Protokoly sjezdů KSČ [I svazek] [PDF]

Zitiervorschau

UC-NRLF

B 3 159

289

PROTOKOLY

U

SJEZD

KSČ

BERKELEY LIBRARY UNIVERSITY OF CALIFORNIA

い

い

き

0

0

2

3

5

7

0

P

PROTOKOLY

SJEZDŮ

K S Č

VYDÁNÍ PŘIPRAVIL

ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

PROTOKOLY

SJEZDŮ

KSČ

I SVAZEK

USTAVUJÍCÍ

A SLUČOVACÍ SJEZD KSČ

ROKU 1921

STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ LITERATURY PRAHA 1958

1

XB 6 14741

60974618

ÚVOD

Ústav dějin KSČ přistupuje k vydávání protokolů sjezdů naší strany, a to od Ustavujícího až po VII. sjezd. Protokoly budou rozděleny do několika svazků a k nim připojeny i zprávy ke sjezdům, pokud vyšly tiskem. V prvním svazku jsou protokoly Ustavujícího a Slučovacího sjezdu KSČ. Tyto materiály nejsou určeny pro širokou čtenářskou veřejnost, ale mají sloužit především pracovníkům kateder dějin KSČ na stranických školách, vysokých školách, poradnám a studovnám a lektorům dějin V zájmu pečlivého a přesného vydání těchto protokolů byla zachována vnější úprava sazby, jako odstavce apod. Pro pře hlednost a snazší orientaci při studiu protokolů byly učiněny menší úpravy písma : názvy jednotlivých programových částí sjezdů, vytištěné v originálech tučně velkým písmem, jsou vytiš– těny versálkami. Jména, zprávy, resoluce, které jsou v originá lech protokolů vysázeny jednou proloženě, podruhé tučně malým i velkýmpísmem, jsou vytištěny kursivou . Několik úprav ve znění textu bylo provedeno jen tam, kde slova nebo jména byla nesrozu mitelná a nepřesná. Tyto úpravy jsou označeny v poznámce. Ně která nevhodně nebo nejednotně zkracovaná slova, např. názvy politických stran, označení funkce apod., jsou otištěna v textu nezkráceně. Čísla jsou otištěna podle dnešních zvyklostí. Tyto úpravy neuvádíme v poznámce. Pravopis je upraven ve shodě s dnešní pravopisnou normou; jen u tzv. přejatých slov, kde nová Pravidla českého pravopisu připouštějí dosud tvary dva, ponechali jsme tvary původní, nepočeštěné. – Změny tvaroslovné však byly provedeny pouze tam, kde bylo nápadné kolísání, a to takové, z něhož se dá soudit, že jsou to chyby tiskové. Obdobně se bude postupovat při vydávání dalších svazků sjezdových pro tokolů.

Ústav dějin Komunistické strany Československa

2366

PŘEDMLUVA

Původních originálů protokolů všech sjezdů Komunistické strany Československa, konaných za předmnichovské re publiky, se zachovalo jen několik výtisků . Poněvadž jsou ne zbytným pramenem pro vědeckou práci v oboru společen ských věd, bylo rozhodnuto je přetisknout. Jsou vydávány v nevelkém nákladu a bez poznámek a vysvětlivek, které by při určení pro širší veřejnost byly nezbytné . Předpokládáme, že marxisticky a odborně vzdělaní vědečtí pracovníci, pro které jsou tyto materiály určeny, dokáží sami oddělit zrno od plev. Věříme, že budou s vědeckou zásadovostí přistupovat k projevům pozdějších zrádců a s pochopením sledovat řeči a výroky těch pracovníků naší strany, kteří pevně a čestně hájili nebo dodnes hájí věc dělnické třídy. Nepochybujeme, že také všechny stranické dokumenty - resoluce, usnesení, programy, organisační řády a směrnice - budou posuzovat dialekticky, tj . z posic a hledisek dané doby a vzhledem k pod mínkám, za nichž vznikly.

Účelem těchto řádků je stručným náčrtem přiblížit čtenáři dobu a události, za kterých došlo v květnu 1921 k Ustavují címu a v říjnu-listopadu 1921 k Slučovacímu sjezdu KSČ. Stalo se tak za nových podmínek v mezinárodním dělnickém hnutí, kdy poválečná revoluční vlna, vyvolaná Říjnovou revolucí, byla již na odlivu. Buržoasie počala již měnit svou taktiku : od ústupků dělnické třídě přecházela k útokům na po litické a hospodářské vymoženosti, jichž proletariát po první světové válce dosáhl.

Tyto zjevy se projevily již na podzim roku 1920. Čs . bur žoasie byla postrašena vývojem v dělnickém táboře, kde jak 7

známo, se většina dělníků vyslovila jasně pro revoluční tak tiku III. , komunistické internacionály. Hledala proto cestu, jak rozbít nebo aspoň důkladně zkrušit revoluční většinu čs . proletariátu . Současně hleděla podepřít svou agenturu v děl nické třídě, pravicovou sociální demokracii, která zatím zkra chovala a stala se nepatrnou sektou. Příležitost k tomu dala prosincová generální stávka, která byla vyprovokována ob sazením Lidového domu . Revoluční většina naší dělnické třídy, vedená marxistickou levicí, tuto mohutnou srážku s buržoasií prohrála . Necítila se však poražena. Přes neslýchanou persekuci, přes zatčení tří tisíc nejodhodlanějších bojovníků a inscenaci řady vele zrádných procesů neztratilo revoluční dělnictvo bojového ducha. Odráželo statečně i množící se hospodářské útoky kapitálu na svou beztak nízkou životní úroveň. Bezohlednost čs. buržoasie, dávající bez skrupulí střílet do stávkujících, i všem na odiv vystavená zrada reformistů pomohly k zničení posledních, zejména národnostních ilusí v řadách proletariátu . Poučení z prosincové porážky urychlilo proces vytváření pevné a jednolité komunistické strany v Československu. Prvním úspěchem v tomto směru byl sjezd revolučního proletariátu Slovenska, který se konal v půli ledna 1921 v Lubochni. Přijetím jedenadvaceti podmínek Komunistické internacionály a sdružením všech revolučně smýšlejících děl níků Slovenska bez rozdílu národní příslušnosti pod prapory Komunistické internacionály byl učiněn mohutný krok vpřed. Druhým úspěchem bylo sjednocení české, slovenské a ně mecké revoluční mládeže v jediný Svaz komunistické mládeže Československa, k němuž došlo v únoru 1921. O měsíc později, v polovině března, sešel se v Liberci sjezd německé marxis tické levice ; zde bylo vytvořeno německé oddělení Komunis tické strany Československa . Dozrával čas, aby i česká, nejpočetnější a politicky nej důležitější část proletariátu Československa přešla k činu. Došlo k němu, po určitém váhání a několikatýdenním od kladu, 14. až 16. května 1921. Stalo se tak na Ustavujícím sjezdu komunistické strany československé, jehož protokol přetiskujeme.

8

Vedoucí osobností české marxistické levice byl v té době s. Bohumír Šmeral . Kolem něho se utvářelo jádro vedení soudruzi Antonín Zápotocký, Josef Haken, starý průkopník socialismu Josef Hybeš a jiní. Za stoupence Šmerala se vy dávali ovšem i někteří vyložení praví oportunisté. Proti těmto soudruhům se ve vedení projevovala skupina malo měšťácky radikálních levých křiklounů v čele s Vajtauerem a Bolenem . Jim šel na ruku tehdejší organisační tajemník výkonného výboru strany B. Jílek, pozdější zrádce revoluční věci proletariátu. Opatrný a rozvážný postup soudruha Šmerala při tvoření strany, který byl veden snahou vybudovat KSČ jako stranu masovou, působil někdy dojmem určité váhavosti a nerozhod nosti ; stal se začátkem roku 1921 proto předmětem kritiky levějších pracovníků strany. V té době i soudruh Antonín

Zápotocký, vězněný právě s mnoha jinými pro účast na pro sincové stávce, především však i vedoucí pracovník německé marxistické levice, s . Karel Kreibich, vytýkali soudruhu Šmeralovi, že ačkoliv už dozrála situace k vytvoření jednotné mezinárodní Komunistické strany Československa, svou pře hnanou opatrnickou politikou a váhavostí ustavení strany protahuje a zdržuje. Bylo však nemálo kritiků , kteří se o opa trném postupu s. Šmerala vyjadřovali daleko nevybíravěji a označovali jej za vyloženého centristu. Takové byly okolnosti, za nichž se v květnu 1921 sešel Ustavující sjezd strany. Jeho hlavním úkolem bylo projednat a schválit přijetí 21 podmínek Komunistické internacionály, v jejich smyslu provést změnu v názvu strany a přihlásit ji za člena Komunistické internacionály. Druhým jeho úko lem bylo připravit brzké sloučení všech komunistů v Česko slovensku v jedinou mezinárodní komunistickou stranu . Ustavující sjezd, jehož 569 delegátů zastupovalo 350.000 českých, slovenských, maďarských a ukrajinských členů stra ny, tento úkol splnil. Učinil tak bez obtíží, neboť diskuse o podmínkách přijetí do Komunistické internacionály, která probíhala od ledna 1921 a v níž se 96 % členů, kteří se zúčast nili hlasování, jasně vyslovilo pro přijetí těchto podmínek, vytvořila naprosto jasnou situaci a ideovou jednotu ve straně. Příslušná resoluce, měnící současně i jméno strany a vyslovu

9

jící přihlášku do III . internacionály, byla přijata všemi hlasy s výjimkou sedmi delegátů vesměs z Mladoboleslavska. Na sjezdu byla podána zpráva organisačního tajemníka o činnosti strany v posledních sedmi měsících a zpráva soudruha Hakena o činnosti poslaneckého klubu Národního shromáždění. S pozorností byl přijat dopis vězněných sou druhů v čele se s . Zápotockým, vyzývající k jasnému a roz hodnému přihlášení ke Komunistické internacionále, i po zdrav a přípis exekutivy Komunistické internacionály, vy jadřující pevnou důvěru v revoluční dělnictvo Českosloven ska a jeho další postup . Mimořádný zájem vzbudil hlavní sjezdový referát před nesený s. Bohumírem Šmeralem.

Referent v něm hájil správnost dosavadního postupu strany, který svou rozvážností a vyhýbáním se ukvapenostem umož nil přejít na revoluční posice Komunistické internacionály většině dělníků organisovaných v čs. sociální demokracii . Zdůraznil, že tím byla v porovnání s komunistickým hnutím v Itálii, Francii, Německu i Rakousku - vytvořena v Česko slovensku opravdu masová komunistická strana, která sdruží většinu uvědomělého dělnictva, což jí v budoucnu při správné politice mohlo a musilo být jen na prospěch. Dále soudruh Šmeral konstatoval, že je třeba vzít na vě domí, že bouřlivé revoluční období, naplněné rozhodujícími srážkami s buržoasií, dočasně minulo a že v daném okamžiku nastává etapa sbírání a organisování revolučních sil pro příští revoluční situaci. Avšak s . Šmeral se na druhé straně dopustil vážných omylů - přehnaně vyzvedal některé zvláštnosti ve vývoji čs. hnutí a z toho vyvozoval i určitou kritiku postupu sovětských sou druhů a Kominterny. Tím, že šířil teorii živelnosti a doporu čoval federalismus při výstavbě strany, pak jen dokazoval, že v sobě nepřekonal ještě mnohé zbytky sociálně demokra tických názorů. Tím, že strašil pučismem a zejména pak tím, že se vyslovil proti okamžitému sloučení českého komunistic kého hnutí s hnutím německým, dopustil se s . Šmeral dalších chyb, neboť jeho obavy v obou směrech byly přehnané. Také se dost zásadně nevypořádal s centralistickými tendencemi, které se objevily ve straně.

10

V závěru svého projevu však správně podtrhl, že vedení strany musí i nadále sledovat linii na vytvoření opravdu mo hutné, masové, všechny revoluční síly sdružující a většinu dělnické třídy obchvacující komunistické strany. Pouze známí křiklouni Vajtauer, Ečer, Mach se pokoušeli v diskusi otřásti některými výroky s . Šmerala, avšak bez valného úspěchu . V závěru sjezdu byly provedeny některé dílčí změny v orga nisačním řádu a schváleno významné usnesení o urychlené přípravě Slučovacího sjezdu všech komunistických stran a skupin v Československu . Byla vytvořena zvláštní komise, která měla zajistit přípravy ke sloučení. Na zakončení sjezdu bylo správně konstatováno, že delegáti, kteří přijeli na sjezd jako členové marxistické levice, vracejí se nyní domů už jako komunisté, což je hluboce zavazuje .

V nejbližších měsících po Ustavujícím sjezdu KSČ dochází k četným významným událostem ; zvláště první spartakiáda , masové vystoupení revolučních tělocvikářů v Praze, ukázala nadšení a obětavost komunisty ovlivňovaného mladého děl nictva. Koncem června sešel se v Moskvě III . kongres Komunis tické internacionály. Bylo na něm konstatováno, že revoluční vlna, jež se zvedla pod vlivem vítězství Velké říjnové socialis tické revoluce a která vedla v řadě zemí k revolučním udá lostem, počala od minulého roku vůčihledně opadat. Na zá kladě nové situace vypracoval III . kongres Komunistické internacionály za vedení V. I. Lenina teze o taktice komu nistických stran. Místo organisování bezprostředních příprav k revoluci bylo třeba přejít k soustavnému získávání většiny dělnické třídy pro revoluční taktiku . Pod heslem „ K masám“ bylo nutno se přeorientovat na dlouhodobý houževnatý zápas za denní požadavky dělnické třídy. III. kongres ukázal, že soudruh Šmeral měl v mnohém pravdu : podtrhl zvláště nut nost vybudování masových komunistických stran, schopných strhnout na svou stranu většinu dělnické třídy. III. kongres přijal do řad Komunistické internacionály

11

Československou komunistickou stranu : podmínkou přijetí byl však požadavek, že do tří měsíců bude uskutečněno v Československu splynutí všech komunistických skupin a stran v jedinou mezinárodní stranu. V ČSR pokračovaly zatím přípravy ke svolání Slučovacího sjezdu. Dne 27. srpna 1921 konala se konference zástupců jednotlivých skupin, na které bylo usneseno svolat tento sjezd + na poslední dny října. Zvláštní komise dostala za úkol vy pracovat návrh na organisační řád budoucí jednotné strany. Když byl tento návrh v září 1921 otištěn v „ Rudém právu“, ukázalo se, že nevyhovuje. Kritisován byl hlavně exekutivou Komunistické internacionály, která mu vytýkala přílišný federalismus, neúnosný pro jednotnou komunistickou stranu a popírající zásady demokratického centralismu . Podle tohoto návrhu by nová strana byla jakousi federací několika komu nistických stran, a nikoli bojeschopnou jednotnou komunistic kou stranou . Ve spolupráci s exekutivou Komunistické internacionály byla proto tříčlenná československá komise pro přípravu organisačního řádu rozšířena o dva zástupce Komunistické internacionály, finského soudruha O. Kuusinena a německého soudruha Wilhelma Piecka. Tato komise připravila lépe vyhovující návrh organisačního řádu. Slučovací sjezd KSČ sešel se 30. října 1921 v Praze v Ná rodním domě na Smíchově. Jeho hlavním úkolem bylo defini tivně skoncovat v duchu Komunistické internacionály se sepa ratistickou tradicí staré rakouské sociální demokracie, která za bývalé monarchie vedla v dělnickém hnutí k organisaci samostatných stran podle národní příslušnosti a k popření leninské zásady jednotné mezinárodní třídní organisace v kaž dém státě. Podle této tradice vznikly v roce 1918 v nově zříze ném mnohonárodním Československu čtyři úplně samostatné sociálně demokratické strany : československá, německá, ma ďarská a polská . Vznikem marxistických levých křídel v těchto stranách a jejich přechodem k zásadám marxismu-leninismu vznikla i potřeba a nevyhnutelná nutnost spojit všechny tyto samostatné strany nebo skupiny v jedinou mezinárodní mar xisticko-leninskou Komunistickou stranu Československa. Prakticky to znamenalo připojit k československé komunistické 12

straně, ustavené v květnu a sdružující komunisty české, slovenské, maďarské a ukrajinské, i komunisty německé a pol ské a slít s nimi v jediný celek i dosud samostatně působící v různých místech Čech komunistické skupiny S. K. Neu manna. 1 Tento historický krok byl Slučovacím sjezdem KSČ usku tečněn. Stalo se tak za účasti 169 delegátů s rozhodujícím a 76 delegátů s poradním hlasem, kteří zastupovali všechny v Československu existující komunistické strany, skupiny a organisace. (Účast na sjezdu byla nevelká hlavně proto, že mnoho zvolených delegátů považovalo slučovací akt již jen za formální záležitost.) Po krátkých úvodních projevech soudruhů Šmerala a Krei

bicha byla odhlasována příslušná resoluce a mezinárodní spojení všech komunistů v Československu v jednotnou mezi národní komunistickou stranu provedeno a zabezpečeno na zá kladě nikoli formální, nýbrž skutečné jednoty podle zásad de mokratického centralismu. Sjezdem byl po dlouhé, avšak nepříliš významné debatě schválen i nový organisační řád, který vstoupil v platnost 1. ledna 1922. Slučovací sjezd byl však kromě toho nucen zaujmout stano visko i v jiné, velmi důležité politické události . Několik dní před zahájením sjezdu došlo totiž v sousedním Maďarsku k pokusu o monarchistický puč. Za podpory maďarské reakce a tichého souhlasu západních velmocí objevil se tam rakouský excísař Karel s úmyslem prohlásit se za maďarského a even tuálně i rakouského krále. Mobilisací několika ročníků v ČSR a Jugoslávii a přímou hrozbou vojenské intervence Malé dohody vytvořila se však taková situace, že maďarská šlechta se neodvážila dosadit Karla na maďarský trůn. Naopak jej dočasně internovala, aby předešla vojenskému zákroku Malé dohody. Slučovací sjezd projednával v této souvislosti otázku, zda bylo správné či nesprávné jednání soudruhů Šmerala a Krei bicha, kteří, když nemohli dosáhnout okamžitého svolání ústředního výkonného výboru strany, přednesli o své újmě vůči předsedovi vlády a v zahraničním výboru Národního shromáždění prohlášení, která se ve svých důsledcích rovnala sou 13

hlasu s částečnou mobilisací československé armády, kterou vláda v té době nařídila. Navíc jim bylo vytýkáno, že když se mladí branci - příslušníci strany ptali, zda mají či nemají uposlechnout povolávacích lístků a narukovat, dali obecný pokyn rukovat . Mnozí levě orientovaní delegáti sjezdu, především známý anarchosyndikalistický křikloun a pozdější zrádce dr. Vaj tauer, vytýkali oběma soudruhům, že nejenom formálně přestoupili svou pravomoc, ale že i vydáním výzvy : rukovat, se zásadně dopustili politické chyby. Soudruzi Šmeral i Kreibich pokusili se vysvětlit sjezdu podrobně průběh událostí a svůj postup . Poukazovali přede vším na to , že čs . proletariátu nemůže být lhostejné, zda v sousedním státě se dostane k moci ještě reakčnější režim, než jaký tam zřídil Horthy, tj. klerikální monarchie, ne bezpečně ohrožující jak sousední Rakousko, tak i Slovensko. Tím se snažili sjezd přesvědčit, že jejich jednání bylo správné. V otázce : rukovat či nerukovat, dokázali velmi průkazně, že vydáním hesla : nerukovat, kterého by byla uposlechla jistě jen menšina povolaných, byla by se strana nejen dopustila levičácké chyby, ale i odtrhla se od mas, navíc pak i nepřímo nahrála do rukou monarchistické reakci v Maďarsku, kterou by neúspěch mobilisace v ČSR určitě posílil v jejích černých úmyslech. Sjezd na závěr přijal vysvětlení obou soudruhů, a poněvadž mezitím již nebezpečí restaurace monarchie v Maďarsku mi nulo, přijal a schválil i jimi navrženou resoluci, ve které se čs. vláda kategoricky žádala o okamžitou demobilisaci všech povolaných ročníků a zastavení dalších vojenských příprav. K bodu o akčním programu nové jednotné strany přijal pak sjezd usnesení, že zatím co hlavní směrnicí pro další její činnost zůstává 21 podmínek Komunistické internacionály, pověřuje se osmičlenná komise vypracováním programu strany, který by byl příštímu sjezdu strany předložen k po souzení a schválení. Těmito opatřeními byly hlavní programové body Slučova cího sjezdu vyčerpány.

14

"

Čtenáře třeba upozornit, že protokoly obou sjezdů mají řadu nedokonalostí a i nesprávností . Nutno vzít na vědomí , že zápisy pořizovali a připravovali k tisku často soudruzi zatížení subjektivistickými pohledy na jednotlivé otázky i průběh sjezdu, což se při nedostatku kontroly jejich práce muselo projevit na jejím výsledku. Mnohého zarazí i nízká ideologická úroveň jednotlivých referátů i diskuse. Třeba si však uvědomit, jak nepatrné a ne dostatečné byly tehdy ještě možnosti k osvojení si i nej základnějších poznatků marxisticko-leninské vědy. Proletář ský instinkt a cit hrály u mnoha funkcionářů i příslušníků strany často významnější roli než vědecky zdůvodněné přesvědčení. V Praze 10. dubna 1958

Jindřich Veselý

PROTOKOL USTAVUJÍCÍHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKÉ 14. - 16. KVĚTEN 1921

2 Protokoly

PROTOKOL

USTAVUJÍCÍHO

SJEZDU

KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKÉ,

KTERÝ SE KOŇAL V KARLÍNĚ

14.- 16. KVĚTNA 1921

Nákladem Komunistické strany československé Tiskla Grafia, Praha II., Myslíkova ulice č. 1959

f

PŘEDPORADA SJEZDU

V Obecním domě v Karlíně zahájen byl v sobotu 14. května 1921 XIV. sjezd československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) o ¼ 11. hodině dopoledne předporadou, jež měla následující průběh : Předporadu sjezdu zahájil předseda výkonného výboru soudruh Havlín tímto proslovem : Vážení soudruzi a soudružky ! Vítám vás k našemu sjezdu a dovoluji si jej zahájit . Sešli jste se zde, abyste učinili daleko sáhlá rozhodnutí, abyste určili směr a linii našemu budoucímu vedení, abyste určili, jakými cestami se chcete bráti, zdali chce te, aby byl korupční systém koaliční naprosto odstraněn, a zdali si přejete, aby proletariát veden byl cestou nekompro misní. Cesta nekompromisní vede nás dnes pouze do Třetí internacionály. Nevím, jak daleko půjdete ve svém rozhodo vání. Nevím , jaké rozkazy přivezli jste s sebou, ale jsem pře svědčen, že nenajde se proletáře mezi námi, který by se chtěl stavěti za stranu zbahnělou, za stranu pochovanou . Jest navržen tento

program sjezdu: Dnešní den je předporada sjezdu, podávání zprávy politic ké, která odpadne, jelikož soudruh Škatula na tomto sjezdu přítomen již nebude. Zprávu jeho máte v obálkách. Zprávu organisační podá referent soudruh Jílek, zprávu finanční sekre tář soudruh Teska, zprávu „ Rudého práva" soudruh Šíd, zprávu Tiskového družstva soudruh Rejman. Dále bude po dána zpráva kontrolní komise, zpráva poslaneckého klubu levice a vykoná se volba předsednictva sjezdu , komise man dátové a návrhové. To je program dnešního dne. Jelikož je ovládání takové masy sjezdových delegátů jednot 21

livci naprosto nemožno, jelikož je vyloučeno, aby ovládal ří zení sjezdu po tři dny, doporučuji vám k zvolení následující předsednictvo sjezdu, které by fungovalo po oba dva následující dny : Bolen (Praha), Vaněk (Brno), Čulen (Slovensko) ; zapisovatelé : Grimmichová (Brno), Nykodým (Hradec Králové). (Výkřiky : Kde zůstal soudruh Sturc?) Předseda Havlín : To můžeme ponechat na zítřejší den. Dnes je předporada. Nato bylo předporadou navržené předsednictvo jedno myslně schváleno. Havlín: Zároveň oznamuji, že konference lounských dele gátů VI . župy se koná dnes v sobotu v 8 hodin večer „ U Zá branských" v Karlíně. Předseda Vaněk: Děkuji jménem zvoleného předsednictva za důvěru, kterou jste nás pověřili k řízení sjezdu, a zahajuji jednání. Podotýkám, že předsednictvo bude se snažiti všemi silami o to, aby jednání našeho sjezdu bylo uspíšeno, a v tom smyslu prosí o vaši podporu : Je zapotřebí stanoviti

jednací řád sjezdu. Předsednictvo navrhuje následující jednací řád : 1. Přihlášky o slovo dějí se písemně. Řečníci dostávají slovo v pořadu přihlášek. 2. Všechny návrhy, kromě návrhů k jednacímu řádu, musí se podat písemně a býti podepsány aspoň 20 delegáty. 3. Při hlasování o návrzích na ukončení řečnické listiny nebo na konec debaty obdrží slovo 1 řečník pro a 1 proti. Slovo k jednacímu řádu udílí se mimo pořad zapsaných řeční ků. Věcné poznámky připouštějí se jen na konec debaty. 4. Řečnická doba referentů je jednohodinová, v debatě čas k řeči činí 10 minut a možno dostati slovo k téže věci nejvýše dvakrát. 5. Usnášení děje se prostou většinou hlasů. Při rovnosti návrh se zamítá. 6. Přeje-li si toho 30 delegátů, musí se hlasovat podle jmen. 22

7. Hlasovat a debaty se zúčastnit mají právo jen delegáti ; hosté jen výjimečně mohou se jednání zúčastnit, dovolí-li sjezd . Tento jednací řád se nato schvaluje jednomyslně. Předseda Vaněk: Hlasování bude se díti vždy legitimačním lístkem. Dnes budou předneseny zprávy, dále bude debata. Zítra, v neděli, zahájeno bude jednání v 8 hodin ráno, poně vadž náš čas bude velice obmezený, a trvá nepřetržitě do 3 ho din. Ve 3 hodiny musí býti místnost vyprázdněna. V pondělí započne jednání v 9 hodin dopoledne.

Pozdrav soudruhu Hybešovi

Delegáti brněnské župy navrhují, aby se zaslal nejstaršímu soudruhu strany, senátoru Hybešovi, jenž se léčí v Dolní Li pové, pozdravný telegram. (Potlesk. ) Předseda Vaněk: Pochvalou, kterou jste dali najevo, sou hlasíte, aby se telegram odeslal, a předsednictvo potřebné zařídí. Dále jest zde sdělení, že soudruh Šturc, také jeden z nejstar ších soudruhů, není dnes přítomen, poněvadž je na sjezdu domkářů, ale duchem je na sjezdu našem rovněž přítomen. Konečně sděluji, že sjezd náš pozdravuje soudružka Pížová, uvězněná v Řepích. (Potlesk delegátů, zejména žen .) Dále mne došel návrh, o němž mám za to, že by mohl býti přednesen teprve zítřejšího dne při slavnostním zahájení. Navrhuje se, aby předporada sjezdová zaslala telegrafický po zdrav našim uvězněným v Plzni a na Pankráci. (Výkřiky : Na Borech ! ) Předseda Vaněk: To se provede zítra při slavnostním zahájení. Z řad delegátů žádá se, aby se zaslal též pozdrav vězněným do vězení uherskohradišťského a ostatním vězněným. Stane se při zítřejším slavnostním zahájení.

Případ Nerudy Delegát Novák: Jménem šesti pražských delegátů sděluji, že na Žižkově zvolen byl za žižkovskou II . organisaci jako de legát na tento sjezd Neruda. Byl zvolen proti vůli dvoutřeti 23

nové většiny. Dotyčný soudruh ještě dnes rozdával před sjez dem určité letáky středu, kterými chtěl kaliti vodu, a zde to vyvolalo veliké pobouření, zejména mezi venkovskými dele gáty. Táži se, zdali máme zasedati s takovým delegátem. Kromě toho je tu přípis II . žižkovské organisace, která pro testuje proti tomu, aby dotyčný zasedal, poněvadž není pravo platně zvolen .

Předseda Vaněk: Nejdříve se táži, zdali dotyčný delegát je zde přítomen ? Neruda se hlásí, že ano. Předseda Vaněk : Poněvadž jsou pochybnosti, jestli do tyčný soudruh je pravoplatně účastníkem sjezdu, prosím, aby předporadu opustil. Předsednictvo nemůže ho před vyslech nutím mandátové komise připustiti . Zde nemůžeme se do debaty pouštěti , to si vyřídíme mimo jednání sjezdové. V té věci je zde na stole přípis následující : Vážený sjezde ! II. politická organisace v Žižkově, přihlížejíc k poslední rozvratné činnosti soudruha Nerudy, který byl pověřen dvou třetinovou většinou (224 proti 118) hlasovat bezvýhradně pro přístup k Třetí internacionále, upozorňujeme, že soudruh Neruda nemá žádného práva jménem II. politické organisace nějaké zvláštní prohlášení na sjezdu tlumočiti, nýbrž příkazem jeho jest odhlasovati to, co si členstvo ve své většině přeje, tj . bezpodmínečný přístup k Třetí internacionále. Jestliže by soudruh Neruda uloženou mu povinnost nemohl vykonat, ať z příčin jakýchkoli, byla jeho morální povinnost z funkce této se vzdát. Se soudružským pozdravem za II. politickou organisaci v Žižkově : Preisler Josef, místodůvěrník, Ouřada Antonín, člen vý konného výboru, Prokůpek Jan, t. č. pokladník, Sosna Václav, t. č. kolportér. Předseda Vaněk: Předsednictvo vyřídí tuto záležitost tím způsobem , že prozatím soudruha Nerudu z místnosti odstraní, věc nechá vyšetřiti výkonným výborem a sekretariátem, aby 24

se celému sjezdu mohla podati zpráva. My už se nyní touto věcí zabývati nebudeme. Souhlasíte ? Schváleno. Předseda Vaněk: Prosím, aby pořadatelé učinili opatření, aby delegát Neruda prozatím sjezd opustil. Tím je záležitost vyřízena.

ORGANISAČNÍ ZPRÁVA

Jílek: Po skoro sedmiměsíční práci scházíme se opět, aby chom udělali důležité rozhodnutí a při tomto historickém oka mžiku je velice nutno, abychom pohleděli na vykonanou práci za uběhlých 7 měsíců od posledního, zářijového sjezdu. Když tak pohlédneme zpět na vykonanou práci , tu zdá se mnohému z našich příslušníků, že až přímo obrovských úspěchů dodělala se naše strana během této doby. Vzpomeňme si, že v létě vzdor tomu, že veliká většina příslušníků bývalé jednotné strany sympatisovala s levicí, že na sjezd v září zvo lena byla skoro dvoutřetinová většina delegátů levičáků, přece jenom s velikým napětím očekávali jsme všichni sejití se záři jového sjezdu. Mnozí, méně do věci zasvěcení, obávali se, že sjezd nebude kompetentní, že nebude legální, že nesejde se dostatečný počet delegátů . Ale tyto obavy ukázaly se před časně mylné, neboť na sjezd v září sešlo se 69 procent všech zvolených delegátů na sjezd . Na sjezdu bylo jednáno o všech událostech předcházejících tomu, že musel býti konán, ba vynucen akčním výborem levice ; sjezd také jednání akčního výboru levice schválil a vyzval starý výkonný výbor, aby zú častnil se sjezdového jednání. Konečně prohlásil se sjezd slav nostním způsobem legální. Starý výkonný výbor se však ne dostavil, dokázal i těm nejdůvěřivějším, že trvá na tom, co 14. září na zastupitelstvu strany bylo započato, že trvá na roz bití strany, k němuž dal rozkaz zastupitelstvu ministerský předseda Tusar. Strana se však nerozbila, strana se jenom očistila od zkorumpovaných živlů . Sjezd v září také učinil usnesení, kterým vyzývá veškeré časopisy strany, aby roz hodly, buď pro levici, aneb pravici . Také místní organisace 25

musely rozhodnout se o tom, na kterou stranu se přidají, a tu nastala horečná činnost. Nebývalá dříve u bývalého vedení strany. Bývalí vůdcové, kteří jezdili na schůze jenom při veli kých událostech, na nějaké slavnosti a v poslední době jenom k oficiálnímu vítání na Wilsonovo nádraží, začali jezditi po okresních konferencích a všude i do nejzapadlejší vísky, aby tam uchvátili ztracené posice pro pravici znovu, aby co ztra tili svým jednáním, získali svojí vlastní popularitou . Na příklad během měsíce října dojelo 5 veličin, 5 generálů pravice do Hradce Králové, 3 exministři a 2 poslanci. Pořádali tam během jediného měsíce schůze a chtěli tak důležité místo ve východních Čechách zachrániti v domnění, že když za chrání místo, zachrání posici celého východočeského obvodu . Spoustu letáků vychrlili do všech organisací, posláno několik oběžníků, vydali brožury, zadarmo je rozdávali, jenom se žá dostí, aby všude ve všech organisacích bylo diskutováno o roz dílu mezi sociální demokracií a komunismem. Varovali kde koho, důvěřivě sdělovali soudruhům, aby nikdo se nenechal sváděti radikalismem, levice to prý je jen povrchní gesto, věc tkví v tom, že chce se zničit sociálně demokratická strana a vážnost dělnické třídy, dokonce že jde o „ diktát“ z Moskvy, podle něhož má být rozbita úplně Československá republika. Náš sjezd v září byl všemi pravičáckými časopisy označován za komunistickou konferenci. Dr. Meissner vynaložil celý svůj právnický věhlas, aby snížil důležitost a zrušil legalitu zářijového sjezdu, ale to všechno jednání pravice, to horečné, přímo zběsilé bránění se neodvratnému úpadku , to všechno nemělo žádného účinku, strana naše rostla stále víc, až dnes můžeme se pochlubiti, že posice proletariátu třídně vědomého v Československé republice jsou neotřeseny. Sekretariát naší strany ihned po sjezdu rozeslal na všechny organisace bývalé jednotné strany oběžník, v němž vylíčil veškeré události a žádal, aby soudruzi po přečtení tohoto oběžníku v plenární schůzi sdělovali ústředí, jestli souhlasí s levicí, jestli uznávají legalitu zářijového sjezdu a uznávají-li tím také nový výkonný výbor . Krátce nato začala přicházeti spousta projevů z orga nisací, kde se přihlašovali za příslušníky marxistické levice, kde uznávali legalitu sjezdu a nový výkonný výbor . Svolávány všude schůze plenární, soudruzi v místních organisacích sami 26

očišťovali organisace od těch zkorumpovaných živlů , svolávány okresní konference, voleny nové okresní výbory a ustavovány okresy. Práce naše byla komplikovaná také ještě tím, že sjezd v září usnesl nám novou organisační formu. Sjezd v září totiž namísto dosavadního krajského zřízení zavedl novou orga nisační formu, zřízení župního, podle žup ustanovených ústavou Československé republiky pro volby do Národního shromáždění. Bylo naší povinností, abychom co nejdříve tuto novou organisační formu uvedli v život, abychom učinili tak stranu života schopnou a hlavně schopnou odboje. Proto bě hem měsíce října začaly se již svolávat v jednotlivých župních místech župní sjezdy. Na těchto župních sjezdech byla pro vedena zkouška naší síly, zkouška toho, kolik organisací hlásí se k levici a které odešly do řad našich nepřátel. Pravičáci, mezi tím když svolávali jsme župní sjezdy, snažili se pomocí kraj ských výkonných výborů usnášeti, že neplatí svolání těchto župních sjezdů, že organisace nemají povinnost, aby na tyto župní sjezdy šly, a když to nemělo účinku, sáhli pravičáci k tomu, že svolávali do těchže míst na tytéž dny co my své župní konference, ačkoli se to příčilo jejich organisačním řádům, poněvadž župní zřízení bylo usneseno teprve na jejich sjezdu v listopadu. Oni přece o našem sjezdu v září tvrdili , že je komunistická konference. Ale čistě ze vzdoru změnili před jejich sjezdem samovolně svou organisační formu. Během dvou měsíců, října a listopadu, měli jsme ustaveny, až na tři, všechny župy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku . Zřízeny sekretariáty župní, založeny v některých místech župní časo pisy za listy uchvácené pravičáky. Strana naše se konsolido vala, hnutí rostlo, ale to nebylo po vůli pravičákům a také ne měšťákům v Československé republice. Činili nám všemožné překážky na poště s telefonem a různé jiné. Ale to všechno nepomáhalo . Levice získávala čím dále tím větší sympatie . Proto se odhodlali pravičáci k násilnému činu, pomocí ozbro jené moci vyrvali dělnictvu dělnický majetek 9. prosince loň ského roku. Vláda Černého za souhlasu pravice nechala střílet 10. prosince do stávkujícího dělnictva, protestujícího proti zabrání Lidového domu. Ale útok hnaný na naši stranu v pro sinci byl odražen, poněvadž náš organisační aparát již natolik fungoval, že mohli jsme se spolehnout aspoň na důležitá 27

župní střediska, a proto když byl odražen tento útok, zvolili páni nový způsob, jak potřít dělnické hnutí : vyvolali divokou persekuci naší strany. Soudně vyšetřováno přes 5000 přísluš níků naší strany a přes 3000 jich bylo vyšetřováno ve vězení. Rozeslali jsme dotazníky po všech organisacích, jak kde perse kuce řádila. Došly zprávy z 80 okresů a jeví se tento výsledek : Persekvovány byly 1783 osoby -55 žen a 1728 mužů. Z těch 273 bylo svobodných, 1510 ženatých se 6333 členy rodin. Zatčených bylo 1273. Vyšetřovací vazba jejich trvala 56.532 dní, čili 152 roků, 1 měsíc, 22 dní. Obžalováno bylo 764 sou druhů, osvobozeno 432, odsouzeno 332 soudruhů a soudružek na 245 roků, 1 měsíc, 21 dní. Žaloba dosud nepodána na 587. Z práce propuštěno bylo 609 soudruhů, z nichž 312 bylo ještě na 1. května bez práce. Také k pokutám byli namnoze soudruzi odsouzeni. Ty dělají obnos 680 Kč. — Vedle této persekuce osob, kterou prováděl násilnický režim vlády Černého v Čes koslovenské republice na naší straně, bylo vydáno persekuci také ústředí naší strany. Byli jsme zbaveni místností sekreta riátu, redakce, tiskárny, byla nám znemožněna jakákoliv organisační a propagační práce, vydávat letáky, knihy, bro žury, to všechno bylo znemožněno jenom z důvodů těch, že očekávali vládnoucí v tomto státě spolu s pravičáckými vůdci, že znovu nabudou na hnutí vliv a že znovu budou moci prováděti koaliční, korupční politiku dál jako dřív. Ale my překonali všechny tyto obtíže, vzdor tomu, že nám bylo znemožněno spojení se všemi místními organisacemi během stávky, že musili jsme se omezit na to, že byli vysláni do různých středisek zpravodajové se sdělením, vzdor tomu odolali jsme útoku. Ihned po skončené stávce rozeslali jsme oběžník na všechny organisace, kde doporučováno, aby na místa zatčených funkcionářů organisací nastoupili zvolení náhradníci, aby sebrali materiál o stávce a aby provedli sbírky pro pozůstalé po padlých a uvězněných, aby provedena byla agitace pro rozšíření našeho tisku , zvláště „ Rudého práva", a aby upisovány byly podíly na Dělnický dům a Tiskové družstvo. Také tyto oběžníky neminuly se svým cílem. Ve všech organisacích začala horečná činnost . Soudruzi ! V těch dnech vykonali příslušníci naší strany vše, co jim bylo naří zeno, přinesli v těch dnech veliké oběti pro celou stranu. 28

Všem těm, kteří obětavě pracovali v prosinci na zkonsolido vání našeho organisačního aparátu, na udržení bojeschop nosti proletářské třídy v Československé republice, z tohoto místa jsem povinnen vzdát dík. Prosinec ukázal pohotovost naší strany, že naše strana je tou stranou, která může provésti boj za uskutečnění akčního programu, přijatého na minulém sjezdu v září, i v dobách, kdy vydáni jsme persekuci, poněvadž v prosinci provedli také soudruzi na mnoha místech důkaz, že i v době persekuční dá se prováděti organisační činnost třeba i podzemní. Byl úplně zlomen vliv pravičáckých vůdců, kteří těžili dřív ze své popularity. Ti propadli se do propadliště, z něhož není do politického života návratu . Strana naše získala prosincovou stávkou na kvalitě. Slabé živly odpadly, některé byly namnoze vyloučeny, a zůstalo zde dobré jádro, jež má být základem pro příští komunistickou stranu v Československé republice. Násilná persekuce nepomohla, naopak v těch mís tech, kde nejvíc persekuce řádila, nacházíme po stávce a právě teď nejodhodlanější pracovníky ve straně. Po lednovém zastu pitelstvu , které ukázalo vládě a všem těm, kteří nebyli zasvě ceni přímo do našeho organisačního aparátu, že útok proti naší straně v prosinci vedený nedosáhl toho účelu, který oni sledovali. Po tomto lednovém zastupitelstvu začal život a de bata v organisacích. Debata ta hlavně točila se kolem zkuše ností, kolem prosincového zápasu a jednalo se všude o pod mínkách Třetí internacionály. Z počátku ve všech organisacích byli soudruzi naplněni vzdorem, dříve ve všech místech hlásili se k Třetí internacionále, ale k těmto různým debatám, a to také musíme konstatovat, že kolísavostí vedení naší strany přišlo to, že v některých místech Československé republiky v naší straně nastalo také jakési kolísání, které však ke konci měsíce března a počátkem dubna, a hlavně nyní, už je odstra něno . Hnutí naše utuženo, a můžeme říci, že toto váhání pře konali jsme šťastně. V únoru byl rozeslán na všechny orga nisace znovu oběžník s dotazníkem o přístupu ke Třetí inter nacionále. Oběžník byl čten ve všech místních organisacích , bylo hlasováno o podmínkách a nám docházely výsledky hlaso vání, které jsme sestavili, abyste všichni měli přehled o celém hlasování o přístupu ke Třetí internacionále.

Celkem zaslalo nám 651 organisací výsledek hlasování . 29

I. župa: Hlasovalo 90 organisací, počet oprávněných k hla sování byl 14.704, z nich hlasování se zúčastnilo 9337, tj . 64,87 %. Pro přijetí podmínek Internacionály hlasovalo 8849, tj . 94,80 %. Pro odložení rozhodnutí nebo s výhradou 20 orga nisací, tj . 0,21 % , proti 468 hlasů, tj . 4,99 % . II. župa (pardubická ) : Výsledek zaslaly 33 organisace. Počet oprávněných k hlasování 2220. Hlasování se zúčastnilo 1251 , čili 56,80 %, pro přijetí podmínek Internacionály vyslo vilo se 1247, čili 99,67 % , proti 4, čili 0,33 %. III. župa. Hradec Králové : Výsledek zaslalo 29 organisací. Počet oprávněných k hlasování 2205, hlasování se zúčastnilo 1918, čili 87,18 % . Pro přijetí vyslovilo se 1911 , čili 99,64 % , proti 7, čili 0,36 %. IV. župa. Mladá Boleslav: Výsledek hlasování zaslaly 72 organisace. Počet oprávněných k hlasování 4652. Hlasování se zúčastnilo 3829, čili 83,29 % . Pro přijetí 2729, tj . 71,06 %, proti 1100, tj . 28,94%. V. župa. Ústí n. L.: Výsledek hlasování zaslalo 21 organisací. Počet členů oprávněných k hlasování 2016, hlasování se zú častnilo 1073 *, tj . 88,15 % ! Pro přijetí hlasovalo 1730, čili 98,13 % , proti 33, čili 1,87 %. VI. župa. Louny: Výsledek hlasování zaslaly 62 organisace. Počet oprávněných k hlasování 10.135, hlasování se zúčastnilo 5032, čili 49,82 %, pro se vyslovilo 5020, čili 99,76 %, proti 12, čili 0,24 %. VIII. župa. Plzeň: Výsledek hlasování oznámilo 16 orga nisací. Počet oprávněných k hlasování 737. Hlasování se zú častnilo 448 , tj . 60,54 % . Pro přijetí hlasovalo 448, čili celých 100 %. IX. župa. Č. Budějovice : Výsledek hlasování oznámily 23 organisace, počet oprávněných k hlasování 1576. Hlasování se zúčastnilo 895, čili 57 %. Pro přijetí hlasovalo 861 , čili 96,18 %, proti přijetí 34, čili 3,82 % . X. župa. Jihlava : Výsledek hlasování zaslalo 17 organisací, počet členů k hlasování oprávněných 830, hlasování se zúčast nilo 641 , čili 77,24 %. Pro přijetí hlasovalo 629, čili 77,14 %, proti přijetí 12, čili 1,86 %.

* ... 1073 - správně 1763 (Pozn. red. ÚD KSČ.) 30

XI. župa. Brno : Výsledek hlasování oznámily 203 organi sace, oprávněných k hlasování bylo 13.153, hlasování se zú častnilo 9122, čili 69,61 %, pro přijetí hlasovalo 8985, čili 98,47%. Pro odložení nebo s výhradou 72, čili 0,87 %, proti 60, čili 0,75%. XII. župa. Prostějov : Výsledek hlasování oznámilo 27 orga nisací. Počet oprávněných k hlasování 1331 , hlasování se zúčastnilo 582, čili 43,75 % . Pro hlasovalo 564, čili 96,90 %, proti 18, čili 3,10 %. XIII. župa. Hodonín : Výsledek hlasování oznámilo 13 or ganisací. Počet oprávněných k hlasování 1270, hlasování se zúčastnilo 755, čili 59,40 %. Pro přijetí hlasovalo 748, čili 99,06 %, proti přijetí 7, čili 0,94 %. XIV. župa. Mor. Ostrava : Výsledek hlasování oznámilo 45 organisací, počet k hlasování oprávněných činil 7243, hlaso vání se zúčastnilo 4409, čili 61,23 % . Pro přijetí hlasovalo 4408, čili 99,98 % , proti přijetí 1 , čili 0,02 %. Celkový výsledek hlasování v Čechách, na Moravě a ve Slezsku : Výsledek hlasování zaslalo 651 organisací, počet oprávněných k hlasování 62.072, hlasování se zúčastnilo 39.982, čili 64,38 %. Pro přijetí podmínek Třetí internacionály hlasovalo 38.149, čili 95,85 % . Pro odložení anebo s výhradou 92, čili 0,23 %. Proti hlasovalo 1756, čili 3,92 %. Slovensko nezúčastnilo se tohoto hlasování, poněvadž na Slovensku byl konán 15. a 16. ledna sjezd organisací sloven ských, na němž bylo přijato bezpodmínečně všech 21 podmí nek, ale s výhradou, že o 17. podmínce definitivně rozhodne sjezd celé strany. Všechen třídně vědomý proletariát Slovenska je pro Třetí internacionálu. Nyní je nutno, abyste nabyli přesného přehledu o celkovém

našem organisačním zřízení a síle jednotlivých žup, podati vám odděleně

ZPRÁVY JEDNOTLIVÝCH NAŠICH ŽUP

Tentokrát nemohli jsme vykonati to, co dělávalo se před každým sjezdem, že tyto zprávy byly vždycky delegátům při vkročení do sjezdové místnosti dávány tištěné. Jednak pro nedostatek času, jednak pro technické obtíže, které nám 31

způsobuje vedení našich funkcí v místnostech, jež jsou ne způsobilé k nějaké práci .

I. župa

Sjezd župní konal se 1. listopadu. Zpráva podává se za dobu od 1. listopadu 1920 do 31. března 1921. I. župa obsahuje 52 soudní okresy a rozdělena je na 5 organisačních obvodů . Ústředí jsou v Praze, Berouně, Kolíně, Německém Brodě a Táboře. Tato župa má 573 místní organisace se 49.738 členy. Příjmů měla župa v uvedeném období 246.281 Kč 54 h. Vydání 232.017 Kč 36 h. Hotovost k 31. březnu 14.264 Kč 18 h. Na mimořádný vězeňský fond vybráno pražskou župou 68.838 Kč 79 h. Vydáno bylo persekvova ným soudruhům a jich rodinám 58.349 Kč, zbývá 10.481 Kč 79 h. Na příspěvcích daně strany zaplaceno I. pražskou župou 91.971 Kč 33 h . (Teska : To jistě není správné ! Jílek: Aspoň sekretariát župy pražské to vykazuje . ) Schůzí obesláno bylo 261 důvěrných, 189 veřejných, 11 táborů, 63 okresní konference, 28 obvodních konferencí, 49 před nášek. Listů strany vychází krajinských v pražské župě 5 : ,,Dělnická stráž“, která má náklad 1800 výtisků týdně, „ Pod brdské rozhledy" v Berouně, „ Rudý prapor" v Kolíně 2500 týdně,,, Snaha“ v Táboře 1800 týdně, „ Vůle lidu" v Kutné Hoře. Smýšlení dělnictva v Praze nám nejlépe ukazuje valná hromada konsumního spolku Včela, konaná 16. ledna, kde levice obdržela 163 hlasy, pravice 46 hlasů, 1 hlas 100 členů . Také konsumní hnutí v jiných obvodech je prodchnuto naším duchem, takže příslušníci naši mají v konsumním hnutí většinu, až na špičky vedení. Odborové organisace z velké části v celé pražské župě jsou s naší stranou . DTJ, až na ne patrné výjimky, hlásí se k Federaci DTJ. Ale ani zde v Praze nedala si vláda ujít, aby zřejmě nenadržovala pravičákům. Tak při rozdělení mandátů do správní komise Velké Prahy z 16 mandátů, vykázaných sociálně demokratické straně, dala vláda, respektive ministr vnitra pravici 10 členů, levici 6. Při rozeně naši soudruzi nemohli to přijmout a těchto 6 mandátů vrátili ministerstvu vnitra zpět. Persekuce zasáhla v pražské župě : 5 raněných, z nich zemřel soudr. Kulda. Krajinský tisk 32

konfiskován. Postižených persekucí bylo 198, z nich 194 muži, 4 ženy, 37 svobodných, 161 ženatých se 726 členy rodin. Vyšetřováni ve vazbě byli 133, kteří byli celkem 4367 dní držáni ve vazbě. Obžalováno bylo 106 soudruhů, 26 od souzeno na 10 roků, 11 měsíců, žaloba nepodána dosud v 66 případech. Z práce bylo propuštěno 91 , z nich 37 je ještě bez zaměstnání. V různých místech obvodu pražské župy po kračuje konsolidace naší strany. Půda pro naši stranu je v pražské župě jako ve všech druhých župách dobrá, nadějná, jenom vytrvalostí a společnou prací s trochou více discipliny a jistě I. župa bude jednou z nejlepších !

II. župa (pardubická) vznikla sloučením části XII . s XIII . krajem. Stav v této župě je nad očekávání dobrý. Před roztržkou bylo tam celkem 213 místních politických organisací, na župním sjezdu v říjnu minulého roku bralo účast 137 delegátů, zastupujících 168 organisací. Dnes má tam naše strana 171 organisací. Nyní nezaměstnanost a nemožnost platiti v různých tamních ob vodech pro velkou bídu ve východních Čechách znemožňuje mnohým soudruhům, kteří sympatisují s levicí, aby řádně vykonávali své organisační povinnosti, takže můžeme vy kázati v II . župě, pardubické, jenom 106 organisací řádně platících. Celkový stav členů odhaduje se na 14.000-15.000 v II. župě. Další 43 organisace, které měla strana před roz tržkou, již neexistují nebo jsou u pravice. Schůzí konáno bylo 512 výborových, 368 členských, 58 veřejných a 60 před nášek. Župa obeslala 112 schůzí. Pro župu pardubickou byl založen nový list, poněvadž „ Východočeský obzor" byl uchvá cen pravičáky, pod názvem „ Rudý východ". Celkový náklad 4500 týdně. V poslední době klesl náklad na 3500, takže zápasí list s finančními nesnázemi. Pravice, která vydává dále ,,Východočeský obzor“, přirozeně že vzhledem k počtu jejích příslušníků tím méně je schopna vydávati svůj časopis, doto vaný proto z ústředí 2000 Kč měsíčně subvence. DTJ v II. župě (pardubické), VII . kraj , hlásí se celá k Federaci, po něvadž byl Hummelhans vyloučen. Persekuce řádila v II . župě následovně : Stávky zúčastnilo se přes 12.000 dělníků ,

3 Protokoly

33

kteří stávkovali 1 až 6 dní. V Pardubicích stávkovalo 4000 dělníků, čili 85 % . Ráz stávky byl klidný. Zatčeni 34 soudruzi a držáni ve vazbě 1225 dnů. Tito 34 soudruzi mají 140 členů rodin. 20 soudruhů vyšetřováno na svobodě. 10 soudruhů odsouzeno na 4 roky, 9 měsíců, 14 dní. S. Neumann z Pracho vic odsouzen krajským soudem v Chrudimi pro velezradu podle § 58. Jediný rozsudek v celé Československé republice pro velezradu. Rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem. Vedle této persekuce provádí zvláštní persekuci okresní hejt man chrudimský, bývalý rakušák, dnes přemalovaný na čer venobílo, Richard von Czesany. Vypověděl z Heřmanova Městce soudruhy Šaržouna, Kabeláče a Žampacha, vzdor tomu, že jsou majiteli domků a v obci usedlí. Dostali vypoví dací dekret a měli se z Heřmanova Městce na 1. května vy stěhovat. Proti tomu zakročili soudruzi poslanci na minister stvu spravedlnosti a byl vyžádán odklad až do celkového vyřízení. Spor se vede dále. Nejsmutnější při tom je, že tomuto hejtmanovi z Chrudimi pomáhá člověk, který kdysi stál v děl nických řadách, který říká o sobě, že jest třídně vědomý, R. Kášek, správce okresní nemocenské pokladny v Chrudimi . Tento pán pomáhá Czesanymu , aby mohl hnutí naše persekvo vati ještě více . Přes všechny nezdary, kterých se pravičáci v II . župě dodělali, chovají se tam výbojně . Národní socialisté snažili se těžiti z roztržky naší strany, ale nepovedlo se jim to. Agrárníci vedou tam agitaci s pozemkovou reformou a udržují tak část venkovského lidu na své straně, ale je jisto, že v době, kdy se ukáže, že pozemková reforma je švindl, agrární strana v II. župě se rozvrátí. Naší obtíží je nedostatek agitačních sil a finančních prostředků .

III. župa

má 153 organisace, celkem 9000 příslušníků . Tato župa jest národnostně smíšená, skládá se z 21 soudních okresů, z nich 10 smíšených nebo úplně německých. Schůzí bylo konáno za čtyři měsíce 320 důvěrných, 24 veřejné, 13 konferencí, 17 přednášek, 2 župní sjezdy. List ,,Pochodeň“, který pře vzali soudruzi z Hořic, vychází v Králové Hradci nákladem 3500-3800 výtisků, zápasí ale s nesnázemi. Odborové orga 34

nisace jsou : zemědělská, kovodělníků, truhlářů , stavebních dělníků, obchodních a průmyslových zřízenců, většinou le vých. Některé odborové organisace až 100% . DTJ jsou opo siční . Jsou vylučovány ze Svazu DTJ. Oposičních jednot máme v hradecké župě 23. Domkářské hnutí v hradecké župě je v úpadku. Persekucí postiženi byli 22 soudruzi, a to 18 mužů a 4 ženy, z nich 4 svobodní a 19 ženatých se 66 příslušníky rodin. Zatčených bylo 14 a pobyli ve vyšetřovací vazbě 68 dní. Žalováno bylo 12, 9 osvobozeno, 3 odsouzeni na 2 měsíce. Z práce propuštěni 4, kteří jsou dosud nezaměstnáni. Pokuty uloženy v obnosu 300 Kč. Hnutí v hradecké župě rodí se těžce, poněvadž máme tam co dělat s pravičáky, kteří nelitují námahy a snaží se vniknout do všech míst. Poslanci Tomášek, Karpíšková a Chalupa jezdí do hradecké župy agitovat. Z naší strany nemáme v hradecké župě ani jediného poslance. Župa, jak jste slyšeli podle hlasování o podmínkách, je komunistická. IV. župa (mladoboleslavská) má v 21 okresech 332 organisací, v nich 14.851 členů . Schůzí bylo 821 důvěrných, veřejných schůzí a táborů 218. Vedle toho pořádány kursy výchovné v Mnichově Hradišti, Nové Pace, Semilech a v Mladé Boleslavi. V Semilech byla v zimě socialistická škola. Odborové hnutí je na Mladoboleslavsku silnější než politické. 75 % odborů v župě mladoboleslavské hlásí se k levici. Domkářské hnutí na Mladoboleslavsku je slabé. DTJ jsou silně oposiční, ale v poslední době, po usta vení Federace DTJ, objevuje se nám na Mladoboleslavsku v hnutí tělocvičném to, že nechtějí jíti s Federací, naopak oposičníci chtějí jíti na Hummelhansovu olympiádu . Perse kucí postižen nejvíce okres mělnický. V celé župě persekvo vány 94 osoby, z nich 6 svobodných, 88 ženatých s 393 členy rodin, 59 zatčených pobylo ve vyšetřovací vazbě 2343 dny. Obžalovaných bylo 70, odsouzeno 12 soudruhů na 4 roky, 1 měsíc a 5 dní. Listy vycházejí : v Mladé Boleslavi „ Rudá stráž" nákladem 4200 pro 10 okresů,,,Volnost" v Nymburce pro 11 okresů . V této župě by mohlo býti hnutí lepší a zpráva mohla by se vykazovati lepším úspěchem, ale právě kolísavost vedení mladoboleslavské župy, respektive výkonného výboru 35

župního způsobuje, že hnutí mladoboleslavské župy není tam, kde by mělo být.

V. župa ( Ústí n. L.) V 50 organisacích je 3670 příslušníků. Pravice udržela si své posice trochu na Podmokelsku a zčásti na Litoměřicku. Župní list ,,Náš sever" v Ústí nad Labem vychází nákladem 2700 výtisků . Poměr k dělnictvu německému je přátelský, zejména k nové komunistické straně, s níž navazují soudruzi přátelské styky. Manifestace na 1. května pořádaly se všude společně. Nacionální překážky v této župě jsou překonány.

VI. župa (Louny) Župní sjezd konal se ve dnech 4. až 6. prosince ; 243 dele gáti zastupovali 201 organisaci, které jsou rozděleny na tři obvody: Kladno, Louny a Teplice. Celkem jsou v župě 402 organisace. Ze 7 okresů , z nichž došly dotazníky, je v VI . , lounské župě 48.640 příslušníků strany. Kladenský obvod má sám 254 organisace se 39.333 členy. Schůzí bylo pořádáno 516 důvěrných, 108 veřejných. Okresní konference byly 22. V župě vycházejí tři listy : „ Průboj “ v Lounech nákladem 5100 až 5300,,, Slánské rozhledy" nákladem 2300 a „ Svo boda" v Kladně nákladem 7600. Odborové organisace kloní se většinou k levici. Ve čtyřech okresech, odkud došla data, máme 48.640 členů odborově organisovaných. DTJ taktéž se kloní k levici. Prosincové události zasáhly tuto župu nejvíce. V Mostě při stávce prosincové padlo 8 životů soudružských a 20 soudruhů zraněno . Ve 13 okresích VI . župy bylo nám hlášeno 70* vyšetřovaných ve vazbě, kteří byli držáni ve vazbě 23.644 dny. Obžalováno z nich bylo 115. Odsouzeno bylo 97 na 61 rok, 2 měsíce, 8 dní. Podporu a právní ochranu vydržo vali si soudruzi většinou ze svých vlastních sbírek. Na pod porách bylo v župě vyplaceno 567.569 Kč . Župní výkonný výbor vyplatil na podporách persekvovaným 16.640 Kč a na právní ochranu 20.164 Kč ; celkem vyplaceno sekretariátem * Číslo ve srovnání s dalším zněním textu je nízké . Bylo značně vyšší. Přesnou výši nebylo možno zjistit. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 36

VI. župy 603.873 Kč . Z práce propuštěn 201 soudruh, z nich 119 je ještě dnes bez práce. Ve 213 případech v této župě nebyla ještě podána žaloba. V této župě je potřebí hnutí zkonsolidovat, hlavně v okresích Kralupy, Roudnice, Vel vary. Je třeba, aby pro tento obvod byl zřízen obvodní sekreta riát, který by hnutí upevnil organisačně a učinil by tak okresy pohotovy. Nejrychleji konsoliduje se sever, Mostecko a Tep licko. Pravice má v této župě slabé posice, navzdor tomu, že Biňovec s Benešem stále agitují s pozemkovou reformou. Jádrem župy jsou Kladensko, Slánsko, Lounsko a Libocho vicko.

VIII. župa (Plzeň) V 63 organisacích je 4177 členů . Župa ustavena teprve v únoru. List, který vychází v Plzni pod názvem „ Pravda českého západu", bude vycházeti v nejbližší době, asi během 14 dnů, jako obdeník, a soudruzi zanášejí se úmyslem vy dávati v nejbližší době deník. Persekucí postiženo 12 sou druhů, 1 svobodný, 11 ženatých. Zatčeno bylo 12 soudruhů, kteří byli ve vyšetřovací vazbě 280 dní. Osvobozeno jich 12. Na podporách persekvovaným vyplaceno politickou organi sací 5983 Kč. Z práce propuštěn 1 soudruh. Župa po třebuje finanční pomoc. Hnutí je na zdravém základě. V této župě je čistě komunistické přesvědčení těch soudruhů a sou družek, kteří se poctivě hlásí ke Třetí internacionále. Většináři jdou s pravicí, která má štěstí, že má své sídlo plzeňské „ Peklo“ a která tu plzeňskou posici ještě drží. IX. župa (Budějovice) Čítá v 93 organisacích celkem 2596 příslušníků . V této župě je daleko více příslušníků strany, poněvadž vyslaný počet delegátů neodpovídá vykázanému členstvu a jen nepohoto vostí ústředního vedení tamější župy nebylo možno do této zprávy všechny soudruhy zahrnouti, poněvadž zprávy do té doby nám nedošly. V župě organisováno 1800 žen. Mládež. má organisace samostatné. Schůze veřejné pořádány 44, okresních konferencí 18. Časopis „ Jihočeský dělník“ vychází nákladem 3000 výtisků týdně a byl založen proti

37

„ Jiho

čechu“, který uchvátili pravičáci. Odborové organisace jsou s levicí. Domkářské hnutí žádné. Pravice má 37 organisací. Persekuce v pěti okresech, z nichž došly zprávy, řádila ná sledovně: Postižených bylo 67, z nich 53 muži a 14 žen. Ze zatčených bylo svobodných 8, ženatých 59, kteří měli 557 členů rodin. Zatčených 15 soudruhů vězněno bylo 364 dní. Obžalováno bylo celkem 61 osob, z nichž 47 osvobozeno, 14 odsouzeno na 1 rok, 10 měsíců, 10 dní. Z práce propuštěno 12 soudruhů, dosud nepracuje 5 soudruhů. Pokuty : 20 Kč.

X. župa (jihlavská) Až do 13. února byla součástkou I. brněnského kraje. Má 110 organisací, v nich 6600 příslušníků, z nich 4800 mužů a 1800 žen. Pravice má celkem 5 organisací. Víc se jim ne podařilo získat. Naše strana má nově založené 3 organisace. Schůzí pořádáno bylo 105 důvěrných, 11 veřejných, 8 okres ních konferencí. Župní list ,,Jiskra" vychází nákladem 4000 výtisků. Kulturní činnost obstarává Dělnická akademie v Třebíči a Jihlavě. Odborové organisace na župě mají 19.000 členů. Převažuje zemědělské dělnictvo. Družstevní hnutí má 11 konsumů, 43 filiálky, 3 družstevní pekárny, 11 výrobních družstev a 5 dělnických domů, celkem 39 DTJ má 2560 členů . 2 jednoty jsou napravo . Soudruzi pořádali společný 1. květen s německými soudruhy. Persekucí postiženo v 7 okresích 59 soudruhů . Zatčených bylo 13 ve vazbě, kteří byli drženi ve vazbě 59 dnů . Obžalova ných 47, z nich odsouzeno 40 na 14 roků, 6 měsíců, 18 dní. Vojsko a četnictvo zasáhlo v prosincových událostech v Tře bíči. Na této župě jako na druhých namáhají se straníci dru hých stran, aby získali něco na svoji stranu, ale pro pevnost organisačního aparátu sotva se jim něco zdaří.

XI. župa (brněnská) Dne 30. dubna 1920 bylo v župě 26.351 členů . Do 31. pro since 1920 ubylo na brněnské župě 3465 členů . Stav členů 31. prosince 1920 činil 22.882 . Mládež je shromážděna v 9 skupinách, má 402 členy. Politických organisací celkem 38

na brněnské župě je 320. Plenárek pořádáno 3418, důvěrných schůzí 907, veřejných 652, táborů 792, okresních konferencí 30. Odborové organisace mají na brněnské župě 287 skupin, které čítají 11.783 členy a jsou převážnou většinou nalevo. DTJ čítají 104 jednoty s 9692 členy, kteří se hlásí k Federaci. V družstevním hnutí je největší konsumní spolek ,,Vzájem nost“, který čítá 41.000 členů, má 113 prodejen a za uplynulý rok měl 86,000.000 tržby. Zaměstnává 54 zřízenců . Vydává měsíční časopis . Tento konsumní spolek je v rukou našich brněnských soudruhů . Soudruzi bezvěrci mají 22 skupiny, v nich přes 3000 členů, vydávají nyní pro své členy časopis „ Svítání“. Dělnická akademie zřídila socialistickou školu, již navštěvují 82 žáci po 72 hodiny. Připravuje se zřízení zemské socialistické školy v Brně. Přednáškový sál zřízen s ná kladem čtvrt milionu Kč. Brněnská Akademie má v Brně svůj sekretariát. Tiskový orgán ,,Rovnost“ vychází nákladem 15.000 , v neděli 17.000,,,Svítání " nákladem 6000 , „ Šlehy“, humoristickosatirický

tisk, nákladem 10.000,,,Žena“, tý denní list pro dělnické ženy, nákladem 8000, „ Pravda“ pro okresy Bučovice, Slavkov a Kyškov* nákladem 3000,,,Morav ský Kras“ pro okresy blanenský, boskovický a jevíčský vy chází nákladem 4000 výtisků týdně. „ Buditel“ předán Svazu malorolníků a domkářů . Rozpad organisací a pokles členstva je výhradně v místech venkovských, hlavně následkem zdlou havého nepříznivého řešení pozemkové reformy; další příčina jest nezaměstnanost jako v jiných obvodech. V průmyslových okresích fungují organisace řádně a počet členů ustavičně stoupá. Persekuce na Brněnsku řádila nejsilněji. V 6 okresích bylo postiženo 167 soudruhů s 546 členy rodin. Zatčeno bylo 109 soudruhů, kteří byli držáni ve vězení 17.243 dni . Obžalo váni byli 153 soudruzi, odsouzeno 111 na 71 rok, 3 měsíce ; 88 žalob nebylo dosud podáno. V celé brněnské župě zatčeno bylo celkem přes 900 soudruhů , takže cifra dní strávených ve vazbě a cifra odsouzených bude daleko větší . Co jsem uvedl na počátku své zprávy, že nejvíce v okresích, jež byly nejvíce persekucí postiženy, organisace naše rostou a se drží, také dokazuje okres ivančický, který byl jedním z nejpostiženějších, * Správně Vyškov. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 39

kde organisace byly přímo otřeseny. Do komunistické strany slibuje přivésti XI . župa 20.000 disciplinovaných komunistů.

XII. župa (prostějovská) čítá 146 organisací s 6753 příslušníky. Z nich je 5587 mužů, 1166 žen. Schůzí konáno : 380 důvěrných, 57 veřejných, 76 přednášek a 2 župní sjezdy. Odborových organisací je na župě 129 skupin, z nich velká většina je levých. 36 DTJ má 2189 členů , taktéž z velké části levičáků . Listy vycházejí v župě dva : „ Stráž lidu“ v Prostějově třikrát týdně v nákladu 2900 a ,,Stráž lidu“ v Kroměříži jednou týdně v nákladu 3000. Družstevní hnutí je ve vedení pravice z velké většiny. Naše strana je v župě na třetím místě podle své síly. V župě stávkovalo 8580 soudruhů . Vyšetřováno na svobodě 67, ve vazbě 75, odsouzeno 31. V pěti případech dosud proces ne skončen. Kulturní činnost projevuje se v pořádání debatních večírků . Před roztržkou měla strana na Prostějovsku 330 organisací s 18.000 členy. Nyní má naše strana 146 organisací s 6753 příslušníky. Pravice nemá ani tolik organisací a přísluš níků ještě méně. Velká část dříve organisovaných propadla po roztržce indiferentismu.

XIII. župa (hodonínská) má 160 organisací s 15.000 příslušníky. Z nich je 12.000 mužů a 3000 žen. Odborově organisovaných v župě je 24.645. Pře vážná většina z nich jsou s levicí . Župní list „ Slovácko“ vychází třikrát týdně v nákladu 3500 výtisků . 56 DTJ je le vých. Družstevní hnutí : 8 družstev stavebních, 16 konsum ních spolků, všechny na nekompromisním stanovisku. Perse kuce na této župě zasáhla, po Kladensku a Brněnsku , nejvíce. Uvězněno 214 soudruhů a 3 soudružky. V 6 okresích od souzeno 78 soudruhů na 39 roků, 1 měsíc, 14 dní. Z práce propuštěno 91 , z nich 64 dosud nepracují. Časopis ,, Slovácko" každé číslo konfiskováno. Způsobena tak obrovská škoda našemu hnutí. To vše však nezaleklo naše soudruhy. Hnutí v župě roste a sílí. 13. března na župním sjezdu prohlášena župa za komunistickou. 40

XIV. župa (Moravská Ostrava) Za čtyři a půl měsíce ustaveny v župě 92 organisace, jež mají 12.493 platící příslušníky. Známek prodáno : à 50 h za 18.440 Kč, à 1 Kč za 26.675 Kč, à 3 Kč za 1211 Kč, à 5 Kč za 114 Kč ; úhrnem za 46.440 Kč. Schůzí konáno : 158 plenárních, 168 veřejných, 17 schůzí žen, 9 přednášek, 2 tábory lidu, 11 konferencí a 2 župní sjezdy. „ Dělnický deník“ , vycházející v Moravské Ostravě, má náklad 5500 až 5600 denně. Kulturní činnost obstarávána hlavně sociálně demokra tickými bezvěrci. Dělnická akademie je v rukou pravičáků. Hlavně v Moravské Ostravě jeví se nutnost socialistické školy. Domkářské hnutí v župě není. Venkov ovládají klerikálové a agrárníci. Odborově organisovaných je v župě 120.000. Lučebníci a stavební dělníci jsou levého směru. Kovodělníci, až na slevače, podporují pravici . DTJ má ve vedení pravice, hlavně vedením okresů a krajů . Taktéž družstevní hnutí je většinou v moci pravičáků . Na Ostravsku jest jen 200 prode jen konsumních spolků, v nichž zaměstnáno jest 600 zřízenců . Poměr k jinonárodním stranám jest na Ostravsku velice dobrý. Soudruzi vybudovali si se soudruhy druhých národ ností Ostravskou internacionálu. Stávky v prosinci zúčastnilo se 28 šachet s 31.000 dělníků , 24 továrny se 16.000 dělníků . Po stávce nastalo vypovídání z práce. Zatčeni byli 2 soudruzi, držáni 34 dní ve vazbě, jeden z nich odsouzen k 10 Kč pokuty. Celkem má naše strana ve všech čtrnácti krajích 2665 organisací s 216.774 příslušníky. Jílek: Nyní je třeba promluviti několik slov o hnutí na Slo vensku. To, co zůstala bývalá jednotná strana dlužna hnutí na Slovensku, to z daleké části ještě nesplnila naše strana na Slovensku. Za těch 7 měsíců organisační správy učiněn na Slovensku jistě náběh k tomu, abychom zorganisovali slo venské hnutí do politických organisací, jako je to v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, poněvadž doposud máme na Slo vensku politické organisace při odborových organisacích. Slo vensko bude vyžadovat v nejbližší době po sjezdu toto : zřídit řádný ústřední sekretariát pro Slovensko a nejméně 7 po bočných sekretariátů. Na tyto musí býti dosazeni soudruzi s delší organisační praxí z Čech nebo Moravy. Ti musí tam 41

položit první základy politické organisace a teprve potom budeme moci mluvit o Slovensku přesně a disciplinně organi sovaném. Zprávu podrobnější nemohu vám podati, jen tolik, že máme na Slovensku organisováno 241.000 příslušníků , kteří platí daň strany. 1. máj ukázal nám v celé Československé republice, že strana naše je na postupu, že je tou starou stranou třídně vědomého proletariátu československého. Na těch 435 projevech, z nichž 98 bylo na Slovensku, byla účast několik set tisíc soudruhů a soudružek a sympatisujících s naší stranou. Ukázaly, že všichni jsme odhodláni k tomu důležitému kroku, který má udělat sjezd, totiž bezpodmínečné přijetí všech 21 podmínek. (Tak jest !) My jsme prohlásili na 1. května, že jsme komunisté. Dnes tomu dáme také legalitu usnesení, ale přál bych si, aby ve všech organisacích naší strany také soudruzi byli si vědomi toho, že tento název komunista není jenom parádní, že to znamená práci. Je nutno zavésti do všech organisací přímo vojenskou disciplinu ve vyřizování různých věcí. (Pro všechny! ) Ano, pro všechny. Jak smutně se vyjímá, když roze slány dotazníky na 2600 organisací, dotazníky o přístupu k Třetí internacionále a přijde nám jich 621 zpátky. Co dělají druhé organisace ? Nebylo možno v jednotlivých organisacích je vyplniti a poslati zpět ? Promiňte, to je při nejmenším ne dbalost a ta musí z našich řad napříště vymizeti. Strana musí k svému stmelení vybudovat v době nejbližší nejméně 20 ob vodních sekretariátů a s přispěním soudruhů z organisací místních docílíme této pohotovosti, jakou strana komunistická míti musí. Je to také nutno, poněvadž tvoříme na podkladě teorie soudruha Šmerala masovou komunistickou stranu a v této masové komunistické straně nejsou jen přesvědčení komunisté, nýbrž komunisté i ti, kteří ke komunismu teprve dozrávají. Právě proto, má-li tato masová komunistická strana býti akce schopná, je nutno zříditi ve všech organisacích komunistických komunistická jádra, která budou dbát, aby organisační život byl řádně veden a také aby odpovídal inten cím a thesím Třetí internacionály. (Potlesk.) Předseda Vaněk: Zastupitelstvo strany ustanovilo komisi, která má za úkol učiniti návrhy na delegaci do Ruska. Komise se musí sejíti bezpodmínečně dnešního dne, neboť musí býti 42

ministerstvu zahraničí delegace oznámena kvůli vystavení pasů. V komisi zasedají Burian, Goliath, Grimmichová, Houser, Rýdlo, Skalák a Tausik. Večer ,,U Zábranských" koná schůzi zastupitelstvo strany ohledně kandidatury výkonného výboru, až budeme zde hotovi po ukončení jednání. Delegáti z Břevnova navrhují, aby Šturc byl zvolen čestným předsedou sjezdu. Tento návrh byl odkázán předsednictvem komisi návrhové, která o něm podá zprávu . Delegáti župy pardubické konají za polední přestávky po radu „ U Zábranských ". Konference župy lounské koná se po zastupitelstvu „ U Zábranských". Předseda Vaněk: Nyní přicházíme k dalšímu referátu ; zpráva pokladní. ZPRÁVA POKLADNÍ

Teska : Vážený sjezde! Mám vám podati zprávu o hospodář ství výkonného výboru strany za uplynulé sjezdové období. Musíme vám sděliti, jak již řekl soudruh Jílek, že celá naše administrativa, náš vnitřní život byl a je doposud v jistém nesouladu, trpí mnohými obtížemi technickými. My jsme přišli o místnosti, nemáme doposud žádnou kancelář způsobi lou k nějaké práci administrativní, neboť naší kanceláří ústřední, sekretariátem strany, prochází denně pravidelně celé tucty soudruhů a soudružek. V polovici kanceláře umístěno je Tiskové družstvo strany, soudruzi a soudružky sedí tu napě chováni vedle sebe a následkem toho celá administrativa je hodně otřesena. Z toho důvodu také mnohé vázlo a při znávám se k tomu, ještě dnes vázne. A bude to ještě nějaký čas trvati, než se všechno dá náležitě do pořádku . Strana se ocitla ve velmi těžké situaci, potřebovala peněz, kterých jsme sice měli dosti uložených v peněžních ústavech, ale ke kte rým jsme nemohli a nemůžeme ještě dnes. Činili jsme po kusy opatřiti si nějaké půjčky od různých korporací, ale všude byli jsme odmítnuti. My jsme až doposud stačili sobě s těmi příjmy, které přicházely, na vydání, která byla nutná, ale říkám otevřeně, že budeme muset vzpružiti obětavost, budeme se muset zařídit podle našich pravidel, zavésti po 43

řádek do místních organisací a žup, abychom do budoucnosti mohli vykonávati to, co bude žádáno. Bylo by záhodno zdůrazniti, že nové župy a většina žup posílají nám na účet známek a příspěvků strany à konto určité obnosy, aniž by rozváděly, od kterých organisací, za které legitimace a známky a jaké obnosy platí. Je to však velmi nutné a žádám proto dnes , aby se počala zaváděti řádná administrativa, aby pokladníci místních organisací, když platí župním výkonným výborům za známky, uváděly přesně : platíme za tolik známek a sice v té a té ceně, za tolik a tolik legitimací, a mají-li knihy, tedy za knihy, aby mohly župní sekretariáty řádně kvitovat na konta místních organisací ob nosy tyto dle povahy jejich placení, aby mohly ústřednímu sekretariátu odváděti správně a soustavně konsignace dle jednotlivých místních organisací, kolik která na známky a na co platila. Sekretariát strany nemá dnes ještě zavedena konta organisací místních, musí zavésti, aby byl ve vedení strany přehled, kolik která organisace místní zaplatila na příspěvcích strany, aby se jejich zastoupení na sjezdech strany, kde se rozhoduje o osudech strany, mohlo zkontrolovati, jestli ta která organisace koná ke straně také povinnost, neboť legiti maci strany a známky strany, že má člen zaplaceno, může si každý lehko dnes opatřiti . Jsou dnes organisace, které vybírají příspěvky, ale tyto neplatí ani župě a župa neplatí nám. My dnes nemůžeme kontrolovati, což pokládáme za přechodný stav, zda delegát kterékoliv organisace je delegátem takové organisace, která skutečně povinnosti ke straně koná, po něvadž pro mě není dostatečným důkazem jeho členská legitimace a v ní zaplacené příspěvky, pro mě musí býti dů kaz na kontě organisace v ústředí, že organisace má zaplaceny obnosy prostřednictvím župního výboru. Tyto věci se musí dáti náležitě do pořádku. Uvedl jsem ve své zprávě, že nám bylo zadrženo dluhopisů na 225.947 Kč 16 h. Jak se to stalo ? Zářijový sjezd měl přes dvě třetiny řádně zvolených zá stupců místních organisací bývalé jednotné strany českoslo venské sociální demokracie. Všichni tito delegáti byli pravo platnými členy strany, byli podle řádů strany, podle pravidel a zákonů strany na sjezd řádně zvoleni a pověřeni pravomocí 44

rozhodovati o osudech strany. Tento sjezd byl prohlášen za legitimní sjezd strany československé sociální demokracie. Tento sjezd prohlásil, že přijímá dědictví, zodpovědnost a veškerou pravomoc strany sociálně demokratické. Převzal také majetek. Vám je známo, že tehdy ústřední majetek strany byl opuštěn vůdci pravice, že Němec se Stivínem po ustavení závodní rady takřka utekli z Lidového domu a zanechali tam všechno ; pokladna strany, sekretariát strany zůstaly tam, kde byly. My jsme měli v pokladně strany hotovost, naše ceniny, knížky záloženské, dluhopisy. Ve staré straně byl zvyk, bylo pravidlo, že ten, kdo vede finance, má míti u sebe spořitelní knížky a předseda strany měl průkazní list. Každý větší obnos, každá cenina byla vázána tak, aby nemohl jednotlivý člověk volně s ní disponovati . Měli jsme uloženy peníze povětšině na knížkách Všeobecné dělnické záložny . Průkazní listiny vydané na tyto knížky měl u sebe předseda výkonného výboru Antonín Němec. Na zářijovém sjezdu ustavil se výkonný vý bor strany a pověřil mne dále funkcí, abych spravoval finance strany. Vám je známo z denního tisku, že se konala opatření proti činovníkům jednak jako členům komanditní společnosti, jednak jako zřízencům, kde se nám znemožňovalo disponovati s penězi. Proti mně učiněna byla opatření soudní, že nesmím disponovati s penězi výkonného výboru strany. Když jsem šel do Dělnické záložny s knížkou a žádal, aby mně záložna vyplatila peníze na knížku na osobu, na niž jsem měl průkazní list, ředitel záložny odepřel výplatu, odvolávaje se na soudní opatření, že nemám práva disponovati s těmito penězi, ač nebyla knížka na jméno výkonného výboru strany, ale na sou kromou osobu. Ovšem podotýkám, že na kontě této položky byla poznámka ručení výkonného výboru strany za obnos na nějakou částku tiskárně v Kolíně, ale to byl obnos nepatrný, který nebyl by hrál roli a kde by se, kdyby záložna si reelně počínala, bylo mohlo jednati o to, aby dotyčný obnos, za který se ručilo, si ponechala jako základ dále v záložně. O těchto věcech se s námi nejednalo. Řeklo se : ježto je prozatímní opatření, nesmíte disponovati penězi. Toto prozatímní opat ření bylo zrušeno v odvolání, které bylo dodáno Soukupovi, předsedovi záložny, ale Soukup jako předseda záložny ne předložil záložně toto rozhodnutí soudu, a když jsme se do 45

máhali znovu vyplacení, odepřel záložně opětně je předložiti, a i když jsme poukazovali, že je soudní opatření zrušeno, nevyplatila záložna vůbec peníze. Poměry byly takové : my jsme měli v tehdejší době uloženo v záložně dohromady 167.000 Kč na sedmi knížkách a na jedné knížce 741.000 Kč, tedy přes 900.000 Kč bylo uloženo v Dělnické záložně. Tyto peníze jsou v Dělnické záložně do dnešního dne a pokladna strany, výkonný výbor strany, nemůže volně disponovati těmito obnosy, a když potřebujeme peníze, musíme se vlastně obejíti jenom s těmi obnosy, které nám docházejí z krajských, respektive župních výkonných výborů anebo které docházejí na sbírkách, a z těchto peněz my skoro, abych tak řekl, žijeme. Již počátkem prosince slyšeli jsme tu a tam zprávy po Praze kolující, že pravičáci zaberou násilně Lidový dům. Mnozí z nás nechtěli věřiti, že by se mohli dopustiti tak neprozíra vého a násilného skutku, a když 9. prosince přišel úředník z magistrátu a z policie a když jsme se Skalákem dělali po slední pokusy telefonickou cestou intervenovati, aby se od dálilo provedení usnesení magistrátu, které bylo jenom zámin kou, a když všechny naše telefonické žádosti, ať už jsme se obrátili na ministerského předsedu, na policejního ředitele nebo magistrát, zůstaly bezvýsledné, přišel nakonec rozkaz provésti zapečetění Lidového domu . Když nám řekli , že je to výsledek porady nejpřednějších politických hlav v republice, když již jsme pociťovali nebezpečí, že to není opatření magistrátu pro nedostatek živnostenského oprávnění, nýbrž že za tím již je ten zločinný a šílený plán, že půjdou tak daleko, že dům násilně vyklidí a že ho vyklidí pro vůdce bývalé dělnické strany, tu v poslední chvíli, poněvadž jsme byli ubytováni v Lidovém domě a já měl v domě tom knihy, pokladní knížky, všechny doklady, všechny důležité doku menty a byly případy, že i soudruzi zahraniční, kteří měli osobně ke mně důvěru, u mne peníze na knížkách ukládali a byly tu věci, které s celou tradicí strany souvisí, věci pro stranu neocenitelné, tu na poslední chvíli, když četníci vy tlačili ze sálu naše důvěrníky a když to šlo na krev a na nejsil nější násilí, udělal jsem to, že jsem zachránil, co se zachrániti dalo, zachránili jsme všechny knížky vkladní, všechny věci, ano i doklady příjmů a vydání, ale zapomněl jsem v tresoru 46

pod papíry tři dluhopisy znějící na jméno výkonného výboru strany a zněly tyto dluhopisy pro komanditní společnost Skalák a spol . Výkonný výbor strany, když zakládal tiskárnu strany, vložil tam 20.000 Kč základního vkladu, na to byl jeden dluhopis, pak další dva dluhopisy. Tyto dluhopisy pravidelně se zúrokovaly a stalo se, že i z těch peněz tiskárny vzal výkonný výbor určité obnosy, které doplnil nebo zvyšo val půjčkami do tiskárny. Tyto dluhopisy nechal jsem v do tyčné pokladně. Pak když jsme byli vyhnáni a co bylo strany, jsem odnesl, jen knihy a doklady ,,Budoucnosti“, spolku zřízenců strany, který jsem vedl plných deset let, jsem tam nechal v sekretariátu, v tom přesvědčení, že to je věc, která ne náleží straně, že to je věc zřízenců a zaměstnanců strany, s tím že se nemůže nic státi, ale pak když se trvale usadili a já potřeboval úřadovat, šel jsem si tam do sekretariátu, poněvadž mě Němec vyzval jako předseda „ Budoucnosti“, abych si vzal všechny věci, které jsou ,,Budoucnosti “, že je mohu svobodně odnésti. Já měl klíč od pokladny, přišel jsem do sekretariátu , kde bylo asi deset lidí, a mezi nimi i různé známé veličiny, zbohatlíci, kteří ve straně nepřeložili stéblo, kteří byli takzvaní souběžci, asi deset lidí, kteří mne obklopili, abych jim dal klíče od pokladny. Odemkl jsem pokladnu, myslili, že tam najdou hotovost, peníze, knihy. Pokladna byla prázdná. Náramně se divili, jak je to možné . Otevřel jsem tresor, vzal jsem si věci ,,Budoucnosti" ; všechno prohlíželi, každou listinu, až konečně jsem viděl, že jsou tam dluhopisy, a skoro by bylo došlo k osobní šarvátce a násilí. Dluhopisy mně zkonfiskovali. Musil by se vésti o tuto otázku právní spor jako o vyplacení peněz na knížky z Dělnické záložny, poněvadž cestou práva odpírají vyplacení peněz. To je ta položka těch 225.000 Kč odepsaných dluhopisů . Soudruzi ! Vykázal jsem v pokladní zprávě ke konci, že máme naši hotovost 980.688 Kč 5 h. Z této hotovosti může me my disponovati jenom s určitým obnosem, a to obnosem, který není nijak zvláště veliký, a sice máme volných peněz pouze v poštovní spořitelně na jméno Josef Teska a na jméno Škatula a Teska 14.690 Kč 4 h. na záloženských třech kníž kách, které jsou volny ze záložny po osamostatnění strany, a na dvou knížkách, u nichž průkazní listiny byly v knížce,

47

na hotovosti 11.823 Kč 11 h. Celkem máme volných peněz pouze 31.000 Kč ; vedle toho máme vázaných peněz, které nejsou pro nás volny, za 948.000 Kč. O tyto věci vede se spor. Je podána žaloba na Dělnickou záložnu, aby vyplatila peníze na knížky. Záložna nemá důvodu, aby odpírala na knížky výplatu dotyčných obnosů . Uvedl jsem, že jsme vybrali v sekretariátě strany přes 330.000 Kč na uvězněné a že jsme z toho velikou část vyplatili. My máme před sebou jako ústředí ještě mimořádné povinnosti. Dnes některé župní výkonné výbory si zvykají přenášeti na ústředí strany všechny platy, které jsou ve spojení s prosincovými událostmi, ač ve skutečnosti by měly samy se snažiti vzpružiti obětavost soudruhů, sebrat něco mezi sebou a uhraditi něco na výlohy právního zastoupení, když již ne celý obnos, alespoň nějakou část, neboť nevím, kdyby takto se mělo jíti, jak by pokladna strany, respektive výkonný výbor mohl ta břemena snésti. My jsme zaplatili již právníkům velikou sumu a máme dnes platiti ještě přes 31.000 Kč, ale Jílek řekl, že celá řada procesů je v proudu, že není ještě podána žaloba na všechny, kteří jsou ve vyšetřování, a je jistá věc, že nemáme také ještě podány všechny účty za procesy, které byly již provedeny, neboť mnoho právníků doposud nám účty nepodalo, spokoju jíc se tím, že dostali nějakou zálohu. Máme dnes veliké povin nosti oproti našim persekvovaným, máme veliké povinnosti vůči naší tiskárně, která dodává zboží, a vedle toho jsme dlužni značný obnos 75.700 Kč 25 h našemu „ Rudému právu“, aby náš ústřední deník netrpěl, že pokladna strany používá těchto sbírek na jiné účely, než na jaké byly učiněny. Je to jen přechodný stav. Máme za to, že když vzpružíte obětavost v organisacích, když se přičiníte o řádnou administrativu, když zvýšíte pochopení pro veliké úkoly proletariátu v těchto těžkých dobách a když dělníci, kteří mohou, budou si bráti členské příspěvky, známky, v těch vyšších stupnicích, které odpovídají aspoň přibližně jejich postavení, očekáváme, že se nám zvýší značně příjmy do ústřední pokladny strany a že budeme moci pak plniti všechny ty úkoly, které jsou na nás vzneseny.

