášení (16. 4. 1933), v němž vy-

zvala dělníky, malorolníky a pří

Přes perzekuci a teror se KSČi v dal ších letech snažila vést boj za jednotu

slušníky středních vrstev k jednotnému bojovému nástupu na 1. máje

dělnické třídy, proti buržoazii a ne bezpečí fašismu. Do májových oslav

evropského

1

Pr

684

f . 1934 šla KSČ citelně oslabena;

opouštěli tábory svých stran a vraceli

buržoazní perzekuce zatlačila stranu

se hromadně na Václavské náměstí,

fakticky do poloilegality. „ Rudé prá-

aby společně v průvodu s komunisty

vo “ , jedna z nejdůležitějších agitac-

se zúčastnili velkého tábora na ná

a propagandistických zbraní strany , bylo zastaveno (únor -květen

městí Republiky. V některých oblas tech, zejména v severočeském revíru,

nich

1934 ). Vycházelo jen ilegálně. V dub-

byly pořádány společné májové de

novém čísle „ Rudého práva vyzvala strana pracující, aby tvořili jednotné

monstrace českého a německého prole tariátu. Ukázaly, že protifašistické síly mohutní, že je možné v jednotě a pod

májové výbory a účastnili se hromadných rudých májových demonstrací.

vedením KSČ zabránit henleinovcům

Toto číslo obsahovalo i májová hesla

v jejich rozpínavosti.

strany, která mobilizovala do generální stávky a za odstranění diktatury

Májové demonstrace roku 1936 se

buržoazie . Ač buržoazní teror a perze-

konaly pod dojmem skvělého voleb ního vítězství lidové fronty ve Francii

kuce ještě zesílily , účastnilo se Prvního

(viz ), pod dojmem vítězného nástupu

máje 1934 statisíce proletářů. Zvlášť pracujícího lidu ve Španělsku. Konaly bojovná byla májová demonstrace v Praze. Klub národně demokratic-

kých poslanců na ni reagoval předložením interpelace, ve které žádal okamžité rozpuštění komunistické strany. Národně demokratický tisk

interpelaci odůvodňoval tím , že komunistický májový průvod ukázal, že

„KSČ chce pokračovat v zločinném boji proti státu". KSČ se hrozeb a te-

se ve znamení myšlenky jednotné děl nické fronty. V mnoha obcích a měs tech se komunistických projevů zú častnilo dvakrát tolik demonstrantů

než loňského roku. Májové manifes

tace ukázaly zároveň i další pokles vlivu fašistických stran . V českých oblastech se projevilo značné oslabení Národního sjednocení. V německých

roru nezalekla a stupňovala svůj boj. Potvrdily to májové demonstrace r . 1935. Byly ještě bojovnější a mohutnější než r. 1934. V některých městech

oblastech byly projevy Henleinovy strany slaběji navštíveny než v před cházejících letech . Na Slovensku vy jadřoval lid na májových demonstra cích svůj odpor k hlinkovsko -sidorov

a obcích se konaly společné projevy

ské fašistické reakci. V mnoha obcích

se soc. dem. a nár. soc. dělníky. V Praze prosadili sociálně demokratičtí vůdcové samostatné pořádání májových projevů. Komunistického průvodu se

socialistických vůdců konaly společné průvody a tábory komunistů a socia

zúčastnilo 35 000 demonstrantů. Fašistické úderky Národního sjednocení (viz Ceskoslovenská národní demo-

mohutnější májové oslavy se konaly

kracie) se pokusily na několika místech v Praze narušit průběh komunistických demonstrací, ale dělníci je rozehnali. Sociálně demokratičtí a ná-

městech republiky se proti vůli

listů ; mnohde se jich účastnily celé soc . dem . a nár. soc. organizace. Nej v Praze a zúčastnilo se jich několik desítek tisíc demonstrantů . Náměstí

Republiky, kde se konal májový tábor KSČ, pro účastníky nestačilo. Velké májové demonstrace byly v Ostravě

rodně socialističtí dělníci pobouření

( 18 000 účastníků ), v Liberci (6000 ),

drzostí fašistické buržoazní mládeže

na Kladně (15 000 ), v Bratislavě

Pr

685

Ukázala se i slabost henleinovských

(4000 ), v Košicích (8000 ), v Užhorodě (5000 ) atd . Ačkoli První máj r. 1937 nebyl ještě jednotný, stal se dnem sbratření pra-

pozic. Tisíce německých dělníků, ko munistů , socialistů a demokratů de monstrovalo v pohraničí pod prapory boje proti fašismu ( v Liberci 20 000, Ústí n. L. 20 000, v Mostě 21 000,

cujících, volajících po jednotné mohutné lidové frontě. Španělsko, o němž se hovořilo ve všech projevech , posi-

Chomutově 10 000, Teplicích 15 000,

lovalo v lidech přesvědčení, že cesta

K. Varech 15 000 atd .).'Velká byla

lidové fronty vedené KSČ povede

účast na společných májových demon stracích v celé republice: v Praze

k vítězství nad fašismem .

První máj r. 1938 měl pro osudy republiky, našeho lidu a našeho národa stejně historický význam jako májová manifestace r. 1918. Milióny lidí vyšly opět poprvé po 20 letech jednotně do ulic, aby vyjádřily svou vůli bránit republiku. První máj se stal velkým vítězstvím republiky a demokracie nad všemi nepřáteli. Jednota děl-

120 000, v Brně 60 000, v Ostravě 35 000 , na Kladně 35 000, v Hradci Králové 16 000, v Bratislavě 20 000 účastníků atd .

V letech okupace se První máj veřejně

neoslavoval. Ale ani brutální útlak fašistických okupantů nezlomil tradici Prvního máje. Na domech a továrnách se v tento den objevovaly bojovné ná

nictva a lidu se postavila za republiku

pisy ; na továrních komínech přes noc

a ukázala, že není síly, která by tuto

zavlály rudé prapory ; buňky ilegál

moc mohla přinutit ke kapitulaci. V této jednotě dělnictva a lidu se vý-

ních organizací pořádaly krátké schůz

razně prokázala velká síla komunistů.

mohly konat májové demonstrace,

Vliv KSČ se projevil na ohromných

byly akce na 1. máje aktivizující sou částí národně osvobozeneckého boje

ky na oslavu 1. máje. I když se ne

komunistických projevech , které se konaly v mnoha místech před společnými manifestacemi, i na společných manifestacích. Ukázalo se, že celá dělnická třída a všechen lid byli ochot-

našeho lidu . Přestože KSČ byla v hlu boké ilegalitě, vydávala svá ilegální májová čísla „ Rudého práva " , v nichž

vyzývala k jednotnému odporu proti nenáviděným fašistickým okupantům . Vzpomínka na bojovné První máje a na Sovětský svaz posilovala ty, kteří trpěli v nacistických žalářích a kon

ni bránit své demokratické svobody.

Na 1. máje 1938 se lid přesvědčil o politickém bankrotu reakcionářů , kapitalistů a finanční oligarchie. Reakce se do poslední chvíle snažila

zmařit jednotné oslavy Prvního máje. Agrárníci se pokusili prostřednictvím Národní rady, která byla pověřena organizovat společné manifestace, potlačit na májových táborech dělnickou vůli a vyloučit z účasti komunisty. Ale nepodařilo se jim prosadit své záměry. Komunisté stáli vedle socialistů ve svorném šiku jak v Praze,

tak v Brně, v Plzni, Kladně a jinde.

centračních táborech. Přenosy mos kevského rozhlasu přibližovaly našemu .

lidu velké májové přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě. Májové projevy Kl. Gottwalda a dalších členů mos

kevského vedení posilovaly vlastenecké a pokrokové síly v boji za svobodu a nezávislost naší země.

Po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou se vytvořily předpoklady i pro jednotné májové manifestace

Pr

686

naší dělnické třídy a veškerého pracu

hnutí, f) ženy, g) mládež. 5. Volby

jícího lidu. Reakce se však všemožně snažila roztříštit jednotu lidu vytvořenou v těžkých dnech okupace, a proto

výkonného výboru a kontrolní komise. 6. Naše činnost v samosprávě. 7. Různé.

usilovala, aby i májové manifestace

Sjezd se konal v době zostřených

konaly jednotlivé strany Národní

hospodářských a politických bojů, za

fronty samostatně. Teprve po po-

stupňující se ofenzívy buržoazie proti

rážce buržoazie v únoru 1948 se ote-

revolučnímu proletariátu a komunis

vřely široké perspektivy šťastné socia-

tické straně. Jednání sjezdu bylo ovlivněno IV. kongresem KI, který

listické budoucnosti a od té doby také

slaví všechen náš pracující lid jed- · vytyčil heslo jednotné fronty a děl notný, svobodný První máj.

nické vlády jako nejúčinnější zbraně

Literatura : A. Bouček, První máj, vyd. 1949. Revoluční tradice 1. máje,

proti útoku buržoazie. Do sjezdového usnesení pronikly nesprávné formula

vyd. 1954.

ce, jež připouštěly chybný výklad taktiky jednotné fronty. Usnesení

První pozemková reforma – viz však bylo na podstatně vyšší úrovni Pozemková reforma

První sjezd KSČ - konal se ve dnech 2. -5. února 1923 v sále Domo-

viny v Praze -Holešovicích . Sjezdu

než referát E. Buriana k této otázce,

v němž taktika jednotné fronty a děl nické vlády byla líčena jako parlament ni kombinace s reformistickými stra nami. Při projednávání národnostní

rozhodujícím bylo 125 delegátů a

otázky se projevila řada nejasnost. I když sjezd odsoudil politiku národ

s hlasem poradním 59 delegátů, zastupujících 132 000 řádně platících členů. Ze zahraničních hostůbyl přítomen zástupce Komunistické internacionály Vasil Kolarov a zástupce

nostního útlaku a rozeštvávání, vy cházela rezoluce, která se omezila především na požadavky drobných reforem , z falešného předpokladu , že existuje tzv. „ československý národ "

se zúčastnilo 184 delegátů ; s hlasem

KS Itálie Egidio Gennari. Program (viz Čechoslovakismus). Téměř žádnou sjezdu: 1. Zahájení a ustavení sjezdu (volba předsednictva a komisi). 2.

pozornost nevěnoval sjezd rolnické otázce. Jedním z vážných nedostatků

Zprávy: a ) zpráva sekretariátu ( ref.

bylo usnesení sjezdu o propagandě a

A. Zápotocký), b ) zpráva pokladní

ideologické výchově členstva. Tato

(ref. Fr. Hovorka ), c ) zpráva ze IV.

činnost, která měla být nejvlastnějši

mezinárodního kongresu KI ( ref. B. Šmeral a A. Neurath ), d) zpráva poslaneckého klubu ( ref. J. Haken ). 3. Po

činností strany, byla svěřena organi zaci Proletkult (viz ). Významným úspěchem sjezdu bylo, že definitivně

měry dělnictva v Československu,

zúčtoval s levičáckou anarchisticko

jednotná fronta a dělnická vláda (ref.

syndikalistickou úchylkou ve straně

E. Burian a K. Kreibich ). 4. Příští

(viz Ultralevá úchylka v KSČr. 1922 ).

organizační úkoly strany: a ) politické organizace (ref. A. Zápotocký ), b ) od-

Literatura: Zd . Bradáč, Boj za bolše vizaci KSČ , díl 1 , vyd . 1955. V. Mencl,

bory (ref. R. Kohn ), c) družstva, Politické boje KSČ a její vývoj v le d) Proletkult, e) tělocvičné a sportovní

tech 1921-1924, vyd. 1958.

687

Pr

První světová válka ( 1914 až

vala pro válečné úvěry. Bankrot větši

1918) – vznikla v důsledku nerovnoměrného vývoje kapitalismu jako imperialistická válka za znovurozdělení světa. Na počátku války stály proti

ny sociálně demokratických stran na

sobě dva imperialistické bloky : spo-

dělnická třída, jak ukazovali bolševici,

jenci ( Trojdohoda – viz Dohoda) a

měla v té chvíli jediné východisko:

počátku imperialistické války byl dů sledkem a dovršením jejich dřívější

oportunistické politiky. Mezinárodní

ústřední mocnosti ( viz Trojspolek).

sjednotit revoluční síly na podkladě

Trojdohodu tvořily Anglie, Francie a Rusko, postupně se k nim přidaly Srbsko, Belgie, Japonsko, Itálie, Ru-

třídního boje s perspektivou přeměnit imperialistickou válku ve válku občan

munsko a USA . Blok ústředních

mocností tvořilo Německo, Rakousko-

ním dělnickém hnutí, zimmerwaldská levice (viz ) vedená bolševickou stra

Uhersko a Turecko (původně byla

nou, zárodek budoucí Komunistické

členem bloku Itálie ). Ve válce se k bloku přidalo Bulharsko. Tyto imrozdělení a udržení koloniálního pan-

internacionály. V českých zemích a v celém Rakousko -Uhersku nebyla uvědomělá revoluční síla schopná or ganizovat protiválečný odpor lidových

ství a anektovaných území. Jedinou výjimkou bylo Srbsko, které vedlo

ku jen menší skupiny v sociální demo

perialistické státy bojovaly o nové

válku osvobozeneckou, spravedlivou. Iniciátorem bylo imperialistické Německo, které hospodářsky zesílilo a

předstihlo přední evropské země (Anglii aj .) y rozvoji průmyslu. Německo předpokládalo, že pro ně nastal pří-

znivý okamžik k zahájení války, protože Anglie a Francie nejsou připra-

skou. Vznikl nový proud v mezinárod

mas. Protiválce se postavily v Rakous kracii, jako liberecká levice (viz ), skupi ny G. Alpáriho a Otto Korvina v Uh rách . Hlavní silou protiválečného od

poru byla dělnická třída, pro niž zna menala válka hned od počátku nezměr né útrapy a ztrátu všech vymožeností

provokovaný sarajevský atentát ( viz)

jejího dlouholetého boje. Buržoazii se podařilo za pomoci oportunistických vůdců Druhé internacionály potlačit hrozivě vzrůstající protiválečné hnutí

na následníka trůnu Fr. Ferdinanda d'Este, který přijel do Bosny anektované Rakousko -Uherskem . Rakousko-

byly zmobilizovány do armády, za veden krutý režim a rozpoutána vlna

veny. Záminkou k válce se stal vy-

dělníků. Milióny dělníků a rolníků

Uhersko podněcované Německem vyhlásilo Srbsku ultimátum , které značně omezovalo srbskou suverenitu .

hlavních frontách : na západní frontě,

Když Srbsko ultimátum odmítlo,

kde bojovali Němci proti Francouzům ,

vypovědělo mu 28. 7. 1914 RakouskoUhersko válku. O několik dnů po-

Angličanům a později i Američanům , a na východní frontě, kde proti armá

zději vypovědělo Německo válku Rusku a Francii. Současně vstoupila do války Anglie.

dám Německa a Rakouska stály ar mády Ruska. Němci zahájili operaci na základě Schlieffenova plánu , podle

Většina stran Druhé internacionály

něhož měli dobýt Francii dříve, než

šovinismu.

První světová válka se vedla na dvou

(viz) přešla otevřeně na pozici ,,obrany

se podaří Rusku provést mobilizaci.

vlasti“ v imperialistické válce a hlaso-

To se jim však nepodařilo. Ruská

Pr

688

vojska vpadla do východního Pruska,

revoluce měla v celém syětě, přede

zastavit a vrhnout je zpět. Schlieffenův

vším ve všech válčících zemích , značný

plán, vypočítaný na bleskové vítězství,

ohlas. V českých zemích a na Sloven sku pod jejím vlivem podstatně ze sílil boj lidových mas proti hladu a

ztroskotal. Válka se stala válkou poziční.

1

ve válku občanskou. Ruská únorová

což umožnilo Francouzům Němce

R. 1915 zahájili Němci širokou ofen-

imperialistické válce. Vypukly živelné

zivu na východní frontě. Podařilo se jim porazit ruské armády a získat značná území. Nevyřadili však Rusko z války. Přestože krvácející ruské armády nenašly podporu u svých spojenců, udržely stálou frontu . Na pod-

demonstrace a stávky, které se brzy rozrostly v hnutí velké síly ( viz např. Prostějovské události r . 1917 ). Na sklonku r . 1917 zvítězila socialis

tická revoluce v Rusku. Příklad rus

zim 1915 se Němcům a Rakušanům podařilo porazit hrdinně se bránící

kých dělníků byl mohutným mobili zujícím činitelem pro boj potlačených národů proti imperialismu a proti

Srbsko. R. 1916 přenesli Němci opět

válce. Pod bezprostředním vlivem

úder na západ, kde hlavní útok soustředili na francouzskou pevnost Verdun. Nedobyli ji však. V březnu 1916 podnikly v Haliči ruské armády vel-

Říjnové revoluce vznikly v Rakousko Uhersku lednová generální stávka r .

1918 (viz ), vojenské vzpoury v boce Kotorské (viz), v Rumburku a jinde

kou ofenzívu, pronikly hluboko do

( viz Vojenské vzpoury r. 1918). Na

postavení rakousko-uherských armád

jaře 1918 se zvedla nová vlna stávko vých bojů, hladových bouří a demon straci, na nichž lid žádal mír, státní

' a způsobily jim rozsáhlou porážku. Koncem r. 1916 nastal obrat ve svě-

tové politice. Válka už velmi vyčerpala obě válčící strany, takže se projevovaly snahy o příměří. Neměly však úspěch a válka pokračovala ještě dva roky. Ale dělnická třída a pracující masy už projevovaly otevřeně ne-

samostatnost a vyvlastnění kapitálu . R. 1918 na jaře zasáhly do bojů na straně Dohody Spojené státy ame

rické, které dosud na válce jen bo hatly, rozšiřujíce svůj vliv. Němečtí imperialisté chtěli v tomto roce ještě

spokojenost, stoupala jejich revoluč

napadnout Anglii a Francii, porazit

nost. V továrnách se začínalo stávko-

je a pak zničit sovětské Rusko. Aby si

vat, stále častěji se konaly hladové de-

uvolnili ruce na západní frontě, při

monstrace žen. V podzimních měsících r. 1916 a na počátku r. 1917, kdy

stoupili na brestlitevský mír, v němž nadiktovali sovětské zemi kruté pod

se již zřetelně začala projevovat krize rakouského mocnářství, nabývalo ži-

mínky. (Okupováno bylo Polsko, celé Pobaltí, část Běloruska a Finsko, na

velné masové hnutí, zejména v čes-

Německu se stala závislou i Ukrajina.) Němečtí imperialisté se nespokojili s územími, která jim připadla podle

kých zemích , širšího rozsahu . Nesmírně rostla revolučnost dělníků a rolníků v Rusku, únorová buržoazně

této smlouvy. Porušili brestlitevský

demokratická revoluce v Rusku znemožnila ofenzívu připravovanou spojenci. Proletariát poprvé uskutečnil

mír a obnovili boje v sovětském Rus ku. Zmocnili se Krymu, snažili se dostat do Donské oblasti, na Severní

heslo přeměny války imperialistické

Kavkaz, k naftě v Baku a do Zakay

689

kazska. Ve válce proti sovětskému Rusku se německá armáda rychle roz kládala, což uspíšilo i porážku Němec ka na západě. Západní imperialisté poté ještě zesílili intervenci proti sovět skému Rusku. Po kapitulaci Bulharska

Pr - byla vyhlášena rakouská blo káda Černomořského pobřeži ; u Mülhausenu (v Alsasku ) byla svedena bitya mezi Francouzi Němci Anglie vypověděla válku Ra kousko - Uhersku ; německé vojsko odrazilo francouzskou ofenzívu u Logardu v Lotrin

10. srpna

11. srpna

sku

12. srpna

Černá Hora vypověděla válku

revolučního hnutí rozpadlo Rakousko

16. srpna

Německu rakousko -uherská vojska po razila v bitvě u Valjeva srbská

.

a Turecka se pod údery porážek a Uhersko. 11. 11. 1918 kapitulovalo

vojska

Německo .

19. srpna

První světová imperialistická válka způsobila obrovské zpustošení. 10 mi liónů lidí bylo zabito, 19 000 000 ra něno a 3 500 000 zmrzačeno. V ze mích, jimiž prošla válka (severní Francie , Belgie, Halič), bylo zničeno mnoho měst a zpustošeny celé oblasti. Válka podryla hospodářský život vál

20. srpna

čících zemí. Německo bylo poraženo

1. září

a

stalo

sel

23. srpna

27. srpna

28. srpna

zničili starobylé belgické měs to Lovan

30. srpna

4. září

Úplně se rozpadlo Rakousko -Uher

se staly ručitelemvšech zemí a hospo

dářsky nejmocnějším kapitalistickým státem na světě. Za první světové vál ky začala všeobecná krize kapitalismu

Japonsko vypovědělo válku Německu Rakousko - Uhersko vypově dělo válku Belgii - Němci dobyli francouzskou pevnost Monomoiler, porazili

Angličany u St. Quentinu,

se druhořadou mocností:

sko, jedna z dřívějších evropských velmocí. Největšího úspěchu dosáhl americký imperialismus, Spojené státy

rakousko -uherská vojska pře kročila Sávu u Progaru německá vojska obsadila Fru

- německá vojska obsadila fran couzské město Compiègne - německá kolonie Togo byla obsazena Angličany a Fran couzi - německá vojska obsadila bez boje Remes

7. září

- u Lvova započala bitva mezi vojsky ruskými a rakousko uherskými francouzská vojska porazila vojska německá v bitvě na

8. září

Marně

2. října

rakousko -uherska vojska oku povala Bosnu

- německá vojska dobyla Ant

10. října

verpy

13. října

Němci obsadili mesto Lille

(viz ), v jejímž průběhu zvítězila socia listická revoluce v Rusku. Kapitalis

21. řlina

ruská vojska porazila u Var šavy vojska německá a ra

mus přestal být jedinou společenskou

28. a 30. října

ve Francii a Gent v Belgii kousko - uherská

soustavou na světě.

padli ruské přístavní město Teodosiju , Novorossijsk a Se

Chronologický přehled hlavních udá lostí v první světové válce :

na podporu Trojspolku vy stoupilo Turecko ; Turci na vastopol

2. listopadu

Rusko vypovědělo válku Tu recku

5. listopadu

Anglie vypověděla válku Tu

6. listopadu

Francie Turecku

recku

1914 28. června

byl zavražděn Ferdinand d'Este

28. července

9. - 11 . listo

padu

- Rakousko -Uhersko vypovědě lo válku Srbsku

1. srpna

Rusku

1915

Německo vypovědělo válku Francii a Belgii

19. března

4. srpna

· Anglie vypověděla válku Ně

5. srpna

vypově dělo válku Rusku a Černá

22. března 23. května

Hora Rakousko- Uhersku

6. srpna

- Srbsko vypovědělo válku Ně. mecku

válku

- ruská vojska postoupila až ke Krakovu a Královci (nyní Kaliningrad ) a obsadila střed ni Halic

- Německo vypovědělo válku

3. srpna

mecku Rakousko- Uhersko

vypověděla

ruská vojska obsadila Memel

( Klaipeda ) ruská vojska dobyla evno Przemyśl Itálie vypověděla válku Ra kousko- Uhersku

z 13. na 14. říj na

Bulharsko přepadlo Srbsko a zahájilo válečné operace

690

Př 1916 koncem února

květen

německé armády byly pora ženy v bitvě u Verdunu - velká námořní bitva u jut-

ských břehů (Angličané ztra tili 14 a Němci 11 lodí) ruské armády pod velením gen . Brusilova porazily ra kousko - uherské armády v Ha-

4. - 7 . června

v pražském ilegálním hnutí především z komunistické mládeže - z mladých dělníků a studentů . V této počáteční etapě měli pracovníci Předvoje spojení

s III. ileg. ÚV KSČ přes R. Vetišku (viz llegální ÚV KSČ ). Později však

liči

bitva německých a anglických

Červenec

vojsk na řece Sommě

28. srpna

Rumunsko vyhlásilo válku Ra kousku

1917

12. března

- v Rusku vypukla buržoazně demokratická revoluce, zná má jako revoluce únorová. která svrhla carský režim

- USA vyhlásily válku Ně.

6. dubna

mecku ruský lid vedený bolševiky svrhl ozbrojeným povstánim panství buržoazie a veškerá

7. listopadu

moc přešla do rukou sovětů .

Velká říjnová socialistická revoluce zvítězila

8. listopadu

II. sjezd sovětu přijal Dekret o míru , jímž sovětská vláda

3. prosince

22. prosince

navrhla všem válčícím vládám uzavření demokratického míru - v Brestu Litevském byla za hájena sovětsko -německá jednání o příměří - v Brestu Liteyském byla za hájena mírová jednání

1918 18. února

bylo toto přímé spojení přerušeno nacistickým zatýkáním a skupina dále pracovala samostatně jako revoluční skupina Předvoj. Vybudovala vlastní vedení, samostatný technický aparát. R. 1944 se jí podařilo vybudovat ile

gální síť v řadě krajů v Čechách a na Moravě. Mimoto měla spojení s ile gálním hnutím ve významných závo dech a s některými partyzánskými skupinami. Podle odhadu bylo do ile gálního hnutí Předvoj zapojeno na

2000 ilegálních pracovníků. Význam nou součást práce této skupiny tvořila rozsáhlá propagandistická činnost a vydávání ilegálních tiskovin. Na strán

kách ileg. časopisu „ Předvoj “ ( vy cházel průměrně v nákladu 500 exem

začala rakousko -německá ofenziva proti sovětskému

vzdaly se rakouské a uhersk : armády kapitulovalo Německo

plářů ) byly otiskovány významné články ilegálních pracovníků o otáz kách rozvoje národní a demokratické revoluce, o úkolech odbojového hnutí. Skupina vydala ilegálně řadu vý znamných brožurek pro komunistické školení. V létě 1944 podařilo se sku pině Předvoj navázat spojení s dal šími významnými ilegálními skupi nami, poté měla spojení i se IV , ile gálním ÚV KSČ. Na podzim 1944

Literatura: Přehled československých

byla práce Předvoje ztížena zatýká

Rusku

Angličané zahájili intervenci proti sovětskému Rusku. Vylodili intervenční vojska v Murmansku a brzy po nich se v Murmansku vylodily také americké jednotky kapitulovala bulharská ar

9. března

29. září

máda

vojska Dohody prolomila na

koncem září

západni frontě Siegfriedovu linii

kapitulovalo Turecko

30. října

3. listopadu

11. listopadu

-

dějin II ( 1848-1918), díl 2, vyd. 1960.

ním , protože gestapo přišlo práci sku

zd. Šolle, Dělnické hnutí v českých zemích za imperialistické světové

piny na stopu . Vedoucí pracovníky skupiny - Hiršla, Šestáka, Dobiáše,

války, vyd. 1952.

Mojžíše a další - popravili nacisté těsně před osvobozením Českosloven ska. Dějiny skupiny Předvoj tvoří významnou součást hrdinného zápasu

Předvoj - ilegální komunistická organizace v českých zemích za nacistické okupace. Její počáteční jádro se vytvářelo v druhé polovině r. 1943

komunistického ilegálního hnutí proti

fašistickým okupantům .

691

Př

„ Předvoj “ – ilegální časopis odbo .

Vybudovat socialistickou ekonomikų

jové komunistické skupiny Předvoj

znamená především převést výrobní

v Čechách. Vycházel od března do října 1944, kdy zanikl,protože jeho re-

prostředky do rukou celé společnosti, aby mohly sloužit mohutnému pláno

daktoři a spolupracovníci byli zatčeni. Vyšlo pouze osm čísel. Objasňoval a pomáhal řešit důležité otázky odbojového hnutí a dělnické třídy v nár.

vitému rozvoji výroby a neustálému

stupňování společenské produktivity práce, což je rozhodující pro defini

osvobozeneckém boji. Patřil vedle ile-

tivní vítězství socialismu nad kapita lismem . Zespolečenštění výrobních

gálního „ Rudého práva“ a ‫او„ر‬Moravské

prostředků sestává v základě ze dvou

rovnosti" k nejvýznamnějším ilegálním

procesů odlišného charakteru : z vy

časopisům v českých zemích. Navydá-

vlastnění kapitalistů, jež je současně

vání, Předvoje" se podílel V. Koucký aj

jejich likvidaci jako třídy, a z převe dení malovýroby na společenskou

Přechodné období od kapitalismu k socialismu – začíná socia-

družstevní velkovýrobu, jež znamená přeměnu malovýrobců, maloburžoa

listickou revoluci (v užším smyslu , tj.

zie , v socialistické družstevníky. Ani

převzetím moci dělnickou třídou) a končí vybudováním socialistického

vyvlastnění kapitalistů nelze provést najednou. Velké centralizované kapi

společenského řádu jako prvního stupně komunistické společnosti. Nut-

talistické podniky přebírá sice socialis tický stát, dělnická třída, ihned po

nost přechodného období od kapitalismu k socialismu je dána zvláštnostmi vzniku socialismu. Kapitalismus a kapitalistické výrobní vztahy

převzetí moci. Avšak likvidace velkého množství roztroušených menších ka

pitalistů, zvláště v zemědělství (kulaci),

vznikaly už v lůně feudalismu; bur-

a včlenění jejich hospodářství do spo lečenského výrobního procesu mohou

žoazní revoluce (v úzkém smyslu politické revoluce) měla za úkol uvést

být provedeny jen postupně, nemá- li dojít k hospodářským poruchám . Do

jen politické poměry v soulad s exis-

té doby, než mohou být zlikvidováni, provádí se vůči nim politika postup

tující už kapitalistickou ekonomikou. Socialistické výrobní vztahy nemo-

ného omezování a zatlačování.

hou však vznikat už za kapitalismu. Socialistická revoluce proto začíná

Kapitalisté jako nepřátelé pracujících jsou vyvlastňováni a násilně likvido

převzetím politické moci dělnickou

třídou . Bezprostředně po ní musí

váni jako třída. Malovýrobci, spojenci dělnické třídy, spjatí s ní především

dojít k vyrovnání ekonomiky s existující už politickou mocí dělnické třídy, což je postup opačný než při revoluci

tím , že sami pracují a žijí z výsledků vlastní práce, mohou být pro socia listickou velkovýrobu získáni pouze

buržoazní. Uvedení ekonomiky v sou-

přesvědčováním . Musí jim být poskyt

lad s proletářskou politickou moci, · nut čas a příležitost, aby se sami pře vybudování socialistických výrobních svědčili o výhodách socialistické velko vztahů, jež jsou základem všech spole- výroby. Vzhledem k postupné likvi

čenských vztahů, trvají vzhledem ke daci kapitalismu a postupnému pře složitosti a obtížnosti tohoto úkolu celé určité přechodné období.

vádění malovýroby na socialistickou

velkovýrobu není ekonomika přechod

Př

692

ného období ještě zcela socialistická

zostřuje mezinárodní situace apod.

a není ani jednotná; je vícesektorová. Základní, vedoucí a stále více převa-

Čím víc se však blíží úplné vítězství socialismu, tím víc tento třídní boj

žující postavení v ní zaujímá socialis-

mezi pracujícími a buržoazií přestává

tický sektor, skládající se nejprve ze

být základní a rozhodující hybnou

podniků,

silou společenského vývoje, ve spo

k nimž pak přibývají i socialistická

lečnosti, v níž stále více převažují ne

družstva. Vedle socialistického sektoru existuje však ještě také kapitalistický sektor, který tvoří zbytky kapitalistických, dosud nevyvlastněných podniků. Kapitalistický sektor je za-

antagonistické rozpory socialismu, se uplatňují nové hybné síly, vlastní pou ze socialismu, jako např. socialistické soutěžení, kritika a sebekritika atd. Tyto základní rysy přechodného ob

tlačován, slábne a je nakonec úplně

dobi od kapitalismu k socialismu mo

socialistických

státních

likvidován. Malovýrobní sektor, zvláš- , hou být v různých zemích s ohledem tě v zemědělské výrobě významný, na konkrétní historické podmínky a

také postupně slábne a s úplným pře-

poměry zanechané kapitalismem urči

chodem malovýrobců na socialistic-

tým způsobem modifikovány. Např.

kou velkovýrobu nakonec mizí.

v SSSR existoval po určitou dobu ještě

Třem základním sektorům ekonomiky

státně kapitalistický a patriarchální

přechodného období od kapitalismu k socialismu odpovídá existence tří

sektor, v asijských lidovědemokratic kých zemích dokonce i sektor feudální

základních tříd tohoto období : děl-

nebo polofeudální. Přechodné období

nické třídy, buržoazie a malovýrobců

od kapitalismu k socialismu trvalo

(zvláště individuálně hospodařící rol-

v SSSR od Říjnové revoluce asi do poloviny 30. let, kdy byl socialismus

níci). Přechodné období je zároveň obdobím třídního boje, jejž vede děl-

nická třída ve spojení s pracujícími malovýrobci proti svržené a postupně

podstatě vybudován . U nás bylo

nost tohoto třídního boje spočívá v tom , že ho vede proletariát, který se

vybudování základů socialismu dosa ženo r. 1960, a tím také v podstatě skončilo přechodné období ( což ne znamená, že některé jeho úkoly např. združstevnění zbytků malový

stal vládnoucí třídou , za pomoci socialistického státu ; nejen tedy zdola,

roby - netrvají dále, i když už nejsou hlavní a určující).

nýbrž i shora . Třídní boj, vyplývající

Na přechodné období se vyskytovala celá řada nesprávných názorů. Bur

vyvlastňované buržoazii. Hlavní zvlášt-

z antagonistického rozporu socialistického a kapitalistického sektoru a

žoazie a její pravicově socialističtí při

z rozporu pracujících a buržoazie, je

sluhovači snažili se po dlouhou dobu

proto závážnou součástí procesu vývoje společnosti přechodného období. Pro-

využívat existence přechodného ob dobí v SSSR a jeho potíží k tvrzení, že prý v SSSR není socialismus a že v tak zaostalé zemi, jako bylo Rusko,

tože v přechodném období neustále

slábne buržoazie, je základní tendencí třídního boje jeho zmírňování, což ovšem nevylučuje dočasné zostření,

nelze jej vybudovat. Pravicoví oportu nisté popírali nutnost dovést třídní boj

zvláště např. tehdy, když začíná ko-

proti buržoazii do konce a hlásali po

nečná likvidace buržoazie, když se

kojné vrůstání kulaků do socialismu.

693

Pu

J. V. Stalin přeceňoval případy dočasného zostření třídního boje, příp.

termín užívaný pro částku, kterou

jeho zostřování, v důsledku vnějších, mezinárodních vlivů. Razil ne-

západním spojencům za „ výdaje " z ob

správnou koncepci, že třídní boj v so-

cialistických zemích se zostřuje tím

„ Příspěvek za osvobození“

měla splatit vláda předmn. ČSR svým dobí první svět. války. Podle Youn gova plánu ( viz) (přijatého na konfe

více, čím větší jsou úspěchy socialis-

renci v Haagu dne 31. 8. 1929) byly

mu. U Molotova pak se projevila tendence prodlužovat trvání úkolů pře-

Německu sníženy reparace a 20. 1 .

chodného období, příp. jejich dokončování, i do období už vybudované socialistické společnosti, v němž se do

platit nemůže. Tak byly poražené státy z první svět. války zbaveny po vinnosti splácet reparace. Ale bylo

popředí začaly dostávat zcela nové

znovu potvrzeno, že ČSR musí za

úkoly: příprava k přechodu ke komu-

platit velkou částku peněz ve formě příspěvku za osvobození, který byl ČSR uložen na pařížské mírové kon ferenci. Příspěvek za osvobození činil

nismu.

Přechodné období od kapitalismu k socialismu nelze zaměňovat s přechodným obdobím od kapitalismu ke komunismu. Přechodné období od kapitalismu ke komunismu je období odsocialistické revoluce až do vybudování komunistické společnosti, pře

chodné období od kapitalismu k so cialismu je tedy jen jeho jednou, a to

1930 potvrzeno, že Rakousko reparace

téměř tři miliardy korun a měl být

zaplacen v 37 ročních splátkách po 81 000 000 korunách . (Viz též Repa race po první svět. válce.)

Punktace. R. 1890 byla z iniciativy vlády zahájena jednání mezi německou

první fází; druhou , podstatnou jeho

buržoazií a českou buržoazií zastou

částí je vybudovaná už socialistická spo-

penou staročechy (viz Národní strana).

lečnost při přechodu ke komunismu.

Jednáním a jejich výsledku se dostalo

Literatura: K. Marx, B. Engels, Vy-

názvu punktace. Bylo rozhodnuto, že

brané spisy, sv. I a II, čes. vyd. 1958 (Manifest komunistické strany ; Kri-

v českém pohraničí zůstanou otázky školství, zemědělské politiky a soud

tika gothajského programu ; Dopisy Weydemeyerovi z 5. 3. 1852 a Kugel-

nictví plně v rukou německé buržoa zie. Tak punktace upevnily pozice ně

mannovi z 12. 4. 1871). V. I. Lenin ,

mecké buržoazie v Čechách. Punktace vzbudily v českém národě velký odpor. Staročeši byli jimi trvale zdiskredi

Spisy, sv . 21, čes. vyd. 1957 (O hesle Spojených států evropských ); sv. 25, čes. vyd. 1956 (Stát a revoluce ); sv. 30, čes. vyd. 1953 (O diktatuře proleta-

továni, zatímco mladočeši (viz Národní strana svobodomyslná ), kteří se jednání

riátu ; Ekonomika a politika v epoše

přímo nezúčastnili, využili oslabeného

diktatury proletariátu ); sv. 33, čes.

postavení staročechů ke svému voleb

vyd. 1955 ( Pět let ruské revoluce, a

nímu vítězství.

perspektivy světové revoluce ).

Literatura : Zd. Šolle, České země

Přerůstání buržoazně demokra-

tické revoluce v revoluci socialistickou – viz Revoluce

v období rozmachu kapitalismu a ná stupu imperialismu (1868–1914 ), vyd. 1956.

Ra

694

R Rada bezpečnosti - viz Organizace spojených národů

a cílem Rady. Cílem RVHP je přispí

vat k plánovitému rozvoji národního hospodářství a k urychlení hospodár

Rada na obranu Slovenska

ského a technického pokroku člen

byla zřízena nařízením Slovenské ná-

ských států, ke zvýšení industrializace zemí s méně vyvinutým průmyslem , k nepřetržitému růstu produktivity

rodní rady 12. 9. 1944. Jejím úkolem

bylo organizovat obranu povstalec-

kého území, tj. koordinovat vojenské

práce a k neustálému vzestupu životní

a partyzánské akce. Vytvoření tohoto

úrovně, k sjednocování a koordinaci

orgánu odpovídalo potřebám ozbrojeného boje. Vedení osmičlenné Rady kou buržoazie, která tohoto orgánu

úsilí členských států Rady. Spolupráce v rámci RVHP vychází ze zásad plné rovnoprávnosti, respekto vání svrchovanosti a národních zájmů

zneužívala pro prosazovánísvých proti-

každého státu, vzájemných výhod a

lidových koncepcí. Proto se Rada ne-

mádního velení, Vedoucím orgánem ozbrojeného boje lidu proti fašistům

soudružské vzájemné pomoci. Každý člen RVHP má stejná práva a stejné povinnosti bez ohledu na to, zda jde o velký nebo malý stát. Tyto zásady jsou zabezpečeny tím , že veškerá roz hodnutí mohou být učiněna jen se

za Slovenského národního povstání

souhlasem zainteresovaných států. Na

na obranu Slovenska bylo však v ru-

stala vrcholným orgánem pro orga nizaci jednotné obrany a bezpečnosti, ale převážně přívěskem reakčního ar-

(viz) se stal hlavní štáb partyzánského

státy, které prohlásí, že se o určitý

hnutí ( viz ).

problém nezajímají, se přijatá usnesení nevztahují. Za těchto předpokladů

Rada vzájemné hospodářské po

zájmy jedněch států nemohou být

moci (RVHP ) - byla založena r. 1949.

vnucovány jiným státům . Vedle vše

Zakládajícími členy bylo šest států :

obecných dohod, týkajících se všech členských států, RVHP podporuje i dohody dvou anebo více členských zemí, které v rámci celkové meziná rodní spolupráce ve světové socialis tické soustavě zlepšují koordinaci plánů členských států. Hlavní úkoly RVHP: Organizování všestranné hospodářské a vědecko technické spolupráce všech členských států, aby se co nejefektivněji využilo všech zdrojů pro rozvoj výrobních sil. Pomoc při vypracovávání a uskuteč

Bulharsko, Ceskoslovensko, Madar-

sko, Polsko, Sovětský svaz a Rumunsko. Později se staly členy ještě Albá-

nie , Německá demokratická republika a r. 1962 Mongolská lidová republika.

Založení RVHP bylo vyvoláno potřebou společného orgánu pro rozvoj a upevnění vztahů, které se vytvá-

řely mezi socialistickými státy. RVHP není uzavřenou organizací, mohou být do ní přijaty i jiné evropské státy, pokud budou souhlasit se zásadami

695

Ra

ňování společných opatření zúčastně-

státu stanoví složení své delegace. Do

ných států, jež přispívají k rozvoji a specializaci průmyslu, dopravy a služeb, zajišťují surovinovou základnu pro všechny členské státy, zvyšují zemědělskou výrobu atd . XIII. zase-

sud se konala tato zasedání Rady:

dání RVHP, které se konalo v červenci 1960 v Budapešti, orientovalo činnost Rady na problémy spojené s koordi-

nací dlouhodobých plánů po f. 1965, především na koordinaci plánů do 1. 1980. Velký význam pro další rozvoj hospodářské spolupráce zemí RVHP měla porada představitelů komunistických a dělnických stran zemí

ustavující v lednu 1949 v Moskvě,

I. v dubnu 1949 v Moskvě, II. v srpnu 1949 v Sofii, III. v prosinci 1950 v Moskvě, IV. v březnu 1954 v Mosk vě, V, v červnu 1954 v Moskvě, VI. v prosinci 1955 v Budapešti, VII. v květnu 1956 v Berlíně, VIII. v červ

nu 1957 ve Varšavě, IX. v červnu 1958 v Bukurešti, X. v prosinci 1958 v Pra

RVHP v červnu 1962 a současně kona-

ze, XI. v květnu 1959 v Tiraně, XII. v prosinci 1959 v Sofii, XIII. v čer venci 1960 v Budapešti, XIV. 28. 2. až 3. 3. 1961 v Berlíně, XV. 12. -15. 12. 1961 ve Varšavě, XVI. 7. 6. 1962

né XVI. mimořádné zasedání RVHP. Porada schválila Základní principy

v Moskvě a XVII. 14. - 20 . 12. 1962 v Bukurešti.

mezinárodní socialistické dělby práce

Porada představitelů států v Radě:

a v souvislosti se vstupem světové socialistické soustavy do nové etapy rozvoje vytyčila směrnici pro průběh

Každý členský stát jmenuje členem Porady představitelů států v Radě jed noho svého delegáta, který má k vý

procesu vytváření jednotného hospo-

konu své funkce v sídle sekretariátu

dářství zemí světové socialistické soustavy . Projednala koordinaci národo-

Rady náměstka, nezbytné poradce a pracovníky. Porada se schází podle

hospodářských plánů a mezinárodní

potřeby. Projednává návrhy členských

specializaci a kooperaci ve výrobě.

Států, stálých komisí a sekretariátu

Konkretizací těchto závažných usne-

Rady, které mají zajišťovat splnění doporučení a usnesení Rady. V době

sení se zabývala řada zasedání stálých komisí, která proběhla v následujícím období.

mezi zasedáními Rady projednává otázky hospodářské a vědeckotech

K zabezpečení úkolů a k výkonu svých

nické spolupráce, které je třeba ihned

oprávnění má RVHP tyto hlavní or-

řešit. V nutných případech posuzuje

gány: 1. Zasedání Rady. 2. Poradu

návrhy pro příští zasedání Rady a

představitelů států v Radě. 3. Výkon-

může mu také předkládat návrhy

ný výbor Rady. 4. Stálé komise.

k projednání. Porada dále schvaluje statuty stálých komisí, sekretariátu Rady atd . Výkonný výbor Rady byl zřízen v červ

5. Sekretariát.

Zasedání Rady je nejvyšším orgánem RVHP a přísluší mu projednávat všechny otázky, které patří do působnosti Rady. Určuje i zaměření činnosti ostatních orgánů Rady. Zasedání Rady tvoří delegace všech členských státůRady a konají se dvakrát do roka (mimořádně podle potřeby). Vláda každého

nu 1962 k organizačnímu posílení čin

nosti orgánů Rady a je složen z na městků předsedů vlád členských zemí

RVHP . Stálé komise - Zasedání Rady zřizuje podle potřeby stálé komise, v nichž

696

Ra

je těžiště práce RVHP. Jejich úkolem

9. Stálá komise pro hospodářskou à

je pomáhat rozvoji hospodářských styků a organizovat nejširší spolupráci v jednotlivých odvětvích národního

úseku zemědělské výroby se síd .

vědeckotechnickou spolupráci ná lem v Sofii.

hospodářství. Proto vypracovávají stá-

10. Stálá komise pro hospodářskou a

lé komise opatření a připravují návrhy pro hospodářskou a vědeckotechnic-

vědeckotechnickou spolupráci na

kou spolupráci mezi členskými státy.

úseku stavebního průmyslu se sídlem v Berlíně.

Do stálých komisí jmenuje své zá-

11. Stálá komise pro hospodářskou

stupce každý stát; každá komise má sekretariát, který vede sekretář komise. V roce 1962 bylo v RVHP sedmnáct stálých komisí:

na úseku dopravy se sídlem ve

1. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na

úseku uhelného průmyslu se sídlem ve Varšavě.

a vědeckotechnickou spolupráci Varšavě.

12. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci r.2 úseku zahraničního obchodu se

sídlem v Moskvě.

13. Stálá komise pro ekonomické otáz

2. Stálá komise pro hospodářskou a

ky se sídlem v Moskvě.

vědeckotechnickou spolupráci na

14. Stálá komise pro standardizaci.

úseku černé metalurgie se sídlem

15. Stálá komise pro koordinaci vě

v Moskvě.

deckého a technického výzkumu.

3. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na

úseku elektrické energie se sídlem

16. Stálá komise pro statistiku. 17. Stálá komise pro měnové a fi nanční otázky.

Sekretariát Rady vzájemné hospodár

v Moskvě.

4. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na

úseku barevné metalurgie se sídlem v Budapešti.

5. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na úseku zpracování nafty se sídlem v Bukurešti.

6. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na

ské pomoci tvoří sekretář Rady spolu se svými náměstky a potřebným perso nálem . Napomáhá při přípravě zase

dání všech orgánů RVHP; připravuje ekonomické materiály a přehledy. Na základě doporučení a rozhodnutí

zasedání Rady a Porady představi telů států v Radě organizuje pří

pravu návrhů a dohod o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci atd.

úseku strojírenské výroby se síd-

(Viz též Světová socialistická sou

lem v Praze.

stava .)

7. Stálá komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci na úseku

chemického

průmyslu

Rada žen - viz Ženské hnutí v Čes koslovensku

v Berlíně.

8. Stálá komise pro hospodářskou a

Radikální demokraté ( čeští) -

vědeckotechnickou spolupráci na

křídlo české buržoazie v první polo

úseku lehkého a potravinářského průmyslu se sídlem v Praze.

kratům se hlásili převážně příslušníci

vině 19. století. K radikálním demo

697

inteligence, studentstva a maloburžoazie. Byli ideology rodícího se revolučního a buržoazně demokratického hnutí.

Před revoluci se scházeli v debatním

kroužku Repeal. Nebyli organizovanou skupinou, projevovaly se mezi

Ra

Radikálové - směr v sociálně de mokratickém hnutí v Rakousku, jenž v 80. letech 19. století za perzekuce strany prosazoval taktiku bezpro

střední přípravy revoluce. Radikálové přeceňovali ilegální organizaci, taj nou propagandu a podceňovali boj za

nimi různé směry, ale spojovaly je

dílčí požadavky a reformy, který na

ostře protifeudální názory a úsilí o úplné dovršení buržoazně demokra-

vrhovali umírnění (viz). Chybou radi

tické revoluce . V roce 1848 tvořili levé křídlo buržoazie a byli ideology revo-

konečné vítězství dělnické třídy od

kální taktiky bylo oddělování boje za boje za dílčí každodenní požadavky

lučního lidového hnutí. (Viz Červnové

proletariátu. Tento nedostatek způso

povstání r . 1848 v Praze ; Revoluce bur-

bil dočasnou izolaci sociální demo kracie od pracujících mas a její osla bení. Jednostranné zaměření radikálů usnadnilo pronikání anarchismu do

žoazní v Rakousku a v našich zemích vl. 1848-1849 .) Hlásali program osvobození rolnictva od roboty bez náhrad, úplné buržoazně demokratické svobo-

dělnického hnutí. Radikálové měli

dy a prosazovali použití revolučních

zvlášť silné pozice mezi dělnictvem ve

metod boje. Stáli v čele červnového povstání v Praze. K význačným radikál-

Vídni a v sev. Čechách, patřili k nim

ním demokratům patřili: Emanuel

J. B. Pecka, J. Schiller, J. Hybeš.

i osvědčení a obětaví vůdcové, jako

Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič. Je

Když pochopili nesprávnost a nedo

jich názory byly i v revoluci značně

statky radikální taktiky, usilovali o

nevyhraněné a mnohdy vykrystalizovaly až po porážce revoluce (parcelace

sjednocení strany na základě marxis tické taktiky. Významnou roli při pro

půdy pro rolnictvo, jednota pokrokových sil národů Rakousko -Uherska bez ohledu na národnost, charakteris-

sazování nové taktické linie a smíření obou směrů soc. dem. hnutí měl časo

pis „ Rovnost“ vedený P. Krkoškou .

tika kontrarevolučních českých liberá- Čeští sociální demokraté se sjednotili lů (viz]). Většina radikálních demokratů byla po porážce revoluce pro své revoluční názory perzekvována.

r. 1887 na brněnském sjezdu Českoslo vanské soc. dem . strany ( viz). Rakouská strana překonala rozkol r. 1889 na

v souvislosti s rozvojem kapitalismu

hainfeldském sjezdu (viz). Literatura: Zd. Šolle , České země

a ukončením základních úkolů bur-

v období rozmachu kapitalismu a ná

žoazní revoluce a nástupem nových

stupu imperialismu ( 1868–1914), vyd.

společenských tříd se radikálně demokratické hnutí rozpadalo a ztrácelo

1956 ; Příspěvek k dějinám dělnického hnutí v Čechách v letech 1878-1882 , vyd. 1960.

Počátkem druhé poloviny 19. století

vliv. Projevilo se kladně v demokratickém charakteru české kultury , filo sofie i v bojových tradicích českého

Radimský August (nar. r. 1862

lidu .

v Lomnici n. Popelkou, zemř. 4. 1.

Literatura: K. Kosík , Česká radikální demokracie, vyd. 1958.

1929 ve Vídni) - sociálně demokra tický novinář. Od r. 1898 působil ve

44 Příruční slovník

Ra

698

Vídni jako administrátor v redakci

Nejdůležitější reformou bylo zavedení

časopisu „ Gleichheit" a pak jako

dualistického zřízení. Rakousko bylo

redaktor vídeňského týdeníku „Ar beiterzeitung “. Přeložil do češtiny

rozděleno na dvě samostatné části,

Marxův a Engelsův Komunistický manifest. Překlad vycházel r. 1893 ve

od té doby vlastní konstituci a vládu.

vídeňských „Dělnických listech “ na pokračování. Bylo připraveno i jeho knižní vydání, které však úřady zkonfiskovaly.

ské, zahraničně politické a finanční.

Radotín - střílení do pracuji cích . Na jaře 1930 se konala v celé

republice řada srazů mládeže, které organizoval Komsomol ( viz ). Krajský sraz mládeže v Praze byl zakázán a konal se 20. 4. 1930 u Radotína za pří tomnosti komunistického poslance V. Kopeckého. Průvod mládeže napadli četníci, zahájili střelbu a zranili: J. Brejchovou ( 14 roku ), M. Drdovou

Rakousko a Uhersko. Uhersko mělo

Společné zůstaly jen záležitosti vojen Rakouský císař byl korunován na krále uherského. Dualistické zřízení umožňovalo Němcům v západní a

Madarům ve východní části říše udr žovat většinu obyvatelstva převážně slovanské národnosti v nerovnopráv ném postavení. Od rakousko -uher

ského vyrovnání se monarchie dělila na dvě hlavní části

Předlitavsko a

Zalitavsko (název přijat od malé řeky Litavy, která tvořila tento předěl). K Předlitavsku patřily: Horní a Dolní

Rakousy, Čechy, Morava, Slezsko,

( 16 roků), R. Katschnerovou (24 ro

Halič, Bukovina, Solnohradsko, Štýr sko, Korutany, Kraňsko, Tyroly a

ků ), R. Martincovou (13 roků ) a T. Reichovou ( 19 roků). Neslýchaná

cie a po anexi Bosna a Hercegovina.

Vorarlbersko, Přímoří, Istrie, Dalmá

i proti dětem , vyvolala rozhořčení

Zalitavsko tvořily Uhry (včetně Slo venska ), Sedmihradsko, Chorvatsko

pokrokové veřejnosti. ( Viz též Stří

a Slavonsko.

leni do pracujících v předmn. ČSR .) Literatura: O pokrokovém hnutí mlá

slovenského

skutečnost, že četníci použili zbraní

deže ČSR, sborník, vyd. 1955. V. Ko

pecký, ČSR a KSČ, vyd. 1960, str. 208.

Rakouská sociálně demokratic

Literatura : M. Gosiorovský, Dejiny robotníckeho

hnutia

(1848-1918 ), slov. vyd. 1958. Zd. Šol le, K počátkům první dělnické strany v naší zemi, vyd. 1953. Rasismus

soustava reakčních

ká strana – viz Sociálně demokratická

názorů, které prohlašují, že lidstvo je

strana dělnická v Rakousku

rozděleno na vyšší a nižší rasy ; jedině

vyšší rasy prý mají „ vlastnosti po

Rakousko -uherské vyrovnání r.

třebné k vládnoucí úloze " , zatímco

1867 - souhrn reforem uzákoněných

nižší rasy jsou „nezpůsobilé k civili

r. 1867 a upravujících postavení ma

zaci" a mohou být tedy pouze otroky.

ďarské části mocnářství. Po oslabení

Tyto ideje mají sloužit vykořisťovatel ským třídám a vyspělým kapitalistic kým státům k ospravedlnění útisku a koloniální poroby ; ve fašistickém Ně mecku byl rasismus oficiální ideologií.

státu v prohrané prusko -rakouské válce r . 1866 (viz) byly vládnoucí rakouské kruhy nuceny upevnit své postavení ústupky maďarské šlechtě a buržoazii.

699

Ra

Jeho konkrétními projevy byly jednak

v l. 1920-1923 poslancem za velko

nenávist k slovanským národům , jednak antisemitismus. Rasismus v praxi

Prováděl

- to je pronásledování, lynčování,

utiskování, společenská a právní dis-

buržoazní Čs. národní demokracii (viz ). ostrou deflační politiku, která měla na úkor pracujících zhod

kriminace pro příslušnost k určité

notit měnu . Zemřel na následky zra nění po atentátu spáchaném anar

rase. Pod hesly udržení rasové čistoty

chistou Šoupalem .

Němců byli v koncentračních tábo rech masově vyhlazováni příslušníci slovanských národů a bylo v nich zahubeno přes 6 miliónů židovských obyvatel téměř ze všech evropských zemí. – V Deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění

OSN 10. 12. 1948 , se rasová diskriminace zakazuje, ale přesto je rozšířena

Rauch Ľudovít (nar. 2. 7. 1902 v Nagyvászonyi v Maďarsku , zemř. 15. 11. 1944 pod Kýčerou) - tajem nik ilegálního oblastního výboru KSS v Žilině. Od sedmnácti let pracoval

v žilinské organizaci sociální demo kracie, později ve FDTJ, FPT ( viz ) а v Rudých odborech (viz ). Do

a záměrně některými reakčnímikruhy. KSČ vstoupil po V. sjezdu r. 1929. podporována v USA a v jiných zemích ; zvláště drastických forem nabyl rasismus v Jihoafrické unii. ( Viz též

V 30. letech organizoval hnutí neza městnaných v Žilině a stal se pracov

níkem oblastního výboru KSČ . Po

Antisemitismus; Fašismus; Naciona-

14. 3. 1939 byl pověřen vedením ile

lismus buržoazni .)

gálního oblastního výboru KSS v Ži lině. R. 1940 byl fašisty zatčen , pro

Raš František (nar. 9. 12. 1888

puštěn r. 1941 , avšak 22. 6. 1941 byl

v Přerově, zemř. 10. 2. 1918 v Kotoru )

znovu zatčen a až za Slovenského ná

- jeden z iniciátorů vzpoury námořniků v boce Kotorské (viz) r. 1918. Byl

rodního povstání z vězení vysvobo

velitelem pobřežní baterie v Kumboru.

zen . Stal se příslušníkem II . slovenské partyzánské brigády. 15. 11. 1944

Při vypuknuti povstání odejel na pa-

hrdinsky padl v bojích v týlu nepřítele

lubu admirálské lodi St. Georg a stal

pod Kýčerou.

se jedním z vůdců vzpoury námoř nictva V. divize rakousko - uherského námořnictva. Po porážce povstání byl souzen rakouským válečným soudem a spolu s dalšími účastníky vzpoury

Ravensbrück - největší nacistický koncentrační tábor pro ženy, zřízený

r. 1939 u Fürstenbergu v Meklenbur sku.

K ústřednímu táboru patřil

popraven .

ještě velký počet táborů pobočných.

Rašín Alois JUDr. (nar. 18. 10. 1867 v Nechanicích, zemř. 18. 2. 1923

Ze 132 000 vězněných žen , příslušnic 23 národů, bylo zde umučeno plných 92 700. V Ravensbrücku byly vězněny

v Praze) – buržoazní politik a národo aktivní protifašistické bojovnice, pří hospodář, představitel čes. finančního

slušnice rodin nacisty zatčených vlas

kapitálu. Od r. 1911 byl poslancem vídeňské Říšské rady za Národní stranu" svobodomyslnou (viz), v l. 1918 až 1919 a 1922-1923 ministrem financí,

tenců, všechny lidické ženy, deseti tisíce polských žen , desetisíce sovět ských žen z okupovaného území atd ., na základě zvrhlých rasistických teorií

Re

700

byly zde povražděny tisíce židovských

(viz) založena po I. sjezdu KSČ na

žen a cikánek. Velké skupiny žen , zej-

základě usnesení IV. kongresu Komu

ména Polek, byly podrobovány zlo- nistické internacionály r. 1922 (rezo činným lékařským pokusům , infiko- luce „O proletářské pomoci sovět vány kostní tuberkulózou , rakovinou, skému Rusku “ ). Reflektor byla nej tyfem aj. Děti narozené v táboře byly větší československá zemědělská ko ihned usmrcovány. Mezi vězeňkyněmi

muna , která se vystěhovala do SSSR

bylo mnoho významných pracovnic různých národností, např. Rosa Thäl-

v souvislosti s uvedenou rezoluci IV . kongresu Komunistické internacioná

mannová, M. Vaillant - Couturierová,

ly. Reflektor byl organizován na zákla dě týchž zásad jakoInterhelpo. Dostal

funkcionářky KSČ Jožka Jabůrková, Marie Zápotocká, Gusta Fučíková, Zdeňka Nejedlá -Nedvědová aj . I v kru-

do užívání pozemky o výměře 2000 ha půdy nedaleko železniční trati Sara

tých podmínkách organizovaly u-

tov - Uralsk , kde byly podobné pod

vědomělé bojovnice - mezi nimi na

mínky pro pěstování zemědělských

vedoucím místě J. Jabůrková – odpor

plodin jako v Československu. Komuna Reflektor odjela do Sovět

a akce mezinárodní solidarity. Na jaře

1945 provedl Mezinárodní červený

ského svazu ve třech transportech.

kříž evakuaci zdravých žen ze západ-

Prvni transport 57 osob odcestoval

ních států , ostatní byly nacisty poslány na transport. 30. 4. 1945 byl tábor

z Prahy v září 1925, druhý - 110 lidí –

osvobozen Sovětskou armádou. (Viz též Koncentrační tábory .)

Literatura: Ravensbrück , sborník , vyd. 1960.

Realisté – viz Česká strana pokroková ( realisté )

„ ReD “ - měsíčník pro moderní

kulturu. Časopis skupiny Devětsil (viz ), vycházející v Praze v l. 1927 až

v dubnu 1926 a třetí r. 1929 v počtu 60 osob . První skupina s sebou od vezla zemědělské stroje, mlátičky, secí stroje, kultivátory, motorové pluhy. Musela v místě připravit uby tování pro celé družstvo a upravit pozemky tak , aby další skupina mohla pokračovat v práci. Komuna Reflektor

svým strojovým vybavením byla pří nosem v této oblasti hlavně v začátcích kolektivizace. Ukazovala rolníkům vý

hody kolektivního hospodaření za po

1931. Redigoval ho Karel Teige, brněnskou redakci vedl B. Václavek.

moci strojů. V období masové kolekti vizace splynula s přilehlými kolchozy

Na jeho stránkách řešila levicová inteligence své kulturní a umělecké pro-

tor. Dnes patří kolchoz Reflektor mezi

blémy.

nejlepší kolchozy Saratovské oblasti.

a pracuje pod názvem kolchoz Reflek R. 1960 obhospodařoval 7200 ha půdy ,

Reflektor – vystěhovalecká země-

z toho 5000 ha pastvin , měl 850 kusů

dělská komuna českých dělníků a

hovězího dobytka a 2800 koní. Mnozí

drobných rolníků, členů KSČ , která

čeští starousedlici, organizátoři a funk cionáři Reflektoru , v kolchoze dodnes

se usadila v Saratovské oblasti SSSR v jeršovském okrese blízko železniční

působí jako aktivní pracovníci. K nim

stanice Mavrinka. Vznikla 1. 1924 v Praze a byla podobně jako Interhelpo

patří Jan Vostrák, který 25 roků vedl

kolchoz Reflektor jako předseda, Lud

Re

701

vík Abeles, předseda stranické organi-

zace KSSS, Karel Hluchý, Alžběta Vuchová a jiní. Kolchozníci Reflektoru

dodnes mají rudý prapor, který jim při odchodu z ČSR odevzdal Bohumír Šmeral z pověření ÚV KSČ. Reflektor podobně jako Interhelpo se stal

trvalým památníkem československo-

budování socialismu považuje buď za věc daleké budoucnosti, nebo jej naopak ztotožňuje s některými zcela

nepodstatnými opatřeními v rámci kapitalismu, jako jsou kapitalistické zestátnění, tzv . sociální politika, po skytnutí demokratických svobod pra cujícím , účast socialistických poslanců v buržoazních zastupitelských sbo

sovětského přátelstvi. Literatura : P. Pollák, Internacionalna

rech, tzv. podil na zisku apod. Před

pomoc československého proletariátu

pokládá, že dělnická třída dosáhne

národom SSSR , slov. vyd . 1961 .

socialismu parlamentní cestou , voleb

ním vítězstvím , hlasováním v parla „ Reflektor"

pokrokový poli-

tický časopis,

bohatě ilustrovaný.

ňováním v rámci kapitalistického řádu,

V časopise pracovali S. K. Neumann

podílem pracujících na zisku, jenž po

a J. Seifert. Vycházel v Praze v 1.

vede k postupnému vyrovnání tříd ních rozdílů , zdaněním kapitalistů,

1925-1929.

mentě, příp. postupným združstev

mravním zdokonalováním lidi, a to

Reformismus - obecný výraz pro pracujících i kapitalistů, apod. Nepo politické směry, které odmítají revoluční přeměnu společnosti a usilují pouze o postupné zlepšování existujícího společenského řádu drobnými, dílčími a omezenými reformami.

Buržoazní reformismus je směr, který z obavy před rozmachem lidového revolučního demokratického hnutí řeší úkoly buržoazní revoluce ne-

kládá proto za nutné odstranit sou kromé vlastnictví výrobních prostřed ků a rozbít buržoazní státní aparát a

jeho mocenské orgány, protože socia lismus podle něho vznikne vrůstáním kapitalismu do socialismu a ovládnu tím a využitím buržoazního státu pra cujícími. Protože reformismus popírá, že buržoazní demokracie je formou

konečným dohadováním a kompro-

diktatury buržoazie, odmítá i zřízení

misy s feudální, příp. imperialistickou

diktatury proletariátu. Na rozdíl od revolučního, podle něho „ diktátor

reakcí.

Reformismus v dělnickém hnutí je

ského “ komunismu říká si zvláště

projevem a formou oportunismu ne-

v poslední době, kdy zcela přechází

přátelského revolučnímu dělnickému

hnutí a zájmům pracujících. Místo

na stranu buržoazie a kapitalismu, „ de mokratický socialismus " .

boje za revoluční přeměnu kapitalis-

Reformismus pokládá za možné spo

mu hlásá drobné reformy, které se nedotýkají základů kapitalistického společenského řádu. Popírá a odmítá třídní boj, propaguje harmonii tříd-

jovat socialistické dělnické hnutí s ja kýmkoli světovým názorem. Začal na

ních zájmů, smíření a spolupráci tříd ,

kantovstvím , machismem ; podle něho

kterých chce docílit dohadováním a smlouváním s buržoazií, s níž je ocho-

rech a revolučních skocích

ten uzavírat různé kompromisy. Vy-

žoazním evolucionismem . Dříve re

hrazovat materialistický světový názor

módními filosofickými směry --novo „ ošidnou" dialektiku, učení o rozpo bur

Re

702

formisté slovy „ uznávali“ marxismus, v současné době jej už odmítají zcela

demokracii i sociální demokracii v na

otevřeně. Dospěli k liberální nebo do-

konce imperialistické politice a snaží

jevilo v době rozmachu revolučního hnutí v l. 1905-1907, způsobeného

se ohlupovat pracující náboženskou ,

ohlasem revoluce v Rusku, Reformis

nacionalistickou , protikomunistickou

tům ve vedení soc. dem, se tehdy po dařilo omezit toto hnutí na boj za vo “ lební reformu (viz Revoluce burž. dem .

buržoazní ideologií. Reformismus je

šich zemích. Nejnázorněji se to pro

buržoazní dělnická politika, buržoazni proud v dělnickém hnutí, hlásání

v Rusku v l. 1905-1907 a naše dělnické

buržoazních zájmů v dělnickém hnutí, podřizování dělnické třídy buržoazii.

hnutí). Před první světovou válkou byl už odklon od slovního vyznávání mar

Jeho nositelem v dělnickém hnutí jsou maloburžoazni elementy: maloburžoazni inteligence, pronikající do děl-

xismu k liberální buržoazni politice

nického hnutí a do vedení socialistic-

ciální demokracie zradila protiválečné zásady. Sociální demokracie v čes kých zemích se vzdala hegemonie

kých stran , zproletarizovaní malový-

i v naší soc. dem. stále zřejmější. Vrcholil v první světové válce, kdy so

robci a živnostníci, dělnická aristokracie a byrokracie. V národně osvobozeneckém hnutí Reformismus se rozmohl v dělnickém ve prospěch buržoazie, pravičáčtí hnutí na konci 19. stol. v období rela- vůdcové způsobili r. 1920 rozkol děl

tivně klidného vývoje kapitalismu v Evropě a při přechodu evropského kapitalismu v imperialismus. V této době sílila proletarizace středních

nického hnutí a poté učinili z refor mismu otevřeně svou politiku. Marxisticko- leninské strany bojují

rozhodně proti reformismu. Boj proti

vrstev , vytvářela se dělnická aristo-

reformismu neznamená ovšem , že by

kracie, což se v dělnickém hnutí projevilo upevňováním postavení dělnické byrokracie a pronikáním malobur-

se komunistické strany vzdávaly re

žoazní inteligence do vedení dělnic-

kých stran . Reformismus ovládl strany Druhé internacionály (viz ), přivodil jejich zvrat v buržoazní dělnické strany a zánik Druhé internacionály jako re-

voluční dělnické organizace. Pokud se sociálně demokratické strany ještě vydávají za dělnické strany, je reformismus od této doby základem jejich politiky. V našem dělnickém hnutí se s refor-

forem vůbec nebo že by boj. za ně

přenechávaly reformistům . Chápou jej však jako součást celkového boje proletariátu za svrženi kapitalismu. Reformy jim proto nejsou cílem , nýbrž prostředkem k dalšímu rozví jení tohoto boje ; jsou vedlejším , dil

čím produktem revolučního boje. (Viz též Revizionismus; Oportunis mus.)

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 18, čes. vyd. 1957 ( Historický osud učení K. Marxe); sv. 19, čes. vyd. 1957

mismem setkáváme už v 80. letech

(Marxismus a revizionismus); sv. 21 ,

minulého století u tzv . umtrněných ( viz ), kteří přeceňovali boj za volební právo a buržoazně demokratické reformy. Na přelomu století ovládl re-

čes. vyd. 1957 (Oportunismus a krach II. internacionály ); sv . 25, čes. vyd.

formismus celou rakouskou sociální

1956 (Stát a revoluce ); sv. 28, čes. vyd. 1955 (Proletářská revoluce a re negát Kautsky ).

703

Reimann Max (nar. 31. 10. 1898 ) první tajemník ÚV Komunistické

Re

národního komunistického hnutí. Již

Reiman Pavel (nar. 12. 10. 1902 v Brně) - dlouholetý pracovník KSČ, historik . Studoval v Německu, kde r. 1921 vstoupil do organizace komu

jako čtrnáctiletý dokařský dělník vstoupil do Svazu dělnické mládeže a do

Po svém návratu r. 1923 stal se členem

-

strany Německa, přední činitel mezi-

nistické mládeže a do KS Německa.

odborů. Za první světové války se stal KSČ. Pracoval jako redaktor ČKK členem Svazu spartakovců (viz ). Pro (Československá komunistická kores účast na stávce byl poslán na frontu .

pondence) ( viz) při ÚV KSČ. V 1. 1923

V 1. 1918-1919 bojoval v řadách spar-

až 1925 byl vedoucím funkcionářem

takovců za socialistické Německo a byl zakládajícím členem Komunistické strany Německa. Pro účast v revolučních bojích byl r. 1919 odsouzen

rem časopisu „ Vorwärts " a členem krajského výboru KSČ vLiberci. Na

vojenským tribunálem k jednomu roku

vězení. V dalších letech pracoval jako horník a komunistický funkcionář

v Porúří (prošel funkcemi v odborech ; od r. 1928 byl sekretářem stranické

Kostufry ( viz), od r. 1926 šéfredakto

V. sjezdu KSČ ( 1929 ) byl zvolen čle nem ÚV KSČ apolitického byra ÚV . Poté až do r. 1930 pracoval v exekutivě Komunistické internacionály v Mosk vě. V 1. 1930-1933 působil jako vedou

organizace). Po nastolení hitlerovské

cí agitačně propagačního odd. ÚV KSČ. V předmn. ČSR vydal r. 1931

fašistické diktatury r. 1933 pracoval ilegálně ( v l. 1933–1935 v Porýní,

u nás první přehledné Dějiny KSČ . V l. 1933–1936 byl pracovníkem exe

Porúří, Sársku a v jiných oblastech ).

kutivy KI, v l. 1936–1938 pracovni

R. 1935 emigroval do CSR ; odtud tajně jezdíval do fašistického Německa,

kem ÚV KSČ. Za okupace byl v emigraci ve Velké Británii, kde vy

kde řidil ilegální stranickou práci.

konával různé stranické funkce. V l.

R. 1939 byl zatčen gestapem , žalářován a od r. 1942 internován v koncentračním táboře Sachsenhausen . I zde

1945-1948 pracoval v sekretariátu ÚV KSČ, v l. 1948-1952 byl odpo vědným redaktorem časopisu „Nová

v ilegálním táborovém výboru pokra-

mysl“. Od r. 1952 pracuje v Ústavu

čoval v boji proti fašismu. Po skon-

dějin KSČ, jehož je od r . 1962 ře

čení druhé světové války pracoval jako

ditelem . Uveřejnil řadu historických ,

první tajemník stranické organizace

teoretických a literárních prací. Je

v Porúří, poté v Severním Porýní-

členem korespondentem ČSAV.

Vestfálsku . Pro svůj neohrožený boj

za vytvoření jednotného, demokratického a mírumilovného Německa ho okupační orgány západních mocností zatkly a věznily. V l. 1949-1953 byl

poslancem západoněmeckého parlamentu za KS Německa. Od r. 1948 vykonával funkci předsedy KS Německa. Po zákazu KS Německa r.

1956 řídí její ilegální činnost v Němec-

ké spolkové republice.

Relativní stabilizace kapitalis viz Dočasná (relativni) stabili

mu

zace kapitalismu v předmn. ČSR Relativní zbídačování proleta riátu - viz Zbidačování proletariatu sa kapitalismu

Renner Karl – pseudonym Sprin ger Rudolf (nar. 14. 12. 1870 v Dol

Re

704

ních Dunajovicích u Mikulova, zemř.

31. 12. 1950 ve Vídni) – rakouský re-

nejen proto, aby zajistila svou bezpeč nost, nýbrž také proto, aby vytvořila předpoklady pro svou hegemonii

formistický předák. Stál na krajně pravém křídle sociální demokracie a propagoval již r. 1905 myšlenku, že zave-

v Evropě. To odporovalo plánům Anglie na vytvoření rovnováhy mezi

dení volebního práva je třeba v zájmu

Německem a Francií, při níž chtěla mít úlohu rozhodčího. Také USA , si

„ záchrany monarchie“. Byl výrazným stoupencem kulturní autonomie (viz ). Od r. 1907 byl poslancem za soc. dem. stranu v Říšské radě, v l. 1919-1920 rakouským spolkovým kancléřem a ministrem zahraničí, v 1. 1931-1933

presidentem rakouské národní rady. R. 1945 byl jako předák reformistické

Socialistické strany předsedou provizorní vlády, v l. 1945-1950 byl rakouským spolkovým presidentem .

uvědomovaly, že příliš oslabené Ně mecko nebude s to platit reparace

Francii a Anglii, což ztíží splácení je

jich dluhů USA. Všechny imperialisty spojovala pak snaha zachovat silné Ně

mecko jako nástroj boje proti sovětské mu Rusku. Tyto motivy hrály hlavní úlohu i při vypracování Dawesova plánu ( viz) ( 1924), jehož cílem bylo dát Německu reálnou možnost zaplatit

reparace cestou jeho hospodářského Reparace po první světové válce. V současné době pojem reparace

označuje náhradu válečných škod. V tomto smyslu byly reparace normo-

vány Versailleskou mírovou smlouvou. (Viz Versailleský systém mírových smluv .) Za hlavního viníka první světo-

obrození a využít ho k hospodářskému

a politickému porobení SSSR. R. 1929 byl Dawesův plán nahrazen Youngo

vým plánem (viz ), jímž byla suma re parací konečně stanovena na 113,9 mi

liardy marek , jež měly být splaceny během 59 let, měl být zesílen příliv

vé války uznaly vítězné státy Německo ,

cizího kapitálu do Německa a břemeno

které proto mělo nést největší tíhu reparací. Rakousko a Madarsko měly platit reparace jen podmínečně, v případě, že nebude schopno platit Německo.

reparací plně přeneseno na bedra pra

Reparace, které mělo platit Bulharsko ,

cujícího lidu. Světová hospodářská krize ještě více

zkomplikovala problém reparací. R. 1931 navrhl proto americký president

byly stanoveny na 2,25 miliardy zlatých

Hoover, abyna dobu 1 roku bylo za

franků, turecké reparace byly později zrušeny. Německé reparace, jejich výše a lhůta k zaplacení vyvolaly již

staveno splácení všech mezinárodních vládních dluhů, reparací a půjček. Tímto moratoriem bylo fakticky za

na mírové konferenci ostrý boj mezi

staveno placení reparací a všech ně

imperialisty a později byly zdrojem

meckých dluhů. Hitlerův příchod

stálých třenic a konfliktů, které za

k moci znamenal definitivní konec re

tzv . rúrské krize r. 1923 (viz) vedly téměř k válce. Reparace byly důležitou otázkou politickou , spojenou s bojem

parací a otevřenou přípravu Německa na násilnou revizi versailleského sys tému. Úhrnná suma vkladů zahranič

imperialistických států o světovládu. (52 % ) měla dostat Francie, která se

ního kapitálu , kterou Německo dosta lo přibližně do r. 1930 , činila 25 mi liard marek , což bylo 21/, krát více

snažila maximálně oslabit Německo

než částka, kterou zaplatilo na re

Největší podíl německých reparací

705

Re

paracích za celou dobu. Vítězné státy

fázi kapitalismu bylo volební právo

přiznaly právo na reparace i Československu ( za dobu od 28. 10. 1918

do státních zastupitelských orgánů

na území ČSR , přispět na výlohy spo-

obyčejně omezeno majetkovým cen sem na 'nejbohatší vrstvy - buržoazii a velkostatkáře, kdežto nemajetní a chudí byli z voleb, a tím z účasti na státně politickém životě vyloučeni.

jené s „ osvobozením “ Československa (viz „ Příspěvek za osvobození“ ) a převzít část předválečných a válečných dluhů bývalé monarchie. Finanční závazky Československa, patřícího

Teprve pod tlakem dělnického hnutí dochází postupně k prosazení vše obecného volebního práva. Buržoazní republiku, ve které je zavedeno vše obecné volební právo a občanům jsou

k táboru „ vítězů “ , byly nakonec větší než závazky poraženého Rakouska a Madarska. Literatura : Dějiny diplomacie, dil 3,

přiznána základní politická práva a svobody, nazýváme republikou bur

do konce války !), avšak donutily je

zaplatit ohromné sumy za tzv. státní majetek bývalého Rakousko -Uherska

čes. vyd. 1947, str. 9 a n . Padělatelé dějin , čes. vyd. 1953.

žoazně demokratickou.

Revoluční dělnické hnutí bojovalo za buržoazně demokratickou republiku jak proti feudálnímu absolutistickému režimu, tak proti reakčním tenden

Republika - forma státu, v níž vrcholné orgány státní moci, jmeno-

odbourání i formálně demokratických

vitě hlava státu , jsou voleny na určité

vymožeností ( viz Fašizace ). Republi

období. Setkáváme se s ní ve všech společenských formacích . Její základní ráz v každé společnosti je dán tím ,

kánské buržoazně demokratické zří

zení není pro revoluční proletariát konečným cílem politické organizace

která třída jejím prostřednictvím usku-

společnosti; tím je pro něj republika

tečňuje svou diktaturu.

socialistická. Proletariát bojuje za bur

Pro buržoazní republiku jako politickou formu diktatury buržoazie je příznačná instituce voleného presidenta

žoazně demokratickou republiku, po něvadž mu skýtá nejpříhodnější pod mínky pro boj proti buržoazii, pro

jakožto hlavy státu a instituce vole-

vybojování republiky socialistické. Socialistická republika je typická for ma vlády socialistických států . Pře

ného parlamentu, nejčastěji dvoukomorového. Podle toho, volí-li presidenta lid (byť i nepřímou volbou)

či parlament, jakož i podle kompe-

cím a snahám buržoazie o okleštění či

konává jednostrannost a omezenost

buržoazního parlamentarismu ne tím ,

tence vzájemných vztahů těchto dvou

že by odstraňovala sám zastupitelský

orgánů rozlišuje se republika typu presidentského (např. USA) a typu parlamentního (např. Francie do nastolení režimu de Gaulla ). V období

systém , nýbrž že tento systém naplňuje kvalitativně novým obsahem. Na roz ;

díl od zastupitelských orgánů bur žoazních republik – které fungují jako

• imperialismu je ovšem republikánská

samostatné a nezávislé mocenské or

státní forma za určitých okolností slu-

čitelná i s fašistickou diktaturou (Ně,

gány víceméně jen navenek , formálně, kdežto ve skutečnosti se o zásadních

mecko, Polsko ).

politických otázkách rozhoduje za

V republikách vznikajících v první

jejich zády, v rezidencích buržoazních

Re

706

magnátů - jsou zastupitelské orgány socialistické republiky skutečnými or-

gány státní moci, vyjadřujícími vůli

publiky. Podnětné myšlenky o dal ším rozvoji sovětů v období rozvinuté výstavby komunismu v SSSR přináší

a zájmy dělnické třídy a všeho pracu-

Program KSSS, přijatý na XXII.

jícího lidu . Druhý stěžejní rys zastu-

sjezdu KSSS r. 1961. Tento dokument ukazuje, jak sověty, které spojují v sobě

pitelské soustavy socialistických republik tkví v tom , že zastupitelské orgány jsou tu orgány pracovními,

rysy státní a společenské organizace, jednají stále více jako společenské or

to znamená, že volení zástupci lidu

ganizace za široké a přímé účasti mas

spojují funkci rozhodovací a normo-

v jejich činnosti. Všestranný rozmach práce sovětů v období rozvinuté vý stavby komunismu připraví nutné podmínky pro rozvoj společenské ko

tvornou s funkcí výkonnou, prováděcí. Jsou přibíráni k praktické účasti na státní správě. Jejich funkce je tedy chápána zcela jinak než v buržoazních

parlamentních republikách, kde poslanci jsou odtrženi od správy státu a kde správa je v rukou byrokracie. Jako hlava státu , plnící zákonem vy-

munistické samosprávy. Socialistickými republikami jsou také státy lidové demokracie, vzniknuvší

v řadě evropských a asijských zemí po

druhé světové válce a úspěšně plnící

mezené mocenské funkce, vystupuje

ve své druhé vývojové etapě funkci

v socialistických republikách president či presidium , volení na určitou dobu .

diktatury proletariátu.

První, nerozvinutou ještě podobou

publik , dané historickými podmín

socialistické republiky byla Pařížská 1871. V klasické podobě se setkáváme

kami jejich vzniku, jsou zejména v existenci systému více politických stran a celonárodních politických or

se socialistickou republikou ponejprv

ganizací typu Národní fronty.

komuna, existující krátkou dobu v roce

Specifické

zvláštnosti lidově demokratických re

v Rusku po Říjnové socialistické revo-

Předmnichovské Československo bylo

luci, nastolující moc sovětů . Sověty ,

typickou buržoazně demokratickou

které vznikaly spontánně z revoluč.

republikou. V současné etapě vývoje

ních stávkových výborů na závodech už v etapě buržoazně demokratické revoluce r. 1905 a představovaly ma sové politické orgány revolučního boje

proletariátu , vyvinuly se r. 1917 v jednolitý systém orgánů dělnických a rolnických zástupců ztělesňujících reál

nou moc ozbrojeného lidu. Po Říjnu

je socialistickou republikou lidově demokratického typu .

Republikánská strana zeměděl ského a malorolnického lidu - viz Agrární strana

1917 staly se základem politické orga-

Republikánské ústředí zaměst nanecké - viz Odbory v předmn.

nizace společnosti v celostátním mě-

ČSR ; Žluté odbory

řítku. Sověty fungují jako masová or

ganizace, která v systému mechanismu diktatury proletariátu plní funkci nej-

Retribuční dekret - viz Národní soud v Praze a v Bratislavě

důležitější převodní páky komunistické strany, jež je od samého počátku rozhodující, vedoucí silou sovětské re-

Revanšismus v západním Ně

mecku - politika některých reakčních

:

707

Re

kruhů v NSR , která usiluje o změnu

nizací Němců odsunutých z ČSR.

východních hranic Německa a požaduje návrat přesídlenců na tato území. Revanšistická politika směřuje pře-

ních německých reakcionářů, kteří

devším proti Polsku, ČSSR a SSSR. Podobně jako fašismus v letech před

vení mají bývalí henleinovci Walter Becher a F. Karmasin , bývalý křes

druhou světovou válkou má nyní re-

ťanský sociál Hans Schütz a pravicový soc. dem . Wenzel Jaksch . Ve stano

vanšismus připravovat mezi západoněmeckým obyvatelstvem půdu pro

V jejím čele stojí řada bývalých před působili dříve v ČSR: vedoucí posta

vách této organizace z r. 1960 je

nová válečná dobrodružství německého imperialismu. Odsun německého obyvatelstva

uvedeno , že chce spolupůsobit při „ spravedlivém “ národním uspořádání

správám v Německu bylo uloženo, aby přesídlencům napomáhaly sžít se

rodní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného jměni“, pe čovat o krajany hospodářsky a sociálně a „ udržovat tradice vlasti “ . Bezpro

Evropy, prosazovat právní „ nárok na 2 ČSR , Polska a Madarska byl prove- vlast“, její „ znovuzískání" a s tím den na základě usnesení postupimské spojené „ právo národní skupiny na konference r. 1945 ( viz ). Okupačním sebeurčení“, zastupovat nárok ná

s novým prostředím a trvale se usadit.

Pouze v sovětském okupačním pásmu byla tato usnesení důsledně plněna. V západních okupačních zónách byli

střední souvislost tohoto hnutí se

přesídlenci diskriminováni, bylo jim

zřejmá z úlohy spolkového ministra

odpíráno státní občanství, těžko sháněli práci nebo dostávali práci hůře

Seebohma, zarytého hitlerovce a bý valého velkokapitalisty, který dříve vlastnil značnou část uhelného prů myslu v mosteckém revíru. Sudeto němečtí revanšisté si vytvořili vlastní

placenou. Proto mezi nimi masově

vznikala nespokojenost, vytvářela se živná půda pro revanšistickou ideologii a příznivé podmínky pro budování

zájmy německých monopolistů je

ideologická střediska : Witiko- Bund,

revanšistických organizací.

spojený s vládnoucí křesťansko - demo

Organizování přesídlenců a živení revanšistických nálad podporovala poli-

kratickou stranou (CDU) a sociálně

tika západních velmocí, zejména USA,

které hlavní tón udává Jaksch. Obě tyto organizace vydávají a rozšiřují

které usilovaly , aby se západní Německo stalo údernou silou proti SSSR a zemím lid . demokracie. Když okupační správy západních velmocí zrušily r. 1947 zákaz budovat zvláštní přesídlenecké organizace, začaly ma-

sově vznikat tzv. krajanské svazy ( Landsmannschaften) podle území, z nichž byli přesídlenci odsunuti. Tyto organizace si daly za úkol udržo-

vat „ vlastenecké uvědomění“ mezi přesídlenci. ,, Sudetendeutsche Lands-

mannschaft “ je nejvýznamnější orga-

demokratickou Seliger-Gemeinde, ve

revanšistickou literaturu proti ČSSR. Ideologickou oporou revanšistické po litiky je heslo „ právo na vlast“ , kte rým jsou odůvodňovány všechny územní požadavky včetně návratu přesídlenců do zemí, odkud byli od sunuti, což by bylo možné jedině novým válečným tažením proti Pol

sku či ČSSR. Ve skutečnosti nejde o právní nárok, neboť německé menši

ny byly odsunuty proto, že se staly aktivním nástrojem imperialistické

Re

708

agresívní politiky fašistického Němec-

mecku je v posledních letech možné

ka. Po zločinech , jichž se hitlerovský

pozorovat silnější zdůrazňování „ nad

režim dopustil na miliónech mírumilovných lidí, nemohou jeho spoluviníci mluvit o nějakých „ nezadatelných právech“. Také požadavkem

národního“ pojetí federativního uspo řádání střední a východní Evropy pod nadvládou německých monopolů.

„práva na sebeurčení“ se přesídlenci

jednotná revanšistická organizace pře

pouze snaží maskovat svůj úmysl přivlastnit si právo rozhodovat i o státním

sídlenců (Bund der Vertriebenen ), která má tři milióny členů. Vedoucí činitelé přesídleneckých organizací se snaží uplatňovat svůj vliv na poli

zřízení v těchto zemích. Výrazným

Koncem r. 1958 se v NSR vytvořila

rysem „ práva na vlast a na sebeurčení“ je jejich snaha docílit zničení socialistického zřízení v zemích východní

tický vývoj v NSR.

Evropy, tedy agresivní

hrozba míru, vyd. 1959.

antikomu-

nismus. (Viz „ Drang nach Osten “ .) Videologické oblasti „ pečuje “ o šíření revanšismu rozvětvená síť různých organizací a institucí v západním Německu . Především jsou to četné

Literatura : Německý revanšismus Revize první pozemkové re formy – nejdůležitější požadavek ze šesti návrhů zemědělských zákonů r. 1946 ( viz ). Usiloval o důsledné splnění

ústavy tzv . východního bádání (Ost-

pozemkové reformy, přijaté r . 1919

forschung), které často úzce spolupra-

čs. parlamentem a v předmn. ČSR

cují s jednotlivými landsmannschafty.

provedené nedůsledně (viz Pozemková

Základní „ vědeckou “ instituci, která se zabývá problémy dějin i současného vývoje východu, je badatelská rada a

reforma). Jeho cílem byla likvidace velkostatků nad 150 ha zemědělské či

ústav Johanna Gottfrieda Herdera

skupiny „ zbytkařů “. Revizi podléhalo

250 ha veškeré půdy a úplná likvidace

v Marburgu. Ve spolupráci s tímto

1 027 529 ha půdy (v českých zemích

ústavem působí také tzv. historické

674 224 ha, na Slovensku 353 305 ha). Při revizi pozemkové reformy šlo pře vážně o půdu ve vnitrozemí. Význam

komise pro sudetské země, které soustřeďují většinou bývalé sudetoněmec-

ké historiky, zkompromitované spolu-

nými orgány boje za revizi se stávaly

prací s nacismem . Je mezi nimi blízký spolupracovník W. Jaksche Emil

rolnické komise (viz ). Protože i střední rolníci měli možnost získat doplňkové

Franzel, propagující „ nadnárodní po-

příděly půdy, bojovali i oni proti

slání “ bývalé rakousko - uherské monarchie, autor štvavých protičeských Sudetoněmeckých dějin a Hermann spisech, že prý mnichovská dohoda je

reakci, která se postavila na ochranu velkostatkářů. Rolnické komise, slo žené z příslušníků všech politických stran NF, energicky podporovaly na schůzích, přijímáním rezolucí a vysí

dosud pravoplatná. V říjnu 1956 byla založena zvláštní organizace Collegium

láním delegací do parlamentu boj ko munistů o půdu. 11. 7. 1947 byl odpor

Raschhofer, drze dokazující ve svých

Carolinum .

reakce zlomen . Zákon o revizi byl

V ideologii „ východního bádání “ podobně jako v celé činnosti revan-

v ÚNS přijat (č. 142/47 Sb.), i když částečně okleštěný ( reakce prosadila

šistických organizací v západním Ně-

požadavek projednání každého přípa

709

du paritně složenou revizní komisí, zbytkařům byly ponechány statky do 50 ha půdy apod .). Provádění revize započalo v lednu 1948. Revize byla druhou etapou lidově demokratické pozemkové reformy; přiděleno bylo

966 714 ha (včetně lesů přidělených

Re

výlučně na boj za reformy, byli později také označeni „reformisté“ (viz Refor mismus). Názorným důkazem zhoub nosti revizionismu, který se postupně stal vedoucí ideologií většiny stran

Druhé internacionály (viz ) před první

světovou imperialistickou válkou, byl

státu ). (O první etapě viz Konfiskace

bankrot těchto stran r. 1914, kdy

půdy okupantů a zrádců po r . 1945.)

přešly na stanovisko „ obrany vlasti “

Uskutečnění revize pozemkové reformy dále upevnilo dělnicko - rol-

v imperialistické válce, a tím přímo zradily dělnickou třídu.

nický svazek a pozice KSČ na vesnici.

Revizionismus a reformismus zůstaly

Literatura: K. Kaplan, Rozmach rolnického hnutí za prosazení šesti zá-

i v dalším vývoji základem ideologie

gramu, sborník statí ČSAV, vyd.

sociálně demokratických stran , které se plně rozešly s marxismem . Revi zionistickým názorům , označovaným

konů a popularizace Hradeckého pro1961. J. Kozák , K některým otázkám

jako „ soudobý revizionismus“ , pod

strategie a taktiky KSČ v období pře-

lehli po druhé světové válce i někteří

růstání národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou (1945 až

v určité podobě nalezly svůj výraz

1948 ), vyd. 1956. Ž. Richtová, Přechod

od demokratických přeměn v země dělství k socialistickému přetvoření vesnice, Příspěvky k dějinám KSČ, 1959 , č . 8.

jednotlivci v komunistických stranách ,

i v programu Svazu komunistů Jugo slávie, uveřejněném r. 1958. Revi zionistické názory kritizovaly a od mítly všechny marxisticko -leninské strany. Základní dokumenty meziná rodního komunistického hnutí, vy

Revizionismus. Výraz revizionismus se stal na konci 19. a na počátku 20. století označením proudu v mezinárodním dělnickém hnutí, který vystoupil s požadavkem revize marxistické teorie . Tvrdil, že marxismus je „ zastaralý “ , neboť vývoj kapitalismu

dané v tomto období ( Deklarace, Prohlášení), označily boj proti revi

prý směřuje k jeho postupnému pře-

listickou propagandou tzv . „ národní

růstání v socialismus cestou dílčích

ho komunismu“ . Avšak snahy revizio

reforem . Revizionisté tím popírali

nistů rozložit a ovládnout marxisticko

především nutnost socialistické revo-

luce a diktatury proletariátu . Hlavním představitelem těchto názorů byl v té době čelný německý sociální demokrat E. Bernstein . Tato ideologie vedla ve svých důsledcích k popírání třídního

leninské strany byly ideologicky potře ny a stoupenci revizionistických názorů byli ideově poraženi a v některých případech vyloučeni ze stran. Boj proti revizionismu zůstává trvalým úkolem komunistického hnutí

boje a k nahrazování třídního boje spolupraci s buržoazií. Jelikož revizionisté orientovali dělnickou třídu

při upevňování jeho ideové čistoty a jednoty. Zároveň dalším nebezpečím je dogmatismus a sektářství ( viz), které

zionismu uvnitř komunistického hnutí

jako hlavní úkol v této etapě. V letech 1956-1957 se také aktivizovaly re

vizionistické tendence v některých zemích v úzké souvislosti s imperia

Re

710

jsou v nesmiřitelném rozporu s tvůrčím rozvíjením teorie a vedou k od tržení a izolaci komunistů od širokých mas, k dobrodružné levičácké politice, brání sjednocení všech demokratic-

Revoluce jsou zákonitým jevem ve vývoji antagonistické třídní společ nosti. Jejich nejvlastnější příčinou je

rozpor, konflikt mezi novými výrob

ními silami, resp. potřebou jejich rozvoje, a starými výrobními vztahy,

kých sil proti imperialistické reakci a odsuzují revoluční dělnické hnuti k pasivnosti. Také dogmatismus a sektářství se mohou, jestliže se proti nim důsledně nebojuje, stát v určité

rozporu s existujícími výrobními vzta

etapě vývoje jednotlivých stran hlayním nebezpečím .

toho - s vlastnickými vztahy,

jež se staly jejich brzdou. „ Na jistém stupni svého vývoje se materiální vý

robní síly společnosti dostávají do hy, nebo - což je jen právní výraz je

jichž rámci se dosud pohybovaly.

Výraz revizionismus, v marxistické literatuře převážně používaný k ozna-

Z vývojových forem výrobních sil se

čení uvedených protimarxistických tendencí, je v politické literatuře někdy

tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pakepocha sociální revoluce.

používáni k označení politických

Se změnou hospodářské základny pře

snah těch kruhů buržoazie, které usilují o revizi existujících státních hra-

vrací se pomaleji nebo rychleji celá

nic, tedy ve stejném smyslu jako výraz revanšismus. Např. německý a madar-

ský revizionismus před druhou světovou válkou, usilující o obnovu hranic

německého císařství a hranic někdejšího Uherska.

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 14 , čes. vyd. 1957 (Materialismus a empi-

riokriticismus); sv. 16, čes. vyd. 1957 (Neshody v evropském dělnickém hnuti); sv. 17, čes. vyd. 1957 (O nekterých zvláštnostech historického vý-

voje marxismu ); sv . 15, čes. vyd. 1956 (Marxismus a revizionismus ); sv . 25,

čes. vyd. 1956 ( Stát a revoluce ). K dějinám boje proti revizionismu za jednotu dělnické třídy, čes. vyd. 1960. Revoluce , - hluboká, základní kvalitativní přeměna společnosti a všech společenských vztahů, svržení starého společenského řádu a jeho nahrazení novým , pokrokovým . Je to vrcholná

forma, vyvrcholení třídního boje, přechod moci z rukou reakční třídy do

rukou třídy nové, pokrokové.

ohromná nadstavba ...“ zní klasická

Marxova formulace z předmluvy Ke kritice politické ekonomie. Revoluční vývoj začíná tedy rozvojem výrobních sil, přesahujících rámec a možnosti do savadních výrobních vztahů. Zákla dem revoluce je podstatná, kvalita tivní přeměna výrobních vztahů, od stranění starých a nastolení nových. Nové výrobní vztahy se však nemohou důsledně prosadit bez svržení poli tické moci staré třídy, jež je oporou starých výrobních vztahů, nemohou se prosadit bez nastolení politické moci třídy nové. Otázka politické moci je proto klíčovou, prakticky rozhodující otázkou každé revoluce. V důsledku toho se revolucí rozumí především revoluce politická, tj. pře vzetí politické moci novou , revoluční,

pokrokovou třídou . Organickou sou částí revoluce je konečně revoluce v ideologické i kulturní oblasti. Společenské revoluce se od sebe na

vzájem liší především svým charakte rem , tj. konkrétními historickými rozpory a z nich vyplývajícími úkoly,

711

jež řeší, a konkrétně historickými vý-

Re

metod boje, vtiskují revolučnímu boji

sledky, k nimž vedou . Velký význam

důsledný, nekompromisní ráz, radi

pro celkový charakter a ráz revoluce má také otázka jejích konkrétních

kálně účtují se starými pořádky a pro

hybných sil, tj. tříd a společenských

(konfiskace statkářské půdy a její roz

vrstev a skupin , jež se jí nejaktivněji účastní, stojí jí v čele, vtiskují ráz

prostředkům , způsobu a metodám revolučního boje atd.

vádějí důsledné demokratické přeměny dělení "rolníkům , odstranění šlechtic

kých privilegií, zavedení občanské rovnosti před ústavou, politických svobod apod.). Zvláštní formou bur

ních historických typů revoluci: proti-

žoazně demokratických revoluci, příp . vůbec buržoazních revoluci, jsou ná

otrokářská revoluce, buržoazní (proti-

rodní revoluce, vedené za semknutí,

V dějinách existuje několik základfeudální) revoluce a socialistická, pro-

sjednocení, osvobozeninároda, za

letářská (protikapitalistická) revoluce.

získání národní a státní nezávislosti

odstraňuje

apod. V buržoazně demokratických revolucích dochází k vytlačení velké buržoazie, která je kolísavá a ne

Buržoazní

revoluce

feudální společenský řád a nastoluje kapitalistické společenské poměry

s panstvím buržoazie. Začíná postup-

důsledná, z vedení revolučního boje.

ným , živelným rozvojem kapitalistických výrobních vztahů v lůně feu-

V začátcích rozvoje světového kapita lismu byla v čele buržoazně demokra

dální společnosti a vrcholí přechodem

tických revolucí (jež byly často jen

politické moci do rukou buržoazie.

dílčí, dočasnou a přechodnou epizo

Hlavní bojovou silou klasických bur-

dou buržoazních revoluci) radikální,

žoazních revoluci byly široké masy rolnictva a městské maloburžoazie.

revoluční, demokratická buržoazie ne bo maloburžoazie. V tehdejší době

Vedoucí silou těchto revolucí byla

mohly tyto revoluce pouze důsledně

buržoazie, jíž přinášely největší prospěch . Mnohé buržoazni revoluce

vyčistit půdu pro rozvoj kapitalismu. V období imperialismu, jež je obdo

(např. v Rakousku, v Německu) pro-

bím celkového úpadku kapitalismu,

bíhaly při slabosti buržoazie a při jejím strachu z lidu jako zdlouhavý,

se však situace významně a podstatnou měrou mění. I v těch zemích , kde

pro lidové masy neobyčejně tíživý a " ještě nebyly provedeny důsledné bur mučivý proces, končící nedůslednými žoazně demokratické přeměny a před buržoazními přeměnami a zachováním spousty feudálních přežitků. ( Viz Revoluce buržoazni v Rakousku a v našich zemích v 1. 1848-1849 .) Zvláštním druhem buržoazních revo-

luci jsou revoluce buržoazně de-

mokratické. Vyznačují se aktivní bojovou účastí širokých lidových mas

- rolnictva, městské maloburžoazie,

městských plebejských vrstev a později i proletariátu , které používají skutečně revolučních prostředků a

nimiž stojí hlavní úkol provést nebo

dokončit protifeudální revoluci, bojí se už buržoazie revolučního boje a není schopna postavit se do čela buržoazně demokratické revoluce. Vznikají podmínky, aby se vedení v buržoazně demokratické revoluci chopil proletariát, jediná důsledně revoluční síla této epochy. Proleta riát má zájem na důsledném odstra

nění feudálních přežitků, jež se ho tíživě dotýkají, a na důsledném pro

712

Re

vedení demokratických přeměn - nikoli už ovšem proto, aby uvolňoval a očišťoval cestu rozvoji kapitalismu, nýbrž proto, aby s pomocí a s využitím své hegemonie, své vedoucí úlohy přeměnil buržoazně demokratickou revoluci v revoluci socialistickou (viz dále o přerůstání revoluce ). Také národní, národně osvobozenecké revoluce přibližují se v období imperialismu zvláštním způsobem socialistické revoluci. Hlavním utlačovate-

lem národů není už jako v začátcích kapitalismu feudalismus, nýbrž mono-

listické soustavy budou se vytvářet stále výhodnější podmínky pro to, aby se zaostalé a donedávna utlačované

země vyhnuly strastiplné cestě vlast ního kapitalistického vývoje, aby mi nuly stadium vlastního kapitalistic kého vývoje a přecházely přímo k so cialismu.

V souvislosti s vývojem imperialismu v období všeobecné krize kapitalismu,. se stále výlučnějším soustředováním

v rukou hrstky monopolů, s růstem agresivity imperialismu, s jeho tažením proti demokracii, se

moci

polistický, kolonialistický, imperialis-

stupňováním jeho reakčnosti vzniká

tický kapitál. Národně osvobozenecké revoluce musí být proto vedeny především proti němu. Tím vzniká objek-

ve vyspělých kapitalistických zemích ,

tivní možnost spojit proletářský revoluční boj za svržení kapitalismu ve

luce, zcela nový typ demokratic kých revolucí. Těchto revolucí, na

vyspělejších kapitalistických a imperialistických zemích s národně osvo-

kám monopolistické buržoazie, účastní

protiimperialistickým

se dělnická třída, rolnictvo , městská

bojem v koloniích . A to i v tom pří-

maloburžoazie, inteligence a je možno pro ně získat i část malé, příp. i střední,

bozeneckým ,

padě a už v té etapě, kdy v čele

které už kdysi prodělaly buržoazní nebo buržoazně demokratické revo

mířených proti nejreakčnějším špič

národně osvobozeneckého boje kolo-

tzv . demokratické buržoazie, která

nii stoji buržoazie, sledující vlastní

dává přednost buržoazně demokra

kapitalistické cíle. Vznik prvního so-

tickým metodám ovládání pracujících

cialistického státu a zvláště světové

před fašistickým terorem . Vedoucí

umožnil, že

silou těchto revoluci je proletariát. Ve svých počátcích nejsou tyto revo

socialistické soustavy

socialistický tábor může přímo a

účinně pomoci národně osvoboze - º luce sice namířeny proti kapitalismu neckému boji koloniálních národů a závislých zemí. Jejich osvobození a ne-

závislý vývoj se staly snazšími. Zvláště v zemích, kde národní kapitalismus a národní buržoazie jsou slabé, se vy-

jako celku. Avšak tím , že likvidují hospodářskou i politickou moc mono polů, podrývají významnou měrou základy kapitalismu a umožňují tak víceméně plynulý přechod k socialis

tvářejí - obdobně, jako tomu bylo dříve ve vyspělejších zemích – pod-

tické etapě revoluce. Příkladem po dobných revoluci mohou být lidově

mínky pro poměrně rychlý přechod

demokratické revoluce v evropských

od buržoazně demokratické revoluce

zemích okupovaných v druhé světové

k revoluci socialistické, a to tím spíše, existuje-li už v nich více či méně

válce německým fašismem , v nichž v počátečním stadiu ústředním a zá

rozvinutý a případně i organizovaný

kladním momentem byl boj za znovu

proletariát. S rozvojem světové socia-

získání národní svobody a nezávislosti.

713

Podobné revoluce mohou však vyrůst z boje za zachování nebo obnovení demokracie, z boje proti fašismu, proti

Re

pracujícími - diktatury proletariátu ( viz ). Na rozdíl od revoluci vykořisto

vatelů, které přebíraly dřívější státní

kolonialismu, z demokratických hnutí

aparát a přizpůsobovaly jej potřebám

proti válce a za zachování míru apod. Socialistická (proletářská) revo-

nové vládnoucí třídy, socialistická re voluce rozbíjí starý utlačovatelský státní aparát vykořistovatelů a na jeho místě vytváří zcela nový, lidový státní organismus. Každá z dřívějších tříd, která se dostala k moci, snažila

luce je nejvyšším historickým typem revoluce. Zatímco dřívější revoluce

nahrazovaly jednu formu vykořisťování jinou, socialistická revoluce odstraňuje vykořisťování vůbec a otevírá cestu vybudování beztřídní spo-

lečnosti. Je tedy daleko nejhlubším , zásadním zvratem v dosavadních dějinách lidstva. Základní příčinou so-

cialistické revoluce je rozpor, konflikt mezi společenským charakterem

výroby, obrovsky rozvinutými výrobními prostředky a technikou, uváděnými do pohybu velkými, vysoce organizovanými kolektivy lidí, a sou-

se státní aparát udržet a upevnit na věky. Diktatura proletariátu slouží však pouze potlačení odporu svrže ných vykořisťovatelů, k výchově, orga nizování a převedení ostatních tříd a společenských skupin do socialismu a k přeměně třídní společnosti v bez třídní. Tím , že diktatura proletariátu

zajistí úplné a konečné vítězství socia lismu první fáze komunismu a přechod společnosti k rozvinuté vý

kromokapitalistickým způsobem přivlastňování. Rozpor, vyjádřený v ob-

stavbě komunismu, přestává být z hle

lasti třídních vztahů konfliktem mezi miliónovými masami proletářů a ostat-

nutnou . Začíná proces přerůstání státu ve všelidovou organizaci pracu

ních pracujících a naprostou menšinou kapitalistických vykořisťovatelů.

jících socialistické společnosti budu

diska vnitřního vývoje dané země

Masy proletářů ve svazku s ostatními pracujícími jsou hybnou silou socia-

jící komunismus. Socialistické výrobní vztahy nemohou vzniknout v lůně kapitalistické spo

listické revoluce. Její vedoucí silou může být pouze proletariát v čele se svou revoluční, marxisticko-leninskou stranou , protože už svým po-

robní vztahy v lůně společnosti feu dální. Proto teprve po provedení poli

stavením ve výrobě je nejpokrokovější

proletariátu mohou být zahájeny a

a přitom nejvíce vykořisťovanou a

utlačovanou třídou. To jej také činí

mohou se rozvinout revoluční pře měny v ekonomické oblasti. Tyto pře

nejrevolučnější třídou kapitalistické

měny neprobíhají živelně, nýbrž plá

společnosti, nejdůslednějším odpůr-

novitě, za vedení marxisticko -leninské strany a za pomoci socialistických státních orgánů a společenských orga nizací, podporovaných masami pracu

cem kapitalistického společenského

řádu a buržoazie. Na rozdíl od buržoazní revoluce začiná socialistická revoluce revoluci politickou - svržením moci diktatury buržoazie a nastolením moci dělnické třídy ve svazku s ostatními

lečnosti, jako vznikly kapitalistické vý tické revoluce, po nastolení diktatury

jících. Socialistická revoluce v ekono

mické oblasti začíná vyvlastněním největších, klíčových výrobních pro středků - velkých továren , bank,

Re

714

půdy, nerostných zdrojů - a likvidací jádra buržoazie ( továrníků, bankéřů , statkářů) jako třídy. Likvidace sou-

kých svobod, wybojováním národní svobody a státní nezávislosti apod.

kromokapitalistického vlastnictví vy-

a v únoru 1917 v Rusku, v čínské, korejské, vietnamské revoluci). Nebo

robních prostředků nejpočetnější vrst-

( tak tomu bylo v podstatě r. 1905

vy kapitalistické třídy - venkovských

( ve vyspělých zemích) prováděním

je daleko obtížnější a trvá

nově vzniklých úkolů demokratického

proto nutně celé určité období. K základním revolučním přeměnám v eko-

charakteru : např. porážka fašismu a znovunastolení demokratického re žimu ( Španělsko v 30. letech ), boj

kulaků

nomické oblasti patří posléze převedení individuální malovýroby, především zemědělské, v družstevní socialistickou velkovýrobu. Po provedení

na obranu demokratických svobod

těchto přeměn je možné mluvit o vy-

před fašismem (např. úsilí o vytvoření lidové fronty y 30. letech i současný demokratický boj v mnoha kapitalis

budování socialistické společnosti jako prvního stupně beztřídní společnosti,

tickýchzemích ), bojproti militaristic kým režimům zavlékajícím národy a

což je vlastním cílem socialistické

země do nebezpečí války, boj za ne

revoluce. Socialistická revoluce v po-

závislou zahraniční politiku a za vy

litické a ekonomické oblasti je konečně

stoupení z dobrodružných válečných

dovršována revolucí v oblasti ideologie a kultury - kulturní socialistickou

bloků atd . Úkoly obojího druhu mohou se přitom prolínat ( např. v za ostalých zemích může být boj za na rodní svobodu spojen s bojem proti

revoluci ( viz ).

Socialistická revoluce může být za

určitých podmínek zahájena ve vy-

fašistickému režimu, za mír ; nebo

spělých kapitalistických zemích bez-

např. boj proti fašismu může být ve

prostředně jako boj proletariátu ve svazku s ostatními, především nejchudšími pracujícími, přímo proti buržoazii a přímo za svržení kapitalismu. Historicky se však nejschůdnější formou přístupu k socialistické revoluci ukázala cesta přechodu od

vyspělých zemích spojen s bojem za znovuzískání národní svobody, jak tomu bylo v dnešních evropských li

buržoazně demokratické revoluce ne-

bo demokratické revoluce nového ty-

dově demokratických zemích za druhé

světové války, s bojem za znovuzískání nezávislosti v zahraniční politice atd .).

Důsledný boj za demokracii v období imperialismu, a tím spíše v současné epoše přechodu od kapitalismu k so

pu, cesta přerůstání buržoazně

cialismu ve světě ovšem vyžaduje, aby

demokratické nebo demokratic-

se revoluce nezastavila u splnění pouze obecně demokratických úkolů, aby

ké revoluce v revoluci socialis-

tickou. V tomto případě začíná revoluce plněním nebo dokončováním dosud neprovedených buržoazně de-

pokračovala dále k socialismu, který

mokratických úkolů a přeměn (v za-

stupně. Toto přerůstání demokra tické revoluce v socialistickou je už objektivně podmíněno tím , že i de mokratická revoluce, tedy už počá teční revoluční boj, musí být dnes

ostalých zemích ), tj. konfiskací statkářské půdy a jejím rozdělením rolníkům , zrušením stavovských výsad , zavedením demokratických politic-

jediný dnes může zaručit udržení demokracie a dovést ji do nejvyššího

715

Re

vedena proti imperialistickým , mono-

chází k přeskupení třídních sil. Bur

polistickým kapitalistům , tj. proti hlavním pilířům současného kapita-

žoazie, příp. další vykořisťovatelské vrstvy odpadají, stavějí se na odpor, mezitřídy a mezivrstvy mezi buržoazií

lismu. Už v demokratické etapě má tedy tento boj v sobě objektivně silné

a proletariátem mohou dočasně kolí

protikapitalistické a socialistické prvky. Hybnými silami soudobých demokra-

sat apod. Nesmí však dojít k izolaci proletariátu. Naopak , proletariát si musí nejen udržet, nýbrž upevnit své

tických revoluci jsou nejširší lidové masy - dělníci, rolníci, městská maloburžoazie, inteligence. Pro demokra-

spojení, svůj svazek se základní ma

tický boj je možné za určitých před-

ż první etapy revolučního procesu, charakterizoval Lenin v podmínkách

pokladů získat i část nepracujících vrstev, část vykořisťovatelů - malou

a střední buržoazii (např. KSČ se spojila v boji proti něm . fašistickým okupantům i s částí buržoazie ; národně osvobozeneckého boje kolonii se účastní i tzv. národní buržoazie; začátečních etap revoluce v Číně a Vietnamu, namířených proti fašistickým japonským okupantům , zúčastnila se dokonce i kompradorská buržoazie a část feudálů ).

Podmínkou přerůstání revoluce je, aby už v první, demokratické etapě

získal hegemonii proletariát. (V obou ruských buržoazně demokratických revolucích r. 1905 a v únoru 1917 podařilo se proletariátu získat hegemonii v masách - další perspektivou

sou pracujících . Přechodnou revoluční moc, vzešlou

Ruska jako revolučně demokratickou diktaturu proletariátu a (všeho) rol

nictva. Svazek proletariátu a rol nictva je masovou základnou a jádrem této moci i v těch případech, kdy se

k vládě dostává širší třídní seskupení (např. v začátcích lid. dem . revolucí

i části buržoazie). Další vývoj vede k diktatuře proletariátu, opírající se

už pouze o pracující - o svazek prole tariátu s pracujícím rolnictvem , s pra cujícími městskými malovýrobci a s pracující inteligenci. Základ teorie proletářské, socialistické revoluce položili Marx a Engels.

