Příruční slovník k dějinám KSČ [Svazek I. A — O] [PDF]

Zitiervorschau

B

771,666

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK

K DĚJINÁM

KSČ tripe

1

UN THE

THE

C

I M F O CHIGAN

11V

INICHIGAN

Y

IT D A L

1817

LIBRARIES

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK

K DĚJINÁM KSČ !

VYDÁNÍ PŘIPRAVIL

ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

Prague, Usta dejta komunitere strany crsais EvenSna

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK

K DĚJINÁM KSČ *

SVAZEK I

A - O

1964

NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ LITERATURY PRAHA

IN

2229 AS KG

P885 ve

REDAKČNÍ RADA :

Vladimir Krechler (vedoucí), Zdeněk Šel (zástupce vedoucího ), Gustav Bareš, Antonin Faltys, Miroslav Klir, Jaroslav Koutek, Václav Lhota , Karel Pomajzl, Zoltán Rabay, Pavel Reiman , Karel Satran 1

LITERÁRNÍ REDAKCE : Erna Meissnerová

NPL , 1964

1

17 . PŘEDMLUVA

Myšlenka sestavit informativní příručkovou publikaci k dějinám KSČ vznikla při přípravách vydání učebnice Dějin KSČ. Již tehdy se ukazovalo, že vzhledem k rozsahutéto práce nebude možné do ní zařadit podrobnější údaje o některých událostech , politických a masových organizacích, osobách, časopisech či poli tických termínech, o kterých se v tomto díle mluví. Další závažnou pohnutkou

byly dosavadní zkušenosti Ústavu dějin KSČ, který denně dostává od propagan distů dotazy na nejrůznější organizace, životopisné údaje atp. V publikacích ,

které se týkají dějin dělnického hnutí, a v monografických pracích setkávají se často čtenáři s řadou ustálených politických termínů a údajů, hledají o nich další podrobnější vysvětlení. Proto se objevila aktuální nutnost vydat publi kaci, ve které by čtenář rychle našel stručnou odpověď na požadované otázky. Na základě všech těchto poznatků vznikl tento příruční slovník, který bude

jistě znamenat přínos dalšímu prohloubení politické vzdělanosti širokého okruhu našich čtenářů. Věříme, že zvláště propagandisté, široký funkcionářský aktiv strany, novináři, učitelé novodobých dějin, studenti a vůbec všichni zá

jemci o politickou literaturu najdou v něm velké bohatství nových údajů. Zdůrazňujeme, že tato publikace nemůže při studiu nahrazovat učebnici

Dějin KSČ a monografické práce z oboru dějin dělnického hnutí. Pouze souvislé syntetické publikace dávají možnost poznat a pochopit zákonitosti historického vývoje, velké historické souvislosti nejnovějších dějin naší společ nosti. Jejich studium je vedle studia prací klasiků marxismu-leninismu spo lehlivým základem politického sebevzdělání a nabývání historických vědomostí.

Příruční slovník plní funkci doplňkové publikace, která má podat rychlou informaci a soustředuje se především na přehledné shromáždění faktografic kých údajů. Při slovníkovém způsobu zpracování si proto také texty nečiní nároky na nějaká zobecňující hodnocení určitých událostí atp . Na přípravách publikace se jako autoři podíleli historici dělnického hnutí, filosofové , ekono mové a další spolupracovníci. Slovník vzhledem k svému zaměření si také nemůže dělat nároky na roz

sáhlejší a zevrubnější hodnocení událostí souvisících s činností strany v období kultu osobnosti. Závěry XII. sjezdu KSČ a dubnového zasedání ÚV KSČ z roku 1963 o těchto otázkách se mohly ve slovníku, který byl v té době již ve výrobě, projevit jen ve faktografických údajových doplněních či upřesněních .

Kniha je zpracována ve formě slovníkových hesel, seřazených v abecedním pořadí. Názvy hesel o různých organizacích , událostech, životopisech, politic kých termínech byly určovány tak, jak se nejvíce vyskytují v politické literatuře (např. Mostecká stávka - viz písmeno M). Tematicky je možné rozvrhnout

slovník do několika skupin. První základní skupinu tvoří hesla zachycující problematiku dějin samotné KSČ a vývoje revolučního dělnického hnutí. Jsou zde podrobnější hesla o základních událostech z dějin bojů KSČ; dále ridaje

i 6 1

o nejvýznamnějších masových organizacích strany a revolučního dělnického

1

hnutí, jejichž stručné charakteristiky jsou souhrnně publikovány vlastně po prvé; údaje z dějin staršího dělnického hnutí do založení KSČ. Dále sem patří řada větších tzv. přehledových hesel, jako např. Konference KSČ; Komunis

1

tický tisk v Československu; Organizační řády KSČ; Zasedání ÚV KSČ; Volby v Československu atp., která podávají celkové přehledy a údaje o uvede

ných tématech . Vedle této hlavní proporce tematických hesel jsou podávány některé základní informace z našich všeobecných nejnovějších dějin , tj. hesla o základních událostech či stručné charakteristiky buržoazních a reformistic

kých politických stran atp ., které jsou uváděny v publikacích k dějinám KSČ. Z mezinárodní problematiky jsou to především stručné údaje o komunistic kých a dělnických stranách , o internacionálách působících v dějinách dělnic kého hnutí, o vývoji zemi lidové demokracie a o řadě mezinárodních organizací,

které jsou v určitých souvislostech uváděny v našich nejnovějších dějinách . Podobně jsou zde ještě zařazeny významné mezinárodní události, které se vy skytují ve spojitosti s našimi dějinami (např. Madarská republika rad ; Lo carnská konference r. 1925 atp .).

Část slovníku dále zahrnuje stručné životopisné charakteristiky politických činitelů. Především jsou to životopisné údaje o zasloužilých zemřelých činitelích

komunistického hnutí v Československu, které jsou takto souhrnně ve slovníku publikovány poprvé; dále stručné životopisy známých žijících dlouholetých

pracovníků strany, o nichž se píše v učebnici, a životopisy současných vedou cích činitelů strany. Shromáždit materiál o některých soudruzích a soudružkách

bylo velmi obtížné. Nepodařilo se nám to dosud u řady činitelů KSČ, kteří jsou uváděni v učebnici Dějin KSČ. Budeme proto velmi vděčni, jestliže nám zvláště staří pamětníci a rodinní příslušníci pomohou ze svých materiálů do plňovat tyto životopisné údaje a zároveň nám sami čtenáři ukáží, které další

životopisy je zapotřebí v budoucích vydáních zpracovat a doplňovat. Tím se také napříště vyrovnají některé nerovnoměrné proporce v životopisných úda jích, které často vyplývají z nedostatku materiálu . Dále jsou zařazeny některé

životopisy hlavních činitelů dělnického hnutí v Rakousko-Uhersku a také stručné životopisy hlavních vedoucích činitelů mezinárodního komunistického hnutí, kteří jsou u nás známí a o nichž často hledáme rychlou informaci. Druhou část osobního hesláře tvoří další političtí činitelé, jejichž jména se často vysky

tují v textech naší politické literatury. Pro stručnou orientaci jsme sem zařadili charakteristiky hlavních postav z tábora likvidátorů a odpadlíků našeho komu nistického hnutí, hlavních pravicových vůdců sociální demokracie i představi telů mezinárodního oportunismu a konečně vedoucích představitelů buržoazních

stran v předmnichovské ČSR. Dále jsou zařazeny údaje o komunistickém tisku, stručné charakteristiky desítek revolučních novin a časopisů, které vycházely

hlavně v období bojů proti buržoazii v předmnichovské ČSR. Konečně jsme zařadili několik desítek významných politických a ekono mických termínů, které se vyskytují v učebnici Dějin KSČ. Z ekonomické

oblasti sem ještě patří přehledové informace o některých hospodářských insti

tucích (např. Banky v předmn. ČSR; Jednotná zemědělská družstva atp.).

.

1

7

Zároveň jsme řadu speciálních termínů z oboru politické ekonomie, filosofie atp . nezařadili proto , že v nedávné době vyšly v češtině k tomu určené slovníky: filo

sofický a ekonomický i řada dalších publikaci přehledového charakteru. Omezili jsme se na termíny ainstituce, které se převážně vyskytují v učebnici Dějin KSČ. U celkové charakteristiky publikace chceme ještěpodotknout, že vzájemné proporce jednotlivých hesel nejsou výrazem jejich historické či politické zá važnosti. Často menší rozsah některých závažných hesel je důsledkem dosud nedostatečného zpracování údajů. V mnoha případech jsme se omezili na stručné

charakteristiky vzhledem k tomu, že dané problémy jsou podrobně osvětlovány v učebnici Dějin KSČ atp . Pro potřeby propagandistů u řady hesel, o kterých existuje podrobnější

monografická literatura nebo speciální statě, uvádíme na jejich konci odkazy na tuto literaturu. Výčet několika základních prací netvoří samozřejmě vy čerpávající bibliografii k daným otázkám , ale pouze záchytný informativní odkaz na některé práce, kde je možné získat další údaje. Protože v současné době

k řadě témat a otázek není k dispozici literatura či monografie z nejnovějšího období, uvádíme i knihy vydané dříve. Řada z těchto knih je pochopitelně po znamenána některými negativními rysy kultu osobnosti. Zároveň je pro rych lejší orientaci uvnitř publikace zaveden systém vzájemných odkazů na některá další hesla, která souvisí s daným tématem . Tento systém ovšem zdaleka není proveden nějak slovníkářsky podrobně a má být spíše pomůckou pro lepší orien taci čtenáře, který ještě nemá větší zkušenosti s historickou tematikou, již tato publikace zahrnuje. Od odkazů na osoby, časopisy atp ., o kterých je v jednotlivých heslech zmínka, jsme upustili. Udaje o hlavních z nich samo

zřejmě jsou ve slovníku v samostatných heslech zpracovány. Příliš podrobný systém odkazů by i z grafického hlediska narušoval plynulost čtení textů, a proto jsme se zaměřili jen na základní věci. Místopisné názvy jsou převážně uváděny ve znění, jak se užívaly v dané době. Věříme, že po určitém seznámení čtenáře s publikací určí si každý vlastní orientaci v knize a bude moci odhad nout, co v ní lze hledat.

Vydání příručního slovníku, který je prvním pokusem tohoto druhu u nás, chápeme jako etapu ve vydávání prací podobného druhu. I když jsme si vědomi řady nedostatků, které pramení z malé zkušenosti v přípravě podobných prací,

věříme, že již toto vydání svou náplní bude znamenat značnou pomoc čtená řům politické a historické literatury. Jeho vydáním vycházíme vstříc mnohým

požadavkům po urychleném vypracování přehledné informativní publikace k dějinám našeho dělnického hnutí a k některým otázkám našich novodobých dějin. Doufáme, že nám čtenáři budou posílat své kladné i záporné poznatky

o praktickém využití této publikace, připomínky a návrhy, které bychom mohli uplatnit v budoucí přípravě podobných publikací. Své připomínky zasílejte na adresu : Ústav dějin KSČ, kabinet, Rytířská ul. 31 , Praha 1 - Staré Město. Text publikace byl celkově redakčně uzavřen na podzim 1962 a několik dalších, převážně dílčích faktografických doplňků bylo děláno v době tisku.

Ústav dějin KSČ

(

9

Ag

:

А

Absolutní zbídačování proletariátu - viz Zbidačování proletariátu

Engelsově smrti se vyvíjel stále více doprava a měl v l. 1914-1918 hlavní odpovědnost za válečnou politiku ra

za kapitalismu

kouské sociální demokracie. Od r. 1907

Adler Friedrich Wolfgang (nar. 9. 7. 1879 ve Vídni, zemř. 2. 1. 1960 v Curychu ) – pravicový předák soc . dem . hnutí v Rakousko -Uhersku, po zději v Rakouské republice. V I. 1911

až 1916 působil jako sekretář soc. dem . strany ve Vídni. R. 1916 spáchal atentát na ministerského předsedu hr. Stürg-

kha. Od r . 1918 pracoval ve vedení ra-

poslanec Říšské rady. V listopadu 1918 byl krátce rakouským ministrem zahraničí.

Aféry v předmn. ČSR Korupční režim „ Agitátor “

viz

propagandistický

dvouměsíčník, vydávaný ústředním

kouské sociální demokracie, byl jedním výkonným výborem KSČ v Praze a ze zakladatelů Dvaapulté internacionály

v Liberci v l. 1921-1924 česky a ně

( viz ), stal se generálním tajemníkem

mecky. V podtitulu je uváděn jako

Socialistické

Věstník pro komunistickou propa gandu, agitaci a výchovu“ .

dělnické

internacionály

(viz ). R. 1923 byl jedním z hlavních iniciátorů splynutí Druhé a Dvaapulté internacionály (viz ). Vystupoval proti utvoření jednotné fronty s komunisty.

Agrárně socialistické hnuti v U hersku . Mzdy zemědělských dělníků před rakousko- uherským vyrovnánim

Adler Viktor (nar. 24. 6. 1852 v Praze, zemř. 11. 11. 1918 ve Vídni) dlouholetý vůdce soc. dem . hnutí v Rakousko - Uhersku. Politickou čin-

nost začal jako buržoazný radikál. Od 80. let 19. století pracoval v dělnickém hnutí. Měl zásluhy na překonání rozkolu mezi umírněnými (viz) a radikály (viz ) a byl jedním z organizátorů hain-

feldského sjezdu ( viz) V I. 1886 až 1889 založil a vedl časopis „ Gleichheit “ , který r. 1889 přeměnil v ústřed-

r. 1867 (viz) byly založeny na natu rálním systému, který dělníkům za bezpečoval skromné živobyti. Po vy rovnáni, v době, kdy stále víc pronikal

kapitalismus do zemědělství, měni) se naturální systém na systém mezd pe něžních, které postupně tak klesaly,

že téměř nestačily ani na udržení holého života . Průměrný výdělek ze mědělského dělníka byl koncem 80 .

let 19. století o polovinu nižší než koncem 70. let. Obdělávánj půdy za

ní orgán soc. dem . „ Arbeiterzeitung “.

polovinu se změnilo na obdělávání za

V I. 1889-1918 zastupoval ve Druhé internacionale (viz) rakouskou sociální demokracii. V 90. letech byl v blízkém styku s B. Engelsem , avšak po

třetinu a i to bylo spojeno s vykonává ním ještě zvláštních praci zdarma, s odevzdáváním slepic, vajec apodob ně. Toto stupňované vykořisťování

Ag

10

Uherska (viz ) na sjezdu v Ceglédu

nutilo zemědělské dělníky a chudé rolníky k odporu. Jejich odpor se pro

I. 1897 pod vedením Istvána Várko

statkáře stával tím nebezpečnějším , že

nyiho. Várkonyi byl nadšeným bojov

pod vlivem dělnického hnutí se formoval v programově sice nejasné, ale na masy silně působící agrárně socia-

níkem , nebyl však marxistou , byl

listické hnutí.

revolučním demokratem s prvky anar chismu. Proto i v programu hnutí bylo kromě rozdělení půdy mnoho anar

Hnutí bylo v první polovině 90. let

chistických a zmatených názorů .

podporováno sociálně demokratickou

stranou, která mu dala organizovanou

Odtržení agrárně socialistického hnutí od soc. demokracie mělo neblahé ná

formu a směr. Zemědělské dělnictvo

sledky jak pro boj průmyslového pro

a chudé rolnictvo chápaly potřebu letariátu, tak i pro boj rolnické chu spojenectví s dělnictvem průmyslo-

diny. Nezávislá socialistická strana

vým , spolupracovaly s ním a zúčast-

nebyla schopna zabezpečit organi

ňovaly se demonstrací Prvního maje.

zační a ideologickou jednotu a odol nost vůči útokům reakce . Vládnoucí třídě se podařilo nepokoje postupně

Vládnoucí třídy neváhaly použít k po-

tlačení hnutí i četnictva a vojska. Tak docházelo ke krvavým srážkám , např. 1. máje 1891 v Orosháze, 2. a 3. května 1891 v Békéscsabě, r . 1894 v Hódmezővásárhely a na mnohých jiných mís-

potlačit, vůdcové pak byli pozavíráni a časopisy zastaveny. Po zatčení Vár konyiho se nezávislá socialistická stra na počala rozpadat a r. 1906 se slou

tech. Hnutí bylo velmi silné mezi

čila se selskou stranou Andreje Achi

dolnozemskými Slováky; zachvátilo též župy Zvolenskou , Gemerskou ,

ma.

Bratislavskou a na východním Slo-

Hnutí zemědělských dělníků a drob ných rolníků propuklo znovu v I. 1905

vensku sahalo až po Prešov. Pro sociální demokracii v Uhrách se naskytla

až 1907 a v době dělnických bojů r . 1912. Vinou oportunismu soc. dem .

velká příležitost podchytit toto mo-

strany Uherska byla však revoluční energie hnutí promarněna. Literatura : M. Gosiorovský, Dejiny slovenského robotníckeho hnutia (1848 až 1918), slov. vyd. 1958.

hutné živelné hnutí maďarské rolnické chudiny a potlačovaných národností a postavit se v čelo revolučního hnutí. Oportunistické vedení sociálně demo-

kratické strany však nedovedlo a ne chtělo toto hnutí podchytit. Bálo se úkolu zformovat hnutí do organizovaného protiútoku. Revoluční boje zbídačených vrstev pokládalo za ne-

v předmn. ČSR

účelné, zmatené akce „ zfanatizova-

z nadvýroby v zemědělství kapitalis

ných mas" . Když r. 1895 vedení soc. dem. strany v Uhrách odmítlo svolat sjezd zemědělských dělníků, který by vytyčil

tických států . Příčinou těchto krizí je základní rozpor kapitalismu, cj.

úkoly strany v tomto hnutí, odtrhlo

váním výsledků této výroby. Průvodní

se hnutí od strany a zformovalo se jako Nezávislá socialistická strana

jevy agrární krize jsou např.: růst

Agrární banka

viz Banky

Agrární krize - hospodářská krize

rozpor mezi společenským charakte

rem výroby a soukromým přivlastňo neprodejných zásob a pokles cen ze

. 11

Ag

mědělských výrobků, ničení výrobků, snižování osevních ploch a stavu hos-

prodlužování. Agrární krize postihuje především malovýrobce v zeměděl

podářských zvířat, ničení malovýrobců , pokles mezd zemědělských dělní-

ství, ale také agrární buržoazii. Ta však má dostatek různých prostředků,

ků , růst nezaměstnanosti atd. Na

aby její hlavní tíži svalila na malo

rozdíl od průmyslové krize z nad- výrobce. Široké masy rolnictva při agrární krize zpravidla vleklejší a trvá

výroby ( viz Ekonomický cyklus) bývá

cházejí následkem krize o svůj maje tek, a tím i o existenční prostředky.

podstatně déle.

Odráží se to v exekucích na nemovi

1925 1926

71 83

k stupňování vykořistování námezd

1927 1928 1929

ních dělníků kapitalistickým pachty řem , který je někdy nucen platit pachtovné nejen na úkor svého zisku, ale i na úkor vloženého kapitálu . Tím

1931

99 105 122 168 200

dochází k zostření třídních rozporů a

ke změně podmínek reprodukce v zemědělství. 2. V kapitalistickém zemědělství, kde je zpravidla dostatek levné

1930

1932 1933 1934 1935 1936 1937

Počet

exckuci 1 v 000

výrobků vynucuje majitel půdy na nájemci placení pachtovného ve stejné výši, jaká byla stanovena za dřívějších výhodnějších podmínek . To vede

A 0001

produkce v kapitalistickém zeměděl ství: 1. Při poklesu cen zemědělských

Rok

CSR této výše:

Počet exekuci

tostech, které dosahovaly v předmn.

výsledkem zvláštních podmínek re

Rok

Vleklejší charakter agrární krize je

264 275 300 261 219 201

(V údajích nejsou zahrnuty exekuce odložené podle zákona z r. 1932 – např. r. 1934-1935 bylo odloženo u rolníků v českých zemích na 26584 exekucí a z toho 6629 exekucí bylo na nemovitosti.)

pracovní síly, se používá podstatně

Hloubku agrární krize nám ukazují

méně strojů než v průmyslu. Proto také obnova fixního kapitálu (zejména strojů) zde napomáhá překonání krize podstatně méně než v průmyslu.

i údaje o vyvlastňování zemědělských závodů. Např. jen r. 1934 jich bylo vyvlastněno na 35 000, což je asi tolik, jako jich bylo vytvořeno při

3. Drobní a střední rolníci nemohou pozemkové reformě. Agrární krize se během agrární krize omezit svou vým

projevr vaia i ve vystěhovalectví. Na

robu, ale v zájmu udržení své exis-

příklad ze Slovenska se v letech 1922

tence jsou dokonce nuceni ji zvyšovat, a to intenzifikací vlastní práce. Jejich postavení je zhoršováno i tím , že jsou zadluženi u bank , které fakticky dispo-

až 1932 vystěhovalo do Ameriky té měř 250 000 rolníků. (Viz též Prori exekuční hnutí .) Literatura: L. S. Ljubošic, Otázky

nují jejich hospodářstvím . Ve velkém rozsahu dochází k exekucím a k nu-

marxisticko -leninské teorie agrárních

cenému odprodeji majetku drobných zemědělců pro neplacení vysokých

krizí, čes. vyd. 1953. F. Stočes, Po stavení zemědělské malovýroby za ka pitalistické ČSR, vyd. 1958. Z. Holo

úroků a hypotekárních dluhů. Uve-

tíková, Zo života a bojov poľnohospo

dené okolnosti značně ztěžují překo-

dárskych robotníkov na Slovensku

nání agrární krize a napomáhají jejímu

v rokoch 1921-1929, slov. vyd. 1959.

12

Ag

1

1

Agrární otázka a KSČ

viz

Rolnická otázka a KSČ

Agrární strana - krajně reakční politická strana české buržoazie v předmnichovské ČSR . Oficiální název strany Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Vznikala od 80.let 19. století slučováním různých

žení svého spojení s kruhy průmyslo vých a finančních velkopodnikatelů ( Agrární banka, Kooperativa, Morav

1

ská banka a další) (viz též Banky

v předmn. CSR ). Za pomoci svého tiskového monopolu ( strana vydávala 7 denních listů , 10 týdeníků, 28 kra

jinských novin , 2 čtrnáctideníky, 4 mě síčníky a vlastnila 13 tiskáren ; ústřední

zemědělských, politických a zájmo-

orgán „ Venkov“ vycházel od r. 1906 )

vých organizací, z nichž nejvýznamnější bylo Sdružení českých zemědělců (zal. 1896 A. Šťastný); počátkem 20. stol. se od něho odštěpila skupina

prováděla agrární strana i účinnou politickou demagogii. Heslem „ Ven 1

koy jedna rodina“ se pokoušela roz

bít jednotu pracujícího lidu měst a

velkostatkářů , nespokojená s politikou mladočechů,a vytvořila Českou stra-

rozpory na vesnici. Své mocenské po

nu agrární (1903). Na sjezdu r. 1919

zice si zajišťovala tím , že jako nejsil

přijala strana název Republikánská

nější buržoazní koaliční strana obsa

strana československého venkova. Nabyla zvláště na venkově ne-

zovala ve vládě vedle funkce minister

i

venkova a zatemnit třídní a sociální 1

obyčejného vlivu , který ještě vzrostl

ského předsedy základní mocenská ministerstva, jako ministerstvo vnitra,

po r. 1922, kdy se sloučila se Slovenskou stranou roľníckou a Stra-

národní obrany apod. Agrární straně podléhala rovněž řada odborových

nou slovenského maloroľnícke-

(viz např. Žluté odbory) a zájmových organizací. Od počátku 30. let spolu pracovala stále otevřeněji s fašisty.

ho ľudu, s nimiž už předtím společně kandidovala ve volbách do parlamentu

1

i

r. 1920, a přejmenovala se na Repu-

Stále rozhodněji v ní vystupovaly do

blikánskou stranu zemědělského

popředí ultrareakční fašistické sku

a malorolnického lidu. R. 1924

piny (viz Fašistické hnutí a organizace o burž. ČSR ), které prosazovaly ve

1

|

I

se od ní odštěpila část reakčního velkostatkářského křídla vedeného K.

vládě svou zrádnou koncepci podřízení

Práškem (viz Lihová aféra ; viz dále Čs.

vnitřní a zahraniční politiky zájmům

strana agrární a konzervativni).

kitlerovského Německa. Tak se stala

Agrární strana byla největší a nejvliv-

jedním z hlavních viníků mnichov ských událostí. Koncem r. 1938 se

1

!

nější buržoazní politickou stranou a účastnila se všech vládních koalicí,

sama rozpustila a spolu s reakčním

Předáci strany A. Švehla a R. Beran získali agrárníkům rozhodující úlohu při provádění první pozemkové refor.

vedením několika buržoazních stran

vytvořila Stranu národní jednoty (viz). Náš lid poučen historii nedovolil

my ( viz) a prosazovali pro agrární

agrárníkům , aby po osvobození ob

stranu četné státní subvence, které jí

novili svou činnost. Rada reakčních

byly poskytovány na úkor pracujícího

činitelů agrární strany (Feierabend, Suchý aj.) našla do únorových události r. 1948 (viz) útočiště ve straně nár.

lidu. Agrárníci využívali svého mimo-

řádného postavení nejen k ovlivňování venkovské buržoazie, ale i k utu-

soc. ( viz Čs. nár. soc. strana ), v lidové }

Ak

13

(viz Čs. strana lidová) a Demokratické straně (viz) na Slovensku. Prostřed-

„ Orgán mládeže socialistické“ , pak

nictvim těchto stran se snažili všemožně brzdit budovatelské úsilí lidu . Po únoru 1948 tito činitelé většinou

„ Revue socialistická “ . Teoretický or gán soc. dem , strany od r. 1897 do r . 1928. V prvém období do ni psali

uprchli před oprávněným hněvem

B. Šmeral a další soudruzi. Avšak již

„ Akademie "

podtitul nejprve:

pracujícího lidu a dali se do služeb

před r. 1918 ji ovlivňovali v revizio

imperialistických kruhů v zahraničí. Výsledky voleb do posl. sněmovny:

nistickém duchu redaktoři typu Fr. Modráčka, Fr. Tomáška, A. Meissne

9,7 % 13,7 15,0 %

ra aj. Po r. 1918 byla její úroveň , pokud jde o řešení teoretických otázek socialismu, velmi nízká. Vycházela

1920

603 618 hlasů

970 940 1925 1929 -1 105 429 1935 - 1 176 593

-

.

>>

»

- 14,3 %

měsíčně.

Literatura : J. César, B. Černý, O ideo-

Akce národní obrody - krajně

logii československého agrarismu, ČSCH, 1959, str. 263-285.

reakční fašistická politická skupina, působící v období tzv . pomnichovské republiky v rámci Strany národní jed

Agrárnické družstevnictví v bur-

noty (viz ). Spolu s gajdovci (viz)

Zemědělské druže žoazní ČSR - viz druž viz Zemědělské

patřila k nejiniciativnějším reakčním

stevnictví v předmn. ČSR

seskupením , která usilovala za fašizač ního režimu Beranovy vlády o oka

Agrese útočné činy ohrožující mír. Za přímou agresi se označuje

mžité dovršení fašistické diktatury v pomnichovské republice (viz) a o bez

útočná válka. Úplný návrh na definici

výhradné podřízení hitlerovskému fa

přímé agrese podal SSSR na všeobecné odzbrojovací konferenci r .

šistickému Německu. Svou základnou nepředstavovala nějaké větší politické

1933. Návrh se však pro odpor imperialistických mocností nestal obecnou

hnutí. Šlo o malou sektu fašistů, re krutujících se z kruhů reakčních pří

normou mezinárodního práva. Po druhé světové válce v souvislosti s rostoucím mezinárodním napětím

slušníků inteligence, kteří byli svázáni přímým stykem s nacisty. Přes svou malou početnost sehrála tato skupina

podal SSSR (v l. 1950 a 1953) v OSN

krajně reakční úlohu, protože urych

znovu návrhy na vypracování obecné lovala proces fašizacepomnichovské definice agrese. Tyto sovětské návrhy

republiky. Bezprostředně po okupaci

obsahují též pojem nepřímé agrese, jíž se rozumí podněcování a podpora podvratné činnosti proti jiným státům . Dále pojem hospodářské agrese

českých zemí něm . okupanty ( 1939) a po zřízení tzv . protektorátu stávai se z jejích členů nejaktivnější kolabo

(hospodářský nátlak, blokáda apod .), ohrožující hospodářskou nezávislost

ka, Ferd . Macalík, Jan Lobkowitz. Literatura : M. Hájek, Od Mnichova

státu . A konečně pojem ideologické

k 15. březnu 1939, vyd. 1959.

ranti a zrádci. Ved . činitelé : Mir. Hláv

agrese (válečná propaganda, podněco

vání fašistických a rasistických myšlenek apod .).

Akce proletářské internacional ní solidarity v předmn. ČSR – viz

Ak

14

Internacionální akce čs. proletariátu

nástup k prvnímupětiletémuplánu ( viz ).

v předmn. ČSR

Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv . 14 , vyd. 1958, str. 301 a n.

Akce 30 miliónů pracovních hodin republice - viz Socialistické soutěžení v Československu

Akční program vlády obrozené

Akční výbory Národní fronty vytvářely se v průběhu únorových udá losti r . 1948 (viz) jako orgány pracu jícího lidu v boji proti zbytkům re

Národní fronty - program vlády akce. V akčních výborech společně obrozené Národní fronty, přijatý po

historických únorových událostech r. 1948 ( viz ). 10. 3. 1948 předložila vláda Klementa Gottwalda pariamentu ke schválení nový program .

Akční program hlavně ukládal dovršit uskutečnění nejdůležitějších částí Budovatelského programu ( yiz) vlády z r. 1946 ( vypracování nové lidově demokratické ústavy , uzákonění národního pojištění, důchodového zabez-

pečení, provedeni novelizace zákona

pracovali komunisté, příslušníci ostat ních politických stran obrozené NF,

zástupci ROH, ČSM a dalších maso

1

vých organizací. Po vytvoření ÚAV NF 23. 2. 1948 vznikaly AV nejen

v obcích, okresech a krajích , ale i v zá vodech , úřadech a institucích, od

kud vyháněly přívržence zrádných ministrů a pověřenců a zbavovaly re akci legálních pozic. Hlavním úkolem

akčních výborů v poúnorovém údobí bylo provést očistu veřejného života

o revizi první pozemkové reformy (viz ),

do všech důsledků . Zatímco akční vý

školský zákon a řadu dalších opatření), které nemohly být pro sabotáž před-

bory v závodech , v institucích a v úřa dech po splnění svého úkolu zanikly,

únorové reakce důsledně splněny.

akční výbory v obcích , okresech a kra

Dále program obsahoval požadavky, které vyplynuly, ze sjezdu závodních rad ( viz) a sjezdu rolnických komisí (viz ) v únoru 1948 (organizace velko-

jích se postupně přeměnily na koordi nační orgány Národní fronty , které řešily otázky společenského života v okruhu své působnosti. AV usměr

obchodu, vývozu a dovozu , znárod-

ňovaly práci různých zájmových orga

nění podniků nad 50 zaměstnanců ). Konečně v poslední části programu

nizaci a prostřednictvím těchto orga nizací získávaly nejširší vrstvy pracu

se navrhovalo dokončit úkoly vyplý-

jících pro budování socialismu v naší

vající z únorového vítězství pracují-

zemi. Právě proto, že akční výbory mohly tak mnohostranně ovlivňovat

cích – očistu veřejného života pro-

střednictvím akčních výborů Národní fronty. Soubory zákonů, které nabyly platnosti brzy po vyhlášení akčního programu, významně posílily další rozvoj lidově demokratického Česko slovenska. Hlavní úkoly akčního pro-

gramu, které byly v podstatě splněny

1 1

život společnosti, staly se velmi dů

ležitým činitelem . R. 1954 byly pře jmenovány na výbory Národní fronty, ( Viz též Národní fronta .)

Akční výbory nezaměstnaných - viz Nezaměstnaní - hnutí

během jednoho roku, oslabily hospo

dářskou základnu reakce a umožnily

Aksamit Karel (nar. 11. 4. 1897

rychlý rozvoj národního hospodářstvía

v Košťanech u Teplic, zemř. 26. 6 .

!

Al

15

1944 v Toužetíně u Loun ) - vedouci

soc. demokratická strana dělnická (viz ).

funkcionář proletářského sportovního hnut v předmn. ČSR, ileg. pracovník

R. 1936 ustavily tyto strany blok akti vistických stran, který však odmítl

KSČ za okupace. Povoláním horník. všechny návrhy komunistů na sjedno Od r. 1921 pracoval v proletářském

cení demokratických sil, a tím uvolnil

tělových . hnutí ( viz Federace proletár-

cestu henleinovské SdP (viz Henler

ské tělovýchovy). Od r. 1924 byl orga-

novci) k ovládnutí rozhodujících pozic v pohraničí. Koncem března 1938 se

nizačním sekretářem Komunistického svazu mládeže (viz Komsomol v před-

však obě jmenované buržoazní strany

mnichovské ČSR ), od r. 1926 pracovnikem Rudé sportovni internacionály

zřekly aktivismu, vystoupily 7

zbaběle a panikářsky pod tlakem SDP

( viz) v Moskvě. V 1. 1927–1933 sekre- vlády, rozpustily se a přešly k Henlei tářem Rudé sportovní internacionály. novi. Také Jaksch vedl jako předseda v Berlíně, v l. 1933-1935 v Praze, od

německé sociální demokracie tajná

1. 1935 předsedou FPT. R. 1936 pra-

jednání o sloučení s henleinovci, avšak

coval ve Sdružení všech demokratic-

pro odpor řadových členů sociální

kých, pokrokových, tělovýchovných

demokracie k sloučení nedošlo .

i kulturních organizací (protiolympij ský výbor) ( viz Lidové sportovní hry 1. 1936 ). R. 1939 byl zatčen a vězněn.

rozkládá se v jihozápadní části Bal

Po propuštění r . 1940 byl instrukto-

kánského poloostrova. Její území měří

rem ilegální KSČ v Plzni a na Moravě. Byl gestapem zatčen , ale podařilo se mu uprchnout. Přešel do

28 748

ilegality. Spolupracoval s II. a III. ileg. ÚV KSČ ( viz Ilegální ÚV KSČ za okupace ). Přispíval do časopisů, především do ileg. „ Rudého práva“

Albánská lidová republika

km ?.

V

roce

1960

měla

1 625 000 obyvatel. Je zemědělsko

průmyslovým státem. V jeho čele stojí presidium Lidového shromáž

dění ALR. Zákonodárná moc přísluší Lidovému shromáždění ALR. Výkon ným orgánem ALR je rada ministrů.

aj. V červnu 1944 byl jeho úkryt

V zemi je jedinou politickou stranou

prozrazen , dům , v němž se skrýval,

a vedoucí společenskou silou Albánská

obklíčen gestapem ; při zatýkání se K. Aksamit zastřelil.

strana práce (viz ). Přes čtyři století

Aktivistické strany – termin uží-

vedl albánský lid boj proti turecké okupaci. R. 1912 získala Albánie for mální samostatnost, ale hospodářsky

vaný pro skupinu německých politics

a politicky zůstala připoutána k impe

kých stran v předmn. ČSR, které r.

rialistickým státům, zejména k Itálii,

1926 opustily své opoziční protičesko-

která ji r. 1939 okupovala. Brzy po

slovenské stanovisko a zahájily politiku pozitivní spolupráce s čs. buržoazii

okupaci vzniklo v Albánii národně osvobozenecké hnuti albánského idu .

buď přímo účast v čs. vládě, nebo její podporou v parlamentě. Patřily

rodněosvobozeneckého boje –národní

Od r . 1942 byly zakládány orgány ná

k nim mimo několik menších skupin

rady, které měly po zvolení Generální

hlavně: Svaz německých zemědělci

národně osvobozenecké rady na pod

( viz ), Německá křesťanskosociální strana lidová ( viz ), od r . 1929 též Německá

zim 1942 jednotné vedení. R. 1943 došlo ke změně forem ozbrojeného

1

A1

16

boje albánského lidu , který od drobných partyzánských akcí přešel k válečným operacím a k vytvoření Albánské lidové armády. V listopadu 1944

Toto jejich vystoupení bylo odhaleno a odsouzeno na jednání XXII. sjezdu

národnímu komunistickému hnutí.

osvobodila Albánská lidová armáda

strana práce).

podpořená rychlým postupem Sovět ské armády na Balkáně celou zemi od fašistických okupantů. Dne 11. 1.

Albánská strana práce zalo žena 8. 11. 1941 v Tiraně jako Ko

1

1946 vyhlásilo nově zvolené Ústavo-

munistická strana Albánie na

1 1

KSSS ( říjen 1961) (viz dále Albánská

dárné lidové shromáždění Albánskou

ilegální sjednocovací konferenci před

lidovou republiku.

stavitelů tří komunistických skupin ,

Po osvobození země byly v l. 1944 až

z nichž nejsilnější byla skupina v Kor

I

1946 postupně znárodněny všechny če, založená již ve 30. letech . První průmyslové závody, přírodní zdroje, doprava, banky, zahraniční obchod aj. Podle zákona o pozemkové reformě, vyhlášeného 29. 8. 1945, byla

stranická konference všealbánská v březnu 1943 zvolila ústřední výbor.

konfiskována půda krále, bejů a agů

a většina rozdělena mezi 70 211 rodin

a z její iniciativy byla v červenci 1943 vytvořena lidová osvobozenecká ar

bezzemků a malorolníků. Do r. 1947

máda. Po osvobození země stála v čele

byl obnoven válkou poškozený prů-

úspěšné přeměny zaostalé agrární Al

Strana stála v čele národně osvobo

zeneckého boje za druhé světové války

mysl. Ve dvouletém plánu ( 1949 až

bánie v zemědělsko -průmyslový stát.

1950), stejně jako ve dvou následujicích pětiletkách ( 1951–1955 a 1956 až

Na I. sjezdu strany (8.–22. 11. 1948) byla vytyčena generální linie výstavby

1960) byl přednostně budován těžký průmysl. Během pětiletek bylo posta-

socialismu a změněn název strany na Albánská strana práce. Na III . sjezdu,

veno s pomocí socialistických zemí, který se konal ve dnech 25. 5.-3. 6. zejména SSSR , přes 250 velkých prů- 1956 v Tiraně, byly schváleny směrni myslových závodů , otevřeny nové

ce druhého pětiletého plánu ( 1956 až

doly, vybudovány nové elektrárny, přístavy aj. Průmyslová výroba r. 1960

1960), které byly r. 1958 upraveny na plenárním zasedání ÚV ASP . Na

dosáhla čtyřiadvacetinásobku r. 1938. Kolektivizace zemědělství byla v pod-

přijaty směrnice třetího pětiletého plá

IV. sjezdu ASP ( 13. -20. 2. 1961),byly

statě dokončena r. 1960.

nu na l. 1961-1965 a schváleny změny

Albánie, která byla dříve jednou z nej-

ve stanovách strany. Zároveň se však

zaostalejších , polofeudálních zemi v Evropě, téměř bez průmyslu a do-

sjezd konal ve znamení útoku vedou

pravy , se tak za rozhodující pomoci

mezinárodnímu významu linie XX .

cích představitelů této strany proti

SSSR, ČSSR a dalších zemí socialis-

sjezdu KSSS. Vedoucí albánští před

tického tábora přeměnila v zemi agrárně průmyslovou. Vážné ohrožení dalších perspektiv budování so-

stavitelé (Hodža, Šehu aj .) zde vy

cialismu v této zemi bylo způsobeno

obnovy leninských norem stranického

rozbíječským vystoupením vedoucích činitelů Albánie proti KSSS a mezi-

života v komunistickém hnutí. Toto vystoupení bylo výsledkem nenor

slovili nesouhlas s kritikou kultu osob

nosti a projevili odpor proti zásadám

!

1

1

17

Am

málního stavu uvnitř strany, ze které

dávat za tímto účelem časopis „ A szo

byli odstraněni a vystaveni represáliím

ciáldemokrata “ (Sociální demokrat).

významní komunističtí pracovníci, jako Liri Belišová, Kočo Taško aj.,

K založení strany však před první světovou válkou nedošlo. Pod vlivem

hrubě porušeny zásady vnitrostranické demokracie, ve straně zavládlo

Ríjnové revoluce v Rusku stal se uvě domělým stoupencem leninismu a

nezdravé, neleninské ovzduší. Postup vedoucích činitelů strany, vedoucí ostatními bratrskými stranami, byl

zúčastnil se založení Komunistické strany Madarska ( viz ). Byl význam ným funkcionářem Mad'arské repu bliky rad (1919) (viz ).

veřejně kritizován a odsouzen na

Po její porážce na krátkou dobu emi

jednáních XXII. sjezdu KSSS (říjen 1961) představiteli mezinárodního ko-

groval do Československa, kde spolu pracoval se stoupenci formující se

k otevřenému rozkolu s KSSS a

munistického hnutí.

marxistické levice ( viz). Z popudu Le nina převzal Alpári řízení význam

Alpári Gyula (nar. 1882, zemř. významný levicový činitel

ného informačního časopisu Komu nistické internacionály „ Inprekorr“

dělnického hnutí v Uhersku a Komunistické internacionály. V mládí pra-

(viz) - čes. vyd. „ Mezinárodní tisková korespondence“ (viz) -, kterývycházel

coval jako dělník též v Bratislavě; po svém příchodu do Budapešti se

vým jménem „ Rundschau “ byl redi

1944)

do r. 1932 v Berlíně, později pod no

stal jedním ze zakládajících funkcio-

gován ve Švýcarsku a v Paříži. Alpári

nářů soc. dem . svazu dělnické mládeže v Uhrách (zal. 1. 1905 ). Již v této organizaci vyrůstal ve vedoucí osobnost levicové opozice v Sociálně

byl po okupaci Francie zatčen v Paříži a zahynul v koncentračním táboře.

demokratické straně Uherska (viz).

založena r. 1920 jako jedna z federací

Alžírská komunistická strana

V tomto duchu pracoval i jako redak-

Francouzské KS. Samostatně pracuje

tor časopisu „ Ifjúmunkás“ (Mladý

od r. 1936. V září 1955 ji francouzská

dělník ). Krátký čas působil jako redaktor ústřed. orgánu soc. dem . strany „ Népszava“ , odkud však byl spolu

vláda zakázala. Podílela se na národně

s ostatními levicově zaměřenými redaktory vyštván pravičáky. V té době navštívil Německo, kde se seznámil s Karlem Liebknechtem . R. 1907 se zúčastnil v Bernu založení Socialistické internacionály mládeže (viz ). R. 1910 byl pravičáckou většinou pro své levicové stanovisko v boji proti opor tunistům vyloučen ze Soc. dem. strany Uherska. V té době podnikal s ostat-

osvobozeneckém boji alžírského lidu vedeném Frontou národního osvobo zení. Po skončení války s francouzský

mi kolonizátory a vyhlášení samostat né Alžírské republiky v červenci 1962 zakázala alžírská vláda v listopadu komunistickou stranu . Prvním tajem níkem ÚV je Larbi Boubali. Amsterodamská internacionala

- vžitý název pro mezinárodní sdru žení reformistických odborů působí

ními členy levé opozice pokusy o za-

cích v 1. 1919-1940 . Oficiální název

ložení nové, levicové strany proletariátu v Uhrách . R. 1911 začali vy-

byl Mezinárodní odborový svaz (MOS). Předhistorii Amsterodamské

Am

18

internacionály tvoří Mezinárodní se-

staly tradičním programem kongresů

kretariát práce, založený r. 1902 a r .

MOS. K těmto otázkám přistoupily na kongresech v l. 1930 a 1933 „ hospo

1913 přetvořený na Mezinárodní odborový svaz . Za první světové války se MOS rozpadl. Pokusy o jeho obnovu během války byly neúspěšné. Po Říjnové revoluci a po první světové

dářské plány" na léčení kapitalismu zachváceného krizí. Avšak všechny

slavnostní kongresové řeči a mnoho mluvné rezoluce a plány byly jen

válce se otázka mezinárodní odborové

pusté a prázdné fráze. Mezi jednotli

jednoty stala zvlášt' aktuální. Značnou iniciativu vyvinuly především sovět-

vými kongresy žily národní odborové

ústředny samostatným životem, téměř

ské odbory , jejichž sjezd v lednu 1918

ničím nespojeným s Amsterodamem ,

se usnesl svolat na 15. únor 1918

tím spíše, že rozhodnutí sjezdů a vý

mezinárodní odborovou konferenci.

konných orgánů MOS nebyla zá

Reformisté nechtěli mít nic společného s revoluční mezinárodní organizací, proto odmítli účastnit se této

vazná pro národní ústředny. Od ak tivního třídního boje mělo být děl nictvo odvedeno mj. pomocí Mezi

konference a sami si pospíšili obnovit národního úřadu práce, zřízeného při MOS na staré základně třídní spolu- Společnosti národů (viz). Do tohoto práce s buržoazií. K tomu došlo na

úřadu a do Mezinárodních konferenci

kongresu konaném v červenci 1919

práce, organizovaných tímto úřadem ,

v Amsterodamu. Amsterodamská in-

které měly smírnou cestou – za účasti

ternacionála soustavně odmítala při-

zástupců podnikatelů, zaměstnanců a

jmout do svých řad sovětské odbory

představitelů vlád – řešit otázky pra

a revoluční odbory kapitalistických

covního zákonodárství, vkládal MOS

zemí.

velké naděje. Usnesení nebyla ovšem

Vznik Amsterodamské internacionály

závazná. MOS byl ve skutečnosti ná

byl provázen ostrými nacionalistickými rozpory mezi představiteli od-

strojem k třídnímu porobení dělníků

borů ze států „ vítězných “ a „ poraže-

ných " , což již předem svědčilo o protirevolučních zásadách Amsterodam-

zájmům kapitálu a k udržování rozkolu

dělnické třídy. Jedním z hlavních úkolů MOS byl boj proti „ sovětskému vlivu " . Reakční předáci MOS byli

ské internacionály. Na prvních dvou kongresech (1919, 1920) byli refor-

aktivními účastníky všech protisovět

misté ještě nuceni lavírovat, a ne-

Zvlášť smutnou úlohu sehrál MOS v době fašistického náporu ve 30. le

šetřili proto frázemi o neschopnosti kapitalistického způsobu výroby a nut-

nosti socializace výrobních prostředků, stejně jako výzvami k akci „ všemi prostředky “. Avšak všechny další sjezdy, počínaje r. 1922, byly již zcela ve znamení „věcných“ jednání v duchu třídní spolupráce s buržoazií. Referáty o sociálním zákonodárství, o boji proti válce a militarismu, o osmihodinovém pracovním dnu se

ských intrik a kampaní. tech , kdy se jeho vedení zarytě brá

nilo vést proletariát do společných akcí proti fašismu a válce, po nichž nesčetněkrát volala Rudá odborová

internacionála (viz). Amsterodamská internacionála neučinila nic proti ital skému vpádu do Habeše, proti ně mecko -italské intervenci ve Španěl

sku, ani proti okupaci Rakouska a

ČSR. Londýnský sjezd Amsterodam

1

19

An

ské internacionály r. 1936 se sice pod tlakem členstva vyslovil pro jednání

ideologie, založená na idealistickém

s odbory Sovětského svazu, Ameriky, Austrálie, Dálného východu a jiných

chápání dějin , a jí odpovídající „ levě“ oportunistický směr v politickém hnu

żemí v zájmu vytvoření odborové jednoty, když však konečně na podzim 1937 došlo k jednání mezi zástupci

tí, požadující okamžité odstranění jakékoli politické moci a jakéhokoli státu (anarchie bezvládí). Anar

Anarchismus

-

maloburžoazní

sovětských odborů a MOS, reakční

chismus odmítá i proletářský stát,

vedení MOS slibný začátek zmařilo .

nechápe jeho přechodnou nutnost,

MOS svou pasivitou a frázemi o ru-

podobně jako třídní boj, politické

dém nebezpečí napomáhal fašistické

organizování pracujících a vedoucí

útočnosti. Neschopen aktivního od-

roli revoluční proletářské strany. Tím

poru ztratil v předvečer války téměř

vlastně pomáhá buržoazii udržovat

všechen vliv . Po kapitulaci Francie

její politický vliv. Hlásá boj jed

1. 1940 fakticky přestal existovat. Formálně byl rozpuštěn 14. 12. 1945. MOS nebyl skutečnou světovou orga-

notlivců proti vládnoucímu režimu pomocí individuálního teroru . Jeho teroristické metody dávají buržoazii

nizací. Sdružoval téměř výlučně jen

záminku k provokacím proti pracují

reformistické odbory evropských zemí.

cím . Anarchismus byl velmi rozšířen v zemích s početnou maloburžoazní vrstvou ( Spanělsko, Itálie, Francie, Švýcarsko ), měl vliv i na ruské narod

Jen určitou dobu byly jeho členy Americká federace práce, odbory Mexika, Argentiny a jiných zemí. Nejpočetnější složkou MOS byly ně-

mecké odbory. Ale r. 1933 z MOS vystoupily v klamné naději, že se tak zachrání před Hitlerem . Na druhém

místě co do početnosti byly anglické

tradeuniony. Za protidělnickou politiku si Amsterodamská internacionála vysloužila název žlutá, čímž se podtrhoval protirevoluční charakter a třídní zrada této organizace přisluhující kapitalistům . Avšak ve 30. letech, v době radikalizace řadových členů

niky. V Rakousko -Uhersku šířil se anarchismus v 80. letech 19. století.

Jeho propagátorem byl J. Most, který v Londýně vydával anarchistický ča sopis , „ Freiheit “ , tajně rozšiřovaný i u nás. Vídeňský propagátor anar chismu J. Peukert byl později odhalen

jako provokatér - agent buržoazie. Anarchismu podléhali často čestni a obětaví činitelé dělnického hnutí, hle

dajíce v něm mylně zbraň proti opor tunistickým chybám sociální demo

reformistických odborů, se začala

kracie. Čelnými představiteli světové

buržoazie obávat, že se vůdcům Am-

ho anarchismu byli M. Stirner, P. J.

sterodamské internacionály nepodaří

Proudhon , M. A. Bakunin, P. Kro

udržet dřívější politiku třídní spolu-

potkin , G. Sorel. Anarchismus měl

práce. Proto začala zvýšenou měrou zakládat „ vlastní“ stávkokazecké odbory a rozšiřovat je. Název žluté od-

jehož představitelem byl M. Stirner, potíraný Marxem a Engelsem v pra

bory byl v té době používán hlavně

cích Svatá rodina a Německá ideolo

pro takovéto organizace.

gie ; proudhonismus (podle P. J. Proudhona ), hlásající odstranění vy kořisťování při zachování soukromého

Literatura: M. Ječný, J. Kabourek, Světové odborové hnutí, vyd. 1949.

řadu odstínů: anarchoindividualismus,

20

An

vlastnictví výrobních prostředků založením lidové banky “ poskytující

Literatura : J. M. Krivoguz, S. M.

bezúročný úvěr (Marx rozbil jeho ná-

internacionály, čes. vyd. 1960.

zory v Bídě filosofie). Dalšími směry anarchismu byly anarchosyndikalismus

Stěckevič, Nástin dějin První a Druhé „ Anarchistická revue"

anar

Literatura: K. Marx, B. Engels, Spi-

chistický měsíčník vydávaný S. K. Neumannem v Řečkovicích u Brna

sy, sv. 2, čes. vyd. 1957 (Svatá rodina); sv. 3, čes. vyd. 1958 (Německá

v 1. 1905-1906 . Byla pokračovatelem „ Nového kultu “ . Vyšly jen tři sešity

ideologie); sv. 4, čes. vyd. 1958

( viz dále Anarchokomunismus)..

(viz) a anarchokomunismus (viz ).

(Bída filosofie ). V. I. Lenin , Spisy, sv. 5, čes. vyd. 1953 (Anarchismus a socialismus).

Anarchokomunismus

zvláštní

Anarchistická internacionála

anarchistický směr, vyskytující se v českém dělnickém hnutí v prvních desetiletích 20. století. Oportunistická

běžný název pro Mezinárodní alianci

politika sociální demokracie na po

socialistické demokracie ( Alliance internationale de la démocratie socia-

čátku 20. století odpuzovala mnoho dělníků i některé skupiny levě za

liste), založenou r. 1868 ve Švýcar-

měřené inteligence. Ti se na protest

sku vůdcem anarchistů M. A. Baku-

začali znovu přiklánět k anarchismu

ninem. Sdružovala anarchisty v Itálii, Španělsku, Švýcarsku a jižní Francii,

( viz) a nazývali se anarchokomunisty. Hnutí nabylo širokého vlivu mezi se

kde měla rovněž své sekce. Byla fak-

veročeskými horníky a částí české

ticky pokračováním tajného spikle-

inteligence a umělců. Bylo volně

neckého svazu, založeného v l. 1865

sdruženo kolem různých spolků a no

až 1866 Bakuninem , jenž sledoval cíl vyvolat okamžité ničivé povstání. Bakunin ve snaze vetřít se se svými stoupenci do První internacionály se

vin a nemělo pevnou organizační strukturu. Do jeho řad se hlásilo mnoho významných činitelů (B. Vr

formálně podřídil rozhodnutí její ge-

Landová -Štychová, z umělců S. K. Neumann , Fráňa Šrámek a další).

nerální rady o rozpuštění Aliance. Byl se svými stoupenci do První internacionály přijat jako Ženevská

benský, Vl. Borek , Th. Bartošek, L.

Anarchokomunisté odmítali řadu kraj ností starého anarchismu, jako indivi

sekce. Anarchisté ve snaze strhnout na

duální teror, přejímali však jeho od

sebe vedení První internacionály ote-

por k politickému boji a k diktatuře proletariátu a odmítali vedení dělnické

vřeně bojovali proti generální radě,

Marxovi a Engelsovi. Nesouhlasili

třídy stranoc . Část dělníků však při

s idejemi První internacionály (např.

tahovala jejich ostrá kritika oportu

s diktaturou proletariátu, samostatnou politikou dělnické třídy aj.), nepodři-

nismu sociální demokracie, slovní

radikalismus, odmítavý postoj k ra kouské monarchii, antimilitarismus a rady. R. 1872 byli z První inter- , protiklerikální boj. Část anarchokomu

zovali se rozhodnutí kongresů a genenály vyloučeni a brzy nato

ce zanikla. (Viz též Mezinárodní cké sdruženi.)

nistů směru Vrbenského již v době před první světovou válkou odmítala

volnost hnutí a prosazovala založení

An

21

politické strany. Na jaře 1918 v očekávání revolučních změn sloučila se

a zásadně odmítali nutnost existence

proletářského státu jako nástroje re

Vrbenského skupina se stranou ná-

voluční moci dělnické třídy. Časem ,

rodních socialistů (viz Ceskoslovenská

zejména v období revoluční vlny v l.

národné socialistická strana ). Velká část severočeských anarchokomunis-

1917-1921, došlo mezi anarchosyndi kalisty k diferenciaci. Část z nich,

tických horníků se pod vedením S. K. Neumanna již přímo podílela na boji

i když se plně neoprostila od nespráv ných názorů a představ, zařadila se po bok revolučního hnutí vedeného

za vznik KSČ (viz Svaz komunistických skupin ). Rovněž Vrbenského sku-

Komunistickou internacionálou a ak

pina po odchodu z národně socialistické strany r. 1923 a po krátkém

tivně se podílela na založení ROI

přechodném období vlastní strany

nikly ideové vlivy anarchosyndikalis

vstoupila r . 1925 do KSČ . Převážná

mu i do řad komunistického hnutí a

většina anarchokomunistů tak do-

spolupůsobily zde při vytváření ultra levých tendencí v některých komunis tických stranách. Anarchosyndikalis mem byla ovlivněna i ultralevá úchyl

vršila čestně svou cestu hledání správného stanoviska a ocitla se v řadách

revoluční dělnické strany - KSČ . Anarchosyndikalismus - ideový

v červenci 1921. Současně ovšem pro

ka v KSČ r. 1922 (viz ), jejímiž hlavními představiteli byli Jílek , Bo

a politický směr blízký proudhonismu,

len, Vajtauer aj. Jinak však v našem

který vznikl před první světovou válkou na půdě odborových organizací

dělnickém hnutí nezískal anarcho

v evropských románských zemích

(Francie, Španělsko, Itálie ). Odtud se rozšířil i do USA , zemí Latinské Ameriky a částečně též do Austrálie. Anarchosyndikalisté chybně považovali za nejdůležitější formu třídního

syndikalismus ani v obdobípřed první světovou válkou, ani později větší vliv . Literatura : V. I. Lenin , O odborech, sborník , čes. vyd . 1959 (X. sjezd KSR [b ], bod 9 : Původní návrh rezo luce X. sjezdu KSR o syndikalis tické a anarchistické úchylce v naší

boje boj hospodářský. V souvislosti

straně). I. V. Žmychov, Z dějin od

s tím popírali nutnost vedoucí úlohy politické strany proletariátu v přípravě a provedení revoluce a za vrcholné organizace dělnictva pokládali organi-

borového hnutí v zahraničí, čes.

zace odborové. Jednostranně též pře-

jiného národa nebo jeho části jedno

ceňovali význam generální stávky, která podle jejich tvrzení představovala rozhodující zbraň dělnictva v boji

Rozhodné odsouzení anexe proklamo vala Velká říjnová revoluce. Ve zná

proti kapitalismu. S marxismem se

rozcházeli i v názorech na uspořádání společnosti po svrženi buržoazního panství. Socialistickou společnost si

vyd. 1959. Anexe

násilné přivtělení území

stranným aktem anektujícího státu . mém „ Dekretu o míru“ se pravi: „ Anexí čili zabráním cizích území

svobodných výrobců, organizovaných

rozumí vláda, ve shodě s právním vědomím demokracie vůbec a pracu jících tříd zvláště, jakékoli připojení malého nebo slabého národa k vel

podle výrobních svazů (syndikátů )

kému nebo silnému státu bez přesně,

predstavovali jako jakési sdružení

An

jasně a dobrovolně vysloveného sou-

hlasu a přání toho národa, bez ohledu na to, kdy toto násilné připojení bylo provedeno, a také bez ohledu na to,

22

z článků příprav budoucí proni světové války ( viz). Literatura : Dějiny diplomacie, díl 2, čes. vyd. 1948, str. 136 a n.

jak vyspělý nebo jak zaostalý je ná

rod násilně připojený nebo násilně

Anglo -Pragobanka

viz Banky

držený v hranicích daného státu . Ko- o předmn. ČSR nečně také bez ohledu na to , zda tento národ žije v Evropě nebo v dalekých

zámořských zemích.“ Tato leninská

Antifašisté - viz Protifašistické

hnutí v předmn. ČSR

definice anexe platí i dnes. všeruská konference SDDSR , bod 5

Antikominterna - agresívní blok fašistických států , který se vytvořil v l. 1936-1937. Jeho cílem byl boj

a 19 ; Válka a revoluce ); sv. 26, čes.

za hegemonii reakce ve světě, proti

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 24, čes. vyd. 1956 ( Sedmá – dubnová

vyd. 1956 ( Druhý všeruský sjezd so-, svobodě a nezávislosti národů, proti větů dělnických a vojenských zá- silám demokracie a pokroku . „ Pakt stupců , bod 2 ; Konspekt programu proti Kominterně“ byl uzavřen nej dříve mezi fašistickým Německem jednání o mír). a Japonskem 25. 11. 1936 v Berlíně.

Anexe Bosny a Hercegoviny

Po uzavření paktu byl v Německu

r . 1908 - násilné připojení Bosny

zřízen zvláštní úřad Antikominterny.

a Hercegoviny k Rakousko -Uhersku

Dne 6. 11. 1937 se k paktu připojila

v říjnu 1908. Bosna a Hercegovina

i fašistická Itálie. Blok tří agresorů

byly již od r. 1878 pod rakouskou okupační správou. Vyhlášením anexe měl být tento stav , který se opíral o dohodu velmocí v Berlíně z r . 1878,

byl zformován. Členové bloku při každé příležitosti zdůrazňovali jeho protikomunistické zaměření. V prv ním článku „ Paktu proti Kominterně“

přeměněn v trvalý. Na počátku 20 . století sílilo na Balkáně hnutí za sjed-

se vyhlašovalo :

„ Vysoké

smluvní

strany se dohodly zpravovat se navzá

nocení jižních Slovanů. Srbsko se

jem o činnosti Komunistické inter

vymaňovalo z vlivu Rakousko -Uher-

nacionály, radit se o nutných obran

ska a sblížilo se s Ruskem . Rakouští militaristé prováděli na Balkáně ex-

ných opatřeních a provádět je v úzké spolupráci.“ Fašistické Německo a

panzivní politiku , jejíž ostří směřovalo hlavně proti Srbsku - opoře jižních Slovanů. Počátkem expanze byla

Japonsko se po podepsání paktu sna žily dokázat, že je zaměřen jen proti Kominterně a nikoli proti SSSR. Po

anexe Bosny a Hercegoviny, která

skončení druhé světové války však

v Srbsku vyvolala bouři nevole ; k válečnému konfliktu však nedošlo, pro-

bylo zjištěno, že k paktu byla připo jena tajná dohoda, podle níž válka

tože Rusko nebylo připraveno na válku. Anexe Bosny a Hercegoviny byla výsledkem celé předcházející

proti Sovětskému svazu byla považo vána za hlavní úkol fašistického bloku. I když „ Pakt proti Kominterně“ byl

xpanzívní politiky rakousko -uherské nonarchie. Byla zároveň jedním

zaměřen především proti SSSR, sle doval také cíle odvrátit pozornost

An

23

západoevropských imperialistů aUSA

čela protisovětských a protikomunis

od připravované agrese proti nim . Vý-

tických štvanic. Politika antikomunis

zvy k válce proti komunismu měly jen zastřít přípravy na světovou válku

mu po první světové válce byla na mířena proti revoluční Komunistické

za nové rozdělení světa ve prospěch německých, japonských a italských

internacionale (viz ), proti komunistic kým stranám a proti největší světové

monopolů. K „ Paktu proti Komin-

opoře komunismu, proti SSSR. Ak

terně“ se v l. 1939-1941 připojily další státy: 24. 2. 1939 Mandžusko a Maďarsko, 27. 3. 1939 Frankovo Špa-

tivně ji podporovali pravicoví socia listé, renegáti a podobné elementy . Antikomunismu využíval k provádění

nělsko. Dne 25. 11. 1941, kdy byla

svých cílů fašismus, vytvořený nej

v Berlíně prodloužena platnost paktu na dalšíchpět let, se k němu připojily

reakčnějšími skupinami monopolis tické buržoazie ze strachu před revo

profašistické vlády Finska, Dánska,

lucí. Fašismus ovládl řadu zemi,

Rumunska, Bulharska a tzv . sloven-

především Německo. Brutálně potlačil

ského státu .

komunistické hnutí a připravoval a na

Literatura: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky, vyd.

konec rozpoutal válku proti SSSR

1957.

antikomunismu nejen k potlačení ko munistického hnutí, nýbrž i k za

Antikomunismus - protikomunistická politika a ideologie buržoazie a

strašení a nakonec k potlačení ja kéhokoli demokratického hnutí a k vytvoření své surové teroristické

pravičáckých vůdců sociální demokracie. V začátcích revolučního dělnic-

( viz Antikominterna ). Fašismus využil

kého hnutí v 19. století se snažily

diktatury. Strašákem komunismu vy díral na západních imperialistech a vy

vládnoucí vykořisťovatelské kruhy zardousit rodící se komunistické hnutí

výbojnou politikou, která se nakonec

policejně represivními opatřeními a provokacemi, zakazovaly šíření komunistických ideji a perzekvovaly jeho

funkcionáře. Na přelomu 19. a 20. století začínají rozvracet revoluční děl-

nické hnutí i zevnitř, podporují oportunistické živly v dělnickém hnutí, zanášejí do něho maloburžoazní a buržoazní ideje a odvracejí je od revoluční politiky. Oportunismus ovládl sociálně demokratické strany, a tím i Druhou internacionálu. Proto z iniciativy V. I. Lenina byla založena revoluční, komunistická

-

nucoval si na nich souhlas se svou

obrátila i proti nim .

Po porážce fašismu v druhé světové válce využívají antikomunismu zá

padní imperialisté a především mono polistické kruhy v USA . Plodem anti komunismu je zákaz komunistických stran v mnoha kapitalistických zemích ,

především v NSR, kde zjevně slouží obnovování fašismu, militarismu a re vanšismu. Jeho plodem je i slepování válečných imperialistických bloků pro

ti socialistickému táboru , šílené zbro jení, vyvolávání válečné hysterie, stup ňování válečných příprav atd. Jako

III. internacionála. Po jejím založení

kdysi fašismu slouží i dnes antikomu

a po vzniku SSSR převzali pravicoví

nismus imperialistům k zastrašování

socialisté prapor antikomunismu od

zvláště nedělnických vrstev a k potla čování všech demokratických hnutí.

buržoazie a pokoušeli se postavit do

An

24

Antikomunismus dále slouží jednak

pražského kraje, které byly později na

k přímým útokům imperialistů proti národně osvobozeneckému hnutí , jed-

krajské konferenci z vedení kraje odvolány. Většina jich pak skončila

nak k jeho rozvracení zevnitř. Antikomunismus způsobil těžké škody

v řadách likvidátorů a ocitla se po V.

jednotě dělnického hnutí, demokra-

Jílkovci.)

tickému hnutí i všemu lidstvu . Anti-

Literatura : Za bolševickou orientaci

sjezdu KSČ mimo stranu . ( Viz též

komunismus pravicových sociálních

KSČ, sborník, vyd. 1954. J. Menclo

demokratů vydal velké části dělnické třídy vlivu imperialistické buržoazie, usnadnil nástup fašismu, který nako-

vá, Vítězný sjezd, vyd. 1959,

Antipráce - výraz užívaný pro an

timilitaristickou práci KSČ v předmn. brž i sociální demokraty. Antikomu- ČSR, především mezi řadovými vo

nec zlikvidoval nejen komunisty, ny-

překonání je podmínkou rozvoje těch-

jáky. Základním cílem antipráce bylo hájit práva vojáků, bojovat za jejich každodenní požadavky, získávat pří

to hnutí, která musí být v dnešní době

slušníky armády pro komunistické

zaměřena proti hlavnímu nepříteli

myšlenky , zapojovatje do boje za demo kratická práva vojáků. Vytvářet tak předpoklady, aby buržoazie nemohla

nismus poškozoval a těžce poškozuje demokratická hnutí ve světě. Jeho

demokracie - imperialismu, a mohou

dosáhnout úspěchu a být důsledná jen ve spojení s komunistickým hnutím a socialistickými zeměmi, důslednými bojovníky proti imperialismu a nositeli novodobé, nejvyšší demokra-

využít armády jako protilidového ná stroje nebo k protisovětské intervenci, ale naopak aby v případě imperialis tickéhokonfliktu či lidového povstání

munismus umožnil fašismu Mnichov

byla buržoazie odzbrojena, ozbrojen proletariát a zbraně obráceny proti

a rozpoutání druhé světové války. Imperialisté jím i dnes zastírají své přípravy na novou válku. Jeho překonání je tedy podmínkou mírového

vykořisťovatelům . Boj proti staré protilidové armádě měl vytvářet zá roveň předpoklad pro novou, lidovou armádu, která by hájila skutečné zá

cie, demokracie socialistické. Antiko-

soužití ve světě, podmínkou odzbro-

jmy lidu. Již přijetí 21 podmínek (viz )

jení a řešení sporných otázek mezi

Kominterny zavazovalo komunistické strany provádět antimilitaristickou propagandu ve vojsku. K tomu byl v KSČ zřízen ilegální aparát, který

státy mírovou cestou. „ Antimemorandum "

pravi

pracoval přísně konspirativně. Veškerá antimilitaristická činnost byla jak po licií, tak vojenskými orgány stíhána a přísně trestána. V antipráci se nej ského aktivu KSC (viz Pražské více uplatňovali komsomolci; jejich

čácký dokument z období boje za bolševizaci KSČ, vydaný jako brožura byra pražského kraje KSČ v červenci 1928 po vystoupení funkcionářů pražmemorandum ).

„ Antimemorandum “

odsoudilo memorandum pražského

činnost řídily stranické orgány. Do 1. 1924 antipráce však nebyla pro

váděna soustavně, její metody byly nepropracované. Soustavněji začala odhalily oportunistické živly v byru KSČ v armádě pracovat od r. 1924,

aktivu a označilo je za „ trockistický

dokument " . „ Antimemorandem “ se

25

Ar

po V. kongresu Kominterny, který

komunistického hnutí v předmn.

ve své kritice činnosti KSČ upozornil

ČSR mezi německou menšinou. Od

mimo jiné také na nutnost intenzívněji pracovat na úseku armády. Vítěz-

mládí byl pracovníkem v soc. dem .

ství bolševického směru na V. sjezdu

hnutí, členem soc. dem . levice, od r.

mládežnickém hnutí a v odborovém

KSČ přineslo prohloubení a další

1921 členem KSČ . Pracoval jako ad

zintenzivnění antimilitaristické práce KSČ. KSČ vydávala ilegálně téžča-

ministrátor časopisu „ Volksstimme “ v Bratislavě, později byl krajským

sopis „ Voják“. V době ohrožení Čes- sekretářem v K. Varech . Od r. 1931 koslovenska fašismem bojovala KSČ

za demokratizaci armády a přeměnu

člen politbyra ÚV KSČ, v 1. 1935 až 1938 poslancem Národního shro

protilidové armády v nástroj proti-

máždění za KSČ. R. 1938 odešel do

fašistického boje lidu . ( Viz též Armáda

SSSR, kde byl členem moskevského

buržoazní ČSR ; Komsomol o předmn.

vedení KSČ (viz) a pracoval jako novi

CSR .)

nář. Po osvobození se vrátil do ČSR,

Literatura : Ke vzniku a vývoji čs. lidové armády, sborník, vyd. 1959.

Německa, později v Německé demo

od r. 1946 pracoval ve východní části

V. Mencl, Politické boje KSČ a její

kratické republice. Byl členem ÚV

vývoj v letech 1921-1924, vyd. 1958. H. Mejdrová. Z dějin českosloven-

Jednotné socialistické strany Německa ( SED) ( viz). Od vzniku NDR (1949) byl vyslancem , zplnomocněným mi nistrem a šéfem diplomatické mise v SSSR a Mongolské lidové republice (do r. 1955).

ského Komsomolu , vyd . 1961.

Antisemitismus – protižidovská ideologie a politika, jedna z nejhrubších forem krajního nacionalismu a rasového útisku , projevujícího se v diskriminaci a pronásledování občanů

„ Arbeiterfreund " podtitul: „ Sociálně politický časopis pro pracu

židovského původu. Antisemitismus jící lid “. Časopis soc. dem. zaměření, je hlásán krajně reakčními skupinami vykořisťovatelských tříd a slouží současně ke klamání pracujících mas a odvádění jejich pozornosti od třídního

založený a vedený Josefem Schille rem . Jeho odpovědným redaktorem byl Ladislav Zápotocký. Vycházel ně

boje. Zvláště zrůdných forem nabyl antisemitismus ve fašistickém Ně-

krát měsíčně. Časopis, podobně jako pražská „ Budoucnost“ , sehrál dů

mecky v Praze v l. 1874-1881, dva

mecku , kde byli židé nejprve surově

ležitou úlohu v

pronásledováni a za druhé světové

kých myšlenek. Největší okruh jeho

šíření

socialistic

války hromadně vyhlazováni. Po dru-

čtenářů tvořilo dělnictvo v severních

hé světové válce jsou antisemitská vy-

Čechách.

stoupení oživována v USA, Anglii, Francii a zvláště v Německé spolkové

republice. ( Viz též Rasismus; Fašismus ) Appelt Rudolf (nar. 5. 12. 1900 v Dolním Hanychově, zemř. 2. 7.

1955 v Moskvě) – přední pracovník

„ Arbeiterzeitung “ - komunistic ký deník v Liberci a Ústí n. Labem v l. 1931-1935. Vycházel již v l. 1925 až 1930 jako týdeník, r. 1936 opět

jako týdeník. Redaktory byli Fr.

Wenzel, R. Korb. V 1. 1929-1930

Ar

vycházel hlavičkový list „ AZ“ pro

26

nástroj buržoazie k prosazování a

některé české kraje, Moravu a Slezsko.

obraně jejích mocenských zájmů proti

V l. 1931-1933 a 1934 byl zastaven na 6 měsíců . V l. 1931-1935 byl

německému, madarskému a polskému

hlavičkovým listem čas. „ Kämpfer“.

kontrarevoluce ve střední Evropě a

Zanikl r . 1936.

intervenční války proti SSSR a jako součást buržoazního mocenského apa rátu k potlačování revolučního prole

Arizace - tj. konfiskace židovského majetku , zahájená nařízením tzv . Hš.

imperialismu, jednak jako nástroj

tariátu v zemi. Na její formování měl

protektora z 21. 6. 1939, byla jednou z hlavních akcí německého kapitálu

vliv starý rakouský vojenský systém , legie ( viz) a francouzská vojenská mise

k ovládnutí hospodářství okupovaných zemí a zároveň počátkem bar-

ráželo úsilí buržoazie o výstavbu

barského pronásledování obyvatelstva židovského původu. Vzhledem k ši-

ozbrojené moci na značné obtíže, vy plývající ze všeobecného odporu vo

v ČSR . Těsně po 28. 10. 1918 na

roké platnosti těchto nařízení a k to-

jáků vracejících se z rozvrácených

mu, že česká buržoazie byla z podílu

rakousko-uherských front proti vo

na této transakci vyřazena, zasáhla

jenské službě a z jejich revoluční ra

arizace velmi těžce i její majetkovou sféru . Tento proces „arizace“ byl

dikalizace pod vlivem VŘSR. (Viz např. Vojenské vzpoury r. 1918; Želez

do tzv . protektorátu Čechy a Mora-

norudská vojenská vzpoura r . 1919.) Tyto potíže se podařilo buržoazii zčásti překonat po návratu nejspolehli vějších částí jejího zahraničního voj

va (viz) přenesen z hitlerovského

Německa, kde probíhal již v 30 . letech jako součást nacistického pronásledování obyvatelstva židovského původu. I na území tzv. slovenského státu (viz) byl arizován židovský maje-

ska – franc. a ital. legií na přelomu let 1918-1919. Význačnou úlohu při vý stavbě čs. burž. armády sehrála ze

tek. Zde se na arizaci podílela kromě

jména franc. voj. mise po svém přícho

exponentů nacistického kapitálu i úzká

du do ČSR (13. 2. 1919). Vedoucí této mise gen . M. Pellé byl jmenován ná čelníkem čs. hlavního štábu a v květnu 1919, při neúspěšné ozbrojené inter venci čs. buržoazie proti Maďarské

skupina šovinistických kruhů sloven ské buržoazie a některé deklasované živly. Pojem „ arizace“ zde zahrnoval

i násilnou konfiskaci určité části býva-

lého českého majetku. Živly, které se na těchto akcích podílely, patřily mezi nejzarytější ludáky a gardisty, kteří

republice rad (viz), dokonce vrchním velitelem čs. vojsk. Po jeho odchodu koncem r. 1920 jej vystřídal gen . Mit

se tím ještě více přimkli k tisovskému

telhauser. Také ostatní členové mise

fašistickému režimu.

obsadili řadu vedoucích i nižších funk

Literatura: V. Král, Otázky hospodář-

cí v čs. armádě. Francouzský imperia

ského a sociálního vývoje v českých

lismus takto přímo ovládal čs. armádu

zemích 1938-1945, díl 1-3, vyd.

až do konce r. 1925, kdy část mise ode

1957-1959.

šla a vedovcí funkce byly obsazeny čs.

Armáda buržoazní ČSR vznikla

důstojníky. R. 1926 byl jmenován náč. hl. štábu gen. Syrový. I potom však

v l. 1918-1920 jednak jako ozbrojený

zmenšená mise zůstala v ČSR pod

27 vedením gen. Fauchera a některé funkce, zejména ve vojenském školství, nadále zůstaly v jejích rukou.

Ar

její velitelský sbor, hlavně vyšší, byl značně reakční. Původně byl složen

ze starých rakouských oficirů přeja

Legislativní základy čs. armády byly tých do služeb ČSR, kteří byli nositeli položeny branným zákonem z 27. 3.

silných monarchistických tendenci, a

1920. Jim buržoazie likvidovala po

kontrarevolučních legionářských veli

válce velmi živou myšlenku miličního

telů (Syrový, Čeček, Vojcechovský

systému a přistupovala k výstavbě pravidelné armády. Ještě r. 1920 byla

apod .). Spolehlivost velitelů si bur žoazie zajišťovala třídním výběrem

v podstatě provedena demobilizace

do škol, služebními předpisy, podle nichž mohl důstojník uzavřít sňatek

válečných ročníků, dále tzv . unifikace

armády (sjednocení různorodých čás-

jen se zámožnou ženou apod. Ve veli

tí, z nichž vznikala, tj. hlavně býva-

telském sboru, zejména vyšším , bujela korupce, mnozí z jeho členů byli ak cionáři zbrojařských podniků. Jeho

lých příslušníků rakousko - uherské ar-

mády a různých legionářských sku-

pin ), její dislokace ; nastoupil první

značná část tíhla k fašismu.

ročník nováčků. Pod vedením franc.

Postavení prostých vojáků - dělníků a

mise byla vypracována řada operač-

rolníků oblečených do uniforem - bylo

ních plánů (B, P, H, X, N), většinou

charakterizováno systémem různých

se zřetelem na různé varianty možného střetnutí se Sovětským svazem . Byly položeny organizační základy čs. ar-

šikan , ústrků, dále drilem , ponižová ním lidské důstojnosti a okrádáním . Silné diskriminaci byli vystaveni hlav

mády: byla vytvořena čtyři zemská

ně revoluční, komunisticky smýšlející

vojenská velitelství (Praha, Brno, Bratislava, Košice ), která se stala základem k zformování čtyř armád pro pří-

vojáci, zatímco vyznavači fašismu byli

pad mobilizace. Mírová organizace se posléze (hlavně ve 30. letech ) ustálila takto : 17 pěších divizí, z nichž 2 byly

tolerováni. K hlídání revolučních vo

jáků byla zavedena registrace tzv . státně nespolehlivých . K nejhorším

antidemokratickým opatřením patřilo zrušení volebního práva vojáků r. 1927.

motorizované, a 4 tzv . rychlé divize,

O protilidovém charakteru armády

složené z 1 jezdecké a 1 tank. brig., a

svědčilo i několikeré nasazení vojen

příslušné dělostřelectvo. Mírový stav

ských jednotek proti lidu - např. již

armády se pohyboval průměrně kolem 70 000-80 000 mužů , kolem 10 000 důstojníků a 11 000 rotmistrů . Prezenční služba byla původně 2 roky a r. 1923 byla snížena na 18 měsíců. Vedle toho existoval systém tzv . délesloužících a tzv . náhradní zálohy, jíž

v prosinci 1920 v Oslavanech (viz

hojně využívali zejména synové velkostatkářů, bankéřů , zbohatlíků apod .

Buržoazie vydávala svou armádu za

Oslavanská vzpoura ), v období hospo dářské krize, např. za mostecké stávky (viz), ve Frývaldově (viz) apod. V l. 1934-1938 se měl stát hlavním

úkolem armády boj na obranu repub liky proti nebezpečí hitlerovské agre se. Masy prostých vojáků k němu byly plně připraveny, jak o tom svědčily obě mobilizace r. 1938 (viz Částečná

hluboce demokratickou a čistě obran-

mobilizace 21. 5. 1938 ; Mobilizace

nou v duchu „ národně osvobozenec-

23. 9. 1938 ). Buržoazie však prováděla

ké" legionářské tradice. Avšak již sám

skrytou i zjevnou sabotáž obrany země

Ar

28

i v armádě: sabotovala možnost roz-

nělských pravicových a fašistických sil.

voje úzkých styků mezi čs. armádou

Španělští dělníci odpověděli na tuto

a sovětskou armádou, které se začaly do určité míry rozvíjet r . 1935 ; ne-

provokaci generální stávkou dne 5. 10. V čele akce stála Komunistická strana

usilovala o podstatné zlepšení hmot- Španělska (viz) a levicové křídlo socia ného, sociálního a politického posta-

listické strany. V řadě míst přerostla stávka v ozbrojené povstání. Komu

vení vojáků, ponechávala na nejvyšších velitelských místech reakční, s fa-

nisté, socialističtí dělníci i někteří

šismem koketující důstojníky apod.

anarchisté postupovali v jednom šiku.

Její kapitulantská politika v době Mnichova způsobila, že armáda nesplnila úkol, pro který byla po 20 let

Nejostřejší ozbrojené boje se rozpou taly v Asturii na severozápadě Špa nělska. Asturští dělníci měli po 15 dní

údajně budována. Po 15. 3. 1939 pak zrádná buržoazie vydala všechen ne-

moc ve svých rukou. Organizovali pod

porušený válečný materiál Hitlerovi a poslušně splnila jeho rozkaz o úplném rozpuštění čs. branné moci. (Viz

a Rudou gardu, znárodnili banky, za jistili vzorné zásobování pracujících potravinami apod. Po tuhém boji byl

též Antipráce.) Literatura: V. Král, O Masarykově a Benešově kontrarevoluční protisovět-

však hrdinný odpor asturského prole

ské politice, vyd. 1953. 30 let bojů za čs. lidovou armádu , sborník , vyd .

rii se staly zdrojem velkých poučení pro mezinárodní dělnické hnutí. Zno

1951 .

vu bylo potvrzeno , že jednotná fronta

vedením komunistů revoluční výbory

tariátu zdolán. Nastalo období krutého

teroru ve Španělsku. Události v Astu

je možná a že dělníci jsou odhodláni bojovat protifašismu i se zbraní v ruce .

„Armáda proletářů “ týdeník českých vojáků madarské Rudé ar-

Literatura: Španělský lid v boji, sbor

mády. Začal vycházet 18. 5. 1919, po-

ník , vyd. 1951 .

slední, 3. číslo vyšlo 18. 6. 1919. Stal

se tlumočníkem českých revolučních dělníků bojujících na obranu Madarské republiky rad ( viz) proti imperialistům , za socialistickou republiku. Asijská socialistická konference viz Socialistická internacionála

Atentát na Heydricha. V druhé

polovině r. 1941 došlo k hlubokým změnám v českém hnutí odporu. Za tímco podzemní organizace benešov ského směru podlehly Heydrichovu teroru (viz Heydrichiáda ) a nebyly s to

svou činnost obnovit, KSČ i přes těžké ztráty udržela své vedení a svou

Asturie – ozbrojené boje (říjen 1934) – po událostech v Rakousku

organizaci a stála v čele neutuchajícího odporu proti okupantům ( viz též

a ve Francii (viz Únorové povstání v Rakousku ; Únorové události ve Francii r. 1934) další ozbrojené střetnutí

Pro benešovskou emigrantskou sku

pinu vzniklo rozkladem jejích domá

dělníků se silami reakce a fašismu.

cích organizací vážné nebezpečí, že

Podnětem k němu se stalo ustavení

reakční vlády začátkem října 1934, do

ztratí svůj vliv na masy doma, do stane se do izolace a vedení odbojo

níž se dostal Gil Robles – hlava špa-

vého hnutí přejde zcela do rukou

llegální ÚV KSČ za okupace).

29

Au

1

KSČ . To oslabovalo i Benešovu po-

Atentát ukázal, že se český lid nedá

zici vůči západním vládám . Tomuto

porobit a že jeho odpor proti hitle

nebezpečí se buržoazni emigrace snažila čelit několikerým způsobem

rovským okupantům má širokou zá

radikálními hesly v německé otázce,

kladnu. Vzbudil rovněž velký ohlas v hnutí odporu ostatních hitlerovci po

zvýšenou diplomatickou aktivitou atp . Své zničené ilegální organizace se pokoušela nahradit vysíláním nových a nových parašutistických skupin .

Avšak atentát jako čin izolovaný od

Za této situace vznikl v londýnských

veden ve vhodnou dobu. Domácíod

vojenských kruzích plán atentátu na Heydricha - individuální akce, k níž

bojové hnutí bylo v tíživé situaci a ne

by nebylo potřebí podpory mas, ale kterou by si udržela západní buržoazní emigrace jak doma, tak před světovou veřejností svou „ odbojovou“ glori-

pantů paralyzovat. A tak se nacistům stal atentát podnětem k „ vypořádání“ se s českým národem . Teror po aten

olu . Na volbu Heydricha jako objektu

cistické zločiny. V rámci stanného

atentátu působily podle některých

práva bylo vyneseno přes 1800 roz

tlačených zemí, pro něž byl příkladem a povzbuzením v jejich vlastním boji. celkového proudu odboje nebyl pro mělo sil, aby mohlo perzekuci oku

tátu překonal všechny dosavadní na

údajů také určité zájmy západních

sudků smrti. Tisíce lidí bylo zatčeno.

špionážních služeb. Tento dobro-

Krvavý teror vyvrcholil zničením Li

družný plán, připravený bez součin-

nosti s domácím hnutím odporu a ze-

dic a Ležáků ( viz ). Podzemní hnutí odporu bylo těžce postiženo - zbytky

jména jeho nejaktivnější síly, KSČ , narazil dokonce na odpor i ve zbytku

nekomunistických skupin byly zcela likvidovány. Rovněž KSČ, jejíž ile

vedení benešovských podzemních organizací.

gální sít a především ústřední domácí vedení bylo těžce zasaženo již před

Sám atentát, k jehož provedení bylo

atentátem , utrpělo nyní strašlivé ztrá

vysláno několik parašutistických skupin (Opálka, Gabčík aj.), byl připra-

ty. Byla rozbita organizační síť II. ileg.

ven krajně neodpovědně. Jen stateč-

krajů. Po atentátu muselo hnutí od

ností řadových vojáků, kteří s temnými cili organizátorů atentátu neměli nic společného, mohl být úkol splněn.

poru namnoze začínat téměř znovu .

Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří aten-

ÚV KSČ a rozrušeno hnutí ve většině

Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv .

10, vyd. 1954 (Po odplatě katu Heydrichovi).

tát 27. 5. 1942 uskutečnili, zahynuli po vyzrazení spolu s dalšími pěti para-

„ Aufbau und Frieden “ - pod

šutisty v boji s fašisty v pravoslavném

titul: „ Wochenblatt der deutschen

kostele v Resslově ulici v Praze, kde se

Werktätigen in der Tschechoslowa

ukrývali. Atentát na jednoho z nej-

kei“. Týdeník německých pracujících

vyšších představitelů hitlerovského

v Československu. Vydává v Praze Ústřední rada odborů. Vychází od r.

Německa chápal náš národ jako akt spravedlivé odplaty. Měl ohromný ohlas v celé světové veřejnosti, jejíž

1951 .

pozornost byla znovu soustředěna na

Austromarxismus - specifická oportunistická a revizionistická ideo

zločiny nacistů v Československu.

30

Au

logie rakouské sociální demokracie, vy-

nismu přeháněním specifických strá

pracovávaná od 90. let minulého sto-

letí a mezinárodně propagovaná zvláště

nek jednotlivých zemí a hlásáním teze, že „ každá země má a potřebuje svůj

po první světové válce v protikomu-

marxismus“ . Vstoupili do buržoaz

nistické Socialistické dělnické interna-

ních rakouských vlád a dlouhá léta

cionale (viz). Hlavními ideology austromarxismu byli K. Renner (R. Sprin-

byli dokonce vládnoucí stranou, pro vádějící politiku buržoazie k plné její

ger), O. Bauer a Max a Friedrich Adlerové. Pro austromarxismus byl příznačný bezzásadový prakticismus a

spokojenosti. Vládu své strany vy dávali za „ socialismus “ , jejž stavěli

maskování pravičácké revize marxismu „ radikálními“ frázemi a „ marxistickou “ terminologií. Ve filosofii „do plňovali“ austromarxisté marxismus

ském svazu. Jejich demagogie dezo

moderními idealistickými směry, novokantovstvím a machismem , dialek-

proti skutečnému socialismu v Sovět rientovala dělnické hnutí, a tak mu působila nesmírné škody. Kapitulant stvím a teorií o neživotaschopnosti po válečného Rakouska pomáhal austro

marxismus připravovat půdu fašismu

tikou, historický materialismus nahra-

a vytvářel předpoklady pro pohlcení Rakouska hitlerovským Německem .

dili idealistickým pojetím dějin , místo revolučního přetvoření společnosti

Tak skončilo všechno chvástání austro marxistů o socialismu. Po druhé svě

hlásali vulgární historický fatalismus, pasivitu a kapitulantstvi před bur-

tové válce odhodili pravicoví rakouští sociální demokraté i vnější zdání

žoazií, třídní smír a spolupráci proletariátu s buržoazií. V politické ekonomii doporučovali „ pokojnou sociali-

marxismu a socialismu a dělají otev

tiku nahrazovali eklekticismem a sofis-

řeně buržoazní politiku. Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 19 ,

zaci“ , jíž se mělo dosáhnout zdaňová-

čes. vyd . 1957 (O „ kulturně národ

ním kapitalistického hospodářství.

nostní “ autonomii); sv. 20, čes. vyd.

Rozhodně odmítali rozbití kapitalis-

1957 (Kritické poznámky k národnost

tického státu a jeho nahrazení dikta-

ní otázce ; K dějinám národnostního

turou proletariátu. Známé jsou jejich

programu v Rakousku a v Rusku );

pokusy „ řešit

sv . 31, čes. vyd. 1955 (Dopis rakous

národnostní otázku

v Rakousko -Uhersku pomocí tzv . „ kulturně národnostní autonomie "

kým komunistům ).

( viz Autonomie), odhalené Leninem jako rafinovaný nacionalismus. Austro-

politika spolupráce a spojení rakous

Austroslavismus - ideologie a

marxisté soustavně odváděli dělnickou

kých Slovanů( Čechů, Slováků, Jiho

třídu od revolučního boje. V 1. 1905-1907 svedli mohutné revo-

slovanů, příp . i Poláků a Ukrajinců) na půdě a v rámci Rakouska ( = Au

luční vření pracujících do kolejí pou-

stria). Byl politickým programem čes

hého boje za volební právo, v první světové válce přešli k otevřené pod-

ké buržoazie od revoluce r. 1848 (viz Revoluce buržoazni v Rakousku a v na

poře reakčního rakouského státu, po

šich zemích v l. 1848-1849 ) až do první světové války. Jeho tvůrcem byl Fr.

válce zachraňovali v Rakousku kapitalismus pomluvami ruské revoluce, stali se předchůdci dnešního revizio-

Palacký, který uznával rakouskou mo narchii za trvalou základnu a nej

31

bezpečnější ochranu dalšího vývoje českého národa i ostatních národů Rakouska, stane -li se Rakousko federalizovaným státem (viz Federalizace Rakouska). Dočasně tuto koncepci

Au

autonomie vždy chápán ve smyslu vy tvoření zvláštní správy určitého úze mí. Teprve austromarxisté (viz Austro marxismus).začali misto územní auto nomie propagovat tzv . personální ne

podporoval i K. Havlíček. Tato kon-

boli kulturní autonomii. (Viz dále

cepce dovedla českou buržoazii r. 1848

autonomie ve výstavbě státu a děl

k podpoře habsburské reakce a k od-

nické hnutí.) Bolševici proti požadav ku autonomie uplatňovali jako hlavní

mítnutí buržoazně demokratické revoluce, šířící se do Rakouska z Německa. Při přechodu do období imperialismu vyjadřovala koncepce austroslavismu zájem české buržoazie na existenci Rakouska jako velkého vnitřního trhu ,

zásadu v národnostní otázce požada vek na sebeurčení národů až do od

dělení. Toto heslo nevylučovalo mož nost, aby ten který národ, u něhož nebyly předpoklady pro vytvoření

její snahu o expanzi do hospodářsky

samostatného státu , se rozhodl pro

zaostalých slovanských částí monar-

vytvoření autonomního územního cel

chie. S pomocí této koncepce si činila naděje na postupné ovládnutí Rakouska a jeho přeměnu z německého, resp . německo -maďarského státu ve stát s hegemonií české buržoazie.

ku v rámci existujícího státu. Autonomie může být politická, záko

mospráva pouze v oblasti samosprá

Literatura: J. Šverma, Vybrané spisy,

vy ), nebo se konečně může vztahovat

vyd. 1955.

jen na některé dílčí otázky (jazyk, kultura apod.). Poskytnutí autonomie bývá však také manévrem vládnoucí buržoazie vůči sílícímu národnímu

Autonomie ( v státně politickém smyslu ) – je samospráva určité oblasti, již není dotčena základní jednota státu .

nodárná ( samospráva i v oblasti zá konodárství) nebo administrativní (sa

hnutí, dílčím ústupkem místo poskyt

V podmínkách buržoazního státu ,

nutí úplné svobody. Autonomie je za

kdyvládní moc je v rukou buržoazie a jejího státního aparátu, autonomie

kapitalismu nedůsledným , poloviča tým řešením národnostní otázky, neboť

té či oné národnostní oblasti je vždy

je slučitelná se zachováním národnost

krajně omezená a nemění nic na pod statě národnostního útlaku. Za urči-

ního útlaku, nerovnoprávnosti atd. Dává totiž omezená práva v nepod

tých podmínek je jejím základem kompromis mezi buržoazií vládnoucího a buržoazií potlačeného národa, která získává větší podíl na vykořisťování pracujícího lidu své národnosti.

statných otázkách , např. pouze v otáz ce jazyka, kultury , školství. V so cialismu, kde je naprostá svoboda všech národů a národností zaručena společenským řádem , neznajícím vy

Tak např. požadavek autonomie slou-

kořisťování, používá se často autono

žil slovenské buržoazii za předmni-

mie pro oblasti, které se odlišují ná

chovské republiky jako nástroj kpro

rodnostním složením , ekonomickými

sazení její zvýšené účasti na vykořistování slovenského lidu ; později bylo

zvláštnostmi či zvláštnostmi ve způ sobu života obyvatel. Je jednou z mož

hesla autonomie využito k rozbití Československa. Původně byl pojem

ných forem socialistického státopráv ního uspořádání a zvláště jednou

Au

32

z možných forem řešení (např. fede-

souhlas k přímé okupaci Zakarpatska

race, autonomie, centralizovaný stát bez autonomního uspořádání) národ-

fašisty (viz Zakarpatská Ukrajina a politika KSC ).

nostní otázky, mezi nimiž není za socialismu podstatný rozdíl. Použití té či oné formy není otázkou zásadní, nýbrž otázkou vhodnosti a účelnosti s ohledem na historické okolnosti, na

Autonomie ve výstavbě státu a

velikost a stupeň rozvoje dané oblasti apod. Zvláště státní zřízení Sovět-

nostni“ ,

ského svazu zná celou škálu pružných forem , -schopných uspokojit národní

kracií, a politická oblastní, teritoriální (územni) autonomie.

dělnické hnutí. V dělnickém hnuti

se v názorech na řešení národnostni otázky vyhrotil protiklad dvojího po jetí autonomie : tzv . „ kulturně národ exteritoriální

autonomie ,

navrhovaná rakouskou sociální demo

požadavky a tužby všech národů, vel-

„ Kulturně národnostni"

kých i malých. Nepodstatnost rozdílů mezi nimi je dokumentována už tím , že jedna přechází plynule v druhou

také exteritoriální, personální

autonomie předpokládala absolutní

a že „nižší“ z nich jsou často jen přechodným stupněm k vyšším (na-

národnostního hledi ka, bez ohledu na místo bydliště. Příslušníci jednot

příklad vývoj Kirgizie šel od auto-

livých národností nebo národů měli

nomní oblasti až k svazové republice ).

utvořit tzv. národní katastry (tj. spole

nebo

rozdělení obyvatel určitého státu podle

Otázka autonomie v předmn.

čenství lidí stejné národnosti), jež

Československu. Požadavek autonomie, vytyčovaný za buržoazní ČSR

měly mít právo spravovat kulturní záležitosti toho kterého národa či

ludáckou slovenskou buržoazií, měl

národnosti na celém území státu . Toto

zvýšit její podíl na vykořisťování slo-

pojetí autonomie, jež činilo z národ

venského národa ( viz Hlinkova slovenská ľudová strana ; Pomnichovská re-

nostní otázky zdánlivě otázku hlavní, muselo vést k vzájemnému boji pracu

publika ). Zakrýval také do určité míry

jících různých národností, neboťnutně

separatismus slovenských luďáků , jenž zanášelo nacionální spory, řevnivost za podpory německého fašismu vy-

a boj do každé sebemenší oblasti, kde

ústil r. 1939 v rozbití ČSR. Stejný

žili příslušníci více národů pohroma dě. Napomáhalo zastírání rozporů

význam a cil měl i požadavek autonomie vytyčovaný buržoazií národnostních menšin , zvláště v souvislosti

s tažením německého fašismu proti ČSR (viz např. „ Autonomie Sudet“ ).

buržoazie a pracujících, odvádělo pra

cující od třídního boje. Kromě toho

redukovalo národnostní otázku pouze

Zakarpatsku (Podkarpatské Rusi) byla

na kulturní záležitosti; politická a eko nomická nadvláda jedněch nad dru

slíbena autonomie při jeho připojení k ČSR r. 1919. Protože tam však měli komunisté silné pozice, čs. buržoazie neustále odkládala její uskutečnění. Těsně před zánikem ČSR dostala

hými, politická a ekonomická nerov nost a nerovnoprávnost mohly při „ kulturně národnostní“ autonomi existovat dál. „ Kulturně národnostní“ autonomie nebyla tedy schopna vy

autonomii klika zakarpatských fašistů, sloužících protisovětským zájmům fašistického Německa, které pak dalo

řešit národnostní otázku. Lenin

nazýval maloměšťáckou teorií řešení národnostní otázky a charakterizoval

Au

33

ji jako rafinovaný nacionalismus. Teoretiky „ kulturně národnostní“ autonomie byli austromarxisté O. Bauer

tické. Původním plánem bolševiků pro

řešení národnostní otázky byla vše obecná demokratizace státu , poskyt

a K. Renner (R. Springer). „Kultur-

nutí rovných práv všem jeho obyvate

ně národnostní“ autonomii odmítl

lům bez rozdílu národností a ras, jed

dokonce i brněnský program Sociálně notný centralizovaný stát s politickou, územní autonomií oblastí, odlišujících

demokratické strany dělnické v Rakousku (viz), který přijal kompromisní návrh na vytvoření svazu všech národnostně ohraničených oblastí ve

se zvláštnostmi ekonomiky, národ nostního složení, způsobu života. Ani po přijetí a uskutečnění principu so

státě (tedy nikoli exteritoriální, nikoli

větského federalismu v 1. 1918 a 1922

pouze kulturně školská autonomie). Jediný pokus o její uskutečnění byl

nebyla zásada oblastní autonomie zcela opuštěna. Ruská federace byla

podniknut v zemském moravském sněmu. ,, Kulturně národnostní“ autonomii austromarxistů nelze zaměňovat s národnostní autonomií vůbec (jež může

a je dodnes federací založenou na auto nomii. Různé formy a stupně auto

nomie jsou uplatněny ve zřízení auto nomních sovětských republik , auto nomních oblastí a národnostních okru

být a bývá teritoriální a politickou

hů. Přitom mezi sovětskou federací

autonomif). Nelze ji jednoduše za-

a autonomií není příkrý rozdíl jako

měňovat ani s kulturní autonomií, tj.

mezi buržoazními federacemi a auto

s poskytnutím kulturní samosprávy

nomiemi za kapitalismu.

obyvatelstvu určité národnosti. Kul-

Autonomie ve výstavbě strany. Od autonomie ve výstavbě státu je

turní autonomie může být nepodstatným ústupkem při zachování politické

nerovnoprávnosti, jak tomu bývá za

třeba odlišovat otázku autonomie ve výstavbě strany. O takové autonomii

kapitalismu. Může však také dávat

lze hovořit tam , kde vzhledem k míst

správu určitých kulturních záležitostí

ním zvláštnostem souhlasí vedení stra

(např. péči o vydávání literatury ve vlastním jazyce) obyvatelstvu určité národnosti, jež má jinak rovná práva s ostatními obyvateli státu , jak tomu

ny s určitou samosprávou dané oblast

ní stranické organizace. (Z dějin bolše vické strany je známa autonomie stra nických organizací např. v Zakavkaz

někdy bývá i za socialismu, zvláště

sku, v Lotyšsku apod.) Taková auto

v případech, kdy jde o nepočetnou, ne zcela kompaktní menšinu apod. Politická oblastní, teritoriální (územní) autonomie. Předpokládá

nomie umožňovala často zapojení pro

samosprávu oblastí, odlišujících se zvláštnostmi národnostního složení,

ekonomiky, způsobu života apod. Nerozděluje příslušníky různých národ-

ností obývajících danou oblast ; vzta-

huje se na všechny. Neomezuje se jen na kulturní a školské záležitosti, nýbrž dává právo spravovat i záležitosti poli3 Příruční slovník

letářů určitých oblastí do jednotné

revoluční dělnické strany. V rámci autonomní oblastní organizace byli ovšem organizováni všichni proletáři dané oblasti bez ohledu na národnost. Autonomie určitých oblastních orga nizací předpokládá, že se tyto organi

zace podřizují ústřednímu stranické mu vedení a že jednota a akceschop nost strany zůstávají zachovány. Na podobných leninských principech

34

Au

existují dnes v SSSR komunistické strany jednotlivých svazových republik v rámci jednotné KSSS, u nás

slovenskými částmi celostátních bur žoazních politických stran , především se slovenskou částí agrární strany.

např. KSS v rámci jednotné KSČ.

Tímto tzv . manifestem , který pode

Zásadu výstavby stranických organi-

psali zástupci buržoazních stran , bylo

zací nikoli podle oblasti, nýbrž podle

dokumentováno politické splynutí a

národností, jež v Rakousko -Uhersku

na krajním nacionalismu založené

vedla k rozpadu mezinárodní jednoty

ideové sjednocení celé slovenské bur

pracujících , jakož i federativni princip výstavby strany marxismus- leninis-

žoazie v jedné straně - ve fašistické

mus odmítá. Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 19,

HSLS . Státoprávní poměr autonom ního Slovenska byl upraven proti ústavním zákonem ze dne 19. 11. 1938 .

čes. vyd. 1957 ( Teze k národnostní

Den po vyhlášení autonomie - 7. 10.

otázce; Rezoluce letní porady ÚV SDDSR se stranickými pracovníky

1938 - Čs. vláda jmenovala první slovenskou autonomní vládu , která

Rezoluce o národnostní

urychleně přistoupila k fašizaci Slo

otázce ; O národnostním programu

venska: 9. 10. 1938 zakázala činnost

r. 1913

SDDSR ) ; sv . 20 , čes. vyd. 1957

KSČ na Slovensku ; rozpustila vše

(Kritické poznámky k národnostní

chny demokratické, nefašistické orga

otázce; K otázce národnostní politiky;

nizace ; 24. 10. 1938 se usnesla na zří zení pracovních táborů podle hitle

K dějinám národnostního programu

v Rakousku a v Rusku ); sv. 22, čes. vyd. 1957 (Výsledky diskuse o sebeurčení).

rovského vzoru ; koncem listopadu dala zřídit ilavský koncentračni tábor ( viz ); podle hitlerovského vzoru vy tvořila 5. 12. 1938 fašistické Sdružení

„ Autonomie Podkarpatské Ru-

slovenských odborových organizaci

si " ( tzv .) - viz Zakarpatská Ukra-

( viz Křestanské odbory na Slovensku ) ; 18. 12. 1938 inscenovala fašistické

jina a politika KSC; Pomnichovská republika

hlášení autonomie je tzv . „ Žilinský

volby do tzv . slovenského sněmu (viz ), čímž sledovala vytvoření orgánu , který měl za úkol vyvolat ve vhodné době dojem zákonnosti i při uskuteč nění pravého cíle luďáků -při úplném odtržení Slovenska od českých zemí. K spolupráci s ludáky se přihlásily všechny slovenské buržoazní stra ny, které po 6. 10. 1938 splynuly s HSLS ; také slovenské vedení čs. sociální demokracie poslalo nabídku

manifest “ ( viz Žilinská dohoda ), který na svém zasedání 6. 10. 1938 v Žilině

klerofašistům , kteří ji však odmítli. Jedinou stranou , která vystoupila

vypracoval výkonný výbor Hlinkovy

proti rozbíječské politice ludáků, proti

slovenské ludové strany (viz) na základě dohody se všemi ostatními slovenskými buržoazními stranami, resp . se

klerofašistickému převratu na Sloven

„ Autonomie Slovenska " - byla protizákonně vyhlášena 6. 10. 1938

v Žilině v období hluboké politické a morální krize v ČSR způsobené mnichovskou kapitulací. Byl to začátek nástupu klerofašistického režimu na

Slovensku a rozbíjení státní jednoty Čechů a Slováků. Dokumentem vy-

sku a proti pravému cíli hlinkovců jako

agentů Hitlera - úplně rozbít Česko

35

slovenskou republiku, byla Komunis-

Au

nomii sudetoněmeckénárodnostní sku

tická strana Československa. Krajinské piny, vlastní zákonodárné orgány a vedení KSČ na Slovensku ( viz) na- vládu v autonomním území a účast vrhlo sociálně demokratické straně mluvčích sudetské samosprávy na organizování protestní stávky, ale ve-

ústřední vládě. Uskutečnění těchto

požadavků SdP mělo umožnit Hit mítlo. Žilinské zasedání krajinského lerovi snadno a rychle odtrhnout vedení KSČ ( viz ) 6. 10. 1938 roz- pohraničí od ČSR, a pomoci mu tak hodlo o přechodu strany do ilegality ovládnout celou republiku. Zastou na Slovensku, vytyčilo především or- pení SDP ve vládě ČSR by bylo zna ganizační úkoly, jejichž splnění bylo menalo, že Hitlerovi agenti by byli dení sociální demokracie návrh za-

předpokladem k tomu, aby strana

mohli ochromovat i činnost ústřední

mohla v změněných podmínkách vést vlády a napomáhat ke kapitulaci ČSR boj proti klerofašistickému režimu. (Viz dále Pomnichovská republika ;

před německým fašismem , podobně jako tomu bylo v Rakousku před 12.3.

14. březen 1939; Slovenský stát tzv .)

1938. Autonomii Sudet měla tedy být

Literatura : M. Hájek , Od Mnichova k 15. březnu 1939, vyd. 1958. B.

republika vydána na milost a nemilost hitlerovskému Německu.

Graca, 14. marec 1939. Z dejín

Literatura: J. Kořalka, Jak se stal ně

KSS, slov. vyd. 1959.

mecký lid v Československu obětí

fašismu, ČSCH , 1955, str . 52-80 . „ Autonomie Sudet" - požadavek vytyčený již ve 20. letech reakční ně-

meckou stranou v ČSR DNSAP (viz

Autonomisté v soc . dem .

ini

ciátoři národnostního rozkolu v odbo

Německá nacionálně socialistická strana

rovém hnuti o Rakousko - Uhersku (viz)

dělnická ). Po jejím rozpuštění v říjnu

a v čs. soc. dem . hnutí. V důsledku

1933 převzala tento požadavek SdP

oportunistických chyb v národnostní

( viz Henleinovci). V ucelenější a otevřené formě jej vznesla poprvé 28. 2.

otázce dostali se v letech před první světovou válkou do čela jednotlivých

1937 jako odpověď na tzv . únorovou dohodu čs. vlády s německými aktivistickými stranami (viz) z 18. 2. 1937, jež obsahovala některé návrhy

penci buržoazního nacionalismu. Jeho předními představiteli v českém soc. dem .hnutí byli autonomisté, kteří po

na řešení německé národnostní otázky v ČSR . Tento svůj program vtělila

rozdělení sociální demokracie podle národnosti r . 1897 žádali, aby i odbo

SdP dále i do návrhu 6 zákonů, jež předložila parlamentu v dubnu 1937.

rové organizace v Rakousku byly roz děleny podle národnosti. (K hlavním

národnostních stran soc. dem . stou

S programem sudetské samosprávy

stoupencům tohoto směru patřili:

znovu přišla na sjezdu v Karlových Varech ( viz Karlovarské požadavky)

Ant. Němec, Ant. Hudec, Alfréd Meissner, G. Habrman, Fr. Soukup

23. - 24. 4. 1938. Ještě podrobněji byly

aj.) S tím nesouhlasily některé poli

autonomistické požadavky SdP roz-

tické a odborové organizace, přede vším na Moravě. Uvnitř české soc .

pracovány po zahájení jednání s čs. vládou v memorandu SDP vládě z 7.

6. 1938. SdP požadovala územní auto-

dem . strany došlo r. 1910 k rozkolu , strana se rozštěpila na stoupence sepa

Au

36

ratismu - autonomisty a jejich od-

může dovolit otevřený fašismus (pro

půrce - centralisty ( viz ). Postup auto-

svou slabost či s ohledem na silné demokratické tradice apod . např.

nomistů přispěl k národnostnímu rozkolu odborového a družstevního hnutí v Rakousku. Rozkol byl dovršen tím , že nedošlo k obnovení jednotného

klubu soc. dem . poslanců v Říšské radě po volbách r. 1911. (Viz Volby v Rakousko - Uhersku .) Postup české sociální demokracie v otázce mezi-

národní jednoty odborového hnutí byl ostře odsouzen kongresem Druhé internacionály v Kodani (1910), avšak

-

u nás v l. 1933-1934). Volání po usta vení této formy se často objevovalo

v předmn. ČSR v politických progra

mových prohlášeních reformistických stran . (Viz též ,, Brüningovština" ;Faši zace.) Od ní je třeba odlišovat tzv . řízenou demokracii v některých bý

valých koloniálních zemích (např. v Indonésii), jež je formou revoluční

buržoazní diktatury, namířené proti

česká sociální demokracie se tomuto

reakčním feudálním a imperialistickým

rozhodnutí nepodrobila. Lenin . odsoudil autonomismus ( separatismus) spoluvinu na národnostním rozkolu

silám . Pokud plní tuto funkci, je pod porována dělnickou třídou . Literatura: L. Kovář, KSČ v boji za jednotnou frontu proti fašismu, vyd. 1958. S. I. Prasolov, Československo

vůdců české soc. dem. V několika

článcích ; zdůraznil však v nich , že dělnického hnutí v Rakousku má

v době ohrožení fašismem a hitleroy

i rakouská sociální demokracie, protože zaujala nacionalistický postoj při řešení národnostní otázky. Autono-

skou agresí, čes. vyd. 1957.

misté ve snaze obhájit svůj separatismus se v rámci Druhé internacionály ( viz) dostali do jednoho houfu s nej-

pis studentů a dělníků “ . Vznikl jako tribuna revoluční vysokoškolské mlá deže, převážně komunistického zamě

„ Avantgarda “ – podtitul: „ Časo

šovinističtějšími živly tehdejšího mezi-

ření. Přispěl k řešení otázek socialis

národního dělnického hnutí, s bundovtéž Českoslovanská soc. dem . strana ;

tické teorie, problémů mládeže a Kostufry (viz ). Vycházel od 13. 1. 1925 do r. 1931. Mezi jeho zakladatele a

Odborové hnutí v Rakousko -Uhersku.)

redaktory patřili Ivan Sekanina, Jan

ci a ukrajinskými nacionalisty. (Viz

Literatura : P. Reiman, Dělnické hnutí

Šverma, JuliusFučík, F. C. Weiskopf

v českých zemích v letech 1889–1917,

aj. Vycházel jednou měsíčně.

vyd. 1955. O. Franěk , K otázce roz

misty a centralisty, vyd. 1955. J. Ko

Avantgardismus - výraz použí vaný ve stranické práci v předmn.

· lejka, Rozkol sociální demokracie na

ČSR a označující levičácké tendence,

autonomisty a centralisty, Slezský

které se vyskytovaly v práci Komso molu v předmn. ČSR. Tyto tendence

kolu sociální demokracie na autono-

sborník , 1956 .

se vyvíjely zejména v letech boje za

bolševizaci KSČ, v němž komunistická

„ Autoritativní demokracie “ forma buržoazní diktatury na přechodu

mládež hrála významnou úlohu při

od buržoazní demokracie k fašismu,

potírání oportunistických tendencí ve

zastírající a maskující tento přechod. Objevuje se tam , kde si buržoazie ne-

straně. Vcelku Svaz komunistické mládeže správně pochopil nutnost

37

podporovat revoluční směr ve straně, ale někdy se vyskytly i nesprávné názory, jako by Komsomol měl hrát

vedoucí úlohu při očištění strany od

Az

práce v masových organizacích. (Viz též Komsomnol v předmn. ČSR .) Literatura : H. Mejdrová, Z dějin čes koslovenského Komsomolu , vyd . 1961 .

oportunistických živlů . Takové ten

dence vedly k zanedbávání hlavního úkolu komunistické mládeže bojovat za získání pracující mládeže . Vpro cesu boje za bolševizaci komunistic-

kého hnutí byl postupně tento styi práce odstraňován a v mládežnickém komunistickém hnutí se začaly

plně rozvíjet 1

|

marxistické

zásady

„Az Út“ – kulturně politický mě síčník , vydávaný v 30. letech přísluš níky maďarské pokrokové, především komunistické inteligence v Českoslo vensku. Svým obsahem a zaměřením navazoval na týdeník „Tvorba “. Vy

cházel v Bratislavě od r. 1931 (10 čísel ročně) do r. 1936.

38

Ba

B

Babel Kurt (nar. 10. 10. 1897

rozsudek nad bandou, která měla na

svědomí řadu zločinů a loupeží, a od dlouholetý komunistický funkcionář a soudil sedm členů bandy k trestu novinář. Roku 1925 vstoupil do KSČ. smrti, dalších sedm k dlouholetému v Lohnicích v polském Slezsku ) -

odnětí svobody.

Byl členem okresního vedení strany v Chomutově. V l. 1929-1935 byl poslancem za KSČ a v l. 1935-1938 krajským sekretářem strany v Tepli-

Bacílek Karol (nar. 2. 10. 1896 v Chotánkách u Poděbrad) - dlouho

cích. Koncem r. 1938 emigroval na

letý pracovník KSČ na Slovensku .

příkaz strany do Anglie, kde byl činný v odboji. Po návratu do vlasti pracoval

V lednu 1919 vstoupil do sociálně demokratické strany a v květnu 1921

v sekretariátě ÚV KSČ, v l. 1951 až

do KSČ. V 1. 1924-1929 pracoval

1962 byl vedoucím redaktorem časo-

ve funkci krajského tajemníka KSČ

pisu „Aufbau und Frieden " .

ve 22,30 hod. byli v budově školy

v Žilině a r. 1929 v Banské Bystrici. V l. 1930-1939 byl tajemníkem a čle nem byra krajinského vedení KSČ na Slovensku (viz). V květnu 1939 odjel

v Babicích u Mor. Budějovic při jed-

z rozhodnutí strany do Moskvy.

nání o rozpisu zemědělských dodávek

R. 1943 přešel přes území Polska na

Babické události. Dne 2. 7. 1951

zákeřně zavražděni tři členové míst-

Slovensko, kde se aktivně účastnil

ního národního výboru a jeden těžce zraněn . Zavražděni byli předseda

příprav povstání. V době povstání vykonával v Banské Bystrici funkci

MNV Tomáš Kuchtík , řídící učitel,

tajemníka sekretariátu KSS. Po osvo

místopředseda Josef Roubec (dělník),

bození r. 1945 se stal tajemníkem ÚV

pokladník MNV Bohumír Netolička

KSS. Od 5. 5. 1950 do 7. 9. 1951

(dělník ) a těžce byl zraněn předseda

byl předsedou sboru pověřenců, od 8. 9. 1951 ministrem státní kontroly,

místního akčního výboru NF Fran-

tišek Bláha. Vražda byla dílem tero-

od 23. 1. 1952 do 14. 9. 1953 mi

ristické skupiny, vedené zahraničním

agentem CIC Malým a podporované místními kulackými a státu nepřátel-

nistrem národní bezpečnosti. Od 31.1 . 1953 do 14. 9. 1953 byl zároveň ná městkem předsedy vlády. Od září

skými živly. Měla zastrašit a ovlivnit pracovníky lidové správy a narušit

1953 vykonával funkci prvního tajem níka ÚV KSS a od června 1954 do

její chod. Vzbudila však velké pobouření obyvatelstva, které během24 ho-

dubna 1963 byl členem politického byra, později předsednictva ÚV KSČ .

din pomohlo státním bezpečnostním orgánům bandity dopadnout, aby mohli být postaveni před lidový soud. Lidový soud v Jihlavě vynesl 14. 7.

Z rozhodnutí zasedání ÚV KSČ (du ben 1963) byl pro některé chyby ve své činnosti v období kultu osobnosti

zproštěn funkcí člena předsednictva

Ba

39

ÚV KSČ a prvního tajemníka ÚV KSS.

a velkoburžoazie a na druhé straně odsuzovala k slabému zastoupení

Badeniho volební reforma. Vláda hraběte Badeniho, opírající se

vůbec, svědčilo i to, že jednoho poslance volilo 64 velkostatkářů , 37

v Říšské radě proletariát a pracující v podstatě o rytéž sociální síly jako

radů obchodních a živnostenských

předtím reakční vláda Taaffova ( viz Taaffova reakce), všemožně usilovala

komor, 3341 voličů v kurii městské,

o konsolidaci neutěšených politických poměrů v Rakousku. Za rostoucího boje za všeobecné volební právo sna-

právě tak jako 69 697 voličů kurie všeobecné. Badeniho volební reforma byla jen chatrnou náhražkou za vše

žila se i ona zachovat v Říšské radě (viz ) rozhodující pozice šlechtě a

obecné hlasovací právo a v žádném případě nemohla pracující uspokojit.

11 555 voličů kurie venkovských obcí

velkoburžoazii, které všeobecné hla-

Určitým kladem této reformy bylo ,

sovací právo silně ohrožovalo . Přitom zároveň hledala východisko, jak oloupit sociální demokracii o hlavní část

že se volební právo rozšiřovalo na dalších 3 600 000 nových voličů . Tím byl do jisté míry usnadňován další

jejího politického programu, a para- zápas za demokratizaci volebních lyzovat tak její vliv mezi pracujícími.

řádů v Rakousku, neboť reforma

S těmito politickými cili podařilo se

umožnila sociální demokracii zúčast

Badenimu v červnu 1896 uzákonit

nit se voleb. Ve volbách r. 1897, pro

volební reformu, podle níž byla ke

vedených na základě reformy, bylo

14 soc. dem . poslanců, čtyřem dosavadním kuriím zavedena poprvé zvolenopředstavitelů české so

kurie pátá – „ všeobecná“ ( viz Kuriální systém ). V ní měli volit, kromě všech

mezi nimi pět ciální demokracie. Podle všeobecného

voličů z prvních čtyř kurií, muži od 24 let, kteří byli svéprávní a bydlili v obci, v níž měli volit, nejméně půl

hlasovacího práva se v Rakousku (mi mo Uhry ) volilo poprvé r. 1907, kdy musela vláda konečně ustoupit tlaku

roku přede dnem vypsání voleb . Sou-

revolučního dělnického hnutí a od stranit kuriální systém . ( Viz též Volby u Rakousko -Uhersku.)

časně bylo v kurii městské a venkovských obcí poněkud rozšířeno volební právo tím , že daňový census byl zde

Literatura : Zd. Šolle, Dělnické hnutí

snížen z 5 na 4 zl. přímých státních

v českých zemích koncem minulého

daní. V prvních čtyřech kuriích byl

století, vyd. 1954.

ponechán dosavadní počet - tj. 353 mandátů, nové, páté kurii připadlo 72 mandátů. V českých zemích vzrostl

agresívní vojenská organizace, vytvo

počet poslanců ze 138 na 165. Obdobně jako v kurii venkovských obcí

řená r. 1955, jejímž cílem je příprava válečných operací proti socialistickému

i v nové, páté kurii se volilo nepřímo.

táboru a nezávislým zemím Blízkého

Bagdádský pakt ( CENTO )

Na 500 voličů připadl zde 1 volitel, a Středního východu, jako „ nejlepší který teprve hlasoval o poslanci. O „ demokratičnosti“ této volební re-

nástroj boje proti komunismu v této neklidné oblasti “ ( Eden 13. 12. 1955).

formy, která na jedné straně uměle udržovala politickou nadvládu šlechty

Spolu s dalšími vojenskými uskupe ními má obklíčit území SSSR a ostat

Ba

40

ních socialistických zemí. Pakt vznikl

1. 7. 1876 v Bernu ve Švýcarsku)

z podnětu USA. Jeho účastníky byly

ideolog anarchismu (viz ). Ve 40. letech 19. stol, žil v západní Eyropě, kde se

Velká Británie, Turecko, frán, Pákistán a Irák (pakt nazván podle hlav-

r. 1848 zúčastnil revolučních událostí

ního města Iráku ). Po vítězné irácké

v Německu. R. 1848 byl též na Slovan

revoluci v červenci 1958 Irák z paktu

ském sjezdu v Praze, jehož průběh se

vystoupil a organizace byla r. 1959 přejmenována na CENTO (Central

snažil ovlivnit svými reakčními ná zory na sjednocení Slovanů pod vede

Treaty Organization ). Pro svůj vý-

ním carismu. Koncem 60. let se vy

lučně útočný vojenský charakter a

hranily Bakuninovy anarchistické ná

podřízení americkým

strategickým

zory . V I. 1865-1866 zorganizoval

plánům je odsuzován světovou pokrokovou veřejností a převážnou většinou zemí Blízkého a Středního východu. Nejvyšším orgánem paktu je rada ministrů členských zemí. USA ofi-

ku k udržování a rozněcování mezi-

tajný spiklenecký svaz. Bakuninovi se podařilo proniknout do První inter nacionály ( viz Mezinárodní dělnické sdruženi). Svými anarchistickými ma loburžoazními teoriemi, nepřátelskými dělnické třídě a marxismu, ohrožoval samu existenci První internacionály. Boj Marxe a Engelse proti Bakuni novi a jeho škodlivému vlivu patří

národního napětí. Vedení vojenského

k největším zápasům svedeným s ne

výboru je od října 1959 svěřeno americkému generálovi.

přáteli marxismu na půdě První inter nacionály. Na kongresu v Haagu . 1872 byl Bakunin z internacionály

ciálně nejsou členem tohoto bloku, fakticky však je jeho vedení v jejich

rukou. Používají paktu jako prostřed-

Literatura: Pakty, vyd. 1959. Bachův absolutismus

reakční

vyloučen . ( Viz též Anarchistická inter nacionála.)

režim, nastolený v Rakousku po po rážce revoluce r. 1848 ( viz Revoluce buržoazni v Rakousku a v našich zemích

o l. 1848-1849). Nazýván podle ministra vnitra Alexandra Bacha (březen 1849-1859). Bachův absolutismus se opíral o vládu šlechtických velkostat-

Balkánské války - dvě války na Balkánském poloostrově v období před první světovou válkou. První balkánská válka (9. 10. 1912–30 . 5. 1913) byla vedena mezi Tureckem a zeměmi balkánského bloku - Bulhar

kářů, o habsburskou dynastii a kato-

skem, Srbskem , Černou Horou a

lickou hierarchii. Proslul neblaze policejními a teroristickými metodami,

Řeckem . Byla to národně osvoboze necká válka Slovanů a Řeků za vy

vytrvale pronásledujícími vše po-

manění z turecké nadvlády a byla sou částí revolučního hnutí proti absolu tismu a feudalismu v zemích východní

krokové.

Literatura : M. Reiman, z prvních

dob českého dělnického hnutí, vyd.

Evropy a Asie. Mezi státy balkánského

1958.

bloku, které ve válce zvítězily, vznikly

při dělení osvobozených území ostré Bakunin Michail Alexandrovič

rozpory, kterých využily Rakousko

18. 5. 1814 v Prjamuchinu Rusku v Tverské gubernii, zemř.

Uhersko a Německo k rozpoutání nové balkánské války pro své zájmy.

41

Ba

Bulharskem na jedné straně a Srbskem ,

kratická strana (viz) se jimi snažila zastrašovat vesnické obyvatelstvo. Charakteristické v tomto směru byly

Cernou Horou, Řeckem , Rumunskem

některé letáky, v nichž se banderovci

a Tureckem na straně druhé. Po po-

obraceli na slovenské obyvatelstvo a

rážce Bulharska došlo k novému územ-

zdůrazňovali, že bojují jen proti ko

nímu dělení a rozložení sil na Balkáně. Druhá balkánská válka zostřila impe-

munistům a že příslušníkům Demo kratické strany neublíží. Ani česká

rialistické rozpory a byla bezprostřední předehrouprvní světové války

reakce neskrývala sympatie s těmito „ ubohými štvanci“, jak je nazval lido

Druhá balkánská válka (29. 6.-10. 8.

1913) byla imperialistickou válkou mezi

(viz ).

vecký a národně socialistický tisk, a

Literatura : Dějiny diplomacie, dil 2,

žádala dokonce pro tyto fašistické hrdlořezy volný průchod republikou.

čes. vyd. 1948, str . 155 a n.

Tak se stala „ banderovština“ součástí

ozbrojené tlupy třídního boje proti mezinárodní i do příslušníků Ukrajinské povstalecké mácí buržoazní reakci. armády (UPA ), SS divize Galizien a Proti bandám byly nasazeny jednotky jiných fašistických dobrodruhů a zlo- armády a SNB, své služby k boji proti činců. UPA se vytvořila v poslední tlupám nabídli i bývalí partyzáni. fázi druhé světové války jako vojenská I když buržoazní reakce nebyla příliš Banderovci

složka Organizace ukrajinských na-

potěšeną vyhlídkou na ozbrojení nej

cionalistů podle plánů německého

uvědomělejších protifašistických bo

tajného štábu a operovala v západním pohraničí sovětské Ukrajiny a v jihovýchodní oblasti Polska, počítajíc s perspektivou blízké třetí světové války. Protože polská lidová armáda

jovníků, mezi nimiž měli rozhodující převahu komunisté, nemohla se proti tomuto vlasteneckému činu otevřeně postavit. Usnesením vlády bylo v září a říjnu 1947 povoláno do zbraně 3000

zasazovala banderovcům těžké údery,

slovenských partyzánů. Po několika

pokusily se tyto ozbrojené tlupy r.

týdenních bojích byly potom hlavní

1947 přesunout se přes území ČSR banderovské tlupy rozdrceny a reakce do americké okupační zóny v Německu, kde pracovalo podle pokynů

zbavena jedné ze svých nadějí. Sou

časně s ozbrojenými tlupami byla likvidována též civilni špionážní sít

americké zpravodajské služby centrum UPA v čele s válečným zločincem

UPA, opírající se o řeckokatolické

Stefanem Banderou.

fary a kláštery na východním Sloven

Banderovské tlupy, probíjející se Slo-

sku, v Praze a v českém pohraničí.

venskem a českými zeměmi do Bavor ska, loupily, terorizovaly obyvatelstvo, vraždily komunisty a funkcionáře ná-

Banky v předmn. ČSR . Struk tura kapitalistické úvěrové soustavy v našich zemích se utvářela za zvlášt ních historických podmínek vývoje

rodních výborů. Banderovci, kteří začali pronikat na severovýchodní Slovensko už na podzim 1945 i v roce

kapitalismu u nás, které mj . tvořil

1946, stali se nadějí a oporou všech protistátních živlů na Slovensku a byli tu dokonce tajně zásobováni. Demo-

opožděný nástup a relativně rychlý přechod do imperialistického stadia, spolu s intenzívním konkurenčním

Ba

42

bojem jednotlivých národnostních skupin buržoazie. Dovršování průmyslové revoluce v Českých zemích

v zaostalosti domácí úvěrové soustavy ,

kterou r. 1918 tvořilo 279 drobných lokálních akciových bank , ovládaných

v 60. letech 19. století vyvolalo v život převážně madarským a německým vedle filiálek vídeňských bank i první kapitálem (poněkud významnější slo domácí obchodní banky, ovládané německým kapitálem (1863 Böhmische Escomptbank, 1867 Landwirtschaft-

venské banky byly pouze Slovenská banka - 1879 a Tatrabanka - 1884 ). Financování průmyslu a velkostatkáře

liche Creditbank). České peněžnictví,

ského podnikání měly zde zcela v ru

které se opíralo o vznikající českou městskou a venkovskou buržoazii, se

kou madarské velkobanky. Vznikem samostatného Českosloven

v poslední třetině 19. století rozvíjelo

ska r. 1918 se od základu změnilo po

především v různých formách svépo-

stavení českého finančního kapitálu

mocných ústavů tzv. lidového peněž nictví (spořitelny, záložny, kampe-

i slovenské buržoazie v jejich konku renčním boji proti německé a madar

ličky apod.). Jako peněžní ústředí zá-

ložen vzniká r. 1868 Živnostenská ban-

ské buržoazii. Český finanční kapitál využil ovládnutí státního aparátu

ka,kteráodpočátkuspojujefunkce banky depozitní a zakladatelské. Vznik celé

k vytlačení vídeňského a peštského kapitálu z rozhodujících pozic v čes

národním hospodář řady podobně všestranných českých koslovenskémprostřednictv ím měnové akciových obchodních bank v následu-

ství (např.

jících desetiletích (do r. 1914 vzrostl

odluky a deflace, nostrifikací akcio

jejich počet na 14 s 278 000 000 K

vých podniků a pozemkovou refor

akciového kapitálu a rezervních fon-

mou ). Madarskou nadvládu nad slo

dů) je dokladem zrodu a zesílení české velkoburžoazie, která začala

venským peněžnictvím však velkou měrou vystřídala nadvláda českého

stále více usilovat o vymanění z hos-

finančního kapitálu.

podářského područí vídeňského kapi-' Kolem nejsilnějších českých obchod chodních bank, jako byla Zivnostenská

ních bank se formovaly hlavní skupiny československého finančního kapitálu.

banka, Pražská úvěrní banka a Česká

Vedoucí místo mezi nimi zaujala sku

tálu. Úzké sepětí nejsilnějších ob-

průmyslová banka, s českým průmys- pina Živnobanky, která nejvíce vy lovým kapitálem (zvláště v potravi- těžila z poválečné vlny „ nacionaliza nářském a strojírenském průmyslu )

ce“ německých a maďarských účastí

vedlo na počátku 20. století za součas-

v průmyslu a bankovnictví. Živno banka se v té době stala koncernovou

ného rozvoje rakousko -uherského imperialismu k přeměně těchto bank v centrály českého finančního kapi.

centrálou převážně těžkého průmyslu. Jeho zájmy a věřitelské postavení

tálu, jehož expanzívní snahy přesaho- Živnobanky určovaly i hospodářskou valy hranice Rakousko - Uherska. Před

politiku, kterou prosazovala svým

první světovou válkou se začala vytvářet i dosud poměrně slabá skupina

silným vlivem ve státním aparátě ( celní protekcionismus, deflační mě novou politiku aj .). Se skupinou Živnobanky soupeřily

českého agrárního finančního kapitálu . Hospodářská zaostalost Slovenska a

Zakarpatské Ukrajiny se projevovala v poválečném období kapitálově slabší

43

koncerny Pražské úvěrní banky, České průmyslové banky, agrárního kapitálu a německé Českébanky Union. V těchto koncernech převažovaly

Ba

V jednotlivých skupinách finančního kapitálu měl v té době spoluúčast i anglický, belgický a francouzský kapitál. Hluboká hospodářská krize

spíše zájmy lehkého vývozního prů-

v l. 1929-1933 postihla mezi skupi

myslu. K tomu, že kapitál v průmyslu

nami finančního kapitálu nejcitelněji

i bankovnictví ovládly nejsilnější banky, přispěly v průběhu prvního prů-

skupinu Anglo -Pragobanky, spjatou s vývozním průmyslem , která se tím

myslového cyklu v 1. 1921-1929

dostává stále více do područí agrár

krizové důsledky deflační měnové

ního kapitálu. Hlavními konkurenč

politiky a vydání tzv . bankovních zákonů ( 1924 ), které zvýhodňovaly

ními skupinami finančního kapitálu ve 30. letech zůstaly tedy skupiny

v konkurenčním boji velké banky a Zivnobanky a agrárního kapitálu. zajišťovaly jim zároveň vydatnou sa-

Proti kapitálové převaze koncernu

naci jejich ztrát zveřejných prostředků. Ze vzájemného konkurenčního boje vycházejí jako vedouci tři skupiny finančního kapitálu – koncern Zivno-

Živnobanky bojoval agrární kapitál často mocenským vlivem agrární strany ( viz) ve státním aparátě, který mu umožňoval těžit např. v pokrizové

banky, Anglo - Pragobanky (Anglo-

situaci z novelizace bankovního zá

československé a Pražské úvěrní ban-

kona ( 1933) i tzv . druhé sanace bank

ky, které fúzovaly r. 1929) a skupina

ze státních prostředků a ovlivňovat

agrárního kapitálu, která se soustředovala kolem dvou hlavních central

ve svém zájmu měnovou politiku.

Agrární banky a Moravské banky.

I když skupiny Živnobanky a agrár ního kapitálu soupeřily o politickou

Vliv agrárního kapitálu pronikl však přímými účastmi a prostřednictvím státních účastí i do Anglo -Pragobanky. Teprve spojením těchto kapitálových

a hospodářskou hegemonii ve státě, byly zajedno v metodách boje proti narůstajícímu dělnickému hnutí a proti nebezpečí vývoje doleva ve

skupin vyvstal koncernu Živnobanky vnitřní i zahraniční politice, kterému rovnocenný soupeř, který se opíral

chtěly čelit posilováním státně mono

i o účasti v těžkém , zvláště zbrojnim průmyslu (Škodovka ).

polistických tendencí v čs. hospodár

V průběhu prvního průmyslového cyklu dosáhl český finanční kapitál naprosté hegemonie nad domácím

ství, fašizací vnitropolitického života a kapitulantstvím před hitlerovským Německem .

kapitálem německým . V základních ukazatelích se poměr sil mezi českým a německým kapitálem v bankovnictví

Ačkoli v průběhu celého hospodár ského cyklu v l. 1929–1937 nedosáhly ani nejsilnější banky takové prospe city jako ve 20. letech, vystupňovala

jevil r. 1929 takto:

krize dále jejich převahu v úvěrové akc. kap.

bil . úhrn .

a rez , fondy

Banky české a smíšené s převahou českého kap . (včetně Anglo -Pragobanky a České eskontni

banky) banky ném . a smíšená Länderbanka

v mil . Kč

2 503,6

22 835

764

8 243

Ba

44

soustavě kapitalistické ČSR i v celém národním hospodářství. Centralizace kapitálu v bankovnictví velmi pokro-

cích, ale pronikaly i do průmyslu a bankovnictví méně vyvinutých zemí střední a jihovýchodní Evropy.

čila v této době zejména na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Žádná ze slo venských bank však již nemohla pro-

dotvářely veřejnosprávní zemské banky a speciální neakciové hypoteční

Bankovní soustavu kapitalistické ČSR

niknout mezi vedoucí československé

banky, které byly ovládány jednotli

velkobanky.

vými skupinami finančního kapitálu

Koncentrace a centralizace kapitálu v bankovnictví se za trvání předmn.

a podřizovaly jeho moci velké množ ství hypotečních dlužníků, zvláště

ČSR vyvíjely v nejjednodušších uka-

rolníků. (Viz též Sedliacka banka .) Funkcí cedulové banky, spravující

zatelích takto :

měnu, byl v ČSR po měnové odluce České země:

r. 1919 pověřen Bankovní úřad minis

Počet akc .

bank 1922 1929 1937

38 23 23

Akc. kapitál a rez . fondy (v mil. Kč) 2614 3 990 2 380

cedulovému ústavu dodat zdání ne závislosti na státu a jednotlivých po

litických skupinách. Ve skutečnosti však o měnové politice i hospodaření s prostředky státní pokladny rozhodo

Slovensko a Zak .

Ukrajina : 1922 1929 1937

terstva financí, který r. 1926 nahra dila akciová Národní banka českoslo venská. Forma akciové banky měla

208

655

94

600

55

411

val poměr sil mezi hlavními konku

renčními skupinami finančního ka pitálu .

Koncentrace kapitálu u největších obchodních bank v českých zemích dosáhla poměrně značného stupně:

Literatura: R. Wagner, Panství kapi

1. 1937 tvořilo 6 bank s akc. kap. nad

100 000 000 Kč ( tj. Živnobanka

Peněžní a úvěrová soustava v ČSR za kapitalismu, vyd. 1958. J. Křen ,

240 000 000 Kč, Česká banka Union - 150 000 000 Kč, Česká eskontní

Československo v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu, vyd.

banka

Pragobanka

130 000 000 Kč, Anglo-

talistických monopolů v Českosloven sku, vyd. 1958. Ubiria, Kadlec, Matas,

1957.

120 000 000 Kč, Län

120 000 000 Kč, Česká průmyslová banka - 100 000 000 Kč) jen 7,6 % z počtu akciových bank

derbanka

Banskobystrická

konference

KSČ r. 1937 - viz Celoslovenská kon ference KSČ r . 1937

v ČSR . Soustředovaly však 56 % akciového kapitálu a téměř 50

%

vkladů všech akc. bank. Tyto největší banky ovládaly přímo či nepřímo převážnou část společenského kapitálu v národním hospodářství. Nespoko-

Barák Josef (nar. 26. 1. 1833 v Praze, zemř. 15. 11. 1883 v Praze) -

buržoazní politik a novinář, působící v dělnickém hnutí, které chtěl získat pro podporu politiky české buržoazie.

jovaly se s obrovskými zisky z vyko- Žurnalistickou dráhu začal v časopise řisťování československých pracují- „Prager Morgenpost“ . R. 1871 byl

Ba

45

jedním z vydavatelů „ Dělnických

1946–1952 členem ÚV KSČ, v 1. 1948

listů “, ve kterých působil v intencích

až 1951 poslancem NS, v l. 1949-1951

mladočechů (viz Národní strana svosocialismu (viz) v čele s J. B. Peckou ;

členem předsednictva ÚV KSČ a jedním ze zástupců generálního ta jemníka strany, v l. 1951-1952 tajem níkem ÚV KSČ. Působí jako vědecký

Barák byl nucen z redakce odejít. Od r. 1874 až do své smrti byl odpo-

pracovník v oboru dějin a žurnalisti ky. Publikoval řadu teoretických prací,

vědným redaktorem mladočeského orgánu „ Národní listy " .

nického hnutí.

bodomyslná ). R. 1872 nabyli v redakci „ Dělnických listů “ vlivu průkopnici

hlavně z oboru filosofie a dějin děl

Barák Rudolf (nar. 11. 5. 1915

Bartošek Theodor JUDr. (nar.

v Blansku). R. 1945 vstoupil do KSČ. VI. 1945-1952 pracoval ve stranic-

4. 11. 1877 ve Ždánicích u Kyjova, zemř. 5. 9. 1954 v Praze) - pracovník

kých a veřejných funkcích na Brněnsku. R. 1952 byl zvolen kandidátem

KSČ a masových organizaci, komu nistický obhájce v předmn. ČSR. Již

ÚV KSČ, r . 1954 členem ÚV a politického byra ÚV KSČ. Od r. 1953 do června 1961 byl ministrem vnitra. Od r. 1959 místopředsedou vlády. V únoru 1962 byl pro zneužívání funkce ministra vnitra, nezákonné hospodaření se státními prostředky

v době studií pracoval v soc. dem.

a pro hrubé narušování socialistické

straně. V 1. 1910-1925 byl předsedou

hnutí Volné myšlenky v Čechách. Za první světové války (v l. 1916 až 1917) byl rakouskými úřady inter nován v Göllersdorfu . V 1. 1918 až

1923 člen Čs. strany socialistické a poslanec Národního shromáždění. R.

zákonnosti zbaven všech stranických

1923 byl pro hlasování proti zákonu

a státních funkcí, vyloučen z KSČ a odsouzen do vězení.

na ochranu republiky (viz) z této strany

vyloučen, a tím pozbyl poslaneckého mandátu . Založil s B. Vrbenským

v Záboří u Chrudimě) – politický pracovník a komunistický publicista a novinář. Od r. 1926 pracoval v Kom-

Nezávislou socialistickou stranu děl nickou (viz), která r. 1925 splynula s KSČ . Od r. 1925 člen městského zastupitelstva hl. města Prahy za

somolu (viz) a v Kostufře (viz ). Od

KSČ. Byl

Bareš Gustav (nar. 22. 10. 1910

aktivním

funkcionářem

r. 1930 členem KSČ. V 1. 1930–1933 KSČ, bezvěreckých ( viz Svaz prole byl redaktorem časopisů „ Pravda“ a

tářských bezvěrců ), nájemnických aj.

„ Škodovák “ v Plzni, potom šéfredak-

pokrokových organizací a spolků.

torem „ Rudého večerníku “ a redakto-

Jako právník obhajoval v zastoupení

rem „Haló novin “ a „ Rudého práva“.

Rudé pomoci ( viz) pracující doma

V 1. 1933-1939 byl členem krajského i v zahraničí před buržoazni perze výboru KSČ v Praze. Za okupace žil kucí. Za fašistické okupace ČSR byl v SSSR . Pracoval ve vysílačce „Za národní osvobození“ a jako redaktor

zatčen a vězněn v koncentračním táboře v Terezíně a v Budyšíně. Po

„ Československých listů “ v Moskvě. V l. 1945-1946 byl šéfredaktorem „ Rudého práva“ a „ Tvorby “ , v 1.

vl. 1948–1951 člen legislativní komise ministerstva spravedlnosti.

osvobození byl opět politicky činný;

46

Ba

„ Batovák “

podtitul „ Casopis, které posílilo tendence směřující k při

hájící zájmy Batových zaměstnanců “.

pojení Rakouska k imperialistickému

Závodníčasopis, který vydávala KSČ

Německu. Ačkoli Otto Bauer zůstal

od ledna 1931 v Praze, od r . 1932 v Břeclavi. Zanikl v květnu 1933. Byl

odpůrcem komunistů a odmítal jed notnou frontu dělnické třídy, lišil se od současných pravičáckých předáků

věnován bojům dělníků Batových závodů, přinášel ukázky života pracu-

rakouské sociální demokracie tím , že

jících v tomto závodě a práce komu-

přiznával význam ruské socialistic

nistů . Polemizoval bojovně s oficiál-

ké revoluce a Sovětského svazu pro

ním Batovým časopisem „ Zlín “ . Vy-

mezinárodní dělnické hnutí, nevyvo

cházel v l. 1930-1931 také ilegálně,

zoval však z toho konstruktivní závěry

též pod názvem „ Rudý Batovák “ ,

pro politický postup sociální demo

Casopis vycházel nejprve měsíčně,

kracie.

pak čtrnáctidenně. Redigoval jej Jan Zika, F. D. Pór aj.

Bavorská republika rad – vznik la v dubnu 1919 za velmi složité si

Bauer Otto (nar. 5. 9. 1882 ve

tuace, kdy německá dělnická třída

Vídni, zemř. 4. 7. 1938 v Paříži) revizionistický předák rakouské so-

bojovala opřerůstání buržoazní demo kratické listopadové revoluce v Němec

ciální demokracie. Patřil ke skupině

ku r . 1918 (viz) v revoluci socialistic

tzv . austromarxistů (viz Austromarxismus), kteří pod rouškou rozvíjení mar-

kou . Jedním z center revolučního boje se stalo hlavní město Bavorska – Mni

xismu komolili Marxovo učení a sna-

chov. Na počátku dubna 1919 zde

žili se teoreticky zdůvodnit revizio-

představitelé nezávislých sociálních

nistické názory. Bauer se orientoval zejména na národnostní otázku . Ve svých obšírných pracích , napsaných před první světovou válkou , prosazo-

demokratů a anarchistů vyhlásili re publiku rad. Vláda v čele s pravico vým sociálním demokratem Hoff mannem neměla sil se bránit a uprchla

val teorii kulturní autonomie ( viz ),

z Mníchova. Komunisté odmítli účast

která zanášela mezi dělnictvo bur-

v nové vládě, protože viděli, že pro

žoazni nacionalismus. Po smrti V. republiku rad nejsou podmínky. Ozna Adlera r. 1918 se stal uznaným vůd-, čili nový režim za zdánlivou republiku cem rakouské sociální demokracie a

rad. Protože však proletariát byl už

tvůrcem jejího reformistického programu, přijatého na lineckém sjezdu

před kontrarevolucí. 13. dubna 1919

u moci, soustředili se na jeho obranu

1. 1926. Jeho politický postup byl

učinily kontrarevoluční síly pokus

charakterizován tím , že politiku ustupování před fašismem zastiral levými frázemi. Jeho kapitulantský postup

o svržení bavorské vlády. Pokus na

razil na rozhodný odpor mnichov ského proletariátu a byl rozdrcen .

ulehčil - vzhledem k tomu, že ra-

Byla nastolena skutečná republika

kouská sociální demokracie ovlivnila

rad. V zemi se ujal moci akční výbor, zvolený shromážděním závodních a kasárenských rad. Ve výboru byli

většinu dělnické třídy – porážku únorového povstání v Rakousku r . 1934

( viz ). Škodlivě působilo i Bauerovo

zastoupeni komunisté v čele s Euge

nesprávné pojetí národnostní otázky,

nem Leviném a levice Nezávislé so

47

Be

ciálně demokratické stranyvNěmecku.

doucí jádro pražského dělnického

Bavorská republika rad zavedla děl-

hnutí. Od r. 1869 byl Bavorský jejím

nickou kontrolu nad výrobou, znárodnila banky a průmysl, učinila opatření proti spekulaci, aby zajistila výživu

předsedou. Jako jeden z hlavních představitelů tehdejšího pražského hnutí navázal spojení s představiteli

lidu. Během několika dnů ozbrojila

dělnického hnutí v Liberci, Brně a ve Vídni. Byl organizátorem řady dělnic

20 000 dělníků a organizovala Rudou armádu. Její hlavní chybou bylo, že nezískala za spojence rolnictvo , nezkonfiskovala totiž velkostatky a ne-

kých schůzí, táborů a solidárních akcí. 27.3. 1870 byl zvolen do tehdy ustave ného dělnického výboru, který se sna

zrušila hypoteční dluhy. Bavorská

žil převzít řízení třídních bojů všech

revoluční vláda nemohla odolat pře-

vrstev pražského dělnictva. V polovině

sile bílých vojsk, která proti ní poslal

f . 1870, kdy se začala v pražském děl

SOC . dem . říšský ministr Noske. · 1. května vtrhly tzv . dobrovolnické

nickém hnut diferencovat skupina socialisticky orientovaných dělníků,

sbory, složené z důstojníků a vojáků

přiklonil se Bavorský k maloměštác

staré císařské armády, do Mnichova.

kým živlům ovlivněným mladočechy

Bavorští dělníci vedení komunisty se postavili na odpor, byli však přesilou

( viz). Koncem r. 1870 rezignoval na funkce v dělnickém hnutí. Později se

bílých vojsk poraženi. Eugen Leviné

Bavorský stal exponentem malobur

a jiní komunističtí vůdcové byli po-

žoazní, svépomocně zabarvené sku

praveni. Bavorská republika rad byla kulminačním bodem v rozvoji revo-

piny, soustředěné kolem „ Dělnických novin " . Je spoluautorem první části

luce v l. 1918–1919 v Německu a zá-

dějin českého dělnictva, které vyšly

roveň její závěrečnou etapou.

v kalendáři Práce r. 1871 pod názvem Hnutí dělnické.

Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv . 29, čes . vyd. 1955 (Pozdrav Bavorské nám německého dělnického hnutí, čes.

Bebel August (nar. 22. 2. 1840, zemř. 13. 8. 1913) - zakladatel ně

vyd. 1960.

mecké soc. dem . strany a vedoucí

republice rad ). W. Ulbricht, K ději-

činitel v Druhé internacionale ( viz).

Bavorský Jan (nar. 15. 5. 1841,

V 60. letech pracoval v dělnických

zemř. 19. 5. 1891 ) – typograf, jeden

spolcích a seznámil se s marxismem .

zprůkopníků socialismu (viz)v Čechách. R. 1867 byl zvolen jako první dělník Na počátku své činnosti byl spoluzakladatelem svépomocného spolku Oul ( viz ). Byl významným dělnickým řeč-

za poslance do německého Říšského sněmu. V té době navázal styky s Mar xem a Engelsem a hrál vynikající

níkem a dopisovatelem dělnických úlohu v boji proti oportunistickému časopisů. Patřil k vedoucím činitelům směru lassallovců . R. 1869 spoluzaklá skupiny pokrokovějších pražských děl- dal něm . soc. dem . stranu na eisenaš níků, soustředěných kolem tohoto ském sjezdu (viz). Vedl boj proti pra spolku a časopisu „ Dělník “. Byl jed- vicovému lassallismu i proti vlivu ním ze zakladatelů Malostranské děl- anarchismu. V období prusko-fran nické besedy ( viz Dělnické besedycouzské války ( 1870-1871) zaujal v Praze), v níž se soustřeďovalo ve- internacionalistické stanovisko ; ne

Be

ohroženě vystoupil proti této válce a na obhajobu Pařížské komuny (viz ). Byl za to odsouzen do žaláře. Bebel

48

spolkem ve Vídni (viz ), který byl první socialistickou organizací v zemích Ra kousko -Uherska.

strávil, pronásledován německou jus

ticí, v žaláři celkem šest let. V období Bismarckova protisocialistického zákona (viz ) vedl v složitých podmínkách

Beckmannová Kateřina (nar. 3.

9. 1896 v Duchcově) dlouholetá pracovnice ženského komunistického

stranu; bojoval proti liberalistickým hnutí v ČSR. Na sjezdu KSČ (ně těžkých letech v hnutí vznikaly. V 90.

mecké oddělení) v březnu 1921 byla zvolena předsedkyní německých ko

letech vystoupil proti revizionismu.

munistických žen v ČSR a redaktor

Tento boj však nedokázal vést dů-

sledně a dostal se postupně na centris-

kou časopisu ,,Die Kommunistin " . Od ledna 1922 pracovala v ústředním

tické pozice. Přes řadu chyb, kterých

sekretariátě KSČ jako tajemnice ně

i levičáckým tendencím , které v těchto

se v teorii i politické praxi dopustil

meckých žen . Postupně vykonávala

v posledním období svého života , patří

řadu funkcí v KSČ, působila jako

Bebelova osobnost k velkým postavám

novinářka. V dubnu 1939 z pověření

mezinárodního dělnického hnutí. Byl autorem významné knihy Žena a socialismus, osvětlující ženskou otázku

činná v odboji. Po osvobození pra

z pozic marxismu. Napsal i vlastní

životopis 0 třech dílech. Lenin v nekrologu vysoce ocenil Bebelovu úlohu.

strany emigrovala do Anglie, kde byla covala v různých propagandistických funkcích , v l. 1952-1955 byla redak torkou „ Aufbau und Frieden “ .