48

ODPOLEDNE

Předseda Vaněk : Vyslechneme nyní referát Tiskového družstva a ,,Rudého práva". Ke všem referátům pak pro vedeme jednotnou debatu.

ZPRÁVA TISKOVÉHO DRUŽSTVA *

Zpravodaj Reimann ** : Jako všechny ústřední podniky, jež bývaly pýchou a chloubou třídně vědomého dělnictva, tak i náš kulturní podnik,,, Ústřední dělnické knihkupectví a na kladatelství", byl nám za pomoci četnictva, policie a zrádců socialismu uloupen. Bylo by nutno vzpomenouti zde aspoň letmo naší vlastní činnosti a našeho hospodářství v Lidovém domě. Je faktem, že po zářijovém sjezdu obrážela se taková radostnost, kterou projevovali soudruzi z toho, že dělnické podníky opětně dostávají se do správy lidí, kteří touží po se mknutí proletariátu, a my sami zaznamenávali jsme tuto radostnost, která obrážela se v tom, že soudruzi s větší důvě rou se k nám obraceli . Daleko lépe by se nám bylo dařilo než za správy předchozí. Zadlužený toho času podnik - tak bylo aspoň naší nadějí ― myslili jsme, že podaří se nám vysekat a že nastanou lepší dnové. O celém Tiskovém družstvu je šíře no klamné tvrzení, že my jsme byli špatnými hospodáři, kteří Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství zadlužili . Já sám mohu klidně prohlásiti, že podnik v tom okamžiku, kdy jsme jej přejímali do správy, byl zadlužen větším obnosem než 800.000 Kč a správa knihtiskárny, která byla v ruce Hummelhansově, snažila se o to, aby nám byly se vším urych lením předkládány a presentovány staré účty, abychom musili říci, že nejsme schopni platit, abychom své hospodářství musili zakončit neslavně. Za našeho období vydali jsme přesto řadu brožur, po jichž vydání bylo dlouho voláno z řad děl nictva, ale k jejichž vydání nebylo přikročeno proto, že stará * V textu nesprávně uváděno jako „ Tiskový výbor" - sjednoceno a opraveno na ,, Tiskové družstvo" (Pozn. red. ÚD KSČ.) ** Správně Rudolf Rejman. (Pozn. red. ÚD KSČ.)

4 Protokoly

49

správa neměla dobré vůle brožury tyto vydati. Tím stalo se, že vyrostlo druhé nakladatelství strany, které přejímalo úkoly nakladatelství oficielního, nakladatelství „ Sociálního demo krata", které bylo zdrojem nové četby. Byly vydány tyto brožury : Vladimír Uljanov-Lenin, Co chce levice, Bedřich Engels , Vývoj světové revoluce, Kapitalistický svět a Třetí internacionála, Protokol sjezdu, Občanská válka ve Francii. Snažili jsme se také odpomoci volání po skutečné socialistické scéně a vydali jsme 6 svazků. Dále vydána brožura Štěklo vova*: Kdo jsou ruští komunisté ? Vedle toho připravovali jsme k novému vydání Engelsův spis Původ rodiny, vlastnictví a státu . Ten zůstal celý v rukou pravičáků po záboru Lidového domu. Celkem vydali jsme 133.000 výtisků brožur . Naše činnost byla násilím ukončena, ale my jsme neklesli na mysli, my jsme se nebáli zdolávání všelikých obtíží, a tak už první týden po vyhnání z Dělnického domu vydali jsme stejně ,,Kroniku",,,Ženský list" a snažili jsme se, abychom udrželi spojku Tiskového družstva s kolportéry i čtenáři, kteří se na nás s důvěrou obraceli. Nebylo snad možno vyhověti vždy všem soudruhům v takové míře, jak bylo nutno. Kdybyste měli možnost viděti, za jakých okolností se nám pracuje : kdy nemáme vyhovujících místností, kdy naše expedice je obsta rávána v hospodě, kde jsme obětavostí soudružky Černé trpěni, pak byste nám prominuli, co se nerado odpouští těmi, kteří nejsou zasvěceni do poměrů , za kterých musíme praco vati. Nebylo možno vydávati brožury takovým tempem, jak bychom si přáli. Nemáme knihkupecké koncese, ač bylo už v prosinci o ni žádáno . Některé listy bylo nutno zastaviti. Nebyli jsme s to přikročiti až doposud k vydávání „ Akademie“ . Jsou snad i mezi vámi někteří, kteří mají „ Akademii“ před placenu. Nemusí se obávati, že svěřených nám peněz bude zneužito. Naší radostí bude, až budeme s to vydati ,,Akademii" v jiné formě, jako komunistickou revui. ,,Mladého proletáře" nedávno vzal si Svaz komunistické mládeže. „ Socialistickou školu" nebylo možno vydávati z toho důvodu, že ,, Socialistická škola" byla pro nás pasivním listem a že organisace socialistic kých učitelů sama dala souhlas, abychom od dalšího vydávání * Správně ,,Steklovova“. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 50

upustili . Také „ Socialistická samospráva“ nemohla býti vy dána. Proto usnesli jsme se na tom, že věc tato bude obsta rána prozatím občasnými hlídkami v naší „ Kronice". Bez věrecký časopis „ Jiskry“ vyžádalo si opětně Sdružení socia listických bezvěrců , které je ovládáno soudruhy z levice, kteří pracují v našich intencích. Tiskové družstvo nemělo dů vodu, aby jim ,,Jiskry“ nepředalo. O výnosnosti a prosperitě časopisů bylo by rovněž třeba mluvit. Vydávání časopisů není samo o sobě výnosným. To potvrdí všechny administrace našich župních a okresních listů. My však musíme vydávati listy, i když nemohou skýtat materielní výtěžek. My jsme vydávali časopisy, i když byly pasivní, jen abychom udrželi spojku s našimi čtenáři a kolportéry a abychom neztráceli tam, kde bylo nebezpečí ztráty styků, když jsme ze všech stran byli ohrožováni . Bude nutno říci na adresu všech příslušníků strany, že naší pasivity nebylo by vždy zapotřebí. Vezměme malý příklad : „ Ženský list“ je vydáván pouze v nákladu 10.000 ; kolik je však organisovaných žen a organisovaných soudruhů , kde „ Ženský list" se neodebírá ? Leckde ještě bude nutno vyrovnati pokud možná rychle náš krok, kde kulháme, a to v ohledu kulturní a propagační činnosti, kde kulháme přes příliš, než abychom mohli říci, že jsme spokojeni . Naklada telství a knihkupectví Tiskového družstva vydalo také některé brožury, které uznalo Tiskové družstvo za nutno vydat. Byly to brožury: ,,Prosincová stávka“, v nákladu 10.000 výtisků, a brožura vydaná k výročí zavraždění dvou revolucionářů, Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta „ Mučedníci pro letariátu", v nákladu 10.000 . Dále vydána nedokončená řeč soudruha Šmerala v Národním shromáždění : „ Proti vládní persekuci a pravičácké zradě“ , v nákladu 10.000 výtisků . Z odborových kruhů voláno po publikaci thesí, které vyzna čují poměr komunistické strany k odborovým organisacím. Tomuto volání bylo vyhověno tím, že jsme vydali brožuru ,,Odborové hnutí a komunismus “, v nákladu 10.000 výtisků . Výkonným výborem strany bylo nám uloženo, abychom k in formaci vydali brožuru pod titulem ,,K Třetí internacionale", ale tato brožura propadla konfiskaci, kterou nám byla způso bena při těžkých začátcích škoda 28.000 Kč. Aby soudruhům a soudružkám dostaly se přece zásady a podmínky Třetí 51

internacionály do rukou, vydali jsme brožuru „ K Třetí internacionále❝ ve formě zvláštního vydání „ Kroniky“, v ná kladu 20.000 výtisků, kterýžto náklad bude brzo doprodán. Dále vydali jsme brožuru K. Radka ,,Program socialistického budování" v nákladu 5000 výtisků, levnou brožuru v ceně Kč 1. Znovu jsme vydali též brožuru „ Kapitalistický svět a Třetí, komunistická internacionála", neboť část nákladů nám zůstala zabrána pravičáky v Lidovém domě. V programu dále je vydání celé řady dalších potřebných brožur. V nej bližší době vydána bude brožura „ Dělnická kontrola a správa závodní v sovětském Rusku", dále ,,Velezrádný proces kla denský“. K 1. máji přes mnohé obtíže vydali jsme naši májo vou publikaci „ Májový list “, nákladem 15.000 exemplářů . Celkem vydali jsme za těch několik těžkých měsíců probíjení se brožur v nákladu 91.000 výtisků. Strana dnes má ovšem několik nakladatelských podniků . Část toho, co bylo nutno vydat, vydali soudruzi v Plzni, jednu brožuru, a jednu sou druzi v Třebíči. Celá spousta brožur vyšla v nákladu ,, Sociál ního demokrata", nyní ,,Komunisty". Bude nutno, v zájmu účelnějšího hospodaření, získání přehledu a dokonalejšího rozšíření naší literatury, aby se nám dostalo do rukou všechno to bohatství, které spočívá v adresách našich kolportérů, abychom pro příští dobu mohli s našimi brožurami obraceti se nejen na soudruhy kolportéry v Čechách, nýbrž také na kolpor téry z Moravy, ze Slezska a ze Slovenska, poněvadž není dobře, když brožura zůstane obmezena na příliš úzký kruh čtenářů a když nemáme možnost použíti široce rozvětveného kolportérského aparátu . Mnozí soudruzi se pak o vydání brožury vůbec nedoví, mnohým není vůbec nabídnuta. Kolportáž není dosud náležitě vybudována. Je pravda, že po odchodu z Lidového domu podařilo se nám udržeti celý kolportérský aparát, který jsme měli k disposici v Lidovém domě. To všechno však nestačí . Bylo by nutno, aby kolportéři byli zvoleni ve všech politických organisacích, ne jen v třetině organisací. Bude nutno, aby kolportéři, kteří rozšiřují župní, okresní nebo obvodové listy, neobmezili se jen na šíření těchto listů, nýbrž aby kolportovali všechny publikace, které strana vydává a bude vydávat. Organisace samy musí pečlivě bdíti nad tím, aby věci kolportérů byly v pořádku . Nám se 52

F

stává, že kolportéři se mění po dohodě mezi sebou, ale stává se i věc horší, že za mnohým z kolportérů zůstávají nám nedoplatky. Tu bude třeba, abyste provedli revisi kolportérů a abyste dbali o jich řádné placení. Je nutno, aby se organisace nevzpíraly uložené jim povinnosti ručení za své kolportéry. Bylo by nutno říci ještě mnohé a mnohé, ale předseda mě upozorňuje, že není možno dopodrobna všechny bolesti Tisko vého družstva strany probírati. Bude dobře, když nám bude dána možnost, abychom na konferencích mohli si vyříditi naše věci, které se zdají věcmi jenom rázu obchodního, ale za kterými vězí možnost naší propagace, možnost prohlubo vání vzdělání a které jsou daleko důležitější, nežli se na po hled zdá . Práce našeho nakladatelství je ztížena všemožným způso

bem. Toho majetku, který se nám podařilo zachrániti při ulou pení dělnických podniků pravicí, nebylo natolik, abychom stačili na důkladné vybudování dělnických podniků . Vedle toho naší snahou bylo, aby pro příští dobu byl podnik lépe zabezpečen než dříve, aby nebylo možno, aby dnes nebo zítra ten neb onen prohlásil, že celý podnik je jeho osobním majetkem, aby nemusila se podávati žaloba na ty soudruhy, kteří měli více nebo méně důvěry, ale ztratili ji . Bylo nutno, aby na podkladě družstevním vydány byly podíly a zahájila se upisovací akce. Tato akce nesetkala se s takovým úspěchem, jak mohlo býti. Až dosud upsány jsou 283 podíly po 200 Kč. 180 členů podíly úplně splatilo, 50 podílů se splácí. Celkem upsáno 54.160 Kč. Je zajímavo přihlížeti k tomu, jak která složka naší organisace a jednotlivci upisovali. Celkem upsalo pouze 27 organisací politických. Z celé té mohutné strany, z toho půl tisíce organisací, upsalo pouze 27 organisací 27 podílů, 4 DTJ upsaly celkem 8 podílů, spolky v cizině 3 podíly, jednotlivci z ciziny 12 podílů, odborové skupiny pouze 12 podílů, družstva naše 2 podíly, klub levice 5 podílů, 3 okresy 3 podíly, 1 župní výbor 1 podíl . Němečtí sou druzi 50 podílů, ženy 5 podílů, mládež 4 podíly, jednotlivci 163 podíly. Z toho přehledu je patrno, že na tisíce organisací neupsalo vůbec žádné podíly, a strana špatně by si zaručovala vliv i v tomto podniku, kdyby ponechala možnost rozhodo vání jednotlivcům, poněvadž sama by nedala ani haléře. Bude 53

nutno, aby politické organisace šly do sebe, aby tam, kde majetek je, kde je možnost upsat, aby ve formě splátek byly podíly upsány, aby organisace a strana zaručily si více vlivu v našem nakladatelství, než by měly tehdy, kdyby zachovala se tak liknavě při upisování podílů jako dosud. Strana naše zaměstnávala v Tiskovém družstvu v dobách, kdy byla jednotná, 43 zaměstnance. Tito skoro všichni soli dárně s levicí odešli. Bylo pro nás trpko, když jsme téměř polovinu jich musili propustiti, protože nebyli jsme s to, abychom je drželi . Většinou opatřili jsme jim místa jiná. Tak jak naše hospodářství vypadá dodnes, není vyloučeno, že musíme přikročiti k dalšímu propouštění sil. Dnes zaměstnává podnik 25 zřízenců, z nich 22 je v pevném poměru a 3 redaktoři v poměru volném ; požívají odměny za číslo . Ze za městnaných je 14 mužů, 11 žen. Služné jednotlivých zaměst nanců není takové, abychom si mohli říci, že je slušným . Pod nik nemá prostředků, ani vhodných místností, aby se mohl plně rozvinouti. Na skladě jsoucí zboží bylo odhadnuto domáckou kontrolou na 150.000 Kč, pohledávek u kolportérů je na 30.000 Kč. Okrouhle možno závod odhadnouti na 200.000 Kč. Pasiva naproti tomu tvoří obnos, který se sešel na po dílech, 54.160 Kč. Celkem je tudíž nepatrný, velice nepatrný zisk, ale za těch okolností, za kterých se pracuje, a při uvážení toho, jak obtížně se nám pracuje, myslím, že můžeme sice býti kritisováni, ale nemůžeme býti souzeni, že jsme hospoda řili tak špatně. Je nutno, abychom vděčně na tomto sjezdu, my, kteří jsme zaměstnanci Tiskového družstva, kvitovali starostli vou péči členů Tiskového družstva, poněvadž býti funkcionáři tak odpovědné korporace ve dnech, kdy vše je ve varu, kdy podnik balancoval od propasti do propasti, kdy hrozili jsme se, že můžeme se v každém okamžiku zřítiti, nebylo malič kostí proplouti úskalím. Soudruh Cibulka, předseda Tisko vého družstva, i ostatní členové vynasnažovali se, aby pomohli nám, kteří byli jsme přímo v podniku, zdolávati obtíže, jichž nebylo málo. Ale není všechno v naší moci, nýbrž v moci vás všech. Budoucnost, myslím, bude se vyznačovati daleko větší agilností a úsilím. Pro zdolání všech obtíží je nutno, abychom si vytyčili pro příští dobu určité zásady a řekli přesně, jakým způsobem má býti v politických organisacích 54

pohlíženo na tiskovou propagaci. Byli bychom rádi, kdyby sjezd schválil následující zásady : „ Každá místní organisace strany je povinna zvoliti kolpor téra, který má povinnost rozšiřovati deník strany, župní list, „Ženský list ,,Kroniku i ostatní publikace ústředním Tis kovým družstvem vydávané. Organisace jsou povinny provésti nejméně měsíčně u kolportéra revisi účtů a dbáti o řádné pla cení. Za činnost kolportéra je odpovědna místní organisace, která ručí svým jměním.“ Čte dále návrh, který předseda přikazuje návrhové komisi. V závěru své řeči žádám vás, abyste po svém návratu domů znovu vštípili si v paměť tato ustanovení a také provedli tyto zásady. Organisovaní příslušníci mají povinnost podporovati naše knihkupectví a nakladatelství, řídíce se zásadou ,,Svůj k svému!" Stane-li se tak, pak je jisto, že na příštím sjezdu bude Tiskové družstvo podávati vám zprávu daleko potěšitel nější.

ZPRÁVA O ÚSTŘEDNÍM DENÍKU STRANY ,, RUDÉ PRÁVO “ A „ VEČERNÍK "

Soudruh Šíd: Násilný podzimní pokus Tusarův o rozbití strany, který skončil odloučením pravičáckých živlů od tělesa strany, vykonal svůj vliv také na náklad ústředního deníku . Je zcela přirozeno, že ve chvíli, kdy byli jsme donuceni změ niti název deníku na „ Rudé právo", odešly od nás poslední zbytky středostavovských a intelektuálních vrstev, pokud representovaly oportunistický živel, který tíhl za vládní poli tikou pravice. Již před tímto časem náklad tehdejšího ,,Práva lidu" značně poklesl, poněvadž kolísavá politika s převahou pravičácké tendence odpudila již valně sympatie dělnických mas . Tím se stalo, že když dostavila se druhá reakce v podobě odchodu pravičáků, náklad listu dosáhl minima. Teprve ne náhlé soustředění a budování organisací v měsících říjnu a listopadu opětně slibovalo, že tyto ztráty časem budou 55

opět nahrazeny a vyrovnány. Časopis byl aktivním i přes to, že režie zůstávala nezměněna. Leč tu dostavila se teprve hlavní zkouška v podobě násil ného zabrání Lidového domu a tiskárny pravicí. Tyto vše obecně známé události netřeba zajisté podrobně líčiti. Stačí jen uvésti, že v den po zabrání domu a tiskárny ocitli jsme se v pravém slova smyslu na dlažbě, zbaveni všech nejprimitiv nějších pomůcek kromě adresáře. Při tom nebylo možno technicky pomýšleti na více než vydávání dvoustranného listu ráno a stejného večer. Současně dostavila se nejprudší politická persekuce. Desítky a sta našich kolportérů byly pro účast na stávce uvězněny. V celé řadě okresů doprava a pro dej ,,Rudého práva“ zakázán, tak na Kralupsku, Kladensku, Slánsku a Rakovnicku. V Praze nasadila své páky tajná měšťácká mafie, která přiskočila na pomoc pravičákům tím, že všemi prostředky hleděla prodejny novin odstrašit od pro deje ,,Rudého práva". Stejně bylo s místnostmi. Redakce tísnila se u jediného stolu v písárně tiskárny „ Grafie", která vyšla nám vstříc, pokud jen mohla. Účtárna rozložila se na tři části, z nichž hlavní umístěna daleko od ústředí ve vinohrad ském hostinci. V těchto poměrech bylo nám žíti plných pět měsíců , až do poslední doby. Místností vhodných nebylo možno najati pro přemrštěné požadavky odstupného. Teprve tento týden získala administrace pro sebe poněkud vhodné místnosti ve Spálené ulici č. 25 a bude snad možno též pro redakci, která se dosud tísní v jediné sklepní místnosti, dosíci jakési úlevy. S jakou obtíží bylo dosud správě a personálu redakčnímu i administračnímu pracovati, dá se snadno mysliti. Pokud se týče výroby listu, dlužno konstatovati, že knih tiskárna ,,Grafia", která k tisku ,,Rudého práva" se nabídla, učinila vše možné, aby v nejkratší době tisk čísel většího rozsahu umožnila. Již v lednu mohl býti nejen ranní list, ale také „ Večerník“ vydáván o 4 stranách, nedělní list o 8 až 12 stranách . V únoru ranní list rozšířen na 8 stran trvale. Ovšem výrobní náklady listu byly mnohem vyšší nežli ve vlastní tiskárně, částečně již proto, že ceny papíru a mezd od měsíce ledna byly značně zvýšeny. Okolnost, že z důvodů technických musili jsme v prosinci a lednu vycházeti v ob 56

mezeném rozměru, umožnila však, že mohli jsme se finančně přenésti přes nejhorší dobu persekuce a sníženého odbytu při zvýšených sazbách tiskových. Rozumí se samo sebou, že úhlavní odpůrci naši nelenili, aby různými machinacemi „ Rudé právo“ poškodili. Stačí zmíniti se o jedné z nich. V prosinci vyjednávala vydavatelstva pražských listů o zvý šení prodejní ceny večerníků z 20 na 30 h, avšak na naléhání pravičáků od zvýšení toho upustila. Tito věděli, že my „ Ve černík" zdražiti musíme, nemáme-li pracovati s obrovským deficitem, a slibovali si, že nás se svým 20haléřovým „ Bílým večerníkem" z prodeje vytlačí. Senátor Svěcený, který za stupoval vydavatelstvo, prohlásil, že oni to tři měsíce vydrží. Věru to silácký výkon, když beztak při nepatrných nákladech deficity ,, Bílého práva" musí dosahovati závratné výše. Tam ovšem není žádná nouze o prostředky, kdyby deficity vzrůstaly do nekonečna. Naši odběratelé však zůstali nám věrni. Co je nutno bez obalu říci, vytknouti a napraviti, toť ta okolnost, že ústřední deník strany po dvou nárazech, podzim ním a prosincovém, dosud nevyplnil všechny mezery a že jsou celé desítky obcí a míst, kam dříve staré „ Právo lidu“ do cházelo a dnes „ Rudé právo“ nedochází, ač tam již znovu organisace naše fungují. Administrace rozeslala již několik oběžníků nabádajících soudruhy k splnění povinnosti o znovu zřízení kolportáže, ale výsledky jejich byly nepatrny. Sou druzi delegáti měli by po svém návratu do domova tuto záležitost okamžitě uvésti na přetřes v místních organisacích a provésti vše, co dosud chybí. Pouze ...... * působení tisku může nám vychovati a prohloubiti hnutí a v prvé řadě je to denní tisk, který je nejdůležitější pomůckou výchovy politické. Jak z pokladních výsledků je viděti, bylo by třeba zvýšiti náklad listu jenom nepatrně, aby bylo dosaženo aktivity a aby obětavosti soudruhů nemusilo býti kladeno dalších břemen . Při zvýšení o 10 až 15 tisíc exemplářů nákladu „ Večerníka“, kterého dalo by se při dobré vůli našich místních důvěrníků znovuzřízením kolportáže hravě docíliti, byl by list zabezpečen a mohlo by se opět pomýšleti na zlepšení obsahu a rozmno žení nedělního čísla na 16 stran. Také je třeba vytknouti, že * Jedno slovo nečitelné. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 57

pro nedostatek financí nebylo možno přikročiti k nezbytné úpravě platu personálu, který nehledě na to vykonával svoje funkce v poměrech bezpříkladných s největší obětavostí. Má-li zde býti pomoženo, může se tak státi jenom dalším rozšířením listu a zvýšením jeho nákladu. Celkem nutno konstatovati, že také ústřední deník strašli vou krizi, které byl podroben, dík obětavosti celé soudružské veřejnosti i všech zúčastněných pracovníků, přestál vítězně . Tím ovšem práce není skončena ; je třeba vykonati více než dosud k rozšíření listu z důvodu propagandy a výchovy ; bude-li tato práce vykonána, bude „ Rudé právo“ a jeho Večerník" zabezpečen také hospodářsky. Nato podána byla soudruhem B. Novotným, odpovědným redaktorem ústředního listu strany, informativní zpráva o po měrech, za jakých redakce „ Rudého práva“ od převratu ve straně až po dobu sjezdovou musela pracovati, a o situaci, v jaké se za persekuční éry ocítala. Pravil v podstatě : Po rozluce v redakci ,,Práva lidu" dne 16. září m. r. muselo býti jednáno rychle. Po vzrušené scéně s bývalými našimi redakčními kolegy, šéfredaktorem Stivínem a vydavatelem Němcem, jejíž příčiny jsou známy, nastal rychlý spád věcí. Společná schůze závodní rady a členů redakce usnesla se za mé nepřítomnosti a bez nejmenšího mého působení na tom, abych převzal v této kritické době odpověd nost za redakci listu. Rozhodovala při tom hlavně okolnost, že jsem byl mezi soudruhy redaktory nejméně politicky expo novanou osobou. Bylyť s určitostí předvídány prudké, ne příčetné útoky proti jednotlivcům v popředí stojícím. Ne zasahoval jsem nikdy iniciativně do politiky, jsa pouze jejím tichým sledovatelem. Úřad odpovědného redaktora přijal jsem po naléhání některých soudruhů s výhradou, že sjezd strany učiní opatření jiné a definitivní . Rozhodnutí závodní a redakční rady projevilo se prakticky

dobrým. Po 9. prosinci minulého roku byly redakce a list sám vystaveny velmi ostré persekuci. Byli jsme všichni pod dozorem velmi přísným, v okolí našich bytů pátráno, kdy odcházíme, kdy přicházíme, s kým se stýkáme a jak žijeme. Jeden z redakčních našich soudruhů, dr . Václav Vacek, zatčen policejním komisařem právě ve chvíli, když opouštěl 58

ve funkci parlamentního zpravodaje našeho listu sněmovnu, aby v redakci pokračoval ve své pilné práci . Byl obviněn z nejtěžších „ zločinů “ proti státu, ale po mnohatýdní vy šetřovací vazbě a provedeném přelíčení musel býti uznán nevinným a propuštěn s pranepatrnou, a to ještě podmíněnou pokutou. Ukázalo se, že obvinění bylo naprosto nicotné a bez důvodné. Domovní prohlídky vykonány u tří našich redak torů. Hledali ― kompromitující doklady proti nám. Nenašli jich, poněvadž ani najíti nemohli . Celý postup strany dál se bez tajností, neskrytě, otevřeně. Byli jsme ale proskribováni, a to stačilo . I jinak na list dopadla persekuce plnou tíhou. Byl proná sledován neustálými konfiskacemi, po řadu týdnů vyhosťován zcela protizákonně ze čtyř dělnických okresů. Censura, dříve tolik černožlutá, nyní opět náhle tolik červenobílá, „ bílila“ celé jeho strany. Ve dnech, kdy parlament nezasedal, nebylo proti ní vůbec ochrany. Některé významné věci byly interpe lovány, a tak mohly býti našim lidem znovu předloženy. Cen sura řádila ovšem nejhůře v prosinci m. r. po četnickém útoku vlády a pravice na Lidový dům a v měsíci březnu t. r., kdy počal u nás nabývati rozhodného vlivu zvýšený kurs zahra niční i vnitrozemské reakce. ,,Rudé právo“ a jeho ,,Večerník" byly konfiskovány : v pro sinci m. r. 13kráte, v lednu 8kráte, v únoru 9kráte, v březnu 17kráte, v dubnu 7kráte, v květnu až po dnešní den 5kráte. Podávání námitek proti konfiskacím jest za nynějších poměrů úplně bezvýsledným. Podal jsem námitky v nejnaléhavějších případech počátkem února, ale stání o těchto námitkách určeno teprve po pětitýdních průtazích na konec března, po sléze však bylo znovu odvoláno a podnes nevíme, kdy vlastně k projednání únorových námitek dojde. Snad se toho vůbec nedožijem. Všechny konfiskace listu provedeny byly na zá kladě §§ 65, 300, 305, 308 a 310 trestního zákona (přečin proti veřejnému pokoji a řádu, rušení veřejného pokoje a proti bezpečnosti cti) . Na odpovědného redaktora byla podána řada žalob, z těch dvě státním zastupitelstvím pro neuveřejnění úředních oprav, které pak po vynesení rozsudků uveřejněny býti musely, neboť listu, který byl stižen pokutou, pohroženo bylo zastavením.

59

V chodu jsou četná řízení soukromá proti odpovědné re dakci listu a projednávají se tři žaloby, které mají ráz politický. Dvě z nich podány jsou starostou svazu DTJ poslancem Hummelhansem proti odpovědnému redaktoru listu pro známé důrazné posudky oposice v DTJ o prosincových udá lostech, krveprolití v dělnickém domě a na ulicích a o příčinné souvislosti ve vystupování poslance Hummelhanse k událos tem z 9. prosince a později, které byly v listě našem uveřejňo vány a komentovány. V obou případech rozhodla se redakce nastoupiti důkaz pravdy, aby bylo zjednáno úplné jasno o tom, kdo dal vlastně impuls k událostem z 9. prosince, neboť přes cenné poznatky z procesu kladenského mnohé zbývá ještě objasniti. To jsme povinni straně i veřejnosti . Redakce naše po 9. prosinci m. r. byla stísněna, jak se to dosud nikdy v žádném případě nestalo . Ocitla se na dlažbě a po celé dva měsíce byl ústřední list největší dělnické strany českosloven ské psán u jednoho stolu v koutku písárny ,, Grafie", která list přijala pod svou ochranu s ochotou nevšední a činila všechno, aby situaci listu ulehčila. Trpěli jsme značnými nedostatky technickými, neboť tiskárna, stižená za války velikou rekvisicí zásoby litého písma a j . , nebyla dostatečně vyzbrojena, aby mohla zdolat okamžitě nával nové práce s denním listem spo jené. Po řadu týdnů vycházeli jsme obmezeně o 4 stránkách a bez ,,Večerníka". Posléze překonány i tyto obtíže. Přes všechna protivenství, nesnáze a persekuci pracovali soudruzi redaktoři se zápalem a s odhodlaností, zápasíce i s finanční mizerií. Přes to, že výkonný výbor strany schválil zásady kolektivní smlouvy usnesené novinářskými organisa cemi, sami zřekli se jejího provedení až do oné doby, kdy strana bude mimo finanční krisi. Platy redaktorů našeho ústředního orgánu neodpovídají dnes zdaleka platům v jiných redakcích, ale věříme pevně, že strana, jakmile propluje úskalím finanč ních nesnází, splní vůči nim i ostatním zaměstnancům strany svoji povinnost. Pracujeme už plný čtvrt roku v hlubokých sklepních místnostech se světlem dvojmo lomeným. Je nebez pečí, že všichni budeme postupně stiženi chorobou zraku . Jeden z našich soudruhů onemocněl již těžkým očním zánětem, u druhých jeví se také symptomy této choroby a my trpělivě, ale také toužebně očekáváme vysvobození z této svízelné situace . 60

Uvádím tyto věci proto, abyste, ctění soudruzi a soudružky, byli dopodrobna informováni o pravém stavu věci a aby vám nebylo tajno, že i my jsme zde přinášeli značné oběti pro spo lečnou a dobrou věc proletariátu, že jsme nežili nijak v pomě rech záviděníhodných, že jsme stáli pevně na svých místech za poměrů stísněných, ano mnohdy velmi kritických. Všichni soudruzi redaktoři pracovali úsilně na zdokonalení listu. Přešli jsme kritickou dobu persekuce. Za mé odpovědnosti redakční snažil jsem se, aby list uvarován byl škod zbytečných. Ze jména jsme působili všichni účinně k obmezení polemik ne věcných a osobitých. Nebylo to listu ke škodě. Naopak. Moje činnost jako odpo vědného redaktora končí. Soudím, že jdeme jistější budouc nosti vstříc, neboť list je dnes už zajištěn. Zde ovšem naše organisace budou muset vykonat svou povinnost cele . Zajímavá data z redakce byla soudruhy delegáty pozorně sledována a místy projeven jimi živý souhlas s vývody soudru ha Novotného.

ZPRÁVA ŘÍŠSKÉ KONTROLY Soudruh Kovanda: Revidovali jsme instituce a podniky, které spadají pod pravomoc našeho sjezdu, a zjistili jsme, po kud se týče administrativy, že to poněkud pokulhávalo ; ze zpráv jednotlivých referentů mohli jste si učiniti úsudek, že skutečně to byly omluvitelné příčiny, proč doposud admini strativa v naší straně tak neklape, jak by měla. Obtíží bylo ne smírně mnoho, ale přes to, že nalézáme omluvy a že se praco valo, pokud síly stačily, doporučili jsme přece výkonnému vý boru, aby jednotlivé věci byly v dohledné době napraveny. Však přece mohu prohlásiti, že pokud se týče zanášení příjmů a vydání do knih pokladních ve všech institucích strany, v se kretariátu, v Tiskovém družstvu, v administraci ,,Rudého práva", postupováno bylo správně a konkrétně. Byly nám předloženy hotovosti a nalezeno vše v nejlepším pořádku . Proto mohu doporučiti, aby příslušným funkcionářům udě leno bylo absolutorium.

61

DEBATA

Dražil: Vážení soudruzi a soudružky ! Nemile se mne dotkla zpráva soudruha Jílka, když prohlašoval, že organisace jest silná, že by mohla býti ale silnější. V „ Rudé stráži“ se uveřej ňují jen články proti Třetí internacionále ; o podmínkách Třetí internacionály tam není slechu. Jest potřebí, aby tito funkcio náři byli zaměněni, odstraněni. Jest naší povinností, abychom se o to starali. Celá řada soudruhů, kteří nejsou tak dalece vyspělí politicky, myslí, že je to nová zrada, časopis odmítnou a jiný nepřijmou . Činil bych proto návrh, aby sjezd prohlásil, aby každý funkcionář měl jen jednu placenou funkci , poněvadž jinak každý zapomíná, že jest dělníky živený. Ale bude-li žít jako dělník, bude také s dělnictvem cítit a s ním veškeré práce konati. Pospíšil (Brno) : Vážení soudruzi a soudružky ! Ve zprávách soudruha Jílka a soudruha Tesky, zejména pak ve zprávě soudruha Jílka, zračilo se zřejmě, že naše organisace župní i ústřední sekretariát administrativně fungují nedostatečně. Naše administrace velmi kulhá a tu jest nutno využíti pro středků, aby bylo docíleno nápravy. Příčiny, proč naše orga nisace chabě fungují, jsou následující : Roztržkou strany byly mnohé organisace rozdvojeny, zvoleni v nich noví funkcionáři, kteří nemohli se hned zapracovati, zakrátko přišla prosincová stávka a s ní krutá persekuce, která sta důvěrníků a sta funk cionářů uvrhla do žaláře, čímž mnohé organisace, po rozdvo jení strany nezkonsolidované, byly rozvráceny. Další příčina tkví v tom, že ústředí nevydalo včas legitimace, což zadrželo konsolidaci organisací . Výmluva, že nebyla k disposici tis kárna, není dostatečně odůvodněna, poněvadž byla tiskárna v Brně. Legitimace přišly až v lednu a únoru. Všeobecná pří čina pak je ta, která byla uvedena i na sjezdech minulých, tj . ta, že není dostatek schopných funkcionářů . Každý soudruh pracující v sekretariátech a administracích mi potvrdí, že ve špatné administraci tkví pro nás veliké nebezpečí, zvláště v této době, kdy blíží se rozhodující zápas proletariátu s kapi talismem a kdy se připravujeme k uskutečnění československé sovětské republiky. Domnívám se, že ti funkcionáři, kteří ne dovedou konat řádně povinnosti ve straně, nebudou je konat 62

také v proletářském státě. Jest třeba, abychom dbali toho, aby všichni soudruzi plnili řádně své povinnosti . Není to puntič kářství. Řádná statistika jest podkladem řádné činnosti a bez řádné statistiky není žádné řádné činnosti jak ve straně, tak také ne v proletářském státě. Bez řádné statistiky není řádné vý roby ani distribuce. A proto nechť delegáti ve svých organi sacích na tyto všechny funkcionáře a všechny členy upozor ňují. Že dosud tak malá část organisací poslala své dotazníky

o hlasování o podmínkách Třetí internacionály, domnívám se, že vinu částečně nese ústřední sekretariát. Kdyby ústřední sekretariát byl tyto dotazy zaslal župním sekretariátům a tyto je zase svým organisacím rozeslaly, pak mohlo být včas docí leno řádného sčítání. To samé týká se statistiky persekuce našeho hnutí. Statistika persekuce byla podávána neúplně. Počet zatčených a odsouzených jest mnohem větší, než bylo sděleno. Zjištění rozsahu persekuce dalo se daleko lépe pro vésti sekretariáty župními . U nás v brněnské župě po této stránce jsme vykonali vše, co jsme vykonati mohli . Z našich 320 organisací dotazníky odvedly 203 organisace, což z celko vého počtu 651 odevzdaných dotazníků činí téměř jednu třetinu. My jsme to prakticky provedli tak, že jsme našim organisacím rozeslali zvláště tištěné dotazníky. Docílili jsme toho, že dvě třetiny organisací nám je vrátily a ostatní je vrátí v nejbližších dnech . Doporučuji, aby ústřední sekretariát vzal v úvahu to, že by se mohla svolati v dohledné době konference župních tajemníků a předních úředníků župních sekretariátů . Tato konference by mohla o všech organisačních otázkách pojednat. My v župě brněnské neprohlašovali jsme naši župu za ko munistickou jako v Hodoníně, ale pracovali jsme svědomitě, aby brněnská župa se komunistickou stala, a ve všech organi sacích pořádali jsme schůze a debaty o podmínkách Třetí in ternacionály. Soudruh Jílek hlásil, že z hodonínské župy od vedlo jen 13 organisací dotazníky o hlasování o podmínkách Třetí internacionály. Já nevytýkám hodonínským soudruhům , že prohlásili župu za komunistickou, ale bylo by mi daleko více imponovalo, kdyby všechny jejich organisace byly hlaso vání provedly. 63

Mach: Vážení soudruzi ! Ujímaje se slova, nechci protaho vati debatu, ale chci, aby mluvené bylo podnětem k další čino rodé práci. Chci, aby krátce bylo navázáno na referát soudruha Jílka. Víte, že strana naše neskládá se jen z hnutí politického, že strana skládá se také z hnutí odborového . Jest třeba konsta tovat, že na poli politickém dosáhli jsme většiny, na poli od borovém jsme malí. Když pravice rozbíjela hnutí politické, dbala toho, aby funkce v odborových organisacích zůstávaly v jejích rukou, aby je udržela v drápech a ovládala hospodář sky a že pak proletariát musí akceptovat všechno to, k čemu ona bude komandovat. Budeme-li zde liknaví, budeme mít silné organisace politické, ale hospodářsky nebudeme zname nati nic. Jestli má řeč má býti signálem k další práci, předsta vuji si tuto práci na poli odborovém. V pražském odborovém sdružení byly činěny plány, jak po našem prohlášení se za komunisty jednotliví soudruzi budou vyhazováni a jak proti nim povede se tažení jměním, které my jsme nastřádali . Jest třeba zabývati se touto otázkou . Němečtí pravičáci se připra vují na to, aby vylučovali soudruhy komunisty. Jsou to němečtí železničáři, kteří vylučují komunisty z organisací. Zajímavé jest, že již i na Plzeňsku se také dějí v tomto směru přípravy. Tamější tajemník Krautwurm připravuje se na to, aby šel z práce, kdo se prohlásí za komunistu. Případy tyto jsou také jinde. Pražské Odborové sdružení a Svaz kovodělníků daly k tomu plnou sankci . Českobudějovická organisace udělala usnesení se Svazem československých socialistů, že soudruzi, kteří byli vyloučeni z organisací, nesmí přestoupit a nesmí ani býti přijati. Po skupinách pak budou dávat jednotlivým sou druhům k podpisu prohlášení, že nesouhlasí s podmínkami Třetí internacionály. A to my přece udělati nemůžeme a každý musí se postavit na stanovisko, že to není poctivé a správné. Jest to úžasné a bylo by to daleko horší, než co si dovolují měšťáci. A proto tím okamžikem, kdy proti nám potáhnou, vyrazíme my proti nim. Kdo není s námi, je proti nám! Rožnovský: Slavný sjezde ! Soudruh Jílek ve svém referátě podával zprávu o výsledku. Vážení soudruzi , musím přiznat a chci, aby se tu otevřeně řeklo před naším ústředím, že jistou vinu nese ústředí tím, že nedorozumělo se s odborovými orga nisacemi. Tyto nebyly vyrozuměny o naší stávce. Poslanec 64

Kučera sám se přiznal, že nutno, aby stávka se stala jednotnou, dorozuměti se s odborovými organisacemi, jinak že tato kolísá. Dokonce potom, když se tlačilo na odborové organisace, že se postavily proti této stávce jako na Ostravsku , když se po stavily na to stanovisko, tvrdilo se, že to učinila politická orga nisace a my že nemáme poslouchat politickou organisaci, ale odborovou. Vážení soudruzi ! Kdo jest odborová organisace a kdo jest politická organisace ? Odborové organisace jsou sami dělníci, politická rovněž sami dělníci. Kdo jest členem odborové organisace, má také býti členem politické organi sace. Jest tedy třeba, aby zde jednou nastalo dorozumění. Velká vina v poslední stávce, ne úplně vyvinuté, spočívá v tomto nedorozumění. Kdyby tato stávka bývala byla jed notná, nebyly by se naplnily žaláře. Ale od prosincové stávky v odborových organisacích není žádné známky o nějakém zlepšení, že by nastal jakýsi převrat. Jest třeba, aby sjezd zde naznačil směrnice k ozdravění . Jestli se pak v ústředí vyskytne nějaký spor, jest zapotřebí, aby tento vyřízen byl v ústředí soudruhy mezi sebou a aby nepřicházelo se s těmito věcmi mezi masy. Doufám pak, že jestli schválíme na tomto sjezdu podmínky Třetí internacionály, že musí nastati ozdra vění v naší straně. Kalinec (Vsetín) : Vážení soudruzi ! Přináším z těch valaš ských hor srdečný pozdrav tomuto sjezdu, který zajisté bude historickou památkou, neboť na tomto sjezdu má se strana naše státi komunistickou . Jest povinností každého z nás, abychom k této myšlence zaujali hluboké a pevné stanovisko . Zde ústřední výkonný výbor, redaktoři a tajemníci podávají zprávy o své činnosti a zdá se, že mnohý z nás jest neuspo kojený, že snad ta práce nebyla tak udělána, jak bychom si sami přáli. Kdo již delší dobu pracoval v řadách proletariátu, ten pochopí, co taková práce znamená. Já prohlašuji, že náš ústřední výbor, župní výbory, tajemníci i redaktoři vykonali práci nad sílu lidskou . Sama buržoasie, kapitalisté, pohlížejí s respektem, jak i v tu kritickou dobu, kdy řada našich lidí byla nevinně uvězněna pro ideu komunismu, naši tajemníci, redaktoři tuto ideu hájili před soudními tribunály. Práce byla vykonána obrovská a nesmíme ji podceňovat . Jest naší po vinností, abychom si na tomto sjezdě řekli, co jsme dosud

5 Protokoly

65

nevykonali, že to budeme hledět napravit. Slibme si, že se odsud rozejdeme jako apoštolové a že bude naší svatou povin ností pracovati, aby myšlenka komunismu zapustila hluboké kořeny do půdy Československé republiky. Bylo zde soudruhy delegáty poukazováno na to, že zrádci dělnictva, nemohouce masy dělnictva ovládnouti na poli politickém, chtějí na poli hospodářském ničiti tento lid a podlamovati jeho existenci v odborových organisacích. Za jeden den však nemůžeme všechno vypracovati tak, jak bychom si přáli, ale řekněme si na tomto sjezdu, že jakmile budeme hotovi na poli politickém, vrhneme se na pole hospodářské, že vyklidíme naše organi sace a postavíme tam naše soudruhy komunisty. Slibme si též na tomto sjezdě, že jakmile se vrátíme domů, že se cho píme práce, ničeho nebudeme litovat a jsme ochotni i životy položiti jako soudruzi v Rusku, kteří již šest let nemají od dechu a pracují pro osvobození proletariátu celé střední Evropy. Musíme společně a pevně státi v řadách a proleta riát v naší Československé republice musí býti vítězem ! Tribunec: Vážení soudruzi a soudružky! Chápu-li se dnes slova v tomto dějinném a nadmíru důležitém okamžiku v děl nickém hnutí, tedy ne snad proto, abych pronášel slova kritiky nad prací toho nebo onoho, ale chci říci, že přišli jsme sem se srdcem naplněným ideou náboženství komunismu. Věřím, že není třeba zde v tomto směru mluvit a říkat, že to a to bylo vykonáno, ale třeba nechat mluvit skutky . A když i my, drobní pracovníci, budeme každý konati svou práci a povinnost, tu se jistě nemineme se správným výsledkem v boji. Viděli jsme pak právě v prosinci, že mnozí soudruzi do důsledků hájili vznešenou ideu, a myslím, že v tomto směru budeme vždy důsledni. Chci něco podotknout k referátu soudruha Jílka, který pravil, že v organisačním životě nastala stagnace, že ta stagnace nemá ale svůj původ v dělnických masách. Při těžko pádnosti těch těles, jakými jsou naše župy, organisace často zůstávají na suchu. Naši soudruzi nedodržují slova, referentů se nedostává ne jednou, ale vícekráte. Chceme-li mluvit pro Třetí internacionálu, musíme ji nejdříve míti ve svém srdci. Náš život pak musí býti odrazem těchto myšlenek a to jest to, před čím budou všichni kapitulovat. Jen takto je možna ná prava. V našich ženách spočívá síla i v našich rodinách. Ne 66

smíme je proto zanedbávati. Musíme působit k tomu a všímati si našich žen, aby ony mohly a chtěly naše děti vychovávat v příští opravdové komunisty. Věřím silně, že obraz pravé komunistické internacionály jen tímto způsobem docílíme. Holý: Vážení soudruzi ! Snad některému z vás zdá se, že bylo vám vytknuto soudruhy funkcionáři, že ochablost jest ve vás, že neplníte své povinnosti tak, jak byste je měli plnit. Vím ze své vlastní zkušenosti, že nebyla ta výtka činěna proto, abyste byli káráni, myslím, že jest to jen pobídkou k další práci, výstraha jen některým členům v organisacích a všem našim dobrým soudruhům. Chtěli bychom tak státi za 5 mě síců dále, než jsme stáli za 40 let, a to přece není možno. Do prosince co jsme vybudovali, to budovali jsme 40 let a nemů žeme chtít na našich předních funkcionářích , aby přinesli nám již nyní to, co bylo do 9. prosince. My můžeme ale chtít, aby se nestalo to, co se stalo 9. prosince, aby ze svého středu vylučovali ty lidi, kteří touží po kariérách, a ne po ideálech lidstva. Nám na venkově brzdí nejvíce ta rána prosincová, po něvadž lid venkovský lituje, že strana, která mohla být ohrom ná, se roztříštila. Tak se věci mají, a kdyby soudruzi naši přišli a řekli : My hájíme vás a chceme hájiti do krajnosti, vidíme, že má se státi zrada, stůjte za námi, tak jedině můžeme zůstati nerozraženi - mohlo to snad jinak dopadnout. Na jedné straně byl však názor, že tomu tříštění se strana neubrání, ale to musí lid vědět, o tom musí býti poučen, jinak ho čeká veliké zklamání. Jen snad nemnozí z nás mají vše vysvětleno a pře hled o všem , ale většina soudruhů čeká na vaše vysvětlení a co jako předáci jim řeknete. Kdyby všichni z vás byli věděli, o co se jedná v poslaneckém klubu, byli byste jistě pochopili tak jako naši vůdci a byli byste každý celou organisaci strhli za sebou. Kam jde ovčák, tam jdou i ovečky. Kde jest dobrý pracovník, ten většinou strhne za sebou celou organisaci. Lidé venkovští starají se více o hospodářské záležitosti a k těm těžko přijíti po sjezdu a vysvětlovati jim vyšší politiku. My musíme přijít s přímým gestem : ,,Soudruzi, nemůžete- li konat to, co konám já, pak nechte veškeré činnosti a nezrazujte soudruhy jiné a ustupte stranou !" Musím tu také podotknouti, že to, na co naši staří veteráni soudruzi Šturc a Hybeš nám poukazují, to nám musí býti svatým cílem. Jen ten člověk, 67

který takovou trnitou cestou se propracoval, může klidně předstoupiti před vás jako dělnický vůdce, který nemá na sobě poskvrny a může nám býti vodítkem. Mám ještě jedno přání : prosím vás, soudruzi, čistěte, buďte prozíraví ve svém vedení, nenechte připustit k tomu, aby strana musila čistit, a v oka mžiku, jakmile zpozorujete nějakou neplechu, čistěte ihned ! Předseda Vaněk: Došel návrh na konec záznamu do řeč nické listiny. Dám o něm hlasovat. Návrh je přijat. Předseda Vaněk: Došel další návrh, aby od debaty se upus

tilo a pokračováno v ní bylo až po podání zprávy poslanec kého klubu a zvolení komise návrhové a mandátové. Je na soudruzích, kteří jsou přihlášeni ke slovu, aby co možná nej stručněji proslovili svoje myšlenky a řekli, co potřebují, nebo i aby se dali škrtnouti a zapsati pro politickou debatu. Nyní aby hovořili jen o zprávě finanční a administrativní a k ničemu jinému. Tůma vzdává se slova pro politickou debatu. Pospíšil (Brno) : Budu krátce pokračovati ve svém referátu . Nechtěl jsem popírati v první polovině svého referátu tu práci, která byla vykonána, proto nepronášel jsem planou kritiku, nýbrž ihned poukázal, jakým způsobem bychom mohli docíliti nápravy. Tolik chci odpověděti soudruhu Kalincovi. Dopo ručoval bych, aby příští statistika byla uspořádána tak, aby se nám jevila početnost a síla strany v každé župě, aby vedle počtu příslušníků našich organisací bylo sděleno, kolik obyva telstva čítá župa. To bude možno provésti při příštím sjezdu, poněvadž bude sčítání lidu, takže budou podrobné zprávy. Zaráželo mne při podávání zpráv, že veliká župa pražská od vedla na vězeňský fond přes 60.000 Kč . To jsme my sami vybrali a vyplatili . Vedle toho ústředí samo vybíralo. A nyní k statistice brněnské župy. Musím vytknouti, že v statistice naší župy vynechány byly některé údaje, které považuji za důležité, které měly se vyzvednouti ne aby činnost naší župy byla oslavena, ale poněvadž je považuji za důležité. Domnívám se, že zprávy, které jsou podávány, jsou proto podávány, aby chom se seznámili se skutečnostmi, abychom si řekli, co kdo zvláštního v župě dělá , a abychom se podle toho zařídili . Chci upozorniti, že my v župě brněnské máme proto hnutí tak zkonsolidováno, poněvadž máme tam zavedenu funkci cestu 68

jícího tajemníka. My v župě máme zaměstnány tři úředníky kromě tajemníka a vedle toho ještě cestujícího tajemníka, který zdržuje se v okresích odlehlých od dráhy, které mají špatné spojení. Zdržuje se tam po celé týdny, jde od organisace k or ganisaci, kontroluje činnost funkcionářů, reviduje, dává po kyny. Tak můžeme celou župu řádně zpracovati, a abychom práci mohli zdolati, zvýšili jsme si příspěvek náš tak, že obnáší 1 Kč. Tato funkce kočujícího tajemníka se velmi osvědčila a doporučuji župním výborům, které mají dobré finance a které nemají dobré spojení, aby si zřídili kočujícího tajemníka. Je to značné vydání, ale vyplatí se a tato akce vcelku končí velikým úspěchem. Vedle toho je nutno, aby v každé župě nebo sídle župního výboru byla škola pro referenty. Referentů máme ve liký nedostatek. Vidíme to na Moravě. My máme poměrně více referentů než župy jiné, a přece cítíme ten nedostatek v župách jiných, poněvadž jsme žádáni o výpomoci. Je nutno zřizovati socialistické školy, abychom mohli vychovati nové elementy. Slovensko je zvláštní kapitola, ke které třeba mnoho mluviti. Na Slovensku je čtvrt milionu členů, ale jak sdělil soudruh Jílek, naše organisace nepodaly zprávu a je nutno což rovněž zdůraznil Jílek - na Slovensku zřizovati sekre tariáty, celou řadu obvodních sekretariátů, poněvadž organi sace, které mají mnoho členů na papíře, ale neplatí příspěvky a nenavštěvují plenární schůze, neprosperují tak, jak je třeba. Myslím , aby ty vady, které jsme seznali jak v ústředním sekre tariátu, tak v župách, byly co nejdříve odstraněny, a hlavně bych doporučoval, aby došlo ke konferenci župních tajem níků a ústředního sekretariátu, aby v užším kruhu odborníků bylo o těchto vadách hovořeno a o tom, jak má se dojíti k ná pravě. Je nutno, aby naše politické organisace měly nejen poli tickou linii, nýbrž aby také administrativně byly řádně vybu dovány, potom můžeme založiti velikou proletářskou stranu , před kterou bude musit míti každý respekt ! Černý (Nestomice) upouští od slova. Koutný (Hodonín) : Na správu soudruha Jílka a na vývody soudruha Pospíšila bych chtěl odpověděti . Soudruh Jílek pozastavuje se nad tím, že toliko 13 organisací hodonínské župy poslalo vyplněný dotazník, ve kterém se prohlásily pro Třetí internacionálu. On se diví tomu, že je to málo, a já se

69

divím, že se vůbec 13 organisací našlo, které dotazníky po slaly. To je u nás samozřejmá věc. Považuji těch 13 organisací za jaksi pošpatnělé, že to sem vůbec poslaly. Hodonínská orga nisace to vůbec neposlala, břeclavská také ne. My jsme si řekli : 6. září 1920, když tam byl Němec na župní konferenci, jedno myslně se konference župní usnesla přijati všech 21 podmínek. Myslím, když jsme se potom ještě 16. listopadu 1920 usnesli pro podmínky Třetí internacionály, že bylo dosti jasno, ale poněvadž je všeho třeba do třetice, tedy jsme 13. března zase konali konferenci, kde jsme zpečetili tato usnesení na konfe renci župy. Co jsme měli tedy vykládati sekretariátu, nějaké hlasování a nehlasování ? U nás již hlasování o Třetí interna cionále máme za sebou, již se tím nezabýváme, máme důleži tější práce na starosti. My jsme k tomu dotazníku veliké dů věry neměli, protože se ve zprávě praví, že na Slovensku vy chází ,,Rudé Slovácko". Tady to sekretariát nevěděl, že tam ,,Slovácko“ vychází již 14 roků . Positivní výsledek je ten, že u nás, když byla ta největší persekuce a když padaly nejkru tější tresty, že župa se usnesla : My to těm pánům uděláme na potvoru a ty podmínky odhlasujeme. My již máme čtvrtého okresního hejtmana. Vidíte, jak to rychle šlo. Konstatuji, že u nás máme 53 FDTJ. Zajel si k nám Hummelhans a výsledek byl ten, že ani jediný zástupce se nenašel, aby po velikém refe rátu , který měl, jediného delegáta přesvědčil o správnosti jeho názoru a postupu. Všech 53 jednot inklinuje k nám. Myslel bych, že by mohlo býti rozumnější zítra, aby velké debaty o Třetí internacionále se nevedly. (Výborně! Potlesk.) Myslím, že je to samozřejmé, a když to u nás u Slováků bylo samo zřejmé, myslím, že to bude u celé delegace také. (Potlesk.) Bicher z Karvínska mluví ve jménu politických organisací levice. Žádá ústřední sekretariát, aby polské dělnictvo dostá valo polský list a aby tam byly zřízeny sekretariáty. Poukazuje na to, že i buržoasie provádí agitaci v jazyku polském. Srp (Svatá Dobrotivá) poukazuje na to, že přijetí podmí nek Třetí internacionály se stalo několikráte na schůzích, hlavně na májové oslavě, a mluví pro to, aby v jednotlivých obvodech nebyla svalována práce na tři nebo čtyři soudruhy, nýbrž aby byla rozdělena. Po roztržce ve straně, která se stala jenom vinou našich zrádných vůdců , kteří, aby mohli býti při 70

spoluvládě s buržoasií, za cenu pohodlného života prodali zájmy proletariátu, nastala mezi nimi pokleslost a nedůvěra, a to plným právem, protože dělnictvo bylo zdisciplinováno ve straně, že nesměli se domnívati, že jejich zrada, kterou zpeče tili dělnickou krví, zůstane beztrestná. Proto je přirozeno, že seskupili jsme se znovu, abychom zdvihli rudý prapor sociální revoluce. Celá ta dosavadní agenda a práce byla obrovská. Strana naše zase jako před 40 lety zbudována byla z ničeho. Slyšeli jste, jak ty poměry vypadaly. My jsme začínali jako žebráci, zase takovým způsobem jako před 30 a 40 lety. Z ni čeho jsme měli zbudovati během několika měsíců mnoho , a to naprosto není možno a v lidských silách. Strana naše udržela se po mém přesvědčení proto , že za

kotvila hluboko mezi soudruhy, ideově, a jestli se někteří od štěpili, pak to byli ti příslušníci strany sociálně demokratické, kteří nebyli naprosto nijak jako straníci vychováni . Každý důvěrník politické organisace chlubil se jen, mnoho-li má členů, ale neptal se, jak je má vychované. Na takovém základě byla zbudována strana. Strana byla zbudována jako obrovský kolos na hliněných nohách, ale nebylo tolik uvědomění socia listického, aby zůstali všichni pevní. Zde rozhodovaly ambice jednotlivců, ale nebylo tu třídního vědomí, a proto strana se roztrhla a rozštěpila. Abychom se vyvarovali podobným vě cem pro příští dobu, neslibujme si, soudruzi, jenom tak leda byle příslušnost ke Třetí internacionále. Prohlášení učiníme, ale pak budeme hleděti, abychom je do důsledku provedli. To se nestane tím odhlasováním, ale tou prací, kterou vyvi neme ve svých organisacích, abychom nejen byli příslušníky Třetí internacionály, ale jako apoštolové šli od dědiny k dědině a lid vychovávali, aby tu nebyla strana jako vratký kolos, ale aby všichni byli vědomi, pevni, neohroženi, ochotni pro myš lenku přinésti největší oběti, třeba svůj život. Tak si předsta vujeme staré husity nebo ruské nihilisty, kteří pracovali pod zemí. Nebyl by nám nic platný obrovský kolos na hliněných nohách, který by prudším závanem větru padl . Proto si mu síme slíbiti, že půjdeme pevně za výchovou, za vzděláním lidu. Soudruh Pospíšil z Brna tu podal přesvědčivě ze zkušenosti náměty, které my musíme si vzíti za své, aby ta práce ve vesni cích a městech byla zdárná. Soudruzi jednotlivci jsou přepra 71

cováni, mnohý soudruh je zapřažen v pěti až šesti funkcích, jde ze schůze do schůze, musí všechno odříti, a proto je třeba, aby tu byla škola pro výchovu funkcionářů , kteří musí prodě lati určitý kurs, aby mohli býti vychováni lidé vědomí. Řek něme si nepokrytě, zdali jsme připraveni dostatečně k příštím úkolům. Hodláme převzíti vládu věcí svých do svých rukou, ale musím říci jedno, že my doposud nejsme zralí. (Výkřik : Tak!) Já to odůvodňuji tou dřívější výchovou naší ; viděli jsme to v těch prosincových bouřích, že byli zvoleni namnoze lidé, kteří mnoho křičeli k věcem, kterým naprosto nerozu měli. Mohl bych jmenovati celou řadu případů, kde něco po dobného bylo. Nechci říkat, co bylo, říkám jen, že musíme nevyhnutelně vychovávat lid, dáti mu školu, vědomí, vzdělání, a pak si můžeme říci, že to bude ten kádr, na kterém bude státi příští společnost. (Výkřik : To by ruští soudruzi musili ještě sto let čekat ! ) Ke zprávě funkcionářů, se kterou nejsme ně kteří spokojeni, ačkoliv musíme uznati jejich práci, musíme říci jedno : Půjdeme-li od chalupy k chalupě, vzdělávat, uvě domovat, vysvětlovat naše postavení, náš třídní boj , věřím, že příštím rokem při příštím sjezdu budeme moci mluviti jinak. To je ta věc, na kterou kladu důraz : vzdělaný lid nedá se zotročiti, zůstane proti otrokům vítězem. (Výkřik : Ale v troc tví už je!) Když bude lid vědomý, nedá se zotročit ! Vzdělaný člověk raději zahyne, než by otročil dále. (Výkřik : To je vidět podle naší inteligence!) Předseda Vaněk: Debata je skončena . K tomuto bodu den ního pořádku nedošlo žádných zvláštních návrhů . Je zde jediný návrh kontroly strany, která navrhuje, aby výkonnému vý boru strany, administrativě naší strany, Tiskovému družstvu a „ Rudému právu“ bylo uděleno absolutorium. Dám o ná vrhu hlasovati. Kdo souhlasí, nechť pozvedne lístek. Hlasuje se a návrh je přijat. Předseda Vaněk: Proti ? - Není nikdo. Zjišťuji, že návrh ten je přijat jednomyslně. Předseda Vaněk : Došel dále návrh župy královéhradecké : Delegáti sjezdu v uvážení neuvěřitelných přímo obtíží, za jakých redaktoři „ Rudého práva“, personál Tiskového druž stva, administrace a všichni funkcionáři pracovali, vyslovuje všem činitelům soudružský dík a plné uznání. (Výborně!)

72

Předseda dává o návrhu hlasovati :

Návrh je jednomyslně přijat. Předseda Vaněk : K dalšímu bodu denního pořadu má slovo poslanec soudruh Haken. KOMUNISM A PARLAMENTARISM

Následkem rozkladu kapitalistického řádu a vlivem revo luce ruské nastává v organisaci společnosti lidské ohromné kva šení, jež uvádí lidstvo v nepokoj , neklid i rozvášněné boje, ale v němž krystalisují nové veliké směry v organisaci lidstva. Rozklad kapitalistických řádů má v důsledku rozklad celé politické nadstavby. Proto i v politickém životě jsou zcela nové poměry. Minuly doby povlovné, klidné politické práce, pro niž osvědčoval se parlamentarism a měšťácká demokracie. I parlamentarism, dítě liberalismu a měšťácké demokracie, ocítá se v krisi. Všichni politikové cítí krisi parlamentarismu, jenže ne všichni odvažují se doznati ji, svádějíce nemohoucnost parlamentů povrchně tu na neschopnost poslanců, tu na jed notlivé strany, většinou teď na komunisty či jiné vnější příčiny. My však víme, že nemohoucnost a neschopnost parlamentů je jen důsledek rozkladu společnosti lidské na kapitalistickém řádu organisované. Základy se viklají, proto ani nadstavba nemůže zůstati v klidu. Marné je tedy téměř všeobecné volání politiků po klidné, konstruktivní práci parlamentní, marné jsou snahy po ozdra vění politických a parlamentních poměrů ! V politickém zápase stojí tu proti sobě čím dále vyhraněněji dva tábory téměř stejně silné, zápasící o politickou moc. Rozhodný zápas nebude však sveden na půdě parlamentní, poněvadž ani politické řečnění, ani politické pletichy nejsou s to přinésti rozhodnutí - to bude uskutečněno revolučním aktem proletářských mas. Parlamentarism nynější soustavy stává se přežitkem, těžko pádným nevyhovujícím sborem, jenž odumře s měšťáckou demokracií .

Proto kdo čeká od parlamentu provedení socialisace, je na ohromném omylu.

73

Za boje o politickou demokracii (všeobecné volební právo) zvyklo si dělnictvo až příliš upínati zrak na parlament a před válečné, klidné epoše dělnického hnutí to postačovalo. Parlamentarism a měšťácká demokracie není však jediným, dokonce ne hlavním prostředkem v boji za osvobození prole tariátu. Ukazuje se za nynější světové krise kapitalismu čím dál jas něji, že hlavní linií, již proletariátu je sledovati, jest revoluční postup dělnických mas. Komunistickému hnutí jako hnutí revolučnímu je parla mentarism a parlamentní politika vedlejší, podružnou a pře chodnou složkou boje. Bylo by neporozuměním opouštěti parlamentní tribunu či podceňovati ji bez pochopení, jako bylo neporozuměním v děl nictvu pěstovati téměř kult parlamentarismu a poslanců. Dokud měšťácká demokracie existuje, dotud existuje i parlament a nelze ani toto pole zástupcům dělnictva opou štěti. Nutno však dělnictvu otevřeně říci : Vaše osvobození i usku tečnění socialismu neuskuteční parlament, nýbrž to bude výsledek revolučního postupu, výsledek zápasu s měšťáckou třídou, v němž zvítězíte. Na vaší straně je právo, neboť bojujete za své osvo bození, váš boj je mravně opodstatněn, a proto i násilné pro středky, jichž eventuálně použijete, jsou mravné. Hlavní činnost komunistické strany tkví v přípravě na akci a v akci. Komunistická strana je úderné oddělení. Tento směr hnutí bude dělnickým vůdcům a dělnictvu sledovati. Hlavní vůdcové dělnictva nebudou tedy v parlamentě, poněvadž v parlamentě nebude místo útoku . Bylo by omylem, aby podle starého vypěstovaného zvyku vzhlíželo dělnictvo jen k parlamentu, počítalo počet hlasů pro stranu odevzdaných a v počtu poslaneckých mandátů vidělo svůj osud. Aparát strany nebude aparátem volebních uren, nýbrž aparátem uschopnění proletariátu ke konečnému zápasu třídního boje. V tomto smyslu je třeba, aby dělnictvo přeorientovalo své myšlení. Zdůrazňuji : parlament není v dnešní revoluční době jedi ným , ani ne hlavním polem zápasu dělnické třídy. 74

Přesto však ani toto pole netřeba zanedbávati nebo jeho význam pro dělnickou třídu podceňovati. I postavení a úkoly poslance naší strany nejsou totožny s poslanci ostatních stran. Poslanecké imunity, pokud ji měšťácké parlamenty posky tují, onoho výjimečného postavení, jež poslanci dosud mají, musí komunistický poslanec využíti ve prospěch a k podpoře revolučního dělnického hnutí. Do této úlohy se naši poslanci musí vpravit a v tomto směru je třeba, aby se naprosto lišili od poslanců stran ostatních. Proto na poslancích naší strany tkví větší odpovědnost a vy žaduje se od nich daleko větší činnost a pohotovost. Měšťácké strany vidí i v imunitě poslanecké veliké nebezpečí, a jak víme, hledí ji co možná nejvíce obmeziti . Stíhání několika našich poslanců a snaha vydávati je soudům i pro věci poli tické je toho důkazem. Neudržitelnost nynějších poměrů a ruku v ruce s ní pokra čující sociální revoluce působí rozvrat ve všech politických stranách, jež jsou všude útvary zastaralými. Všude nastává nová orientace a posun doleva. Všechny naše politické strany projdou fází rozkladu a kvasu. Kvašení v sociální demokracii je téměř skončeno a zřetelně se jeví nové útvary. Revoluční proletariát soustředí se ve straně komunistické, pravici tvoří strana maloměšťáckosocialistická . Strana československých socialistů dostává se do kvasu a čím více bude mu bráněno, čím pevněji budou vedením strany přivírána vrata vývoji, tím blíže jest strana rozkladu, jemuž neujde. I v stranách kapitalistických je zřejmý rozklad. Ná rodní demokracie, jež pod firmou všenárodnostní shromáždila v sobě četné vrstvy střední a inteligenci, vyhranila se jako strana finančního, průmyslového kapitálu a jako strana re akcionářská nemůže uspokojiti tímto programem vrstvy střední ani inteligenci. Rozklad této strany je již patrný utvořením se levice.

Agrární strana, jež pod tlakem bezuzdné a demagogické agitace v otázce pozemkové reformy soustředila v sobě malo rolnický živel, nemůže svými metodami rozřešiti sociální otáz ku chudého venkovského lidu. Poněvadž tento živel má ve straně číselnou převahu, jest jen otázkou času, aby uchopil 75

vedení strany do svých rukou a obrátil se proti agrárním ze manům. Proces tento podporován bude krisí v zemědělství, již lze s jistotou očekávati . Za těchto poměrů je parlament zmítán jako lodice na roz bouřeném moři. Nelze vytvořiti konsolidované parlamentní většiny. Ovzduší parlamentu je nabito elektřinou a přináší časté bouře. K sociál ním rozporům přistupují ještě rozpory nacionální. Hospodářský a finanční bankrot všech států, napjatá poli tická situace vnitřní i zahraniční, naprosto rozvrácené poměry mezinárodní útočí na klid parlamentů . Marná je útěcha v mož nost hospodářské a politické konsolidace na starém základě. Žijeme v ohromné historické době. Je třeba, aby dělnictvo plně pochopilo veliký úkol, jenž mu jest uložen : uskutečniti své osvobození a položiti základ k nové, socialistické společnosti. Předseda Vaněk: Došel návrh, aby zpráva poslaneckého klubu byla vzata bez debaty na vědomí. Dosud není nikdo k slovu přihlášen než soudruh Tůma, který se vzdal slova k první debatě. Tůma se vzdává slova. Předseda Vaněk: Přikročíme k hlasování.

Při hlasování zpráva poslaneckého klubu se schvaluje. Předseda Vaněk : Přistoupíme k dalšímu dennímu pořádku .

VOLBA PŘEDSEDNICTVA SJEZDU , VOLBY KOMISE MANDÁTOVÉ A NÁVRHOVÉ

Předseda: Dopoledne bylo již sděleno, že dnešní předsed nictvo má také předsedat zítra . Přeje si někdo slovo ? Delegátka jedna žádá, aby předsednictvo bylo rozšířeno o ženu. Předseda Vaněk: Soudružka Grimmichová zasedá v před sednictvu jako zapisovatelka. Delegátka navrhuje soudružku Strnadovou do předsed nictva. Schvaluje se.

Předseda Vaněk: Dále je zde návrh zastupitelstva strany, aby do komise mandátové zvoleni byli : soudruzi Krček (Brno), Jílek (Praha), Schiffel (Ružomberok), Sajler (Louny), Va 76

šátko (Jihlava), Saiden Armin (Košice), Šťastný Josef (Plzeň), Srbek (Ústí nad Labem ). Delegátka žádá, aby v každé komisi byla aspoň jedna žena a navrhuje soudružku Jandovou. Jiný návrh zní, aby se po nechalo ženám, aby se uradily o kandidátkách . Schválen návrh, aby soudružky si navrhly kandidátku pro obě komise, mandátovou i návrhovou. Komise mandátová se pak schvaluje a předseda Vaněk určuje prvního ze zvolených soudruhů, Krčka z Brna, aby mandátovou komisi svolal. Do komise návrhové byl navrženi Goliat (Jičín), Burian (Brno), Tausik (Košice), Pergl (Mor. Ostrava), Synek (Prostě jov), Švára (Klatovy), Mondok (Užhorod), Houserová Anna (Praha). Soudruh John navrhuje, aby byl uznán zástupce Kladna a navrhuje Škuthana. Předseda Vaněk sděluje ; že Škuthan není delegátem a že návrhová komise musí sestávati z delegátů . Škopek žádá, aby do mandátové komise nebyli voláni dele gáti, kteří jsou již v návrhové. Zápotocká navrhuje soudruha Vernera z Kladna. Schvaluje se soudruh Verner jako člen návrhové komise. Předseda Vaněk : Došel návrh, aby ženám delegátkám bylo

uloženo, aby stylisovaly pozdrav ruským ženám z našeho sjezdu . Předseda Vaněk: Došel tento návrh : Navrhujeme, aby v plénu sjezdu před referátem Šmerala a Doležala bylo odhla sováno přistoupení ke Třetí internacionále. (Výborně ! Potlesk ! ) Předseda Vaněk: Potlesk mnohých svědčí o tom, že s tímto návrhem se souhlasí, ale předsednictvo musí upozorniti na to, že návrh ten, kdyby byl proveden, má v následcích značné znehodnocení přednesených referátů. Potom by měly nutně ty referáty odpadnouti, poněvadž když se provede hlasování, není potřeba rokování. Ale návrh ten má cosi do sebe po té stránce, že mnozí by chtěli z toho vyvozovati, že sjezd přistou pil ke Třetí internacionále teprve pod vlivem pronesených řečí. (Výkřiky : Ano, to my nepotřebujeme ! ) Jinými slovy, promiňte mi ten vulgární výraz, jak se někdy říká, že řečníci ty delegáty umluvili a oni podle nich odhlasovali . Předsed 77

nictvo se o té věci radilo. Chtěli jsme tu záležitost provésti takto : Máme předporadu, v níž dosud není zastoupen tisk, kromě zástupce tisku našeho. My bychom mohli v té před poradě provésti hlasování na zkoušku. To by nám mohlo stačiti, abychom se přesvědčili o smýšlení, ale to oficiální slav nostní hlasování bychom si ponechali až po pronesených refe rátech. Tím bychom vyhověli návrhu a neznehodnotili refe ráty. To je naše interní věc pro dnešek a zítra oficiálně se bude jednati, jestli k Třetí internacionále přistoupíme. Není-li ná mitek, pak bychom provedli věc takto. Houserová: Nepřistupuji na to, abychom na zkoušku hlaso vali. Neprovádějte žádné takové kousky. Vyslechněme refe ráty, ale pak budeme žádati hlasování podle jmen : „ ano“, nebo ,,ne" ! Novák (Žižkov) dává návrh, aby se hlasovalo až po referá tech. Kdo jsme komunisté, zůstaneme jimi před referátem jako po referátu ; my jsme vyhranění, na zkoušku hlasovat není třeba . Bayer: Jestli jsme tento návrh podali, podali jsme ho s tím přesvědčením, že není třeba uváděti nebo přednášeti referáty hlavních referentů, neboť předem přišli jsme jako přesvědčení stoupenci strany a domnívám se, že kdyby se provedlo hlaso vání předem, mohli bychom dokumentovati, co prohlásil Vaněk, že nehlasuje se pod vlivem referátů, ale v tom přesvěd čení, že jsme skutečně komunisty. Nebesář: Myslím, že jsme sem byli vysláni, abychom tlumo čili mínění organisací. Slyšeli jsme ze zprávy sekretáře, že 95 procent proletariátu se prohlásilo pro Třetí internacionálu, každá organisace vyslala delegáta sem a ten tu musí tlumočiti, jak organisace smýšlí, ne snad aby delegát hlasoval za svou osobu. Já se přimlouvám za hlasování podle jmen, aby každá organisace věděla, zda ten soudruh konal tu na sjezdu svou povinnost nebo ne. (Potlesk. ) Beran (Říčany) navrhuje konec debaty, což se schvaluje. Předseda Vaněk: Soudružka Houserová navrhuje zamít nutí návrhu, aby se hlasovalo před přednesením referátů . Houserová: Upozornila jsem, aby se nepřikročovalo na do poručení předsednictva, aby se o podmínkách Třetí interna cionály hlasovalo v předporadě na zkoušku . Chceme hlasovati 78

veřejně. Přicházím předsednictvu vstříc a navrhuji, aby dele gáti, kteří zastupují organisace, hlasovali tak, jak koho orga nisace na sjezd poslala. Předseda Vaněk: Debata je skončena. Návrh je zde, co s ním má předsednictvo dělat, musíme ho projednat. Lituji, že ten návrh přišel. Navrhuje se, aby zítra před referáty bylo přikro čeno k hlasování. Upozornil jsem na slabiny toho návrhu. Nemůžeme dnes ještě definitivně rozhodnouti. Můžeme to učinit jako návrh k zítřejšímu jednání. Zítra je sjezd kompe tentní, aby rozhodl. Ale poněvadž se mně zdá, že ten návrh není zrovna způsobilý, aby byla zvýšena slavnostní nálada sjezdu, že by se mohla rozpřísti o něm debata na sjezdu samém, chci, abychom ten návrh vyřídili nyní. Je zapotřebí, abychom ten návrh zamítli anebo přijali. Soudružka Housero vá navrhuje, aby návrh sjezdu byl zamítnut, doporučila však hlasování podle jmen po referátu . Navrhovatel Bayer: My ten návrh béřeme zpět. Předseda ohlašuje, že návrh byl vzat zpět a tím je věc vyřízena. Předseda Vaněk: Dále došel návrh, který myslím není třeba čísti, aby soudruhům dřevodělníkům, kteří stojí ve výluce, vy slovil sjezd sympatie. Stejného cíle je návrh, aby sjezd vyslovil sympatie anglickým horníkům stojícím v zápase. Jsou to vlastně návrhy užšího zastupitelstva strany a budou přikázány návr hové komisi, aby je upravila. Zítra přijdou na denní pořádek. Dále je zde návrh z pardubické župy, aby výkonný výbor byl vytvořen tak, že by zřízeno bylo 4-5členné představen stvo ze soudruhů pražských, ostatní po jednom z každé župy. Dotyčný nesmí býti župním důvěrníkem nebo sekretářem. Výkonný výbor jedná každých 14 dní podle potřeby. Tento návrh zdůrazňuji po zkušenostech z prosincové stávky, že je nutný nejširší kontakt se všemi oblastmi. Návrh ten se přikazuje návrhové komisi. Rovněž tak návrh soudruha Rejmana ve věcech tiskových. Dále se navrhuje, aby každý funkcionář, respektive zaměst nanec strany měl jen jednu placenou funkci. I tento návrh se přikazuje návrhové komisi, stejně tak návrh na zaslání pozdravu soudruhu Hybešovi a vězněným na Pankráci, na Borech, v Uher ském Hradišti a v Řepích. 79

Dále je tu návrh okresu jaroměřského, ve kterém se praví : S obavami pro osud československého proletariátu přijali jsme narážku Tesky o tříštění naší komunistické strany. Vě douce, že naše síla záleží toliko ve spojení všeho proletariátu, považujeme každé tříštění sil proletariátu za škodlivé a protes tujeme proti němu co nejdůrazněji a žádáme, aby sjezd co nej energičtěji jemu zabránil . Inspirátoři buďtež bezpodmínečně vyloučeni. Tento návrh se přikazuje návrhové komisi. Konečně je tu návrh organisace v Kostomlátkách, aby sjezd žádal nové volby do Národního shromáždění. Návrh ten přika zuje se návrhové komisi. Předseda Vaněk: Sděluji, že záležitost delegáta Nerudy byla prozatímně vyšetřena bez jeho účasti . On odešel a bylo zjištěno, že jistou část nějaké viny na sobě má, poněvadž byl suspendo ván jako okresní důvěrník svým okresem. Záležitost předána mandátové komisi, která ji definitivně vyřídí. Členové zastupitelstva strany činí návrh, aby bod denního pořádku ,,volby" byl dán na pořad bezprostředně po přístupu k Třetí internacionále, aby volby se neprovedly na konec za neúčasti delegátů, kteří odjíždějí, nýbrž aby volby se dály jako vysoce důležitý akt za plného účastenství delegátů . Schváleno . Předseda Vaněk: Abychom mohli zítra přesně započíti, žá dám, aby se delegáti včas dostavili . Jednání bude zahájeno v 8 hodin ráno .

Tím předporada skončena.