V souladu s podmínkami své doby se původně domnívali, že úspěch může mít pouze socialistická revoluce pro vedená současně ve více, příp. ve

bylo rozvíjení revoluce tlakem mas zdola. V lid. dem . revolucích prole-

všech vyspělých zemích . V podmín

tariát získal hned zpočátku významné

kách imperialismu, kdy dozrály ob

a mnohde dokonce rozhodující pozice

jektivní podmínky provedení socia

i ve vrcholných státních orgánech a ve státním aparátu , což umožňovalo roz-

listické revoluce, rozvinul geniálně a novým způsobem jejich teorii Le

víjení revoluce nejen zdola, nýbrž

nin . V souladu s tím , že za imperia

i shora ,a to relativně pokojnou cestou , s využitím parlamentu apod.)

lismu dochází k zesílení nerovnoměr

Hegemonie

proletariátu

umožňuje

nosti vývoje kapitalismu, dovodil, že socialistická revoluce může zvítězit,

přejít od prvotních úkolů demokra-

využívajíc rozporů imperialismu, zpo

tického charakteru k úkolům a pře-

čátku pouze v několika nebo dokonce

měnám socialistického charakteru. Je

v jedné zemi. Zatímco podmínky

pochopitelné, že přitom nutně do-

buržoazních revolucí bylo možno po

Re

716

suzovat odděleně a v každé zemi

lismu od utopie k vědě). K. Marx ,

zvlášť, dozrávají podmínky socialis-

Občanská válka ve Francii, čes. vyd.

tické revoluce v celosvětovém systému

kapitalismu a imperialismu. Revoluce

1951. V. I. Lenin , Spisy, sv . 9, čes. vyd. 1954 (Dvě taktiky sociální de

proto vybuchuje a vítězí tam , kde se tento systém ukáže nejslabším , a to

mokracie v demokratické revoluci ) ; sv. 28, čes. vyd. 1955 (Proletářská

může být – jak to ostatně potvrdila

revoluce a renegát Kautsky ). Prohlá

praxe - i v zemích nikoli kapitalis-

šení porady představitelů komunis

ticky a hospodářsky nejvyspělejších.

tických a dělnických stran r. 1960,

(Viz též Revoluční situace.) Socialistická revoluce v kterékoli zemi na

vyd. 1960.

rušuje světový imperialistický systém . Je proto vždy v jistém smyslu revoluci mezinárodní: naráží na odpor mezinárodního kapitálu, a vyžaduje proto solidaritu a podporu pracujících druhých zemí. Leninovi náleží také

Revoluce buržoazně demokra tická v Rusku v 1. 1905-1907 a

naše dělnické hnutí. Buržoazně demokratická revoluce v Rusku v I. 1905–1907 byla první lidovou revo lucí v období imperialismu. Revoluce

zásluha o hluboké rozpracování Mar-

zahájila epochu hlubokých politic

xovy myšlenky o permanentní, nepřetržité revoluci, o přerůstání revoluce i zásluha o vyvrácení falešného

kých otřesů a revolučních srážek. Byla důkazem , že revoluční centrum se přesunulo do Ruska a že ruský

oportunistického výkladu těchto myš-

proletariát se stal předvojem světo

lenek.

V souvislosti s falšováním a potom

vého proletariátu . První ruská revo luce silně zapůsobila na dělnické

odmítáním marxistické teorie tříd a

hnutí v ostatních kapitalistických stá

třídního boje byla a je marxistická

tech a

a zvláště leninská teorie revoluce nej-

hnutí koloniálních a polokoloniálních

prve falšována a pak zuřivě popírána oportunisty nejrůznějšího druhu . K nejznámějším oportunistickým teo-

národů . Zvlášť silný ohlas měla

riím patří teorie pokojného vrůstání

kde silně působilo lidové rusofilství

kapitalismu do socialismu, popírání

u potlačených slovanských národ ností. Od projevů sympatií a aktivní podpory bojujícího ruského proleta

nutnosti vyvlastnění kapitalistů a na-

stolení diktatury proletariátu , teorie

na národně osvobozenecké

v Rakousko-Uhersku, kde dělnická

třída stála před obdobnými úkoly a

automatického krachu kapitalismu,

riátu přecházela dělnická třída k re

podceňující nebo popírající nutnost aktivní činnosti subjektivního činitele.

volučnímu boji za vlastní politické a hospodářské požadavky. Radikalizace

(Viz též Oportunismus; Revizionismus; Reformismus; „ Lidový kapitalismus“ ;

pracujících mas ve městech a i na venkově vyúsťovala v masové revo

Ultraimperialismus aj .) Literalura: K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy, sv. I a II, čes. vyd. 1958

luční hnutí za demokratizaci země.

Dělnická třída v té době dovedla za chovat internacionální postup a pro

(Manifest komunistické strany; Před- jevila v těchto akcích revoluční od mluva ke kritice politické ekonomie ; ' hodlanost a iniciativu. Třídní boje ve Francii ; Vývoj socia-

V rakouské části monarchie nastal

717

nejvyšší rozmach revolučního boje v říjnu a listopadu 1905. Zemi zaplavila vlna masových demonstraci, konaných ve všech důležitých průmyslových střediscích , zejména ve Vídni a v Praze. V mnoha místech

došlo k ozbrojeným srážkám demonstrantů s policií a vojskem . Vyvrcho-

lením byla generální stávka rakouského proletariátu 28. 11. 1905. Revoluční akce pracujících mas otřásly celou monarchií. Vládnoucí kruhy

Re

chii hospodářské a sociálně politické

podmínky pro buržoazní revoluci. V ekonomické sféře se stále zřetelněji vyhrocovaly rozpory mezi narůstají cími kapitalistickými výrobními silami a zaostalými feudálními poměry. To značně zesilovalo vykořisťování a útlak mas. V oblasti společenské ze sílila snaha nově se rodící společenské

třídy - buržoazie - po politické moci a nutnost nahradit rakouský feudální absolutismus buržoazním zřízením .

v Rakousku byly nuceny přistoupit

Proto hlavními úkoly revoluce v Ra

k zavedení všeobecného hlasovacího

práva (viz), což bylo významným úspěchem masového hnutí. Po tomto

kousku bylo odstranit feudální vý robní vztahy především v zeměděl ství, a to cestou osvobození rolnictva

ústupku vedení soc. dem . se zřeklo

z poddanství. Bylo nutné zničit abso

dalšího boje. Tím umožnilo vládnou-

lutismus a jeho třídní oporu – feudální šlechtu, a vybudovat moderní bur žoazní stát. Jednou z nejzávažnějších podmínek úspěšné revoluce bylo ře šení národnostní otázky a osvobození dosud porobených národů v rakouské

cím třídám oklestit volební reformu,

která byla uzákoněna koncem r. 1906. Oportunismus sociální demokracie, která nepočítala s revolučním svržením monarchie, se jasně projevil

v tom , že po dosažení volební reformy

monarchii. Úkoly buržoazní revoluce

nerozvíjela boj za další revoluční po-

v Rakousku byly značně náročné a komplikované národnostní otázkou. Záleželo proto nesmírně na tom, který z politických proudů v buržoazním táboře bude hegemonem revoluce a jaký podíl budou mít v revoluci

žadavky a soustředila se plně na parlamentní činnost. R. 1905 se aktivizovalo dělnické hnutí i v Uhersku a na

Slovensku . Ale protože zdejší dělnické hnutí bylo slabší a vedení soc. dem. propadlo oportunismu, nedosáhla děl nická třída v Uhrách a na Slovensku všeobecného volebního práva.

Literatura : V. Kopecký, Ruská revoluce 1905-1907 a její ohlas v našich zemích, vyd. 1955. J. Doležal, J. Be-

ránek , Ohlas první ruské revoluce v českých zemích , vyd. 1955. O. Kodedová, První ruská revoluce a její ohlas v českých zemích , vyd. 1955. Revoluce buržoazní v Rakousku

a v našich zemích v 1. 1848-1849. Koncem první poloviny 19. století dozrály i v rakouské feudální monar-

lidové masy .

Revoluce propukla počátkem března 1848 pod dojmem zpráv o revoluč ním vření ve Francii a Itálii. K prv

nímu vystoupení došlo v Praze, a to 11. března, ale téměř současně vzpla nula revoluce i v jiných částech mo

narchie a v sousedním Německu . Vý buch revoluce však zastihl jednotlivé země rakouské monarchie na nízkém

stupni ekonomicko - politického vý voje, což způsobovalo různý stupeň a tempo vyhraňováni jednotlivých

proudů a směrů revoluce. V té chvíli nesmírně záleželo na jednotném po

Re

718

stupu celého protifeudálního revo-

ještě posílilo německý vliv v Rakousku,

lučního tábora vedeného národními

postavila se proti tomuto spojení a byla

buržoaziemi. Vedoucí úloha připadla

pro zachování samostatné habsburské

rakouské buržoazii jako ekonomicky monarchie. V ní viděla účinnou hráz nejvyspělejší síle v Rakousku . Ta sáhla vlastních omezených cílů , od-

proti rozpínavosti německého vlivu i výhodnou možnost pro svou budoucí ekonomickou expanzi. V reakčním charakteru rakouského, státu spatřo

mítala vystoupit za sociální požadavky

vala také záruku proti sociálnímu

mas a usilovala o novou , buržoazní

hnutí mas, zvláště proletariátu. Osou

však už nebyla schopna plnit tento

úkol. Usilovala pouze o to , aby do-

nadvládu nad slovanskými porobe-

politického programu české buržoazie

nými národy.

bylo zachování habsburského Ra

I postaveníčeské buržoazie v revoluci bylo velmi složité. Jejím politickým

kouska, tzv . austroslavismus ( viz ). V duchu této koncepce zahájila česká

mluvčím se stali liberálové (viz ) vedení

buržoazie od samého počátku revo

Fr. Palackým , Fr. L. Riegrem , K. Havlíčkem aj . I ona vstoupila do re-

luce politiku krajně umírněnou a loajální. Druhým politickým proudem v revo

voluce, aby získala politickou moc

luci byli radikální demokraté (viz)

v českých zemích . Nechtěla se opřít o sociální vření českých lidových mas, ale naopak hledala spojence mezi tzv .

v čele s Karlem Sabinou , Em . Arnol

zemskou českou šlechtou, která měla

z české maloburžoazie a vyjadřovali

zájem na autonomním postavení čes-

základní požadavky rolnictva a částeč ně i proletariátu. Avšak ani oni ne měli jasno v hlavních úkolech revo

kých zemí. Neochota německé bur-

žoazie uznat práva slovanských národů na rovnoprávnost a strach z posílení konkurenčního tlaku německých vládnoucích tříd v budoucnosti odpuzo-

valy českou buržoazii od společného postupu s buržoazií německou v českých zemích a is buržoazií rakouskou.

dem , J. V. Fričem aj., kteří vyrůstali

luce, byli skupinou značně nesouro

dou a jejich radikálně demokratický program uzrával teprve v průběhu revolučních událostí. Ačkoli se radikální demokraté pokou

V důsledku tohoto konkurenčního

šeli vést revoluční hnutí v českých ze mích , stanuli nakonec v čele národní

zápasu mezi jednotlivými skupinami

ho hnutí liberálové. To se jasně proje

buržoazie v Rakousku vystoupila ná-

vilo už při schůzi pražského lidu ve

rodnostní otázka značně do popředí. Česká buržoazie velmi obratně vy-

na níž liberálové prosadili umírněnou

užívala zjitřené národnostní otázky

petici se skromnými požadavky pře

k odvrácení pozornosti českých lidových mas od řešení sociálních otázek a snažila se strhnout jejich vlastenecký

vážně státoprávního charakteru . Na léhavé sociální požadavky, zvláště pro letariátu a rolnictva, byly většinou opomenuty a program se hlásil jen

zápal pouze pro nacionální program . Protože se česká buržoazie stejně jako ostatní slovanská buržoazie obávala možného spojení Rakouska s rodícím se německým státem, což by bylo

Svatováclavských lázních 11. 3. 1848 ,

k všeobecně již uznávanému poža davku zrušení roboty za výkup. Cel kové politické zaměření liberálů a kon kurenční spory s německo - rakouskou

1 Re

719

buržoazii vedly je rychle do tábora reakce, po bok české šlechty a trůnu. V duchu austroslavistické koncepce

a Engels ostře kritizovali i šovinismus a pangermánské tendence německé buržoazie, která nedokázala vytyčit

odmítli již na jaře známým článkem Palackého ,,Psaní do Frankfurtu " spo-

demokratické řešení dalšího národního

lečný postup s buržoazií v Německu. Stali se též hlavními iniciátory slovanského sjezdu , který se pod praporem austroslavismu sešel v Praze počátkem června.

V létě 1848 vyvrcholilo v Praze sociálně politické hnutí mas v povstání pražského lidu proti habsburské reakci, představované pražským vojenským velitelem , císařským generálem Windischgrätzem (viz Cervnové po-

vstání r. 1848 v Praze). V ulicích vyrostly stovky barikád, na nichž pražský lid, dělnictvo i studenti za vedení radikálů po pět dní hrdinně hájili město . Odmítavý postoj liberálů byl jednou z vážných příčin porážky to-

hoto povstání. Po porážce povstání a potlačení radi-

vývoje slovanských národů , a značně tím posílila vliv kontrarevoluce na slovanské národy.

Po porážce červnového povstání na stoupila kontrarevoluce v Rakousku do ofenzívy, neboť sociálně politická hnuti lidových mas zůstala osamo cena ; liberální buržoazie je opustila. Revoluční Říšský sněm , který se sešel na podzim 1848 ve Vídni, byl již

převážně v rukou liberálů . Zásluhou hlasů i českých liberálních poslanců bylo zde 7.9. 1848 přijato rozhodnutí,

aby zrušení roboty, které bylo projed náváno na návrh levicového poslance Kudlicha ze Slezska, bylo provedeno

cestou výkupu. Po porážce povstání ve Vídni (viz Vídeňské povstání r. 1848 ) na podzim 1848 , vláda i trůn se cítily již natolik silné, že 7. 3. 1849

kálně demokratického směru podařilo

rozehnaly Říšský sněm , který pře

se liberálům postavit se do čela narodně politického hnutí v českých zemích a vtisknout mu základní rysy svého programu. Ze strachu před revolučním hnutím mas a před konku-

sídlil do Kroměříže, a vydaly velmi konzervativní ústavu , platnou jen do časně (viz Ústavy v Rakousko - Uher sku ). Rakousko se tak rychle vracelo znovu k absolutismu a nadvládě sta

rencí rakouské a německé buržoazie požádali přímo habsburský trůn a reakční feudální síly o podporu . Byli proto ostře odsouzeni Marxem a En-

rých reakčních sil. Součástí revoluce v Uhrách bylo i slo venské národně politické hnutí, v je hož čele stanula obrozenecká inteli

gelsem , kteří jako přími účastníci re-

gence, vedená L. Štúrem . Program

voluce v Německu velmi pozorně

slovenského národního hnuti byl ob

sledovali vývoj revoluce v rakouské

sažen v tzv . Žiadostech , vyhlášených

monarchii. Marx a Engels vysoce ocenili hrdinný boj revolučních si

na shromáždění slovenských vlastenců v Liptovském Mikuláši 11. 5. 1848.

v českých zemích za červnového po-

Obsahovaly nejen slovenské národ

vstání a jejich význam , ale odsoudili kontrarevoluční vývoj českých libe-

nostní požadavky a uznání Slováků jako národa, ale vytyčovaly i buržo

rálů a ostatní slovanské buržoazie, jež pro své sobecké zájmy strhli slovanské

azně demokratická hesla a některé so ciální požadavky rolnictva v oblasti agrární reformy. Žiadosti byly zá

národy na podporu reakce. Ale Marx

Re

720

kladní programovou platformou poodmítali národní hnutí slovanských

v Rakousku, a tím i v českých zemích. Znamenala však přesto rozhodující předěl mezi feudalismem a kapitalis mem , neboť zrušením roboty byly

národů a nedokázali vytyčit demokra-

odstraněny feudální výrobní vztahy

tický program národnostní federali-

v zemědělství, a tak byla proklestěna cesta k urychlenému vývoji kapitalis

krokových sil. Představitelé maďarské revoluce však

zace. Proto se vůdcové slovenského

národního hnutí orientovali na českou liberální buržoazii a v duchu austroslavismu také oni hledali pomoc u re-

akční vídeňské vlády. To zavedlo slovenské národní politické hnutí až k pokusům o přímé vojenské vystoupení proti maďarské revoluci za podpory vídeňského dvora (první slo-

mu v Rakousku. Ostatní základní

otázky revoluce však zůstaly nevyře

šeny. Také rolnická otázka byla zru šením roboty řešena jen částečně a masa rolnictva zůstala i nadále bez

půdy, v područí velkostatkářů. Po

tlačované národy v Rakousku dosud nedosáhly národní svobody, avšak

venská dobrovolnická výprava byla

myšlenka národní a politické svobody

v září 1848, druhá v prosinci a třetí symbolické akce, které měly přinutit

ve vědomí lidu se nyní stala pro další existenci monarchie trvalou hrozbou . Revoluce urychlila vývoj všech slo

uherskou revoluci k uznání sloven-

vanských národů v říši, uspíšila jejich

ských národně politických požadavků,

sblížení, třídní a politické vyzrávání.

v červnu 1849). Tyto v podstatě jen

však končily nezdarem . Kontrarevo-

Stala se významnou školou v politické

luční orientace slovenských politiků

výchově mas. Dělnická třída v otevře

na Vídeň odrazovala slovenský lid a

ných bojích nabyla významných zku šeností. Její společný boj se studenty

bez jeho pomoci byli jen málo významnou silou . Maďarská revoluce, která přes své omyly v národnostním programu byla nejintenzívnějším revolučním bojem v Rakousku a kterou

také vysoce ocenili Marx a Engels, přitahovala svým sociálním programem i slovenský lid. Tisíce Slováků bojovaly se zbraní v ruce po boku maďarské revoluční armády proti vi-

na pražských barikádách se stal vý znamnou součástí našich revolučních

pokrokových tradic. Literatura: Přehled čs. dějin II ( 1848 až 1918), díl 1 , vyd. 1960. Jan Šverma, Vybrané spisy (Rok 1848 v Čechách ), vyd. 1955. I. I. Udalcov, Z dějin

národních a politických bojů v Če chách roku 1848 , čes. vyd. 1954.

deňské reakci. Poslední fází revoluce

v Rakousku byla porážka maďarské revoluce v bitvě u Világose v létě

Revoluční gardy - bojové sku piny, které vznikly při Pražském po

1849 za podpory ruských carských

vstání r. 1945 (viz ). Rozhodující bojo

vojsk. V Rakousku byl poté na řadu

vou silou tohoto lidového ozbrojeného

let znovu obnoven absolutismus a

boje byli barikádníci, kteří ustavovali

vláda feudálních sil. Buržoazní revoluce 1848-1849 ne-

revoluční gardy a sami si vybírali své velitele. Revoluční garda vznikla ob

splnila své historické poslání. Její po-

vykle u své barikády, pouze někdy se

rážka značně ovlivnila a komplikovala

vytvářely větší celky. V některých

další ekonomický i politický vývoj

závodech a při některých národních

721

výborech se revoluční gardy staly za

Re

a kontrole hospodářství a na správě

květnového povstání vojenskou orga

celé společnosti.

nizací dělníků . Obdobné organizace

ROH není organizací státní. Je to

lidové ozbrojené moci vznikly za Slovenského národního povstání a při osvobozování Slovenska ; říkalo se

organizace výchovná, kde na základě budovatelské práce a vlastních zkuše ností se pracující oproštují od starých

jim občanské milice (viz též Rudé

návyků a předsudků a stávají se uvě

gardy ). Byly zrušeny výnosem min .

domělými budovateli nového spole

vnitra 6. 6. 1945 (viz dále Závodní stráž). Literatura: K. Bartošek , Pražské povstání, vyd. 1960.

čenského řádu. V tomto smyslu plní

Revoluční národní shromáždění - viz Národní shromážděni Re-

publiky československé ( 1918–1939 )

odbory svou odpovědnou úlohu školy komunismu. ROH je aktivním členem Světové odborové federace (viz ). V du chu zásad proletářského internaciona lismu bojuje za akční jednotu meziná rodního dělnického hnutí, za práva pra cujících všech zemí, za trvalý mír, de

mokracii a socialismus na celém světě. Revoluční odborové hnutí

ROH vzniklo v národní a demokra

největší společenská masová organi-

tické revoluci v květnu 1945 jako

zace vládnoucí, dělnické třídy v ČSSR.

výsledek dlouholetých zápasů KSČ a

Sdružuje na podkladě dobrovolnosti

Rudých odborů (viz). ' Navazujíc na

dělníky a ostatní zaměstnance bez rozdílu povolání, bez rozdílu politické

boje za jednotu dělnické třídy v před mnichovské republice, připravovala

příslušnosti, národnosti, náboženství,

strana již v letech okupace podmínky

rasy a pohlaví. ROH rozvíjí svou

je získáyat masy pracujících k aktivní účasti v socialistické výstavbě, pečo-

pro vytvoření jednotných odborů. Za Slovenského národního povstání (viz) se konference závodních výborů a důvěr nických sborů v Podbrezové ( viz ), ko naná 15. října 1944, plně postavila

vat o uspokojování hmotných a kulturních zájmů pracujících, upevňovat

vek sjednocení čs. odborového hnutí,

činnost pod vedením Komunistické strany Ceskoslovenska. Posláním ROH

za program KSČ a vyhlásila požada

jednotu dělnické třídy a její svazek

jež se mělo stát důležitou zbraní děl

s rolnictvem i ostatními pracujícími,

nické třídy v boji za socialismus..

vychovávat odboráře v duchu socia-

1. května 1945 se konalo v Praze ile

lismu a ' komunismu. ROH usiluje v rámci Národní fronty (viz ) o upevňování a rozvoj socialistického stát-

gálně p.vní plenární zasedání Ústřed

ního zřízení. V těsné spolupráci s ná-

budování závodních rad (viz) ve všech

rodními výbory a ostatními orgány vládní a výkonné moci řeší všechny hospodářské, sociální a kulturní otázky pracujících. Spolu s vedeními závodů

bozovaných Sovětskou armádou bylo výrazem bojové jednoty dělnické třídy

ní rady odborů jako centrály příští jednotné odborové organizace. Rychlé částech Československa postupně osvo

vedené komunistickou stranou . Na zá

podchycuje a usměrňuje pracovní ini- kladě této jednoty se vytvořilo spon ciativu dělníků a zaměstnanců a zabezpečuje jejich aktivní účast na řízení

tánní vůlí všech pracujících Revoluční odborové hnutí.

722

Re

ROH sehrálo velmi důležitou roli při upevňování lidově demokratického řádu. KSČ si od počátku uvědomo-

vala význam odborů v boji za upevnění a rozšíření moci dělnické třídy. Pro práci v odborech uvolnila svoje zkušené odborové pracovníky v čele s Antonínem Zápotockým , který se

stal předsedou ÚRO. KSČ věnovala velkou pozornost tomu, aby se její funkcionáři a členové aktivně účast-

sledně centralizováno, zřízeny vše odborové orgány, krajské a okresní

odborové rady. ROH sdružovalo k 31 . 12. 1946 celkem 1 878 335 členů a

prostřednictvím závodních rad půso bilo na převážnou většinu pracujících. Zákon o jednotné odborové organi

zaci z roku 1946 zabezpečil ROH i právně jeho významné postavení v lidově demokratickém státě a v Ná rodní frontě.

cující k odstraňování škod způsobených válkou a k rychlé obnově celého hospodářství. ROH seskupilo kolem

ROH vedlo pracující k plnění dvou letého hospodářského plánu ( viz), pečo valo o jejich potřeby a podporovalo boj KSC proti buržoazii a pravico vým socialistům . Odbory rozvíjely pracovní soutěžení v závodech, v pr

strany nejširší masy dělnické třídy v boji za znárodnění klíčového prů-

vém období organizovaly jako první formu soutěžení národní soutěž, zá

myslu a peněžnictví. Období výstavby jednotných odborů, zvláště zakládání odborových skupin

borech vystupovaly jednotně proti politice buržoazie směřující k ochro

v závodech podle jednotlivých výrob-

mení hospodářství a k obnově kapita

ních odvětví, bylo zakončeno první celostátní konferencí ROH ( 11.-13. 1 . 1946) a I. všeodborovým sjezdem ,

hodujícím boji s buržoazií v únoru 1948 byly odbory nejpevnější oporou

nili budování odborových organizací a práce v závodních radách . Hned po osvobození mobilizovaly odbory pra-

jenž byl svolán na 19. -22. 4. 1946. Sjezd se konal ve znamení hesla ,,Bojem a prací k vítězství socialismu “, které vyjadřovalo úlohu odborů při plnění linie na přerůstání národní a demokratické revoluce, vytyčené VIII.

sjezdem KSČ ( 1946 ). Odbory musely jednak plnit své nové úkoly při rozvoji hospodářství země, jednak i nadále hájit dělnické zájmy proti re-

sluhou dobré práce komunistů v od

listického zřízení v republice. V roz

KSC . Sjezd závodnich rad ( viz) a od

borových skupin 22. 2. a jednohodi nová generální stávka 24. 2. 1948 ( viz ) prokázaly, že celá dělnická třída a

všechen pracující lid stojí pevně za KSČ v boji za socialismus. Únorové vítězství dělnické třídy upevnilo jed notu odborů, kterou se v letech 1945

až 1948 buržoazie a pravicoví socia listé pokoušeli rozbít. Velká většina

akčním silám buržoazie.

všech dělníků a zaměstnanců vstou

I. všeodborový sjezd definitivně slou-

čil české a slovenské odbory v jednot-

pila do odborové organizace. ROH mělo k 31. 12. 1948 již 3072 956

ném ROH (slovenské odbory tvořily do té doby samostatný organizační celek řízený Ústredím slovenských

členů. Odbory jako organizace vlád noucí, dělnické třídy sestaly mocným nástrojem budování socialistické spo

odborových sväzov).

lečnosti.

Aby odbory

mohly lépe čelit útokům na svou jednotu, bylo řízení odborové práce dů-

II. všeodborový sjezd, který se konal 11.-15. 12. 1949, konkretizoval gene

Re

723

rální linii IX. sjezdu KSČ pro čin- kvalitativní vzestup socialistického nost ROH . Odborovým organizacím soutěžení. Odborům jsou svěřovány především uložil: mobilizovat pracu- funkce, které dříve plnily státní or jící k plnění prvního pětiletého plánu rozvíjením socialistického soutěžení,

gány. ROH vybudovalo rozsáhlou sít

organizovat výrobní porady, přistou-

vzalo do vlastní správy podstatnou

pit k uzavírání kolektivních smluv, zavádět pořádek v oblasti mezd, převzít péči o ochranu zdraví a bezpeč-

část národního pojištění, bezpečnostní dozor, byl posílen jeho vliv na pro

vádění mzdové politiky atd .

nost práce, zvyšovat počet zaměstnaných žen v hospodářství, budovat zá-

V souvislosti s nejdůležitějšími otáz kami socialistické výstavby zabývá se

vodní kluby jako společenská a kulturně výchovná střediska, zvýšit cel-

KSČ soustavně rozvojem odborové činnosti a vede komunisty v odborech,

sociálních a kulturních zařízení, pře

kově úlohu odborů při socialistické

aby prohlubovali výchovné působení

výchově pracujících. Ve shodě s po-

na masy pracujících .

žadavky na prohloubení vnitroodbo-

R. 1956 se nejvyšší orgány strany několikrát podrobně zabývaly odbo

rové demokracie učinil sjezd první

kroky k odbourání dřívější tuhé centralizace a k posílení pravomoci odbo-

rovým hnutím . Plenární zasedání ÚV

rových svazů. III. všeodborový sjezd ve dnech 19. až 22. 5. 1955 projednal závěry X.

„ O úkolech odborů při budování soci

alismu v naší vlasti“, v němž jsou rozpracovány závěry z celostátní kon

KSČ přijalo 27. 9. 1956 usnesení

sjezdu KSČ a zaměřil práci odboro-

ference KSČ z června 1956.

vých organizací na překonání nedostatků, které bránily plnému roz-

Péče strany o odborové hnutí se pro

vinutí úlohy odborů jako školy komunismu. ROH sdružovalo tehdy již

podílem na příznivých výsledcích při plnění druhé pětiletky. IV. všeodborový sjezd, který se konal

3 647 000 pracujících . V průběhu roku 1956 se pod vlivem

jevila zvýšením aktivity ROH a jeho

13.-17. 5. 1959, mohl již konstatovat,

XX. sjezdu KSSS celkově zvýšila aktivita ROH . V souvislosti s velikým

že od r. 1956 se v odborech ve větším

významem dobrovolných společen-

účasti pracujících na řízení výroby, že

rozsahu rozvíjejí nejrůznější formy

ských organizací nestátního typu, ze-

odbory stále úspěšněji plní svou úlohu

jména odborů, vytyčila KSČ zá-

školy komunismu. KSČ vede odbory

kladní linii, jak oživit jejich činnost tak , aby se staly účinnějším nástrojem

k tomu, aby důsledně uplatňovaly svou rozsáhlou pravomoc , jež se s postupu jící výstavbou socialismu dále rozšiřuje a stává se významným prvkem pře chodu socialistické státnosti v komu

socialistické demokracie a aby se jejich prostřednictvím mohla všestranně uplatnit iniciativa a účast

pracujících na řízení hospodářství a správě státu. Úloha ROH za rozvíjející se výstavby socialismu nadále roste. Odbory za-

bezpečují rozvoj nových forem práce, zasloužily se zejména o masovost a

nistickou samosprávu. Tato zákonitá tendence vývoje socialistické společ nosti je vyjádřena i v nové ústavě ČSSR, která zakotvuje důležitou úlohu

odborů v naší společnosti. ROH do sáhlor. 1960 více než4,5 miliónu členů .

Re

724

V době, kdy socialismus v naší zeminých XII. sjezdem KSČ ( viz) a na zvítězil, stojí před ROH úkoly vyplý- upevňování míru a mezinárodní soli vající z plánu rozvoje vyspělé socia- darity pracujících. listické společnosti a zz přechodu ROH je budováno na základě demo k budování komunismu. Proto ROH organizuje socialistické soutěžení a hnutí brigád socialistické práce, účastní se plánování a regulování mezd

kratického centralismu, všechny or

gány od nejnižších k nejvyšším jsou voleny členstvem a za svou činnost

a platů a dbá o důsledné dodržování

jsou mu odpovědny. ROH je organi zováno podle výrobní zásady.

socialistických zásad odměňování, po-

Soustřeďuje tyto odborové svazy:

máhá dělníkům a zaměstnancům zvyšovat jejich odbornou kvalifikaci, na-

1. Odborový svaz zaměstnanců v hor

nictví a v energetice

pomáhá zlepšovatelskému hnutí a

2. Odborový svaz zaměstnanců hut

technickému rozvoji průmyslu , uza-

ního průmyslu a rudných dolů 3. Odborový svaz zaměstnanců stro

vírá se správami závodů kolektivní smlouvy a společně s hospodářskými

orgány zajišťuje jejich plnění, kontroluje stav ochrany a bezpečnosti

práce v závodech, účastní se rozhodování pracovních sporů, spravuje ne-

jírenství

4. Odborový svaz zaměstnancůvche mickém průmyslu

5. Odborový svaz zaměstnanců ve stavebním průmyslu

mocenské pojištění, účastní se provádění důchodového zabezpečení, usiluje o lepší organizaci zdravotní péče o pracující, spravuje a buduje zota-

6. Odborový svaz zaměstnanců do

vovny a sanatoria pro pracující, orga-

8. Odborový svaz zaměstnanců spo

nizuje masovou kontrolu a účast

pracujících při plnění plánu výstavby

bytů, účastní se přidělování bytů v zá-

pravy a spojů

7. Odborový svaz zaměstnanců ze mědělství a lesního hospodářství třebního průmyslu

9. Odborový svaz zaměstnanců po travinářského průmyslu

vodních domech , spravuje závodní

10. Odborový svaz zaměstnanců stát

jídelny, organizuje masovou kulturní

ních orgánů a místního hospo dářství 11. Odborový svaz zaměstnanců ob

a politickovýchovnou práci mezi dělníky a zaměstnanci a jejich rodinnými

příslušníky, zřizuje domy kultury, kluby, knihovny a jiná kulturní, výchovná i sportovní zařízení, pečuje o výchovu a odborný růst pracující mládeže, dbá o zlepšování pracovních

chodu

12. Odborový svaz zaměstnanců ve zdravotnictví

13. Odborový svaz zaměstnanců škol ství a kultury

a sociálních podmínek žen, jedná

Nejvyšším orgánem základní organi

jménem dělníků a ostatních zaměst-

zace ROH je členská schůze, nejvyš

nanců se státními a veřejnými orgány

ším orgánem celého odborového svazu je sjezd odborového svazu . Členská

v otázkách pracovních , sociálních a kulturních .

schůze, konference a sjezd odboro

V. všeodborový sjezd, který se konal 15. - 19. 5. 1963, projednal rovněž

vého svazu volí příslušný výbor: di lenský, závodní, místní, okresní, kraj

účast ROH na plnění úkolů vytyče-

ský (event. oblastní) a ústřední výbor

725

Re

odborového svazu, který řídí veške-

proletářská revoluce ještě obecně

rou běžnou práci svazu . Pro usměrňování všech odborových

možná. Obecné podmínky socialis tické revoluce dozrály s přechodem

orgánů a organizací k hlavním úkolům rozvoje socialistické společnosti jsou

kapitalismu do stadia imperialismu, do stadia zahnívání a odumirání, a to

voleny územní orgány ROH: okresní

ve všech vyspělejších kapitalistických

a krajské odborové rady, které podle

zemích tvořících základ a páteř svě

usnesení vyšších odborových orgánů a pod vedením příslušných orgánů

tového systému kapitalismu. Nej příznivější obecné objektivní pod

KSČ získávají pracující k aktivní účasti na politickém , hospodářském

mínky pro zahájení revoluce se vy tvářely v nejslabším článku tohoto

a kulturním životě v okrese nebo

systému, v Rusku, s prohnilým car ským režimem , se spoustou feudál ních přežitků a současně už s po měrně silnou a vyspělou dělnickou

v kraji.

Při jednotlivých odborových orgánech se zřizují podle potřeby pomocné komise ..

Vrcholným orgánem na Slovensku je slovenská všeodborová konference, která volí Slovenskou odborovou radu

třídou . Vzhledem k hospodářské za ostalosti země bylo zde ovšem obtíž nější dovést revoluci do socialistic

kého konce. Ve vyspělých kapitalis

jako územní odborový orgán pro řízení odborové činnosti na Slovensku. Nejvyšším orgánem ROH je všeodborový sjezd, který se svolává nejméně

tických zemích (USA, Anglie, Fran

jednou za 4 roky. Sjezd volí Ústřední radu odborů a revizní komisi. Ústřed-

jejich buržoazie zkušená atd., zato však vítězství socialistických výrob

ní rada odborů řídí činnost ROH mezi

ních vztahů bude snazší, protože bude pro ně připravena půda mohutně roz vinutými výrobními silami. Ani všech

všeodborovými sjezdy. Ústřední rada

odborů volí pro řízení práce ROH mezi plenárními zasedáními

ÚRO

předsednictvo a pro řízení běžné práce organizační a výkonné povahy sekretariát. Vlastní náplň činnosti a způsob organizačního života ROH určují stanovy, které schvaluje všeodborový sjezd .

cie, příp. i Německo ) bylo naproti tomu obtížnější revoluci zahájit, ne boť jejich vlády byly dosti pevné,

ny tyto základní objektivní podmínky však ještě nestačily a nestačí k usku tečnění revoluce. Revoluční situaci vytvořila např. první

světová válka. To byla obecná revoluč

ní situace, jež přerůstá v bezprostřední tehdy, když , ...všechny nám nepřá telské třídní síly byly dostatečnou

Revoluční situace - souhrn pod

měrou uvedeny ve zmatek , dostatečně

mínek , které bezprostředně umožňují, usnadňují a současně samy vyžadují provedení revoluce. Základním předpokladem revoluce je, aby dozrály základní objektivní podmínky jejího

se navzájem porvaly, sdostatek vyčer paly bojem přesahujícím jejich síly" ,

provedení. Např. v situaci, kdy se kapitalismus vyvíjel vzestupně, kdy měl možnosti dalšího rozvoje, nebyla

když , ...všechny kolísající, nejisté, nestálé střední živly

- tj. drobná

buržoazie, maloburžoazní demokracie na rozdíl od buržoazie

se už dosta

tečně před lidem demaskovaly, do

statečně se zkompromitovaly svým

Re

726

bankrotem v praxi“, když „ ... V proletariátu vznikla a mocně se vzmáhala

masy uchvacující touha podepřít nejráznější, obětavé a odvážné revoluční

průkopník socialismu v Jilemnici) v českých zemich (viz ). Povoláním

válce ve fašismem porobených ze-

tkalcovský dělník . Od dvanácti let pracoval v továrně, účastnil se práce v dělnickém hnutí a při uvědomování dělnictva. Pro svou politickou činnost byl často bez zaměstnání a perzekvo

mích.

ván . Od 90. let žil v ústraní v Semi

akce proti buržoazii “. (Lenin .) Takové podmínky vznikly např. v Rusku a v řadě dalších zemí na konci první světové války nebo v druhé světové

Revoluční situace, obecná i bezpro-

lech. Po Velké říjnové socialistické

střední, zahrnuje na prvním místě objektivní podmínky. Pro zdar revo-

revoluci se nadšeně hlásil k jejím

luce je ale třeba, aby k objektivním

podmínkám přistoupily ještě pod 1

Rezler Josef (nar. 25. 10. 1855 v Košťálově u Jilemnice, zemř. r. 1920

uvědomělost a mínky subjektivní revoluční strana schopná vést masy do revolučního střetnutí, umění obratně manévrovat a využít vhodné situ-

idejím. Napsal cenné vzpomínky Ze života průkopníků sociální demo kracie. Ripka Hubert PhDr. (nar. 26. 7. 1895 v Kobeřicích u Slavkova na Mo

ravě, zemř. 7. 1. 1958 v Londýně) český buržoazní novinář, politik , jeden

ace apod. Jak ukazují dosavadní zkušenosti z průběhu socialistických revoluci, je subjektivní činitel v procesu

z organizátorů protilidového puče r.

revoluce rozhodujícím činitelem vi-

„ Národní osvobozeni" , několik let

tězného provedení a dovršení revo-

řídil legionářský časopis „ Přerod “ a

1948. R. 1925 se stal redaktorem čas.

luce. Vedle vnitřních podmínek je

„ Demokratickýstřed", od r. 1930 pů

ještě třeba příznivých podmínek vnějších. Např. v Itálii, ve Francii, v Belgii, v Řecku i jinde byly na konci druhé světové války vnitřní podmínky pro růst vedoucí role proletariátu a komunistických stran . Obsazením těchto zemí vojsky západních impe-

sobil v redakci „ Lidových novin “ . Za druhé světové války žil v emigraci v Anglii, byl členem čs. emigrantské vlády. V 1. 1945-1948 byl ministrem zahraničního obchodu za Čs. národně socialistickou stranu (viz ). Po nezdaře ném protilidovém puči v únoru 1948

rialistů však tyto podmínky a v nich obsažená revoluční situace zase zmi-

uprchl za hranice, kde se účastnil protičeskoslovenských akcí.

zely. Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 10, čes. vyd . 1954 ( Současná situace Ruska a taktika dělnické strany;

„ Robotnícke noviny" - slovenský orgán sociálně demokratické strany v Uhersku. První číslo vyšlo 1. 5.

Ruská revoluce a úkoly proletariátu ); sv. 11, čes. vyd. 1956 (V předvečer);

1909. Byly pokračováním „ Sloven ských robotníckych novin “ (viz ). Vy

sv. 21 , čes. vyd. 1957 ( Socialismus a válka; Oportunismus a krach II. in-

cházely jako týdeník , který měl za cíl

ternacionály) ; sv. 31, čes. vyd. 1955

její sociální, jazyková a národní práva.

(Dětská nemoc , levičáctví“ v komunismu).

Pod vlivem oportunistických chyb ve doucích činitelů uherské soc. dem .

učit slovenskou chudinu bojovat za

Ro

727

strany a hlavně též vlivem představi-

Rodobrana znovu veřejně vystoupila

telů slovenské buržoazie na tehdejší

pod záminkou, že v ČSR existuje ne

vedení slovenského dělnického hnutí objevovaly se často na stránkách tohoto

bezpečí levicového puče. Tehdy také Rodobrana navázala spojení s českými

časopisu buržoazně nacionalistické názory . Vydávání časopisu bylo přerušeno od října 1915 do ledna 1916

fašistickými organizacemi. V létě 1926 začala vydávat svůj vlastní časopis,

redaktor byl pravicový soc. dem .

který hlásal potřebu „ očisty Slovenska od proletarismu a komunismu“ a ve řejně vychvaloval italský fašismus.

Emanuel Lehocký, kterého vystřídal od r . 1911 do r. 1916 Štefan Priekopa

Členové Rodobrany pocházeli z re akčních úřednických kruhů, byli to

a potom Ján Pocisk . Od června 1916

lidé ovlivnění náboženskou a nacio

byl odp. redaktorem opět E. Lehocký. Na pomoc tomuto časopisu byl Česko-

nalistickou ideologií. Rodobrana byla vybudována vojenským způsobem ;

a od března 1917 do října 1917. Odp.

slovanskou soc . dem. stranou dělnic-

její členové skládali přísahu, byli uni

kou vyslán do Bratislavy Edmund Borek . Po celou dobu předmn. ČSR až do října 1938 vycházely „ Robotnícke noviny" jako orgán reformis-

formovaní a měli vlastní prapor. V čele stál krajský velitel, který pod

tické čs. soc. dem. na Slovensku a

desatero ; Tuka pro ně vydal Rodo branský katechismus, který luďáčtí

sloužily k dezorientaci slovenského pracujícího lidu v duchu sociáldemokratismu.

léhal ústřednímu direktoriu . Hlavním

velitelem byl Vojtech Tuka. Měli své klerofašisté nazývali ,,breviářem zdra vého slovenského nacionalismu“ . Po

dle vzoru italských fašistů pořádali Rodobrana – nacionalistická polovojenská organizace ludáků v předmn.

ČSR. Vznikla začátkem r. 1923 z iniciativy luďáckých vůdců, především Vojtecha Tuky, jako jejich „ budoucí

také vojenská cvičení. R. 1929 – po

uvěznění Tuky pro protistátní a vy zvědačskou činnost – přestala Rodo brana veřejně existovat. V létě 1938 se stala jádrem fašistické teroristické

revoluční vojsko " . Ludáci maskovali

organizace Hlinkova garda (viz ).

poslání Rodobrany prohlašováním , že jde o orgán pořadatelů na shromážděních, poradách a slavnostech “, ale pravým cílem této organizace bylo se zbraní v ruce v budoucnu pomáhat

Literatura : I. Stanek , Zrada a pád,

při rozbití ČSR . Tuka chtěl za její pomoci připravit

reakční povstání na Slovensku ; radil se o tom ve Varšavě, Vidni, Římě i se stoupenci Hitlera v Berlíně, kteří mu

čes. vyd. 1958. J. Kramer, Iredenta a separatizmus v slovenskej politike, 1919 až 1938, slov. vyd. 1957. ROH

viz Revoluční odborové

hnutí ROI – viz Rudá odborová interna cionála

přislíbili pomoci zbraněmi i penězi. Ministerstvo s plnou mocí pro správu

Rok stranického školení. IX.

Slovenska sice v létě 1923 tuto orga-

sjezd KSČ ( 1949) schválil návrh na

nizaci rozpustilo, ale r. 1926 za souhlasu buržoazní československé vlády

jehož cílem je neustálé zvyšování

zavedení Roku stranického školení,

728

Ro

ideologické úrovně všech členů a kan-

z toho 1 126 000 příslušníků KSČ.

didátů strany. 21. září 1949 uveřejnilo

Do základních kroužků současné poli

„Rudé

předsed předsed-

tiky strany bylo zařazeno 8 % všech

nictva ÚV KSČ , které ukládalo všem

účastníků RSS , do různých typů kroužků 71,7 % a do vyšších útvarů 20,3 %. Stranické školení v l. 1959 až

právo“

usnesení

členům a kandidátům strany zvlád-

nout určité marxisticko -leninské znalosti, aby mohli úspěšně plnit své

1960 bylo zaměřeno hlavně na pro

úkoly při výstavbě socialismu. Rok vzniku několik základních útvarů,

hlubování ekonomických znalostí ko munistů a bezpartijních ; 42,3 % všech zařazených studovalo v ekonomických

stranického školení má od svého

např. základní kroužky současné poli-

útvarech, které byly diferencovány na

tiky, kroužky dějin KSČ, večerní ško-

základní hospodářské otázky našeho

ly. Jeho vyspělejší účastníci studují

průmyslu, zemědělství a ostatních od-,

samostatně různé disciplíny, např.

větví. 13,2 % účastníků RSS studo

mezinárodní vztahy, ekonomii, marxistickou filosofii apod. Náplň studia v jednotlivých útvarech je usměrňo-

valo dějiny KSČ ; základy marxismu

vána usnesením ÚV KSČ při zahájení každého roku stranického školení. Kromě pravidelné náplně se studují dokumenty celostátního významu

nebo dokumenty vztahující se k problémům mezinárodního dělnického

hnutí. Na pomoc studujícím v RSS byly zřízeny r. 1949 poradny a stu-

leninismu, dialektický a historický

materialismus 14,8 % ; mezinárodní politiku 5,4 % . Spojení tematiky stra nického školení s řešením současných úkolů a problémů v naší zemi a ros toucí potřeby politického vzdělání

u širokých mas obyvatelstva měly vliv na další zvýšení zájmu komunistů a bezpartijních o politické vzdělání. Od roku 1962 se systém stranického

dovny marxismu -leninismu při okres-

školení dále rozšiřuje a zdokonaluje.

ních a krajských výborech strany a při velkých závodních organizacích, které pečují o výchovu propagandistů , zajišťují doplňkové přednášky a semináře apod. Průběh RSS je

Jeho zkvalitnění se především proje vuje ve větší rozmanitosti forem

politického studia tak , aby odpoví

daly různým skupinám posluchačů.

příští RSŠ v rámci působnosti kaž-

(Opředcházejících etapách stranického školení viz Stranické školení v předmn. ČSR ; Dny komunistické výchovy .) Literatura: Usnesení a dokumenty

dého stranického výboru. Z usnesení ÚV KSČ z 20. 4. 1960 o průběhu a

ÚV KSČ.- Od XI. sjezdu do celo státní konference 1960, vyd. 1960.

kontrolován a hodnocen ; z výsledků hodnocení jsou pak činěny závěry pro

zkušenostech ze stranického školení

1959-1960 vyplývá, že dobrých vý

Rolnická internacionála (Krest

sledků ve stranickém školení bylo

interna) – mezir.árodní revoluční rol

dosaženo hlavně proto, že program

nická organizace. Byla založena na první mezinárodní rolnické konferen

RSS stále důsledněji vycházel z po-

třeb politiky strany, opíral se o usnesení sjezdů, konferencí strany a plenárních zasedání ÚV KSČ. Do RSS bylo zařazeno 1 643 000 účastníků,

ci, která se konala v říjnu 1923 v Mosk vě. Tato konference, které se zúčast

nilo 157 delegátů z řady zemí, zvolila Mezinárodní rolnickou radu, určila

Ro

729

hnutí a zdůraznila nutnost svazku děl-

směr boje revolučního rolnického

Cambel, KSČ a rolnícka otázka na Slovensku ( 1921-1960), slov. vyd.

níků a rolníků. Internacionála revo-

1961 .

lučních rolníků vydávala i svůj časo pis. Zpočátku pod názvem „ Rolnická

internacionála “ , záhy jej však nahra-

Rolnická otázka a KSČ. Učení o svazku dělnické třídy s rolnictvem

dila časopisem „ Mezinárodní rolnický je význačnou součástí teorie marxis korespondent". Mezinárodní rolnická rada zřídila ke studiu agrární a rol-

nické otázky Mezinárodní agrární

mu -leninismu. Marxisticko -leninská teorie uči - a zkušenosti zemí, kde se

dával od r. 1927 časopis „ Agrární problémy“. Kominterna a její sekce

již buduje socialismus, to potvrzují ‫و‬ -, že k úspěšnému zápasu za svržení bur žoazie potřebuje dělnická třída najít spojence v ostatních pracujících vrst

podporovaly činnost Rolnické inter-

vách , především v pracujících vrstvách

ústav se sídlem v Moskvě. Ústav vy-

nacionály. V listopadu 1927 se v Mosk- zemědělského obyvatelstva. K pra vě konala další mezinárodní rolnická cujícím a vykořisťovaným vrstvám konference. Svolalo ji presidium Rol- vesnice patří základní masa rolnického nické internacionály (Mezinárodní rol- obyvatelstva, kterou tvoří zemědělští

nické rady). Činnost Rolnické inter-

dělníci, poloproletáři neboli parceloví

nacionály narážela ve většině zemí na rolníci, malorolníci a střední rolníci. značné obtíže a překážky, přesto . V procesu boje za provedení socialis v mnoha zemích byla vytvořena síť

tické revoluce je vedoucí silou pracu

rolnických výborů, které působily

jících mas dělnická třída. Získání ves

v revolučním duchu. V březnu 1930 se konal v Berlíně za účasti delegátů

nických pracujících pro společný boj s proletariátem za vedoucí úlohy pro

z 18 zemí evropský rolnický kongres. Byla na něm vypracována platforma

letariátu je obsahem marxisticko - le

boje pracujících rolníků a zvolen

třídy s pracujícím rolnictvem . Některé

ninského učení o svazku dělnické

Evropský rolnický výbor. Spolu s Rol-

základní principy tohoto učení vypra

nickou internacionálou měl tento výbor významnou úlohu při organizo-

coval ve svých dílech B. Engels. Dále bylo toto učení hluboce rozvedeno a

vání revolučních rolníků v meziná-

propracováno v díle V. I. Lenina. V boji za získání pracujících vrstev

rodním měřítku. Zástupci těchto organizací se zúčastnili i mezinárodních

vesnice sráží se dělnická třída s bur

protifašistických a protiválečných sjezdů a konferenci ve 30. letech. Mezi čelné představitele Rolnické in-

žoazií, jejímž eminentním zájmem je

ternacionály patřil bulharský komu-

jednak velcí sedláci (kulaci) a jednak

nista Vasil Kolarov. Od r. 1928 až do

statkáři. Úkolem dělnické třídy je

udržet vesnici ve svém područí. Bur žoazní vrstvy na vesnici představují

rozpuštění Rolnické internacionály

zbavit vykořisťovatelské vrstvy jejich

1. 1939 byl předsedou jejího výkon-

politického a postupně i ekonomického

ného výboru. Rovněž vykonával funk-

vlivu na vesnici. Rolnická otázka v Rakousko

ci ředitele Mezinárodního agrárního ústavu ,

Literatura : V. Plevza, L. Vébr, S. 48 Příruční slovník

Uhersku a sociální demokra cie. Rolnická otázka byla jednou z nej

Ro

730

palčivějších otázek habsburské říše. Zde se plně promítaly důsledky ne-

nické otázky. Zřeknutí se revolučního boje o moc vedlo k podceňování otá

dokončené buržoazně dem. revoluce

zek spojenců dělnické třídy. Zájem sociální demokracie o vesnici vzrostl teprve po zavedení všeobecného hlaso vacího práva r. 1907, ale ani v této

( viz Revoluce buržoazni v Rakousku a o našich zemích v l. 1848-1849). Vývoj

kapitalismu v zemědělství v RakouskoUhersku šel tzv. pruskou cestou. Nejmarkantnějším projevem pozůstatků feudalismu na vesnici byly velkostat-

době nepřistupovala soc. dem . k rol nické otázce z hlediska revoluce, ale pouze z potřeb voleb . Nevytyčila

kářské latifundie ( viz) rakouské a uher-

požadavek vyvlastnění velkostatkářské

ské šlechty. V Rakousku šlechtické velkostatky zabíraly 33 % a v Uher-

půdy a její odevzdání pracujícímu rol nictvu , ale pouze takové požadavky,

sku 45 % veškeré zemědělské půdy. Většina venkovského obyvatelstva

jako bylo snížení pachtovného, pojiš tění apod., tedy požadavky, které se

byla zbavena půdy. Zbídačované rolnictvo, na něž tvrdě doléhaly národnostní útisk a nedostatek demokratických svobod , pomáhalo vytvářet ar-

nijak nelišily od požadavků buržoaz

ních stran a které se nemohly stát podkladem pro upevňování dělnicko rolnického svazku . Obdobné stano

mádu nezaměstnaných a v masovém

visko zaujal IX. sjezd Českoslovanské

měřítku se vystěhovávalo. Objektivní

soc. dem . strany r . 1909. Reformistický postoj zaujala soc. dem . i k rostoucímu

podmínky v Rakousko -Uhersku byly zvlášť výhodné pro upevnění dělnicko - rolnického svazku v boji za

hnutí zemědělského proletariátu. Čin

uskutečnění požadavků buržoazně de-

nost odborového svazu zemědělského dělnictva, založeného sociální demo

mokratické revoluce. Úspěšné kroky

kracií r. 1907, byla zaměřena jen na

v tomto směru uskutečnili průkopníci

prosazování dílčích hospodářských

socialismu (viz ). Nejvýznamnějším do-

požadavků.

kumentem o jejich postoji k rolnické

Rolnické

otázce byla brožura A. Rambouska

v předmn. ČSR. Politické hnutí pra

Upřímné slovo našemu rolnictvu a

řemeslnictvu. V dalším svém vývoji

cujících rolníků - domkářů, malých a středních rolníků – v předmn. ČSR

však propadla sociální demokracie sektářskému podceňování rolnictva jako spojence. Neviděla důsledky třídní diferenciace vesnice a povin-

bylo dlouhou dobu, po celá 20. léta, poznamenáno takřka výhradním ideo logickým a politickým vlivem vedoucí politické strany české agrární velko

nost dělnické třídy pomoci drobnému

buržoazie - Republikánské strany ze mědělského a malorolnického lidu

rolnictvu. Rolnické hnutí se proto za-

revoluční

hnutí

čalo vyvíjet mimo její vliv. Například

( viz Agrární strana). Částečně se na

v Uhrách koncem minulého století

tomto vlivu v rolnických masách podí

vzniklo hnutí tzv . agrárního socialismu ( viz Agrárně socialistické hnuti v Uhersku ), které bylo odtržené od

lela v některých oblastech českých

dělnického hnutí.

Nástupem oportunismu v sociální demokracii ještě zesílilo ignorování rol-

zemí ještě Čs. strana lidová (viz) a na Slovensku Hlinkova slovenská ľudová

strana (viz). Reformistická Čs. soc. dem . strana dělnická (viz) před válkou

i po vzniku ČSR nedoceňovala poli

Ro

731

tický význam rolnictva pro revoluční boj proletariátu, stejně jako historickou úlohu proletariátu jako vedoucí síly radikálního hnutí rolnictva, tj.

měřítku usměrňovány komunistickou stranou . Důležitá byla skutečnost, že

II. sjezd KSČ r . 1924 přijal základní zásady leninského učení o dělnicko

budování dělnicko - rolnického svazku.

rolnickém svazku , i když zatím nebyl

Pokud pravicové vedení sociální de-

vypracován konkrétní akční program

mokracie mělo vůbec nějaké představy

strany pro práci na venkově.

o rolnické otázce, pak vycházely z ne-

Rozhodující význam pro zjednání ná

marxistické reformistické teorie růz ných maloburžoazních „ družstevních socialismů“ , ignorujících v zásadě zá-

kého hnutí v ČSR mělo úspěšné pře konání vnitrostranické krize v KSČ

kladní zájmy širokých vrstev pracujícího rolnictva, především hlad po půdě, a tedy požadavek konfiskace velkostatkářské půdy a jejího rozdělení chudým rolníkům .

pravy na úseku revolučního rolnic

na V. sjezdu (1929), kde byl proveden rozbor třídních a politických poměrů

na naší vesnici, znovu vyhlášeno heslo konfiskace veškeré půdy a její předání

Agrární straně se slibem pozemkové

pracujícím rolníkům ; sjezd se plně po stavil i za drobné denní požadavky rol

reformy (viz) podařilo utlumit revo-

níků a v zásadě určil též způsob boje

luční vření na českém a slovenském za jejich prosazení. Pozitivní zkušenos venkově v prvních letech existence

ti z rolnického hnutí z let 1929-1930

republiky, resp . omezit levě radikální hnutí jen na vrstvy bezzemků a nej-

umožnily pak straně dále zpřesnit tyto závěry, vypracovat důsledný mar

chudších rolníků . Teprve postupem

xisticko -leninský agrární program na

času , když se stále zřejměji projevoval

VI. sjezdu r. 1931 a přejít od pouhé

buržoazní charakter pozemkové re-

formy, když byly obrovské půdní

propagandy a agitace na vesnici k ši rokému nástupu ve vedení vlastních

komplexy znovu vráceny původním

bojových akcí malorolníků na celém

majitelům a omezený drobný příděl půdy byl prováděn velmi zdlouhavě a konečně když stejně nezakrytě byla

území státu . Zpočátku (1930) to byly veřejné schů ze a projevy, konference rolnických

prosazována ostatní kořistnická opatření agrární velkoburžoazie , narůstala

delegátů , volené a později už hromad né deputace rolníků na úřady, spojené

nespokojenost pracujících rolníků a docházelo k akcím zjevného odporu.

často s bouřlivými demonstracemi proti daňovému útisku, exekucím ,

Rolníci požadovali zastavení machinací se zabranou půdou, urychlené provádění pozemkové reformy, zákaz exekucí, zlepšení cenových poměrů apod. I když tyto akce na rozhraní poloviny 20. let měly v mnoha přípa-

proti omezování osevních ploch a níz kým cenám plodin a živočišných vý robků. Už tehdy docházelo k organi zovaným hnutím , jako bylo hnutí drobných chmelařů v severozápadních Čechách (říjen 1930) nebo vyhánění

dech živelný nebo obranářský charakter , přece jen svědčily o nesmírných možnostech využití této skryté revo-

soudních exekutorů na východním

luční energie pracujících mas na ves-

nici a začaly být alespoň v místním

Slovensku a zvláště na Zakarpatsku

( 1930-1931). Rolnické hnutí se šířilo od hospodářsky zaostalých oblastí na východě republiky směrem k českým

732

Ro

zemím , od chudých podhorských ze-

sů Polabí, Hané a Slovácka. Rolníci

mědělských oblastí k úrodnějším oblastem s intenzivní zemědělskou vý-

protestovali proti omezování osevních ploch řepy a obilí, stejně jako proti

robou. Zvlášť silný impuls dostalo hnutí na sklonku r. 1931, kdy se k plně

nízkým cenám a rezolutně žádali za

už rozvinuté agrární krizi (viz) při-

Největšího rozsahu nabyly tyto akce

družily ještě další zhoubné důsledky neúrody a živelních katastrof a kdy byla ohrožena nejen výživa širokých

českých malorolníků v podhorských oblastech, jako na Valašsku, Vysočině a v Krušnohoří (podzim 1932), kde podobně jako na východě republiky

vrstev venkovského obyvatelstva, ale

stavení všech exekucí (podzim 1932).

i samy základy zemědělské výroby rozsáhlých zemědělských oblastí. Tehdy začalo hnutí malorolníků splývat s hnutím drobných živnostníků a ob-

splynuly s masovými akcemi neza městnaných ( viz Nezaměstnaní - hnu

chodníků, s hnutím nezaměstnaných

zastavování provozu továren . V těchto

a s akcemi průmyslového proletariátu.

oblastech se hnutí politickou úrovní přiblížilo charakteru hnutí na Zakar

Na Zakarpatské Ukrajině (v zimě

1931 ) vyvrcholilo ve všelidové proti-

kapitalistické hnutí se silnými národně osvobozeneckými prvky a na Slovensku (především ve východní a jižní

tí) a s protestním hnutím průmyslo vých dělníků proti omezování nebo

patsku v letech 1930-1931. Na jaře 1933 měly revoluční boje na venkově

charakteru .

obranné a ústupové rysy , také změněná mezinárodní situace a nové podmínky třídního boje zaměřeného především proti fašismu a na obranu demokratic

Roku 1932 , kdy vrcholila ostrá agrární krize, nastal další rozmach revoluč-

kých práv lidu a nezávislosti republiky vyžadovaly i nový přístup k rolnické

ního rolnického hnutí, především v dalších okresech východního Slo-

otázce. Od této chvile až do konce 30 .

části Slovenska ) nabylo masového

let muselo také rolnické hnutí – ať už

Slovensku i

bojovalo proti exekucím , za oddlužení

v mnoha úrodných jihoslovenských okresech . Požadavky hnutí zůstávaly v podstatě stejné - nepřipustit, aby krize byla řešena na účet pracujícího

nebo za ostatní hospodářské poža podřizovat tento boj úsilí davky

rolnictva - , ale jeho bojová intenzita rostla a sílila. Tentokrát zasáhlo revoluční vření i českou vesnici, která do-

hnuti; Svaz domkářů, malých a střed

sud byla doménou agrárníků. Roudničtí řepaři udělali úspěšnou protestní

KSC (viz ), jenž měl značnou odezvu v masách pracujících rolníků. Rolnici

akci proti zabavení peněz za řepu na

se na vlastních zkušenostech přesvěd

dlužné daně ( listopad 1931), rolníci v severních Čechách solidárně podporovali hrdinný stávkový boj severo-

čovali a strana jim neustále vysvětlo vala, kam vede politika buržoazie.

venska, na středním

českých havířů, které zásobovali potravinami ( jaro 1932) (viz Mostecká

stávka ), a poté se rolnické hnutí rozšířilo i do dalších zemědělských okre-

o vytvoření široké protifašistické li dové fronty. (Viz též Protiexekučni ních rolníků.)

KSČ vypracovala Zemědělský plán

Mnichovská zrada, na níž největší

podíl měla právě agrární buržoazie, otřásla pozicemi agrární strany na vesnici. Rolnictvo se začalo sbližovat

s dělnickou třídou a pod jejím vede

733

Ro

ním se účastnilo národně osvoboze-

Rolnické komise (po r. 1945)

neckého boje proti okupantům . V 1.

1945-1948 prohloubila se vedoucí

orgány složené z bezzemků, drobných a středních rolníků, ustavené k pro

úloha dělnické třídy mezi rolníky. Komunistická strana prosadila řadu

vedení revize první pozemkové reformy ( viz) v lid. dem. ČSR. Rolnické komise

opatření ( revize pozemkové reformy,

vznikaly z iniciativy lidu spontánně

trojí výkupní ceny, zemědělské zákony

na osvobozeném území r . 1945 a

( viz] atd .) ve prospěch pracujících zemědělců . Na vlastních zkušenostech se rolníci přesvědčovali o přednostech

v mnoha obcích spolu s národními výbory začaly okamžitě konfiskovat a rozdělovat půdu okupantů a zrádců. Konfiskace a rozdělení půdy na Slo vensku se uskutečňovaly na základě nařízení č. 4 předsednictva Slovenské

lidově demokratického zřízení a o nutnosti společného postupu dělníků a

rolníků. Proto se v únoru 1948 jednotně postavili za dělnickou třídu,

národní rady ze dne 27. 2. 1945.

za lidovou demokracii. Reakční úno-

Košický vládní program ( viz) uvítal

rový pokus o kontrarevoluční puč se

tato opatření a rozšířil je na celé území

rozbil o sjednocené řady pracujících

státu. Podtrhl význam a úkoly rolnic

měst a venkova.

kých komisí ustavovaných při národ

V době budování socialismu bylo

nich výborech z uchazečů o půdu.

třeba upevnit svazek dělníků a rol-

Rolnické komise se později aktivizo

níků. To se mohlo dít jenom na novém základě - na základě přebudování zemědělství na družstevní, socialistickou

zemkové reformy a při prosazování Hradeckého programu (viz). Delegace

valy při provádění revize první po

zemědělskou velkovýrobu ( vizKolekti- . rolnických komisí byly často přítomny vizace zemědělství v Československu ; jednáním o zemědělských otázkách

stevnění vesnice se rozvíjel v ČSR po

v ÚNS. Když zemědělský výbor UNS hlasy reakčních představitelů zamítl 12. 2. 1948 projednávání nové pozem kové reformy, svolali členové rolnic

řadu let. R. 1960, v roce dovršení so-

kých komisí na Slánsku spolu s před

cialistické výstavby v ČSR, zvítězily i na vesnici plně socialistické vztahy.

sedy rolnických komisí Kladenska

Jednotná zemědělská družstva). Linii

združstevňování vesnice propracoval

IX. sjezd KSČ r. 1949. Boj za združ-

Literatura: J. Křížek , Příspěvek k dějinám rozpadu Rakousko -Uherska a

iniciativně konferenci předsedů všech rolnických komisí na 16. 2. 1948 do Prahy. Konference rozhodla, aby se

vzniku ČSR, Příspěvky k dějinám 28.-29. 2. 1948 konal sjezd rolnických KSČ, 1958, č. 5. J. Menclová, Léta

komisí (viz), jenž by žádal provedení

dělnicko - rolnického

svazku

nové pozemkové reformy. Rolnické

v Československu, vyd. 1961. V.Plevza,

komise po prosazení pozemkové re

zrodu

L. Vébr, S. Cambel, KSČ a roľnícka formy a ukončeném rozdělování půdy na Slovensku ( 1921-1960 ),

skončily svoji činnost. (Viz též Jed

slov. vyd. 1961. P. Reiman , Příspěvek

notný svaz českých zemědělců.)

k otázce hospodářského vývoje imperialismu v Rakousko-Uhersku a

Literatura : K. Kaplan, Rozmach rol nického hnutí za prosazení šesti záko nů a popularizace Hradeckého progra

v českých zemích do první světové války, vyd. 1955.

mu, sborník statí ČSAV, vyd. 1961 .

Ro

734

Rosicko -oslavanská stávka - velká stávka 2000 horníků rosicko -osla-

Stávkový výbor rozhodl, aby 22. 2 . 1933 byla zahájena práce. Snížení vanského kamenouhelného revíru mezd nebylo odvoláno, avšak stávka v období hospodářské krize; trvala od měla velký význam pro odhalení zrád 4. 11. 1932 do 22. 2. 1933. Vypukla na covské politiky reformistů a pro upev protest proti několikaměsíčnímu jed- nění důvěry horníků ke KSČ. nání reformistických sekretářů se správou dolů o snížení mezd , Horníci

Literatura : 0. Franěk, Šestnáct týdnů v boji, vyd. 1953.

bez rozdílu politické příslušnosti ujed nání odmítli a zvolili stávkový výbor,

který stál v čele boje. Stávka byla ve dena podle zkušenosti z mostecké stáv ky ( viz) a vyznačovala se velkou bojov ností a houževnatostí. Stávkující or

ganizovali řadu demonstrací a bojo vých pochodů, z nich některé až do Brna (24. 11.). Strana dokázala zorga nizovat mohutné

hnutí solidarity

mezi brněnskými dělníky a ne

Rošický Evžen (nar. 15. 10. 1914 v Olomouci, zemř, 25, 6. 1942 v Pra ze) - komunistický novinář. Po ukon

čení gymnasia studoval práva na Karlově universitě. Počátkem 30. let vstoupil do sportovního klubu Slávie a stal se lehkoatletickým reprezentan tem a rekordmanem . Při studiích

vstoupil do Kostufry (viz) ( 1934) a později se stal členem KSČ. R. 1936

nejen zaměstnanými a pokrokovou inteli-

pomáhal straně při přípravách Lido

gencí, nýbrž i mezi rolníky a živnost

vých sportovních her (viz ). Od té doby začalo i jeho novinářské působení. Stal se sportovním redaktorem „Haló no vin". Své sportovní i jiné reportáže, črty, fejetony i povídky otiskoval v ,,Haló novinách“, „ Rudém právu“, „ Hej rupu“, „Pražském týdnu “. V 1. 1939-1942 z pověření strany ilegálně

ve prospěch stávkujících

niky. Sbírky vynesly celkem 158 000 korun a 11 000

kg potravin pro stávkové kuchyně, které během stávky uvařily na 190 000 obědů. 670 hornických dětí bylo po

dobu 3 měsíců opatrováno v rodinách brněnských pracujících. Revir byl během boje plně obsazen silnými od díly četnictva, které terorizovaly hor níky. Dne 12. 12. ubili četníci při vý

‫و‬

‫ور‬

pracoval jako redaktor „ Národní prá ce". Od počátku okupace se zapojil

slechu člena stávkové hlídky A. Va

do ilegální protifašistické činnosti strany. Dne 19. 6. 1942 byl zatčen a

něčka. Četnický teror byl kombino ván s nátlakem ředitelství dolů, jež vyhazovalo horníky bydlící v podniko

brzy nato v Kobylisích zastřelen. Po druhé světové válce jsou každoročně na jeho pamět pořádány lehkoatletické

vých koloniích z bytů apod .K porážce závody „ Rošického memoriál“. stávky velmi přispěli reformisté, kteří organizovali stávkokazectví a stanovili nástup do práce již na 7. 2. 1933. Stáv

kující odpověděli na tuto zrádcovskou činnost reformistů mohutným tábo

rem ve Zbýšově, na němž 9. 2. pro-

„ Rote Arbeiter der" - orgán rudého odborového hnutí, vycháze

jící v Praze r. 1929. Bylo to německé vydání ,,Rudého dělníka “, ústř. orgá nu Rudých odborů (viz). Redaktorem byl Rud. Dölling.

mluvil Klement Gottwald . Spojením sil podnikatelů , reformistů a četníků

„ Rote Fahne dies - podtitul:

byla však nakonec stávka zlomena.

„Das Kommunistische Tagblatt", Ko

735

munistický deník navazující na ,, Vorwärts“ ( viz) a další deníky „ Interna-

Ro

zení r. 1945 vychází opět pod starým titulem „ Rovnost “ jako orgán KV

tionale", „ Kämpfer“, „ Arbeiterzei-

KSČ v Brně. Nyní je orgánem jiho

tung“. Vycházel od srpna 1934 do 11.

moravského KV KSČ, Až na období 1952-1956 vycházela jako deník.

10. 1938 v Praze. Od č. 194 r . 1935

vycházel pod titulkem „ Nordwest-. Účinně se podílí na řízení stranické böhmische Rote Fahne" . Čelnými pracovníky listu byli K. Kreibich a R. Korb ; tiskl se v karlínské tiskárně

„ Rudého práva “.

a budovatelské práce na jižní Moravě. „ Rovnosť ludu " - slovenský děl nický časopis v USA . Vycházel od 20. 10. 1906 čtrnáctidenně, pak týdně

„ Rote Hilfe " - viz „ Rudá pomoc"

v Chicagu. Po r. 1918 se stal fakticky

„ Roter Vorwärts" - viz „ Vor-

orgánem slovenských komunistů v Americe . Později se stal deníkem a od 1. 1935 změnil název na „ Ludový

wärts “

původní podtitul:

denník “ . Ve 30. letech byl kolportován ilegálně také do CSR . V současné době

„ List sociálních demokratů českých “.

vychází pod názvem „ Ludový den

„ Rovnost "

Jako čtrnáctideník začala vycházet ník “. V jeho redakci pracovali Št. v Brně v red . Pankráce Krkošky od 20. 8. 1885. Od svého vzniku stala se

Martinček, Viktor Jesenský, Ján Mat locha, Štefan Priekopa aj.

prakticky orgánem soc. dem . hnutí Rozbití Ceskoslovenska r . 1939. historických zemí. Vývoj sociální de-' mokracie k oportunismu se projevil Zřízení závislé a okleštěné pomnichov i v tomto listě. Na přelomu století za- ské republiky ( viz ) neuspokojovalo čínali určovat jeho linii oportunisté agresívnípotřeby německého imperia typu Habrmana, Tusara aj. Od r. 1919 lismu. Připojení českých zemí mělo se stala mluvčím levice, od r. 1921 podle plánu nacistických germanizáto byla orgánem KSČ v Brně. V 1. 1929 rů dovršit vytvoření „ velkoněmecké až 1931 vycházela v Praze pod titulem říše “ a vhodně zaokrouhlit její území.

„ Dělnická rovnost“ jako hlavičkový Rozbitím ČSR chtěla německá genera list „ Rudého práva " . Od 1. 9. 1931 opět v Brně (nadále hlavičkový list

„ Rudého večerníku “ ); jejím redaktorem byl Josef Lieberzeit. Od 6. 10.

lita získat výhodná nástupiště proti Polsku a otevřít si cestu na Balkán .

Kořist z ČSR měla v předvečer války zlepšit i tíživou hospodářskou situaci Německa. Na likvidaci ČSR naléhaly

1933 do 1. 3. 1934 byla úředně zastavena a vycházela ilegálně jako „ Prole- i významné kruhy německého finanč tářská rovnost“. R. 1935 krátce vychá- ního kapitálu, které chtěly úplně zela v Ostravě a od 1. 1. 1936 až do

uchvátit její hospodářský potenciál.

zastavení r. 1938 opět v Praze jako

Tyto zájmy směrodatných složek ně

hlavičkový list „Rudého práva“. Šéf- meckého imperialismu nemohly být redaktorem byl František TaussigSuchý. Od r. 1942 vycházela ileg.

ovšem uspokojeny dalekosáhlými ústupky české buržoazie a ochotou její

„ Moravská rovnost“, která navázala

vlády přeměnit ČSR v loutkový sate

na „ Hlasy v podzemí“. Po osvobo- litní stát Německa. Když se navíc

Ro

736

v plném světle projevila lhostejnost

dent Hácha a ministr zahraničních

západních velmocí k osudu ČSR (ne-

věcí Chvalkovský přijali Hitlerův diktát a souhlasili s okupaci českých

prosadily garancii pomnichovských hranic), vydal Hitler v listopadu 1938 definitivní směrnici k likvidaci ČSR . Hlavní roli v těchto plánech měli kromě zbytku německé menšiny V ČSR ludáčtí fašisté. Nacističtí agenti

zemí. Zbabělá Beranova vláda kapitu lovala . V ranních hodinách 15. 3. 1939

byly české země okupovány. Moci se ujala okupační správa. Se souhlasem Hitlera okupovala 16. 3. 1939 hor thyovská vojska zbytek Zakarpatské Ukrajiny.

z Hlinkovy slovenské ludové strany ( viz) přivedli zemi vyhlášením otevřených separatistických požadavků počátkem r. 1939 na pokraj rozkladu.

Rozbití ČSR, jímž byla porušena

Nacisté, kteří vyprovokovali tento otevřený konflikt mezi českou a slovenskou buržoazií, hráli dvojí hru. Na

nacistického Německa k novému roz

jedné straně předstírali před českou

bouření světové veřejnosti. Zatímco

mnichovská dohoda (viz Mnichovská konference) a které bylo dalším krokem

dělení Evropy, vzbudilo nesmírné po

buržoazií, že na řešení slovenské otáz-

se západní velmoci omezilyna formální

ky nemají zájem. Na základě tohoto „ postoje “ pokusila se pražská Beranova vláda počátkem března 1939 naposledy důrazněji vystoupit proti ros-

protesty a v létě 1939 rozbití ČSR de

toucímu separatismu slovenských luđáků . Na druhé straně však vedli na-

facto uznaly, sovětská vláda ve zvláštní protestní nótě odmítla uznat rozbití ČSR. (Viz Protektorát Čechy a Mo rava ; Slovenský stát; 14. březen

cisté se slovenskými luďáky tajná jed-

1939.) Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv. 9 ,

nání, na jejichž základě byl pak usku-

vyd. 1959 (Československo pod Hitle

tečňován původní nacistický plán zaměřený na rozbití pomnichovské republiky zevnitř. Z iniciativy nacistů a na Hitlerův příkaz (berlínská jednání 13. 3. 1939) dal Tiso vyhlásit tzv . slovenským sněmem (viz) 14. 3. 1939 „ samostatný“ slovenský stát (viz).

rovým jařmem ). M. Hájek , Od Mni

Zároveň se pokusili nacisté z německé

menšiny žijící v českých městech vyvolat nacionální bouře, aby Hitler získal záminku k zásahu. Poslední po-

kusy české buržoazie (berlínská cesta H. Masaříka, mise J. M. Hlávky) udržet stínovou samostatnost pomnichovské republiky skončily ne-

chova k 15. březnu 1939, vyd. 1959. B. Graca, 14. marec . Z dejín KSS,

slov. vyd. 1959.

Rozpuštění KSČ. Nařízením mi nisterstva vnitra Beranovy vlády z 27. 12. 1938 bylo dovršeno zahnání KSČ do ilegality (viz Zákaz činnosti KSČ ). Strana byla zbavena posledních prvků své legality parlamentního zastou

pení i zastoupení v samosprávných orgánech a závodních výborech. I když toto opatření zasáhlo již jen prázdný organizační obal, protože strana orga

ních hodinách téhož dne začala ně-

nizovala přechod do ilegality již po Mnichovu – bylo jedním z hlavních mezníků pomnichovské fašizace

mecká vojska obsazovat Ostravsko . V noci ze 14. na 15. 3. loutkový presi-

ČSR (viz llegální práce KSČ za oku pace ; Pomnichovská republika ).

úspěchem. 14. 3. 1939 byl vyzván Hácha k návštěvě Berlína a ve večer-

Ru

737

Literatura: M. Hájek, Od Mnichova k 15. březnu 1939, vyd. 1959.

žení revolučnich odborů ) - mezinárodní organizace revolučních odborových

„Rozsévačka“ – komunistický tý-

organizací. Působila v 1. 1921-1937. Na zradu vůdců reformistických od

deník určený ženám . Měl velký význam při uvědomování proletářských

žen v předmn. ČSR. Navazoval na časopis ,,Komunistka“ (viz). Vycházel v Praze. V l. 1926–1929 byla redak

borů v období revoluční vlnypo první světové válce odpověděla část členstva odborových svazů tím , že se pevně

postavila na revoluční pozice a navá

torkou H. Malířová a v l. 1929-1938

zala těsné spojení s rodícími se komu nistickými stranami v jednotlivých

Jožka Jabůrková. Mezispolupracov-

kapitalistických zemích. V té době

níky listu byli také Jos. Haken , Anežka

se sovětské odbory, jejichž dosavadní úsilí o vytvoření jednotné mezinárodní

Hodinová-Spurná, Julie Prokopová, M. Čižinská, J. Haasová -Nečasová a řada dalších čelných pracovníků ko-

munistického hnutí. Časopis byl vystaven neustálé perzekuci. Po okupaci v l. 1952-1954 vyšly ještě tři ročníky navazující na ročnikování před válkou. Řídila ji Julie Prokopová.

RSI - viz Rudá sportovní interna

odborové organizace se pro sabotáž reformistů nesetkalo s úspěchem , při

hlásily na svém III. sjezdu r . 1920 ke Komunistické internacionále (viz) a staly se iniciátory založení nové, re voluční odborové internacionály. Je jím základem se stala Mezinárodní odborová rada, ustavená v červenci 1920 na moskevské poradě zástupců

cionála

sovětských odborů a levicových od

Ča„ Rudá fronta“ - podtitul: podtitul: „„ Ča sopis Komunistické strany Československa pro nejširší masy" . Vycházela na přelomu 20. a 30. let měsíčně o 4 stranách ; zabývala se převážně infor-

borů Anglie, Francie, Bulharska, Špa nělska, Itálie a Jugoslávie. Tato rada

vykonala velkou práci, aby sjednotila revoluční síly mezinárodního odboro vého hnutí a připravila svolání usta

macemi o mezinárodní i vnitřní poli-

vujícího sjezdu Rudé odborové inter

tické situaci. Končí 5. ročníkem r. 1933. Pod stejným titulem zároveň vycházely : -

nacionály, který se konal 3. -19. čer delegátů z 41 zemí.

a) Týdeník KSČ , vycházející od listopadu 1928 do srpna 1929 v Písku

První sjezd ROI se vyslovil pro těsné spojení ROI s Komunistickou inter

a r. 1931 v Plzni.

b) Neperiodický rotaprintový ilegální časopis KSČspodtitulem ,, Ústřední orgán KSČ (sekce III. internacionály )“. Byl tištěn ve Vídni,

vence 1921 v Moskvě za účasti 380

nacionálou , odsoudil teorie neutrál nosti a nezávislosti odborů a vyzvedl

nutnost jednoty odborů, nutnost práce v reformistických odborech a katego ricky se postavil proti pokusům o vy

v Praze v l. 1930-1933. Vycházel

tváření „ čistých “ komunistických od

zejména v měsících , kdy byl zasta vován komunistický tisk .

borů. Členské organizace ROI měly být vybudovány podle výrobní zásady a hesla ,, Jeden závod, jedna organizace" .

Rudá odborová internacionála

(oficiální název Mezinárodní sdru-

II. kongres ROI ( 19.11 . -22. 12. 1922) se zabýval hlavně otázkami boje za vy

738

Ru

tvoření jednotné dělnické fronty proti

ofenzivě kapitálu a fašismu, proti ne

nástupu kapitálu. III. kongres ROI

bezpečí války a s návrhem společného

(8. -22. 7. 1924) věnoval hlavní pozor-

boje za odborovou jednotu ve Francii a Španělsku.

nost obnově jednoty odborového hnutí v národním i mezinárodním měřítku.

Otázky jednoty odborového hnutí byly

V té době se v řadě zemí (Francie, ČSR, Rumunsko, Jugoslávie) v dů-

podrobně zkoumány na VII. kongre

sledku soustavné rozbíječské činnosti reformistů, kteří přistoupili k vylučo

třídní odbory v národním i meziná

vání revolučních členů z odborů, vy-

su KI, který se vyslovil pro jednotné rodním měřítku „jako jednu z nejdů ležitějších bašt dělnické třídy proti

tvořily paralelní odborové organizace.

nástupu kapitálu a fašismu“ . Boj proti

III. kongres přijal usnesení o rozvinutí široké kampaně za svolání mezi-

kapitálu a fašismu a vnitroodborová

demokracie -to byly jediné podmínky, které KI a ROI kladly pro sjednocení kongres ROI se konal o čtyři roky odborů . Na základě těchto podmínek později (17.3. - 3. 4. 1928), na počátku měly méně početné Rudé odbory usi nového revolučního rozmachu prole- lovat o vstup do velkých reformistic tariátu. Kongres, vycházeje z usneseníkých odborů a početnější Rudé odbory IX. pléna EKI, vypracoval novou stáv- měly usilovat o sloučení s reformistic národního slučovacího kongresu . IV.

kovou strategii a taktiku - samostatné vedení hospodářských bojů přes hlavy

kýmiodbory cestou slučovacích sjez dů. Šestnáctileté úsili ROI o vytvo

reformistických vůdců a proti těmto vůdcům opěvujícím dočasnou stabilizaci kapitalismu a snažícím se likvi-

ření odborové jednoty přineslo své plody. Došlo k sjednocení reformis

tických a revolučních odborů ve Fran

dovat boj dělnictva. V době IV. sjezdu

cii, Mexiku, Španělsku, Rakousku ,

měla ROI

16 700 000 stoupenců.

Brazílii a v jiných zemích . Většina

Poslední, V. sjezd ROI se konal 15. až 30. 7. 1930 za účasti zástupců z 51

sekci ROI, hlavně evropských , pře

zemí, v době hluboké světové hospo-

organizace.

dářské krize. Hlavní pozornost kon-

Důsledný a dlouholetý boj ROI za

gresu byla soustředěna na organizování protinástupu dělnické třídy proti

jednotu odborů byl zakončen jejím dobrovolným rozpuštěním r. 1937. Na

buržoazii. Všechny sjezdy ROI se konaly v Moskvě.

stala tak existovat jako samostatné

ozdíl od Amsterodamské internacio

nály byla ROI skutečně světovou or

Poslední období činnosti ROI bylo

ganizací sdružující vedle revolučních

charakterizováno úsilím o obnovení

ústředen evropských států (Francie,

jednoty odborů, která se v době krize a zesíleného nástupu fašismu ve 30.

ČSR, Belgie, Holandska aj.) řadu or ganizací z koloniálních a hospodářsky

letech stala zvlášť aktuální. Zkušenosti

málo vyvinutých zemí Asie, Afriky , Latinské Ameriky a Austrálie. Vedle

jasně ukazovaly, že jednou z příčin do-

časného vítězství fašismu v některých zemích byl rozkol dělnické třídy. ROI

samostatných ústředen byly členy ROI též opoziční menšiny mnoha re

se v l. 1933-1937 mnohokrát obrátila

formistických

k Amsterodamské internacionale (viz)

s nabídkami na společné akce proti

syndikalistických a ústředen a svazů, které však, aby se od bory netříštily, setrvávaly formálně

739

Ru

v těchto organizacích. Nejpočetnější

Rudá pomoc v Československu odha

složkou ROI byly sovětské odbory.

lovala před lidem podstatu teroristic

Velkou pozornost věnovala ROI hnut

kých opatření české buržoazie. Orga

zemědělského dělnictva a drobných družstevnímu hnutí. Generálním se-

nizovala právní ochranu revolučních bojovníků před soudem a podporovala hmotně proletářské politické vězně a

kretářem po celou dobu trvání ROI

jejich rodiny. Vedla politické kampaně

rolníků , ženskému, tělovýchovnému a

byl A. Lozovskij. Sídlem ROI byla

za jejich propuštění z vězení. Byly to

Moskva, kde také vycházel hlavní orgán ROI – „Rudá odborová inter-

hlavně počátkem 30. let akce za pro puštění Jana Haruse, Štefana Majora,

nacionála “ . Rudá odborová internacionála sehrála významnou roli v de-

Karla Bienera, Ivana Lokoty aj.

jinách revolučního odborového hnutí.

hnutí; Rudá pomoc zároveň soustavně

Významně přispěla k růstu demokratických a revolučních sil v meziná-

vychovávala pracující v duchu mezi národní solidarity a proletářského

rodním odborovém hnutí a měla vel-

internacionalismu. V Rudé pomoci

Z těchto akcí se stávala velká lidová

kou zásluhu i na vybojování revoluční

bylo organizováno v ČSR asi 10 000

orientace československých Rudých

přímých a 1000 kolektivních členů. Ve spolupráci s MOPR organizovala Rudá pomoc v Československu velké

odborů .

Rudá pomoc v Československu akce mezinárodní solidarity, jako po - masová proletářská organizace, která měla za úkol sjednotit lidové masy

v duchu mezinárodní solidarity, boje proti fašismu, reakci a bílému teroru

litické kampaně na záchranu Sacca

a Vanzettiho, Georgiho Dimitrova, Ernsta Thälmanna, Toma Mooneye, devíti černošských chlapců ze Scottsbo

a poskytovat materiální a morální po- rough, kteří se stali obětmi amerického

moc obětem tohoto teroru . V ČSR rasismu, atd. Organizovala schůze, de byla založena r. 1925 ve smyslu směr-

monstrace, deputace na zastupitelské

nic IV . kongresu Komunistické inter-

úřady, tiskové kampaně, sbírala fi

nacionály a po vzoru obdobných or-

nanční prostředky a vydávala plakáty,

ganizacív jiných zemích (viz MOPR - Meždunarodnaja organizacija po-

letáky, brožury atd. Začátkem 30. let přicházely do Československa tisíce

mošči borcam revoljucii ). V době

revolučních bojovníků z Německa,

svého vzniku se nestala z formálních

Rakouska, Polska, Madarska a Jugo

důvodů sekcí MOPR. Před založením

slávie, pronásledovaných krutým fa

Rudé pomoci podporovala KSČ oběti revolučního třídního boje z prostředků vězeňského fondu . Ve stranických

šistickým režimem . Rudá pomoc je

průkazech byla vložka, na kterou se

riální pomoc. Dne 23. 3. 1932 byla Rudá pomoc rozpuštěna, pokračovala však v činnosti navzdory úřednímu

pravidelně vylepovaly známky vězeňského fondu. Též nečlenům strany byly tyto vložky vydávány. Peníze získané touto akcí uhrazovaly částečně náklady strany spojené s péčí o oběti třídního boje.

chránila před zlovůlí našich policej ních orgánů a poskytovala jim mate

zákazu. Pro zabezpečení části německé

emigrace zřídila Výbor pro pomoc německým emigrantům a pomáhala

ustavit Šaldův komitét (viz) na pomoc

Ru

740

německým antifašistům . V další po-

litické a podpůrné činnosti spojovala formy legální práce s ilegální. Vytvářela různé výbory a organizace, jako Dělnickou obhajobu, Výbor na pomoc proletářským politickým vězňům ,

a kulturní večery, na kterých byl osvět lován význam událostí ve Španělsku a vybírány značné peněžité částky na pomoc bojujícímu španělskému lidu. Solidarita vydávala pod stejným jmé

nem český, německý a maďarský časo

Zimní pomoc atd., které byly po kaž-

pis. R. 1936 měla 187 odboček s 12 395

dém zákazu zase hned reorganizovány

členy.

a jejich činnost obnovena. Vydávala

Po mnichovské dohodě byla začátkem

měsíčník „ Rudá pomoc " , po jeho za-

října 1938 činnost Solidarity zakázána. V době okupace Československa ně meckými fašisty vznikaly v různých

stavení r. 1932 vyšlo několik čísel časopisu „ Dělnický obhájce “, který pak postihl stejný osud. Pod tlakem

oblastech republiky opět ilegální orga

rostoucího demokratického hnutí byla

nizace Rudé pomoci, které pomáhaly

Rudá pomoc koncem r. 1935 opět

obětem národně revolučního boje

povolena - pod názvem Solidarita.

našeho lidu a jejich rodinám . Čelnými představiteli Rudé pomoci v Česko

Všechny ilegální a poloilegální krajské, okresní a místní organizace Rudé pomoci se vracely v lednu 1936 k legální

práci a zabezpečovaly do konce září 1938 za příznivějších podmínek její úkoly. Solidarita vedla širokou politickou kampaň „ za amnestii všech proletářských politických vězňů“, za amnestii všech osob, které se dostaly pro boj za zájmy lidu do rozporu s bur

žoazními zákony. Organizovala r. 1935

pomoc rodinám v Čertižném ( viz) a Habuře na východním Slovensku , kde došlo po vzpouře proti exekuci

k masovému zatýkání obyvatel obou vesnic. Krajské organizace Solidarity zřizovaly dětské tábory, ve kterých trávily děti pronásledovaných revolučních bojovníků své letní prázdniny. Po zahájení kontrarevolučního puče ve Spanělsku byly v létě 1936 (viz

slovensku byli: L. Landová -Stychová, A. Hodinová - Spurná, Fr. Nedvěd, dr. Th. Bartošek , J. Veselý, M. Stejs

kalová, J. Prokopová, O. Falta aj . (Viz též Dělnická pomoc ; Internacionalni

akce čs. proletariátu v předmn. ČSR .) Literatura: V. Kopecký, ČSR a KSČ, vyd. 1960, str. 242. „Rudá pomoc "

.

orgán masové

proletářské organizace Rudá pomoc 0 Československu (viz). Vycházel od r. 1923 do r . 1932. Později přejímá jeho funkci „ Tribunál“ , vycházející

v Praze v l. 1935-1936 . „ Rudá po moc“ vycházela též německy pod titu lem ,,Rote Hilfe " .

Rudá sportovní internacionála - vznikla v červenci 1921 v Moskvě.

Občanská válka ve Španělsku) z pod-

Jejího založení se zúčastnili zástupci

nětu Solidarity zakládány výbory pro

revolučních gymnastů a sportovců

pomoc demokratickému Španělsku ( viz). V nich spolupracovali vedle funkcionářů Solidarity leví příslušníci malo

z různých zemí, kteří byli vyloučeni

buržoazních politických stran a pokrokové inteligence . Tyto výbory or-

ganizovaly veřejné schůze, přednášky

z reformistických tělovýchovných or ganizací pro svůj revoluční postoj. Rudá sportovní internacionála (RSI) zahájila boj za revoluční cestu světo

vého tělovýchovného a sportovního

Ru

741

hnutí a usilovala o jeho sjednocení jak

Rudé gardy - nazývané též dělnické

v jednotlivých zemích , tak i v meziná-

gardy - byly organizovány z uvědo

rodním měřítku. Toto úsilí naráželo na odpor reformistické Lucernské sportovní internacionály, která vše-

mělých dělníků a byly připravovány hlavně pro závěrečnou fázi národně osvobozeneckého boje . Těžiště bojo

chny návrhy RSI odmítala. RSI vy-

vých úkolů dělnických gard mělo být

dávala časopis v ruském , německém a francouzském jazyce. Koncem července a začátkem srpna 1922 se v Berlíně konal její II. kongres. III. kongres

v obraně závodů, v dobývání kasáren a v obsazování objektů důležitých

z vojenského hlediska a provedení boje v průmyslových centrech . V před

zasedal v Moskvě ve dnech 11. - 21. 10.

cházejícím období, před vlastní bojo

1924. IV . kongres RSI se opět konal

vou akcí, ukládaly se dělnickým gar dám jen propagační a politické úkoly.

v Moskvě

v srpnu 1928. R. 1931

uspořádala RSI první mezinárodní

Dělnické gardy nebyly organizovány

spartakiádu v Berlíně. RSI se aktivně

v širším měřítku a jejich organizační

zapojila i do protifašistického a protiválečného hnutí. Mimo jiné se zúčast-

jádra se stala v období Slovenského ná rodního povstání ( viz) základem pro

nila mezinárodního protifašistického sjezdu sportovců, který se konal v srp-

vytvoření občanských milicí. Dělnické gardy se nestaly hlavní formou ozbro

nu 1934 v Paříži. Mezi čelné pracov-

jeného národně osvobozeneckého bo

níky RSI patřili: 1. A. Žoldak, zástupci

je; touto formou bylo partyzánské

čs. proletářské tělovýchovy byli Karel

hnutí ( viz ). Literatura: S. Faltan, Partyzáni na Slovensku, čes. vyd. 1960.

Aksamit a Karel Kneschke.

Literatura: V. Mucha, Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu, díl 1, vyd. 1955, a díl 2, vyd. 1957,

Rudé hvězdy - viz Federace prole tářské tělovýchovy

„ Rudá zář“ – list KSČ, vydávaný v Pardubicích od r. 1945. R. 1947 od

Rudé odbory. V druhé polovině

č. 29 změnil titul na „ Východočeská zář "; f. 1952 ( č. 40 ) na „ Zář“. Vy-

r. 1921 se rozhořel boj o orientaci nej větší odborové ústředny v ČSR Odbo rového sdružení československého (viz).

chází dosud. Od r. 1960 jako okres-

ní noviny KSČ a ONV v Pardubicích. Zároveň pod titulem „ Rudá zář“ vycházela v l. 1922-1936 hlavičková venkovská vydání „ Rudého práva

Až do té doby se jeho předákům dařilo

udržovat členstvo pod heslem „ neutra lity “ odborů stranou zápasu levice a pravice v čs. soc. demokracii. Ve

Večerníku “ , pak „ Rudého večer-

chvíli, kdy boj zasáhl i OSČ, refor

aiku “ .

mističtí předáci z obavy, aby revo

Rudé gardy - zárodečné bojové orgány národně osvobozeneckého boje sa Slovensku za druhé světové války.

přeměnily je ve skutečný nástroj tříd ního boje proletariátu, začali vylučo vat jednotlivé členy, organizace i celé

luční síly neovládly zcela OSČ a ne

V druhé polovině r. 1942 vydal IV. svazy hlásící se k Rudé odborové inter ilegální ÚV KSS (viz) přísně důvěrné nacionále (viz), a provedli tak (ne bez „ Pokyny pro tvoření rudých gard “. pomoci státního aparátu) rozkol od

Ru

742

borového hnutí. Jejich rozbiječskou činnostusnadnila ultralevá opozice

ROI r . 1928 , novou stávkovou stra tegii a taktiku :samostatné vedení hos

(viz Ultralevá úchylka v KSČ r.1922; Jílkovci) v KSČ, vedená Jílkem a Bo-

z MVS sabotovali toto usnesení ROI

lenem , která proti správné odborové

taktice prosazované ROI a KSČ a vyjádřené heslem „ Dobýt, ne rozbit !"

trvala na zakládání samostatných komunistických odborů . Když vyloučené svazy a skupiny ne-

dosáhly obnovení odborové jednoty, ustavily se na sjezdu konaném v říjnu 1922 v samostatnou odborovou ústřed-

nu pod názvem Mezinárodní všeodborový svaz (MVS), jenž se přihlásil k Rudé odborové internacionále. Nej-

většího počtu přes 200 000 členů do-

podářských bojů. Ale oportunisté o nové stávkové taktice. Jejich likvi dátorské stanovisko se zvlášť jasně projevilo při stávce severočeských textiláků v únoru 1929 (viz Severo česká textilni stávka), v níž podpořili

stávkokazectví reformistů. Oportu

nisté nejdříve přispěli k porážce stávky je levičáckým hazardem . To byla již

a pak tvrdili, že nová stávková taktika zcela otevřená zrada.

V. sjezd KSČ v únoru 1929 skoncoval s oportunistickou Jilkovou klikou ve straně, která podporovala v odborech

sáhl MVS r. 1924.

likvidátory. Odrazil i výpady likvidá

MVS měl vycházet ze zásad taktiky

torů a probojoval revoluční stanovisko

jednotné fronty a bojovat o jednotu

v odborové otázce. Z obavy před ztrá

odborového hnutí na třídní revoluční

tou všech pozic provedli likvidátoři

základně. Ale od samého počátku zůstala nevyřešena otázka organizační

v březnu 1929 otevřený rozkol (viz Likvidátorský puč r. 1929). Sesadili

struktury MVS. ROI doporučovala, aby byly budovány operativní, samostatné odborové svazy a aby v nich byli sdruženi všichni zaměstnanci daného průmyslového odvětví na základě

kolektivní vedení (viz) ustavené r . 1928 na pokyn ROI a za pomoci státního aparátu uloupili majetek MVS. Poda řilo se jim strhnout část členů, které

r. 1930 převedli do OSC. Tím byly revoluční odbory v předvečer hospo

svých závodních organizací. Mezinárodní všeodborový svaz přehnal tyto správné zásady centralizace a vytvořil jeden všeodborový svaz, skládající se

dářské krize oslabeny a zůstaly bez finančních prostředků. III. sjezd Ru

ze sekcí,které byly i v dílčích otázkách

však vítězstvím revolučního křídla .

dých odborů v květnu 1929 skončil

podřízeny ústředí. Brzy se projevily

Tento sjezd znamenal rozhodující

i staré reformistické tradice mnohých vůdců MVS, které pak v období dočasné stabilizace kapitalismu zcela zastínily první kladné výsledky revoluční odborové politiky. Haisovo opor-

krok na cestě k probojování revoluční linie. Jednomyslně schválil organizačni formu Rudých odborů ; základem měly být samostatné svazy budované

tunistické vedení způsobilo izolaci

zásady „ jeden závod - jedna orga nizace“, Starý název revolučních od borů - MVS - byl změněn . Sjezd rozhodl vytvořit na základě demokra tického centralismu ústřední orgán průmyslových svazů, tzv. Ústředí ru

MVS od dělnických mas právě v době, kdy vzrůstal jejich radikalismus vyvolaný racionalizací a rozpory dočasné stabilizace kapitalismu. Situace vy-

žadovala, jak to ukázal IV . kongres

podle průmyslových odvětví a podle

743

Ru

dých odborových svazů v Československu ( viz), jehož členy se staly: Prů-

uplatňujíce přitom úspěšně novou stávkovou strategii a taktiku a jednot

myslový svaz horníků , Svaz dělnictva

nou frontu zdola. Byly také jedinými

kovoprůmyslu , Průmyslový svaz dělnictva textilního, Československý svaz zemědělských a lesních dělníků, Prů-

důslednými bojovníky za sjednocení odborů. Tato otázka nabyla mimo

myslový svaz dělnictva lučebního,

řádně aktuálního významu v celém mezinárodním revolučním odboro

ných zaměstnanců a Mezinárodní fe-

vém hnutí zvláště po vítězství fašismu v Německu , kdy se začala formovat fašistická seskupení v celé řadě zemí. Odborová jednota dělnictva se stala

derace železničářů . Počet členů Ru-

jádrem a těžištěm taktiky jednotné a

dých odborů prudce stoupal, takže

lidové fronty, která jediná mohla po

sklářského a keramického, Průmyslový svaz dělnictva kožedělného, Mezinárodní federace soukromých a veřej-

rychle doháněly ztrátu způsobenou

stavit hráz fašismu. Proto ROI a VII.

pučem likvidátorů.

kongres KI ( viz Komunistická inter

Od poloviny r. 1929 se Rudé odbory

nacionála) uložily svým sekcím boj za

vyvíjely jako skutečně revoluční odborová organizace. Bylo -li před V. sjez-

jednotu odborů jako prvořadý úkol. V Československu bylo nebezpečí

o praktické uplatnění této linie. To

vnějšího i vnitřního fašismu zvlášť akutní. Nejpokrokovější část českoslo venského proletariátu, vedená KSČ,

nebyl snadný úkol. Odbory pracovaly

si dobře uvědomovala, že vítězství

dem KSČ hlavním úkolem probojovat revoluční linii, šlo nyní hlavně

v těžkých, poloilegálních podmínkách

fašismu v Československu bude zna

ostře perzekvovány státním aparátem ,

menat nejen barbarské nakládání s děl

kromě toho byly neustále terčem po-

nickou třídou a její bezmezné vyko řisťování, ale že i povede ke ztrátě ná rodní nezávislosti a k porobení celého. národa. K nejsvětlejším stránkám his torie Rudých odborů patří, že daly všechny své síly do boje za jednotu

mlouvačných kampaní reformistických odborů. R. 1931 byl policií rozehnán IV . sjezd Rudých odborů a r.

1932 bylo rozpuštěno ústředí Rudých odborů, stejně jako některé krajské odborové rady. Rudé odbory praco-

odborového hnutí. Zvláště od r . 1934

valy pak po čtyři roky, kdy formálně

boj za jednotu odborů nemizí z pro

byly bez ústředního vedení, pod názvem Sdružené průmyslové svazy odbo-

gramu Rudých odborů, zabývaly se jím všechny odborové složky od ústředního vedení až po poslední od borovou skupinu. Tomuto boji pod řizovaly Rudé odbory celou svou tak tiku, neboť jednota proletariátu v pro

rové.

Ale Rudé odbory úspěšně odrazily útok buržoazie. V tomto období ne-

jenže zvýšily počet svých členů, ale

staly se po boku KSČ uznávaným a tifašistickém boji byla v Českosloven jediným vůdcem dělníků v řadě stá- sku přímo osudovou otázkou. Rudé vek , jako např. v mostecké stávce (viz) odbory se obrátily nesčetněkrát na I. 1932. Rudé odbory vedly děl-

reformistické odbory, zvláště na OSČ,

níky do boje proti snižování mezd ,

s nabídkami na akční a odborovou

propouštění, drahotě, za chléb a práci, za proletářské východisko z krize,

jednotu na třídně revoluční základně, trpělivě odstraňovaly všechny pře

Ru

744

kážky, které bránily sjednocení. Vel-

dosud legální organizace pro další

kou pozornost věnoval jednotě odborů

činnost. Reformisté zbaběle kapitulo

VII. sjezd KSČ , který se vyslovil pro

vali před fašismem a žlutými odbory, které převzaly iniciativu v ,, jednoco

silné, samostatné a jednotné odbory. V srpnu 1936 bylo znovu formálně

ustaveno ústřední vedení Rudých odborů, Ústředna průmyslových svazů odborových , které svolalo na 6.- 7. 2. 1937 do Prahy V. sjezd Rudých od-

borů . Na doporučení ÚV KSČ se tento sjezd rozhodl zahájit sjednoco-

vání“ , tentokrát ovšem na fašistic kém základě. Tento proces byl do

vršen vytvořením NOÚZ (viz ), která pak pracovala v intencích a pod kon trolou okupantů. Československá dělnická třída zůstala v období Mnichova roztříštěna. Avšak

vací proces hromadným vstupem Rudých odborů do Odborového sdružení

myšlenka odborové jednoty nebyla pohřbena, žila v dělnických masách a

československého na základě stanov

byla uskutečněna po osvobození r.

OSČ. Sjezd kladl jedinou podmínku: zahájit společný boj proti kapitálu a fašismu a zachovávat vnitroodborovou demokracii. Rozhodnutí sjezdu Rudých odborů vyvolalo mimořádný

niho odborového hnutí ( viz ). Bylo jen přirozené, že tato jednota byla vy tvořena na zásadách , za které bojovaly Rudé odbory. Dnešní ROH je tedy

ohlas mezi organizovaným i neorganizovaným dělnictvem ; posílilo myš-

pokračovatelem slavných tradic Ru dých odborů z předmnichovské re

lenku dělnické jednoty. Konkrétně se

publiky. (Viz též Odbory v předmn.

1945 vytvořením jednotného Revoluč

to projevilo např. v úspěšné stávce

ČSR.)

20 000 stavebních dělníků v Praze

Literatura : Nástin dějin českosloven ského odborového hnutí, vyd. 1963.

r. 1937. Vůdci reformistických odborů však soustavně, pod nejrůzněj šími nesmyslnými záminkami ( neboť věcné argumenty proti sjednocení ne-

měli) sjednocení odmítali, pošlapávajíce tak , zvláště v osudovém roce 1938,

„ Rudé Pojizeří“ - týdeník KSČ v Mladé Boleslavi. Vycházel od r. 1921 do r. 1923. Vznikl v době, kdy centristé ovládli mladoboleslavskou

vůli svého vlastního členstva a nahrá-

„Rudou zář“ a převedli ji pak do soci

vajíce žlutým odborům (viz ) (Odborové

ální demokracie. „‫ور‬Rudé Pojizeří“ re

jednotě a Národnímu sdružení), které

digovali vedoucí funkcionáři strany

v zájmu buržoazie se snažily zlomit

v župě (v kraji).

odpor dělnictva proti vykořisťování a fašistickým piklům.

„ Rudé právo“ - ústřední orgán

Reformisty nepoučil ani mnichovský

KSČ. Poprvé vyšlo 21. 9. 1920, nej

diktát, i poté vytrvale odmítali sjednocení s Rudými odbory. Rudé odbory,

prve jako ústřední orgán levice soci

před svým úředním rozpuštěním (17.

vycházelo jako ústřední orgán KSČ

1. 1939), odsoudily na své posledni

(sekce III. internacionály). První re dakci tvořili: dr. B. Šmeral, první

konferenci v říjnu 1938 postup refor-

mistických předáků a " yzvaly své

členy, aby postupně vstoupili do příslušných svazů OSČ a využili této

ální demokracie a od 18. 5. 1921

šéfredaktor, B. Novotný, první odpo vědný redaktor, dále A. Bouček, J. Ho ra , A. Macek, I. Olbracht, dr. V.

745

Vacek aj.; v 1. 1921-1928 byl šéfredaktorem Filip Dobrovolný. „ Rudé právo “ bojovalo v těchto letech za

jednotnou frontu dělnické třídy, za odborovou jednotu, za obranu dělnické třídy proti kapitalistickému

útlaku, za obranu SSSR a za jeho uznání, účastnilo se šíření myšlenek komunismu a úkolů KI, v ostrých vnitrostranických střetnutích prosazovalo bolševizaci KSČ a bojovalo za

Ru

1929 - březen 1930 ), Internacionála,

pak J. Hoffmann v Karlíně (květen 1927 - červenec 1929, březen 1930 až říjen 1938). Od září 1920 do října

1938 bylo konfiskováno 5637 čísel „Rudého práva" a list ( ranní i ve černi) byl zastaven celkem pětkrát, z toho na jeden měsíc třikrát ( 1928, 1929, 1931 ), na tři měsíce dvakrát

( 1933-1934, 1934). Po zastavení RP a „ Rudého večerníku " v říjnu 1933

vítězství bolševické linie na V. sjezdu

vycházelo RP až do poloviny r. 1935

( 1929). V procesu bolševizace KSC se „ Rudé právo “ stalo bojovým listem revolučních kádrů.

pravidelně ilegálně v nákladu 8000

Členy jeho redakce se tenkrát stali: J. Šverma, V. Kopecký a další. V 30. letech se RP podílelo na vedení boje KSČ za proletářské východisko z krize,

výtisků o rozsahu 4-16 stran . Od r.

1929 do r. 1937 byl zakázán prodej RP v trafikách , nádražních prodejnách aj. Aby strana neztratila spojení s masa mi, přikročila po zastavení RP 20. 10. 1938 k jeho ilegálnímu vydávání. Ile

za jednotnou a lidovou frontu proti

gální RP vycházelo po celou dobu

fašismu a válce. Tyto velké úkoly pomáhali plnit znameniti novináři a stra-

okupace v několika tiskárnách (Vršo

ničtí pracovníci: J. Fučík , Kurt Konrad, Eduard Urx, F. Křížek , V. Křen ,

J. Krejčí, V. Sinkule, St. Brunclík, Vratislav Šantroch, kteří zahynuli jako aktivní bojovníci v době okupace. Dále se na práci redakce podíleli G. Bareš, J. Rybák, V. Dolejší, B. Lašto-

vice, Pankrác, Zbiroh , Cerhovice, Holešovice) a redigovali je J. Fučík , C. Šumbera, J. Molák, R. Vetiška,

V. Koucký. RP mělo velký vliv na roz voj národně osvobozeneckého hnutí. První legální číslo RP opět vyšlo 6. 5. 1945 a od počátku napomáhalo

tory RP po V. sjezdu byli: Josef

upevňovat lidovou demokracii. Po r. 1948 je hlavní náplní činnosti „ Ru dého práva“ rozvíjení iniciativy a ak

Guttmann ( 1928-1933), Václav Ko-

tivity pracujících a jejich mobilizace

pecký ( 1933-1934), Stanislav Budín ( 1934-1936 ), Jan Šverma ( 1936 až 1938). Současně s RP vycházel až do

k splnění úkolů socialistické výstavby, boj proti buržoazním přežitkům , vý

vička, L. Štoll, R. Tomis aj. Šéfredak-

dubna 1934 večerník . Od r. 1920 do

chova nového, socialistického člověka. V čele redakčních rad RP po r. 1945

dubna 1928 pod titulem ,, Rudé právo -

postupně stáli G. Bareš, V. Nový,

Večerník “ , od dubna 1928 do dubna

V. Dolejší, V. Koucký, o. Švestka.

1934 pod názvem „ Rudý večerník “ .

Průměrný náklad RP, který před ro

Jeho venkovské vydání „Rudá zář“

kem 1938 činil asi 20 000 výtisků,

vycházelo od dubna 1922 do září 1936.

činil r. 1946 290 000, r. 1962 přes

RP bylo za předmnichovské republiky

1 048 000 i s vydáním ve slovenštině

tištěno v několika tiskárnách : Lidová

(od 1. 1. 1960). RP je obrazem bojů

knihtiskárna ( září - prosinec

dělnické třídy Československa a jejího

1920),

Grafie (prosinec -květen 1927 a srpen předvoje – KSČ.

Ru

„ Rudé Slovácko “ ko"

746

viz „ Slovác-

Rudi pionýři - viz Mladí průkop-

(XIII. armáda ), 216. interpluk (24. simbirská divize ), 222. interpluk (25. divize), interpluk III. internacionály

nici

Rudí průkopníci

2. interpluk (1. samostatná ukrajinská brigáda ), 2. interpluk Karla Lieb knechta ( Turkestán ), 8. interpluk

viz Mladi

průkopnici

českoslovenští Rudoarmejci v sovětském Rusku. Oddily československých rudoarmejců se vytvá-

řely v prvních měsících po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce. Příslušníky čs. oddílů Rudé armády byli čeští a slovenští bývalí váleční

(Orenburská divize ), dále v internacio

nálních praporech , rotách, družinách, jezdeckých oddílech . Čeští a slovenští rudoarmejci jako pří slušníci ruských , československých , internacionálních oddílů Rudé armá

dy, jakož i partyzánských oddílů bojo vali téměř na všech frontách občanské

války: na Ukrajině, pod Petrohradem , na východní, jižní, jihozápadní a zá

zajatci a též legionáři, kteří opustili ' padní frontě, na frontách v Tur legie a přešli na stranu sovětské moci. Nejvýznamnějšími čs. oddily Rudé

kestánu, na Sibiři a ruském Dálném východě. Mezi nejvýznamnější boje,

armády byly: čs. oddíly Rudé armády

jichž se čs. rudoarmejci zúčastnili,

v Kyjevě, v Oděse, v Donbasu , čs.

patří: boje u Petrohradu , Oděsy, Ky

pluk Rudé armády v Opočce, 1. čs. revoluční pluk v Penze, 1. čs. komunistický pluk v Moskvě, čs. pluk

jeva, Charkova , Bachmače, Lisek ( proti německým a rakousko -uher

ským okupačním vojskům ), u Penzy,

Rudé armády v Tambově, čs. prapor

Samary, Simbirska, Buzuluku (proti

v Saratově, čs. prapor ve Vladivostoku, čs. rota v Samaře, Caricynu ,

čs. legiím ), u Caricynu a Filonovu

(proti bandám Krasnova ), u Kyjeva

Omsku, čs. oddíl v Jekatěrinburgu,

(proti Děnikinovi), u Ašchabádu a

čs. komunistická družina v Ufě, čs.

Krasnovodsku (proti anglickým inter

dělostřelecká baterie v Tambově atd.

ventům ), u Orenburgu (proti Dutovo

Mimo uvedené čs. jednotky Rudé ar-

vým bandám ) atd . V 1. 1918-1921 bojovalo v Rudé

mády bylo tisíce Čechů a Slováků

příslušníky internacionálních jedno-

armádě celkem asi 20 000 Čechů a

tek různého stupně. Ve větším počtu

Slováků, z nichž více než 5000 padlo.

byli zastoupeni zejména v těchto útvarech : 1. interbrigáda (XII. armáda ), Samarkandská jezdecká bri-

Mnozí z čs. rudoarmejců zastávali významná velitelská místa, jako např.

s. Částek , E. Kužela, J. Hašek, F.

gáda ( IV. armáda), Samarkandská Kaplan, J. Netik, Č. Hruška, A. Ší interbrigáda ( Turkestánský front), 1.

pek , J. Štrombach , D. Fried, Ka

astrachařský interpluk, 1. interpluk

cafírek, Juríček, Hoffman , Lercher,

( alexandrovogajská pěší brigáda ), 1.

J. Choráz, Holubírek, L. Szabó, J. Sýkora, V. Počando ( Počistka ),

interpluk ( Krymská divize), 1. interpluk (východosibiřská sovětská ar-

máda ), 1. uralský interpluk (III. ar-

M. Bušek atd . Několik čs. rudo armejců bylo za mimořádné hrdin

máda), 2. interpluk (16. divize),

ství vyznamenáno tehdejšími nej

747

Ru

vyššími sovětskými vyznamenáními,

Rusku, vyd. 1957. Bojová pieseň znela ,

bojovým Řádemrudého praporu , jako např. A. Šípek, J. Štrombach, J.

sborník , slov. vyd. 1958.

Hanousek aj.

Rudo -zelená koalice

viz Koa

Organizátorskou a vedoucí silou při lice oládní v předmn. ČSR vytváření čs. oddílů Rudé armády i při mobilizování Čechů a Slováků do ruských a internacionálních oddílů

„ Rudý dělník “ - podtitul: „List pro otázky dělnického hnutí odboro

Rudé armády byla Československá

vého“. Časopis vycházel čtrnácti

komunistická strana v Rusku ( viz

denně a zabýval se otázkami teorie a

Československá komunistická sekce při KSR [6]), která považovala za jeden ze svých hlavních úkolů aktivně po-

praxe rudého odborového hnutí ( viz Rudé odbory ). Jeho vydávání před

máhat mladé sovětské republice v době jejího smrtelného nebezpečí.

cházel ve 20. letech „ Rudy odborář“ (viz ). Byl vydáván v Praze od r . 1930 do r . 1936 , kdy číslem 7 zanikl. Caso

Čs. komunisté a rudoarmejci byli jedi-

pis téhož titulu s podtitulem „ Orgán

nou revoluční složkou za hranicemi

rudého odborového hnutí v Česko

své vlasti v l. 1917-1921, která svou

slovenské republice“ vycházel jako týdeník již r. 1929. Vyšlo však pouze devět čísel (i německy ).

obětavostí a hrdinným bojem na stra-

ně sovětské moci zdvihla prapor proletářského internacionalismu , a tak chránila čest a dobré jméno čs. prole-

tariátu , pošpiněné kontrarevolučním protisovětským bojem čs. legií (viz Legie čs.).