Behr Antonín (nar. 1854 v Hor ním Litvínově, zemř. 1935 ) - prů

19. 3. 1809 v Bavière, zemř. 7. 12. 1886 v Ženevě ve Švýcarsku ) - pra-

kopník socialismu (viz) především na Liberecku. Povoláním tkalcovský děl nik . Od první poloviny 70. let vystu

covník německého a mezinárodního

poval jako řečník na dělnických schů

Becker Johann Philippe (nar.

dělnického hnutí. V mládí dělník.. zích . V 80. letech se stal spolu s J. Aktivně se účastnil buržoazně demokratické revoluce v Německu v 1. 1848-1849. Po porážce emigroval do

Švýcarska. Byl stoupencem učení Marxe a Engelse. Účastnil se založení První internacionály ( viz Mezinárodní dělnické sdružení) a všech jejích kongresů. Byl předním organizátorem

Schillerem vedoucí osobností severo

českých radikálů ( viz ). Byl odsouzen v procesu proti severočeským socia listům r. 1882 (viz Protisocialistické

procesy v Rakousko- Uhersku ). Později až do opětného uvěznění vydával

s J. Schillerem časopis „Der Radi kale“ . Po propuštění odešel do Ně

německé sekce internacionály ve Švý-

mecka, kde působil jako socialistický

carsku a redaktorem jejího orgánu „ Vorbote " . Z jeho podnětu byla za-

předsedou prvního odborového kon

ložena v Ženevě i ruská sekce. Z pověření První internacionály udržoval styk s dělnickým hnutím v Rakousku ,

R. 1921 vstoupil do KSČ . Byl pracov

obzvláště s Dělnickým vzdělávacím

redaktor v městě Gera. R. 1892 byl gresu textilních dělníků Německa. níkem KSČ na Liberecku až do své

Be

49

Bechyně Rudolf (nar. 6. 4. 1881

v Nymburce, zemř. 1. 1. 1948) - ve-

Teprve po uzavření spojenecké smlou vy s SSSR r. 1935 bylo veřejné vystu

doucí oportunistický představitel české

pování emigrace zmírněno. Po okupaci

soc. dem . strany. Patřil k výrazně nacionalistickým živlům v sociálně

ČSR německými fašisty část emigrace kolaborovala s fašisty, část ustoupila

demokratickém hnutí. V 1. 1911-1918 byl poslancem v Rakousko -Uhersku za soc . dem. stranu. V burž. ČSR se

z veřejného života.

Literatura : V. Olivová, Sovětsko

jako přední činitel Čs. soc. dem . strany

československé vztahy v l. 1918-1922, vyd. 1957. O československé zahra

dělnické ( viz) aktivně podílel na funk-

niční politice v l. 1918-1939, sborník ,

cích v řadě významných buržoazních institucí a byl představitelem soc. dem . v koaliční „ pětce “ ( viz ). Byl ně-

vyd. 1956.

kolikrát ministrem a v době druhé

Benada Ľudovít (nar. 23. 8. 1899 v Mikulčicích , okr. Hodonín ) - pra

světové války předním organizátorem

covník komunistického hnutí na Slo

sociálních demokratů

vensku, člen předsednictva ÚV KSS, místopředseda Slovenské národní ra

pravicových

v londýnské emigraci.

dy. R. 1919 začal pracovat v soc. dem.

Bělogvardějská emigrace v ČSR . straně. R. 1921 se stal členem KSČ, Po Velké říjnové socialistické revoluci

a zejména po občanské válce a zahraniční intervenci v SSSR se buržoazni

ve 20. letech vykonával funkci oblast ního tajemníka v Banské Bystrici

a organizoval mnoho dělnických bojů. Pro svou revoluční činnost byl bur

CSR stala jedním z významných středisek podpory bělogvardějské kontra-

žoazní policií neustále pronásledován

revoluční emigrace z SSSR. Za vše-

a několikrát vězněn. R. 1931 byl z roz

stranné podpory Masaryka a Beneše našly v republice útočiště tisíce emigrantů , kteří se měli stát zálohou pro novou intervenci proti SSSR. Jen v letech 1920–1926 bylo na jejich podporu vydáno mimo státní rozpočet 300 000 000 Kč. Jednotliví příslušníci byli umisťováni do státních úřadů

hodnutí ÚV KSČ poslán do SSSR, kde vykonával mnoho stranických funkcí. R. 1938 se vrátil do ČSR a stal se tajemníkem Rudých odborů. Roku

1939 byl I. ilegálním ÚV KSS jme nován ústředním tajemníkem pro organizační otázky. R. 1941 zatčen gestapem a téměř 4 roky vězněn na

a institucí, do vysokých vojenských

Slovensku, poté odvezen do koncen

funkcí a na jiná výhodná místa. V ČSR vznikla celá řada emigrantských organizací vojenského i nevojenského cha-

bození r. 1945 pracoval v odpověd ných stranických funkcích. R. 1952

rakteru . Mimoto byla vytvořena za

bohaté finanční a politické podpory

tračního tábora Mauthausen . Po osvo

se stal tajemníkem ÚV KSS. V pro sinci 1953 byl jmenován pověřencem

buržoazie rozsáhlá školská sít. V Praze působily např. dvě emigrantské university - ruská a ukrajinská - a další

státní kontroly. Od r . 1945 je členem

emigrantské instituce. Bělogvardějskou emigraci čs. buržoazie všestranně

členem byra ÚV KSS a od r. 1962 je členem předsednictva ÚV KSS.

využívala v propagandě proti SSSR.

V I. 1952-1954 byl kandidátem ÚV

ÚV KSS, r. 1949 byl zvolen členem předsednictva ÚV KSS, od r . 1954

Be

KSČ, od r . 1958 je členem ÚV KSČ Od července 1960 je místopředsedou Slovenské národní rady. Beneš Eduard JUDr. a PhDr.

(nar. 28. 5. 1884 v Kožlanech, zemř.

3. 9. 1948 v Sezimově Ústí) – buržoazní politik , druhý president burž.

50

venskou vládu . Beneš a ostatní předáci západní emigrace se snažili brzdit rozvoj národně osvobozeneckého boje našeho lidu. Počítali s tím , že budou

moci po válce s pomocí západních imperialistů obnovit buržoazní moc v naší zemi. ( Viz též Západní čs. bur

CSR . V 1. 1918-1935 byl ministrem

žoazni emigrace za druhé světové války.) Avšak rozhodná vítězství So

zahraničních věcí, do zvolení presidentem čelným funkcionářem Českoslo-

větské armády ve válce s fašistickým Německem přiměla londýnskou bur

venské národně socialistickéstrany (viz ), od r. 1935 presidentem republiky. Byl stoupencem politiky T. G. Masaryka, s nímž organizoval za první světové války v zemích Dohody buržoazní

žoazní emigraci, aby aspoň navenek

odboj. Později se účastnil organizo-

změnila svou dosavadní politiku. A tak

došlo v prosinci 1943 k oficiální ná vštěvě dr. Beneše v Moskvě, kde byla

uzavřena spojenecká československo

sovětská smlouva. Po osvobození ČSR

vání intervenčního tažení proti mla-

Sovětskou armádou nepodařilo se bur ,

dému sovětskému Rusku. Ve své

žoazii a Benešovi oddálit znárodnění

protisovětské politice pokračoval i jako

klíčového průmyslu, bank a peněž

ministr zahraničních věcí, kdy měl

nictví ani zabrzdit postup země k so-.

iniciativní úlohu v mezinárodních piklech imperialistických kruhů proti

r. 1948 měl Beneš vedoucí účast na

mladé sovětské republice ( viz Protisovětská politika čs. buržoazie). Až vpo-

přípravě protistátního puče buržoazie, který byl rázným vystoupením lidu

lovině 30. let dochází pod vlivem řady

vedeného KSČ odražen. Za několik

okolností ke změnám v tomto postoji,

měsíců se Beneš vzdal funkce presi

vyjádřeným navázáním řádných diplomatických styků ČSR s SSSR

denta republiky a odešel do ústraní

(1934) a podepsáním Čs.-sovětské spo jenecké smlouvy r . 1935 (viz ). Avšak v době nejvyššího ohrožení nezávislosti země, při mnichovských událostech r. 1938, odmítl Beneš návrh Sovětského svazu , který byl ochoten Ceskoslovensku pomoci i v případě, že by Francie svůj smluvní závazek

cialismu. V únorových událostech

(7. 6. 1948 ).

Beran Rudolf (nar. 28. 12. 1887 v Pracejovicích u Strakonic, zemř. 28. 2. 1954) - předseda agrární strany

( viz), reakční politik , kolaborant. Od konce 20. let zaujímal vedoucí posta vení ve vládnoucí agrární straně.

V 1. 1919-1939 byl poslancem Národ

nesplnila. Beneš a celá československá

ního shromáždění, generálním tajem

buržoazní vláda přijali proti vůli lidu

níkem agrární strany, po Švehlově

potupný mnichovský diktát, a tím

smrti od r . 1933 předsedou strany .

pomohli uvrhnout naši zemi do hitle-

Svou politikou usiloval o podřízení

rovské poroby. V době druhé světové války postavil se Beneš do čela lon-

Československa fašistickému Němec ku. Patřil k hlavním osnovatelům

dýnské buržoazní emigrace, která vy-

mnichovské kapitulace r . 1938. V I. 1938-1939 jako ministerský předseda

tvořila oficiální zahraniční českoslo-

Be

51

tzv . pomnichovské republiky (viz ) při pravoval okupaci českých zemí na-

pražským dělnictvem od r. 1868. R. 1870 byl spolu s J. B. Peckou při do

cistickým Německem . Patřil k hlav-

plňovacích volbách zvolen do ústřed

ním vůdcům kolaborantského tábora cs. buržoazie . R. 1947 byl odsouzen národním soudem za zradu národa

ního výboru strojnického, v němž pra coval do jeho rozpuštění r. 1872. Byl členem agitačního a výkonného vý

a kolaboraci k 20 letům žaláře.

boru sociální demokracie a zároveň

členem vydavatelstva časopisu „Bu

Berchtesgadenské podmínky - doucnost“. Roku 1878 byl členem so

požadavky, které vůči Ceskoslovensku

ústředního výboru českoslovanské

vznesl Hitler při jednání s anglickým

ciální demokracie a účastnil se příprav

ministerským předsedou Chamberlainem v Berchtesgadenu 15. 9. 1938 . Za tyto Hitlerovy požadavky se plně postavila nóta anglické a francouzské

a konání břevnovského sjezdu (viz) 7. 4. 1878. Za účast na tomto sjezdu

byl odsouzen do vězení. Do r . 1881 působil Bernášek při zakládání růz

vlády vládě československé z 19. 9.

ných dělnických spolků, na které so

1938. Západní imperialisté v nótě žá-

ciální demokracie měla vliv. Od 90. let

dali, aby ČSR odstoupila Německu pracoval hlavně v odborové organi okresy s více než 50 % německého

zaci kovodělníků. Napsal Vzpomínky,

obyvatelstva, jak to požadoval Hitler.

které jsou důležitým pramenem pro

Diplomaticky formulován byl zde i Hitlerův požadavek na zrušení česko

poznání počátků dělnického hnutí.

slovensko -sovětské spojenecké smlouvy. Západní mocnosti nabízely Československu záruku nových hranic, ovšem s podmínkou, že všechny do-

Berner Arnošt (nar. 3. 8. 1863 v Kostelci nad Černými lesy, zemř. r . 1942 v Opavě) - jeden z předních levicových pracovníků čs. sociální

savadní smlouvy budou zrušeny. Tyto

demokracie před první světovou vál

události tvořily již bezprostřední pře-

kou. Působil zejména mezi horníky

dehru k mnichovské konferenci (viz ).

na Ostravsku a Brněnsku jako vytr

Literatura : Mnichov v dokumentech, sv . I, vyd. 1958, str. 113–117 a 144 až 145. G. Bareš, Proti Mnichovu . Ko-

valý a neúnavný bojovník za poža davky proletariátu . R. 1886 dostal místo suplenta na brněnské reálce.. Pro své politické přesvědčení musel

munistická strana Československa v čele lidové obrany demokracie a republiky proti fašismu, vyd. 1958. J. S. Hájek , Mnichov, vyd. 1958. J. Křen , Mnichovská zrada , vyd. 1958.

Bernášek Josef (nar. 2. 2. 1846 , zemř. 26. 8. 1912) jeden ze zakla-

datelů Českoslovanské sociálně demo-

je však brzy opustit a působil jako soukromý učitel. R. 1890 se stal ve doucím redaktorem časopisu „ Na zdar" (odborný časopis horníků a hutníků ) v Praze. Později byl redak torem čas. " Gesellschafter “ v Úst

nad Labem a čas. „ Na zdar“ v Ostra vě. R. 1893 se zúčastnil III. kongresu Druhé internacionály (viz) v Curychu.

kratické strany ( viz ), průkopnik socialismu (viz ). Narodil se v Praze jako

R. 1897 při volbách do V. kurie byl

syo kovářského dělníka. Sám povolá-

zvolen Hšským poslancem za Česko

nim kovář. Aktivně pracoval mezi

slovanskou soc. dem . stranu (viz) na

Be

52

Olomoucku . Napsal brožuru Socia-

mecké sociální demokracie a Druhé

listé a mladočeši v parlamentě, ve

internacionály ( viz), teoretik a zaklada

které odhalil reakčhí českou bur-

tel revizionismu. Po Engelsově smrti

žoazii a její tajné pikle s Badeniho

(1895 ) otevřeně vystoupil ve své práci

vládou. Je autorem brožurky Socia-

Problémy socialismu s revizíMarxova

listický katechismus neboli Červená abeceda. Za svou revoluční činnost

učeni. Jedním z projevů zesílení revi

byl rakouskou policií stíhán a vězněn .

zionismu v dělnickém hnutí bylo vy dání jeho knihy Předpoklady socia

V době předmn. ČSR působil jako

lismu a úkoly sociální demokracie

profesor filologie.

( 1899), v níž vystoupil proti základ ním principům marxismu. Jeho zrada

Bernská internacionála

kus o obnovení Druhé internacionály

dělnické třídy se projevila i v jeho postoji k první světové válce. Pod

(viz) pravicovými soc. dem. vůdci

vlivem růstu revolučních nálad v děl

po-

řady zemí po první světové válce. Byla na

konferenci

nických masách a ve snaze zabránit

Bernu

krachu sociální demokracie založil

v únoru 1919. Měla se stát nástrojem boje pravičáků v mezinárodním soc. dem. hnutí proti vznikajícímu mezi-

spolu s Kautským začátkem r. 1917

národnímu komunistickému hnutí a

sociální demokracií.

ustavena

V

proti mladému sovětskému Rusku. Bernská internacionála nedokázala zís-

kat ani všechny předáky soc . dem .

nezávislou

sociálně

demokratickou

stranu, která r. 1922 opět splynula se Beuer Gustav (nar. 24. 2. 1893

nacionály byl na počátku první světové války ještě v příliš živé paměti.

v Liberci, zemř. 21. 3. 1947 v Berlíně) - jeden z předních německých funk cionářů KSČ. Na zakládajícím sjezdu německého oddělení KSČ a na slučo vacím sjezdu byl zvolen do ÚV

R. 1920 byla vytvořena tzv . Dvaapůltá internacionála ( viz) s cílem vytvořit protiváhu Komunistické internacionále

KSČ. Neúnavně pracoval jako funk cionář KSČ, nejprve jako okresní tajemník v Jablonci nad Nisou a v Li

stran , ani masovou základnu mezi dělnictvem , neboť krach Druhé inter-

(viz). Tento manévr se nezdařil. R.

berci, pak jako krajský tajemník

1923 došlo v Hamburku k sloučení

v Karlových Varech a Liberci. V I.

Bernské a Dvaapůlté internacionály cionálu ( viz ) .

1926–1927 v ústředí KSČ, byl pra covníkem agitpropu, který vedl Kl. Gottwald . Byl jedním z organizátorů

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv. 29,

V. sjezdu KSČ. V 30. letech pracoval

v tzv. Socialistickou dělnickou internačes. vyd. 1955 (Hrdinové Bernské in-

jako redaktor a spolupracovník ne

ternacionály ; O úkolech Třetí internacionály ). I. M. Krivoguz, S. M. Stěckevič, Nástin dějin První a Druhé

meckých orgánů KSČ – „ Vorwärts“ , „Die Rote Fahne“ , „ Der Funke “. V 1. 1935–1938 jako poslanec KSČ

internacionály , čes. vyd. 1960.

odhaloval nebezpečí henleinovců a pikle Hitlerových pomocníků u nás.

v Berlíně, zemř. 18. 12. 1932 v Ber-

Po zákazu KSC r. 1938 emigroval do Anglie, kde byl vedoucím činitelem

líně) – vůdce pravicového křídla ně

německých komunistů z ČSR a řídil

Bernstein Eduard ( nar. 6. 1. 1850

53

boj proti Jakschově nacionalistické soc. dem . skupině. Po osvobození odešel do východního Německa budovat nový, demokratický stát.

Bezvěrecké proletářské hnutí viz Svaz proletářských bezvěrců

Bi

gánu domácího odboje, který v prv ních letech po osvobození Polska So větskou armádou plnil funkce parla mentu . 5. 3. 1947 byl zvolen zákono

dárným sněmem do funkce presidenta Polské lidové republiky. Od září 1948 do r. 1954 zastával zároveň funkci

Bierut Bolesław (nar. 18. 4. 1892 ve vsi Jezuicke u Lublinu, zemř.

předsedy Polské sjednocené dělnické strany. V souvislosti s novou polskou ústavou, která zrušila funkci presi

12. 3. 1956 v Moskvě) - president

denta, stal se od 20. 11. 1952 minis

Polské lidové republiky, tajemník ÚV

terským předsedou (do r. 1954). Od

PSDS, významný činitel mezinárodniho komunistického hnutí. Již v 13 letech byl za účast ve školní stávce vyloučen z gymnasia (1905). Od té

r . 1954 do své smrti byl prvním tajem nikem ÚV PSDS.

Bílek František (nar. 25. 3. 1891

doby pracoval jako zedník a sazeč.

v Palkovicích u Místku) – funkcionář

Stal se členem pokrokové odborové

KSČ v předmn. ČSR, pracovník Ru dých odborů ( viz). Od r. 1907 pracoval

organizace Przyszłość (Budoucnost). R. 1911 pracoval v organizaci Polské socialistické strany - levice v Lublině. Ke konci první světové války přešel do Varšavy, kde se zapojil do dělnického hnutí. Po založení Komunistické

strany Polska (viz) stanul v jejích řadách a zastával v ní postupně řadu funkcí v ústředních orgánech i v míst-

jako dělník v Karlově huti u Frýdku. Od r. 1917 byl činný v odborovém hnutí, r. 1920 se stal předsedou odbo rové organizace v Karlově huti. Od r. 1921 člen KSČ. Zastával různé od povědné funkce ve straně a v odbo rovém hnutí. Byl členem krajského

vedení KSČ v Ostravě, pracoval

ních organizacích v Lodži a v dom- v samosprávě a vedl mnoho bojů děl brovském kamenouhelném revíru . Protože byl neustále perzekvován , odjel do SSSR, kde v l. 1927-1931 studoval. Po návratu do vlasti byl

nictva v Karlově huti. V 1. 1931-1932

žil v SSSR, kde byl členem okresního vedení KSSS. Ponávratu byl zvolen členem ÚV KSC, v l. 1934-1935

I. 1933 zatčen a jako člen ilegální

poslancem Národního shromáždění,

KS Polska odsouzen k 7 letům žaláře.

v l. 1934-1936 tajemníkem Rudých

Byl propuštěn až po přepadení Polska německými fašisty a ihned se

zvolen členem politického byra ÚV

zúčastnil obrany Varšavy. Když po-

sléze přišlo gestapo na stopy jeho legální činnosti, emigroval do SSSR . Na jaře r. 1943 opět přešel do obsazeného Polska, aby zde řídil ilegální

odborů v pražském kraji. R. 1936 byl KSČ. V 1. 1939-1945 vězněn v kon centračním táboře Sachsenhausen , kde

se podílel na ilegální práci. R. 1945 byl krajským tajemníkem Revoluč ního odborového hnutí v Praze.

boj polských komunistů . Byl jedním

ze spoluzakladatelů Polské dělnické

Bismarckův protisocialistický

strany ( vznikla r. 1942). Stál v čele

zákon - mimořádný zákon protiso cialistům schválený německým Říš

Zemské národní rady, vedoucího or-

54

В1

ským sněmem 19. 10. 1878 na naléhavou žádost Bismarcka. Byl přijat s platnosti na dva a půl roku , jeho

marxistický kroužek, jeden z prvních v Rusku. Udržoval spojení s Plecha novovou skupinou Osvobození práce.

platnost však byla prodlužována až do

Za revoluční činnost byl Blagoev

1. 1890. Na jeho základě byly zakázány všechny demokratické a dělnické orga-

zatčen a deportován do Bulharska.

nizace a spolky, zastaveno vydávání

působil jako socialistický publicista.

I zde pokračoval v revoluční práci a

dělnického tisku a socialistické litera-

R. 1891 byla z jeho iniciativy založena

tury, aktivní sociální demokraté byli zatýkáni a perzekvováni. Bismarckovi

ska. Revoluční směr, který v této

se však nepodařilo tímto úderem po-

straně představoval většinu, se pod

tlačit německý proletariát. Sociálně demokratické organizace pokračovaly

jeho vedením osamostatnil a vytvořil zvláštní organizaci tzv . těsňaků, která přes některé ideové nejasnosti byla blízká bolševikům . Veliký vlivna jeho

ve svém boji v ilegalitě, strana se

upevňovala. Ve volbách, kterých se so-

Sociálně demokratická strana Bulhar

ciální demokracie mohla zúčastňovat,

práci měl V. I. Lenin a bolševici. Hluboce zapůsobila na Blagoeva Velká vala neustále větší počet hlasů. Růstříjnová socialistická revoluce. Pod dělnického hnutí byl hlavní příčinou jejím vlivem se strana těsných socia

ač její organizace byly zakázány, získákrachu protisocialistického zákona.

listů , vedená Blagoevem , přeměnila

Bismarckův protisocialistický zákon

v Komunistickou stranu Bulharska .

v Německu měl svou obdobu v ostrém

perzekučním tažení proti dělnickému

Blagoev až do své smrti byl nadšeným propagátorem Sovětského svazu , ideji

hnutí v zemích Rakousko -Uherska

leninismu a socialismu.

v 80. letech 19. století, kde byl vydán obdobný zákon r . 1886. Formálně byl vyhlášen proti anarchistům , ale fak-

böhmen "

„ Böhmerwaldgau “-viz ,,Deutsch

ticky byl zaměřen proti socialistic kému dělnictvu. Platil do června 1888. Literatura: I. S. Galkin , Dějiny novověku , dll 2 , čes. vyd . 1958.

Bojové jánošíkovské družiny jedny z prvních odbojových proti fašistických skupin národně osvoboze neckého boje československého lidu.

Blagoev Dimitr ( nar. 1885, zemř. 7. 5. 1924 ) - prvni propagátor marxismu v Bulharsku, zakladatel re-

Na počátku r . 1942 vydal ilegální ÚV

voluční marxistické strany „těsných“

sku: „ Organizační statut Bojové jáno

socialistů ( viz Bulharská komunistická stranu

šíkovské družiny “. Byly v něm vy světleny změny, které nastaly v cha rakteru války v důsledku zákeřného

Bulharska. Blagoev se již v mládi

napadení SSSR hitlerovskými hor

zúčastňoval národně osvobozeneckéna universitách v Oděse a Petro-

dami. Bojové jánošíkovské družiny měly se stát revoluční ozbrojenou si lou slovenského lidu a spolu se Sovět

hradě a tam se také seznámil s mar-

skou armádou a ujařmenými národy

xismem . Sám pak s. 1883 založil

Evropy měly bojovat za odstranění

strana ), která r. 1919 byla přetvořena

v

Komunistickou

ho boje proti Turkům . Studoval

KSS směrnice pro velitele a organizá tory partyzánského hnutí na Sloven

55

Bo

německé nadvlády. Jejich členem se mohl stát každý antifašista bez rozdílu národnosti a náboženského přesvědčení, kterého doporučila ilegální organizace strany nebo ilegální národní

přeměnilo tuto náladu v revoluční hnutí. Generální stávka dělnictva

výbor. V statutu byly dále rozpraco vány otázky organizační výstavby

impulsem k zahájení vzpoury. Dne 1. 2. 1918 v poledne, kdy zazněla

družin, velení, revoluční disciplíny, politické a vojenskoodborné výchovy

jako smluvené znamení rána z děla vypálená z vlajkové lodi, bylo podle

kádrů. Základní jednotkou byla dru-

plánu na všech čtyřiceti válečných

v Rakousko -Uhersku, která vypukla

v lednu 1918 ( viz Lednová generální stávka r . 1918 ), stala se pak přímým

žina, která se skládala ze 4 členů a

lodích kotvících v boce zahájeno po

velitele. Čtyři družiny tvořily party-

vstání. V několika hodinách byli dů

zánskou skupinu, čtyři skupiny oddíl

stojníci na všech plavidlech odzbro

Oddíly měly být dále organizovány

jeni a internováni. 6000 námořníků,

v partyzánské zástavy. Na základě směrnice ileg. ÚV KSS

připojivších se ke vzpouře, si zvolilo

se v mnohých okresech Slovenska

kou radu ( po dvou námořnících

čtrnáctičlennou revoluční námořnic

ustavily místní ilegální jánošíkovské

za každou národnost ), která převzala

družiny, v nichž koncem r. 1942 bylo

velení eskadry. Velitelství válečného

zapojeno asi 500 členů, částečně již

přístavu v Kotoru předložili námoř

také ozbrojených. Tyto družiny byly zárodkem postupně se tvořících partyzánských skupin a oddílů . Prvními

níci požadavky, z nichž první tři zně ly: okamžité jednání o všeobecný mír, přetvoření Rakousko -Uherska v demo

skupinami byly: skupina P. Boroše

kratický stát a poskytnutí všem náro

na východním Slovensku, Partyzánská skupina Janka Krála v Malých

dům monarchie práva na sebeurčení. chybou povstalců bylo, že po před

Karpatech, skupina L. Exnára Sitno

ložení svých požadavků zůstali v pasi

a skupina Vtáčník na horní Nitře.

vitě ; nepodařilo se jim také získat na

(Viz též Partyzánské hnutí v českých

svou stranu mužstvo pobřežního dělo

zemich a na Slovensku ; Rudé gardy.)

střelectva. Vláda vyslala proti vzbou

Literatura: S. Faltan, Partyzáni na

řeným námořníkům ostatní rakouské

Slovensku, čes. vyd. 1960. Benčík,

lodstvo, které po třech dnech vzpouru

Kural, Paulík, Šolc, Štěpánek, Tesař, porazilo a zlikvidovalo. Na 800 ná Partyzánské hnutí v ČSR za druhé světové války, vyd. 1961 .

mořníků bylo zatčeno a uvězněno. Čtyřicet vůdců vzpoury bylo posta veno před stanný soud ; čtyři z nich,

níků. Koncem první světové války

v čele s vůdcem vzpoury Čechem Františkem Rašem , byli odsouzeni

kotvila na jihu Dalmácie, v boce Kotorské, válečném přístavu rakousko uherské monarchie, třetina jejího vá-

Rakouská sociální demokracie, ač byla požádána o pomoc, nepodnikla nic

lečného lodstva. Mezi mužstvem lodí vládla všeobecná nespokojenost a vysloveně protiválečná nálada. Vítězství Ríjnové socialistické revoluce v Rusku

k podpoře tohoto hrdinného boje. (Viz též Vojenské vzpoury r. 1918.) Literatura: Jindř. Veselý, Povstání v boce Kotorské, vyd. 1958.

Boka Kotorská - povstání námor-

k trestu smrti a 11. 3. 1918 zastřeleni.

Bo

56

Bolen Václav (nar. 3. 2. 1887

z dosavadních zkušeností z masových

v Kostelci nad Černými lesy ). Zpočátku pracoval v soc. dem. straně. Od r . 1921 byl členem KSČ , předsedou Odborového svazu čs. zemědělských

bojů komunistických stran v jednotli vých zemích v první polovině 20. let

a lesních dělníků, předním činitelem

protistranické Jilkovy skupiny. Po V.

a z nutnosti boje proti přežitkům soci áldemokratismu a levičáctví v těchto stranách. Boj o prosazení zásad bolše vizace probíhal v mezinárodním ko

sjezdu KSČ (1929) byl pro oportunis- munistickém hnutí ve 20. a na po mus a likvidátorskou činnost vyloučen

čátku 30. let. Intenzívně probíhal

ze strany. Byl potom činný v národně

i v KSČ, kde vrcholil v boji proti

socialistické straně. V 1. 1933–1942 působil jako redaktor časopisu „A-Zet", po r. 1945 redaktorem ,,Svobodného

oportunistům – jílkovcům (viz) a tzv. historické pravici (viz) na V. sjezdu KSČ r . 1929. Zápas o bolševizaci

slova " . V I. 1946-1948 byl poslancem

v komunistickém hnutí zahrnoval ve

Národního shromáždění za Čs. národně socialistickou stranu. (Viz též

20. letech především splnění těchto hlavních úkolů : překonat podceňování

Ultralevá úchylka v KSČ r. 1922 ;

ideologické práce a osvojit si tvůr

Jílkovci.)

čím způsobem marxismus -leninismus

v těsné souvislosti s denní politickou

„ Bolševik “ – komunistický měsíčník v předmn. ČSR, založenýr. 1930. Byl vydáván v českém a německém jazyce pro potřeby stranických agitáorů a organizátorů v Praze. Od r .

prací; upevnit spojení komunistických stran s nejširšími masami dělnické třídy, provádět důslednou masovou práci; skoncovat s oportunistickým přehlížením spojenců proletariátu ,

1932 měl zvláštní přílohu: Proletář-

přistoupit k soustavné práci za vy

ská komunální politika. Od září 1934 do dubna 1935 vycházel v Liberci a zanikl r. 1935. Zakladatelem a předním jeho pracovníkem byl dr. Jaromír

budování svazku dělníků a rolníků

Dolanský.

a za spojenectví s národně osvoboze

neckým hnutím potlačovaných národů v koloniích a kapitalistických zemích ; organizačně

upevnit

komunistické

strany na základě leninských zásad Bolševizace linü bolševizace mezinárodního komunistického hnutí

vytyčil V. kongres Komunistické internacionály ( viz ), který zasedal ve dnech

demokratického centralismu, urychlit

v tomto směru organizační přestavbu a vychovávat další kádry stranických

17.6 .- 8. 7. 1924 v Moskvě. Po-

funkcionářů . Literatura : Za bolševickou orientaci

drobné směrnice k bolševizaci vypracovalo V. plénum exekutivy Komu-

KSČ, sborník, vyd. 1954. Kl. Gott wald, Spisy, sv. 1, vyd. 1950. Zd .

nistické internacionály ( viz) v březnu

Bradáč, Boj za bolševizaci KSČ, dil 1 , vyd. 1955.

1925. Bolševizace znamenala zejména tvůrčí osvojení a využití zkušenosti, které ruským bolševikům umožnily svrhnout carismus a buržoazii a na-

předmn. ČSR označováni reformis

stolit diktaturu proletariátu. Bolševizace komunistických stran vycházela

náři reformistických odborů. Ozna

Bonzové

tímto názvem byli za

tičtí předáci, hlavně placení funkcio

57

Bo

čení „ bonzové“, mající hanlivý vý-

překladatelská (přeložil některé práce

znam , mělo vyjádřit odcizení refor-

Leninovy i významná díla sovětské beletrie - Tichý Don, Matku aj.).

mistických předáků dělnické třídě, jejich přezíravý poměr ke skutečným

zájmům a potřebám pracujících , jejich

R. 1939 uprchl ilegálně do SSSR , kde pracoval jako tiskový přidělenec na čs.

spjatost s buržoazií. Původněse slovem

vyslanectví a vedoucí sekretář časo

bonz označoval buddhistický kněz.

pisu „ Československé listy " . Po ná vratu do vlasti r. 1945 pracoval v mi nisterstvu zahraničních věcí, nejdříve jako vedoucí tiskového odboru , po zději jako náměstek ministra zahra

Borek Edmund (nar. 4. 11. 1880

ve Vídni, zemř. 1. 3. 1924 ve Vídni) sociálně demokratický novinář, jeden ze zakladatelů slovenské sociální demokracie, oportunista. Vystupoval pod

ničních věcí.

různými pseudonymy, mezi jiným pod

Borkaňuk Olexa (nar. 11. 1. 1901

jménem Emanuel Lehocký. Byl po vzniku ČSR účastníkem mikulášského

v Jasině na Zakarpatské Ukrajině, zemř. 3. 10. 1942 v Budapešti) - ve

sjezdu slovenské sociální demokracie

doucí pracovník KSČ na Zakarpatské Ukrajině, národní hrdina. Neradostné

(1918 ). Posléze pracoval v krajanském dělnickém hnutí ve Vídni. Od r. 1919

až do smrti byl odpovědným redaktorem „ Dělnických listů " ve Vídni.

mládí plné bídy a hladu i národnostní útlak a těžká práce dělníka jej při vedly do řad KSČ (1922 ). Pracoval v hnutí dělníků a rolnické chudiny.

Borek Vlastimil inž. nar. 24. 12.

V l. 1931–1935 byl redaktorem čas.

1886 v Praze, zemř. 21. 12. 1952

„ Karpatská pravda“ a „ Pracujúča

v Praze)

komunistický novinář a

molod “ (1930-1934 ). Ve 30. letech

překladatel. Od studentských let pra-

byl vedoucím tajemníkem krajského

coval se skupinou St. K. Neumanna

výboru KSČ na Zakarpatské Ukra

v anarchokomunistickém hnutí. Za

jině, členem ÚV KSČ a kandidátem

antimilitaristickou činnost v rakouskouberské armádě byl v l. 1910-1912 a později po vypuknutí války žalářován . R. 1917 vstoupil do strany nár.

politbyra. Pod jeho vedením organizo vala KSČ na Zakarpatsku široké ma sové hnutí dělníků a chudých rolníků.

socialistů a stal se redaktorem , poz

ději šéfredaktorem ,, Českého slova “. R. 1923 založil spolu s B. Vrbenským , Th. Bartoškem , L. LandovouŠtychovou aj. stranu Socialistického sjednocení, posléze přejmenovanou

V 1. 1935-1938 byl poslancem Národ ního shromáždění za KSČ. Koncem r. 1938 přešel do ilegality a po okupaci

Zakarpatské Ukrajiny Horthyho Ma đarskem ( 1939) odešel do SSSR. Počátkem ledna 1942 se vrátil na Za

karpatskou Ukrajinu. V březnu 1942

naNezávislou socialistickou stranu děl-

byl zatčen a uvězněn . Vojenský soud

nickou (viz), která r. 1925 byla přijata do KSČ. Dlouhá léta pracoval jako

v Budapešti jej odsoudil k smrti a v říjnu 1942 byl popraven . (Viz též

redaktor „ Rudého práva “ a „Haló

Zakarpatská Ukrajina a politika KSČ .)

novin “ . Současně pracoval v bez věreckém hnutí (viz Svaz proletářských

bezvěrců ). Záslužná byla i jeho práce

Bouček Antonín (nar. 22. 6. 1880 v Praze, zemř. 15. 2. 1947 v Praze) -

Br

komunistický novinář a publicista. Zpočátku byl činný v anarchistic-

kém hnutí. Roku 1910 vstoupil do soc. demokracie. V l. 1914-1917 byl redaktorem „ Práva lidu“, v 1. 1917

58

bylo 43 delegátů, kteří zastupovali dělnictvo Slovenska, Čech, Moravy a Slezska, Rakouska, Uherska, Ně mecka, a zástupci První internacio nály z Francie, Anglie a Belgie. Nava

až 1919 Ústředního děl. nakladatel-

zovala na usnesení sjednocovacího

ství a knihkupectví soc. dem ., od května 1919 do září 1920 pracoval v redakci „ Práva lidu “ . Zúčastnil se

sjezdu německých organizovaných děl níků v Eisenachu ve dnech 7. - 9. 8. 1869 ( viz Eisenašský sjezd ), na němž

práce v marxistické levici (viz) a byl jedním ze zakládajících členů KSČ. Od založení „Rudého práva “ se stal

byla založena Německá sociálně demo kratická strana dělnická. Program pri jatý na tomto sjezdu převzal hlavní

členem jeho redakce, . 1925 odpo-

zásady programu revoluční První in

vědným redaktorem . V l. 1926-1932

ternacionály ( viz Mezinárodní dělnické

pracoval v redakci českého vydání „ Meztiskoru “ v Berlíně. Pro svou revoluční činnost byl několikrát věz-

sdružení), k níž se strana přihlásila. Na bratislavské konferenci byly schvá leny zásady eisenašského programu a projednávány organizační a politické

něn. Redigoval dělnické kalendáře, překládal, napsal knihu První máj, jeho

otázky dělnického hnutí v rakousko

vznik, historie a význam a několik literárních a publicistických prací.

uherské monarchů . Měla tak být na širokém základě vytvořena početná sekce internacionály. Organizace kon

Bratislavská likvidátorská sku-

ference byla jedinečným příkladem

pina. Proti bolševizaci KSČ, na likvi- přísné konspirace. I když se úřady dátorskou jílkovskou platformu ( viz Hlkovci) postavili se v srpnu 1928 i likvidátoři v bratislavském kraji

prostřednictvím konfidentů dověděly o jejím konání, nemohly dodatečně pozatýkat účastníky, protože všechny

KSČ, kteří dočasně ovlivnili část

adresy, které dostaly, byly falešné.

členstva strany. Proti nim vedl boj

Literatura: Dokumenty k počátkům dělnického hnutí v Čechách ( 1864 až 1874 ), sborník, vyd. 1961. M. Gosiorov

Štefan Major a revoluční směr ve straně. Bratislavští likvidátoři se spojili s hlohoveckou likvidátorskou sku-

ský, Dejiny slovenského robotníckeho

hnutia (1848-1918 ), slov. vyd. 1958.

pinou (viz „ Hlohovecké memorandum " ). Likvidátoři, kteří přechodně nadělali straně – zejména v Bratislavě škody, byli velké škody, byli a v Hlohovci - velké

Bratrské pokladny v Rakousko byly nositeli nemocen Uhersku

postupně vyloučeni ze strany.

ského, invalidního a starobního po

Literatura: Z. Holotíková, Štrajk

jištění horníků . Vznikly z tzv . hor

poľnohospodárskych robotníkov na Slovensku roku 1929, slov. vyd. 1960.

ních bratrstev, která ve středověku

měla původně charakter náboženských sdružení, později se vyvinula v ce

Bratislavská tajná dělnická konference - první dělnická konference tohoto druhu v uherských zemích,

uskutečnila se 14. 11. 1869. Přítomno

chovní podpůrné organizace. Určité cechovní přežitky se v nich udržely

až do doby, kdy se staly velkými po jišťovacími institucemi. Legislativně

59

Br

vymezil úkoly bratrských pokladen

nesplnily pokladny svou úlohu. Pod

horní zákon z r. 1854 (hlava X ), který

pory v nemoci i provize byly nedosta

mj. stanovil povinné členství pro vše- tečné a neuspokojivý stav pokladen chny horníky. Jmění bratrských pokladen tvořily především členské příspěvky, které byly horníkům sráženy při výplatě. V čele bratrských pokladen stálo představenstvo ( zvané též „ starši“ ), které rozhodovalo o všech záležitostech pokladny, hlavně pak o výši podpor vyplácených pokladnou

(horníci je nazývali „ okradny “) byl i nadále příčinou nespokojenosti hor níků a vedl k mnohým stávkám a bo

jům za jejich úpravu. Na Slovensku ( a v celém Zalitavsku ) platila obzvláště

neuspokojivá ustanovení zákona z r . 1854 až do r. 1922. (Viz též Nemocen ské dělnické pokladny v Rakousko

jednotlivým horníkům . Rozhodující

Uhersku .)

slovo v bratrských pokladnách měli

Literatura: J. Houser, Vývoj hornic

těžaři, kteří jich využívali k zotročování horníků, k jejich připoutání k dolu . Podle horního zákona byl

kého pojištění, vyd. 1960.

každý podnikatel povinen zřídit ve

svém závodě bratrskou pokladnu nebo

se spojit s jinými podnikateli a vytvořit

Briand -Kelloggův pakt mezi národní smlouva uzavřená z podnětu francouzského ministra zahr. věcí A. Brianda a státního tajemníka USA

jednu společnou pokladnu. Praxe byla

F. B. Kellogga, podle níž se zamítají

taková, že většina dolů měla pokladnu

války jako prostředek národní politiky

samostatnou. Proto horník , který přecházel do práce na jiném dole nebo dostal výpověď z práce, ztrácel všechny nároky na podporu a rovněž

podepsána 27. 8. 1928 patnácti státy ( také Ceskoslovenskem ) a později dal šími 48 zeměmi. Ve skutečnosti na

k řešení mezinárodních sporů. Byla

na veškeré dosud vložené příspěvky.

vrhly USA uzavření tohoto paktu

(Výjimku tvořila pouze od r . 1879

proto , aby si v něm vytvořily organi

spojená bratrská pokladna pro horní

zaci obdobnou Společnosti národů ( viz ),

revíry Most - Duchcov - Litvínov v se-

ale pod svým vlivem , která by poli

verozápadní hnědouhelné pánvi.) Podnikatelé využívali bratrských pokladen

ticky a hospodářsky připoutávala člen ské země k USA. I když SSSR byl

jako zbraně proti nepohodlným dělníkům . Dalším nedostatkem závodních bratrských pokladen byla jejich častá platební neschopnost, protože měly malé kmenové jmění. Proto horníci

z účastníků smlouvu ratifikoval, aby využil možnosti projednání otázky

členem tohoto paktu, a dokonce první

všeobecného odzbrojení, přesto mnozí

vedli neustálé boje za vytvoření zem-

tvůrci paktu usilovali o protisovět skou orientaci tohoto paktu .

ské bratrské pokladny. Nepatrný pokrok znamenalo přijetí zákona o bra-

kem a zítřkem , vyd. 1947. Dějiny

trských pokladnách r . 1889 (a novely

diplomacie, díl 3, čes. vyd. 1947,

k tomuto zákonu r. 1892). Zákon stanovil přispívající povinnost i pro

str. 288 a n.

Literatura : J. S. Hájek , Mezi včerejš

podnikatele, omezil jejich zastoupení

Brigády mezinárodní ve Špa

ve správě bratrských pokladen na jednu třetinu apod. Ani potom však

nělsku - viz Interbrigadisté; Inter brigadisté českoslovenští ve Španělsku.

60

Br

Brigády socialistické práce

června se rozšířila na všechny továrny.

viz Socialistické soutěžení v Českoslo-

Byli voleni dělničtí důvěrníci pro jed

vensku

nání s podnikateli. Společné akce řídil výbor vedený Eduardem Stephanem

Brněnská konference KSČ r. 1924 - celostátní konference KSC ,

a Simonem Jaroselem . Agitaci na pod poru stávkujících organizoval Dělnický vzdělávací a podpůrný spolek v Brně (viz ), což vedlo k policejnímu zákazu

konaná 4. - 5 . května 1924 v Brně. Pro-

gram brněnské konference byl velmi

rozsáhlý. Projednávala se organizační

jeho činnosti. Ke stávkám a dělnic

zpráva ústředního sekretariátu , odborová otázka, problémy jednotné

kým nepokojům došlo i mimo Brno v Bučovicích, ve Znojmě, Ostravě aj.

fronty dělníků a rolníků, práce KSČ

K jejich potlačení bylo nasazeno čet

na vesnici. V souvislosti s blížícím se

V. kongresem Komunistické internacionály projednala konference program V. kongresu KI a zvolila delegaci

nictvo. Továrníci byli nuceni ustou pit organizovanému náporu dělnictva. Na společné schůzi dohodli zvýšení mezd o 20-25 %, přislíbili penze a

do Moskvy. Výsledkem jednání kon-

výstavbu dělnických bytů.

ference bylo přijetí rezoluce o organizační přestavbě strany, rezoluce

skončila 17. 6. 1869. Patří k prvním organizovaným vystoupením dělníků

k otázce německé a ruské, rezoluce

na Moravě.

Stávka

o taktice KSČ v odborových organi-

Literatura: Dokumenty k počátkům

zacích a směrnice k otázce malozemě-

dělnického hnutí v Čechách 1864 až

dělské. Brněnská konference se vůbec

1874 , vyd. 1961. M. Reiman , Z prv

prvně v historii KSČ zabývala prací

ních dob českého dělnického hnutí,

komunistů mezi rolníky jako samo

vyd. 1958.

statným bodem programu . (Viz též Konference KSČ .) Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolše-

„ Brněnské memorandum " název likvidátorského dokumentu,

vizaci KSČ, díl 1 , vyd. 1955. M. Klír,

který po vyloučení Bubníka (viz Bub

Boj Komunistické strany Českoslo-

nikiáda) ze strany v únoru 1925 vy

venska o masy v období odlivu pová-

dala tehdejší pravičácká většina kraj

lečné revoluční vlny (1921-1924),

ského výboru KSČ v Brně pod vede

vyd . 1955. V. Mencl, Politické boje

ním dr. Ečera, Kovandy a Roučka.

KSČ a její vývoj v letech 1921–1924,

Brněnští pravičáci se touto vlastní oportunistickou platformou postavili

vyd. 1958.

na obhajobu Bubníka, proti vedení

Brněnská spartakiáda Spartakiády čs. dělnického hnuti

viz

strany. V memorandu žádali, aby se KSČ v podmínkách dočasné stabili zace kapitalismu zřekla vedení maso

Brněnská stávka r. 1869 - byla

vých bojů, odpoutala se od Komin terny a aby se vedení strany ujali „za sloužili“ funkcionáři strany pravičác kého zaměření. Také v některých dal

prvním organizovaným , internacio-

nálně jednotným a úspěšným bojem brněnských textiláků za zvýšení mezd, Zahájilo ji 27. května 50 dělníků Slá-

movy továrny v Josefově. V polovině

ších krajích – např. kladenském , ho vystoupili oportu

donínském aj.

Br

61

nisté proti ústřednímu výboru. Straně

ignorující nenávist národů utlačova

hrozilo vážné nebezpečí rozkolu. Na ných habsburskou monarchií, umož zasedání ÚV 28. února 1925 byla ňovalo buržoazii, aby si zachovala ve schválena taktika vedení protidrahot- doucí úlohu v národnostním hnutí. ních bojů a Bubník byl vyloučen ze

strany. Zároveň bylo uloženo pravičácké opozici, aby skončila s frakčním

Brněnský program opomenul i soci ální obsah národnostní otázky a od

bojem a podřídila se stranické disci-

dělil řešení národnostní otázky od boje za socialismus. Národnostní

plíně. Vnitrostranickou krizí se zabý-

otázka zůstala omezena na otázky

valo V. rozšířené plénum EKI, konané

jazyka a kultury. Brněnský program

21. 3. - 6 . 4. 1925 v Moskvě. Brněnské

vycházel z hlediska teritoriálního ře

memorandum a frakční činnost pravičáků byly odsouzeny jako kapitulace

šení národnostní otázky proti stou pencům tzv . personální, kulturně ná rodnostní autonomie, což znamenalo jistý pokrok . ( Viz též Soc. dem . strana

před kapitalistickou stabilizací, jako

zrada na revolučním boji proletariátu. KSČ, sborník , vyd. 1954. Zd . Bradáč, Boj za bolševizaci KSČ, díl 1, vyd.

Literatura : Za bolševickou orientaci

dělnická v Rakousku ; Autonomie .) Literatura: P. Reiman , Dělnické hnutí v českých zemích v letech 1889-1914,

1955. J. Křen , Československo v ob-

vyd. 1954.

dobí dočasné a relativní stabilizace ka

pitalismu, vyd. 1957.

Brněnský program Sociálně de

Brněnský sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany konaný 25. -26. 12. 1887 v Lužán

mokratické strany dělnické v Ra-

kách, byl slučovacím sjezdem, který

kousku - přijatý společným sjezdem

odstranil rozkol mezi umírněnými (viz)

soc. dem . stran v Rakousku r. 1899 ;

a radikály (viz ). ( Viz dále též Česko

měl vyjasnit stanovisko strany k ná-

slovanská sociálně demokratická stra

rodnostní otázce. Národnostní otázka

na .) Zúčastnilo se ho 78 delegátů

(viz) v Rakousko -Uhersku stala se

z Cech a Moravy a četní hosté, přede

ožehavou zejména po rozdělení strany na národnostní organizace, k němuž došlo r. 1897. Návrh národnostního programu vypracovala zvláštní ko-

vším z řad německých sociálních de mokratů . Počínaje tímto sjezdem byly sjezdy soc. dem . strany číslovány. Vedoucí úlohu při svolání i jednání

mise, jako referenti vystoupili vůdce

sjezdu měl Josef Hybeš, který také

německé soc . dem . v Čechách J. Seliger a A. Němec. Oportunismus programu byl především v tom , že po-

vypracoval hlavní sjezdové dokumen

ty : rezoluci o národnostní otázce a program strany. Rezoluce proklamo

kládal Rakousko-Uhersko za jediné

vala rovnoprávnost národů, odsuzo

možné řešení národnostní otázky a

vala národnostní útisk a zdůraznila

vůbec neuvažoval o vytvoření jednot-

význam dělnictva v osvobozeneckém

livých států. Sjezd žádal rozdělení Rakouska na národnostně ohraničené oblasti. Tím byla porušena revoluční

boji českého národa. Program řešil otázky taktické v souladu s vídeňským kompromisem (viz), to znamená před

zásada - právo národů na sebeurčení

pokládal, že dělnictvo bude využívat

až do oddělení. Stanovisko strany,

všech legálních možností k svému

Br

62

organizování, aniž se zřekne revoluční činnosti. Program byl přijat jako provizórium do doby, než dojde ke

též přehledově Čs. sociálně demokra tická strana dělnická.)

sjezdu rakouské sociální demokracie, za jejíž část se čeští sociální demo-

Brunclik Stanislav (nar. 17. 6. 1910 v Podmoklicích u Semil, zemř.

kraté pokládali. Brněnský sjezd přispěl

14. 2. 1944 v Dráždanech) - redaktor

k sjednocení dělnického hnutí v Rakousku, k němuž došlo za rok na

„ Rudého práva“ a za okupace instruk

tor ilegálního ÚV KSČ . Vystudoval

hainfeldském sjezdu ( viz).

obchodní akademi v Praze -Karlíně

Literatura : Zd. Šolle, Dělnické hnutí

(1926-1929). V 1. 1929-1931 praco

v českých zemích koncem minulého století, vyd. 1954.

val jako mzdový úředník CKD Libeň . Byl funkcionářem Komsomolu ( viz )

Brněnský sjezd sociální demo-

a v 1. 1931-1933 přispíval do „ Mladé gardy“ , jejímž se stal šéfredakto rem . R. 1931 opustil zaměstnání a stal

kracie r. 1947 - XXI. řádný sjezd čs. sociální demokracie . Konal se 14. - 16. 11. 1947 v Brně, za účasti

se profesionálním revolucionářem . Od

471 delegátů, z nichž většinu tvořili pravičáci v čele s gen . taj. B. Vilímem ,

října 1934 působil krátce jako stra nický funkcionář pro otázky mládeže na Hodonínsku. Od ledna 1935 byl

který fakticky sjezd připravoval. Sjezd jednal o politické orientaci strany. Jednání vrcholilo volbou nového

redaktorem „ Haló novin “ a „Rudého práva “ a přispíval do „ Tvorby “. Psal především o zahraničně politických

ústředního výboru a předsedy strany. Při bojovém hlasování získal pravičák B. Laušman 283 hlasů, a stal se

tak novým předsedou strany, zatímco Zdeněk Fierlinger dostal 182 hlasů .

otázkách . R. 1937 se účastnil antifašis

tického sjezdu v Paříži. Za okupace byl ilegálním pracovníkem aparátu strany, instruktorem I. a II. ilegálního UV ( viz llegálni ÚV KSČ za oku

Po sjezdu vystoupila levice čs. sociální pace). Současně se věnoval literárním demokracie (viz) se samostatným pro-

překladům . Dne 15. 7. 1943 byl zatčen

hlášením . Buržoazie uvítala vítězství

a do 29. 10. 1943 vězněn na Pankráci. 16. 12. 1943 byl v Drážďanech odsou

pravice na brněnském sjezdu a očekávala, že se jí podaří zatáhnout sociální

zen k smrti a o 2 měsíce později tam

demokracii do aktivní přípravy proti státního vystoupení. Avšak vývoj v so

též popraven .

ciální demokracii ukázal, že vítězství,

„ Brüningovština “ - označení pro

kterého dosáhla pravice na brněnském

politiku , kterou prováděla buržoazní

sjezdu tím , že ovládala aparát strany, neodpovídalo názorům většiny člen-

vláda v Německu od března 1930 do června 1932. V čele této vlády byl

stva , které usilovalo o spolupráci a

dr. Heinrich Brüning, představitel reakční katolické strany Centrum . Brüningova vláda odbourávala bur žoazně demokratické vymoženosti v Německu a vládla pomocí nouzo vých nařízení (Notverordnung ). Za hájila proces fašizace Německa . Sna

sblížení s KSČ . V únorových dnech r. 1948 došlo k úplné izolaci a porážce pravicových živlů v sociální demokra-

cii; její představitelé byli pro svou činnost namířenou proti jednotě dělnické třídy ze strany vyloučeni. ( Viz

63

BF

žila se překonat hospodářskou krizi přímým útokem na životní úroveň

dřich Seidl, Josef Boleslav Pecka ( za

ské sociálně demokratické strany Jin

pracujícího lidu. Prvním činem Brü-

stupoval též sekce strany v Roudnici

ningovy vlády bylo snížení nákladů na sociální účely a zvýšení dani poplatníkům s nižším příjmem . Brü-

a v Benešově u Podmokel), Josef Ber nášek ( zastupoval též vydavatelstvo

ningova vláda uvedla v platnost rovněž

Kaňka (zastupoval též vydavatelstvo

48. článek výmarské ústavy, podle

„ Dělnických listů “). Ústřední výbor

časopisu „ Budoucnost“ ), Josef St.

něhož měl president právo vládnout

celorakouské sociální demokracie za

jako diktátor, aniž se musel dotazovat

stupoval Ferdinand Schwarz a kon

parlamentu. Tímto rozhodnutím , kte-

trolní komitét Čeněk Zich . Další

ré schválily všechny buržoazní strany účastníci: František Mařáček za vy v Německu i sociálně demokratická

davatelstvo listu „ Organizace" , Nor

strana, byla v Německu zahájena éra mimoparlamentní diktatury. Vláda kancléře Brüninga vykopala hrob výmarské republice a uvolnila cestu

bert Zoula , Václav Sedmidubský a studenti Jan Korec a Vladimír Vyhnal Zápotocký za Plzeň , Václav Černo

k nastolení fašistické diktatury. Kanc-

vický za sekci Holešovice-Bubny,

za pražskou sekci strany , Ladislav

léř H. Brüning byl zbaven funkce

František Choura z Duchcova za

30. 5. 1932. Jeho nástupcem se stal Franz von Papen. Termin „ brünin-

severočeské horníky a František Ne chvile za libereckou sekci.

govština“ byl používán i v ostatních

Program sjezdu: Zprávy ústředního

zemích při boji proti fašizačnímu

výboru českého, rakouského, kontrol ního výboru a zprávy sekcí. Dále byl projednán stav organizace a přijat

kursu buržoazních vlád . (Viz Fašizace

předmn. ČSR ; Nouzové diktáty.) Literatura: G. Eisler, A. Norden,

program , byl zvolen ústřední výbor,

A. Schreiner, Poučení z německých dějin , čes. vyd. 1952.

redakce a vydavatelstva časopisů, kontrolní výbor a smírčí soud. Program strany schválený sjezdem sta

Břevnovský sjezd Českoslovan-

novil, že „ osvobození práce vyžaduje

ské sociálně demokratické strany

změnu pracovních prostředků v obec

- ustavující sjezd Českoslovanské soc. dem . strany jako národnostní složky Sociálně demokratické strany děl-

né dobro společnosti“ ( tj. zespole

nické v Rakousku . Jeho jednání na-

vazovalo na výsledky neudörfelského

čenštění výrobních prostředků ), že Osvobozená práce musí být dílem pracujícího lidu “ a že boj o osvobo zení dělnické třídy je „bojem o zru

sjezdu ( viz) 1874, na kterém byla

šení třídního panství“. Zdůraznil,

ustavena internacionální proletářská

že strana chce působit „V rámci ná rodním “, ale stojí na stanovisku inter

strana dělníků v Rakousku. Konal se

7. 4. 1878 v Břevnově u Prahy v hos-

tinci U kaštanu, poblíže kláštera sv.

nacionálním . Zrzení národnostně sa mostatné organizace nebylo tehdy

Markéty - proto bývá nazýván markétský nebo svatomarkétský. Sjezd se

ještě projevem nacionalismu, nýbrž pouze cestou , jak proniknout k širo

konal ilegálně. Zúčastnili se ho : za do-

kým vrstvám českých dělníků. Česko

savadní ústřední výbor Českoslovan- slovanská sociální demokracie zůstala

Bu

64

i nadále součástí celorakouské strany

českoslovenští ve Španělsku ). Na jaře

( viz Sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku ). Program vytyčil 15 požadavků, na prvním místě všeobecné volební právo. Vyskytly se

1937 přijel do Španělska; koncem července 1937 se stal komisařem ba

v něm některé lassallovské přežitky, převzaté z gothajského programu ( viz Gothajský sjezd ), je v něm však patrný

komisaře 129. mezinárodní brigády. Padl v bojích u Morelly, když kryl ústup jednotky z obklíčení.

i silný vliv marxismu ( stanovy První internacionály ). Program položil dobrý základ pro masovou práci strany a

Bubník Josef (nar. 14. 5. 1897 v Teplicích, zemř. 4. 7. 1957). R. 1921

je nutno jej hodnotit kladně. Organizační základnou strany se staly děl-

vstoupil do KSČ . Byl sekretářem pražské krajské organizace. Pro svůj

nické spolky a sekce. Organizační řád vycházel z toho, že sekce budou pra-

protistranický postup v souvislosti se sabotáží rozvíjení protidrahotních bo

terie Karla Liebknechta a koncem

března 1938 byl jmenován zástupcem

covat tajně. Místo příspěvků měl jů byl r. 1925 z KSČ vyloučen. Jeho každý člen odbírat časopis „ Organizace“ . Sjezd byl ustavujícím sjezdem

pravičáčtí přívrženci v ÚV KSČ vy pracovali tzv ., Brněnskémemorandum "

Českoslovanské sociálně demokratické

(viz), zaslané V. rozšířenému plénu

strany (viz); programově i organizačně EKI ( 1925). Exekutiva Kominterny se na něm ustavila revoluční strana

českého proletariátu .

Literatura: P. Reiman , Neudörfel a Břevnov, „ Rudé právo " , 6. dubna

1959. Příspěvky k dějinám KSČ , 1959, č. 7. Zd. Šolle, K počátkům první

memorandum odsoudila a podpořila stanovisko levicové většiny ÚV KSČ. Po vyloučení byl Bubník jedním ze

zakladatelů oportunistické tzv. Neza vislé komunistické strany ( viz „ Nezá visli komunisté “ ), která se však po vol

dělnické strany v naší zemi, vyd. 1953.

bách r. 1925 rozpadla a zanikla.

Bubeníček Alexandr ( nar. 20. 2.

V 1. 1945–1948 byl členem soc. dem . strany. ( Viz dále Bubnikiáda .)

1899 v Moskvě, zemř. 4. 4. 1938

u Morelly ve Španělsku) - přední či-

Bubnikiáda - název pro události,

nitel komunistického hnutí v předmn.

k nimž došlo v KSČ v souvislosti

ČSR. Po vzniku KSC patřil k vedou-

s protistranickým vystoupením pravi

cím pracovníkům mládežnického komunistického hnutí (viz Komsomol v předmn. ČSR ). Ve 20. letech bojoval za bolševizaci KSČ jako příslušník

cových živlů počátkem r. 1925. Bez prostředním podnětem k tomuto vy stoupení se stalo vyloučení čelného představitele pravičáků J. Bubníka

levicového křídla proti oportunistickému jílkovskému vedení. Na V. sjez-

z řad členů KSČ v únoru 1925. Bub ník byl z KSČ vyloučen proto , že

du (1929) byl zvolen do ÚV KSČ.

jako sekretář pražské krajské organi

Poté působil jako krajský tajemník

zace sabotoval přípravu protidrahot

KSČ v Ostravě. Když vypukla občanská válka ve Španělsku (viz), organizo-

ních demonstrací (viz Protidrahotni

val akci dobrovolníků na pomoc boji

nost zaměřenou k rozbití strany.

hnutí) a rozvíjel tajnou frakční čin

španělského lidu (viz Interbrigadisté Proti jeho vyloučení se postavilo ve

65

Bú

dení brněnského kraje ( viz „ Brněnské volební právo. Na 23. 5. 1912, tj. memorandum " ) a oportunisté v ně-

na den , kdy byl svolán uherský sněm,

kterých dalších krajských orgánech

aby rokoval o přípravách na válku a

(Nymburk, Kladno, Hodonín aj.),

o návrhu zákona o volebním právu,

kteří rozvinuli rozsáhlou štvavou kam-

který byl výsměchem zásadám vše

paň proti levicové většině ÚV. Cílem obecného volebního práva, oportu protistranického komplotu pravičáků

nistické vedení Sociálně demokratické

bylo obnovit jejich dřívější pozice ve

strany Uherska (viz) pod mohutným

vedoucích orgánech KSC, zvrátit do-

tlakem členských mas bylo nuceno

sažené kladné výsledky přestavby

vyhlásit všeobecnou generální maso

strany ve smyslu směrnic V. kongresu KI a celkově zabrzdit proces její bol-

vou stávku. Přesto, že vláda grófa Štefana Tiszy obsadila celé město po

ševizace. Do řešení poměrů v KSČ

licií, četníky a vojskem , zúčastnilo se této bojové politické stávky 30 000

zasáhlo V. rozšířené plénum EKI v březnu 1925. Plénum odsoudilo

názory a činnost pravičáků a jako

dělníků pod hesly „Ať žije všeobecné volební právo !“ , „ Dolů s Tiszou !" ,

cestu k opětné konsolidaci vnitro-

„Ať žije revoluce!“. Stávka přerůstala

stranických poměrů doporučilo vytvoření bloku levice a středu, když

v barikádové boje, které trvaly i další

den , 24. 5. 1912. Boj proletariátu

představitelé středu uznali nespráv-

v Budapešti podpořil ostatní proleta

nost svého dosavadního postoje. Po

riát Uherska demonstracemi, mj. i na

tomto zásahu EKI se skutečně poda-

Slovensku v Bratislavě, v Košicích

řilo semknout do boje proti pravičákům všechny zdravé síly ve straně a

a v Martině. I český proletariát s vel kými sympatiemi sledoval tento boj.

pravičáci byli tak zatlačeni do izolace.

Svědčí o tom pozdrav vedení Česko

Nejexponovanější představitelé pra-

slovanské sociální demokracie sloven

vice ze strany vystoupili nebo byli

skému proletariátu. Vládě se podařilo

vyloučeni a vnitrostranická krize, kte-

zdolat dělníky pomocí mocenské pře

rou vyvolali, byla v průběhu několika

sily i přičiněním oportunistické poli

měsíců překonána. Literatura: Za bolševickou orientaci

tiky a přímé zrady vedení uherské soc. demokracie. Mezi 9 mrtvými

KSC, sborník dokumentů , vyd. 1954.

a 158 zraněnými byli též slovenští

Zd. Bradáč, Boj za bolševizaci KSČ, dělníci pracující v Budapešti. Po díl 1 , vyd. 1955. J. Křen, Českoslo-

„ krvavém čtvrtku “, jak byl 23. květen

vensko v období dočasné a relativni

1912 nazván , dělnické hnutí dále rostlo a počet organizovaných členů v celém

stabilizace kapitalismu, vyd. 1957.

Uhersku i na Slovensku dosáhl v této

Budapeštská generální stávka

době nejvyššího stavu zaznamenaného

r. 1912. Řada stávek v období roz-

v období let 1905-1917.

machu uherského dělnického hnutí v předvečer první světové války vy-

Literatura: Miloš Gosiorovský, De

vrcholila květnovými událostmi r. 1912 v Budapešti. Hospodářské stávky přerůstaly v stávky politické; osou

těchto bojů byl zápas za všeobecné 5 Příruční slovník

jiny slovenského robotníckeho hnutia ( 1848-1918 ), slov. vyd. 1958.

„ Budoucnost " - podtitul: „ Časo pis věnovaný zájmům pracujícího

Bu

66

lidu " ; později ústřední orgán Česko- gramu ( viz), dále je rozvíjel. Vytvářel slovanské soc. dem . strany (viz). Za- předpoklady k rozšíření hospodár kladateli byli L. Zápotocký a J. B. ských a politických pozic dělnické Pecka. První číslo vyšlo 1. 10. 1874 třídy a pracujících. Svými úkoly a jako čtrnáctideník a nahradilo „ Dělnické listy " ( viz), které v té době již

třídními důsledky směřoval k dalšímu přerůstání národní a demokratické

hájily zájmy mladočechů a byly pod

revoluce v socialistickou.

jejich vlivem . „ Budoucnost“ sehrála

Jeho základní úkoly byly : vypra cování a schválení nové, lidově demo

významnou úlohu při propagaci marxismu a v agitační i organizační práci

kratické ústavy, zakotvující dosavadní

sociální demokracie. Zanikla zatčením

výsledky revoluce včetně znárodnění

posledního odpovědného redaktora

(viz Ústava 9. května ), uzákonění splnění dvouletého hospodářského plánu

Josefa Štěpánka 26. 1. 1882.

(viz). Sledoval vzrůst znárodněného

„ Budoucnost“ - podtituly: „ Ca-

sektoru přidělováním „ konfiskátů “ , reorganizaci zahraničního a vnitřn

sopis sociální, hájící zájmy pracujícího lidu “ , od roč. 13 ( 16. 2. 1884) „ Orgán anarchistů jazyka českoslovanského “ .

obchodu ,

Vycházel v Chicagu od 16. 6. 1883 do

klady industrializace Slovenska, je

zjednodušení

distribuce

omezením velkoobchodu . Položil zá

29. 4. 1886. Vydavatel I. socialistická

jímž cílem bylo zvýšit životní úroveň

dělnická sekce v Chicagu. V redakci

slovenského pracujícího lidu a učinit

postupněpracovali Jakub Mikolanda,

tak další rozhodný krok k řešení slo

Norbert Zoula a J. B. Pecka. Časopis venské národnostní otázky. Pro zlep zanikl po krvavých událostech na Senném náměstí v Chicagu. Protože

rakouská vláda zakázala dovoz a kolportáž „ Budoucnosti “, byla vydávána pro Evropu pod krycími názvy:

„ Čechoslovan “, „ Jitřenka svobody “, „ Duch volnosti “ , „ Sokol americký" . Byl to jeden z významných časopisů českých dělníků v Americe. Budoucnost - viz Družstevní revo-

luční proletářské hnutí v předmn. ČSR Budovatelský program třeti vlády Národní fronty Čechů a Slováků - program první vlády vedené Kl. Gottwaldem . Byl vypracován komunisty a přijat 8. 7. 1946

šení hospodářského, politického a so ciálního postavení pracujících rolníků požadoval Budovatelský program při jetí řady opatření, shrnutých na pod zim r. 1946 v návrh šesti zemědělských zákonů ( viz ). Další jeho opatření směřovala k de centralizaci a zvýšení pravomoci ná rodních výborů (odstranění zemských

národních výborů ), k další demokra tizaci bezpečnosti, armády a očistě státního aparátu na Slovensku. Pro gram požadoval rozšíření politických , vojenských a hospodářských styků se Sovětským svazem a lidově demokra

tickými zeměmi. Buržoazie plnění Budovatelského programu sabotovala . Boj za jeho požadavky významně na

jednomyslně Ústavodárným národ-

pomohl k diferenciaci sil v Národní

ním shromážděním , zvoleným v květ-

frontě a k izolaci protilidových složek . Literatura : Kl. Gottwald , Spisy, sv. 13,

nových volbách . Opíral se o revoluční vymoženosti Košického vládního pro-

vyd. 1957 , str. 120 a n . J. Kozák ,

Bu

67

K některým otázkám strategie a taktiky KSČ v období přerůstání národ-

politických předáků, kteří měli být ještě v posledních dnech povražděni.

ní a demokratické revoluce v revoluci

11. 4. 1945 se ozbrojení vězňové

socialistickou ( 1945-1948 ), vyd. 1956.

zmocnili tábora a osvobodili jej těsně před příchodem americké armády.

nacistický kon-

(Viz též přehledně Koncentrační tá

centrační tábor, asi 8 km východně

bory .) Literatura: M. Moulis, To byl Bu chenwald , vyd. 1959.

Buchenwald

od Výmaru v Durynsku. K vlastnímu

táboru patřilo ještě 140 pobočních pracovních a internačních táborů (např. Braunschweig, Dora, Kassel

aj.). Za 8 let trvání ( 1937-1945 ) prošlo Buchenwaldem téměř čtvrt mi-

liónu vězňů různých národností, z nichž 55 000 zahynulo. Ačkoli Buchenwald patřil mezi tzv . tábory

I. stupně - „ pro ochrannou vazbu ",

Bukureštské porady komunis tických a dělnických stran - viz Setkáni představitelů komunistických a dělnických stran socialistických zemí v červnu 1960 v Bukurešti

Bulharská komunistická strana

byly zde páchány na vězních nej-

vznikla z Bulharské dělnické soci

těžší zločiny. Masově zde byli vražděni také sovětští váleční zajatci ( jen

álně demokratické strany, do jejíhož čela se dostal 1. 1903 marxistický směr vedený D. Blagoevem , tzv .

odhadem 8300 ). Dne 18. srpna 1944

byl v Buchenwaldu zavražděn vůdce Českých a slovenských vězňů prošlo

„ těsní socialisté“. Vyloučili ze strany revizionisty, reformisty a kontrarevo luční živly, tzv . „ široké socialisty".

táborem 7783, mezi nimi i někteří

Za první světové války zůstali bul

významní představitelé naší kultury, např. Josef Čapek, Emil Filla aj. Významnou úlohu, zejména ke konci

haršti „ těsní socialisté“ věrni pro letářskému internacionalismu; odmítli hlasovat v parlamentě pro válečné

války, sehrála v táboře mezinárodní

úvěry a pro jakoukoli účast ve válce.

německé dělnické třídy E. Thälmann .

ilegální vězeňská organizace, založená

Stejně jako ruští bolševici vyhlásili

německými antifašisty. V čele čes-

heslo „ Přeměnit imperialistickou vál

kého národního ilegálního výboru stáli předváleční funkcionáři KSČ,

ku ve válku občanskou “. Na svém XXII. sjezdu 27. 5. 1919 přejmeno

např. E. Hršel, K. Innemann , J. Tesla, J. Ulrich , J. Veselý aj. Ilegální organizace nejenže pomáhala vězňům

vali stranu na Komunistickou stranu

Bulharska. (Později se začala nazývat

hmotně a morálně a vychovávala je

Bulharská komunistická strana, BKS.) Tento sjezd se stal I. sjezdem BKS.

politicky, ale organizovala i sabotážní hnutí ve zbrojních závodech a vytvo-

II. sjezd BKS se konal31.5 . - 2.6. 1920 a III. sjezd r. 1921. IV . sjezd (v červnu

Fila silnou , dobře vyzbrojenou vojenskou organizaci. Díky neohroženému postoji Mezinárodního ilegálního vý-

1922) v souhlase s usneseními III. kongresu KI projednal otázky vyplý vající z taktiky jednotné fronty. Po porážce protifašistického lidového po

boru se v dubnu 1945 podařilo zabránit masové evakuaci tábora a za-

chránit životy řady vězňů, zejména

vstání v září 1923 přešla BKS do

ilegality a její čelní vůdcové Vasil

Bu

Kolarov a Georgi Dimitrov odešli do

nucené emigrace. Roku 1927 byla založena legální Dělnická strana pod vedením BKS. R. 1939 došlo ke sloučení Dělnické strany, od r . 1934 rovněž ilegálni, s BKS v Bulharskou dělnickou stranu. Strana stála v čele

68

státem . V jeho čele stojí presidium Lidového shromáždění BLR. Záko nodárná moc přísluší Lidovému shro máždění BLR , Výkonným orgánem BLR je rada ministrů. Vedoucí spo

lečenskou silou je Bulharská komunis tická strana ( viz ). Druhou politickou

velkých stávkových bojů, vytvořila a organizovala Vlasteneckou frontu , již

stranou je Bulharský zemědělský li dový svaz (zal. 1896), který úzce

vedla do boje proti německému a bul-

spolupracuje s BKS. Společensko

harskému fašismu. Po osvobození Bulharska Sovětskou armádou v září

je Vlastenecká fronta (zal. 1942), jež

politickou organizací bulharského lidu

1944 změnila svůj název na Bulhar-

sdružuje obě politické strany, odbo

skou dělnickou stranu (komu-

rové svazy, Dimitrovův svaz mládeže

nistů). Dne 11. srpna 1948 se s ní

aj. masové organizace. Do r. 1944 bylo Bulharsko monarchií s polofašistickou diktaturou, která proti vůli národa stála za druhé světové války po boku hitlerovského Německa. R. 1942 došlo z iniciativy BKS k vytvoření Vlaste necké fronty, zahrnující pokrokové síly země. S vítězným postupem So

sloučila Bulharská soc . dem . strana na

základě marxismu - leninismu. Na V.

sjezdu v prosinci 1948 se strana přejmenovala na Bulharskou komunistickou stranu a byly schváleny stanovy strany. Na VI. sjezdu (únor -březen

1954) byly přijaty směrnice k druhému pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství na 1. 1953–1957,

větské armády mohutnělo v Bulharsku partyzánské hnutí. Počátkem září 1944

VII. sjezd strany ( 2. - 7. 6. 1958)

vstoupila Sovětská armáda na území

přijal směrnice k třetímu pětiletému

Bulharska. Dne 9. 9. 1944 vzplanulo

plánu ( 1958-1962). VIII. sjezd (5. až

14. 11. 1962) schválil dvacetiletý plán

zemi celonárodní povstání, byla svržena profašistická vláda a moc

rozvoje země a nové stanovy strany. Dále odsoudil hrubé porušování socialistické zákonnosti v období kultu

Dělnická třída vedená BKS prosadila, že svobodné Bulharsko se vyvíjelo

osobnosti, jehož se dopustili V. Čer-

lidově demokratickou cestou . V par

přešla do rukou Vlastenecké fronty.

venkov , A. Jugov, G. Cankov a další.

lamentních volbách v listopadu 1945

R. 1962 měla strana 506 261 členů

hlasovalo pro Vlasteneckou frontu na 88 % voličů . V září 1946 se při ple biscitu vyslovilo 95 % voličů pro Bul harskou lidovou republiku, která pak

a 22 413 kandidátů . Ústředním orgá-

nem strany je deník „ Rabotničesko delo “ , jehož první číslo vyšlo 5. 3. 1927. Prvním tajemníkem ÚV BKS je Todor Živkov. Bulharská lidová republika - se

rozkládá ve východní části Balkánského poloostrova. Její území měří 110 669 km². R. 1961 měla 8 046 000

obyvatel. Je průmyslově zemědělským

byla vyhlášena 15. 9. 1946. Mírová smlouva, uzavřená s Bulharskem na

pařížské konferenci v únoru 1947, upravila jeho mezinárodní postavení. V prosinci 1947 přijalo Velké lidové shromáždění ústavu BLR.

V období kapitalistického vývoje bylo Bulharsko zaostalou zemí se slabě

69

vyvinutým lehkým průmyslem a roz-

drobeným primitivním zemědělstvím . Těžký průmysl v Bulharsku téměř ne-

existoval, na 80 % průmyslových podniků mělo charakter řemeslné malo-

výroby. Národní hospodářství bylo silně postiženo okupací a válkou . Zásluhou správné politiky Bulharské komunistické strany a vlády a pra-

Bu

Úspěchy v rozvoji průmyslu umož nily, vyřešit otázku kolektivizace ves nice. Podstatný přelom v průběhu kolektivizace nastal r. 1950, kdy již zemědělská družstva obdělávala 51 % orné půdy. V roce 1958 převládl druž

stevní způsob výroby v celém země dělství. Téhož roku začalo docházet na základě doporučení BKS ke slu

forma, znárodněn klíčový průmysl,

čování zemědělských výrobních druž stev ve velké výrobní celky. Rozsáh lých úspěchů bylo za lidově demokra tické vlády v Bulharsku dosaženo také

covní obětavostí bulharského lidu

byly brzy překonány poválečné obtíže. Byla provedena pozemková repřírodní zdroje a banky. Dvouletý

ve vzdělání obyvatelstva a v rozvoji

plán poválečné obnovy ( 1947–1948) pracující vysoko překročili. V. sjezd

socialistické kultury. Podle perspektivního plánu rozvoje

BKS orientoval bulharský lid hlavně na urychlený rozvoj průmyslu , pře-

r. 1962, bude v Bulharsku v příštích

devším těžkého, na elektrifikaci země, kolektivizaci a mechanizaci zeměděl-

dvaceti letech dovršena výstavba so cialistické společnosti a zahájen po

ství. Za první a druhé pětiletky ( 1949

stupný přechod ke komunismu.

až 1953 a 1953-1957) byly vybudo

vány základy těžkého průmyslu, ze-

Literatura: A. Burmov, D. Kosev, Ch. Christov, Dějiny Bulharska, čes. vyd.

jména strojírenství, barevné meta

1958 .

lurgie a energetická základna. Průmysl se v roce 1957 podílel na tvorbě spo

lečenského produktu 56,5 %. Objem

národního hospodářství, schváleného

Bund der Landwirte německých zemědělců

viz Svaz

průmyslové výroby vzrostl proti roku

Bund der proletarischen Frei

1948 čtyřnásobně. Základním úkolem bulharského průmyslu ve třetí pěti letce ( 1958-1962) byl další rozvoj pa livové a energetické základny, hutnictví, strojírenství a výroby staveb-

denker - viz Svaz proletářských bez

ních hmot. Během plnění třetí pětiletky rozvinulo se z iniciativy a pod vedením BKS celostátní hnutí za urychlení hospodářského rozvoje země. Úkoly třetí pětiletky byly v hlavních ukazatelích a téměř ve všech

1935 v Brně). Po studiích vstoupil do sociální demokracie ( 1897) a stal se

vedoucím činitelem tzv. centralistic

odvětvích výroby splněny za tři roky.

kého směru. V letech 1911–1918 byl

R. 1960 dosáhla výroba elektrické

redaktorem centralistických časopisů

Burian Edmund (nar. 18. 11. 1878 Ostrovačicích u Brna, zemř. 23. 11 .

jejím funkcionářem v Brně a redakto

rem ,,Rovnosti “ , kde pracoval v I. 1899 až 1911 a pak v 1. 1918-1929. Byl

energie jedenáctinásobku, výroba stro-

„ Proletář“ a „ Dělnický deník “ (viz

jírenství vzrostla 39krát. chemického

Centralisté). Od vzniku KSČ až do

průmyslu 20krát atd . ve srovnání

r. 1929 byl členem výkonného výboru

s nejvyšší předválečnou výrobou.

KSČ. V 1. 1920-1929 byl poslancem

70

Bu

Národního shromáždění. Patřil mezi představitele pravicového oportunismu

žoazie na průmyslovoy, obchodní, bankovní a venkovskou, zemědělskou.

v KSČ. V červnu 1929 byl pro své likvidátorské stanovisko ze strany vylou-

V období imperialismu srůstá ban kovní a průmyslový kapitál ve finanční

čen a vrátil se do sociální demokracie.

kapitál a v souvislosti s tím vzniká

finanční, monopolistická buržoazie. Burian Emil František (nar. 11 . 6. 1904 v Plzni, zemř. 9. 8. 1959

Podle velikosti kapitálu dělí se bur žoazie na velkou (v níž rozhodující

v Praze) - komunistický kulturní pra-

postavení připadá špičkám monopolis

covník , národní umělec, hudební skladatel, režisér a herec. Po vystudování

tické finančni oligarchie ), střední a

malou buržoazii. Pro pochopení po státní konzervatoře hudby, mistrov-, měrů buržoazní společnosti je někdy ského oddělení kompozičního, věno- důležité všímat si i podružnějšího dě val se umělecké činnosti. Od r. 1923 lení buržoazie, např. na buržoazii ex člen KSČ, R. 1927 založil a vedl reci-

ponující se ve zbrojním průmyslu

tační soubor, známý svými úspěchy i v zahraničí. R. 1932 působil jako dirigent a režisér v „ Červeném esu “. Byl zakladatelem divadla D 34 (viz) a jeho uměleckým šéfem . Obklopil se pokrokovými spolupracovníky a získal velkou část pražského publika - po-

nebo zase v průmyslu spotřebního zboží, na buržoazii odkázanou na vý-. voz nebo zase na vnitřní trh apod. Mezi skupinami buržoazie i mezi jed notlivými kapitalisty probíhá neustálý,

. krokové studentstvo, inteligencia uvědomělé dělníky. Za okupace byl ilegálně činný. V l. 1941-1945 byl

často velmi ostrý a prudký konku

renční boj o podíl na nadhodnotě. Vůči

proletariátu vystupuje však buržoazie jako jednotná vykořisťovatelská třída. Historické postavení a historická role

vězněn v koncentračních táborech

buržoazie se mění. Buržoazie vznikala

v Dachau a Neuengamme. Po osvobození se zapojil do intenzivní umě lecké a veřejné činnosti. Byl šéfredaktorem časopisu „ Kulturní politika"

spolu s kapitalistickým způsobem výroby v lůně feudální společnosti,, v níž patřila k podřízenému „ třetímu stavu " za duchovenstvem a šlechtou.

a stal se opět uměleckým ředitelem

S rozvojem kapitalistického výrob

divadla D 46. R. 1948 byl členem

ního způsobu rostla ekonomická sila

ústředního akčního výboru Národní

buržoazie, Její rozvoj se však stále

fronty, v 1. 1948-1954 poslancem

více střetával s feudálními společen skými, především ekonomickými vztahy, s nevolnictvím a s cechovním

Národního shromáždění za KSČ.

Buržoazie (z francouzštiny: bourgeois = měšták ) - vládnoucí třída

zřízením , jež znemožňovaly plné roz vinutí kapitalistického výrobního způ sobu . Buržoazie se dostávala do roz

kapitalistické společnosti, třída kapitalistických vlastníků výrobních prostředků. Žije z vykořisťování ná-

porů s feudálními výrobními i poli tickými vztahy. Aby otevřela cestu

mezdní práce proletariátu. Formou

rozmachu kapitalistického výrobního

jejího důchodu je kapitalistický zisk a jeho zdrojem nadhodnota. Podle

způsobu, byla nucena proti nim revol tovat. Stavěla se do čela nespokoje ných lidových mas a buržoazní revo

sféry působení kapitálu děli se bur-

1

Bu

71

luci ( viz Revoluce) odstranila feudální poměry a nastolila kapitalistický spo-

žoazně demokratické uspořádání poli tických poměrů a požadující přede

lečenský řád .

vším pro sebe demokratické politické

Dokud bojovala proti feudalismu, byla buržoazie pokrokovou, případně

svobody; na levém křídle buržoazie vystupovali v buržoazních revolucích

i revoluční. Dokud byla schopna roz-

revoluční demokraté, představující

vijet společenské výrobní síly, mohla

před vznikem marxismu, příp. před

stále ještě představovat společenský

politickým osamostatněním proleta

pokrok. Tak je tomu v začátcích kapitalismu, v době jeho nástupu a vze-

vrstev, zejména drobného rolnictva

riátu, zájmy vykořisťovaných lidových

stupného vývoje. Situace se změnila

a městské chudiny (např. jakobini ve

s přechodem k imperialismu, nejvyš-

Velké francouzské buržoazní revoluci,

šímu stadiu kapitalismu, umírajícímu kapitalismu, který se stává brzdou

revoluční demokraté v pol. XIX. stol. v Rusku, radikální demokraté r. 1848

rozvoje a dokonce ničitelem výrobních

u nás, Sunjatsen v Číně apod .).

sil lidstva. Tehdy, tváří v tvář dozrá-

V dalším vývoji se rozdíly mezi kon

vající socialistické revoluci, stává se

zervativci a liberály stírají - obojí se

buržoazie naprosto reakční třídou imperialistickou monopolistickou buržoazi, jejíž porážka a zbavení politické moci jsou hlavní podmínkou dalšího společenského pokroku. Tento ty-

v souvislosti s vývojem k úpadkovému

kapitalismu stávají v podstatě stejně reakčními (např. toryové a whigové v Anglii). V zemích s opožděným vý vojem bývají liberálové hned od po

pický vývoj buržoazie může být v jed-

čátku kompromisnickou a zbabělou

notlivých zemích různě deformován. Např. německá buržoazie, opozdivší se ve svém vývoji, zalekla se příkladu

skupinou, bojící se lidového revoluč ního hnutí a snažící se o dohodu s feu dální reakcí (např. kadeti v Rusku,

revolučního dělnického hnutí v Anglii a ve Francii, nedokázala provést radi,

naši liberálové r. 1848 ). Také bur žoazní revoluční demokraté prodělá

kální buržoazni revoluci a dala se ra-

vají v souvislosti s vývojem kapitalis

ději cestou smlouvání a kompromisů s feudály (viz Revoluce buržoazni v Rakousku a v našich zemích v l. 1848 až 1849). Stala se reakční dříve, než sta-

mu další vývoj. Nejlepší jejich před stavitelé stávají se spojenci proleta riátu , příp. přecházejí přímo na jeho pozice( taková byla např. cesta Marxe a Engelse ). Druhá část někdejší revo

čila být revoluční.

Pokud jde o politické zaměření buržoazie, existuje v začátcích kapitalismu

luční buržoazní nebo maloburžoazní

asi takovéto typické dělení: konzer-

zice buržoazie a stává se kontrarevo

vativní buržoazie, tak či onak spjatá

luční (narodnici, původně představi telé! demokratických požadavků rol nictva, proměnili se v Rusku v kulac kou eserskou reakční a nakonec zcela

& bývalým feudálním velkostatkem ,

Jíž vyhovuje zachování feudálních ekonomických i politických přežitků;

demokracie přechází naopak na po

liberální buržoazie, hájící zásadu svo-

kontrarevoluční stranu ).

bodné konkurence, usilující o nezasa-

Monopolistická buržoazie v období

hování státu do hospodářských záležitostí a o „ laciný stát“, zastávající bur-

imperialismu, kdy dozrávají objektivní podmínky pro svržení kapitalismu a

Bu

nastolení socialismu, je politicky zcela konzervativní a reakční, včetně tzv. demokratické buržoazie, dávající před otevřeným terorem proti pracujícím přednost jejich ovládání pomocí kliček a úskoků formální buržoazní demokracie. Otevřený teror proti pracu-

jícím jako poslední prostředek záchrany před hrozící proletářskou revoluci rozpoutává fašistická buržoazie, představitelka nejreakčnějších špiček

72

listických zemí i dnes, kdy vystupňo

vání vnitrokapitalistických rozporů dohání nejreakčnější kapitalistické ele menty k ještě větší bezohlednosti

i vůči vlastním partnerům a k dobro družné hazardérské mezinárodní po

litice, jejíž smrtelné nebezpečí si stále vice uvědomuji i rozumnější lidé v táboře buržoazie.

Svérázný je vývoj a charakter bur žoazie v koloniích a v závislých zemích.

monopolistického finančního kapitálu. . Ve spojení s vládnoucím cizím impe Bezohledná dravčí politika těchto mo-

rialismem vytváří se v koloniálních

nopolistických špiček, nezastavující se

zemích obvykle úzká vrstva tzv . kom pradorské buržoazie, zprostředková

ani před slabšími kapitalistickými partnery , vyvolává však rozpory a vede k diferenciaci i ve vlastním tá-

vající imperialismu vykořisťování vlastní země. Politicky je naprosto

boře buržoazie. Do sporu s ní se dostá-

reakční. Zaprodává se cizímu impe

vá i ona část malé a střední buržoazie, které hrozí nebezpečí likvidace nebo

rialismu (přičemž v ní mohou existo vat rozpory pokud jde o zaměření na

pohlcení finančními kapitalistickými magnáty, což se politicky projevuje

imperialismus té či oné země či sku piny zemi). Spojuje se s ultrareakč

jako rozpor fašizačních tendencí na

ními feudálními elementy, hájí tmár

jedné a snahy o zachování formální

ství, používá brutálního teróru a zvěr

buržoazní demokracie na druhé stra-

ských potlačovacích metod proti pra

ně. Tyto a podobné rozpory, např.

cujícím , stavi se proti národně osvo

konkurenční,mezi jednotlivými monopolistickými skupinami a svazy , projevují se i v mezinárodním mě-

bozeneckému boji a ve službách cizího

řítku. Z toho všeho vzniká možnost

izolovat politicky nejreakčnější špičky buržoazie a do boje proti nim získat

imperialismu jej pomáhá rozvracet a ochromovat. Tzv . národní buržoazie představuje naproti tomu ty skupiny buržoazie koloniálních a závislých zemí, které se zabývají vlastním kapi

dokonce i druhé, postižené části bur-

talistickým podnikáním , mají zájem

žoazie. Taková byla politika komunis-

na rozvoji hospodářství své země a snaží se setřást cizí politickou i hospo

tických stran v 30. letech v boji za širokou lidovou frontu proti fašismu, taková byla politika komunistických

stran za druhé světové války, kdy se podařilo vytvořit široké národní fronty boje za národní svobodu v okupovaných zemích a širokou mezinárodn

dářskou nadvládu. Podle toho, jak je

tato buržoazie vyspělá, jak je sama spjata s cizím kapitálem , jak je silné a samostatné revoluční lidové a děl

nické hnutí v dané zemi a jaký je stu peň rozvoje rozporů mezi ním a bur

koalici SSSR a řady kapitalistických

žoazií, a v neposlední řadě, jaké jsou

zemí proti útočným fašistickým státům . V podobném směru se nese politika komunistických stran a socia-

mezinárodní okolnosti – je tato bur

žoazie pokroková a revoluční, nebo zase kolísavá, nedůsledná apod .

Bu

73

V procesu socialistické revoluce je buržoazie likvidována jako třída znárod-

československých vojenských jednotek

něním výrobních prostředků, jež byly až dosud jejím vlastnictvím . Její pří-

v SSSR (viz). Od ledna 1942 bylo za počato v Buzuluku na základě česko

slušníci jsou převychováváni zapojením do společensky užitečné práce.

slovensko-sovětské úmluvy z r. 1941 ( viz) s budováním 1. čs. samostatného

Pokud se stavějí na odpor a snaží se

praporu v SSSR . Jeho velitelem byl

Buzuluk – první výcvikový tábor

o obnovu svého třídního panství nebc

podplukovník Ludvík Svoboda. Pra

sabotují socialistickou výstavbu, jsou

por dosáhl počtu 979 mužů a žen,

socialistickým státem potlačováni.

z toho bylo asi 50 komunistů . Do

Literatura: K. Marx , B. Engels, Vy-

konce r. 1942 probíhal usilovný vý

brané spisy, sv. I, čes. vyd. 1958

cvik a intenzívní politickoosvětová

(Manifest komunistické strany; Ke kritice politické ekonomie; Třídní

práce, řízená neveřejně pracující orga nizací KSČ . Cílem bylo upevnit mo rálně politickou jednotu v duchu cílů

boje ve Francii; 18, brumaire Ludvíka

Bonaparta). B. Engels, Orozkladu

národně osvobozeneckého boje a do

feudalismu a vývoji buržoazie, čes.

sáhnout nejvyšší bojeschopnosti jed

vyd. 1946. V. I. Lenin , Spisy, sv. 3,

notky. 28. 8. 1942 požádali příslušníci

čes. vyd. 1952 (Vývoj kapitalismu

praporu prostřednictvím svého velitele

v Rusku ); sv. 9, čes. vyd. 1954 (Dvě taktiky sociální demokracie v demo-

o odeslání na frontu. Žádosti bylo vy

kratické revoluci); sv . 22, čes. vyd.

jové připravenosti odjel prapor 30. 1 .

1957 ( Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu). Prohlášení po-

1943 přes Valujki a Bělgorod k Char kovu do prostoru Sokolovo (viz). 1. čs. samostatný prapor v SSSR se pod

rady představitelů komunistických a

dělnických stran v listopadu 1960 v Moskvě, vyd. 1960. Buržoazně demokratická revoluce – viz Revoluce

hověno a po všestranné prověrce bo

vedením KSČ a za účinné pomoci sovětského velení stal důležitou slož kou zahraniční fronty národně osvo bozeneckého boje čs. lidu a jednou ze základních sil

budoucí

čs.

lidové

armády. Buržoazní revoluce - viz Revoluce

Literatura : Za svobodu Ceskosloven

„ Buržoazni socialismus “ - viz

ska, dil 1, vyd. 1959. O. Janeček , Se zbraní v ruce, vyd. 1957.

Socialismus - remarxistické směry

1

Ca

74

C Cachin Marcel (nar. 20. 9. 1869 v Paimpol, dep. Côtes-du -Nord, zemř.

Povoláním krejčovský dělník ; praco

val řadu let v redakci časopisu „ Seve

12. 2. 1958 v Paříži) – jeden ze zakla-

ročeský dělník “ , později se stal úřed

datelů Francouzské komunistické strany ( viz), přední pracovník mezinárodního komunistického hnutí. Již před první světovou válkou byl význačným

níkem nemocenské pojištovny v Tep

ho - hnutí. Jako vůdčí představitel

licích . Publikoval četné drobné his torické práce, napsané v duchu re formismu a oportunismu. Má zá sluhu na zachování řady dokumentů dělnického hnutí v období do roku

francouzské socialistické strany se

1917 .

činitelem francouzského socialistické-

zúčastnil r. 1920 II. kongresu Komu nistické internacionály. Po svém ná-

Cedenbal Jumžagin (nar. 17. 9.

vratu stál v čele většiny socialistické

1916 v Ubsanurském ajmaku v Mon

strany, která se vyslovila pro založení Francouzské komunistické strany

golsku) - první tajemník ÚV Mon golské lidové revoluční strany, před seda rady ministrů Mongolské lidové

( vTours 1920 ). Byl redaktorem , pozdě-

ji ředitelem listu „ l'Humanité“, v l. 1914–1935 poslancem , vl. 1935–1940

republiky, významný činitel meziná

senátorem a od r. 1945 čestným před-

doval v SSSR a po svém návratu do

rodního komunistického hnuti. Stu

sedou klubu komunistickýchposlanců Mongolska bylprofesorem na Vysoké francouzského Národního shromáž-

škole ekonomické. R. 1931 vstoupil do

dění. Byl rovněž členem exekutivy

Svazu mongolské revoluční mládeže,

Komunistické internacionály. M. Ca-

od r. 1939 je členem Mongolské lidové revoluční strany (viz). R. 1939 byl jme

chin byl velkým přítelem našich ná-

rodů . R. 1925 se zúčastnil III. sjezdu KSČ. V 30. letech organizoval mezinárodní akce proti fašismu a válce.

nován náměstkem ministra financí, později zastával funkce ministra finan a předsedy Obchodní a průmyslové banky MLR . Za druhé světové války řídil politickovýchovnou práci v ar

R. 1938 obhajoval samostatnost Československa po Mnichově protestoval proti zradě západních imperialistů, kteří spolu s českou buržoazií vydali

mádě a později byl náměstkem vrch ního velitele. V 1. 1945-1952 zastával současně funkce náměstka předsedy

republiku Hitlerovi.

rady ministrů MLR a předsedy Státní plánovací komise . Od května 1952

Cajthaml - Liberté

František

(nar. 30. 3. 1868 v Suchomastech

u Berouna, zemř. 4. 5. 1936 v Bystřanech u Teplic) – pravicový sociálně demokratický novinář a spisovatel.

je předsedou rady ministrů MLR. Členem ÚV Mongolské lidové revo luční strany je od r. 1940 a prvním

tajemníkem ÚV MLRS byl zvolen r . 1958 .

75

Ce

Celně kongruová koalice (téžského a sociálního rozvoje v českých

panská nebo mezinárodně buržoazni) - viz Koalice vládní o předmn. ČSR

zemích 1938-1945, vyd. 1957, dil 1, str . 153-174.

Celní unie s Německem (1. 10.

Celoslovenská konference KSČ

1940). Tato celní unie tzv . protektorátu

r . 1924 - konala se koncem května

Cechy a Morava ( viz) s Německem byla ohlášena již Hitlerovým dekre-

KSČ k rolnické otázce. Zdůraznila, že

tem o vytvoření protektorátu ze 16 . března 1939. Pro některé skupiny

1924 a zabývala se výhradně poměrem malé rolníky získává komunistická

české buržoazie, které si činily naděje, že jako „ Hšské“ koncerny získají vý-

strana za spojence dělnické třídy, pro tože i oni mají zájem na porážce kapi talistického zřízení a na vítězství pra

hody při rozdělování zisků, byla celní unie přijatelná. Většina české buržoazie se však nechtěla vzdát vlivu na' Fízení hospodářské politiky a usilovala o zachování celní samostatnosti v tzv.

cujících, které uspokojí jejich volání po půdě a po lepšímživotě. Na konferenci byl vypracován program práce mezi malorolníky a usneseno budovat na

protektorátu a oddálení unie. Pokud nacistům celní samostatnost českých zemí ( zejména v zahraničním obchodu ) přinášela určitý užitek a pokud

Slovensku jednotnou organizaci ma lých rolníků, která však buržoazními státními úřady nebyla povolena. ( Viz

též Konference KSČ.)

prosazovali celní unifikaci via facti,

Celoslovenská konference KSČ

byli ochotni přistoupit na kompromis s tzv . protektorátní vládou, a tak celni unie byla několikrát odložena. Ale po pádu Francie zostřili nacisté svou po-

r . 1937 - konala se 16. -17. 5. 1937

litiku a 1. 10. 1940 celní unii uskuteč

kongresu KI a VII. sjezdu KSČ, ze

nili. Česká buržoazie se bez odporu

jména výsledků boje KSČ proti sepa

v Dělnickém domě v Banské Bystrici. V první části konference byla prove dena kontrola plnění usnesení VII.

podřídila. České země se staly plně

ratismu Hlinkovy slovenské ľudové

součástí německého trhu a slabší prů-

strany (viz). Referát o těchto otázkách

mysl český byl zcela vydán napospas silnější a preferované německé kon-

přednesl tajemník krajinského vedeni KSČ (viz) Karol Bacílek. Po jeho refe

kurenci. V tomto smyslu bylo uskutečnění celní unie součástí expanze

rátě přijala konference toto usnesení: zesílit boj proti separatismu HSĽS,

německého kapitálu v hospodářství českých zemí. Zároveň se celní unie podstatně dotkla zájmů českých pracujících ; ceny v protektorátě se automaticky přizpůsobily vyšší hladině v Německu, zatímco mzdy zůstaly na

zvýšit počet členů KSČ a zvýšit počet předplatitelů časopisů KSČ na Slo vensku, zvláště „ Slovenských zvesti “ . Hlavní politický referát přednesl z po věření ÚV KSČ Viliam Široký.Tento referát, který byl návrhem na demo

staré nízké úrovni. Celni unie v podstatě odstranila poslední zbytek protektorátní „ autonomie " – relativní samostatnost hospodářského života.

kratické řešení národnostní otázky v rámci tehdejšího buržoazně demo republiky před fašismem , vešel do

Literatura: V. Král, Otázky hospodát-

dějin jako Plan hospodářského, social

kratického zřízení a v zájmu obrany

Се

* 76

KSČ r. 1937 byla součástí boje na obranu republiky proti napadení fa-

a jednotu strany a bojovali proti cizím nepřátelským názorům vnášeným do strany. Vyzvala členy strany, aby ustavičně zvyšovali svou ideologickou

šistickým Německem , zvýšila aktivitu

a politickou úroveň . Nový ÚV KSS,

KSČ a protifašistických sil na Sloven-

zvolený na žilinské konferenci, řídil činnost KSS až do sjezdu KSS r . 1950 ,

niho a kulturního povznesení Slovenska ( viz). Celoslovenská konference

sku v boji proti separatistickým tenden-

cím ludáků. (Viztéž Konference KSČ .)

přidržuje se politických a organizač

Literatura : M. Filo, Boj KSČ na Slovensku za obranu republiky v rokoch

ních směrnic ÚV KSČ . ( Viz též Komunistická strana Ceskoslovenska.)

1937-1938, slov. vyd. 1960.

Literatura: S. Cambel, Žilinská kon ferencia KSS v auguste 1945 a jej

Celoslovenská konference KSS r . 1945 v Žilině - konala se ve dnech 11. -12. 8. 1945. Zúčastnilo se jí 614

miesto v našej revolúcii, Příspěvky k dějinám KSČ , 1960, č. 11 .

delegátů ze všech okresů a nejdůleži-

Celoslovenský kraj KSČ - viz

tějších závodů Slovenska. Konference

Krajinské vedeni KSČ na Slovensku

analyzovala příčiny zaostávání v plnění Košického vládního programu (viz) na Slovensku. Zabývala se nedostatky

hospodářské rekonstrukce v zemi.

výbor. Celostátní dělnický V době narůstajícího protidrahotního hnutí ( viz ) koncem roku 1924 přišla

legální základnu své podvratné činnos-

KSČ s iniciativou ustavit Celostátní dělnický výbor jako orgán jednotné fronty dělnictva, který by napomáhal

ti v Demokratické straně (viz). Hlavní

vedení a koordinaci bojů pracujících

referát přednesl V. Široký. V diskusi vystoupil Kl. Gottwald . Konference

proti buržoazii. Dne 4. 10. 1924 sešel se přes sabotáž reformistických, křes

přijala rezoluci o situaci a nejbližších

ťanských a jiných odborů i neorgani

úkolech při zabezpečování lidově de-

zovaných dělníků sjezd závodních

Upozornila na nebezpečí zbytků luđáctví, jež v daném období dostávalo

mokratického vývoje na Slovensku.

výborů za účasti téměř 1350 delegátů

Na konferenci bylo zdůrazněno, že je

z celé republiky. Sjezd podrobně pro

nutné znárodnit klíčový průmysl, energetické zdroje, doly, banky, po-

jednal hospodářskou situaci dělnictva a způsoby vedení stávkových bojů . Odsoudil roztříštěnost odborového

jišťovny a důsledně uskutečňovat a dokončit pozemkovou reformu. Jako další úkol vytyčila konference důslednou očistu veřejného života a upev-

nění státní jednoty Čechů a Slováků podle zásady „ rovný s rovným “ . Konference se rovněž kriticky zabyvala i vnitrostranickou situací v KSS

hnutí a vyzval k jejímu překonání. Přijal řadu konkrétních usnesení k boji za ochranu osmihodinové pracovní doby, za zvýšení mezd, proti drahotě a růstu daní. K organizaci tohoto boje zvolil sjezd Celostátní dělnický výbor, který měl významnou úlohu jak v or

a zdůraznila, že KSS je součástí jed-

ganizování protidrahotních bojů, tak

notné Komunistické strany Československa. Rezoluce vyzvala všechny členy

v boji proti uzákonění agrárních cel r. 1926. Sekretářem výboru byl J.

strany, aby střežili ideologickou čistotu

Kolský. Výbor zanikl r. 1927,

1

Ce

77

Literatura: Zd. Bradáč, Boj za bolše .

Projednávala v souvislosti s usnese

vizaci KSČ, díl 1, vyd. 1955.

ními XIII. pléna EKI problémy stra nické práce v podmínkách poloilega

Celostátní konference jednotné

lity strany a orientovala stranu na po litiku důsledného boje proti fašismu.

fronty proti fašismu (květen 1934 ) sešla se ilegálně 20. 5. 1934 v Praze Účastnilo se ji 109 delegátů, z nichž 40 % bylo nekomunistů . Byla výra-

v souvislosti s nastolením fašistické

zem jednoty pokrokových protifašistických sil v ČSR bez rozdílu národ-

diktatury v Německu , a potvrdila jeho vyloučení ze strany. Přijatá politic

nosti a politické organizovanosti. Ko

ká rezoluce dále zdůraznila, že ná

nala se z iniciativy velkých závodů, jejichž zástupci se na poradě v Praze

stup německého fašismu přináší nové otřesy, krize a náhlé zvraty a že „ fašis

Odsoudila postoj, který zaujal bývalý člen vedení KSČ Josef Guttmann

v březnu 1934 dohodli na svolání celo-

tická diktatura není nevyhnutelnou

státního protifašistického kongresu.

etapou diktatury buržoazie ve všech

Při jeho přípravách se sjednocovaly zemích “. Konference zvolila nový ÚV, všechny dosud ustavené orgány proti- protože dosavadní šedesátičlenný ÚV fašistického boje a do jejich práce se

mohl pro svou početnost jen s velkými

zapojovalo stále více dělníků i pokrokových intelektuálů - příslušníků reformistických stran i politicky neorganizovaných. Protifašistický kongres byl sice v poslední chvíli úřady za-

obtížemi řídit práci strany v podmin kách perzekuce a poloilegálního po stavení strany. Na konferenci se vy skytla přehnaná tvrzení, která ozna čovala tehdejší režim v ČSR za dovr

kázán, celou akci se však nepodařilo zmařit. Místo něho se sešla ilegální konference, která vyzvala všechny

šenou fašistickou diktaturu . Některé závěry a hesla nesly znaky sektářství, což oslabovalo úsilí strany o získání

antifašisty, aby neustávali v akcích

socialistických dělníků a pracujících

mezinárodní solidarity s bojovníky

lidí různého politického smýšlení pro

proti fašismu v druhých zemích, a

okamžitý boj proti fašismu. Konfe

hlavně vyzývala k dalšímu zesílení

rence vydala manifest „Jediná zá

boje proti fašizační politice čs. vlády,

chrana – sověty “. Přes některé chyby

upravující cestu otevřenému fašismu.

měla velký význam pro upevnění

Konference představovala v l. 1933 až

ideové a organizační jednoty strany.

1934 vyvrcholení protifašistického boje, který rozvinula KSČ v souvislosti s nástupem fašismu v Německu a proti fašizačnímu kursu čs. vlády. (Viz též Protifašistické hnutí o předmn. CSR .)

(Viz též Konference KSČ .) Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv.5,

Literatura: L. Kovář, KSČ v boji za jednotnou frontu proti fašismu, vyd. 1958.

KSC

Celostátní konference KSČ r .

1934 - konala se ilegálně 30. 1. 1934.

vyd. 1952, str . 79 a n . Celostátní konference KSČ v l.

1952, 1956, 1960 - viz Konference Celostátní organizační konfe rence KSČ r . 1931 – konala se 2. až 3.5. 1931 v Praze. Hlavní referát před nesl B. Köhler. Význam organizač

Ce

78

ních otázek objasnil Kl. Gottwald akční výbory nezaměstnaných. Vzni v závěrečném slově; „ Chceme povalit kaly z iniciativy KSČ a jejich úkolem buržoazii, chceme dělat revoluci, a to nutno organizovat. Naším úkolem je

du na politické, náboženské a národ

bylo sjednotit nezaměstnané bez ohle

organizovat revoluční situaci.“ (Spisy,

nostní rozdíly. Obrovský rozmach

sv . 3, str. 26.) S narůstajícím rozma-

hnutí v zimě 1929–1930 a v zimě

chem třídních bojů v letech hospodář-

1930-1931 si vynucoval další organi zační upevnění. Z iniciativy KSČ , která jediná vedla boje nezaměstnaných , byl

ské krize rozpracovala KSC otázky taktiky a masové politiky. Bylo nutno

řešit také otázky organizační v nej- svolán na 15. 3. 1931 celostátní sjezd širším smyslu , např. organizování nezaměstnaných do Prahy. Zúčastnilo třídního boje. Šlo otři základní otáz- se ho 1000 delegátů ze všech konců ky: 1. přeložení těžiště práce strany ČSR. Mnohé delegace přišly na sjezd do závodů, 2. problém odborové práce v celém rozsahu, 3. kvantitativní a

z daleka pěšky. Hlavní referát před nesl A. Zápotocký. Sjezd projednal

kvalitativní růst strany a Rudých od-

a stanovil tyto úkoly: pevně spojovat

borů (viz ). V závodech bylo hlavním

hnutí nezaměstnaných s hnutím děl

článkem vytvoření buněk a pravidelný častý styk s nimi. V odborové práci šlo hlavně o vytváření sborů rudých

nictva v závodech, bojovat za odstra nění gentského systému ( viz ), dobudo vat organizační strukturu hnutí. Sjezd

důvěrníků v závodech , o vytváření odborových rad v místech, okresech a krajích a o početní růst Rudých od-

zvolil ústřední akční výbor nezaměst naných a vyslal deputaci na minister stvo sociální péče, aby tlumočila po

borů . Konečně bylo třeba zabezpečit

žadavky nezaměstnaných, které byly

růst strany, který pokulhával za růs-

na sjezdu odhlasovány. Sjezd dal

tem jejího politického vlivu na dělnic-

hnutí pevné základy.

kou třídu. (Viz též Konference KSČ .)

Literatura: F. Beer, Bolševické zoce lení Komunistické strany Ceskoslo

Literatura : Za chléb , práci, půdu a svobodu , sborník , vyd. 1954, str. 168

venska v boji proti hladu, fašismu a

a n. Kl. Gottwald , Spisy, sv. 3, vyd.

válce v období světové hospodářské

1951 , str. 26 a n. F. Beer, Bolševické

krize ( 1930-1934 ), vyd. 1954. K.

zocelení Komunistické strany Česko- Kořalková, Hnutí nezaměstnaných slovenska v boji proti hladu , fašismu

v Ceskoslovensku v letech 1929-1933,

a válce v období světové hospodářské

vyd. 1962.

krize, vyd. 1954. 1

Celostátní protifašistický výbor

Celostátní výbor domkářů pracujících rolníků v ČSR - viz

r. 1933 - viz Protifašistické výhory

Svaz domkáři, malých a střednich rolniků

Celostátní sjezd nezaměstna

ných . Koncem r. 1929 začalo se rozvijet (s růstem nezaměstnanosti) hnutí nezaměstnaných (viz Nezaměstnaní

- hnutí ). Od samého počátku si toto hnutí vytvářelo vlastní orgány, tzv.

CENTO - viz Bagdádský pakt název pro směr Centralisté v české sociálně demokratické straně,

který se v období před první světovou

79

válkou stavěl proti národnostnímu separatismu v odborovém hnutí, za

mezinárodní jednotu odborového a družstevního hnutí v Rakousku (odtud i termin centralisté ). (Viz též Odborové hnuti v Rakousko- Uhersku .)

Ce

směr v dělnickém hnutí, který vznikal ještě před první světovou válkou. Jeho hlavním představitelem se stal K. Kautsky, nejvýznamnější teoretik ob dobí Druhé internacionály (viz ). Pro

Kautského bylo příznačné, že sice

VI. 1910-1911 došlo mezi nimi a vět-

vystoupil proti Bernsteinovu revizio

šinou v Českoslovanské sociální demokracii ( tzv. autonomisty (viz ]) k ostré-

nismu, avšak vyhýbal se kritice revi zionismu v hlavní otázce, v otázce

mu konfliktu , který vyvrcholil ustavením samostatné centralistické strany

proletářské revoluce a diktatury pro letariátu . Centristé se také stavěli proti

České soc. dem . strany dělnické v Ra-

vyloučení zastánců revizionistických

kousku. Jejími vedoucími představiteli byli Petr Cingr, Edmund Burian

názorů z řad sociální demokracie, a

aj. Hlavní oporu si centralisté udrželi

maloburžoazními živly. V období

tím napomáhali rozmělňování strany

v odborových organizacích na Ostrav- první světové války centrismus jako sku, Plzeňsku i na Brněnsku. Jejich směr vykrystalizoval. V Německu byl boj proti tříštění odborového hnud

představován Kautským , Haasem aj.,

na národnostní odborové organizace

ve Francii Longuetem , Pressema

byl správný, ale jejich chybou bylo, že nem , v Rusku Axelrodem , Trockým nedokázali spojovat zásadu meziná- aj., ve Švýcarsku Grimmem apod. rodní jednoty dělnického hnutí s bo-

Centristé se vydávali za představitele

jem za národní práva utlačovaných

středu , ve skutečnosti se však v zá

národů a že hájili názor, že národnost-

kladních otázkách plně shodovali

ní otázka se dělnické třídy netýká. Po

s pravičáky. V době první světové

rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku samostatné ČSR splynula centralis-

války nevystoupili na podporu revo

tická strana s čs. sociální demokracis a počátkem r. 1919 se začlenily centra-

lučního boje dělníků proti válce, ale hlásali různá pacifistická hesla, jako heslo „ demokratického míru " , ,,míru

listické organizace do Odborového sdru-

bez anexi “ apod. Bolševici v čele

žení československého (OSC) ( viz ). Mezi bývalými centralisty získala poměrně značné pozice marxistická levice

8 Leninem odhalili centristy jako

( viz ). Literatura: P. Reiman , Dělnické hnuti v českých zemích v letech 1889-1914 ,

skryté sociálšovinisty. „ Centrum , to je svět nevinných maloměšťáckých frází, internacionalismu slovy , zbabě

lého oportunismu a úslužnosti k so ciálšovinistům v praxi“ (V. I. Lenin ,

vyd. 1954. Zd. Šolle, České země Spisy, sv. 24, čes. vyd. 1956, str. v období rozmachu kapitalismu a ná-

67-68 ). Centristé, aby si udrželi vliv

stupu imperialismu (1868-1914 ), vyd.

1956; Dělnické hnutí v českých ze-

mezi dělníky, různě manévrovali. Sociálšovinistická politika otevřených

mích za imperialistické světové války,

pravičáků (Scheidemanna, Südekuma

vyd. 1952.

aj.) vyvolala v Německu již za války silnou nespokojenost mezi dělníky a přinutila centristy, aby se od nich distancovali. V dubnu 1917 založili

Centrismus v mezinárodním oportunistický

dělnickém hnutí

Ce

80

Nezávislou sociálně demokratickou stranu Německa. Tím si chtěli udr-

ustavena na konferenci konané 26. 5.

žet vliv na německý proletariát. Po vítězství socialistickérevoluce v Rusku

jen velmi úzký okruh členů. R. 1923 vytvořila spolu se skupinou B. Vrben

a po skončení první světové války,

ského Socialistické sjednocení. Toto

1921 v Praze na Vinohradech . Měla

kdy v řadězemí byla revoluční situace

seskupení se r. 1924 rozpadlo a Ne

a docházelo k odklonu mas od refor-

odvislá radikální soc. dem . strana se

mismu, bylo manévrování centristů

vrátila do Čs. sociální demokracie.

typické v celém dělnickém hnutí. Cen-

Literatura: K. Gajan, Příspěvek ke

tristé, jimž se nepodařilo proniknout vzniku KSČ, vyd. 1954. do řad Kominterny, založili v únoru 1921 tzv. Dvaapultou internacionálu ( viz), která měla být v mezinárodním dělnickém hnutí protiváhou Kominterně. Když nastal odliv revoluční vlny, vrátili se centristé do Socialis-

Cenzura v předmn. ČSR - jedna z forem perzekuce revolučního hnutí a především komunistického tisku .

Cenzura byla úředním zkoumáním spisů všeho druhu před jejich vydá

tické dělnické internacionály ( viz ). Literatura : V. I. Lenin , Spisy, zvláště

ním a rozhodovala, zda mají vyjít či nikoli nebo která místa mají být vy

sv. 21, 22, 23, 24. V. Suchopár, Bo-

puštěna. Podle § 113 burž. ústavy Čs.

jová cesta Komunistické internacionály, vyd. 1959. J. Hájek, Mezi vče-

rejškem a zítřkem , vyd. 1947.

republiky,z r. 1920 byla formálně za

ručena svoboda tisková, přesto však podle § 10 zákona č. 300/20 (č. 125/33)

se musely deníky, týdeníky a časopisy Centristé v čs. dělnickém hnutí.

K výraznějším projevům centrismu

před vydáním předkládat k cenzuře, Na základě cenzury byly pak tiskoviny

(viz) jako typické ideologie „ středu “

konfiskovány ( zabaveny). Zákon po

mezi revoluční a reformistickou linií

voloval současně s předložením cen

v dělnickém hnutí došlo v ČSR v I. 1920–1921 . Jeho hlavním představitelem byla skupina vlivných funkcionářů marxistické levice (viz) čs. soc.

zurního výtisku vyexpedovat ostatní

náklad, komunistické a pokrokové noviny a časopisy čekaly však zpra

dem . a některých odborových svazů

vidla vždy na vyjádření cenzurního úřadu, neboť jinak se vydávaly v ne

OSČ (viz) v čele s E. Škatulou, J.

bezpečí, že bude zabaven celý vytiš

Teskou, V. Brodeckým , R. Kleinem

těný náklad, a tím vznikne velká

a dalšími. Centristé se sice navenek

hmotná škoda. Tak cenzura vedla

distancovali od pravicového vedení sociální demokracie, ale ve skutečnosti

nejen k značným finančním ztrátám ,

usilovali o to, aby marxistická levice

nepřešla na pozice Komunistické in-

ale znemožňovala straně včas infor movat veřejnost. Ustanovení o cenzuře byla ještě

ternacionály. Po zdrcující porážce,

zostřena tím , že podle zákona na

kterou utrpěli na ustavujícím sjezdu KSC (viz),založili centristé přechodně vlastní stranu , kterou nazvali Neodvislá radikální sociálně demokratická

ochranu republiky měly úřady právo zastavit časopisy, které propadly čas těji konfiskaci, na dobušesti měsíců. Tato praxe přímého zastavování ko

strana. Tato strana byla formálně

munistických časopisů byla uplatněna

Co

81

zejména v letech 1933–1935, kdy

též členem politických dělnických

KSČ byla nucena přistoupit poprvé

spolků Spravedlnost a Volebního po

v širokém měřítku k vydávání ilegál-

litického dělnického spolku. V 1. 1918

ního tisku ( viz Ilegálni časopisy KSČ

až 1920 byl poslancem Národního

u 30. letech ).

shromáždění za soc. demokracii.

Literatura: V. Dolejší, 40 let Rudého

práva, vyd. 1960; Noviny a novináři, vyd. 1963.

Cla agrární - viz Proticelni boje

„ Cier" – původní podtitul: „ Ne

20. 9. 1902 v Tisovci na Slovensku ,

Clementis Vladimír JUDr. (nar.

zemř. kulturnípracovníkastátní 3. 12. 1952 v Praze) - pracovník či závislý denník“ , odV. ročníku (1952) KSČ, „ Denník KV KSS “ , pak „ Orgán KV KSS" (v Žilině). Do r. 1952 vycházel

jako deník , pak dvakrát týdně, od r. 1953 do r. 1960 týdně. Se změnou

nitel lid. dem . ČSR . R. 1924 vstoupil do KSČ. Spoluorganizoval vydávání slovenské politicko -kulturní revue „ Dav “ . Později působil jako advokát

státní a stranické územní struktury f. 1960 od čís. 14 vychází jako orgán OV KSS a rady ONV v Žilině.

v Bratislavě a vystupoval jako komu

Cingr Petr (nar. 12.5 . 1850 v Hud

publicistická. V l. 1935-1938 byl

nistický obhájce v mnoha politických procesech. Bohatá byla i jeho činnost

licích u Berouna, zemř. 4.11. 1920) - poslancem za KSČ. V době fašistické průkopník dělnického hnuti, hlavně okupace pracoval nejprve ve Francii, na Ostravsku, předák českých centra listů ( viz). Původním povoláním hor ník . Protože byl pro svou činnost

potom ve Velké Británii. R. 1939 byl

vyloučen z KSČ pro ideologické roz pory, které vznikly v době emigrace.

v dělnickém hnutí neustále perzekvo

R. 1945 byl do strany opět přijat.

ván , musel často měnit zaměstnání. Pracoval v letech 1876--1885 na

V l. 1945–1951 byl poslancem Ná

Ústecku, Duchcovsku a Teplicku,

od r. 1885 v Sasku. Když byl i odtud

rodního shromáždění, v l. 1945-1948 státním tajemníkem v ministerstvu zahraničních věcí, v l. 1948-1951

pro aktivní politickou činnost vypo

ministrem zahraničních věcí. Na IX.

vězen , odešel na Ostravsko, kde zase kromě svého povolání organizoval

sjezdu KSČ (1949 ) zvolen členem ÚV KSČ. V období kultu osobnosti byl r. 1951 na základě falešných obvinění vyloučen ze strany a r. 1952 se stal

dělníky a věnoval se i publicistické

činnosti. R. 1892 byl redaktorem časo pisu „ Na zdar " ; r. 1893 založil hor

obětí nezákonnosti a zvůle. R. 1963

nickou odborovou organizaci v Ostra

byl právně rehabilitován a rozhodnu tím ÚV KSČ mu bylo vráceno člen

vě a začal vydávat odborový časopis ,,Odborové listy " . Od r. 1897 byl

poslancem vídeňské Říšské rady (viz za soc. demokracii, r. 1911 byl zvolen jako jediný poslanec centralistického

směru. R. 1901 byl jedním ze zakla-

ství ve straně. COMISCO

viz Socialistická

internacionála

datelů jednotné odborové organizace

,,Cordon sanitaire" ( ochranné pásmo") - název pro soustavu kapi

na Ostravsku - Hornické unie. Byl

talistických států, většinou sousedících

& Priručni slovník

Cz

82

S SSSR , budovanou po první světové válce západními imperialisty s cílem

Zde pracoval v moskevském rozhlasu

vytvořit od Baltského moře k Čer-

tury přeložil řadu děl marxismu -leni

a jako překladatel cizojazyčné litera

nému moři souvislé pásmo, jež mělo

nismu. Po r. 1945 se stal opět tajem

zabránit pronikání vlivu sovětského

níkem poslaneckého klubu KSC . Od

Ruska do západní Evropy, eventuálně se stát nástupním prostorem pro

konce r. 1948 až do své smrti pracoval

ozbrojenou intervenci proti sovět-

v ministerstvu spravedlnosti při tvor bě nových právních kodexů.

skému Rusku. I buržoazni Ceskoslo

vensko mělo být součást této sou-

stavy , jak o tom svědčilo vytvoření Malé dohody ( viz). Pro vážné rozpory mezi kapitalistickými státy a zejména zásluhou prozíravé politiky sovětské

diplomacie se imperialistům nepoda-

Czech Ludwig JUDr. (nar. 14. 2. 1870 ve Lvově, zemř. zač. r. 1945 v konc. táboře Terezín ) - pravicový

předák Německé soc . dem . strany děl

nické (viz ). V 90. letech 19. sto letí redaktor brněnského časopisu

řilo vytvořit takový jednolity proti- „ Volksfreund “. Mnoho let byl před sovětský blok. (Viz též.Protisovětská politika československé buržoazie.) Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3,

sedou německé soc. dem . strany na

Moravě, od r. 1923 předsedou Ně mecké soc. dem . strany dělnické

čes. vyd. 1957.

v ČSR. V I. 1920–1938 byl poslancem Národního shromáždění za německou

Czaban Gustav JUDr. (nar. 3. 5 . 1899 v Praze, zemř. 29. 12. 1950 KSČ . Studoval práva a filosofii na

soc . dem . V 1. 1929-1934 byl minis trem sociální péče, v l. 1934-1935 ministrem veřejných prací, v l. 1935 až 1938 ministrem zdravotnictví a tě lesné výchovy. Protože se orientoval

Karlově universitě. Již v té době vstoupil do KSC ( 1923) a účastnil se

kracií, vystoupilo proti němu z nacio

v Praze) - pracovník KSČ a dlouholetý tajemník poslaneckého klubu

na spolupráci s českou sociální demo

aktivně činnosti ve studentském hnuti; nalistických pozic krajně pravicové byl též ve vedení Kostufry ( viz ). V I.

křídlo německé sociální demokracie

1924-1928 byl postupně členem řady

pod vedením Jaksche. R. 1938 pro

obvodních výborů KSČ v Praze. R. 1927 začal pracovat v ústředním

sadil Jaksch svou kandidaturu na

agitpropu KSČ a r. 1929 byl pověřen funkcí vedouciho agitpropu pražského kraje. V I. 1929-1937 byl tajemníkem

poslaneckého klubu KSČ . Působil

funkci předsedy strany, a tím přinutil Czecha k odstoupení. Když Jaksch

po Mnichovu organizoval emigraci soc. dem . funkcionářů do Anglie, nechal Czecha napospas německým

po celou dobu předmnichovské repu-

fašistům , kteří ho zatkli a r. 1945

bliky jako neúnavný publicista a propagátor komunistických myšlenek mezi studentstvem a inteligencí. Patřil

v Terezíně umučili. Czechovi, který

byl odpůrcem krajně šovinistických tendencí v soc. dem. a nacismu,se vy

k vedoucím funkcionářům ilegální organizace Dělnická obhajoba ( viz); byl členem vedení Rudé pomoci (viz). V červenci 1939 emigroval do SSSR.

mstilo , že ani v době ohrožení Česko slovenska fašismem nedovedl pocho pit nutnost protifašistické jednotné fronty. Část jeho stoupenců se vy

83

Cz

víjela doleva a začala v emigraci spolu-

né, 1928–1930 v Č. Těšíně. Zanikl pro

pracovat s komunisty.

„Czerwony zawodowiec“ – podtitul: „ Organ klasowych związków zawodowych ". Čtrnáctideník vydávaný

finanční potíže. Od r. 1933 do r. 1938 vycházel opět pod původním názvem s podtitulem : „ Organ hutników i gór ników polskich v Republice Czecho slowackiej". Vycházel opět v Kar

Rudými odbory ( viz) v polském jazyce

viné ( 1933-1934), v Č. Těšíně ( 1934

od listopadu 1922 v C. Těšině. Od r.

až 1935), v Třinci (1935-1938). Často

1924 do r. 1930 se nazýval „ Robotnik “. Odr. 1922 do r. 1925 vycházel v Č. Té

byl konfiskován a úředně zastavován ( 1933, 1934 , 1936 ). Jako odpovědný

šíně, 1925-1928 v Třinci, 1928 v Karvi-

redaktor byl uváděn Evžen Valčák aj.

ča

84

Č Časopisy KSČ - viz Komunistický by zahnat vnitřní reakci do kouta a odvrátit i nebezpečí hrozící ČSR. Luržoazní československé vládě však

tisk v Československu

Částečná mobilizace 21. května

1938. Těsně před prvním kolem obecních voleb plánovaných na 22. 5. 1938 bylo zjištěno soustřeďování ně-

meckého vojska u československých hranic. Fašistické Německo chtělo

nešlo o skutečně důsledné zajištění bezpečnosti a nezávislosti země. Mo

bilizační opatření ji měla jednak po moci odvrátit ozbrojený konflikt a vytvořit situaci, jež by umožňovala pokračovat v jednání s Henleinem a

zřejmě vyzkoušet při této příležitosti, Hitlerem , jednak uklidnit lid. Na nakolik je v ČSR – podobně jako před

dvojaký postoj čs. vlády měl také vliv

časem v Rakousku

nátlak západních imperialistů , kteří prosazovali ústupky Hitlerově politice (viz též Runcimanova mise). Jednání

situace zralá

pro obsazení země nebo aspoň pohraničních oblastí (viz též Fall Grün).

Záminkou pro případný vpád do ČSR

mezi čs. vládou a fašistickým Němec

měly být vážnější incidenty v pohra-

kem skončila nakonec v září 1938

ničí zorganizované henleinovci ( viz ),

kapitulací Československa. (Viz též

jichž chtělo Německo použít v pří-

„ Čtvrtý plán" 1938 ; Mnichovská kon

padě, že by československá vláda zakolísala nebo projevila slabost kně-

ferencer. 1938 ; Mobilizace 23.9.1938.) Literatura: J. S. Hájek , Mnichov ,

meckým válečným přípravám . ČSR

vyd. 1958. J. Pražák, Nepřítel mezi

však odpověděla na tyto plány 21. 5.

hradbami, vyd. 1956.

částečnou mobilizací. Vláda na své mimořádné schůzi 20. 5. rozhodla

falešná „ Čechoslovakismus “ teorie české buržoazie formulovaná

povolat jeden ročník záložníků a příslušníků techniky a speciálních oddílů do zbraně. I tato minimální opatření zapůsobila natolik, že Hitler od útoku

T. G. Masarykem a E. Benešem (viz

na ČSR upustil a použil vojenské

že Češi a Slováci tvoří jediný „ česko

hrozby jen jako demonstrace při vol-

slovenský národ“, že slovenština je pouze nářečím češtiny apod. „ Čecho slovakismem “ odůvodňovala česká

bách. Na odvrácení hitlerovského úderu měl hlavní zásluhu českoslo-

venský lid, nebot' tak silně reagoval na soustřeďování německého vojska k čs.

též Masarykismus), která popírala své bytnost slovenského národa a tvrdila,

buržoazie svou nadvládu nad Sloven

hranicím , že vláda musela sáhnout k obranným opatřením . Hitlerův ústup 21. května přesvědčivě dokazoval, že kdyby vláda energicky zasáhla

skem a zastírala tím své ještě větší vykořisťování slovenského lidu. KSČ formulovala na svém druhém sjezdu r. 1924 jasně své stanovisko k této buržoazní „ teorii " a proklamovala

a opírala se o pevný postoj lidu, mohla

svébytnost slovenského národa. Vedla

Če

85

od té doby boj na dvou frontách :

proti „ čechoslovakismu" vládnoucí české buržoazie a proti separatismu Hlinkovy slovenské ludové strany (viz ).

rozhodl ÚV KSČ v dubnu 1963 vy loučit jej z KSČ.

„ Černá ruka“

svépomocná

Proti odporu Beneše prosadila za druhé světové války v Košickém vlád-

organizace pražského dělnictva, která

nim programu ( viz) správnou kon-

možnit spekulaci s byty. Největší vliv

se hlavně v l. 1918-1920 snažila zne

cepci budování obnoveného Česķo- měla na Žižkově. Organizovaným ná dvou rovno-

tlakem dělnické veřejnosti přinucovala

právných národů, Čechů a Slováků, a zajistila tím podmínky pro

„domácí pány“, aby do nevyužitých bytů přijímali nebydlící dělnické ro diny. Její ústřední postavou byl zná

slovenska jako státu

řešení národnostní otázky v naší zemi v duchu proletářského internacio-

mý, k anarchismu inklinující bouřli

nalismu .

vák Franta Sauer. O činnosti ,, Černé

Literatura: J. Šverma, Vybrané spisy,

ruky“ se zmiňuje I. Olbracht v ro

vyd. 1955 (Národnostní problém naší republiky ). Za svobodu českého a slo

mánu Anna proletářka.

venského národa, sborník , vyd. 1956

Černocký Karol (nar. 16. 2. 1904

(V. Široký, Společná fronta Čechů

ve Velkém Borošni v Rumunsku , zemř. 9. 2. 1945 v Melku) - jeden z vedou

a Slováků ; J. Šverma, Problémy narodně osvobozeneckého boje v Československu ; V. Kopecký, Češi a Slováci; Program nové čs. vlády Národni

fronty Čechů a Slováků ).

cích ileg. pracovníků KSS za tzv .

slovenského státu ( viz). Do KSČ vstou pil r . 1929. Působil na Slovensku . Stal se oblastním tajemníkem v Po

pradě, pracoval v Banské Bystrici,

Čepička Alexej JUDr. (nar. 18. 8.

Rožňavě a Bratislavě. Pro svou poli

1910 v Kroměříži). R. 1929 vstoupil

tickou činnost byl často perzekvován .

do KSČ. Pracoval ve studentských R. 1939 vykonával z pověření ilegál organizacích. Za okupace byl vězněn . Po r. 1945 zastával různé stranické

a státní funkce. R. 1947 se stal ministrem vnitřního obchodu , potom

spravedlnosti a vl. 1950-1956 národní

obrany. Zároveň byl náměstkem před-

ního ÚV KSS funkci oblastního ta

jemníka KSS v Banské Bystrici. Po dílel se na organizování závodních bu něk KSS, vydávání letáků a rozšiřo vání komunistického tisku, na pří pravě stávek v Sirku, v Liptovské

sedy vlády. R. 1951 byl zvolen členem

Osadě, v Muráni a Handlové. R. 1940

předsednictva a politického sekretariátu ÚV KSC, r. 1954 politického

byl gestapem zatčen. Přestože byl ze sláblý mučením , podařilo se mu za

byra ÚV KSČ. Rozhodnutím zase-

pomoci soudruhů uprchnout a dostat

dání ÚV v dubnu 1956 byl pro nedo-

se do SSSR. Po výsadkářském vý

statky a chyby, jichž se ve své činnosti

cviku byl r. 1941 vysazen na území

dopustil, odvolán ze stranických i státních funkcí. Poněvadž nové šetření

Oravy. Letadlo však bylo četnictvem zpozorováno a K. Černocký zajat. 9. 2. 1945 byl převážen s jinými

prokázalo, že měl značný podíl na organizování politických procesů proti komunistům v období kultu osobnosti,

protifašistickými vězni do Mauthau senu. Transport byl bombardován

Če

86

anglo-americkým letectvem a Čer- šácký policejní úředník a předseda nocký přitom zahynul.

Černý Jan (nar. 15. 6. 1912 v Moravské Nové Vsi, okr. Hodonín , zemř. 2. 5. 1944 v Berlíně) - ml.dež-

úřednických vlád v předmn. CSR . Od s . 1899 působil ve státních služ bách . R. 1920 byl presidentem zem ské politické správy v Brně. V 1. 1920 až 1921 ho jmenoval Masaryk předse

nický funkcionář KSČ . Začal praco- dou úřednické vlády, v níž měl záro vat ve Federaci proletářské tělovýchovy veš i funkci ministra vnitra. Tato (viz), od svých 18 let byl funkcioná-

vláda brutálně potlačila prosincovou

řem Svazu komunistické mládeže generalni stávku r. 1920 (viz). R. 1926 (viz Komsomol ). V 1. 1929-1933 byl krajským

sekretářem

Komsomolu

v Hodoníně. V l. 1933-1934 byl po sluchačem Mezinárodní leninské školy v Moskvě a po návratu pracoval vpo loilegalitě v Praze, nejdříve jako sekretář pražského kraje Komsomolu, po-

zději organizoval odjezdy dobrovol-

byl opět předsedou úřednické vlády; v l. 1926–1929, 1932–1934 a v Syro vého vládě na podzim 1938 byl

ministrem vnitra. rolnická vzpoura Čertižné r . 1935. Certižné je obec na východ ním Slovensku v okr. Medzilaborce ,

níků do Španělska ( viz Interbrigadisté který patřil za kapitalismu k ekono českoslovenští ve Španělsku ). R. 1937

micky nejzaostalejším a sociálně nej

odejel do Španělska, kde pracoval jako ubožejším . Navíc se obyvatelé za politický komisař kulometné roty Jana dlužili při odstraňování škod způso Žižky z Trocnova v praporu Die

bených první světovou válkou . Pro

mitrov, potom na kádrovém oddělení

tože neměli dostatek prostředků , aby

mohli platit daně a splátky, množily

štábu mezinárodních brigád v Albacete. Po útěku ze Španělska pracoval krátce v ilegálních stranických funkcích ve Francii a v Belgii; v prosinci 1940 se vrátil přes Německo do vlasti,

demonstrovali před četnickou stanici proti exekucím . 14. 3. došlo k srážce

ihned navázalspojení s prvním ilegál-

mezi demonstranty a čtrnáctičlenným

se v obci exekuce. Dne 13. 3. 1935 občané vyhnali exekutory z obce a

ním ÚV KSČ apo zatčeníjeho členů posilovým četnickým oddílem . K boji vytvořil spolu s J. Zikou a J. Fučíkem

se připojili i obyvatelé sousední vsi

vedení druhého ilegálního ÚV KSČ.

Habury , kteří napadli další četnickou

Ve II. ilegálním ÚV měl na starosti organizaci sabotáží a přípravu k ozbro-

posilu a vybudovali barikádu na sil

nici před obcí. K potlačení vzpoury

jenému povstání (viz llegální ÚV soustředila vláda 230-240 četníků, KSC za okupace ). V červenci 1942 byl zatčen , vězněn na Pankráci a v Terezíně a dne 2. 5. 1944 byl ve věznici Plötzensee v Berlíně popraven .

kteří pozatýkali desítky občanů a

mnohé surově ztýrali. (Viz též Střlleni

do pracujících v předmn. ČSR .) Literatura : Dokumenty o malorol níckej vzbure v Čertižnom a Habure roku 1935 vydané k 25. výročiu jej

Černý Jan (nar. 4. 3. 1874 v Uher-

vzniku, slov. vyd. 1960. L. Kovář,

ském Ostrohu, zemř. 10. 4. 1959

KSČ v boji za jednotnou frontu proti

v Uherském Ostrohu ) – reakční raku-

fašismu, vyd. 1958.

če

87

čtrnáctideník , později týdeník, jehož charakter je vy-

ojedinělé venkovské národní gardy.

jádřen v řadě měnících se podtitulů: „ Tendenční čtrnáctideník “ ; „ Týdeník pro radikální směry a kulturnipolitiku “ ; „ Sociální týdenſk " ; „ Komunistický týdeník “. Vycházel v Praze v L 1918-1921. Zakladatelem był S. K. Neumann, který jej i redigoval. Časopis se přímo programově hlásil ke komunistickým idejím a byl organizátorem pokrokové inteligence. Byly v něm uveřejňovány některé první překlady Leninových děl (jejich částí).

To proto , že radikální demokraté ne dokázali vytyčit takový rolnický a ná rodně politický program , který by strhl lid do celonárodního povstání. Česká liberální buržoazie se ve stra chu před revolučním lidovým hnutím od povstání oddělila. Bojující město bylo proto nuceno dne 17. června se vojenské přesile vzdát. Povstáním re voluční vina v českých zemích v pod statě skončila. Povstání bylo zcela v duchu revoluč

„ Červen "

„ Červené noviny "

první slo venský komunistický deník. Stal se

tlumočníkem názorů těch třídně uvědomělých slovenských a českých děl-

moc i venkov, přišly do Prahy pouze

ních a demokratických tradic českého lidu. Dělnická třída v něm poprvé

vystoupila se zbraní v ruce. Marx a Engels tento revoluční charakter praž ského povstání vysoce oceňovali a vy

níků a rolníků, kteří se jako součást zývali revoluční hnutí ve střední mezinárodního proletariátu zapojili do Evropě, aby je podporovalo. Porážka boje Mad'arské republiky rad (viz) proti pražského povstání měla neblahý vliv imperialismu. Vycházely v Budapešti

na celou revoluci v Rakousku , protože

ve slovenštině od 27.3. 1919 ; posledni číslo vyšlo 30. 7. 1919 ; celkem vyšlo

habsburská reakce zde dosáhla prve ního vítězství.

69 čísel. Jeho redaktory byli Antonín

Literatura : Přehled československých

Janoušek , Ernest Por aj.

dějin II ( 1848-1918 ), dil 1, vyd. 1960. I. I. Udalcov, Rok 1848 v Čechách,

Červnové povstání r. 1848 v Praze - propuklo jako vyvrcholení revo lučního hnutí lidu v českých zemích ( viz Revoluce buržoazní v Rakousku a našich zemích r . 1848-1849). Bezpro

střední příčinou byla srážka pražských

vyd. 1950. Česká lidová strana - viz Česká strana pokroková (realiste ) Česká národní rada

orgán

na Václavském náměstí s císařským

burž. odboje za první světové války. Založili ji v únoru 1916 v Paříži Masa

dne 12. června. V Praze den vyrostlo více než 200 na nichž zahájili studenti, pražský lid spontánní a žic

ryk a Beneš jako nejvyšší autoritativní orgán čs. zahraniční emigrace. Po zději byla přejmenována na Českoslo venskou národni radu. Hlavní roli

účastníků slavnostního shromáždění

vojskem ještě týž barikád, délníci a

velný ozbrojený boj proti vojskům

v CNR hráli T. G. Masaryk , Ed .

reakčního rakušáckého generála Windischgrätze. Přestože se radikálni de-

Beneš a později též M. R. Štefánik, který v ní „ zastupoval“ Slováky.

mokraté ( viz), kteří se postavili do čela

CNR se snažila podřídit si všechny

povstání, pokusili vyburcovat na po-

české a slovenské organizace v cizině

Če

88

a působila zpočátku hlavně tiskovou a přednáškovou propagandou vesmys-

osvobozeneckého boje. Při vypuknutí

lu Masarykovy buržoazní koncepce

žila se řídit a usměrňovat povstalecký

povstání vystoupila na veřejnost a sna

„ čs. odboje". Slabost postavení CNR

boj.

a neujasněnost jejich cílů činily z ní

CNR nebyla jednolitým orgánem . Pronikli do ní i reakční buržoazní

povolný nástroj především západních imperialistických států . ČNR se jen stěží dařilo překlenout hluboké neshody a rozpory v zahraniční emigraci. Nejvážnější konflikt byl s kyjevskou odbočkou ČNR v letech 1916 až 1917, který byl likvidován teprve po únorové buržoazně demokratické

revoluci v Rusku 1917 a skončil „ uznáním “ CNR v Paříži za hlavu

činitelé. Její činnost byla plná drama

tických střetnutí mezi komunistickými a buržoazními silami, která vyvrcho lila třetí a čtvrtý den povstání. Kom

promisnickým silám v CNR se po dařilo uzavřít 8. 5. 1945 hanebnou dohodu o volném odchodu nacistic

kých jednotek z Prahy na západ.

„čs. zahraničního odboje “. Tím byla

CNR udělala ovšem i řadu pozitiv ních opatření, především díky komu

také CNR definitivně podřízena Do-

nistickým představitelům . Vcelkuvšak

hodě, zejména Francii. ČNR hlavně zneužívala vlasteneckého nadšení čes-

nebyla takovým revolučním vedoucím orgánem odboje, jaký povstalecký boj

kých a slovenských zajatců, případně starousedlíků v cizině, k tomu, aby je pod hesly boje proti Rakousku hnala na bojiště za zájmy dohodových im-

na konci války potřeboval. Po 9. květ národního výboru v Čechách. Literatura : K. Bartošek, Pražské po

perialistů a československé buržoazie

vstání, vyd. 1960.

nu se ČNR stala jádrem Zemského

( viz Legie čs.), s níž prostřednictvím

Mafie (viz ) těsně spolupracovala. Nej

Česká sociálně demokratická

tragičtější osud připravila ČNR čs.

strana dělnická v Rakousku – viz

legiím v Rusku, které dala Západu k dispozici pro kontrarevoluční tažení

Centralisté

proti Sovětům . Tím vším si CNR

Česká strana agrární – viz Agrár ni strana

„ dobývala “ právo na uznání západními imperialistickými státy, které ji konečně v říjnu 1918 postupně uznaly za prozatímní čs. vládu.

Česká strana křesťanskosociál ní

viz Československá strana lidová

Česká národní rada (ČNR) pod tímto názvem vznikl v Praze na konci druhé světové války ilegální

liste) listé) - vznikla r . 1900 nejprve jako

orgán, který si kladl za cíl sjednotit

stoupence časopisu „ Čas“, zvané též

všechny odbojové složky. Jeho zakladateli byli komunisté. Jeho činnost

byla spjata především s Pražským povstánim ( viz ). Bezprostředně před po-

Česká strana pokroková (rea Česká lidová strana , která sdružovala realisté. R. 1906 se sloučila se skupi

nou tzv. pokrokářů a změnila název na Českou stranu pokrokovou . Byla to buržoazní strana, která sdružovala

vstáním odrážela ČNR různé reakční

část českých průmyslových buržoaz

pokusy, které chtěly zvrátit výsledky

ních kruhů a dobře situovanou bur

Če

89

žoazní inteligenci (i když svůj bur-

pořádat s nacionalismem a vůbec

žoazní základ se snažila zakrývat některými „ demokratickými“ a pseudosocialistickými hesly ). Jejím cílem bylo prosazovat výhradně zájmy české buržoazie, a to té skupiny, která se

s vlivem liberální buržoazní ideologie.

obracela proti některým konzervativ-

v Rakousku (viz). Na ustavujícím

ním a provinciálním rysům české politiky. Byla pro zachování rakouské mo-

neudörfelském sjezdu ( viz) byla strana ustavena jako internacionální jednotná

narchie při uplatnění českého státního

strana, stojící na zásadách První in

práva. Duchovním vůdcem strany

ternacionály ( viz Mezinárodní dělnické

byl T. G. Masaryk, který jí získával

sdružení), na myšlenkách marxismu.

určitou popularitu pseudodemokratickými frázemi a žurnalistickými pole-

Správně vytyčovala i řešení národ nostní otázky v Rakousku ve smyslu

Již r. 1874 založili dělníci celého Ra kouska svou internacionální politickou stranu v rakouské monarchii - Soci álně demokratickou stranu dělnickou

mikami mezi demokratickou inteli-

sebeurčení národů . Se zřetelem k po

gencí a studentskou mládeží. Pro-

třebě rozšířit ideje sociální demokracie

střednictvím Masaryka a některých dalších vlivnějších realistů se snažila

mezi všemi dělníky a upevnit stranu organizačně i politicky přikročili čeští

posilovat revizionismus v tehdejší

dělníci k ustavení své zvláštní organi

sociálně demokratické straně. Jed-

zace v rámci rakouské sociálně demo

nala tak v souladu s nejvlastnějšími záměry buržoazie, ač si sama dávala titul přítele dělnictva. Ani v buržoaz-

kratické strany. Byla založena na břevnovském sjezdu (viz) v Praze r.

ním táboře neměla větší vliv . Denj-

demokratická strana .

kem strany byl ,, Čas" a v jejím čele

Program strany vycházel ze zásad

1878 jako Ceskoslovanská sociálně

stáli někteří universitní profesoři a J.

neudörfelského sjezdu. Úspěšný roz

Herben . Zanikla r. 1918. Literatura: J. Křížek , T. G. Masaryk

voj sociálně demokratického hnutí v českých zemích po založeni strany byl zabrzděn těžkou perzekucí děl

a česká politika, vyd. 1959.

nického hnutí v 80. letech, kdy záro

3

České státní právo

viz Státní

veň celá strana řešila spory o taktiku

právo

mezi umírněnými (viz) a radikály ( viz ).

Českoslovanská sociálně demo-

Většina českých sociálních demokratů se hlásila k umírněným . K novému

kratická strana – první masová politická strana české dělnické třídy. Předpoklady k jejímu založení se vytvářely v 70. letech 19. století. Po r.

sjednocení uvnitř českého dělnického hnutí došlo na sjezdu v Brně r. 1887, odkud také vyšel popud k celorakous

1867, kdy byly v Rakousku legalizo-

du (viz) r. 1889, který obnovoval inter

vány základní buržoazní svobody, na-

nacionální jednotu strany v Rakousku. Od počátku 90. let 19. století se soci

stal i rychlejší rozvoj politického hnuti

kému slučovacímu hainfeldskému sjez

dělnické třídy v našich zemích. Budováni organizovaného socialistického dělnického hnutí bylo velmi složité,

alistické hnutí velmi rozrůstalo a získávalo vliv na většinu dělnické

nebot dělnické hnutí se muselo vy-

imperialismu vystupoval však stále

třídy v našich zemích. S nástupem

Če naléhavěji před dělnickou třídou úkol

přípravy proletářské revoluce. Masový vzestup dělnického hnutí a jeho stále zřetelnější příklon k idejím sociální demokracie dokazovaly živelné směřo-

vání dělnické třídy k revoluci. Avšak sociální demokracie v českých zemích, podobně jako ostatní soc. demokracie

v Rakousku a strany Druhé internacionály ( viz) nechápaly tento nový závést dělnickou třídu kladní úkol

90

ším bojům za dobytí moci. Rozpor mezi bojovou odhodlanosti mas děl nické třídy a oportunistickým postu pem soc. demokracie se neustále pro hluboval. Od soc. demokracie se r . 1911 odtrhla strana tzv . centralistů

( viz), kteří obhajovali mezinárodní jednotu dělnické třídy v Rakousku, a také uvnitř strany začínaly narůstat

opoziční hlasy. Rozklad sociální demokracie byl do

k dobytí politické moci. Podléhaly stále více revizionismu a idealizování

vršen při vypuknutí první světové války, kdy česká soc. dem . podobně

dílčích reforem a parlamentního boje. Pro český a rakouský revizionismus

nály nepozdvihla svůj hlas proti válce,

bylo zvláště příznačné přijímání buržoazního nacionalismu v národnostni

ztotožnila se s linií buržoazie a po nechala boj dělnické třídy proti válce,

otázce (viz ). Od r. 1897 se vytvářely samostatné národní sociálně demo-

za národní a demokratické svobody jen živelnosti. Po vzniku samostatného

kratické strany v Rakousku . Na celorakouském sjezdu v Brně r.

1899 za účasti českých sociálních demokratů byl pak přijat národnostni program , který ideu sebeurčení ne-

jako ostatní strany Druhé internacio

československého státu r . 1918 se

v soc. dem . straně postupně vytvářel revoluční směr, který se zformoval v marxistickou levici ( viz ); druhý oportunistický směr pokračoval ve své

vytyčil a za základnu pro řešení ná-

politické činnosti v rámci Českoslo

rodnostní otázky uznal jedině dosavadní rakouský stát. (Viz též Brněnský

venské sociálně demokratické strany děl

program Soc. dem . strany dělnické

Přehled sjezdů Českoslovanské

v Rakousku .) Národnostní rozkol děl-

soc. dem, strany.

nické ( viz dále ).

nické třídy v Rakousku znamenal

I. sjezd : konal se 25.-26. 12. 1887

vážné zeslabení boje dělnické třídy

v Lužáneckém sále v Brně za účasti

proti buržoazii i jeho přípravy k boji za politickou moc .

72 delegátů . Program sjezdu: 1. Po

Zesílený vliv revizionistických ten-

nické hnutí se ukázala názorně zvláště v revolučních letech 1905-1907, kdy sociální demokracie nedokázala vést

šit (ref. J. Hybeš); 2. Účel a prospěch dělnických spolků (ref. A. Matula ); 3. Veřejný tisk (ref. R. Záhalka ); 4. Stanovisko dělnictva českoslovan ského k národnostní otázce ( ref. A. Burian ); 5. O programu sociálně de mokratické strany českoslovanskév Ra kousku (J. Hybeš); 6. Volné návrhy. Byla přijata rezoluce žádající ochranu proti vykořisťování, osmihodinovou

dělnickou třídu od boje za dobyti

pracovní dobu, zavedení továrních

všeobecného hlasovacího práva k dal-

inspektorů volených dělníky a vylou

dencí se projevil již r . 1901 na celorakouském sjezdu ve Vídni, kde byl přijat nový program V. Adlera, znamenající revizi základních myšlenek hainfeldského sjezdu. Neschopnosi vůdců sociální demokracie vést dél-

stavení dělnictva a kterak je lze zlep

Cc

91

čení žen z namáhavé práce. Dále byla vek starobního a invalidního pojištění, schválena rezoluce, v níž bylo zdů- reforma chudinské péče, péče o zdraví a vzdělání lidu . Za časopisy strany byla tické dělnictvo zbaví lid hospodářské uznána mj. „ Zář“ a „ Akademie " . a politické závislosti na Rakousko- IV . sjezd : konal se 8.-10. 10. 1900 Uhersku a dobude mu i jazykovou v Českých Budějovicích. Bylo pří rovnoprávnost. Byl schválen zatimni tomno 93 delegátů. Program : 1. Zprá razněno , že jedině sociálně demokra-

program Českoslovanské sociálně de-

va výkonného výboru ( ref. tajemník

mokratické strany s těmito požadavky:

J. Krapka a K. Kořínek ); 2. O reorga

tisková, spolčovací a shromaždovací

nizaci strany (ref. A. Radimský);

svoboda, volební právo pro všechny

3. O politické situaci a volební taktice

občany od 20 let a prohlášení nábo-

strany (ref. A. Němec ); 4. O činnosti

ženství za soukromou věc. (Viz též poslanců v Říšské radě ( ref. A. Ber Brněnský sjezd Českoslovanské sociálně ner); 5. O tisku (J. Krapka a A. Svě demokratické strany.)

cený); 6. Sociální demokraté a škola

II. sjezd : konal se 24. -26. 12. 1893

( ref. A. Němec); 7. O komunální poli

v Českých Budějovicích za účasti 79 delegátů. Sjezd zahájil Josef Stei-

tice ( ref. J. Steiner ); 8. Sociální de mokracie a zemské sněmy (K. Vaněk ).

ner z Plzně. Jedním z předsedajících byl také Josef Hybeš. Program : 1. O stavu hnutí od r. 1890 ( ref. F. Komprda ); 2. O taktice strany a stanovisku k všeobecnému právu hlasovacímu a k osmihodinové době pracovní

Bylo usneseno , aby výkonný výbor byl přeložen z Vídně do Prahy. Dále byla přijata rezoluce a schválen ob šírný školský program , v němž soc . demokracie žádala národnostní auto nomii ve školství, devítiletou školní

( ref. A. Němec ). Byla přijata rezo-

docházku, zlepšení vzdělání a hmot

luce žádající všeobecné, rovné a pří-

ného postavení učitelů.

mé právo hlasovací, zkrácení pracovní

V. sjezd: konal se 1.-3. 11. 1902

doby na osm hodin . Sjezd přijal také organizační řád znamenající osamo-

v Praze za účasti 170 delegátů. Pro gram : 1. Zpráva výkonného výboru

statnění strany. Dále se usnesl založit

( ref. tajemník K. Vaněk ); 2. Zpráva

v Praze nakladatelské družstvo a pečovat o to, aby mohl být co nejdříve

Bylo přítomno 116 delegátů. Program : 1. Zpráva sekretariátu (ref. J. Krapka); 2. O taktice (ref. J. Steiner); 3. O tiskovém družstvu ( ref. A. Svě. cený ); 4. O činnosti sociálních demokratů v obecních zastupitelstvech

pokladní ( ref. J. Hornof); 3. O čin nosti parlamentní (J. Hybeš); 4. O or ganizaci a taktice (ref. A. Němec ); 5. O organizaci mládeže ( ref. L. Pik ); 6. O agitaci mezi ženami (ref. B. Toužilová); 7. O úkolech sociálních demokratů v obcích (ref. dr A. Meiss ner ); 8. O všeobecném právu hlasova cím ( ref. J. Schuster). Byla schválena rezoluce o povinnostech sociálně de mokratických členů obecních zastu

(ref. K. Vrátný). Na sjezdu byla zdůrazněna nutnost zakládat skupiny žen . Byl schválen komunální program , v němž byl vysloven požada-

pitelstev, rezoluce proti kuriím a pro zdemokratizování zastupitelských sbo rů, dále rezoluce vyslovující se proti kompromisům s měštáckými strana

vydáván denní list strany. III. sjezd: konal se ve dnech 10.-12. 4. 1898 v Dělnickém domě v Brně.