PRVNÍ DEN ZAHÁJENÍ SJEZDU

Předseda Havlín zahajuje jednání sjezdu o půl 9. hodině ranní tímto proslovem : Vážený sjezde ! Soudruzi a soudružky! Sešli jsme se ze všech končin Československé republiky, abyste v dnešní den slavnostně prohlásili své mínění, abyste postavili naši českou armádu mezi armády všech států světa proletářského. Včerejší předporada doporučuje vám k řízení sjezdu jako čestného předsedu soudruha Šturce (potlesk), do předsednictva Bolena (Praha), Karla Vaňka (Brno), Čulena

80

(Slovensko), Strnadovou za ženy a jako zapisovatele Grimmi chovou a soudruha Nykodýma . Prosím delegáty, zda schvalují toto předsednictvo ? Schváleno jednomyslně.

PROSLOV ČESTNÉHO PŘEDSEDY

Soudruh Sturc, uvítán potleskem sjezdu : Já tento potlesk považuji za projev pro myšlenku, se kterou spojován jest československý proletariát s proletariátem celého světa, s níž nastupujeme opravdu dráhu, kterou nám odkázali naši první apoštolové k uskutečnění díla osvobození dělnictva pod hes lem ,,Proletáři všech zemí, spojte se!" Jinak děkuji vám a po važuji za nutno připomenouti, že s hrdostí pohlížíme do minu losti, že s hrdostí ohlížíme se na ty zápasy, které jsme za těž kých podmínek podstupovati musili, a že my v Čechách , na Moravě a ve Slezsku dožili jsme se toho, že naše masy prole tářů, naše masy dělnické, nejsou, jak se všeobecně říká, stádem, jež se dá voditi vůdci, naopak s hrdostí mohu prohlásiti, že u nás masy jsou elementem, který určuje směr, o čemž nej lepším důkazem je, že generálové, kteří chtěli voditi dělnictvo na Hradčany, jako bylo za starých dob, kdy chodily deputace k Ferdinandu Dobrotivému, že jednomyslně odkázáni jsou lidem sami na sebe. Masy povzbuzují, tlačí k určitým směrni cím, a když vůdcové se vzpírají uplatniti vůli mas proletariátu, proletariát odstraňuje takové vůdce, kteří nevidí ve straně nic jiného než něco, co by jim pomáhalo k pohodlí, popularitě a slávě. ( Souhlas .) Jsem přesvědčen, že tento dnešní sjezd stává se sjezdem opravdu historickým. Každý náš sjezd byl histo rickým mezníkem v dějinách proletariátu, ale tento sjezd stává se zvláště významným v dějinách dělnického hnutí. Jistě položeny budou základy k tomu, aby náš boj do budoucna vítězně byl skončen. Jsem přesvědčen, že vy, pokud učiněna budou usnesení, že je jako apoštolové nejen budete hlásati a prováděti, ale že se budete zasazovati o to, aby usnesení ta byla uplatněna, že budete pečovati o to, aby v organisaci pro letariátu znovu vybudována byla nikdy nebývalá kázeň, aby chom mohli opravdu vítězně v boji postupovati . Tím prohla 6 Protokoly

81

šuji sjezd za zahájený a předávám řízení sjezdu předsednictvu . (Potlesk.) Předseda Vaněk: Slavný sjezde ! Děkuji jménem zvoleného předsednictva za důvěru, že pověřili jste nás řízením jednání. Prosím, aby každý z nás byl si vědom, že zde zasedá za ty, kteří jej vyslali. Prosím, abyste vzali na vědomí, že naše osobní city a zájmy v tomto důležitém, řekl bych rozhodujícím oka mžiku v dějinách československého proletariátu musí zůstati stranou a že český proletariát upírá své zraky k tomuto sjezdu v očekávání, že odtud nevyjdeme, jak naši odpůrci očekávají, snad rozháráni, nýbrž že odtud vyjdeme pevně semknuti a zoceleni pro příští těžké zápasy, které proletariát nejen našeho národa a národů tuto republiku obývajících, nýbrž proleta riát národů všeho světa v příštích dobách očekávají. Budete-li těmito pocity naplněni, pak jsem přesvědčen, že jednání naše bude hladké, úspěšné a zdárné. V této naději přikročuji k jednání samému.

SCHVÁLENÍ JEDNACÍHO ŘÁDU Předseda Vaněk: Včerejší předporada usnesla a schválila jednací řád . Nechci ztráceti času, abych jej znovu předčítal. Vy ho znáte. Je to jednací řád, který se nám osvědčil již včera, a budeme se jím říditi také dnes. Není námitek ? - Není. Tím se jednací řád schvaluje.

HOSTÉ SJEZDU Předseda Vaněk: Dovoluji si sděliti, že jako hosté nám velice milí se dostavili a jsou přítomni : zástupce německé strany ko munistické z Československé republiky soudruh Kreibich, zá stupce sjednocené komunistické strany německé dr. Mayer, za komunistické skupiny S. K. Neumann, za skupinu židovských komunistů Poale Zion soudruh Kohn, za komunistickou mlá dež soudruh Hájek, za polskou robotnickou stranu soudruh Chobot, za bezvěrce soudruh Beran, za Svaz komunistických legionářů dr. Polák. (Potlesk.) Všechny tyto hosty upřímně vítám. Přejeme si, aby bedlivě sledovali naše jednání a aby z našeho sjezdu posíleni a uspokojeni odebrali se ke svým soudruhům domů .

82

POZDRAV

SOUDRUHŮ

UVĚZNĚNÝCH

NA

PANKRÁCI Předseda Vaněk: Dále sděluji, že sjezd náš pozdravují sou druzi, kteří následkem prosincových událostí nejsou tu dnes s námi, nýbrž jsou uvězněni na Pankráci, na Borech, v Brně na Špilberku a v jiných věznicích tohoto státu. (Volání : Sláva jim ! Potlesk. ) Předseda soudruh Bolen čte tento jejich pozdravný přípis : Ustavujícímu sjezdu československé komunistické strany v Praze!

Vážení soudruzi a soudružky ! Vám všem, shromážděným delegátům prvního, ustavujícího sjezdu československé komunistické strany, zasíláme svůj srdečný komunistický pozdrav. I. Po ustavujících sjezdech komunistické strany francouzské a italské, tourském a livornském, dochází po několika odkla dech k ustavení československé sekce Třetí internacionály. Naplňuje nás hrdostí, že zbavujeme se v celém světě zkompro mitovaného názvu sociálních demokratů, abychom přijali čestný název komunistů posvěcený krví francouzských komu nardů z r. 1871 a ruských komunistů z let 1917-1921 ; ne smíme ani na chvíli zapomenouti, že stávajíce se komunisty, béřeme na se celou řadu povinností, jichž splnění velmi často vyžádá si od nás těžké oběti . II . sjezd Třetí internacionály jasně a určitě formuloval povinnosti, jež béře na se každá ko munistická strana, tedy i naše ; nelze aby Třetí internacionála odhodila své objektivní zkušenosti uložené v jejích podmín kách a přijala za své subjektivní názory, byť i nejlepších našich lidí. Nepřipojuje se Třetí internacionála k nám, nýbrž my, naše strana, přistupuje ke Třetí internacionále . Z tohoto hle diska posuzujeme přeměnu československé levé sociální de mokracie ve stranu komunistickou, z tohoto hlediska vychá zejíce, doporučujeme, aby každý delegát o zcela určitě vy jádřených podmínkách přístupu ke Třetí internacionále řekl své jasné, rozhodné a závazné: anone. My z pankrácké 83

trestnice ohlašujeme sjezdu své určité : ano, přijímáme bez podmínečně všecky podmínky přístupu ke Třetí internacionále a stejně bezpodmínečně trváme na jejich provádění. II. Majíce na zřeteli, že československá komunistická strana jen tehdy splní své dějinné poslání, bude-li komunistickou ne podle jména, nýbrž celou svou podstatou, organisační formou i uvědomělostí svého členstva o světovém názoru, jehož komu nistické mezinárodní hnutí je hlasatelem, obracíme pozornost sjezdových delegátů k otázkám organisace komunistického hnutí v Československé republice a výchovy jeho členstva. Béře me-li v úvahu, že svou početností rovnáme se komunistickým stranám světových národů, nemůžeme nepozorovati velikou odpovědnost, jež spočívá na nás, žijících na nepoměrně menším teritoriu, než se vyvíjí hnutí francouzské a říšskoněmecké. Prohlašujeme s veškerou rozhodností, že jsme pro nejrychlejší organisační splynutí naší strany s komunistickou stranou němec kou, s komunistickými skupinami kolem soudruha S. K. Neu manna a s politickými stranami ostatních národů obývajících Československou republiku, pokud hlásí se bezvýhradně ke Třetí internacionále. V tomto směru směrodatnou je nám nejen soudružská rada Třetí internacionály, snažící se sjednati nám nejlepší podmínky pro naše vítězství vytvořením jednotné mezinárodní fronty revolučního proletariátu v Československé republice, ale i ta okolnost, že splynutím všech komunistických směrů rozšíří se značně základna, na které bude lze docíliti jednotnou, vskutku komunistickou výchovu všech našich příslušníků bez rozdílů národnosti. Vytvoření jednotné mezinárodní komunistické strany v Československé republice bude k největšímu prospěchu zejména naší straně, jež v dů sledku různých příčin vznikla z vývojového procesu změny názorů v obrovských masách bývalé sociálně demokratické strany, jež - mají-li býti trvale připoutány k naší straně — nutno přivésti z názorového zmatku k jednotnému, komunis tickému světovému názoru, v čemž největší nedostatek dopo sud byl komunistické literatury, vyhýbavý a kolísavý tón ně kterých našich časopisů , jakož i nevyjasněnost v ústředním vedení levé sociální demokracie. Očekáváme, že sjezd bude si vědom těchto skutečností a že zvolením výkonného výboru strany z rozhodných a pevných komunistů napraví, co nepocho 84

pitelná váhavost a kolísavost výkonného výboru bývalé levé sociální demokracie způsobila. III. Ačkoliv již téměř půl roku jsme vzdáleni aktivní čin nosti politické, přece jen ze zpráv soukromých i z tisku dolé hají k nám do žaláře ohlasy živé diskuse, jež vedena je v naší straně v záležitosti ustavujícího sjezdu italské komunistické stra ny (případ Serratiho), jakož i záležitosti březnových událostí v Německu a krise v německé komunistické straně (případ Leviho). Protože oba tyto případy mohly by snadno býti po užity některými soudruhy za argumenty k podepření jejich odlišných názorů, považujeme za svou povinnost také v těchto otázkách sděliti sjezdu naše stanovisko. Podle našeho názoru i Serrati a Levi ocitli se mimo Komunis tickou internacionálu nikoliv pouze z důvodů praktické poli tiky, jež byla v rozporu s vůlí Třetí internacionály, ale daleko spíše z důvodů zásadních, jež byly utajeny, dokud Serrati ani Levi nebyli donuceni v praxi prokázati se komunisty. To se stalo, když Serrati v Livornu přinucen byl voliti mezi opor tunisty rázu Turattiho a Třetí internacionálou ; tak tomu bylo, když Levi březnovými událostmi byl nucen voliti mezi bari kádou komunistů a protikomunistů . Mezi komunisty může býti spor o účelnosti prostředků, jimiž Serrati byl donucen ukázati své ledví, stejně tak mohou komunisté mezi sebou diskutovati o vhodnosti a účelnosti březnové generální stávky v Německu , proklamované výkonným výborem Komunistické strany Německa, ale v žádném případě nemůže býti předmě tem sporu vyloučení ze Třetí internacionály Leviho a Serra tiho, kteří svým jednáním těžce poškodili komunistické hnutí, ohrozivše jeho revoluční disciplinu. Serrati v Livornu odmítl Třetí internacionálu a vyvolil si oportunisty, Levi přešel v březnu z komunistické barikády na druhou stranu : takové jsou skutečnosti, s nimiž jest nám počítati . Rozhodovati o nich bude příští sjezd Komunistické internacionály v červnu t. r. v Moskvě. Nemyslíme, že bylo by správné, kdyby kterýkoliv soudruh chtěl těmito případy z Itálie a Německa podepírati své politické stanovisko vzhledem k otázkám, jež jsou na pro gramu našeho sjezdového jednání ; ani Serrati ani Levi nemá co činiti s ustavením mezinárodní komunistické strany v Československé republice . Serrati i Levi jsou pouze dokla 85

dem nezkonsolidovanosti mladých stran komunistických, do kladem, že komunistické hnutí ve všech zemích musí býti úzkostlivým ve volbě svých vůdců. IV. V souvislosti se spory o případu s Levim a Serratim vynořila se v předsjezdových úvahách otázka o změně taktiky Třetí internacionály vzhledem k změněným poměrům hospo dářským, politickým i sociálním ve střední a západní Evropě. Připouštíme-li, že dnešní poměry v kapitalistické Evropě značně se změnily v neprospěch dělnické třídy vzhledem k cílům proletářského hnutí v důsledku zrady mezinárodní sociální demokracie, nemůžeme připustiti, že by takto změněná situace vyžadovala odklon doprava od dosavadní taktiky komu nistických stran, od taktiky nejostřejšího boje všemi prostředky proti kapitalistické společnosti. Nelze činiti zásadního rozdílu mezi taktikou ,,posiční války“ a taktikou ,, očekávání revoluce“, jak byl formulován před časem v jednom z našich časopisů . ,,Posiční válka" nemůže znamenati nic jiného než konstato vání dosavadního postupu komunistických stran,,,očeká vání revoluce" nesmí býti zaměňováno za ,,revoluční nedočka vost". Každá komunistická strana a celé komunistické mezi národní hnutí vůbec nalézá se v této době současně v očeká vání akutní revoluční situace i ve stavu posiční války proti kapitalismu ; ale „ posiční válka“ pro komunisty není ničím jiným nežli obdobím soustřeďování revoluční energie pro období revoluce, pro období otevřené občanské války proti kapi talistickému systému a jeho obhájcům, pro období, v němž obě dnešní rozhodující sociální síly, revoluční a protirevoluční, srazí se v konečném zápase. Komunistická strana pak v tomto období prokáže, využila-li přechodného období „ posiční války" k nahromadění takové revoluční energie, aby mohla dostáti svému dějinnému poslání jako organisátorka vítězství proletariátu nad kapitalistickou buržoasií. Každý jiný smysl „ posiční války" uvedený v souvislost s konstatováním změny poměrů v neprospěch dělnictva mohl by lehce vzbuditi dojem, že se jedná tu o nový druh „,revisionismu", o projev jakéhosi komunistického „,bernsteinismu". Činíme-li bilanci poměru komunismu ke kapitalismu, docházíme k závěru, že ne odklon vpravo, ale důsledky a neúklonný postup ve směrnicích Třetí internacionály - je nutným příkazem pro taktiku komunistic

86

kých stran v této době více než kdykoliv předtím. Na straně komunismu jsou čestné, aktivní elementy dělnické třídy, existence sovětového Ruska, zkušenosti z války světové, roz vrácený stav státních financí a hospodářského života vůbec ; na straně kapitalismu je buržoasie, opírající se o dělnické janičáry, zlato a státní aparát : při pevné a neochvějné taktice Třetí inter nacionály komunism musí zvítěziti! V. Takové jsou naše názory na otázky, jež na sjezdové jed nání mohly by míti určitý vliv. My zde, kteří se nalézáme ve vězení, zajisté nebudeme v podezření, jako bychom se řídili snad při formulaci svých názorů ohledy osobního rázu vůči komukoliv. Ne osoby, ale věc sama diktuje nám do pera tento projev a nic vřeleji nedoporučujeme vám, soudruzi a soudruž ky, než abyste svá rozhodnutí na sjezdu určovali ne pod vli vem osob, ale jedině se zřetelem k velké věci samé, se zřetelem k vítězství proletariátu, jenž ve vašich osobách sjezdovému jednání je přítomen. Nebude-li moci někdo, byť i z vedoucích soudruhů, uvésti v soulad své osobní názory s povinnostmi vyplývajícími z příslušenství ke Třetí internacionále, je po vinnen nezatěžovati vůdčí místa ve hnutí, nekomplikovati vnitřní poměry ve straně svým subjektivním stanoviskem. Komunistické hnutí zrodilo se z těžkých bolestí, jež proleta riát vytrpěl za světové války, vyvolané mezinárodním kapita lismem a umožněné mezinárodní sociální demokracií ; komu nistické hnutí nemůže slevovati ze svého velikého cíle a tvrdého postupu pro osobní ohledy, komunistické hnutí nesmí popřá vati ve svých řadách místa sentimentalitě. Úkolem sjezdu je ustaviti na troskách československé sociální demokracie komunistickou stranu československou, součást veliké mezinárodní komunistické strany v Československé republice, sekci Třetí internacionály . Jsme přesvědčeni, že sjezd tomuto úkolu plně dostojí. Sláva mezinárodní komunistické straně v Československé republice! Sláva Komunistické internacionále! Ať žije československá socialistická republika rad dělnických, vojenských a zemědělských zástupců! Podpisy : A. Zápotocký, A. Muna, B. Hůla, V. Stádník, M. Mlčoch.

87

Tento přípis přijat byl sjezdem s ohlušujícím, dlouhotrva jícím potleskem.

Předseda: Dále došel tento PŘÍPIS ZASLANÝ SOUDRUHY UVĚZNĚNÝMI V BRNĚ Uvěznění soudruzi v brněnské trestnici Votava, Burian, Vláda Krásný, Remunda, Bendl a ostatní uvěznění soudruzi zdraví srdečně sjezd strany, konaný v Praze, a přejí si ustavení jednotné mohutné strany komunistické. (Bouřlivý souhlas a potlesk.) Dále došel tento

POZDRAV KOMUNISTU VŠECH NÁRODNOSTÍ VE VOJENSKÉM STEJNOKROJI BRNĚNSKÉ POSÁDKY

Všem delegátům a delegátkám sjezdu strany sociálně demo kratické levice, konanému v Praze ve dnech 14.- 16. května 1921! Sešli jste se, abyste uskutečnili dílo vytyčené naším zakla datelem Karlem Marxem v Komunistickém manifestu. Při této příležitosti i my obracíme se k Vám, kteří jsme z vůle imperialistické vlády odděleni od Vás a určeni, abychom zájmy kapitalistů včas potřeby i svými životy chránili. Připomínáme Vám, abyste nikdy nezapomněli , že po boku našeho nepřítele kapitalismu jest jeho hlavní ochránce militarismus, který čím dál tím silněji se uplatňuje a zapouští kořeny v naší „ demo kratické armádě“. Musí Vám býti jasno, že slovo komunista znamená urputný boj proti reakci a jejím hlavním složkám , z které opětně militarismus jest nejdůležitější, a že jest Vaší povinností, abyste všech po ruce jsoucích prostředků používali k odstranění soustavy militarismu. K bodu ,,náš postup a taktika“ je nutno, abyste také neza pomněli zaujmouti určité stanovisko k militarismu, poněvadž

88

do dnešního dne Vaše činnost zasahovala až po brány kasá ren, ale ode dnešního dne je nutno, aby Vaše aktivní činnost počala i v kasárnách a pak vypověděla válku válce. Hlavně bděte, aby Vaše mládež byla čím dál tím lépe poučena, co jest její povinností, když přijde do kasáren, aby ani tam neza pomněla, že jest předvojem komunistické armády a že jako taková musí použíti všech prostředků ku zdolání militarismu a reakce imperialistické za Vaší pomoci. Proto voláme k Vám : Pomozte nám v tomto boji, pryč s dobou ochablosti, konejme své povinnosti poctivě, kterak nám naše přesvědčení káže. Že bývalá reakce, imperialismus a militarismus se v naší armádě den ode dne zesiluje, to Vám dosvědčí následující důkazy : Jsme doposud nevolníky v rukách bývalých císařsko-králov ských důstojníků, kteří až na nepatrné výjimky ani trochu se nepřizpůsobili duchu času . Služební řád je doposud starý, rakouský, zacházení s námi nabývá téže podoby jako před převratem. Zaměstnání naše daleko přesahuje 8 hodin práce, obzvláště u dělostřelectva až 13 hodin. Stravování jest pod veškerou kritiku, a když opovážíme se svých práv, obsažených ve starém rakouském služebním řádu, domáhat, přeplňují námi žaláře. O tom mohou Vás přesvědčiti trestné záznamy veli telstev. Rodinám našim uměli odebrat chléb, ale o zabezpečení jejich existence do dnešního dne nebylo postaráno. Celá řada jiných případů dosvědčuje, že pod rouškou demokratismu upevňuje se v armádě bývalý militarismus. Přejeme Vaší práci mnoho zdaru a ujišťujeme Vás, že cítíme a dlíme při Vašem počínání s Vámi. Všechna čest padlým bojovníkům za práva proletariátu ! Nechť žije předvoj světové revoluce, sovětové Rusko ! Ať žije Třetí internacionála! Ať žije spojená Komunistická strana Československa!

Zdar nekompromisním legionářům, kteří se přihlásili pro Třetí internacionálu ! S komunistickým pozdravem Komunisté všech národností ve vojenském stejnokroji u brněnské posádky. V Brně dne 11. května 1921. (Bouřlivý potlesk.)

89

Předseda: Dále došel pozdravný přípis nekompromisního robotnictva na Slovensku v Žilině. Podepsán tajemník Grič. DALŠÍ POZDRAV OD NĚMECKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY RAKOUSKA

Vídeň 14. května.

Vyslání delegáta, žel, nemožno . Přejeme poradám nejlepší úspěch a doufáme od výsledků značné posílení společné věci. Ať žije Komunistická internacionála a její nová sekce! S bratrským pozdravem Komunistická strana Rakouska. (Potlesk. ) Dále zdraví sjezd organisace strany v Říčanech a organisace strany v Hloubětíně. Předseda Vaněk: Vzavše na vědomí pozdravy, přikročíme ihned k tomu, abychom odeslali své pozdravy ze sjezdu .

POZDRAV SJEZDU UVĚZNĚNÝM

Předseda Vaněk : V řadě prvních vzpomínám všech našich padlých soudruhů v době uplynulé (sjezd povstává) : soudruha Kuldy, jehož památka bude věčně žíti v srdcích proletariátu, dále soudruhů padlých v Mostě, dělníků v Krompachu a ostat ních, kteří byli oběťmi kapitalistické persekuce hnutí proleta riátu. Sjezd strany zdraví dále uvězněné na Pankráci, na Bo rech, v Brně, v Řepích a v Uherském Hradišti. Současně sjezd pozdravuje telegraficky našeho nejstaršího soudruha Hybeše, který se léčí v Dolní Lipové. POZDRAV TŘETÍ INTERNACIONÁLY

Předseda Vaněk vzpomíná pozdravného přípisu, který za slal výkonný výbor Třetí internacionály. Komunistická internacionála sjezdu československé sociálně demokratické levice.

Komunistická internacionála zasílá bratrské pozdravy k va 90

šemu sjezdu, doufajíc, že se stane ustavujícím sjezdem Komu nistické strany Československa. Uplynuly dva a půl roku od chvíle, co existuje Československo jako samostatný stát. S největší důvěrou a nadějí hleděli českoslovenští dělníci k neodvislému československému státu. Byli osvobozeni od útlaku cizí, rakušácké byrokracie, doufali, že budou pány ve vlastním domě, ale brzy musili nahlédnouti, že pány v československém státě nejsou proletářské masy, nýbrž čeští a němečtí kapitalisté, agrárníci a líchváři. Vlády v česko slovenském státě zúčastnili se čeští sociální demokraté, Tusa rové, Němcové a Soukupové. Od nich doufali čeští dělníci pomoc v boji proti vzrůstající bídě, ale sociální demokraté byli v koaliční vládě zajatci buržoasie a denně zrazovali zájmy českého i světového proletariátu. Masa dělníků , která v nacionálním opojení dívala se na komunisty jako na agenty Ruska, neobhájila jich, když vláda a sociální demokraté proti Munovi a jiným komunistům zahájili divokou štvanici. Tatáž masa dělníků procitla pomalu ze svého opojení. V řa dách staré sociálně demokratické strany rostl stále počet dělníků , kteří dospívali k přesvědčení, že ne na cestě koalice s buržoasií, nýbrž v boji proti ní mohou býti uplatněny zájmy třídy dělníků , že jen povalením kapitalistické moci ve státě a ustavením proletářské české vlády rad mohou se státi čeští dělníci pány ve vlastním domě. Došlo k rozpoltění staré sociální demokracie. Revoluční dělníci odloučili se od vlád ních socialistů a ve velké prosincové stávce dokázali , že se přiznávají ke komunistické ideji ne toliko slovy. Prosincová stávka ukázala odvahu a energii revolučních dělníků Česko slovenska, ukázala také organisační a politické nedostatky za ložené jimi strany levice. V prosincové stávce nedostávalo se nejen organisačního ústředního vedení, nýbrž také politic kého vedení a to mělo své dobré důvody. Ve vedení strany nalézají se četné živly, které vědomě či nevědomě sabotují věc komunismu. Jestliže tyto živly, odvolávajíce se na nacio nální náladu dělníků, dosud neodvážily připojiti se ke Komu nistické internacionále, jestliže dosud se neodvážily spojiti se s komunisty německých oblastí Československa, je jasno, že nejsou schopny rozhodně se rozejíti s českou buržoasií, na její rány odpovídati bezohlednými ranami, a kde je příznivá 91

příležitost, přejíti k útoku proti ní. Doufáme, že sjezd nejen přijme jméno komunistické strany, aby se zevně lišil od soci ální demokracie, pošpiněné koalicí s buržoasií, nýbrž zjevně a jasně přizná se k zásadám a taktice Komunistické inter nacionály. Výkonný výbor Komunistické internacionály ne spustil nikdy ze zřetele, že je lépe postupovati opatrně, umožní-li se tím spojení větších mas dělníků . Kdo však nechápe, že nacionalism může býti potírán jen tím, že pozvedne se proti němu zjevně prapor internaciona lismu, že dělníci všech národů spojí se ve státě v jednu stranu, kdo nechápe, že v období světové revoluce proletariát potře buje nelegální organisace, aby mohl být proti buržoasii vy zbrojen, není prozíravým komunistou, nýbrž centristou, který jest dosti opatrný, aby jako muž Dvaapůlté internacio nály nevystupoval s otevřeným hledím. Doba polovičatých rozhodování je tatam. Dvaapůltá internacionála dokázala v Německu , že ten, kdo mezi revolucí a kontrarevolucí snaží se zaujmouti střední stanovisko, musí se v rozhodujícím oka mžiku dostati do tábora protirevoluce. Němečtí ,,neodvislí“ bojovali v březnových dnech na straně kontrarevoluce. Strana Longuetova ve Francii, která se dosud odvolávala na své zásluhy v boji za sověty Ruska, postavila se v době kronštadt ského povstání do jedné řady s Miljukovem, Gučkovem, Wrangelem, s hlavami ruské kontrarevoluce. Státi možno jen tu, nebo tam. V Komunistické internacionále snaží se ustaviti pravé křídlo, které ve skutečnosti není ničím jiným než Dvaapůltou internacionálou . Výkonný výbor doufá určitě, že čeští komunisté, poučeni zkušenostmi prosincové stávky, zřeknou se jakékoliv polovičatosti, že neprohlásí se solidárními se Serratim a Levim, nýbrž se zásadami a taktikou Komu nistické internacionály. Jen kdo je ochoten soustřediti komu nisty v jedinou stranu boje na život a na smrt proti kapita lismu a za diktaturu proletariátu, v jedinou stranu rozhod ných, uvědomělých revolučních dělníků, jen ten je komu nistou a jen ten patří do Komunistické internacionály. Jen v tomto rámci je možno učiniti ústupky osobám a tradicím. Každý krok dále vede do bahna centra. Komunistická inter nacionála zná revoluční energii, kterou projevili čeští dělníci i tehdy, když se nalézali na nacionalistickém scestí. Doufá 92

pevně a určitě, že tato revoluční energie družiti se bude s komunistickou prozíravostí a že povede k vytvoření veliké dělnické komunistické strany revoluční akce v Českosloven sku. Ať žije spojení německých, československých a maďar ských proletářů Československa ! Ať žije soustředěný boj komunistické strany mas Československa ! Ať žije Komunis tická internacionála ! Ať žije světová revoluce! Výkonný výbor Třetí internacionály. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk. ) Předseda Vaněk: I my odesíláme našim soudruhům ve Třetí internacionále a sovětovému Rusku náš nejsrdečnější a nejupřímnější pozdrav. Jednání o Třetí internacionále je na denním pořádku sjezdu a je připraven projev sjezdu, který bude odeslán jako odpověď na tento jejich pozdravný přípis. POZDRAV STÁVKUJÍCÍM HORNÍKŮM ANGLICKÝM Předseda Vaněk: Předsednictva došel následující projev : Ustavující sjezd komunistické strany proletariátu česko slovenského na své předporadě sjezdové, konané dne 14 . května 1921 v Praze-Karlíně, vzpomíná heroického zápasu dělníků Anglie, najmě horníků, kteří podstoupili nerovný boj s kapitalismem Velké Británie. Že nebyl boj ten dosud úspěšný, jest především vinou proradných sociálně patrio tických vůdců dělnictva anglického, kteří, tak jako určitá skupina reformistů u nás, postavili se přímo po bok kapitálu proti masám proletářským. Sjezd posílá proletářům Anglie komunistický pozdrav s ujištěním o pevném odhodlání děl nictva v Československu vybojovat svůj zápas do všech důsledků na podkladě starých zásad a metod Marxových v rámci mohutné, pevné komunistické Třetí internacionály. Ať žije mezinárodní solidarita proletářská ! Ať žije sbratření dělníků celého světa! (Jednomyslně schváleno .)

93

PROJEV K VYLOUČENÝM DŘEVODĚLNÍKŮM Předseda Vaněk : Předsednictva došel dále návrh na násle dující projev : Soudruzi dřevodělníci! Delegáti XIV. sjezdu Československé sociálně demokratické strany dělnické (marxistické levice v Republice československé) posílají Vám soudružský pozdrav a ujištění, že solidárně stojí s Vámi ve Vašem obranném boji proti chamtivým zaměstnavatelům. Vaši zaměstnavatelé v dohodě s reakční vládou Černého a jeho spřeženců trestají Vás výlukou, aby Vás pokořili, hospodářsky zeslabili, a tak upevnili a zachránili hroutící se nynější neudržitelný hospo dářský řád společenský. Vy a Vaše děti mají stále strádat a přinášet oběti, aby druzí mohli shromažďovat jmění, žít v blahobytu a rozkoši. Vyloučení proletáři! Voláme k Vám : Vytrvejte statečně, odražte útok vedený proti Vám reakcí, sražte své šiky pod rudý prapor jednotné mezinárodní prole tářské fronty komunistické. My jsme a budeme s Vámi! (Jednomyslně schváleno . )

DALŠÍ PÍSEMNÉ POZDRAVY Předseda Vaněk : Dále zasílají pozdravné přípisy sjezdu soudruzi shromáždění na schůzi v Novém Městě nad Metují, kteří plně se postavili na stanovisko Třetí internacionály. Ctěný sjezde ! Podepsaní zástupci politických organisací v okrese novoměstském nad Metují, shromáždění ve schůzi okresního výkonného výboru v Novém Městě nad Metují dne 8. května tohoto roku, prohlašují : Plně postavili jsme se na stanovisko Třetí internacionály a projevujeme souhlas, aby celý sjezd prohlásil se pro Třetí internacionálu . Přejeme sjezdu mnoho zdaru, kterého se zúčastnit nemůžeme, a vo láme : Sláva sovětovému Rusku ! Ať žije Třetí internacionála! Za okresní výkonný výbor Československé sociálně demokra tické strany dělnické, Nové Město nad Metují : O. Flégr, okresní důvěrník. Župní sekretariát mládeže komunistické III . župy (královéhradecké), Nové Město nad Metují : Boh. Flégr ml., důvěrník. Organisace komunistické mládeže, sku 94

pina Krčín. Místní politická organisace Československé soci álně demokratické strany dělnické ve Slavětíně nad Metují : Václav Kňourek, t. č. důvěrník. Místní politická organisace Československé sociálně demokratické strany dělnické , Nový Hrádek : Kapera Eduard, t. č. důvěrník, Josef Hůlka, zá stupce, Bohuslavice. Místní politická organisace Českoslo venské sociálně demokratické strany dělnické, Nové Město nad Metují: Josef Teichman, t. č. důvěrník. Politická volební organisace sociálně demokratická v Krčíně, Ferd. Drašnar, t. č. důvěrník.

Dále došel písemný pozdrav od soudruhů vězněných v Uherském Hradišti. (Bouřlivý potlesk.)

Předseda Vaněk: Než přikročím k dalším projevům, vy žádal si slovo za sjednocenou Komunistickou stranu Německa soudruh dr. Mayer. POZDRAV DELEGÁTA KOMUNISTŮ NĚMECKA Dr. Mayer: Soudruzi a soudružky ! Z uložení Komunistické strany Německa přináším vám srdečné pozdravy a přání zdaru vaší práci . Máte v úmyslu vstoupiti do Třetí internacio nály a již dlouhé týdny bylo ve vašich kruzích debatováno o nutnosti a účelnosti do tohoto vstupu, a jestli dnes nebo zítra tento krok usnesete, bude se vám to předhazovati všemi měšťáckými a lžisocialistickými stranami, že ne z vlastního usnesení, ale na popud z Moskvy a jejích agentů k usnesení tomu jste dospěli . Myslím, že nemusím před těmito kruhy o tom mluviti, že všechno to jsou úmyslné lži našich nepřátel. I kdyby dnes žádného sovětského Ruska a Komunistické inter nacionály nebylo, bylo by ve všech kapitalistických zemích nutno tvořiti komunistické strany, neboť musí se tvořiti, protože přibývající reakce a hroutící se kapitalism nutí k tomu dělnictvo, aby se sloučilo a přešlo k nejostřejšímu boji proti kapitálu . (Velmi správně!) Vy také máte již řadu zkušeností v těchto bojích za sebou. Vy všichni, kteří jste pracovali za habsburské monarchie, máte republiku měšťácké demo

95

kracie a víte z bojů prosincových, co pro dělnictvo a proleta riát tato vychvalovaná měšťácká demokracie znamená, že neznamená žádnou změnu kapitalistických řádů výrobních, že znamená bídu a nezaměstnanost, že neznamená žádné zlepšení v hospodářském a skoro také v politickém smyslu, nýbrž zachování hospodářské a politické poroby. Jako v Ně mecku od roku 1918 měsíc za měsícem musilo se bojovat v bojích, které byly stále urputnější a vedeny stále s větší bezohledností proti nám, metodami, kterých ani vilémovské Německo neodvážilo se používati, metodami ruského ca rismu, jež byly v Německu užívány od předáků , kteří stáli v čele dělnického hnutí, od Noskeho a jeho pomocníků, musíme my v Německu a proletáři ve všech zemích odvrátiti se od měšťácké demokracie, která je jen podvodem, a musí proletariát přijíti k tomu, co je jeho dějinným zápasem, k uskutečnění socialismu a komunismu. K tomu nestačí jen zápas, k tomu nestačí jen, že se odloučíme od starých socialis tických stran, nýbrž k tomu je třeba, abychom se připojili ke Komunistické internacionále, je nutno z vlastních řad odkliditi všechny pravice, které byly a které do nové komu nistické strany nesmějí býti převzaty. Také my v Německu máme kruté vzpomínky. Nejprve utvořil se Svaz spartakovců, který pak přetvořil se ve zjevnou komunistickou stranu. Ale ne celá masa připojila se ke Svazu spartakovců . Vedle zůstala USP, neodvislá strana, do které se uchýlili nejrůznější živlové revoluční a oportunističtí. Teprve dlouhé teoretické spory a organisační boje přinesly vyjasnění, až došlo v Halle k rozhodnutí. Část USP připojila se ke spartakovcům a tak vznikla sjednocená Komunistická strana Německa. Ale sjednocená komunistická strana nebyla tím, čím by měla býti . Pouhá okolnost, že změnila jméno, neučinila z ní pra vou stranu komunistickou, ač i změna jména je nutna, aby se navenek ukázalo, kdo co je. Ale nejen pouhá změna jména činí již stranu čistě komunistickou. Bylo třeba v teoretických a organisačních sporech provésti proměnu na komunistickou stranu. Není žádné strany, která by rostla ze staré sociální demokracie ; v této straně jsou velmi různí živlové. Byly tu různé sociální demokratické pravice, které musí býti pře konány nyní v teoretických diskusích, ale hlavně v praxi 96

revolučního třídního boje. V Německu měsíc od měsíce vedli jsme revoluční třídní boje a nyní jsme v revolučním období, kde ať chceme nebo nechceme, stojíme před velikými boji, které částečně tu již jsou . Donucovacích opatření, kterých Dohoda podniká k vynucení versailleského míru, využívá německé měšťáctvo, aby svrhlo veškerá břemena na dělnictvo . Svaz německých podnikatelů usnáší se na opatřeních snížiti mzdy a zatahuje tak všechno dělnictvo ve velké boje. Poslední březnová akce, která byla mezinárodního významu, nebyla ničím jiným než výrazem té okolnosti, že komunistická strana nechce čekat, až se jí řemen utáhne kolem krku, nýbrž že dříve, než podnikatelstvo k tomu sáhne, sama podniká boj proti reakci a podnikatelstvu . V těchto bojích se ukázalo, že oportunismus se musí potírati nejen v bojích teoretických, ale také v praktických . Oportunistické živly, které akci brání a ji ochromují, nutno vylučovat. Nikdo toho nečiní s lehkým srdcem, nikdo se rád nedělí od bojovníků, s kterými stál po léta bok po boku. Ale výše než osoby a jednotlivci stojí zkušenosti revoluce a jako zkušenosti z revoluce v Rusku přinesly mnoho stranických bojů, mnoho stranického tříštění mezi menševiky a bolševiky, tak i v Německu v revolučních dobách jsou masy mnohem pohyblivější a musí býti také strany pohyblivější. Může se snad státi, že jedna nebo druhá osoba nemá dostatečné elastické pružnosti, aby se přizpůsobila vůli mas, a to je právě to nejrozhodnější pro revoluční boje, že taková doba potřebuje vůdce jiné, než byli v období před revolucí. Vzpomínáme-li na starou sociální demokracii v Ně mecku, kdo byl tu představitelem strany? Kdo jsou dnes ještě představiteli odborového hnutí ? Střízlivé, opatrné, váha jící osobnosti. To všechno jsou vlastnosti, které uschopňují v době předrevoluční k vedení mas, ale to všechno nejsou vlastnosti, kterých je třeba v revolučních dobách, jež potřebují jiné vůdce, kteří jsou před masami, kteří mají vlastnosti odvahy, vytrvalosti, pevnosti, vůdce typu Lenina, Trockého, Liebknechta, Rosy Luxemburgové. Takových vůdců po třebuje každá strana komunistická pro revoluční dělnictvo , a proto je nutno tu a tam měniti vůdce a stavěti jiné v čelo. Tak jsme byli i my v Německu nuceni poslední týdny našeho člena Leviho vyloučiti, protože v akci březnové nesháněl

7 Protokoly

97

důvody pro dělnictvo, nýbrž proti revolučnímu dělnictvu. Tato březnová akce nebyla buržoastickým pučem, nebyla bakuninistickým pučem, žádným dobrodružstvím, nýbrž byla nutnou akcí, aby se kontrarevoluci ukázalo, že dělnictvo je na místě a že si nedá dobrovolně žádnou posici vyrvat, kterou dělnictvo již dobylo. A převážnou většinou komunistická strana prohlásila se pro tuto taktiku, která v březnové akci byla zahájena, a před několika dny schůze ústředního výboru, nejvyššího sboru kromě sjezdu strany, znovu potvrdila linii ofensivy a všechny organisace převážnou většinou postavily se za tuto akci. To je nám v Německu důkazem, že dělnictvo nejen k boji je nuceno, není-li jiného východiska, ale že komunistická strana je také bojovná, bojeschopná a bojechtivá strana. Obtíže pro dělnictvo jsou stále těžší, takže není jinak možno než v akce se vrhnouti, ale komunistické strany jsou tu - a to je jejich dějinným úkolem : cestu, kterou musí dělnictvo jíti, předvídat a v této prozíravosti kráčet napřed a tím cestu zkrátiti. Komunistické strany v každé zemi mají úkol masám ukázati, co přijde, a vyplňují tím důležitý úkol, neboť z toho vysvítá, že boj se musí vésti proti kontrarevoluci a reakci a tím uspořiti dělnictvu velkou část obětí a utrpení, které jinak dělnictvo musilo by na se vzíti . Mnohé země, jako Rakousko, vracejí se zpět do stavu polobarbarství. My jako marxisté víme, že dějinný vývoj socialismus žene kupředu, ale když dělnictvo je válkou zbídačeno, že by veliká část dělnictva, že by mnoho zemí upadlo do stavu polovičního barbarství a apatie, a proto musí býti v každé zemi komunis tické strany, které vedou boj a hledí ukrátiti bídu masám dělnictva. My v Německu máme od listopadu 1918 řadu dlouhých bojů a víme, jaké vedení strana potřebuje. Vedení musí být pevné, scelené a konsolidované. Komunistické strany musí jíti přes národnostní hranice, potřebují býti přísně zcentralisovány. Centrum musí tu býti, centralisticky musí býti vybudována jednotná strana. Učinili jsme v Německu zlé zkušenosti s autonomií okresních výborů. Dopadla pak akce špatně a věřím, že také ve vaší zemi, kde podnikatel stvo a správní aparát vládní je přísně centralisován, je nutno vytvořiti jednotnou, přísně centralisovanou stranu. Když jsem byl v Moskvě loňského roku, opětovně jsem se zástupci

98

E

marxistické levice hovořil o vytvoření jednotné strany. Bylo totiž naléhavým přáním exekutivy, aby v Československu byla jednotná strana, která by soustřeďovala dělnictvo všech národností. Snad již tehdy byla dána lhůta k vytvoření takové jednotné strany, která běžela, tuším, do podzimu loňského roku. Již uplynul delší čas a myslím, že diskuse, která se vedla, vás všechny přesvědčila o nutnosti vytvoření jednotné strany komunistické, bez ohledu na jazykové rozdíly. Jde o to, vytvořiti rozhodující bojovnou stranu ; to je podstatnou vlast ností této komunistické strany, že je bojovnou stranou, která svou legální a ilegální činností vede boje, které přecházejí v komunistické militaristické operace, a taková strana, která má takové cíle, musí býti jinak organisována než agitační strany, jako byla strana sociální demokracie, sociálně demokra tická. K tomu přichází, že doba naléhá. Klame se, kdo se domnívá, že kapitalism může se ještě konsolidovat, že děl nictvo má ještě léta čas, než bude nuceno do boje vstoupiti. Den ze dne jsou zjevy rozkladu větší a týden co týden se dělnictvo dostává do těžší situace a musí samo podstupovati boje. Crispien na sjezdu neodvislých ukazoval na posledním roce, že revoluce je na ústupu, a v brožurce Leviho dokazuje se, jako by kapitalism byl silnější než rok předtím. Tento názor je klamný. Klame dělnictvo, ochromuje ho v boji. Právě události mezinárodního významu, opatření proti Ně mecku, dále hornoslezský případ jsou dokladem, že kapita lism nemůže státi se a býti pánem situace, že hledá jedno východisko , získati čas pro vlastní existenci. Tak stojí všechen proletariát ve všech zemích před zjevem, že kapitalism ne může se již více udržeti a je jen jedno třeba : kapitalism sraziti do propasti, aby cesta utrpení pro nás byla zkrácena. (Velmi správně! Potlesk.) K tomu musí býti naše strana vybudována jako bojovná strana, která bude míti jediný cíl : ofensivně bojovati až k vítězství! (Bouřlivý potlesk a souhlas . ) Předseda Vaněk: Vzhledem k té okolnosti, že mnozí dele gáti rozuměli vývodům soudruha Mayera a že nutno časem spořiti, upustíme od překladu a delegáti si přečtou pozdravný proslov soudruha Mayera v tisku.

99

POZDRAV NĚMECKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA Soudruh

Kreibich za německou komunistickou stranu

(česky) : Vážení soudruzi ! Nesu vám pozdrav výkonného výboru německého oddělení Komunistické strany Česko slovenska. Nemusím vám říkati, jak úzkostlivě a pozorně sledujeme váš sjezd, jak sledovali jsme celé vaše hnutí a jak hledíme vstříc usnesení tohoto sjezdu, přistoupiti ke Komu nistické internacionále. Usnesení to bude prvním krokem k založení komunistické strany v této republice, bude také prvním krokem k vytvoření se komunistické strany proletariátu v Československu a prosím vás, abyste nezapomněli, čeho masy, čeho jsme si také vědomi my, že tím, že strana si dává jméno komunistická, tím že strana přistoupí ke Třetí inter nacionále, že tím žádná strana ještě pravou komunistickou stranou není, že tímto okamžikem začíná teprve vyvinovati se ve stranu komunistickou . I o nás to platí, neboť trpké zkuše nosti všech komunistických stran na světě nám ukazují, jaké tvrdé boje jsou nutny, aby byla vytvořena z těchto trpkých zkušeností pravá komunistická strana . S pozorností musíme proto sledovati zkušenosti a vývoj komunistických stran a celého boje třídního v jiných zemích, poněvadž čím více se učíme z těchto bojů , čím více se učíme z těchto zkušeností, tím méně musíme nabývati těchto zkušeností u nás a tím více si uspoříme bojů a také krve naší. Mnoho krve teklo v jiných zemích, v Německu i v Rusku , jenom proto, že tyto komunis tické strany nebyly ještě vyvinuty v pravém slova smyslu jako komunistické strany, protože v jejich řadách bylo ještě příliš kolísajících a váhajících živlů , které nebyly s to využitko vati včas každou revoluční situaci. Nezapomínejme, že celý náš boj, boj proti systému kapitalistickému, pro komunistic kou společnost, je bojem útočným, a proto také každá akce naše má býti útokem na kapitalistický řád a každý boj , který proti nám podniká kapitalistická společnost, je bojem útoč ným , a proto také každá akce naše má býti útokem na kapita listický řád a každý boj , který je nám vnucen touto společností, každý útok, který proti nám podniká kapitalistická společnost, 100

každá defensiva je pro nás škodlivou. Tím, že jsme se teď, německá levice i československá levice, prohlásili jako strany komunistické, že jsme se usnesli přistoupiti ke Třetí inter nacionále, tím ještě nemáme komunistickou stranu v tomto státě, tím ještě neodpovídáme všem podmínkám, které byly stanoveny druhým světovým sjezdem Komunistické inter nacionály. Předem upozorňuji vás na to, že nám ještě schází ta jednotně organisovaná strana. Stojíme ještě vedle sebe a tento sjezd může dáti pokyny prozatím jenom k tomu, aby se vytvořily společné ústavy, společné výbory, aby začala ta společná práce. Ale to není ještě žádná komunistická strana ; podle podmínek Třetí internacionály musí býti v kaž dém státě komunistická strana jednotná, musí v ní býti přísný centralism, centralism proto, poněvadž komunistická strana je jenom formálně také politická strana, ale v pravém slova smyslu komunistická strana musí býti mnohem více než politická strana ve starém smyslu . Nezapomeňte, že vedení komunistické strany má býti příštím ústředním vedením občanské války proti kapitalistickému systému v tomto státě jako v jiných státech. K tomuto cíli musíme pracovati a ne smíme si říkati : ,,To se bude vyvíjet samo sebou ; k tomu musíme míti čas, aby se všechno vžilo", nýbrž musíme praco vati z celé své síly, poněvadž my nežijeme v dobách normálních jako dříve, před válkou, když jsme měli několik roků času, abychom si vybudovali stranu. Soudruh Mayer to zde zdů raznil, že žijeme v době světové revoluce, že kolem nás všude je taková situace, že nejsme jisti, že snad již za krátký čas vybuchne veliký boj , velká revoluce. V takové době nemáme času na to, abychom čekali na vývoj, abychom čekali, až se něco vžije. V takové době musíme také prakticky bojovati ve svém smyslu, ale co potřebujeme pro revoluci naši, to musíme vytvořiti si v krátké době, a proto nesmíme si říci na konferenci : „ Ty a ty překážky, to a to mluví proti tomu, ty a ty poměry naše jsou jiné", nýbrž musíme pracovati vší silou a překonávati tyto překážky. Komunistická strana si musí říci : ,,Překážky jsou na světě a pro nás proto, abychom je překonávali!" (Potlesk. ) Proto vás zdravím v tomto smyslu a doufám , že také jednání sjezdu moskevského, kterého se obě strany zúčastní příští měsíc, že toto jednání bude přispívati

101

k tomu, abychom v době co nejkratší dostali se k jednotné pevné komunistické straně mezinárodní v této republice, abychom se dostali ke komunistické straně centralisované, přísnému centralismu, k centrálnímu vedení revoluce děl nické a občanské války pro řády komunistické. (Potlesk.) POZDRAV POLSKÝCH SOUDRUHŮ

Soudruh Chobot za polskou stranu socialistickou (polsky) : Jménem výkonného výboru polské strany komunistické* v Republice československé srdečně pozdravuji sjezd revo lučního proletariátu československého . Jako vy stojí i polský proletariát s vámi solidárně a půjde s vámi ruku v ruce. (Čes ky :) Výkonný výbor Polské strany socialistické v Republice československé uložil mi za povinnost, abych váš sjezd po zdravil a vyslovil vám bratrský pozdrav proletariátu polského v tomto státě bydlícího a současné přání, aby tento sjezd byl základem pro příští práci, aby proletariát v této republice bez rozdílu národností vytvořil společnou frontu ve válce pro dobytí řádu komunistického. Proletariát polský v poslední době a po rozhraničovací akci na Těšínsku dokázal svým postupem, že jde v starých tradicích marxistických , že nestojí na systému šovinistickém, jak česká buržoasie ráda namlouvá. Jestli polský proletariát stal se radikálnější, byly to zkuše nosti z doby plebiscitní, že proletariát může dosáhnouti osvo bození jen tehdy, když bez ohledu na národnost pracovati bude společně. Kde se proletariát tříští, tam získávají kapita listé a buržoasie, a proto proletariát polský bez ohledu, co tomu řekne polská buržoasie, co říkají sociální patrioti, půjde s vámi cestou tam , kde je jeho cíl, k válce, do boje proti kapitalistickému řádu, abychom se dožili toho, aby z republiky demokratické stala se republika komunistická. Po vašem sjezdu bude se konati příští měsíc sjezd náš, kterýž má tentýž pro gram : změnu jména a přístup ke Třetí internacionále. A ne bude trvati dlouho, že budeme míti v Československé re * Správně: Polská socialistická strana dělnická. Až 12. června 1921 se konal v Karviné ustavující sjezd „ Komunistické strany v Československu (sekce Komunistické internacionály - oddělení polské“) . (Pozn. red. ÚD KSČ.)

102

publice jednotnou mezinárodní organisaci komunistickou, která ukáže pánům, kteří dělnictvo kaceřovali a využitkovali, že dělnictvo dovede bez patriotismu nacionálů spojiti se mezinárodně. Mohu vás ujistiti, že proletariát polský půjde společně s vámi a že budeme ty boje bojovati společně pod heslem: Ať žije jednotná mezinárodní komunistická organi sace! (Potlesk.) POZDRAV MAĎARSKÉHO PROLETARIÁTU Szurányi: Soudruzi a soudružky ! Pozdravuji vás v jazyku toho proletariátu, který jako první vstoupil do boje na pomoc ruskému proletariátu. Tato okolnost je zárukou toho, že my, proletáři maďarského jazyka, žijeme myšlenkou mezinárodní a že internacionálně chceme pracovat. Ale kromě toho nutí nás i něco jiného k projevu internacionalismu. My jsme vli vem lupičského a zaslepeného maďarského třídního panství ztratili i to třídní území a můžeme tak náš boj za osvobození vybojovati na straně českého a slovenského proletariátu . Mezi námi se nyní nenajde žádný, kdož by přinášel do řady proletariátu republiky různé národní disonance. Podrobíme se vůli českého a slovenského revolučního proletariátu. Dvě myšlenky bych jenom tady chtěl naznačiti. Nejhlavnější po vinnost proletariátu v republice je působiti ke zničení bílého teroru a pomoci takovým způsobem proletariátu maďarskému , ustaviti na území bývalé monarchie tříhran práce, umožniti jednotný postup maďarského, rakouského i československého proletariátu . To je věc jedna. Věc druhá je tato : pauperism, chudoba, která je základem, na němž se revoluční marxism ustavuje, je na celém světě v rozmachu. Naproti tomu organi sace revolučního marxismu, Třetí internacionála, dosud ještě nesjednotila proletariát celého světa. Proletariát českosloven ský má ohromně veliké poslání, aby působil k tomu, aby proletariát všech národů v každém území se sloučil jednotně. K tomu pracovati je historickou nutností, poněvadž boj proti opravdově mezinárodnímu kapitalismu může vítězně skončiti jenom opravdově jednotná proletářská Internacionála.

103

POZDRAV RUSÍNSKÉHO PROLETARIÁTU

Soudruh Mondok (rusínsky) pozdravuje sjezd jménem orga nisovaného proletariátu v Podkarpatské Rusi . Pozdravuje sjezd, který bude ustavujícím sjezdem komunistické strany československé. Rusínský proletariát a jeho strana od počátku stály na stanovisku Třetí internacionály. Není divu, že prole tariát ten je revoluční. V celé republice nenajde se cíp země, kde by reakce a korupce byly tak ohromné jako v Podkarpat ské Rusi, která je součástkou demokratické Republiky česko slovenské. Zpátečnictví je toho druhu, že vám je těžko si je představiti. Na každého pátého obyvatele připadá jeden úřed ník, četník, policajt. (Volání : Fuj ! ) Proletariát rusínský ne může se následkem toho vzchopiti . V této části demokratické Republiky československé je censurou náš tisk strašně kon fiskován. Konfiskace provádí četnictvo! (Výkřiky: Huma nism !) Je to hanba, že v Podkarpatské Rusi to vypadá jako v temné Africe. Dělníci rusínští nevidí jiného východiska než toho, že dělnictvo musí státi na stanovisku neochvějně revolučním a ustaviti komunistickou stranu, od níž může če kati své plné osvobození . Vyslovuji žádost rusínského proleta riátu, aby proletariát československý se i tu vzchopil a ustavil komunistickou stranu. Ať žije jednotná Komunistická strana Československa!

POZDRAV ŽIDOVSKÉHO PROLETARIÁTU F. Kohn (česky) : Poslední sjezd pozdravil jsem jménem Židovské sociálně demokratické strany Poale Sion (levice) a jsem šťasten, že vás mohu dnes zdraviti jménem Židovské komunistické strany, která se ustavila na sjezdu včera kona ném . Naše strana před několika měsíci přijala 21 podmínek, včera ukázala, že na základě jich chce jednati, a dala si hrdé jméno Židovská komunistická strana. Tím neukončen náš vývoj, tím jsme neučinili zadost 21 podmínkám, tak jako vy neučiníte zadost 21 podmínkám, jestliže se usnesete, že ustavujete československou stranu komunistickou . Zadost učiněno podmínkám bude teprve tehdy, až všichni se spo jíme v jednu mezinárodní komunistickou stranu v Česko slovenské republice. (Potlesk. ) Soudruzi a soudružky, my

104

netrpělivě očekáváme tuto chvíli a chceme bezvýhradně tyto podmínky, které vyplývají ze zásad Třetí internacionály, plniti, a co se našich zvláštních úkolů jako židovského proleta riátu uvnitř židovské národnosti týče, chceme se v tom ohledu úplně podrobiti usnesením Komunistické internacionály. Komunistická internacionála uznala všesvětovost židovské otázky, uznala veliký úkol, který připadá židovskému proleta riátu ku zrevolucionování židovstva, což dokázala tím, že založeno

bylo

u

Komunistické

internacionály

jevrejské

byró, židovská kancelář. Bude se konati komunistický sjezd Internacionály a my, zástupci komunistických stran židovských, sdružení ve svém světovém svazu, budeme míti příležitost, abychom se tam dohodli s ostatními stranami o našich přesných úkolech. Podrobujeme se všem ustanove ním, která, ať dopadne sjezd jakkoliv, přinesou s sebou, a chceme pracovati tak, jak bude usneseno Komunistickou internacionálou . Vidíme, že židovská buržoasie, která patří k nejhorším buržoasiím celého světa, že židovský velkokapitál, který společně s ostatním kapitálem vykořisťuje proletariát ostatní, a především také židovský, že chce tento židovský kapitál využíti židovskou emigraci maloměšťáckých a prole tářských mas, které musí utíkati z východu, vzhledem k zhrou cení svých hospodářských podmínek, k vybudování kapita listického státu v Palestině a zříditi tak oasu kapitalismu pro židovský kapitál. Naším úkolem bude, pokud se emigrace židovského proletářského lidu do Palestiny bude obraceti, abychom tam vedli revoluční třídní boj proti tamější koloni sační židovskokapitalistické moci, která pracuje společně s imperialismem anglickým. Zde však chceme společně s vámi a s ostatním revolučním proletariátem bojovati pro vítězství komunismu , pro vítězství Třetí internacionály, která jedině může osvoboditi všechny pracující národy.

POZDRAV ZÁSTUPCE KOMUNISTICKÝCH SKUPIN V ČESKOSLOVENSKU St. K. Neumann za komunistické skupiny : Jménem svazu komunistických skupin pozdravuji váš sjezd co nejsrdečněji 105

a doufám, že dnešním dnem zmizí všechny rozdíly mezi námi a že v nejbližších dnech budeme jedinou stranou mezinárodní s jediným cílem. Jsem přesvědčen, že jednotná komunistická strana v Československu je otázkou nejbližší doby. Doufám, že všechny nesnáze, které se v poslední době objevily, jsou rázu příliš taktického, než aby nás mohly odvrátiti od pevného cíle. Věřím, že vedení strany najde prostředky, aby paralyso valo škodlivý vliv jednotlivců, a že se postará, aby moskevská exekutiva Třetí internacionály byla vždy správně informována o našich potřebách a možnostech, a to vždy zástupci proleta riátu českého a slovenského, který musí se státi přirozeným jádrem a těžištěm příští jednotné strany komunistické. Tak bude nejlépe ulomen hrot všem příštím rozporům taktického rázu. Přeji vám i nám, všemu československému proletariátu, aby tento sjezd vyzněl mohutným a svorným projevem pro mezinárodní stranu komunistickou, neboť jen v ní nalezne československý proletariát opětně svou sílu k vítězství. Co nás dělí, je nepatrné proti tomu, co nás spojuje. Nikdo nás ne přemůže, ale my srazíme diktaturu buržoasie. Ať žije jednotná mezinárodní sjednocená, zcentralisovaná komunistická strana československá , ať žije komunistický boj za sovětskou re publiku československou. (Potlesk. ) Po těchto projevech mezinárodní solidarity předstoupil

Svaz dělnických pěveckých spolků a zapěl nejprve Inter nacionálu, nato Píseň práce. Předseda Vaněk, zahájiv znova jednání, prohlásil, že jako další bod denního pořádku přijde referát soudruha Šmerala „ O vývoji strany v republice“.

PŘÍSTUP KE TŘETÍ INTERNACIONALE

Zpravodaj soudruh Šmeral: Soudruzi a soudružky! Vývoj dělnického hnutí v Československu od převratu 1918 dál se po cestě, která byla jiná než v zemích okolních, a pokud cílevědomým vedením mohl býti vykonáván na budování 106

strany vliv, pracovalo toto vedení jinými metodami, než jakých užívaly revolučně nejuvědomělejší skupiny a strany na příklad v Uhrách, Rakousku i Německu . Má-li dnes, po dvou letech, býti charakterisována tato metoda budování naší strany, řekl bych o ní následující : Ona měla na zřeteli, aby česko slovenský proletariát přivedla pokud možno brzy k takovému třídnímu poznání, k takové vůli a odhodlanosti k činům, jak odpovídá revolučnímu smyslu nynějšího dějinného období. Snažila se dosíci tohoto cíle pokud možno organicky, pokud možno za nejmenších srážek, roztržek, bolestí a obětí uvnitř dělnického hnutí. Snažila se k tomuto cíli přivést ne malou skupinu, sektu, nýbrž velkou stranu proletářských mas . Přihlížejíc k náladám, které na přechodný čas musely se zmocniti i dělníků v národě, jenž po třistaleté nesamostat nosti opět dobyl samostatného státu, v národě, jehož veřej ným míněním každé chvíle probíhají nové vlny vážných obav, že státní samostatnosti pozbude, přihlížejíc dále k úrovni vzdělání a celkové povaze československého dělnictva, ne působila naše metoda silnými slovy a hesly, nevnucovala drásavým bojem dělníkům do hlav sociálně revoluční názory za každou cenu. Nechávala prostě procházet dělníky názor ným vyučováním skutečností. Nebyla však přitom pasivní, nečinnou. Naopak, šetrně, trpělivě, s klidem, ale s velikou iniciativností a soustavností stále a stále upozorňovala masy na význam toho, co se skutečně dálo ; v zrcadle skutečnosti uvědomovala jim jejich iluse, jejich omyly. Nebyla při tom sama k sobě nekritickou. Nestrnula v dogmatu, ustavičně sledovala každou novou fázi vývoje událostí a sociálně revo lučních zápasů v Rusku a v celém světě, stále se znovu učila, potvrzovala a ověřovala své dosavadní zkušenosti. Dnes jest příležitost, abychom posoudili bilanci celkové naší linie za po slední dva roky. Jest dnes československý proletariát v sociálně revolučním komunistickém uvědomění a ve schopnosti a ve vůli k činům také tak daleko jako proletariát v zemích okolních, kde při přibližně stejných poměrech řízeno bylo dělnické hnutí jinými metodami v Budapešti, ve Vídni, v Mnichově, Berlíně, anebo nikoliv ? Zodpovědění této otázky jest rozhodujícím 107

pro správnost anebo pro nesprávnost našeho dosavadního postupu. Kdybychom poznali, že vnitřní vývoj českosloven ského proletariátu zůstal znatelně za stupněm, jehož dosáhlo revoluční hnutí dělnické v našem okolí, neváhali bychom při tom přiznat, vyvoditi z toho důsledky a dosavadní metodu budování strany revidovati. Kdybychom však mohli na po loženou otázku s čistým svědomím odpovědět kladně, pak nesměli bychom od dosavadní linie ustupovat v poslední chvíli, kdy po ní má dospět naše dělnické hnutí k závěrečným metám , k ustavení se ve stranu komunistickou . Nesměli bychom připustit, aby vlivy, které dosavadní vývoj s námi přímo neprodělaly a neprožily a které proto nemohou naši domácí situaci při nejlepší vůli ovládat, chtěly snad v poslední chvíli zkřižovat naši dosavadní taktiku budování strany tak tickými ranami vycházejícími z jiného základního nazírání. V tomto ohledu museli bychom býti nekolísavými a pev nými. Jaká byla u nás situace 28. října 1918, v den české nacionální revoluce ? Jediná třída, která mohla býti nositelem revoluce typu z historického hlediska vyššího, revoluce sociální, třída dělnická, nebyla si ve své mase vědoma tohoto úkolu. Ne zapírám, že byla to také vina politiky, kterou jsem (ovšem v úplně jiných poměrech, zejména jako někdejší místo předseda Českého svazu) byl nucen dělat já sám, která vyvolala desorientaci v řadách proletariátu, takže on 28. října nebyl schopen samostatné akce. Náš taktický oportunismus z doby války dal půdu pro český sociální patriotismus. Děl ník, který si neujasnil, že jeho bída, jeho nouze jest vyvolána nikoliv příčinami lokálního významu neb nacionálního rázu, nýbrž výhradně imperialistickou válkou, dělník, kterému ne bylo jasno, že jest potřebí obrátiti válku světovou v občanskou válku proti buržoasii, tento dělník se stal snadno obětí českého nacionalismu, sociálního patriotismu . Český proletariát revol toval 28. října z pohnutek sociálních, stejně jako za hranicemi legionáři, avšak následkem desorientace, způsobené oportu nismem a sociálpatriotismem, nesprávně vedl svoji revoltu jen proti Rakousku, nejda dále, také proti své buržoasii. S takovými dějinnými omyly se v historii setkáváme. Velmi často revoltující sedláci, sedláci nespokojení s feudálním 108

vykořisťováním, revoltovali proti němu pod zcela jinými hesly než sociálními, aniž by dovedli odstraniti příčinu své bídy, ba aniž by přesně seznávali, kde tkví tyto příčiny. Takto též revoltovala česká dělnická třída proti Rakousku, očekáva jíc, že s odstraněním Rakouska zmizí i válečná bída a nouze. 28. října ohromná většina českých dělníků byla v zajetí sociálně patriotických idejí a byla absolutně neschopna každé samostatné socialistické akce. Národní osvobození, využito buržoasií, stalo se brzdou třídní průbojnosti našeho proleta riátu, tak jako vítězná válka se velmi často stává pomocníkem vnitřní reakce. Takto jsme dosti dlouho po české nacionální revoluci měli u nás takovou situaci, že buržoasii byl poskytnut hradní mír, velká většina dělnictva stála v táboře národním a viděla svůj podstatný úkol v budování republiky, aniž by pozorovala, že nebuduje republiku svoji, republiku socialistic kou, nýbrž že pomáhá upevňovati státní aparát buržoasní, který zítra se obrátí proti nim. Sociální patriotismus měl u nás daleko solidnější základnu v nacionální psychologii po 28. říjnu než kdekoliv jinde v poválečné střední Evropě. Zatím co německá buržoasie v Německu a v německém Rakousku a maďarská v Uhrách byla diskreditována válečnou porážkou, česká buržoasie upevnila své posice právě 28. října, stojíc v čele národního osvobození. Proto měli jsme u nás podstatně jinou situaci než v okolních státech, ačkoliv naše hospodářsko sociální struktura jest podobná. V těchto poměrech, kdy u nás nemohlo býti řeči o tom, že stojíme před bezprostředním výbuchem sociální revoluce, a kdy tudíž nemusila býti vy tvořena komunistická strana s takovým spěchem jako na pří klad v Rakousku, v Německu a v Uhrách, kde bořící se státní mašinerie buržoasie mohla býti jedním úderem rozbita a kde tudíž před komunistickou stranou, byť i kvantitativně ne patrnou, ležely velmi vážné úkoly, v těchto poměrech zvolili jsme metodu pozvolného vyrůstání ke komunistické straně. Tato metoda byla založena v úvaze, že v okamžiku , kdy sociální patriotismus triumfoval, ustaviti ihned komunistickou stranu by bylo sice pěkným činem, však bez praktického účinku , neboť tímtéž okamžikem bychom se oddělili od mas nej uvědomělejších dělníků politicky činných v sociálně demo kratické straně a zůstavili je sociálním patriotům. Bylo tudíž

109

naší devisou : pracovati uvnitř strany, využíti stranického aparátu až do maximálního stupně, abychom vyvedli masy dělníků ze scestí, na něž od pevné linie třídní politiky sešly. Ani psychologický proces radikalisace mas nevyvíjel se kraj ními obraty. Dělník, který dnes byl stoupencem sociálního reformismu, sociálního patriotismu, nebyl zítra přímo ideově vyhraněným komunistou, nýbrž postupně odhazoval jeden oportunistický názor za druhým. Dnes na příklad odhodil ilusi o možnosti spolupráce buržoasie s proletariátem, ale zůstával ještě oportunistou ve svých názorech, řekněme na stát, na parlamentarismus atd . Nové zkušenosti jej přivedly k tomu, že po čase odhodil i druhou ilusi, pak třetí a na konec vyzrává ve skutečného, uvědomělého komunistu . Stačí, abychom pohlédnuli mezi sebe a porovnali naše vlastní vy zrávání ke komunismu, aby každý z nás potvrdil, že přerod ke komunismu byl u každého pozvolným procesem, a nikoliv skokem. Vždyť i naši nejlevější soudruzi ještě před dvěma třemi lety měli množství sociálně patriotických, reformistic kých ilusí ! Jednou z podstatných příčin skoro podivuhodného zjevu, že marxistická levice během dvou a půl poválečných let stala se největší stranou dělnickou v Československé re publice, snad největší politickou stranou v Československu vůbec, bylo to, že jsme nepostavili mezi sebe a ostatní dělníky, řekněme v lednu 1919, příkrou mez, nýbrž že jsme postupně odstraňovali jednu oportunistickou ilusi za druhou, pod chycujíce vždy masy v každém tomto kroku vpřed. Když jsme několikaměsíční prací vyvrátili iluse o spolupráci tříd, když jsme jako výsledek této práce dosáhli toho, že značná část bývalé strany, to jest značná část dělnických mas, šla za námi v této otázce, i tehdy ještě nevnucovali jsme nějakým nátlakem masám názory, které by tehdy nebyly pochopeny a jejichž vnucování by nás oddělilo od těch mas, které jsme už měli za sebou v tak důležité otázce. Ve válce nemůže se postupovati tak, že ihned, bez příprav, přistoupí se k rozhod nému útoku . Konečný cíl, to jest zničení nepřítele, má sice vojevůdce stále na mysli, však k tomu dá dnes rozkaz pouze k postupu jen na dva kilometry, zítra soustředí na tom neb onom úseku svoji těžkou dělostřelbu, obstřeluje nepřátelské posice, zase pronikne vpřed někde na křídlech, a teprve 110

když si takto byl připravil možnost k všeobecnému útoku, může k němu přistoupiti. Naším válečným úkolem bylo a jest zničení kapitalismu revoluční cestou, a tento válečný úkol se nám rozkládá na několik užších, částečných úkolů, jakmile přistupujeme k jeho provedení. Nemůže býti řeči o vítězství proletariátu, dokud sám proletariát stojí v nacionál ním nám nepřátelském táboře. Mluviti o sociální revoluci a nemíti na mysli skutečný stav věcí, nepočítati přesně se si lami, které jsou k ní nutny, jest škodlivá fantasie, která může vážně ohroziti úspěch celé akce . Proto také

pozvolné dobývání strany, které se zdálo mnohým zbytečným úkolem, jest nutným předpokladem budoucího úspěchu, neboť dokud sociální patrioté budou se opírati o statisícovou stranu, dokud pomocí této statisícové strany budou ovlivňovati další statisíce děl níků, do té doby nemůže býti řeči o rozhodné ofensivě proti kapitalismu. Dobývajíce velikou sociálně demokratickou stranu, obracejíce její frontu proti buržoasii, vykonávali jsme velmi závažnou, velmi nutnou a velmi užitečnou práci, a tato práce nám teprve vytvořila veliké komunistické hnutí, jež jest zárukou našeho vítězství. Že jsme postupovali správně, toho jest pro nás důkazem, že to byla pravice, která učinila konec naší práci uvnitř strany a raději stranu v srpnu minulého roku rozbila, aby zachránila pro sebe zbytky strany, aby po stavila mimo náš ideový vliv své příslušníky v Plzni, v Morav ské Ostravě a jinde. Jestli jsme až do srpna minulého roku byli v jednotné straně s pravicí, tu jsme to nečinili proto, že jsme chtěli s Bechyněm a Tusarem udržeti jednotnou frontu, nýbrž proto, že jsme chtěli udržeti jednotnou frontu s děl níky, odhaliti sociální patriotismus, reformismus a úplně odděliti sociální patrioty od mas. Srpnovým rozhodnutím zastupitelstva strany byl učiněn konec jednotě strany a usta vili jsme se jako strana samostatná. Ta část dělníků, která zůstala v pravici, vypadla tím z našeho bezprostředního ideového ovlivňování, přímá cesta k nim byla nám zatara sena. Ovšem nehledě na všechny pokusy vlády a pravice, nemohla se nám zatarasiti cesta k nim docela, vývoj věcí, události od srpna do května a zvláště události prosincové

111

nám otevíraly cestu k dělníkům a získali jsme během osmi uplynulých měsíců řadu velmi cenných úspěchů. Proniknutí naší strany na Ostravsko, do velikého průmyslového střediska veliké důležitosti, průlom v Plzni - to jsou úspěchy, které nám přinesl v tomto směru prosinec. Pravice prokázala sé před očima dělníků skutečně stranou jdoucí společně s bur žoasií ruku v ruce, tisíce dělníků, které šly v jejích řadách, právě prosincovými událostmi a vládní persekucí byly pro buzeny a přešly k nám. Nyní, dva a půl roku po 28. říjnu, máme u nás mírně odhadováno třistatisícovou stranu, stranu, jež má nesporně většinu československého proletariátu na své straně. Jest to rozhodně veliký úspěch, úspěch, jehož velikost si uvědomíme, když si připomeneme, že relativně, vzhledem k počtu obyva telstva a počtu dělníků v Československu, byli bychom nej větší stranou Třetí internacionály a absolutně, podle počtu členů, následovali bychom hned za komunistickou stranou Ruska a Německa. Spojená německá komunistická strana (VKPD) má kolem půl milionu členů oproti 60 milionům obyvatelů a 22,000.000 lidí zaměstnaných v průmyslu a země dělství. U nás máme poměr : 350.000 organisovaných členů, 13,000.000 obyvatel a 3,600.000 dělníků . Podle počtu členů jsme daleko před francouzskou a italskou soudružskou stra nou, které vykazují čísla 140.000 a 180.000 (před rozkolem v Livornu) . Dospěli-li jsme k takovým číslům, pak jest to známka, že naše taktika v hlavních rysech byla správnou a v našich poměrech úspěšnou. Nechceme nikterak zakrývati, že slabou stránkou této taktiky bylo, že v jednotlivých fázích našeho vyrůstání ke komunistické straně nebyli jsme dosta tečně čistí, že na příklad marxistická levice před jeden a půl rokem více se blížila typu německé nezávislé strany než strany komunistické. To však leží v základech metody, kterou jsme zvolili. Bylo to postupné zrání, vyrůstání ke komunistické straně co možná kompaktně v největší mase. Tak na příklad zrála levice v německé nezávislé straně a jen díky tomu, že tento proces se postupně vyvíjel, vznikla tam veliká komu nistická strana. 450.000 členů německé neodvislé strany při jalo komunistický program, vyzrálo a společně s bývalou Komunistickou stranou Německa tvoří nyní sekci Komunis

112

tické internacionály v Německu . Ovšem musíme si býti vě domi, že veliká strana není žádným fetišem, ničím absolutním, nýbrž že jest jen nástrojem k dosažení vyššího cíle, jímž jest vybudování socialistické společnosti. Rovněž musíme si býti vědomi, že vzrůst strany má své hranice, že nesmí se u nás opakovati to, co bylo zvykem ve staré německé sociální demokracii, že, aby se učinila strana přístupnější, slevovalo se na jejím programu a byly činěny ústupky buržoasii . Veliká strana není samocílem, nýbrž jest prostředkem k dosažení cíle. Vzhledem k tomuto výsledku, soudruzi, myslím, že dnes, po svědomité práci dvou roků, máme plné právo hrdě zvolat do celého světa a do Internacionály : „ Dnes už se nemůže více říkati, že by masy československého proletariátu v nástupu na frontu světové sociální revoluce byly pozadu. Dnes už smíme říci, že stupeň, na nějž se vyvinulo dělnické hnutí československé, vyrovná se stupni, na němž se nachází děl nické hnutí v zemích okolních. Dostihlo jej jak revolučním uvědoměním , tak schopností a vůlí k činům. " Musíme si uvědomiti tento stav, abychom sami nepodceňovali výsledky dosavadní činnosti a aby radost z nich byla pro nás pro vše chny vzpruhou k dalšímu napětí sil a k další nadšené práci . Soudruzi, my sami si dosud plně neuvědomujeme, jakým skoro zázrakem jest, co se v hlavách a srdcích československých proletářů od dvou let stalo ! Stupeň komunistické vyspělosti určitého hnutí nedá se měřit podle nějakých formálních šablon, jako často činí ve svých literárních projevech soudruh Kreibich, nýbrž podle skutečné síly, kterou toto hnutí jest způsobilé uplatnit ne kdekoliv, nýbrž ve zralém, revolučním okamžiku . A tu pravím otevřeně : Naše hnutí československé jest jedním z nejvyspělejších ve střední a západní Evropě! Jest už dnes tak silné, vyspělé a odhodlané, přes mnohé nedostatky organi sační, že už dnes, kdyby dozrála mezinárodně revoluční situace v našem okolí, kdyby došlo k revolučnímu přelomu v Německu , československý proletariát byl by nejenom připraven a schopen provésti útok za účelem převzetí státní moci, nýbrž byl by způsobilý a silný přísnou vládu dělníků a malých rolníků také udržet a nový společenský řád budovati . Pro ten případ,

8 Protokoly

113

že by situace mezinárodní uzrála, jsme už dnes připraveni, a to nám dává právo, abychom nenechali výsledky své práce škarohlídsky podceňovat a abychom byli hrdi na to, co jsme dělali . Vedle toho naše strana jako cílevědomá představitelka a vůdkyně proletariátu má způsobilost plniti ještě druhou funkci: Jako veliká politická strana, snad početně největší v národě, jsme schopni vykonávati veliký politický tlak na třídní stát i za dob prozatím normálních, dokud rozhodná chvíle ještě nepřišla. Tato dvojí způsobilost naší strany jest také důsled kem zvláštní, samostatné cesty, po které se dělnické hnutí u nás vyvíjelo a která zásadu „ jádra“ a zásadu ,,veliké strany mas" dovedla spojiti v souladnou jednotu. Ona není vadou, ona jest v daných poměrech, vyžadujících určité pružnosti, předností československého hnutí a po mém přesvědčení také v tom ohledu musíme býti pevnými, aby tato způsobilost našeho hnutí nebyla ukvapeně ztracena. Myslím, že ještě před půl druhým rokem nikdo nepřed pokládal, že poměrně tak rychlým bude tempo, s jakým se dělnické hnutí u nás vyvíjí. Soudruzi, chtěl bych míti nadlid skou schopnost, abych vlil do srdcí, abych vlil do všech našich pracovníků radost a hrdost, jakou právem můžeme míti z tohoto vývoje. Dnes jsme zde na sjezdu, abychom před tváří celého národa prohlásili se pro komunism a vstoupili do chrámu Třetí internacionály! Vzpomeňte si, jak je tomu dlouho, že slovo bolševik se vůbec nesmělo nahlas vysloviti a jméno Lenin bylo jednou z nejhorších nadávek českého jazyka. Vzpomeňte si, že vlastenecký teror ovládal tak vše obecně, že nejenom nesměla se dělat nálada pro sověty, ale že soudruh Muna na prvé své schůzi po návratu z Ruska byl znásilněn proto, že opovážil se vysloviti kritickou větu o Wilso novi ! Jak zlomena byla celá páteř dělnického hnutí, pro to nemohu uvésti výraznějšího dokladu, než když připomenu na úlohu, již ne zdánlivě, zevně, vnuceně, ale skutečně ve vnitřním cítění jako ,,socialistická" autorita hrál u dělníků pražských továren americký spekulant Voska ! A dnes máme za sebou náš První máj ! Dnes začínáme sjezd, na kterém měšťáctvem celého světa zběsile nenáviděný a potupený prapor komunismu chceme rozvinouti v čelo svých řad! Naše hnutí provedlo na podzim větší očistu od pravičáckých zrádců a kolísa 114

vých centristů než kterákoliv jiná velká strana mas v celé Evropě. A stalo se to organicky, jako když zralý plod spadne se stromu, téměř bez bolesti a bez roztržky širokých vrstev proletářských příslušníků -strany. Po tisících zatýkali, vrhali do žalářů, výminečnými senáty odsuzovali jako „,velezrádce". Ukradli nám všechny technické prostředky propagandy, po mocí měšťáckých soudců, pomocí četníků a policajtů za maje tek soukromých vlastníků prohlásili Lidový dům, tiskárnu, jediné místo ke schůzím proletariátu uprostřed Prahy. Za tlačili nás do sklepa, ztížili možnosti tiskové agitace. Ale uloupené prostředky třídního boje více pracují proti nim a proti buržoasii, když jsou v rukou zrádců a ve službách nepřátel socialistického osvobození, než když byly v rukou našich. Dnes každý dělník cítí, že otázka ústředí, jež masy chudých po haléřích za dvacetiletí si vybudovaly, stala se symbolem stavu bezprávnosti, s nímž jest nesmiřitelným odpůr cům kapitalismu počítati v tomto „ demokratickém“ státu. Každý dělník instinktivně cítí, že tato otázka daleko není vyřízena, že Lidový dům nebude a nemůže býti odňat účelům bojujících dělnických mas, že přijde den, kdy na nádvořích Lidového domu, který i dnes a navždy bude domem naším, nepromlči telným vlastnictvím velké většiny dělníků, vzejde počátek veliké iniciativy, která bude rozhodující pro celou mocenskou soustavu v tomto státě a možno že v celé střední Evropě. Věříme ve velké dějinné povolání československého proleta riátu ! Věříme ve velké povolání dělnické Prahy ! Slibujeme : Učiníme vše, aby vláda buržoasie v celé střední Evropě byla zlomena a v srdci střední Evropy uprostřed Prahy, tam, kde dnes jsou prolitou dělnickou krví posvěcené, dělníkům pře chodně ukradené prostory Lidového domu, nechť tyčí se jedenkráte obrovský mezinárodní Chrám Práce, pomník mučed níků, pomník padlých obětí, slavnostní symbol zvítězivší, trium fující třídy dělnické. Taková jest v podstatě bilance citů, které dnes ovládají naše hnutí a jimž pokusil jsem se výrazu dáti slovy, která nikdy plně nemohou vystihnouti skutečnost. Než vraťme se opět k chladné rozumové analyse. Uvažujme dále klidnou, nepředpojatou kritičností, kontrolujme a přezkoumávejme znovu a znovu své stanovisko, promysleme znovu a znovu 115

všechny skutečnosti, aby bylo všechno uváženo dřív, než závazným usnesením tohoto sjezdu určíme si cestu dál.

Jest nynější dějinné období opravdu revolučním ? V prvé řadě majíce před očima zkušenosti posledních šesti měsíců, chceme se zamysliti nad otázkou, která jest otázkou našeho svědomí, jejíž zodpovědění je základem pro všechen náš postup . Žijeme opravdu v období revolučním, obdobném přechodu z feudalismu do kapitalismu, žijeme opravdu na pře lomu dějin, žijeme opravdu uprostřed nebývalé světové krize hospodářské a politické, jak jsme předpokládali při jednání na zářijovém sjezdu ? Jsou jednotlivci, kteří ještě před půl druhým rokem stáli s námi v jedné řadě a kteří dnes staví se do jiné fronty. Tito odůvodňují změnu svého stanoviska ná zorem, že krize kapitalismu jest již překonána, společnost že znovu vrůstá do normálních soukromokapitalistických fo rem, že sám Lenin obnovuje v Rusku staré řády a zařizuje státní politiku Ruska na trvalý poměr s kapitalistickými státy. Neváhám říci otevřeně : Kdybychom byli přesvědčeni, že stav takový skutečný jest, že pominula na toto dějinné období situace, ve které lze s nadějí na výsledek soustřediti světový tlak proletářské třídy na zvrácení kapitalistických řádů a k pro sazení vlády proletariátu, za čtyřiadvacet hodin, jediným hlasováním mezinárodního sjezdu změnili bychom celou soustavu své taktiky a přizpůsobili bychom ji změnivším se poměrům. Vždyť stejně zachoval se Marx, když přešlo období akutní revoluční krize roku 1848 a kapitalistická společnost ještě znovu na desítiletí pevně zapadla do svých starých ložisk. Tím bychom se nijak nevzdávali svých konečných revolučních cílů, hnali bychom k odpovědnosti socialistické oportunisty, jejichž pomocí a zradou by kapitalistická společ nost zachránila se z krize vytvořené světovou válkou, a věřili bychom, že náš den přece jenom přijde.