Rudý den . Začátkem července 1928 se měla konat v Praze sparta

kiáda FPT (viz Spartakiády čs. děl nického hnuti), která byla úředně za

Čs. rudoarmejci, mezi nimiž bylo

kázána. Jilkovské vedení KSČ (viz

mnoho komunistů , se postupně vra-

Hilkovci) původně oznámilo, že sparta

celi do Československa, kde se i přes

kiáda se bude konat i přes zákaz. Poz

zuřivé Štvanice a petzekuci ze strany buržoazního státního aparátu a pravi-

ději prohlásilo, že místo zakázané spartakiády se bude konat 6. července

cových sociálních demokratů zapo-

Rudý den jako celostátní politická de monstrace strany. Konkrétní náplň

jili do revolučního boje čs. proleta-

riátu a svými bohatými zkušenostmi

této akce a způsob jejího organizační

velmi významně přispěli k posílení

ho zajištění však zůstávaly nadále ne

marxistické levice i ke vzniku a založení KSČ. Většina z nich zůstala věrna komunistickým idejím do konce svého života. Dnes jich ještě žije přes 700 a mnozí z nich jsou plně zapojeni do politického, hospodářského a ve-

vyjasněny. Počátkem června bylo ko

řejného života.

dle jeho instrukcí se měly 6. 7. dopo

nání Rudého dne úředně zakázáno.

Vedení KSČ sice v podstatě správně rozhodlo nepodřídit se zákazu , ale pří

pravám celé akce vtisklo úzce konspi rativní, politicky pochybený ráz. Po

Literatura: J. Křížek, Čeští a sloven-

ledne soustředit v Praze na Václav

ští rudoarmejci v sovětském Rusku

ském náměstí skupiny vybraných ko

1917 až 1920, vyd. 1955 ; Penza, vyd.

munistů, vmísit se do špalíru diváků

1956 ; Jaroslav Hašek v revolučním

přihlížejících slavnostnímu průvodu

Ru

748

hasičů a na jednotný pokyn zahájit

právo “. Vycházel v Praze dvakrát mě

bojovou demonstraci. Takto propono

síčně. V 30. letech vycházel nový

vané vystoupení bylo při mimořádných policejních opatřeních naprosto nereálné a navíc nebylo oportunisty ovláda ným ústředím KSČ organizačně zajištěno. Za uvedených podmínek skončil Rudý den v Praze úplným fiaskem . V některých jiných městech měly sice demonstrace komunistů zdařilejší průběh, ale na politickém neúspěchu akce to nemohlo nic změnit. Krach Rudého

val mezeru ve vydávání komunistic kého tisku , který v pondělí nevychá

dne se stal bezprostředním podnětem

zel. Časopis redigoval Jan Krejčí aj.

k propuknutí vnitrostranické krize, která skončila definitivním vítězstvím

revolučních sil v KSČ na historickém V. sjezdu v únoru 1929. Literatura: J. Menclová, Vítězny sjezd, vyd. 1959. M. Klír, KSČ v ob-

centrální odborářský časopis „ Rudy dělnik “ (viz ).

„ Rudý pondělník “ týdeník KSČ , který vycházel v Praze od května 1932 do konce r. 1933, kdy byl úředně zastaven . Byl v podstatě pondělním

vydáním „Rudého práva “ a vyplňo

„Rudý prapor “ - dělnický týde ník pro okresy Kolín , Kouřim , Český Brod, Kostelec n . Čer, lesy ; později

vycházel s podtitulem „ Komunistický týdeník III. kraje" . Vycházel v l. 1921

dobí dočasné stabilizace kapitalismu.

až 1922 v Kolíně. Číslem 5 druhého

Vítězství bolševické linie na V. sjezdu,

ročníku splynul s časopisem „„Vůle lidu pracujícího“ , který jako stranický časopis pro okres Kutná Hora, Uhlíř ské Janovice vycházel od r. 1920 do

vyd. 1954,

„Rudý horník “ – podtitul: „ Orgán horníků v Československu “. Odborový časopis, vydávaný třikrát měsíčně v Praze od r. 1929 do r. 1937,

r . 1922. V l. 1926-1927 vycházel s tímto názvem trockistický časopis bloku Neurath , Hůla , Görlich , Fi

Mezi pracovníky listu patřili V. No-

scher -Michalec.

sek, Fr. Malík aj. R. 1932 změnil

časopis titul na „ Horník “ .

„Rudý sever" - začal vycházet pod titulem „Náš sever“ jako časo pis čs. strany soc. dem . pro V. župu

„ Rudý lučebník “ – podtitul: „Orgán dělnictva průmyslu lučebního a potravinářského “. Komunistický od-

r. 1920 v Ústí n. L. R. 1922 změnil

borový časopis, vycházel v Praze od

komunistický týdeník do r. 1931. V 1.

titul na „ Rudý sever “ a vycházel jako

r. 1929 do r. 1930, kdy číslem 8

1945-1948 vycházel jako orgán KV

zanikl.

KSČ v Ústí n. L. Od 1. 1. 1949 jej nahradil „ Průboj “ (viz ).

„Rudý odborář “ – podtitul: ,,Ča sopis k propagaci zásad Rudé odbo rové internacionály “ , Centrální časo-

„ Orgán dělnictva průmyslu staveb

pis Rudých odborů (viz ), řízený pozdějším likvidátorem J. Haisem . Vy-

pis, vycházející v Praze od r. 1929

„ Rudý

stavebník “

podtitul:

ního" . Komunistický odborový časo

cházel od r. 1922 do r. 1930. Od r.

jako čtrnáctideník . R. 1932 v č. 1

1923 obsahoval přílohu „ Dělnické

změnil titul na „ Stavební dělník “ .

Ru

749

Mezi prvními vydavateli byl A. Zápotocký. Vycházel do r. 1937. Pod titu-

lem „Der Bauarbeiter“ vycházela příloha v německém jazyce.

„ Rudý Tábor“ - časopis vycházel v Táboře původně (r. 1919 ) pod titulem „ Snaha" jako levicově zaměřený týdeník soc. dem . pro táborský kraj.

uzavření kolektivních smluv. Buržoa

ziemusela ustoupit, ale připravovala se kútoku . Začala soustředovat do okresu četníky, kteří pozatýkali nejrevoluč nější vůdce proletariátu. Okresní ve dení sociálně demokratické strany od povědělo na to vyhlášením všeobecné stávky v okrese; vedle průmyslových dělníků stáli solidárně i zemědělští

R. 1922 jako komunistický týdeník

dělníci. I zemědělští dělníci na velko

pro táborský kraj změnil titul na

statku Ernsta Sandnera v Rumanové

„ Rudý Tábor" a vycházel do r. 1926 .

stávkovali. 26. 3. 1920 přišla podna

„ Rudý večerník “ – nedílná sou-

pilá četnická hlídka zatknout na velko statek jednoho z předáků sociálně demokratické strany v obci, Jána Ba

část „ Rudého práva " . Navazoval na „ Rudé právo Večerník “ ( 1920 až

liša. Shromáždění zemědělští dělníci

1928). Pro svůj živý obsah, výborné

nedovolili Bališa zatknout. Četníci

grafické uspořádání byl pracujícími

zahájili palbu, Jána Bališa a Gašpara

hodně čten a oblíben . Ostré a útočné karikatury Maškovy, Bidlovy aj. po-

Konopáska zastřelili a několik dělníků

máhaly bojovat s reformisty, buržoa-

a postavili před soud. Surovou vraž

zií a fašismem všech odstínů . Začal

vycházet 2. 4. 1928. Zanikl v dubnu

dou v Rumanové, která vyvolala vlnu odporu a pobouření v celé republice,

1934 pro finanční těžkosti. Na jeho tradici navazovaly „ Haló noviny “ (viz). Časopis řídili a jeho redaktory byli Ivan Olbracht, J. Fučík, G. Bareš,

podařilo se stávku v hlohoveckém okrese zlomit. Vražda ukázala proti lidový charakter republiky a tzv . socialistických vůdců ( Tusara, Dé

J. Krejčí, F. Němec aj.

„ Rudý východ“ – orgán marxistické levice v pardubickém kraji, od 1. 1921 orgán KSC. Vycházel od října 1920 do r. 1934 v Pardubicích , pak v Hradci Králové. R. 1934 vycházel pod názvem „ Nový Rudý východ“ a „ Nová volnost ", od r. 1935 do r. 1938

jako „ Nový Rudý východ“ v Hradci Králové. V té době byl hlavičkovým

listem časopisu „ Rudý Vpřed“. Re daktorem časopisu byl Petr Pech .

zranili. Kromě toho 7 dělníků zatkli

rera , Markoviče aj.), kteří se postavili na stranu úřadů. V jarních a letních měsících r. 1920 se zvedla v okrese

Hlohovec nová vlna stávek , při nichž na mnohých místech zemědělští děl

níci zabírali velkostatky. (Viz též Střílení do pracujících v předmn.

ČSR .) Rumburská vzpoura

viz Vo

jenské vzpoury r. 1918 Rumunská dělnická strana

vznikla 21. 2. 1948 na slučovacím

Rumanová - střílení do pracujících. V první polovině března 1920 se uskutečnila v okrese Hlohovec vitězná stávka zemědělských dělníků za

sjezdu Komunistické strany Rumun ska a sociálně demokratické strany sloučením těchto stran na zásadách marxismu- leninismu. Je pokračovatel

Ru

750

kou bojových tradic Komunistické strany Rumunska, založené 8. 5. 1921 na I. (ustavujícím ) sjezdu v Buku-

rešti (8. -13. 5. 1921). II. sjezd (3. až 4. října 1922 v Ploiești) přijal stanovy strany. R. 1924 byla KSR postavena mimo zákon a pracovala od té doby až do r. 1944 v ilegalitě. V září 1924 se konal III. a r. 1928 IV. sjezd strany. Významný je V. sjezd r. 1932, který vytyčil strategickou a taktickou linii strany na dovršeni buržoazně demokratické revoluce, na přechod k revo-

luci socialistické a znamenal pokrok

v bolševizaci strany. Řídíc se jeho

Rumunská lidová republika se rozkládá v severovýchodní části Balkánského poloostrova. Její území měří 237 502 km . R.

1959 měla

18 256 000 obyvatel. Je průmyslově zemědělským státem . V čele státu je presidium Velkého národního shro

máždění RLR , zákonodárná moc pří sluší Velkému národnímu shromáž dění RLR , výkonným orgánem RLR je rada ministrů . Před druhou světovou válkou vládla v Rumunsku reakční diktatura. Pro fašistická vláda v čele s maršálem Antoneskem zavlekla zemi do hitle

usneseními vedla strana velké boje

rovské koalice a války proti SSSR.

dělnictva ( r. 1933 boj železničářů ) a

Počátkem r. 1943 se z iniciativy Ko munistické strany Rumunska (viz Ru

stala se vedoucí silou protifašistického hnutí. Za války organizovala podzemnímunská dělnická strana) sjednotily ne hnutí proti fašistické vládě a byla také hlavní silou při svržení fašistického režimu 23. 8. 1944. KSR vyšla z ilegality a vedla boj za demokratizaci

země a hluboké sociální přeměny. Boj skončil zrušením monarchie a vyhlášením Rumunské lidové republiky 30. 12. 1947. Toto vítězství KSR

které protifašistické organizace ve Vlastenecké frontě. Téhož roku se

v SSSR zformovala divize Tudora Vladimireska, která od jara 1944 bo

jovala společně se Sovětskou armádou proti nacistům . Po vstupu Sovětské armády na rumunské území byla 23.

notnou stranu rumunské dělnické

8. 1944 ozbrojeným povstáním ru munského lidu svržena Antoneskova diktatura a ustavena nová vláda, která

třídy - Rumunskou dělnickou stranu . II. sjezd RDS (23. - 30. 12. 1955)

zpřetrhala svazky s hitlerovskou koa licí. V září 1944 bylo celé Rumunsko

umožnilo vytvořit v únoru 1948 jed-

přijal směrnici k druhému pětiletému plánu rozvoje nár, hospodářství ( 1955 až 1959 ). III. sjezd (20.- 25. 6. 1960) stanovil cesty k dovršení výstavby socialismu v Rumunsku. Schválil směrnice šestiletého plánu (1960 až

1965) a nárys perspektivního hospodářského programu na příštích 15 let - do r. 1975. R. 1958 měla RDS 725 369 členů a kandidátů. Ústředním tiskovým orgánem strany je list

„ Scînteia" (Jiskra ), který vychází od 17. 8. 1931. Prvním tajemníkem ÚV RDS je Gheorghe Gheorghiu -Dej.

osvobozeno Sovětskou armádou .

V prvních dvou poválečných vládách měly převahu buržoazní strany, které prosazovaly protilidovou politiku. V lednu 1945 byla z iniciativy komu nistů a pod jejich vedením vytvořena Národně demokratická fronta. Dne 6. 3. 1945 byla ustavena lidově de mokratická vláda, která za krátký čas

přikročila k pozemkové reformě a vydala řadu nařízení směřujících k

rozvoji národního hospodářství.

Začátkem r. 1947 podepsali spojenci Rumunskem mírovou smlouvu.

S

Ru

751

Dne 30. 12. 1947 byla zrušena monarchie a vyhlášena lidová republika. V únoru 1948 se sloučila KSR a So-

ciálně demokratická strana Rumunska v Rumunskou dělnickou stranu , a tím bylo dosaženo politického sjed-

Objem průmyslové výroby vzrostl v těchto letech více než třikrát a pro duktivita práce více než dvakrát. Na stala změna struktury národního hos podářství. Průmysl a stavebnictví se na tvorbě národního důchodu po

nocení dělnické třídy. Z podnětu RDS byla vytvořena r. 1948 Lidově

dílely r. 1960 66,9 % proti 50 % 1. 1950. Velkých úspěchů bylo do

demokratická fronta sdružující pod vedením RDS, která je jedinou poli-

saženo i v zemědělství, které bylo vybaveno mechanizačními prostředky.

tickou stranou v zemi, dělníky, rol-

Zvýšila se produkce hlavních země

níky a pracující inteligenci. Ve vol-

dělských plodin. Rumunské zeměděl

bách v únoru 1948 pro ni hlasovalo

ství r . 1960 již plně krylo vzrůstající

93 % voličů. Velké národní shromáže dění, vzešlé z těchto voleb , přijalo v dubnu 1948 ústavu RLR . R. 1952

potřeby obyvatelstva a plně zásobo valo zemědělskýmisurovinami potra vinářský průmysl. Socialistický sektor

byla přijata druhá ústava, ve které se obrážejí sociálně ekonomické přeměny, které v zemi od r . 1948 nastaly.

Po nastolení lidově demokratického zřízení a znárodnění průmyslu, dolů, dopravy a peněžnictví f. 1948 byla otevřena cesta průmyslovému roz-

voji země. Splněním

dvou ročních

v zemědělství obhospodařoval kon

cem r. 1960 téměř 84 % orné půdy. V Rumunsku byla vytvořena ekono mická základna socialismu. III. sjezd strany r. 1960 zaměřil pracující na plnění šestiletky 1960-1965. Hlav ním úkolem šestiletého plánu je roz vijet materiálně technickou základnu socialismu a dokončit proces vytvá

plánů obnovy (1949, 1950) překročil

ření socialistických výrobních vzta

rumunský průmysl předválečnou úroveň a připravil přechod k výstavbě

hů v celém národním hospodářství

socialismu. Během první pětiletky

mu.

(1951-1955 ) nastal rozvoj industrializace a elektrifikace země, podstatně vzrostla produktivita práce a byly vytvořeny podmínky pro socializaci vesnice. Celková průmyslová výroba se proti r. 1938 ztrojnásobila. Ve druhé pětiletce (1956-1960) pokračovala industrializace země, byl vybudován

Literatura: M. Hübl, Vytvoření lidově demokratického státu a výstavba so cialismu v Rumunsku ( 1939–1957), vyd. 1958.

těžký průmysl, strojírenství, chemický a naftový průmysl aj. Vlivem rych-

neskova fašistického režimu v Rumun sku dne 24. srpna 1944 vypověděla

lého tempa rozvoje socialistického

nová rumunská vláda válku fašistic kému Německu a vyslala na frontu svá vojska. Do 18. 1. 1945 postupně

průmyslu v l. 1951-1960 vzrostla průmyslová výroba o více než 13 %

v zájmu dovršení výstavby socialis

Rumunská vojska při osvobo

zování Československa. Po povstání rumunského lidu a kapitulaci Anto

ročně, zatímco v buržoazně statkář

vyslala na frontu 15 vševojskových

ském Rumunsku činil růst průmyslové výroby pouze asi 4 % ročně.

divizí a několik speciálních útvarů . Tato vojska, nasazovaná do boje po

Ru

752

stupně, se zúčastnila na pravém křídle 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského zpočátku bojů v severovýchodním Madarsku a od 18. 12. 1944 do 18. 1. 1945 byla postupně nasazena do bojů na území Československa v rámci sovětsko - rumun-

ských armádních skupin generála Žmačenka a generála Managarova.

- Československa. Západním imperia listům šlo především o dorozumění s Německem , a proto se Runciman měl přičinit svým vlivem o absolutní

ústupnost čs. vlády, aby bylo odstra něno nebezpečí ozbrojeného konfliktu mezi Německem a ČSR a aby zá padní mocnosti se tak vyhnuly splnění svých závazků vůči ČSR. Tato akce

Zúčastnila se bojů v pásmu ohraniče-

západních imperialistů znamenala

ném na severu linii Košice - Brezno-

hrubé vměšování do vnitřních záleži

na jihu linii

tostí Československa. Jedinou silou ,

Lučenec -Banská Štiavnica -Piešťany-

která důrazně odmítla a odhalovala

Púchov - Prostějov

Brno. Za bojů na území Českoslo-

před lidem hanebný charakter Runci

venska, v nichž rumunská vojska

manova „ poslání“ , byli českosloven

osvobodila 1722 obcí a zajala asi

bylo raněno 55 000 příslušníků ru-

ští komunisté. Vládnoucí kruhy v čele s Benešem naopak přijaly tato opatření západních imperialistů a plně se pod

munské armády, tj. téměř 30 % celko-

řídily. Tím se spolupodílely na pří

vého stavu vojáků. Kapitulace fašistického Německa zastihla rumunská

pravě mnichovských událostí (viz

vojska severovýchodně od linie Brno-

Runcimana v ČSR bylo vypracování

17 000 německých vojáků, padlo a

Mnichov ). Důsledkem působení lorda

„ čtvrtého plánu “ (viz ) čs. vlády, který

Prostějov. Po skončení války před odchodem do vlasti byla rumunská vojska soustředěna v prostoru Nového Města na Moravě (4. rumunská armáda) a v prostoru Havlíčkova Brodu

Henleinovský puč r. 1938) se vyslovil lord Runciman pro úplné odtržení

( 1. rumunská armáda).

pohraničí od ČSR. Jeho vyjádření

Literatura: Oslobodzovacie boje Sovietskej armády v rokoch 1944–1945 . Účasť rumunskej armády pri oslobodzovaní ČSR , sborník, slov. vyd.

přispělo k rozhodnutí anglo - francouz ských porad 18. -19. 9. 1938 , obsaže

1960.

plně ustupoval henleinovcům poskyt nutím autonomie. Po puči SdP (viz

nému v nótě britské a francouzské

vlády čs. vládě z 19. 9. ( viz Berchtes gadenské podmínky ). Mise lorda Runcimana je názorným

Runcimanova mise - skupina anglických politiků, vedená lordem

příkladem vměšování do vnitřních

Runcimanem , která působila v Česko-

vybíravých metod imperialistů při pro

slovensku od 3. 8. do 16. 9. 1938.

sazování jejich zájmů. V rozporu

Runciman se svými spolupracovníky

s mezinárodně právními i morálními zásadami donucovali nejhrubším ná tlakem spřátelenou zemi podrobit se

byl vyslán do ČSR z iniciativy britské vlády údajně jako prostředník v jednáních mezi čs. vládou a henleinovci. Úkolem lorda Runcimana však

záležitostí druhé země a dokladem ne

útočníkovi.

nebylo najít řešení vyhovující bezpeč-

Literatura: R. Kvaček , Osudná mise, vyd. 1958. J. S. Hájek, Mnichov, vyd.

nosti a nezávislosti spřáteleného státu

1958.

753

„ Rundschau “ - viz „ Internatio-

nale Presse -Korrespondenz“

Ru

boje, jenž by znemožnil Francii vy užívat hospodářského bohatství Po rúří a k sabotování opatření okupač

Rúrská krize r . 1923. Po porážce

ních úřadů. Ale hospodářská krize

Německa za první světové války se stalo Porúří, nejprůmyslovější část Německa, ohniskem , kde se střetávaly

a obava z narůstajícího revolučního hnutí donutily německou vládu vydat 26. 9. 1923 výzvu k zastavení „ pasiv

rozpory evropských imperialistů. Francie, která usilovala o hegemonii v Evropě, požadovala oddělení Porúří od Německa. Protože Německo sou-

ního“ odporu. Přesto skutečným vítě

stavně neplnilo reparační povinnosti

ně. Francouzskou metodu „ přímé

( viz Reparace po první světové válce ),

akce" proti Německu vzpírajícímu se platit reparace nahradila finanční a hospodářská intervence, organizovaná

použila Francie proti němu vojenského nátlaku, který vyústil 11. 1 .

zem zůstalo Německo, neboť ze stra chu před revoluci v Německu se im perialisté vzdali přílišného nátlaku na

1923 v okupaci Porúří francouzskými

především USA a Anglií, jejímž vý

a belgickými vojsky. Na radu USA a Anglie odpověděla německá vláda

na tento krok vyhlášením „ pasívního“

razem byl Dawesův plán (viz ). Oku pace Porúří trvala do srpna 1925. Literatura: Dějiny diplomacie, díl 3,

odporu, tj. výzvou k organizování

čes. vyd. 1947, str. 171 a n.

Řa

754

Ř Řády a vyznamenání v ČSSR . Naše československé řády, vyznamenání, čestné tituly a čestné odznaky

vyznamenání. Návrhy na vyzname nání mohou presidentu republiky předkládat ústřední výbor KSČ a

jsou výrazem uznání, úcty a vděčnosti československého pracujícího lidu těm pracovníkům , kteří se zasloužili o ví-

Ústřední rada odborů ; ústřední orgá

ny ostatních dobrovolných společen ských organizací předkládají své ná

tězství socialismu a budování vyspělé

vrhy prostřednictvím ústředního vý

socialistické společnosti, o rozvoj přá-

boru Národní fronty. Návrhy mohou dále presidentu republiky předkládat

telství a mírové spolupráce mezi ná-

rody, o obranu vlasti anebo kteří se stali příkladem svými vynikajícími výkony na poli hospodářské a kulturní výstavby a rozvoje vědy a techniky, anebo projevili příkladnou obětavost

ústředních orgánů státní správy a ná rodní výbory předkládají své návrhy prostřednictvím vlády; jde-li o pro

v občanském životě.

půjčení vyznamenání vojákům anebo

předsednictvo Národního shromáž dění a vláda. Ministři a vedoucí

Zevnějškem se liší řády od jiných

příslušníkům ozbrojených sborů, před

druhů vyznamenání bohatším výtvarným zpracováním a zpravidla použitím drahých kovů , někdy i drahých kamenů.

kládá návrhy ministr národní obrany, popř. ministr vnitra presidentu re publiky přímo. Cizozemská vyzname nání může čs. státní příslušník při

Řád nebo vyznamenání lze propůjčit

jmout a nosit jen se souhlasem presi

čs. občanům i cizincům (též po smrti in memoriam ) nebo skupinám osob

právo nosit československá i cizozem

(např. pracovním kolektivům , dobro-

ská vyznamenání a užívat cizozem

denta republiky. Vyznamenaný ztrácí

volným společenským organizacím ,

ských titulů, jestliže ztrátu vyslovil

ústavům, ozbrojeným útvarům a jejich symbolům). Výjimkou je Cs. řád bí-

soud. Vyznamenání mu také může být odňato , jestliže se dopustí jednání, které ho činí nehodným vyznamenání,

lého lva, který lze propůjčit jen cizím státním příslušníkům . Vyznamenaný dostane zároveň s vyznamenáním listinu o tom, že mu vyznamenání bylo propůjčeno ( diplom ). Vyznamenání i diplom se ponechávají při úmrtí

vyznamenaného jeho rodině na pa-

anebo vyjdou -li dodatečně najevo okolnosti svědčící o tom, že mu vy

znamenání bylo propůjčeno neza slouženě.

Řády a vyznamenání nyní propůjčo vané jsou uznáním projevovaným po

mátku .

litickým a veřejným pracovníkům ,

Státní řády a vyznamenání propůjčuje

pracovníkům ve výrobě, kultuře, vědě a umění a příslušníkům ozbrojených sil za tyto zásluhy:

jednotlivcům i kolektivům president

republiky, který může zmocnit jiný orgán, aby propůjčoval jednotlivá

Čestný titul hrdina Československé so

755

Řa

cialistické republiky za výjimečné zá-

nebo za technická zlepšení a vynálezy

sluhy o republiku, spojené s vykonáním hrdinského činunebo opětovných

velkého hospodářského významu anebo za zásluhy o zvýšení obrany

hrdinských činů. Odznakem nositele

schopnosti armády. Vyanamenáni „Za zásluhy o výstav č. 62/1962 Sb. prohlášen za vyzna- bu " propůjčuje se předním bojov menání, je Zlatá hvězda hrdiny ČSSR.. níkům za socialistickou výstavbu , těm, Spolu s titulem propůjčí president kdo jsou vzory ve využití technických republiky zároveň Řád Klementa možností a přispívají k zvýšení pro čestného titulu, který byl zákonem

Gottwalda - Za budování socialistické

duktivity práce nebo kdo se zvlášť

vlasti.

zasloužili o rozvoj vědy, kultury nebo

Čestný titul hrdina socialistické práce o vítězství socialismu v ČSSR a přispěl

techniky. Vyznamenánt „ Za vynikající práci" se propůjčuje osobám , které údernic kou prací a trvalými mimořádnými

k zvelebení národního hospodářství,

výkony se staly vzorem v plnění pra

kultury nebo vědy nebo k posílení obranné schopnosti státu . Odznakem

k následování, nebo těm, kdo při

nositele čestného titulu , který byl

spěli k rozvoji vědy, kultury nebo

rovněž zákonem prohlášen za vyzna-

techniky. Rád rudého praporu práce - za mimo

se uděluje tomu, kdo si získal vynika-

jící průkopnickou činností zásluhy

menání, je Zlatá hvězda hrdiny socia-

listické práce. Spolu s titulem může president republiky propůjčit Řád Klementa Gottwalda - za budování socialistické vlasti.

Řád Klementa Gottwalda

Za budo-

covních úkolů a získaly pracovníky

řádné zásluhy získané celoživotním

dilem nebo alespoň dvacetiletou pří kladnou prací na rozhodujících úse cích hospodářské výstavby socialismu, prodchnutou věrností k povolání.

vání socialistické vlasti - za mimo-

Řád rudé hvězdy práce – za vynikající

řádné zásluhy o uskutečnění socialis-

zásluhy získané houževnatou, oběta

mu v ČSR, získané při budování státu a v boji za mir, na poli politickém ,

vou a příkladnou prací po dobu nej méně patnácti let na rozhodujících hospodářském , sociálním nebo kul- úsecích hospodářské výstavby socia

turním , při zvyšování obranyschop-

lismu, prodchnutou věrností k povo

nosti státu nebo v boji s vnitřním

lání.

nepřítelem .

Vyznamenání ,, Za pracovní věrnost" za vynikající zásluhy získané obětavou

Rád republiky - za mimořádné zásluhy při budování ČSSR, zejména za mi-

a příkladnou prací po dobu nejméně

rové budovatelské úsilí ve výrobě nebo

deseti let na rozhodujících úsecích

při kulturní nebo vědecké činnosti

hospodářské výstavby socialismu, pro dchnutou věrností k povolání.

nebo za zvyšování obranyschopnosti státu ,

Vyznamenání „Za pracovní obětavost“

Řád práce

- za zásluhy získané obětavou a pří

za významné pracovní výsledky na poli hospodářském , ve státní a jiné veřejné službě nebo za zvláštní úspěchy ve vědecké, výzkumné nebo jiné kulturní činnosti

kladnou prací po dobu nejméně pěti let na rozhodujících úsecích hospo dářské výstavby socialismu, prodchnu tou věrností k povolání.

Ři

756

Řád rudé zástavy za mimořádnou chrabrost, obětavost a odvahu v boji s nepřítelem socialistické vlasti nebo

za celoživotní anebo po dobu nejméně dvaceti let prokazované mimořádné

zásluhy při zajišťování vysoké bojeschopnosti a připravenosti ozbroje-

půjčuje těm , kdo prokázali stateč nost a obětavost v zápase s rozvratníky a jinými nepřáteli státu či při obraně nedotknutelnosti státních hranic nebo za jiné vynikající projevy občanské statečnosti a odvahy.

Cizím státním příslušníkům je určen

ných sil nebo bezpečnostních sborů

Československý řád bílého lva (má

ministerstva vnitra.

3 třídy ). Vedle těchto řádů a vy znamenání, které se dosud udě lují, je ještě velká skupina nyní již

Řád rudé hvězdy za vynikající zásluhy o výstavbu ozbrojených sil a

obranu ČSSR jak za války, tak i v mí- historických vyznamenání za zásluhy připravenosti ozbrojených sil nebo

o vítězství dělnické třídy a za vojenské zásluhy o československý stát. Z nich uvádíme: Řád 25. února 1948 (má tři

bezpečnostních sborů ministerstva vnitra, prokazované po dobu nejméně

stupně: stříbrná hvězda, stříbrná me daile a bronzová medaile) a vyzname

patnácti let. Medaile „Za zásluhy o obranu vlasti “

nání „Za zásluhy - 10 let Lidových

ru nebo za vynikající zásluhy při za-

jišťování vysoké bojeschopnosti a

milici “ . (Viz též Čestné tituly v ČSSR .)

- za osobní odvahu v boji, a to jak za války, tak při obraně nedotknutel-

„ Říkáme lidem pravdu " - pod

nosti státních hranic nebo v boji s nepřáteli vlasti nebo za příkladnou práci

titul: „ Materiál pro osobní agitaci.

při výstavbě ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů ministerstva vnitra po dobu nejméně deseti let.

Medaile „Za službu vlasti “ – za ini-

Na pomoc desítkovým důvěrníkům “. Sborníky vydávané kulturně propag .

oddělením ÚV KSČ v l. 1949, 1950 a 1951. Vycházela také speciální vydá ní těchto sborníků pro vesnici a pro

ciativní činy spojené s nebezpečím života , které přispěly k úspěchu bojo

závody.

vých akcí nebo ke zvýšení obranné

Říšská odborová komise - viz Odborové hnutí v Rakousko - Uhersku

schopnosti republiky, nebo za příkladnou práci při výstavbě ozbroje ných sil nebo bezpečnostních sborů ministerstva vnitra po dobu nejméně

Říšská rada - představovala v Ra kousko -Uhersku zákonodárný sbor,

pěti let. Medaile Jana Amose Komenského se

měštácký parlament s omezenými prá vy . Skládala se ze dvou komor: ze sně

propůjčuje učitelům a jiným školským pracovníkům zvláště vynikajícím

movny Panské a poslanecké. Do Pan ské sněmovny se nevolilo. Tvořili ji

v oboru pedagogiky.

Medaile Jana Evangelisty Purkyně se propůjčuje lékařům a jiným pracovníkům ve zdravotnictví, kteří se

příslušníci panovnického rodu a nej vyšší šlechtici, kteří měli právo na člen ství v Panské sněmovně dědičně, dále církevní hodnostáři a posléze význam

zasloužili zvlášť vynikajícím způsobem

né osobnosti jmenované císařem do

o rozvoj ochrany zdraví lidu.

životně jejími členy. Do poslanecké sněmovny se nejprve volilo nepřímo,

Vyznamenání „Za statečnost" se pro-

Ři

757

jen prostřednictvím poslanců zem-

daně, určovat kontingenty i právo kon

ských sněmů, a teprve v březnu 1873

troly nad ministry. Poslanci měli za

byly zavedeny volby přímé podle

jištěnu imunitu . Ale císař mohl podle

kuriálního systému ( viz ). Kromě Ríšské rady, jejíž rozhodnuti

nout bez její kontroly pomoci tzv .

byla pravoplatná pro celý stát, existo-

nouzových nařízení. Celý tento za

valy v jednotlivých částech říše zemské

ostalý parlamentní systém obrážel silné feudální pozůstatky v hospodář

sněmy, např. český, moravský atd.

S 14 Říšskou radu rozpustit a vlád

Zemskému sněmu náležela zákono-

skopolitickém životě habsburské říše.

dárná činnost v příslušné zemi.

Čeští buržoazní poslanci se aktivně

Nespravedlivé volební řády do Říšské podíleli na práci Říšské rady do r . rady zabezpečovaly privilegované postavení velkostatkářské šlechtě, která prostřednictvím dědičných členů za-

1863. Potom zahájili politiku tzv . pasivní opozice, v níž setrvali po dlou há léta. Od r. 1879 s výjimkou krátko

ujímala rozhodující postavení v Panské sněmovně a kromě toho volila ještě

dobých obstrukcí v 90. letech se zase

své zástupce do velkostatkářské kurie

zániku habsburské říše. ( Viz též Vol by v Rakousko -Uhersku (do Říšské rady).)

sněmovny poslanecké. Nespravedlivá volební geometrie umožňovala velko-

účastnili práce v parlamentu až do

buržoazii německé a maďarské národ

nosti zachovat si mocenskou převahu

nad pracujícími, a to především potla-

Říšské konference KSČ

viz

Konference KSČ

čovaných národností .

Podle prosincové ústavy r. 1867 (viz) měla Říšská rada právo povolovat

Říšské opoziční vedení Domovin - viz Domoviny

Sa

758

S.

Sabolčík Michal (nar. 3. 6. 1924

v jeho počátcích (r. 1939 ), KSČ usilo

v Soli, okr. Vranov) - kandidát před-

vala o aktivní formy boje ; organizo vala sabotáže a stávky. Díky soustavné

sednictva ÚV KSČ, tajemník ÚV KSS. Za okupace se zúčastnil ilegální práce a Slovenského národního povstání. Po osvobození r. 1945 vstoupil do KSČ a pracoval v různých stranických a veřejných funkcích . V 1. 1950 až

1954 působil na Ústřední politické škole KSS v Bratislavě. V I. 1954 až

1958 studoval na akademii společen-

ských věd při ÚV KSSS. Od r. 1958 do r. 1961 byl vedoucím oddělení na ÚV KSS. Od r. 1961 byl místopředsedou a později až do září 1963 předsedou Slovenské plánovací komise ; od

agitaci stalo se sabotování a poškozo vání hitlerovské válečné mašinérie jedním ze základních článků odbojové

činnosti v českých zemích. Sabotážní hnutí mělo nejrůznější formy, od nej nižších, jako byly administrativní chaos, znehodnocování výrobků a su

rovin, neplnění nebo překrucování příkazů okupantů, zpomalování práce, až k přímému poškozování válečné výroby, zejména dopravy. Nejvyšší

formou sabotážního hnutí byly diver ze, při nichž sabotážní činnost se blíži

října 1961 do září 1963 byl místopřed-

la ozbrojenému boji nebo s ním i splý

sedou SNR. Na XII. sjezdu KSC byl

vala. Pro provádění větších sabotáží

zvolen kandidátem ÚV KSČ. Od září

vytvářely podzemní organizace a zej ména organizace KSČ zvláštní oddě lené skupiny (jako byla např. skupina O. Štancla, skupina v závodě Volman

1963 je kandidátem předsednictva ÚV KSČ, členem ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSS.

Sabotážní činnost za okupace.

Čelákovice, příbramské skupiny a or ganizace železničářů ). I na Slovensku

Sabotáže byly hlavním , nejčastěji používaným a velmi účinným bojovým prostředkem českého hnutí odporu za

které rozvinuly rozsáhlou činnost. Jejich rozvoj byl jedním z nejdůleži

byly organizovány podobné skupiny,

druhé světové války. České země se

těžších předpokladů pro pozdější roz

měly stát podle plánů hitlerovců zbrojním arzenálem a důležitou hospodár-

mach partyzánského hnutí, jež orga

nicky vyrůstalo z různých forem od

skou základnou Německa, proto hnutí

poru. Mimořádnou pozornost věno

odporu mohlo na tomto úseku zasáh-

valy stranické organizace technické

nout nejúčinněji. Sabotážní činnost se

stránce : opatřování sabotážního mate

proto postupně stala všenárodní formou odbojové činnosti. Zatímco nekomunistické odbojové skupiny (viz) se

riálu , školení a instruktážím pro sabo tážní činnost. V podzemí byly vydá

v podstatě omezovaly na propagaci pasívních forem odporu, jaké byly typické pro české osvobozenecké hnutí

vány podrobné písemné návody, jak provádět sabotáže.

Pro československé hnutí odporu byla

příznačná jednak neobyčejná vynalé

Sa

759

zavost při vyhledávání nových forem sabotáží, jednak neustálý přechod od

která používala zastřenějších forem

forem nižších k vyšším , zejména k di-

ských pozicích vytvářením falešného

fašizace a chtěla se udržet v mocen

verzím , které převažovaly především

zdání samostatnosti tzv . slovenského

v posledním údobí války. Velkého rozsahu nabyla tato činnost na železni-

státu (viz ) a tzv . slovenské vlády.

cích , jež byly tehdy nejcitlivějším místem nacistického válečného stroje. Jen v posledním údobí války bylo v čes-

Porad s Hitlerem a Ribbentropem se účastnili J. Tiso, V. Tuka a A. Mach. Hitler si nemohl dovolit žádat nahra zení Tisa Tukou , protože Tisa pod

kých zemích na železnicích provedeno

porovala většina slovenské buržoazie

podle značně neúplných zjištění přes

a katolické hierarchie. Vyměněn byl

300 větších akcí tohoto druhu. (Viz

pouze Ferd. Ďurčanský, ministr za

též Stávkové boje v českých zemích za

hraničí slovenského státu . Vcelku

okupace; Partyzánské hnutí v českých

však porady a dosažená dohoda posí

zemích a na Slovensku .)

lily pozice Tukovy kliky a jejího kursu na zostření fašizace, znamenaly další rozšíření pozic německého finančního kapitálu v slovenském hospodářství,

Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv. 9, vyd. 1954 (Snížit a rozrušit co nejvíce

Hitlerovu válečnou výrobu); sv . 10 ,

vyd. 1954 ( Dělnictvo hlavní silou vel-

stupňování fašistického teroru , zej

kého šturmu na svobodu ). Za svobodu českého a slovenského národa, sbor-

ména proti komunistické straně, za vádění fašistických rasových opatření

ník, vyd . 1956 (J. Šverma, Problémy

atd .

národně osvobozeneckého boje v Československu ).

Literatura : 0. Krajňák, Komunisti

Sachsenhausen - viz Oranienburg - Sachsenhausen

1959.

bratislavskej oblasti v boji proti fa šizmu v rokoch 1938-1942, slov, vyd.

,, Salud" - list československých Saintgermainská smlouva - viz Versailleský systém mírových smluv

dobrovolníků bojujících v interbrigá

dách proti fašismu ve Španělsku, vy dávaný v Barceloně r. 1937. ( Viz též

Salcburské porady Hitlera s ludáky - se uskutečnily z Hitlerova

Interbrigadisté českoslovenští ve Špa nělsku.)

podnětu 28. 7. 1940. Hitlerovým cílem

bylo urychlit fašizaci Slovenska a upevnit postavení klerofašistického režimu.

Chtěl rovněž omezit vliv ilegální ko munistické strany a zabránit růstu od-

poru lidových mas a vojáků proti lu-

„ Sanitní kordón " - viz „ Cordon sanitaire"

Sarajevský atentát - provedený členy tajné srbské důstojnické orga

dáckému režimu. Aby mohl svůj cíl

nizace na následníka rakousko-uher

realizovat, musel potlačit řevnivost mezi luďáckými špičkami, zejména mezi skupinou stojící za Tukou a sle-

ského trůnu Františka Ferdinanda dne

dující otevřenější postup ve fašizaci

rajevě na provokační návštěvě připří

Slovenska a mezi Tisovou skupinou,

ležitosti velkých manévrů rakousko

28. 6. 1914 v Sarajevě. Arcivévoda František Ferdinand, který byl v Sa

Sa

760

uherské armády v Bosně, byl při aten-

Říšská vláda vyhlásila v Sasku a Du

tátu zabit. Rakouští militaristé použili

rynsku stav obležení a 19. října na

atentátu jako vhodné záminky k napa-

sadila proti oběma zemím ozbrojené síly. Zradou soc. dem . vůdců a v dů

dení Srbska, které stálo německému a rakouskému imperialismu v cestě

sledku oportunistické politiky Brand

při jejich pronikání na Balkán a Blízký

lerova vedení, které se neopřelo o ma

východ. Rakousko, podporované Ně-

sy a nemobilizovalo je do boje, byla

meckem , předložilo Srbsku ultimá-

30. října rozehnána dělnická vláda v Sasku a 2. listopadu vláda v Duryn sku. Dne 23. října vystoupil na pomoc dělnickým vládám hamburský prole

tum s nepřijatelnými podmínkami.

Přes všemožnou ústupnost srbské vlády nebylo Rakousko spokojeno a vyhlásilo 28. 7. 1914 Srbsku válku.

Sarajevský atentát byl záminkou k rozpoutání dlouho připravované první

tariát, který pod vedením E. Thäl manna zahájil ozbrojené povstání.

Boj hamburského proletariátu zůstal

světové války (viz) za znovurozdě-

však izolován a byl po třech dnech

lení světa mezi imperialistické moc-

poražen . Porážka dělnického hnutí v říjnu 1923 uzavírá období poválečné revoluční krize v Německu .

nosti.

Literatura : Dějiny diplomacie, dil 2, čes. vyd. 1948, str. 170 a n.

Literatura: W. Ulbricht, K dějinám německého dělnického hnutí, čes .

Saská a durynská dělnická vláda – byly ustaveny 10. 10. 1923 v Sasku a 16. 10. 1923 v Durynsku za revoluční

vyd. 1960.

krize, která vznikla v Německu po obsazení Porúří francouzskými a bel

národní orgány

gickými vojsky (viz Rúrská krize r. 1923 ). Ve vládách byli zastou peni komunisté a sociální demo kraté. Umyslem KSN bylo využít po zic v zemských vládách k vytvoření nástupiště pro socialistickou revoluci v Německu. Oportunistické vedení KSN ( Brandler a Thalheimer ) se však omezilo jedině na dohodu se soc. dem. vůdci, neorientovalo se na vy

tvoření jednotné fronty zdola a na přípravu mas k rozhodnému boji

o moc. Naprosto nedbalo pokynů exe kutivy Kominterny, která doporučo vala ozbrojit dělnictvo, provést socia

Sbor pověřenců - viz Slovenské viz Československý svaz

SČM mládeže

SDDSR (b ) viz Komunistická strana Sovětského svazu SDI viz Socialistická dělnická internacionála

SdP

viz Henleinovci

Sdružené průmyslové svazy od borové - viz Rudé odbory

Sdružení českých zemědělců viz Agrární strana

lizaci průmyslu , zrekvírovat byty bur

žoazie apod. Taková opatření prove-

Sdružení slovenských odboro

dena nebyla. Obě vlády naopak prohlásily, že stojí na půdě buržoazní

vých organizací viz Odbory v předmn. ČSR ; Křesťanské odbory

ústavy.

na Slovensku

761

Sdružení socialistických skautů

Se

r . 1923. Byl jedním z organizátorů

- viz Skautské proletářské organizace

třídních bojů profetariátu na Žilinsku ;

o předmn. ČSR

za svou činnost byl buržoazními úřady pronásledován, vězněn a propouštěn

SEATO (South -East Treaty Orga-

z práce. Po přechodu strany do ilega

nization - Organizace paktu pro jiho-

lity byl jedním z nejbližších spolu

agresívní vojenský

pracovníků žilinského ileg. oblastního výboru. V 1. 1941 a 1942 byl dvakrát

východní Asii)

pakt Velké Británie, Francie, Austrá-

lie, Nového Zélandu , Pákistánu , Filipín a Thajska, uzavřený 8. 9. 1954

vězněn . Za Slovenského národního

v Manile. Za frázemi o kolektivní obraně jihovýchodní Asie „ proti šíření

srážky povstalců s hitlerovci na trati mezi Žilinou a Hričovem , potom i bojů

komunismu“ se skrývá urputná snaha

u Strečna. V polovině září 1944 se stal

imperialistů o zachování koloniálního

politickým komisařem II. slovenské

povstání se zúčastnil první ozbrojené

panství v této oblasti, namířeného

partyzánské brigády v Rajecké dolině.

k přípravě vojenských operací proti národně osvobozeneckému hnutí asij-

Zdespolu s Ľudovítem Rauchem vy tvořil pevné politické centrum , které

ských národů a proti lidově demokratickým zemím . Formálně je hlavním

vydávalo i svůj časopis. Když se bri gáda stáhla do pohoří Malé Fatry,

orgánem paktu rada ministrů, která se

zúčastnil se těžkých bojů v těchto

horách . Posléze byl fašisty zatčen a ních ; v období mezi těmito schůzkami 15. 11. 1944 popraven v Žilině. vede pakt rada plnomocníků (vedoucí Sedliacka banka vznikla usne diplomatických misí účastníků paktu

schází jednou v roce na tajných zasedá-

v Bangkoku, Thajsko, kde je rovněž

sením vlády tzv . slovenského státu

sídlo sekretariátu paktu ). Ve skutečnosti jeho činnost řídí skupina vyšších

(viz) z 30. 10. 1941. Jejím založením vyvrcholilo úsili slovenských agrár

důstojníků a „ poradců “ členských

nických předáků o soustředění země

zemí, vedená ústředím zpravodajské

dělskéhoprůmyslu na Slovensku v je den průmyslový koncern. Dovršeni tohoto procesu provedli ovšem už

služby USA, která organizuje špionáž, diverze a pronásledování pracovníků dělnického hnutí a pokrokových čini-

ludáci, jimž agrární špičky (Ursíny,

telů v celé jihovýchodní Asii. Literatura : Pakty, vyd. 1959.

Lettrich a další) jen sekundovaly. Sedliacka banka převzala od Svazu rolnických vzájemných pokladen (RVP) akcie celé řady průmyslových podniků (cukrovary, lihovary, mlýny atd .), které předtím skoupil Svaz RVP pomocí politicko -finančních machinací

Sebeurčení národů - viz Právo národů na sebeurčení až do oddělení SED viz Jednotná socialistická strana Německa

Sedláček Anton (nar. 13. 6. 1901

v Žilině, zemř. 15. 11. 1944 v Žilině) –

za vydatné pomoci luďáckých promi nentů nebo získal arizováním bank, valutovými podvody atd. Do vedení a

politický komisař II. slovenské party-

správ těchto podniků dosadil Tisův režim své „ spolehlivé“ lidi.

zánské brigády. Do KSČ vstoupil

Sedliacka banka byla na podzim

48 Příruční slovník

Se

762

1945 znárodněna. Finanční kruhy slovenské buržoazie (jejich zájmy zastu-

1200 vysokoškoláků a popravili 9 pře dáků zglajchšaltovaných studentských

povali předáci Demokratické strany

organizací. Z Hitlerova rozkazu byly

( viz ]) se pokusily zachránit pro sebe průmyslový koncern banky zpětným

všechny české vysoké školy. Toto

17. 11. 1939 na tři roky uzavřeny

převodem akcií průmyslových pod-

opatření, jež zůstalo v platnosti po

niků Sedliacké banky do vlastnictví Svazu RVP, jehož majetek nepodléhal znárodnění. Tento převod za kupní skutečné hodnoty, předložil ke schválení člen sboru pověřenců a jeden

celou okupaci, a barbarské vydran cování českých vysokých učilišť byly jedním z největších germanizačních útoků proti českému národu, který měl být zbaven své inteligence, ná rodní vědy a vůbec vyššího vzdělání.

z předáků Demokratické strany Josko.

Řádění nacistů vyvolalo bouři od

Zásluhou KSS a jejího tisku byly tyto

poru po celém světě a 17. listopad

cenu , která činila necelou desetinu

kapitalistické machinace odhaleny

byl z iniciativy studentských organi

před veřejností a po interpelaci komunistických poslanců v ÚNS a do Sedliacké banky revizi. Vedení

zací vyhlášen za Mezinárodní den studentstva ( viz ). Literatura: Kl. Gottwald , Spisy , sy. 10, vyd. 1954 (K Mezinárodnímu dnu

Demokratické strany se snažilo vy-

studentstva). Sedmnáctý listopad,vyd.

užít mocenských pozic ve státním

1959.

V SNR vyslalo ministerstvo financí

aparátu k ututlání celé záležitosti. Teprve únor 1948 učinil definitivní

konec aféře Sedliacké banky. (Viz též Banky v předmn. ČSR .)

Literatura : L'udovít Kováčik , Boj o banky, slov. vyd . 1950 .

7. listopad v Československu. Oslavy výročí Velké říjnové socialis tické revoluce se již od 20. let staly každoročním velkým internacionál ním svátkem proletariátu v ČSR. Čes koslovenská dělnická třída právem po kládala 7. listopad za rozhodující in

17. listopad 1939 - události spojené s uzavřením českých vysokých

ternacionální mezník v dějinách bojů

škol nacisty, s hromadným pronásle-

světového proletariátu za vítězství

dováním českých studentů a s dalšími

socialismu. Organizátorkou akcí byla

opatřeními německých fašistů v po-

KSČ.

čátečním období okupace českých

Již v prvních letech po roce 1917 vzpo

zemí. 15. 11. 1939 vznikly v Praze

mínal proletariát vČSR v listopado vých dnech výročí Říjnové revoluce na

u příležitosti pohřbu jedné z obětí demonstrací 28. října 1939 (viz), medika

mnoha schůzích, kde zdůrazňoval

J. Opletala, živelné studentské de-

velká poučení, světodějný význam a

monstrace. Okupanti, kteří se bezzasáhnout, využili studentské demon-

příklad vítězného proletariátu v Rusku pro boj dělníků na celém světě. Na těchto schůzích komunisté rázně bo

strace k zahájení perzekuce. V noci

jovali proti pomluvám , jimiž se bur

ze 16. na 17. 11. 1939 provedli velkou razii ve studentských kolejích, zatkli

žoazní a sociálně demokratická propa

uvrhli do koncentračních táborů na

Zpočátku byl iniciátorem těchto akcí

prostředně po 28. 10. 1939 neodvážili

ganda snažila zlehčit význam VŘSR.

Se

763

spojenecké smlouvy r . 1935 (viz ). Akce

Proletkult ( viz), později agitprop. oddělení ÚV KSČ .

na podporu mírové politiky Sovětské

Větší akce uspořádané u příležitosti

ho svazu byly v tomto období zvláště

oslav VŘSR: K osmému výročí

intenzívní. R. 1937 uspořádal Svaz

VŘSR r. 1925 bylo konáno přes

přátel SSSR na 120 veřejných proje

tisíc veřejných shromáždění. Při de-

vů k 7. listopadu. Dvacátého výročí

vátém výročí r. 1926 byl hlavní důraz

VŘSR vzpomínal náš pracující lid už

kladen na srovnání poměrů v bur-

za zvýšeného fašistického nebezpečí. Ačkoli projevy k oslavám 7. listopadu

žoazní ČSR s poměry v SSSR . S oslavami 7. listopadu byly spojeny dva konkrétní akční úkoly: získat z děl-

nebyly většinou buržoazními úřady povolovány, byly uspořádány v Praze,

níků dosud odborově neorganizova-

Brně, Bratislavě, Ostravě i v českém

ných 50 000 členů do Rudých odborů a provést akci pro další rozšíření komunistického tisku. Ve všech krajích

pohraničí mohutné oslavy. Na nich pracující vyjadřovali své přesvědčení, že jediný Sovětský svaz je s to zastavit

se konaly veřejné projevy pod heslem:

nástup fašismu.

„8 let vlády buržoazie v ČSR

I v letech nacistické okupace, kdy ve řejné oslavy 7. listopadu byly znemož

9 let

vlády dělníků a rolníků v sovětském

Rusku“. Byla zvýšena kolportáž ko-

něny, nezapomínalnáš lid na největší

munistické literatury , konaly se slavnostní plenárky à Rudé večery. R. 1929 a následující léta byl 7. listopad spojován s akcemi proti přípravám imperialistické války proti SSSR. 7. listopadu r. 1930 se obrátil Komu-

svátek sovětského lidu. Českosloven

nistický svaz mládeže k mládeži celé

republiky s výzvou k společnému boji

sko -sovětská vzájemnost se projevo vala společně prolitou krví v boji proti nacismu. V letech po osvobození se stal 7. listopad svátkem všeho našeho lidu. Jsou k němu soustředěny vše chny akce Měsíce čs.-sovětského přá telství, které mají lidu Českosloven

proti fašismu. Touto akcí bylo přive-

ska ještě více přiblížit život sovětského

deno do Komsomolu několik set nových členů. V 30. letech, v letech hos-

lidu, a upevnit tak československo sovětské přátelství a spojenectví.

podářské krize a narůstání fašismu

v Evropě, konaly se oslavy 7. listopadu

Sedmý sjezd KSČ – konal se ve

ve jménu boje za sjednocení dělnické

dnech 11. -14. 4. 1936 v Národním

třídy a proti reformistické politice

domě v Praze na Smíchově. Sjezdu se

sociální demokracie. Po uchvácení moci Hitlerem v Německu r. 1933

zúčastnilo celkem 559 delegátů ; s hla sem rozhodujícím bylo 495 delegátů,

byly oslavy výročí Říjnové revoluce ve znamení mobilizace lidových sil k boji proti fašismu. Navzdory zákazům bur-

s hlasem poradním 64 delegátů. Dele gáti zastupovali (podle odhadu) asi 70 000 členů strany. Ze zahraničních

žoazie konalo se mnoho akcí solida-

hostů se sjezdu zúčastnili zástupci

rity se sovětským lidem, na nichž se

KS Velké Británie, KS Rakouska a

účinně podílel Svaz přátel SSSR

KS Recka.

(viz ). Výrazem dlouholetého úsilí čs.

Program sjezdu : 1. Sjednocení děl

pracujících o přátelství se sovětským

nické třídy a pracujícího lidu k boji

lidem se stalo uzavření Čs.-sovětské

proti fašismu, válce a ofenzívě kapi

1

764

Se

tálu (ref. Kl. Gottwald ). 2. Boj o od

sjednocení odborů a získávání mláde

borovou jednotu v ČSR ( ref. A. Zápo

že. Značnou pozornost věnoval i orga

tocký). 3. Kádrová a organizační poli

nizační práci strany, jejíž správné pro vádění bylo jednou z rozhodujících

tika KSČ (ref.' V. Široký). 4. Získání mladé generace pro socialismus (ref.

podmínek úspěšného plnění vytyčené

V. Kopecký ). 5. Volba ústředních or gánů KSČ. VII. sjezd se sešel v době

politické linie. Zdůraznil, že nejdů ležitějšími úkoly v organizační práci je vyhledávání a rozmisťování kádrů , jejich výchova a pomoc kádrům . Literatura: Na obranu republiky proti

zvýšeného nebezpečí fašismu, v ob

dobí přímého ohrožení svobody a sa mostatnosti ČSR imperialistickým Ně meckem . Vytyčil proto jako hlavní úkol strany boj na obranu Českoslo venska proti fašismu a hitlerovské agresi. Účinná obrana republiky proti

fašismu a válce, sborník , vyd. 1955.

Kl. Gottwald, Spisy, sv. 7, vyd. 1953. S. I. Prasolov , Ceskoslovensko v době ohrožení fašismem a hitlerovskou

fašistické agresi vyžadovala splnění

agresí, vyd. 1956. M. Filo, Boj KSČ

sociálních a hospodářských požadavků

na Slovensku za obranu republiky v rokoch 1937–1938, slov. vyd. 1960.

pracujícího lidu měst i venkova, de

mokratizaci státního aparátu, armády a celého režimu, nacionální zrovno

Sedorjak Nikolaj (nar. 3. 10. 1891

právnění všech národů ČSR a těsné

jak ukázal VII. sjezd, byla proto věcí

ve Velkém Bočkově, zemř. 18. 9. 1934 v Moskvě) - vedoucí pracovník ko munistického hnutí na Zakarpatské Ukrajině za předmn. ČSR. Od svého mládí pracoval v chemické továrně. Na konci první světové války se zú častnil povstání námořníků v boce

pracujícího lidu a vyžadovala samo

Kotorské (viz ). Byl jedním ze zakla

statnou třídní politiku proletariátu. Taková politika, která předpokládala

datelů KSČ ( 1921 ). Zúčastnil se or ganizování hospodářských bojů děl nictva na Zakarpatské Ukrajině, vedl

spojení se Sovětským svazem . Protože

buržoazii její třídní zájmy nedovolily vytvořit tyto předpoklady, nebyla schopna ani uhájit národní a státní

samostatnost ČSR. Obrana republiky,

izolaci fašistické reakce a paralyzování kolísavé, tzv . demokratické části čes

mnoho stávek ( ve Svaljavě, Berehově

vytvořena jednotná fronta proletariátu.

aj.). V 1. 1920–1931 byl poslancem Nár. shromáždění za KSČ. V době bolševizace KSČ stál pevně za Gott waldovým vedením a ostře vystupoval proti oportunistům na Zakarpatské

Správným prováděním politiky jed notné fronty se dala překlenout izolo vanost dělnické třídy od rolnictva a

kého mandátu a odjel na léčení do SSSR, kde r. 1934 zemřel. ( Viz též

středních vrstev městských a vytvořit

Zakarpatská Ukrajina apolitika KSČ .)

koslovenské buržoazie,

byla však

možná jen za podmínky, že bude pře

konán rozkol dělnické třídy, zlomena spolupráce reformistů s buržoazií a

Ukrajině. R. 1931 se vzdal poslanec

široká lidová fronta všech pracujících .

Sjezd podrobně propracoval návrh programu lidové fronty, vytyčeného VII. kongresem KI (viz Komunistická internacionála ), a projednal otázku

Seidler Ernest (nar. 1886 v Užho rodě, zemř. r. 1942 v Moskvě) – ko munistický funkcionář na Zakarpatské Ukrajině a Slovensku za předmn.

Se

765

ČSR. Původním povoláním dělník.

KSČ. Vynikl jako neohrožený ob

Účastnil se práce v dělnickém hnutí

hájce dělníků, hájil dělnické vůdce

jako příslušník socialistické dělnické strany Uherska. Za první světové

ve velkých procesech v Budapešti,

války byl od října 1915 do ledna 1918

v Bukurešti, Bulharsku , Německu . Zvlášť aktivně se účastnil rozvíjení

v ruském zajetí, kde se seznámil s re-

mezinárodních akcí na záchranu Di

volučním učením bolševiků. Po ná-

mitrova při lipském procesu (viz ) v l. 1933-1934. Byl spoluzakladatelem a

vratu do Maďarska se stal členem KS

Madarska. Za Madarské republiky rad

vedoucím pracovníkem mnoha maso

(viz) byl policejním presidentem Budapešti, poté se účastnil bojů s ru-

vých pokrokových organizací, jako byly Společnost pro hospodářské a kul

munskými interventy . Po porážce MRR byl ve Vídni vězněn až do ledna

Levá fronta (viz) (jednatel), Svaz

turní sblížení s SSSR ( viz ) (jednatel),

1920. Poté se vrátil do Užhorodu, kde přátel SSSR (viz) (jednatel), Výbor byl tajemníkem socialistické strany.

pro pomoc demokratickému Španělsku

Účastnil se slučovacího sjezdu , I. a II.

(viz ) ( tajemník ), Rudá pomoc ( viz ),

sjezdu KSČ. R. 1922 se účastnil ile-

Dělnická pomoc ( viz ), Liga pro lidská práva, Saldův komitét (viz ), Socialis

gálně IV. kongresu KI. Od r. 1923 byl sekretářem KSČv Bratislavě a náhrad-

níkem ÚV KSČ. Po II. sjezdu KSČ byl zvolen jako stoupenec levice do

tická akademie ( viz ). Roku 1938 byl

jedním z iniciátorů a organizátorů petiční akce české inteligence „ Věrni

politbyra. Za svou činnost byl neustále

zůstaneme ! " ( viz ). Účastnil se velkých

perzekvován a konečně vypovězen

mezinárodních akcí pokrokové inteli

Z ČSR jako cizí státní příslušník ; ode-

gence na podporu boje dělnické třídy

šel do SSSR , kde žil do své smrti.

( Rakousko [ 1934), Francie ( 1934 ),

Španělsko [1936-1937 ]). Byl oblíbe Sekanina Ivan JUDr. (nar. 31. 10, 1900 v Novém Městě na Moravě, zemř.

ným řečníkem na dělnických schů

21. 5. 1940 v Oranienburgu - Sachsen-

zích , ve studentských a kulturních spolcích, neúnavným organizátorem

hausenu) - významný komunistický

pokrokových kulturních pracovníků.

advokát a přední kulturní pracovník

16. března 1939 byl zatčen a po vězně ní na Pankráci a v Berlíně poslán do

za předmn.ČSR. Vystudoval práva na Karlově universitě v Praze. Začal pracovat nejprve v levici české socialis-

koncentračního tábora v Oranien

tické mládeže , později ve Vrbenského Nezávislé socialistické straně dělnické (viz ). Po jejím sloučení s KSČ r. 1925

stiálně umučen.

stal se členem strany. Patřil mezi vý-

hnutí. Na rozdíl od pravě op -rtunis

znamné pracovníky a organizátory Kostufry (viz) a byl vydavatelem a re-

sobování se zaostalým náladám mas

daktorem

burgu -Sachsenhausenu, kde byl be Sektářství

V

komunistickém

tického podléhání živelnosti a přizpů

jejího časopisu „ Avant-

vyznačuje se sektářství netrpělivým ,

garda“ (1924-1925). Za studií pra-

levičáckým předbíháním , snahou dát na pořad úkoly, jejichž řešení ještě

coval v Ústředním svazu čs. studentstva. V l. 1929-1939 byl práv-

objektivně nedozrálo a jež proto ne

ním zástupcem „ Rudého práva“ a

mohou být masám srozumitelné. Je to

Se

766

škodlivá metoda vedení, která nebere ohled na masy, na jejich potřeby a ná-

schopni pochopit základní změny his torické situace za imperialismu, kdy

zory. Vyrůstá většinou z maloburžoaz-

hegemonem revoluce v Rusku již byl

ního intelektuálního individualismu podobně jako projevy anarchismu nebo „ levé “ úchylky ve straně.

ani další základní otázky učení o re voluci. Obdobně v letech po vítěz

K ideovým zdrojům a průvodním je-

ství Říjnové revoluce snažil se rene

vům sektářství patří dogmatismus,

gát Kautsky dogmatickou metodou „ odkazování na tradiční formulace "

schematické myšlení, které chápe mar-

xismus- leninismus jako soubor ustrnulých formulací a nevidí marxismusleninismus jako tvůrčí, rozvíjející se

teorii a metodu pružné politické praxe. Dogmatismus je charakteristický pro všechny teoretické systémy, které hájí všechno přežité, staré, bojuje proti všemu novému, co se rozvíjí. Dogmatem se může stát poučka sama o sobě správná, avšak aplikovaná nedialektic-

proletariát, a ne buržoazie, a nechápali

falšovat nové historické skutečnosti.

V dalším vývoji dělnického hnutí vy stupoval pravičácký oportunismus stá le více pod nezastřenými hesly revi zionismu a oportunismu. V současné době dogmatismus vystu

puje do popředí především v souvis losti s levičáctvím a sektářstvím v me zinárodním

komunistickém

hnutí.

Dogmatici nechápou tvůrčí charakter

ky, bezzvážení konkrétní nové situace.

marxismu -leninismu a politiky komu

Proto zakladatelé marxismu - leninismu vždy zdůrazňovali, že jejich učení není

nistických stran , která se neustále obohacuje novými poznatky společen

dogma, ale že je návodem k jednání.

ského vývoje, revoluční praxe mas.

Dogmatický vztah k jednotlivým teoretickým poučkám a formulacím vychází z předpokladu, že tyto základní poučky obsahují konečné, hotové řešení všech možných problémů politického života. Dogmatici místo toho, aby studovali novou skutečnost, vy-

Být věren marxistické teorii nezna mená lpět na liteře marxismu, ale zna

mená to vycházet z ducha marxismu leninismu, obohacovat, konkretizovat jej podle nových historických podmí nek . Marxismus - leninismus je zalo

je ignorují.

žen na nerozlučné jednotě teorie a vyvíjející se praxe. Dogmatismus je za ložen na tom, že odtrhuje teorii od praxe. Zbavuje revoluční strany schop

Dogmatický přístup k řešení otázek politiky strany byl v dějinách dělnic-

nosti rozvíjet marxismus -leninismus na základě vědeckého rozboru nových

cházejí ze schématu, a jestliže se fakta s tímto schématem nesrovnávají, pak

kého hnutí spojen jak s pravičáckou,

společenských jevů a uplatňovat jej

oportunistickou politikou, tak i s le-

tvůrčím způsobem podle konkrétních

vičáctvím , sektářstvím . Příkladem dogmatického přístupu k řešení otázek

podmínek. Mezi teoretické, gnoseologické kořeny

z pravičáckých pozic je menševické

sektářství patří nepochopení marxis

hodnocení charakteru a hybných sil ruské buržoazně demokratické revo-

ticko -leninského učení o úloze osob

luce. Menševici srovnávali zcela nelo-

gicky tuto revoluci s buržoazními revolucemi z 18. a 19. století; nebyli

nosti a lidových mas v dějinách. Sek tářství se projevuje diktátorskými me todami, opomíjením přesvědčování,

porušováním leninských zásad demo

1 767

kratického centralismu a vnitrostra-

Se

kých nacionalistů za vytvoření zem

nické demokracie, ale také v nejistotě

ské vlády „ Deutschböhmen “ ( viz), do

rozhodování, v nestálosti politického kursu, v dobrodružnosti politiky. Působi škodlivě na politickou výchovu

níž byl Seliger zvolen místopředse dou. R. 1920 byl poslancem Národní

mas a vede nakonec k roztržce s nimi.

stranu .

ho shromáždění za německou soc . dem.

(Viz též Oportunismus.) Spolu s důsledným bojem proti revi-

Selská jízda - výběrová polovo

zionismu a pravicovému oportunismu

jenská organizace agrární strany ( viz ),

vedou komunistické strany houževnatý zápas proti dogmatismu a sektářství,

která měla v předmn. ČSR působit na úseku předvojenské výchovy venkov ské mládeže a upevňovat mocenský

které jsou v nesmiřitelném rozporu s tvůrčím rozvojem revoluční teorie.

vliv agrárníků na venkově. Členskou

Sektářství a dogmatismus se mohou

základnu organizace tvořily přede

rovněž stát, jestliže se proti nim dů-

vším kulacké živly . Oficiálněbyla usta vena na říšském sjezdu 21. 3. 1924

sledně nebojuje, v určitých etapách rozvoje hlavním nebezpečím pro jed-

v Praze jako tělovýchovná jezdecká

notlivé strany. Mohou vést k odtržení

organizace. Její faktické formování

a izolaci komunistů od širokých mas,

sahá časově prakticky už do počátku

které odsuzují k pasivnímu vyčkávání

předmn. ČSR , od r. 1923 se však stup

nebo je podněcují k levičáckým dobrodružným akcím v revolučním boji.

ňuje politická a organizační činnost, směřující k jejímu založení. Selská

Brání správnému hodnocení měnící se situace a využívání nově vznikajících možností v zájmu dělnické třídy a všech demokratických sil. Proto boj proti jejich projevům patří k předním

jízda velmi těsně spolupracovala s tě locvičnými jednotami Sokola a organi

úkolům komunistického hnutí.

zacemi Národní střelecké jednoty

i přímo s armádou, zvláště v posád kách, kde byly jezdecké a dělostřelecké útvary. Organizace selských jízd po

Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv. 28,

řádaly už od počátku krátkodobá ško

čes. vyd. 1955 ( Proletářská revoluce a

lení náčelníků a cvičitelů jezdeckých

renegát Kautsky ); sv. 31, čes. vyd.

oddílů, výcvik ve střelbě, v šermu

1955 (Dětská nemoc , levičáctví

apod. Koncem r. 1928 měly selské

v komunismu).

jízdy v ČSR už na 160 organizací a téměř 11 000 aktivních členů. Staros

Sektory ekonomické - viz Ekonomické sektory

tou selských jízd byl reakční agrární politik Boh. Bradáč. Posláním selské

Seliger Josef (nar. 16. 2. 1870

jízdy bylo udržení a upevňování mo cenských pozic agrární buržoazie. Za

v Schönbornu u Liberce, zemř. 18. 10. 1920 v Teplicích ) - pravicový předák

nikla rozpadem předmn. ČSR a jako součásti agrární strany nebyla ji po

Německé sociálně demokratické strany

roce 1945 povolena činnost; ještě však

dělnické (viz ), německý nacionalista. V l. 1907-1918 byl poslancem videň-

se někteří reakční činitelé agrární

v období před únorem 1948 pokoušeli

ské Říšské rady. R. 1918 vedl spolu

strany, organizovaní tehdy v národně

s Lodgmanem von Auen akci němec-

socialistické straně, o znovuobnovení

Se

768

!

činnosti této organizace, např. na

Hradecku (viz Nechanická provokace).

tickými skupinami ve straně. Refor

mistickým odborovým předákům a likvidátorům z ústředí textilní sekce

Senát v předmn. ČSR - viz MVS se podařilo rozbít jednotu texti Národní shromáždění Republiky česko-

láků, omezit stávku na libereckou

slovenské ( 1918-1939 )

oblast a zabránit solidárnímu vystou

Setkání představitelů komunistických a dělnických stran socia-

odvětví. Za těchto okolností musela

listických zemí v červnu 1960

stávkující dosáhli materiálního úspě chu. Přesto měla velký význam a do

pení dělnictva ostatních průmyslových

v Bukurešti – konalo se při příležitosti III. sjezdu Rumunské dělnické

být po šesti dnech ukončena, aniž sah politický, protože ukázala neopod

strany. Představitelé si vyměnili ná-

statněnost oportunistických

zory na aktuální otázky současné mezi-

o nemožnosti vedení hospodářských

národní situace a na závěry vyplývající z toho pro bratrské strany . Konstato-

bojů bez spolupráce s reformistickými špičkami. V průběhu stávky se opor tunistické živly v KSČ a MVS odhalily jako přímí sabotéři bojových akcí děl nictva, což přispělo k jejich porážce na

vali, že dosavadní světový vývoj plně

potvrdil správnost marxisticko -leninských tezí obsažených v Deklaraci a

teorií

Manifestu míru (viz ), přijatých v listo-

V. sjezdu strany.

padu 1957 v Moskvě na poradách

Literatura : Kl. Gottwald, Spisy, sy . 1,

představitelů komunistických a dělnických stran (viz). Účastníci setkání potvrdili svou věrnost zásadám Dekļa-

vyd. 1950, str. 212 a n. J. Křen, Čes

race a Manifestu míru .

1957. J. Menclová, Vítězný sjezd, vyd.

koslovensko v období dočasné a rela

tivní stabilizace kapitalismu, vyd. 1959.

Severoatlantický pakt

-

viz

NATO

Severokorejská strana práce viz Korejská strana práce

Severočeská textilní stávka r .

1929 – stávka textiláků na Liberecku

ve dnech 7. -12. 2. 1929; byla hrdin ným obranným bojem 10 000 texti

Sèvreská smlouva - viz Versailles

ký systém mírových smluv

láků liberecké oblasti. Proti stávko

kazeckému postupu reformistických předáků usilovali stoupenci bolševic

SFDM - viz Světová federace de mokratické mládeže

kého směru v KSČ, aby při vedení

této stávky byly prakticky uplatněny zásady stávkové strategie a taktiky, stanovené IV. kongresem ROI. Stávka

probíhala za neobyčejně těžkých podmínek. Vedle podnikatelů a reformistů vystoupili proti ní i pravičáci z vedení

Scheidemann Philipp (nar. 26. 7. 1865 v Kasselu, zemř. 29. 11. 1939 v Kodani) – německý reformistický sociálně demokratický předák , šovi nista. Od r. 1911 působil v předsed nictvu sociálně demokratické strany.

MVS (viz Rudé odbory), podporovaní

Jako německý říšský kancléř se r. 1918

jílkovci (viz) a ostatními oportunis-

činně podílel na potlačení listopadové

769

Sch

revoluce v Německu (viz ). Po potlačení

v Newarku, USA ) – dlouholetý funk

revoluce byl jedním z iniciátorů bílého teroru, kterému padli za obět' mj. R.

cionář slovenského dělnického hnutí

Luxemburgová a K. Liebknecht. V 1. 1920-1925 byl primátorem města

v USA . Původně pracovaljako krejčí. Roku 1905 se vystěhoval do USA . Schiffel byl jedním z hlavních orga

Kasselu, v l. 1920-1933 poslancem Říšského sněmu. R. 1933 po fašistic-

nizátorů I. sjezdu slovenských socia

kém převratu emigroval.

venské socialistické strany v Americe

Schenk Florian (nar. 15. 12. 1894 v Dolním Žďáru u Dvora Králové n. L., zemř. 20. 9. 1957 v Berlíně) -

rem slovenského revolučního dělnic

listů v Clevelandu a zakladatelem Slo

r. 1911. V 1. 1914-1917 byl redakto

dlouholetý pracovník KSČ. V předmn.

kého časopisu „ Hlas slobody “ . Slo venští dělníci v Americe jej v červnu 1920 vyslali do ČSR . V 1. 1920–1921

republice pracoval jako stranický

se stal tajemníkem marxistické levice

funkcionář hlavně mezi dělnictvem

(viz) v Liptovském Mikuláši a před

v severních Čechách. Od r. 1935 byl

ním organizátorem sjezdu v Lubochni

poslancem NS za KSČ. Po r. 1945

pracoval v NDR a byl členem před-

( viz Ľubochňanský sjezd ). Účastnil se ustavujícího sjezdu KSČ a na slučo

sednictva FDGB (Svobodného svazu

vacím sjezdu ( 1921 ) byl zvolen členem

německých odborů ).

výkonného výboru KSČ. Na žádost amerických soudruhů se Schiffel vrá

Scheu ' Andreas (Ondřej) (nar. 1842, zemř. 1927 ve Švýcarsku ) - jeden

til r. 1922 do USA, kde byl předsedou Slovenského dělnického spolku a pak

z prvních vůdců revolučního proleta-

Mezinárodního dělnického spolku. Zde pracoval až do r. 1951. Jako člen

riátu v Rakousko -Uhersku a spoluzakladatel soc. dem. strany. Redaktor rakouského soc. dem. časopisu ,, Volks wille“ ve Vídni. R. 1870 organizoval velké demonstrace za shromaždovací

Schiller Josef (nar. 29. 6. 1846 v Liberci, zemř. 16. 8. 1897 v USA) –

KS USA byl perzekvován.

právo dělnictva. Úspěšně vedl boj

průkopník socialismu ( viz), pracoval

proti Oberwinderovu oportunistickému směru. R. 1874 na neudörfelském sjezdu ( viz) se vyslovil pro úzkou spolupráci s českým dělnictvem ve

mezi německým obyvatelstvem v se verních Čechách. Od r. 1868 člen

společné straně. Znal hnutí v čes-

nalistou ; na táboře lidu na Ještědu ( 1870) vystoupil proti německým na cionalistům a kapitalistům . Byl příte lem J. B. Pecky aj. V 70. letech redak

kých zemích, mluvil na manifestačních projevech v sev . Čechách na Liberecku. Za svou činnost byl několikrát vídeňskou vládou vězněn . R. 1875 odešel do Londýna. Na-

psal vzpomínky na počátky dělnického hnutí v Rakousko -Uhersku .

Schiffel Jozef(nar. 2. 4. 1880 v Holíči na Slovensku, zemř. 15. 3. 1959

Průmyslového vzdělávacího spolku v Liberci. Byl důsledným internacio

tor ústředního orgánu rakouské soc .

demokracie „ Sozialpolitische Rund schau “ a listu „ Volksfreund “ v Liber ci. V 1. 1882–1883 byl vězněn pro so cialistickou činnost. R. 1883 byl spolu

vydavatelem listu „ Der Radikale “ , který byl brzy zastaven ; Schiller byl

Sch

770

znovu vězněn do r. 1885. Byl jedním z nejvýznamnějších dělnických bás-

nizovat práci ilegální KS Maďarska, její ÚV a tiskové orgány „ Dolgozók

níků v 19. století. Jeho souborné lite

Lapja “ a „Szabad Nép “. V létě 1942

rární dílo bylo r. 1928 vydáno péčí KSČ. Od r. 1889 byl redaktorem a spoluvydavatelem časopisu „ Freigeist“ . Stavěl se ostře proti oportu

byl fašisty zatčen a barbarsky mučen,

nismu vůdců rakouské sociální demo- '

pak odsouzen k trestu smrti a popra ven .

Schramm August (nar. 2. 3. 1907

kracie a odsuzoval kompromisnictví

v Horním Růžodole, zemř. 27. 5. 1948

V. Adlera . Dostával se do konfliktů

v Praze) – pracovník mládežnického

s oportunistickými, byrokratickými

komunistického hnutí v předmn. ČSR,

elementy ve vedení soc. dem. Před perzekucí rakouských úřadů a proná-

Ve 30. letech pracoval jako vedoucí

člen ÚV KSČ. Člen KSČ od r. 1927.

Schönherz Zoltán ( nar. 25.7. 1905

funkcionář Komsomolu (viz ) a Svazu mladých (viz ). Na VI. sjezdu KSČ byl r. 1931 jako zástupce mládeže zvolen do ÚV KSČ . R. 1939 emigroval do SSSR. Od června 1944 byl politic

v Košicích , zemř. 8. 10. 1942 y Bu-

kým komisařem školy parašutistů

dapešti)

významný mládežnický pracovník KSČ v předmn. ČSR, posléze čelný organizátor a člen ilegál-

při štábu partyzánského hnutí v Ky jevě. Po osvobození pracoval jako vedoucí oddělení ÚV KSČ a v orga

ního ÚV KS Maďarska. Původním

nizacích partyzánů a bojovníků za

povoláním inženýr. Ještě před založením Komsomolu se zapojil do hnutí revoluční mládeže v Košicích . Při

svobodu . Byl zastřelen agenty zrádné poúnorové emigrace.

sledováním oportunistů z vedení sociální demokracie emigroval r. 1896 do Ameriky, kde zemřel.

Schulhoff Ervin (nar. 8. 6. 1894

studiu na vysoké škole se věnoval práci ve studentském komunistickém

v Praze, zemř. 18. 8. 1942 ve Wülz

hnutí i v mládežnickém dělnickém

burgu ) – pokrokový hudební sklada

hnutí. Na výzvu strany vstoupil do

tel a klavírista, pracovník komunistic

řad profesionálních revolucionářů a

kých kulturních organizací v předmn.

byl pověřen organizováním práce ČSR. V l. 1930–1942 vytvořil 7 sym Komsomolu ( viz) na Slovensku, který

fonií a harmonizoval 4 cykly písní

byl v ilegalitě. R. 1936 organizoval protifašistický Svaz slovenské mládeže

(těšínské, hanácké, valašské a chod ské). K jeho známým dílům patří

a Svaz maďarské mládeže v Českoslo-

zhudebnění Komunistického mani

vensku . Tuto práci vykonával až do

festu . Zúčastnil se tvoření lidové

podzimu 1938 (viz též Svaz mladých ).

fronty proti fašismu mezi kulturními

Po okupaci jižního a východníhº

pracovníky. V dubnu 1941 mu bylo

území ČSR r. 1938 odešel do Košic,

uděleno státní občanství SSSR . Do

odkud r . 1939 organizoval ilegální

činnost Komunistické strany Madar-

Sovětského svazu se mu však nepo dařilo odejet. V listopadu 1941 byl

ska na okupovaném jižním Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. R. 1940 odjel

gestapem zatčen a odvezen do koncen tračního tábora ve Wülzburgu, kde

do Moskvy a po návratu začal orga-

zemřel.

Si

771

Schulze-Delitzsch Hermann (nar.

29. 8. 1808 v Delitzschi, zemř. 29. 4. 1883 v Postupimi) – německý buržo-

vědeckou, technickou a sportovní pří lohou. Na jeho vydávání se podílela v prvém období své činnosti Levá

azní právník a politik, propagátor bur- fronta (viz ). První číslo vyšlo 1. 11 . žoazní reformistické teorie o zlepšení 1929. Vycházel dvakrát měsíčně. Ma postavení dělnictva vytvářením svépo- jitelem , vydavatelem a odpovědným mocných spolků. U nás hlásal tyto myš-

redaktorem byl Július Šefránek. Ca

lenky především F. L. Chleborád. Po

sopis se tiskl v Ostravě. Zanikl po vy

nezdaru svépomocných spolků byly

jiti několika čísel v únoru 1930.

svépomocné teorie v dělnickém hnutí

zavrženy. (Viz též Svépomocné teorie v dělnickém hnutí Rakousko - Uherska .)

SIM viz Socialistická internacio nála mládeže

Simone André (nar. 27. 5. 1895 v Jistebnici u Tábora, zemř. 3. 12.

Schwarz Ferdinand (nar. 22. 3. 1852, zemř. 16. 12. 1906 ) - průkopnik socialismu ( viz) a pracovník soc. dem .

1952 v Praze) – komunistický novinář a spisovatel. Od r. 1922 byl členem

hnutí na Liberecku. Úzce spolupra-

Komunistické strany Německa, od

coval s českými průkopníky socialismu s J. B. Peckou a hlavně s L. Zápotockým . Od svého mládí byl činný v děl-

1. 1946 KSČ. V Německu pracoval v 1. 1922-1932 jako novinář, kulturní

nickém hnutí a byl vyznavačem socia-

zinárodní dělnické pomoci. V 1. 1932 až 1933 byl v Sovětském svazu, v l.

listických myšlenek . Měl velkou zá

pracovník a vedoucí nakladatelství Me

sluhu o úzkou spolupráci německého

1933–1941 v Paříži, později v Lon

a českého dělnictva na Liberecku.

dýně. V těchto letech svou publi

V I. 1874-1875 byl odpovědným vy-

cistickou činností pomáhal organizo

davatelem časopisu „Der Arbeiter freund“ . Koncem 70. let (do r. 1881) byl spolu s J. Schillerem vydavatelem

vat světové protifašistické hnutí a podporoval boj španělského lidu proti fašismu. R. 1939 vstoupil do čs. zahraniční armády ve Francii. V I. 1941-1945 pracoval v Mexiku. Vydal

ústředního orgánu rakouské sociální

demokracie „Die Sozialpolitische Rundschau “ . Od r. 1877 člen ústřed ního výboru rakouské soc. dem. stra-

ny. Za ÚV se zúčastnil r. 1878 břev novského sjezdu (viz) Českoslovanské soc. dem . strany ( viz). Vliv F. Schwarze se projevoval v ústředi Soc. dem. strany

knihu

o

pádu

Francie J'accuse .

Začátkem r . 1946 se vrátil do Česko slovenska, kde působil jako zahra ničně politický komentátor „ Rudého práva “. Psal rovněž do „ Tvorby “ , ,, Světových rozhledů“, do mnoha

dělnické v Rakousku zvláště zřetelně

zahraničních časopisů a přednášel za

v l. 1877-1880, kdy sídlo strany bylo

hraniční politiku na Vysoké škole

v Liberci. Pro svou činnost v dělnickém hnutí byl perzekvován. Perzekuce a vy

politické a sociální. V období kultu osobnosti se stal r. 1952 obětí zvůle a nezákonnosti. R. 1963 byl stranicky

čerpávající práce podryly jeho zdraví;

1. 1906'y nuzných poměrech zemřel. i občansky rehabilitován .

„Signál“ – komunistický politický

Sinkule Václav (nar. 14. 1. 1905

a kulturní časopis mládeže s literární,

v Praze, zemř. 20. 4. 1942 v Mauthau

Si

772

senu) - vedoucí funkcionář komunis-

tického a pokrokového studentského hnutí, redaktor „Rudého práva“. Narodil se v rodině železničního zřízence. Po absolvování obchodní akademie pracoval nejprve jako bankovní úřed-

ník. Pod vlivem skupiny revolučních pracovníků v bankách (F. Oliva, A. Kamenický -Ulrych aj.) vstoupil r.

1927 do KSČ . Z pověření strany pracoval v odborovém hnutí bankovních

němečtí imperialisté, poté anglo -ame

ričtí. Chtěli využít židovských vystě hovalců do Palestiny jako nástroje k potlačení osvobozeneckého hnutí Arabů. Ve službách imperialistů , zej ména amerických velkobank , vydávali sionisté vystěhovalectví do Palestiny za řešení židovské otázky a ostře vy

stupovali proti pokrokovým činite lům usilujícím o společný boj židov ských pracujících s pracujícími a děl

zaměstnanců a v Rudé pomoci ( viz).

níky zemí, v nichž žili. Ačkoli sionisté

Po vstupu na vysokou školu r. 1931 se stal velmi brzy vedoucím funkcionářem

demagogicky vystupovali proti rasové diskriminaci, pěstovali sami v Pales

Kostufry (viz) a od r. 1933 též před-

tině zuřivou rasovou nenávist k Ara

sedou Jednoty nemajetného a pokroko-

bům . Sionistické plány byly by bývaly

vého studentstva (viz). Od r. 1935 byl redaktorem „ Rudého práva“ . R. 1936

odsouzeny k úplnému nezdaru, kdyby se myšlenka židovského státu nebyla

byl vyslán jako zpravodaj do Španěl- hodila imperialistům k vytváření umě ska. Vedle „ Rudého práva“ byl Sinkule publicisticky činný v „Haló novinách “ , „ Tvorbě“ , „ Mladé gardě“ a v časopisech pokrokového student-

lých rozporů na Středním východě a k zřízení základny proti vzmáhající mu

se

národně

osvobozeneckému

hnutí Arabů. Proto imperialisté pod

stva. Po rozpuštění KSČ stal se jed-

porovali stěhování Židů do Palestiny.

ním z ústředních instruktorů I. ile-

Za druhé světové války nastal maso

gálního ÚV KSČ. R. 1941 byl zatčen gestapem a po věznění v Praze, v Brně

vější příliv vystěhovalců do Palestiny,

a Terezíně byl 20. dubna 1942 popra-

ských rozporů. R. 1947 byly řešeny OSN rozdělením Palestiny a vytvo řením státu Izrael v květnu 1948.

ven v koncentračním táboře Mauthausen.

Sionismus - nacionalistická ideolo gie a politika židovské výlučnosti, hlá saná a prováděná židovskou buržoa zií. Hnutí vzniklo koncem 19. století;

r. 1897 byla na prvním světovém kon gresu sionistů založena Světová sionis

tická organizace (název sionismus je od legendární hory Sión nedaleko Je

což vedlo k přiostření arabsko - židov

Sjezd národní kultury – konal se 10. - 11 . 4. 1948 ve velkém sále Lucer

ny v Praze. Sjezd svolal přípravný vý bor v čele s J. Drdou, J. Mukařov ským , Jul. Dolanským . Zúčastnili se ho kulturní pracovníci ze všech od větví kulturního života. Na sjezdu

promluvili: Kl. Gottwald, V. Kopec

ruzaléma, někdejšího hlavního jud

ký, Zd. Nejedlý, L. Štoll. V diskusi

ského města). Sionismus si kladl za cíl založení židovského státu v Pales

vystoupilo mnoho dalších delegátů. Sjezd národní kultury se konal v době

tině organizováním masového vystě

po vítězství pracujícího lidu v únoru

hovalectví Židů. Před první světovou válkou podporovali sionistické plány

1948 a navazoval těsně na sjezd zá vodních rad a rolnických komisí.

773

Sj

Ukázal, že většina kulturních pra-

tací 130 000 rolníků z celé republiky.

covníků stojí na straně pracujícího

Na manifestaci promluvili Klement

lidu vedeného KSČ. Úkolem sjezdu

Gottwald , Antonín Zápotocký a Július

bylo sjednotit kulturní pracovníky

Ďuriš. Rolníci se plně postavili za

k projednání stěžejních kulturních

požadavky, jež vytyčil sjezd rolnic kých komisí. Manifestace demonstro

otázek v nové epoše národního života, aby se kulturní tvorba stala majetkem pracujícího lidu a celého národa. Literatura: Sjezd socialistické kultury,

sborník , vyd. 1959.

vala solidaritu rolníků s dělnickou

třídou , podporu vlády obrozené Ná rodní fronty a komunistické strany. Literatura: Únor 1948, sborník , vyd. 1958.

Sjezd rolnických komisí - konal se 28. -29. 2. 1948 ve Slovanském domě v Praze. Byl svolán konferenci

předsedů okresních rolnických komisí dne 16. února a měl zaujmout stanovisko rolníků - uchazečů o půdu - ke snaze

reakce

zamítnout . schválení

nové pozemkové reformy (viz Rol-

Sjezd socialistickékultury - ko nal se 8. -11 . 6. 1959 ve Sjezdovém pa

láci v Praze. Oznámení o jeho svolání bylo uveřejněno v „ Prohlášení aktivu předních kulturních pracovníků“ z 15. 1. 1959. Před sjezdem bylo uspořá dáno mnoho besed a setkání pracují

nické komise). Hlavní projev na sjezdu

cích s kulturními pracovníky ( celkem

přednesl ministr zemědělství Július

Národní fronty pozdravil sjezd Kle-

2366). Sjezdu se zúčastnilo 1830 dele gátů ze závodů, vesnic, okresních , krajských i ústředních kulturních in

ment Gottwald. Na závěr sjezdu byla

stitucí a 320 domácích i zahraničních

přijata rezoluce vytyčující požadavky rolníků : urychleně uzákonit novou pozemkovou reformu, konfiskaci veš-

hostů. Hlavní sjezdový referát před nesl Lad. Štoll. Úkolem sjezdu bylo projednat, jak kulturní pracovníci při

Ďuriš. Jménem KSČ a vlády obrozené

keré půdy ve vlastnictví nad 50 ha,

spějí k vyřešení hlavního politického

jednotnou zemědělskou daň , výhodný

úkolu doby - k dovršení výstavby so

úvěrový zákon . V rezoluci se konstatovalo, že jedině vítězství lidu nad

soustředila veškerá diskuse, v níž vy

reakcí otevřelo cestu k rychlému usku-

stupovali i přední kulturní pracovníci

tečnění všech rolnických požadavků na úkor vykořisťovatelů. Sjezd apeloval na rolníky, aby urychleně vytvářeli akční výbory a jejich prostřednictvím očistili jednotné zemědělské

i osvětoví pracovníci z krajských a okresních institucí, ze závodů a ves

nic. Sjezdové provolání uložilo všem kulturním pracovníkům , učitelům ,

svazy ; aby rolnické komise zajistily

nizátorům navazovat na pokrokové

neobdělanou velkostatkářskou a zbyt-

tradice naší kultury a rozvíjet je dále

kařskou půdu a po vydání zákona přistoupily okamžitě k jejímu rozdělení. Sjezd vyzval rolnictvo k vzornému plnění veškerých dodávek . Sjezd vyvrcholil 29. 2. 1948 na Václavském náměstí obrovskou manifes-

v socialistickém duchu, podporovat v lidech a hlavně v mladém pokolení

cialismu v zemi. K tomuto úkolu se

umělcům , kulturně politickým orga

družnost, úctu k práci a bojový opti mismus, vyvěrající z vědeckého po

znání, rozvíjet spojení inteligence s děl níky a rolníky, napomáhat rozvíjení

Si

774

iniciativy a tvořivosti pracujících, řešit aktuální úkoly ve spolupráci se všemi odpovědnými orgány našeho kultur

ního života a společenských organizaci.

jejich neprodlené přičlenění k národ ním podnikům . Sjezd závodních rad

tlumočil odhodlání dělnické třídy bojovat za uskutečnění nové pozemko vé reformy. ÚRO byla pověřena or

Literatura: Sjezd socialistické kultury, sborník , vyd. 1959.

ganizovat všechny potřebné akce, ma

Sjezd závodních a zaměstna

kdyby požadavky sjezdu narazily na

neckých rad ROH na Slovensku

odpor. Na zdůraznění pevné vůle a jednoty dělníků byla vyhlášena na úterý 24. 2. 1948 hodinová manifes

sové projevy i všeobecnou stávku , r. 1947 – viz Politická krize na Slo

vensku na podzim r. 1947

tační generální stávka (viz ). ( Viz též

Sjezd závodních rad

konal se

Únorové události r . 1948.)

kladě pověření lednové konference

Literatura: Únor 1948, sborník , vyd. 1958. Vítězný únor 1948, sborník , vyd. 1959. A. Svoboda, A. Tučková, V. Svobodová, Jak to bylo v únoru,

Sjezd měl projednat další

vyd. 1958. J. Veselý, Kronika únoro

22. 2. 1948 v Průmyslovém paláci v Praze z iniciativy presidia ÚRO , které sjezd svolalo 12. 2. 1948 na zá ÚRO.

znárodňování průmyslových závodů a velkoobchodu , národní pojištění, úpravu platů veřejných a státních

vých dnů 1948, vyd. 1958.

zaměstnanců a důrazně protestovat

díme každý sjezd zvlášt, zařazený

proti pokusům reakce způsobit poli tický a hospodářský rozvrat v zemi.

podle abecedních zásad (např. První sjezd KSČ – viz písmeno P atp .). V jednotlivých heslech jsou podány

Za účasti 8000 delegátů zahájil sjezd

Sjezdy KSČ . V této publikaci uvá

předseda ÚRO A. Zápotocký a před nesl také hlavní projev. Za ÚV KSČ přednesl projev Kl. Gottwald . V dis

stručné údaje o konání, účasti, pro gramu a jednání sjezdu, které mají

kusi vystoupilo 19 delegátů , kteří vy

tační informace. Podrobné rozbory sjezdových jednání jsou v publikaci Dějiny KSČ a v řadě monografických publikací o dějinách KSČ. (Mimo tyto řádné sjezdy KSČ, které jsou normál ně číslovány, viz ještě hesla Mimořádný

jádřili naprostý souhlas s hlavním referátem is vystoupením Kl. Gott walda . Na závěr byla přijata rezoluce,

jež tlumočila pevné odhodlání učinit jednou provždy konec reakčním pik lům. Kategoricky žádala : znárodnění všech podniků zaměstnávajících více než 50 zaměstnanců a veškerého do mácího a zahraničního velkoobchodu ; bezodkladné uzákonění národního po jištění; přijetí lid . dem . ústavy ; pro

sloužit především jako rychlá orien

demonstrační sjezd KSČ r. 1923 ;

Ustavující sjezd KSČ; Slučovací sjezd KSC ). Sjezdy KSS - viz Komunistická

strana Československa

vedení prozatímní úpravy platů veřej o navrácení podniků pod národní

Skalák Josef (nar. 30. 10. 1874 v Křečhoři, okres Kolín ). Původním povoláním úředník. Původně byl

správou do soukromých rukou a žádal

členem České strany lidové (pokro

ných a státních zaměstnanců . Sjezd důrazně odmítl všechny pokusy reakce

775

kové) a pak čs. soc. demokracie. Patřil k marxistické levici (viz), zaujal však smířlivé stanovisko k oportunistickým a centristickým tendencím . V 1. 1921

Sk

Další proletářskou dětskou organizací Federace čs. skautů byl Skaut práce. Jeho první oddíly začaly vznikat již r. 1920 při sekcích sociálně demokra

až 1923 byl členem výkonného vý-

tické mládeže a byly těsně spjaty

boru KSČ . 1. 6. 1929 byl spolu s jinými likvidátory vyloučen z KSČ .

s levicovými silami v sociálně demo kratické straně. Mimořádný sjezd Skautu práce (18. 6. 1922) se přihlásil

Skauti práce - viz Skautské proletářské organizace v předmn. ČSR

k zásadám komunistické strany a přijal

Skautské proletářské organiza-

váno (r. 1921 ) na 1600 členů ; vydával

ce v předmn. ČSR. Pod vlivem revo-

svůj vlastní časopis „ Oheň “ . Aktivně se podílel na První spartakiádě FDTJ

lučních událostí začala po první svě-

tové válce vznikat v ČSR řada pokro kových skautských organizací. Z nich velkou část tvořily levicově zaměřené skautské organizace soustředěné ve Federaci československých skautů . První skautskou organizaci proletár-

usnesení o sjednocení rudého skautin gu. Ve Skautu práce bylo organizo

r . 1921 .

8. 1921 na základě usnesení I. sjezdu

Federace dělnických tělocvičných jednot ( viz) vznikla zcela komunisticky za měřená skautská organizace při FDTJ

- Spartakovi skauti. Současně sjezd

ského charakteru bylo Sdružení socia-

FDTJ schválil organizační strukturu

listických skautů, vytvořené r. 1919 z iniciativy a pod vedením bývalých

nizace členila na oddíly, sbory a

rudého skautingu , podle níž se orga

„ revolučních anarchistů “ J. Štycha,

okresy, v jejichž čele stála skautská

L. Landové - Štychové a dr. B. Vrben-

rada FDTJ . Za necelý rok po založení měla federace ve svých řadách více

ského. V době svého vzniku se toto

sdružení opíralo o pokrokové síly v hnutí národně socialistické mládeže .

než 100 skautských oddílů s 1450

Po vzniku KSČ se začaly mezi nejpokrokovějšími skupinami socialis-

takovi skauti boj za jednotnou frontu

šířit komunistické

roval v tomto úsilí Skaut práce . R.

ideje. V jejich činnosti se projevovalo mnoho pokrokových a revolučních

1924 se sloučení Spartakových skautů se Skautem práce opravdu uskutečnilo .

prvků a nejednou vystupovali v bo-

Jednotná organizace ' byla pojmeno

jových akcích společně se Spartako-

vána Spartakovi skauti práce. Sloučením získala organizace na po

tických

skautů

členy. Od samého začátku vedli Spar rudého skautingu. Výrazně je podpo

vými skauty a Skautem práce. R. 1926 schválil sjezd socialistických skautů

četnosti ( 130 oddílů se 4000 členy ).

návrh na navázání co nejužších styků

Časopis ,,Oheň “ se stal hlavním časo

se sovětskými pionýry. Od r. 1921 vydávali vlastní revoluční dětský časopis ,, Skaut - průkopník “ . Po r. 1928 se jednotlivé oddíly socialistických

pisem Spartakových skautů práce.

skautů včlenily do jednotné fronty komunistického skautingu v rámci

Federace proletářské tělovýchovy (viz).

Kromě tohoto organizačního sloučení

se v těchto letech upevnila i akční jed nota se Sdružením socialistických skautů . Část jejich oddílů vedená re volučními funkcionáři začala v 1. 1928

až 1930 vstupovat do Spartakových

si

776

ska' tů práce. Podobně se utvářel

trampského hnutí (viz ). Organizace

v procesu boje za jednotnou frontu

Spartakových skautů práce vyvíjela

rudého skautingu stav i v jiných skautských organizacích. R. 1928 měli již Spartakovi skauti práce na 8000 členů

činnost až do r . 1938, kdy společně s FPT byla buržoazní vládou roz puštěna.

a stali se vedoucím činitelem proletářského skautingu . R. 1926, po reorga-

Literatura : F. Budský, Historie dět ského pokrokového hnutí, vyd. 1958.

nizaci a přejmenování FDTJ na Federaci proletářské tělovýchovy, byl přijat nový statut Spartakových skautů prá ce, který byl v platnosti až do roz-

V. Mucha, K dějinám dělnického tě

puštění FPT r. 1938. Podle něho byly oddíly SSP součástí

lovýchovného hnutí, vyd. 1953. „ Slánské rozhledy“ – soc. dem . týdeník vycházející ve Slaném od r.

1910. Od r. 1921 „ Časopis Českoslo

jednot FPT a řídily se jejich usnese-

venské strany komunistické pro Slaný

ními. Vlastní činnost byla v rámci těchto usnesení řízena příslušnými orgány SSP. Skautská činnost byla

a okolí" . Jako komunistický týdeník vycházel do r. 1929..

považována za samostatnou, a to ve smyslu klubové či zájmové činnosti

Slánský Rudolf (nar. 31. 7. 1901 y Nezvěsticích , zemř. 3. 12. 1952 v Praze ). Do KSČ vstoupil r. 1921 . Za předmnichovské republiky zastá

v rámci FPT. Oddíl se dělil na družiny.

V čele oddílu stál vedoucí, v čele družin v oddíle byl rádce. Dalším nejdůležitějším funkcionářem ve všech

val odpovědné stranické funkce. Na

stupních a složkách byl zpravodaj,

ÚV KSČ a do politického byra. Za

který zajišťoval administrativu a vý-

okupace pracoval v zahraničním od

chovně propagační práci. Obsah zájmové činnosti tvořily hry, hudba a zpěv, práce s nástěnkou, nováčkovské

zkoušky, hra v šachy, příprava kulturních vystoupení, rukodělné práce, vyprávění o časopisech a knihách atd .

Spartakovi skauti práce vychovávali mládež k neohroženosti, osobní obětavosti, vytrvalosti, ke třídní uvědomě

losti a lásce ke KSČ, Činnost těchto organizací měla velký význam v boji proti vlivu buržoazních skautských organizací, jejichž prostřednictvím

V. sjezdu KSČ (1929) byl zvolen do boji v SSSR ; r. 1944 se stal členem

hlavního partyzánského štábu při ukrajinském frontu a účastnil se Slo venského národního

povstání.

Po

osvobození r. 1945 se stal generálním tajemníkem strany. V této funkci, jak ukazují při novém přešetření závěry

zasedání ÚV KSČ v dubnu 1963, se po r. 1948 dopouštěl závažných poli tických chyb. R. 1951 byl odvolán

z funkce generálního tajemníka a vy loučen z KSČ. Byl však neoprávněně zatčen a r. 1952 se stal obětí nezákon

vládnoucí třídy v předmn. ČSR vý-

nosti a zvůle v období kultu osob

chovně působily na mládež. Nejvýrazněji ovlivňovali Spartakovi skauti

nosti. R. 1963 byl občansky a právně rehabilitován .

práce dětské proletářské hnutí do 30.

let. Počátkem 30. let se těžiště práce mezi proletářskou mládeží přesouvá do hnutí Mladých průkopníků (viz) a

Sliwka Karol (nar. 23. 3. 1894 v Bystřici u Jablunkova, zemř. r . 1942

v Mauthausenu) – za předmn. ČSR

Si

777

poslanec KSČ na Těšínsku. Pro svou činnost byl často pronásledován bur-

„ Slovácko“ – za předmn. ČSR krajský orgán KSČ v Hodoníně. Vy

žoazními úřady. Jeho silně naciona-

cházel již od 22. 3. 1907 jako župní

listické pojetí národnostní otázky se projevilo r. 1938 po obsazení Těšínska

orgán sociální demokracie, od 13. 3. 1921 župni, později krajský orgán

Polskem . Nepodřídil se tehdy roz-

KSČ . V l. 1933-1936 se nazýval

hodnutí strany a neodešel do neobsazeného území. Po zatčení polskými úřady podepsal revers, jímž se zřekl

„ Rudé Slovácko " , 1936-1938 „Mo ravské Slovácko “ . Poslední číslo vyšlo

komunistického hnutí. Později byl

až 1918 jako týdeník , 1919-1935 jako

vězněn gestapem a zahynul v Maut-

obdeník , 1936-1938 jako týdeník . Me zi jeho významné redaktory patřili: F.

hausenu .

16. 9. 1938. Časopis vycházel v l. 1907

Sloučení sociální demokracie

Dobrovolný, A. Bubeníček , J. Jerman , K. Kočiš, T. Koutný, Ant. Novotný,

s KSČ - uskutečnilo se 27. 6. 1948 na slučovacím shromáždění delegátů

I. Olbracht. Časopis - ač byl často kon

obou stran v pražské Lucerně. O slou-

mínek – zasloužil se význačnou měrou

čení bylo rozhodnuto zastupitelstvem

o šíření komunistického uvědomění,

soc. dem . strany 17. 4. 1948, kdy bylo

bojoval proti batismu a klerikalismu.

fiskován a vycházel za těžkých pod

vydáno společné prohlášení obou stran , na jehož základě se vytvořil

Slovenská armáda (hnutí odporu

šestičlenný ústřední slučovací výbor.

ve slovenské armádě) – ozbrojená síla

Tento výbor připravoval průběh slou-

klerofašistického režimu tzv . sloven ského státu (viz ). Její poslání bylo for

čení, individuální převod prověřených

členů soc . dem . do KSČ i slavnostní shromáždění 27. 6. 1948. Shromáždění se zúčastnilo 1241 delegátů členů

KSČ a 830 členů sociální demokracie. Po hlavních referátech, které přednesli A. Zápotocký a Zd. Fierlinger, byla ohlášena kooptace 14 členů vedení soc. dem . strany do ÚV KSČ a dalších členů do ústřední revizní komise. Na závěr shromáždění byl

přijat jednomyslně manifest, kterým delegáti projevili souhlas se sloučením i s kooptací členů. Sloučením byla dovršena politická a organizační jednota dělnické třídy v ČSR na zá-

mulováno tzv . „ ochrannou“ smlouvou z 18.a 23.3. 1939, podepsanou Tisem, Tukou a Ďurčanským s představiteli fašistického Německa. V ní se před stavitelé tzv . slovenského státu zavá

zali „ své síly organizovat v úzké shodě s německou brannou moci“ a „vést

svou zahraniční politiku v úzké shodě s německou vládou “ .

V německo - polské válce na podzim 1939 (viz Druhá světová válka) vláda „slovenského státu “ dala k dispozici území Slovenska jako nástupiště pro německá vojska a nasadila do proti polského tažení i slovenskou armádu.

kladě marxismu - leninismu. ( Viz též Ceskoslovenská sociálně demokratická strana dělnická.)

proti Polsku měl různé formy a vy vrcholil 15. 9. 1939 vzpourou krem

Literatura: Č . Císař, Osjednocení sociální demokracie s komunistickou

přela odejít na frontu .

stranou, vyd. 1948.

Přepadení SSSR r . 1941 a rozhodnuti

Odpor vojáků proti účasti ve válce nické posádky, která hromadně ode

Si

778

bratislavské vlády vyslat proti Sovětskému. svazu i slovenské vojsko vyvo-

laly v armádě vlnu hněvu a odpo'ru, která zachvátila všechny posád-

„ rychlé divize " proti fašismu a válce.

Množily se dezerce, vznikly plány i na převedení celé divize na sovětskou

ní rozkaz, psali výhrůžné dopisy vlád-

stranu . Proto, když Sovětská armáda začala v lednu ofenzívu na Kavkaze, Němci vyňali divizi Z nasazení.

ním činitelům , množily se projevy sympatií k SSSR a projevy nenávisti

V chaotické situaci ji na lodích i le tecky dopravili z Kavkazu na Krym .

proti fašismu, stoupaly pokusy o dezerce, v některých posádkách se vo-

Zde byla divize přejmenována na 1 . pěší divizi a téměř všichni její přísluš níci byli vyměněni. Ale ani to neza

ky. Vojáci odpírali splnit mobilizač-

jáci snažili vnášet chaos do organizace

transportů odcházejících na frontu , jindese dokonce pokoušeli o vzpouru . Přesto vyslala bratislavská vláda do

bránilo dalšímu odporu a při pokusu německého velení znovu divizi nasa

více než dvě třetiny záložníků. Jako první překročila slovenské hranice 24. 6. 1941 tzv. rychlá brigáda v síle asi 3000 mužů. Při prvním nasazení, 22. 7. 1941 u Lipovce, byla rozdrcena

dit přešlo 30. 10. 1943 více než 2000 jejích příslušníků na sovětskou stranu, kde se potom stali základem 2. čs. paradesantní brigády v SSSR (viz vojenské jednotky Ceskoslovenské v SSSR ). Zbytek 1. pěší divize, z níž ještě část vojáků přešla ke krymským a oděským partyzánům , byl přejme

a už se akcí nezúčastnila .

nován na 1. technickou divizi. Ta

konce července 1941 na území SSSR

50 689 slovenských vojáků, z toho

Z hlavní části slovenských vojáků,

ustupovala podél černomořského po

soustředěných jihozápadně od Lvova,

břeži přes Rumunsko a byla Němci

byly 12. 8. vytvořeny dvě divize

používána výlučně k opevňovacím

„ rychlá“ a „ zajišťovací" - o počtu asi

pracím . Počátkem Slovenského národ

15 000 mužů. 35 623 mužů, většinou

„ Rychlá divize“ byla poprvé nasazena

niho povstání ( viz ) ji Němci v prostoru Miškovce odzbrojili a internovali. Části vojáků se podařilo přejít na po vstalecké území. Zbytky internované 1. technické divize (bývalé „ rychlé “ a potom 1. pěší divize) byly na jaře 1945

v září 1941 jižně od Kyjeva, odkud se

osvobozeny Sovětskou armádou .

záložníků, bylo do konce srpna 1941 odesláno na Slovensko a demobili-

zováno . Byl to výsledek vlny odporu proti účasti ve válce proti SSSR.

přes Kremenčuk, Záporoží a Ždanov Druhá divize, tzv. zajišťovací, vytvo dostala koncem r. 1941 k řece Mius

severně od Taganrogu. V letní německé ofenzívě r. 1942 byla nasazena

řená v srpnu 1941 , byla původně ur čena k úkolům v německém týlu a od

u Rostova, Kropotkinu a jižně od Majkopu v předhoří Kavkazu směrem

konce srpna 1941 do srpna 1942 byla rozptýlena po menších jednotkách v prostoru Sepetovka - Fastov -Mozyr

na Tuapse, kde na řece Psekups byla definitivně zastavena. Bližší a delší styk příslušníků s místním obyvatel-

velení přemístilo v létě 1942 tuto divizi

severozápadně od Kyjeva. Německé do prostoru středního a dolního toku

stvem v tomto prostoru , partyzánská

řeky Pripet podél železniční trati

činnost a úspěchy Sovětské armády vyvolaly novou vlnu odporu vojáků

Minsk - Gomel a do tzv. „Mokrého trojúhelníku“ v soutoku Dněpru a

779

Pripetu, aby znemožnilo sbližování

SI

bojové vystoupení československé vo

slovenských vojáků s místním obyva- jenské jednotky v SSSR (viz). telstvem . Ale pokusy nasazovat slo- Vojáci vracející se z fronty se nestali venské jednotky proti partyzánům a propagátory „ antibolševismu“ , ale zvěrstva německých okupačních or- pomáhali pravdivým vylíčením situa gánů ještě více podnítily rozhořčení

a vzdor slovenských vojáků. Rovněž úspěchy Sovětské armády na jaře a

ce na východní frontě komunistické straně -ať už úmyslně, nebo neúmysl

ně - odhalovat lživost fašistické pro

v létě 1943 a růst partyzánského hnutí

pagandy. Pod jejich vlivem se revolu

způsobily, že přechody slovenských vojáků k partyzánům se rychle mno-

cionovala i armáda na Slovensku.

Mezi nejvýraznější protifašistická vy

žily. (V té době vznikl partyzánský

stoupení armády na Slovensku patří

oddíl kapitána Nálepky.) Proto koncem léta přemístili Němci divizi do prostoru Minska a chtěli ji dále pře-

dvě vzpoury v trnavské posádce : jedna proti odchodu vojáků na frontu a dru

há proti odeslání protiletadlových

místit až k Vitebsku . Avšak nebezpeč-

částí do Německa.

ná situace, která se pro německou fašistickou armádu vytvořila na frontě

Přiblížení Sovětské armády k sloven

ským hranicím a rozvoj partyzánské

i v týlu a nakonec i v divizi samé, přinutila německé velení 22. 10. 1943

více aktivizovaly slovenské vojáky.

ho hnutí na Slovensku r. 1944 ještě

ko do Itálie, kde byla přejmenována na 2. technickou a používána k opevňovacím pracím . Zde bylo zazname-

Těchto sil se snažily využít k usku tečnění vojenského převratu dva bur žoazni směry : prolondýnské ingrov sko- goliánovské vojenské ústředí (viz

náno r. 1944 asi 1500 útěků z divize,

též Západní čs. buržoazni emigrace) a

z toho částpřešla k partyzánům . Když

ministrnárodní obrany „ slovenského

přemístit divizi přes Polsko a Němec-

před skončením války vypuklo v se-

státu“ Čatloš se skupinou důstojnfků.

verní Itálii povstání, příslušníci divize

Ve slovenské armádě bylo v předvečer

se přidali k povstalcům a pomáhali

povstání nejméně 80 000 mužů, z toho

odzbrojit německá vojska. V posled-

asi 10 000 za hranicemi (1. a 2. tech nická divize ). Ze 70 000 vojáků na

ním období pobytu divize v Itálii pokusila se bratislavská fašistická vláda

Slovensku připadalo asi 25 000 (dvě

vytvořit z divize základ „ zahraniční

divize) na tzv. východoslovenský sbor,

armády “ , ale tyto pokusy ztroskotaly.

s kterým mělo ingrovsko - goliánovské vojenské ústředí své zvláštní plány.

Divize se vrátila v červenci 1945 do osvobozeného Československa. Roz-

V jeho sboru byl přívrženec tohoto

klad slovenské armády a její vyřazení jako aktivního účastníka z fašistické války proti SSSR byly způsobeny především úspěchy Sovětské armády, které přesvědčily vojáky o správnosti

ústředí náčelník štábu podplukovník

argumentů komunistické strany. Znač ný vliv měl i růst odporu slovenských

nedopustit jejich obsazení německými vojsky. Když se yšak místo buržoazií

Talský. Catloš zase považoval za „svého člověka “ velitele sboru

ge

nerála Malára. Sbor měl podle situace buď otevřít karpatské průsmyky, nebo

vojáků, pocit slovanské vzájemnosti,

chystaného vojenského převratu roz

partyzánské hnutí a r. 1943 i první

hořelo Slovenské národnípovstání (viz),

Si

780

Malár a Talský zběhli a východoslovenský sbor byl Němci odzbrojen .