Ce

92

mi. Dále byl přijat návrh na zavedení pojištění v nezaměstnanosti a rezoluce o invalidním a starobním pojištění.

Byla též přijata rezoluce žádající národnostní autonomii, jazykovou rov-

noprávnost a spravedlnost pro národ-

lil sjezd protest proti útisku Slováků v Uhrách .

VIII. sjezd : konal se 11.-14. 8. 1907 v Dělnickém domě „ Peklo “ v Plzni. Bylo přítomno 421 delegátů. Pro

VI. sjezd : konal se 30. - 31. 10. 1904

gram : 1. Zpráva výkonného výboru (ref. taj. A. Brůha) ; 2. O parlamentní činnosti ( ref. A. Němec ); 3. O boji

v Dělnickém domě v Prostějově. Zúčastnilo se ho 90 delegátů.

za všeobecné hlasovací právo do zem ských sněmů (ref. J. Steiner a J.

Program : 1. Zpráva zastupitelstva strany (ref. taj. V. Houser); 2. Zpráva

Prokeš); 4. O tisku (ref. V. Houser); 5. Zpráva z mezinárodního sjezdu

pokladní (ref. J. Hornof); 3. O mezinárodním soc. sjezdu 1904 v Amstero-

ve Stuttgartě ( ref. F. Soukup) ; 6. Otázka družstevního hnutí ( ref. F. Modráček ). Sjezd uznal družstevní

nosti slovanské.

damu ( ref. F. Soukup ); 4. O parla-

mentní činnosti (ref. J. Hybeš);

hnutí za součást strany vedle organi

5. O organizaci a taktice (ref. A. Ně-

zací politických a odborových a přijal návrh, aby bylo zřízeno ústředí kon zumních spolků a nákupní ústředna.

mec ); 6. O tisku ( ref. Vl. Tusar ); 7. Boj za volební právo ( ref. J. Steiner). Bylo přijato usnesení o masové politické stávce v boji za všeobecné volební právo. Bylo zrušeno Tiskové družstvo a vydavatelstvo „ Práva lidu " a místo nich zřízen tiskový výbor.

IX . sjezd : konal se ve dnech 4. - 8 . 9. 1909 v Národním domě na Smíchově

za účasti 472 delegátů. Program :

1. Zpráva sekretariátu a referát o příští činnosti (ref. taj. A. Brůha ); 2. O mlá

Změnou organizačního řádu byly za-

deži ( ref. F. Ebel); 3. O národnostní

vedeny místo bloků legitimace pří-

otázce ( ref. B. Šmeral); 4. O činnosti

slušníků strany a známky na placeni příspěvků . VII. sjezd: konal se na Vinohradech

poslanců v parlamentě ( ref. F. Sou kup ). Byla schválena rezoluce žáda jící, aby českoslovanská sociální demo kracie vyjednávala se stranami ostat

ve dnech 22. -25. 12. 1906 za účasti

369 delegátů. Probíhal ve znameni příprav pro první volby do Říšské

ních národností v Rakousku o revizi

rady podle všeobecného volebního

z roku 1899. (Viz Brněnský program

práva. Program : 1. Zpráva výkonného

Sociálně demokratické strany dělnické

výboru (ref. taj. A. Brůha ); 2. Zpráva pokladni ( ref. J. Hornof) ; 3. Zpráva kontroly (ref. Jar. Krátký ); 4. O čin-

v Rakousku .) Byla schválena rezoluce

brněnského národnostního programu

týkající se požadavků venkovského zemědělského lidu a komunální poli

nosti parlamentní frakce ( ref. J. Hy.

tiky. Byl přijat nový tiskový řád a

beš); 5. Zpráva z internacionály (ret . A. Němec) a o volební reformě; 6. O programu strany ( ref. F. Soukup). Byla přijata rezoluce o přípra-

návrh, aby poslanecký klub usiloval o změnu říšského školského zákona ve

smyslu moderních pedagogických zá sad. Za list strany byl mj. uznán list

vách strany k říšským volbám a k boji

organizace živnostníků Živnostník “ .

za volební právo do zemských sněmů a obecních zastupitelstev. Dále schvá-

boru B. Šmeral.

Poprvé byi zvolen do výkonného vý .

Ce

93

X. sjezd : konal se 23. - 27. 12. 1911 za účasti 533 delegátů v Národním domě

sociální demokracie , českých národ ních socialistů a centralistů v jednu

na Smíchově. Program : 1. O činnosti

„ dělnickou “ stranu (došlo pouze

strany ( ref. taj. A. Brůha ); 2. O čin-

k sloučení s centralisty ). Byla přijata

nosti v Říšské radě ( ref. A. Němec) ; 3. O militaristické a daňové politice

rezoluce požadující vyvlastnění velko statků a vyhlášení vlastnického práva

rakouské (ref. B. Smeral); 4. O mezislovanské sociální demokracie (ref. A.

republiky na jejich půdu. Dále sjezd vyslovil v rezoluci požadavek vyvlast nit uhelné doly, doly na železnou rudu

Němec a F. Tomášek ); 5. O předloze

atd. (Viz dále též připojený přehled

zákona o sociálním pojištění ( ref. V.

Černý); 6. O organizaci a politických

sjezdů v hesle Sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku .)

bojích (ref. taj. A. Brůha). XI . sjezd: konal se od 7. do 9. 12.

Literatura: P. Reiman , Dělnické hnutí v českých zemích v letech 1889-1914,

1913 na Žofíně v Praze za účasti 355

vyd. 1954. Zd. Šolle, K počátkům první dělnické strany v naší zemi,

národní solidaritě proletářské a česko-

delegátů . Program : 1. Zpráva sekre-

tariátu ( ref. A. Brůha ); 2. O činnosti v Říšské radě a v Zemském sněmu

vyd. 1953 ; České země v období roz machu kapitalismu a nástupu imperia

moravském ( ref. A. Němec a VI. lismu ( 1868–1914 ), vyd. 1956 ; Pří Tusar); 3. O dalších možnostech a spěvek k dějinám dělnického hnutí cílech vývoje Rakousko -Uherska (ref. v Čechách v letech 1878-1882, vyd. B. Šmeral); 4. O celním tarifu a ob- 1960 ; Dělnické hnutí v českých ze chodních smlouvách (ref. V. Houser );

5. O sociálních reformách v nezaměstnanosti ( ref. Jaroš ).

XII. sjezd: konal se 27. - 30 . 12. 1918 v Obecním domě pražském za účasti 763 delegátů . Program : 1. O politice strany za války ( ref. B. Šmeral a L. Pik ); 2. O příštích úkolech dělnictva

mích koncem minulého století, vyd. 1954 ; Dělnické hnutí v českých ze

mich za imperialistické světové války, vyd. 1952. Českoslovanské národní

děl

nictvo - viz Ceskoslovenská nár. soc. strana

v Ceskoslovenské republice (ref. K.

Vaněk ); 3. O sjednocení českých stran

Českoslovanské odborové sdru

socialistických (ref. A. Hampl); 4.

žení – viz Odborové hnutí v Rakousko

O změně organizačního řádu (ref. J. Teska ); 5. O vyvlastnění velkostatků , dolů a průmyslových podniků ( ref. F.

Uhersku

Modráček ). Na sjezdu nebyla vzata na

viz Krajanské dělnické hnutí Čechů a Slováků v zahraničí

vědomí Šmeralova rezignace na členství v Národním shromáždění a v re dakci „ Práva lidu“. Byla přijata re-

zoluce o účasti v buržoazní čs. vládě, která apelovala na občanské strany, aby se podílely spolu s dělnickou třídou na upevnění mladé buržoazni republiky. Sjezd se vyslovil pro sloučení

Českoslovanský dělnický spolek

Československá

komunistická

korespondence - viz „ ČKK " korespondence Československá

komunistická

sekce při KSR(b) - byla založena na slučovacim sjezdu socialistických

Če

94

1

a komunistických organizací Čechů ské centrální byro agitace a propa a Slováků v Rusku , který se konal v Moskvě ve dnech 25.- 27 . 5. 1918.

Československá sekce při KSR (b ), nazývaná rovněž Československá ko munistická strana na Rusi, vydávala

gandy při ÚV KSR (b ), které půso bilo až do konce r. 1921. (Viz též Rudoarmejci čs. o sov . Rusku .) Literatura: J. Křížek, Jaroslav Hašek v revolučním Rusku, vyd. 1957. Š.

noviny „ Průkopník svobody“. Po

Štvrtecký, Sjazd československých ko

svém založení měla 37 organizací a

munistov v Moskve

9600 členů. Od konce r . 1918 se tento

příspěvky k dějinám KSČ, 1958, č. 5.

počet začal snižovat, nebol mnoho členů odjelo do vlasti.

Československá sekce při KSR (b ) rozvíjela bohatou činnost. Nejenže politicky působila mezi bývalými váleč-

nými zajatci (agitace, přednášky, rozšiřování novin ), ale organizovala po moc mladé sovětské republice. Současně poskytovala všestrannou pomoc revolučnímu hnutí v Ceskoslovensku.

máji 1918,

Československá národně socia

reformistická po litická strana, která vznikla v březnu až dubnu 1897 za přímé podpory české buržoazie (mladočechů - viz). Nacio nalisticky zaměřenou ideologií snažila listická strana

se nár. soc, strana od svého vzniku oslabit masový rozmach soc. dem . dělnického hnutí, rozbijet internacio

Do vlasti byli posíláni vyškolení agi- nální jednotuproletariátu a převéstděl tátoři, dopravovala se tam marxistická literatura. Péčí sekce byla přeložena

níky pod vliv buržoazie. Nikdy však neměla profil dělnické strany. Od

řada Leninových prací (např. Nejbližší úkoly sovětské moci, Proletář-

počátku v ní měly rozhodující vliv především maloburžoazni živly, inte

ská revoluce a renegát Kautsky ). Sek-

1919). Na jaře 1919 značně poklesl

ligence, úředníci, obchodníci, živnost nici apod. Dělníci organizovani ve straně uplatňovali se především v od borářskéčinnosti samostatné nár. soc. odborové organizace Národně sociální všeodborové komisi (viz též Odborové hnutí v Rakousko - Uhersku ), později

počet československých komunistů v Rusku, neboť většina odjela do vlasti.

Československé obci dělnické (viz též Odbory v předmn. ČSR ). Posléze

K ideovému a organizačnímu vedení těch komunistů , kteří ještě zůstali v Rusku, byl vytvořen ústřední vý-

v období buržoazní ČSR v ní stále větší pozice zaujímali přímí expo nenti vládnoucí buržoazie . V období

konný výbor československých skupin Ruska a Ukrajiny při KSR (b). Tento

do vzniku ČSR používala střídavě názvy Českoslovanské národní dělnictvo

výbor přestal vydávat „ Průkopníka

nebo Češti narodni socialisté. V letech

ce , jež pracovala pod vedením Fede-

race cizineckých skupin při ÚV KSR (b ), se zúčastnila založení Ko-

minterny (jeden člen sekce se zúčastnil i ustavujícího kongresu v březnu

svobody “ a začal vydávat „ Pravdu".

před první světovou válkou vytvořilo

jejíž první číslo vyšlo začátkem května

se ve straně poměrně silné antimili taristické hnutí, jehož nositelkou byla

1919. V březnu 1920 došlo k další

organizační změně. Z podnětu Ko-

především revolučně naladěná mládež.

minterny byl ústřední výbor zrušen

Po vzniku samostatné ČSR přijala strana do svých řad část stoupenců

a místo něho vytvořeno Českosloven-

Če

95

českého anarchistického hnutí a strany pokrokové (realistů ). Na sjezdu ve

gramu se strana plně ztotožnila s ma sarykismem . Nár. soc. strana byla

dnech 30. 3.-1. 4. 1918 přijala nový

jednou z hlavních opor „ hradního

název Československá strana socialis-

křídla čs. burž. (viz ). R. 1930 s ní

tická.

splynula početně malá Národní strana práce (viz ), vedená bývalými činiteli

V tomto období selhaly snahy některých činitelů, kteří se snažili o sloučení

čs. nár. dem. strany dr. Jar. Strán

se soc. dem . stranou . Od počátku existence ČSR se pravicoví vůdcové strany aktivně zapojili do práce

ským a dr. J. Herbenem . Tím se ještě

v burž. vládní koalici. Nár. soc. strana

více prohloubila buržoazni orientace

strany.

nositelů a šiřitelů ideologie masary-

Sjezdy strany ve 30. letech (duben 1931 , 30. 5. -1 . 6. 1936, 16. - 17. 5. 1937) znovu proklamovaly úzké sepětí

kismu ( viz ), kterou se vládnoucí bur-

nár. soc. strany s politikou vládnou

žoazie snažila šířit mezi pracujícími,

cích burž. kruhů, která posléze vedla

aby tak otupovala vliv revolučních

k osudným mnichovským událostem . Na podzim 1938 strana zanikla a vy

se postupně stávala jedním z hlavních

sil v dělnickém hnutí. Z tohoto důvodu již od začátku 20. let vstoupilo

tvořila spolu s dalšími burž. politic

do boje proti oficiální orientaci strany kými stranami kapitulantskou Stranu

opoziční levé křídlo. Jeho mluvčí- národní jednoty (viz). Část členů nár. mi byli především bývalí činitelé anarchokomunismu (viz) ( Th. Bartošek, dr. B. Vrbenský, V. Borek, L. Landová -Stychová), kteří se sna-

soc. strany vstoupila do Národní stra ny práce, vytvořené na podzim 1938 bývalými příslušníky soc. dem . Po osvobození ČSR Sovětskou armá

žili dosáhnout sjednocení s revoluč-

dou došlo k obnovení nár. soc. strany

ním dělnickým hnutím . Vnitřní roz-

v rámci Národní fronty. Její vedení

pory vyvrcholily vyloučením této sku- však bylo stále výrazněji ovládáno piny r. 1923, kdy tato skupina v roz- protilidovými reakčními živly, posile poru s postupem oficiálního vedení nými některými bývalými členyagrár strany hlasovala spolu s komunisty ní strany ( viz). Bylo jedním z hlavních proti tzv. zákonu na ochranu republiky (viz ), - Levicová skupina se ustavila

připravovatelů a iniciátorů protilido vého puče v únoru 1948, který byl

na svém samostatném sjezdu 28. až

díky ostražitosti lidu vedeného KSČ

29. 6. 1924 v samostatnou stranu

Nezávislou socialistickou stranu děl-

zmařen . Poctiví příslušníci strany pro vedli očistu jejích řad a vytvořili

nickou (viz .

Československou stranu socialistickou

V nár. soc. straně se zároveň ve 20. letech formoval směr s vyloženě fašis-

( viz). Výsledky voleb do posl. sněmovny:

tickou orientací, vedený J. Stříbrným . Boj vyvrcholil na sjezdu strany v září 1926 v Brně, kde byli stříbrňáci defi

1920 - 500 821 hlasů 1925 – 609 153 39 1929 - 767 571

nitivně vyloučeni (viz dále Národní

1935 – 735 880

liga ). Tento sjezd též stanovil nový název strany: Československá strana národně socialistická. Ve svém pro-

8,1 % 8,6 % 10,4 9,2

Ve volbách do ÚNS r. 1946 získala 1 298 980 hlasů. Vedoucí činitelé :

Ce

96

v předmn. ČSR – Václav Klofáč, dr.

( 1933) se Čs. nár. demokracie oriento

E. Beneš (do zvolení presidentem

vala stále více na fašismus. Již 27. 10.

r. 1935 ), dr. E. Franke, Fr. Plamin-

1934 uzavřela dohodu s dalšími dvěma

ková ; po r. 1945 - dr. P. Zenkl, dr. J.

reakčními stranami - Národní ligou

Stránský, dr. H. Ripka, V. Krajina.

( viz) (Stříbrný) a Národní frontou

Tisk. orgán „ České slovo " , od r . 1945 „ Svobodné slovo " . Literatura: O úloze bývalé nár. soc. strany, sborník , vyd. 1959.

(dr. Mareš) - o sjednocení a vytvoření

Československá národní demo-

nové strany. Ta byla ustavena 25. 4.

1935 a přijala název Národní sjedno ceni. Ve vnitřní politice bylo jejím cílem nastolení fašistické diktatury v Československu, v zahraniční poli

kracie - politická strana krajně pravi-

tice zdůrazňovala nezbytnost podrobit

cových reakčních skupin v předmn.

se nacistickému Německu. Národní

ČSR, mluvčí finančních magnátů

sjednocení nemělo nikdy podobně

Živnostenské banky a Svazu prů-

jako Čs. nár. demokracie v Českoslo

myslníků. Pro politický program a ráz

vensku masový vliv . Když rozhodným

této strany byly charakteristické na-

odporem lidu byl odražen pokus nej

cionalistické a šovinistické ideje „ ná-

horší čs. buržoazní reakce, soustře

rodni solidarity “, jimiž se pokoušela zakrývat společenské třídní rozdíly,

děné v Národním sjednocení, o na stolení krajně pravicového nebo přímo

sympatie k fašismu, které se v ní

fašistického režimu v souvislosti s pre

projevovaly již ve 20. letech, a štvavou protisovětskou orientaci zahraniční

začalo se Národní sjednocení rozpadat

politiky. Vznikla počátkem r. 1918 sloučením národní strany svobodo-

myslné (mladočeši), části české strany pokrokové (realisté), státoprávně pokrokové a několika dalších buržoazních politických stran působících v Rakousko -Uhersku. Svůj název

Čs. nár. demokracie - přijala na svém prvním sjezdu ( 23. - 25. 3. 1919). Tiskovým orgánem strany byly „ Národní

listy “ , politickým vůdcem dr. K.

sidentskými volbami v prosinci 1935, na menší skupiny. Koncem r. 1938 se strana sama rozpustila a vstoupila do Strany národní jednoty ( viz). Nár. demokraté byli součástí zrádné „ páté kolony“ německého imperialismu v nejtěžších chvílích předmnichovské republiky a měli velkou vinu na mni chovských událostech f. 1938 . Výsledky voleb do posl. sněmovny: 1920 387 552 hlasů 1925 · 284 601 1929 · 359 533 1935 *-456 353 -

-

Kramář.

Představitelé strany často ostře vy

6,3 % 4,00 4,9

5,6 %

stupovali proti tzv. „ hradnímu “ kridlu čs. buržoazie ( viz ). Od počátku se v národní demokracii vyhraňovala dvě křídla: krajně reakční tzv . pražské

* (kandidovala jako Národní sjednocení).

křídlo a „ umírněnější“ , tzv. moravské,

viz Česká národní rada

Československá národní rada -

které pod vedením dr. J. Stránského opustilo r. 1925 stranu a založilo tzv .

Československá obec dělnická -

Národní stranu práce (viz). Po ná stupu nacistů k moci v Německu

viz Československá nár. soc. strana ; Odbory v předmn. ČSR

Če

97

Československá říšská komise

za nimiž stála jen menšina strany,

křesť. sociální – viz Odbory v před-

v listopadu 1920 svůj separátní XIII.

mnichovské ČSR

sjezd. Poté se pravicové vedení soc. dem . Otevřeně spojilo s buržoazními silami ve státě a podílelo se na brutál

Československá sociálně demokratická strana dělnická. Pod

ním nástupu proti revolučnímu děl

tímto názvem pokračovala po vzniku samostatného čs. státu ve své činnosti Ceskoslovanská sociálně demokratická strana dělnická ( viz). V prvním období probíhal ve straně ostrý boj mezi re-

nickému hnutí při likvidaci prosincové generální stávky r. 1920 (viz ). Oportunistické vedení strany se od počátku vzniku ČSR orientovalo na těsnou spolupráci s vládnoucími kruhy

volučním a pravičácko-oportunistic- ' buržoazie. Zúčastnilo se vládní koa kým směrem . Pokusy pravicových

lice ( viz Koalice vládní v předmn.

živlů v letech 1918–1919 o sloučení ČSR). Ve 20. letech se podílelo na s národně socialistickou stranou selhaly. V březnu 1919 se strana sloučila s centralisty (viz). V tomto roce se zároveň ze soc. dem . strany vydělila pravicově nacionalistická skupina, vedená Fr. Modráčkem a J. Hudcem

rozsáhlých akcích buržoazie, nami řených proti růstu revolučního dělnic kého hnutí. Proto také mohlo r. 1923

dojít k návratu vysloveně pravičác kých živlů , vedených Modráčkem ,

do strany. Oportunistickou tendenci politiky vyjadřovaly i sjezdy strany, statnou Socialistickou stranu čs. lidu které se konaly ve 20. letech . Jedním z hlavních témat jejich jednání byly pracujícího. ( viz Modráčkovci), a utvořila samo-

Již na podzim 1919 zároveň vystou pila ve straně levá opozice, která kriti-

úpravy v programových zásadách strany, které znamenaly stále větší

zovala reformistickou politiku většiny vedení soc. dem . a postupně se formovala ve směr marxistické levice, jež

přizpůsobování politiky strany bur žoazním poměrům (XIV. sjezd

y dubnu 1924 v Ostravě, XV. sjezd

7. 12. 1919 konala svou první samo-

v dubnu 1927 v Praze ). Koaliční

statnou konferenci. Po zveřejnění 21 podmínek KI (viz ) se konala celostátní konference marxistické levice (5. 9. 1920), která přijala 21 podmínek KI a rozhodla se prosadit jejich

politika přispěla k porážce strany

přijetí mezi většinou členů strany. Ve dnech 25. -28. 9. 1920 se konal proti

v parlamentních volbách r. 1925. Po

vytvoření bloku českých a německých buržoazních stran vystoupila strana r. 1926 z vlády a zaujala postoj „ loa

jální opozice“. Pravičácké vedení oče kávalo, že tento „ opoziční“ postoj

vůli pravicových vůdců XIII. sjezd

posílí pozice sociální demokracie mezi

strany, na němž byla zastoupena vět-

dělnictvem . Jak to se svým opozič

šina členů stany. Revoluční směr

ním postojem skutečně mysleli, do

v soc.dem. se zdeustavil v samostat- kazuje to, že i nadále odmítali všechny nou Čs. soc. dem . stranu dělnickou návrhy KSČ na společný postup v děl ( levici), která tvořila základní jádro

nických bojích, a tam , kde se jednota

pro vznik KSČ 5. 1921 (viz Ustavující dělnické třídy proti jejich vůli v boji sjezd KSČ ). Po zářijovém sjezdu le- vytvořila, dělali stávkokazeckou poli vice svolaly pravicové síly soc. dem ., 7 Příruční slovník

tiku.

!

Ce

Na pravičácké platformě se sblížila čs. soc. dem . s Něm . soc. dem . stra-

nou dělnickou ( viz ) na společném sjezdu obou stran 28. - 29. 1. 1928

v Praze. Sjezd stanovil společné body jednotného postupu v řadě otázek. které byly projednávány v tzv . sjedno-

98

vystoupila ze Socialistické dělnické in ternacionály (viz) a 18. 12. 1938 do šlo k likvidaci soc. dem . strany. Její vedení vytvořilo základ nové Národní strany práce (viz). Po osvobození ČSR Sovětskou armá dou zúčastnila se obnovená soc. dem .

covacím výboru, utvořeném 14. 3.

strana práce v Národní frontě. Ve

1928 za předsednictví A. Hampla za

straně probíhal ostrý boj dvou zá

Čs. soc . dem . a L. Czecha za něm . soc .

kladních směrů. Levý směr, vedený

dem . Jak hluboko pronikl oportunismus do ideologie strany, vyjádřil XVI.

dem . por.1945), prosazoval, aby strana

sjezd čs. soc. dem . (27. -29. 9. 1930 ),

důsledně prováděla politiku budování

který přijal nový program strany,

Z. Fierlingerem (viz Levice čs. soc.

strana, která koncem r. 1929 znovu

lid . dem . ČSR v těsné spolupráci s KSČ. Proti tomuto směru stále otevřeněji vystupovalo pravičácké křídlo, vedené B. Laušmanem , V. Majerem a B. Vilímem , které se po stupně snažilo ovládnout vedení stra

vstoupila do koaliční vlády, proti-

ny a posléze se aktivně podílelo na

dělnickou politiku a pomáhala svou

přípravách reakčního únorového puče

v němž se soc. dem . otevřeně zřekla marxismu.

Na počátku 30. let, v období těžké hospodářské krize, prováděla tato

činností zachraňovat otřesené hospo-

r. 1948. Boj těchto dvou tendenci ve

dářské i politické pozice buržoazie. Buržoazie účinně využívala vlivu , který si soc . dem. udržela mezi poměrně širokými vrstvami pracujících, hlavně také prostřednictvím odborového hnutí (viz Odborové sdruženi

straně se zvláště vyhrotil na XXI. sjezdu soc. dem . 14.-16. 11. 1947

československé; Odbory vpředmn. ČSR ). V době ohrožení republiky fašismem ,

v Brně ( viz Brněnský sjezd soc. dem .

r . 1947). Na něm se pravičákům po dařilo dočasně ovládnout vedeni stra

ny. Po únorovém vítězství čs. pracu

jících r. 1948 byly řady soc . dem . strany očištěny od pravičáků a 27. 6.

který se r. 1933 uchopil moci v sousedním Německu, mařilo vedení sociální demokracie všechny snahy komunistů po vytvoření jednotné fronty

letý zápas za překonání rozkolu v čs. dělnickém hnutí a vytvořena politická

proti fašismu. Pravicové vedení soci-

a organizační jednota dělnické třídy

1948 se uskutečnilo sloučení soc. dem .

KSČ (viz). Tim byl dovršen dlouho

ální demokracie naopak pokračovalo, v CSR na základě marxismu-leni jak to dokazují i usnesení sjezdů soc. dem. ve 30. letech (XVII. – 28. 10. 1933, XVIII. - 15. 5. 1937), v pod

nismu.

Výsledky voleb do posl. sněmovny: 1920 1925

1 590 520 hlů 631 403 ‫ور‬

- 25,7 % 8,9 % 13,0 % 12,6 °

poře zhoubné politiky čs. vládnoucí buržoazie, která ve svých důsledcích vedla k mnichovským událostem . V podzimních měsících 1938 se rozhodlo vedení strany dobrovolně orga-

rodního shromáždění - 855 538 hlasů .

nizaci rozpustit. Dne 25. 10. 1938

Političtí představitelé v předmn. re

-

-

1929 1935

-

963 312 1 034 774

‫رو‬

Volby r. 1946 do Ústavodárného ná

Če

99

publice: A. Hampl, Vl. Tusar, dr. F. Program ČSL byl vytvořen na zása Soukup, R. Bechyně, G. Habrman, dr. I. Dérer aj. Po r. 1945 : levice Z. Fierlinger, L. Jankovcová, dr. J.

odváděl pozornost od třídního boje

S. Hájek , E. Erban aj.; pravice: B.

šoval abstraktní

Laušman, V. Majer, B. Vilím aj.

lásky “, sociální spravedlnosti, což ve

Ústřední list : „ Právo lidu " .

skutečnosti znamenalo podřízení záj mů pracujících zájmům buržoazie. Po

Literatura : J. S. Hájek, Zhoubná

dách konzervativního klerikalismu, (který výslovně zavrhoval) a vyhla ideu

„ křesťanské

úloha pravicových socialistů v ČSR,

četné katolické duchovenstvo mělo

vyd. 1954.

neobyčejný ideologický vliv ve straně, hlavně mezi jejími příslušníky na ven

Ceskoslovenská sociálně demo-

kově. Ve volbách do poslanecké sně

kratická strana dělnická (levice) -

movny r . 1925 byla ČSL třetí nejsil

viz Marxistická levice

nější stranou , později její vliv poklesl. V ČSL neustále probíhaly opoziční

Ceskoslovenská státní rada

viz Státní rada

boje proti jejímu vedení; r. 1929 vy loučen zestrany A. Čuřík (viz Cuří kovci), předák odborových organizací

Československá strana agrární

ČSL, sesvými stoupenci. Ve 30. letech

a konzervativní - reakční velkostat-

prosazovaly některé skupiny těsné

kářské křídlo agrární strany ( viz),

sblížení s ultrareakčními slovenskými

které se od ní odštěpilo v prosinci

ludáky, zatímco členstvo v křesťansko

1924 a vytvořilo vlastní stranu. Je- sociálních odborech a četné malorol jími vedoucími činiteli byli Karel Prá- nické organizace žádaly boj proti na šek a Jaroslav Rychtera. Po porážce ve volbách v listopadu 1925 strana

stupujícímu fašismu a organizování akcí na obranu republiky. Za této

likvidovala, neboť získala jen 27 768

situace naprosto zklamalo vedeni

hlasů, tj. 0,4 %, a neměla tedy man- ČSL, které kapitulovalo před němec dát.

kým fašismem a koncem r. 1938 spolu

s dalšími polit. stranami vytvořilo

Československá strana lidová - Stranu národní jednoty (viz). Někteří buržoazní politická strana v předmn. vedoucí činitelé strany ( Šrámek, Hála) ČSR. Vznikla r. 1918 sjednocením tří emigrovali na Západ a stali se členy politických stran sdružujících své příslušníky pomocí náboženské katolické ideologie - České strany křestansko-

čs. buržoazní vlády v Londýně. Od r . 1945 se ČSL stala členem Ná rodní fronty Čechů a Slováků, při

sociální ( zal. 1894), Katolické strany

jala Košický vládní program a zava

národní ( zal. 1896) a Sociálně reformni

zovala se k jeho splnění Pravičácké

křestansko ociální strany ( zal. 1899).

vedení ČSL však spolu se stranou ná

Organizačně byla zpočátku členěna na samostatnou stranu v Čechách a zvláštni na Moravě; teprve od r. 1922 byl vytvořen ústřední výkonný výbor

uskutečnění vymožeností národní a demokratické revoluce a v únorových

rodně socialistickou všemožně brzdilo událostech r. 1948 (viz) se aktivně

(v jehož čele stál J. Šrámek), který účastnilo organizování reakčního puče. činnost obou organizací koordinoval.

Pokrokově a demokraticky smýšlející

Če

100

členové strany však tyto reakcionáře z ČSL vyloučili a strana s novým ve-

nům , aby jako její členové mohli snad něji plnit své úkoly při budování so

dením v čele s J. Plojharem se přihlá- cialistické společnosti v Českoslo sila ke spolupráci v obrozené Národní

vensku.

frontě. (Viz dále Československá strana

ČSL se podílí na uskutečňování poli tiky Národní fronty, jejíž je součástí. Členové ČSL pracují v zastupitel ských a mocenských orgánech ČSSR,

lidová .)

Výsledky voleb do posl. sněmovny: 1920 1925 1929 1935

- 699 728 hlasů - 691 095

-

623 522 -

615 877

>>

11,3 %

kam jsou ve volbách kandidováni Na

9,7 8,4 % 7,5 %

své členy k účasti na konkrétních hos

Ve volbách do ÚNS r. 1946 obdržela

rodní frontou . Lidová strana vede

podářských úkolech především v ze mědělství.

1111 009 hlasů (15,65 % ). Ved. či- Nejvyšší orgány ČSL jsou konference nitelé: dr. J. Šrámek, dr. M. Hruban , ČSL, ústřední výbor a jeho předsed inž. J. Dostálek , F. Hála, A, Pro- nictvo (výkonný orgán ÚV). Organi cházka, P. Tigrid , H. Koželuhová.

začně je členěna na kraje, okresy a

Tisk. orgán : „ Lidové listy " , od 12. 5. 1945 „Lidová demokracie“.

místní organizace. ČSL působí v čes kých krajích. Ústředním tiskovým

Literatura : J. Plojhar, Vítězný únor

orgánem je „ Lidová demokracie "

1948, vyd. 1958.

Literatura : J. Plojhar, Vítězný únor 1948 , vyd. 1958.

Československá strana lidová

(ČSL) - politická strana v ČSSR,

Československá strana socialis

součást Národní fronty. Vznikla v úno-

tická (ČSS) - politická strana v ČSSR ,

ru 1948 obrozením Čs. strany lidové součást Národní fronty. Vznikla ( viz ). Lidová strana souhlasí s budováním

socialismu a s mírovou politikou vlády. Uznává vedoucí úlohu KSČ a její

v únoru 1948 obrozením bývalé Československé národně socialistické

strany (viz ). CSS se podílí na budo

generální linii. ČSL je dobrovolná,

vatelských a politických úkolech Ná rodní fronty a uznává Komunistic

výběrová organizace, která sdružuje křesťansky smýšlející občany, hlásící se k programu socialistické výstavby.

sílu naší socialistické společnosti.

Členy ČSL jsou zejména rolnici, pří-

slušníci bývalých maloburžoazních vrstev a malá část inteligence. ČSL není stranou konfesní a není tedy

kou stranu Československa za vedoucí Úkolem ČSS především je vycho vávat členy v duchu socialismu a k aktivní účasti na budování socialis mu. Politickovýchovná činnost má vzhledem k sociálnímu složení člen

podřízena některé církvi nebo církevni

stva (příslušníci ČSS pocházejí ze

organizaci. Svou účast na socialistické výstavbě pokládá za splnění křesťan-

jména z bývalých městských malobur

ských ideálů a odmítá proto zneužívání náboženského cítění pro reakční cíle. ČSL si klade za cíl umožnit sociálně pokrokovým a uvědomělým křesťa-

žoazních vrstev a inteligence ), vzhle dem k charakteru strany a k procesu jejího utváření značný význam pro

vnitrostranickou činnost a pro zajiš

tění aktivního podílu CSS na úkolech

1

1

Ce

101

Národní fronty. Mimořádná celo-

jícího lidu. Vůdci strany byli J. V.

státní konference CSS r. 1960 potvr-

Najman a R. Mlčoch . Živnostenská

dila závažnost boje proti pozůstatkům vlivu ideologie bývalé národně socialistické strany.

strana nikdy nenabyla masovějšího charakteru, neměla ani jasně vyhra něné vlastní politické názory, stala se

Nynějši organizační řád schválila

politickým přívěskem agrárníků. Při

mimořádná celostátní konference 23.

pojila se k jejich protidemokratické,

až 24. 4. 1960. Nejvyššími orgány ČSS

profašistické a protisovětské koncepci

jsou celostátní konference, ústředni' výbor, předsednictvo UV strany &

vnitřní a zahraniční politiky, a má

sekretariát předsednictva. ČSS je or-

kých mnichovských událostech 1938.

ganizačně členěna na kraje, okresy, místní organizace a důvěrnická mista.

Činnost vyvíjí v českých zemích . Členové ČSS jsou při volbách navrhováni jako kandidáti Národní fronty.

proto stejně jako oni vinu na tragic Koncem r. 1938 se strana sama roz

pustila a spolu se skupinou dalších buržoazních stran vytvořila Stranu národní jednoty (viz). Po osvobození r. 1945 náš lid , poučen zkušenostmi

CSS je tak zastoupena v Národním činno předválečnýchstran let, nedovolil obnovení sti této y. shromáždění, ve vládě i v ostatních

orgánech státní moci a správy ČSSR . Ústředním tiskovým orgánem je ,, Svo bodné slovo “. Literatura : O úloze bývalé nár. soc. strany , sborník, vyd. 1959.

Československá strana socialis-

Výsledky voleb do posl. sněmovny : 1920 — 122 813 hlasů 1925 - 286 058 1929 291 238 1935 448 047 >>

2,0 % 4,00 3,9 5,4 0

Československé centrální byro

tická (1918-1926) – viz Českosloven- agitace a propagandy při ÚV KSR(b)

ská nár. soc. strana

viz Čs. kom . sekce při

KSR (6) Československá ústřední domo

vina domkářů a malorolníků viz Domoviny

Československé ceny míru - jsou udělovány za nejlepší díla v oblasti literatury, vědy a politické publicis

živnostensko-

tiky a za jiné výkony, jež přispívají

obchodnická strana středostavovská - politická strana drobných a středních podnikatelů vpředmn. CSR.

k upevnění míru, posílení meziná rodní solidarity, budování socialismu v ČSSR a k podpoře spojenectví se

Československá

Byla vytvořena r . 1906 sloučením růz- Sovětským svazem . Čs. ceny míru ných organizací živnostníků a ob-

uděluje Československý výbor obránců

chodníků. V programu strany se za

miru ( viz) každoročně 9. září v den

hesly „ poctivý nacionalismus, dů-

smrti národního hrdiny Julia Fučíka.

sledná demokracie a zachování a posílení soukromého podnikání“ skrý

Poprvé byly uděleny r . 1951 .

vala reakční politika nacionalistické demagogie, namířená proti zájmům

Československé hnutí obránců míru - viz Československý výbor obránců míru

a revolučním vymoženostem pracu-

če

102

„ Československé listy " - podti- nou pozornost. K organizaci čs. jed tul: „ Časopis československých ob- notek povolal do zahraničí reakčního čanů v SSSR“. Vycházely z iniciativy

gen . Ingra. Domácí podzemní složky

Kl. Gottwalda v Moskvě od 10. 8.

buržoazního zaměření plánovitě orga

1943 až do odchodu moskevské emi-

nizovaly emigraci čs. vojáků (hlavně specialistů ) za hranice. Největší proud

grace ( jejímž byly orgánem ) na osvobozené území naší vlasti ( 1945 ). Časopis sehrál významnou úlohu v objas-

šel již r. 1939 do Polska. Zde za patro

nance polské vlády organizoval čs.

ňování programové, ideové a politické

„ legion" reakční gen. Lev Prchala.

linie čs. národně osvobozeneckého

Tato skupina v počtu asi 1100 mužů nebyla plně zformována a vybavena,

hnutí, vedeného KSČ. Stal se tribunou všech lidových protifašistických

sil. Časopis uveřejňoval závažné články členů moskevského vedení KSČ ( viz ), kteří v nich vysvětlovali, jak strana

chápe poslání národní a demokratické

do bojů prakticky nezasáhla a po pádu Polska se dostala na sovětské území.

Odtud byli vojáci postupně evakuo váni, přičemž zbytek se r. 1941 stal součástí čs. vojenské jednotky v SSSR .

republice. Tak byly užtenkrát v člán-

Většina vojáků však Polskem pouze procházela a pokračovala dále do Francie, kde tehdejší čs. vyslanec

cích Kl. Gottwalda, J. Švermy, V. Ko-

Osuský organizoval jejich vstup do

peckého a jiných propracovány otázky

francouzské cizinecké legie. Celkem

revoluce a jak si představuje budoucí

uspořádání poměrů v . osvobozené

národních výborů, vztahů mezi Čechy

emigrovalo z ČSR do Francie přes

a Slováky v osvobozeném státě a další,

Polsko a přes Balkán více než 4000

jež se staly základem pro vypracování Košického vládního programu ( viz). V časopise spolupracovali J. Šverma, V. Kopecký, Zd. Fierlinger, Zd. Nejedlý, M. Čulen, B. Vrbenský, V. Borek aj. Odpovědným redaktorem

vojáků.

byl Fr. Voda- Pexa. Československé vojenské jednotky na Západě - vojenské jednotky, organizované čs. buržoazni

Jednání o ustavení čs. armády ve Francii vedl rovněž Osuský ; skončila 2. října 1939 podepsáním dohody. Pro charakter této armády bylo pří

značné, že nebyla budována na zásadě dobrovolnosti, jak to navrhovala KSČ , ale mobilizací jako řadová buržoazní armáda.

Čistě buržoazní armádou

také vskutku byla. V armádě byl hlu boký rozpor mezi důstojnickým sbo

emigraci za druhé světové války. Západní čs. buržoazni emigrace (viz ) počítala , že v průběhu druhé světové

rem a mužstvem . Zatímco většinu

války dojde v našich zemích k silnému revolučnímu pohybu. Proto jednim

z Francie (mezi nimi i čs. dobrovolai ze Španělska), důstojnický sbor byl

mužstva tvořili kromě prostých emi grantů čeští a hlavně slovenští dělníci

ze základních úkolů vojenských jed-

silně protikomunistický, reakční. Čes

notek, které v zahranjčí organizovala, bylo kromě snahy posílit takto svou

ká vojenská byrokracie ve Francii

pozici u západních vlád - napomoci nastolení buržoazní moci v zemi,

Beneš této otázce věnoval mimořád-

usilovala o nastolení vojenské dikta tury v ČSR po osvobození a předsta vovala nejpravější křídlo tehdejší bur žoazni emigrace. Do jara 1940 byla

103

če

vytvořena ve Francii neúplná divize,

s čs. jednotkou z Blízkého východu,

s pomocnými jednotkami činil celkový stav přes 10 000 mužů. Jednotky byly

která byla založena v létě 1940 v síle 1 praporu (asi 500 mužů) a postupně

vybaveny a vycvičeny nedokonale a kromě letců (zařazených vesměs do

vzrostla asi na 1000 mužů . Tato jed notka se účastnila některých operací

francouzských útvarů ) setrvaly v nečinnosti, která ještě prohlubovala nespokojenost. Tato krize otevřeně propukla v době pádu Francie, kdy oba pluky byly narychlo nasazeny na frontu . Zbabělost čs. velení (gen.

anglických vojsk na Středním vý .

Ingr, Viest, Neumann ), které pro-

sil, které měly být její mocenskou

padlo panice a fakticky armádu roz-

oporou. Proto také hlásala teorii

chodě. Budování čs. jednotek v Anglii

bylo ovlivňováno politickou koncepci Čs. londýnské emigrantské vlády, jež hodlala použít jednotek při osvo bozování ČSR a poté především jako

pustilo, dovršila rozklad čs. armády

„ symbolické“ armády, která se ne

ve Francii, takže do Anglie mohlo být evakuováno pouze něco přes třetinu

měla prakticky válečných operací

celkového počtu čs. vojáků (3780 příslušníků pozemních jednotek a 932

intenzívně připravováni na převzetí různých civilních správních funkcí po

letců ). V Anglij pokračovala krize čs. armády evakuované z Francie.

válce (účast na amerických kursech pro činitele „A MGOT“ atp .). Teprve

Nespokojenost byla násilně potlačo

ke konci války byly čs. jednotky nasa

vána. Rozpory vyvrcholily vystoupením více než 500 levicově orientovaných příslušníků z jejích řad , ale ti

zeny do válečných operaci, jednak v sev . Africe ( Tobruk ), jednak po invazi v sev . Francii, kde se přede vším zásluhou prostých vojáků osvěd

účastnit. Především důstojníci byli

byli na popud Beneše internováni. Zbytek jednotek byl reorganizován ve čily právě tak jako už dříve letci. smíšenou a později motomechanizo- Po válce se buržoazie snažila obsadit vanou brigádu (o celkovém počtu asi svými věrnými stoupenci z těchto 2500 mužů ), která byla zařazena do jednotek důležitá velitelská místa svazku anglické obranné armády. Od v nové, lid. dem . armádě, jež se tak podzimu 1940 byly organizovány sa- měla stát její mocenskou oporou . mostatné čs. letecké jednotky (stíhací Literatura : B. Laštovička, V Londýně a později bombardovací o celkovém za války, vyd. 1960. O. Janeček, Se stavu asi 1250 mužů ), které se aktivně

zbraní v ruce, vyd. 1957. Za svobodu

a úspěšně účastnily leteckých bojů

Československa, díl 1–3, vyd. 1959 až

proti německým fašistům nad Anglif. proti hitlerovskému Německu v čer-

1961. J. Křen, Do emigrace, vyd. 1963. Československé vojenské jed notky v SSSR - ozbrojené vojenské

venci 1941 vyzvalo vedení KSČv Anglii komunisty a antifašisty ke vstupu

sily čs. národně osvobozeneckého hnutí, které bojovaly po boku Sovět

do čs. vojenských jednotek, do nichž

ské armády za druhé světové války proti fašistickým vojskům . Základní

Po uzavření československo -sovětské úmluvy (viz o spolupráci ve válce

se vrátilo i 500 antifašistů, kteří předtím vystoupili. R. 1943 byl stav čs. jednotek v Anglii doplněn sloučením

dohody o budování čs. jednotek na

území Sovětského svazu bylo doci

Ce

104

leno na základě československo - sovětské byl zahájen začátkem r, 1944 v Jefre úmluvy z r. 1941 (viz). Přes intriky západní čs. buržoazni emigrace ( viz), která se snažila vytváření těchto jed-

mově. Byla složena převážně z býva lých příslušníků 1. pěší divize tzv . slovenské armády, kteří 30. 10. 1943

notek všemožně oddalovat a saboto-

přešli v počtu více než 2000 mužů

vat a orientovala se především na zakládání vlastních ozbrojených jedno-

k Sovětské armádě v prostoru Melito

tek na Západě ( viz Ceskoslovenské vo-

polu ( viz Slovenská armáda ). V dubnu 1944 byla doplněna nováčky z Volyně

jenskéjednotky na Západě ), podařilo se

a přesunuta do Proskurova. Koncem

především zásluhou československých komunistů v SSSR přistoupit od po-

července 1944 byla uznána za plně

bojeschopnou. Poprvé bojovala proti

čátku r. 1942 k budování těchto jed- fašistům v karpatodukelské operaci notek. Jejich soustředění a výcvik byl od 12. do 19.9. 1944 západně od Sano prováděn v Buzuluku ( viz ). Zde byl ku (viz Dukelská operace ). Její nejvý pod vedením podplukovníka Ludvíka znamnější část bojovala ve Slovenském Svobody zformován 1. čs, samostatný národním povstání ( viz) v září a říjnu prapor v SSSR o počtu 979 mužů 1944. V dalších měsících, do spojení a žen . Po pečlivém výcviku jednotky

S postupující

sovětská vláda vyhověla žádosti jed-

začátkem r. 1945, bojovala brigáda

notky k odeslání na frontu.

spolu s partyzánskými jednotkami ve slovenských horách. Brigáda byla

Dne 30. 1. 1943 odjel prapor k Char-

Sovětskou armádou

kovu do prostoru Sokolovo (viz ), kde prošel po boku Sovětské armády svým

první čs. výsadkovou jednotkou vů

prvním bojovým křtem . Po úspěšném

lidu ke společnému boji Čechů a Slo

bec. Dokumentovala vůli slovenského

splnění bojových úkolů a za situace,

váků proti fašismu za novou, lidovou

kdy se do čs. vojenské jednotky hlásili

a demokratickou ČSR. Účastí ve Slo

další dobrovolníci, byl prapor stažen v květnu do Novochoperska. Zde se

venském národním povstání stala se významnou oporou protifašistického

jednotka dále organizačně upevnila

osvobozeneckého boje na

a přetvořila na 1. čs. samostatnou bris

frontě.

gádu. Přes léto probíhal její intenzívnj výcvik , školení důstojnického sboru

Hlavní silou čs. ozbrojených jednotek v SSSR se postupně stával 1. čs. ar

a další doplňování stavu. V září byl

mádní sbor v SSSR, jehož základem

domácí

výcvik brigády zakončen. Brigáda

byla 1. čs. samostatná brigádav SSSR.

v počtu 3309 lidí byla přepravena na

Za vydatné pomoci SSSR vyrostl v krátké době v mohutný vševojskový

frontu a v říjnu 1943 se zúčastnila

bojových operací o přechod Dněpru.

svazek, složený ze 2 pěších brigád,

Významným bojovým vystoupením

výsadkové a tankové brigády, 5 dělo

brigády byla účast při osvobozování hlavního města Ukrajinské SSR Ky-

střeleckých pluků, jednotek druhů vojsk (protiletadlových , ženijních , spo

jeva (začátek ofenzívy 3. 11. 1943). V tomto období se už tvořily další vojenské jednotky y SSSR. Byla to

jovacích ap.) a sborového týlu. První československý armádní sbor v SSSR byl cvičen v prostoru Sadagura ,

především 2. československá paradesantní brigáda v SSSR . Její výcvik

Sňatyn, Proskurov a do podzimu 1944 dosáhl počtu 17 000 lidí. Od 10. 9 .

Če

105

1944 mu velel plukovník Ludvík Svoboda, náčelníkem štábu byl štábní

Nejedlý, Vendelín Opatrný, Andrej Ostrych, Ignác Spiegel, Štefan Tuček ,

kapitán B. Lomský a osvětovým důstojníkem Jar. Procházka. Dále vyslala strana do jednotky řadu svých

Kurt Wolf aj. První čs. armádní sbor v SSSR byl největší a nejaktivnější

pracovníků – Jar. Dostála, J. Jurana, Jana Haruse, Čeňka Hrušku, J. Štět-

osvobozeneckého boje českosloven ského lidu. Vybudován pod přímým

ku, Boh . Vrbenského aj ., kteří se zasloužili o politický růst a upevnění

vlivem KSC sehrál významnou úlohu jak při vojenském osvobozování ČSR, tak také v průběhu národní a demo kratické revoluce při kladení základů nového, lidově demokratického Čes koslovenska. Spolu s partyzánskými jednotkami stal se základem nové čes

jednotky.

Zásluhou KSČ se podařilo proti vůli západní čs. buržoazni emigrace (viz ) v Londýně připravit sbor nejen po vojensko -odborné stránce,

aby se

zahraniční ozbrojenou silou národně

mohl aktivně podílet po boku Sovětské armády na osvobozování ČSR, ale vychovat jej i politicky, aby mohl po-

koslovenské lidové armády.

máhat při politické práci mezi obyva-

neček, Se zbraní v ruce, vyd. 1957.

Literatura: Za svobodu Českosloven ska, díl 1-3, vyd. 1959-1961 . O. Ja

telstvem osvobozených částí ČSR, i při budování a upevňování nového lido-

vého a demokratického státu a jeho ozbrojených sil. Sbor se na československém území poprvé střetl s fašisty v karpatskodukelské operaci provedené v září a říjnu 1944 na pomoc Slovenskému národnímu povstání. 6. 10. 1944 pře-

Československo-polská konfede race - jeden z nejčastěji navrhova ných projektů poválečné federační úpravy Evropy, vzniklý za druhé svě tové války. Byl podporován zejména

Anglií, jež chtěla po válce vytvořit

z ČSR, Polska a případně dalších států silný reakční blok. Anglická

kročil sbor v prostoru Dukelského

diplomacie chtěla tímto plánem za

průsmyku hranici ČSR a spolu se sovětskými vojsky zahájil přímé vo-

jistit hegemonii britského imperia

jenské osvobozování republiky. Od

plány, které směřovaly k vytvoření

poloviny ledna 1945 postupoval sbor

federace dunajských států a k návratu

v bojích od řeky Ondavy přes Levoču,

Liptovský Mikuláš, Ružomberok, Ži-

Habsburků. Čs.-polská konfederace byla formálně sice namířena proti

linu a Vsetín do vnitrozemí Českoslo-

Německu, ve skutečnosti však měla

lismu i nad americkými federačními

venska. Od Prostějova byl přesunut

nahradit Německo v protisovětské

do Prahy, kde 17. 5. 1945 slavnostním

frontě a stát se povolným nástrojem

pochodem ukončil vítěznou bojovou

cestu. Během hrdinné bojové cesty za osvobození vlasti od fašismu položilo své životy na tisíce příslušníků čs. jednotky, mezi nimi hrdina Sovět-

britské politiky v této oblasti. Tyto plány uvítala nadšeně polská emigrant ská reakce, která v nich spatřovala příležitost, jak uplatnit své „ velmo censké “ aspirace. Nejreakčnější složky

ského svazu kapitán Otakar Jaroš a

čs. emigrace ( Kahánek, Prchala,

funkcionáří strany Kurt Feiner, Konstantin Hübner, Rudolf Jasiok, Vít

Schwarz ), které byly v polských služ

bách (viz též Západní čs. buržoazni

Če

106

emigrace), přišly s podobnými návrhy

apod., které byly také reakční polskou

už v létě 1939. ( Ostatně česká reakce

emigrací financovány a sdilely s ní

měla podobné záměry již v pomnichov-

stejný osud - zůstaly i po válce

ském období.)

v emigraci. ( Viz podobně Podunajská Pod vlivem anglické diplomacie se federace.) k tomuto projektu přihlásila i ostatní Literatura: Zd. Fierlinger, Ve službách čs. emigrace, vedená Benešem , která republiky, 2 svazky, vyd. 1951. B. se všemožně snažila zavděčit se ang- Laštovička, v Londýně za války, lické vládě. První předběžná jednání vyd. 1960. v tomto směru byla vedena již na Československo- sovětská doho podzim 1939 ve Francii a pokračovala zvlášť intenzívně v Anglii, kde 11. 1. da o právech sovětských vojsk 1940 byla podepsána čs .- polská dekla- v ČSR ( 1944) - „ Dohoda o poměru race o vzájemné poválečné spolupráci. mezi československou správou a so Byla utvořena řada společných vlád- větským vrchním velením po vstupu

ních výborů, které měly tuto spolu-

sovětských vojsk na československá

práci v podrobnostech připravit. 19. 1. 1942 byla podepsána další čs.- polská

územi" , podepsaná v Londýně 8. 5.

deklarace, která obsahovala už po-

drobně propracovaný plán konfederace a omezení československé státní

suverenity. Přes silné rozpory na obou stranách se v této práci dále pokračovalo, zvláště v roce 1942, kdy se re-

akce cítila v těchto svých snahách povzbuzena dočasně nepříznivou situací

1944. Vymezovala pravomoc Sovět ské armády při vstupu na čs. území. V dohodě bylo určeno, že veškerá moc a správa na čs. území, jakmile některá jeho část přestane být pás

mem válečných operací, přejde do rukou československých orgánů. Tato dohoda, na rozdíl od praxe západních velmocí, které na obsazeném území

buržoazní emigrace se ve své proti-

nadlouho zřizovaly svou okupační správu (AMGOT), vyjadřovala rov

sovětské zášti dostala až na pozici ne-

noprávné vztahy mezi ČSR a SSSR ,

příliš odlišnou od nacistů , takže sovětská vláda s ní přerušila diploma-

plné respektováni československé su verenity Sovětským svazem a zásadu

pro SSSR na východní frontě. Polská

tické styky. Zatímco většina polské

nevměšování se do vnitřních věcí

buržoazni emigrące setrvala na své

osvobozené země.

dosavadní linii a vsadila vše na proti-

Literatura: Československo -sovětské

sovětskou kartu , Beneš postupoval -

zahraniční vztahy v době Velké vlaste

také vzhledem k situaci doma

mno-

necké války 1941–1945, vyd. 1960. KI.

hem obezřetněji a v l. 1943-1944 se od tohoto zjevně protisovětského pro-

Gottwald, Spisy, sv . 11, vyd. 1955 (No vá sovětsko - československá smlouva ).

jektu navenek distancoval, aniž ovšem předcházející dohody s polskou emigrantskou vládou zrušil. Na koncepci spolupráce s reakční polskou emigrací setrvaly tehdy pouze pravicové opoziční živly v čs. buržoazní emigraci, seskupené kolem Prchaly, Osuského

Československo - sovětská spoje necká smlouva r. 1935. Vlivem hos podářské krize v l. 1929-1933 pod statně zesílily expanzívní snahy ně meckého imperialismu. Mírová poli tika SSSR a jeho snahy o kolektivni

Ce

107

bezpečnost našly proto ohlas v mnoha

vy , musí se zasadit také o to, aby v pří

evropských zemích ohrožených agre-

padě potřeby byla pomoc SSSR sku

sivitou fašistického Německa. R. 1934 navázala řada států diplomatické styky

tečně využita. Boj za pevné spojenectví se Sovětským svazem stal se jednou z klíčových otázek lidového hnutí na obranu republiky. Protože se v kri

s SSSR , mezi nimi i ČSR . Dne 2. 5.

1935 byla uzavřena spojenecká smlouva mezi Sovětským svazem a Francii.

tickém roce 1938 francouzská vláda

Francii následovalo Československo, snažila vyhnout splnění svých smluva spojenecká smlouva československo-

ních závazků vůči Československu,

sovětská byla podepsána 16. 5. 1935. Hlavním obsahem smlouvy bylo ustanovení, že v případě napadení ně-

bylo ztíženo využitíčs . -sovětskésmlou vy, jež sovětskou pomoc vázala na po moc Francie. SSSR byl však ochoten

kterým evropským státem si Sovětský

přijít ČSR na pomoc i bez Francie,

svaz a Československo bez odkladu jako člen Společnosti národů. Hlav poskytnou vzájemnou pomoc. I když

ním předpokladem pro to ovšem bylo,

čs. buržoazní vláda v nové mezinárodni situaci pod tlakem lidu tuto smlouvu uzavřela, ve skutečnosti ne-

že čs. vláda o takovou pomoc SSSR požádá. Tisíce rezoluci občanstva presidentovi a vládě také takový po

zavládly přátelské vztahy mezi Česko-

stup požadovaly. Heslo „ Zavolejte na

slovenskem a SSSR . Pro buržoazij

pomoc SSSR “ ovládlo plně demon

měla smlouva význam jen jako proti-

strace 22. 9. 1938 proti kapitulaci vlá

váha proti zesílenému tlaku fašistic- .dy. Vláda v čele s tehdejším presiden kého Německa. Neznamenala také tem dr. Benešem však nebyla ochotna novou , na západních mocnostech ne- Sovětský svaz o pomoc požádat, neboť závislou zahraniční politiku. Svědčí to odporovalo třídním zájmům čs. o tom i 2. článek podpisového proto- buržoazie. Hnutí lidu na obranu re kolu smlouvy, v němž se říká, že zá- publiky po boku SSSR bylo ovšem vazky vzájemné pomoci mezi oběma

státy vstoupí v platnost jen tehdy, poskytne-li oběti útoku pomoc také

tak silné, že jen podvodem s vládou gen . Syrového a kvapným přijetím mnichovského diktátu 30. 9. 1938 za

Francie.

bránila buržoazie lidu, aby prosadil

Když v následujících letech směřovala

vytvoření takové vlády, jež by se

politika západních mocnosti stále zřetelněji k dohodě s fašistickým Německem a snažila se zaměřit jeho ex-

k SSSR o pomoc obrátila. Literatura : Dokumenty ke studiu me zinárodního práva a politiky, vyd.

panzi proti SSSR, byla i čs. buržoazie

1957. O československé zahraniční po

ochotna zrušit spojeneckou smlouvu

litice v letech 1918-1939, sborník ,

s SSSR . Neodhodlala se opřít o SSSR ani tehdy, když se obětí dohody mezi západními imperialisty a hitlerovským

vyd. 1956.

Německem mělo ' stát právě Českoslo-

necká smlouva r . 1943. Jednání

vensko . Třídní zájmy tu jasně zvítězily nad zájmy národními.

o uzavření nové čs .-sovětské smlouvy probíhala od počátku r. 1943. Na po

KSČ od počátku správně ukazovala, že lid, který si vynutil uzavření smlou-

čátek jednání významně zapůsobil roz voj národně osvobozeneckého boje

Československo - sovětská spoje

Ce

108

okupovaných národů, který vstoupil vlivem stalingradského vítězství So-

Smlouva nepodléhala poválečné rati fikaci parlamentu a její platnost byla

větské armády počátkem r. 1943 do

určena na dvacet let s automatickým

rozhodujícího stadia. Uzavření nové

prodlužováním na 5 let, není- li ně

smlouvy bylo aktuální i proto , že

kterou ze stran v určeném termínu

V národně osvobozeneckém hnutí

vypovězena. Smlouva obsahovala pře

Čechů a Slováků doma i v zahraničí nastaly rozhodující přesuny sil a stále výrazněji se v něm upevňovala ve-

devším ústanovení o vzájemné pomoci

doucí úloha dělnické třídy vedené

mír během války ( čl. 2). V čl. 3 a 4 ,

KSČ. Tyto pokrokové lidové složky národně osvobozeneckého hnutí po-

v nichž je těžiště smlouvy, je zahrnuto

žadovaly, aby se osvobozené Československo ve své zahraniční politice pevně

moci v případě nového napadení Ně meckem nebo „ kterýmkoli ze států,

opíralo o úzké spojenectví se sovět-

který by se spojil s Německem přímo

ským lidem , který rozhodně prokázal

neb v jakékoli jiné formě v takové

ve válce proti hitlerovskému bloku ( čl. 1) a závazek neuzavřít separátní ujednání o všestranné vzájemné po

své přátelství k československému . válce“, a dále ustanovení o nejužší po lidu v osudných okamžicích Mnichova i v letech druhé světové války.

válečné spolupráci, vzájemných hos

Londýnská emigrantská čs. vláda byla nucena respektovat tento nový vývoj situace. Diplomatická jednání o uza-

podářských stycích při plném vzá jemném respektovánízásad syrchova nosti a nevměšování. Čs.-sovětská spojenecká smlouva definitivně upev

vření smlouvy se však snažila pokud možno protahovat a komplikovat.

nila tehdejší mezinárodní postavení ČSR a neobyčejně povzbudila i rozvoj

Cílem čs. buržoazních kruhů bylo vy-

Čs. národně osvobozeneckého hnutí

tvořit takové podmínky v poválečné

střední Evropě, které by zabránily

za druhé světové války. Stala se zákla dem celé poválečné pokrokové zahra

šíření vlivu SSSR. Postup čs. londýn-

tiční orientace ČSR a dodnes zůstává

ské emigrace značně ovlivňoval i ná

úhelným kamenem československé

tlak anglické reakce a ostatních západ- bezpečnosti. Pevné spojenectví se So ních burž. kruhů, s nimiž byla čs. londýnská emigrace úzce spojena. Charakteristické bylo, že se Beneš odebral do SSSR teprve koncem r. 1943, poté, když získal k uzavření smlouvy sou-

větským svazem dodává našim náro dům odedávna vytoužený pocit bez pečí a ochrany před agresívními zá měry německého imperialismu.

hlas USA (po návštěvě u Roosevelta v létě 1943). Smlouva o přátelství, vzájemné po-

slovenského národa, sborník , vyd .

moci a poválečné spolupráci byla podepsána v Moskvě 12. 12. 1943. Její uzavření bylo výrazným vítězstvím lidových sil, výsledkem důsledného

postoje KSČ v národně osvobozenec kém boji čs. lidu, výrazem tužeb a přání, které se zrodily v těchto zápasech.

Literatura : Kl. Gottwald , Spisy, sv . 11, vyd. 1955. Za svobodu českého a

1956. Československo - sovětské zahra

niční vztahy v době Velké vlastenecké války 1941–1945, vyd. 1960. Československo - sovětská úmlu byla uzavřena na zá

va r. 1941

kladě diplomatických jednání, která probíhala od počátku července 1941

1 .

1

Če

109

v Londýně z iniciativy sovětské vlády.

socialistů, vydávaný dr. B. Vrben

V jejich průběhu vzešel ze sovětské

ským v prvé polovině 20. let. (Viz

strany návrh na uzavření úmluvy

Nezávislá socialistická strana dělnická .)

o obnovení diplomatických styků

Jeho předchůdcem byl časopis „ So

(které byly přerušeny 1. 1. 1940),

cialista“, který vycházel r. 1923. Ještě r. 1923 změnil svůj název na „Čs.

o vzájemné pomoci ve válce proti hitlerovskému Německu a o zřízení čs.

socialista " . Zanikl r. 1925 přijetím

vojenských jednotek v SSSR. Úmluva,

strany do KSČ.

kterou Sovětský svaz jako první stát

uznal v plném rozsahu čs. zahraniční

vládu a územní celistvost Československa v předmnichovských hranicích, byla podepsána 18. 7. 1941

v Londýně sovětským velvyslancem Majským a čs. ministrem zahraničí Janem Masarykem . Dalším státům ,

hlavně Anglii, nezbylo než sovětského

Československý svaz mládeže (CSM) – jednotná dobrovolná masová organizace mládeže v ČSSR. Je zálo hou a přímým pomocníkem KSČ , jejímiž směrnicemi a radami se ve své činnosti řídí. III. sjezd ČSM, konaný f. 1958, plně souhlasil s usnesením XI. sjezdu KSČ z r . 1958, aby vše

příkladu následovat. Tato úmluva, ' chny orgány a organizace ČSM byly doplněná dohodami o organizaci čes- postaveny pod přímé vedení -stranic koslovenských vojenských jednotek kých orgánů a organizací. ČSM nese OSSSR (viz) 27.9.1941 ao financování před KSČ odpovědnost za výchovu těchto jednotek (22. 1. 1942), byla

celé mladé generace v duchu komu- .

skutečným předělem ve vývoji mezi-

nismu. K dosažení tohoto cíle používá

národního postavení čs. protifašistic-

ve své činnosti různých forem , jako

kého odboje. Československo bylo

je účast mládeže v socialistickém sou

uznáno ve svých předmnichovských hranicích jako rovnoprávný partner a člen protihitlerovské koalice. Tato

těžení a v brigádách socialistické práce, mládežnické kolektivy a kon

skutečnost neobyčejně povzbudila celé

pracovní čety v zemědělství, stavby

čs. národně osvobozenecké hnutí. Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv .

mládeže, zemědělské brigády v zahra ničí, učební rok, kroužky Fučíkova

9, vyd. 1954 ( Český národ je ve váleče ném stavu s Hitlerem ). Za svobodu

odznaku, Soutěž tvořivosti mládeže aj. Základy ČSM se zrodily v národně

českého a slovenského národa, sborník ,

osvobozeneckém boji za druhé světové

trolní hlídky v závodech , mládežnické

vyd. 1956 (Úmluva sovětsko-českoslo-. války. Důležitou součástí protifašistic venská ). Československo -sovětské zahraniční vztahy v době Velké vlastenecké války 1941-1945, vyd. 1960.

Československý armádní sbor v SSSR - viz Československé vojenské jednotky v SSSR „ Československý socialista" týdeník nezávislých československých

kého programu a boje mládeže byla myšlenka jednoty mládeže. Byla tak silná, že na osvobozeném území r. 1945 vznikaly jednotlivé organizace Svazu mládeže bez jakéhokoli pokynu

shora. Období od osvobození do jara 1946 bylo údobím organizační vý

stavby. V českých zemích vznikl Svaz české mládeže ( SČM ), který byl usta ven na prvním zasedání prozatímního

Če

110

vedení v Praze 12. 5. 1945, na Sloven-

nedostatků v následujících letech byla

sku Sväz slovenskej mládeže (SSM),

plněna tak, že ČSM byl za jeho úsilí

ustavený na konferenci 14.-15. 8. 1945

při plnění úkolů socialistické výstavby

udělen presidentem republiky Řád nizace byly prodiskutovány na mani- republiky. Stalo se tak na II. sjezdu festačním sjezdu SČM 5. - 7. 7. 1945 ČSM ve dnech 3. - 6 . 2. 1955. Sjezd na Radhošti. I. valný sjezd SČM ve projednal úkoly vyplývající pro mlá v Martině. Úkoly mládežnické orga-

znamení hesla „Stůj co stůj udržet jednotu mládeže “ . V té době už bylo skutečně nutno o udržení jednoty mlá-

dež ze směrnicX. sjezdu KSČ . Usne sení sjezdu zdůraznilo, že ČSM musí vést všechnu mládež k aktivní účasti na hospodářské a kulturní výstavbě,

deže bojovat. Byla to předevšímKSČ , která pomáhala bránit jednotu mládeže

k účasti na politickém a veřejném životě a že musí spojovat výchovu

dnech 21. - 23 . 3. 1946 se konal ve

proti snahám reakce o rozbití jednot- * mladých lidí s přímou účasti na celo ného hnutí mládeže. Boj s reakcí

národním boji za výstavbu socialismu.

otevřeně propukl zejména při příležitosti pořádání Radostných dnů mlá-

III. sjezd ČSM se konal 13.-15. 12.

deže a majálesu v Praze v květnu 1946.

který zahájil etapu dovršení socialis

1958 po významném XI. sjezdu KSČ,

V červenci 1946 byl vytvořen celo-

tické výstavby. CSM přijal závažný

státní orgán Ústředí mládeže ČSR,

Úkol - prohloubit svůj vliv na všechny

který zastupoval Svaz mládeže ve

mladé lidi, cítit odpovědnost i za tu

mládeže mládež, která není dosud organizo Světové federaci demokratické byl však vána v ČSM. (viz ). Boj o jednotu mládeže vítězně dovršen až po definitivním

IV . sjezd ČSM (18. - 21. 4. 1963) pro

vítězství dělnické třídy. Jednotná

jednal úkoly mládeže, vyplývající ze

celostátní organizace mládeže byla vytvořena na slučovací konferenci

nové stanovy CSM.

všech národních svazů mládeže 23. až

ČSM je vybudován na zásadách de

24. 4. 1949. Jednotný ČSM vznikl

mokratického centralismu a výrobně

závěrů XII. sjezdu KSC, a schválil

sloučením organizací SČM, SSM, územního principu. Vedle závodních, Svazu polské mládeže, Svazu mládeže

školských a místních organizací má

Karpat.

Po velkém náboru před svým I. sjezdem se ČSM stal miliónovou organi-

také základní organizace v armádě a ozbrojených silách ministerstva vnitra. Nejvyšším orgánem je sjezd, který

zací. Na I. sjezdu ČSM 7.- 11. 6. 1950

volí ústřední výbor, předsednictvo

formuloval hlavní úkol ČSM KI.

ÚV a sekretariát. ÚV ČSM řídí práci

Gottwald slovy: „Jde nyní o to , vy

mezi sjezdy.

Činnost slovenských orgánů a orga šené, uvědomělé a obětavé vlastence, nizací ČSM řídí v rámci směrnic sta chovat ty statisíce nových členů v nad-

ve skutečné budovatele socialismu v naší vlasti; jde nyní o to, prodchnout vlasteneckým budovatelským zápalem celou naši mladou generaci.“ Tato směrnice se stala hlavní náplní práce CSM po sjezdu a přes řadu

novených sjezdem ČSM a ÚV ČSM slovenský sjezd, slovenský ÚV a jeho předsednictvo. ČSM vytváří a vede

Pionýrskou organizaci ČSM (viz). Je členem SFDM. Od IV . sjezdu CSM

v dubnu 1963 je předsedou ÚV ČSM

Ce

111

Miroslav Zavadil. Ke IV . sjezdu sdru- propagují nepřátelství proti socialis žoval ČSM 1 418 783 chlapců a děvčat tickým zemím , vytvořily Severoatlan ve 41 655 organizacích . Členy ČSM tický pakt, pokračují v atomovém vy jsou mladí lidé ve věku od 15 do 26

zbrojování, Američané budují své

let. Roku 1958 vydával 25 dětských a mládežnických novin a časopisů

vojenské základny proti SSSR a ze mím socialistického tábora. Je proto

v celkovém nákladu 1 600 000 vý-

tím více nutno spojit všechny síly

tisků. Ústředním orgánem je deník

k odvrácení hrozby nové světové války

„ Mladá fronta " .

a za zmaření válečných příprav.

Některé z akcí a kampaní ČSVOM :

Československý svaz úřednic- akce „ Již nikdy Mnichov“, akce k vý kých a zřízeneckých organizaci viz Odbory v předmn. ČSR 1

sledkům zasedání VSKOM v Paříži a

Římě, ( za které došlo Národnímu shromáždění 5088 rezoluci žádajících

Československý svaz žen - viz podporu světovému mírovému hnutí Ženské hnutí v Československu

v jeho úsilí o zahájení jednání), akce za

skončení války v Řecku, Vietnamu,

Československý výbor obránců

Indonésii a Malajsku, kampaň za ome

míru (CSVOM ) - vedoucí orgán československého mírového hnutí. Vznikl

zení zbrojení a za zákaz a zničení ato mových zbraní. Národní shromáždění

po zasedání Světového kongresu

projednalo tyto požadavky a odhlasova lo tzv . „ šest mírových požadavků čs. lidu“ (1950). Stejně projednala po žadavky Slovenská národní rada. Na podkladě výzvy VSKOM schválilo Národní shromáždění z iniciativy

obránců míru, který zasedal současně v Paříži a v Praze r . 1949. ( V Praze pro delegáty, kterým odepřela francouzská vláda vydat víza .) Kongres zvolil Výbor světového kongresu

obránců míru (VSKOM ) (od r. 1950 ČSVOM Zákon na ochranu míru Světová rada míru ). (Viz Mirové hnuti (1950). V kampani ke Stockholmské celosvětové.) Po jeho výzvě k vytvoření výzvě (1950), která žádala absolutní národních výborů obránců míru usta- zákaz atomových zbraní, došlo

vil se ČSVOM jako jeden z prvních. ČSVOM 9 500 000 souhlasných pod ČSVOM podporuje mírovou politiku

pisů. Lidové hlasování pro mírový

čs. vlády a budovatelské úsilí našeho

pakt pěti velmocí, proti remilitarizaci

lidu, sleduje vývoj mezinárodní politiky ve světě a pořádá akce na obranu

západního Německa a za odsouzení zrádné emigrace přineslo 9 000 000

míru, udržuje styky s mezinárodními

souhlasných podpisů ( 1951 ). Ke svo

mírovými organizacemi a zúčastňuje se svými delegáty mezinárodních mírových kongresů a konferencí. Význam ČSVOM jako součásti světo-

láni Kongresu národů za mír, na který ČSVOM vyslal 26 delegátů, byla uzavřena řada pracovních zá vazků ( 1952). Ceskoslovenský sjezd

vého mírového hnutí stoupá právě proto , že západní velmoci nedodržují spojenecké dohody o denacifikaci Ně-

pro mírové řešení německé otázky se konal za účasti 5000 delegátů (1953).

mecka , remilitarizují západní Ně-

Po dobu války v Koreji pořádal

Hlavní projev měl Viliam Široký.

mecko, zvyšují vojenské rozpočty, ČSVOM mohutné kampaně za skon

če

112

čení této války, uspořádal podpiso-

sednictvo a krajské výbory obránců

vou akci proti přípravám atomové

míru . Jako orgán mírového hnutí je

války (1955), vystoupil proti agresi ČSVOM součástí Národní fronty, vy v Egyptě a proti kontrarevoluci v Ma-

stupuje však ve svých akcích samo

darsku ( 1956 ). K otázkám současného

statně. Soustředuje ve svých řadách

vývoje událostí v západním Německu svolal ČSVOM Mírové shromáždění čs. lidu za účasti 350 delegátů ( 1957). K Manifestu míru, podepsanému r. 1957 v Moskvě 64 zástupci komunistických a dělnických stran , dostal

bojovníky za mír ze všech vrstev obyvatelstva. Sjezdy ČSVOM: I. sjezd - 1950 hlavní heslo „ Buduj. vlast posíliš mír“ . Sjezd odsoudil imperialistickou agresi v Koreji a přijał usnesení proti atomové válce a remilitarizaci západ

OSVOM desetitisíce souhlasných re-

zolucí a podpisů. Celostátní mírová konference (1958) se zabývala těmito

ního Německa. II. sjezd • 1953

aktuálními otázkami mírového hnutí.

ského úsilí čs. lidu pro zachování

znovu zdůraznil význam budovatel

Velké kampaně byly vedeny v souvis- míru. III. sjezd – 1955 – zabýval se losti s návštěvou N. S. Chruščova

remilitarizací západního Německa a

v USA a sovětským návrhem v OSN

nebezpečím atomové války. IV : sjezd

na všeobecné a úplné odzbrojení ( září- říjen 1960). R. 1961 organizoval

- 1958 - vydal provolání proti pří pravám atomové války a za vytvoření

ČSVOM akce solidarity s bojem lidu

bezatomového

Kuby, Koreje a Vietnamu ana podpo-

Evropě.

ru sovětského návrhu mírové smlouvy s Německem . Celostátní konference

ČSVOM má 5 členů ve Světové radě míru a 2 členy v byru SRM . Časopisy:

Čs. obránců míru 19. - 20 . 5. 1962 zvo-

„ Československý výbor obránců mí

lila nový ČSVOM o 179 členéch'a delegáty na světový kongres za všeobecné a ČSVOM za skončení studené války a

ru “ (česky) a „ Informace“ (cizoja zyčný bulletin ; vychází nepravidelně). „ Český dělník “ – dělnický časo pis s podtitulem (od čís. 7): „ Politic

za dosažení trvalého míru jsou totožné. Vedle jmenovaných a četných jiných

dvakrát měsíčně od 15. 5. 1869 za

odzbrojení a za mír v Moskvě v čer venci 1962. Cíle socialistických zemí

pásma

ve

střední

ko - sociální časopis “. Vycházel v Praze

akcí pořádá ČSVOM podle usnesení

redakce Václava Studničky. Byl orgá

Světové rady míru každoročně kulturně politické akce k oslavě světových kulturních výročí, mezi něž SRM zařadila i 50. výročí úmrtí Antonína Dvořáka. Z iniciativy SRM a UNESCO uspořádal v Praze mezinárodní konferenci o životě a díle J. Á. Ko

nem družstva dělníků pražských , kar línských a smíchovských, od června 1869 orgánem Malostranské dělnické

menského k 300. výročí vydání jeho

souborných didaktických děl ( 1957). CSVOM každoročně uděluje Česko slovenské ceny míru (viz).

Struktura hnutí: sjezd ČSVOM, před-

besedy ( viz ). Navazoval na časopis

„ Oul “ a zanikl devátým číslem 11 . září téhož roku .

Český národně socialistický tá bor Vlajka - viz Vlajka

Český národní výbor svatovác lavský - viz Národní souručenství

Te

113

Český svaz - pracovní souručen-

Národního shromáždění a vláda. Mi

ství sociálně demokratických a bur-

nistři a vedoucí ústředních orgánů

žoazních českých poslanců v Říšské státní správy a národní výbory před radě (viz ). Ustaven byl v listopadu kládají své návrhy prostřednictvím 1916. Za účasti Švehly, Staňka a ji- vlády. ných buržoazních činitelů vyhlásil Ostatní čestná uznání vyslovuje orgán veřejně politiku loajality vůči Ra- uvedený v předpisech , kterými byla kousko-Uhersku. Účast soc. dem . čestná uznání zřízena. Tento orgán poslanců v Českém svazu svědčila o prorakouském oportunistickém postoji vedení sociální demokracie, které

může též čestné uznání odvolat, jestli

že ten , jemuž bylo vysloveno, není čestného uznání hoden .

se úplně rozcházelo s bojem pracují- Čestný titul „ národní umělec“ je nej cího lidu proti válce a národnostnímu

vyšším titulem v oboru umění. Udě luje jej president republiky umělcům , Literatura: B. Šmeral, Historické, jejichž působení trvale obohatilo ná

útlaku v rakouské monarchii.

práce, vyd. 1961. Zd. Solle, Dělnické

rodní kulturu zvlášť vynikající úrovni

hnutí v českých zemích za imperialistické světové války, vyd. 1952.

a mimořádným významem . S titu lem je spojeno právo nosit čestný odznak .

Čestné titulyv ČSSR . Vedle řádů Čestný titul „ zasloužilý umělec “ udě a vyznamenání, které propůjčuje president republiky, zná náš právní řád

luje vláda zvlášť zasloužilým a vynika jícím uměleckým pracovníkům .

řadu forem čestných uznání jimiž mohou president republiky, vlåda, členovévlády, národní výbory a ústřed-

Čestný titul „ zasloužilý člen Národního divadla.“ byl zaveden pro ocenění vy nikajících umělců Národního divadla

ní výbory dobrovolných společenských organizací projevovat uznání zvlášť

úroveň tohoto divadla.

zasloužilým pracovníkům .

Čestný titul „ zasloužilý pracovnik Ná

v Praze, kteří se zasloužili o vysokou

Ve skupině čestných uznání předsta-

rodního divadla “ byl zaveden pro

vuji nejvýznamnější pocty čestné tituly. Z nich uděluje president repu-

ocenění vynikajících provozních a organizačních pracovníků ND v Praze.

bliky čestný titul národní umělec a čestný titul zasloužilý pracovník v tě lesné výchově a sportu. Až do července 1962 se tak dálo na návrh vlády,

Čestný titul ,čestný člen Národního divadla v Praze“ byl zaveden pro za hraniční umělce, kteří působili na ND v Praze a jejichž práce byla pro toto

od účinnosti zákona č. 62/1962 Sb.

divadlo významným přínosem .

se na tyto tituly vztahují předpisy Čestné tituly se vztahem k Národnímu zákona o propůjčování vyznamenání. Návrhy na jejich udělení může tedy

divadlu uděluje ministr školství a kultury.

podat ÚV KSČ a ÚRO ; ústřední V oboru školství byly zavedeny tyto orgány ostatních dobrovolných společenských organizací předkládají své návrhy prostřednictvím ÚV Národní fronty. Návrhy mohou dále presidentu

tituly : Cestný titul „ zasloužilý učitel“ , udělovaný vládou zvláště zasloužilým a vynikajícím učitelům , kteří praco vali ve škole nejméně 10 let.

republiky předkládat předsednictvo Čestný titul „ zasloužilý školský pra & Pfiručni slovník

Ce

114

covnik“ , udělovaný vládou zvláště

Projevem uznání tvůrčích výkonů,

zasloužilým a vynikajícím školským pracovníkům , kteří pracovali ve škol-

tvořily umělecké hodnoty nebo jinak

ském oboru nejméně 10 let.

přispěly k socialistické výstavbě naší vlasti, je čestný titul ,,laureát státníceny

Čestný titul „ vzorný učitel“ , který se uděluje učitelům a jiným školským pracovníkům , jejichž mimořádné výkony a úspěchy ve výchovně vzdělá-

které obohatily lidské poznání, vy

Klementa Gottwalda“, s jehož uděle ním je spojeno udělení státní ceny. (Viz též Řády a vyznamenání v ČSSR .)

vací práci nebo při jejím vedení vý uděluje ministr školství a kultury nebo

Čeští národní socialisté Československá nár. soc. strana

vedoucí tohoto ústředního úřadu v do hodě s ministrem školství a kultury. V oboru zdravotnictví byly zavedeny:

Čínská lidová republika - má rozlohu 9 597 000 km (bez Tchaj

razně převyšují průměr. Tento titul

viz

Čestný titul „ zasloužilý lékař“, udělo- wanu ). Podle odhadu měla r. 1958 vaný vládou lékařům , kteří pracovali ve zdravotnictví nejméně 10 let a svě-

na 669 miliónů obyvatel. Je země dělsko-průmyslovým státem . Podle

domitou prací se mimořádně osvědčili. ústavy z 20. 9. 1954 reprezentuje Čestný titul „ zasloužilý zdravotnický ČLR navenek předseda ČLR , vrchol pracovník “ , udělovaný vládou za stejných podmínek ostatním zdravotnic-

kým pracovníkům . Čestný titul „ vzornýpracovník ve zdra-

ným orgánem zákonodárné moci je Všečínské shromáždění lidových zá stupců a jeho stále činným orgánem

je stálý výbor VSLZ, výkonným orgá

votnictví“ se uděluje pracovníkům ,

nem nejvyšší státní moci je státní

kteří se příkladným plněním svých

rada ČLR (ústřední čínská vláda).

povinnosti stali vzorem strhujícím

VČLR je systém několika politických

k následování. Titul uděluje ministr

stran . Vedoucí a řídící společenskou

zdravotnictví, a jde - li o zdravotnické pracovníky v oboru působnosti jiného ústředního úřadu , jeho vedoucí v dohodě s ministrem zdravotnictví.

V oboru tělesné výchovy a sportu byly

zavedeny tyto tituly: Čestný titul ,,zasloužilý pracovník o tělesné výchově a sportu " , udělovaný presidentem re-

publiky zvlášť zasloužilým a mimo

silou je Komunistická strana Číny (viz ), Čína byla v minulosti slabou a zaosta lou polokoloniální zemí v područí imperialistických států . Pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce zesílilo v Číně lidové revoluční hnutí a nabylo protiimperialistického cha

rakteru. Do jeho čela se postavila KS Číny. Od r. 1928 byla téměř celá

řádně vynikajícím pracovníkům , kteří Čína pod vládou Kuomintangu, jehož obětavě pracovali v tělovýchovném hnutí nejméně 15 let.

Čestné tituly „ zasloužilý mistr sportu ", „ zasloužilý cvičitel“ , „ zasloužilý trenér “ , „ mistr sportu “ , „ vzorný cvičitel" , „ vzorný trenér" uděluje ústřední

výbor Československého svazu tělesné výchovy a sportu .

vedení zradilo dřívější revoluční zá sady. Pouze na území kontrolovaném revoluční armádou , v jejímž čele byli komunisté, vznikalo postupně z revo lučních základen rozsáhlé území, kde byla nastolena revoluční lidová moc.

R. 1931 Japonsko odtrhlo od Číny Mandžusko a začalo pronikat do

Es

115

střední Číny. V 1. 1937–1945 bojo- vedeny na státně smíšené podniky. val lid pod vedením KS Číny) v pro- Druhý pětiletý plán na léta 1958 až sinci 1936 došlo k dohodě o spo- 1962 byl splněn před stanoveným ter lečném postupu s Kuomintangem ) mínem . Vystoupení vedoucích činitelů proti japonským okupantům . Po po- *KS Číny proti linii mezinárodního rážce japonského imperialismu byly východní oblasti, osvobozené Sovětskou armádou a čínskou revolučni armádou, byly kontrolovány lidovými revolučními silami pod vedením KS

komunistického hnutí ( viz Komunis tická strana Ciny) se v posledním období negativně odrážejí ve vzájem ných vztazích s ostatními socialistic kými zeměmi a v zahraničně politic kých opatřeních čínské vlády (jako

Číny, která usilovala o demokratizaci

např. odmítání moskevské smlouvy

v Číně v podstatě dvě moci. Severo-

země. Ostatní území bylo pod vládou

o částečném zákazu zkoušek jaderných

Kuomintangu v čele s Cankajškem .

zbraní z 5. 8. 1963).

Kuomintang hájil zájmy velkostatkářů a finanční oligarchie a snažil se vyloučit

„ ČKK “ (Československá komunis

S početní vojenskou převahou a s americkou výzbrojí zahájil r . 1946 útok proti demokratickým oblastem

tická korespondence) zpravodajská a informační instituce zřízená při sekretariátu ÚV KSČ 2 podnětu III. kongresu KI k zlepšení práce ko

Ciny. Čínská lidová osvobozenecká armáda, opirající se o lid, postupně

munistického tisku. ČKK („ Čekan ka“) zahájila činnost již 12. 7. 1921.

osvobozovala čínské území, takže r.

Sledovala veškeré zprávy o dělnickém hnutí a KSČ v domácím i zahranič ním tisku, publikovala významné pro

KS Číny z rozhodování o vývoji země.

1951 byla celá Čína s výjimkou Tchajwanu a několika přilehlých ostrovů ,

kam se uchýlily zbytky čankajškov-

jevy, podávala pravidelné zprávy zahra

ských armád , svobodná.

ničnímu komunistickému tisku o čin

Dne 1. 10. 1949 byla vyhlášena Čín-

nosti KSC, o všeobecných politických a hospodářských poměrech v ČSR. ČKK byla samostatným oddělením

ská lidová republika. Lidová vláda

dokončila demokratickou, protiimperialistickou a protifeudální revoluci. R. 1949 znárodnila podniky japonských imperialistů a kolaborantů, kličový průmysl a banky. V 1. 1950–1952 byla provedena pozemková reforma.

ústředního sekretariátu strany, po

zději součástí ústředního agitpropu KSČ. Pro krajské listy vydávala tý denní přehledy a zvláštní zprávy pod

názvem „ Věstník ČKK - krajské

za které bylo rozděleno mezi bezzemky

korespondence“. ČKK překládala ma

a chudé rolníky 47 000 000 ha velkočena do r. 1952. V průběhu pětiletky

teriály KI a důležité dokumenty bra trských komunistických stran . V ČKK pracovali 0. E. Berger, J. Haniš, F. C. Weiskopf, P. Reiman aj. Po V.

1953–1957 byly položeny základy so-

sjezdu KSČ r. 1929 ČKK zanikla.

statkářské půdy. Obnova národního hospodářství byla v podstatě dokoncialistické industrializace, došlo ke združstevnění zemědělské a řemeslné

Čs. národní rada na Západě

výroby, soukromokapitalistické podniky v průmyslu a obchodu byly pře-

viz Západní čs. buržoazni emigrace za druhé světové války

Cs

116

Čs. národní výbor v Paříži -

ztrátu státní samostatnosti a národní

viz Západní čs. buržoazni emigrace

svobody Čechů a Slováků, úplné roz bití jejich společného státu - Česko

za druhé světové války

slovenské republiky (viz Rozbiti Ces

ČSM - viz Československý svazmládeže

ČSVOM - viz Československý výbor obránců míru

koslovenska r. 1939). K tomuto cíli směřovala všechna činnost HSĽS a

autonomní slovenské vlády od 6. 10. 1938 ( viz „ Autonomie Slovenska “ ). Součástí příprav bylo i vyzbrojování teroristické Hlinkovy gardy a volby

Čtrnáct bodů Wilsona - deklarativní dokument presidenta USA,

do tzy. slovenského sněmu (viz) 18. 12. 1938. Ludáci v tomto období plnili

vyhlášený v lednu 1918 a obsahující

úlohu páté kolony hitlerovského Ně

nejobecnější představy o poválečném být protiváhou sovětského Dekretu o míru z r . 1917, jeho cílem bylo upevnit světové kapitalistické panství

mecka ' v pomnichovské republice (viz ), čímž přímo a vědomě napomáhali Hitlerovi v uskutečňování cíle, kterého se mu nepodařilo plně dosáhnout v Mnichově. Kampaň za úplné od

a hegemonii USA . Oficiální buržoazní

tržení Slovenska od českých zemí a za

vývoji. Podle plánů Wall Streetu měl

ideologové v předmn. ČSR záměrně vytvoření tzv. slovenského státu se zveličovali význam Wilsonova poselství a vytvářeli představy, že bylo nejdůležitějším předpokladem naší

začala rozbíhat od voleb do tzv . slo venského sněmu. V čele této kampaně stáli předáci luďáků Tiso , Tuka,

národní samostatnosti (wilsonovská

Mach , Ďurčanský aj., kteří od počá

legenda ). Ve skutečnosti však USA

tečních , ještě mlhavých výroků o svém pravém cíli a záměru postupně v únoru

byly ještě r. 1918 pro zachování Rakousko - Uherska a 10. bod Wilsona

„ Národům Rakousko - Uherska, jejichž místo mezi národy přejeme si

a začátkem března 1939 přecházeli k otevřenému demagogickému poža davku „ samostatnosti Slovenska “ . Hitler záměrně podněcoval pražskou centrální čs. vládu proti ludáckým se

vidět chráněno a zajištěno, má být

paratistům . Na základě tohoto podně

dána nejvolnější příležitost k auto-

cování a Hitlerova slibu, že nezasáhne

nomnímu vývoji."

do řešení vnitrostátních otázek ČSR, vyslala pražská vláda 10. 3. 1939 pod velením generála Homoly na Sloven

jediný, který se týkal našich národů obsahoval jen všeobecný požadavek :

Literatura : J. S. Hájek , Wilsonovská

legenda v dějinách ČSR, vyd. 1953.

sko ozbrojené jednotky, aby tu zřídily 14. březen 1939 – den, kdy došlo k úplnému odtržení Slovenska od českých zemí a k vytvoření loutkového fašistického slovenského státu (viz) pod ochranou hitlerovského Německa.

Spolu s okupací Čech a Moravy a vytvořením tzv . protektorátu Čechy a Morava ( viz ) 15. 3. 1939 to znamenalo

vojenskou diktaturu . Čs. ozbrojené síly se střetávaly s jednotkami Hlinkovy gardy. Toho využil Hitler k ovlivnění světové veřejnosti, jíž se snažil do

kázat, že čs. vládní orgány nejsou schopny udržet klid a pořádek v zemi. Tak se 14. a 15. 3. 1939 dovršil proces začatý Mnichovem : na pokyn a se

117

Čt

souhlasem Hitlera vyhlásili klerofašisté na území Slovenska tzv . slovenský stát a na území Čech a Moravy

jali tento krok s nadšením . Organizací stávky byl pověřen šestičlenný akční výbor Socialistické rady. Vedle zá

byl Hitlerem vyhlášen tzv. protektorát. Území Slovenska i když je

stupců soc. dem . a čes. soc., kteří jen dočasně „ pluli s proudem “ (Bechyně,

hitlerovská vojska ještě přímo ne-

Stivín , Stříbrny, Franke), v něm za

okupovala politicky, vojensky, hospodářsky i kulturně se stalo pří-

sedali i důslední obhájci dělnické třídy

věskem a nástrojem fašistického Ně-

mecka. Samostatnost tzv. slovenského státu byla jen špatně maskovanou fikcí a tato forma hitlerovské nadvlády měla sloužit především k oklamáni slovenského národa, jehož postupné zničení bylo v plánech hitlerovského Německa stejně jako zničení českého národa.

B. Šmeral a L. Landová -Štychová. Ti se postarali o to , aby se 14. říjen stal dnem skutečně revolučního po zdvižení mas s politickým cílem , který daleko přesáhl rámec plánované akce. O tom svědčí obsah důvěrných oběž

níků, prohlášení k německým dělní kům i rezoluce určená pro demon

strace 14. října. Vrcholem stávky se podle směrnic levicových členů akč

Literatura: M. Hájek, Od Mnichova

ního výboru stalo veřejné prohlášení

k 15. březnu 1939, vyd. 1958. B. Graca, 14. marec 1939. Z dejín KSS, slov. vyd. 1959.

samostatnosti ČSR na mohutných táborech lidu. Vedení socialistických stran a česká buržoazie tím byly po

14. říjen 1918. V rámci federali-

bouřeny. Rakouské úřady společně s českou buržoazij učinily vše, aby

začních snah Vídně na podzim 1918 se rakouské země začaly materiálně zabezpečovat na úkor sousedních

zemí. Nové bezohledné rekvizice měly

znemožnily proklamaci republiky. Přesto 14. října dělnická třída jednotně zastavila práci a ve statisících vyšla do ulic. Teroristická opatření rakous

postihnout také české země; lidu hro- kých úřadů vesměs selhala, rakouský zilo vyhladovění. Velkostatkáři se státní aparát byl vážně otřesen . V de velmi obávali hrozivých důsledků této sítkách měst byla proklamována státní situace. Čeští agrárníci, kteří se sna- samostatnost ve formě republiky, ně žili využít pro své cíle rostoucí radika-

kde dokonce vyhlášena čs. socialistická

lizace pracujících nespokojených s teh-

republika. Nástupu dělnické třídy ne

dejšími poměry, se proto prostřednic-

bylo vinou pravicových vůdců vy- .

tvím Švehly dohodli se Socialistickou

užito k tomu, aby se proletariát do stal do čela národní a demokratické

radou (viz ), aby použila proti Vídnj

demonstrativně síly revolučního dělnictva. Socialistická rada vyhověla a

revoluce. Přesto však 14. říjen má

11. 10. 1918 se usnesla, aby odborové

menal pokus revolučních demokratic kých a socialistických sil vymanit se

organizace železničářů zmařily vývoz obili a potravin . Současně se rozhodla uspořádat jednodenní generální protestní stávku všeho dělnictva 14. 10.

1918. Dělničtí důvěrníci obou socialistických stran na schůzi 12. 10. při-

velký historický význam , neboť zna

z diktátu buržoazního Národního vý boru (viz) a dát se samostatnou cestou

revolučního boje za republikánské a socialistické Československo. (Viz dále 28. říjen 1918.)

Čt

118

Literatura : Zd. Šolle, Dělnické hnutí ně se zabýval rozdělováním míst ve v českých zemích za imperialistické světové války, vyd. 1952. J. Veselý,

státním aparátě podle národnostního klíče, ustupoval i v otázce kompetence

O vzniku a založení KSČ, vyd. 1952.

státních a místních bezpečnostních

zor „ Čtvrtá “ internacionála - zor-

orgánů a vycházel dalekosáhle vstříc hospodářským požadavkům SDP .

ganizovaná ve 30. letech L. D. Troc-

A hlavně souhlasil i s henleinovským

kým z jeho politických stoupenců, od padlíků vyloučených z komunistických

požadavkem autonomie Sudet, kte rou všechny dosavadní plány odmítaly

stran . V červenci 1936 se konala v Že-

a která se měla uskutečnit pomocí žup

ního systému (viz též „ Autonomie

nevě první konference stoupenců „ Čtvrté internacionály “ trockistů. Sudet“ ). Ve skutečnosti požadavkem Trockisté vystupovali proti SSSR a

autonomie oblastí obývaných němec

komunistickým stranám . Útočili proti

kou menšinou zastírali henleinovci

politice lidové fronty. Sehráli v děl nickém hnuti úlohu „ páté kolony“. ( Viz též Trockismus.)

zájem fašistického Německa na stra tegicky důležitých pohraničních oblas

tech ČSR a jejich opevněních. Ústup nost čs. vlády před SDP ve věci auto

„ Čtvrtý plán " 1938 – návrh čs. vlády na úpravu záležitostí německé menšiny, předložený písemně Sudetoněmecké straně (viz Henleinovci) 6. 9.

nomie otevírala tedy německému im perialismu cestu k ovládnutí ČSR .

Proto se také „ čtvrtý plán“ setkal s rozhodným odporem čs, veřejnosti.

1938 jako základ dalšího jednání.

Literatura: J. S. Hájek, Mnichov, vyd .

„ Čtvrtý plán" proto, že mu předchá-

1958..

zely tři návrhy vlády z června, čer vence a srpna, které se snažily o kompromisní řešení a stále více vycházely

dnech 25. - 28 . 3. 1927 v sále Národ

vstříc henleinovským požadavkům .

ního domu v Praze - Smíchově za

Čtvrtý sjezd KSČ - konal se ve

Byl vypracován pod nátlakem tzv.

účasti 273 delegátů. S hlasem rozho

Runcimanovy mise ( viz ), vyslané Cham-

dujícím bylo 130 delegátů, s hlasem

berlainovou vládou do ČSR, aby při-

poradním 143 delegátů . Delegáti za

měla presidenta Beneše a čs. vládu ke kapitulaci před Hitlerem . Na pří-

stupovali 138 000 členů. Ze zahra ničnich hostů byli přítomni: zástupce

pravě „ čtvrtého plánu“ se významně podílel podle vlastního přiznání před-

KI a zástupci KS Německa, Jugoslá vie a Rakouska.

seda německé sociální demokracie

Program sjezdu: 1. Zahájení a usta vení sjezdu. 2. Zpráva ústředního sekretariátu (ref. B. Jílek ). 3. Politická

v ČSR Wenzel Jaksch, v současné době vedoucí činitel revanšistického

hnutí proti Československu v západním Německu. Ve „ čtvrtém plánu“ vyvrcholila ústupnost čs. vlády nátlaku SdP, Hitlera a západních mocností. V podstatě splňoval všechny

situace a úkoly KSČ v příštím období (ref. J. Haken ). 4. Agrární otázka

požadavky karlovarského sjezdu SDP

ního výboru a kontrolní komise. IV.

( viz Karlovarské požadavky). Podrob-

sjezd se konal v podmínkách silícího

a práce na venkově (ref. V. Bolen ). 5. Odborová otázka a boj za jednotu

(ref. A. Zápotocky). 6. Volba ústřed

Cu

119

oportunismu v komunistické straně.

tech byl předsedou Svazu domkářů

Jílkovské vedení nebylo schopno po-

a malorolníků na Slovensku.

dat analýzu současné vývojové etapy kapitalismu v ČSR a nemohlo ani

Pro svou politickou činnost byl často perzekvován. R. 1939 emigroval do

správně pro komunistickou stranu vypracovat linii boje. - Za pomoci

Všeslovanského výboru v Moskvě a

EKI přijal sjezd nový organizační řád. Literatura: J. Křen, Československo v období dočasné a relativní stabili-

zace kapitalismu, vyd. 1957.

SSSR, kde byl členem předsednictva získával příslušníky do čs. armádního sboru v SSSR. R. 1944 se vrátil na Slovensko a zúčastnil se Slovenského národního povstání (viz ). Byl též zvo

len poslancem Slovenské národní

Čulen Marek (nar. 8. 3. 1887

rady. Od r . 1945 poslanec Národního

v Brodském u Skalice, zemř. 26. 12. 1957 tamtéž) - jeden ze zakladatelů

shromáždění za KSS, poslanec Slo

KSČ na Slovensku, člen ÚV KSČ . Od mládí pracoval jako kolářský pomocník. R. 1906 odešel do USA, kde začal v Chicagu pracovat v dělnickém hnutí. R. 1919 se vrátil do ČSR a stal se jedním z organizátorů marxistické

venské národní rady, člen ÚV KSS, v 1. 1949–1954 člen ÚV KSČ, člen předsednictva ÚV KSS ; v l. 1951 až 1953 pověřenec zemědělství.

Čuříkovci - yžitý název pro Křes l'anskosociální stranu , obnovenou Ant.

levice (viz) v soc. dem . straně. By! Čuříkem po jeho vyloučení z Čs. jedním z organizátorů sjezdu v Ľu- strany lidové ( viz) na podzim 1929. bochni f . 1921 (viz Ľubochňanský

Ve volbách r. 1929 kandidovali její

sjezd ). Ve 20. letech zastával různé

zástupci na listině HSĽS ( hlinkovců)

stranické funkce a byl také poslancem

a získali 1 mandál. podobně 1 mandát dostali ve volbách r . 1935. Na pod zim 1938 vstoupili do Strany narodni jednoty (viz ).

Národního shromáždění za KSČ od

I. 1925 do r. 1929. Od r. 1929 byl určité období mimo stranu. V 30. le-

Da

120

D D 34 - název pokrokového divadla,

jež vzniklo r. 1933 z iniciativy E. F. Buriana, který se stal jeho uměleckým vedoucím . Cilem tohoto divadla bylo

žilo o inscenace sovětských her a sta lo se předním bojovníkem za nové, socialistické umění. R. 1960 bylo pře jmenováno na Divadlo E. F. Buriana.

pomáhat moderním a osobitým diva

delním projevem v boji proletariátu proti kapitalismu a fašismu. Po osvo-

kých koncentračních táborů. Byl zří

Dachau – jeden z prvních nacistic

bození republiky r. 1945 se D 34

zen v bývalých továrních objektech

aktivně zapojilo do boje za uskutečnění

severozápadně od Mnichova 31. 3.

socialistické výstavby. - D 34 se již

1933, krátce po příchodu nacistů k mo

v předmnichovské republice stalo vý-

ci. Původni kapacita 5000, vězňů

znamným kulturním střediskem . Byl při něm vytvořen Kruh přátel, který spolu s vedením divadla pořádal vý-

vzrostla s pobočnými tábory (Aus berg, Kanfenig aj .) na 20 000 v roce 1938. V táboře byli původně vězněni

stavy výtvarného umění, koncerty,

němečtí antifašisté. Po okupaci evrop

básnické večery apod. Divadlo si

ských zemí nacisty přicházeli do tá

získalo i mezinárodní uznání, např. na zájezdu ve Švýcarsku (1935),

Bora postupně protifašističtí bojovníci

v SSSR aj.

12 let trvání tábora zde zemřelo nebo

téměř všech evropských národů . Za

z předválečných představení vý-

bylo umučeno 66 428 vězňů. Za pouhé

znamnými jevištními a zároveň poli-

tři a půl měsíce od 1. 1. do 15. 4. 1945 zemřelo vyčerpáním 11 560 vězňů . Podle nalezené statistiky byli v tá

tickými činy byly inscenace M. Gor-

kého, Jegor Bulyčov ( 1935), B. Brechta, Žebrácká opera ( 1935), Vojna (1935), vytvořená na motivy lido-

boře dne 26. 4. 1945, tj. tři dny před osvobozením , vězňové 27 národnosti.

vých písní, stejně jako Lidové suity (1938, 1939), Haškův Dobrý voják

V táboře bylo vězněno mj . mnoho kněží různých církví. Přes nejbrutál

Švejk (1935), Puškinův Evžen Oně-

nější teror se v Dachau postupně od

gin ( 1937) atp . R. 1941 bylo divadlo uzavřeno a E. F. Burian odvlečen do

r . 1942 vytvářely ilegální organizace, členěné zprvu podle národností. Po

koncentračního tábora. Po osvobo-

zději se sjednocovaly v organizaci

zení pokračoval v započatém díle.

Obnovuje řadu předválečných her a

internacionální, která připravovala po vstání v táboře. Protifašističtí vězňové

inscenuje nové. Po únoru 1948 je to

organizovali v táboře rovněž kulturní

zejména Burianova Krčma na bře-

podniky, ilegální knihovnu, sběr léků a potravin pro vězně nejtíže postižené

hu, Káňova Parta brusiče Karhana, které inspirovaly i ostatní divadla k uvádění současné tematiky. V té

době se jeho divadlo velmi zaslou-

nelidským zacházením . Aktivní úlohu

v organizování akcí měli čeští vězňové, především komunisté (A. Kliment a

Da

121

další). Významný podíl na organizaci

ligence, zejména vysokoškolských stu

pomocných akcí při epidemiích, které

dentů, působících především v oblas

vypukaly v táboře, měl MUDr. Fran-

ti umění. Ustavila se r. 1922 v Praze a v březnu 1924 začala vydávat perio

tišek Bláha. Na konci druhé světové

války organizovala ilegální organizace vězňů při likvidaci tábora a pochodu smrti hromadný přechod vězňů k spojeneckým vojskům . Literatura: F. Bláha, Medicina na scestí, vyd. 1946.

dickou revui „Dav“, která vycházela až do r . 1937. V prvním čísle uveřej nila svoje programové prohlášení, v němž kromě jiného píše: „ Dav

sdružuje všechny průkopníky sociál ních ideji mladé generace na Sloven sku, kteří jsou činní v oblasti myšlen

„ Dav" - časopis zabývající se otáz-

kové a umělecké... Vstupujeme do ži

kami umění, kritiky, politiky, filosofie a literatury. Vycházel v Bratislavě ( 1924-1927 ), v Praze (1931-1932),

vota s úmyslem , abychom připomí

v Břeclavi ( 1932–1933), v Prešově

působili V. Clementis, L. Novomeský,

( 1933–1937). Mezi spolupracovníky časopisu bylo mnoho pokrokových činitelů (viz Davisté).

D. Okáli, J. Poničan , A. Siracký aj.

nali i ostatní inteligenci její povinnost vůči proletariátu .“ Ve skupině Davu V roce 1933 vznikl Blok inteligence

Slovenska (BIS). Davisté tuto skupinu ideologicky ovlivňovali až do r. 1938.

David Václav (nar. 23. 9. 1910 v Studeném u Ledče n . Sázavou )

ministr zahraničních věcí, člen ÚV

Do „ Davu“ přispívali Eduard Urx, Petr Jilemnický, Ivan Sekanina a další slovenští publicisté a spisovatelé,

KSČ. R. 1929 začal pracovat v Kom-

ovlivnění myšlenkami marxismu-leni

somolu (viz ), v němž zastával různé funkce . Od r. 1934 byl činný ve Svazu

nismu.

přátel SSSR (viz ), stal se sekretářem

Dawesův plán - plán na upevnění

pro oblast Čech. Od r. 1935 je členem KSČ. Za fašistické okupace pracoval

otřeseného německého hospodářství

po první světové válce, vypracovaný

ilegálně v Praze v různých funkcích.

mezinárodní komisí expertů na návrh

Koncem r. 1944 se stal členem IV.

a pod vedením amerického finančního

ilegálního ÚV KSČ ( viz Ilegální ÚV magnáta Charlesa Dawese, přijatý na KSČ za okupace ). V březnu 1945 vedl

konferenci velmocí 16. 8. 1924. Na

ilegální krajský výbor strany v Praze.

jeho základě byla Německu poskyt nuta americko -britská půjčka 800 mi liónů zlatých marek, aby mohlo stabi lizovat svou měnu a rozvinout výrobu.

Byl členem vojenské komise České

národní rady (viz) a podílel se na vedení Pražského povstání roku 1945 ( viz). Od r . 1945 je členem ÚV KSČa poslancem Národního shromáždění.

Tim mělo být Německu umožneno

V 1. 1951-1953 byl tajemníkem ÚV KSČ, od r. 1953 je ministrem zahra-

ným mocnostem , aby tyto opět mohly platit své válečné dluhy USA. Začal

ničních věcí.

platit reparace (viz) evropským vítěz

příliv amerického a anglického kapi tálu do Německa, jenž postavil na

Davisté - skupina mladých , levicově

nohy německý válečný průmysl, po

zaměřených příslušníků slovenské inte-

sílil německý imperialismus i s ne

122

Dd

bezpečím jeho nové rozpínavosti, kte-

1957 v Moskvě (viz Porady předsta

rou však západní mocnosti mínily

vitelů komunistických a dělnických

předem odvrátit od sebe a usměrnit

stran r. 1957 ). Deklarace zobecňuje hlavní rysy soudobého společenského vývoje a zkušenosti, kterých dosáhlo

proti SSSR . Dawesův plán se tak

stal jedním z prvních článků, které nakonec vedly k Mnichovu a k druhé světové válce. R. 1929 byl Dawesův

mezinárodníkomunistické hnutí v ob

dobí po druhé světové válce. Konsta

plán nahrazen Youngovým plánem

tuje, že hlavním rysem naší epochy je

(viz ).

přechod od kapitalismu k socialismu, zahájený Velkou říjnovou socialistic

Literatura : Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947, str. 188 a n .

kou revoluci. Světový vývoj v této

epoše je ovlivňován průběhem a vý

DDOČ - viz Svaz dělnických divadelnich ochotniků Československa

sledky soutěžení dvou společenských systémů, socialismu a kapitalismu. V tomto soutěžení neustále roste pře

Deflace - viz u Československu

Měnové reformy

vaha socialismu, který vedle morál ních a politických faktorů začíná zís

kávat převahu nad kapitalismem Deflační měnová politika Měnová politika v předmn. ČSR

viz

i v důležitých oblastech materiální

výroby. Zobecněním poválečných zkušenosti mezinárodního revoluč

Deklarace anglo -německá roku 1938 - jeden z prvních diplomatic-

šenosti

kých dokumentů, vzniklých bezpro-

v SSSR a ostatních zemích socialis

středně po mnichovské konferenci ( viz ). Podepsali ji 30. 9. 1938 v Mnichově

tického tábora, stala se Deklarace vý

Chamberlain a Hitler. Obsahovala

xismu -leninismu a důležitým vodít

především prohlášení o „ vůli obou

kem pro další činnost komunistických stran . Deklaraci podepsali předsta

našich národů již nikdy spolu nevál-

ního hnutí, zejména zobecněním zku ze

socialistické

výstavby

znamným dokumentem tvůrčího mar

čit“ . Tato deklarace utvrzovala vý-

vitelé Albánské strany práce, Bulhar

sledky mnichovanské politiky dohody západních velmocí s hitlerovským Německem a přispívala k zaměření

ské komunistické strany, Komunis

jeho útočnosti na východ, proti So-

práce, Maďarské socialistické děl

větskému svazu . (Obdobný dokument viz Prohlášení francouzsko -německé.)

nické strany , Mongolské lidové revo

Literatura: Dějiny diplomacie, díl 3,

strany Německa, Polské sjednocené

čes. vyd. 1947, str. 470 a n.

dělnické strany, Rumunské dělnické strany, Komunistické strany Sovět ského svazu a Vietnamské strany pra cujících a později s ní vyslovily sou

tické strany Československa, Komu nistické strany Číny, Korejské strany luční strany, Jednotné socialistické

Deklarace představitelů komunistických a dělnických stran socialistických zemí (Moskevská deklarace) dokument mimořádného historického významu přijatý na po-

hlas i všechny komunistické strany kapitalistických zemí. Svaz komunistů Jugoslávie přijal na VII. sjezdu SKJ

radě konané ve dnech 14. - 16 . 11 ,

v dubnu 1958 program , který se v řadě

123

De

důležitých ideologických otázek se zá-

dávaný MVS (viz Rudé odbory) v l.

věry Deklarace rozcházel. Na setkání

1923-1929 v Praze.

představitelů komunistických a děl nických stran socialistických zemí

Dělnická akademie – vznikla

v červnu 1960 v Bukurešti ana poradě představitelů 81 komunistických a

koncem r. 1896 jako mimostranická instituce pro šíření osvěty v řadách dělnické třídy. Byla ustavena z pod

dělnických stran v listopadu 1960 v Moskvě byla plně potvrzena správ- nětu tehdejšího redaktora „ Práva nost marxisticko -leninských tezí obsažených v Deklaraci, které byly dále rozvinuty. (Viz též Prohlášení porady

vším sociální demokraté, z nichž ně

lidu“ J. Steinera. Pracovali v ní přede

představitelů komunistických a dělnic-

při formování levice ve straně. Většina

kých stran .) Literatura: Deklarace představitelů komunistických a dělnických stran

členů Akademie však nebyla marxisty

socialistických zemí, vyd. 1957.

kových socialistů , kteří později sply

kteří hráli později významnou úlohu

a někteří byli přímo protisocialisticky zaměřeni. Vedle skupiny tzv . pokro nuli se sociálně demokratickou stra

Deklarace slovenského národa byla vypracována a schválena na za-

nou a propagovali v ní oportunistické

sedání delegátů všech politických stran na Slovensku v Turčianském Martině

a revizionistické názory ( F. Soukup , F. Tomášek aj .), šířili „ osvětu“ v řa dách dělnické třídy vyslovení anti

30. 10. 1918. Požadovalo se v ní právo na „ sebeurčení pro česko -slovenský národ “, jehož částí byl – podle Dekla-

marxisté, jako T. G. Masaryk, prof. dr. Kaizl, dr. Körner a jiní. Při Aka demii byl založen také odbor drama

race - i slovenský národ, a to jazykově i kulturně historicky. V tomto dokumentu se přihlásili zástupci slovenského národa k vytvoření společného státu Čechů a Slováků, a vyjádřili tak vůli slovenského lidu. Deklaraci při-

tický, a když byli dělníci vylučováni ze Sokola, vznikl zde též odbor tělo výchovný, z něhož později vyrostla DTJ. Od r. 1897 vycházel časopis „ Akademie" jako teoretický orgán soc . dem . strany.

jali pod vlivem rostoucího lidového

hnutí proti nadvládě madarských

Dělnická aristokracie - označení,

vládnoucích tříd nezávisle na udá-

lostech v Praze 28. října 1918 (viz ), o nichž tehdy ještě nepřišly zprávy

po dlouhá léta uživané v revolučním dělnickém hnutí pro úzkou vrstvu privilegovaných dělníků vyspělých ka

na Slovensko. Slabinou Deklarace

pitalistických zemí. Monopoly jim

byla nesprávná formulace, že Češi a

poskytují relativně lepší podmínky

Slováci jsou jediným národem .

než ostatní mase dělníků a usilují

Literatura : M. Dzvoník, Ohlas Veľkej

jejich prostřednictvím podřídit děl

októbrovej socialistickej revolúcie na

nickou třídu buržoaznímu vlivu . Ko

Slovensku (1918–1919), slov. vyd.

rumpování těchto dělníků monopoly

1957.

se děje různými způsoby, např. po skytuje se jim vyšší mzda, zajišťu

podtitul: „ Časopis

je lépe placené zaměstnání, umisťuje

odborově organizovaných žen“, vy-

se mezi nimi část akcií podniků, ně

„ Dělnice "

124

Dě

kterým příslušníkům dělnické aristo-

Literatura : V. I. Lenin o odborech ,

kracie jsou poskytována místa ve stát-

sborník , čes. vyd. 1959. V. I. Lenin ,

ním aparátě, v reformistických odborech, nemocenských pokladnách , obecních správách apod. Na takové podplácení špiček dělnické třídy vynakládají monopoly část svých monopolních

Spisy, sv . 21 , čes. vyd. 1957 (Oportu nismus a krach II. internacionály ); sy. 22, čes. vyd. 1957 (Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu).

zisků. Dělnická aristokracie pro své relativně lepší životní podmínky nemá zájem na svrženi kapitalismu, poma-

Dělnická

(dělnicko - rolnická )

vláda. Projekt dělnické vlády vznikl

luční dělnické hnutí, byla její oporou

r. 1922 jako další logický článek boje za uskutečnění jednotné fronty děl nické třídy (viz ). Její možnost poprvé

uvnitř dělnické třídy a sociálním zákla-

nadhodilo červnové zasedání EKI

dem oportunismu v dělnickém hnutí.

r. 1922 a usnesení o jejím provádění přijal IV . kongres KI (viz Komunis

hala vždy buržoazii rozvracet revo-

Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sy. 17, čes. vyd. 1957 (O některých zvlášt-

tická internacionála ). V červnu 1923

na základě některých praktických zku

nostech historického vývoje marxismu) ; sv. 21 , čes . vyd. 1957 (Oportu-

šeností přijala EKI usnesení o děl

nismus a krach II. internacionály );

nicko -rolnické vládě, které doplnilo

sv. 22, čes. vyd. 1957 (Imperialismus

dosavadní pojetí. Myšlenka dělnicko

jako nejvyšší stadium kapitalismu ).

rolnické vlády vycházela z předpo kladu , že v průběhu úspěšných bojů za jednotnou frontu se vytvoří v ma sách dělnické třídy i rolnictva souhrn

Dělnická beseda na Smíchově viz Dělnické besedy v Praze Dělnická beseda v Karlíně - viz

Dělnické besedy v Praze

minimálních požadavků (např. děl nická kontrola nad výrobou, stanovení mzdového minima, řešení bytové

otázky, oddlužení rolníků a parcelace Dělnická byrokracie

placení

půdy), jejichž uskutečnění by sice

funkcionáři dělnických organizací, ži-

ještě nerozbilo kapitalistický systém

jící maloměštáckým způsobem , kteří

výroby, ale vážně by podlomilo síly

se svým postavením , jednáním i názory odcizili dělnické třídě. V období

ofenzívu na životní úroveň dělnické

legálního rozvoje sociální demokracie rozšířil se početně aparát strany i ma-

sových organizací. Zaměstnanci družstev, odborů, časopisů , nemocenských

buržoazie a především zastavilo její třídy. Za takovéto situace bylo re álné, aby sjednocená dělnická třída a rolnictvo usilovaly o vytvoření

„dělnické“ nebo „ dělnicko- rolnické“

pokladen, kteří byli lépe placeni než

vlády. Takováto vláda mohla však

dělníci, ztráceli charakter dělnických

vzniknout jen na základě tlaku lido

funkcionářů, podléhali buržoaznímu vlivu a obávajíce se revolučního boje

vých mas (ne parlamentními kombi nacemi , shora“ ) a za podmínek poli

hájili reformismus a zrazovali revo-

tické krize. Nemohla být ještě ve své

luční boj dělníků. I dnes jsou v kapi-

první fázi vládou diktatury proleta

talistických zemích oporou pravičáckých reformistických vůdců .

riátu. Za určitých příznivých podmi nek mohli do této vlády spolu se zá

De

125

stupci socialistických a „malozemě-

plně ospravedlňovala tento krok. Ale

dělských “ stran vstoupit i komunisté.

komunisté, účastnící se, vlády, měli

Bezprostředním úkolem takovéto vlády především využít svých pozic, aby mělo být uskutečnění uvedených minimálních požadavků dělníků a rol-

ozbrojili proletariát. To však neučinili.

níků.

boháčů , ačkoli bytová nouze byla tak

Ovšem jejím hlavním smyslem bylo stát se názornou školou praxe, která

veliká ... Nepodnikli rovněž nic, aby zorganizovali masové revoluční hnutí

by zbavila masy proletariátu i pracujícího rolnictva buržoazně parlamentních a oportunistických iluzí, které

dělníků. Vůbec se chovali jako tuctovi demokraté v rámci buržoazní demo

Dokonce nezabavili ani jeden byt

66

kracie.“

jim dosud bránily zahájit bezpro-

Sektářské živly (Zinověv aj .) zneužily

střední boj o diktaturu proletariátu. Tyto zkušenosti měly ukázat masám ,

chyb při provádění hesla dělnické vlády r. 1923 a na V. kongresu KI prosadily nesprávnou zásadu, že děl

že jejich oprávněné požadavky mohou být splněny jen tenkrát, přejde- li moc do rukou dělnické třídy a rolnictva.

nicko - rolnická vláda je vlastně jen

způsobem uzrály podmínky k tomu , aby dělnicko -rolnická vláda se vyvinula ve vládu diktatury proletariátu.

synonymem (jiným výrazem ) pro dik taturu proletariátu. Toto chybné sta novisko pak kritizoval a změnil VII. kongres KI. (Viz též Lidová fronta.) Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv. 1 ,

Plán dělnicko -rolnické vlády, vytvo-

vyd. 1951 (O taktice jednotné fronty ).

Za takovéto situace by přirozeným

řený za aktivní Leninovy účasti, se stal

G. M. Dimitrov, Výbor z projevů

základem pružné revoluční strategie

a článků, čes. vyd. 1950. Za bolševic

komunistických stran a byl dále roz-

kou orientaci KSČ, sborník , vyd.

vinut v období boje za lidovou frontu a v letech budování socialistických

1953.

států v zemích lidových demokracií. Tvoří dnes ve své rozvinuté formě základ strategie komunistických stran ve většině kapitalistických zemí. V období po IV . kongresu KI bylo mnoho pokusů o uskutečnění linie dělnicko - rolnické vlády. K nejvý znamnějším z nich došlo r. 1923

v Německu, kde v Sasku a Durynsku vznikly sociálně demokratické a komunistické zemské vlády (viz Saská a durynská dělnická vláda ). Zde však byla linie KI pravičácky překroucena. Pod-

Dělnická obhajoba

viz Rudá

pomoc v Československu Dělnická pokroková strana Ka nady - viz Komunistická strana Ka nady Dělnická pomoc – masová orga nizace revolučního dělnického hnutí, jejímž úkolem bylo pomáhat pracují cím v jejich hospodářských bojích , při stávkách a v případech masové nouze a bídy.

statu chyb shrnul později G. Dimitrov

Popudem k jejímu založení byla hla

takto : „Vstup komunistů do saské

dová katastrofa r. 1921 v Rusku.

vlády společně s levými sociálními

Krátce po první mezinárodní konfe

demokraty nebyl sám o sobě chybou. Naopak revoluční situace v Německu

renci Mezinárodní dělnické pomoci hladovějícímu Rusku, která se konala

De

126

dne 12. 9. 1921 v Berlíně, byla Děl-

českým horníkům , Výbor pro pomoc

nická pomoc ustavena v ČSR . V akci

hladovějícím v Rudohoří, výbory so

na pomoc hladovějícímu Rusku se-

lidarity atd. Vydávala nepravidelně měsíčník „ Dělnická pomoc" a pro ně mecké oblasti časopis „ Welt am Sonn tag “ . Pod tlakem sílícího demokratic kého a protifašistického hnutí byla čs.

brala 2 500 000 Kč a půjčky v hodnotě 12 000 $. Když byl německý lid ohrožen hladem ,

( úpisy) r. 1923 sebrala

900 000 Kč a zřídila v Berlíně 2 ku-

chyně, ve kterých vyvářela pro dělnické děti. Anglickým horníkům , kteří zahájili r . 1926 generální stávku, věno-

vala jeden milión Kča bojujícímu čínskému lidu 100 000 Kč. Když sovětský lid zahájil svou první pětiletku , organizovala „ traktorovou sbírku ",

buržoazie r. 1936 nucena schválit

stanovy spolku Vzájemnost, který v dalších letech plnil úkoly Dělnické pomoci. V čele Dělnické pomoci stáli: prof. Zd. Nejedlý, L. Landová

Štychová, Ant. Zápotocký, E. Brant), Marie Vobecká aj. (Viz též Rudá po

která vynesla 40 000 Kč. Dělnická

moc v Ceskoslovensku ; Internacionalni

pomoc podporovala stávkující dělníky, pomáhala dělníkům a rolníkům po

akce čs. proletariátu .)

stiženým živelní katastrofou , lidem

„ Dělnická rovnost“ - viz „ Rov

vysídleným aneb rodinám bydlícím v nouzových barácích kolem Prahy. Sbírala peníze, potraviny, zřizovala

nost "

kuchyně, organizovala tábory pro děti stávkujících apod. Začátkem r. 1932

Strana neoprávněných volit

Dělnická strana Uherska - viz

zahájila Dělnická pomoc svou nejvýznamnější a nejrozsáhlejší kampaň .

titul: „ Čtrnáctideník pro tělocvik ,

„ Dělnická tělovýchova“ - pod

Byla to pomocná akce ve prospěch

sport a hry pracujících “. Vydávala

lidu Zakarpatské Ukrajiny, který hos-

FDT), pak FPT v Praze od ledna

podářská krize postihla mimořádně

1926 do srpna 1929, kdy zanik) úřed

krutě. K národnostnímu útlaku, poli-

ním zastavením . Na něj navazoval pak

cejnímu teroru , korupci státních a veřejných orgánů přidružila se ma-

časopis „ Stadion “ . Časopis řídili Fran

sová nezaměstnanost ve městech a bída na vesnicích, které nakonec vy-

Federace dělnických tělocvičnýchjednot;

tišek Píšek, Vilém Mucha aj. (Viz též Federace proletářské tělovýchovy .)

volaly epidemie z hladu v celých oblastech. Tyto poměry upoutaly po-

Dělnická třída (proletariát) - za

zornost nejen naší veřejnosti, ale byly komentovány i v zahraničním tisku.

kapitalismu jedna ze dvou hlavních

Společenských tříd - vedle buržoazie

Výzva k pomoci zakarpatskému lidu

( viz ), jejímž je protipólem . Je vyko

našla nejširší ohlas ve všech vrstvách obyvatelstva. Čs. buržoazie se obávala

řistovanou třídou bezprostředních vý

důsledků této akce, a proto 23. 3. 1932

riátem , který je osobně svobodný,

tuto organizaci zakázala ."

nevlastní však žádné výrobní pro

I po zákazu pokračovala Dělnická po-

středky, a musí proto prodávat svou

moc v činnosti. Vytvářela různé výbory, jako Výbor pro pomoc severo-

pracovní sílu za mzdu kapitalistům .

robců materiálních hodnot, proleta

Svou prací vytváří nadhodnotu, kte

De

127

rou si kapitalisté přivlastňují ve formě

stále více vykořistován a zbídačován

kapitalistického zisku. Existence proletariátu je spjata s existencí kapita-

a navíc i politicky utlačován. Hospo dářská krize a zavádění stále dokona

listického výrobního způsobu. Proletariát vzniki současně s ním v lůně

lejších strojů hrozí mu nezaměstna ností, jež se s přechodem kapitalismu

feudalismu z městských plebejských vrstev a venkovské chudiny. Prudce početně vzrostl v období prvotní ka-

do všeobecné krize kapitalismu (viz) stává trvalou metlou proletariátu . Ži votní podmínky vyvolávají u proleta

pitalistické akumulace, kdy se jeho riátu snahy zbavit se tohoto těžkého příslušníky stávali kapitalistickou vel- postavení. Zoufalství, bezmocnost a kovýrobou rychle a násilně vyvlastro nevědomost o skutečných příčinách vaní malovýrobci. Proletarizace malovýrobců byla i v dalším vývoji hlav-

vykořisťování a útlaku hnaly jej zpo čátku k rozbíjení strojů ( viz např.

ním zdrojem jeho početního růstu.

Luddismus). Zkušenosti jej však učily

Definitivně jako třída se vyhranil se výroby.

poznávat nesprávnost a bezvýchodnost tohoto počínání. Proletariát začal za kládat podpůrné a vzdělávací spolky,

Jádrem proletariátu je tovární průmyslový proletariát, jenž je nejpokro-

družstva, organizovat se odborově. Narážeje stále více na politická opat

kovější a nejrevolučnější, protože je spjat s nejpokročilejším způsobem vý-

ření buržoazního státu, začal konečně

roby. Další významnou složkou proletariátu je proletariát zemědělský, nej-

boje, zakládal své politické strany a vedl boj za politické svobody. Roz

více zbídačovaný a vzhledem k pod-

hodující pro úspěšný boj proletariátu za osvobození byl vznik vědeckého

vznikem kapitalistické tovární velko-

mínkám relativně roztříštěné země

dělské výroby obvykle méně uvědomělý. Podrobnější diferenciace proletariátu je pak dána rozdílem odvětví a oborů, v jejichž rámci dělníci pra-

chápat klíčový význam politického

světového názoru, marxismu -leninis mu, a jeho spojení s dělnickým hnu tím

založením

revoluční dělnické

strany na jeho základě. Marxismus

cují. Těchto rozdílů, podobně jako

leninismus učí proletariát, že se může

rozdílů ve stupni kvalifikace, ve výši a způsobu odměny za práci apod., využívá obvykle buržoazie a její přisluhovači k rozbíjení jednoty dělnické třídy. Oporou kapitalismu v dělnické

osvobodit jedině likvidací soukromého a nastolením společenského vlastnic tví výrobních prostředků, jež je ne možné bez svržení buržoazní politické moci a nastolení politické moci děl

třídě je zvláště privilegovaná vrstva tzv. dělnické aristokracie ( viz). K pro-

nické třídy a pracujících, diktatury proletariátu ( viz). Historickým úko

letariátu mají velmi blízko poloproletářské vrstvy (viz ) a svým postavením k němu patří ivalná část zaměstnanců,

lem dělnické třídy je vybudovat bez třídní komunistickou společnost (viz Socialismus a komunismus). Na rozdíl

kteří jsou odkázáni výlučně na nízké

od všech ostatních tříd v dějinách

platy a jsou v podstatě stejně vykořis-

neosvobozuje proletariát svou revo

továni kapitalisty jako dělníci pracující ve výrobě. Proletariát žije za kapi-

nost. Ve svém boji za tento cíl musí

talismu v těžkých podmínkách. Je

ovšem překonávat tisíceré nástrahy

lucí pouze sebe, nýbrž celou společ

De

128

buržoazie, která se jej pokouší - at přímo, či pomocí svých stoupenců

kapitalismu ); sv . 25, čes. vyd. 1956 ( Stát a revoluce); sv . 28, čes. vyd.

svést z cesty

1955 (Proletářská revoluce a renegát Kautsky); sv. 30 , čes. vyd. 1955

Socialistická proletářská revoluce vy-

(O diktatuře proletariátu ; Ekonomika

v dělnickém hnuti revolučního boje.

náší proletariát do postavení vládnoucí a politika v epoše diktatury proleta třídy. Vyvlastnění kapitalistů a pře-

riátu ).

vedení výrobních prostředků do ru

kou celé společnosti, představované dělnickým státem , zbavuje proletariát vykořisťování. Ten přestává být proletariátem , tj. třídou zbavenou jakého-

koli vlastnictví. Proto označení proletariát je v socialistických zemích nahrazeno pojmem dělnická třída, která jako vládnoucí třída má již zásadně

jinou povahu. Výsledky práce dělnické třídy i ostatních pracujících patří jen jim , ať už je dostávají ve formě individuální odměny v podobě

Dělnické besedy v Praze – první vzdělávací a podpůrné spolky praž ského dělnictva. Vznikaly v 60. letech 19. století. Brzy nabyly politického významu, neboť se stávaly prvními politickými organizacemi pražského

dělnictva. Byly to tyto dělnické be sedy : Dělnická beseda v Karlíně

byla založena 17. 2. 1867 na schůzi karlínských tovaryšů . Do jejího čela byli postaveni příslušníci buržoazie,

mzdy nebo ve formě služeb a opatření financovaných z fondů společenské

nebo bez tohoto opatření by spolek nebyl úřady povolen. V prvním ob

spotřeby ( výdaje na školství, sociální

dobí nevyvíjela beseda politickou čin nost, stala se však vzdělávacím a spo lečenským střediskem dělnictva. Po

a nemocenské zabezpečení apod.). Dělnická třída, hlavní třída socialis-

tické společnosti, s výstavbou socia-

vytvoření Malostranské dělnické be

lismu početně vzrůstá a nabývá i kva-

sedy a Dělnické besedy na Smícho : ě,

litativně nových rysů . Stává se jako celek stále uvědomělejší, roste zkušenostmi z řízení výroby i státu , zbavuje se maloměšťáckých přežitků, nabývá

které byly politicky vyhraněnější, roz víjela i Dělnická beseda v Karlíně in

především nového, uvědomělého vzta-

hu k práci a zvyšuje neustále svou kulturní úroveň , osvojujíc si vše nej-

lepší z kultury staré a podílejíc se

tenzívní politickou činnost. V dobè zostřené perzekuce dělnického hnutí v 70. letech, kdy byla zastavena čin nost dělnické besedy na Malé Straně a na Smíchově, omezovala karlínská

stále aktivněji na vytváření kultury

beseda stále víc svou politickou čin nost. Tím její vliv upadal a nakonec

nové.

se stala bezvýznamným spolkem lo

Literatura : K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy, sv. I, čes. vyd. 1958

kálního charakteru . Malostranská dělnická beseda

byla založena 20. 6. 1869 odpůrci

(Manifest komunistické strany ). B. Engels, Postavení dělnické třídy v An-

svépomocných teorií (viz) Fr. Lad.

glii, čes.vyd. 1950. V. I. Lenin, Spisy,

Chleboráda, kteří vystoupili ze spolku

sv. 2, čes. vyd. 1952 (Vývoj kapitalismu v Rusku) ; sv. 22, čes. vyd . 1957 (Imperialismus jako nejvyšší stadium

Oul (viz) . Aby byl spolek úřady po volen, převzala beseda stanovy kar línské dělnické besedy. Povolení bylo

-

De

129

úřady uděleno s podmínkou, že „ve spolku nebudou projednávány poli. tické otázky “. Mezi dělnictvem měla

rodnostní politiku české buržoazie.

Přesto se vliv socialistických myšlenek

nebylo jednotné. Kromě radikálního směru, vedeného typografem Janem Bavorským , zde byl i směr reformis-

v práci dělnických besed projevoval stále zřetelněji. V rezoluci připravo vané na dělnický tábor v Praze (16. 5. 1871) byly např. požadavky všeobec ného volebního hlasovacího práva,

tický, hlásající v podstatě myšlenky

svobody tisku a shromažďování, bez

beseda velký ohlas. Její členstvo však

křesťanského socialismu.

platného vyučování dělnictva, zkrá

Dělnická beseda na Smíchově.

cení pracovní doby, zvýšení mezd aj .

V červenci 1869 sepodařilo i smíchov-

Jakmile se o požadavcích dělnických

ským dělníkům založit svou dělnickou besedu, o niž usilovali už od listopadu 1866. Jan Bavorský se stal brzy

besed dověděly úřady, byla činnost Malostranské dělnické besedy 25. 4. 1871 zastavena. Někteří členové Ma

lostranské dělnické besedy přešli do

členem i Dělnické besedy na Smichově, aby pomohl upevnit dělnické jádro ve spolku.

však byla 22. 3. 1872 také rozpuštěna.

Čelným pracovníkem Malostranské

Politický význam karlínské besedy a

besedy i smíchovské besedy se stal

Typografické besedy (původně spolku

1. 1869 jeden z průkopníků socialismu ( viz) u nás, J. B. Pecka, propagující

Typografia) byl v té době minimální. Činnost dělnických besed v Praze

v besedách socialistické myšlenky.

připravovala půdu pro pronikání so

Dělnické besedy na Smíchově; tato

Jednotlivé besedy měly mezi sebou

ciálně demokratického hnutí mezi

čilý styk. Po příchodu J. B. Pecky

pražské dělnictvo. Dělnické besedy

do dělnických besed se politický život zaktivizoval. V roce 1869 stálo

vznikaly v tomto období i v některých jiných městech mimo Prahu. (Viz též

mnoho členů dělnických besed, zvláště

přehledové heslo Spolky dělnické v Ra

besedy malostranské, v čele stávko-

kousko -Uhersku .)

vého hnutí pražského dělnictva. V srpnu 1870 došlo k rozkolu ve vedení vedení se pokusila založit Dělnickou

Literatura : Dokumenty k počátkům dělnického hnutí v Čechách ( 1864 až 1874), sborník , vyd. 1961. M. Reiman , Z prvních dob českého dělnického

besedu staroměstskou, která však ne-

hnutí, vyd. 1958. Zd. Šolle, Ke vzniku

byla úřady povolena. Dne 14. 3. 1871

první dělnické strany v naší zemi,

Malostranské dělnické besedy a část

se konala v Malostranské dělnické

vyd. 1953. P. Vrbová, Ke vzniku a

besedě společná schůzka předsedů a jednatelů pražských dělnických spol-

charakteru tzv . dělnických besed v še

desátých letech 19. stol. v Praze,

ků. Účastníci se dohodli na třech ČSCH, 1957, str. 108–136. bodech společného programu: na koa lici všech dělnických spolků, založeni politického dělnického spolku a na svolávání dělnických táborů (viz). Pře-

dělnických divadelních ochotníků česko slovenských (DDOČ) (viz). Časopis

vahu mezi připravovateli politického

vycházel v Praze (v 1. 1928–1929

„ Dělnické divadlo" - orgán Svazu

dělnického spolku měla však skupina

v Kladně) od září 1920 do června

vedená J. Bavorským , uznávající ná-

1937. V I. 1920-1932 vycházel jed

9 Příruční slovník

130

De

nou za měsíc, od r. 1933 dvakrát

nického hnutí Čechů a Slováků v za

měsíčně. Časopis pomáhal organizo-

hraničí.

vat dělnické divadelnictví, řídil práci komunistických agitpropskupin ( El

Car aj .) a kulturně výchovnou činnost revolučního dělnictva. Redaktory časopisu byli přední pracovníci DDOC - F. Kocourek , F. Spitzer, F. Kubr, F. Němec aj.

Dělnické gardy - viz Rudé gardy

podtitul: „ Dělnické noviny „ Týdeník Komunistické strany Čes koslovenska v pražském kraji “. Vydá val je v Praze za výbor I. kraje KSČ František Toužil od r . 1927 do konce

r. 1928, kdy časopis zanikl. Pod stej ným titulem vycházel též ilegální ča

sopis, který vydávala krajská organi zace KSČ v Praze za okupace ( 1942 ).

Dělnické kolonie

-

viz Nouzové

kolonie

„ Dělnické právo “

podtitul:

„ Sociální zákonodárství, závodní vý

„ Dělnické listy “ - podtitul: ,,Ča-

bory, sociální pojištění, živnostenské

sopis politický, poučný a zábavný pro

dělnictvo českoslovanské“. Vycházely

soudnictví, sociální statistika " . Vy cházelo dvakrát měsíčně jako příloha

dvakrát měsíčně v Praze od 5. 1. 1872.

„ Rudého odboráře“ (viz ) v l. 1923 až

Prvním jejich redaktorem byl mlado

1928 .

čech Barák. Od září 1872 je řídil J. B.

Pecka, který se snažil dát listu revoluční ráz , R. 1874 se však už zase

svým charakterem staly časopisem mladočeským (zanikly v únoru 1876). Jejich politickou funkci v soc. dem . hnutí převzal čas. „ Budoucnost“ (viz). R. 1877 začaly vycházet znovu jako

Dělnické rady v 1. 1917-1920 . První dělnická rada vznikla již v létě 1917 v Praze jako ohlas na zprávy o zřizování sovětů za únorové burž. dem . revoluce v Rusku. Měla vý

váním . Zde bylo vydáno 24 čísel,

znamnou úlohu ve stávkových bojích pražského a středočeského dělnictva r. 1917. Postupně se však dostala zcela pod vliv nacionalistů z nár. soc. odborové ústředny. R. 1918 zanikla .

z toho 12 zabaveno. R. 1882 byly

Ostatní dělnické rady z let 1917-1918,

zastaveny,

včetně tehdejší kladenské dělnické rady, byly vesměs pod vlivem refor mistů a omezily se na deputace k úřa

orgán soc. dem . a r . 1881 přešly z Prahy do Vídně s novým ročníko-

„ Dělnické listy “ - časopis časopis vydávaný od 22. 5. 1875 v Clevelandu ,

od 8. 1. 1878 v New Yorku. Byl orgánem české sekce socialistické strany

dělnické v Americe. Vyd. F. Škarda a Co. Red. L. J. Palda, od r. 1878

dům a vymáhání vyšších mezd. Vyšším typem byly dělnické rady, vznikající v poválečném období 1918 až 1920 v souvislosti s novým vzestu pem revoluční vlny. Od února 1919

J. V. Čapek , L. J. Palda, Jos. Buňata, vedla levice v Čs. soc. dem . straně Fr. Lier a Leo Kochman . Satirický

časopis „ Diblík “ byl nedělní přílohou „ Dělnických listů“. Časopis patří k významným tiskovým orgánům děl-

dělnické ( viz) soustavnou propagandu za vytváření dělnických rad po vzoru

ruských sovětů . Jejím přičiněním do stávaly dělnické rady hlubší sociálně

131

De

revoluční program . Ohniskem tohoto

přesvědčené, že dělnické rady mají

hnutí bylo Kladensko, kde byly pro-

mít rozhodující politickou úlohu jako

vedeny volby do dělnických rad 9.-10.

orgány proletářské moci v budoucím , socialistickém Československu. Úloha

5. 1919. Otázka dělnických rad se stala

předmětem první velké vnitrostrase jasně vyhranily názory mezi pravicí

dělnických rad v přípravě, provedení a zejména při upevňování výsledků socialistické revoluce však nebyla

a levicí (viz Marxistická levice).

v celé šíři propracována a celé hnutí

V druhé polovině srpna 1919 zahájila

se u nás opozdilo. Dělnické rady do

kladenská ,, Svoboda" novou kampaň

sáhly největšího rozmachu za gene

za zakládání dělnických rad. V září 1919 také revoluční mládež kladen-

rální stávky v prosinci 1920. Prosinco vá porážka dělnické třídy rozhodla

ského kraje žádala zakládání rad děl-

také o osudu dělnických rad . Jejich funkcionáři byli pozatýkáni a dělnické

nické diskuse v čs. soc. dem ., v níž

níků, rolníků a vojáků. Programové prohlášení marxistické levice ze 7. 12.

rady rozpuštěny.

1919 zdůraznilo význam dělnických

Literatura: D. Bárta, Prosincová gene

rad v souvislosti s otázkou převzetí moci ve státě. V únoru 1920 vystou-

rální stávka roku 1920, vyd. 1953. Z. Kárnik , Za čs. republiku rad , vyd.

pila okresní dělnická rada v Kladně

1963.

s výzvou k dalšímu zakládání dělnic kých rad. Zdůraznila v ní, že „ bez sociálního převratu není socializace “ .

nické v Rakousko -Uhersku

Dělnické spolky - viz Spolky děl

Ve dnech 23. a 24. 4. 1920 se konaly

na Kladně i v širém okolí nové volby do dělnických rad. V Kladně se pro-

Dělnické tábory v českých ze součást mích za Rak .- Uherska

zatímně ustavila Ústřední dělnická

masových akcí za prosazení národních

rada, která pomáhala v jiných krajích

a demokratických požadavků českého

zakládat dělnické rady a objasňovat lidu na přelomu 60. a 70. let 19. sto jejich význam a působnost. Jen na Kladensku postupně vzniklo 50 místních a 8 okresních dělnických rad, které aktivně zasahovaly do politických a hospodářských otázek . Bur-

letí. Od účasti na táborovém hnutí vedeném buržoazií dospělo dělnictvo k organizování vlastních táborů, na nichž byly už vytyčovány kromě ná rodnostních požadavků i politické a

žoazie i reformisté se museli dočasně

hospodářské požadavky dělnictva.

smířit s „ dvojvládím “ na Kladně.

Znamenaly počátek osamostatňování

Druhým hlavním centrem dělnických

českého dělnického hnutí. První děl

rad se stalo Brněnsko a Rosicko - Oslavzniklo na 200 dělnických rad. Zatím-

nické tábory na Žižkově ( 29. 9. 1868) a na Pankráci (4. 10. 1868), jichž se pražské dělnictvo hojně zúčastnilo,

co ještě r . 1919 spatřovaly mnohé dělnické rady svou úlohu jen v „ právu

vojsko brutálně rozehnalo . Z obavy před rostoucím hnutím byl nad Pra

vansko . Také na Slovensku tehdy

kontroly “ orgánů státní moci, resp.

hou a předměstími vyhlášen v říjnu

kapitalistického vedení závodů, r. 1920

1868 výjimečný stav. Po zrušení výji

díky Ústřední dělnické radě a marxis-

mečných opatření 23. 5. 1869 stou

tické levici převládlo celkem správné

penci svépomoci svolali dělnický tábor

De

192

na Letnou. Zde se už projevil vliv

dělnické opozice v Oulu (viz ), která prosadila do rezoluce požadavek na

Po vzniku KSČ nesl podtitulek : „Or gán československé komunistické stra ny ( sekce III. internacionály ) pro

zakládání dělnických politických jed-

župu Moravskoslezskou “. Protože dů

not a rozšíření politických práv pro

sledně hájil dělnická práva, byly jeho

dělnictvo. Dělnická opozice svolala 30. 5. 1869 dělnický tábor na Rohanský ostrov, kde byly tyto požadavky

články často konfiskovány a list zasta 3 měsíce, 1934 na 3 měsíce. V té době

formulovány ještě jasněji. V národ-

vycházel ilegálně. Legálně začal vy

vován . Roku 1929 na 1 měsíc, 1933 na

nostní otázce se dělnické tábory vy-

cházet až koncem r . 1935, R. 1935

slovovaly pro státoprávní stanovisko.

místo něho vycházela v Ostravě „Děl

( Viz Státoprávníprohlášení; Protistáto-

nická rovnost" , hlavičkový list brněn

právní ohrazeni.) Nejvýznamnější bylské „ Dělnické rovnosti “. V prosinci společný tábor 30 000 českých a ně-

1935 opět vycházel pod názvem

meckých dělníků 7. 8. 1870 na Ještě du. Zúčastnily se ho delegace dělníků

„ Ostravský dělnický deník “ v Ostravě. Od počátku r . 1936 až do 20. 10. 1938

z Prahy, Drážďan a Vídně. Poslední z významných dělnických táborů,

vycházel v Praze jako hlavičkový list „Rudého práva“ . V redakci postupně

konaný 3. 9. 1871 na Pankráci, přispěl k zorganizování demokratických a socialistických sil dělnictva kolem „Děl

pracovali V. Kopecký, E. Urx , G. Spurný, V. Synek , V. Dolejší aj.

nických listů“. 10 000 účastníků ta-

Dělnický vzdělávací a podpůrný spolek v Brně - založen v prosinci 1868. Měl zpočátku charakter malo

bora rozhodlo založit dělnický orgán a zvolilo dvanáctičlenný výbor pro

jeho vydávání. Rezoluce pankráckého

buržoazní. V březnu 1869 byli do ve

tábora požadovala zavedení všeobec-

dení spolku zvoleni uvědomělí dělníci,

ného volebního práva do zemského

zejména Theodor Navrátil, Jan Po

sněmu.

duška aj. Do výboru se dostal i žurna lista Edmund Mühlwasser, který byl

Literatura : Dokumenty k počátkům

dělnického hnutí v Čechách (1864 až 1874), sborník , vyd. 1961. J. Kořalka,

za krátkou dobu odhalen jako agent

Vznik socialistického dělnického hnuti

níků vyhraňoval se třídní charakter spolku a stal se centrem socialistického

na Liberecku, vyd. 1956. M. Reiman , Z prvních dob českého dělnického hnutí, vyd. 1958.

buržoazie. Vlivem uvědomělých děl hnutí v Brně. Spolek udržoval spojení

„ Dělnický deník “ - deník kraj-

s dělnickými organizacemi ve Vídni a Liberci. Pořádal politické přednášky a na jaře 1869 přistoupil k vydávání

ského výboru KSČ v Ostravě. Nej-

vlastního listu „ Arbeiterzeitung “ (vy

prve vycházel od 15. 12. 1918 pod názvem „ Ostravský dělnický deník “ jako list centralistů ( viz ). Od 16. 6.

šlo asi 8 čísel). V květnu 1869 vydal tento spolek ,, Provolání k moravským dělníkům “, v němž byly formulovány

1919 nesl název „ Dělnický deník “.

hospodářské i politické požadavky

V červnu 1920 se sloučil s brněnskou

dělnictva. Provolání vyzývalo dělníky na Moravě k zakládání dělnických

„ Rovnosti“ (viz ). V té době byl orgánem marxistické levice na Ostravsku.

Spolků a ke spolupráci. Dělnický vzdě

De

133

lávací a podpůrný spolek aktivně vy-

( viz ), který byl určen dělníkům všech

stoupil v brněnské stávce r. 1869 (viz), což vedlo k policejnímu zákazu

národností. Manifest formuloval pro gram socialistického hnutí v Rakousku.

jeho činnosti. Na jeho místo nastoupil

V srpnu 1868 byl z iniciativy tohoto

dělnický a podpůrný spolek

Ein-

spolku učiněn pokus založit sociálně

tracht (do r. 1875 ). (O obecných ry-

demokratickou stranu . Na 9. veřej

sech dělnických spolků viz Spolky

ném dělnickém shromáždění byl pro

dělnické v Rakousko - Uhersku .)

jednán a schválen její program (viz

Literatura: Dokumenty k počátkům

Vídeňský program dělnický) a zvolen

dělnického hnutí v Čechách ( 1864 až

přípravný výbor. Vládní perzekuce

1874), sborník , vyd. 1961. M. Rei-

však ustavení strany zabránila. Vídeň

man , Z prvních dob českého dělnického hnuti, vyd. 1958.

ský dělnický spolek byl v těsném styku s První internacionálou ( viz Meziná rodní dělnické sdružení). Byl centrem

Dělnický vzdělávací spolek ve

socialistického hnutí v zemi, s ním

Vídni - první socialistická organizace

byly ve spojení Dělnický vzdělávací

v Rakousku. Ustaven 15. 12. 1867. Jeho založením bylo v RakouskoUhersku zahájeno období organizo-

a podpůrný spolek v Brně (viz) a Vše

obecný dělnický spolek v Liberci (viz). O velkém vlivu Dělnického vzdělá

vaného socialistického hnutí. Organi-

vacího spolku svědčila mohutná de

zoval dělnictvo k boji za politická práva, propagoval myšlenky socialis-

monstrace 13 000 vídeňských prole tářů před parlamentem v prosinci 1869, žádající koaliční a hlasovací

mu, často ještě poznamenané vlivem lassallismu. Předními činiteli spolku

právo pro dělnictvo. Vláda pronásle

byli J. Hartung, J. Oberwinder, O.

dovala vedoucí činitele spolku za pří

Scheu , J. Pabst, J. Most; pracovali v něm dělníci bez rozdílu národnosti, zvláště mnoho bylo českých dělníků,

pravu této demonstrace a odsoudila je v pověstném velezrádném procesu

mj. i mladý J. Hybeš. Podle tohoto

r . 1870 (viz). Literatura: Dokumenty k počátkům

spolku vznikaly další dělnické spolky

dělnického hnutí v Čechách ( 1864 až

s ostatních průmyslových střediscích

1874 ), sborník , vyd. 1961. M. Rei

Rakousko -Uherska. Vzhledem k situaci v Rakousko -Uhersku i vzhledem

man , z prvních dob českého dělnic

ke složení tohoto spolku musel od počátku projednávat a řešit národnostní otázku ve smyslu internacio-

kého hnutí, vyd. 1958. „ Dělník“

- podtitul: „Časopis

věnovaný zájmům dělníků českoslo

nální jednoty proletariátu. Dělnický

vanských “. V podstatě první dělnický

vzdělávací spolek byl napadán nacio-

časopis skupiny dělníků kolem J. Ba

nalistickou buržoazií německou , čes-

vorského. Časopis nebyl politicky vy hraněný, avšak spolupracoval s ním

kou a polskou a úspěšně čelil jejím rozbíječským pokus im . Na pátém

J. B. Pecka, jehož příspěvky měly soc.

shromáždění

dem. zaměření. Vycházel od r. 1867

v květnu 1868, svolaném Dělnickým vzdělávacím spolkem , byl schválen

Red. V. Petr. V 1. 1870-1871 měl

Manifest pro pracující lid v Rakousku

politicko -satirickou přílohu „ Sršeň “.

veřejném

dělnickém

do r. 1871 , kdy byl úředně zastaven.