Hospodářská krize světa Ale nemám dojem, že by posledních šest měsíců přineslo vážnější příznaky kapitalistické obnovy. Nezmenšila se 116

finanční krize států . Řada států, mezi nimi i stát náš, i v tomto půl roce žila z nových dluhů, rozmnožovala břemeno stát ních dluhů stejně jako za války a udělala nové kroky k pro pasti státního bankrotu. Nezmenšila se krize výrobní, naopak, teprve teď dostáváme se do stadia, kde kapitalisté začínají zavírat podniky, ač masy lidu mají takovou potřebu práce a výrobků. Teprve teď začíná ve všech státech katastrofální nezaměstnanost, hlad a zoufalství statisíců dělníků a přísluš níků jejich rodin, pravá nezaměstnanost, při které nejenom dělníci, nýbrž i podnikatelé jsou nezaměstnanými . A může kdo říci, že by byl podstatný obrat k lepšímu v otázce drahoty, v otázce bytové, v otázce rozvrácených financí obcí ? Postu puje zproletarisování nejen dělníků, ale také živnostníků, malých obchodníků, úředníků a inteligence. Pozemková re forma končí ostudou a na obzoru jest velká krize drobných zemědělských vlastníků . Čtyřletá imperialistická válka, jež měla ohromným státním aliancím, Dohodě a centrálním mocnostem, sloužiti za pro středek k hospodářskému rozkvětu, dialekticky se proměnila v pravý opak, stala se východiskem všestranného rozpadu a zániku kapitalistických řádů . Technické výrobní síly během světové války byly nalomeny, vyčerpány a desorganisovány, reální akumulace (soustřeďování kapitálů) přestala a na její místo přešla de-akumulace (odsoustřeďování), což nevyhnu telně uvedlo do pohybu společenské výrobní síly - pracující - a převedlo je do takového pohybu, který ve svých vnějších rysech se nám jeví jako revolta, nespokojenost se stávajícími výrobně společenskými řády. Hospodářským podkladem to hoto pohybu proletariátu a zproletarisovaných vrstev jest snaha o dosažení vyšší životní úrovně, úrovně alespoň takové jako před válkou, což přerůstá hospodářské možnosti kapita lismu. Poskytnouti vyšší životní míru pracujícím by mohl kapitalism jen tehdy, kdyby se vyrábělo alespoň tak jako před srpnem 1914, kdyby se kapitalism mohl vrátiti k před válečné výrobní akumulaci. Při daném stavu kapitalistické desorganisace světového hospodářství se však kapitalism může vrátiti k reální akumulaci jen tehdy, když předběžně ještě více stlačí materiální úroveň životní dělnické třídy, aby takto mohl shromážditi materiální hodnoty, které jsou nutny pro

117

vyšší výrobnost. Proces výrobní se vždy skládá ze vždy opaku jících se procesů reproduktivních a reproduktivní proces může býti větší než předcházející jen v tom případě, když uvedeme do výroby větší množství technických výrobních sil, což před pokládá jistý zbytek z předcházejícího procesu reprodukč ního. Aby byl získán tento zbytek, musí kapitalism stlačiti hmotný ekvivalent, který dostává proletariát, jinými slovy zvětšiti nadhodnotu. V každodenní životní praxi vidíme vždy znovu se opakující snahu kapitalistů zmenšiti mzdy dělníků a na druhé straně boje o zvýšení neb zachování mzdy, což jest jen vnějším vyjádřením uvedených ekonomických vztahů tříd. Proto také protlačení této linie kapitalistické obnovy musí vyvolati zostřený třídní boj a ještě více porušiti společen skou rovnováhu a uváděti do pohybu vždy širší a širší vrstvy. Zde se několika slovy dotknu buržoasních plánů tak zvané ho „ ozdravění“ , „ reparace“ a „ rekonstrukce“. Kapitalism, aby se přenesl přes nejkritičtější období poválečné, potřebuje, aby ve svých snahách stlačil hmotnou úroveň proletariátu, aby takto mohl přistoupiti k „,reparaci“ výrobního aparátu, nebyl rušen revolučními výbuchy, stávkami, sabotáží. Po třebuje, aby se pracující vrátili ke staré vysoké intensitě pracovní. A proto apeluje prostřednictvím sociálních refor mistů na dělníky, aby pracovali, ukazuje na to, že budou-li pilně pracovat, vejde život do normálních, předválečných kolejí a že takto sami dělníci budou se míti lépe a tak dále. Pravou podstatou všeho toho není nic jiného než návrat ke kapitalismu, pokus o překonání veliké poválečné krize a zde jsou sociální reformátoři určeni buržoasií k tomu, aby zmírnili revoluční odpor dělnické třídy proti novému za vedení se kapitalismu. Není potřeba mluviti o tom, že dů sledně třídní, důsledně revoluční strana proletariátu, strana naše, strana komunistická, se na tyto rekonstrukční udice buržoasní nelapí.

Politická krize Evropy

Vedle krize hospodářské maří každý pokus o znovuvy budování Evropy velká krize politická. Čtěte páteční řeč Lloyda George o polské válce v anglickém parlamentě, za

118

myslete se nad jejími větami : „ Kdyby byl mír porušen, ne dovedu předpovědět, co by se s Evropou stalo. Jsem znepo kojen, ano, naplněn strachem při myšlence, že nebude-li vrácena světu důvěra, mohly by z toho vzniknout následky nejstrašlivější, neboť kdyby úvěr a důvěra byly otřeseny, tu nedovedu říci, jak by mohl býti svět obnoven." Versailleský mír ochromil výrobnost největšího evropského hospodářského území - Německa, zkomplikoval poměry ve střední Evropě tak, že místo aby se přistoupilo k plánoměrné práci, k regu lérním hospodářskovýměnným stykům, byť i doválečného rázu, bylo v kontinentální Evropě všechno zamotáno, spleteno a uvedeno do zmatku. K tomu se přidružovala z hospodář ského hlediska nesmyslná — a přímo katastrofální pro zásobo vání Evropy ―― politika blokády Ruska, státu objímajícího osminu plochy celé země . Polsko bylo po několika letech války znova vrženo proti sovětskému Rusku, opětně byly rozmrhány nesčíslné miliardy hodnot, zabrzděna konsolidace východní Evropy, následkem čehož pociťujeme v celé Evropě nedostatek potravin a budeme jej pociťovati ještě dlouho . Všechny evrop ské státy ocitly se v nesmírně těžké hospodářské situaci. Zdá se býti přirozeným, že z této situace mělo by se hledati východisko společnou prací, společným úsilím a vzájemnou pomocí. Avšak kapitalism toho nedovede. Kapitalism zna

·

mená boj , stálý zápas všech proti všem. Kapitalistické státy nedovedly rozřešiti politicky poválečný stav a nedovedou jej vyřešiti ani hospodářsky. Namísto vzájemné pomoci jeden stát snaží se ekonomicky zachrániti se nemilosrdným vyko řisťováním druhého. Silnější dusí slabšího ; Spojené státy Anglii, Anglie kontinentální Evropu, Francie Polsko, Česko slovensko a celou střední a jihovýchodní Evropu. Odrazem těchto poměrů jsou valutární vztahy. Valuta československá byla stlačena na 7,5 % své doválečné hodnoty, ačkoliv kupní její síla jest nesporně větší. Ovšem Československo není osa mělé, rovněž velice jest stlačena francouzská, italská, rumunská valuta. Československo, které jest tísněno státy hospodářsky neb finančně silnějšími, opět se částečně hojí tím, že stlačuje valutu a vykořisťuje takto státy slabší, jako německé Rakousko. Tento valutární souboj velmi zřetelně ilustruje podstatu kapi talistických řádů . Bezmezné vykořisťování tak jest spojeno,

119

spoutáno s kapitalismem, že ten se marně snaží vyplėsti se z vlastních pout. Valutární spekulace, stlačení valut evrop ských států rodí těžké následky, podlamuje kupní sílu států a tím brzdí a i znemožňuje čilejší směnné styky. Kapitalistické státy se pokusily na podzim minulého roku na konferenci v Bruselu vyjíti z této slepé uličky, rozešly se však, aniž by něco učinily, aniž by napravily nesnesitelné poměry. Versail leský mír jest aktem a zároveň dokumentem této desorgani sace, jejíž druhou stránkou jest valutární anarchie. Tedy nejenže světová válka vyvolala takový zjev, že na příklad v kontinentální Evropě klesla těžba uhlí o 40 % , nýbrž vzá jemné hospodářské styky kapitalistických států byly tak desorganisovány, že těchto 60 % těžby uhlí nemůže býti racionálně využito . Když v Severní Americe hnije bavlna pro nedostatek kupců a když v tutéž dobu ve střední Evropě stojí textilní továrny, které byvše puštěny do chodu, mohly by vyrobiti miliony metrů sukna a zaměstnati statisíce děl níků, pak to jest pro nás a pro všechny soudné lidi zřejmým důkazem toho, že řád, v němž jest takový stav přirozenou věcí, jest absurdním, nepřirozeným a nemožným. A tato bavlna není převážena do Evropy nikoliv proto, že není transportních prostředků, jež by jí mohly převézti, nebo že nejeví se v Evropě potřeba textilních tovarů, nýbrž proto, že kapitalistický řád jest tak hluboko zapleten do rozporů, že se z nich nemůže vyplėsti, že sám jest vlastním hrobařem . Všude se staví do cesty skutečnému ozdravění a pozvednutí výrobních sil tolik překážek, tolik umělých přehrad, že kapita listický svět stále tone ve sporadických výrobních a odbyto vých krizích, nezaměstnanosti, valutárních krizích a tak dále. Počet nezaměstnaných po krátkém období zdánlivé konjunk tury znovu rapidně stoupá. V Anglii jest nyní více jak jeden milion nezaměstnaných, v Německu 800.000 a u nás v Česko slovensku jejich počet stoupl od ledna o 100 % . V tomto stavu zmatku a nepořádku bude se nalézati kapitalistický svět ještě dlouho, bude ohromná většina lidu strádati ne dostatkem a zimou, dokud tyto poměry nevybičují a nevybaví tolik revoluční energie, kolik jest jí potřebí, aby kapitalism byl překonán novou společenskou výrobní organisací vyššího typu, organisací socialistickou . Nyní jsme právě svědky tohoto 120

velikého, historického procesu, že se na jedné straně zřetelně, přímo nahmatatelně rozpadává jeden společenský řád a na dru hé straně vzniká uvnitř této rozkládající se společnosti pevné jádro - komunistická strana, která seskupuje vždy větší a větší masy nejuvědomělejších lidí a vede je k východu z tohoto rozkladu a tlení, vede je do nové, vyšší společenské formace. Krize mravní

Mám dojem, jako by pocity bezradnosti, zneklidnělosti, tušení marnosti a nestálosti právě v posledním půl roce začaly pronikati i do soukromého života a nálad příslušníků i neproletářských vrstev. Všechny tradice rodu i stavu padají, minulost, která dlouho s napětím sil byla udržována jako zdání, když už přestala býti skutečností, ustupuje poznání o kruté nahotě toho, co opravdu jest . Když chodím k večeru ulicemi, nepotkávám veselých, bezstarostných tváří, nepotká vám lidí těšících se ze života. Živnostníci a majitelé domů mluví o nesnesitelnosti daní a o nejistotě existence. Úředníci, třebaže při zřizování státu neobyčejně rychle povýšili, netěší se ze své kariéry. Dostávají myšlenky, zda jejich postavení je opravdu definitivní ; i ti z nich, kteří ve vysokých hodnost ních třídách mají vysoký plat, žijí v poměrné tísni, doma nemají radostnou naději v budoucnost svých studujících dětí, v kancelářích lze pozorovati rozmrzelost a nechuť k práci. A to nemluvím o zoufalém pláči vdovy po invalidovi, která z posluhy má živiti pět dětí, o zachmuřeném čele dělníka, jenž právě přijal knížku a stal se nezaměstnaným. Kdo si představoval takové nálady v třetím roce po splnění národ ního ideálu. Jako by vůbec nebylo jara! Kolikrát když jdu v podvečer stínem Staroměstského náměstí, mám pocit, jako by popel zvolna se sypal z oblaků dolů a tiše, nepozorovatelně zasypával celý smutný život našich dnů. To je morální krize, která se zmocňuje lidstva, krize způsobená snad ještě více ne konečným trváním útrap než jejich intensivností. Kdybychom měli takto ještě čtyři léta žíti, musela by se i Evropa i psychicky zhroutiti do stavu davové psychosy, o níž předem lze těžko si učiniti konkrétní představu . Musel by přijíti den, kdy pro všechny bude nesnesitelným k zalknutí ovzduší umírající éry, 121

kdy celý svět bude volati po východisku za každou cenu. V stupňující se rozháranosti myslí, v úpadku hospodářském, rozvratu politickém celý svět stále napjatěji čeká na velkou neznámou sílu, která by byla s to životu dáti nový základ, nový smysl, poměrům a věcem nový řád .

Vzhledem k velikosti problémů nestačí parlamentarism, jen diktatura proletariátu je východiskem k novému životu! A tak myslím, že dnes i nedělnická veřejnost bude lépe chápati slova, která z našeho sjezdu bude slyšeti o diktatuře proletariátu, než je chápala ještě při sjezdu zářijovém. Přijdou jim na chuť mnozí, na něž před šesti měsíci působila ještě prázdným, neživotným dojmem. Nyní i duševně proděláváme za půl roku rychlejší vývoj než v dobách normálních za půl století! Neprocházíme všichni neobyčejně účinným názorným vyučováním o tom, že pouhá metoda parlamentární nestačí na rozřešení úkolů tak ohromných, jaké nutně vyrůstají z nynější doby?Rozpory jsou příliš živelné, příliš velké, než aby zástupci tříd dohodou u zeleného stolu mohli je odstraniti. Pořád se mluví o tom, že „ demokracie“ uspokojí také sociálně dělníky. Ale jak je má uspokojit, když stát jest dnes vlastně sám prole tářem bez prostředků, odkázaný na milost a nemilost bankéřů, kapitalistů a velkostatkářů ? Moře davu bouří mělo by se mu hodit k uklidnění aspoň starobní a invalidní pojištění. Ale jak je může přes nejlepší vůli zavést parlament, když je inva lidů tolik a sněmovna nemá peníze, stát nemá peníze, a kdyby i určité množství peněz bylo, při kolísavosti poměrů vůbec žádná pojišťovací matematika není s to vypočítat sazbové zá klady sociálního pojištění, jež by bylo možno pokládat za vě decky přesné a stálé. A tak jest tomu s každým pokusem větší sociální reformy zákonodárnou cestou. Jediné východisko : velký plán a diktatura! A jedinou třídou, která má dnes moc diktátorskou vládou překonat anarchii a zoufalství, je proleta riát. Neboť jedinou cestou k novému životu , jedinou cestou od propasti jest dostati z milionů mozolných rukou pracujících lidí co možno největší, radostné a obětavé práce. To jest vlastní — a nejhlavnější cíl proletářské diktatury, ne násilí, ne teror vše ostatní jest k tomu cíli prostředkem. Svět se neobrodí, 122

hmotné i morální následky válečných hrůz nebudou odčiněny, když masy lidu nebudou pracovat zvýšeně, třeba zadarmo, jen za prostředky k udržení fysického života, v kolektivním spojení milionů, podle velikého jednotného plánu, s radostí a náboženským zanícením. Novou vírou těhotný jest soumrak doby, otevřeno jest srdce zástupů, aby přijalo nové náboženství práce. Jedině práce může zachránit svět a proletariát dá práci, aby zachránil svět. Ale podmínkou, aby ji dal, jest, aby práce byla osvobo zena. Žádná moc na zemi nedonutí dělníky, aby kovali sami na sebe nová pouta, aby znovu skláněli se do podmínek faraon ského otroctví, aby zvýšili pracovní výkon za tím účelem, aby mohly býti zúrokovány a opláceny dluhy kapitalistické, mili taristické minulosti, aby soukromí kapitalisté, velkostatkáři a spekulanti kořistili z nich novou nadhodnotu a z nahroma děné nadhodnoty budovali nové pilíře své nadvlády. Lid bude pracovati, uvědomělá jeho část bude pracovati s náboženskou vroucností a druhá část bude buďto s sebou stržena anebo děl nickou vládou k plnění povinností donucena. Ale napřed musí být i stát v rukou pracujících lidí, vlády dělníků a rolníků. Ten, kdo pracuje, musí vědět, že pracuje ne pro příživníky a lich váře, nýbrž sám pro sebe, pro své děti, pro svou třídu . To jest soustava, která umožní plánovité využití práce ve prospěch celku, která zachrání společnost z anarchie a rozvratu, až parlamentarism osvědčí svou malomoc vůči obrovským problé mům této epochy, to jest smysl a obsah diktatury proletariátu ! Když jsme uprostřed katastrofy, když je zemětřesení nebo řádí mor, nikdo nedívá se na formu, každý pokládá za samozřejmý rázný čin, jenž je s to pomoci . Jsou situace, kdy jest nutno na jediný bod záchrany soustředit všechny síly milionů, pevně, tvrdě, nelítostně, aby bylo dosaženo nutného výsledku . Ta kovou metodou diktatury, za níž ve všech státech parlamenty byly jen vedlejší dekorací, kapitalistický svět docílil nejvyš šího vystupňování své výkonnosti, jí vedl po čtyři léta světo vou válku . A třebaže v tomto případě dálo se to za účelem největšího zločinu dějin, nemůžeme přehlížeti , že použití diktátorské metody nepatrnou menšinou, pouze několika jed notlivci v celé Evropě bylo možné a že vymačkalo z obyvatel stva tolik energie, kolik vůbec jen bylo možno. My vyhlašu jeme světovou válku hladu, bídě, nezaměstnanosti, předčasnému

123

umírání. Je to válka neméně veliká, jako byla světová válka imperialismu, s tím rozdílem, kdežto ona byla největším zlo činem, tato jest největší ctností dějin a jedinou spásou zoufa lého lidstva. Kladu otázku : Najde se někdo, kdo by řekl, že v této válce pracující třída nesmí použít stejných metod k sou středění všech sil společnosti, k zlomení odporu příživníků a velkoboháčů , že nesmí použít na zlomení odporu kapitalistů i donucující síly, kterou teroristicky byl lámán každý odpor proti vraždícímu rozpětí války světové ? My, až přijde naše hodina, v zájmu záchrany lidstva, v zájmu překonání roz vratu anarchie jsme odhodláni převzít zodpovědnost, býti tvrdými a pevnými . Kdo ví jiné východisko, ať se o ně pokusí. Pak by prostě naše hodina nepřišla. I pro nás není převzetí moci žádnou zábavou ctižádostivé mysli, nýbrž trpkou po vinností svědomí. Ale nikde nevidíme jiného vážného plánu a nikde ani záblesku jiné naděje.

Naše hlavní úkoly pro nejbližší dobu : organisace a ideová propaganda Vycházím tedy z hlediska, že krize kapitalismu překonána není, vývoj poměrů ve všech státech že potvrzuje správnost názoru, z něhož jsme vycházeli na sjezdu říjnovém, že jsme opravdu v revoluční epoše, na přelomu dějin, uprostřed veliké války světové proletářské třídy na povalení kapitalismu. Ale právě že jsme si toho vědomi, máme právo a povinnost svě domitě a bez zaujatosti kterýmkoliv směrem zkoumati otázku : jaké operace jsou a pravděpodobně budou pro nejbližší dobu, pro nejbližších šest měsíců nebo pro nejbližší rok účelny na tom úseku fronty, který obsazen jest naším oddílem, co se může a co se má státi v nejbližší době právě na území Československa ? V tomto ohledu dovolte mně, soudruzi, vysloviti názor, že naše hnutí, zejména když ustaví se na tomto sjezdu ve stranu komunistickou, má velkou vnitřní potřebu, aby na jistou dobu mohlo se věnovati vnitřní konsolidaci, práci organisační, pevně semknout masy, jež vzdor a idea k nám přetáhla, a práci ideově výchovné, propagační, zejména velké propagandě tiskem. Ne můžeme říci, jestli nám toho času bude popřáno. Kdyby byl převrat v Německu nebo v jiném velikém státě, samozřejmě

124

že ihned bychom museli zahájiti činnost jiného druhu. Ale nestanou-li se na celkové linii fronty světové revoluce velké události nepředvídané, máme před sebou v prvé řadě úkol tento. Ozvaly se už hlasy, které s tímto míněním nebyly spo kojeny a označovaly je za ,,oportunismus“. Soudruzi, též proti podobné netrpělivosti musíme táhnout pevnou čáru . Jakmile jednou víme, že jsme ve stavu války, nesmí býti kvalita urči tého oddílu ve frontě posuzována podle toho, jestli sotva dostane se k patronám, hned začne střílet jako blázen, nýbrž podle toho, jak dovede sebe ovládat a ukázněně čekat na chvíli, kdy jeho vstoupení do akce bude míti smysl. Při tom nesmíme brát zřetel jen na to, jestli podle našich poměrů můžeme se odvážiti útoku , nýbrž vždycky musíme přehlížeti celou situaci při nejmenším ve střední Evropě. My už jsme několikrát byli v poměrech, kdy nám netrpěliví kritikové ostře vytýkali ne dostatek ,,ofensivního ducha“ a aktivity. Tak za uherské re voluce, tak za Bettelheimova dobrodružství ve Vídni, tak v době, kdy v Mnichově byla vyhlášena republika rad. Dnes z určitého odstupu můžeme říci, že naše jednání bylo správné. Předčasné pokusy neprospěly by nám a také ne světovému boji dělnictva. Netrpělivě upozorňuji na uherskou zkušenost. Ta učí, že může nastat situace pro vystoupení proletariátu zdánlivě tak zralá, kdy buržoasie se nachází v takové bezrad nosti a bezmocnosti, že sama nabídne komunistické straně pře vzetí moci. A přesto v malém, samostatné proletářské formy a obrany nezpůsobilém státu je prospěšné, není-li stav zralý mezinárodně, když se strana ze svých zákopů nedá vylákati. Je tedy teoreticky myslitelnou situace, že by nám moc padala přímo sama do klína a že my, poněvadž jsme si ji vlastní silou nevybojovali, z taktických důvodů na krátkou přechodnou dobu bychom ji ještě nepřevzali. Tím více je tedy vyloučeno, že by se mělo státi, abychom pouze z revoluční netrpělivosti, snad také proto, abychom dokazovali vzdálenějším kritikům svou komunistickou ,,spolehlivost", měli anebo dokonce mu sili se pouštět do předčasných pokusů zmocniti se moci .

125

Dvěformy zániku kapitalismu : převažují příznaky bezprostřední katastrofy, anebo jsme uprostřed procesu nezadržitelného tlení ? Ostře, soudruzi, jsem nucen vysloviti se zde proti tenden cím, které se u nás v poslední době projevily, aby bylo zrád covsky zakřikováno a za ,,nekomunistické" hned prohlašo váno, když některý soudruh zkoumá a třeba posuzuje méně optimisticky příznivost podmínek pro bezprostřední akce ve směru revolučním. Tak se stalo v posledním čísle „ Slovácka“, kde soudruh Vajtauer s nepřiměřenou kategoričností vystoupil proti soudruhu Miloši Vaňkovi za to, když tento veřejně vyslovil stanovisko, že v poslední době proces sociální revo luce ze stadia výbušného pohybu přechází v mnohých zemích do stadia ,,posiční války“. Při tom pojem ,,posiční válka “ sa mozřejmě uveden jest ve smyslu vojenském, a ne ve smyslu dobývati jedné sociální reformy po druhé i ve smyslu držení místa, sbírání sil a tím samozřejmě jako příprava k ofensivě. Soudruzi, vážné, věcné, stále znovu a znovu se přezkoumá vající zkoumání objektivních podmínek sociální revoluce nesmí býti v našich řadách nejen považováno za něco nemož ného, na co se hned hodí slova o nedostatečné komunistické čistotě, nýbrž naopak, ono jest přímo nutné. Jest nutné vzhle dem na naše vlastní taktická rozhodování, ale jest nutné také v zájmu soudruhů ruských, v zájmu ruské revoluce. Ruským soudruhům bychom neprospěli, kdybychom jim nemluvili úplnou pravdu, kdybychom se k nim chovali jako lidé závislí nebo vázaní, a vycházejíce snad přání jednotlivců z nich, uka zovali jim ve střední Evropě Potěmkinovy vesnice. Otázka taktiky nejbližší doby souvisí velmi úzce s otázkou tempa sociální revoluce a tempa rozkladu kapitalistického zřízení ve střední a západní Evropě. Jest možno si představiti dvě formy zániku kapitalismu : katastrofu, rychlý pád, neb nezadržitelné tlení, postupný rozklad, během něhož se v zá padní Evropě konsolidují komunistické strany, revoluční ka pacita bude během tohoto procesu stoupati, až nastoupí vý buch, jenž smete kapitalistickou společnost. Zakončení tohoto procesu přechází tím do prvé formy, formy katastrofální. Celá věc tím přechází tedy k ocenění, k všestrannému zhodnocení situace, v níž se nalézá kapitalism. Stojíme před okamžitým

126

zánikem kapitalismu, před okamžitou katastrofou, či ve vleklé krizi, v hnilobném rozkladu, jenž v době poměrně delší skončí sociální revolucí ? Vyjádřeno v dobových úsečkách : můžeme očekávati krach kapitalismu během půl roku, během roku, či během tří, pěti, deseti let ? Vyřešení této otázky v hlavních rysech závisí od dvou činitelů : od hospodářské situace pová lečné Evropy, i od rychlosti, s jakou dělnické masy budou přijímati revoluční komunistický program. Při tom musíme si uvědomiti, že oba činitelé nejsou nezávislí na sobě, nýbrž že mezi nimi jest funkcionální vztah : půjde-li rozklad hospo dářský rychle, pak rychleji také budou na ně reagovati dělnické masy. Zkoumáme-li hospodářskou situaci, pak nemůžeme ve střední Evropě přehlédnout jednotlivé známky nasvědčující, že stojíme spíše uprostřed vleklého procesu tlení než před bezprostřední katastrofou. Porovnáme-li výrobnost západo evropských států roku 1920 s výrobností jich ke konci války neb v prvním pololetí 1919, tu nemůžeme říci, že by tendence byla jenom zhoršující, jsou také zřetelné příznaky jistého částečného zlepšení . Ovšem nehledě na toto částečné zlepšení všeobecná hospodářská situace zůstává neobyčejně těžkou a nikde nelze ještě pozorovati návrat k „ normálním “ před válečným poměrům, jež samy o sobě byly dostatečně „ ne normálními" . Pozorovali jsme dokonce, že během uplynulých osmi měsíců proběhla cenová křivka celou amplitudou, křiv kou klesajícího, stoupajícího, klesajícího a zase stoupajícího vlnění, že po prosinci, kdy ceny dosáhly nejvyšší výše, na několik měsíců ceny klesly a nyní opět stoupají. Zdá se tudíž, že v takovém stavu částečných konjunktur, částečných zlep šení a opětného zase zhoršování bude se nalézati poválečná kapitalistická Evropa ještě dlouho, že celková hospodářská situace bude stále špatnou, až zatím revoluční síly tak vy rostou , že budou schopny kapitalistický řád překonati. Kdyby chom zjistili, že hospodářská situace během roku 1921 jest horší než v r. 1918 neb 1919, pak měli bychom právo očeká vati brzký, bezprostřední krach kapitalismu ; jinak jsme nuceni přikloniti se k myšlence, že rozkladný proces bude ještě pokra čovati, aniž by nás přivedl k okamžité katastrofě . Druhý faktor, od něhož závisí vyřešení tohoto problému,

127

jest stav revolučních sil bojujících proti kapitalismu. Sociální revoluce nemůže býti chápána jako něco mechanického ; hospo dářský rozklad in concreto ještě není revolucí. Revoluce se uskutečňuje tehdy, když statisíce a miliony lidí, dělníků , si uvědomí, že stávající řád musí býti odstraněn, že má býti od straněn. A moderní revoluce se liší od pudových výbuchů dřívějška i ještě tím , že tisíce, statisíce dělníků ví, co postaviti namísto starého společenského řádu , že jdou vědomě za ideá lem socialistické, komunistické společnosti. Dělník, stoupenec sociálně patriotické sociální demokracie, také zakouší bídu, než on nerevoltuje, neboť chová ještě iluse o možnosti zlep šení parlamentní demokracií a cestou reforem. Teprve tehdy, když se postaví do našich řad, teprve tehdy, když jest veden komunistickou stranou, jest revolučním atomem, revoluční silou . Rovněž tak jako ruský dělník, trpící bídou a zimou da leko více než český dělník, jest revoluční silou, ačkoliv nere voltuje proti své vládě, neboť jest veden komunistickou stra nou, jež mu praví, že trpí proto, že kapitalistická Evropa chce zničiti socialistický stát, a proto sovětské Rusko blokuje a vede proti němu ustavičnou válku a on svým strádáním po máhá vítězství socialismu . Jak patrno, ideologičtí činitelé mohou vykonávati určitý vliv, takže hospodářský stav nepro tlačuje se absolutně bezprostředně a nezávisle od lidského vědomí. Stoupání revoluce jest patrno na tom , jak šíří se kruh těch, kteří jsou na straně revoluce, kteří nejen jsou nespoko jeni, nýbrž i vědomě nespokojeni, to jest jdou za ideálem nové společnosti. V Rusku před 7. listopadem 1917, před výbu chem proletářské revoluce šla za revolucí, za stranou komu nistickou zcela jasně většina dělnické třídy. Volby do petro hradského a moskevského sovětu , volby ve všech důležitých průmyslových střediscích i v severní armádě nejjasněji pro kázaly, že sociálně patriotické strany menševiků a sociálních revolucionářů jsou potřeny a že majorita dělníků a vojáků jde za komunistickou stranou. A jen potom přistoupili ruští sou druzi k rozhodné revoluční akci . Revoluce má svoji objektivní diagnosu, objektivní příznaky, které nemůžeme pominouti a nahraditi pouze prvky vůle (voluntárními), byť i bychom tuto dovedli vystupňovati do krajnosti . Kdybychom přiložili toto měřítko k rozboru situace třídních sil působících ve střední

128

1

Evropě proti kapitalismu, pak nemůžeme říci, že stojíme urči tě před takovým jich vzrůstem, aby se mohlo mluviti o pří znacích bezprostřední revoluční akce, tak jako se mohlo o nich mluviti v říjnu 1917 v Rusku. Je mnoho příznaků, věcně na svědčujících tomu, že právě teď spíše

stojíme ve fázi sbírání a organisování revolučních sil než před jich přechodem k akci . Poměrná snadnost, s jakou v Německu buržoasní vláda odrazila poslední akci německé komunistické strany, rovněž nám ukazuje, že ty síly, které na příklad nyní v Německu působí ve smyslu revoluce, nejsou dostatečné k povalení kapitalismu . Březnová akce Spartakus bundu roku 1919 byla mnohem intensivnější , nehledě na to, že byla vedena menšími silami než nyní, neboť německý kapi talismus za toto období rovněž sebral a znovu organisoval své síly a překonal období vlastní desorganisace. Je třeba si velmi jasně uvědomiti, že středoevropská bur žoasie překonala první poválečné období zmatku a desorga nisace, že buržoasie nyní v roce 1921 nechová se již tak bez nadějně a nerozhodně k pokusům o sociální revoluci, jako tomu bylo v listopadu a v prosinci 1918, kdy ji neočekávaně zastihla vojenská porážka a rozklad armády, jež úplně otřásly odporuschopností a vzdorností středoevropské buržoasie. Sípo a Orgeš v Německu, ozbrojený Sokol v Československu jsou symbolem tohoto přechodu buržoasie k organisované, plánovité obraně jejího třídního panství.

Chceme míti komunistickou stranu, velikou stranu mas Když úmyslně nezavíráme oči před tím, že obraz třídních sil působících proti sobě v přítomné době, třebaže celkové stadium revoluční zůstává, přece jen se ve střední Evropě změnil od listopadu 1918 v tom směru, že buržoasie středo evropská překonala první kritický okamžik po vojenské po rážce a že přistoupila k znovuvybudování starého utlačovatel ského aparátu, pak musíme v tom viděti další vážný důvod pro stanovisko, abychom budovali velikou komunistickou stranu, chceme-li vážně pomýšleti na překonání kapitalismu. Po událostech v Německu a prosincových událostech u nás

9 Protokoly

129

není nejmenší pochyby, že sociální patrioté v rozhodných okamžicích vystupují jako přímí obhájci kapitalismu. Tyto strany jsou organisovány jako strany masové a my můžeme je a kapitalism překonati jen tehdy, když budeme velikou komu nistickou stranou, stranou mas. Listopadový převrat v Rusku byl vykonán komunistickou stranou, ačkoliv nebyla tehdy velikou stranou, neboť i sociální revolucionáři ani menševici neměli velikých, masových stran. To je základní rozdíl mezi našimi poměry a také rozdíl průmyslových zemí a zemí agrár ních se slabě vyspělým průmyslem, tedy všeobecně mezi středoevropskými poměry a poměry ruskými . Jakpak bychom mohli prosazovati, řekněme, v Československu diktaturu pro letariátu, když by pravá sociální demokracie měla ve svých řadách značnou většinu dělníků ? Jakpak bychom mohli zři zovati sovětskou republiku, když už v prvních volbách byla by reformistická, protirevoluční sociální demokracie ve vět šině, když by z voleb vyšly sociálně patriotické sověty, které by se postavily proti socialistické vládě ? Jakpak bychom chtěli si zaručiti většinu v sovětech a mezi dělníky, když proti dvě stětisícové nebo čtvrtmilionové spojené pravé sociální demo kracii a národním socialistům stála by padesáti nebo stotisícová strana komunistická ? Proto musíme v našich poměrech, a to platí pro celou střední Evropu, rozhodnouti se pro velikou, ma sovou stranu komunistickou. Velmi často se proti veliké komu nistické straně argumentuje slovy : vždyť sociální revoluci dělá dvacet až padesát tisíc lidí. Ano, dvacet až padesát tisíc lidí jde bezprostředně se zbraní v ruce na ulice a uskutečňuje sa motný akt sociální revoluce. Zřizovati a budovati nový hospo dářský řád nemůžeme jen s pomocí padesáti tisíc ozbrojených dělníků , když jde proti buržoasie, i drobné měšťáctvo, i sám proletariát. Sociální revoluce jest něco daleko složitějšího než pouhý akt revoluce, který třeba jest prováděn jen padesáti tisíci dělníky. Budovati velikou komunistickou stranu, která by mo hla poraziti na hlavu sociální patriotism a buržoasii, jest kate gorickým příkazem našich politických poměrů i třídního rozvrstvení . Princip „ jádra" nutno uplatniti v ní. Úkolem naším pro nejbližší dobu jest organisačně a ideově zkonsolidovati stranu, obnoviti technické prostředky pro její vedení - v Praze pořád vlastně nemáme ještě ani místnost 130

pro redakci ! - postarati se o její finanční zajištění, dáti do pořádku tisk a ihned započíti velikou propagandou tiskovou. Kromě toho musíme se snažiti rychle uplatniti svůj vliv na proletariát, který dosud není vtažen do rámce naší organisace politické, a pak na vrstvy poloproletářské, které, třeba měly jistý majetek nebo (jako nemajetná inteligence, nižší úředníci) postavení zdánlivě pevnější než dělník, nevykořisťujíce dru hých, odkázáni jsou žíti jenom z práce vlastních rukou nebo hlavy. Poměr strany k oběma těmto vrstvám je z hlediska sociální revoluce nejvýš důležitý. Náš

poměr k odborům byl přesně formulován odpovědí, na které se usnesl výkonný výbor strany k Unii železničních zřízenců. To, co je v tomto projevu řečeno, platí oficiálně a já myslím, že vzhledem k času stačí, když také na fóru sjezdovém prostě prohlásím závaznost těchto hledisek jménem celé strany, aniž bych potřeboval je podrobně opakovat. V podstatě dá se naše stanovisko k od borům vyjádřiti slovy : „ Nikoliv tříštit, nýbrž pronikat ne kompromisními ideami."

Pro sblížení všech chudých lidí, poměr k středním vlastníkům a inteligenci

Kromě odborů musíme však věnovati pozornost též jiným vrstvám proletářů, kteří dosud jsou mimo rámec naší strany. U nás je ten stav, že veliké vrstvy proletářských živlů jsou orga nisovány ve straně českých socialistů, katolické i agrární. O těchto stranách je možno říci, že dnes mají více proletářských živlů než sociální demokracie (pravice), od které se dělnické masy odklonily a která dnes stále více klesá na vlasteneckou stranu maloměšťáckou . Vzpomeňme si jen na železniční zřízence a státní zaměstnance organisované při straně českých socialistů ! Také tyto proletáře v druhých stranách musíme burcovati, když ne hned přímo ke komunismu, tedy aspoň k třídnímu a povšechně revolučnímu uvědomění. Tito lidé jsou v dosa vadních stranách dosud jaksi silou setrvačnosti. Dostali se do nich před válkou, kdy pohnutky nacionální a na Moravě

131

a Slovensku konfesionální hrály v jejich myslích mnohem větší úlohu než dnes. Je to zjev úplně nepřirozený, že strana čes kých socialistů, agrární a katolická jsou ještě dnes skoro v stej ném složení, se stejnými vůdci, stejným rázem jako před svě tovou válkou. To zjev nepřirozený a nemožný. Takový pro ces obnovy a očisty, jako prodělala sociální demokracie v po měrech úplně změněných, musí udělati každá strana, ve které proletářské živly jsou. Jsou už také příznaky, že k tomu dojde. Jest levice u českých socialistů, jest kvašení mezi dělníky ve straně katolické, jest zřetelné hnutí nespokojenosti mezi částí domovinářů ve straně agrární. My musíme účelnou taktikou působiti k tomu, aby vše, co spojuje chudoba a co proto patří do hromady, se co nejdříve aspoň sblížilo. I zde jsme ne pro vyzý vavou, drásavou, ve slovech přehánějící, brutální útočnost. Tak vášnivě jest nutno vystupovati proti boháčům. Proti chu dým lidem, třeba zatím politicky stáli proti nám, v našich poměrech se osvědčuje taktika klidného vysvětlování, snášen livosti a trpělivosti. Šetřme národních citů dělníků, dosud národně socialisticky organisovaných. Nedotýkejme se ne šetrně náboženského cítění chudých lidí na Slovensku. Dnes není největším nepřítelem náboženská iluse, dnes jediným nepřítelem jest vyznání mamonismu, velký kapitál, velkostat káři, velkofabrikanti, velkokeťasové, velkobanky a proti těmto právě musí komunistická strana řaditi všechny chudé lidi bez ohledu na odlišnosti dnes podružné do jedné fronty! A stejně musíme svoji taktiku zaříditi tak, aby vrstvy poloproletářské, vlastníci drobní a střední ve městech i ve vesnicích, úředníci a inteligence, byli přesvědčeni, že oni námi poškozeni býti ne mohou, aby byli aspoň neutralisováni a ze strachu před námi nepropůjčili se za gardu velkému kapitálu. Drobným a středním vlastníkům musíme výslovně říci, že jejich majetek, pokud se dá spravedlivě předpokládat, že vznikl z práce a šetrnosti rodiny neb několika generací, nebude vyvlastněn, naopak že ve státě s vládou dělníků a malých rolníků budou moci daňová břemena pro ně býti zmírněna, dále musíme se zavázati a ten závazek musí býti v případu našeho vítězství také splněn ― že drobní a střední vkladatelé peněžních ústavů dostanou své úspory úplně vy placeny. V řadách inteligence musíme rozptýliti znepokojení provedením důkazu, že není pravda, jako by naše hnutí ohrožo 132

valo národní samostatnost a nemělo pro ni smyslu, naopak, že ver sailleská koncepce zahraniční politiky, vytvořená kapitalistic kými vládami, a ve vnitřních poměrech sobectví boháčů a moc ných, mohla by nás vésti znovu k Bílé hoře a záchrana před tím že není ve spolupráci s boháči vlastního národa, nýbrž ve vytvo ření jednotné mezinárodní fronty revolučních dělníků všech národů v tomto státě žijících. Dále musíme inteligenci pře svědčiti, že v organisaci plánovitého hospodaření republiky socialistické bylo byjejích odborných znalostí v nejvyšší míře za potřebí, že by proto musely býti více ceněny a měly příležitost mnohem více se uplatniti než v překrveném byrokraticko správním aparátu organisace státu dnešního. Pro sebe pak zase z potřeby inteligence vyvozujeme, že jest potřebí velké strany, která zavčas dovede nejlepší živly inteligence získati, předejíti zavčas tomu, aby zbytečně nebyly zatlačeny do proti revoluce a sabotáže a aby v případě vítězství jejich odborných sil k výstavbě ihned mohlo býti použito. Když budeme postu povati touto metodou, věřím, že do krátké doby bude naprostá změna politického rozvrstvení v Československu. Dosavadní strany že budou rozloženy, proletářské živly z nich vytaženy, když ne úplně sloučeny v jedné, naší politické straně, tedy aspoň mezi sebou sblíženy a seřaděny k společnému boji proti bankám, velkokapitálu a velkostatkářům. Tak vzejde fronta, která za vedení komunistické strany z počátku zahájí boj za velké konkrétní požadavky, boj , jenž pak svou vlastní logikou bude se stupňovat a rozšíří se v boj o dobytí státní moci, o zřízení vlády dělníků a malých rolníků, proletářské dikta tury, jež jediná jest s to vybudovat republiku opravdu socia listickou.

Otázka pučismu

A v této souvislosti, soudruzi, řeknu několik vět o otázce pučismu. Výslovně pravím, že tak nedělám v souvislosti s břez novými událostmi v Německu, poněvadž o těch ještě dnes ne máme úplný přehled, a proto nechci o nich vyslovovati po sudek. Chci vysloviti názor plynoucí z našich vlastních zkuše ností. Napřed, aby bylo zabráněno každému nedorozumění nebo výkladu zlovolnému, jsem povinen přesně vyznačit, 133

co slovem „,puč“ myslím. Rozumí se samo sebou, i když ne připustíme rozvinutí se bitvy o převzetí moci za situace mezi národně nezralé, jak jsem o tom mluvil výše, i když pro nej bližší budoucnost klademe velkou váhu na činnost propagační a organisační, že tím není řečeno, že bychom nepočítali s ak tivními pohyby mas, se stávkami, demonstracemi, třeba i bouřemi z důvodů aprovisačních, protestních proti konkrét ním činům násilí, reakce apod . Ve všech těchto chvílích ne smíme masy zradit, naopak musíme stát při nich a s nimi. My budeme pravděpodobně i přímo aranžovat velké akce mas na podporu konkrétních požadavků, ať tyto vzejdou z činnosti parlamentární, odborové, anebo z povšechných poměrů . V žádném z podobných případů nedá se o puči mluvit, i kdyby akce byla sebe rozhodnější. Pučem myslím akce, které by ne vyplynuly samočinně, přirozeně z domácí situace a z vlastní potřeby mas, nýbrž o nichž by si někdo myslil, že situace pro ně dá se vytvořit uměle, že se musí stát zrovna v čase, kdy by to chtěla netrpělivost jednotlivců, třeba i proti vůli mas, třeba i stržením mas prostředky provokace. Není pučem žádná akce, do které přejdou masy pod tlakem skutečných poměrů, a vý voj do bojovných poměrů takto odůvodněných my nejenže nikdy nechceme brzdit a hasit, nýbrž chceme a budeme ho politickými prostředky podporovat. Také není pučismem první výpad ze zákopů , když by už situace byla zralá k zahá jení rozhodné bitvy o převzetí moci. Ale pučismem jest chtít vytvářet bojovné situace uměle, bez zřetele na poměry, za každou cenu , podle ideologického názoru jednotlivců nebo malé skupiny, třeba i prostředky provokace . Proti této taktice jest nutno se postaviti zásadně a s největší rozhodností. Musí to býti na našem sjezdu vysloveno, poněvadž byly slyšeny také názory jiné, že dělnictvo musí býti tlačeno do bojů i za cenu porážek předem jistých, jenom těžkými oběťmi že hnutí dostává dostatečnou tvrdost, porážkami že sílí v proletariátu vůle k boji. Jest pravda, že hnutí za určitých poměrů i z porážky má velký prospěch, zvětší se, zesílí, ztvrdne, získá důvěru dalších mas. To tehdy, když každému dělníku jest jasno, že zápas byl nám buržoasií nebo zradou vnucen, třeba stáli jsme proti přesile, že nesměli jsme se boji vyhnout, poněvadž se jednalo o nutnou obranu a o třídní naši čest. Tak tomu bylo 134

za bojů prosincových, a proto boje tyto, i když spojením pra vice, buržoasie a vlády zdánlivě jsme byli poraženi a naházeni do žalářů, přinesly ideji tak netušený prospěch. Instinkt děl níků dobře vyciťuje. Jinak by bylo, kdyby události prosincové byly vyvolány námi uměle a lehkomyslně a kdyby výbuchy uměle připravené měly býti často opakovány. Po zkušenostech dva a půl roku, jichž jsme nabyli bedlivým pozorováním a zkoumáním událostí u nás i v celém našem středoevropském okolí, pravím otevřeně, že taktika pučů stejnějako taktika in dividuálních teroristických činů nemůže zde jako normální pro středek taktiky dělnického hnutí padati na váhu . Předpokladem pro revoluční vývoj zde jest, že do vření a pohybu musí se dostati veliké masy proletářské a poloproletářské. Když k to muto se poměry vyvinou, pak bude na naší straně jako třídně a revolučně nejpokročilejší, aby převzala morální a politické vedení. To předpokládá usilovnou přípravnou práci organi sační a propagační. Musíme vždycky brát zřetel na nálady dělníků v odborových organisacích. Zejména nesmíme se dát nikdy do boje, který by některá podstatná část proletariátu nedovedla aspoň chápati, při němž by byla přímo nepřátelsky proti nám a my bychom ji snad násilím chtěli donucovati. Taková taktika po mém přesvědčení by zbytečně podporovala ozbrojení buržoasie, svou rozčilenou přehnaností isolovala by naši stranu od mas, posilovala by konservativní byrokracii v odborových organisacích. Jak se vůbec vysvětluje, že pučistické tendence vznikají a že cítíme nutnost zaujímati k nim stanovisko ? Na počátku své řeči jsem řekl, že kapitalism nalézá se v rozkladu , že jsme současníky velikého světového dějinného přelomu, že stojíme uprostřed přechodu jedné epochy společnosti do nové, do společnosti socialistické. Tento přechod jest složitým proce sem. Někteří lidé jsou překvapeni a zklamáni vleklým postu pem sociální revoluce a přestávají v ni věřiti. Ve skutečnosti, abstrahujeme-li se od subjektivního přání, něco takového jest zcela přirozené. Takový historický děj , základně měnící celou společenskou stavbu, nemůže býti dílem kratičké doby jed noho nebo dvou let. Pád Říma, pád staré antické společnosti trval několik století. Pád feudalismu trval několik desítek let. Je-li něco neobyčejného v tom, že sociální revoluce nebyla 135

skončena za dva či tři roky ? Ale v některých kategoriích děl níků nesnesitelné poměry, vytvořené pokračujícím rozkladem kapitalismu, vybičují mnohdy část dělníků do nálad, které svádějí k pokusům o akce bez ohledu na celkovou situaci . Puč, který v dobách předválečných byl zřejmým anachronismem, nyní v hlavách mnohých dobrých revolučních soudruhů ztratil svůj absurdní ráz . Revoluční doba probouzí revoluční energii, těžké životní poměry nesmírně prohlubují třídní protivy. Snadnost, s jakou byl smeten ku konci války monarchism ve střední Evropě, svedla soudruhy v některých případech za hranicemi k tomu, aby zkusili štěstí, a oni vstoupili do akce, aniž by měřili své síly, aniž by si vyjasnili objektivní stav vzájemně proti sobě bojujících třídních sil. Majíce za sebou celkem malé skupiny dělníků, pokoušejí se realisovati to, co jest sice konečným cílem první fáze třídního boje, co však může být jen dovršením předcházejících částečných bojů. Takové pokusy končí porážkou . Jestli tyto porážky v období bezprostředně po revoluci, která smetla monarchism ve střední Evropě, byly bez obzvláště těžkých následků pro situaci ve střední Evropě, neboť tehdy revoluční vlny vzrů staly jedna za druhou, tu nyní, v období chudším na revoluční masovou energii, každá taková porážka má následky mnohem těžší. Spartakusbund v roce 1919 mohl dva měsíce po lednové porážce znovu přejíti k akci . Za dva měsíce se nashromáždilo tolik revoluční energie, že poznovu vzplanuly v Německu revoluční boje. Nehledě na březnovou porážku, rostly síly revoluce v Německu stále. V březnu 1921 jde do akce německé komunistické strany na půl milionu dělníků . Poslední porážka vyvolala však v řadách sjednocené Komunistické strany Ně mecka těžkou krisi . Hromadění revolučních sil není tak bystré jako bezprostředně po válce, a musíme tedy jimi spořiti. Vy plýtvá-li se revoluční energie v drobných neúspěšných sráž kách, v málo úspěšných pučích, pak nakonec nebude sil vésti rozhodnou ránu. Jest sice jisté, že ekonomická situace zase ji vytvoří, kdo však ví, jak dlouhou dobu bude trvati tento nový proces ? Kdo ví, jestli dělníci, zklamáni pučistickou taktikou ve víře v sociální revoluci, nestali by se obětí nějakého odbo rářského, politicky bezbarvého hnutí a teprve po celé řadě zklamání opět by se seskupili na frontě sociální revoluce ? 136

Nikdo však v tak vážných otázkách nesmí mysliti ukvapeně. Vše obětovati tam, kde oběti jsou účelny, kde přinesou štěstí milionům lidí, a ani jednu oběť, kde jest zbytečna a neužitečna. Kdo by nerozvážně hrál si s pojmem pučistické taktiky, poškozoval by konečně také morální autoritu Třetí internacionály. Neboť tato má o pučích stanovisko úplně jasné. Když roku 1919 došlo k známému puči Bettelheimovu ve Vídni a násled kem něho ke krizi Komunistické strany Rakouska, napsal Radek o této věci několik statí. A v úvaze ,,Uherská pučistická taktika ve Vídni" napsal doslovně : „ Jest těžko z dálky rozlišovati, do jakého stupně byli na zahraniční propagandě uherské republiky rad zúčastněni lidé nezkušení, dobrodruhové a hyeny bojiště. Skutečností jest, že tyto živly začaly mladou komunistickou stranu ve Vídni tlačiti k puči. Uprostřed května přišel do Vídně dr . Bettelheim jako uherský komisař. Tvrdil o sobě, že je zmocněncem Třetí internacionály, která prý mu dala mandát, aby co možno brzy vyhlásil republiku rad . Ve skutečnosti věděla exekutiva Třetí internacionály o dr. Bettelheimovi, ve hnutí úplně novém chlapíčkovi, zrovna tolik jako dr. Bettelheim o Komunistické internacionále, totiž nic. Nevíme, zda dr. Bettelheim si sám mandát přifantazíroval, aby nezkušené vídeňské soudruhy mohl tím snáze hnáti do pučů , anebo zda nějaká instituce pro pagandy uherské republiky rad mu uvázala tohoto bulíka, aby mu dodala více odvahy k jeho mesiášské úloze. Faktem však jest, že »moskevské mandáty« dr. Bettelheima jsou buď plo dem fantasie mladého soudruha, jenž o komunismu nemá ani tušení, anebo podvodným manévrem dobrodruha. Nikdy, ani před založením Komunistické internacionály, ani potom, Ko munistická strana Ruska nedala žádnému soudruhovi man dáty, aby šel do určité země a tam v určité době vyhlásil re publiku rad. Jestli ruští soudruzi, kteří dlouhou dobu praco vali v určitých zemích, anebo soudruzi z těchto zemí, kteří žili jako váleční zajatci v Rusku, odešli z Ruska, aby působili v Rakousku , Německu, Francii anebo v některé jiné zemi, tedy pomohla jim ruská komunistická strana hmotně — výpo moc byla obyčejně velmi skrovná - stejně pomáhala socialis tickým stranám a skupinám ciziny, které se na ni obrátily. Jedinou samozřejmou protislužbou za to bylo rozšiřovati nauky

137

komunismu a zprávy o proletářské revoluci. Nikdy Komunis tická strana Ruska a později v jejích rukách nacházející se Komunistická internacionála si nenamlouvala, že může z Moskvy určovati konkrétní politiku komunistických stran v cizině, tempo zahraničního hnutí. Pisatel těchto řádků (Radek), který přece řídil zahraniční propagandu až do prosince 1918, veřejně napsal v článku napsaném v únoru 1919 a uveřejně ném v listopadu 1919, že v rozhovoru, jejž měl v říjnu 1918 s komunisty německými, uherskými, českými a jihoslovan skými, vracejícími se ilegálně do bývalého Rakouska-Uher ska, jménem Komunistické strany Ruska přímo je varoval, aby je snad nenapadlo výsledky ruské revoluce v počátečním stadiu revolučního vývoje doma prostě mechanicky kopírovati. Radil dokonce, že i stanovisko k Národnímu shromáždění má býti podle toho, jakého stupně tam dospěly už třídní rozpory a cel kový vývoj . Exekutiva Komunistické internacionály, spočíva jící v rukou tak prozřetelných taktiků, jako je Zinověv a Vorov ski, vzdělaných marxistů, z nichž Vorovski jest ve hnutí už 25 let, Zinověv 17 let, neprovádí samozřejmě také žádnou jinou politiku. Komunistická strana Ruska ví, že definitivně zvítěziti může ruská revoluce jenom tehdy, když zvítězí revo luce světová. Ale světová revoluce může se vyvinouti jen jako hnutí vytvořené proletáři příslušné země, a ne » emisaři« . Ne prosadí-li se proletářská revoluce v jiných zemích v dozírné době do té míry, aby aspoň ochromila imperialismus Ententy, tedy ruské revoluci hrozí osud, že se vykrvácí ; neboť obranná válka proti Ententě vyčerpává všechny síly, které by měly být soustředěny na dílo hospodářské reorganisace. Tomuto osudu podlehly sovětové Uhry při své úzké základně. Ale ani vědomí takového nebezpečí nemůže smazati ze světa poznání, že ohroženým sovětovým republikám může býti pomoženo jen vývojem proletářské revoluce, ne umělým vyvoláváním pučů, které mají za následek jenom oslabení hnutí v druhých zemích, následkem toho jsou škodou také pro sovětové Rusko a každé jiné revoluční centrum, naprosto nepřihlížeje ani k tomu, že vůbec jest tím idea komunismu kompromitována. Kdyby v německém Rakousku ideu diktatury rad přejal a prosadil proletariát ve své většině, tím by byla uherská republika rad posílena. Kdyby však komunistická strana německého Ra 138

kouska strhla na sebe

moc« pučem - což při slabosti vlády

bylo by možno, aniž by měla za sebou většinu proletariátu, tedy by toto »vítězství« uherskou republiku rad jen oslabilo. Německorakouská Bettelheimova republika rad nebyla by vůbec žádnou republikou rad. Dělnické rady byly přece proti jejímu vyhlášení. Odborové organisace byly proti. O koho by se mohla opírati ? O najaté rudé gardy, které by bývaly nuceny používati násilí proti většině dělnických tříd. Kde by vzala přebytek sil, aby pomohla sesterské republice uherské ? Toto jednoduché uvážení musilo vésti takové Bettelheimy k vě domí, že pučistická taktika je nesmyslem, kdyby o republice rad znali něco více než jenom jméno. Ale to je to, mesiáš budapešťské propagační kanceláře neměl o komunismu ani ponětí. " Domnívám se, že těmito slovy soudruha Radka je řečeno vše, co bychom po zkušenostech svého dosavadního vývoje chtěli o pučistických tendencích říci. Kdo by přesto dělal pro pučistickou taktiku propagandu ať přímo, nebo jen nepřímo, o tom byli bychom nuceni mysliti, že má vedle komunistic kých v skrytu svého nitra také ještě jiné myšlenky. Jinou důležitou otázkou, kterou sice není nucen bezpro středně rozhodnouti tento sjezd, ale kterou bude se výkon nému výboru zabývati hned po sjezdu a o níž také máme určité zkušenosti z dosavadního vývoje našeho hnutí, jest otázka, jakým postupem, jakým tempem a v jakých formách má být provedeno organisační sloučení naší strany s existující už organisací němec kého oddělení Komunistické strany Československa. Otázka jednotné mezinárodní strany není vůbec mezi námi sporná. To pravím výslovně, aby nebylo možné nedorozumě ní. Jedná se o taktiku, tempo a formu jejího provedení. Přesně řečeno jedná se o následující : Jest účelno, abychom ihned, řekněme do dvou měsíců , úplně likvidovali organisační útvary, instituce a zařízení naší strany, tak jak se historicky vytvořily a jak existují, a abychom s německými soudruhy úplně splynuli na všech stupních organisačního uspořádání v jediný nový celek, s jediným , přísně centralisticky vybudovaným výkon ným výborem, se společnými financemi, anebo bylo by účin

139

nější, abychom přeměnu tak pronikavou neprováděli najed nou, abychom také zde postupovali postupně, organicky. V tomto druhém případě byla by organisační samostatnost českého komunistického hnutí v podstatě zachována, my bychom měli svoje instituce strany, svůj výkonný výbor, svoje finance a svoji administrativu, němečtí soudruzi také. Ale spojeni bychom byli organisační nadstavbou, ne pouze od pří padu k případu konanými společnými poradami, nýbrž stá lými organisačními zařízeními, institucemi, jejichž vrcholem by byly z obou národních výkonných výborů ustavený spo lečný ústřední mezinárodní výkonný výbor a mezinárodní sjezd strany. Těmto mezinárodním institucím by příslušelo roz hodovati o taktice a velkých politických akcích celého hnutí. • Soudruzi, já osobně pro jistou, snad ne příliš dlouhou dobu přechodnou, ale pro dobu delší než dva měsíce s velkou důtklivostí prohlašuji se pro soustavu nadstavby. A právě v této otázce domnívám se, že mám právo zrovna já mluviti zřetelně. Nezapírám, že vždycky jen s jistým ostychem a zdrženlivě ujímám se slova, mám-li zastávati taktický názor, který pro vzdálenějšího pozorovatele mohl by buditi dojem logického rozporu s mnohými oportunistickými činy, k nimž jsem byl nucen - za úplně jiných poměrů, zejména jako exponent někdejšího ,, Českého svazu" v minulosti. Ale jedno, myslím, že mi za běhu celého mého života nemůže býti ani v jednom případě vytknuto : že bych podléhal nacionalismu. Já jsem byl přesvědčen o tom, že po válce půjde vývoj k zalo žení jednotné strany proletariátu bez rozdílu národností velmi záhy. Vyhledejte si ve starém „ Právu lidu“ moji řeč ze dne 1. máje 1917 v pražském Representačním domě . Tehdy, ještě za války, jsem výslovně pro to mluvil. A že tehdejší můj projev nebyl náhodný, nýbrž že hledisko mezinárodního politického spojení proletariátu jsem soustavně propagoval už v dobách, kdy za nálad u nás panujících se to zdálo při nejmenším podiv ným a velmi málo časovým, o tom doklady můžete najíti v článku, jejž jsem psal do ,,Akademie" v březnu 1918 k výročí vydání Marxova ,, Komunistického manifestu" , ve stati, kterou jsem v téže revui vystoupil proti nacionalistické ideologii Dyka, Herbena, F. V. Krejčího, kteří českým dělníkům suge rovali názory o „ národu vyvoleném“, jenž musí míti „ i svého 140

။

vlastního boha“, a jejichž kruh doplnil Modráček a Hudec stanoviskem , že marxismus jako plod německého ducha ,,patří na hnojiště hnusu a opovržení“ . Mohu se odvolat i na ducha řeči, kterou jsem několik týdnů před převratem měl v řadě míst na Moravě, při nichž počítal jsem už s existencí samostat ného státu , připravoval na vytvoření mezinárodně třídní fronty proletářů všech národů v něm, kvůli čemuž jsem byl v Brně ukřičen, v Přerově přepaden. Myslím, že aspoň hlavní věty tehdejších mých projevů budou zachyceny v referátu „ Rov nosti". Vzpomeňte si také na můj doslov po debatě o mém refe rátu z vánočního sjezdu 1918. Od jara 1917 skoro každá má řeč vrcholila v slovech, jež samozřejmě tím více dnes poklá dám za nejvyšší nutnost sociálně revoluční taktiky : „ Proletáři všech zemí, spojte se ! " Ale právě proto, že tento názor mám a vždycky jsem měl, mám právo očekávat, že nebude hledán u mne nějaký postranní, nacionální úmysl, když vyslovím názor, že v nynější době, za nynějšího konkrétního stavu vývoji komunistického hnutí v Československu by neprospělo překotné, tlakem prosazované likvidování za desítiletí se vy tvořivšího našeho organisačního aparátu, nýbrž že na přechod nou dobu jest účelnějším řešení ve smyslu nadstavby. Soudruzi, nezastírám, že toto stanovisko, kdyby o něm sou druhem Kreibichem a soudruhy, pomocí nichž on může vyko návati vliv, nebylo německému a zejména výkonnému výboru moskevské Internacionály referováno velmi loajálně, že by mohlo vyvolat značné nedorozumění a dáti podnět k velmi vážným diskusím, případně i rozporům. Přesto jsem nucen osobně při tomto stanovisku setrvat a ponechati zodpověd nosti vůdčích soudruhů německých, zda uznají za dobré — je v jejich moci tak učiniti — loajálním vysvětlením našich pohnutek tomuto nedorozumění předejíti. Na úplné, přísně centralisticky vybudované, i organisační a finanční splynutí s německou stranou hned dnes, do dvou měsíců, naše hnutí, tak jak jest, zralé ještě není. Není zralé psychologicky a půso bilo by to značné obtíže i technicky. To pravím zcela otevřeně. Ale stejně otevřeně pravím, že i německé hnutí není zralé pro okamžité provedení úplné centralisace v té formě, jaká byla u nás jedině možnou, kdyby měla býti trvalou. Překotné slou čení, usnesené seshora a prováděné s použitím jistého tlaku, 141

* mělo by za následek splynutí pouze formální, ve skutečnosti byjednotlivé části žily vedle sebe dále, a kdyby - což by se stalo — v nejbližších měsících vyvstala jako velmi pravděpodobně akutní nějaká sporná otázka taktiky, mohlo by se o ni hnutí formálně sloučené zase rozdvojiti. To by pak mělo za následek mnohem více kyselosti, roztrpčenosti, vzájemného podezří vání z nacionalismu, než kdyby k úplnému sloučení nedošlo . Považuji pro naše poměry za přirozenější, logičtější a prospěšnější, abychom dosavadní aparáty nerozpouštěli, nýbrž spojili je nad

I

stavbou, vedli je do společných akcí. Těmito akcemi budou po stupně stále více se sbližovati, srůstat a organicky v doběpoměrně krátké vyvinou se v stmelený celek jednotné mezinárodní strany, jenžje také pro nás cílem. Tuto taktiku v podstatě odpovídající taktice procházení názorným vyučováním skutečností, které jsme se drželi při ideovém přetvořování velké strany, neodporučujeme v tomto novém důležitém případě pouze na podkladě abstraktních úvah, nýbrž také na podkladě praktické zkušenosti. My máme už určité zkušenosti také s taktikou opačnou. Úplnou centra lisaci najednou provedla při ustavení se v komunistickou stranu naše mládež . Ta má úplně zcentralisované finance, organi sační aparát, pouze jeden výkonný výbor. Výkonný výbor není složen poměrně podle síly jednotlivých národů, nýbrž při jeho sestavování rozhodovala zásada v podstatě úplně správná, aby se do něj dostali ti, kdož jsou ,, nejlepšími komunisty" . Dnes skládá se výkonný výbor mládeže z 5 Čechů, 5 Maďarů a 5 Němců. Praxe dala za tři měsíce tyto zkušenosti : technické jednání je ztíženo jazykovou růzností a nutností překládat. Věcně dochází k nedorozuměním proto, že soudruzi němečtí a maďaršti, kteří zde v centru nemají masy a nemusí, ani ne mohou se o provedení učiněných usnesení přímo starat, při cházejí s návrhy nejčistšími, nejpřímočařejšími . Z hlediska komunistického principu ovšem nedá se proti těmto návrhům nic namítat. Tím méně, ježto němečtí a maďarští soudruzi vzdálenější od svých mas a od praktické práce mají více času studovat, mají více možnosti získat důvěru, radu a i vypraco vané návrhy i od vlivných soudruhů mimo výkonný výbor a je hotové do schůze přinášet, jsou teoreticky vyspělejší a stylisticky obratnější. 142

T

Čeští soudruzi však, kteří mají návrhy ve styku s masami provádět, jsou nuceni každý z nich zkoumat také z hlediska okamžité taktické vhodnosti, proveditelnosti apod. Tím se samočinně musí vytvářet nálada, bez zlého úmyslu na které koli straně, jako by čeští soudruzi byli komunisté „, méně dobří", a jsem jist, že mezi mládeží na příklad soudruh Hájek stín těchto nálad na sobě jistě ucítí. A jinou zkušenost mohu uvést ze severu Čech. Soudruh Teml v Teplicích vykonal pro výchovu českého proletariátu smíšeného území od naciona lismu ke komunismu velikou práci, jest stále mezi dělníky a jistě se nesmí nikdo opovážiti ho podezírat. Nuže, byl jsem přítomen na župní konferenci v Lounech, kde on, nevěda, že na jeho vývody kladu nějakou zvláštní váhu, referoval v pod statě takto : „ Hornický živel na severu jest ve své podstatě radikální. Jeho nálady a názory však byly a jsou komplikovány poměry národnostními. Dnes jest český sever komunistický. V dělnických vrstvách jest komunism. Skoro jen úředníci, učitelé a živnostníci tvoří trosky pravice. Náš sekretariát jest tak upevněn, že nepotřebuje podpory. Netušených výsledků jsme učinili s dělníky jako referenty. Horník, sklář založil komunistickou organisaci, kde sekretář nemohl . My — tak mluvil Teml už skoro před dvěma měsíci — už vlastně dnes. jsme v rámci Třetí internacionály. Máme společné akční vý bory se soudruhy německými. Náš májový odznak bude sově tová hvězda, ač jest v našem obvodu úřady zakázána. Pracu jeme s německými soudruhy komunisty už dva měsíce. Zdá se mně však pod dojmem nálad, jak se u nás tvoří, že mládež přece jen udělala chybu, že šla sama předčasně z levice pryč. Aspoň u nás máme některé zjevy ukazující, že přišla k sou druhům, kteří nejsou pro zodpovědnou spolupráci ve všem ještě úplně zralí. Musíme míti nad sekcemi mládeže stálou kontrolu. To , že jsme komunisté, nevylučuje, abychom pokra čovali dopředu s určitou rozvážlivostí. Jsme upřímní komu nisté, ale máme i vůči německým soudruhům kritiku. Budeme trvat na tom , abychom při úpravě poměrů k německým sou druhům si zajistili určitý vliv, a sice věcnými organisačními zárukami . Komunistické skupiny Neumannovy, vlastně jejich představitel Sonnenschein, dosud pracovaly více s Němci. O mně a Opatrném říkali, že jsme ,centristy', poněvadž 143

jsme nestrhali všechny mosty s dělníky v pravičáckých odbo rových organisacích. My máme vůči odborovým organisacím jiný poměr, a proto také kloníme se k jiné taktice než soudruzi němečtí. My jsme hnutím tak velkých mas, že máme možnost odborové organisace dobýti (už vnikáme také mezi kovoděl níky a skláře), kteroužto naději němečtí soudruzi pro sebe ne chovají. Němečtí soudruzi, vychovávaní ,Vorwärtsemʻ, nám otevřeně říkají : , Nám nezáleží na tom, kolik nás bude, ať jsme malí, jen když jsme revolučním činitelem. Naproti tomu my nechceme býti sektou a vycházíme ze stanoviska, že k revoluci jsou potřebny také masy. V tom ohledu dojde mezi námi a německými soudruhy k názorovým různostem. Za poslední stávky kovodělníků nás němečtí soudruzi tlačili, abychom všechny styky s odbory přerušili. V tom s nimi nesouhlasíme. Jsme pro ponenáhlé pronikání a předělávání odborů , My na severu považujeme za správný postup cílevědomě pracovati, abychom velké dělnické vrstvy dostali na revoluční frontu. Němečtí soudruzi přirozeně také silně jsou pod vlivem taktiky v Německu. My jsme povinni Moskvu, dosud informovanou mnohem více než námi německými soudruhy a mladším vůd cem komunistických skupin, upozornit na náš názor, že v ma lém státě také nemůžeme dělat vše co ve velkém Německu. Němečtí soudruzi často podezřívali naše lidi z oportunismu. Jsme povinni je přesvědčit, že duše mas jest u nás v něčem přece jenom jiná než u nich. My jsme součástkou národa, jehož buržoasie válku vyhrála, na výbuchu války naše bur žoasie, nemajíc tehdy vlastní stát, neměla přímé zodpověd nosti, proto také naše argumentace a taktika proti ní musí býti jiného zabarvení. Mezi horníky na severu jest komunismus už pevný. Na sjezdu všichni delegáti od nás budou hlasovati pro všechny podmínky přístupu do Třetí internacionály, a sice po dobrém uvážení. Právě proto, že proletáři našich národ nostně smíšených, do nedávna německy ovládaných obvodů vyšli z nacionálního cítění, poněvadž byli vydáni vlivům pravice jak české, tak německé, lze říci, že vývoj jich ke komu nismu je vážný. Přesto však cítí, že je nutno, abychom si za chovali jistou samostatnost. My na severu pracujeme dnes úplně s německými komunistickými soudruhy, ale kdybychom žádali na vás, abyste v určité situaci podepřeli proti nim některá

144

naše stanoviska, buďte si vědomi, že to nejsou požadavky osobní, nýbrž že se týkají vážných věcných zájmů." Úmyslně uvedl jsem tento obsah vývodů teplického zástupce na župní konferenci v Lounech, poněvadž tyto myšlenky vznikly u něho bezprostředním stykem s proletariátem, v ob vodu, kde se čeští a němečtí dělníci v praxi stýkají. Z těchto myšlenek, pronesených bez jakékoliv tendence, jest možno vy

•

stihnout, že otázka, jak postupovat k úplné organisační jed notě komunistického hnutí, jest v našich poměrech taktickým problémem, k jehož řešení jest potřebí jisté jemnosti a pruž nosti . Poměry v obou národech jsou do jisté míry jiné a vy žadují aspoň v určitém odstínu odlišné taktiky. Obě komunis tické strany jsou dosud ještě poněkud od sebe odlišné ; vývoj naší, dosud ne úplně ukončený, dál se pomalým vnitřním zráním velké masy, vznik německé stal se více prudkým úto kem cílevědomého „ jádra“. Máme před sebou dva tábory buržoasie, proti níž, a dva samostatné celky odborových orga nisací, o něž jest třeba bojovat. Při tom padají i osobní schop nosti na váhu. Po mém dojmu vedení německé strany, před stavované soudruhem Kreibichem, v posledních měsících ne osvědčilo tolik klidu, trpělivosti , schopnosti vmysliti se do myšlení druhých, kolik budeme musiti míti, aby sjednocená strana byla s úspěchem řízena a aby její jednota nebyla ohro žena. Ani spojení mas levice neodvislých a komunistické strany v Německu nestalo se bez dosti dlouhé doby přechodu, ač se jednalo o sloučení v témže národě. Prudkost, bezohlednost, jež soudruh Kreibich pokládá za nejhlavnější nutné vlastnosti „ vůdce“, snad dobře působí v menší straně a na povahové založení německých soudruhů, ale výslovně pravím, kdyby chom už ve straně úplně sjednocené a co nejpřísněji zcentra lisované byli, že metody, jichž soudruh Kreibich v posledních měsících používal v žurnalistice jak domácí, tak také zahraniční, poměr k mase českých soudruhů by mohly přivést přímo do katastrofálního rozvratu . To, jak si centralismus představuje soudruh Kreibich a soudruzi jej ovládající, musilo by působiti na české dělníky zrovna tak, jako by působilo na masovou stranu německou, kdybychom my řekli, že centralism má býti proveden do toho stupně, aby národnost vůbec nepadala na váhu, a v důsledcích toho že zde rozhodující instancí má

10 Protokoly

145

býti výkonný výbor skupiny největší, české, a minority že se mají prostě disciplinovaně podříditi. I pro takovou koncepci by se mohlo najít teoreticky ,,komunistické“ odůvodnění, ale v praxi ovšem by nebyla možna. Důvody praktické účelnosti mluví pro to, abychom nyní, když máme zdolati současně tolik úkolů jiných, existující organisační aparáty dosavad ních stran nerozpouštěli, nýbrž spojili je pevnou nadstavbou, ponechajíce jim na přechodnou dobu jistou organisační, fi nanční a pracovní samostatnost, podřídili je společnému taktic kému a akčnímu vedení, nechali je procházet společnými akcemi a tak v společných akcích nechali je přirozeně, organicky srůstati v jedno tělo, v mezinárodní zcentralisovanou Komunistic kou stranu Československa. Poznamenávám ještě : Jistý fede ralismus považuji v našem hnutí za nutný i po úplně dokonče ném dobudování jednotné strany. Na podkladě dlouhých zkušeností jsem přesvědčen, že by jinak zejména dělníci menšinových národností, maďaršti, polští, ukrajinští i ně mečtí, cítili se námi tísněnými . Dále poznamenávám, že pře chodná nadstavba není možnou z hlediska podmínek. Fran couzská strana v Toursu nezměnila z důvodů taktických hned jméno a byla přijata . I na druhý sjezd, jenž se teprve bude konat, má připravený návrh na změnu jména v té formě, že změna fakticky začne působiti až 1. lednem 1922. Také norská strana vstoupila a na přechodnou dobu nemusí změniti jméno. Třetí internacionála může tedy přiznat i přechodnou dobu v jiné otázce, nadstavby, pro nás a pravděpodobně tak by asi učinila, kdybychom účelnost tohoto postupu hájili jednotně, i přes stanovisko „ Vorwärtsu ", který stanovisko to odbyl tím, že je jednoduše prohlásil za ,,směšné“. Otázka centrismu

Konečně ještě o jedné otázce se chci vysloviti, která se nás v našem dosavadním vývoji dotkla a která v posledních do bách, když v podstatě už jsme si ji před tím rozřešili z vlastní iniciativy, byla nám tiskem a resolucemi, inspirovanými z okolí soudruha Kreibicha (upozorňuji na poslední resoluci mládeže), předkládána přece jen poněkud důtklivěji, než bylo přiměřené skutečnému stavu. My jsme v názorech o povaze 146

centrismu, který jest docela dnes určitým mezinárodním směrem, nikdy nekolísali. Ani tehdy ne, kdy masa strany naší, přirozeně se vyvíjejíc, byla snad celá centristickou. Centrism jest socialistický směr, který je sice prost vad hrubého sociálního patriotismu a reformismu, přesto však není vyhraněně komunistický. Je to vývojově nižší typ než strana komunistická, je to mnohdy přechodový typ mezi komunismem a starým kautskyánským centrem. Centrism zhodnocuje sice zkušenosti, kterých nabylo dělnické hnutí se sociálním patriotismem a revisionismem, a odmítá je, nezhod nocuje však dostatečně zkušenosti revoluce, zkušenosti prole tářských revolučních bojů, jako Komuny, ruské revoluce 1905, ruské revoluce 1917, ruské proletářské revoluce, německé a uherské revoluce. Neguje nebo chce negovati reformism a sociální patriotism, avšak nedovede postaviti na jejich místo důsledné proletářské positivum. Jest bezradný a nejistý v celé řadě stěžejních otázek, jako bychom neměli zkušenosti půl století bojů a sociální revoluci dělnickou . Tento střed, jenž jest mezinárodně representován vídeňskou Dvaapůltou inter nacionálou, jest nám cizí a my soustavně pracovali jsme na jeho překonání už v dobách, kdy vlastně ovládal nás samy jako stranu. Jak by nás tedy mohlo jen napadnouti šetřit a dokonce protěžovati jej v jednotlivých osobách ! Jiná však jest otázka, jakými prostředky vésti boj proti centrismu, proti kterým osobám, v které době a jakou formou máme učiniti zvláštní, nápadné opatření, aby mezi námi a centrem byla demarkační čára . A tu já, soudruzi, považoval bych za nešťastnou taktiku, aby do těchto otázek zasahováno bylo zvenčí. Tím by mohl býti zbytečně porušen vývoj náš a také poškozena autorita Třetí internacionály. I v tomto směru postupovali jsme bez brutality s jistou trpělivostí a máme lepší výsledky, než k jakým došlo následkem různých zasahování v Itálii nebo Německu. Řekl jsem už z počátku své řeči : na podzim přirozeně bez zvláštních bolestí, bez roztržení mas oddělili jsme se nejen od pravice, ale od centris tických živlů tak důkladně jako snad žádná jiná strana v Evropě. Upozorňuji jen na velký počet odborových funkci onářů, centristicky orientovaných. Od té doby byli ve sku tečnosti centristé mimo naši stranu. Tvořili také samostatný

147

poslanecký klub. Ti, kdož mezi námi zůstali a začínali dostávat centristickou recidivu, byli vlastně jen jednotlivci a mezi nimi žádná individualita takového rázu, aby mohla býti po važována za symbol. Jest pravda, že vůči těmto jednotlivcům postupovali jsme individuálně, když činem byla prokázána jejich odlišnost tak, že opatření proti nim odpovídala vědomí mas dělníků a že tito v nich neviděli mučedníky. Je pravda, že zejména já nebyl jsem někdy bez pohnutí, když musili jsme se loučit se soudruhy, s nimiž po dlouhá leta společně jsme pracovali, o jejichž poctivosti ani dnes není nejmenší pochyby a s nimiž přesto byla rozluka nutnou, když podstatně se rozešly naše názory a když u nich neviděl jsem klidu, aby tuto nutnost bez hořkosti chápali . Ale rozluka se stala a mír nější její forma posiluje důvěru k našemu hnutí, aniž by oslabila jeho bojovnou rozhodnost . Na druhé straně zase tím, že jsme nejednali ukvapeně, docílili jsme toho, že četní z těch, kteří by jinak byli zatlačeni napravo nebo do centra, získali času promysliti celou situaci a dnes jsou v našich řadách, někteří z nich patří přímo mezi naše nejlepší a nejstatečnější bojovníky. I do budoucnosti varuji před tím, abychom pod heslem ,,čištění " chtěli snad z vylučování udělati soustavu . Ne sdílím názory soudruha Kreibicha, naznačované ve ,,Vorwärt su“, že by dělnické hnutí mohlo s nabytými zkušenostmi vůd čích osob, osvědčivších revoluční poctivost, hazardovati . Přímo za šílené pokládám, kdyby měl býti někdo vytlačován ze strany pro odchylný názor, když činy v dělnickém hnutí po delší dobu se osvědčil . Takové tendence, které se na různých místech projevily za hranicemi v našem okolí, nevedou k při rozenému výběru lepších sil, nýbrž k stálému klesání celkové úrovně vůdčích živlů a nakonec by musely vésti k obskuran tismu. Zejména kdyby se soudilo podle slov a kdyby při tom lidé více chytří než poctiví počítali s působením také jiných než pouze morálních vlivů. Byl jsem velmi překvapen, když v Brně jsem slyšel o vylučování dokonce názory takové, že prý i naši k levici teprve nedávno se probojovavší zemědělci jsou ,,nespolehliví“ , stejně prý lučebníci a že prý také proti nim se má bojovat, abychom se očistili". Takové myšlenky považuji přímo za nepochopitelné, pokusy k jejich provedení musily by vésti k naprostému rozvratu a museli bychom se

148

semknout k největší bezohlednosti, abychom případné takové experimentování znemožnili. Také cítím povinnost říci, že nemá býti ztěžována činnost ve straně těm, kteří zásadně v nazírání na Třetí internacionálu jsou zajedno, ale kteří až do rozhodnutí tohoto sjezdu proti přijetí některé z pod mínek právě v tomto okamžiku měli určité námitky a snad i o některé drobné, nikoliv stěžejní otázce nejsou si ještě úplně jasni ! Když tito se usnesení většiny podřídí, mají po mém názoru právo býti mezi námi a vystupováno by smělo býti proti nim jenom tenkrát, kdyby po sjezdu porušili disciplinu strany. V našem vývoji zrání velké strany stále jsme říkali, že většina vždy rozhodne a menšina se podřídí, a velmi mnoho dělníků by tomu nerozumělo, kdybychom najednou chtěli o této zásadě nevědět. Nový výkonný výbor musí přísně dbáti na disciplinu a nesmí dopustiti, abychom po stupovali v rozporu s ustanoveními Třetí internacionály ve všech důležitých otázkách našeho boje s buržoasií. Proto můžeme dáti svolení, že ti soudruzi, kteří jsou čestně pro principy Třetí internacionály a měli pochyby o některých bodech s podmínkami, mohou zůstati členy strany, když loajálně budou vyplňovati svoje povinnosti vůči straně. Vý konný výbor strany bude moci kontrolovat jejich činnost, a kdyby nalezl rozpor mezi ní a příslušností ke straně, pak vždy může učiniti příslušné rozhodnutí. Jest pravděpodobno, že rovněž tak jako jsme vyzráli my v komunistickou stranu, že rovněž vyzraje i mnohý z těch soudruhů, kteří v drobných, a nikoliv stěžejních otázkách nejsou ještě úplně komunističtí. Jsme vzdáleni úmyslu vždy a za každou cenu vyvolávati roz tržky. Mechanicky rozbíjeti veliké strany jest velmi lehkou věcí, k níž se nepotřebuje ani mnoho schopností a ani vědo mostí, avšak vytvořiti stranu, která by byla schopna zvítěziti • v třídním zápase, jest úkol daleko nesnadnější. Pro nás není jednota strany dogmatem, dovedli jsme se roztrhnouti s pra vicí, avšak lehkomyslně a bravurně rozbíjeti strany a zvyšovati tak zmatek a desorientaci v řadách proletariátu rovněž ne míníme. Víme, že za jistých okolností jest rozkol příkazem každému čestnému socialistovi, každému komunistovi, avšak nezapomínejme, že Karel Marx razil heslo : „ Proletáři všech zemí, spojte se!", správně oceňuje, jaký veliký význam pro 149

osvobození proletariátu má jeho sražený šik. Proto musíme velmi svědomitě vážiti před každým rozhodnutím o rozkolu, které jest dějinným rozhodnutím, a přistupovati k němu jen v absolutně nutných případech s bolestným srdcem. Mysliti jinak mohou jen lidé, kteří v dělnickém hnutí nikdy nepraco vali nebo pracují velmi nedávno, a jejich mínění ovšem ne může býti pro nás směrodatným. Když jsme se rozcházeli s pravicí, tázali jsme se, prospěje-li to světové revoluci — a odpověděli jsme kladně. Jen s tímto kritériem musíme roz hodovati o účelnosti roztržky a velmi svědomitě zkoumati, nejedná-li se mnohdy o jiné pohnutky a cíle.