Slovenská národní rada

-

viz

Slovenské národní orgány

To mělo velmi nepříznivý vliv na

vojenský průběh povstání a bylo pří-

Slovenská národní rada r. 1918

činou zdlouhavých bojů a značných

- byla vytvořena na shromáždění de legátů jednotlivých skupin Slovenské národní strany a zástupců slovenské

ztrát sovětských vojsk a 1. čs. armádního sboru v SSSR v boji o Dukelský

průsmyk (viz Dukelská operace ). Podobně tomu bylo i s větší částí posádek

sociální demokracie v Turčianském

na západním Slovensku .

Martině 30. 10. 1918. Měla něco přes 100 členů. Její třídní složení: 90 %

Útvary na středním Slovensku se při-

zástupců statkářů a buržoazie, 10 %

pojily k povstání, byly doplněny dob-

dělníků a rolníků. V den svého vzniku

rovolníky a mobilizovanými záložníky

přijala Slovenská národní rada Dekla

a ustavena tak 1. čs. armáda na Slo-

raci slovenského národa (viz ), v níž kromě jiného - se prohlásila za vyko navatele sebeurčovacího práva sloven ského národa. Cílem Slovenské ná

vensku. Tato armáda společně s partyzány bránila 50 dní povstalecké

území v plném obklíčení proti nepříteli, který ji převyšoval organizačně, technicky i vojenskými zkušenostmi.

rodní rady bylo uchopit moc , a tak

zachránit kapitalistické zřízení na

Již v září 1944 začala Tisova vláda za

Slovensku. Chtěla paralyzovat revo

přímé asistence německých expertů organizovat protipovstalecké vojsko,

luční hnutí slovenského lidu, který pod vlivem Velké říjnové socialistické

tzv . Domobranu neboli „ Hašíkovu

revoluce odstranil koncem r. 1918

armádu “ . V březnu 1945 se Domobra-

tehdejší představitele sociálního a po

na rozpadla.

litického útlaku (maďarské vládnoucí

Před Slovenským národním povstá-

třídy ), vytvářel si národní výbory, děl nické rady a jiné revoluční orgány a chtěl si prostřednictvím těchto orgánů

ním měla ludácká vláda mimo mili-

tarizované poloozbrojené formace Hlinkovu gardu (viz) - ve svých ozbrojených silách asi 100 000 mužů (z toho 80 000 v armádě). Skutečnost, že se tato ozbrojená moc rozpadla a že proti povstání musela tratislavská vláda po-

zabezpečit národní a sociální svobodu. Slovenské národní radě se však ne

podařilo ovládnout lidové revoluční hnutí a usměrnit je na pokojné pře vzetí moci v zájmu zachování kapita

důkazem síly a velikosti Slovenského

listického společenského zřízení. Ne podařilo se jí ani získat vládní moc

národního povstání.

na území Slovenska. Tyto úkoly spl

zvat cizí ozbrojenou sílu, je názorným

nila československá armáda po ob „ Slovenská chudoba “ – týdeník

sazení Slovenska. Nově utvořená čs.

KSČ , sledující politické, kulturní a hospodářské zájmy dělníků a malorolníků na Slovensku. Začal vycházet

vláda v Praze proto ani nerespekto

v prosinci 1928 v Ostravě. Finanční

roda. Nařízením ministerstva pro správu Slovenska byla 15. ledna

těžkosti a perzekuce způsobily v lis-

vala Slovenskou národní radu jako

orgán svébytnosti slovenského ná

topadu 1929 jeho zánik . Vydavatelem

1919 Slovenská národní rada zru

a redaktorem byl Július Ďuriš.

šena.

781

Si

them . Před volbami r. 1935 spolu

Literatura : M. Dzvoník , Ohlas Velkej októbrovej socialistickej revolúcie na

s HSĽS (viz), polskými a ukrajin

Slovensku ( 1918–1919), slov. vyd.

skými iredentisty vytvořila autonomis tický blok. Krátce po vyhlášení auto

1957.

nomie Slovenska r. 1938, s níž se se Slovenská národní strana zrodila z oživeného národního hnutí

po pádu Bachova absolutismu. Hlav ním bodem jejího programu, formulovaného v memorandu z r. 1861 , bylo zřízení Slovenského okolí s určitou samosprávou v rámci Uherska. Protože ve volbách do Uherského sněmu šla SNS od jedné porážky

k druhé – příčinou byl jednak mocenský nátlak vládnoucích tříd Uherska,

jednak její lidu vzdálený program ohlásila r. 1884 politickou pasivitu a nezúčastnila se voleb. Této politiky se přidržovala až do r . 1901. Ve svém

SNS úplně ztotožnila, splynula tato strana s HSĽS. Slovenská odborová rada – viz Revoluční odborové hnutí

Slovenská republika rad ( 16. 6. až 7. 7. 1919) – první pokus čs. prole tariátu o ustavení moci dělnické třídy v ČSR. Byla vyhlášena proletariátem na východním Slovensku za válečného stavu , kdy československá buržoazní

armáda napadla Maďarskou republiku rad ( viz .

novém programu se zřekla požadavku

Čs. buržoazní armáda napadla Ma darskou republiku rad 27. 4. 1919 -

Slovenského okolí a kladla hlavně po-

bez vypovězení války -, aby ve služ

žadavky jazykové a kulturní. Koncem 19. století vykrystalizovaly

bách vlád dohodových mocností za rdousila mladou Madarskou republiku

v SNS tři směry: martinské konzerva-

rad a přitom ukořistila co největ ší území pro CSR, jejíž slovenské

tivní křídlo (Vajanský, Dula), hlasisté kální křídlo (Hlinka, Juriga). Pozoru-

jižní hranice ještě nebyly definitiv ně určeny, Maďarská Rudá armáda

hodnějších úspěchů dosáhla SNS ve

však brzy po prvních neúspěších za

volbách r. 1906, kdy bylo zvoleno do

hnala čs. buržoazní armádu zpět a pronásledovala ji i na území ČSR. Na území Slovenska, osvobozeném od

(viz) ( Šrobár, Blaho) a ludácko -kleri-

Uherského sněmu 7 slovenských poslanců .

Za první světové války SNS nevyvíjela žádnou činnost. Dne 30. 10. 1918 se sešla z iniciativy SNS a Slovenské sociálně

demokratické strany

(viz)

v Martině Slovenská národní rada,

kapitalistů, si pracující lid volil všude své dělnicko -rolnické rady a v měs tech svá direktoria. Kdyż skoro na dvou třetinách území Slovenska zavládla moc rad dělníků

která prohlásila sjednocení Slováků

a rolníků, byla 16. června vyhlášena

s Čechy v ČSR.

v Prešově Slovenská republika rad

V předmnichovské republice vege-

a její revoluční výkonný výbor. Ten 20. června jmenoval revoluční vládní radu. Jejím předsedou se stal Čech

tovala SNS jako malá skupina bez většího politického významu. Sdružovala ve svých řadách evangelické

Antonín Janoušek. Mezi jinými byli

ludáky (hlinkovce - luterány), vedené

ve vládní radě ještě Ernest Pór, lidový

Martinem Rázusem a Paulíny- Tó-

komisař zahraničních věcí, Július Ko

782

Si

vács, lidový komisař národní obrany,

mádě a obě zanikly teprve pádem

Jozef Sluka, lidový komisař vnitra,

MRR . Události Slovenské republiky rad patří k slavným revolučním tra dicím bojů české a slovenské dělnické

Štefan Mokroň, lidový komisař zemědělství, atp . Revoluční vládní rada

ihned převzala od vojenských orgánů

třídy.

madarské Rudé armády civilní správu

Literatura: Slovenská republika rad ,

pro Slovensko. Uzavřela spojenectví

sborník , slov. vyd. 1960. Bojový od

se sovětským Madarskem a sovětským

kaz roku 1919, vzpomínky, vyd. 1959.

Ruskem a jmenovala svého vyslance v sovětském Rusku. Exekutiva Ko-

M. Vietor, Slovenská sovietska re publika, slov. vyd. 1955. F. D. Por,

munistické internacionály poslala 27.

Madarská sovětská republika 1919 a

června pozdravný telegram slovenské

její ohlas na Slovensku, vyd. 1959.

revoluční vládní radě. Podle vzoru sovětského Madarska ze-

státnila dělnicko - rolnická moc na Slovensku všechny závody s více než 20

Slovenská sociálně demokratic ká strana , Slovenské dělnické hnutí

se začalo rozvíjet v rámci dělnického

zaměstnanci. Velkostatky nad 50 ha hnutí Uherska. První politická orga a církevní půda byly zabaveny bez

nizace dělnictva Uherska, Všeobecný

náhrady. Dělnické rady pomáhaly

dělnický spolek v Budapešti (viz ), zalo

řídit závody prostřednictvím výrob-

žený r. 1868, byla organizací meziná

ních komisařů a kontrolovaly jejich výrobu. V rolnické otázce se dopustila

rodní. Jeho členy byli Maďaři,Němci, Rumuni i Slováci. Podobně meziná

stejné chyby jako MRR , půda nebyla

rodní organizací byl též Vpred

rozdělena bezzemkům , ale byly zřízeny družstevní velkostatky. Byla

bratislavský dělnický vzdělávací spo lek , založený r. 1869 (viz Vorwärts

ustavena

Rudá armáda.

Dne

17.

června byla vyhlášena mobilizace několika ročníků, Slovenská Rudá ar-

máda měla koncem června asi 50 000 mužů .

Osud Slovenské republiky rad byl

[ V pred ]).

Velkým pokrokem ve vývoji dělnické ho hnutí v Uhersku bylo založení Všeobecné dělnické strany Uherska ( viz ) r . 1880. Po deseti letech vývoje bohatého na boje s oportunismem a

těsně spjat s osudem MRR . Po ústupu

anarchismem přijala strana r. 1890

vojsk madarské i slovenské Rudé armády, který byl proveden na základě

název Sociálně demokratická strana

uzavřeného příměří z 24. 6. 1919 v Bratislavě mezi maďarskou Rudou armádou a čs. buržoazni armádou,

skončila existence Slovenské republiky rad. Slovenská revoluční vládní

Uherska (viz ). Slovenští dělníci, zvláště v Budapešti, v Bratislavě a ve Vídni,

se aktivně účastnili práce v Sociálně demokratické straně Uherska, což se

také projevilo intenzívnějším rozvo

nepřestaly existovat. Revoluční vládní

jem dělnického hnuti i na Sloven sku. V první polovině 90. let rozšiřo vali uvědoměli slovenští dělníci socia

rada a slovenská Rudá armáda však

rada přesídlila z Košic do Miškovce,

listickou literaturu ve slovenské řeči.

kde pokračovala v činnosti, a slovenská Rudá armáda byla přemístěna na

nické časopisy - „Sociální demokrat" ,

frontu proti rumunské bojarské ar-

„Časopis

Slovenští dělníci odebírali české děl stavebního

dělnictva " ,

783

SI

„ Heslo“ a jiné - a úzce spolupracovali

proletariátu nemadarských národností.

s českými soudruhy v Budapešti, ve

V řadách soc. dem , se ozývalo pový

Vidni a v Bratislavě. 1. 5. 1895 vydal Ján Polóni brožuru Hlas k sloven-

šené volání po civilizačním poslání mezi nemaďarskými dělníky a po jejich

skému ludu robotníckemu nákladem 20 000 výtisků. R. 1895 byl v Buda-

pomadarštění. Když snahy slovenských dělníků o vy

pešti založen slovenský dělnický spolek Jednota, který propagoval slo-

trvalý odpor vedení strany, které ne

dávání vlastního časopisu narážely na

venský dělnický tisk. IV. sjezd So-

dbalo ani usnesení XI. sjezdu strany

ciálně demokratické strany Uherska 1. 1896 přijal usnesení vydávat sloven-

z r . 1904, navázali vedoucí funkcio náři slovenského dělnického hnutí užší

ský dělnický časopis. 1. 5. 1897 vyšlo

styky s Českoslovanskou soc. dem . stra

první číslo měsíčníku „ Nová doba“

nou ( viz) a za její pomoci začali od 1 . 10. 1904 vydávat „ Slovenské robot

a 15. 5. 1897 první číslo měsíčníku

„ Zora“ . Při zakládání a vydávání těchto časopisů spolupracovali Aug.

Švéni, J. Polóni, Št. Martinček a jiní s českými dělníky, zejména s Františkem Tupým , který se významně po-

dílel na rozvoji slovenského dělnického hnutí v Uhrách až do svého vy-

nícke noviny“, které se staly propagá torem a organizátorem dělnického hnutí na Slovensku. Současně začaly kolem nich vznikat slovenské organi zace uherské sociální demokracie, což oslabovalo jednotu dělnického hnutí v Uhrách . Hlavní vinu na tomto ne

povězení z Budapešti r. 1897. Časo-

zdravém vývoji měl šovinistický postoj

pis „ Zora" zanikl po několika číslech,

vedení uherské sociální demokracie. Roku 1905 pod vlivem první ruské

„ Nová doba“ vycházela až do r. 1899, kdy zanikla pod tlakem perzekuce.

revoluce aktivizovalo se i slovenské

Po rozkladu budapešťského centra

dělnické hnutí. Na 11. a 12. & 1905

slovenského dělnického hnutí, způso-

byl svolán co Bratislavy první sjezd

beného perzekucí ze strany uherské

slovenských soc. demokratů, na kte

vlády, vzniklo nové středisko hnutí v Bratislavě, kde zásluhou E. Lehoc-

rém se ustavila Slovenská sociálně demokratická strana . Její založení bylo

kého bylo při spolku Vorwärts

projevem růstu politického uvědo

(Vpred) vytvořeno slovenské oddělení.

mění slovenského proletariátu , sou

Sociálně demokratická strana Uherska

časně však tříštilo síly proletariátu Uherska a rozbíjelo jeho jednotu. Ani

nedocenila demokratickou podstatu národního hnutí a nepochopila úlohu dělnické třídy v tomto hnuti. Nevyty-

uherská, ani slovenská soc . demokracie

dbávala potřeby dělnických mas ne-

nechápaly souvislost národnostní a sociální otázky a nedovedly ji řešit v duchu proletářského internaciona

madarských národností. Rešení ná-

lismu. R. 1906 se opět sjednotila

čila heslo sebeurčení národů a zane-

rodnostní otázky spojovala s „velkolepou a radikální přestavbou poměrů “ , která nastane po vybojování všeobecného volebního práva. Pravicoví

slovenská soc. dem. se Soc. dem. stra nictva byl při ústředním výboru

předáci strany propadali postupně šovinismu a pocitu nadřazenosti vůči

uherské soc. demokracie ustaven slo venský výkonný výbor.

nou Uherska. Pro hájení jazykových

a kulturních zájmů slovenského děl

.

784

si

Ale to nevyřešilo situaci, národnostní

jejích členů s agrární stranou (viz)včes

třenice nepřestávaly. Činnost sloven-

kých zemích , s níž se r. 1922 orga

ského výboru se často vyčerpávala nizačně spojila. Část strany působila opozicí proti ústřednímu vedení stra-

i nadále samostatně pod názvem

ny. Slovenský dělnický tisk mohl i na-

Slovenská národní strana (dr. Juraj

dále vycházet jen s českou pomocí.

Janoška ). Její činnost byla po mni

Po vypuknutí první světové války Slo-

chovských událostech dne 25. 11. 1938

venská sociální demokracie zaujala

úředně zastavena.

oportunistické stanovisko. Její opor tunistická politika vyvrcholila názo-

rem propagovaným „ Robotníckymi

Slovenská strana roľnícka

viz Agrární strana

novinami" , že proletariát musí mít zájem na vojenském vítězství svého

Slovenské národní orgány.

státu. Významným mezníkem v ná-

a) do osvobození ČSR r. 1945: Slo

rodně osvobozeneckém boji sloven-

venská národní rada vznikla v září

ské dělnické třídy byla manifestace 1. 5. 1918 v Liptovském Mikuláši, na

1. 1943 z podnětu ilegálního ÚV KSS

níž slovenský proletariát žádal sebe-

rodně osvobozeneckého hnutí na Slo

určení Slováků v společném československém státě. Slovenská soc. demokracie se však nepostavila do čela boje lidu proti monarchii, ale

jako nejvyšší orgán jednotného ná vensku, navazující na tradici Ústřed ního

národně

revolučního

výboru

( ÚNRV) ( viz ). Stala se nejvyšším orgánem za Slovenského národního

vyzývala buržoazní Slovenskou národní stranu (viz), aby se ujala vedení a svo-

povstání, orgánem zákonodárným a výkonným . V této jednotě zákono

lala Slovenskou národní radu . Ta se

30. 10. 1918 v Martině pod vedením

dárné a výkonné moci byla její revo luční síla. Její zákonodárná a výkonná

slovenské buržoazie skutečně sešla a

moc se opírala o jednotnou protifašis

proklamovala spojení Slovenska s českými zeměmi a vytvoření Československé republiky. Po utvoření ČSR

a o systém lidových mocenských a

se sloučila Slovenská soc. demokra-

tická strana s Českoslovanskou soc. demokratickou stranou na jejím XII. sjezdu r. 1918 pod názvem Českoslo-

tickou frontu, o jednotnou vůli lidu

správních orgánů - o národní výbory. SNR byla politickým výrazem svazku dělníků, rolníků, protifašistické bur žoazie měst i vesnic a inteligence, který politicky představovaly dvě strany:

venská sociálně demokratická strana

Komunistická strana Slovenska (s níž

dělnická (viz ).

se sloučila sociální demokracie) a strana tzv. občanského bloku, která přijala název Demokratická strana

Slovenská strana ludová

viz

Hlinkova slovenská ludová strana

Slovenská strana národná

(viz ). a

Program této široké Národní fronty je zachycen v podstatě ve dvou doku

roľnícka – agrární strana na Sloven-

mentech : ve Vánoční dohodě z r.

sku, vznikla r. 1919. Nejprve vystupovala samostatně, ale po prvních parl. volbách r . 1920 splynula většina

Zaměřoval se na tyto hlavní požadav

1943 a v Deklaraci SNR z 1. 9. 1944.

ky: boj za vyhnání fašistů a za obno

1

si

785

vení ČSR, demokratizace politického života, odnětí majetku nepřátelům , zrádcům a kolaborantům , hospodářská spravedlnost a národní rovnoprávnost , spojenectví se Sovětským sva-

kratické revoluce . Začátkem února 1945 obnovila v Košicích svou činnost

i Slovenská národní rada, vrcholný slovenský národní orgán. Od února 1945 působila zde Delegace SNR pro

zem . SNR, aby mohla uskutečňovat

osvobozené území, později už před

svůj program a plnit úkoly vyplývající

sednictvo

z ozbrojeného boje, zřídila za Slovenského národního povstání tyto orgány: předsednictvo , plénum SNR

i plénum SNR a sbor pověřenců od SNR kompetenčně oddělený. Těžiš

a sbor pověřenců SNR . V předsednictvu i plénu SNR měly KSS a DS paritní zastoupení. Sbor pověřenců byl výkonným orgánem a řídil jedenáct pověřenectev: vnitra, financí, hospodářství a zásobování, národní

obrany, školství a osvěty , spravedlnosti, zdravotnictví, sociální péče, železnic, pošt, telegrafů. Dokumenty SNR – nařízení SNR

-

měly sílu zákona

a byly uveřejňovány ve Sbírce nařízení SNR. Vytvoření SNR a sloven-

SNR a od

11.

dubna

těm činnosti SNR v jejím košickém období byla opatření zásadního vý

znamu v oblasti politické i hospodář ské: likvidace zbytků klerofašistického státního aparátu a výstavba nových , lidově demokratických orgánů moci a správy, přijetí nařízení o konfiskaci

půdy nepřátel a zrádců atd . Ač před stavitelé slovenské odbojové buržoazie měli stále ještě značný vliv, přece jen

se projevil i ve vrcholných orgánech rozmach iniciativy lidových mas, pod nícený vítězstvími Sovětské armády,

ských národních orgánů, jejich čin-

i hegemonie dělnické třídy a vedoucí

nost za povstání – bez ohledu na jejich chyby a nedostatky - byly úspěchem politiky KSČ . Když fašisté obsadili 27. 10. 1944 Banskou Bystrici, politické a administrativní centrum povstání, orgány SNR přerušily činnost; čelní funkcionáři SNR se za pojili do organizování dalšího boje.

úloha KSČ v národně osvobozenec kém boji a v národní a demokratické revoluci. Na činnost SNR bezpro středně zapůsobilo i ustavení vlády

Národní fronty Čechů a Slováků v Košicích a její Košický vládní

nost. Po osvobození ČSR se staly součástí systému zákonodárných a

program , vypracovaný komunisty. Po vytvoření vlády Národní fronty přizpůsobily se sbor pověřenců a po věřenectva její organizaci a struktuře. Byla také vymezena kompetence sboru pověřenců a SNR, moc vládní a vý konná byla přenesena na sbor pově

vládních institucí lidově demokratického Československa. Už při postupném osvobozování našeho území pře-

řenců a na jednotlivá pověřenectva . Nařízením SNR č. 30/1945 z 21 . dubna 1945 se SNR a slovenské ná

Slovenské národní povstání bylo obdobím , kdy vznikly slovenské národní

orgány a kdy začaly rozvíjet svou čin-

měnily se národní výbory z orgánů

rodní orgány na základě Košického

národně osvobozeneckého protifašis-

vládního programu začlenily do sou stavy celostátních mocenských orgánů, přijaly zásadu těsné součinnosti a

tického boje v lidové orgány nové, li-

dově demokratické státní moci ; od

počátku své činnosti plnily v okruhu

spolupráce s ústředními vládními or

své působnosti úkoly národní a demo-

gány, přičemž SNR zůstala zacho

S1

786

vána zákonodárná moc ve slovenských

celostátních orgánů k slovenským ná

záležitostech ; byla i nadále výrazem

rodním orgánům byly v souladu

svébytnosti slovenského národa.

s principy svébytnosti a rovnopráv

V období národní a demokratické re-

nosti slovenského národa uplatněny zásady demokratického centralismu.

voluce a jejího přerůstání v revoluci socialistickou bylo řešení slovenské národní otázky i postaveni' SNR a slovenských národních orgánů těsně spjato a přímo podřízeno hlavní otázce, boji o moc mezi dělnickou třídou

a zbytky buržoazie. Dělnická třída vedená komunistickou stranou musela

na jedné straně překonávat šovinistické čechoslovakistické (viz „ Čechoslovakismus " ) snahy české buržoazie a

probojovávat požadavky směřující k ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu vyrovnání Slovenska s čes-

kými zeměmi a na druhé straně bojovat proti nacionalistickým , až separatistickým tendencím buržoazie slo-

venské, která usilovala o izolaci Slovenska od pokrokových sil v českých zemích v zájmu restaurace kapitalistického zřízení.

Proto se třetí pražská dohoda stala základem ústavního řešení pravomoci slovenských národních orgánů v Ústa vě 9. května ( viz ). V období 1945 až

1948 měly být SNR a sbor pověřenců stejně jako parlament a vláda nástro jem revolučních přeměn shora. Mezi květnem 1945 a únorem 1948 došlo

k několika změnám v politickém slo žení SNR, bylo dokončeno rozdělení kompetence SNR a sboru pověřenců a organizační oddělení sboru pově řenců.

První volby do SNR se konaly na sjezdu národních výborů 28. srpna 1945 v Banské Bystrici. Delegáti zvo lení na okresních konferencích NV

schválili jednotnou kandidátku na vrženou ústředním výborem Národní fronty na Slovensku v paritním slo

b) od r. 1945: Postavení a pravomoc slovenských národních orgánů a jejich

žení: 40 zástupců KSS, 40 za DS,

ústavní vztahy k ústředním zákonodárným a mocenským institucím jednotného lidově demokratického státu

ních organizací (též v paritním poli tickém složení). 95 zvolených členů SNR bylo 7. 10. 1945 doplněno pěti zástupci ukrajinských občanů. 14. září 1945 byla nařízením č. 111/ 1945 Sb. n. zřízena funkce předsedy

byly upraveny dohodami. Komunistická strana prosadila takové postavení a pravomoc slovenských národních orgánů (bylo upraveno třemi

15 představitelů masových a kultur

sboru pověřenců, takže SP od této

dohodami, uzavřenými

doby už nebyl řízen předsednictvem

V červnu 1945, v dubnu 1946 a

SNR . Tím bylo dovršeno oddělení

v červnu 1946 ), které odpovídaly v hlavních rysech revoluční politice

SP od SNR. Současně se změnil po čet členů předsednictva Slovenské

a stranickým zásadám řešení národ-

národní rady: předsednictvo bylo

nostní otázky. Všechny tři dohody,

pětičlenné, tvořili je 4 místopředse

zejména však třetí, schválená vládou 28. 6. 1946 a plénem SNR 17. 7.

dové (dva za KSS a dva za DS), v čele stál předseda.

1946, přispěly k upevnění státní jed-

V novém sboru pověřenců, jmenova

noty ČSR jako lidově demokratické

ném 17. 9. 1945, obsadili komunisté

pražskými

republiky. Ve vztazích ústředních, funkci předsedy (K. Šmidke) a 6

787

pověřenectev: pověřenectvo vnitra, průmyslu a obchodu, dopravy a ve-

SI

řejných prací, sociální péče, školství

kracie a 2 tvořící se Strana slovenské obrody. Podstatné změny nastaly též ve složení Slovenské národní rady.

a osvěty, DS obsadila 7 pověřenectev.

Na základě rozhodnutí akčního vý

Na základě výsledku voleb do ÚNS

boru DS byl větší počet členů SNR

byly 3. 9. 1946.provedeny tyto změny

zbaven svého členství, někteří se člen

v politickém složení SNR: 63 členů SNR za DS, 31 za KSS a 6 za Stranu

ství vzdali. Tímto způsobem se zmen šil počet členů SNR ze 100 na 70.

práce a za Stranu slobody. V novém předsednictvu SNR zasedli tři čle-

Předsedou SNR byl zvolen 12. 3.

nové za DS ( Lettrich jako předseda) a dva komunisté.

1948 Karol Smidke. Takto obrozené slovenské národní

orgány, řídíce se linií vedoucí složky

14. srpna 1946 byl jmenován nový sbor pověřenců, v němž měla DS

obrozené Národní fronty, komunis tické strany, staly se nástrojem upev

třípětinovou většinu. Tím se orgán

ňování únorového vítězství na Slo

moci vládní a výkonné stal do značné míry doménou Demokratické strany,

vensku a budování socialismu. Za

slovenské národní orgány v nejširším slova smyslu třeba považovat i místní

jejíž politiku stále víc ovlivňovalo ludácké podzemí, se kterým DS uzavřela předvolební „ dubnovou“ dohodu

lidové orgány státní moci - národní

(viz). Protože se nepodařilo prosadit

i organizační výstavba byly v českých

důsledné plnění té části třetí pražské dohody, která stanovila pravomoc vlády na Slovensku a podřízení pověřenců ministrům , stala se pověřenectva spravovaná ,,demokraty “ cen-

zemích i na Slovensku v podstatě stejné.

trem sabotáže Budovatelského programu vlády (viz) a výstavby Slovenska.

rodních orgánů: SNR, sbor pověřen ců, pověřenci, pověřenectva. Jejich

výbory. Jejich postavení, pravomoc

Ústava 9. května (kapitola V - Slo venské národní orgány) převzala vy tvořenou strukturu slovenských ná

Lidové hnutí vedené komunistickou

vztahy a pravomoc upravila v někte

stranou si vynutilo za pomoci odborů a odbojových organizací v průběhu

rých oblastech nově ; zdůraznila od povědnost vlády za rozvoj hospodář

podzimní politické krize r. 1947 reorganizaci sboru pověřenců. V listo-

Slovenská národní rada vykonávala

padu 1947 byl pak jmenován nový

podle Ústavy 9. května moc zákono

SP, v němž už DS neměla většinu.

dárnou ve věcech národní nebo re

ské a kulturní výstavby na Slovensku.

( Viz též Politická krize na Slovensku

gionální povahy, pokud vyžadovaly

na podzim r . 1947.) c) od r . 1948: Definitivní očistu

k zajištění plného rozvoje hmotných

vrcholných slovenských národních or-

gánů od představitelů buržoazní reakce přinesl Vítězný únor. Již 27. února 1948 byl jmenován nový SP, v němž komunisté měli 11 míst (z toho 2 jako zástupci masových organizací ), po jednom Strana slobody a sociální demo-

i duchovních sil slovenského národa zvláštní úpravu a pokud nešlo o věci,

u kterých bylo třeba jednotné úpravy zákonem . Zákonodárná pravomoc byla vymezena konkrétním výčtem záleži

tostí, o nichž mohla SNR rozhodovat zákonem .

SNR byla též povolána sledovat čin

Si

788

nost SP a kontrolovat, jak sbor po- ministerstev. V době přijetí Ústavy věřenců zabezpečuje úkoly výstavby' 9. května byla pouze 3 ministerstva socialismu na Slovensku. Vláda měla s bezprostřední celostátní působností právo sledovat výkon zákonodárné (zahraničních věcí, zahraničního ob pravomoci SNR. Předseda vlády po- chodu a národní obrany ), jejichž depisoval její zákony a zkoumal jejich agenda byla vyňata z okruhu působ ústavnost, svolával a odročoval za- nosti SP . Postupně od r. 1951 se vy sedání SNR.

tvářela současně s růstem významu

Působnost sboru pověřenců byla ústa-

a konkretizací náplně hospodářsko

vou vymezena velmi široce. V zásadě příslušela SP veškerá moc vládní a výkonná na Slovensku, avšak jako

organizátorské funkce státu v klíčo

„ výkonnému orgánu vlády“ s výjim-

vých odvětvích hospodářství další ministerstva, jejichž agenda byla vy řata 'z působnosti pověřenectev (ze

kou věcí spadajících do oboru zákono-

jména na úseku těžkého průmyslu ).

dárné pravomoci SNR. Obdobně stanovila Ústava vztahy ministrů a po-

V červenci 1956 byl vydán ústavní zákon o slovenských národních orgá nech , který nově upravuje jejich po stavení. V průběhu socialistické vý . stavby nastaly na Slovensku hluboké

věřenců. Právo jmenovat a odvolávat

SP a jeho členy příslušelo vládě. V 1. 1948-1956 měly Slovenská národní rada a sbor pověřenců toto složení: Slovenská národní rada byla v červenci 1948 doplněna podle vý-

sledků voleb do Národního shromáždění, které se konaly 30. 5. 1948 . Kandidátní listina byla sestavena ústředním akčním výborem Sloven-

ské národní fronty. Obnovená a doplněná SNR měla 100 poslanců (80 komunistů,

17 příslušníků Strany

slovenské obrody a 3 zástupce Strany slobody).

V roce 1954 přijala SNR zákon o volbách do SNR, a to na základě vše-

obecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním , shodně s ustanovením zákona o volbách poslanců Národního shromáždění. Nová

SNR byla zvolena ve volbách v listo-

společenské přeměny. Slovensko se

stalo vyspělou průmyslovou a země dělskou zemí s početnou dělnickou třídou, politicky a organizačně vy spělou . Rozšířil se a upevnil politický základ diktatury proletariátu - Ná

rodní fronta - svazek dělníků , rolníků inteligence.

Celostátní konference KSČ v červnu r. 1956 zhodnotila význam socialis tických přeměn na Slovensku, které se projevily zejména růstem dělnické třídy, a přijala usnesení o zvýšení pra vomoci slovenských národních orgá nů. Tato opatření, jejichž zásady byly zakotveny v červenci 1956 v ústavním zákonu, byla součástí procesu prohlu bování a rozvíjení socialistické demo kracie v společenském zřízení v Česko

padu 1954. Kandidáti NF se ucházeli

slovensku a účelného rozdělení pra

o důvěru voličů ve 104 volebních

vomoci a odpovědnosti při řízení hospodářského, kulturního a spole

obvodech. Nově zvolená SNR měla tedy 104 poslance. podle potřeb budování socialismu a

čenského života. Ústavní zákon charakterizoval SNR jako „ národní orgán státní moci na

v souvislosti se změnami v organizaci

Slovensku “ s působností:

Složení sboru pověřenců se měnilo

Si

789

vahy; přitom byla zrušena taxativní

státní moci a správy v celém státě a s rozšířením pravomoci krajských, okresních a místních národních vý

omezení zákonodárné pravomoci SNR

borů a odpovídají celostátním opatře

a práva vlády vůči SNR jako zákonodárnému sboru ;

ním směřujícím k dalšímu prohlou bení socialistické demokracie.

2. jmenovat a odvolávat sbor pově-

Podle ústavy má Slovenská národní

řenců a jeho jednotlivé členy, projednávat zprávy SP a jednotlivých pověřenců ; 3. projednávat a schvalovat plán roz-

rada pravomoc zákonodárnou i vý

1. usnášet se na zákonech SNR ve věcech národní nebo regionální po-

voje národního hospodářství a slovenský rozpočet ;

4. zabezpečovat v duchu rovnoprávnosti příznivé podmínky života ob-

konnou (v předcházejících obdobích

měla Slovenská národní rada moc zákonodárnou a sbor pověřenců moc výkonnou ), čímž se podstatně zvýšila

její pravomoc jako voleného orgánu. SNR se tak stala „ národním orgánem

státní moci a správy na Slovensku “ . Tvoří ji poslanci SNR . Spolu se svým

čanů maďarské a ukrajinské národnosti. Pokud jde o sbor pověřenců, byl v ústavním zákoně definován jako

venská národní rada součást jednotné

„ národní orgán moci vládní a vý-

struktury státní moci a správy v ČSSR .

předsednictvem , komisemi, pověřenci a jimi spravovanými odbory tvoří Slo

konné na Slovensku “ . Sbor pověřenců

Socialistická ústava stanoví, že do pů

nadále odpovídal za svou činnost vládě, ale v celém rozsahu současně

sobnosti SNR patří zejména: a) usnášet se v souladu s celostátním

Slovenské národní radě. Obdobnou zásadu stanovil zákon i ve vztazích pověřenců k ministrům a SNR. Sbor pověřenců odpovídal za ucelený úsek

zákonodárstvím na zákonech SNR

ve věcech národní nebo regionální

hospodářské a kulturní výstavby na Slovensku, který tvořil nedílnou sou-

povahy, pokud zabezpečení všestran ného hospodářského a kulturního roz voje vyžaduje zvláštní úpravy, pří padně kde ji k tomu zmocní zákon

část celého národního hospodářství.

Národního shromáždění;

Rozšíření pravomoci slovenských ná-

b) účastnit se přípravy státního plánu

rodních orgánů vytvořilo předpo-

rozvoje národního hospodářství a v jeho rámci projednávat souhrnně

klady pro další rozvoj iniciativy slovenského pracujícího lidu, uvolnilo nové zdroje a rezervy hospodářství

vensku ;

Slovenska a vedlo k dalšímu upevnění bratrských svazků mezi národem čes-

moci kontrolu ;

kým a slovenským . Socialistická ústava z r. 1960 přinesla změny v struktuře slovenských národních orgánů, v obsahu i formách jejich činnosti, navazujíc tvořivě na

rozvoj hospodářství a kultury na Slo c) vykonávat v mezích vlastní pravo

d) volit předsednictvo SNR a z jeho členů pověřence SNR ; e ) zabezpečovat příznivé podmínky pro všestranný rozvoj života občanů

maďarské a ukrajinské národnosti.

ústavní změny uskutečněné r. 1956.

Šestnáctičlenné předsednictvo SNR

Tyto změny jsou nerozlučně spojeny

je výkonným orgánem Slovenské ná rodní rady, zajišťuje provádění zá

súzemními změnami v organizaci

si

790

na Slovensku, řídí a sjednocuje práci

národné orgány, slov. vyd. 1960. J. Moural, Slovenské národní orgány,

komisí a pověřenců SNR, projednává

vyd. 1958.

konů a plnění úkolů státního plánu

jejich zprávy, připravuje návrhy pro zasedání SNR, jmenuje a navrhuje

Slovenské národní povstání r .

státní funkcionáře na Slovensku v roz-

1944 - vypuklo 29. 8. 1944. Bylo za

sahu stanoveném vládou.

druhé světové války vyvrcholením

SNR zřizuje pro jednotlivé úseky své

boje slovenského lidu za osvobození

činnosti jako své iniciativní, kontrolní

z područí fašismu a za obnovení Československé republiky, tvořilo za

a výkonné orgány komise SNR . Z členů předsednictva jsou voleni po-

věřenci SNR, kteří předsedají příslušným komisím . Současně byl vy-

tvořen výkonný aparát předsednictva SNR, komisí a pověřenců - odbory

SNR, které tvoří jednotný aparát SNR řízený volenými orgány. Slovenské národní orgány netvoří

pouze Slovenská národní rada, nýbrž i celá soustava národních výborů od místních až po krajské a v nejširším

čátek národní a demokratické revoluce

v Československu. Povstání bylo vý sledkem velkých přeměn ve vědomí slovenského lidu , kterými prošel v prů běhu 2. světové války. Nejmarkant

nějším výsledkem těchto přeměn byla skutečnost, že se dělnická třída po stavila do čela národa a komunistická strana se stala vedoucí silou národa.

Slovenské národní povstání znamenalo proto vítězství politické linie Komu

smyslu slovenské výbory společen-

nistické strany Československa v ná

ských organizací jako Slovenská odbo-

rodně osvobozeneckém boji nad poli

rová rada, Slovenský výbor ČSM a

tikou české a slovenské buržoazie.

další slovenské orgány společenských,

Bezprostředním organizátorem Slo

masových a kulturních organizací.

venského národního povstání byla Komunistická strana Slovenska, pevná

Nové uspořádání a náplň činnosti

slovenských národních orgánů, zakotvené v socialistické ústavě, plně respektují svébytnost slovenského ná-

roda a zásadu, že ČSSR je jednotným státem dvou rovnoprávných národů Čechů a Slováků. Ústava navazuje na revoluční odkaz Slovenského národní-

ho povstání a významně prohlubuje socialistickou demokracii v struktuře

součást KSČ ( viz též llegální ÚV K $ S ). Povstání vypuklo v době, kdy se so větská armáda blížila k hranicím Čes koslovenska a území Slovenska se stá

valo bezprostředním zázemím sovět sko -německé fronty a důležitou želez niční křižovatkou německých armád , rozdělených pohořím Karpat na dvě

slovenských národních orgánů tím , že

skupiny - severní a jižní. Bezpro

slučuje v Slovenské národní radě zákonodárnou a výkonnou moc. Odpo-

středním podnětem k povstání slo venského lidu byly akce partyzán

vídá dosaženému stupni rozvoje našeho hospodářství, kulturního roz-

ských brigád a skupin na středním

machu , morálně politické jednoty lidu národy.

skupiny obsadily vesnice a města na protest proti výzvě slovenské fašis tické vlády k německé armádě, aby

Literatura : St. Matoušek, Slovenské

vojensky obsadila Slovensko. 29. 8.

a bratrských vztahů mezi našimi

Slovensku ve dnech 25. - 29. 8., tyto

791

se přidala k partyzánům také rozhodující většina vojenských posádek na

Slovensku (viz Slovenská armáda ), takže vznikla jednotná fronta protifašistických ozbrojených složek na Slovensku. Revoluční národní výbor v Banské Bystrici vyhlásil 30. 8. roz-

hlasem v zastoupení SNR, která byla nejvyšším odbojovým orgánem na Slovensku, sjednocujícím všechny

protifašistické odbojové sily (viz Slo-

Si

gády, které působily na Slovensku ještě před povstáním : 1. českosloven

ská partyzánská brigáda (Veličko ), 1. Stalinova brigáda (Jegorov), bri gáda Jána Nálepky, brigáda Jánošík (Bielik ), brigáda Za svobodu Slovanů (Kalina -Valjanský), brigáda Gottwald

(Květinský), 2. Stalinova brigáda (Dibrov), brigáda Čapajev (Kukko relli-Kokin ) a brigády sovětských

venské národní orgány), zahájení po-

partyzánů, které přešly na Slovensko z území Polska ( Šukajev, Karasjev

vstání. Rozhlasová stanice v Banské Bystrici přijala název Svobodná slo-

hnutí v českých zemích a na Slovensku ).

venská vysílačka. 1. 9. 1944 byla zveřejněna Deklarace

Slovenské národní rady, která byla základním programovým dokumentem Slovenského národního povstání. Jménem československé vlády převzala na osvobozeném území Slovenska všechnu moc SNR . Osvobozené území v prvních dnech povstání zaujímalo téměř 2/3 celého Slovenska a jeho rozloha se pohybovala od 19 000

Stěpanov) a jiné ( viz též Partyzánské Na základě jednotlivých oddílů těchto brigád vznikaly později samostatné brigády, složené především z přísluš níků slovenského a českého národa. V období povstání měly partyzánské brigády ve zbrani od 15 000 do 20 000 partyzánů. Začátkem září byl vytvořen hlavní štáb partyzánského hnutí ( viz), jehož náčelníkem se stal plukovník Sovětské armády A. N. Asmolov , který přišel na Slovensko koncem září

do 15 000 km². (šlo o území Slovenska bez jižních krajů okupovaných

1944. Zástupci hlavního partyzán ského štábu byli též členy Rady na

horthyovským Madarskem .) Hranice osvobozeného území vedla na začátku

obranu Slovenska, jež byla jakýmsi koordinačním vojenským orgánem

povstání po celé severní hranici Slo-

SNR .

venska - od Čadce po Kežmarok,

Když se na stranu partyzánů přidala

odtud na jihovýchod směrem na Le-

většina vojenských posádek na Slo

voču - Spišskou Novou Ves, na jih

vensku, bylo 31. 8. 1944 vytvořeno

k Dobšiné až k maďarské hranici,

velitelství 1. československé armády

potom po madarsko - slovenské hranici

se sídlem v Banské Bystrici, kterému

až k Nitře a odtud na severozápad směrem na Hlohovec, k řece Váhu a

podléhaly dvě vojenské oblasti s ob lastními velitelstvími v Banské Bys

na sever až k Žilině. Na východním

trici a Liptovském Mikuláši. 7. 9.

Slovensku , zvláště v oblasti na sever

1944 byly tyto oblasti zrušeny a vy

a severovýchod od Prešova, byla též

tvořeny taktické skupiny s úkoly

ohniska osvobozeného území, ale ta byla likvidována německou armádou již v prvních týdnech povstání.

organizovat obranu na úsecích, kde

Ozbrojenou sílu povstání tvořily v prvních dnech povstání partyzánské bri-

velitelství: v Banské Bystrici, Zvolenu

německá armáda, jsouc v přesile, po stupovala. Taktické skupiny měly

(obrana jižních hranic ), v Prievidze,

si

792

v Martině, Brezně a v Liptovské

který byl zákonitým procesem vytvá

Osadě. Ještě 30. 8. 1944 bylo zřízeno velitelství leteckých sil osvobozeného

ření skutečné lidové armády, vše možně brzdilo ministerstvo národní

území, které mělo na starosti organi-

obrany československé emigrantské

zování leteckých povstaleckých sil,

vlády v Londýně; MNO ze strachu

obranu letišt a budování nových letišť

před zrevolucionováním armády od

(Rohozná u Brezna ).

mítlo přijmout zformované party

Sily armády byly na začátku povstání

zánské brigády do svazku armády.

málo početné. Opíraly se hlavně o ozbrojené jednotky armády v zá-

Nejdůležitější směry, po kterých se pohybovala fronta osvobozeného úze

zemi, která byla dislokována v po-

mí, byly: Kežmarok - Poprad - Telgárt;

sádkách . Největší údernou sílu ar-

Poprad -Spišská Nová Ves -Dobšiná;

mády představovaly dvě východo-

Poprad - Ružomberok ; Ružomberok ,

slovenské divize tzv . polní armády

Liptovská Osada -Korytnica ; Ružom

s velitelstvím v Prešově. Avšak neberok - Kraľovany; Čadca -Žilina; Po rozhodnost a politicky chybný postup važská Bystrica - Žilina; Žilina-Streč vojenských činitelů SNR způsobily, no -Martin; Trnava -Nitra - Topoľča

že přechod těchto dvou divizí na

ny - Prievidza;

stranu povstání nebyl řádně připra-

Pravno -Vrícko; Prievidza - Handlová

ven a divize byly postupně pro po vstání ztraceny. To byla nenahradi-

Štiavnica - Zvolen. Zvláště důležitý

telná ztráta, která negativně ovlivnila průběh povstání. Když velitelství 1. československé armády na Sloven-

byl směr východní, který vedl ke spo jení se Sovětskou armádou a s party zánskými brigádami na východním

sku vyhlásilo dne2.9.1944 mobilizaci,

Slovensku , kde 8. 9. začala Karpatská operace 38. sovětské armády pod vele

mělo k dispozici kolem 60 000 lehce

Prievidza - Nitrianske

- Žiar nad Hronom - Vyhne - Banská

ozbrojených mužů ; tato síla se udržela

ním generála armády Moskalenka

až do konce povstání. Významnou posilou armádních sil povstání byl příchod 2. československé paradesant-

(viz Dukelská operace ). V rámci této armády bojoval 1. čs. armádní sbor pod velením gen . Svobody. Byla to

ní brigády z SSSR na Slovensko v síle

rozhodující operace Sovětské armády

více než 1500 mužů .

na pomoc Slovenskému národnímu

Boje proti nastupujícím hitlerovským vojskům na začátku povstání vedly

povstání, která jen vinou velitelů vý chodoslovenských divizí gen. Ma

partyzánské brigády ; postupně se vy-

lára a plk. Talského se nerozvinula ve společnou osvobozovací frontu ozbro

tvořila společná fronta partyzánů a

vojáků a byly položeny základy ná- jených sil SNP a Sovětské armády. é rodně osvobozeneck

revoluční ar-

Od 15. 10. začalo německé okupační

mády na území Československa. Na

vojsko postupovat od maďarských

všech úsecích fronty proti německé armádě bojovali společně partyzáni

hranic dvěma směry ; jeden směr : Lučenec -Zvolen ; druhý směr: Rimav

a vojáci; některé partyzánské brigády

ská Sobota - Tisovec - Brezno. Podle

přizpůsobovaly svou bojovou organi-

dosud zjištěných údajů nastupovaly

zaci a strukturu armádní organizaci

proti povstalcům jednotky různých

( čety, roty , pluky ). Tento proces,

divizí německé armády a SS.

si

793

Když po pádu politického a adminis-

linii fronty ), Němci (téměř 200), Ra

trativního centra povstání

Banské

kušané, Angličané a Američané ( asi

Bystrice - 27. 10. 1944 přerušila

60 ), Belgičané, Holandané, Italové,

-

SNR, která byla nejvyšším orgánem

Španělé a Řekové (dohromady asi

povstání, činnost, ujal se dalšího vedení boje slovenského lidu hlavní štáb partyzánského hnutí v čele s plk . A. N. Asmolovem , opírající se o ilegální národní výbory ve městech a

60 osob ).

vesnicích a o velký počet partyzánských skupin a jednotek , které se

Slovenské národní povstání bylo ne dílnou součástí a počátkem vyvrcho lení dlouholetého společného ná rodně osvobozeneckého boje Čechů a Slováků , jehož vedoucí silou byla dělnická třída v čele s Komunistickou

tvořily přímo v místech . Jejich formu si vynucovaly okolnosti – např. zvláště velký počet partyzánských bojovníků

stranou Československa. SNP bylo potvrzením správnosti linie KSČ v národně osvobozeneckém boji, jakož

rozmístěný na úzkém pásu hor střed-

i potvrzením správnosti národnostní

ního Slovenska, soustředění nepřátel-

politiky KSČ.

ských vojsk v této oblasti apod. Po-

Ozbrojené vystoupení slovenského li du proti slovenskému i německému fašismu, za národní svobodu a za ob

stupně s tím , jak HŠPH dislokoval

partyzánské jednotky do ostatních krajů Slovenska, na Moravu a do

Čech, byl na území téměř celého Slovenska obnoven partyzánský boj, který trval až do spojení partyzánských brigád s vojsky Sovětské armády v roce 1945.

novení Československé republiky vý znamnou 'měrou přispělo k upevnění

společného státu dvou bratrských ná rodů. SNP, celonárodní partyzánská válka a rozvíjející se národní a demo kratická revoluce, jejímž hegemonem

Slovenské národní povstání jako nej-

byla dělnická třída vedená Komunis

vyšší ozbrojená forma národně osvo-

tickou stranou Československa, zna

bozeneckého hnutí našich národů bylo nedílnou součástí světového protifašistického boje, v jehož čele stál

menaly odmítnutí buržoazní linie

Sovětský svaz . V boji se ještě více

ších stránek do dějin slovenského

upevnilo československo - sovětské přátelstvi. V Slovenském národním povstání bok po boku bojovali vedle Slováků Češi (asi 2000 ), občané Sovět ského svazu Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Uzbeci, Gruzínci, Azer-

odboje v praxi. Slovenské národní povstání vepsalo jednu z nejslavněj

národa a všeho lidu Československa. Patří k živým revolučním tradicím lidu našich zemí.

„ Slovenské robotnícke noviny“ podtitul: „ Slovenský socialistický

bájdžánci, Arméni, Tataři, Kirgizové a Kazachstánci (asi 3000 ), Poláci ( asi 90 ), Bulhaři (asi 40 ), Srbové a

rem byl Emanuel Lehocký; redakto

Chorvati ( asi 100 ), Rumuni ( asi 50 ),

rem byl též Edmund Borek. Časopis,

Francouzi (asi 400 ), Madaři (téměř 800 antifašistů, kromě toho asi 1200

k třídnímu uvědomění, byl ovlivněn

mesačník “ . První číslo vyšlo 1. 10. 1904 v Bratislavě. Hlavním redakto

který měl za cíl vychovávat dělníky

madarských vojáků přeběhlo k party-

oportunistickými tendencemi, které

zánským jednotkám s úmyslem přejít

se projevily v slovenské sociální demo

50 Příruční slovník

Si

794

kracii. Od 1. 5. 1909 se sloučil spolu s časopisem „ Napred“ v sociálně

končení rozbíječského, zrádcovského dila slovenské buržoazie. Sněm měl

demokratický týdeník „ Robotnícke no-

63 členů , mezi nimiž kromě zástupců

viny “ (viz).

HSĽS byli i předáci hitlerovské fašis

podtitul: „ Slovenské politické, hospodárske, sociálne a kultúrne zvesti zo Sloven-

na) a horthyovské fašistické Egyesült Magyar Párt (Sjednocená madarská strana). U jednoho poslance byl uve den přídomek dělník , u jednoho rol

tické Deutsche Partei (Německá stra ,,Slovenské zvesti "

ska i zo sveta“. ( Vzhledem k rostoucí

perzekuci KSČ neměly v podtitulu ník. Dne 14. 3. 1939 tzv. slovenský uvedeno, že jsou orgánem KSČ.) Byly

sněm

vlastně pokračováním zastaveného „ Ľudového denníku“ ( viz ). Většinu materiálů přebíraly z „ Rudého prá-

lína - odhlasoval odtržení Slovenska

na narychlo svolaném zase dání, k němuž na přímý pokyn Hitlera

dal telefonicky příkaz J. Tiso z Ber

va “ . Kromě boje za hospodářské a

od českých zemí, vyhlásil tzv . sloven

sociální zájmy pracujících organizoval poru proti nastupujícímu fašismu V ČSR, na obranu Sovětského svazu

ský stát ( viz ), a tak pomohl Hitlerovi rozbít ČSR a zotročit český a sloven ský národ. V dalším období tzv . slo venský sněm (který z původních 63

a obranu španělského lidu bojujícího

poslanců měl už pouze 40), pomáhal

proti fašismu. První číslo vyšlo 17. 5. 1936 v Praze. Vycházel pětkrát týdně. Poslední číslo vyšlo 11. 10. 1938. Časopis byl tištěn v tiskárně „ Rudého

vytvářet fikci samostatnosti tzv. slo

tento časopis hnutí jednotného od-

venského státu. (Viz „ Autonomie Slo venska " ;

Pomnichovská

republika ;

14. březen 1939.)

práva“ v Praze. Bratislavskou redakci

vedl Július Šefránek.

Slovenský stát tzv . - vznikl po

v období tzv. druhé, pomnichovské republiky. Byl „ zvolen “ ve volbách konaných 18. 12. 1938 podle fašis-

mnichovské zradě zároveň s hitlerov skou okupací českých zemí. Klero fašistického ludáckého režimu použí val Hitler jako nástroje pro násilné rozdělení Čechů a Slováků s cílem

tického vzoru. Hlinkova slovenská l'u-

postupně zničit oba národy. Ludácký

dová strana (viz) a Tisova separatistická autonomní vláda slovenské bur-

režim zároveň sloužil Hitlerovi i jako

žoazie chtěly jimi dokázat pevnost

venského území a slovenských zdrojů .

svého režimu a předstírat jednotu národa. Proti těmto „ volbám “ a proti ustavení fašistického tzv . slovenského sněmu vystupovala jedině komunistická strana, tehdy již ilegální, která

Se souhlasem německé monopolistické velkoburžoazie zúčastnila se i slo

jících Slovenska. Tyto skutečnosti determinovaly formu a činnost slo

vydala leták ,, Slovenským voličom!". Vytvořením čistě fašistického tzv . slovenského sněmu začala přímá a ote-

venského fašistického režimu. Vedení HSĽS ( viz) vyhlásilo po Ti sově návštěvě u Hitlera 14. 3. 1939

vřená příprava na úplné odtržení Slovenska od českých zemí, na do-

v tzv . slovenském sněmu (viz) odtržení

Slovenský sněm tzv. - vznikl

nástroj pro všestranné využívání slo

venská buržoazie vykořistování pracu

Slovenska od tzv. pomnichovské re

795

publiky. Smlouvou „ O ochraně“ ( Schutzvertrag, březen 1939) a smlou-

Si

jež se aktivně zúčastnila drancování země. Proto nastolila diktátorský re

hospodářství“

žim s teroristickými vládními meto

(Wehrwirtschaftsvertrag, leden 1940 ) si hitlerovské Německo zajistilo vy-

dami. Fašistická vláda vylučovala lid

vou „ O válečném

fakticky i právně z jakékoli účasti na

užití a kontrolu hospodářství Sloven-

správě státu , neuznávala žádná občan

ska. Na jejich podkladě mohla německá armáda v bezprostředně oku-

ská práva a svobody, zaváděla bez

povaném , tzv . ochranném pásmu ( část

naci a především otevřenou perzekuci

západního Slovenska ) podle vlastního

dělnického hnutí za pomoci fašistic kého „ právního systému.

uvážení zřizovat a obsazovat vojen-

ohlednou národní a rasovou diskrimi

ské objekty a strategické body. Z to- . Výstavba fašistického státu před hoto území, jakož i prostřednictvím pokládala jednak přestavbu HSĽS na vojenských misí německých důstojníků ve slovenské armádě ( viz) kontro-

fašistickou stranu hitlerovského typu ,

lovali Němci území celého Slovenska.

jednak fašistickou převýchovu národa a vytváření fašistického „ právního

Přivlastnili si nejdůležitější továrny a podniky na výrobu zbraní a střeliva.

řádu “. Postupné uskutečnění této přestavby státu měla zabezpečit ústava

Další hospodářské vztahy k Německu se zakládaly na „ Důvěrném zápise o hospodářské a finanční spolupráci“

(přijatá 21. 7. 1939), která spolu s lu dáky hlásanými falešnými hesly „zdra vého slovenského nacionalismu a křes

z 23. 3. 1939, jímž se uskutečnilo

t'anského solidarismu“ na čas odvrá

faktické hospodářské začlenění Slovenska do říše. Němci kromě toho

tila pozornost veřejnosti od skuteč ných záměrů fašistické kliky. Již

kontrolovali hospodářský a politický

v první etapě vývoje (březen 1939 až

život Slovenska prostřednictvím „ od-

červen 1940) se začala koncentrovat moc v rukou J. Tisa a předsednictva loutkové vlády. Volby do sněmu, předpokládané ústavou tzv . sloven

borníků“ a „ poradců “ německého vyslance a jeho štábu a prostřednictvím F. Karmasina, předáka německé

menšiny na Slovensku. Německý po-

ského státu, nebyly uskutečněny a

radce ve Slovenské národní bance kontroloval celou finanční a rozpočtovou politiku slovenského fašistického

sněm tzv. slovenského státu tvořilo

režimu. Slovenské průmyslové podniky přešly různými cestami do rukou německého kapitálu , který usměrňoval

asi 40 poslanců autonomního sněmu. Zmocňovacími zákony, vládními na řízeními a faktickým přesunem kom petence soustředila se i legislativní činnost především v rukou předsed

venské dělníky i v Německu . Proto

nictva loutkové vlády. V červenci 1940, kdy Hitler začal

o hospodářské či politické samostatnosti tzv. slovenského státu nemohlo

s bezprostřední přípravou k napadení SSSR , potřeboval na strategicky dů

zahraniční obchod a vykořisťoval slo-

být ani řeči.

ležitém Slovensku oddané vykona

Slovenská fašistická klika zabezpečo-

vatele svých rozkazů, a nikoli hru na „ samostatnost“ . Proto vydal v Salc

vala především uskutečňování hitlerovských plánů, dbala přitom samozřejmě i zájmu slovenské buržoazie,

burku patřičné rozkazy svým sloven

ským agentům a Tiso, Tuka, Mach se

S1

796

pustili do uskutečňování „ národního

rodin“. A nad národem vládne hlavní

socialismu“ na Slovensku. (Viz Salcburské porady Hitlera s ludáky .)

Avšak ani klerikální ludácká dema

vedoucí síla : katolická církev.

V další etapě vývoje, tj. od napadeni

gogie, ani osobní změny a jiná opatření

SSSR do porážky hitlerovců u Sta-

nemohly zastavit vnitřní rozklad re žimu. Část slovenské buržoazie pocho

lingradu, se dovršila koncentrace moci v rukou úzké kliky kolem J. Tisa.

Význam sněmu prakticky zanikl. Po-

pila, že klerofašistický režim tisov sko -tukovská klika: J. Tiso, A. Mach,

slance jmenoval a odvolával autoritativně president.

V. Tuka, F. Ďurčanský, O. Kubala, A. Vašek , F. Tiso a jiní – už nemůže

Po zavlečení Slovenska do protisovět-

zabezpečit její zájmy, že slouží už

ské války a zejména po porážce hitle-

jenom Němcům , a proto začala hle dat pro zajištění svých zájmů jiné řešení. Současně nezadržitelně vzrůs

rovské armády u Moskvy a na Volze

národně socialistický režim se kompromitoval a izolace HSLS se prohloubila. Situaci se snažil zachránit

tal pod vedením KSČ národně osvo

J. Tiso. Vystupoval již jako „ vůdce “ –

bozenecký boj. Fašistická klika se do stávala do úplné izolace a její mocen

diktátor. Podle zákona č. 215/1942 Sb. byl ústřední výbor HSLS jen porad-

ský aparát se vnitřně rozložil. Režim , vnucený národu, se udržoval jen s po

ním sborem „ vůdcovým “. Členy to-

mocí Němců . Bez vnitřní hospodář

hoto orgánu byli vedle jiných čelných

ské a politické stability se nemohla

funkcionářů HSĽS též předseda a

udržet ani fikce samostatnosti. Slo

členové „ vlády". J. Tiso byl tudíž

venský stát nebyl samostatným stá tem, ale pouze jinou, přechodnou for mou německé nadvlády.

odpovědný i za činnost Tukovy „ vlády “, protože jeho rozkazy byly závazné i pro ni. Vzorem tohoto klerofašistického re-

žimu byla kromě některých zásad italského a německého fašismu ze-

jména hierarchická soustava katolické církve, tj . výlučná moc papeže, orga-

nizace kněžstva a jeho podřízenost, poradní činnost kardinálů a nedotknutelnost dogmat. Sociální otázka měla se „ řešit" podle zásady encyklik Rerum Novarum a Quadra Quadra-

gesimo Anno, že ,,kapitál a práce jsou rovnocēnné složky“ , a pomocí fašistického státu, který má odstraňovat

Slovenský fašistický režim byl zlikvi dován vlastně již za Slovenského ná

rodního povstání (viz). To, co z něho ještě zůstalo , nelišilo se od okupač ního režimu v českých zemích. Zůstala mu jen jediná úloha: pomáhat na cistům oddálit blížící se konec. Nová , lidová a demokratická státní moc se rodila v průběhu ozbrojeného boje proti okupantům a tvořící se revoluční

orgány lidu se staly pilíři osvoboze ného Československa.

Literatura: M. Vietor, Príspevok k ob jasneniu fašistického charakteru tzv .

boj " . Teoretikové slovenského klero-

slovenského štátu , Historický časopis SAV, 1960, č. 4.

fašismu zakrývali třídní podstatu státu tím , že stát pokládali za „ doplněk rodiny “ , který chrání především zá-

byl zvolen na krajské konferenci KSC

jmy rodiny a národa a je „ rodinou

v Žilině 7. 1. 1923. Jeho úkolem byla

„ rozpory kapitálu a práce a třídní

Slovenský tiskový výbor KSČ

si

797

péče o pravidelné vydávání komunistického tisku, o jeho rozšiřování, o organizaci účinných akcí proti per-

zekuci. Na Slovensku byla soustavná

ho 169 delegátů s hlasem rozhodují cím . Jako první bod pořadu projedná

val sjezd ve smyslu rozhodnutí III. kongresu KI sloučení všech komunis

a zvýšená péče o komunistický tisk tických organizací v ČSR v jednotnou, zvlášť naléhavá. KSČ na Slovensku

internacionální stranu. Protože v květ

neměla až do r. 1925 svůj deník .

nu 1921 (viz Ustavující sjezd KSC ) se sloučili češti, slovenští, maďarští a zakarpatskoukrajinští komunisté, bylo

„ Pravda chudoby“ vycházela zpočátku jako týdeník , později třikrát

týdně. Značnou překážkou rozvoje komunistického tisku na Slovensku byly ostrá perzekuce a nedostatek stálých odběratelů, citelný zvláště

v období masového zbídačování pra-

ještě třeba provést organizační slou čení německé sekce s KSČ. K tomuto bodu referovali B. Šmeral a K. Krei bich. Oba shodně ukázali aktuální potřebu a význam sloučení a zdůraz

a v době demontáže průmyslových

nili, že musí být skutečným organic kým splynutím obou

závodů na Slovensku ve 20. letech.

v jeden celek. Rezoluci o vytvoření

cujících

v letech krize 1921-1923

Tiskový výbor měl velký význam

jednotné KSČ schválili delegáti jedno

zvláště v letech 1923–1924, kdy jeho

myslně. Dále byl projednán a schvá

tajemníkem byl Klement Gottwald. Tehdy se činnost Slovenského tisko-

nizační řády KSČ), jehož návrh byl

vého výboru zaměřovala na širší okruh otázek dělnického a komunis-

již před sjezdem prodiskutován a za účasti představitelů KI přepracován.

tického hnutí. Slovenský tiskový výbor KSČ zanikl v druhé polovině

Organizačnířád již přesněji formulo val otázku členství ve straně, zakot

20. let.

voval zásadu demokratického centra

len organizační řád strany (viz Orga

čtrnácti-

lismu a zahrnoval nové uspořádání územní struktury stranických organi

deník pro agitátory a referenty. Vydávalo odd. propagandy a agitace

zací a orgánů. Sjezd se též zabýval hodnocením postoje strany k udá

„ Slovo agitátora“

ÚV KSS. Začalo vycházet r . 1950,

lostem souvisícím s pokusem rakous

zaniklo r. 1954. Přinášelo zprávy

kého excísaře Karla o puč v Maďarsku

o úspěších v budování lid. dem . ČSR,

( viz Karlův puč r. 1921). V závěru

o důležitých vnitropolitických a zahraničně politických událostech .

svého jednání zvolil sjezd ústřední výbor jednotné KSČ.

,, Slovo agitátora “ podtitul: „ Materiály pro agitátory a referenty " .

strany Československa, sborník, vyd.

Vydávalo v Praze oddělení propa-

KSČ, vyd. 1954.

Literatura :

Založení

Komunistické

1954. K. Gajan, Příspěvek ke vzniku

gandy a agitace ÚV KSČ v 1. 1953 až 1954.

Slučovací sjezd KSS (sloučení

sociální demokracie s KSS) – se konal

Slučovací sjezd KSČ – konal se 30. 10. - 4 . 11. 1921 v Praze v Národ-

za Slovenského národního povstání 17. 9. 1944 v Banské Bystrici. Byl

ním domě na Smíchově. Účastnilo se

projevem růstu autority Komunistic

Sm

798

důsledná vnitrostranická příprava.

ké strany Slovenska, touhy dělnictva po jednotě a zároveň i projevem osla-

Přesto byl slučovací sjezd projevem

bení vlivu buržoazie na dělnickou

vítězství politiky KSS a další vývoj

třídu, krize politiky sociáldemokratismu (viz ). Sjezdu předcházela jistá

ukázal, že jednota , která se zrodila v boji proti fašismu, obstála i v dalších

diferenciace uvnitř sociální demokra-

zkouškách v boji proti buržoazii.

cie a vytvoření akční jednoty dělnické třídy v boji proti fašismu. Dělnická

,,Smer" - orgán středoslovenského

třída Slovenska stála před těžkým bojem, byla na počátku uskutečnění národní a demokratické revoluce, v které si musela upevnit vedoucí úlohu, chtěla -li dosáhnout svého cíle

krajského výboru KSS V Banské Bystrici. Začal vycházet 11. 3. 1949 po zavedení krajského zřízení. Od

vítězství socialismu, Za této situace se sešel slučovací

výboru KSS Středoslovenského kraje.

-

8. 10. 1960 se stal na základě nové

územní organizace orgánem krajského

sjezd, na němž sloučením sociálně

Směrnice o politické práci v za

demokratické strany s KSS na základě marxismu -leninismu se poli-

hraničí (vydané pařížským zahranič

ticky sjednotila dělnická třída na Slo-

vensku. Sjezdu se zúčastnilo kolem 400 delegátů, kteří zastupovali 46

nim sekretariátem KSC (viz] v červnu 1939) - jsou jedním z nejdůležitějších dokumentů KSČ z období národně osvobozeneckého boje. V duchu směr

okresů , 57 velkých závodů a 12 party-

nic moskevského vedení KSČ (viz) se

zánských skupin. Sjezd znamenal ví-

v nich objasňují základní otázky stra

tězství politiky KSS a idejí marxismuleninismu nad politikou reformismu. Byl podnětem k aktivizaci politického

nického pojetí zahraničního odboje ja

života. V závodech, městech, na ves-

kožto pomocného proudu osvoboze

neckého boje, jehož těžiště bylo v oku povaném Československu. Po prove

nicích a v okresech se konaly slučovací

deném rozboru stavu zahraničního

schůze a konference. To vše se po

odboje r. 1939 byl ve směrnicích přesně formulován postoj strany k dru hým skupinám emigrace, zvláště k be nešovcům . KSČ, vycházejíc z politiky

dlouhých letech ilegality a nesvobody stalo významným přínosem pro mobilizaci sil do boje proti fašismu ve Slovenském národním povstání (viz).

Slučovací sjezd měl však i své zá-

Národní fronty, projevila ochotu za řadit se do jednotné zahraniční akce

porné stránky. K organizačnímu sjednocení došlo v době, kdy diferenciační

pod podmínkou, že bude zachována její samostatnost v ohledu politickém ,

proces v sociální demokracii ještě

ideovém i organizačním . Přitom strana důrazně prosazovala svou koncepci aktivního národně, osvobozeneckého

nebyl ukončen . Organizační jednota

nebyla podložena pevnou ideologickou jednotou. I když sociální demokracie přijala zásady marxismu-leninismu, neznamenalo to ještě, že se tím její členové stali nositeli marxis-

ticko -leninských idejí. Sjezd byl svo-

lán narychlo, nepředcházela mu

boje. Směrnice ukládaly straně, aby

v zahraničním odboji usilovala - aniž opustí principy spolupráce s bur žoazními částmi emigrace - , aby se vedení domácího i zahraničního od boje dostalo do rukou dělnictva, „ aby

So

799

se proti skupině starých oficiálních

ně demokratické strany vznikly ve

činitelů (Beneš, Osuský, Hodža atd .)

většině evropských zemí během 2. po

uplatnilo v čele s komunisty a v čele

loviny 19. století jako samostatné dělnické strany uznávající zásady

se soudruhem Gottwaldem nové seskupení vůdců národa...'

Literatura : Za svobodu českého a slo:

marxismu. Marx a Engels již tehdy

venského národa, sborník , vyd. 1956

vyslovili názor, že výraz sociální de mokracie není přesný, neboť nevy

(Směrnice o politické práci v zahra-

jadřuje základní

ničí).

komunistický

cil dělnického hnutí. Netrvali však na změně tohoto názvu, který se

Smrkovský Josef (nar. 26. 2. 1911 ve Velence u Českého Brodu ) -

tehdy v dělnickém hnutí vžil a vy jadřoval především úsilí stran o dílčí

odpovědné funkce v Komsomolu (viz ).

demokratické a sociální reformy. V době imperialismu většina soc. dem.

Do KSČ vstoupil r . 1933. Pracoval

stran přešla pod vlivem revizio

pracovník KSČ. Od r. 1930 zastával

v hnutí mládeže a ve stranických

nistických názorů na pozice refor

funkcích . Za fašistické okupace byl

mismu a zradila zásady marxismu.

ilegálně činný, od r . 1944 vedl IV.

Proto v době založení Komunistické

ilegální ÚV KSČ ( viz ). Za Pražského internacionály Lenin žádal, aby nově . povstání (viz) byl místopředsedou České národní rady (viz). Po osvobození byl krátce předsedou Zemského

vytvořené revoluční strany provedly

národního výboru v Praze a do r. 1948

sociálně demokratické politiky po pře

předsedou Národního pozemkového

chodu soc . dem . stran na pozice re

fondu. Byl členem předsednictva ÚV KSC ( 1945-1951 ). V I. 1946 až

formismu a revizionismu se stala třídní spolupráce s buržoazií a rozkol

i změnu názvu , a toto stanovisko bylo

přijato na II. kongresu KI. Podstatou

1951 poslancem NS, od r. 1948 před- jednoty dělnické třídy. Tyto zásady sedou zemědělského výboru NS. V 1. 1949-1951 generálním ředitelem Čs.

vytvořily ideologii sociáldemokratis

státních statků a náměstkem ministra zemědělství. V období kultu

mu, která měla rozhodující vliv na praktickou politiku soc. dem . stran a projevila se i v metodách a formách

osobnosti byl na základě nesprávných

stranického života .

obvinění vyloučen z KSČ a nezákonně

Hlavním rysem oportunistické poli

odsouzen . R. 1963 byl občansky reha-

tiky a ideologie sociálně demokratic

bilitován a rozhodnutím ÚV KSČmu kých stran II. internacionály byl re bylo vráceno členství ve straně. SNR - viz Slovenské národní orgány Sociáldemokratismus – soustava

názorů , teorie a styl práce v dělnickém hnutí, která vyjadřuje rozchod soc . dem . pravičáckých předáků s revoluč-

formismus (viz ). Reformismus odmítá

ideu revoluce jako prostředku ke svr žení kapitalismu a nahrazuje ji hlásá ním reforem a drobných ústupků buržoazii, jimž obětuje hlavní cíl dělnické třídy, socialismus a komu

ním marxismem , jejich přechod na

nismus. Odvádí proletariát od tříd ního boje a zavádí jej na cestu spolu práce s buržoazií, na cestu kompro

pozice spolupráce s buržoazií. Sociál

misnické politiky.

So

800

Teoretickým výrazem sociáldemokratismu je revizionismus ( viz ), tj. ideo-

luce, kdy oportunismus, který vy cházel přímo z centra dělnického

logie, která se vydáyá za marxistickou,

hnutí, z II. internacionály ,,ovládal

ve skutečnosti však , reviduje " , „ opra-

dělnické hnutí v převážné většině ka pitalistických zemí, halil sociáldemo kratismus svou ideologii do zkomole ného marxismu. Sociální demokracie

vuje “ marxismus tak, že jej zbavuje jeho podstaty, revolučního jádra. Sociálně demokratičtí revizionisté se ve svých „ opravách “ marxismu soustředili na jeho hlavní revoluční myšlenky: Marxistickou teorii třídního

o socialismu mluvila, ale přitom pro

jeho uskutečnění nic nedělala . 2. Po vítězství Velké říjnové revoluce

boje nahrazují teorií o „ uhasínání

a po ustálení diktatury proletariátu

třídního boje“ v kapitalismu. Marxis-

v SSSR se situace podstatně změnila.

tickou teorü revoluce nahrazují teorii

Nyní bylo nutno otevřeně se postavit buď za socialismus, který se již stával

„ pokojného přerůstání kapitalismu v socialismus“. Teorii diktatury proletariátu nahrazují teorií „ čisté demokracie " . Sociáldemokratismus

skutkem , nebo proti němu, to zna mená hájit kapitalismus. Sociáldemo kratismus volil z této alternativy ještě

projevuje . i v metodách stranické práce. Odmít-

těsnější přimknutí k buržoazii. Ideo logicky to znamenalo zříci se dříve

nutí revolučního cíle vede k nahrazení

nebo později i jména marxismu, když

cílevědomé revoluční taktiky politikou ze dne na den, ideologickou bezstarostností, prakticismem a kompromis-

duch marxismu již vymizel dávno před tím . Sociálně demokratické stra ny podporovaly plně politiku bur

nictvím s buržoazií. Dělnická strana

žoazních vlád a šířily pomluvy o So

se mění z bojového štábu proletariátu v byrokratický spolek, kde členstvo

větském svazu . Touto cestou šla i čs. sociální demokracie v buržoazní ČSR.

nemá podstatný vliv na politiku vedení. Rozpor mezi slovy a činy, pasivita členstva, bezduché rutinérství,

číná vytvořením a upevněním socialis tického tábora po druhé světové válce.

se

3. Třetí období sociáldemokratismu za

chvostismus, obcházení palčivých otá-

Zpočátku boj revolučního marxismu

zek, to je obraz vnitrostranické práce v oportunistických sociálně demokra-

proti sociálně demokratické politice a ideologii pokračuje na základě poli

tických stranách .

tického boje mezi sociálně demokra tickými stranami a stranami komu

Sociáldemokratismus mění svou kon-

krétní formu podle hospodářských a třídních podmínek země, ve které působí, podle stupně vývoje třídních rozporů, podle stupně uvědomění

nistickými. Po politickém sjednocení dělnické třídy v zemích socialistického

tábora přestaly v těchto zemích pra vicové socialistické strany existovat.

proletariátu, především jeho předvoje, Pravicové sociálně demokratické stra a podle síly dělnického hnutí v dané

zemi i v mezinárodním měřítku. Po dle toho můžeme rozdělit vývoj sociáldemokratismu do tří hlavních historických etap: 1. Před vítězstvím Velké říjnové revo-

ny v kapitalistických zemích popírají nejen třídní boj, ale samu existenci tříd v kapitalistické společnosti a opě vují kapitalismus jako řád , který prý plní „ socialistické " cíle. Přežitky so

ciáldemokratismu trvají i dnes u nás

So

801

i v jiných zemích socialistického tá-

stali komunisté tohoto pojmu po

bora; zásadový boj proti nim je trva-

užívat, aby čelili nebezpečí sektář

lým úkolem mezinárodního revoluč-

ského přístupu k prostým socialistic kým dělníkům , kteří svým vůdcům

ního dělnického hnutí. Dnešní sociáldemokratismus je i nadále závažnou ideologickou a politickou oporou buržoazie v dělnickém hnutí.

ještě věřili, a aby usnadnili boj za protifašistickou jednotu také využí

váním rozporů v politickém táboře buržoazie.

Sociálfašismus – označení, kte

rého Kominterna (včetně KSČ) po-

Socialismus a komunismus.

1. Socialismus a komunismus jako fáze ve vývoji společnosti. Komunistická společnost, která záko nitě vystřídá kapitalismus, má dvě fáze: socialismus jako fázi nižší a ko munismus (v užším slova smyslu)

užívala po r . 1928 pro ideologii a praxi pravicově socialistických vůdců , kteří

se aktivně podíleli na politice buržoazních vlád provádějících fašizaci. Vůdcové reformistických stran např.

v předmn. ČSR naprosto schvalovali reakční opatření vlády a často stáli v čele zuřivých útoků proti KSČ

jako fázi vyšší, jako konečný cíl revo lučního dělnického hnutí a komunis

odmítali a sabotovali pokusy KSČ

tických stran . Nevyhnutelnost vítěz ství komunistické společnosti a nej

o vytváření jednotné fronty a rozbijeli jednotu pracujících. Politika roz-

marxismu -leninismu K. Marx a B.

a revolučnímu hnuti. Zcela zásadně

obecnější její rysy objevili zakladatelé

kolu dělnické třídy, prováděná pravi-

Engels. V. I. Lenin propracoval

covými vůdci sociální demokracie

hlavní otázky praktické výstavby so

u nás i v jiných zemích , usnadnila buržoazii prosazování reakčních opatření omezujících buržoazní demokra-

cü a byla jednou z rozhodujících podmínek , které v Německu umožnily nástup fašismu. V některých zemích docházelo i k přímým formám spolu-

/

cialismu a komunismu v SSSR a na základě toho dále rozvinul učení o socialismu a komunismu. Leninské

učení o socialismu a komunismu je

dále rozpracováno v teorii i praktické činnosti marxisticko - leninských stran .

práce sociálně demokratických pře-

V Deklaraci představitelů komunistic kých a dělnických stran socialistických

dáků s fašistickými živly. Přesto výraz „ sociálfašismus“ nevyjadřoval přesně úlohu sociální demokracie a mnohdy vedl v komunistickém hnutí k ne-

zemi (viz), přijaté na poradách vMosk vě r. 1957, byly formulovány základní obecné zákonitosti socialistické vý stavby. Zevrubný rozbor otázek socia

správným názorům , že sociální de-

lismu a komunismu podal N. S.

mokracie jako celek je jen odrůdou

Chruščov ve své zprávě na XXI.

fašismu. Tato nesprávná charakteristika ztěžovala komunistům diferenciaci mezi pravicovými vůdci, kteří v té či oné formě napomáhali fašizaci,

mimořádném sjezdu KSSS, který stanovil cesty rozvinuté výstavby ko munismu v SSSR . Rozsáhlé rozpraco vání těchto otázek obsahuje Program

a většinou čestných stoupenců sociál-

KSSS, přijatý na XXII. sjezdu KSSS

ní demokracie, usilujících o aktivní

( říjen 1961 ). Socialismus a komunismus jsou dvě

boj proti fašismu. Po r . 1934 pře-

So

802

fáze téže komunistické společnosti.

je zapotřebí při odměňování za práci

Ekonomickým základem obou fází je společenské vlastnictví výrobních pro-

vycházet ze zásady „ každému podle jeho práce". To umožňuje při vý

středků. Výrobní vztahy - vztahy

stavbě socialismu spojit společenský

soudružské a vzájemné pomoci

a individuální zájem . Za socialismu existuje dosud socialistická zbožní vý

-

jsou v dialektickém souladu s charakterem výrobních sil a umožňují jejich plánovitý rozvoj směřující

roba. Socialistická společnost se skládá ze spřátelených tříd : z třídy dělníků,

k stále dokonalejšímu uspokojování

z třídy družstevních rolníků a ze

potřeb společnosti. Práce, osvobozená

společenské vrstvy socialistické inte ligence. Existují v ní ještě podstatné

od vykořisťování, je všeobecnou a rovnou povinností pro všechny členy společnosti. Neexistují vykořisťovatelské třídy a je likvidován národnostní a rasový útlak . Zájmy jednotlivce i kolektivu jsou v zásadní jednotě se

rozdíly mezi městem a vesnicí a mezi fyzickou a duševní prací, které při přechodu k beztřídní, komunistické společnosti budou splývat. Za socia lismu je ještě nutný socialistický stát,

kapitalismu. Existuje v něm ještě

socialistická demokracie pod vedením dělnické třídy a jejího předvoje komunistické strany. Socialistický stát přeroste při přechodu ke komunismu v celosvětovém měřítku v nestátní, komunistickou samosprávu . Za socia lismu existuje ještě řada buržoazních přežitků v myšlení i jednání lidí. V boji za jejich úplné překonání se upevňuje morálně politická jednota

společenské vlastnictví ve dvou formách : státní a družstevní, zatímco

oddělen neprostupnou zdí. Svým

zájmy společnosti. Morálně ideová

jednota společnosti umožňuje širokou účast lidu na řízení společnosti. Socialismus a komunismus se však na-

vzájem liší dosaženým stupném zralosti. Socialismus je teprve první fází nové společnosti, jež se právě zro-

dila ze společnosti staré, a nese proto na sobě četná „ mateřská znaménka“

lidu. Socialismus není od komunismu

základem komunismu bude jednotné

vlastním rozvojem a zdokonalováním ,

všelidové vlastnictví výrobních prostředků. Rozvoj výrobních sil za socialismu dosud nedosáhl úrovně všeobecné automatizace, elektrifikace a chemizace výroby, založených na vy-

které se uskutečňují za široké účasti mas, pod vedením strany a nevídaně rychlým tempem , socialismus pře růstá v komunismus. Pro přechod ke

užití nových zdrojů energie, což vše

vztahy posilovat a upevňovat. Tím se

bude příznačné pro komunismus. Proto není možné za socialismu uspo-

současně vytvářejí podmínky pro vznik a rozvoj prvků komunismu, ze

kojovat zatím ani všechny „ rozumné“

jména nového poměru k práci.

komunismu je nezbytné socialistické

potřeby lidí a je nutno rozdělovat

XXI. sjezd KSSS (únor 1959) po

podle práce, na rozdíl od komunismu, v němž se bude rozdělovat podle

prvé v dějinách řešil praktické pro blémy rozvinuté výstavby komunis

potřeb.

mu. Historický význam pro učení

Práce se za socialismu ještě nestala na rozdíl od komunismu první životní potřebou lidí. Z toho důvodu

o výstavbě komunistické společnosti

mají usnesení XXII. sjezdu KSSS (říjen 1961). Sjezd přijal nový Pro

803

gram KSSS (viz ), který na základě dosavadních zkušeností rozvoje SSSR a celé světové socialistické soustavy stanoví konkrétní program rozvinuté

So

míme rovněž sociálně politické teorie, které dávají návod k přeměně společ nosti v socialistickou či komunistic

kou. Z nich jedinou skutečně vědec

výstavby komunismu v SSSR. V tomto významném dokumentu je také podána hluboká definice komunismu:

kou a reálnou je marxisticko - leninský

„Komunismus je beztřídní společen-

decký komunismus“ proto, poněvadž

ské zřízení s jednotným všelidovým

byl a zůstal jediným učením , které

vlastnictvím výrobních prostředků a

dokázalo nevyhnutelnost vítězství ko munismu na podkladě vědeckého roz boru zákonitosti vývoje lidské společ

úplnou společenskou rovností všech členů společnosti, kde zároveň s všestranným rozvojem lidí vyrostou i výrobní sily na základě neustále se rozvíjející vědy a techniky, kde společen-

vědecký komunismus (socialismus). Marxismus je označován jako „ věm

nosti ( viz též Marxismus- leninismus).

nizovaná společnost svobodných a

Všechna předmarxistická socialistická a komunistická učení byla víceméně nevědecká a utopická, avšak v době, kdy ještě nebyly známy zákony vývoje lidské společnosti, hrála pokrokovou úlohu (viz Socialismus – nemarxistické směry ). Po vzniku marxismu se ne marxistická socialistická učení stávají

uvědomělých pracovníků, v níž plně

stále reakčnějšími. Negativní úlohu

zakotví společenská samospráva, práce

všechny první životní potřebou, uvě-

hrají revizionistická učení, která se vy dávají za socialistická, ačkoli opouštějí nejpodstatnější ideje marxismu. Ideo

domělou nutností a každý bude uplat-

logie a praxe pravicových socialistů

ské bohatství bude ze všech zdrojů

plynout plným proudem a kde se uskuteční veliká zásada ,každý podle

svých schopností, každému podle jeho

potřeb '. Komunismus je vysoce orga-

ve prospěch společnosti se stane pro ňovat své schopnosti tak , aby při-

(tzv. „ demokratický socialismus“ ) pak

nášel největší užitek lidu ." V řadě dalších socialistických zemí se

nemají se skutečným socialismem už vůbec nic společného. Jsou v pod

úspěšně plní úkoly výstavby socialismu. V ČSSR zvítězil socialismus, což je vyjádřeno v nové ústavě republiky.

statě buržoazně liberální ideologií a

Nyní Československo prochází obdo-

listické politiky buržoazie.

bím rozvinuté výstavby socialismu a

3. Socialismus a komunismus

v průběhu vlastního rozvoje vyspělé

jako politické hnutí. Termínem

socialistické společnosti se připravují podmínky a shromažďují síly pro pře-

zkratce označují politická hnutí, která

chod ke komunismu. V perspektivě

se k myšlenkám socialismu a komunis

se počítá s dalším vyrovnáváním vý-

mu hlásí, o jejich nastolení usilují apod .

voje socialistických zemí a s jejich víceméně současným přechodem ke komunismu.

marxismem - leninismem , usiluje sku tečně o vybudování socialistické spo

2. Socialismus a komunismus

politikou. Nezřídka otevřeně pře cházejí k obhajobě agresivní imperia

socialismus a komunismus se také ve

Revoluční dělnické hnutí, řídící se

jako sociálně politické učení.

lečnosti, kterou ovšem chápe jako nutný stupeň k vybudování společ

Socialismem či komunismem rozu-

nosti komunistické. Je tedy možno

So

804

označovat je za socialistické i komunistické. První termín naznačuje jeho

cích NDR se nazývá Jednotná socia

bližší cíl, druhý pak cíl konečný.

listická strana Německa ).

V dějinách býval však mezi oběma

Literatura: K. Marx , B. Engels, Vy brané spisy, sv. 2, čes. vyd . 1958 (Kri

označeními až propastný rozdíl. Např.

revoluční strana německých pracují

Marx a Engels nazvali svůj slavný tikagothajskéhoprogramu). B.Engels, komunistickým Manifest

proto , že

v době jeho vzniku byl komunismus dělnickým hnutím , zatímco socialisty

Anti-Dühring, čes. vyd. 1952. V. I. Lenin, Spisy, sv. 19, čes. vyd. 1957 ( Tři zdroje a tři součásti marxismu);

se nazývali jednak utopisté, jednak

sv. 25, čes. vyd. 1956 ( Stát a revoluce);

nejrůznější buržoazní a maloburžoazní

sv . 29, čes. vyd. 1955 ( Velká iniciati va). XXI. sjezd KSSS, materiály,

„ mastičkáři“ , kteří se snažili různými

všeléky a všelijakým příštipkařením od- Nová mysl, 1959. A. Novotný, Zpráva stranit společenské neduhy, aniž v nejmenším ubližovali kapitálu a zisku.

o činnosti ÚV KSČ XI. sjezdu a sou

V obou případech to byli lidé stojící

stavitelů komunistických a dělnických

časné úkoly, vyd. 1958. Porada před

mimo dělnické hnutí a hledající podpo-

stran r. 1957, vyd. 1957. Program

ru spíše u „vzdělaných“ tříd (Engels).

KSSS, čes. vyd. 1961 .

V začátcích Druhé internacionály (viz)

nazývalo se však socialistickým revoluční dělnické hnuti; internacionála se nazývala socialistickou a mnohé z jejích stran nesly dokonce vědecky

směry – dělí se na dvě odlišné sku piny. První skupina vznikla před obje

stanoveným cílům dělnického hnutí neodpovídající název sociálně demo-

Byla vytvořena lidmi, kteří si upřímně přáli pomoci utlačeným vykořisto

kratických stran . Po krachu Druhé

vaným masám . Druhá skupina byla

internacionály a po zradě většiny

záměrně vytvořena k tomu, aby svá

Socialismus

nemarxistické

vem Marxova vědeckého socialismu.

jejích vůdců, kteří se nepřestali na-

děla pracující ze správného revoluč

zývat socialisty , muselo se revoluční

ního směru .

dělnické hnutí i v názvu odlišit od

Utopický socialismus a komu

zbankrotovaných reformistických pro-

nismus vymýšlely plány přestavby

tirevolučních socialistických a sociálně

společnosti odtrženě od skutečného

demokratických stran. Nová revoluční

života a třídního boje. Vznikly v ob

internacionála nazvala se proto ko-

dobí rozkladu feudalismu, kdy prole

a komunistickými se

tariát ještě nebyl samostatnou politic

zvaly i její strany, aby byl zdůrazněn

kou silou . Nemohly proto ještě vidět

konečný cíl proletariátu a znemožněno

a pochopit historickou úlohu proleta riátu jako síly schopné přeměnit spo lečnost, odmítaly politickou a revo

munistickou

zaměňovat jej ubohými záplatami na půdě kapitalismu, nazývanými „ 50cialistické“ . Rozdíl mezi socialistic-

luční činnost a obracely se ke všem

kým (pravicovým , maloměšťáckým ,

třídám , hlavně k vládnoucím . Jejich

neřídícím se vědeckým světovým ná-

zásluha spočívala v kritice rozporů

zorem ) hnutím a hnutím komunistickým trvá dodnes, i když není vždy vyjádřen názvem (např. marxistická

kapitalismu, ve snaze pomoci vyko řisťovaným a utlačeným masám nalézt cestu k lepšímu sociálnímu pořádku.

So

805

Mezi jejich první představitele patřili

mínkách nabyl reakčního významu,

anglický utopický socialista T. Morus, italský utopista T. Campanella, Fran-

nebot boj proti buržoazii nesloužil tu ještě proletariátu , nýbrž zachování

couzi Mably a Morelly. K širšímu

feudálních poměrů. Představitel: K. Grün . Buržoazni socialismus

rozvoji utopického socialismu došlo století, kdy se již jasně projevily roz-

vyjadřoval snahu části buržoazie od stranit „ negativní“ , škodlivé stránky

pory kapitalismu, avšak samostatné

kapitalistického hospodářství, ale toto

hnutí dělnické třídy se ještě nerozvíjelo. Mezi nejvýznamnější utopisty v tomto období patřili H. Saint-

hospodářství samo zachovat; byl to v podstatě reformismus. Představitel:

po buržoazní revoluci ve Francii v 18.

Simon , Ch. Fourier, E. Cabet, W.

Proudhon . Socialismus fabián ský - teorie anglické reformistické in

Weitling a R. Owen , jejichž dílo se stalo jedním ze zdrojů marxismu.

telektuálské, tzv . Fabiánské společ nosti (založené r. 1884), hlásající po

S vědomým cílem poškodit revoluční

stupné pokojné socialistické přeměny.

hnutí byl vytvořen socialismus

Představitelé: B. a S. Webbovi, B.

křesťanský, snažící se ukázat katolickou církev jako ochránkyni zájmů

pracujících a křesťanství jako jediný prostředek reformy společnosti; jemu ideově blízký byl feudální socia-

lismus, kritizující rozvoj kapitalis-

Shaw . Socialismus katedrový

reformistická vulgarizace vědeckého komunismu, prováděná skupinou ně meckých profesorů ( Sombart aj .), usi lující odvrátit proletariát od revoluč ního třídního boje. Názvem „ ná

tické společnosti, početní růst prole-

rodní socialismus“ se kryly bur

tariátu a růst jeho bídy z pozic feudálního způsobu hospodaření. Představitelé: Disraeli, Th . Carlyle. Ma-

žoazně nacionalistické směry , které se snažily dělnictvo demagogickými so ciálními požadavky podřídit buržoazii.

loměšťácký socialismus přesvědčivě odhaloval rozpory v nově vznikajících kapitalistických výrobních po-

V některých zaostalých zemích osvobodivších se od imperialismu ( Indie, Indonésie atd.) mluví o socia

měrech, avšak navrhoval tyto rozpory řešit obnovením cechovní organizace průmyslu a patriarchálního

lismu často i buržoazie a myslí jím více

hospodaření v zemědělství. Představitel: Sismondi. K němu měl blízko

znárodnění apod. Je to důsledek ros toucího vlivu socialistických zemí ve

či méně důsledné provedení buržoazně demokratických reforem , buržoazního

tzv . družstevní (gildový) socia-

světě.

lismus, spatřující cestu k socialismu v zakládání družstev bez odstranění

o budování socialismu je sice teore ticky falešné, v současné situaci

podstaty kapitalistického vykořisto-

působí však často i kladně: vede ke

Tvrzení

národní

buržoazie

vání. Německý aneb „ pravý“ so-

skoncování s feudalismem , k důsled

cialismus byl deformací francouzského utopického socialismu. Vznikl přenesením kritických protiburžoaz-

nému osvobození od imperialismu, k provádění mírové politiky a k přátel ství a spolupráci se socialistickými

ních myšlenek do hospodářsky i po-

zeměmi.

liticky zaostalých podmínek Německa na počátku 19. století. V těchto pod

Demokratický socialismus “ pravicový, sociáldemokratický „ 80

So

806

cialismus “ , který vyzvedá proti diktatuře proletariátu buržoazní, parla-

na III. sjezdu KSČ. V listě pracovali: Th. Bartošek, Vlastimil Borek aj .

mentární, formální demokracii, hyste ricky křičí o komunistickém „ teroru “

Socialistická akademie

vý

a zakrývá teror a zločiny imperialis-

chovně osvětová organizace, jejímž

tické buržoazie. Komunismus „le vý“ – ideologie maloburžoazních radikálů připojivších se ke komunistic-

cílem bylo sdružovat marxistickou in teligenci a vychovávat členstvo k mar xisticko - leninskému světovému ná zoru . Vznikla na jaře 1936. Svůj úkol

kému hnutí v období revoluční vlny

po první světové válce. „ Komunis-

uskutečňovala pořádáním přednášek

mus národní“ - buržoazně naciona-

i celých přednáškových cyklů a diskus

listická ideologie z období po druhé

rich večerů z oboru vědeckého socia

světové válce. Přeceňuje národní zvláštnosti a podceňuje mezinárodní,

lismu, vnitřní i zahraniční politiky,

zvláště sovětské zkušenosti z revoluce a budování socialismu, směřuje k rozbití jednoty světového komunis-

dářství, družstevnictví, přednáškami

odborového hnutí, národního hospo

o boji proti nezaměstnanosti, proti

Zcela zrůdným směrem , používa-

fašismu a válce, za mír a přátelství se Sovětským svazem . Akademie pořáda la bezplatné jazykové kursy, vědecké exkurze a vyvíjela i činnost publikační.

jícím „ socialistické “ frazeologie, byl

Tuto svou vzdělávací činnost rozvíjela

pak „ nacionální socialismus “ v hitlerovském Německu. Používání terminu socialismus bylo nejpustší fašistickou demagogii, sloužící k oklamání německého lidu a k jeho vtažení

Socialistická akademie v Praze i v ně kolika pobočkách. Na její práci se činně podíleli přední komunističtí pracovníci, jako Zd. Nejedlý, Václav Kopecký, Jaromír Dolanský, Ivan

tického hnutí. Je šířen soudobými revizionisty.

do zločinných světovládných plánů

Sekanina, Pavel Prokop, Ladislav

německého imperialismu a milita-

Štoll, Karel Kreibich, Pavel Reiman ,

rismu.

Vladimír Procházka, Jiří Koťátko aj. K velkým kulturním akcím přibírala

Literatura : K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy, sv . I a II, čes. vyd. 1954

Socialistická akademie k spolupráci

(Manifest komunistické strany; Vývoj socialismu od utopie k vědě). K.

další pokrokové kulturní organizace, jako Svaz přátel SSSR (viz ), Lidovou

Marx, B. Engels, Spisy, sv. 4, čes.

kulturu, Učitelskou unii aj . Poli

vyd. 1958 (Bída filosofie). V. I. Lenin, Spisy, sv. 18, čes. vyd. 1957 (Historický osud učení Karla Marxe ).

cejní orgány předmnichovské republic ky snažily se činnost Socialistické aka demie potlačit nebo aspoň omezit. Po čátkem r. 1939 byla činnost Socialis

„ Socialista " - podtitul: „ List so-

tické akademie zastavena.

cialistického sjednocení (nezávislých

Po osvobození našich zemí 1. 1945

čs. socialistů a nezávislých soc. demo-

obnovila Socialistická akademie svou

kratů )“ (viz Nezávislá socialistická

vzdělávací činnost pořádáním před

strana dělnická ). Vyšly dva ročníky (1923–1925) ; časopis zanikl přijetím Nezávislé socialistické strany do KSČ

nášek a vydáváním publikací, které osvětlovaly z hlediska marxismu-leni nismu různé otázky vědeckého po

So

807

znání a události politické i problémy ideové, kulturní aj. Socialistická aka-

diferenciaci v SDI ; na jedné straně sililo levicové křídlo, na druhé straně

demie vykonala tak i v poválečných

vznikaly vyhraněné pravičácké, tzv .

letech významnou práci uvědomovací a vytvořila podmínky k založení daleko širší organizace, zabývající se popularizaci politických a vědeckých poznatků v širokých masách, Česko-

neosocialistické skupiny. Komunistic ká internacionála podnikla v té době mnoho pokusů o akční sjednocení

mezinárodní dělnické třídy. Po ná stupu Hitlera k moci podala řadu

slovenské společnosti pro šíření poli- konkrétních návrhů Socialistické děl tických a vědeckých znalostí, jejíž se

nické internacionále na společné akce

stala dne 21. 6. 1952 zakládající slož-

proti fašismu. Úsilí dělnické třídy vedené komunisty o jednotu vrcholilo za občanské války ve Španělsku ( viz ).

kou. Socialistická dělnická interna-

Pravičáčtí socialističtí vůdcové své

mezinárodní reformistická

odmítnutí odůvodňovali vyhýbavou

organizace soc. dem. stran mezi první

argumentací o „ výhodách “ samostat

a druhou světovou válkou . V květnu

ných akcí. Když konečně pod tlakem

cionála

1923 sešli se v Hamburku zástupci

vůle a touhy pracujících po lidové

stran bývalé Druhé ( tzv. Bernské in-

frontě byli donuceni 21. 6. 1937 jednat

ternacionály (viz ]) a Dvaapůlté internacionály (viz ) a založili organizaci pod

s představiteli Kominterny ve fran couzském městě Annemasse, přistou

názvem Socialistická dělnická inter-

pili pouze na dohodu, že „ jsou ochotni

nacionála (SDI). Hned od počátku byla vybudována jako reformistická

jednat o dalších dohodách “ . Avšak i to zůstalo jen na papíře. Tak jejich

a oportunistická organizace. Stala se orgánem spolupráce socialistických

zhoubná politika tříštění sil dělnické

vůdců s buržoazií. Vedoucími strademokracie a anglická Labour Party.

národní reakce. Bezmocnost a úplný krach mezinárodního postavení SDI se projevily r. 1938, kdy v souvislosti

SDI účinně podporovala politiku

s mnichovskou konferencí zůstala

Společnosti národů ( viz). Vedení SDI

zcela pasívní. Mnichov znamenal ne slavný konec SDI. Poslední zasedání její exekutivy se konalo r. 1940. Tato mezinárodní reformistická organizace byla znovu obnovena až r. 1951 pod

nami v SDI byly německá sociální

měly ve svých rukou velké západoevropské reformistické strany ; Asie, Amerika a Afrika neměly v ní podstatnou účast. II. sjezd SDI se konal v Marseille r. 1925, III. r. 1928 v Bru-

selu a IV . r. 1931 ve Vídni. V srpnu

třídy napomáhala rozpínavosti mezi

názvem Socialistická internacionala

( viz).

1933 se konala v Paříži konference

SDI, která se svým významem rovnala

Socialistická

dělnická

strana

Řecka (komunistů) (komunistů ) - viz Komunis

sjezdu. V 1. 1925–1931 měly strany Socialistické dělnické internacionály tická strana Řecka přes 6 000 000 členů s

více

než

25 000 000 voličů. Ve 30. letech klesl vliv SDI. Hospodářská krize a růst

Socialistická federativní repub lika Jugoslávie se rozkládá ve střední

fašistického nebezpečí prohlubovaly

části Balkánského poloostrova. Její

So

808

území měří 255 804 km². V roce 1962

stranou v zemi. R. 1961 měl 1 007 000

měla 19 mil. obyvatel. Je průmyslově zemědělským státem . Nejvyšším orgánem moci a společenské samosprá-

členů. Tiskovým orgánem je týdeník „ Komunist" . Funkci generálního ta jemníka vykonává Josip Broz Tito.

vy je Svazová skupština (shromáž- Společensko- politickou organizací ju dění).

Nová ústava, schválená 7. 4. 1963, změnila název státu na Socialistic-

kou federativní republiku Jugoslávie (SFRJ) (dříve Federativní lidová

goslávského lidu je Socialistický svaz

pracujících Jugoslávie, který sdružuje všechny společenské organizace. SFRJ je socialistickým státem, v němž neexistuje soukromé vlastnictví vý

republika Jugoslávie ), v níž je sdru-

robních prostředků v průmyslu. V ze

ženo šest socialistických republik: Bosna a Hercegovina , Černá Hora,

mědělství převažuje soukromá malo výroba.

Charvátsko, Makedonie, Slovinsko a

Před druhou světovou válkou byla

Srbsko. Jsou to státy s vlastními ústa-

Jugoslávie monarchií. 6. 4. 1941 byla

vami v souladu se zásadami federa-

přepadena fašistickými armádami Ně

tivní ústavy. V Srbské socialistické

męcka, Itálie, Madarska a Bulharska

republice jsou dvě autonomní oblasti: Vojvodina na severu a Kosovo -Metohija na jihu . Ústava stanovila, že Svazovou skupštinu tvoří svazová

a během 10 dnů okupována. Králov

rada, hospodářská rada, kulturně

osvobozenecký boj. Tím si získala

osvětová rada, sociálně zdravotní rada a politickosprávní rada, z nichž každá

městnanci, členové družstev a řemesl-

důvěru všeho lidu, který pod jejím vedením vytvořil partyzánskou armá du čítající 300 000 příslušníků ( jen nedostatek zbraní omezoval její po čet). V průběhu r. 1942 osvobodila tato partyzánská armáda značnou část

níci. Kromě zmíněných pěti rad volí republikové skupštiny a skupštiny

Jugoslávie. Osvobozené oblasti ve Slovinsku , Dalmácii, Charvátsku , Bos

autonomních oblastí z členů Svazové

ně, Hercegovině a Srbsku tvořily

má 120 poslanců. Svazovou radu volí všichni občané. Hospodářskou radu

volí a jsou do ní voleni dělníci, za-

ská vláda utekla do Londýna. KSJ,

která byla jedinou vlasteneckou silou v zemi, začala ihned organizovat

skupštiny 70člennou radu národů. Sva-

souvislé území od Jaderského moře

zová skupština voli presidenta. Funkce presidenta je na rozdíl od dřívějšího stavu oddělena od funkce předsedy svazové výkonné rady (vlády). Vedoucí společenskou silou je Svaz komunistů Jugoslávie (SKJ). Tento

až po Srbsko a Vojvodinu; přes toto

název přijala r. 1952 na svém VI.

území vedla železnice v délce 300 km .

V listopadu 1942 se na shromáždění zástupců osvobozených oblastí v Bi haći vytvořila Protifašistická rada ná rodního osvobození Jugoslávie (Anti fašističko Veće Narodnog Oslobo

Od r. 1921 pracovala v ilegalitě a byla

djenja Jugoslavije - AVNOJ), která se prohlásila za jedinou zákonnou vládu . Královská vláda měla na území Jugo

vystavena za monarchistické vlády krutému pronásledování. Svaz komu-

slávie jen jediného zástupce, ministra války Dražo Mihajloviće, který spolu

nistů Jugoslávie je jedinou politickou

se svými ,,četniky “ kolaboroval s Něm

sjezdu Komunistická strana Jugoslávie (KSJ), založená 20. 4. 1919.

So

809

ci a bojoval proti partyzánům . 29. 11 . 1943 v Jajci přijala AVNOJ usnesení o svržení emigrantské královské vlády a o zákazu návratu krále Petara do

země. Osvobození Jugoslávie, k němuž významně přispěl jugoslávský

29. 11. 1945 přijala skupština dekla raci o vytvoření Federativní lidové

republiky Jugoslávie, do níž se sdru žilo 6 federativních lidových republik. Zřízení FLRJ zakotvila ústava z 31. 1 .

1946. Po skončení období obnovy

lid, bylo dovršeno vítězným postupem

přijala skupština 28. 4. 1947 zákon

Sovětské armády na Balkán v říjnu

o pětiletém plánu rozvoje národního

1944. Německé armádě tím byly od- hospodářství, který předpokládal vy říznuty ústupové cesty do střední

soké tempo industrializace a elektri

Evropy. Poslední zbytky okupant-

fikace země. Zároveň se přikročilo

ských vojsk likvidovala v květnu 1945

ke kolektivizaci zemědělství.

národně osvobozenecká armáda.

V letech 1948-1949 došlo mezi Jugo

V průběhu války zahynulo 1 706 000

slávií a ostatními socialistickými ze

obyvatel (10,8 % ) Jugoslávie a bylo zničeno 80 % průmyslových podniků.

měmi k roztržce (viz Informační byro komunistických a dělnických stran).

Jugoslávie byla tak po SSSR a Polsku třetí zemí v Evropě, která nejvíce utrpěla válkou.

slávské hospodářství, které mělo do posud úzké hospodářské vztahy se

Po válce byla reorganizována vláda;

socialistickými zeměmi. Jugoslávie se

na základě usnesení jaltské (krymské) konference r. 1945 (viz) bylo Jugoslávii doporučeno, aby do AVNOJ

dostala do izolace, musela r. 1949 upustit od původních plánů a při jmout půjčky od kapitalistických zemí.

Roztržka mj. těžce dolehla na jugo

byli přijati i členové bývalé skupštiny

Po r. 1952 byla výrobní zemědělská

z období monarchie a vytvořena Prozatímní národní skupština. V srpnu

družstva, jimž stát nemohl účinně

pomáhat moderními prostředky, re organizována ve všeobecná zeměděl

1945 přijala Prozatímní národní skupština zákon o pozemkové reformě, jímž upravila pozemkovou držbu půdy (nejvyšší výměra 25 ha v rovině a

vlastní nevelkou výměru půdy, jednak poskytují určitou pomoc samostatně

35 ha na horách ). 1,5 miliónu ha

hospodařícím rolníkům . Přes nedo

konfiskované půdy bylo rozděleno mezi 794 tisíce zemědělských dělníků a malorolníků. Zároveň byly anulovány staré dluhy rolnictva. Během r. 1945 byla obnovena zničená želez-

statky v národním hospodářství do

niční doprava. V listopadu 1945 se

konaly volby do Ústavodárné skupštiny, v nichž dostali kandidáti Lidové fronty v první komoře ( svazová) 90,5 % hlasů a v druhé komoře (národnostní) 88,69 % . Koncem r . 1945

ská družstva, která jednak obdělávají

sáhlo jugoslávské hospodářství i v ob dobí roztržky značných úspěchů, pře

devším v průmyslu. Byla vybudována široká základna průmyslových závodů

vyrábějících výrobní prostředky. Od r. 1947 do r. 1954 bylo na investiční výstavbu vynaloženo 2060,5 mld. di nárů. Ve srovnání s r. 1939 vzrostla do r. 1962 průmyslová výroba v Jugo

slávii téměř čtyřnásobně. Zemědělská

byl znárodněn průmysl, surovinové

výroba je v podstatě na předválečné

zdroje, banky, zahraniční obchod

úrovni. R. 1955 byly návštěvou sovět ských státníků v Bělehradě učiněny

a část vnitřního obchodu.

So

810

důležité kroky k postupnému odstra-

tečňována postupně, především vý

nění roztržky mezi Jugoslávií a ostatními státy světové socialistické sou-

stavbou nové technické základny a pak s její pomocí přeměnou veškeré

stavy. Nepodařilo se však plně normalizovat vztahy mezi SKJ a ostatními

výroby v socialistickou strojovou vel

komunistickými stranami. SKJ přijal na svém VII. sjezdu v květnu 1958

rovnoměrný rozvoj výrobních sil, pro neustálý růst společenské produkti

kovýrobu. Vytváří předpoklady pro

v Lublani program , v němž zaujal

vity práce na základě rozvoje tech

odlišná teoretická stanoviska.

niky a její využívání ve prospěch pra

SFRJ zastává v hlavních otázkách

cujících a pro neustálý rovnoměrný

zahraniční politiky a v problémech soudobého vývoje shodná nebo podobná stanoviska jako ostatní socialistické státy. Dochází stále k častější výměně delegací mezi SFRJ a ostat-

vzestup jejich životní úrovně. So

nimi socialistickými zeměmi, a tím

i k prohlubování vzájemných vztahů.

cialistická industrializace umožňuje

nezbytný soulad charakteru výrob ních sil s novými, socialistickými vý robními vztahy a rozšiřování podmí nek pro působení ekonomických záko nů socialismu. Socialistická hospo

dářská soustava umožňuje, aby se co souhrn ekonomických opatření pláno-

nejvíce mobilizovaly všechny vnitřní zdroje prostředků, a zaměřuje je na

vitě řízených socialistickým státem a

přednostní rozvoj strojového velko

Socialistická industrializace

směřujících k vybudování vyspělého

průmyslu. Hlavními zdroji prostředků

socialistického velkoprůmyslu ,

pro socialistickou industrializaci jsou důchody znárodněného průmyslu ,

zej-

ména k rozvoji těžkého průmyslu

(paliv, kovů, strojírenství, energetiky,

akumulace zemědělství, zahraničního

chemie apod.). V každé zemi budující socialismus je uskutečňována v zájmu

a vnitřního obchodu a peněžní sousta

vybudování materiálně výrobní zá-

vy. Na rozdíl od kapitalistické indu strializace, kterou provází zvýšené

kladny socialismu a neustálého zvyšo-

vykořisťování pracujících, rostoucí zbí

vání produktivity společenské práce. V méně průmyslově vyspělých, pře-

dačování proletariátu a zostřující se třídní boj, dává socialistická industria

vážně agrárních zemích směřuje k je-

lizace předpoklady k tomu, aby v eko

jich přeměně ve vyspělé průmyslově

nomice přechodného období od kapi

agrární nebo průmyslové země (Bulharsko, Polsko, Rumunsko aj.). V zemích průmyslově vyspělých odstraňuje

talismu k socialismu byly překonány rozpory, odstraněno vykořisťování

nevyhovující strukturu průmyslu , nerovnoměrné rozmístění výrobních sil,

člověka člověkem a neustále zvyšo vána životní úroveň obyvatelstva. Socialistická industrializace má i třídně

vytváří předpoklady pro odstranění

společenské důsledky. Upevňuje a po

zaostávání zemědělství za průmyslem

siluje diktaturu dělnické třídy. Vyvo

a vytváří z nich silně průmyslové

lává podstatný početní růst dělnické

země s mohutným těžkým průmyslem , vyspělým strojírenstvím apod. (např.

třídy. Vytvářípředpoklady pro rozvoj tvůrčí iniciativy pracujících přímo ve

ČSSR , NDR ).

výrobě a rozvíjí schopnosti pracují

Socialistická industrializace je usku-

cích při řízení výroby. Vynucuje si

So

811

růst odborné kvalifikace dělníků, vznik

umožňuje lidově demokratickým ze

nové inteligence především z dělnické

mím , že nemusí každá sama budovat a

třídy, rozvoj vědy a školství, což má

rozvíjet všechna odvětví těžkého prů

základní význam také pro socialistic-

myslu jako Sovětský svaz , který stál

kou kulturní revoluci. Rozšiřováním

v době industrializace vlastní země osamocen . Ceskoslovensko přikročilo k socialistické industrializaci v roce 1949, ale již v předcházejících letech

strojové výroby v zemědělství urychluje přeměnu pracujících rolníků v novou třídu družstevního rolnictva.

Mění charakter všeho obyvatelstva.

byly učiněny základní kroky v indus

Dělnická třída získává během socialistické industrializace stále větší část

trializaci Slovenska. Generální linii bu

dování socialismu v naši vlasti vytyčil

obyvatelstva pro socialismus nejen

IX. sjezd KSČ r. 1949, který uložil pro

tím , že jsou s rozvojem výroby stále lépe uspokojovány jeho potřeby, ale hlavně tím , že je přitahuje k výrobě. Přeměnou a rozvojem hmotné výroby

vést přestavbu a výstavbu průmyslu a především vybudovat mohutný těžký průmysl. Ceskoslovensko převzalo po kapitalistech vyspělý průmysl s počet

vtiskuje dělnická třída svůj nový pro-

nými kádry kvalifikovaných dělníků

gresívní charakter společenského, socialistického vlastníka a pracovníka postupně celé společnosti. Proces so-

a techniků , který usnadňoval budo

vání materiálně výrobní základny so cialismu. Měl však nevyhovující struk

cialistické industrializace je zakončen

turu , úzkou surovinovou základnu,

dovršením výstavby socialismu. Pro další růst společenské produktivity

nerovnoměrné rozmístěni výrobních

práce a vzestup výroby je nutná výstavba materiálně výrobní základny

a surovinově s hospodářstvím kapita

komunismu, spojená s novými strukturálními změnami a s novým rozvojem výrobních vztahů. Lidově demokratické země mají příz-

sil a byl spjat technickoekonomicky listických států . Nevyhovoval potře bám naší socialistické výstavby a bu doucí orientaci zahraničního obchodu .

Proto KSČ vytyčila úkol industriali zace země. Při stanovení úkolu in

nivější podmínky pro socialistickou

dustrializace se KSČ opírala o lenin

industrializaci, než měl Sovětský svaz, který jako první země na světě začal uskutečňovat socialistickou industria-

ský plán výstavby socialismu. Industrializačni proces se nejvýraz

lizaci. Využívají bohatých zkušeností KSSS z období industrializace SSSR

se zřetelem na konkrétní zvláštnosti svých zemí. Dostává se jim velké pod-

pory celého socialistického tábora, zejména Sovětského svazu , který disponuje vysoce výkonným a vyspělým průmyslem a početnými kvalifikovanými kádry a poskytuje lidově demo-

něji uskutečnil v první pětiletce 1949 až 1953 ( viz Pětileté plány v Českoslo vensku ), která položila „ pevné základy pro rozvoj celého národního hospodář

ství, pro socialistickou přestavbu ze mědělství a pro stálý vzestup životní úrovně obyvatelstva “ ( Ant. Novotný). V tomto období nastal velký rozmach celé ekonomiky země, zvláště prů

myslu , který vnesl podstatné kvalita

kratickým zemím mnohostrannou ma-

tivní změny do ekonomické a průmys

teriální, vědeckou a technickou pomoc. Socialistická mezinárodní dělba práce

lové skladby našeho národního hospo dářství a do jejich úrovně.