134

De

Demarše západních mocností

jících v demokracii socialistické) na

čs. vládě v květnu 1938 - diplomatický zákrok Anglie a Francie, provedený na základě jejich společné porady

řízení a správě státních záležitostí.

z 29. -30. 4. 1938. Anglický a francouzský vyslanec v Praze odevzdali

tatura určité třídy, zakrývaná zvláště

tuto demarši ve formě nóty 7. 5. 1938

Podstatou každé demokracie, stejně

jako kterékoli jiné formy státu, je dik v buržoazni demokracii 'poskytová ním formálních demokratických práv

čs. ministru zahraničních věcí Ka-

(nenarušujících rozhodující moc jedné

milu Kroftovi. Západní mocnosti v nótě vyhrožovaly čs. vládě, že ne-

třídy - buržoazie ) i příslušníkům ji ných tříd. Historické typy demokracie

převezmou žádnou záruku za bezpeče

se liší tím , pro kterou třídu skutečně

nost a obranu ČSR, jestliže vláda

existuje demokracie a pro kterou

nevyjde vstříc Henleinovým tzv . Kar-

diktatura.

lovarským požadavkům (viz) a nepůjde

Buržoazni demokracie vznikla jako

ve svých ústupcích dále, než stanovila

forma třídního panství buržoazie po vítězství buržoazních revoluci v 18.

ve svém memorandu z 23. 4. 1938 za-

slaném uvedené poradě, v němž hodlala řešit sudetoněmeckou otázku for-

mou statutu. Demarše byla prvním hrubým zásahem západních mocnosti

a 19. století. Jejími charakteristickými rysy bylo uznání formální rovnopráv nosti občanů státu a vznik volených , parlamentárních zastupitelských or

do vnitřních záležitosti ČSR a první

gánů. Na základě buržoazních teorií

formou nátlaku na čs. vládu ve prospěch SdP a hitlerovského Německa,

o „ dělbě moci“ faktická výkonná moc nepřešla nikde do rukou volených

provedeného oficiální diplomatickou

orgánů, nýbrž soustředila se v rukou

cestou . Byla jedním z diplomatických

byrokratického státního aparátu, který

milníků na cestě k podzimní mnichov-

se stal nástrojem vládnoucí buržoazie .

ské konferenci ( viz).

Přes svou omezenost byla buržoazní demokracie v době svého vzniku vý znamným pokrokem ve srovnání s růz nými formami dřívějšího feudálního

Literatura : O československé zahra-

niční politice v letech 1918-1939, sborník, vyd. 1956. G. Bareš, Proti

Mnichovu. Komunistická strana Čes-

státu, neboť odstranění pozůstatků

koslovenska v čele lidové obrany de-

feudalismu vytvořilo příznivější pod mínky pro vývoj dělnické třídy a roz

mokracie a republiky proti fašismu. vyd. 1958. J. S. Hájek , Mnichov , vyd.

1958. J. Křen , Mnichovská zrada, vyd. 1958.

mach jejího třídního boje proti bur

žoazii. V podmínkách imperialismu ovšem buržoazni demokracie ztratila svůj

lidu , v přesnějším politickém smyslu taková forma státu, která umožňuje

původní pokrokový význam a stala se, stejně jako jiné státní formy, pouhým nástrojem utlačování lidu v rukou

účast určitých skupin obyvatelstva

reakční monopolistické buržoazie.

(otrokářů v antické demokracii, šlechty v tzv. šlechtické demokracii v některých zemích ve středověku , kapita-

Vnější formy buržoazni demokracie při současném odbourávání všech skutečně demokratických práv pracu

Demokracie

doslova :

vláda

listů v buržoazni demokracii, pracu- jících sloužily buržoazii v imperialis

De

135

tických státech stále více k tomu, aby

forma socialistického státu, tj. státu,

klamaly lid a skrývaly před ním sku- jehož podstatou je zpočátku diktatura tečnou podstatu buržoazních států, proletariátu (viz ). Jestliže buržoazní spočívající v neomezené nadvládě

stát byl demokracií pro buržoazii a

malé hrstky monopolistických kapitalistů . Zejména po první imperialis-

diktaturou proti proletariátu a pracu jícím , diktatura proletariátu je naopak

tické světové válce klamala buržoazie za pomoci předáků sociální demokra-

diktaturou proti buržoazii a demokra cií pro dělnickou třídu a ostatní pra

cie dělnickou třídu hesly buržoazni demokracie, aby ji odvrátila od boje za diktaturu proletariátu. Příkladem toho byla i buržoazní demokracie

cující lid . V počátečních etapách svého vývoje byl nucen stát diktatury proletariátu některé prvky demokra tických způsobů řízení omezovat.

v ČSR po první světové válce. Lenin věnoval odhalení podstaty buržoazní demokracie a vyjasnění nutnosti diktatury proletariátu významné

Socialistická demokracie je nejvyš ším stupněm demokracie v historic

kém vývoji lidstva, je nejhlubší a nej širší demokracií, jaká kdy v historii

práce ( Teze o buržoazní demokracii a diktatuře proletariátu, předkládané

existovala, neboť je demokracií pro nejširší vrstvy pracujícího lidu, jež

I. kongresu Kominterny, viz V. I. Le-

osvobozuje od vykořisťování, zajišťuje

nin , Spisy, sv. 28, čes. vyd. 1958 ;

jim důstojné životní podmínky a poli

rozsáhlé teoretické práce: Stát a re-

tickou svobodu. V rozvinutém stupni

voluce, viz Spisy, sv. 25, čes. vyd. 1956 ; Proletářská revoluce a renegát

vývoje socialistického státu se přemě ňuje stát diktatury proletariátu ve vše

Kautsky , viz Spisy, sv . 28, čes. vyd. 1955 a řada dalších ). V dalším vývoji, kdy buržoazie usilo-

lidový stát, v němž se mj. dále prohlu buje a upevňuje demokratický obsah nového společenského řádu. Tyto

vala o to, přejít od buržoazně demokratických forem vlády k formám

procesy připravují podmínky pro vy budování beztřídní, komunistické spo

otevřené fašistické diktatury, nemohly se komunistické strany omezovat na

lečnosti. Významné teoretické roz pracování těchto myšlenek obsahuje

odhalení třídní podstaty buržoazni

nový program KSSS, přijatý na XXII.

demokracie. Rozvíjely aktivní boj sjezdu KSSS ( 1961 ). proti fašistickým choutkám buržoazie Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv. 25, a všude tam , kde omezená práva děl- čes. vyd. 1956 (Stát a revoluce ); sv. nické třídy v rámci buržoazni demo- 28, čes. vyd. 1955 ( Teze a referát o bur

kracie byla ohrožena fašismem , přešly

žoazní demokracii a diktatuře prole

k aktivní politice obrany demokratických práv lidu. Orientaci na obranu demokracie proti fašismu propraco-

tariátu ); sv. 31 , čes. vyd. 1955 ( Dětská nemoc „ levičáctví“ v komunismu). G. M. Dimitrov, Výbor z projevů

vala KSČ na základě usneseni VII.

a článků, čes. vyd. 1950. Program

kongresu KI r. 1935 ; tato orientace se

KSSS, čes. vyd. 1961 .

stala základem taktického postupu KSČ v boji na obranu republiky proti fašismu v l. 1935-1938. Socialistická demokracie je politická

Demokratická strana (DS) vznikla jako politická skupina tzv.

občanského bloku za Slovenského ná

Dc

136

rodního povstání ( viz ). Byla též nazývána Demokratický klub ; organizačně

věřenců a národních výborů. Na vo lební vítězství DS měla vliv kromě podpory katolických kruhů a novo

byla budována až na jaře 1945 na osvobozeném území Slovenska. DS budovala své pozice zpočátku na

ludáctví i skutečnost, že se na Slo vensku do té doby nedostatečně pro

organizačních a politických tradicích

jevily vymoženosti národní a demo

agrární strany ( viz ), její členstvo však pocházelo i z bývalé strany národní, národně socialistické a Hlinkovy slo-

kratické revoluce i to , že došlo k jisté

od vlivu české dělnické třídy. Tento

venské ľudové strany. DS se stala obhájcem zájmů slovenské buržoazie a

velikou protiofenzívu

velkostatkářů, od počátku se soustře-

tábora v Československu v čele s čes

dila na sabotáž Košického vládního

programu (viz) a v Národní frontě Čechů a Slováků byla nejpravicovější

kou a slovenskou dělnickou třídou, reprezentovanou komunistickou stra nou , takže se slovenské reakci, skryté

politickou stranou . Vedení DS svou

a ovládající DS, nepodařilo uskutečnit

izolaci slovenských pokrokových sil úspěch slovenské reakce však vyvolal pokrokového

reakční politiku maskovalo obrat-

žádný z hlavních záměrů, se kterými

nou demagogií, odvoláváním se na

přistupovala k volbám .

povstalecké tradice, tím , že vydávalo DS za jediného a nekompromisního

Postupně s prohlubováním revoluč ního procesu v Československu v I.

ochránce práv slovenského národa. V zimě r. 1945-1946 došlo v DS k vnitřní krizi, motivované dvěma základními rozpory ve straně: mocensko -politickými neshodami ve vedení

1946-1947

vystupovala

DS

stále

otevřeněji jako obhájkyně zájmů slo venské buržoazie a sabotovala plnění

Budovatelského programu (viz) Gott

(agrárníci – národniari – Šrobárovci –

waldovy vlády. To se projevilo ze jména při jednání o pozemkové re

katolíci“ ) a hlubokým protikladem

formě, národní očistě, za Tisova pro

mezi vedením a širokými členskými

cesu i při řešení katastrofální zásobo

masami, upřímnými stoupenci lidové

vací situace na Slovensku. Politika

demokracie . V situaci, kdy se blížily

DS, oživující ludáctvo a využívající

volby a vnitřní krize strany se prohlu-

jeho ideologie a pozic na Slovensku

v zájmu záchrany kapitalismu, stá snaze vytvořit jednotný protikomunis • vala se nebezpečím pro jednotu a ce tický blok využít politického vlivu listvost Československa. Na podzim

bovala, rozhodlo se vedení DS ve

dosud nevykořeněného ludáctví a sil slovenského katolicismu. Tak došlo

1947 rozvrat zásobovacího systému, politická aktivizace exponentů a pří

k podepsání „ dubnové“ dohody DS s lud'áky (viz), k vytvoření agrárnicko-

vrženců bývalého ludáckého fašistic kého režimu, tzv . slovenského státu

ludáckého bloku pod patronancí kato-

( viz ), dále odhalení protistátních spi

lické hierarchie.

klenců a jejich obhajoba vedením DS vyvolaly akutní politickou krizi na

Ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění v květnu 1946

získala DS 62,5 % hlasů a stala se na Slovensku majoritní stranou , což se projevilo i ve složení SNR, sboru po-

Slovensku (viz Politická krize na Slo vensku na podzim r. 1947 ). Mohutný

bojový nástup slovenských dělníků a rolníků, aktivně podporovaný a ve

137

dený odbory a odbojovými organizacemi, si vynutil reorganizaci sboru pověřenců, při níž ztratila DS v tomto orgánu většinu. Desetitisíce prostých

De

( sváteční oblečení a nošení národních odznaků atp .), ilegální vedení KSČ ve svých letácích propagovalo formy aktivní (demonstrace a stávky ). Tě

členů a přívrženců DS z řad pracují- žiště celé akce 28. 10. 1939 bylo cího lidu za pomoci komunistické

v Praze, kde ji organizovalo pražské

strany pochopily skutečný charakter

krajské vedení KSČ, kdežto v ostat

Demokratické strany a politický pro-

ních městech došlo k projevům men

fil jejího vedení a postupně se s ní rozešly.

šího rozsahu. V mnoha pražských zá vodech vznikly dílčí stávky. Od dopo

Tento proces se dovršil za únorových události r . 1948 (viz), kdy vedení DS vystoupilo jako součást jednotné fronty buržoazních pučistů . Náporem lidových mas byla DS smetena. V jejím

ledních hodin až do večera se konaly hlavně ve středu města bojové masové demonstrace, proti nimž byli oku panti i protektorátní správa bezmocni. Mezi projevy odporu proti nacistic

vedení se ustavil z řad poctivých

kému panství a volání po obnově ČSR

stoupenců Národní fronty akční vý-

se významně uplatnila hesla KSČ ,

bor, který očistil stranu od reakcio

zejména projevy přátelství k SSSR .

nářů a rozvratníků. Akční výbor změ

Ohlas demonstrací měl velký vý

nil i název strany na Stranu slovenské . znam i pro boj slovenského lidu proti

obrody (viz), aby byl dán i formálně

fašistickému tisovskému režimu v tzv .

výraz skutečnosti, že nová strana nemá s bývalou DS a její reakční a protilidovou politikou nic společného.

slovenském státě. Ilegální ÚV KSS vydal k těmto událostem své prohlá šení vyjadřující vůli Čechů a Slováků k boji proti společnému

„ Demokratizace kapitálu “ - viz „ Lidový kapitalismus" tzv.

Demonstrace 28. října 1939 největší z akcí odporu proti nacistickým okupantům r. 1939 v českých zemích. Od předcházejících akcí, jako

fašistic

kému nepříteli. Demonstrace 28. 10. 1939, jimiž vyvrcholila první velká vina lidového odporu, měly i velký mezinárodní ohlas. Rozsah akcí byl tak mohutný, že se okupanti bezpro

středně po 28. 10. 1939 neodvážili sáhnout k odvetné perzekuci.

byly různé národní manifestace, pouti Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv . atd., které vznikaly v podstatě živelně, 10, vyd. 1954 (Za nový 28. říjen ). lišily se nejen rozsahem a bojovým Za svobodu českého a slovenského rázem , ale tím , že byly soustavně, plá- národa, sborník , vyd. 1956 ( Slováci za novitě a ve vzájemné spolupráci při- bratrskou pomoc českému národu ). pravovány formujícím se podzemním

odbojovým hnutím , a to jak buržoaz-

Demonstrace v předmn. ČSR .

nimi organizacemi benešovského za-

Demonstrace patřily v období boje

měření, tak zejména KSČ. Obě odbojové složky se však pod-

vým prostředkům dělnické třídy,

statně lišily v pojetí demonstrací.

která na nich účinněproklamovala své

Zatímco nekomunistické organizace vyzdvihovaly pasívní projevy odporu

požadavky. Často byly spojovány se stávkami a dalšími formami třídního

proti buržoazii k významným bojo

De

138

boje. V zápasech vedených KSC

boje. (O nejznámějších demonstrač

měly vždy mobilizující a sjednocující význam . Mezi nejvýznačnější demonstrace patřily vždy demonstrace děl nictva na 1. máje (viz). Z nejznámějších jsou to dále proti-

ních bojových akcích čs. proletariátu viz zvláštní hesla .)

Deprese ( ekonom .) – viz Ekono mický cyklus

válečné a mírové demonstrace v 1.

1917-1918 a protidrahotní dělnic-

Deputace dělnické v předmn .

ké bouře v 1. 1924-1925, které již organizovala KSČ . Demonstrační

ČSR . Bývaly složeny z vybraných

hnutí se silně rozrostlo v letech hospodářské krize poč. 30. let. Demonstrace byly spojovány se stávkami

např. v Dolní Suché (1931) a státní moc často vystupovala proti demon-

dělníků a jejich úkolem bylo tlumočit příslušným instancím dělnická přání a požadavky. Z iniciativy KSČ tlumo čily každoročně dělnické deputace blahopřání sovětským zastupitelským institucím u příležitosti oslav Ríjnové

strantům terorem a střelbou ( viz Střílení do pracujících o předmn. CSR ). V letech krize bylo stříleno do de-

revoluce. Nejvíce bylo deputací po užíváno v hnutí nezaměstnaných ve

monstrantů více než 20krát, což vy-

Počet deputací vzrostl ze 73 v zimě

volávalo další protestní demonstrace.

1929/1930 na 470 v zimě 1932/1933. Deputace byly vysílány na obecní zastupitelstva, okresní úřady, do par

Demonstrace byla hlavní formou boje nezaměstnaných dělníků (viz Nezaměstnani - hnutt). Demonstrace měly podobu hladových kongresů ( viz ), hla-

dových pochodů ( viz ), mezinárodních dnů boje proti nezaměstnanosti (viz) apod. Zvláště poslední forma byla jednou z nejmasovějších a nejdůležitějších. Střetáváním se se státním aparátem nabývaly demonstrace znač-

ného politického významu. Známé jsou demonstrace v lednu 1934 v souvislosti s požárem na Dole Nelson (viz ). V období boje proti fašismu měly demonstrace převážně protiválečný a protifašistický charakter. Byly zaměřeny na obranu SSSR. Zvláště vý .

30. letech (viz Nezaměstnaní - hnuti).

lamentu a na ministerstvo sociální

péče. Velkou deputaci na minister stvo sociální péče vyslal r . 1931 celo státní sjezd nezaměstnaných (viz ). Hoj

ně byly vysílány deputace do parla mentu v období Mnichova 1938. Vý znamné byly deputace rolníků, vysí lané v 1. 1947-1948 do parlamentu , které požadovaly splnění agrárního

programu KSC - novou pozemkovou reformu. Členové deputací se na vlastní oči přesvědčovali, kdo pod

poruje jejich zájmy. Známá je depu tace pražského dělnictva k presidentu Benešovi v únoru 1948, která poža

znamné jsou demonstrace v září 1938,

dovala, aby podepsal demisi zrádných

kterými byla svržena kapitulantská

ministrů .

vláda Hodžova. Největší a nejvy-

znamnější demonstraci organizovala

Literatura: K. Kořalková, Hnutí neza městnaných v Československu v le

KSČ v únoru 1948 ( viz Únorové udá-

tech 1929-1933, vyd. 1962.

losti r . 1948 ). Reformisté demonstrace pokud možno vždy odmítali, nebo od-

mítali vůbec masové revoluční formy

Dérer Ivan JUDr. (nar. 2. 3. 1884 v Malackách ) - slovenský pravicový

139

sociálně demokratický politik. Povolá-

De

6. Volby ÚV KSČ a ústřední revizní

ním advokát v Bratislavě. R. 1920 byl

komise KSČ. 7. Zakončení sjezdu

ministrem pro správu Slovenska, v l. 1921-1922 a r. 1926 ministrem pro sjednocení zákonů, v l. 1929-1934 ministrem školství, v l. 1934-1938 ministrem spravedlnosti.

( A. Zápotocký).

X. sjezd se konal v podmínkách cha rakterizovaných určitým uvolněním napětí v mezinárodních vztazích , k němuž došlo zásluhou mírové ini ciativy SSSR a ostatních zemí socia

Desátý sjezd KSČ - konal se ve

listického tábora, podporovaných mi

dnech 11.-15. 6. 1954 v Průmyslovém

lióny lidí celého světa. Sjezd zhodno

paláci v Praze za účasti 1510 delegátů ; til výsledky první pětiletky a vytyčil s hlasemrozhodujícím bylo 1393 dele pro další období budování socialismu gátů, s hlasem poradním 117 delegátů. jako hlavní úkol ještě houževnatěji Delegáti zastupovali 1 489 234 členů

a kandidátů . Delegace zahraničních bratrských stran : Albánské strany

usilovat o zabezpečení proporcionál ního rozvoje národního hospodářství.

Zejména zkoumal, jak urychleně od

práce, KS Anglie, KS Argentiny, KS

stranit zaostávání palivové, energe

Austrálie, KS Belgie, KS Brazílie,

tické a rudné základny za potřebami

KS Bulharska,KS Číny, KS Dánska, národního hospodářství, jak odstranit KS Finska, KS Francie, KS Holandska, KS Chile, KS Indonésie, KS Itálie , KS Izraele, Dělnické pokro-

nedostatky v združstevňování vesnice a podstatně zvýšit zemědělskou vý . robu, jak zavést co nejpřísnější hospo

kové strany Kanady, KS Lucembur-

dárnost do všech odvětví národního

ska, Madarské strany pracujících, Mongolské lidové revoluční strany, Jednotné socialistické strany Německa, KS Německa, KS Norska, Polské sjednocené strany dělnické, Rumun-

hospodářství a státní správy. Sjezd tivní postup při dalším budování so cialismu a obzvlášť na budování socia listických výrobních forem na vesnici.

ské dělnické strany, KS Rakouska,

Přitom zdůraznil, že jedinou cestou,

KS Řecka, KS Sovětského svazu, ve-

jak získat vesnici pro socialismus, je

orientoval stranu na aktivní a inicia

dená N. S. Chruščovem , KS Španěl- cesta trpělivého přesvědčování a vše ska, KS Švédska, Švýcarské strany Pořad sjezdu:

stranné přátelské pomoci individuálně hospodařícím rolníkům . Na ideolo gické frontě byla zdůrazněna aktuální

1. Zahájení X. sjezdu KSČ (A. Zápotocký). 2. Zpráva o činnosti ÚV KSČ a další úkoly strany ( ref. A. Novotný). 3. Zpráva o činnosti ústřední revizní komise ÚV KSČ ( ref. J. Štětka ). 4.

nutnost boje proti nepřátelským ideo logiím sociáldemokratismu, masary kismu a buržoazního nacionalismu. Sjezd položil důraz na další prohlou bení vnitrostranické demokracie ces

Směrnice pro sestavení plánu rozvoje

tou kolektivního vedení všech stra

práce, KS Tunisu .

národního hospodářství na r . 1955 nických orgánů a překonávání kultu a krátkodobý plán na podstatné zvý- osobnosti. Aby byla důsledněji uplat šení zemědělské výroby v příštích 2–3 něna vedoucí úloha strany v našem letech ( ref. V. Široký). 5. Změny ve hospodářství, bylo ve stanovách za stanovách KSČ (ref. V. Pašek ).

kotveno právo stranických organizací

140

De

kontrolovat činnost správy podniku.

kých dělníků. Při nástupu českých

Sjezd , který hodnotil výsledky první pětiletky, se stal východiskem orien-

vojsk do pohraničí uprchla samozva

tace strany na další budování za-

dan. Německá buržoazie v pohranič ních oblastech pod tlakem požadavků

kladů socialismu a na rozvoj masové politické práce strany .

Literatura: Desátý sjezd KSČ, zvl. vyd. Nové mysli, vyd. 1954. Od X. do

XI. sjezdu KSČ

usnesení a doku-

menty ÚV KSČ, vyd . 1958.

ná „vláda Deutschböhmen “ do Dráž

německého lidu volala mnohde sama na pomoc českou ozbrojenou moc.

Česká vojska v listopadu a prosinci 1918 poměrně hladce obsadila pohra niční území. Německá buržoazie, která se musela vzdát svého privilego

„ Deutschböhmen “ – termín pro

vaného postavení v ČSR, organizovala

část československého pohraničí, kterou se německá buržoazie snažila po vzniku ČSR odtrhnout od republiky.

poté za pomoci pravicových předáků

Německá buržoaziev českých zemích se

hraničí k Rakousku nebo Německu .

německé sociální demokracie další

nacionalistické akce za připojení po

postavila krajně nepřátelsky k vyhlá-

Největší akce tohoto druhu 4. 3. 1919

šení samostatné ČSR. Již 29. 10. 1918 začala realizovat svůj plán na odtržení pohraničních oblastí od ČSR a na jejich připojení k Rakousku. Postupně „ vyhlásila " utvoření těchto „ provin-

vedla na některých místech ke sráž

kám nacionalisticky rozeštvaných de monstrantů s čs. vojskem . Definitivně byla otázka řešena poválečnou míro

cií“ : „ Deutschböhmen “ , „ Sudeten-

vou saintgermainskou smlouvou r. 1919 (viz Versailleský systém mírových

land“, „ Deutschsüdmähren “ a „ Böh-

smluv ), která schválila nově vzniklý

‫כל‬

merwaldgau “ . V Liberci byla zřízena

čs. stát v jeho historických hranicích.

šovinistická zemská vláda

Literatura : 0. Říha, Ohlas Říjnové

zvláštni

v čele s dr. Rud. Lodgmanem von Auen a německým sociálním demo kratem Seligerem . Němečtí naciona-

revoluce v ČSR, vyd. 1957.

listé usilovali o připojení severočes-

heitspartei – viz Německá demokra

kých okrajových oblastí k Sasku , už

tická strana svobodomyslná

před 28. říjnem vyjednávali v Drážďa nech o vojenskou pomoc. Německá buržoazie rozpoutala svoje ultrareakč-

Deutsche demokratische Frei

Deutsche Gewerbepartei - viz Německá strana živnostenská

ní hnutí bez vyhlídky na úspěch. V pohraničních oblastech byl hlad ,

Deutsche

christlich - soziale

masy se radikalizovaly. Německá buržoazie sice začala za vydatné podpory Soc . dem. vůdců už před rozpadem

Volkspartei - viz Německá křest ,

Rakousko -Uherska vytvářet tzv. okres-

Deutsche Nationalpartei Německá strana nacionální

ní národní výbory a jakousi národní obranu (Volkswehr) proti ev. příchodu čs. vojsk a pro udržení buržoazního

sociální strana lidová viz

Deutsche national -sozialistische

pořádku, avšak tato opatření narážela

Arbeiterpartei ei - viz Německá na Arbeiterpart

na nechuť a odpor revolučních němec-

cionálně socialistická strana dělnická

De

141

Deutsche Partei - viz Německé politické strany v předmn. ČSR

6. Zpráva o činnosti ÚV KSČ a další

Deutsche sozialdemokratische

úkoly strany (ref. Kl. Gottwald ). 7. Pětiletý plán a jeho provádění ( ref. A. Zápotocký). 8. Problémy industria

Arbeiterpartei - viz Německá soc.

lizace Slovenska (ref. V. Široký). 9.

dem . strana dělnická

Deutscher Jugendbund in der CSR - viz Svaz mladých „ Deutschsüdmähren " „ Deutschböhmen "

delegaci. 5. Volba sjezdových komisí.

viz

Devalvace - viz Měnové reformy v Ceskoslovensku

Budovatelské problémy a organizační úkoly (ref. R. Slánský). 10. Marxis ticko -leninská výchova (ref. V. Ko pecký). 11. Zpráva ústřední revizní komise ( ref. J. Štětka ). 12. Změny v organizačním řádu (ref. M. Šver mová). 13. Diskuse. 14. Zprávy ko misí. 15. Volba ÚV KSČ a ústřední, revizní komise. 16. Závěrečné slovo

( Kl. Gottwald ). 17. Zakončení sjezdu

Devátý sjezd KSČ – konal se ve izd. Fierlinger). dnech 25. - 29. 5. 1949 v Průmyslovém paláci v Praze za účasti 2346 delegátů ; z toho s hlasem rozhodujícím bylo

IX . sjezd KSČ vešel do dějin naší strany a naší republiky jako sjezd, který vytyčil generální linii budování

2068 delegátů a s hlasem poradním 278 delegátů. Z delegátů s hlasem rozhodujícím bylo: 1366 členů závod-

socialismu v ČSR. Tato generální linie byla shrnuta v deseti bodech referátu Kl. Gottwalda. První čtyři

ních a 702 členů místních organizací.

body vytyčovaly úkol provést socialis

Delegáti zastupovali 2 311 066 členů

tickou industrializaci a výstavbu socia

a kandidátů. Sjezdu se zúčastnilo 31

lismu na vesnici, tzn . zajistit vítězství socialistické ekonomiky, a tím neustálý

zahraničních delegací: zástupci Albánské strany práce, KS Anglie, KS Argentiny, KS Austrálie, KS Bulhar-

ska, KS Číny, KS Dánska, KS Finska, KS Francie, KS Holandska, KS Chile, Sjednocené socialistické strany Islandu , KS Itálie, KS Izraele, Pokrokové

růst životní úrovně. V této souvislosti

vyvstal úkol neustále zlepšovat práci

státního aparátu , dbát o to, aby se do něho nevetřely buržoazní živly. Kul turní revoluce a její klíčová otázka, vý chova vlastní inteligence třídně i ideo

dělnické strany Kanady, KS Katalán-

logicky spjaté s pracujícím lidem , byly

ska, Socialistické strany Kuby, KS Lucemburska, Madarské strany pra-

dalším úkolem generální linie. Jed nání sjezdu zdůraznilo, že význam

cujících , Jednotné socialistické strany Německa, KS Norska, Polské sjedno-

Národní fronty jako svazku pracují cího lidu měst i venkova bude i nadále

cené strany dělnické, KS Rakouska,

stoupat, že proto je třeba neustále

Rumunské dělnické strany, KS Řecka,

upevňovat vedoucí úlohu KSČ v tomto

KS Sovětského svazu , KS Španělska, svazku, střežit jako oko v hlavě její KS Švédska, Švýcarské strany práce, KS Terstu, KS Venezuely. Pořad sjezdu: 1. Zahájení. 2. Volba předsed-

jednotu a akceschopnost. Význam těs ného spojenectví se Sovětským svazem pro výstavbu socialismu zdůraznil

nictva. 3. Projevy hostů . 4. Pozdravy

jeden z dalších bodů generální linie.

De

142

Literatura : Protokol IX . sjezdu KSČ ,

Díaz José Ramos (nar. 27. 4. 1894,

Devětsil – skupina mladých lite-

zemř. 20. 3. 1942) - generální tajem ník Komunistické strany Španělska v l. 1932-1942, významný činitel

rátů, umělců a teoretiků blízká komu-

mezinárodního komunistického hnutí.

nistickému hnutí. ( Její název pochází od stejnojmenné žlutokvěté rostliny, jež má dlouhé kořeny a roste i v nej-

už v mládí se zúčastňoval stávkových

nepříznivějších podmínkách .) Devět-

borářský funkcionář organizoval mno

vyd. 1949.

Od dětských let pracoval v pekárně a bojů. Po první světové válce jako od

sil byl ustaven 5. 10. 1920. Do jeho

ho stávek a byl často vězněn . V polo

výboru byli zvoleni: V. Vančura, A.

vině 20. let se sblížil s komunistickým

Hoffmeister, A. Černík a V. Štulc.

hnutím ; členem KS Španělska se stal

Uměleckou jury tvořili: V. Vančura, K. Teige aj. Mezi členy Devětsilu patřili mimo jiné: K. Konrád, A. M.

r. 1926. Aktivně vystupoval proti opor tunistickým a trockistickým živlům , které tehdy ohrožovaly politiku strany.

Píša, J. Seifert. R. 1922 vstoupil do

R. 1932 se stal generálním tajemníkem

Devětsilu také Jiří Wolker . Za rok poté

ÚV KSŠ. Spolu s dalšími předními

však vystoupil pro názorové neshody.

pracovníky strany vedl houževnatý

Devětsil pořádal různé literární a umělecké večery , vydával literární

sborníky, v nichž byly publiková-

zápas za vytvoření jednotné antifašis

tické fronty proti reakci ve Španěl sku. Na VII. kongresu Komunistické

ny teoretické proklamace, poezie a próza členů Devětsilu . Skupina také

internacionály (1935) byl zvolen za

vydávala vlastní časopis „ Disk “. Skupina Devětsil nebyla ideově jed-

podařilo španělským komunistům se skupit všechny demokratické síly

notná a její výchozí teoretické po-

lidovou frontu (viz ). Na tomto úspě

člena výkonného výboru KI. R. 1936 se

zice nebyly zcela marxistické. Řada chu měl Díaz velký podíl. V letech jejích členů (Vančura, Nezval, Seifert aj.) se ve svých dílech snažila o vytvo-

občanské války ve Španělsku (viz) ( 1936-1939) stál v prvních řadách

ření nového, socialistického umění. Ve druhé polovině 20. let převládalo v Devětsilu úsilí po hledání nových

organizátorů obrany vlády lidu proti mezinárodní intervenci fašismu. Po uchvácení moci fašistickým diktáto

forem v umění. Rozsáhlá činnost byla

rem gen . Frankem emigroval do SSSR.

vyvíjenave spolupráci s pracovníky sovětské umělecké avantgardy a s pokro-

a funkcí gen . tajemníka byla pověřena

kovými umělci Francie. Tiskovou tri-

Dolores Ibárruri.

S podlomeným zdravím zemřel r . 1942

bunou této činnosti byla revue ,, ReD “ . V diskusích Devětsilu o tvůrčích umě-

leckých problémech se tříbily názory a rostli umělci, kteří posléze v pevném spojení s politikou KSČ obohatili socialistickou kulturu o hodnotná díla. Devětsil se rozpadl koncem 20. let. Literatura: V. Nezval, Z mého života, vyd. 1959,

Diktatura proletariátu - státní moc proletariátu , třídní podstata státu dělnické třídy. Vzniká v procesu socialistické revoluce ( viz Revoluce ),

svržením politického panství bur žoazie, rozbitím starého buržoazního státního aparátu (vládních , mocen

ských a správních, státně donuco

143

Di

vacích a administrativních orgánů) a

proletariátu není jen státní moci děl

vytvořením vlastních státních orgánů dělnické třídy a pracujících. Diktatura proletariátu je formou třídního

nické třídy, i když si dělnická třída jako nejpokrokovější zachovává vedení společnosti až do komunismu. Je

svazku dělnické třídy s ostatními vrstvami pracujících, zejména s rolnictvem , za vedoucí úlohy dělnické třídy. Nutnou podmínkou diktatury

vším mocí svazku dělníků a pracují cích rolníků, je zvláštní formou tohoto

proletariátu je vedoucí úloha marxisticko - leninské strany .

Socialistický stát má násilnou potlačo-

i mocí ostatních pracujících , přede svazku, jenž je jejím pevným zákla dem . Diktatura proletariátu je sou časně celospolečenským systémem systémem státních a nestátních orga

vatelskou funkci jako každý stát; po- nizaci pracujících, s jejichž pomocí tlačuje odpor svržených vykořisťova- řidí revoluční strana dělnické třídy telů a brání společnost pracujících před napadením zvenči. Vedle toho

vývoj celé socialistické společnosti ke komunismu.

patří však k jeho podstatným strán-

Vedoucí silou diktatury proletariátu

kám funkcehospodářskoorganizátorská

je nutně a nevyhnutelně revoluční strana dělnické třídy. Diktatura prole tariátu může nabývat různých forem

( socialistický stát spravuje a bez-

prostředně řídí nejvýznamnější společenské výrobní prostředky a plánovitě řídí rozvoj celého socialistického hospodářství) a funkce kulturně výchovná. Zvláště funkce hospodářsko-

v závislosti na historických okolnostech na formách socialistické revoluce,

na specifických podmínkách té které země apod. Historie zná zatím tři

organizátorská, jejíž role neustále

formy diktatury proletariátu : Paříž

vzrůstá, odlišuje socialistický stát výrazně od státu buržoazního. Násilná,

skou komunu, sovětské zřízení (s jedi

potlačovatelská funkce je nezbytná

tečními přechodnými omezeními vo lebního práva pro nedělnickou část

v období přechodu od kapitalismu k socialismu, není však hlavní. Je na-

nou, komunistickou stranou , s počá

mířena výhradně proti dřívějším vy-

obyvatelstva) a lidovou demokracii. Další vývoj ve světě obohatí jistě ne

kořistovatelům , vůči ostatním vrstvám

jen formy přechodu k socialismu, ale

pracujících provádí vládnoucí prole- v závislosti na nich i formy diktatury tariát politiku spojenectví. Po vybudování socialismu potlačovatelská funkce slábne, ztrácí postupně polike komunismu vůbec mizí. Hospo-

proletariátu. Vzhledem k novým his torickým podmínkám v SSSR, v so cialistických zemích i ve světě je otázka diktatury proletariátu tvůrčím způsobem rozvíjena po XX. sjezdu

dářskoorganizátorská funkce a funkce kulturně výchovná se nejplněji roz-

KSSS . Hluboké teoretické rozpraco vání těchto otázek v Sovětském svazu

víjejí po vybudování socialismu.

je podáno v novém Programu KSSS, přijatém na jejím XXII. sjezdu. Tento

ticko -třídní charakter a s přechodem

Diktatura proletariátu není jen násilí charakterizující stát. Čím dále je so-

cialistická společnost, tím více přestává být především násilím a stává se organizací mas samých. Diktatura

významný dokument ukazuje, že dik tatura proletariátu zajistila v SSSR

úplné a konečné vítězství socialismu první fáze komunismu - a přechod

Di

144

společnosti k rozvinuté výstavbě ko-

nistického hnutí. Narodil se v rodině

munismu. Tím splnila své historické poslání a z hlediska úkolů vnitřního vývoje přestala být v SSSR nutnou .

revolucionáře ve vesnici Kovačevci v Radomirském okrese. Brzy se s ro

Začal proces přerůstání státu ve všeli-

tiskárenským dělníkem . Od mládí

dovou organizaci pracujících socialis-

pracoval v dělnickém hnutí. R. 1902

diči přestěhoval do Sofie. Zde se stal

tické společnosti. Proletářská demo-

vstoupil do bulharské soc. dem . strany,

kracie se stále více měnila ve všelido-

vou socialistickou demokracii. Pro-

kde vedl aktivní boj proti pravici v řadách „ těsňaků " . R. 1903 se

gram rozpracovává široké perspektivy

stal členem výboru sofijské organi

dalšího prohlubování tohoto procesu

zace „ těsňaků “ a r. 1909 byl zvolen členem ústředního výboru. V téže době byl zvolen sekretářem Svazu

v období rozvinuté výstavby komunismu. Spolu s učením o socialistické revoluci je teorie diktatury proletariá tu jádrem učení marxismu -leninismu. Proto ji oportunisté velmi brzy opustili a proto je dodnes předmětem nenávistných útoků všech nepřátel pracujících a socialismu. Sociální demokraté popírají nutnost rozbití buržoazního státu , jejž vydávají za nadtřídní. Podle nich může buržoazni

revolučního odborového sjednocení,

který vedl až do r. 1923. Stal se vý znamným organizátorem bojových akcí proletariátu . Pod vlivem Ríjnové revoluce v Rusku rozvinul bulharský

proletariát veliký boj za socialismus, kterého se aktivně Dimitrov účastnil.

R. 1919 se podílel na přetvoření levi cové strany „ těsňaků“ na Komunis

stát sloužit stejně dobře pracujícím ,

tickou stranu Bulharska. R. 1923 byl

jako dnes slouží buržoazii. Proto popírají nutnost diktatury proletariá-

bulharský proletariát poražen a v Bul harsku nastolenafašistická diktatura.

tu , popírají její demokratičnost a sta-

Soud odsoudil Dimitrova , jednoho

vějí proti ní formální buržoazní de-

z organizátorů proletářského povstání,

mokracii.

čes. vyd. 1956 (Stát a revoluce ); sv .

za jeho nepřítomnosti k trestu smrti. Od r. 1923 působil ve výkonném vý boru Komunistické internacionály (viz ).

28, čes. vyd. 1955 (Teze a referát o buržoazní demokracii a diktatuře

národního

proletariátu ). N. S. Chruščov, Zpráva

hnutí. Vynikající vlastnosti proletář

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 25,

Stal se vášnivým organizátorem mezi revolučního

dělnického

ö činnosti ÚV KSSS XX . sjezdu

ského bojovníka prokázal mimo jiné

strany , čes. vyd. 1956. XXI. sjezd

r . 1933 při fašisty inscenovaném lip

KSSS, Materiály, vyd. Nová mysl

skem procesu (viz). Po návratu z ně

1959. A. Novotný, Zpráva o činnosti ÚV KSČ XI. sjezdu a současné hlavní

meckého vězení do Moskvy s velikou

úkoly, vyd. 1958. Program KSSS,

energií rozpracovával strategii a tak tiku boje Kominterny proti fašismu.

Dimitrov Georgi (nar. 18. 6.

Ve svém referátu na VII. kongresu KI ( 1935 ), na zasedáních pléna vý konného výboru KI i jinde odhaloval

1882, zemř. 2. 7. 1949) - dlouholetý vedoucí činitel Bulharské komunistické

podstatu fašistické diktatury a vy zýval masy k boji proti ni, k boji

strany (viz ) a mezinárodního komu-

za vytvoření lidové protifašistické

čes. vyd. 1961 .

145

Dn

fronty. V 1. 1935-1943 vykonával

Dny mezinárodního sbratření

funkci generálního tajemníka výkon-

r . 1938. Za bezprostředního ohrožení

ného výboru Komunistické internacionály . V době Velké vlastenecké

ČSR něm . fašismem organizovala KSČ v letních měsících r . 1938 de

války organizoval pracující Bulharska k boji proti fašistickým okupantům

sítky lidových protifašistických akcí

za svržení monarcho -fašistické vlády.

republiky. Na Slovensku k nejmohut

Byl iniciátorem vytvoření Vlastenecké

nějším shromážděním patřila deseti tisícová manifestace lidu východního Slovenska v Košicích 31. 7. 1938,

fronty , orgánu jednotného boje lidu

za osvobození Bulharska. V listopadu 1945 se vrátil do Bulharska. Z jeho iniciativy bylo r. 1946 provedeno referendum , ve kterém se pracující vyjádřili pro vytvoření lidově demokra-

za účasti obyvatelstva všech národností

na 10 000 účastníků se sešlo např. i na manifestaci lidu záp . a již. Slovenska v Trnovci nad Váhom 4. 9. 1938.

tického Bulharska. Byl generálním

(Viz též Manifestace proti fašismu na obranu republiky na Slovensku r. 1938.)

tajemníkem ÚV Bulharské komunis-

Koncem července a hlavně v první

tické strany a předsedou rady ministrů

polovině září se konaly v Ostravě a

Bulharské lidové republiky. Dny komunistické výchovy

celé řadě míst na Ostravsku také

společné manifestace českých a pol ských pracujících na obranu repub

jedna z prvých forem stranického ško- liky. Přes neslýchaný teror henlei lení v KSČ po r. 1948. Po únorovém novců podařilo se komunistické vítězství pracujícího lidu r . 1948

straně zorganizovat i v pohraničí řadu

vstoupilo do KSČ mnoho nových

společných akcí českých pracujících

členů a strana byla postavena před

zorganizováno hromadné školení na

a německých demokratů a antifašistů , zejména na Liberecku , Ústecku a v severočeském uhelném revíru . K nej významnějším z těchto akcí patřily

témata: Co je KSČ, Smysl únorových

slavnosti lidové kultury v Liberci 25.

událostí a Naše cesta k socialismu . Pro

až 26. 6. 1938, jichž se zúčastnilo na

úkol podstatně zvýšit ideovou úroveň svých členů. Pro nové členy bylo

vzrůstající zájem o toto školení byly

20 000 lidí, společně Němců a Čechů.

zavedeny v některých základních organizacích jednou měsíčně Dny školení na témata: Co je komunismus, Komunismus a morálka, Naše cesta

Tyto manifestace čelily propagandě henleinovců , hlinkovců, maďarských

a polských šovinistů , zaměřené na rozeštvávání národů a národností ži

k socialismu. V srpnu 1948 přijal jících v ČSR . Zúčastňovali se jich sekretariát ÚV KSČ usnesení o za- nejen komunisté, ale i příslušníci ji vedení povinného základního školení

ných politických stran a bezpartijní,

pro všechny členy strany - nazvaného

aby demonstrovali za rozhodnou, lido

Dny komunistické výchovy. Obsah a

vou obranu demokratické Čs. repu

náplň školení určoval sekretariát ÚV KSČ. Tato forma stranického školení

bliky, proti tendencím vlády ustupo vat před fašismem . Další rozvíjení

zanikla přijetím usnesení ÚV KSČ těchto akcí znemožnila vláda zákazem Roce stranického školeni (viz . 20 Priruční slovnfk

veškerých politických projevů. Tento zákaz vydala vláda v polovině září

Do

146

1938 v souvislosti s henleinovským pu-

internacionála ). V době bolševizace

čem (viz ).

KSČ byl určitou dobu stoupencem Jukovy skupiny. Když však Jlek pře šel na protistranické stanovisko, roze

Literatura: Kl, Gottwald, Spisy, sv .

8, vyd. 1953, str. 202, 208 a n. M. Filo, Boj KSČ na Slovensku za obranu republiky v rokoch 1937-1938, slov. vyd. 1960.

šel se s ním a postavil se na stranu

Gottwaldova vedení. Po V. sjezdu KSC ( 1929) byl znovu kooptován do

ÚV. Později byl vedoucím zeměděl

Dny novátorů – viz Socialistické ského oddělení ÚV KSČ, od r . 1929 soutěženi v Ceskoslovensku

Dobrovolné brigády - viz Socialistické soutěžení v Československu Dobrovolný Filip (nar. 9. 4. 1880 v Borové u Přibyslavi, zemř. 16. 9. 1930 ) - zakládající člen KSČ , dlouho-

senátorem KSC za hradecký kraj. Dočasná (relativní) stabilizace kapitalismu v předmn. ČSR . Do časná stabilizace kapitalismu začala v mezinárodním měřítku na přelomu let 1923-1924. Po ekonomické stránce

se vyznačovala překonáním krizových

letý šéfredaktor „ Rudého práva“.

obtíží předcházejícího období, po

Původně tkalcovský dělník , záhy po-

stupným oživováním výroby a ob

čal pracovat v odborové organizaci

chodu, které pak v l. 1926–1927 vy

textilního dělnictva a vstoupil do řad

ústilo v přechodnou hospodářskou

sociální demokracie. Před válkou re-

konjunkturu. Politicky byl nástup ka

digoval soc. dem. krajské časopisy „Hlas lidu “ v Prostějově a ,, Slovácko

pitalistické stabilizace charakterizován přechodem od etapy velkých třídních

v Hodoníně. Roku 1912 přišel do

srážek , v podstatě uzavřené revoluč ními událostmi na podzim 1923 , k období ústupu revoluční vlny, jehož se buržoazie snažila využít k dalšímu upevnění svého politického panstvi.

Prahy a zde řídil časopisy ,,Zář “ a „ Kroniku “. Po první světové válce pracoval v ministerstvu zásobování,

ale brzy se vrátil plně do služeb děl-

nického hnutí. Spoluzakládal marxis-

Stabilizace však neodstranila , nýbrž

tickou levici (viz) v soc. demokracii a

jen dočasně utlumila základní rozpory

byl jedním ze zakladatelů KSČ. Od kapitalistického systému, které se zač. r. 1921 pracoval v redakci „ Ru-

v jejím dalším průběhu začaly opět

dého práva“, od r. 1921 byl dlouhá

záhy vyhrocovat. To se projevilo jak

léta jeho šéfredaktorem . Jako vydavatel časopisu „ Kronika" soustavně získával drobné rolníky pro komunis-

v novém narůstání třídních rozporů mí, tak i ve stupňování konkurenčních

tické myšlenky.

rozporů mezi imperialisty samými.

Na III. sjezdu KSČ (1925) a IV . sjezdu KSČ ( 1927) byl zvolen do ÚV

kongresu ( 1928). Byl také členem

Současně pokračoval též rozklad ko loniálního systému způsobovaný sill cím osvobozeneckým hnutím potlače ných národů . Prohluboval se rozpor mezi kapitalistickým světem a SSSR , reprezentujícím vítěznou proletářskou

exekutivy Krestinterny (viz Rolnická

moc na jedné šestině zeměkoule. Vše

KSČ. Na V. kongresu Kominterny ( 1924) byl zvolen kandidátem exekutivy KI a tuto funkci zastával do VI.

uvnitř jednotlivých kapitalistických ze

147

Do

chny tyto okolnosti vedly k tomu, že stabilizace kapitalismu byla nepevná

Dohoda - blok imperialistických velmocí Anglie, Francie a carského

a měla pouze dočasný charakter.

Ruska. Jeho základem byl francouz

I v ČSR se vyznačoval průběh stabi- sko-ruský spolek, který vznikl v 90. lizace obdobnými rysy jako y ostat-

ních kapitalistických zemích. Od r.

letech 19. století jako protiváha Troj spolku (viz ) (Německo, Rakousko

1924 nastal postupný růst výroby,

Uhersko a Itálie ). R. 1904 byla uza

která r. 1927 dosáhla předválečné

vřena dohoda mez, Francií a Anglii a r . 1907 mezi Anglii a Ruskem . Ci lem obou imperialistických bloků bylo

úrovně. Přitom však měla stabilizace

v Československu některé specifické znaky, které prohlubovaly její vratkost. Hospodářská konjunktura za

nové rozdělení světa kapitalistickými

velmocemi. Imperialistické rozpory

disproporce mezi růstem výroby v čes-

trvaly i uvnitř těchto bloků, avšak

kých zemích a její stagnací a úpadkem

rozpory dohodových mocností s Troj

na Slovensku a Zakarpatsku měla

spolkem byly ostřejší a vyústily

velmi úzkou základnu . Navíc byla

v první světovou válku (viz). Během

při převážně exportním zaměření vět-

války vystoupila z Trojspolku Itálie

šiny čs. průmyslu značně citlivá vůči

a připojila se k Dohodě. Rovněž USA, Japonsko a další - celkem 25 států přistoupily k Dohodě. Literatura : Dějiny diplomacie, díl 2, čes. vyd. 1948, str. 116 a n.

zahraničním vlivům . Ve snaze obstát v konkurenci se silnějšími zahraničními partnery „ stabilizovala “ čs. bur-

žoazie své hospodářství především

-

zvýšeným vykořisťováním a útlakem

pracujících . To zpětně vyvolávalo

Dolanský Jaromír JUDr. (nar.

silnou radikalizaci mas a ztěžovalo

25.2. 1895 v Praze) - člen předsednic tva ÚV KSČ, předseda Státní mzdové

proces další politické konsolidace kapitalistického panství v ČSR, což se mj. projevilo i v potížích při sestavování nové vlády po parlamentních

v politickém hnutí mládeže. R. 1922 vstoupil do KSČ a v témž roce se

volbách r. 1925. Počátkem 30. let

stal tajemníkem poslaneckého klubu

komise. Od svých 18 let byl činný

bylo období dočasné stabilizace kapi- KSČ. R. 1924 byl pověřen výkonným talismu v ČSR i v mezinárodním měřítku vystřídáno novým hlubokým

výborem KSČ řízením teoretického časopisu „ Komunistická revue“. V le

hospodářským otřesem , spojeným s nazráváním pronikavé politické kri-

ského tajemníka strany v Brně a sou

tech 1928–1929 zastával funkci kraj,

ze kapitalistického systému. Pro KSČ časně až do r. 1931 byl členem mo byla I. 1924-1929 obdobím shromaž-

ravského zemského zastupitelstva za

dování revolučních sil pro nastávající KSČ. R. 1929 byl zvolen do ÚV a boje .

jmenován do ústředního agitpropu

Literatura: J. Křen , Československo

KSČ. Od r. 1930 byl jedním z vedou

v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu, vyd. 1957.

cích pracovníků Rudých odborů (viz).

Dogmatismus - viz Sekrářství v komunistickém hnuti

R. 1935 se znovu vrátil do ústředního

agitpropu KSČ. Věnoval se především ideologické práci. R. 1935 byl zvolen poslancem KSČ a tajemníkem komu

Do

148

nistického klubu poslanců v parla-

v l. 1953-1955 v „ Rudém právu “.

mentě. Na podzim r. 1938 při pře-

V 1. 1956-1962 hlavním redaktorem

chodu strany do ilegality zůstal spolu

„ Tvorby “. Od r. 1946 místopředse dou a vl. 1951-1963 předsedou Svazu čs. novinářů.

s A. Zápotockým v čele legálního ve-

dení strany. V dubnu 1939 byl při pokusu o přechod hranic (v Dobré na Frýdecku) gestapem zatčen a až

Dominikánská lidová socialis marxisticko -leninská

do února 1940 vězněn na Pankráci.

tická strana

Poté byl převezen do Drážďan a odtud

strana, založena r. 1942. Od r. 1947, kdy byla její činnost zakázána, pra cuje v ilegalitě.

do koncentračního tábora Sachsen-

hausen . V koncentračním táboře byl členem ilegálního komunistického ve dení. Po osvobození ČSR byl předse-

dou poslaneckého klubu KSČ, členem

Domobrana

viz Slovenská ar

máda

předsednictva ÚV KSČ , od r. 1954

masové organizace

členem politického byra ÚV KSČ a v prosinci 1962 na XII. sjezdu KSČ

agrární strany ( viz), které sdružovaly

byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ. Od 2. 7. 1946 byl ministrem financí, od 5. 4. 1949 do 21 .

bezzemky, drobné pachtýře a malo rolníky -žadatele o přídělpůdy v rám ci buržoazní pozemkové reformy (viz ),

funkci ministra-

vyhlášené tzv . záborovým zákonem

předsedy Státního úřadu plánovacího, od 21. 12. 1951 do 14. 9. 1953 byl náměstkem předsedy vlády, od 14. 9. 1953 prvním náměstkem předsedy

ze dne 16. 4. 1919. Byly zřízeny Československou ústřední domovinou

12. 1951 zastával

Domoviny

domkářů a malorolníků. Tehdy také

Dolejší Vojtěch (nar. 30. 7. 1903

byly ústředím Domovin rozeslány první instrukce k zakládání organizaci a k zasílání přihlášek nebo petic o pří děl půdy. Vlastní počátek živelného hnutí o příděl půdy můžeme sledovat

ve Vídni) - komunistický novinář. Od r. 1921 člen KSČ. V 1. 1925-1928 zastával v Praze funkce v Rudých

v souvislosti s vydáním zákona o ob stavení velkostatků (viz) 8. 11. 1918,

vlády a od 11. 7. 1960 do 20. 9. 1963

místopředsedou vlády ČSSR .

už od samého vzniku ČSR , zvláště

odborech a v Komsomolu . Od r. 1928

dále zákona záborového, zákona o vý

byl organizačním tajemníkem KV

kupu dlouhodobých pachtů , zákona

KSČ v Ostravě a od r. 1931 pracoval přídělového apod. Vlastní organizace v redakcích komunistických novin („ Dělnický deník “ a ,,Havíř" v Ostravě, „ Dělnická rovnost“ v Brně, „ Po

Domovin byla ustavena 19. 10. 1919 na I. sjezdu důvěrníků místních orga

nizací, kterému předcházela široká

chodeň “ v Hradci Králové). V 1. 1935

propagační kampaň a župní sjezdy už

až 1938 působil v redakci „ Rudého práva“. Za ilegální činnost proti fav Drážďanech . V 1. 1945-1950 praco

od leta 1919. Vedení agrární strany věnovalo této organizaci od začátku mimořádnou pozornost, neboť si bylo vědomo toho, že socialistické strany

val v redakci „ Rudého práva “ ; v l.

a později i marxistická levice nepocho

šistům byl vězněn na Pankráci a

1950–1953 šéfredaktorem „ Práce“ ; pily politický význam volání pracují

Dr

149

cích rolníků po parcelaci velkostat-

Dostál Jaroslav (nar. 8. 9. 1900

kářské půdy a jejího přidělování do

ve Vídni, zemř. 23. 3. 1959 v Praze)

přímého vlastnictví. Snahy socialis-

pracovník komunistického hnutí a

tických stran , zvláště sociální demo-

armády v lid. dem . ČSR . Od r . 1916

kracie, přeměnit zabrané velkostatky v družstevní zemědělské velkozávody,

byl organizován v soc. dem . straně, od r. 1921 člen KSČ. Zpočátku byl

zahnaly tak masy pracujících rolníků

činný především v Komsomolu ( viz).

přímo do masových organizací české

R. 1927 byl administrátorem „Děl

agrární buržoazie. I pozdější opoziční

nických novin “ , potom pracovníkem

nálady v řadách místních organizací Domovin dokázalo vedení agrární strany včas paralyzovat nebo alespoň omezit jejich vliv zúžením práv míst-

krajského výboru KSČ v Praze. R. 1930 absolvoval kurs na Leninské škole v Moskvě. V 1. 1931-1933 byl tajemníkem Rudých odborů (viz ), v l.

ních organizací a jejich bezvýhrad-

1933–1937 pracoval v ústředních or

ným podřízením pražskému ústředí. Teprve ve 30. letech, když postupně

gánech KSČ , v l. 1937–1938 byl organizačním tajemníkem krajského

KSČ politicky pronikala na vesnici, začala vnikat i do organizací agrár-

výboru KSČ v Kladně. V 1. 1938 až 1945 byl v emigraci v SSSR ; r. 1941

ních Domovin a sjednocovat dosud

vstoupil do Sovětské armády, vl. 1942

roztříštěné a často i ideově a politicky

až 1945 bojoval v čs. vojenské jednotce

nevyhraněné opoziční skupiny v Říšské opoziční vedení Domovin . Vlastní organizace Domovin zanikla rozpadem předmn. ČSR.

v SSSR (viz ). Od r . 1945 pracoval v čs. armádě. V l. 1945-1948 byl

ústředním tajemníkem Čs. sdružení zahraničních vojáků druhého odboje, r . 1948 Zvolen členem ústředního

„ Dorast chudoby“

podtitul:

akčního výboru NF.

„ Časopis pracujúcej mládeže Sloven ska a orgán Komunistického sväzu

mládeže Československa “ . Pomáhal mladým lidem orientovat se v složitých politických otázkách za předmnichovské republiky, odhaloval licoměrnost hesel buržoazních politických stran , které se snažily oklamat zvláště

„ Drang nach Osten “ (německý výboj na východ) – politika agrese německých feudálů a později něm . imperialistů, kteří usilovali o násilné uchvácení slovanských zemí a zotro čení slovanských národů. V 10. sto letí byly výsledkem této politiky ná

nezkušené mladé dělníky, získat je

jezdy něm. feudálů proti Polabským

a odvést od třídního boje. Poprvé

Slovanům , ve 12. století proti Brani

vyšel v polovině r. 1925 v Praze jako

borsku a Pobaltským Slovanům , v 15.

měsíčník. Redakce a administrace byla v Praze -Karlíně. Roku 1929 vycházel jako příloha slovenské ,, Pravdy“, neboť úřady pokus o další samo-

a 17. století proti Čechům , v 15. až 18. zvláště zesílila. Německá expanze,

statné vydávání znemožnily. Zanikl

která se zaměřila hlavně na Balkán

1. 1929. Aždo r. 1933 byla v „ Pravdě “ , pak v „Pravdě chudoby “ rubrika

a Blízký východ , měla velký podíl na rozpoutání první světové války (viz).

„ Dorast chudoby " .

Za vojenských intervencí proti mla

století proti Polsku atd. V období

imperialismu tato expanzívní politika

Dr

150

dému sovětskému státu a za občanské války ( 1919–1920 ) pronikala německá vojska hluboko do Ruska, aby pomohla potlačit sovětskou moc a rozpoutání druhé světové války a fašis-

(viz Mezinárodní dělnické sdružení) plnilo mezinárodní dělnické hnutí svůj hlavní úkol úkol – vybudovat v jed notlivých zemích masové proletářské strany. Téměř ve všech evropských zemích a v USA byly vytvořeny socia listické strany. Dělnické hnutí se

tická okupace Československa, Polska, Jugoslávie a dobyvačná válka proti

rychle rozrůstalo a projevovala se po třeba mezinárodně spolupracovat. Té

Sovětskému svazu . (Viz též Revanšismus v západním Německu ; Pangerma-

to touhy proletariátu po jednotě sna žili se využít francouzští posibilisté

nismus.)

pro své oportunistické cíle. Předsta vitelé marxistických stran , aby čelili

šířila na úkor SSSR své územi. Sou-

částí této výbojné politiky bylo roz-

Drtina Prokop JUDr. (nar. 13.4.

nebezpečí vytvoření oportunistické

1900 v Praze) - předák reformistické národně socialistické strany, aktivní účastník protilidového puče v únoru

mezinárodní organizace, svolali z pod nětu B. Engelse v červenci 1889 do Paříže marxistický mezinárodní kon gres. Pařížský kongres se konal pod

1948. Po vystudování práv byl pracov-

níkem Kanceláře presidenta republiky, heslem „ Proletáři všech zemí, spojte od r. 1936 osobním tajemníkem presidenta E. Beneše, od r. 1939 pracovní kem Nejvyššího soudu. R. 1940 emigroval do Velké Británie. V I. 1945

až 1948 působil jako ministr spravedlnosti, brzdil provádění opatření lid . dem . státu a nadržoval buržoazn'm protilidovým živlům . V l. 1946 až

se ! “ a přijal rezoluce žádající od stranění stálých armád a všeobecné ozbrojení lidu, zkrácení pracovní doby na osm hodin . Bylo přijato usnesení konat na 1. máje ( viz) demonstrace za osmihodinovou pracovní dobu. Kon gres orientoval dělníky na dobytí vše obecného volebního práva a svými

1948 byl členem vedení Čs. národně usneseními znamenal porážku posibi socialistické strany ( viz ). V únoru 1948

listů a anarchistů .

se zúčastnil protilidového puče čs.

Nová mezinárodní dělnická organi

buržoazie.

zace nebyla založena jako jednotná mezinárodní dělnická strana, jako byly

Druhá československá parade. santní brigáda v SSSR - viz Československé vojenskéjednotky v SSSR Druhá fronta - viz Druhá světová válka

První internacionála a Komunistická internacionála. Mezinárodních kon gresů se zúčastňovaly nejen sociálně

demokratické a socialistické strany, ale též odborové organizace a „vše chna sdružení, která souhlasí s pod statnými zásadami socialismu" . Vše

Druhá internacionála - oficiální

chny organizace z jedné země tvořily

název Mezinárodní sdružení socialistic-

na kongresu tzv . národní sekci. Kon

kých stran , vytvořené 14. 7. 1889 na

gres - jako nejvyšší orgán Druhé in

ustavujícím mezinárodním socialis-

ternacionály

tickém dělnickém kongresu v Paříži.

sednictvo, složené ze zástupců důle

Po rozpuštění První internacionály

žitých národních sekcí. Teprve na

řídilo volené před

151

Dr

pařížském kongresu ( v září 1900) bylo

která vyžadovala změnu taktiky děl

rozhodnuto vytvořit jako stálý vý-

nických stran. V poměru k novým

konný orgán Mezinárodní socialistické byro (viz ) a sekretariát Druhé

jevům a skutečnostem vytvořila se v sociálně demokratických stranách

internacionály. Její kongresy se konaly zpočátku každé dva roky, později po třech letech.

dílná teoretická stanoviska – marxis tické a revizionistické. Revizionismus

a ve Druhé internacionále dvě roz

Na II. (srpen 1891 Brusel) a III. kon-

(viz ) se stal dosti rozšířeným jevem a

gresu (srpen 1893 Curych ) stála v po-

pronikl zvláště do německé sociální demokracie , která byla nejsilnější a

předí otázka boje proti militarismu a proti anarchistům . Byly přijaty protesty proti válečným přípravám a re-

nejvlivnější stranou Druhé internacio

zoluce zavazující socialistické strany

nály. Nebezpečí revizionismu bylo zesíleno tím , že vedoucí činitelé Druhé

hlasovat v parlamentech proti váleč-

internacionály, ačkoliv slovy odmítali

ným úvěrům . III. kongres svým usne-

revizionismus a hlásili se k marxismu,

sením , že delegáty na kongres mohou

komolili marxismus v rozhodující

vyslat jen ty organizace, odbory a

spolky, které ,,uznávají nutnost orga

otázce, v otázce diktatury proletariátu. Považovali za možné, aby stoupenci

nizace a politické akce dělníků “ , zamezil vyslání anarchistických dele-

nemarxistických, revizionistických ná zorů zůstali členy sociálně demokra

gátů na příští kongresy. Činnost Druhé internacionály se v předmonopolistickém období kapitalismu pod vlivem

tických stran a zaujímali v nich vý znamné funkce. Zvlášť silné byly

B. Engelse vyvíjela v podstatě revolučním směrem. B. Engels důsledně bojoval proti narůstajícímu oportu-

pozice reformistů v odborech, v par lamentních frakcích atd. Jejich hlav ním ideologem byl E. Bernstein . Vli vem maloburžoazie, dělnické aristo

nismu, jehož sociální základnou byla

kracie a dělnické byrokracie projevo

dělnická aristokracie (viz) a malo

valy se v Druhé internacionale stále

buržoazie.

víc rysy revizionismu a oportunismu.

Zesílený oportunistický vliv se projevil již na IV . kongresu ( 1896 Lon-

Revizionismus se v praxi názorně ukázal r. 1899 vstupem francouzského

dýn ). Anarchisté byli vyloučeni, byla

oportunisty Milleranda do buržoazní

zdůrazněna nutnost politického boje, ale otázku diktatury proletariátu pře-

vlády. Otázku millerandismu projed nával V. kongres Druhé internacionály ( v září 1900 v Paříži). Přijatá rezoluce „ Dobytí politické moci a aliance

šel kongres mlčením a odmítl revoluční požadavky v rolnické otázce. V tom se projevily první náznaky

s buržoazními stranami“, vypraco

zesíleného nebezpečí oportunismu.

vaná K. Kautským a známá jako

Přechodem kapitalismu do stadia imperialismu na přelomu století, získá-

„ kaučuková“ , sice odmítala vstup předáků socialistické strany do bur

ním volebního práva a některých sociálních výhod dělnickou třídou v řadě

žoazní vlády, ale ve zvláštních přípa

zemí a vstupem sociálně demokratických poslanců do buržoazních parlamentů byla vytvořena nová situace,

připouštěla oportunistický výklad a přitom nebrala v úvahu podmínky revoluční politické krize a otázku

dech jej připouštěla. Tato rezoluce

Dr

152

vstupu do prozatímní revoluční vlády.

Amsterodamský kongres ( srpen 1904) revizionismus odsoudil, ale s revizionisty se nerozešel. V rezoluci o jednotě strany doporučoval kongres všem směrům v dělnickém hnutí vytvořit jednotnou stranu, což v podstatě znamenalo podporu oportunismu proti re-

často přijímány správné rezoluce, od povídající vcelkuzásadám marxismu, ale praktická politika jednotlivých stran se stále více vzdalovala od těchto

zásad , které zůstávaly jen na papíře.

Usnesení kongresů Druhé interna cionály neměla závazný charakter pro

jednotlivé připojené strany. Tak napří

volučním živlům . Pod tlakem hnuti

klad kodaňský kongres r. 1910 skoro

byl kongres nucen uznat masovou stávku jako formu třídního boje prole-

jednomyslně odsoudil separatistické stanovisko Českoslovanské sociálně

tariátu , ale opomenul generální stávku a ozbrojené povstání.

demokratické strany v odborové otáz

Na počátku 20. století se revoluční

podřídila, nýbrž zahájila boj proti sta

centrum mezinárodního dělnického

novisku

hnutí přesunulo z Německa do Ruska. Lenina vytvořil stranu nového typu, která vždy důsledně bojovala proti

Zpočátku Druhá internacionála a stra ny v ní sdružené se stavěly proti kolo nialistiu a nebyly ochotny dělat ústupky kolonizátorům . S postupným

oportunismu nejen v ruském , ale

rozšiřováním

i v mezinárodním dělnickém hnutí.

vládnoucích tříd kapitalistických zemí

Revoluce 1905–1907 v Rusku měla

pronikaly neblahé vlivy kolonizace

Ruský proletariát za vedení V. I.

ce, avšak tato strana se usnesení ne mezinárodních

koloniálního

kongresů.

panství

mezinárodní význam , neboť řešila i do řad dělnické třídy. Mimořád v praxi základní otázky mezinárodního ' ných zisků z kolonií používala bur dělnického hnuti. Metodou ruské re-

žoazie ke korumpování části dělnictva

voluce byla masová politická generální mateřských zemí. V širším měřítku stávka a ozbrojené povstání, v jehož projednával koloniální otázku poprvé průběhu se vytvářely sověty jako re- VI. kongres Druhé internacionály voluční orgány lidu. Zkušenosti ruské revoluce prohloubily v Druhé internacionále rozpory mezi reformistickým a levým revolučním křídlem ,

které se postupně formovalo. Pod vlivem ruské revoluce zesílilo revoluční

hnutí v jednotlivých zemích a vytvářela se levice v socialistických stra-

( srpen 1904 Amsterodam ). Po bojo vém hlasování byla přijata protikolo

nialistická rezoluce, avšak prokolonia listická politika byla v sociálně demo kratických stranách už příliš vžita. Socialistické strany již neusilovaly o osvobození porobených národů a jejich dělnické třídy revoluci, nýbrž

nách . Ruská sociální demokracie tvo-

podporovaly a ospravedlňovaly pan

fila s německou levicí, se sociální demokracií Polska a Litvy, s bulharskými „ těsňaky “ (viz Bulharská ko-

ství buržoazie nad koloniemi. Rovněž stuttgartský kongres (srpen 1907) při jal sice vcelku správnou rezoluci v ko loniální otázce, ale ta neměla vliv na

munistická strana) aj. levý směr ve

Druhé internacionále. Vcelku byla

prokolonizátorské živly v jednotlivých

situace v Druhé internacionále po ruské revoluci 1905 charakterizována

stranách .

tím , že na jejích sjezdech byly sice

internacionála otázkám války a boje

Značnou pozornost věnovala Druhá

Dr

153

proti militarismu. Tomuto problému se věnovaly kongresy v Curychu ( 1893), Stuttgartu ( 1907) a v Kodani

srbšti socialisté a polští sociální de mokraté. Ruská bolševická strana za ujala důsledné stanovisko přeměny

(1910). Na stuttgartském kongresu byl přijat dodatek k rezoluci o postoji

imperialistické války ve válku občan skou. Hlasování pro válečné úvěry

socialistických stran k válce, formu-

znamenalo krach Druhé internacio

lovaný Leninem a podporovaný R.

nály, její praktický rozpad na nacio

Luxemburgovou. Rezoluce zavazovala

nalistické, proti sobě stojící strany.

soc. dem. strany k boji proti váleč-

To byl faktický konec mezinárodní

nému nebezpečí. V případě, že by válka přesto vypukla, měly soc. dem . strany využít krize kapitalismu, vyvolané válkou, k boji za odstranění

socialistické dělnické organizace. Le nin ve svých pracích napsaných v do bě první světové války podal vše stranný rozbor příčin bankrotu Druhé

kapitalismu. Když se nebezpečí svě-

internacionály a orientoval revoluční

tového konfliktu v souvislosti s balkánskými válkami ( viz ) zostřilo , rozhodlo

síly v mezinárodním dělnickém hnutí na boj za vytvoření Třetí internacio

Mezinárodní socialistické byro svolat

nály, očištěné od oportunistů.

mimořádný kongres do Basileje (listopad 1912) s jediným bodem progra-

Kladem pro dělnické hnutí bylo první

mu: boj proti militarismu a válečnému nebezpečí. Jednomyslně přijatý mani-

když v boji za dílčí požadavky ne pouštěla ještě ze zřetele konečné cíle

fest zdůrazňoval imperialistický cha-

rakter války a vyzýval socialistické

hnutí. V druhém období její činnosti převážil oportunismus (viz), revizio

období činnosti Druhé internacionály,

strany k rozhodnému boji proti impe-

nismus a při vypuknutí světové impe

rialismu. Oportunisté schválili manifest, ale neudělali nic pro jeho uvedeni do života .

Oportunisté Druhé internacionály se pokusili obnovit její činnost po první

Při vypuknuti první světové války (viz)

světové válce, aby rozbili komunistické

rialistické války sociálšovinismus.

se však všechny protiválečné rezoluce

hnutí. Pokračovatelem Druhé inter

Druhé internacionály staly pouhým papírem . Dne 4. 8. 1914 německá a

nacionály byly tzv . Bernská internacio nála (viz ), Dvaapůltá internacionala

stejně i francouzská sociální demokracie hlasovaly pro válečné úvěry a zaujaly postoj „ obrany vlasti". V Rakousku sociální demokracie nehlaso-

vala pro válečné úvěry jedině proto, že do května r. 1917 parlament nebyl svolán . Avšak v tisku zaujaly soc. dem.

(viz) a Socialistická dělnická internacio nála (viz). Českoslovanská sociální demokracie byla zastoupena na všech kongresech Druhé internacionály; zpočátku v rámci rakouské sociální

demokracie a od londýnského kon gresu (1896) měla samostatné za

strany všech národností (včetně obou

stoupení. Delegátem I. kongresu za

českých soc. dem . stran ) obdobné

české dělníky byl Josef Hybeš. Literatura : I. M. Krivoguz, S. M. Stěckevič, Nástin dějin První a Druhé

stanovisko. Předválečný revizionismus vyústil v sociálšovinismus. Proti válečným úvěrům a válce se postavili

jednotlivci a jednotlivé skupiny, jako K. Liebknecht, bulharští „ těsňaci“,

internacionály, čes. vyd. 1960. M.

Hübl, Z dějin Druhé internacionály, vyd. 1961.

154

Dr

Druhá pozemková reforma

původně počítala jako s hlavní úder

viz Revize první pozemkové reformy

nou silou proti socialistickému Sovět

skému svazu , však záhy vedl k zostření „ Druhá republika" mnichovská republika

viz Po-

rozporů Německa s jinými imperia listickými zeměmi. Horečné válečné

Druhá světová válka ( 1939 až

přípravy Německa již neohrožovaly pouze SSSR , ale i hospodářské pozice

1945) - patří k nejdramatičtějším

Anglie, Francie a USA . Kapitalis

událostem nejnovějších dějin . Byla připravena vládnoucími kruhy nej-

řit útočnost fašistického Německa na

tické státy se všemožně snažily zamě

mocnějších imperialistických států.

Sovětský svaz. Avšak rozpory mezi

Hlavním podněcovatelem války byl blok výbojných imperialistických fa-

oběma imperialistickými bloky ( Ně mecko, Itálie a Japonsko na jedné

šistických států, seskupený pod vede-

straně, Anglie, Francie a USA na

ním hitlerovského Německa; západní

druhé straně) převážily. Důležitým

imperialistické mocnosti tím , že odmítly všechny návrhy SSSR na vy-

činitelem byla aktivní mírová poli tika Sovětského svazu , který maxi

tvoření účinného systému kolektivní

šina zemí. Jejím dějištěm se stala

málně využíval všech možností k od dálení válečného konfliktu . Druhá světová válka vznikla jako střet nutí dvou imperialistických bloků, jako výsledek jejich nesmiřitelných

téměř celá Evropa, rozsáhlé prostory

rozporů. Vznikla tedy jako nespra

Asie, Tichomoří a Atlantského oce-

vedlivá, imperialistická válka za nové rozdělení světa. Avšak již v této první etapě, která trvala do vstupu SSSR do války r. 1941, se začal projevovat

bezpečnosti, převzaly spoluodpovědnost za rozpoutání válečného požáru. Postupně byla do války vtažena vět-

ánu i značná část severní Afriky. Přinesla těžké útrapy miliónům lidí, veliké ztráty na lidských životech , ničeni materiálních a kulturních statků lidstva .

pod vlivem zvláštních nových histo

rických okolností její nový rys. Cha

Stejně jako příčinou první světové

rakter druhé světové války stále vý .

války byl i příčinou druhé světové

razněji začal ovlivňovat národně osvo

války nerovnoměrný vývoj kapitalismu

bozenecký zápas lidových mas v ze

a prohloubení krize světové kapitalis-

mích napadených hitlerovskými fa

tické soustavy. Druhá světová válka

šisty. Poněvadž boj těchto napadených národů byl spravedlivý, měla druhá světová válka již v prvním období spravedlivé rysy. Vstupem Sovět ského svazu do války byl definitivně

byla však daleko složitější než první a lišila se od ní mnohoznačností politických, hospodářských , vojenských zvláštností a ve svém výsledku i celkovým charakterem . (Viz též Pruni svě-

určen osvobozenecký, protifašistický

tová válka .)

charakter dalších vývojových etap druhé světové války. Tento charakter měla válka pro národy zemí bojuji cích proti fašistické agresi, zemí, které vytvořily protifašistickou koalici na

Základní silou ženoucí vývoj k událostem války bylo zesilení německého imperialismu. Růst fašistického hospodářského a vojenského potenciálu, s nímž světová imperialistická reakce

rodů ( viz )

155

Dr

Z hlediska vývoje válečných událostí

bylo

je možno rozdělit události druhé světové války do několika etap : První

u Moskvy v zimě 1941-1942, které znamenalo první velkou porážku fa

etapa začala v září 1939 a trvala do

šistické vojenské mašinérie ve druhé

vstupu SSSR do války 22. 6. 1941. Dne 1. 9. 1939 vtrhli fašisté do bur-

Třetí období zahájilo historické vítěz

žoazně statkářského Polska. 3. září

Anglie a Francie vypověděly Německu válku, ale se skutečným bojem na západní frontě započaly teprve

tehdy, když německá armáda zaútočila v dubnu 1940 na Dánsko a

Norsko, a hlavně v květnu 1940, po zahájení německé ofenzivy proti

Belgii, Holandsku, Lucembursku a Francii. Francouzská armáda, v je-

vítězství

Sovětské

armády

světové válce.

ství sovětských vojsk u Stalingradu v zimě 1942-1943 a vrcholilo koncem

r . 1943. Tato etapa znamenala zá kladní přelom ve vývoji druhé světové války, definitivní přechod iniciativy do rukou protihitlerovské koalice spo jenců. Na sovětské frontě bylo do cíleno řady vítězství u Kurska a Smo lenska, na ukrajinské frontě a zároveň byla prolomena fašistická blokáda

jímž vedení bylo mnoho reakčních

Leningradu. Koncem r. 1943 Sovět

protisovětských živlů , odolávala ně-

ská armáda osvobodila z okupova

meckému náporu pouze 44 dnů. Pá-

ného území Sovětského svazu . Tato

dem mnoha zemí v západní Evropě

velká vítězství sovětských vojsk měla

a na Balkánském poloostrově zvětši]

rozhodující vliv i na vývoj válečných

se válečný potenciál fašistického bloku

události na ostatních frontách druhé

tou měrou , že mohl napadnout SSSR .

světové války. Přesun základních částí

22. červen 1941, kdy

německých vojsk na sovětskou frontu

šis

ké Ně-

mecko přepadlo Sovětský svaz, zna-

umožnil anglo - americkým vojskům

mená zahájení nové etapy ve vývoji druhé světové války, která trvala při-

úspěšně zakončit operace v severní Africe, ovládnout Sicílii a na podzim

bližně do listopadu 1942, tj. do počátku protiútoku sovětských vojsk

vylodit vojska v jižní Itálii. Podobně i v Tichomoří přešla r. 1943 strate

u Stalingradu (nyní Volgograd ). Velká vlastenecká válka sovětského

gická iniciativa do rukou spojenců. Čtvrtou etapu tvořily události roku

lidu stala se rozhodujícím článkem

1944 ; vítězný postup spojeneckých armád dovršila v květnu 1945 kapitu

druhé světové války. Fašistům se zpočátku podařilo docílit řady úspěchů

lace fašistického Německa. Rozhodu

na sovětsko -německé frontě. Dočasně

jící úlohu v tomto vítězném postupu

okupovali Pobalti, Bělorusko, Ukrajinu , západní a jižní části Ruské fede-

a rozdrcení fašistických sil měla i nyní sovětská vojska, která r. 1944 osvo

rativní sovětské republiky, probijeli se

bodila zbývající okupované území své

k Leningradu, Moskvě, Stalingradu

země a začala osvobozovat ze jha

a Kavkazu . Zároveň v tomto období

fašistické okupace země střední a jiho

i japonšti imperialisté v konfliktu východní Evropy. Zároveň zaměřila 3 USA a Angli dosáhli značných

svůj nápor na zbytky fašistických

úspěchů a obsadili široké prostory

vojsk na území samotného Německa.

v Tichomoří a jihovýchodní Asii. Významnou událostí této etapy války

Teprve v polovině r. 1944 se západní spojenci vylodili ve Francii, a ote

Dr

156

vřeli tak tzv. druhou frontu . To bylo

perialistickému Japonsku. Pod drti

v době, kdy už sovětská vojska byla

vým náporem sovětských vojsk ja

v nezadržitelném nástupu a kdy „ od-

ponská vojska rychle ustupovala. Dru

čerpání “ fašistických vojsk pro tuto druhou frontu nemělo zdaleka takový

há světová válka vstoupila do závě rečné etapy. 2. září 1945 podepsalo

význam , jako by bývalo mělo v před-

Japonsko bezpodmínečnou kapitulaci.

cházejících etapách. V tomto obdo-

Tím skončila druhá světová válka.

bí dosáhla spojenecká vojska význam-

Hlavní a rozhodující součástí druhé

ných strategických úspěchů v boji proti

světové války byla Velká vlastenecká

japonským imperialistům v Tichomoří a na Dálném východě.

válka sovětského lidu , který nesl hlavní tíži boje proti fašistům , zasadil nacistům rozhodující údery a způso bil jejich úplnou porážku. Díky he

Také hnutí odporu v zemích dočasně okupovaných fašistickými silami, tato významná součást protifašistické fron-

roickému úsili sovětského lidu skon

ty za druhé světové války, vstupovalo

čila druhá světová válka velikým vi

do vrcholného stadia. Jeho základem

tězstvím sil demokracie a socialismu.

bylo nejčastěji partyzánské hnutí,

Plány imperialistických kruhů, že

které v mnoha zemích ( ve Francii,

válka maximálně vyčerpá zemi socia

na Slovensku, v Bulharsku, v Jugoslávii atd .) vrcholilo všelidovými pro-

lismu a pokoří ji, ztroskotaly. Sovět ský svaz, který přinesl největší mate

tifašistickými povstáními. Téměř ve všech porobených zemích sílilo sabo-

riální a lidské oběti, vyšel z tohoto

tážní hnutí a další formy aktivního odporu proti fašismu. Komunistické

boditelská role Sovětské armády, ve doucí úloha komunistických stran

strany, které v okupovaných zemích pracovaly za velmi těžkých , ilegálních

v národně osvobozeneckém boji osla bily pozice světového imperialismu.

boje posílen. Vítězství SSSR, osvo

podmínek, stály v čele nesmlouvavého

V mnoha zemích národně osvoboze

zápasu proti fašistům , byly jeho ini-

necký boj lidu proti fašismu, jehož rozmach byl především inspirován

ciátorem a důsledně jej uskutečňo-

valy. Jejich autorita za těchto bojů

vítězstvími sovětských vojsk, přerostl

neustále rostla. Hrdinný zápas lido-

v národní a demokratické revoluce.

vých mas proti fašistickým okupantům znamenal další prohloubení vše-

v nichž zvítězila lidová demokracie .

lidového, spravedlivého charakteru boje vedeného proti fašistům , vnášel důležité politické prvky do vývoje událostí. Tento boj aktivizoval lidové

Od kapitalismu odpadla řada zemí, Lid těchto zemí vstoupil na cestu socialistického vývoje. Tak vedle zni čující porážky německého fašismu

ňovat revoluční opatření.

stala se hlavním výsledkem druhé světové války výrazná změna v po měru sil mezi socialismem a kapita lismem . Vznik a neustálé upevňování

Fašistické Německo kapitulovalo v květnu 1945. Ale válka na Dálném

tické soustavy jsou logickým pokračo

masy , které v závěrečných fázích

války začaly ve svých zemích uskuteč-

rozhodující převahy světové socialis

východě trvala. Počátkem srpna r.

váním tohoto historického procesu .

1945 Sovětský svaz věren svým zá-

Přehled

vazkům vstoupil do války proti im-

druhé světové války :

důležitých

události

Dr

157 1. záH 1939

- Německo napadlo Polsko

3. záti

27. června

17. zát

hoda mezi SSSR a Velkou

Británii o financováni vojen ských dodávek

5. srpna 13. zák

3. listopadu

tickým Némeckem a posky

30. listopadu

tující ochranu ohroženým Ukrajincům a Bělorusům - kapitulovala Varšava finský president ohlásil vå . lečný stav s SSSR

19. listopadu

29. listopadu

16. prosince

12. března 1940 —- byl uzavřen mir mezi SSSR a Finskem okupace Dánska, vyloděni ne meckého vojska v Norsku byl zahájen německý útok na Holandsko, Belgü a Lucem

9. dubna

10. května

22. prosince

- V USA byla manifestace za vytvoření druhé fronty začal boj o Stalingrad začal ústup německo -italských vojsk v Egypte sovětská vojska u Stalingradu přešla do útoku sovětská vojska prolomila frontu u Velikých Luk - byla zahájena sovětská ofen ziva na středním Donu - byla zahájena sovětská ofen .

-

28. záři

- v Moskvě byla podepsána ds.

Velká Británie a Francie vy

pověděly válku Německu Sovětská armáda zahájila svůj osvobozenecký pochod , za měřený na odvrácení násilné okupace západní Ukrajiny a západního Beloruska fašis

-

ziva na Kavkaze

30. ledna 1943

- kapitulovala 6. německá ar máda u Stalingradu sovětská vojska osvobodila

8. února

1

bursko

14. května

Kursk

- kapitulovala holandská armá

14. února

da ; Němci prorazili Magino

S

28. května 10. června

tovu linii

12. března

kapitulovala belgická armáda Itálie vyhlásila válku Francü

10. července

a Velké Británii

22. června

- byla podepsána smlouva o pil měří mezi Francii a Němec kem

3. - 6 . srpna

8. srpna

14. bijna

9. prosince

u Orla

25. července

-

- byla přijata usnesení Nejvyš šího sovětu SSSR o přijeti Estonské, Lotyšské a Litevské sovětské republiky do SSSR - začala letecká bitva o Anglii německá armáda vstoupila do Rumunska

28. října

15. července

sovětská vojska osvobodila Rostov - sovětská vojska osvobodila Vjazmu americké a britské jednotky se vylodily na Sicilii byly prolomeny německé linie

poru

byla

27. července

23. srpna 31. srpna 4. -5 . záři

11

Bulharska

22. června 23. června

tzv . slovenský stát vyhlásil

8. září

vyhlásilo

18. července

2. Hina

25. záři

- sovětská vojska Smolensk

osvobodila

vojska

překročila

dil ' Sp'it

- byla zahájena sovětská proti

6. prosince 11. prosince

- byl zahájen protiútok Sovět

Dněpr

ské armády u Moskvy - USA vyhlásily válku

pověděla válku Německu

28. listopadu 12. prosince

4. ledna 1944 Ne

mecku a Itálii

11. června 1942 - ve Washingtonu byla pode psána dohoda mezi SSSR a USA o vzájemné pomoci ve válce

Badogliova vláda v Itálii vy

6. listopadu

24. prosince

ofenziva na Ukrajine

- sovětska

13. Hina

na Moskvu

26. listopadu

kapitulace

ovětská

vojska osvobodila Novorossijsk -iugoslávští partyzáni osvobo

7. října

byla podepsána dohoda mezi SSSR a Velkou Británii o spo lečných válečnych akcích proti Německu - byla podepsána českosloven sko - sovětská dohoda o váleč né spolupráci a o vytvoření čs. vojenských jednotek v SSSR - německá vojska zahájila útok

- byly prolomeny německé linic v Donecké pánvi - bezpodmínečná Itálie

válku

SSSR

- byla zahájena sovětská ofen ziva u Smolenska

16. září

Itálie vyhlásila válku SSSR válku SSSR

12. července

fašistická

Charkov

byl zahájen německý útok na Jugoslávii a Řecko byl zahájen útok Německa, Finska a Rumunska na SSSR ;

- Madarsko

rozpuštěna

- byla zahájcna sovětská ofen zíva na jižní fronte - sovětská vojska osvobodila

ce

- Hitler podepsal směrnici o přípravě války proti SSSR 2. března 1941 - německá vojska vstoupila do

27. června

režim

strana v Itálii

Itálie zaútočila na Řecko

18. prosince

6. dubna

Mussoliniho

Itálii a nastoupila Badogliova vláda

3. srpna

začala britská ofenziva v Afri

byl svržen v důsledku rozvi

jejícího se hnuti lidového od

27. ledna

sovětská

-

vojska

osvobodila

Kyjov ; bojů se zúčastnila 1 . čs . brigáda byla zahájena teheránská kon ference spojenců - byla v Moskvě podepsána smlouva mezi CSR a SSSR o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci byla zahájena sovětská ofen ziva západně od Kyjeva Sovětská armáda osvobodila Bilou Cerkev ; bojů se zúčast

nila 1. čs . brigáda - Leningrad byl zcela uvolněn z obklíčení

4. března

- vojska 1. ukrajinského frontu zahájila ofenzivu

Dr

158

10. března

- vojska 2. ukrajinského frontu

31. března

přešla do ofenzivy Sovětská armáda vstoupila do

8. dubna

- byla zahájena sovětská ofen

13. ledna

ziva na Krymu ; vojska 1 . ukrajinského frontu dosáhla Čs. hranice

17. ledna

- sovětská vojska osvobodila

20. ledna

28. prosince 12. ledna 1945

Rumunska

10. dubna

6. června

expedični vojska zahájila invazi do se

28. - 31. ledna

- sovětská vojska vnikla do Po

verni Francie

4. února 4.- 11 . února 13. února

ziva na středním úseku fronty

byla zahájena sovětská ofen ziva na baltické frontě - na osvobozeném území Pol

7. března

21. července

ska byl vytvořen Výbor ná

28. března

rodního osvobození

- sovětska vojska osvobodila Lvov, Stanislav, Białystok , Brest Litevsk a Przemyśl sovětská vojska překročila Vislu : spojenecké jednotky ve Francii obsadily Rennes vypuklo lidové povstání v Pa

19. srpna 23. srpna 25. srpna

-

4. dubna 13. dubna

25. dubna

lidové vlastenecké síly v Ru munsku syrhly fašistický re

26. dubna

žim Antoneskův byla osvobozena Paříž a Mar

30. dubna

vyhlásilo

6. října

20. října

- sovětská vojska s jugosláv

2. záři

8. září

10. záři

18. září

Čs. hranice u Dukly skou osvobozeneckou armá dou obsadila Bělehrad

23. října

2. května 5. května 7. května

sovětská vojska vtrhla do Vý

setkání sovětských a americ kých vojsk na Labi u Torgau - sovětská vojska osvobodila

- Hitler spáchal sebevraždu ; sovětská vojska osvobodila Ostravu - sovětská vojska dobyla Berlin - začalo Pražské povstání Německo podepsalo bezpod

minečnou kapitulaci 9. května

-

-

9. září

u Wittenbergu Labc

byl zahájen sovětský útok na

Brno

válku

Německu

vypuklo Slovenské národní povstání - spojenecká vojska vstoupila do Belgie Bulharsko vypovědělo válku Německu ; byl zahájen sovět ský útok na Dukle ; bojů se zúčastnil 1. čs. armádní sbor celonárodní povstání v Bul harsku svrhlo profašistickou vládu a moc přešla do rukou vlády Vlastenecké fronty spojenci obsadili Lucemburk - spojenci obsadili v Německu Göttingen - 1. čs . armádní sbor překročil

- sovětská vojska obsadila Vi. den ; americké jednotky do Berlin

Hži

Rumunsko

překročila

mořan a Braniborska - byla osvobozena Belgic konala se jaltská konference sovětská vojska osvobodila Budapešt - spojenecká vojska obsadila Kolin nad Rýnem - sovětská vojska osvobodila Gdaňsk a Gdyni - sovětská vojska osvobodila Bratislavu sáhly

16. dubna

seille

29. srpna

vojska

Odru

- byla zahájena sovětská ofen

3. srpna

- byly osvobozeny Košice & Prešov - sovětská

osvobodila

12. července

28. července

- byla zahájena sovětská ofen ziva ve Východním Prusku sovětská vojska osvobodila Varšavu , Lodž a Krakov

23. ledna

sovětská vojska Sevastopol - anglo -americká

23, června

madarská prozatímní vláda vypověděla válku Némecku - byla zahájena sovětská ofen ziva na Visle

Odesu 9. května

-

— sovětská vojska osvobodila Prahu ; - skončení válečných operaci v Evropě

7. července

- byla zahájena postupimská

6. srpna

- byla shozena americká ato

8. srpna

mová puma na Hirošimu Sovětský svaz vypověděl válku Japonsku

konference

2. září

Japonsko podepsalo bezpod mínečnou kapitulaci

Literatura : G. A. Děborin , Druhá světová válka, vojensko- politický ná

stin , čes. vyd. 1960. A. Šnejdárek ,

chodnich Prus

27. října

- sovětská

vojska

osvobodila

Užhorod 29. Hina

2. listopadu 19. listopadu

4. prosince

- francouzská vláda rozhodla o odzbrojeni jednotek hnuti odporu, pokud nebyly sou částí armády nebo policie Němci zastavili odpor v Belgii spojenci na západě dosáhli Rýna britská vojska v Řecku zača la odzbrojovat řeckć vlas tence

16. prosince

- začala německá protiofenziva v Ardenách

23. prosince

- byla ustavena prozatmni ma darská vláda

Druhá světová válka, vyd.

1960.

Dějiny Velké vlastenecké války So větského svazu, dil 1 , čes. vyd. 1962.

Druhý sjezd KSČ - konal se od 31. 10. do 4. 11. 1924 v sále Domoyiny v Praze- Holešovicích . Sjezdu se zú častnilo celkem 209 delegátů ; s hla sem rozhodujícím bylo 145 delegátů a s hlasem poradním 64. Delegáti za

Dr

159

stupovali 99 700 členů. Ze zahranič-

Zdůraznil nutnost vytvořit svazek děl

ních hostů byli přítomni: zástupce KI D. Z. Manuilskij, zástupci KS

nické třídy s rolnictvem a přijal heslo vyvlastnění velkostatkářské půdy bez

Francie, KS Rakouska a KS Ně- náhrady a jejípředání do rukou pra mecka. Program sjezdu : 1. Zahájení, volba

předsednictva a komisí. 2. Podání zpráv sekretariátu a kontrolní komise (ref. A. Zápotocký). 3. Zpráva z V.

cujících zemědělců. Dále přijal usne sení o agitaci a propagandě, které mělo vést k těsnému spojení ideolo

gické práce s praktickými politickými úkoly strany. Řízení ideologické práce mělo přejít na volené orgány strany.

kongresu KI (ref. B. Smeral a A. Neurath ). 4. Politická situace ( ref. J. Haken - referát nebyl zařazen pro nedostatek času ). 5. Odborová otázka ( ref. R. Kohn podal jen zprávu

V ústředním výboru zvoleném na sjezdu získala rozhodující vliv levice v čele s J. Hakenem . Literatura: Založení Komunistické

z komise a spolureferenti J. Hais a

strany Československa, sborník , vyd.

Heller učinili jen prohlášení). 6. Otáz-

1954. Zd. Bradáč, Boj za bolševizaci

ka zemědělská (referát nebyl prone- KSČ, dil 1, vyd. 1955. sen ). 7. Výstavba strany ( ref. A. Zápotocký - referát zkrácen ). 8. Ná-

Družstevní revoluční proletár

rodnostní otázka ( ref. E. Burian, ské hnutí v předmn. ČSR. (Prole spoluref. J. Verčík ). 9. Propaganda leninismu ( ref. K. Kreibich - podal

tářská družstevní opozice.) V době vzniku samostatného Československa

jen zprávu z komise ). 10. Volba ústředního výboru a kontrolní komise. 11. Různé.

(r. 1918) byl vedoucím orgánem děl nických družstevních organizací so ciální demokracie Ústřední svaz čes

Sjezd řešil řadu závažných usnesení

koslovenských družstev (dále ÚSČD).

vycházejících z linie V. kongresu KI .

Toto ústředí bylo však od svého

V rezoluci o taktice strany se zdůrazňovala nutnost rozvinutí masového

vzniku (za rakousko -uherské monar chie pův. název Ústřední svaz česko

boje proti ofenzívě buržoazie revolučním uplatněním taktiky jednotné fronty zdola. Velmi významné bylo

slovanských družstev) v rukou pravi čáckých živlů v sociálně demokratic kém hnutí. Dělnické družstevnictví

usnesení o novém organizačním řádu

po roce 1918 rychle rostlo . Zatímco

strany, který poprvé jasně stanovil

ještě r. 1917 měla dělnická spotřební

podmínky členství ve straně a povin-

družstva 83 000 členů, vzrostl jejich

nosti členů strany. Nejdůležitější byl

počet r. 1921 na 605 000. Dělníci vstu

článek o přestavbě strany z místních povali v l. 1918–1921 do spotřebních organizací na závodní. V rezoluci o národnostní otázce byly podrobeny kritice některé chyby učiněné na I.

družstev proto, že v nich viděli ná stroj třídní dělnické politiky, který se měl podílet na boji proti kelasům ,

sjezdu KSČ. Pro odborovou práci

proti ožebračovatelské politice bur

vyhlásil sjezd úkol rozvinout boj za odborovou jednotu pomocí systema-

žoazie. Velká část nových členů druž

tické práce v reformistických i Rudých

stev byla přesvědčena, že se družstva stanou základem distribuce zboží

odborech (viz Frakčnípráce komunistů ).

V novém , socialistickém

zřízení.

Dr

160

V době boje o charakter republiky na-

nictví. Tím chtělo skrýt před re

stala diferenciace v družstevním hnutí.

volučními

Proletářská levicová družstevní opo-

družstevním koncernem a sociálně de

dělníky

spojení

mezi

zice se formovala od r. 1919, kdy na-

mokratickou stranou, aby sociálně

růstal rozpor mezi pravicí a levici

demokratická strana mohla snáze ,,spo

v Čs. sociálně demokratické stranè

lupracovat “ s buržoazními stranami a

dělnické (viz ).

čítat s postojem členů a lavírovat. Reformistickým předákům družstevních

družstevní centrály s kapitalistickými hospodářskými partnery. Vyhlášením zdánlivé neutrality měly být však především oklamány statisíce dělníků, kteří zůstali členy spotřebních druž

centrál nezbylo nic jiného, než ale-

stev , aby vykonávali nátlak na komu

spoň formálně vystupovat s projevy proti lichvářům , proti zdražování atd.

nistické členy družstev, kteří chtěli

V době revolučního nástupu dělnictva

muselo pravicové vedení ÚSČD po-

Dělničtí členové spotřebních družstev

uplatňovat v družstvech revoluční politiku. I když se zejména ve 20. letech

byli přesvědčeni, že družstev je třeba využít k energickému zákroku proti

podařilo reformistům ovládnout znač

kapitalistickému obchodu, ale družstevní předáci a vedení družstevních centrál,ke kterým patřily vedle ÚSČD

družstev, souběžně s upevňováním KSČ sílil v družstvech odpor proti politice reformistů. Důležité bylo, že

ještě družstevní velkonákupna (VDP ), Všeobecná družstevní banka a Lidová

se reformistům nepodařilo potlačit

nou většinu dělnických spotřebních

vliv KSČ v několika proletářských

pojišťovna Čechoslávia, bránili tomu, spotřebních družstvech, mezi něž ná aby družstevní hnutí zasahovalo do

ležela především pražská Včela , Vzá

hospodářských a sociálních poměrů. jemnost v Brně a liberecké družstvo V duchu politiky spolupráce s bur- německých dělníků Vorwärts. žoazii se reformisté v družstevních

V bojích o politickou orientaci dělnic

organizacích snažili odvést pozornost dělníků od politických otázek a směřo-

kého družstevnictví sehrálo středo

české, především pražské, a dále pak

vali k apolitickému, na hospodářské severočeské dělnictvo v buržoazní otázky zaměřenému družstevničení. Nespokojenost revolučních dělníků S touto reformistickou politikou v družstevním hnutí se zvlášť jasně projevila po porážce prosincové generální stávky r. 1920 (viz), kdy ji děl-

ČSR významnou úlohu. Z tohoto hle diska je nutno vidět i zvláštní místo ,

které měla v historii družstevnictví pražská Včela . I ona měla do roku 1922 sociálně demokratické vedeni, které všemožně brzdilo rozvoj druž

Většina družstev, mezi nimi Budouc-

stva. Ale od r. 1922, kdy se stal jejím ředitelem Antonín Zmrhal a kdy do

nost v Ostravě a plzeňské spotřební

stala skutečně revoluční vedení, stala

družstevnictví, zůstala pevně v rukou

se jádrem proletářské družstevní opo

níci vyjadřovali odchodem z družstev.

reformistů . R. 1922 vedení ÚSCD za- zice, k níž se hlásila ta družstva, je měřilo svou oficiální politiku směrem

jichž vedení bylo v rukou revolučníeh

charakteristickým pro západoevrop- dělníků. Komunistická strana Česko ské spotřební družstevnictví a vyhlásilo „ politickou neutralitu “ družstev-

slovenska viděla v dělnickém druž stevnictví významnou masovou orga

161

nizaci. Na svém prvním řádném sjezdu v únoru 1923. vyzvala své členy

Dr

potřeb. V lednu 1931 bylo ustaveno pevné' organizační vedeni proletářské

ke vstupu do spotřebních družstev a

družstevní opozice, která početně

uložila jim šířit mezi družstevníky

i organizačně silila . R. 1935 měla pro letářská opozice 41 členských druž

myšlenku , že družstevní hnutí nemůže samo svými silami uskutečnit

stev ( tj. takových, kde bylo rozhodo

socialismus, že socialismus je možno

vání v rukou revolučních dělníků)

uskutečnit jen revolučním bojem a dobytím politické moci proletariátem ,

a 143 486 členů. Kromě toho v druž

že však revoluční družstevní hnutí může tento boj podpořit. V době před V. sjezdem r. 1929, kdy masově poli-

stvech ovládaných reformisty měli členové družstevní opozice ve svých

rukou 290 dohlížecích výborů. Projevem dělnické družstevní solida

tická práce strany byla brzděna pra-

rity byla pomoc členů družstev prole

vičáckou klikou jílkovců (viz), byla

tářské opozice stávkujícím a hlado

i činnost proletářské družstevní opo-

zice méně výrazná a méně účinná než

vějícím dělníkům . Proletářská druž stva se zapojovala do akcí Dělnické a

v období po V. sjezdu KSČ. Aby

Rudé pomoci (viz ), v době mostecké

strana mohla lépe řídit práci v družvýboru družstevní sekretariát, jenž

stávky (viz) dovážely Včela a Vor wärts na Mostecko potraviny pro stávkující, peněžními sbírkami pod

řídil práce družstevní opozice a zároveň pomáhal a radil i těm komunis-

pořila stávkující i mnohá drobnější družstva proletářské opozice, jako

tüm -družstevníkům , jejichž družstva

v Malé Bělé u Bakova, Skutči, Prostě

měli v rukou reformisté. Nejostřejší boje za proletářskou linii v dělnickém

jově, Hořicích aj . Podobně se zapojila družstva proletářské družstevní opo

stvech , zřídila při svém ústředním

družstevnictví se rozvinuly počátkem

zice i do činnosti Komité na záchranu

30. let, v období hospodářské krize, kdy pravicoví družstevní činitelé sou-

pracujícího lidu Zakarpatské Ukra jiny, kde byla velká nezaměstnanost

hlasili na pokyn vedení sociální demokracie s řadou protilidových opatře-

(viz Zakarpatská Ukrajina a politika KSC).

ní, která byla součástí pokusů bur-

Vedení sociální demokracie a předáci

žoazie o kapitalistické východisko

reformistických družstevních centrál

z krize na úkor pracujících. Reformis-

s obavami sledovali stálý růst autority

tičtí předáci družstevních centrál

proletářské družstevní opozice v ma

souhlasili se zvýšením dovozních cel na základní potraviny, souhlasili se zvýšením spotřebních daní a jinými protilidovými opatřeními. Výsledky těchto opatření šly ve prospěch jejich

sách družstevníků. Nejprve se snažili zřízením reformistického trucdružstva

Rovnost hospodářsky zničit nejsil nější družstvo opozice pražskou Včelu , a tak oslabit vliv KSČ v druž

„ družstevních “ kolegů z agrárních

stevnictví. Nezastavili se ani před

centrál. Komunističtí dělníci v družstvech

podvody a falšováním plných mocí a

usilovali o jednotný postup členů družstev v boji za řešení krize na účet

v tehdejším Německém Brodě. Často se opírali i o pomoc policie a četnictva.

kapitalistů, za snížení cen životních

Nakonec se jim podařilo rozbít jed

11 Příruční slovník

voleb , jak se tomu stalo kupříkladu

162

Dr

notu dělnického družstevnictyi, když v letech 1932 a 1933 vyloučili z ÚSČD Včelu a ostatní družstva proletářské družstevní opozice.

partijních dělníků. (O rozvoji družstev ního hnutí po r. 1945 viz Ústřední rada družstev .)

Jak proletářská družstevní opozice,

Literatura: M. Větvička, V. Šorm , K. Pernica, Dějiny družstevního hnutí,

tak i dělnické členstvo družstev ovlá-

díl 3, vyd. 1961.

daných reformisty se nevzdaly boje za obnovení jednoty dělnického druž-

stevního hnutí. Od r. 1933 až do zániku republiky bojovala KSČ za

„ Družstevní socialismus“ – viz Socialismus – nemarxistické směry

opětné sjednocení dělnického druž-

Družstva konzumní komunis

stevnictví a využívala současně pro

tická – viz Družstevní revoluční pro

letářské družstevní opozice jako ná-

letářské hnutí v předmn. ČSR

stroje k vedení protidrahotních akcí, v pozdějších letech pak jako jednoho

Dualismus rakousko- uherský -

z článku boje za vytvoření jednotné

viz Rakousko -uherské vyrovnánir. 1867

lidové fronty proti zahraničnímu fa šismu a vnitřní reakci.

Reformističtí předáci však jednání o jednotnou frontu jen předstírali

Dubček Alexander (nar. 27. 11.

1921 v Uhrovcích , okr. Bánovce n. Be bravou) – člen předsednictva ÚV KSČ

a čekali na příležitost, jak skoncovat

a první tajemník ÚV KSS. R. 1925

s revolučními družstvy. Tuto „ práció za ně vykonali okupanti, kteří r. 1939 zlikvidovali revoluční družstevní organizace, uvěznili a popravili za okupace

se vystěhoval s rodiči do Sovětského

vstoupil do KSČ a účastnil se ilegální

pracovníků z družstev. Boj pracovníků proletářské

práce. V 1. 1941-1945 pracoval ve Škodových závodech vDubnici. Aktiv

družstevní opozice splynul s celoná-

ně se zúčastnil Slovenského národního

řadu

komunistických

svazu . R. 1938 se vrátil do vlasti a vy učil se strojním zámečníkem . R. 1939

rodním bojem proti okupantům , jehož povstání ( viz) v brigádě Jana Žižky. duší byla KSČ. Cinnost družstevní opozice tvoří jednu z významných stránek boje revoluč-

ního proletariátu v ČSR za jednotnou frontu dělnické třídy v období mezi dvěma světovými válkami. Bylo přitom s úspěchem využito možností, které poskytuje spotřební družstevnictví jako společenská organizace, kde kromě proletariátu jsou i početné

vrstvy členstva z řad drobných zaměstnanců a maloburžoazie, kde kromě

členů strany, kteří i v hlavním druž-

V l. 1945-1949 zastával různé stra nické funkce v Trenčíně. V 1. 1949 až 1951 byl vedoucím tajemníkem OV KSS v Trenčíně a v l. 1951-1952

pracoval na ÚV KSS. Od r. 1951 poslancem Národního shromáždění. R. 1952 vedoucím tajemníkem sloven ského ÚV NF v Bratislavě a od května 1953 vedoucím tajemníkem KV KSS v Banské Bystrici. V 1. 1958-1960 vedoucím tajemníkem KV KSS v Bra

tislavě. Na XI. sjezdu KSČ (1958 ) zvolen členem ÚV KSČ a v červenci 1960 tajemníkem ÚV KSČ . V listo

stvu proletářské družstevní opozice, ve Včele, tvořili menšinu, bylo množ-

padu 1962 zvolen členem předsednic

ství sociálně demokratických a bez-

tva a tajemníkem ÚV KSS a v pro

163

Du

sinci 1962 kandidátem předsednictva

nerálními tajemníky DS spolu s do

ÚV KSČ . Od dubna 1963 členem

savadním gen. tajemníkem Fedorem

předsednictva ÚV KSČ a prvním

Hodžou, bývalým agrárníkem .

tajemníkem ÚV KSS.

Navenek byla dohoda z 30. 3. motivo vána snahou „ odstranit náboženskou nesnášenlivost v národě“ a vydávána

„ Dubnová “ dohoda Demokratické strany s ludáky - byla podepsána 30. 3. 1946. Agrárnické lettrichovsko -ursínyovské vedení Demokra-

za dohodu mezi katolíky a evangelíky v rámci DS ; veřejnosti byla předlo žena jen částečně, jako usnesení před

tické strany (DS) ( viz), vedené snahou upeynit vnitřně otřesenou stranu a

dostala název „ dubnová “ . V auten

sednictva DS z 5. 4. 1946. Proto též

vytvořit jednotný protikomunistický

tickém znění byla otištěna až v pro

předvolební blok, se v ní zavazovalo

sinci 1946 v emigrantském časopise

představitelům

„ Slovák v Amerike “ a poté se stala známou v plném znění i na Slovensku. Buržoazní reakční Demokratická stra

luďácko -katolického

křídla strany i představitelům dosud

mimo DS stojícího ludáckého politic-

kého podsvěti - exponentům býva-

na, která byla do té doby především

lého tzv . slovenského státu (viz ), že uplatní v politické linii DS a při obsa-

dědičkou politiky agrární strany, stala se v důsledku politických i personál

zování funkcionářských míst, poslaneckých mandátů atd. změny v jejich

ních změn uplatněných na základě dohody i nositelkou ludácké politiky

prospěch , zůstanou - li v Demokratické straně a odvolají-li své podpisy

a ideologie. Proto komunistická strana

charakterizovala situaci v DS po po

z přihlášky křesťansko -republikánské

depsání dohody jako vytvoření agro

strany (viz Strana slobody) do Národní

ludáckého bloku, jenž je obdobou

fronty. Nepsanou součástí dohody byl

paktu agrárníků s ludáky, uzavřeného v Žilině 6. 10. 1938 (viz Žilinská do hoda; Pomnichovská republika ). „ Dubnovou “ dohodou se legalizovalo

i slib , že vedeni DS zachrání J. Tisa,

postará se o likvidaci lidových soudů, o navrácení školstvi na Slovensku

církvi a o předání bezpečnostního

ludáctví prostřednictvím DS a druhá

aparátu na Slovensku do rukou

ludácká garnitura pronikla na vý

,,katolíků “ .

znamné pozice ve státním , veřejném

Na základě této dohody bylo vytvo-

a hospodářském životě. Důsledky

řeno devítičlenné užší předsednictvo

dohody se projevily zejména v květ

DS jako nejvyšší orgán strany, jehož

Ludácko -katolická skupina pracovala v nejužším kontaktu s představiteli slovenské katolické hierarchie, jejíž

nových parlamentních volbách r . 1946 (DS za pomoci katolického kléru a ludáckých živlů získala 62,5 % hlasů slovenských voličů ) a v průběhu pro cesu s Tisem ( viz Procesy s tisovsko tukovskou klikou ) a byly příčinou latentní politické krize na Sloven

směrnice uskutečňoval zejména kanovník Cvinček. Kempný a Bugár

sku, jež vyústila do akutního sta dia na podzim 1947 (viz Politická

ludáčti aktivisté z éry tzv. slovenského státu - se stali na základě dohody ge-

krize na Slovensku na podzim roku 1947).

členy se stali za ludácko- katolické křídio kanovník A. Cvinček , J. Kempný, M. Bugár. K. Filo a E. Böhm .

Du

164

- dlouholetý tajemník ÚV Francouz-

r. 1918 pravicových soc. dem . na Ostravsku. Casopis zanikl současně

ské komunistické strany a přední čini-

s rozpuštěním sociální demokracie

komunistického

hnutí. Od mládí pracoval v dělnickém

v prosinci 1938. S „Duchem času " polemizoval často komunistický „ Děl

hnutí. Po skončení první světové války

nický deník “ (viz ) pro jeho reakční

aktivně bojoval proti imperialistické intervenci proti mladé sovětské re publice. R. 1921 se stal členem Fran-

protidělnický obsah.

couzské komunistické strany. Od roku

cích . Dne 4. 2. 1931 zahájilo četnictvo střelbu na hladový pochod nezaměst

Duclos Jacques (nar. 2. 10. 1896) tel

mezinárodního

1926 je členem ÚV ; r. 1931 se stal členem politického byra ÚV a tajemníkem ÚV . Od r. 1926 byl poslancem parlamentu . V mezinárodním komu-

Duchcov - střílení do pracuji naných u Duchcova. Četníci zastřelili 4 nezaměstnané (J. Kadlece , A. La mače, J. Studničku, A. Zeithamera )

nistickém hnutí byl zvolen r. 1935 za

a řadu dalších zranili. Vláda tímto

člena výkonného výboru KI. Svou činností se významně podílel na vy-

surovým zákrokem chtěla zlomit a

tvoření lidové fronty ve Francii (viz). V letech fašistické okupace se ukrýval

nezaměstnaných (viz Nezaměstnani hnutl). Odpovědí dělníků byla tisícová účast na pohřbu obětí a bouřlivé de

v ilegalitě a stal se jedním z vedoucích

zastrašit mohutně se rozvíjející hnutí

činitelů hnutí odporu proti německým fašistickým okupantům . Aktivně se zúčastnil jako partyzán pařížského

monstrace o Mezinárodním dni boje

protifašistického povstání v srpnu 1944. R. 1945 byl zvolen místopřed-

o předmn. ČSR .)

sedou Národního shromáždění. Od

2 , vyd. 1951, str. 187 a n. Jul. Fučík , Reportáže z buržoazní republiky, vyd. 1953.

r . 1946 je též předsedou komunistické

parlamentní skupiny. Od r. 1950 vy-

proti nezaměstnanosti (viz) dne 25. 2. 1931. (Viz též Střílení do pracujících

Literatura : Kl. Gottwald , Spisy, sv .

konával v době onemocnění Maurice

Thoreze funkci generálního tajemníka.

Dukelská operace (též zvaná operace

8. 5. 1950 se pokusila francouzská

Karpatodukelská)

reakce o atentát na Duclose, který se

větské armády a v jejím rámci į l . čs. armádního sboru v SSSR byla usku

nezdařil. Dne 28. 5. 1952 byl Duclos na základě falešných obvinění francouzských úřadů žalářován . Za jeho

osvobození vzniklo ve Francii i v řadě jiných zemí veliké lidové hnutí. Pod tlakem tohoto hnutí musela ho fran-

couzská reakce propustit 1. 7. 1952 na svobodu .

SO

tečněna na pomoc Slovenskému národ nímu povstání (viz). Stala se počátkem důležitou součástí bojů za bezpro

střední osvobození Československa. Podle původních plánů sovětského hlavního velitelstvi sovětská vojska se měla vyhnout bojům v slovenských

1. 1898 do r. 1938. V 1. 1911-1918

horách a Slovensko mělo být osvobo zeno širokým dvojstranným obchva tem severně od Tater a přes madar skou nížinu . Tato operace se měla jako

byl orgánem autonomistů (viz), po

součást rozsáhlé strategické ofenzívy

„ Duch času “ - sociálně demokratický deník , vycházející v Ostravě od

165

Du

sovětských vojsk od Karpat k Balt-

hoří Karpat a dosáhla hlavního kar

skému moři směrem na Berlin uskuteč-

patského hřebenu. V druhém období

nit začátkem r . 1945. Operační pře-

- od 28. 9. do 6. 10. - ovládla Dukel

stávky chtěla Sovětská armáda využít

ský průsmyk a vstoupila na území

k obnově zničených komunikací, ke shromáždění dostatečných zásob ma-

Československa. V třetím období - od 7. 10. do 28. 11. 1944 - vedla těžké boje

teriálních prostředků a techniky, k do-

o východy z Karpat, které zakončila

plnění početních stavů vojsk i k od-

přechodem do obrany na řece Ondavě.

počinkům sovětských vojsk vyčerpa-

V této operaci se spojil národně osvo

ných v předcházejících bojích . Když však začalo Slovenské národní povstání, sovětské velení se bez ohledu

bozenecký boj slovenského lidu a čes

na původní plány a vyčerpanost vojsk rozhodlo pomoci povstání útokem 38. armády z prostoru Krosna přes

větské armády v jednotný bojový proud za osvobození Československa. (Viz též Osvobození Československa

Dukelský průsmyk směrem na Prešov

Sovětskou armádou .) Literatura: B. Jamnický, Z. Andreis, Dukelsko- prešovská operace, vyd.

a spojit se s povstalci. K 38 , armádě generála Moskalenka, která byla na levém křídle 1. ukrajinského frontu maršála Koněva na linii Krosno-

Sanok, byl připojen i l. Čs. armádní sbor v SSSR (viz Československé vojenské jednotky v SSSR ). Dále byla

koslovenských vojáků v SSSR s vel kým osvoboditelským pochodem So

1957. Za svobodu Československa, dil 1-3, vyd. 1959-1961. Ďuriš Július (nar. 9. 3. 1904

posílenaněkterýmispeciálními jednot-

v Rovňanech u Lučence) – komunis tický pracovník. Za studií právna

kami Sovětské armády. Mimoto byla

Karlově universitě vstoupil r. 1927 do

38. armáda posílena 1. gardovým

KSČ. Pracoval ve studentských orga

jezdeckým sborem generála Baranova,

nizacích a v Kostufře ( viz). R. 1929

25. tankovým sborem generála Petrov-

se stal redaktorem slovenského orgánu

ského a některými speciálními útvary.

KSČ „ Pravda" . V I. 1929–1931 stù

Rozkaz k operaci byl vydán 4. 9. 1944, operace začala 8. 9. 1944. V operaci se

doval v Paříži na Vysoké škole poli tických, ekonomických a společenských

počítalo s pomocí tzv. Východoslo venského sboru slovenské armády

věd a byl tajemníkem čs. podsekce Francouzské komunistické strany.

(viz), jejíž velitelé však zradili a sbor byl ihned na začátku povstání od

časopisu čs. dělníků ve Francii. Pro

zbrojen. To umožnilo německým vojskům vybudovat své pozice ve vý-

politickou činnost byl z Francie vypo vězen. R. 1933 se stal redaktorem

hodném horském terénu , což velmi ztížilo operaci, která proti původnímu plánu dostala urputný a zdlou-

Současně byl redaktorem „Rovnosti“,

„ Ludového deníku “

v Bratislavě,

později členem a organizačním ta jemníkem krajinského vedeni KSČ na

havý charakter. Probíhala až do 28.

Slovensku (viz). Od r. 1935 byl čle

11. 1944 .

nem zemského zastupitelstva na Slo vensku. Po rozbití ČSR přešel do ile gality a působil ve vedení I. ilegálni ho ÚV KSS. Do ledna 1941 se často

V prvním období - od 8. do 27. 9. sovětská a československá vojska prolomila nepřátelskou obranu v před-

1

3

Du

166

zdržoval v Praze a udržoval těsné spo

Německa, němečtí sociální demokraté

jení s ilegálním ÚV KSČ . R. 1941 byl zatčen a odsouzen na 13 let do

v emigraci, dále centristické strany

vězení. V únoru 1945 uprchl z vězení a dostal se do Košic. V 1. 1945–1963

byl členem ÚV KSČ, v l. 1945-1951 ministrem zemědělství, v l. 1951 až

1953 předsedou sboru pověřenců, v l.

z ČSR , ruští menševici a eseři žijící a skupiny USA, Jugoslávie a Řecka. Hlavními ideology a vůdci Dvaapůlté internacionály se stali Otto Bauer a Bedřich Adler, Arthur Crispien aj. V letech revolučního vzestupu probí

1953–1963 ministrem financí. Usne-

hala ve stranách Dvaapůlté interna

sením ÚV KSČ z 20. 9. 1963 byl

cionály diferenciace. Revoluční síly

odvolán z funkce ministra financí a

odcházely do komunistických stran ,

z členství v ÚV KSČ.

centrističtí vůdcové se nakonec spojili s pravicovými socialisty. Po odlivu revoluční vlny se v květnu 1923 na

Durynská dělnická vláda - viz Saská a durynská dělnická vláda

kongresu v Hamburku spojila Dvaa

Dvaapůltá internacionála ( také Vídeňská internacionala ) - oficiální ná-

půltá internacionála s Bernskou inter nacionálou (viz ) v Socialistickou děl nickou internacionálu ( viz ).

zev Mezinárodní pracovní společenství

Literatura: V. I. Lenin, Spisy, sv . 31,

socialistických stran . Byla založena

čes. vyd . 1955 (Druhý kongres Ko

v únoru 1921 na mezinárodní konfe-

minterny). I. M. Krivoguz, s. M.

renci ve Vídni centristy, kteří odmi-

Stěckevič, Nástin dějin První a Druhé

tali přijmout 21 podmínek (viz) pro

internacionály, čes. vyd. 1960.

vstup do Kominterny. ( Viz též Ko munistická internacionála .) Dvaapůltá internacionála byla organizačním vy-

proces rozkladu Rakousko - Uherska

jádřením ideologie centrismu (viz)

z období první světové války a po válce, jehož hlavním ideologem byl K. Kautsky. Založení Dvaapůlté in-

28. říjen 1918. V Hjnu 1918 vstoupil do vrcholného stadia . Revoluční vření mezi pracujícími v zázemí i prostými

řadovými vojáky, podnícené vítěz stvím Říjnové revoluce v Rusku, neu

ternacionály bylo manévrem centris-

stále narůstalo a podlamovalo samy

tických vůdců, namířeným k dezorien-

základy monarchie. Rovněž na fron

taci revolučního hnutí. Její zaklada-

tách stíhala rakousko - uherskou armá

telé sledovali cil vytvořit protiváhu

du jedna porážka za druhou, takže se

Kominterně, odvrátit dělnickou třídu

začala rozpadat. Vládnoucí kruhy se

od přechodu na komunistické pozice

snažily zachránit hroutící se habs

a později ji přivést zpět do oportunistických pozic Druhé internacionály.

burské mocnářství vyhlášením císař

Dvaapůltou nazývali tuto internacio-

přetvoření Rakouska ve spolkový stát,

ského manifestu , v němž slibovaly

nálu dělníci pro její kolísavý postojale utlačeným národům už tento slib mezi Druhou a Třetí internacionálou. nestačil. Situace se stávala pro ra Vstoupila do ní Socialistická strana kouskou vládu bezvýchodnou. A tak

Rakouska, Nezávislá Labour Party,

28. 10. 1918 zaslal min . zahr. věcí hr.

Francouzská socialistická strana, Ne-

Andrássy dohodovým mocnostem no tu , v níž oznamoval přijetí kapitulač

závislá sociálně demokratická strana

167

Dv

ních podmínek. Český pracující lid,

Rakousko-Uherska jako federalizova

který výrazně projevil svou rozhodnou

ného státu. A především pod tímto zorným úhlem hodnotíme dnes vý

vůli skoncovat s národnostním i so-

ciálním útlakem již v generální stávce 14. října 1918 (viz ), si tuto nótu vy-

znam 28. října 1918 jako důležitého mezniku v dějinách našich národů.

ložil po svém. Jakmile zprávy o kapi-

Literatura: J. Křížek, O. Říha, Bez Vel

tulaci Rakousko - Uherska pronikly do

ké říjnové socialistické revoluce neby

veřejnosti, žádali občané na maso-

lo by Československa, vyd. 1951. O.

vých shromážděních a demonstracích v Praze i v některých dalších městech

Říha, Ohlas Říjnové revoluce v ČSR, vyd. 1957. Ke vzniku ČSR , sborník,

utvoření samostatného čs. státu . Te-

vyd. 1958.

prve pod dojmem tohoto spontánního

21 podmínek Komunistické in

vystoupení lidových mas odhodlali se burž. a reform . předáci tehdejšího národního výboru k formálnímu vyhlá-

ternacionály - programový doku ment mezinárodního komunistického

šení čs. státní samostatnosti. Přitom se

hnutí, vypracovaný V. I. Leninem ,

všemožně snažili udržet lidové hnutí v mezích pokojné národní manifestace , což se jim do značné míry poda-

schválený II. kongresem Komunis tické internacionály (viz) dne 6. 8.

řilo. O dva dny později proklamovali

obsahovaly hlavní zásady marxis

vedoucí slovenští političtí činitelé v Deklaracislovenského národa (viz připojení Slovenska k českým zemím v rámci jednotného státního celku. Tím byl po-

1920. Podmínky pro přijetí do KI ticko - leninského učení o straně no

vého typu a měly zabránit pronikání oportunistických a centristických vlivů do KI. Sekce Komunistické interna

loženzáklad existence samostatné ČSR . cionály musely plnit tyto podmínky: Kolem událostí 28. října 1918 vznikla

vést agitaci a propagandu v duchu

v předmnichovské republice řada falešných legend, tendenčně zdůraz-

programu KI zaměřenou na dobytí diktatury proletariátu ; úplně se rozejít

ňujících osvoboditelskou roli T. G.

s reformisty a centristy ; kombinovat

Masaryka, převratové zásluhy domácích burž. a reform . politiků, zejména

metody legální a ilegální práce; vést systematickou propagandu komunis

tzv. mužů 28. října (A. Švehly, A.

tických idejí v armádě; plánovitě pra

Rašína, J. Stříbrného a Fr. Soukupa),

covat mezi rolnictvem ; všestranně

a „pochopení“ vlád Francie, Velké

podporovat boj utlačovaných kolo

Británie a USA pro národní tužby českého a slovenského lidu . Historic-

niálních národů za jejich osvobození; soustavně pracovat v odborových ,

kým faktem však zůstává, že rozhodu-

družstevních a jiných masových orga

jící vliv na vytvoření samostatné ČSR

nizacích dělnictva, nesmiřitelně bojo

mělo národně osvobozenecké hnutí

vat proti žluté Amsterodamské inter

širokých mas pracujících, inspirované

nacionále a podporovat boj za sjedno

vítěznou Říjnovou revoluci v Rusku, které nejenže významně přispělo k roz-

kladu rakousko - uherské monarchie, ale zkřížilo i plány dohodových moc-

cení rudých odborových organizací. KI dále ukládala svým stranám , aby ve stranickém životě dbaly zásad de mokratického centralismu; žádaly do

ností, kalkulujících se zachováním

držování přísné stranické kázně a vy

Dv

168

pracovaly nový komunistický program . Úkolem sekcí KI bylo rovněž

strany socialistické revoluce (Kuba ), KS Argentiny, KS Austrálie, KS

řídit činnost komunistických poslanců v parlamentě. Jednadvacet podmínek

Belgie, KS Bolívie, KS Brazílie, KS Cejlonu, KS Číny, KS Dánska, K'S

dále stanovilo, že usnesení KI jsou

Ecuadoru, KS Finska, KS Guade

závazná pro všechny její sekce, stejně loupe, KS Holandska, KS Hondurasu , jako povinnost změnit starý název strany na název komunistická strana toho či onoho státu (sekce III. internacionály ), a povinné otiskování všech

oficiálních dokumentů KI ve stranických tiskových orgánech. Všechny

KS Chile, KS Indonésie, KS Iráku , KS Izraele, KS Japonska, KS Jordán

ska, KS Kanady, KS Kolumbie, KS Libanonu, KS Lucemburska, KS

Martiniku, KS Mexika, KS Německa, KS Norska, KS Nového Zélandu,

sekce KI měly za povinnost svolat do

KS Paraguaye, KS Rakouska, KS

čtyř měsíců po skončení II. kongresu

Réunionu, KS Řecka, KS Salvadoru,

KI sjezd a projednat na něm, jak byly podmínky splněny. Konečně podminky stanovily, že ti členové, kteří

KS San Marina, KS Severního Irska, KS Sovětského svazu , KS Spojených států amerických, KS Súdánu, KS

nesouhlasí se zásadami a podmínkami

Sýrie, KS Španělska, KS Švédska,

KI musí být z komunistických stran

KS Turecka, KS Uruguaye, KS Velké

vyloučeni. Leninův text podmínek je

Británie, Korejské strany práce, Lido

otištěn ve 31. svazku Spisů V. I.

vé strany fránu ( Túdeh ), Madarské socialistické dělnické strany, Mongol ské lidové revoluční strany, Pokro kové strany pracujícího lidu Kypru (AKEL ), Polské sjednocené dělnické

Lenina (str. 201-208 , čes. vyd. 1955 ).

Diskuse o přijetí podmínek, probíhající po II. kongresu v mezinárodním dělnickém hnutí, urychlily proces jeho diferenciace a přechod revolučních sil do komunistických stran .

strany, Portugalské komunistické stra

Dvanáctý sjezd KSČ - konal

ny, Rumunské dělnické strany, Socia listické strany Nicaraguy, Strany lido vého předvoje Kostariky, Strany lido

se ve dnech 4. - 8. 12. 1962 ve Sjezdo-

vého sjednocení Haiti, Švýcarské stra

vém paláci v Praze za účasti 1568

ny práce, Tuniské komunistické strany a Vietnamské strany pracujících.

delegátů s hlasem rozhodujícím a 94 delegátů s hlasem poradním , kteří

Pořad sjezdu: 1. Zpráva ÚV XII.

zastupovali 1 588 589 členů a 92 230 sjezdu KSČo činnosti strany a o hlav kandidátů strany. Na sjezdu byly pří-

ních směrech dalšího rozvoje naší

tomny delegace 68 komunistických

socialistické společnosti (přednesl A.

a dělnických stran : Alžírské komunis-

Novotný ). 2. Zpráva ústřední revizní

tické strany, Bulharské komunistické strany, Dominikánské lidové socia-

kuse. 4.

komise KSČ (ref. Josef Štětka). 3. Dis Schváleni usneseni XII.

sjezdu KSČ. 5. Volba, ústředního vý

listické strany, Francouzské komunistické strany, Guatemalské strany prá ce, Irské dělnické strany, Italské

vizní komise KSČ .

komunistické strany, Jednotné socia-

XII. sjezd KSČ byl připravován za

listické strany Islandu, Jednotné so-

nejširší účasti členů strany a všech

cialistické strany Německa, Jednotné

pracujících. ÚV KSČ připravil dů

boru KSČ a ústřední kontrolní a re

169

Dv

kladnou analýzu stavu národního

gresívních materiálů, plně zabezpečit

hospodářství a shrnul ji do dokumentu

rozvoj chemického průmyslu na co nejširší bázi. 3. Vyrovnat do roku 1970 úroveň ze

„ O výhledech dalšího rozvoje naší socialistické společnosti “, který předložil k všenárodní diskusi. Stranické

mědělství na úroveň průmyslu , což je

veřejnosti předložil k diskusi návrh nových stanov KSČ. XII. sjezd zhodnotil výsledky, jichž bylo dosaženo při plnění usnesení XI. sjezdu KSČ, a dospěl k těmto závěrům : V uplynulém období zvítězil

podmínkou k vytvoření materiálně technické základny pro přechod ke komunistické společnosti. ( Při ÚV

KSČ byla zřízena zemědělská komise pro řízení zemědělství.) 4. Zabezpečit odpovídající rozvoj spo

v naší zemi socialismusplně a defini-

třebního průmyslu, především cestou

tivně. V činnosti KSČ se promítly

rekonstrukce závodů, zaváděním vý

závěry XX . a XXII. sjezdu KSSS, ÚV KSČ soustavně prosazoval uplat-

robního zařízení na nejvyšší technické úrovni účelnou organizací výroby. 5. Využívat vlastní surovinovou a

ňování a rozvoj leninských norem stranického života. Zmohutněla ma-

teriálně technická základna socialistické společnosti, vzrostla vedoucí úloha KSČ, dále se upevnilo meziná-

rodní postavení Československé socialistické republiky. Dosažené výsledky

materiálovou

základnu

V

souladu

s vnitřními potřebami i s možnostmi zahraničního obchodu. Stanovit zása

du nejúspornějšího využívání surovin . 6. Podporovat další rozvoj a plné

využití vědy a techniky, specializaci

potvrdily správnost linie XI. sjezdu

a koncentraci výroby, vědeckou orga

i politické linie a praktické činnosti

nizaci práce, které jsou rozhodujícím

ÚV KSČ .

činitelem rozvoje výrobních sil.

Zpráva o činnosti ÚV KSČ podrobně 7. V dalším rozvoji národního hospo analyzovala příčiny některých obtíží,

které se objevily v národním hospo dářství a které pramenily - vedle některých vnějších nepříznivých vlivů - 2 porušení proporcionálního

dářství důsledně uplatňovat principy mezinárodní socialistické dělby práce. 8. Upevnit řídící činnost důsledným

uplatněním zásady demokratického centralismu. Odstranit všechny zby

principu demokratického centralismu

tečné řídící články a neúčelnou admi nistrativní činnost, přiblížit řízení

v řízení a plánování. Sjezd stanovil hlavní směry a cíle činnosti KSČ

výrobě. K upevnění řídící činnosti rozvinout na všech stupních práci

rozvoje národního hospodářství a

a shrnul je do 11 úkolů:

komisí lidové kontroly.

1. Vyrovnat disproporci mezi exis-

9. V práci národních výborů zabez

tující úrovní výrobních sil v průmyslu a zemědělství a postupně dosáhnout souladu mezi úrovní výroby a spo-

pečit další růst účasti pracujících na

řízení a správě. Činnost národních vý

zainteresovanosti dále zvyšovat životní úroveň pracujících .

borů orientovat hlavně na rozvoj slu žeb obyvatelstvu. 10. Zabezpečit růst vzdělanosti a ideologické úrovně lidu ; všem dětem

2. V těžkém strojírenství prosadit

zajistit plné středoškolské vzdělání,

orientaci na výrobu kvalitních a pro-

zvyšovat počet pracovníků se středo

třeby. V souladu se zásadou hmotné

Dv

170

školským , odborným a vysokoškol-

devším s KSSS. Delegáti i zahraniční

ským vzděláním .

hosté bratrských stran odmítli tu část

11. Dále upevňovat politickou a ideo-

vystoupení vedoucího čínské dele

logickou jednotu našeho lidu v duchu

gace, v níž se pokoušel ospravedlňovat

marxismu - leninismu a svazek dělnické třídy a družstevního rolnictva, posilovat jednotu Čechů, Slováků a ostatních národností naší země, podporovat

rozbíječský postoj předáků Albánské strany práce. Sjezd vyjádřil plnou pod poru mírovému úsilí KSSS a sovětské vlády, která likvidovala nebezpečí svě

všechno, co vede k dalšímu jejich

tového konfliktu tím , že zabránila vpá

sbližování.

du amerických imperialistů na Kubu .

Těchto 11 úkolů představuje ve svém

Na závěrečném zasedání sjezdu byly

souhrnu cestu k překonání přechod schváleny: nové stanovy KSČ ; usne ných nedostatků, k dalšímurozvoji eko- sení o hlavních směrech dalšího roz nomiky, plnějšímu uspokojování hmot- voje naší socialistické společnosti, ných a kulturních potřeb pracujících .

usnesení o správnosti postupu ÚV

XII. sjezd KSČ projednal a schválil

KSČ mezi XI. a XII. sjezdem a

směrnice pro růst osobní spotřeby, pro zkracování pracovní doby, pro

zvláštní usnesení ukládající ústřed nímu výboru KSČ, aby do 4 měsíců

zvýšení výroby a prodeje potravin a průmyslového zboží do r. 1970. Při-

projednal a uzavřel všechny zbývající případy politických soudních procesů

jal zásady pro úpravu důchodového

z období kultu osobnosti.

zabezpečení a prodloužení placené mateřské dovolené.

cialistického rozvoje je neustálý růst významu ideologické práce, která musí aktivně pomáhat při výchově nového,

Dvojspolek – imperialistický vo jenský a politický blok Německa a Rakousko - Uherska. Byl uzavřen r. 1879. Rakousko - Uhersko hrálo v něm úlohu podřadnějšího, ekonomicky za ostalejšího, a proto závislého partnera.

komunistického člověka, vytyčil per-

R. 1882 připojením Itálie změněn na

V oblasti ideologické a teoretické práce sjezd konstatoval, že zákonitostí so-

spektivy přerůstání státu diktatury

Trojspolek (viz ).

proletariátu ve stát všelidový a v této

Literatura: Dějiny diplomacie, dl 2,

souvislosti i další úkoly společenských

čes. vyd. 1948, str. 38 a n.

organizací.

Sjezd zdůraznil, že posilování vedoucí

Dvořák Zdeněk (nar. 24. 7. 1897

úlohy KSČ na všech úsecích našeho života je základním předpokladem dalších úspěchů. Vyzvedl avantgardní

v Hlušticích u Nového Bydžova,

úlohu komunistů při uskutečňování politiky KSČ a nutnost soustavného upevňování ideové a organizační jed-

jovník . Syn učitele, po absolvování gymnasia a válečné službě (1916 až 1918) vystudoval uměleckoprůmys

noty KSČ.

lovou školu v Praze a věnoval se vý . tvarnému umění. Vytvořil řadu prací

XII. sjezd KSČ probíhal v duchu

zemř. 25. 6. 1943 v Osvětimi) - aka demický sochař a protifašistický bo

proletářského internacionalismu a pevné jednoty KSČ s celým meziná-

dekorativního a medailérského cha

rodním komunistickým hnutím a pře-

V jeho tvorbě byla řada sociálních ná

rakteru, soch i drobných plastik .

Dv

171

mětů. Již před válkou patřil k levicovým umělcům . Pokrokové a protifa-

Sovětským svazem . Během dvouletky mělo být dokončeno osídlování pohra

šistické smýšlení jej přivedlo hned po

ničí. Životní úroveň měla koncem

Mnichovu ke spolupráci s ilegálním hnutím KSČ . Jako majitel, vydavatel

dvouletky dosáhnout předválečné ú rovně a měly se vytvořit předpoklady

a redaktor II. ročníku ( 1939 ) týdeníku

ke zrušení přídělového hospodářství.

„ Okno do světa“ dal tento časopis k dispozici komunistickým a pokro-

Boj o plnění dvouletky byl hlavním článkem zajišťujícím růst výroby

kovým publicistům a posiloval obsa-

v ČSR. Komunisté stáli v čele hnutí za včasné splnění všech úkolů. Reakce se

hem časopisu sebevědomí českého ná-

roda. Spolupracoval s předními činiteli protifašistického odboje (J. Fučík , V. Vančura, B. Václavek aj.) a ukrýval

v těch odvětvích , kde soukromý sektor

ilegální komunistické pracovníky (J.

obchod atd .).

Krejčí aj.). Byl členem Národně revolučního výboru české inteligence.

Celkově byl dvouletý plán splněn na 101,3 % (bez průmyslu výživy, který

snažila dvouletku sabotovat – hlavně

převažoval ( stavebnictví, zemědělství,

Podílel se na tisku ilegálních letáků

splnil dvouletku na 86,9 % ). V do

a tiskovin . Pro tuto svou činnost byl 30. 4. 1942 gestapem zatčen a r. 1943

pravě byla dvouletka splněna nad 100 % , ve stavebnictví na 62,7 % a v zemědělské výrobě na 80,5 % . To, že v zemědělství a v průmyslu výživy ne

zahynul v Osvětimi.

Dvouletý hospodářský plán

byl plán splněn , souviselo do značné

plán obnovy a výstavby národního

míry s neúrodou v roce 1947, ve sta

hospodářství na l. 1947-1948. Podnět

vebnictví se sabotáží buržoazie.

k jeho vypracování dal VIII. sjezd KSČ r . 1946. Byl součástí Budovatelského programu (viz). Zákon o dvoule-

Dvouletka měla velký význam pro odstranění následků války a okupace,

pro posílení a rozšíření znárodněného

tém plánu byl ÚNS přijat 25. 10. 1946 sektoru, zavádění systému plánování a slavnostně vyhlášen 28. 10. 1946 na Václavském náměstí. Rozhodujícím úkolem dvouletky bylo dosáhnout úrovně předválečné průmyslové výroby a ke konci r. 1948 ji o 10 % předstihnout. Zvláštní důraz se kladl na

posilování průmyslové základny na

Slovensku. V zemědělství bylo těžiště

a zabezpečení životní úrovně obyvatel

stva. Umožnila urychlit rozvoj znárod něného průmyslu, a tím přispěla ke snížení podílu kapitalistického sek toru v průmyslu v celkovém složení československého hospodářství. Umož nila započít s industrializací Sloven

plánu ve zvýšené mechanizaci, elektri-

ska. Velkou bratrskou pomoc nám při obnově výstavby národního hospodár

fikaci a zajištění rychlého rozvoje

ství poskytoval SSSR , který nám do

hlavně živočišné výroby. Ve staveb-

dával stroje, suroviny, potraviny aj. Literatura: Kl. Gottwald , Spisy , sy .

nictví stanovil plán výstavbu a obnovu 125 000 bytů. Veliké úkoly byly ulo . ženy dopravě, která měla koncem r.

13, vyd. 1957, str. 120 a n. J. Kozák , K některým otázkám strategie a takti

1948 likvidovat všechny následky

ky KSČ v období přerůstání národní

války a přizpůsobit se rostoucímu

a demokratické revoluce v revoluci

zahraničnímu obchodu, hlavně se

socialistickou ( 1945-1948 ), vyd. 1956.

Eь

172

E Ebert Friedrich ( nar. 4. 2. 1871

v Heidelbergu, zemř. 28. 2. 1925 v Berlíně) - německý pravicový so-

směrnici „ zaměřit se ve všech odvět vích národního hospodářství na dosa

ciálně demokratický politik. Od r .

žení maximální hospodárnosti“ . Pro blémy efektivnosti národního hospo

1893 byl redaktorem soc. dem. časopisu

dářství, zejména průmyslu, se zabýval

„ Bremer Bürgerzeitung“ . R. 1905 se stal sekretářem představenstva

ÚV KSČ na řadě svých zasedání. Konkrétní heslo – „ Boj za vyšší efek

něm . soc. demokracie. V l. 1913–1919

tivnost národního hospodářství“ bylo vyhlášeno na zasedání ÚV KSČ

byl předsedou soc. demokracie jako nástupce Bebelův. V téže době byl předsedou parlamentni frakce soc. dem . R. 1918 se stal říšským kancléřem a lidovým pověřencem , r. 1919 byl zyolen říšským presidentem . V těchto nejvyšších funkcích se plně projevil jeho nepřátelský postoj k dělnické třídě. Ve spolupráci s vedením německého generálního štábu armády

v únoru 1957. Cílem této směrnice

vpadl do zad listopadové revoluci v Ně-

Literatura: Usnesení a dokumenty ÚV

bylo dosáhnout výrazného zvýšení kvalitativní úrovně národního hospo

dářství, jak výroby, tak spotřeby, in vestiční výstavby a zahraničního ob chodu , a tím vytvořit předpoklady pro další urychlení rozvoje celého ná

rodního hospodářství a pro splnění úkolů druhého pětiletého plánu.

mecku r . 1918 ( viz) a potlačením revo KSČ . Od X. do XI. sjezdu KSC , vyd. lučního dělnického hnuti se snažil

1958.

v čele pravicové sociální demokracie zmařit její přerůstání v socialistickou revoluci.

Efektivnost hospodaření - účin-

Echo von links – německá lidová agitační skupina, založená r . 1932.

Vystupovala na desítkách dělnických schůzí a manifestaci především v seve

né využívání všech podmínek a zdrojů

ročeském pohraničí ve znamení spo

národního hospodářstvi, které je jed-

lečného boje Čechů a Němců na obra

nou ze základních zásad socialistického

nu republiky a proti fašismu. R. 1935

hospodaření. Již generální linie vý- vystoupila skupina na Olympiádě děl stavby socialismu v naší vlasti, vyty- nických ochotnických divadel v Mosk čená na IX. sjezdu KSČ r. 1949 a vy- vě, kde jí byla udělena jedna z prvních jádřená v 10 bodech referátu Kl.

cen . Skupinu řídil a psal pro ni básně,

Gottwalda, klade na první místo požadavek, aby náš znárodněný průmysl, stavebnictví, doprava a obchod

sonáty, kantáty a písně proti nacismu a mezinárodní reakci básník Louis

Fürnberg pod jménem Nuntius.

pracovaly více, lépe a levněji než za kapitalismu. X. sjezd KSC r . 1954

Eisenašský sjezd – konaný 7. - 9.

vytyčil jako jeden z hlavních úkolů

8. 1869, byl ustavujícím sjezdem Ně

Ei

173

mecké sociálně demokratické strany

za Vídeň J. Oberwinder a O. Scheu,

dělnické. V boji proti oportunistic-

za Vídeňské Nové Město Neumayer,

kému lassallovskému směru v německém dělnickém hnutí vytvořil revo-

za Brno a Liberec E. Mühlwasser.

luční marxistický směr svou samostatnou stranu v duchu zásad První internacionály. Na eisenašském sjezdu se sjednotil

Svaz dělnických spolků,

Dělnické socialistické organizace v na šich zemích , zejména Všeobecný děl

nický spolek v Liberci (viz), se spon tánně hlásily k eisenašskému progra mu a vzhledem k tomu, že v Rakousku

vedený A. Bebelem a W. Liebknech-

ještě nedozrály podmínky pro vznik

tem, s levým směrem uvnitř Všeobec-

samostatné rakouské sociální demo

ného německého dělnického spolku,

kracie, staly se členy německé sociální

vedeného W. Brackem . (Lassallov-

demokracie. Skutečnost, že sociálně

ci, kteří podporovali v Prusku Bismarckovu politiku, udrželi svou vlastní organizaci do r. 1875, kdy na gothajském sjezdu ( viz] splynuli s revoluč-

demokratické organizace v Rakousku byly součástí německé soc. dem. , se projevila i v tom, že podle usnesení eisenašského sjezdu stala se Vídeň sídlem kontrolní komise strany. Ra

ním křídlem německé sociální demo-

kracie.) Na sjezdu v Eisenachu vznikla

kouská vláda, obávajíc se vzestupu

prvni masová soc. dem. dělnická

dělnického hnutí, prohlásila eisenaš

strana a byl schválen její organizační řád a program . Strana byla budována

zesílila perzekuci socialistického hnutí.

na principu demokratického centralismu, jejím nejvyšším orgánem byl sjezd, svolávaný každoročně. Program opírající se o stanovy První in-

ský program za státu nebezpečný a Literatura: Dokumenty k počátkům

dělnického hnutí v Čechách ( 1864 až 1874), sborník , vyd. 1961. M. Rei man , Z prvních dob českého dělnic

ternacionály (viz Mezinárodní dělnické kého hnutí, vyd. 1958. Zd. Šolle, sdružení) zdůrazňoval samostatnou K počátkům první dělnické strany politickou činnost dělnické třídy. Ci-

v naší zemi, vyd. 1953.

lem této činnosti bylo zřízení „Svo bodného lidového státu “, což byl jen jiný výraz pro republiku a odstranění veškerého třídního panství. Dílčí požadavky programu vedly dělnictvo k boji za všeobecné hlasovací právo

presidenta USA z 5. 1. 1957. Cílem

a demokratické reformy. Jako po-

Eisenhowerovy doktríny bylo zastra

zůstatek lassallismu zůstal v programu

šit vládnoucí kruhy zemi Středního východu a Afriky hrozbou „ komunis

požadavek poskytování státního úvěru výrobním družstvům . Tento program , orientující proletariát k samo-

Eisenhowerova doktrina - název pro koloniální imperialistickou poli tiku USA na Středním východě a v Africe, vyjádřenou v prohlášení

tické agrese“ a „ sovětského nebez

Rakousko - Uherska

peči“, získávat je úplatky (k tomuto cíli bylo uvolněno 200 miliónů dolarů ), a nepodaří- li se to, donutit je k po volnosti provokacemi, diverzemi, zá sahy amerických vojenských jednotek a vydíráním . Pod rouškou nabídky

byli na sjezdu zastoupeni 4 delegáty:

dohod o hospodářské pomoci a vojen

statné, organizované politické činnosti, a zapojení strany do Mezinárodního dělnického sdružení zname-

naly velký úspěch německého proletariátu. Dělníci

174

Ek

ském spojenectví se skrývaly nové formy kolonialismu, který má být v této oblasti nastolen po krachu dosavadní koloniální politiky Anglie a Francie; Eisenhowerova doktrína byla zároveň namířena proti národně osvo-

cházejících kapitalistických formací. Pro převážnou většinu zemí je v pře chodném období typická existence tří sektorů: socialistického, malovýrob ního a kapitalistického. Socialistický sektor je zpočátku představován socia

bozeneckému boji. Eisenhowerova doktrína byla přijata jen v členských

listíckými podniky. Zahrnuje rozho dující průmyslová odvětví, doly, do

zemích Bagdádského paktu (viz), dále v Libyi, Libanonu, Tunisku, Maroku

pravu, banky a státní zemědělské zá

a Řecku, zatímco SAR, Saúdská Ará-

kapitalistických živlů jsou do něho

vody. Později s postupnou likvidací

bie, Jordánsko, Jemen, Súdán a Afghá-

začleňovány další závody, obchod aj.

nistán a další země návrh nepřijaly. Literatura : Pakty , vyd. 1959 .