Ještějednou: ne malá skupina, ale veliká strana mas My u nás jaksi instinktivně jsme pracovali k utvoření strany veliké, aniž bychom si položili předem otázku : veliká, či malá strana ? Každý z nás pociťoval, že u nás, kde politický život jest silně vyspělý, kde každá politická strana má široce rozvětvený aparát organisační, jest nutna veliká strana, chce-li tato strana vážně pomýšleti na dobytí politické moci a ne chce-li býti jen společností agitátorů . Nyní, po událostech v Německu a v Itálii, tato otázka nabývá daleko většího vý znamu a stává se otázkou nikoliv jen českou, nýbrž otázkou celého západoevropského dělnického hnutí. Třiapadesát tisíc členů jest číslo, k němuž jsme u nás došli, a jest otázka, má-li toto číslo býti udrženo či má-li býti nám lhostejno , klesne me-li na stranu třeba o padesáti tisících členů . O této otázce si musíme býti jasni. Máme takovou situaci, že proti revo luční proletářské straně stojí jak celý mocenský státní apa rát a vlastní samoorganisace buržoasie, tak i tak zvané ,,socialistické“ strany, které jsou prostoupeny buržoasní ideologií a které vystupují jako spojenci buržoasie. Tyto ,,socialistické“ strany ve střední Evropě následkem celé řady příčin jsou kvalitativně silné, ovládají už vybudovaným stra nickým aparátem a působí ještě dosti značně na proletářské masy. Proti těmto silám působí komunistická strana a tyto síly mají býti jí překonány. Očekávati, že vítězem vyjde malá komunistická strana, bylo by počítáním se zcela náhodnou situací, což zajisté nemá patřiti do našeho rozpočtu. Můžeme

150

si sice představiti, že po nějaké zcela neobyčejné katastrofě náhle by se mohly masy postaviti za komunistickou stranu, a když by současně buržoasní státní aparát byl uveden do zmatku, pak skutečně i malá komunistická strana mohla by zmocniti se politické moci. Učiniti však tento předpoklad jedinou a výhradní základnou pro naši celkovou taktiku , učiniti tento předpoklad jediným východiskem naší činnosti, bylo by příliš jednostranným. Naše taktika musí býti zařízena na dvě možnosti, musí býti zařízena dosti pružná, aby vždy nám přinesla maximální úspěch. Závěr

Soudruzi, blížím se ku konci. Tato jest cesta, kterou jsme šli. Toto jsou zkušenosti, kterých jsme nabyli. Takoví jsme jako strana dnes po vývoji, jejž jsme prožili. Nezakrývám, že v nás vedle předností jsou také ještě určité slabosti. Ty jsou důsledkem způsobu, jakým jsme se vyvíjeli. Nejsme se svým vývojem u konce. I po tomto sjezdu budeme vnitřně zrát a vyvíjeti se dál. Takoví, jací jsme, vstupujeme na stupně Třetí internacionály a hlásíme se o přijetí. Víme, že dnes, kdy hroutí se celá stará společenská soustava, kdy proletariát uvědomuje si neschůdnost cesty reformistické a kdy odrazem vývoje výrobních poměrů, odrazem vyvrcholeného vnitřního rozporu výrobních sil rodí se v něm revoluční vůle , Komunis tická internacionála jest soustřeďujícím bodem revoluční ar mády dělnictva celého světa. Ona jest výrazem praktických zkušeností všech dosavadních revolucí. Její hlavní principy, diktatura proletariátu a soustava sovětů, zůstanou už navždy základními pojmy zápasu za osvobození pracující třídy z jařma kapitalismu. Soudruzi, na posledním sjezdu pronesl jsem slova o obě tech a utrpení, o tom, že půjdeme cestou ponížení a potupy. Slova ta splnila se dříve a měrou vrchovatější, než jsme čekali. Naše utrpení není ještě u konce. Čím silnější budeme a čím blíže svému cíli, tím brutálnější násilí a teror nepřátel bude nám odrážeti . Pro chudé není práva v měšťácké společ nosti. Ale čekají nás také obtíže jiného druhu. I vnitřní další náš vývoj nebude bez starostí. Nesroste jen tak snadno bez

151

bolesti masa českých dělníků s německými v úplně stmelenou a živnou jednotu . Pravím výslovně, že i uvnitř Třetí inter nacionály můžeme se setkat s nedorozuměními, jako jsme své doby prošli Kodaní v Druhé internacionále. Mohou býti zkla mány naše iluse i v osobách, které stojí anebo zdají se státi nám blízko. Do každého hnutí, jakmile nabude určitého roz sahu, mohou se vlouditi jednotlivci špatní. Ale jako žádná oběť a utrpení, tak také žádné zklamání v jednotlivcích i pří padně celých skupinách neotřese naší vírou v ideu, kterou jednou uznali jsme za správnou. Komunism jest vědeckým výrazem daného stavu dějinného vývoje, on jest současně náboženstvím chudých. Má také vysoký mravní význam. On zapřísahá k úplné shodě chudé a vyděděné třídy celého světa. Snaží se stmelit v úplnou jednotnost jejich myšlení a činy, zajistit pravé a upřímné bratrství, které by vyzvalo všechny proletáře přes hranice států a národů v bratry a sestry spojiti kol rudého praporu pracující všech plemen zeměkoule. Ko muna jediná je s to plánovitou organisací světa odstranit příčiny válek, odstranit duševní a fysický zmatek, anarchii výroby a zavésti účelné hospodářské využití všeho a všude. Komunism jest organisace, jest pořádek, řád ducha, času, síly a hmoty a spolupráce všech . Kéž bychom všichni my, které osvítila zář této ideje na cestě do Damašku a kteří musíme po případě býti též tvrdými v jejích službách, našli sílu , aby chom při tom vždycky všichni zůstali současně dobrými lidmi . Kéž by naše dnes zakládaná strana vždycky byla stra nou dobrých lidí, prostých sobectví, prostých ctižádosti, prostých lehkomyslnosti a frivolnosti, schopných sebepoko ření, nepřístupných svodům mrzké hmoty. Budeme- li sami sobě tvořiti společnost dobrých lidí, pak budeme vnitřně šťastni, i kdyby na nás dopadaly kruté rány a kdyby celý ostatní svět s potupou se na nás díval jako na zrádce a vyvrhele lidstva. Na světě není nic legitimního . Každé právo má zá klady v moci. Proto vůle k boji o moc pro dělnickou třídu musí býti naší ctností nejvyšší. Jako v počátcích socialismu, tak nyní zase znovu nám, když se hlásíme ke komunismu, budou vyčítat materialism. Odpovídáme : Dnešní falešná kul tura měšťáckého světa jest materialistická, ježto všechny duševní statky činí základem pro hmotný prospěch jen ně 152

kolika nadlidí a vůči lidu jako celku je bez zájmu a bez svědo mí. Komunism jest učení, které chce opatřit lidstvu jídlo, pití, teplo, obydlí, hygienu a rozřešením materiálního pro blému vybudovati základ pravé kultuře. A tak náš odvrat od sociální demokracie, zpronevěřivší se marxismu, ke komu nismu neznamená jen změnu politické fronty a útočných metod, nýbrž mnohem více. Komunism není jen učením politicko-hospodářským. Pokud dějiny lidstva sahají, vždy povstával komunism jako úsilí o nový celkový životní názor. Různé obce a skupiny komunistické, jež vyvěraly ze dna rozbité, znemravnělé společnosti, jejíž konvence životní ne vyjadřovaly již živou potřebu lidských poměrů, šly vždy až na kloub společenské přeměny. Tu nešlo jen o stavbu hospo dářského světa . Jednou z aktivních stránek komunismu vždy byla i vášnivá touha po nové organisaci duševních vztahů . Komunism chce nejen novou základnu výrobní a správní, ale i nového člověka. Soudruzi ruští to pochopili - nikdy ne bylo srdce Ruska tak horoucí touhou po kulturním vyžití se jako za jejich režimu. Umění jeví tendenci proniknouti k duši širokých vrstev, tyto nepokládají je už za hračku, nýbrž za ná– stroj nového života. Lidové vzdělání, divadlo, film, literatura, výtvarnictví prodělávají za komunistického řádu dalekosáh lou proměnu. Péče o dítě, dostupující skoro až kultu dítěte, ozařovala i nejhroznější dny prvé fáze revoluce, jež v Rusku byla tak ničivá. Jde o to, aby tvorba nových, velikých hodnot mravních a estetických předána byla z rukou řídkých indi vidualit a nepatrné, soukromým vlastnictvím zajištěné men šiny do rukou lidských mas. Aby tyto spolutvořily nejen svým hlasováním, nejen svou fysickou prací na štěstí své komunistické vlasti, ale i svou živou, bezprostřední spolu účastí na tvorbě kulturní a mravním rozvoji národa. Také my musíme pochopiti a prohloubiti svůj komunism takto. Půjdeme k dělníku nejen jako k tomu, jenž trpí fysicky, ale i jako k tomu, jemuž chceme vydobýti plnou účast na darech života. Jsme víc než politická strana. Jsme předvoj nového života. Tvoříce nové poměry, chceme tvořiti také nové lidi. (Živý souhlas a potlesk.) Předseda Vaněk: Než přistoupíme k referátu soudruha Doležala, je tu pozdrav komunistickému sjezdu od politické

153

organisace z Buštěhradu, dále od nekompromisní politické organisace ze Zvolenu a pozdrav proletariátu rožnovského. Předsednictvu předložen byl řádně podporovaný návrh projevu odpovědi Třetí internacionále, jenž odkazuje se komisi návrhové, rovněž tak návrh projevu odpovědi našim soudruhům do žaláře.

Oba návrhy přikazují se návrhové komisi. Po přestávce 5 minut uděluje předseda Vaněk slovo k refe rátu „ O přístupu ke Třetí internacionále" soudruhu Doleža lovi. Koreferent soudruh Doležal : Co dnes prožíváme na tomto sjezdu strany, je pouze dalším organickým článkem ve vývoji naší strany za poslední měsíce. Soudruh Šmeral vám jej přede mnou plasticky v širokých konturách naznačil. Sjezd náš dnes má za úkol, aby vyvodil pouze poslední nutné konsekvence z tohoto postupu a postavil celou naši proletářskou stranu na pevnou, nekolísavou půdu skutečnosti. To znamená : máme vybudovati hromadnou stranu československého revolučního proletariátu, naplniti ji duchem komunismu, čili máme vytvořiti komunistickou stranu, která společně se všemi ostatními revolučními dělníky tohoto státu stala by se sekcí Komunistické internacionály. Jestliže v této souvislosti máme mluviti o československé komunistické straně a přístupu ke Komunistické internacio nále, tu v prvé řadě třeba si uvědomiti, že dlužno vycházeti — tak říká Lassallez toho, co jest. Je především proto potřeba stručně, ale současně také jasně narýsovati přítomný

hospodářský a politický stav světa. Ten je pro politický osud dělnické třídy směrodatný, neboť z jeho základny vyvěrají všecky ty konflikty mezi proletář skými masami a buržoasií. Z něho prýští ideové vědomí děl nické třídy, aby plánovitě zasáhla do revolučně rozbouřených poměrů a v hnala vývoj událostí vlastním svým směrem. Klidný vývoj a vzrůst kapitalismu byl světovou konflagrací náhle zadržen. Světová válka způsobila hrozné zpustošení na živých i hmotných statcích lidstva. Úžasný pokles výroby zostřil všeobecnou hospodářskou tíseň mas následkem zničení

154

ohromné řady výrobních a dopravních prostředků i výrob ních sil. Tato krize výroby působí chronickou nemoc peněz. Výdej papírových bankovek odpoutal se úplně od kovové báze a kurs další spekulace ustavičně kolísá. Finanční bída roste do závratných rozměrů a světový dluh činí dnes přes půl druhého tisíce miliard franků ve zlatě. Není normální moci, která by tuto horu dluhů zaplatila. Novou ranou za sažen jest kapitalistický způsob hospodaření : nezaměstnanost dostupuje kolosálních rozměrů v ohromném mezinárodním měřítku. Následkem drahoty poklesl konsum mas. Nejvyššího stupně dosahuje nezaměstnanost v klasické zemi moderního kapitalismu, v Anglii. Londýnský dopisovatel měšťáckých ,,Lidových novin" líčí po této stránce obraz ze současné Anglie těmito slovy: ,,Nezaměstnanost řádí v Anglii skoro tak zhoubně, jako německé imperialistické armády řádily v severní Francii. " Jediným slovem řečeno, kapitalistický po řádek propadá jisté zkáze a marné jsou snahy dosavadních státníků i národohospodářů, aby tomuto procesu chřadnutí celého světa zabránili. Příčiny této mizérie leží hluboko ve výrobní anarchii kapita lismu, v katastrofálním ochuzení střední Evropy, ve vylučo vání Ruska ze styku s ostatními státy, v nemožnosti vybudo vati západní Evropu na účet hroutících se ústředních mocností a v dalekosáhlé industrialisaci bývalých agrárních států, přede vším Ameriky. Kapitalistickému světu nedostává se již odbytišť, chybí mu možnost zakládání nových podniků v cizině, koupě laciných surovin a levných pracovních sil. Kapitalisté se snaží tomuto stavu čeliti pokusy o snížení mezd a zvýšení doby pracovní. Tomu brání se masy proletariátu, jichž vědomí třídní zku šenostmi světové války a vlivem ruské proletářské revoluce ne obyčejně stouplo, dochází k prudkým sociálním srážkám , ke stávkám velikých rozměrů, k revoltám probouzejících se národů v koloniích bránících se vykořisťujícímu systému panujících tříd. Celý Orient se pomalu zvedá ze spánku. Tak dvě vleklé choroby rozežírají dnešní kapitalistickou společnost. 1. Výrobní anarchie. 2. Nevyhnutelně z toho vyplývající třídní boj . 155

Světová válka podryla základy kapitalistického systému : možnost zvýšené výroby je okleštěna zničením výrobních prostředků i sil . Nezaměstnanost roste, prostředky vykořisťo vání a konkurence jsou obmezeny. Kapitalism prochází hospodářskou krizí, hospodářskou krizí světovou, která není přechodná, ale akutní a definitivní. Vedle ekonomického úplného rozvratu hlodá na základech všech měšťáckých států také chaos politický. Jinak tomu ani není možno, neboť politické poměry, posuzovány z našeho zorného úhlu historického materialismu, nejsou ničím jiným nežli odleskem materiálních poměrů . Mírové smlouvy neukončily světovou válku , nový řetěz válek i povstání je v proudu, místo aby Evropa zaznamenávala zmenšení mezinárodních konfliktů, zhušťují se možnosti no vých zápletek a znovu hrozí nebezpečí, aby* celá země byla vržena v moře krve a nevýslovných hrůz. Žárlivě střeží každý stát pohyb sousední země a plodem této vzájemné rivality je stupňování požadavků militaristických, které jsou poslední přípravou k novému vraždění. Sen měšťáckých a sociálních pacifistů o věčném míru stává se ilusí, neboť bez pádu kapita lismu není žádného věčného míru na zemi. To je, soudruzi a soudružky, zorný úhel socialismu, ze kte rého my chápeme dnešní příčiny neklidu, rozvratu a zrevolu cionování mas. Buržoasie svými liberálními doktrinami není s to chápati příčiny tohoto stavu . Ve své šílené touze po zisku rozplývají se její pokusy po „ konsolidaci" vniveč, neboť tvoření nadhodnot předpokládá další vykořisťování mas. Obrana proletariátu způsobuje sociální politické otřesy. Bur žoasie násilím potlačuje každou vzpouru moderních námezd ních otroků. Chaos se zvyšuje a tvoří se všechny předpo klady objektivní revoluční situace. A nyní dovolte mi, soudruzi a soudružky, dotknouti se ně kolika větami

speciálně hospodářských i politických poměrů v Československé republice. Po všeobecné stránce hospodářské poměry tohoto státu odpovídají situaci celého světa v tomto směru. Destrukce * Místo aby... správně : že by celá země... (Pozn. red. ÚD KSČ.)

156

výroby, výrobních prostředků i dopravy, záplava papírových peněz, nízká valuta, nezaměstnanost. Nemám v tuto dobu po ruce přesných statistických zpráv o nezaměstnanosti u nás . Ale mohu říci, že je veliká a že ustavičně stoupá . Průmyslová krize ji zvyšuje. Nyní hrozí výluka v textilním průmyslu. Finanční situace československého státu je velmi špatná. Státní dluhy obnášejí celou čtvrtinu národního jmění. To znamená, že máme 50 miliard státních dluhů oproti 200 mili ardám národního jmění. Tento obnos, v nějž jsou počítány dluhy obecní, jde do úžasných rozměrů . Tak na příklad město Brno má 138.000 obyvatelů . Připadá tudíž na každou hlavu 2000 Kč obecních dluhů. Tedy otec pětičlenné rodiny je za obec dlužen 10.000 Kč. Hospodářská situace česko slovenského státu je také po obchodní stránce velmi kritická . Svaz československých velkoobchodníků pro dovoz a vývoz konal nedávno schůzi za předsednictví známého Vosky, ve které byla podávána zpráva o situaci zahraničního obchodu . Řeklo se tam doslovně : „ Naše situace se stává den ze dne obtížnější. Anglie zvýšila celní poplatek na dovoz o 33 %. Francie chce provésti podobné zvýšení o celých 200 až 300 % a Amerika chce dovozní clo zvýšiti dokonce téměř o 200 %. Československá obchodní politika není vedena nijak z ekono mického stanoviska, nýbrž je úplně podřízena francouzské politice a vede k zhroucení našeho hospodářství.“ Co z toho vyplývá ? Potřeba navázati obchodních styků s Ruskem, kam náš průmyslový stát bude odvážeti průmys lové produkty. Národnostní otázka jest u nás nerozřešena, spory s ostatními národy trvají, protože idea sebeurčení nebyla provedena. Následkem národnostních a sociálních protiv je parlament ochromen ve své činnosti. Pozemková reforma uvázla, o socialisaci se nemluví, o starobním a invalidním pojištění ani zmínky, o závodních radách jsou pouze návrhy strany. Když v prosinci minulého roku chtěli dělníci prováděti to, co jim bylo slíbeno, dostali odpověď kriminálem. Demo kracie je pouze měšťácká. Je naprostá odvislost státu od Do hody. Důsledkem toho jest stoupající nespokojenost mas, další jejich revolucionování. V tomto prostředí v českosloven ském státě, právě tak jako na celém světě, zostřují se třídní protivy. 157

Buržoasie vykořisťováním proletariátu bohatne stále, při bilanci bank vidíte stále větší vzrůst kapitálu. Soudruzi, hospodářská, finanční a politická krize, vytvořená imperialistickou válkou, otevírá novou epochu revolučních dějin. Proletariát hledá spasení z této krize nikoliv tam, kde buržoasie. Místo konsolidace na kapitalistických základech žádá dělnická třída vybudování výrobních řádů na zásadách komunistických. Anarchii výrobní hodlá nahraditi požadav kem po zřízení kontroly nad veškerou produkcí a řízení celých závodů . Na zvyšování nových daní odpovídají masy voláním po zrušení všech státních dluhů vůbec. Krátce a dobře : hospodářská i finanční krize tlačí proletariát všech národů na cestu rozhodných, revolučních bojů . Ruská proletářská revoluce je úvodem do tohoto revolučního stadia. Má kolo sální mezinárodní charakter a rozděluje stávající svět na dvě fronty: 1. Imperialism a kontrarevoluci, kde bojuje buržoasie a její vlády. 2. Světová revoluce, na které zápasí proletariát a všichni utlačovaní národové. Všeobecná krize hospodářská, finančně politická zvyšuje tempo bojovné obou protivníků a nakonec není jiné řešení myslitelné nežli světová reakce a diktatura buržoasie, anebo světová proletářská revoluce a diktatura proletariátu . V této rozhodující epoše

tvoří se komunistická strana. Je to bojovná strana revolučního proletariátu prvního řádu. Jestliže sociální demokracie byla stranou doby klidného vývoje a vzrůstu kapitalismu i dělnické třídy, je komunistická strana stranou doby úpadku kapitalismu i buržoasie a nositelkou sociální revoluce. Komunistická strana představuje třídně nej uvědomělejší, sociálně nejvyspělejší a nejodvážnější část děl nické třídy. Komunistická strana musí býti hlavou i duší bojujících mas za svoji emancipaci . Komunistická strana musí býti vůdcem všeho proletariátu. Jakýje úkol komunistické strany ? Soustřeďovati všecky síly proletariátu, připravovati ho k do bytí politické moci a cestou diktatury dělnické třídy zahájiti 158

epochu komunismu. Toto úsilí vyžaduje ohromné napětí všech fysických i mravních sil proletariátu a současně pře svědčení, že tento dějinný úkol musí býti cílevědomě veden v mezinárodním měřítku . Tak, soudruzi, dospíváme k otázce Třetí internacionály, čili komunistické .

Co je Komunistická internacionála ? Správně tuto otázku zodpověděl na zářijovém sjezdu strany soudruh Skalák. Dříve než přistoupíme k základům Inter nacionály komunistické, tu považuji za potřebno, abychom se vrátili o celé půlstoletí nazpět a učinili přehled o Internacio nále vůbec. Jakmile si dělnická třída uvědomila své třídní postavení, utvořila se Internacionála. Jejím rodištěm byla klasická půda moderního kapitalismu, Anglie, již v letech třicátých. Teprve však rok 1847 zřízením Svazu komunistů Marxem a Engelsem, kteří i teoreticky vytyčili praktický cíl mezinárodního sdružení : povalení buržoasie, vláda proleta riátu, vybudování nové společnosti bez tříd a bez výsad. Svaz netrval dlouho a jeho význam pro třídní boj nebyl veliký, ale on byl původcem Komunistického manifestu, který se stal abecedou socialismu. Myšlenka mezinárodního sbrat ření byla uskutečněna roku 1864. Tedy rok po Světové výstavě v Londýně, 28. září. Netrvala dlouho, francouzsko-pruská válka a pád Komuny uspíšil její zhroucení. Druhá internacio nála založena byla 14. července 1889, ve stoletém výročí francouzské revoluce. Doba Druhé internacionály šla vývojem kapitalismu, věda a technika přivedly výrobu k ohromnému pokroku . Rozsah trhu zboží se stále zvětšoval. Rukodílna a malovýroba byly zatlačovány velkovýrobou , která v ohromném množství mohla vyráběti zboží za nízké ceny. Aby kapitalism využil pracov ních sil, surovin a strojů a současně lépe ovládal trhy, spojily se velkozávody v kartely a trusty, které celé odvětví průmyslu držely ve svém majetku . Tento vysoce vyvinutý kapitalism stál před dělnickou třídou jako teď. Druhá internacionála zklamala. Roku 1914 pod údery světové války se zhroutila. Příčiny jejího pádu byly : 1. nesprávné pojetí poměru proleta 159

riátu k buržoasii a měšťáckému státu. 2. nesprávné pojetí otázky sociálního převratu. Třetí internacionála. Při jejím zrození působili tito činitelé : 1. Ohromné zklamání proletářských mas. 2. Marné pokusy obnoviti Druhou internacionálu ( Stockholm). 3. Zimmerwald a Kienthal. 4. Ruská proletářská revoluce. 5. Sebevědomí proletariátu. 6. Hroucení se kapitalismu. Potřeba nového mezinárodního spojení proletariátu . Počátkem března 1919 byl první sjezd Komunistické internacionály, která čerpá poznatky své ze zkušenosti světové války. A nyní přicházíme k podmínkám Komunistické internacionály. Soudruzi a soudružky, nebudu znovu rozebírati jednotlivé podmínky. Byly již několikráte probrány. I na minulém sjezdu. Jest však nutno přes to vše na některé upozorniti a znovu je zdůrazniti, které zvláště i bezprostředně mají praktický veliký význam. 17. podmínka mluví o přeměně jména strany. 1. Proto, poněvadž komunistická strana chce provésti komunism. 2. Stanovisko Engelsovo roku 1890 v předmluvě ke Komunistickému manifestu . „ Socialisty jmenovali se roku 1847 lidé, kteří stáli mimo skutečné děl nické hnutí. Socialism roku 1847 znamenal hnutí buržoasní, kdežto komunism opravdu hnutí dělnické. Socialism , zejména kontinentální, měl přístup do salonů, komunista byl pravým jeho opakem, a poněvadž již tehdy jsme byli pevně přesvěd čeni o tom, že dělnické osvobození může býti dílem pouze dělníků samých, nemohli jsme také váhat, které z těchto dvou jmen voliti. Také ani později nám nenapadlo měniti své rozhodnutí." 3. Proto Marx psal Komunistický manifest. 4. Kdo zná dělnické revoluční hnutí, ví, že označení sociální čili socialistická demokracie objevuje se ve Francii v letech čtyřicátých. Označuje onen směr na rozdíl od demokracie, který snaží se nejen o reformy politické, ale také o sociální. Pro tento směr jsou význační Louis Blanc a zčásti také Proudhon. O tomto směru praví se v Komunistickém mani festu : ,,Ve Francii připojili se komunisté ke straně sociálně demokratické proti konservativní a radikální buržoasii, ne vzdávají se proto práva stavěti se kriticky k frázím a ilusím, vzešlým z revoluční tradice. Tento směr různí se velice 160

od nynějšího proletářského komunismu a byl ve svém jádře maloměšťáckým. “ 5. Roku 1894, krátce před svou smrtí, Engels — když německá sociální demokracie přijala erfurtský program - označil slovo sociální demokracie jako velice mnohoznačné a prohlašuje, že proň i pro Marxe svého času bylo naprosto nemožno užívati tohoto výrazu, chtějí-li své speciální, tj . revoluční komunistické stanovisko charakteri sovat. Engels považoval za nutno podotknouti, že toto jméno nehodí se pro stranu, jejíž program není socialistický v obec ném smyslu slova, ale přímo komunistický, a když její poli tický cíl je povalení státu, tudíž je i proti demokracii . Z toho je jasno, že oba díly jména strany Engels odmítal. A na konci svého života dával přednost starému jménu, strana komunis tická, jež v sobě neskrývalo nic nejasného. Také podle obsahu nebyl Marx ani Engels spokojen se sociální demokracií. Každý, kdo zná korespondenci Marxovu, ví, jak ostře koncem let šedesátých odsuzoval kolísání sociální demokracie a její odchylování od revolučního komunismu , její koketování s měšťáckou demokracií. Často říkával : ,,Ve straně sociálně demokratické páchne to hnilobou." 6. Stanovisko anarchistů Proudhona a Bakunina. Podle slov Proudhonových komunis tická společnost není žádná společnost, ale stádo . Bakunin, který začal svou literární dráhu Komunou, vedl zoufalý boj po celý život proti němu . Ideální řád komunistický znal podle něho jenom kasárnictví a otroctví pro masy. Potíral ostře komunism stejně jako marxism. Základní rysy komu nismu : odstranění měšťácké společnosti dobytím proletariátu a prostřednictvím diktatury dělnické třídy odmítal zásadně. Žádného díla neměl ve větší nenávisti nežli Manifest komu nistické strany. A nic neměl méně v lásce nežli slova komunism a komunisté. Titul komunistický znamená nejen slovy, ale činy vysloviti se zřetelně pro proletářskou politiku . Kdo jest dnes sociálním demokratem, je nejen socialistou ve smyslu, jak uvedl Marx v roce 1847, ale v dnešním slova smyslu to znamená zradu. Nemůžeme se jmenovati sociálními demokraty, poněvadž nechceme míti nic se stranou i podle jména, která zradila proletariát a provozuje soustavně lokajské služby buržoasii.

11 Protokoly

161

Práce v odborech v duchu komunistickém

Co jsou odbory? Jsou organisací dělnických mas. Zatím co strana je organisací světového názoru, jsou odbory organisací zájmů. Marx považoval odbory za střed dělnického hnutí. Více je cenil nežli hnutí politické, jsou výrazem třídního boje. Před válkou bojovaly za zkrácení doby pracovní a zvýšení mzdy. Jsou to tedy organisace třídního boje . Cíl třídního boje je hospodářská emancipace proletariátu. Je tedy třídní boj současně bojem hospodářským. Odborové organisace bojují následkem toho boj třídní i hospodářský, jeden a tentýž boj. Jestliže v době před válkou, v době krize, projevovala se pouze klidným bojem odborovým, dnes, v době mimořádné revoluce metody třídního boje, musí odpovídati mimořádným poměrům a dané situaci. Odbory musí se státi skutečným nástrojem třídního boje, který v době současné je bojem ryze revolučním. Již stará sociální demokracie učila, že odbory jsou páteří dělnického hnutí, politická strana duší. Odborové i politické hnutí se navzájem doplňují. V této souvislosti musí býti vytvořena jednotná bojovná revoluční fronta prole tariátu . V tomto smyslu dlužno chápati podmínky Komu nistické internacionály o nezbytné nutnosti komunistické pro pagandy v odborech. Říkáme otevřeně : Ne rozbít, ale dobýt odborové organisace. (Stanovisko Leninovo : Radikalism, dět ská nemoc komunismu .) Komunisté nesmějí se od mas odděliti, je třeba držeti jednotu. Proti amsterodamské inter nacionále odborových organisací, v jejímž čele také stojí Thomas, vede Komunistická internacionála neúprosný boj . Nikoliv však proti milionům dělníků v tomto mezinárodním sdružení organisovaným, nýbrž proti vedení a vůdcům. Další z podmínek mluví o demokratické centralisaci a železné disciplině. Co to znamená ? Nic jiného, než že prostředek k činnosti komunistické strany jest její organisace. Musí býti tak vybudována, aby odpovídala všem možnostem a úlohám boje. Nejvhodnější formou její je proto přísná centralisace a její hlavní příkaz zní : železná disciplina. Nejpřísnější centralisace Komunistické

162

internacionály neznamená ještě despotické komando vůdců. Centralisace, jak se ve všech podmínkách praví, musí býti demokratická. Autorita vedení vyvstává zdola nahoru. Vůdci mohou se tak dlouho udržeti v čele, dokud zůstanou smělými a současně věrnými představiteli vůle mas. Centralisace a disciplina Komunistické internacionály ni kterak nejsou v odporu s dějinnými zvláštnostmi jednotli vých zemí. Podmínky Komunistické internacionály výslovně na ně upozorňují. Vedení Komunistické internacionály jest přespříliš marxistickým, aby nevědělo, že podle Engelse lidé dělají dějiny, jak je dělati musí, to jest na základě daných poměrů . V zásadních věcech akce musí proletariát všech zemí býti jednotný, proto žádá Komunistická internacionála pevnou kázeň. Třetí internacionála musí býti internacionálou činu a činorodé akce. Komunistická internacionála nesmí klesnouti tam, kam Druhá internacionála. To znamená, že v rozhodných okamži cích pro mezinárodní jednání a boj nesmí se Internacionála rozložiti v nacionální armádní sbory, které by postupovaly pouze na svou vlastní pěst, bez hlavy a bez vedení. Kdo jsou nepřátelé Komunistické internacionály ? 1. Bur žoasie a její vlády. 2. Sociální patrioté. 3. Centristé. Centristé 1. jsou pro zásady, ale nikoliv pro podmínky Komunistické internacionály. 2. Tvůrci a nositeli této Internacionály dvaa půlté jsou rakouští sociální demokraté. 3. Komunistická inter nacionála opírá se o zkušenosti ruské revoluce, Internacionála dvaapůltá o koalici sociálních demokratů rakouských s křesťan skými sociály. 4. Berlínský ,,Vorwärts" : Internacionála dvaa půltá je proti Druhé internacionále, ale neuznává Třetí inter nacionálu. Kolísá mezi reformismem a komunismem. 6. Jsou to revolucionáři ve slovech, reformisté v činech. 7. Nemluví o světové sociální revoluci. Na jednom místě o Internacionále dvaapůlté píše Radek : „ Každé perspektivě odpovídá určitá politika. Určité revoluční perspektivě Komunistické internacionály odpovídá určitá re voluční politika. Určité kontrarevoluční perspektivě refor mistů, kteří poctivě prohlašují, že pro sebe s revolucí nepočí tají, odpovídá kontrarevoluční politika. Poněvadž Dvaapůltá internacionála se pro žádnou z obou těchto perspektiv ne 163

osměluje rozhodnouti, pak určuje její neurčitá perspektiva neurčitou politiku.“ Tyto elementy nemohou býti členy komunistické strany, po něvadž podmínky Komunistické internacionály jsou podmínka mi konečného vítězství proletariátu. Jsou tedy programem stra ny. Kdo je proti programu strany, nemůže býti členem strany. Jsme bud pro Wilsona, anebo pro Marxe, buď pro Scheide manna, anebo Lenina. Ale také buď pro Leviho a Serratiho, anebo Třetí internacionálu . Jedno, anebo druhé. Žádné kolí sání není možné ! Předseda Vaněk : K tomuto bodu denního pořádku před ložil referent resoluci tohoto znění : Sjezd

československé sociálně demokratické levice pro

hlašuje se slavnostně pro bezpodmínečné přistoupení ke Třetí internacionále v Moskvě. Tímto okamžikem mění sjezd název strany sociálně demokratická levice v název komu nistické strany československé, čímž dává výraz faktickému rozchodu se stranou sociálních patriotů . Delegáti přítomní v zastoupení svých organisací zavazují se slavnostně povin nosti vyjádřené v 21 podmínkách za každých okolností plniti, a to nejen v období dočasného klidu zbraní, nýbrž i při vyvrcholení třídního boje, jenž musí jednoho dne nutně vystupňovati v otevřenou válku s kapitalismem . Předseda Vaněk: Došel nás pozdravný telegram Spolku československých dělníků v Curychu : Soudružský pozdrav a zdar sjezdovému jednání. Ať žije jednotná komunistická strana

československá ! Za Spolek československých dělníků v Cury chu : Pustina, předseda . Předseda Vaněk: Dále došel návrh : Buďtež jmenováni dva šéfredaktoři, jeden pro ranní a jeden pro večerní list. Sekretář a šéfredaktor ať mají přibližně plat jako pražští poslanci po odečtení jejich zvláštních příspěvků, svobodní s přiměře ným odstupňováním. Nebuď jim však dovoleno přijímati jakékoliv placené práce a funkce vedlejší. Dále došel návrh, aby řeč Šmeralova byla vydána jako brožura, kromě toho v německém překladu pro německé dělníky a francouzsky a rusky pro sjezd Třetí internacionály. Tentýž návrh podává asi 20 soudruhů, aby řeč Šmeralova vydána byla tiskem. 164

Dále došel návrh soudruhů madarských: Ohledně vedení komunistické strany v Československu mají komunisté maďar ského jazyka ze Slovenska a Podkarpatské Rusi ten názor, že vedení strany ve smyslu usnesení sjezdu jenom výkonnému výboru v Praze má podléhat. V případě, že některá soudružská sekce jiných území - připojená ke Třetí internacionále — měla by ohledně československé strany kritické názory, ne smějí se tyto věci projednávat jako dosud v jednotlivých skupinách na venkově anebo v národnostních komisích a v jich listech, nýbrž musejí se takové názory předkládati ústřednímu výkonnému výboru. My komunisté ze Slovenska i z Podkarpatské Rusi představiti si dovedeme osvobození proletariátu v dnešních říšských hranicích jen tak, jestli každou národnost naší strany povede jednotný ústřední výbor. - Armin Seiden. Předseda Vaněk: Dále došel návrh, aby „ Podbrdské roz hledy" uznány byly za orgán strany. Předseda Vaněk: Došel dále přípis soudruha Kreibicha: Předsednictvu sjezdu ! Vážení soudruzi ! Jako předseda výkonného výboru německého oddělení komunistické strany v Československu musím opraviti názor vyslovený soudruhem Šmeralem, že naše strana je „ malé jádro“ oproti straně mas. Vývoj od doby konání našeho sjezdu nám dokazuje, že naše strana má značnou část německého dělnictva ve svých řadách. V libereckém kraji máme ze 17.000 členů staré sociálně demo kratické politické organisace ve své, nyní komunistické orga nisaci 16.000 . Poslední oslava 1. května dokázala i u nás, že masy stojí v značné míře za námi. Také musím vyvrátiti tvrzení soudruha Šmerala, že my českoslovenští komunisté německé národnosti nepracujeme tak mezi masami a neproni káme tak v masách dělnictva jako česká levice. Stačí uvésti poslední události v odborových organisacích německých, kde celá řada schůzí organisovaného dělnictva a konference důvěr níků se postavila za naši stranu, ačkoliv vedení všech odboro vých svazů, které jsou vesměs v rukou vyslovených pravičáků , nacionálních separatistů, vyloučí každého důvěrníka, který je komunistou, a propustí každého sekretáře, který se opováží býti naším přívržencem. Celá skupina Unie textilních dělníků ve Cvikově s 2000 členů byla z Unie vyloučena, poněvadž 165

veškeré členstvo jako jeden muž se postavilo za stranu naší a po bok svého vyloučeného sekretáře. Naši soudruzi, všichni naši důvěrníci a funkcionáři, pracují právě nyní horlivě v ma sách odborově organisovaného dělnictva a celá naše strana vede teď v odborech těžký boj pro rudou odborovou Inter nacionálu moskevskou. V tomto okamžiku je tvrzení soudruha Šmerala s to vyvolati o naší straně a o naší práci mylný názor Karl Kreibich. českého dělnictva. -

ZPRÁVA MANDÁTOVÉ KOMISE

Jílek: Za první župu dostavilo se na sjezd 142 delegátů, 4 se nedostavili, za druhou župu se dostavilo 18, jeden se nedostavil, za třetí župu 22 se dostavilo, 2 se nedostavili, za čtvrtou župu 41 se dostavilo, 5 se nedostavilo, za pátou župu 14 se dostavilo, 3 se nedostavili, za šestou župu se do stavilo 103 , 2 se nedostavili, za osmou župu 11 se dostavilo, 7 se nedostavilo, za devátou župu 16 se dostavilo, za desátou župu 13 se dostavilo, 4 se nedostavili, za jedenáctou župu dostavilo se všech 56, za dvanáctou župu 17 se dostavilo, 3 se nedostavili, za třináctou župu dostavilo se 24, 3 se ne dostavili, za čtrnáctou župu 36 se dostavilo, 4 se nedostavili. Celkem se dostavilo z Čech a Moravy a ze Slezska 513 dele gátů, nedostavilo se 38, takže všech delegátů bylo úhrnem 551. Slovensko má 56 delegátů, takže dohromady všech dostavivších se je 569. Z nich je jenom 5 delegátů, kteří si vůbec nepřinesli ani politickou legitimaci. Poněvadž mandá tová komise v tom spatřuje jistý kus nepozornosti soudruhů , navrhuje, aby sjezd mandáty ty neuznal. 120 delegátů má ještě legitimace staré, lepí do nich nové známky. 123 delegáti nemají legitimace odborové organisace s sebou . Návrh mandá tové komise zní, aby těch 5 delegátů, kteří nemají ani politické, ani odborové legitimace s sebou, bylo zamítnuto. Beneš ze Skutče : Jsem okresním důvěrníkem, ve spěchu zapomněl jsem legitimaci vzíti, bylo by nespravedlivostí, aby sjezd můj mandát zamítl. Navrhuji, aby můj mandát byl uznán; jsem 25 roků členem, náš okres je dávno celkově na levé straně a nyní se hlásí ke straně komunistické. 166

Záruba (Divišov) : Jsem poslán od čtvrté organisace. Na celém kraji neexistuje odborová organisace. Je těžko, abych předkládal odborovou legitimaci . Předseda Vaněk: Mandátová komise navrhuje, aby zmíně ných 5 mandátů nebylo uznáno. Žádný jiný návrh tu není než návrh soudruha ze Skutče, aby jeho mandát byl uznán. Černoch (Tábor) navrhuje, aby i ostatní mandáty byly uznány. Mandátová komise měla možnost se přesvědčit, z ja kých důvodů delegáti si legitimaci s sebou nepřinesli . Kdo má mandát, musí být politicky organisován, jinak by nebyl organisací vyslán na sjezd. Nechť je to sjezdem vytknuto , že zmínění delegáti si legitimace nepřinesli, ale mandáty ať jsou uznány. Předseda Vaněk : Debata je zbytečná. Na každém sjezdu se vyskytne několik lidí, kteří vzdor tomu, že jedou na sjezd a peníze si nezapomenou, na legitimace zapomenou. Budeme hlasovati o oficiálním návrhu mandátové komise, kdyby ne byl přijat, tedy o návrhu, aby ještě tentokrát mandáty byly uznány. Kdo souhlasí s návrhem mandátové komise, aby mandáty byly zamítnuty? Hlasuje se. Předseda Vaněk : 196 hlasů je pro neuznání mandátů . Kdo je proti. To je většina. Mandáty se uznávají. Předseda Vaněk : Mandáty vaším hlasováním byly uznány. To neznamená, že pro příště sjezd dává zmocnění delegátům, aby legitimace nechávali doma.

HLASOVÁNÍ O PŘÍSTUPU KE TŘETÍ INTERNACIONALE

Předseda Vaněk : Nyní přikročíme k velice důležitému hlasování o resoluci referenta Doležala, která znamená pře měnu dosavadního názvu naší strany v titul nový, která pro hlašuje, že přistupujeme jako sekce ke Třetí internacionále. Včerejší předporada se usnesla na tom, aby o této záležitosti bylo provedeno hlasování podle jmen. Ale já soudím vzhledem k tomu, že máme vyklidit sál, a vzhledem k tomu , že podle 167

dosavadní nálady, jak se na sjezdě jeví, lze soudit, že zde nemůže se jednat o nějaké hlasování příliš sporné, a vzhledem k tomu , že dlužno očekávat, že menšina eventuálně se většině podrobí, a vzhledem k tomu, že zabralo by jmenovité hlaso vání 569 delegátů nejméně dvě hodiny času, dával bych v úvahu sjezdu, jestli přece jenom by nebylo lépe, aby bylo rozhodnuto, že se hlasuje zdvižením legitimačních lístků . (Souhlas.) Návrh na jmenovité hlasování se provede tenkrát, když vysloví se proň 30 delegátů . Soudím , že by to bylo zbytečným zatěžováním sjezdu, a táži se tedy : Kdo souhlasí s tím, aby bylo provedeno hlasování cestou obvyklou, zdviže ním hlasovacích lístků ? Cibulka: Poznámku ! Předseda Vaněk : O této věci nemůžeme debatovat. Tady se jedná o jednoduchou věc, chcete-li či nechcete- li hlasování zdvižením hlasovacího lístku. Stačí vás 30, abyste prohlásili, že si tak nepřejete, a provede se, co bylo včera usneseno na předporadě. Cibulka: Jde o to, jak zjistit, hlasuje-li delegát podle usne sení organisace a nehlasuje-li proti. Pospíšil: Chci říci totéž. Předseda Vaněk: Přikročíme k hlasování. Necháme nej prve hlasovat ty delegáty, kteří se chtějí hlasování zdržet, abychom věděli, jaký počet delegátů se hlasování zdrží. Bylo mně rozuměno ? Výkřik: Žádáme, aby to bylo tlumočeno maďarsky. Delegát Matuščák tlumočí postup hlasování do maďarštiny. Předseda Vaněk: Soudím, že nyní je na všechny strany jasno. Kdo nehodlá zúčastnit se hlasování, nechť zvedne hlasovací lístek. Nikdo hlasovací lístek nezvedá . Volání : Výborně! Předseda Vaněk: Zjišťuji tedy nejdříve, že mezi námi není žádných neutrálů, že všichni jsme odhodláni říci bud ,,ano!", nebo ,,ne!", jak se na muže i na rozhodné ženy sluší a patří. (Výborně !) Předseda Vaněk: Nyní nechám hlasovat o věci samé, a sice nejdříve : Kdo je ve smyslu této resoluce pro změnu titulu strany ve stranu komunistickou a kdo je pro podmínky Třetí internacionály ?

168

Soudruh Matuščák tlumočí postup hlasování do maďarštiny. Hlasuje se. Takřka celý sjezd zvedá rudé legitimace . Volání : Všichni ! Všichni ! Nazdar! Nazdar! Nazdar! Bouřlivý po tlesk. Zpívá se „ Rudý prapor“ . Po skončení zpěvu delegáti znovu a znovu provolávají : „ Ať žije Třetí internacionála ! Nazdar!" Předseda Vaněk: Nyní provedeme protizkoušku. Já prosím soudruhy, kteří nyní s nadšením hlasovali pro, aby se nijak nerozčilovali, když část delegátů bude hlasovati proti. Svoboda slova a přesvědčení budiž nám vždycky ještě svatým vodít kem. Kdo je proti resoluci ? Předseda Vaněk: 7 hlasů . (Proti hlasují : Novák Josef [ Mladá Boleslav] , Škoda Václav, delegát za mládež z Mladé Boleslavi, Řezáč Václav z Mni chova Hradiště, Vele Josef z Brodce, jenž zastupoval organi saci Nové Benátky, Nouč Josef [Předměřice] , Najman Josef [Podlásky u Mladé Boleslavi], Weis František [ z Bělé pod Bezdězem] . ) Předseda Vaněk: Předsednictvo zjišťuje, že z 569 delegátů pouze 7 se vyslovilo proti resoluci. Delegát: Já bych myslel, aby se zjistila jména těch, kteří byli proti, a aby sjezd se usnesl, aby opustili zasedací sál, a aby se zjistilo, jestli hlasují podle příkazu své organisace. Předseda Vaněk : V této záležitosti, myslím, že jsou soudruzi na nesprávné cestě, žádají-li, aby z předsednictva byla zjišťo vána jména těch, kdož hlasovali proti. To je věcí jejich svědomí a názoru a soudím, že po provedeném hlasování musejí sami soudruzi věděti , co mají dělat, že v komunistické straně není pro ně více místa. (Potlesk.) Hlas: Hlasují za sebe, nebo za organisace ? Předseda Vaněk: Debata o této záležitosti je provedena. Zítra je přihlášeno celkem 13 řečníků . Dovoluji si sděliti, že byl mi podán návrh na vyslovení sympatií naší sesterské straně rumunské, jejíž delegáti po skončení hlasování o pří stupu k Třetí internacionále byli v Rumunsku vesměs zatčeni. Kdo souhlasí s projevem sympatií rumunské komunistické straně, nechť zvedne hlasovací lístek. Všichni delegáti zvedají hlasovací lístek a volají : „ Sláva jim ! Myšlenka Třetí inter nacionály je na pochodu ! Ať nás také zavřou !" 169

Předseda Vaněk: Soudím, že toho se u nás obávat nemusí me, poněvadž mají ještě dnes plné kriminály a naši soudcové v republice mají toho dost, jsou už tak utaháni, že dělají pasivní resistenci . Já soudím, že tak jako jsme přivodili svého času ad absurdum § 23 tiskového zákona tím, že jsme jej přestupovali tisíc a statisíckrát, nebylo už soudců, kteří by pro § 23 odsuzovali, sprovodíme také ze světa § 58 a § 65. Dnešní jednání blíží se ke konci. Sděluji, že DTJ pořádá akademii ku poctě delegátů v sále u „ Zábranských“. Vstup pro delegáty volný, začátek v 6 hodin. Tím prohlašuji dnešní jednání za skončené, zítra pokračujeme v 9 ráno.

DRUHÝ DEN

Předseda Vaněk zahajuje jednání o 9. hodině ranní a sděluje, že dostavili se noví delegáti, aby pronesli nové pozdravy . Uděluje slovo soudruhu Doudovi za DTJ. Douda za Federaci DTJ : Vážený sjezde, ctění soudruzi a soudružky! Ač neoficiálně, přece jenom dostalo se nám pozvání, abych za Federaci DTJ (potlesk) pozdravil váš sjezd, a tu při této příležitosti dovolte, abych pronesl několik slov, proč byli jsme nuceni založiti novou ústřednu DTJ. Bylo naší snahou udržeti jednotářské hnutí v celistvosti, bylo naší snahou, abychom pevně přimknuti ke straně vedli jedno tářské hnutí v součinnosti a v souladě, aby jednotářské hnutí neodcizovalo se hnutí dělnickému. Ale žel, že naše dobrá snaha nebyla chápána, žel, že naší dobré snaze nebylo porozu měno. Místo této dobré vůle byly oposiční jednotky ze Svazu DTJ vylučovány proto, že prý porušily stanovy, že prý po rušily to, co je ustáleno a obvyklo v jednotářském hnutí. Tedy vůle jednotlivců, přátelé, měla býti rozhodující před vůlí mas a dělnictva soustředěného v DTJ . Když viděli jsme nezbytí, že nelze v součinnosti v rámci DTJ naši mládež vésti, byli jsme nuceni okolnostmi založiti novou ústřednu , Federaci DTJ. (Ať žije! Potlesk. ) A tu mluvím jménem této ústředny a všech oposičních jednot, které se nám do Federace při hlásily. Jménem všech těch ujišťuji vás, že nová ústředna 170

DTJ bude hledět k tomu, aby výchova mládeže děla se v in tencích vašich, v zásadách strany komunistické (Výborně!), aby tímto způsobem soulad mezi dělnictvem všeobecně nastal. Prosím, abyste nám podali ruku, poněvadž jenom za vaší součinnosti a vaší podpory můžeme těmto úkolům v novém federačním hnutí DTJ dostáti . Prosím, abyste tento projev jako upřímný přijali, a žádám za všemožné podporování našich snah všude tam, kde DTJ zapustily kořeny. Zdravím tento sjezd a provolávám mu mnoho zdaru. Nechť žije Třetí inter nacionála! Předseda Vaněk: Slovo má dále soudruh Polák za nekom promisní legionáře. Dr. Polák: Svaz legionářů komunistických a nekompromis ních socialistických legionářů pověřil mne, abych tlumočil vašemu sjezdu náš soudružský, komunistický pozdrav. Právě před týdnem sešel se náš svaz ke sjezdu, na němž se usnesl o přijetí všech podmínek a zásad Třetí internacionály, a pro hlásiv se za Svaz komunistických legionářů, dal tím najevo svoji příslušnost k revoluční frontě mezinárodní veškerého proletariátu. Stáli-li kdysi legionáři v řadách nacionální revo luce, měli na zřeteli stát socialistický, aniž by měli jasné před stavy o něm. Komunističtí legionáři formulovali jasně svůj program. Praví, že ve státě našem veškerou politickou moc má míti proletariát, volají po diktatuře proletariátu, po sovět ské republice československé. Soudruzi a soudružky ! Vítáme vaše usnesení včerejší, kterým se masy vámi zastupované přihlásily ke Třetí internacionále, a věříme, že ty masy splní svoji revoluční povinnost, budou-li míti v čele vůdce odhod lané (živý souhlas, volání : Výborně !) , vůdce, kteří ve vhodném momentě naleznou také rozhodnost k revoluční akci. My komunističtí legionáři ujišťujeme vás, že tak jako jsme stáli za dřívější revolucí, že s tímže revolučním zápalem pod vlajkou Třetí internacionály půjdeme s vámi do boje za politickou moc proletariátu ve státě, jehož existence může být zajištěna jedině vítězstvím komunistické myšlenky. Ať žije sovětská republika československá ! (Potlesk.) Ať žije Třetí internacionála ! (Bouřlivý potlesk.) Předseda Vaněk: Slovo má dále zástupce komunistické mládeže německé soudruh Šturma.

171

Šturma (německy) : Vážený sjezde! S nejnapjatější pozor ností sleduje komunistická mládež porady tohoto sjezdu. Svou pozornost neupírala ani tak k tomu, zdali se tento sjezd vysloví pro Třetí internacionálu, jako k tomu, jak se vysloví. Mládež, kterou zastupuji, je sdružena ve svazu , jenž zahrnuje v sobě mládež slovenskou, madarskou a německou. Jako vy stáli jsme i my před otázkou obtíže mezinárodního spojení, ale my jsme tyto obtíže nejen viděli, nýbrž je překonali. Ta krvavá řeč* prosincová smetla poslední zbytky oportunity brutální rukou policejní intervence a vládní persekuce vedené proti organisacím mládeže. To nám dokazuje, že jsme na správné cestě a že jen mezinárodní spojení mládeže je tou ces tou, po které se bráti máme. Vysoko jdou vlny a větry příboje v rozbouřeném moři revoluce ; je třeba, aby všichni muži byli na palubě a kormidelníkem byl nejen nejprozíravější, ale i nejodvážnější. Dnes není doba, abychom se chtěli zachraňo vati v močálech Druhé internacionály. Úkolem komunistické strany je do chaotických poměrů vnésti iniciativu a vedoucím způsobem zasáhnouti proti kapitalistickému řádu, vysvoboditi dělnictvo z ovzduší otravných plynů hroutícího se společen ského řádu . Vaším úkolem je zabrániti každému sociálně patriotickému i centristickému hnutí, nedopustiti, aby takoví hadi se ohřívali na vašich prsou. Pozdravujeme tento sjezd, který znamená etapu ve vývoji, která musí býti tak rychle jak možná překonána, abychom dospěli k mezinárodnímu komunistickému hnutí v době co nejbližší. Jdeme do boje na život a na smrt nerozlučně s vámi spojeni. (Potlesk.) Předseda Vaněk : Dovoluji si sděliti, že soudruh Řezáč z Veselí, který včera hlasoval „ proti “, prohlašuje, že učinil tak z příkazu organisace, ale sám o sobě že je pro Třetí internacionálu a že se usnesení většiny sjezdu podrobuje. Předseda Vaněk: Soudruzi, kteří jsou organisováni ve Svazu živnostnictva a obchodnictva, sejdou se k poradě v dolejší místnosti vlevo. Je jich zde asi šest. Soudruzi železničáři mají v 10 hodin v zahradě poradu .

* Místo řeč - správně řež. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 172

DEBATA Předseda Vaněk: Přikročujeme k debatě. Přihlášeno je celkem 22 řečníků. Prosím, aby se uskrovnili, poněvadž kdyby všichni měli mluvit 10 minut, je to 220 minut, více než tři hodiny. První slovo má soudruh Schiffel z Ružomberka. Schiffel (slovensky) : Vážení soudruzi a soudružky, ctěný sjezde ! Dovolte, abych v prvé řadě pozdravil vás všechny jménem slovenského proletariátu stojícího na zásadách komu nistických, který vyslal na tento sjezd 56 delegátů. Připomí naje, že moje vystoupení není určeno k debatě, poněvadž včera jsem na jednání účast nebral, jsa jinak zaměstnán, chci říci, že moje vystoupení je určeno k podání jakéhosi přehledu o situaci na Slovensku. Vy, kteří stojíte snad delší dobu v hnutí dělnickém, víte velmi dobře, že proletariát slovenský na oblasti slovenské byl skutečně až do převratu takměř vyloučen ze svazku organisovaného proletariátu . Bylo mu tak znemožněno, aby své názory a tužby vyjádřil a projevil. V hnutí dělnickém, které stává na Slovensku 15-16 roků, bylo v tomto ohledu právě tak trnem v očích různým gentryc kým úřadům, jako je dnes. To zdůrazňuji proto, abych*, když vám tu budu povídat o poměrech, v jakých je nám na Slo vensku pracovati, abyste vskutku nebyli překvapeni a zkla máni. Tedy v začátcích, kdy proletariát na Slovensku začal se organisovat, stál právě před takovou drtící persekucí jako dnes a z těchto příčin všechny síly ze Slovenska, kde jaký schopný soudruh byl, byl buďto nucen opustiti Slovensko a jíti do ciziny, anebo byl nucen utíkat se pod ochranu sou druhů maďarských, kteří přece do jisté míry měli volnější pole, než bylo na Slovensku . Na základě toho, že nebylo agitačních, energických mužů, hnutí dělnické na Slovensku úplně zakrnělo, a to tím více, když přišla válka, čelnější muži v hnutí socialistickém, čelnější osoby, snažili se přizpůsobiti teroru válečné soldatesky, snažili se přizpůsobiti diktatuře militarismu, aby jakž takž svou existenci zde uchovali. Samo sebou se rozumí, když tedy pod tímto terorem více méně dobrovolné konali své služby, že se do toho vžili . Po převratu, kde proletariát na Slovensku všeobecně cítil, že je čas, aby se * Místo... abych, ... správně... abyste... (Pozn. red. ÚD KSČ) .

173

stal pánem situace, po převratě, kdy proletariát na Slovensku bez rozdílu byl ochoten provésti obrození do důsledku, právě vedoucí elementy postavily se proti vůli proletariátu a nadále konaly služby buržoasii, podléhajíce novému teroru buržoasní mu, takže proletariát ve skutečnosti nepocítil žádné jiné změny, než že když byl předvolán před slúžného nebo notára nebo městského kapitána, že měl tu čest a tu radost vyslechnouti v jeho mateřštině, že je buď na několik měsíců do žalářů odsouzen, nebo z místa vypovězen. To byla jediná výhoda, kterou proletariát na Slovensku měl. Čelní mužové sociální demokracie na Slovensku takměř bez rozdílu do jednoho postavili se na stranu reakce, nových utlačovatelů buržoasních, nových gentryků slovenských i českých a pomáhají jim budovat ,,socialistickou" republiku . Proletariát Slovenska na tyto věci pohlíží jinak. To dokazuje i ta okolnost, že dnes na tomto sjezdě je 56 delegátů . Proletariát slovenský praví, že není možno, aby republika socialistická byla vybudována za po moci a pod protekcí buržoasie jakékoliv národnosti a tu právě přišel proletariát na Slovensku k tomu, že musil se rozejít s jeho ,,starými, osvědčenými, poctivými“ ― a já nevím jak si ještě nadávají — vůdci . Po převratu viděli jste každého gentryka, slúžného, notára, policejního kapitána promenádo vat s rudým karafiátem , s rudou stužkou . Každý byl sociálním demokratem. Oni věděli, že přišla doba, kdy proletariát je s to dostati moc do svých rukou, a té okolnosti chtěli využít. Tak jako byli přílepkem za starého režimu maďarského, tak se chtěli stát přílepkem za nového režimu proletářského. Právě to bylo, co přivedlo na Slovensku ten velký rozkol mezi proletariátem a ,,starými, poctivými, osvědčenými vůdci“. Na Slovensku nebylo takových příčin, jaké byly v Čechách, aby hnutí proletářské se rozešlo. Snad tam nebylo tolik příčin, které by proletariát mohly rozrazit, poněvadž proletariát na Slovensku byl v ohledu politickém i kulturním panenský, nebyl v žádném ohledu zkažený různými politickými dobro druhy jako proletariát v Čechách nebo na Moravě. Proletariát na Slovensku byl uchráněn od různých podvodníků . On byl zvyklý teroru maďarské gentry. Maďarská šlechta vysílala svoje agenty na Slovensko ne aby podvodným způsobem zís kávala jejich důvěru , ale aby terorem vynutila jejich souhlas. 174

To byla příčina, že proletariát na Slovensku zůstal nedotknu tý, poctivý a čistý, a právě když přišla doba, že proletariát měl příležitost dát najevo svoji žádost a své tužby a ukázati svým spoluotrokům a spoluvykořisťovaným, že je s to pořá dek udělati sám, státi se pánem situace, místo agentů madar ských přišli ... Předseda Vaněk : Lhůta řečnická řečníku uplynula. Ze Slo venska je přihlášeno ještě 6 řečníků . Celkem máme přihlášeno 26 řečníků . Delegát Říha: Vzdávám se slova ve prospěch Schiffla. Schiffel (pokračuje) : Doufám, že je třeba, aby jeden a každý český soudruh a soudružka měli přesný přehled o slovenských věcech, poněvadž české hnutí bez slovenského hnutí není mysli telným a je třeba, abychom byli v plném dorozumění, po něvadž na Slovensku jsou ještě ohromné nedostatky a násled kem jich slovenský proletariát a jeho činitelé nebudou s to hnutí vybudovat v tak krátkém čase jako v Čechách a na Mo ravě. Je třeba, abyste poznali základní příčiny, o kterých já vám v krátkosti povím a chci pověděti následující : Když bylo třeba, aby se slovenský proletariát skutečně rozloučil s jeho vůdci, kteří nastoupili místa agentů gentrycké šlechty maďarské, když bylo třeba, aby proletariát slovenský obstál samostatně, ocitli jsme se před otázkou, jakým způsobem budeme s to provésti to na Slovensku . Nebylo sil, nebylo lidí a není jich ani dnes. Přijdou dopisy a ústní vzkazy na sekreta riát : ,,Pošlete nám řečníka, je třeba konat schůzi." My řečníků nemáme. Přes to proletariát jde s námi a jestli až doposud nebyli jsme s to vykonati svou povinnosť vůči straně v té míře, jak bylo třeba, tu zajisté uznáte, že bylo to z toho důvodu, že nemáme dosti sil a že proletariát na Slovensku přes to, že má velikou vůli , že lne k našemu hnutí, není tak vyškolen, aby chápal všechny své povinnosti. Na Slovensku dnes jde s námi, jak zpráva byla podána, počet organisací více než 300. Těchto 300 organisací nebylo jistě s to poslat každá svého delegáta, poněvadž velký počet organisací na Slovensku existuje teprve od převratu nebo byly zorganisovány krátce před válkou. Mají velké sumy peněz, ale několik jedinců, kteří byli v úřadě, položí ruku na veškerý majetek organisace a celá masa zůstane bez prostředků, takže když chtějí, aby tam přišel řečník, musí

175

ze svého váčku vybrat a financovat výlohy cesty. Když se ozvou, přijdou páni, kteří položí ruku na majetek a prohlásí : „ Podkopáváte republiku, chcete rozbíti jednotu s Čechy. Pracujete Horthymu do ruky!" — a četníci přijdou a vykoná vají svou povinnost. V tomto ohledu strana odštěpenců pro letářského hnutí dovede pomáhat hnutí buržoasie na Sloven sku. Provádějí největší agitaci, přesto však všude, kde odště penci třídního boje schovávají se za moc bodáků, za moc žu panů a slúžných, tam vzkvétají naše organisace, a kde jsme jich ještě neměli, jak přijde rozkaz seshora, ať od župana, nebo od slúžného, nebo četnického strážmistra na vyčištění naší organisace, hromadně přihlašují se do našich řad. Když ne máme našich vlastních agitátorů, své vlastní síly k agitaci, nejlepší propagandu konají nám naši župani, slúžní a četnické bodáky. Předseda vyzývá mě, abych skončil. Hnutí na Slo vensku není ještě zkonsolidováno, jak by býti mělo. Není to ani myslitelným, aby za podobných okolností skutečně vše chno v pořádku býti mělo. Kdyby kdokoliv z vás si udělal vý let na Slovensko, pobyl tam jistou dobu a viděl poměry a okolnosti, za jakých třeba pracovati, souhlasil by se mnou, s ochotou přišel by tam nadobro a nám podal pomocnou ruku. Slovenský proletariát ještě před časem neměl velké zkušenosti a veliké nadšení, aby se nazval komunistickým, ale od prosin cové stávky, kdy pronásledování četnické a úřednické se stup ňovalo, stoupalo také uvědomění komunistické, takže dnes nenajdete organisace, která se k nám hlásí, která by nesou hlasila s naším včerejším krokem a která chtěla by být proti tomu usnesení o přistoupení československého proletariátu k Třetí internacionále. Proto ujišťuji vás, že Slovensko stojí pevně, že můžeme se naň spolehnout, nejen pokud jde o toto hlasování, ale též při aktuálním činu . (Potlesk. ) Předseda Vaněk: Předsednictvo došel návrh na ukončení záznamu do řečnické listiny. Hlasováním návrh ten schválen. Předseda Vaněk : Řečnická listina čítá 28 řečníků, 2 mluvili, zbývá 26. Předseda Vaněk: Dále sděluji, že delegáti Košek František a Růžička Jan, kteří nemohli se včera zúčastniti hlasování, prohlašují, že dodatečně hlasují pro Třetí internacionálu. 176

Soudruzi kovodělníci delegáti mají poradu ve 12 hodin na zahradě. Verčík (Banská Bystrica, slovensky) : Soudruzi, mně bylo uloženo, abych v naší, dnes už komunistické straně prohlásil, jako jeden z oprávněných zástupců pracujících vrstev, že my slovenští komunisté národnostně osvobozeného proletariátu slovenského, který se naučil za krátkou dobu trvání naší re publiky, tak zvaného demokratického režimu, nenáviděti vše chno to na Slovensku, co je české, že my dnes, když toto pro hlašujeme, pravíme, že máme důvěru dnes jen k vám. (Po tlesk. ) Máme důvěru skálopevnou k tomu proletariátu české mu, který se postavil na zásady Komunistické internacionály. Prohlašujeme to slavnostně, abyste nás vyslechli tu na sjezdě, a nejen doma, ale i za hranicemi, že trváme na základně česko slovenského státu, a chceme, aby vyslechnut byl slovenský proletariát v tom, že nepokládáme za potřebno, aby Sloven sko bylo odtrhnuto od jednotného československého státu . My, které křivda upevnila, které žaláře a tresty nezlomily, my, kteří jsme byli vždycky zaostalejšími následkem velikého útlaku, budeme usilovat dohoniti vás a hleděti dohoniti to, co jsme následkem macešské výchovy zanedbali . Tu potřebu jeme pomocné ruky od našich soudruhů komunistů, tu chce me, abychom všichni procítili, že na Slovensku jsou masy, které se musí stát avantgardou komunistického hnutí, masy, které jsou utlačeny, ale budou těmi, které budou stát v boji, když se bude jednat o to, abychom uskutečnili to, co žádá tento sjezd, abychom proměnili Československou republiku demokratickou na republiku sovětskou, kde bude vládnout diktatura proletariátu. My v našem útisku a bídě jsme neklesli a vidíme jako znamení toho na každém z vás ten rudý kvítek jako symbol krve našeho mučeného lidu pracujícího. Tento symbol, který nesete, bude plaménkem, který proletariát československý a dělnictvo všech národností bude podporovat v jeho vzdoru, a budeme těmi soudruhy, kteří na vítězné cestě sociální revoluce poneseme prapory Třetí, komunistické in ternacionály. My na Slovensku máme různé národnosti . Máme tu soudruhy maďarské, německé, polské a rusínské. Ti všichni musí se pevně sdružiti v jednotnou komunistickou stranu v Československu, abychom všichni kráčeli jednotně

12 Protokoly

177

v tom velikém zápasu třídního boje, abychom dále nebyli tříštěni, ale abyste si uvědomili, že nejtěžší okovy neseme, že nejvíc budeme pronásledováni, že budeme však kráčeti dál a vás podporovat ve všech akcích, které podnikne proletariát, ať už mluví ústy česky, maďarsky, rusínsky, abychom ruku v ruce kráčeli vstříc sociální revoluci ku přeměně světa v řád, kde bude vládnout dělník a proletář. A nyní několika slovy k vývodům soudruha Schiffla, který pravil, že na Slovensko se hledělo jinými brýlemi, než se mělo. Prohlašujeme, že na Slovensku je jedna veliká masa, která má oduševnění v srdci, pevné a veliké, a které třeba podat ruku, abychom se vrhli na naše utlačovatele. My, kteří jsme si vědomi, že je třeba zničit a rozbourat všechno to, co je v tomto státě kapitalistické, bur žoasní, byrokratické, víme, že je třeba, abychom měli čisté jádro, abychom vytvořili socialistickou republiku českosloven skou pomocí proletariátu střední Evropy, který se postavil na našem sjezdu v Rusku na stanovisko nekompromisního tříd ního boje dělníků a proletářů . Těchto několik slov jsem chtěl promluviti k delegátům našeho sjezdu. Chceme, aby si vštípili naši soudruzi čeští v paměť, aby se nedívali na nás na Sloven sku, že snad chceme jim poškodit zájmy, které jsou odstředivé, ale jsou to snahy nezlomné vůle proletariátu slovenského, že ruku v ruce chce kráčeti na poli k vítězství s proletariátem českým, maďarským, německým a rusínským. Toto všechno musíme mít před očima a hlavně bych prosil naše delegáty, kteří půjdou na sjezd Komunistické internacionály, aby tam všechny ty mylné názory, které tam opanovaly hlavy, jak jsme se přesvědčili, následkem vlivů některých maďarských, že jsou nesprávně informováni o Slovensku, že Slovensko nesleduje cíle protičeské, že Slovensko se stane ,,Ukrajinou maďar skou". To prosíme, aby delegáti naši na sjezdu Komunistické internacionály prohlásili, že Slovensko chce bojovat společně s ostatním proletariátem, nechce ale nikdy otroctví a jařmo cizího národa. Předseda soudruh Bolen : Soudruzi, to není k dennímu po

řádku . Další slovo má soudruh Vajtauer, po něm soudruh Ečer. Soudruh Vajtauer: Soudružky a soudruzi, chci říci několik slov k včerejšímu referátu soudruha Šmerala. Přikládám za

178

první a hlavní vlastnost komunistické strany krajní upřímnost. A proto bude-li se zdát někomu moje kritika bezohlednou, ať si připomene, že jest zásadou komunistické strany ve všech dílech světa, a zejména mezi soudruhy ruskými, krajní bez ohledná upřímnost. Já mám mnoho co vytýkati řeči soudruha Šmerala, a v první řadě jeho naprostou neupřímnost. V první části své řeči postavil jako fakt, že zde je veliká komunistická strana masová. V čele té strany, která k ní spěla, byl soudruh Šmeral a ostatní výkonný výbor . Soudruh Šmeral vyvodil pak z toho jednoduchý závěr : Kdo přivedl ty veliké masy ke straně komunistické ? Přivedl je tam soudruh Šmeral a jeho vedení. Soudruzi, to je závěr naprosto falešný ! V naší straně jsou veliké masy, které jdou ke straně, ale příčiny jsou zcela jiné. My jako marxisté díváme se na celý boj sociální trochu jinak nežli hlediskem osob. Stalo se to hmotným podkladem, který tu byl, těmi poměry sociálními, které pod hnutím vřely a při vedly masy tam, kde jsou dnes. Ještě před třemi lety byl pro letariát daleko bráti za své zásady ruských soudruhů, protože měl tehdy mnoho nadějí a ilusí. Jestliže se dnes hlásí masy ke komunismu, je to proto, že byly zklamány jejich naděje. Které to naděje jsou, nemohu podrobně dokládat, zmiňuji se jen o hlavních těchto nadějích. Byla to hlavní naděje, že Dohoda je k nám přátelsky zaujata a že pomocí její prosadíme vše, čeho nám třeba, že pomocí Dohody docílíme i splnění svých sociál ních požadavků . Za tři léta proletariát československý se pře svědčil , že Dohoda nemá nejmenšího zájmu, aby přivedla lid československý k sociálnímu osvobození. Jestliže s pomocí Dohody byl lid československý osvobozen od jha rakouského, pak se to stalo jen ze ziskuchtivosti a ku prospěchu Dohody. To proletariát dnes poznal. Poznal dále, že bylo docela falešně hráno. Poznal , že pozvolna, vývojem parlamentárním a záko nodárstvím, nedojde se k socialisování. Nepřišlo se ani k tomu, aby byly socialisovány velkostatky, které byly v rukou dy nastie a cizozemských magnátů . Lid to vidí, byl zklamán a to ho žene k nám. Přesvědčil se dále, že demokracie není záru kou pořádku a právního postupu, přesvědčil se o tom zejména v prosincových událostech, kdy dovedla demokratická vláda použíti všech nejhnusnějších prostředků , aby zdeptala sociální hnutí, když se hlásilo o svá práva, kdy požadovalo, aby sliby

179

dané byly splněny. Ona dovedla to krvavě vojskem, všemi nej brutálnějšími a nejterorističtějšími prostředky. To bylo nové zklamání. To, že zdiskreditovala demokracie, to přivedlo masy k nám. Dále byl tu předpoklad a obava, že poruší-li se veřejný řád novými změnami, tak jako se stalo v Rusku, že pak utrpí značně nejen vrstvy majetných, nýbrž i vrstvy zaměstnanců . Bylo hlavní zásadou jíti pomalu bez velikých poruch hospo dářských zájmů . A, soudruzi, i v tom byli naši proletáři zkla máni. Dnešní krize ukazuje, že v kapitalistickém státu mohou přijíti zrovna tak hluboko a naprosto rozvratné doby, čistě z příčin kapitalistického řádu, kdy miliony lidí jsou vrhány na dlažbu, výroba je zastavena. To jsou hlavní fakta, která přivedla masy ke komunistické straně a ke Třetí internacionále. To je to, že řada jejich nadějí a hesel byla zdiskreditována, a ne vedení. Vedení naopak při tom zdiskreditovalo se také tak, že dalo ještě jeden impuls k tomu, aby masy šly ke komunismu a ke Třetí internacionále. Vy víte, že vedení nedělalo nic. (Vý křik: Jen zradilo program socialismu !) Vedení bylo vlastně doštulcováno tam, kde je dnes, masami. Vy víte, že soudruh Šmeral ještě před posledním zastupitelstvem měl dosti času, když prý proletariát přihlásí se na podzim ke komunismu, a vy víte, že ještě nechtěl o přístupu ani slyšet. Na Hodonínsku , v tak veliké župě, jsme nebyli s tímto postupem spokojeni, a když jsme předložili požadavek přistoupiti ke komunismu ihned bez průtahů a třeba bez vedení, proletariát ihned pro hlásil se pro přístup a změnil župu v komunistickou, aniž čekal na vedení. Soudruh Šmeral teprve když viděl tohle, tu spoustu přípisů ze žup, že jsou pro ukončení odkladů, váhavosti a ne rozhodnosti, přistoupil k myšlence, že má býti udělán sjezd, na kterém se přistoupí ke Třetí internacionále. Vedení se zdiskreditovalo. To slyšíte od každého proletáře . Jestliže on dnes přistupuje ke Třetí internacionále, pak je to proto, že chce mít vedení, které by bylo rozhodnější než dosud, chce docíliti toho, aby nad naším vedením, kterému nedůvěřuje, bylo vedení vyšší, kuratela svěžích osvědčených sil. Soudruzi, to se přirozeně našemu vedení nelíbí. Vy víte, že hledá zá minku, že soudruh Šmeral ještě před zastupitelstvem přinesl program, kde stanovil řadu bodů, kterými by se mělo uhnouti od této kurately a říci všeobecně : my jsme u Třetí interna

180

cionály, ale Třetí internacionála ať se nám do našich věcí ne plete, my si to budeme dělat po česku. Tím se chtělo docíliti, aby si mohl dělat, co by chtěl. (Výkřiky.) Vy víte, že začíná to vyhýbáním se veškeré té odpovědnosti tím, že říká : spolu práce s německými soudruhy poněvadž němečtí soudruzi by u nás dělali jakýsi korektiv té nerozhodnosti - je ne možná, jsou tu důvody atd . Soudruh Šmeral se bojí, že roz hodnější soudruh Kreibich ... (Výkřiky, nepokoj , projevy nevole. ) Předseda soudruh Vaněk: Soudruh Vajtauer domluvil, další slovo má soudruh Ečer z Brna (potlesk), po něm soudruh Skalák. Soudruh Ečer: Vážení soudruzi a soudružky! Včerejší hla sování a spontánní přijetí podmínek Třetí internacionály vlastně jen zpečetilo to, co venku v organisacích už dávno bylo provedeno, a sjezd tím vlastně nic nového neučinil. Celá masa již vlastně podmínky Třetí internacionály dávno přijala a od hlasovala. Ted, soudruzi, půjde o to, aby tyto podmínky byly také plněny. (Potlesk. ) My jsme dnes už s Třetí internacio nálou tak daleko hotovi, že jsme v ní, a vzniká otázka, co bude dále. My jsme voleni jako delegáti venkovských organisací a my máme právo snad ještě pronést své odlišné mínění. Máme právo mluvit, nechceme-li degradovat sjezd na hlasovací do bytek. Promiňte proto, řeknu-li něco, co se soudruhům ne bude líbit. Otázka, co bude, byla předmětem včerejších refe rátů i mnohých úvah. Soudruh Šmeral vyslovuje se rozhodně pro taktiku veliké masové strany. Jest ovšem otázka, zda číslo znamená také sílu strany. Soudruh Šmeral vidí nebezpečí v tom , že můžeme býti bezprostředně před svým cílem neroz vážnou akcí (Výkřik : Říkáme tomu puč!) strženi zpět. Sou druzi, je to jistě obava, která plně může býti oprávněna sta rostí o osud strany. Ale soudruh Šmeral přehlíží nebezpečí jiné, které také jest vážné : že můžeme býti sraženi ne pučem, ne neprozřetelnou akcí, ale že můžeme býti sraženi také do bahna parlamentního politikaření (potlesk, výborně, výkřiky) a to nebezpečí se také nedá oddiskutovat. Komunistická strana a to nám všem za poslední stávky bylo jasné, ať se už to bo jíme říci nebo ne - je stranou protizákonnou a ilegální. (Potlesk.) Tento karakter strany musíme míti na paměti, 181

poslední stávka a události plně nám to jen uvedly na paměť. Když víme, že hlavním úkolem komunistické strany není parlamentní politika, nýbrž býti vedoucí organisací revoluční strany, pak nebezpečí jest v tom, aby se komunistická strana nestala mostem pro vládu a nositelem parlamentní politiky. Karakter naší strany jest inegální *, říkám to otevřeně, třebas to zítra budou měšťáčtí žurnalisté vytrubovati do světa. My toho netajíme, my se ocitneme zítra či později v konfliktu se zákony, a proto jsou marné snahy dáti této straně legální ráz. My se ocitneme dříve či později v konfliktu s tímto státem. Dokud budeme teoretisovat, budou nám to trpět, avšak jak mile přistoupíme k činu, použije proti nám sta všech prostřed ků, které proti nám má. Soudruzi, je přece přirozené a samo zřejmé, že stát těchto prostředků použije, a proto nic nezastí rejte, nedegradujte stranu na pouhou parlamentní frakci. V tomto rozhodujícím zápase otázka činu bude hráti velikou roli. Serrati a Levi nejsou nadarmo příčinou ohromných bojů v komunistické straně. Jde o to, aby proletariát nebyl zkla mán, aby v čele byli lidé, kteří mají odvahu podmínky Třetí internacionály splnit. Já při vší úctě, kterou mám k soudruhu Šmeralovi, musím prohlásiti, že jeho za takového vůdce ne považuji. (Potlesk.) To nebudiž výtkou jemu. Mám však přece právo říci svůj dojem a své mínění. Soudruzi, masy věří ko munistické straně a šly do ní s tím, jak řekl správně soudruh Vajtauer, že byly zklamány. Ať vedení jest takové, aby prole tariát již zklamán nebyl. (Výborně. Potlesk. ) Předseda soudruh Bolen: Slovo má soudruh Skalák, po něm soudruh Beran, Říčany. Soudruh Skalák: Vážené soudružky a soudruzi ! Když včera soudruh Šmeral s neobyčejnou obšírností a důrazností rozvíjel celou řadu taktických hledisk, ze kterých je zřejmo, že je třeba udělati to tak a tak, a ne jinak, kde vyniklo jeho stanovisko v různých věcech zase tím známým způsobem, jako by ospravedlňoval jednu ze svých známých oportunistic kých fází, tu mohlo míti shromáždění dojem, že postrádá roz hodnosti jen proto, že Šmeral jinak nemůže mluvit, že jest už organicky tak uzpůsoben, aby vždy a za všech okolností zdržo * Správně : ilegální. (Pozn. red. ÚD KSČ) .

182

val, dělal hasiče atd. Soudruzi, jste na omylu ! Ty věci, které soudruh Šmeral včera před vámi rozprávěl do jednotlivostí a podrobností, mají svůj původ v poměrech. V tom, že tyto věci pro nás dnes jako pro stranu komunistickou stávají se předmětem diskuse uvnitř strany. S tímto, než jsme přešli včera přes Rubikon, měli jsme již ve straně sociálně demokra tické levice často a mnoho co dělat. Tedy hned otázka cen trismu, a já sáhnu hned k prostému příkladu : Po událostech prosincových tradována byla koncepce, která šla celým svě tem, která byla šířena a jest šířena s plným vědomím a s plnou pozorností : že hnutí v Československu je dobré, ale vedení špatné, že masy jsou revoluční, ale vůdcové oportunističtí, že masy jsou komunistické, ale vůdcové nekomunističtí a cen trističtí. V prosinci naší straně, tak jak byla, nechybělo nic než název a požehnání. To, jak se v prosinci zachovala strana, bylo to, co může za dané chvíle vykonávat nejpoctivější a nej čistší komunistická strana. (Tak jest !) Znemožňuje se tímto šířením určitých představ jen stávající práce. Jest fakt, že co zde bylo, bylo vykonáno úsilím těchto vůdců . Soudruh Vaj tauer to řekl zcela otevřeně. Jestliže se řeklo, že vedení v pro sinci dělalo chyby, ptám se vás a nejpřísnějších soudců , kteří by zde stáli : zda z hlediska starých zkušeností komunistických mohl by říci, kde by bylo nějaké hnutí, ve kterém by která komunistická strana neučinila celou řadu chyb i její vedení ? Ani jediný případ by nemohl uvésti. Byly to chyby, ze kterých se vedení učilo a ze kterých se proletariát učil . Jako revoluční proletariát musí býti na místě, aby se tužil a poznal svoji cestu, tak vůdcové nemohou vzrůsti na místě, aby byli vzorní a bez chyby. Četli jsme o událostech prosincových v cizích časopi sech jiné výtky, než jaké nám soudruzi zde činí, a nebyly to takové výtky, jaké se činily německým soudruhům na příklad v případě Kappova puče. My se setkáváme s tím názorem, že hnutí prosincové vcelku uznáno velmi dobré, když proleta riát československý reagoval na násilí, které na něm bylo spá cháno. V poslední době vzniklo u nás jakési hnutí proti tak zvanému vedení strany, zejména proti soudruhu Šmeralovi. Mám dojem, že tito soudruzi jednají z takových pocitů, jako by chtěli prokázat, že jsou lepšími a jadrnějšími komunisty nežli Šmeral, a že zejména před cizinou se chtějí ukázat . 183

Zcela otevřeně řeknu, že co soudruh Vajtauer řekl o té kura tele a co řekl již za dřívější diskuse, že jsou soudruzi, kteří si přáli kuratelu ze soudruhů cizozemských, a to neznamená, soudruzi, aby to byla kuratela soudruhů Třetí internacionály, zřízená Třetí internacionálou, nýbrž aby to byla kuratela prostě jiných soudruhů nežli zdejších . Soudruzi, to vám říkám otevřeně, to je perverse, to úplně degraduje naše sebevědomí, to nás staví mimo to, abychom na vlastní pěst vyvinuli svoje úsilí. Takové vůdce nepotřebujeme. Předseda Vaněk : Bývalý redaktor „ Práva lidu“ Krňanský odvolal prý se k dnešnímu sjezdu. Jeho záležitost není na denním pořádku. Mohla by býti vyřízena tím, že bychom ji přikázali návrhové komisi, aby vyšetřila, jak se věc má, a na vrhla ku konci rozhodnutí. Zvláštní debatu zaváděti nemůže me. (Schváleno .) Předseda Vaněk : Dále došel návrh, aby „ Pravda“ byla uznána za orgán strany pro Bučovice. Předseda Vaněk: Delegáti Háček a Vorel ze Slatiny prohla šují, že hlasují rovněž pro Třetí internacionálu, rovněž tak delegát Jindřich Pitaš, Nová Kdyně. Teska: Vážený sjezde ! Před deseti měsíci ustavili jsme se jako marxistická levice . Od té doby konala se dvě zastupitel stva strany, z nichž první doporučilo podmínky Třetí inter nacionály, druhé pak prohlásilo, že přistupujeme k Moskevské internacionále. Jsem 18 roků členem výkonného výboru stra ny, jménem jíž dostal jsem mandát jako poslanec dělnické strany. Já jsem polemisoval, radil, varoval, nebylo to platno nic. Prohlásil jsem v pátek na zastupitelstvu, že nesouhlasím s metodami a podmínkami Třetí internacionály a že v tom smyslu komunistou nejsem . Bylo řečeno, že se musí mluvit jasně „ ano“, nebo „ ne“. Jako čestný člověk, který má jedno jméno, dosud politicky čisté, jsem uznal za svou povinnost jako dělník, kterou jsem si uložil ve svém životě, postavit se do služby dělnické třídy, jako takový prohlašuji : Nesouhlasím s metodami a podmínkami Třetí internacionály, s celým způ sobem taktiky komunistické strany, nemám důvěru ve vůdce této strany. Z tohoto důvodu jako čestný člověk jsem povinen, abych opustil vaši stranu . (Výkřik : Jak bude s mandátem ? Volání : O tom rozhodne župa!) K tomu mám důvod. (Šum

184

a neklid ve shromáždění. ) Nechci rušiti slavnostní dojem tohoto sjezdu. Když mne slyšíte, věnujte mi ještě dvě minuty slechu . Pro svoji osobu zůstávám sociálně demokratickým revolucionářem ve smyslu marxistického programu. Pro svoji osobu prohlašuji, že nemohu propůjčit své jméno za všechno, co se pod firmou komunistické strany dálo a děje. Nemám dů věry, že strana komunistická bude moci zařizovat svou poli tiku podle poměrů v Československé republice. To jsou dů vody, které mne vedou. Jiné uváděti nemohu. Dělníci, kteří jste zde, kteří mne znáte a máte ke mně důvěru : kontrolujte své vůdce, kontrolujte je a buďte opatrni ! Jedná se o nesmírně veliké věci ! Děkuji za všechno, za přátelství, které jsme spolu měli. Politicky budu pracovat dál, ale tolik moci nemáte, abyste diktovali každému člověku jeho přesvědčení. (Hluk a volání : Ticho ! ) Budu šťastným člověkem, když nebudete nikdy zklamáni. Děkuji vám ! Matalcová (Tábor) : Přistoupení československého proleta riátu ke Třetí internacionále vítáme i my ženy, které se stavíme do vašich řad jako vaše spolupracovnice, jako vaše spolubojov nice. My nelekáme se Třetí internacionály, voláme po ní, vítáme ji, slibujeme si od ní splnění našich cílů, našeho cítění a našich tužeb. Od nás z Tábora, kde máme tradici husitského komunismu, kde naši předkové, komunističtí husité, bojovali do jisté míry za týž ideál spravedlnosti jako my, vznášíme k vám velikou prosbu a přání, aby všude jste uvědomovali o komunismu zvláště též ženy, neboť žena je vychovatelkou vašich dětí. Naše budoucí generace opírati se budou o vycho vatelky své a pak i my budeme hleděti s nadějí na ně. Delegát Mach: Činím dotaz za přítomnosti soudruha Tesky, jenž prohlásil, že vzdává se funkce sekretáře, jestli skládá též funkci poslaneckou . (Výkřik : To nedělá . To se z opatrnosti nedělá.) Předseda Vaněk: Došel návrh, aby čestnými členy výkonného výboru byli zvoleni uvěznění soudruzi : Muna Alois, Zápotocký Antonín, Votava Karel, Šťastný Vladimír. Holanová (Ružomberok) : Soudruh Šmeral ve včerejším re ferátě o taktice komunistické strany prohlásil, že taktika ne může býti jiná. Já byla v budapešťské komuně, a vidouc chyby, které měla maďarská komuna, chci říci, že nemůže býti jinačí.