So

812

První pětiletka vyřešila základní a rozhodující úkoly socialistické industria-

vzájemné spolupráce se všemi socia listickými zeměmi a bez jejich pod

lizace. Rada industrializačních opatře-

pory. ČSSR je dnes vyspělou světo

ní z let první pětiletky byla dovedena

vou průmyslovou zemí. Ve výrobě na

do konce v pozdějších letech, zejména za druhé pětiletky, v níž se průmyslový

jednoho obyvatele v oceli a v těžbě černého uhlí postoupila z devátého

charakter naší země ještě více upevnil. Proces industrializace hospodářsky

méně vyvinutých oblastí naší republiky si vyžádá ještě další doby. KSČ uplatnila tvůrčím způsobem ve

specifických podmínkách Českoslo venska obecné charakteristické rysy socialistické industrializace. Prvně je

aplikovala v zemi, v níž budování socialismu, a tedy socialistická indu-

místa na páté, v těžbě hnědého uhlí

na druhé, ve výrobě elektřiny z dvaa dvacátého na osmnácté a ve výrobě cementu

z osmnáctého na deváté

místo ve světě. Dosažené výsledky dokazují, že socialistická industriali zace dosahuje i ve vyspělé průmyslové zemi nesrovnatelně vyššího rozvoje výrobních sil, než je schopen kapita lismus.

strializace nebyly spjaty s přeměnou

Literatura : Ze čtyřiceti let zápasů

agrární země v zemi průmyslovou.

KSČ , vyd. 1961, str. 274-314.

U nás dosáhla socialistická industria

lizace mj. těchto výsledků: do r. 1960 vzrostla průmyslová výroba proti r . 1937 4krát. Produktivita práce na jednoho dělníka vzrostla v průmyslu

2,8krát, počet pracujících v průmyslu, stavebnictví a dopravě vzrostl o 40% , přičemž více než jedna třetina všech

pracujících v průmyslu je dnes činná ve strojírenství a kovovýrobě. Průměrné reálné mzdy pracujících v národním hospodářstvíse zvýšily během první pětiletky o 21 % a během druhé

Socialistická internacionála (SI) mezinárodní organizace pravico vých socialistických stran , vytvořená na konferenci ve Frankfurtu n. Moha nem v červenci 1951. Jejím základem

byl stálý výbor zástupců socialistic kých stran , tzv . Výbor mezinárodních konferenci socialistických stran (CO MISCO), utvořený r. 1947. COMIS CO a Socialistická internacionála se

staly pokračovateli neblahých tradic Socialistické dělnické internacionály

Významných (viz ), působící do r . 1940. Členy Socia pětiletky o 24,5 %% .. Významných úspěchů bylo dosaženo v postupném vyrovnávání historicky vzniklých nerovností hospodářské, sociální a kulturní úrovně Slovenska s českými

kraji, které by nebylo možné bez velkého rozmachu celého národního hos-

podářství, soudružské pomoci české dělnické třídy a využití rozvinutého průmyslu českých zemí jako výchozí

listické internacionály se staly refor mistické socialistické strany Anglie, Francie, Belgie, Rakouska, Švédska,

Švýcarska, Finska, Japonska a jiných zemí. R. 1957 sdružovala SI 24 stran s 10 465 965 členy ; není v pravém smyslu světovou organizací. Většina socialistických stran Asie, Afriky a

Latinské Ameriky není členem SI.

nedosáhli nikdy sami, bez mnoho-

Kolonizátorská politika evropských socialistů, především anglických a francouzských , narazila na odpor

stranné pomoci Sovětského svazu a

zvláště u většiny asijských socialistic

základny ( viz Industrializace Slovenska). Uvedených výsledků bychom

So

813

kých stran, které na konferenci v Rangúnu v lednu 1953 ustavily samostat-

kretariát Mezinárodní organizace žen

nou Asijskou socialistickou konferenci.

deže. Pod vlivem SI je i Mezinárodní konfederace svobodných odborů a

Za cíle SI byly na frankfurtské konferenci vyhlášeny principy „ demokra-

socialistek a Mezinárodní svaz mlá

jiné mezinárodní svazy .

znamená

Literatura: Zb. Vokrouhlický, Co je

starou ideu třídní spolupráce proleta-

Socialistická internacionála, vyd. 1961 .

riátu s buržoazií. Rozhodnutí dosa vadních sjezdů SI v důležitých otáz-

Socialistická internacionála

tického

socialismu “ ,

což

kách světové politiky se v podstatě

mládeže

neliší od pozic vládnoucích západních buržoazních kruhů. II. kongres

národní konferenci mládežnických so cialistických organizací (konané sou

SI (Milán 1952) se vyslovil pro upevnění „ atlantického společenství“ a pro politiku zbrojení. III. kongres ( Stock-

nály ( viz ]) ve Stuttgartu ve dnech

-

založena na první mezi

časně s kongresem Druhé internacio 24. - 26. 8. 1907. Na základě usnesení

pečnosti Evropy" fakticky schválil plán vytvoření „evropské armády“ za

této konference byla vytvořena Socia listická internacionála mládeže (SIM). Její další konference se konaly r. 1910

účasti západního Německa. Avšak již

v Kodani a r . 1912 v Basileji . Mnozí

na následujících dvou kongresech

vedoucí funkcionáři mládežnických

(IV. - Londýn 1955, V. - Vídeň 1957) se projevily značné rozpory mezi ,,S0cialisty “, především v otázce dalšího

sekcí SIM podlehli vlivu oportunis

vyzbrojování Německa, jeho účasti ve vojenských blocích a v hodnocení

vice, centrum a levice. Jen levice byla důsledným stoupencem prole

mezinárodní situace nebylo mezi účastníky kongresu jednoty. Na V. kon-

ní směr, v jehož čele stál K. Lieb

holm 1953) pod heslem „ posílení bez-

mu. Již v předválečné SIM vykrysta lizovaly v podstatě tři směry: pra tářského internacionalismu. Revoluč

gresu vedle rezoluci podporujících

knecht jako jeden z čelných orga

pozice imperialistických kruhů (rezo-

nizátorů Socialistické internacionály

luce k „madarské otázce" aj.) a po-

mládeže, rozvíjel významnou antimili

mlouvačných výpadů proti komunis-

taristickou činnost. Vliv revolučního

tickým státům “ objevily se i rezoluce

směru byl v SIM silnější než v soc.

selementy střízlivějšího přístupu k nej- dem. stranách. Po vypuknutí první důležitějším otázkám (zastoupení Číny světové války se SIM fakticky roz v OSN, opatření ve prospěch míru , padla. Ve dnech 4.- 6. 4. 1915 uspo jednání o odzbrojení aj .), které jsou řádala pokroková mládež, volající po výsledkem tlaku řadových členů socia-' jednotném boji proti válce, meziná litických stran , volajících po akční

rodní konferenci v Bernu. Na konfe

jednotě v boji za mír a životní zájmy pracujících. VI. kongres se konal kongres v říjnu 1961 v Římě. V čele SI je rada, která jmenuje byro,

renci byl vytvořen Mezinárodní svaz socialistických organizací mládeže. Vydával časopis ,, Internacionála mlá deže“ , jehož stati proti imperialistické válce vysoce hodnotil Lenin , i když

jehož sekretariát je v Londýně. Kromě politických stran přimyká se k SI se-

vlivem socialistické revoluce v Rusku

v červenci 1959 v Hamburku a VII .

jim vytýkal určité nedostatky. Pod

814

So

se diferenciace v mezinárodním mlá-

nizátorem společného postupu děl

dežnickém hnutí prohloubila. V lis-

nické třídy. Hlavní vinu na tomto stavu mělo vedení soc. dem., které ani

topadu 1919 byla na sjezdu mládeže v Berlíně založena Komunistická internacionála mládeže (KIM ) (viz). Cen-

tristické elementy vytvořily r . 1921

neuvažovalo o tom, vytvořit ze Soc. rady revoluční nástroj dělnické třídy k uskutečnění demokratických a so

tzv . Pracovní souručenství socialis-

cialistických cílů.

tických organizací mládeže. V květnu

R. 1918 vznikaly v řadě měst i na ven kově socialistické rady po vzoru praž

1923 se konal v Hamburku slučovací sjezd socialistických organizací mlá-

ské Socialistické rady, které mnohde

deže (i centristických ), na němž byla

důrazně a s úspěchem prosazovaly

založena nová Socialistická internacio-

dílčí požadavky. dělníků i ostatních

nála mládeže (SIM), která byla pod

pracujících na úkor buržoazie. Socia

ideovým a politickým vlivem refor-

listická rada se usnesla vyhlásit gene

mistické Socialistické dělnické inter-

rodní organizace působila v podstatě do vypuknutí druhé světové války.

rální stávku na 14. října 1918 (viz ). Po 28. říjnu vystoupila však jen s mi nimálními sociálně reformními poža davky a tlumila revoluční nálady děl nických mas . Když v první polovině r . 1919 ztroskotaly plány na sloučení

společný

strany a když se zostřily politické roz

poradní a výkonný orgán Cs. soc . strany

pory mezi oběma stranami, socialis tické rady se rozpadly.

socialistické (viz Čs. nár. soc. strana ), vytvořený v Praze 6. 9. 1918. Skládala se z devítičlenného presidia výkon-

revoluce v ČSR, vyd. 1957. Zd. Šolle, Dělnické hnutí v českých zemích za

nacionály. Mezi její vůdce patřil mj. nynější předseda soc. dem. strany Německa E. Ollenhauer. Jako meziná-

sociálně demokratické a socialistické Socialistická rada

dem . strany dělnické (viz) a Čs.

Literatura: O. Říha, Ohlas Říjnové

ného výboru Čs. strany socialistické,

imperialistické světové války, vyd.

čtyřčlenného presidia čs. soc. dem . a pěti členů jejího širšího výkonného výboru. Vznikla pod tlakem revoluč-

1952.

ního dělnictva, které bylo znepoko-

voluce

jeno aktivitou čs. buržoazie , volalo po revolučním sjednocení svých řad a po

samostatném nekompromisním postupu dělnické třídy. Dělnictvo se domnívalo , že Socialistická rada se stane vůdcem a organizátorem revolučního boje. Avšak v Socialistické

Socialistická revoluce

Socialistická

strana

viz Re

čs.

lidu

pracujícího – viz Modráčkovci Socialistická strana Nicaraguy marxisticko -leninská strana, vznikla

r. 1944. Od r. 1946 je v ilegalitě.

radě měly většinu pravicové živly obou stran , a proto ani neorganizovala

Socialistické přeměny v Česko

síť socialistických rad v místech a

slovensku – revoluční procesy a poli

okresech. Stala se jen „ parlamentár-

ticko -organizační opatření v oblasti

ní“ institucí, odtrženou od mas, byla spíše symbolem než skutečným orga-

v nadstavbě, kterými byl v našich ze

výrobních vztahů, výrobních sil a

!

So

815

mích v l. 1945–1960 odstraněn kapi-

socialistického obchodu na množství

talistický společenský řád a vytvořen socialistický. Zpočátku byly provedeny rozhodující přeměny v politickém životě. Lidové sily, seskupené již za boje proti nacistickým okupantům kolem dělnické třídy vedené KSČ, znemožnily po osvobození naší země Sovět-

prodaného zboží 31 %. Definitivní přechod moci do rukou dělnické třídy v únoru 1948 umožnil přikročit k dru hé etapě znárodnění průmyslu , sta vebnictví a dopravy, k zestátnění vel koobchodu a k vytvoření státního mo nopolu zahraničního obchodu i do končit pozemkovou reformu. (Viz Revize první pozemkové reformy.) Po těchto opatřeních klesl podil kapita

skou armádou obnovu dřívějšího bur-

žoazního státu a vytvořily nové, lidově demokratické státní zřízení.

Tato mocenská přeměna otevřela

listického sektoru na tvorbě národ

cestu ekonomickým přeměnám . Pře-

ního důchodu na 13 % , takže byl o po

měna ekonomické základny byla u nás

lovinu nižší než podil malovýroby

uskutečňována revolučními vyvlastňovacími opatřeními (znárodňovacími dekrety a zákony z l. 1945-1948 ), pozemkovou reformou, postupnou likvidací kapitalistických závodů a konečně převedenim rolnické malový roby na socialistickou velkovýrobu družstevní cestou. Začala znárodně

(25 % ) a více než 4krát menší než podíl socialistického sektoru, který vzrostl na 62 % .

Naprostá převaha socialistického sek toru umožnila přikročit r. 1949 k plá novité přeměně materiálně výrobní základny socialistickou industrializací (viz ) a ke kolektivizaci zemědělství

ním 60 % průmyslu, dále bank a dolů

(viz). Již v první pětiletce byl v pod

na základě dekretů z 24. 10. 1945. Buržoazie byla zbavena hlavních pozic ve výrobě a byl položen základ státního všelidového vlastnictví v rozho-

statě zlikvidován kapitalistický sektor a vytvořeny podmínky pro združstev nění rolnictva na základě dobrovol

nosti. R. 1958 konstatoval XI. sjezd

dující části hospodářství. Toto opatře-

KSČ, že v naší zemi bylo již prakticky

ní bylo tím významnější, že se tehdy buržoazie podílela ještě částečně na politické moci. Po této první etapě vlastnictví ještě část národního hos-

odstraněno vykořisťování člověka člo věkem a byly vybudovány základy socialismu. Likvidace kapitalistické a vytvoření socialistické hospodářské soustavy by

podářství - celé stavebnictví, obchod, velká část zemědělství, část spotřeb-

ly přímo závislé na rozvoji výrobních sil a na nepřetržitém růstu společenské

ního průmyslu a dopravy. Tempo so-

a zbytky buržoazie na straně druhé a

produktivity práce, pro jejichž zajiš tění byla nutná přeměna materiálně výrobní základny. Její podstatou byla v první pětiletce výstavba a přestavba těžkého průmyslu , především strojí

na výsledcích hospodářské politiky KSČ a vlády. Do února 1948 činil

renství, které mělo vytvořit předpo klady pro komplexní mechanizaci a

celkový podíl socialistického sektoru

(viz Ekonomické sektory ) na tvorbě ná-

automatizaci veškeré výroby. K tomu však bylo v našich podmínkách třeba

rodního důchodu jen 50,3 % a podíl

řešit také otázku nové surovinové, pa

znárodnění zůstala však v soukromém

cializace záviselo na výsledcích poli-

tického boje mezi dělnickou třídou a pracujícím rolnictvem na jedné straně

So

816

livové a materiální základny. To byl

nepříznivé důsledky druhé světové

hlavní úkol druhé pětiletky, v níž byla dokončena přeměna celé materiálně výrobní základny (viz Pětileté plány v Československu ). Mocenské a ekono-

války a fašistické okupace a uvést do chodu rozvrácené hospodářství. Bylo zapotřebí vytvořit novou , dobrovol nou pracovní morálku, zapojit co nej

mické přeměny vytvořily předpoklady

více obyvatel do výrobního procesu a

k třídní přeměně naší společnosti a

vyvolat u nich pracovní nadšení. Při

pro vyřešení národnostní otázky v duchu socialismu. Z dřívější antagonis-

plnění tohoto závažného úkolu měly velký význam různé formy pracov

tické třídní společnosti vznikla socia-

ního soutěžení.

listická společnost, kterou po úplné

Po vzoru sovětských lidí, kteří poprvé

likvidaci buržoazie jako třídy tvoří dělnická třída ( již r. 1958 představovala přes 62 % obyvatelstva ), třída družstevních rolníků a s těmito tří-

dami spjatá vrstva inteligence. V průběhu uvedených přeměn pokračovala přeměna nadstavby nejen v politické, ale i v kulturní oblasti kulturní socia-

listickou revoluci (viz). Základní socialistické přeměny byly u nás usku-

tečňovány jako objektivní procesy socialistické revoluce, nezbytné v každé zemi budující socialismus. Jejich

hlavním mezinárodním činitelem byla záštita a všestranná pomoc Sovětského svazu a spolupráce se všemi zeměmi světové socialistické soustavy. Literatura : A. Kolář, Ekonomika pře chodného období od kapitalismu k so-

cialismu, vyd. 1960. V. Kyprová, Ekonomická stránka přechodu od kapitalismu k socialismu, vyd . 1960.

v historii národů vyšli r. 1919 na první

komunistický subbotnik , nazvaný Le ninem „ velkou iniciativou “ , nastupo vali pracující do závodů těžce poškoze ných válkou, odstraňovali trosky, vy prošťovali z nich stroje, opravovali je často ještě v polorozbořených halách a předstihovali se v budovatelské

práci pro vlast. Začali se navzájem vy zývat ksoutěženív budování republiky. Tak se zrodily první výhonky soutě žení - první dobrovolné brigády organizované na pomoc průmyslovým

závodům , zemědělství, a hlavně našim dolům . Od r. 1945 do r. 1948 odpra

covalo v zemědělství 627 062 brigád níků celkem 12 432 164 hodin . Revo

luční odborové hnutí zorganizovalo od r. 1945 do r. 1948 brigády na po moc dolům, jichž se zúčastnilo 104 680

pracujících ze závodů . V zájmu rozví jení aktivity pracujících vyhlásilo Re voluční odborové hnutí ke konci r.

Socialistické sdružení učitelské - viz Učitelské pokrokové organizace v předmn. ČSR

1945 národní soutěž, která se stala zejména významným činitelem při plnění úkolů dvouletého plánu. Ná rodní soutěž přispěla ke zlepšení pra

Socialistické sjednocení - viz

covní morálky, pomáhala rozněcovat

Nezávislá socialistická strana dělnická

pracovní nadšení mas a přispěla k lepší organizaci výroby. Pouze v resortu

Socialistické soutěžení v Česko- ministerstva průmyslu se v sedmi ko slovensku. Po osvobození Českoslo

lech národní soutěže zúčastnilo 52 484

venska Sovětskou armádou musel náš

závodů. Za vynikající pracovní vý

pracující lid v krátké době odstranit

sledky bylo vyznamenáno v průběhu

817

So

trvání národní soutěže od 1. 12. 1945

venskými zemědělci vzniklo při osla

do 19. 12. 1948 celkem 1557 jednot-

vách · 100. výročí zrušení roboty

livců a kolektivů vysokými státními vyznamenáními a přes 20 000 jednot-

chlumecko- nitranské hnutí, kte

livců a kolektivů nižšími stupni vyzna-

výživy našeho obyvatelstva a ke zlep

ré podstatně přispělo k zabezpečení

menání.

šení celkových podmínek života na

V l. 1945–1948 probíhalo pracovní

vesnici. Podařilo se zdokonalit orga

soutěžení za ostrého třídního boje

nizaci výroby a zavést pořádek do vý

mezi dělnickou třídou a buržoazií. Začátkem r. 1948 , kdy reakční strany

kupu zemědělských výrobků. Česká

měly největší spěch organizovat sabotáže proti republice, vyhlásila Komunistická strana Československa akci 30 000 000 pracovních hodin re-

i slovenská mládež se zapojila do mo hutné výstavby naší republiky a za sloužila se o vznik libčicko- myjav

ského hnutí pracující mládeže za splnění dvouletého plánu. Příkladem

publice, jako dar k 30. výročí vzniku CSR . V této akci bylo celkem odpra-

šli mladí dělníci ze Spojených ocelá ren v Libčicích a Považských strojíren

cováno 76 790 871 hodin , z toho v ze-

v Myjavě. Významné bylo, že se hnutí

mědělství 19 500 000 hodin . Vítězem

rozšířilo na všechny pracující. Vyšší

se stal kraj Ústí n. Labem se 7 787 003 hodinami, což činilo průměrně 53,25 hodin na jednoho člena strany. V prů-

formou socialistického soutěžení se

běhu dvouletého hospodářského plánu

stalo údernické hnutí, projevu

jící se kolektivní snahou pracovníků dosáhnout nejlepších pracovních vý

(viz) vznikly a rozšířily se z iniciativy

sledků. Masového rozvoje dosáhlo

pracujících nové formy soutěžení, jako

údernické hnutí r. 1949, před IX.

hnutí nadplánů, chlumecko-nitranské

sjezdem KSČ. Celková hodnota spl

hnutí a libčicko -myjavské hnutí. V ob-

něných závazků činila 5,66 miliardy

dobí příprav k výročním členským

Kčs a do konce prvního roku pěti

schůzím a okresním a krajským konfe-

letky se zvýšila na 9 miliard Kčs. Na těchto výsledcích se podílelo svými

rencím obrátil se ÚV KSČ dne 4. 1 . 1948 s dopisem na všechny stranické

závazky 901 843 pracujících, z čehož

organizace s výzvou, aby daly popud

bylo 14 699 úderníků. Dosavadní vý

ke splnění dvouletého plánu do 28. 10 . 1948. Závody ihned po zveřejnění dopisu vyhlašovaly závazky ke splnění a překročení dvouletky, vzniklo hnutí

sledky rozvoje socialistického soutěže ni dokazovaly jeho nesporný význam pro plnění plánu . Ukázalo se však, že dosavadní formy socialistického sou

nadplánů. V plné šíři se hnutí nad-

těžení již nestačí na náročné úkoly

plánů projevilo až po únoru 1948. Pracující vyhlásili 11 291 nadplánů, jimiž se podařilo do 28. 10. 1948 zvý-

pětiletky. Proto ústřední výbor Komu nistické strany Československa na svém zasedání dne 24. a 25. 2. 1950

šit výrobu o 13,67 miliardy Kčs a do-

rozhodl organizovat na široké základně

sáhnout úspor ve výši 2,39 miliardy

soutěžení o nejlepšího pracov

Kčs. 670 zemědělských a lesních závodů vyprodukovalo navíc výrobků za

níka svého oboru. Ve vzájemném

soutěžení jednotlivců , které se za

230 000 000 Kčs a snížilo náklady o 44 000 000 Kčs. Mezi českými a slo-

měřovalo především na zpevňování výkonových norem , vyrostli noví

So

818

lidé. Práce úderníků Svobody, Dout-

kovů podle Kovosmaltu Trnava, zkra

náče, Belšána, Bartoše, Tencera, Misky, Novotného aj. podněcovala další úspěšný rozvoj údernického hnutí. Soutěžení o nejlepšího pracovníka oboru pomáhalo objevovat nové pra-

cování výrobních nákladů podle Ko vohutí v B. Štiavnici. Významných úspěchů bylo dosaženo r. 1954 na po čest X. sjezdu KSČ. Četné kolektivy podniků vyhlásily závazky zaměřené nejen na splnění výroby, ale též na překročení kvalitativních ukazatelů , především produktivity práce. Iniciá tory tohoto hnutí byly závody Metra

covníky, kteří si vyměňovali své bohaté zkušenosti. V některých krajích byly organizovány dny novátorů. Na nich byly tvořeny z nejlep-

ších pracovníků brigády, které si vzaly

Blansko, Aero Semily, Šroubárny

za úkol rozšířit novátorské metody ve svých závodech na všechna pracoviště. Tak například v Pražském kraji se konalo v I. pololetí 1951 1062 nová-

v Kyjově, Důl Zápotocký v Orlové a další. Podle jejich příkladů soutěžilo mezi sebou několik set závodů, které uzavřely 10 610 celozávodních závaz

torských dnů. Výsledkem byl stále stoupající počet následovníků předních novátorů. V Pražském kraji pra-

ků ,

covalo Svobodovou metodou v lednu

liardy Kčs.

1951 celkem 859 soustružníků v 87 závodech ; v červnu již pracovalo jeho metodou 1627 dělníků ve 108 závodech. Strhující odezvu v socialistickém soutěžení na počest XIX . sjezdu KSSS a 35. výročí Velké říjnové socialistické

Důležitou úlohu sehrály v rozvoji soutěžení komplexní brigády or ganizované zejména ve strojírenských milióny, kontrolní hlídky mládeže a

revoluce r. 1952 měl příklad pracují-

Rok odborného růstu mládeže. Od r.

149 860

závazků kolektivů a

530 310 závazků jednotlivců. Hodnota

uzavřených závazků činila 1,47 mi

závodech. Neméně významná byla také hnutí mládežníků Za svazácké

cich národního podniku Buzuluk

1957 se soutěžení dále zkvalitnilo o

v Komárově u Hořovic. Buzuluči dali podnět k celostátní soutěži svým zá-

významné prvky, jako soutěžení kom plexních čet ve stavebnictví, hnutí

vazkem , že splní plán dodávek pro

stovkařů“ ve spotřebním průmys lu, těžkotonážní hnutí v dopravě. Rovněž nastal prudký vzestup uzavře

SSSR, lidově demokratické země a

pro naše stavby socialismu před stanovenou lhůtou. Zároveň se zavázali, že zhospodární výrobu. Svému slovu dostáli. Již 11. 12. 1952 splnili celoroční plán a do konce roku ho překročili na 107,5 % . 4348 závodů podnice-

ných závazků: R. 1957 uzavřeli pracu jící 838 765 závazků jednotlivců a 326 965 závazků kolektivních ; r. 1958

ných výzvou Buzuluku přijalo záva-

již 2 330 171 závazků jednotlivců a 855 922 závazků kolektivů. V posled ních šesti letech se účastnily socialis

zek, že splní úkoly čtvrtého roku pěti-

tického soutěžení již milióny pracu

letky před stanovenou lhůtou. Soutě

jících :

žení za splnění úkolů čtvrtého roku

1955

2 120 452

pětiletky se zúčastnilo 6000 závodů.

1956 1957 1958 1959

2 197 592

V té době vznikly další podnětné akce, jako Gavlasova „ akce 10“ za zvý šení těžby uhlí, komplexní úsporu

2 369 137 2 597 874 2 900 000

1960 přes 3 000 000

819 Tito pracující uzavřeli celkem 3 708 000 závazků. Údaje dokazují, jak mohutně se rozrostla iniciativa

So

cialisticky žít". Vyjadřuje úsilí všech členů kolektivů pracovat pokrokovými metodami, soustavně se vzdělávat a

pracujících. Socialistické soutěžení je

být vzorem všem ostatním pracujícím

dnes v naší zemi značně rozvinuté a

plněním veřejných funkcí i vlastním morálním životem . Hnutí se v naší

účastní se ho převážná většina dělníků, techniků a ostatních pracujících. V souladu s politickými a hospodářskými úspěchy a požadavky naší socialistické

společnosti se od r. 1945 stále více rozvíjí a prohlubuje. Potvrzují to i výsledky socialistického soutěžení po XI. sjezdu KSČ. R. 1959 se podařilo našim pracujícím úspěšným rozvojem soutěžení v průmyslu a ve stavebnictví vyrobit navíc zboží za

republice mohutně rozrostlo. Za čtyři roky se rozšířilo na 86 700 kolektivů , takřka 4600 dílen a 960 provozů. K 1. 12. 1962 byl titul udělen již 15 212 kolektivům , 110 dílnám a 38 provozům . Pracující lid Československé socialis tické republiky přivítal 15. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou hodnotnými závazky. Na

3 470 000 000 Kčs a snížit vlastní ná-

počest tohoto výročí a k celostátní kon

klady o 520 000 000 Kčs. Tak vysokého ekonomického přínosu soutěžení se dosáhlo proto , že pracující přišli

ferenci KSČ uzavřelo 5963 závodů a podniků závazky v celkové hodnotě 2 miliard Kčs nad stanovený plán.

s novými náměty a vyššími formami

Významné však bylo to, že v závaz

soutěžení, jako hnutí „každý nová-

cích byl také navržen způsob, jak

torsky " , soutěžení za dosažení nejvyšších technických parametrů, za

tak značného ekonomického přínosu dosáhnout, zejména nové formy práce

splnění plánu technického rozvoje.

a uplatňování nové techniky. Některé

V tomto období vznikla také nová

brigády socialistické práce se zavazo valy k plnění náročných úkolů na

forma socialistického soutěžení

hnutí brigád socialistické práce. Naši pracující, podníceni perspektivami výstavby komunismu v Sovět-, ském svazu i cili vytyčenými XI. sjezdem Komunistické strany Českoslo-

několik let.

venska, přišli po vzoru pracujících

brigád socialistické práce. V polovině

v Sovětském svazu s myšlenkou orga-

r. 1961 bylo uveřejněno usnesení

nizovat brigády socialistické práce.

předsednictva ÚRO k soutěži o titul

První dva soutěžící kolektivy vznikly v listopadu 1958 na Dole Nosek v Tuchlovicích a vnesly do rozvoje socialistického soutěžení u nás kvalita-

mínkou pro získání titulu bylo, aby soutěžící jednotlivec byl po několik

Důležitou událostí byla porada brigád socialistické práce, konaná ve dnech 19. - 21. 1. 1961 v Praze, jíž se zúčast

nili představitelé 32 000 kolektivů

průkopník socialistické práce. Pod období hodnocen jako nejlepší pra

tivně nový prvek. Jeho zvláštním

covník a aby přešel pracovat na zaostá

rysem je, že se zaměřuje vedle výrobních ukazatelů na dosažení vysokých politických a morálních vlastností soutěžících. Heslem soutěžících kolektivů je „ socialisticky pracovat a so-

vající pracoviště. Poprvé byl tento titul udělen 20. 9. 1961 přadleně Janě Vítečkové z Náchoda.

Nový rozmach socialistického soutě žení probíhal v souvislosti s přípra

So

820

vami XII, sjezdu KSČ. Již 6. 1. 1962

národně socialistické strany, kteří byli

vzniklo z iniciativy mládežnické bri-

především v Moskvě a Londýně.

gády, kterou na Dole Eduard Urx

Manifest vyzýval pracující lid v oku

na Ostravsku vedl Ladislav Karásek, hnutí za získání čestného titulu bri-

pované vlasti k účinnému boji proti fašistickým okupantům a vypracoval

gáda XII. sjezdu KSČ. V průběhu

konkrétní úkoly domácího odboje: vy

této soutěže usilovaly o získání názvu

tváření dělnických výborů, jejich spo

XII. sjezdu KSČ již nejen brigády,

jení s ilegálně vznikajícími národními

ale i 'celé dílny, provozy a závody. Ke zkvalitnění soc. soutěžení přispěla výzva předních pracovníků našeho

výbory, přípravu ozbrojených oddílů, organizaci sabotáží a rozvracení ně meckého hospodářství, rozvíjení mzdo

hospodářství ke všem pracujícím „Za

vých a politických bojů a jejich stup

socialistický vztah k práci, za dělnickou čest, za čest zemědělce“, uve-

ňování v masové stávky. Manifest roz šířilo ilegální „ Rudé právo “. Posílil

řejněná 30. 10. 1962 a podepsaná

myšlenku jednoty, přispěl k oživení

jedenácti hrdiny a průkopníky socialistické práce. K zahájeníXII.sjezdu v prosinci 1962

ilegální činnosti i mezi nekomunistic kými odbojovými skupinami, měl kladný vliv na rozvoj národně osvo

propůjčil ÚV KSČ za mimořádnou

bozeneckého boje.

iniciativu a obětavost v práci čestný

Tato dohoda o společném jednotném

název XII. sjezdu KSČ 5270 brigá- postupu socialistických stran s KSČ dám socialistické práce, 10 440 kolek-

tivům , 1722 dílnám , 1583 provozům , 1010 závodům , 217 podnikům , 71 JZI), 70 výrobním družstvům . Z to-

v protifašistickém zápasu významně přispěla k formování Národní fronty všech protifašistických sil v průběhu nacistické okupace Československa.

hoto počtu bylo vyznamenáno 1790

Některé body této dohody byly plně

mládežnických kolektivů a 15 mládežnických dílen . Literatura : J. Provazník , F. Vlasák , So-

ny i po osvobození, ale vinou pra vičáckých živlů v socialistických stra nách se už koncem r. 1945 socialistic

cialistické soutěžení v ČSR, vyd. 1960 .

ký blok rozpadl. Literatura: Za svobodu českého a slo venského národa, sborník , vyd. 1956

Socialistický blok za okupace (Národní blok pracujícího lidu měst i venkova) - dohoda o jednotném postupu v národně osvobozeneckém

(Společný manifest zástupců dělnic kých stran k 1. máji 1943). B. Lašto vička, V Londýně za války, vyd. 1960.

boji proti nacistickým okupantům ,

uzavřená mezi představiteli KSČ, čs.

Sociálně demokratická dělnická

sociální demokracie a národně socia-

strana Ruska (bolševiků) – viz Ko

listické strany. Z podnětu komunistů byl vypracován Společný manifest zá

munistická strana Sovětského svazu

stupců dělnických stran k 1. máji 1943,

který se stal programovým dokumen-

Sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku ustavena

tem bloku. Podepsalo jej 16 vedoucích funkcionářů zahraničních odbojových

r. 1874 jako jednotná internacionální strana dělníků v rakouské monarchi

skupin KSČ , sociální demokracie a

na neudörfelském sjezdu (viz ).

So

821

V programu sjezdu, který se hlásil

přijatém na brněnském sjezdu r. 1899,

k tezím První internacionály ( viz

vycházela rakouská sociální demokra

Mezinárodní dělnické sdružení), bylo správně vytyčeno i heslo sebeurčení

národů pro utiskované slovanské národy. Tak byly položeny základy skutečně socialistického rozvoje dělnického hnutí v Rakousku v duchu pro-

cie při řešení národnostní otázky z uznání Rakousko - Uherska a odmi tala zásadu sebeurčení národů včetně

práva na oddělení. V dalším vývoji se sociální demokra

cie postavila plně na oportunistické

letářského internacionalismu.

stanovisko kulturně národnostní auto

Rychlý rozvoj

nomie (viz ). Vystoupení vůdce strany

dělnického hnutí,

zvláště po založení samostatných zem-

V. Adlera a přijetí nového programu

ských organizací v českých zemích ( viz Českoslovanská sociálně demokratická strana) a v Uhrách , přerušilo oživení sporů o taktiku mezi umírněnými

na sjezdu ve Vídni r. 1901 ukázaly, že v rakouské sociální demokracii

převládla revizionistická koncepce ; sociální demokracie popírala blízkost

(viz)a radikály ( viz ), které propukly proletářské revoluce, odmítala dikta právě v době ostré protidělnické perzekuce. Spor byl uzavřen r. 1889 na

v boji dělnické třídy dávala výhradně

hainfeldském sjezdu (viz ), kde byla sta-

dílčí reformy. Pronikání revizionismu

novena v novém programu opět jednotná linie strany a obnovena inter-

do rakouské sociální demokracie ve

nacionální jednota sociálně demokra-

turu proletariátu a na první místo

20. století natolik zesílilo, že přestala

S nástupem imperialismu ( viz) vnikal

být stranou, která hájí základní zájmy dělnické třídy; ztotožnila se s bur žoazií. Tento proces vyvrcholil při

však do dělnického hnutí oportunismus

vypuknutí první světové války, kdy

( viz) a revizionismus (viz ). Rakouská sociální demokracie si neujasnila své postavení dělnické třídy vládnoucího národa v duchu zásad proletářského internacionalismu a podlehla šovi-

rakouská sociální demokracie plně

tického hnutí.

podporovala politiku rakouského im perialismu a pomáhala mu při po

tlačení protiválečného hnutí dělnické třídy a lidových mas . Až do konce

nismu rakouské buržoazie. Naciona-

války hájila stanovisko zachovat ce

lismus pronikal i do sociálně demokra-

listvost Rakousko - Uherska. Po roz

tických organizací dělníků ostatních

padu Rakousko -Uherska a vzniku samostatného československého státu byla z organizace rakouské sociální

národů v Rakousku. Tento nezdravý proces vyvrcholil rozdělením sociální

demokracie na jednotlivé separatistic-

demokracie na území Československa

ké strany, k němuž došlo na sjezdu ve

vytvořena Německá sociálně demokra

Vídni r. 1897. Ze zástupců všech

tická strana dělnická (viz) v ČSR. Přehled sjezdů (jsou uvedeny spo

národních stran byl vytvořen společný ústřední výbor a podle stanov se konaly společné sjezdy celé strany. Roz-

lečné sjezdy, kterých se zúčastňovali

zástupci dělnického hnutí v Čechách,

pory mezi rakouskou a českou sociální

posléze tzv . celostranické sjezdy Soci

demokracií o organizaci odborů způsobily r. 1910 rozkol všech společných

álně demokratické strany dělnické v Rakousku ):

institucí. V národnostním programu,

5. - 6 . 4. 1874 se konal v Neudörfelu

So

822

kousku. (Viz též Neudörfelský sjezd .)

31. 10. 1905 se konal ve Vídni IX ., poslední celostranický sjezd Sociálně demokratické strany dělnické v Ra kousku. (Viz též přehled sjezdů

celorakouský sjezd dělnictva, na němž byla založena jednotná Sociálně demokratická strana dělnická v Ra16.5. 1875 se konal v Marcheggu

v hesle Českoslovanská sociálně demo

v Uhrách sjezd Sociálně demokratické

kratická strana .)

strany dělnické v Rakousku, který byl

Literatura: M. Reiman, z prvních

policii rozehnán.

dob českého dělnického hnutí, vyd.

14. 8. 1876 se konal ve Vídeňském

1958. P. Reiman , Dělnické hnutí v čes

Novém Městě sjezd. Sociálně demo-

kých zemích v letech 1889-1914,

kratické strany dělnické v Rakousku, vyd. 1954. Zd. Šolle, K počátkům který přijal gothajský program (viz

první dělnické strany v naší zemi,

Gothajský sjezd ). 18. 8. 1878 se konal v lesíku u Dlou-

vyd. 1953 ; České země v období rozmachu kapitalismu a nástupu im

hého Mostu u Liberce sjezd Sociálně

perialismu (1868–1914 ), vyd. 1956 ;

demokratické strany dělnické v Rau Brna sjezd Sociálně demokratické

Příspěvek k dějinám dělnického hnutí v Čechách v letech 1878-1882, vyd. 1960 ; Dělnické hnutí v českých ze mích koncem minulého století, vyd.

strany dělnické v Rakousku . Pokusil se

1954 ; Dělnické hnutí v českých ze

kousku.

25. 12. 1880 se konal v Juliánově

odstranit rozpory mezi radikály (viz)

mích za imperialistické světové války,

a umírněnými (viz ).

vyd. 1952.

30. 12. 1888 - 1. 1. 1889 se konal v Hainfeldu v Dolním Rakousku

I. celostranický sjezd Sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku . Na sjezdu se obnovila jednotná celo-

Sociálně demokratická strana Uherska založena 7. - 8 . 12. 1890 .

v Budapešti za pomoci Druhé inter nacionály . Po založení vyvíjela inten

28. -30. 6. 1891 se konal ve Vídni

zívní organizační, osvětovou , agitační a propagandistickou činnost. Pod je jím vlivem dělnická třída budovala

II. celostranický sjezd.

své organizace. V širokém měřítku

5. -9. 6. 1892 se konal ve Vídni III.

se rozšířilo socialistické učení nejen mezi dělníky, ale i rolníky, a to

rakouská sociálně demokratická strana .

(Viz Hainfeldský sjezd .)

celostranický sjezd. 25. -31 . 3. 1894 se konal ve Vídni

bez ohledu na národnost. Uvnitř

IV . celostranický sjezd.

vedení strany bojovaly dva směry.

5. - 11 . 4. 1896 se konal v Praze V.

celostranický sjezd.

Jedna skupina hájila politiku Druhé internacionály (viz), která v té době

6. - 12. 6. 1897 se konal ve Vídni VI. celostranický sjezd.

ještě stála na pozicích marxismu, druhá prosazovala maloburžoazní re

24. -29. 9. 1899 se konal v Brně VII.

formistickou politiku.

celostranický sjezd. (Viz též Brněnský program Soc. dem . strany dělnické

Koncem minulého století vinou slabos ti marxistické opozice zvítězil v celém

o Rakousku .)

vedení oportunismus. Sociální demo kracie se snažila brzdit revoluční ná lady mas, zanedbávala řešení národ

2. -6. 11. 1901 se konal ve Vídni VIII.

celostranický sjezd.

So

823

nostní a rolnické otázky. Proto se r.

levice (viz ), pomáhal šířit myšlenky

1897 od ní odštěpila skupina a vy

komunismu a získávat dělnické masy

tvořila Nezávislou socialistickou stranu Uherska (viz ), která vedla tzv. agrárně

pro založení KSČ. Od čísla 17 z r. 1921 navázal na něj týdeník „ Komunista"

socialistické hnutí zemědělských děl-

( viz ). Časopis řídil J. Skalák, dále se

níků a rolníků . Oportunismus Sociálně demokratické strany Uherska, který

na jeho řízení podíleli Boh . Šmeral a Ant. Macek.

se projevil na přelomu 19. a 20. století, vedl ke zradě marxismu a revolučního

Sociální pojištění v předmn.

boje. Konkrétně se to projevilo v le

ČSR . Zákon o soc. pojištění přijal

tech 1905, 1912, 1914 a 1918-1919.

československý buržoazní parlament

V uherské sociální demokracii se pod

9. 10. 1924. Zákon zaváděl pojištění

vedením Alpáriho a Szabó vytvořila

dělníků a zaměstnanců pro případ

levice , která byla r . 1910 vyloučena a založila vlastní organizaci. Za hor-

nemoci, stáří a invalidity. Měl po moci buržoazii a vládním reformistic

thyovského fašismu v 1. 1919–1944 byla maďarská sociálně demokratická

vliv mezi dělnictvem , otřesený v le

strana legální. Její krajně pravičácké

tech poválečných revolučních bojů,

vedení podřizovalo politiku strany zájmům horthyovského fašistického režimu. Po osvobození Maďarska So-

kapitalismu na účet pracujících. I když

větskou armádou r. 1945 levicové

křídlo zesílilo a zrádní pravicoví vůdcové byli ze strany vyloučeni. R. 1948

se sociální demokracie sjednotila s Komunistickou stranou Mađarska na zá-

kým stranám upevnit jejich politický a usnadnit jim tak nástup ke stabilizaci zákon poněkud zlepšoval hmotné postavení dělnictva, zajišťoval dělníky pro případ nemoci, invalidity a stáří

jen velmi nedostatečně. Zákon za ručoval nemocenské dávky ve výši

od 2,70 do 24 Kč denně (podle mzdo

sadách marxismu - leninismu v jednot-

vých tříd ) od čtvrtého dne pracovní

nou Madarskou stranu pracujících ( viz Maďarská socialistická dělnická strana ). Literatura: M. Gosiorovský, Dejiny slovenského robotníckeho hnutia ( 1848 až 1918), slov. vyd. 1958.

neschopnosti nejvýše na dobu jednoho

Sociálně reformní křesťanskosociální strana viz Československá strana lidová

Sociální demokrat " - podtitul:

roku. Invalidní nebo starobní důchod

činil po 20 letech nepřetržitého po jištění u nejnižší mzdové třídy 150 Kč, u nejvyšší 240 Kč měsíčně. Nej vyšší invalidní nebo starobní důchod činil 450 Kč měsíčně; mohl ho do sáhnout zaměstnanec v nejvyšší mzdo

vé kategorii po 50 letech nepřetrži tého pojištění. Vdovský důchod činil polovinu důchodu pojištěnce. R. 1933 činila průměrná výše invalidního dů

List k výchově třídního vědomí

chodu 111 Kč, starobního 110 Kč,

dělnictva“ . Levicově zaměřený týdeník , vycházející od 28. 2. 1919 jako

vdovského 55 Kč a sirotčího 42 Kč měsíčně.

orgán výkonného výboru XIV. kraje

Přes zjevnou nedostatečnost zákona

Čs. soc. dem . strany dělnické v Praze.

o sociálním pojištění rozvinuly bur

Byl ústředním časopisem marxistické žoazní strany v letech 1926–1928

So

824

rozsáhlou kampaň za jeho zhoršení. Útok vyvolal veliké rozhořčení a masová bojová vystoupení dělnictva, jež

proti imperialistické válce a heslo

stavěl Lenin revoluční heslo boje

však v důsledku zrady reformistických

svržení buržoazie, jež jedině mohla

její přeměny v občanskou válku za

předáků a oportunistické politiky

vytvořit podmínky ke skutečnému

tehdejšího vedení KSČ (B. Jílek a V.

a trvalému míru ve světě a mezi ná

Bolen) byla poražena. Na podzim 1928 odhlasoval buržoazní parlament

rody. Literatura : V. I. Lenin, Spisy, sv. 21,

novelizaci zákona o sociálním pojištění, podle níž byly z pojištění vy-

čes. vyd. 1957 (Krach platonického internacionalismu; Buržoazní filan

loučeny masy mladistvých, zemědělských ,sezónních a domáckých dělníků, nároky nejhůře placených zaměst-

tropové a revoluční sociální demo kracie; Krach II. internacionály ) ; sv . 23, čes. vyd. 1957 (Návrh tezi

nanců byly zhoršeny, byla ztížena

provolání k Mezinárodní socialistic

možnost sociálních investic (budo- . ké komisi a ke všem socialistickým vání sanatorií apod.), správa pojištění byla předána do rukou byrokracie a podnikatelů. Literatura: J. Křen , Československo

stranám ). označení, Sociálpatriotismus které razil Lenin pro válečnou poli

zace kapitalismu, vyd. 1957.

tiku předáků sociální demokracie v době první imperialistické světové války. Politiku podpory imperialis

Sociálpacifismus označení, které razil Lenin za první světové války pro politiku pravicových soc.

tické války odůvodňovali pravicoví soc. dem. vůdcové většinou tvrzením , že šlo o obranu napadené vlasti.

v období dočasné a relativní stabili-

dem . vůdců, kteří přecházeli od pod-

Sociálpatriotismem byla i po první

pory imperialistické války k podpoře demagogického volání buržoazie po „ spravedlivém “ (ve skutečnosti im-

světové válce označována buržoazně

perialistickém ) míru . Buržoazie za-

čala vytyčovat „ mírová hesla “ ve chvíli, kdy pro ni už nebylo výhodné pokračovat ve válce ať už proto, že prohrávala, nebo ztrácela vyhlídky na vítězství apod ., či vzhledem k narůstající nespokojenosti mas a hrozící revo-

luci. Sociálpacifisté jí pomáhali klamat lid zmučený válkou a přitom se snažili vzbudit dojem, že se rozešli

nacionalistická politika pravicových socialistů, kteří se snažili podporu vlastní buržoazie a obhajobu impe rialistických zájmů buržoazních států

zakrýt mluvením o ,,vlasti a národě“ . Podstatou sociálpatriotismu byla právě oportunistická, reformistická politika. Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 21 , čes. vyd. 1957 ( Buržoazní filantropové revoluční sociální demokracie; K hodnocení hesla „ míru " ; Krach

a

s její válečnou politikou. Místo aby

II. internacionály); sv. 23, čes. vyd. 1957 (Návrh tezí provolání k Mezi

organizovali boj proti válce, chtěli

národní socialistické komisi a ke všem

masy uchlácholit a přesvědčit je,

socialistickým stranám ).

že imperialisté mohou dát světu de

mokratický mír. Proti sociálpacifistickému podvodu s heslem míru

SOF - viz Světová odborová fede race

So

825

Sochor Antonín pplk . (nar. 16. 7. 1914 v Loburgu v Německu , zemř. 16. 8. 1950 ) - hrdina Sovětského svazu , bojovník proti fašismu. Praco-

plukovník Ludvík Svoboda Lenino vým řádem a velitel 1. roty nadporučík Otakar Jaroš byl posmrtně jmenován hrdinou Sovětského svazu a vyzname

val jako stavební a sklářský dělník na

nán Zlatou hvězdou a Leninovým

Duchcovsku , byl často bez zaměstnání. Po obsazení českých zemí fa-

řádem . Boj u Sokolova ukázal, že ná

šisty ho gestapo zatklo a poslalo na nucené práce do Sandbergu. Odtud se mu podařilo uprchnout, vrátil se do vlasti a přes Polsko se dostal do

SSSR. Zúčastnil se jako velitel čety samopalníků tažení čs. jednotky až na Slovensko. Za své zásluhy byl

rodně osvobozenecký boj čs. lidu bude jen tehdy vítězný, bude- li veden ak tivně se zbraní v ruce. Stal se jednou

z výzev k rozpoutání širokého ná rodně osvobozeneckého boje doma

i za hranicemi a ještě více upevnil spojenectví a družbu sovětsko- česko slovenskou. (Viz též Československé

vyznamenán sovětskou vládou titu-

vojenské jednotky v SSSR .)

lem hrdina Sovětského svazu , Leni-

Literatura : Za svobodu Českosloven

novým řádem a Zlatou hvězdou. Ze ska, dil 1, vyd. 1959. O. Janeček, Se mřel na následky zranění při auto- zbraní v ruce, vyd . 1957. mobilové nehodě.

Solidarita - viz Rudápomoc v Čes Sojuz Karpatorusskich molo- koslovensku dych – viz Svaz mladých

„ Solidarita “ - časopis, který vy 1

cházel v Praze v 1. 1937-1938. Mezi

Sojuz pracujuščeho seljanstva patřili Jindřich Ve – viz Svaz domkářů, malých a střed- pracovníky selý (majitellistu a vydavatel ) a Th. Bar

nich rolníků

tošek. Časopis byl orgánem Solida Sokolovo

historické místo prv

rity , nástupkyně organizace Ruda

ního bojového vystoupení čs. 'vojen

pomoc ( viz ).

ských jednotek v SSSR po boku Sovětské armády za druhé světové války.

,,Solidarita “ - podtitul: „Orgán Českoslovanských dělníků sklářských ,

8. 3. 1943 se střetl 1. čs. samostatný

hlinařských a spřízněných odborů

prapor v SSSR u Sokolova (asi 30 km

v Rakousko -Uhersku “ . Odborový ča

jižně od Charkova ) s fašistickými

sopis vycházející od r. 1896 ve Vídni,

jednotkami SS podporovanými více než 60 tanky. Byl pověřen úkolem

od r. 1902 v Praze, později v Tan valdě. Přestal vycházet záhy po první

zaujmout obranu v úseku Artuchovka,

světové válce. Od r. 1929 do r. 1938

Sokolovo, Mirgorod a spolu se sovět-

vycházel znovu s novým ročníková

skými vojsky zabránit průlomu fašistů

ním jako revoluční odborový čtrnácti

na Charkov z jihu. V obtížných pod-

deník s podtitulem : „ Časopis dělnictva

mínkách splnili čs. vojáci úkol se ctí.

sklářského průmyslu v Českosloven sku“, součást Rudých odborů (viz).

Zničili 25 obrněných vozidel a likvi

dovali 400 nepřátelských samopalníků . 87 příslušníků praporu bylo vyzname-

Souček Gustav (nar. 22. 11. 1903

náno sovětskými řády, velitel praporu

v Obodři u Mladé Boleslavi) - dlouho

52 Příruční slovník

So

826

letý pracovník KSC. R. 1921 vstoupil

manévrem jednak uklidnit vlastní lid ,

do KSČ . V 1. 1925-1928 pracoval ve

jednak působit na Německo, aby bylo

Francii, kde se stal členem FKS. přístupnější k dohodě se Západem , V 30. letech byl krajským tajemníkem která zůstávala jejich nejvlastnějším KSČ v Hradci Králové a v Pardubi-

cilem . Proto také jejich první návrhy

cích . V lednu 1940 ho gestapo zatklo, byl vězněn na Pankráci, v Terezíně a

Sovětskému svazu směřovaly k tomu, aby SSSR převzal jednostranné zá

v koncentračním táboře Buchenwald.

vazky, a byl tak sám vehnán do kon

Po r . 1945 zastával řadu stranických

fliktu s Německem . Sovětská vláda

funkcí. V l. 1951–1955 byl čs. velvyslancem v Paříži, poté vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KSČ.

byla si této obojakosti západní diplo macie dobře vědoma, ale nechtěla ne chat nevyužitu ani sebemenší mož

V únoru 1961 byl jmenován velvyslancem v NDR .

nost k organizaci kolektivního odporu vůči agresi. Proto houževnatě překo

Soukup František JUDr. (nar. 22. 8. 1871 v Kamenné Lhotě u Uhl.

návala úklady a překážky Západu. Navrhla uzavřít třístranný pakt a po skytnout garancie jak státům , kte

Janovic, zemř. 11. 11. 1940 v Praze) -

rým „ zajišťovaly “ pomoc Anglie a

pravicový sociálně demokratický politik, úzce spjatý s buržoazními vládnoucími kruhy. Od r . 1890 byl publi-

Francie (Polsko,Rumunsko, Turecko, Řecko a Belgie ), tak i státům , na je jichž bezpečnosti měl zájem SSSR

cisticky činný. Od r . 1896 byl členem

(Lotyšsko, Estonsko, Finsko). Pti

soc . dem . strany, redaktorem „ Práva

jetí těchto návrhů mohlo zcela změ

lidu “ , od r . 1904 členem představenstva Druhé internacionály (viz), od r . 1907 poslancem vídeňské Říšské rady.

nit mezinárodní situaci a postavit

mocnou hráz nacistické agresi. Celá světová veřejnost, a zejména lid oku

V 1. 1918-1919 byl ministrem sprave-

pované ČSR, vkládala do těchto jed

dlnosti ČSR, v 1. 1920-1938 senátorem za soc. dem . stranu, v l. 1920 až 1929 místopředsedou senátu, v 1. 1929 až 1939 předsedou senátu .

nání velké naděje.

Soutěžení o nejlepšího pracovníka svého oboru - viz Socialistické soutěžení v Československu

Avšak západní vlády hrály dvojakou hru . Usilovaly všemi prostředky pře

devším o dohodu s Německem a vše možně jednání s SSSR komplikovaly , odkládaly a vršily mu do cesty nové a nové překážky. To se jasně ukázalo v průběhu porad vojenských před stavitelů tří velmocí v Moskvě, které

Sovětsko -anglo - francouzská jednání r . 1939. Pod tlakem veřej-

začaly po dlouhých odkladech teprve 12. 8. 1939. Západní vojenské mise

ného mínění, pobouřeného svévolnou nebyly vůbec vybaveny plnými mo agresivní politikou Německa vůči cemi k sjednání dohody. Aby jed CSR , byly nuceny vlády Anglie a nání byla úplně znemožněna, daly Francie navázat jednání s SSSR .

západní velmoci volnou ruku reakční

Jednání začala 23. 3. 1939 příjezdem

polské vládě, která odmítla sovětským

anglického diplomata Hudsona do

vojákům průchod zemí, čímž zne

Moskvy. Západní vlády chtěly timto možňovala účinnost sovětské pomoci.

827

Jednání tak byla přivedena do slepé

Sp

Ství nad hitlerovským fašismem a

uličky a skončila neúspěchem . Zároved vešla ve známost různá vyjed-

historie správnost tohoto kroku sovět ské vlády potvrdila. návání mezi Anglií a Německem . Tak také pakt pochopila KSČ, jak Sovětská vláda byla nucena volit jinou vyplývá z usnesení ileg. Úv v ileg. cestu k ochraně zájmů prvního socialistického státu světa (viz Sovětskoněmecký pakt o neútočení r . 1939). Literatura: Dějiny KSSS, čes. vyd. 1959. Dějiny diplomacie, dll 3, čes. vyd. 1947.

„ Rudém právu “. Literatura: Dějiny KSSS, čes. vyd.

1959. Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947.

Sovětský svaz - viz Soaz sovět ských socialistických republik

Sovětsko- německý pakt o ne

útočení r . 1939. Průtahy při anglofrancouzských jednáních s SSSR ( viz Sovětsko- anglo - francouzská jednání r . 1939) byly součásti plánu západního imperialismu na vyprovokování odděleného konfliktu mezi fašistickými agresory a Sovětským svazem , přičemž západní velmoci měly zůstat stranou . V duchu této mnichovanské koncepce přivedla západní diplomacie v srpnu 1939 jednání s SSSR do slepé uličky.

sozialdemokratischen Arbeiterpartei Oesterreichs “ . Agitační časopis soc. dem . dělnické strany v Rakousku. Vycházel od 6. 1. 1878 jako měsíčník . Jeho redakce byla v Liberci, tištěn byl v Praze. Redaktory byli F. Schwarz a J. Schiller. Jako odpovědný redaktor byl z formálních důvodů uváděn L. Zápotocký. V květnu 1881 přešla

Pro SSSR , který usiloval v duchu ko

jeho redakce do Štýrského Hradce.

„ Sozial- politische Rundschau "

podtitul: „ Agitazionsschrift der

lektivní bezpečnosti s krajní ochotou

o dohodu se Západem , vzniklo tím

Spartakiády čs. dělnického hnu

vážné nebezpečí, že se ocitne tváří

o - byly v předmn. ČSR podle usne

v tvář konfliktu ze západu i z východu ,

senf FDTG ( viz) masové tělocvičné

Německem i s Japonskem , a že při

akce, na jejichž programu byla prostná

tomto konfliktu bude osamocen a izo-

cvičení. Název navrhl J. F. Chalou

lován. Sovětská vláda byla povinna zabránit těmto plánům imperialistů.

pecký podle vůdce velkého povstání římských otroků, Spartaka. První

Proto přijala německý návrh na uzavření paktu o neútočení, kterým chtěl Hitler posílit svou moc a uvolnit si ruce k válečným akcím na Západě.

spartakiáda FDTJ se konala v červnu

Podepsáním paktu 23. 8. 1939 znemožnila sovětská vláda vytvoření jed-

notného imperialistického" bloku, vy-

1921 na protest proti vyloučení opo zičních tělocvičných jednotze soc. dem . Svazu DTJ a z jednotné děl

nické tělovýchovné slavnosti, olym piády. FDT ), revoluční tělovýchovná

v chystané válce a získala 20 měsíců míru k upevnění obranyschopnosti

organizace, byla pro jednotnou děl nickou olympiádu, která by ukázala silu dělnické třídy. Avšak vedení Svazu DTJ odmítlo účast. FDTJ

země. Uzavření paktu bylo významným předpokladem pozdějšího vítěz-

dny

hnula se nebezpečí zůstat osamocena

rozhodla pořádat vlastní tělocvičné spartakiádu. Během několika

Sp

828

dní se musel vybudovat stadión na

Maninách v Praze, připravit smlouvy, slevy na dráhu. Stavba stadiónu byla zahájena 12. 6. 1921 a již 19. 6. cvičilo na stadionu

přes 15 000 dětí. 26. – 29. června byly dny dorostu a členstva. Před 100 000 diváky cvičilo více než 10 000 dorostenek a dorostenců , 14 000 žen a mužů a ještě se na mnohé nedostalo.

fotbalisté, házenkáři a tělocvikáři cvi čili prostná.

Podle usnesení ustavujícího sjezdu FPT (viz) v lednu 1926 měla se konat II. celostátní spartakiáda FPT 1.

1928. Po dvě léta se konaly přípravy

na tuto spartakiádu. Úřady různými machinacemi odkládaly povolení spar takiády, až nakonec dostal sekretariát FPT 13. 4. 1928 výměr pražského

První spartakiáda byla manifestací síly dělnické třídy, která navzdory perzekuci, proti všem překážkám dokázala tvůrčí schopnost, nebojácnost,

policejního ředitelství, že se konání II. spartakiády zakazuje. Ani tisíce protestů z domova, ani protesty ze za hraničí, odkud byly přihlášeny dele

sílu , nadšení a bezmeznou obětavost. Další spartakiáda, Zemská v Brně r .

gace na spartakiádu , nepohnuly mi

1922; nazývaná též Brněnská spartakiáda, byla po pražské spartakiádě nej-

Odpovědí na zákaz II. celostátní spartakiády bylo heslo: „ Za zakáza

větší tělovýchovnou akcí FDTJ. Její

nou II. spartakiádu FPT 50 okresních

provedení bylo usneseno na ustavujícím sjezdu FDTJ v prosinci 1921.

spartakiád FPT !“ Buržoazní úřady opět otálely s povolením těchto sparta

Konala se v Brně ve dnech 5. - 9. 7.

kiád. Když nemohly jinak, zakázaly

1922. Přes všechny potíže způsobené státním aparátem byla i Zemská spar-

alespoň projevy, hesla, standarty, účast žáků, revoluční písně atd. Pro

takiáda v Brně ukázkou obětavosti a

přestupek těchto směrnic bylo oka

nisterstvo vnitra k odvolání zákazu .

schopnosti pracujícího lidu.

mžitě rozpuštěno několik okresů FPT .

Kulturní spartakiádou byla nazvána

Místo zakázané celostátní spartakiády

Kulturní výstava FDT ), která se konala od 29. 7. do 19.8. 1923 v Průmyslovém paláci v Praze. Původně měla

organizovalo Jílkovo vedení KSČ na 6. 7. 1928 Rudý den (viz) v Praze, který skončil úplným nezdarem . V 30.

být pietní výstavkou na paměť J. F. Chaloupeckého. Stala se ukázkou bohaté proletářské kultury. 6. 7. 1925 patří rovněž mezi významné

letech pokračovala tradice spartakiád akcí Lidových sportovních her, které vyzněly jako mohutná protifašistická demonstrace pokrokových sportovců (viz Lidové sportovní hry r. 1936 ).

tělocvičné akce. Konala se v období

Na revoluční tradice dělnických spar

těžkých bojů proti propouštění horniků. I zde byl stadión postaven

takiád navázaly celostátní tělovýchov né spartakiády v lidově demokratickém

Ostravská spartakiáda ve dnech 4. až

dobrovolnou prací. Spartakiáda byla Československu, které se konaly r . manifestací myšlenek jednotné fronty 1955 a r . 1960 v Praze. dělnických tělocvikářů a sportovců.

Literatura : V. Mucha, Dějiny děl

R. 1926 se konaly župní spartakiády

nické tělovýchovy v Československu,

v úplně novém pojetí. Poprvé v histo-

dil 1, vyd. 1955, dil 2, vyd. 1957.

rii tělesné výchovy a sportu v ČSR bo jovali na společném vystoupení atleti,

Spartakovci -viz Svaz spartakovců

829

Sp

Spartakovi skauti – viz Skautské II. internacionály právě proto, že se proletářské organizace v předmn. ČSR vzdaly revoluce, otázku spojenců zcela Spartakovi skauti práce

viz

zanedbaly. Naproti tomu marxismus leninismus jí věnoval vždy největší

Skautsképroletářské organizace v před-

pozornost. „ Nelze zvítězit jen s před

mnichovské ČSR

vojem . Vrhnout do rozhodujícího boje jen pouhý předvoj, dokud celá třída, dokud široké masy bud před

„ Spartakus"

.

podtitul: „ Revue

proletárskej mládeže “. Krajský orgán voj přímo nepodporují, nebo alespoň Federovaných dělnických tělocvič- nezachovávají blahovolnou neutralitu ných jednot na Slovensku . Byl určen především mladým , většinou poli-

vůči němu a mohou ještě podporovat jeho nepřátele, bylo by nejen hlou

ticky neorganizovaným dělníkům , tě- postí, nýbrž i zločinem . Zvítězit nad locvikářům a sportovcům , organizoval proletářské revoluční tělovýchov-

silnějším nepřítelem může jen ten , kdo do krajnosti napne všechny síly

né hnutí na Slovensku. První číslo vyšlo z iniciativy Kl. Gottwalda v lednu 1922 v B. Bystrici. Od listo-

a kdo závazně, velmi pečlivě, bedlivě, obezřele a obratně využije jak každé

sebemenší rozmíšky mezi nepřáteli,

padu 1922 do ledna 1924 byl odpo-

každého zájmového rozporu mezi

vědným redaktorem Kl. Gottwald . Dalšími významnými dopisovateli byli

buržoazií jiných zemí, mezi různými skupinami nebo vrstvami buržoazie

E. Urx a P. Jilemnicky. Do konce r.

v jednotlivých zemích , tak i každé

1924 ho vydával 47. okres FDTJ

sebemenší příležitosti získat pro sebe

v Banské Bystrici, v 1. 1924-1925 Slovenský tiskový výbor KSČ (viz )

masového spojence, třebas dočasného, kolísajícího , nestálého, nespolehlivého a podmínečného. Kdo to nepochopil, nepochopil ani zbla z marxismu a z vědeckého soudobého socialismu vůbec.“ (Lenin .)

v Ostravě. Vycházel jako měsíčník a r. 1925 zanikl.

SPB - viz Svaz protifašistických bojovníků

Spojenci proletariátu. Otázka spojenců je jednou z nejvážnějších

Volba spojenců není a nemůže být věcí libovůle. Musí se opírat o objek tivní základ, jímž jsou do té či one

míry společné, shodné, především ma

v revolučním boji, je jednou z nejvýznamnějších otázek strategie a taktiky každého revolučního boje. Mezi

teriální, ale také politické zájmy, které

nejrozhodnějšími revolučními silami a silami útlaku a vykořisťování, o je-

V souvislosti s tím se mění i seskupení sil schopných společného revolučního

se v různých etapách revoluce, pří

padně v boji za různé požadavky mění.

jichž svržení v revoluci jde, stoji postupu, mění se okruh spojenců re vždy početné kolísavé vrstvy. Osud revoluce závisí konec konců na tom , na či stranu se přikloní, komu se po-

voluční avantgardy. Například do boje proti japonským fašistickým okupan tům podařilo se KS Číny vtáhnout

daří je získat. Postoj k otázce spojenců je proto svědectvím , jak vážně se bere

dokonce i část feudálů a komprador skou buržoazii; v boji proti němec

otázka revoluce. Oportunistické strany

kým fašistickým okupantům vytvořila

Sp

830

naše komunistická strana širokou národni frontu pracujících měst a ven-

leninismus od oportunistické sociální demokracie, která nechápe národ

kova spolu s částí buržoazie; rovněž

nostní otázku a dává se zavléci do

pro současný boj za mir ve světě je

nacionalistických vod buržoazní poli

možno vedle pracujících získat i ur-

tiky. V současné době i četná jiná

čité buržoazní kruhy.

hnutí – například za mir, za demo

K nejvýznamnějším spojencům prole-

kracii, za zrušení válečných základen

tariátu patří rolnictvo. V buržoazně

na cizím území apod. - mohou být

demokratické revoluci, jejímž úkolem

zapojena do obecného proudu revo

je likvidace pozůstatků feudalismu a

lučního boje dělnické třídy proti ka

především rozdělení statkářské půdy, pitalismu a imperialismu, mohou se může proletariát na svou stranu získat stát spojencem revolučního dělnického veškeré rolnictvo . V boji za socialis-

hnutí.

mus, za svržení kapitalistického vy-

Od otázky spojenců, kdy máme na

kořisťování může proletariát podporovat především venkovská chudina. Kapitalistické elementy v rolnictvu

mysli aktivní, často výslovně dohod nutý společný postup, rozlišuje se

kulaci - stavějí se pochopitelně proti

někdy otázka zálob. Zálohami myslí se ta hnutí, ty společenské síly, jejichž

revoluci hrozící jejich likvidací. Střed-

boj objektivně podporuje úsilí prole

ní rolník v socialistické revoluci v Rus-

tariátu, aniž mezi ním a těmito silami

ku kolísal a teprve po vítězství prole-

nebo hnutími existovaly výslovné do

tariátu se definitivně přiklonil na jeho

hody o společném postupu. Například

stranu. V příznivějších podmínkách

i živelný národně osvobozenecký boj

naší revoluce podporoval střední rolník aktivně dělnickou třídu ještě před

v koloniích stává se v celkových sou vislostech zálohou , spojencem , a v jis

jejím konečným vítězstvím .

tém smyslu i součástí světové prole tářské revoluce, naplňující současnou

Otázka spojenectví, svazku dělnické třídy s rolnictvem , jež je podrobně rozpracována zvláště u Lenina, je

epochu. Pochopení důležitosti otázky spo

jednou ze základních idejí leninismu. Naproti tomu oportunistická sociální demokracie se vyznačovala a vyznačuje naprostým nepochopením rolnické

jenců stalo se jedním z nejvýznam nějších problémů bolševizace KSČ . Později, ve 30. letech, díky správné politice v otázce spojenců získala si

otázky a revolučních možností v ní skrytých.

strana důvěru širokých mas, stala se vedoucí silou národně osvobozenec

Významným spojencem proletariátu v jeho'revolučním boji může se stát

kého boje a národní a demokratické

i národně osvobozenecké hnuti, do-

revoluce. Toto vedoucí postavení si uchovala i po osvobození. Správná

káže -li se proletariát ujmout všech

politika vůči pracujícímu rolnictvu a

jeho demokratických požadavků. Také porozumění pro osvobozenecký boj národů a využití revolučních mož-

ostatním neproletářským pracujícím vrstvám , pevné spojenectví s nimi byly jednou z nejpodstatnějších pod

ností, skrytých v národnostní otázce

minek únorového vítězství dělnické

a v národně osvobozeneckých hnutích, odlišují revoluční marxismus-

třídy v roce 1948. Literatura: K. Marx, B. Engels, Vy

Sp

831

brané spisy, sv. I a II, čes. vyd. 1958 programem ( viz), tak i Budovatelským (Osmnáctý brumaire Ludvíka Bona- programem (viz) Gottwaldovy vlády parta ; Rolnická otázka ve Francii a

v Německu ). V. I. Lenin, Spisy,

z července 1946. Pokusy reakce v 1. 1945-1948 narušit novou orien

sv . 1, čes. vyd. 1951 (Kdo jsou taci čs. zahraniční politiky skončily „ přátelé lidu “ ajak bojují proti soci- nezdarem . Čs.-sovětská spojenecká álním demokratům ); sv . 4, čes. vyd. smlouvavytvořila podmínky pro na 1952 (Návrh programu naší strany ; Dělnická strana a rolnictvo ); sv . 6, čes. vyd. 1953 (Agrární program ruské

vázání dlouhodobých hospodářských styků, které byly zakotveny v první čs . -sovětské dlouhodobé obchodní

sociální demokracie); sv. 9, čes. vyd.

smlouvě z 11. 12. 1947.

1954 (Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci ); sv . 24, čes. vyd. 1956 (O úkolech proletariátu

Druhá velmi významná spojenecká smlouva byla uzavřena s Polskou re publikou 10. 3. 1947 po několika

v nynější revoluci); sv. 33 , čes. vyd.

měsíčním předchozím jednání. Čs.

1955 (O družstevnictví; Jak máme reorganizovat dělnicko-rolnickou in-

polská smlouva o přátelství a vzájem né pomoci přispěla ke konsolidování

spekci; Raději méně, ale lépe). N.

poměrů ve střední Evropě, protože dvě

S. Chruščov, O opatřeních k dalšímu rozvoji zemědělství v SSSR ( referát

lidově demokratické země vytvářely

na plénu ÚV KSSS, 3. 9. 1953), čes.

případnou novou německou agresí.

vyd. 1953. Deklarace představitelů komunistických a dělnických stran

Současně smlouva znamenala pro hloubení přátelských styků v oblasti

socialistických zemí v Moskvě v listo-

politické, hospodářské i kulturní.

padu 1957, vyd. 1957.

Jednání o spojeneckou smlouvu s Bul harskou republikou trvala delší dobu.

spolu pevný svazek jako ochranu před

Spojenecké smlouvy ČSSR. Me- Reakční představitelé v čs. vládě se zinárodní postavení ČSSR je upevňo-

stavěli proti bulharskému požadavku,

váno celým systémem spojeneckých smluv, které zajišťují bezpečnost a nezávislost ČSSR. Základem těchto

měřena proti jakémukoli agresorovi,

aby spojenecká smlouva byla za to znamená nejen proti německému

smluv je Československo-sovětská spoje-

nebezpečí. Teprve definitivní rozbití

necká smlouva (viz ) uzavřená 12. 12.

reakce v únoru 1948 umožnilo ukon

1943 v Moskvě. Čs.-sovětská smlouva čit závěrečná jednání o spojeneckou o přátelství, vzájemné pomoci a po-

smlouvu . 23. 4. 1948 byla za účasti

válečné spolupráci stanovila nejen zá- vedoucích vládních činitelů Bulharské sady vzájemné pomoci ve válce proti republiky a ČSR podepsána v Praze nacistickému Německu, ale i zásady Čs.-bulharská smlouva o přátelství, těsné politické a hospodářské spolu- spolupráci a vzájemné pomoci. práce v poválečném období. Stala se

Také s Rumunskou republikou byly

výrazem nové zahraničně politické navázány přátelské vztahy. 21. 7. 1948 orientace ČSR, protože stanovila pro byla slavnostně v Bukurešti podepsána budoucnost jako svou hlavní orientaci Smlouva o přátelství, spolupráci a spolupráci a spojenectví s SSSR , což vzájemné pomoci mezi ČSR a Lido

bylo potvrzeno jak Košickým vládním vou republikou rumunskou.

Sp

832

Dne 16. 4. 1949 byla podepsána

došlo v květnu 1955, kdy se ČSR

v Budapešti Smlouva mezi ČSR a Maďarskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci,

stala příslušníkem obranného sesku pení socialistických států, které 14. 5. 1955 podepsaly Varšavskou smlouvu

která se stala nejen základem přátelských styků, ale také aktivním činite-

(viz) o přátelství, spolupráci a vzá jemné pomoci. Zajištění bezpečnosti

lem při řešení sporných otázek, které

je v ní daleko širší než u dvoustran

trvaly ještě do února 1948. V Čs.-

ných spojeneckých smluv, kde obrana

madarských vztazích šlo v podstatě

je myšlena proti západoněmecké agresi

o vyřešení osudu obou národnost-

a proti státu , který by se s útočníkem

ních menšin , slovenské v Maďarsku

spojil. Varšavská smlouva zaručuje

a maďarské na Slovensku , které bylo provedeno v duchú leninského řešení

pomoc členskému státu „ napadenému kterýmkoli státem nebo skupinou

národnostní otázky, a přesídlení bylo provedeno na základě dobrovolnosti. Všechny tyto spojenecké smlouvy, uzavřené v poválečných letech, byly

států “ . Dále ČSR získala dva smluvní spojence ence - Albánskou lidovou re spoj publiku a Německou demokratickou republiku , což zvláště v případě NDR

v oblasti politické zaměřeny proti

má velký význam , neboť poprvé

hrozbě útoku Německa či jiného státu ,

v historii se demokratický německý

který by s ním byl přímo nebo nepřímo spojen. Tyto smlouvy však

Dvoustranné spojenecké smlouvy Čes

přesahují svým dosahem rámec ob-

koslovenska se socialistickými zeměmi

stát stává spojencem Československa.

vyklých spojeneckých smluv v oblasti

byly r. 1957 doplněny dvěma dalšími

politické či vojenské spolupráce v okamžiku vojenského nebezpečí. Spoje-

smlouvami. Při návštěvě stranické a

vládní delegace v Pekingu byla 27. 3.

necké smlouvy ČSR s jinými lidově

1957 podepsána Smlouva o přátelství

demokratickými zeměmi jsou nástro-

a spolupráci mezi Československou

jem nejširší mírové spolupráce ve všech oblastech politického, hospodát-

republikou a Čínskou lidovou repu

ského i kulturního života jednotlivých

delegace v Mongolsku byla 8. 4. 1957

států. Podobné spojenecké smlouvy

podepsána Smlouva o přátelství a

uzavřely i jiné lidově demokratické země se Sovětským svazem a navzá-

vzájemné pomoci mezi ČSR a Mon golskou lidovou republikou.

jem, takže v době vzrůstajících válečných příprav západních mocnosti tu

Další spojenecké smlouvy má Česko slovenská republika se státy s rozdíl

blikou. Také při návštěvě čs. vládní

vznikl svazek socialistických států

ným společensko -ekonomickým zříze

smluvně se zavazujících pomoci si v případě napadení. Uzavření smluv znamenalo neobyčejné posílení jed-

ním :

Smlouva o přátelství mezi

Československou republikou a Muta vakilijským královstvím Jemenu byla

noty vytvářejícího se socialistického

podepsána v Praze 5. 7. 1956 ; Smlouva

tábora a vzrůst jeho mezinárodní

o přátelství a spolupráci mezi Česko

autority.

slovenskou republikou a Etiopským

K dalšímu upevnění mezinárodního

císařstvím byla uzavřena 11. 12. 1959 ; Smlouva o přátelství a spolupráci

postavení Československa a k pev-

nějšímu zajištění jeho bezpečnosti mezi Československem a Kambodž

Sp

833

ským královstvím byla podepsána

přestala existovat r. 1940, formálně

27. 11, 1960 aj.

byla rozpuštěna r. 1946. (O vývoji po druhé světové válce viz Organizace

Literatura: Dokumenty československé zahraniční politiky 1945-1960,

spojených národů .)

vyd. 1960. J. Šedivý, K. Kořalková, Zahraniční politika ČSR v letech

Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3,

1945-1960, vyd. 1960. Českosloven sko - sovětské zahraniční vztahy v době

čes. vyd. 1947.

Společnost národů (SN ).- mezi-

Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s SSSR - orga nizace v předmn. ČSR , jejímž úko lem bylo propagovat československo sovětské styky v oblasti vědy, tech

národní organizace představitelů vlád

niky, kultury a umění. Vznikla z ini

jednotlivých zemí, jejímž základním úkolem mělo být udržování světového

i jejím předsedou . 19. 10. 1924 se

Velké vlastenecké války 1941-1945, vyd. 1960.

ciativy Zd. Nejedlého, který se stal

míru . Statut SN byl schválen 28. 4.

sešel přípravný výbor Společnosti,

1919 na mírové konferenci v Paříži.

projednal stanovy a vydal provolání

Skutečným posláním SN bylo chrám

k veřejnosti, které podepsalo padesát

nit versailleskou soustavu mezinárod-

vynikajících představitelů našeho kul

ních vztahů ( viz Versailleský systém

turního života, mezi nimi M. Maje

mirových smluv ), pod maskou popu-

rová, H. Malířová, S. K. Neumann,

lárních mírových hesel organizovat boj proti revolučnímu hnutí v kapitalistických zemích, v koloniích a boj

A. Stašek, F. X. Šalda, B. Vrbenský aj. Již v lednu 1925 zahájil přípravný výbor cyklus přednášek o SSSR,

proti SSSR. Hlavní úlohu v tomto směru měly ve SN Anglie a Francie, podporované USA. Spojené státy nebyly členem SN, neboť značný vliv Anglie a Francie v této organizaci byl překážkou pro expanzi amerického

kové tradice česko - ruského přátel ství. Teprve 23. 2. 1925 byla organi zace oficiálně povolena pod názvem společnost prohospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem . Vyšlo také

imperialismu . Svou politikou „ ne-

první číslo jejího časopisu „ Nové

v nichž uvědoměle navázal na pokro

vměšování“ SN nadržovala fašistic-

Rusko“ (později nazvaného „ Země

kým útočníkům , a sehrála tak přes

sovětů “ a „ Praha -Moskva “ ), byla

úporné úsilí SSSR , který se stal 1 . 1934 na výzvu mnoha zemí jejím členem , smutnou úlohu při rozpoutání druhé světové války. Ústupnost SN

vytvořena knihovna a čítárna sovět

ských knih a časopisů. Společnost navázala velmi těsné styky se sovětskou organizací pro kulturní

vůči agresívním plánům mezinárod-

styky se zahraničím (VOKS) a s dal

ního fašismu projevila se i ve vztahu

šími sovětskými vědeckými a kultur

této organizace k osudům Českoslo- ními institucemi, s jejichž pomocí venska r . 1938. Při tragických událostech hanebného mnichovského diktátu zůstala tato organizace přes protest SSSR pasíyní vůči hitlerovské

organizovala výměnné zájezdy, zá jezdy souborů a umělců, výstavy, vědecké styky, výměnu publikací i vlastní publikační činnost atd.

agresi. Společnost národů prakticky

Vzhledem k speciálním úkolům Spo

1

Sp

834

lečnosti vytvářela se postupně i jeji

Spolky dělnické v Rakousko

organizační struktura. Podle zájmů

Uhersku - organizace, v nichž se

členů byly zakládány odborné sekce, Vedle pražského centra vznikly orga-

sdružovali dělníci určitého oboru, závodu nebo místa za tím účelem , aby snáze uskutečnili a prosadili své

nizace Společnosti v Brně, Bratislavě, Hradci Králové, Kladně a jinde. Ze

hospodářské, kulturní a politické po třeby a požadavky. Byly zárodečnou

jména brněnská organizace, vedená

formou dělnické politické strany i od

např. lékařská, badatelská a další.

B. Václavkem , a bratislavská, vedená borových organizací. Proto vývoj děl Ello Šandorem , byly velmi aktivní. nických spolků dává obraz o počáteč Společnost se velmi energicky účast-

ních etapách veškerého organizova

nila boje za uznání Sovětského svazu

ného děl. hnutí.

de iure a za uzavření spojenecké

Již ve 40. letech minulého století se

smlouvy s SSSR . Když toho bylo v l. 1934-1935 dosaženo, podala Sponích věcí Benešovi obsáhlý návrh na

dělníci pokoušeli zakládat dělnické spolky. Ale po porážce revoluce r. 1848 byl zabrzděn i rozvoj dělnických spolků, určitý rozmach nastal až po

organizaci hospodářské a kulturní

pádu bachovského absolutismu na poč.

spolupráce se Sovětským svazem . Uskutečněno však bylo jen velmi málo,

60. let. Teprve prosincová ústava r. 1867 (viz) a tzv . koaliční zákon ze 7. 4. 1870 (viz Koaliční právo a dělnictvo v Rak.-Uh.) umožnily legální rozvoj dělnických spolků na širší základně.

lečnost tehdejšímu ministru zahranič-

neboť buržoazie neměla zájem na

široké spolupráci. V době ohrožení republiky německým

fašismem se Společnost široce podí

Rakouské úřady však i po vydání zá

lela na protifašistickém boji. 15. 3.

jedlého. Samostatně působila až do

kona se snažily nejrůznějšími pro středky zabránit vzniku a rozvoji těchto dělnických organizaci. Každý spolek musel mít úředně schválené stanovy. Toho úřady využívaly a mnohdy trvalo i řadu let, než byl

února 1948 , kdy spolu se Svazem

spolek povolen. I povolené spolky

přátel SSSR vytvořila jednotnou masovou organizaci Svaz československosovětského přátelství ( viz). Literatura : Zd. Nejedlý, Boje o nové Rusko, vyd. 1953. J. Sedláček, J.

byly často rozpouštěny pod záminkou , že byly překročeny stanovy. Protože dělnické spolky byly jedinou legální základnou , na níž se mohlo dělnické hnutí rozvíjet, věnovali průkopnici sa cialismu (viz) zakládání spolků velkou

1939 byla její činnost zakázána. V pr-

vých dnech po osvobození ČSR Sovětskou armádou byla práce Společnosti obnovena zásluhou Zdeňka Ne-

Vávra, 40 let bojů za československo-

sovětské přátelství, vyd. 1957. J. Sedláček, Z historie Svazu českoslo . vensko -sovětského přátelství, vyd.

pozornost.

1955.

První dělnické spolky navazovaly na tradici cechovních tovaryšstev ; jejich

Dělnické spolky v Rakousko -Uhersku je možno rozdělit na několik druhů .

kého Španělska - viz Výbor pro po-

členy byli převážně vyučení řemeslníci a kvalifikovaní dělníci. Měly charakter

moc demokratickému Španělsku

podpůrný. V těchto spolcích pře

Společnost přátel demokratic .

835

Sp

žívaly nejrůznější cechovní pozůstatky

dělnického hnutí. Zakládaly vlastní

a názory zcela cizí zásadám , z nichž muselo vyrůstat třídně uvědomělé dělnické hnutí. Podpůrné spolky podporovaly členy v případě onemocnění,

knihovny a čítárny, odebíraly dělnické Časopisy a stávaly se středisky osvěty i politického života dělnictva. Jednot livé typy spolků nebyly od sebe ohra

úrazu či poskytovaly určitou jedno-

ničeny, většina z nich plnila funkce

rázovou podporu nebo příspěvek na

spolků odborových i vzdělávacích a

pohřebné pozůstalým . Některé tyto spolky si podržely rys vlastní cechov-

při mnohých z nich byly zřízenyipod půrné pokladny. Politických dělnic

ním organizacím tím , že vyplácely

kých spolků bylo málo . Pokusy o je

podporucestujícím příslušníkům spol- jich založení bývaly likvidovány v zá ku. Často byly zakládány se souhla- rodku, protože úřady věděly, že to je sem , za pomoci nebo pod přímým ve-

forma dělnické strany. Teprve v 90.

dením podnikatelů, protože pomáhaly letech minulého století perzekuce po z dělnických peněz odstraňovat na-

někud ochabla a politické spolky děl

sledky špatných pracovních a život-

nictva mohly být zakládány ve větší

ních podmínek dělnictva. V 60. - 70 .

míře. Ještě na V. sjezdu Českoslovan

letech vznikly některé svépomocné ské soc. dem . r. 1902 byly počítány dělnické spolky přímo z iniciativy politické (68 ), vzdělávací (397) i od buržoazie na základě tzv. svépomocné borové (417) spolky za součást strany. Teorie (viz).

Teprve od jejího VI, sjezdu r . 1904

S příchodem továrního proletariátu

byli za členy strany počítáni pouze ti,

se měnil charakter spolků, které začaly nabývat rázu odborových organizací. Odborové, zvané též „ odborné“ spolky si kladly širší úkoly. Staly se základnou skutečného dělnického

kdo byli organizováni v místní orga nizaci strany, nikoli členové spolků. Literatura: J. Kořalka, Vznik socia listického dělnického hnutí na Libe recku, vyd. 1956. M. Reiman , Z prv

hnutí - orgány hospodářského boje dělnictva proti podnikatelům . Odbo-

ních dob českého dělnického hnuti, vyd. 1958.

rové spolky vznikaly jako organizace nepolitické. Každý spolek byl povinen na prvním místě svých stanov zdůraznit, že „ účelem spolku je zůstat

„ Spravedlnost" - podtituly: „Or gán českého odvětví socialistické stra

každé politické činnosti vzdálen “ . Později - v 90. letech - se slučovaly odborové spolky v celostátní svazy

ny v Americe " , od 4. 7. 1905 „ Deník česko - slovenské socialistické strany v Americe " . Vycházel v Chicagu od 10. 3. 1900 – zanikl za druhé světové

( viz Odborové hnutí v Rakousko-

války. V redakci postupně pracovali

Uhersku).

Fr. Hlaváček, K. Pergler, J. J. Král, J. Beránek , Václav Petržalka, B. Bittner, Zd. Kuděj, J. Jelínek, V. Miniberger aj . List přešel r. 1924 do oportunistického tábora.

Na třídním podkladě byly budovány i vzdělávací dělnické spolky (viz ), jejichž hlavní náplní bylo vzdělávat členstvo přednáškami, rozpravami, četbou apod. Podobný charakter mély

v Praze a jinde i tzv . dělnické besedy

Správní zřízení v předmn. ČSR .

(viz), které vznikaly již v počátcích Po vzniku ČSR r. 1918 převzala čs.

Sp

836

buržoazie organizaci veřejné správy v zemích, okresech a obcích v podstatě tak, jak existovala již za Ra-

klon od těch hledisek, která v zákoně o župním zřízení vyjadřovala bur žoazně demokratické prvky.

kousko - Uherska. Zejména základní

Nový zákon především obnovil spo

organizační principy této, tzv. politické správy zůstaly takřka nedotčeny

lečenskýmipotřebami zcela překonané

až do r . 1927 s tím jediným rozdílem ,

Moravskoslezská ).

zemské zřízení (země Česká a země

že místo okresních samosprávných

I na Slovensku byly existující župy

orgánů aev. zemských byly jmenovány

odstraněny a byla vytvořena země

správní komise. Národním výborům , které vznikaly

zení na Slovensku všakneznamenalo

jako zárodek demokratické správy v době převratu , zakázal Národní vý-

bor československý (viz) již 2. 11. 1918 jakýkoli zásah do veřejné správy a

později je vůbec rozpustil. (Viz Národní výbory r. 1918.)

Přes veškerá prohlášení o nutnosti „ odrakouštit“ zejména veřejnou správu nepřistupoval nikdo z nových držitelů moci k přeměně staré státní správy ze skutečně demokratických a pokrokových hledisek . Přislíbená a

1. 1920 dokonce uzákoněná reforma veřejné správy (zákon o zřízení župních a okresních úřadů), která předvídala jistou demokratizaci a modernizaci veřejné správy, zejména nahrazením dosavadní zemské soustavy

župním zřízením , dále volbu župních zastupitelstev a okresních výborů jako orgánů územní samosprávy apod., nebyla nikdy v českých zemích uskutečněna.

Místo slíbených reforem přistoupila čs. buržoazie v období dočasné (rela-

Slovenská . Zavedení zemského zří

uznání svébytnosti slovenského ná roda. Naopak zřízení země Slovenské bylo politickým i státoprávním výra zem nacionalistické teze „ čechoslova kismu“ (viz ), protože zemské instituce postrádaly jakýkoli celonárodní vý znam ( viz Krajinské [ Zemské) za stupitelstvo na Slovensku ). Zákon též zavedl zemské zřízení na Zakarpatsku ;

Zakarpatská Ukrajina se stala zemí se żemským úřadem jako vrcholným správním orgánem na tomto území.

Stalo se tak v úplném rozporu s Ústav ni listinou , která slibovala uskutečnit na Zakarpatsku co nejširší autonomii včetně vlastního zákonodárného sně mu .

Pravomoc zemských a okresních za stupitelstev byla značně omezená a vztahovala se v podstatě na nepatrné

úseky tzv . péče o humanitní, zdra votní, hospodářské a kulturní zájmy země, resp. okresu. Bylo příznačné, že organizační zákon, jako předtím již župní zákon , znovu přísně zakazo

tivni) stabilizace kapitalismu ( viz ) za ' val zastupitelským sborům , aby roko vládní v předmn. CSR) r. 1927 zákonem o organizaci politické správy

valy o politických návrzích a usnášely se o nich . Důvodová zpráva k zákonu v této souvislosti zdůrazňovala, že

ke konečné reorganizaci veřejné správy

zemská, resp. okresní zastupi

v zemích a okresech . Nový zákon byl

telstva mají úkoly zejména hospo

tzv . vlády panské koalice ( viz Koalice

formulován tak , jako by byl pouhou

dářské a finanční, že mají věci posu

změnou župního zákona z r. 1920, ve skutečnosti však znamenal úplný od-

zovat odborně, a nikoli politicky a že jde o orgány, v nichž politické hle

Sp

837

jména zemská zastupitelstva označo-

slušelo jim svolávat zastupitelstva k zasedání, přičemž nebyli vázáni na určité lhůty. Určovali program za sedání zastupitelstev a prováděli jejich

vala důsledně jako hospodářské kor-

usnesení, zastupovali oblast navenek ,

disko nebude rozhodující. Sama dúvodová zpráva k zákonu však odhalovala, o jakou „ nepolitičnost“ šlo , ze-

porace. Výrazu „ korporace“ užívala pokud vystupovala jako tzv. práv důvodová zpráva tak, že byla na-

nická osoba, tedy zejména v majetko

snadě analogie s korporativním systé-

právních záležitostech, sestavovali roz

mem tehdejší fašistické Itálie, která

počty, nebyly-li příslušnými zastupi

byla právě v době projednávání zákona

telstvy včas schváleny apod. Zemským

horlivě propagována jako vzor pro

presidentům a obdobně též okresním

fašizující snahy čs. buržoazie.

hejtmanům příslušela dokonce pravo

Sapolitičností" zákonem takto zdů-

moc zbavit člena zastupitelského or

razněnou byla naprosto v rozporu gánu členství, dále měli pravomoc ustanovení zákonů upravujících volby do zemských a okresních zastupitelstev. Příslušný volební řád byl dokonce jedním z těch předmnichovských zákonů, kde se v souvislosti s volbami výslovně mluvilo o politic-

kterékoli usnesení zastupitelského sboru zastavit a nadto každé usnesení zastupitelstva mohlo být minister stvem vnitra zrušeno. Zastupitelstva mohla být kdykoli vládou , resp . mi nistrem vnitra rozpuštěna.

kých stranách . Dalším důkazem vel-

Zákon o organizaci politické správy se konečně vyznačoval tím , že jeho

kého politického významu, jaký bur-

žoazie těmto „ nepolitickým “ orgá-

úvodní články obsahovaly několik

nům přikládala, byla silná omezení volebního práva, jako vysoký

důležitých kaučukových předpisů po jednávajících o policejním trestním

věkový a pobytový census, zejména

právu, jehož výkon byl svěřen poli

však ustanovení, že jedna třetina členů zemských a okresních zastupitelstev byla prostě jmenována vládou . Byla -li pravomoc zemských a okres-

tické správě. V těchto článcích bylo znovu potvrzeno rozsáhlé, takřka ne omezené právo „ politických úřadů “ , včetně policie, trestat občany za každý

ních zastupitelstev jakožto orgánů

sebemenší přestupek také v případech,

územní samosprávy minimální, byla tím větší pravomoc zemských a okres-

kdy o porušení trestních zákonů ne

ních úřadů, v jejichž čele stáli zemští

mohlo být řeči (viz „ Prügelpatent' ). Důvodová zpráva k zákonu musela

presidenti, resp. okresní hejt-

dokonce připustit, že zmíněné články

mani. Tyto byrokraticko - policejní orgány řízené ministerstvem vnitra tvořily základ veškeré tzv . politické

vládního návrhu znamenají široký zá sah do občanských práv proklamova ných ústavou. Mluvčí soc. dem . strany

správy v zemích, okresech i obcích a nesčetné právní předpisy jim svěřo-

mluvili při projednávání návrhu o po licejním státě a v parlamentní roz

valy tzv. vnitřní správu v celém jejím

pravě žádali méně brutální a provo

rozsahu.

kativní formulace, později však pře

Zemským presidentům a okresním

dáci soc. dem . strany byli horlivými

hejtmanům byla též zcela podřízena

uskutečňovateli tohoto zákona.

zemská a okresní zastupitelstva. Pří-

Zákon o organizaci politické správy

Sp

838

tedy legalizoval úplnou libovůli a teror buržoazni politické správy. Mluvčí

telstva, která měla nebo mohla mít finanční důsledky. Polovina členů

komunistické strany jej v parlamentní rozpravě výstižně charakterizoval, když zdůraznil, že tyto předpisy nejsou nic jiného než rámcový zákon pro výjimečná opatření a že veškeré

finančních komisí byla jmenována dohlédacím úřadem z řad tzv. odbor níků, což prakticky znamenalo, že byli jmenováni nikoli se zřetelem na odbornost, ale na svou spolehlivost

policejní předpisy tohoto zákona mo-

a městech, řídila se čs. buržoazie stej-

z hlediska vládnoucích buržoazních stran . Jak praxe ukázala, zejména v le tech hospodářské krize, byly tím obce podvazovány ve svých skrovných mož nostech pomáhat pracujícím v jejich hospodářské a sociální tísni.

nými zásadami a právními předpisy, jaké platily již za Rakousko-Uherska.

Dozor nad činností orgánů místní samosprávy vykonávaly především

Navíc ještě řadou předpisů , zejména i tzv. první finanční novelou z r. 1921, omezovalo předmnichovské zákonodárství obecní samosprávu tak, jak se

okresní a zemské úřady, které měly nejen právo zakázat realizaci usnesení obecního zastupitelstva, nýbrž i právo

hou být nahrazeny jedinou větou :

„ Okresní hejtmani a policejní ředitelé mohou dělat, co chtějí. “

I pokud se týká samosprávy v obcích

pokutovat tzv. liknavé funkcionáře

kouska,

samosprávy. Měly též právo sesazovat nejen členy obecních a městských rad,

Pravomoc obecních (městských) zastupitelstev a rad, jak byla

ale i starosty z jejich funkcí, dosazovat do obcí vládní komisaře a správní ko

vymezena starými rakouskými práv-

mise místo volených funkcionářů i roz

ními předpisy i novelou k obecnímu zřízení z r. 1919, byla velmi nepatrná.

pouštět obecní zastupitelstva. Jediný pokrok, který si lidové vrstvy

Vztahovala se především na správu obecního jmění a na tzv. vrchnosten-

na úseku místní samosprávy r . 1919

to nikdy nestalo dokonce ani za Ra-

skou agendu (která se tradičně na-

vybojovaly, byly demokratické volební řádydo obcí. Avšak i tato vymoženost

zývala policejní), zejména na úseku

byla zejména v období fašizace před

místní dopravy, stavebnictví a po-

mnichovské republiky omezována.

žárnictví, dále na tzv. zdravotní poli-

Stalo se tak zejména zákonem o zme

cii, na dozor nad místními trhy, nad policií při výkonu řádu čeledního a služebního, na záležitosti chudinské a tzv . humanitní atp .

nách volebního řádu do obcí z r . 1933. Tímto zákonem bylo především pro dlouženo volební období do obecních

zastupitelstev ze čtyř na šest let. Dále

Zmíněnou finanční novelou z r. 1921

bylo znovu zavedeno potvrzování sta

byla obecní samospráva ve věcech hospodářských ještě více omezena. Podle těchto předpisů se totiž ve všech

rostů obcí zemským úřadem , resp.

obcích obligatorně zaváděly finanční

komise. Tyto komise měly nejen

vesměs opatření připomínající éru bachovského absolutismu. Tato opa

kontrolovatveškeré obecní hospodář-

tření ještě pronikavěji omezovala vliv

ství, ale měly i právo odvolat se proti

nejširších vrstev na veřejné záležitosti

všem usnesením obecního zastupi-

a byla jen dalším projevem fašizují

ministerstvem vnitra, a zmíněný sys tém vládních komisařů , což byla

St

839

cích záměrů československé buržoazie,

SSM

prováděných pod hesiy o „ silné de-

mládeže

viz Československý svaz

mokracii" .

republiky jediná KSČ bojovala za

Stadionº – organ FPT , Navazo val na zastavený časopis „ Dělnická

důslednou demokratizaci orgánů míst-

tělovýchova“. Vycházel v l. 1930 až

ní samosprávy, aby lid mohl i prostřednictvím těchto orgánů účinně

1932 v Praze. Jeho redaktory byli František Píšek , Vilém Mucha aj.

bojovat za své zájmy. Programové požadavky KSČ v otázkáchsamosprávy vyjádřil výstižně VII. sjezd KSČ: žá-

R. 1932 byl časopis úředně zasta a navázala na něj „ Štafeta“. ven ( Viz též Federace proletářské tělový

dal zrušení práva buržoazní vlády a

chovy .)

Po celou dobu trvání předmnichovské

byrokracie zasahovat do záležitosti

samosprávy, rozšíření hospodářské a politické moci samosprávy tak, aby

rionovič (nar. 21. 12. 1879, zemř.

mohla samospráva sloužit lidu a jeho

5. 3. 1953)

Stalin (Džugašvili) Josef Vissa dlouholetý vedoucí

potřebám . Proto také KSČ žádala,

činitel Komunistické strany Sovět

aby samosprávní orgány měly svobodu ukládat kapitalistům jakékoli

ského svazu , sovětského státu a mezi národního komunistického hnutí. Re

dávky a přirážky k daním , vyzývala

voluční činnosti se věnoval od r. 1898.

pracující , aby vyrvali obce, okresy

Od r . 1912 byl kooptován do vedení

a země ze spárů okresních hejtmanů a byrokratických exponentů reakce a aby v samosprávě vládl a rozhodoval výlučně lid. K důslednému zlidovění orgánů samosprávy došlo v zemi

bolševické strany v Rusku . Stal se členem ÚV bolševiků a ruského byra ÚV a redaktorem bolševického listu „ Pravda“ . Po únoru 1917 byl členem předsednictva byra ÚV a aktivně se

postupně až po r . 1945, v důsledku vítězstvílidové demokracie a socialis-

účastnil Říjnové revoluce jako člen vojenského revolučního výboru. Po

mu v Československu (viz Národní

Říjnové revoluci byl zvolen členem

výbory ; Územní organizace v lid. dem . Všeruského ústředního výkonného vý boru a jmenován lidovým komisařem ČSRa ČSSR ). Literatura: B. Rattinger, Nástin ústav- pro národnostní otázku. Plnil odpo ního vývoje předmnichovské repu- vědné úkoly při obraně země na růz bliky, vyd. 1954.

ných frontách vobčanské válce. R. 1922

„ Sršatec “ – satirický týdeník KSČ. Vycházel od října 1920 do r. 1925 v Praze, kdy na něj navazoval časopis

funkce generálního tajemníka strany.

byl Stalin zvolen do nově zřízené

„ Reflektor ". Redigovali ho Antonín Macek , Jaroslav Seifert aj. R. 1921

vycházela také ilegální příloha „ Pan-

V. I. Lenin ve svém dopise sjezdu

(prosinec 1922) navrhoval, aby byl Stalin pro své některé vážné negativní

charakterové vlastnosti přeřazen z této vedoucí funkce na jinou práci ;k usku tečnění tohoto návrhu však nedošlo.

krácký sršatec " , ostře zesměšňující buržoazii a její perzekuci dělnického

V dalších letech v boji proti oportu

hnutí po prosinci 1920. Psal do něho

nistickým názorům trockistů, zino

Antonín Zápotocký aj.

věvců a bucharinovců Stalin vystou

St

840

pil na obhajobu leninismu a hájil kurs na vybudování socialistické společnosti v SSSR. Ve Velké vlastenecké válce byl jmenován předsedou Státního výboru obrany, lidovým komi-

lektivnosti vedení atd. - , již Stalin slovy propagoval, a praxe - prosazo vání kultu osobnosti, který plodil s, šířil dogmatismus byrokratismu byrokratismus,

sařem obrany a vrchním velitelem

v ideologické práci – se u Stalina

ozbrojených sil SSSR. Ve funkci předsedy rady lidových komisařů (od f. 1946 rady ministrů) setrval Stalin od r. 1941 až do své smrti. J. V. Stalin

dostávaly v řadě případů do nesmi řitelného rozporu . To vedlo k váž ným chybám v řízení stranické ho, života, v zemědělství, průmyslu,

měl jako vedoucí činitel strany a státu zásluhy o vybudování socialistické

v zahraniční politice a v ideologické práci. Kult Stalinovy osobnosti brzdil roz voj socialistické společnosti v SSSR a poškodil zájmy socialismu v mezi

společnosti v SSSR . Zároveň se do-

pustil - zvláště v období od poloviny 30. let do své smrti – vážných chyb a

nosti v dějinách , leninská zásada ko

přehmatů, které působily negativně na

národním měřítku. Nezměnil však

rozvoj socialismu v SSSR a celého merita, kterou si získal v obhájení lenin-

podstatu socialistického zřízení ani nezastavil celkový postup vpřed. V bo ji za překonání kultu osobnosti, který

ské linie a při dosažení vítězství socia-

se rozvíjel po r . 1953, KSSS i ostatní

lismu, byla zveličena a přerostla v kult

bratrské strany napravovaly nahroma děné chyby a nedostatky, vše, co od porovalo duchu leninismu a zásadám

zinárodního dělnického hnutí. Auto-

osobnosti. Tento kult osobnosti J. V.

Stalina postupně vznikal za složité mezinárodní a vnitřní situace, v níž sovětský lid první musel budovat socialismus v poměrně zaostalé zemi. To vyžadovalo pevnou kázeň a přísnou centralizaci v řízení. Za těchto podmínek mohl Stalin soustředit ve svých rukou nesmírnou moc a později ji přímo zneužíval. Začal přezírat své spolupracovníky, neradil se s lidmi,

socialistického zřízení. Postoupily dále

kupředu v teorii i praxi budování so cialismu a komunismu.

Stanovy KSČ . Stanovy strany platí pro stranické organizace a vše chny členy jako základní zákon vnitř ního života strany. Zakotvují ty hlavní

a nejdůležitější principy výstavby a

rozhodoval o všem sám . To mělo

činnosti strany, jež jsou v daném

zhoubné následky zvláště pro vnitro-

období výstavby

stranický život. Byly potlačeny lenin-

nitě nutné. První stanovy byly při jaty v prosinci 1952 na celostátní konferenci KSC (viz Konference

ské normy stranické práce a nahrazeny hrubými – leninismu cizími - meto-

socialismu záko

dami. V tomto ovzduší došlo za Sta-

KSC). Nahradily dosavadní orga

linovy přímé vedoucí účasti k repre-

nizační řád KSČ ( viz ). Postupným doplňováním a úpravami byly dále zpřesňovány. X. sjezd KSČ je 15. 6. 1954 schválil

sáliím proti dlouholetým zasloužilým činitelům bolševické strany, proti mnoha poctivým komunistům , které nezřídka končily jejich tragickou smrtí. Teorie

učení o úloze lidových mas

jako tvůrců dějin , o významu osob-

a rozšířil o důležité pasáže, zejména o kolektivnosti vedení a o účasti zá vodních organizací při kontrole správ

St

841

závodů. Na celostátní konferenci strany v nynějším období. Náročné v červnu 1956, na XI. sjezdu KSČ úkoly strany zvyšují požadavky na

její členy a požadují odvšech přísluš renci v červenci 1960 - vždy v období níků strany důsledné uplatňování le

v červnu 1958 a na celostátní konfe-

pokročilejší výstavby, které vyžado-

ninských principů a zásad výstavby

valo i přesnější určení některých zásad

a života strany. Tendence zvýšit ná

stranické činnosti - byly dále doplňo-

ročnost na členy strany se nejvýraz

vány. Poslední změny, které provedla

něji projevuje v článku druhém , který

celostátní konference r. 1960, upravily

stanoví povinnosti člena strany: dů

konání řádných sjezdů Komunistické

strany Slovenska ( časové období bylo

sledně prosazovat politiku strany, ob jasňovat ji širokým masám a získávat

prodlouženo ze dvou na čtyři roky), zvýšily řídící úlohu a odpovědnost

je pro její provádění; usilovat o rozvoj výroby a výrobních sil, být příkladem

krajských orgánů strany pod vedením nejvyšších orgánů KSČ , určily, aby

v plnění povinností vůči společnosti;

kandidátskou lhůtu pro všechny nové

střežit ideovou a organizační jednotu strany jako hlavní podmínku sily strany a osvojovat si teorii marxismu leninismu. Nově a hlouběji jsou roz

členy strany.

pracovány zásady o komunistické mo

okresní konference se konaly každý druhý rok, a stanovily jednotnou roční

Vítězství socialismu v naší zemi,

rálce .

úkoly rozvinuté výstavby socialistické

Proti předchozím stanovám podávají nové stanovy širší výklad o vedoucí úloze strany , o principu demokratic

společnosti a vytváření podmínek pro přechod k budování komunismu si vyžádaly přípravu nových stanov . V polovině r . 1962 byl vypracován

kého centralismu a o vnitrostranické

demokracii jako jeho nedílné součásti.

jejich návrh . V srpnu 1962 byla uspo-

Tyto zásady jsou precizovány v člán

řádána v celé zemi vnitrostranická

cích týkajících se mechanismu vnitro

diskuse k návrhu těchto stanov . Dis-

stranického života (volby stranických orgánů, styl jejich práce, zásady kolek

kuse přinesla řadu cenných připomí nek , jejichž cílem bylo zlepšit činnost strany a stranickou práci. V prosinci 1962 schválil XII. sjezd

tivnosti rozhodování volených orgánů,

úkoly krajských a okresních výborů strany, jejich vzájemné vztahy i povin

KSC definitivní znění nových stanov,

nosti k základním organizacím atd .).

které plně obrážejí charakter současného stupně vývoje naší společnosti. V současné etapě vývoje naší socia-

Zvýšení vedoucí úlohy strany v životě naší společnosti se mj. odráží v pro hloubení a rozšíření kontrolních práv

listické společnosti podstatně rostou nároky na vedoucí úlohu strany, proto

stranických organizací. Všemi kapitolami a články stanov , při

nové stanovy znamenají další rozšíření

jatých XII. sjezdem, proniká snaha

a prohloubení vedoucí úlohy strany ve společnosti, což se projevuje jak v úvodní části stanov , tak i v každém jednotlivém článku.

o prohloubení leninských norem stra nického života, stanovy sjednocují úsilí komunistů o další rozvoj naší socialistické společnosti a o vytvoření

Úvodní část – která je úplně nově

předpokladů k přechodu ke komu

formulována

-

stanoví hlavní úkoly

nismu.

St

842

Státní právo (české státní nebo

v pustou formalitu, určenou k dema gogickému klamání českého lidu, neboť česká buržoazie v honbě za

také historické právo ). Centralizo-

svými úzce třídními zájmy ve skuteč

Staročeši

viz Národní strana

vaný rakouský stát pod vládou habs-

nosti aktivně spolupracovala s monar

burské dynastie vznikl r . 1526 , kdy se

chií a jejími institucemi. Zastaralou

sjednotily Rakousko, Uhry a české země na základě personální unie .

argumentaci, formálnost a demagogii buržoazních státoprávních ohrazení

Kromě společného panovníka zůstávala každá z uvedených zemí samo-

kritizovalo tzv . protistátoprávní ohra zení (viz) sociálně demokratických

statnou . Po Bílé hoře, třicetileté válce a za éry absolutistického centralismu

českých poslanců při vstupu do Říšské rady. Tato kritika byla správná. Bylo

byla tato samostatnost fakticky, nikoli

ovšem třeba spolu s ná odhalit a na

však právně zrušena. O tuto formální,

padnout útlak českého národa a uká

právní existenci, pocházející ze středověku, nikoli o lidový revoluční boj,

zat správnou cestu , jak vést boj za jeho svobodu. Toho nebyla sociální demo

opírala se česká šlechta a později i česká buržoazie ve svém úsilí o zru-

kracie schopna, a proto mohli čeští nacionalisté využít prohlášení jejích

šení německé nadvlády, o dosažení

poslanců k zuřivým štvanicím proti

podobného vyrovnání, jakého se r. 1867 dostalo ( viz Rakousko -uherské

dělnickému hnutí. (Viz též Státopraoni prohlášení r. 1879.)

vyrovnání) Madarům , o přeměnu Literatura: Zd. Šolle, České země Státní právo, tj. formálně právní exis-

v období rozmachu kapitalismu a ná stupu imperialismu (1868–1914 ), vyd.

tence českého království (vztahujícího

1956.

dualistického Rakouska v trialistické.

se na tzv . historické české země

Čechy, Moravu a Slezsko v hranicích

Státní rada - orgán , který byl vy

2 1. 1526 ), stalo se nakonec i součástí

tvořen Benešem v Londýně vedle čs.

masarykovské argumentace za zřízení československého státu (přičemž Ma-

buržoazní emigrantské londýnské vlá

saryk argumentoval hned historickým ,

hned zase tzv. přirozeným právem v poměru k Slovensku). Česká bur-

dy. Měl budit zdání čs. parlamentu vzahraničí. Členy byli zprvu výlučně

ho císaře za českého krále vPraze.

příslušníci bývalé vládní buržoazní koalice. Státní rada byla ustavena 21. 7. 1940 za předsednictví R. Be chyně. Měla výbor politický, branný, hospodářský a kárný. Její funkce byla

To se jí nezdařilo. Po rakousko -uher-

poradní a kontrolní. Členové státní

žoazie usilovala o viditelné uznání státního práva korunovací rakouské-

ském vyrovnání r. 1867 zahájila boj-

rady neměli právo na interpelaci, ani

kot centrální vídeňské Říšské rady. Nakonec však do ní vstoupila, ohrazujíc se formálně právně, že tento

na schvalování smluv , závazků apod.

Komunistická strana Československa odmítla původně účast ve státní radě.

vstup neznamená uznání centralistické

Teprve po obnovení diplomatických

Hšské ústavy a vzdání se českého státního práva. Toto státoprávní ohra-

styků londýnské vlády s SSSR a po obnovení spojeneckých svazků mezi

zení, neustále opakované, změnilo se

ČSR a SSSR bylo zahájeno jednání

St

843

mezi představiteli KSČ a Benešem . Na

venské církve, církví evangelických ,

základě dohody, dosažené v tomto

církve pravoslavné a všech nábožen

jednání, jmenoval Beneš za členy

ských společností ( celkem 17 církví

státní rady komunisty V. Noska, B.

a náboženských společností). Tim pře

Vrbenského, K. Kreibicha, A. Hodinovou -Spurnou, J. Valo, I. Petruš-

vzalstát povinnostvyplácetduchovním stálý měsíční plat, nezávisle na pří

čáka. Ti pak uplatňovali ve státní radě

jmech za štolu (tj.příjmy duchovního od věřících za zvláštní služby a obra

komunistickou politiku. KSČ, která považovala za správné vstoupit do státní rady, aby tím vyjádřila svůj zá-

dy ), uhrazovat schodky farností a ná boženských obcí is náklady na opravy kostelů a církevních budov. SUC po

sadni postoj k národně osvobozeneckému boji, však nadále odmítala vstup

tvrzoval ustavování osob do církey

do londýnské vlády a jakoukoli odpo-

ních funkcí.

vědnost za ni. Po vytvoření domácí

V rámci opatření na zjednodušení

vlády lid. dem . ČSR r. 1945 přestala státní administrativy byl SÚC státní rada, stejně jako ostatní vládní

spolu s některými jinými ústředními

instituce budované za hranicemi,

úřady – zrušen r . 1956 vládním naří

existovat.

zením Č. 19/56 Sb. a veškerá jeho

Literatura : B. Laštovička, V Londýně

agenda a pravomoc v plném rozsahu

za války, vyd. 1960.

přešly na ministerstvo školství a kul

tury. (Viz též Katolická akce .) Státní úřad církevní (SÚC) zřízen r . 1949 podle zákona č. 217/49 Sb. Jeho úl em bylo dbát o to , aby se církevní a náboženský život vyvíjel v souladu s ústavou a zásadami lidově demokratického zřízení, a zajistit tak

pro každého ústavou zaručené právo svobody vyznání, založené na zása-

Státoprávně pokroková strana - vznikla r. 1908 z bývalé strany státo právní a části strany radikálně pokro kové. Obě tyto strany vznikly při roz padu hnutí tzv. pokrokářů v 90. letech 19. století ( viz Omladina). Státoprávně

pokroková strana byla buržoazní stra

dách náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti všech vyznání. Na Státní

nou , která měla ve svém programu některé buržoazně demokratické po

úřad církevní přešla působnost, kterou dosud vykonávalyjiné ústřední úřady,

žadavky. Hlavním rysem programu bylo vytyčení myšlenky státoprávní. šio o stranu s nepatrným politickým

tj. ministerstvo školství, pokud šlo

o věci kultové, ministerstvo informací, které uvádělo v soulad činnost cirkví a státu ( tisk , rozhlas, film apod .), a dále jiné ústřední úřady, jimž podléhaly různé činnosti církevních organizaci. Pravomoc SÚC, způsob a dosah styku byly upraveny zákonem č. 218/49 Sb. a vládními nařízeními č.

vlivem , opřenou o nacionalistické kruhy inteligence. Tiskovým orgá nem

byla „ Samostatnost“. V čele

strany stáli Ant. Kalina, Viktor Dyk a Ant. Hajn.

Literatura: Za. Šolle, České zeměv ob dobí rozmachu kapitalismu a nástupu imperialismu ( 1868–1914), vyd. 1956.