Se združstevňováním malovýrobců na

EKI

viz Exekutiva Komunistické

internacionály

vesnici a ve městech stávají se součástí socialistického sektoru i výrobní druž stva. Socialistický sektor, který je ve srovnání s ostatními sektory nejvyš ším typem hospodářství, má již od po

součásti

čátku přechodného období vedoucí

národního hospodářství v přechodném období od kapitalismu k socialismu, jejichž základem je různá for-

úlohu v ekonomice země. Jeho ve doucí úloha je zároveň podepřena tím , že zahrnuje klíčové pozice národního

ma vlastnictví výrobních prostředků. Socialistické výrobní vztahy nemohou

hospodářství, především průmyslovou velkovýrobu , na níž závisí výroba

vzniknout uvnitř kapitalistické společnosti a nemohou být vytvořeny ani

ostatních sektorů. Důležitým činite lem upevňujícím vedoucí úlohu socia listického sektoru je existence politické

Ekonomické sektory

C

naráz po svržení moci buržoazie , nastolení moci dělnické třídy a vytvoření státu diktatury proletariátu. Vybudování socialistických výrobních vztahů

a uvedení ekonomiky v soulad s politickou mocí dělnické třídy trvá vzhle-

dem ke své složitosti a obtížnosti po

moci dělnické třídy. Základem malo výrobního sektoruje soukromé vlast nictví výrobních prostředků a vlastní práce malovýrobců. Jeho součástí je rolnická malovýroba, městské řeme

určité přechodné období (viz Přechodné období od kapitalismu k socialismu ). Dělnická třída nejdříve vyvlastňuje rozhodující výrobní pro-

slné a maloobchodní živnosti apod . Součástí kapitalistického sektoru do časně zůstávají menší a střední kapita listické podniky a kulacká hospodář ství na vesnici. Používá se v něm ná

středky kapitalistů. Ostatní výrobní

mezdní práce a existují vykořisťova

prostředky zůstávají dočasně v sou-

telské vztahy. Třem základním sekto rům ekonomiky přechodného období

kromém vlastnictví střední a malé

buržoazie a malovýrobců. Po určitou

odpovídají i tři základní třídy: třída

dobu se udržují vedle socialistického

sektoru, který vznikl znárodněním

dělnická, malovýrobců a buržoazie. (Viz Třídy, třídní boj; Dělnická třída.)

velkoprůmyslu, dolů, bank aj ., i ekonomické sektory, které zbyly z před

Výrobu všech sektorů řídí socialis tický stát svou hospodářskou politi

175

Ek

kou , podle jednotného plánu rozvoje

první pětiletky r . 1953 zahrnoval so

národního hospodářství s cílem vy-

cialistický sektor již 99,6 % průmyslu,

tvořit jednotnou socialistickou eko-

99,8 % stavebnictví, 99,7 % vnitř

nomiku. Vědeckými základy hospo-

ního obchodu, veškerou dopravu,

dářské politiky státu jsou obecně

spoje, peněžnictví a zahraniční ob

platné Leninovy poučky, známé jako zásady „nové ekonomické politiky“

chod. Státní statky a zemědělská družstva obhospodařovaly r. 1953

(NEP ). Podle toho, jak se řeší úkoly

43 % veškeré zemědělské půdy. V so

přechodu od kapitalismu k socialismu, cialistickém sektoru se r. 1953 vy nabývá socialistický sektor převahy, tvářelo již 91 % národního důchodu. zatímco malovýrobní sektor postupně V první pětiletce byl kapitalistický přechází na socialistickou velkovýrobu a kapitalistický sektor je likvidován .

sektor úplně vytlačen ze všech od

V ČSR byl znárodněn klíčový průmysl, doly a banky v období, kdy

jimkou zemědělství. K rychlému roz voji združstevřování došlo zvláště v l.

ještě nebyla definitivně vyřešena otáz-

1957-1958, kdy se socialistický sektor

větví národního hospodářství s vý

ka politické moci. Vytvořený státní stal převládajícím sektorem v země sektor nemohl být za těchto podmínek dělství. V roce 1960 zvítězily ve všech důsledně socialistický, ale ve své pod- oblastech našeho národního hospo doucí společenskou silou byla dělnická

dářství socialistické výrobní vztahy. Literatura: A. Kolář, Ekonomika pře

třída a v znárodněné části hospodář-

chodného období od kapitalismu k so

ství bylo kapitalistické vykořisťování již v podstatě odstraněno. S přerůstáním národní a demokratické revoluce

cialismu, vyd. 1960. V. Kyprová, Ekonomická stránka přechodu od ka pitalismu k socialismu, vyd. 1960.

statě již byl socialistický, neboť ve-

v revoluci socialistickou se zároveň

upevňovaly a rozvíjely socialistické prvky ve státním sektoru, který se po-

Ekonomický cyklus - souhrn ne ustále se opakujících fází v rozvoji

stupně přeměšoval v sektor plně so- kapitalistické výroby. Trvá od začátku cialistický. Na podzim 1948 patřilo do socialistického sektoru 95 % průmyslu, 83 % stavebnictví, veškeré

jedné krize do začátku krize následu jící a od počátku 19. století se neustále v kapitalistických zemích opakuje.

peněžnictví, zahraniční obchod, velko-

Normální ekonomický cyklus zahrnuje

obchod a značná část vnitřního ob-

čtyři fáze : krizi, depresi, oživení, kon

chodu , dopravy aj. Bylo v něm za-

junkturu (rozmach ), přičemž mezi

městnáno 41,3 % pracovníků národ-

jednotlivými fázemi nejsou přesné

ního hospodářství a podílel se 60 %

hranice, ale v každé fázi se vytvářejí

na tvorbě národního důchodu. V ma-

předpoklady pro fázi následující.

lovýrobním sektoru bylo zaměstnáno

Hospodářská krize z nadvýro

41 % pracujících a na tvorbě národ-

všech osob zaměstnaných v národním

by - je fáze ekonomického cyklu, která se vyznačuje pronikavým zostře ním všech rozporů kapitalistického hospodářství a zároveň dochází k je

hospodářství a na tvorbě národního důchodu se podílel 14 % . Koncem

jich násilnému dočasnému řešení. Pro jevuje se značnou nadvýrobou zboží,

ního důchodu se podílel 26 %. Kapitalistický sektor zahrnoval 17,7 %

Ek

176

krajním zostřením odbytových potíží, poklesem cen, rychlým omezováním výroby, růstem nezaměstnanosti, po-

potřebovali, ale proto , že si je pře vážná část lidí nemůže koupit. Jde pouze o relativní nadvýrobu ve vztahu

klesem mezd, narušením úvěrových

ke koupěschopné poptávce. První

vztahů, bankrotem slabších výrobců, krachem na burzách (cenné papíry se znehodnocují a jejich kurs rychle klesá ), nedostatkem hotových peněz na platy atd. Krize za kapitalismu

hospodářská krize z nadvýroby pro pukla v Anglii r. 1825. V 19. století

probíhaly ve světě krize z nadvýroby r. 1836, v l. 1847-1848, v l. 1857,

1866, 1873, 1882 a 1890. Zvláště

vždy znamenají velké ničení výrobních

hluboká krize byla r . 1873, která

sil a jejich nevyhnutelnost tkví v samé podstatě kapitalismu. Zvláště ničivé lismu a všeobecné krize kapitalismu, které zachvacují téměř všechna hospo-

včetně deprese trvala do r. 1879. Ve 20. století probíhaly krize v l. 1900 až 1903, r. 1907, v l. 1920–1921, 1929 až 1933, 1937–1938, 1948-1949, 1953 až 1954. Koncem r. 1957 propukla

dářská odvětví v kapitalistických ze-

nová krize v USA.

jsou krize z nadvýroby za imperia-

mích a zostřují do krajnosti všechny

Deprese - je fáze ekonomického cyk

rozpory kapitalistické soustavy. Příčinou krizí je základní rozpor kapitalismu, tj. rozpor mezi společenským

lu, která následuje po krizi. Je charak terizována tím , že pokles výroby, stejně jako pokles cen se zastavují. Objem

charakterem výroby a kapitalistickou formou přivlastňování výsledků této výroby. Tento rozpor se projevuje

výroby je celkově na nízké úrovni a

vanarchii kapitalistické výroby a

je nadbytek peněžního kapitálu , úrok

v neustálém narušování proporcí spo-

je nízký atd . Současně se také vy

lečenské výroby, rozporem mezi vý-

tvářejí předpoklady pro rozvoj vý

robou a spotřebou, který je příznačný pro kapitalistické hospodářství. V honbě za co největším ziskem kapitalisté

roby: zásoby zboží se zmenšují (at prodejem zboží, nebo jeho zničením ) a kapitalisté se snaží, aby si nějakým způsobem vynahradili utrpěné škody. Avšak zisky si mohou zvýšit jedině

na jedné straně rozšiřují výrobu, za-

tímco na druhé straně zvyšují stupeň vykořisťování pracujících. Protože se koupěschopná poptávka většiny oby-

zařízení továren zůstává nevyužité,

nezaměstnanost trvá, obchod vázne,

tím , že sníží výrobní náklady, neboť ceny jsou nízké a za daného stavu je

vatelstva opožduje za růstem výroby,

nemohou zvýšit. Náklady snižují dal

stává se část zboží neprodejnou. Tato okolnost zpětně působí na omezování výroby, to opět vede k propouštění

ším vykořisťováním ( ale i to má hra nice) a růstem produktivity práce. Růst produktivity práce však nemo

dělníků, čili k opětnému snižování

hou zajistit bez nových strojů , a tak

koupěschopné poptávky. Když rozdíl mezi relativní nadvýrobou a opo-

vzniká poptávka nejdříve po nových strojích (které umožní podstatné sní

žděnou koupěschopnou poptávkou

žení výrobních nákladů) a zároveň po

dosáhne značných rozměrů, vypukne

kovech , palivu, elektrické energii atd.

hospodářská krize. Ke krizi nedo-

Tím dochází k růstu zaměstnanosti a ke

chází proto, že by bylo vyrobeno absolutně více výrobků, než by lidé

zvýšení poptávky po spotřebních před mětech aj ., čilivýroba se opět zvyšuje.

Ek

177

Oživení - je fáze hospodářského cyklu , která následuje po depresi. Je charakterizována růstem poptávky

(mimo odvětví, která zajišťovala státní dodávky - zejména pro armádu ). R. 1937 došlo k další krizi, zatímco

po zboží, růstem výroby, růstem cen , zisků , růstem spekulace atd. Výroba

celková průmyslová výroba dosáhla 96,3 % výroby z r. 1929. Krize,

v této fázi může dosáhnout nejvyšší která začala r. 1929, propukla v ČSR předchozí úrovně.

Konjunktura (rozmach ) – je fáze, v níž výroba převyšuje úroveň předcházejícího cyklu. V této etapě dále rostou ceny. Obchod zvyšuje poptávku po zboží (přestože zásoby zboží v ob-

v plné šíři r. 1930 a trvala až do r. 1933. Výroba během krize značně

poklesla. Vezmeme-li výrobu v roce 1929 za 100 % , pak r. 1933 dosáhla pouze 60,2 % . Období deprese za hrnuje l. 1934-1935 a oživení l. 1936

chodě se zvyšují), nastává další vý-

až 1937. R. 1937 se také již objevily

stavba nových kapacit atd. Banky

příznaky nové krize, která se r. 1938

ochotně poskytují úvěr, a tím ještě více podporují fiktivní poptávku, a

prohloubila. V tomto roce současně došlo k mimoekonomickému porušení

tím i nadvýrobu. Roste spekulace,

hospodářského cyklu předmn. ČSR

neboť každý spekuluje s dalším růs-

v souvislosti se začátkem fašistické

tem cen, a tím i zisků. To vše vede k tomu, že výroba rychle předhání

německé agrese proti ČSR. K defini tivnímu odstranění kapitalistických

koupěschopnou poptávku, a tak se vytvářejí nové předpoklady pro další krizi.

cyklů výroby v Československu došlo po druhé světové válce, kdy v ČSR

V předmn. ČSR proběhly v podstatě

zvítězila lidová demokracie a socia

dva cykly: první v 1. 1921-1929 a druhý v l. 1929-1937. Po r. 1937 ovlivnila další vývoj válka, která se již rýsovala na obzoru . V prvním hospodářském cyklu se vystřídaly vše chny čtyři fáze: krize, která začala 1. 1921 , vyvrcholila v lednu 1923.

lismus.

Literatura : F. Oellsner, Hospodářská krize, vyd. 1951. J. L. Schmidt, Nové problémy teorie krizí, vyd. 1959 . Ekonomismus – 1. maloburžoazní

pravicový oportunistický směr v so

Deprese byla kratší v českých zemích

ciálně demokratickém hnutí v Rusku,

(trvala do října 1923, na Slovensku až

který vycházel ze snahy omezit boj

do léta 1924). Oživení probíhalo při-

dělnické třídy na boj za ekonomické

bližně v 1. 1924-1927 (včetně mezi-

požadavky. Tím dával v politickém

krize v roce 1926). Po r. 1927 došlo v nejdůležitějších odvětvích k pře-

boji volné pole buržoazii, dělnické hnutí přenechával živelnosti a brá

kročení předválečné úrovně; pro-

běhla fáze konjunktury až do r. 1929,

nil úsilí o vytvoření revoluční mar xistické strany v Rusku. Boj proti

kdy celý kapitalistický svět postihla

ekonomismu v l. 1899-1903 vedl

dosud největší hospodářská krize z nadvýroby. Tím také skončilo období dočasné stabilizace kapitalismu (viz), které lze ohraničit I. 1924-1929.

Lenin spolu s jinými marxisty (jis krovci). Zevrubnou kritiku ekono mismu s objasněním jeho souvislosti mezinárodním oportunismem podal Lenin v knize Co dělat ? (viz Spisy, sv . 5 , čes. vyd. 1953). (Podrobněji

Druhý průmyslový cyklus měl tu

zvláštnost, že nepřešel v konjunkturu 12 Příruční slovník

El

178

o boji proti ekonomistům viz dále

Karel Jiráček podpisoval svoje revo

Dějiny KSSS, čes. vyd. 1959, str. 42.)

luční básně zkratkou El Car a podle

2. Později obecné označení teoretic-

toho začala být nazývána úderná bri

kých názorů, jež vulgárně přehánějí

gáda El Carovou skupinou. El Carova

určující úlohu ekonomiky vůči poli-

skupina se významnou měrou podí

tice a dospívají až k podcenění poli-

lela na kulturním životě revolučního

tiky a aktivního politického boje děl-

proletariátu v 30. letech. Se svým

nické třídy. V tomto smyslu použil

programem jezdila po celé republice

pojmu „ ekonomismus" Lenin v kritice tzv . „ imperialistického ekonomismu" v letech první světové války. Ekonomismus je v té či oné míře

a roznášela radost a novou chuť do

typický pro všechny pravicové sociálně demokratické strany. (Viz V. I. Lenin , Spisy, sv. 23, čes. vyd. 1957, O vznikajícím směru ,,imperialistického ekonomismu “, Odpověď P. Kijevskému, o karikatuře marxismu a

o „ imperialistickém ekonomismu“.)

dalších bojů. (Viz též Svaz dělnických divadelních ochotníků Československa .) Literatura : Fr. Budský, Hraje, zpívá

a tančí El Carova parta, vyd. 1960. Elsnic Karel (nar. 1. 6. 1905

v Dříni u Kladna, zemř. 29. 9. 1941 v Praze) - funkcionář a novinář KSČ

a Komsomolu (viz ). Pracoval nejprve jako dělník, brzy se stal funkcionářem

komunisEl Carova skupina - komunis

Federace proletářské tělovýchovy (viz ). Členem KSČ byl od r. 1924. Jako osvědčený funkcionář Komsomolu a

tická kulturně agitační skupina. Jejím

KSČ byl r . 1929 poslán na Mezi

zakladatelem byl Karel Jiráček (nar. 15. 7. 1900 ), tovární dělník a proletářský básník. Organizoval skupinu

národní leninskou školu do Moskvy . Po návratu r. 1930 byl krajským sekre tářem Komsomolu v Praze a redak torem ,,Mladé gardy“ . Později praco

(Viz též Tradeunionismus.)

talentovaných dělníků, členů Drama-

tického odboru sportovní dělnické organizace Jednota proletářské tělovýchovy (viz Federace proletářské tělo-

val jako sekretář KSČ v Praze. Za okupace se účastnil ilegální práce KSČ a byl redaktorem ilegálního

výchooy) Vysočany v Praze. Skupina

„ Rudého práva“. V srpnu 1941 byl

vznikla na počátku hospodářské krize

gestapem zatčen a vězněn na Pan

r. 1929 jako úderná brigáda JPT

kráci. 29. 9. 1941 byl odsouzen

Vysočany k zintenzivnění agitační a propagační práce v proletářské tělo-

k smrti a téhož dne večer popraven v Praze -Kobylisích .

výchově a mezi indiferentním děl nictvem a mládeží. Vytvořila spoje-

Emigrace čs. za druhé světové

ním gymnastických pohybů s dekla-

války - viz llegálnípráce KSČ za oku

mací revolučních básní novou formu podání - rytmodeklamaci. Později na-

pace ; Moskevské vedení KSČ ; Paříž ský zahraniční sekretariát KSČ; Emi

vštěvovala se svým programem jiné grace KSČ na Západě za druhé světové jednoty, vystupovala v dělnických do- války ; Západní čs. buržoazni emigrace mech, na stranických schůzích . a na

za druhé světové války ; Ceskosloven

schůzích , na kterých se vybíralo na

ské vojenské jednotky v SSSR ; Česko slovenské vojenské jednotky na Západě

stávkový fond, volební fond KSČ atd.

En

179

Emigrace KSČ na Západě za druhé světové války. Po mnichov-

lupráce; komunisté (V. Nosek, A. Hodinová-Spurná, K. Kreibich a I.

ské konferenci (viz) na podzim r. 1938, v souvislosti s novým rozestavováním

Petruščák ) vstoupili do státní rady (viz). Vliv KSČ v řadách čs. emigrace

stranických kádrů ( viz Ilegální práce

silně vzrůstal a stranická organizace

KSČ za okupace), byla nucena část stranických funkcionářů odejít do emigrace. Mimo hlavní proud, který

prostřednictvím řady nezávislých or ganizací (Mladé Československo, čs. ženské hnutí v emigraci, kulturní in

odešel do SSSR, část funkcionářů

stituce) měla stále větší vliv v . čs.

přešla do západních zemí. Kromě

zahraničním odboji. Působilo na to

působení v čs. zahraničním odboji a práce mezi krajany bylo především

i přesouvání těžiska čs. zahr. odboje na Východ. Zvlášť významnou roli

úkolem komunistů navázat co nej-

sehráli němečtí komunisté z ČSR

užší kontakt s tamními pokrokovými

v boji proti nacionalistické politice

a demokratickými silami a získatjejich

sudetoněmeckéemigrace pod vedením

podporu v boji za svobodu Českoslo-

W. Jaksche. Komunisté se aktivně

venska. V zemích, kde byly hlavně soustředěny skupiny čs. komunistů,

podíleli na vytváření tzv . Socialistic kého bloku (viz ).Z pověření moskev

byly ustavovány vedoucí orgány ( viz

ského vedeni KSČ (viz) vedli význam

Pařížský zahraniční sekretariát KSČ ). ná politická jednání s londýnskou V Anglii, kde se postupně soustředila

vládou, jejich zástupci se zúčastnili

většina čs. komunistů na Západě,

porad o vytvoření nové vlády (viz

bylo ustaveno stranické vedení, v němž pracovali V. Nosek , A. Hodinová-

Košický vládní program ). Literatura: B. Laštovička, V Londýně

Spurná, G. Beuer aj. Bezprostředně

za války, vyd. 1961.

po 15. březnu 1939 dala KSČ v duchu své koncepce Národní fronty najevo svou ochotu k spolupráci s buržoaz-

Engelmann Paul (nar. 1854, ze mřel 1916) - jeden ze zakladatelů a

ními živly v emigraci (viz Západní čs. buržoazni emigrace) při zachování

vedoucích činitelů Sociálně demokra

tické strany Uherska (viz ). Zpočátku

své naprosté politické, ideovéa orga-

působil v rakouském a německém děl

nizační samostatnosti. Komunisté měli

nickém hnutí. Po příchodu do Uher ska se stal redaktorem časopisu Vše

v čs. zahraničním odboji značný vliv. Na podzim r. 1939 po vypuknutí války

obecné dělnické strany Uherska ( viz)

přerušila KSČ v souvislosti s reakční ,, Arbeiter-Wochen -Chronik“ („Mun protisovětskou a protikomunistickou kás-Heti-Krónika“ ). Po založení So kampaní styky s buržoazní emigracíciálně demokratické strany Uherska a vedia ostrý zásadový boj proti bur-

stal se členem radikálního křídla ve

žoazní odbojové politické koncepci.

vedení strany. Ostře kritizoval a od

Zároveň pracovali komunisté aktivně v řadách čs. emigrace a vstupovali do čs. vojenských jednotek na Západe (viz ). Nová etapa ve vzájemných vzta-

haloval oportunistickou činnost ve dení strany. R. 1892 byl Engelmann vyloučen a stal se vedoucím opoziční skupiny, která bojovala proti malo

zích nastala až po přepadení SSSR v létě 1941. Znovu byla navázána spo-

hnutí. Bojoval za zachování jednoty

i

buržoaznímu reformismu v soc. dem.

En

180

strany na revolučních zásadách. R. 1894 opustil dělnické hnutí v Uhersku'a stal se zpravodajem orgánu Sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku „ Arbeiter -Zeitung“ pro

ních a životních podmínek a bojů anglického proletariátu a studiu poli tické ekonomie .

Současně aktivně působil v dělnickém

otázky Uherska a redaktorem „ Neues

hnutí, sblížil se se socialisty - uto pisty a levým křídlem chartistů (viz

Politisches Volksblatt " v Budapešti.

Chartistické hnuti) ; často publikoval

v jejich tisku. Anglie v této době byla

Engels Bedřich (nar, 29. 11. 1820 nejpokročilejší kapitalistickou zemí. v Barmenu, zemř. 5. 8. 1895 v Londýně) - spoluzakladatel vědeckého

komunismu, spolu s K. Marxem vůdce revolučního světového hnutí

Její průmysl zásoboval svými výrobky celý svět. Pracovala zde nejpočetnější dělnická třída, která právě v tomto období vstupovala do aktivního boje

proletariátu , organizátor Mezinárodního dělnického sdružení ( První internacionály), geniální teoretik dělnic-

tějších forem . Tyto všechny skuteč

kého hnutí. Jeho otec byl majitelem

nosti vzbuzovaly Engelsův hluboký

textilní továrny. Po studiu na reálce a později na gymnasiu pracoval krátce v kanceláři otcovy továrny a od r. 1838 u velké obchodní firmy v Brémách . Ve volném čase se usilovně vzdělával,

zájem o studium kapitalistické společ nosti. Zvláštní pozornost věnoval po stavení anglického proletariátu , příči nám veliké bídy a těžkého postavení této třídy, jejímu boji proti buržoazii,

zabýval se otázkami soudobé německé

vzájemným třídním vztahům , úloze

literatury, zvláště tvorbou skupiny

státu. Jednou z prvních prací tohoto

za svá práva. Boj proletariátu s bur žoazií nabýval v této zemi nejrozvinu

mladého Německa, Börnem a Hei-

druhu byl Kritický nástin politické

nem , a studoval Hegelovu filosofii. Při návštěvě přednášek na berlínské universitě se sblížil s kroužkem mlado-

ekonomie, který vyšel r. 1844. V ní se

hegelovců. V publikační činnosti, v básních a dopisech přátelům vystupoval Engels již tehdy jako přesvědčený revoluční demokrat. Jeho postupný přechod od

zal jejich úlohu obhájců kapitalistic kého společenského řádu. Engelsovy práce z období 1842-1844 znamenaly přelom ve vývoji jeho světového ná zoru, od revolučního demokratismu

především věnoval kritice některých buržoazních ekonomických škol, uká

idealismu k materialismu byl patrný

ke komunistickým názorům , od idea

již v brožuře Schelling a zjevení (bře-

lismu

zen 1842), kde nekompromisně od-

Kritického nástinu politické ekonomie

k

materialismu.

Od vydání

soudil nejen idealistickou mystiku začíná i jeho přátelství s K. Marxem , Schellingovu, ale též reakční stránky který tuto práci otiskl v Deutsch Hegelovy filosofie. V této době spolu- Französische Jahrbücher. pracoval s „ Rheinische Zeitung" Koncem srpna 1844 se vrátil Engels (Rýnské noviny - orgánem radikální

přes Paříž do Německa, kde strávil

buržoazie. V prosinci 1842 přesídlil

deset dnů v plodných diskusích s K.

do Manchesteru , kde věnoval veškerý

Marxem . Od těchto dnů se datuje

čas po práci v kanceláři obchodní

společná celoživotní revoluční činnost

firmy intenzívnímu zkoumání pracov-

obou přátel jak v dělnickém hnutí,

En

181

tak i ve vědecké práci. Na těchto schůzkách si vyjasnili názory na

V únoru 1847 navázali spojení s lon

mladohegelovce a na společný postup

dýnským vedením Svazu spravedli vých. Přijali nabídku představitelů

proti nim , který pak zpracovali v knize

této organizace, aby se zúčastnili její

Svatá rodina (1845). V ní vypracovali

reorganizace a příprav nového pro

základy revolučního materialistického

gramu. Na červnovém kongresu Svazu r. 1847, kterého se zúčastnil Engels, bylo přijato usnesení přejmenovat or ganizaci na Svaz komunistů (viz ). Do

světového názoru , odhalili reakční podstatu filosofického idealismu a položili základy učení o rozhodující úloze boje lidových mas v dějinách

lidské společnosti. V. I. Lenin uka-

savadní vedoucí heslo „ Všichni lidé jsou bratři! “ bylo změněno na „ Prole

plně formulována myšlenka o historickém posláni proletariátu v dalším

táři všech zemí, spojte se !" . Zásluhou Marxe a Engelse byly v organizaci překonávány ideje nevědeckého socia

dějinném vývoji. Své bohaté zkuše-

lismu a Svaz komunistů se začal bu

zoval, že již v této práci byla téměř

nosti z anglického dělnického hnutí dovat na třídních a internacionalistic a výsledky svých studií shrnul Engelských zásadách . Na druhém kongresu ve významné práci Postavení dělnické Svazu v Londýně (koncem listopadu třídy v Angli (zakonč. r. 1845), kde až zač. prosince 1847) byli Marx a

poprvé byly formulovány závažné

Engels pověřeni vypracováním pro

otázky vědeckého komunismu. Zároveň v ni řešil řadu závažných otázek týkajících se budoucího boje

gramu pro organizaci. Tím byl dán

proletářského hnuti a organizace dělnické třídy. Na jaře 1845 vzniklo

z nejvýznamnějších a nejrozšířeněj

ze spolupráce Marxe a Engelse další dílo Německá ideologie, ve kterém byly na základě kritiky filosofie Hegelo-

- Manifestu komunistické strany (viz ), který byl poprvé vydán v únoru 1848 pod názvem Komunistický manifest. V dubnu 1848 – po začátku revoluce

vých epigonů vyloženy a objasněny

podnět ke vzniku prvního programo vého dokumentu marxismu, jednoho ších děl revolučního dělnického hnutí

hlavní pozice materialistického pojetí dějin . V této práci byla vědecky zdů-

v Německu

vodněna rozhodující úloha lidových mas v dějinném vývoji společnosti.

cházejíce ze zájmů proletariátu dů sledně obhajovali principy demokra

Marx a Engels zároveň ukazovali, že úloha lidových mas v historickém pro-

tické revoluce. Engels byl nejbližším Marxovým spolupracovníkem při vy

cesu bude neustále vzrůstat. Jak později poznamenal V. I. Lenin , v této

dávání velkého revolučního deníku -

práci se formovaly jejich názory na revolučni historické poslání proletariátu jako hrobaře kapitalistické spo-

jich stránkách rozvinuli zápas proti

lečnosti a základní dějinné síly při vzniku socialismu.

režimu staré společnosti. Ve svých

přijel Engels spolu

s Marxem do Kolína n. R., kde vy

„ Neue Rheinische Zeitung“ . Na je prušáckému absolutismu, jeho tříd

ním oporám , proti celému prohnilému článcích vyzýval Engels německý lid

Od r. 1846 do února 1848 žil Engelsk rozhodnému zúčtování s tímto re

v Paříži a v Bruselu , aktivně zde spolu s Marxem působil v dělnickém hnutí.

žimem . Když přešla reakce k protinástupu,

En

182

znemožnila na jaře 1849 Marxovi a

vého demokratického hnutí v mnoha

Engelsovi další vydávání jejich revolučního listu . V květnu 1849 se En-

zemích . Poukazoval na nutnost vést rozhodný zápas za odstranění absolu

gels zúčastnil ozbrojeného lidového povstání v jihozápadním Německu.

niální politiku buržoazie a nadšeně

Po jeho porážce uprchl do Švýcarska

vítal rozmach protikoloniálního boje

a poté přesídlil do Londýna za Marxem , který byl r. 1849 z Německa

o problémy chartistického hnutí v An

vypovězen. Nové bohaté zkušenosti revolučního období r. 1848 zpracoval

glii, spolupracoval s jeho levicově za měřenými činiteli. Zároveň ukazoval

Engels ve vynikajících dílech Německá selská válka (1850) a Revoluce a kontra-

na příčiny úpadku tohoto hnutí, které byly spojeny s monopolním postave

tismu a feudalismu, pranýřoval kolo v Indii a Číně. Dále se živě zajímal

revoluce v Německu ( 1851-1852). Ve-

ním anglického průmyslu a s proni

dle Marxových spisů Třídní boje ve

káním oportunismu do anglického

Francii 1848-1850 a Osmnáctý bru-

dělnického hnutí.

maire Ludvika Bonaparta přinášely

Koncem 50. a na počátku 60. let

Engelsovy práce z tohoto období dů-

v souvislosti s novým rozmachem

ležitá zobecnění zkušeností revoluč-

buržoazně demokratického hnutí v řa dě evropských zemí začalo i oživení

ních událostí 1. 1848-1849 a další

rozpracování revoluční taktiky prole

dělnického hnutí. Engels se společně

značtariátu. Současně věnoval Engels

s Marxem rozhodující měrou zaslou

nou pozornost praktické činnosti v děl-

žili o založení Mezinárodního dělnic

nickém hnutí. Avšak spojení obou re-

kého sdružení ( viz)

volucionářů se Svazem komunistů

cionály

bylo r. 1852 násilně přerváno perze-

mezinárodním veřejném shromáždění dělníků v Londýně 28. září 1864. En

kučním tažením reakce proti této

První interna

která byla ustavena na

organizaci, jejíž práce byla ochromena

gels byl nejbližším Marxovým spolu

uvězněním

vedoucích funkcionářů .

bojovníkem v jeho zápase za dělnický

V listopadu 1852 byl proto Svaz

a revoluční charakter této internacio

rozpuštěn. Vyvstal úkol připravovat

nální organizace. Aktivně mu poma

půdu pro nové formy organizování

hal v jeho úsilí za dosažení ideového a

mezinárodního dělnického hnutí.

organizačního sjednocení dělnické tří dy, za vypracování revoluční taktiky

V listopadu 1850 se přestěhoval Engels do Manchesteru, kde přijal místo

proletariátu v boji proti nejrůznějším

úředníka obchodní firmy, aby mohl

oportunistickým a

hmotně podporovat Marxe a jeho

směrům - především proti bakuninis

rodinu, žijící v neobyčejné bídě.

mu , proudhonismu a lassallovství.

S Marxem byl Engels v denním pí.

V tomto období napsal Engels značný

semném styku, posuzovali si vzá-

počet studií věnovaných analýze me

jemně své práce a zabývali se důležitými otázkami mezinárodního děl-

nického hnutí. V tomto období na-

anarchistickým

zinárodní situace, dějinám vojenství

a politické ekonomii, studoval pří rodní vědy a cizí jazyky. Současně

psal Engels řadu významných statí

sledoval s velikým zájmem Marxovu

o koloniální otázce, o rozmachu národně osvobozeneckého a pokroko-

práci nad Kapitálem , vrcholným dílem marxistické politické ekonomie. Dru

En

183

hý a třetí díl Kapitálu připravil Engels

Engelsova spolupráce s Marxem na

k tisku až po Marxově smrti; jejich

díle Kritika gothajského programu

konečné znění stalo se výsledkem

( 1875), ve kterém byl odsouzen kom

plodné badatelské spolupráce obou

promisnický charakter sjednocení re

revolucionářů. Na podzim 1870 přesídlil Engels do Londýna; byl kooptován do generální rady První internacionály. Její tribuny použil v l. 1871-1872 k neohro-

volučních dělníků s lassallovci v jednu

žené obhajobě Pařížské komuny ( viz ). Engelsova vystoupení a dopisy či-

některé důležité otázky budoucí bez třídní společnosti.

nitelům mezinárodního dělnického

V 70. - 80 . letech napsal Engels řadu

hnutí, vedle závažného přínosu K. Marxe k těmto otázkám , znamenaly

dalších vynikajících prací. Byla to pře

stranu v Německu. Na základě prin cipiální kritiky byly v něm vysvětleny významné otázky revolučního pro gramu dělnických stran a objasněny

důležitý příspěvek k objasnění historického významu Pařížské komuny. V následujících letech vytvářely se nové podmínky pro dělnické hnutí.

devším jeho práce Anti -Dühring ( 1877 až 1878), která znamenala neobyčejný přínos k marxistickému zpracování nejdůležitějších otázek filosofie a spo lečenských věd a současně byla drti

První internacionála splnila svou úlo-

vou kritikou maloburžoazních

hu tím , že položila pevné základy internacionálního zápasu proletariátu za socialismus. Definitivně byla roz-

zorů E. Dühringa, které byly rozšiřo vány v německém dělnickém hnutí.

puštěna r. 1876. Dělnické hnutí stálo

nyní před úkolem vytvářet samostatné

a byla teprve ve 20. letech vydána z pozůstalosti - Dialektika přírody

masové proletářské strany v jednotlivých zemích jako základ dlouhé pří-

( 1873–1883) - byla výsledkem deseti letého studia nejvýznamnějších ob

pravy dělnických mas k uskutečnění

jevů přírodních věd. Obsahovala důle

socialistické revoluce. Engels spolu

žitá filosofická zobecnění těchto ob

s Marxem pomáhal zakládat masové

jevů z hlediska dialektického materia

ná

Další kniha, jež zůstala nedokončena

( 1883 )

revoluční strany proletariátu v mnoha

lismu.

zemích. Významná byla v tomto

vykonal Engels obrovskou práci na

ohledu četná Engelsova vystoupení,

dokončení II. a III. dílu Marxova

zabývající se kritikou neproletářských směrů v dělnickém hnutí. Podrobně v nich objasňoval otázky revoluční teorie a stranické politiky proletariátu ; důrazně vystupoval proti všem pokusům narušit revoluční zásady ideologie dělnického hnutí. Zdůrazňoval

Kapitálu (1885 a 1894). K dalším významným Engelsovým dílům tohoto období, která znamenala mezníky v rozvoji marxistické teorie , patří Původ rodiny, soukromého vlastnictví

Po

Marxově

smrti

a státu ( 1884) ; Ludvík Feuerbach a

vyústění klasické německé filosofie vyústění klasické

význam teoretické práce v dělnickém

(1888) ; Rolnická otázka ve Francii a

hnutí. Tyto otázky byly tenkrát zvláště

v Německu ( 1894) a řada dalších drob

aktuální, protože rodící se sociálně

nějších prací. Veliký teoretický přínos

demokratické strany právě vypraco vávaly své programové dokumenty.

znamená i Engelsova korespondence

Zvláště důležitá byla v tomto směru

nického hnutí.

s přáteli a činiteli mezinárodního děl

Eo

184

Po Marxově smrti pokračoval Engels v praktickém uskutečňování revolučních zásad v dělnickém hnutí; byl rádcem a vůdcem evropských socia listů. Podstatně se podílel na přípra-

xem ), ve kterém byla nesmlouvavě odhalena utopičnost a škodlivost na rodnických názorů a naznačena per spektiva revolučního vývoje v této zemi.

vách a založení Druhé internacionály

Celoživotní dílo B. Engelse je ne

( viz) (1889). Do posledních dnů svého života byl jejím aktivním činitelem .

rozlučně spjato s dílem K. Marxe a

Vedl v jejích řadách nesmlouvavý boj proți oportunistům , kteří již za jeho

dělnického hnutí. Dále je rozvíjel V. I. Lenin ; stalo se pevným základem

života činili pokusy o získání vedou-

tvůrčího rozvoje teoretické a praktické činnosti světového 'komunistického

cích pozic v internacionale; vedle toho

znamená základní mezník ve vývoji

věnoval značné úsilí při odhalování

hnutí, vítězného pochodu marxismu

a izolaci anarchistů , kteří se znovu snažili proniknout do nové mezinárodní organizace dělnické třídy. Veškeré úsili Engelsovy činnosti bylo

leninismu k definitivnímu vítězství socialismu na celém světě.

zaměřeno k zajištění vůdčí úlohy

čenství

EOS – viz Evropské obranné spole

marxismu v Druhé internacionále .

V první polovině 90. let vedl B. En-

Erfurtský program - byl při

gels také živou korespondenci s ve-

jat na stejnojmenném sjezdu německé sociální demokracie, konaném 14. až 20. 10. 1891. Patří k nejlepším pro

doucími činiteli rakouského dělnického hnutí, zvláště s B. Adlerem , ve

které podnětným způsobem radil sociálním demokratům v Rakousko-

gramům stran Druhé internacionály

Uhersku a příznivě ovlivňoval jejich

výrazně opíral o marxismus. Původní

činnost. S velkým zájmem sledoval

návrh tohoto programu sice obsahoval značné pozůstatky lassallovských tezi,

boj rakouské sociální demokracie a r.

( viz) a je posledním , který se ještě

1893 dokonce navštívil Vídeň; jak byly formulovány v gothajském

v témž roce se setkal na curyšském kongresu s českými delegáty vede-

nými J. Hybešem a v diskusi's nimi poukázal na právo českého národa na sebeurčení. Bohužel však ani F. Adler, ani čeští vůdcové sociální demokracie

se nedali cestou , kterou jim B. Engels

programu ( viz Gothajský sjezd ) a na značoval i nástup oportunismu. B. Engels tento návrh podrobil ostré kritice v jednom z dopisů K. Kaut

skému. Na základě Engelsových po známek předložil pak Kautsky na sjezdu nový návrh, který byl přijat.

ukázal, a nebránili růstu oportunistic-

Nový program odstraňoval lassallov

kých tendencí v dělnickém hnut .

ské teze, zvláště v ekonomických

S velikým zájmem sledovali Marx a Engels společenskou situaci v car-

ském Rusku a byli s mnoha tamními revolucionáři v písemném styku. Velký význam pro boj ruského proletariátu mělo Engelsovo dilo Sociální vztahy v Rusku ( vzniklo ve spolupráci s Mar-

otázkách , a v řadě bodů se postavil

na pozice marxismu. S ohledem na legalitu strany nebyla v programu formulována zásada diktatury prole tariátu. I když vypuštění této zásady tehdy bylo odůvodněno taktickými ohledy, v dalším vývoji se stalo igno

Ev

185

rování této zásady pramenem narůs-

lám . V důsledku feudální a kmenové

tání oportunistických tendencí, popí-

rozdrobenosti neměla Etiopie jednot

rajících perspektivu revolučního svržení kapitalismu. Literatura : P. Reiman , Dělnické hnutí

nou armádu ;přesto etiopský lid hrdin ně hájil nezávislost své země. Sympa

v českých zemích v letech 1889-1914,

celém světě. Ovšem převaha italských

tizovaly s ním demokratické síly na

vyd. 1954. Zd. Šolle, České země v ob-

fašistů byla příliš velká. V květnu 1936

dobí rozmachu kapitalismu'a nástupu imperialismu ( 1868–1914 ), vyd. 1956.

se jim podařilo okupovat celou Etio

Esterházy János (nar. 14. 3. 1901

v Ujlaku u Nitry) – reakční iredentistický politik , působící na Slovensku,

pii. Boj však nepřestal, po celé zemi se rozvinula partyzánská válka. Pří značný byl postoj kapitalistických vel mocí k této agresi. Vládnoucí kruhy Francie a Anglie fakticky hodily Etio

velkostatkář. Za buržoazní ČSR byl

piinapospas fašistickému dravci.

poslancem Národního shromáždění za

Žádné rozhodné akce proti agresorovi

iredentistickou Maďarskou národní

nebyly podniknuty. Jedině SSSR há

stranu . Dne 8. 2. 1939 uzavřel v Ružomberku s Hlinkou a Henleinem dohodu o utvoření společné fronty proti

jil svobodu a nezávislost etiopského lidu, žádal splnění závazků vyplýva jících z paktu o Společnosti národů.

CSR a dosáhl jejich podporu pro na-

Sovětská

cionalistickou politiku madarské buržoazie na Slovensku. Za tzv . sloven-

Etiopie. Do boje proti fašistické agreși

ského státu ( viz) byl předsedou Ma-

všechny její sekce, které mobilizovaly masy k obraně etiopského lidu. Etiop

darské nár. strany a členem tzv . slovenského sněmu (viz ). R. 1940 v tomto sněmu otevřeně prohlásil, že od počátku své politické činnosti sledoval konečný cíl – rozbití ČSR. R. 1947

vláda

neuznala

obsazení

rozhodně zasáhla i Kominterna a

ská válka byla jedním z článků pří prav druhé světové války (viz) mezi národním imperialismem . Literatura : Ki. Gottwald, Spisy, sv. 6,

byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu

vyd. 1952, str. 192 a n. Dějiny diplo

smrti.

macie, dil 3 , čes. vyd . 1947, str . 394 a n.

Etiopská válka . 3. 10. 1935 za hájili italští fašisté vojenské akce proti

Evropské obranné společenství

Etiopii (Habeši) bez vyhlášení války.

(EOS) - pokus o vytvoření imperia

Agrese byla vedena v zájmu italských monopolistických skupin . Fašistická

ného proti zemím socialistického tá

listického vojenského bloku , namíře

Itálie nemohla zastřít imperialistický

bora. Příprava smlouvy o EOS r. 1951

charakter této války řečmi o „ civilizačním poslání“ aj. italského fašismu. Všichni pokrokoví lidé si uvědomovali,

a zač. r. 1952 úzce souvisela s novým americkým politickým kursem zva ným „ New Look “ , znamenajícím pří pravu vojenských akcí proti SSSR a zemím socialistického tábora. Při provádění této politiky se USA za měřily na pokusy o izolaci SSSR, na zvyšování nákladů na zbrojení a

že jde o loupežnou válku . Takřka šestsettisícová italská armáda vyzbro-

jená letadly , tanky, děly a kulomety vedla bojové operace proti slabě vyzbrojeným etiopským vojenským si-

Ev

186

rychlejší budování válečných zákla-

nacionála). EKI vydávala ústřední

den poblíž SSSR a na urychlení remilitarizace západního Německa. Smlou-

orgán KI „ Kommunističeskij Intěrna cional “ ( viz) v šesti jazycích ( rusky,

va o EOS byla podepsána 27. 5. 1952

anglicky, francouzsky, německy, špa

a měla sjednotit podle původního námětu ministra Plevena ( Plevenův

nělsky a čínsky ). Literatura: Stanovy Komunistické in

plán) branné síly Francie, Itálie, NSR zemí Beneluxu. Jejím hlavním cílem bylo umožnit, aby pod rouškou vybu-

ternacionály, čes. vyd. 1954. V. Su chopár, Bojová cesta Kominterny, vyd. 1959.

dování „ nadnárodní“ , tzv . evropské

armády mohla být znovu vytvořena

Exkomunikační papežský de

západoněmecká armáda. Smlouva však nevstoupila v platnost, neboť nebyla ratifikována všemi účastníky. Zejména

kret - rozhodnutí tzv . Kongregace svatého officia, schválené papežem

Piem XII. a uveřejněné 13. 6. 1949,

ve Francii došlo k sjednocení lido-

podle kterého byl z církve vyloučen

vých sil a při hlasování o ratifikaci v parlamentě smlouva neprošla. Literatura: Pakty, vyd. 1959.

každý, kdo byl členem komunistické strany nebo spolupracoval na pro

vádění politiky komunistické strany, kdo tiskl, četl nebo rozšiřoval tisk

Evropský rolnický výbor Rolnická internacionála

podporující komunistické ideje a kdo do tohoto tisku psal. Kromě vyobco vání z církve zakazovalo se exkomu

Exekuce v předmn. ČSR – viz

nikovaným osobám udílet svátosti -

Exekutiva Komunistické inter-

nesměly být např. církevně oddány nebo dostat poslední pomazání před smrtí. Exkomunikační papežský de

nacionály (EKI) – někdy také vý-

kret byl prostředkem politického ná

Agrární krize; Protiexekuční hnutí

konný výbor KI – řídící orgán Komu-

tlaku na věřící a útokem na revoluční

nistické internacionály (viz) v době mezi dvěma kongresy, volený nej-

vymoženosti lidu v zemích lidové de mokracie. Jeho plánovaný účinek však

vyšším orgánem KI - světovým kon gresem zástupců všech sekcí Komin-

naprosto ztroskotal.

terny. Na plenárním zasedání volila

V. Svobodová, Spiknutí proti repu

EKI presidium , které jí bylo odpo-

blice, vyd. 1949.

vědno ze své činnosti, jako stále fun gující útvar v době mezi dvěma za-

sedáními EKI. EKI a presidium EKI měly právo zřizovat stálá byra (Zá-

Literatura : A. Svoboda, A. Tučková,

Exnár Ladislav (nar. 18. 6. 1907 ve Chvalkovicích , okres Dvůr Krá

lové, zemř. v únoru 1945 v Mauthau

padoevropské, Středoevropské, Východní , Jihoamerické) a vymezovat

senu) - funkcionář KSČ na Slovensku , bojovník proti fašismu. Vyučil se

jejich kompetenci . Presidium EKI volilo politický sekretariát jako usná-

strojním zámečníkem . Již za své vojenské služby působil jako komu

šející se výkonný orgán. Po dobu čin-

nistický funkcionář. Po skončení vo

nosti KI se konalo třináct plenárních zasedání EKI (viz Komunistická inter-

jenské služby byl činný v Banské

Štiavnici ; zde pracoval v hutním zá

187

Ex

vodě jako strojník. Významně se po-

slechu vyskočil z vlaku, a ač se těžce

dílel na vybudování organizací KSČ

zranil, uprchl. Po vyléčení organizo

a odborové organizace. Pro svou revoluční komunistickou činnost byl buržoazii neustále pronásledován. Po pře-

val národní výbory a spolupracoval ‫د‬ při vydávání čas. „ Hlas ľudu“,‫„ر و‬Jáno šík “ a studentského časopisu „Slo

chodu KSČ do ilegality r. 1938 se sta

váci“. Již r. 1942 organizoval party

jedním

funkcionářů

zánské skupiny v banskoštiavnických

v okrese. V listopadu 1940 byl fašisty

horách . R. 1944 byl znovu zatčen

zatčen , za tři čtvrti roku byl z vězení

a po věznění v Leopoldově převezen do koncentračního tábora Mauthau

z vedoucích

propuštěn. Opětnému zatčení r. 1941 unikl, a jenom zradou se ho podařilo znovu zatknout. Ale při převozu k vý-

sen , kde zemřel. (Viz též Partyzánské hnutí v českých zemích a na Slovensku .)

Fa

188

F

„ Fabiánský socialismus “ – viz Socialismus - nemarxistické směry

„ Fakta a cifry “ – časopis obsahu jící materiály k agitační a propagan distické práci. Vydával sekretariát ÚV

Fajmanová Josefa (nar. 18. 8.

KSČ v I. 1946–1949 v Praze. Odpo

1911 v Brně -Líšni, zemř. v říjnu

vědným redaktorem byl F. D. Pór.

1943 v Praze) - mládežnická funkcio-

Časopis vycházel měsíčně.

nářka KSČ . Od mládí působila ve

Falanga - název fašistické organi

Federaci proletářské tělovýchovy (viz), kde byla později cvičitelkou a vedoucí Spartakových skautů práce (viz ). Od svých 14 let pracovala ve Svazu komunistické mládeže (viz Komsomol), nej-

kou diktaturu ve Španělsku. Za stej ným cílem rozpoutal španělský a mezi

dříve jako funkcionářka místní sku-

národní fašismus v letech 1936-1939

piny, později členka krajského výboru

občanskou válku ve Španělsku ( viz). Fa langa se později stala základní organi

Komsomolu v Brně. V 1. 1929–1930 a potom opět r. 1931 byla na školení mládežnických funkcionářů v SSSR . Od začátku okupace pracovala v ilegální komunistické organizaci. Od r .

1941 byla spolupracovnicí ÚV KSČ, později členkou třetího ilegálního ÚV

zace ve Španělsku. Falanga byia za ložena r . 1933 s cílem nastolit fašistic

zací španělského fašismu. Její organi zační struktura, program a metody práce byly vcelku převzaty od ital ského a německého fašismu. Zakla

datelem španělské falangy byl José Antonio Primo de Rivera, syn diktá

KSČ ; pracovala jako instruktorka ÚV tora generála Miguela Primo de Ri pro kraj Praha (viz Ilegální ÚV KSČ very. za okupace ). Dne 3. 9. 1943 byla vala velmi statečně a po těžkém mu

Fall Grün (případ zelený) – krycí šifra pro plán útoku hitlerovského Ně

zatčena gestapem . Ve vězení se cho-

čení z obavy, aby nikoho ze svých

mecka na ČSR. Podstatou tohoto plá

spolupracovníků neprozradila, spáchala ve vězení v Praze na Pankráci

nu byla neočekávaná blesková akce , jež měla již v prvních dnech po pře

sebevraždu.

padení ČSR přinést takové výsledky, že by se pomoc spojenců stala bez

„ Fakta a argumenty “ – časopis

předmětnou. Při sile československých

obsahující základní materiály o vnitřní i zahraniční hospodářské a politické situaci pro účely agitační a propagan-

opevnění, bojovém duchu armády a připravenosti všeho lidu k obraně země proti fašismu byla tato koncepce

distické práce. Vydává v Praze oddě- velmi nereálná, což se jasně prokázalo lení propagandy a agitace ÚV KSČ po 23. 9. 1938, kdy čs. armáda byla od r. 1956. Obdobně vychází od r. 1956 i na Slovensku.

v plné pohotovosti ( viz Mobilizace 23. 9. 1938) a byla s to úspěšně od

Fa

189

razit první nápor hitlerovského wehrmachtu . O sovětské pomoci v případě

proti fašismu. První světová válka, vítězství proletářské revoluce v Rusku

potřeby nebylo pochyb. Válka proti

a rozmach revoluční vlny v prvních

ČSR měla proto pro fašistické Ně- poválečných letech hluboce otřásly mecko málo vyhlídek na úspěch. Západní imperialistické velmoci a kapitulantská čs. buržoazie však napo-

politickou mocí buržoazie 'v evrop ských imperialistických zemích . V po litice vládnoucích monopolistických

mohly mnichovskými jednáními r. 1938 fašistickému Německu zmocnit

stále výrazněji zákonitá tendence poli

se ČSR bez boje. Tím byl hitlerovský fašistický režim v Německu neoby-

tického vývoje imperialismu, odhalená V. I. Leninem již vletech první svě

čejně hospodářsky i politicky posílen . (Viz též Mnichovská konference r .

tové války - tendence k politické reakci, k okleštování a likvidaci bur žoazně demokratických práv a insti

1938.)

kruhů těchto zemi se projevovala

Literatura : Mnichov v dokumen-

tucí, k nastolení přímé diktatury mo

tech , díl 1, vyd. 1958, str. 7, 36, 62

nopolistických kruhů, opřené o násilí.

a 103.

Nejvýraznějším nositelem těchto snah se stal fašismus. Fašistické strany a

Fašismus (z ital. fascio – svazek , sdružení, sjednocení) - otevřená teroristická diktatura nejreakčnějších ,

kapitál téměř ve všech evropských ze

mích (viz též Totalitni fašistické stra

nejšovinističtějších imperialistických živlů finančního kapitálu, jejímž prostřednictvím se snaží buržoazie

ny). Dopomáhal fašistům k moci zejména v těch státech, v nichž bur žoazie sice ještě dokázala porazit revo

zachovat kapitalistický společenský systém . Vznikl za všeobecné krize ka-

luční boj proletariátu, ale nebyla již s to upevnit svou politickou moc a za

pitalismu; v období mezi první a druhou světovou válkou se stal vládnou-

bezpečit plnění svých protilidových hospodářských a politických plánů

cím režimem v řadě zemí. Opírá se ideologicky o šovinismus a rasismus a sleduje politiku přípravy a uskuteč-

demokratických institucí.

organizace vytvářel monopolistický

pomocí parlamentu a jiných buržoazně Roku 1919 po porážce Maďarské re

nění dobyvačných válek, aby si pod- publiky rad (viz) byla nastolena fašis manil ostatní národy. Fašistická diktatura měla vlivem různých historic-

tická diktatura v Maďarsku (viz Hor ,

kých, politických, sociálních a jiných zvláštností jednotlivých zemí různé

fašistická diktatura v čele s B. Musso linim v Itálii. R. 1923 byl uskutečněn

formy. Přechodné vítězství fašismu v jednotlivých zemích bylo umožněno

fašistický převrat ve Španělsku a Bul harsku, r. 1926 v Polsku a Litvě, r.

thyovský režim ). Roku 1922 vznikla

mj. politickým a organizačním rozko-

1929 došlo k monarchofašistickému

lem dělnického hnutí, třídní spolu-

převratu v Jugoslávii. Nejvýrazněj

prací reformistických stran s buržoazií a nepřátelským postojem pravico-

ším uskutečněním fašistické diktatury

vých vůdců sociálně demokratických

nastolený r. 1933. Jeho politickou fa

stran k úsili komunistických stran vy-

šistickou organizací v Německu byla Národně socialistická německá děl

tvořit širokou lidovou frontu boje

byl hitlerovský fašismus v Německu ,

1

Fa

190

nická strana (NSDAP - National

polisté (Krupp, Thyssen aj.). Hitle

sozialistische deutsche Arbeiterpar- rova strana (NSDAP) byla vykona tei), ustavená r. 1919. NSDAP byla

vatelem jejich zájmů. Po jmenování

od počátku financována něm . monop . kapitálem . Německý fašismus využíval nespokojenosti širokých lidových mas

Hitlera kancléřem byla v Německu nastolena fašistická diktatura. Záko nem z 1.8.1934 (po smrti Hindenbur

s versailleským mírem ( viz Versailleský systém mírových smluv ), nadiktovaným

gově) byl Hitlerovi doživotně přiřčen titul „ vůdce a říšský kancléř " . Děl

Německu r . 1919 vítěznými západními velmocemi, a propagoval agresívni šovinismus, nenávist k druhým

nické a pokrokové organizace byly zakázány (KSN v březnu 1933, v květ nu odbory, v červnu Sociálně demo kratická strana Německa ). V červnu 1933 byly rozpuštěny i buržoazní

národům , zejména k Slovanům , a ra-

sovou nenávist k židům (viz Rasismus). Různými protikapitalistickými a de-

strany:

strana

katolického

centra

magogickými frázemi namířenými

(Brüning) a strana německých nacio

zdánlivě proti spekulantům a finančním magnátům zastírali něm . fašisté

zace , které nebyly nacionálně socia

svou pravou tvář a snažili se zároveň

tistické,

získat kolísající vrstvy na svou stranu .

„ zglajchšaltovány“. Všichni protiv

První pokus o násilný fašistický převrat r. 1923 se nezdařil. V průběhu

níci nacismu byli krutě pronásledo váni. Každý odpor proti nacismu se

hluboké světové hospodářské krize

stal zločinem proti státu. Hitler slibo val německému lidu, že nacistická „ třetí říše“ potrvá tisíc let. Jejím ci lem bylo nastolení nadvlády němec kého imperialismu nad celým světem . Největší fašistické státy - Německo ,

se něm . fašistům podařilo získat na svou stranu převážnou část maloměšťáctva a dezorientované masy pracujících . Třídní spolupráce něm . soc.

dem.strany (SPD ) s buržoazií oslabo-

nalistů (Hugenberg ). Všechny organi

byly rozpuštěny

nebo

vala dělnickou třídu politicky a orga-

Itálie a Japonsko - vytvořily válečný

nizačně tváří v tvář nastupující bur-

blok a vystupovaly jako úderná pěst mezinárodní kontrarevoluce, jako ini

žoazii. Komunistická strana Německa

nebyla dost silná, aby mohla bez SPD

ciátoři křížového tažent kapitalistic

a proti ní strhnout masy do rozhodného boje proti fašismu. V lednu 1933 uchopili němečtí fašisté za podpory

kého světa proti Sovětskému svazu . Generální linii boje proti fašismu vy

tyčil VII. kongres KI r. 1935, který

něm . finančního kapitálu mocve státě

vyzýval lid, aby vytvářel širokou lido

a nastolili fašistickou diktaturu, reprezentovanou tzv . režimem „ třetí říše“.

vou frontu ( viz ) proti fašismu na zá kladě proletářské jednotné fronty .

„Třetí říší“ němečtí fašisté honosně

Fašismus. utrpěl v průběhu druhé

nazývali svůj teroristický režim , který

světové války zdrcující porážku. Avšak

byl v Německu nastolen 30. 1. 1933 a trval do května 1945 (první říše: tzv. svatá říše římská národa německého ve středověku ; druhá říše: 1871 až 1918). Skutečnými vládci „ třetí říše “

znovu ožívá v imperialistických stá tech , především v západním Němec ku . (Viz též Revanšismus v západním stoji v čele Německé Německu .) Opět stojí spolkové republiky stejné síly, které

byli finanční magnáti – němečtí mono-

rozpoutaly první a druhou světovou

191

Fa

představitelé nejreakčnější

ztroskotal na energickém protifašis

části finančního kapitálu hledající v ofenzívě proti právům pracujícího

tickém vystoupení čs. lidu, v jehož čele stála KSČ. Při presidentských

lidu , ve fašizaci státu a v rozpoutání nové světové války proti SSSR a zemím socialistického tábora východisko

Poučení z německých dějin , čes. vyd.

volbách v prosinci 1935 (viz Prosin cový blok ), po odchodu T. G. Masa ryka, fašistické síly tentokrát pod ve dením agrárnické reakce opakovaly svůj pokus, ale zásluhou KSČ se ani tentokrát nezdařil. Teprve mnichov ské události r. 1938 umožnily nej reakčnějším silám v táboře české bur

1952. O. Winzer, 12 let boje proti

žoazie prudkou fašizaci vnitropolitic

fašismu a válce, slov. vyd. 1957.

kého života tzv. druhé republiky ( viz Pomnichovská republika ). Tyto ultra

válku

ze všeobecné krize kapitalismu.

Literatura : G. M. Dimitrov, Výbor z projevů a statí, čes. vyd . 1950. G. Eisler, A. Norden , A. Schreiner,

Fašistické hnutí a organizace

reakční sily byly nejen hrozbou pro

v burž. ČSR . (Pro 20. léta viz Proti-

osud demokracie uvnitř státu, ale

fašistické hnutí vpředmn. ČSR .) V sou- především brzdily obranu republiky v době ohrožení hitlerovským Ně meckem . Tvořily vlastně součást „ páté až 1933 docházelo také v ČSR jednak kolony" na území ČSR a byly jednou

vislosti s propuknutím a prohlubováním hospodářské krize v letech 1929 k pokusům o ostřejší fašizaci státního

z hlavních vnitřních hnacích sil mni

aparátu (viz Fašizace předmn. ČSR ),

chovské kapitulace i 15. března 1939.

jednak se aktivizovaly síly víceméně otevřeného fašismu. K jeho hlavním

K dalším nebezpečným ohniskům fa šismu rekrutujícím se z řad nejreakč

zdrojům v táboře české buržoazie

nějších a nejšovinističtějších sil jino

patřila zejména agrární strana ( viz ),

národní buržoazie na území ČSR

dále národní demokracie ( viz Česko-

patřili v německém táboře henleinovci

slovenská nár. demokracie) a některé

(viz ) a na Slovensku klerofašistická

menší české fašistické strany: Národní

Hlinkova slovenská ludová strana ( viz).

liga ( viz ) Stříbrného a tzv . Národní

fronta Marešova, vytvořená složením

různých méně významných fašistic-

Fašistický puč ve Španělsku viz Občanská válka ve Španělsku

kých reakčních stran , skupin a odboro

vých složek, k níž se připojila též

Fašizace předmn. ČSR

pro

sil vytvořila reakční fašistický blok,

cesomezování buržoazni demokracie v ČSR a její nahrazování diktátor

tzv . Národní sjednocení ( viz Čs. nár.

skými metodami vlády. Prováděla ji

dem .). Pod jeho vedením pokusily se české fašistické síly s pomocí široce založené demagogické kampaně bo-

v době hospodářské krize (počátkem 30. let) vládní koalice za aktivní účasti „ Hradu“ (viz „ Hradní“ křídlo čs.

Nár. obec fašistická (viz ). Část těchto

na ně hatě financované Živnobankou do- buržoazie). Navazovala přitompředchá

sáhnout již v parlamentních volbách

která reakční opatření již z

1. 1935 takového vítězství, aby ho

zející doby (např. správní reforma

mohly zneužít k prosazení krajně pra-

z r . 1927 - viz Správní zřízení v před

vicového režimu v ČSR. Tento pokus

mnichovské ČSR ). Fašizace se proje

Fd

192

kých práv lidu (např. sesazování vole-

reakce. Československý lid byl v boji proti fašistickým plánům zaskočen až

ných orgánů místní samosprávy a jejich nahrazování vládními komisaři),

diktátem západních mocností v Mni chově ( viz Pomnichovská republika ).

perzekučním tažením proti revolučnímu hnutí, střílením do pracujících,

Okleštěná republika byla pak urych leně zfašizována a 15. 3. 1939 zcela

zakazováním pokrokových organizaci a revolučního tisku, a hlavně pokusy zahnat KSČ do ilegality a rozpustit ji

porobena nacismem . Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv. 5, vyd. 1952, str. 32-64. L. Kovář,

vovala : 1. odbouráváním demokratic-

( podzim 1933) ; 2. přenášením práv KSČ v boji za jednotnou frontu proti parlamentu na vládu, která od r. 1933

fašismu, vyd. 1958.

mohla řešit řadu závažných problémů

diktátem , bez parlamentu, čímž byla de facto revidována ústava (viz Nou-

FDTJ viz Federace dělnických tělocvičných jednot

zové diktáty). Komunističtí poslanci

tím měli být zbaveni možnosti odhalovat z parlamentní tribuny reakční politiku buržoazních a pravicově socialistických vůdců. Parlament jako

Federace - a ) státní - sjednocení dosud samostatných států v jeden složený, spolkový, svazový stát, ve svaz států , přičemž sjednocující se státy

charakteristická buržoazně demokra-

si i v rámci takto vzniklého nového

tická instituce se stával bezmocným přívěskem vlády. Na politice fašizace se vydatně podíleli vůdcové pravicově

státu ponechávají jistou státní suve

socialistických stran . Po Hitlerově nástupu k moci v Německu začala v 1.

renitu . Vedle centrálních orgánů (vla

dy, sněmu atd .) existují v takovém státě i orgány původně samostatných států. Organizační strukturu a složité

1934-1935 nová, ještě nebezpečnější

vztahy uvnitř federace zpravidla upra

etapa fašizace ČSR, jež byla charakterizována pokusy nejreakčnější části buržoazie, politicky reprezentované

vují a regulují ústavní předpisy, příp. smlouvy, na jejichž základě fede race vznikla. Historicky bývá federace

fašistickými stranami (viz Fašistické přechodným stupněm od oddělených hnutí a organizace v burž. ČSR ), o na- států v jednotný centralizovaný stát. stolení fašistické diktatury a o zata-

V současné době se často snaží kolo

žení ČSR do tábora hitlerovského Německa. Druhá část buržoazie, před-

niální mocnosti pod hlavičkou fede race udržet své koloniální panství.

stavovaná Benešem, nečelila energicky

Utlačené národy využívají zase na

těmto fašistickým snahám , ve vládě s těmito silami spolupracovala a před lidem se snažila zatajit nebezpečí fašismu. Nejrozhodnějším a nejdůslednějším bojovníkem proti fašizačním tendencím byl revoluční proletariát

opak určitých možnosti, které fede vycházeli ze záporných stránek bur žoazních federací (např. reakčnost jed notlivých států a státečků roztříště

v čele s KSČ, jemuž se po celé období

ného Německa nebo zachování re

předmnichovské ČSR dařilo čelit reakčním snahám a znemožnit nastolení

akčního zákonodárství v jižních stá tech USA ) a byli proti federaci bur

fašistické diktatury vlastními silami

žoazních států. Připouštěli ji jen jako

race dává, k svému osvobození a osa mostatnění.

Klasikové

marxismu

Fe

193

výjimku při řešení národnostní otázky.

nl); sv . 31, čes. vyd. 1955 (Předběžný

Jiné poslání má federace socialistic-

náčrt tezi o národnostní a koloniální

kých států, která za určitých podmí-

otázce ).

nek je cestou k řešení národnostní

otázky. Za princip výstavby sovětského státu byla přijata sovětská fede-

Federace cizineckých skupin při ÚV KSR (b ) – viz Československá ko

race , jež nemá záporné rysy federací

munistická sekce při KSR (6 )

buržoazních a jež se ukázala velmi vhodnou formou sjednocení sovětských republik v jeden stát. V SSSR

Federace dělnických tělocvič . ných jednot. Rozkol v dělnickém

existuje dvojí forma federace : typická ,

hnuti hnutí po první světové válce měl vliv

„ klasická“ federace - Svaz sovětských i na dělnické tělocvičné hnutí. Zrada socialistických republik a federace založená na autonomii (v případě Ruské federativní socialistické republiky ), což naznačuje plynulost přechodu sovětské federace v sovětskou autonomi. Na rozdíl od buržoazních fede-

pravičáků v prosincové generální stávce

r. 1920 (viz ) vedla k ostrým protestům proti Fr. Hummelhansovi, jenž stál v čele oportunistického vedení Svazu dělnických tělocvičných jednot. Do

čela opozičniho vedení v dělnické

rací jsou součástmi sovětské federace

jednotě, které bylo ovlivňováno levicí

národní republiky. Sovětská federace je jednou z forem státoprávního řešení národnostní otázky v SSSR .

soc. dem ., se postavil Jiří Fr. Cha

b) Federace ve stranické vý-

vylučovalo oportunistické vedení ze

stavbě. Federativní princip ve výstavbě strany leninismus odmítá, nebot' znemožňuje bojeschopnost strany ;

Svazu DTJ. Tak byly vyloučeny mo ravské jednoty . Jednota hnutí se již

loupecký. Opoziční jednoty a okresy, které se vyslovily pro třídní politiku,

nedala zachránit. Proto 8. 5. 1921

zvláště je- li kombinován se zásadou organizace podle národnosti, směřuje

byla svolána konference opozičních

k rozbití mezinárodní jednoty pracu-

ložena Federace dělnických tělocvič

okresů a krajů DTJ, na níž byla za

jících. Federativním (nebo ještě vol- ných jednot. Předním funkcionářem nějším způsobem ) jsou organizovány FDTJ na Slovensku byl v 1. 1921 až některé sociálně demokratické strany ( např. britská Labour Party). V La-

bour Party jsou součástí federace .ve-

1924 Kl. Gottwald , který byl jednate

lem slovenské župy FDTJ a redakto rem jejího tiskového orgánu „ Sparta

dle politické strany i odbory, druž-

kus" . Ustavující sjezd FDTJ se ko

stva a masové organizace. Vedoucí úloha strany v ní zaniká. Literatura: V. I. Lenin , Spisy, sv. 6 ,

nal 25. - 28 . 12. 1921. Zúčastnilo se ho

čes. vyd. 1953 ( Národnostní otázka

byly shrnuty v „ Konstitutu Federace

v našem programu ); sv. 7, čes. vyd. 1953 (Postavení Bundu ve straně );

dělnických tělocvičných jednot “.. Prvním velkým střetnutím FDTJ se

na 700 delegátů a hostí, z toho 536

s hlasovacím právem . Stanovy FDTJ

sy . 21 , čes. vyd. 1957 (Revoluční pro-

Svazem DTJ a s buržoazním apará

letariát a právo národů na sebeurčení); sv . 22, čes. vyd. 1957 (Socialistická

tem byla vítězná I. spartakiáda na Maninách (viz Spartakiády čs. dělnic kého hnuti). Buržoazní aparát vše

revoluce a právo národů na sebeurče13 Příruční slovník

Fe

194

možně pronásledoval FDTJ. Byla zastavována činnost jednot, u funkcio-

výchovná činnost bude vedena v re

nářů byly prováděny domovní pro-

volučně třídním duchu v souhlasu

sová bezpartijní organizace. Kulturně

hlídky, majetek FDTJ byl zabavován,

s ostatními revolučními proletářskými

tisk konfiskován , jednotám nebyly pro-

organizacemi. Velký význam pro slou

půjčovány školní tělocvičny.

čení tělovýchovných a sportovních

FDTJ byla součástí Rudé sportovní organizací měla konference FDTJ internacionály (viz ). S pomocí RSI 31. 1. a 1. 2. 1925 v Praze. Byla usta byl veden boj proti zneužívání děl-

nického revolučního tělovýchovného hnutí různými skupinami zrádců.

vena slučovací komise, která vydávala zvláštní časopis „ Proletářský sport" . V nejdůležitějších střediscích dělnické

Proti starým zásadám tělocviku hle-

tělovýchovy se konaly manifestační

daly se nové cesty jak v ideologii, tak i v technice a metodice. Byly zřizovány cvičitelské kursy, táborové školy, z nichž vycházeli uvědomělí a

sjednocovací sjezdy. Mimořádný (III.) sjezd FDTJ se konal ve dnech 1. - 3. ledna 1926 v místnosti Domoviny v Praze VII. Bylo usneseno , že nová jednotná organizace se bude nazývat Federace proletářské tělovýchovy (viz ).

obětaví pracovníci FDTJ.

R. 1922 měla FDTJ 1147 jednot a 106 180 členů.

Ustavující sjezd FPT se sešel v pro

Součástí FDTJ byla též kulturní práce. Jednou z kulturních akcí byla i Kulturní výstava FDTJ r. 1923 ( viz Spartakiády čs. dělnického hnutí).

sinci 1926. R. 1926 se FDTJ snažila o sjednocení dělnického tělovýchovného hnutí jed náním se Svazem DTJ a organizací

U příležitosti této výstavy byly po-

ATUS (Arbeiter Turn- und Sport

řádány lehkoatletické závody, jichž

verein, ovládaný něm . soc. dem . v ČSR). Vydalai „ Otevřený list ve

se zúčastnila také první výprava sovětských sportovců. II. sjezd FDTJ se sešel 26. -28. 10. 1924 v Brně. Novým

ve kterém vysvětlovala nutnost sjed

předsedou nejvyššího orgánu FDTJ –

nocení.

deni i členstvu " těchto organizací,

federální rady - byl zvolen A. Trou-

Literatura: Z. Holotíková, Z pokroko

sil, náčelníkem A. Novotný, náčelnicí

vých tradícií telovýchovy na Sloven

Jožka Jabůrková, členem federální

sku , vyd. 1955. V. Mucha, Dějiny

rady K. Aksamit,ústřednímtajemní dělnické tělovýchovy v Českosloven kem a federálním vůdcem Spartako-

sku, dil 1, vyd. 1955.

vých skautů práce (viz Skautské prole tářské organizace v předmn. ČSR ) V.

Federace komunistických osvě

Mucha. Tak do vedení byli zvoleni

tových jednot - okrajová složka KSČ

mladí, nadšení komunisté, kteří vedli

pro kulturní, osvětovou a ateistickou

tělovýchovné hnutí do bojů proti ka-

práci v první pol. 20. let. Byla založena

pitalismu. II. sjezd řešil také poměr masové organizace vůči KSČ i Komsomolu ( viz ). Byla schválena zásada, že FDTJ bude vybudována na základě

v srpnu 1921. R. 1922 měla FKOJ

demokratického centralismu jako ma-

12 000 členů, 250 jednot. Ve FKOJ se bezprostředně odrazil boj mezi pře žitky sociáldemokratismu a mezi sna hou bolševizovat práci organizace. V srpnu 1925 vznikl akční výbor pro

195

Fe

letářských bezvěreckých organizací za

a její vítězství ve straně měly vliv

účasti FKOJ, Bund der proletarischen

i na vývoj ve FPT. IV . sjezd FPT, jenž se konal 18. až

Freidenker ( soc. dem .), Svazu socia-

listických bezvěrců aj. Na sjezdu r.

20.5. 1929 v Praze a jehož se zúčastnil

1926 se FKOJ zaměřila na intenzív-

Kl. Gottwald , uzavřel období diskuse

nější masovou politiku a přijala jméno

po zakázané II. spartakiádě. Zhodnotil

Svaz proletářských bezvěrců . Počát-

těžkou krizi, jíž prošla FPT následkem

kem r. 1927 se Svaz socialistických bezvěrců , Spolek volných myslitelů

perzekuce, finančních obtíží i vlivem likvidátorských živlů, které po zne

Augustin Smetana ( Th. Bartošek) a Svaz proletářských bezvěrců sloučily

škodnění ve straně se aktivizovaly ve

v jednotnou organizaci pod společným

straně. Sjezd za pomoci strany roz

názvem Svaz proletářských bezvěrců (viz ).

výchovy. FPT vydávala časopis „ Děl

FPT, aby odtud vedly útok proti pracoval další bojové úkoly tělo nická tělovýchova “ ; po jeho úředním

Federace proletářské tělovýtělový

chovy – vznikla r. 1926 jako jednotná proletářská, revoluční tělovýchovná a sportovní organizace sloučením FDTG ( viz ), Spartakových skautů práce ( viz ), Svazu dělnických cyklistů , Rudých hvězd a Klubu dělnických turistů. Ustavující sjezd se konal o vá-

nocích r. 1926 po téměř dvouleté přípravě. Za Rudou sportovní internacio-

zastavení r. 1929 začal počátkem třicá tého roku vycházet nový ústřední časopis ,,Stadion “ do r . 1932, kdy byl ‫اور‬ ii „ Ohněm “, časopisem pro mládež,

zastaven . VI. sjezd FPT, konaný 27. až 29. 6. 1931 , zhodnotil situaci v tělo

výchově na počátku hospodářské krize. Počet členstva klesl o 1/3. Z celého jednání však vyplývalo , že hnutí se dostává z krize, v níž se octlo v období

Aksamit a za KSČ Čeněk Hruška. Byl

po zákazu II. spartakiády. R. 1932 byl zaveden odznak zdatnosti ,,K tříd

nálu (viz ) se zúčastnil sjezdu Karel

projednán ústřední pracovní plán a

nímu boji připraven !“. Byly stanoveny

usneseno zajistit na r . 1928 konání II. celost. spartakiády FPT. Základní jednotkou hnutí FPT byla jednota

zúčastnit i nečlen FPT.

VII. sjezd FPT ( 27. - 29. 10. 1933) se

proletářské tělovýchovy. Nejvyšším orgánem federální sjezd. Byly přijaty

konal v období koncentrovaného útoku buržoazie na celé revoluční hnutí, tedy

nové formy práce jak po stránce technicko -metodické, tak i nové formy a náplň propagačně výchovné činnosti.

i na FPT. Sjezd v rezoluci upozornil na nebezpečí války, na fašismus a mili

Po reorganizaci se revoluční tělovýchovné hnutí přes neustávající perze

rosti i teror buržoazie. Nové jednoty byly úředně rozpouštěny, jejich jmění

kuci silně rozmáhalo. Ustavovaly se desítky nových organizací, které žily přípravou na II. celostátní sparta-

zabavováno, tělocvičny bourány, cvi čitelé zavíráni. Na Slovensku se mu selo revoluční tělovýchovné hnutí

kiádu. Její konání však nakonec úřady zakázaly (viz Spartakiády čs. děl. hnuti).

stáhnout do ilegality. FPT se snažila všemi silami o sjedno

limity ke zkouškám , jichž se mohl

tarismus. S narůstající fašizací (viz )

Krize v KSČ zasáhla i do FPT. Boj

cení dělnického tělovýchovnéhohnutí.

levé opozice vedené Kl. Gottwaldem

V této snaze jí pomáhali členové DTJ

Fe

196

i proti zákazu svých vůdců . Jednotli-

hnutí pracovali: František Chalou

vých sportovních utkání se zúčastňo-

pecký, Václav Beránek, Vilém Mucha,

vali i členové Sokola a Orla. Pod tla-

Karel Aksamit, Antonín Trousil a

kem členských mas bylo donuceno i vedení DTJ k jednání o vzájemném

další.

styku a o sjednocení dělnického sportu.

6. a 7. 9. 1935 se sešli zástupci RSI a reformistických tělovýchovných or-

Literatura : V. Mucha, Dějiny děl nické tělovýchovy v Československu , dil 2, vyd. 1957. A. Trousil, Hrst vzpomínek, vyd. 1962.

ganizací v Praze. K dohodě nedošlo

pro odpor reformistů. Z jednání vyšlo

alespoň společné provolání proti účasti

Federalizace Rakouska

pro

gramové heslo , které vyhlašovala v ob

na olympijských hrách roku 1936

dobí rakouské monarchie česká bor

v Berlíně.

žoazie a buržoazie některých dalších

VIII. sjezd FPT ( 1. - 3.5. 1936 v Praze)

potlačených národů v Rakousku v bur

znovu zdůraznil boj za jednotu revo-

dělnické hnutí bojovalo o vytvoření

žoazní revoluci r. 1848 ( viz Revoluce buržoazni v Rakousku a v našichzemích vl. 1848-1849 ). Jejím ideovýmtvůrcem byl u nás Fr. Palacký. Rakouská mo narchie se měla z centralistického státu přeměnit na podkladě tzv . historického práva (viz) ve federalizovaný svazek národů. Základní slabinou této kon cepce bylo to, že se opirala o habs

jednotné a lidové fronty. Lidové spor-

burský austroslavismus a odmítala

tovní hry se staly mezinárodní de-

lučního hnutí. Bylo jednáno o úkolech FPT a o uskutečnění Lidových sportovních her (viz) 1. - 9. 8. 1936, které měly být demonstrační akcí proti

berlínské olympiádě v nacistickém Německu. Název Lidové sportovní

hry odpovídal době, kdy revoluční

pravě zákona o branné výchově. Vy-

cestu revolučního boje lidových mas. Proto se tento program nikdy nepoda řilo uskutečnit. Česká buržoazieheslo federalizace v dalším vývoji kapitalis mu stále více opouštěla. V období imperialismu již přešla k pokusům o přeměnu dualistického Rakouska

slovila se pro obranu republiky proti fašismu. IX. sjezd FPT (5. -6. 6.

v centralismus trialistický, který by jí umožnil jako třetí panující buržoazii

1938 v Ostravě ) jednalo otázce brannosti, o boji proti fašismu a o další

vykořisťování a potlačování ostatních národů monarchie. ( Viz dále Funda

činnosti FPT a zlidovění sportu. Až do rozpuštění KSČ (viz ) a všech revolučních dělnických organizací bojovala FPT o lidovou frontu a jednotu tělo

mentálky .)

monstrací proti fašismu, za mír a přátelství mezi národy.

R. 1937 po

dvanáctiletém pronásledování FPT bylo opět povoleno cvičení dětí. V témž roce se FPT podílela na pří-

Literatura : Přehled československých dějin II ( 1848-1918 ), dil 1 , vyd. 1960.

výchovného a sportovního hnutí.

Federativní lidová republika

Avšak pro odpor reformistů nedošlo k uskutečnění jednotné fronty, jež

Jugoslávie - viz Socialistická federa

byla základním předpokladem i pro sjednocení tělovýchovného hnutí. Ve vedení revolučního tělovýchovného

tivní republika Jugoslavie Feierabend Ladislav JUDr. (nar.

14. 6. 1891 v Kostelci nad Orlicí)

197

představitel čes. agrárního kapitálu,

Fi

funkci předsedy čs. soc. dem . strany

ministr tzv . protektorátní vlády. Pů-

byl v l .1945-1948 představitelem le

sobil jako vrchní ředitel Kooperativy, předseda Pražské plodinové burzy, předseda Obilní společnosti v Praze, místopředseda Čs . exportního ústavu aj. V 1. 1938-1939 byl ministrem zemědělství a správcem ministerstva

vého křídla soc . demokracie. V letech

po r. 1948 pracoval v řadě stranických a státních funkcí. V červnu 1948 po sloučení soc. dem. s KSČ se stal čle

nem ÚV KSČ a členem jeho předsed nictva . Ve vládě zastával řadu funkcí:

spravedlnosti a unifikací. V l. 1939 až

od 25. 2. 1948 do 15. 6. 1948 byl mi

1940 byl ministrem tzv . protektorátní vlády, potom emigroval do Velké Británie, kde v l. 1940-1945 byl minis-

nistrem průmyslu , od 15. 6. 1948 až do 14. 9. 1953 náměstkem předsedy vlá

dy. V této funkci byl pověřen v době

trem financí v londýnské emigrantské

od dubna 1950 do ledna 1953 řízením

vládě a členem státní rady. Od r. 1945 se stal předním funkcionářem Čs.

Státního úřadu pro věci církevní. Dne 15. září 1953 byl zvolen předsedou

národně socialistické strany (viz ). Po

Národního , shromáždění lidově de mokratického Československa a tuto funkci nepřetržitě vykonává. Na za

protilidovém puči buržoazie r. 1948 uprchl do zahraničí.

„ Feudální socialismus" - viz Socialismus - nemarxistické směry

sedání ÚV KSČ v červnu 1954 byl zvolen členem politického byra ÚV KSČ a v prosinci 1962 členem před sednictva ÚV KSČ .

Fierlinger Zdeněk (nar. 11. 7.

1891 v Olomouci) - člen předsednic-

Finanční kapitál v předmn.

ČSR - viz Monopoly v předmn. ČSR ; shromážděnf. Koncem r. 1918 začal Finanční oligarchie v předmn. ČSR

tva ÚV KSČ a předseda Národního pracovat v ministerstvu zahraničí, od r. 1921 až do 30. let měl různé funkce

Finanční oligarchie v předmn.

vdiplomatické službě v ČSR. VI. 1937 ČSR. Finanční oligarchie je nepo až 1940 byl československým vyslancem v Sovětském svazu . Poté působil

četná skupina nejbohatších a nej mocnějších kapitalistických magnátů,

řadu měsícůlv zahraničním čs . odboji

kteří v epoše imperialismu ovládají

na Západě. R. 1941 se opět vrátil do SSSR, kde v l. 1941-1945 zastával funkci československého velvyslance

klíčové pozice v hospodářství. Kapi tálový vliv spolu s kumulováním hos podářských funkcí v rukou jednotli

v Sovětském svazu . Politicky byl orga vých finančních magnátů jim zajišťuje nizován v soc. dem . straně od r. 1924, aktivní politickou činnost počal vyvíjet

kontrolu nad celým národním hospo dářstvím a je zdrojem obrovských

až v pozdějších letech za druhé světové

bezpracných důchodů. Ekonomická

války jako její levicový činitel. R. 1945

moc je základem politické moci finanč

byl jmenován předsedou první vlády na půdě osvobozené ČSR. R. 1946,

ního kapitálu . Finanční oligarchie si podřizuje státní aparát a rozhoduje

kdy byla vytvořena vláda Národní

o reakčním zaměření vnitřní i zahra

fronty v čele s Kl. Gottwaldem , se stal náměstkem předsedy vlády. Ve

Také v předmnichovském Českoslo

niční politiky .

es

Fi

198

vensku ovládalo několik desítek magnátů klíčové úseky národního hospo-

rozlohou dvojnásobné. Sovětský ná

dářství (viz Imperialistický charakter

spolupracující tehdy s německými

předmn. ČSR ). Z nejznámějších představitelů finanční oligarchie možno

fašisty a podněcovaná protisovětskými kruhy některých imperialistických stá

jmenovat J. Preisse, který byl vedle členství v mnoha správních radách generálním ředitelem Živnobanky a dlouholetým předsedou Ústředního

tů (také představitelé čs. západní emigrace byli ochotni sestavit vojen

vrh však odmítla finská vojenská klika,

svazu čs. průmyslníků. K dalším re-

ské jednotky k intervenčnímu tažení na straně Finska proti Sovět. svazu ). Finsko urychleně budovalo proti

prezentantům patřili Petschkové, Baťa, Schicht, Sonnenschein , Feilchen-

SSSR tzv . Mannerheimovu linii a soustředilo svá vojska na sovětské

feld , Kruliš-Randa, Bělohříbek , Weinmann , Loevenstein aj. S finanční oli-

hranici. Po řadě provokaci, vrcholi cích 26. 11. 1939 dělostřeleckou pal

garchií postupně srůstali přední repre-

bou na sovětské pohraniční jednotky

zentanti „ zelené šlechty “, agrární

při současném pokusu finské pěchoty

magnáti typu Svobody, Stoupala, Feierabenda, Mandelíka nebo Stodoly.

proniknout na území SSSR , začala

Panství čs. finanční oligarchie se průběhem dvacetileté existence před-

mnichovské ČSR postupně upevňovalo . Hospodářská politika finanč-

Rudá armáda spolu s Baltským ná mořnictvem 30. 11. 1939 odvetné akce. Za neobyčejně těžkých povětrnost ních podmínek byla Mannerheimova linie dobyta a finská armáda pora

ního kapitálu urychlovala proces zbi-

žena. Počátkem

dačování našeho lidu, zajišťovala hromadění parazitních zisků , posilovala podřízení republiky mezinárodnímu

finská vláda přinucena požádat o za

kapitálu . V politické oblasti byla fi-

nanční oligarchie nositelem nejreakč-

Podle mírové smlouvy byly vytyčeny nové sovětsko - finské hranice a obě

nějších fašistických tendencí. (Viz též Banky v předmn. ČSR .)

útočení a neúčasti v takových meziná

Literatura: R. Wágner, Panství kapi-

talistických monopolů v Československu , vyd. 1958 . Finsko - sovětská válka v l. 1939

až 1940. Po vypuknuti druhé světové

března 1940 byla

stavení válečných akcí. Dne 12. 3. 1940 byly na celé frontě zakončeny boje.

vlády přijaly vzájemný závazek o ne rodních aktech ,které by byly namířeny proti jedné ze smluvních stran . Reakční kruhy Finska však tuto smlouvu nedo

držely a r . 1941 znovu zahájily válku proti Sovět. svazu . Tím se potvrdila

války, rozpoutané fašistickým Němec-

oprávněnost obav SSSR z r . 1939. Literatura : Dějiny KSSS, čes. vyd.

kem, žádala vláda Sovětského svazu

1959, kapitola XIV .

oficiální představitele Finska o vý měnu pohraničních oblastí v zájmu

FIR ( Fédération Internationale des

upevnění bezpečnosti sovětských se-

Résistants et des Victimes du Fas

verozápadních území, zvláště bezpro-

cisme) - Mezinárodní federace účast

středně na hranicích ležícího Mur-

níků odboje a obětí fašismu - byla

manska a tříapůlmiliónového Lenin-

založena v červenci 1951 na meziná

gradu. Finsku bylo nabídnuto území

rodním sjezdu ve Vídni. Sdružuje

Fr

199

organizace odboje 20 zemí (s více než 2000 000 členy) včetně Českosloven-

veň členem výkonného výboru Ko munistické internacionály ( viz); r. 1928

ska. Úkolem FIR je boj za mír a navázání přátelských vztahů mezi ná-

kandidátem předsednictva výkonného výboru. Na VII. kongresu KI ( 1935 )

rody, boj proti fašismu a rasismu.

byl zvolen členem předsednictva. Jeho

Usiluje o potrestání válečných zločinců , stará se o pomoc bývalým poli-

bohatá činnost v mezinárodním děl

nickém hnutí byla také zaměřena na

tickým vězňům apodporu pozůstalým po politických vězních aj. Rovněž

práci v odborech, kde vykonával řadu významných funkcí ( v l. 1922–1937

vyvíjí propagační činnost - pořádá výstavy, konference a vydává literaturu a materiály o dějinách boje proti fašismu, o koncentračních táborech,

byl členem výkonného výboru Rudé odborové internacionály ). Jako repre

zentant levicových sil v USA třikrát kandidoval v presidentských volbách

fašistických vězeních aj. Nejvyšším

(1924, 1928, 1932). Za hospodářské

orgánem FIR je kongres, v období mezi kongresy řídí práci FIR gene-

krize poč. 30. let patřil k hlavním organizátorům rozsáhlého hnutí ne

rální rada, sekretariát a byro ; jejich

zaměstnaných. Po skončení druhé

sídlem je Vídeň .

světové války byl r. 1945 opět zvolen

předsedou KS USA. Během svého

FKOJ - viz Federace komunistic-

života byl mnohokrát perzekvován a vězněn za svůj neohrožený postoj

kých osvětových jednot

proti panství monopolů . Foster je 961

autorem řady spisů a stati; u nás byly přeloženy jeho významné historické

v Moskvě) - dlouholetý předseda Komunistické strany USA a vý-

práce z dějin dělnického hnutí (Dějiny KS USA ( 1954), Nástin politických

Foster William (nar. 25. 2. 1881 v Tauntonu v USA, zemř. 1. 9.

znamný činitel mezinárodního komu-

dějin amerického kontinentu ( 1953)

nistického hnutí. Od mládí pracoval v dělnickém hnutí. Jako dvacetiletý

aj.).

vstoupil do Socialistické strany USA . Věnoval se převážně práci v odborovém hnutí. V letech před první světo vou válkou a za války byl předním

FPT - viz Federace proletářské tělo

výchovy Frakční práce komunistů . Ter

odborovým funkcionářem . Již tehdy minem frakční práce byla za předmn. organizoval řadu významných stávek. ČSR označována činnost komunistů Rozhodující význam pro jeho další

v masových organizacích dělnické

politický růst měla Říjnová revoluce

třídy a ve všech mimostranických

v Rusku . R. 1921 , kdy vznikla Komu-

útvarech (parlament, obecní zastupi

nistická strana USA, stal se jejím čle-

telstva ). Komunističtí členové těchto

nem a byl zvolen do ÚV . V této době

orgánů tvořili frakci zaměřenou k zís

se také zúčastnil založení Rudé odbo-

rové internacionály ( viz ). Od r. 1924

kání členstva pro myšlenku revoluc ního boje proti buržoazii. Největší

byl členem politického byra ÚV KS USA ; vl. 1924-1944 vykonával funkci

důraz byl kladen na frakční práci v odborech jakožto nejdůležitější a

předsedy strany. R. 1924 stal se záro-

početně nejsilnější masové organizaci.

Fr

200

Hlavní zásady frakční práce v odbo-

provázena vytvářením vlastní organi

rech byly rozpracovány ve směrnicích

zační základny uvnitř strany. V jejím

schválených nejvyššími stranickými rámci funkcionáři uplatňují svou vlast orgány a zčásti zahrnuty i do orga- ní frakcionářskou disciplínu, kterou nizačního řádu strany, schváleného povyšují nad disciplínu celostranickou II. sjezdem. Podle těchto zásad bylo

snaží se všemi prostředky prosadit

v odborech sdružovat se zde ve sku-

svou vůli proti usnesením přijatým většinou strany. Ostrý boj proti frak

piny ( frakce ), které měly být ohnisky revoluční propagandy mezi členstvem

cionářské činnosti v tomto směru byl veden Leninem v období po uchopení

odborových organizací, iniciátory a

moci bolševiky v Rusku . Zvláště vý

aktivními organizátory boje za akční

znamné usnesení o neslučitelnosti

povinností

komunistů

pracujících

jednotu dělnické třídy. Frakce měly

frakční činnosti uvnitř strany s člen

být budovány ve všech odborových složkách, počínaje místními či závodními skupinami a konče vrcholnýn institucemi jednotlivých svazů, příp.

stvím ve straně bylo přijato na X. sjez

ústředen. Jejich činnost měla být řízena vždy příslušným stranickým

činnosti uvnitř komunistického hnutí, nebot historické zkušenosti potvrdily , že jsou velkým nebezpečím pro děl

orgánem od výboru základní organi-

du KSSS r. 1921. KSSS i ostatní

komunistické strany vždy důsledně bojovaly proti tvoření frakcí a frakční

zace až po ÚV. Těžiště frakční práce

nické hnutí.

komunistů spočívalo přirozeně v od-

Literatura: V. Mencl, Politické boje

borech reformistických, které ve svých

KSČ a její vývoj v letech 1921–1924,

řadách sdružovaly většinu odborově

vyd . 1958. J. Veselý, Z prvních bojů

organizovaného dělnictva. Bylo však

KSČ , vyd. 1958.

nutné ji rozvíjet i v organizacích bez prostředně ovlivňovaných měštác-

Francouzská komunistická stra

kými stranami a s poněkud modifikovaným zaměřením i v Rudých odborech, kde členové KSC také předsta-

na - byla založena na sjezdu v Toursu 29. 12. 1920. Na I. sjezdu v květnu

vovali jen menšinu členstva. Obdob-

V říjnu se konal II. sjezd strany. Boj

nými principy jako činnost v odborech řídila se i frakční práce komunistů v ostatních masových dělnických organizacích , jako byly organizace

za organizační a ideologické upevnění strany a za čistotu jejích řad byl hlavní otázkou , jíž se převážně zabývaly III.

družstevní, tělovýchovné a sportovní, osvětové aj.

1924-1928 byly odhaleny a vyhnány ze strany pravicové a trockistické sku

1921 byl přijat agrární program .

a IV. sjezd strany (1924 a 1925). V I.

Ve stranické literatuře bývá terminu

pinky. Ve vedení strany se vytvořilo

,,frakční práce" užíváno i v druhém

pevné jádro , jež se semklo kolem

smyslu. Při něm jde o protistranickou

Maurice Thoreze, zvoleného na III.

činnost určité skupiny lidí uvnitř

sjezdu za člena ÚV, v červenci 1925 za člena politbyra ÚV a organizač

komunistické strany, kdy se tato skupina nepodřídí usnesení většiny ve straně a začne vyvíjet protistranickou činnost. Tato frakční činnost je do-

ního tajemníka. V. sjezd strany v červ nu 1926 se konal ve znamení boje proti izolovanosti a sektářství jednot

Fr

201

livých organizací strany. VI. sjezd (1929) určil cesty a formy, jak zesílit masovou práci v závodech a politickou

získala 5,5 miliónu hlasů ). V květnu 1947 dosáhla francouzská reakce za vy

nikem ÚV . Ve 30. letech vedla strana

datné pomoci amerických imperia listů toho, že komunističtí ministři byli vyloučeni z vlády. XI. sjezd strany (červen 1947) ukázal, jakým nebez

boj za vytvoření jednotné fronty proti důsledkům hospodářské krize a proti

pečím pro mír a demokracii je ame rický imperialismus. XII. sjezd (du

výchovu. V červenci 1930 se stal

Maurice Thorez generálním tajem-

hrozbě fašismu a války. VII. sjezd se

ben 1950) určil za hlavní úkol strany

konal v březnu 1932. Zásluhou strany byl zmařen pokus o fašistický převrat

bojovat za mír a národní nezávislost

ve Francii (viz Únorové události ve Francii r. 1934 ), podniknutý 6. 2.

Francie. XIII. sjezd se konal 3. -7. 7. 1954. XIV . sjezd (červenec 1956) při

jal provolání k socialistům , v němž je

1934. Pod tlakem svých řadových

vyzývá k akční jednotě s komunisty,

členů byli vůdcové socialistické strany y červenci 1934 přinuceni podepsat

dále rezoluci o práci komunistů v měst ských radách, provolání k mládeži a

dohodu o akční jednotě s FKS. Na

vyzval k sjednocení všech demokra

základě jednotné fronty dělnické třídytických sil, aby byla skončena válka

byla r. 1935 utvořena lidová fronta (viz). VIII. sjezd strany (22. - 25. 1. 1936) projednával předvolební program strany. Na IX. sjezdu (prosinec 1937) vyzvala FKS pracující a demo-

v Alžírsku a přiznána mu nezávislost. XV. sjezd strany se konal ve dnech 24. -28. 6. 1959. XVI. sjezd ( 11.-14.

5. 1961 ) se zabýval vytvořením svazku všech dělnických a demokratických

kraty všech zemí, aby organizovali

sil proti moci kapitalistických mono

širokou mírovou frontu k boji proti nebezpečí fašistické agrese . Po vstupu Francie do druhé světové války zaká zala francouzská reakční vláda komu-

polů a bojem za obnoveni demokracie.

nistickou stranu (září 1939), jež měla

tehdy 300 000 členů. Po kapitulaci

K 1. 5. 1961 měla strana 407 000

členů. Ústředním tiskovým orgánem je „ l'Humanité“ (Lidskost ), založená r. 1904. Generálním tajemníkem ÚV FKS je M. Thorez .

Francie před hitlerovským Německern

Literatura: M. Thorez, Syn lidu, čes.

vedla FKS, ač vystavena hroznému pronásledování, hnutí odporu proti fašistickým okupantům a jejich poma-

vyd. 1961 .

hačům a řídila vítězné pařížské povstá-

spojenecká smlouva z r. 1924 -

ní v srpnu 1944. V boji proti okupantüm padlo 75 000 členů strany. X. sjezd strany ( červen 1945) požadoval

byla podepsána 25. 1. 1924. Smlouva měla charakter vojenského spolku na obranu poválečného uspořádání ve

rychlou obnovu národního hospodář-

střední Evropě. Byla namířena proti

ství a provedení opravdové demokra-

Maďarsku a Německu . Konkrétně

Francouzsko

československá

tizace politického i hospodářského

bylo předvídáno porušení Saintger

života v zemi. Vliv FKS, která byla

mainské smlouvy a pokus o nastolení

v l. 1944–1947 ve vládě, značně vzrostl

Habsburků v Maďarsku a Hohenzol

a FKS se stala nejsilnější stranou

lernů v Německu.

v zemi (ve volbách v listopadu 1946

Po vojenské stránce byla zabezpečena

Fr

202

spoluprací obou generálních štábů. Francouzsko- československá spojenecká smlouva zapojovala Českoslo-

V Německu a ve Francii se seznámil s vědeckým socialismem . Byl jedním

z nejbližších spolupracovníků K.

venskou republiku do mocenského

Marxe a B. Engelse a pracovníkem

systému francouzského imperialismu

Prvníinternacionály(viz Mezinárodní

a měla přispět k tomu, aby získal vedoucí pozice v evropské politice. Za mnichovských událostí se ukázalo, že

dělnické sdružení). V době. Pařížské komuny (viz) byl zvolen předsedou Komise práce. Po porážce Komuny

nezajištovala bezpečnost Českoslo- byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu venska.

Literatura : O československé zahra-

smrti. Podílel se v Anglii na práci v generální radě(viz ) I. internacionály,

niční politice v letech 1918-1939,

byl dopisujícím tajemníkem pro Ra

sborník, vyd. 1956. V Prostějově, zemř. 3. 12. 1952

kousko-Uhersko . R. 1875 byl ve Vídni na žádost francouzské vlády zatčen , ale pod tlakem akcí pracujících v řadě zemí byl r . 1876 propuštěn z vězení.

v Praze ) – pracovník KSČ. V mládí pracoval v konfekčním průmyslu na

zakladatelem Strany neoprávněných

Frank Josef (nar. 25. 2. 1909

Odešel do Uher, kde byl r . 1878 spolu

Prostějovsku. Od r. 1926 byl členem volit ( viz). R. 1880 se zasloužil o spo a funkcionářem Komsomolu (viz). R. 1930 přišel do Prahy, kde vstoupil do KSČ. Pracoval v ústředí revoluč

jení uherských dělnických stran ve Všeobecné dělnické straně

Uherska

( viz). Pro tuto činnost byl perzekvo

ního družstva Včela a ve stranických ván, odešel z Uher a byl r. 1889 jedním funkcích . Byl předsedou odborového

ze zakladatelů Druhé internacionály

svazu Federace soukromých zaměst-

( viz). Žil v Paříži, kde pracoval pro

nanců. V l. 1939-1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po osvobození r. 1945 pracoval v se

mezinárodní dělnické hnutí a kde také zemřel.

kretariátu ústředního výboru KSČ. „ Freigeist“ - podtitul: „ Sozialde Od VIII. sjezdu KSČ (1946) byl čle- mokratische Zeitschrift für das arbei

nem ÚV KSČ a členem jeho předsed- tende Volk “ . Sociálně demokratický nictva. V 1. 1948–1952 poslancem Ná-

časopis pro oblast Liberecka. Vychá

rodního shromáždění. V květnu 1949

zel v Liberci od 17. 10. 1889 jako

se stal jedním ze zástupců generálního tajemníka strany a v září 1951 tajem-

čtrnáctideník, později týdeník. Mezi vydavateli a redaktory listu působil

níkem ÚV KSČ. V období kultu

osobnosti se stal r. 1952 obětí zvůle

zvláště v jeho počátcích jeden z vý značných soc. dem . pracovníků té

a nezákonnosti. R. 1963 byl stranicky

doby Josef Schiller. Od r. 1905 byl

i právně rehabilitován.

za redakce J. Strassera orgánem for mující se levé opozice v rakouské so

Frankel Leo ( nar. 26. 2. 1814

v Budapešti, zemř. 1896 v Paříži) průkopník dělnického hnutí v Uhrách a pracovník mezinárodního dělnického hnutí. Povoláním klenotnický dělník .

ciální demokraci . Vycházel až do dubna 1911. Od 1. 5. 1911 vy

cházel jako deník pod názvem „ Vor wärts “ (viz ), redigovaný K. Kreibi chem .

Fr

203

Freiwilliger Schutzdienst (FS ) -

podářského plánu (1946-1948) a prv

uniformované, ,, ochranné oddílys ve skutečnosti ovšem úderné oddíly

ního pětiletého plánu (1949-1953 ).

henleinovců (viz) budované po vzoru hitlerovských SA. Tím , že čs. vláda

na jaře 1938 úředně povolila jejich činnost, vlastně legalizovala teroris tickou činnost ordnérských skupin

SdP (viz též „ Ordnéři“ ) proti německým dělníkům a antifašistům a čes-

V období kultu osobnosti se stal r. 1952 obětí nezákonnosti a zvůle .

R. 1963 byl stranicky a právně reha bilitován . Fried Evžen (nar. 13. 3. 1900 v Trnavě, zemř. r . 1944 v Belgii)

komunistický funkcionář a novinář.

kému obyvatelstvu v pohraničí. Vy-

Po první světové válce studoval v Bu

baveny zbraněmi pašovanými z Nemecka staly se oddíly FS hlavní úder-

dapešti na fakultě chemického inže nýrství, kde byl členem pokrokového

nou silou henleinovského puče (viz v září 1938. Po potlačení puče stáhly

kroužku Galilei. R. 1919 byl spojkou mezi Mad'arskou republikou rad (viz)

se za hranice a po reorganizaci v tzv . Freikorps se spolu s příslušníky SA a SS zúčastnily mezi 17. - 30. 9. 1938

a slovenským dělnickým hnutím . Jako redaktor časopisu „ Munkás“ , maďarského

komunistického

listu

různých výpadů na čs. území (např. v ČSR, měl významný podíl při zakla obsazení Aše 22. 9. 1938 ). FS oddíly ' dání KSČ, jejímž byl od r. 1921 čle měla i Karpatoněmecká (pak Ně- nem . Na I. sjezdu KSČ ( 1923) byl mecká) strana na Slovensku, a to až do r . 1945.

zvolen do ÚV. Byl mluvčím levé opozice v KSČ na V. kongresu Ko

munistické internacionály. V 1. 1924 Frejka Ludvík inž. (nar. 15. 1. až 1927 byl za svou politickou činnost 1904 v Liberci, zemř. 3. 12. 1952

vězněn , potom pracoval jako redaktor

v Praze) - komunistický pracovník

německého stranického listu „ Vor

a národohospodář. V 1. 1922–1923

wärts “ v Liberci. Zúčastnil se boje

člen KS Německa, od r. 1923 KSČ .

levé opozice za bolševickou orientaci

VI. 1927–1929 pracoval v národohos-

KSČ a na V. sjezdu KSČ (1929) byl

podářském oddělení na ústřednim

zvolen do politbyra ÚV . Nedlouho po V. sjezdu byl Fried kritizován pro ne správné, ultralevé názory (viz Friedova skupina ); Fried, jakož i jeho skupina,

sekretariátě KSČ. V 30. letech působil v krajském vedení KSČ v Ústí n. L., Chomutově a Teplicích. Od r. 1935 redaktor „ Rote Fahne " . V I. 1939 až

se svého chybného stanoviska zřekl.

1945 v emigraci v Anglii. Po návratu

Potom pracoval dlouhá léta v komu

do ČSR r . 1945 se stal předsedou a tajemníkem ústřední národohospo-

nistickém hnutí mimo ČSR - nejdříve v sekretariátě exekutivy Komunistické

dářské komise při ÚV KSČ a národo- internacionály ( viz) v Moskvě a pak jako hospodářským poradcem předsedy

zástupce Kominterny v mezinárodním

vlády. Byl členem ústřední plánovací komise ; od r. 1948 přednostou národohospodářského odboru Kanceláře

komunistickém hnutí (ve Francii, Belgii, Německu aj .). Za druhé světo vé války byl zapojen do ilegálního

presidenta republiky. Měl významnou

hnutí a protifašistického odboje. Roku

účast na vypratování dvouletého hos-

1944 byl ubit gestapem v Belgii.

Fr

204

Friedova skupina. Po V. sjezdu

KSČ ( 1929) bylo hlavním úkolem strany navázat spojení s masami pracujících a v praxi prosadit bolševickou linii. Uskutečňování sjezdových

dení manévrovat a včas zakončit stávku (zejména při stávce na Mostec

ku) vyvodili nesprávnou „ levou“ teorii, že stávky musí být vedeny

permanentně až do úplného vyčerpání

usnesení naráželo však na zakořeněný

stávkujících. Tyto názory odváděly

oportunismus. Proto k obratu činnosti

pozornost od důkladné přípravy a

strany nedošlo ihned po sjezdu, bez pevného řízení stávek. Friedova sku obtíží, ale postupně, v procesu dalšíhopina ovlivnila některá krajská vedenía vedení hospodářských a politických Komunistický svaz mládeže a oslabila bojů a vnitřního upevňování strany. jednotu strany. Levičácké názory Skupina stranických pracovníků, ve- Friedovy skupiny, přehánění kritiky dená E. Friedem (P. Reiman, O. Sy- a sebekritiky, mechanické formy boje

nek aj.), nepochopila tuto složitost situace a vystoupila s neoprávněnou

proti oportunismu – to vše ztěžovalo boj strany proti pravému nebezpečí.

kritikou ústředního výboru. Místo boje za překonání oportunismu v praxi

V prosinci 1929 byly názory Friedovy

žádali příslušníci Friedovy skupiny neúspěchy, které se projevily v akci

sekretariátem EKI. K úspěšnému vy řešení situace přispěl sebekritický postoj Friedovy skupiny. Na zasedání ústředního výboru v lednu 1930 se

1. srpna 1929 ( viz Protiválečná politika KSČ v předmn. CSR ), ve stávce na

Friedova skupina zřekla svých názorů a strana jednotně nastoupila boj proti

Mostecku a ve volebních výsledcích

pravému nebezpečí.

„ radikálnější“ politickou linii strany.

Přehnaně kritizovali chyby a dílčí

skupiny odmítnuty Středoevropským

v říjnu 1929. Obviňováním ÚV z koli- Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv . sání vyvolali nezdravý neklid a nejistotu ve straně. Urychlení bolševi zace strany si zjednodušeně předsta-

vovali jako organizační záležitost, prováděnou cestou čistky ve straně. Po vyloučení likvidátorských špiček musela však strana usilovat o převýchovu poctivých funkcionářů a členů strany,

2, vyd. 1951 , str . 28 a n., 243. Frývaldov - střílení do pracují

cích . V listopadu 1931 vypukla v okre se Frývaldov (dnešní Jeseník) stávka kamenodělníků za zvýšení žebráckých mezd. Boj se postupně rozšířil i na ostatní dělnictvo a zúčastnili se ho

a nemohla v boji za překonání sociálně i nezaměstnaní. Frývaldovská stávka demokratických přežitků používat stej- se stala v době krize prvním velkým ných metod jako proti likvidátorům . hospodářským bojem, který přerosti Obtíže strany a Rudých odborů v přípravě dělnických bojů ( stávka na Mostecku vypukla spontánně) snažili se friedovci obejít teorií o tom , že stávky v dané době se nedají připra-

v boj politický. Dne 23. 11. 1931 se konference zástupců dělníků z celého

okresu usnesla vydat výzvu k jedno denní protestní stávce a společné de monstraci ve Frývaldově 25. 11 .

vovat a že nutně vznikají spontánně.

Velký rozmach boje buržoazii polekal

Z obtíží při uplatnění organizátorské

a úřady povolaly do stávkového území

úlohy strany v průběhu stávkových bojů, z neschopnosti stávkových ve-

početné oddíly četníků. 25. 11. byl jeden z dělnických průvodů pochodu

Fu

205

jících do Frývaldova napaden u Dolní Lipové střelbou četníků. Na dlažbě zůstalo šest mrtvých a desítky raněných . Dva těžce ranění zemřeli při převozu do nemocnice. Mezi obětmi byla i čtrnáctiletá Anna Luxová, která

šla do nemocnice navštívit nemocnou matku. Jako většina obětí byla střelena do zad , když po prvních výstřelech sehnuta prchala před četníky, K bouřlivým protestům proletariátu

vČeskoslovensku sepřipojilo zvláštním prohlášením několik desítek význač-

ných představitelů inteligence různého politického přesvědčení (Viz též

Střílení do pracujících v předmn. ČSR .)

nických stávek a demonstrací, psal skvělé reportáže. R. 1930 jel jako člen dělnické delegace do SSSR. Výsledkem

tohoto pobytu byla kniha V zemi, kde zítra již znamená včera. Na podzim 1933 a r. 1934 se skrýval před buržo

azní policií, aby nemusel nastoupit trest ; z ilegality řídil redakci „ Haló

novin " , které nahrazovaly zastave né „Rudé právo “. V l. 1934-1936 byl v Sovětském svazu jako korespon dent „ Rudého práva “. Za přednášky, v nichž šířil pravdu o sovětské zemi,

byl na počátku 30. let několikrát krátce vězněn . V roce 1936 pracoval v re dakci „ Rudého práva“ a r. 1938 se

Literatura : Za chléb , práci, půdu a

opět ujal funkce vedoucího redaktora

svobodu, sborník , vyd. 1954, str. 286 a n . Kl. Gottwald, Spisy, sv: 3,

„ Tvorby“. Po Mnichovu pracoval v ilegalitě. Za okupace v Chotiměři u Domažlic začal psát o významných postavách české literatury, které byly dříve opomíjeny nebo nesprávně hod noceny. Nejvýznamnější z těchto prací je literárně kritická studie Božena

vyd. 1951, str . 133-135. J. Fučík , Reportáže z buržoazní republiky, vyd. 1953. G. Spurný, Místo chleba olovo, vyd. 1958. Fučík Julius (nar. 23. 2. 1903 v Praze, zemř. 8. 9. 1943 v Berlíně) komunistický novinář, spisovatel, lite-

rární a divadelní kritik, národní hrdina boje proti fašismu. Narodil se na

Němcová bojující. Byl pronásledován

gestapem a od léta 1940 se skrýval v Praze v různých bytech , většinou na Pankráci. Po navázání přerušeného spojení se od jara 1941 zapojil do in

Smíchově, otec byl kovodělníkem a

tenzivní politické práce, která byla

hercem . Po maturitě na plzeňské

přerušena až jeho zatčením . Po roz bití I. ilegálního ÚV KSČ se zúčast

reálce r. 1921' odešel studovat filoso-

fickou fakultu Karlovy university

nil organizování II. ilegálního ÚV a

v Praze. Od téhož roku byl členem

stal se jeho členem . (Viz llegálni ÚV

KSČ . Psal do různých pokrokových KSČ za okupace .) Nejvíce energie časopisů. R. 1925 se stal spoluredak-

věnoval vydávání ilegálního „ Rudého

torem studentského časopisu „ Avantgarda", f . 1927 spoluredaktorem „ Tvorby" , v. 1. 1926-1929 vedoucím redaktorem „ Kmene ". Fučíkova novinářská činnost je spjata především s týdeníkem ,, Tvorba " , jejímž byl od

práva“ . 24. 4. 1942 byl zatčen gesta pem a krutě vyšetřován. Ve vězení

I. 1928 redaktorem . Od r. 1928 byl také redaktorem „ Rudého práva “ a

na Pankráci tajně napsal slavnou

Reportáž psanou na oprátce, která byla přeložena do 80 jazyků. 25. 8. 1943 byl v Berlíně odsouzen k smrti a 8. 9. 1943 v Plötzensee popraven .

Fučík se stal vzorem komunisty pro

„ Rudého večerníku “. Účastnil se děl- pokrokové sily celého světa.

Fu

206

Fultonský projev W. Churchilla

jména v českých zemích . K nim se při

- jedna z prvních akcí západních imperialistů, zahajující politiku „ studené války“ namířenou proti SSSR a ostatním socialistickým zemím . Za svého

pojily vládnoucí kruhy Uher a dosáhly odvolání fundamentálních článků. Hohenwartova vláda padla. Tak skon čil definitivně pokus o federalistickou

zájezdu po zemích USA v první polo-

přestavbu Rakousko - Uherska. (Viz

vině března 1946 pronesl Churchill v městě Fultonu projev, ve kterém horlil pro anglo - americké vojenské spojenectví a vytvoření společných

též Federalizace Rakouska.)

Literatura : Přehled československých dějin II ( 1848-1918), dil 1, vyd. 1960.

vojenských základen na „ záchranu Evropy před komunismem “ . Výzvy

pro denní politickou praxi stranických

Churchilla však narazily na odpor

funkcionářů. Vydával v l. 1945–1954

„ Funkcionář "

časopis určený

pokrokových činitelů v celém světě

ÚV KSČ v Praze jako čtrnáctideník .

a jejich autor byl označen jako podně-

Na něj navázal „ Život strany “ ( viz).

covatel války. Britská vláda byla do

konce přinucena vydat pod tlakem veřejnosti prohlášení, že W. Churchill

„ Funke der“ – měsíčník KSČ pro německé pracující. Vycházel v Liberci

hovořil jen „ za svou osobu a bez po-

od prosince 1935 do října 1938. Osvět

věření vlády“.

loval politické a ideologické otázky tý kajícíse práce KSČ v německých ob lastech a jejího boje proti henleinov

Fundamentálky – neboli fundaprávních požadavků české buržoazie,

cům . Redaktorem časopisu byl Josef Winternitz aj. Od října 1937 vychá

týkající se autonomního postavení

zela příloba „ Kommunal-politische

českých zemí v rámci Rakousko -Uher-

Rundschau “ .

mentální články

-

formulace státo-

ska. Byly předloženy a projednávány Hohenwartovou vládou a představi-

teli české historické šlechty a bur-

Fürnberg Louis (nar. 24. 5. 1909 v Jihlavě, zemř. 24. 6. 1957 ve Vý

žoazie v létě a na podzim 1871. Měly

maru) – komunistický kulturní pra

být krokem k přestavbě rakouské části

covník v předmn. ČSR, významný

monarchie na federalistických zásadách , přičemž by rakousko-uherské

německý básník . Po studiíchna kera mické škole a praxi na Karlovarsku přišel r. 1928 do Prahy. Od r. 1928 byl členem KSČ . R. 1932 založil agi tační skupinu německých dělníků Echo von links ( viz) (1932-1938 ) a or

vyrovnání (viz) zůstávalo nedotčeno .

Fundamentálky předpokládaly rozšíření kompetence zemských sněmů

v daňové politice, osvětě, místním

zákonodárství atd. Zrovnoprávňovaly

ganizačně i umělecky ji vedl. Jako

český a německý jazyk v úředním jednání a ve školách . Reforma volebního práva měla rozšířit pozice české bur-

všestranně nadaný umělec - básník , spisovatel a hudebník - pomáhal KSČ bojovat proti fašismu. Působil sou

žoazie v zemském sněmu při zachování výsad historické šlechty. Proti

časně v německé Leve frontě ( viz ). R. 1933 se účastnil s Echo von links

fundamentálkám bouřlivě vystoupila

I. mezinárodní olympiády dělnických

německá buržoazie v Rakousku, ze-

divadel v Moskvě, později v Paříži.

Fu

207

VI. 1933–1935 byl spolupracovníkem stva zahraničních věcí jako kulturní „ Arbeiter Illustrierte Zeitung “ (AIZ) atašé v Berlíně. Od r. 1954 působil a „ Gegenangriff " v Praze. Psal také

v NDR jako zástupce ředitele Národ

do „ Rote Fahne“ . V dubnu 1939 byl ního ústavu pro výzkum a péči o pa gestapem zatčen, ale podařilo se mu mátky německé klasické literatury uniknout do emigrace. R. 1946 se vrá- ve Výmaru, kde vydával „ Weimarer til do Prahy a po dlouhá léta byl dopi- Beiträge". Zde také zemřel. Byl čle sovatelem komunistických novin v Ra- nem Německé akademie umění a r. kousku, Německu , Švýcarsku a Ho- 1955 se stal nositelem Národní ceny

landsku. V I. 1946–1948 a 1952-1953 NDR . Byl významným propagátorem pracoval na ministerstvu informací, české literatury a česko -německého v l. 1949-1952 ve službách minister-

nřátelství.

1

Ga

208

G

Gajda Radola (vlastní jméno Gei-

Velký význam pro jeho politický vý

del Rudolf ) (nar. 14. 2. 1892 v Kotoru ,

voj mělo setkání s V. I. Leninem na

zemř. 15. 4. 1948 v Praze) – zakladatel a vůdce fašistické strany v předmn. CSR. Jako generál čs. legií v Rusku

II. kongresu KI (1920 ), který mu po mohl překonat levičácké sektářské ná zory, tehdy rozšířené v anglickém

byl jedním z vedoucích organizátorů

dělnickém hnutí. R. 1921 stal se čle

intervence proti sovětskému Rusku

nem Komunistické strany Velké Bri

ve službách adm . Kolčaka. Po návratu

tánie. Ve 20. letech byl jedním z před ních činitelů tzv . menšinového hnutí

do ČSR r. 1920 byl ve vojenských

službách, od listopadu 1924 zástup-

v odborech, které důsledně bojovalo

cem náčelníka hlavního štábu, r. 1926

za obnovení jednoty dělnické třídy na revolučních základech . Byl často stí hán á žalářován . Aktivně se zúčastnil prací v Komunistické internacionale. V l. 1935-1950 byl poslancem brit

náčelníkem hlavního štábu , Poněvadž

vystoupil z fašistických pozic proti vedoucí skupině tzv . Hradu (viz ,, Hradni" křídlo čs. buržoazie), byl zbaven hodnosti a propuštěn z armá-

dy ; r. 1926 založil Národní obec fašistickou (viz). V 1. 1929-1931 a 1935 až 1938 byl poslancem Národního shro-

ského parlamentu za komunistickou stranu. V období mnichovských udá lostí r. 1938 vystoupil s ostrou kritikou zrádcovské politiky anglické vlády, na

máždění. Po 15. březnu 1939 byl

podporu ohroženého Československa.

předákem kolaborantského tzv . Čes-

V 1. 1943-1956 byl předsedou výkon

kého národního výboru svatováclav-

ného výboru KS Velké Británie. V květnu 1956 byl zvolen čestným předsedou KS Velké Británie.

ského, pak spoluzakladatelem fašistického Národního souručenství ( viz ). Po osvobození r. 1945 byl zajištěn a souzen Národním soudem.

Gajdovci – viz Národní obec fašistická

Gallacher William (nar. 25. 12.

1881 ) - dlouholetý vedoucí funkcionář anglického a mezinárodního komunistického hnutí. Jako mladý dělník se

zapojil do dělnického hnutí. Za první světové války se zúčastnil organizo-

vání hnutí závodních dělnických rad. Po válce stál v čele velkého stávkového

hnutí dokařských dělníků ve Skotsku .

Generální hornická stávka r .

1922. Koncem r. 1921 bylo i Česko slovensko zasaženo poválečnou hospo dářskou krizí. Ve snaze přenést dů sledky krize na dělnictvo a zachovat své zisky zaútočila buržoazie nejprve na hmotné postavení nejsilnější složky dělnické třídy - na horníky. Horníci

odpověděli stávkou , která vypukla 3. 2. 1922. Reformistickým předákům se nepodařilo boj odvrátit. Do stávko vého boje vstoupilo na 150 000 hor níků . KSČ rozvinula širokou kampaň za přeměnu hornické stávky v gene

Ge

209

ráiní stávku všeho dělnictva, dokazo-

konferencích ve všech revírech refor

vala, že vítězství horníků ve stávko-

mistický „ kompromisní“ návrh na

vém boji zahradí podnikatelům cestu

snížení mezd o 18 % a vyslovili se pro

k útoku na mzdy dalších částí prole-

stávku . 20. srpna 1923 vstoupilo na

tariátu. Kampaň komunistické strany

120 000 horníků do stávky, která se

se setkávala se značným ohlasem nejen

vyznačovala velikou bojovnosti; nej

mezi dělnictvem ostatních průmyslo-

aktivněji vystupovali komunisté. Re formističtí předáci se formálně podří

vých odvětví, ale i mezi státními za-

„ kompromis“ , v němž přistupovali na

dili usnesení horníků , ale snažili se ovládnout vedení stávky, aby ji mohli v příhodném okamžiku ve spolupráci s uhlobarony zlomit. Mařili akce soli darity dělnictva ostatních průmyslo vých odvětví. Vedení KSČ neprohléd lo tento stávkokazecký plán reformistů

snížení hornických mezd - i když

a vyhlásilo chybné heslo o zastavení

v poněkud menším rozsahu. Vyhrožo-

„ politických sporů“ mezi revolučními

váním , že zastaví vyplácení stávkových podpor, rozbíjením solidarity revírů a

a reformistickými organizacemi. Tato chyba usnadnila přípravy reformistic

městnanci ( železničáři, učitelé). Hnutí bojové solidarity se stávkujícími hor-

níky narůstalo . V rozhodujícím okamžiku vpadli však do zad stávkujících

horníků reformističtí předáci, kteří v zákulisí sjednali s majiteli dolů

jinými prostředky nátlaku sereformis-

kých předáků nazlomení stávky.

tickým předákům podařilo dosáhnout

Počátkem října - po sedmi týdnech

ukončení stávky za podmínek, jež ve

boje - nastal kritický okamžik . Ne

skutečnosti znamenaly porážku. KSČ,

dostatek uhlí způsoboval buržoazii

která neměla vybudovány své stranické skupiny (frakce) v reformistických

obrovské škody, nutil ji zastavovat

odborech (viz Frakční práce komunistů ), neměla dostatek sil, aby stávko-

musela pomýšlet na ukončení stávky.

kazecký postup reformistických pře-

horníky stále výrazněji projevovala

dáků zmařila. Po porážce horníků nastoupila buržoazie do útoku na mzdy dělníků v dalších průmyslových odvětvích .

věly. Reformističtí předáci výužili této situace a sjednali nový „ kompro mis“, podle něhož měly být mzdy

četné průmyslové podniky. Buržoazie Současně se však i mezi stávkujícími

vyčerpanost. Hornické rodiny hlado

Literatura: V. Mencl, Politické boje

sníženy o 7–13 %. Na celostátní hor

KSČ a její vývoj v letech 1921-1924,

nické konferenci 7. 10. 1923 vystoupili

vyd. 1958.

Generální hornická stávka r . 1923. V červenci 1923 vyhlásili majitelé dolů v ostravsko - karvínském revíru další snížení hornických mezd o

s výhrůžkami, že zastaví další stávkové podpory, a donutili tak většinu dele gátů , že proti hlasům komunistů „kompromis“ schválila. Generální hornická stávka, zrazená reformistic

kými předáky, utrpěla porážku. Při

30 % . Vedení KSČ vyzvalo horníky a

spělo k ní i to, že tehdejší vedení KSČ

všechny dělníky v republice, aby při-

nepochopilo včas nutnost odhalovat

stoupili k budování jednotné fronty

před dělníky zrádný postup refor

na obranu ostravských horníků . Pod

mistů, vést soustavný boj za vedoucí

vlivem KSČ odmítli horníci na svých

úlohu komunistické strany ve stávce.

14 PMruční slovník

Ge

210

Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolševi-

ukázala, že měli naprostou pravdu.

zaci KSC, díl 1 , vyd. 1955. V. Mencl,

Generální stávku nelze, jak to myslili

Politické boje KSČ a její vývoj v le-

anarchisté, libovolně vyhlásit. Ne

tech 1921-1924, vyd. 1958.

zbytným předpokladem generální stáv ky v celé zemi je hluboká politická

Generální rada vedoucí řídící orgán Mezinárodního dělnického sdru-

krize, která uvádí do pohybu nejširší

žení (viz), volený na jeho každoročních

masy. Pak ovšem generální stávka nabývá vyhraněný politický charakter

kongresech . Poprvé byla generální

a nemůže se omezovat jen na hospo

rada zvolena na ustavující schůzi

dářské požadavky. Revolučni strana

První internacionály 28. 9. 1864. Pod

ji proto musí spojit s jinými formami

vedením Marxe a Engelse řídila ge-

politického boje , případně s přípra vou ozbrojeného povstání. Na základě poučení z ruské revoluce 1905-1907 formuloval V. I. Lenin zásady tzv .

nerální rada v období mezi kongresy

boj mezinárodního proletariátu v duchu proletářského internacionalismu.

Jejími členy byli představitelé dělnic- masové politické stávky dělnictva. kého hnutí z různých zemí. Měla nej. Masová politická stávka vyrůstá z hos prve 50, později 30 členů a volila ze svého středu předsedu, generálního

podářských požadavků dělnictva, v bo ji za tyto požadavky vtahuje do boje

tajemníka, dopisující tajemníky pro jednotlivé země a pokladníka. Pro

zaostávající vrstvy proletariátu, for muje a sjednocuje je k boji, přerůstá

v politický boj a stává se nástrojem byl ustaven stálý výbor, jehož členy organizace revoluční situace v před

denní řízení sekcí První internacionály

se stali funkcionáři generální rady.

večer ozbrojeného povstání.

Sídlem byl Londýn , od r. 1872 New York

Jako zvláštní hesla jsou dále uvedeny významné generální stávky u nás: Led

Literatura: I. M. Krivoguz, S. M. Stěckevič, Nástin dějin První a Druhé

cová generální stávka r. 1920; Gene

internacionály, vyd. 1960.

Generální stávka – též všeobecná stávka , je nejvyšší formou stávkového hnutí. Generální stávka zachvacuje celé území jednoho státu nebo jednu průmyslovou oblast, celé jedno prů

nová generální stávka r. 1918 ; Prosin

rální hornická stávka r. 1922 ; r. 1923; Generální stávka 22. 9. 1938 ; Gene rální stávka 24. 2. 1948. 1

Generální stávka 14. října 1918 - viz 14. říjen 1918

myslové odvětví nebo všechna prů-

Generální stávka 22. 9. 1938 .

myslová odvětví. V generální stávce viděli anarchisté prostředek, který bez politického boje povede ke svržení

21. 9. přistoupila Hodžova vláda na požadavky Hitlera a Západu odstoupit čs. pohraničí Německu ( viz Berchtes

panství buržoazie . Proti tomuto pojetí gadenské podmínky ). To znamenalo generální stávky vedli Marx a Engels vlastně vydat celou republiku na mi

houževnatý boj. Generální stávka lost a nemilost Hitlerovi. Proto z pod sama neníschopna řešit otázku moci, nětu KSČ byla 22. 9. ráno zastavena a proto ji Marx a Engels jako hlavní práce ve všech závodech i úřadech , prostředek boje odmítali. Zkušenost živnostech a obchodech. Po celé re

Ge

211

publice se konaly masové demonstra-

E. Erbana. Ze schůzí byly odesílány

ce . Největší a nejvýznamnější bylo

telegramy presidentovi a vládě, žáda

vystoupení lidu v hlavním městě

jící, aby bylo urychleně uskutečněno usnesení sjezdu záv, rad a přijata de

-

v Praze. Vláda a předáci politických stran se zde octli pod přímým tlakem

mise reakčních ministrů . Stávky se

250 000 shromážděných občanů, kteří

účastnilo v ČSR na 2 500 000 pracu

žádali odstoupení kapitulantů a vytvo-

jících , sabotovalo ji 1494 zaměstnanců.

ření vlády obrany republiky. Pod tla-

Stávka demonstrovala sílu, jednotu a

rozhodnost dělnické třídy prosadit demisi. Generální stávka 22. 9. 1938. všechny požadavky sjezdu závodních

kem mas musela Hodžova vláda podat

byla nejmohutnějším a nejvýznam-

rad a nepřipustit návrat reakčních

nějším lidovým vystoupením v boji na obranu republiky proti Hitlerovu nátlaku . Ceskoslovenský lid v ní prokázal své odhodlání vypořádat se se zrádci a kapitulanty a bránit zemi za

ministrů zpět do vlády. Literatura : Únor 1948, sborník , vyd.

1958. Vítězný únor 1948 , sborník vzpomínek, vyd. 1959. A. Svoboda, A. Tučková, V. Svobodová, Jak to

všech okolností. 22. 9. večer sestavil

bylo v únoru, vyd. 1958. M. Bou

president Beneš novou vládu s ministerským předsedou Syrovým . Vytvo

ček, Praha v únoru 1948, vyd. 1963.

ření vlády s generálem v čele bylo však manévrem buržoazie na oklamání lidu , neboť o týden později, 30. září, i tato vláda kapitulovala před mnichovským diktátem (viz Mnichovská konference ) Literatura : G. Bareš, Proti Mnichovu,

vyd . 1958. J. S. Hájek, Mnichov , vyd.

Generální stávka r . 1920

viz

Prosincová generální stávka r . 1920

Generální stávka v Angliir. 1926 . Byla vyhlášena 3. května jako od pověd anglické dělnické třídy na sní žení mezd, zejména hornických , o 13 až 48 %, na prodloužení pracovní do

1958. V. Kopecký, CSR a KSC, vyd.

by, zrušení mzdového minima a na

1960, str. 268 a n.

hrazení celostátních pracovních smluv

mezi podnikateli a horníky smlouvami Generální stávka 24. 2. 1948

podle okruhů, což mělo oslabovat od

významná bojová součást historických

por dělníků při útoku buržoazie proti

únorových události r. 1948 (viz ). Konala se z usnesení sjezdu závodních rad ( viz) na celém území ČSR od 12 do

dělnickému

opatřeními chtěla anglická buržoazie

13 hod. a měla manifestačním způsobem potvrdit souhlas dělnické třídy

uhelném průmyslu r. 1925 v souvis losti se vzrůstající konkurencí němec

a všech pracujících s usneseními tohoto sjezdu. Její začátek a konec byl

kého uhelného průmyslu. Hned v prv ních dnech se stávka stala všeobecnou

oznámen houkáním továrních sirén .

( zúčastnilo se jí 5 500 000 pracují

zákonodárství.

Těmito

řešit krizi, která začala v anglickém

Během stávky se konaly celozávodnicích ) a začala rychle přerůstat ve

schůze zaměstnanců , na nichž delegáti sjezdu záv, rad referovali o průběhu

stávku politickou. Vedení stávky se aktivně účastnila komunistická strana.

sjezdu a jeho usneseních a byl vyslech-

Usilovala o její další rozvoj a bojovala

nut rozhlasový projev tajemníka ÚRO

proti pokusům pravicových vůdců

Ge

212

Labour Party a tradeunionů o dohodu

nátlaku na revoluční odbory a k hos

s podnikateli a vládou. Na ultima-

podářské diskriminaci revolučních od

tivní zákrok vlády Britská odborová rada dne 11. května generální stávku

borů . Především z tohoto důvodu

setkalo se zavedení gentského systému

odvolala. Ve stávkovém boji setrvali

s plným souhlasem a podporou refor

jen horníci, kteří - solidárně podporováni pracujícími světa - stávkovali do

mistických odborových předáků. KSČ bojovala proti zavedení a uplatňová

poloviny prosince 1926. Stávka byla

ní gentského systému a požadovala zavedení pravidelné státní podpory v nezaměstnanosti bez příspěvku od

jednou z největších třídních srážek ve 20. letech v celém mezinárodním

dělnickém hnutí. Vyvolala široké akce podpory a mezinárodní solidarity

borů .

Literatura : J. Křen , Československo

v dělnickém hnutí ostatních zemí.

v období odlivu poválečné revoluč

Také v Československu pořádali děl-

ní vlny a upevňování panství bur

níci akce solidarity a sbírky pro stáv-

žoazie 1921-1923, vyd. 1960; Česko

kující anglické dělníky.

slovensko v období dočasné a rela

tivní stabilizace kapitalismu, vyd. Gentský systém - systém podpor

1957.

v nezaměstnanosti ( viz ), podle něhož

se přenášela povinnost vyplácet nezaměstnaným peněžitou podporu ze

Germanizační politika okupan tů . V politice bezprostředních příprav

státních orgánů na odborové organi-

druhé světové války byla okupace čes

zace , kterým stát dodatečně poskytoval ke krytí s tím spojených výdajů pouze částečnou úhradu . Tím byli z nároku na podporu na podkladě gentského systému vyřazeni všichni zev je odvozen od belgického města

kých zemí jedním z prvních cílů ně meckých fašistů. Neměly se však stát pouhým vazalským státem Německa, ale měly být přímo přivtěleny k jeho území. Nacisté věděli o protifašistic kém postoji českého národa, a proto od počátku zřízení tzv . protektorátu

Gentu, kde byl tento systém zaveden

Čechy a Morava ( viz) uvažovali o od

1. 1901. V ČSR byl gentský systém

stranění Čechů z tohoto „ prostoru “.

odborově neorganizovaní dělníci. Ná-

uzákoněn v červenci 1921 a v platnost

Konečným cílem nacistů byla úplná

vstoupil v dubnu 1925. Jeho zavedení mělo dalekosáhlé důsledky. Znamenalo podstatné snížení dosavadních

germanizace českých zemí. Hned od

státních výdajů na péči o nezaměstna-

protektorátu stali všestranně nadřaze

né. Hlavně však sloužilo k vytváření

ným a vládnoucím národem , zatímco

15. 3. 1939 s prováděním germanizač ních opatření začali. Němci se v tzv .

umělých přehrad mezi odborově orga- Češi byli ve své vlasti druhořadým , „ trpěným “ živlem a byli vystaveni

nizovanými a neorganizovanými dělníky, k odvrácení odborových organizací od bojových úkolů a k jejich

krutému národnostnímu útlaku . Ome

orientaci především na činnost pod-

veřejný život, soustavně se začala za

půrnou . Dodatečného vyplácení stát-

tlačovat česká národní kultura, pláno

ních příspěvků odborovým organizacím využíval státní aparát k přímému

všeho druhu ( viz např. 17. listopad

zovala se česká samospráva a vůbec vitě bylo omezováno české školství

213

Ge

1939 ), aby klesala vzdělanost národa,

bylo zřejmé, že válka skončí porážkou

Češi byli vytlačováni z hospodářských

nacistů, chtěli si vytvořit předpoklady,

pozic atd. Soustavně byla organizována

aby se mohli k této politice ve vhodné

kolonizace českých zemí německým obyvatelstvem a české osídlení oslabo-

chvíli vrátit (snaha o zachování ně mecké menšiny v českých zemích,

váno odvody na nucené práce do Německa ( viz ). Hlavním nástrojem ger-

plán K. H. Franka na vytvoření tzv . Českomoravské republiky, přičemž

manizační politiky byl dokonale pro-

odtržené pohraničí mělo být i nadále

myšlený a organizovaný teror, jímž součástí Německa). Germanizační po měli být fyzicky vyhlazeni pokrokovi ' litiku dělali hitlerovci i na Slovensku. političtí a kulturní činitelé. Konečné

Zvláště v posledních letech tzv. slo

směrnice k provádění germanizace

venského státu začali s přípravami:

schválil Hitler na základě návrhu K. H. Franka z října 1940. Podle tohoto dokumentu měla být zhruba asi polo-

prvním opatřením značného rozsahu bylo odvlékání slovenských dělníků na nucené práce v Německu. Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv .

vina Čechů asimilována, zatímco druhá

část byla předurčena k fyzickému vy- 9,vyd. 1954 (Československo pod hitle hlazení. Dodatečné osídlení českých

rovským jařmem ; Boj českého lidu

zemí mělo být zajištěno přílivem

proti hitlerovské porobě). Za svobodu

Němců.

českého a slovenského národa, sborník ,

Nová a nejvýznamnější etapa germa-

vyd. 1956 (Kolonie v srdci Evropy ).

nizační politiky souvisící s Heydri chovým příchodem nastala na podzim 1941 , kdy se nacisté domnívali, že válku již vyhráli a že mají volnou cestu k uskutečnění svých záměrů .

Gestapo (Geheime Staatspolizei) -

fašistická německá tajná státní policie, která byla jedním z hlavních nástrojů nacistického teroru . Do její kompe

tažení organizované Heydrichem . Zá-

tence spadala především politická perzekuce. V řadách gestapa byly

roveň seintenzivněpracovalo na dalších

soustředěny nejhorší živly nacistické

přípravách, např. na výběru „ vhodného obyvatelstva k poněmčení apod. ( viz Heydrichiáda ).

strany, které terorem ovládaly veškerý veřejný život Německa i okupovaných

Hlavním nástrojem bylo teroristické

zemí. Na území tzv . protektorátu

V souvislosti s porážkami na východní

Čechy a Morava (viz) bylo gestapo

frontě byli nacisté nuceni soustředit

ještě brutálnější než ve vlastním Ně mecku ; jeho úkolem byl všestranný

pozornost na mobilizaci všech sil okupovaných zemí pro válku , a proto přímé provádění germanizačních opatření bylo z větší části odloženo. To však neznamenalo konec germanizace ; tento aspekt byl trvalou a neoddělitelnou součástí politiky okupantů a lze jej sledovat na každém jejich opatření

boj proti českému osvobozeneckému hnutí. Oběťmi gestapa se stali nej

lepší příslušníci národa. Mimořádnou surovosti proslulo zejména nejpočet nější oddělení gestapa, odd. proti komunistické, do jehož služeb byli převzati i zaměstnanci protikomunis

práce do Německa, perzekuce a teror

tického odd. české policie. Zvláště těžké škody odbojovému hnutí půso

atd .). V posledním období války, kdy

bil rozvětvený systém konfidentů. Ve

(zejména organizace odvodů na nucené

Gh

214

dení gestapa v protektorátě sídlilo

ních pracovníků KS Rumunska. Za

v pověstné „ Pečkárně“ v Praze a jeho

stával různé státní funkce: byl mi

pobočky byly ve všech větších měs-

tech - sídlech nacistických ,,ober-

nistrem dopravy , ministrem průmyslu a obchodu a od r. 1948 prvním ná

landrátů “ . Další jeho hlavní střediska

městkem předsedy rady ministrů Ru

v našich zemích byla v Brně a Brati- munské lidové republiky. Od října slavě.

1955 je prvním tajemníkem ÚV Ru munské dělnické strany, která vznikla

Gheorghiu -Dej Gheorghe (nar. 8. 11. 1901 v Bîrladu , Rumunsko) první tajemník ÚV Rumunské děl nické strany, předseda státní rady

v únoru 1948 sloučením KS Ru

munska a sociálně demokratické stra

ny. Zároveň je od března 1961 před sedou státní rady.

Rumunské lidové republiky, přední činitel mezinárodního komunistického

Ghoš Adžaj (nar. 20. 2. 1909,

hnutí. Jako mladý dělník pracoval v revolučním hnutí dělnické mládeže.

zemř. 13. 1. 1962 v Dilll) - dlouho letý vedoucí pracovník Komunistické

R. 1930 , kdy byl zaměstnán v železničních dílnách v Galaci, vstoupil

strany Indie, přední činitel mezi národního komunistického hnutí. Od

do ilegální KS Rumunska a brzy se

svého mládí pracoval v odborových

stal členem výboru tamní stranické organizace. Pro svou činnost v odborech a stranickou práci mezi železničáři byl r. 1931 přeložen do malého

organizacích a aktivně se zúčastňoval

sedmihradského městečka Dej. Názvu tohoto městečka používal jako svého

revolučního dělnického hnutí v Kán

puru, v jednom z největších indic kých průmyslových středisek, kde studoval na střední škole . Na základě

krycího jména ; pod tímto jménem ho

obvinění z příprav protivládního spik nutí byl r . 1929 zatčen britskými

znali revolucionáři v celém Rumun-

koloniálními úřady. Po založení KS

sku. Leden a únor 1933 byly měsíce

Indie r. 1933 stal se záhy členem

mohutných stávkových bojů železni-

jejího ÚV . V 1. 1934-1942, kdy byla

čářů a naftařů v Rumunsku. V jejich

strana zahnána do ilegality, pokračo

čele stál Gheorghiu -Dej jako tajemník ústředního akčního výboru děl-

val v houževnaté práci v podzemí. Od r . 1936 byl členem politického

níků pracujících v železniční dopravě.

byra ÚV KSI. Od r. 1951 byl gene

Po porážce tohoto boje byl 14. 2. 1933

rálním tajemníkem strany. Zároveň

zatčen a odsouzen k 12 letům nuce-

zastával funkci šéfredaktora teoretic

ných prací. Z vězení řídil jako člen

kého orgánu KSI „New Age“. Je

ústředního výboru Komunistické stra-

autorem řady spisů z teorie i praxe

ny Rumunska přípravy ke svržení fašistického režimu, který se stal spo jencem hitlerovského Německa. Při

dělnického hnutí.

„Głos robotniczy"

podtitul:

a postavil se do čela boje za svržení

„ Organ Komunistycznej Partii w Cze choslowacji". Vycházel od prosince 1919 v Ostravě jako orgán polské soc .

fašistického režimu gen. Antoneska. V osvobozené vlasti byl jedním z před-

dem . strany, od června 1920 Polské komunistické strany, od října 1923

osvobozování Rumunska Sovětskou

armádou uprchl 9. 8. 1944 z vězení

‫ور‬

215

jej vydával výkonný výbor Ostrav-

ského kraje KSČ. Vycházel až do r .

Go

před lidem přípravu kapitulace a vy volaly dojem , že vláda je odhodlána

1930 , kdy jeho název byl změněn na „ Głos robotniczy i włościański" . R.

bránit Československo.

1936 se jeho nástupcem stal „ Głos

sv . 1, vyd. 1958, str. 175-208 . G. Ba

organ polskiej

reš, Proti Mnichovu, vyd. 1958. J. S.

ludności pracującej w Czechoslowacji“. Vycházel v Ostravě a Č .

Hájek, Mnichov, vyd. 1958. J. Křen , Mnichovská zrada , vyd. 1958.

robotniczy i ludowy

Literatura: Mnichov v dokumentech ,

Těšíně až do září r . 1938. Od září do

listopadu r. 1938 vycházel pod názvem „ Głos ludowy“. Byl často konfiskován a několikrát úředně zastaven na 3 měsíce (1933, 1934, 1935), proto

Golemiáda - fašistická provokace a výtržnosti v Bratislavě ve dnech

od r. 1934 vycházel nepravidelně. Redaktory časopisu byli K. Sliwka,

promítání filmu „ Golem “ antisemit ské fašistické demonstrace a výtrž

E. Valčák aj.

nosti, na nichž chtěli ukázat přede vším svůj vliv a sílu. K těmto de

Godesberská jednání – jednání

24. - 28 . 4. 1936. Ludáčtí fašističtí

vůdcové zorganizovali při příležitosti

monstracím svedli hlavně naciona

mezi Hitlerem a angl. ministerským

listicky smýšlející reakční elementy

předsedou Chamberlainem v Godes-

z řad vysokoškolských studentů . Bur žoazni policie nezasáhla proti této

bergu 22. - 24. 9. 1938 o způsobu a konkrétních opatřeních připojení čs. pohraničí k Německu. Byl to jeden z posledních článků příprav mnichovské konference r . 1938 (viz ). Pod vlivem události v ČSR 22. 9. (viz Generální stávka 22. 9. 1938 ) požado-

fašistické provokaci, což její organizá tory ještě více povzbudilo. Proto se iniciativychopila bratislavská organi

zace KSČ , která vyzvala k jednotné protiakci i sociální demokraty a čs. národní socialisty. Jednotná mohutná

val Hitler okamžité stažení čs. branné

protidemonstrace komunistů a ostat

moci, policie, pohraniční stráže atd .

z pohraničí, aby vymezené územi mohlo být neprodleně, a to nej-

ních demokratických , antifašistických sil v Bratislavě se uskutečnila pod vedením komunistů ve dnech 26, a

později do 1. 10. 1938 , obsazeno ně-

27. 4. 1936 za mnohatisícové účasti

meckým vojskem . Osmělen ústupnosti

lidu, především dělnietva, zvláště děl

západních mocností kladl i další po-

nické mládeže. Ačkoli policie nej brutálnějším způsobem zasáhla proti

žadavky, např. řešení otázky ostatních

menšin apod. Již v průběhu jednání

účastníkům této manifestace bratislav

byla čs. vláda informována o Hitlerových požadavcích a dostala zároveň vyjádření britské vlády, že není ná-

ských demokratických , antifašistic kých sil, jednotné a energické vy stoupení dělnictva a ostatních pracu

mitek proti provedení mobilizace jících zabránilo dalším fašistickým v Československu. Šlo o vědomé okla- provokacim ludáků a dokázalo velký mání čs. lidu, neboť Chamberlainova vliv KSČ, která upřímně a pevně vláda byla již rozhodnuta obětovat

stála na pozicích obrany republiky a

Československo. Čs. vládní kruhy použily mobilizace k tomu, aby skryly

demokracie, a velkou převahu demo kratických , antifašistických sil.

Go

216

Gomułka Władysław (nar. 6. 2.

pracoval též jako vychovatel ve Pede

1905 v Krosnu v Polsku ) - první tajemník ÚV Polské sjednocené dělnické strany, přední činitel mezi-

funkce využíval k trockistické pro

pagandě. V 1, 1945-1948 byl členem

národního komunistického hnutí. Již

soc . dem . strany.

v mládí se zapojil do revolučního hnutí a.organizoval sdružení dělnické mládeže Sila. R. 1926 se stal tajemníkem

Gothajský sjezd – slučovací sjezd německých dělnických stran 22.- 27 .

odborové organizace a téhož roku byl uvězněn. Po propuštění z vězení pracoval jako tajemník odborového svazu

dělníků chemického průmyslu , r. 1931 jako tajempik organizačního výboru levého odborového křídla ve Varšavě. R. 1932 byl opět odsouzen a vězněn s krátkou přestávkou až do vypuknutí

druhé světové války. Při obraně Varšavy bojoval v dělnických oddílech . R.

raci proletářské tělovýchovy ( viz ) a této

5. 1875 v městě Gotha. Na sjezdu se sloučila Sociálně demokratická děl

nická strana, tzv . eisenašští, a Vše obecný německý dělnický spolek lassallovci – v Socialistickou dělnickou stranu Německa. Eisenašský směr v německém dělnickém hnutí v čele s A. Bebelem a W. Liebknechtem byl marxistickou dělnickou stranou , lassal

lovský dělnický spolek naopak směrem

1942 , po ustavení Polské dělnické

oportunistickým . Slučovací sjezd při strany, která se postavila do čela ná- jal program strany, v němž eisenaššti rodně osvobozeneckého boje v Polsku ,

se stal tajemníkem varšavské organi-

zace a členem ÚV strany; r. 1943 byl zvolen jejím generálním tajemni-

lassallovcům nepřípustné udělali ústupky. Ještě před konáním sjezdu K. Marx návrh programu kritizoval a označil tento návrh za „ naprosto

kem. Po osvobození Polska zastával

zavrženíhodný a stranu demoralizu

řadu státních funkcí: byl náměstkem

jící program “. K. Marx kritizoval lassallovskou tezi o „ spravedlivém roz dělování výtěžku práce“ a rozvinul

předsedy vlády, ministrem pro znovupřipojená území aj. R. 1948 po sjednocení Polské dělnické strany a Polské

socialistické strany se stal členem ÚV

zásadu rozdělování ve dvou fázích komunistické společnosti; kritizoval

Polské sjednocené dělnické strany. R. 1949 byl neprávem obviněn z pra-

k dělnické třídě tvoří ostatní třídy „jen

vicově nacionalistické úchylky a v lis-

jedinou reakční masu“ ; tato teze

sektářskou tezi programu, že ve vztahu

topadu 1949 zbaven funkcí. Na VII.

uzavírala cestu ke spojencům proleta

plénu ÚV PSDS v červenci 1956 byl

riátu ; ukázal na internacionální po

rehabilitován a v říjnu téhož roku VIII. plénem ÚV PSDS opět zvolen do ÚV Polské socialistické dělnické

vinnost každé proletářské revoluční strany ; odhalil podstatu Lassallova tzv . „ železného zákona mzdového“

strany a jejím prvním tajemníkem . Je rovněž členem státní rady Polské

( viz), který odváděl dělnickou třídu

lidové republiky.

lassallovská teorie výrobních družstev,

Görlich Ladislav ( nar. 29. 5. 1892

od boje za zvýšení mezd ; ukázal, že budovaných za podpory státu , je teorií o pokojném přerůstání kapita

v Poličce) - pravicový činitel, vylou-

lismu v socialismus a odmítání prole

čený r. 1928 z KSČ. Do vyloučení

tářské revoluce; odmítl požadavek 1

217

„ svobodného lidového státu“ a formuloval základní úkol dělnické třídy dobýt revoluční diktatury proletariátu. Návrh programu byl sjezdem schválen beze změn a nebylo dbáno Marxových a Engelsových připomínek. Marxova kritika návrhu gothaj-

Go

1926 přišel do Prahy, kde se ujal řízení agitačně propagačního oddělení v ústředním sekretariátu strany. V l. 1926-1929 měl hlavní účast v boji za bolševickou linii, která zvítězila

na V. sjezdu strany v únoru 1929, Na tomto sjezdu byl zvolen generálním

ského programu, v níž mimo jiné geniálně rozpracoval otázku diktatury

tajemníkem strany. Od té doby téměř

proletariátu jako státu přechodného

hnutí v naší zemi a měl vůdčí účast

období od kapitalismu k socialismu, nebyla německé dělnické třídě a sjezdu známa. V době platnosti Bismarckova

tiky strany. Po volbách 1929 se stal poprvé poslancem Národního shro

protisocialistického zákona (viz) se ji

nepodařilo uveřejnit. B. Engels ji otiskl r . 1891 v časopise „Neue Zeit“ v souvislosti s přípravou erfurtského

po 25 let stál v čele komunistického na řešení všech zásadních otázek poli máždění. Zkušeností z boje za jed notnou frontu a na obranu repu

bliky proti hrozbě fašismu využil Kl.

Gottwald jako pracovník Komin

programu (viz) německé sociální de mokracie. Literatura: K. Marx, B. Engels, Vy-

terny (v l. 1928–1943 byl členem vý konného výboru KI, od r. 1935

brané spisy, sv. 2, čes. vyd. 1958 (Kritika gothajského programu).

dílel na vypracování linie široké lidové protifašistické fronty vytyčené VII.

jedním z jeho sekretářů ), kde se po

kongresem KI (1935 ). V době ohro Gottwald Klement (nar. 23. 11 . 1896 v Dědicích u Vyškova, zemř. 14. 3. 1953 v Praze) - dlouholetý vedoucí

pracovník komunistického hnutí v ČSR, v l. 1929-1945 generální tajemník a 1945-1953 předseda KSČ, čelný představitel mezinárodního komunistického hnutí, president lid. dem . ČSR . Pod vlivem ideji Velké říjnové socialistické revoluce vstoupil

do řad marxistické levice (viz) a zúčastnil se jako její aktivní činitel založení

ženínezávislosti Československa fašis tickou agresí ze sousedního Německa byl důsledným obhájcem spojenectví

se Sovětským svazem . V I. 1939 až 1945 řídil v čele moskevského vedeni

KSC (viz) národně osvobozenecký boj doma i za hranicemi. V dubnu 1945

předložil jménem KSČ vládní pro gram ( viz Košický vládní program ), který se stal politickým základem ii dově demokratického státu. V první vládě, ustavené v Košicích ,

KSČ na Rousínovsku u Brna. V letech

byl jmenován náměstkem předsedy

1921-1926 byl redaktorem slovenské-

vlády a zvolen předsedou Národní fronty (viz). Po prvních volbách

ho komunistického tisku v Banské Bystrici, ve Vrútkách a v Ostravě. Zpočátku pracoval i ve slovenském revolučním tělovýchovném hnutí, jehož časopis „ Spartakus“ redigoval. Na III. sjezdu KSČ v Praze v září

v květnu 1946 se stal předsedou vlády

NF, jejímž jménem předložil Ústavo dárnému národnímu shromáždění Bu

1925 byl zvolen do ústředního výboru

dovatelský program (viz), obsahující hlavní zásady pro přípravu nové ústa vy a podrobné směrnice pro náš první

a do politického byra ÚV . V květnu

hospodářský plán , dvouletý plán (viz)

Gr

218

obnovy a výstavby republiky. Pokus reakce o kontrarevoluční puč v únoru 1948 ( viz Únorové události r . 1948)

byl odražen rázným vystoupením pracujícího lidu pod vedením KSČ , přičemž Kl. Gottwald měl přední účast. 14. 'června 1948 byl zvolen presidentem republiky. Významnou účast měl při vypracovávání generální linie výstavby socialismu, která byla vyhlášena na IX . sjezdu strany v květnu

vratu do vlasti dostane do rukou

fašistické justice, vrátil se do Itálie. R. 1924 řídil centrální orgán IKS Unità “. V listopadu 1926 byl zatčen a vězněn v Římě a Miláně. Mimo

řádným soudem (r. 1928 ) byl od souzen k 20letému vězení, které ve skutečnosti znamenalo doživotní ža

lář. Po 9 letech krutého věznění, kdy bylo jeho zdraví zcela podlomeno, byl na nátlak veřejného mínění r. 1935

1949. V dalším období se projevily převezen na kliniku v Římě, kde po důsledky kultu osobnosti nedostatky

dvou letech zemřel. A. Gramsci vy

a chybami ve stranické a státní čin-

tvořil za svého nuceného pobytu ve

nosti Kl. Gottwalda. Přes tyto chyby vězení významné dílo . Jeho Sešity a nedostatky zaujímá v dějinách KSČ

z vězení tvoří soubor děl a poznámek

přední místo revolučního bojovníka,

k teoretickým a praktickým problé

který si získal velké zásluhy o vybudo vání strany a vítězství dělnické třídy

mům politiky, vědy a kultury.

v naší vlasti.