185

My na Slovensku nemůžeme zaujmout stanovisko, abychom masy na Slovensku hnali do akce, která by nám zvrátila práci námi vybudovanou. Naše hnutí na Slovensku nebylo dosud tak vybudováno, abychom měli masy tak vychované, které můžeme postaviti všude. Jdou za námi a v druhém okamžiku nebudou vytrvalými. Je třeba, abychom je politicky a kulturně vzdělávali . Naše hnutí na Slovensku vzkvétá, ale nemá svého vedení. Také v Československé republice, v Praze, je sekreta riát, který se vztahuje na celou ČSR, ale to vedení, které na Prahu a Moravu zasahuje, není roztáhnuto na Slovensko a ne sahá také na ženy, které tam jsou. Nemůžeme a nesmíme hnutí dohánět do okamžiků, kde bychom se mohli zkazit, a tu je za potřebí, aby když jsme přijali jméno komunistů, k nimž na Slovensku všechno se přihlásilo, abychom učinili nápravu. Oni se činně přihlašují, ale nemají k tomu instrukce, finanční prostředky. Proto není tam vedení, které by mohlo se uchytiti. A tu je zapotřebí, aby se vybudoval v našem hnutí komunis tickém jeden ženský tábor, jako máme mužský tábor. Mužové o mnoho méně zabývají se poučováním žen jako ženy. Je potřebí, abychom ženský tábor do jednoho tábora centrálního vedení svedli. K tomu je třeba, abychom soudružky ženy po učili. Mach (Plzeň) : Je nutno vrátiti se k včerejšímu referátu Šmerala a znovu si jej předložiti, důkladně jej promysliti. Co že to bylo, co řekl Šmeral jako nejdůležitější ? My jsme přistou pili na podmínky Třetí internacionály, jsme nejsilnější komu nistickou stranou v Evropě. Vývojová naše fáze byla delší než v jiných státech, ale bohatě se nám odměnila. Ano. Podpisuji, co tu řekl včera Šmeral. Ale fáze, která započala před čtyřmi měsíci, nebyla ukončena. Ta fáze začala kolísáním ohledně přijetí podmínek Třetí internacionály a začala spěchat k cen trismu. Nebylo již správné další, co řekl Šmeral dál. Pravil, že proletariát musí zkoumat důvody, a to i se zřetelem ke Komu nistické internacionále, a není třeba, aby vše okamžitě akcepto val. Po mém názoru, máme-li jednou tolik moci, že můžeme něco zmoci, je naší povinností okamžitě dát ty věci do rukou proletariátu, okamžitě je zužitkovat. Po mém názoru tato slova znamenají : „ My se hlásíme k podmínkám Třetí inter nacionály, ale vnitřně nechceme a nebudeme je dodržovat,

186

budeme hledět využít každé možnosti, kdekoliv se naskytne nepřímá povinnost, v taktice uhnouti. " To je nebezpečné. Znamená to, že jsme na pohled komunisty, ale fakticky cen tristé. Znamená to, že budeme dělat podle Moskvy a dělat podle Amsterodamu. (Odpor. Rozruch a neklid . Volání : Nechte ho!) Nebyl to jen Lev, Krňanský, Škatula, Dvořák a jiní, kteří jsou národnostně obmezení, ale nutno říci, že je tu celá řada význačných hlav, které, aniž by o tom věděly, křičí Moskva, a dělají Paříž. To bylo nutno pověděti . Jsme lidé se zdravým rozumem; jak možno mysliti, že je možno podmínky obcházeti, ať kdokoli způsobem jakýmkoliv. Je nutno, aby kdo vstoupí na půdu Třetí internacionály, natolik podmínky její uznával a do všech bodů prováděl, aby nestal se desertérem, a stane-li se, aby podle toho s ním bylo nalo ženo. Je nesporno, že jedině organisace budou míti vliv na taktiku, a také je nesporno, že mají vliv na další události, ať již kvalitativně nebo kvantitativně. Kdyby strana měla jít linií, kterou naznačil včera Šmeral, ještě vzrosteme, a to nepoměrně více, ale kvalita bude tak slabá, že nebude možno provésti věci, které žádá Třetí internacionála. Nebude zásad každému závazných a nebude možnosti vykonávati vliv na osoby stojící na špici . Tím okamžikem, kdy postavíme se za referát Šmerala, trvajíce na linii jím naznačené, stáváme se třtinou. Kdo má velké ideály, ale schází mu chuť jich dosíci, nemůže být ko munistou. Na ukončení chci říci : Máme strach, že dělnické hnutí, setrvá-li na linii, jak je, jak u nás, tak i u soudruhů ně meckých, nesloučí se v jeden šik. Způsob ten bude brzdou spojení proletariátu. To je mně důvodem, abych doporučil, aby organisace sledovaly další postup a práci ve straně a aby autoritativně domáhaly se plnění podmínek do nejzazších důsledků, aby trvaly na spojení všech dělníků všech národ ností v Československé republice, které stojí na půdě Třetí internacionály, v době nejkratší, někdy do dvou měsíců , a kdo by stál proti, aby byl odstraněn, bez ohledu, kdo to je. Mám dojem, že Šmeral, když mluvil o soudruzích z druhých komu nistických skupin, mluvil, že není možno dojíti ke spojení všech komunistických zárodků a těles v republice se naléza jících. Mám za to, že ne-li dnes, bude v krátkém čase nutno, aby se udělal v ústředí pořádek, a nerad bych, aby na jiné cestě

187

octl se zdravý názor mas v konfliktu s vedením, aby tento ne soulad neznamenal snad krizi v dějinném okamžiku hnutí dělnického. Strana, která by byla vybudována na základech centrismu, přestává býti masou organisovanou na podkladě třídním . Lid nechce vůdce, lid chce bojce. Toho dokladem je, že lid odstranil vůdce, byť to byl kdokoliv . Proletariát nezná taktiky a pohodlnosti. Slyšel jsem a pozoroval, že někteří z vás nebyli shodni s tím, co jsem řekl . Neříkám, že vám nelíbí se slova upřímnosti, která jsem řekl. Vážím si Šmerala, znám bystrost a schopnost jeho, ale nutno říci, co cítíme. Musíme si říci, že za tak význačných dějinných okolností a okamžiků, jaké dnes prožíváme, nebyl by na místě. Předseda Vaněk: Pozdravný telegram sjezdu zasílá hornictvo dolu „ Praga“ v Rapicích u Kladna. Předávám předsednictvo Bolenovi. Předseda Bolen: Delegáti z kladenského obvodu župy lounské mají okamžitě poradu v zahradě. Vaněk Karel (Brno) : Já chci říci několik málo slov, a sice k tomu, co zde bylo řečeno soudruhem Vajtauerem a také Ečrem a Machem. Soudruh Vajtauer činil Šmeralovi výtku neupřímnosti, nerozhodnosti, pomalosti a žádal, aby vůdcové byli energičtější, aby vůdcové vedli přímo do akce. Já nemohu si pomoci, ale já vždycky, když slyším : já jsem upřímný, a na druhé straně je neupřímný, mám dojem, že neupřímnost je na straně toho, kdo říká, že je příliš upřímný. Musím říci, že naprosto nechápu, jak mohou soudruzi neustále žádati takové provádění licitace v radikálnosti . Když budeme dokazovati, že ten a onen jedná tak, že jiný může to udělat lépe než druhý, může se dostavit efekt, že přijdeme k akci, a jestli ta akce bude pak zdařilá, je druhá věc. My potřebujeme vedení nejen roz hodné, odvážné, ale také moudré, opatrné. Totéž je to s ile gální činností. Když Ečer řekne : Ať pracuje komunistická strana ilegálně!, mám za to , že je to při nejmenším nešikov nost. Že jsme strana ilegální, to nám dokazuje celý kapitalis tický svět, nemusíme to říkat my, a my také nikdy v posled ních desíti letech, ani když jsme byli sociálními demokraty, jsme se nevzdávali eventuálně akce ilegální . My jsme říkali : Použijeme ku provedení svého programu všech prostředků, které odpovídají přirozenému právnímu cítění lidu. V tomto

188

úsloví byla obsažena také revoluce, bylo to opsáno. Jsou věci, o kterých se nemluví, ale které se dělají, a není potřebí chodit na zajíce s bubnem. Mám dojem, kdybychom byli ihned předem jako levice vycházeli s terminologií soudruha Ečra, že bychom nepochodili. Nedivím se, že na Plzeňsku vůči pravici mají tak těžkou práci a tak nepatrné úspěchy, poněvadž vůči masám, když se takto mluví, to neúčinkuje. Vždyť ti lidé ne jsou ve svém vývoji hotovi, ty musíme teprve přepracovati. My jistě nevykládáme nikomu ve zlé, když dopustí se ilegál ního činu, a máme pro to své vysvětlení. Ale řekněme : bu deme to chtít dělat ve velkém, to každý nebude dělat s sebou. Takhle to nejde, a je zapotřebí, aby naši soudruzi ve svých vývodech nenechali se mýliti tím, že na radikální slova násle duje radikální potlesk. Křikem se Jericho neboří, potleskem se revoluce nedělají. Nechť nezapomíná se, že nejsme sami na světě. Jako my jsme komunistická strana mezinárodní, tak také kapitál je mezinárodní a je lépe mezinárodní než my, má dosud prostředky moci . Ještě se nenaplnili dnové. Nezapomeňte, že kdybychom šli tímto postupem, že se tím dostáváme na naklo něnou plochu, kde budeme strženi, a já říkám otevřeně : bu deme-li takhle mluvit a takhle psát v našich časopisech, při jdeme k předčasnému výbuchu . My vedeme sice válku, světo vou válku, kde i jednotlivec i jeho zdraví a život musí býti obětovány, ale jedině tehdy, když můžeme říci, aspoň s při bližnou jistotou, že oběti, které přineseme, nebudou marny. My těch lidí, těch životů , které by padly eventuálně před časně, bychom litovali . To bylo správně řečeno . Kapitalisté říkají: Dokud budete teoretisovat, dobře, jak přejdete k činům , budeme se bránit. Nemůžeme jim to ve zlé vykládat . To je boj ,,kdo s koho, ten s toho", oni nebudou šetřit nás, my při vší naší lidumilnosti, citlivosti nebudeme moci zabrániti, aby někdo z nich v takovém zápase utrpěl nějaký šrám , eventuálně přišel k úrazu ; ale my budeme potřebovat těch lidí pro další události a nesmíme dělat oběti nadarmo. Nemějme za to, že jsme pány situace. Nezapomínejte, že nejedná se jen o český kapitál a české strany. Máme co dělat s francouzským a anglic kým kapitálem. Francouzští soudruzi nejsou tak daleko, aby odepřeli výpravu, válku, francouzští železniční zřízenci ne jsou tak daleko, aby nepřivezli francouzské divise a francouz

189

ské brigády. Potřebujeme také rozvážnosti, proto nemohu říci jinak než : varujme se přílišného radikalismu, nedávejme sluchu příliš činčivým heslům a frázím, které jsou vystupňo vány tak, že by vůdcové nevedli, nýbrž masy že by je hnaly. To může být, že tlak mas dává vůdcům odhodlanost, ale přece jen není možným, aby tu nebyla žádná zodpovědnost, aby vedení naprosto ztratilo hlavu a nemohlo převzíti odpověd nost. Tedy: rozhodně, odvážně, cílevědomě, ale při tom moudře a opatrně! (Potlesk.) Bartoš navrhuje, aby se od debaty další upustilo a přešlo k bodu ,,volby" ; nato aby se pokračovalo v debatě. Předseda Bolen: Přihlášeno jest dosud ještě 12 soudruhů a mimo to k věcné opravě soudruh Kreibich z Liberce. Kdo souhlasí s došlými návrhy na konec debaty s tím, aby zvoleni byli dva řečníci pro a dva proti ? Hlasuje se a návrh je schválen. Předseda Vaněk sděluje, že přihlášeni jsou ještě Kácl, Kuznier, Nedoma, Sismillich, Adámek, Stuchlík, Čumpelík, Zapletal, Denke, Beneš. Ti mají se dohodnout a zvolit jed noho řečníka pro a jednoho proti. Slovo má zatím Kácl. Kácl (Litice) : Nechtěl jsem navazovati žádnou debatu, ale shledal jsem, že je nutno odpověděti na vývody řečníků dnes se přihlásivších. Chci říci, že kritika je zdravá, ale také musí být věcná. Byla tu pronášena kritika proti Šmeralovi. Ano, možná že v některých bodech je správná, v některých bodech je nesprávná. Pozoroval jsem včera, že když mluvil někdo radikálněji , že jste mu tleskali, a když mluvilo se proti radikál čení, tleskali jste také. To se nedělá. Musíme kritiku dát sobě všichni. Nejdůležitější je, co máme nyní před sebou, a na to se musíme připravovat. Když jsme podmínky přijali, musíme nyní všichni jeden jako druhý pracovat k tomu, abychom byli hlasateli komunistických idejí. Na adresu veškerých novinářů a redaktorů chci říci, aby nepsali články štvavé, ale psali vědomě, s komunistickým přesvědčením. Předseda Vaněk prohlašuje, že přihlášení řečníci, kteří se ke slovu nedostali, se usnesli, aby jako delegát IV. župy, mlado boleslavské mluvil soudruh Formánek (Lomnice) a za druhou skupinu soudruh Denke z Vysočan. Formánek (Lomnice) : Já jako delegát okresu lomnického, 190

kde jsou nejchudší lidé, prohlašuji následující : My před sjez dem strany byli jsme naplněni trpkými obavami, že naše hnutí bude se tříštiti. Tyto obavy nejsou neoprávněné. Když při stoupilo se k debatám, viděli jsme, že někteří soudruzi, a zvláště brněnští, trpce si stěžovali na stanovisko Šmerala. Musím se ptát na mravní kvalitu těch lidí, kteří v ,, Rovnosti" takové články proti němu psali. Já při včerejší řeči měl jsem dojem, že to byla řeč jako starého táty nad rodinou, a já mám dojem, dokud takovéto rozumné vedení v naší straně budeme míti, nemusíme se obávati darebného prolévání lidské krve. Nestačí volat stále slávu Třetí internacionále. My jsme se při volání slávy zklamali již 28. října. Pokládám za účelnější, aby místo vzletných projevů byla propagována myšlenka soustavné výchovy, při které bude vyučováno rozličným předmětům. Naši lidé jsou pro okamžité vzplanutí zralí, ale kde se jedná o udržení dobyté moci, tam budeme zklamáni . Lunačarský na Rusi hledí postaviti základy výchovy dělnického hnutí ; a jen rozumnou duchovní politikou dosáhneme, aby naše hnutí bylo zdárné a zdařilé. Měšťácké listy v době předsjezdové a ještě nyní vytýkají nám zbabělost, že vedení je zbabělé, aby chom se přihlásili k činům, chceme-li být hrdými. Kdyby chom měli podle měšťáků se zachovati a kdyby se tak nadále psalo, jsem přesvědčen, že to bude hrob naší samostatnosti proletářské. Zahnízdila by se v hnutí našem osobní zaujatost jednotlivých soudruhů a soudružek. Ti, kdo by si tak počínali, budou mít co dělat ne s výkonným výborem, ale s masami lidu, které byly vedeny za nos, a po druhé se za nos vésti nedají. Denke: Já jsem jeden z těch dělníků, které jste si poslali do výkonného výboru strany. Já jsem kovář z Českomoravské, ani jste mne neznali leckterý z vás, a já musím říci několik slov o té činnosti, kterou my jako dělníci ve výkonném výboru strany jsme provozovali. Říkám předem, že jsem nedělal to, k čemu bych dospěl osobně, nýbrž hleděl jsem hájiti zájmy těch, kterými jsem tam byl vyslán. Jestli dnes soudruzi někteří se domnívají, že naší alfou a omegou je jenom Třetí interna cionála, ať vezmou laskavě na vědomí, že Třetí internacionála není naším cílem, nýbrž prostředkem, abychom se dostali k osvobození proletářské třídy. Soudruh Šmeral vám zde na stínil, jaké nebezpečí všude na nás čeká, jak je nutno s největší 191

opatrností si počínat. Před chvíli jste slyšeli Tesku ; vím, že Teska v poslední době podléhal vlivům těch, kteří říkají, že naše strana se žene někam, kde na nás číhá společné nebezpečí. Někteří soudruzi se nelekají pustit se na 50 let napřed, bez ohledu na to, jestli jim ty veliké masy dělnictva stačí nebo nestačí. Je dobře, když někdo je ukazatelem, ale musí počkat na ty druhé, až ho dojdou. Vy jste jistě slyšeli mnoho kritiky na to, že dělníci ve výkonném výboru strany nebyli na své výši. Kdo tvrdí, že je ve styku s masami, a chodí na veliké schůze, ten styk nemá. Kdo pracuje den ze dne v dílně a vidí ty lidi kolem sebe, ten vidí do nejzadnějších koutků , ten člo věk je schopen říci, jak je ten který dělník založen, čeho je schopen. Vy jste pronášeli výtky pražskému dělnictvu . Byla to výtka, že jsme si nedovedli uvědomiti, abychom byli tak daleko jako vy na venkově. V takových pražských továrnách, kde vydělá dělník 500—600 Kč, je jinak než tam, kde vydělá 200 Kč. Praha žije na úkor republiky, jako žila Vídeň. Pražské dělnictvo se tím kupuje. Zchlazuje se tím radikálnost dělnictva pražského. (Výkřik : To je správné !) Představuji si, že musíme hájit tu taktiku, která by nás nezavedla. K vám mám prosbu, abyste řekli příštímu výkonnému výboru strany, že všechno usnášení, které tu bylo, bude se činiti ve výkonném výboru, a ne činiti po straně. Žádná diplomacie tajná ! Bylo to řečeno jedním soudruhem, že chceme dělat revoluci po česku. Copak u nás někomu záleží na tom, abychom střemhlav letěli do ne štěstí, z něhož by nás nevytrhli ? Rozbíjet hnutí je snadné, ale scelovati hnutí musíme sami mezi sebou. Máme veliké problémy odborových organisací, a když jsme se přesvědčili, že naše strana nemá finančních prostředků, aby vedla ohromné hospodářské boje, trvali jsme na stanovisku , aby veliké hospo dářské požadavky obrany prosazovaly odborové ústředny. Ty mají možnost, aby veškeré dělnictvo, veškeré dělnické orga nisace pohnuly k činnosti, a my je jistě nikdy nezradíme. Jako v prosinci, když jsme stáli proti ohromné síle jiného dělnictva, musíme míti v prvé řadě na paměti, abychom dělníky uvědo mili, že neděláme to proti jejich zájmu . Každou akci, kterou budeme prováděti, děláme v zájmu všeho dělnictva. Jsou obavy aby nevznikla občanská válka, které se všichni bojíme. Každý říká, jak ohromné naděje dělnictvo skládá ve stranu komunis

192

tickou. Naděje je někde větší, než můžeme ji vyplniti. Ne chtějte dělat akce, na které bychom svou silou nestačili . Zna mená to držet a věřit, co nastínil Šmeral nebo vystihl jako nutné, aby rozumně vedení se provádělo, abychom nenalítli na něco, co by nám měšťáci nastrčili, aby nás mohli naprosto zde udolat. Vy se nenechte nějak mýliti ohromným prudkým tem pem . Vzpomeňte, jestli jsme s to, abychom toto tempo mohli spoluprovozovati . Když si jisti nejsme, ať křičí kolik soudruhů chce, nemůžeme to dělat, my to neudržíme. Když to nedělali, nezastávali jsme se zájmů těch soudruhů, kteří nemají kontakt s masami, kde každý vždycky myslí, že je sám na světě, ale neradí, aby činnost zařídil tak, abychom všichni měli prospěch. My jako dělníci máme všichni největší zájem, abychom měli brzy vyhráno . My, tepeme-li do vedení, máme první možnost prosaditi, abychom dohnali odborové organisace k tomu, aby proti soustředěné síle kapitálu vyvolaly takovou akci, že by pánům zašla chuť . To jsou směrnice, kterými jsme se řídili my dělníci ve výkonném výboru. Odsouditi můžete, že jsme šli pomalu. (Potlesk. ) Kreibich (Liberec) : Bylo mně zde vytýkáno, že jsem útočil ve „ Vorwärtsu" na Šmerala. Konstatuji, že jsem kritisoval článek Šmeralův uveřejněný v „ Rudém právu“ . V každé straně, i v komunistické straně, musí býti právo kritisovat každé veřejné vystupování některého soudruha zase veřejně. Zde bylo mluveno o tom, že prý jsem výkonný výbor Třetí inter nacionály tajně a špatně informoval o politice soudruha Šme rala. Konstatuji, že jsem měl na podzim, v čas sjezdu, roz mluvu se Zinověvem a že Zinověv nám výslovně a zřetelně prohlásil, že výkonný výbor Třetí internacionály sleduje poli tiku Šmerala s velikou nedůvěrou, a že 2. února jsem vyvracel výtky Zinověva proti politice Šmerala. Konstatuji dále, že naše informace pro výkonný výbor Třetí internacionály nebyly nikterak tajné . Konstatuji, že na konferenci v březnu se zá stupci Třetí internacionály jsem první své výtky proti Šmera lovi přednesl v přítomnosti Šmerala. Vytýkalo se dále, že my pracujeme s maďarskými emigranty. My pracujeme se zá stupci Třetí internacionály, výhradně se soudruhy, kteří jsou oprávněnými zástupci výkonného výboru moskevského, a se žádnými jinými soudruhy. To jsou titíž soudruzi, s kterými

13 Protokoly

193

také soudruh Šmeral měl několik porad. Dále konstatuji, že není pravda, že bychom chtěli prováděti mezinárodní centra lisovanou organisaci naráz, v okamžiku. Konstatuji, že týden po naší schůzi liberecké jsem měl poradu se zástupci Třetí internacionály a se soudruhem Šmeralem, kde jsme žádali také výkonný výbor Třetí internacionály, aby na tomto sjezdě české levice byl zvolen zvláštní společný výbor, aby tento výbor připravoval sloučení komunistických stran Českoslo venska. Konstatuji, že volba tohoto společného výboru a pří pravné práce byly soudruhem Šmeralem zmařeny. A také Šmeral zmařil, že výsledek porady nebyl uveřejněn . Čeští soudruzi nebyli uvědoměni . Dále konstatuji, že centralistické vedení komunistické strany není míněním Kreibicha nebo Majera, nýbrž že toto mínění je požadavek výkonného výboru Třetí internacionály a podmínka Třetí internacionály. To je nom chci konstatovati . (Potlesk. ) Vaňková: Chci opraviti sdělení toho soudruha, který mluvil jménem brněnských soudruhů . My jsme byly usneseny, že jménem brněnských soudružek není nikdo oprávněn dělat prohlášení nebo mluvit mimo předsedu agitačního výboru. My uznáváme, že co se jmenuje brněnskou taktikou , je větši nou jenom teoretisování a my, kteří pracujeme v praxi, ve hnutí se ženami, víme, že velice těžko to, co se teoreticky povídá, v praxi se provádí. A tu prohlašujeme, že není směrodatné to, co prohlásil jednatel soudružek, který nebyl oprávněn jménem agitačního výboru mluviti. My jistě prožívaly velice těžké doby a máme právo, abychom na věci dívaly se tak, jak ve skutečnosti jsou, a víme, že dnes prožíváme tak vážné doby, že je nutno s celou silou, se vší duší jít do této práce, poctivě, upřímně, ale otevřeně. My jsme proti tomu, aby u nás ve straně se zaváděla tajná diplomacie, aby když mluví se o ile gální činnosti, se u nás také zaváděla. Dobře, je nutno jít na proti úřadům ilegálně, bez vědomí, ale jsme proti tomu, aby bez vědomí výkonných výborů institucí strany navazovala se závazná usnesení, za která musíme brát zodpovědnost. Mluvi lo-li se o brněnských ženách, chci prohlásiti, že nesouhlasíme s tím, co Šmeral prohlásil. Prohlašuji, že není pravda, co Šmeral tvrdil, že je u nás vnitřní přesvědčení jiné. V tom smyslu chceme pracovati . 194

Předseda: Soudruzi brněnští předkládají resoluci, která obsahuje 10 různých bodů ; přikazujeme ji návrhové komisi. Tím debata je skončena. Došlo několik telegramů pozdravných. Od organisace v Novosedlicích, od konference lesních a země dělských dělníků v Chlumci nad Cidlinou, od organisace Pchery u Slaného a od účastníků schůze ve Velké Plzni. Nyní přikročíme k dalšímu bodu, jímž má býti zpráva návrhové komise. Předsednictvu došel návrh, aby okamžitě přečten byl při pravený návrh návrhové komise na složení výkonného výboru strany. Vyhovuji tomuto návrhu a přečítám navržené složení výkonného výboru, o němž debata až posud není možna. Na vrženi jsou : Bolen Václav (Poříčany), Doležal Jan (Brno), Havlín Dominik (Praha), Houser Václav (Vinohrady), Jaro lím Adolf (Žižkov), John Antonín (Žalov), Porkart František (Veleslavín), Saiden Armin (Košice), Skalák Josef (Vinohra dy), Skaunicová Františka (Brno), Strnadová Marie (Žižkov) , Synek Jan (Prostějov), Schiffel Josef (Ružomberok), Šmeral Bohumír (Vinohrady), Šturc Václav (Kobylisy), Vaněk Karel (Brno), Velíšek Antonín (Vršovice), Vrňák Josef (Radotín). · Náhradníci : Zápotocká (Kladno), Dobrovolný Filip (Žižkov), Junek Josef (Přepychy), Mondík Ludvík (Mukačevo), Sla bihoud Václav (Žižkov), Tausik Heřman (Prešov). - Tím je vyhověno, že znáte návrh výkonného výboru . Nyní uděluji slovo soudruhovi Burianovi jako referentu návrhové komise.

ZPRÁVA NÁVRHOVÉ KOMISE

Burian: Došel především návrh, aby ,,Podbrdské rozhledy" , vycházející v Berouně, byly uznány za orgán strany. Návrhová komise doporučuje schválení tohoto návrhu. Schvaluje se. Dále došel návrh, aby „ Dělnický deník“, vycházející v Mo ravské Ostravě, prohlášen byl za časopis strany. Burian: Časopis ten je listem strany. Béře se na vědomí.

195

Burian: Dále došel návrh : Podepsaní delegáti z okresů Slavkov, Vyškov a Bučovice navrhují, aby krajinský jejich časopis „ Pravda“ byl uznán za orgán strany komunistické. Burian: Návrh doporučujeme ku schválení. Schvaluje se. Burian: Dále je tu návrh, aby řeč Šmeralova byla vydána tiskem, jako brožura, v překladu německém pro německé soudruhy a rusky a francouzsky pro mezinárodní sjezd Třetí internacionály, a druhý návrh, aby řeči Doležala a Šmerala byly vydány tiskem a předloženy sjezdu Třetí internacionály ke konečnému vyslovení. Návrhová komise doporučuje, aby návrhy ty odkázány byly jako návrh výkonnému výboru, by je uskutečnil, pokud to dovolí finance strany. Schvaluje se. Burian: Další návrh podaný soudruhem Rožnovským ze Slezské Ostravy žádá, aby vázané volební kandidátní listiny byly zrušeny, eventuálně aby byly připuštěny jisté změně na kandidátce. Provedení tohoto návrhu nespadá do pravomoci sjezdu, nýbrž do pravomoci parlamentu, a návrhová komise doporučuje, aby byl odkázán poslaneckému klubu. Schvaluje se. Burian: Dále je tu řada návrhů soudruhů z Břevnova. První zní : ,,Jsouce přesvědčeni, že proletářská demokracie nesmí se obmeziti na pouhou diskusi jako tak zvaná demokracie měš ťácká, nýbrž musí znamenati skutečnou sociální praxi a čin, žádáme, aby pro příští měsíce byly stanoveny směrnice pro vnitrostátní politiku naší strany." To se stalo již řečí Šmera lovou a návrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl pře dán výkonnému výboru, aby vypracoval akční program k příš tímu sjezdu strany. Schváleno postoupení tohoto návrhu výkonnému výboru. Další část břevnovského návrhu zní : „ Předpokládáme, že sjezd rozhodne se pro Třetí internacionálu a žádáme : aby byl řešen poměr k dosavadním komunistickým skupinám neu mannovců. Jsme toho názoru, že by tyto skupiny mohly se sloučiti s naší organisací jen tím způsobem, kdyby se jejich členové přihlásili za příslušníky našich organisací. Tím by se jejich skupiny ovšem zrušily. " Návrhová komise doporučuje návrh ku schválení.

196

Schvaluje se. Burian: Další část břevnovských návrhů zní : „ Žádáme, aby sjezd zaujal stanovisko ke komunistické straně německé. Tuto otázku dlužno považovati za opravdovou zkoušku státníkovu . “ Návrhu tomu bude vyhověno při referátu soudruha Housera o organisačním řádu . Sjezd béře na vědomí. Burian: Další část břevnovských návrhů zní : „ Navrhujeme, aby činovníci výkonného výboru strany a jejich podniků byli odvolatelní, poškozuje-li jejich činnost stranu . Návrhová komise doporučuje, aby sjezd postoupil tento návrh výkon nému výboru, aby se zachoval podle organisačního řádu.“ Schvaluje se. Burian: Poslední odstavec břevnovských návrhů žádá, aby sjezd uvážil otázku mezinárodní řeči. Návrhová komise je ná zoru, že projednání této otázky není věcí sjezdu a navrhuje tento návrh zamítnouti.

Sjezd návrh zamítá. Burian: Další návrh soudruha Hofmana z Příbrami a Bendy z Rakovníka : „ Po slavnostním přihlášení se sjezdu ke Třetí internacionále budtež následující soudruzi jako deputace vy sláni, aby navštívili uvězněné soudruhy na Karláku a na Pan kráci, a to, bude-li to možné, odpoledne. Soudružky nechť si zvolí též dvě delegátky, aby tlumočily srdečný pozdrav sjezdu uvězněným ženám." - Tento návrh je neproveditelný, po něvadž dnes je svátek. Návštěvu vězňů dlužno odložiti na zítřek. Burian: Další návrh, aby sjezd byl fotografován, je vyřízen dopoledním fotografováním. Burian: Další návrh zní : „ Schůze důvěrnického sboru plně se osvědčily, nyní se však vůbec nekonají. Navrhujeme, aby schůze byly ihned obnoveny, nejméně čtrnáctidenně konány, a zároveň aby na nich bylo rozhodováno o všech případech i osobách ve straně se provinivších. “ — Tento návrh druhé místní politické organisace na Královských Vinohradech do poručuje návrhová komise výkonnému výboru k příznivému vyřízení po překonání finančních a technických překážek. Schvaluje se. Burian: Dále jsou tu dva návrhy týkající se Tymeše a No

197

váka. Návrh první zní : „ Zastupitelstvo strany se usnáší, aby Tymeš a Novák vyloučeni byli ze strany, poněvadž pokládá za prokázáno, že aktivně účastnili se podniků směřujících k roz tříštění strany a k založení strany, jejíž zásady ani s dřívější směrnicí levice nesouhlasí. Poněvadž Novák vyslovil se přímo proti podmínkám Třetí internacionály, Tymeš pak zdráhá se otevřeně prohlásiti, že se podrobí usnesení sjezdu, budiž toto usnesení ihned publikováno a důsledky z něho vy 66 vozeny." Druhý návrh zní : „ Poněvadž bylo nepochybně zjištěno, že jednotliví zřízenci strany v župě mladoboleslavské, a sice Tymeš a Novák ve spojení s centristy Brodeckým a jiným ve řejně pracovali proti Komunistické internacionále a jejím podmínkám, jakož i proti jednotě strany, navrhujeme je oka mžitě vyloučiti . “ Burian: Návrhová komise doporučuje, aby návrhy ty byly

odkázány výkonnému výboru strany, aby návrh vyřídil podle organisačního řádu. Náš řád organisační nepřipouští, aby vylučovala strana nebo sjezd, nýbrž přikazuje vyloučení místní organisaci . Přikazuje se tedy návrh ten místní organisaci, eventuálně výkonnému výboru župy k vyřízení. Schvaluje se. Burian: Téže věci týká se další návrh, jenž žádá, aby vý konný výbor strany svolal co nejdříve župní zastupitelstvo mladoboleslavské, aby zvolilo nového župního důvěrníka místo Tymeše.

Schvaluje se. Burian: Soudruzi z Vinařic u Kladna podávají návrh tohoto znění : „ V důsledku posledních událostí zběhnuvších se v par lamentě, kde poslanci pravice tak drze a krutě vystupují proti dělnictvu odhlasováním všech persekucí a znásilňování děl nictva, schválením střílení do dělníků , žádáme okamžité roz puštění parlamentu a vypsání nových voleb." (Potlesk. ) Návrhová komise s návrhem souhlasí a žádá, aby byl odká zán poslaneckému klubu . Schvaluje se. Burian: Druhá část návrhu politické organisace ve Vinaři cích zní : ,,Na základě přátelských styků zahraničního ministra dr. Beneše s vládou Horthyovou a tím spojeného nebezpečí

198

obnovení monarchie v Uhrách a vyvolání války Českoslo venska proti Maďarsku, prohlašují ženy dělnické, že postaví se s veškerou energií proti zatažení našeho státu do války a varují vládu československou před přispěním pomocí horthyovským vrahům dělnictva. Nebude-li slyšeno varovného hlasu dělnic kých žen českých, prohlašujeme válku válce a heslo : ,,Ani muže, ani haléře proti utýranému dělnictvu maďarskému. “ S tímto projevem úplně souhlasíme. Sjezd béře projev ten na vědomí. Burian: Další návrh organisace Vinařice zní : „ Žádáme sjezd, aby česká sociálně demokratická levice konečně uznala svoji povinnost připojení se ke Třetí internacionále a přijala všech 21 podmínek. Důrazně žádáme prohlášení se za stranu komunistickou." - Tento návrh je včerejším hlasováním proveden. Burian: Poslední návrh organisace ve Vinařicích zní : „ Žá dáme, aby svoboda tisku, právo shromažďovací a spolkové, zaručené § 113 úst. listiny ČSR, zvláště věta : „Je proto v zá sadě nedovoleno, podrobovati tisk předběžné censuře , bylo úřady respektováno ; žádáme dále, aby zákony a práva občanů 66 nebyly úřady porušovány." Návrhová komise souhlasí s tímto projevem, jejž sjezd schvaluje. Burian: Soudruzi okresu jaroměřského (organisace Jaroměř, Josefov, Jezbiny, Zvol) navrhují resoluci : ,, S obavami o osud všeho proletariátu v Československé republice přijali jsme hlasy tisku a pověsti o zamýšleném dalším tříštění naší komu nistické strany. Vědouce, že naše síla podle hesla Marxova je toliko ve spojení a sjednocení všeho proletariátu, považujeme jakékoliv další tříštění strany za veliké neštěstí nejen pro stranu, ale i pro veškerý československý proletariát, a proto protestu jeme proti snahám takovým co nejdůrazněji a žádáme, aby sjezd jakémukoliv tříštění strany co nejenergičtěji zabránil . Inspirátoři takového tříštění buďtež bezpodmínečně ze strany vyloučeni . Dále žádáme, aby masám dělnictva byl zajištěn přímý vliv na vedení strany, na poslance a předáky strany tak, aby v případech, že by opustili program strany a směrnice, programem tím vytčené, byli kdykoliv odvolatelní . " - Tento návrh vyřízen je přijetím podmínek.

199

Burian: Rovněž tak je vyřízena první a druhá část návrhů důvěrníků politických organisací soudních okresů Kroměříž, Zdounky, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, shromážděných na poradě 8. května v Kroměříži, kteří se usnesli na tomto projevu : ,,Podmínky Třetí internacionály byly v našich organisacích téměř jednomyslně přijaty. Naše členstvo vážně o podmínkách rokovalo, je odhlasovalo a žádá teď, aby politika strany byla vedena také v duchu těchto podmínek. Vstoupit do Třetí inter nacionály, a pak podmínky neplnit, to by byl podvod, který by lid neprominul a který by vedl ku zbahnění a zkáze naší strany. Očekáváme, že sjezd svěří vedení strany do rukou lidem, kteří mají odvahu provádět opravdu komunistickou 66 politiku ve smyslu podmínek Třetí internacionály." Burian: Stejně tak je vyřízen tento odstavec návrhu : „ Od suzujeme pokusy tak zvaných centristů o rozbití strany. Prohlašujeme se pro jednotu proletářského hnutí politického i odborového na podkladě směrnic Komunistické internacio nály.“ Burian: Třetí část návrhu doporučuje návrhová komise sjezdu ke schválení. Ona zní : ,,Sjezd strany se usnáší vzhledem k poměrům na venkově, aby nově zvolený výkonný výbor zvláštním projevem opět zdůraznil naše stanovisko k středním vrstvám a aby prohlásil jasně a určitě, že v programu našem není násilné vyvlastnění středního majetku ani řemeslníků , ani malorolníků, nýbrž naopak jeho ochrana proti útisku ze strany kapitalistů, který se jeví zejména ve zvyšování daňových břemen. Střední vyra bitelé v městech i na venkově budou sdružováni, a nikoliv násilnou expropriací zařazeni do socialistické soustavy hos podářské." Sjezd návrh tento schvaluje. Burian: Dále je tu řada návrhů moravských delegátů . Jsou to návrhy schválené na předporadě moravských delegátů . První z nich zní : ,,Vedení strany budiž sestaveno tak, aby odpovídalo úplně revolučnímu duchu a povinnostem, jež vyžaduje nastávající boj . Budiž složeno z osob, které zaručují, že nebude používáno sociálně demokratických metod, a které nedopustí, aby strana stala se pouhým nástrojem parlamentárního politikaření. “ 200

Návrhová komise považuje návrh tento za samozřejmý. Burian: Druhou část tohoto návrhu považuje návrhová komise za neproveditelnou. Ona zní : „ Při volbě členů výkonného výboru nebudiž rozhodující okolností bydliště v Praze, nýbrž přesvědčení a osvědčená schopnost. V tomto ohledu ukázal zmatek v prosinci, že nej lepší lidé nejsou právě v Praze, nýbrž na venkově . Na základě těchto zkušeností budiž výkonný výbor zvolen z velké části ze soudruhů venkovských. " Návrhová komise považuje tuto část návrhu za neprovedi telnou.

Názor návrhové komise sjezdem se schvaluje. Burian: Další část návrhů moravských delegátů zní : „ Ústřední deník strany ,Rudé právo psal způsobem, který nevyhovuje. Jednak směr jeho psaní nebyl jednotný a působil zmatek, jednak postrádal iniciativy a rychlého postřehu situace. V tomto ohledu stala se do jisté míry náprava. Aby však příště k takovým zjevům nedošlo, budiž ve smyslu podmínek Třetí internacionály redakce obsazena naprosto spolehlivými komu nisty a buďtež do redakce povoláni také osvědčení redaktoři Návrhová komise je toho názoru, že tento z venkova." návrh je vyřízen přijetím podmínek Třetí internacionály a vystoupením redaktorů Krňanského a Lva z redakce ,,Rudého práva". Sjezd názor ten schvaluje. Burian: Třetí část návrhů moravských delegátů zní : Budiž zřízena komunistická korespondenční kancelář a pro pagační ústředna, jejímž úkolem bude : 1. Informovat správně světovou dělnickou veřejnost o poměrech u nás a dodávat našim listům informace o cizině, zejména o poměrech v Rus ku. 2. Opatřovat materiál pro referenty, tisk a vědecké stu dium. 3. Organisovat školství strany (teoretické školy, prak tické kursy referentů , funkcionářů atd . ). 4. Zařídit evidenci všech pracovníků strany. Za tuto propagační ústřednu budiž, 66 pokud možno, vyslán schopný soudruh do Moskvy." Návrhová komise doporučuje, aby tato část návrhů morav ských delegátů byla schválena a aby výkonnému výboru bylo uloženo návrhy tyto uskutečniti. Sjezd návrh návrhové komise schvaluje. 201

Burian: Čtvrtá část návrhů moravských delegátů zní : ,,Budiž zřízeno kulturní ústředí, jehož úkolem bude : 1. Or ganisovat umělecké a kulturní hnutí proletářské, navázat styky s ruským Proletkultem a vyžádat si zástupce jeho pro československý stát. 2. Opatřovat socialistickou uměleckou literaturu, pořizovat seznamy všech literárních prací a umě leckých děl tvořených z hlediska proletářského . 3. Výkonnému výboru se ukládá, aby vyhledal vhodné osoby k zřízení tohoto ústředí . 4. Orgánem tohoto kulturního ústředí budiž , Červen a soudruh Neumann budiž požádán o spolupráci. " — Tuto čtvrtou část návrhů doporučuje návrhová komise v tomto znění : „ Výkonnému výboru se ukládá, aby vyhledal vhodné osoby k řízení tohoto ústředí." Sjezd návrh návrhové komise schvaluje. Burian: Pátá část návrhů moravských delegátů zní : ,,Budiž založena revue pro komunistickou teorii a vědeckou diskusi o problémech politických .“ Návrhová komise doporučuje návrh ten ku přijetí.

Schvaluje se. Burian: Tím je vyřízen též návrh Grimmichové, aby sjezd se usnesl na vydávání teoretické revue místo bývalé „ Aka demie". Burian : Šestý návrh moravských delegátů zní : „ Dosavadní zastoupení naše v Moskvě naprosto nevyhovuje, naopak svým jednáním nás poškozuje. Budiž proto zřízeno řádné a odpo vědné zastoupení naší strany v Moskvě, které by vzájemný styk mezi Moskvou a námi zprostředkovalo a podávalo správně informace ve všech směrech. Jedním z hlavních úkolů tohoto zastoupení by bylo dodávat materiál pro naši tiskovou kan celář." Návrh ten béře se na vědomí a stálé zastoupení v Moskvě jako samozřejmé se schvaluje. Burian: Sedmá část návrhů moravských delegátů zní : „Delegace do Moskvy na sjezd Třetí internacionály 1. června budiž složena tak, aby všechny župy byly rovnoměrně zastou peny a aby aspoň dvě třetiny delegace tvořili dělníci. “ Schvaluje se. Burian: Osmý návrh moravských delegátů zní : „ Jako nej zazší lhůta pro sjednocovací sjezd komunistické strany česko 202

slovenské budiž stanovena lhůta tříměsíční. Doporučujeme za dny sjezdu 14. a 15. srpen. " Tento návrh v tomto znění je nepřijatelný. Nevíme, kdy se vrátí naše delegace z Moskvy, nemůžeme říci přesně, že za tři měsíce budeme konati sjezd. Možná že to bude za 4 měsíce. Proto doporučuje návrhová komise tento návrh v tomto znění : ,,Sjednocovací sjezd komunistické strany československé budiž konán v době co nejbližší. “

Schvaluje se. Burian: Poslední návrh moravských delegátů zní : ,,Příští sjezd strany naší nechť se koná v Brně." - Návrh ten doporučuje návrhová komise s dodatkem, bude-li to technicky proveditelno. Návrh komise návrhové se schvaluje. Burian: Delegát Weis František z Bělé pod Bezdězem podává návrh, respektive dotaz, jenž zní : ,,V dnešním „Právu lidu' bylo uveřejněno, že soudruh dr . V. Houser (plná jeho adresa) zprostředkoval prodej zlata, brilantů a diamantů z ruské kořisti. Žádáme o vysvětlení a navrhujeme, aby z usne sení sjezdu podána byla dr. Houserem neprodleně žaloba na odpovědného redaktora ,Práva lidu . Žádáme, aby plénum sjezdu bylo o tom zpraveno ještě dnes.“ Burian: V této věci soudruh Houser prohlásil, že je ocho ten každé chvíle a každého okamžiku dostaviti se k soudu strany a ochoten zodpovídati se u soudu strany. My sami jsme shledali a shledáváme, že budete s tím srozuměni, že obraceti se k soudům měšťáckým, které nás tak odsuzovaly, je nesprávné. Tam náš člověk nemůže jít. I kdyby byl nej čistší, má spíše naději na to, že to dopadne s ním špatně než dobře. Ostatně my všichni jsme si docela dobře vědomi toho, že soudruh Houser se ničeho nečestného a takového nedopustil. Návrhová komise navrhuje, aby toto prohlášení návrhové komise vzal celý sjezd na vědomí. Předseda Vaněk : Dávám o návrhu návrhové komise hlasovat.

Návrh se schvaluje. Předseda Vaněk: Kdo je proti ? Nikdo. Burian: Tiskové družstvo strany doporučuje schválení těchto zásad :

203

„ Každá místní organisace strany je povinna zvoliti kolpor téra, který má povinnost rozšiřovati deník strany, župní list, „Ženský list',,Kroniku a ostatní ústředním Tiskovým druž stvem strany vydávané tiskopisy. - Revisoři místních orga nisací jsou povinni nejméně jednou měsíčně provésti u kol portéra revisi účtů za odebrané časopisy a dbáti o řádné jich zaplacení . - Za činnost kolportéra i správné účtování je odpo vědna místní organisace, která za případně vzniklé škody ručí svým jměním . - Za tím účelem, aby vedení kolportáže bylo postaveno na pevný základ, potvrdí všechny místní organisace své kolportéry na blanketě, který Tiskové družstvo strany - Tam, kde kolportáž zavedena není, k tomu účelu rozešle. — musí býti provedena volba kolportéra nejpozději do měsíce po tomto sjezdu. V nově ustavených organisacích ihned při ustavení. — Všichni kolportéři, i ti, kteří doposud nekolpor tovali tiskopisy ústředním Tiskovým družstvem vydávané, musí býti Tiskovému družstvu ihned hlášeni. Župám, obvodům (býv. krajům) a okresům spolu s Tisko vým družstvem strany ukládá se povinnost svolávati podle potřeby zvláštní tiskové propagandě věnované konference. Vydávání brožur a jiných publikací přísluší jedině ústřednímu Tiskovému družstvu strany, které může učiniti s jinými korpo racemi strany o vydání zvláštní úmluvy. — Listy strany jsou povinny doporučovati publikace stranou vydávané, a to bez zvláštních úplat." Burian: Návrhová komise tento návrh doporučuje s tím, že

organisace mají ihned do měsíce zvoliti kolportéry. Schvaluje se. Burian: Dále je tu návrh soudruha Františka Housera ohledně péče o mládež a školy. Návrh zní : ,,Sjezd československé strany komunistické usnáší se na následujícím projevu : Nynější společnost s vládnoucím soukromokapitalistickým způsobem výrobním udržuje všechen proletariát odkázaný na svou pracovní sílu v nedůstojné odvislosti od majitelů výrobních prostředků a dovoluje jim vykořisťovati dělný lid tak, že sotva uhájí živobytí. Nedostatek, obvyklý v rodinách pracující třídy, doléhá nejtíže na její mladý dorost. Těžké žaloby, kterými bývala obdivována bezcitná vládnoucí třída

204

k proletářské mládeži, byly během minulé války pořád důtkli vější. Skončení války a prohlášení československého státu nezmenšilo strádání chudobných dětí. V našem novém státě neproniklo vědomí sociálních povin ností k mládeži rodin nemajetných. Proto je u nás tak hojný zjev dítěte vychrtlého, průsvitné pleti a mdlých očí, jenž svědčí o podvýživě. Vídáme pozdě na zimu a záhy z jara děti, které chodí v lehkých a chatrných šatech a bosy. V zimě zdr žuje nedostatek oděvu a obuvi mnohé žáky od školní docházky. Naproti nemocem nezakročuje se včas, protože lékařská po moc vyžaduje nákladu, a rozpočet proletářských rodin ho nesnese. Obce, které by měly provádět a hradit všestrannou péči o tělesné dobro dětské, té povinnosti buď vůbec nedbají, anebo ji plní nedostatečně. Velmi často ji přenechávají sou kromé dobročinnosti, někdy na ni přispívají, a to obnosy, jež nikdy nedostačují, a zbavují se tak odpovědnosti. Nevadí jim, že se tím vzbuzuje v myslích dětských odvislost k cizím osobám místo přesvědčení, že společnost je povolána pomáhat všem potřebným bez závazku jejich vděčnosti. Třídní duch proniká také zařízení školské. Nemáme školy bezplatné, neboť se na ni vybírá školné a rodičům se ukládá, aby školákům opatřovali školní potřeby. Do škol vyšších ne postupují žáci podle svých schopností, ale podle toho, jsou-li jejich rodiče zámožní . Protože mládež vrstev nezámožných se musí spokojit s menším vzděláním, jehož nabývá jen na školách obecných, není vzdělanostní rovnosti u bohatých a chudých. Škola moderní odmítne učení neživotným heslům a bude připravovat pro životní praxi a k mravním činům. Vyloučí náboženství ze svých předmětů a přijme jako nej důležitější část svého úkolu učení práci . Rodiče, široké vrstvy občanstva chtějí mít vliv na zařízení školy a její práci. Duch, který v ní vládne, záleží na zákon ných předpisech a smýšlení učitelově, které školní výchovu proniká. V našich zákonech školních jsou určité názory mravní, sociální a politické, které v nich uložili rakouští a čeští zákonodárci a jež jsou daleko za nynější dobou . Učitelé větši nou nejsou průkopníky pokroku. Tak se stává, že se mnohé děti vychovávají ve smýšlení, které je nepřátelské třídě, z níž

205

vyšly a v níž budou živy. Zákon o školní správě, jenž učinil z učitelů privilegované občany, kteří sami vysílají do školních úřadů třetinu členů, porušuje zásadu občanské rovnosti, snižuje zájem lidu o školu a odcizuje mu ji. Měšťácká demokracie, jež přeměnila některá zařízení v československém státě, si veřejné péče o mládež vůbec nevšimla a škole neprospěla. Vyzýváme své příslušníky, aby při každé příležitosti pro dobro mládeže a její vzdělání ener gicky pracovali. Mládeži a škole uchystá lepší osud budouc nost, v níž zvítězí proletářská revoluce." Návrhová komise návrh doporučuje.

Schvaluje se. Burian: Dále je tu resoluce žen týkající se požadavku stejné mzdy a péče o kojící matky, jež zní : „ Agitační výbor žen v Praze prohlašuje, že činnost odborových svazů musí býti kontrolována proto, abychom zjistily, jsou-li odborové svazy propagující neutralitu schopny obhájiti a prosaditi požadavky žen. Upozorňujeme, že zásadu ,stejnou mzdu za stejnou práci považujeme za proveditelnou již nyní, budou-li od borové rady, sekretariáty a skupiny naplněny duchem tříd ního socialismu tak, aby při uzavírání smluv byl tento po žadavek energicky prosazován . Přes to, že mezinárodní washingtonská smlouva nezavazuje státy k mimořádné péči o kojící matky, je povinností socialisticky cítících odborových rad, aby již nyní propagovaly zásadu šestihodinné pracovní doby pro kojící matky a podporovaly názor, že ženě matce, slehne-li, náleží plná mzda vedle nemocenských příspěvků. “ Burian: Dále je tu celá řada různých návrhů týkajících se organisačních řádů. Jsme dnes v takovém poměru, že budeme organisační řád budovat nový na příštím sjezdu strany, a proto nemůžeme dnes nic definitivního usnésti. V návrzích obsa ženy jsou různé podněty, které mají svou hodnotu a které jsou dobré. Ale ani ty, které nejsou dobré, nemůžeme dneš ního dne řešiti. Jsou zde dále návrhy žen ohledně požadavků, které mají býti pojaty do organisačního řádu strany. Návrhová komise, která o všech těchto návrzích jednala, navrhuje, aby všechny návrhy, které se týkají vypracování nového organi sačního řádu, byly odkázány výkonnému výboru a oněm soudruhům , kteří budou pověřeni pracovati na organisačním 206

řádě. Navrhujeme tedy sumárně, aby všechny návrhy k orga nisačnímu řádu a všechny doporučované změny jeho byly odkázány ku prozkoumání výkonnému výboru a ten aby je předložil komisi pro zpracování organisačního řádu. Návrh návrhové komise se schvaluje. Burian: Dále zde mám skupinu návrhů, které se týkají platů zřízenců strany, poslanců strany, sekretářů strany. Vzhledem ke všem těmto návrhům je nutno našim soudruhům celou tuto věc řádně objasniti a vyložiti, že nejsou ty věci tak pravdivy, jak se představují. Navrhuji konkrétně, aby v tomto případě výkonný výbor strany konal šetření a celou věc soudruhům našim správně vysvětlil . Řeknu jako delegát z Brna: ponejvíce tyto návrhy přicházejí odtud z Čech. Není jediného návrhu z Moravy nebo ze Slovenska a také podle našich zkušeností u nás v Brně v této věci neslyšíme od soudruhů již dávno žádných stesků a stížností . Vedeme veřejné účty a život a jsme veřejně a společensky kontrolo váni, že nám každý může viděti do domácích poměrů . Mohu říci, že jistě ponejvíce všichni vedou život čestným způsobem, jak to odpovídá zásadám strany a jak je to potřebno. Myslím, že celá věc je nesprávně pojímána. Tak návrh organisace v Kostomlátkách praví : „ Který soudruh se nechá volit na kandidátku a chce hájit práva proletariátu , ten si nemá nechat dávat takové platy, aby mu je druzí dělníci vyčítali, že mu pomohli ke žlabu a že se o ně teď nestará . Proto myslí me, že když bude vyhozena taxa, příjmy poslanců mnohem menší, než jsou doposud, že můžeme dosáhnout mohutnou sílu proletářů, když podle takových zásad se budeme říditi. Pakli by se takový poslanec, kterého zvolíme, nezachoval podle takových zásad nebo by něco zpronevěřil straně, tak beze všeho ho vyloučit z jeho místa beze všech nároků na ně jakou pensi. Ať si jde dělat, co dělal dříve, ať si vydělá chleba prací. " Týká se to nejen poslanců, nýbrž činitelů ve straně, redaktorů a sekretářů a je tu potřebí promluvit otevřené a jasné slovo : já se dívám na tyto věci podstatně jinak. Dívám se na to tak, že my jako strana máme povinnost, když jsme zaměstnavatelé, našim soudruhům řádně a slušně za platit, že jako dělníci mají býti slušně placeni. Co žádáme na buržoasii, musíme také sami jako dělníci plnit. My sice 207

nemůžeme nepřihlížeti, jestli někdo má více nebo méně, nýbrž koná-li povinnost a dbá-li o čistotu strany. Ten sou druh, který vzhledem k tomu, že jinde dostane víc, mění své přesvědčení, na kterého peníze nějak působí, ten je ubo žák, ten nemůže býti dobrým komunistou, socialistou a revo lucionářem. Ten je komunistou, jen pokud má málo, když má více, přestává jím být. Mnohý ten návrh vyvolal dosti značné podivení v naší návrhové komisi, která přece ví, jak jsou soudruzi ve straně placeni . Toho dokladem je, že jsou tu také návrhy, které žádají úpravu platů zaměstnanců ve straně. Jeden z těchto návrhů zní : „ Buďtež jmenováni v ,Rudém právu dva šéfredaktoři, jeden pro ranní a jeden pro večerní list. Sekretář strany a šéfredaktoři ať mají při bližně plat jako pražští poslanci po odečtení jejich zvláštních příspěvků ; svobodní s přiměřeným odstupňováním . Nebud jim však dovoleno přijímati jakékoliv placené práce a funkce vedlejší." Tento návrh nemůžeme doporučiti, nemůžeme dbát o plat šéfredaktora a nechat platy všech ostatních redaktorů neupraveny ; ale nejen redakce, také Tiskového družstva a administrace. Tyto platy, ať posuzujete věci jak koliv, jsou velice špatné, mizerné. My musíme dbát, aby tyto platy byly zlepšeny a nápravy je zapotřebí. Další návrh v tom směru zní : ,,Na posledním sjezdu strany bylo odhlasováno, aby příjmy zaměstnanců ve straně byly upraveny výkonným výborem. Ježto však výkonný výbor strany v záležitosti dotyčné ničeho positivního nepodnikl, podáváme následující návrh : Roční příjmy zaměstnanců strany, vedoucích činitelů, poslanců a senátorů nesmí převyšovati obnos 40.000, zbývající pak částka musí býti odváděna k účelům strany . Béřeme tu v úvahu program komunistický, který má býti sjezdem přijat." Vedle tohoto návrhu je tu návrh, jež podává výkonný výbor druhé politické organisace na Královských Vinohra dech : ,,Delegáti XIV. sjezdu žádají, aby každý funkcionář, respektive zaměstnanec strany měl jen jednu placenou funkci, ne jak bylo dříve, že by jednotlivec byl placen třemi i více funkcemi. Výkonnému výboru se ukládá vésti přísnou kont rolu .“ A další návrh téhož druhu zní : „ Vzhledem k zachování čistoty našeho hnutí a udržení důvěry dělnických mas nechť 208

výkonný výbor stanoví minimální a maximální příjmy pro zaměstnance strany a všechny příslušníky strany zastávající veřejné placené funkce stranou propůjčené. Příjmy tyto nechť jsou odstupňovány podle počtu členů rodiny dotyčného pří slušníka a s ohledem na případné udržování dvou bytů (u poslanců) nesmí býti v žádném případě překročeny. Pří jmy plynoucí z veřejných funkcí a přesahující toto maximum musí býti odváděny do pokladny strany nebo vězeňského fondu. Každý veřejnou funkci z rukou strany přijímající sou druh jest povinen podepsati prohlášení obsahující tyto pod mínky. Usnesení to budiž veřejně publikováno." Jménem návrhové komise doporučuji, aby všechny tyto návrhy týkající se úpravy platů zřízenců strany byly odkázány výkonnému výboru strany, aby o věci jednal a podal vysvětlení soudružské veřejnosti. Byl tu také návrh, aby šéfredaktorem „Rudého práva“ nemohl býti někdo, kdo by byl poslancem. V této věci se domníváme, že to tak absolutně proveditelno není. Můžeme míti takového soudruha, který nutně musí funkce ty slučovati . Navrhujeme, aby věc trvala jako dosud, aby rozhodoval sjezd strany, který může ustanoviti, aby šéf redaktor ,,Rudého práva" nebyl poslancem. Pokud se týče ostatních věcí, které jsou v návrzích, žádáme, aby vhodným způsobem, veřejně v tisku nebo zvláštním oběžníkem, vý konný výbor vyložil, jaké jsou poměry našich soudruhů redaktorů, zřízenců a poslanců . Poslanci odvádějí měsíčně ze svého platu 1200 Kč, venkovští poslanci 1000 Kč. Jak patrno, všechny stížnosti naprosto odpadají. Schvaluje se. Burian: Další řada návrhů týká se voleb do výkonného vý boru. Zásadního rázu je návrh župy pardubické ohledně slo žení. Župa pardubická žádá, aby výkonný výbor složen byl tak, aby co nejvíce bylo v něm soudruhů venkovských. Tento návrh není prostě tak proveditelný. Kdyby přišel veliký počet venkovských soudruhů, výkonný výbor by se velmi často vůbec nescházel . Cesta sama není někdy možná. Není možno, aby každý dojížděl pravidelně za týden sem do Prahy. Slo venští soudruzi žádali, aby ze Slovenska bylo do výkonného výboru jmenováno šest delegátů. To stálo by ročně 200.000 korun, obrovskou sumu peněz, takže tento návrh není nikterak

14 Protokoly

209

proveditelný. Totéž týče se též návrhu soudruhů plzeňských, který je rázu podobného, a zní : „ Sjezdová delegace ze župy plzeňské přednáší komisi pro sestavení kandidátní listiny pro volbu výkonného výboru strany tuto žádost : Zastoupení venkova ve výkonném výboru bylo dosud vždy pomíjeno. Tím také se stalo, že vedení strany bylo nepevné. Žádáme proto, aby Plzeňsku bylo dáno zastoupení ve výkonném vý boru strany." - Spojení drahou je z Plzně dobré, a proto nemůže býti námitek." - Tento návrh přišel ostatně pozdě, po sestavení kandidátní listiny. Jsme toho názoru, aby návrhy ty pro tento čas, kdy klade se váha na to, aby zastoupení ven kovských soudruhů bylo rozšířeno, byly uznány za neprovedi telné, ale jsme pro to co nejčastěji konat zastupitelstvo strany. Návrhy ty spadají do skupiny „ volby" a budou tam vyřízeny. Burian: Dále došly návrhy : Návrh delegátů IX. župy, aby do výkonného výboru Doležal a Grimmichová nebyli voleni. Má jen 18 podpisů. Dále návrh, aby do výkonného výboru voleni byli soudruzi všech národností. Také to spadá pod bod „ volby". Burian: Další návrh týká se soudruhů Krňanského a Lva. Návrhová komise měla tu odvolání těchto soudruhů k sjezdu a navrhuje : „ Opatření výkonného výboru budiž vzato na vě domí a schváleno. Ohledně otázky jich příslušenství ke straně budiž případ odkázán výkonnému výboru, aby z usnesení sjezdu vyvolal odpovídající důsledky." Předseda Vaněk dává o návrhu hlasovat. Návrh se schvaluje. Předseda Vaněk: Proti ? Nikdo . ― Konstatuji jednomysl nost usnesení. Burian: Dále je tu návrh odpovědi soudruhům v žaláři. SOUDRUHŮM V ŽALÁŘÍCH !

Týdny a měsíce uplynuly od chvíle, kdy bezohledná dikta tura buržoasie vyrvala Vás z našich řad . Stáli jste v prvých řadách obranného zápasu, ku kterému byli jsme donuceni, když celá státní moc byla povolána do zbraně, aby svým při sluhovačům odevzdala majetek dělnictva, když jej byla dříve dělnictvu násilně vyrvala z rukou. Vám náleží v prvé řadě

210

náš pozdrav : pozdrav to XIV . sjezdu Československé sociálně demokratické strany dělnické a současně již I. sjezdu česko slovenské strany komunistické ! Odešli jste z našich řad ve chvíli rozzuřeného bílého teroru , který měl rozraziti a potříti revoluční hnutí československého proletariátu , tou dobou již z valné části získaného myšlence jednotné mezinárodní fronty pod praporem Třetí internacio nály. Žaláře, trýznění a persekuce, ztráta svobody osobní, oběti na existencích, toť byly prostředky, jimiž buržoasie a její pomahači hodlali postup veliké této myšlenky zaraziti. Víme dobře, že v samotách svých dnů a nocí nejednou jste se zachvěli úzkostí nikoliv o svůj vlastní osud, ale o osud celého hnutí, víme, že bylo nejvroucnějším přáním Vaším, aby nezakolísalo, aby odolalo prudkému náporu spojených reakčních sil a setrvalo na vytčené dráze . Nuže, soudruzi, obavy Vaše budtež dnes rozplašeny! Slavná a velikolepá manifestace májová byla prvým slovem odpovědi, kterou jednomyslně dali mužové i ženy práce na vládní persekuci veliké nepřemožitelné myšlenky revoluč ního socialismu, na persekuci myšlenky, která po tisíciletí ozařuje cesty lidstva a která tak dlouho bude vzrůstati, doka vad nepromění se ve skutek : myšlenky osvobození práce, odstranění kapitalismu a nastolení společenské soustavy komu nistické. Dnešní sjezd jest druhým slovem této odpovědi : Proletariát organisovaný v někdejší straně sociálně demokra tické, jejíž vůdcové opovrhli jádrem jejího učení a zkompro mitovali svými činy její název, vyvodil ústy svých zástupců nezbytné důsledky z tohoto historického procesu a vzal hrdě na svůj štít jméno tisíckráte proklínané a opovrhované všemi žoldnéři starého kapitalistického řádu, ale jméno v análech dělnického hnutí čisté a neposkvrněné jako ideál, jako vzneše nější symbol, jméno strany komunistické ! Takovou je dnes odpověď proletariátu na persekuci „ demokratické“ a „ republi kánské“ vlády, která hned v prvé chvíli převratného období poválečného odhalila pravou svou tvářnost a která také vás učinila obětí své třídní nenávisti a slepoty. Jste pomstěni ! Leč nejsou to jenom pocity vzdoru, které z někdejšího poddajného hnutí, vedeného oportunistickými vůdci, učinily nerozbornou zeď, o kterou budou se tříštiti vlny reakce 211

nacionální a sociální. Postupující proces rozkladu kapitalistické soustavy a marné pokusy o její znovuzřízení vhánějí její repre sentanty do takové bezohlednosti vůči pracující třídě, že nezbytnost nezlomné revoluční fronty stává se samozřejmou každému dělníku, každému zřízenci a každému proletáři ven kova. Bez jednotné třídní fronty neubrání se proletariát úpl nému ožebračení, úplnému zotročení a fysickému i kultur nímu úpadku v dalších generacích. Toto poznání, plynoucí z historicky daných podmínek, je zárukou nejen udržení, ale i dalšího vzrůstu a sílení strany naší, prošedší vítězně ohněm persekuce až k dnešnímu svému stadiu. Ono povede nezbytně k tomu, že soustředí časem drtivou většinu všech pracujících v jejích řadách. Avšak jednota proletariátu není úplnou, dokavad hnutí zůstává isolováno v mezích národních jednotek. I v tomto směru je dnešní sjezd strany epochou. Z něho vychází podnět, aby isolovaná hnutí třídně vědomého proletariátu jednotli vých národností v nedlouhé době splynula v jediný celek, v jediný nerozborný šik mezinárodní komunistické strany Republiky československé. Proletáři všech národností, kteří v době reakčního výpadu prosincového dokázali, že solidarita dělnická není pro ně pouhou frází, nýbrž činorodou pomocí, musí co nejdříve státi nám po boku v úzké pracovní a bojovné spojitosti a jednotě. Víme, s jakou toužebností vyčkáváte i Vy tohoto okamžiku. Slibujeme Vám, že i toto přání Vaše bude záhy splněno. V přítomné slavnostní chvíli jen jediné pokali naše vzpo mínky, totiž vědomí Vaší nepřítomnosti . Těžko, přetěžko postrádáme Vás ve chvíli, kdy je třeba rozmnožiti řady pra covníků a zdesateronásobiti úsilí a činnost. Není-li tou dobou možnosti, abyste v nejbližších dnech stáli opět v našem kruhu a spolu s námi pokračovali v započatém díle, vyslovujeme přesvědčení, že žaláře Vaše otevrou se dříve, nežli vyprší drakonické tresty, kterými Vás obmyslili zaslepení vládcové kapitalistické tyranie. Vývoj věcí v přítomném období revo lučním nepočítá s desítiletími, a soudcové dneška mohou býti zítra obžalovanými. Tisknouce Vám bratrsky ruce, přejeme Vám, soudruzi vězňové, kteří svým utrpením a příkladem razíte cestu ne

212

oblomnému postupu velikého ideálu dělnického osvobození, abyste s pevnou myslí snášeli svůj osud, dokavad nebude Vám dáno státi opět v našich řadách . Ať žije a vzrůstá myšlenka osvobození proletariátu ! Ať žije československá strana komunistická ! Ať žije Komunistická internacionála ! Schváleno, aby projev ten byl uveřejněn na čelném místě v denním tisku. Burian: Dále je tu pozdrav sjezdu výkonnému výboru Komu nistické internacionály. VÝKONNÉMU VÝBORU KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY V MOSKVĚ ! Vážení soudruzi ! Sjezd Československé sociálně demokratické strany děl nické (levice), konaný ve dnech 15. až 16. května 1921 , roz hodl se živelnou jednomyslností přijati všech 21 bodů, které podmiňují vstup do Komunistické internacionály, a stal se tak ustavujícím sjezdem Komunistické strany Českosloven ska. Uvědomujíce Vás o tom, opětujeme jménem českosloven ského proletariátu pozdravy výkonného výboru Komunistické internacionály . Československý proletariát prošel od 28. října 1918, od za ložení samostatného československého státu, velikou řadou zkušeností, velikým názorným vyučováním. Jeho prvo počáteční iluse z dob nacionální protihabsburské revoluce, iluse o sociální spravedlnosti, o beztřídnosti nacionálního státu, jeho iluse o úspěšnosti koaliční spolupráce s buržoasií a o nutnosti sociálního patriotismu byly tímto názorným vyučováním odhaleny ve své pravé podstatě : jako omyly nebo přímo zlovolná zrada. Omylem byla představa, že československý stát, jehož vnitřní i zahraniční politika stála a stojí v nejužší souvislosti s politikou Francie, nejreakčnějšího dnes státu v Evropě, může býti státem sociálně spravedlivým, v němž zbaveni by byli výsad příslušníci vládnoucí buržoasie. Omylem byla myšlenka, že proletariát může bojovati za své osvobození prostřednictvím sociálně demokratických mluv čích, uplatňováním vlivů na správu buržoasního státu, neboť

213

brzy se musilo objeviti, že takováto účast je přímou spolu prací s buržoasií, je zradou na proletářském lidu. A česko slovenský proletariát, procházeje tímto názorným vyučová ním , nemohl jinak než dospěti jím k zásadám a směrnicím Třetí, komunistické internacionály, které v československém prostředí vytyčeny byly tak zvanou marxistickou levicí. Taktické linii marxistické levice v lůně bývalé sociálně demokratické strany sluší přičísti, když proces oprošťování se od tendencí sociálně patriotických začínal v dělnických masách převažovati a když komunistické myšlení zrálo, že revoluční dělnické hnutí v září minulého roku zbavilo se sociálního patriotismu bez rozpoltění vlastních řad úplně a nadobro, ba že i vůdčí duchové kolísavého centrismu ocitli se takto převážnou většinou mimo spojitost s politicky organi sovaným proletariátem československým. Svým postupem zjednala marxistická levice nejpříznivější podmínky pro zrání komunistické myšlenky v lůně mas československého proletariátu. A jestliže ještě tu a tam v prole tářských kruzích bývalé sociálně demokratické strany nebylo o tomto přibližování ke komunistické myšlence dosti jasno, zmizely všecky pochybnosti a nejistoty ve dnech prosinco vých, kdy bezpříkladná zrada sociálních patriotů dala uzráti komunistické myšlence v komunistický čin bojovného pro testu. Od té doby vyvíjela se sociálně demokratická levice přímočaře a jasně ke Komunistické internacionále a všecky zvratné reflexy neujasněného a v československých poměrech dvojnásob malomocného centrismu byly přemáhány s urči tostí a pevností velikého, cílevědomého kolektivu. V dnešní den, soudruzi, pohlížejíce zpět do historie dvou a půl roku, přicházíme konečně k Vám, naplněni pocity uspokojení, ba hrdostí nad rychlostí a určitostí, s jakou československé děl nické hnutí ne ve své menšině, nýbržjako velký celek překonalo tendence sociálního patriotismu a oportunismu a staví se po bok revolučního proletariátu celého světa, spjatého Komunistickou internacionálou v jediné nepřemožitelné vojsko světové sociální revoluce. Československá komunistická strana přichází do Komunis tické internacionály jako bojovnice revoluce ze země, která přes svoji malost má velký význam v mocenských poměrech 214

střední Evropy. Ale přichází též ze státu národnostně smíšeného a je si vědoma toho, že před ní leží veliká práce organisační, která musí sepnouti v jedinou frontu nejen proletáře česko slovenské, nýbrž též proletariát mluvící jazykem německým, maďarským, rusínským a polským. Takto leží před námi úkol výstavby jediné, centralisované, mezinárodní strany, který mimo komunistickou stranu ruskou v tomto rozsahu nevyskytl se dosud ani u jediné ze stran náležejících ke Komu nistické internacionále. Je jen přirozeným zjevem, plynoucím z historických podmínek, jestliže v tempu a formě vývoje dělnictva různých národností v Republice československé ke Komunistické internacionále jest konstatovati některé roz díly a jistou nesouměrnost. Tato nesouměrnost ani u jedné z národnostních skupin nevzniká z koncesí náladám naciona lismu - a v tomto směru jest Váš názor, který vyslovujete, soudruzi, ve svém projevu k našemu sjezdu, na štěstí nesouhlas se skutečnými poměry - nýbrž vyplývá po našem názoru z dosavadního

historicky odlišného

organisačního

vývoje

jednotlivých národnostních skupin. Nepochybujeme, že spoje nému československému, německému, madarskému, rusínskému a polskému proletariátu Československa zdaří se vyrovnati všecky tyto problémy v nejkratší době úplně a docela, takže můžeme Vás, soudruzi, ujistiti, že vybudování jednotné Komunistické strany Československa, sekce Třetí internacio nály, jest od dnešního dne již jen problémem organisační techniky, který bude v nejbližší době rozřešen a proveden. Jsme si vědomi velikosti a odpovědnosti úkolu, který v mezinárodním boji za sociální revoluci připadá právě na československý úsek fronty. Praha jako centrum Malé do hody stala se v poslední době koncentračním táborem středo evropské protirevoluce. Ale můžeme Vás ujistiti, soudruzi, že celá naše strana považuje za nejprvnější svůj úkol naprosto znemožniti a za každou cenu zničiti jakýkoliv pokus držitelů moci v tomto našem státě proti sovětskému Rusku. - Víme, že věc sovětského Ruska jest věcí mezinárodního proletariátu, věcí naší. Jsme si vědomi, že během dosavadního našeho vývoje, který v některých ohledech dál se jiným způsobem než v ostatních zemích, poskytla nám Komunistická inter nacionála cennou zálohu důvěry. Jsme plni radosti nad tím, 215

že výsledkem nynějšího sjezdu můžeme podati důkaz, že tato důvěra nebyla zklamána, a očekáváme, že stejná důvěra zůstane nám uchována i pro rozhodování, která v spletitých poměrech naší země bude nám činiti v budoucnosti. Prosíme, aby exeku tivní komité vyřídilo srdečný náš pozdrav komunistickému proletariátu Ruska. Sláva světové sociální revoluci! V Praze 16. května 1921 . Ustavující sjezd československé strany komunistické.

Předseda: Dále došel návrh, aby župy nejdéle do pátku oznámily jména delegátů vysílaných do Ruska na sjezd Třetí internacionály, aby mohly býti opatřeny pasy. Předseda přerušuje nato jednání na hodinu.

POZDRAV ZÁSTUPCŮ KOMUNISTU JUGOSLÁVIE

Po přestávce udílí slovo soudruhu Brožovi, zástupci Komu nistické strany Jugoslávie. Brož: Přináším vám pozdrav jugoslávských komunistů . Soudruzi a soudružky! Vážený sjezde! My v Jugoslávii pro žíváme dny nejčernější persekuce. Po volbách koncem listo padu minulého roku, kdy komunistická strana dostala 59 poslanců , jihoslovanská vláda učinila výpad proti straně komu nistické, protože se obávala stále stoupajícího vlivu strany. Svou vyhláškou z 30. prosince 1920 zavřela dělnické domy, zabavila pokladní hotovost, vzala archiv, zakázala schůze. Právo shromažďovací neexistuje. Komunističtí poslanci ne mohou se dohovořit se svými voliči, každý, kdo by se prohlásil komunistou, musí počítat, že bude pronásledován, tlučen, i zavírán. Jako příklad takového pronásledování uvádím pří pad jihoslovanského poslance, který byl v jedné vesnici svázán, hnán asi tři hodiny do okresního městečka a cestou políčkován od četníků . K vyhlášce jihoslovanské vlády byl dán podnět mezi jiným prosincovými událostmi v Čechách. Jihoslovanská vláda ve své vyhlášce vzpomíná Československa a tak jako nemilosrdně stíhá komunismus, chce předejíti podobným

216

událostem, které se odehrály v Čechách. I přes tyto nesnesi telné poměry jihoslovanský komunistický proletariát nezoufá ! Podniká vše, co se v jeho těžkých poměrech podniknouti může. Nepřistupuje na žádné kompromisní řešení, které by mu dalo okovanou svobodu, ale s vědomím a vírou, že jeho věc je spravedlivá, odmítá polovičaté návrhy vlády, na příklad dovolení odborovým organisacím, aby mohly opět pracovati pod vládním dohledem. Komunistické hnutí v Jugoslávii teprve po válce dostalo svoji politickou tvářnost a tu ihned, jakmile se počalo pracovati v bývalé straně sociálně demo kratické, vytvořil se silný proud, aby se hnutí dostalo do kolejí nekompromisní politiky. Tak už na sjezdu o velikonocích v Bělehradě roku 1919 přijata byla základna, která směřovala v principech ke komunismu, a na sjezdu ve Vukovaru 1920 rozhodla strana o přistoupení ke Třetí internacionále. Jako komunistická strana zúčastnila se posledních voleb a dostala maximum očekávaných mandátů . Poslanci komunistické strany ve skupštině dělají politiku takticky. Jako malý zlomek celého počtu poslanců mohou jenom svými návrhy a hovory v parlamentě propagovat sověty, komunismus a býti, pokud to okolnosti dovolí, strážci lidských práv při sdělávání ústavy pro jihoslovanský stát. Rozhodnutí, které učinil tento sjezd tím , že přistoupil ke Třetí internacionále, bude pro jihoslovan skou komunistickou stranu významným dnem. V Česko slovensku, které jihoslovanská buržoasie tak ráda si bere za příklad, v tom Československu vzniká jednotná veliká komu nistická strana, která ruku v ruce s komunisty celého světa chce dáti lidstvu nový řád. Dnes Jihoslovansko zůstává osamo ceno ve své krajní a nemilosrdné persekuci, což může nás jihoslovanské komunisty jen naplnit vědomím, že i to pro následování přestane, nechce-li Jugoslávie nadále býti nej černějším státem Evropy. Ku konci vyslovuji svoje uspokojení nad tím, že mohu referovat soudruhům v Jugoslávii, co jsem viděl a slyšel, a že mohu přinésti novou posilu pro další boj . (Potlesk.) Předseda Vaněk : Přikročujeme k dalšímu bodu denního pořádku.

217

VOLBY VÝKONNÉHO VÝBORU , TISKOVÉHO DRUŽSTVA A DOZORČÍ RADY

Zpravodajem je soudruh Goliat. Udílím mu slovo. Goliat: Mluviti o důležitosti volby výkonného výboru, který má vésti v příští době naši politiku, je před tímto forem zbytečno. Komise, která byla pověřena tímto úkolem, za bývala se podle nejlepšího vědomí a přesvědčení otázkou voleb do ústředního výkonného výboru. První návrh byl zastupitelstvem strany zamítnut. Střetlo se několik názorů na sestavení kandidátky do výkonného výboru. Jsme mínění, že ve věci tak důležité musí všecky osobní překážky jíti stra nou, že má být úkolem jenom to, aby nejlepší lidé a lidé práce schopní k tomuto úkolu byli povoláni. Soudruzi z venkova navrhovali, aby se jim dostalo většího zastoupení. Komise návrhová není proti tomu, chápala to, ale odporovaly tech nické příčiny, jelikož není možno, aby k tak častým schůzím soudruzi ze vzdálenějších okresů sem dojížděli. Dále je tu otázka financí. Soudruzi, těm, kteří bydlí ve vzdálenějších okresích, cestu platiti by musil výkonný výbor, sami by na to finančně nestačili. Dále tu byla překážka, že soudruzi ze Slo venska domáhali se plného zastoupení. Návrhová komise předkládá tento návrh kandidátní listiny výkonného výboru strany. (Čte návrh, jak byl svrchu uveřejněn.) Je to tentýž návrh, v němž je nyní obsažena soudružka Zápotocká místo soudružky Baumové. Na slovenské schůzi bylo usneseno, že navržen má býti jako delegát do výkonného výboru soudruh Mondik. (Hlas : Nám v komisi bylo hlášeno jméno Mondok. ) Soudruh filek podává vysvětlení, že navržen je soudruh Mondik Ludvík z Mukačeva, nikoliv Mondok Josef z Užho rodu . Goliat: Po ustavení kandidátky došel návrhové komisi ná vrh, dostatečně podepsaný, aby čestnými členy výkonného vý boru byli : Muna, Zápotocký, Votava a Šťastný. Jelikož orga nisační řád náš nezná žádných čestných členů, navrhuje ná vrhová komise, aby pro tuto dobu se předělal organisační řád, který stanoví počet členů výkonného výboru na 18, aby jich

218

bylo 23, protože veškeří tito soudruzi jsou jako nejlepší naši lidé persekvováni. Předseda Vaněk: Záležitost dvou podobných jmen byla vy

světlena soudruhem Tausikem * tak, že navržen je soudruh Mondik, dělník, a ne Mondok, sekretář. Delegát Janda z Nuslí žádá, aby byl před debatou oznámen charakter navrhovaných členů výkonného výboru, jsou-li děl níky. Goliat: Většina navrhovaných je vám z politického života známa. Bolen Václav je místopředsedou svazu zemědělských dělníků ; Doležal Jan, redaktor, Brno ; Havlín Dominik, před seda výkonného výboru, dělník ; Houser Václav, ředitel okresní nemocenské pokladny; Jarolímek Adolf, železniční zřízenec, Žižkov ; John Antonín, kovář v dílnách; Porkart František, truhlář; Seiden Armin, redaktor, Košice ; Skalák Josef, poslanec a spisovatel ; Skaunicová Františka, poslankyně ; Strnadová Marie, dělnice ; Synek Jan, obuvník ; Schiffel Josef, tajemník strany, Ružomberok ; Smeral Bohumír, posla nec a redaktor ; Šturc Václav, kontrolor nemocenské pokladny, domkář ; Vaněk Karel, ředitel úrazové pojišťovny, Brno ; Velíšek Antonín, kovodělník ; Vrňák Josef, kovodělník z Rado tína. ―――― Náhradníci: Zápotocká, Kladno ; Dobrovolný Filip, redaktor, Žižkov; Junek Josef, tesař, sekretář u zemědělců ; Mondik Ludvík, dělník, Mukačevo ; Slabihoud Václav, truh lář, Žižkov ; Tausik Heřman, poslanec, Prešov. Goliat přednáší nato návrh členů Tiskového družstva a kontrol ní komise. Za šéfredaktora ,,Rudého práva“ navrhuje návrhová komise Šmerala, v jeho zaneprázdnění jako zástupce Jana Skálu. Předseda Vaněk: K tomuto bodu denního pořádku došly tyto návrhy : Návrh slovácké župy o složení výkonného výboru. Slovácká župa souhlasí prozatímně s návrhem na složení výkonného výboru, zdůrazňuje však, že neodpovídá jejím představám o složení takovéto důležité instituce a hlasuje pro něj jen proto, že výkonný výbor je pouze prozatímní a délka jeho trvání je určena jen do sjednocovacího sjezdu, který má být svolán nejdéle do tří měsíců. Žádá, aby napříště výkonný výbor byl věrným zrcadlem hnutí nejširších mas a předobra * Správně: ...Jílkem. -

(Pozn. red. ÚD KSČ.) 219

zem budoucí sovětské soustavy. Výkonný výbor nynější nechť učiní všechny přípravy, aby v příštím výkonném výboru byly zastoupeny všechny oblasti republiky, pokud možno všechny župy, aby složení výkonného výboru odpovídalo myšlence rady sovětů, na jehož volbě měly by účast nejširší masy strany, a aby jeho členové byli v těsném kontaktu s děl nictvem celé republiky, jež mají zastupovati . Strana už svým složením budiž velkou školou sovětské myšlenky. Dále je tu návrh organisací soudního okresu kroměřížského : „ Navrhu jeme, aby výkonný výbor strany byl složen tak, aby venkovské organisace ve větší míře byly zastoupeny. Vedení strany před každým vážným rozhodnutím nechť svolá zastupitelstvo strany." Dále je tu návrh lounské župy: „ Podepsaní delegáti z župy lounské žádají, aby do kandidátky výkonného výboru strany pojat byl za VI . župu, lounskou, soudruh František Pém, Louny. Poukazujeme k tomu, že jsme nejsilnější župou a na návrhu svém bezpodmínečně trváme. " — Další návrh je tento : ,,Na svém sjezdu 8. května usnesl se Svaz komunis tických legionářů požádati sjezd strany vzhledem k tomu, že jako složka obravší * si za úkol ilegální práci jest mu zapotřebí spojení s výkonným výborem. Proto podepsaní žádají, aby do výkonného výboru byl dodatečně pojat jeden delegát Svazu komunistických legionářů .“ -Župa moravsko-ostravská žádá zastoupení ve výkonném výboru strany a odůvodňuje to tím, že jako důležité středisko hornictva považuje za nutno, aby byla zastoupena. Navrhuje soudruha Pergla. Předseda Vaněk : Návrhy tyto jsou k diskusi. Debata.