219 až 223/49 Sb. o hospodářském

zabezpečení církví v Československu. Týkaly se církve katolické, českoslo-

Státoprávní prohlášení r. 1879. Po šestnáctileté abstenci vstoupili

St

844

7. 10. 1879 staročeští i mladočeští po-

tila v názoru , že se ani v budoucnu

slanci opět do Říšské rady (viz). Spo-

nebudou „ zříkati rámce říše a habs

lečně se zástupci konzervativních

burské dynastie " , ale že jen pokládají „V zájmu říše a dynastie “ za nezbytné

šlechtických velkostatkářů z českých zemí vytvořili zde tzv . Český klub ,jehož předsedou se stal F. L. Rieger. Český klub jako významná součást

„ přetvořiti mocnářství habsbursko lotrinské ve spolkový stát svobod ných a rovnoprávných národních

„ železného kruhu pravice " se stal dů-

států "

ležitou oporou reakční Taaffovy vlády

Zatímco se česká buržoazie dotkla

( viz Taaffova reakce). Aby zastřeli

otázky vytvoření českého státu pouze

protilidový charakter své politiky, vystoupili čeští poslanci při zahájení

deklarativně a mlhavě, konaly se v čes kých zemích v týchždnech mohutné

Říšské rady v dohodě s vládou s tzv . Státoprávním prohlášením . Oficiálně

a Plzni), na nichž stávkující žádali

zdůrazňovali, že přes svou účast v práci

„ mír a samostatný československý

Rišské rady se nevzdávají svého tzv.

stát" .

demonstrace dělnictva (zvláště v Praze

historickoprávního programu (viz Literatura: Zd. Šolle, Dělnické hnutí Státníprávo).Projevili nesouhlas zvláště s protiprávností centralistické ra-

v českých zemích za imperialistické světové války, vyd. 1952.

kouské ústavy i s omezením pravomoci nostech s tímto prázdným gestem, jímž

Stavby mládeže ( SM ) - budova telská díla, na nichž se podílejí členové

obratně zahalovali svou lokajskou, zpátečnickou politiku , vystupovali pak

Československého svazu mládeže (viz ). Stavby mládeže vyrostly po druhé

čeští buržoazní poslanci s obdobným státoprávním ohrazením po každých

světové válce z brigádnického hnutí chlapců a děvčat, z radosti ze svobod

volbách při prvním zasedání Říšské rady a této praxe používali až do

ného života a z touhy uplatnit své schopnosti a ukázat svou sílu . První

zániku habsburské říše. '(0 postoji sociální demokracie viz Protistáto-

SM byla stavba Lidice -Most - Litví nov, kterou se rozhodl organizovat

právní ohrazení.)

ÚV CSM na svém zasedání 14. - 15 .

českého zemského sněmu. Po zkuše-

Literatura: Zd. Šolle, České země

11. 1946. Mladí pomáhali při výstavbě

v období rozmachu kapitalismu a ná-

země na nejohroženějším úseku - ve

stupu imperialismu (1868-1914 ), vyd.

stavebnictví. R. 1948 byly SM rozší řeny o stavbu železniční trati ve Vizo

1956.

vicích. K 28. 10. 1948 předala mládež

Státoprávní prohlášení čs. pos-

republice 231 domků v Mostě a Lit

lanců r . 1917. Poslanecký klub českých politických stran Český svaz

vínově pro severočeské horníky, silnici

( viz) učinil v den zahájení Říšské rady

klady Koldomu, podílela se na vý

Litvínov - Lom 1200 m dlouhou , zá

- 30. 5. 1917 - deklarativní prohlá-

stavbě Lidic. V Mostě a Litvínově

šení, kteréplně vyjadřovalo rakušácký,

bylo přemístěno celkem 74 500 m3 ze

protinárodní a zbaběle kompromisní charakter politiky české buržoazie.

miny. Slovenská mládež obnovila r .

Většina českých poslanců se sjedno-

Baláže. Na první SM (včetně vedlej

1947 zničenou partyzánskou obec

845

St

ších pracovišť) pracovalo 10 000 bri-

rových etapách 33 000 mladých lidí

gádníků , z toho 1929 zahraničních .

Práce na SM byla většinou organizo-

a 23 000 jich odešlo na jednoroční brigádu.

vána v samostatných mládežnických brigádách a četách. Na SM se prováděla bohatá kulturně vzdělávací a po-

Tradice SM byla obnovena r. 1958. XI. sjezd KSČ vyzval mládež k tomu, „ aby postavila naší době a své činorodé

litickovýchovná a sportovní činnost.

činnosti památníky nových děl". Po

Největší význam SM spočívá v tom ,

věřil ČSM, aby se co největší měrou podílel na výstavbě kaučukárny v Kra

že v pracovním družném kolektivu vyrůstají noví lidé, budovatelé a obětaví pracovníci a funkcionáři Svazu mládeže. Výchovnou činnost SM vyjadřovalo heslo: ,,Stavíme stavbu

.

stavba staví nás“ . V l. 1948-1949 postavila slovenská a česká mládež Trať mládeže

železnici Hronská

Dúbrava - Banská Štiavnica v délce 21 km. R. 1950 se stala hlavním bu-

lupech a cementárny v Lochkově, které se staly s NHKG ústředními stavbami. Patronát nad druhou etapou výstavby NHKG převzal ÚV CSM již r. 1957. V současné době mládež dále pracuje na velkých krajských SM , jako je vodní dílo Jesenice, hornické sídliště Jirkov, důl ČSM Stonava a

dovatelským úkolem mládeže stav-

řada dalších staveb krajského a okres ního významu. Značnou měrou se

ba hutního kombinátu v Kunčicích

podílí na melioračních pracích

na Ostravsku, která dostala jméno

1959 odpracovalo 90 000 mladých lidí 1 782 538 brigádnických hodin . Bylo zúrodněno 12 181 ha půdy.

„ Stavba mladých budovatelů socialismu“ .

Celkem prošlo stavbou r. 1950 přes 15 000 a r. 1951 35 000 brigádníků. První etapa výstavby NHKG skončila 1. 1953. VI. 1950-1951 budovala mlá dež část Trati družby v úseku Kráľovský Chlmec - Kuzmice (během dvou

let tu pracovalo na 19 000 brigádníků) a podílela se na stavbě Přehrady mládeže u Púchova. Léta 1950–1951 byla obdobím největšího rozmachu SM. Vedle ústředních

r.

„ Stavební dělník “ - viz „ Rudy stavebnik “

Stávka - jedna z nejvýznamnějších forem třídního hospodářského i poli tického boje dělnictva za kapitalismu.

Za stávky je narušen, případně plně přerušen výrobní proces. Stávka není prostředkem ke zrušení daných vý

staveb byla v l. 1950–1953 organizována řada krajských staveb mládeže, které byly většinou krátkodobé a

robních vztahů, ale prostředkem ke zlepšení pracovních a sociálních pod minek dělnictva (viz též Výluka ). Stáv ka je školou dělnictva, má sjednocu

účastnili se jich v létě převážně studenti. Díky nadšení a vzájemnému

jící, uvědomující a mobilizující vý znam . Rozlišujeme stávky hospodár

soutěžení byly na SM pracovní úkoly a normy většinou vysoko překračo

ské a politické, podle kladených po žadavků a podle místa a úlohy v dané

vány. V 1. 1953-1956 mládež pomáhala při obdělávání ladem ležící a ne-

etapě třídního boje. Dále stávky jed notlivé a hromadné, podle počtu zá vodů zasažených stávkou a vzájemné

využité půdy v pohraničí. Do pohraničí se přihlásilo ve třech nábo-

organizovanosti boje, částečné i úplné,

St

846

podle účasti dělnictva ve stávkách , a

pustilo při řízení stávky hrubých opor

stávky útočné a obranné, podle klade-

tunistických chyb, jež nepříznivě

ných cílů. (Viz Generální stávka .) Stáv-

ovlivnily její další průběh . Příliš vázalo svůj postup na součinnost reformistickými předáky, na jejich souhlas s jednotlivými konkrétními opatřeními a akcemi. Reformisté vy

ky byly v Rakousko -Uhersku zakázány trest. zák . z r. 1852, Právo na

stávku se opíralo o zák. koaliční z r. 1870. Stávky nebyly ani tímto zákonem , ani nikdy později vysloveně po-

užili nerozhodnosti a pasivity MVS

voleny, záleželo na výkladu zákona. Policejní orgány hlásily každou stávku vyšším instancím . R. 1896 soc. dem . odborové organizace přijaly „ řád stáv-

k rozvracení jednoty stávkujících a podlamování jejich bojové morálky. Za těchto podmínek skončila stávka po sedmitýdenním vyčerpávajícím bo

kový“. Původně měl sloužit k tomu, ji porážkou dělnictva. Neúspěch stáv aby zabránil špatně připraveným stáv- ky měl mj. za následek značné osla kám , které často skončily neúspěšně. Postupně, se zesílením reformistických

bení vlivu a autority MVS mezi sta vebními dělníky.

tendenci ve vedení odborů, používala Literatura: J. Křen, Československo ho reformistická byrokracie k brzdění stávkových bojů. S malými změnami

v období dočasné a relativní stabili

zace kapitalismu, vyd. 1957.

platil po celou předmnichovskou re

publiku. Tento řád oslaboval iniciativu dělnictva, upevňoval stavovské rozdíly mezi dělnictvem , o něj se opíralo odmítání politických stávek. KSČ vycházela při vedení stávkových bojů ze zásady nové stávkové strategie a taktiky, vypracovaných v l. 1927 až 1929. Kladla důraz na politický význam stávek a na cílevědomou snahu o přípravu masové politické stávky. (Viz Stávkové hnutí v předmn. ČSR .)

Stávka zemědělských dělníků na Slovensku r . 1929. V druhé po lovině 20. let propukávaly na jižním Slovensku takřka každoročně stávky zemědělských dělníků, jež pramenily především ze zoufalého materiálního postavení těchto vrstev. Významná je stávka z r. 1929, kterou vedla komunistická strana jako první

velký boj po V. sjezdu KSČ . Boj vy pukl v druhé polovině května. Pra cující bojovali velmi obětavě a hrdinně

Stávka stavebních dělníků r.

proti teroru buržoazie a stávkokazectví, jehož organizátory byli jak reformisté,

1927. Dne 9. 8. 1927 byla z podnětu

tak i likvidátoři. Do stávkového území

MVS (viz Rudé odbory) zahájena stáv-

vyslala komunistická strana přední

ka stavebních dělníků v Praze, k níž

funkcionáře, kteří pomáhali organizo vat boj. Perzekuce komunistů za stáv

se připojili též tesaři a kameníci. Stávkující žádali 20% zvýšení mezd a uzavření nové kolektivní smlouvy. Stávka se vyznačovala velkou bojovností a v jejích počátcích prakticky ne-

došlo, přes mimořádný nátlak ze strany zaměstnavatelů , k případům stávkokazectví. Vedení MVS se však do-

ky dosáhla obrovských rozměrů . Funk cionáři strany byli masově zatýkáni. Bylo velikým politickým úspěchem komunistické strany, že se ani spoje nému náporu buržoazie a reformistů nepodařilo zardousit stávku v zárod

ku, jak se snažili, a že do stávky vstou

847

St

pilo více než 10 000 dělníků. Veli-

(viz ). Po první světové válce způsobilo

ký politický význam stávky nemohlo zastřít ani to, že boj neskončil materiálním úspěchem . Zejména se nepodařilo prosadit kolektivní celoslovenskou smlouvu pro zemědělské děl-

mnoho škod dělnickému hnutí stávko

níky.

kazectví reformistických odborových

organizaci. Reformisté pod různými záminkami se snažili rozbít jednotu stávkujících, a pomáhali tak likvido vat stávky. Používali hlavně machi

Stávka se stala svědectvím toho, že

nací se stávkovými podporami a byro

nové vedení KSČ, zvolené na v .

kratických předpisů o vedení stávek.

sjezdu v únoru 1929, bylo odhodláno vést boje dělnické třídy i přes spojený

Reformističtí sekretáři především usi lovali o izolaci stávek vedených Ru dými odbory. Pokud nemohli stávce

odpor buržoazie, státního aparátu a reformistů. Kladné i záporné zkušenosti z této stávky staly se poučením , jak organizovat a připravovat boj, aby se ho i přes zradu reformistů účastnily nejširší vrstvy pracujících.

Literatura: Z. Holotíková, Štrajk pol nohospodárskych robotníkov na Slo-

zabránit, snažili se alespoň udržet si vliv na stávkující a přimět své členy k nástupu do práce. Při ukončení

stávky často denuncovali nejrevoluč nější dělníky.

vensku roku 1929 , slov. vyd. 1960. J.

Stávkové boje na Slovensku v období tzv . slovenského státu

Menclová, Ke zrodu dělnicko- rolnického svazku v ČSR, vyd. 1961, V.

byly jedním z účinných bojových pro středků pracujícího lidu na Slovensku,

Plevza, L. Vébr, S. Cambel, KSČ a rol-

především dělnické třídy, proti fašis

nícka otázka na Slovensku (1921 až 1960), slov. vyd. 1961.

jící rozpory mezi výrobou a spotřebou,

tickému režimu. Rychle se prohlubu prudké zvyšování cen denních život

Stávkokazectví - organizují oby- ních potřeb, vládní zákaz zvyšování čejně podnikatelé, kteří se snaží na-

mezd a nařízení o nevypověditelnosti

jmout nezaměstnané nebo dělníky z jiných závodů , aby čelili následkům stávky. Proto odborové organizace musí během všech stávek organizovat účinný boj proti stávkokazectví, informovat dělnickou veřejnost o stávkách, organizovat stávkové hlídky před továrnami atd . Uvědoměli dělníci se dé-

kolektivních smluv, pokles reálné hod noty mezd , potlačení veškerých demo kratických práv a svobod (např. zákaz stávek a demonstrací přímo ústavou tzv . slovenského státu ), brutální teror a nerespektování národních práv ob

vají na stávkokazy jako na zrádce, vylučují je z dělnických organizací a

jektivně spolupůsobily na formování odbojového ducha dělnické třídy. Ko munistická strana, zahnaná fašistic kým režimem do ilegality, jediná od

společensky je bojkotují.

začátku organizovala odboj proti fa

V Německu zřídili podnikatelé do-

šismu všemi formami a s využitím

konce zvláštní oddíly ( TENO - Technische Nothilfe), které byly zákonem

všech možností (např. i zglajchšalto vaných fašistických odborů ). I stáv

uznávány a chráněny a používány pro kový boj dělnické třídy chápala a or stávkokazeckou práci. Organizované

ganizovala nejen jako čistě třídní

stávkokazectví prováděly žluté odbory

formu boje, ale jako jednu z forem

St

848

boje proti slovenským i německým

dřevodělníkům po stávkách na Spiši,

fašistům za znovudobytí národní samostatnosti, národní svobody a demokratických práv. Takto pod vedením Komunistické strany Slovenska

v Liptovské Osadě, v Muráni a Velké Bytči atd .). Komunistickou stranou Slovenska organizované a vedené

stávkové boje dělnické třídy, které se

dělnická třída jako první společenská

stále stupňovaly, byly prvním proje

vrstva slovenského národa aktivně

vem a staly se hlavním základem širo

a účinně zahájila protifašistický ná-

kého, celonárodního odboje. V boji

rodně osvobozenecký boj. Každý

proti fašismu dělnická třída od počá

stávkový boj dělnické třídy na Slovensku v tomto období, ať již šlo

tečních forem dílčích hospodářských

o akce horníků nebo zemědělských

formám boje , především k sabotážím

dělníků, o textilní dělnice, stavební

dělníky nebo skláře atd ., byl namířen proti fašistickému režimu, i když často

a k vytváření ozbrojených partyzán ských skupin. Tyto formy boje vyvr cholily v Slovenském národním po

začal z hospodářských pohnutek. Bylo

vstání (viz), k němuž byla všeobecná

to jednak zjiž uvedených objektivních příčin tehdejšího postavení dělnické třídy, jednak i proto, že fašistické mo-

politická stávka 26. 8. 1944 v Podbre zové, Piesku a Hronci jedním z bez prostředních signálů. Dělnická třída

stávek a demonstrací přešla i k vyšším

censké orgány používaly nejbrutál-

vedená komunistickou stranou v těch

nějších metod a nejotevřenějšího te-

to bojích upevňovala svou bojovou

roru s cílem předejít stávce, předejít jejímu rozšíření nebo stávku zlomit.

jednotu a svým neohroženým po stojem získávala spojence v národně

Proti stávkujícím vysílali nejen policii

osvobozeneckém boji pro ozbrojené

a četnictvo, ale i vojsko s nejtěžšími zbraněmi ( tanky proti stávkujícím

celonárodní povstání a pro uskuteč nění národní a demokratické revo

v Handlové r. 1940, v Žilině a Rajci

luce.

r. 1943 atd .). Přitom stávkový boj byl často provázen i jinými formami boje. Dělníci často posílali i protestní petice, vysílali deputace, stávky spo-

Stávkové boje v českých zemích za okupace. Za fašistické okupace v l. 1939-1945 používala dělnická

jovali s demonstracemi, snažili se

třída stávek za zcela odlišné situace a

získat pro hnutí i ženy. Navzdory fašistickému útlaku a teroru, posílání

se stávkový boj stále stupňoval a do-

jiných podmínek , než byly v období předmnichovské republiky. I úkoly dělnické třídy v letech národně osvo bozeneckého boje byly jiné. V červnu 1939 zakázala protektorátní vláda z podnětu protektora stávky. Byly od

sahoval i mnohých hospodářských výsledků (zvýšení mezd , přídělů atd.),

této chvíle považovány za akt sabo táže a tvrdě trestány. Organizátorům

často se stávalo, že stávka na jednom nebo několika pracovištích přinutila fašisty zvýšit mzdy v celém odvětví

stávek nehrozily pouze tresty admini strativní, ale nejbarbarštější perzekuce gestapa. Odlišné poměry byly i v od

(např. všem stavebním dělníkům po

borovém hnutí - zglajchšaltované od

bratislavské stávce r. 1940 nebo všem

bory vedené v podstatě žlutáckými

mnohých účastníků stávek do ilad-

ského koncentračního tábora ( viz) (např. jen z Handlové r. 1940 37 horníků)

849

St

živly měly přímo v programu odmí- ustoupil do pozadí (v neposlední řadě tání stávek a mzdových bojů, aktivně se zúčastňovaly jejich potlačování.

i pro krajně brutální odvetná opatře ni) a do popředí vystoupily jiné formy

Značně se změnila i funkce stávko-

- sabotáže a ozbrojený boj. Přesto i v tomto období vznikla řada stávek ;

vých vystoupení. Celý vývoj stávkového hnutí byl těsně spojen s rozvojem národně osvoboze-

neckého boje a jím podstatně ovliv-

v několika případech došlo k odmít nutí práce i mezi českými dělníky na sazenými na nucené práce v Německu

ňován. První vlna stávek v českých

( viz ). Teprve koncem okupace se zno

zemích vznikla v létě 1939 (Kladen-

vu stávková vystoupení množila. Na

sko, Rakovnicko, Hodonínsko aj.).

mnoze to byla vystoupení proti nacis

Tyto dílčí stávky patřily k začátkům aktivního odporu ve vývoji českého - počínající koncem r. 1939 a pokračující r. 1940 – byla odrazem zhoršení

tickým plánům na drancování továren a demontáž jejich zařízení. Domácí odbojové hnutí, zejména hnutí vedené ilegální KSČ a ROH , se intenzívně připravovalo na generální stávku,

sociálnísituace pracujících po vypuk-

která měla býtúvodem k ozbrojenému

nutí války a souvisela s aktivizací osvo-

povstání. Tyto přípravy velmi přispěly k mobilizaci dělnictva do rozhodují cích bojů. (Viz též Sabotážní činnost za okupace; Partyzánské hnutí v českých

domácího odboje. Další stávková vlna

bozeneckého hnutí v tomto období. Organizátory těchto stávek byli vesměs

komunisté; ilegální organizace strany zdůrazňovala, že v tomto období jsou

zemích a na Slovensku.) Literatura : Za svobodu českého a slo venského národa, sborník , vyd. 1956

jednou z hlavních forem odporu proti

(KSČ a odborové hnutí; Jak je nutno

okupantům . Stávkové boje tehdy dosáhly i řady hospodářských výsledků ; r. 1939 a r. 1940 byly několikrát zvý-

v odborových organizacích vybudo vat ilegální vedení). V. Král, Otázky hospodářského a sociálního vývoje v českých zemích 1938–1945, dil 3, vyd. 1959.

tehdy věnovaly sociálním bojům děl-

nictva mimořádnou pozornost. KSČ

šeny mzdy.

Největší stávková vlna vznikla v českých zemích po přepadení SSSR fa šisty. Zejména v letních měsících r .

Stávkové hnutí v předmn. ČSR.

1941 nebylo prakticky týdne, aby ne-

Stávkové hnutí je v kapitalistické

vzniklo několik dílčích stávek , z nichž

společnosti jednou z nejvýraznějších

nejvýznamnější bylo vystoupení dělnictva pražské továrny na letecké mo-

a nejdůležitějších forem třídního boje. (Viz též Stávka ; Generální stávka ;

tory Walter, nyní Závody Jana Švermy. Mzdová hnutí vznikala i v odtrženém pohraničí. Stávkové boje byly

Výluka .) Stávky byly u nás statisticky podchycovány od r. 1891 a od r. 1893 byly tyto statistiky zveřejňovány. Jde tehdy významnou součástí celé vze- o statistiky buržoazní, s třídním po stupné vlny odporu a měly značnýhledem na stávku. Přesto dává statis vliv na prudký pokles válečné vý-

tika nejucelenější pohled na stávkové

roby.

hnutí.

V dalších letech význam stávky jako

Údaje burž. statistiky o stávkách

prostředku boje proti okupantům

v předmn. ČSR :

Rok

stávkujících

850 Počet pro stávkova směhn nýc

Počet

stávek Počet

St

1918 1919 1920 1921

184 252 614 454

378 179 495 207

1922

288 248 334

316 798 197 736 93 339

267

107 071

163

46 168

208 282 230 159 254 317 209 213 219 262 430

166 205 99 430 60 266 28 075 46 400 98 956

1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932

1933 1934 1935

1936 1937

1938

neúplné

082 998 535 201

947 027 607 304 2 165 094

2 143 233 3 676 620

4 588 730 1 302 955 1 614 058 681 716

112 644

1 380 654 1 698 684 724 584 391 560 469 713 1 224 541 265 136 250 895 434 895 585 085 1 058 767

25 217

130 383

32 793 35 535 36 831 51 617

V souladu s celkovým vývojem trid

ních bojů začala r . 1921 sestupná linie této stávkové vlny. Vyznačovala se

poklesem počtu stávkujících a vzestu pem počtu prostávkovaných směn , což je příznačné pro období úporných hospodářských bojů. Sestupná linie stávkové vlny byla nejhlubší r. 1923 a skončila r . 1926. V popředí hnutí stáli horníci (několik generálních stávek ) a kovodělníci. Politické požadavky ustu povaly stranou , boj byl veden hlavně

o mzdové a pracovní podmínky. Poli tický charakter stávek byl oslabován stávkokazectvím ( viz) reformistů a sla

bostí dosud nedobudovaných Rudých odborů .

Nová stávková vlna začala r . 1927.

Vinou oportunismu ve vedení MVS a v jílkovském vedení KSC bylo po necháno vedení stávkových bojů v ru kou reformistů. Hnutí však mělo vze

údaje

stupný charakter. V těchto letech byly Stávkové hnutí za 20 let existence

na IV . kongresu ROI a později na V.

burž. ČSR se rozpadá do dvou samo-

sjezdu KSČ vypracovány zásady nové stávkové strategie a taktiky, vycháze stávkového jící ze zkušeností masového

statných stávkových vin. První vlna

se zvedla v posledních válečných le-

tech a po skončení války se v nových hnutí v poválečných letech. Šlo ze podmínkách rychle rozvíjela. Nápor revolučního dělnictva byl tak silný,že buržoazie ustupovala již při pohrůžce stávkou a demonstrací. R. 1920 revo-

jména o to, aby vzhledem ke stávko kazectví reformistů přešly KSČ a Rudé odbory k samostatnému vedení stávkových bojů prostřednictvím

luční stávková vlna vrcholila. V pro-

stávkových výborů, demokraticky vo

sincové generální stávce (viz) došlo lených všemi stávkujícími. Zároveň k rozhodujícímu střetnutí mezi revo- bylo třeba vhodně spojovat ve stáv lučním proletariátem a buržoazií. Stávkového hnutí se v tomto roce

kách hospodářské a politické poža davky dělnické třídy, využívat stávky

zúčastnil vůbec největší počet dělo

k pozvednutí třídního uvědomění ši

nictva v celém období předmn. CSR. Na mnoha místech stávka živelně

rokých mas . Stávkové hnutí bylo for mou organizace a mobilizace mas (dru

přerostla v ozbrojený konflikt. Ale

hou takovou formou bylo hnutí neza

stávkovému hnutí chybělo cílevědomé

městnaných (viz Nezaměstnaní - hnu

vedení komunistické strany, marxistická levice (viz) nedokázala úspěšně

požadavky a za proletářské východisko

zvládnout tento náročný úkol.

z kapitalistického útlaku a hospodár

ti]) do boje za konkrétní hospodářské

St

851

ské krize. Mělo vyvrcholit ve vhodné situaci masovou politickou stávkou ,

již stávkové hnutí hlavnim ukazatelem

která mohla hrát významnou úlohu

celkového rozmachu třídních bojů. Stávkový boj byl v této době úzce

při prosazení zásadních politických

spojen s bojem na obranu republiky.

požadavků a v přípravě proletářské

Roztříštěné stávky v této době vyvr

revoluce. Druhá stávková vlna zaznamenala

cholily ve velké politické masové stávce 22. 9. 1938, která se stala v Pra

pokles v letech 1929-1930 pod prv-

ze a jiných místech generální stávkou a ve spojení se stotisícovou demonstra ci pražského lidu vynutila odstoupení Hodžovy vlády. Rozsah této stávky,

ním náporem hospodářské krize. V 1.

1930–1932 však začala nejvýznamnější fáze této vlny, protože stávkové

hnutí bylo hlavní osou celého třídního boje za hospodářské krize . V jeho čele

největší za předmn. ČSR, nebyl ovšem statisticky zachycen. ( Rada význam

stála KSČ a RO. Plnilo nejen hospo-

ných stávek, jejich stručná charakte

dářské požadavky, ale těsně se proli-

ristika a průběh jsou uvedeny ve zvláštních heslech pod názvy , jak jsou známy z historické literatury .)

nalo s celkovým politickým bojem dělnické třídy proti kapitalismu. Postupný rozmach byl dovršen mosteckou stávkou (viz) na jaře 1932, ve které

Literatura : L. Vejnar, Stávkové hnutí v buržoazní statistice, ČSCH , 1958,

ního nátlaku proletariátu .

str. 773-793. J. Mlynárik , Štrajkové boje na Slovensku I, II, slov. vyd .

Nový rozmach se dostavil přes teror

1961 , 1963.

buržoazie na podzim 1932, ale byl zastaven nástupem fašismu, který znamenal pronikavou změnu v celkovém charakteru třídního boje. V 1. 1933-1934 stávkové hnutí pronikavě pokleslo. Nikoli proto, jak tvrdili re-

byly jednou z nejvýraznějších forem

se již odrážel vysoký stupeň revoluč-

formisté, že stávky ztratily vůbec svůj význam , ale proto , že nové úkoly třídního boje - protifašistický boj si vyžádaly nové formy. Jednotlivé formy boje vystupují do popředí nebo ustupují podle úkolů hnutí vcelku. Stávkové hnutí přestalo být hlavní

Stávky v Rakousko -Uhersku třídního boje. Zatímco cíle stávek

( osmihodinová doba pracovní, soc .

pojištění, volební právo aj.) zůstávaly v podstatě stále stejné (účelem hospo dářských stávek bylo donutit zasta vením práce podnikatele k ústupkům ve prospěch dělnictva ), jejich místo a význam v třídních bojích rakouské ho dělnictva se měnily tak , jak se měnil charakter celého dělnického hnuti.

formou boje za sjednocení a organi-

Rakouská statistika zachycovala stávky

zaci mas. V 1. 1935-1937 zaznamenalo sice ještě rozmach , ale plnilo již jen převážně hospodářské úkoly (s vý-

až od počátku 90. let 19. století. Na

jimkou září až listopadu 1938). Bylo

základě dosavadních výzkumů je však možné charakterizovat vývojové ten dence stávkového hnutí a zhodnotit

to rozdrobené hnutí v malých závo-

jejich význam v jednotlivých etapách

dech. R. 1936 převažovalo stávkové

vývoje dělnického hnutí. První stávky

hnutí na Slovensku. Specifikem na

Slovensku byl vyšší podíl zeměděl-

byly živelnými výbuchy nespokoje ného dělnictva, byly spojeny nezřídka

ských stávek. V 1. 1933–1938 nebylo

s násilným vystoupením proti podni

St

852

katelům nebo proti zařízení továren (viz Luddismus; Perotiny). Setkáváme

vek , stávaly se tyto boje i politickou

se s nimi ve větší míře v první polo-

tehdy ještě pevnou organizaci ani od

vině 40. let minulého století. Tyto stávky byly zcela živelné, nebyly vedeny socialisty, někdy měly charakter vzpour. Neměly ani reálný cíl, neboť

borovou, ani politickou, a proto došlo v krizi r. 1873 k poklesu stávkového

školou dělnictva. Proletariát neměl

hnutí. Tato závislost vlny stávkového

hnutí na hospodářském cyklu později

dělníci neznali podstatu tehdejších

jak rostlo uvědomění a organizova

společenských poměrů a skutečné příčiny svého strádání. Vesměs končily porážkou a potrestáním účast-

nost proletariátu - do značné míry

níků. Význačnějšími skupinami děl-

nictva podílejícími se na stávkách byli tiskaři kartounů a tkalci, dělníci na stavbách železnic a řemeslní dělníci.

Stávky řemeslnických tovaryšů byly

mizí. Nová vlna stávkového hnutí se vze

dmula na počátku 80. let. V čele děl nických bojů stáli horníci, kteří si přední místo v třídních srážkách ucho vali i v dalších letech . Známým příkla dem stávkových vystoupení v této

omezeny rozsahem i trváním a máme

době byly hornické stávky r . 1882 (viz)

o nich málo zpráv. K značnému roz-

v českých zemích . Převahu ve stávko vých bojích měl již převážně průmys

machu stávkového hnutí, které ovliv-

nilo hospodářský život země i poli-

lový proletariát. Pro stávky v tomto

tické uvědomování dělnictva, došlo na

období (především pro stávky hor

počátku 70. let. Tehdy již pronikaly do řad dělnictva první myšlenky vědec-

níků) byla charakteristická masovost bojů, jichž se zúčastnily tisíce dělníků

kého socialismu, v čele stávek stáli

v celých oblastech . Větší stávky byly

třídně uvědoměli dělníci a stávky se pod jejich vedením stávaly - už

i v této době likvidovány státní mocí. Hlavními požadavky bylo zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Vedle toho pak každé odvětví vytyčovalo své

praktickou školou třídního uvědomování proletariátu . Stávkovali dělníci všech oborů, velká část stávek se usku-

specifické požadavky (např. obligát

tečnila v malovýrobě. Avšak do po-

ním požadavkem hornických stávek

předí již vystupuje průmyslový prole-

byl požadavek úpravy bratrských po

tariát, především textiláci. Známým příkladem stávkového vystoupení v té době byla svárovská stávka r. 1870

kladen (viz ]). Od počátku 90. let se

(viz). V té době je účast na stávkách

postupně stávala uznávanou zbraní

spojena s represáliemi nejen ze strany podnikatelů, nýbrž i ze strany státního aparátu. Koaliční zákon ze 7. 4. 1870

dělnictva v boji proti kapitálu . Zásahy

(viz Koaliční právo) přiznával dělní-

svého odbojného, revolučního cha rakteru, který měly ještě v 80. le

kům právo na stávky, ale i nadále

měnila situace v dělnickém hnutí a částečně i charakter stávek . Stávka se

státní moci potlačující stávky bývaly méně časté. Stávky poněkud pozbyly

značná část stávek – zejména rozsáhlejších - měla bojový charakter a byla potlačována státní mocí. Pokud stáli

tech .

v čele stávkových bojů socialisté, kteří dovedli dělníkům objasnit smysl stá-

která pomáhala dělnictvu organizovat stávkové boje. Avšak tato skutečnost

V té době byla také vybudována po měrně silná odborová organizace ,

St

853

měla i svou zápornou stránku , která se

projevila později. Vznikla odborová

ním byla jednodenní generální stávka 14. října 1918 (viz ), jež přispěla k defi

byrokracie, která brzy podlehla opor-

nitivnímu zhroucení Rakousko -Uher

tunismu a stala se brzdou dělnického hnutí.

ska.

Literatura: Zd. Šolle, Dělnické stávky

Od r. 1891 je stávkové hnutí zachyceno v úřední statistice, která nám dává lepší obraz stávkového hnuti. (Die Arbeitseinstellungen im Gewerbebetriebe in Oesterreich .) Je z ní

v Čechách v druhé polovině XIX . sto letí, vyd. 1960.

patrno, že vedle horníků a textiláků měli ve stávkových bojích stále větší úlohu kovodělníci a stavební dělníci. Je možno stanovit počet i procento

chenwaldu) - čelný funkcionář KSČ

úspěšných a neúspěšných stávek (na-

Steiner Gábor (nar. 9. 9. 1887 v Komárně, zemř. 8. 10. 1942 v Bu

na Slovensku v předmn. ČSR. Od třinácti let pracoval jako tiskárenský učeň v Budapešti, kde se zapojil do hnutí dělnické mládeže. V letech

příklad v l. 1894–1903 proběhlo asi

první světové války se účastnil pro

19,8 % stávek úspěšně, 41,6 % neúspěšně a 38,6 % stávek skončilo částečným úspěchem dělnictva. V dalších letech stoupá počet úspěšných a

tiválečného hnutí budapeštského pro letariátu . R. 1919 bojoval za Madar

částečně úspěšných stávek o 2-11 %).

uvězněn a odsouzen k smrti. Z vě

Podle této statistiky je možno rozdělit stávky na útočné (v uvedených letech činil jejich počet asi z celkového

vrátit se do ČSR. Zde pracoval v le

skou republiku rad (viz ). Za revoluc ní činnost byl horthyovskou vládou

zení se mu podařilo uprchnout a vici sociální demokracie a r. 1921

počtu) a obranné. V 1. 1894–1903 bylo

spoluzakládal organizaci KSČ v Ko

asi 2659 stávek, což je průměrně 266 stávek ročně. V pozdějších letech

márně. V době předmn. ČSR praco

jejich počet vzrostl až na 1083 r. 1906.

především mezi maďarskými pracu

Rokem 1905 začíná nová etapa stáv-

jícími. Zde vedl celou řadu stávek.

val zejména v jižní části Slovenska,

kových bojů – stávky se mění z hospo- Roku 1924 ho buržoazní orgány ČSR dářských v politické. ( Boj za všeobecné hlasovací právo (viz] podnícený zejména ruskou revolucí 1905.) Dochází

odsoudily ke dvěma letům žaláře. V 1. 1925-1935 byl poslancem Národního shromáždění a od r. 1935 senátorem za

i ke generální stávce. Byl to projev

KSČ. R. 1929 se stal členem ÚV KSČ

mocného růstu třídního a politického uvědomění našeho dělnictva. Svědčí

a později členem byra krajinského ve dení KSČ na Slovensku. Z pověření

o tom , že proletariát se stal rozhodu-

strany r. 1938 organizoval a vedl velké

jící politickou silou v zemi.

manifestace pracujících všech národ

První světová válka a vojenský režim

ností západního i jižního Slovenska.

ochromily v l. 1914-1917 celé dělsocialistické revoluci došlo i v Ra-

Po rozbití republiky začal pracovat ilegálně. 30. 3. 1939 byl v Praze zatčen gestapem a vláčen po koncentračních

kousku k novým projevům nespoko-

táborech (Drážďany, Dachau). 8. 10.

nické hnutí, avšak po Velké říjnové jenosti, k mohutným stávkám , které

1942 byl fašisty v Buchenwaldu zastře

otřásly monarchií. Jejich vyvrchole-

len.

St

854

Strana haitských pracujících

Stern Viktor JUDr. ( nar. 29. 10. 1885 v Třešti, zemř. 27. 3. 1958 v Berlíně) - po první světové válce pracov

viz Strana lidového sjednocent Haiti

ník KSNěmecka, později KSČ a člen ÚV KSČ, R. 1904 se stal členem ra-

Strana lidového předvoje Kosta riky - marxisticko- leninská strana ,

kouské sociálně demokratické strany,

která vznikla r. 1943 z KS Kostariky, založené r. 1931. R. 1948 byla reakční

Po krachu Druhé internacionály v první světové válce vstoupil v Německu do Nezávislé socialistické strany, roku 1920 se stal členem KS Německa.

Bojoval po boku porúrských horníků proti Kappovu puči a zúčastnil se též povstání hamburského dělnictva. Po vypovězení z Německa pokračoval v činnosti v revolučním dělnickém

hnutí v ČSR . V 1. 1924-1928 byl členem politbyra a sekretariátu ÚV

vládou zakázána. V polovině dubna 1962 se konal její IX . sjezd , který zhodnotil činnost strany za deset let, jež uplynuly od VIII. sjezdu, a schvá lil nové stanovy. Pracuje v poloilega litě. Strana lidového sjednocení Hal ti - marxisticko - leninská strana. Roku

KSC .

1945 byla založena Komunistická strana Haiti, která se však r . 1947

Po VI. kongresu KI se rozešel s dosavadní oportunistickou většinou ÚV

rozpadla. V listopadu 1954 založena Haitská dělnická strana, jež

KSČ a sblížil se s bolševickým smě byla r. 1957 přejmenována na Strana rem . V 1. 1925–1934 byl poslancem ,

haitských pracujících. Později přijala

buržoazními soudy byl zbaven mandá-

nynější název. Pracuje v ilegalitě.

tu a pronásledován . Od r. 1935 působil

jako učitel na stranické škole v Moskvě.

Strana národní jednoty - tota

Po druhé světové válce se vrátil do Ne

litní fašistická strana české buržoazie,

mecka, kde byl učitelem na Vysoké

vytvořená na podzim 1938 v pomni

stranické škole v Berlíně.

chouské republice (viz ). Vznikla z bur žoazních politických stran předmn.

Stivín Josef (nar. 18. 12. 1879 ČSR a větší části nár. soc . strany. v Praze, zemř. 1. 10. 1941 v Praze ) -

Její ustavující provolání bylo uveřej

pravicový sociálně demokratický poli-

něno v tisku 18. 11. 1938. Vedoucí

tik a novinář, protisovětský a protikomunistický štváč. Od r . 1907 byl redaktorem , v l. 1911-1938 šéfredak-

silou nové strany byla agrární reakce v čele s R. Beranem . Její vznik byl výrazem snah nejhorší české buržoazni reakce o využití pomnichovské krize v CSR k rychlé a plné koncentraci buržoazních politických sil, o prud kou fašizaci země a současně též váž

torem ,,Práva lidu “ ; v 1. 1918-1939

poslancem Národního shromáždění za soc. dem ., v l. 1925-1935 misto-

předsedou sněmovny. Byl členem

správní rady Všeobecné družstevní ným krokem v tomto fašizačním pro banky v Praze, členem správní rady tiskárny a nakladatelství Orbis aj. Stockholmská výzva - viz Mirové hmeti celosvětové

cesu . Strana národní jednoty se sna žila zneužít trpkého zklamání pracu jících mas nad krachem dosavadni koaliční politiky a jejich touhy po jed notě k morálnímu opodstatnění své

St

855

existence. Její zahraniční orientace

účasti delegátů z celých Uher ( včetně

byla germanofilská; snažila se šířit kapitulantství před Hitlerem a pora-

slovenských krajů ). Na sjezdu byla založena Všeobecná dělnická strana

ženectví. Po 15. 3. 1939 se přeměnila

Uherska ( viz). (Navrhovaný název

v kolaborantské tzv. Národní souru-

Sociálně demokratická strana Uher

čenství (viz ). Literatura: M. Hájek, Od Mnichova k 15. březnu 1939, vyd. 1959.

ska nebyl úřady schválen .) Tiskovými orgány nové strany se staly „ Népsza

Strana neoprávněných volit první proletářská strana Uherska.

V podmínkách ostré perzekuce dělnických organizací vystupovala oficiálně s programem boje za všeobecné vo-

lební právo. Ustavila se na prvním celouherském dělnickém sjezdu 21. až

22. 4. 1878 v Budapešti z iniciativy Lea Frankela, předního funkcionáře První internacionály (viz Mezinárodní delnické sdružení),aktivníhočinitelePa-

va“ a „ Arbeiter -Wochen -Chronik “ .

Külföldi, i když dočasně zůstal ve ve dení strany, postupně pozbýval vlivu i mezi příslušníky své bývalé skupiny a byl nakonec z dělnického hnuti odstraněn .

Program Všeobecné dělnické strany byl vypracován podle gothajského programu německé sociální demo kracie ( viz Gothajský sjezd ); obsaho val však přičiněním Frankelovým řadu zlepšení v duchu Marxovy kritiky uvedeného programu. Strana hájila

řížskékomuny(viz )a blízkéhospolupra-

mnohdy i požadavky, jež nebyly pří

covníka K. Marxe a B.Engelse;nutnost

mo vytyčeny v programu. Byl to mj. její boj proti utlačovatelské politice vlády vůči nemadarským národnostem

vytvořit dělnickou stranu v Uhrách

zdůvodňoval Frankel již od r. 1876 v časopisech „ Arbeiter -Wochen -Chro-

Uherska.

nik “ a „ Munkás -Heti- Kronika " . Madarské vládní kruhy chtěly odvést po-

Činnost strany neustále ztěžovala

zornost dělníků od vznikající prole-

ostrá perzekuce. Po Frankelově od chodu z Uherska se vedení Všeobecné

tářské strany, a proto „ dovolily“

dělnické strany dostalo do rukou

svému agentu Viktoru Külföldimu

oportunistů; strana se stala pouhým

založit tzv . Dělnickou stranu Uher-

sdružením dělnických spolků. Na její činnost posléze navázala Sociálně de

ska. Tato maloměštácká strana byla

silně prosáklá maďarským šovinis-

mokratická strana Uherska ( viz ).

mem . Podařilo se jí však získat část

proletariátu, hlavně v Budapešti.

Literatura : M. Gosiorovský, Dejiny slovenského robotníckeho hnutia( 1848

Strana neoprávněných volit měla své

až 1918 ), slov. vyd. 1958.

stoupence mezi všemi národnostmi Uherska a usilovala o podchycení

Strana pokrokových socialistů -

všech pracujících země. Za tím účelem propagovala sjednocení obou organi

viz Modráčkovci

zaci. Členstvo Dělnické strany Uher-

Strana práce - vznikla v lednu 1946 z podnětu pravicových živlů by

ska přinutilo vedení své strany k souhlasu se sjednocením obou stran .

valé sociálně demokratické strany na

Sjednocovací sjezd se konal v Budapešti ve dnech 16.- 17. 5. 1880 za

Slovensku . Seskupila odpůrce jed noty slovenské dělnické třídy, jíž bylo

1

St

856

dosaženo sloučením sociální demo-

pod názvem Strana slobody jako

kracie s KSS na slučovacim sjezdu KSS (viz) v září 1944 v B. Bystrici demokratické revoluce.

čtvrtá politická strana na Slovensku. Nezměnila však původní návrh pro gramu. Jejím cílem bylo podchytit voliče, především katolického vyznání,

Obnovení pravicové sociální demo-

kteří nehodlali odevzdat své hlasy De

kracie na Slovensku, byť i dočasně pod jiným názvem , bylo podporováno

mokratické straně (viz ), v jejímž vedení byli evangelíci - agrárníci. Mezitím

pravicovým křídlem čs. sociální de-

však 30. 3. 1946 uzavřelo vedení DS

mokracie a financováno pražským

s bývalými ludáky „ dubnovou “ do

ústředím . Strana práce se ustavila na bratislavské konferenci 20. 1. 1946

hodu , která navenek byla tehdejším čistě agrárnickým vedením DS vy

a v průběhu první etapy národní a

a byla zanedlouho poté přijata do slo-

hlašována za „dohodu katolíků s evan

venské Národní fronty. Strana práce získala ve volbách r. 1946 mizivý

gelíky " . Po uzavření „ dubnové “ do hody Strana slobody už nemohla do sáhnout původně očekávaných vý

počet hlasů a v slovenském politickém životě měla nepatrný význam . V říjnu 1946 její výkonný výbor změnil název strany na Sociální demokracii na Slovensku. V listopadu 1947 se orga-

nizačně spojila s čs. sociální demo-

sledků ve volbách a zůstala malou

buržoazní stranou , která se zaměřo

vala na úzkou vrstvu zámožnějších rolníků a na některé intelektuály. Po

Po únoru r. 1948 se vytvořil v zem-

únoru 1948 , po obrodě svého vedení a členské základny, byla přijata do obrozené NF, jejíž program přijala za svůj. Tiskovým orgánem Strany slo

ském vedení čs. sociální demokracie

body je týdeník „ Sloboda “ . První

na Slovensku akční výbor, který očistil vedení i slovenskou organizaci so ciální demokracie od nejreakčnějších

číslo vyšlo 14. 4. 1946 .

kracií v jednotnou celostátní stranu.

Strana slovenské obrody - po

živlů, a později, v dubnu 1948, roz-

litická strana v ČSSR, součást Ná

pustil slovenskou organizaci čs. soci-

rodní fronty. Vznikla po únorovém

ální demokracie.

vítězství čs. pracujícího lidu nad

slovanšti Strana radikální viz Národní liga socialisté

Strana slobody - politická strana v ČSSR, součást Národní fronty. Vznikla r. 1946 na Slovensku v ob-

dobí před volbami do Ústavodárného národního shromáždění. Původně se přihlásila pod názvem Křesťanskorepublikánská strana. ÚV slovenské

NF ji však 1. 3. 1946 pod tímto názvem neschválil, proto název změ-

nila a od 1. 4. 1946 začala působit

reakcí, po rozpadnutí Demokratické strany (viz ) na Slovensku. Již 25. 2. 1948 vytvořila skupina pokrokových

činitelů v DS, která dosud byla v opozici, akční výbor a ujala se ve dení strany. 8.3. 1948 podali přihlášku

na UAV SNF jako zakladatelé nové strany, Strany slovenské obrody, aby tak demonstrovali, že v žádném smě

ru , ani názvem , nenavazují na býva lou reakční Demokratickou stranu . 24. 3. 194 schválil ÚAV SNF zalo

žení této strany, která se přihlásila k programu NF a pokládá ho za svůj.

St

857

Tiskovým orgánem Strany slovenské

a Leninova díla, skoncovat se smířli

obrody je deník „ Ľud “ .

vectvím vůči buržoazní a reformistické

Strana slovenského malorotníckeho ľudu - viz Agrárnístrana

ideologii, spojit ideologickou práci komunistických stran s potřebami vedení třídních bojů . Tyto zásady

byly v témž roce pojaty do usnesení přestavby KSČ v revoluční marxis-

II . sjezdu KSČo agitaci a propagandě leninismu. Bylo usneseno zahájit sou stavné stranické školení; ideologická

tickou stranu nového typu, schopnou

a propagandistická práce byla pro

sjednotit pod svým vedením většinu pracujících a uskutečnit socialistickou

Stranické školení v předmn.

ČSR . - Nezbytným předpokladem

revoluci, byla soustavná péče o to,

hlášena za nedílnou součást úkolů všech volených orgánů strany, Prólet kult jako zvláštní organizace byl zru

aby si všichni funkcionáři a členové

šen a v ústředním sekretariátu KSČ

strany co nejhlouběji osvojovali mar-

xisticko - leninskou teorii a naučili se

bylo vytvořeno oddělení propagandy a agitace. Bylo zahájeno vydávání

ji tvůrčím způsobem uplatňovat jako

Leninovy knihovny (viz ), v níž měla

vodítko revoluční praxe strany v kon-

vycházet nejzávažnější díla klasiků

krétních podmínkách Československa.

marxismu-leninismu. Jedním z prv ních bylo české vydání Leninovy knihy

V prvních letech po založení KSČ bylo plnění tohoto úkolu vážně brz-

Imperialismus jako nejvyšší stadium

děno podceňujícím vztahem k ideo-

kapitalismu.

logické práci, jenž byl jedním z typických přežitků sociáldemokratismu.

Po II. sjezdu došlo ke značnému vze stupu stranického školení, zvláště od

Již v l. 1921-1923 došlo k prvním t . 1926, kdy do čela oddělení agitace pokusům o organizaci stranického školení a debatních večerů o ideo-

a propagandy v ústředním sekreta riátě strany byl postaven Kl. Gott

logických otázkách , strana vydávala

wald. V zimě a na jaře 1926 byly orga

teoretický časopis „ Komunismus "

nizovány 3 ústřední školy, jimiž prošlo

i některé drobnější Marxovy, En-

94 žáků, a 41 základních škol a kursů v jednotlivých místech . O rok později (do konce února 1927 ) bylo při okresních výborech a vět

gelsovy a Leninovy práce. Základní chybou však bylo, že péče o ideolo-

gický růst byla odtržena od vlastní bojové činnosti strany, nebyla pova-

ších základních organizacích KSC vy

žována za úkol volených orgánů strany, ale byla svěřena okrajové organizaci Proletkult (viz), založené v srp-

tvořeno téměř 200 škol I. stupně (pro začátečníky) a 130 škol II. stupně

nu 1921 .

úlohu v rozvoji stranického školení

Tyto nedostatky, jež se projevovaly i v jiných komunistických stranách,

sehrál teoretický časopis strany „Ko munistická revue“, založený r. 1924,

podrobil r. 1924 kritice V. kongres Komunistické internacionály, jenž vyzdvihl nutnost zintenzivnit péči o ideo-

na jehož stránkách probojovávali před stavitelé rodícího se bolševickéhojádra

(pro pokročilejší soudruhy ). Velikou

strany marxisticko- leninské názory.

logický růst funkcionářů a členů

Školy, zejména internátní, bylo ovšem

strany na základě Marxova, Engelsova

možno organizovat jenom konspira

54 Příruční slovník

St

858

tivními metodami, neboť úřady rozháněly školy i tehdy , když formálně byly zachovány všechny zákonné

předpisy; učitelé i žáci byli obžalováni a žalářováni podle zákona na ochranu republiky.

stranickém školení. Poprvé v dějinách strany byl na něm proveden hluboký

marxisticko-leninský rozbor meziná rodně politické i vnitropolitické situa ce v Československu a na základě tvůrčího uplatnění marxisticko-lenin

Rozvoj stranického školení byl však

ských zásad v podmínkách Českoslo

v těchto letech značně oslabován

pravičác-

venska byla vytyčena nová generální linie KSČ . Tím byl položen stranic

kých živlů v čele s B. Jilkem a V.

kému školení nový, vyšší základ. Bylo

Bolenem, která na přelomu 1. 1926 až 1927 získala převahu ve vedení KSČ. Pravičáci nejen sami šířili ne-

usneseno uspořádat v celé straně

oportunistickou

činnosti

kursy na téma Usnesení VI. kongre su Kominterny a V. sjezdu KSČ.

správné, oportunistické názory, jež

Koncem r. 1929 bylo započato s ma

pronikaly i do stranického tisku, ale

sovým základním školením , které

současně posilovali sociálně demokra-

mělo na programu 5 témat. Kromě masového školení byly v červenci až

tické sklony podceňovat význam ideologické práce a stranického školení vůbec. V boji proti těmto tendencím se formovalo z nejvyspělejších kádrů bolševické jádro strany, jehož před-

srpnu 1930 organizovány v krajích čtrnáctidenní kursy pro krajské funk cionáře.

Od 1. 10. 1930 začal znovu vycházet

stavitelé se často soustředovali v ko-

teoretický orgán strany a byl založen

misích pro agitaci a propagandu při krajských a okresních výborech strany.

kroužek spolupracovníků „ Komunis tické revue“ . V 30. letech organizo

Usilovali o spojení studia marxistickol vala KSČ školení funkcionářů i členů leninské teorie, a zejména Lenino-

vých prací, s aktuálními úkoly stranické politiky, o jeho zaměření na boj proti oportunismu

strany, kde vedle základních otázek marxistické teorie byly probírány

hlavní otázky stranické politiky, orga

vlast-

nizační otázky atd. Strana se starala

ních řadách, organizovali elementárni kursy i stranické školy různých

systematicky o zvyšování ideologické úrovně všeho členstva strany, prohlu

ve

stupňů.

bovala masové školení, aby podchytila

Rozhodný obrat v tomto smyslu při-

nejširší masy členstva, zvýšila nakla

nesla však až porážka oportunistických

datelskou činnost; literatura vzhledem

živlů ve vedení KSČ , jejichž politika vyústila v červenci 1928 v krach Rudého dne. Usnesení VI. kongresu stranická diskuse, v níž oportunistické živly byly ideově potřeny, se staly

k složení strany byla vydávána v ně kolika jazycích. Kromě populárních brožur byla v 30. letech ve větší míře vydávána dila klasiků marxis mu -leninismu (viz Marxova a En gelsova dila v češtině; Leninovy spisy

velikou školou marxisticko -leninské

v Československu ). Pro stranické ško

výchovy všech členů a funkcionářů KSČ.

lení byla vydána dvoudílná učebnice Základy marxismu -leninismu a jiné

Historický V. sjezd KSČ v únoru 1929 znamenal důležitý přelom i ve

stranické materiály propagandistické povahy. Současně učinilastrana taková

Komunistické internacionály a vnitro-

859

St

organizační opatření, která umožňo-

sedy vlády, v 1. 1946–1948 ministrem

vala členům strany přetíženým funkcemi další systematické školení (na-

školství a osvěty. Po nezdařeném proti lidovém puči v únoru 1948 uprchl do

příklad zavedení určitého dne v týdnu,

zahraničí, kde se podili na akcích proti

který byl vyhrazen jen školení, apod .).

ČSSR .

Školení členů bylo prováděno větši nou po večerech anebo v sobotu a

Stránský Petr (nar. 28. 6. 1878

v neděli; pro funkcionáře byly v kraj- v Mratíně u Prahy, zemř. 17. 2. 1949 ském a celostátním měřítku zřízeny ve Stradonicích u Nižboru) – dlouho internátní školy, které trvaly 1 týden, letý pracovník KSČ a Rudých odborů maximálně až 1 měsíc. Tyto školy (Průmyslového svazu horníků). Čle byly často rozehnány ; teprve po r. 1935 byla vybojována určitá jejich legalita.

Ve výchově funkcionářských kádrů pomáhala straně také Komunistická internacionála. Mnoho funkcionářů KSČ absolvovalo Mezinárodní leninskou stranickou školu v Moskvě.

nem strany byl od jejího založení r . 1921. Organizoval boje dělnictva, zejména horníků, v severních Če chách . V 1. 1929-1932 byl senátorem

za KSČ. Za účast na organizování hladového pochodu nezaměstnaných

Tak na základě usnesení V. sjezdu

do Duchcova v únoru 1931 byl věz něn a v únoru 1932 zbaven senátor ského mandátu . V 1. 1938–1939 byl

překonala KSČ podceňování ideo-

členem okresního vedení KSČ v Be

logické práce ve vlastních řadách .

rouně. Za okupace byl r. 1940 gesta pem zatčen a vězněn v koncentračních táborech Terezín , Dachau a Buchen

Péče o ideologický růst funkcionářů a

členů strany, o soustavné stranické úkolů celé stranické politiky. (O stra-

wald. Po osvobození byl předsedou MNV v Nové Huti pod Nižborem

nickém školení po r. 1945 viz Dny

( 1945-1946 ).

školení stala se jedním z prvořadých

komunistické výchovy ; Rok stranického školeni.)

Strany politické v burž. ČSR –

viz Politické strany v Českosloven Stránský Jaroslav JUDr. (nar. 15. 1. 1884 v Brně) – buržoazní poli uik , jeden z iniciátorů protilidového

puče r. 1948. V I. 1918-1921 posla-

sku

Strategie a taktika - teorie ve dení revolučního boje proletariátu a

nec Národního shromáždění za velko-

pracujících, umění prakticky vést

buržoazní Čs. národní demokracii (viz).

tento boj. Předmětem strategie je

R. 1925 založil Národní stranu práce

celkový boj proti určitému nepříteli,

( viz ), která vstoupila r. 1929 do Čs.

např. proti feudalismu (v buržoazní

národně socialistické strany (viz). V 1929-1938 byl poslancem Národního shromáždění. V l. 1939-1945 žil v emigraci, byl členem londýnské emigrantské vlády. R. 1945 se stal ministrem spravedlnosti za nár, soc., v l. 1945-1946 byl náměstkem před-

revoluci) nebo proti kapitalismu (v so cialistické revoluci), jejím cílem je do

vést tento boj k vítězství. Strategie je stanovení směru hlavního náporu proletariátu na podkladě určité etapy revoluce, vypracování patřičného plá nu rozestavení revolučních sil (hlav

St

860

ních a vedlejších záloh ), boj za provedení tohoto plánu v celém průběhu

k urychlení objektivně nutného vý voje společnosti.

určité etapy celé revoluce. Strategie

Nejdůležitějšími otázkami strategie

má na zřeteli hlavní síly revoluce a

jsou: stanovení charakteru revoluce,

jejich zálohy. Změny strategie jsou podmíněny významnými dějinnými obraty. Strategie se mění v souvislosti s přechodem revoluce z jedné etapy

odhalení úkolů, jež je v jejím rámci třeba řešit, určení hybných sil revo luce, především její vedoucí síly, je jího hegemona, nalezení spojenců na

do druhé, ale po dobu trvání určité

základě rozboru jejich objektivních

etapy zůstává v základě nezměněna.

zájmů, změna strategického plánu

Strategie se zabývá základními a relativně stálými činiteli v politice strany. Taktika naproti tomu představuje proměnlivější stránku politiky strany. Taktika je určení linie postupu prole-

v souvislosti s podstatnou změnou objektivních podmínek, příp. pře růstání revoluce a konkrétní způsob

tohoto přerůstání, vztah socialistic kých a demokratických úkolů v pří

tariátu pro poměrně krátkou dobu

pravě a provádění socialistické revo

přílivu nebo odlivu hnutí, rozmachu nebo úpadku revoluce, usiluje o pro

luce apod.

vedení této linie nahrazováním sta-

blém spojování legálních a ilegálních

rých forem boje a organizace formami novými, starých hesel hesly novými,

forem boje, umění útočit a spořádaně ustupovat, poměr ke kompromisům

spojováním těchto forem atd. Taktika si klade méně podstatné cíle . Snaží se vyhrát nikoli boj vůbec, nýbrž jednotlivá střetnutí, provést úspěšně jednotlivé kampaně, akce odpovídající konkrétní situaci. Taktika je část

a nesčetné otázky další, neboť taktika

ně v teorii i praxi je rozvinul zvláště

strategie, část jí podřízená a pomáha-

V. I. Lenin . Zásady strategie a taktiky

K otázkám taktiky patří např. pro

musí být maximálně pružná a obratná, nikoli ovšem bezzásadová. Základy

revoluční strategie a taktiky proleta riátu položili Marx a Engels. Význam

jící jí. Na podkladě určité etapy revo-

marxismu -leninismu mají ve svých

luce se může taktika měnit několi-

podstatných rysech všeobecnou, mezi

krát.

národní platnost, potvrzovanou ne

Strategie a taktika tvoří ovšem jednotu, přecházejí plynule jedna v druhou ,

ustále praxí mezinárodního dělnic kého hnutí.

obě jsou nezbytnou součástí revoluč-

K pojmu strategie a taktika budiž

ního boje proletariátu a nelze je proto

ovšem poznamenáno, že ne vždy se mezi nimi přesně rozlišovalo tak, jak

bez škodlivých důsledků navzájem sobě. Strategie a taktika, patřící k sub-

je tomu zvykem dnes. Taktikou byla často nazývána veškerá politika strany,

jektivním podmínkám revoluce, musí vycházet z vědeckého rozboru objektivních podmínek a respektovat objektivní společenské zákonitosti od halované teorií. Správná strategická a taktická linie stává se však účinným návodem k jednání, a tím i nástrojem

případně její generální linie. Např. řada Leninových prací z počátečního období jeho činnosti obsahuje pod pojmem taktiky takto široce chápany politický postup strany. Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv. 5, čes. vyd. 1953 (Co dělat ?); sv. 7,

izolovat, nebo dokonce stavět proti

St

861

čes. vyd. 1953 (Krok vpřed, dva kroky vzad ); sv. 8, čes. vyd. 1954 ( Dvě taktiky sociální demokracie v demo-

kratické revoluci); sv. 21 , čes. vyd . 1957 (Oportunismus a krach II. internacionály ); sv. 24, čes. vyd. 1956 (Úkoly proletariátu v naší revoluci );

Strechaj Rudolf (nar. 25. 7. 1914 v Čachticích , okres Nové Mesto n. Vá hom , zemř. 28. 7. 1962 v Praze) - pra covník komunistického hnutí. V mládí

vstoupil do soc. dem . strany. V době hospodářské krize organizoval v sociál ní demokracii hnutí za jednotnou

sv. 31 , čes. vyd. 1955 (Dětská nemoc „ levičáctví“ v komunismu); sv. 32, čes. vyd. 1955 ( Teze k referátu o taktice KSR na III. kongresu KI). G. M. Dimitrov, Výbor z projevů a článků, čes. vyd. 1950.

frontu , a byl proto ze soc. dem. vy

byl pro svou ilegální činnost vězněn v Ilavě. R. 1944 se zúčastnil bojů za

„ Stráž lidu " - list KSČ olomouc-

Byl zvolen členem ÚV KSS a Slo

kého kraje. Vycházela v Olomouci

venské národní rady a jmenován poli tickým komisařem oddílu , kterému

loučen. R. 1935 byl přijat do KSČ. Za tzv . slovenského státu byl ve spo

jení s ileg. ÚV KSS. V 1. 1941–1943 Slovenského národního povstání (viz) .

od r. 1945 do r. 1960, kdy se stala v Přerově. Navazovala na levicový

velel major Igor. V srpnu 1945 til zvolen poslancem Prozatímního ná

soc. dem . časopis , založený 15. 10. 1920 jako obdeník v Prostějově; od

val funkci oblastního předsedy KSS

okresním listem OV KSČ a ONV

rodního shromáždění. Mimoto zastá

19. 5. 1921 list KSČ. Později vycházela jako týdeník až do r. 1931. V 1.

v Ružomberku a okresního předsedy

1931-1932 vycházela denně v Brně jako hlavičkový list „ Dělnické rov-

pověřen funkcí oblastního tajemníka

nosti“ ( viz „ Rovnost“ ).

„ Stráž míru " - list OV KSČ a ONV v Karlových Varech, předtím , do r. 1960, orgán KV KSČ v Karlových Varech. Začala vycházet r. 1946 pod titulem „‫در‬.Jednota - list pracujicích hraničářů “ . R. 1952, číslem 18, změnila titul na „ Stráž míru “ .

Svazu partyzánů. Dne 1. 8. 1946 byl v Bratislavě, kterou zastával až do konce r. 1948. Od r. 1949 vykonával

funkci předsedy KNV v Žilině a zá roveň byl členem KV KSS. R. 1953 se stal předsedou sboru pověřenců. Od r . 1960 byl až do své smrti předse dou SNR a místopředsedou vlády ČSSR. Na X. sjezdu KSČ ( 1954) byl

zvolen členem ÚV KSČ a r. 1958

kandidátem politického byra ÚV KSČ.

Stráž svobody - dobrovolnické, vojensky organizované buržoazní sbory vytvořené v letech

1918-1920

většinou z příslušníků tělovýchovných spolků. Zúčastnily se zejména bojů na Slovensku r. 1919. Označení Stráž svobody bylo později, ve 30. letech, užíváno též jako názvu pro polovo-

Strojní brigády - vznikly z ini ciativy stranických organizací KSČ

v závodech začátkem r. 1946. Staly se významnou akcí materiálně technické

pomoci našich pracujících venkovu a přispěly k dalšímu upevnění svazku

dělníků a rolníků . Tato akce brzy

jenské tzv . pořadatelské organizace

přerostla rámec organizací strany.

strany národně socialistické.

Proto řízení přešlo na ministerstvo

St

862

remědělství. Nové a nové závody přistupovaly k organizování nedělních strojních brigád. Vznikaly pojízdné dilny. Byly prováděny opravy strojů a nářadí, elektrifikace vesnic (zaměstnanci pražských elektrických podniků). Významné byly i brigády

užíval svého postavení k páchání korupčních podvodů. Za protilidovou a protinárodní činnost byl po r. 1945 odsouzen k dlouholetému žaláři, kde zemřel.

Stříbrňáci - viz Národní liga

žen -švadlen . K akci se připojili i vo

jáci. Do voleb v květnu 1946 bylo odpracováno přes 75 000 hodin, opra-

Střílení do pracujících v před mnichovské ČSR. Uvádíme zá

veno bylo přes deset tisíc strojů a bylo ušetřeno přes 5 000 000 Kčs. Šlo

kladní údaje o těch místech , kde vlád

o významnou hospodářskou i politickou pomoc. Reakce demagogicky vy-

Československé republice potlačovala

stupovala proti strojním brigádám .

luční hnutí pracujícího lidu . (Místa

„ Svobodné slovo “ o nich psalo jako o „výletech přes týden odpočatých

dena jako samostatná hesla

mládenců“. Dokonce nazvalo celou

uvedené odkazy .)

akci fušerstvím a žádalo, aby účastníci

Ružomberok (2. 2. 1919)

dobrovolných brigád byli trestně stíháni pro nekalou soutěž. S touto demagogií však u rolníků nepocho-

stříleli do demonstrujících dělníků a devatenáct jich zranili.

noucí buržoazie v předmnichovské zbraní a vražednými prostředky revo nejvýznamnějších střetnutí jsou uve -

viz četníci

Bratislava ( 12. 2. 1919) - při generální

dilo.

stávce dělnictva bylo zastřeleno sedm

Naopak, dobré pracovní výsledky stroj-

demonstrantů .

nich brigád přispěly k upevňování

Rumanová (26. 3. 1920 ) - viz zvláštní

jednoty města a vesnice.

heslo

Hlohovec ( 18. 8. 1920) - při mzdových

Stříbrný Jiří (nar. 14. 1. 1880 v Rokycanech , zemř. 21. 1. 1955) -

zpočátku pravicový předák reformistické národně socialistické strany, později fašista. V l. 1911-1918 působil jako redaktor časopisu nár. soc. strany „ Ceské slovo ", v l. 1919-1920 a 1922-1925 ministr železnic. V I. >

1920-1926 byl poslancem Národního shromáždění a místopředsedou Čs. nár, soc . strany (viz). V 1. 1925-1926 byl ministrem národní obrany. R.

1926 založil stranu Slovanských národních socialistů, změněnou r . 1930 ve fašistickou Národní ligu (viz), jejímž byl předsedou. R. 1935 se stal předákem Národního sjednocení ( viz ). V době své ministerské činnosti vy-

demonstracích zastřelili četnici jed noho dělníka a sedm jich těžce zra nili.

Praha ( 10. 12. 1920 ) - v době prosin cové generální stávky při demonstraci před parlamentem zastřelili četníci dělníka Jana Kuldu a více než deset demonstrantů těžce zranili. Most ( 14. 12. 1920 ) - při protestní demonstraci zastřelili četníci devět dělníků a dvacet šest těžce zranili.

Vráble ( 17. 12. 1920) - při demon

straci byli zastřeleni tři stávkující a postřeleno jedno dítě. Přes dvacet stávkujících bylo zraněno.

Krompachy (21. 2. 1921 ) - viz Krom pašské události

Ardovo (2. 7. 1921 ) - při exekuci byli

St

863

zastřeleni dva rolníci a jedenáct zraněno.

Topolčany ( 12. 10. 1921 ) - při zatý-

protidrahotni demonstrace byl uspo řádán průvod přes Václavské ná městí. Policie do demonstrantů stří

kání zavraždili četníci jednoho děl-

lela. Šest demonstrantů bylo těžce

níka. Měl být zatčen proto , že jeho dcera sbírala zbytky řepy na sklize-

a mnoho lehce zraněno.

ném poli.

heslo

Hrušová na Zakarpatské Ukrajině

Berehovo na Zakarpatské Ukrajině (31. 5. 1925) – při stávce cihlářů za

( 1. 6. 1922) - četnici stříleli do stávkujících . Devatenáct osob bylo zraněno.

Orlová (4. 4. 1925) – viz zvláštní

bili četnici jednu dělnici.

Nové Mesto n. Váhom ( 14. 6. 1922) při demonstraci proti nízkým mzdám zastřelili četníci jednoho dělníka a

Praha ( 11. 6. 1926) – při rozhánění

osm demonstrantů zranili.

jich zranili.

demonstrace proti zvýšení agrárních cel stříleli četníci do dělníků a několik

Košice (30. 7. 1922) - při slavnosti

Dolný Kereskýn (2. 5. 1928) - při

skautů uspořádané komunistickou stranou a spojené s táborem lidu

stávce zemědělských dělníků zastře lili četníci jednu ženu ; dvě ženy a

zranila policie dvanáct dělníků . Močenok ( 1. 8. 1922) při stávce zemědělských dělníků z panství bis-

Boroñava u Chustu na Zakarpatské Ukrajině (8. 10. 1928) – četníci uspo

-

jeden hoch byli těžce zraněni.

kupa Kmečka zabili četníci jednoho

řádali pogrom na rolníky. Čtyřia

dělníka a jednoho těžce zranili.

třicet mužů a čtyři ženy byli četníky

Dulová na Zakarpatské Ukrajině (27.

zbiti a utrpěli vážná zranění.

10. 1923) – četníci masakrovali malo-

Dolní Rychnov ( 17. 1. 1930) - četnictvo střílelo do stávkujících sklářů a pět

rolníky, kteří hájili svá práva na lesní pastviny. Byl zastřelen jeden malozemědělec, tři byli těžce zraněni, dvacet lehce.

Zaričevo na Zakarpatské Ukrajině

dělníků těžce zranilo . Nad Falknov

skem byl vyhlášen výjimečný stav (viz též Oloví, Dolní Rychnov ). Radotín (20. 4. 1930) viz zvláštní

( 28. 4. 1924) - byl úkladně zavražděn

heslo

okresní důvěrnik KSČ .

Duchcov (4. 2. 1931 )

Turja Bystrá na Zakarpatské Ukrajině (6. 5. 1924) - agrárníci úkladně

heslo

zavraždili důvěrníka buňky komunis-

heslo

viz zvláštní

Košúty (25. 5. 1931 ) – viz zvláštní

tické strany a místního starostu .

Chust na Zakarpatské Ukrajině ( 20.

Poljana na Zakarpatské Ukrajině (30. 5. 1924 ) při exekuci na dobytek zranili četníci těžce sedm rolníků.

7. 1931 ) – při stávce dělníků na stavbě regulace řeky byl zastřelen

Svaljava na Zakarpatské Ukrajině

jeden dělník. Frývaldov ( 25. 11. 1931 ) - viz zvláštní

(3. 8. 1924) - při protiválečné demonstraci zastřelila policie tři rolníky.

heslo

Trenčín (8. 10. 1924) - při stávce

( 18. 2. 1932) – viz zvláštní heslo Strakonice ( 19. 2. 1932) – při stávce

textilních dělníků byl zastřelen jeden

dělník a osm těžce zraněno. Praha ( 10. 2. 1925) – po skončení

Turja Pasika na Zakarpatské Ukrajině textiláků zranili četníci osmnáct dělnic.

Horní Suchá na Těšínsku (30. 3.

St

864

1932) – při stávcé horníků zastřelili

Čierny Balog (7. 6. 1933) – při pro

četníci jednoho horníka, dva těžce

testni demonstraci dřevařských děl níků proti snižování mezd zranili

a jedenadvacet lehce zranili. Most (13. 4. 1932) - za velké mostecké

četníci tři dělníky .

stávky byli zastřeleni na táboru stáv-

Rachovský okres na Zakarpatské Ukra

kujících dva dělníci, pět těžce a je-

denadvacet lehce zraněno (viz též

3. 1935) - při stávce země ( 11. 3. jině (11. dělských dělníků proti snížení žeb

Mostecká stávka r. 1932 ).

ráckých mezd četníci těžce zranili

Červená Skala -Margecany (8. 6. 1932)

pět stávkujících a patnáct bylo zra

při stávce za vyšší mzdy byl na

něno lehce.

stavbě této trati zastřelen jeden dělník a další čtyři zraněni. Holíč n . Myjavou (8. 6. 1932) -

zvláštní heslo

četníci stříleli do nezaměstnaných, kteří žádali rozšíření prací na regulaci

Studentská fronta za mir , po krok a svobodu - viz Jednota ne

řeky Moravy, aby zde dostali práci.

majetného a pokrokového studentstva

Čertižné ( 13. a 14. 3. 1935 )

viz

Několik dělníků bylo zraněno, jeden z nich těžce.

Pohorelá (9. 6. 1932) – četníci stříleli

Sudetendeutsche Heimatsfront viz Henleinovci

do dělníků, kteří zastavili vlak a žá dali propuštění zatčených soudruhů z Telgártu (nyní Švermovo ), odváže-

Sudetendeutsche Partei (SDP ) viz Henleinovci

ných v poutech .

Sutora (15. 7. 1932) - při exekuci byl zastřelen jeden malorolník . Jeho syn ,

„ Sudetenland "

viz „ Deutsch

böhmen "

který ho chtěl ošetřit, byl těžce zraněn.

Nižná Apša (21. 9. 1932) – při exekuci byl zastřelen jeden malorolník a tři

Sudetoněmecká strana Henleinovci

viz

rolníci těžce zraněni.

Polomka ( 16. 11. 1932) – viz zvláštní heslo

Rosicko- Oslavansko ( 12. 12. 1932)

.

při rosicko - oslavanské stávce (viz) proti snižování mezd zatkli četníci jednoho stávkujícího horníka a zbili ho tak , že podlehl zranění.

původně zeměpisný „ Sudety “ název horského pásma na hranicích

Moravy a Slezska. Již za Rakousko Uherska používala německá buržoazie

tohoto označení pro české země. Jako územně politický pojem se „ Sudety" objevují v historii nejvýrazněji v sou

Gemerská Hôrka (11. 2. 1933) - při , vislosti s plány německého imperia demonstraci proti zastavení práce lismu na využití německé menšiny v papírně zabili četníci jednoho děl-

proti ČSR. Už po vytvoření ČSR r.

nika.

1918 vyslovila německá buržoazie po

Volovce na Zakarpatské Ukrajině

žadavek, aby pohraniční oblasti ČSR,

(2. 3. 1933) - při protestu nezaměst-

které obývají Němci, byly připojeny

naných proti zatčení a zbití dělnické delegace zastřelili četníci jednoho rolníka a tři nezaměstnané zranili.

k Německu a Rakousku (viz „ Deutsch böhmen " ). ,, Sudety " a tzv . sudetská

otázka se znovu objevily v politickém

Sv

865 #

životě v souvislosti s expanzívními

Mongolsko. V první revoluční mon

snahami fašistického Německa v druhé

golské vládě byl ministrem vojenství

polovině 30. let, tentokrát ovšem již

a vrchním velitelem mongolské lidové

jako pojem daleko širší než „Sudeten-

armády. Stal se členem delegace,

land“ z r. 1918. Zejména vlivem kampaně Henleinovy strany bylo ve 30. letech pod pojem „ Sudety “ zahrnuto

která v listopadu 1921 navštívila

vlastně veškeré pohraničníúzemí Čech a Moravy, obývané německou menši-

ství, pomocí a spolupráci mezi Mon golskou lidovou republikou a RSFSR.

nou . Označení „ sudetský Němec" bylo dokonce užíváno pro každého

činnost byla násilně přervána nepřá

v Moskvě V. I. Lenina a uzavřela se sovětskou vládou Dohodu o přátel

Jeho hrdinná, vlastenecká a revoluční

státního příslušníka ČSR německé

teli revoluce, kteří jej ve věku 30 let

národnosti. Toto ztotožnění tzv . su-

otrávili.

detské otázky s německou otázkou v ČSR mělo zakrýt skutečnost, že německému imperialismu nešlo vůbec

Sunjatsen (nar. 12. 11. 1866 v Cuej-chengu, provincie Kuan -tung,

o národní zájmy Němců v Československu , ale o strategicky důležité po-

ský státník , zakladatel a vůdce čín

hraniční horské masívy, které tvoří přirozenou ochranu republiky proti

zemř. 12. 3. 1925 v Pekingu) – čín ské revoluční strany Kuomintang.

imperialistickým sousedům na západě,

Studoval medicínu na evropských a amerických universitách . Po návratu

a o porobení českého a slovenského národa. Dodnes se proto tato termi-

do Číny se stal propagátorem repu blikánských idejí a založil revoluční

nologie udržela v plánech západo-

organizaci pro osvobození Číny. Po

německých revanšistů. Vedoucí orgán

revoluci r. 1911 byl zvolen prozatím

Němců odsunutých z ČSR se nazývá Sudetoněmecká rada a přesídlenci jsou sdružováni v revanšistickém su-

ním presidentem čínské republiky, nucen svádět neustálé boje s nesčet

detoněmeckém krajanském svazu.

nými vůdci opozice. Od r . 1923, kdy

nebyl však velmocemi uznán . Byl vzrostla , vůdčí úloha Komunistické

Süchbátar (nar. 2. 2. 1893 v před-

městí Urgy -Majmačenu, nyní Ulán-

strany Číny v národně osvobozenec kém boji, spolupracoval s komunisty.

bátar, Mongolsko, zemř. 22. 2. 1923

Za jejich pomoci dosáhl upevnění své

tamtéž) - zakladatel Mongolské lidové revoluční strany, vůdce mongolské revoluce. Jako prostý vojín

moci v jižních provinciích Číny. V SSSR viděl oporu osvobozenec kého boje čínského lidu.

v armádě autonomního Mongolska

zorganizoval za první světové války skupinu mongolských revolucionářů ,

která se později stala jádrem Mongolské lidové revoluční strany. Členem

ÚV této strany byl od jejího založení 1. 1921. Byl vůdcem partyzánských oddílů, které bojovaly proti japonským a čínským militaristům okupujícím

Svárovská stávka r.

1870

jedna z nejvýznamnějších dělnických stávek v českých zemích v 19. sto letí, v níž se střetli dělníci severočes

kého bavlnářského průmyslu se spoje

nými silami buržoazie a státní moci. Stávku zahájili dělníci Liebigovy to

várny ve Svárově proti stupňovanému

1

866

Sv

vykořisťování, zejména proti vydě račskému systému pokut a trestů.

Ke stávce, stejně jako k předcháze-

otázky soc. dem . organizace a záleži tosti časopisu „ Budoucnost“ , který byl prohlášen za majetek českého a

jícím úspěšným stávkám v lednu a

rakouského dělnictva. Svatováclavský

únoru připojili se dělníci české i německé národnosti z bavlnářských továren v Haraticích , Tanvaldě a Smržovce. Továrníci, vážně znepokojeni

sjezd byl rozehnán policií. Jeho účast níci po sepsání protokolu byli z vazby propuštěni. Literatura: Zd . Šolle, K počátkům

stoupajícím uvědoměním a bojovností

první dělnické strany v naší zemi,

dělnictva, odmítli vyjednávat s dele

vyd. 1953.

gací stávkujících a rozhodli se zastrašit dělnictvo krvavým masakrem . 31. března zasáhlo četnictvo a vojsko

Svaz bojovníků za svobodu viz Svaz protifašistických bojovníků

brutálně proti zástupu asi 3000 stáv kujících, použilo bodákového útoku a střelby. Mnoho dělníků bylo raněno , 6 zabito. Surové potlačení demonstrace

stávkujících

Svaz české mládeže - viz Česko

slovenský svaz mládeže

vyvolalo

Svaz československo - sovětského

mezi dělnictvem ještě větší nenávist

přátelství – vznikl sloučením Svazu

proti kapitalistům i úřadům . Stávka pokračovala ještě několik dnů, a poté

přátel SSSR a Společnosti pro kul turní a hospodářské styky s SSSR .

dělníci nastoupili do práce podle pod-

I. ustavující sjezd Svazu českosloven

mínek ujednaných v předchozí vitězné stávce. Stávkové hnutí v severo-

sko - sovětského přátelství se konal v slavných únorových dnech 21. - 22 .

českém průmyslu nebylo zastaveno, naopak vláda byla nucena urychleně vydat koaliční zákon ( viz Koalični právo ), legalizující právo na stávku . Literatura: J. Beránek , Svárovská

stávka 1870, vyd. 1951. M. Reiman , Z prvních dob českého dělnického

hnutí, vyd. 1958. Svatomarkétský sjezd Českoslovanské soc. dem. strany

února 1948. Předsedou SČSP byl zvo len známý bojovník za československo

sovětské přátelství Zdeněk Nejedlý. Sjednocením se stala z SCSP mo hutná masová organizace, která se významným způsobem podílí na roz vijející se socialistické výstavbě. Nová organizace dostala důležitý úkol: se znamovat náš lid s úspěchy sovětského lidu, rozvíjet širokou výměnu zkuše

viz

ností ze všech oblasti komunistické

Břevnovský sjezd Českoslovanské soc.

výstavby.v SSSR . K plnění těchto úkolů napomáhá vlastní nakladatel ství Svět sovětů, které vydává pře

dem. strany

Svatováclavský sjezd - konaný

klady ze sovětské literatury, příručky

tajně dne 28. 9. 1876 v hostinci

pro propagandisty, mezi nimi edici

Zuzany Čápové, čp. 252-III na Malé Straně v Praze, byl prvním sjezdem socialisticky smýšlejících děl-

časopisů: „ Praha -Moskva “, „Svět sovětů “, „Přítel SSSR “ aj.

„Poznáváme Sovětský svaz“ , řadu

níků. Zúčastnili se ho zástupci z Pra-

Činnost SČSP přitahuje stále širší

hy, z Vídně a Brna. Měl projednat

masy našeho pracujícího lidu. Již

867

Sv

na II. sjezdu SCSP, konaném 4. - 6 .

telství, vyd. 1956. J. Sedláček , J.

11. 1950, zastupovali delegáti více než

Vávra, 40 let bojů za československo sovětské přátelství, vyd. 1957.

1 700 000 členů sdružených v 9819 odbočkách . Na III. sjezdu ( 19.-21 . 12. 1954) bylo zastoupeno 2 000 000 členů z 19 915 odboček .

Svaz dělnických cyklistů Federace proletářské tělovýchovy

viz

IV . sjezd SOSP se konal v roce 40. výročí VŘSR 19. - 20. října 1957.

Svaz

dělnických

divadel

Jeho jednání se stalo mohutnou ma- ních ochotníků Československa

nifestací čs .-sovětského přátelství. Za (DDOC ). Mezi prvními dělnickými dlouholetou vynikající práci byl Svaz vyznamenán Řádem republiky. Svaz organizuje každoročně desítky tisíc

masovými organizacemi byly dělnické vzdělávací spolky. Jejich nedílnou

různých akcí s několikamiliónovou

S růstem dělnického hnutí mohut

účastí našich pracujících . Jejich po-

něly i kulturní dělnické organizace.

součástí byly různé divadelní odbory.

čet neustále roste. Jen r. 1957 pro-

Již r. 1901 se dožadovali funkcionáři

vedly odbočky a okresní výbory 158 578 různých akcí za účasti 11 mil.

dělnických divadel založení samo statného ústředí při soc . dem , straně

27 238 osob, nepočítaje v to akce

nebo včlenění do Dělnické akademie.

k Měsíci československo-sovětského

Obojí bylo odmítnuto. Nakonec po

přátelství. V Měsíci přátelství bylo

dalším jednání vytvořili „ dělnickou

s ostatními složkami Národní fronty uspořádáno 151 854 akci za účasti

ochotníků českých (ÚMDOČ). Ne

22 418 532 lidí. Významnou složkou

mohli zde však rozvíjet iniciativu podle

práce SCSP jsou Lidové kursy ruš-

potřeb dělnického hnutí. ÚMDOC byla organizace nepolitická, konzerva

sekci“ v Ústřední matici divadelních

tiny. Do poloviny 1. 1958 prošlo jimi více než 2 150 000 pracujících.

tivní, a proto r. 1911 dělničtí divadel

Jejich počet stále roste. Formy práce

níci z ní odešli.

Svazu jsou velmi rozmanité. Odbočky

U příležitosti První dělnické výstavy

pořádaji besedy o knihách , organizují návštěvy filmových představení,

v Kladně byl uspořádán 23. 8. 1911

besedy o nejrůznějších politických,

vanského, který se stal zakládajícím sjezdem Svazu DDOČ. Vedení so

hospodářských a kulturních otázkách , organizují zájezdy do SSSR , navazují družbu se sovětskými závody a institucemi atp . Všechno to význam-

Den dělnického ochotnictva českoslo

ciální demokracie nepodporovalo čin

ným způsobem přispívá k růstu

nost dělnických divadel. Za první světové války přerušil Svaz DDOC svou práci a obnovil ji až po ukončení

socialistického uvědomění našeho lidu

války. V září 1920 bylo vydáno první

a jeho tvůrčí aktivity, k prohlubování

číslo časopisu „ Dělnické divadlo “. Na podzim r . 1920 se konal v Praze

československo - sovětského přátelství.

Na V. sjezdu (9.-10. 12. 1961 ) bylo zastoupeno 2 430 000 členů z 22 127 odboček. Literatura: J. Sedláček , Z historie

sjezd Svazu , který rozhodl o pro gramu, za nějž budou dělnická di vadla bojovat. Dělnickému divadlu aktivně pomáhal prof. Zdeněk Ne

Svazu československo -sovětského přá-

jedlý.

Sv

868

Rozkol v soc. dem . hnutí se projevil i ve Svazu. Na příkaz sekretariátu soc. dem . pravičáků založily soc. dem . divadelní spolky novou organizaci Ústřední jednotu divadelních ochot-

nazvaná „ Roman Tůma“), Svítání v Nuslích , J. Wolker na Žižkově, Aragon v Strašnicích , kladenská Anti cora, Dělnické divadlo v Hradci Králové a mnoho skupin v Brně,

níků se sídlem v Plzni. Svaz DDOC

Ostravě, Košicích a jinde. Byla na

se stal masovou organizací vedenou komunisty a byl od r. 1921 součástí Proletkultu (viz ). Předsedou Svazu se

vázána spolupráce se Svazem němec kých pěvců a posléze utvořena ně mecká sekce DDOČ. Jedna z němec

stal Ant. Liška. Silná skupina komu-

kých skupin se nazývala Echo von

nistických literátů (zejména Josef Hora a Marie Majerová) měla vliv na činnost nejen časopisu „ Dělnické divadlo “, ale vůbec na ideový růst

links (viz). R. 1936 byl vytvořen Klub českých a německých divadelních pracovníků, který se stal v l. 1937 až 1938 jednou z důležitých pozic

dělnického divadla. Období 1924 až

boje pokrokových umělců s fašismem .

1928 bylo obdobím hledání nových dělnického. Jednou z nových forem

Známými funkcionáři německé sekce DDOC byli Klára Lindtová, K. Kneschke aj . Svaz DDOC ve spolu

divadelního projevu byly Modré blůzy

práci s Dělnickou akademií a Ústřední

( viz).

dělnickou školou ustavil návštěvnic

R. 1929 rozhodl sjezd DDOČ o novém revolučním směru v dělnickém divadelnictví. Sjezd i celostátní konference DDOČ r. 1929 sjednotily ve

kou organizaci Lidové divadlo . Orga nizovaly spolu s Klubem návštěvu pokrokových představení v divadlech . Návštěvu zajišťovaly závodní výbory

Svazu dělnická divadla a Modré blůzy.

pražských továren a podniků. Praž

R. 1929 začal pracovat Kolektiv dramatických autorů komunistů KODAK. Po V. sjezdu KSČ se

kého, Bílou nemoc K. Čapka, Ale

forem v oblasti sociálního dramatu

ští pracující viděli Měštáky M. Gor xandrovův soubor Rudé armády a

vytvořilo nové vedení v čele s Fran-

mnoho jiných vystoupení. Pořádaly

tiškem Spitzerem . Ve 30. letech spolu-

se večery solidarity s demokratickým

pracovali s DDOČ E. F. Burian,

Španělskem , se stávkujícími Janeč

Emanuel Famíra, Jindřich Honzl, Géza Včelička, Jaroslav Tichý, El Car (K. Jiráček), Josef Stanislav,

kovy továrny atd.

Josef Urban , Mira Holzbachová.

Maxima

Pro významné inscenace se spojovaly sily několika skupin. Tak na pamět Gorkého r.

1936 sehráli

S prohlubováním hospodářské krize členové pražských skupin jeho hru zostřila se i perzekuce revolučního Měšťáci v pražském Varieté a s touto dělnického hnutí. Mnoho her bylo hrou navštívili desítky měst v celé

policejně zakazováno. Svazu DDOC přinášely zákazy těžké hmotné škody.

republice. Začala se vyvíjet vzorná dělnická scéna. K hrám byl pronají

V tomto období vznikla El Carova

mán sál Unitarie (dnešní Disk ). Přes

skupina ( viz), profesionální skupina proletářského divadla Výpad, Prolet-

početná představení chyběla stále pevná finanční základna, aby mohla

scéna v čele s E. Famírou a hudebním

být uskutečněna stálá dělnická scéna.

skladatelem Vítem Nejedlým (později

v čele DDOC byli: František Spitzer,

869

Antonín Kurš , František Němec, František Kubr, Eduard Procházka a jini.

Sv

za rolnické požadavky. Rolníci bojo vali především za spravedlivé pro vádění pozemkové ' reformy a proti

Literatura: F. Kubr, O divadlo života,

vytváření zbytkových statků, jimž

vyd. 1959.

byla přidělována nejhodnotnější půda, zatímco drobní zemědělci dostávali

Svaz dělnických tělocvičných

nepatrné příděly méně hodnotnépůdy;

jednot - viz Federace dělnických tělocvičných jednot

dále za snížení daní pro malé země dělce a zvýšení dani statkářům , za

snížení drobných pachtů aj., proti fašizaci státní správy, proti válečným přípravám vůči SSSR a za mir (viz

Svaz domkářů, malých a středních rolníků – revoluční organizace zemědělců v předmn. ČSR . Vznikl 1. 1926 jako samostatný svaz k ochraně

též Rolnická otázka a KSC; Proti

a prosazování zájmů vykořisťovaných

exekuční hnuti). Celostátní výbor po

zemědělců , R. 1927 se stal členem

dle potřeby svolával oblastní konfe rence v českých zemích a na Sloven

Rolnické internacionály (viz) v Moskvě.

sku a Svaz vystupoval jako vedoucí

V březnu 1930 se konala konference

Rolnické internacionály v Berlíně,

síla tohoto hnutí. Na Zakarpatsku se udržela tradice sjezdů v Mukačevě

jejíž usnesení znamenala základní

i po r. 1932, kdy Sojuz byl úřady roz

obrat ve vedení rolnických mas v boji za jejich požadavky. Svaz domkářů získal na této konferenci zastoupení

puštěn. Sjezdů se vždy účastnil velký počet rolníků (3000–8000 osob). Vše chna prohlášení byla podpisována

v nově zvoleném Evropském rolnickém výboru. Na základě usnesení berlinské konference vypracoval akční

Svazem a Celostátním výborem a také ve všech akcích , ať zemědělských či společných s ostatním dělnictvem

program pro práci Svazu v ČSR, dal

(např. hnutí jednotné fronty, akce

podnět k ustavení Celostátního výboru

na obranu republiky proti fašismu

domkářů a pracujících rolníků v ČSR, v němž kromě Svazu a jeho bratrské

aj.), připojoval se vždy Celostátní výbor k akcím Svazu. Po celou dobu

organizace na Zakarpatsku Sojuz pracujuščeho seljanstva ( Svaz pracujícího

své existence bojovaly Celostátní vý bor a Svaz za sjednocení pracujícího

rolnictva) byly organizovány opoziční skupiny rolníků z těch zemědělských svazů, které byly pod vlivem tehdej-

lidu měst i venkova, ve volbách měly společné kandidátky s dělníky. Svaz byl vyznamenán r. 1932 za dobrou

ších vládních stran . R. 1931 se konal

práci čestným praporem Evropského

sjezd pracujících rolníků Hané v Pře-

rolnického výboru. Organizačně byl

rově a sjezd Svazu pracujících rolníků

Svaz domkářů vybudován tak, že měl

v Mukačevě. Vůdčím heslem sjezdů

ústředí a v některých oblastech sekre

bylo : „ Dělníci a pracující rolníci, spojte se!" Na obou těchto sjezdech bylo asi po 1000 delegátech. Sjezdy schválily akční program , navržený Celostátním výborem , a vytvořily tak základ pro současné i pozdějši boje

tariáty. Jinak mělo ústředí přímý styk s organizacemi. Celostátní výbor měl

ústředí a organizace v krajích , okre sech a místech. Svaz měl na 8000

členů, Sojuz 10 000. Časopisy : do r. 1931 „ Naše brázda “, po jejím zákazu

Sv

870

„ Odboj pracujícího venkova " , též ve slovenštině a maďarštině.

Literatura : K. Gajan , Příspěvek ke vzniku KSČ, vyd. 1954.

Literatura : V. Plevza, L. Vébr, S.

Cambel, KSČ a roľnícka otázka na Slovensku ( 1921–1960), slov. vyd. 1961 . Svaz

komunistické

Československa v předmn. ČSR

mládeže

viz Komsomol

Svaz komunistických skupin byl vytvořen ze skupiny severočeských revolučních anarchistů. Tyto

Svaz komunistů

-

první mezi

národní komunistická organizace pro letariátu , založená Marxem a Engel sem v červnu 1847 v Londýně na I. sjezdu Svazu . Sjezd reorganizoval

zpola propagátorský a zpola spikle necký Svaz spravedlivých (tajná orga nizace dělníků- stoupenců utopického

socialismu, založená v Paříži r. 1836)

skupiny ustavovaly od r . 1919 tzv .

ve Svaz komunistů a dřívější mlhavé heslo „ Všichni lidé jsou bratři !“ na

iniciativní skupiny III. internacionály, které vedle marxistické levice ( viz), německé levice ( viz Liberecká levice), levice slovenské sociální demokracie

hradil heslem „ Proletáři všech zemí, spojte se !“ . Ve stanovách Svazu, formulovaných B. Engelsem a při jatých I. sjezdem , byly vyjádřeny

a dalších levicových skupin se hlásily

konečné cíle komunistického hnutí.

k zásadám Komunistické internacio-

Strukturu Svazu tvořily obce, kraje,

nály a podílely se posléze na vytvoření

řídící kraje, ústřední výbor a sjezdy.

jednotné KSČ ( 1921 ). R. 1920 se na konferenci v Lomu usnesly vystoupit ze strany čs. socialistů a vytvořit pro-

II . sjezd Svazu komunistů , konany

v Londýně v listopadu až prosinci

zatímní komunistické skupiny, které

1847, schválil definitivní znění stand v. Podle usnesení II . sjezdu vypracovali

na první schůzi prozatímní Ústřední rady 15. 8. 1920 v Lomu vytvořily

Marx a Engels program Svazu komu nistů, Manifest komunistické strany

Svaz komunistických skupin.

( viz ). Politickým základem činnosti

Ideologickým i organizačním vůdcem hnutí byl S. K. Neumann, který také

voluce r. 1848 byly Požadavky Ko

Svazu komunistů v Německu za re

vykonal mnoho pro propagaci marxis-

munistické strany v Německu, for mulované Marxem a Engelsem . Řídí

ticko -leninského učení už tím , že při-

cím orgánem byla „ Neue Rheinische

nášel první cenné informace o sovětské zemi. V edici ,, Cervna “ vyšlo mj. první české vydání Leninovy práce

Zeitung “. Po porážce revoluce v Ně mecku bylo mnoho členů Svazu uvězněno, jiní byli nuceni emigrovat, takže se obce rozpadly. Koncem roku 1849 byl ústřední výbor Svazu re organizován a podařilo se obnovit činnost organizací. Zkušenosti z re

redigoval časopis ,,Cerven ". Tento list

Stát a revoluce, která značnou měrou

pomohla revolučním dělníkům správně pochopit marxisticko -leninské učení o státu. Ústřední rada Svazu komunistických skupin se na své schůzi 24. 6. 1921 usnesla likvidovat

Svaz komunistických skupin a vyzvala všechny skupiny i jednotlivce, aby vstoupili do KSČ.

voluce r. 1848 shrnuli Marx a Engels v Provolání ústředního výboru ke Svazu komunistů , v němž vytyčili úkol vytvořit samostatnou na bur žoazii nezávislou stranu proletariátu .

871

Sv

V létě 1850 se v ústředním Svazu vytvořila frakce vedená Willichem a

vetsége (říjen 1936), Deutscher Ju

Schapperem , která propagovala pu-

a Sojuz karpatorusskich molodych

čistické akce a nová povstání v Ně-

(r, 1937) - bylo sjednotit na široké

gendbund in der CSR (listopad 1936)

mecku bez ohledu na dané podmínky.

základně protifašistického boje po krokové sily mládeže v ČSR na obranu biječské činnosti Willichovy a Schap- , republiky. Přitom tyto organizace V září 1850 došlo v důsledku roz-

perovy frakce v ústředním výboru mládeže za ideového vedení KSČ spo Svazu komunistů k rozkolu .

jovaly otázky protifašistického zá

Svazu se usnesl přenést svá práva a povinnosti na krajský výbor v Ko-

pasu s bojem za hospodářské, sociální a kulturní zájmy mladé generace. Po

líně nad Rýnem . V květnu 1851 pře-

užívaly k tomu různých, pro mladé

stal Svaz fakticky existovat pro neustálou perzekuci nemohl vyvíjet

lidi přitažlivých forem výchovné prá ce , a to přednášek a besed za účasti

činnost - a 17. 11. 1852 oznámil své rozpuštěni. Svaz komunistů byl zárodkem dělnické strany, revoluční školou dělnických funkcionářů a před-

pokrokových politických a kulturních pracovníků, uměleckých večerů, vý stav, turistiky a sportu. Za svého dvouletého trvání sdružil Svaz mla

chůdcem Prvni internacionály. (Viz Literatura : Z dějin Marxova a En-

dých ve svých odbočkách více než 12 500 členů a organizoval desítky akcí. Nejúspěšnější z nich byly akce

gelsova boje za proletářskou stranu,

na pomoc demokratickému Španěl

sborník , čes. vyd. 1957. K. Marx , B. Engels, Vybrané spisy, sv. II, čes. vyd. 1958 (K dějinám Svazu komu-

sku , za přátelství s SSSR a za po znání života sovětské mládeže, akce za zlepšení sociálních podmínek ne

nistů ).

zaměstnané mládeže a učňů, akce za

Mezinárodní dělnické sdruženi.)

demokratizaci branné výchovy mlá Svaz komunistů Jugoslávie viz Socialistická federativní republika

mladých se konala 15. -17. 5. 1937

Jugoslávie

v Praze. I. řádný sjezd Svazu mla

-

Sväz ľudových protifašistických protifašistic bojovníkov - viz Svaz protifašistických bojovníků

deže atd . První konference Svazu

dých spolu s lidovými dny mládeže byl připravován na září 1938, ale

po Mnichovu už nemohl být uspo řádán . Tiskovým orgánem Svazu mla

zace české mládeže, založená po VI. kongresu Komunistické internacionály mládeže (viz) a na základě výzvy

dých byl časopis „ Hej rup“. Literatura: H. Mejdrová, Historie Svazu mladých, vyd. 1959. H. Hro záni, Slovenská mládež v obrane republiky proti fašizmu a vojne, slov.

VII. sjezdu KSČ v létě 1936. (Viz Komsomol v předmn. ČSR .) Hlavním

deže v ČSR, sborník, vyd. 1955.

Svaz mladých - masová organi-

vyd. 1956. O pokrokovém hnutí mlá

cílem Svazu mladých , jakož i později

vytvořených bratrských organizací Sväzu slovenskej mládeže ( zal. v prosinci 1936 ), Magyar Fiatolok Szö-

Sväz mladých socialistických

robotníkov Slovenska. Mládež nické dělnické organizace na Sloven

Sv

872

sku začaly vyvíjet intenzívnější čin-

Komunistické internacionály (viz ) a

nost postupně v druhé polovině r.

významně zasáhl do vytváření orga nizace KSČ na Slovensku. Sväz by! jednotnou organizací revoluční děl

1919.

Organizačně navazovaly na

mládežnické skupiny při Sociálně demokratické straně Uherska (viz ) a ideově na činnost mládežnických děl-

nických organizací za Slovenské republiky rad ( viz ). Ideologickým základem jejich práce byly myšlenky Velké říjnové socialistické revoluce a Slovenské republiky rad . Patřily do Mezinárodního sdružení socialistic-

kých organizací mládeže, které bylo založeno na mezinárodním mládež-

nickém kongresu ve Stuttgartu v srp-

nu 1907. ( Viz Socialistická internacionála mládeže.) Společnou politickou

nické mládeže Slovenska. Už v říjnu 19 organizoval velkou stávku učňů proti nedělní školní docházce a nábo

ženské výchově a stál v čele dalších bojových akcí dělnické mládeže. 20. února 1921 na sjezdu v Praze vytvořil Sväz mladých komunistických robotníkov Slovenska spolu s českou a německou dělnickou mládeží Česko

slovenský komunistický svaz mládeže (viz Komsomol v předmn. ČSR ). Literatura: O pokrokovém hnutí mlá deže v ČSR, sborník , vyd. 1955.

akcí mezinárodně organizované děl nické mládeže byl od r. 1915 Mezinárodní den mládeže ( viz) zaměřený

Svaz národní revoluce

-

viz

Svaz protifašistických bojovníků

proti militarismu a zasvěcený boji za mír. R. 1919 se utvořilo centrum dělnic-

sku se sídlem v Košicích (sekretariát

Svaz německých zemědělců ( Bund der Landwirte - BdL ) - byl ustaven jako politická strana německé agrární buržoazie v předmn. ČSR

umístěný na Mäsiarské ulici). R. 1920 začaly vydávat časopis , Azifjú gárda“

to křídlo německé buržoazie v ČSR,

kých organizací mládeže na Sloven-

dne 22. 1. 1920 v Praze. Představoval

a brzy též list „ Mladý dělník “ . Používaly názvu Sväz mladých socialis-

které přistoupilo ke spolupráci s čes

tických robotníkov Slovenska. V krystalizačním procesu československé sociálně demokratické strany stavěly se

vykořisťování pracujících. Celní poli

kou buržoazií v zájmu společného tika české agrární buržoazie přivedla r. 1926 BDL do Švehlovy vlády (viz

též Aktivistické strany ). R. 1927 se od BUL odštěpila krajně nacionalis 5. září 1920 sešel se v Bratislavě v Děl- tická skupina J. Mayera a G. Han nickém domě na Dunajské ulici č. 48 reicha, která založila Sudetoněmecký · sjezd Sväzu. Na tomto sjezdu se or- Landbund a později se sloučila na stanovisko levice a patřily k jejím nejaktivnějším složkám.

ganizovaní mladí dělníci Slovenska přihlásili ke Komunistické internacio-

s Henleinovou stranou . Po vzniku sudetoněmecké strany r. 1933 za

nále mládeže ( viz) založené v Berlíně

hájil BIL jednání s Henleinem a vy

r. 1919. Sjezd přijal nové stanový a

tvoření společné fronty. Když k do hodě s Henleinem , který žádal sply nutí obou stran , nedošlo, vypukla

rozhodl přejmenovat mládežnickou organizaci na Sväz mladých komunistických robotníkor Slovenska. Postavil se na programovou základnu

vnitrostranická krize. Řada vedoucích činitelů opustila BdL a přestoupila

Sv

873

do sudetoněmecké strany. Na VII.

shromážděním na doporučení KSČ a

sjezdu dne 4. 1. 1936 dosavadního nalistického směru . R. 1936 vstoupil

vlády republiky. Zákonem byl Svaz arm pověřen organizací, řízením a kontrolou provádění branné výchovy v dobrovolných organizacích. Ve

BdL do tehdy vytvořeného bloku německých aktivistických stran (něm .

chova, která byla dříve rozdělena

soc . dem ., křesť. soc. strana a BDL ).

mezi více organizací, jež byly řízeny

Dne 16. 3. 1938 tento blok opět

několika ministerstvy a ústředními

opustil, dne 22. 3. 1938 odvolal svého

úřady. Kolektivními členy Svazarmu

zástupce Fr. Spinu z vlády a začlenil se do sudetoněmecké strany ( viz

Lidová milice, Československý svaz

předsedu Fr. Spinu vystřídal Gustav Hacker, představitel krajního nacio-

Svazarmu se soustředila branná vý

se dobrovolně staly tyto organizace :

Henleinovci ).

mládeže, Čs. obec sokolská, Svaz

Výsledky voleb do posl. sněmovny:

lidového letectví, Autoklub republiky

1920 – 241 747 hlasů – 3,9 % ;

Československé, Československý svaz

1925 (na společné kandidátce s něm .

hasičstva, Československý

živnost. stranou a maďar. nacionály)

kříž, Čs. amatéři-vysílači, Ústřední

- 571 765 hlasů – 8,0 % ; 1929 (na společné kandidátce s dru-

svaz spolku chovatelů poštovních ho lubů a Kynologická jednota. Tyto

hými něm . skupinami pod názvem :

organizace byly prostřednictvím Svaz armu podřízeny ministerstvu národní

Německé volební sdružení politických

červený

stran Svazu německých zemědělců a

obrany. Na konci r. 1952 bylo roz

venkovských živnostníků, německé pracovní a hospodářské pospolitosti

hodnuto změnit členství kolektivní

v individuální, takže základem čin

a Karpatskoněmecké strany)

nosti Svazarmu je dobrovolná a inici

396 383 hlasů - 5,4 % ; 1935 – 142 399 hlasů – 1,7 % .

ativní práce všech jeho členů. Členem může být každý pracující občan

Do r. 1925 byl předsedou strany F.

ČSSR ve věku od 14 let. Svazarm je

Křepek, do r. 1936 Fr. Spina, poté

jednou z masových organizací Ná

Gustav Hacker. Ústřední orgán strany: „ Deutsche Landpost".

rodní fronty. Posláním Svazarmu je pomáhat při upevňování obranyschopnosti země

Svaz osvobozených politických vězňů - viz Svaz protifašistických

a bojové síly československé armády předvojenskou výchovou a zvyšová

bojovníků

ním brannosti obyvatelstva. Výchova

Svaz pro péči o proletářské dítě - viz Mladí průkopníci

listického vlastenectví a proletářského Hlavní internacionalismu. úkoly

Svaz pro spolupráci s armádou

Svazarmu jsou : propagace a rozšiřo vání vojenských, vojenskopolitických ,

( Svazarm ) – celostátní branná, vlastenecká, dobrovolná organizace pracu-

tovních znalostí; výcvik členů v obo

členstva se uskutečňuje v duchu socia

vojenskotechnických a branně spor

jících ČSSR. Byl ustaven podle § 5

rech obecně vojenských, vojensko

zákona o branné výchově č. 588 z r. 1951 , který byl odhlasován Národním

technických nebo leteckých, a to podle zájmů členů ; výcvik členů a obyva

Sv

874

telstva v civilní obraně; výchova a

jejich sloučení. Po delším jednání Svaz socialistických bezvěrců, Spolek

příprava povolanců pro vojenskou základní službu a vojáků v záloze;

volných myslitelů Augustin Smetana

popularizace a rozvíjení sportovní

a Svaz proletářských bezvěrců vytvo

střelby, motorového létání, plachtař-

řily počátkem roku 1927 jednotnou

ství, parašutismu, motorismu, leteckého modelářství, radioamatérství,

organizaci, která převzala název Svaz proletářských bezvěrců.Německá bez

automobilového a lodního modelář-

věrecká organizace, Bund der prole

ství aj .

tarischen Freidenker, kterou vedli

Struktura organizace: nejvyšším orgá-

němečtí sociální demokraté a y níž

nem Svazarmu je sjezd (každé 4 roky ).

komunisté tvořili opozici, se s ostat

Sjezd volí ústřední výbor a ústřední revizní komisi. Celostátní organizace se dělí na krajské, okresní, městské

ními organizacemi nesloučila. AČ KSČ účinně podporovala sílící revoluční

a základní. Slovensko má touž struk-

v SPB dožívalo mnoho sociálně de

turu , s výjimkou svolávání sjezdu (každé 2 roky), který volí slovenský výbor. Pro zvýšení odbornosti jsou u všech orgánů Svazarmu zřizovány

mokratických přežitků. Likvidátoři vyloučení z KSČ se snažili ovládnout SPB, když se jim to nepodařilo, založili r . 1929 Sdružení proletářských

kluby a sekce, které pečují o odborný

bezvěrců a strhli s sebou část člen

směr v bezvěreckém hnutí, přece

růst členstva v jednotlivých discipli-

stva .

nách. Hlavní zásadou organizační výstavby je demokratický centralismus.

Očista SPB od pravičáckých a likvi dátorských živlů vedla k zintenzivnění

Znak Svazarmu: pěticípá rudá hvězda s bílým státním znakem ČSSR, pod hvězdou žlutý zkřížený srp s kladi-

práce SPB. Svaz pomáhal boji strany proti kulturní a klerikální reakci, orga

vem. Pod tím nápis Svazarm , po stranách kompozice je zlatý věnec

nizoval akce na obranu Sovětského svazu a proti válce . Jubilejní sjezd

SPB r. 1929 jednal opět o sjednocení

lipových listů. Zástava Svazarmu je

dělnického bezvěreckého hnutí.

rudé barvy, na líci v levém rohu je

Třetí sjezd SBP se sešel 21. - 22 . 2.

znak Svazarmu, na dolním okraji zá-

1931. Nejdůležitějším bodem jednání byla změna stanov a sloučení s němec

stavy je trikolóra . Sjezdy Svazarmu se konaly r. 1956 a r. 1961 .

kými bezvěrci. Toto sloučení se však neuskutečnilo.

Se změnou metod

Svaz proletářských bezvěrců

práce počal Svaz organizovat děti,

( SPB) - masová proletářská organi-

vydával pro ně časopis „ Beznábož níček “, pořádal výlety, tábory atd.

zace . Vznikla z Federace komunistických osvětových jednot (viz ), která

na svém sjezdu v dubnu 1926 přijala název Svaz proletářských bezvěrců . V srpnu 1925 byl vytvořen akční výbor proletářských bezvěreckých organizací (FKOJ, Bund der proletarischen Freidenker, Svaz socialistických bezvěrců), který připravoval

Rozšířil práci mezi ženami, snažil se získat je pro aktivní práci, v časopise „ Maják“ zavedl ženskou hlídku, pro pagoval Mezinárodní den žen . R. 1931 organizoval Proletářskou kulturní akci,

jež měla posílit hnutí a zároveň čelit útoku klerikálů na školství a kulturu , Snahou SPB bylo zapojit co nejširší

Sv

875

masy do protiklerikálního boje. Svaz se stal členem Komitétu pro pomoc Zakarpatsku, bojoval proti návrhu

lých odbojových skupin Svaz národní revoluce (SNR) a Československá obec

ministra Dérera na reformu školství, jež měla upevnit blok buržoazie

legionářská (ČSOL), založená po první světové válce, r. 1945 znovu oživená.

s církví. Protože se Svaz neohroženě stavěl po bok dělnické třídy, stával se

Na sjezdu r. 1948 se všechny organi

buržoaznímu aparátu nepohodlným

v Čechách ana Moravě Svaz bojovni

a jeho činnost byla 28. 7. 1933 úředně

ků za svobodu (SBS) a na Slovensku Sväz ľudových protifašistických bo jovníkov (SĽUB). Na společné kon

zastavena. Zákaz byl součástí širokého

náporu na revoluční dělnické hnutí. Bezvěrecké proletářské hnutí v těsné spolupráci s dalšími proletářskými organizacemi však i nadále pokračovalo ilegálně ve své činnosti. V čele

ilegální organizace stál Jan Vodička, redaktor „ Majáku “ , který byl KSČ pověřen řídit bezvěrecké hnutí. Za tuto činnost byl také vězněn . Pracov-

střechová organizace různých býva

zace sloučily a vytvořily dva svazy ,

ferenci r . 1951 splynuly oba svazy ve

Svaz protifašistických bojovníků (SPB). Posláním SPB je pokračovat v boji proti fašismu, za mír a socialismus, vy chovávat k socialistickému vlaste nectví a upevňovat mezinárodní soli daritu protifašistických bojovníků.

níci revolučního bezvěreckého hnutí

Svaz rozvíjí tradice boje proti fašismu,

se zapojovali do práce v organizacích :

šíří znalosti o tomto boji, odhaluje

Svaz pokrokových volnomyslitelů a

současné formy fašismu, bojuje proti

Universa. V SPB dále pracovali Th.

imperialistickým válkám , upevňuje

Bartošek , L. Landová -Štychová, Zd. Lahůlek -Faltys aj.

mezinárodní solidaritu protifašistic kých bojovníků, pečuje o památná místa, využívá protifašistické doku

Svaz protifašistických bojovnídobrovolná společenská organizace účastníků boje za svobodu a nezávislost národů Československa

mentace, pořádápřednášky a besedy, vydává protifašistický tisk a litera

ků (SPB)

turu , stará se o mezinárodní spolu

práci, uplatňuje zájmy členů v oboru

proti fašismu. Členy SPB jsou bojov- sociálního zabezpečení a zdravotní níci, kteří se z vlasteneckých důvodů

péče. Všechny své úkoly plní Svaz

a z mezinárodní solidarity zúčastnili

v zájmu socialistické výstavby a obra

boje za svobodu a nezávislost národů

nyschopnosti vlasti. II. sjezd SPB se

Československa a boje proti fašismu konal v Praze 7.- 8 . 4. 1962. Struktura organizace: nejvyšším orgá

vl. 1914-1945 , oběti fašistické perzekuce a pozůstali po nich. Vznik SPB probíhal v několika etapách : po skon-

nem je sjezd, který volí ústřední vý

čení druhé světové války vyrostly v ČSR organizace býv. odbojového hnutí: Svaz osvobozených politických vězňů (SOPV), Sväz protifašistických

nizace se dělí na krajské, okresní, městské a základní. Na Slovensku vede práci slovenský výbor. Hlavní zásadou výstavby je demokratický

oslobodených väzňov (SPROV), Sväz

centralismus. Časopisy: „ Hlas revo

slovenských partizánov ( SSP) (viz),

luce" (česky) a „ Protifašistický bo

Sväz vojakov povstania (SVOJPOV),

jovník“ (slovenský). SPB je meziná

bor a revizní komisi. Celostátní orga

876

Sv

rodně organizován ve Fédération In- pomoci mezi ČSR a SSSR r. 1935 ternationale de la Résistance se síd-

byly velikým vítězstvím čs. lidu, KSČ

lem ve Vídni ( viz FIR ).

i Svazu přátel. Otevřely se širší mož nosti legální práce. 13. 10. 1934 se

Svaz přátel SSSR - masová proletářská

organizace, která vznikla

konala mimořádná valná hromada

Svazu, na které byl zvolen ústřední

z podnětu V. sjezdu KSČ a II. mezi-

výbor v čele s B. Vrbenským . Do

národní konference Přátel SSSR , 22. - 23. 2. 1930 v Essenu.

konce října 1935 měl Svaz již 217 od boček s více než 20 000 členy a 71

Bezprostřední přípravy k založení Svazu přátel SSSR v Československu

kolektivními členy se 170 000 přísluš níky. V téže době uspořádal 1100 ve

se konaly v dubnu a květnu 1930 .