Gramsci Antonio (nar. 23. 1 .

Grznár Albín (nar. 25. 3. 1909 ve

Veľkých Uhercích , zemř. 4. 9. 1944 v Brodanech ) - organizátor ilegálního

1891 v Ales na Sardinii, zemř. 27. 4 . 1937 v Římě) zakladatel a vůdce Italské komunistické strany (viz). Jako

a partyzánského hnutí na horní Nitře,

student na universitě v Turíně se za-

se jako mladý dělník stal členem

politický komisař Hornonitranské partyzánské brigády. Koncem 20. let

pojil do revolučního hnuti; společně KSČ a organizátorem protikapitalis s P. Togliattim vydával od r. 1919 pokrokový časopis „ Ordine Nuovo “.

tického boje dělníků i chudých rol

níků. Hned po nástupu fašistického

Usilovně studoval zkušenosti ruské

režimu organizoval ilegální hnutí

revoluce a obnovil mezi masami italských dělníků myšlenku diktatury

KSS, za což byl ÚŠB ( viz) a gestapem pronásledován a vězněn . Na jaře

proletariátu , kterou spojoval s vytvořením dělnické strany nového typu. Od založení Italské komunistické

1943 se mu podařil útěk do hor. Zde se podílel na vytvoření partyzánské skupiny. Od té doby žil v ilegalitě.

strany (v lednu 1921 v Livornu) by!

Po čase se vrátil do svého rodiště,

jedním z jejích vedoucích funkcio-

nářů. V době nástupu fašismu v Itálii

kde spoluvytvářel novou partyzán skou skupinu. Byl jedním z vydava

vedl ostrý boj proti sektářství Bordigy, které bránilo vytvoření jednotné dělnické fronty. Od r. 1922 pracoval

telů ilegálních časopisů „Mor ho !“, „ Slovenský partizán “, „ Hlas ľudu“, „ Slovan“ , „ Jánošík “ aj. V prvních

v Moskvě ve vedeni Komunistické

dnech Slovenského národního povstání

internacionály (viz ). Přestože po na-

( viz) se spolu s partyzánskou brigá dou , ve které byl politickým komisa řem , zúčastnil bojů proti hitlerovským

stoleni Mussoliniho fašismu v Itálii

mu hrozilo nebezpečí, že se po ná-

Gu

219

vojskům na křižovatce Oslavany-

byl tajemníkem petrohradského vo

Žarnovice

Oslavany - Prievidza.

jensko -revolučního výboru, r. 1918

V Brodanech při útoku na přibližu-

členem vojenské revoluční rady. V 1.

a

jící se německá fašistická vojska hrdinsky padl. Guatemalská strana práce

-

marxisticko -leninská strana založená v září 1949. Do prosince 1952 se

jmenovala Komunistická strana Guatemaly. Od června 1954 je zakázána a pracuje v ilegalitě. Generálním

tajemníkem ÚV strany je José Manuel Fortuny.

1921-1922 byl kandidátem ústřed

ního výboru KSR (b ), od r. 1923 jeho členem . V 1. 1928–1933 byl členem předsednictva Komunistické internacio

nály (viz). V této funkci účinně po máhal bolševickému jádru v KSČ v době bolševizace naší strany. Byl předsedou československé komise

EKI, která byla zřízena na VI. kon gresu KI. V zásadním projevu na za sedání komise podrobil kritice opor tunistickou politiku jílkovců (viz ).

Gusev Sergej Ivanovič (nar. 1874,

zemř. 10. 6. 1933 na Krymu) – dlouholetý pracovník KSSS a činitel mezinárodního komunistického hnutí. Člen

KSSS od r. 1903. Vystudoval rostovské reálné gymnasium a petrohradský technologický institut. Od r . 1896

se aktivně účastnil práce v petrohradském Svazu boje za osvobození dělnické třídy. Byl jedním z prvních stoupenců leninské „ Jiskry “. R. 1904

Guttmann Josef (nar. 23. 5. 1902 v Táboře, zemř. 1958 v USA). Po

V. sjezdu KSČ (1929) byl členem poli tického byra ÚV KSČ a šéfredakto

rem ústředního orgánu KSČ „ Rudé právo “. R. 1933, po nástupu fašismu k moci v Německu , vystoupil proti

linii, kterou tehdy vytyčily KSČ a Kominterna v boji proti fašismu. V prosinci 1933 byl ze strany vy

byl tajemníkem petrohradského výboru strany, r. 1905 tajemníkem oděského výboru strany a r. 1906 členem

loučen. R. 1938 se vystěhoval z ČSR do zahraničí, kde zůstal do konce

moskevského výboru strany. R. 1917

kistou .

života. V USA se stal aktivním troc

Ha

220

H „ Habešská válka“ tzv. Etiopská válka

viz

Habrman Gustav (nar. 24. 1 .

1945) - loutkový president tzv . pro tektorátu Cechy a Morava (viz ). Za druhé světové války se podílel na zotročování českého národa fašisty.

sociálně demokratickém

Jako president Nejvyššího správního soudu byl po abdikaci presidenta dr. E. Beneše ( r. 1938 ) zvolen presiden tem pomnichovské republiky (viz ). Svým postupem v březnu r. 1939

hnutí. V mládí žil ve Vídni, kde byl perzekvován a vězněn pro tajné spol-

umožnil spolu s ostatními nejreakč nějšími živly čs. buržoazie nacistům

čování a řízení tajného listu. Odešel proto do Francie a později do USA.

dobrovolné připojení k Německu . Po

1864 v České Třebové, zemř. 22. 3. 1932 v Praze) - jeden z předáků pravicového vedení čs. sociální demokracie.

Patřil k výrazným nacionalistickým živlům

V

R. 1897 se vrátil a stal se redaktorem časopisu „ Rovnost“ v Brně. Odtud

přešel do Vídně do vedení časopisu „ Dělnické listy “ . Od r. 1901 byl hlav ním redaktorem časopisu „ Nová doba“ v Plzni. V 1. 1907–1918 byl po-

vydávat obsazení českých zemí za celou dobu okupace se snažil zabránit odboji českého národa proti fašistic kému okupantskému režimu. Háchovština - politika reakčních českých kruhů za tzv. protektorátu

slancem vídeňské Říšské rady. Za

Čechy a Morava (viz), která umožňo

první světové války se sblížil s Masarykovou skupinou české buržoazie,

vala fašistům ovládnout situaci v zemi a využívat jejích zdrojů a bohatství ve prospěch hitlerovské válečné maši

jednal též s T. G. Masarykem ve

Švýcarsku o organizaci společných nérie. akcí sociální demokracie s buržoazií.

Třídní oporou této politiky byla česká

Od těch dob úzce spolupracoval s bur-

velkoburžoazie, která těžila z hitlerov ské válečné konjunktury. K háchov

žoazními politiky. R. 1918 byl členem Národního výboru, v l. 1918-1925

ské klice, jejíž představitelé se rekru

poslancem Národního shromáždění,

tovali hlavně z řad české fašistické

vl. 1925-1932 senátorem. V 1. 1918 až

reakce, se přidávaly nejrůznější zrád né, oportunistické a kariéristické živly (Moravec, Havelka, Kliment atp .).

1920 byl ministrem školství, vl. 1921

až 1925 ministrem sociální péče.

Politický systém háchovštiny, který

střílení do pracujících - viz Čertižné – rolnická vzpoura Habura

r . 1935

představoval „ president" Hacha a protektorátní vláda, byl prováděn prostřednictvím kolaborantských or ganizací, jako byly Národní souručen

Hácha Emil JUDr. (nar. 12. 7.

1872 v Trhových Svinech, zemř. 1. 6.

ství (viz), Národní odborová ústředna zaměstnanecká ( viz ), Kuratorium pro

221

výchovu mládeže (viz), Liga proti bolše-

Ha

vismu (viz) apod.

svobodu českého a slovenského ná roda, sborník , vyd. 1956 (J. Šverma,

V prvém období války snažila se há-

K pátému výročí háchovštiny).

chovská klika vydávat své služby oku

pantům za „ chytrou “ a obojetnickou českou politiku, kterou prý ochraňovala zájmy českého národa. Po pádu Francie, který podlomil důvěru mnohých představitelů české

Hainfeldský sjezd - konaný ve dnech 30. 12. 1889-1. 1. 1890 , pře

konal rozkol mezi umirněnými (viz) a radikály (viz ) a obnovil jednotu So

ciálně demokratické strany dělnické

velmocí, háchovci se už nepokoušejí

v Rakousku (viz ). Základem sjednocení byl nový program , v podstatě vychá

mluvit o obojetnictví, ale ještě úže

zející z programu přijatého českými

velkoburžoazie ve vítězství západních

se přimykají k hitlerovcům (kampaň

sociálními demokraty na brněnském

„ říšské myšlenky“ vedená Národním souručenstvím ), jejich politický vliv

sjezdu Českoslovanské soc. dem , stra

tím ovšem značně klesá. Po přepadení SSSR se háchovská klika

ochotně podřizuje Heydrichovým omezením a stává se jen výkonným orgánem okupační moci bez stínu samostatnosti. Háchovci zcela a bez-

ny (viz). K dosažení revolučního cíle dělnického hnutí - socialismu,

měla strana „ proletariát politicky or ganizovat, naplňovat jej uvědoměním jeho postavení a úkolu , jej duševně

a fyzicky bojeschopným učinit a udržet “ . Strana se ve své taktice měla

výhradně spojili svůj osud s agresív-

řídit třídními hledisky, využívat kaž

ním nacismem a natolik se v jeho

dodenního boje za hospodářské poža

prospěch angažovali, že ztratili jaký-

davky dělnictva a za demokratické

koli zbytek politické důvěry i tole-

reformy, zejména za všeobecné hlaso vací právo, k propagaci socialismu. Z iniciativy B. Engelse včlenil K.

rance v masách, že cesta zpět (alibistické pokusy podnikané v posledním

období války, a zejména ve dnech před

Kautsky do programu důležité hodno

Pražským povstáním ) už pro ně nebyla možná. I londýnská buržoazní

cení parlamentarismu jako formy mo derního třídního panství. Hainfeldsky

emigrace byla nucena se od nich distancovat a alespoň formálně souhlasit se zásadním odmítavým stano-

hnutí na základech marxismu a vy

viskem k háchovcům , které od po-

čátku prosazovala KSČ . Avšak vědomí třídní sounáležitosti určovalo

vzá-

jemný postoj obou těchto křídel české buržoazní politiky a po válce se projevilo i politickou pomoci, kterou háchovcům poskytovali Beneš, Drtina

aj. zejména při procesu s protektorátní vládou 1. 1946 . Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv. 10 , vyd . 1954 (Háchovština - hlavní

brzda boje za národní svobodu). Za

program sjednotil rakouské dělnické tvořil předpoklady k masovému roz voji sociální demokracie. Některé dů ležité otázky, zejména otázka národ nostní a otázka organizační struktury strany však zůstaly nedořešeny. Pro

jevilo se v tom podceňování zásadních teoretických otázek, určitý sklon k prakticismu. Právě v těchto neřeše

ných otázkách se nejsilněji ukázal vliv oportunismu a reformismu v ra kouském dělnickém hnutí na přelomu 19, a 20. století.

Literatura: P. Reiman, Dělnické hnutí

Ha

222

v českých zemích v letech 1889-1914, vyd. 1954. Zd. Šolle, České země v období rozmachu kapitalismu a ná-

a politbyra ÚV . Řadu let praco

stupu imperialismu ( 1868–1914 ), vyd.

r. 1929. V 1. 1929-1936 senátor za

val v protifašistickém hnutí. Poslan cem Národního shromáždění byl do

1956.

KSČ a předseda klubu senátorů KSČ .

Hais Josef (nar. 28. 6. 1866 v Sušici, zemř. 12. 2. 1943 v Praze ). Do

Pro těžké onemocnění se r . 1936 mu sel vzdát mandátu a nemohl se účast nit veřejného života . Přestože byl dlou

r. 1929 byl členem ústředního výkon- há léta nemocen ,nepřestal až do konce ného výboru KSČ a tajemníkem svého života sledovat politické dění Rudých odborů. V březnu 1929 se

a psát články do časopisů KSČ .

pokusil o rozkol v Rudých odborech . Za svou likvidátorskou činnost byl vyloučen ze strany a od té doby stál v řadách aktivních nepřátel komunistického hnutí. (Viz též Likvidátorský

v Brzánkách u Roudnice n . L., zemř. 29. 9. 1941 v Praze) - pracovník

Haken Vlastimil (nar. 28. 9. 1901

viz

komunistického mládežnického hnutí v předmn. ČSR . Členem KSČ se stal f . 1921. V 1. 1926–1928 byl tajem níkem ÚV Komsomolu . Působil i jako tajemník strany na různých místech a r . 1930 se stal pokladníkem praž

Haken Josef (nar. 20. 5. 1880

ského kraje KSČ . Tuto funkci vyko

puč r . 1929.) Haitská dělnická strana

Strana lidového sjednocení Haiti v Markvarticích u Sobotky, zemř.

nával až do 16. 4. 1941, kdy byl zatčen

3. 5. 1949 v Praze) - vedoucí komu-

gestapem a později fašisty popraven .

nistický pracovník za předmnichovské ČSR, jeden ze zakladatelů KSČ. V 1.

Hakenkreuzleři v předmn. ČSR

1896-1900 vystudoval učitelský ústav v Jičíně, od r . 1901 byl učitelem . Od mládí pracoval v soc . demokratickém hnutí, v odborové organizaci učitelů

viz Německá nacionálně socialistická strana dělnická

Hálek Ivan MUDr. (nar. 11. 11.

a v různých pokrokových spolcích . 1872 v Praze, zemř. 17. 2. 1945 R. 1920 byl zvolen poslancem za soc. v Modřanech u Prahy) - pokrokový

dem . Stál v řadách marxistické levice

český lékař, marxista, přední pracov

( viz) v soc . dem . straně a byl jedním ze

ník Svazu přátel SSSR ( viz) v předmn.

svolavatelů ustavujícího sjezdu KSČ ČSR , překladatel marxistické litera (viz) v roce 1921. Před II. sjezdem KSČ stál v čele levé opozice, která

tury do češtiny. Byl synem básníka Vítězslava Hálka. Záhy po zakončení

usilovala o bolševizaci strany, a byl

studií odešel na Slovensko, kde praco

proto po II. sjezdu r. 1924, na němž

byl zvolen nový ÚV, postaven do jeho čela. Od r. 1926 byl členem výkonného výboru Komunistické internacio-

val jako lékař. Usadil se v jednom z nejchudších krajů, na Kysucách ; zde spojoval svou lékařskou práci s činností pokrokového buditele. Ve

nály (viz ). R. 1928 se přimkl ke Gottwaldově levici a byl na V. sjezdu KSČ r. 1929 znovu zvolen do ÚV

svých názorech se postupně propraco val od idealismu a falešného masary kovského humanismu k marxismu.

223

Ha

Stal se horlivým vyznavačem a šiřitelem světového názoru dělnické třídy.

kracie. Zpočátku byl činný hlavně ve

Byl jedním ze zakladatelů Svazu přátel

Aktivní stranické a politické práci se

Svazu kovodělníků jako tajemník.

SSSR a prvním předsedou této orga-

věnoval od r. 1912. Od r. 1918 byl

nizace na Slovensku. V 1. 1936-1937 organizoval na Slovensku pomoc de-

poslancem Národního shromáždění, ministrem veřejných prací v první

mokratickému Španělsku. Intenzívně pracoval v revolučním dělnickém hnuti. R. 1939 na nátlak klerikálně fašistické reakce byl přinucen odstěhovat

Tusarově vládě. V 1. 1924-1938 byl předsedou Čs. soc. dem . strany děl nické (viz ). Za tzv . pomnichovské re publiky (viz ) byl předsedou Národní

se ze Slovenska do českých zemí. Há-

strany práce (viz .

lek překládal ze slovanských i jiných jazyků ; známý je např. též jeho překlad Anti-Dühringa od B. Engelse.

Handlíř Jaroslav (nar. 26. 11 . 1888, zemř. 21. 9. 1942). Působil v KSČ od jejího založení, patřil k ve

( Viz též Marxova a Engelsova dila o češtině.)

doucím funkcionářům Svazu dřevo

„ Haló noviny" - podtitul: „Re-

byl členem sedmičlenné frakční sku

portážní a informační list pro všechny “. Vznikly v říjnu 1933, v době,

piny, která vystoupila proti řešení

kdy všechen komunistický tisk byl

KSČa KI ( viz Bubnikiáda). 22. března

zastaven . Formálně vycházely jakosvé-

1929 byl vyloučen pro likvidátorství ze strany. Po vyloučení z KSČ byl čle

dělníků. Na III. sjezdu KSČ 1. 1925

pomocný list typografů karlínské tis-

vnitrostranické krize a taktické linii

kárny „Rudého práva“ . Proto byl na- nem čs. soc. dem . Zemřel v Osvětimi. kladatelem ' a vydavatelem typograf Václav Malina a pak Josef Leden ,

Handlovská stávka r . 1940

odp. redaktorem typograf Ant. Plesl, pak Karel Kubrycht. Ve skutečnosti je řídili a psali redaktoři „ Rudého práva“ a „ Tvorby" - J. Fučík, V.

nejuvědomělejší a nejmohutnější pro

Borek, Jan Krejčí, Fr. Křížek , G. Bareš, K. Beer -Konrad, V. Šantroch-

Stávkové boje na Slovensku v období

Hart, Josef Rybák aj. V 1. 1934-1936

pravovali komunisté od leta 1940. Na

jev odporu dělnické třídy Slovenska proti fašismu v počátečním období tzv. slovenského státu (viz) ( viz též tzv . slovenského státu ). Stávku při

vycházel také „Haló magazin “ a „ Ne-

podzim 1940 měla být uzavřena nová

dělní Haló noviny“ . Byl to živý a

kolektivní smlouva. Horníci žádai

poutavý časopis, nestranický jen for-

zvýšení mezd o 30%. Fašistická vláda

málně; 20. 10. 1938 byl zastaven jako všechen komunistický tisk .

v obavě před ohrožením těžby po volila koncem října zvýšení o 7–8 % . To horníky neuspokojilo a začali proto pod vedením komunistů 30. října stávkovat. Ilegální ÚV KSS poskytl stávkujícím organizační i politickou

„ Hammer der “ - viz „ Kladivo" Hampl Antonín (nar. 12. 4. 1875

v Jaroměři, zemř. 17. 5. 1942 ve vě-

zení Moabit v Berlíně) – pravicový vedoucí politik čs. sociální demo-

pomoc. Komunistická strana měla mezi horníky tak silný vliv, že funk cionáři fašistických organizací byli

Ha '

224

úplně izolováni. Nepodařilo se také

Hanus Ladislav (nar. 3. 6. 1890

rozbít jednotu stávkujících vyvolává-

v Poličce, zemř. 25.5. 1943 vMauthau

ním nacionálních rozporů mezi slovenskými a německými proletáři, ani vnitra fašistického slovenského státu

senu ) pracovník ilegálního komu nistického hnutí, učitel. Za okupace pracoval v ilegálním komunistickém tisku. Koncem r. 1939 se spojil s J. Fučíkem a postaral se o jeho ubytová

Alex . Mach a státní tajemník Franz

ní. Pečovali o další ilegální pracovníky

Karmasin . Horníci je oba vypískali. Na potlačení stávky poslal fašistický

(např. o J. Vyskočila a J. Ziku). Byl též ve styku s B. Václavkem a připravo

aparát do Handlové 400 vojáků se 4 tanky a 4 obrněnými auty , 215 čet-

val akce proti okupantům mezi učitel

zásahem církevních hodnostářů. 31 . 10. 1940 přijel do Handlové ministr

níků a 22 agentů ÚŠB ( Ústredňa

C

stvem . 29. 1. 1943 byl gestapem zatčen a později v Mauthausenu umučen.

štátnej bezpečnosti). Současně bylo

vyhlášeno stanné právo. 37 dělníků, účastníků stávky, bylo uvězněno

Harus Jan (nar. 12. 7. 1892 v Pol ničce na Přibyslavsku) dlouholetý

v koncentračním táboře Ilava. Noční

pracovník komunistického hnutí. Vy učil se sklářem . Již r. 1909 vstoupil

prohlídky s výslechy, teror a perzekuce nebraly konce. Soustředěným

do čs. soc. dem . strany. Při vytváření

náporem fašistických orgánů se poda-

marxistické levice (viz) stal se jejím

řilo odpor horníků zlomit. 4. 11. 1940

aktivním členem . V květnu 1921 se

stávka skončila, když vláda slíbila zvýšit mzdy v požadované výši. O handlovské stávce se z příkazu fašistické

zúčastnil ' ustavujícího sjezdu KSČ

vlády nesmělo psát v žádných novinách. Vedení KSČ se však postaralo, aby se zpráva o stávce rozšířila po

(viz). R. 1924 byl poprvé zvolen do ústředního výboru a politbyra

KSČ. Od r. 1925 byl poslancem za KSČ. Za politickou činnost ho bur

celém Slovensku. Proto vydalo agi-

žoazní aparát neustále pronásledoval a r. 1929 byl uvězněn . Proti jeho

tační materiál v slovenském i němec-

odsouzení se zvedla mohutná vlna

kém jazyce pod názvem ,, V Handlovej štrajk a štatárium “ a „ Pravda o Hand-

protestů a dělnická třída dosáhla jeho propuštění. Po propuštění z vězení

lovej " .

r . 1932 se stal vedoucím tajemníkem

Stávka handlovských horníků měla

pražské všeodborové rady ( viz Rudé

velký význam pro protifašistický boj

odbory). Protože mu však neustále

na Slovensku. Dělnická třída se pře-

hrozilo zatčení, byl vyslán ještě v témž

svědčila, že tzv . slovenský stát zastírá sociální demagogií kapitalistický

roce do SSSR jako delegát na první sjezd Mezinárodní rudé pomoci (viz

charakter společenského zřízení, aby

MOPR ). Po sjezdu začal studovat

odvrátil dělnickou třídu od třídního boje. Stávka dokumentovala solida-

ritu slovenského a německého děl-

na Leninské stranické škole v Moskvě.

V SSSR pracoval až do přepadení SSSR německýminacisty, kdy dobro

nictva, byla příkladem internaciona-

volně vstoupil do Sovětské armády.

lismu.

Později se stal příslušníkem I. čs. armádního sboru. Za Slovenského ná rodního povstání (viz) bojoval jako vý

Literatura : M. Strhan , Handlovský štrajk 1940, slov. vyd. 1960,

He

*225

sadkář na Slovensku. Po osvobození

dářských poměrech, což přispělo ke

ČSR (1945) zastával řadu stranických zhoršení jeho zdravotního stavu. Až funkci. Je členem ÚV KSČ a poslan-

do své smrti pracoval na dokončení

cem Národního shromáždění. Na pod zim 1951 byl povolán do funkce předsedy komise stranické kontroly,

svého největšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka.

kterou vykonával do r. 1962.

podtitul: „ Týdeník „ Havit " ostravsko -karvinských horníků ". Ca sopis vydávaný krajským vedením

Hašek Jaroslav (nar. 30. 4. 1883

v Praze, zemř. 3. 1. 1923 na Lipnici KSČ v Ostravě k řešení specifických u Havl. Brodu ) - spisovatel, vedoucí problémů ostravsko -karvínských hor pracovník čs. jednotek v Rudé armádě níků; odhaloval kapitalistické vy v sovětském Rusku. Po absolvování

kořisťování horníků uhlobarony a

obchodní akademie působil jako úřed-

zrádné počínání jejich reformistic

ník . Od r. 1903 se věnoval spisovatel-

kých pomahačů. Byl důležitým do

ské činnosti. Od r. 1906 byl v anarchistickém hnutí. R. 1915 byl mobilizován na ruskou frontu a v témž

plňkem krajského listu strany „Děl

roce přeběhl do ruského zajetí. Po pobytu v zajateckých táborech se při hlásil do vojenské jednotky čs. dobro-

1930 v Ostravě. V roce 1936 měl ostravsko-karvínského

volníků, která se v Rusku formovala

nikl v září 1938. Redaktory byli Josef

( viz Rudoarmejci čs. V sou . Rusku ).

Matušek a Vojtěch Dolejší. Byl vy

nického deníku “ (viz). Začal vycházet v květnu 1930 v Orlové, od prosince

podtitul: „ Týdeník jednotné fronty revíru "

Za

Pracoval jako redaktor časopisu „ Če- staven silné perzekuci a několikrát (1931 , 1933, 1934, 1935 ) úředně za

choslovan “ v Kyjevě. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády a byl přijat do KSR(b). Psal do orgánu čs. soc. dem . „ Průkopník “ . V této době inten zívně politicky pracoval, agitoval,

staven . V té době vycházel též ilegálně. Měl přílohu „ Mladý havíř" .

přednášel a psal články. V Samaře (nyní Kujbyšev) řídil náborové středisko Rudé armády. Stal se vojenským

krokové mládeži. Byl vydáván Svazem mladých ( viz), kde pracovali přede vším komsomolci. „ Hej rup “ redigo

velitelem města Bugulmy, pracoval v komisariátě tisku, jako ředitel tis-

val Vratislav Šantroch -Hart, redaktor „ Haló novin ", který z něho udělal

„ Hej rup “ - týdeník určený po

kárny politického odboru armády,

orgán boje za jednotu pracující mlá

vydával vojenský časopis, organizo-

deže. Na řízení „ Hej rupu“ se dále

val zajatce aj. R. 1920 organizoval v Ufě zvláštní oddíl 26. divize. R. 1920 byl náčelníkem organizačního

podíleli Josef.Taussig, St. Brunclík aj. Byl vydáván v Praze a na Kladně od září 1936 až do října 1938.

osvětového oddělení a redaktorem a vydavatelem tří časopisů pro rudo-

Hejtmani v předmn. ČSR - viz

armejce: německého, maďarského a burjato -mongolského. R. 1920 se vrá

Správní zřízení v předmn. ČSR

til do Prahy. Psal fejetony a satiry pro

Hendrych Jiří ( nar. 28. 12. 1913 v Lomu u Mostu) – člen předsednic

„ Rudé právo “. Žil v těžkých hospo15 Priruční slovník

He

226

tva a tajemník ÚV KSČ. Již jako

členem politického byra ÚV KSČ.

student se stal r . 1931 členem Komso-

V prosinci 1962 na XII. sjezdu KSČ

molu (viz ). Po skončení středoškolských studií vstoupil na právnickou fakultu v Praze. Pracoval politicky i mimo fakultu , hlavně mezi vojáky-

byl zvolen členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ.

nováčky. Proto byl zatčen , zbaven

zakladatel sudetoněmecké fašistické

občanských práv a vyloučen ze studií.

strany , nacistický agent, který měl

Po propuštění z vazby začal ihned úzce spolupracovat s ústředím agit-

velký podíl na rozbití předmn. ČSR. R. 1933 založil Sudetendeutsche Hei

Henlein Konrad (1898-1945)

propu Komsomolu , zejména s redakci

matsfront (od r. 1935 Sudetendeutsche

„ Mladé gardy “. V lednu 1934 byl

Partei). R. 1938 po mnichovských

znovu zatčen pro rozšiřování „ Rudého

událostech byl župním vedoucím

práva “ a různých letáků v souvislosti

v tzv . Sudetech , v l. 1939-1945 na cistickým místodržitelem . (Viz dále

s katastrofou na Dole Nelson (viz ). Po propuštění z vazby byl pověřen funkcí krajského tajemníka Komsomolu v Teplicích. R. 1934 se stal členem

KSČ . V 1. 1934-1936 byl členem byra KV KSČ na Kladně. Počínaje VII.

sjezdem KSČ se zúčastnil všech stranických sjezdů. R. 1937 se stal vedou .

cím agitpropu KV KSČ na Kladně.

Henleinovci.) V dubnu 1945 spáchal sebevraždu, aby se vyhnul spravedli vému trestu .

Henleinovci ( oficiální název v par lamentě Sudetendeutsche und Karpa SDP)) - krajně tendeutsche Partei - SDP reakční německá šovinistická strana,

VI. 1938-1939, po mnichovské kapi-

působící v předmn. ČSR mezi ně

tulaci, pracoval v redakci ,,Hlasu lidu " na Kladně a jako redaktor kladenské

meckou menšinou jako přímá agen tura hitlerovského Německa. Založena

„ Svobody “. Začátkem léta 1941 po velkých gestapáckých raziích začal ještě s několika soudruhy organizovat nové ilegální vedení strany v kladen-

1. 10. 1933. Její počáteční členskou základnu tvořili stoupenci něm . nacio nalistických stran Deutsche National partei ( viz) a Deutsche national- sozia listische Arbeiterpartei ( viz), jež byly

ském okrese. 28. srpna 1941 byl gestapem zatčen a v září 1941 odvlečen do koncentračního tábora v Mauthau-

senu. Zde získal brzy spojení se stra-

právě v tomto období zakázány pro iredentistickou činnost. Z českých

stran prosazovali její povolení přede

nou a podílel se na organizováni ile-

vším agrárníci, kteří si kladli směšnou

gální práce. Po osvobození začal pra-

podmínku , aby nebyla označena jako

covat na sekretariátu ÚV KSČ.R. 1946

fronta “. (Henleinovci původně na

na VIII. sjezdu byl zvolen za člena

zvali své hnutí „Sudetendeutsche

ÚV KSČ. R. 1948 zvolen za poslance do Národního shromáždění. R. 1951

Heimatsfront“.) Tomu henleinovci pochopitelně vyhověli. Ve vedeni nové

byl tajemníkem ÚV KSČ . V 1. 1952

strany působili nejbližší Henleinovi spolupracovníci, kteřt rozvíjeli již po léta svou podvratnou činnost v tajné organizaci ,, Kamaradschaftsbund“ .

až 1953 tajemníkem KV KSČ v Českých Budějovicích. Na X. sjezdu KSČ

(1954) byl zvolen do funkce tajemníka

ÚV KSČ a na XI. sjezdu (1958) V prvních měsících své činnosti se

227

He

tato strana vydávala za loajální k ČSR , buržoazii. Na podporu svých záměrů avšak od počátku rozvíjela mezi něm . menšinou neobyčejně intenzivní organizační činnost, založenou na reakční

rozvinul Henlein propagační činnost v zahraničí, aby udělal ztzv. sudetské

otázky „ evropskou záležitost “ . Slou

žila tomu jeho cesta po zemích západní řenou proti ČSR . Využívala neza- Evropy, uskutečněná koncem r . 1935.

ideologii něm . nacionalismu a nami-

městnanosti v pohraničí a pod šovinistickými hesly získávala něm . obyvatelstvo pro své záměry. Jedině KSČ

Tzv. zvláštnísjezd Henleinovy strany,

který se konal v červenci 1936 v Chebu, se otevřeně hlásil k hitlerovskému fa

zaujala od počátku nekompromisní

šismu. Vládnoucí kruhy čs. buržoazie

stanovisko k henleinovcům a navrho-

henleinovcům neustále ustupovaly a

vala jednotné protifašistické akce proti

snažily se o smíření, a umožnily jim

nim , ale vůdcové reformistických so-

tak postupně přejít k otevřeným ak

cialistických stran tyto návrhy od-

cím . V dubnu 1938 v tzv . Karlovar

mítli. V lednu 1934 se konal I. hen-

ských požadavcích ( viz) dali henlei

leinovský sjezd v Ústí nad Lab ., který

novci čs. buržoazní vládě ultimátum , v němž žádali odevzdání moci v kra

konstatoval, že strana má asi 50 000

členů a 150 místních skupin. V té

jích osídlených německou menšinou.

době se také pokoušela o vzájemnou

K mocenské podpoře svých záměrů

dohodu s reakčními předáky další něm . politické strany Bund der Land-

organizovali vojenské úderné oddíly

wirte (viz ).

které čs. burž. vláda povolila. Henlei

Dne 30. 4. 1935 byla přejmenována

novci tak v pozici „ páté kolony" ně

na Sudetendeutsche Partei, na

meckého imperialismu hnali celkový

FS

Freiwilliger Schutzdienst (viz),

Slovensku na Karpatendeutsche vývoj k mnichovským událostem . Partei. V parlamentních volbách V souvislosti s Hitlerovým projevem 1. 1935 dosáhli henleinovci výrazných

na norimberském sjezdu NSDAP

volebních úspěchů. Mezi německým

organizovali 12. 9. 1938 v pohranič

hlasů. Stali

ních oblastech ozbrojený puč (viz

obyvatelstvem získali 2

se nejsilnější politickou stranou podle

Henleinovský puč ). Burž. čs. vláda

počtu svých voličů .

sáhla k formálnímu rozpuštění Hen leinovy strany pozdě (16. 9. 1938 ).

To jim umožnilo vystupovat stále

otevřeněji jako přímý spojenec Hi-

V té době se také jasně projevil ireden

tlerovy NSDAP. Do poloviny září 1938 SDP oficiálně vystupovala s pro-

tistický ráz henleinovského hnutí (viz

gramem „ autonomie Sudet“ (viz); ve

útěku do Německa 16. 9. 1938 přímo již vyhlásil svůj skutečný program : boj za odtržení pohraničí a jeho při

skutečnosti však usilovala o připojení pohraničních oblastí ČSR k nacistickému Německu a o rozbití ČSR,

Iredentismus), neboť Henlein po svém

pojení k „ třetí říši“ .

resp. o vytvoření podmínek k ozbrojené agresi německého imperialismu

Po násilné okupaci čs. pohraničních

proti ČSR . Pod tímto zorným úhlem zesilovala svůj tlak na zbývající po-

likvidovali předáci SdP 5. 11. 1938 v Liberci formálně svou stranu a pře

litické skupiny, působící mezi něm .

vedli ji do Hitlerovy NSDAP. Na

menšinou, a na vládnoucí českou

Slovensku se přejmenovala na Deut

oblasti něm , fašisty na podzim 1938

He

228

sche Partei. V parlamentních volbách

úředně rozpuštěna SdP a její úderné

r. 1935 získala 1 249 530 hlasů. Ved . činitelé: K. Henlein , K. H. Frank ,

oddíly. Činnost ozbrojených skupin SDP byla záhy likvidována a ozbrojení

Franz Karmasin, Ernst Kundt. Ústř. list: „ Die Zeit“, týdeník „Die Rund-

pučisté i vedoucí funkcionáři SDP prchali do Německa.

schau " .

Rychlé potlačení puče způsobilo krizi

Literatura : J. Kořalka, Jakse stal ně-

v Henleinově straně. Část řadových

mecký lidv Československu obětí fašismu, ČSCH , 1955, str. 52–80 .

příslušníků SdP si nepřála řešit sudet skou otázku válkou . Silně také zapů

Henleinovský pučr. 1938. Ačkoliv

sobila rázná opatření státní moci. Mnoho členů, funkcionářů i celých

buržoazní čs. Hodžova vláda byla

organizací vystupovalo ze Sudetoně

ochotna splnit všechny požadavky

mecké strany. Situace v SDP bylo

SdP (viz „ Čtvrtý plán" ; Karlovarské požadavky), přerušila Sudetoněmecká

možno využít v zájmu zvýšení obrany

schopnosti republiky, ale buržoazní

strana 7. 9. 1938 pod nepatrnou záminkou jednání s vládou apo Hitlerově štvavé řeči na sjezdu nacistické

vláda to neučinila a dál byla ochotna hledat kompromisní řešení, a do konce zříci se i určité části pohraničí.

strany 12. 9. zahájily henleinovské ozbrojené skupiny jižv nočních hodi-

21. 9. pak přistoupila na úplné odtržení pohraničního území, které pod vlivem

nách z 12. na 13. 9. 1938 první tero-

ristické akce v českém pohraničí. Během 13. 9. nabyly akce rázu připrave-

henleinovského puče dojednal s Hit lerem anglický min . předseda Cham berlain a schválily britská a francouz

ného a řízeného povstání. Směřovaly především k ovládnutí úředních bu-

ská vláda ( viz Berchtesgadenské pod minky ).

dov, četnických stanic a pošt i dopravních spojů. Henleinovská vzpoura

Literatura: Mnichov v dokumentech ,

měla za cíl ovládnout pohraniční

sv . 2 , vyd. 1958. J. S. Hájek, Mnichov, vyd . 1958.

území a otevřít cestu německému

vpádu do ČSR, neboť Hitlerova troufalost stoupala úměrně s ústupnosti čs. vlády a západních imperialistic-

kých mocností ( viz Runcimanova mise). Zaměstnanci napadených objektů a další občané české národnosti i ně mečtí antifašisté se postavili na houževnatý odpor henleinovským útoč-

níkům . KSČ se okamžitě obrátila na vládu s požadavkem , aby byla nepro-

Heydrichiáda - pojem používaný pro období působení R. Heydricha v českých zemích . Reinhard Heydrich ,

šéf nacistického „ sicherheitsdienstu “, byl jmenován 27. 9. 1941 zastupujícím říšským protektorem místo Neuratha. Jeho hlavním úkolem bylo zlomit české hnutí odporu, které po přepadení SSSR silně vzrostlo. Heydrich chtěl

teroristickým tažením , zahájeným vy

dleně provedena nutná opatření státní

hlášením stanného práva, masovým

moci k likvidaci puče. Pod tlakem lidu

zatýkáním , popravami, jakož i sociální

přistoupila vláda na požadavky KSČ. demagogií zničit český odboj, zbavit 13. 9. bylo v pohraničních oblastech vyhlášeno stanné právo a nasazeny policejní a vojenské jednotky. 16. 9. byla

národ jeho nejlepších sil a definitivně

„ Pacifikovat český prostor“. V době Heydrichova řádění bylo umučeno

229

Hi

mnoho nejlepších představitelů ná- vyd. 1954 (Opatření Heydricha a roda, mezi nimi řada členů I. ilegál- Háchy budou sabotována aj .). ního ÚV KSČ ( viz llegální práce

Historická pravice – tímto termí

KSC ), redaktorů „ Rudého práva“ a kulturních činitelů . Heydrichovou perzekucí bylo těžce postiženodomácí

nem byla v druhé polovině 20. let na zývána část funkcionářů komunistické

odbojové hnutí a také KSC; byly

strany, která přešla do KSČ ze sociální

takřka úplně zničeny podzemní organizace benešovského směru (viz Ne-

demokrącie. Během let v tomto funk cionářském kádru probíhal silný di ferenciační proces. Jistý počet funk

komunistické odbojové skupiny).

V souvislosti s počátečními úspěchy Němců na sovětské frontě, které nacisté považovali za své konečné vítěz-

cionářů soc. dem . strany i odborů, kteří přišli do KSČ v době vzestupu revoluční vlny, zůstal ve své podstatě reformisty. Část této pravice byla sme

ství, zahájil Heydrich novou etapu politiky. Jeho teroristické tažení bylo počátkem praktického provádění ger-

( viz Bubnikiáda ), část jich zůstala na

manizačních plánů na vyhlazení českého národa ( viz Germanizační, politika okupantů ). V duchu této orientace omezil i spolupráci s českou kolaborantskou klikou - fakticky rozpustil protektorátní vládu, dal popravit je-

národním všeodborovém svazu (viz Rudé odbory ), a to přímo ve vedoucích orgánech . Tato skupina, představo vaná jmény, jako J. Hais, A. Muna atd ., byla nositelem oportunismu,

tena bolševizační krizí v roce 1925 dále v komunistické straně i v Mezi

jího předsedu Eliáše a při reorganizaci

který nacházel živnou půdu v nepře

protektorátní správy vliv háchovců do značné míry vyloučil.

konaných soc. dem . přežitcích ně kterých vrstev komunistické strany.

Ale ukázalo se, že předpoklady nacistů byly mylné. U Moskvy utrpěli

Oportunističtí představitelé historické

těžkou porážku, teror nezlomil české

likvidátory a byli ze strany vyloučeni.

pravice še stali v době V. sjezdu r. 1929

hnutí odporu, ale naopak na přelomu

K historické pravici byli v době

let 1941-1942 nastává znovu značný rozmach. To přimělo Heydricha změ-

V. sjezdu chybně počítáni B. Šmeral,

nit do značné míry svou původní polisiku. Odvolal stanné právo, znovu povolal protektorátní vládu (nyní ovšem

však začlenili do aktivního boje proti

reorganizovanou tak, aby byla na-

prosto povolným výkonným orgánem okupantů ). Heydrichovo řáděnív čes kých zemích skončilo v květnu 1942, kdy byl na něho podniknut atentát,

A. Zápotocký, K. Kreibich , kteří se likvidátorům .

Literatura: J. Menclová, Vítězný sjezd, vyd. 1959. Ze čtyřiceti let zá pasů KSČ, sborník, vyd. 1961 . Historická skupina - kolektiv

marxisticky orientovaných historiků,

jehož následkům podlehl. Pojem hey-

kteří r. 1937 vystoupili na veřejnost

drichiáda se vžil i pro období krvavého teroru a pronásledování české-

se sborníkem prací Dějiny a přítom nost, jehož redakci tvořili: V. Čej

ho národa po atentátu na Heydricha

chan , V. Husa, Jar. Charvát, J. Pachta .

( viz ).

Historická skupina pokládala za svůj

Literatura: Kl. Gottwald , Spisy 9,

hlavní úkol: přiblížit historickou vědu

HI

230

životu , nalézt v historické práci jasný směr a cíl, probojovávat pokroková hlediska a metody a vyjádřit nesouhlas

podářské krize. Začínaly jako masová shromáždění nezaměstnaných dělníků z obci. Skupiny nezaměstnaných po

se zpátečnickými tendencemi, jež čes-

stupovaly podle plánu od vesnice k ves

kému dějepisectví vnucovala škola

nici, kde se připojovali další neza

Pekařova. V době, kdy naše země byla ohrožena agresivitou fašistického Ně mecka, zdůrazňovala Historická sku-

městnaní. Rostoucí masa dělnictva tak vykonala až několik desítek kilo

metrů dlouhé pochody, které ústily do

pina společenské poslání historie jako

okresního města k sídlu okresního

vědy, která má pomáhat správně se

úřadu. Zde demonstrovala za splnění

orientovat v přítomnosti a předvídat

svých požadavků. (Viz též Hladové

zákonité cesty budoucího vývoje, I když v činnosti Historické skupiny bylo ještě mnoho nevyjasněného a projevovaly se v ní i pozůstatky idea-

kongresy nezaměstnaných ; Nezaměst nanost v předmn. ČSR a hlavně Ne zaměstnaní - hnutt.)

listických názorů, je třeba spatřovat

Literatura : K. Kořalková, Hnuti neza městnaných v Československu v letech

v jejím vystoupení jednu z prvních

1929-1933, vyd. 1962.

snah o vybudování marxistické his

toriografické školy v ČSR . Historické právo právo

„ Hlas lidu “ - původně radikální viz Státní

socialistický časopis českých dělníků v USA . V redakcipracovali Leo Koch man , B. Herc, Fr. Hlaváček, Václav

Anýž, Václav Kudlata , J. E. S. Vojan , Hladové kongresy nezaměstnaných

organizovala KSČ zvláště

V. B. Tůma aj. Vycházel v New Yorku v l. 1886-1921.

v 30. letech jako jednu z forem boje

proti bídě nezaměstnaných. Deputace

„ Hlas lidu “ - deník Národní strany

nezaměstnaných z jednotlivých obcí se scházely na společném srazu , zpra-

práce (viz ), vycházejíci od ledna 1939 do r. 1943 v Kladně. Zpočátku využí

vidla v sídle okresního úřadu , aby zde demonstrovaly za své požadavky a radily se o dalším postupu svého boje.

vali této tiskové tribuny také ilegálně pracující komunisté, aby svými přt spěvky burcovali lid k odboji.

Nejvýznamnější takový kongres se

Literatura : K. Kořalková, Hnutí neza-

„ Hlas fudu " - podtitul: „ Týžden ník Komunistickej strany na Sloven sku " . Vyšel původně jako pokračování časopisu „ Proletar " ( viz ). Od 7. Efsla z r . 1919 vycházel pod názvem „ Hlas

městnaných v Československu v letech 1929–1933, vyd. 1962.

se levice v soc . dem . straně. Od r . 1921

Hladové pochody nezaměstna-

znam pro vývoj tohoto časopisu měla

ných - jedna z účinných forem boje

ve 20. letech redaktorská činnost Kle

nezaměstnaných, uplatňovaná pod ve-

menta Gottwalda. Časopis začal vy

dením KSČ poč. 30. let v období hos-

cházet 21. 12. 1919 v Banské Bystrici.

konal 19. 2 , 1933 v Liberci. (Viz též Hladové pochody nezaměstnaných ; Nezaměstnanost v předmn. ČSRa hlavně Nezaměstnaní - hnuti.)

ſudu “ . R. 1920 se stal orgánem tvoří

se stal časopisem KSČ . Značný vý

231

HI

Do 1. 1. 1922 byl vydavatelem zvolen-

v Bratislavě. Tento krajský časopis na

ský župní výk.výbor KSČ. Od 1. 1. 1922 vydával časopis slovenský tiskový

vazuje na slavné tradice hrdinského „ Hlasu ſudu “ z doby protifašistického

výbor KSC (viz ). V 1. 1922-1923 vy- národně osvobozeneckého boje. Začal cházel ve Vrútkách . Od ledna 1924 až vycházet 4. 3. 1954 v Bratislavě. Po

do konce března 1926, kdy zanikl, byl

územní, reorganizaci r. 1960 se stal

vydáván v Ostravě. Jeho redaktory byli Václav Chlumecký (1919-1922) a Kl. Gottwald . „ Hlas ſudu “ byl vedle „ Pravdy chudoby “ nejvýznamnějším stranickým časopisem na Slo-

orgánem západoslovenského krajského výboru KSS Bratislava.

vensku .

vycházet r . 1948 pod názvem „ Hlas“ , od r . 1949 „ Hlas nitrianskeho kraja " .

„ Hlas nitrianskeho kraja “ – tý deník KV KSS v Nitře. Časopis začal

„ Hlas ludu " - orgán Komunis-

Časopis zanikl 13. číslem r. 1960 při

tické strany Slovenska v době ilegality

územní reorganizaci krajů, kdy se slou

za druhé světové války. Navazoval na čil s orgánem západoslovenského kraje „ Pravdu “ , „ Ludový denník “ a „Slo- „ Hlasem ludu “ . Venské zvesti “ . První číslo vyšlo v prosinci 1939 s datem leden 1940. „ Hlas pravdy - podtitul: „ Ne.

Vydával ho ÚV KSS za vedení J. Ďu- odvislý týdeník komunistický“ . Vy riše a J. Osohy až do jejich zatčení.

dával Josef Bubník po svém vylou

Ti byli zároveň autory zásadních poli- čení z KSČ jako orgántzv. Nezávislé tických článků. Za fašistického teroru

strany komunistickév Československu

a perzekuce všeho pokrokového a de-

(viz „ Nezávisli komuniste “ ). Strana ani

mokratického byl často jediným účinným prostředkem , kterým komunistická strana hovořila k národu, ke všem

časopis neměly dlouhé trvání. Časopis vycházel v Praze od února do května 1925 jako týdeník , od května do pro

jeho protifašistickým silám . Časopis since 1925 dvakrát týdně. Pak zanikl. bojoval za jednotu a přátelství českého

Jeho redaktorem byl likvidátor Josef

a slovenského národa a burcoval oba národy do společného boje proti spo lečnému nepříteli, fašismu. R. 1940

Bubník .

vycházelo pravidelně měsíčně jedno

buržoazní inteligence, která se na Slo

Hlasisté - skupina mladé liberální

číslo, v l. 1943-1944 vycházel nepra-

vensku ideologicky formovala zvláště

videlně, protože většina odpovědných funkcionářů byla ve vězení. Za Sloven-

pod vlivem politických a myšlenko vých názorů T. G. Masaryka ( čes

ského národního povstání ( viz) vyšel časopis 14. září jako týdeník pověře-

kých realistů) a koncem 90. let minu lého stoled se soustředila kolem mě síčníku „ Hlas“. Časopis začal vychá

nectva SNR pro školství a národní osvětu . Po povstání vyšel časopis opět v lednu 1945. Poslední číslo „ Hlasu ludu “ vyšlo 23. 2. 1945.

zet 1. 7. 1898 ve Skalici; poslední číslo

,,Hlas ľudu " - orgán západoslo-

vyšlo 31. 12. 1904 v Ružomberku. Redaktory byli lékaři Pavol Blaho a Vavro Šrobár, nejvýznamnějšími spo lupracovníky Anton Štefánek a Milan

venského krajského výboru KSS

Hodža . Program hlasistů vycházel

HI

232

z idealistických představ 'o mravní a

náboženské obrodě slovenské společ-

„ Hlásnik

jeden z nejstarších

nosti: slovenský člověk , zvláště inteli-

českých časopisů, zabývající se dělnic kou otázkou . Jeho představy o zlep

gent, měl pracovat pro blaho bližního,

šení situace dělnictva byly ještě nere

tj. překonat liberalistický, egoistický zájem a žít podle křesťanské zásady sociální lásky. Hlasisté chtěli soustavně rozvíjet osvětovou práci, ve které

voluční a idealistické. Vydával jej r. 1848 dr. Cyril Kampelík ; vyšlo však pouze několik čísel.

spatřovali jediný obranný prostředek

Hlaváček František Josef (nar.

proti náporu maďarských vládnoucích

7. 6. 1853 v Řevnicově, zemřel 11. 2.

tříd na existenci slovenského národa.

1937 v Chicagu v USA ) - jeden z prů

V národohospodářské oblasti se po

kopníků sociálně demokratického hnu

koušeli získat správný obraz o hospodářských možnostech Slovenska (Fedor Houdek , Igor Hrušovský). Byli

ti, redaktor. Původním povoláním hor ník ; od r . 1883 redaktor časopisů „ Spravedlnost" a ,, Bojovník “ , později

přesvědčeni, že pouze spojenectví

časopisu „ Práce “ , - R. 1884 založil

s českými zeměmi může povznést

s J. B. Peckou v Prostějově časopis

Slovensko po hospodářské, politické „ Duch času“ a sborník „ Matici děl i kulturní stránce . Hlasisté vystoupili

nickou “ . Je autorem českého textu

proti volební pasivitě a tzv . „ vyšší

„Písně práce “. Pro neustálou perze

politice “, kterou pěstovala tzv . martinská buržoazie vedená Svetozárem Hurbanem Vajanským a která očeká-

kuci a věznění odjel r. 1886 do USA , pisů „ Proletář“ a „ Hlas lidu“. R. 1892

vala spásu od nahodilých zahraničních

založil a vydával radikální „ Dělnické

v New Yorku se stal redaktorem časo

událostí. Hlasisté neměli zájem o sbli-

listy “ , v L 1896-1900 byl redaktorem

žení se slovenským lidem na vesnici,

časopisu „ Pochodeň “ v Chicagu , v I. 1900–1921 redaktorem časopisu ,,Spra

který (od r. 1894) byl pod vlivem náboženské demagogie ludácko -klerikální skupiny slovenské buržoazie působící v rámci madarské ľudové strany. Dělnické hnutí se snažili vedoucí činitelé hlasistického hnutí izolovat zasti

vedlnost “ . Byl spolupracovníkem Pec kovým ve vlasti i v zahraničí; až do své smrti pracoval v českém dělnickém hnutí v USA .

ráním třídních rozporů v slovenské společnosti od sociální demokracie a podřídit ho zájmům buržoazie . Po

Hlavní štáb partyzánského hnutí v Banské Bystrici - byl vytvořen za Slovenského národního povstání (viz )

první světové válce se většina bývalých hlasistů ocitla v protilidovém

16. 9. 1944 na základě usnesení Slo venské národní rady. Byl to velký

táboře .

Literatura: Miloš Gosiorovský, Hlasistická ideológia, Filozofický sborník , V, str . 64-68. Ľudovít Holotík.

úspěch politiky komunistické strany proti pokusům buržoazie likvidovat za povstání partyzánské oddily. Pro tože mezi pracovníky hlavního party

Problém národnooslobodzovacieho boja a politika slovenskej buržoázie

zánského štábu nebyli zkušení party zánští velitelé, moskevské vedeni KSČ

pred prvou svetovou vojnou, Hist.

(viz) požádalo N. S. Chruščova o vy

čas . , 1955, str. 26-49.

slání skupiny zkušených partyzán

HI

233

ských pracovníků. Ukrajinský štáb

KSČ. V mládí byl činný v dělnickém

partyzánského hnutí vyslal 28. září skupinu poradců vedenou plukovníkem A. N. Asmolovem . Po příchodu sovětských důstojníků se zlepšila práce štábu, který začal důsledněji plnit

tělovýchovném hnutí. Aktivně poli

ticky pracovat začal v ilegálním hnutí za fašistické okupace. V červnu 1945 se stal členem KSČ a vykonával různé funkce v místních, okresních a kraj

úkoly bojového vedoucího centra li-

ských orgánech strany. R. 1952 se stal

dových ozbrojených sil. Hlavnímu partyzánskému štábu bylo jasné, že se povstalecké území pod náporem ně meckých fašistických vojsk dlouho neudrží, proto učinil opatření pro úspěšné pokračování bojů v horách.

tajemníkem KV KSČ v Plzni a

Rozkazem z 19. 10. 1944 nařídil par-

v. 1. 1953-1962 vedoucím tajemníkem

KV KSČ v Plzni. V 1. 1958–1962 byl kandidátem politického byra ÚV KSČ . Na XII. sjezdu KSČ ( 1962) byl zvolen místopředsedou ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSČ.

tyzánským skupinám vysílat diverzní skupiny do týlu nepřítele, zlepšit poli-

Hlinka Andrej ( 1864-1938)

tickou práci a bojovat proti nepřátel- římskokatolický farář, zakladatel a ské propagandě. Doporučoval zřizo- předák klerofašistické slovenské lu vat v horách materiálové základny. dácké strany. V 1. 1918–1938 byl pos 26. 10. 1944 se hlavní partyzánský lancem Národního shromáždění. Byl štáb přemísti) z Banské Bystrice do představitelem nejreakčnějšího křídla Donoval, kde vytvořil z 800 partyzánů slovenské buržoazie a členem správní bojovou skupinu. Na poradě 29. 10. rady mnoha podniků. (Viz Hlinkova 1944 na horském hřebeni Prašivá bylo rozhodnuto rozšířit působnost štábu

slovenská ľudová strana .)

na celé území ČSR; náčelníkem štábu

Hlinkova garda (HG) – luďácká

byl jmenován A. N. Asmolov. V polovině listopadu 1944 se hlavní štáb

teroristická polovojenská organizace na Slovensku, jejímž jádrem byla

partyzánského hnutí trvale usídlil

Rodobrana (viz ). V první polovině

v Lomnisté dolině v Nízkých Tatrách . Koncem listopadu byl při něm ustaven kolektivní vojensko -politický or-

r . 1938 se začaly již celkem otevřeně vytvářet jednotky HG z členstva Ro

gán - vojenská rada, která vyvinula velké úsilí a iniciativu při upevňování

organizace Orol, Sdruženíkatolických skautů a z fašisticky orientovaných

a rozšiřováni partyzánského hnuti v těžkých zimních měsících l. 1944

vysokoškoláků . V červnu 1938 vy stoupili poprvé na veřejnosti pod

až 1945 .

názvem Hlinkova garda. Velký nábor

Literatura : Benčík , Kural, Paulík,

začal po 6. říjnu 1938, kdy klerofašis

dobrany i z řad klerikální tělovýchovné

Šolc, Štěpánek, Tesař, Partyzánské dická reakce si začala pod nacionalis hnuti v ČSR za druhé světové války, vyd. 1961. S. Faltan , Partyzáni na Slovensku , čes. vyd. 1960 .

tickými a náboženskými hesly vytvářet politické vojsko pro připravovaný převrat, odtržení Slovenska od ČSR.

( Viz též Pomnichovská republika .) Hlína Jan (nar. 14. 5. 1910 y Hrádku u Rokycan ) pracovník

V této době HG na základě souhlasu

tehdejšího předsedy pražské vlády

HI

234

R. Berana se již veřejně vyzbrojovala,

členy pohotovostních oddílů HG

takže se mohla ještě důrazněji a aktiv-

1. 1944/45.

něji podílet na všech akcích směřujících k rozbití republiky a k nastolení otevřené fašistické diktatury na Slo-

Hlinkova garda byla polovojenskou uniformovanou organizací deklasova ných a nejfašističtějších živlů na Slo

vensku. Po 14. březnu 1939 klerofašističtí vůdcové používali HG při perzekuci komunistů a pokrokově smýš-

vensku, legalizovaná zákony klero fašistického tzv . slovenského státu (viz). Měla též zvláštní složky ( leteckou,

lejících lidí. Vládním nařízením tzv .

dopravní, akademickou atd .); takovou

slovenského státu stala se HG po-

složkou byla i organizace Hlinkody

vinnou pro všechny občany mužského

mládeže ( viz). Všechna zvěrstva, kte

pohlaví slovenské národnosti od 6

rých se příslušníci HG dopustili po

do 60 let. I když se hlinkovcům

čínaje rokem 1938 až do r. 1945 , pá

v tomto období podařilo rozšířit členskou základnu zvláště z řad státních

chali pod Hlinkovým heslem „ Za boha a národ !“ . Zvláštní kapitolu tvoří

úředníků, zaměstnanců a školní mládeže, jejich celkový plán militarizace

pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy, které byly zřizovány, podle příkazu

národa narazil na odpor, a proto již koncem r. 1939 byli nuceni vydat nové

J. Tisa od 7. září 1944 a které spolu s tzv . Domobranou měly nahradit

vládní nařízení, podle něhož bylo

klerofašistický státní aparát a jeho

členství v HG dobrovolné. Ještě kon-

mocenské složky, rozbité Slovenským

cem r . 1938, kdy se Tuka vrátil z vě

národním povstáním ( viz ). Podařilo se

zení na Slovensko , podnikl kroky ke znovuvytvoření Rodobrany jako prostředku k upevnění své osobní moci a vlivu. Po březnu 1939 stala se Rodobrana součástí Hlinkovy gardy a rodobranci byli používáni k denuncování pokrokových lidí, Čechů žijících na

jim zorganizovat pět rot s celkovým počtem asi 1800 mužů . Členové těchto pohotovostních oddílů se zúčastnili bojů, zpravodajských a bezpečnost ních akcí proti účastníkům povstání

Slovensku a občanů židovského pů-

a proti partyzánům , a to v úzké sou

činnosti s německými fašisty. Do pustili se nejsurovějších zločinů nejen

vodu. HG pomáhala policii a četnictvu

na aktivních účastnících Slovenského

při akcích proti komunistickému a

národního povstání, ale i na bezbran

antifašistickému hnutí. Po přepadení

ném obyvatelstvu při vypalování obd

SSSR r. 1941 byli gardisté nasazováni do jednotek tzv . slovenské armády (viz ), kde plnili špiclovské, teroristické i propagandistické úkoly. Drastickou

a při spalování a vraždění starců , žen a dětí v Německém , Kremničce (viz ),

úlohu sehráli také při deportaci židů.

vidovány současně s tzv . slovenským

Kováčové a na jiných místech . Tyto zrůdné fašistické organizace byly zlik

Spolehliví gardisté, především bývalí

státem .

rodobranci a jejich odchovanci, byli

Literatura: I. Stanek, Zrada a pád ,

vysíláni do Německa na zvláštní cviče-

čes. vyd. 1958 .

ní a kursy, které byly poté uspořádány i na Slovensku a z nichž vycházely velitelské kádry. Tito speciálně vycvi-

Hlinkova mládež (HM ) – fašis tická organizace na Slovensku. Vznikla

čení gardisté se stávali především

jako součást Hlinkovy gardy (viz ) r .

H

235

1938. Na rozdíl od vlastní HG tvořila její členstvo mládež obojího pohlaví od 6 do 20 let. Byla vybudována na způsob nacistické organizace Hitler-

schopna čelit revolučnímu hnutí slo venského lidu a potřebovala pomoc silnější, české buržoazie. V té době zaměřovala svou činnost především

jugend , která měla také na Slovensku

na obhajobu katolické církve a kněž stva. Pohnutkou k tomu byly nejen

své jednotky z příslušníků místní fašistické německé mládeže. Velkou úlohu při organizování HM sehrály nizace mládeže a samotní faráři, kteří

obavy z revolučního hnutí slovenského lidu, ale též obavy, aby církev v dů sledku spojení Slovenska s vyspělej šími českými zeměmi neztratila své

byli duchovními rádci organizací v městech i na venkově. Plně tu uplat-

postavení a vliv na politický a spole Čenský život Slovenska. Proto před

nili fašistický vůdcovský autoritativní systém . K vstupu do HM chtěli přinutit všechny mladé lidi pomoci na-

r . 1920 vytvořila Slovenská ľudová strana katolický blok s Českosloven

slovenské církevní a náboženské orga-

volbami do Národního shromáždění

cistické a náboženské demagogie, skou stranou lidovou. Postupné upev kého vládního nařízení. To se jim lépe dařilo u školní a venkovské mládeže, ale již slaběji v řadách dělnické mládeže. Klerofašisté prostřednictvím té-

ňování mocenských pozic české bur žoazie na Slovensku vyvolalo nespo kojenost u části slovenské buržoazie, kterou reprezentovali ludáci. Proto se Slovenská ludová strana rozhodla roz

to organizace chtěli nakazit všechnu

vázat spojenectví s českými klerikály

tiskem , a dokonce na základě fašistic-

mládež fašistickou ideologií, krajním

(1921 ), což se projevilo zostřením

nacionalismem , klerikalismem a mili-

protičeských štvanic. Protičeský sepa

tarismem s cílem , aby její členové po-

ratismus ludáků našel své státo

tom slepě vykonávali i nejzvěrstvější rozkazy pod hlinkovskýmheslem „ Za

právní“ vyjádření v jejich prvním oficiálním návrhu na uzákonění auto

boba a národ !“. Tzv . vůdcové HM procházeli zvláštním školením a vý .

nomie Slovenska z 25. 1. 1922. Do voleb r . 1925 šli ludáci už samo

cvikem a mnozí z nich se stali posléze

statně pod názvem Hlinkova sloven

členy pohotovostních oddílů HG . Or-

ská ludová strana. V lednu 1927 vstou

ganizace HM byla zlikvidována současně s likvidaci tzv. slovenského státu

pili zástupci HSĽS do vlády panské koalice, posilnili jednotnou politickou

(viz). Literatura : I. Stanek, Zrada a pád , čes. vyd. 1958.

frontu buržoazie.

ISLS se v tomto

období vzdala požadavku na autono mii Slovenska.

Politika otevřené spolupráce HSĽS

Hlinkova slovenská ľudová straDa (HSĽS). Založení Slovenské l'udové strany bylo oficiálně oznámeno

s českou buržoazil skončila pokle sem jejího vlivu mezi masami, který se dále prohloubil Tukovou aférou (viz

18. 12. 1918. Po vzniku ČSR předsta-

Tukův proces). Tukův případ poslou

vitelé Slovenské ľudové strany neměli

žil HSĽS za záminku , aby mohla vy

vůbec v úmyslu předložit požadavek

stoupit z vlády (1929). HSĽS stup

úpravy poměru Čechů a Slováků, rovala svou nacionální demagogii,aby acbot slovenská buržoazie nebyla

získala širší masovou základnu. Kon

HI

236

krétně se to projevilo v podání dru-

vládu na Slovensku , s čímž souhlasili

hého návrhu na uzákonění autonomie

též ostatní představitelé slov. buržoa

v parlamentě 8. 5. 1930. HSĽS ve snaze zostřit konkurenční boj mezi

slovenskou a českou buržoazií uzavře-

zie včetně pravicového vedení soc . dem , strany (viz Žilinská dohoda 6. 10. 1938 ; „ Autonomie Slovenska “ ).

la 16. 10. 1932 ve Zvolenu dohodu se

Teroristickým opatřením proti KSČ,

Slovenskou národní stranou ( viz ) pro

zastavením činnosti soc . dem . strany, víceméně dobrovolnou likvidaci ne

společný postup při vymáhání autonomistických požadavků. Ve volbách r. 1935 vytvořila HSĽS spolu se Slov.

ludáckých slov. burž. politických stran se podařilo HSĽS uskutečnit

nár. stranou, s polskými separatisty plnou totalituslovenského politického (Polskie stronnictwawCzechoslowacji)

života. Ve volbách do tzv . slovenského

a s ukrajinskou iredentou (Autonomnij

sněmu ( viz) (prosinec 1938) byla po dána jen jediná kandidátka pod záhla

zemedelsky sojuz) volební blok . Reakční zaměření HSĽS, které se da-

tuje již od jejího vzniku, způsob udr-

žování vlivu zvláště prostřednictvím

vím Hlinkova slovenská ľudová strana ,

strana slovenské národní jednoty. Za tzv. slovenského státu ( viz) bylo

sociální a nacionální demagogie, dále vytvoření Rodobrany jako ozbrojené formace, soustavné pěstování „ vůdcovského principu “ a skutečnost, že se vždy opírala o nejreakčnější ideologii, vedly ji k tomu, aby se otevřeně přihlásila k fašismu. Stalo se to na

výsadní postavení HSĽS upraveno nejen zvláštními zákony, ale též Slov. zák. a § 58 ústavy ). HSĽS byla organizována na vůdcovském prin cipu. „ Vůdce “ byl nejen nejvyšším představitelem strany, ale současně

piešťanském ( VII.) sjezdu ( viz) v září

nejvyšším činitelem státu. HSĽS se

1936. Ludáci přijali totalitní princip vyhlášením hesla: jeden národ, jedna

stala nositelkou státní moci; tím byl slovenský lid zbaven svých nejzá

strana, jeden vůdce. V době zvýšeného ohrožení republiky HSĽS prohlubovala spolupráci se separatistickými živly buržoazie menšinových národ-

kladnějších práv. Podle nacistického fašistického státu. Podstatnými znaky ideologie HSĽS byl protičeský sepa

ností, které směřovaly k rozbití republiky. (Ružomberský manifest z 12.

ratistický nacionalismus a klerikalis mus. Ostří ludáckého separatismu

4. 1938. ) Ludáci byli pevně odhodláni

směřovalo , k rozbíjení jednoty děl

v „ ústavě (zákon č. 245/39 a 215/42

vzoru došlo k jednotě HSĽS a klero

dosáhnout svých separatistických cílů

nické třídy, k jejímu odvádění od tříd

i za cenu republiky “. V předvečer

ního boje, k zneužití současného ná

vynesení mnichovského diktátu (viz Mnichovská konference) ludáci vystup-

rodnostního hnutí slovenského lidu a vlivu katolické církve na ne dost uvě

ňovali svoje autonomistické požadavky

domělé vrstvy slovenských pracují

a nezastřeně volali po vytvoření sa-

cích . Protičeskému separatistickému

mostatného slovenského státu .

nacionalismu byl podřízen i druhý

Ludáci ve snaze využít politickou

podstatný znak ludáctva, klerikalis

situaci vytvořenou mnichovským diktátem uskutečnili své předem připravené separatistické záměry a převzali

mus. Náboženství bylo jen prostřed

kem na získávání mas. Vítězný proti fašistický boj českého a slovenského

237

národa vedeného KSČ a osvobození

Ho

wald: v hlavním referátě na V. sjezdu

Ceskoslovenska Sovětskou armádou

KSČ podrobil ostré kritice Hlohovec

znamenaly současně konec vlády lu-

ké memorandum spolu s ostatními

dáků (1945), rozpad a zánik HSĽS.

nejvýmluvnějšími projevy kapitu

Literatura : B. Graca, 14. marec 1939, slov. vyd. 1959. M. Hysko, O protinárodnej politike Tudáckého fašizmu, slov. vyd . 1954. L. Lipscher, Ludácka

lantství a likvidátorství, které se v prů běhu diskuse před sjezdem vyskytly . Autoři „ Hlohoveckého memoranda byli vyloučeni ze strany v polovině r. 1929; v roce 1931 se do strany

autonómia - ilúzie a skutočnosť, slov.

vyd. 1957. Proti prežitkom ſudáctva,

opět vrátili a zapojili se do práce

sborník , slov. vyd . 1954.

„ Hlohovecké memorandum "

v revolučním hnuti. (Viz též Brati slavská likvidátorská skupina .) Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv . 1 ,

dokument z doby vnitrostranické dis-

vyd. 1950, str. 208–210. Z. Holotíková,

kuse, která se rozvinula v KSČ po

Štrajk poľnohospodárskych robotní

Rudém dni (viz ). Autoři Hlohoveckého memoranda - A. Felcán a V. Sopúch 2 Hlohovce na Slovensku se posta

kov na Slovensku roku 1929, slov. vyd.

vili jeho vydáním otevřeně do řad

jílkovců (viz) a proti gottwaldovské levé opozici, která usilovala o bolševi zaci KSČ, o obnovení její akční schop nosti, o definitivní překonání sociálně demokratických přežitků v praxi i ideo

1960.

Hnutí nadplánů – viz Socialistické soutěženi v Ceskoslovensku Hnutí stovkařů – viz Socialistické soutěžení v Ceskoslovensku

logii komunistické strany. ,, Hlohovecké memorandum “ hlásalo otevřeně pora-

ženecké nálady, obsahovalo tezi o pod

Ho Či Min ( vietnamsky „ bystrý“ ,

stranický pseudonym , skutečné jméno

lomení bojeschopnosti dělnické třídy,

Nguyen Ai Quoc) (nar. 19. 5. 1890

odmítalo stávky jako prostředek boje za hospodářské požadavky v období stabilizace kapitalismu. V taktice jed-

v obci Kim -Lien ve středním Viet namu) - president Vietnamské demo kratické republiky, předseda a gene

notné fronty dělnické třídy razilo linii

rální tajemník Vietnamské strany pra cujících (viz ), přední činitel meziná

bezzásadového spojení se sociálně de-

mokratickou stranou a chtělo skonco-

rodního komunistického hnutí. Byl

vat s ideologickým bojem proti ni.

námořníkem a dělníkem na lodích

V otázce spojenectví dělnické třídy

francouzských a anglických společ

s rolnictvem zastávalo memorandum

ností; v 1. 1916-1917 žil v Anglii,

sektářské stanovisko : upíralo rolnic-

v 1. 1917-1919 v Americe, později ve

tvu jakoukoli revoluční schopnost,

Francii. R. 1919 zaslal účastníkům

neuznávalo možnost získat kteroukoli vrstvu rolnictva pro věc dělnické třídy.

mírové konference ve Versailles me

Memorandum vyslovilo nakonec ne-

důvěru i dělnické třídě a za jedinou možnost zrevolucionování mas pokládalo imperialistickou válku. Kl. Gott-

morandum , které požadovalo nezá vislost národů Indočíny. R. 1920 zalo žil v Paříži Mezinárodní svaz barey ných lidí a r. 1921 vstoupil do Fran couzské komunistické strany. Protože

Ho

238

Mezinárodní svaz ostře útočil proti pace emigrovala z pověření strany francouzskému

kolonialismu , byl z Francie vykázán . Určitý čas žil v SSSR , potom v Číně, kde r . 1925 založil první vietnamskou revoluční

do Velké Británie, kde byla členkou vedení čs. komunistické emigrace a členkou státní rady ( viz ). Po návratu do vlasti byla v letech 1945-1954

organizaci. V lednu 1930 se z jeho členkou ÚV KSČ a od r. 1945 poslan iniciativy sloučilo několik komunis-

kyní Národního shromáždění a člen

tických organizací, které v předcháze-

kou jeho předsednictva. V 1. 1954 až

jících letech vznikly v Indočíně, a utvo-

1958 byla kandidátkou ÚV KSČ

řilo Komunistickou stranu Indočíny. a od r. 1958 členkou ÚV . Zároveň R. 1931 ho v Hongkongu zatkla anglic- pracovala dlouhá léta jako předsed ká policie a dva roky držela ve vězení. kyně Výboru čs. žen ( viz), místopřed Po propuštění žil v ilegalitě, a do vlasti sedkyně Mezinárodní federace demo se vrátil až r . 1938, kde se stal – po kratických žen ( viz ), místopředsedkyně sjednocení politických stran a vlaste- Cs. výboru obránců míru (viz) a ve svě neckých organizací - předsedou Demokratické fronty, bojující za nezá vislost Vietnamu. Byl vůdcem hrdinného odporu vietnamského lidu proti japonským a francouzským kolonizá-

tovém mírovém hnuti.

Hodža Milan PhDr. (nar. 1.2.1878

v Sučanech, zemř. 27. 6. 1944 v Clear water v USA) - slovenský reakční

torům . Po vzniku Vietnamské demokratické republiky (viz) (2. 9. 1945) byl zvolen presidentem republiky. R. 1951 se stal předsedou a generálním tajem-

máždění za agrární stranu (viz ).

níkem Vietnamské strany pracujících, která navázala na práci dřívější Komu-

V 1. 1919-1920 působil jako ministr pro sjednocení zákonů , v l. 1922 až

nistické strany Indočíny,

1926 ministr zemědělství, v l. 1926 až

Hodinová -Spurná Anežka (nar.

agrární předák. V 1. 1905–1918 byl poslancem uherského sněmu, v 1. 1918 až 1938 poslancem Národního shro

1929 ministr školství, v l. 1926-1927 byl zároveň správcem ministerstva

12. 1. 1895 v Doubravici okres Šum-

pro sjednocení zákonů, v l. 1932–1935

perk, zemř. 1. 4. 1963 v Praze)

ministr zemědělství, v l. 1935-1938

dlouholetá pracovnice KSČ, ženského ministerský předseda (r. 1936 kratší a mírového hnutí. R. 1918 vstoupila do sociálně demokratické strany, ak-

dobu zastával i funkci ministra zahra ničních věcí). Byl spoluodpovědný za

tivně politicky pracovala v marxistické mnichovskou zradu čs. buržoazie. levici ( viz), r. 1921 vstoupila do KSČ. Patřil k aktivním hlasatelům teorie V l. 1921-1929 vykonávala různé

funkce v KSČ a v masových organizacích . Radu let zastávala funkci

„ Čechoslovakismu " ( viz). Po Mnichově emigroval. V emigraci propagoval vy tvoření protisovětského bloku formou

člena obecního zastupitelstva města

tzv. středoevropské (dunajské) fede

Prahy a člena městské rady pražské.

race států .

V 1. 1929-1939 byla poslankyní Ná rodního shromáždění za KSC , pracovala v mírovém protifašistickém hnuti a v Rudé pomoci (viz). Začátkem oku-

v Ružomberku ) - pracovník KSČ na Slovensku. Do KSČ vstoupil r . 1935 .

Holdoš Ladislav (nar. 14. 5. 1911

Но

239

V l. 1936-1939 bojoval jako dobro- Slovensku ( viz) vyslaly do stávkové volník v mezinárodních brigádách ve

oblasti přední stranické a odborářské

Španělsku za občanské války. V únoru 1938 se stal velitelem protiletadlové

funkcionáře. Zásluhou krajinského ve

baterie Kl. Gottwalda ( viztéž Inter-

zována solidární stávka lesních dělníků

brigadisté českoslovenští ve Španělsku ).

v Žarnovici a ujednán jednotný po

dení KSČ na Slovensku byla zorgani

V listopadu 1939 byl mobilizován do stup stávkových výborů v Brezně a Čs. zahraniční armády ve Francii. Po zhroucení Francie pracoval ve fran-

v Žarnovici. Komunisté takřka v celé republice uspořádali sbírky pro stáv

couzském hnutí odporu. V únoru 1943 byl gestapem zatčen a později depor-

kující, pořádali demonstrace a vysílali deputace na úřady; akcí se zúčastnili

tován do koncentračního tábora Buchenwald. Po návratu na Slovensko

i nezaměstnaní a do stávky vstoupila i školní mládež v Závadce. Solidarita

v srpnu 1945 byl zvolen členem před-

proletariátu nejenže zvyšovala bojové

sednictva ÚV KSS a členem sekre-

odhodlání stávkujících, ale zabránila

tariátu ÚV KSS. Byl místopředsedou Slovenské národní rady a poslancem NS. V dubnu 1950 byl jmenován pověřencem pro věci církevní. V ob-

také četníkům , soustředěným ve stáv kové oblasti, zakročit proti stávku jícím .

dobi kultu osobnosti byl na základě

čena. Stávkující si vybojovali zvýšení

10. 2. 1936 byla stávka vítězně skon

nesprávných obvinění vyloučen z KSČ mezd o 15-25 procent, uzavření ko a v nezákonném procesu odsouzen

lektivních smluv, splnění svých poli

do vězení. Roku 1963 byl stranicky i právně rehabilitován .

tických požadavků: dělníkům bylo

Horehronská stávka r . 1936 propukla 20. 1. 1936. Do stávky vstoupilo kolem 3000 lesních dělníků a 800

zabezpečeno právo volit si své důvěr níky a za účast ve stávce nesměl být nikdo pronásledován. Vítězná hore hronská stávka povzbudila všechen slovenský proletariát, zvláště lesní

povozníků; tento počet během stávky

dělníky v jiných oblastech , kteří vý

stoupal. Stávka se rozšířila na celé území bývalého okresu Brezno. Stávkující požadovali zvýšení mezd a

sledky stávky stavěli ve svých bojích jako minimální požadavky. Stávka však měla i velký politický význam ,

uzavření kolektivní smlouvy, aby bylo

který vysoce hodnotil VII. sjezd KSČ.

podnikatelům znemožněno libovolně

V praxi ověřila správnost politické linie KSČ , neboť dokázala, že jednot nou a lidovou frontu proti fašismu a na obranu republiky je možné budovat

měnit a určovat mzdy. Stávku vedla

KSC a Rudé odbory. Komunisté byli ve vedení okresního stávkového vý-

boru i místních výborů. Stávka byla

jen v ostrých třídních zápasech proti

dobte organizována, a proto nejenže

buržoazii.

ztroskotaly všechny pokusy úřadů, četnictva i agrárnických a sociálně demokratických předáků stávku zlomit,

Literatura: J. Mlynárik , Velký štrajk horehronských lesných robotníkov a povozníkov r. 1936, slov. vyd. 1961 .

ale ke stávce se připojil i značný počet

příslušníků těchto stran.

ÚV KSČ a krajinské vedeni KSČ na

Horn Josef (nar. 21. 2. 1899

v Plzni) - dlouholetý pracovník ko

Ho

240

munistického hnutí. Od r. 1921 člen KSČ. Ve 20. letech pracoval v Ně.

gü a bojovému odhodlání stávkujících . Nedostatky ve vedení této stávky po

mecku a ve Francii. V 1. 1937–1938 byl tajemníkem Federace soukromých

mohly levicovým silám v KSČ odhalit oportunistickou politiku pravičáků

zaměstnanců při Rudých odborech.

v KSČ, kteří byli posléze definitivně

V 1. 1940–1945 vězněn v koncentrač poraženi na V. sjezdu KSČ. ních táborech . V l. 1946-1954 člen

Literatura: J. Křen , Československo

ÚV KSČ a poslanec NS. V 1. 1954 až 1958 byl členem ústřední revizní ko-

zace kapitalismu, vyd. 1957.

mise KSČ a zároveň vykonával řadu funkcí v zahraničním obchodě. Je

předsedou Čs. obchodní komory. Hornická stávka v severních

Čechách r. 1928 - výrazná událost třídních bojů koncem 20. let v předmnichovské ČSR. V únoru 1928 vstoupilo do stávky 30 000 horníků severočeského uhelného revíru s požadavkem na zvýšení mezd o 20 %.

Tlak masového hnutí byl tak silný, že reformisté se nemohli proti stávce otevřeně postavit a byli nuceni souhlasit i s vytvořením společného stávkového výboru se zástupci MVS (Mezinárodního všeodborového sva-

v období dočasné a relativní stabili

Hornické stávky r . 1882 – jedny z nejmohutnějších třídních vystou pení horníků v českých zemích za Rakousko -Uherska . 25. 2. 1882 byla zahájena stávka na

Nýřansku , v západočeském kameno uhelném revíru, které se zúčastnilo téměř 7000 horníků. Stávkovali za

zvýšení mezd, zkrácení pracovní doby na 10 hod . denně, zlepšení poměrů

v bratrských pokladnách ( viz ) aj . Po 13 dnech byla stávka skončena násled kem teroru státní moci a především pod vlivem příslibu předsedy ra kouské vlády hraběte Taaffa, že se horníků ujme. Svůj slib Taaffe ne

zu). Současně ovšem vyvinuli největší

splnil.

úsilí, aby zabránili rozšíření boje na

O dva měsíce později, koncem dubna

ostatní uhelné revíry. To se jim při

1882, vypukla stávka na Duchcovsku.

pasivitě MVS v zásadě podařilo , a tak

Zúčastnilo se jí téměř 12 000 horníků,

stávka zůstala izolována. Průběh stáv-

prakticky všichni, kteří byli zaměst

ky odhalil povážlivé projevy oportu-

náni v hnědouhelné pánvi v severo

nismu v činnosti MVS. Zástupci

západních Čechách. Bylo připravová

MVS ve stávkovém výboru se mlčky podřizovali rozhodnutím reformistické

no společné vystoupení horníků ze

většiny, aniž se sami iniciativně pokusili ujmout se řízení boje. Když stranické orgány, upozorňovaly na slabiny ve vedení stávky, podepsali představitelé MVS spolu s reformistickými předáky dokonce leták od-

mítající „ vměšování“ KSČ do stávky. Boj severočeských horníků skončil na-

všech uhelných oblastí, ale plán byl zmařen zákrokem státního aparátu .

Na prvním místě jednotného stávko vého programu stál požadavek sjed nocení bratrských pokladen v zem skou bratrskou pokladnu se státním vedením a zkrácení pracovní doby na 8 hod. denně. Ve stávce se projevil vliv sociální demokracie na horníky ;

konec nepatrným zvýšením mezd, což

vládapovolalak jejímu potlačení vojsko

zdaleka neodpovídalo vynaložené ener-

a použila do té doby nevídaného te

241

Ho

roru . Asi 10 % stávkujících bylo buď proslulý jako jeden z vůdčích organi uvězněno, nebo posláno postrkem do

zátorů krvavého potlačení Maďarské

domovské obce. Nejvýznačnější vůdci

republiky rad (viz) r. 1919 a zvolený

horníků byli odsouzeni ve známém

r . 1920 regentem Madarska. Spolu

procesu proti 51 socialistům v pro-

práci s anglo-americkým imperialis

sinci r. 1882 (viz též Protisocialistické

mem, s jehož pomocí byl horthyovský režim nastolen , vystřídaly ve 30. le tech spojenectví a spolupráce s hitle

procesy v Rak .- Uhersku ). Stávky, ač poraženy, ovlivnily další vývoj soc .

dem . strany a přinutily vládu, aby se

rovským Německem , na jehož straně

zabývala dělnickou otázkou a vydala

se pak Maďarsko zúčastnilo války

některé zákony ( o zkrácení pracovní

proti SSSR. Osvobození Maďarska

doby v hornictví aj.), jež částečně zlepšily celkové postavení hornictva. Literatura : Zd . Solle, Dělnické stávky

Sovětskou armádou r. 1945 učinilo

v Čechách v druhé polovině XIX. století, vyd . 1960 ; Příspěvek k dějinám

Literatura: Aladár Mód, 400 let bojů

za nezávislost Maďarska, čes. vyd.

dělnického hnutí v Čechách v letech

1955.

konec krvavému horthyovskému re žimu.

1878-1882, vyd. 1960.

Hospodářská a sociální rada „ Horník “ – viz „ Rudý hornik " Horník Sláva ( nar. 22. 6. 1907,

zemř. 18. 3. 1940 na Špilberku v Brně) - dlouholetý pracovník komunistic-

viz Organizace spojených národů „ Hospodářská demokracie “

heslo reformistických stran Socialis tické dělnické internacionály ( viz ). Zá

kého mládežnického hnutí v předmn.

kladem byla nesprávná teze o mož

CSR, učitel. Pro své komunistické přesvědčení byl r. 1934 zbaven učitel-

nosti překonání třídních rozporů a o třídní spolupráci za kapitalismu. Myša

ského místa . V I. 1934-1935 vykonával funkci krajského politického in-

lenku rozvedli pravicoví předáci ně mecké soc. dem. koncem 20. let. Hos

struktora KSČ v Praze. Za okupace

podářská demokracie měla být ústup

byl zapojen do ilegálního hnutí KSČ. Účastnil se vydávání ilegálního závod-

kem buržoazie. Zástupci dělníků a kapitalistů měli společně projednávat

ního časopisu „ Železná pěst“. V břez- otázky práce a mezd v hospodářském nu 1940 byl gestapem zatčen a umuden při výsleších na Špilberku.

Horthyovský režim - první fa

parlamentě, stojícím vedle politického parlamentu. Politické a hospodářské otázky byly stroze odděleny. Teorie o „ hospodářské demokracii“ vychá

šistický režim v Evropě, nastolený

zela z předpokladu, že soukromé so

madarským finančním kapitálem a velkostatkáři a maskující se zdáním parlamentarismu. ( Viz Fašismus.) Používal bezohledného násili proti děl-

bectví ustoupí kolektivním zájmům .

„ hospodářskou demokracii“ hlavně

nické třídě a rolnictvu . Jeho hlavním

soc. dem. teoretici Macek a Bechy

představitelem byl bývalý rakousko-

ně. ( Viz též „ Organizovaný kapita

uherský admirál M. Horthy, neblaze

lismus“ .)

19 PMručni slovník

Tento demagogický závěr akceptovala i česká soc.

dem.

U nás hlásali

Hr

242

Hradecký program - významný Avšak 12. 2. zemědělský výbor UNS dokument zemědělské politiky KSC

hlasy národních socialistů, lidovců a

v období budování lidově demokratic-

slovenských demokratů zamítl osnovu

kého Československa po r. 1945. Byl zákona o nové pozemkové reformě. vyhlášen z pověření ÚV KSČ minis- Předsedové okresních rolnických ko trem zemědělství J. Ďurišem na manj- misi svolali 16. 2. celostátní sjezd rol festaci rolníků 4. 4. 1947 v Hradci nických komisí (viz ) do Prahy na 28. Králové. Navazoval na předešlé etapy až 29. 2. 1948 , aby podpořili a prosa pozemkové reformy a prohluboval dili schválenízákona. Konečné schvá zásady šesti zemědělských zákonů 2 r . 1946 (viz Zemědělské zákony r . 1946 ). Jeho základem se stal požada-

lení nové pozemkové reformy násle dovalo 21. 3. 1948. Hradecký program

gramu byl návrh zákona o nové po-

byl zemědělským programem , který směřoval k úplné likvidaci statkářské ho vlastnictví půdy, a tím k podstat nému oslabení vlivu buržoazie. Byl

vek „ Půda patří těm , kdo na ni pracují“ . Nejdůležitějším bodem pro-

zemkové reformě, podle níž měla být

součástí taktiky strany při přerůstání

zabrána a mezi drobné rolníky rozdělena veškerá půda nad 50 ha ve vlastnictví jedné rodiny a zároveň veškerá tzv. spekulační (propachtovaná) půda i pod hranici 50 ha. Hradecký pro-

revoluce národní y revoluci socialis tickou ,

Literatura : K. Kaplan, Rozmach rol nického hnutí za prosazení šesti zá konů a popularizace Hradeckého pro

gram obsahoval dále tyto požadavky: uzákonění národního pojištění a

1961, S. Cambel, Agrárna otázka na

zvýhodnění pojištění pro rolnické usedlosti; dále uzákonění jednotné

gramu, sborník stad ČSAV, vyd. Slovensku a naša revolúcia (1945 až

1948 ), slov. vyd. 1958.

zemědělské daně sloučením všech

druhů daní a přísně odstupňované podle výměry půdy; zvýhodněni ze-

mědělského úvěru drobným rolníkům ;

„ Hradní “ křídlo čs. buržoazie -

název, jímž byly za předmn. ČSR běžně označovány ty kruhy finančního

rozšíření mechanizace zajištěním stro- kapitálu, měšťáckých a reformistických jů pro strojní družstva a okresní strojní

politiků, které podporovaly vedoucí

stanice ; uzákonění Jednotného svazu českých zemědělců a Svazu sloven-

úlohu T. G. Masaryka, E. Beneše

ských rolníků a utvoření všech jejich

a dalších představitelů tzv. zahranič ního odboje z let první světové války

orgánů poměrným zastoupením podle výměry půdy. Celkově se parcelace

jich ideologií byla legenda o rozhodu

půdy nad 50 ha týkala 432 905 ha půdy , z toho 338 295 ha v českých

jící úloze západních imperialistických států a masarykovské emigrace při

zemích a 94 610 ha na Slovensku .

vzniku samostatné Československé re

v čs. zahraniční i vnitřní politice. Je

Vyhlášení Hradeckého programu akti-

publiky v říjnu 1918 (viz též Masary

vizovalo rolníky a rolnické komise do boje za jeho splnění. Ale teprve 12. 12.

kismus). Prostřednictvím dr. J. Preisse byl ,,Hrad“ těsně spojen smonopolis

1947 se podařilo komunistům dosáh-

tickými kruhy kolem Živnobanky.

nout dohody v Národní frontě, že par

Jeho důležitou politickou oporou byla

lament přijme zákon do 15. 2. 1948.

Československá obec legionářská a

243

další složky spojené s tzv . zahranič-

Hr

zvláště od r. 1926 , kdy po vyloučení J. Stříbrného a jeho stoupenců došlo k upevnění vedoucího postavení dr.

Po fašistickém převratu v Německu byla politická skupina „ Hradu “, jejíž vedení v roce 1935 převzal dr. E. Be neš, zvolený presidentem republiky, reprezentantkou té části čs. buržoazie,

E. Beneše v této straně.

která se sice neztotožňovala s mezi

ním odbojem . Dále nár. soc. strana,

K „ Hradu“ se přimykali četní předáci čs . soc. demokracie i někteří politi-

národními a vnitřními silami fašismu,

kové z řad agrární, národně demo-

ale současně ze strachu před lidovým hnutím odmítala pozvednout široké

kratické a jiných buržoazních stran .

masy pracujících do boje proti fašis

(O těchto politických stranách viz

tickým silám v zemi a na obranu re

zvláštní hesla .)

„ Hradní“ křídlo čs. buržoazie patřilo

publiky proti hitlerovskému Německu . Dr. E. Beneš a jeho političtí stoupenci

k hlavním nositelům reakční proti-

krok za krokem ustupovali před útoč

sovětské politiky buržoazního Česko-

ností německých nacistů a jejich spo

slovenska a jeho zahraniční „ západní“

jenců uvnitř republiky a v rozhodují

orientace, zejména na Francii a V.

cím okamžiku

v době Mnichova -

Británii. Sloužilo upevňování kapita-

raději před fašismem hanebně kapitu

listického zřízení v Československu a oslabovalo revoluční dělnické hnuti obratným spojováním násilných, po-

lovali, smířili se se ztrátou politické samostatnosti naší republiky, než by přistoupili na ozbrojený boj čs. lidu

tlačovatelských prostředků s hlásáním

po boku Sovětského svazu na obranu

buržoazně demokratických, „ huma-

nezávislosti a celistvosti naší země.

nitních“ iluzí o předmnichovské republice, o možnosti překonat třídní

Literatura: L. Kovář, KSČ v boji za jednotnou frontu proti fašismu, vyd.

rozpory duchovním obrozením “ . $ 1-

1958 .

řením sociální demagogie a dalšími způsoby, jež odváděly masy dělnictva a ostatních vykořistovaných od třídního boje. ,,Hrad“ v čele s T. G.

Hron Pavel ( nar. 10. 1. 1917 ve Velkém Beranově, okr. Jihlava) předseda ústřední kontrolní a revizní

Masarykem společně s pravicovými

komise ÚV KSČ. V mládí byl činný

reformistickými předáky byl hlavním

v Komsomolu a ve Svazu mladých .

strůjcem porážky čs. proletariátu za Člen KSČ od r . 1935. V 1. 1948–1950 prosincové generálni stávky t . 1920

byl tajemníkem okresního, potom

( viz) i následujícího útoku buržoazie

krajského výboru Národní fronty

na hospodářské a politické vymože v Jihlavě. Od r . 1952 je poslancem nosti, vydobyté proletariátem v pryních poválečných letech . Koncem 20. let a za světové hospodářské krize hrál „ Hrad “ významnou úlohu při organi-

Národního shromáždění. V 1. 1950 až

zaci útoku buržoazie na hmotné po-

mouci, v l. 1960-1962 vedoucím ta

1954 byl tajemníkem krajského výboru KSČ v Jihlavě; v l. 1954-1960 vedou

cím tajemníkem KV KSČ v Olo

stavení pracujících, při omezování

jemníkem KV KSČ v Brně. V pro

demokratických práv lidu a potlačo vání bojových vystoupení dělnictva

sinci 1962 byl zvolen předsedou

( viz též Fašizace předmn. CSR ).

ústřední kontrolni a revizní komise ÚV KSČ .

Hr

244

Hruška Ceněk (nar. 17. 1. 1889 dlouholetý funkcionář v Praze) komunistického hnutí. Od mládí pra-

ho deníku ,,Svoboda" v Kladně. Pro

likvidátorskou činnost byl r. 1925 vy loučen z KSČ. (Viz též Bubnikiáda .)

coval jako dělník. R. 1906 vstoupil do odborové organizace a r. 1912 do sociálně demokratické strany. Za první

Husák Gustav JUDr. ( nar. 10. 1 . 1913 v Bratislavě) - pracovník komu

světové války byl zajat na ruské frontě. Po Říjnové revoluci vstoupil do Rudé armády a bojoval proti imperialistickým interventům (viz Rudoarmejci čs.

nistické strany na Slovensku , publi cista . R. 1933 vstoupil do KSČ. Od r . 1937 tajemník Společnosti pro kul turní a hospodářské styky s SSSR .

v sov . Rusku ). Po návratu do vlasti byl

Po rozpuštění strany pracoval ilegálně

od r. 1919 členem a funkcionářem levice v sociálně demokratické straně,

a od r . 1940 byl několikrát vězněn .

podílel se na organizování prosincové

rodního povstání byl členem ilegálního vedení KSS.Za povstáníi po osvobo

stávky r. 1920 ( viz ). V 1. 1921-1924 byl členem a funkcionářem okresního a krajského vedení KSČ v Praze. R.

1924 byl zvolen členem politbyra ÚV KSČ a r . 1925 poslancem Národního shromáždění za KSČ. V roce 1933 byl za politickou práci odsouzen k 10 měsícům vězení a zbaven poslanec-

kého mandátu ; ÚV KSČ jej poslal do SSSR, kde pracoval v exekutivě

Od leta 1943 až do Slovenského ná

zení Slovenska zastával funkci místo

předsedy SNR a pověřence vnitra. V září 1944 byl zvolen místopředsedou KSS. V září 1945 se stal pověřencem

dopravy a veřejných prací a v srpnu

1946 předsedou sboru pověřenců. Byl členem předsednictva ÚV KSS a r . 1949 byl zvolen členem ÚV KSČ . V I. 1945-1951 byl poslancem NS.

Komunistické internacionály (viz) jako V únoru 1951 byl na základě nespráy zástupce KSČ v KI. R. 1943 vstoupil ných obvinění vyloučen z KSČ a do čs. vojenské jednotky v SSSR (viz ). Později se stal politickým pracovníkem v tankové brigádě, s kterou se

r. 1954 v nezákonném procesu odsou zen k dlouholetému vězení. R. 1963 byl občansky i právně rehabilitován

vrátil r. 1945 po osvobozovacích bo-

a vráceno mu členství ve straně.

jích do ylasti. Od r. 1945 je stále

členem ÚV KSČ, pracoval ve funkcích v armádě, v KSČ i v masových organizacích . V l. 1952-1961 byl předsedou Svazu pro spolupráci s armádou (viz).

Hušek Josef (nar. 5. 11. 1912 v Havlíčkově Brodě) - předseda Svazu protifašistických bojovníků. Od r. 1927 byl členem Komsomolu , f. 1929 vstoupil do KSČ ; zastával na Havlic kobrodsku stranické funkce a praco

viz Hlinkova slovenská HSĽS ludová strana

val v masových organizacích. V letech 1937–1939 bojoval v mezinárodních

Hůla Břetislav (nar. 31. 3. 1894).

nělsku (viz Interbrigadisté Českosloven

Byl jedním z vedoucích pracovníků

Čś. komunistické sekce při KSR (6) ( viz). Po návratu do ČSR stal se od-

ští ve Španělsku ). V té době byl členem KS Španělska. Od r. 1939 byl vězněn , nejprve ve Francii, poté v Německu,

povědným redaktorem komunistické-

v l. 1942-1945 v Buchenwaldu, kde

brigádách za občanské války ve Špa

245

pracoval v ilegální komunistické orga-

Ну

nizaci. V l. 1945-1948 působil jako krajský funkcionář KSČ v Havlíčkově Brodě, v l. 1949-1951 byl náměstkem ministra informací. V 1. 1959–1961

rem a propagátorem socialismu. Jako šestadvacetiletý byl zvolen do ústřed ního výboru Sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku ( viz ). Pro propagaci socialismu a organizování

ředitelem Státní knihovny ČSSR a od r. 1961 předsedou Svazu protifašistických bojovníků.

břevnovském sjezdu (viz) r. 1878 byl

stávek byl často perzekvován. Na zvolen do tříčlenné kontrolní komise Ceskoslovanské sociálně demokratické

Hviezdoslavovská akce. V lednu 1949 v souvislosti s oslavami stého výročí narození Pavla Országa Hviez-

strany ( viz ). V I. 1881-1883 se stal dočasně redaktorem „ Dělnických lis

doslava, velkého slovenského básníka, byla po příkladu firáskovské akce

do své rodné obce Dašic. Odtud ode

(viz) v českých zemích , rovněž z podnětu Klementa Gottwalda, uskuteč-

tů “ . R. 1884 byl vypovězen z Vídně šel brzy do Prostějova, kde dva roky vedl místní sociálně demokratický časopis. R. 1887 se stal redaktorem

něna na Slovensku Hviezdoslavovská

„ Rovnosti“ v Brně. Z jeho iniciativy

akce. Cílem této akce bylo zpřístupnit širokým masám našeho lidu to nej-

byl na sjezdu v Lužánkách r . 1887 ( viz Brněnský sjezd Českoslovanské soc.

lepší, co bylo v minulosti v slovenské literatuře vytvořeno. Dosud bylo vydáno na 40 svazků v rámci Hviezdo-

dem . strany) překonán rozkol mezi radikály (viz ) a umírněnými (viz ). a obnovena jednota české sociálně de

slavovské akce, Literatura : Kl. Gottwald , Spisy, sv . 15 , vyd. 1961, str. 197.

obnovení jednotné celorakouské soci

Hybeš Josef ( nar. 29. 1. 1850 v Dašicích u Pardubic, zemřel 19. 7. 1921 v Brně) – jeden z předních prikopníků socialismu ( viz) v českých ze-

álně demokratické strany. Pro svou skromnost a nezměrnou obětavost byl mezi dělníky mimořádně oblíben . R. 1897 byl zvolen jako jeden z pěti českých soc. dem . Z poslance do

mokratické strany. Později se přičinil o úspěch hainfeldského sjezdu (viz ) a

mich, posléze spoluzakladatel KSČ. vídeňské Říšské rady (viz). Na ustavu Již jako devítiletý musil opustit školu

jícím sjezdu Druhé internacionály

a nastoupit po boku otce práci v místní textilní továrně. V sedmnácti letech

stupoval českou složku rakouské soci

odjel za prací do Vídně. Zde, v kruhu spoludělníků -textiláků, získal prvni

álni demokracie. I v dalších letech zů stával vůdčí postavou našeho dělnické

( viz ), konaném r . 1889 v Paříži, za

socialistické uvědomění. O rok později

ho hnut. Od r. 1918 byl členem tzv .

byl již mezi zakládajícími členy první-

Revolučního národního shromáždění,

ho Dělnického vzdělávacího spolku ve Vídni ( viz ), v němž nadšeně pracoval.

od r. 1920 senátorem . Byl mezi prvni

Zde se seznámil se socialistickou lite-

mi, kteří se nadšeně přihlásili k marxis tické levici (viz) a spolu s ní k zásadám

raturou a stal se neúnavným agitáto

Komunistické internacionály (viz ).

CHa

246

CH

Chaloupecký Jiří František (nar.

která se stala známou jako Charta lidu

28. 2. 1890 v Dolních Počernicích , zemř. 10. 4. 1922 v Praze) - jeden ze

(People's charte ); odtud název char

zakladatelů revolučního proletářského tělovýchovného hnutí v ČSR. Od

bodů této charty jako „ požadavek všeobecného volebního práva“.

mládí pracoval v soc . demokratickém hnutí mládeže a věnoval se především

v chartistickém hnutí byly dva zá kladní směry: stoupenci „ morální

práci v tělovýchovném hnutí. Aktivně pracoval ve Federaci komunistických

síly“ byli pro používání mírných pro středků při prosazování požadavků

osvětových jednot (viz). Jako příslušník soc. dem . levice vystupoval ve výchovném odboru svazu DTJ proti

petice (představitel William Lovett); stoupenci „ fyzické síly “ viděli po slední prostředek boje v ozbrojeném

tisté. K. Marx charakterizoval šest

oportunistickým soc. dem . vůdcům .

povstání (představitel Feargus O'Con

Za jeho vedení byla r. 1920 ustavena

nor). Pro vnitřní rozpory bylo char

revolučně smýšlející rada starostů

tistické hnutí r . 1840 zatlačeno do ile

DTJ a v květnu 1921 Federace dělnic-

gality. Zbyli představitelé hnutí za

kých tělocvičných jednot (viz ). Byl jed-

ložili na konferenci revolučních char

ním ze zakladatelů KSČ , na slučova- tistů v červenci 1840 Národní charris cím sjezdu KSČ ( r. 1921) ( viz) byltické sdružení jako první dělnickou

zvolen náhradníkem ÚV KSČ. Byl stranu na světě. Zásluhou této orga organizátorem první akce FDT), I. spartakiády na Maninách (viz

Spartakiády čs. děl. hnutí ); sám byl autorem jejího názvu. Při své práci v tělovýchově zdůrazňoval politickou práci v jednotách . Je též autorem pozdravu „ Práci čest!“ . Charta OSN

viz Organizace

spojených národů

Chartistické hnutí – první samostatné politické hnutí proletariátu ve 30. a 40. letech 19. století v Anglii. Vzniklo jako protest proti útlaku a politickému bezpráví dělníků v ob-

nizace a v důsledku hospodářské krize se chartistické hnutí znovu rozvíjelo a r . 1842 dosáhlo nejvyššího rozma

chu. Poté bylo zase potlačeno, ale nová hospodářská krize r. 1847 byla novým podnětem pro jeho rozvoj. Po novém vzestupu chartistické hnutí znovu upadalo a po posledním bez úspěšném pokusu r . 1854 o svolání konventu chartistická organizace za

nikla. Chartu lidu anglický parlament nikdy nepřijal. Chartistickému hnutí poskytoval velkou pomoc B. Engels

za svého pobytu v Anglii. Účastnil se dělnických schůzí, spolupracoval

s chartistickým tiskem a spolu s K.

dobí průmyslové revoluce v Anglii.

Marxem všemožně pomáhal levico

Sdružení londýnských dělníků v úno-

vým chartistům v jejich boji.

ru 1837 podalo parlamentu petici,

Význam chartismu přes jeho porážku

247

CHr

a živelnost je v tom , že založil v historü první masovou proletářskou stranu ,

předseda rady ministrů SSSR , přední pracovník mezinárodního komunistic

položil základ k rozvoji dělnického tisku a literatury a přinesl poučení

kého hnuti. Pochází z chudé hornické

pro mezinárodní dělnické hnutí. Literatura: S. A. Dutt, Když Anglie povstala, čes. vyd. 1950.

rodiny. Sám musel od dětství těžce pracovat ; zpočátku jako pastevec

v Kalinovce a okolí, později se vyučil zámečníkem a pracoval v závodech a na šachtách v Donbasu . R. 1918

Chleborád František Ladislav JUDr. (nar. 14. 11. 1839 v Habrech ,

byl přijat za člena komunistické stra ny. V letech občanské války a imperia

zemř. ll . 8. 1911 v Petrohradě)

listické intervence ( 1919-1920) bojo val v řadách Rudé armády na jižní

český buržoazní právník a politik, propagátor svépomocného hnutí. Za-

frontě. Po skončení občanské války

sal teorii, že dělnictvo může pozvednout svou úroveň svépomoci, jestliže se sdruží a bude samo podnikatelem . Za tím účelem založil r . 1867 spolek

se vrátil do Donbasu pracovat do rudných dolů. Vystudoval rabfak (který dával tehdejším talentovaným dělníkům středoškolské vzdělání), zří zený při donecké vysoké škole tech

Oul ( viz) v Praze. Chleborád byl v přímém spojení s nejreakčnějšími živly staročeské strany a s vysokými představiteli církevní hierarchie. Uvě

nické. V tomto období vykonával řadu stranických funkcí. Po skončení stu dií se stal stranickým tajemníkem petrovsko -marijinského okresního vý .

doměli dělníci pod vedením Bavor-

boru strany, zabýval se problematikou

ského již r. 1868 proti němu vystou-

práce na dolech i v zemědělství. Vy

pili, vytvořili opozici a přispěli k tomu, že byl odhalen jako exponent

býval se národohospodářstvím . Hla-

buržoazní reakce. Po nezdaru své-

konával také funkci vedoucího oddě lení juzovského obvodního výboru strany a pracoval stranicky v Kyjevě.

pomocného hnutí se věnoval politické činnosti. Byl též zakladatelem a gene

R. 1929 začal studovat Průmyslovou akademii v Moskvě (vysoká škola );

rálním ředitelem banky Slavie. Po neúspěších odešel do Bulharska a posléze do Ruska, kde byl od r. 1905

byl zvolen tajemníkem jeji stranické organizace. Od ledna 1931 do r. 1932 působil nejprve jako tajemník bau

až do smrti poradcem v ministerstvu financí. ( Viz též Svépomocné teorie o dělnickém hnutí Rakousko - Uherska .)

manského a poté krasnopresenského okresního výboru strany v Moskvě.

V l. 1932–1934 byl druhým , posléze prvním tajemníkem městského vý

Chlumecko -nitranské hnuti

boru strany v Moskvě, dále pak dru

viz Socialistické soutěžení v Česko-

hým tajemníkem moskevského oblast

slovensku

ního výboru . Na XVII. sjezdu KSSS r. 1934 byl zvolen členem ÚV . V I. 1935-1938 byl pověřen funkcí prv

Chruščov Nikita Sergejevič (nar. 17. 4. 1894 v osadě Kalinovka v Kurské oblasti) - vedoucí sovětský politik

ního tajemníka moskevského oblast

ního a městského výboru strany.

a státník , první tajemník ÚV Komu-

V lednu 1938 se stal prvním tajemní

nistické strany Sovětského svazu a

kem ÚV KS Ukrajiny. Téhož roku

CHr

byl zároveň zvolen kandidátem poli.

tického byra ÚV KSSS ; r. 1939 se stal jeho členem . V letech Velké vlastenecké války ( 1941-1945 ) vyvijel mnohostrannou činnost v ar-

248

KSSS a prvním tajemníkem moskev ského oblastního výboru KSSS. R.

1952 při přetvoření politického byra ÚV v předsednictvo ÚV stal se členem předsednictva KSSS. Od r.

mádě. Působil jako člen válečné rady

1953 je prvním tajemníkem ÚV

mnoha front (člen válečné rady Ky,

KSSS. Přednesl hlavní referáty na

jevského zvláštního vojenského okruhu, jihozápadní fronty, stalingradské

XX ., XXI. a XXII. sjezdu KSSS. Na XXII. sjezdu přednesl také referát

aj .). Aktivně se zúčastnil obrany Sta-

k návrhu nového programu KSSS

lingradu (nyní Volgogradu ). Organizoval partyzánské hnutí na Ukrajině;

(viz ). Od března 1958 zastává zároveň funkci předsedy, rady ministrů SSSR .

v této funkci jednal také s Kl. Gott-

V těchto vedoucích stranických a stát

waldem o sovětské pomoci partyzán-

ních funkcích pracuje N. S. Chruš

skému hnutí v českých zemích a na

cov jako neúnavný leninovec pro do

Slovensku . Po skončení války stál opět v čele strany na Ukrajině. Od března do prosince 1947 zastával funkci předsedy rady ministrů Ukrajinské SSR. Od prosince 1947 do

vršení výstavby komunismu v SSSR , pro upevnění míru a přátelství mezi národy. V listopadu 1960 vedl dele

gaci Sovětského svazu na XV . valné zasedání OSN, kde přednesl závažný

prosince 1949 pracoval ve funkci

projev o návrhu sovětské vlády na

prvního tajemníka ÚV KS Ukrajiny.

úplné a všeobecné odzbrojeni ve

V 1. 1949-1953 byl tajemníkem ÚV

Id

249

I

Ibarruri Dolores Gómez (zv. Díaze) byla generální tajemnicí ÚV předsedkyně Komunistické strany

KS Španělska a od r. 1960 je předsed kyní KSS. R. 1945 byla zvolena

Španělska, význačná pracovnice mezinárodního komunistického hnutí.

místopředsedkyní výkonného výboru MFDŽ. Vede neúnavný zápas za

Pochází z hornické rodiny. Od mládí

semknutí sil demokratických Španělů

pracovala v socialistickém hnutí, v řa-

ve vlasti i v zahraničí za svržení Fran

d ch jeho levice. R. 1920 se zúčastnila

kovy fašistické diktatury.

La Pasionaria) (nar. 9. 12. 1895) '-

založení KS Španělska. Ve 20. letech byla redaktorkou řady komunistických

Ideologie

souhrn idejí, teorií,

novin (používala známého pseudony-

názorů a uměleckých představ, jejichž

mu La Pasionaria ). Pracovala intenzivně v ženském komunistickém hnutí.

prostřednictvím si třída uvědomuje

R. 1930 byla zvolena do ÚV KS Španělska a r. 1932 se stala členkou polit-

luje svůj vztah k ostatním třídám a složkám společnosti a zdůvodňuje

své postavení ve společnosti, formu

byra. V této době aktivně bojovala

svou činnost ve společnosti, zvláště

proti sektářskému směru ve vedení

pak činnost politickou. Vývoj ideo

strany, jehož likvidace měla velký význam pro vytváření jednotné protifašistické fronty ve Španělsku. Jako redaktorka komunistických listů vedla neúnavný zápas s reakcí, za protifašistickou lidovou frontu v l. 1935

logie je proto přímo závislý na vývoji společenských tříd , a tím konec konců na vývoji ekonomické základny společ

nosti. Přitom vývoj ideologie je rela tivně samostatný a není jen pasívním mrtvým odrazem vývoje ekonomiky.

až 1936. Na VII. kongresu Komunis- Řada forem společenského vědomí má tické internacionály (1935) se stala kandidátkou výkonného výboru KI.

ideologický význam ( filosofie, morálka

Po vítězství lidové fronty ve Španělsku r . 1936 byla zvolena poslankyní

a etika, společenská teorie apod .). To však neznamená, že tyto formy spole čenského vědomí nemají další funkce

sněmovny za KS Španělska. V těž-

a určení nebo - v některých přípa

kých letech občanskéválky ve Španěl-

dech – i samostatnou poznávací hod

sku ( viz ) (1936-1939) udělala velký kus práce při organizování pokrokových sil proti nástupu fašistického teroru . Vedla oddělení práce mezi ženami na ÚV, dále oddělení masové

notu. Nelze opomíjet skutečnost, že každá forma společenského vědomí se

práce na ÚV a byla zástupcem gene-

je materiálním nositelem ideologie. Ideologie těch tříd, jejichž třídní zá

rálního tajemníka ÚV J. Díaze. Od r . 1939 pracuje v emigraci, většinou v SSSR . Od r. 1942 (po smrti J.

rozvíjí na základě vlastního obsahu . Společenská funkce ideologie se mění

v souvislosti s postavením třídy, která jem je v jednotě s objektivní zákoni tostí společenského vývoje, má po

250

krokový charakter a v daném čase

propagandistické a agitační. Ideo

se maximálně přibližuje poznání společenské reality. Ideologie těch tříd, jejichž třídní zájem je v rozporu

logická činnost strany zahrnuje tedy jak tvůrčí rozvíjení marxistické teorie,

s objektivní zákonitostí vývoje spo-

lečnosti, hraje úlohu reakční. Ideologie těchto tříd neobráží skutečnost pravdivě.

tak i její šíření.

Spojení teorie a propagandy má velký význam pro rozvoj marxistické teorie. Propaganda poznatků marxisticko leninské vědy není jen konkretizací

V současné době existují ve společ

soustavy poznatků vzhledem k urči

nosti dvě základní ideologie, ideo-

tému prostředí, nýbrž zahrnuje také

logie buržoazní a ideologie proletář- obohacení teorie zkušenostmi jednot ská. To má původ v objektivním

livých kolektivů pracujících. Proto

charakteru kapitalistické společnosti,

propaganda není mimo teorii a pro

v níž jsou buržoazie a proletariát rozhodujícími třídami, i v dnešní

pagandistická práce není v rozporu 8 vědeckým charakterem marxistické

situaci ve světě, kde vedle sebe exis-

teorie .

tují svět socialistický i kapitalistický. Třídní přístup k otázkám ideologie nutně zahrnuje konkrétně historický

Ideologická činnost strany není re sortní záležitostí určité skupiny lidí. Dělba práce ve stranické činnosti ne

přístup k té či oné formě ideologie a vyžaduje všestranný rozbor vnitřní

přechází v resortismus, jestliže orgány

struktury třídy, jejích politických slo-

To znamená nutnost řídit obsah ideo

komplexně řídí všechny úseky práce.

žek a společenských cílů v dané etapě

logické práce a stanovit konkrétní

vývoje , jež se během vývoje měni.

cíle, které má ideologická činnost rea

Podstatná odlišnost proletářské ideo-

lizovat, to znamená spojit ideologic

logie od jiných typů ideologie tkví v tom , že ideologie proletariátu je současně vědou o společnosti. Děl-

kou práci se všemi úseky stranického života.

nická třída formuluje své cíle na zá-

sv . 3, čes. vyd. 1958 (Německá ideo logic ). V. I. Lenin , Spisy, sv . 5, čes. vyd . 1953 ( Co dělat ?); sv . 14 , čes.

kladě poznání vývojových zákonů spo lečnosti, vychází z teorie, která prav-

Literatura : K. Marx, B. Engels, Spisy ,

divě odráží strukturu společnosti. Ve vyd. 1957 (Materialismus a empirio vědeckém charakteru proletářské ideo-

kriticismus ). Základy marxistické filo

logie je jedna z podmínek konečného

sofie, čes. vyd. 1960 .

vítězství dělnické třídy.

Revizionismus metafyzicky odděluje xismus jen jako souhrn subjektivních cílů bez nároků na poznávací hodnotu.

Llavský koncentrační tábor a tzv . pracovní tábory na Sloven sku. Koncentrační tábor v Ilavě na Slovensku byl prvním koncentrač ním táborem naúzemí ČSR , zřízeným

Dogmatismus nedoceňuje charakter

podle hitlerovského vzoru ještě za po

marxismu a redukuje teorii jen na výklad politiky všedního dne. Ideologická činnost komunistické strany je jednotou jeji teoretické činnosti, činnosti

mnichovské republiky. Zřízení tohoto tábora patří mezi první činy klero fašistické autonomni slovenské vlády, která převzala moc na Slovensku po

ideologi a vědu ; ve shodě s řadou buržoazních teorií představuje mar-

251

6. 10. 1938. Zákazem činnosti KSC

plynových komor v německých kon

z 9. 10. 1938 začala masové pronásle-

centračních táborech, kam byli trans

dování, týrání a systematické vyvraž-

portováni na základě vzájemné dohody

dování všech pokrokových a s fašismem nesouhlasících lidí, především komunistů. První zprávy o zakládání koncentračních táborů se objevují v tisku už 25. 11. 1938. 8. 12. 1938, tedy dva měsíce po nastolení fašistic-

mezi fašistickými orgány německými a slovenskými.

kého režimu na Slovensku a deset dní

před volbami do tzv . slovenského

v boji za proletářské východisko z kri ze, proti fašizačnímu tažení českoslo

sněmu ( viz), ludácké noviny halasně

venské buržoazie a za vytvoření jed

Llegální časopisy KSČ v 30. le tech – byly významným prostředkem spojení strany s pracujícími masami

oznamovaly, že koncentrační tábory notné a lidové fronty v Českosloven jsou již hotové. Po 14. 3. 1939, kdy sku ( viz též Fašizace ČSR ). Ilegální byl vyhlášen tzv. slovenský stát (viz), časopisy vydávala strana takřka po Tisova loutková vláda dále stupňovala

celá 30. léta. Nejvíce ilegálního tisku

perzekuci pokrokových osob. Vlád-

bylo vydáno v l. 1933-1934, kdy byla

ním nařízením č. 32/39 zplnomocnila KSČ v poloilegalitě a téměř všechen tehdejšího ministra vnitra tzv . slo-

její tisk byl zastaven (30 časopisů

venského státu V. Tuku, kterému

z celkových 32 ). Mimo dosah úřadů

podléhala Ústredňa štátnej bezpečnosti (ÚŠB) ( viz) - od podzimu 1938

bylo po úředním zastavení vydáváno pravidelně ilegální „ Rudé právo “, které pak r. 1934 vycházelo paralelně

na základě písemné dohody úzce spolupracující s gestapem a sicherheitsdienstem - , aby zajistil a uvěznil „ všechny politicky nespolehlivé oso-

s legálním RP v průměrném nákladu 8000 výtisků. Na Slovensku vycházela

ilegálně „ Pravda" . Z krajských časo

by “. Drtivá většina zatčených osob pisů vycházely každý týden ilegálně nebyla ani vyšetřována, byla uvězněna „ Vorwärts “ v Liberci v 5000 vý bez jakéhokoliv soudního rozsudku

tiscích , „ Dělnické noviny“ v Praze,

a neměla nejmenší právo na obhajobu.

„ Dělnický týdeník “ v Ostravě, „Děl

Osoby, pro něž nebylo místo v ilav-

nická rovnost “ v Brně, „ Stráž lidu "

ském koncentračním táboře, byly v Přerově, „ Rudý prapor“ v Českých drženy v policejních věznicích a v nově

Budějovicích a „ Karpatská pravda "

zřizovaných tzv . pracovních táborech .

na Zakarpatské Ukrajině. Ilegálně

V těchto táborech, a to v Ilavě, Nová-

vycházely také teoretické orgány ,, Bol

kách , Seredi a jinde, byli soustřeďo váni jako „ sociální živly “ občané židovského a cikánského původu pro-

ševik “ a „ Komunistická revue " . Z okresních časopisů to byla „Po važská pravda" v Žilině, „ Trenčian

následovarí z rasových důvodů, jakož i dělníci, kteří utekli z nucených,

ska pravda“ v Trenčíně, „ Zemplín ska pravda “ v Michalovcích, „ Kassai

otrockých prací v Německu anebo

Munkás " v Užhorodě, ,,Die Rote

odepřeli odejít na tyto práce. Pro

Fahne" v Chomutově, ,,Die Wahr

tisíce a tisíce vězňů zbavených všech

heit “ v Teplicích , „ Stráž lidu “

lidských práv byly tyto tábory a poli- v Prostějově aj. Z místních a závod cejní věznice přestupnou stanicí do

ních časopisů to byly především

11

252

„ Škodovák “ v Plzni, „ Rudý Bato-

list zemského vedení KSČ na Moravě „ Moravská rovnost“ , na Králové

vák “ ve Zlíně, „ Havíř . v Ostravě, „ Kovodělník “ v Karlově huti, „ Blesk “ v Praze, „ Der Rote Stachel“ v Hor-

hradecku „ Čin “, na Zlínsku „ Naše

ním Litvínově. KSČ vydávala více

a ,,Dělnické noviny" , na Rakovnicku

než 100 ilegálních časopisů, jimiž

„ Pravda“ atd. V závodních ilegálních

promlouvala k členům i masám a mobilizovala je k boji proti reakci, za

vák “ v plzeňské Škodovce, „ Jiskra“

pravda“ , v pražském kraji ,,Svoboda“ buňkách byl vydáván např. „ Škodo

a válce.

ve svatoňovických dolech , „ My z Kol benky“ v CKD Praha aj. Nechyběly ani listy organizací komunistické mlá

Ilegální formy práce v KSČ v předmn. ČSR - viz Poloilegalita

deže, např. „ Komsomol “, „ Mladá garda “ a zejména „ Předvoj“ , časopisy

KSC

satirické, např. J. Fučíkem vydávaný „ Trnaveček “ . Také ilegální KSS vy dávala po celou dobu existence tzy .

požadavky pracujících, proti fašismu

Ilegálni komunistický tisk za okupace – měl v národně osvoboze-

slovenského státu svůi ilegální tisk ,

neckém boji našich národů velký význam nejen agitačně propagační, ale

který se zejména v době přípravy ozbrojeného povstání stal důležitým

i organizační. KSČ připravovala ile- nástrojem uvědomování a řízení lido gální technický aparát ihned po přechodu do ilegality r. 1938 , využívajíc

vých mas. Byl to především ústřední stranický orgán „ Hlas ſudu“, časopis

při tom svých zkušeností z dob poloilegality za předmn. ČSR. Koncem

bratislavských závodů „ Kladivo " , „ Zprávy Komunistickej tlačovej kan

r. 1938 a počátkem r. 1939 se objevily

celárie“ , „Mor ho!“, „ Hlas dediny “ ,

již první ilegálni časopisy, např. plzeňský „ Dělník “ , vydávaný za re-

i časopisy věnované ideologickým

dakce O. Synka. Po okupaci našich

otázkám , např. v Čechách ,,Aktiv ",

zemí se stranický ilegálni tisk stal

na Slovensku „ Bolševická zástava “ . V rozsáhlém , přísně zakonspirovaném ,

jediným důsledným hlasatelem aktivního boje proti fašismu a za národní a sociální osvobození našeho lidu .

„ Považské zvesti" ai. Byly vydávány

technickém aparátu pracovali redak

Ústřední stranický list „Rudé právo “

toři, sazeči, písařky, pracovníci ile gálních „přepážek“ a kolportéři, hrdi

vycházel jako jediný ilegální časopis nepřetržitě celých šest let okupace

nové, z nichž mnozí svou obětavou činnost zaplatili životem , aniž jsme

v téměř pravidelných intervalech . Na

se vůbec o nich dozvěděli. Literatura: G. Bareš, Tři pře Jana

jeho vydávání se podíleli členové nebo

nejbližší spolupracovníci ilegálních ÚV KSC (např. E. Klíma, J. Zika, J. Fučík , St. Brunclík , K. Aksamit, C. Šumbera, J. Molák , R. Vetiška aj.).

Také krajské, okresní a někdy i místní

Ziky, vyd. 1961 .

llegální práce KSČ za okupace. KSČ začala přecházet do ilegality bezprostředně po Mnichovu na pod

stranické orgány nebo skupiny vy-

zim 1938. Přechod do ilegality byl

dávaly své ilegální časopisy v kratších či delších intervalech ; tak např. to byl

zvlášť obtížný, protože KSC po celou dobu své existence - s výjimkou údobí

253

n

poloilegality v l. 1933–1934 – půso-

zacích, zejména v odborech, komunis

bila legálně a neměla takové zkušenosti z rozsáhlé podzemní práce jako některé jiné komunistické strany.

tičtí novináři psali pod pseudonymy do legálního tisku atd . Další změny v organizaci podzemní

Proto policejní úřady nashromáždily

stranické práce bylo třeba provést po velké množství poznatků o funkcio- 15. březnu 1939. Gestapo provedlo nářích strany, což např. značně ztě- za účasti české policie hned po zří žovalo výběr kádrů pro podzemnízení tzv . protektorátu rozsáhlé zá práci. týkání, jímž jen v Praze bylo posti Přechod do ilegality vyžadoval nové ženo na 6000 komunistů. Obdobné rozestavení sil strany. Mnoho zná- rozsáhlé zatýkání komunistů postihlo mých funkcionářů - včetně většiny v té době i Slovensko, kde je prová členů vedení v čele s Kl. Gottwaldem děla fašistická státní policie, hlinkov

- muselo odejít do ciziny, převážně

ští gardisté atp. To práci strany značně

do SSSR . Nesmírné vypětí sil si vyžádala záchrana mimořádně ohrože-

ztížilo . Odtržením Slovenska bylo do

ných antifašistických emigrantů a ně-

zemským vedením . Po jeho obnovení se na základě dohody mezi ileg. ÚV

meckých komunistů jak z Německa ,

tak z odtrženého pohraničí, kterým musela být opatřena možnost další emigrace z ČSR . Pokud zůstaly zachovány možnosti legální práce v parlamentě atd ., bylo vytvořeno legální vedení, v němž pracovali A. Zápotocký a J. Dolanský (viz Zákaz činnosti KSČ ;

časně přerušeno spojení se slovenským KSČ a vedoucími funkcionáři KSČ na Slovensku v květnu 1939 zemská

organizace KSČ na Slovensku pře měnila v I. ilegální ÚV KSS. (Viz též llegální ÚV KSS .) Podařilo se také navázat osobní i rádiový styk

se zahraničním moskevským vedením

Rozpuštěné KSC ; Ilegální ÚV KSČ; KSČ (viz) a organizovat odchod dal Ilegálni ÚV KSS ). Zároveň bylo jme- ších ohrožených funkcionářů do ci nováno ilegální vedení strany, které ziny, jak na Západ, tak do SSSR . Hdilo celou přestavbu strany. Byla budována ilegální krajská a okresní vedení KSČ - mezi nimi i zemské vedení KSČ pro Slovensko. Pro orga-

ilegální sítě.

nizaci podzemní práce bylo třeba vy-

V odtržených územích organizoval

tvořit i vhodné podmínky technické zabezpečit spojení, ilegální byty a

odděleně od ilegální sítě v tzv. pro

Strana zahájila aktivní podzemní čin nost, vydávala letáky a ilegální tisk a zároveň dokončovala budování své

ilegální ÚV KSČ stranickou práci

přepážky, finance, prostředky pro tisk

tektorátě. Podobně měly samostatnou

a propagandu ( papír, tiskárny, barvy

sít masové organizace a i kolportáž

apod .) atd. – což bylo pro dělnickou pracovalo na organizaci podzemní sítě

stranického tisku. Soustavně byly sbí rány finanční prostředky pro stranu a organizována pomoc zatčeným a je

strany v podobě 3–5členných buněk a nižších stranických vedení. Zároveň

jich rodinám , pomáhali i mnozí bez partijní. Významnou součástí práce

stranu zvláště obtížné. Intenzivně se

strana houževnatě využívala všech

ilegální KSČ byla i kádrová pomoc

zbylých možností práce v legalitě -

bratrským stranám , zvláště v Madar

v ještě existujících masových organi-

sku, Rakousku a Německu.

11

254

V duchu své politické linie počínala strana organizovat národní výbory jako vedoucí orgány celého odbojového hnutí a navazovala spojení a

spolupráci s ostatními odbojovými složkami a skupinami. ( Viz Nekomunistické odbojové skupiny; Ústředm

gálního vedení strany (J. Dolanský a A. Zápotocký) I. ilegální ÚV KSČ, do jehož okruhu patřili E. Urx, E. Klima, bratři O. a V. Synkové, J. Zika a další spolupracovníci. Počátkem r .

1939 převzalilegální ÚV KSČ celé řízení a budování podzemnísítě strany

národně revoluční výbor.)

v tzv . protektorátu a odtrženém pohra

KSČ počítala s brutalitou režimu a obtížemi boje a budovala svou podzemní síť velmi důkladně, promyšleně

ničí, všeobecné politické vedení slo

používajíc všech pravidel a zkušeností

konspirace. Pátrání gestapa a fašis-

venské organizace strany (KSS ) a organizoval spojení s moskevským de

denim KSČ ( viz). Pod vedením tohoto ÚV KSČ , který působil v mimořádně

tických úřadů, které proti KSČ za-

složitém období počátků druhé svě měřovaly hlavní sílu svých úderů, -tové války, byla vybudována dobře vycházelo proto často naprázdno. Ale zakonspirovaná ilegální organizace

i přes důsledné zachovávání konspi-

strany , která svou aktivitou byla nej

račních zásad podařilo se fašistickým orgánům v českých zemích i na Slo-

mohutnější odbojovou složkou . Po dlouhém pátrání přišlo gestapo na

vensku několikrát vážně narušit čin-

první stopy ÚV KSČ na podzim

nost strany .

1940 a počátkem r . 1941 byl I. ÚV

Strana však projevila neobyčejnou

KSČ vypátrán a zatčen. Všichni jeho

houževnatost v nahrazování ztrát a záhy vždy obnovovala svou naruše-

členové zahynuli později hrdinskou smrti v nacistických konc. táborech .

nou sít. K tomu straně napomáhala V první polovině 1941 se vytvořil ko i skutečnost, že její řady byly ne-

ustále doplňovány přflivem nových

lem jediného uniknuvšího člena I. ileg. ÚV KSČ J. Ziky nový ileg. ÚV,

členů, zvláště mládeže. KSC byla

jehož členy byli J. Černý, J. Fučík,

nejlépe organizovanou a největší podzemní organizací v porobeném Česko

M. Krásný, K. Lukeš, V. Mařík , J. Pokorný, C. Sumbera a J. Vyskočil.

slovensku, která si zachovala akceschopnou ilegální sít v celostátním

Pod jeho vedením byla obnovena pod

zemní organizace strany v období

měřítku po celou dobu nacistické oku- vzestupu odbojové aktivity po pře

pace. (Viz dále llegáln! ÚV KSČ; padení SSSR. Z iniciativy II. ileg. Ilegálni ÚV KSS ; Ilegálni komunis-

ÚV KSČ bylo vytvořeno i první

tický tisk za okupace.)

ústřední vedení domácího odboje -

Literatura : Za svobodu českého a

Ústřední národně revoluční výbor

slovenského národa, sborník, vyd.

( ÚNRV) ( viz). II. ileg. ÚV KSČ byl

1956. A. Hučková-Štvrtecká, Činnost

odhalen a zatčen v době nejhorší per zekuce po atentátu na Heydricha ( viz )

prvého ilegálneho ÚV KSS, slov. vyd. 1959.

a téměř všichni jeho členové byli umučeni.

Ilegální ÚV KSČ za okupace. V létě 1942 byl z iniciativy spolupra K řízení podzemní práce strany byl

covníků II. ÚV KSČ J. Moláka a

na podzim 1938 vytvořen kromě le-

K. Aksamita aj. utvořen III. ilegální

D

255

ÚV KSČ (St. Brunclík, J. Fajma- KSČ na Slovensku bylo přetvořeno nová , Jos. Košťálek , V. Kůrka, A.

na ústřední výbor KSS, podřízený

Vidím aj.). Na jaře 1943 byl posílen R.

ÚV KSČ. Styk za ÚV KSČ obsta

Vetiškou , který byl vyslán moskev-

rával tehdy E. Klíma.

ským vedením KSČ na pomoc těžce postiženému domácímu odbojovému hnut. III. ileg. ÚV KSČ působil v nejtěžší době českého odboje, kdy

Členy I. ilegálního ÚV KSS byli: J. Ďuriš jako politický vedoucí, J.

strana byla jedinou aktivní ilegální organizací v českých zemích , která se

Osoha a L. Benada. Nejbližší aktiv

ilegálního ÚV KSS tvořili oblastní tajemnici K. Černocký, P. Tonhauser, P. Boroš, Št. Szabó, J. Mrázik , A. Rauch a později L. Lečko a M. Kraj

po teroru udržela . V létě 1943 vypátralo gestapo pomocí konfidenta sídlo ÚV v Berouně. Po smrti J.

ňák, dále vedoucí technického apa

Moláka a dalších vedl stranickou orga-

Lietavec.

rátu V. Kohn a P. Stahl a Jozef

nizaci R. Vetiškase svými spolupra- Spojení UV KSS s ilegálním ÚV covníky. R. Vetiška byl zatčen jako poslední člen tohoto ilegálního vedení

KSČ se dělo prostřednictvím J. Ďu riše, který se až do ledna 1941 často

v létě 1944 .

zdržoval v Praze, a též prostřednictvím

Z iniciativy jednotlivých stranických organizací, které po pádu III. ileg. ÚV KSČ pracovaly samostatně, ří-

ilegálních spojek (P. Stahl). Přímé spojení s moskevským vedením KSC

dice se hlavně směrnicemi moskevského rozhlasu, bylo koncem prosince

1944 utvořeno IV . ilegální vedení KSČ , jehož členy byli L. Čivrný, V. David, Vi. Koucký, J. Smrkovský,

F. Šiška aj. Tento ileg. ÚV KSČ, opirající se hlavně o organizace pražského kraje, vedl podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945. Literatura: Za svobodu českého a slovenského národa, sborník , vyd. 1956. G. Bareš, Tři pře Jana Ziky, vyd. 1961.

(viz ) neexistovalo ; proto moskevské vedení KSČ vyslalo na podzim 1040 na Slovensko K. Bacílka. V červnu

1941 přišel na Slovensko z pověření

moskevského vedení KSČ V. Široký;

K. Bacílek spolu s K. Černockým se vrátili r . 1941 do SSSR , V. Široký byl v červenci 1941 zatčen . V období zostřené perzekuce v létě

1941 padli do rukou fašistických a policejních orgánů členové UV KSS J. Ďuriš, L. Benada, z aktivu ÚV KSS Oblastní tajemnici St. Szabó a L. Lečko, vedoucí technického apa rátu V. Kohn a vedoucí tiskárny

Llegální ÚV KSS ( 1939–1944).

,,Hlas ľudu “ R. Strechaj. Zatčení

Po násilném rozbití Československa fašistickým Německem v březnu 1939

unikl člen ÚV KSS Ján Osoha, který

přijala krajinská organizace KSČ na Slovensku v květnu 1939 na základě dohody mezi ÚV KSČ a vedoucími funkcionáři KSČ na Slovensku (J.

Ďuriš, Ľ. Benada, P. Tonhauser, J. Osoha aj.) název Komunistická strana Slovenska (viz) a krajinské vedení

začal budovat II. ileg. ÚV KSS. II. ilegální ÚV KSS byl utvořen v srpnu 1941 z těchto členů: J. Osoha,

O. Krajňák aj. Tento ÚV obnovil pře rušená spojení s jednotlivými oblast mi Slovenska a na podzim r. 1941

is ilegálním ÚV KSČ v Praze. Mos kevské vedení KSČ vyslalo na podzim

Im

256

1941 na Slovensko ilegálně K. Čer-

organizace strany na Slovensku do-

nockého. K. Černocký však byl krátce

časně bez centrálního vedení a řízení.

po příchodu zatčen .

Pokračovaly však dále v činnosti.

Z iniciativy II. ilegálního ÚV KSS

Řídily se hlavně rozhlasovým vysílá

byl v březnu 1942 vytvořen Ústřední

ním moskevského vedení KSČ .

revoluční národní výbor (viz Ústřední národně revoluční výbor) jako orgán

Moskevské vedení KSČ v roce 1943 vyslalo na Slovensko K. Šmidkeho

Národní fronty. Pro organizování

s posláním vytvořit nové vedení KSS

partyzánských skupin byl vypracován

a K. Bacílka, který měl za úkol udržo vat rádiové spojení s moskevským

statut Bojových jánošíkovských družin

( viz ). V létě 1942 se začaly též organi-

vedením

zovat první partyzánské skupiny na

jasné politické směrnice pro organizo

KSČ. K. Šmidke dostal

Slovensku. V dubnu 1942 v období mimořádných opatření fašistické slo-

V. ilegální ÚV KSS. Kooptováni

venské vlády proti organizování ilegálních oslav 1. máje byla zatčena

Šmidke se věnoval vybudování no

většina členů II. ileg. ÚV KSS.

vé sítě ilegální stranické organizace

III. ilegální ÚV KSS vytvořil J. Osoha kooptováním J. Lietavce a Št.

Z podnětu V. ilegálního ÚV KSS byla

vání široké Národní fronty . Vytvořil

byli G. Husák a L. Novomeský. K. v okresech a v místech na Slovensku .

Dubčeka za členy ÚV KSS. Další

vytvořena na podzim 1943 Slovenská

velká vlna perzekuce v květnu a červnu 1942 na Slovensku neumožnila III.

národní rada jako nejvyšší orgán Ná rodní fronty dělníků a rolníků, proti

ileg. ÚV KSS šíře rozvinout činnost

fašistické slovenské buržoazie a inte

a v červenci 1942 byl zatčením J. Osohy, J. Lietavce a Št. Dubčeka

ligence ( viz též Slovenské národní orgány ; Slovenské národní povstání). V. ilegální ÚV KSS se zaměřil na

rozbit.

IV. ilegální ÚV KSS :byl vytvořen

přípravu ozbrojeného povstání na

v srpnu 1942 Št. Baštovanským a M. Hrušovským . Aktiv IV . ileg. ÚV

Slovensku a vypracoval politickou platformu Národní fronty (Vánoční

KSS tvořili oblastní vedoucí J. Hojč,

dohoda r. 1943). Byly připraveny

J. Hagara a J. Šolc. Za účasti M. Faltana, J. Púhla a F. Komzaly byl

v podstatě dvě varianty ozbrojeného

znovu vytvořen Ústřední revoluční

K. Šmidke do SSSR, aby dosáhl

národní výbor a přikročeno k organi-

koordinace příprav povstání s postu

zování ilegálních národních výborů

zvem Rudé gardy (viz ). V dubnu až květnu 1943 však byl IV. ile-

pem Sovětské armády a moskevského vedení KSČ . V průběhu povstání, když se KSS stala legální stranou a začal pracovat ústřední sekretariát KSS, byl svolán slučovací sjezd KSS (viz ) se sociální demokracií na 17. září

gální ÚV KSS, kterému se nepodařilo navázat spojení ani s ilegálním ÚV

1944, na kterém byl legálně - zvolen řádný ÚV KSS.

v oblastech. IV. ileg. ÚV KSS dal podnět k vytváření ozbrojených dělnických družin v závodech pod ná-

povstání, s nimiž odletěl 4. 8. 1944

KSC , ani s moskevským vedením KSČ, zatčen .

Po rozbití IV . ileg. ÚV KSS zůstaly

Imperialismus. Všestranný roz bor imperialismu jako zvláštní vý

257

vojové etapy kapitalismu podal Lenin ve svém klasickém díle Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, napsaném v první polovině roku 1916

v Curychu. Proti Kautskému, který tvrdil, že imperialismus je určitou politikou kapitalismu, Lenin dokázal, že jde o zvláštní stadium vývoje kapitalismu, charakterizované pěti základními

Im

boj dělnické třídy za socialismus s bo

jem za hluboké demokratické přemě ny, na nichž má zájem nejen dělnická

třída, nýbrž i rolnictvo a městské

střední vrstvy obyvatelstva utlačované kapitalistickými monopoly. Lenin do kázal, že zostření všech základních

rozporů kapitalismu v období impe

znaky: 1. koncentrace výroby dosáhla

rialismu vytváří bezprostřední pod mínky pro vítězství socialistické revo

takového stupně, že vznikly kapitalistické monopoly jako rozhodující

luce za vedení dělnické třídy. Před pokládal přitom , že socialistickou re

činitel v hospodářském životě ; 2. srůstání bankovního kapitálu s průmyslovým kapitálem vedlo ke vzniku finanč-

voluci ve vyvinutých kapitalistických

zemích budou podporovat národní a demokratické revoluce v méně vy

ního kapitálu a k soustředění hospo-

vinutých, imperialisty potlačených ze

dářské moci v rukou malé hrstky

mích . Z toho Lenin vyvodil, že impe

finanční oligarchie ; 3. vývoz kapitálu

rialismus není jen nejvyšší, nýbrž

na rozdíl od dřívějšího vývozu zboží dosáhl rozhodujícího významu; 4. dochází k mezinárodnímu sdružení mo-

zároveň poslední fází vývoje kapita lismu: na jedné straně imperialismus koncentrací výroby vytváří hmotné

nopolistů, kteří si mezi sebou rozdělují

podmínky pro přechod k socialismu,

svět; 5. je dokončeno i územní rozdělení světa mezi kapitalistickými vel-

na druhé straně vyvolává hluboké společenské rozpory , které mohou být

mocemi.

vyřešeny jen proletářskou revolucí.

Z rozboru imperialismu vyvodil Lenin , že imperialismus krajně zostřuje

Důležitou zákonitosti imperialismu podle Lenina je, že vede k zesílení

všechny základní rozpory kapitalis-

nerovnoměrnosti vývoje kapitalismu

mu: vznikají hluboké rozpory mezi

v jednotlivých zemích. Ze zákonitosti

nerovnoměrného vývoje kapitalismu imperialistickými mocnostmi, jejichž Lenin ještě před vítězstvím socialis

vzájemný boj o znovurozdělení světa

vede k imperialistickým válkám ; roz-

tické revoluce v Rusku vyvodil další

dělení světa mezi imperialisty vyvo-

zákonitost vývoje socialistické revo

lává hluboké rozpory mezi impe-

luce. Na rozdíl od Marxe, který v pod

rialisty a potlačenými národy v koloniálních , polokoloniálních a závislých

mínkách předmonopolistického kapi talismu předpokládal, že socialistická

zemích , vede k rozmachu národně

revoluce zvítězí současně v nejpokro

osvobozeneckých hnutí proti imperia-

čilejších kapitalistických zemích , Le

lismu, která se stávají důležitým spo-

nin poukazoval na to, že v podmín

jencem dělnické třídy vyvinutých ka-

kách imperialismu je možné a záko

pitalistických zemí; ve vnitřní poli-

nité vítězství socialistické revoluce

tice vede imperialismus k zostření

zpočátku v jedné anebo několika ze

reakční politiky, k omezování a od-

mích, a že tudíž budou po určitou

bourávání demokratických práv lidu.

dobu vedle sebe ve světě existovat

Proto zdůraznil Lenin nutnost spojit

socialistické a kapitalistické země.

3 ) Priruční slovník

Im

258

Tuto Leninovu předpověď z r . 1916 vývoj plně potvrdil: první zemí, v níž zvítězil socialismus, se stalo carské

Rusko, po druhé světové válce od sou-

vyhnutelné. Současný poměr sil ve

světě vytváří podmínky pro vítězství socialismu v mezinárodním měřítku cestou mírového ekonomického sou

stavy imperialismu odpadly lidově těžení mezi socialismem a kapitalis demokratické země Evropy a Asie a mem . ( Viz též Všeobecná krize kapi došlo ke vzniku světové soustavy socialismu, která je dnes rozhodujícím

talismu .) Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 22,

faktorem v rozvoji lidské společnosti,

čes. vyd. 1959. Prohlášení porady

určuje její obsah , směr a zvláštnosti

představitelů komunistických a děl

historického vývoje.

nických stran r. 1960 , vyd. 1960. J.

Hluboko pokročil proces úpadku a rozkladu imperialismu. Rozpory imperialismu urychlily přerůstání monomonopolistický kapitalismus. Silně se

Varga, Základní otázky ekonomiky a politiky imperialismu, čes. vyd. 1959. L. Urban, Imperialismus - monopo listické období kapitalismu, vyd. 1958 ; Historické místo imperialismu, vyd.

prohloubil konflikt mezi výrobními

1959.

polistického kapitalismu ve státně

silami a výrobními vztahy imperialis

tických zemi. Rozpory imperialismu

Imperialismus rakousko - uher

se stále více prohlubují jak v národním ,

sky. Na přelomu 19. a 20. století byl

tak i v mezinárodním měřítku. Stále více se projevuje anarchistický charakter výroby. Silí proces koncentrace

v Rakousko -Uhersku v podstatě do vršen proces přerůstání kapitalismu volné soutěže v imperialismus. Tento proces zde probíhal v podmínkách

kapitálu doprovázený růstem mono polů . Monopoly neustále zvyšují vy-

kořisťování dělnické třídy, především

nedokončené buržoazní revoluce, za výrazných přežitků feudalismu.

intenzifikací práce, k čemuž využívají Nerovnoměrnost vývoje kapitalismu automatizace a „ racionalizace " výroby. Pokročil proces zahnívání im-

v Rakousko -Uhersku , která se pro

perialismu, projevující se nejvýrazněji v USA, které jsou dosud hlavní hospodářskou , finanční a vojenskou

vala se nyní ještě výraznější. Projevo vala se větším rozvojem těžkého prů myslu , zvláště těžby uhlí a nafty,

silou soudobého imperialismu. Imperialisté ve snaze zachovat si své pozice sabotují odzbrojení, pokoušejí se pod-

výroby železa a oceli i růstem stroji renství, zatímco spotřební průmysl poměrně zaostával. Imperialistické

lomit a všestranně zostřit „ studenou válku “ . Imperialismus je nadále pra-

rozpory mezi velmocemi, honba za maximálními zisky , orientace na agre sívní zahraniční politiku vedly k rych

menem válečného nebezpečí. Avšak vznikem a rozvojem socialistické svě-

jevovala i v předchozím období, stá

lému rozmachu zbrojního průmyslu . Zvláště Škodovka mezi zbrojařskými

tové soustavy se změnil od základu poměr sil ve světě. Přechod od kapitalismu k socialismu, zahájený Velkou

velkopodniky nejen rakouskými, ale i celoevropskými dosáhla významného

říjnovou revoluci, se stal hlavním

postavení. Již r. 1899 se Škodovy

obsahem naší epochy. Války v sou časných podmínkách nejsou již ne-

závody staly akciovou společnosti. Zaměřovaly se na vyzbrojování nejen

259

rakouské armády a námořnictva, ale velmi čile se účastnily i vývozu zbraní

a kapitálu do zahraničí (Cina, Rusko ). Vedle nerovnoměrného růstu průmyslu těžkého a lehkého se však imperialistický vývoj projevil i v ne-

Im

nost). R. 1911 vyráběly tyto společ nosti 15 455 000 4 surového železa z celkové výroby 15 961 482 q , tj. 96,8 % . Počet vysokých pecí v pro vozu se od r. 1890 do r . 1910 snížil ze

73 na 29, zatímco průměrná roční vý

rovnoměrném vývoji jednotlivých

roba připadající na jednu vysokou

oblastí a zemí v rakousko -uherské říši.

pec se zvýšila z 91 274 q na 518 897 q.

Zvláště v Uhrách byl zaznamenán značný vzestup průmyslové výroby. Přesto však Uhry zůstávaly i nadále převážně agrárni zemí a nepodařilo

Monopolizace však probíhala i v ostat ních průmyslových odvětvích. Vzni kaly další kartely, např. strojírenský, petrolejářský. Tyto kartely si také za

se jim dohnat značný náskok předlitavské části říše. Tvořily dál nejrozsáhlejší trh pro průmysl Předlitavska.

bezpečovaly velký vliv na rakouský státní aparát a jeho vnitřní i zahra niční politiku. V podmínkách rakous

Nerovnoměrný vývoj mezi jednotli-

kého mnohonárodnostního státu pro

vými zeměmi a oblastmi porušoval

pracně vytvářenou stabilitu říše, znač-

jevovaly se rostoucí prudké konku renční boje mezi svazy kapitalistů

ně ovlivňoval politický život ve státě. Prohlubujícími se rozpory mezi ra-

a štvanicích . Složité vnitropolitické

často v nacionalistických rozporech

kouskými a uherskými vládnoucími

poměry v monarchii byly tak ještě

třídami zesiloval proces politické krize v monarchii.

více komplikovány, stabilita říše se ještě více narušovala.

S nerovnoměrným vývojem a s rych-

Ruku v ruce s postupující koncentrací

lým střídáním hlubokých hospodář-

a centralizací výroby a kapitálu v habs

ských krizí a konjunktur rychle postupovala i další koncentrace výroby

burské říši docházelo i k dalšímu růstu finančního kapitálu a jeho moci.

a kapitálu , docházelo k soustavné mo-

Upevňovala se široce rozvětvená per sonální unie bankovních, průmyslo

nopolizaci ve všech výrobních odvětvích. Tento proces probíhal nej-

vých i pozemkových magnátů, kteří

výrazněji v hospodářsky nejdůležitěj-

usilovali o plné ovládnutí hospodář

ších částech říše, v českých zemích. Jejich význam v rámci Rakousko-

sko-politického života v říši. Finanční oligarchie si postupně podřizovala

Uherska se tím ještě více posílil. Nej-

aparát státní monarchie, prohlubovala

vyššího stupně koncentrace výroby

jeho byrokratickou strukturu. V dů

bylo dosaženo v oboru zpracování

sledku zesíleného nerovnoměrného

železa. Již koncem prvního desetiletí

vývoje kapitalismu v Rakousku do

20. století se výroba surového železa

cházelo k dalšímu podstatnému zesi lení i českého finančního kapitálu. Vedle Vídně vyrostlo v říši druhé centrum finančního kapitálu – Praha.

soustředovala téměř úplně v pěti společnostech vzájemně spojených v rám-

ci železářského kartelu ( Alpine Mon-

tan , Vítkovická báňská a železářská Český finanční kapitál se soustředoval společnost, Pražská železářská společ- v několika velkobankách , mezi nimiž nost, Rakouská báňská a hutní společ-

vynikala Živnobanka, která zaujala vý

nost, Krajinská průmyslová společ-

znamné postavení v českých zemích

Im

260

( viz též Banky vpředmn. ČSR ). Ovládla téměř polovinu českého průmyslu . Právě v té době vznikla i Agrární banka, opírající se o hustou síť zemědělských družstev po českém venkově, tehdy už ovládaných bohatými sedláky a velkostatkáři. Představitelé českého

finančního kapitálu měli v rukou i vedení nejvýznamnějších českých bur-

Uherska kapitál říšskoněmecký, který svazoval rakouskou zahraniční poli tiku s plány německých monopolistů.

Čím složitější se stávala mezinárodně politická situace, čím více se vyostřo valy konkurenční rozpory mezi impe rialistickými velmocemi, tím usilov něji musely rakouské vládní třídy hle

Imperialistický vývoj se výrazně pro-

dat oporu u silnějšího partnera při pronikání na zahraniční trhy. Úzké sepětí a těsná spolupráce habsburské

žoazních stran .

jevoval i v oblasti zemědělské výroby.