Kácl (Lidice) : Včera jsme přejali 21 podmínek Třetí, moskevské internacionály a podle toho také dnešní volby se musejí říditi, abychom ukázali veškerým stranám proti chůdným, že čistě a jasně jsme si vědomi, že jsme komunisté a komunisticky budeme voliti. Ale předpokládám podle mého názoru, že některým z vás to třeba nebude vhod. Je to pravda, v podmínkách Třetí internacionály je, že v Rusku se volí * Správně : ... vzavší…… .. (Pozn. red. ÚD KSČ.)

220

vždy kongres přesně na čtyři měsíce a vždycky se volí jedni lidé stejného smýšlení, ne vždycky ti, co tam byli, nýbrž jiní, a tady kandidátní listina nám ukazuje, že jsme přišli do roz poru. Slovenští soudruzi navrhují, že má býti tento výkonný výbor jen prozatímní. Buďsi, budeme ho voliti . Vyžádal jsem si slovo, abych vysvětlil, že dnes máme ve výkonném výboru v kandidátní listině polovičku soudruhů odtud ze střediska Prahy. Nepopírám to, ale pohlédněte, že je vás malá hrstka proti celému venkovu. Jestli jsou to potíže finanční, jak před řečník referoval, nebo obtíže spojení s drahou, na tom ne záleží. Může se scházeti výkonný výbor jednou za měsíc. (Od por v řadách delegátů. ) Mohou být vybráni lidé, kteří budou zasedat každého týdne a být zastoupeny největší župy. Když chcete, udělejte komunistickou vládu , proveďte do detailu, aby byli voleni veškeří soudruzi jiní, než tam byli. (To by Trocký nesměl být znovu volen.) Vy jste dopoledne viděli, jak soudruh bývalý, Teska, vystoupil se svým přesvědčením. Nahlížím, že by se mohlo stát totéž . Přijde přemet a pak nás zradí jako jiní pravičáci . Dávám návrh, aby se volili lidé z každé župy nejspolehlivější a nejpoctivější ve straně. Marhoulová vzdává se slova. Jureček: My se zde budeme hádat třeba do 4 hodin a věc nepřivedeme k plnému výsledku. Hádáme se o takové věci, o kterých předpokládáme, že jsou nutny v zájmu organisace. Postrádáme však referát Housera, který měl mluvit ve smyslu stavby organisace. Houser již na sjezdu pražské župy, který se konal na Smíchově v Národním domě, vykládal postup , jak budeme postupovati. Dodneška nebylo učiněno ničeho. Organisace zakládati je třeba, když jsme udělali stranu komu nistickou. Organisace je základem celého hnutí. Pak veškeré hnutí se vám sesype jako domeček z karet. Uvažujte bedlivě, abyste si administrativu vybudovali tak, aby byla odleskem našeho hnutí komunistického . Verner (Kladensko) : Slyšeli jsme v sobotu kandidátku, na které je celá řada soudruhů a soudružek, dnes znovu slyšíte kandidátku , která je pro ně nepřijatelná. Nevytýkal bych, jaký by výběr měl být. Na předních řadách našeho hnutí musí stát nejlepší, nejvyhraněnější, nejschopnější soudruzi komunisté. Tak si představuji výkonný výbor. Župy jako

221

složka mohou být brány v úvahu. Včera byli na kandidátce Zápotocký, Muna, Votava jako členové výkonného výboru. Dnes po těch nátlakách, které se staly, nechci to vytýkat, tito soudruzi na kandidátce nejsou na prvním místě. Žádoucím musí být zastoupení dělníků . Naše komunistická strana má v sobě jen dělníky pracovníky a podle toho, když je dělník schopným komunistou, ať je předsedou, vůdčí hlavou. Na vrhuji, aby kandidátka, tak jak je předložena, byla vrácena ku přepracování s přáním, aby se tam dostali nejvyhraněnější lidé. Uznávám, že Zápotocký, Muna, Votava jsou dodatečně na kandidátku navrženi, ale to nestačí. Otevřeně řeknu, že Muna a Zápotocký byli těmi, kteří první zdvihli pošlapaný prapor sociální demokracie. První postavili se proti dosavad nímu vedení. Ti jsou skutečnými představiteli nynějšího hnutí a nesmějí býti dáváni na kandidátku teprve potom, když výkonný výbor musí být rozšířen, nýbrž mají přijíti na první místo. Na prvním místě musí stát. Tak nutno na vý konný výbor se dívat. Proto doporučuji, aby kandidátka byla vrácena výkonnému výboru k přepracování. Šťastný: K posledním slovům Vernera chci říci, jak se dívám na jeho vývody. Soudruzi Muna, Zápotocký nemohou zasedat ve výkonném výboru, poněvadž jsou ve vězení, a kdyby mohli doma rozhodovat, řekli by : Nemůžeme ve vý konném výboru působiti, dejte tam jiné. Pokud se zásluh týče, vezmětě si příklad z jejich činnosti . Kdyby nevyvinuli takové úsilí a vliv, strana by musila podlehnout. Uplatňovali jsme svůj názor a uplatnili jej . Dnes strana vypadá úplně jinak než před rozštěpením. Je třeba, abychom z té strany stvořili pevné těleso a vyvinuli takový tlak, aby tu byl jeden proud. Dnes je tu proud centristů a proud brněnský, jehož oba představitelé byli soudruzi Šmeral a Doležal . Ty boje se musí provést, ne v časopisech. Soudruzi musí promluvit bez účasti měšťácké společnosti. My ve vězení sledovali úzkostlivě činnost výkonného výboru, a přes to, že stalo se klopýtnutí, musíme přiznat, že výkonný výbor vykonal po vinnost. Uvažte : byla tu roztržka strany, prosincová perse kuce, výkonný výbor byl bez místnosti a bez prostředků . Proto prosím, abyste se zdrželi v jednotlivých místech svých přání a abyste kandidátní listinu schválili .

222

Pokorný (Praha) : Chci připomenout, co cítím a co nemile nesu. Jsem jeden z těch důvěrníků, který začal docházet do schůzí v Lidovém domě, kde jsme začali vyzvedati poža davek strany, kde jsme poukazovali na starý výkonný výbor bývalé jednotné strany, že zastoupení dělnictva ve výkonném výboru tam není a že je toho třeba, aby strana mohla řádně působiti. Z těch důvodů jsem dal první podnět k tomu, abychom vrazili klín našich tužeb a přání, a dnes, kdy jsme se přihlásili ke Třetí internacionále a sestavil se výkonný výbor, chci říci : jsou to dobří soudruzi. Nemohu kvalifiko vati každého . Dobrý komunista se může uplatniti vedle výkonného výboru. Já bych si přál, aby se vzalo na vědomí toto: my nechceme, aby se uplatňoval někdo mimo výkonný výbor, my chceme, aby se uplatnil výkonný výbor . Tady byly přímo vyhrůžky. Skutečně, je to pravda, že jsou tu dva proudy. Jednotni jsme v přístupu k Internacionále, ale nejsme jednotni o postupu strany. Jsou tu lidé, kteří chtějí ihned rychlejším tempem pokračovati, a lidé, kteří radí k opatrnosti. Opatrnost je matka moudrosti . Největší chybou našich dělníků je, že nemohou se uplatnit. Vezměte dělníka, který byl 5 měsíců bez práce a 14 dní je zaměstnancem strany, a uvažte důsledky návrhů . Bylo by třeba, aby ti soudruzi, kteří jsou zaměstnanci strany, upustili od zastoupení. V ohledu poslaneckého klubu platí totéž . Soudruzi poslanci mohou tam docházeti stejně. Pak nemuseli bychom míti tolik členů . Žurnalistika měšťácká a kdekdo jiný řekne, aby se zase nevyhovělo tomu dělnickému smýšlení. Určité změny se díti budou . Kvůli měšťákům ? Kvůli měšťákům ne, ale kvůli našemu dělnickému hnutí, aby se nestalo nějaké neštěstí. Zahradníček: Vzhledem k tomu, že máme dva důležité referáty na denním pořádku a opakovanými řečmi jsme hodně unaveni, navrhuji ukončení debaty. Vaněk: Je přihlášeno ještě 9 řečníků . Dávám hlasovati

o návrhu na konec debaty. Návrh na ukončení debaty se schvaluje. Předseda Vaněk: Závěrečné slovo má soudruh Goliat. Goliat: My v komisi musili jsme rozlišovati a uvažovati asi patero přání. Byla tu snaha, aby výkonný výbor byl sesta ven jen z dělníků . Dále tu bylo přání, aby ve výkonném výboru 223

byly zastoupeny ženy. Další přání bylo, aby silné zastoupení mělo Slovensko (pro každou národnost) a další přání, aby bylo zvláštní zastoupení, jichž je pět. Dále tu byla touha po za stoupení žup, a konečně přání, aby při složení výkonného výboru byl vzat zřetel na výbory. Kdyby měla komise vy hověti všem přáním, nevidím, jaké východisko by se nalezlo ze situace. Vůči Vernerovi chci říci, že komise nevycházela ze žádných rozborů, jestli jsou ve výkonném výboru přísluš níci obou směrů, nýbrž že brala ohled, jestli ten který kan didát je schopný člověk. Co se týče vysloveného přání po za stoupení žup, stálo by jen zastoupení Slováků, čtyř delegátů, kdyby se schůze výkonného výboru konaly týdně, ohromný peníz. Náklad na výkonný výbor byl by ročně 200.000 Kč, kdyby z každé župy měli sem delegáti dojíždět. Kdyby Zápo tocký a Muna byli na svobodě — to chci říci Vernerovi že by jistě byli na kandidátce první. Předseda Vaněk : Přikročíme nyní k hlasování a táži se, jakým způsobem máme hlasování provésti . Hlasování lístky by nás stálo nejméně hodinu času. Navrhuji proto provésti volbu aklamací. (Souhlas.) Kdo souhlasí s navrženou kan didátkou výkonného výboru ?

Hlasuje se. Předseda Vaněk: To je veliká většina. Kdo je proti ? Hlasuje se. Předseda Vaněk: To je nepatrná menšina, asi 20 hlasů . Dotyční jsou zvoleni. Předseda Vaněk: Dále je tu další návrh, aby uvěznění a jmenovaní čtyři soudruzi tvořili čestné členy výkonného výboru. Kdo souhlasí s tím, aby čestnými členy výkonného výboru byli zvoleni a v listech jako první uvedeni soudruzi Muna, Zápotocký, Votava a Šťastný. Schvaluje se. Předseda Vaněk : Přikročíme k hlasování o kandidátní listině Tiskového družstva. Navrženi jsou : Bubník Josef, Praha VII ; Cibulka Josef, Praha VII ; Junek Josef, Žižkov ; Límka Jan, Žiž kov; Rejman Rudolf, Žižkov ; Suchánková Anna, Praha VIII ; Šíd František, Vinohrady ; Vacek Václav, Krč. — Náhradníci : Ečer Bohuslav, Brno ; Hora Josef, Košíře ; Malá Anna, Vino hrady; Martinec Leo, Ružomberok. 224

Předseda Vaněk: Kdo je pro? Schváleno. Předseda Vaněk: Dále je tu návrh kontrolní komise: Hein, Hovorka František, Vinohrady; Kovanda Václav, Brno; Koutný Tomáš, Hodonín ; Strohlinger, Praha V. Hlasuje se a kontrolní komise schvaluje se jednomyslně. Předseda Vaněk: Další návrh, aby šéfredaktorem byl zvolen Šmeral a náhradníkem Skála. Delegát: Z jakých důvodů je tato přeměna, že soudruh Novotný není volen? Předseda Vaněk: Přeměna leží v rukou sjezdu : soudruh Novotný složil odpovědnost redaktorskou . Kdo souhlasí s na vrženými ? Schvaluje se všemi proti 13 hlasům. Delegát: Dotaz : byl tu návrh, aby komunistickým legioná řům bylo dáno zastoupení ve výkonném výboru, a nebyl dán na přetřes. Předseda Vaněk: V této věci nemůžeme ničeho dělat. Vý konný výbor je zvolen. Možno učiniti následující : výkon nému výboru dává se právo, aby zástupce legionářů s poradním hlasem mohl kooptovati . Není námitek ? Schvaluje se. Předseda Vaněk: Je tu návrh : „ Navrhujeme, aby vzhledem k tomu, že otázka našeho příštího postupu byla náležitě prodebatována, předsednictvo bez další debaty nechalo delegáty odhlasovat, zda souhlasí s postupem a směrnicí vytyčenou v referátě soudruhem Šmeralem. To budiž směrnicí příštího výkonného výboru strany. " Grünzweig, Denke, Krebs, Winkl, Zeman, Myška, Šime ček, Zubek, Zbuzek, Kratina, Slavík, Tuček, Šlitr, Nohýnek, Protiva. Předseda Vaněk: Pokud jsem mluvil s delegáty, vycházeli ze stanoviska, aby návrh byl odhlasován, aby výkonný výbor měl směrnice pro příští postup. Harus: Já bych byl proti tomu, aby Šmeralův referát slou žil jako podklad pro směrnici výkonného výboru. To byly jen jeho předpoklady. Viděli jste, že jsou tu určité diference, ale nebylo by vhodno, aby to bylo projeveno při hlasování o tak

15 Protokoly

225

tice a činnosti výkonného výboru, který bude zvolen. Poklá dám to za bezpředmětné, abychom se usnášeli zvlášť. Když jsme zvolili výkonný výbor, mám za to, aby se nepřipustilo o tom hlasování.

Goliat: Návrhová komise navrhuje, aby návrh ten byl pro hlášen za bezpředmětný přijetím 21 podmínek, které jsou v zásadě směrodatnými pro příští postup strany. V revoluci nelze taktiku určit ani na 24 hodiny. Návrh návrhové komise se schvaluje. Goliat: Dále je tu tento návrh slovácké župy o složení příštího výkonného výboru, který zní : „ Slovácká župa souhlasí prozatím s návrhem na složení výkonného výboru . Zdůraz ňuje však, že neodpovídá jejím představám o složení takovéto důležité instituce, a hlasuje pro něj jen proto, že výkonný výbor je pouze prozatímní a délka jeho trvání je určena jen do sjednocovacího sjezdu, který má býti svolán nejdéle do tří měsíců . Žádá, aby napříště výkonný výbor byl věrným zrcad lem hnutí nejširších mas a předobrazem budoucí sovětské soustavy. Výkonný výbor nynější nechť učiní všechny pří pravy, aby v příštím výkonném výboru byly zastoupeny vše chny oblasti republiky, pokud možno všechny župy, aby složení výkonného výboru odpovídalo myšlence rady sovětů, na jehož volbě měly by účast nejširší masy strany, a aby jeho členové byli v těsném kontaktu s dělnictvem celé republiky, jež mají zastupovati . Strana už svým složením budiž velkou školou sovětské myšlenky.“ Návrhová komise doporučuje, aby návrh byl odkázán vý konnému výboru.

Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh župy lounské, která žádá, aby do výkonného výboru byl pojat za VI . župu soudruh František Pém. Návrh ten byl se zřetelem na prozatímnost výkonného výboru odvolán. Goliat: Návrh komunistických legionářů na účast ve výkon ném výboru byl vyřízen prohlášením předsedy. Goliat: Návrh župy moravsko-ostravské, která žádá zastou pení ve výkonném výboru, je provedenou volbou výkonného výboru vyřízen . Goliat: Dále je tu návrh slovenských žen z Ružomberka, 226

aby ustaven byl sekretariát žen při sekretariátě pražském. Návrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl odkázán výkonnému výboru. Schvaluje se. Goliat: Dále došel návrh : „ Výkonnému výboru se ukládá,

aby informativní styky s bratrskými stranami a s výkonným výborem Třetí internacionály co nejživěji udržoval . Soukromé styky jednotlivců bez vědomí ústředního výkonného výboru buďtež považovány za hrubé porušení stranické kázně. “ Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh týkající se mládeže, jenž zní : ,,Sjezd strany ukládá všem svým místním politickým orga nisacím a okresním výkonným výborům, aby vycházely co nejvíce vstříc Komunistickému svazu mládeže v agitační práci a aby i z vlastní iniciativy zakládaly v místech skupiny komunistické mládeže."

Schvaluje se. Dále je tu návrh sjezdu VI. župy (lounské), konaného ve dnech 5. a 6. prosince 1920 k otázce „ Právní a vězeňský fond“, jenž zní : „ Výkonný výbor strany dne 2. listopadu 1920 učinil následující usnesení : ,Až vejdou v činnost župní výbory a župní sekretariáty, budou tyto obstarávat právní ochranu pro přísluš níky svých obvodů . Usnesení toto kryje se s článkem 4 orga nisačního řádu župní organisace, v němž spravování různých fondů, zejména fondu vězeňského, ponechává se pravomoci župních výborů . Avšak článek 13 organisačního řádu ,Právní a vězeňský fond', odstavec druhý, praví : ,Tento fond jest fondem celoříšským, jehož správu vede výkonný výbor stra ny' ; na základě tohoto rozporu činí župní zastupitelstvo ná vrh, aby příští sjezd strany provedl příslušnou opravu orga nisačního řádu v tomto směru . Než tato oprava bude provedena, činí župní zastupitelstvo návrh sjezdu župnímu, aby na základě shora citovaného usne sení výkonného výboru strany veškeré případy právní ochrany župním výborem byly vyřizovány a výkonnému výboru strany vyúčtovány" . Goliat: Návrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl ponechán dohodě výkonného výboru se župními výbory od případu k případu.

227

Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh výkonného výboru české župy lounské, jenž zní : ,,Členům zastupitelstva strany, pokud jsou zvolenými na župních sjezdech, hradí diety za zasedání zastu pitelstva strany župní organisace v následující výši : za den 30 Kč, za noc 20 Kč a jízdné.“ Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh slovenský : „ Slovenský, maďarský, německý a rusínský proletariát ze Slovenska navrhuje : Sto jíme na stanovisku Třetí internacionály a přijímáme bezvý hradně 21 podmínek, jako jsme to již učinili 9. ledna 1921 66 v Lubochni na rozehnaném sjezdě žandarmskou brutalitou. " Tato část návrhu je již vyřízena usnesením sjezdu. Goliat: Druhá část návrhu zní : ,,Sledujeme činy našeho poslaneckého klubu, s kterým souhlasíme a jeho postup v par lamentě schvalujeme." Hlasováním schvaluje se postup poslanců klubu levice. Goliat: Další část slovenského návrhu zní : ,,Nesouhlasíme však s poslanci zvolenými na program marxistický, kteří ho zradili a zaprodali zájmy proletariátu a počínají si jako loka jové buržoasie. Vyzýváme je, aby se vzdali mandátů, které jim dal revoluční slovenský proletariát. Mandátů nechť se vzdají : Dérer, Markovič, Pocisk, Benda, Lehocký, Kovačič, Hvizdák, Zverec, Oktávec, Ertl, Bečko, Cholek, Tkadlánek a všichni ostatní, kteří vstoupili do služeb buržoasie. Zároveň však vy zýváme naše poslance, kteří zůstali věrni marxistickým zása dám : Kunsta, Kříže, Krejčího, Darulu, Nagyho, Draba a ostatní, aby rozvinuli čilejší činnost pro zmohutnění komu nistického hnutí, využívajíce při tom poslaneckého mandátu." Schvaluje se. Goliat: Třetí část slovenského návrhu zní : „ Stojíme na zá kladějednotnosti Republiky československé a jsme rozhodně proti každému jejímu tříštění autonomistickému, které směřuje jen ku porobení proletariátu, aby rozbilo jeho centralistické hnutí a s takto rozbitým proletariátem aby si mohl kapitál zahrávat podle své libovůle."

Schvaluje se. Goliat : Čtvrtá část slovenského návrhu zní : „ Protestujeme proti vojenské diktatuře na Slovensku, proti stannému právu, 228

proti absolutismu a korupci, které pražská vláda s ministerstvem pro Slovensko nadržuje. “ Schvaluje se. Goliat: Pátá část slovenského návrhu zní : „ Žádáme socia lisaci, a to bez náhrady, velkoprůmyslu , velkobank, církevního majetku, velkostatků a všeho, co je k socialisaci zralé.“ Schvaluje se. Goliat: Šestá část návrhu zní : „ Žádáme unifikaci všech zá konů a nehodláme dále trpět, aby v Čechách vládly jiné zá kony než na Slovensku, aby na Slovensku platily dále staré shnilé tisovské paragrafy.“

Schvaluje se. Goliat: Sedmá část návrhu : ,,Ukládáme Tiskovému druž stvu a vydavatelstvu strany, aby vyvinuly co nejčilejší činnost ve vydávání socialistické literatury.“ Schvaluje se. Goliat: Osmá část návrhu slovenského zní : ,,Žádáme zestát nění všech škol, v kterých musí býti výučba bezplatná, aby byl umožněn přístup i nejchudším, a tím škola aby přestala býti výsadou buržoasie. " Schvaluje se. Goliat: Devátá část návrhu zní : ,,Všichni příslušníci strany

musí dodržovati kázeň a usnesení strany a dát straně všechnu sílu pro její zmohutnění." Goliat: Desátá část návrhu zní : „ Žádáme okamžité propuš tění všech uvězněných a persekvovaných soudruhů a zasíláme jim náš bratrský pozdrav do vězení.“ Schvaluje se. Goliat: Poslední část návrhu slovenského zní : „ Zasíláme pozdrav Třetí, komunistické internacionále a všemu revoluč nímu proletariátu celého světa.“ Schvaluje se.

ZMĚNA PROGRAMU STRANY

Předseda Vaněk: Nyní máme přikročiti ku změně programu strany. Zastupitelstvo strany vzhledem k tomu, že musí býti vytvořena jednotná strana komunistická, která si dá vlastní 229

program, upustilo od tohoto bodu denního pořádku a navr huje, aby byl odložen až na společný sjezd celé komunistické strany. V tom směru je navržena resoluce zastupitelstvem strany a výkonným výborem, která zní : „ Výkonnému výboru se ukládá, aby delegoval ze svého středu soudruhy, kteří spolu s delegáty německého oddělení Komunistické strany Česko slovenska utvoří akční výbor. Tento akční výbor má za úkol provésti přípravné práce pro sloučení národnostních stran, jmenovitě : 1. vypracovati společný organisační řád ; 2. vypra covati společný akční program ; 3. připraviti společný sjezd. Dále usnáší se sjezd : Ve všech místních, obvodních a župních organisacích, pokud v nich žijí soudruzi různých národností, buďtež při výkonných výborech zřízeny akční výbory, složené ze soudruhů všech národností, které by byly praktickou pří pravou k vytvoření jednotné mezinárodní komunistické strany československé. V těchto akčních výborech buďtež projedná vány všecky všeobecné, politické, volební a podobné záležitosti, které týkají se všech soudruhů bez rozdílu národnosti v do tyčném obvodě." - Schvaluje se. Předseda Vaněk: Přikročujeme k dalšímu bodu denního pořádku :

ZMĚNA ORGANISAČNÍHO ŘADU

Zpravodaj soudruh V. Houser: Dělníci a dělnice ! Organi sační stavba každé strany jest vlastně proto, aby strana se vy tvořila co možná na nejpevnějších základech, aby vypadala jako ucelená jednotka, aby byla pevně spjata v celek, který má v sobě sílu k dobývání programu. I my musíme míti tako vou organisační stavbu, která by něco podobného mohla u nás vytvořiti. Musíme míti takovou organisační stavbu, která bude působiti nejen důvěru všech příslušníků, nýbrž i důvěru vůči vytvořeným vámi institucím. Vždyť vytváříte je z vašich idejí a mají i budou stranu ovládati ! Na takové organisační stavbě bude záviseti i konečný úspěch naší strany a jenom s ní budeme moci dosíci toho, co jsme si vytkli . Kdybychom pří mého organisačního měřítka si nedali, kdybychom se proti

230

němu prohřešovali nebo neměli vůbec organisačního řádu, tedy bychom budovali na písku , po případě kdybychom naří zení, která jsou námi dána, neplnili, tu mohlo by se státi, že bychom se ocitli v rozvrácených a zbahnělých poměrech, jako když jsme byli v jednotné straně. Tam rozvrácení strany se ukazovalo právě v nešetření organisačního řádu, v tom, že orga nisační řád pro všechny neplatil nebo aspoň nebyl stejně prak tikován. Kdybychom nyní něco podobného připustili, aby se to mohlo mezi námi opět díti, pak musíme říci, že bychom šli vstříc zrovna takovému zbahnění, že bychom ukázali v roz hodném okamžiku nemohoucnost, že bychom ztratili v nej důležitější chvíli revoluční sílu . Takový duch centralismu je bezpodmínečně nutný straně, která chce opravdu provésti veliké činy. A my před sebou veliký čin máme. Chceme pro vésti diktaturu proletariátu, a to není maličkost. Diktatura proletariátu nedá se provésti uhýbáním a uchylováním ; tady musí býti železná disciplina. Chceme-li míti silnou stranu, která by byla schopna činu, musíme míti jasno v organisacích s disciplinou železnou , přímo vojáckou . Celá strana musí býti tímto vojáckým duchem prodchnuta. Snad nejsme k tomu všichni stvořeni, nemáme k tomu každý povahu, snad ještě poměry nás neutvrdily, snad ještě nejsme takoví, jak bychom býti měli, ale musíme si býti cíle vědomi a musíme si říci, že k tomu budeme musiti za všech okolností se vším úsilím pra covat. Ovšem proti tomuto našemu cíli a proti této centralis tické formě velmi často slýcháme námitku : ,,Vy nechcete jen diktaturu proletariátu, jedné třídy, vy chcete dělat diktaturu vaší strany, po případě diktaturu několika jednotlivců." Tak to čtete v měšťáckých listech i v listech socialistických, které nám toto vytýkají . Jak se zdá, tito socialisté se spřátelili s do savadním stavem a jenom z toho důvodu mohou proti nám s takovými výtkami vystupovat. U majetných to chápu, po něvadž oni provádějí svou diktaturu již dnes, oni vládnou, ačkoli je jich jen troška ; ale u těch lidí, kteří si říkají socialisté, kteří representují část nemajetných vrstev a také část proleta riátu, u těch lidí to je méně pochopitelno. U těch lidí vypadá obviňování nás docela jinak. To jsou lidé, kteří se chytili na udici, kterou jim hodili majetní, to jsou lidé, kteří se nechali svésti kapitalistickým režimem tak daleko, že se s ním spřáte

231

lili ; oni netouží po jiném cíli, oni jsou spokojeni v rámci tohoto společenského pořádku, nechtějí zásadně nový řád, nýbrž nej výše reformní činnost . Oni spokojují se s demokratickými úle vami, oni se dávají do služeb našich měšťáků, jejich jména jim imponují tak, že nemají na mysli boj proti nim, nýbrž snášení diktatury majetných. Oni neusilují o to, aby nastala změna režimu kapitalistického . Oni si přejí, aby také proletariát se dal do služeb diktatury měšťáků a v rámci jejich diktatury, v rámci dneška chtějí se domáhati reforem. Proletariát musí se však zmocniti vlády sám a nesmí hledati pomoci u měšťáckých vrstev. Ty nám nepomohou, musíme si pomoci sami. To je naše stanovisko, a chceme-li je dosáhnouti, opravdu dojíti tohoto svého samostatného cíle, pak musíme vystupovati naprosto ukázněně, pevně, jednomyslně. Není třeba v takovém případě, aby s námi šla většina národa, to ne potřebujeme ; vždyť dnes také nejde za měšťáckými zájmy vět šina národa. Ba není ani třeba, aby s námi šla většina dělnictva ; vždyť většina dělnictva pouze vyciťuje své zájmy a pravidelně se jenom přikloňuje k tomu, kdo opravdu zájmy jeho hájí, aniž by šla s tou stranou, která se staví do čela. Všechny socia listické strany dohromady, kdybychom počítali, nemají většinu dělnictva v organisacích svých . Nemůžeme dokonce ani říci, že by dnes representovaly všechny strany socialistické i s ko munistickou polovinou dělnictva. Ale jakmile začneme prak ticky hájiti zájmy dělnictva, dělnictvo samo vycítí svůj zájem a nechá se vésti a komandovat určitou stranou, která odpovídá nejlépe jeho třídním zájmům, třeba to byla i strana malá. My potřebujeme jenom, aby nastala diktatura přední stráže děl nictva, těch lidí, kteří to se zájmy dělnictva dobře míní, a pak dělnictvo ve své většině vycítí : „ Ano, to jsou lidé, kteří nás správně k cíli dovedou !" Stačí diktatura menšiny, tedy bolše vického křídla, stačí diktatura naší strany. Jsem přesvědčen, budeme-li míti i jen počet členů, jaký máme, a budeme-li prodchnuti opravdovým cílem, že stačíme k tomu, abychom provedli, co máme v programu. (Potlesk.) Rozumí se, že sympatie dělnictva musí býti také na naší straně, a nejen děl nictva, snad i dalších širokých vrstev ; jinak by to byli také v Rusku nevyhráli, kdyby neměli sympatie dělníků i sedláků. To je samozřejmé. Takovou situaci a takovou příležitost mu 232

síme vyčkávat, kdy dělnictvo a venkovský proletariát mohli by jíti s námi a v té době provésti, co je naší úlohou . Kdyby ruští soudruzi neměli sympatií ruského lidu, nevěřím, že by se udrželi i jen tři týdny. To by se byli zhroutili hned. Ale oni se udrželi a drží, poněvadž jejich práce, jejich všechna snaha a všechno, co dělají, směřuje k dobru pracujících vrstev. To pracující vrstvy vyciťují i dobře vědí, a proto přes všechno strádání a jinaké obtíže se vší oddaností za sovětskou vládou stojí. Taková situace musí však býti nejen využitkována, nýbrž také než bude provedena, musí býti připravena, abychom pak v té situaci provedli, co provésti máme. Ovšem musíme si býti vědomi, jakmile začneme prováděti, co máme v programu, že všechen měšťácký svět hned se proti nám postaví. Všichni majetní se budou brániti, a máme-li se ubrániti této jejich veliké moci, representované jejich vládou a celou státní mocí, pak musíme míti naší stranu pevně ucelenu, s onou discipli nou přímo vojáckou. Jenom touto cestou můžeme zdolati všechen odpor, který se proti nám postaví. Nesmíme ve chvíli převratu pustiti zbaběle kormidlo z ruky. Nejsme tu proto, abychom dělali anarchii, abychom rozvraceli a ničili, jsme tu proto, abychom hodnoty zachovali i hodnot co nejvíce tvořili ; jenom touto cestou můžeme dosáhnouti blahobytu všech, a především dělnictva . My v kritických chvílích nebudeme ničiti, naopak musíme hledět, aby tisíce našich nejlepších soudruhů udržovaly řádně dále výrobu hospodářskou v chodu, tak aby celá mašinerie společenská šla podle možnosti klidně kupředu. Proto musíme míti k této práci také věrný a silný svůj gene rální štáb. My musíme však žádati, aby tento vědomý a pevný štáb podléhal téže disciplině, která se od celé strany žádá. Mu síme míti dostatek jednoty a síly, a pak se báti nemusíme niče ho. Proto také vědomý dělník, uvažuje-li o tom, řekne : ,,Státi dnes na nějakém federativním typu organisace, na autonomii místních nebo odborových skupin atd. , to nemůže býti naším ideálem, naopak, to by nás tříštilo. My potřebujeme jednu velikou jedinou frontu všeho dělnictva komunistického bez rozdílu národnosti, bez rozdílu míst. Celá strana musí býti jako z jediného kamene vytesána.“ Jenom na tomto pevném proletářském a stranickém podkladě možno docíliti vítězství. Ale my si musíme býti též vědomi, že po té době, i když se 233

zhostíme úlohy dobytí moci, že pak nám nastávají teprve ty nejkrušnější chvíle největší námahy a největší práce, jaké nastaly ted soudruhům ruským. Musíme dávati do pořádku hospodářskou výstavbu, řešiti otázku lidového vzdělání, za vésti nové řády vojenské, obstarati potřeby zásobovací atd. To všechno pak nás čeká. A jakou my vlastně stranu budeme míti, jak budeme ji míti propracovánu, a zejména jak budeme se obětovati pro tyto práce, na tom záležeti bude, jak tyto otázky budou řešeny. Na tom bude záležeti, kdo co bude dělat, jak se bude chápat práce, nebo jak vleze pod postel. V tom ohledu musí býti jasno, a proto musíme hleděti k tomu, aby organisace naše byla vybudována tak, aby byla jako celek i v jed notlivcích pevná, aby byla pro tento boj připravená. Může ovšem býti , že naše strana, až přijde k něčemu takovému , bude v první řadě, že bude úderním sborem, a doufejme, že budou státi za ní další batalióny dělnické a za nimi indiferentní lid. To se však musí rozuměti samo sebou, že to bude strana, která soustředí v sobě elementy nejodvážnější a hlavně o to nejde, * aby pak každý cíl měl pevně před očima a k němu směřoval, jak žádná druhá strana. Ostatně bez nás vítězství proletariátu nelze si ani myslit. U nás se soustředilo vše, co se osvědčilo. My hledíme uplatniti ty nejlepší elementy, které se dají upo třebiti pro tento boj , neboť víme, že když se bude o těchto věcech rozhodovat, že se dříve vše bude rozhodovati v dělnic kých institucích a radách. Tam je také naše místo . Bude to právě a jedině naše strana, která bude skýtati záruky, že pro vede do všech důsledků ochranu zájmů třídy celého proleta riátu. Stoupenci pravice, naši syndikalisté, odboráři a národní socialisté, dívají se na věc jinak. Říkají, kdybychom bez tohoto tlaku zasáhli, bez diktatury proletariátu, na základě shody zájmů s měšťáky, že mohli bychom docíliti toho cíle dříve anebo aspoň lépe. Nevěřím tomu. Byl bych tomu velice rád, kdyby to tak bylo, ale skutečnost, život, všude a všude usvědčuje, že to není pravda. Kdyby ti lidé přišli a řekli majet ným : ,,My si sedneme na vaše místa a budeme říditi stát v té formě, aby vyhovoval dělnictvu" —copak ti lidé ustoupí a odpo ví : „ Dělejte s námi, co chcete ?!" - Kdyby v takové kritické

... to jde... (Pozn. red. ÚD KSČ.) * Správně : ...o 234

chvíli došlo k tomu, že by dělnictvo mohlo něco provésti, tyto vrstvy to budou, které provedou občanskou válku proti nám. A jak my se budeme pak brániti ? My máme zůstati nepřipra veni a předem si říci, že pak couvnem ? Máme nechat vše tak, jak bylo dříve, protože majetní úporně stojí na svém a nechtějí ustoupiti ze svých privilegií ? To nejde. Myslím, že každému je jasno, že musíme býti na tyto chvíle připraveni a — míti svou pevnou, nezlomnou organisaci. Když se dnes jich ptáme, jak si to představují, že by ten přelom na prospěch proleta riátu bez násilí se dál, tu od nich odpovědi nedostaneme. Myš lenku, že by to šlo po dobrém, rádi bychom uvítali, rádi by chom tomu byli, kdyby život nás usvědčil z opaku. Tak to ne půjde. Proto tuhou, na vše připravenou organisaci musíme prováděti již dnes. Když přemýšlí proletář, jak bude možno, abychom svedli rozhodný boj, musí si každý říci : Až pove deme ten boj s našimi nepřáteli, je možno, aby naše armáda dělnická byla roztříštěna na různé armády ? Aby ta dělnická armáda se tříštila na politickou, odborovou, družstevní, čes kou, německou, maďarskou, slovenskou atd. ? Nebo lze mysleti, že bychom to vyhráli roztříštěni na armádu zemědělců, kovo dělníků, uhlokopů, železničářů apod . ? Vidíte, jak to vypadá v Anglii, když se tam postavili uhlokopové, dopravní dělníci do boje, a když si řekli : „ My budeme dělat armádu podle zájmu svých odborů. My uhlokopové budeme dělati, co nám prospívá, a my dopravní zřízenci rovněž jen co nám prospívá.“ Rozešli se hned . Hned byla ze všeho jedna zřícenina. To není takhle možno. Musíme míti ukázněnou armádu s jedním cílem, a ne s různými národnostními nebo odborovými zájmy. Dnes stojí dva světy proti sobě. Na jedné straně třída prole tářská, na druhé třída vykořisťovatelů, každá sebemenší roz tříštěnost, každá sebemenší chyba nejen v politice, ale zejména v organisaci mohla by stát i náš proletariát velmi mnoho. Nejen persekuce a kriminály mohly by býti následkem, nýbrž kdož ví, zda by nestála i životy. Tuto souvislost musíme míti na prosto jasnu. Jasno musíme míti v programu našem a jasnou určitou linii v naší taktice. Musíme proto přísně centralisticky zaříditi svůj život stranický. Jak to je v Třetí internacionále, která spojuje bez rozdílu proletáře celého světa, i my v malém musíme to udělati, chceme-li dosáhnouti opravdového ví

235

tězství. Jak čistá má býti tato centralisace, jak hluboko má tento centralism zasahovat a jaké koncese máme dělat a snad i dočasné výjimky z této centralisace skutečným poměrům, to závisí více méně od vývoje a od toho , jak daleko která komunis tická strana je již vykrystalisována. My jsme vlastně komunis tickou stranou od včerejška . Pochopitelně nemáme za sebou ještě zkušenosti, nemůžeme dělat divy v komunismu. Budeme pro sebe žádati všelijaké koncese, ale jenom proto, že nejsme vyhraněnými a opravdovými komunisty. Kdo je vyhraněný, ten by tyto koncese nepotřeboval, nýbrž spokojil by se s tím, co se jako komunistické osvědčilo . My, když se tedy budeme organisovat, musíme míti na mysli, že za všech okolností musí býti zcentralisována komunistická strana a že úchylky jsou možny, jen pokud princip sám jimi netrpí. Chci tedy některá hlediska organisační říci : My za všech okolností musíme hledět, aby náš hospodářský a finanční život celé strany v celé republice byl pokud možno řízen z jednoho ústředí. Je možno, že část příjmů těch dávána bude také ná rodnostním celkům. Proč ne ? Ačkoli právě v tomto místě, ve směru hospodářském a finančním tvrdá zásada jednotnosti je nejsprávnější, ale ústupky takové by se v některém směru dělat přece jen mohly. Podobně je to s činností politickou. Ta však ještě méně snese extravagancí ; i tu musíme míti jednotnou politickou linii, a nebudeme-li ji míti, nebudeme jednotnou stranou, ne budeme vůbec stranou komunistickou . Nesmíme dopustiti vůbec žádnou národnostně separatistickou politiku. Dále také vedení a řízení strany musíme míti na tomto principu centra lisace vybudováno ; právě vedoucí osoby a instituce musí býti pro celou stranu jedny a musili bychom považovati za nesmysl, kdyby ta strana měla míti čtyři až pět nebo šest pánů v naší republice, kdyby každá národnostní strana se chtěla udělat sama pro sebe a chtěla míti svůj výkonný výbor samostatný, bez veškeré spojitosti a nadřízenosti . Nadřízenost tu bude, ale není myslitelno, aby vedle šesti výkonných výborů tu bylo šest ústředen, šest ústředních sekretářů, šest ústředních orga nisací. Takové věci dělat nemůžeme a v tomto směru musíme míti naprostou jednotu. Poněkud jiná je otázka ve věcech agitačních a propagačních. 236

Tu by pro součinnost stačilo, aby z ústředí dávány byly agi tační pokyny, direktivy a snad jen kontrola aby se z ústředí vedla, ale provádění té agitační a propagační práce by mohly převzíti národní celky, zejména provádění kulturní a výchovné práce. Tam centralism nemusí býti tak přísný. Bylo by to také nezdravé, posilovati v tom směru příliš centralism, poněvadž by mohl nejspíše přispěti na pomoc ná rodnosti vedoucí, ale nikoli té, která se cítí ve výchově a kul tuře slabou ; ta nemohla by dělat vlastně nic. Jinak každá ná rodnost v těchto oborech sama si své věci nejlépe obstará. To jsou hlediska organisační, kolem kterých se točí naše nynější úvahy. Kdo přemýšlí o organisačních úkolech, ví, že my jsme před okamžikem, kde musíme dělat novou organi sační stavbu . Náš organisační řád byl zpracován narychlo, má spoustu chyb a vad, byl vypracován za jinakých poměrů a pro jinaké poměry, než zavládly za posledních osm měsíců. Orga nisační řád sám sebou se vyvíjel, ale přesto máme za to, že ne můžeme jej dnes na tomto sjezdě změniti . Musíme míti jako komunistická strana organisační řád nejen pro sebe, nýbrž také pro příslušníky komunistické strany všech národností v republice. My nejsme sami kompetentní měniti dnes orga nisační řád pro celou Republiku československou, kompe tentní jsou vedle nás také zástupci všech komunistických stran v Československu. Ti musí spolubudovat tento pro všechny platný podrobný organisační řád, který ovšem musí býti zbu dován na principu centralisace, ale současně musí míti záruku, že nebude zneužíván. Záruka ta vězí v tom, že musí býti po depřen demokratickým zařízením tak, aby příslušníci strany mohli do všeho mluvit a popoháněti stranický aparát, aby předáci, kteří budou zasedati v horních institucích, příliš ne zbyrokratisovali, nezapomněli, jakou cestou se tam dostali a co je jejich úkolem. Proto musí býti nejen centralisační základ budován, nýbrž demokraticky zařízen a podepřen. Nutno uvažovat o jedné věci : My máme dnes naše přísluš níky a proletariát vůbec vychovány v jednotlivých částech republiky velmi různě. Máme vychovaný proletariát v jednot livých částech republiky tak, že organisační tradice i zkušenosti jeho jsou poněkud jiné. Dělnictvo české má celý organisační aparát zbudovaný na místních politických organisacích. Děl 237

nictvo německé už od dob, kdy jsme se odtrhli od Vídně, má zbudovaný aparát na organisacích okresních a dělnictvo ma ďarské a slovenské má aparát ten na podkladě odborových organisací. Jsou tu tři skupiny, je tu trojí různá zkušenost s formou organisační . My jsme se opírali o § 2 shromažďova cího zákona, podle něhož volnost shromažďování je taková , že nemá vše vláda v ruce, a musí trpět, abychom si dělali orga nisace volně . Němečtí soudruzi vybudovali organisace na pod kladě spolkového zákona, nikoliv shromažďovacího, vybudo vali spolky politické pro okresy a dělají v okresech místní orga nisace pod platností tohoto zákona. Maďaři a Slováci mají od borové spolky za podklad politické organisace. V tomto do cela odlišném životě jsme vytvořili a máme různé speciální útvary organisační, které nemá dělnictvo národnosti druhé. Němečtí soudruzi mají říšskou kontrolní komisi. Ta však nemá úkoly jako naše kontrolní komise, která kontroluje jen účty a knihy. Jejich říšská kontrolní komise je nadřízený úřad nad výkonným výborem a reviduje nejen knihy, ale také poli tiku. Naše agitační výbory, které máme, agitační výbory žen a mládeže, neznají na Slovensku. Jak viděti, jsou to různé věci, které musíme dostat pod jeden klobouk, do jednoho ře čiště. Musíme je co nejdříve rozřešit jednotně. Když o té věci uvažujete, řeknete si : nebude to práce snadná a krátká ; to není jen tak možné říci si : takhle se to bude dělat a věc je vy řízena. Máte za sebou zkušenosti organisační skoro všichni a víte, jaké budou obtíže ; ale nesmíte se té práce bát a ji odklá dat. Musíme se do ní pustit hned , poněvadž je nebezpečí v pro dlení. Nevíme, co nás čeká za týden, za měsíc, za rok ; proti nám jsou všichni, a kdo ví, co se stane. Možná, že nebudeme míti ani času k té práci, ale právě proto musíme se pustit do té práce okamžitě po sjezdu , bez váhání . Starý výkonný výbor udělal již prvý krok, navázal styky se soudruhy německými, kteří representují ještě samostatnou součástku komunistické strany v republice, navázal s nimi styky, ale vybudovat orga nisační řád bude na novém výkonném výboru. Na něm bude, aby se pustil do pilné práce v tom směru, aby nový organi sační řád byl co nejdříve hotov, aby aparát strany byl připra ven. Ovšem nutno při té práci počítati s tím, že u nás je velmi mnoho setrvačnosti a konservatismu. Lidé neradi něco mění

238

a zejména i pochopitelně nechtějí měniti, co se osvědčilo . Avšak co je vžito, to jistě snese i náš organisační řád, to nebude třeba zaměňovati . Jistě že se kolej společná brzy při dobré vůli nalezne. Jak pravím, musíme však počítati se setrvačností. Bylo by jistě škoda, kdybychom odbourávali, co se osvědčilo , a zaváděli podle lineálu něco nového. Na druhé straně ne smíme lpět na tom, co jsme měli, a chtít za každou cenu to držet. Musíme být přesvědčeni, že musíme nějaké změny provésti, které budou výslednicí našich různých stranických řádů. Společný cíl musíme míti na mysli, a proto musíme býti připraveni i na změny, které by nám nešly pod nos. Je třeba uplatniti v organisačním řádu názory takové, které budou vzá jemné poznávání podporovat a které budou moci vzájemnou součinnost budit. Všichni se domníváme, pokud jsme měli konference ve výkonném výboru i se soudruhy německými, že by pro první počátek, nežli bude organisační řád hotov, stačilo, aby navázaly ihned styky místní, okresní organisace, župy, ústředí, třeba by styky ty podle povahy byly zatím ještě jen kamarádské, a ne podle organisačního řádu . Teprve na příště podepřeny budou centralistickým organisačním řádem, zatím stačí pouhé udržování přátelskou shodou . Je třeba, aby chom s touto prací započali ihned, aby naše výkonné výbory, zejména v místech, kde jsou dvě národnosti pohromadě a různé organisace komunistické, když nic jiného, aby vzájemně vysí laly své zástupce do svých místních výkonných výborů, aby se všichni navzájem informovali, aby vyhledávali a rozvíjeli to, co je společné. To se musí prováděti také v okresech a župách. Je třeba, kde jsou trochu zralé poměry, aby tam byly tvořeny zvláštní akční výkonné výbory, které by spravovaly společné záležitosti obou nebo i tří komunistických stran, které se stý kají. K tomu musíme hledět, aby byly věci v plném proudu, a nesmíme čekat, až přijde diktát seshora. Je potřebí, aby akční výbory byly tak tvořeny, jak dříve jsem řekl, aby tam seděli opravdoví, zásadoví komunisté, kterým je to jedno, kam příslušejí, zda k národnosti té či oné, k tomu či onomu odboru, stavu atd. Tímto postupem musíme přenášeti vše do rukou našich akčních výborů . Nevěříme, že by se hned vybrali všude ti nejlepší lidé, béřou se ohledy a ohledečky, strkají se kupředu osoby, které na takové místo nepatří, jen aby se zachovala

239

jednota strany a aby se zachoval chumáč co největší. S tím musíme počítat. Musíme připustit, aby akční výbory se volily po případě podle klíče, kolik která národnost má příslušníků atd. Hlavní věcí je, aby tyto akční výbory všechny společné záležitosti vzaly do svých rukou a aby ty společné záležitosti byly akčními výbory také správně a rychle vyřizovány. Čím více bude těchto společných záležitostí, čím více se jich do vedou akční výbory zmocniti a je opatřiti, tím lépe pro komu nistickou stranu. Za všech okolností musí obstarávati práce organisační, propagační, agitační, výchovné, pokud se dotý kají obou národností. Zvláště je nutno, aby místní organisace konaly všude, kde se dvě nebo tři národnosti stýkají, projevy veřejné společně. Kdybychom slavili dnes 1. máj, bylo by to pro komunisty nesmyslem, aby slavila každá strana komunis tická svůj 1. máj , německá svůj a my svůj , třebaže jako levice jsme to mohli dělat. Dnes to už nejde, dnes jako komunisté musíme takové věci dělat společně. Veliký boj nastává a strana komunistická se musí jako jednotný celek za tento boj posta vit. Bylo by nesmyslem, abychom takové projevy dělali roz děleně. Nač ? My musíme se cítiti jednotni, musíme vystupo vat jako jednotná strana. To však neznamená, že by všechny schůze vždy a všude měly se dělat jednotně. Toho není třeba, naopak je dobře, když si bude dělat každý schůze své. Když je však málo řečníků, promluví se česky, pak německy, nebo naopak. Představte si práci tu na Slovensku, tam máte Slováky a Madary pohromadě, ani se v tom člověk nevyzná. To není špatná věc, to je dobrá věc a pro naši práci pohodlná věc, přes to, že se díváme na Slovensko jako na zaostalé. Musíme jasně před sebou viděti cíl, vědět, co dělat. Nesmíme pouštěti cíl z mysli, a když při tom koncese se udělá, pak to nevadí. Také kolportáž by mohla býti obstarávána společně, jako obstará vají měšťáčtí knihkupci knihy všech jazyků pro své odběratele ; proč bychom to nemohli dělat my? Kdybychom měli posta viti dnes kandidátku do nějakých veřejných institucí, tedy stavěti kandidátky dvě bylo by vysvědčením chudoby našeho komunismu. Od včerejška to dělat ani nesmíme. Nejen v akč ních výborech místních musíme to prováděti, nýbrž také v okresech atd. Zejména v župách, tam budou míti akční vý bory značný úkol . Župy musí ten kvas slučovací podporovat,

240

musí hledět, aby jej místa všude prováděla, župy musí si býti vědomy svého poslání, dávati pokyny, ukázati, jak se to má dělat a pod. Musíme si býti vědomi, že v župách nastane zvý šená práce a akční výbory budou musiti nejen organisačně pra covat, ale hledět, aby v každém směru, politickém, družstev ním, odborovém, nastala také naprostá součinnost všech ko munistických řad. Musí pracovat, aby aparát župní byl nej prve tak zjednodušen a přitom spojen, jak potřeba žádá. On musí provésti přípravy, aby rozšířen, prohlouben byl župní aparát, musí provésti přípravy, aby byly určeny časopisy, které mají býti župními a které ne, ustanovit, které by se měly zru šiti. Bude také třeba korespondence pro časopisy atd. Akční výbor musí nalézti si spousty takové práce všude. A zejména ústřední akční výbor bude míti práce nade všechny. To bude výbor, který bude musit dávat direktivu na všechny strany a udržovat pořád vše při životě. Zejména musí mu záležeti na tom, aby měl co nejlépe zaranžovánu práci časopiseckou po celé republice a aby časopisy nebyly pasivními podniky ; o to běží, aby se mohly udržet, aby se aspoň vyplácely, aby jednot livé župy si mohly udržeti svůj list a aby si zbytečně nekonku rovaly, zkrátka aby vše vypadalo podle potřeb organisačních, které v té které župě jsou . I jiné ostatní potřeby, zahraniční korespondence a korespondence pro deníky musí akční výbor vytvořiti. On v prvé řadě musí dbáti toho, aby personální otázky byly řádně po všech župách a na venkově rozřešeny. O to půjde, aby v hlavních místech byly vybudovány řádné sekretariáty, řádné redakce, aby vybrány byly pro ně osoby, které tomuto svému úkolu stačí a které zejména stačí v duchu právě komunistickém, aby to byli lidé, na které je spolehnutí. To musí míti na zřeteli. Máme spousty dobrých lidí, a když je postavíme k práci jedné, ukážou se naprosto nevhodnými, rádi by to udělali, ale nedovedou, poněvadž jsou schopni jiné práce, ne však té, ke které jsme je postavili, nebo nejsou tak pevní, jak jsme předpokládali ; přijde situace, oni se nám zlá mou, uhnou. Ty věci aranžovat, to je největší zodpovědnost. Ústřední akční výbor bude jediným kritikem ústředního na šeho výkonného výboru, to bude předcházející budovatel naší jednoty komunistické, a proto také když budeme jej voliti z ústředen našich výkonných výborů, musíme jej voliti v tom

16 Protokoly

241

přesvědčení, že musí býti podepřen řádnou kompetencí, aby všechny ty věci mohl úplně sám vyřizovati. O to půjde, aby nám připravil půdu pro náš první mezinárodní sjezd, aby upravil náš akční program, který by odpovídal zásadám a thesím Třetí internacionály. On musí vypracovati nový organisační řád, zbudovaný na centralistickém organisačním podkladě ; on musí vše vypracovati tak, abychom mohli na práci té pokračo vati a dále budovati ; on musí připraviti potřebné kandidátky do různých institucí, vybrati osoby do různých ústředí, aby to pak mohl prostě předat výkonnému výboru a ten aby mohl beze všeho jíti dále. On musí také připraviti celý náš budoucí mezinárodní sjezd. To bude také jeho nejdůležitějším úkolem. Sjezd ten bude složen z příslušníků všech komunistických národnostních stran v Československu . Obeslání jeho nebude možné v té formě jako dnes, to se bude musit díti na základě nového klíče. Kdybychom chtěli takový sjezd svolati ze všech šesti národností, nevím, zda bychom jej mohli v kryté míst nosti vůbec konati. Akční výbor musí nalézti klíč a dorozuměti se s ostatními stranami, jak se to rozřešiti má. Práce ty mají býti hotovy během tří až čtyř měsíců . Do té doby budeme mu siti míti vše schváleno. My budeme musiti dáti to schváliti našemu zastupitelstvu , němečtí soudruzi své říšské konferenci atd. Touto cestou bude se musiti vyžádat schválení a potvr zení klíče, na základě kterého se sejde mezinárodní sjezd. Té zásadě musí odpovídat také struktura našeho dnešního organisačního řádu . Nelze tvořiti něco ze vzduchu, a kdyby se to dělalo , znamenalo by to průtah. Ale hlavní je, aby se to stalo rychle, během tří až čtyř měsíců . Kdyby to mohlo být, navrhl bych, aby to bylo hotovo za měsíc. To jsou naše organisační úkoly, které před námi stojí a které musíme do budoucího mezinárodního sjezdu míti hotovy. My ten organisační řád dnešní, který platí, nebudeme moci nadále držet, musíme ho změniti a vtěsnati do rámce centrál ního organisačního řádu. Víme, že dnešní organisační řád má určité vady, ale když vydržel osm měsíců, vydrží snad ještě tři. Kdybychom dnes měli dělat změnu, tedy než se provede, uplynou ony tři měsíce a celá práce bude zbytečná . Kromě toho budeme-li chtíti naznačenou slučovací práci opravdovým způsobem dělat, máme dost práce a nebudeme se moci zabý

242

vat jinými změnami. Proto jsem rád, že přichází k nám refe rent návrhové komise, aby návrhy tohoto bodu se týkající zatím byly odloženy, ne že by byly špatné nebo nepotřebné, ale že nejsou vhodné pro tento sjezd, že k tomu nemáme tech nicky času a ani by se to již provésti nedalo . Ostatně kde ten organisační řád skutečným poměrům neodpovídá, vždycky jsou skutečné poměry silnější, než co se napsalo. Ty nám udě lají vše dřív, než skutečně budeme potřebovat. Chceme-li něco takového dělat, chceme-li mít silnou stranu organiso vanou, pak k té práci potřebujeme stálost a klid. Já sice věřím, že tu stálost a klid dlouho míti nebudeme, ale to nevadí. Mu síme jednou rukou pracovat a v druhé ruce držeti meč. V ta kové situaci jsme. Vím také, že té práce budeme dělat méně, než máme v úmyslu, ale tím spíše se musíme dát do té práce hned . Práce ta bude veliká, úmorná, ale na druhé straně velmi vděčná. Víte, jak to v srdci každého blaží, když může o své organisaci říci : „ U nás to klape a já to udělal. “ Proto pusťte se do práce s plnou chutí, abychom co nejdříve měli stranu uce lenou a zdravou. Je třeba ihned po sjezdu, aby se pilně budo vala, abychom docílili, co docíliti je naším úkolem : velikou, pevnou a akce schopnou stranu. (Výborně ! Potlesk.) Zpravodaj doporučuje tuto resoluci: ,,Sjezd strany prohlašuje, že ustavení československé strany komunistické je dovršením procesu ve vývoji československého proletariátu za účelem zřízení jednotné komunistické strany v Československu. Je tudíž československá strana komunis

-

tická přechodným stupněm ke zřízení společné mezinárodní komunistické strany, tak jako jsou už komunistické strany v Německu a ve východním Slovensku. Za účelem zřízení této mezinárodní jednolité strany komu

nistické svolán bude nový sjezd z příslušníků všech národ nostních stran komunistických v Československu, a to asi do tří měsíců. Obeslání tohoto mezinárodního sjezdu stane se na základě zvláštního klíče vypracovaného po dorozumění výkonných výborů československé i německé strany komunistické, a to zvláštním akčním výborem, jehož práce budtež prozkoumány a pravoplatně schváleny českým zastupitelstvem a německou říšskou konferencí.

243

Zásady tohoto klíče kvůli zrychlení akce nechť odpovídají zatím struktuře platných organisačních řádů jednotlivých stran a rovněž síle příslušníků jednotlivých komunistických stran národnostních. Průběh a úkoly tohoto společného sjezdu nechť připravuje zvláštní akční výbor zvolený ze zástupců výkonných výborů všech národnostních stran komunistic kých v Československu a zejména nechť vypracuje ke sjezdu akční program na základě thesí a podmínek Třetí internacio nály a dále podrobný organisační řád zbudovaný na zásadě demokraticko-centralistické. Kromě toho nechť připraví po třebné kandidátní listiny do ústředních institucí, tak aby nový ústřední výkonný výbor mohl hladce pokračovati v pracích mezinárodním sjezdem mu uložených . Akční výbor je zatímním proponentem budoucího ústřed ního výboru i celé jednoty strany a jako takový pověřuje se, aby hned záležitosti rázu všeobecného pro všechny národ nostní komunistické strany společné, tedy ne speciálně pouze pro některou z národnostních stran, pravoplatně vyřizoval. Národnostním výkonným výborům se ukládá, aby ze všech sil a hned pracovaly na statistických pracích, jak pokud se týče tajemníků institucí stranických a různých zřízenců podniků, tak zejména pokud se týče prosperity podniků a časopisů strany i různých jiných stranických útvarů . Podobné akční výbory jako v ústředí buďtež dále zřízeny ve všech župách, a to za účelem politického sblížení a sjedno cení příslušníků rozličných národností na podkladě organisač ním i za účelem společné součinnosti všech příslušníků komu nistické strany jak ve směru politickém, tak v odborovém a družstevním . Zejména je třeba pracovati už dnes na zjedno dušení sice, ale za to zesílení úředního aparátu župního. Dále je nutno provésti přípravy za účelem vydávání nebo zastavení jednotlivých časopisů, jakož i ke zřízení korespondence do mácí. Při organisaci ve vydávání časopisů a řízení korespon dence domácí a zahraniční pro dělníky strany největší díl práce připadá ovšem akčnímu výboru ústřednímu. Dále nechť tento ihned koná přípravy v otázkách personálních, jak mají býti obsazována místa ve straně, i kým má býti obstarávána práce re dakční, propagační atd . Přípravy ty musí se díti se zřetelem na finanční a organisační situaci a zejména se zřetelem k účelnosti. 244

Proto buďtež podle možnosti ještě v červnu svolány župní sjezdy nebo aspoň župní zastupitelstva, aby jednak porokovaly o situaci posjezdové, jednak aby zařídily vše uvedené ve svém obvodu za účelem splynutí všech komunistických stran v Československu . Je zejména též nutno, aby zřízeny byly akční výbory ve všech ostatních organisačních složkách (v místě, okrese a ob vodu), kde jsou aspoň dvě národnostní komunistické strany vytvořeny. Utvoření tohoto akčního výboru nechť se děje tím, že sejdou se výkonné výbory všech národnostních stran v místě, okrese, obvodu a po předchozí úradě poměrně k počtu svých příslušníků zvolí každý ze svého středu členy akčního výboru s právem hlasovacím, ostatní členové výkonných vý borů mají hlas poradní. Kromě toho je povinností každé ná rodnostní strany komunistické (v místě, okrese, obvodu) vysí lati jednoho až dva delegáty do příslušného výkonného výboru národnosti druhé za účelem informací. Aniž by byla umenšena kompetence a činnost národnostních výkonných výborů, budou se akční výbory ihned dohodovati o společných organisačních, propagačních, agitačních a vý chovných pracích . Zvláště je nutno, aby místní organisace ne konaly nadále důležité veřejné projevy jinak než společně, aby kolportérům kladena byla povinnost rozšiřovati časopisy, bro žury a knihy všech národnostních příslušníků strany a stejně aby získávání nových stoupenců dálo se bez rozdílu národ nosti. Dále při obesílání různých zastupitelských sborů a ve řejných institucí je potřeba shody a plného dorozumění v za stupování podle národnosti. Rovněž buďtež kandidátní listiny 66 do podniků a institucí veřejných sestavovány společně. Předseda Vaněk : Ke sjezdu došly ještě tyto pozdravy:

POZDRAV BULHARSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY V Sofii 7. května 1921 . Milí soudruzi! Děkujeme Vám co nejvřeleji za Vaše pozvání, abychom vyslali své zástupce na XIV. sjezd sociálně demokratické československé marxistické levice. Litujeme, že právě v touže 245

dobu koná se náš sjezd, který zasedá od 8. do 10. května a ne dovoluje nám, abychom vyřídili prostřednictvím svého zá stupce pozdrav komunistické strany bulharské revolučním dělníkům Československa u příležitosti jejich historicky vý znamného sjezdu, který se prohlásí pro nebo proti Interna cionále komunistické. Proletariát bulharský, který od prvého dne veliké proletář ské revoluce ruské přiklonil se k ní duší i tělem a který od prvého okamžiku jednomyslně a bez výhrad se připojil k pra poru Třetí internacionály, je hluboce přesvědčen, že dělníci českoslovenští, kteří v řadě velikých bojů prokázali svoji revo luční vůli i odhodlanost, prohlásí se otevřeně a s nadšením pro Komunistickou internacionálu a že přistoupí okamžitě k založení pevné, jednotné a bojovné Komunistické strany Československa v souhlasu se zásadami II. kongresu mezi národního v Moskvě. Ať žije komunistická strana v Československu, sekce Ko munistické internacionály ! Ať žije Třetí, komunistická internacionála ! Ať žije mezinárodní revoluce proletariátu! Za komunistickou stranu bulharskou V. Kolarov, sekretář.

POZDRAV ČESKÉHO ODVĚTVÍ SOCIALISTICKÉ STRANY V AMERICE Vážení soudruzi a soudružky! Československé socialistické dělnictvo Spojených států , sledující směrnici nekompromisního marxismu, vzhlíží s veli kými nadějemi k tomuto vašemu sjezdu. Litujeme velice, že nám nelze vyhověti pozvání vašeho výkonného výboru k účasti . na sjezdu vysláním delegáta. Přesto ubezpečujeme vás, vážení soudruzi a soudružky, že ač nepřítomni, budeme s živým zájmem sledovati zprávy o práci vaší. S pracemi našimi, jež v duchu přes Atlantik vám podáváme, nese se také duch náš a cítění naše. Ke zprávě naší k loňskému sjezdu zářijovému zaslané není mnoho k doložení. Sentiment členstva našeho , jak vysloven byl v minulé zprávě naší, v ničem neslevit, ale naopak, v ne

246

sporné většině členů našich, možno-li, ještě těsněji přilnul k zásadám Třetí, komunistické internacionály, v jejímž duchu doufáme, že veškeré počiny sjezdu vašeho díti se budou. Po měry naše organisační nedoznaly od loňského sjezdu vašeho žádných hlubších změn. Očistný proces, jaký zaznamenáván jest takořka ve všech zemích a jenž zdejšími ,,pravičáky“ stejně jako všude jinde označován jest jako „ rozkladný“ , proniká hloub a hloub i naším organisačním tkanivem. V říjnu loň ského roku suspendována byla mužská sekce clevelandská pro stanovisko souhlasné se skupinou Tusar-Němec- Soukup. V té době právě zahájeny kroky k vyloučení amerických „ Děl nických listů “ clevelandských ze seznamu orgánů českého odvětví. Záležitost tato jest ovšem pouhou formalitou, neboť týdeník ten byl z přízně většiny našeho členstva již dávno fakticky vyloučen. Také stanovisko odvětví k americké straně socialistické po čalo členstvo naše poněkud kritičtěji řešiti a mnohé sekce sta noví si požadavek vystoupení českého odvětví ze strany americké, jestliže tato na příští své konferenci, jež konati se bude v červnu t. r., nepřijme podmínky Třetí internacionály za své. Socialistická strana americká trpí stálým ubýváním členstva, čehož hlavní příčinou jest nerozhodné stanovisko vůdčích jejích soudruhů ke Třetí internacionále. Tak loni ztratila nej silnější jinojazyčné odvětví soudruhů finských. Příkladu těchto následovalo odvětví slovenské. Jak zachová se naše odvětví, závisí na stanovisku, jež strana americká zaujme na příš tím sjezdu. Dnes čítá strana americká neplných 20.000 členů. Pokud se vztahů našeho odvětví k hnutí v Československu týče, činilo odvětví a jeho členstvo, co jen v silách jeho bylo možno. Tak jak vyslovili jsme se již před zářijovým sjezdem vaším pro postup nekompromisní levice, setrvává naše cítění, vážení soudruzi a soudružky, dodnes s vámi. Smýšlení svému dali jsme průchod upřímným sledováním vašich těžkých bojů s pravičáckými zrádci, jimž po bok stavěla se a dosud ještě se staví reakce československá se vší svou mocí. Když došly nás zprávy o prosincových bouřích, vzniknuvších zákeřným zmoc něním se majetku soudruhů československých klikou tusa rovců, tu ujišťujeme vás, že cítění naše (až snad na řídké vý 247

€13

jimky těch nemnoha pravičácky cítících členů, kteří dosud v organisacích tu a tam se vyskytují) bylo na vaší straně. Orga nisace naše slovy rozhodnými projevily soud nad brutálností vládních orgánů Československé republiky, jakož i svoje opo vržení k počínání si pravičáckých zrádců . Pohnuti zprávami o utrpení neohrožených našich soudruhů, zahájili jsme zde na prohlášení výkonného výboru českého odvětví a ústředního výboru Československé dělnické rady sbírku ve prospěch vašich trpících a k podpoření vašeho boje. Sbírka bude ke konci tohoto měsíce ukončena a zaslána k rukám výkonného výboru vašeho s podrobným sdělením , jak soudruzi naši si přejí, aby s obnosem bylo disponováno. Na účet sbírky usnesl se vý konný výbor českého odvětví zaslati ,,levici " obnos 500 do larů, který byl v lednu zaslán. V tuto dobu se právě hlasová ním členstva rozhoduje o tom, má-li se obnos tento připočísti ke sbírce jako příspěvek českého odvětví. Dosud je sebráno skoro 3000 dolarů, takže po všech těch dřívějších sběracích akcích československé dělnictvo americké opět skutky ukazuje, ke které straně v dnešních bojích v Československu své sym patie skládá. Při té příležitosti musíme však naše soudruhy v Českoslo vensku také upozorniti, že postavení naše v této rozsáhlé zemi, kde jsme na velikou vzdálenost v různých osadách od sebe od děleni, není nikterak hmotně skvělé. Každá agitační činnost vyžaduje daleko větších nákladů , nežli je tomu mezi vámi v Čechách. Časopisy naše mají ještě daleko k takovému zajiš tění, jakého bychom si přáli . Téměř ve všech osadách postrá dáme citelně vlastních svých dělnických domů . Proto, sou druzi, žádáme, abyste nám nezazlívali, když různé ty apely z jednotlivých míst na různé účely nám zasílané nenaleznou tak příznivého přijetí, jakého snad soudruzi očekávali . V pos lední době přišlo takových apelů několik, proto z důvodu toho vás na ty naše nedostatky upozorňujeme. Také považujeme za povinnost upozorniti vás na nejvýš nepříznivé poměry, jež v této zemi, podrobené té nejmocnější diktatuře kapitalistické, pro dělnictvo nastaly. Ve všech od borech panuje zde strašná nezaměstnanost. Organisovaný kapi tál staví se k ofensivě proti organisovanému dělnictvu za úče lem snížení životní úrovně tohoto na předválečný stav. Mzdy 248

snižovány jsou o celou třetinu ; výluky jsou na denním pořád ku. Proto varujte v časopisech vašich dělníky československé před vystěhováním do Spojených států v této době, kdy mohli by snadno se státi vítanou posilou, třeba ne zúmyslně, ame rickému kapitálu v jeho nájezdech proti dělnictvu . Když však již někteří z řad vašich do Spojených států nezbytně musí, tu bylo by žádoucno, aby soudruzi tito byli v časopisech vašich upozorněni na naše soudružské instituce, kde dostane se jim informací o stavu v různých odborech. Tím předejde se v mnoha případech tomu, že se jinak dobří soudruzi při pří jezdu do Ameriky hnutí našemu zde vůbec ztratí. Kde je cílem sem se stěhujícího soudruha New York, měl by býti informo ván, že tam vychází časopis „ Obrana“ a že jeho adresa jest 326 East 73. rd. S.T. R., v Chicagu zase máme deník ,, Spra vedlnost" a sekretariát Dělnické rady československé, obé v č. 1825 SO . Loomis Street, kde každý legitimovaný soudruh bude vřele přijat a kde dostane se mu informací v každém ohledu. Doufáme, že tomuto přání našemu soudruzi v plné míře vyhoví, neboť jen udržováním těch nejužších styků a vzájemným se dorozumíváním bude nám umožněno přispěti vám , vážení soudruzi, v dnešním boji s československou bur žoasií, jejíž reakcionářské spády jistě nebudou se obmezovati jen na území Československé republiky. Tlumočte naše vřelé sympatie také persekvovaným soudru

hům, jejichž proletářská neohroženost v různých těch „,vele zrádných procesech" projevená bude i nám vzpruhou k ráz nějšímu postupu v budoucí naší činnosti. Chováme pevné přesvědčení, že podle příkladu „ velezrád ců“ na Brněnsku, Hodonínsku, Kladensku a jinde setrvá československá levice důsledně na nekompromisním svém po stupu podle směrnic vytyčených Třetí internacionálou . S dů věrou očekáváme ještě pevnějšího semknutí se revolučních mas v Československu jakožto výsledek tohoto vašeho sjezdu . Také nepochybujeme, že po sjezdu budeme moci pozdraviti vás, vážení soudruzi, jakožto členy Komunistické internacionály. K dospění k těmto cílům přejeme vašemu sjezdu mnoho zdaru. Za výkonný výbor českého odvětví socialistické strany v Americe Karel Kolařík, tajemník. 249

ZAKONČENÍ SJEZDU

Předseda Vaněk : Denní pořádek našeho sjezdu je vyčerpán. Přehlédli jsme naši činnost minulou, vytyčili jsme si směrnice pro činnost naši příští, rozejdeme se do svých domovů, aby chom slovo učinili skutkem, abychom provedli nutné práce, které směřují ke konečnému osvobození proletariátu z područí ničivého kapitalismu . Veliký tento úkol neprovedeme jenom my sami, nýbrž v těsném spojení s proletariátem všeho světa . Ale práce k tomu směřující v oblasti republiky, přípravné práce, musíme provésti my sami, abychom se stali nejzdatnější armádou vítězné Třetí internacionály. Přišli jsme sem jako příslušníci marxistické sociálně demokratické levice, odcházíme jako příslušníci strany komunistické. Odpůrci naši, nejen strany měšťácké, nýbrž i všechny strany Ižisocialistické, očekávají od tohoto faktu naše zeslabení, očekávají rozklad, rozdvojení. Nejdříve nám říkali : Jen se k tomu názvu „ komunisté“ při znejte, to bude váš hrob ! A v listech i při různých příležitos tech nazývali nás komunisty. Bezprostředně před sjezdem viděli jsme snahu jinou. Vyzývali nás : Nenazývejte se komu nisty, zůstaňte u svého starého, dobrého titulu ! My, nehledíce na tyto snahy měšťáků a lžisocialistických stran, řekli jsme : Pojmenujeme se pravým jménem, bez ohledu na to, jestli se to komu líbí, nebo ne! Dnes jdeme jako komunisté do další práce. To však ukládá nám mnohonásobné povinnosti. Nyní musíme ukázati, že naši práci zmnohonásobíme, že nenastane žádný rozklad, žádné oslabení strany, nýbrž že tato omlazená, nová strana komunistická je schopna nejen dalšího zápasu, nýbrž dalšího, mohutnějšího a slavnějšího vítězství. (Potlesk.) K této práci vás jménem předsednictva zvu a volám : Nechť žije náš společný sjezd spojených stran komunistických v Re publice československé! (Bouřlivý souhlas a potlesk.) Buďme sobě vědomi, že největším revolucionářem je ten, ne kdo ve slovech je radikální, nýbrž nejvíce práce pro naši spojenou stranu vykoná. (Potlesk. ) Soudruzi, jdeme těžkým dobám vstříc. Ten, kdo je u komunistické strany, nesmí očekávat, že u té strany něco vyzíská ; ten musí býti hotov přinášeti oběti . Oběti ty u jednotlivců budou veliké. Tady už se nejedná o or 250

ganisační příspěvek, o odbírání časopisu , nejedná se už o pří spěvek na vězeňský fond, o drobné povinnosti, jaké jsme vy konávali až dosud . Tady se jedná o to, abychom položili na oltář proletářské svobody, když toho bude potřeba, i svoji osobní svobodu i své životy. (Výborně ! Potlesk. ) Toho nechť je sobě každý vědom. My si nehrajeme na vojáky revoluce, musíme býti skutečnými vojáky revoluce. To nevylučuje, abychom ty drobné povinnosti nekonali. Ty musíme konat. Slyšeli jste, že v Praze naše časopisy nemají místnosti, že v žu pách máme nedostatky. Máme ku podporování celé desítky a sta našich soudruhů v kriminále, jejich ženy a dítky! Buďte toho pamětlivi, že naši lidé, kteří utrpí nějakou pohromu, nesmí býti ponecháni v úzkých . Za ženy a děti po pozůsta lých v tomto zápase ručíme my. Kdybychom my sami neměli jísti, neměli míti, co potřebujeme k životu, ženy a děti těch, kdo v boji se nacházejí, musí dostati, co potřebují. Já vybízím, aby ještě dnes na vězeňský fond ze středu našich soudruhů bylo pamatováno, aby delegáti sjezdu sbírkou při spěli vězeňskému fondu, abychom splnili povinnost vůči pronásledovaným a persekvovanému tisku. Mnozí naši lidé mají radost, když zde a onde dosáhneme vítězství v nějakých volbách ; my se tím chlubíme, že máme tolik a tolik hlasů, ale důležitější je, abychom mohli říci : Místo jednoho milionu hlasů máme jeden milion předplatitelů „ Rudého práva“ a našich listů. Kdyby tomu tak bylo, pak nebudeme s našimi odpůrci mluvit, pak budeme jednat. Více tisku ! Více odběratelů časopisů ! Nesmí býti jedné domácnosti a jedné rodiny, kde by prole tářský časopis neměl domov, kde by nebyl čten a odbírán. Při rozchodu mám k vám to přání, abyste se více věnovali šíření komunistického tisku. Jménem předsednictva sjezdu končím sjezd a volám : Zdar naší práci ! Zdar československé komunistické sekci Třetí internacionály ! Sláva Třetí, vítězné internacionále ! (Burácející, neutuchající potlesk.) Shromáždění povstává a zpívá „ Pryč s tyrany a zrádci všemi!". Sbírka na vězeňský fond k podnětu soudruha Vaňka pod niknutá vynesla 1652 Kč 14 h. , které byly odvedeny nově zvolenému pokladníku .

251

PŘÍPIS KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY Na zprávu o průběhu ustavujícího sjezdu komunistické strany československé došel od Třetí internacionály tento přípis : ,,Výkonný výbor Komunistické internacionály obdržel sdělení o resoluci, jež byla přijata na vašem sjezdu strany, a spěchá, aby dělníkům Československa a jejich komunistické straně, která spočívá nyní na bezpečném, neotřesitelném pod kladě, zaslal svůj bratrský pozdrav. Pokrokový proletariát Československa dovede čeliti jak nacionálním předsudkům, tak i kolísavosti vlastních vůdců a uchystá konec útlaku měš ťácké reakce. Jsme přesvědčeni o tom, že vaše strana s něko lika sty tisíci členů je s to, aby zaujala vedoucí místo v Komu nistické internacionále . Náš zvláštní pozdrav zasíláme dobrým, statečným soudruhům, kteří úpí v žalářích Československa. Očekáváme, že vaše strana vyšle k III . světovému sjezdu Ko munistické internacionály pokud možno velkou delegaci. Ať žije mocná Komunistická strana Československa! Ať žije světová revoluce !

Zinověv, předseda ústředního výkonného výboru Komunistické internacionály.“

ÚČASTNÍCI SJEZDU

DELEGÁTI S HLASEM ROZHODUJÍCÍM :

I. župa Soudní okres Benešov: Přívor Josef, Brodce ; Míkovec Frant., Kýml Ant. , Podčáple. Beroun: Zbuzek Vilém, Pecht Ant. , Sklenář Karel, Beroun ; Hlaváček Josef, Budňany ; Zeman František, Vráž. Brandýs nad Labem : Kašák Frant., Čelákovice ; Svojítka Robert, Brandýs n. Lab.; Doležal Josef, Jirny Nové ; Růžička Frant., Jirny Velké ; Jirkovský Bedřich, Lobkovice ; Bursík

252

Josef, Mratín; Radil Josef, Nehvizdy ; Chmelař Václav, Sluhy; Mestek Frant. , Záluž. Brod Český: Vlček Josef, Mochov ; Říga Fr., Ouvaly. Brod Německý: Trunec Čeněk. Hora Kutná: Linhart Antonín, Berka Jindř., Fanta Anto nín , Jonášová Bibiána . Hořovice: Vaverka Dominik, Hořovice ; Tuček Václav, Vosek; Havelka Josef, Zdice. Janovice Uhlířské: Filipovský Jarosl. , Uhl. Janovice ; Pro tiva Václav, Ježovice ; Trojan Frant. , Sázava. Jílové: Němeček Vojtěch, Lojovice. Kamenice nad Lipou: Novotný Karel. Karlín: Fort František, Čimice ; Růžička Václ. , Vytlačil Karel, Ďáblice ; Šimáček Josef, Chabry ; Koler Rudolf, Karlín; Petřík Bohumil, Kbely; Šturc Václav, Kobylisy ; Král Fran tišek, Letňany ; Váňa Václav, Počernice Horní ; Horčík Josef, Funková Marie, Prosek ; Staněk Antonín , Troja ; Lažnovský J., Třeboradice ; Linka V. , Velká Ves ; Kratochvíl V. , Vysočany ; Marek Ant., Vysočany Nové ; Hanek Václav, Vysočany Staré. Kolín: Březina Václav, Kolín ; Šlitr Antonín, Velký Osek ; Louda V., Polepy ; Moravec Alois, Velim ; Kokška Josef, Ves Nová. Kostelec nad Černými lesy: Třešňák Karel. Kouřim: Dvořák Antonín, Kouřim ; Kudrna Antonín, Cerhýnky; Melichar Josef, Novotný B. , Dobřichov. Královice Dolní: Moučka Antonín, Oužov. Ledeč: Šťastný Karel, Světlá nad Sázavou. Neveklov: Šíma František, Brodce. Nusle: Vaněk Leopold, Michle ; Štěpánek K., Krč ; Marhu lová M., Lacina Jan, Janda Frant. , Nusle ; Kindl Václav, Podol ; Brom Karel, Pankrác. Praha: Houser František, Praha I ; Kubát Karel, Praha II ; Vlach František, Praha III ; Süss Josef, Praha IV ; Cibulka Josef, Chramosta Frant. , Škopek Václav, Sucharda Václav, Vobořilová K. , Praha VII ; Balík Jindřich, Mach Fr. , Suchán ková Anna, Vacek Ant. , Praha VIII . Přibyslav: Němec Josef, Peršíkov . Příbram: Klička Hynek, Hory Březové ; Hofman Frant., Příbram .

253

Říčany: Beran Jan. Sedlčany: Kuthan Jan. Smíchov: Tureček Josef, Švarcová M. , Novák Bohumil, Břevnov ; Petříčková Josefa, Polák V. , Dejvice ; Ungr Anto nín, Dobrovíz ; Cicvárek V., Horoměřice ; Černý Václav, Ka mýk ; Doležalová Marie, Hrdlička Alois, dr . Charvát Vincenc, Košíře ; Jenšík Jan, Nebušice ; Borovičková Barb. , Kratina Čeněk, Mach Josef, Pokorný Josef, Remicová Josefa, Veselý Eduard, Smíchov ; Zákostelný Alois, Sukdol ; Feslac Václav, Řeporyje; Čumpelík Karel, Choteč ; Ernest Ant. , Vokovice ; Zdrůbecký Frant., Zlíchov ; John Ant. , Žalov. Tábor: Černoch František, Metelcová Josefa, Tábor ; Buk vaj Vojtěch, Ústí Sezimovo. Vinohrady Král.: Houserová A. , Kunta Boh. , Lehečka Karel, Vinohrady ; Bruník Josef, Záběhlice. Vlašim: Záruba V. , Divišov. Vršovice: Klíč Antonín, Hostivař ; Böner Jos . , Handlíř Jaroslav, Löšner Rudolf, Ludvík Josef, Vršovice. Zbraslav: Jiskra Jan, Libšice ; Jirouš Ant. , Modřany; Rautenkranz František, Mokropsy Dol.; Smrčka Alois, Sli venec; Špaňhel Josef, Vonoklasy ; Šimeček Antonín, Vrané; Vrňák Josef, Radotín ; Marek Hugo, Zbraslav. Žižkov: Slavík Václav, Malešice ; Linka Jan, Novák Anto nín, Slovák Václav, Soukup Jindřich, Udržalová Růžena, Žižkov.

Strnadová Marie,

II . župa Chrudim: Petříček Čeněk, Heřm. Městec. Kostelec nad Orlicí: Jelínek Rudolf, Kostelec n. Orl.; Rybka František, Týniště n. Orl. Lanškroun: Stejskal František, Parník. Litomyšl: Hrdlička František. Vysoké Mýto: Šimek Josef, Choceň ; Frant. Bartheldy, Vys. Mýto. Nasavrky: Šotola Jan, Souček Rudolf, Svídnice. Pardubice: Culek Karel, Burešová Marie, Jesničánky; Žá ček Josef, Nemošice ; Myška Jan, Pardubice ; Košťálová M., Svítkov.

254

Přelouč: Štosek Jan, Bezděkov. Skuteč: Beneš Vratislav. Ústí nad Orlicí: Frýdl Oldřich . Žamberk: Fiedler Josef, Klášterec nad Orlicí.

III. župa Bydžov Nový: Vrkoslav František, Červeněves ; Mareš Alois , Hlušice Velké ; Odvárko Jarosl., Chudenice ; Otčená šek Jan, Králíky; Šťovíček Karel, Skřivany; Toman Antonín, Smidary ; Vrána Petr, Vysoké Veselí. Dvůr Králové: Jarolím Josef, Dvůr Králové. Hořice: Hilmar František, Hořice. Hradec Králové: Vaňásek Josef, Dvory Svobodné ; Hlávka Josef, Hradec Králové ; Skrbek, Hradec Král. Nový ; Houštěk Čeněk, Pouchov. Chlumec nad Cidlinou : Němec Josef, Chlumec n. Cidl. Jaroměř: Bořek V. , Jaroměř. Opočno: Junek Josef, Přepychy ; Šimek Teodor, Opočno. Rychnov nad Kněžnou : Karásek Václav. , Rychnov n. Kněž. Skalice Česká: Řezníček František, Skalice Česká. Úpice: Hnát Eduard, Úpice.