řejných projevů a kulturních akcí za

konané

Vedením přípravného výboru byl

účasti 400 000 osob. 28.- 29. 11. 1936

pověřen Ivan Sekanina. S ním spolu-

' se konal III. valný sjezd , na kterém

pracovali B. Šmeral, V. Kopecký,

již bylo zastoupeno 389 odboček

J. Fučík , Th. Bartošek , A.Vávra a další. Provolání k veřejnosti a široká propa-

s 38 600 individuálními a 162 kolek

tivními členy s 250 000 příslušníky.

gační činnost přípravného výboru

Činnost Svazu se soustředila na po

způsobily rychlý růst odboček a urych-

znávání života v SSSR a na šíření

lení příprav I. delegace Svazu přátel

přátelství k sovětskému lidu. Zároveň

do SSSR. Práce se zúčastňovali nejen komunisté, ale také příslušníci sociální

však bojoval Svaz proti fašismu, za mír. Ve velké míře Svaz organizoval nebo spoluorganizoval výměnu dele gací, zájezdy umělců a uměleckých souborů, pořádal výstavky, vydával

demokracie, národní socialisté a bez-

partijní. 25. 8. 1930 se konala v Praze první konference Svazu . Buržoazie

z obavy před rostoucí popularitou

publikace seznamující s politickým ,

Svazu jej 23. 11. 1930 zakázala. Po

hospodářským a kulturním životem SSSR. Velikou práci vykonal při or

bok státního aparátu se postavilo i vedení soc . dem. a nár. soc. strany,

které vylučovalo členy Svazu ze svých

ganizaci oslav XX. výročí VŘSR r . 1937 (viz 7. listopad v Československu ).

naopak zákaz vyvolal vlnu protestů. Dne 29. 4. 1931 se konala ustavující

V předvečer Mnichova bojoval Svaz proti podrývání našeho spojenectví S SSSR pod heslem : „ Obrana republi

valná hromada, která se svým významem rovnala sjezdu. Byly schváleny

ky a věrný svazek s SSSR “. 15. 3. 1939 byl Svaz přátel rozpuštěn a mnoho

stanovy a zvoleno dvacetičlenné ú-

jeho funkcionářů bylo německými

střední vedení v čele s Vojtěchem

fašisty zatčeno a zavlečeno do koncen tračních táborů. Na jejich místo -na stoupili noví, kteří doma i v zahraničí bojovali proti okupantům . Již v prvních dnech po osvobození

řad. Činnost Svazu však nepřestala ,

Linkou . I. řádný legální sjezd Svazu

přátel se konal 17. 7. 1932. V té době měl Svaz 15 000 členů. Od 15. 2. 1932 vydával časopis „Svět sovětů “ . V době VŘSR byl Svaz 12. 10. 1932 znovu

Československa Sovětskou armádou v květnu 1945 obnovil Svaz přátel

úředně zakázán . Uznání SSSR r.

činnost. I v této době však musel vést

1934 a uzavření smlouvy o vzájemné

proti vnitřní reakci boj o čs . -sovětské

příprav k oslavě patnáctého výročí

Sv

877

spojenectví. V památných únorových příkladný projev vlasteneckého uvě dnech r. 1948 Svaz přátel skončil jednu velikou kapitolu své historie, aby zahájil novou , ve Svazu československo-sovětského přátelství (viz ). Literatura : J. Sedláček, J. Vávra, 40

domění partyzánů. Kladnou úlohu sehrál Sväz slovenských partizánov i při řešení politické krize na Slovensku

na podzim r. 1947 ( viz ), která vypukla v důsledku odhalení protistátního

let bojů za československo - sovětské

spiknutí čelných funkcionářů reakční

přátelství, vyd . 1957. J. Sedláček,

Demokratické strany (viz). Už před

Z historie Svazu československo - so-

únorem 1948 SSP aktivně prosazoval

větského přátelství, vyd. 1956.

rozšíření SNF o masové organizace pracujících, které se také uskutečnilo. V únorových událostech r. 1948 Sväz

Sväz slovenskej mládeže - viz

Svaz mladých ; Československý svaz

slovenských partizánov znovu vý

mládeže

znamně zasáhl ve prospěch lidové de mokracie. Na ústředním sekretariátě SSP byl zřízen štáb , který v krátkém

Sväz slovenských partizánov (SSP) - byl založen na podnět KSS začátkem dubna 1945 v Košicích jako

masová organizace partyzánů. KSS měla v partyzánské organizaci dobrého, pomocníka v boji za důsledné

čase uvedl do pohotovosti více než 5000 partyzánů – většinou dobře vy zbrojených. Ve slovenských městech

vystoupily partyzánské bojové skupiny spolu s dělnickými milicemi na obranu

plnění Košického vládního programu

Gottwaldovy vlády proti pučistické

(viz) a odkazu Slovenského národního

reakci. Po únorovém vítězství čs. pra

povstání ( viz ). Už začátkem prosince 1945 na své konferenci delegáti Sväzu důrazně varovali před „ hnusnými a národ ponižujúcimi pokusmi chránit Tisu a jeho spoločníkov pred spravodlivým trestom a vytľkať z toho politický kapitál“ . Sväz slovenských

cujícího lidu nad reakcí se všechny odbojové organizace, mezi nimi i Sväz slovenských partizánov, sloučily r .

partizánov se celou svou morální auto-

1951 v celostátní Svaz protifašistických bojovníků ( viz ). Literatura: J. Šolc, O partyzánském hnutí na Slovensku, sborník statí

ČSAV, vyd. 1961 .

ritou zasadil za spravedlivé potrestání Tisa, za důsledné provádění národní očisty a vymýcení zbytků fašismu a

Sväz slovenských žien - viz Žen ské hnutí v Československu

ludácké ideologie na Slovensku. Když začátkem léta 1947 ve větším rozsahu pronikali banderovci (viz ) na

viz Svaz proletářských bezvěrců

Svaz socialistických bezvěrců -

Slovensko a stávali se vážnou hrozbou

pokojného vývoje, partyzáni znovu potvrdili svou oddanost lidově demokratickému zřízení a dobrovolně se

Svaz sovětských socialistických republik republik (SSSR) (SSSR) - rozkládá se na 22 402 200 km², tj. zhruba na šestině

hlásili do boje proti banderovcům .

zemské pevniny. Roku 1960 měl

Z partyzánů - dobrovolníků bylo posta-

212 300 000 obyvatel. Je prvním so

veno 32 speciálních rot proti banderovcům . Strana vysoce ocenila tento

cialistickým státem dělníků a rolníků, vytvořeným po vítězství Velké říjnové

878

Sy

socialistické revoluce r. 1917 na zá-

Sovětská moc převzala po dřívějších

kladě dobrovolného spojení národů

vládnoucích třídách za despotického

bývalého carského Ruska. SSSR tvoří 15 svazových republik: Ruská, Ukra-

lou, nekulturní, s velmi nízkou úrovni

jinská, Běloruská, Uzbecká, Kazašská,

rozvoje průmyslu i zemědělství. Ne

carského režimu zemi značně zaosta

Gruzínská, Azerbájdžánská, Litevská, volnictví rolníků bylo v Rusku zruše Moldavská, Lotyšská, Kirgizská, Tádžická, Arménská, Turkmenská a Estonská.

Státní zřízení SSSR je založeno na

no teprve r. 1861, jeho přežitky (feu dální vlastnictví půdy, stavovské zří zeni, carská despocie atd .), které byly hlavní příčinou první buržoazně de

principech důsledného socialistického

mokratické revoluce v 1. 1905-1907,

demokratismu. Všechna moc náleží

však trvaly, nehledě na svržení caris

pracujícím měst a vesnice, sdruženým

mu v únoru 1917, až do vítězství socia

v sovětech poslanců pracujících . Nej-

listické revoluce v říjnu 1917.

vyšším orgánem státní moci je zákonodárný Nejvyšší sovět SSSR, volený

imperialistických států (1918-1920)

Občanská válka a válečná intervence

na 4 roky, složený ze dvou komor:

zhoršily ještě více situaci v Rusku.

Sovětu svazu a Sovětu národností. Nejvyšší sovět volí předsednictvo Nej, vyššího sovětu, jež zastává funkci kolektivního presidenta SSSR, a vytváří vládu - radu ministrů SSSR,

Bylo nutné přistoupit k politice válec ného komunismu, což znamenalo na prostou likvidaci soukromého vlast

která je nejvyšším výkonným orgánem státní moci. Činnost všech společenských i státních organizací řídí

vání všech přebytků zemědělské vý . roby (tj. všeho kromě osiva, krmiv a potravin pro rodinu ). Po skončení ob

vedoucí síla sovětské společnosti Komunistická strana Sovětského svazu

čanské války a zahraniční intervence byla země hospodářsky téměř úplně

(viz) v duchu ústavy z r. 1936, přijaté

zničena. Doprava nefungovala, prů

po likvidaci antagonistických tříd a

mysl neměl potřebné suroviny, země

nictví výrobních prostředků v prů myslové výrobě a povinné odevzdá

vybudování socialismu.

dělství se nedostávalo ani nejzáklad

Této ústavě předcházela nejdříve Ústava Ruské SFSR, přijatá r. 1918,

nějších průmyslových výrobků. R. 1921 byla zrušena politika váleč

která uzákonila ustavení diktatury proletariátu a její cíle : odstranění vykořisťování člověka člověkem a vybudování socialistické společnosti, a dále první svazová Ústava SSSR, při-

ného komunismu a zavedena nová ekonomická politika (NEP ). Rolnici nyní odevzdávali státu jen část vyro bené produkce ve formě naturální daně, ostatní mohli volně prodat nebo směnit za průmyslové výrobky. Ře meslné dílny a menší podniky byly

vyhlašující

jatá r. 1924, která uzákonila sjedno-

cení sovětských socialistických re-

publik ze dne 30. 12. 1922. Nová

vráceny podnikatelům , byly povoleny

ústava, připravovaná v SSSR , nahradí

koncese zahraničním kapitalistům , po

ústavu z r. 1936. Bude v souladu s no-

vou etapou vývoje sovětské společno-

volen soukromý obchod . V rukou pro letářského státu zůstaly banky, zahra

sti, která vstoupila do období rozvinuté výstavby komunismu.

pozice v průmyslu. Státní podniky

niční obchod, doprava, rozhodující

9

Sv

879

přešly na chozrascot. Důvodem k těm-

průmyslové produkce bylo vyrobeno

to opatřením byla nutnost upevnit

svazek dělnické třídy a rolnictva. Je-

v nových nebo zcela rekonstruovaných závodech , Byla uskutečněna kulturní

dině na tomto základě bylo možné

revoluce, vyrostly početné kádry nové,

udržet diktaturu proletariátu a vy-

socialistické inteligence. Třetí pětiletka (1938-1941 ) měla řešit

budovat socialistickou společnost.

Díky opatřením NEP pokračovala obnova socialistického průmyslu po-

měrně rychle a brzy bylo možno za-

hájit nástup socialistických sil na široké

úkoly spojené s postupným přechodem od socialismu ke komunismu. Její úkoly vycházely též z nutnosti plnit

důležitý úkol: dostihnout a předstih nout v rozvoji ekonomiky vyspělé

frontě. Výrazem toho byl první pětiletý plán (1929-1932), který si kladl tyto hlavní cíle: uskutečnit socialistickou industrializaci a přeměnit zaostalou agrární zemi v průmyslovou

kapitalistické země. Podle plánu se měla průmyslová produkce téměř zdvojnásobit. Pětiletka však byla pře rušena válkou (1941-1945), která při

velmoc, zavést novou techniku v průmyslu, dopravě i zemědělství, pře-

škody a zabrzdila jeho hospodářský

měnit soukromou zemědělskou malo-

rozvoj. V průběhu války dokázaly

nesla Sovětskému

svazu nesmírné

výrobu v socialistickou velkovýrobu ;

socialistický průmysl a zemědělství

likvidovat kapitalistické elementy ; vy-

své přednosti a zabezpečily pro armá

tvořit ekonomickou základnu socialismu ; zvýšit obranyschopnost země.

čeho bylo třeba k vítězství.

Pětiletka byla splněna za tři roky a čtyři měsíce. Výrobu zahájilo více než

1500 nových závodů , mezi nimi Magnitogorský a Kuzbaský metalurgický kombinát, závod na traktory ve Volgo-

gradě a na automobily v Moskvě a

du v dostatečném množství všechno, Po skončení války byl přijat na l. 1946 až 1950 čtvrtý pětiletý plán, jehož úkolem bylo obnovit hospodářství v oblastech postižených válkou , do stihnout předválečné úrovně výroby průmyslu a zemědělství a ještě ji

Gorkém . Na konci pětiletky činil již

zvýšit. Úkoly pětiletky byly splněny

podíl průmyslové produkce v poměru k zemědělské 70 % proti 48 % 1.

před termínem , přičemž předválečná úroveň průmyslové výroby byla před

1927-1928 a 42,1 % r . 1913. Na ves-

stižena o 73 %

nici bylo kolektivizováno více než

Pátý pětiletý plán ( 1951–1955) sledo

60 % rolnických hospodářství, kulactvo jako třída bylo likvidováno.

val rozvoj všech odvětví národního

hospodářství, především těžkého prů

Hlavními úkoly druhé pětiletky ( 1933

myslu, i zvýšení životni a kulturní

až 1937) byla likvidace posledních

úrovně všech pracujících . Byl splněn

zbytků kapitalistických prvků , dokončení rekonstrukce celého národního hospodářství na základě nejno-

za čtyři roky a čtyři měsíce. Produkce průmyslu se za pětiletky zvýšila o 85 % ,

vější techniky, zvládnutí nové techniky, mechanizace zemědělství a zvyšení jeho produktivnosti. V důsledku

splnění druhé pětiletky vzrostla výroba průmyslu 2,2krát. Více než 80 %

výroba spotřebních předmětů o 76 % .

Rychlému rozvoji průmyslu však ne stačilo tempo rozvoje zemědělství. Touto nepříznivou situací se zabývala četná zasedání ÚV KSSS počínajíc zářím 1953. Byl vypracován program

Sv

880

rychlého rozvoje zemědělství a postupně přijímána opatření jak ekonomického obdělávání celin a úhorů, změny v plánování, odprodej strojů kolchozům , nový výkupní systém aj .), tak i politického charakteru ( zlep-

tického zřízení nad kapitalismem . Po

dle údajů XXI. sjezdu vzrostla hrubá průmyslová výroba v SSSR v porov nání s r. 1913 celkem 36krát, přičemž výroba výrobních prostředků 83krát. Národní důchod se za léta existence

šení práce strany a přesun politických

sovětského zřízení zvýšil v přepočtu

i odborných kádrů na vesnici, rozvoj

na jednoho obyvatele 15krát. Také zemědělství zaznamenává celkový růst. Jestliže výroba obilí činila v car

kolchozní demokracie aj .). XX . sjezd KSSS ( 1956) schválil směrnice pro šestou pětiletku ( 1956-1960 ), jejímž hlavním úkolem bylo rozvíjet na

ském Rusku v nejúrodnějším roce 1913 asi 82 miliónů tun obilí, pak r. 1958 bylo již dosaženo asi 141 mi

základě přednostního rozvoje těžkého průmyslu všechna odvětví národního hospodářství, a vytvořit tak předpoklady pro další zvyšování životní a

vláda řídí leninskou politikou míro

kulturní úrovně sovětského lidu . R.

vého soužití. Dokázala to svým vstu

liónů tun .

Po celou dobu existence SSSR se jeho

1957 byla provedena reorganizace

pem (r. 1934) i činností ve Společnosti

průmyslu a stavebnictví; řízení, které

národů, kde důsledně prosazovala ná

dosud prováděla ministerstva, bylo přeneseno na sověty národního hospo-

vrhy na odzbrojení, hájila svobodu

dářství, vytvořené v několika desít-

stával významnou mezinárodní míro vou silou. jeho význam stoupal i tím ,

kách ekonomických a administrativních oblastí země. Nový způsob řízení a odhalení nových bohatých nalezišť surovin a zdrojů energie si vyžádaly

všech národů a mír. Již tehdy se SSSR že se stával stále významnější oporou osvobozeneckého hnutí, zvláště v době II. světové války a po

národně

i podstatné zvýšení plánu. Proto byl

ní. Dnes je SSSR rozhodující míro

vypracován nový, sedmiletý plán rozvoje národního hospodářství na léta

vou silou , v čele ostatních socialistic kých zemí bojuje za odzbrojení a trvalý

1959–1965. XXI. sjezd KSSS ( 1959), který se konal v době, kdy sovětský lid

mír. SSSR je nejvýznamnější politic kou, vojenskou a hospodářskou oporou

vstoupil do období rozvinuté výstavby komunistické společnosti, schválil směrná čísla sedmiletky, jejímž úko-

a nadějí národů osvobozujících se z pout imperialismu.

lem v hospodářské oblasti je všestran-

né rozvíjení výrobních sil, dosažení takového růstu výroby ve všech odvětvích , aby bylo možno učinit rozho-

SSSR vždy byl a je oporou meziná rodního boje dělnické třídy proti ka pitalismu. Je centrem komunistického a revolučního dělnického hnutí celého

světa, všestranně pomáhá zemím socia listického tábora při budování socia lismu. V tomto směru je velmi vý znamná jeho pomoc a spolupráce

dující krok při vytváření materiálně technické základny komunismu a zajistit vítězství SSSR v mírovém ekonomickém soutěžení s nejvyspělejšími

s ČSSR .

kapitalistickými zeměmi. Výsledky rozvoje národního hospodářství SSSR přesvědčivě ukazují převahu socialis-

Program KSSS (viz) přijatý na XXII. sjezdu KSSS (říjen 1961) vytyčuje úkol vybudovat v SSSR do r. 1980

Sv

881

materiálně technickou základnu komunismu. Splnění tohoto úkolu bude

v dubnu 1917 k Nezávislé sociálně de

mokratické straně Německa, která za

znamenat předstiženi nejpokročilejší

ujala centristický, pacifistický postoj.

kapitalistické země - USA, několika-

V listopadové revoluci v Německu r.

násobné zvýšení výroby průmyslových i zemědělských výrobků, zvýšení

1918 (viz) neměl proletariát svou revo luční stranu. Říjnová revoluce a revo

produktivity práce i životní úrovně.

luční situace v Německu pomohly

Tvůrčí iniciativa a pracovní nadšení

spartakovcům překonat jejich chyby.

sovětského lidu , systematické překra-

Na celoněmecké konferenci v prosinci

čování hospodářských plánů ,

znamné úspěchy sovětské vědy a techniky názorně dokazují přednosti so-

1918 přijal Svaz spartakovců vlastní samostatný program , a tím dovršil roztržku s Nezávislou sociálně demo

cialistického zřízení a jsou pevnou

kratickou stranou a ustavil Komunis

zárukou splnění Programu KSSS i ko-

tickou stranu Německa ( viz ). Přestože se spartakovci dopouštěli chyb, mají velké zásluhy o německé revoluční

vý-

nečného vítězství komunismu. eratura : Dějiny KSSS, čes. vyd.

1959. Dějiny SSSR , epocha socialismu 1917-1957, čes. vyd. 1960.

dělnické hnutí. Literatura: W. Ulbricht, K dějinám

německého dělnického hnutí, čes. vyd. Svaz spartakovců revoluční proletářská organizace, která vznikla v Německu r. 1915. Jejími zaklada-

1960 .

teli a vůdci byli K. Liebknecht, R.

komunistů

Svaz spravedlivých

viz Svaz

Luxemburgová, Fr. Mehring, Kl. Zetkinová, W. Pieck a někteří další leví sociální demokraté. Zpočátku se

Svazarm - viz Svaz pro spolupráci s armádou

tato organizace nazývala skupina In ternacionála. Od r. 1916 začala vydá-

Svépomocné teorie v dělnickém

vat „ Politické dopisy “ s podpisem

hnutí Rakousko -Uherska. V 60. až

Spartak, které se staly velmi populárními, a proto skupina přijala název Spartakus a od listopadu 1918 Svaz spartakovců. Spartakovci vedli revo-

70. letech 19. století, kdy se rodilo děl nické hnutí, doporučovali buržoazní národohospodáři, především Schulze Delitzsch , dělnictvu, aby se snažilo

luční boj proti imperialistické válce a za porážku „ vlastní“ vlády, organizovali stávky a protiválečná vystoupení lidu, odhalovali zrádcovskou

zlepšit své postavení vlastní silou, spořením a zakládáním dělnických výrobních a konzumních družstev, spořitelen apod. Přesvědčovali je, že

politiku pravicových vůdců. Lenin ne-

jedině vlastním podnikáním se může

jednou vyzvedl boj Liebknechta a sku-

osvobodit od kapitalistického vyko

piny Internacionála proti imperialis-

řisťování. Buržoazie podporovala ší

tické válce jako vzor. Hlavní slabinou spartakovců bylo podceňování úlohy revoluční strany. Když za války došlo

ření svépomocných teorií, neboť vi

děla v jejich netřídním , apolitickém charakteru zbraň proti politickému

k rozkolu v německé sociální demo-

a socialistickému hnutí. Svépomocné

kracii, připojil se Svaz spartakovců

teorie našly ohlas také v Čechách,

Sv

882

kde se začaly zakládat svépomocné

jadřuje heslo: „ Mladí, spojte se !

dělnické spolky. Vznikaly po uvolnění

Vpřed za mir, demokracii, národní

veřejného života prosincovou ústavou

nezávislost, za lepší budoucnost ná

r. 1867 (viz). V čele českého svépo-

roda !“ V SFDM jsou sdruženy ná

mocného hnutí stál dr. F. L. Chlebo-

rodní i mezinárodní organizace mlá

rád, zakladatel spolku Oul (viz ). Ke

deže a studentstva bez rozdílu jejich

konci 60. let byl vliv svépomocného

politického přesvědčení, náboženského

hnutí, organizovaného buržoazií, vcelku překonán a sociálně demokratické

vyznání, rasy či národnosti. Před chůdcem SFDM byla Světová rada

hnutí se stalo vedoucí silou dělnického

mládeže, založená na konferenci zá

hnutí. (Viz též Spolky dělnické v Ra-

stupců mládeže 28 zemí v listopadu 1942 v Londýně z iniciativy Antifašis

kousko-Uhersku .) Literatura : J. Kořalka, Vznik socialistického dělnického hnutí na Libe-

tického výboru sovětské mládeže. SFDM byla založena 10. 11. 1945 na

recku, vyd. 1956. M. Reiman , Z prv-

I. světovém kongresu mládeže v Lon

ních dob českého dělnického hnutí,

dýně za účasti 437 delegátů a 148 po

zorovatelů zastupujících 30 000 000 ·mladých lidí z 63 zemí světa. II. kon „Svět práce " - pokrokový obráz- gres se konal v srpnu 1949 v Budapešti,

vyd. 1958.

kový týdeník. Měl výrazný, bojovný,

III. v květnu 1953 v Bukurešti, IV.

protifašistický a protiimperialistický

v srpnu 1957 v Kyjevě, V, v srpnu 1959 v Praze a VI. v srpnu 1962 ve

obsah . Vycházel od dubna 1933 do

konce r. 1937. Redigovali jej L. Štoll, Varšavě. Významnými dny pokrokové František Němec aj. Na něj navazoval

mládeže jsou Mezinárodní den boje

„ Svět v obrazech“, vydávaný od dub-

proti kolonialismu a solidarity s mlá

na 1938 do dubna 1939 také v Praze.

deží koloniálních zemí (21. 2.), Světo

Řídil jej Fr. Němec, redakční radu

vý týden mládeže (21. -28. 3.), Mezi

tvořilj: P. Jilemnický, Karel Konrád,

národní den solidarity s demokratic

Marie Majerová, Helena Malířová.

kou mládeži a studenty Španělska ( 14. 4.), Mezinárodní den dětí ( 1. 6.),

„ Svět sovětů “ – podtitul: „Časo- založení SFDM (10. 11.), Mezinárod pis přátel Sovětského svazu “ . Sedm ročníků vyšlo v l. 1932–1938 ; od 8.

ročníku ( 1945) vychází jako časopis SČSP dosud. Jeho úkolem je seznamovat čtenáře se životem v SSSR.

Světová federace demokratické mládeže (SFDM) – jednotná mezinárodní organizace veškeré pokrokové mládeže světa. Hájí zájmy a práva mládeže, chrání ji před novou válkou ,

ní den studentstva ( 17. 11.). Orgány

SFDM jsou : kongres, rada, výkonný výbor a sekretariát se sídlem v Buda pešti. Časopisem SFDM je „ Mládež světa“ vycházející v 11 jazycích SFDM sdružuje na 300 mládežnic

kých organizací v 97 zemích světa S 85 000 000 členů.

Světová

odborová

federace

( SOF) - mezinárodní organizace po

bojuje proti kolonialismu a organizuje

krokových odborů. Jejím úkolem je

mezinárodní solidaritu a styky mezi mládeží na celém světě. Její úsilí vy-

organizovat, sjednocovat odbory ce lého světa, pomáhat pracujícím so

1

! 883

Sv

ciálně nebo hospodářsky málo vyvi-

atomových, bakteriologických , che

nutých zemí, budovat jejich odbory. SOF bojuje proti veškerým projevům fašismu, proti válce, za demokratická

mických a radioaktivních zbraní i všech prostředků hromadného ničení. Vý znamnou akci, kterou pořádala SRM,

práva a svobody pro všechny národy a hájí zájmy pracujících v mezinárodních institucích. Řídí a vede společný boj odborů všech zemí proti útisku,

bylo v l. 1951–1952 organizování pod pisů Paktu míru (podepsalo jej 562 000 000 lidí ); SRM podstatně při spěla svým vlivem při řešení naléha

za hospodářská a sociální práva prajejich rodin v době nezaměstnanosti,

vých mezinárodních problémů, např. zastavení války v Koreji, v době suez ské krize aj. Činnost SRM je v řadě

cujících, za zabezpečení pracujících a v nemoci, při úrazu a ve stáří, za za-

kapitalistických zemí omezována a

bezpečení ochrany práce. SOF vycho-

znemožňována. Mezi jednotlivými za

vává odboráře v duchu mezinárodní solidarity pracujících. SOF byla ustavena 3. 10. 1945 na světovém odborovém kongresu v Paříži za účasti delegátů zastupujících 67 000 000 pracují

sedáními řídí práci SRM byro a sekre

cích . Nejvyšším orgánem SOF je světový kongres odborů, který volí

Světová socialistická soustava . Hlavním obsahem naší epochy je pře

generální radu . Dále jsou orgány SOF výkonný výbor a výkonné byro. Od r .

chod od kapitalismu k socialismu. Tento historický proces zahájený Velkou říjnovou revoluci je výsledkem vyhrocení rozporů kapitalistické spo

1956 je sídlem ústředních orgánů SOF Praha. II. kongres se konal v červnu až

tariát. Prvním předsedou SRM byl od r. 1950 do své smrti r. 1958 F. Joliot

Curie. Nyní je předsedou John Bernal.

červenci 1949 v Miláně, III. v říjnu

lečnosti, které dosáhly takového stup

1953 ve Vídni, IV. v říjnu 1957 v Lipúčasti odborářů ze 120 zemí. R. 1949

ně, že jejich řešení si vynucuje odstra nění kapitalistických výrobních vztahů a nastolení výrobních vztahů socialis

vznikla odštěpeneckáMezinárodní konfederace svobodných odborů (viz ). SOF

tických. V důsledku toho dochází k po stupnému odpadávání jednotlivých

měla koncem r. 1961 na 143 000 000

států od kapitalistické světové soustavy

sku, V. v prosinci 1961 v Moskvě za

členů . Generálním tajemníkem SOF

a tyto státy se dávají na cestu budová

je od r. 1945 Louis Saillant. Předsedou

ní socialismu. V 1. 1945-1949 došlo k vítězství diktatury proletariátu v Al

SOF je od r . 1961 Renato Bitossi

(Itálie) a jedním z místopředsedů předseda ÚRO V ČSSR Fr. Zupka.

Světová rada míru - řídící orgán

bánské lidové republice, v Bulharské lidové republice, v Československé so cialistické republice, Čínské lidové re publice, Korejské lidově demokratické

světového mírového hnutí (viz Mirové hnutí celosvětové). SRM byla vytvořena na II. světovém kongresu obránců míru 16. - 22. 11. 1950 ve Varšavě.

republice, Madarské lidové republice,

Úkolem SRM je vést boj za mir, za

republice. Spolu se Sovětským svazem

rozšíření kulturních styků mezi ná-

a Mongolskou lidovou republikou vy

rody a za naprostý zákaz všech druhů

tvářejí tyto státy novou, kvalitativně

Německé demokratické republice, Pol ské lidové republice, Rumunské lidové

republice a Vietnamské demokratické

884

Sv

vyšší světovou socialistickou soustavu. Tyto společenské přeměny jsou nejvýznamnějšími událostmi naší epochy. Cestu k socialismu nastoupila po

s pracujícími Jugoslávie o všestran nou a plnou normalizaci vzájemných vztahů . Počátkem 60. let vstoupila na

cestu budování socialistické společ

r. 1945 také Jugoslávie. Blízké vztahy nosti Kubánská republika jako první zemí socialistického tábora s jugoslávským lidem , budujícím socialismus,

země amerického kontinentu .

byly však po r. 1948 narušeny. Podíl

a stal se světovou soustavou , která se v současné době stává rozhodujícím

na tomto narušení styků měly obě

strany; hlavní vinu však měl neopodstatněný postup Stalina. V duchu politiky XX . a XXII. sjezdu KSSS usiluje lid socialistických zemí spolu

Socialismus přerostl rámec jedné země faktorem v rozvoji lidské společnosti.

Vzájemný podíl socialismu a kapita lismu ve světovém měřítku charakte

rizují tyto údaje ( v %):

Socialistické státy

Kapitalistické státy

Ukazatelé území

( 1937

1950

1960

1937

1950

1960

17,2

25,0 34,0 22,0

26,0 35,0 36,0

82,8 92,0

75,0 66,0 78,0

74,0 65,0

obyvatelstvo

8,0

prům . produkce

9,0

Světová socialistická soustava je so-

ciální, hospodářské a politické souručenství svobodných a svrchovaných národů, které jdou k socialismu a ko-

munismu a jsou spjaty jednotou společných zájmů a cílů, těsnými svazky mezinárodní socialistické solidarity. Představuje v dějinách lidstva nový typ hospodářských a politických vztahů mezi zeměmi. Spojuje je společná třídní podstata sociálního a hospodářského zřízení i státní moci, potřeba vzájemné podpory a pomoci, společné

91,0

64,0

lupráce a dělby práce mezi socialistic kými zeměmi je Rada vzájemné hos podářské pomoci ( viz ). Socialistické státy budují vzájemné vztahy na zá sadách plné rovnoprávnosti, respek tování územní celistvosti, státní nezá

vislosti, suverenity a nevměšování do vnitřních záležitostí. Neoddělitelnou součástí těchto vztahů je vzájemná

bratrská pomoc, v níž se účinně proje vuje zásada proletářského internacio nalismu. Ve vzájemných vztazích mezi socialistickými státy neexistují vlád

zájmy a cíle v boji proti imperialismu

noucí a podřízené státy, ale všechny

za vítězství socialismu a komunismu a společná marxisticko -leninská ideologie. Světová socialistická soustava zahrnuje oblast politickou, ekonomic-

mají stejná práva. Sovětský svaz je předvojem , neboť

kou , ideologickou i kulturní.

první svrhla kapitalismus a vybudo vala socialismus. Probojovala a uká

Vzájemné vztahy mezi jednotlivými socialistickými státy se vytvářejí na

základě společenského vlastnictví vý-

dělnická třída Sovětského svazu , ve dená svou komunistickou stranou ,

zala cestu proletariátu ostatních států,

který bohatě čerpá z jejích zkušenosti.

robních prostředků. Důležitou institu-

Sovětský svaz rovněž sehrál rozhodu

cí rozvoje vzájemné hospodářské spo-

jící úlohu v porážce fašismu a v osvo

885

bození lidově demokratických států ; je hospodářsky nejsilnější zemí světo-

vé socialistické soustavy a patří mezi světové velmoci. To znamená, že je oporou celého komunistického hnutí. Jeho mírová politika je v souladu se

Sv

v červnu 1960 v Bukurešti a na poradě představitelů 81 komunistických a dělnických stran v listopadu 1960 v Moskvě byla plně potvrzena správ nost marxisticko -leninských tezí obsa žených v Deklaraci, které byly dále

zájmy všech socialistických zemí a od-

rozpracovány. Hluboké teoretické zo

povídá zájmům všech národů. Sovět-

becnění a další rozpracování nalezly

ský svaz má největší revoluční a budo-

tyto otázky v historickém dokumentu

vatelské zkušenosti při výstavbě komunismu a je rozhodující silou v celém mezinárodním dění. Vztahy mezi zeměmi světové socialistické soustavy jsou založeny na dobrovolné spoluprá-

naší epochy - v Programu Komunis tické strany Sovětského svazu . Nová etapa vývoje světové socialistické

soustavy - daná tím , že Sovětský svaz vstoupil do období budování komu

ci, která je zároveň objektivní nutností.

nismu a v řadě zemí byly vybudovány

Příčiny této objektivní nutnosti jsou

základy socialismu - vyvolala i novou

jednak ekonomické (např. rychlejší

etapu v rozvoji hospodářské spolu práce socialistických zemí. Porada představitelů komunistických a děl

rozvoj výrobních sil, možnost využití zkušeností ostatních států, vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi jednotlivými zeměmi atd .) a jednak politické. Lenin často zdůrazňoval, že proti socialismu stojí kapitalismus jako mezinárodní síla, a proto jej může porazit

procesu vytváření jednotného hospo dářství zemí světové socialistické sou

také jen mezinárodní síla. Proto vše-

stavy jako celku.

chny socialistické státy spojuje také boj proti všem vykořisťovatelům – tj.

Úzká spolupráce a solidarita socialis tických států není namířena proti žád

třídní solidarita proti kapitalismu za

ným jiným státům . Socialistické státy naopak jsou rovněž pro všestranné roz

osvobození dělnické třídy. Nutnost jednoty socialistických států byla rov-

něž zdůrazněna na poradách představitelů komunistických a dělnických

nických stran zemí RVHP f. 1962 zhodnotila tyto skutečnosti a vypraco vala důležité směrnice pro průběh

šíření hospodářských a kulturních styků se všemi ostatními zeměmi -vy sloví-li takové přání – na základě rov

stran socialistických zemí r. 1957

noprávnosti, vzájemných výhod a ne

v Moskvě: „ Porada má za to , že za

vměšování do vnitřních záležitostí.

současné situace má zvlášť velký

Význam světové socialistické soustavy

význam upevnění jednoty a bratrské

je v tom , že její existence a síla ovliv

spolupráce socialistických států, komunistických a dělnických stran všech

Revolucionuje myšlení pracujících ka

zemí, semknutí mezinárodního dělnic-

kého, národně osvobozeneckého a de-

ňují vývoj všech kapitalistických zemí. pitalistického světa, inspiruje je k boji proti kapitalismu a značně usnadňuje

mokratického hnutí.“ (Viz Deklarace

boj národů kolonií a závislých zemí za

představitelů komunistických a dělnic-

osvobození z imperialistického útlaku. Socialistické země poskytují těmto ze

kých stran socialistických zemí. ) Na setkání představitelů komunistických

a dělnických stran socialistických zemí

mím všestrannou pomoc a podporu

při budování vlastního průmyslu, roz

Sv

886

voji a upevnění národního hospodář-

zemí, VI. v červenci a srpnu 1957

ství, přípravě vlastních kádrů atd. Svě-

v Moskvě s 34 000 delegáty ze 131

tová socialistická soustava tedy v rozhodující míře určuje celou mezinárodní situaci a je zárukou míru, pokroku a svobody. Vznik , existence a

zemí byl dosud nejvýznamnější. VII.

její úspěšný rozvoj jsou také nejlepším potvrzením správnosti marxistické

festivalu ve Vídni v srpnu 1959 se

účastnilo 18 000 delegátů ze 112 ze mí a VIII. v červenci a srpnu 1962 v Helsinkách 18 000 chlapců a děvčat ze 142 zemí.

teorie o vývoji lidské společnosti.

Literatura : XX . sjezd KSSS, čes. vyd.

1956. Deklarace představitelů komu nistických a dělnických stran socia listických zemí, vyd . 1957. Prohlá

šení porady představitelů komunistic kých a dělnických stran r . 1960, vyd. 1960. Program KSSS, čes. vyd. 1961 . Rozvoj ekonomiky zemí socialistic kého tábora, vyd. 1961. B. Malý, Svě tová hospodářská socialistická sousta-

Světové kongresy obránců míru - viz Mírové hnutí celosvětové

„ Svítání“ – podtitul: „Časopis pro šíření osvěty a hájení pravdy “. Vychá zel v Brně od r. 1921 do r. 1922, kdy

zanikl. Byl orgánem Federace komu

nistických osvětových jednot (viz) na Moravě.

va, vyd . 1960 .

„ Svoboda" - původní podtitul: „ Časopis politický a národohospodář

Světové festivaly mládeže a studentstva - nová forma spolupráce

od r . 1895 přímo uváděny v podtitulu jako: „ Týdeník strany soc. dem . na

a upevňování jednoty mládeže a stu dentstva celého světa bez rozdílu po-

Kladensku “ . Vycházel od r. 1891 Kladně jako týdeník , později jako

litického přesvědčení, náboženství, rasy či národnosti. Jsou organizovány

obdeník . R. 1921 stal se orgánem KSČ a od r. 1930 vycházel jako obdeník

Světovoufederací demokratické mládeže

v Praze ; od r. 1932 jako hlavičkový

(viz) a Mezinárodním svazem student stva (viz). Kromě VII. a VIII. festi

list „ Rudého práva“ až do října

valu se všechny konaly v hlavních měs

sky “. Týdeník soc. dem . charakteru,

1938. V letech 1945-1950 vycházel

tech socialistických států , a tím se

dvakrát týdně jako krajský orgán KSČ na Kladensku. Od 27. 6. 1953

i staly pro mládež kapitalistického a

vychází znovu v Praze jako orgán KV

koloniálního světa přesvědčující ukázkou života mládeže a občanů těchto zemí. I. světový festival mládeže a

orgán středočeského KV KSČ. V re dakci pracovali Josef Mach, Ant. Zá

a MV KSČ Praha. Od r. 1960 jako

studentstva se konal v červenci a srpnu

potocký (1909-1910 ), Josef Štětka,

1947 v Praze za účasti 10 000 mladých

Fr. Křížek , Jan Zika aj.

lidí z 72 zemí, II . festival v Budapešti v srpnu 1949 s 20 300 delegáty z 84 zemí, III. v srpnu 1951 v Berlíně 26 000 delegátů ze 101 zemí, IV. v srpnu 1953 v Bukurešti za účasti 30 000

delegátů ze 111 zemi, V. v srpnu 1955 ve Varšavě s 30 000 delegáty ze 114

,, Svoboda "

podtitul: „ Orgán

ústředního výboru Československé so ciálně demokratické strany dělnické v Rusku “ . Byl to první český levě o

rientovaný časopis čs. válečných za jatců v Rusku za první světové války .

887

Sy

Podílel se na revolučně uvědomovací práci českých a slovenských zajatců sociálních demokratů . Přes mnohé ne-

hranici u Dukly. Od 4. 4. 1945 do

jenž zasáhl do bojů na československé

jasnosti rostly jeho revoluční náplň a

obrany lid . dem . ČSR. Od r. 1948

význam . Časopis začal vycházet 19. 10.

je členem KSČ a poslancem Národního

1917 v Kyjevě. Byl vydáván také v Poltavě, Taganrogu a nakonec

shromáždění. Od 25. 4. 1950 do 8. 9.

v Moskvě, kde 18. 5. 1918 vyšlo po-

seda Čs. státního výboru pro tělesnou

slední číslo. Redigoval ho Alois Muna

výchovu a sport. (Viz též Českosloven

25. 4. 1950 byl ministrem národní

1951 náměstek předsedy vlády a před

aj. Spolupracovníky byli František

ské vojenské jednotky v SSSR .)

Koza - Permský, Václav Růžička aj .

Literatura : L. Svoboda, Z Buzuluku do Prahy, vyd. 1960.

Vycházel v nákladu až 5000 výtisků a byl rozšiřován v 48 guberniích. Na „ Svobodu" navazoval „ Průkopník svobody “. (Viz též Československá komunistická sekce při KSR [b ].)

Svoboda Ludvík armádní generál (nar. 25. 11. 1895 v Hroznatině na Českomoravské vysočině) - velitel čs. armádního sboru v SSSR za druhé

světové války, poslanec Národního shromáždění. V I. 1931-1934 působil jako profesor na vojenské akademii

v Hranicích . Po 15. březnu 1939 pracoval zpočátku v ilegálním hnutí v Kroměříži, později odešel za hranice do Krakova, kde organizoval čs. vo-

jenskou jednotku. Když Rudá armáda počala obsazovat západní Ukrajinu, přešel i s československými vojáky do

„Svornost“ – podtitul: „Týdeník pracujícího lidu pro severovýchodní Moravu a Slezsko “ . Komunistický krajský časopis, vycházející v Ostravě a v Brně v l. 1922-1931 . Byl často konfiskován a zastavován . V redakci

pracovali Václav Kopecký a Eduard Urx .

Synek Oto (nar. 22. 9. 1900 v Pra ze , zemř. 29. 9. 1941 v Praze) - přední

pracovník komunistického hnutí v předmn. ČSR. Původním povoláním bankovní úředník . Pro aktivní účast na

stávce bankovních úředníků r. 1921 byl

zatčen a propuštěn ze zaměstnání. Zaujímal odpovědné funkce v hnutí komunistické mládeže, v 1. 1929 až

Sovětského svazu . Po přepadení SSSR Německem se stal velitelem prvního samostatného čs. praporu, který se

slovenska (viz Komsomol). Po návratu

vycvičil v Buzuluku ( viz) ve Čkalovské

z Mezinárodní ieninské školy v Moskvě

1930 byl ústředním sekretářem Ko

munistického svazu mládeže Česko

oblasti. V lednu 1943 byl čs. prapor

byl v l. 1933–1935 vedoucím tajem

zasazen v prostoru jižně od Charkova

níkem KV KSČ v Praze. Od r. 1936 až do rozpuštění strany vedoucím tajem

( Sokolovo ). V létě 1943 v městě Novochopersk ve Voroněžské oblasti organizoval první československou samostatnou brigádu, která přijala svůj bojový křest v historické bitvě o Kyjev na začátku listopadu 1943. Na jaře

níkem krajského výboru KSČ v Plzni.

V 1. 1935-1938 byl poslancem Národ

ního shromáždění za KSČ. Pro svou protifašistickou činnost byl režimem

1944 se L. Svoboda podílel na organi-

„ druhé republiky “ v únoru 1939 zatčen a hned po okupaci Českosloven

zování prvního čs. armádního sboru,

ska odsouzen protektorátním soudem

Sy

888

na 7 měsíců do vězení. Když byl po odpykání trestu propuštěn, nalezl spojení s ilegální organizací strany a

Syrový Jan gen . (nar. 24. 1. 1888 v Třebíči) – jeden z velitelů buržoazní

čs. armády a předseda vlády v době

bylpovolán do prvního ilegálního ÚV mnichovské zrady čs. buržoazie. R. KSČ, jehož se stal později organizač-

1918 byl jedním z velitelů intervenč

ním tajemníkem (viz llegálni ÚV ního tažení čs. legií proti sovětské KSČ za okupace ). 10.2. 1941 byl gestapem zatčen a po příchodu Heydricha do Prahy byl 29. 9. 1941 popraven

moci na Urale. V 1. 1920–1924 pů sobil jako zemský vojenský velitel pro Čechy, v l. 1924-1927 podnáčelník

v Praze -Kobylisích.

hlavního štábu , r. 1926 ministr ná

rodní obrany v úřednické vládě Čer v Praze, zemř. 1. 6. 1942 v Mauthau-

ného, v l. 1927-1933 náčelník hlav ního štábu, od r. 1933 generální ins

senu ) - pracovník Rudých odborů(viz ),

pektor čs. branné moci. 22. 9. 1938 se

Synek Viktor (nar. 10. 2. 1903

člen I. ilegálního ÚV KSČ. Původ

stal předsedou vlády, která předstírala,

ním povoláním státní úředník . Svou

že má úmysl hájit republiku , klamala

politickou činnost začal v Komunis- lid, a umožnila tak přijetí mnichov tickém svazu mládeže (viz Komsomol). - ských podmínek, а tím rozbití R. 1929 se stal redaktorem krajského ČSR. orgánu KSČ v Ostravě „ Dělnický deník “ . Začátkem r. 1930 byl na schůzi

Szabó Štefan (nar. 16. 1. 1909

v Orlové zatčen a odsouzen k 7 měsícům vězení. V témž roce jej strana pověřila prací v ústředně Rudých odbo-

v Košicích , zemř. 19. 2. 1945 v Melku v Rakousku ) - za předmn. ČSR jeden

sjezdu nezaměstnaných (viz) a redigoval

tajemník ilegální KSS v Bratislavě.

časopis „ Nezaměstnaný dělník“. V 1.

V 1. 1936-1937 studoval v Moskvě na Leninské škole. Za svou revoluční čin

z organizátorů KSMČ (viz Komso rů, zúčastnil se příprav celostátního mol) v Bratislavě a po r. 1939 oblastní 1932–1935 pracoval ve vedení Průmyslového svazu dělnictva kovoprů-

nost byl pronásledován buržoazními

myslu, poté opět v ústředně Rudých

orgánykapitalistické ČSR. Po nástupu

odborů, kde též redigoval ústřední orgán Rudých odborů „ Rudý děl-

fašistického režimu na Slovensku 6. 10. 1938 přešel do ilegality pod

ník “ . Od r. 1937 až do rozpuštění

jménem Beňuš a stal se organizátorem

strany pracoval v odborové komisi ilegální sítě KSČ v bratislavské oblasti. ÚV KSČ. Po přechodu strany do ile- Byl členem byra oblastního výboru gality stal se členem prvního ilegál- KSS v Bratislavě a později oblastním ního ÚV KSČ (viz Ilegální ÚV KSC tajemníkem . Tuto funkci zastával až za okupace ). 10. 2. 1941 byl gestapem

zatčen, odsouzen k smrti a 1. 6. 1942

do svého zatčení v srpnu 1941. R. 1943 byl fašistickým soudem odsouzen na

byl popraven v koncentračním táboře

10 roků žaláře. 19. 2. 1945 byl zabit

Mauthausen ,

v koncentračním táboře v Melku.

Še

889

Š Šaldův komitét (Komitet pro pomoc německým emigrantům ) - zalo-

žen na jaře 1933 pro podporu německých antifašistů , kteříhledali v Československu azyl před nacistickým tero-

s jinými pokrokovými studenty uvěz něn , odsouzen a vyloučen ze studia na všech československých školách . Pracoval jako funkcionář a redaktor v pokrokovém trampském hnuti (viz),

rem . Název „ Šaldův“ dostal podle

nejdříve v redakci časopisu ,, Tramp",

jména známého pokrokového literár-

potom jako odpovědný redaktor časo

ního kritika F. X. Šaldy, pod jehož

pisu „Oheň“. Od r. 1936 byl vedou

záštitou byl zakládán . Šalda souhlasil, aby se nazýval jeho jménem. Komitét

cím redaktorem časopisu Svazu mla dých ( viz) „ Hej rup“ ; psal články,

spolupracoval s Rudou pomoci, později se Solidaritou ( viz Rudá pomoc

úvahy a reportáže do „ Haló novin " , jichž byl redaktorem , „Rudého prá

o Československu ), organizoval sbírky

va“ a „Rudého večerníku " ; podpi

finančních a jiných prostředků, vyplácel podpory německým antifašistic-

soval je často pseudonymem Hart. Po rozpuštění KSČ a zastavení stra

kým emigrantům a významně pomohl v tom , že mnoho německých komu-

nického tisku r . 1938 byl z pověření

strany redaktorem „ Národní práce " a současně pracoval v ilegalitě jako

nistů dostalo od čs. buržoazních úřadů povolení k pobytu . Kromě komunistů

spolupracovník prvního ÚV KSČ.

v něm pracovali i představitelé české kultury a někteří pokrokovější činitelé

Při této práci byl zatčen a popraven 30. září 1941 v Praze - Kobylisích.

z řad buržoazie. Od listopadu 1934 byl tajemníkem Komitetu Jiří Sládek , od

podzimu 1935 Truda Sekaninová. Po

Šest zemědětských zákonů viz Zemědělské zákony r. 1946

vypuknutí občanské války ve Španěl sku v červenci 1936 se Komitét podílel

6. říjen 1938 - viz „ Autonomie

i na organizování podpůrných akcí na pomoc španělským demokratickým bojovníkům a na dalších akcích inter-

Slovenska "

nacionální solidarity.

dnech 7. - 11 . 3. 1931. Byl zahájen

Šantroch Vratislav (nar. 13. 2. 1910 v Rovensku pod Troskami, okr. Turnov, zemř. 30. 9. 1941 v Praze) -

mládežnický funkcionář, komunistický

Šestý sjezd KSČ - konal se ve v Lidovém domě v Praze-Vysoča nech a třetího dne se přemístil do Dejvického sálu . Sjezdu se zúčastnilo 214 delegátů ; s hlasem rozhodujícím

bylo 97 delegátů a s hlasem poradnim

novinář. Studoval na gymnasiu v Hav-

117 delegátů, kteří zastupovali asi

líčkově Brodě, kde vedl komunistickou studentskou frakci. R. 1930 byl pro psaní revolučních hesel spolu

40 000 členů strany. Ze zahraničních

56 Příruční slovník

hostů se zúčastnili sjezdu zástupce KS Německa a zástupce berlínské

Ši

890

organizace KS Německa. Program sjezdu: 1. Zpráva o politické situaci a úkolech strany ( ref. Kl. Gottwald ).

2. Odborová otázka ( ref. Jan Šverma).

další podstatný krok k tvůrčímu po užívání bolševických zásad prácevkon

krétních podmínkách ČSR. VI. sjezd KSČ byl výrazem naprosté jednoty

3. Otázka národnostní ( ref. V. Kopecký). 4. Otázka agrární (ref. A. Volavka). 5. Otázka mládeže ( ref.

nismu.

Jos. Guttmann ).

svobodu, sborník , vyd. 1954. Kl.

strany na podkladě marxismu-leni

Literatura: Za chléb, práci, půdu a

Těžká hospodářská krize, která za-

Gottwald, Spisy, sv. 2, vyd. 1951. Ze

sáhla Československo na počátku 30.

čtyřiceti let zápasů KSČ, vyd. 1961.

let, obnažila hluboké rozpory kapitalistického systému před pracujícími

J. Novák, Sjezd fronty, Příspěvky k dějinám KSČ, 1961, č. 1.

masami a postavila před stranu úkol vést masy k odstranění tohoto sys

Šimůnek Otakar (nar. 23. 10.

tému. Linie boje strany v době hospo-

1908 v Náchodě) – člen předsednictva

dářské krize byla vyjádřena heslem

ÚV KSČ , místopředseda vlády ČSSR . R. 1931 vstoupil do Včely a stal se jejím aktivním funkcionářem . Do

Za proletářské východisko z krize “ . Vážným úkolem strany byl rovněž

boj proti nebezpečí fašizace( viz) bur- KSČ byl přijat r. 1934. V 30. letech žoazně demokratického režimu v Čes-

pracoval také v antifašistickém hnutí.

koslovensku. Za hlavní úkol strany

Po vzniku lidově demokratického Čes

vytyčil sjezd získání většiny dělnické

koslovenska pokračoval v práci v druž

třídy pro revoluční boj za každodenní

stevním hnutí. V l. 1946-1948 zastá

hospodářské i politické zájmy mas.

val místo ředitele Velkonákupny spo

Energická obhajoba těchto zájmů byla

třebních družstev v Praze. Po únoru

nezbytná, protože pravicoví socialisté pevně spjati s buržoazií svou stávkokazeckou a rozbíječskou politi-

1948 byl náměstkem generálního ře ditele družstev, o rok později náměst

kem v ministerstvu výživy. Od 21. 12.

kou zájmy pracujících neustále zrazo-

1951 do 22. 6. 1954 byl ministrem

vali. Dalším vážným úkolem v boji

chemického průmyslu . Od 22. 6. 1954

za proletářské východisko z krize a za

do 11. 9. 1958 pracoval ve funkci před sedy Státního úřadu plánovacího. R.

diktaturu proletariátu bylo vytvoření svazku dělníků a rolníků a získání

ostatních spojenců dělnické třídy.

1954 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Od 12. 9. 1958 byl

VI. sjezd velmi podrobně rozpracoval

ministrem -předsedou Státní pláno

rolnickou otázku . Stejně tak byla na

vací komise a od 6. 3. 1959 zároveň

základě usnesení V. sjezdu podrobně vypracována linie boje proti národnostnímu útlaku v ČSR .

náměstkem předsedy vlády. 11. 7. 1960 byl jmenován místopředsedou vlády ČSSR a zároveň byl do 11. 7.

Význam VI. sjezdu KSČ je v tom ,

1962 předsedou Státní plánovací ko

že všestranně konkrétně rozpracoval mise. Na X. sjezdu KSČ (1954) byl zásadní směrnice V. sjezdu v boji strany za hospodářské krize . Byl pří-

zvolen členem ÚV KSČ a kandidátem polit. byra ÚV KSČ. Po XI. sjezdu

pravou strany pro vedení nastávají-

KSČ (1958) byl zvolen členem politic

cích velkých třídních bojů a znamenal kého byra ÚV KSČ. V prosinci 1962

ši

891

byl zvolen členem předsednictva ÚV

organizace a člen IV . ilegálního ÚV

KSČ .

KSČ. Povoláním soustružník -nástro

jař. Až do jara 1945 pracoval v pražské „Široci socialistés

viz Bulhar-

ská komunistická strana

„ Široká “ vládní koalice

továrně Waldes. Byl neohrožený a

zkušený ilegální pracovník. Podílel se významně na vytvoření krajského ile viz

Koalice vládní v předmn. ČSR

gálního vedení v Praze a stál v l. 1943

až 1945 v jeho čele. V l. 1944-1945 byl členem IV . ilegálního ÚV KSČ

Široký Viliam (nar. 31. 5. 1902

( viz llegální ÚV KSČ za okupace ).

v Bratislavě) - dlouholetý pracovník

V březnu 1945 byl zatčen spolu s ce

KSČ.R. 1921 vstoupil do KSČ.R.1929 byl zvolen do ÚV KSČ. R. 1935 byl

lým krajským vedením . Po věznění á mučení na Pankráci byl poslán do

povolán do funkce tajemníka ÚV KSC

Terezína, kde byl 2. 5. zastřelen .

a zvolen poslancem Národního shro

máždění. Od r. 1938 působil ve vedení KSČ na Slovensku. Později odešel

za hranice, do r. 1940 pracoval v Paříži

v zahraničním sekretariátu KSČ, pak v Moskvě. R. 1941 se vrátil z pověření

strany na Slovensko, aby zde pracoval v ilegalitě. Dne 3. 7. 1941 byl zatčen a uvězněn . V lednu 1945 se mu podařilo uprchnout ze žaláře. Za pomoci partyzánů přešel přes frontu do SSSR . V srpnu 1945 byl zvolen předsedou KSS. Od r . 1945 byl členem předsednictva a posléze politic-

„ Škodovák “

závodní časopis

pracujících plzeňské Škodovky, vy dávaný KV KSČ v Plzni. Pomáhal

odhalovat kapitalistickévykořisťování a úlohu reformistů ve Škodovce. Byl rozšiřován nejen mezi škodováky, ale i mezi pracujícími v Plzni. Nej prve vycházel jako příloha plzeňské „ Pravdy “. Od r. 1929 až do r. 1938

vycházel samostatně. Na jeho redigo vání se podíleli mj. Václav Prokůpek, Gustav Bareš, Jan Tomáško, Rudolf

Tomis aj. Vycházel týdně.

kého byra ÚV KSČ. Od 4. dubna 1945 do 21. března 1953 byl náměstkem

Šling Otto (nar. 24. 8. 1912 v Nové

předsedy vlády, od 14. března 1950 do 31. ledna 1953 současně ministrem

Cerekvi, zemř. 3. 12. 1952 v Praze ).

zahraničních věcí, od 21. března 1953 do 20. září 1963 předsedou vlády. Usnesením ÚV KSČ z 20. 9. 1963 byl za nedostatky v řídící činnosti vlády a za některé chyby ve své politické činnosti v minulosti i vzhledem k zdravotnímu stavu odvolán z funkce

člena předsednictva ÚV KSČaz funkce předsedy vlády.

V mládí pracoval v hnutí komunistic ké mládeže. R. 1934 vstoupil do KSČ. V l. 1936-1938 se účastnil občanské

války ve Španělsku jako zdravotník . Za okupace žil v emigraci v Anglii. Za Slovenského národního povstání organizoval zdravotní službu. Po osvo bození byl vedoucím tajemníkem KV

Šiška František (nar. 3. 11. 1901

KSČ v Brně a poslancem NS až do r. 1950, kdy byl pro závažné chyby, jichž se ve své politické práci dopouštěl, vyloučen z KSČ. V období kultu

v Praze, zemř. 2.5. 1945 v Terezíně) -

osobnosti byl neoprávněně zatčen a r.

za okupace vedoucí ilegální pražské

1952 se stal obětí nezákonnosti a zvůle .

Šm

892

R. 1963 byl občansky a právně rehabi-

v SSSR vydal knihu Pravda o sověm

litován .

tovém Rusku. Byl hlavním řečníkem na ustavujicim sjezdu KSČ (viz ) v květ

Šmeral Bohumír (nar. 25. 10. 1880. v Třebíči, zemř. 8. 5. 1941 v Moskvě). - jeden ze zakladatelů a vedoucíchfunkcionářů KSČ a Komunistické internacionály. Již jako student na gymnasiu přilnul k dělnic-

nu 1921 a zdůvodnil její vstup do KI.

kému revolučnímu hnutí a stal se

Od r . 1926 pracoval v EKI vMoskvě. Bohumír Šmeral byl uznávanou osob ností mezinárodního komunistického

hnutí. Na III. kongresu Komunistické internacionály r. 1921 byl zvolen do jejího výkonného výboru a později

stoupencem socialismu. Po maturitě

(na VII . kongresu r. 1935 ) do revizní

r . 1898 vstoupil na právnickou fakultu Karlovy university, kde r . 1904

komise KI. V těchto funkcích byl často vysílán do zahraničí (Mongol

složil doktorát. Už za studií, a to od r .

sko, Balkán , Německo a Francie ),

1899, byl B. Šmeral spolupracovnikem redakce „ Práva lidu“, v l. 1901

kde plnil odpovědné úkoly Komin terny. V 30. letech se významně po dílel na organizování mezinárodní ho protifašistického a protiválečného

až 1918 jeho řádným redaktorem ,

Založil skupinu socialistického studentstva a redigoval současně časopis ,,Studentský sborník “ . Od r. 1908

hnutí. V I. 1931-1935 přijížděl občas do Československa, kde pomáhal ze

byl odpovědným redaktorem a od r. 1910 i vydavatelem socialistické revue

jména budovat Svaz přátel SSSR

„Akademie " . Ve volbách r . 1911 byl zvolen za českoslovanskou sociální

tické práce strany. R. 1936 byl znovu

( viz) a zúčastňoval se propagandis zvolen členem ÚV KSČ. V 1. 1920 až

1929 byl poslancem Národního shro

demokracii poslancem vídeňské Říšské rady (viz). V 1. 1911-1917 byl jedním

máždění za KSČ, vl. 1935–1938 sená

z vedoucích představitelů Českoslo-

torem Národního shromáždění za

vanské soc. dem . strany, od r . 1914 jejím předsedou. Na počátku první

účinně pomáhal v boji proti nastupu

světové války se stal místopředsedou Českého svazu (viz ). Po krachu oportunistické politiky sociální demokracie

Po Mnichovu odjel do SSSR, kde

ve válce a pro rozpory s pravičáky ve

výkonném výboru MOPR (viz ). Zú

vedení soc. dem . vzdal se koncem září

častňoval se pravidelně všech porad

1917 všech funkcí. Po Říjnové revoluci v Rusku se stal postupně stoupencem revoluční marxistické strategie a tak-

tiky a linie Komunistické internacionály (viz). Dostal se do čela marxistické

KSC. R. 1938 se vrátil do ČSR, kde

jícímu fašismu a při obraně republiky. pracoval v orgánech Kominterny a ve moskevského vedení KSČ (viz ). Ze mřel po delší nemoci v Moskvě. Jeho nejdůležitější historické stati byly r. 1961 vydány ve sborníku Historické

práce 1908–1940.

levice (viz) v čs. soc.. dem. straně,

o svých dojmech a o svém osobním

Šmidke Karol ( nar. 21. 1. 1897 ve Vítkovicích, zemř. 15. 12. 1952 v Bratislavě) - pracovník KSČ na Slo vensku. Před první světovou válkou

setkání s Leninem . O tomto pobytu

vstoupil do sociálně demokratické

vedl ji k získání většiny členstva. V březnu 1920 odejel do sovětského Ruska a po návratu napsal sérii článků

1

Št

893

strany. R. 1921 se zúčastnil ustavují-

nictva. Od r. 1919 byl předsedou

cího sjezdu KSČ . Později pracoval jako okresní tajemník KSČ vLiptov-

Čs. strany lidové. v i. 1921-1922 působil jako ministr železnic, v l. 1922

ském Mikuláši a potom v Trenčíně. R. 1935 byl zvolen poslancem Národ-

až 1925 ministr zdravotnictví, v l.

ního shromáždění za KSČ. Po oku-

1925–1926 ministr pošt, v l. 1926 až 1929 ministr sociální péče, v l. 1929

paci republiky fašistickým Německem odešel v srpnu 1939 do Moskvy. R. 1943 spolu s K. Bacilkem se vrátil na Slovensko, aby pracoval ilegálně

a organizace správy. Za okupace žil V emigraci, kde byl ministerským předsedou londýnské emigrantské

v KSS. Zúčastnil se založení ilegální

vlády. Od r. 1945 byl náměstkem

SNR r. 1943. Pracoval při budování ilegální sítě strany, při organizování partyzánského hnutí a na přípravě Slovenského národního povstání (viz). Za povstání byl předsedou SNR a

předsedy vlády až do února 1948, kdy se podílel na organizování protilido vého puče a spolu s ostatními reakč ními ministry podal demisi.

až 1938 ministr pro sjednocení zákonů

v září 1944 byl zvolen předsedou KSS

„ Štafeta “ - orgán FPT. Navazo

(do srpna 1945 ). Po osvobození se stal předsedou sboru pověřenců ( do srpna 1946), místopředsedou SNR a v březnu 1948 předsedou SNR. Byl členem

val na časopis „Stadion“. Vycházel v l. 1933-1934 v Praze. Jeho redak

torem byl Vilém Mucha aj. (Viz též

Federace proletářské tělovýchovy.)

předsednictva ÚV KSS a na IX . sjez

du KSČ ( 1949) byl zvolen členem ÚV

Štefánikovská legenda - součást

KSC. Od r. 1945 až do své smrti byl

buržoazních legend o vzniku ČSR.

poslancem NS.

Oficiální i neoficiální buržoazni pub licistika a propaganda za předmni chovské republiky a za tzv . slovenského

Šovinismus

viz Nacionalismus

buržoazni

státu (viz) vyzdvihovala Štefánika (1880–1919) jako významného vědce

„ Španělsko “ – podtitul: „ Orgán Společnosti

přátel demokratického

astronoma, jako generála francouzské armády (do které dobrovolně vstoupil,

Španělska “. Časopis vycházel v l.

aby prý bojoval za národní osvo

1937-1938 v Praze v době občanské

bození Čechů a Slováků ) a jako vý znamného činitele, který uváděl Ma

války ve Španělsku (viz ) a podporoval obranu demokracie ve Španělsku. Redaktory byli dr. Z. Milde a J. Fišera.

Šrámek Jan msgre (nar. 11. 8. 1870 v Grygově u Olomouce, zemř. 22. 4. 1956 v Praze) - reakční pře-

dák Čs. strany lidové (viz ), jeden z iniciátorů protilidového puče v únoru 1948. Od r. 1902 řídil v Brně Vše-

odborové sdružení křesťanského děl-

saryka a Beneše do společnosti vliv ných diplomatů a politiků. Štefánikov ská legenda se stala za předmnichovské republiky oficiální legendou vládnou cích vrstev. Česká buržoazie a centra listicky orientovaná slovenská buržo azie i pravicová sociálně demokratická

strana se snažily využít Štefánika a jeho kultu na podporu koncepce jednotného československého národa (viz „ Čecho slovakismus" ). Brzy však převzali ini

Št

894

ciativu při pěstování této legendy na

činy podle reakčního zákona na ochra

Slovensku luďáci, kteří v boji za autonomii využili nejasné okolnosti kolem

nu republiky. R. 1934 spolu s poslanci

Štefánikovy smrti (havárie letadla při

byl stíhán dokonce pro „ velezradu “ ;

návratu doČSR ) a uvalili podezření na některé české politiky. Tak dostala

dlouhá léta byl tajemníkem poslanec kého klubu KSČ . R. 1939 odešel na

štefánikovská legenda protičeské za-

základě usnesení strany do emigrace

měření.

v SSSR . Tam pracoval v čs. vojenské

Gottwaldem , Kopeckým a Krosnářem

Historické dokumenty ukazují jasně

jednotce, zúčastnil se bojů o Duklu

lživost štefánikovské legendy. M. R.

a r. 1945 se spolu s armádou vrátil do

Štefánik se po absolvování vysoko-

vlasti. Od r . 1945 byl opět poslancem

školských studií v Praze usadil od konce r. 1904 natrvalo ve Francii. Po krátké neúspěšné práci v mendonské hvězdárně vstoupil do služeb

Národního shromáždění a členem předsednictva Národního shromáždě ní. Od r. 1946 do r . 1962 byl předse dou ústřední revizní komise KSČ.

francouzských úřadů, které ho pověřovaly rozličnými službami v koloniích

Literatura: J. Štětka, Obžalován z ve lezrady, vyd. 1961 .

a závislých zemích. Ve prospěch Francie pracoval i po celou dobu první světové války, kdy usiloval o vy-

užití českých a slovenských zajatců a vystěhovalců pro válečné cíle franProfran-

1929-1933 byl redaktorem časopisů

a kontrarevoluční činnost

„Signál“ a „ Levá fronta “ . Patřil k ve

couzského couzská

Štoll Ladislav (nar. 26. 6. 1902

v Jablonci nad Nisou ) - politický a kulturní pracovník , komunistický pu blicista. Od r. 1926 člen KSČ. V 1.

imperialismu.

M. R. Štefánika vyvrcholila koncem

doucím činitelům organizace pokro

I. 1918 a počátkem r. 1919 , když

kové inteligence Levá fronta (viz).

z příkazu francouzské vlády odešel na Sibiř, aby potlačil rostoucí ne-

R. 1932 byl redaktorem časopisu

spokojenost v legiích a zintenzivnil intervenční boj československých le-

Včela “ , potom „ Proletářského druž stevníka“ a „ Světa práce “. Od r. 1933 redaktorem ,,Rudého práva" a ,,Tvor

gií proti sovětskému lidu .

by ". V I. 1934-1936 byl pracovníkem

Literatura: L. Holotik , Štefánikovská legenda a vznik ČSR, slov. vyd. 1960.

nakladatelství zahraničních dělníků

Štětka Josef (nar. 13. 1. 1885 v Chodouni u Hořovic, zemř. 24. 10.

v Moskvě, po návratu opět redaktorem „Rudého práva “ a „Tvorby“. V l. 1945-1946 byl redaktorem „Rudého

práva“, od r. 1946 členem ÚV KSČ ;

1963 v Praze) - dlouholetý pracovník

vl. 1946–1949 rektorem Vysoké školy

KSČ . Od mládí pracoval v sociálně demokratickém hnutí. Od r. 1921 byl

politické a sociální, v l. 1949-1952

rektorem Vysoké školy politických a

členem KSČ. R. 1928 působil jako hospodářských věd. V I. 1952-1953 krajský sekretář strany na Kladně. R. 1925 byl poprvé zvolen poslancem za KSČ. Pracoval v Klubu poslanců

byl náměstkem ministra školství, r. 1953 ministrem vysokých škol, v I.

KSČ, sněmovnou byl pětkrát vydán

1953–1954 ministrem školství, v 1. 1954-1956 ministrem kultury a v l.

k trestnímu stíhání pro „ přečiny a zlo-

1956-1961 byl rektorem Institutu

895

Šu

společenských věd při ÚV KSČ. Je Španělsku (viz). V mnoha krajích předsedou Výboru socialistické kul- organizoval pomoc boji španělského tury a od r. 1961 místopředsedou

lidu proti fašismu a po rozpuštění

Ceskoslovenské akademie věd .

strany zakládal rlegální komunistické buňky a organizace v kladenském

Šturc Václav (nar. 21. 8. 1858

kraji. V téže době redigoval ilegální

v Litovicích u Kladna, zemř. 21. 2 . 1936 v Praze) SOC . dem . novinář za Rakousko -Uherska , zakládající člen KSČ. V 1. 1925-1929 byl senátorem

„ Pravdu " v Rakovníku a „ Svobodu ,,

-

za KSČ . V době bolševizace (viz ) strany zaujal oportunistické stanovisko a byl r . 1929 z KSC vyloučen . R. 1932 vstoupil do soc. dem. strany.

v Kladně. Od srpna 1940 působil v Praze a v zemském vedení strany v Brně. 4. 3. 1941 byl gestapem zatčen

a po Heydrichově příchodu do Prahy odsouzen stanným soudem k smrti a popraven .

Šumbera Cyril (nar. 3. 7. 1901 v Hluku u Uherského Hradiště, zemř.

Štourač Antonín ( nar. 5. 6. 1888

v Pivonicích u Bystřice nad Pernštejnem, zemř. 10. 8. 1944 ve Vrati-

10. 5. 1944 v Drážďanech) - dlouho letý funkcionář KSČ za předmn. ČSR ,

člen II. ileg. ÚV KSČ. Povoláním

slavi) - dlouholetý pracovník KSC,

dělník. Již od mládí se účastnil práce

bojovník za práva dělníků a rolníků

V soc. dem . mládeži a r. 1921 se stal

na Českomoravské vysočině. Účastnil

členem KSČ. V době vojenské pre

se Říjnové revoluce jako válečný zaja- zenční služby r. 1921 byl za svou tec na Sibiři, od 1. 1. 1918 byl členem bolševické strany a bojoval v Rudé

politickou činnost v armádě odsou zen čs. buržoazní justicí k 9 měsícům

armádě. R. 1920 se vrátil domů, čle-

žaláře. Po propuštění z vojenské služby

nem KSČ se stal od jejího založeni. Byl vedoucím KSČ na Bystřicku a

pracoval aktivně jako stranický funk

členem krajského vedení v Brně. Roku

byl pro svou stranickou činnost kapi

1928 se stal starostou obce, v l. 1932 až 1935 byl poslancem Národního

talisty neustále perzekvován. V době ohrožení republiky německým fašis mem pracoval jako tajemník KV KSČ

shromáždění. Vedl pochody hladu, burcoval od obce k obci do boje za

cionář na Zlínsku ( Gottwaldovsko ) a

pro Prahu -venkov. Brzy po příchodu

vytvoření jednotné fronty dělníků a

nacistických okupantů přešel do ile

rolníků . Pro ilegální činnost za okupace byl 24. 2. 1943 zatčen , vězněn

gality. V l. 1941-1942 byl pracovni kem II. ileg. ÚV KSČ , měl na

v Jihlavě, Brně a Vratislavi, kde byl

starosti organizaci tisku ilegálních

popraven .

ústředních novin (viz llegální ÚV KSČ za okupace). Vedl též agendu stranických příspěvků a potravino

Šubert Dušan (nar. 29. 4. 1916 v Rakovníku, zemř. 29. 9. 1941

v Praze) - funkcionář KSČ a ilegální pracovník. Členem strany byl od r.

vých lístků , jimiž byli zabezpečováni

1934. Od r . 1936 byl tajemníkem

v ilegalitě pracující soudruzi, obsta rával falešné průkazy a organizoval diverzní skupiny proti okupantům a

Výboru pro pomoc demokratickému

jejich vybavení. 7. 7. 1942 byl gesta

!

Šu

896

pem zatčen , vězněn na Pankráci, v Terezíně, Berlíně a v Drážďanech , kde byl nacisty popraven .

Šuñavec Matej (nar. 11. 11. 1873 v Pribylině, zemř. 27. 5. 1949 tamtéž) vedoucí činitel soc. dem . hnutí v Uhrách a na Slovensku . Pracoval v 90. letech 19. století ve vzdě-

lávacích dělnických spolcích v Budapešti. R. 1897 se podílel na přípra-

Slovenského národního povstání. Již v době studií na gymnasiu pracoval v dělnickém hnutí. R. 1921 vstoupil do Komsomolu a KSČ. V Marxistic kém sdružení (viz ) se účastnil diskusí o vědeckém socialismu . Aktivně pů sobil v hnutí komunistické mládeže a byl r . 1924 zvolen členem ÚV Komsomolu ( viz ). Téhož roku se stal redaktorem „ Večerního Rudého prá

va“ . Od r. 1925 pracoval jako učitel

vách k vydávání prvního slovenského v krajské škole komunistické mlá časopisu „ Nová doba“, jehož byl deže v Praze. V 1. 1926–1928 studoval posléze redaktorem . Vystupoval na dělnických táborech v Budapešti jmé-

na Leninské škole v Moskvě. Měl

nem slovenských dělníků. Zúčastnil se

velkou zásluhu o bolševizaci strany a byl na V. sjezdu r. 1929 zvolen

všech sjezdů Sociálně demokratické

členem politbyra ÚV KSČ. Od r .

strany Uherska (viz ). Byl jedním ze spoluzakladatelů Slovenské sociálně

demokratické strany (viz ) ( 1905) a

1929 pracoval ve vedeni Rudých od borů (viz ). Na VII. kongresu Komu nistické internacionály (1935 ) byl

zároveň jedním ze zakladatelů odbo-

zvolen kandidátem předsednictva vy

rového hnutí na Slovensku.

konného výboru KI. V I. 1935-1938 byl poslancem Národního shromáž dění za KSČ , v l. 1936-1938 šéfredak torem „ Rudého práva “. V době fa šistické okupace ČSR žil nejprve v Paříži, kde vydával časopis „Svě tový rozhled “, po porážce Francie r . 1940 pomáhal řídit národně osvo bozenecký boj našeho lidu z SSSR .

Švehla Antonín (nar. 15. 4. 1873 V Hostivaři, zemř. 12. 12. 1933 tamtéž) - velkostatkář a vůdce reakční

agrární strany za předmn. ČSR . Od založení byl členem agrární strany (viz ), r . 1906 založil její deník „ Venkov “ . V I. 1908-1913 byl poslancem českého zemského sněmu. Po vzniku

ČSR v 1. 1918-1920 působil jako ministr vnitra, v l. 1922–1926 a 1926–1929 předseda vlády. Měl významný podíl na porážce dělnictva r . 1920; usiloval o vytváření masové základny pro buržoazní režim odtržením rolnictva od dělníků pomocí zfalšované pozemkové reformy.

Pracoval v českém a slovenském vy sílání moskevského rozhlasu ; psal

rozhlasové komentáře pro zahraniční vysílání, stati a články do časopisů. R. 1942 řídil v Moskvě politickou práci v čs. vojenských jednotkách 0 SSSR ( viz). Redigoval „ Česko slovenské listy “, pracoval ve Všeslo vanském výboru v Moskvě a od 1. 1943 politicky vedl jeho českosloven

Šverma Jan ( nar. 23. 3. 1901 v Mnichově Hradišti, zemř. 10. 11 . 1944 na hoře Chabenec v Nízkých Tatrách ) - dlouholetý vedoucí pra

ského vedení KSČ (viz) vyslán na po

covník komunistického hnutí, hrdina

moc Slovenskému národnímu povstání

skou sekci. Podílel se na vypracování zásad Košického vládního programu

(viz). R. 1944 byl z pověření moskev

Šv

897

( viz). Za SNP usiloval o vybudování a vedl slovenské pracující k rozhod-

stala vedoucí organizačního oddělení ÚV KSČ, byla zvolena členkou před sednictva strany a r . 1949 jedním ze

nému boji za národní a sociální osvo-

zástupců generálního tajemnika stra

jednoty dělnické třídy na Slovensku

bození ( viz Konference závodních vý-

ny. V I. 1945–1951 byla poslankyní

borů a důvěrnických sborů v Podbrezové ). Zemřel uprostřed bojů , za pře-

NS. V období kultu osobnosti byla v únoru 1951 , na základě nesprávných

chodu partyzánského štábu přes horu

obvinění, vyloučena ze strany, poté

Chabenec. J. Šverma napsal významné

neoprávněně zatčena a r. 1954v nezá

teoretické a historické práce, jako

konném procesu odsouzena k dlouho

Rok 1848 v Čechách, Česká otázka ve světle marxismu, Národnostní

letému vězení. R. 1963 byla občansky

problém naší republiky aj. Většina byla vydána r. 1955 ve Vybraných

straně.

spisech .

rehabilitována a vráceno jí členství ve

Švýcarská strana práce - mar xisticko -leninská strana. Utvořila se

Švermová Marie (nar. 17. 8. 1902 v Trnovanech u Teplic) - dlouholetá pracovnice KSČ . Od r . 1919 byla funkcionářkou sociálně demokratické

cových socialistů . Vede boj za jednotu dělnické třídy a za zájmy pracujících ,

mládeže a r. 1921 se stala členkou KSČ .

za zachování neutrality Švýcarska a

Pracovala v Komsomolu (viz) jako sekretářka pražského kraje. R. 1925 se

sjezd strany ( 16. - 18. 5. 1959) přijal

stala krajskou sekretářkou KSČ v Pře-

první program ŠSP. R. 1956 měla

rově. V 1. 1926-1928 žila v Sovětském

6000 členů. Ústředními tiskovými orgány jsou : „ Vorwärts “ (Vpřed ), vycházející v německém jazyce, Voix Ouvrière " (Dělnický hlas), vychází

svazu . Na V. sjezdu ( 1929) byla zvolena do ÚV KSČ. V 30. letech byla vedoucí funkcionářkou KSČ pro práci

r. 1944 sloučením Komunistické strany

Švýcarska (založené 6. 3. 1921 ) a levi

ochranu národních zájmů země. VII.

mezi ženami. V 1. 1939–1945 pracovala

francouzsky, a „ Il Lavoratore “ (Pra

v zahraničním odboji v Sovětském

cující) v italštině. Generálním tajem níkem strany je Edgar Woog.

svazu . Po osvobození ČSR r. 1945 se

898

Ta

1

T

Taaffova reakce - protidělnický

zvláště mezi průmyslovým proletariá

reakční yládní režim v RakouskoUhersku v letech 1879-1893. V Říšské radě ( viz) se tento vládní kabinet opíral o tzv. „ železný kruh pravice" ,

tem , korumpovat nejlépe placené

jehož základní pilíře tvořili poslanci

sám , protože jeho vykořisťování bylo

aristokraticko -klerikálního velkostatku a jimi ovlivňovaní poslanci konzervativně buržoazních stran , zvláště slo-

všestranně zvýšeno. Na druhé straně proti rozvíjejícímu se socialistickému

vanských nacionálně potlačovaných národností. Mezi nimi zaujímali významné postavení i čeští buržoazní poslanci v čele se staročechy (viz

vrstvy dělnictva a narušit jeho jednotu a solidaritu . Tyto sociální vymoženosti

si vlastně proletariát musel zaplatit

dělnickému hnutí podnikla vláda hra běte Taaffa otevřené perzekuční, ba

vyhlazovací tažení. Zvláště po vydání protisocialistického zákona r. 1886

Pražákem . Obratným lavírováním me-

( viz Bismarckův protisocialistický zá kon ) byli předáci sociální demokracie podrobeni brutálnímu policejnímu a

zi zájmy jednotlivých společenských

soudnímu pronásledování. Legální

tříd a skupin snažil se tento krajně reakční režim zabezpečovat zájmy

znemožněna. (Viz též Protisocialistické

Národní strana) F. L. Riegrem a A.

činnost sociální demokracie měla být

konzervativní velkostatkářské šlechty procesy v Rakousko- Uhersku .) Přes i velkoburžoazie a upevňovat pozice všechna tato opatření se však Taaffově císařského trůnu.

V tažení proti všemu pokrokovému soustředil hrabě Taaffe hlavní pozornost na rostoucí dělnické hnutí. Politický vliv a význam sociální demokracie se snažila Taaffova vláda zlomit tzv. „ politikou cukroví a biče “. Na jedné straně uskutečnila ochranné so-

ciální zákonodárství: např. r . 1883 byla zavedena živnostenská inspekce, která měla dohlížet na pracovní pod mínky v závodech ; r . 1885 byla zkrá-

cena pracovní doba v továrnách, dále pak r. 1887–1888 bylo uzákoněno úrazové a nemocenské pojištění velko-

vládě nepodařilo dělnické hnutí likvi dovat ; naopak další rozmach socialis

tického dělnického hnutí byl jednou z příčin pádu této vlády r . 1893. Literatura: J. Kozák , Vytvoření a po

čátky revoluční dělnické strany v na šich zemích , vyd. 1954. Zd . Šolle, Příspěvek k dějinám dělnického hnutí v Čechách v letech 1878–1882, vyd. 1960.

Tallenberg -Grünhut Dezider MUDr. ( nar. 8. 12. 1905, zemř. 10. 4. 1938 u Morelly ve Španělsku) účastník mezinárodních brigád ve

Španělsku. Jako interbrigadista byl

průmyslového dělnictva. Cílem těchto o atření, vynucených rostoucím tříd-

r. 1936 nejprve lékařem praporu

ním bojem proletariátu, bylo podvázat

Capajev 13. úderné mezinárodní bri

rostoucí vliv sociální demokracie,

gády, později velitelem zdravotní

Te

899

služby 129. mezinárodní brigády. 10 .

o rozsah a termíny válečných operací,

4. 1938 obsadili fašisté nemocnici,

které začnou na východě, západě i jihu.

kde Tallenberg pracoval. Tallenberg nechtěl ponechat raněné bez ošetření, a proto odmítl odjet z ohroženého úze-

Na konferenci byla přijata deklarace o Íránu, v níž tři vlády prohlásily, že

mi. Byl fašisty zajat a zastřelen . (Viz

10. 7. 1909 v Hlinsku, zemř. 29. 9.

verenita a územní nedotknutelnost Iránu. (Viz též Jaltská (krymská] kon ference; Postupimská konference.) Literatura: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky, vyd.

1941 v Praze) - člen I. ileg. ÚV KSČ.

1957.

též Interbrigadisté čs. ve Španělsku .) Taussig -Suchý František (nar.

bude zajištěna úplná nezávislost, su

Studoval na technice chemii. R. 1927

vstoupil do KSČ. Brzy poté zanechal studií a věnoval se jen politické čin-

nosti. Byl sekretářem KSČ v Chomutově, Ostravě, od r. 1933 v Brně. Pracoval též jako novinář, r. 1936 se stal šéfredaktorem ,Moravské rov-

nosti“ , po jejím zastavení redaktorem „ Nezávislé politiky ". Za okupace

byl členem I. ileg. ÚV KSČ (od října 1939) a vedoucím ilegálního hnutí strany v kraji Hradec Králové ( viz Ilegální ÚV KSČ za okupace). Roku

Terer Rudolf (nar. 8. 10. 1906 v Ostrově u Brna, zemř. 30. 1. 1942 v Berlíně- Plötzensee) funkcionář

odborářského a komunistického hnuti na Brněnsku, dělník v kamenolomech. Členem KSČ od r. 1924. V 1. 1935 až 1938 byl na Leninské stranické škole

v Moskvě. Po návratu do ČSR po máhal vytvářet jednotnou frontu proti fašismu a budoval ilegální aparát strany. Po vpádu nacistických oku

pantů řídil ilegální práci na Brněnsku,

1941 byl zatčen a popraven .

Olomoucku a Hradecku. V březnu

Teheránská konference – konala se ve dnech 28. 11. -1 . 12. 1943 za účasti předsedy rady ministrů SSSR

tických žalářů a popraven v Berlíně

1940 byl zatčen , vězněn v řadě nacis

J. V. Stalina, presidenta USA F. D. Roosevelta , ministerského předsedy Velké Británie W. Churchilla, jejich

diplomatických poradců a zástupců válečných štábů tří mocností. Byla to první konference spojenců za druhé světové války, konaná na úrovni vedoucích státníků velmocí bojujících

Plötzensee.

Terezín

největší koncentrační

tábor na území ČSR v období fašis tické okupace. Malá pevnost, pře vzatá r. 1941 gestapem , sloužila vlastně jako pomocné vězení pražského gestapa. Za 5 let prošlo Malou pev ností asi 90 000 vězňů, z nichž plné */ zahynuly. Ještě 2. 5. 1945 bylo zde

proti hitlerovskému fašismu. Hlavní

na přímý rozkaz K. H. Franka za

pozornost věnovala konference vojen-

střeleno 56 vězňů, mezi nimi přední

ským otázkám . V deklaraci uveřejněné

protifašističtí bojovníci, jako F. Šiška,

po konferenci vedoucí státníci tří

K. Hirschl, sovětský partyzánský veli

mocností prohlásili, že byly dohod-

tel S. Vezděněv aj. V listopadu 1941

nuty plány na definitivní zničení německých ozbrojených sil a že bylo

byl v Terezíně zřízen velký koncen trační tábor - ghetto – pro židovské

dosaženo úplné dohody, pokud jde

obyvatelstvo z různých zemí okupo

Te

900

vaných nacisty. Ghetto bylo shro-

zvolen kandidátem a tajemníkem ÚV

mažďovací a průjezdní stanicí, odkud byly vysílány transporty do vyhlazo-

KSČ, vl. 1953–1954 členem předsed nictva ÚV KSČ, v 1. 1954-1962 čle nem ÚV KSČ. V 1. 1955-1957 byl

vacích táborů. Vysláno bylo odsud

celkem 63 transportů s 86 954 židovskými obyvateli, z nichž jen 5 %

ministrem pracovních sil, v l. 1957 až 1959 ministrem . Od r. 1960 byl čle

přežilo válku. V posledních měsících před koncem války se v Terezíně rozmohla velika tyfová epidemie,

nem komise stranické kontroly a na

které podlehlo mnoho vyčerpaných

revizní komise ÚV KSČ. Od r. 1945

vězňů Malé pevnosti a ghetta i ošetřujících dobrovolných zdravotníků. 8 . května 1945 byl Terezín osvobozen Sovětskou armádou . Po válce byl v Malé pevnosti zřízen Národní památník protifašistického boje , před jehož

až do své smrti poslancem NS.

XII. sjezdu KSČ (prosinec 1962) byl zvolen členem ústřední kontrolní a

„Těsní socialisté“ – viz Bulharská komunistická strana

Textiliáda - akce proti spekulacím

vchodem jsou na důstojně upraveném soukromých velkoobchodů textilem , Národním hřbitově uloženy pozůstat- vedená KSČ. Koncem r . 1947 exis ky 26 000 terezínských obětí. (Viz též Koncentrační tábory .) Literatura: T. Kuličová, O. Tyl,

Dokumenty o koncentračním táboře Terezín v Československu, Terezín

-

tovalo asi 1200 soukromých velko obchodů textilem , které přijímaly zboží od 2000 továren . Velkoobchody zatajovaly zásoby a nedostatečně zá

sobovaly maloobchodní síť. Velko

vyd. 1960.

obchod tak vnášel do distribuce zma tek a vyvolával paniku . Ministerstvo

Tesla Josef (nar. 22. 2. 1905 v Ostravě, zemř. 29. 4. 1963 v Praze)

vnitřního obchodu nařídilo proto vy hláškou z 23. 12. 1947 bleskový sou

dlouholetý pracovník KSČ. od

pis všech zásob ve velkoobchodech,

1. 1919 pracoval v soc. dem . mládež-

při němž byly odhaleny obrovské

nickém hnutí, r . 1921 vstoupil do

zásoby zatajeného textilu . Od led

KSČ. V 1. 1922-1925 člen ÚV Kom-

na 1948 byly zřizovány oblastní roz

somolu ( viz). R. 1928 okresním tajemníkem KSČ v Orlové a později členem

množství dodaného a prodaného tex

dělovny, které napříště kontrolovaly

předsednictva KV KSČ v Ostravě. V l. 1930-1933 krajským tajemníkem

tilu . V

KSČ na Kladně, v l. 1933–1938 v Brně a v Hradci Králové. V 1. 1939

KSČ požadavek znárodnění velko

až 1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald , kde byl členem ilegálního vedení. V l. 1945-1947

tečnilo .

vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ v Hradci Králové, od r.

listické soutěžení v Ceskoslovensku

1947 instruktorem ÚV KSČ , od 1. 1950 vedoucím tajemníkem KV KSČ v Ústí nad Labem, R. 1952

boji s reakčními stranami,

které velkoobchod hájily, vytyčila obchodu , jež se po únoru 1948 usku Těžkotonážní hnutí

viz Socia

Thälmann Ernst (nar. 16. 4. 1886 v Hamburku, zemř. 18. 8. 1944

v Buchenwaldu) - dlouholetý před

Th

901

seda Komunistické strany Německa

V období nástupu fašismu vedl ener

a přední činitel mezinárodního komu-

gický zápas za vytvoření jednotné

nistického hnutí. Od mládí pracoval

fronty něm : dělnické třídy, která se

jako dělník v Hamburku a stal se

však vinou zrádné politiky pravičác

členem odborové organizace doprav-

kých předáků něm . soc. dem . ne uskutečnila. Když fašisté v Německu

ních dělníků a něm . soc. dem . strany.

R. 1906 se aktivně zúčastnil stávko- uchvátili moc, byl Thälmann 3. 3. vých bojů v Německu, jež byly silně

1933 zatčen a vězněn v přísné izolaci

ovlivněny první ruskou revoluci v le-

plných 11 let. Dne 18. 8. 1944 byl

tech 1905–1907. Pracoval v odborech ,

fašistickými pochopy v koncentrač

vystupoval proti pravičácké politi-

ním táboře Buchenwald umučen.

ce reformistických předáků. Za první světové války byl na frontě, kde vedl rozsáhlou protimilitaristickou propa-

gandu. R. 1917 přešel s dalšími soc . dem . dělníky do Nezávislé soc. dem.

Thorez Maurice (nar. 28. 4.

1900 v Noyelles- Godault v sev . Francii) - generální tajemník Fran couzské komunistické strany, přední

strany Německa a stál v čele její

činitel mezinárodního komunistic

organizace v Hamburku. Organizoval

kého hnutí. Již ve svém mládí se

především akce solidarity hamburského proletariátu s mladou sovětskou zemí v období imperialistické intervence . V této době vedl ostrý boj

účastnil dělnického hnutí. V březnu

proti pravičáckým činitelům Nezá-

vislé soc. dem . strany, který vrcholil vstupem Thälmanna a jeho početných stoupenců r . 1920 do Komunistické

1919 se stal členem socialistické strany

a aktivně se podílel na boji za její vstup

do

Komunistické

interna

cionály. R. 1922 po návratu z vojen ské služby začal intenzívně pracovat v komunistické straně a odborech (CGTU – Unie všeobecné konfede

R. 1921 byl zvolen členem ÚV KSN.

race práce) a spoluorganizoval stávky proti okupaci Porúří.

Vedl nesmlouvavý boj proti oportu

V 1. 1923-1924 byl tajemníkem strany

Brandlera - Thal-

v departementech Pas - de -Calais, Nord a Somme. Na lyonském sjezdu Fran couzské komunistické strany ( 1924)

strany Německa ( viz ). nistickému křídlu

heimera (později vyloučeni ze strany). V říjnu 1923 řídil ozbrojené povstání hamburských dělníků. Roku 1924 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za komunistickou stranu . V říj- .

byl zvolen členem ÚV a v červenci 1925 se stal členem politického byra.

nu 1925 byl zvolen předsedou KS Německa. Vedl boj proti ultralevé

Za svou protiimperialistickou činnost byl odsouzen k 14 měsícům žaláře. V 1. 1924-1928 spolu s dalšími spo

sektářské klice ve vedení strany (Ruth

lupracovníky vedl boj proti pravé

Fischerová, Maslow aj .), jež brzdila rozvoj masově politické práce a byla nakonec r . 1926 ze strany vyloučena. Thälmann intenzívně pracoval v Ko-

úchylce a trockistické skupině ve stra ně. V červenci 1930 byl zvolen gene rálním tajemníkem strany. V l. 1928

až 1943 byl členem výkonného výboru

munistické internacionále ; v l. 1924

KI. V 1. 1928-1939 byl poslancem

až 1928 byl kandidátem výkonného výboru KI, 1928-1943 jeho členem .

francouzského Národního shromáždě ní. V letech světové hospodářské krize

Ti

902

a v době nástupu německého fašismu ( r. 1933) vedl celou stranu do boje

Tiskaři kartounů ničili stroje a to vární zařízení, žádali zachování sta

za vytvoření široké lidové protifašistické fronty ( viz Únorové události

rých mezd a odstranění strojů. Ne chápali příčiny své bídy, a proto se

ve Francii r . 1934 ; Lidová fronta ve Francii). Vystupoval proti reakční politice pravicových kruhů ve Francii, které sabotovaly program lidové fronty, a ostře kritizoval tzv. politiku „ nevměšování“ (viz) v době občanské války ve Španělsku (viz ). Na začátku druhé světové války, po rozpuštění

bránili technickému pokroku. Pro tože hnutí tiskařů kartounů pomáhalo

vytvářet jednotu dělnické třídy a vy volávalo rozsáhlé podpůrné akce soli darity, bylo důležitou etapou třídního uvědomování proletariátu. Literatura : A. Klima, Počátky čes

kého dělnického hnutí, vyd. 1949.

FKS, stál v čele ilegálního ÚV. Pro tože ho francouzská reakce i fašističtí

Tiso Jozef msgre ( 1887-1947 )

okupanti pronásledovali, rozhodl ÚV, klerofašistický ludácký činitel, pře aby emigroval do SSSR . Po osvobo- dák Hlinkovy slovenské ludové strany zení Francie byl v l. 1946-1947 náměstkem předsedy vlády.

( viz ), člen jejího vedení. Již r . 1923 byl iniciátorem dohody HSĽS s ně meckou nacionálně socialistickou stra

Tisk KSČ – viz Komunistický tisk v Ceskoslovensku

Tiskaři kartounů - kategorie dělníků , která v první polovině 19. století patřila k nejrevolučnějším vrstvám dělnické třídy a aktivně se podílela na

nou a madarskými iredentisty. Kon cem 30. let vedl tajné poradys na cistickými činiteli o rozbití Česko slovenska, Po Hlinkově smrti r. 1938 se stal předsedou ludácké strany.

Za tzv . pomnichovské republiky (viz ) byl předsedou slovenské autonomní

dělnických bojích. Byli spojeni s nej-

vlády. Po 14. 3. 1939 se stal loutko

vyspělejším výrobním oborem první

vým presidentem tzv. slovenského

pol. 19. století a patřili mezi nejvyko-

státu ( viz). Nesl plnou odpovědnost

řisťovanější skupiny proletariátu v Rakousku. Od 20. let v souvislosti se za-

kého režimu R. 1946 byl postaven

váděním strojů byly snižovány tiskařům kartounů jejich mzdy. Obraceli se proto několikrát ( v l. 1819, 1822,

1823, 1825) k zemskému presidentu se stížností proti zavádění strojů. Ve 40. letech byly v českých kartounkách zaváděny perotiny ( viz ), které znamenaly ztrátu práce pro více než 20 000

dělníků. Současně byly sníženy mzdy více než o polovinu a kvalifikované

za protilidovou politiku klerofašistic před Národní soud a 15. 4. 1947 byl za své zločiny odsouzen k trestu smrti a popraven. (Viz též Procesy s tisovsko

tukovskou klikou .) Tisovsko - tukovská klika - viz

Slovenský stát; Salcburské porady Hitlera s lud'áky; Procesy s tisovsko tukovskou klikou Togliatti Palmiro (revoluční pře

síly nahrazeny ženami a dětmi. Proti těmto opatřením propukly r. 1843

zdívka Ercoli) (nar. 26. 3. 1893 v Ja

dělnické nepokoje v Brně, v červnu 1844 v Praze, v červenci v Liberci.

nově) - generální tajemník Italské komunistické strany, přední činitel

903

To

mezinárodního komunistického hnuti.

v boji za demokracii, mír a socialis

Pochází z chudé rodiny státního zaměstnance. Již jako student vstoupil

mus. Je autorem řady významných teoretických prací, z nichž některé

r. 1911 do Italské socialistické strany.

byly přeloženy do češtiny. R. 1951

Sblížil se s Antoniem Gramscim a

vyšel sborník jeho prací Výbor z pro

začali společný boj proti pravicovým

jevů a článků 1944–1950.

živlům v socialistickém hnutí. R. 1919 založili časopis „ Ordine nuovo" , který

Török Pál (nar. 15. 1. 1898 v obci

kolem sebe soustředil levicové síly Pojan , zemř. 13. 4. 1936 v Praze) italského dělnického hnutí. P. To- ' pracovník komunistického hnutí mezi gliatti nadšeně přijal ideje Ríjnové madarskými pracujícími na Zakar revoluce 1917 a stál r . 1921 v prvních patské Ukrajině. R. 1919 bojoval řadách zakladatelů Italské komunis-

v řadách maďarské Rudé armády za

tické strany. R. 1922 se buržoazii. Madarskou republiku rad (viz). Od podařilo využít rozkolu v italském

1. 1921 byl členem KSČ a Rudých

dělnickém hnutí a nastolit fašistickou

odborů. Významnou měrou se za sloužil o prosazení bolševické orien tace v zakarpatské organizaci KSČ.

diktaturu. Za ostré perzekuce a po

zatčení Gramsciho stal se Togliatti vůdcem strany. Unikal pronásledo-

Od r . 1929 byl členem ústředního

vání fašistů

od r. 1926 řídil z emigrace ilegální boj proti fašismu. V té době také velmi aktivně pracoval

výboru KSČ. V l. 1931-1936 byl poslancem Národního shromáždění za KSČ. Ve třicátých letech se podílel

v Komunistické internacionale. Od výboru, v l. 1928–1943 členem před-

na organizování hnutí vesnické chu diny na Zakarpatské Ukrajině. (Viz též Zakarpatská Ukrajina a politika

sednictva výk. výboru KI. Na VII.

KSČ.)

r . 1924 byl členem jejího výkonného kongresu KI f. 1935 měl důležitý podíl na vypracování politiky lidové fronty boje proti fašismu. Kongres ho zvolil do předsednictva a sekreta-

nizací vznikla v první polovině 20.

riátu výkonného výboru KI. Jako

let v průběhu první fašistické vlny.

Totalitní fašistické strany. Pře

vážná část fašistických stran a orga

sekretář KI se v l. 1936-1939 vý.

Během druhé fašistické vlny (od po

znamnou měrou podílel na organizo-

čátku 30. let) se tyto strany a organi

vání internacionální pomoci boji špa-

zace aktivizovaly , mnohde se jim

nělského lidu . Za druhé světové války řídil z emigrace národně osvoboze-

podařilo uchopit moc (v Itálii již r . 1922, v Polsku r. 1926 ). Největší fašistické strany a organizace existo

necký boj komunistů v Itálii. Po osvobození Itálie se jako zástupce komunistické strany zúčastnil prací v koaličních poválečných vládách (1944 až 1946 ). Dne 14. 7. 1948 na něho spáchali agenti vnitřní a mezinárodní

reakce atentát. V současné době vede

valy v Německu a Itálii. Zárodky totalitní fašistické strany v Itálii byly

vytvořeny za první světové války. R. 1915 zorganizoval B. Mussolini v Miláně první fašistickou buňku. Na základě šovinistického programu,

energický zápas v čele komunistické kombinovaného s revoluční frazeo strany za sjednocení sil dělnické třídy logií, založil potom Mussolini v březnu

To

904

1919 první Fasci di Combattimento.

V květnu 1924 byl založen ve Špa

To byl oficiální počátek fašismu

nělsku Vlastenecký svaz, který měl

v Itálii. Během let 1920-1921 se

získat pro vojensko- fašistickou dikta

„ fasci“ staly politickou stranou. V říj-

turu Primo de Rivery masovou zá

nu

kladnu. Fašistický režim Primo de

1922 uskutečnili italští fašisté

„ pochod na Řím “. Mussolini byl

Rivery ( 1923–1930) byl vybudován

jmenován předsedou vlády.

po vzoru italských fašistů. R. 1933 byla ve Španělsku založena Fašistická

Fašis-

tická diktatura neměla naráz defini-

tivní formu, zpočátku zachovávala falanga, která se po občanské válce zdání parlamentního systému ( exis- (1936-1939) stala vládnoucí fašistic tence opozičních stran ). Avšak r.

kou organizací v této zemi. Totalitní

1926 byly všechny opoziční strany a organizace rozpuštěny, mandáty demokratických poslanců zrušeny, všechen nefašistický tisk zakázán .

fašistická strana byla r. 1922 zalo žena i v Bulharsku ( tzv . Národní do hoda, jejímž vůdcem byl A. Cankov ). V pozdější době vznikly v Bulharsku další fašistické organizace (např. Ná rodně sociální hnutí ). Tyto organi

Nastolení otevřené fašistické dikta-

tury bylo dovršeno. V Německu byla fašistická strana založena již r. 1919. Dostala název

Nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP ). Vůdcem této strany se od r. 1920 stal Adolf Hitler.

V témž roce byl otištěn její program . Demagogicky se v něm slibovala půda rolníkům , zkrácení pracovní doby

zace se střídavě dostávaly k moci.

Ve 30. letech byla vytvořena fašistická organizace i v Anglii ( Britský svaz fašistů ). Jejím vůdcem se stal milio

nář Oswald Mosley, který se snažil kopírovat hitlerovce. Fašistické orga nizace vznikly i v Rumunsku ( Ze

dělníkům , odstranění obchodních do-

lezná garda, Legie Michala Archan děla ), v Rakousku (heimwehr, Vlaste

mů maloobchodníkům apod. Nacisté také využívali protiversailleské nálady

kříže apod.) a v řadě dalších zemí.

mas. Zpočátku neměli velký vliv. Později však, od počátku 30. let,

necká fronta ), ve Francii (Ohňové Po porážce fašistických zemí ve druhé

světové válce byla fašismu zasazena

získali masovou základnu . 30. 1. 1933

citelná rána. U moci se udržel jen

se NSDAP dostala „ legální “ cestou ní strany a organizace, takže od léta

ve Španělsku a v Portugalsku. V sou časné době se opět aktivizuje v řadě kapitalistických zemí, především

1933 byla jedinou politickou stra-

v NSR, Francii apod.

nou v Německu. Od počátku hájila zájmy německého velkokapitálu, krutě pronásledovala všechno pokrokové a používala k tomu teroristických nástrojů v podobě SA, SS a

z projevů a článků, vyd. 1950. J. S. Hájek , Mezi včerejškem a zítřkem , vyd. 1947.

k moci. Zlikvidovala všechny ostat-

gestapa. Byla u moci až do května 1945.

( Viz též Požár Říšského sněmu r . 1933 ; Fašismus.) Ve 20. a 30. letech vznikly fašistické

strany a organizace i v jiných zemích .

Literatura: G. M. Dimitrov, Výbor

Totální nasazení práce v Německu

viz Nucené

Toužil František (nar. 2.

11 .

1866 v Praze, zemř. r . 1944 v Praze ).

Tr

905

V 1. 1919–1921 byl stoupencem mar-

„ Tramp“ - Časopis mládeže, vy

xistické levice ( viz). V I. 1921-1925

cházející v Praze od ledna 1929 do

poslancem , v 1. 1925-1929 sená-

konce r. 1931. Vycházel nejprve čtr

za KSČ. V červnu 1929

náctidenně, později týdně. Linii časo

torem

byl jako aktivní likvidátor vyloučen

pisu ovlivňoval Komsomol ( viz ). Mezi

z KSČ .

jeho redaktory patřil Vratislav Šan troch -Hart aj.

oportunis Tradeunionismus tický směr v dělnickém , hlavně v odborovém hnutí, omezující boj děl-

Trampské hnutí -vzniklo po první světové válce. Sociální postavení mlá

nické třídy pouze na hospodářský boj za relativní a přechodné zlepšení

deže v kapitalistické společnosti, zvláš tě pak vysilující, špatně placená práce

mzdového systému některých dělnických oborů. Tradeunionismus se

a poměry v kapitalistických podnicích vedly mladé lidi k útěku ze zatuchlého

jmenuje proto, že chce vést tento boj pouze na platformě odborů ( anglic-

měšťáckého prostředí ven do přírody. Vzniklo tak hnutí vyjadřující odpor

ky: Trade-union ). Tradeunionismus

vůči měšťáctví (padourství ), ale hnutí neorganizované a bez cíle , které svou živelností, odporem proti politice a jakékoli organizaci odvádělo trampy od třídního boje.

ponechává vývoj dělnického hnutí

živelnosti ; neuznává samostatnou úlohu proletariátu , odmítá založení revoluční proletářské strany, organizuje

většinou jen lépe placené vrstvy dělníků, zatímco ostatním znemožňuje přístup do svých organizací, hlásá teorii „ třídního smíru “ v kapitalistické společnosti a třídní boj odmítá;

Trampské hnutí se značně rozšířilo na počátku 30. let. Mládež krutě po stižená krizí ještě více utíkala do pří rody, kde hledala zapomnění, jídlo i střechu nad hlavou . Současně však

svými požadavky nejenže nezasahuje podstatu buržoazní společnosti, ale podřizuje dělnické hnutí politickému,

nastalo v trampských masách značné vystřízlivění z romantického života. Mezi trampy se začalo projevovat

teoretickému a ideologickému vlivu

zklamání a skepse, jíž chtěly buržoazní strany využít pro fašistické hnutí a

buržoazie, rozbijí jednotu dělnické

třídy a znemožňuje její sjednocení.

pro militarizaci mládeže. Proti těmto

Ve skutečnosti vyjadřuje tradeunio-

nismus zájmy dělnické aristokracie a odvádí dělnictvo od jeho hlavního

snahám rozvinula KSČ a Komsomol (viz) rozsáhlou kampaň , která zmařila záměry buržoazie. Mnoho trampů,

úkolu – svržení kapitalistického řádu a vybudování beztřídní společnosti.

poučeno vlastními zkušenostmi a zis Ráno činností KSČ a KSM, tíhlo

(Viz též Ekonomismus.)

doleva, k revolučnímu hnutí. Bur

Literatura: K. Marx, B. Engels,Spisy,

žoazie ztrácela vliv na proletářskou

sv . 2, čes. vyd. 1957 ( Postavení děl-

mládež, a pokusila se proto tramping

nické třídy v Anglii). K. Marx, B. Engels , Vybrané spisy, sv . I, čes.

nepřímo zakázat. Na obranu hnutí

vyd. 1958 (Mzda, cena a zisk ). V. I.

bory a šířila se myšlenka sjednocení

Lenin, Spisy, sv. 5, čes. vyd. 1953

trampů. Na podzim 1931 se konal celostátní sjezd trampů v Praze, který

( Co dělat ? ).

se vytvářely trampské obranné vý

906

Tr

se měl stát počátkem jejich sjednocení

dělnickém hnutí, nazvaná podle jejího

v jednu organizaci.

Narůstající jednotu se rozhodla bur-

hlavního představitele - L. D. Troc kého. Trockisté vyjadřovali kolísavé

žoazie rozbít. Měšťácké i maloburžoazní strany začaly intenzívněji pracovat mezi trampy. V trampingu vznikly dva základní směry. Jeden,

nálady maloburžoazních vrstev a byli nebezpeční zejména tím , že dovedli oportunistický obsah svých politic kých názorů zakrývat pseudoradikál

početně slabší, podléhající brakové buržoazní literatuře (Rodokapsy, Rozruchy aj.), filmům o divokém zá-

ními požadavky a hesly. Před první světovou válkou vedli boj proti leni nismu z menševických pozic. Prohla šovali rolnictvo za „ reakční“ politic

padu, heslům „ nepolitičnosti “ a útěku od skutečnosti, se postupně dostával

kou sílu , popírali možnost svazku pro

pod křídla buržoazie, která si tak ucho-

letariátu s rolnictvem , propagovali

vala mezi částí mládeže vliv . Druhý

bezzásadový „ smír “ mezi revoluč

směr, v němž byla většina trampů, se stále více sbližoval s revolučním pro-

ním a oportunistickým křídlem děl

letářským hnutím , s KSC a Komso-

fistické názory a odmítali leninské heslo přeměny imperialistické války

molem , jímž patří zásluha za to, že

nického hnutí. Za války hlásali paci

zabránily jejich deklasování a že přivedly část trampské mládeže na cestu

ve válku občanskou . V důsledku roz

třídního boje.

V. I. Lenina proti oportunistickým názorům trockistů nedosáhla Trocké

hodného boje bolševiků pod vedením

Literatura: O pokrokovém hnutí mládeže v ČSR , sborník, vyd. 1955. H. Mejdrová, Z dějin československého

ho skupina nikdy širšího vlivu na masy

Komsomolu, vyd. 1961 .

Pod dojmem rychlého růstu vlivu bol

ruského proletariátu. ševické strany na masy pracujících

Treugemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten Něm . soc. dem . strana dělnická Trianonská smlouva

viz

viz Ver

sailleský systém mírových smluv ,, Tribunál “

viz Rudá pomoc

u Československu

prohlásila se skupina vedená Trockým po únorové buržoazně demokratické revoluci r . 1917 v Rusku solidární se zásadami leninismu a byla přijata do

bolševické strany. Tato skupina se

nazývala „ mezirajonci“. Vytvořili ji již před válkou někteří kolísající bol ševici a menševici-trockisté, zaujíma

jící vůči oportunistům smířlivecké „ Trn “ - pokrokový , satirický časo-

stanovisko. Za války zastávali „ mezi

pis vysokoškolské mládeže. Uveřejňoval politickou satiru a vycházel v Praze nejprve jako měsíčník, po

rajonci“ centristické stanovisko a ko lísali mezi bolševiky a menševiky.

zději čtrnáctideník a týdeník v l. 1923

válkou imperialistickou, a byli proti

až 1933. Jeho redaktory byli Karel

obranářství, ale přitom nebyli ochotni

Konrád, Zdena Ančík aj .

úplně se rozejít s menševiky. Vstupem do strany bolševiků se s obranáři

Trockismus - jedna z odrůd oportunismu v ruském a mezinárodním

rozešli. Další vývoj ukázal, že někteří „ mezirajonci “ ( Volodarskij, Urickij

„Mezirajonci“ uznávali, že válka je

Tr

907

aj.) se opravdu zbavili své centristické

podstatnějšího vlivu. Ve 20. letech se

rozkolísanosti a čestně se zapojili do

pokusily o propagaci trockistických

budování socialistického státu. Avšak

názorů ve straně malé intelektuálské

Trockij se skupinou svých stoupenců ustal v boji proti bolševismu jen na

laka a L. Görlicha. Pokusy o trockis

skupiny kolem A. Neuratha, A. Pol

straně Ruska a v Komunistické inter-

tickou propagandu byly však v zá rodku odhaleny a zneškodněny. A. Neurath byl r. 1926 zbaven svých

nacionále různé oportunistické živly.

funkcí ve vedení strany. Po krachu

čas. Trockisté se stali centrem , kolem

něhož se seskupovaly v Komunistické

Snažili se využívat přílivu mladých

Rudého dne (viz) zesílili trockisté ko

nezkušenýchkádrů do komunistických stran k šíření svých protileninských

lem A. Neuratha v druhé polovině r. 1928 znovu svou protistranickou čin

názorů. Popírali možnost získat široké

nost. Byli však ve stranické diskusi

yrstvy pracujícího rolnictva pro socia-

představiteli bolševického směru rázně

listickou velkovýrobu a vybudovat

odhaleni. Když se ve spolku s Jilko

socialismus v jedné zemi za kapitalis-

vou a Bolenovou skupinou a dalšími

tického obklíčení, snažili se nahrazovat politickovýchovnou práci strany v ob-

likvidátory pokusili po V. sjezdu KSČ

dobí výstavby socialismu administra-

loučeni. Trockisté vyloučení z ko

tivním komandováním . Útočili na leninskou politiku mírového soužití zemí s různým společenským zřízením a

munistické strany vytvořili nepočetné skupinky, které se pokoušely podchy covat nepevné, kolísavé živly uvnitř

prosazovali postup, jenž by byl zavlékl

KSČ, ale až na ojedinělé výjimky

první socialistický stát do válečných konfliktů s imperialistickými zeměmi.

o rozbití strany, byli ze strany vy

(J. Guttmann, Z. Kalandra aj .) bez

trockistů v bolševické straně a v ce-

úspěchu. Boj proti trockismu přispěl k ideovému a politickému zpevnění mezinárodního i československého ko munistického hnutí. (O trockistech

lém

viz též „ Čtvrtá “ internacionála.)

V prudkých ideových bojích a diskusích utrpěly oportunistické názory mezinárodním

komunistickém

hnutí porážku. Trockij a jeho společ níci, kteří ztratili v komunistickém

hnutí půdu pod nohama, přes důrazná varování pokračovali ve své frakční protistranické činnosti a byli r. 1927 ze Všesvazové komunistické strany (bolševiků) a z Komunistické inter-

nacionály vyloučeni. Vyloučení trockisté vytvořili pak vlastní mezinárodní organizaci, která svou štvavou protisovětskou propagandou a útoky na

marxisticko -leninskou teorii sloužila

Trojspolek vojensko- politický blok Německa, Rakousko - Uherska a Itálie, vytvořený r. 1882. Jeho zá kladem byl Dvojspolek (viz) Německa s Rakousko -Uherskem ( 1879), za měřený proti Rusku. Připojením Itá lie (1882) byl zaměřen i proti Francii. Smlouva o Trojspolku byla obnovo

vána v letech 1887, 1891 , 1902 a 1912. Politika zemi Trojspolku byla určo vána agresívním německým militaris

nímu komunistickému hnutí a proti

mem , usilujícím o nové dělení světa , o získání kolonií, nových zdrojů suro

prvnímu socialistickému státu .

vin a odbytišt. Tyto imperialistické

Trockismus nedosáhl v KSČ nikdy

plány narážely především na odpor

imperialismu v boji proti mezinárod-

Tr

908

Anglie a Dohody ( viz ), utvořené r . 1907. Imperialistické rozpory Trojspolku a Dohody přerostly r. 1914 ve světovou válku. V první světové

válce Itálie z Trojspolku vystoupila a připojila se k Dohodě.