říše s Německem spočívaly na jednotě

I zde vyostřoval všechny rozpory vyplývající především z pruské cesty

německé politiky směrem na Balkán

vývoje rakousko - uherského zemědělství. Poměrně rychlejším rozvojem

„ Drang nach a Blízký východ Osten “ (viz ). Jedinou oblastí v Evropě,

průmyslu a zaostáváním zemědělství se dál zostřoval nejen rozpor mezi městem a vesnicí, ale prohlubovaly se i třídní protiklady na vesnici, mezi

kde ještě bylo možno nalézt odbytiště i nové zdroje surovin , byly rozsáhlé oblasti Balkánského poloostrova, kde

velkostatkáři a kulaky na jedné straně

uvolňoval místo pro expanzi evrop

a drobným rolnictvem a chudinou na

ských velmocí. Zde proto spatřovalo Rakousko -Uhersko i Německo velké

straně druhé. Třídní diferenciace ves-

nice probíhající už v předchozím období byla ještě více urychlena. Otázka půdy, tento nevyřešený problém bur-

žoazní revoluce, dolehla s plnou palči-

expanzionistických cílů rakouské a

slábnoucí vliv upadající turecké říše

možnosti pro rozšíření svého hospo dářsko -politického vlivu, a to tím spíše, že Balkán byl pro ně současně

rolníků .

i klíčem k Blízkému a Střednímu východu vůbec. Rakouská zahraniční politika se stala přímým nástrojem

Velmi citelně na rozvoj zemědělství v našich zemích působila konkurence

německé agrese na východ . Výrazem jejich společného postupu a důkazem

agrárních Uher. Uherští velkostatkáři neustále vyhrožovali rakouské vládě,

dobyvačných cílů byla vojenská oku pace Bosny a Hercegoviny r. 1878. Po

že se úplně osamostatní, a vynucovali si tak ochranářskou celní politiku, která uměle udržovala zemědělské výrobky na daleko vyšší cenové úrovni

ní došlo k dalšímu utužení německo

vostí na masu zbídačovaných malo-

rakouského svazku uzavřením Dvoj spolku (viz) v říjnu 1879. Roku 1882

politiku muselo doplácet zvláště průmyslové dělnictvo.

k německo -rakouskému svazku při stoupila ještě Itálie; vznikl Trojspolek (viz) jako první z válečných bloků v Evropě, který se stal signálem k vá

I velmocenská zahraniční politika

lečnému střetnutí za nové, „ koneč

Rakousko - Uherska v tomto období

né“ dělení dávno již rozděleného světa. Imperialistický charakter rakouské za

než na světových trzích . Na takovou

nabyla jasného imperialistického cha-

rakteru. Protože rakouský kapitál byl

hraniční politiky se jasně projevil

poměrně slabý, pronikal do Rakousko-

v anexi Bosny a Hercegoviny r . 1908

261

Im

(viz) i za balkánských válek (viz) v le- národnostnímu charakteru ČSR mu tech 1912-1913, bezprostředně před

sela česká buržoazie o své rozhodující

první světovou imperialistickou vál-

hospodářské a politické postavení svést

kou. Na jedné straně se RakouskoUhersko snažilo touto politikou řešit

ostrý konkurenční boj s jinonárodní buržoazií uvnitř země.

vnitropolitickou krizi, na druhéstraně chtělo znemožnit sjednocování jižních

O vysokém stupni koncentrace a cen tralizace výroby a kapitálu v ČSR

Slovanů a využít tehdejšího rozkladu svědčilo, že asi 3/4 hospodářství kon turecké říše k posílení svého velmo-

trolovaly monopoly. Tento proces byl

cenského postavení. Protože říšsko-

zvláště posílen několika zákony v l.

německý kapitál vytlačoval stále víc

1933-1934 (kartelový, bankovní, o tzv.

kapitál rakouský, usilovala rakouská obilním monopolu atp .), jež byly buržoazie tím víc o vývoz svého kapi- současně výrazem zesílení státně kapi tálu do balkánských oblastí a o jejich talistických tendencí v ČSR. K nej opanování. Vyvrcholením imperialis- větším podnikům v ČSR patřily: tické politiky Rakousko-Uherska byla ČKD, Škodovy závody, Báňská a

P. Reiman , Příspěvek k otázce hos-

hutní společnost, Spolek pro chemic kou a hutní výrobu, Pražská železář ská spol. atd. Panství finanční oli garchie se také u nás uskutečňovalo rozhodujícím postavením bank v ná

podářského vývoje imperialismu v Rakousko - Uhersku a v českých zemích

o předmn. ČSR ), z nichž k největším

příprava a zahájení první světové války (viz ). Literatura: Přehled československých dějin II ( 1848-1918 ), díl 2, vyd. 1960.

rodním hospodářství (viz též Banky

do první světové války, vyd. 1955. patřil koncern Živnobanky a Agro 0. Říha, Hospodářský a sociálně politický vývoj Československa 1790 až

banky. ČSR, jež patřila objemem vý roby k deseti předním světovým pro

1945, vyd. 1946. Z. Jindra, Průmys-

ducentům , se rovněž vydatně účast

lové monopoly v Rak .- Uhersku , ČSCH , 1956, str. 231-269; K rozvoji

nila mezinárodní kartelizace např. účasti ve světovém rourovém , kolej -

bankovního kapitálu před první svě-

nicovém , dusíkovém kartelu apod.

tovou válkou , ESCH , 1957, str. 506

Značná hospodářská ( a tím i politická) závislost ČSR na západním imperialis

až 526. Imperialistický charakter před-

mu, uskutečňovaná účastí amerického, francouzského, anglického, holandské

mnichovské ČSR. České zeměpatři- ho, belgického i německého kapitálu ly již před r. 1918 k hospodářsky nej- (asi 20 % celkového kapitálu vloženého do čs. hospodářství) a projevující se ska. Od svého vzniku se ČSR vyzna- i ve velké zahraniční zadluženosti ČSR vyspělejším částem Rakousko -Uher-

čovala všemi základními rysy imperialistického státu. K zvláštnostem čs.

imperialismu patřilo, že vznikl po prvním násilném dělení světa a sfér vlivu

(ještě r. 1938 úhrn zahraničních stát ních dluhů ČSR přes 8 251 000 000 Kč), nevylučovala relativně dosti sa mostatnou rozpínavost čs. kapitálu.

mezi přední,mocnosti, v době, kdy

Vývoz čs. kapitálu směřoval přede

se začala rozvíjet všeobecná krize

vším do zaostalejších zemí střední,

kapitalismu. Vzhledem k mnoho

východní a jihovýchodní Evropy, ale

Im

262

i do Pobalti, do Indie, Jižní Ameriky

ském parlamentě svěřeno imunitním

apod. V tom měl velkou úlohu těžký výborům obou sněmoven . Imunitní a obzvlášť rozvinutý zbrojní průmysl. ' výbor předběžně prozkoumal opod Nemožnost získat kolonie nutila čes-

statněnost žádostí trestních soudů,

kou buržoazii k vnitřní kolonizaci

státního zástupce apod. na vydání

země, chtěla udělat ze Slovenska a

člena Národního shromáždění (NS)

Zakarpatské Ukrajiny agrární přívě sek českých zemí, odbytiště českého průmyslu, zdroj levných surovin a

k trestnímu nebo disciplinárnímu stíhání a podával plenární schůzi pří slušné sněmovny návrh, zda má sně

pracovních sil. Od počátku docházelo

movna vyslovit souhlas, aby byl člen

též v ČSR k soustavnému podřizování NS stíhán, či nikoli. Odepřel-li parla státu a jeho aparátu třídním zájmům velkokapitálu, uskutečňovala se per-

ment souhlas, bylo stíhání navždy vyloučeno. Buržoazni parlament

sonální unie bank a monopolů s vrcholnými institucemi státního aparátu.

v předmn. CSR žárlivě chránil imunitu buržoazních poslanců , i když se do pustili zřejmých trestných činů. Zato však žádostem o vydání komunistic kých poslanců bylo šmahem vyhovo

V parlamentě i ve vládě zasedali bankéři, členové správních rad velkokapitalistických podniků, majitelé akcií, velkostatků, činžovních domů atd.

váno. Tak např. poslanci Gottwald ,

Panství monopolů v kapitalistické ČSR vytvořilo ekonomické podmínky k socialistickému zespolečenštění je

Kopecký, Krosnář a Štětka byli r. 1934 sněmovnou vydáni k trestnímu stíhání pod záminkou, že vyzývali

jího národního hospodářství. (Viz

k ozbrojenému povstání. Tohoto

dále Monopoly v předmn. ČSR ; Kon-

trestného“ činu se prý dopustili tím ,

kurenčni boj uvnitř čs. buržoazie ; Ne-

že v parlamentních projevech razili heslo ,,Ne Masaryk, ale Lenin “ . Toto

rovnoměrný vývoj průmyslu v předmn. - ČSR .)

Literatura: R. Wagner, Panství kapi-

usnesení sněmovny bylo výsměchem i burž. ústavě, která nepřipouštěla,

talistických monopolů v ČSR, vyd.

aby poslanci byli za projevy předne

1958.

sené v parlamentě vůbec trestně stí

Imunita poslanecká právní ochrana poslanců v burž. parlamentech před trestním

háni. V III. volebním období, tj. v le tech 1929-1935, bylo 30 komunistic

kých poslanců 88krát vydáno k trest

zaručovala poslancům , že nesmějí být

nímu stíhání! V tomto období bylo zbavenomandátů 6 poslanců a 2 sená

stíháni za své hlasování a projevy

toři KSČ.

v parlamentě. Projevy, které měli ve sněmovním jednání, podléhaly jen

Dále příslušelo imunitním výborům provádět kárné řízení proti členům

stíháním , která

kárné pravomoci parlamentu. K jaké-

parlamentu pro urážku sněmovny,

mukoli trestnímu nebo kárnému stí-

člena vlády apod. při sněmovním

hání za činy nebo opomenutí, kterých se poslanec dopustil mimo parlament,

jednání a podávat příslušné sněmovně návrh na vyslovení veřejné důtky spo

bylo třeba souhlasu sněmovny. Pro-

jené se ztrátou poslaneckých náhrad. těchto předpisů bylo zneužíváno k perzekuci komunistických členů NS.

jednávání imunitních záležitostí poslanců (senátorů) bylo v předmnichov-

In

263

I po r. 1945 byl ustaven imunitní výbor. V rukou pokrokové většiny po slanců stal se přes odpor reakčních po-

slanců orgánem , který spravedlivě postupoval v případech, kdy se poslanci

dopustili trestné činnosti (jako např. velezrádná činnost generálních tajem níků reakční slovenské Demokratické

první české vydání vyšlo r . 1934 v knihovně Levéfronty ( viz ). Literatura : K. Marx , B. Engels, Vy brané spisy, sv . 1, čes. vyd. 1958 (Ustavující manifest Mezinárodního

dělnického sdružení). „ Index " - podtitul: „List pro kul

strany ( viz] poslanců Bugára a Kemp-

turní politiku“. Kulturně politický

ného).

měsíčník skupiny pokrokových kul

Literatura: V bojích se zocelila KSČ,

turních pracovníků soustředěných v

sborník , vyd . 1956 .

Brně a pak v Olomouci kolem B. Vác lavka. Pracovali v něm mj. J. L.

Inaugurální adresa

ustavu-

Fischer, Jiří Mahen , dr. R. Fleisch

jící manifest Mezinárodního dělnického

ner. Vycházel v Brně v l. 1929-1939

sdružení (viz) vyjadřující programové principy mezinárodního revolučního dělnického hnutí. Napsal ji K. Marx

(roč. 1935–1937 v Olomouci). Svým výrazným obsahem soustředoval na svých stránkách představitele morav

v říjnu 1864 a schválila generálni rada ( viz První internacionály dne 1. 11 .

lžihumanismus

1864. V Inaugurální adrese je podán rozbor vývoje kapitalismu, postavení

žoazni republiky, vytvářel základy socialistické umělecké kritiky a kul

dělnické třídy od vydání Manifestu komunistické strany (viz ) až do zalo žení První internacionály a vytyčeny

tury vůbec.

nejdůležitější úkoly mezinárodního dělnického hnutí. Nejzávažnější myš-

příznivé podmínky pro vývoj Sloven ska v rámci Uherska způsobily, že

ské levicové inteligence, odhaloval

Masarykovy

bur

Industrializace Slovenska . Ne

lenkou dokumentu je úkol dělnické

Slovensko ve svém sociálně ekono

třídy dobýt politické moci. Jako před-

mickém vývoji zaostalo o více než půl

poklad získání politické moci a osvobození dělnictva vyzvedla Adresa

zeměmi.

století za vyspělými kapitalistickými Buržoazni Ceskoslovenská

nutnost samostatné politické organi- republika nevytvořila podmínky pro zace a nezbytnost mezinárodní spolu- překonání tohoto zaostávání, ba na práce, jejímž výrazem bylo vytvoření opak Slovensko ve svém hospodář Mezinárodního dělnického sdružení. ském vývoji relativně ještě více zaosta Dokument dále zdůraznil, že je povin- lo. Potenciální zdroje rozvoje výrob ností dělnické třídy kontrolovat a od- ních sil na Slovensku zůstaly nevyuži halovat zahraniční politiku svých vlád, ty. Ekonomická zaostalost Slovenska že boj za spravedlivou zahraniční politiku je součástí všeobecného boje za osvobození dělnické třídy. Inaugurální adresa je ukončena heslem Ko-

munistického manifestu - „ Proletáři

se projevila v nedostatečném rozvoji strojového velkoprůmyslu, v poma lém pronikání kapitalismu do země dělství, v pomalém tempu koncen trace kapitálu a výroby apod. Na celo

všech zemí, spojte se !“ . Inaugurální

slovenské konferenci KSČ r. 1937

adresa byla napsána v angličtině;

(viz ) v Banské Bystrici komunisté

1

In

264

podářského, sociálního a kulturního po-

ním hospodářství, růst početnosti, koncentrace a organizovanosti dělnické

vznesení Slovenska ( viz) svoje návrhy

třídy a vedla k omezování váhy kapi

na zlepšení poměrů na Slovensku,

talismu v ekonomice i v politice.

přičemž vycházeli z podmínek daných

Strana probojovala linii industrializace

buržoazním zřízením v republice.

Hlavním článkem těchto návrhů byla

Slovenska uskutečňovanou z hlediska potřeb a proporcí československého

opatření k industrializaci Slovenska. Požadavky komunistů na povznesení

hospodářství v zájmu harmonického rozvoje socialistické ekonomiky.

zformulovali ve známém Plánu hos-

Slovenska umlčené vládnoucí bur-

Politiku industrializace Slovenska for

žoazii se dočkaly rozpracování a realizace až v lidově demokratickém Čes-

mulovala strana už na podzim r. 1945

koslovensku.

waldovy vlády v červenci 1946 (viz

Vybojování rozhodujícího podílu děl-

Budovatelskýprogram třetí vlády Ná

a zařadila ji do programu první Gott

nické třídy na politické moci v Čes- rodní fronty Čechů a Slováků). Ve stej koslovensku vytvořilo předpoklady

ném čase začala strana tuto svou linü

pro uplatnění marxisticko - leninské

ve vztahu k Slovensku přenášet i do

metody řešení slovenské národnostní otázky. Politická rovnoprávnost Slo-

praxe. Začátky industrializace je třeba

váků v nové republice byla provázena

zení z českého pohraničí, kde odsu nem Němců značně poklesl počet pra

postupným

vyrovnáváním ekono-

mické, sociální a kulturní úrovně Slo-

venska s českými zeměmi. Hlavním obsahem politiky KSČ ve vztahu

vidět v přemísťování výrobního zaří covních sil, na Slovensko. Bylo to jen dílčí opatření, které nemohlo podstat ně přispět k výstavbě průmyslu na Slovensku, vedlo však k zvyšování prů

k Slovensku se stala socialistická industrializace Slovenska a zároveň rozvoj zemědělství, školství a kultury.

Přemísťováním strojového zařízení a

KSČ vždy zdůrazňovala, že urychlený

celých podniků vzniklo na Slovensku

a všestranný rozvoj Slovenska na podkladě socialistické industrializace je

v průmyslu v prvních třech pováleč ných letech 23 871 pracovních příle žitostí. Z přemístěného výrobního za řízení připadlo asi 74 % na znárod něný průmysl, čímž se rozšířil socia listický sektor národního hospodář

objektivně nevyhnutelný v zájmu rozvoje jednotného československého ná-

rodního hospodářství, v zájmu využití všech možných přírodních, ekonomických a pracovních zdrojů, v zájmu účelné územní dělby práce, v zájmu

myslové zaměstnanosti na Slovensku.

ství.

celého státu .

K plánovité industrializaci Slovenska se přistoupilo za dvouletého plánu obnovy národního hospodářství (1947

Politiku ekonomického vyrovnávání, zejména industrializace Slovenska,

až 1948) ( viz Dvouletý hospodářský plán), který vytyčil již rozsáhlé úkoly

růstu životní úrovně obyvatelstva

musela KSČ probojovat proti odporu

ve výstavbě nových průmyslových

buržoazie jak v českých zemích, tak

závodů a energetických děl. Linie

i na Slovensku. Socialistická industrializace znamenala upevňování a

strany na urychlené budování prů myslu na Slovensku se již v tomto ob

růst socialistického sektoru v národ-

dobí výrazně projevovala. Zatímco

265

In

podíl Slovenska na průmyslové vý-

dáno do provozu 38 nových význam

robě ČSR r . 1946 činil 12,8 %, podí-

ných závodů a 42 závodů rozšířeno

lelo se Slovensko na plánovaných

a rekonstruováno. Investiční výstavba

celostátních investicích do průmyslu zabezpečila nejen rychlý růst objemu 26,8 % . Přitom byly investice zamě-

průmyslové výroby, ale přivodila

řeny především na těžký průmysl.

i kvalitativní změnu průmyslu , pokud

Plánované investice energetiky , kovo-

jde o stupeň koncentrace výroby,

průmyslu a na rozvoj chemického odvětví představovaly 60,2 % všech

o úroveň jejího technického vybavení,

investic do průmyslu na Slovensku. Ve dvouletce se rozestavěly významné hydrocentrály, strojírenské závody ( v Martině, v Dolním Kubíně, v Liptovském Hrádku, v Kysuckém Novém

skladbu průmyslu a náročnost jeho výrobního programu. Strojové vyba vení na jednoho dělníka v průmyslu se zvýšilo jen za posledních 5 let o více než polovinu a růst energetic ké vybavenosti byl ještě větší. Tě

Mestě, v Brezně aj.), chemické, dřevařské a další závody. Ve dvouletce vzrostla průmyslová výroba na Slovensku o 61,2 % a zaměstnanost v průmyslu se zvýšila o 32,1 % . Předválečná úroveň průmyslové výroby z r. 1937 byla téměř zdvojnásobena. Druhá etapa industrializace Slovenska

žiště investiční výstavby bylo přitom ve skupině výroby výrobních pro

spadá do období od února 1948 do r.

lové výroby za rok 1960 na Slovensku

1960. V tomto obdobíse od základu

je větší než celá průmyslová výroba r . 1946. V druhé pětiletce, kdy se průmysl na Slovensku rozvíjel již na

změnila ekonomická a sociální tvář Slovenska. Zaostalé agrární Slovensko

středků.

Objem průmyslové výroby na Sloven sku vzrostl v 1. 1948–1960 5,2krát.

V porovnání s předválečným rokem 1937 vzrostl průmysl na Slovensku desetinásobně. Jen přírůstek průmys

se přeměnilo ve vyspělou průmyslově

široké bázi, bylo průměrné roční

zemědělskou zemi socialistického Čes-

tempo růstu výroby 13,4 %.

koslovenska. Současně se Slovensko

v procesu industrializace se daleko

velmi podstatně přiblížilo k úrovni

sáhle změnila struktura průmyslu na

českých krajů v efektivním využití práceschopného obyvatelstva a v materiálních a kulturních podmínkách

Slovensku. Vzrostl podíl surovinových odvětví, zejména hutnictví, chemie a stavebních hmot, a klesl podíl lehkého

jeho života .

Téměř 1/4 celostátních investic do

průmyslu. Charakteristický je zvláště vzrůst podílu strojírenství na průmys

průmyslu v obdobílet 1949–1960 byla

lové výrobě Slovenska z 15,5 % r.

určena na Slovensko a sloužila vybu-

1948 na 25,2 % r. 1960.

dování desítek moderních velkých závích, především strojírenství. Za 15

Socialistická industrializace Slovenska měla rozhodující úlohu při likvidaci zjevné i skryté nezaměstnanosti. Za

let od osvobození do r. 1960 bylo uve-

tímco před válkou bylo v průmyslu na

deno na Slovensku do provozu více

Slovensku v době nejvyšší konjunk tury zaměstnáno asi 103 000 V níků, dosáhl počet pracovníků v prů

vodů ve všech průmyslových odvět-

než 220 nových průmyslových závodů

a 150 závodů bylo rozšířeno a rekonstruováno. Jen v druhé pětiletce bylo

myslu r. 1960 – 389 000. Socialistic

In

266

kou industrializací a socialistickými

Dosavadní výsledky dosažené v indu

přeměnami na vesnici bylo zlikvido-

strializaci Slovenska jsou velkým úspě

váno agrární přelidnění. Vzrůst vý-

chem politiky KSČ.Svědčí o správné

roby v zemědělství byl provázen pokle-

a tvořivé aplikaci marxisticko -leninské

sem počtu činných osob v tomto od-

politiky při budování socialismu vše

větví, což vedlo k podstatnému zvýšení produktivity práce v zemědělství.

Literatura: Ze čtyřiceti let zápasů

Vybavení průmyslu novou technikou

KSČ, vyd. 1961, str. 274–314.

obecně i při řešení národnostní otázky.

a růst kvalifikace pracujících umožnily relativně rychlý růst produktivity

Inflace - viz Měnové reformy v Čes

práce v průmyslu. Od r. 1948 do r.

koslovensku ; Měnová politika v před

1960 vzrostla produktivita práce v prů-

mnichovské ČSR

myslu na Slovensku téměř 3,2krát, přičemž byl tento vzrůst zvlášť rychlý

Inflační měnová politika

právě v klíčových odvětvích průmyslu:

Měnová politika v předmn. ČSR

v hutnictví, strojírenství, v chemic kém a gumárenském průmyslu, ve vý-

-

viz

robě elektřiny atd .

Informační byro komunistic kých a dělnických stran (Inform

Spolu s růstem průmyslové výroby

byro) - konzultativní orgán komunis

zvyšoval se aktivní podil Slovenska na řešení velkých úkolů rozvoje průmyslu

no v září 1947 na poradě komunistic

tických stran v l. 1947–1956 . Vytvoře

ČSSR. Podíl Slovenska na celkovém

kých a dělnických stran Bulharska,

objemu hrubé průmyslové výroby

Československa, Francie, Itálie, Ju

v Československu dosáhl r. 1960 17,8 % . Zatímco v ekonomice Slovenska v ob-

goslávie, Mađarska, Polska, Rumunska a Sovětského svazu , které byly zastou peny v Informačním byru vždy dvěma

dobí kapitalistického vývoje převažo-

zástupci ÚV. Úkolem Informačního

valo zemědělství, dosáhl r. 1960 podíl průmyslu na celkové hrubé výrobě

byra se stalo organizování porad, vý měna zkušeností a za vzájemného sou

průmyslu a zemědělství přes 75 %.

hlasuikoordinace činnostijednotlivých

Průmysl se stal vedoucím odvětvím

stran . Za stálé sídlo byl určen Bělehrad,

hospodářství. Roku 1948 pracovalo v zemědělství

od června 1948 Bukurešt. V září 1947 se konalo varšavské zase

a lesnictví 61,7 % z celkového počtu

dání Informbyra. Přijalo Deklaraci,

osob pracujících v národním hospo- v níž na základě referátu A. A. Žda dářství na Slovensku a tento podil

nova poukázalo na hluboké změny ve

klesl do r. 1960 na 39,8 %. Proti tomu

světě po druhé světové válce, na vy

podíl pracovníků v průmyslu (spolu

tváření dvou táborů - imperialistic

s řemesly) byl r. 1948 15,1 % a vzrosti

kého vedeného USA a demokratic

do r. 1960 na 24,9 %, podíl pracov-

kého vedeného SSSR . Zaměřilo po zornost komunistického hnutí na boj

níků ve stavebnictví vzrostl ze 6,1 %

na 9,5 % a zvýšil se i podil pracovníků

proti imperialistickému zotročování,

v dopravě, spojích , v materiálně technickém zásobování, v obchodě a veřejném stravování,

na zesílení boje za národní a sociální svobodu . Zasedání upozornilo na ne

bezpečnou oportunistickou úlohu ně

267

kterých pravicových sociálně demokratických stran . Druhé zasedání

vzájemné dohodě se usnesly zastavit jeho činnost. Spolupráce komunistic

Informačního byra se konalo v červnu 1948 v Bukurešti. Byla přijata rezo-

kých stran a výměna zkušeností byly zachovány, ale dostaly nové formy

luce o situaci v Komunistické straně

styků a spojení, které odpovídají sou

Jugoslávie. Rezoluce kritizovala nacionalistické tendence v KSJ a upo-

mí.

zorňovala na nebezpečí důsledků těch to chyb .

V listopadu 1949 se konalo třetí zasedání Informbyra v Budapešti, které projednalo úkoly komunistických stran v boji za mír (na základě referátu M.

časným podmínkám jednotlivých ze Innemann Květoslav (nar. 29. 6 . 1910 v Lomu u Mostu ) - pracovník

komunistického hnutí, R. 1925 přijat do Komsomolu ( viz) a r . 1928 se stal členem KSČ. Zastával řadu stranic

A. Suslova) a v boji za jednotu děi-

kých funkcí v severních Čechách,

nické třídy ( referát P. Togliattiho). Byla přijata druhá rezoluce o KSJ,

f . 1932 se podílel na organizování mostecké stávky (viz). Od ledna 1937 až do listopadu 1938 byl oblastním tajemníkem strany v brněnském kraji.

obsahující nesprávné závěry. Došlo k dočasnému narušení styků komu-

nistických stran s jugoslávským lidem ,

v březnu 1939 byl gestapem zatčen

budujícím socialismus. Skutečnosti,

a v září 1939 odvezen do koncentrač

které se staly známými po XX . sjezdu

ního tábora Dachau, později do Bu

KSSS , ukázaly, že značnou vinu na

chenwaldu . Zde se zúčastnil jako člen

tomto zhoršení vztahů měl Stalin ,

mezinárodního komunistického ve

který se vůči Jugoslávii dopustil hrubé

dení organizování boje proti fašistům . Po osvobození byl v l. 1945-1950 ved . tajemníkem KV KSČ v Ústí n . L., v l. 1951-1953 ved. taj. KV KSČ v Ostravě, v l. 1953-1959 pracoval

a naprosto neopodstatněné svévole.

V duchu politiky, vytyčené XX . a XXII. sjezdem KSSS,činikomunistické strany ve společné snaze s jugoslávskými komunisty potřebné kroky k upevnění vzájemných vztahů. Z rozhodnutí Informačního byra vy-

ve funkcích na ÚV KSČ. V 1. 1948 až 1954 byl poslancem NS. Od března

1959 jeředitelem Nakladatelství poli cházel od 10. 11. 1947 jeho tiskovýtické literatury. V l. 1945-1962 byl orgán „ Za trvalý mír, za lidovou de- členem UV KSC , na XII. sjezdu

mokracii!“ , který sehrál významnou úlohu v rozvoji a upevňování bratr ských styků a při vzájemné výměně zkušeností mezi komunistickými stra-

(1962) zvolen kandidátem ÚV KSČ „ Inprekorps - viz „ Internationale Presse- Korrespondenz “

nami. Vzhledem ke změnám , k nimž došlo v mezinárodní situaci vytvoře-

Insigniáda - hnutí r . 1934. In

ním a stálým upevňováním socialistic-

signie byly středověké universitní

kého tábora, a vzhledem k růstu a sile

odznaky. Po vytvoření ČSR zůstaly insignie pražské německé universitě. V listopadu 1934 rozpoutali čeští fa šisté nacionalisticky zaměřenou kam

komunistického hnutí dospěly komunistické strany zastoupené v Informbyru v dubnu 1956 k názoru, že In-

fjem byro splnilo svoufunkci, a po paň za odevzdání universitních insignif

In

268

české universitě. Tato kampaň byla

nického hnutí P. Togliatti, L. Longo

podnětem k obrovským nacionalistic-

(byl hlavním politickým komisařem

kým štvanicím , které měly ovlivnit

mezinárodních brigád ), F. Dahlem ,

studentstvo, střední vrstvy i část nejméně uvědomělého dělnictva a získat

K. Świerczewski, Giuseppe di Vitto rio, P. Nenni aj . Počet interbrigadistů

v těchto vrstvách masovou základnu

se pohyboval kolem 20 000. Interbri

Národnímu sjednocení - straně českého fašismu (viz Čs. národní demokracie). Proto také šovinistické kravály

gády patří k jedné z nejslavnějších

v pražských ulicích byly současně provázeny útoky proti socialismu a všemu

pej, čes. vyd. 1958. Bojovali jsme ve Spanělsku, sborník , vyd. 1956.

stránek protifašistického boje.

Literatura : L. Longo, Madridská epo

pokrokovému. Fašističtí demonstranti

napadali pokrokové studenty a po-

Interbrigadisté

českoslovenští

koušeli se terorizovat i dělnické čtvrti, vše za blahovolného přihlížení policie.

ve Španělsku. V řadách mezinárod

KSČ zmobilizovala pracující do boje

byly výrazem internacionální solida

ních brigád (viz Interbrigadisté), které

proti těmto útokům fašistů. V Praze,

rity s bojujícím španělským lidem ,

v Brně a na mnoha dalších místech

účastnilo se bojů ve Španělsku také

došlo k společnému vystoupení komunistických a socialistických dělníků,

více než 2500 Čechoslováků, z nichž na 2000 položilo zde své životy. Orga

kteří spolu s pokrokovými studenty

nizátorem vysílání dobrovolníků do Španělska byla KSČ. Komunistů bylo

nástup fašismu odrazili.

Literatura: L. Kovář, KSČ v boji za jednotnou frontu proti fašismu, vyd. 1958.

Interbrigadisté - příslušníci mezinárodních brigád, kteří bojovali v 1. 1936-1939 ve Španělsku na straně republiky proti fašismu (viz Občanská

válka ve Španělsku). V mezinárodních brigádách působili antifašisté 53 států světa: z Anglie, Bulhar-

ska, Československa, Francie, Itá-

také mezi interbrigadisty nejvíce, ale byla tam i celá řada lidí nejrůznějšího politického přesvědčení. Všechny však spojovalo odhodlání postavit se na odpor fašismu, který ohrožoval i jejich zemi; proto uposlechli výzvy KSC „ U Madridu se bojuje za Pra

hu “. Čs. dobrovolníci již na počátku války bojovali v řadách lidové milice

zejména u Madridu a postupně se soustředovali v jednotkách meziná rodních brigád, kde se jako většinou

lie, Jugoslávie, Kanady, Maďarska,

dobře vycvičení vojáci uplatňovali

Německa, Polska, Rakouska, Sovět-

zejména u speciálních zbraní jako

komunisté,

kulometčíci, dělostřelci, tankisté apod.

socialisté i bezpartijní. Byl to nejvý-

Začátkem prosince 1936 vytvořili

raznější projev solidarity s bojem špa-

první čs. jednotku, četu Kl. Gott walda. (Velitel kovodělník L. Lajdl, polit. prac. truhlářský dělník V. Opa trný .) Po vytvoření převážně slovan ského praporu Dimitrov na přelomu

ského svazu , USA aj .

nělského lidu proti mezinárodnímu fašismu, mezinárodní reakci a válce. Vedoucí úlohu mezi interbrigadisty sehráli komunisté. Organizovánímmezinárodních brigád byli pověřeni vy-

nikající pracovníci mezinárodního děl-

r. 1936-1937 stala se jednou z jeho

pěších rot rota Kl. Gottwalda, v niž

In

269

Gottwaldova

Na pomoc republikánskému Španěl

četa . Také kulometná rota Dimitro-

vova praporu byla složena převážně

sku byla r . 1937 vypravena i čs. nemocnice, vybavená a stále zásobova

z čs. dobrovolníků a nesla jméno Jana

ná vším potřebným z prostředků získa

se rozrostla původní

Žižky z Trocnova. 1. a 2. četu Žižkovyných dobrovolnými sbírkami mezi čs. roty tvořili Češi Slováci. V 3. četě byli maďarští antifašisté ze Slovenska.

občany. Personál nemocnice tvořilo na 30 čs. lékařů , ošetřovatelů a tech

Čs. roty se s Dimitrovovým praporem niků, mezi nimi i řada žen. Vedou účastnily obranných bojů na řece Jaramě, ofenzívy u Brunete a bojů

cími byli dr. Holubec a později známý

na aragonské frontě. Dobytí nejsilněj-

čs. chirurg dr. Bedřich Kisch. Čs. la zaret, který byl nazván jménem J. A.

šího opěrného bodu fašistů v Aragonii, pevnosti Belchite, bylo převážně dílem čs. jednotek. Po zesílení přílivu

Komenského, byl 9. května 1937 přijat do svazku mezinárodních brigád ve Španělsku a pracoval nejprve na frontě

nových dobrovolníků v druhé polovině r . 1937 byl zorganizován čs. pra-

u Madridu, pak v nemocničním stře disku mezinárodních brigád v Beni

por nazvaný jménem T. G. Masary-

casimu a později na severu Španělska.

ka. Název odpovídal tehdejším podmínkám boje proti fašismu, v němž KSC usilovala o vytvoření široké protifašistické lidové fronty v ČSR. Na jaře r. 1938 byl v Katalánii utvořen další prapor, v němž nejpočetnější

Za dobu své působnosti ve Španělsku ošetřil tisíce interbrigadistů různých národnosti i španělských bojovníků

skupinou byli Čechoslováci. Nazýval se Batallón Divisionario a vyznamenal se zvláště v bojích na řece Ebro.

a byl znám po celém Španělsku. V říjnu 1938 uposlechla španělská re

publikánská vláda výzvy tzv . Výboru pro nevměšování, aby byli odvoláni všichni zahraniční dobrovolníci. Čs. interbrigadisté byli soustředěni nej

Na počátku r. 1938 byla z obou čs.

prve v Barceloně a pak se přesu

praporů a praporu jugoslávského utvořena nová, 129. brigáda, jež 129. brigáda,

nuli k francouzským hranicím , kde očekávali povolení k návratu domů.

úspěšně zasáhla do bojů na levantské

Jednání s čs. úřady se však protaho

frontě. K samostatným speciálním

valo, protože čs. buržoazie si nepřála

jednotkám patřila čs. protiletadlová

návrat těchto odhodlaných protifašis

baterie nazvaná jménem Kl. Gott-

tických bojovníků. Proto se čs. inter

walda (velitelé B. Laštovička a L. Hol-

brigadisté chopili znovu zbraní a spolu s příslušníky druhých zemí, jimž ne

dos). Byla vytvořena v polovině ledna

1937. Bojovala na různých frontách , u Teruelu . Chránila také před nálety

byl povolen návrat domů, zasáhli do bojů proti fašistickým vojskům po stupujícím Katalánií. Přesilu nepří

důležité přístavy Las Rosas a Valencii

tele však už nebylo možno zadržet, a

a ocelárny v Saguntu. Vedle Gottwal-

tak jim připadl úkol krýt ústup špa

dovy baterie byla z čs. interbrigadistů

nělských bojovníků a civilistů a přejít

složena

s nimi do Francie. Z rozhodnutí Dala dierovy vlády byli pak zahnáni do

především u Madridu , v Aragonii a

také

dělostřelecká

baterie

Jožko Májka, nazvaná po jednom

z prvních dobrovolníků, který hrdinně padl při obraně Madridu .

internačních táborů ve Francii, v Ma roku a Alžírsku .

La

270

Po vypuknutí druhé světové války nisté. V roce 1926 přijel z Českoslo

desítkám interbrigadistů se podařilo odejít do SSSR a vstoupit zde do čs. vojenské jednotky. Ti, kteří zůstali ve

venska do Interhelpa druhý transport, r . 1928 třetí a r. 1932 čtvrtý transport. Celkově se z Československa vystěho valo do SSSR v akci Interhelpa 1078 lidí. Povoláním to byli zámečníci, bar víři, textiláci, slévači, soustružníci,

Francii, zapojili se po okupaci Francie

kováři, stolaři, koláři, zedníci, tesaři,

do lidového hnutí odporu, často i jako velitelé partyzánských oddílů,

obuvníci, krejčí, sedláři, horníci a rol níci. Obyčejně to byly celé rodiny,

část z nich byla mobilizována do čs. vojenských jednotek, část zůstala v internačních táborech . Několika

Literatura: Bojovali jsme ve Španěl-

protože se chtěly natrvalo usadit

sku, sborník , vyd. 1956. B. Biheller,

v SSSR . Z 1078 vystěhovalců bylo

Z války veŠpanělsku, Příspěvky k dě- 405 Čechů, 380 Slováků, 69 Madarů, jinám KSČ, 1957, č. 1. Ā . London, 156 Němců a 68 Zakarpatských Ukra

Španělsko, Španělsko..., vyd. 1963.

jinců. V Kirgizii mělo Interhelpo vy nikající podíl při kladení základů in

Interhelpo – vystěhovalecké prů- 'dustrializace této sovětské republiky. myslové družstvo československých Členové Interhelpa vybudovali v kir komunistů , které působilo v sovětské

gizské stepi na ploše 230 ha závody,

Střední Asii v blízkosti města Frunze

které tato země dosud vůbec neznala :

v I. 1925-1943. Vzniklo 1. 5. 1923

r. 1925 první elektrárnu, r. 1927 tex

v Žilině na Slovensku . Bylo založeno na základě direktiv I. sjezdu KSČ .

tilku, r . 1928 první slévárnu . Mimoto postavili velkou továrnu na nábytek ,

KSČ vycházejíc z usnesení IV . kon-

která vyráběla nábytek pro školy,

gresu Komunistické internacionály

úřady a nemocnice. Interhelpo bylo

z r. 1922 a z jeho rezoluce O proletářské pomoci sovětskému Rusku, organizovala dělnická a zemědělská

začleněno do systému sovětských prů myslových družstev. Za rok 1925 bylo Interhelpo usnesením presidia vše svazové rady průmyslových družstev

družstva a komuny v Československu s cílem pomoci při výstavbě prvního

SSSR v Moskvě vyhodnoceno jako

dělnického státu na světě. Interhelpo oznámilo 9. 4. 1924 v „ Pravdě chudo-

nejlepší průmyslové družstvo SSSR . R. 1934 se Interhelpo podílelo / vý

by“ cíl hnutí, jeho členové se rozhodli vystěhovat se po dohodě se sovětskými

roby na celkové průmyslové výrobě celé Kirgizie. Vynikající pomoc po

orgány do sovětské Střední Asie. Za

skytlo při výchově prvých kvalifiko vaných dělnických kádrů Kirgizie.

družstevní podíly, které činily na 3000 Kč, nakoupili už v Českosloven-

Závody a dílny Interhelpa poskytly

sku strojové zařízení pro barvírnu,

neocenitelnou pomoc při stavbě prv

textilku , elektrárnu, zámečnický pod-

ních socialistických závodů ve Frunze

nik , pro truhlářské, sedlářské, obuvnické, krejčovské dílny a zemědělské

v době prvních pětiletek SSSR. V ob dobí druhé světové války přihlásila se skupina členů družstva, vedená F. Be

stroje .

Dne 29. března 1925 odjel z Žiliny

drechem z Frunze, už na počátku

první transport členů Interhelpa do

r. 1942 v Buzuluku do formace I. čs .

SSSR. Byloto 303 lidí, všichni komu- pol. praporu v SSSR. Jedenáct členů

271

Interhelpa padlo v bojích za osvobo-

In

kapitálu (mezinárodní monopoly) do

zení ČSRv řadách I. čs. armádního provázená internacionalizací ve všech sboru v SSSR .

oblastech společenského života , od

R. 1943, vsouvislosti s přechodem zástev Kirgizské SSR , Interhelpo za-

výroby a spotřeby až po kulturu (tře baže je tento proces za kapitalismu pln rozporů a nemůže překročit jisté

niklo . V letech 1926-1927 působil

meze ); 2. okolnost, že proletariát je

v Interhelpu jako učitel a kronikář Petr Jilemnický. R. 1930 Interhelpo

stále více vykořisťován mezinárodním kapitálem a při hledání práce je stále

vodů do řízení jednotlivých minister-

navštívila dělnická delegace z Česko- více nucen jít za hranice své země a na slovenska vedená Juliem Fučíkem , pracovišti (zvláště ve velkých průmys který z této své první cesty po SSSR

lových centrech) se stále více setkává

napsal knihu reportáží v zemi, kde

helpa vytvořily trvalou hodnotu pro

s příslušníky druhých národů ; 3. okol nost, že podmínky osvobození prole tariátu jsou v podstatě mezinárodní. Socialistická revoluce v kterékoli zemi se dotýká světového kapitálu jako celku, naráží proto na sjednocený od

další generace.

por kapitalistů různých zemí a náro

zítra již znamená včera. Dějiny Inter-

helpa jsou příkladem pomoci československého proletariátu mladému dělnickému státu . Výsledky práce Inter-

Literatura: P. Jilemnický, O Inter-

dů, jenž může být překonán jen vzá

helpu a krajanech, kteří museli ztratit domov, neboť hledali štěstí v práci;

jemnou pomocí a spoluprací pracují cích bez rozdílu národnosti. Socialis tická revoluce je proto vždy ( v jistém smyslu a určitým způsobem ) meziná

Kompas v nás, vyd. 1950. J. Számuel-

Szabó, V znamení proletárskeho in-

ternacionalizmu (Interhelpo), slov.

rodní revolucí. Socialistická revoluce

vyd. 1958. P. Pollák, Internacionalna pomoc československého proletariátu národom SSSR , slov, vyd. 1961 .

v jednotlivých zemích je částí světové proletářské revoluce ; 4. okolnost, že zájmy pracujících všech zemí a národů jsou v podstatě shodné; 5. skutečnost,

„ Internacionála mládeže “ -podtitul: „ Bojový orgán Komunistické internacionály mládeže“. Vycházela v Praze jako čtrnáctideník na přelomu 20. a 30. let (asi 1928–1933) pod vedením Čeňka Hrušky a Ervína Kubíčka.

že historický úkol dělnické třídy vybudovat komunistickou beztřídni společnost – je důsledně a beze zbytku možno splnit jen v celosvětovém mě řítku, úsilím pracujících všech zemí světa, zapojením všech zemí a národů do komunistického budování.

Internacionalismus proletářský

Mezi hlavní zásady proletářského in

- ideologie a politika mezinárodní jednoty proletariátu a solidarity děl-

ternacionalismu patří: 1. povýšení mezinárodních povinností, úkolů a

nické třídy a pracujících všech zemí

zájmů dělnické třídy nad zájmy úzce

a národů v boji proti kapitalismu, za socialismus. Vyrůstá z podmínek, v nichž žije a bojuje dělnická třída. Na

národní. Dělnická třída jedné země,

jednoho národa musí se považovat za jeden z bojových oddílů mezinárod

jeho rozvoj zvláště působí: 1. stále

ního proletariátu a musí být připra vena i k národním obětem pro vítěz

rozsáhlejší a hlubší internacionalizace

In '

272

ství revoluce v mezinárodním měřít-

dělnických stran, ve vzájemné solida

ku ; 2. nejužší jednota a solidarita pra-

ritě pracujících různých zemí a ná

cujících všech národů a zemí v boji

rodů , v jejich podpoře národně osvo

proti mezinárodnímu kapitálu a za

bozeneckého boje utlačených národů ,

vítězství socialismu a komunismu v ce-

v podpoře socialistické revoluce a bu dování socialismu v jednotlivých ze mích pracujícími celého světa. Za

lém světě; 3. boj proti buržoaznímu nacionalismu, nacionálnímu šovinismu, nacionální omezenosti apod.

socialismu pak především v interna

především uvnitř svého národa a

cionalistickém řešení národnostní o

s vlastní buržoazií; 4. úsilí o porozu-

tázky v praxi, v prohlubující se spolu

mění mezi národy a o jejich sblížení,

práci a v postupném , stále větším sbli žování socialistických národů. V sou časné době pak zvláště v prohlubující a rozvíjející se spolupráci zemí socia

boj proti tomu, co je od sebe odděluje.

V rámci toho nesmiřitelný boj proti jakémukoli národnostnímu útlaku,

listického tábora . Spolu s tím v mo

podpora národně osvobozeneckého boje proti imperialismu. Cilem úsilí

rální, politické, v případě potřeby pak

o sblížení národů je jejich dobrovolné

socialistických zemí a jejich pracují

a postupné splynutí v budoucí komu-

cích pracujícím kapitalistického světa a utlačených národů. V souladu s pro letářským internacionalismem je bu

nistické společnosti. Na půdě kapitalismu převažují po-

i materiální a někdy i vojenské pomoci

chopitelně „negativní“ zásady prole-

dování jednotných organizací sdru

tářského internacionalismu – boj proti národnostnímu útlaku, proti naciona-

žujících pracující různých národností a boj proti organizačnímu oddělování

lismu atd. Pozitivní zásada – spolu-

pracujících podle národností.

práce mezi národy – může být uskutečněna jen mezi pracujícími a po překonání velkých překážek, jež tomuto

Proletářský internacionalismus je zo becněním zkušeností mezinárodního revolučního dělnického hnutí a je neustále potvrzován praxí. Jeho za chovávání je jednou ze základních pod mínek úspěchů revolučního dělnického hnutí. Proto byl vždy trnem v oku všem nepřátelům pracujících a socia lismu, usilujícím rozvrátit dělnické

úsilí klade buržoazie. V socialismu

(kdy proletariát se stává dělnickou třídou a kdy se proto začíná přesněji mluvit o socialistickém internacionalismu) je naproti tomu možné a nutné soustředit se především právě na upev-

ňování a prohlubováni spolupráce

hnutí buržoazním nacionalismem a

mezi celými národy a na jejich sbližo-

vání. Přitom, zvláště v počátcích, ne-

svést je do ideologického a politického područí buržoazie . Opuštění prole

mizí úkol bojovat proti nacionalistic-

tářského internacionalismu sociálně

kým přežitkům a zůstává samozřejmě

demokratickými stranami vedlo v prv

i úkol podporovat boj pracujícího lidu

ní světové válce k rozkladu Druhé in

a národů v kapitalistickém světě. Pro-

ternacionály a k vzájemnému vraždění

letářský internacionalismus nachází za kapitalismu výraz především v me-

dělníků v imperialistické válce. Na

zinárodních organizacích proletariátu, ve společném postupu revolučních

bolševiků a podpora ruské socialis tické revolucepracujícími celého světa

proti tomu internacionalistický postoj

273

In

jsou důkazem toho , že internaciona-

Internacionální akce čs. prole

listické zásady pomáhají dělnické

jících zájmu mezinárodní revoluce. Pro tuto zásadu především napadala a napadá komunistické hnutí jako nenárodní a protinárodní. Zkušenosti

tariátu v předmn. ČSR . KSČ v průběhu svého vývoje vždy spojo vala zápas za svrženi kapitalismu v Ceskoslovensku s bojem světového komunistického hnutí. Akce proletář ské internacionální solidarity jsou dů ležitou součástí bojových tradic KSČ. Internacionální proletářská solidarita se začala projevovat v mezinárodním

však dokazují, že právě omezený a úzký nacionalismus, který hlásá bur-

dělnickém hnutí zvláště intenzivně po vítězství socialistické revoluce

žoazie a v jeho jménu vyvolává i kon-

v Rusku . Snahy imperialistů zničit

třídě.

Buržoazie útočila a útočí především proti internacionalistické zásadě podřizování úzce národních zájmů pracu-

Alikty, znamená zvláště v podmínkách

zemi sovětů cestou občanské války,

20. století pro národy záhubu. Naproti tomu uvědomělé - podřizování

intervence a řadou přímých kontra revolučních akcí vyvolaly mezi revo

úzce národního boje zájmům pokro-

lučními dělníky v celém světě mo

kových sil v celém světě, které prosazuje dělnická třída v čele s komunistickou stranou zvláště v současných pod-

hutné hnutí proletářské solidarity, které se stalo základem rozvoje prole

mínkách , je jedině s to úplně a trvale

tářského internacionalismu v praxi. Při organizaci akcí proletářské solida

zabezpečit i zájmy národní. Pokud jde o dějiny našeho dělnického hnutí, je

rity se pracující seznamovali s poža davky, za které bojovala dělnická

známo, že jak rakouská sociální demokracie jako celek, tak česká sociální

znam jednoty, společných akcí a třídní

demokracie opustily nakonec prole-

solidarity. (Viz Internacionalismus pro

tářský internacionalismus a přešly k buržoaznímu nacionalismu. Na rozdíl od nich postavila se KSČ zásadně

letářský.). Také v Československu se stal vřelý

na stanovisko proletářského internacionalismu, i když k důslednému jeho

prosazení a uplatnění musila se určitou dobu propracovávat (viz Národ-

třída jiného národa, poznávali vý

vztah k sovětskému Rusku pevným

základem proletářského internacio nálního cítění. Naši revoluční dělníci, kteří se za války dostali do Ruska, bránili spolu se sovětskými vlastenci

nostní otázka). Proletářský internacionalismus měl a má zvláště v našich podmínkách , kdy vedle sebe žily a

mladou sovětskou republiku proti úto kům reakce domácí i zahraniční (viz

dosud žijí různé národnosti, obrovský

ku ). Také doma náš lid sympatizoval

význam . ( Viz též Internacionální akce Čs. proletariátu .) Literatura: V. I. Lenin , Národnostní a koloniální otázka, sborník, čes. vyd. 1957. Internacionalisté viz Váleční zajatci v Rusku (1914-1918 ) 18 Priruční slovník

Rudoarmejci českoslovenští v sov. Rus s bojem sovětského lidu. Zvláště jasně

se to projevilo za mohutných demon strací r . 1920, které se konaly v desít

kách měst na protest proti imperia listické intervenci proti sov. Rusku. Ceskoslovenští dělníci odmítali pře

pravovat zbraně do statkářského Pol ska, které tehdy sloužilo jako hlavní

In

274

nástupiště imperialistických interventů.

V dalších letech se snažili revoluční dělníci všestranně pomoci rozvoji so-

kteří v USA byli křivě obviněni z loupežné vraždy a odsouzeni k trestu smrti. Ač světová dělnická veřejnost přes 6 let bojovala proti této justični

cialistické výstavby v SSSR. Nejvý-

vraždě, reakční monopolistické kruhy

razněji se tato pomoc projevila v tom ,

v USA prosadily r. 1927 jejich po

že někteří naši uvědoměli dělníci od

pravu .

jížděli do SSSR, kde zakládali vý . robní družstva, seznamovali sovětské dělníky s technickými novinkami, a tak se přímo podíleli na industrializaci

Ve 30. letech usilovalo bolševické vedení KSČ , aby se naši pracující zapojili co nejaktivněji do boje proti mezinárodní fašistické reakci. Po fa šistickém převratu v sousedním Ně mecku byl tento boj pro naše národy životní otázkou (viz též Protifašistické hnuti v předmn. ČSR ). Rovněž akce za

země. Nejznámější z těchto druž-

stev byla Interhelpo (viz ) a Reflektor (viz ).

KSČ za předmn. republiky neustále odhalovala přípravy mezinárodní bur-

záchranu Georgiho Dimitrova a jeho

žoazie k novým válečným dobro-

druhů při lipském procesu ( viz) (r. 1933

družstvím proti SSSR, vychovávala pracující k lásce k prvnímu proletář-

a poč. r. 1934) a projevy solidarity s rakouskými revolučními dělníky

skému státu a k spoluodpovědnosti

krutě pronásledovanými po únorovém

za jeho další osudy. Za propagování

povstání v Rakousku r . 1934 (viz )

Sovětského svazu byli komunisté

nalezly v našem dělnickém hnutí sil

krutě pronásledováni. Za pouhé zvo-

nou oporu . Za těchto akcí vznikaly

lání „ Ať žije Sovětský svaz ! “ byli často propouštěni z práce, souzeni

četné protifašistické výbory (viz ), ko naly se sbírky pro protifašistické emi granty (viz též Šaldův komitét), formo

a žalářováni.

Naši pracující pozorně sledovali nejen vývoj událostí v Sovětském svazu , ale i v celém mezinárodním dělnic-

vala se jednotná fronta ( viz) dělníků. Největšího rozmachu dosáhla myš lenka proletářského internacionalismu

kém hnutí a odhodlaně vždy vystupo-

v letech občanské války ve Spanělsku

vali proti reakci. Důležitá protestní

(viz). Buržoazii se nepodařilo utlumit

hnutí a akce proletariátu: Ve 20. le-

hnutí solidarity československého li

tech to byly především mohutné de-

du ; do Španělska odešlo na 2500

monstrace a schůze na podporu boje německého proletariátu proti pokuluční převrat (hlavně r . 1923); akce solidarity s bojem bulharského lidu

československých dobrovolníků, aby po boku příslušníků více než padesáti národů hrdinně bojovali proti fašismu. Tak se rodila lidová fronta ( viz) boje proti fašismu. ( Viz též Interbrigadisté

proti nástupu fašistického bílého te-

českoslovenští ve Španělsku ; Výbor pro

sům reakčních kruhů o kontrarevo-

roru v zemi (rovněž r. 1923) ; projevy pomoc demokratickému Španělsku.) sympatií s nastupující revolucí v Číně Všechny akce proletářské solidarity (hlavně r. 1927). organizovaly v předmn. ČSR pod Významnou událostí ve 20. letech byla i kampaň za záchranu Sacca a Vanzettiho - dvou italských dělníků,

vedením KSČ masové organizace: Dělnická pomoc (viz) a Rudá pomoc v Československu (viz ).

In

275

V těchto mohutných akcích proletář-

list „ Der Kämpfer“ . Byl neustále

ské solidarity jsou kořeny tradic prole-

postihován perzekucí a

tářského internacionalismu, který je d'úležitým článkem politiky KSČ

úředně zastaven (1929 - 1 měsíc, 1931 - 1 měsíc, 1933 - 3 měsíce,

i v podmínkách budování socialistické

1934 - 3 měsíce ). Funkci listu „ Die Internationale " nahradil od r. 1934 list „ Rote Fahne die“ (viz ), vydávaný

společnosti v Československu. přehled hesel Internacionály a odkazů. Hesla: Amsterodamská in ternacionála ; Anarchistická internacionála ; Bernská internacionála ;

v Praze .

„ Internationale Presse - Korres

pondenz“ ( zkr. Inprekorr) – „ Mezi

„ Čtvrtá“ internacionála ; Druhá in- národní tisková korespondence “ – vy ternacionála ; Dvaapůltá internacio-

dávaná exekutivou Komunistické in

internacionála ; nála ; Komunistická internacionála;

ternacionály v Berlíně a ve Vídni v l.

Komunistická internacionála mláde-

1921-1933. Otiskovala materiály z ob

že ; Mezinárodní dělnické sdružení;

lasti politiky, ekonomie a mezinárod

Rolnická internacionála ; Rudá odbo-

ního dělnického hnutí. Od r . 1932

rová internacionála; Rudá sportovní internacionála ; Socialistická dělnická internacionála ; Socialistická internacionála ; Socialistická internacionála

byl Inprekorr nahrazen časopisem „ Rundschau “ vydávaným ve Švý carsku. Vycházel německy, 'rusky, francouzsky, anglicky, italsky a od r.

mládeže. - Odkazy: Asijská socialistická konference ; COMISCO ; Evropský rolnický výbor; KI; KIM ; Kominterna ; Krestinterna; Mezinárodní

Jeho šéfredaktorem byl Alpári Gyula. Od r. 1935 byl „ Rundschau “ vydáván v Paříži, r. 1940 byl zakázán . Později

pracovní společenství socialistických

byl vydáván též v Anglii.

1925 také česky jako „ Meztiskor ".

stran ; Mezinárodní rolnická rada ;

Mezinárodní sdružení revolučních odborů; Mezinárodní sdružení socialistických stran ; Profinterna; První

Interpelace - dotazové právo sku piny poslanců (na rozdíl od dotazů jednotlivých poslanců) na vládu nebo

internacionala ; RSI ;

Třetí internacionála ; Vídeňská inter-

člena vlády po činech vlády. Podle jednacího řádu předmnichovského

nacionála; Výbor mezinárodních konferencí socialistických stran ; Země-

parlamentu byli dotázaní povinni do dvou měsíců bud odpovědět, neba

dělská internacionála .

odpověď odepřít. Na interpelace ko munistických poslanců (např. v III.

SDI ; SIM;

„ Internationale die“ - podtitul:

vol. období 1. 1929–1935), které od

„ Tagblatt für Nordwestböhmen “. halovaly protilidovou politiku a po Komunistický deník pro oblast seve- stup buržoazních vlád a jejich orgánů, rozápadních Čech vycházející v l. dotázaní dali odpovědi vyhýbavé a 1922–1934 v Ústí nad Labem , Tepli- nic neříkající, v 13 případech odepřeli cích a Liberci. V redakci pracovali odpovědět a v 69 případech v rozpo Rudolf Wünsch , Leopold Grünwald,

ru se zákonem odpověď vůbec nedali.

Robert Korb aj. Vycházel od r. 1931 až do zastavení r. 1934 jako hlavičkový

Literatura : V bojích se zocelila KSČ ,

sborník, vyd. 1956.

276

Ir

(pův. iredenta -

do izolace od mas. Na II. sjezdu

národně revoluční hnutí za sjednocení Itálie, od pol. 19. stol. za připojení od

govy teze. R. 1923 stanuli A. Gramsci

Iredentismus

Itálie odtržených a cizími státy okupo-

(1922) se jim podařilo prosadit Bordi a P. Togliatti v čele strany. V červnu 1924 splynula s Italskou komunistic

vaných území k mateřské zemi). Později všeobecně extrémní buržoazně

kou stranou Skupina III. internacio

šovinistická hnutí buď přímo fašis-

nály – stoupenci KI v italské socialis

tická, nebo fašismu velmi blízká, jichž

tické straně. Na III . sjezdu IKS

po první světové válce používaly bur- (Lyon , leden 1926) byla definitivně žoazní kruhy poražených států – ze- potřena protimarxistická orientace jména v Německu a Maďarsku k rozdmychávání národnostních štva-

Bordigova. Poté co byly ve fašistické

byla násilná změna hranic a odtržení

Itálii zavedeny teroristické mimořádné zákony ( listopad 1926), byla IKS je dinou stranou , která organizovaně přešla do ilegality a pokračovala

menšinových území od nově vzniklých států ve prospěch německého a

v boji . V 1. 1922-1943 tvořili komunisté

maďarského imperialismu. KSČ vždy proti reakční iredentě ostře bojovala.

90 % všech politických vězňů a 80 % vypovězených osob. IV. sjezd (Kolín n. Rýnem , duben 1931) přijal usne

nic mezi menšinami v nově vzniklých státech. Cílem iredentistických hnutí

Literatura: J. Kramer, Iredenta a separatizmus v slovenskej politike, 1919 až 1938, slov. vyd. 1957. Irská dělnická strana marxisticko -leninská strana založená r. 1934

pod názvem Irská dělnická liga. IV.

sení o práci v odborových a jiných masových organizacích kontrolova

ných a vedených fašisty. Tato taktika umožnila upevnit spojení strany s ma sami. Dne 17. 8. 1934 uzavřela IKS

dohodu o akční jednotě se socialistic

národní konference strany (březen

kou stranou Itálie a v červenci 1937

1962) změnila název strany a přijala

byla uzavřena nová dohoda. Za druhé

program , který by mohl sjednotit irské dělnické hnutí a všechny vrstvy postižené imperialistickou politikou.

světové války organizovala strana par tyzánský boj proti německým a ital ským fašistům . V národně osvoboze

Ústředním tiskovým orgánem strany

necké válce v l. 1943-1945 vzrostla

je list ,, Irish Worker's Voice" (Hlas

autorita IKS. Stala se nejsilnější

irského dělníka ). Generálním tajem-

italskou politickou stranou, r. 1945

níkem je Michael O’Rearden .

měla 1 770 896 členů. V 1. 1944-1947

měla zastoupení ve vládě. V. sjezd

Italská komunistická strana

(29. 12. 1945 -6.1. 1946 ) přijal nové

založena 21. 1. 1921. Mezi zakladateli byli Antonio Gramsci a Palmiro

stanovy strany a vytyčil úkol ustavit

demokratickou republiku a provést

Togliatti. Hlavní pozice ve vedení

radikální reformy v průmyslu a v ze

strany byly však zpočátku v rukou levých oportunistů - Bordigy a jeho přívrženců kteří odmítali vedoucí

mědělství. VI. sjezd (4.-10. 1, 1948 ) dal straně nové úkoly v souvislosti

úlohu strany při vytváření jednotné protifašistické fronty a vedli stranu

s tím , že strana po odstranění komu

nistů z vlády přešla do opozice. VII. sjezd (3. - 8. 4. 1951) vytyčil heslo boje

It

277

za vládu míru . VIII. sjezd (8.- 14. 12. 1956) schválil teze,„ Za italskou cestu k socialismu“ a programové prohlášení IKS a změny ve stanovách strany. IX. sjezd ( 30. 1. - 4. 2. 1960 ) jedna) o boji za demokratickou obnovu ital-

a upevnění jednoty mezinárodního dělnického hnuti. K 1. 9. 1960 měla

IKS 1790 558 členů. Ústředním tiskovým orgánem je list „ Unità " (Jednota ), jehož první číslo vyšlo 12. 2. 1924. Vychází ve čtyřech vy

ské společnosti, za další pokrok na cestě k socialismu. Rovněž X. sjezd (2. -8. 12. 1962) jednal o tom , jak v nové etapě zabezpečit rozvoj demokracie a postup k socialismu v Itálii;

dáních (v Římě, Milánu , Janově, Turínu). Generálním tajemníkem ÚV

dále projednal otázky války a míru

jevů a článků, čes. vyd. 1951 .

je Palmiro Togliatti a jeho zástupcem Luigi Longo. Literatura: P. Togliatti, Výbor z pro

278

Ja

J Jabůrková Jožka (nar. 16. 4. 1896 ve Vítkovicích, zemř. 31. 7. 1942 v Ravensbrücku) - významná komunistická novinářka a funkcionářka za předmnichovské ČSR . V I. 1921-1929 pracovala v proletářské

byla zástupkyní českých žen v inter nacionálním vedeni ilegální komunis tické organizace tábora a psala ile gální noviny. V Ravensbrücku J.

tělovýchově:

Jabůrková zahynula.

začala

jako cvičitelka

dětí, stala se členkou náčelnické rady Federace dělnických tělocvičných jednot, zúčastnila se bojů o sjednocení levicové tělovýchovy v ČSR a jako

ského koncentračního tábora Ravens brück . Ani zde nepřestala pracovat;

Jaksch Wenzel (nar. 25. 9. 1896

v Dlouhé Stropnici na Šumavě)

-

vedoucí činitel revanšistického hnutí

náčelnice Federace proletářské tělo- proti ČSSR , bývalý předseda Německé výchovy (viz) zastupovala tuto orga- soc. dem . strany dělnické ( viz) v ČSR . nizaci v Rudé sportovni internacionale ( viz). R. 1929 se stala po Marii Maje-

Od r . 1920 byl tajemníkem odboro vého Svazu malorolníků, od r. 1921

komunistického časopisu pro ženy

členem ÚV něm . soc. dem . strany, redaktorem časopisu časopisu „ Sozialdemo redaktorem

„ Rozsévačka“ , který řídila až do jeho

krat “ v Praze. V 1. 1929–1939 byl

zastavení r. 1938. Ohlas vyvolávaly

poslancem Národního shromáždění, v 1. 1935-1938 místopředsedou , v l.

rové a Heleně Malířové šéfredaktorkou

zvláště její živé a bojovné články o ži-

votě dělnických žen a dětí v kapitalis-

1938–1939 předsedou německé soc.

tické ČSR a její reportáže z SSSR.

dem . v ČSR . Patřil k nejkrajnější pravi

(Výbor z článků J. Jabůrkové vyšel

ci něm . soc. dem . strany a byl vyslove

r. 1953 pod názvem Za štěstí lidu .)

ným nacionalistou. V dubnu 1938

Z jejích literárních pokusů má nej-

vedl tajná jednání s představiteli

větší význam knížka pro děti Evička

henleinovců ( viz) o případném sply

v zemi divů, která vyšla r. 1932 (a po válce znovu r . 1950). V 1. ,1933–1935

vou stranou . V 1. 1939-1949 žil v emi

nutí sociální demokracie s Henleino

studovala na Mezinárodní leninské

graci ve Velké Británii. R. 1949 se

stranické škole v Moskvě. V 1. 1932 až 1938 zastupovala komunistické

přestěhoval do Německé spolkové re publiky, kde vykonává funkci minis

voliče na pražské radnici jako členka

terského rady. Když r. 1951 byla ze

Ústředního zastupitelstva hl. města

sociálně demokratických přesídlenců

Prahy. Za svou politickou činnost byla mnohokrát vězněna, zvláště v letech hospodářské krize. R. 1939 byla za-

z ČSR založena „ Seligerova obec" ( Seliger -Gemeinde), stal se Jaksch jejím předsedou. „ Seligerova obec“

tčena ihned po příchodu okupantů a

je součástí revanšistické organizace

po internování v pankrácké a dráž- „ Sudetoněmeckého landsmannschaf

danské věznici byla odvezena do žen-

tu“, který pod heslem „ právo na

279

vlast“ a „ právo na sebeurčení“ usi-

Ja

porušit mír. Konference se usnesla,

luje o restauraci kapitalismu v ČSSR že je spravedlivé, aby Německo na a o podmanění Československa němec

hradilo v maximálně možném rozsahu

kým imperialismem . Po sloučení všech

škody, které způsobilo spojeneckým

reakčních krajanských organizací r .

zemím . Dále bylo rozhodnuto zřídit

1959 v Bund der Vertriebenen (Svaz vyhnanců ) se stal jeho místopředsedou

mezinárodní organizaci pro zajištění míru a bezpečnosti a svolat na 25. 4.

a presidentem Spolkového sněmu

1945 do San Franciska ustavující kon

krajanských spolků. Je dnes jedním

ferenci Organizace spojených národů

z předních představitelů a vedoucích ideologů německého revanšistického hnutí (viz též Revanšismus v záp. Německu ).

( viz), aby připravila stanovy této nové organizace. Na konferenci bylo do saženo dohody o proceduře hlasování

Jaltská (krymská ) konference r . 1945 – konference vedoucích stát-

v Radě bezpečnosti OSN. Byl schvá

len princip, který byl později zařazen do zásad OSN, že pro rozhodnutí

níků tří spojeneckých mocností

ve všech podstatných otázkách je třeba jednomyslnosti všech stálých

předsedy rady ministrů SSSR J. V.

členů Rady (SSSR, USA, Anglie,

.

Stalina,presidenta USA F. D. Roose- Francie, Číny), tzv . práva veta.Na velta, ministerského předsedy Velké

konferenci byla sestavena a podepsána

Británie W. Churchilla. Zúčastnili se

Deklarace o osvobozené Evropě, v níž

jí dále ministři zahraničních věcí, zástupci válečných štábů a další zástupci tří mocností. Byla to po teheránské kon-

se předpokládala dohoda v politice tří mocností a jejich společné akce při řešení politických a hospodářských

ferenci (viz) druhá konference spojen

problémů osvobozené Evropy v sou

ců za druhé světové války konaná na úrovni vedoucích státníků velmocí bojujících proti hitlerovskému fašis-

hodnuta byla také otázka o západních

mu. Konala se ve dnech 4.-12. února

renci bylo dále dohodnuto (poprvé

1945. Na konferenci byly projednány válečné plány tří spojeneckých moc-

měsíce po kapitulaci Německa a za

ností a stanoveny jejich úkoly z hle-

končení války v Evropě vstoupí SSSR do války proti Japonsku.

diska konečného rozdrcení hitleroy-

ladu s demokratickými principy. Do hranicích Polska. Na jaltské konfe uveřejněno v roce 1946 ), že za 2-3

ského Německa. Mocnosti se dohodly, Literatura: Dokumenty ke studiu že budou žádat bezpodmínečnou ka-

mezinárodního práva a politiky, vyd.

pitulaci Německa, že budou dělat jednotnou politiku ve vztahu k po

1957.

válečnému Německu, které bude obsa-

Jankovcová Ludmila (nar. 8. 8.

zeno ozbrojenými silami spojenců.

1897 vKutné Hoře) - pracovnice KSČ.

Bylo rozhodnuto , že jako čtvrtý člen

Kontrolní komise bude přizvána Francie . Cílem spojeneckých mocností bylo zničit německý militarismus a nacismus a vytvořit reálné záruky, že

Původně patřila k levici v sociál ní demokracii, jejíž členkou se sta la r. 1922. Od r. 1938 pracovala v ile gální skupině Odborář, která byla ve spojení s ilegálním komunistickým

Německo již nikdy nebude schopno

hnutím . Po osvobození pracovala opět

Ja

280

ve vedení soc. dem . strany. Stála na levém křídle a usilovala o jednotnou socialistickou frontu . V době brněn-

ského sjezdu soc. dem . r. 1947 (viz) bojovala proti pravičákům ve vedení strany. R. 1946 byla zvolena poslankyní a od listopadu 1947 pověřena funkcí ministryně průmyslu . V únoru

Slovenskou republiku rad a stal se členem jedenáctičlenného Revoluč ního výkonného výboru rady lidových komisařů. 20. června 1919 byl zvolen předsedou Slovenské republiky rad a ministrem zahraničních věcí. Po po tlačení Maďarské republiky rad byl

uvězněn v Maďarskua potom v ČSR .

1948 byla pověřena vedením ministerstva výživy, které vedla do 20. 12. 1950. Od 20. 12. 1950 do 11. 12. 1954

Zásahem sovětské vlády a pod tlakem dělnictva byl propuštěn a r . 1922 odjel do SSSR. Zde byl zmocněncem

vykonávala funkci ministryně potravinářského průmyslu. Od 12. 12. 1954 byla náměstkyní předsedy vlády a od

Mezinárodní dělnické pomoci, čle nem VKS(b) , sovětským hospodář

ským pracovníkem .

11. 7. 1960 do 20. 9. 1963 místo

předsedkyní vlády ČSSR. V červenci 1948, po sloučení soc. dem. s KSČ,

Janovská konference r . 1922 -

mezinárodní hospodářská a finanční

se stala členkou ÚV KSČ. Na zasedání ÚV KSČ v červnu 1954 byla

konference evropských států . Konala

zvolena kandidátkou politického byra

10. 4. -19. 5. 1922 v italském městě Janově. Jejím úkolem mělo být

ÚV KSČ a od prosince 1962 do září

se z podnětu dohodových mocností

1963byla kandidátkou předsednictva „ ozdravění evropských hospodářských ÚV KSČ .

poměrů“ otřesených poválečnou hos podářskou krizí. Imperialisté přizvali

Janoušek Antonín (nar. 22. 8.

tentokrát na konferenci i sovětské

1877 v Nymburku , zemř. 30. 3. 1941 v Moskvě) – dělnický novinář a před-

Rusko, aby je zapojili do mezinárod ního obchodu , a zlepšili tak svou sví

seda rady lidových komisařů Sloven-

zelnou situaci. Když se jim nepodařilo zničit sovětský stát ozbrojenou inter vencí, chtěli touto cestou dosáhnout

ské republiky rad (viz ). V mládí pracoval jako dělník . Od r. 1906 dělnický novinář („ Zájmy občanů v Nym-

burce“ , „ Jihočeský dělník “ , „ Nová doba“, ,,Železniční zřízenec" ). Od

jeho hospodářského porobení. So větské Rusko odrazilo nehorázné po žadavky imperialistů, kteří mimo jiné

listopadu 1918 dopisovatel kladenské žádali, aby zaplatilo všechny dluhy „Svobody“ v Budapešti a později carské a Prozatímní vlády bez jaké předseda české sekce při výkonném koli kompenzace škod, jež mu byly výboru KS Maďarska. Při vzniku Madarské republiky rad (viz) pracoval

způsobeny intervencí. Využilo roz porů, které se mezi imperialisty na

v odpovědných funkcích. Založil a byl

konferenci vyhrotily, zejména mezi

redaktorem „ Červených novin " a z jeho iniciativy vznikl časopis čes-

vítěznými a poraženými státy, a uza

kých vojáků v maďarské Rudé armádě

výhodnou smlouvu s Německem (tzv. Rapallská smlouva ). O vytvoření proti sovětské fronty kapitalistických států před konferencí i na ní velmi aktivně

„ Armáda proletářů “ . Podílel se na vytváření mezinárodního rudého pluku . 16. 6. 1919 vyhlásil v Prešově

vřelo v janovském předměstí Rapallo

281

usiloval i tehdejší čs. ministr zahr. věcí dr. E. Beneš.

Literatura : Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947, str. 108 a n. Jaroš Otakar kpt. (nar. 1. 8. 1912 v Lounech , zemř. 8. 3. 1943 v obci Sokolovo) - hrdina SSSR , příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR (viz).

Za předmn. ČSR byl aktivním důstojnikem čs. armády. Po mnichovské

Jo

v ČSR byl vyhlášen „ jazyk českoslo venský “. Jazyka národnostních men šin mohlo být ve styku s úřady po

užito jen v těch místech, kde alespoň 20 % všeho obyvatelstva soudního okresu patřilo k národnostní menšině. Vnitřním jazykem všech státních úřa

dů , soudů, orgánů a ústavů na celém

území republiky byl prohlášen vý hradně jazyk „ československý“ . Vý

jimku tvořily zastupitelské sbory,

zradě přešel za hranice a dostal se do ovšem ani zde nebyly ostatní jazyky SSSR. Prošel výcvikem čs. jednotky rovnoprávné s jazykem státním . Tato v SSSR v Buzuluku ( viz ). V lednu úprava byla projevem šovinismu vlád 1943 odešel jako velitel roty na frontu noucí české buržoazie . u Charkova v obci Sokolovo. Měl za Jazykové zákony a nařízení byly mo úkol uhájit se svou rotou obec Soko- cenským nástrojem buržoazie a vý lovo proti útoku německých fašistic- razem diktatury české buržoazie nad

kých vojsk. Za těchto bojů kpt. Jaroš

pracujícími ostatních národností. Už

padl. Za své hrdinství byl vládou SSSR jako první cizinec vyznamenán titulem hrdina SSSR.

sám „ československý jazyk “ byl fikcí, která zakrývala skutečné postavení

Jazyková nařízení r . 1897 opatření Badeniho vlády, která povo-

slovenského národa v buržoazní re

publice. Po jazykových nařízeních z r. 1926 rozpoutala kampaň proti

lila r. 1897 v jazykových nařízeních

jazykovým zákonům zejména německá buržoazie, Nešlo jí však o ochranu

užívat češtiny v tzv. vnitřním úřadování u nižších úřadů. Šlo o drobnou jazykovou úpravu, kterou však česká

práv německých pracujících , jako spíše o to , aby odvedla pozornost od své vlastní politiky, protože v té době již

buržoazie záměrně zveličovala, aby

jednala o vstup do vlády a zanedlouho

potvrdila správnost své nacionalistické politiky a zakryla svůj rakušácký po stoj v Říšské radě (viz ). Jazyková na řízení vyvolala velké nacionalistické bouře velkoněmeckých šovinistů proti

se

stala členem buržoazní vlády

V ČSR . Jedenáctý sjezd KSČ – konal se

českému obyvatelstvu , zvláště v čes-

ve dnech 18. - 21. 6. 1958 v Průmyslo vém paláci v Praze za účasti 1425

kém pohraničí. Literatura: Přehled československých

delegátů ; s hlasem rozhodujícím bylo 1327 delegátů a s poradním 98. Za

dějin II ( 1848–1918 ), díl 1 , vyd. 1960,

stupovali i 422 199 členů a kandidátů

str. 663-664.

strany. Byly na něm přítomny dele gace zahraničních komunistických a dělnických stran : Albánské strany

Jazyková nařízení r . 1926. Jazy-

kové otázky v ČSR upravoval jazykový zákon z 29. 2. 1920 a jazyková

práce, Alžírské komunistické strany, Bulharské komunistické strany, Děl

nařízení z 3. 2. 1926. Za státní jazyk ' nické pokrokové strany Kanady, Fran

/

Je

282

couzské komunistické strany , Italské komunistické strany, Jednotné socialistické strany Islandu, Jednotné so-

zal, že k dosažení tohoto cíle je třeba vyřešit pět základních ekonomicko společenských a politických úkolů .

cialistické strany Německa, KS Argentiny, KS Belgie, KS Bolívie, KS

XI. sjezd formuloval těchto pět zá

Brazílie, KS Cejlonu, KS Číny, KS Dánska, KS Ecuadoru , KS Finska, KS Holandska, KS Chile, KS Indie, KS Indonésie, KS Iráku, KS Izraele,

kladních úkolů takto :

1. V oblasti výrobních vztahů - jeli

kož kapitalistický sektor byl již dříve až na nepatrné zbytky likvidován -

dosáhnout rozhodujícího vítězství so

KS Jordánska, KS Kolumbie, KS

cialistických výrobních vztahů tam ,

Lucemburska, KS Mexika, KS Ně-

kde měl dosud určitou váhu malo

mecka, KS Norska, KS Paraguaye,

výrobní způsob hospodaření. Šlo tedy

KS Portugalska, KS Rakouska, KS. hlavně o dosažení vítězství socialistic Řecka, KS Salvadoru, KS Sovětského ké družstevní zemědělské velkovýroby svazu , KS Sýrie a Libanonu, KS

na vesnici.

Španělska, KS Švédska, KS Uru-

2. Odstranit zbytky antagonistických tříd , tj. postupně dospět k likvidaci kulactva jako třídy i zbytků soukromo

guaye, KS Velké Británie, KS Venezuely, Korejské strany práce, Lidové

socialistické strany Kuby, Lidové strany Íránu - Túdeh, Madarské socialistické dělnické strany, Marocké komunistické strany, Mongolské lidové revoluční strany, Polské sjednocené

dělnické strany, Rumunské dělnické strany, Strany lidového předvoje Kos-

podnikatelských živlů ve městech dů sledným omezováním a zatlačováním . 3. Dále rozvíjet výrobní síly na pod

kladě nejvyšší techniky, zejména auto matizace, mechanizace a chemizace,

podstatným zvýšením společenské produktivity práce v průmyslu i roz

tariky, Švýcarské strany práce, Tu- hodným vzestupem intenzity země niské komunistické strany, Vietnam-

dělské výroby zajistit další nepřetržitý

ské strany pracujících . Pořad sjezdu : 1, Zpráva o činnosti

růst životní úrovně lidu .

ústředního výboru KSC XI. sjezdu

lečensko - ekonomické základny neu

a současné hlavní úkoly ( ref. A. No-

stále všestranně prohlubovat a zdoko nalovat socialistickou demokracii, zvy

votný). 2. Zpráva o činnosti ústřední revizní komise KSČ ( ref. JosefŠtětka).

4. Ruku v ruce s tímto rozvojem spo

šovat aktivní účast pracujících na

3. Volba ústředního výboru KSČ.

Správě státu a řízení hospodářství.

4. Volba ústřední revizní komise

5. Dále prohloubit morálně politickou

KSČ.

XI. sjezd KSČ zhodnotil dosavadní

jednotu lidu v duchu marxisticko leninského učení a dovršit kulturní

výsledky budovatelského úsilí našeho

revoluci.

lidu a došel k závěru, že v ČSR bylo

Vážnoupozornostvěnovala stranaotáz

v podstatě odstraněno vykořisťování člověka člověkem a vybudovány zá-

kám dalšího rozvoje socialistického ná rodního hospodářství. Sjezd proto sta

klady socialismu. Hlavní pozornost sjezd soustředil k hlubokému a vše-

novil náročné úkolyvoblasti národního hospodářství. Zvláštní péči věnoval

strannému objasnění hesla „ Dovršit

XI. sjezd využívání přírodních a ekono

socialistickou výstavbu v ČSR“. Uká- mických podmínekjednotlivých oblas

283

di a úkolu , aby správným rozmístováním výrobních sil bylo dosahováno

postupně vyrovnávání kulturní a ekonomické úrovně jednotlivých částí republiky. XI. sjezd zdůraznil, že se

Je

tivnosti vedení, rozvíjení vnitrostra

nické demokracie, kritiky a sebekri tiky. Celé jednání XI. sjezdu ukázalo, že dovršení výstavby socialismu zna mená nejen dobudovat socialismus,

součást světové socialistické soustavy

nýbrž že zahrnuje i širší úkoly rozvoje vyspělé socialistické společnosti. Sjezd

a že se proto musí orientovat na rozsáhlou specializaci a kooperaci výroby v rámci socialistického tábora a na využití přírodních zdrojů a možností

ukázal, že dovršení socialistické vý stavby je nutno chápat jako celou etapu vývoje, v níž naše společnost na základě vybudovaného socialismu

domácího národního hospodářství též pro potřeby ostatních zemí socialistic-

bude shromaždovat a vytvářet nové materiální a kulturní zdroje pro bu

kého tábora.

doucí přechod ke komunismu. Literatura: XI. sjezd KSČ , zvl. vyd. Nové mysli 1958. Usnesení a doku menty ÚV KSČ - Od XI. sjezdu do celostátní konference 1960, vyd. 1960.

čs. národní hospodářství rozvíjí jako

XI. sjezd se zabýval také změnami, které nastaly v postavení inteligence.

Ukázal, že se bude zvyšovat její význam a poslání při zabezpečování prudkého rozvoje výroby a při roz machu socialistické kultury. K tomu bylo třeba, aby se inteligence více spo-

„ Jednota “ - podtitul: „ List pra cujících hraničářů “ . Vydával od r.

jila s životem dělnické třídy, aktivně se účastnila veřejného života a stále důsledněji opírala svou činnost o mar-

Varech jako svůj orgán . Vycházela jako

týdeník . Od r . 1952 navazuje na „Jed

xisticko - leninské učení.

notu " „ Stráž míru “ .

Sjezd vyslovil naprostý souhlas se všemi opatřeními ke zvýšení účasti pracujících na správě státu a řízení národního hospodářství, zdůraznil nutnost tato opatření neustále prohlubovat a ostře bojovat proti byrokratickým snahám a administrování.

1946 do r . 1952 KV KSC v Karlových

Jednota nemajetného a pokro

kového studentstva (JNPS ) - po kroková studentská organizace v před mnichovské ČSR. Ustavena byla 11 . 3. 1932 v Praze. K formálnímu po volení došlo až koncem roku . V čele

Sjezd zdůraznil velkou úlohu organi-

hnutí JNPS byli prof. Zd. Nejedlý ,

zací Národní fronty, zejména ROH a ČSM . Ukázal, že je nutné zvláště zvýšit vliv ČSM na všechny mladé

Frant. Krejčí, J. Kroha a jini. JNPS

lidi a dbát o to , aby nejmocnějším

prostředkem výchovy mladých lidi byla jejich aktivní účast na budovatelské práci.

Ve svých usneseních sjezd podtrhl význam práce strany a neustálého

byla založena proto , aby KSC roz šířila svůj vliv na širší okruh studentů, než byl v Kostufře (viz). Organizovala společné večery inteligence s dělnic kou třídou , od počátku uskutečňovala důsledné spojení hospodářsko -social ních požadavků studentstva s bojem

politickým . Pořádala letní tábory , na

zvyšování její vůdčí a organizátorské

nichž referovali: J. Fučík, V. Kopecký,

úlohy, prohlubováni leninských principů práce, zejména posilování kolek-

J. Kroha , Zd. Nejedlý, I. Sekanina aj. V souvislosti se zesílením fašistických

284

Je

tendenci na vysokých školách v 30. letech vedla JNPS aktivní zápas proti

VII. sjezdu KSČ se sešla 14. -15. 6.

reakčním silám a fašistickým demon-

1936 celostátní konference komunis

stracím . Při demonstraci proti fašis-

tických studentů, na níž pronesl hlavní referát zástupce ÚV KSČ V. Ko

tickému ‫ و„ر‬Týdnu slovanské mládeže“

pecký. Jednala o formách boje proti

byl smrtelně raněn Em . Zahradníček,

vládnoucí třídě a fašismu. Na Slo

který 14. 4. 1933 zemřel. JNPS vy-

dávala v roce 1934 časopis „ Blok “ , později přejmenovaný na „Nástup“.

vensku bylo důležitým úkolem pokro kových studentů bojovat proti lu đáctví, autonomismu.

Jednota a její pracovníci byli neustále

Uplatnění linie lidové fronty v řadách

pronásledováni. R. 1934 její členové tvořili důležitou složku protifašistic-

studující mládeže rozšířilo základnu pokrokového studentského hnutí. For movala se protifašistická fronta stu dentstva, jejíž vedoucí silou byli ko

kého vystoupení v tzv . insigniadě ( viz ).

Tyto události měly vliv na upevnění jednoty pokrokového studentstva. V boji proti fašismu a válce se vy-

munisté. Důležitou součástí jejich

fronta za demokratická práva proti

boje na obranu republiky byla účast na mezinárodním protifašistickém a mírovém hnuti. Delegáti pokroko

válce a fašizující reakci, v níž bylo sdruženo 10 studentských organizaci

vých studentů se zúčastnili meziná rodní konference pro mír v Bruselu

a spolků. Nástup pokrokových sil studentstva vrcholil 8. -10. 6. 1935 sjezdem , který ustavil Studentskou

2. 1. 1936, světového sjezdu mládeže

tvářela

v

lednu

1935

Studentská

v Ženevě v září 1936, kongresu stu dentské jednoty v Paříži v červnu

frontu za mir, pokrok a svobodu a

1937 a jiných .

rozpracoval programové zásady boje.

Výrazná byla pomoc pokrokového

Na jednání VII. kongresu KI navazo-

studentstva v akcích solidarity s bo

val VI. kongres KIM ( září 1935 změny dosavadních Komunistických

jem španělského lidu proti fašismu. Byly organizovány týdny pomoci Špa nělsku, sbírky potravin, šatstva, léků

svazů mládeže ve skutečně masové

atd . pro bojovníky ve Španělsku. De

v Moskvě ), jenž zdůraznil nutnost

organizace. V ČSR dochází za spolu-

legáti JNPS, kteří navštívili Španěl

účasti funkcionářů JNPS k vytváření masových mládežnických organizací Svazu mladých ( viz ), Sväzu slovenskej

sko, uspořádali desítky přednášek a besed . R. 1938 pokrokovi studenti stáli v řadách obránců republiky; vy

mládeže, Deutscher Jugendbund , Magyar Fiatalok Szövetsége. - V těchto

tvářeli tzv. Akademické legie. Orga nizace pokrokových studentů byly

letech vycházely pokrokové fakultni

rozpouštěny na podzim r. 1938 v ob

časopisy: „Roentgen “ ( časopis mediků ), „Rozbor“ (posluchačů filoso-

členové se však aktivně zapojovali

dobí pomnichovského teroru. Jejich

fie, pedagogických a přír, věd ), „ Para-

do ilegálních organizací a mnozí z nich

graf“ (právníků ), „ Šíp “ (slovenských

položili své životy v boji proti fašis

studentů ) a „ Mladá kultura “ ( středo-

tickým okupantům . Literatura : 1. Tesár, Z bojů pokroko vého studentstva v letech 1930-1938, vyd. 1959.

školáků ). Na jaře r. 1936 zvítězil demokratický blok ve volbách do Ústřed-

niho svazu čs. studentstva ( viz). Po

285

„ Jednota - stávka - vítězství !" - viz Mostecká stávka r . 1932

Jednotná a centrální organi-

zace pro proletářskou kulturu viz Proletkult

Je

vané dělníky, ale i příslušníky a funk cionáře reformistických stran . Komu nisté předpokládali, že vytvoření jed notné obranné fronty posílí sebe

vědomí proletariátu a naučí ho vést revoluční boj.

viků, komunistické strany v Německu, Československu a v dalších zemích .

V podmínkách všeobecné krize kapi talismu hospodářské boje přerůstaly velmi rychle v boje politické. Jestliže si strana získala vedoucí postavení při organizování hospodářských bojů, udržela si zpravidla i vliv na vedení bojů politických. Pravičácké reformis tické strany byly linií jednotné fronty

Jednotná fronta dělnické třídy - základní taktická orientace komu-

nistických stran rozpracovaná po III. kongresu KI (22.6. - 12. 7. 1921) na základě zkušeností ruských bolšeByla vypracována v období, kdy po-

zahnány do politické defenzívy. Buď

válečná revoluční vlna počala opadat

musely veřejně přiznat, že nechtějí

a kdy buržoazie přešla k protiútoku na dělnické mzdy, 48hodinový pra-

se musely dostat do konfliktu s bur

bojovat za zájmy proletariátu , nebo

covní týden a na další vymoženosti

žoazií. Bylo logické, že reformistická

z let 1918-1921. Za těchto okolnosti

sabotáž jednotné fronty , k níž ve vět

rezoluce III. kongresu „ Situace ve

šině případů došlo, měla za následek další štěpení a vytváření levicových opozičních směrů v oportunistických

světě a naše úkoly " definovala linii KI takto : „ Základním úkolem komu-

nistických stran v současné krizi je a zůstane dostat se do čela obranného

stranách. Linií na vytváření jednotné

tvářet jednotu bojujících a spolu s dal-

fronty zdola usilovali komunisté o vy tvoření politické armády revoluce, schopné zaútočit v okamžiku politické

ším vývojem události dovést proleta-

krize soustředěnými silami celé děl

boje proletariátu, prohlubovat ho , vyriát až k rozhodnému politickému

nické třídy proti kapitalismu. Tento

boji."

taktický plán byl tedy hluboce revo

KI vycházela ze skutečnosti, že opor-

luční, neboť vytvářel novou a pod mínkám odpovídající formu přístupu

tunisté a centristé mají dosud ve vět-

šině zemí vliv na rozhodující masy dělnické třídy. Ale socialistická revoluce mohla být uskutečněna jen tehdy. jestliže by se masy na základě vlastních zkušeností přesvědčily, že reformisté pro svou spolupráci s buržoazii nemohou obhájit ani jejich elementární zájmy. Proto bylo úkolem komu-

k proletářské revoluci (viz též Dělnická (dělnicko -rolnická) vláda ). Konkrétní rozpracování linie jednotné

fronty provedlo zasedání EKI v pro sinci 1921 a v únoru 1922. KI upo zorňovala, že základní metodou vy tváření jednotné fronty je její uskuteč ňování „ zdola “ , tj. v dílně, v závodě,

nistů vést energický boj o udržení

v obci. Přitom však za určitých okol

i zvýšení dělnických mezd a za další obraně volaly komunistické strany do

ností připouštěla i vytváření jednotné fronty „ shora “ (tj. dohody o společ ném postupu s oportunistickými vůd

boje nejen komunisty a neorganizo-

ci ), ovšem jen jako pomocný prostře

hospodářské požadavky. K jejich

Je

286

dek usnadňující rozvinout jednotnou

tečnění jednotné fronty je revoluční

frontu v masách. Aby usnadnila hned na počátku rozmach hnutí jednotné fronty, přijala EKI i pozvání k jednání tří internacional (Druhé, Dvaapůlté a Komunistické ), které se konalo na jaře

práce v odborech . Zvlášť významnou se stala jednotná fronta na sklonku stabilizace a v le tech hospodářské krize (koncem 20 . a na počátku 30. let). Nejúspěšnější

1922 v Berlíně. Vinou oportunistů,

hospodářské a politické boje této doby

kteří se vyhýbali jednotným bojovým akcím , toto jednání ztroskotalo, což

byly rozvíjeny na principech jednotné fronty.

nejlépe prokázalo, že oportunističtí

od založení KSČ prosazovali její

předáci potřebovali vytváření jednotné fronty „ shora“ jen k tomu, aby šířili iluze o svém kladném postoji k jednotným hospodářským bojům .

přední představitelé ideu jednotné fronty a přispěli k jejímu probojování

Současně i v řadách mezinárodního

odstranění ultralevé skupiny Jílek ,

v mezinárodním komunistickém hnutí.

Avšak teprve na počátku r. 1922, po

komunistického hnutí musely být

Bolen, Šturc z vedení KSČ, začala

správné zásady uskutečňování taktiky jednotné fronty probojovány v zá-

KSČ v nejširším rozsahu hnutí jed notné

pase s pravičáckými i levičáckými tendencemi. Zpočátku vystupovaly

úspěchů bylo dosaženo r. 1922 (kovo dělnická stávka) a v boji proti záko

proti linii jednotné fronty sektářské

nu na ochranu republiky ( viz) ( jaro 1923 ).

fronty

rozvíjet.

Největších

„ ultralevé “ elementy ( zvláště ve Francouzské a Italské komunistické straně ). Ovšem hlavní nebezpečí při uskutečňování jednotných bojů hrozilo zprava. Mladé komunistické stra-

V pozdější etapě (hornická stávka na podzim 1923) ( viz Generální hornická

ny, které ještě nepřekonaly všechny

kritizované pak na V. kongresu KI.

centristické tendence, vytvářely v některých případech jednotnou frontu i za cenu přílišných ústupků oportu-

na základě jednotné fronty úspěšné boje proti drahotě (na počátku r.

stávka r . 1923) sílily při provádění

této taktiky oportunistické tendence, Nové levicové vedení KSČ rozvíjelo

nistickým vůdcům a mnohdy i pře-

1925) a proti clům na zemědělské

vážně „ shora “. Tím byla tato taktika

výrobky (v létě r. 1926). (Viz Proti

zbavována svého revolučního obsahu,

celni boje ; Protidrahotni hnutí.) V ob

který mohl být uskutečněn jen při uplatnění vedoucí úlohy revoluční strany. Proto také bolševizační pro-

dobí vyvrcholení dočasné stabilizace kapitalismu počaly se projevovat opět oportunistické chyby. Nejvýraznějise

ces zahájený po V. kongresu KI

ukázaly r. 1928 v boji proti zhoršení

předpokládal očistit praxi jednotné fronty od těchto chyb. Současně však

sociálního pojištění, který se dostal chybným pojetím jednotné fronty

Kominterna upozorňovala, že „ bolševizace stran KI nejen urychluje, ale

Levice kolem Kl. Gottwalda bojovala

přímo předpokládá, že tyto strany použijí taktiky jednotné fronty “ . KI

nejen za objasnění revolučních prin cipů této taktiky, ale i proti oportu

v této době zdůrazňovala, že zvlášť důležitým předpokladem pro usku-

nistické praxi Jilkova vedení, V. sjezd se stal obratem v revolučním provádění

pod vliv oportunistů.

287

taktiky jednotné fronty. Podle jejích

Je

tické strany Německa a sociálně de

revolučních principů vedla KSČhnutí mokratické strany (21.-22. 4. 1946). nezaměstnaných a hospodářské boje let 1931-1932. Vrcholem úspěšné aplikace zásad jednotné fronty byla mostecká stávka r . 1932 (viz ), která přinesla i pro mezinárodní dělnické hnutí řaduvýznamných poučení pro

Tento sjezd byl I. (ustavujícím ) sjez dem nové strany SED, která měla

v té době 1298 000 příslušníků. Schválil program a stanovy strany.

Za předsedy ÚV byli zvoleni Wil helm Pieck a Otto Grotewohl. V zá

uplatnění taktiky jednotné fronty

padním Německu, kde bylo ustavení

v podmínkách hospodářské krize. Nového rozpracování, nových forem

vůdců a okupačních úřadů zmařeno,

a nového významu nabyla linie jed-

zůstala jedinou revoluční stranou děl

SED pro odpor pravicových soc. dem .

notné fronty v období nástupu fa-

nické třídy Komunistická strana Něm

šismu ve 30. letech ve spojení s poli-

mecka ( viz). SED hned od svého za

tickou linií lidové fronty ( viz ).

čátku usiluje hlavně o demokratizaci

Literatura : V. I. Lenin , Spisy, sv . 32,

politického a hospodářského života,

čes. vyd. 1955 ( III. kongres Komu-

socialistickou výstavbu země a o mi rové sjednocení celého Německa. II. sjezd SED se konal 20. - 24. 9. 1947.

nistické internacionály ). Kl. Gottwald, Spisy, sv . I, vyd. 1951 (O taktice jednotné fronty ). G. M. Dimit-

III. sjezd ( 20. - 24. 7. 1950) vedle

rov, Výbor z projevů a článků, čes.

politické rezoluce přijal usnesení o pě

vyd. 1950. Za bolševickou orientaci KSČ , sborník , vyd . 1953.

marxisticko- leninská stra-

tiletém plánu (1951-1955), schválil nové stanovy a zvolil nový ústřední výbor. Za předsedy ÚV byli zvoleni opět W. Pieck a O. Grotewohl, gene rálním tajemníkem ÚV Walter Ul

na založená v říjnu 1938 sloučením Komunistické strany Islandu (založené

bricht. IV . sjezd se konal ve dnech 30. 3. -6. 4. 1954. V. sjezd strany

r. 1930) a levého křídla sociálně demokratické strany. V l. 1944-1946 a

( 10. - 16. 7. 1958) projednal otázky boje za mír, za vítězství socialismu

1956–1958 byla zastoupena v koaliční vládě. R. 1958 měla 2000 členů. XIII. sjezd ( listopad 1962) přijal re-

a obnovu Německa jako mirumilov

Jednotná socialistická strana Islandu

ného demokratického státu . VI. sjezd ( 15. - 21. 1. 1963) přijal nový program

zoluci o cestě Islandu k socialismu,

strany, nové stanovy, navrhl cestu

o politické situaci, odborovém hnutí a

k postupnému překonání rozkolu

změnách ve stanovách strany. Ústřed- v Německu a projednal hlavní zásady ním tiskovým orgánem strany je

sedmiletého plánu rozvoje národního

„ Thjodviljin " (Vůle lidu ). Předsedou strany je od r . 1939 Einar Olgeirsson.

hospodářství na léta 1964-1970 . Roku 1962 měla SED 1 500 000 členů a

Jednotná socialistická strana Einheits-

100 000 kandidátů. Ústřední tiskový orgán strany, list „Neues Deutsch land“ (Nové Německo), byl založen

partei Deutschlands - SED) - byla

23. 4. 1946. Prvním tajemníkem ÚV

Německa ( Sozialistische

založena ve východní části Německa

je Walter Ulbricht. SED působí též

da sjednocovacím sjezdu Komunis-

v západním Berlíně.

Je

288

Literatura: W. Ulbricht, K dějinám

zemědělské velkovýroby založené na

německého dělnického hnutí, čes. vyd.

společenském družstevním vlastnictví výrobních prostředků a společné práci, jež vylučuje vykořisťování člověka

1960.

Jednotná strana socialistické revoluce – marxisticko -leninská stra-

na, která je jedinou politickou stranou

člověkem . Vznikla dobrovolným sdru

žením pracujících rolníků. Umožňují podstatný a trvalý vzestup zemědělské

a řídící silou Kubánské republiky.

výroby na základě kooperace práce,

Vytváří se postupně od druhé poloviny roku 1961, ustavující sjezd bude

mechanizace, využití vědy a zavádění velkovýrobních forem hospodaření.

konán r . 1964. V této straně se slou-

Osvobodila rolníky od vykořisťování vesnickou buržoazii a zajištují nepře

čily tyto revoluční organizace: Hnutí 26. července (vedené Fidelem Castrem ), Revoluční direktorium 13. břez-

tržitý růst jejich životní úrovně. JZD se ve své činnosti řídí stanovami vy

na (hnutí vlasteneckého studentstva)

pracovanými podle vzorových stanov

a marxisticko -leninská Lidová socia-

přijatých na celostátních sjezdech

listická strana Kuby (generální tajem-

JZD. Členové JZD sdružili ke společ

ník Blas Roca ). Lidová socialistická

nému hospodaření pozemky a ostatní

strana Kuby vznikla v lednu 1944 po

hlavní výrobní prostředky ( živý a

reorganizaci Komunistické strany Kuby, založené 16. 8. 1925. Komunistická strana byla na Kubě dvakrát po dlouhou dobu v ilegalitě (celkem 19 let ).

mrtvý inventář, osivo a sadbu , krmivo a hospodářské budovy ). Vlastnictví k půdě zůstalo jednotlivým družstev níkům zachováno. S družstevním

Byla vydána surovým a krvavým re-

vlastnictvím v JZD je spojeno i osobní

presáliím , zúčastnila se dvou revo-

vlastnictví záhumenkového hospo dářství družstevních rolníků . Jeho

lucí, ztratila v boji mnoho svých nejpopulárnějších vůdců a řadových čle-

rozsah je určen členskou schůzí druž

nů. Po vítězství lidového povstání nad

stva na základě vzorových stanov JZD. Družstva hospodaří plánovitě, vypra covávají dlouhodobé a celoroční vý

diktátorem Batistou začátkem ledna

1959 vyšla z ilegality. Podporovala

kubánskou vládu Fidela Castra a její

robně finanční plány na podkladě

hospodářský program zahrnující po-

úkolů vyplývajících ze státního plánu

zemkovou reformu, obnovu demokra-

rozvoje národního hospodářství a

tického pořádku v zemi, zestátnění

podle přírodních a ekonomických pod

některých odvětví průmyslua zlepšení hmotné situace pracujících. Její po-

minek a výrobního zaměření družstva. JZD zajišťují nejen obnovení výroby,

slední sjezd ( osmý) se konal ve dnech

nýbrž i rozšířenou reprodukci výrob

16. - 21. 8. 1960 v Havaně. Od druhé

poloviny roku 1961 se účastní vytvá-

ního procesu v družstvu především zvyšováním naturálních a peněžních

ření Jednotné strany socialistické re-

fondů. Zakládají a dotují nedělitelný

voluce, jejímž prvním tajemníkem je

fond, fond osiy a sadby, fond krmiv ,

Fidel Castro Ruz.

zajištovací fond osiv a krmiv , sociální

fond, kulturní fond a provozně zajiš Jednotná zemědělská družstva (JZD) – jsou podniky socialistické

tovací fond. Družstevníci řídí a spra

vují záležitosti JZD vlastními orgány.

289

Je

Nejvyšším orgánem JZD je členská

výstavbu družstevního zařízení. Ve

schůze. Dalšími jeho orgány jsou

třetím typu JZD jsou již zespolečen štěny všechny hlavní výrobní pro

předseda, představenstvo a revizní

komise. Odměňování za práci v druž- středky. Hospodaří se podle výrobního stvu se řídí množstvím , jakosti, obtíž-

plánu, s pevnou organizací práce,

ností a společenskou důležitostí vy-

která umožňuje ve větší míře využívat

konané práce. Mírou spotřeby práce

výhod kooperace práce, zemědělských

družstevníků a zároveň mírou pro rozdělování družstevních důchodů

strojů, moderních metod hospoda

mezi členy JZD je pracovní jednotka. Vyspělejší JZD postupně zavádějí pevnou peněžní odměnu.

převážně na socialistické zásadě podle množství, jakosti, obtížnosti a spole

ření apod. Rozdělování se uskutečňuje

V průběhu kolektivizace zemědělství

čenského významu práce. Pouze část čistého důchodu bývala vyplácena

v Československu se vyvinuly čtyři typy výrobních zemědělských druž-

podle rozlohy vložené půdy (během vývoje JZD bylo překonáno). Čtvrtý

stev, které se navzájem lišily stupněm

typ JZD se od třetího typu liší v pod

zespolečenštění výrobních prostředků , charakterem organizace práce a

statě tím , že důchod se rozděluje vý .

rozdělováním družstevní produkce. První typ byl nejnižším stupněm družstev. Rolníci v něm pracovali

lučně podle práce, nikoli také podle množství vnesené půdy.

První a druhý typ JZD měly velkou úlohu v počátcích kolektivizace země

společně během hlavních polních

dělství, kdy ještě nebyly nebo byly

prací, společně užívali družstevních a soukromých strojů, potahů a inven-

velmi malé zkušenosti z družstevního

táře. Plně bylo zachováno soukromé

Byly školou pro pracující rolníky,

hospodaření v našich podmínkách .

vlastnictví výrobních prostředků i při-

kteří se na vlastních zkušenostech

vlastňování výsledků výroby mělo

přesvědčili o výhodách i nevýhodách

soukromovlastnický charakter. Kaž-

daného typu družstva. Usnadnily družstevníkům nižších typů přechod do výrobních družstev vyšších typů a masám pracujících rolníků cestu k socialistické velkovýrobě. Mnohem

dému členu JZD připadla sklizeň z jeho pozemku. Odměňování bylo závislé na množství zapůjčených po-

tahů , inventáře a strojů k společnému

užívání, na množství vykonané práce

menší úlohu měly v pozdějším období,

aj. V druhém typu se již společně ob-

kdy převážně vznikala hned JZD tře

dělávala půda, která byla scelena. Byl

tího typu. S vítězstvím socialistických

zaveden společný osevní postup, spo lečně se používaly stroje, potahy, in-

a růstem zemědělské výroby se začí

ventář, které zůstávaly obvykle v sou-

kromém vlastnictví členů. Nebyla ještě zespolečenštěna živočišná výroba. Vyrobená produkce se po splnění

vztahů na vesnici, jejich upevňováním

nají v JZD prosazovat nové jevy, které stavějí ekonomiku družstev na nový, vyšší stupeň. Je to především postupné překonávání záhumenkového hospo

dodávek státu rozdělovala mezi členy

dářství, zavádění pevné odměny za

podle výměry půdy, s níž vstoupili

práci, slučování malých družstev ve

do JZD. Část čistého produktu byla

výhodnější, větší ekonomické celky,

již určena do nedělitelného fondu pro

odprodej strojů STS družstvům aj.

19 příruční slovník

Je

290

(Viz Kolektivizace zemědělstul o Československu .) Závažné celostátní otázky

váním rolnických komisí, které vysi laly masové delegace adeputace k vlá

výrobních zemědělských družstev se řeší na celostátních sjezdech JZD. V le-

na vytváření svazku dělníků a rolníků

dě a vedení stran NF. Svazy pracovaly

tech 1953–1961 se konaly tyto sjezdy: I. sjezd 14.-15. 2. 1953, II. sjezd 18.- 20. 2. 1955, III. sjezd 22. - 24. 3. 1957, IV. sjezd 19. - 22. 3. 1959 a

pod vedením dělnické třídy a sehrály velkou úlohu v únorových událostech

V. sjezd 23. - 26 . 3. 1961. Literatura: Vzorové stanovy JZD ,

vyd. 1961. Ekonomika socialistického

pili po boku dělnictva proti pokusu O reakční puč v Československu, stejně jako to učinil i celostátní sjezd rolnic

zemědělství, vyd. 1960. L. Špirk, Ze-

kých organizací v Praze 2. 3. 1948,

r. 1948, kdy zemědělci na sjezdu rol nických komisí ( viz) 29. února vystou

mědělské družstevnictví v kapitalis-

o jehož svolání se svazy zasadily. Při

tické a lidově demokratické ČSR, vyd.

budování hnutí JZD pomáhaly svazy

1959.

velmi aktivně agitací pro družstevní zemědělské hospodaření a pro vstup

Jednotný svaz českých zeměděl-

do JZD .

ců - Jednotný sväz slovenských roľníkov – byly založeny r . 1945 jako

Organizační rozdělení svazu : ústředí, krajská, okresní a místní sdružení.

jediné jednotné organizace rolníků

R. 1953 se konaly v Praze a Bratislavě

v lid . dem . ČSR. Vrcholnou organi- , likvidační sjezdy, na nichž byla skon čena činnost a agendy předány minis

zaci byla Ústřední rada zemědělců v ČSR. K ustavení svazů došlo v červ-

terstvu zemědělství a na Slovensku

nu 1945 po rozhodnutí stran Národní

pověřenectvu zemědělství.

fronty, aby nebyly zřizovány země dělské organizace při každé politické straně, jak tomu bylo v době předmn. republiky. Poněvadž vedení svazů bylo

českého krajského výboru KSČ v Čes

„ Jihočeská pravda " - orgán jiho kých Budějovicích, vycházející od r .

složeno ze zemědělců stran NF na

1945. Do r . 1953 vycházela jako ty

podkladě parity, začaly svazy svoji

deník , v l. 1954-1956 dvakrát týdně,

činnost bez ustavujících sjezdů. Je-

v I. 1957-1960 obden , od r . 1960 jako

jich úkolem bylo pracovat v rámci

deník . Pomáhá plnit úkoly krajské

Košického vládního programu (viz)

organizace strany při výchově pracu

a Hradeckého programu ( viz ). Prováděly rozsáhlou výchovnou péči v řa

jících .

dách svého členstva, rolnické mládeže

„ Jihočeský dělník “ - sociálně de

a zemědělských žen . V rámci péče

mokratické noviny vycházející v Č.

o odborné vzdělání byly pořádány

Budějovicích. Vznikl v prosinci 1897.

kursy a byla zavedena poradenská

V letech po první světové válce se stal

služba. Svazy měly své agronomy, mluvčím levice, po založení strany

zootechniky a jiné zemědělské odbor-

orgánem KSČ . Zanikl sedmým roční

níky. Proti reakčním živlům snažícím

kem (od r. 1920 nové ročníkování

se o sabotování Košického vládního programu, a tím i činnosti svazů or-

r. 1926. V 1. 1927-1930 plnil funkci

listu pro jihočeskou kraj. organizaci

ganizovaly svazy protestní akce zřizo strany „ Jihočeský proletář“, který

291

Ji

vycházel jako hlavičkový list „ Pravdy“

dostal r. 1922 do řad KSČ . To mělo

v Plzni. Od května 1933 vycházel

vliv i na jeho tvůrčí literární práci. Při své pedagogické práci spolupra coval s řadou komunistických časo pisů („ Proletárka“ , „ Hlas ľudu“, ,,Pravda chudoby" , „ Spartakus “,

„ Jihočeský dělník “ jako hlavičkový list „ Rudého práva“, ale brzy byl zastaven na 3 měsíce. R. 1934 byl zakázán .

„ Kohoutek “ i „ Rudé právo “ ), kde „ Jihočeský proletář“ hlavičkový list „Pravdy“, vydávaný kraj.

uveřejňoval fejetony, povídky, črty

výborem KSČ v Plzni. Vycházel v C.

a ostré obžaloby brutálního režimu české buržoazie na Slovensku . Úzké

Budějovicích ( jako náhrada za „ Jiho-

přátelství s E. Urxem ovlivňovalo jeho

českého dělníka “ ) v l. 1927-1930. Nej-

literární tvorbu i politickou činnost ve

prve vycházel dvakrát týdně, později

straně a v Davu (viz Daviste ). Roku

jen jako týdeník. Jeho odp. redakto-

1926 odjel do SSSR s družstvem Interhelpo ( viz) jako učitel a kronikář. V I. 1927-1928 studoval na Státním ústavu žurnalistiky ( GIZ) a přispíval

rem byl Václav Prokůpek aj. Jihokorejská strana práce - viz

Korejská strana práce Jilek Bohumil (nar. 17. 10. 1892 v Deštné, zemř. v červnu 1963 v USA.) Od listopadu 1921 do února 1922 a v I. 1925-1929 byl generálním tajem-

do sovětských novin . Od července 1928 do července 1929 byl redaktorem slovenské „ Pravdy“ v Ostravě. Poté působil opět jako učitel na Slovensku.

Významně se podílel na rozvoji slo venské revoluční literatury a kultury.

níkem KSČ. R. 1922 v čele ultralevé úchytky v KSČ (viz ), později přední představitel pravicově oportunistic-

Spoluredigoval s Václavkem pokro kovou revui U - Blok (viz) (1936 až 1938). V březnu 1939 byl vypovězen

kých názorů , vyústivších v teorii

ze Slovenska. Učil na Litomyšlsku a zapojil se do ilegální práce. V říjnu

o „ pasivitě mas “ v období konjunktu-

ry .Po V. sjezdu KSC (únor 1929 ),

1942 byl gestapem zatčen a vězněn

na němž zvítězil bolševický směr

v koncentračních táborech v Němec

v KSČ vedený Kl. Gottwaldem , byl

ku . Po r . 1945 se účastnil aktivně vy tváření nové kultury na Slovensku.

Jilek jako likvidátor ze strany vylou-

čen. Hned se aktivně zapojil do práce

V 1. 1945–1947 byl poslancem Národ

v buržoazním politickém táboře. Po

vítězství lidu nad pučem reakce

ního shromáždění. Od jara 1948 až do května 1949 byl kulturním přidělen

v únoru 1948 emigroval do zahra-

cem velvyslanectví ČSR v Moskvě.

ničí.

Jilemnický je výrazným představite lem slovenské socialistické prózy. Na

Jilemnický Petr (nar. 18. 3. 1901

v Kyšperku (nyní Letohrad ), zemř. 19. 5. 1949 v Moskvě) - významný slovenský spisovatel, komunistický novinář a kulturní pracovník . Po stu-

diích působil jako učitel, zejména na Slovensku. Přes Proletkult (viz) se

psal řadu literárních děl se sociální tematikou vysoké umělecké působi vosti ( Vítězný pád ( 1929), Dva roky v zemi Sovětů [ 1929), Dunivý krok

( 1930 ), Pole neorané ( 1932) , Kus cukru ( 1934) , Kompas v nás ( 1937),

Vítr se vrací ( 1947) aj.). R. 1949 byl

292

Ji

jmenován národním

umělcem ,

svůj vliv na vedení strany. V době vrcholící kapitalistické konjunktury

Jílkovci - oportunistická skupina v KSČ v období 20. let vedená B. Jú-

podlehli pasivitě a nebyli schopni vést masové boje strany. Ve straně vytvá

kem ( viz též Ultralevá úchylka v KSČ

řeli nezdravé spolkařské ovzduší, po

r. 1922 ). Ke komunistickému hnutí

tlačovali kritiku, umrtvovali vnitřní

in memoriam

ztratili jílkovci revoluční perspektivy ,

se připojili jílkovci v době poválečné život strany. Pod vedením jílkovců se revoluční vlny. Když revoluční vlna tempo bolševizace zpomalilo, rozbu opadla; ukázali se jílkovci neschopníjely se staré sociálně demokratické provádět soustavně masovou politic- přežitky, upadla úroveň stranické kou práci nutnou pro přípravu bu- práce, vedení masových bojů bylo doucích rozhodujících bojů. R. 1922 přenecháváno reformistům . Jilkovci zneužili svého postavení v ústředních nesou hlavní odpovědnost za chyby orgánech strany k frakční protistra- v politické linii strany v l. 1927-1928, izolaci strany od pracujících mas , nické práci. Odmítali taktiku jednotné fronty, zavrhovali masovou práci mezi která se výrazně projevila v neúspěchu dělníky v odborových a jiných mimo-

Rudého dne (viz ).

stranických organizacích , rozkládali stránickou kázeň. Jejich činnost ohrožovala jednotu strany, sváděla opráv-

Proti jílkovskému oportunismu vy stoupila bolševická tevice vedená Kl.

něnou kritiku sociálnědemokratických

po Rudém dnu oddělili se od jilkovců poctiví funkcionáři (Dobrovolný); jíl

přežitků ve straně na nesprávnou, sek-

Gottwaldem . Ve vnitrostranické krizi

tářskou kolej, byla projevem maloměštáckého radikalismu. Sektářské stano-

kovci (Jílek , Bolen ) se spojili v boji

visko jílkovců usnadnilo reformistům

vičáckými skupinami na Brněnsku

provést r . 1922 rozkol v odborových organizacích. Pro frakční činnost byla

( Eder, Kovanda ), na Kladensku (Mu na, Formánek ) a jinde, s oportunis

,ultralevá“ skupina (Bolen , Hess, Šturc, Jílek, Udržalová, Slabihoud)

tickými elementy v MVS (Hais, Sý kora, Nádvorník ), s trockisty (Neu

na celostátní konferenci KSČ v září

rath ) a nacionalisty (Verčík ) v proti

proti bolševickému jádru strany s pra

1922 ( viz Konference KSČ) ze strany stranický blok. Ve vnitrostranické vyloučena. Protože však tento organizační zákrok proti jílkovcům nebyl dostatečně spojen s ideologickým bojem proti sektářskému nebezpečí a s důsledným odstraňováním sociálně demokratických přežitků a byla tak ohrožena jednota strany, změnil IV . kongres KI usnesení konference a

zbavil jílkovce pouze funkcí ve straně. Na III. sjezdu KSČ v září 1925

byli „novu zvoleni do ústředního výboru. Po r. 1926 a zejména po IV.

sjezdu strany r. 1927 upevnili jílkovci

krizi zvítězilo bolševické stanovisko

a na V. sjezdu byli jílkovci zbaveni vedoucích pozic ve straně. Po sjezdu

zneužili zbytku pozic v MVS a vyvo lali likvidátorský protistranický puč.

Na zasedání ÚV ve dnech 1.-2. 6. 1929 byli jílkovci spolu s ostatními protistranickými živly ze strany vy loučeni. Jílkovci skončili jako renegáti v táboře třídního nepřítele.

Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolše vizaci KSČ, díl 1, vyd. 1955. V. Dub ský, Historický význam V. sjezdu

293

Jo

KSČ, ČSCH, 1959,str.1-24. V. Mencl, Od r. 1945 vycházel pod stejným ti Politické boje KSČ a její vývoj v letech 1921-1924, vyd. 1958. J. Menc-

tulem v Jihlavě týdeník KSČ pro jihozápadní Moravu. Jako komunis

lová, Vítězný sjezd , vyd. 1959. L. Vejnar , Od oportunistické pasivity k bol-

tický list pro Jihlavsko vycházel až do

ševické aktivitě, Nová mysl, 1959, str.

jara 1960. Od jara 1960 vychází jako okresní noviny v Třebíči.

142-155 .

Jiráskovská akce byla zahájena z podnětu Klementa Gottwalda v lis topadu 1948. Jejím cílem bylo připra

Jiskry“ – podtitul: „ List pro ob čanskou výchovu “. Nejprve orgán Federace sociálně demokratických bezvěrců , od r. 1921 orgán FKOJ

vit a uskutečnit v rozsáhlém měřítku

(viz). Časopis vycházel dvakrát mě

lidové vydání vybraných spisů Aloise Jiráska, uskutečnit významné dílo kritického přehodnocení našich ná

síčně v Praze, od října 1920 do února 1922. Poté část jeho funkcí převzal

„ Proletkult" (viz).

rodních dějin a bohatého odkazu naší „ Jižní Morava " - týdeník marxis

národní kultury v minulosti - akt velkého výchovného významu. Roz sáhlou práci při uskutečňování Jirás

tické levice (viz) pro Znojemsko, Bu

kovské akce vykonal akademik Zdeněk

podílející se na budování KSČ. Vy

Nejedlý. Při zahájení Jiráskovské akce

dějovicko, Jesenicko a Jaroměřicko, cházel ve Znojmě od srpna 1919 do

bylzdůrazněn veliký národně výchov- prosince 1920, kdy zanikl. Byl pokra ný význam , posilování národní hrdosti,

láska k vlasti a k její slavné minulosti. Akce byla plánována tak, aby k stému výročí narození Aloise Jiráska r. 1951

čovatelem sociálně demokratického

týdeníku „ Naše noviny" (1902-1914 ).

JNPS – viz Jednota nemajetného a pokrokového studentstva

bylo možno vydání jeho spisů dokon

čit a otevřít Jiráskovo muzeum v le-

Joliot -Curie Frédéric (nar. 19. 3.

tohrádku Hvězda na Bílé hoře. Dosud bylo vydáno 32 svazků ve dvou vydáních v nákladu po 50 000 výtiscích.

1900, zemř. 14. 8. 1958) - dlouholetý

předseda Světové rady míru , člen ÚV Francouzské komunistické strany, vy

Literatura: Kl. Gottwald, Spisy, sv.

nikající vědec v oboru nukleární fy

15, vyd. 1961 (Projev při zahájení

ziky. Od roku 1928 pracoval společně

Jiráskovské akce ; Dopis Jiráskovu

s manželkou Irène Joliot -Curieovou v oboru fyziky atomového jádra. R. 1934 objevili umělou radioaktivi tu a přispěli k objevení neutronu.

výboru v Praze).

„ Jiskra " - podtitul: „ Sociálně demokratický týdeník organizací na jiho-

R. 1935 byla jim udělena Nobelova

západní Moravě“ . Levicově zaměřený soc . dem . časopis, vycházející v Tře-

cena. Za druhé světové války se Joliot

bíči od 18. 1. 1919. R. 1921 se stal

kého boje francouzského lidu. R. 1942

župním komunistickým týdeníkem

vstoupil do Francouzské komunistické

Curie zúčastnil národně osvobozenec

organizací na jižní a jihozápadní Mo- ' strany. Přesto, že byl fašisty zatčen , ravě. Vycházet přestal v červenci 1930 nepodařilo se nacistům získat fran při sloučení již. kraje s brněnským . couzské materiály v oboru atomového

Jo

294

bádání. Od r . 1946 stál v čele ústavu

pro bádání o atomové energii a zahájil budování francouzského atomového reaktoru . Důsledně prosazoval zásady zákazu využívání atomové energie pro vojenské účely. Na nátlak reakčních kruhů a imperialistů USA byl

1. 1950 zbaven své funkce. Energicky

r . 1945 byl členem KV KSČ v Praze a členem zemědělské a družstevní

komise při ÚV KSČ, členem před stavenstva ÚRO. V 1. 1946-1949 člen ÚV KSČ , od r . 1954 kandidát ÚV

KSČ. Od r. 1951 až do své smrti byl náhradníkem komise stranické kon

troly ÚV KSČ.

se postavil do čela rostoucího světo

vého hnutí obránců míru, v němž bojoval proti podněcovatelům války. R. 1949 byl zvolen předsedou stálého výboru světového kongresu obránců

Juran Josef (nar. 12. 2. 1885 v obci Rudka u Rosic ) - dlouholetý pracov ník komunistického hnuti na Brněn sku. Od mládí byl organizován v soc.

míru. Od r. 1951 do své smrti byl

dem . straně. V 1. 1919–1921 byl čel

předsedou Světového výboru obránců

ným pracovníkem marxistické levice (viz) a zakladatelem KSČ v rosicko

míru. Za velké zásluhy stal se nositelem Mezinárodní Leninovy ceny za upevnění míru . (Viz též Mírové hnuti celosvětové.)

oslavanském revíru . Po prosincové ge nerálni stávce r . 1920 (viz) byl per zekvován . Člen KSČ od založení

Jonáš Josef ( nar. 26. 2. 1888 v Chlovech u Dolních Kralovic, zemř.

rodního shromáždění za KSČ. V této době vedl mnoho stávek na Mostecku,

r . 1921. V I. 1925-1935 poslanec Ná

22. 4. 1960 v Praze) - dlouholetý odborářský funkcionář, komunistický redaktor. Pracoval od mládí v různých funkcích v soc. dem , straně. R. 1920

se postavil na stranu marxistické levice (viz ) a stal se spoluzakládajícím členem KSC ( 1921 ). V I. 1920-1925 byl tajemníkem Svazu zemědělských a les-

ních dělníků , v l. 1929-1933 tajemnikem Rudých odborů (viz ), později

Rosicku a Ostravsku. Byl zvolen sta

rostou města Rosic a předsedou děl nického domu v Rosicích. V l. 1935 až 1938 byl senátorem za KSČ. V I. 1936-1938 byl členem ústřední kon trolní komise KSČ . R. 1938 odešel se souhlasem vedení KSČ do SSSR ; od

r . 1943 příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR (viz ). Po návratu do ČSR r. 1945 byl v l. 1945-1950 členem KV

působil jako redaktor časopisu „ Pro-

KSČ v Brně, v l. 1950–1953 předse

letářský družstevník “ . Od r . 1939 byl

dou a r. 1953 tajemníkem krajského

členem a později předsedou čs. sku-

výboru v Brně. V 1. 1952-1954 kandi

piny politických emigrantů v Kirgizské dátem ÚV KSČ, od r . 1954 do r. 1962 oblasti SSSR. Po návratu do vlasti

člen ústřední revizní komise KSČ.

Ka

295

K Kádár János (nar. 26. 5. 1912)

proti kapitulantské politice revizio

první tajemník Madarské socialistické

nisty Imre Nagye a stanul v čele revo

dělnické strany, přední činitel mezinárodního komunistického hnutí. Po-

luční dělnicko - rolnické vlády. Od

chází z chudé rolnické rodiny. Již jako

listopadu 1956 do ledna 1958 byl před sedou vlády, poté státním ministrem

mladý dělník se sblížil s dělnickým

a od září 1961 je opět předsedou vlády.

hnutím , které bylo v Madarsku za fa-

Od 25. 10. 1956 je prvním tajemni

šistického horthyovského režimu (viz v ilegalitě. R. 1931 vstoupil do Komu nistického svazu dělnické mládeže Maďarska a r. 1932 byl zvolen členem

kem ÚV MSDS. Kalandra Záviš (nar. 10. 11. 1902

sekretariátu ÚV Komsomolu. R. 1932

ve Frenštátě pod Radhoštěm , zemř. 27. 6. 1950 v Praze). Od r. 1924 byl

vstoupil do Komunistické strany Madarska. V letech druhé světové války se aktivně podílel na organizováni ile-

Za protistranickou činnost a pomluvy

gálního boje proti fašismu a válce, za svobodné Maďarsko. R. 1942 byl zvo-

len členem ÚV KS Maďarska, r. 1943 tajemníkem ÚV , R. 1944 byl zatčen gestapem , ale podařilo se mu uprch nout. Po osvobození Maďarska Rudou

armádou pracoval zpočátku v lidové policii. Stal se poslancem Národního shromáždění. Ve stranickém životě prošel řadou funkci: od r . 1945 byl

členem politického byra ÚV ÚV ;; od května 1945 do srpna 1948 byl tajemníkem budapešťského městského výboru a zároveň v l. 1946-1948 vykonával funkci zástupce generálního ta-

jemníka ÚV. R. 1948 se stal ministrem vnitra. V dubnu 1951 byl na základě falešných obvinění uvězněn . Po re-

členem KSČ a pracoval jako redaktor. Sovětského svazu byl v červenci 1936

z KSČ vyloučen . Působil v trockistické opozici. R. 1949 byl zatčen jako člen protistátní skupiny zrádců a diverzan tů a r. 1950 odsouzen k trestu smrti.

Kaller -Reinthal Emil (nar. 1853, zemř. 1897) – po jistou dobu vedoucí činitel rakouské sociální demokracie. Založil r . 1872 skupinu „ Brüderlich

keit", k níž patřil i J. Hybeš. V boji

proti oportunistickému Oberwinde rovu směru se tato skupina spojila s re volučním směrem v rakouské sociální demokracii, představovaným A. Scheu em , a zúčastnila se neudörfelského sjezdu. Kaller -Reinthal byl stoupen

cem maloměšťáckých oportunistických názorů, a byl proto r. 1877 sjezdem v Atzgersdorfu odstraněn z vedení

habilitaci koncem r. 1953 se vrátil ke stranické práci. V červenci 1956 byl znovu zvolen do ÚV, stal se členem

rakouské soc. dem . Jelikož ovlivňoval část vídeňské organizace. byl ústřední

politbyra a sekretariátu ÚV . V prů-

výbor strany přeložen do Liberce.

běhu kontrarevolučního puče v Madarsku na podzim 1956 vystoupil ostře

V pozdějších letech se Kaller-Reinthal rozešel s dělnickým hnutím a stal se

296

Ka

spolupracovníkem buržoazních časopisů.

Kandidát KSČ. 3. 11. 1948 přijalo předsednictvo ÚV KSČ usnesení o zavedení kandidátů členství ve stra

Kamenický Antonín JUDr. (Jan Ulrych ) (nar. 29. 7. 1899 v Semechnicích u Opočna, zemř. 21. 3. 1942 y Mauthausenu) - vynikající marxis-

ně. Podle tohoto usnesení musí každý nový člen strany projít kandidátskou lhůtou. Během této čekatelské doby

tický ekonom za předmnichovské ČSR. Syn učitele, vystudoval obchod-

mi, politikou a stanovami strany. Zá

se kandidát musí seznámit se zásada

práci vystudoval gymnasium , práva a

kladní organizace, která kandidáta přijala, si musí ověřit osobní vlast nosti kandidáta a přesvědčit se, jak plní dané úkoly. Čekatelská lhůta po

dosáhl doktorátu. Vynikal i znalostmi

dle usnesení z 3. 11. 1948 byla pro

pí akademii v Praze - Karlíně. Poté pracoval jako bankovní úředník . Při

cizích jazyků. Studium marxistické

dělníky jeden rok, pro ostatní pracu

literatury jej přivedlo do řad KSČ.

jící dva roky. Celostátní konference

Stal se bojovníkem za zájmy a práva

KSČ r. 1960 přijala usnesení, jímž se

bankovních zaměstnanců . R.

1937

zavádí jednotná čekatelská doba pro

napsa! Základy marxistické politické

všechny pracující na jeden rok. Kan

ekonomie . Za okupace byl propuštěn didáti nemohou hlasovat, maji jen z práce. Účastnil se ilegální činnosti hlas poradní, nemohou být voleni za v hnutí KSČ , psal a rozšiřoval ile- členy výboru a za delegáty na konfe gální letáky strany. V červnu 1940

byl gestapem zatčen a 2 roky vězněn na Pankráci. V prosinci 1942 byl od-

rence strany a dávat doporučení k při jímání kandidátů a členů do strany, jinak mají práva a povinnosti jako

souzen a odvezen do Mauthausenu. kde byl po třech měsících fašisty

ostatní členové strany.

umučen .

Kapek Antonín (nar. 6. 6. 1922 v Roudnici n . L.) - kandidát před

„Kampf der “ - viz „ Ostrauer Volksblatt"

sednictva ÚV KSČ. Pracoval nejprve jako strojní zámečník , později jako

konstruktér. Do KSČ vstoupil r. 1945 .

„ Kämpfer der “ – podtitul: „Tag-

Po r. 1948 vystudoval Vysoké učeni

blatt für Westböhmen “ . Orgán KSČ

technické v Praze. V té době byl před

pro karlovarský kraj. Vycházel v l. 1928-1934 v Liberci jako hlavičkový

sedou OV KSC vysoké školy . Od

r. 1953 pracoval v nár. podniku ČKD

list „ Vorwärts “ . Redaktory byli Robert Korb, Fr. Wenzel aj. Byl zasta-

Praha , jehož se stal později ředitelem .

ven burž. úřady.v I. 1929, 1930, 1931 , 1934. Zanikl v srpnu 1934, kdy jej

výboru KSČ v Praze a později jeho předsedou. Na XI. sjezdu KSČ(1958)

podobně jako všechny něm . komunis-

byl zvolen členem ústředního výboru

Od r . 1953 byl členem byra městského

tické deníky dosud vycházející v ČSR

KSČ a na XII. sjezdu (1962) kandi

nahradila „ Rote Fahne“ (viz ).

dátem předsednictva ÚV KSČ.

Kanadská dělnická strana - viz

Komunistická strana Kanady

Karlova hut (válcovny plechu v Lískovci u Frýdku ) - za předmni

297

Ka

chovské republiky pevná opora KSČ 1954, str. 231 a n . Kl. Gottwald, na Ostravsku. Počátkem 30. let v době

Spisy, sv. 3, vyd. 1951 , str. 36 a n.

velké hospodářské krize byla dějištěm

Karlohutáci v boji, vyd. 1956.

dvou významných stávek proti hro

madnému propouštění dělníků, jímž chtěli podnikatelé zlomit revoluční hnutí v Karlově huti a uvolnit si tak cestu k propouštění i v ostatních závodech . Dne 7. 4. 1930 uveřejnila správa závodu vyhlášku, že Karlova huť bude 27. 4. uzavřena a všech 1700 dělníků propuštěno. Pod vedením KSČ a Ru-

Karlovarská deklarace

viz

Liberecká levice

Karlovarské požadavky - poža davky Sudetoněmecké strany ( viz. Henleinovci), které zformuloval sjezd v Karlových Varech 23. - 24 . 4. 1938 (mimořádně povolený čs. burž. vládou v době zákazu všech politických pro

dých odborů zahájili dělníci okamžitě

jevů a akcí). Požadavky SdP vůči čs.

stávku. Jednota stávkového hnutí,

vládě byly předem dohodnuty mezi

akce solidarity a mohutné demonstra-

zástupci SdP a německým vyslancem

ce přinutily správu závodu k ústupu.

v Praze a 29. 3. 1938 na zvláštní po

Dne 17. 4. oznámila, že propouštění

radě přímo na ministerstvu zahr. věcí

se odvolává. Stávka v Karlově huti

v Berlíně. Byly součástí hitlerovských

byla první významná stávka v letech krize, v níž byla správně a úspěšně uplatněna linie V. sjezdu KSČ. Na podzim 1930 a v únoru 1931 se vedení

plánů na porobení Československa. V osmi karlovarských bodech požado vali henleinovci : 1. Plnou rovnopráv nost Němců s Čechy, 2. Uznání ně

závodu znovu pokusilo propustit část

mecké národní skupiny jako právnické

dělníků. Nový generální útok proti

osoby. 3. Přesné ohraničení němec

karlohuťákům zahájil nový ředitel

kého území v ČSR. 4. Plnou národ nostní samosprávu tohoto území. 5.

závodu Doderer 6. 5. 1931 tím , že

propustil 420 dělníků. Na protestní

Ochranu Němců žijících mimo toto

demonstraci dělníků odpověděl způ-

území. 6. Odčinění hospodářských

sobem , který prozrazoval, že chce

a národně politických „ křivd “ způ

použít všech prostředků, aby zlomil

sobených Němcům po r. 1918. 7. Jme

odpor dělnictva. Zastavil celý provoz

nování jen německých úředníků v ně

a dal závod obsadit četnictvem . Vy- meckém území. 8. Úplnou svobodu pukla stávka. Přestože byla naprosto jednotná, byla po šesti týdnech urputného boje poražena. Kapitalistům přispěchaly na pomoc sociálně demo-

„ německého světového názoru “ (rozu měj nacismu ). Henleinovci do osmi karlovarských bodů už nezařadili po

kratické a klerikální odbory, které or-

žadavek na obecní volby a amnestii pro odsouzené henleinovce na nichž

ganizovaly stávkokazectví, zabránily

se v Berlíně dohodli - protože již před

rozvoji solidárního hnutí a stávku izolovaly. Zkušenosti z Karlovy huti

sjezdem čs. vláda s nimi vyjádřila

dělnictvo , především na Ostravsku .

souhlas. Z taktických důvodů nefor mulovali otevřeně požadavek na změn nu zahraniční politiky ČSR ; ale v prů

Literatura : Za chléb , práci, půdu a

běhu jednání s vládou měli prosazovat

svobodu , sborník dokumentů , vyd.

zrušení čs .- sovětské spojenecké smlou

se staly velkým zdrojem poučení pro

Ка

298

vy. SdP podle pokynů, jež dostala v Berlíně, měla při jednání s čs, vládou klást neúměrné požadavky a podle

k upevnění malodohodových svazků.

potřeby je ještě dále stupňovat, aby jednání nedospělo ke kladným výsled

sjezdu KSČ. Literatura: O československé zahra

kům. Účelem jednání nebylo dosáh-

niční politice v letech 1918-1939 ,

nout dohody, ale vytvořit situaci příznivou pro uskutečnění imperialistic

sborník , vyd. 1956.

kých záměrů fašistického Německa

vůči ČSR. (Viz též „ Autonomie Su

Karmasin Franz ( nar. 2. 9. 1901 fašista , exponent v Olomouci)

det“ . )

NSDAP na Slovensku. Založil a v l.

Literatura : Mnichov v dokumentech , sv. 2, vyd. 1958, dok. č. 76, str. 113.

J. S. Hájek, Mnichov, vyd. 1958.

Karlovarský sjezd německé so ciální demokracie - viz Liberecká levice

Karlův puč r . 1921 - dvojí pokus bývalého rak. -uher. císaře Karla Habs

Otázky spojené s Karlovým pučem byly projednány také na slučovacím

1926-1935 vedl Deutscher Kultur verband na Slovensku, r. 1935 se stal vůdcem Karpatoněmecké strany (viz

též Henleinovci). Od r. 1935 byl pos lancem Národního shromáždění ČSR . V říjnu 1938 byl jmenován státním tajemníkem pro německou národní skupinu na Slovensku. Za Tisova re žimu byl vedoucím činitelem tzy. slo venského státu (viz ). Uprchl s ustupu

burského o monarchistický přeyrat

jící německou armádou . R. 1947 byl

v Maďarsku, podporovaný nejreaknějšími madarskými kruhy. K prvni mu došlo 27. 3. 1921 , kdy excísař

v nepřítomnosti odsouzen k trestu

Karel tajně přibyl ze Švýcar do Ma darska a prohlásil, že se ujímá vlády.

smrti. V současné době pracuje v re

vanšistickém hnutí v záp. Německu proti ČSSR .

Dne 5. 4. byla však maďarská vláda

Karpatendeutsche Partei - viz

nucena vykázat Karla ze země, pro

Německé politické strany v předmn. ČSR Karpatodukelská operace viz

tože pařížská konference velvyslanců

dohodových mocností oznámila, že nemůže uznat obnovení moci Habs burků. Podruhé se Karel pokusil pro

Dukelská operace

vést svůj záměr 20. 10. 1921 , a to do-

„ Karpatskaja pravda " - podti

konce za pomoci ozbrojených jedno-

tul: „ Organ karpatsko - russkogo okru

tek. V ČSR byla v souvislosti s tím

ga Komunističnoj partiji v Cechoslo vakii ( sekcija III internacionalu )“ .

vyhlášena částečná mobilizace. Dne 24. 10. 1921 však vojsko madarské

vlády porazilo Karlův oddíl a Karel byl internován . V obou případech ostře

První číslo vyšlo 30. 4. 1920 v Užho

rodě pod názvem „ Prayda" . Počát kem r. 1922 byl list přejmenován na

vystoupily vládnoucí třídy ČSR, Ju- „ Karpatskou pravdu “. Byl neustále goslávie a Rumunska, které se cítily

konfiskován , několikrát i úředně zasta

ohroženy revizionistickými územními

ven : 1928 , 1930-1931, 1935. Vycházel

tendencemi, z nichž pokus o puč vycházel, a využily těchto událostí

v ukrajinštině. Zanikl r. 1938. V listo padu 1944 byl obnoven pro užhorod

Ka

299

skou oblast KS Ukrajiny pod názvem

Pionir" (Rudý pionýr) pro děti (1926).

..Zakarpatskaja pravda".

Jeho redaktory byli Miklós Molnár, Jenő ( Evžen ) Fried, Géza Goldham

Kartely v předmn. ČSR

viz

mer ( Oldner, Kassai), Ferenc Weich

Monopoly v předmn. ČSR; Imperialis- herz (Zamek), Koloman Moškovič, tický charakter předmn. CSR

Tilda Székely , Gábor Farkas aj.

závodní časopis „ Karwiniak " pro polské havíře, hutníky a dělníky karvínské oblasti. Začal vycházet ne-

zemř. 5. 11. 1933) vedoucí činitel Komunistické strany Japonska a mezi

pravidelně již r. 1930 , od února 1931

vycházel pravidelně jako čtrnáctideník v Karviné. Měl podtitul: „ Organ górników , koksiarzy i robotników karwińskich “ . Za těžkých finančních obtíží vycházel až do r . 1936 , kdy zanikl.

Katajama Sen (nar. 7. 12. 1859,

národního komunistického hnutí v ob dobí mezi první a druhou světovou

válkou. Narodil se v chudé japonské rolnické rodině. R. 1881 přišel z ves nice do Tokia hledat práci. Prošel mnoha zaměstnáními a r . 1884 se vy stěhoval za prací do USA . Zde ve vol

„ Kassai Munkás“ (Košický děl-

ných chvílích intenzívně studoval spo

ník ) - sociálně demokratický a později

lečenské vědy. R. 1897 , po svém ná vratu do vlasti, organizoval první od borovou organizaci v Japonsku. R. 1901 byl spoluzakladatelem socialis tické strany v Japonsku, ale ta byla brzy po svém založení policií rozpuš

komunistický týdeník pro madarské pracující. Vycházel v Košicích od 16.

3. 1907 do srpna 1914, kdy byl pro svůj protiválečný obsah zastaven . Znovu vycházel od listopadu 1918. Za

Slovenské republiky rad ( viz) byl vydá-

těna. V době rusko -japonské války

van denně jako oficiální orgán Socialisticko -komunistické strany Uherska v Košicích. Později se stal orgánem

r . 1904 zaujal revoluční marxistické

marxistické levice na Slovensku a od

nacionály ( viz ). Protože byl v Japon

f. 1921 orgánem KSČ v madarském jazyce. V 1. 1919-1920 vycházel opět

sku pronásledován, emigroval r. 1914 znovu do USA , kde se přimkl k levým

stanovisko. V prvním desetiletí 20. stol. zúčastnil sekongresů Druhé inter

jako týdeník , 1921-1922 jako deník ,

směrům v socialistickém hnutí. S nad

V březnu 1922 změnil název na „ Mun-

šením uvítal vítězství Říjnové revoluce

kas“ (Dělník ) a od 1. 10. 1925 byl vydáván opět jako deník do října 1929.

telem Leninova Státu a revoluce do

Od září 1926 do ledna 1930 vycházel v Ostravě, r. 1930 v Praze a odčervna

japonštiny. Již r. 1919 zakládal první skupiny japonských komunistů vŪSA.

1930 až do r. 1936 , kdy byl úředně zastaven , v Bratislavě. Na jeho místo na-

výboru Komunistické internacionály

1917 v Rusku. Byl prvním překlada

R. 1921 byl zvolen členem výkonného

stoupil „ Magyar Nap “ ( viz ). „ Mun-

(viz ). Pod jeho vedením sloučily se

kas “ byl nejvýznamnějším komunis-

r. 1922 v Japonsku jednotlivé komu nistické skupiny v jednotnou KS Ja

tickým listem pro maďarské pracující

na Slovensku. Měl tyto přílohy: „ Pro- ponska ( viz). V době intervence japon letár " ( 1922), „ Nőmunkás“ (Dělnická ského imperialismu proti SSSR odjel žena) ( 1924-1925) pro ženy, „ Vörös

f. 1922 na sibiřskou frontu , kde vyzý .

Ka '

300

val japonské vojáky, aby zastavili boj proti SSSR. Katajama pracoval na

ních - katolická akce - zesílila. Posta

Mezinárodní

vila se rozhodně proti rejdům cír kevní reakce, proti zneužívání nábo ženského cítění prostých věřících a za okamžité vyřešení poměru ke státu .

vytvoření jednotné antifašistické a

(Viz též Státní úřad cirkevni.) Literatura: Kl. Gottwald , Spisy, sv .

mnoha úsecích v Kominterně jako

člen presidia EKİ, organizoval akce Rudé pomoci (viz MOPR ), vedl boj japonského lidu za

antimilitaristické fronty. Když v září 1931 zahájil japonský imperialismus útok proti Číně, věnoval všechny své síly boji proti této agresi.

15, vyd. 1961 (Dopis Výboru kato lické akce v Praze ). Katolická strana národní - viz

Československá strana lidová „ Katedrový socialismus “ - viz Socialismus - nemarxistické směry

Kautsky Karl (nar. 16. 10. 1854

vysokou katolickou hierarchií. Tato

v Praze, zemř. 17. 10. 1938 v Amste rodamu) - vedoucí politik Druhé inter nacionály (viz), ideolog centrismu (viz ). Od r . 1874 byl členem rakouské soc.

krize započala v létě 1948, kdy na zákrok arcibiskupa Berana bylo přerušeno jednání mezi představiteli Ná-

mokracie. Vl. 1880-1882 spolu s Bern steinem redigoval časopis „ Sozialde

rodní fronty a vedením katolické

mokrat“ v Curychu, odkud byl vy

Katolická akce . Po únoru 1948 se

značně zhoršily vztahy mezi státem a

dem. strany a dále německé soc. de

církve. Podstatou sporu byl odpor

povězen . R. 1883 založil ve Stuttgartu

vysokého kléru především proti po-

revui „ Die neue Zeit “ . V těchto le

zemkové reformě, která postihovala

tech napsal také řadu spisů, v nichž

i církevní majetek. Po IX. sjezdu KSČ popularizoval a rozpracoval marxis se situace dále vyhrotila. Počátkem

tickou teorii, mezi nimi práci Agrární

června 1949 byl na shromáždění věří-

otázka. Vystupoval proti revizionis mu, ale už v této době byla jeho kri

cích a duchovních ustaven Výbor katolické akce. Vytkl si za cíl usilovat

tika nedůsledná. Od r. 1910 se dostal

o dohodu katolíků se státem a vést je

přes centrismus až na krajně pravi

k poctivému postoji k lidově demokratickému státu . Během několika dní se

hlásal oportunistickou teorii tzv . ultra

za katolickou akci postavilo přes půl druhého tisíce příslušníků především nižšího kléru. Církevní hierarchie

imperialismu ( viz) a zastával sociálpa cifistické stanovisko. Po Říjnové socia listické revoluci vystoupil jako hlavní

chtěla zlomit toto hnutí vlasteneckých kněží. Rozpoutala proti nim teror a vyhrožovala církevními tresty. Chtěla donutit duchovní, aby 19. 6. 1949 při

ideolog Druhé internacionály proti leninismu a proti sovětskému Rusku Překrucováním marxistického učení

církevních slavnostech četli pastýřský

o socialistické revoluci, zastíráním

list, který byl hrubým útokem proti lidové demokracii. Ale pastýřský list

čácké pozice. Za první světové války

a dostal se na kontrarevoluční pozice. třídní podstaty buržoazní demokracie

narazil u nižšího kléru na odpor a

a pomlouvačnými útoky na sovětské zřízení pomáhal dezorientovat znač

hnutí poctivých věřících a duchoy-

nou část dělníků v Německu a dalších

301

Ki

kapitalistických zemích , odváděl je od

z vůdců partyzánského hnutí proti

boje za vítězství proletářské revoluce.

koloniálnímu panství japonských im

Za svou zrádcovskou činnost byl od-

perialistů. Do komunistické strany

měněn mimo jiné tím , že po německé listopadové revoluci (1918) (viz) byl

vstoupil r. 1931 a brzy se stal členem

jejího ÚV. V srpnu 1945, po osvobo

v protilidové Ebert-Scheidemannově

zení severní Koreje Sovětskou armá

vládě jmenován státním tajemníkem

dou, se stal tajemníkem ÚV Komunis

německého ministerstva zahraničí. Již

tické strany severní Koreje, z níž

v této funkci se projevoval jako jeden

v srpnu 1946 vznikla Severokorejská

z nejzavilejších nepřátel prvního socialistického státu - sovětského Ruska.

strana práce. Od února 1946 byl před

Lenin odhalil jeho názory v řadě prací,

sedou Prozatímního lidového výboru , nejvyššího orgánu moci v severní Ko

hlavně pak v díle Proletářská revoluce

reji, od června 1946 předsedou ÚV

a renegát Kautsky (1918). Ve 20. a 30. letech působil jako přední ideolog

Jednotné demokratické lidové fronty severní Koreje a od září 1948 předse

oportunistické Socialistické dělnické internacionály (viz) a byl inspirátorem

dou rady ministrů Korejské lidově de mokratické republiky. Po sjednocení

mnoha protisovětských štvanic v soc . dem . dělnickém hnutí. Po nástupu Hitlera (1933) emigroval a žil ve Vídni.

Severokorejské a Jihokorejské strany práce (1949) v jednotnou Korejskou stranu práce (viz) byl zvolen jejím předsedou. V období ozbrojené agrese amerických imperialistů a jejich po máhačů proti severní Koreji v l. 1950 až 1953 byl předsedou vojenské rady

Keresztény -Szocialista Párt viz Maďarské polit. strany na Slovensku v I. 1918-1945 KI nála

viz Komunistická internacio

republiky a vrchním velitelem korej ské lidové armády. V únoru 1953 byl za své zásluhy jmenován maršálem ,

Kientalská konference - viz Zimmerwaldská levice ; Komunistická

internacionála KIM – viz Komunistická internacio-

Kisch Egon Ervin (nar. 29. 4. 1885 v Praze, zemř. 31. 3. 1948 v Praze) komunistický novinář a spisovatel. Po studiu na technice se věnoval no

nála mládeže

vinářství, v 1. 1905-1906 v „ Prager

Kim Ir Sen ( nar. 15. 4. 1912 ve vesnici Mamenda u Pchjongjangu v Ko-

Tagblattu " , v I. 1906–1913 lokálkář v pražském německém deníku „Bo hemia " , v 1. 1913-1914 dramaturg

reji) - předseda ÚV Korejské strany práce, předseda rady ministrů Korejské lidově demokratické republiky, přední činitel mezinárodního komunistického hnutí. Již jako student střední

školy se zapojil do národně osvoboze-

berlínského divadla a spolupracovník „ Berliner Tagblattu “. Za prvnísvětové války 1914-1918 bojoval v Srbsku a v Karpatech. R. 1918 pracoval v ile gálních vojenských radách a byl veli telem Rudých gard ve Vídni a redak

neckého hnutí. Pro svou revoluční

torem časopisu „ Rudý voják “ . Z Víd

činnost byl v l. 1927-1928 vězněn. Po propuštění z vězení byl jedním

ně byl vypovězen do ČSR . R. 1921 přesídlil do Berlína, kde žil až do r .

KI

302

1933, kdy byl nacisty zatčen , vězněn

první dva body programu byly velmi

a pak deportován do ČSR. Kisch byl

naléhavé a jejich plnění náročné. Kon

znamenitý a mistrný reportér. Roku

ference vydala jen společné provolání

1923 vydal sborník Klasický žurnalis-

KSČ a MVS k dělnictvu o jednotě

mus. Ze svých cest do USA (1928, 1929, 1930 ), Činy (1932 ), SSSR (1925, 1930, 1931), Afriky (1926 ), Austrálie

odborového hnutí a proti indiferen tismu, (Viz též Konference KSC .) Literatura : Zd. Bradáč, Boj za bolševi

(1934), Španělska (1933, 1937–1938)

zaci KSČ, dil 1, vyd. 1955. V. Mencl,

a z pobytu v Mexiku ( 1940–1945) vytěžil řadu znamenitých knih (Ame-

Politické boje KSČ a její vývoj v le tech 1921-1924, vyd. 1958.

rický ráj ; Australské dobrodružství;

„ Kladivo “ – ilegální časopis KSS

Objevy v Mexiku ; Cari, popi, bolševici aj.), v nichž z marxistického hlediska pronikavě postřehl sociální rozpory kapitalismu a zobrazil osvobozenecký boj národů a výstavbu socialismu v SSSR. Kisch byl neúnavný

za tzv. slovenského státu (viz) pro děl níky bratislavských závodů. Vydával ho ileg. oblastní výbor KSS v Bratis lavě. Organizací technického aparátu, získáváním článků a kolportáží byl

bojovník proti fašismu, za světový mír.

pověřen V. okres v Bratislavě, který tvořily organizace K$$ v závodech .

Kladenská ilegální konference

KSČ r. 1923 – konala se 20. - 21. 10.

Začal vycházet na jaře 1940 , kdy vyšlo asi osm čísel. Paralelně s „ Kladivem “

1923 na Kladně. Zúčastnilo se jí 125

byl vydáván časopis „Der Hammer“

delegátů. Hlavním bodem programu

pro německé dělníky. Některé články

bylo projednání stanoviska strany

byly přebírány z „Kladiva“, jiné při

k revolučním událostem v Německu

pravoyala zvláštní redakce. R. 1940

a úkoly KSČ v boji za účinnou pomoc německé proletářské revoluci,

vycházelo „ Kladivo “ cyklostylované. Za pomoci typografů -komunistů se

K této otázce konference vydala ma-

podařilo získat malý tiskařský stroj,

nifest, v němž se obracela k dělnictvu a všem pracujícím s výzvou k boji za jednotnou frontu, na pomoc německé revoluci a proti intervenčním snahám

který byl umístěn v Rači, takže r. 1941

československé buržoazie. Druhým

„ Kladiva “. Podle svědectví účastníků

bodem programu byl organizační stav

ilegálního hnutí v Bratislavě vycházelo „ Kladivo" i v dalších letech .

strany, referoval o něm generální ta-

vyšla již některá čísla „ Kladiva“ vy tištěná. Masové zatýkání v l. 1941 až

1942 narušilo pravidelné vydávání

jemník strany A. Zápotocký. Nespráv né požadavky krajů na zřízení národ-

Klerikalismus - reakční politický

nostních nebo zemských organizač. ních autonomií byly odmítnuty, záro-

směr, usilující o uspokojování tříd

veň s nimi však i správné návrhy některých organizací na reorganizaci

ních zájmů statkářů a buržoazie za pomoci katolického nebo jiného nábo ženství. Ve středověku se klerikalis

strany a budování závodních organizací. Třetím bodem měla být odborová otázka, její projednávání bylo však

mus nejvýrazněji projevil v boji pa pežské stolice a katolické církve za nadvládu nad světskou moci. Za ka

odloženo na pozdější dobu, protože

pitalismu je klerikalismus aktivním

KI

303 1

bojovníkem proti demokracii, pokrokové vědě a především proti vědeckému socialismu a revolučnímu děl-

strany a organizace, které zneužívají náboženského cítění lidu, pověr a předsudků. Klerikalismu v současné

nickému hnutí. Aby mohl ovlivňovat

době stále více používá imperialismus

rostoucí dělnické hnutí a oslabovat

k prosazování svých záměrů .

jeho revoluční zaměření, přešel na přelomu 19. a 20. století k zakládání speciálních , tzv . křesťanskosociálních

stran a vlastních odborových orga nizací. Tyto organizace se snažily sociální a náboženskou demagogií zís-

kat některé skupiny dělníků, a tak

Klerofašistický režim na Slo vensku – viz Slovenský stát tzv. Klíma Emanuel (nar. 17. 5. 1902 v Napajedlích u Uherského Hradiště, zemř. 15. 2. 1941 v Praze) - přední Komsomolu o předmn. CSR (viz) a ilegálního hnutí KSČ

narušit jednotu dělnického hnuti. V současné době vystupují tyto orga-

funkcionář

nizace v řadě zemi kapitalistické soustavy po boku krajni reakce a všemožně podporují imperialistickou po-

za okupace. Původním povoláním učitel (1921-1924 ). Pracoval ve Fede raci dělnických tělocvičných jednot (viz ) a v Komsomolu. Členem KSC byl od r. 1923. V I. 1924-1925 pracoval

litiku vládnoucích vrstev. Klerika-

lismus se v období imperialismu aktivizuje úměrně s tím , jak stoupá reakčnost buržoazie. Klerikální strany

v Itálii, Rakousku, Německu a v ně-

v ústředi Komsomolu v Praze. V - L. 1925-1928 byl krajským tajemníkem KSC v Užhorodě a Mukačevě na Za

kterých jiných zemích připravovaly

karpatské Ukrajině. Současně byl

před druhou světovou válkou cestu fašismu a poté s ním spolupracovaly.

redaktorem časopisů „ Karpatská prav

Po druhé světové válce prosazují katolické politické strany v západní

1928 ). V 1. 1929–1931 pracoval jako stranický funkcionář v Praze, v l. 1931

Evropě

až 1934 v ilegalitě v Praze a v Brně. Byl několikrát vězněn . Od V. sjezdu KSC (1929) členem ÚV KSČ . V I.

agresívní

cíle amerického

imperialismu. V zájmu kapitalistů

se katolicismus jako politická síla silně zaktivizoval. Katolické politické strany, které se staly vládnoucími

da“ a „ Pracjujúča molod " (1927 až

1935-1938 byl krajským tajemníkem

Rakousku, Belgii, v Německé spol-

KSČ v Brně a poslancem KSČ. Po rozpuštění KSČ v říjnu 1938 po máhal budovat první ilegálni . ÚV

kové republice aj.), pomáhají americ-

KSČ a stal se jeho členem (viz llegální

v zemích západní Evropy (v Itálii, kému imperialismu obnovovat západoněmecký militarismus a vytvářet vojenské bloky, které připravují válku proti socialistickým zemím . Klerikalismus kromě toho, že má své velké politické strany a odborové organi zace, vnáší rozkol do dělnické třídy a mezi pracující i zakládáním mládežnických , ženských a jiných organizací. Monopoly štědře financuji klerikální

ÚV KSČ za okupace). Řídil ilegální technický a tiskový aparát strany a psal do ilegálního „ Rudého práva" . V úno ru 1941 byl Klima zatčen a gestapem umučen .

Kliment Augustin (nar. 3. 8. 1889 v Třebíči, zemř. 22. 10. 1953 v Pra ze) - dlouholetý pracovník komunis tického hnutí. Povoláním strojní zá

KI

304

mečník . Jako zámečnický učeň byl v anarchistickém hnutí. Po nastoupení základní vojenské služby odmítl složit

lidu proti fašismu. Po rozpuštění KSČ a příchodu okupantů se zúčastnil ile gální činnosti KSČ. 10. 4. 1939 byl

vojenský slib . Pro svůj postoj a politickou činnost byl perzekvován. Za první světové války byl na ruské frontě, kde se dostal do ruského zajetí.

gestapem zatčen , vězněn a vyšetřován 11 měsíců na Pankráci a v březnu

1940 poslán do koncentračního tá bora v Oranienburgu. Zde byl za

R. 1917 vstoupil do čs. legií a byl

řazen do tzv . „kárné setniny “ a fa

zvolen delegátem druhého sjezdu čs. legií, jenž žádal zastavení boje proti

šisty ubit.

Rudé armádě. Po návratu do vlasti

Klofáč Václav Jaroslav (nar. 21. 9. 1868 v Havlíčkově Brodě,

r. 1920 pracoval v soc. dem. straně. Na Třebíčsku byl jedním ze zakla-

datelů a organizátorů KSČ, v Třebíči byl také zvolen předsedou dělnické rady. R. 1925 byl zvolen starostou Třebíče, ale brzy byl buržoazními úřady za protiválečnou řeč této funkce zbaven . V l. 1929-1938 poslancem Národního shromáždění za KSČ . Pracoval jako funkcionář KSČ na Ostravsku, kde vedl mnoho stávek .

Po mnichovském diktátu organizoval na Ostravsku ilegální hnutí. V 1. 1939 až 1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V l. 1945-1948 předsedou

zemř. 1942) - jeden ze zakladatelů a dlouholetý předseda maloburžoazní reformistické Cs. národně socialistické

strany ( viz ), novinář. V 1. 1890-1897 působil v mladočeské straně (viz Národní strana svobodomyslná ), praco val v redakci „ Národních listů “. V 1. 1901–1918 byl poslancem Říšské rady ve Vídni. V 1. 1918-1920 působil jako

ministr národní obrany, v l. 1920 až 1938 jako senátor za stranu nár. soc.

a místopředseda senátu . Klub dělnických turistů - viz

Svazu zaměstnanců v kovoprůmyslu Federace proletářské tělovýchovy a členem představenstva ÚRO . V 1. 1945-1953 poslancem Nár, shromáž-

Kneschke Karel ( nar. 1898, zemř.

dění, v l. 1948-1950 ministrem průmyslu , v 1. 1950–1952 ministrem

15. 2. 1959 v Berlíně) - dlouholetý funkcionář a spoluzakladatel KSČ .

těžkého průmyslu. V 1. 1946–1953 členem ÚV KSČ a 1952-1953 před-

Před první světovou válkou vstoupil do socialistické organizace mládeže na

sedou ÚRO .

Liberecku. Po první světové válce se zúčastnil bojů za připojení německé

Klivar Jaroslav (krycí jméno

socialistické mládeže v ČSR ke Komu

Černý) (nar. 28. 4. 1906 v Brně,

nistické internacionále mládeže (viz ). V únoru 1921 se podílel na založení

zemř. r. 1940 v Sachsenhausenu) komunistický funkcionář a pracovník

Komsomolu ( viz) v Československu.

Komsomolu ( viz) v předmn. ČSR.

Ve 20. letech byl okresním a krajským

Pracoval v hnutí komunistické mládeže v Přerově a r. 1932 se stal sekre-

tajemníkem KSČ v Liberci. V 30 letech byl ústředním tajemníkem re ,

tářem Průmyslového svazu stavebních

voluční opozice v německém dělnic. kém tělovýchovném hnutí. Za oku

dělníků v Praze. R. 1936 se zúčastnil

jako dobrovolník bojů, španělského pace pracoval v protifašistickém hnuli

305

Ko

v Anglii. Po r. 1945 přešel na stranickou práci v Drážďanech a později do

hlavní obsah politické činnosti: vy

Berlína. Byl zvolen poslancem Lidové

ství v novém státě. Buržoazie je vtéto

sněmovny NDR a vykonával funkci

době zajišťovala upevňováním svých mocenských pozic, především budo

ústředního tajemníka ,,Kulturbundu “.

budování buržoazního třídního pan-;

váním silného státního aparátu,

Koalice vládní v předmn. ČSR. Vlády v buržoazní ČSR byly sestavovány z představitelů mnoha politických stran . Politické strany, které

Protože se obávala třídních otřesů a

tvořily určitou vládu , představovaly tzv . vládní koalici, která musela pro svou politiku získat většinu hlasů

sáhlých “ sociálních a hospodářských opatření pro budoucnost, které ne

v parlamentě. Složení vládních koalici

něny. 2. vláda (tzv. první vláda Tusarova ,

se v průběhu vývoje předmnichovské republiky měnilo . Souviselo to s konkrétní situací ve státě, se stavem tříd-

ních bojů i se vztahem jednotlivých tříd mezi sebou . Základ vždy tvořily

hlavní politické strany české vládnoucí buržoazie , které se v různých obdobích podle vnitrostátní situace spojovaly buď s reformistickými stranami, nebo s burž. stranami ostatních národ-

ností. Vládnoucí třída vždy usilovala

chtěla odvrátit pozornost pracujících

od svých skutečných politických cílů , dávala demagogické sliby „ daleko

byly nikdy za kapitalistické ČSR spl červenec 1919 - květen 1920) a 3. vláda ( tzv. druhá vláda Tusarova, květen , 1920 - září 1920) : tzv. rudo-zelená koa lice (soc. dem ., nár., soc ., agrárníci, slovenský klub ). V souladu s výsledky prvních obecních voleb v ČSR r. 1919 a parlamentních voleb r. 1920, v nichž soc. dem. strana zvítězila (viz též

Volby v Československu ), stanul v čele této vládní koalice pravicový soc. dem .

o seskupení takové politické koalice,

předák VI. Tusar. Buržoazie ji dema

která by jí umožnila nejúčinněji uskutečňovat třídní panství nad pracu-

gogicky vydávala za „vládu dělníků a

jícími. Při sestavování mnoha vlád jí v tom vydatně pomohly reformistické

ho od revolučních akcí. Ve skuteč

nár. soc., čs. soc. dem., něm.

nejdůležitější pozice ve státě bur žoazii, pokračovala v protilidové, re akční vnitřní i zahraniční politice Kramářovy vlády a ani neměla v úmys lu plnit sliby dané dělnictvu. Vyvrcho

strany

soc. dem ., zrazujíce zájmy dělnické

třídy. V buržoazní ČSR se vystřídaly tyto vládní koalice :

1. vláda (Kramářova, listopad 1918 až červenec 1919) - tzv . všenárodní koalice ( soc. dem ., nár . soc . , agrárníci,

slovenský klub, nár. dem ., lidovci).

V této první vládní koalici všechna rozhodující místa obsadili političtí představitelé českých kapitalistů a velkostatkářů. Zástupce reformistických stran přibrala česká buržoazie do vlády proto, aby jí v době revolučního rozmachu pomohli zakrýt 20 Příruční slovník

rolníků“ , aby oklamala lid a odvrátila nosti tato Tusarova vláda ponechala

lením zrádcovské protidělnické poli tiky této koalice byla její bezpro

střední spoluúčast na přípravě pro sincových událostí r. 1920 (viz Prosin cová generální stávka r. 1920), kdy tato vládní koalice otevřela cestu úřednické vládě byrokrata Černého,

která násilně potlačila revoluční hnutí

a upevnila třídní panství buržoazie. 4. vláda ( 1. úřednická, září 1920 až

Ko

306

září 1921), podporována v parlamentě tzv . všenárodní koalicí (soc. dem.,

nár. soc., agrárníci, živnostníci, nár. dem ., lidovci). Úřednickou vládu ustavovala buržoazie v kulminačních

okamžicích třídních zápasů z tzv .

(soc. dem ., nár. soc., agrárníci, živ nost ., nár. dem ., lidovci). Byla po sledním pokusem české buržoazie vládnout pomocí tohoto systému „ všenárodní koalice " . Rozbila v souvislosti s bojem o uzákonění

„ odborníků “, státních buržoazních

agrárních cel a kongruy na jaře 1926 .

byrokratů , kteří formálně nebyli zá-

8. vláda (2. úřednická, březen 1926

vislí na politických stranách, a tedy

až říjen 1926), podporována v parla

nebyli do vlády dosazováni podle poměrného zastoupení politických

mentě tzv. čs.-německou koalicí burž. stran (agrárníci, lidovci, luđaci, nár. dem ., živnost., něm . agrár., něm . živnost., něm . křestanští sociál.). Je jím úkolem bylo najít východisko

stran . Takový kabinet nebyl formálně

závislý na parlamentě, avšak opíral se o tytéž strany, které tvořily předtím vládní většinu. Tímto postupem se vládnoucí buržoazní kruhy zajišťo-

z vládní krize, potlačit proticelní a

valy, aby drastická „ nepopulární“

KSČ a získat čas pro českou buržoa

opatření nekompromitovala buržoaz-

zii k sestavení nové vládní koalice.

ní politické strany, aby bylo uchováno

9. vláda (Švehlova, říjen 1926 - únor

protikongruové lidové hnutí vedené

jejich dekorum jako legálních parla-

1929): tzv. panská koalice (agrárníci,

mentních sil čs. buržoazie a refor-

lidovci, luđaci (od r. 1927 ), živnost

mistů. Úkolem první úřednické vlády

níci, něm . agrár., něm . živnost., něm .

bylo připravit a provést generální útok proti čs. proletariátu , což se také v prosinci 1920 stalo. K vytvoření úřednické vlády sáhla buržoazie i s . 1926 a na podzim 1938 (viz další

křesť. sociál., nár. dem . (od r. 1928 ]). Panská koalice (nazývaná též mezi

národně buržoazní nebo celně kon gruová) se lišila od dřívějších vlád ních koalicí především tím , že v ní

text ).

nebyli zastoupeni reformisté. Poprvé

5. a 6. vláda (Benešova, září 1921 až říjen 1922, a Švehlova, říjen 1922 až

v historii předmnichovské republiky se jí účastnili vedle představitelů

prosinec 1925) : tzv. všenárodní koalice (soc. dem., nár. soc., agrárníci,

českých buržoazních stran i zástupci německých buržoazních stran (viz též

nár. dem ., lidovci). Tyto vlády tzv . všenárodní koalice pokračovaly v politice upevňování a rozšiřování třídní moci buržoazie za dočasné stabilizace

Aktivistické strany) a od ledna 1927 i zástupci slovenských ludáků. Tato koalice byla vládou krajní reakce, která

kapitalismu. Postup této vládní koalice byl fakticky usměrňován tzv . „ pětkou “ (viz), oligarchickou skupi-

protilidových opatření ( zhoršení so ciálního pojištění, reakční úprava vo lebního řádu atp .).

za dobu své činnosti uskutečnila řadu

nou vůdců největších českých bur-

10. vláda (Udržalova, únor 1929 až

žoazních a reformistických stran , jednající v zájmu upevňování moci

prosinec 1929) : tzv . mezinárodně bur

finančního kapitálu .

žoazní koalice (agrárníci, lidovci, lu dáci (do 8. 10. 1929), živnost ., nár.

7. vláda (Švehlova, prosinec 1925 až

dem., něm. živnost., něm . agrár.,

březen 1926) : tzv. všenárodní koalice

něm. křesť. sociál.).

Ko

307

11. vláda (Udržalova, prosinec 1929

13. vláda (Malypetrova, únor 1934 až červen 1935) : tzv. čs.-něm . koalice

až říjen 1932) : tzv . „ široká" koalice ( soc. dem ., nár. soc., agrárníci, živnostníci - do dubna 1932, nár. dem .,

( soc. dem ., nár. soc ., agrárníci, lidov

lidovci, něm . soc. dem ., něm. agrár.). Tato vládní koalice, nazývaná „ ši-

vláda byla vytvořena po vystoupení národních demokratů z vládnoucí

roká", také čs.-německá, se lišila od

koalice ; národní demokracie přešla otevřeně do tábora nejkrajnějších fa

předcházejících hlavně tím , že v ní přijaly opět účast reformistické strany. Tentokrát do ní vstoupili i němečtí sociální demokraté. Návrat reformistů do vládní koalice ukazoval na vysoký

ci, něm. soc . dem., něm. agrár.). Tato

šistických skupin buržoazie, usilují cích o zavedení nezastřeného fašis tického režimu v zemi.

14. a 15. vláda (Malypetrova, červen

stupeň srůstání jejich špiček s buržoazií a finančním kapitálem . Od té doby byly reformistické strany součástí

čs .-něm , koalice (soc. dem ., nár. soc .,

každé další vlády v předmn. ČSR.

agrárníci, živnostníci, lidovci, něm .

Pomocí této široké fronty buržoazních

soc. dem ., něm . agrár.). Tyto vlády byly dočasně zformovanými kabinety ; jejich hlavní pozornost se soustřeďo

a reformistických stran snažila se vládnoucí buržoazie v ČSR zachraňovat svou ohroženou třídní nadvládu v letech hospodářské krize, brzdit sjednocování lidových mas k boji proti kapitalismu a nastupujícímu fašismu. V duchu „ široké“ vládní koalice byly vytvářeny v období 30. let

i další vládní kabinety (určité dílčí rozdíly ve složení těchto kabinetů vyplývaly z vnitřních rozporů zúčastně ných jednotlivých politických skupin ). 12. vláda (Malypetrova, říjen 1932

1935 až listopad 1935 , a Hodžova, listopad 1935 - prosinec 1935): tzv .

vala na řešení nastávající politické

krize. Ve způsobu řešení krize se stře távali stoupenci fašistického režimu se stoupenci buržoazni demokracie.

Boj těchto dvou směrů vrcholil při presidentských volbách r. 1935 ( viz Prosincový blok ). 16. vláda (Hodžova, prosinec 1935 až

až únor 1934) : tzv . čs.-něm . koalice ( SOC. dem ., nár. soc ., agrárníci, nár.

červenec 1937) : tzv ., čs.- něm . koa lice ( soc. dem., nár. soc., agrárníci, živnostníci, lidovci, něm . soc. dem ., něm. agrár., něm . křesť. soc. (od r. 1936 ]). Tato vláda soustavně ustupo

dem ., něm , soc . dem., něm. agrár.).

vala reakčním živlům usilujícím o na

Tato vláda prováděla politiku bur-

stolení fašismu.

žoazie v období vyvrcholení hospodářské krize v Československu. Soustře-

17. vláda (Hodžova, červenec 1937 až 22. září 1938): tzv . čs. -něm . koalice

dila se hlavně na řešení těžkých dů-

( soc. dem ., nár. soc ., agrárníci, živ

sledků krize pro čs. kapitalistické hospodářství. Řadou protilidových

nostníci, lidovci, nár. sjednocení ( od

opatření (především zaváděním tzy.

1938 ), něm . agrárníci (do března 1938 ), něm . křesť. sociál. (do března

nouzových diktátů (viz ]) urychlovala kurs na fašizaci (viz) politického režimu země. Pro tuto vládu je charakteristický zostřený protilidový kurs vládnoucích kruhů čs. buržoazie.

r . 1938), něm . soc. dem . (do dubna

1938] ). Vláda národní kapitulace. Po

obsazení

Rakouska

Hitlerem

v březnu 1938 sloučily se německé

buržoazní strany v ČSR s Henlei

Ko

308

nem a odešly z vlády. Hodžova vláda, která neudělala žádná účinná opatření k udržení samostatnosti, byla lido-

začátku řadou přísných zákonných

ustanovení, aby legální cestou hájilo svá práva. Stávky, sdružování do od

vým hnutím 21. - 22. září 1938 sme-

borových organizací a vytváření ja

tena.

kýchkoli dělnických koalicí byly za

18. a 19. vláda (obě Syrového, 22. září 1938-4. říjen 1938, 4. říjen 1938-1 . prosinec 1938) : úřednické

kázány. Již generální cechovní artikule

zemí českých z r. 1793 hodnotily jakékoli vzepření ze strany tovaryšů

vlády za tzv. pomnichovské republiky.

proti stanoveným pracovním podmín

První Syrového vláda, která byla vy-

kám jako útok proti státnímu pořádku . Constitutio criminalis Theresiana řa dilo pokusy o koalice mezi hrdelní zločiny. Trestní zákoník z r. 1803

dávána za vládu obrany republiky, byla ve skutečnosti ustavena proto , aby uklidnila masy a dovršila kapitulaci. Obě Syrového vlády prováděly nezastřenou fašizaci celého života

v zemi, v zahraniční politice se orientovaly na fašistické Německo. Zprvu řídili vedoucí činitelé býv. Hodžovy vlády ze zákulisí politiku těchto vlád, později dochází k výměně dosavadní

vládnoucí garnitury otevřeně fašistickými elementy. Syrového vláda už

uváděl pokusy o koalice mezi těžkými

policejními přestupky a zákonem z r . 1852 byla trestnost stávek rozšířena na dělníky všeho druhu , i na zeměděl

ské dělníky, služebné atd. Teprve koaliční zákon přijatý rakouským par lamentem 7. 4. 1870 odstraňoval i když nedůsledně dosavadní ome

zení odborového sdružování a stávek .

není jedinou centrální vládou na úze-

Podle tohoto zákona mohli jak dělníci,

mi republiky ; vznikají separatistické

tak i podnikatelé uzavírat úmluvy

autonomní vlády na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině ( viz též Pomnichov20. vláda ( Beranova, prosinec 1938

a spolky s cílem zvýšení cen výrobků nebo zvýšení mezd. Zákon mimo jiné stanovil, že nemají účinku úmluvy zaměstnavatelů, aby se dělníkům za

až březen 1939): tzv . vláda „ národní jednoty“ ( viz Strana nár. jednoty; Hlinkova slovenská ludová strana ).

žila jejich mzda, ale rovněž tak úmluvy dělníků, aby si stávkou vynutili vyšší

Vláda krajně reakčních pravicových sil,

mzdu nebo lepší podmínky práce.

ská republika ; „ Autonomie Slovenska" ) .

stavením práce nebo propuštěním sní

dovršující proces fašizace republiky

Rakouské úřady zneužívaly toto usta

(viz též Pomnichovská republika ).

novení k trestání stávkujících, zvláště vůdců stávek. Přesto znamenal koa

Pozn. O jednotlivých politických stra-

nách jsou v publikaci uvedeny samo-

liční zákon cestu k rozvoji odboro

statné stručné charakteristiky; umístěny jsou podle plných oficiálních

vého hnutí. Po jeho vydání jsou v Ra kousko -Uhersku hromadně zakládány

názvů těchto stran, které lze pro rych-

odborové organizace. (Viz Odborové

lou orientaci nalézt v přehledovém

hnutí v Rakousko - Uhersku .) Literatura: Dokumenty k počátkům

hesle Politické strany v Československu.

dělnického hnutí v Čechách (1864 až Koaliční právo a dělnictvo v Rakousko -Uhersku. Vládnoucí třída znemožňovala dělnictvu od samého

1874), sborník , vyd. 1961. M. Rei man , Z prvních dob českého dělnic kého hnutí, vyd. 1958.

Ko

309

Kobzinkovci – viz Židenický puč

dělení ÚV KSČ v předmn. ČSR. Po

1. 1933

skončení první světové války vstoupil

KODAK

viz Svaz dělnických divadelních ochotniků Československa

strany Poale Zion (viż). Při založení KSČ r. 1921 převedl levici Poale

Köbler Bruno (nar. 16. 7. 1900

věřen v ÚV KSČ organizací masové

v Novém Městě p. Smrkem ) - dlou-

politické práce v odborovém hnutí

holetý pracovník KSČ. R. 1921 byl jedním ze zakládajících členů Komunistického svazu mládeže a KSČ na

(viz Frakční práce komunistů ). Od r.

do židovské sociálně demokratické

Zion do strany. Od r. 1921 byl po

1923 až do r. 1929 byl členem ÚV KSČ . Jako vedoucí odborového od

Liberecku. V I. 1921-1924 pracoval

dělení ÚV KSČ bojoval proti oportu

v ústředním sekretariátě Komsomolu ( viz) a KV Komsomolu v K. Varech.

nistické politice Haisovy skupiny ve vedení MVS (viz) a podporoval svým

Od r. 1925 byl stranickým sekretářem

vystoupením v odborové otázce poli

v Ostravě, v l. 1926-1928 studoval na Mezinárodní leninské škole v Moskvě.

tiku Gottwaldovy levice, k níž se po Rudém dni (1928) připojil. R. 1929

Na V. sjezdu KSČ ( 1929) byl zvolen

ho strana vyslala do Berlína, aby pů

do ÚV. Pracoval jako krajský tajem-

sobil v sekretariátě Mezinárodní děl

nik v Liberci. R. 1931 se stal členem

nické pomoci. Na podzim r. 1932 začal opět pracovat v Rudých odbo

politického byra ÚV KSČ, r. 1933 zástupcem KSČ v Kominterně. Roku 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Na VII. kongresu KI 1. 1935 byl zvolen do výkonného výboru KI. V říjnu 1938 z rozhodnutí strany emigroval do Francie, kde pracoval jako člen zahraničního byra strany až do r. 1940. Po zdařilém

rech . R. 1934 byl pověřen funkci tiskového referenta na sovětském vy

slanectví v Praze, kde pracoval až do ledna 1939. Bezprostředně před oku

pací ČSR emigroval do Sovětského svazu . Zde působil jako politický redaktor v Nakladatelství cizojazyčné literatury v Moskvě.

útěku z Francie přijel r. 1941 do Moskvy, kde se podílel na práci moskevského vedení KSČ (viz ). Od r. 1947 pracoval v aparátě ÚV KSČ . V letech

„ Kohoutek“

podtitul: „ Časopis

proletářských dětí“. Vydával jej Tis kový výbor KSČ v Praze v I. 1922 až

1953-1963 byl tajemníkem ÚV KSČ

1930. Redaktorem byl učitel Augustin

a od června 1961 do prosince 1962 kandidátem politického byra ÚV

Doležal. Na tvorbě ,,Kohoutku“ se

KSČ. Z rozhodnutí ÚV KSČ (duben

podíleli naši přední spisovatelé a bás níci - M. Majerová, H. Malířová aj.

1963) byl pro některé chyby ve své

Vychovával děti v duchu proletářské a

činnosti v období kultu osobnosti od-

komunistické morálky i proletářské solidarity. Byl perzekvován , jeho kol portáž ve školách zakázána, r . 1928 a

volán z funkce tajemníka ÚV KSČ. Kohn Rudolf (nar. 12. 5. 1885

1929 zastaven na 6 měsíců.

v Městci Králové, zemř. 16. 9. 1942

v Kokandš v SSSR) - dlouholetý

Kochman Leopold (nar. 13. 11.

vedoucí pracovník odborového od-

1847 v Novém Strašecí, zemř. 15. 5.

I?

Ko

310

1919 v New Yorku) - činitel českého

boru KI zvolen r. 1922. V této

revolučního dělnického hnutí v Ra-

funkci se také v Československu zú častnil I. sjezdu KSČ v únoru 1923. V červnu 1923, kdy se v Bulharsku

kousko -Uhersku a v zahraničí, redak-

tor, autor mnoha dělnických básní a písní. Původně mlynářský dělník .

zmocnila vlády fašistická klika , se

Záhy vstoupil do dělnického hnutí

vrátil do vlasti a spolu s G. Dimitro

a vynikl činností novinářskou a literární. První jeho otištěná práce byla Proč jsem socialistou. Psal do časo-

vem připravoval lidové povstání. Po

pisu „ Pochodeň “ v Čechách , současně

jeho potlačení v září 1923 odešel s Dimitrovem do Vídně, kde vytvořili zahraniční vedení Bulharské komunis

ale jeho práce byly uveřejňovány

tické strany. V l. 1930–1940 byl ře

v „ Dělnických listech “ v New Yorku

ditelem Mezinárodního zemědělského

pod pseud. Vive la Liberté. Roku . ústavu v Moskvě a redaktorem jeho 1881 unikl rakouským úřadům a odjel

vědeckého časopisu „ Agrární pro

do Ameriky, kde se stal redaktorem „ Dělnických listů “ . Působil dále v re-

spolupracovníkem moskevského roz

dakcích časopisů „ Dělník americký“ , „Diblík“, „ Hlas lidu“, „ Proletář“ . Překládal také politickou literaturu .

Poprvé přeložil do češtiny a v New Yorku r. 1882 vydal Manifest komu-

blémy“. Za druhé světové války byl hlasu, členem redakčního kruhu bul harské ilegální rozhlasové stanice „ Christo Botev “ a jedním ze zakla datelů Vlastenecké fronty, která řídila

boj za osvobození Bulharska. Po osvo

nistické strany. Svým zásadám zůstal věren až do smrti a zemřel v chudobě

v září 1944 byl zvolen předsedou

ve věku 72 let.

Velkého národního shromáždění a po

Kolarov Vasil (nar. 16. 7. 1877 v Šumenu v Bulharsku, zemř. 23. 1 .

1950 v Sofii) - dlouholetý přední pracovník mezinárodního komunistic kého hnutí, spoluzakladatel Bulharské komunistické strany. Již v době studia na varenském gymnasiu vedl ilegální marxistické kroužky. Od r.

bození Bulharska Sovětskou armádou

smrti G. Dimitrova předsedou rady ministrů Bulharské lidové republiky.

Byl rovněž řádným členem Bulharské akademie věd .

Kolder Drahomír ( nar. 29. 12. 1925 v Ostravě) - člen předsednictva

ÚV KSČ a tajemník ÚV KSČ. V le tech 1940-1945 pracoval jako horník .

1897 studoval ve Francii a ve Švý- R. 1945 vstoupil do KSČ ; zpočátku carsku filosofii a práva. Po návratu do vlasti začal aktivně pracovat v bul-

byl činný v mládežnickém hnutí. Od r. 1946 působil ve stranických funk

harské sociálně demokratické straně

cích v Orlové a Karviné. Od podzimu

a záhy se stal členem jejího ÚV. Při

r . 1948 pracoval na KV KSČOstrava, R. 1951 byl krátce vedoucím tajemní kem OV KSČ Karviná a od téhož roku tajemníkem MV KSČ Ostrava.

rozštěpení strany byl stoupencem „ těsných " socialistů , kteří později vytvořili komunistickou stranu . Od

r. 1921 , kdy byl zvolen členem výkon-

Od r. 1954 pracoval na . ÚV KSČ.

ního výboru Komunistické internacio-

V -1. 1958-1962 vedoucím tajemníkem KV KSČ v Ostravě, na XI. sjezdu

nály ( viz ), působil v Moskvě. Generálním tajemníkem výkonného vý-

(1958) zvolen kandidátem ÚV KSČ

Ko

311

a v červnu 1961 členem ÚV KSČ

sadě dobrovolnosti a vést je k tomu,

a kandidátem politického byra ÚV

aby na základě vlastních zkušeností se

KSČ . Na XII. sjezdu KSČ ( 1962) byl zvolen členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ.

přesvědčovali o výhodách socialistické

zemědělské velkovýroby. Družstevní forma zemědělské velko

výroby je pro přechod širokých mas

Kolektivizace zemědělství vČes-

pracujících rolníků k socialismu nej

koslovensku - proces postupné přeměny rolnické malovýroby vsocialis-

vhodnější. V družstvu jsou nejlépe

sladěny osobní zájmy rolníka se zá

tickou zemědělskou velkovýrobu. Byla

jmy společnosti. V každé zemi budu

uskutečňována sdružováním jednotli-

jící socialismus je nutné zespolečen štit malovýrobu. V národním hospo

vě hospodařících pracujících rolníků

na základě dobrovolnosti ve výrobní družstva, která vznikají a rozvíjejí se za pomoci socialistického státu na základě svazku dělnické třídy s pracují-

dářství nemohou vedle sebe trvale

cími rolníky. Socialistický stát v pře-

a soukromovlastnickými vztahy v ze mědělské malovýrobě a společenským charakterem výrobních sil v průmyslu a individuálním charakterem výrob

chodném období od kapitalismu k socialismu zaměřuje svou hospodářskou politiku k vybudování jednotné socialistické ekonomiky. Především musí

převést výrobní prostředky do vlast-

existovat dvě protichůdné formy hos podaření. Mezi společenským charak terem výrobních vztahů v průmyslu

ních sil v zemědělství je rozpor. Musí být odstraněn v zájmu rozvoje socia

nictví celé společnosti, aby sloužily

listických výrobních vztahů a výrob

plánovitému rozvoji výroby a neustálému růstu produktivity práce, které

ních sil a vytvoření podmínek pro

jsou rozhodující pro vítězství socia-

působení ekonomických zákonů socia lismu ve všech oblastech národního

lismu nad kapitalismem (viz Přechodné

hospodářství.

obdobi od kapitalismu k socialismu ).

Kolektivizace se uskutečňovala vy tvářením jednotných zemědělských družstev ve shodě s podmínkami a

Kapitalistům , kteří jsou vykořisťova-

telia úhlavními nepřáteli všech pracujících , stát výrobní prostředky vyvlastňuje a znárodňuje. Zásadně jiný

zvláštnostmi naší země. Linii výstav

poměr má k malovýrobcům , kteří jsou sice soukromí vlastníci, ale žijí z vý-

sjezd KSČ r. 1949. V průběhu vý . voje výrobních zemědělských druž

sledků vlastní práce, nevykořisťují,

stev se u nás zformovaly čtyři typy JZD ( viz Jednotná zemědělská druža stva). V polovině r. 1949 vznikla

naopak jsou sami vykořistováni kapi-

talisty. Pracující rolníci jsou spojenci dělnické třídy nejen v období boje

by socialismu na vesnici vytyčil IX .

první výrobní družstva (I. typu ),

proti kapitalistům , ale i v období

která organizovala společně hlavní

výstavby socialismu. V zájmu drob-

polní práce. R. 1950 vznikla za účinné

ných a středních rolníků a upevnění

pomoci dělnické třídy, zejména pro

svazku dělnické třídy s pracujícím

střednictvím STS, družstva (II. typu ),

rolnictvem je jedině správné převést

která scelila své pozemky, a družstva

rolníky k socialismu zakládáním zemědělských výrobních družstev na zá-

(III. a IV. typu ), která sdružila i ostatní výrobní prostředky, zavedla

Ko

312

v určité míře socialistické zásady do

ještě přidružily objektivní těžkosti vy

organizace práce a odměňování. Koncem r. 1950 bylo u nás přes 5000 JZD všech typů. Na celkovém počtu družstev se JZD I. a II. typu podílela

plývající z dočasně zostřené meziná

rodní situace, která si vyžádala věno

vat více pozornosti zajištění obrany naší země a poněkud snížit státní

dvěma třetinami a JZD III. a IV .

investice určené do zemědělství. Prud

typu jednou třetinou. R. 1951 vyty-

kému rozvoji JZD neodpovídala ma

čily strana a vláda úkol zajistit do-

teriálně technická základna v země

sažené úspěchy při zakládání JZD a zaměřit se na zavedení společné

dělství.

živočišné výroby a zřídit pro ni adaptací a výstavbou potřebné hospodář-

ÚV KSČ se zabýval situaci v země dělství a stavem v JZD na četných svých zasedáních. Zvláštní pozornost

1200 JZD nižšího typu zavedlo spo-

této otázce věnoval X. sjezd KSČ r. 1954. Velký význam pro další zaklá dání a upevňování družstev, pro vítěz

lečnou živočišnou výrobu a přešlo

ství socialismu na vesnici mělo červ

na III. a IV. typ. R. 1952 vytyčily strana a vláda úkol politicky, hospodářsky a organizačně upevňovat JZD při současném rozšiřování jejich členské základny a zakládání nových JZD. V tomto roce došlo k pronikavému

nové zasedání ÚV KSČ 1, 1955. Na

ské budovy. R. 1951 bylo založeno přes 1000 nových JZD a více než

růstu JZD. Koncem r. 1952 počet

JZD II, až IV. typu činil 7767. Příznivě postupoval vývoj, až na některé nepříznivé jevy na Slovensku,

tomto zasedání na základě projevu prvního tajemníka ÚV A. Novotného byla přijata řada zásadních opatření k rozvinutí a urychlení združstevňo vání zemědělství a k podpoře společ ného hospodaření JZD . Toto zase dání definitivně skoncovalo s určitým váháním v otázce kolektivizace a při

jalo usnesení, jak odstraňovat chyby

ještě v první polovině roku 1953. Od

a nesprávnosti z let 1953 a 1954 ;

podzimu r. 1953 nastala dočasná

znamenalo obrat ve vývoji JZD . Počet JZD přestal klesat a jejich stav se konsolidoval. Družstva jako celek od razila nápor třídního nepřítele a kolí sání části rolníků, svazek dělnické třídy s pracujícími rolníky se upevnil. Od poloviny r. 1955 nastal ve vývoji JZD nový vzestup. Od června do konce r. 1955 bylo založeno 458 no vých JZD . Ještě větší rozvoj druž stev nastal r. 1956, kdy přibylo 1221 JZD III. a IV . typu , družstva se roz šířila o více než 65 000 členů a téměř o 290 000 ha zemědělské půdy.

stagnace ve združstevňování, snížil

se počet JZD a nastal určitý pokles půdní a členské základny. Koncem

r . 1953 se počet JZD v celostátním měřítku snížil na 6679. K rozchodu družstev docházelo i v roce 1954. Koncem r. 1954 jsme měli 6502 družstev.

V prvních letech združstevňování do-

šlo k některým nesprávnostem při zakládání jednotných zemědělských

družstev, projevily se nedostatky v řízení zemědělské výroby a při vý-

kupu zemědělských produktů. Obuži vyskytujících se v průběhu kolektivizace využíval třídní nepřítel k pod vratné činnosti na vesnici. K tomu se

V l. 1957-1958 nastal rychlý rozvoj JZD. R. 1957 přibylo dalších 3074

JZD III. a IV . typu. R. 1958 se počet JZD zvýšil o 1050 a dosáhl celkového

Ko

313

počtu 12 140. Družstva III. a IV . typu obhospodařovala 4 290 000 ha země-

výsledků vědy v zemědělské praxi, k prohloubení účelné dělby práce,

dělské půdy a socialistický sektor se

specializaci a velkovýrobním formám

podílel 77 % na celkové výměře země-

v organizaci výroby, k značnému

dělské půdy. Průměrná výměra JZD

zlepšení a posílení materiálně tech

se zvýšila z 294 ha zemědělské půdy r. 1957 na 353 ha r. 1958. Rozhodující většina JZD svými hospodářskými

nické základny zemědělství, zejména na úseku komplexní mechanizace a chemizace výrobních postupů, k zvý

výsledky přesvědčivě dokazovala před-

šení kvalifikace pracovníků a širokému

nosti socialistické velkovýroby, což mělo vliv na další, dosud jednotlivě hospodařící rolníky. XI. sjezd KSČ r. 1958 stanovil cíl: dovršit výstavbu

uplatnění hmotné zainteresovanosti. S postupnou realizací těchto opatření se budou zároveň vytvářet rozhodu jící předpoklady pro odstranění pod statných rozdílů mez městem a ves

socialismu v naší vlasti. V oblasti sociálně ekonomických přeměn na

vesnici vytyčil úkol v podstatě dokončit v dalších dvou letech přechod rol-

nické malovýroby na družstevní velko-

nicí. Literatura: Ekonomika českosloven

ského zemědělství, vyd. 1960. L.

Špirk, Zemědělské družstevnictví v ka

výrobu. Úkol byl v podstatě plněn. pitalistické a lidově demokratické R. 1959 dosáhl socialistický sektor

ČSR, vyd. 1959.

naprosté převahy v celém zeměděl

ství. Koncem r. 1959 hospodařilo 12 560 JZD III. a IV. typu na 4 mil.

Kolektivní bezpečnost - politika prosazovaná Sovětským svazem v době

789 000 ha zemědělské půdy a celkový

agresívního nástupu fašistických států

socialistický sektor se na výměře

a růstu nebezpečí nové světové války

zemědělské půdy podílel již 84,4 % a dosáhl úplné převahy i v zeměděl-

po r. 1933. SSSR usiloval o uzavření takového paktu mezi státy, který by

ské tržní produkci. Koncem druhé

pětiletky r. 1960 hospodařilo 10 816 JZD (počet družstev se snížil v dů-

zaručoval jejich společný rázný zákrok proti každému pokusu o agresi. Z pak tu neměly být vyloučeny ani fašistické

sledku jejich slučování ve větší ekonomické celky) na 4 915 000 ha zeměděl-

státy: Jejich členstvi by jim bylo značně znesnadnilo rozvinutí válečné

ské půdy a socialistický sektor v čs. zemědělství obhospodařoval 88 % orné půdy. Koncem r. 1962 hospo-

dařily státní statky a JZD na 88,9 % zemědělské půdy a na 91,8 % orné půdy.

Dalším rozvojem socialistických výrobních vztahů a výrobních sil na vesnici bude učiněn do r. 1970 podstatný krok k vyrovnání úrovně země-

akce, odmítnutí účasti by je odhalovalo

jako agresory. Důležitým krokem na cestě k uskutečňování myšlenky kolek tivní bezpečnosti bylo přijetí úmluvy o definici útočného činu, kterou Sovět ský svaz uzavřel již r. 1933 s některými

sousedními zeměmi, mezi nimi is Ma lou dohodou ( viz ). SSSR vítal úsilí

o vytvoření tzv. východního paktu r. 1934 i uzavření francouzsko - sovět

dělství s úrovní průmyslu. Dojde

ské a čs. -sovětské spojenecké smlouvy

k podstatnému zvýšení intenzity zemědělské výroby, k širokému uplatnění

r . 1935 (viz ), které se mohly stát důle žitým nástrojem kolektivní bezpeč

Ko

314

nosti. Také r. 1938 se zasazoval o usku-

tečnění energických kolektivních opatření na obranu ohrožené ČSR . Západní mocnosti však tuto politiku, jež byla jedinou účinnou zárukou míru , všemožně sabotovaly, skrytě i zjevně podporovaly agresívní snahy fašistických států proti Východu a usilovaly o spojenectví s nimi. Literatura: Dějiny diplomacie, dil 3, čes. vyd. 1947.

Kolektivní smlouvy byly prakticky právně závazné jen pro dělníky. Jejich porušení ze strany podnikatelů bylo

nestíhatelné. Kromě boje dělnictva nebyl zde nikdo , kdo by donutil pod nikatele k plnění jejich povinností. Boj za uzavírání takových kolektivních

smluv , které by zlepšily těžké posta vení dělníků, a za plnění těchto smluv

podnikateli tvořil součást hospodár ských třídních zápasů revolučních dělníků .

a ) v předmnichovské ČSR. Ko

b) v ČSSR. Zcela nový obsah a po slání mají kolektivní smlouvy v socia

lektivní smlouva stanovila pracovní a

listickém hospodářství. Kolektivní

mzdové podmínky dělnictva v závodě

smlouvy uzavírané v našich závodech při výstavbě socialismu jsou dvou

Kolektivní smlouva

nebo ve výrobním odvětví. Reformisté

chápali kolektivní smlouvu jako vr-

stranným závazkem kolektivů pracují

cholný výsledek boje, jako cestu, jak

cích a správ závodů nebo podniků

překlenout rozpory mezi dělníkem a

úspěšně plnit úkoly uložené státním hospodářským plánem a na základě

podnikatelem . Sekretáři reformistických odborů uzavírali kolektivni smlouvy za dělnictvo, bez jeho účasti,

takže dělníci byli v zásadních existenč-

toho všestranně zlepšovat hmotné a kulturní podmínky pracujících . Naroz

ních otázkách odkázáni na výsledky

dil od kolektivních smluv z doby kapi talismu jsou socialistické kolektivní

jejich jednání. Cílem reformistické

smlouvy výrazem společných zájmů

politiky bylo udržovat dělnictvo v pasivitě a vytvářet iluze třídního smíru. Proto do kolektivních smluv dávali

vedení závodů a zaměstnanců o plný

rozvoj socialistické výroby, na němž závisí maximální uspokojování rostou

reformisté často klauzule, že se dělníci vzdávají práva na stávku. Tak v roce 1928 byl tento pasus v kolektivních

cích materiálních a kulturních potřeb

smlouvách 39 největších závodů.

ských zkušeností poprvé hromadně

lidu. Kolektivní smlouvy tohoto cha rakteru byly u nás na základě sovět

Mezinárodní všeodborový svaz a po-

uzavírány r. 1953. Předtím , po r. 1945,

zději Rudé odbory (viz) chápaly kolektivní smlouvu jako výraz současného příměří v závodě, které trvalo jen po-

se v ojedinělých závodech vydávala jen všeobecná prohlášení, jež rámcově ohlašovala výrobní program i dílčí opatření ve prospěch pracujících.

tud, pokud byla kolektivní smlouva plněna. Kolektivní smlouva názorně ukazovala, čeho mohou dělníci v dané chvíli

Vlastní popud k uzavírání smluv

v závodech dalo usnesení II. všeodbo

dělníky co nejvýhodnější a ústupky

rového sjezdu v prosinci 1949. Vý sledkem toho byly zpočátku smlouvy o záruce norem, uzavírané po skončení

podnikatelů co největší, vedly Rudé

prověrky norem v roce 1951. Jejich

odbory stávkový boj.

obsah byl o rok později rozšířen o ně

dosáhnout. Aby byly podmínky pro

315

která ustanovení týkající se pracovních

podmínek zaměstnanců. Nazývaly se závodními smlouvami a svým zaměřením vytvořily základ pro skutečné ko-

ко

soustavnou kontrolou v průběhu roku mají působit k tomu, aby hospodář ští pracovníci a odborová organizace důsledně plnili přijaté závazky, a vůči

lektivní smlouvy, které pak zahrnuly

těm , kteří zaviňují jejich neplnění,

všechny úseky činnosti v závodech. Přes nedostatek zkušeností s novou

vyvozovat důsledky.

náplní smluv bylo r. 1953 uzavřeno

Kolektivní vedení Rudých od

v našich závodech již 5590 kolektiv-

borů – bylo ustaveno na zasedání roz šíř. představenstva MVS (Mezinárod ního všeodborového svazu ) v dubnu 1928 v souvislosti s projednáváním závěrů IV. kongresu ROI. Nedo

ních smluv a jejich počet v dalších

letech neustále stoupal. Na rok 1960 bylo přijato již 11 654 kolektivních

smluv a přes 2500 tzv. dílenských

dohod, jež zpřesňují přijaté závazky

statky v odborové práci KSČ a v čin

na jednotlivé dílny. Kolektivní smlouva se uzavírá každo-

nosti MVS byly podrobeny vážné

ročně mezi vedením závodu a závodním výborem ROH, který je zákonně

1928 a krátce nato i na IV. kongresu ROI. Jedním z navrhovaných organi

uznaným zástupcem všech dělníků a zaměstnanců závodu (viz zákon 37 ze dne 8. července 1959 o postavení

obrat v práci MVS, bylo vytvoření

kolektivního vedení. Posláním kolek

závodních výborů základních organi-

tivního vedení bylo řídit činnost

kritice na IX. plénu EKI v únoru začních opatření, která měla zajistit

zací ROH ). Pro odborovou organi-

MVS v období mezi schůzemi před

zaci, především pro závodní výbor

stavenstva a zajišťovat, aby tato činnost

ROH a jeho komise, je kolektivní

směřovala k realizaci směrnic IV. kon gresu ROI. Práce kolektivního vedení

smlouva konkrétním programem čin-

nosti a celoročním plánem práce.

byla však brzděna sabotérským po

Svým obsahem a aktivitou zaměstnanců při jejich přípravě, uzavírání a při

stupem oportunistických živlů v apa

kontrole jejich plnění isou kolektivní

rátu MVS, a to jak v ústředí, tak v jednotlivých sekcích , takže až do

smlouvy účinnou formou , jak získávat

V. sjezdu KSČ nepřinesla výraznější

pracující k iniciativní účasti na řízení

pozitivní výsledky. Přesto však byla

výroby a k řešení všech podstatných

orgány v závodech mají dbát o to, aby kolektivní smlouvy vyjadřovaly základní opatření umožňující další

existence tohoto orgánu představite lům pravičácké Haisovy kliky trnem v oku . Proto v souvislosti s celkovým útokem na jednotu Rudých odborů prosadili na zasedání představenstva MVS 10.3. 1929 sesazení kolektivního vedení a pokusili se plně obnovit své

otázek práce , mezd , sociálních a kul-

turních požadavků dělnictva a ostatních pracujících závodu . Odborové

vzestup výroby, zlepšování pracovních

dřívější pozice. A. Zápotocký a jiní

podmínek, odstranění těžké a namá-

straně věrní pracovníci byli přitom vy

havé práce, zvyšování odborné kvali-

hnáni z kolektivniho vedení a jiných

pokojováni fikace pracujících a všech hmotných , sociálních a kultur-

orgánů ústředi MVS. Tento kontra revoluční puč byl však odražen a jeho

ních zájmů pracovních kolektivů ;

iniciátoři vyloučeni z Rudých odborů

Ko

316

i KSČ (viz též Rudé odbory; Likvidátorský puč r . 1929).

„ Kommunističeskij Internacio nal“ - viz Exekutiva Komunistické internacionály

Kolský Josef (nar. 7. 3. 1887 v Rudě u Nového Strašecí) - dlouho-

„ Kommunistische

Internatio

letý funkcionář KSČ a Rudých odbo- nale die" - orgán exekutivy Komu rů . V 1. 1920–1921 se aktivně podílel nistické internacionály ( viz). Vycházel na založení KSČ. Od r. 1921 byl v Leningradě a v Moskvě v l. 1919 až členem krajského výkonného výboru

1941. Vedle německého vydání vychá

KSČ v Praze, později jeho místopřed-

zelo vydání ruské. R. 1936 byla KI

sedou. R. 1924 organizoval sjezd zá-

tištěna v Čechách (Severočeská tiskár

vodních výborů a rad v Českosloven-

na) a vydavateli byli Josef Wenderlich

ské republice, na němž byl zvolen

v Liberci a po něm Florian Schenk v Chomutově. Časopis uveřejňoval

sekretářem celostátního výboru závod-

ních výborů a rad ( viz Celostátní dělnický výbor ). Na podzim 1928 přešel

zásadní materiály Kominterny.

jako odborový tajemník do kovodělné

Komplexní brigády - viz Socialis tické soutěžení v Československu

sekce a po likvidátorském puči r. 1929 (viz ) organizoval Svaz dělnictva v ko voprůmyslu a stal se jeho ústředním

tajemníkem . V 1. 1932–1936 byl činný jako zástupce Rudých odborů (viz)

Komplexní čety - viz Socialistické soutěžení v Československu

v Moskvě. Po návratu byl členem

Komsomol v předmn. ČSR Komunistický svaz mládeže Česko

sekretariátu KV KSČ v Praze a současně vykonával funkci všeodborového tajemníka pražského kraje až do roz-

slovenska (sekce KIM ) - vznikl 20 . února 1921 sloučením českých, ně

v Rudé odborové internacionale (viz)

puštění Rudých odborů. Za okupace

emigroval z pověření strany do SSSR a pracoval ve Střední Asii na různých úsecích politické práce. Po návratu do vlasti r. 1945 byl náměstkem gene-

rálního tajemníka ÚRO, později orga-

meckých a slovenských mládežnických organizací v jednotnou internacionální

organizaci komunistické mládeže v Československu. Revoluční masové hnutí mládeže, dosud nacionálně roz

dělené, vytvořilo si tak organizaci, která se ihned přihlásila k zásadám

1949

komunismu. Vztahy mezi KSČ a

až 1954 člen ÚV KSČ, v l. 1954-1962 člen ústřední revizní komise KSČ. Od III. všeodborového sjezdu ( 1955) byl

Komsomolem byly velmi těsné. Poli tická činnost KSM byla podřízena

jednak komunistické straně, jednak

do r. 1963 předsedou ústřední revizní

Komunistické internacionále mládeže

komise ROH.

(viz). V organizační činnosti byl samo statný. Jeho základním úkolem bylo získat dělnickou a rolnickou mládež

nizačním sekretářem ÚRO. V

Kominterna internacionála

viz Komunistická

pro aktivní revoluční boj a vychovávat

ji v duchu komunistické ideologie .

Komitét pro pomoc německým emigrantům - viz Šaldův komitét

Vzhledem k roztříštěnosti socialistic kých mládežnických organizací bylo

317

Ko

nutno i mezi pracující mládeží usilo- KSČ byly vytvářeny sekce mládeže. vat o jednotnou frontu. Komunistický svaz mládeže vyvíjel aktivní činnost i mezi studenty a řídil činnost Kostuf-

Trvalá perzekuce byla jednou z pří čin, proč členská základna KSM zůstala poměrně úzká. Počet členů

ry ( viz ). Zvláštním úsekem jeho čin-

Komsomolu se pohyboval mezi 8000

nosti byla práce v armádě (viz Anti-

až 13 000 a v polovině 30. let dosaho

práce), která musela být vedena ile-

val přibližně 24 000 členů. Vítězství bolševické levice na V.

gálně a byla jednou z hlavních příčin

perzekuce KSM. V 20. letech byl Komsomol významnou oporou revolučního směru, který usiloval o bolševizaci KSČ . Tendence k sektářství

a avantgardismu (viz), které se v tomto boji vyskytly, byly poměrně lehce

sjezdu KSČ mělo rozhodující význam pro podstatné upevnění vztahů mezi KSČ a KSM a napomohlo větší kon solidaci Komsomolu ve 30. letech.

Komsomol dosáhl výrazných úspěchů

níků vychovaných Komsomolem tvo-

v období hospodářské krize, v hnutí nezaměstnaných (viz Nezaměstnani hnutí) a zvláště v trampském hnutí

překonány. Jádrorevolučních pracovřilo převážnou část nových kádrů,

( viz), v práci mezi rekruty i v hospo

které se uplatnily ve vedení stranických organizací především po V.

dářských bojích mládeže. Úspěchy

sjezdu KSČ, když oportunistické

buržoazii, aby r . 1932 znovu Komso

likvidátorské živly, seskupené kolem

mol rozpustila a zahájila rozsáhlé zatýkání jeho funkcionářů. Nepoda

Jika a Haise, stranu zradily. Na počátku 20. let, v době hospodářské krize a odlivu revolučního hnutí, usiloval KSM o vytvoření jednotné

KSM v získávání mládeže podnítily

řilo se jí však Komsomol zlomit. Na opak následující léta byla naplněna rostoucím bojem za jednotnou frontu

fronty mládeže na základě boje za

pracující mládeže proti fašismu. Při

hospodářské požadavky. Mládežnické

ohrožení republiky fašismem se z roz

organizace se v této době upevňovaly. Vedle místních buněk se začaly vy-

hodnutí KIM a KSČ vzdal Komso

tvářet i závodní buňky KSM. Z rozhodnutí ÚV KSČ byla r. 1922 vy-

mol r. 1936 své samostatnosti a dal podnět ke vzniku Svazu mladých ( viz ),

Sväzu slovenskej mládeže, Deutscher

budována jednotná dětská organizace

Jugendbund a Magyar Fiatalok Szö

a její vedení svěřeno Komsomolu ( viz Mladi průkopníci).

vetsége - mládežnických organizací, které měly usnadnit sloučení veškeré

KSM byl již od počátku své činnosti

pokrokové mládeže a zapojit ji do boje

neustále perzekvován buržoazním stát-

na obranu demokracie proti fašismu.

ním aparátem a na podzim 1922 byla

Ve vedení revolučního hnutí komunis

jeho činnost zakázána. V květnu 1923

tické mládeže pracovali: Jan Šverma, Bruno Köhler, Robert Korb, Emil

organizoval buržoazní státní aparát

nové rozsáhlé perzekuční tažení proti KSM. Činnost Komsomolu byla značně ochromena a svaz přešel do ilegality Bylo třeba najít jinou formu orga-

Hršel, Karel Aksamit, Stanislav Mlej nek, Antonín Hodek, Rudolf Richter, Josef Horn, Oto Synek, Jan Zika,

nizace . Legalita KSM byla obnovena,

František Štýbr, Oldřich Papež, Au

i když ne úplně, tím, že při organizaci

gustin Schramm , Jiří Hendrych, Jan

Vlastimil Haken , Zoltán Schönherz ,

Ko

318

Černý, Miloš Krásný, Vratislav Kru tina aj.

„ Komunismus “ - podtitul: „Re vue pro komunistickou teorii a praxi".

Přehled sjezdů : 5. září 1920 - ustavující sjezd Sväzu

měsíčně v Praze v 1. 1921-1924. Jako

mladých komunistických robotníkov

vydavatelé a odp. red . pracovali A. Zápotocký, R. Kohn, V. Šturc, Bř.

Slovenska, konaný v Bratislavě.

Teoretický orgán KSČ, vycházející

6. února 1921 - ustavující sjezd čes

Hůla aj. Počátkem r. 1924 byl nahra

kého Komunistického svazu mládeže, konaný v Praze.

zen „ Komunistickou revui“ (viz),

20. února 1921 - I. sjezd komunistické mládeže Československa, na němž byl ustaven jednotný komunistický svaz

mládeže Československa (Komsomol). 22. -24. ledna 1922 - II. sjezd KSM Ceskoslovenska. 1. dubna 1923 Československa.

III. sjezd KSM

„ Komunista “ – komunistický tý deník teoretického charakteru, nava zující na „ Sociálního demokrata“ . Vycházel v Praze od 29. 4. 1921 do

konce r. 1922, kdy splynul s revuí „ Komunismus " (viz ). Majitelem časo pisu byl výkonný výbor KSČ. Redak torem byl R. Kohn aj.

11. - 13. listopadu 1924 - IV . sjezd

KSM Československa, konal se v Brně

Komunistická dělnická strana

na rozdíl od ostatních sjezdů KSM ,

Ameriky - viz Komunistická strana Spojených států amerických

které sněmovaly v Praze . 3. -5. dubna 1926 V. sjezd KSM

Československa. 27. -29. ledna 1928 - VI. sjezd KSM

Komunistická dělnická strana Polska - viz Polská sjednocená dělnická

Československa. 18. -19. července 1931

strana

VII. sjezd

KSM Československa. Komunistická internacionala Literatura: O pokrokovém hnutí mlá ( 1919-1943) - též Třetí interna deže v ČSR , sborník , vyd . 1955. H. cionála, Kominterna - meziná Mejdrová, Z dějin československého rodní revoluční organizace. Sjednotila ve svých řadách komunistické strany Komsomolu , vyd. 1961. celého světa a kladla si za cíl odstra „ Komuna“ - podtitul: „ Komunis nění vykořisťovatelského kapitalistic tický měsíčník , věnovaný otázkám

kého řádu a vybudování socialismu a

samosprávy “ . Nakladatelem tohoto časopisu, který vycházel v Praze od r .

komunismu.

1923 do r . 1931 (8 ročníků) byl Tis

kový výbor KSČ, vydavatelem A. Zá potocký, Jos. Haken aj. „ Komunu “ redigoval V. Vacek, Fr. Nedvěd aj. R. 1931 byla nahrazena časopisem „ Rudý volič “ .

Vzniku

Kominterny

předcházel dlouholetý boj mezinárod ních sil dělnické třídy, v jehož čele stáli rušti bolševici vedeni V. I. Leni nem, proti reformistům a centristům

Druhé internacionály (viz ). Tento boj se zvlášť zostřil za první světové im perialistické války , kdy vůdcové socia

listických stran otevřeně zradili děl Komunismus komunismus

viz Socialismus a

nickou třídu a hájili zájmy buržoazie svých zemí.

319

Ko

Hned na počátku války začali ruští

Za rostoucího vlivu komunistických

bolševici vedeni V. I. Leninem sjednocovat levicové sociální demokraty,

stran se konal 19. 7. -7. 8. 1920 II.

kteří zůstali věrni proletářskému in-

ho 167 delegátů s hlasem rozhodují

ternacionalismu. V Manifestu proti válce, vydaném 1. 11. 1914, vytyčil

cím a 40 s hlasem poradním . Delegáti ze 40 zemí zastupovali komunistické

ÚV bolševické strany jako jeden z úkolů vytvořit novou, proletářskou

strany, skupiny a jiné dělnické orga nizace i centristické strany, které vy

internacionálu, očištěnou od oportunismu zkrachované Druhé internacio-

stoupily z Druhé internacionály. Jed ním z hlavních bodů programu kon gresu byl Leninův referát „ O mezi

nály. Na mezinárodních konferencích socialistů internacionalistů v Zimmer-

kongres Kominterny. Zúčastnilo se

národní situaci a hlavních úkolech II.

waldu (5. -8 . 9. 1915) a Kienthalu

kongresu Kominterny“ a teze k to

( 24. - 30. 4. 1916) byla vytvořena tzv .

muto referátu . Oba dokumenty obra- . cely pozornost komunistů všech zemí

zimmerwaldská levice (viz ), která se stala prvním zárodkem nové interna-

cionály. Začátkem r . 1917 vyzval Lenin levicové síly, aby zakládaly samostatné revoluční komunistické strany. Po Velké říjnové socialistické revoluci

na dvoji nebezpečí, jež v té době hro zilo mohutnějícímu komunistickému hnutí: na sklon k sektářskému levi

čáctví na straně jedné a na nápor vůdců oportunistických stran , kteří se

vznikaly rychle komunistické strany

snažili dostat se do Kominterny a

v jednotlivých zemích. V lednu 1919

ovlivňovat ji v reformistickém duchu,

obrátilo se osm komunistických stran

na straně druhé. V boji proti levičáctví

ke všem komunistickým stranám a le-

i proti pravičáctví měla velký význam

vicovým skupinám s výzvou svolat kongres a ustavit komunistickou in-

Leninova kniha Dětská nemoc , levi čáctví“ v komunismu, která vyšla

ternacionálu .

v předvečer kongresu a byla delegátům

Dne 2. 3. 1919 byla v Moskvě zahájena mezinárodní komunistická kon-

rozdána. Dalším významným doku

ference za přítomnosti 51 delegátů z 30 zemi. Konference rozhodla usta-

jež vycházely z marxisticko -leninské

mentem bylo 21 podmínek KI (viz), ho učení o straně nového typu a

vit III., Komunistickou internacio-

měly zabránit pronikání oportunistů

nálu . Dne 4. 3. 1919 se konference

a centristů do KI. Diskuse o 21 pod

prohlásila za I. kongres Komunistické internacionály. Kongres schvál

mínkách urychlila proces diferenciace v mezinárodním dělnickém hnut a

ninem vypracované zásady, které vysvětlovaly vztah mezi buržoazní demo-

přechod nejlepších revolučních sil do komunistických stran . II. kongres

kracií a diktaturou proletariátu , a přijal manifest k proletářům celého světa, aby se sjednotili do boje za diktaturu proletariátu. Na kongresu byla zvo-

schválil stanovy Komunistické inter nacionály , podle nichž byla Komin

lena exekutiva Komunistické internacionály ( viz ), jejímž úkolem bylo řídit činnost sekcí v období mezi dvěma

kongresy.

terna vybudována na základě demo kratického centralismu; strany , které ji tvořily, byly jejími sekcemi. Kon

gres rovněž rozpracoval strategii a tak tiku v národnostní a agrární otázce.

V 1. 1921-1923, v období, kdy po

Ko

320

zvolna nastával odliv poválečné revoluční vlny a kdy buržoazie přecházela do útoku proti dělnické třídě, vyvstal před Kominternou úkol bojovat za

5

tářské revoluci. Tyto hlavní zásady

rozpracovala podrobněji exekutiva KI ; na V. rozšířeném plénu EKI r. 1925 byly schváleny a staly se programo

upevnění vlivu v širokých masách pracujících , za získání většiny dělnické

vým dokumentem pro všechny komu

třídy. III. kongres KI (22. 6.-12. 7. 1921 ) a IV . kongres (5. 11. - 5 . 12.

V boji s pravičáky a trockisty , kteří se

1922 ) rozpracovaly za Leninovy účasti

nistické strany.

v době dočasné stabilizace kapitalismu

taktiku jednotné fronty. Kominterna

aktivizovali, nastávala i přímo v komu nistických stranách jistá diferenciace ,

viděla hlavní taktický úkol komunis-

vytvářela se bolševická jádra těchto

tických stran v tom , aby vedly pracující do boje za bezprostřední požadav-

stran . Bolševizaci urychlilo VII. plé num EKI (prosinec 1926 ), kde byl ideologicky potřen trockismus . Během dalších let byli jeho exponenti odha leni v jednotlivých sekcích KI a vy

ky a spojovaly tento boj s konečnými cíli boje proletariátu . V prosinci 1921 schválila exekutiva KI teze o jednotné dělnické frontě. IV . kongres

doplnil taktiku jednotné fronty (viz . o heslo dělnicko -rolnické vlády , jejíž poslání v této době viděl v obhajobě zájmů lidu proti hospodářské a politické ofenzívě buržoazie (viz Dělnická (dělnicko -rolnická) vláda ). Zároveň poukázal i na vzrůstající nebezpečí fašismu a v souvislosti s tím zdůraznil

nezbytnost uplatňovat taktiku jednotné fronty. V. kongres ( 17. 6. - 8 . 7. 1924) se sešel v době dočasné rela-

tivní stabilizace kapitalismu, kdy se buržoazii podařilo upevnit svou politickou a hospodářskou moc . Úkolem

loučeni z komunistických stran. VI. kongres, který se konal ve dnech 17. 7.-1. 9. 1928 , provedl hluboký rozbor mezinárodní situace a ukázal, že začíná nové období : Dočasná stabi

lizace kapitalismu končí, růst vnitř ních rozporů imperialismu prudce po kračuje , takže jsou na obzoru velké třídní boje a hrozí nebezpečí nové imperialistické války , zejména války proti SSSR . Kongres ukázal sekcím

KI revoluční perspektivu, zdůraznil , že je třeba, aby komunistické strany vedly třídní boje samostatně a jeden hlavních úkolů viděly v boji proti

komunistických stran v této chvíli bylo shromažďovat síly a připravit se

nebezpečí imperialistické války, v ak cích na obranu revoluce v Číně a ná

k novým bojům proti buržoazii. Proto

rodně osvobozeneckého hnutí v kolo

bylo třeba, aby zvládly ideové, tak-

niích .

tické a organizační základy leninismu. aby dovedly uplatňovat obecné zásady leninismu v konkrétních podmínkách svých zemí, aby se staly stranami bolševickými. V. kongres vešel do dějin

Závažným dokumentem přijatým na VI. kongresu byl program Komunis

KI jako kongres bolševizace (viz ) komunistických stran . Ukázal, že hlavn

tické internacionály, který zobecňoval dosavadní zkušenosti mezinárodního

revolučního boje dělnické třídy , ná rodně osvobozeneckého boje v kolo niálních a závislých zemích a bohaté

z výstavby socialismu

rysy bolševizace stran jsou v maso-

zkušenosti

vosti, v pružnosti stran , ve věrnosti zá-

v SSSR.

sadám revolučního marxismu a prole-

Léta mezi VI. a VII. kongresem ( 1928

321

Ko

až 1935 ) se vyznačovala úspěšným bu-

munisté a socialisté dohodu o akční

dováním socialismu v SSSR ; v kapi-

jednotě, k níž se připojily střední vrstvy a inteligence. Podobný pakt

talistickém světě pak to byla léta hluboké světové hospodářské krizd. V těch

o jednotě akcí proti fašistické dikta

letech razila Kominterna heslo za 12-

tuře uzavřela Italská komunistická

voluční východisko z krize . XII. plé-

strana a Italská socialistická strana. Na podzim 1934 nastoupil do obrov ského zápasu proti monarchofašis

num EKI ( září 1932) zhodnotilo velké hospodářské boje proletariátu, projevující se v hospodářských a politických stávkách. Zdůraznilo nezbytnost boje za denní požadavky širokých mas.

tické reakci španělský proletariát ( viz Asturie - ozbrojené boje (říjen 1934 ]).

proti násilí a fašistickému teroru bur-

formy jednotné fronty a tvořily se zá

žoazie . XIII. plénum EKI (prosinec 1933), které se konalo po vytvoření

klady pro vznik lidové protifašistické fronty zahrnující vedle dělnické třídy

dvou válečných ohnisek, po nástupu

všechny vrstvy pracujících, všechny

fašismu v Německu, charakterizovalo fašismus jako „otevřenou teroristickou

antifašisty bez ohledu na stranickou příslušnost.

Tak se v boji proti fašismu rodily nové

nejšovi-

Zkušenosti z boje proti fašismu teore

nističtějších a nejimperialističtějších

ticky zobecnil a dále rozpracoval VII.

diktaturu

nejreakčnějších ,

živlů finančního kapitálu “. V období

světový kongres KI, který se konal

po r . 1928 trpěla linie Kominterny

ve dnech 25. 7. - 20.8 . 1935 v Moskvě. 530 delegátů ze 65 komunistických stran zastupovalo 3 141 000 komunistů

některými levičáckými a sektářskými neduhy, svědčícími o určité setrvačnosti a ulpívání na starších strategických a taktických schématech , která v období nebezpečí nástupu fašismu

celého světa. Středem pozornosti kon gresu byla otázka boje proti fašismu, vytvoření jednotné proletářské a lidové

již neodpovídala změnám v objektivní

fronty boje proti fašismu a válce. Kon

situaci. Zkušenosti získané komunis-

gres ukázal, že hlavní podmínkou úspěšného boje proti fašismu je jed

tickými stranami v jednotlivých zemích v boji proti fašismu se staly východiskem k obratu v strategické a taktické orientaci KI. 1. května a 1. srpna 1933 se konaly ve všech zemích velké

tendencí, které dosud rozvoji masové

protifašistické demonstrace, obrovské-

politiky komunistických stran bránily,

ho rozsahu nabylo hnutí za osvobození

avšak zároveň varoval před nebezpe čím oportunistického výkladu nové orientace. Kongres uložil komunistic

Georgiho Dimitrova (druhá polovina

1. 1933 a začátek r. 1934). Ozbrojený

notná fronta dělnické třídy a vytvoření

široké protifašistické lidové fronty. Ukázal nutnost překonání sektářských

protifašistický boj se rozvinul v Ra- kým stranám , aby vypracovaly pro kousku a ve Francij (únor 1934) (viz

gram lidové fronty, v němž by byly

Únorové povstání v Rakousku; Úno-

hájeny požadavky rolnictva, středních

rové události ve Francii). Jednotné vystoupení francouzských Iníků kómunistů a socialistů zmařilo pokus fašistů uchopit moc ve Francii. Dne

vrstev a inteligence. Ukázal, že v boji ření vlády jednotné nebo lidové fron ty, která nebude ještě vládou diktatury

27. 7. 1934 podepsali francouzští ko-

proletariátu, bude však důsledně hájit

21 Příruční slovník

za lidovou frontu může dojít k vytvo

Ko

322

práva lidu proti reakci a fašismu. Připouštěl možnost, aby se komunisté

která tuto válku připravovala. Komu

v podmínkách politické krize takové

nistické strany, zahnané ve většině zemi do ilegality, postavily se jako

vlády zúčastnili. Mohla by se rozbi-

první organizovaná síla do boje za

tím pozic fašistické monopolistické buržoazie stát východiskem boje děl-

nezávislost a demokratické svobody národů, úspěšně řídily národně osvo

nické třídy o moc .

bozenecký boj lidu své země, vytvá

Po VII. kongresu dosáhly komunistické strany v uskutečňování taktiky

řejíce širokou národní frontu boje proti fašismu.

lidové fronty značných úspěchů. Li-

Protože za války se řízení z jednoho

dová fronta (viz) zvítězila ve Francü ve volbách do parlamentu v květnu 1936. Rovněž ve Španělsku získal lidový protifašistický blok většinu. Hlavní překážkou při vytváření široké jednotné a lidové fronty zůstávala však neustále zrádcovská politika pravicově socialistických vůdců re-

centra stalo velmi obtížné, vzalo pre sidium EKI v úvahu návrh některých

sekcí na rozpuštění KI a 16. 5. 1943 přijalo usnesení o rozpuštěni Komu nistické internacionály. Rozpuštěním

KI byly cozbity i pomluvy, že prý SSSR prostřednictvím Kominterny

zasahuje do vnitřních záležitostí jiných

formistických stran a odborů. I tehdy,

států .

když byli pod tlakem mas nuceni uzavřít dohodu s komunisty , snažili se všemožně oslabovat protifašistické

komunistické hnutí nesmírný význam .

hnutí. Vůdcové Socialistické dělnické internacionály ( viz) a Amsterodamské internacionály (viz) soustavně odmítali

návrhy Kominterny na společný boj proti přepadeni Habeše fašistickou Itálií, návrhy na společné akce na po-

moc Španělsku. Vláda pravicového socialisty Léona Bluma ve Francii se

Kominterna měla pro mezinárodní Pomohla

vybudovat

komunistické

strany, sjednotit nejuvědomělejší část

dělnické třídy na základech marxismu leninismu, vedla je k boji proti revi zionistickému překrucováni marxis mu - leninismu, vypracovávala strate

gi a taktiku mezinárodního komunis tického hnutí v jednotlivých etapách vývoje a učila komunistické strany, jak je správně uplatňovat v podmín

stala organizátorkou Výboru pro nevměšování do španělských záležitostí, uzavřela hranice španělským republikánům , a tak pomohla italským a ně-

28-33, čes. vyd. 1954, 1955 (stati a

meckým fašistům porazit republikán-

projevy v souvislosti se založením

ské Španělsko. Mnichovská politika reakčních imperialistických kruhů,

Komunistické internacionály a s ko náním jejich prvních kongresů ). R.

kách každé země.

Literatura : V. I. Lenin, Spisy, sv .

podporovaná pravicovými socialisty,

Vetiška, Č. Hruška, P. Reiman , Ko

pomohla fašistickým agresorům urychlit začátek druhé světové války.

munistická internacionála a čs. děl

Po vypuknuti války ukázala Kominterna y Provolání EKI k XXII. výročí

Bojová cesta Kominterny, vyd. 1959.

nické hnutí, vyd. 1959. V. Suchopár,

Velké říjnové socialistické revoluce, že za válku nese odpovědnost bur-

mládeže (KIM) - mezinárodní ma

žoazie všech kapitalistických zemí,

sová organizace pracující mládeže. Za

Komunistická

internacionála

323

Ko

svůj cíl si vytyčila sjednotit mládež

mec komunistických svazů mládeže

v boji proti kapitalistickému vykořis-

již neodpovídal novým podmínkám

tování,v boji za mír a proti fašismu,

boje. V ČSR vznikl na základě těchto

za hospodářské, politické a kulturní zájmy mládeže . KIM existovala v l.

usnesení Svaz mladých ( viz) a další národní organizace podobného typu .

1919-1943.

Koncem prosince 1934 sekonal v Bru

Z iniciativy V. I. Lenina byl 20.- 26 . selu studentský světový kongres proti 11. 1919 svolán do Berlína I. kongres válce, fašismu a kulturní reakci. R. socialistické mládeže. Zúčastnili se ho

delegáti komunistického svazu mládeže arevolučních mládežnických orga-

nizací sovětského Ruska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Švédska, Nor-

1936 byl v Ženevě mezinárodní kon gres mládeže na obranu míru, proti fašismu a válce. V létě 1938 se konal v USA II. mezinárodní kongres mlá

deže proti válce a fašismu. Hnutí mlá

ska, Dánska, Polska, Maďarska, Ru-

deže za mír obsáhlo r. 1939 téměř vše

munska, Itálie, Španělska a Českoslo-

chny země a sdružovalo na 40 000 000

venska. Kongres se usnesl vytvořit Komunistickou internacionálu mlá-

chlapců a dívek . Za druhé světové války zasáhla demokratická mládež aktivně do boje proti fašistickým agre

deže a vstoupit do Komunistické inter-

nacionály (viz ) jako jedna z jejích sekcí. II. kongres se konal ve dnech 9. až

sorům . Roku 1943 zvážil výkonný výbor KIM

23. 7. 1921 v Moskvě. Počet členů sdružených v sekcích KIM v Evropě a Asii vzrostl od I. kongresu z 219 000

práci organizací mládeže za nových podmínek, zhodnotil jejich ideovou a organizační vyspělost a po dohodě

na 600 000. Kongres řešil otázku vzá-

s organizacemi přijal usnesení o roz

jemného vztahu mezi komunistickými

puštění Komunistické internacionály

stranami a komunistickými svazy mládeže. III. kongres (4.-16. 12. 1922

mládeže.

v Moskvě) soustředil pozornost na

„ Komunistická mládež“ - orgán

boj za bezprostřední požadavky pra-

komunistické mládeže v Ceskosloven

cující mládeže. IV . kongres ( 15.-25. 6. 1924 v Moskvě) se zabýval organi-

sku. Týdeník věnovaný zájmům po krokové mládeže měst i venkova. Vy

začními otázkami a propagandou mar-

cházel od r. 1922 do r . 1925 v Praze,

xismu -leninismu mezi mládeží. Od

od r. 1926 do r . 1929 měl titul

III. kongresu vzrostla KIM na 860 000

„ Pravda mládeže “ (viz ). Vydával Ka

členů . V. kongres ( 20. 8. -18. 9. 1928

rel Aksamit.

v Moskvě) schválil program KIM. V době VI. kongresu (25. 9.-11 . 10.

1935 v Moskvě) měla KIM již 56 sekcí. Kongres vyzval mládež celého

„ Komunistická revue "

teore

tický časopis KSČ, určený hlavně funkcionářským kádrům . Vznikl r.

světa, aby vytvářela jednotnou frontu

1924 sloučením časopisů „ Prolet

mládeže proti fašismu a válce. Přijal usnesení, aby podle podmínek jed-

kult“ , „ Komunismus “ a „ Agitátor“. Vycházel měsíčně. V 1. 1929 a 1930

notlivých zemí byly vytvořeny nové

vydávání dočasně přerušeno, r. 1933

formy masové protifašistické organizace mládeže, ceboť organizační rá-

zanikl. V l. 1925-1929 za redakce J. Dolanského měl významnou úlohu

Ko

324

při ideologickém formování revoluč-

krize v 1. 1929-1933. R. 1935 měla

ního směru ve straně. Vedle Kl. Gott-

již 120 organizací v továrnách a zá

walda, který v „ Komunistické revui“ uveřejnil řadu zásadních článků, patřili k stálým spolupracovníkům J. Šverma, A.Bubeníček, J. Procházka,

vodech . V té době začala také rozvíjet

P. Reiman , G. Beuer, J. Kabeš , J. Haken a R. Kohn . V 1. 1924-1928

vycházelo v Liberci rovněž německé

vydání tohoto časopisu („ Kommunistische Revue“ ). Redakci německého vydání zpočátku vedl A. Neurath, od r. 1926 P. Reiman . Redakční

práci v odborech. XVIII. sjezd strany se konal počátkem dubna 1958. Ve dnech 9. -12. 6. 1961 měla XIX. sjezd, který v rezoluci žádal všeobecné od zbrojení, vytvoření bezatomového pásma v Tichomoří, zrušení cizích vá

lečných základen v Austrálii a ve vnitřní politice znárodnění velkých monopolů , zřízení kontroly cen aj . R. 1959 měla 6000 členů. Ústředním

rada byla společná pro české i německé

tiskovým orgánem je týdeník „ Tri

vydání.

bune“ . Předsedou strany je Richard Dixon a generálním tajemníkem La wrence Sharkey.

Komunistická strana Albánie viz Albánská strana práce

Komunistická strana Barmy Komunistická strana Argentiny

založena 15. 3. 1939. V době druhé

- vznikla 6. 1. 1918 z levého křídla

světové války stála v čele všech vlaste

Socialistické strany a ustavila se pod

neckých sil země bojujících proti ja

názvem Internacionální socialistická

ponské okupaci. Pracuje od r. 1948 v ilegalitě, v složitých a těžkých pod

strana. R. 1920 byla přejmenována na KS Argentiny. Strana měla možnost pouze v několika krátkých obdobích

mínkách .

pracovat legálně. V dubnu 1959 byla

Komunistická strana Belgie založena 21. 9. 1921. Práci strany zpo

její činnost zase zakázána a nyní pra cuje v ilegalitě . Bojuje za politickou

čátku brzdili oportunisté a sektáři ve

a hospodářskou nezávislost země a za

vedení strany. Očištění strany od

životní zájmy pracujících. Koncem

těchto živlů vedlo k jejímu upevnění.

února 1963 se konal v ilegalitě XII .

Významnou událostí v historii strany

sjezd, který schválil nový program

byl její obětavý boj za všeobecné hor nické stávky v létě 1932. Od té doby stoupal význam strany, a to jak v boji belgického proletariátu proti nebez pečí fašismu a války, tak i proti úto kům kapitalistů na postavení pracu

a stanovy strany. Před vstupem do ilegality měla přes 93 000 členů.

Ústředním tiskovým orgánem je „ Nuestra Palabra “ ( Naše slovo ). Předsedou strany je Victorio Codovilla .

jících. R. 1939 měla asi 10 000 členů Komunistická strana Austrálie

a největší vliv mezi horníky, kovoděl

- založena 30. 10. 1920. V prvních

níky a přístavními dělníky. Za druhé

letech to byla pouze propagandistická skupina, která neměla pevné spojení

světové války stála v čele hnutí od poru proti fašistickým německým oku

s dělnickou třídou. Obrat v její čin-

pantům a domácím zrádcům . Ztratila v té době asi 20 % členů a více než

nosti nastal za světové hospodářské

325

Ko

30 % belgických komunistů bylo

plénum ÚV Deklaraci o politice Ko

v žalářích . Po osvobození Belgie byla

munistické strany Brazílie . Počátkem

strana v 1. 1944–1947 zastoupena

r . 1958 sdružovala 200 000 členů. V září 1960 se konal V. sjezd strany,

v koaličních vládách . XII. sjezd strany se konal 19. -22. 4. 1957 a XIII. sjezd ve dnech 16. -18. 4. 1960. XIV. sjezd

( 13.-16. 4. 1963) projednal otázky upevnění jednoty mezinárodního ko-

který přijal nové stanovy strany a re zoluci o cestě k socialismu v Brazílii.

Ústředním tiskovým orgánem je tý deník „ Novos Rumos “ (Nové zvěsti).

munistického hnutí, situaci v Belgii,

Generálním tajemníkem ÚV KSB je

vyzval k širokému seskupení levico-

Luiz Carlos Prestes.

vých sil v zemi, odsoudil činnost

frakční skupiny, schválil teze vyzývající k boji za mir a stanovy strany.

založena v červnu 1943. V prosinci

V současné době je jedinou politickou

(26. -30.) 1960 se konal její VI. sjezd .

Komunistická strana Cejlonu -

stranou v Belgii, která hájí zájmy a

Schválil výzvu k demokratickým stra

práva pracujících a bojuje proti ne-

nám a pokrokovým silám země za vy

ustále rostoucímu americkému vlivu .

tvoření jednotné bojové fronty proti náporu imperialismu a reakčním si

Vystupuje proti koloniální politice belgické vlády. R. 1956 měla 14 000

lám na Cejlonu. Ústředními tisko

členů. Ústředními tiskovými orgány

vými orgány jsou „Maubhima“ ( Ot

jsou ve francouzštině „Le Drapeau Rouge" a ve vlámštině ,,Roode Vaan " ( oba názvy česky Rudý prapor ). Před-

čina ), vychází v sinhálštině, „Des habhimani" (Vlastenec) v tamilštině, „ Navasakthi“ (Nová síla) v malajštině

sedou ÚV KSB je od dubna 1961

a v angličtině „ Forward“ (Vpřed).

Ernest Burnelle.

Předsedou KS Cejlonu je S. A. Wickremasinghe a generálním tajem

Komunistická strana Bolívie založena v lednu 1950. Sjednotila ko

níkem ÚV strany Pieter Keuneman .

munistické skupiny vzniklé koncem 20. let. Pracuje legálně. Je jednou z nejsilnějších stran Latinské Ame-

venska (KSC) - dobrovolný bojový

riky. Předsedou KS Bolívie je Victor

munistů – organizovaný z příslušníků

Libera a prvním tajemníkem Mario

Komunistická strana Českoslo svazek stejně smýšlejících lidí - ko

Komunistická strana Brazílie -

dělnické třídy, pracujícího rolnictva a pracující inteligence. Ve své činnosti se řídí teorií marxismu -leninismu. Od svého založení r. 1921 stala se vedoucí

založena 25. 3. 1922. Čtyři měsíce po

silou třídního boje proletariátu za

založení byla zakázána a v ilegalitě

svrženi kapitalismu v Československu ; po vítězství lidové demokracie a so

Monje Molina.

pracovala až do r. 1945. V květnu 1947 byla opět zakázána a její poslanci a senátoři v lednu 1948 zbaveni mandátů . Strana přešla podruhé do ilega-

lity a dnes pracuje v pololegálním postavení. IV. sjezd strany se konal 7. až 11. 11. 1954. V březnu 1958 přijalo

cialismu stala se organizátorkou a ve doucí silou socialistických přeměn v naší zemi . Jejím hlavním úkolem

v současné etapě je vést dělnickou třídu a všechen pracující lid k dobudo

vání vyspělé socialistické společnosti,

ко

326

v níž se neustále zvyšuje materiální a kulturní úroveň života všeho lidu a

v Československu. Strana navazovala na nejlepší revoluční tradice dělnic

vytvářejí předpoklady pro přechod ke kého hnutí v našich zemích v před komunismu, a vychovávat všechnycházejícím období. Jednou z jejích

členy strany v komunistickéma inter-

velkých předností bylo, že vznikla

nacionalistickém duchu. KSČ je vy-

jako masová politická strana. V boji

budována na principech demokratického centralismu, které umožňují

za denní hospodářské a sociální po žadavky mobilizovala masy do zápasů

správně využít kolektivních zkušeností a iniciativy nejširších mas pracujících. V nejtěsnějším sepětí s masami je síla

proti buržoazii a přesvědčovala děl níky, kteří ještě byli pod vlivem pra vicových socialistických stran, o správ

a příčina všech úspěchů komunistické nosti cesty komunistů. Úsilío vytvo ření jednotnéfronty (viz) dělnické třídy

strany.

KSC byla založena na ustavujícím

tvořilo po dlouhá léta hlavní náplň

sjezdu (viz ), který se konal v Praze ve dnech 14.-16. 5. 1921. Její vznik byl

práce komunistů v podmínkách kapi

výsledkem poučení, jež vyvodila nej. uvědomělejší část. naší dělnické třídy

V prvním období své činnosti, které zhruba zahrnovalo celá 20. léta do r.

talistického Československa.

z vítězství Velké říjnové socialistické

1929, musila se KSČ vypořádat se sil

revoluce v Rusku a z třídních bojů

nými projevy oportunismu ( viz ), které

v prvních letech po vzniku samostat-

pramenily hlavně z toho, že většina

(1918-1920 ).

členů strany přešla ze sociální demo

Příklad vítězné revoluční praxe bolše-

kracie. Se sociálně demokratickými

ného

Československa

vické strany v Rusku a zároveň zrada

přežitky se strana vypořádala přede

pravicového vedení sociální demokracie v Ceskoslovensku, kde oportu-

vším v období bolševizace ( viz), jejímž

nističtí soc. dem . vůdcové se dali

důsledně revoluční, na marxisticko

cestou aktivní podpory zachování

leninských základech , jako stranu, jež

cílem bylo vybudovat KSČ jako stranu

moci buržoazie v ČSR - to vše vedlo

umí tvořivě v konkrétních podmínkách

revoluční dělníky k zásadní roztržce

ČSR leninismu používat. Boj revo

s oportunistickou Ceskoslovenskou sociálně demokratickou stranou dělnickou (viz) a k vytvoření samostatné revo-

lučního, leninského směru proti pra vičáckému oportunismu a sociálně de mokratickým přežitkům se odrážel ve

luční strany. Ustavující sjezd KSČ

všech velkých akcích strany ve 20. le

přijal 21 podmínek pro vstup do Komunistické internacionály (viz), jejíž

tech i v jednáních jejích sjezdů ( o jed notlivých sjezdech, I.-V., viz zvl.

sekcí se českoslovenští komunisté stali.

hesla ) a skončil vítězstvím nad pravi

Slučovací sjezd KSČ (viz) dovršil na

čáky, kteří se v druhé polovině 20. let

podzim 1921 organizační sloučent re-

soustředili v protistranické skupině

volučních dělníků všech národnosti

ilkovců ( viz) a v jiných oportunistic

v Československu v internacionální

kých skupinách, na V. sjezdu KSČ r.

KSČ.

Od počátku komunisté zaměřovali

1929. Významný podíl na důsledné bolševizaci naší strany měla Komunis

svou činnost na porážku kapitalismu a provedení socialistické revoluce

tická internacionála. Výsledky V. sjez du , na němž utrpěli pravičáci a likvi

327

Ko

dátoři drtivou porážku, měly pro

jedinou silou , která důsledně usilovala

další vývoj KSČ vskutku přelomný

o uhájení národní existence proti

historický význam , znamenaly nástup

zrádné mnichovské dohodě meziná

k důsledné revoluční politice strany.

rodního imperialismu a kapitulantské

Nástup do této nové etapy je spojen

politice vládnoucí československé bur

s příchodem nového, bolševického

žoazie. Mnichov a jeho těžké důsledky

vedení, v jehož čele stál Kl. Gottwald. Následující, VI. sjezd ( 1931) podrobně rozpracoval generální linii V. sjezdu v období bojů za proletářské

přesvědčily většinu národa o zhoub

východisko z hospodářské krize let

nosti buržoazní politiky. KSČ byla zahnána do ilegality ještě vládou tzv .

pomnichovské republiky (viz). Po celou dobu nacistické okupace

1929–1933. Ač silně perzekvována,

( 1939–1945 ) pracovala KSČ nepře

vedla strana velké boje nezaměstnaných , stávkové boje a hnutí rolníků

tržitě v ilegalitě a stala se vedoucí silou osvobozeneckého boje proti oku

( viz zvl. hesla ), boj proti fašizaci ( viz) pantům ( viz též llegální ÚV KSČ ; a řadu dalších významných politic- KSS ; Moskevské vedeni KSC ). Na kých akcí, při nichž se opírala o revo-

luční masové organizace, především o Rudé odbory a Komsomol (viz ). (Viz

25 000 nejlepších komunistů položilo své životy v hrdinném boji proti fa

šistům a v koncentračních táborech .

též Masové proletářské organizace KSČ hájila proletářskou linii národ o předmn. ČSR .) Po nástupu Hitlera k moci v Německu

ního odboje, prosazovala v souladu s vůlí lidu a na rozdíl od benešovské

f. 1933 byla KSČ jedinou politickou

buržoazní koncepce stanovisko, že

silou v ČSR, která vedla důsledný boj

osvobozenou republiku bude nutno

proti fašismu (1933–1938). V zápase s domácí a zahraniční reakcí vytvářely

budovat na nových základech ne připustit již nikdy k moci ty třídy,

se i v ČSR nové metody protifašistic- kterénárod v osudových chvílích zra

linie lidové fronty (viz). Za zvýšeného

dily. V duchu této linie rozvíjela KSČ aktivní formy národně osvobozenec kého boje, v němž se zrodila široká Národní fronta ( viz) vedená komu

nebezpečí fašismu, v období přímého

nisty. Strana dosáhla už v době oku

ohrožení svobody a samostatnosti

pace velikého politického úspěchu:

kého boje, které v mezinárodním měřítku r. 1935 zobecnil a dále rozpra-

coval VII. kongres KI stanovením

ČSR nacistickým Německem , vytyčil uzavření Československo-sovětské spo VII. sjezd KSČ (1936) úkol účinné jenecké smlouvy r . 1943 (viz), o niž se

obrany republiky protifašismu a hitle- pozdějipod vlivem KSČopřela česko rovské agresi. Strana, která vždy spojovala boj za záchranu republiky s řešením naléhavých sociálních poža-

slovenská zahraniční politika. Vyvr cholením národně osvobozeneckého

dayků lidu, s demokratizací režimu

boje byla národní a demokratická revo luce ( viz ) zahájená Slovenským národ

v republice, s navázáním pevného

ním povstáním ( viz) na podzim 1944 .

spojenectví s SSSR a s pomocí protifašistickému boji španělského lidu, získávala stále větší důvěru lidu.

Jejím programem a zároveň progra mem budování lidové demokracie (viz)

V osudných dnech r. 1938 byla KSČ

skou armádou se stal Košický vládní

v Československu osvobozeném Sovět

Ko

328

program (viz) vypracovaný KSČ. S ním byla nucena vyslovit souhlas i bur-

ním Národní fronty od reakčních živlů a jejím upevněním bylo dosaženo roz

žoazní emigrace, aby neztratila zbytek

hodujících úspěchů na cestě k budo

svého vlivu v národě.

KSČ v letech 1945-1948 vedla lid

vání socialismu. Změny, k nimž v ži votě země došlo, byly zakotveny

k upevňování a prohlubování lidově demokratického zřízení, aby postupně

v Ústavě 9. května ( viz). V tomto ob dobí (v červnu 1948) došlo také ke

plnilo všechny funkce diktatury prole-

sloučení sociální demokracie s KSČ

tariátu, stalo se její formou. To také

na principech marxismu - leninismu.

bylo smyslem linie VIII. sjezdu KSČ

Tím byl překonán rozkol v dělnickém

( 1946) a stále hlouběji bylo uplatňo-

hnutí, který trval téměř 30 let.

váno zvláště po vítězných volbách r . 1946 v boji za splnění Budovatelského

na budování socialismu vytyčením

IX. sjezd KSČ ( 1949) plně zaměřil lid

programu (viz) a zejména dvouletého plánu (viz) atp . Byla to linie pokojného

generální linie strany, která ve vnitř

přerůstání národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou. Již v tomto historicky velmi důležitém

tyto úkoly: socialistickou výstavbu a přestavbu národního hospodářství - průmyslu ,

období bylo pod vedením KSČ docíle-

zejména strojírenství, a postupné bu

no řady výrazných přeměn v hospo-

dování socialismu na vesnici převádě

dářském životě země (postupné zná-

ním zemědělské malovýroby na druž stevní socialistické formy hospodaře

rodnění čs. průmyslu po r . 1945 (viz ], provádění revize první pozemkové reformy (viz] a další). O upevňování lidové demokracie sváděla dělnická

třída vedená KSČ ostrý boj se zbytky buržoazie, který se projevoval v hospodářském i politickém životě, v čin-

ním životě země zahrnovala hlavně

ní; rozvíjení socialistické kulturní re voluce ; marxisticko - leninské řešení

národnostní otázky v Československu , především ekonomickým vyrovná ním Slovenska socialistickou industria

hradily starý mocenský aparát bur-

lizací (viz). V zahraniční politice se ČSR měla opírat o pevnou spolupráci a rozvoj přátelských vztahů se Sovět

žoazie, atd .

ským svazem a ostatními zeměmiso

Strana postupně získávala pro socia-

cialistického tábora. Toto spojenectví bylo spolehlivou zárukou proti úto

nosti národních výborů (viz), jež na-

listické cíle většinu národa a zahnala

svou politikou zbytky buržoaz.e do úzkých . Pokus o kontrarevoluční puč v únoru 1948, kterým chtěla reakce zvrátit dosavadní vývoj, byl lidovými

kům imperialismu vůči ČSR, které po

masami v čele s KSČ drtivě odražen. Únorové vítězství lidu nad reakcí otevřelo plně cestu socialistickému

plánu (viz ), bylo pod vedením strany docíleno výrazných úspěchů v nastou pené cestě. Přitom KSČ bojovala proti

vývoji v Československu. Provedením (dokončení znárodnění průmyslu a

obtížím a chybám , které se při budo vání socialismu objevovaly, mobilizo vala pracující k jejich překonání.

provedení pozemkové reformy v zájmu venkovského lidu), jakož i očiště-

rozhodujících úspěchů při budování

dalších opatření v hospodářské oblasti

únorové porážce reakce zesílily. Již v prvních letech budování socialismu, v období plnění prvního pětiletého

V letech 1949-1954 dosáhla KSČ

1

329

Ko

socialismu' ve všech oblastech života

marxismu-leninismu při řešení všech

společnosti. Zároveň se však v tomto období projevily některé neblahé důsledky kultu osobnosti, které byly cizí

otázek života společnosti; rozvíjení spojení strany s masami; soustavné

podstatě lidově demokratického zří-

cie ; neustálý růst vlivu strany v ma sách ; další upevňování morální a po

zení. Strana postupně začala, zvláště pod vlivem myšlenek XX . sjezdu KSSS (1956), důsledně odstraňovat negativní pozůstatky období kultu

prohlubování socialistické demokra

litické jednoty lidu ; stále důslednější

a širší uplatňování vedoucí úlohy strany ve všech oblastech společen

osobnosti. S narušováním socialistické

ského života. V tomto úsilí se strana

zákonnosti a s neoprávněnými zásahy

nemohla obejít bez boje proti někte

proti některým komunistickým kád-

rým nesprávným vlivům , především

rům se vyrovnala z podnětu XII.

důsledkům kultu osobnosti. Ve straně

sjezdu KSČ ( 1962) na dubnovém

se počal uplatňovat princip kolektiv

zasedání ÚV KSČ (1963). Mimořádně důležitou součást dějin

nického života.

ního vedení a leninské normy stra

KSČ tvoří poslední období, které

Souhrn všech těchto skutečností vy

znamená novou velikou etapu bojové organizátorské činnosti strany. Zá-

tvořil podmínky pro to , aby XI. sjezd

KSČ (1958) mohl vytyčit heslo : „ Do

kladním a vše zahrnujícím rysem nej-

vršit výstavbu socialismu v naší vlasti“.

novějšího období dějin KSČ se stalo

Usilovnou prací strany, jež podnítila

vítězství socialismu v Československu :

velkou vlnu pracovního nadšení všeho

byly plně prosazeny socialistické vý-

lidu, bylo dosaženo při plnění linie

robní vztahy, a to i v zemědělství. Ve-

vání zásady jejich proporcionálního

XI. sjezdu velkých úspěchů. Celo státní konference KSČ 1. 1960 pro jednala a schválila návrh nové, socia listické Ústavy ČSSR (viz ), ve které byla zakotvena skutečnost, že socia

rozvoje. Na tyto otázky orientovala

lismus v Československu zvítězil, a

dení strany v této době obracelo značnou pozornost na uskutečnění rozsáhlého rozmachu výrobních sil a dodržo-

stranu usnesení X. sjezdu (1954) a řada

výslovně vyjádřeno, že KSČ je ve

následujících závažných plenárních za-

doucí silou ve společnosti i ve státě.

sedání ÚV KSČ. Zvláštní význam měla

Otázkami dalšího rozvoje socialistické společnosti se zabýval XII. sjezd KSČ (prosinec 1962).

celostátní konferencer. 1956,která rozpracovala podněty vycházející z historického XX . sjezdu KSSS se zřetelem k vývojovým podmínkám Československa a k jejich konkretizaci při plnění druhé pětiletky ve všech oblastech společenského života. Na tomto základě došlo k podstatnému a rychlému růstu životní úrovně lidu. Zvláště

výrazně vystoupily do popředí politické činnosti KSČ takové charakte-

ristické rysy rozvoje socialistické společnosti, jakým je tvůrčí uplatňování

KSČ měla k 1. 10. 1962 celkem 1 588 589 členů a 92 230 kandidátů .

Ústředním orgánem strany je nepře tržitě od jejího založení ,,Rudé prá vo“. Prvním tajemníkem ÚV KSČ

je od r. 1953 Antonín Novotný.

Územní organizací jednotné KSC na

Slovensku je Komunistická

strana Slovenska. Do r. 1939 pl nilo úkoly územní organizace strany na Slovensku krajinské vedeni KSC

Ko

330

(viz ). Rozbití ČSR, vznik tzv. slovenského státu (viz) a tzv. protektorátu Čechy a Morava (viz) v březnu 1939 postavily KSČ před nové taktické úko-

Hlavním úkolem KSS, která praco

vala na Slovensku v specifických poli tických podmínkách , bylo v l. 1945

až 1948 zabezpečit lidově demokra tický vývoj na Slovensku, přerůstání

ly, které vyžadovaly nové organizační formy. Na Slovensku přijala strana se

národní a demokratické revoluce v re

souhlasem ÚV KSČ název Komunis-

voluci socialistickou. Předpokladem

tická strana Slovenska, organizovala vítězného boje nad buržoazií byla ve

ilegální práci, prosazovala politickou doucí úloha KSČ při upevňování linii ilegálního ústředního výboru

svazku dělníků, malých a středních

KSČ a moskevského vedení KSČ (viz). rolníků a pracující inteligence, při Moskevské vedení KSČ po celou dobu upevňovánínárodních výborů i bratr okupace a národně osvobozeneckého ského svazku Čechů a Slováků a pro boje, zejména však v období Sloven-

ského národního povstání, řídilo činnost strany i na Slovensku jednak pomocí rozhlasu , jednak tím , že vysílalo

hlubování jednoty a družby se Sovět ským svazem . Důležitou události pro činnost KSS v osvobozené republice byla celoslo

na území Slovenska vedoucí soudruhy, venská konference KSS (viz), kteráse kteří zde měli zabezpečovat jednotnou

konala 11.-12. 8. 1945 v Žilině. Vý

politiku KSC .

znamný projev na této konferenci

Bezprostředním rganizátorem ilegální práce strany na Slovensku byl za

přednesl Klement Gottwald , který mimo jiné o jednotě strany řekl: „Cs tíme se být spolu s vámi jedno tělo , jedno srdce, jedna duše, prostě jako

slovenského státu ilegální ústřední vý

bor KSS ( viz ). Vcelku se vystřídalo 5 ilegálních ústředních výborů KSS. Organizačně byla ilegální KSS v té době rozdělena na 5 oblastí v čele s oblastními sekretáři strany. KSS

byla bezprostřednim organizátorem

KSČ jsme stranou, byli jsme a budeme stranou jednotnou, poněvadž v tom je naše největší síla ... " Ústřední výbor KSS zvolený na celoslovenské konfe renci v srpnu 1945 v Žilině řídil činnost

Slovenského národního povstání (viz) strany na Slovensku až do sjezdu KSS a partyzánského hnutí ( viz) až do úpl-' 1. 1950. ného osvobození Slovenska Sovětskou armádou .

KSS jako územní organizace jednotné KSČ se ve své činnosti řídila a řídí

Po osvobození vedla KSS pracující

usneseními sjezdů KSČ a usneseními ústředního výboru KSČ. Tvořivě a

lid Slovenska k plnění úkolů vytyčených v Košickém vládním programu ( viz ). Bojovala za hospodářskou re-

iniciativně rozpracovává generální li

nii KSČ na podmínky Slovenska, za

konstrukci Slovenska, za znárodnění

bezpečuje její plnění a kontrolu . Podle

průmyslu a pozemkovou reformu.

usnesení sjezdů a ÚV KSČ a na zá

Odhalovala reakční machinace bur-

kladě jednotného plánu rozvoje celé

žoazie seskupené v Demokratické straně (viz ) a za pomoci české dělnické třídy vedené Komunistickou stranou Ceskoslovenska rozbila její protilidové plány.

ČSSR zabezpečuje ÚV KSS vše stranný rozvoj hospodářství a kultury na Slovensku, stará se o výchovu kádrů pro rostoucí potřeby průmyslu , zemědělství, vědy, státní a veřejné

331

správy. Zabezpečuje rozvoj socialis-

Ko

s hlasem poradním . Sjezdu se zúčast

tické kultury, ideologickou práci a vý-

nilo 59 hostů.

chovu pracujících v duchu marxismu-

Řádný sjezd KSS 22. - 24. 4. 1955

leninismu, zajišťuje příznivé podmínky pro rozvoj života občanů madarské

v Bratislavě. Zprávu o činnosti ÚV

a ukrajinské národnosti podle zásad rovnoprávnosti. Sjezdy KSS se scházely každé dva

nesl první tajemník ÚV KSS K. Ba cílek . Sjezd projednal, jak se na Slo

roky. Nasjezdech byla rozpracovávána nejdůležitější usnesení sjezdů KSČ,

celostátních konferencí a plén ÚV KSČ pro podmínky na Slovensku a byly voleny ústřední orgány KSS. R. 1960 přijala celostátní konference

KSČ změnu článku 43 stanov strany o svolávání řádných sjezdů KSS. Od té doby se svolává řádný sjezd KSS jednou za čtyři roky.

Řádný sjezd KSS 24.- 27. 5. 1950 v Bratislavě. Hlavní referát přednesl

V. Široký. Zhodnotil v něm boj KSČ v letech 1945-1950 a práci strany na Slovensku . Podrobně se zabýval výsledky dosaženými v hospodářském , sociálním a kulturním rozvoji Slovenska. Značnou pozornost věnoval

ideologickým otázkám . Za delegaci

ÚV KSČ promluvil její vedoucí A. Zápotocky. Sjezdu se zúčastnilo 853

delegátů s hlasem rozhodujícím a 162

KSS a dalších úkolech strany před

vensku plní usnesení X. sjezdu KSČ, kriticky a otevřeně poukázal i na ne dostatky v práci stranických orgánů a organizací. Delegaci ÚV KSČ vedl první tajemník ÚV KSČ A. Novotný. Sjezdu se zúčastnilo 435 delegátů s hlasem rozhodujícím a 126 delegátů s hlasem poradním .

Rádný sjezd KSS 26. - 28 . 4. 1957 v Bratislavě. Zprávu o činnosti a dal ších úkolech komunistické strany na Slovensku přednesl první tajemnik ÚV KSS K. Bacílek. Za delegaci

ÚV KSČ promluvil její vedoucí A. Novotný. Sjezdu se zúčastnilo 448 delegátů s hlasem rozhodujícím a 125 s hlasem poradním , kteří zastupovali 204 564 členů a kandidátů strany.

Dále bylo přítomno 228 hostů . Řádný sjezd KSS 16.-18. 5. 1958 v Bratislavě. Zprávu o činnosti ÚV KSS a dalších úkolech přednesl první tajemník ÚV KSS K. Bacílek. Sjezd vysoko hodnotil význam moskevských

delegátů s hlasem poradním , dále hosté a zástupci tisku.

porad představitelů bratrských komu

Řádný sjezd KSS 13.-15. 6. 1953 v Bratislavě. Zprávu o činnosti ÚV KSS a dalších úkolech přednesl V. Široký. Podrobně ukázal, jak v rámci

nistických a dělnických stran z listo padu 1957 pro další práci komunistů v Československu. Na sjezdu přednesl projev vedoucí delegace ÚV KSČ

socialistické výstavby celé republiky úspěšně pokročila socialistická indu

strializace Slovenska, a projednal úkoly, jež pro KSS vyplývaly z nových stanov strany přijatých celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. De-

V. Kopecký. Na sjezdu bylo přítomno

470 delegátů s hlasem rozhodujícím a 74 s poradním . Rádný sjezd KSS 23. -25. 11. 1962 v Bratislavě. Zprávu o činnosti ÚV KSS a o dalších úkolech strany před

legaci ÚV KSČ vedl A. Zápotocký.

nesl první tajemník ÚV KSS K. Ba

Na sjezdu bylo přítomno 488 delegátů

cilek . Na sjezdu přednesl projev ve

s hlasem rozhodujícím a 54 delegátů

doucí delegace ÚV KSČ J. Hendrych.

332

Ko

V diskusi promluvilo 38 delegátů. Jednání sjezdu přispělo k přípravě organizace strany na Slovensku na

XII. sjezd KSČ.

kchou V. sjezd strany (duben - květen 1927), na němž byla kritizována pra vicová oportunistická linie Čchen Tu -siouova a vyjasněno stanovisko ,

Na dubnovém zasedání ÚV KSČ

jak rozvíjet dělnické a rolnické hnutí

( 1963) byl K. Bacílek zproštěn funkce

y nové etapě revoluce.

Skupina

prvního tajemníka ÚV KSS. ÚV Čchen Tu -sioua byla odstraněna z ve KSS zvolil prvním tajemníkem Alexandra Dubčeka.

(Pozn. O podrobných údajích z vývoje KSČ viz řadu dalších hesel; z nejdůležitějších: hesla o jednotli-

dení strany na mimořádné poradě ÚV 7. 8. 1927. VI. sjezd KS Číny se konal v červenci 1928. V období druhé občanské revoluční

vých sjezdech řazená podle pořa-

války (1927–1936) organizovala strana v bojích proti čankajškovským voj

dí sjezdu, např. Druhý sjezd KSČ; Konference KSČ; Zasedání ÚV KSČ;

skům slavný Veliký pochod. Rozmach revolučního hnutí v té době brzdily

Komunistický tisk v Československu,

„ levé“ chyby některých vedoucích

a desítky dalších podrobných hesel, která tvoří podstatnou část této pu-

členů ÚV . Tito „ leví“ byli z vedení

blikace .)

strany vyloučeni na historickém roz šířeném zasedání politického byra ÚV v lednu 1935 ve městě Cchun - i.

Komunistická strana Číny – založena 1. 7. 1921 v Šanghaji na ile-

Bylo vytvořeno nové vedení v čele

gálním sjezdu zástupců marxistických

V l. 1937–1945 stála KS Číny v čele

kroužků a skupin , vzniklých. r. 1920

národně osvobozenecké války proti

ve velkých čínských městech. V době svého založení měla pouze 57 členů. Na II. sjezdu ( 1922) bylo přijato usnesení o vstupu KS Číny do Komunis-

japonským imperialistům . Snažila se vytvořit širokou protijaponskou ná rodní frontu a upevnit vedoucí úlohu dělnické třídy ve válce proti japon

s Mao Ce-tungem .

tické internacionály a byl schválen po-

ským okupantům . Počet jejích členů

litický akční program . III. sjezd v červnu 1923 přijal v zájmu vytvoření

se zvýšil na 1 200 000. VII. sjezd

v dubnu 1945 schválil nové stanovy

široké národní protiimperialistické strany a zvolil nový ÚV. fronty usnesení o vstupu KS Číny do

Ve 3. občanské válce ( 1946–1949)

Sunjatse-

vedla vítězný boj čínského lidu proti cankajškovské klice a jejím americkým pomáhačům , který byl zakončen vy

Kuomintangu, vedeného

nem , ale trval na zachování organizační a politické samostatnosti komunistické strany. V lednu 1925 se konal IV. sjezd, který přijal řadu usnesení o zintenzivnění práce strany v masách . Počet členů strany v té době vzrostl

hlášením Cinské lidové republiky ( viz) 1. 10. 1949.

VIII. sjezd strany se konal ve dvou zasedáních : 15. 9. -27. 9. 1956 a

na 58 000.

5.5 . - 23. 5. 1958. Byly na něm přijaty

Po Čankajškově kontrarevolučním pře-

nové stanovy strany, návrhy k druhé

vratu v dubnu 1927 a po přechodu

mu pětiletému plánu ( 1958-1962) a návrh programu čínského zeměděl

kuomintangců a jejich vlády do tábora kontrarevoluce se konal v Chan-

ství na l. 1956-1957. Do září 1959

Κο.

333

vzrostl počet příslušníků strany na

strany. Předák revizionistických živlů ,

13 960 000 členů a kandidátů. Od

bývalý předseda Larsen , odmítl pod řídit se sjezdovým usnesením a byl

f. 1958 začalo docházet k názorovým rozporům mezi vedoucími činiteli

15. 11. 1958 na zasedání pléna ÚV

KS. Číny a ostatním mezinárodním komunistickým hnutím . Základem

ze strany vyloučen . Vede dále frakční

těchto rozporů se stal negativni postoj čínských představitelů k linii XX . a XXII. sjezdu KSSS. Představitelé

5. - 3. 6. 1962) jednal o sjednocení

KS Číny nesouhlasí s kritikou kultu

činnost proti KSD. XXI. sjezd (31. demokratického hnutí za mir, pokrok a nezávislost a schválil změny ve sta novách strany. R. 1956 měla KS Dán

osobnosti J. V. Stalina a s linií komu- ' ska 15 000 členů. Ústředním tisko

nistického hnutí v mezinárodní poli–

vým orgánem je „ Land og Folk“

tice (mírové soužití jako generální linie

(Země a lid ). Předsedou strany je od

zahraniční politiky socialistických zemí, možnost odstranit vál za sou časného poměru sil ve světě) a popírají

listopadu 1958 Knud Jespersen.

rostoucí možnosti pokojného přechodu k socialismu. Levičácký a dogma-

– založena r. 1928. Do r. 1944 praco

tický výklad těchto otázek čínskými

představiteli přerostl hlavně roku 1963 v otevřené a veřejné výpady proti linii

mezinárodního komunistického hnutí. Ústředním tiskovým orgánem strany je deník „Žen-min ž’-pao “ (Lidový

Komunistická strana Ecuadoru

vala v ilegalitě. Její VII. sjezd (březen 1962) jednal o vytvoření široké národ ní osvobozenecké fronty. Roku 1947 měla 2500 členů. Ústředním tiskovým orgánem strany je list „El Pueblo "

(Lid ). Generálním tajemníkem KS Ecuadoru je od r. 1957 Antonio Pedro

deník ). Předsedou ÚV je Mao Ce-tung

Saad.

a generálním tajemníkem ÚV Teng Siao -pching. Literatura: Miao Čchu -chuang, Dějiny Komunistické strany Číny, čes .

založena r. 1921. Jednotlivé komu nistické skupiny existovaly v Egyptě

vyd. 1960 .

Komunistická strana Egypta -

odděleně od r. 1918. Od r. 1924 pra cuje v ilegalitě.

Komunistická strana Dánska založena 9. 11. 1919 pod názvem Le-

Komunistická strana Filipín -

vicová socialistická strana. R. 1920

založena 7. 11. 1930. Od r. 1948

vstoupila do KI a přijala nynější

pracuje v ilegalitě.

název. V I. 1940-1945 vedla v ilega

litě boj dánského lidu proti německým okupantům a domácím zrádcům .

Po válce se její činnost zaměřila na

Komunistická strana Finska založena 29. 8. 1918. Přes krajně ob -

Dánska z NATO , za mír a demokracii. V historii strany byl významný XX . sjezd (31. 10.–2. 11. 1958),

tížné podmínky ilegální práce v l. 1918–1944 a přes neustálé stíhání a pronásledování finskou reakcí upev nila strana své spojení s masami a vedla dělnické hnutí prostřednictvím

který skoncoval s činností revizio-

různých legálních dělnických organi

nistů ve straně a přijal nové stanovy

zací. Když r. 1930 nastolila finská

boj za nezávislost země, za vystoupení

Ko

334

buržoazie otevřený fašistický režim ,

mobilizovala a sjednocovala strana všechny demokratické složky do boje proti fašismu. VI. sjezd KSF (1935 )

Komunistická strana Guatema

ly - viz Guatemalská strana práce Komunistická strana Haiti

vytyčil jako hlavní úkol vytvořit jednotnou lidovou frontu proti fašismu.

viz Strana lidového sjednoceni Haiti

Po osvobození Finska od fašistické reakce v říjnu 1944 dostalo se KSF

Komunistická strana Holand ska - založena v listopadu 1918.

poprvé možnosti legální práce. Z její

Za den vzniku však je považován

iniciativy byl vytvořen v říjnu 1944 10. duben 1919, kdy se připojila ke Demokratický svaz finského lidu, KI. R. 1926 byla z KSH vyloučena v němž zůstala vedoucí silou . VII. a VIII. sjezd strany se konal v l. 1945 a 1948. V 1. 1945-1948 se KSF účastnila koaliční vlády. IX . sjezd ( 1. - 5.

pravá oportunistická skupina. Mezní

kem v rozvoji strany byl její sjezd r. 1930 , kdy byl do vedení zvolen

11. 1951) vytyčil jako hlavní úkol

Paul de Groot a další stoupenci revo luční linie . V I. 1940–1945 mobilizo

strany boj za mír a jednotu dělnické

vala strana v ilegalitě lid do boje

třídy a schválil stanovy strany. X. sjezd (2. - 5. 10. 1954) schválil změny ve stanovách. XI. sjezd (29. 5. - 2. 6.

proti hitlerovským okupantům . Po druhé světové válce stála v čele boje za demokratizaci země. XVI. sjezd

1957) přijal nový program strany a

strany ( listopad 1952) přijal nový pro

rezoluci o úkolech strany. XII. sjezd

gram . XVIII. sjezd se konal 5. - 7 . 10.

se konal ve dnech 15.-18. 4. 1960

1956. XIX . sjezd ( 26. -29. 12. 1958 )

v Helsinkách . Přijal provolání k pracujícím v souvislosti s nadcházejícími

schválil politiku ÚV směřující k roz hodnému boji proti revizionismu a

obecními volbami. XIII. sjezd (12. až

sektářství a odmítl reformistickou sku

14. 4. 1963) projednal politiku míro-

pinu v čele s bývalými členy ÚV

vého soužití států s různým společen-

Brandesenem a Reuterem , k nimž se

ským zřízením , obranu a rozšíření

přidal i bývalý předseda ÚV Wage

demokracie a zlepšení životních pod-

naar . Sjezd schválil rovněž návrh no

mínek nejchudších vrstev obyvatelstva. R. 1956 měla KSF 50 000 členů.

vých stanov strany. V květnu 1961 se konal XX . sjezd , který zdůraznil

Podle posledních volebních výsledků

nutnost bojovat za zlepšení životní

stoupá její vliv mezi pracujícími.

úrovně pracujících , protimilitaristické

edním tiskovým orgánem od 1. 1.

politice vlády a holandských mono

1957 je „ Kansan Uutiset" (Hlas lidu ). Předsedou strany je Aimo Aaltonen ,

polů. R. 1957 měla asi 20 000 členů , Ústředním tiskovým orgánem je „ De Waarheid " (Pravda) vycházející od r .

generálním tajemníkem Ville Pessi.

1940. Předsedou ÚV KSH je Paul

Komunistická strana Guadeloupe - ustavila se jako samostatná

de Groot.

strana 29. 3. 1958. Předtím byla jed-

Komunistická strana Hondu

nou z federací Francouzské KS. II.

rasu - založena v dubnu 1954. Od

sjezd se konal ve dnech 1. - 2. 4.

založení pracuje v ilegalitě. V červnu

1961.

1958 se konal v ilegalitě jeji I. sjezd.

Ko

335

Komunistická strana Chile založena 2. 1. 1922. V l. 1931-1932

organizovala řadu velkých stávek. Z její iniciativy byla vytvořena lidová protifašistická fronta, která zvítězila v presidentských volbách r. 1938 . V prvních poválečných letech se zúčastnila demokratické koalice , jež vy-

tická strana Pákistánu .) Všeindická konference KS v říjnu 1951 schválila program strany a zvolila nový ústřední

výbor. Generálním tajemníkem byl zvolen Adžaj Ghoš, který zastával tuto funkci do svého úmrtí v lednu 1962. IV. sjezd KS Indie se konal ve dnech 19. - 29. 4. 1956. V dubnu

hrála presidentské volby r . 1946. Od

1957 zvítězila KSI ve volbách ve státě

listopadu 1946 do dubna 1947 měla také zastoupení ve vládě. V září 1948

Kerala v jihozápadní části Indie. Ustavila vládu komunistické strany podporovanou některými nezávislými.

byla však KS Chile zakázána a pracovala v ilegalitě až do r. 1958. X. sjezd 1. 1956 přijal program strany. XI. sjezd strany se konal ve dnech 18. až 23. 11. 1958. Strana usiluje s ostat-

Koncem července 1959 byla tato vláda na nátlak reakce ústřední indickou vládou svržena. Ve dnech 6. -13. 4. 1958 se konal mimořádný sjezd strany ,

ními složkami Fronty lidové akce o upevnění demokratické fronty chilského lidu, žádá pozemkovou reformu

který přijal nové stanovy KSI . V té době měla kolem 229 500 členů. VI. sjezd se konal ve dnech 7.-16. 4 .

a nezávislou národní politiku. XII. sjezd (13. - 18.3. 1962) projednal úkoly

1961. Vytyčil jako bezprostřední úkol vytvoření široké národně demokra

lidového hnutí v boji za získání poli-

tické fronty k boji za překonání za

ostalosti, za další rozvoj Indie , za upevnění míru a zajištění opravdové strany je list „ El Siglo “ (Století). národní nezávislosti. KS Indie pro Generáiním tajemníkem ÚV je od vádí samostatnou politiku, avšak v sou 1. 1958 Luis Corbalán. časné situaci podporuje indickou vlá tické moci a vytvoření pokrokové vlády. Ústředním tiskovým orgánem

Komunistická strana Indie založena r . 1933 na konferenci zá-

du v zahraniční politice, pokud vystu puje proti kolonialismu, za národní nezávislost a mír. Ústředním tisko

stupců komunistických skupin , které

vým orgánem je „ New Age“ ( Nová

začaly vznikat v Indii již na počátku

doba). Od dubna 1962 je předsedou

20. let. Britské koloniální úřady čin-

strany Š. A. Dange.

nost KS Indie r. 1934 zakázaly a strana pracovala v ilegalitě až do r.

1942. I. sjezd (květen 1943) schválil stanovy strany, zvolil ústřední výbor

Komunistická strana Indočíny viz Vietnamská strana pracujících

a nastínil hlavní úkoly. II. sjezd (březen 1948 ) schválil teze o úkolech

Komunistická strana Indonésie

a politické linii strany v nových pod-

demokratické jednoty Indonésie. R.

mínkách, kdy Indie se stala samostatným státem , a zvolil nový ústřední výbor. Rovněž rozhodl o tom , že

neúspěšném lidovém povstání v le

pákistánští komunisté musí vytvořit

mnoho jejích funkcionářů a členů

samostatnou stranu . (Viz Komunis-

popraveno, ubito anebo posláno do

vznikla 23. 5. 1920 ze Sociálně

1924 se konal I. sjezd strany. Po tech 1926–1927 byla r. 1927 zakázána,

Ko

336

1935 byla na ostrově Jáva založena ilegální komunistická skupina, která

stranami a podporuje vládu presi denta Sukarna v boji proti kolonia lismu, za nezávislost země. Uplatňuje

tvořila jádro KS Indonésie, znovu-

V rámci široké demokratické fronty

ustavené koncem r. 1945. V létě 1946 se konala konference strany , na níž byl zvolen ústřední výbor (předseda

vyhnanství na vzdálené ostrovy. R.

Sardjono a místopředseda Maruto

zájmy a stanovisko dělnické třídy a pracujícího lidu . Od března 1962 jsou její dva představitelé členy vlády. Strana mápřes 2 000 000 členů a kan

Darusman ). Na podzim 1948 přijala mimořádná konference KS Indonésie usnesení o sjednocení se socialistic-

didátů. Ústředním tiskovým orgánem je „ Harian Rakjat“ ( Lidový deník ), vychází v Djakartě. Předsedou strany

kou stranou , dělnickou stranou a s or-

je od r . 1959 D. N. Aidit.

ganizací socialistické mládeže. Na

konferenci bylo zvoleno nové vedení

Komunistická strana Iráku

strany v čele s generálním tajemníkem

založena 31. 3. 1934, pracovala v ile

Musso. Období září-prosinec 1948 je charakterizováno ostrými represáliemi reakční Hattovy vlády proti straně; tisíce jejích členů byly ubity nebo uvězněny v koncentračních táborech,

galitě až do svržení monarchie v čer venci 1958. Ani potom její činnost stejně jako ostatních politických stran - nebyla úředně povolena. Když byla v lednu 1960 povolena v Iráku činnost

vedoucí představitelé strany, mezi

politických stran, uveřejnila 11. 1.

nimi generální tajemník Musso , Sjari-

1960 KS Iráku své stanovy. Její žá

funddin , Sardjono, Darusman aj ., byli

dost o povolení činnosti vládní orgány

zavražděni a strana postavena mimo zákon. Počátkem r. 1951 obnovila

zamítly. KS Iráku usiluje o nasto lení široce demokratického zřízení a

strana své organizace. V srpnu 1951 zvolila vedení strany v čele s generál-

o upevnění národní nezávislosti Iráku .

ním tajemníkem ÚV D. N. Aiditem .

Po novém vojenském převratu v Iráku v únoru 1963 je strana vystavena krva

Pod vlivem KS Indonésie pracuje

vému teroru , její majetek byl zkonfis

mnoho masových organizací, zejména odbory. VI. sjezd strany se konal 7. -14. 9. 1959 v Djakartě. VII. mimořádný sjezd (25.–30. 4. 1962) se usnesl na opatřeních , jak zlepšit postavení

kován a vedoucí představitelé, mezi nimi i první tajemník Salam Adil, byli

popraveni. Ústředním tiskovým orgá nem strany je list „ Ittihad aš- Šaab “

(Svaz lidu ).

pracujících. Komunistická strana In

donésie patří počtem i vlivem k největším a nejvlivnějším stranám Dál-

Komunistická strana Islandu -

viz Jednotná socialistická strana Is

ného východu. Prosazuje konkrétní opatření zajišťující nezávislost země a její rozvoj k demokracii, rozšiřování

landu

demokratických práv lidu, vytvoření

založena r. 1921 jako Komunistická

vlády spolupráce se spravedlivým zastoupením všech politických stran a

strana Palestiny. R. 1948 byla reorga

všech vrstev obyvatelstva. Uzce spolupracuje s ostatními demokratickými

gálních podmínkách. Její XIV. sjezd se konal ve dnech 1. - 3. 6. 1961. Vede

Komunistická strana Izraele -

nizována v KS Izraele. Pracuje v le

337

Κο

boj pokrokových sil za demokratickou

organizační výstavba strany. Sjezd

přestavbu země, za politickou a hospo-

Ústřední tiskový orgán strany má

provedl změny v programu a stano vách a schválil deklaraci, která určo vala taktiku strany v dané situaci. VI. sjezd (prosinec 1947) schválil akční a agrární program a vytvořil komisi pro vypracování strategické a taktické linie strany. Dne 6. 6. 1950

název „ Kol Haam “ v jazyce ivrit a „ Al

zakázaly japonské úřady z příkazu

Ittihád “ v arabštině ( česky Hlas lidu ).

americké okupační správy 24 členům

dářskou nezávislost Izraele , za upev-

nění vztahů k socialistickým zemím a

velmi činně pracuje v mírovém hnutí. Je to jediná politická strana, která ve

svých řadách sdružuje Židy i Araty.

Generálním tajemníkem ÚV je Šmuel

ÚV politickou činnost. Byl zastaven

Mikunis.

ústřední orgán strany deník „ Aka hata “ (Rudý prapor), založený 1. 2.

Komunistická strana Japonska

- založena 15. 7. 1922 na sjezdu japon-

1928. KSJ přešla do pololegality a pracovala v pololegálním postavení

ských marxistických skupin a organi-

až do r. 1955. Dne 18. 6. 1950 se

zací. Na II. sjezdu strany v únoru

konala ilegálni konference strany, která stanovila úkoly strany v nové situaci. IV. konference KS) (únor

1923 a na mimořádném sjezdu v březnu 1923 byly přijaty stanovy a pro-

gram KS Japonska. Od založení až

do r . 1945 pracovala v ilegalitě a musila čelit ostrým útokům monarchistického režimu. V březnu 1924 vydalo

pravicově oportunistické, likvidátorské vedení KS Japonska ( Jamakawa a jini) usnesení o rozpuštění strany.

Avšak úsilím revolučních činitelů

v ÚV, kteří měli podporu nižších organizací a EKI, bylo toto spiknutí

1951 ) – která má za ilegality práva sjezdu – schválila stanovy strany, re zoluci o prohlubování boje za mír a usnesení o boji proti frakcionářům . Dne 4. 9. 1951 bylo uvězněno 19 členů prozatímního ústředního vedení stra ny. V říjnu 1951 uveřejnila strana nový program (Nejbližší požadavky KS Japonska), schválený na V. kon ferenci KS ). VII. sjezd se konal ve

proti straně likvidováno. R. 1927

dnech 23. 7. -1 . 8. 1958. VIII. sjezd

strana ideově rozdrtila a organizačně izolovala oportunistické skupiny Ja-

(25. -31. 7. 1961 ) schválil nový pro gram strany a vydal provolání k boji

makawovu a Fukumotovu a zesílila svůj vliy v masách . Ve dnech 15. 3.

nezávislost, demokracii a mír. R. 1962

1928 a 16. 4. 1929 udělala vláda velké

měla KSJ přes 100 000 členů. Před

proti monopolům , imperialismu, za

razie na komunisty ; zakázala organi-

sedou ÚV strany je Sanzo Nosaka a

zace, jež byly pod vlivem KS Japonska. V době, kdy KSJ pracovala ile-

generálním tajemníkem ÚV Kendži Mijamoto .

gálně, zůstávala sice poměrně ne velkou, ale bojovnou, revoluční organizací. Neměla více než 1000 členů.

Komunistická strana Jihoafric ké republiky - založena r. 1921

V říjnu 1945 začala pracovat legálně. IV. sjezd strany (prosinec 1945)

sjednocením marxistických kroužků vzniklých v 1. 1918-1920. Do r. 1950

schválil akční program a stanovy. Do V. sjezdu (únor 1946) byla dokončena

V březnu 1963 se konal ilegálně její

22 Priručni sloynik

pracovala legálně, nyní je v ilegalitě.

Ko

338

VI. sjezd, který přijal program „ Cesta ke svobodě jižní Afriky “. Vydává

konal v červnu 1961. Strana požaduje, aby vláda prováděla politiku neutra

teoretický časopis „The African Com , munist“ ( Africký komunista ).

lity, a bojuje za uhájení nezávislosti Kolumbie proti útokům severoame rického imperialismu. Generálním ta

Komunistická strana Jordánska - založena r. 1951. Od svého založení pracuje v ilegalitě.

jemníkem ÚV je Gilberto Vieira. Komunistická strana Koreje viz Korejská strana práce

Komunistická strana Jugoslá vie - viz Socialistická federativni re-

publika Jugoslavie

Komunistická strana Kostariky

- viz Strana lidového předroje Kosta riky

Komunistická strana Kanady -

založena r. 1922 pod názvem Kanad-

Komunistická strana Kuby

ská dělnická strana, r. 1924 byla přejme

viz Jednotná strana socialistické revo

nována na Komunistickou stranu Ka-

luce

nady. R. 1940 ji vláda zakázala. Po zrušení zákazu obnovila srpnu 1943 svou činnost jako Dělnická pokroková

strana Kanady. XVI. sjezd (9.-12. 10.

Komunistická strana Libanonu - byla založena r . 1930 jako jednotná KS Sýrie a Libanonu . V lednu 1944

1959) přijal doporučení ÚV přejme-

přijal sjezd KS Sýrie a Libanonu pro

novat stranu opět na Komunistickou

gram národního osvobození a demo

stranu Kanady a schválil nový pro- kratizace obou zemí a strana byla gram strany. XVII. sjezd ( 19.-22. 1. reorganizována v samostatnou Komu 1962) schválil rezoluci o politických mistickou stranu Sýrie a samostatnou úkolech strany, rezoluci o XXII. Komunistickou stranu Libanonu. R. sjezdu KSSS a přijal změny v pro-

1951 byly zase obě strany sloučeny

gramu a stanovách strany. KS Kanady bojuje za nezávislou politiku Kanady

v KS Sýrie a Libanonu a pracovaly tak až do listopadu 1958. Od té doby

a proti podřizování země cílům ame-

vyvíjejí činnost samostatně. V době

rických imperialistů. Ústředním tis-

povstání libanonského lidu proti pro americkému režimu presidenta Ša

kovým orgánem je list „ Canadian

Tribune“ (Kanadská tribuna ). Ge-

muna v roce 1958 mobilizovala strana

nerálním tajemníkem ÚV je Leslie

Morris a předsedou strany Tim

lidové masy a sjednocovala je v boji proti reakci a imperialistickým agre

Buck.

sorům . KS Libanonu bojuje za vy

Komunistická strana Kolum-

tvoření pevné národní fronty demo kratických sil v zemi, usiluje o upev

bie - založena 17. 7. 1930. Od po-

nění nezávislosti Libanonu, o mír a

čátku pracovala v ilegalitě, teprve r . 1958 dosáhla legality, avšak byla zba-

sociální pokrok. Ústředním tiskovým

vena práva účastnit se voleb. VIII. sjezd (7. - 13. 12. 1958 ) projednal program a stanovy strany. IX . sjezd se

orgánem strany je list „ Al Nida"

(Bojová výzva). V čele strany je kolek

tivní orgán - sekretariát ÚV. (Viz též KS Sýrie.)

339

Komunistická strana Lucemzaložena 2. 1. 1921. Roburska

ku 1953 měla 2000 členů . Ústředním tiskovým orgánem strany je list „ Zeitung vum Letzeburger Vollek “

Ko

Komunistická strana Martiniku

- vznikla v září 1957 z federace Fran

couzské komunistické strany, působící na ostrově Martiniku. Pracuje legálně

a je v zemi hlavní bojovou silou v boji

(Noviny lucemburského lidu ). Ge-

proti kolonialismu. Ve své činnosti

nerálním tajemníkem ÚV je Dominik

se opírá o podporu řady masových or

Urbany.

ganizací.

Komunistická strana Madarska - viz Maďarská socialistická dělnická

založena v září 1919. R. 1929 byla

Komunistická strana Mexika -

Komunistická strana Malajska

zakázána, avšak r. 1936 za podpory pracujících dosáhla obnovení legální činnosti. XI. sjezd se konal r . 1950

- založena 30. 4. 1930 sloučením marxistických kroužků Malajska. R.

a XII. sjezd koncem září 1954. XIII. sjezd (27. -31. 5. 1960) vyzval lid

1935 přijala program , v němž si sta-

k boji proti reakčním silám v zemi za udržení demokratických práv a za vy

strana

novila úkol bojovat za ustavení Malajské demokratické republiky. Za

druhé světové války organizovala par-

tvoření jednotné protiimperialistické fronty. Ústředním tiskovým orgánem

tyzánskou válku proti japonským oku-

strany je list „La Voz de Mexico “

pantům , v jejímžprůběhu se vytvořila

(Hlas Mexika ). Funkce generálního

sjednocená osvobozenecká armáda ve-

tajemníka byla zrušena a přenesena na

dená protifašistickou národní frontou ,

pětičlennou politickou komisi.

kterou řídila KS Malajska. V lednu

1949 přijala nový program , který stanovil úkol vyhnat anglické imperialisty z Malajska a zřídit lidovou republiku . Pracuje v ilegalitě. Předsedou

ústřední výbor, jeho členy se stali

strany je Musa Bin Ahmad a generál-

K. Liebknecht, R. Luxemburgová,

ním tajemníkem Čin Pen .

Komunistická strana Německa

- založena na ustavujícím sjezdu 30. 12. 1918-1. 1. 1919. Sjezd zvolil

W. Pieck aj. Základy pro vznik KSN připravila revoluční činnost Svazu

Komunistická strana Maroka

spartakovců (viz), který vznikl za první

založena r . 1920. Samostatně pracuje

světové války. Po potlačení revoluč

od r. 1943, dříve byla jednou z fede-

ních bojů pracujících v Berlíně v lednu 1919 zosnovaly reakční živly vraždu

rací Francouzské KS . I. sjezd se konal

K. Liebknechta a R. Luxemburgové.

1. 1945. Její činnost je zakázána. Usiluje o odstranění všech zbytků kolonialismu a o demokratickou přeměnu

KSN byla nucena uchýlit se do ilega lity. V prosinci 1920 se sloučilo levé

Maroka. Ústředním tiskovým orgánem strany jsou listy „Hajjat aš-

křídlo Nezávislé soc. dem . strany (v čele s E. Thälmannem ) s KSN ,

Šaab“ ( Život lidu) - vychází v arabštině – a „ Espoir“ (Naděje) – vychází ve francouzštině. Generálním tajem-

která tím značně vzrostla. V 1. 1921

níkem ÚV je Ali Jata.

až 1923 strana řídila revoluční akce německé dělnické třídy, které vyvr cholily vlnou velkých stávek, vytvo

Ко.

340

řením dělnických vlád v Sasku a Durynsku a hamburským povstáním na podzim 1923. VII. sjezd KSN (22. až 26. 8. 1921) zhodnotil březnové po-

táborech a povražděno. Mezi nimi i předseda KSN Ernst Thälmann. Boj strany v následujících letech řídil za hranicemi ústřední výbor v čele

vstání středoněmeckého proletariátu,

s W. Pieckem a W. Ulbrichtem pro střednictvím ilegálního domácího ve

příčiny porážky a došel k závěru , že je nezbytné vytvořit jednotnou frontu se soc. dem . dělnictvem .

dení, které bylo několikrát fašisty roz

Vytvořením jednotné fronty dělnické třídy a formováním dělnických vlád

byly částečně vydávány za hranicemi, také v ČSR, a tajně dopravovány do Německa. Na podzim 1933 byl proti

se zabýval také VIII. sjezd (28. 1. až 1. 2. 1923). IX. sjezd KSN se konal

7. -10. 4. 1924 a X. sjezd 12. -17. 7. 1925. V těchto letech byla odstraněna

bito . Stranický tisk a jiné materiály

straně inscenován proces ( viz Lipský

proces r. 1933) na základě falešného obvinění ze zapálení Říšského sněmu

z vedení strany pravá oportunistická ( viz Požár Říšského sněmu). Zásluhou frakce (Brandler) a trockistická skupina (Ruth Fischerová, Maslov ). Na konferenci KSN 31. 10. 1925 byl zvo-

len nový ústřední výbor a v jeho čelo

bulharského komunisty Georgiho Di

mitrova se však tento proces stal sou dem nad fašisty. Bruselská konference KSN v říjnu 1935 provedla kritický

byl postaven E. Thälmann. Pod jeho

rozbor činnosti strany a vyzvala ko

vedením byl veden boj za bolševizaci

munisty k mobilizaci všech sil k boji

strany. Na XI. sjezdu (2. -7. 3. 1927)

proti fašismu. Ve dnech 30. 1. - 1 . 2. 1939 se konala bernská konferen

byla úplně rozdrcena skupina „ ultralevých" . V I. 1927-1929 vedla KSN

ce KSN , která vyzvala všechny odpůr

řadu velkých masových stávek. XII. sjezd (9. -16. 6. 1929) vytyčil jako hlavní úkol boj za vytvoření jednoty dělnické třídy a samostatné vedení

ce fašismu a všechen německý lid, aby se sjednotili k záchraně němec kého národa, k boji za udržení míru a svržení hitlerovského režimu.

všech hospodářských bojů dělnictva.

Za druhé světové války pokračovali

Sjezd vyloučil ze strany pravicové oportunisty Brandlera a Thalheimera. R. 1930 uveřejnila KSN Program ná-

němečtí komunisté i přes velké ztráty v boji proti Hitlerovi. Po válce obno vila strana legální činnost v celé zemi. Ve dnech 19. a 20. 4. 1946 přijaly XV. sjezd KSN a 40. sjezd Sociálně demokratické strany Německa rezo

rodního a sociálního osvobození lidu.

V rozhodujících dnech boje proti nastupujícímu fašismu se KSN obracela na soc. dem. stranu s výzvou

luci o sjednocení. Sloučení však bylo

vytvořit jednotnou protifašistickou

uskutečněno jen ve východní části Ně

frontu , ale sociální demokracie výzvu

mecka vytvořením Jednotné socialis

nepřijala. Po nástupu Hitlera k moci byla KSN zakázána ( 14. 3. 1933) a pokračovala v činnosti v přísné ilegalitě.

v západním Německu pravicoví soc .

tické strany Německa (SED ) ( viz ),

Fašisté vynaložili veškeré úsilí, aby ji vyhladili. Mnoho jejích vedoucích

dem . vůdci zabránili sjednocení ko munistických a soc. dem . organizací. Do dubna 1948 byly organizace KSN

představitelů a členstva bylo zatčeno,

v záp. Německu spojeny s Jednotnou

vězněno v žalářích a koncentračních

socialistickou stranou Německa spo

341

Ko

lečným řídícím orgánem . Dne 30. 4. 1948 na první konferenci zvolily západoněmecké stranické organizace sa-

spojení s masami. Za okupace Nor ska hitlerovským Německem ( 1940 až

mostatné vedení KSN v čele s Maxem

lidu proti okupantům a domácím kolaborantům . VIII. sjezd KS Norska (březen 1953) přijal program strany.

Reimannem . V březnu 1951 konal se v Mnichově sjezd KSN, který přijal stanovy strany a vytyčil úkol bojovat za národní nezávislost země, demo-

1945) vedla v ilegalitě boj norského

V současné době usiluje strana o sjed

kratická práva a svobodu lidu. Dne

nocení dělnické třídy v boji za národní nezávislost, za vystoupení Norska ze

2. 11. 1952 přijala KSN Program národního sjednocení Německa. Dne

Severoatlantického paktu , za mir a demokracii. IX. sjezd se konal 28. 2.

17. 8. 1956 byla činnost KSN roz-

až 3. 3. 1957 a X. sjezd, který přijal

hodnutím

mj . rezoluci Za neutrálni Norsko,

ústavního

soudu

NSR

v Karlsruhe zakázána a strana musela znovu přejít do ilegality. Sjezd KSN, který se konal v červnu 1957 v Ham-

burku, přijal manifest Za mír a bez-

17. - 19. 3. 1961. R. 1956 měla 7000

členů . Ústředním tiskovým orgánem strany je list „ Friheten “ (Svoboda). Předsedou strany je Emil Lövljen.

pečnost, proti atomovému zbrojení a

militarismu. Strana řídí z ilegality hnutí vlasteneckých sil za demokratizaci západního Německa a za sjednoceni celé země v mírumilovný, ne-

závislý stát. R. 1956 měla KSN 100 000 členů. Ústředním orgánem

Komunistická strana Nového Zélandu – založena r. 1921. V letech

1939-1941 byla činnost strany zaká zána. R. 1954 konference strany při jala program Cesta Nového Zélandu k socialismu. R. 1958 měla kolem 1600

strany je „ Freies Volk “ (Svobodný

členů. Ústředním tiskovým orgánem

lid ). Vychází ilegálně. Prvním tajemníkem ÚV KSN je Max Reimann . Literatura : W. Ulbricht, K dějinám

strany je list „People's Voice“ (Hlas lidu ). Předsedou strany je M. Wilias a generálním tajemníkem Vice Wilcox .

německého dělnického hnutí, čes. vyd.

1960.

Komunistická strana Pákistánu -

založena jako samostatná strana r.

Komunistická strana Nepálu

1948 oddělením pákistánských komu

založena v září 1949. R. 1952 byla

zakázána, od dubna 1956 pracovala

nistů od KS Indie (viz). V červenci 1954 byla zakázána a pracuje v ilega

legálně a v dubnu 1961 byla znovu zakázána. Pracuje v ilegalitě. Gene-

ie Firozuddin Mansur.

litě. Generálním tajemníkem strany

rálním tajemníkem je dr. Kešer Džung Rajmadžhi.

Komunistická strana Palestiny -

Komunistická strana Norska založena 4. 11. 1923. V prvních letech své existence sváděla ostrý boj proti trockistům a jiným nepřátelským živ lům . Vyloučení těchto živlů umožnilo

straně ve 30. letech - rozšířit a zpevnit

viz Komunistická strana Izraele

Komunistická strana Panamy viz Lidová strana Panamy Komunistická

strana

Para

guaye - založena r. 1933. Legálně

Ko

342

pracovala pouze několik měsíců r . 1946. R. 1947 byla postavena mimo

zákon a pracuje v ilegalitě. Generálním tajemníkem strany je Oscar Creydt.

únorových bojích r . 1934 (viz Únorové povstání v Rakousku r . 1934 ) se od dělila od soc. demokracie skupina le

vých socialistů – „ Rote Front“ , která XII. sjezd strany. Po hitlerovské oku

vstoupila do KSR . R. 1934 se konal Komunistická strana Peru - založena r . 1928. Od listopadu 1948 pracuje v ilegalitě. Generálním tajem-

níkem ÚV je Raúl Acosta.

paci Rakouska bojovali rakouští ko munisté obětavě za obnovení ra kouské samostatnosti a nezávislosti.

Komunistická strana Polska

Po osvobození Rakouska r. 1945 ob novila KSR svou legální činnost.

viz Polská sjednocená dělnická strana

XIII. sjezd strany se konal 19. - 22. 4.

Komunistická strana Portorika - založena v září 1934. Je vystavena

přijal jako programový požadavek boj

velkému pronásledování a v poloilegalitě. Předsedou Santos Rivera a generálním kem ÚV je Ramón Mirabal

XV. sjezd ( 1. -4 . 11. 1951) shrnul výsledky boje KSR za mír a národní nezávislost a uložil straně vytvořit

1946. XIV. sjezd (22. 10. - 2 . 11. 1948 )

pracuje je Juan tajemníCarrión.

Komunistická strana Rakouska

- založena 3. 11. 1918. I. sjezd strany se konal v únoru 1919. Ve straně

v té době došlo k „ ultralevým “ omy

za lidovou demokracii a socialismus .

jednotnou frontu rakouského lidu v boji za mír , svobodu a nezávislost. R. 1956 se s KSR sloučila Socialis tická dělnická strana. XVII. sjezd

strany se konal ve dnech 28. 3. -31. 3 . 1957. XVIII. sjezd ( 1. - 3. 4. 1961)

lům ve věcech taktiky. VI. a VII.

přijal rezoluci žádající skutečnou ne

sjezd ( v 1. 1923 a 1924) byly pozna menány bojem proti oportunistům ,

utralitu Rakouska a burcující k boji na obranu demokratických práv lidu

Dne 15. 11. 1924 byl zvolen generál-

proti neonacismu a monarchismu. R.

ním tajemníkem strany Johann Kople-

1956 měla KSR 90 000 členů. Ústřed

nig. Pod jeho vedením strana vyšla

ním tiskovým orgánem strany je list

z nesvárů a frakčních bojů. IX . sjezd

„ Volksstimme“ (Hlas lidu ). Předse dou strany je Johann Koplenig, gene rálním tajemníkem F. Fürnberg.

strany r. 1927 zasadil ránu protistranickým

názorům

pravicových

oportunistů a na X. sjezdu v únoru 1929 byli pravicoví renegáti definitiv-

ně poraženi a vyloučeni ze strany. XI. sjezd r. 1931 obrátil pozornost strany k organizaci jednotné fronty, k boji za zlepšení hospodářské situace děl níků a proti fašismu. Dne 26. 5. 1933 fašistická Dollfussova vláda zakázala

Komunistická strana Réunionu - založena 18. 5. 1959. Dříve byla jed nou z federací Francouzské KS. Ge

nerálním tajemníkem je Paul Vergés. Komunistická strana Rumun viz Rumunská dělnická strana

ska

KSR a v červenci 1933 zastavila vy dávání časopisu strany „ Die Rote Fahne". KSR přešla do ilegality a

(bolševiků) - viz Komunistická strana

pokračovala v boji proti fašismu. Po

Sovětského svazu

Komunistická

strana

Ruska

Ko

343

Komunistická strana Řecka založena 10. 11. 1918 pod názvem

stavena neustálému pronásledování; v l. 1946-1948 byla v poloilegálním

Socialistická dělnická strana Řecka. postavení, r. 1948 byla zakázána. Pra R. 1920 vstoupila do KI jako Socialis- . cuje v ilegalitě. tická dělnicku strana Recka ( komu nistů ). R. 1924 byla přejmenována na

Komunistická strana San Ma

Komunistickou stranu Řecka. Vy-

rina – založena r. 1921. V 1. 1956 až

hnání oportunistů , likvidátorů , troc-

1957 vytvořila spolu se socialistickou

kistů a jiných frakčních skupin ze strany ( 1924, 1928 a 1931), pomáhalo procesu bolševizace KSR. Vzrostl

stranou vládu. Má kolem 1500 členů.

počet členů strany i její vliv . Monar-

chofašistická vláda gen. Metaxase zakázala r. 1936 KSŘ. Desetitisíce komunistů bylo uvězněno, zastřeleno

VI. sjezd se konal 25. - 26. 3. 1961 .

Ústředním tiskovým orgánem strany je list „ Scintilla “ (Jiskra ). General ním tajemníkem strany je Marino Gasperoni.

nebo vypovězeno na ostrovy. Za druhé

Komunistická strana Sloven

světové války řídila boj řeckého lidu

ska - viz Komunistická strana Česko

za vyhnání fašistických okupantů ze

slovenska

země, za zabezpečení nezávislosti Řecka a nastolení demokratického režimu. V říjnu 1945 se konal VII.

Komunistická strana Sovětské ho svazu - bojový, osvědčený před

sjezd KSŘ. V době občanské války (1946–1949) stála v čele boje řeckého lidu proti anglo -americkým imperia-

zásad dobrovolnosti pokrokovou , nej

voj sovětského lidu, sdružující podle

listům a jejich fašistickým pomáha-

chozního rolnictva a pracující inteli

uvědomělejší část dělnické třídy, kol

čům v Řecku. Od října 1947, kdy byla

gence. Vznikla jako marxisticko -le

postavena mimo zákon , pracuje v ilegalitě. Rozšířené plénum ÚV KSR

ninská strana dělnické třídy ; s postu

v únoru 1957 projednalo situaci v Řecku a úkoly strany, programovou deklaraci a vyloučilo ze strany býv . generálního tajemníka strany N. Za-

nou všeho lidu.

pem výstavby socialismu se stala stra Hlavním úkolem KSSS v současné době je vybudování komunistické spo lečnosti neustálým zvyšováním mate

chariadise. VIII. sjezd (srpen 1961) vy-

riální a kulturní úrovně sovětských

tyčil úkoly strany v boji na obranu míru, za obnovení demokracie, za svržení re-

občanů na základě mohutného rozvoje výroby, výchova všech členů společ

akční vlády přeměňující Řecko ve vá-

nosti v komunistickém a internacio

lečnou základnu amerických imperia-

nálním duchu. KSSS se ve své činnosti

listů. Dále přijal sjezd program strany.

řídí teorií marxismu - leninismu. Její

Ústředním tiskovým orgánem strany organizace je vybudována na princi je list ,,Rizospastis“ (Radikál). Předsedou ÚV KSR je Apostolos Grozos a

pech demokratického centralismu, který umožňuje správně využít kolek

prvním tajemníkem Kostas Kolijannis. Komunistická strana Salvadoru

tivní zkušenosti a iniciativy nejširších mas pracujících , široce uplatňovat leninské normy stranického života.

- založena r. 1930. Od založení je vy .

V nejužším sepětí s masami je síla a

Κο

344

příčina všech úspěchů komunistické strany. Veškerá činnost KSSS vy-

víjení buržoazně demokratické revo luce, o hegemonti proletariátu a svazek

chází z věrnosti marxisticko -lenin-

dělnické třídy s rolnictvem , o svržení carismu cestou ozbrojeného povstání, o dovedení buržoazně demokratické

ským zásadám proletářského internacionalismu (viz. KSSS vznikla jako Sociálně demo-

revoluce do vítězného konce a o její

kratická dělnická strana Ruska

přerůstání v revoluci socialistickou.

(od r. 1912 - bolševiků - SDDSR [b ]).

Svou revoluční taktiku prosazovali

R. 1918 byla přejmenována na Komunistickou stranu Ruska (bol-

proti menševikům a jiným politickým

bolševici v ostrém ideologickém boji

ševiků) - KSR(b). R. 1925 byla

směrům v Rusku.

přejmenována na Všesvazovou ko munistickou stranu (bolševiků)

Po porážce první revoluce v Rusku 1905–1907 bojovala bolševická strana

-VKS (b ). Od r. 1952 má svůj nynější

proti oportunismu a likvidátorství

název.

menševiků, uhájila tezi, že existence revoluční ilegální dělnické strany je

Zakladatelem KSSS je V. I. Lenin . Hlavním obsahem práce KSSS v prvních letech její existence byl boj za

vytvoření a upevnění revoluční proletářské strany nového typu , za vne-

nezbytnou podmínkou pro vedení dalších revolučních bojů, a zároveň odmítla dogmatické a sektářské sta

seni socialistického uvědomění do ži-

novisko otzovistů , které bránilo le gální práci strany v masách . Na VI.

velného dělnického hnutí, za překonání proletariátu nepřátelských ideologií – naro