Literatura: Dějiny diplomacie, dil 2 , čes. vyd. 1948, str. 38 a n .

Trousil Antonín ( nar. 23. 10.

který vycházel z Trumanovy doktríny, se zvláštním zřetelem na průmyslově slabě rozvinuté státy. Smyslem Tru

manovy doktriny bylo upevnit po stavení USA v kapitalistickém světě, posílit reakční režimy, a tak zabránit rozmachu národně osvobozeneckého

a revolučního boje pracujících za svržení kapitalismu a nadvlády ame

rických imperialistů. Podobné cíle sle

1881 v Praze, zemř. 12. 1. 1962 tam-

dovala Eisenhowerova doktrina (viz ),

též) – dlouholetý funkcionář revolučního proletářského tělovýchovného hnutí v předmn. ČSR a KSČ. Od svého mládí byl činný v čs. sociálně

vyhlášená r. 1957, na Středním vý.

demokratické straně. Členem KSČ

„ Trzyńczan " - podtitul: „ Organ robotników i hutników trzynieckich “.

byl od r. 1921. Na II. sjezdu Federace dělnických tělocvičných jednot (viz) v říjnu 1924 byl zvolen předsedou nejvyššího orgánu FDTJ, Federální

rady. R. 1927 začal pracovat v tiskárně „ Rudého práva “ v Karlíně, kterou spoluzřizoval a v níž pak zastával funkci ředitele. Za okupace byl ile-

chodě a v Africe. Literatura : Pakty, vyd. 1959. 1

Závodní časopis vydávaný KSČ v pol ském jazyce. Zaměřoval se hlavně na obhajobu zájmů polských dělníků a na sledování poměrů v třineckých železár nách . Vycházel od r . 1930 v Orlové, pak v Karviné a od r . 1934 v Českém Těší ně. R. 1937 zanikl. Časopis byl neustá

gálně činný. Od r. 1942 byl předsedou

le konfiskován a také zastavován

ilegálního nár. výboru v Tróji. Roku

(1933–1935). Vycházel čtrnáctidenně.

1944 byl zatčen a vězněn v Terezíně, odkud se vrátil v lednu 1945 a byl

dále činný v ilegálním revolučním výboru. Po r . 1945 pracoval v lidové správě a od ledna 1953 do března

Třetí internacionála

viz Ko

munistická internacionála

„ Třetí říšes

viz Fašismus

1957 byl ředitelem Muzea V. I. Le nina v Praze.

Třetí sjezd KSČ dnech 26. - 28 .

konal se ve

1925 v sále Národ

Trumanova doktrina program zahraniční politiky americké vlády, vyhlášený presidentem Trumanem 12.

ního domu v Praze -Smíchově. Zú častnilo se ho celkem 229 delegátů ; s hlasem rozhodujícím 107 delegátů

3. 1947 před americkým Kongresem .

a s hlasem poradním 122 delegátů ,

Trumanova doktrina předpokládala

zastupujících 93 000 členů. Ze za

poskytnutí 400 000 000 dolarů Řecku

hraničních hostů byli přítomni: Wi

a Turecku na vojenskou a hospodářskou pomoc. Další konkretizací Tru-

helm Pieck , zástupce KS Německa, Marcel Cachin , zástupce Francouzské

manovy doktriny byl Marshallův plán

KS, a zástupce Italské KS. Program

(viz ). R. 1949 schválil americký Kongres zahraničně politický program ,

sjezdu : 1. Volba předsednictva a ko misí. 2. Podání zpráv. 3. Politická a

Tř

909

hospodářská situace a další úkoly strany (ref. J. Haken ). 4. Krize strany organizační úkoly ( ref. B. Jilek );

si vytyčili úkol splnit dvouletý plán do 28. října. Každý člen strany měl odpracovat třicet mimořádných pra covních hodin, a přispět tak k roz

a její vyřešení (ref. B. Šmeral). 5. a)

b) odborová otázka (ref. R. Kohn );

květu republiky, především na těch

c ) Rudá pomoc (ref. A. Muna ). 6. Volba ústředního výboru a kontrolní komise. III. sjezd KSČ se konal krátce poté, kdy byla strana otřesena bubníkovskou krizí (viz Bubnikiáda ). Dovršil porážku bubníkovských opor tunistů. Sjezd propracoval taktiku

úsecích, kde toho bylo nejvíce za

strany v období dočasné stabilizace kapitalismu ( viz) a zdůraznil nutnost

Nezávislé socialistické strany dělnické

práci, k soustředění všech sil ve pro spěch republiky. Vyzvala i ostatní politické strany , aby ji následovaly . Ty však zaujaly odmítavé stanovisko. Původní výzva předsednictva ÚV KSČ

(viz), vedené B. Vrbenským , do KSČ .

odpracovat 30 miliónů hodin repu

Závěrem sjezdového jednání bylo zvo-

blice byla daleko překročena. Cel kem bylo odpracováno 76 790 871 hodin , z toho v zemědělství 19 500 000

ideologického a organizačního zpevnění strany. Sjezd schválil schválil přijetí přijetí

leno nové vedení strany. Prvně byl zvolen do ústředního výboru Klement Gottwald .

Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolševizaci KSČ, dil 1, vyd. 1955. J. Křen,

potřebí

(stavebnictví, zemědělství,

úprava obcí atd .). KSČ vytyčila tuto výzvu v období vrcholících bojů s re akcí, která připravovala kontrarevo luční puč. KSC mobilizovala lid k budovatelské

hodin . Akce byla součástí volebního programu KSČ, s nímž nastoupila do boje za získání většiny národa v nad

relativní stabilizace kapitalismu, vyd.

cházejících parlamentních volbách. (Viz též Socialistické soutěžení v Čes

1957.

koslovensku .)

Ceskoslovensko v období dočasné a

30. 10. 1918 ( „ Martinská deklarace národa

viz Deklarace slovenského

„ Třídní boj “ – komunistický tý deník vycházející v Nymburce, po zději v Hradci Králové. Vyšly 4 roč níky v l. 1928-1931. R. 1931 byl časo

„30 miliónů hodin republice “ akce dobrovolné práce při budování

pis číslem 25 zastaven .

lid. dem . ČSR, organizovaná komuliónů dobrovolných pracovních hodin

Třídy, třídní boj. Podle klasické Leninovy definice jsou třídy „ velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém

ve prospěch republiky jako jubilejní

systému společenské výroby, svým

nisty. Předsednictvo ÚV KSČ ze 17. 1. 1948 se usneslo věnovat 30 mi-

dar k 30. výročí jejího zrodu. KSČ

vztahem (většinou zajištěným a vytče

tak dala podnět k dosud největší dobrovolné pracovní akci, která měla pomoci překonat následky sucha a splnit

ným v zákonech) k výrobním pro středkům , svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tudíž způsoby na

dvouletý plán před lhůtou. Strana se

bývání a velikostí onoho dílu spole čenského bohatství, jímž disponují.

opírala o iniciativu pracujících, kteří

TE

910

Třídy, to jsou takové skupiny lidí,

V každé třídní vykořisťovatelské spo

z nichž jedna si může přivlastňovat

lečenské formaci existuje rozdělení

práci druhé, neboť zaujímá rozdílné

lidí na menšinu vykořisťovatelů a vět

místo v určité soustavě společenského

šinu vykořisťovaných, přičemž pro

hospodářství."

každou formaci existuje specifická

Jak dokázal Marx , je existence tříd spjata toliko s určitými historickými

vykořisťovatelská třída, jež i politicky vládne a určuje rozhodujícím způso

vývojovými fázemi výroby. Třídní společnost vznikla rozkladem bez-

bem ideologickou tvářnost společnosti, a specifická třída vykořisťovaných a

třídní prvobytně pospolné společnosti,

politicky utlačovaných (otrokáři

a to tehdy, když bylo dosaženo takové

otroci; feudálové - nevolníci; kapita

výrobnosti lidské práce, že dávala nad-

listé - dělníci ). To jsou dvojice základ ních tříd každého společenského řádu ,

výrobek, jejž si mohli přivlastnit druzí. Spolu s tím bylo zrušeno původní

vedle nichž existovaly ovšem ještě

společné vlastnictví výrobních pro-

další, vedlejší třídy a vrstvy , jež byly

středků a nahrazeno vlastnictvím

obyčejně zbytkem tříd a vrstev pře

soukromým , umožňujícím pravidelně

dešlé nebo předešlých formací nebo

a trvale využívat práce druhých a při-

nově vzniklé třídy (např. v kapitalismu statkáři a individuální malovýrobci). Mezi jednotlivými třídami existují přitom vzájemné přechody a každá třída se kromě toho vnitřně – předně

vlastňovat si její výsledky. Každá spo

lečensko - historická formace (otrokářství, feudalismus, kapitalismus) měla svou zvláštní formu soukromého vlast-

nictví výrobních prostředků a zvláštní

ekonomicky, ale i politicky - diferen

způsob vykořisťování. Existence třídního vykořisťování je historicky ne-

cuje na různé vrstvy a skupiny. Jed notlivé třídy i celková třídní struktura

vyhnutelná do té doby, dokud rozvoj společenských výrobních sil nedává

a to i v rámci jednoho společenského

takové množství produktů, aby mohly

řádu. Existence tříd a třídního rozdě

být uspokojeny potřeby všech lidí, a

dokud stačí uspokojovat pouze potřeby

lení společnosti byla známa už před Marxem , např. anglickým politickým

menšiny na úkor většiny. Už současný

ekonomům , francouzským buržoaz

stav techniky, tím spíše její další mo-

hutný rozvoj na základě nových vel-

ním historikům zabývajícím se ději nami francouzské buržoazní revoluce,

kých objevů vědy ukazují na možnost uspokojit všechny rozumné potřeby

utopickým socialistům i ruským revo lučním demokratům . Nikdo z nich

všech lidí v dostatečné míře a přímo si vynucují odstranění třídní společnosti a její nahrazení společností bez-

však nedovedl odhalit skutečný základ

třídní, komunistickou. Socialistická revoluce odstraňuje vykořisťování,

Buržoazní autoři navíc zvěčňovali třídní dělení kapitalistické společnosti

vztahy mezi třídami dostávají neantagonistický charakter. Další etapy budování socialismu a komunismuvytvá-

na třídy. Teprve Marx objevil mate

řejí předpoklady k odstranění jakýchkoli třídních rozdílů .

společnosti se neustále vyvíjejí a mění,

a příčiny třídního dělení společnosti

a najít reálné cesty k jeho zničení.

riální základ dělení společnosti na

třídy, historicky přechodný charakter třídní společnosti, podmínky jejího zrušení i reálné cesty k němu. Zatímco

911

TE

Marxovi předchůdci viděli v proletariátu vřed společnosti a v nejlepším

rozhoduje ovšem koneckonců změna výrobních vztahů tvořících ekonomic

případě zahrnovali proletariát do ostatní masy vykořisťovaných a utlačovaných , pochopil Marx, že proletariát je třída odlišující se od všech dosavadních tříd v dějinách a povo-

kou základnu společnosti. Historic kým vyvrcholením třídního boje je boj proletariátu proti buržoazii, vedený revolučni stranou proletariátu . Vy úsťuje ve vytvoření diktatury proleta

laná k historické úloze zničení třídnj

riátu , jež je pokračováním tohoto boje

společnosti. Marx současně ukázal, že cesta k beztřídní společnosti vede

v nových podminkách a má za úkol nejen zlikvidovat kapitalistické vyko

nutně přes přechodnou existenci diktatury proletariátu (viz).

zánik třídní společnost vůbec. His

Antagonistické třídy, vykořistovatelé a vykořisťovani, vedou mezi sebou boj

torický význam třídního boje objevili spolu s odhalenim materiálního zá

o roli a místo v oblasti výroby a rozdě-

kladu dělení společnosu Marx a En

lování materiálních statků a o posta-

gels, kteří také v hlavních rysech vy

vení ve společenském životě vůbec.

jasnili otázky třídního boje proleta riátu . Teorij třidniho boje v podmin kách imperialismu zpracoval vše

Do tohotoboje jsou na té či oné straně ytahovány třídy a vrstvy ostatni. Vykořisťovatelům jde o udržení, upevnění a rozšíření privilegii, vykořistovaným o zlepšení a posléze změnu

řisťování, nýbrž i připravit definitivní

stranně Lenin , z jehož učenj o třídách

a třídnim boji je třeba připomenout zvláště otázku hegemonje proletariátu,

podmínek odsuzujících je k vykořis-

otázku spojenců proletariátu v boji za

tování, podřízenosti a útlaku. Třídní

socialismus a učenj o diktatuře proie tariátu jako zvlášini formě svazku děl

boj, výraz protikladnosti a nesmiřitelnosti třídních zájmů, hybná síla dějin společnosti, založená na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, má tři základní formy: ekonomický boj, politický boj a boj ideologický. Videologii si třídy více či méně jasně uvě domují své společné zájmy. Reakční ideje vládnoucích vykořistovatelů snaží se svést vykořisťované na nespráv-

nou cestu, zatemnit jejich postaveni.

Pokrokové revoluční ideje je naopak mobilizuji a organizují do boje za

níků a rolníků pod vedením dělníků. Marxisticko - leninské učení o třídách a třídnim boji snažil se a snaži se

otupit, zfalšovat, popřit a vyvrátit oportunisté a revizionisté všeho druhu . Toto učeni je také předmětem neustá lých útoků ze strany přímých ideo logů buržoazie. Buržoazni sociologie se snaží buď vůbec popřít a zatemnjt otázku tříd a třídního boje, nebo po

pírá materiální základy jejich existen

změnu dosavadních poměrů.

ce, vysvětluje je biologicky, psycholo gicky, popírá historicky přechodný

Hlavní a nejdůležitější formou třídního boje je politický boj, boj o poli-

charakter tříd a třídní společnosti. Vy dávajíc poměry kapitalismu za věčné,

tickou moc, která zabezpečuje ty či ony výrobni a ostatní společenské

vztahy mezi třídami a je rozhodující

za řád daný bohem , snaží se nevyhnu telnost zániku kapitalismu vyvrátit „důkazy“ o postupném vyrovnání

pro osud toho či onoho společenského

třídních rozdílů a jejich stiránj apod.

řádu. O změně společenského řádu

Literatura: K. Marx, B. Engels, Vy

Tř

912

brané spisy, sv . I a II, čes. vyd. 1958 (Manifest komunistickéstrany ; Třídní boje ve Francii; Kritika gothajského

programu ; Dopis Weydemeyerovi z 5. 3. 1852 ; Vývoj socialismu od utopie k vědě). V. I. Lenin , Spisy, sv. 5, čes. vyd. 1953 ( Co dělat ? ); sv. 19, čes. vyd. 1957 (O liberálním a marxistickém pojetí třídního boje ); sv. 21, čes.

vyd. 1957 ( Karel Marx ); sv . 25, čes. vyd. 1956 (Stát a revoluce ); sv. 28, čes. vyd. 1955 (Proletářská revoluce a renegát Kautsky). Tříkrálová deklarace - slavnostní

prohlášení ze 6. 1. 1918, jímž čeští

poslanci – členové rakouského parlamentu - jednotně, bez rozdílu stran , proklamovali cíle národně osvobozeneckého boje čs. lidu . Takzvaný ge-

nerální sněm poslanců českých zemí, který dokument přijal, upevnil politickou pozici české buržoazie v osvobozeneckém hnutí a zatlačil oportunistické vedení čs. soc . dem ., neschop-

né vypracovat vlastní revoluční pro-

své činnosti v řadách HSĽS v inten

cích horthyovského fašistického Ma darska. Tukova iredentistická proti státní činnost v čele nejradikálnějších autonomistických ludáckých živlů vy

vrcholila uveřejněním pobuřujícího článku „ Vacuum iuris“ v novoročním ,, Slováku " v lednu 1928 . V květnu 1928 bylo na Tuku podáno

trestní oznámení, v němž byl obviněn z velezrady, a v lednu 1929 byl zatčen . Ač se za něho postavili všichni ve doucí činitelé Hlinkovy strany, byl na

podzim téhož roku v soudním pro cesu trvajícím 9 týdnů odsouzen pro špionáž a velezradu na 15 let těžkého žaláře. V očích „ radikálního“ křídla Hlinkovy strany se tak Tuka stal mu

čedníkem , čehož vedení HSĽS zne užilo k radikalizaci autonomistického hnuti. Za tzv. slovenského státu ( viz ) se stal Tuka předsedou vlády, velite

lem Hlinkovy gardy (viz); nesl plnou odpovědnost za protilidovou politiku klerofašistického režimu. Za svou zrádcovskou činnost byl V. Tuka r .

gram , na druhé místo. Sama deklara-

1946 odsouzen k trestu smrti a po

ce, dovolávající se příkladu sovětského Ruska, však prozrazuje, že i česká buržoazie vytyčila požadavek „ samostatného svobodného demokratického a

praven. (Viz též Procesy s tisovsko

sociálně spravedlivého státu Čechů a

separatizmus v slovenskej politike,

Slováků“ pod tlakem zradikalizovaných dělnických mas, probuzených

1919-1938, slov. vyd. 1957.

čes. vyd. 1958. J. Kramer, Iredenta a

Tuniská komunistická strana

VŘSR .

Literatura: 0. Riha, Ohlas Říjnové

revoluce v ČSR, vyd. 1957. Túdeh

tukovskou klikou .)

Literatura: I. Stanek , Zrada a pád ,

viz Lidová strana fránu

Tukův proces

se konal na pod-

zim 1929. Vojtech Tuka ( 1880-1946 ),

vznikla r. 1920 jako jedna z federací Francouzské KS. Od r . 1934 je samo

statnou stranou . V prosinci 1957 se konal VI. sjezd strany. VII. sjezd (březen 1962) stanovil cíle a úkoly boje komunistů za upevnění nezá

význačný činitel Hlinkovy slovenské

vislosti Tuniska. V lednu 1963 byla činnost strany zakázána. Ústředními

l'udové strany (viz ), poslanec a šéfre-

tiskovými orgány jsou „ At- Talija“

daktor ,, Slováka “,pracoval od počátku

(Předvoj), vycházející v arabštině,

Tv

913

„ Avenir de la Tunisie“ ( Budoucnost Tuniska ), vycházející ve francouzšti-

jemníkem odborového hnutí obchod ních zaměstnanců , v l. 1903-1908

ně. Generálním tajemníkem strany je

redaktorem , od r, 1908 šéfredaktorem

Mohammed en - Nafaa.

„ Rovnosti“ v Brně, v 1. 1911-1918

poslancem vídeňské Říšské rady, v 1. /

Tupý František (nar. 18. 1. 1862

ve Slaném , zemř. 20. 10. 1946 y Cle-

1918-1921 poslancem Národního shromáždění za soc . dem . V 1. 1919

velandu v USA) – jeden z průkopníků

až 1920 byl předsedou vlády, r. 1920

slovenského dělnického hnutí. Pů . vodním povoláním kotlář. V 1. 1894

kromě toho ještě správcem minister

až 1898 působil jako vedoucí funkcio-

stva nár. obrany. Tusarova vláda byla

nář slovenského dělnického hnutí

demagogicky vydávána za „ vládu dělníků a rolníků “ , ale ve skutečnosti

v Budapešti. Vydával časopisy „ Nová doba “ a „ Zora “. Po vypovězení

upevňovala pozice buržoazie. Sliby, které dala sociální demokracie děl

z Uherska emigroval do USA , kde

nictvu a s nimiž šla do voleb, nebyly

pracoval především v tamním českém

nikdy Tusarovou

a slovenském dělnickém hnutí.

ny.

vládou splně

Vyvrcholením Tusarovy zrádcovské, Turja Pasika - střílení do pra-

protidělnické politiky byla jeho přímá

cujících . V polovině února 1932

spoluúčast na přípravě událostí v pro

vrcholilo na Zakarpatsku velké vše-

sinci 1920 ( viz Prosincová generální stávka r. 1920 ). Svou demisí r. 1920 umožnil nastolení úřednické vlády J.

lidové hnutí vedené KSČ proti nesnesitelným sociálním poměrům a

proti politické nadvládě agrárnických magnátů. Hnutí upozornilo na bídné

Černého, která potlačila vzestup revo

poměry zakarpatského lidu nejen československou, ale i zahraniční po

nadvládu buržoazie.

krokovou veřejnost a vyvolalo její

aktivní sympatie. K potlačení hnutí a

„ Tvorba “ - týdeník pro politiku , literaturu a hospodářství, vydávaný

zastrašení revolučního lidu byly do

ÚV KSČ . ,, Tvorbu “ původně za

lučního hnutí v ČSR a „ legalizovala “

ukrajinských vesnic vyslány oddílyložil F. X. Šalda r. 1925. Na podzim četníků. 18. 2. 1932 vtrhli četníci do

1928, kdy byl zastaven ústřední komu

vesnice Turja Pasika, plenili obydlí

nistický tisk, dal F. X. Šalda na žádost

vesničanů a týrali bezbranné obyvatelstvo. Mladého rolníka, J. Derevljanka, který prchal před jejich suro-

J. Fučíka, který už dříve s „Tvor bou“ spolupracoval, časopis k dispo

vostmi, zastřelili. (Viz též Střílení do

redigované J. Fučíkem , vyšlo 4. 11.

zici komunistické straně. První číslo,

pracujících o předm . ČSR.)

1928 jako „ Týdeník pro literaturu,

Literatura: Kl. Gottwald, Spisy,

politiku a umění“. „ Tvorba “ se stala

sv . 3 , vyd. 1951, str. 172.

zrcadlem domácí i světové kultury,

politiky a hospodářství, populárním Tusar Vlastimil (nar. 18. 10. líně) - pravicový sociálně demokra-

časopisem pokrokové inteligence a dělnictva. Přinášela úvahy a komen táře k politické situaci, rozbory hos

tický politik. V 1. 1900-1903 byl ta-

podářských a sociálních otázek , zprávy

1880 v Praze, zemř. 22. 3. 1924 v Ber-

Tv

ze zahraničí, reportáže z domova i ze

světa, stati o literatuře, poznámky, karikatury aj. Po boku KSČ bojovala „ Tvorba proti fašismu a válce, há-

914

Tvorby “ byli J. Fučík a Kurt Kon rad, spolupracovali s ní E. Urx, L. Štoll, G. Bareš, V. Borek , J. Krejčí, L. Linhart, J. Rybák aj. Na předvá

jila Sovětský svaz, z marxisticko - leninského hlediska hodnotila všechny

lečné tradice navázala „ Tvorba “ po osvobození. Vycházela od 26. 7. 1945

významnější události v ČSR i ve světě. Pro svůj aktuální a útočný obsah

s přestávkou v l. 1952-1956 - do prosince 1962. Od r. 1945 ji postupně

byla nejednou perzekvována. Do 20 .

řídili L. Štoll, G. Bareš, V. Dolejší aj.

10. 1938 , kdy byla zastavena, bylo konfiskováno 223 čísel; r. 1933 byla zastavena na 6 měsíců. Redaktory

Před r. 1938 vycházela v průměrném nákladu 12 000 výtisků, později asi 70 000 výtisků.

Uč

915

U U -Blok - sdružení pokrokových umělců, vydávající stejnojmenný časopis. U -Blok vznikl r . 1936 z inicia-

tivy B. Václavka, P. Jilemnického, S. K. Neumanna a dalších . S U-Blo-

kem spolupracovali dále M. Majerová, M. Pujmanová, J. Taufer, J. Krato-

chvíl, L. Svoboda aj. Objektivní základnou pro sjednocení socialistických spisovatelů se stal silící protifašistický boj . V U-Bloku se sešli umělci a teoretikové všech národností ČSR . Programově vycházel U - Blok ze závěrů I. sjezdu sovět-

vznikalo už několik desetiletí před první světovou válkou. Po r. 1918, kdy vládnoucí buržoazie začala upev ňovat svou moc, počalo se mezi uči telstvem formovat pokrokové hnutí, které bojovalo za novou školu , za zájmy učitelstva a proti falešné huma nitářské frázovitosti školské byrokra

cie a oficiálních učitelských organi zací. První organizací byla Čs. obec učitelská, která byla ustavena na

I. učitelském sjezdu v červenci 1920 v Praze. Současně se vznikem KSČ

docházelo v ní k diferenciaci; nej- .

ských spisovatelů (1934) a pařížského

progresívnější část členstva této orga

mezinárodního kongresu spisovatelů na obranu kultury proti fašismu ( 1935). Iniciátorům šlo především

nizace způsobila , že na vinohradském

o sjednocení na základě tvorby vy-

cházející z metody socialistického realismu. Práce U - Bloku byla přerušena

sjezdu učitelských delegátů 28. 12. 1921 byl schválen pokrokový školský program o 10 bodech, jenž požadoval zrovnoprávnění učitelů s ostatními

Mnichovem .

státními zaměstnanci, zastavení repre sálií proti pokrokovým učitelům , nové

Literatura: J. Taufer, O Bedřichu

pojetí výchovy a výuky na školách.

Václavkovi, vyd. 1957.

Z nejpokrokovějších členů Čs. obce učitelské se vytvořilo v říjnu 1922

„ U -Blok "

čtvrtletník skupiny

U - Blok . Vycházel od února 1936 do podzimu 1938 v Praze . U - Blok (viz ) sjednocoval české a slovenské tvůrčí

Socialistické

sdružení

učitel

ské. Jeho revoluční činnost nalezla mezi učiteli široký ohlas. Sdružení zřídilo Školu vysokých studií pedago

umělecké pracovníky do jednotné literární a kulturní fronty proti fašismu . Casopis „ U -Blok “ řídil Petr Jilemnický za spolupráce Fraňo Krále,

gických ( ŠVSP ), na níž pražští i ven

B. Václavka, J. V. Plevy, J. Nohy,

lání. Kromě pedagogických sjezdů

Fr. Píška, L. Svobody , J. Taufra aj.

pořádalo Sdružení ,, Pedagogické týd ny“, zorganizovalo několik cyklů před

kovští učitelé rozšiřovali v době svého volna o sobotách a nedělích své vzdě

lání a získávali vysokoškolské vzdě

Učitelské pokrokové organizace

nášek, mezinárodních výstav učebnic,

v předmn. ČSR. Učitelské hnutí má v našich zemích dlouholeté tradice,

školních pomůcek a dětské literatury. iniciativy Sdružení se uskutečnilo

Ud

rovněž několik studijních zájezdů učitelů do Sovětského svazu . Vrcholem úsilí Sdružení bylo vytvoření pe-

ministerským předsedou . V I. 1918 až 1935 poslancem Národního shro máždění za agrární stranu ( viz ),

dagogické fakulty ŠVSP r. 1928. Tato

vl. 1935-1938 senátorem .

instituce, která se setkala s nadšeným ohlasem mezi učitelstvem , vychovala

Uhelná aféra - propukla v lednu

přes nepřízeň školských úřadů na 700 vysokoškolsky vzdělaných učitelů .

1924 a odhalila sérii finančních pod vodů, kterých se dopustilo vedení

Socialistické sdružení učitelské, na počátku 30. let přejmenované na Učitelskou unii, účinně zasahovalo do kulturního i politického života , bo-

strany českých socialistů (viz Česko slovenská nár. soc. strana ), jmenovitě člen jejího představenstva, tehdejší

jovalo proti reakci, zvláště v době

patronance bylo podvodnou transakcí ministerstvu železnic prodáno 120 000 tun uhlí za předraženou cenu . Stalo

nástupu fašismu. Jeho orgánem se staly r . 1923 „ Učitelské noviny " , list staré pokrokové učitelské tradice, vycházející již od r. 1883. R. 1933 se ujal

3

916

ministr železnic J. Stříbrný. Za jeho

se tak v době generální hornické stávky

(viz) v druhé polovině r . 1923, kdy

vedení „ Učitelských novin “ Zdeněk

železnice měly takový nedostatek

Nejedlý; jejich poslední číslo vyšlo

uhlí, že hrozilo zastavení dopravy,

v lednu 1939. Od r. 1951 vychází pod stejným názvem orgán ministerstva

Přestože nár. soc. odbory formálně

školství a kultury a Odborového svazu . Významnými pracovníky pokroko-

Union, která patřila nár. soc. straně,

vých učitelských organizací byli: Lad. Koubek, Vojt. Pavlásek , Václav Jaroš, Boh . Kádner, Oldřich Blažek , Karel

Hanuš, Adolf Zajíc, Josef Novotný, Boh. Kujal, Václav Koukol, Jan Hostáň, Frant. Rajtr, Václava Pavli-

které mohlo uspíšit vítězství horníků. stávku podporovaly, prodala firma prostřednictvím Družstevní banky ( též ovládané touto stranou) uvedené množství uhlí ministerstvu železnic bez ofertního řízení. Za tunu bylo

zaplaceno 300 Kč, ač běžná cena byla

ková aj.

70 Kč. Podvodné machinace přinesly nár. Soc. předákům ' zisk ve výši

Literatura: L. Koubek, Naše cesta , vyd. 1950.

režim .)

Údernické hnutí – viz Socialistické soutěžení v Československu

viz

9 200 000 Kč. (Viz též Korupční Uherská sociální demokracie -

Sociálně

demokratická

strana

Uherska

Udržal František (nar. 3. 1 .

„ Új Szó " - deník ÚV KSS pro

1866 v Dolní Rovni u Pardubic, zemř 25. 4. 1938 v Praze) - reakční

maďarské občany v ČSSR . Vychází

agrární předák a ministerský předseda

od 15. 12. 1948 (od 1. 5. 1949 jako

v předmn. ČSR. V 1. 1897-1918 byl

deník ). Navazuje na slavné tradice

poslancem Říšské rady, od r . 1908

„ Munkáse" (viz „ Kassai Munkás" ). Pomáhá vysvětlovat pracujícím ma ďarské národnosti otázky socialistické

poslancem českého zemského sněmu. V1. 1921-1925 a r. 1929 byl ministrem

národní obrany ČSR, v l. 1929–1932 výstavby, vede je k aktivní budovatel

917

UI

ské účasti a je tiskovou tribunou při řešení jejich vlastních specifických

frontě vyzýval německé vojáky k od poru proti hitlerismu. Po skončení

otázek .

války patřil k předním bojovníkům za sjednocení Německa na míru milovných a demokratických zákla

Ulbricht Walter (nar. 30. 6. 1893 v Lipsku)

první tajemník

dech. Byl jedním z iniciátorů slou

Jednotné socialistické strany Ně-

čení KS Německa se soc . dem . stra

mecka, předseda státní rady NDR , přední činitel mezinárodního komu-

nou v Jednotnou socialistickou stranu

nistického hnutí. Původním povoláním truhlářský dělník . Již ve svých

stával funkci generálního tajemníka ÚV této strany, od r. 1953 zastává

patnácti letech se stal členem Svazu

funkci prvního tajemníka. Od r. 1949

Německa ( viz). V 1. 1950–1953 za

socialistické mládeže a r. 1912 členem byl náměstkem předsedy vlády Ně něm . soc. dem. strany. Při svém

mecké demokratické republiky. Po

zaměstnání se aktivně zúčastňoval

vedenému K. Liebknechtem , který

smrti presidenta NDR W. Piecka r. 1960 stal se od 12. září předsedou nově zřízeného nejvyššího státního orgánu - státní rady NDR. Je auto rem několika teoretických prací z dě

kritizoval oportunistickou sociálšovi-

jin německého dělnického hnutí; ně

nistickou politiku pravicového vedení. Po založení levicové organizace Svazu spartakovců (viz ) r. 1916 se stal jeho členem . R. 1918 byl jedním

které z nich byly přeloženy do češtiny.

prací v lipském Dělnickém vzdělávacím spolku. Na počátku první světové války se přimkl k levicovému směru

ze zakládajících členů Komunistické strany Německa. Od r. 1923 je členem ÚV KSN. R. 1928 byl zvolen

Úloha lidových mas. Marxis ticko -leninská teorie společenského

vývoje vychází z toho, že ve vývoji společnosti jsou rozhodující silou li dové masy. Dějiny tvoří lidé, ale ne

dělníky v Sasku poslancem do Říš- libovolně, nýbrž podle objektivních ského sněmu za komunistickou stranu.

zákonů. Základnou , jež nakonec ur

Po příchodu hitlerovského fašismu k moci v Německu r. 1933 řídil zpočátku ilegální práci v Berlíně. Když čali ho pronásledovat, byl nucen tajně

čuje historickou činnost lidí, jsou pod mínky materiálního života. Vývojma teriální výroby a výrobního způsobu určuje charakter společenského zří zení a vystřídání jedné společenské

emigrovat do zahraničí. Na VII. kongresu Komunistické internacionály 1. 1935 byl zvolen kandidátem výk.

formace druhou. Hlavní silou a moto rem materiální výroby jsou pracující masy . Dějiny společnosti jsou proto

výboru KI. V té době se skrýval v Československu, odkud měl spojení

především dějinami pracujících mas, dějinami národů, nikoli dějinami krá

s ilegální prací komunistické strany

lů, císařů , dobyvatelů a zákonodárců.

v Německu. Za druhé světové války

Ideologie vykořisťovatelských tříd

na něho vydali fašisté zatykač a za-

byl v SSSR, kde se aktivně zúčastnil tvrdí, že lid je neschopen samostatné bojů proti hitlerovské armádě. R.

historické tvůrčí činnosti. Lid však

1943 byl spoluzakladatelem výboru

je skutečným tvůrcem dějin. V pro

Svobodné Německo, který přímo na

cesu materiální výroby pracující pro

!

U1

918

dukují a reprodukují materiální život společnosti. Tím , že zdokonalují výrobní nástroje a hromadí výrobní zkušenosti, vytvářejí základnu pro rozvoj vědy, techniky i umění. Všechna zdokonalení. a vynálezy vyplývají jedině ze společenských zkušeností a pozorování, jež skýtá a umožňujevýroba uskutečňovanásouhrnným dělníkem . Hybnou silou dějin v tříd-

ních společenských formacích je třídní boj, v němž opět hlavní roli hrají

organizátorem pracujících v boji za osvobození od vykořisťování vůbec

a za vybudování beztřídní společnosti, Socialismus tak otevírá cestu široké

mu uplatnění iniciativy mas . Pod vedením dělnické třídy v čele s její

revoluční avantgardou , komunistickou stranou , pracující masy v SSSR , ČSSR a v jiných socialistických ze mích skoncovaly s útlakem statkářů kapitalistů na velké části zeměkoule,

ustavily svou moc a úspěšně budují socialismus a komunismus. Socialis

lidové masy . Zvláště v období sociálních revoluci se lidové masy pozvedávají k uvědomělé a aktivní činnosti, lámou odpor reakčních tříd ,

nosti nejširší masy pracujících , po

klestí cestu pokrokovějšímu společen-

vzbuzuje utlačené masy na celém

tická revoluce pozvedá k aktivní, uvědomělé a historické tvůrčí čin

skému řádu .

světě a urychluje celý běh světových

Lid se v třídní společnosti skládá

dějin. „ Hlavní příčinou , proč se tak

z různých tříd a sociálních skupin

nesmírně urychlil světový vývoj, je

s různými zájmy. V lidu jsou pokrokové i zaostalé živly, avantgarda

skutečnost, že do něho byly vtaženy další milióny lidí " (V. I. Lenin ).

i masa, jsou v něm rozpory, boj mezi

Kapitalismus potřeboval století, aby -

různými třídami a vrstvami. Při změně ekonomických podmínek se

mění i třídní složení lidových mas.

zvítězil nad feudalismem v ekono

micky nejvyspělejších zemích Evropy a Ameriky, ale nedokázal překonat

Jádrem lidových mas v celých ději- pozůstatky feudálních a jiných před nách jsou pracující masy. V antago- kapitalistických výrobních způsobů nistických formacích stály proti vlád-

noucím vykořisťovatelským třídám a jejich státu jako silám nepřátelským : otroci a plebejci v otrokářské společ-

na většině asijského a afrického území. Socialistický řád vytvořil možnost

dříve nevídaného tempa hospodář ského a kulturního vývoje. Socialis

nosti, poddaní rolníci a řemeslníci

tickému Sovětskému svazu stačilo

za feudalismu, dělníci a rolníci za kapitalismu. V socialistické společ nosti tvoří lid všechny vrstvy a všichni členové společnosti: dělníci, rolníci a inteligence, spjatí jednotou socialistických výrobních vztahů a z nich vyplývajících společenských životních

méně než dvě desetiletí, aby vytvořil prvotřídní socialistický průmysl, velké mechanizované socialistické zeměděl ství a dokončil kulturní revoluci. Za

čtyřicet let sovětského zřízení, z nichž osmnáct vyčerpala obnova národ ního hospodářství po válkách , vzrostla

produkce národního hospodářství 33

zájmů. Pracující masy v jednotlivých antagonistických formacích přivodily pád

krát, v hlavních kapitalistických ze

těchto formací, avšak teprve proleta-

než 2krát. Socialistické hospodář

riát se stal vůdcem a uvědomělým

ství se proto tak prudce rozvíjí,

mích vzrostla za léta 1929–1955 méně

U1

919

protože socialismus dává nejširší mož-

ních institucí, prohlubování socialistic

nosti rozvoji iniciativy lidových mas,

ké demokracie

protože lidé pracují pro sebe a jsou životně zainteresováni na vzestupu

výroby. Společenské vlastnictví lidi

to už čerpá teorie ze životní zkušenosti a práce mas. Zá roveň historický dokument naší epo chy - Program Komunistické strany široce rozpraco .

spojuje, vytváří základy pro plánovitý

Sovětského svazu

rozvoj hospodářství, pro spojení a usnadnění vůle a úsilí stamiliónů

vává otázky dalšího rozmachu úlohy lidových mas v souvislosti s budová ním komunistické společnosti. Úspě

lidí k jednomu cíli. Lidové masy se

stávají uvědomělými tvůrci společ-

chy lidových mas v socialistických ze

nosti.

mích mají nesmírný význam pro růst

Ač třídní antagonistická společnost

revoluční uvědomělosti, organizova

odsuzuje pracující masy nejen k eko-

nosti a dějinné iniciativy lidových mas v kapitalistických zemích . Nastal mocný rozmach národně osvoboze

nomickému a politickému, ale i k duchovnímu útlaku, k negramotnosti a

nekulturnosti, přesto lid vytvořil i v té-

neckého boje proti kolonialismu. Vy

to době veliké duchovní hodnoty. Ideje a postavy mnoha děl velkých umělců všech dob a zemí jsou čerpány z kolektivní umělecké tvůrčí síly lidu. Dějiny kultury dokazují, že rozmach duchovní kultury bývá spjat s masovým historickým hnutím ,

rostlo mohutné masové hnutí obránců míru , zvětšuje se vliv dělnické třídy, marxistických stran v demokratic kých organizacích dělníků, rolníků, mládeže, žen, inteligence atd. Růst iniciativy nejširších vrstev pracují cích mas, demokratická hnutí, podmí něná celkovou krizí kapitalismu a růs tem sil socialismu, mají nesmírný vliv na osud soudobého lidstva, zvláště

s osvobozeneckým bojem

národů.

Vždyť také vznik a vývoj marxismunejvětší vymoženosti leninismu třídy a jejího revolučního hnutí.

na boj za světový mír a úplné odzbro jení, za odvrácení světové nukleární války a mírové soužití, za světové

V období kultu osobnosti byla v praxi

vítězství socialismu a komunismu.

celé světové kultury - jsou nerozlučně

spjaty se vznikem a vývojem dělnické

komunistického hnutí úloha lidových

Literatura: Základy marxismu -leni

mas omezována nesprávnými metodami a stylem práce. Při budování socialismu a komunismu

nismu, čes. vyd. 1960.

roste stále víc tvůrčí aktivita lidu . Tuto skutečnost znovu potvrdila a teoreticky rozpracovala jednání historického XX . sjezdu KSSS. Vznik brigád komunistické práce ( SSSR ) a socialistické práce (ČSSR a další země

oportu Ultraimperialismus nistická teorie hlásaná K. Kautským za první světové války. K. Kautsky

vycházel z toho, že za imperialismu se

vytvářejí mezinárodní monopoly, a tím prý je dána možnost přechodu jmpe rialismu na nový stupeň, kdy boj mezi

tábora socialismu) svědčí o vysokém

imperialistickými státy bude nahra

stupni, na nějž se pozvedlo tvůrčí soutěžení mas. Zdokonalování socialistic-

zen jedinou organizací mezinárodně spojeného finančního kapitálu. Tím

kých forem řízení hospodaření, socialistického státního aparátu, kultur-

podmínky pro odstranění konfliktů ,

by podle Kautského mohly vzniknout

U1

920

válek a závodů ve zbrojení mezi kapitalistickými státy, jakož i pro odstra-

( viz ). Tato skupina otevřeně vystoupila proti vedení strany na podzim 1922,

nění výrobní anarchie a hospodářských krizí. Tuto novou předpoklá-

kdy bylo zvlášť potřebí udržet se mknutost a jednotu strany , protože

danou vývojovou fázi označil jako „ ultraimperialismus“. Lenin ve svém

situace revoluční fronty v ČSR byla podstatně ztížena rozkolem v odboro

dile Imperialismus jako nejvyšší sta-

vém hnutí (viz Rudé odbory ).

dium kapitalismu a v jiných pracích

Útok ultralevičáků, který byl veden

rozdrtil tuto teorii, která zahalovala

i pomocí časopisu „ Komunista" ,

skutečně existující imperialistické roz-

z něhož si tato skupina udělala frakční

pory a nevyhnutelnost válek za im-

perialismu. Proti Kautskému dokázal

orgán, směřoval především proti linii strany a jejímu vedení, proti taktice

Lenin , že imperialismus nezmírňuje, nýbrž naopak zostřuje imperialistické

jednotné fronty jako prý „pomalé a neúčinné taktice“ . Tato skupina se

rozpory , mezinárodního soustředo-

halasně vydávala za reyoluční, ve skutečnosti však zvučnými frázemi pouze zastírala oportunistický ráz svého programu, jenž se opiral přede

vání dosahuje v konfliktech, válkami a podmaňováním národů, že se nutně

zhroutí, než dosáhne stupně ultraimperialismu předpokládaného Kautským . Kautského teorie v pozměněné

vším o teorii státního kapitalismu

Kautského

jako prostředku k odstranění vad buržoazního zřízení, především krize a anarchie výroby. Jílkovci chtěli nahradit politický boj

teorii „ ultraimperialismu“ navazovala

proti buržoazii hospodářským bojko

v době mezi dvěma světovými válka-

tem kapitalistů. Sama platforma jil kovců neznamenala pro stranu nebez pečí, ale jílkovci ji zahalovali do radi kálních frází o rychlém a revolučním

podobě se rozšířila mezi buržoazními

ekonomy a teoretiky pravicové sociální

demokracie.

Na

mi sociálně demokratická teorie o tzv .

„ organizovaném kapitalismu " (viz ), v nejnovější době pak teorie tzv . „ lidového kapitalismu “ ( viz ), která

předstírá, že se podstata imperialismu změnila . Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv . 22,

řešení těžké situace, v níž se tehdy

proletariát za hospodářské krize na cházel, a spojovali ji s útokem proti vedení strany, především proti B.

čes. vyd. 1959 ( Imperialismus jako

Šmeralovi.

nejvyšší stadium kapitalismu). Zd. Fierlinger, Některé problémy sou-

Těsně před celostátní

konferenci

strany, svolanou na 23. a 24. 9.

dobého imperialismu a sociální demo-

1922, rozeslali jílkovci všem orga

kracie, vyd. 1960.

nizacím strany pomlouvačný leták

Ultralevá úchylka v KSČ r . 1922. Od vzniku KSČ existovala ve vedení strany dosti silná ultralevá

proti vedení strany. Proto je konfe rence za porušení kázně vyloučila

z řad strany. Protože Jilkova skupina nebyla před masami členstva odha

skupina, reprezentovaná především

lena a ve straně nebyla ujasněna pod

Jilkem a Bolenem, jež odmítla usne-

stata jejích oportunistických názorů, zrušil IV. kongres KI v listopadu 1922 vyloučení jílkovců ze strany a

sení III. kongresu Komunistické internacionály o taktice jednotné fronty

921

rozhodl, aby byli do příštího sjezdu odvoláni z

vedoucích stranických

Un

Literatura: zd. Šolle, České země v období rozmachu kapitalismu a

funkcí. (Viz též Jilkovci; „ Ofenzivní

nástupu imperialismu ( 1868–1914 ),

teorie" .) Literatura ; Zd. Bradáč, Boj za bolše-

vyd. 1956 ; Příspěvek k dějinám děl

vizaci KSČ, díl l, vyd. 1955. V. Mencl, Politické boje KSČ a její vývoj v letech 1921-1924, vyd . 1958.

nického hnutí v Čechách v letech 1878-1882, vyd. 1960 . UNESCO (United Nations Educa tional Scientific and Cultural Orga

směr v sociálně de-

nization ) - mezinárodní organizace

mokratickém hnutí v Rakousku v 80.

při OSN ( viz), jejímž úkolem je upev

letech 19. století. Jeho stoupenci

ňovat světový mír a přátelství mezi

v podmínkách perzekuce dělnického

národy prostřednictvím výchovy, vě dy a kultury. Úmluva o UNESCO

Umírnění

hnutí odmítali na rozdíl od radikálů

(viz) ilegální formy organizace a agi-

byla vypracována r. 1942 a přijata

tace. Vycházeli ze správného před-

na konferenci 44 států v Londýně

pokladu, že objektivní podmínky a připravenost dělnického hnutí svědčí

o možnosti revoluce až v daleké budoucnosti. Proto orientovali dělnictvo

na boj za dílčí požadavky a reformy. Ale při provádění této taktiky se umírnění dopouštěli řady chyb : přeceňovali význam všeobecného volebního práva, vzdělání, dílčích reforem .

16. 11. 1945 ; v účinnost vstoupila

4. 11. 1946. Orgány UNESCO jsou: generální konference složená z člen ských států (r. 1957 79 států ), vý konný výbor a sekretariát, jejž řídi gen. ředitel. Její sídlo je v Paříži. Ústředním orgánem je „ Le Courrier de l'UNESCO “ . ČSSR je členem od založení (mimo 1. 1953-1954 ). Praxe UNESCO , prosazovaná im

Očekávali, že reformy povedou ke zmírnění třídního boje. Tyto oportu-

perialistickými státy, byla často v roz

nistické chyby, směřující ke spolu-

poru s proklamovanými cíli.

práci s buržoazií, vyvolávaly v děl

nictvu odpor a podporovaly šíření

Únorové povstání v Rakousku

anarchismu.

r . 1934. Ve dnech 12. -15. února 1934

Spory o taktiku mezi umírněnými a radikály vedly k rozkolu soc. dem .

kých dělníků s reakcí a fašismem .

hnutí a vážně ohrozily jeho existenci. Střediskem umírněných bylo Brno, kde se konal r. 1882 sjezd strany,

který měl vyřešit taktické rozpory. Radikálové se však sjezdu nezúčastnili. Teprve po dlouhé přípravné práci časopisu „Rovnost" a zásluhou vyspělých socialistů, jako byli J. Hybeš a P. Krkoška, se podařilo překonat rozkol a na brněnském sjezdu Českoslovanské soc. dem . strany (viz) obnovit jednotu strany. 58 Příruční slovník

došlo k ozbrojenému střetnutí rakous Rozhodující boje se rozvinuly ve Vídni. Signálem k únorovému po vstání byl zásah Dollfussovy policie, která se pokusila 12. února 1934 zatknout v Linci funkcionáře ozbro

jené organizace rakouských sociál ních demokratů ( schutzbund) a ob sadit budovu sociálně demokratické

strany, ale narazila na ozbrojený od por lineckého oddílu schutzbundu. Zpráva o boji v Linci se rychle roz šířila do Vídně. Hned 12. února za

Un

922

hájili vídeňští dělníci stávku , nej-

parlamentních volbách získají vět

dříve ve Floridsdorfu a potom i v ji-

šinu národa a že pak vykročí republika

ných

jednoznačně na cestu k socialismu. Ve vedení těchto tří politických stran uzrál plán vyvolat vládní krizi, a tím přivodit demisi vlády, po níž by ná sledovalo jmenování úřednické vlády.

čtvrtích .

Stávka

přerostla

v ozbrojený boj, na mnoha místech se stavěly barikády. Urputné boje, které se rozšířily i do dalších rakous-

kých měst ( Štýrský Hradec, Most nad Murou atd .), trvaly do 15. února. Během těchto bojů se vytvořila jednotná fronta sociálně demokratických a komunistických dělníků. Rakouská buržoazie krvavě potlačila toto antifašistické vystoupení dělníků, po-

mohli jí i pravicovi socialističtí vůdcové, kteří hnutí zradili. Komunistická strana, která se aktivně zúčastnila

Byl to pokus o kontrarevoluční puč, který měl násilnými prostředky za jistit převahu buržoazii a posléze obnovit v ČSR kapitalismus. Dvanáct ministrů uvedených stran

(nár. soc ., lidové a slovenské Demokra tické strany ) podalo 20. 2. 1948 de misi, a tak vyvolali vládní krizi. Pro tože demisi podala menšina členů

bojů, nebyla ještě tak silná, aby v boji

vlády, nepřestala vláda jako celek

samostatně pokračovala. Ale značná

existovat. Komunisté proto vytyčili zákonný požadavek: Přijmout demisi a vládu doplnit lidmi, kteří jsou

část stoupenců sociální demokracie

vyvodila poučení z porážky povstání i ze zrádcovské činnosti pravicových vůdců a vstoupila do komunistické

ochotni plnit vládní program . Sjezd závodnich rad (viz ), generální stávka (viz), vytvoření Lidových milicí

strany. Po porážce dělníků byla v Rakousku nastolena otevřená fašistická

( viz) a všechny mohutné akce únoro

diktatura.

vých dní ukázaly naprostou jednotu ,

Únorové události r . 1948 - šest únorových dnů (20.- 25 . 2. 1948 ),

nické třídy, která v čele s KSČ sjed

semknutost, vůli a rozhodnost děl

v nichž zvítězil pracující lid Česko-

notila kolem sebe veškerý pracující lid. Akční výbory Národní fronty (viz)

slovenska vedený KSČ nad silami

provedly očistu stran a masových

buržoazní reakce, která se pokusila

organizací, a tak se vytvořila obrozená Národní fronta, základ, z něhož byla doplněna vláda. 25. 2. 1948 byla demise reakčních ministrů přijata a vláda doplněna novými členy. Vládní krize byla vyřešena v duchu ústavních

kontrarevolučním pučem zvrátit lidově demokratické zřízení. Boj mezi dělnickou třídou a buržoazii o další směr vývoje v republice, boj o otázku „kdo s koho", byl hlavním

třídně politickým zápasem let 1945 až 1948. Dělnické třídě, v jejímž čele

a parlamentních zvyklostí. Sjezd rol

stála KSČ, se dařilo neustále upevňo-

jádřil jménem rolníků plnou podporu

vat a posilovat svoji moc. Představitelé buržoazie , kteří zaujímali ve-

nové vládě. Únorové vítězství znamenalo zakon

nických komisí (viz) 29. 2. 1948 vy

doucí postavení v národně socialis-

čení té etapy revolučního procesu ,

tické, lidové a slovenské Demokratické

v jehož průběhu se lidová demokracie

straně, si na počátku r. 1948 jasně v ČSR stala formou diktatury proleta uvědomili, že komunisté v příštích

riátu. Moc dělnické třídy byla roz

Ur

923

šířena a upevněna, buržoazie byla zbavena veškerého podílu na politické moci. Únor upevnil i zahraničně

se vytvářela akční jednota dělníků. Francouzskému fašismu byla zasazena vážná rána. Tento úspěch jednotné

politickou orientaci ČSR na Sovětský

fronty ve Francii měl veliký meziná

svaz a lidově demokratické země. Únor tak otevřel cestu k vybudování

rodní význam pro nástup národů do boje proti fašismu. ( Viz též Lidová

socialistické společnosti v naší vlasti. fronta ve Francii .) Literatura: Únor 1948, sborník , vyd. 1958. Vítězný únor 1948, sborník ,

Literatura: M. Thorez, Syn lidu, čes. vyd . 1961.

vyd. 1959. A. Svoboda, A. Tučková,

V. Svobodová, Jak to bylo v Únoru, vyd. 1958. M. Bouček, Praha v únoru

UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration

1948, vyd. 1963. J. Veselý, Kronika

Úřad Spojených národů pro pomoc

únorových dnů 1948, vyd. 1958.

a obnovu ) - mezinárodní organizace utvořená úmluvou 44 států ve Wa

Únorové události ve Francii shingtoně 9. 11. 1943. Měla za úkol r. 1934. Dne 6. února 1934 pokusili pomáhat zemím , které utrpěly škody se fašisté ve Francii pod vlivem Hitlerova vítězství uchopit moc . Využí-

za druhé světové války (viz ), v obnově jejich národního hospodářství. Ame

vajíce demagogicky aféry Staviského,

ričtí imperialisté se snažili využít této

do níž byli zapleteni někteří vládní činitelé a poslanci, zorganizovali v Paříži fašistickou demonstraci pod hesly

organizace k vměšování do vnitřních

záležitostí jiných států. Nejvyšším orgánem UNRRA byla Rada složená

„ Pryč s Daladierovou vládou !“ , „Pryč

ż představitelů všech zúčastněných

se zloději!“ apod. Fašistický puč byl zemí (47). Činnost UNRRA byla zmařen díky rozhodnému vystoupení

řízena výkonným výborem , v němž

lidových mas. Na výzvu komunistů vyšlo 6. února 1934 25 000 pařížských

byly zpočátku SSSR, USA, Velká Británie a Čína, později zástupci dal

dělníků do ulic a postavilo se na od- ších států. Československo bylo jed por pučistům . Armáda byla s dělníky

ním z prvních členů a jedním ze šest

solidárni. Ozbrojené vystoupení fa-

nácti států , které obdržely pomoc. Hodnota potravin , strojů, surovin ,

šistů bylo poraženo. Boj však neskončil, fašisté se připravovali k dalším akcím . Proto komunistická strana

jež v rámci pomoci dostalo , činila asi 15 miliard Kčs (ve staré měně).

vyzvala dělníky a ostatní pracující k uspořádání antifašistické demon-

Na žádost USA a Velké Británie byla 20.6. 1947 činnost UNRRA v Evropě

strace 9. února . Současně vydala výzvu k účasti na demonstraci a ge nerální stávce, které na 12. února vyhlásila socialistická strana. Všechny tyto akce měly velký úspěch. Jen de

skončena. ÚNRV – viz Ústřední národně revo luční výbor v českých zemích a na Slov.

monstrace 12. února se zúčastnilo

ÚRD - viz Ústřední rada družstev

1 200 000 lidí. Rovněž generální stáv ka byla úspěšná, zúčastnilo se jí kolem 4 500 000 pracujících. Za těchto akcí

ÚRO - viz Revoluční odborové hnutí

Ur

924

Ursíny Ján (nar. 10. 10. 1896

slovenských literátů (viz Davisté).

v Nedorazu) - v předmn. ČSR jeden

Roku 1924 vstoupil do KȘC. Studia

z předáků agrární strany( viz) na Slo-

nedokončil a stal se profesionálním

vensku , v lid . dem . ČSR reakční politik Demokratické strany (viz ). Za Slovenského národního povstání (viz )

revolucionářem . Po krátkém pobytu

v Bratislavě pracoval od jara 1926 v Ostravě jako redaktor „ Pravdy “ , slovenského orgánu KSC , a ostrav

byl členem předsednictva SNR, patřil k předním představitelům buržoazně nacionalistického směru . Spoluzaklá-

ského „ Dělnického deníku “ . V 1. 1928 až 1930 byl za politickou činnost asi

dal Demokratickou stranu a byl jejím

osmkrát krátce vězněn. Po V. sjezdu

předsedou až do července 1945. Jako KSČ 1. 1929 byl povolán do Prahy měl značný podíl na její reakční a

do redakce „Rudého práva“. Aby se v době ostré perzekuce komunistic

protilidové politice. Ursíny zastával v čs. vládě funkci náměstka předsedy

odjel r. 1931 ilegálně do SSSR, kde

vlády od 4. 4. 1945.až do listopadu 1947, kdy byl nucen po odhalení

pracoval jako referent Komunistické internacionály a navštěvoval politickou

svých protilidových piklů odejít z vlády. V dubnu 1948 byl Ursíny v procesu proti Obuchovi a spol. odsouzen

školu . Výsledkem jeho studijní cesty byla knížka reportáží o sovětském zemědělství. Po návratu r. 1933 musil

spolu s dalšími protistátními spik-

žít v Československu až do r. 1935

předseda a potom místopředseda DS

kého tisku vyhnul vyměřenému trestu ,

lenci a nepřáteli lidově demokratic- ilegálně. V této době redigoval ile

KSČ v předmn. ČSR, novinář, mar-

gální vydání „ Rudého práva “. Roku 1936 byl vyslán jako krajský sekretář KSČ znovu do Ostravy. Na jaře 1938 se vrátil do Prahy a stal se zástupcem šéfredaktora ,,Rudého práva “. Napsal řadu článků z oboru filosofie, dějin

xistický filosof a literární kritik. Na-

strany, literární vědy. Po zákazu ko

rodil se na Slovácku v rodině lesního

munistického tisku a KSČ pracoval

správce. Když se po první světové

ilegálně jako instruktor KSČ pro Mo

válce rodina přestěhovala na Sloven-

ravu . Urx patřil k předním členům

sko, dokončil v Ružomberku r . 1922

gymnasium . Poté studoval na filosofické fakultě Karlovy university v Pra-

I. ilegálního ÚV KSC (viz llegální ÚV KSČ za okupace). 13. 2. 1941, kdy se gestapu podařilo zatknout téměř

ze, kde pracoval v slovenském a čes-

celý 1. ilegální ÚV , byl zatčen i E. Urx.

kého zřízení na 7 roků do vězení.

Urx Eduard (nar. 29. 1. 1902 ve Velké n. Veličkou, zemř. 20. 4. 1942 v Mauthausenu) - přední pracovník

kém pokrokovém studentském hnutí.

1. 4. 1942 byl převezen do kon

Přispíval do slovenských student-

centračního tábora Mauthausen, kde

ských a komunistických časopisů,

byl popraven.

mezi nimi i do „ Pravdy chudoby“ a „ Spartaka" , v němž vedl r. 1924

ÚSČS – viz Ústřední svaz česko

krátce kulturní rubriku .

slovenského studentstva

Spolupracoval ze začátku také s časo pisem „ Dav “ , vydávaným od r. 1924 stejnojmennou levicovou skupinou

ÚSDČ - viz Družstevní revolučni proletářské hnutí v předmn. ČSR

Us

925

Ústava ČSR r . 1920 - přijatá

demokratická ustanovení této ústavy,

29. 2. 1920, byla ústavou buržoazně

představující do té doby jen prázdné

demokratického státu , legislativně za-

pojmy, realizována.

kotvující třídní panství kapitalistů. Literatura: B. Rattinger,Nástin ústav V jejím 1. S se síce pravilo , že „ lidního vývoje předmnichovské repu je jediným zdrojem státní moci v Republice československé ", ale další ustanovení svědčila jasně o tom , že

bliky, vyd. 1954. Ústava ČSSR

byla přijata 11 .

jde o pouhou deklaraci. Ústava plně respektovala základy kapitalistického

7. 1960 \ Národním shromážděním jako základní zákon našeho státu.

společenského zřízení - soukromé

Návrh nové ústavy projednal na svém

vlastnictví, jehož omezení připouštěla

zasedání ÚV KSČ 7. -8. 4. 1960 a

( čistě teoreticky) jen na podkladě zá-

přijal usnesení, aby návrh ústavy byl

kona. Zachovávala nedemokratický

předložen k všenárodní diskusi pracu

systém politické správy, převzatý

jícímu lidu Československa. Diskuse,

vpodstatě z Rakousko -Uherska, podle

která se uskutečnila v květnu a červnu

něhož faktickou výkonnou moc měly

1960 ve všech organizacích a orgá

jmenované byrokratické orgány, kdežto volené zastupitelské sbory byly vůči nim v podřízeném postavení. Dále

nech KSČ , ve všech společenských organizacích Národní fronty a ve všech stupních orgánů NV, se zúčast

ústava uzákonila dvoukomorový sys-

nilo 4 040 170 občanů na 47 400've

tém NS, i když se burž. předákům nepodařilo - prosadit, aby druhá komora ( senát) byla složena z jmenovaných , a nikoli volených členů (viz Ná-

řejných schůzích. V diskusi vystoupilo 732 800 občanů. Bylo přijato 38 600 rezoluci, jež vyjádřily souhlas se zá sadami obsaženými v návrhu ústavy.

zela ústava z reakční teorie „ čechoslo-

V 1750 rezolucích byly připomínky a náměty. Konečný návrh nové ústavy projednávala celostátní konference

vakismu “ ( viz), která neuznávala své-

KSČ 5.-7. 7. 1960 (viz Konference

rodní shromážděni Rep. čs.). Pokud šlo o vztah Cechů a Slováků, vychá-

bytnost slovenského národa a měla KSČ) a novou, socialistickou ústavu ospravedlnit udržování Slováků v ne-

schválilo NS 11. 7. 1960. Nový ná

rovnoprávném postavení. Rovněž ve

zev našeho státu, Československá so

svých dalších ustanoveních týkajících

cialistická republika, obráží historické

se pravomoci jednotlivých státních

vítězství socialismu.

orgánů, soudnictví apod. byla ústava

Úvodní prohlášení ústavy zobrazuje

zaměřena k ochraně tehdejšího společenského zřízení ( viz též Správní

historický proces, kterým naše země prošla po osvobození Sovětskou ar

zřízení o předmn. ČSR ). Demokra-

mádou . Zkušenosti patnáctiletého vý

tická práva a svobody, jako svoboda tisku , svoboda shromažďovací a spol-

voje potvrzují, že lidová demokracie

čovací aj., zaručované ústavou , zůstávaly jen na papíře a byly navíc dal-

čila. ČSSR je pevnou součástí socia

šími zákonodárnými akty neustále oklešťovány. Teprve ve změněných podmínkách po r. 1945 byla některá

Sovětským svazem. Základem našich vztahů k ostatním zemím světa je touha žít s nimi v míru , napomáhat

se jako cesta k socialismu plně osvěd listického světového tábora v čele se

!

Us

926

příkladem mírového budování k svě-

drobné soukromé hospodářství za

tovému vítězství socialismu.

ložené na vlastní práci, je zaručena

Ústava charakterizuje politické zří-

zení naší země jako socialistický stát

ochrana osobního vlastnictví pracu jících .

založený na svazku dělnické třídy,

Zvláštní pozornost je věnována organi

rolnictva a pracující inteligence za vedoucí úlohy dělnické třídy , stát

zaci hospodářského života společnosti. V ústavě se hovoří o hospodářských

dvou rovnoprávných národů - Čechů

organizacích : národních podnicích a

a Slováků. Veškerá moc v socialistické

JZD. Vůdčí zásadou řízení národního

republice patří pracujícímu lidu, který ji vykonává prostřednictvím svých

hospodářství je zásada demokratic kého centralismu. Zvláštní úloha na

zastupitelských institucí. Ústava od-

leží společenským organizacím , přede vším ROH ( viz ). Hospodářský život státu je řízen státním plánem rozvoje

straňuje pozůstatky liberalistických principů dělby moci mezi státními

institucemi a důsledně pastoluje prin-

národního hospodářství a kultury,

cipy děļby práce mezi orgány státu . Opírá se o zásadu spojování rozhodovacích a výkonných pravomoci v zastupitelských sborech lidu, národních výborech (viz), které tvoří základ lidové samosprávy. Zdůrazňuje, že tyto orgány jsou zárodkem budoucí samosprávy komunistické společnosti. Na

který je zákonem pro všechny orgány, organizace i jednotlivce. Cilem hospo dářské politiky socialistitkého státu je všestranný rozvoj výroby na základě nejnovějších výsledků vědy a tech niky. Ústava tak zaručuje plný rozvoj společnosti, krytí jejích potřeb a vy tváření předpokladů pro přechod ke

základě dlouholetých zkušeností na-

komunismu.

šich národů zakotvuje ústava vedoucí

Hospodářská spolupráce s SSSR

úlohu KSČ: Ústava dále uzákoňuje

a ostatními socialistickými státy (viz

úlohu Národní fronty ( viz) jako poli-

Rada vzájemné hospodářské pomoci)

tického svazku dělnické třídy a ostat-

je nezbytným předpokladem k dosa

ních pracujících a úlohu masových žení stanovených hospodářských cllů. organizací pracujících. Ústava uka- Ústava zakotvuje nové, socialistické zuje, že pozdější přerůstání socialis- vztahy mezi národy a národními men tického státu v komunistickou samo-

šinami naší země. Ústava nově upra

správu vyžaduje intenzívní spolupráci

vila a zakotvila práva slovenských ná

státních orgánů se společenskými organizacemi. Tato spolupráce se musí

rodních orgánů ( viz ), zejména Sloven ské národní rady. Národním menši nám zaručuje všechna základní ná

obrazit i v postupném přebírání stát-

ních funkcí společenskými organiza-

rodnostní a politická práva.

cemi.

Ústava zdůrazňuje jednotu zájmů jednotlivce a společnosti. Práce je

Ústava označuje hospodářskou sou-

stavu v ČSSR jako soustavu socialis- přední a základní povinností občana tickou. V zemi je vyloučeno vykořistování člověka člověkem. Jsou ze-

republiky i jeho základním právem , zaručovaným celou hospodářskou po

společenštěny výrobní prostředky. Socialistické vlastnictví se vyvíjí ve státní a družstevní formě. Připouští se

ních ústav jsou práva občanů nejen

litikou státu. Na rozdíl od buržoaz

vyhlašována, ale je stanoven i způsob

Us

927

jejich zabezpečení. Základním předpokladem pro plné zabezpečení občanských práv a svobod je neustálý a všestranný rozvoj společnosti za

nutné aktivní účasti všech občanů při

klad lidové demokracie, zajistila po stavení dělnické třídy a pracujícího

lidu, řešila vztah českého a sloven ského národa, zakotvila základy za hraničně politické orientace ČSR ,

řešení celospolečenských úkolů . Ústa-

linii pevného přátelství se Sovětským

va řeší dále postavení, pravomoc a pů-

svazem a ostatními lidově demokra

sobnost jednotlivých orgánů státu .

tickými zeměmi.

Literatura: Ústava ČSSR, vyd. 1960. Z. Jičínský, P. Levit, Nová, socialis-

lejším Prohlášením , které shrnovalo

Ústava 9. května byla uvedena obsáh

tická ústava ČSSR, vyd. 1960.

vývoj Ceskoslovenska a nastiňovalo budoucí cíl – vybudování socialismu.

Ústava 9. května ústava lidově demokratického Československa, při-

V druhé části ústavy bylo dvanáct zá

jatá 9. 5. 1948 Ústavodárným národ-

obecnější formě lidově demokratické

kladních článků, jež zakotvovaly v nej

nim shromážděním . Požadavek ústav-

zřízení. V třetí části ústavy následovala

ního zakotvení všech vymožeností li-

Podrobná ustanovení, jež mají deset

dově demokratického zřízení byl vy-

kapitol: Práva a povinnosti občanů;

tyčen VIII. sjezdem KSČ 1. 1946 a

Národní shromáždění; President re

obsažen v Budovatelském programu třeti

publiky ; Vláda ; Slovenské národní

vlády NF (viz). 11. 7. 1946 byla usta-

orgány ; Národní výbory; Soudy ;

vena ústavní komise při ÚV KSČ k rozpracování návrhu nové ústavy. Konečný návrh ústavy měl podle přiÚNS (zákon ze dne 17. 10. 1946) předložit Ústavní výbor ÚNS. O jed-

Hospodářské zřízení; Obecná usta novení; Ustanovení závěrečná a pře chodná. R, 1960 byla Ústava 9. května nahrazena Ústavou ČSSR (viz). Literatura: Ústava 9. května, vyd. 1948.

notlivé návrhy se vedl ostrý boj . Re akce chtěla oddálit přijetí nové ústavy

Ústavodárné národní shromáž

jatého zákona o Ústavním výboru

a sabotovala její přípravu. Hrozilo nebezpečí, že nebude schválena v zákonném termínu. Vítězství pracují cích v únoru r . 1948 odstranilo tyto překážky. Její návrh byl předložen k široké diskusi, jíž se zúčastnilo

dění lid . dem. ČSR – viz Národní shromáždění lid . dem . Československa a ČSSR

Ustavující sjezd KSČ – konal se 14. - 16. 5. 1921 v Obecním domě

lión občanů . 9. 5. 1948 byla jedno-

v Praze-Karlíně. Účastnilo se ho 569 delegátů s hlasem rozhodují

myslně přijata UNS.

cím.

na 10 000 veřejných schůzích na mi-

Ústava 9. května zakotvila výsledky

Sjezd měl definitivně rozhodnout

tříletého boje strany a pracujícího lidu, únorové vítězství i nový poměr sil a všechny vymoženosti, jichž lid v boji

o vstupu čs. soc. dem. (viz Marxistická levice) do KI. EKI zaslala sjezdu pozdravný dopis, v němž vyjádřila

s buržoazií dosáhl.

naději, že se vyslovi pro přijetí pod

Ústava 9. května uzákonila charakter lidové demokracie, ekonomický zá-

mínek Ki a pro vytvoření komunis

tické strany v ČSR. K přijetí podmí

Us

928

nek KI vyzývali v dopise zaslaném

V mnohonárodnostním státě. Pokusy

sjezdu i věznění účastníci prosincové

najít rovnováhu sil příslibem nové

generální stávky na Kladensku v čele

ústavy ( říjen 1860 ) nebo centralistické

s A. Zápotockým . Hlavní referát přednesl B. Šmeral. Zhodnotil v něm vý-

ústavy ( únor 1861) skončily neúspěš

voj čs. dělnického hnutí od vzniku Československa, osvětlil hlediska, z nichž vycházel dosavadní postup

Rakouska, která se zřetelně projevila

levice, a zdůraznil nutnost neprodle-

zesílila odstředivé tendence ' v zemi.

ného vytvoření komunistické strany.

jetí názvu KSČ hlasovalo 562 dele-

K jejich překonání bylo zaměřeno rakousko -uherské vyrovnání r . 1867 ( viz), které zavádělo v zemi hegemo

gátů proti 7. Sjezd současně znamenal

nii vládnoucích tříd německé a ma

Pro bezvýhradný vstup do KI a přii sjednocení české části strany s komunisty ze Slovenska a Zakarpatska, kteří zde byli zastoupeni 56 delegáty. Zby-

valo zakončit sjednocení s německou

sekcí KSČ (viz Slučovací sjezd KSČ ).

ně. Ekonomická a politická zaostalost v řadě vojenských porážek, zejména v prusko - rakouské válce r . 1866 ( viz ),

ďarské národnosti. V Rakousku byla

vyhlášena prosincová ústava r. 1867 (viz), která sice zaváděla určité de mokratické svobody, ale velmi ne 14 ústavy mohl důsledně. Podle císař vládnout v zemi bez účasti

Literatura: Založení Komunistické strany Československa, sborník , vyd. 1954. K. Gajan, Příspěvek ke vzniku

parlamentu , což mu prakticky zaru

KSČ, vyd. 1954.

lament měl dvě komory : horní a po slaneckou. Část členů horní komory

Ústavy v Rakousko- Uhersku. Absolutní panovník feudální habsburské monarchie Ferdinand I. pod

čovalo téměř neomezenou moc . Par

měla členství dědičné, část byla jme nována císařem doživotně. Pouze do

poslanecké sněmovny byli členové

vydal

voleni. Ale volební právo bylo ome

v březnu 1848 příslib, že v zemi bude zavedena ústava. ( Viz též Revoluce

zeno věkovým a majetkovým cen sem i kuriálním systémem (viz). (Viz

nátlakem

revolučních

mas

burž. v Rakousku a v našich zemích v l.

též Volby v Rakousko - Uhersku .) Přesto

1848-1849.) V období nástupu kon-

že pod nátlakem lidových mas byly

trarevoluce 4. 4. 1849 vyhlásil císař František Josef ústavu tzv . oktrojovanou , vztahující se na všechny země

uskutečňovány

celou dobu existence Rakousko - Uher

monarchie. „ Oktrojírka“ rušila všechny změny zavedené v revolučním

ska mluvčím skutečné většiny oby vatelstva země. Od rakousko -uher

období, zejména maďarskou ústavu.

ského vyrovnání r . 1867 mělo Uher sko svou zvláštní ústavu . Byla to

Liberální parlament, který vznikl na počátku revoluce, byl rozehnán, ma-

darské povstání hájící nezávislost bylo utopeno v krvi. Oktrojovaná ústava nevstoupila nikdy v platnost

a v prosinci 1851 byla oficiálně odvolána. Tuhý režim Bachova absolutismu (viz) dále zostřil vnitropolitickou krizi

reformy volebního

práva, nestala se Rišská rada po

polofeudální až na malé výjimky ústava z r . 1848, která zabezpečovala

třídní zájmy a nadvládu kléru a velko statkářské aristokracie a pomáhala

jim postupně se přizpůsobovat no vým poměrům rozvíjejícího se kapi talismu.

Us

929

Ústredie slovenských odboro-

proti partyzánskému a protifašistic

vých sväzov – viz Revoluční odborové

kému hnutí. ÚŠB a pohotovostní od

hnutí

dily Hlinkovy gardy spolu s esesáky a

Ústredňa štátnej bezpečnosti ( ÚŠB) – fašistická policejní organiza-

svědomí nejhorší zločiny proti lid

ce v tzv . slovenském státě (viz). Klero-

Literatura: 0. Krajňák , Komunisti bratislavskej oblasti v boji proti fašiz

ostatními německými fašisty mají na

fašistický režim na Slovenskuod začátku svého vzniku pronásledoval každé

skosti.

mu r. 1938-1942, slov, vyd. 1959.

demokratické, vlastenecké, protifa šistické hnutí, především komunis-

Ústředí jednot dělníků - viz

tickou stranu. Starý policejní aparát

Národní odborová ústředna zaměstna

však nevyhovoval fašistickému reži

necká

mu. Na podzim 1939 byla proto pro vedena nová organizace zpravodajství při presidiu ministerstva vnitra. Orgány policie, četnictva, župani a okresní náčelníci dostali pokyny, na které problémy se mají zaměřovat při

podávání zpráv. Na prvním místě měly být zprávy o komunistickém hnutí. Fašistům nejoddanější živly v policij, doplněné dalšími fana-

tickými fašisty, byly vysílány do Německa do kursů vedených gestapem . Z nich byla při presidiu minis-

terstva vnitra vytvořena Ústredňa štátnej bezpečnosti (ÚŠB ).Nejdůležitější oddělení ÚŠB bylo oddělení protikomunistické. Při výsleších používala ÚŠB nejkrutějšího násilí, které mělo v některých případech za následek i smrt vězněných komunistů .

ÚŠB vysílala do ilegálních organizací

Ústředí jednot soukromých za městnanců – viz Národní odborová ústředna zaměstnanecká

Ústředí průmyslových svazů viz Rudé odbory; Ústředí rudých odbo rových svazů v Československu

Ústředí rudých odborových svazů v Československu. Vytvoření Ústředí rudých odborových svazů ( jeho oficiální název zněl Ústředí

průmyslových svazů, bylo bezpro středně spojeno se závažnými změ nami, k nimž v práci Rudých odborů došlo po nástupu gottwaldovského

vedení KSČ a po odražení likvidátor ského puče ve straně a v MVS (Mezi národní všeodborový svaz ). Ve dnech

agenty provokatéry , aby odhalila a rozbila protifašistické hnutí. Mezi vedoucími ÚŠB byli: dr. Starinský,

4.-5. 5. 1929 konal se III. řádný sjezd MVS, který v duchu usnesení IV . kongresu ROI a V. sjezdu KSČ po drobně projednal a schválil novou

dr. Skačáni, dr. Beňuška, dr. Priekopa

organizační strukturu Rudých odborů .

a Sucký. Zmocněnec gestapa ve funkci

Podle těchto zásad se dosavadní sekce

policejního atašé při německém vysla-

MVS přeměňovaly na průmyslové svazy, budované důsledně podle od větví. Pravomoc svazů se v porovnání minimální pravomocí dřívějších

nectví v Bratislavě Goltz a brněnský gestapák Kozlovsky kontrolovali a usměrňovali činnost ÚŠB. ÚŠB a

HG (viz Hlinkova garda) od začátku úzce spolupracovaly, především v boji

sekci MVS podstatně rozšiřovala.

Základními organizacemi Rudých od

Us

930

borů se stávaly závodní skupiny. Vstředí Rudých odborů pak připadal ákol koordinovat činnost jednotlivých

ÚV KSČ za okupace) jednání o utvo ření takového orgánu se zástupci pod zemních organizací Benešova směru ,

svazů, dbát, aby vycházela z jednotné

které měly ovšem svůj vlastní plán

linie schválené sjezdem , a řešit bez

osvědčení a zkušení revoluční pracov-

na sjednocení odboje, a to doplnit tzv. ÚVOD , tvořený dosud dvou člennými delegacemi PÚ ( Politické ústředí), PVVZ (Petiční výbor „ Věr ni zůstaneme!" ) a ON (Obrana náro da) (viz Nekomunistické odbojové sku

níci A. Zápotocký, J. Šverma ,J. Do-

piny), dvěma zástupci KSČ . Avšak

lanský. Další vývoj ukázal naprostou

váha strany si vynutila naprostý ústup

správnost a účelnost nové organizace Rudých odborů , která byla v plném souladu s potřebami vedení třídního boje. (Viz též Rudé odbory .)

od tohoto záměru. V jednáních vystupovaly oba hlavní

zbytečného zasahování do pravomoci svazových orgánů pouze zásadní otázky společné celé ústředně. Za členy ústředí Rudých odborů byli zvoleni

směry domácího odboje jako rovni

partneři a tento poměr byl zachován i ve vytvořeném ústředním orgánu

Ústředí veřejných zaměstnanců

ÚNRV. Základem dohody se stala

- viz Národní odborová ústředna zaměstnanecká

platforma KSČ, kterou ostatní organi

Ústředna průmyslových svazů odborových – viz Rudé odbory

zace přijaly jakožto program jednot ného odbojového hnutí. Ke shodě nedošlo pouze v otázce zakládání ilegálních národních výborů ; tuto myšlenku benešovci odmítali. Provo

lání ÚNRV (vydané na podzim 1941) Ústřední akční výbor nezaměst

naných – viz Celostátní sjezd neza městnaných ; Nezaměstnani - hnuti Ústřední dělnická rada

viz

Dělnické rady o l. 1917-1920

bylo podnětem k zakládání národně revolučních výborů v místech a na všech úsecích odbojového hnutí. Ale

organizace ÚVOD byly na podzim 1941 rozbity a neschopny obnovit svou činnost. Přesto vznik ÚNRV znamenal významný předěl jak ve vý

Ústřední národně revoluční výbor v českých zemích a na Slo-

voji celého českého hnutí odporu , tak zvláště ve vyjasnění vztahu mezi ile

vensku ( ÚNRV) – jeden z prvních gální KSČ a nekomunistickým pod organizačních pokusů o vytvoření jednotného vedení domácího odboje

v letech fašistické okupace, zárodek

zemím . Činnost ÚNRV v českých zemích okupovaných nacisty skončila prakticky s pádem II. ilegálního ÚV

Národní fronty. Snaha ilegální KSC

KSČ.

o utvoření ústředního vedoucího or-

Na podzim 1941 bylo zahájeno z pod

gánu domácího odboje byla významnou součástí úsilí strany o mobilizaci hnutí odporu po přepadení SSSR .

nětu ilegálního ÚV KSS jednání s představiteli československy oriento vaného slovenského nekomunistic

Koncem léta 1941 navázali předsta- kého odbojového hnutí o ustavení vitelé ilegálního ÚV KSČ (viz llegálni Ústředního revolučního národního

Us

931

výboru (ÚRNV) na Slovensku. Pod-

lismem . Byla legalizována zákonem

kladem k těmto jednáním byla dohoda uzavřená mezi ilegálním ÚV KSČ a ostatními odbojovými slož-

č. 187/1949 Sb., vydaným k prove dení základních ustanovení Ústavy 9. května o družstevnictví.

kami na území tzv . protektorátu Orgány ÚRD tvoří: a) sjezd delegátů Cechy a Morava. Představitelé slo-

členských svazů a družstev, b) rada,

venské buržoazie nejdříve přislíbili svou účast při vytváření jednotného

c) představenstvo, d) revizní komise. Radu volí sjezd , který je nejvyšším

orgánu. Byli však proti vedení aktiv-

ního protifašistického boje na Slo-

orgánem . Tvoří ji 31 členů rady a 5 členů revizní komise, celkem 36

vensku a nakonec, začátkem r. 1942,

členů .

úplně odmítli dále jednat (Ursiny, Josko ). Z nich jen Milan Pollák souhlasil s vytvořením ÚRNV na Slovensku. Přesto v březnu 1942

Volební období je tříleté. Sjezdy: 1953, 1956, 1959, 1962. ÚRD pečuje o rozvoj družstevnictví,

které je součástí socialistického národ

ního hospodářství, napomáhá svou

došlo na Slovensku k jeho vytvoření. kulturně politickou prací a hospodář Ustavený ÚRNV vydal provolání skou činností socialistické výstavbě, k slovenskému národu, koncipované zvyšování hmotného blahobytu a kul komunisty. Zatýkání na jaře 1942 pře- turní úrovně členů a ostatního pracu chodně přerušilo činnost ÚRNV, jícího lidu, zastupuje čs. družstevní ale již na podzim 1942 byla opět hnutí v mezinárodních organizacích obnovena. Z podnětu ÜRNV se začaly vl. 1942 a 1943 tvořit místní revoluční národní výbory jako místní or-

vádí mezinárodní obchod ( společnost

gány Národní fronty a národně osvo-

UNICOOP ). Jedná o záležitostech

bozeneckého boje. Nové zatýkání na jaře opět postihlo ÚRNV. Avšak už

týkajících se družstevnictví jako celku

na podzim se jako vrcholný orgán

a ve styku s družstevními organiza

cemi jiných zemí. Organizuje a pro

s ústředními svazy družstev a před kládá návrhy vládě. V rámci své pů

Národní fronty a národně osvoboze-

sobnosti zřizuje podniky k plnění hos

neckého boje na Slovensku z iniciativy

podářských úkolů, svolává sjezdy,

komunistické strany vytvořila ilegální organizuje školení pro vedoucí funk Slovenská národní rada ( viz ), vrcholný cionáře, dává celkové informace úřa dům , informuje družstva a veřejnost orgán odbojového hnutí. o společných družstevních záleži Ústřední odborová komise ně- tostech a provádí ve sporech mezi meckých odborů - viz viz Odborové Odborové sdružení československé

družstvy smírčí řízení. ÚRD řídí činnost družstev , která nevytvořila

vlastní ústřední svaz, a vydává pro ně

Ústřední rada družstev ( ÚRD ) vzorové stanovy, kontroluje činnost - vrcholná organizace čs. družstevnictví. Jako orgán sjednoceného druž1945

bytového družstevnictví a pečuje o jeho rozvoj, organizuje v členských druž stvech kulturně politickou práci.

s paritním zastoupením stran Národní fronty. Po únoru 1948 byla očištěna od reakčních živlů spjatých s kapita-

držování zásad státní mzdové politiky a stará se o rozvoj socialistického sou

stevnictví

byla ustavena r .

V členských družstvech dále dbá o do

932

Us

těžení, svolává konference a porady

kultní a krajinské spolky. Byl ustaven

o problematice družstey, hájí zájmy družstev jí podléhajících a zastupuje

v květnu 1920 jako zájmová organizace vysokoškoláků a velmi brzy po svém založení se stal kolbištěm politických

je před úřady , soudy apod.

Členskou organizaci

ÚRD tvoří:

Ústřední svaz spotřebních družstev

bojů mezi pokrokovou a reakční částí studentstva.

( ÚSSD ), Ustřední svaz výrobních

Orgány ÚSČS byly: valné shromáž

družstev (ÚSVD ) a lidová bytová družstva. Ústředním svazům podléhají krajské svazy (KSSD a KSVD)

dění delegátů, které každoročně volilo ústřední výbor a zastupitelstvo, v němž převažovali delegáti oblastních stu dentských svazů. V prvních pováleč ných letech po první světové válce prosadily levicové síly ve fakultních spolcích a ve vedení ÚSČS některé

a těmto lidová spotřební družstva a

lidová výrobní družstva (LSD a LVD ). Lidová bytová družstva, působící vždy v rámci okresu, nevytvářejí samostatnou svazovou nadstavbu a jsou tedy

sociální požadavky mladé inteligence.

Od r. 1949 patřila do svazku ÚRD

Avšak krajní pravice pomocí šovinis tické demagogie postupně ovlivnila

také jednotná zemědělská družstva,

většinu studentstva a zmocnila se ve

která přešla r. 1951 do působnosti ministerstva zemědělství. Slovensko

dení většiny spolků a nakonec r. 1929

řízepa přímo Ústřední radou družstev.

i vedení ÚSČS. V 1. 1929-1936 stal

je oblastí se slovenskými svazy spo se tak ÚSČS přímým nástrojem re třebních družstev a výrobních družstev (SSSD a SVD) s obdobnou krajskou

akční a fašistické buržoazie v řadách

a okresní strukturou . Podle zákona č. 53/1954 Sb.

demokratickému bloku studentů vede

studentstva. Na jaře 1936 podařilo se

lido-

nému komunisty zvítězit ve volbách a

vých družstvech a družstevních orga-

převzít do svých rukou vedení ÚSČS.

nizacích je ÚRD organizací dobrovol-

Po Mnichovu pod patronancí poli

nou . Tiskové orgány ÚRD jsou:

cejních orgánů se pravicoví,a fašis

„ Družstevník “ pro funkcionáře a za-

tičtí studenti znovu zmocnili vedení

městnance celého družstevnictví a

ÚSCS. V listopadu 1939 fašističtí

„ The Czechoslovak Cooperator“ pro okupanti uzavřeli české vysoké školy informování ciziny. ÚRD také zastu- a USČS rozpustili ( viz 17. listopad puje čs. družstevnictví v Mezinárod- 1939 ). I po r. 1945 se ve vedení a po ním družstevním svazu (MDS, Lon- litice ÚSČS obrážel zápas mezi po dýn ). URD organizuje mj. i Meziná-

krokovou a reakční části studentstva.

rodní družstevní den (první neděle

Únorové vítězství našeho lidu r. 1948

v červenci, datum si mnohdy stanovi družstva ).

definitivně odstranilo izolovanost stu

Ústřední rada odborů – viz Re-

kých školách založeny skupiny ČSM

volučni odborové hnuti

Ústřední svaz československého

studentstva ( ÚSČS) - bylvrcholnou

dentů od ostatní mládeže a pracují cích . V dalším období byly na vyso

a fakultní spolky splynuly s ROH . Literatura: J. Kazimour, Hlas roku 1848 , vyd. 1948. I. Tesár, Z bojů pokrokového studentstva 1930–1938 ,

studentskou organizací, sdružující fa- . vyd. 1959.

933

Ústřední svaz československých

UZ

ské, k jehož uskutečnění došlo 1. 1.'

proletářské hnutí v předmn. ČSR

1949 na základě zákona o krajském zřízení. Území státu se dělilo na 19 kra

Ústřední vedení odboje domácího - viz Nekomunistické odbojové

ský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Hradecký, Pardubický, Jihlavský, Br

skupiny

něnský, Olomoucký, Gottwaldovský,

družstev - viz Družstevni revoluční

jů : Pražský,Českobudějovický, Plzeň

Ostravský, Bratislavský, Nitranský,

Ústřední výbor čs. skupin Ruska a Ukrajiny při KSR (b ) Čs. kom . sekce při KSR (6)

viz

USB - viz Ústredňa štátnej bez pečnosti

Utopický socialismus - viz So cialismus – nemarxistické směry ÚVOD - viz Nekomunistické odbo

jové skupiny

Banskobystrický, Žilinský, Košický, Prešovský a na území hl. města Prahy a na území města Bratislavy (od r. 1954 ). Kraje se dělily na 270 okresů a okresy na obce. Krajské zřízení se

osvědčilo a usnadnilo provést v 1. 1949-1959 všechny hluboké ekono mické, třídní a politické přeměny, zejména též na vesnici, které nakonec

vedly k úplnému vítězství socialismu v Československu . Důsledkem těchto přeměn bylo, že se v naší vlasti vy tvořily v podstatě nové ekonomické

oblasti, jejichž další rozvoj byl však Územní organizace v lid. dem .

dosavadní územní organizací vážně

ČSR a ČSSR . Soustava národních

ohrožován, ba znemožňován. Proto bylo třeba přikročit k novému územ

výborů (viz) a obdobně též soustava

jiných státních orgánů ( soudů, prokuratury apod.) i společenských orga-

nímu členění státu při zachování kraj ského zřízení. ČSSR se nyní na základě

nizací opírá se o politicko- administra-

zákona o územním členění státu dělí

tivní územní členění státu . Do konce

na 10 krajů: Středočeský, Severočeský, Západočeský, Jihočeský, Východočes ký, Jihomoravský, Severomoravský, Západoslovenský, Středoslovenský, Východoslovenský a na území hlav ního města Prahy. Kraje se člení na

1. 1948 platilo v lidově demokratickém Československu zřízení zemské. Státní

území se dělilo na zemi Českou, zemi Moravskoslezskou a na Slovensko. České země i Slovensko se dělily na

okresy a okresy na obce. Těžkopádné

108 okresů (území hl. města Prahy

a zastaralé zemské zřízení vzdalovalo

na 10 obvodů ). Základní tendence dnešního územ ního členění státu spočívá ve vytvo ření větších územních celků, které se

však lidové státní orgány, zejména národní výbory , od občanů, ztěžovalo upevňování a rozvíjení dělnicko -rolnického svazku pod vedením dělnické

v zásadě přibližují ekonomickým ob

třídy a bylo vážnou brzdou plánovi-

lastem . To umožňuje zabezpečovat

tého rozvoje národního hospodářství,

přímé řízení s vyřazením zbytečných

jak se začal uplatňovat v životě re-

mezičlánků, vytvářet předpoklady pro

publiky při realizaci dvouletého plánu. KSČ proto prosazovala zřízení kraj-

komplexní rozvoj krajů a okresů, pro účinnou koordinaci rozvoje a roz

Uz

934

místění ústředně i místně řízeného

1934 s SSSR normální diplomatické

hospodářství i pro další rozšiřování pravomoci a odpovědnosti národních

styky. Buržoazie tak učinila pod dvo jím tlakem : jednak lidové masy vedené

výborů za řízení značné části hospo- KSČ stále důrazněji požadovaly uzna dářství, kultury, školství, zdravot- níSSSR, jednak se ČSR – po nástupu nictví, prohlubovat socialistický de- Hitlera k moci – dostávala do velmi mokratismus apod. Správa státních nebezpečné mezinárodní izolace. Čs. a veřejných záležitostí se tak přibli-

vláda učinila tento krok v době, kdy

žuje pracujícím , kteří se nyní mohou snáze podílet na bezprostřední správě

došlo k jistému sblížení mezi Francií a SSSR , doufala rovněž, že rozšíření

a řízení státu a hospodářství.

hospodářských styků s SSSR jí po může vyřešit vnitřní krizové obtíže.

Územní ústupky ČSR po Mnichovu - viz Mnichovská konference r . 1938

Uznání

SSSR neznamenalo však

změnu v jejím celkovém reakčním postoji. ( Viz též Československo-sovět ská spojenecká smlouva r. 1935.)

Uznání SSSR ze strany ČSR de Literatura: ,0 československé zahra iure. Po mnohaletém zatvrzelém od-

niční politice v letech 1918–1939,

mítání navázala čs. buržoazie 9. 6.

sborník , vyd. 1956.

Va

935

V Vacek Václav JUDr. (nar. 11. 9.

1877 v Libochovicích , zemř. 18. 1 . 1960 v Praze) - dlouholetý pracovník komunistického hnutí a novinář. Po

absolvování práv se věnoval dělnickému hnutí, vstoupil do soc. demokratické strany a r. 1904 se stal redakto-

rem „ Práva lidu“. Do r. 1911 byl zpravodajem „ Práva lidu“ ve Vídni. R. 1912 byl jedním z funkcionářů , kteří organizačně zajišťovali konspirativní konání VI. všeruské konference

ve studentských letech započal svou kulturně politickou činnost, oriento vanou komunisticky. Spolupracoval s Devětsilem (viz ) a stal se nadšeným propagátorem a organizátorem prole- . tářského, socialistického uměleckého

hnutí. R. 1930 se zúčastnil meziná rodní konference revoluční proletár ské literatury v Charkově. Václavek

se velmi iniciativně zúčastňoval práce v Levé frontě ( viz ), Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s SSSR

strany ruských bolševiků v Praze .

(viz) aj. Spolu s S. K. Neumannem

V l. 1916-1918 byl redaktorem časo-

a Petrem Jilemnickým a dalšími zalo žil organizaci pokrokových umělců

pisu „ Akademie “. R. 1920 se postavil na stranu marxistické levice (viz) a od

U - Blok (viz) a redigoval stejnojmenný

založení „ Rudého práva “ ( 1920) pra-

časopis, propagující metodu socia

coval v jeho redakci. V 1. 1923-1938

listického realismu v umělecké tvorbě.

byl členem městského zastupitelstva

R. 1939 musel odejít do ilegality, žil

aměstské rady hl. m. Prahy za KSČ ,

pod krycími jmény Hrdina a Svoboda.

kde hájil zájmy pražského proletariátu. V I. 1936-1938 byl senátorem za KSČ . Za okupace pracoval v ile-

R. 1942 byl fašisty zatčen . O rok po zději zahynul v koncentračním táboře

galitě a byl několikrát vězněn. R. 1945

B. Václavka patří: Česká literatura

Osvětim . K nejvýznamnějším pracím

se stal revolučním primátorem města

XX . století ( 1934), Tvorbou k realitě

Prahy. Dne 1. 7. 1946 byl zvolen po

(1937), České písně kramářské (1937)

krátké přestávce opět primátorem a tuto funkci vykonával do r. 1954. Na psal větší množství různých propagačních brožur a menších prací.

a další.

Václavek Bedřich (nar. 10. 1.1897 v Čáslavicích, zemř. 5. 3. 1943 v Osvětimi) – literární kritik , komunistický

Vaculík Martin (nar. 3. 5. 1922

v Mutěnicích , okr. Hodonín ) - kan didát předsednictva ÚV KSČ, vedoucí

tajemník jihomoravského KV KSČ. R. 1945 vstoupil do KSČ. V I. 1947 až 1950 byl organizačním tajemníkem

publicista a veřejný pracovník. Studo-

OV KSČ ve Vsetíně, vedoucím tajem

val na universitách ve Vídni, Praze a

níkem OV KSČ ve Valašském Mezi

Berlíně. Od r. 1923 působil krátce jako

říčí a v Holešově. V 1. 1950–1956

středoškolský profesor, později byl

pracoval na ÚV KSČ. Od r. 1956

knihovníkem v Brně a Olomouci. Již

studoval na Vysoké stranické škole

936

Va '

při ÚV KSSS v Moskvě. Od r. 1958

bylo kolem Kyjeva, Kazaně, Moskvy,

byl zástupcem vedoucího oddělení ÚV KSČ, r. 1960 se stal tajemníkem a r. 1962 vedoucím tajemníkem jiho-

Oděsy, Omsku, Petrohradu. Bolše

moravského KV KSČ. Na XII. sjezdu

vická strana věnovala velkou pozor nost práci mezi zajatci. Od konce

KSČ (1962) byl zvolen členem ÚV

r. 1916 začaly v řadě zajateckých tá borů vznikat ilegální buňky revoluč

KSČ . Od září 1963 je kandidátem

ních zajatců. Po pádu carské monar

předsednictva ÚV KSČ.

chie v únoru 1917 se prohloubila mezi zajatci názorová diferenciace. Silný

Vajtauer Emanuel PhDr. (nar.

vliv na revoluční hnutí mezi zajatci

23. 12, 1892 v Táboře). Svou politic-

měla Říjnová socialistická revoluce .

kou kariéru zahájil jako anarchista , od

Bolševická strana pomohla sociálním

r . 1921 pracoval jako novinář v časo-

pisech KSČ . V 1. 1921-1922 patřil

demokratům internacionalistům sjed notit revoluční válečné zajatce. Pod

k vedoucím ideologickým představitelům ultralevé opozice (viz Ultralevá úchylka v KSC) a vystoupil s anar-

jejím vedením bylo koncem r. 1917 svoláno do Moskvy první shromáž

chosyndikalistickým

listů, které zvolilo Výbor válečných

návrhem pro-

dění válečných zajatců internaciona

gramu KSČ. R. 1929 byl jako proti- zajatců internacionalistů moskevského stranický živel vyloučen z KSČ. Od služby v Melantrichu a nár.

vojenského okruhu. V polovině dubna

SOC .

1918 se konal v Moskvě všeruský

„ Českém slově“, r . 1931 vedla jeho

sjezd zajatců a politických emigrantů .

cesta k fašistům , k propagaci nacistické ideologie za okupace. Od srpna

Většina delegátů sjezdu prohlásila, že je pro marxismus a souhlasí se sta

1941 byl šéfredaktorem „ Večerního Českého slova“ , od října 1942 redigo-

noviskem KȘR (b ). Mnozí zajatci se zúčastnili aktivní obrany sovětské

val Moravcovu „ Přítomnost“. V květ-

moci ( tisíce jich bojovalo na frontách

nu 1945 utekl z ČSR, aby se vyhnul

občanské války ). V 1. 1918–1919 byla

trestu .

většina zajatců repatriována. Mnozí z nich se stali posilou revolučního

Váleční zajatci v Rusku (1914 ' hnutí ve svých zemích. (Očeských až 1918). Za první světové války ( viz)

a slovenských zajatcích viz též Rudo

upadlo do zajetí na ruské frontě kolem

armejci čs. o sovětském Rusku; Čes

dvou miliónů vojáků a důstojníků německé, rakousko-uherské, turecké a

koslovenská komunistická sekce při KSR [b ].)

bulharské armády. Mezi zajatci bylo

Literatura: J. Veselý, Češi a Slováci

nejvíce vojáků rakousko- uherské armády, asi 1 600 000 (mezi nimi hlavně

vyd. 1954.

revolučním Rusku (1917–1920 ),

Maďaři, Češi, Slováci, Poláci). Počet německých zajatců se pohyboval kolem 150 000. Turků bylo v ruském zajetí přes 60 000 a Bulharů několik

Valné shromáždění OSN - viz

Organizace spojených národů

set. Tábory válečných zajatců byly

Valo Jozef (nar, 7. 3. 1898 ve Far

rozmístěny takřka po celém území

kášíně (nyní Vlčkovce), okr. Trnava) –

carského Ruska. Nejvíce jich však

dlouholetý pracovník komunistického

937

hnutí na Slovensku. Politickou činnost

Va

čura se stal jedním z nejobětavějších

začal v hnutí socialistické mládeže,

antifašistických bojovníků nejen jako

ve 20. letech se stal stoupencem marxistické levice ( viz ). Členem KSČ

velký spisovatel a přední kulturní činitel, ale i jako organizátor. Mnoho

je od jejího založení. Do r. 1929 pů-

vykonal vakcích na pomoc demokra

sobil v trnavském okrese jako funkcio-

tickému Španělsku a v době obrany

nář odborů a revolučního tělovýchovného hnutí a člen krajského vedení

republiky proti hitlerovské agresi. Za okupace byla Vančurova odbojová

KSČ. V. 1. 1929–1938 byl poslancem Národního shromáždění. Na poč.

činnost mnohostranná. Velmi silně zapůsobilo jeho dílo Obrazy z dějin

30. let studoval na Mezinárodní le-

národa českého, které psal od r . 1939

ninské škole v Moskvě. Po návratu řídil mnoho stávek a rolnických bojů. Po nástupu fašismu odešel v květnu

až do svého zatčení r. 1942. Jako člen

tické skupině. V létě 1941 byl stranou

ilegální Kulturní rady řídil činnost celé ilegální skupiny uměleckých pra covníků a ve spolupráci s nimi připra voval organizaci publikační činnosti v nové republice, socialistický ency

delegován do státní rady v Londýně

klopedický slovník , budoucí organi

( viz ). V době Slovenského národního povstání ( viz) byl jako člen vládní

kratické ČSR použila a od r. 1945

1939 2 rozhodnutí ÚV KSČ do Anglie, kde pracoval v čs. komunis-

zaci čs. filmu aj. Vláda lidově demo

delegace v Banské Bystrici. Po osvobození republiky zastával významné

uskutečnila řadu jeho námětů při or

stranické funkce, pracoval v odborech

celoživotní dílo v oblasti kultury byl

i v státních orgánech. Od r. 1945 je

Vl. Vančura jmenován r. 1945 národ

místopředsedou Národního shromáždění. V 1. 1949-1954 členem ÚV KSČ , od r . 1954 kandidátem ÚV KSČ.

ním umělcem in memoriam .

ganizaci kultury v naší zemi. Za své

Várkonyi István (nar. 1852, zemř. 1916) - vedoucí činitel tzv. agrárně

Vančura Vladislav (nar. 23. 6.

socialistického hnutí v Uhersku ( viz )

1891 v Háji u Opavy, zemř. 1. 6. 1942 v Praze) - národní umělec, komunis-

lorolník , po příchodu do Budapešti

tický kulturní pracovník , lékař, spiso-

koncem 19. století. Byl původem ma

přimkl k dělnickému hnutí v revoluč-

se stal členem Všeobecné dělnické strany Uherska (viz) ( 1889), potom Sociálně demokratické strany Uherska (viz ). R. 1896 se stal členem jejího vedení. Pro své neshody s oportunisty, kteří

ních letech po první světové válce.

nevěnovali pozornost rolnické otázce,

Byl jedním ze zakladatelů. Devětsilu

rozhodl se v létě 1896 veřejně vystou

( viz) a autorem proklamace Devětsilu , končící dnes již slavnými slovy,

pit a stal se iniciátorem a vydavatelem časopisu „ Földművelő " (Zemědělec ). Začátkem r. 1897 opustil sociální de

vatel, významný činitel v boji proti fašismu. Pod vlivem ideji Velké říjnové socialistické revoluce r. 1917 se

že „nová, nová je hvězda komunismu a mimo ni není modernosti“ . Byl čle-

mokracii

ohlásil založení Nezávislé

nem KSČ od r. 1921. Intenzívně se socialistické strany Uherska (viz ), usku podílel na práci kulturně osvětových tečněné na sjezdu 8. - 10 . září 1897 složek komunistického hnutí. Van- v Ceglédu. Várkonyi stál v čele této

Va

strany, která se stala bojovou masovou stranou zemědělských proletářů a drobných zemědělců celého Uherska. Várkonyi byl vůdcem agrárně socia listického hnutí a Nezávislé socia-

938

niku . Stávka svým významem přesáhla

rámec okresu a byla pro buržoazji dů razným varováním do budoucna. Varšavská smlouva r . 1955 -

listické strany, ale nebyl marxistou.

podepsaná 14. 5. 1955 na konferenci

Jeho zásluhou bylo, že pod heslem boje za rozdělení statkářské půdy mobilizoval do boje široké masy vesnického

ve Varšavě. Osm evropských socia

proletariátu à drobných zemědělců . Nepochopil však vedoucí úlohu proletariátu, zvláště průmyslového, pro boj

spolupráci, vzájemné pomoci a k za jištění míru v Evropě. Vznikla za ne obyčejného zostření mezinárodní si

drobných zemědělců. Uherská vláda krutě potlačovala celé hnutí a pronásledovala Várkonyiho. Na základě

tuace, kdy ratifikací Pařížských dohod byla umožněna remilitarizace Ně

listických států se v ní zavázalo v sou ladu se zásadami OSN k přátelství,

mecké spolkové republiky. Základní

falešných obvinění byl r. 1898 uvězněn .

principy smlouvy byly připraveny na

Po zatčení se jeho strana začala rozpa-

moskevských poradách r . 1954 (viz ). Charakter Varšavské smlouvy, jak naprosto jasně vyplývá z jednotlivých jejích článků, je zásadně jen obranný

dávat a r. 1906 se spojila s Achimovou selskou stranou . Varnsdorfská stávka - stávka

a umožňuje kterékoli evropské zemi

textilních dělníků, která vzplanula počátkem března 1947 na protest

přistoupit k Varšavské smlouvě; člen ské státy jsou ochotny smlouvu ihned

proti rozhodnutí okresního soudu, aby

zrušit, jakmile bude vytvořen systém

konfiskovaná textilní továrna bývalé firmy Eichler a syn byla vrácena továr-

účinné kolektivní bezpečnosti v Evro pě. Cílem Varšavské smlouvy je usi

níku Beerovi. ( Viz Konfiskát.) KSČlovat o odzbrojení, o zákaz zbraní hro ve spolupráci s ROH zorganizovala 5. 3. 1947 solidární stávku s pracují-

madného ničení a zajištění míru a bez pečnosti. Varšavská smlouva je tedy

cími textilky za účasti 10 000 pracu-

přímým protikladem imperialistic

jících varnsdorfského okresu . Dopo-

kých bloků. Pro Československo je

ledne téhož dne se na náměstí konal

Varšavská smlouva nezbytnou a pev

velký tábor lidu, svolaný krajskou odborovou radou, na němž pracující

nou zárukou bezpečnosti a státní ne závislosti. (Viz též Spojenecké smlouvy

vyjádřili odhodlání prosadit svoje zákonné požadavky. Byly odeslány protestní telegramy ministerstvu sprave

Literatura : Varšavská konference o za

ČSSR .) jištění míru a bezpečnosti v Evropě

dlnosti a Zemskému národnímu vý-

11. - 14. 5. 1955, sborník , vyd . 1955.

boru . ÚRO byla požádána o pomoc.

J. Rys, J. Zdeněk , Pět let Varšavské

Ve večerních hodinách 5. 3. 1947 okresní soud za účasti zástupců pra-

smlouvy, vyd. 1960. Dokumenty čes koslovenské zahraniční politiky 1945

cujících znovu případ projednával a zrušil původní výměr. Velká textilní

až 1960, vyd. 1960.

továrna zůstala pod národní správou

Vázaný trh - viz Měnové reformy

a byla připojena k národnímu pod

Československu; Životní úroveň v ČSSR

939 Včela

viz Družstevní revoluční

proletářské hnutí v předmn. ČSR

Ve

svazků. (Viz též Leninovy spisy v Čes koslovensku ; Marxova a Engelsova díla v češtině .)

Včela “ - podtitul: „ Věstník a vý chovný list pro družstevnictví, věno

Verband der christlichen Ge

yaný členům Včely“. Časopis vycházel

werkschaften - viz Odbory v před

čtrnáctidenně v Praze v l. 1924-1939

mnichovské ČSR

jako orgán Včely, velkého spotřebního družstva vedeného komunisty .

„ Věk svobody " - podtitul:„ Poli-

Verčík Július (1894-1959). Po za

ložení KSČ byl dovýboru r. 1925 členem výkonného jejího . Zastával

tický list prostonárodní“ . Sociálně de

mokratický časopis, založený 26. 10.

řadu vedoucích stranických funkcí na Slovensku. V l. 1925–1929 poslan

1886. Vycházel dvakrát měsíčně s pře rušením v prvé polovině r . 1887 ( začal

cem Národního shromáždění za KSČ. Oportunistické a nacionalistické úchyl

znovu vycházet 2. 7. 1892) ; 12. 7. 1888

ky i sklony ke kariérismu ho dovedly nakonec ( listopad 1930 ) k rozchodu

změnil titul na „ Nový věk svobody “. V časopise pracovali Václav Šturc,

se stranou .

Vilém Körber, František Němeček, E. B. Vondřich .

Velezrádný proces r . 1870 první z řady protisocialistických pro

„ Věrni zůstaneme!" - významný dokument čs. vlasteneckého protifa šistického hnutí z r. 1938. Z podnětu

cesů v Rakousko -Uhersku, vedený proti 14 předákům rakouského děl

Levé fronty (viz) byl vypracován a v polovině května 1938 uveřejněn

nického hnutí, kteří zorganizovali 13. 12. 1869 demonstraci 20 000 vídeň ských proletářů před parlamentem za koaliční právo ( viz) a za všeobecné hla sovací právo (viz ). Socialističtí předáci byli odsouzeni k několika letům žaláře, sociálně demokratické hnutí prohlá

v tisku manifest, podepsaný více než 300 kulturními a vědeckými pracov

niky. Obsahoval výzvu ke všem obča nům ČSR, aby hájili nezávislost ČSR , nedopustili narušení celistvosti a svr chovanosti státu , a požadoval, aby se na vládě podíleli jen lidé, kteří se

šeno za státu nebezpečné, Dělnický

budou opravdu řídit vůlí lidu. Mani

vzdělávací spolek ve Vídni (viz ) byl

fest „ Věrni zůstaneme!“ nebyl jen

rozpuštěn. (Viz též Protisocialistické procesy v Rakousko - Uhersku.)

Literatura: M. Reiman , Z prvních dob českého dělnického hnutí, vyd. 1958. Velká knihovna leninismu – viz

výrazem smýšlení nejlepších před stavitelů čs. inteligence. Provázela ho rozsáhlá celostátní podpisová akce,

kterou řídil výbor představitelů vědy a kultury. Začátkem září 1938 bylo shromážděno již přes milión podpisů,

Leninovy spisy v Československu

jimiž občané vyjadřovali svůj souhlas s myšlenkami a požadavky manifestu.

Velká knihovna marxismu- leninismu - edice, ve které vycházely

Podpisových archů použil petiční vý

v l. 1946-1956 spisy Marxe, Engelse,

bor ve svém dopise z 9. 9. 1938 vládě, aby zdůraznil nesouhlas lidu s kapitu

Lenina a Stalina. Vyšlo celkem 35

lantským čtvrtým plánem “ (viz ).

Ve

940

Podpisová akce pokračovala po celé

ho míru posiloval snahu německého

září a ve dnech mnichovské konfe-

imperialismu po odvetě, prohlubo val rozpory mezi vítězi usilujícími o světovládu , jakož i mezi imperia listickými zeměmi a národy v kolo niích . Tyto okolnosti a všeobecné

rence zaslal petiční výbor již jménem půldruhého miliónu občanů dopis západním státníkům , v němž ostře kriti-

zoval jejich postoj k ČSR a vyzýval je, aby svou politiku změnili. Manifest a celá akce „ Věrni zůstaneme!“ před-

zaměření versailleské soustavy proti

Versailleský systém mírových

sovětskému Rusku činily ji vratkoù, plnou zárodků nových válek a revo lucí. Versailleská soustava, která měla učinit konec válkám a zajistit mír, ve skutečnosti vytvořila stav, v němž vál ka byla stálou hrozbou visící nad celým

stavují jeden z významných proudů lidového hnutí na obranu republiky r . 1938 .

soustava mezinárodních

světem . ( Viz též Reparace po pruni

vztahů vytvořená po první světové válce mírovými smlouvami vypraco-

Literatura: Dějiny diplomacie, díl 3,

vanými na pařížské mírové konfe-

čes . vyd. 1947, str. 9 a n.

smluv

světové válce .)

renci (18. 1. 1919-21. 1. 1920). S Ně meckem byla podepsána smlouva 28 . 6. 1919 ve Versailles, s Rakouskem 10.

Vetiška Rudolf (nar. 25. 12. 1895 v Hloubětíně) - dlouholetý pracovník

9. 1919 v Saint- Germain , s Bulharskem 27. 11. 1919 y Neuilly, s Maďarskem 4. 6. 1920 v Trianonu, s Turec-

komunistického hnutí. V 1. 1919 až

kem 10. 8. 1920 v Sèvres. Cílem hlav-

ních tvůrců versailleské soustavy Anglie, Francie, USA - bylo zabezpe-

1920 pracoval v levici soc. dem . strany; r. 1921 vstoupil do KSČ . Na V. sjezdu byl zvolen do ÚV , jehož je od té doby členem . Pracoval v různých odpovědných stranických

čení vítězství nad Německem a jeho

funkcích . V 1. 1936-1938 byl členem

spojenci, dobytí nadvlády nad národy bývalých německých a tureckých kolo-

politického byra ÚV KSČ. Po roz puštění strany byl pracovníkem I.

nií a závislých zemí, hlavně však vy-

ilegálního ÚV KSČ (instruktorem pro

tvoření pevných pozic pro boj se so-

Moravu ). R. 1939 z rozhodnutí strany

větským Ruskem a pro potlačení re-

odjel do emigrace v SSSR , kde pra coval v československé sekci při Ko

volučního hnutí vůbec. Těmto cílům

něla napomáhat i Společnost národů

munistické

internacionale,

potom

(viz), jejíž statut byl vložen do všech

vstoupil do čs. jednotky v SSSR.

mírových smluv. Versailleská konfe-

V březnu 1943 se vrátil jako parašu

rence musela přiznat existenci nových

tista ilegálně do Československa a za

států vzniklých na troskách poraže ných monarchií. Avšak nejen hranice

pojil se na III. ilegální výbor strany vedený J. Molákem (viz llegální ÚV

poražených států, ale i malých států

KSČ za okupace). V srpnu1944 byl

patřících k táboru „ vítězů“ byly v mnoha případech stanoveny nespravedlivě, aniž byly brány v úvahu národní zájmy jejich obyvatelstva.

zatčen a vězněn na Pankráci až do val ve významných stranických funk

Imperialistický charakter versailleské-

cích (krajský tajemník ve Strakoni

května 1945. Po r. 1945 se stal opět

členem ÚV KSČ. Od r. 1945 praco

!

Vi

941

cích , potom v Liberci). V 1. 1951-1963

ním bojů rakouských revolučních a

byl rektorem Vysoké stranické školy

radikálních skupin proti kontrarevo

v Praze.

lučnímu táboru habsburského absolu tismu v buržoazní revoluci v l. 1848 až

Vězeňský fond - viz Rudá pomoc v Československu

1849 ( viz Revoluce buržoazni v Rakous

ku a v našich zemích v l. 1848-1849). Vídeňská arbitráž r. 1938 – roz

5. října 1848 odmítli rakouští vojáci

hodnutí vlád hitlerovského Německa

podporovaní vídeňským lidem odejít

a Mussoliniho Itálie o postoupení

značné části československého a ru munského území horthyovskému Ma darsku. Vídeňské arbitráži předchá zela bezvýsledná československo -ma

ďarská jednání v Komárně v říjnu

1938, při nichž madarská strana vy stoupila s nehoráznými územními