IV . župa

Bělá pod Bezdězem: Šubrt Leo, Bělá pod Bezdězem ; Škoda Václav, Weiss Frant . , Kováň . Benátky Nové: Martinovský Karel, Benátky Nové ; Jareš Alois, Lysá n. Labem ; Nouč Josef, Předměřice ; Vele Josef, Brodce. Boleslav Mladá: Nohýnek Josef, Novák Josef, Boleslav Mladá ; Sedláček Jan, Čejtice ; Najman Josef, Podhlásky. Brod Železný: Krupka Josef, Zásada. Dub Český: Hukal František, Světlá pod Ještědem . Jičín: Dvořák František, Jičín ; Bydžovský Frant. , Pod hrád; Záveský Václav, Kováň . Jilemnice: Hýř Alois, Dolánky. Libáň: Stýblo Antonín, Kopidlno.

Liberec: Krebs Josef, Rechlice. 255

Lomnice nad Popelkou : Formánek Oldřich. Mělník: Drozdík Václav, Chramostek; Bahenský Franti šek, Mělník ; Šťastný Jan, Větrušice ; Nápravník František, Vlněves. Městec Králové: Jelínek Antonín, Činěves ; Javůrek Jaroslav, Městec Králové. Nymburk: Petrnoušek František, Drahelice ; Novák Václav, Kostomlaty; Stibor Josef, Racová Marie, Ježek Albert, Keiper Oldřich, Nymburk; Masopust František, Skrchleby; Ko nopka Václav, Všejany. Paka Nová: Malý František, Bělohrad ; Strnad Josef, Paka Nová. Poděbrady: Kůrka Frant. , Chválovice Velké ; Sokol Vilém, Sadská ; Zubík Frant. , Pečky na dráze ; Ježek Josef, Poděbrady. Tanvald: Vinkler Josef, Šumburk. Hradiště Mnichovo : Řezáč Václav, Veselé. *

V. župa Chabařovice: Polák Václav, Kršňáková Anna, Chabařovice ; Dlouhý Emanuel, Viklice. Kamenice Česká: Noha Čen. , Kamenný Šenov. Lípa Česká: Jungvirt Jan, Falknov ; Dyk Václ. , Lípa Česká. Ústí nad Labem : Staňková Marie, Rákos Václav, Březno Krásné; Černý Matěj , Nestomice ; Ptáček František, Trmice ; Myšák Apol., Kudrnová Karla, Předlice ; Vobecký František, Ústí nad Labem.

Štětí: Hrubý Karel.

VI. župa Duchcov: Pánková A. , Duchcov ; Pánek Rud. , Mirbauerová Frant., Lom . Kralupy: Šrámek Josef, Blevice ; Jirsák V., Kralupy ; Süss milich Jaroslav, Ouholice ; Jandová Marie, Minkovice. Kladno: Bezděkovský Josef, Dubí ; Šturc Josef, Zápotocká Marie, Hončík Václav, Herink Frant., Verner Karel, Vondrá ková Marie, John Frant., Kladno ; Tryburec Václav, Podhor ská Anna, Kolská Vilemína, Benák Josef, Kročehlavy ; Müller * Správně - Veselí. (Pozn. red. ÚD KSČ.)

256

Josef, Adámek Antonín, Rozdělov; Tůma Frant. , Újezd Thienfeld. Křivoklát: Pelc Emil, Broumy; Šmíd Ant., Hudlice ; Kará sek František, Strádonice ; Vítek A., Roztoky. Libochovice: Zeman Čeněk, Paur Eduard, Libochovice ; Nezimák Václav, Klapy; Pokorný Fr., Vrbice. Louny: Rosa Frant., Hospozín ; Bárta Josef, Chlumčany; Strachota Karel, Lenešice ; Seiler Fr., Kolářová Františka, Hnát Karel, Frolíková M., Mašek Josef, Louny ; Picka Josef, Telce ; Ibl V., Třeboc ; Viesner Jindřich, Toužetín ; Chlouba Fr., Čenčice ; Valeček Antonín, Ranná . Lovosice: Prášil Josef. Most: Koudelka Jaroslav, Kopisty ; Mazánek Josef, Most ; Müller Josef, Záluží. Postoloprty: Minaříková Antonie, Březno ; Faust J., Hři vice ; Řehoř Josef, Postoloprty. Rakovník: Knobloch Jan, Lužná ; Benda Rob. , Černá Frant. Rakovník. Roudnice: Malec Josef, Horní Beřkovice. Slaný: Kučera František, Brandýsek ; Procházka Jindřich, Drnek; Mařík Václav, Důl Ferdinand, Koulová Anna, Frijan Miroslav, Hnidousy ; Benda Rudolf, Hořešovice Velké ; Kapr František, Knovíz; Váňa Josef, Pchery ; Havlíček N., Skury ; Faltin Josef, Černý Josef, Suchardová Emilie, Salač Josef, Slaný; Majer Jindřich, Smečno ; Krejčík František, Ledec ; Šretr Josef, Říhová M., Vinařice ; Bradáč Bohumil, Tůmová Marie, Zlonice ; Nedoma Antonín, Zvoleňoves ; Pánek Fr. , Hrdliv; Šmolík Eman, Libušín ; Kratina Robert, Jedo mělice. Strašecí Nové: Svoboda Josef, Kačice ; Hajniš Ant., Vaší rov ; Saska Antonín, Žehrovice Kamenné ; Šuma Jan, Čele chovice ; Hocký Jan, Řenčov. Teplice: Synek Jan, Cukmantl ; Semerád Josef, Košťany ; Kratochvíl František, Novosedlice ; Šleicher Č. , Prasetice ; Teml Emil, Teplice- Šanov ; Procházková A. , Trnovany; Kruml Adolf, Drechkov. Unhošť: Stádník Štěpán, Bruškov ; Novák Antonín, Doksy ;

Svoboda Václav, Dušníky ; Stehlík Václav, Chýň; Novák Karel, Tachlovice ; Eman František, Ptiče ; Hrabě Karel,

17 Protokoly

257

Vel. Přítočno ; Himl Josef, Unhošť ; Tůma Jar., Dobrá; Kácl Karel, Litice. Žatec: Viturga František, Žatec.

VIII. župa

Klatovy: Švára Bohdan, Klatovy. Plzeň: Vlach Jaroslav, Mach Ant. , Ehmigová Anna, Plzeň ; Půta Václav, Bolevec. Rokycany: Kraft Jan, Borek ; Šulc Stanislav, Bosáková Anna, Rokycany. Stodo: Horník Antonín, Nýřany. Zbiroh: Srb Josef, Sv. Dobrotivá ; Pátek Fr. , Karez.

IX. župa

Budějovice České: Bláha Jan, Šímová Anna, Bartoš Augustin, Č. Budějovice ; Jenč Václav, Suché Vrbno. Krumlov Český: Ptáčník Jan, Adolfov. Písek: Němec Václav, Písek. Strakonice. Škola František, Strakonice ; Bláha Václav, Štěkeň. Třeboň: Saska Oldřich, Třeboň. Týn nad Vltavou: Ton Karel, Koloděje. Veselí nad Lužnicí: Šálková Marie, Sochor Jos. , Mezimostí. Vimperk: Železný František, Grabmüller Rudolf, Zdíkov. Vodňany: Pašek Václav, Protivín. Volyň: Dejměk František, Volyň.

X. župa

Budějovice Moravské: Přibyl Ludvík, Byteš Vel.; Šmejkal Jan, Jaroměřice. Jihlava: Včelička Alois, Jihlava. * VII. župa nebyla v této době ustavena. V prosinci 1921 , kdy bylo usnesením výkonného výboru stanoveno nové rozdělení krajských výborů strany, VII . krajem se stal kraj Ústecký. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 258

Náměšť nad Oslavou: Vitiska Josef,

Králice ; Munduch

Frant., Dřevěné Mlýny. Třebíč: Mlejnek Josef, Opatov; Kliment Augustin, Hamza Viktor, Trula Adolf, Třebíč. Znojmo: Havlíček Václav, Starč ; Znojmo; Ryšavý Karel, Telč. Třešť: Stehlík Ladislav, Třešť.

Křivánek

František,

XI. župa Blansko: Kýzlink Jára, Blansko ; Tesař Vladimír, Černá Hora ; Nejeschléb Adam, Lažánky ; Kuchař Josef, Ostrov; Hlaváček Frant. , Rájec ; Kýzlink Bohumil, Techov. Brno: Machová J., Adamov ; Reiter Richard, Perouta Jakub, Smutný Tomáš, Pik Emil, Bartek Jan, Hudec Fr., Hrejsemnou Jar. , Chabera Václav, Král Alois , Kubíček Karel, Ondroušek Fr., Nebesář Hynek, Pospíšil Josef, Smutný Fr. , Sychrovský V. , Škrob Boh. , Knytlová Marie, Krčková Věra, Kučerová Žofie, Rotalová Em., Vaňková Anna, Hromek Klement, Brno; Jurný Josef, Bystrc. Bučovice : Pavlíčková Marie, Hanák Rudolf, Bučovice. Ivančice: Řehořka Antonín, Babice ; Navrátil Vojtěch, Němčice ; Bureš Jan, Příbram; Valeš Josef, Říčany ; Pitrunka Frant., Rosice ; Budín František, Zákřany ; Podroužek H., Zastávka. Jevíčko: Rajbl Josef, Velké Opatovice. Nové Město: Veselý Alois, Nové Město. Oslavany : Doležal Robert, Oslavany. Slavkov: Malý Josef, Habrovany ; Stuchlík Josef, Hodějice ; Masařík Jan, Hostěhrádky; Zahradníček A. , Jezera. Svitavy: Višinka Rud. , Březová. Tišnov: Srnec Bedřich, Velká Bytýška ; Taraba Bohumil, Rohozdec ; Sedlák Jindra, Tišnov. Vyškov: Podaný Richard, Malkovice ; Asnulová, Švabenice.

Ždár na Moravě: Jonáš Josef, Žďár na Moravě. Židlochovice: Ryška František, Židlochovice ; Špaček Fran tišek, Svitávka ; Smutný Tomáš, Šlapanice .

259

XII. župa Vogl Jan, Brušín ; Sklenář Ant. , Čechovice ; Havlíček H. , Černovír ; Novák Josef, Kopeček-Lašťany ; Doupal Antonín, Grygov; Janák Rud., Hodolany; Slovák Josef, Kojetín ; Vacu lík František, Králice ; Ečer Boh. , Zapletal Jos., Kroměříž ; Houžva Alois, Moštěnice Horní ; Bajer Rudolf, Mísař Emil, Prostějov; Balaš Jar., Přerov ; Lisický Frant., Přemyslovice ; Mikulíček Alois, Štípa ; Tichý Josef Šumperk ; Maleček Jos., Tlumačov ; Tureček Jan, Zábřeh.

XIII. župa

Břeclava: Chalupa Josef, Slavičinský J., Herrmann Jan, Břeclava. Hodonín: Kytlica J. , Kolaříková Fr., Hanzlík Fr., Koutný Tomáš, Koutná Libuše, Popovský Frant. , Pavka Martin, Zapletalová Marie, Hodonín ; Mališ Fr. , Lužice. Uherské Hradiště: Machata Josef, Babice ; Černý Ferdi nand, Jalubí ; Dr. Vajtauer Em. , Jarošov ; Mareček Jan, Mor. Nová Ves. Kyjov : Mrva Štěpán, Kostelec ; Ingr Josef, Mistřín ; Kudláč Fr., Vracov. Napajedla: Mikulíček Vítězslav, Malenovice ; Popelák E., Napajedla ; Maleček Fr., Tlumačov. Uherský Ostroh: Slavík Josef, Uh. Ostroh. Zlín: Novák Jan, Zlín. Ždánice: Kotík Josef, Ždánice ; Filip Rudolf, Leskovec.

XIV. župa

Frýdek: Zoubek Frant. , Frýdek ; Márkes Ant. , Staré Město. Fryštát: Kantor Jan, Čamara František, Wicher Emil, Granecký Viktor, Řezník Alois, Karvín ; Peter Josef, Orlová ; Gavelčík Frant. , Poremba ; Gajdáček Adolf, Prostřední Suchá . Klinkovice: Juchelka Frant. , Polom Velká. Valašské Meziříčí: Širůček Eduard, Krhová . Opava: Beníšek Jan, Podolí ; Čubok Ludvík, Dobratice. 260

Moravská Ostrava : Kulkánek Alois, Bludovice ; Čáš Jind řich, Šiklar Frant., Kreplová Krista, Mor. Ostrava ; Sedláček Josef, Mudra Vojtěch, Radvanice. Slezská Ostrava: Samlík Ludvík, Božnovský Karel, Štalba Rudolf, Voron Rudolf, Galík Karel, Slezská Ostrava ; Bardon Frant., Kunčice Malé ; Duda Josef, Muglinov. Vítkovice: Müller Ladislav. Vsetín: Bosák Michal, Vídeňková Marie, Dostál Dominik, Petřvald ; Kalinca Adolf, Ratiboř ; Zapletal Josef, Vsetín ; Viktora Václav, Hrušov ; Vičan František, M. Hory; Picgřim František, Heřmanice ; Šimčík František, Lázy; Janča Fr., Přívoz; Slíva Adolf, Václavice. Slovensko: Šlachta Daniel, Lipt. Sv. Mikuláš ; Tochol Frant., Vachbergerová Emma, Smilník ; Hell Emil, Prakovce ; Stričz Andrej , Zvolen ; Scabík Ant., Trenčín ; Szmanyi Ludvík, Košice ; Chlumecký Václav, Banská Bystrica ; Po spíšil J., Turč. Sv. Martin ; Uhrik Jonaj , Urmince ; Korbačka Julius, Hronec ; Meluš Ant. , Bošany Veľké ; Nykodém Josef, Hajnovejsa ; Masaryk Emil, Topoľčany Veľké ; Varga Josef, Vrútky; Kuna Filip, Oblokovce ; Hladká Anna, Piešťany ; Szandor R. , Ludence ; Tómka Jan, Lučenec ; Liske Jaroslav, Trnava ; Szandor Földösz, Komárno ; Minarík R. , Nové Mesto n. Váh.; Mondok Ivan, Gatti Josef, Užhorod ; Hola nová Zuzana, Jesenský J., Kušner Petr, Ružomberok ; Šmidke Karel, Banská Štiavnica ; Bucko Josef, Jacovce ; Petruszevicz Ivan, Užhorod ; Juraj Hácz, Ješťany ; Šinkulár Štefan, Kó→ terba ; Čermák Michal, Továrníky ; Štolc Štefan, Podbrezová ; Sopuch Viktor, Fraštát ; Visuš Jan, Hlohovec ; Kubičko Mi chal, Koloman Nego, Nitra ;

Fecko Štefan, Michalovce;

Sandrej Samuel, Krompachy; Vandrlík Karel, Mayja Kivės, Hochreiner Karel, Hofman Hanz, Bratislava ; Jank Juraj, Zámky Nové ; Bizoň Josef, Ludanice ; Balink Mikuláš, Užho rod ; Simon Móes, Beregzás ; Tulis Karel, Trnava; Verčík Julo, Banská Bystrica ; Š. Páva, Písovec ; Kubáč Frant. , Sered; Kocnar Št. , Handlová ; Čulen Marek, Brodské.

261

DELEGÁTIS HLASEM PORADNÍM

Šmeral Bohumír, Havlín Dominik. I. župa : Zavadil Josef, Tuček Václav, Bouzek Josef; II. župa : Marek Václav, Meli char Josef; III. župa: Nykodým Bohumil, Šťovíček Karel, Hnát Eduard ; IV. župa: Tymeš Frant., Goliath Otto, Šubrt Jaromír ; V. župa: Srbek Ladislav, Dlouhý Em., Pecháček V., Ptáček František; VI. župa: Seiler Frant., Švanderlíková Jana, Vávra Josef, Pém Fr.; VIII. župa: Vlach Jaroslav, Švára Bohdan, Oberdorfer Josef, Šťastný Bedřich ; IX. župa: Grossmann Jindřich ; X. župa : Rydlo Otto, Merta Rudolf, PhMr. Vašátko Josef; XI. župa: Krček František, Galla Metoděj , Stuchlík Josef, Grimmichová Míla; XII. župa: Synek Jan, Novák Ludvík, Vrtaník Augustin, Král Josef; XIII. župa: Koutný Tomáš, Valvoda Jan, Bimka Marc.; XIV. župa: Jaroš Jan, Petr Josef, Klaner Ludv. , Hess Anto nín. Slovensko: Minařík Rud ., Szuranyi Ludv., Seiden Armín, Kubičko Michal, Pospíšil Jan, Čulen Marek, Strieš Andrej , Schiffel Josef. Výkonný výbor: Bolen Václav, Burian Edmund, Denke Rudolf, Douša Václav, Grünzweig Fr., Hatina Jindřich, Houser Václav, Jarolímek Ad., Koubek Václav, Křenová Anna, Petrách Bohuš, Porkart Frant., Vaněk Karel, Velíšek Antonín, Petrovický Čeněk, Slabihoud Václav; tiskový výbor: Cibulka Josef; tajemník Skalák Josef, Teska J., Jílek Bohuš, Hájek Rudolf. Kontrolní komise : Kovanda Václav, Tausik Heřm.; klub poslanců : Haken Josef; odborové sdružení : Kučera Ladislav ; Slezsko : Pergl Josef; „ Rudé právo" : Novotný Bohuslav; "‚Večerník“ : Skála Jan ; „ Rovnost" : Doležal Jan ; „ Dělnický deník": Tauber Fr. ; ,,Svoboda" : Škuthan Bohumil ; ústřední agitační výbor : Rybáček Jaroslav ; agitační výbor žen : Strna dová Marie ; agitační výbor mládeže : Koťátko Jiří.

HOSTÉ Poslanci: Blažek Jaroslav, Louny; Malá Anna, Vinohrady; Rouček J., Brno ; Toužil Fr., Vinohrady; Bubník Josef,

262

Praha; Kreibich Karel, Liberec ; senátoři: Průša, Dřínov ; Matuščák, Prešov ; Měchura, Prostějov ; Rejlek Jos. , „ Snaha“, Tábor ; Koza František,,,Pochodeň“, Hradec Kr.; Tymeš, „ Rudá stráž“, MI. Boleslav, „ Slánské rozhledy" ; Grossmann Jindra,,,Jihočeský dělník“, Č. Budějovice ; „ Svítání “ , Brno ; „ Předvoj ", Brno ; Bukač Antonín, „ Stráž lidu“, Prostějov ; Sajal Pavel,,,Mladý komunista", Praha ; Novák, „ Pravda chudoby"; Uber,,,Pravda", Užhorod ; ústř. výbor kom. ml.: Sturm, Ústí n. L.; Lizák, Fryštát ; ,,Robotník slonski"; Arnold Kwietniowski, K. P. der Tschechosl.; Karel Kreibich, Alois Neurath, Wenzel Kunte, Adalb. Hampel, Nováková ; Kom. skup . v ČSR, Neumann S. K.; Poale Zion ; Něm. Rak. (levice); dr. H. Nagler, „ Venkov“ ; „ Národní listy“, „ Čas", "" Československá republika“, „ Národní politika“, „ Lidové noviny", Brno, Bělina, Soz. dem. Parteikorrespondenz, Tep lice,,,Českoslov. trhovec", Žižkov, stenograf sjezdu dr. V. Vacek.

263

OBSAH

Předporada sjezdu Program sjezdu · Předsednictvo sjezdu Jednací řád sjezdu · Případ Nerudův • ·

21

23

Organisační zpráva (tajemník Jílek) . Zprávy jednotlivých žup • Zpráva pokladní (Teska) •

25 31

·

43 49 222222 SNK8

Zpráva Tiskového družstva (Rejman) Zpráva ústředního deníku (Šíd)

55

Zpráva redakce „ Rudého práva“ a „ Večerníku“ (No votný) Zpráva říšské kontroly Debata .

Komunism a parlamentarism (Haken) Návrh předsednictva sjezdu a komisí sjezdu • Záležitost Nerudy • ·

58 61 62 73 76

80

Prvý den sjezdu Zahájení sjezdu Hosté sjezdu · Pozdrav soudruhů uvězněných na Pankráci · Přípis brněnských vězňů Pozdrav brněnské posádky • · Pozdrav Komunistické strany Rakouska Pozdrav Třetí internacionály Pozdrav stávkujícím horníkům anglickým • Projev k vyloučeným dřevodělníkům •

* Do obsahu chybí :

Proslov čestného předsedy • Schválení jednacího řádu •

• • •

80 82 82 88 88 90

90 93 93

• str. 81 · str. 82

(Poznámka redakce Ústavu dějin KSČ.)

Písemné pozdravy Pozdrav delegáta komunistů Německa (dr. Mayera) Pozdrav německé komunistické strany Československa • Pozdrav polských komunistů

Pozdrav maďarského proletariátu . Pozdrav rusínského proletariátu · Pozdrav židovského proletariátu

93 95 100 102 103 104

104

Pozdrav zástupce komunistických skupin v slovensku . ·

Česko · • • le Šmerala) (referát internacioná Třetí ke Přístup Koreferát Doležala . . • Resoluce o přístupu ke Třetí internacionále

105 106 154 164

Návrh soudruhů maďarských ohledně vedení komu nistické strany v Československu · • · · Přípis soudruha Kreibicha • Zpráva mandátové komise .

165 165 166

Hlasování o přístupu ke Třetí internacionále .

167

Druhý den sjezdu 170 171 171

Pozdrav zástupce FDTJ • · Pozdrav legionářů komunistů • Pozdrav německé komunistické mládeže . Debata .

Případ Krňanského Návrh na složení výkonného výboru strany · •

• ·

Zpráva návrhové komise Pozdrav soudruhům v žalářích . Poselství výkonnému výboru Komunistické internacio nály . Pozdrav zástupce komunistů Jugoslávie . Volba výkonného výboru, Tiskového družstva a dozorčí • rady · Debata . • Tiskový výbor . • Kontrolní komise

Změna programu strany . Změna organisačního řádu Pozdrav bulharské strany komunistické .

•

173 187 195 195 210

213 216 218 220 224 225 229 230 245

Pozdrav českého odvětví socialistické strany v Americe Zakončení sjezdu Přípis Komunistické internacionály .

·

246 250 252

SLUČOVACÍ SJEZD

KOMUNISTICKÝCH STRAN ČESKOSLOVENSKA KONANY NA SMÍCHOVĚ VE DNECH OD 30. ŘÍJNA DO 4. LISTOPADU ROKU 1921

1

1

SLUČOVACÍ

SJEZD

KOMUNISTICKÝCH

STRAN

ČESKOSLOVENSKA

KONANÝ

NA

VE

SMÍCHOVĚ

DNECH

DO

4.

OD

30.

ŘÍJNA

LISTOPADU

ROKU 1921.

19 2 2. Nákladem komunistického knihkupectví Rudolf Rejman v Praze.

Tiskem Grafie, dělnické tiskárny v Praze.

ZAHÁJENÍ SJEZDU

V Národním domě na Smíchově zahájen byl v neděli dne 30. října 1921

SLUČOVACÍ SJEZD KOMUNISTICKÝCH STRAN ČESKOSLOVENSKA

Velká zasedací síň byla vyzdobena poprsím Karla Marxe a Vladimíra Iljiče Uljanova (Mikuláše Lenina) a květinami. Na průčelné stěně sálu umístěna byla ve všech jazycích ná rodů republiky výzva komunistického manifestu : „ Proletáři všech zemí, spojte se !", slovensky : „ Proletári celého sveta, spojte sa!", maďarsky: ,,Világ proletárjaj, egyesuljetek!", polsky: ,,Proletarjasze wszystkich krajóv, laczie sie! "; kromě toho bylo umístěno v průčelí toto heslo v jazyce rusínském a židovském k naznačení solidárního postupu dělnictva rusín ského a židovského z Podkarpatské Rusi, kde tvoří toto nej silnější část politicky organisovaného proletariátu . Ve středu všech výzev umístěna česká. Z galerie visí dva rudé prapory smíchovských a karlínských soudruhů . Sjezd navštívili také četní novináři mimopražští, najmě socialističtí a za americký tisk komunistický soudruh Franěk.

PROSLOV PŘEDSEDU

O 10. hodině dopolední zahájili soudruzi Šturc a Kreibich sjezd těmito proslovy: Šturc: Vážení soudruzi a soudružky! Vítám vás k tomuto

sjezdu, který schází se v těžké době pod dojmem těžkých událostí. Jsem přesvědčen, že jste si plně vědomi toho, jaká odpovědnost na vás padá a jaký úkol na sebe béřete, jsem přesvědčen, že přicházíte s nejlepšími úmysly, abyste ve pro spěch proletariátu celého světa vykonali největší službu 271

a abyste v této republice a na tomto sjezdu splnili příkaz Karla Marxe, který volal : „ Proletáři všech zemí, spojte se!" Tento sjezd bude se zabývati především otázkou sloučení. Jako předseda výkonného výboru komunistické strany česko slovenské, sekce Třetí internacionály, zahajuji tento sjezd a srdečně vás vítám. Vítám rovněž naše vzácné hosty, kteří se sjezdu účastní. Tento velevýznamný okamžik bude jistě mezníkem v dějinách československého hnutí dělnického. Je to významný moment, který v mnohém připomíná okamžik z roku 1887, když rozvaděný proletariát v Čechách, na Mo ravě a ve Slezsku , zvláště české dělnictvo zemí rakouských, scházelo se ve dny vánoční v Brně, aby tam dohodlo se o tom, zda je možno, aby veškeré české dělnictvo mohlo společně působiti a společně bojovati . Po sjezdu tomto následoval sjezd hainfeldský v roce 1888, na kterém docíleno bylo spojení dělnictva všech národností v Rakousku. Soudruzi a soudružky! Tento dnešní sjezd zakotví hluboko v řadách proletariátu. Proletariát v naší Československé republice pochopí význam toho, co znamená spojení se proletariátu všech národností, jímž má býti docíleno nejen vzájemné solidarity, ale i solida rity všech národností v tomto státě a jež dodati má proletariátu v této republice také příslušné moci a síly. V tomto znamení zahajuji tento sjezd pod dojmem událostí, kdy ulice jednotli vých měst v naší republice kropeny jsou krví dělnickou, pod dojmem těžkých událostí, kdy v jednotlivých státech, částech tohoto státu vyhlášeno je stanné právo a kdy dáno bylo právo mluviti soudům vojenským. V takovém okamžiku přikročujeme k zahájení tohoto sjezdu, který má býti nejen pro proletariát v Československé republice, ale pro proleta riát celého světa významným okamžikem, a jsem také pře svědčen, že nejen proletariát v naší republice obrací zraky k tomuto sjezdu, ale že proletariát celého světa pozoruje jednání tohoto sjezdu. Proto doufám, že se přičiníte o to , aby tento sjezd nejen svou povahou , ale také svým jednáním končil důstojně a aby delegáti, kteří odtud odcházeti budou, byli si vědomi své povinnosti, že jako apoštolové mají šířiti to, co na tomto sjezdu bylo usneseno, ale že půjdou jako vůdcové do jednotlivých míst, aby konali svoji povinnost, která nám bude přikázána těžkými poměry do budoucna. 272

Kreibich (německy) : Soudruzi a soudružky! Jménem šesti členné komise, které od výkonného výboru Komunistické internacionály byl dán příkaz připraviti tento slučovací sjezd komunistických stran v Československu, a jménem obou představenstev komunistických stran vítám vás všechny a pro hlašuji náš slučovací sjezd za zahájený. Tento slučovací sjezd je jedním z nejdůležitějších dělnických sjezdů v dosavadních dějinách dělnického hnutí v této zemi, má a musí míti pro budoucnost dělnického hnutí v tomto státě svrchovaný vý znam , býti nejdůležitějším a nejvýznamnějším sjezdem strany. Soudruzi a soudružky! Během posledních dnů vznikla se zře telem na vážné události myšlenka, nebylo-li by nutno sjezd odročiti s ohledem na nynější politickou situaci a se zřetelem na to, že v této vážné době nejde, aby naši nejdůležitější důvěrníci byli po dlouhé dny vzdáleni od svých organisací. Ale my jsme se usnesli po zralé úvaze sjezd konati právě proto, že jsme přesvědčeni, že se zřetelem na nynější vážnou situaci je nutno, aby zástupci revolučního proletariátu tohoto státu se sešli . Protože proletariát všech národností tohoto státu od tohoto sjezdu čeká vážné rozhodnutí, pro svůj po stup usnesli jsme se konati sjezd, protože v této době a v pří štích bojích chceme vytvořiti jednotnou, semknutou komu nistickou stranu, která je nezbytnou nutností revolučního proletářského boje. Odhodlali jsme se však dobu jednání sjezdu pokud možno zkrátiti a presidium vám učiní návrhy, abychom nemusili déle než třeba zde zůstávati, aby co nej dříve všichni soudruzi přišli zase ven do svých organisací. Očekávám , že jednáním sjezdu tohoto bude vytvořena jed notná komunistická strana v tomto státě v tak vážné době tím pevnější a trvalejší, protože naše nová komunistická strana vytvořena bude v ohni třídního boje, ve znamení války, nebo k válce dělnických mas proti držitelům moci se schyluje, a že jednotná strana bude stmelena tak, jak si všichni přejeme, aby jednotlivé části nebyly od sebe k rozeznání, aby vytvořen byl celek jednotný, pevný a tvrdý. V tomto smyslu vás vítám a prohlašuji sjezd za zahájený.

18 Protokoly

273

PŘEDSEDNICTVO SJEZDU

Šturc: Jménem výkonných výborů české i německé strany dovoluji si do předsednictva navrhnouti : za předsedu Šturc Václav (Praha), Kreibich Karel (Liberec), Čulen Marek (Brati slava), Seiden Armín (Košice), Vavřečka Engelbert (Těšín), Pížová Marie (Rosice). Z Podkarpatské Rusi nevěděli jsme, koho bychom navrhli . Prosím, aby si soudruzi jmenovali svého člena do předsednictva. Delegáti Podkarpatské Rusi navrhují, aby členem předsed nictva byl zvolen Bonard Ivan (Podkarpatská Rus). Kreibich tlumočí pak návrh na zvolení předsednictva sjezdu. Sjezd navržené předsednictvo jednomyslně schvaluje.

PROGRAM SJEZDU Šturc: V důsledcích situace, za níž nynější sjezd se koná, doporučuje společná schůze výkonných výborů českého a ně meckého oddělení tuto změnu denního pořádku sjezdu : Zprávu ze III. sjezdu Komunistické internacionály doporu čuje výkonný výbor z denního pořádku vypustiti ; zpráva ta dostane se delegátům do rukou tiskem . Na denním pořádku sjezdu bude: 1. Sloučení všech národnostních sekcí komunistické strany v Československu. 2. Organisační řád. 3. Akční program.

4. Volby. 5. Hospodářská a politická situace. 6. Různé. Kreibich tlumočí denní pořádek do němčiny. Sjezd schvaluje změnu programu denního pořádku a jednací řád.

DOBA TRVÁNÍ SJEZDU Šturc doporučuje, aby sjezd jednal v neděli od 10 hodin dopoledne do 3 hodin odpoledne ; v pondělí od 9 do 12 a od 2 do 6, rovněž tak v úterý a ve středu, ve čtvrtek od 9 ho 274

din ráno do vyčerpání denního pořádku. Doufá, že soudruzi delegáti se přičiní, aby nebylo zapotřebí zasedati až do čtvrtka, aby denní pořádek vyčerpán byl dříve.

VOLBA KOMISE PRO ZKOUMÁNÍ MANDÁTŮ

Šturc: Do komise mandátové navrženi jsou : Petrovický Čeněk (Praha), Krček František (Brno), Šifl Josef (Ružom berok), Křenová Anna (Praha), Schubert Rudolf ( Kadaň), Holly Ferd . (Ústí n. Labem) . Sjezd tento návrh schvaluje. VOLBA KOMISE

PRO ZKOUMÁNÍ NÁVRHU

Šturc: Do komise návrhové jsou navrženi : Denke Rud. (Vysočany), Junek J. (Hradec Králové), Blažek Jaroslav (Louny), Rydlo Otto (Třebíč), Verčík Julo (Banská Bystrica), Votavová Marie ( Plzeň), Preisler Rud . (Chomutov), Zorn Engelb. (Frývaldov) . Krček (Brno) navrhuje, aby do návrhové komise byl za brněnské soudruhy pojat soudruh Vaněk. Šturc: Doufám, že není žádných námitek. Sjezd schvaluje návrhovou komisi.

KOMISE PRO ORGANISAČNÍ ŘÁD

Sturc: Do komise pro zpracování organisačního řádu na vrženi jsou : Skalák J. (Praha), Bouzek J. (Praha), Křenová Anna (Praha), Galla Metoděj (Brno), Pém Frant. (Louny), Filip Rudolf (Hodonín), Josková Anna (Liberec), Böhmeyer Frant. (Ústí n. L.), Burger Robert (Liberec), Kunte Václav (Liberec), Bruno Felix (Praha) . Šturc: Namísto soudruha Péma z Loun má býti zvolen soudruh Faltýn ( Slaný) . Kubíček (Brno) navrhuje, aby Krček, který byl zvolen do komise mandátové, byl zvolen do organisační a soudruh Galla do komise mandátové.

275

Sjezd schvaluje komisi pro organisační řád v doplněném a pozměněném znění .

KOMISE VOLEBNÍ

Šturc: Do komise pro sestavení kandidátní listiny navrženi jsou : Cibulka J. (Praha), Jírava Josef (Křivoklát), Nykodým Josef (Hradec Králové), Hess Ant. (Mor. Ostrava), Goliat Otto (Jičín), Hirsch Rud . (Krumlov), Preisler Rud. (Chomu tov), Beuer Gust. (Jablonec), Jindrová Marie (Liberec), Kohn Rudolf (Praha). Delegát: Místo Jíravy z Křivoklátu navrhuji, aby do komise volební byl pojat soudruh Bubník Josef (Praha). Jírava vrátil se teprve před krátkým časem a nevyzná se v poměrech. Šturc: Výkonné výbory vycházely z hlediska, aby v komi sích byli zastoupeni soudruzi venkovští, aby to nečinilo dojem, jako bychom chtěli Prahu příliš protěžovati. Budou-li delegáti jiného mínění, není námitek. Hlasuje se a schvaluje se opravený návrh komise volební s Bubníkem. KOMISE PRO AKČNÍ PROGRAM

Šturc: Do komise pro vypracování akčního programu na vrženi jsou : Skalák Josef (Praha), Doležal Jan (Brno), Grün wald (Trutnov), dr. Polák Artur (Praha). Kreibich: Samozřejmě jsou členové komisí také referenty. Delegát: Místo Doležala, který má nemocnou rodinu a není přítomen, navrhuji Kubíčka z Brna. Hlasuje se a komise v pozměněném znění se schvaluje.

ČESTNÉ PŘEDSEDNICTVO SJEZDU

Šturc: Došel návrh, aby do čestného předsednictva sjezdu byli zvoleni Sacco a Vanzetti, kteří byli americkou justicí odsouzeni k smrti. Návrh s potleskem se schvaluje.

276

POZDRAVNÉ PŘÍPISY Šturc: Došly tyto pozdravné přípisy : OD SJEDNOCENÉ KOMUNISTICKÉ STRANY NĚMECKA Milí soudruzi ! Děkujeme Vám za pozvání na Váš sjezd. Vyšleme naň svého zástupce. S komunistickým pozdravem: Ústřední výbor. OD KOMUNISTICKÉ STRANY ANGLIE

Milí soudruzi ! Obdrželi jsme Váš dopis z 15. září a před ložili jsme jej svému výboru na předešlém zasedání. S komunistickým pozdravem... OD KOMUNISTICKÉ STRANY FRANCIE · Milí soudruzi ! Předložili jsme výkonnému výboru žádost, kterou jste nám adresovali o vyslání zástupce strany na Váš sjezd. Výkonný výbor postaral se o to, vyslati k Vám v nazna čené době jednoho ze svých členů . Přijměte, milí soudruzi, naše komunistické pozdravy. OD KOMUNISTICKÉ STRANY ŠPANĚLSKA

Drazí soudruzi ! Obdrželi jsme Váš dopis, ve kterém nám tlumočíte svolání sjezdu jednotné komunistické strany v Československu, ke kterému též jste nás vyzvali k vyslání zástupce naší strany. Při této abnormální situaci, stále stoupající reakci, která kříží činnost naší komunistické stra ny, nuceni jsme k tomu, abychom se zřekli toho, co jinak bylo naším největším zadostiučiněním . Již dlouho naše strana a španělské revoluční sdružení odborové pociťují bez přestání následky reakce v této zemi, nejzpátečnější zemi celé Evropy. Naši bojovníci jsou persekvováni bez milos ti, uvězňováni bez veškeré příčiny, několik jich bylo za bílého dne na ulici zavražděno pochopy buržoasie. Přední 277

činovníci naší komunistické strany, jakož i důvěrnici řídící místní odbočky jsou vězněni nebo ve vyhnanství, jsouce obžalováni z pokusů zrevolucionovati armádu, z přípravy atentátů a různých jiných deliktů . Naše politická činnost bojuje již dlouho s obtížemi přímo nemožnými. Tyto obtíže se zveličily po katastrofě španělské armády v Maroku, kde jsme organisovali protimilitaristickou propagandu, která nám vynesla persekuci a vojenské zákony. Proto nemůžeme Vašemu vyzvání, zúčastnit se na Vašem sjezdu, vyhověti, neboť naše situace je beztoho velmi trapná v době, kdy naše organisace jsou ničeny a mnozí soudruzi upadají do rukou policie. Připravujeme též svůj první sjezd. Očekáváme zprávu z Moskvy, abychom určili dobu svolání. Doufáme, že Vaše situace je méně obtížná než naše a že Vám dovolí, abyste vyslali k nám zástupce, kteří nám doplní a osvětlí naše debaty. Komunistická strana španělská zdraví při této příležitosti všechny soudruhy, kteří připravují revoluci sociální a politic kou moc revolučního dělnictva v Československu . Česko slovenští soudruzi ! Sláva sovětskému Rusku, Třetí inter nacionále, sovětské revoluci ! OD KOMUNISTICKÉ STRANY DÁNSKA

Milí soudruzi ! Srdečně děkujeme Vám za pozvání k spo lečnému komunistickému sjezdu Československa . Těší nás velmi, že se podařilo sjednotiti všechny komunisty v Česko slovensku v jednotnou stranu. Ježto nám nemožno na Váš slučovací sjezd poslati svého zástupce, posíláme Vám tímto své nejlepší pozdravy a přejeme Vám, aby sloučení přivodilo zesílení proletariátu v Československu . Sláva komunistické jednotné straně v Československu ! Sláva Komunistické internacionále ! OD KOMUNISTICKÉ STRANY NORSKÉ došla z Kristianie tato depeše :

Vážení soudruzi ! Není možno vyhověti Vašemu přání a vy slati zástupce naší strany na Váš sjezd. Nalézáme se ve voleb ním boji. Posíláme nejlepší pozdravy a přání, aby uskutečnilo se pevné sjednocení proletariátu v Československu.

278

OD ŠVÉDSKÉ STRANY KOMUNISTICKÉ došla tato depeše : Stockholm : 22. října. Na československém úřadě zdráhají se dáti našemu delegátu k Vašemu ustavujícímu sjezdu ces tovní povolení a visum na pas . Říkají, že Váš sjezd je zakázán. Odpovězte, je-li to pravda. Sturc: Odpověď byla poslána soudruhům, že sjezd zakázán není. Z této depeše můžeme usuzovati, jak zahraniční úřady naší republiky pracují.

DELEGÁTI NAŠÍ STRANY PŘI EXEKUTIVĚ KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY v Moskvě, soudruzi Vaněk a Hampl, zasílají tento pozdrav : Ustavujícímu sjezdu jednotné komunistické strany v Česko slovensku ! Pracujícím významného sjezdu, který má za úkol vytvořiti pevnou jednotu všeho proletariátu na území Česko slovenské republiky a uzavříti tak jedno důležité období vývoje našeho dělnického hnutí, přejeme plný zdar. S komu nistickým pozdravem Hampl a Vaněk. Moskva 17. října 1921 .

SJEZD ČESKOSLOVENSKÝCH KOMUNISTŮ NA VOLYŇSKU

Žitomir 4. srpna 1921. Výkonnému výboru Komunistické strany Československa v Praze. Českoslovenští komunisté na Volyni po vyslechnutí referátu o mezinárodní a vnitřní situaci v Československé republice posílají všem bojovníkům z řad proletariátu pozdrav a vyslovují naději na brzké vítěz ství nad buržoasií. Presidium sjezdu : Smutný, Procházka, Kneidl. Soudruh Doležal z Brna zasílá tento přípis : Lituji a těžce nesu, že mně z rodinných příčin pro těžkou nemoc ženy není možno sjezdu se zúčastniti. Přeji Vám mnoho zdaru. 279

POZDRAVY SOUDRUHÛ JIHOSLOVANSKÝCH A RAKOUSKÝCH K NAŠEMU SJEZDU Z Vídně 30. října. (Pův. tel.) Odevzdejte ihned sjednoco vacímu sjezdu Komunistické strany Československa! Jménem jihoslovanského proletariátu posíláme sjednocovacímu sjezdu bratrských komunistických stran Československa své po zdravy. Jenom spojený komunistický proletariát může odra ziti nápor kontrarevoluce a vésti komunismus k vítězství. Pronásledovaná, nejdivočejšímu bílému teroru vydaná strana Jugoslávie zasílá sjednocovacímu sjezdu bratrských stran své poselství, že úspěšný boj proti reakci v každé zemi vyžaduje jednotné, čistě komunistické a aktivní strany mas. Ať žije jednotná Komunistická strana Československa ! Ať

žije Třetí internacionála ! Ať žije komunismus ! - Výkonný výbor Komunistické strany Jugoslávie.

Od Komunistické strany rakouské došel našemu sjezdu tento telegram : Z Vídně 20. října. Přese všecko úsilí byl na poukaz pražské vlády našim delegátům příjezd do Československa odepřen. Přejeme Vám nejlepší úspěch k sjezdu . - Toman.

SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA !

Vážení soudruzi a soudružky ! Nemohouce býti přítomni sjezdu, jehož úkolem jest vytvořiti jednotnou frontu komu nistického proletariátu v tomto státě, posíláme Vám srdečný pozdrav a přejeme sjezdu plného zdaru. Ať žije komunistická strana v Československu ! Ať žije Třetí internacionála! Uvěznění komunisté na Borech. Šturc: Tím dopisy a pozdravy vyčerpány. Z jistých důvodů představení a jejich pozdravy odsunuty jsou na dobu poz dější. Kreibich tlumočí do němčiny.

280

POSMRTNÁ VZPOMÍNKA ZEMŘELÝM

Šturc: Mnozí nemohli se sjezdu zúčastniti, nedožili se vý znamného tohoto okamžiku . Zejména soudruh Hybeš, který na posledním sjezdu bral s námi podíl, a jiní soudruzi ne dožili se dnešního dne, opustili nás a odešli tam, odkud není návratu. (Delegáti povstávají. ) Tímto povstáním vzdáváte jim posmrtnou vzpomínku, což bude v protokole pozname náno.

SLOUČENÍ VŠECH NÁRODNOSTNÍCH SEKCÍ KOMUNISTICKÉ STRANY

V ČESKOSLOVENSKU

Šturc: Vyčerpali jsme formality sjezdu a přikročujeme k prvému bodu denního pořádku, k referátu o sloučení komunistických stran. Slovo má soudruh Šmeral.

ŘEČ POSLANCE SOUDRUHA BOHUMÍRA ŠMERALA

Soudruzi, tímto sjezdem dovršujeme dílo, na kterém od ukončení imperialistické války vědomě a plánovitě jsme praco vali po tři roky. Dnešním dnem vstupuje v život mezinárodní, jednotná Komunistická strana Československa. Mám pro referát pouze obmezený čas, tři čtvrti hodiny. Nemohu proto slovy dáti dostatečného výrazu citům, které velká tato chvíle v nás vyvolává. Považuji za nutno soustřediti do svého referátu co možno nejvíce konkrétních myšlenek, které souvisejí s dnešním ustavením se mezinárodní jednotné komunistické strany a s dalším jejím vývojem. V prvé řadě prohlašuji, že my, dělníci českoslovenští, ně mečtí, maďarští, polští a ukrajinští, v tuto chvíli neprovádíme sloučení pouze formální, nýbrž že tvoříme úplně jednotné těleso, úplně jednotnou stranu. Tvoříme organismus, který podle naší vůle má býti jednotný od nejnižší své buňky, orga nisace místní, až po nejvyšší své orgány. Já sám jsem před 281

několika měsíci předložil k diskusi otázku nadstavby. Tento návrh nebyl u mne názorem principiálním, ani tehdy jsem neměl vůli, aby se v organisačním vybudování prosadil prin cip federace podle národností. Považoval jsem nadstavbu za účelné praktické opatření na dobu přechodnou, než celky, dosud samostatné údery boje, budou stmeleny, za vzájemné spolučinnosti se prostoupí, prolnou a v těleso opravdu jed notné organicky úplně srostou. I tenkrát jsem si byl vědom a dal jsem tomuto vědomí výraz, že pro situaci boje, zejména pro situace rozhodného útoku, nemůžeme stát na principu federativním, nýbrž že komunistická armáda musí býti co nejpevněji semknuta a principem organisační výstavby musí býti princip demokratického centralismu. Když dnes odhodlali jsme se přistoupiti na okamžité vy budování mezinárodní strany organisačně úplně jednotné, plníme tím usnesení moskevského mezinárodního sjezdu. Do volte však, abych prohlásil, že i my, kteří jsme původně radili na dobu přechodnou k nadstavbě, nepodřídili jsme se moskevskému usnesení pouze z důvodu discipliny, nýbrž že také na naše přesvědčení působily důvody, ze kterých tam usnesení vzešlo . Při tom nezamlčuji, že demokratický centra lismus ve svérázných poměrech našich vtělí se asi v praxi poněkud jiným způsobem než ve velkých státech jedno národních. My můžeme rozhodnout jen o celkovém rázu konstrukce strany a v jednoduchých formách dát jí hlavní formu. Život sám, bude-li nutno, vytvoří si případně také vedlejší, pomocné orgány, když by jich nezbytně ke svému bytí a rozvoji potřeboval. Z důvodů, které mluví pro vybudování strany bez uplatnění jakýchkoliv hledisk nacionálních, na podkladě demokratického centralismu, jistě velmi přesvědčivým pro každého bude sociální ráz doby, povaha sociálních zápasů , které komunis tické hnutí v nejbližší době u nás a v celé Evropě pravdě podobně v blízké době bude nuceno vésti. Vzhledem k veli kým sociálním konfliktům, ukazujícím se na obzoru, přichází založení společné strany v nejvyšší čas. My jsme odhadli hospodářskou situaci o květnovém sjezdu českého oddělení v podstatě tak, jak byla brzy nato odhadnuta na mezinárodním sjezdu v Moskvě. Ona je vyjádřena klikatou linií, celkovým

282

směrem stále klesající dolů, ale s vlnitými pohyby prosperity a krize. Tyto drobné vlny střídají se nyní ostře a v rychlých časových úsecích. Vedle této skutečnosti moskevský sjezd upozornil, že musíme opatrně počítati se zesílenou politikou organisací buržoasie a jejího státního aparátu. Právě tento týden vyšel ve střední Evropě článek soudruha Zinověva, z něhož cituji následující charakteristické věty : „ Ve velkých obrysech prožívá nyní mezinárodní dělnická třída přestávku mezi dvěma revolučními povstáními. Živelné povstání mas, které počalo na konci imperialistické války a po dobu jednoho až dvou roků otřásalo celou Evropou, nyní došlo tu a tam k jistému ztišení. V řadě zemí buržoasie přešla k otevřené ofensivě proti dělnictvu . Buržoasní reakce zuří nejhorším způsobem. Nejsme proroky a nikdo z nás nemůže přesně říci, kolik měsíců nebo roků uplyne k prvému novému vítěz ství proletářské revoluce v některé z těch velkých zemí, které jsou skutečně pro osud světové revoluce rozhodující. Jedno však víme jistě : revoluce není skončena. Nejsme příliš vzdáleni od periody, kdy počnou nové zápasy, které Evropou a celým světem otřesou měrou ještě mnohem značnější než všechny boje dřívější. " V této situaci musíme míti stranu umožňující rychlé taktické přizpůsobování se rychle měnícím se situacím, stoupajícím a klesajícím vlnám prosperity a krize, vedle toho strategickým pohybům buržoasních nepřátel. Tomuto stavu odpovídá u nás opravdu jednotná, centrálně řízená mezinárodní strana komunistická. Měsíce, které uplynuly od moskevského sjezdu, přinesly nám zde ve střední Evropě tuto zkušenost : analysa obsažená v referátě Trockého se celkem potvrdila. Celková tendence klesání kapitalismu zdá se nyní ještě ostřejší, než jaký mnozí měli tehdy dojem. Jednotlivé vlny prosperity a krize na této hlavní linii střídají se velmi rychle a ostře. Do toho ale jako určitý činitel vsunují se také nové zkušenosti, ku kterým ohledně výstavby došli soudruzi v Rusku a při nichž hraje hlavní úlohu hlavně vřadění osobního zájmu do organisace kolektivní práce a výroby. Pro celkovou hospodářskou situaci Evropy za nejdůležitější zjev, jenž se stal úplně zjevným v poslední době, pokládám přesun světového hospodářského těžiště z Londýna do Nového Yorku. Tento dochází výrazu

283

v poklesu kursu anglické libry proti americkému dolaru o pětinu doválečného stavu, za druhé v zadluženosti „ vítězné“ části Evropy Spojeným státům. Dluhují těmto v miliardách dolarů : Velká Británie 4,2, Francie 2,9, Itálie 1,64. Tím jsou podlomeny v Evropě nejpevnější pilíře, na jejichž pod kladu světový kapitalism měl býti znovu vybudován. Před několika měsíci byl pocit, jako by šlo Evropou jisté ulehčení. Dnes vidíme, jak to bylo přechodné . Anglický obchod, na jehož stoupání až do nedávna buržoasie a sociální patrioté poukazovali jako na známku překonání světové krize kapita lismu, upadl zase tak, že znovu se blíží nejnižším cifrám, jež měl od světové války. Anglický list „ Observer“ uvádí cifry, jimiž já nemohu pro nedostatek času svou řeč rozšiřovat, a píše, že cifry ty podávají obraz vážné, kritické situace. V jiném státě, Itálii, jest pasivum obchodní bilance přímo hrozné (za prvé pololetí 1921 export 24 miliardy lir, dovoz 13½ miliardy, lira klesla na 20 centimů !) . Pro Německo uvádím jen nynější pokles marky. V květnu při ustavení českého oddělení komunistické strany uváděli sociální patrioté, že přicházíme opožděně, děláme věc, která je přežilou, klesající ceny potravin že jsou lepším dokladem proti našemu stano visku o nutnosti komunistické strany. Když si uvědomíte ceny masa, chleba, mouky, brambor, bytů dnes u nás, když si uvědomíte stav drahoty v celé Evropě, když si uvědomíte bezvýchodnost z dnešního stavu následkem valutového roz kladu Evropy a vyřadění Ruska ze světového hospodářství, když v té souvislosti uvážíte v světovém měřítku otázku státních dluhů a nemožnost situací státních, nacionálních a teritoriálních, máte nejlepší odpověď na tehdejší námitku . Komunistická internacionála musí býti dobudována. Proto jsme musili jíti také u nás v budování komunistické strany zase o podstatný krok dále k tomu, co děláme dnes. K stejnému cíli vede rozbor hospodářských poměrů Česko slovenska. Uvedu jen několik charakteristických skutečností. Kovodělný průmysl v Československu zaměstnává jen 28 % své výrobní schopnosti . Značný pokles měny rakouské a pol ské, nyní též německé marky, působí krajně nepříznivě na jeho odbytové množství. Tak 1 q polských kovových výrobků stojí přibližně 4500 polských marek, to jest 60 až 90 Kč, u nás 284

1

nelze totéž vyráběti a prodávati laciněji než za 300 Kč. Průmysl uhelný trpí jednak všeobecnou stagnací uvnitř re publiky (proti lednu máme pokles spotřeby o třetinu, pře bytky vytěžených zásob jsou stále větší), uhelný export dostal se do kritické situace následkem poklesu německé marky. Nezbytně nutno u nás počítati s velkým útokem na mzdy horníků a kovodělníků, což jest dalším důvodem pro zrychlené dobudování jednotné komunistické strany. Poněkud lepší je v Československé republice stav průmyslu textilního (po libe reckém veletrhu je nyní zaměstnanost 63-72 % výrobní kapacity), jest však nebezpečí, aby vzhledem k poklesu mno hých zahraničních valut mnohé objednávky nebyly storno vány. Průmysl cukerní jde vstříc krizi na zahraničních trzích následkem toho , že ztratil na ententu trh balkánský a levantský, kam pronikl cukr třtinový, nyní o 30 % lacinější než kostky. Vykázaný státní rozpočet nelze pokládat za přesný, ohledně oběhu bankovek jest Československá republika sice na tom daleko lépe než řada států jiných, přece však obíhá jich za 295 milionů. Těžké sociální konflikty jsou neodvratny, rychlé dobudování jednotné komunistické strany bylo nutno ! Když jsem řekl, že za skutečnost považujeme klesající linii kapitalistického rozkladu , nepravíme tím, že kapitalismus na určitou přechodnou dobu nemohl by se ještě zachránit za žád ných okolností. Mohl by se ještě na určitý čas zachránit, kdyby se mu podařilo zotročit dělnickou třídu celé Evropy tak, jako je na příklad zotročena v Uhrách. Musíme býti připraveni, že kapitalismus se o to pokusí, a musíme býti připraveni na zoufa lou obranu v tomto velikém souboji. To je další důvod pro krok, který činíme. Chci upozornit na některé okolnosti, které speciálně v na šich poměrech nemáme ztratiti ze zřetele. To, co dnes pod nikáme, je symbol, obřad, chcete-li, sňatek. Pravé sjednocení, vzájemné prolnutí a splynutí provede teprve společný život, spo lečná práce a zejména společné boje. I náš život nebude po sjednocení bez obtíží. O tom nechceme dělat skutečnosti ne odpovídajících ilusí ani sobě, ani Komunistické internacionále. Ve státě s různými národnostmi jsou poměry spletité. Uvažme jen o povaze dělnického hnutí českého a německého. Právě poslední události ukazují, jak každé z nich musí počítati 285

s jiným všeobecným prostředím, ve kterém je nuceno žít a působit. Každé má proti sobě jinak orientovanou denní politiku buržoasie, jinou sociální demokracii (česká dělá poli tiku Druhé internacionály, německá Dvaapůlté), jiné odborové organisace a podobně. Na tyto skutečnosti jsem myslil, když jsem už výše vyslovil, že vedle jednoduchého, přímočarého organisačního schématu, jež si při sjednocení dáme, praxe a život vytvoří si ještě pro splnění určitých úkolů , pro pře konání určitých obtíží funkční orgány rozčleněnější, pomocné. Velmi bdělí musíme býti po sloučení, abychom přes centrali sovanou svázanost v prostředí každého národa postupovali tak, abychom se neodcizili masám, abychom stranou masovou zůstali ajako strana masová rostli. To ve zvláštních poměrech tohoto státu znamená, že jako ve věcech hospodářských a poli tických, tak také v konkrétních otázkách národnostních ne smíme se zavírati také před drobnými praktickými otázkami dne. Pro naši vlastní taktiku celkovou samozřejmě nikdy nesmí býti rozhodující hledisko nacionální. Musíme při ní vždycky vycházeti z třídně proletářského a jen třídně proletář ského hlediska. Ale dělníci národů, kteří jsou zde menšinou, nesmějí míti pocit, který české dělnické hnutí mělo v bývalé sociální demokracii, dokud tato byla zcentralisována ve starém Rakousku. Snadno by se mohlo státi, že by naše povýšenost nad nacionální otázkou, která v porovnání s naší otázkou sociální jest otázkou nepatrnou, u německých dělníků mohla vzbuditi dojem, že snadno je nemluvit o národnostních věcech příslušníkům národa národně politicky saturovaného, jenž má ve státě vládní moc, jinak že je pro příslušníky národa, jenž ve státě u vlády a také v ohledu národním má spravedlivé požadavky a neukojené potřeby. Aby nevnikla do našich řad nacionální nervosa a přecitlivělost, která by nás rozkládala a přímočarost našeho sociálně revolučního rozhodování rušila, tomu předejít mají v moci soudruzi čeští tím, když postaví se za každý požadavek národní proletářské masy německé, madar ské, polské, ukrajinské, ať se jedná o školu, právo jazykové nebo jakoukoliv věc kulturní, a sami zápas také za tuto národní spravedlnost upřímně a energicky povedou. Tvoříme stranu, která je povolána splnit velký dějinný úkol v této zemi a na velké frontě sociální revoluce v celé střední

286

1 1

Evropě. Ve styku s masami pečlivou solidní přípravou organi sační, v koordinovaném spojení s druhými rozhodujícími zeměmi střední Evropy chceme vést armádu proletariátu Československa vstříc velké, poslední bitvě. Neboť z minulosti dělnického hnutí všech národů této země vneseme do nové strany idealismus, obětavost, nejvyšší stupeň revoluční mravnosti. Nic na světě nemůže nahradit toto neviditelné fluidum, jež drží masy pohromadě, plní je důvěrou a statečností, chrání je před osobními nedorozuměními, kolísáním a rozkladem. Žádné velké hnutí nedá se vybudovat a udržet prostředky pouze mechanickými, i v revoluci nic nemůže nahradit ideu a čistotu. Mnozí z přítomných celá desítiletí spjati byli s děl nickým hnutím českým. Tímto okamžikem v lásce a víře v revoluční, komunistický ideál splýváme v jedno s bratry všech národů tohoto státu . Nechť požehnanou zůstane tato chvíle a nechť v radostném pohnutí můžeme vzpomínati na ni, až prošedše trnitou drahou, která je ještě před námi, staneme u mety vítězství ! (Potlesk. ) ŘEČ POSLANCE SOUDRUHA KARLA KREIBICHA Vážení soudruzi a soudružky ! Myslím, že je nutno, aby chom v této hodině zmínili se několika slovy o předhistorii našeho sloučení a vůbec o dějinném významu dnešního sjezdu strany. Založení spojené komunistické strany v Českosloven sku znamená opětné spojení těch oddílů revolučního proleta riátu, které byly od sebe odloučeny ne po léta, nýbrž po desíti letí. Víme, že ve starém Rakousku mezinárodní jednota proletariátu nikdy nebyla uskutečněna v takovém měřítku, jak to bylo nutno pro jeho třídní boj . Víme, že mezinárodní myšlenka žila v prvních dobách dělnického hnutí ve starém Rakousku, že žila více jako třídní instinkt, jako cíl solidarity v masách, ale že význam národnostní otázky vzplanutím ná rodních bojů v onom státě velmi brzy porušil tuto ideu jed noty, a to ještě dříve, než jednotnost mohla dojíti výrazu orga nisačním semknutím . Příčina tohoto národního rozpoltění dělnického hnutí v Rakousku nebyla snad v nějakém tajem ném rázu národnostní otázky, nýbrž byla ve významu ná 287

rodnostní otázky pro tento stát v tom, že nacionální oportu nismus nalezl přístup do řad dělnictva i v sociálně demokra tických stranách. Oportunism -to nám ukazuje zkušenost celé historie dělnického hnutí - je vždy příčinou rozkladu dělnického hnutí. Vystupuje v různých státech a v různých formách, podle hospodářských a politických poměrů. Ve sta rém Rakousku projevoval se ve formě národního oportunismu. Právě události poslední doby přinášely nám doklady pro tento fakt. Druhá internacionála byla při vypuknutí války oportu nismem roztržena a rozpolcena, poněvadž ve Druhé interna cionále utajený oportunismus byl probuzen právě velikými problémy, které válka přivedla na denní pořádek. Vzpomeňme si na jednotu a semknutost tohoto proletariátu v Německu onoho 9. listopadu 1918, kdy německý proletariát převzal politickou moc dělnickými a vojenskými radami . Tenkrát nalezl revoluční čin, kterým byl zničen německý imperialis mus a císařství, německý proletariát jednotný a semknutý. Ale jakmile demokratický oportunismus přinutil sociálně demokratické strany ke kapitulaci před buržoasií, v tom oka mžiku bylo po jednotě německého proletariátu. Z těchto zkušeností musíme čerpati poučení, že jednota proletariátu jen tenkráte je možná, když proletariát se vrátí k zásadám revolučního marxismu, překoná všechen oportu nismus ve vlastních řadách. To platí přirozeně také pro mezi národní sloučení proletariátu, a poněvadž Komunistická inter nacionálaje pouze obnovením staré, Marxem a Engelsem založené Internacionály, s tím rozdílem, že první přizpůsobila svou taktiku a zásady na poměry změněné od té doby kapitalistic kým vývojem, proto může proletariát dojíti jednoty a se mknouti se jen ve znamení Třetí internacionály a její organisace. Nejlepší důkaz pro tuto větu vidíme v těchto dnech zde

v tomto státě, kde se uskutečňuje to, co po dlouhá léta v děl nickém hnutí ve starém Rakousku zdálo se nemožným ; dnes stává se skutečností, co bezprostředně po převratu po vytvo ření tohoto státu bylo znemožněno oportunistickou politikou sociálně demokratických stran a zdálo se býti odloženo do daleké budoucnosti. Teprve přístup ke Komunistické inter nacionále vytvořil předpoklady pro sjednocení proletariátu v tomto státě.

288

Tážeme-li se, co je nejlepší a nejjistější zárukou a základem tohoto sloučení, musíme tuto záruku viděti v tom, že toto sloučení není sloučením provedeným shora, není pouze slou čením vůdců a instancí, nýbrž že toto sloučení přišlo zdola, neboť to, co dnes dokončujeme, jest jen potvrzením a koruno váním díla, které masy již dávno zdola počaly prováděti . A nej lepším znamením, které způsobilo největší radost všem, když jsme se z moskevského mezinárodního kongresu vraceli domů s úkolem provésti sjednocení v Československu, byla ta okol nost, že jsme nalezli myšlenku sjednocení z veliké části již provedenu v organisacích okresních, krajských a župních a že přípravné komité, které jsme měli podle příkazu III . sjezdu Komunistické internacionály dosaditi, již se sestoupilo a začalo pracovati. Masy proletariátu všech národů v tomto státě došly k tomu názoru , že v důsledku železných politických a hospo dářských nutností třídního boje v tomto státě sloučení je ne vyhnutelné. Přiostření hospodářských a politických bojů při vedlo masy na tuto cestu . Co jiného je revoluční marxismus než poznání hospodářského a politického proletářského tříd ního boje ? Pro naše hnutí jest nejradostnější a nejvíce povzná šející okolností, že v tomto okamžiku splynutí vládne shoda poznání politické a hospodářské situace státu a elementární třídní uvědomění proletariátu. Tímto způsobem došli jsme ke stejnému poznání, to jest nejjistější zárukou pro jednotu a semknutost naší dnes založené strany. ( Souhlas . ) Jest samozřejmé, že komunistická strana nesmí zavírati oči před obtížemi, před kterými stojí, podniká-li to nebo ono dílo nebo jde-li do nějakého boje, neboť právě to musí býti vlastností komunistické strany, že bez ohledu, ano brutálně, ať je to příjemné nebo nepříjemné, vždy vyslovuje to, co jest, že správně poznává skutečnost a že prvé poznání obtíží, před kterými stojí, zdvojuje její úsilí, aby obtíže překonala. Musíme jasně a zřetelně pohlížeti na obtíže, které stojí v cestě dokončení našeho spojení. Neboť toto spojení nesmí býti pouze mechanickým, nesmí býti jenom sdružení organi sací, pouhé sečtení členů , nýbrž toto spojení musí se státi hlubokým organickým sloučením, takže jednotlivé části stra ny, které se dnes sdružují, nebudou smět býti v krátké době vůbec od sebe rozlišovány. A bude nutno zcela jistě překonati

19 Protokoly

289

ještě mnohé obtíže, které spočívají především v historickém vývoji dělnického hnutí v tomto státě, obtíže, které jsou odů vodněny celým ekonomickým a politickým problémem tohoto státu, obtíže , které konečně spočívají také v tom, že my všichni, kteří zde jsme pohromadě, nepřišli jsme na svět jako komu nisté, nýbrž došli ke komunismu na základě dlouhých zkušeností o pochybené sociálně demokratické politice a na základě obtíž ného a dlouhotrvajícího seznání svých vlastních omylů. Co jsme se naučili ve válce a po válce, není ničím jiným než tak tickým použitím revoluční teorie, která nás vnesla do dělnic kého hnutí. K tomuto seznání dospěli jsme velmi rozličným tempem a různými cestami, a to především v různosti tohoto státu. Máme jakožto proletáři různých národů rozličné pro tivníky. Sociálně demokratické strany, od nichž jsme se od loučili, měly rovněž rozličný charakter a zaujímají ještě dnes v tomto státě různá postavení. Na Slovensku jsou opětně zcela jiné poměry. Tam dospěly masy ke komunismu rovněž zcela odlišným způsobem. Zklamáním, hořkými zkušenostmi, které jsme měli během války a po válce, došli jsme znenáhla k této cestě a nyní musí býti naším úkolem prohloubiti vše chny zkušenosti a utvořiti si z nich jednotný princip, při čemž musíme také získati taktické pojetí o všech problémech, před které jsme byli v tomto státě postaveni. Musíme býti jednotni samozřejmě nejenom v principiálních a taktických otázkách , ale musíme si udržeti také pevnou sevřenost v kaž dém případě a v každém boji . Příkladem toho jest boj , do kterého jsme nyní byli vtaženi a o němž musí ještě na tomto sjezdu býti mluveno, onen boj , jenž povstal reakcí v Uhrách a návratem Karla Habsburka. Musíme zaznamenati skuteč nost, že i když jsou němečtí a čeští komunističtí proletáři stej nými nepřáteli každé reakce a každého monarchismu, že přece působil návrat Karla do Uher zcela rozličným způsobem na český a německý proletariát. Zatím co u československého proletariátu vznikla obava o ztrátu národní samostatnosti , bylo přirozeně u německého proletariátu nebezpečí, že nacionální agitace a oposice proti státu bude tak ostrá, že bude míti vliv na stanovisko německého proletariátu . Zde bylo třeba - o čemž bude ještě mluveno ― najíti jednotnou taktickou směrnou linii.

290

Bude naším úkolem překonati možnost dospění k jednotné principiální a taktické směrné linii, onu možnost, o které se mnohdy zvláště zde v Československu myslilo, že bude velmi značně oddálena, dospěti k jednotné sevřené frontě také v tomto ohledu. Tuto možnost dal nám III . světový kongres Komunistické internacionály, jehož úlohou bylo analysovati vývoj světové revoluce, pochopiti jasně nynější situaci a určiti taktické směrné linie budoucího boje. III . světový kongres nám určil nejdůležitější směrné linie pro revoluční taktiku komu nistické strany následovně : V době, kdy vlny světové revoluce stávají se mocnějšími, musejí býti masy získány pro revoluční akci přizpůsobením se k bezprostředním revolučním bojo vým cílům, ale také k periodě přechodné stagnace ve světové revoluci . Klade-li vzestup revolučních vln obrovské požadavky na komunistickou stranu, na její odvahu , odhodlanost a oběta vost, klade také na druhé straně přechodná perioda stagnace ve světové revoluci, v níž se nalézáme následkem zrady sociálně demokratických stran, značné požadavky jasného chápání situace a především trpělivosti a schopnosti přizpůsobiti se dané situaci. V revolučních dobách jedná se o to, aby sociálně demokratic kým stranám byla stržena maska, aby na jejich vůdce bylo ukázá no jako na zrádce revoluce, v době politické stagnace jest třeba vzíti sociálně demokratické strany za slovo, postaviti jejich vlastní požadavky a přinutiti je, aby ukázaly, jak dalece jsou odhodlány a schopny tyto požadavky zastávati . Zároveň však jest třeba vyznačiti hranice možnosti pro proletariát kapita listické společnosti. Sociálně demokratické strany jdou dnes na příklad mezi masy a vypravují jim, že dnes je nejdůležitější starostí zavésti starobní a invalidní pojištění. My jim odpoví dáme : Ano, my se k tomu připojujeme, mluvme nyní o starob ním a invalidním pojištění. Připojujeme se, řekneme jim, k těmto požadavkům, které vy stavíte. Tak je přivedeme do situace, že budou musiti přiznati, jsou-li s to bojovati za tento požadavek. Vidíme již nyní v této otázce, která zajisté není otázkou uchopení moci ani otázkou revoluční, a sociální de mokraté tu nemohou použíti výmluvy, že je to příliš daleko sáhlé, jak sociální demokraté začínají proletariát zrazovat. Vidíme to na prohlášení ministerského předsedy dr. Beneše,

291

jenž sám vypravoval, že starobní a invalidní pojištění může býti provedeno jen pomalu a po etapách, poněvadž prý stát k tomu nemá prostředky. Tyto prostředky budou mu nyní scházeti tím více, když každodenně musí vyhoditi 100 milionů na mobilisaci. Budeme-li se říditi touto taktikou, podaří se nám prohloubiti revoluční uvědomění v masách a především v naší straně, aby zejména příslušníci naší strany všichni jasně poznali, co musí býti jádrem taktiky komunistické strany v tomto období. Jest třeba se připravovati, činiti to, co v Německu před břez novými boji opomenuli a co kritisoval moskevský světový kongres jako jednu z největších chyb, která se stala při břez nové akci. Musíme totiž včas připravovati stranu a její masy na zostření revolučního boje, připravovati masy a zvláště vlastní příslušníky na obrat v situaci, který nám zase ukládá revo luční taktika. Předpokladem taktiky v době stagnace, totiž předpokladem úspěchu této taktiky pro revoluční třídní boj pro světovou revoluci proletariátu, předpokladem tohoto revolučního opor tunismu jest udržení živého revolučního vědomí. Především je nutno pozorně sledovati okamžitou situaci, před kterou je postaven proletariát, a vychovávati stranu i její příslušníky k odhodlanosti a přejíti kdykoliv k ofensivě, dostaví- li se obrat této situace. Musíme masy poučovati, otvírati jim oči, aby rozuměly všem fázím taktiky komunistické strany. Zářivým vzorem na této cestě bude nám taktika komunistické strany Ruska, která od doby boje o uchopení moci až k okamžiku, kdy musila sáhnout k dalekosáhlým koncesím, aby se udržela, vždy si zachovala ostrou analysu poměrů, a kdykoliv bude nutno, může provésti onen obrat, protože vychovala své příslušníky k jasnému revolučnímu poznání . Jest právě třeba, řekl bych, tuto oportunistickou taktiku v období stagnace světové revo luce prováděti právě jako část revoluční politiky, jako část světové revoluce. Zvláště v Československu , chceme-li dojíti jasnosti v zá sadách, máme veliký úkol vychovávati masy kjasnému poznání v našem smyslu. Musíme poučovati masy o skutečném rázu národní revoluce, o skutečném významu národní samostat nosti každého národa . Musíme je poučovati o významu sebe určovacího práva národů, které Třetí internacionála již ve

292

svých thesích na druhém světovém kongresu postavila do popředí. Musíme jim ukázati, že se nejedná o žádnou šablonu, že toto heslo národního sebeurčení musí se přizpůsobiti sku tečné situaci v každém státě a situaci revolučního boje. Ale my musíme překonati v tomto státě nejen principiální a tak tické obtíže, nýbrž také obtíže organisační, poněvadž přiro zeně také organisační vývoj proletariátu jednotlivých národ ností v tomto státě šel od doby starého Rakouska různými cestami . O této otázce předloží vám jiní referenti návrhy, které mají přivoditi také organisační sjednocení a splynutí strany. Dovoluji-li si říci několik slov k této otázce, musím uvésti jen základní principy, na nichž bude tato organisace komunistické strany vybudována. Tyto principy jsou : především demo kratický centralismus, energické silné vedení a přísná disci plina ve straně, bezpodmínečné podřízení části celku i jed notlivců straně, žádná národnostní autonomie a také ne žádná autonomie teritoriální. Žádná země, žádná župa, žádný národ a žádná parlamentní frakce nesmí provozovati svou vlastní po litiku. Žádný funkcionář a zvláště také ne žádný poslanec nesmí se považovati za zástupce národa anebo jednoho kraje, nýbrž vždy musí si býti toho vědom, že je odpověden celé straně. Rozčlenění musí býti provedeno jen podle hospodář ských a průmyslových území, organisace musí býti bez veli kého byrokratického aparátu, nesmí se pouštěti do organisač ních malicherností, ani prováděti místní politiku . Největším požadavkem , který klademe každému členu , jest obětavost za účelem docílení zásadní samostatnosti strany na základě obětavých příspěvků jejích členů, avšak také vybudování organisačního aparátu pro případ pronásledování a pro případ největšího přiostření revolučního třídního boje. Soudruzi, musím nyní promluviti ještě několik slov o vše obecně politickém významu tohoto sloučení nejen pro dělnické hnutí tohoto státu, nýbrž pro tento stát vůbec a pro jeho měš ťácké třídy. Od okamžiku, kdy se z tohoto sjezdu rozejdeme, budeme v tomto státu první a jedinou mezinárodní stranou. Budeme prvními v tomto státu, kterým se podařilo překlenouti národnostní rozepře. To znamená uskutečnění elementárního přání mas, přání, jež jest v masách tak silné, že také sociálně demokratické strany byly nuceny učiniti mu v gestech, frázích

293

a řečnických obratech ústupky. Jen my budeme s to splniti toto přání mas, což se nikdy nepodaří sociálně demokratickým stranám, neboť ony se nikdy nezbaví svého oportunismu a také ne svého oportunismu nacionálního, neboť kdyby se ho mohli zbaviti, tu nebyli by již sociálními demokraty, ale stali by se právě komunisty. Oni znají jenom jednu shodu, a to shodu o ministerská křesla tohoto kapitalistického státu . Proto si musíme býti vědomi, jak obrovský vliv bude míti toto naše sloučení i na ony masy, které jsou doposud ovládány sociál ními demokraty. A právě tento sjezd a toto mezinárodní slou čení velmi silně přispějí k tomu, že masový charakter naší strany stane se ještě zřetelnějším . Jsme pevně přesvědčeni, že toto sloučení přivede nám další přívržence z řad proletariátu, že toto sloučení bude znamenati nová otřesení posic sociálně demokratických. Ale, soudruzi a soudružky, právě proto, že toto sloučení bude míti tak značný vliv na masy, nesmíme si nepovšimnout účinků, jež toto sloučení bude míti na majetné třídy a držitele moci v tomto státě. Právě pro tyto poslední znamená dnešní den a toto spojení zcela zvláštní zvýšené ne bezpečí komunistického hnutí vzhledem ke kapitalistickému a měšťáckému charakteru tohoto státu . Musíme se připraviti na to , že držitelé moci v tomto státě nenechají naše sloučení bez odpovědi, musíme býti připraveni na to, že vůle a odhod lání sraziti k zemi naši stranu a naše hnutí bude od tohoto dne ještě silnější, než tomu bylo doposud. Musíme si dále uvědo miti také mezinárodní význam našeho dnešního sloučení, které bude míti ozvěnu daleko za hranicemi Československé republiky. Víme a nepotřebuji to zdůrazňovat jenom v heslech, neboť o tom bylo již velmi mnoho psáno a mluveno ; známe zeměpisnou polohu tohoto státu, známe jeho centrální polohu ve střední Evropě, jeho obrovský význam pro celý politický systém, jejž zřídila vítězná Dohoda po světové válce a jenž jest právě dnes oporou mocenského postavení kapitalismu v celém světě. Tento stát, který má tak obrovskou důležitost pro poli tiku Dohody, pro uchování jejího tak zvaného mírového díla, tj. pro uchování její moci v celé Evropě, tento stát má záro veň pro Dohodu a majetné třídy těžkou chybu od zrození. Tato chyba spočívá v tom, že československý národ byl již na počátku světové války a při jejím ukončení výslovně národem

294

dělníků, že bez pomoci proletariátu nebylo národní osvobození československého národa a zřízení tohoto státu myslitelno . K pod poře mas v tomto boji musilo býti použito zcela jiných metod nežli v Jugoslávii, v Polsku atd. , poněvadž masy českého pro letariátu mají za sebou dlouhé, několik desítiletí trvající vy školení v sociálním a politickém třídním boji. Demokratická myšlenka, myšlenka politické svobody a socialismu byly již hluboko zakořeněny v těchto masách a této okolnosti musili držitelé moci učiniti ústupky. Československý proletariát ne byl by mohl býti získán v boji o založení tohoto státu a v boji proti Rakousku, kdyby mu nebyly bývaly učiněny dalekosáhlé sliby, sliby týkající se demokratického a svobodného charak teru tohoto státu : úplná politická svoboda v republice, odloučení církve od státu, osvobození školy atd. Musilo se jíti tak daleko konečně, že se musilo užívati v legiích frází o ,,socialistické republice", aby masy byly získány pro národní osvobozovací myšlenku. A když bylo dílo ukončeno, když přišel okamžik, kdy buržoasie prohlásila, že měšťácká národní revoluce jest již ukončena a kdy chce od mas zase pokoj a práci, tu nemíní buržoasie dodržeti své sliby a fráze. Jen pomalu mohla býti tato politika likvidována, ale ona byla likvidována velmi značně, bylo již mnoho hektolitrů vody vlito do revolučního vína roku 1918. Na socialismus není dnes ani pomyšlení . Dnes píší otevřeně české měšťácké noviny, že o socialisaci v této pohnuté době nemůže býti vůbec mluveno. Není třeba, abychom ztráceli o tom slov, jak vyhlíží tak zvaná ,,politická svoboda" v tomto státu, který stojí dnes ve znamení stanného práva a ve znamení prolité dělnické krve. A kolik vody bylo vlito do vína bouřlivého Římu nepřátelského husitství z roku 1918 ? Nyní nekácejí se již žádné mariánské sloupy ve státě, v němž páter Šrámek sedí v ministerstvu a jehož předseda vlády nehlásá odloučení církve od státu, ale kompromis mezi oběma, tedy žádný boj proti Římu, nýbrž „ vyrovnání“ a konkordát s Ří mem ! Tak musily býti odstraňovány kus po kuse sliby učiněné českému proletariátu v roce 1918. Ale ještě bylo velmi málo odstraněno z toho všeho, ještě nedospěl tento stát k lítosti Dohody se svým dělnickým hnutím tam, kde dnes nalézá se Polsko, Rumunsko a Jugoslávie, spojenci Československé re publiky v boji prý proti monarchismu a proti reakci (pan

295

ministerský předseda Beneš jakožto ministr zahraničních věcí byl již nucen, právě poněvadž věděl, že nebude tak brzy hotov s proletariátem Československa, kolísati a vyhýbati se vyplnění svých reakcionářských slibů naproti Dohodě) . A dnes již vi díme, přečteme-li si české noviny z dnešního dne, že žádné měšťácké a žádné sociálně demokratické noviny nevyšly, které by nepřinesly články o protivách, jež povstaly nyní mezi Malou a Velkou dohodou v uherské otázce. Proto musí býti mezinárodní sdružení komunistů všech národů v tomto státě vyhrůžkou také pro panující třídu. Vidíme, že právě v dnešní době Dohoda stále víc a více se snaží posíliti všechny reakcio nářské elementy a je podporovati. Soudruh Šmeral ukázal ve svém referátu hospodářskou ne mohoucnost pokračovati v nynějším ekonomickém životě v tomto státě, nemožnost konkurence s průmyslem s nízkou valutou , upozorniv nás na obrovskou komplikaci hospodářské situace, z níž musíme nabýti ponaučení, že znovuzřízení kapi talismu, jeho zachránění od hrozícího zániku jest možno jen na útraty životní úrovně proletariátu . A aby to bylo docíleno, má býti zlomena revoluční vůle proletariátu . Stojíme v tomto státě bezprostředně před bojem o dobytí odborových orga nisací. A také zde musíme býti připraveni na to, že tato vláda a tito držitelé moci, kteří jsou velmi pevně odhodláni, aby chránili Československou stranu sociálně demokratickou před bouří revolučních mas, budou zasahovati do boje, který po vstal o odborové organisace v tomto státě. Soudruzi ! Musíme si býti vědomi, jak velký význam má za ložení naší strany právě v nynějším okamžiku nejen pro nás samé a pro náš proletariát, nýbrž pro veškero mezinárodní dělnické hnutí, obzvláště zde ve střední Evropě, a pro panující třídu v tomto státu a budeme moci říci s klidem - nepotře bujeme tu vyzraditi žádného tajemství, neboť my víme, že panující třídy jsou bohužel mnohem mocnější v ostří svého třídního vědomí a v jasném poznání svých třídních zájmů než proletariát. Co zde vyslovujeme, to již ony dávno vědí : zalo žení našíjednotné mezinárodní komunistické strany znamená vy povězení války majetným třídám tohoto státu. Proto konečně nesmíme zapomenouti na velikou odpovědnost, kterou be reme na sebe s tímto dílem, s krokem , který jsme nyní učinili.

296

Veliká odpovědnost, aby strana, kterou nyní vytvořujeme v celé své ideologii, své organisační výstavbě, vyhověla obrov ským požadavkům, které na ni budou brzo kladeny. A přede vším nesmíme jednoho zapomenouti, že totiž tímto prvním mezinárodním sdružením třídně uvědomělého proletariátu budou vzbuzeny mocné naděje v řadách utlačovaných mas všech národů tohoto státu . Nezapomínejme, že potlačené, trpící masy všech národů tohoto státu, který trpí nyní pod tlakem hospodářské krize, pod tlakem snižování mezd, pod tlakem výjimečného stavu a stanného práva, již dnes hledí s obavou vstříc k nové hrozící válce, že tyto masy všechny hledí na vás s velkým očekáváním a nadějemi, a musíme si býti vědomi, že musíme vynaložiti vše, abychom tyto značné naděje skutečně vyplnili . V tomto smyslu musíme si přáti, aby tento historický okamžik, v němž se právě nalézáme, ne našel v naší straně a v našich řadách slabého pokolení. A ke konci, soudruzi, ještě odpověď na to, co soudruh Šmeral řekl na konci svého referátu . Soudruh Šmeral líčil povinnosti v národnostním boji, jež čeští proletáři vzali na sebe spojením komunistické strany a vyslovil zde plamennými slovy, co jsme vyjádřili na tomto sjezdu ve svém manifestu k neněmeckému proletariátu tohoto státu. Vyzval plamennými slovy české komunisty, aby se stali plniteli všech přání prole tariátu menšinových národů tohoto státu a aby netrpěli, aby byť i jen jedinému proletáři menšinového národa tohoto státu stalo se bezpráví v národnostním ohledu. Myslím, že jsme zavázáni nejenom jako Němci, ale jako komunisté naznačiti všem druhým národům tohoto státu, všemu maďarskému, německému , polskému atd. proletariátu tohoto státu, aby byly pamětlivy toho, co národnostní samostatnost tohoto státu znamená nejen pro československý proletariát, ale i pro revo luční vývoj veškeré Evropy. Mluvili-li jsme o tom v parla mentě, učinili jsme tak v plném vědomí významu této věci a v plné shodě se zásadami Komunistické internacionály, že národnostní samostatnost československého lidu je předpo kladem revolučního vývoje Evropy na cestě k socialismu. Toho musíme býti pamětlivi a musíme na druhé straně přímo pečovati o to, aby československému proletariátu v jeho bojích o osvobození a v jeho boji pro socialism nevpadl žádný nepří

297

tel a aby žádná národnost, žádný nacionalista té neb oné ná rodnosti mu nevpadl v zad. Musíme pečovati o to, aby v této těžké přechodné době od státu měšťáckého ke státu proletář skému tento velký těžký boj nebyl komplikován děláním na cionálních protiv v problémy tohoto státu. To je naší mezi národní povinností jako nečeskoslovenských proletářů této republiky. Tím chci skončiti v naději, že ve sjednocené komunistické straně více nežli dosud se naučíme a učiníme, a obzvláště také v očekávání, že němečtí, maďarští a polští proletáři budou vždy musit býti pamětlivi, jak to žádal soudruh Šmeral od českých proletářů , že vždy bráti budou ohledy na přání dělníků jiných národností. Musíme si toho býti vždy vědomi, že velký prole tářský třídní boj může vésti k úspěchu jen tehdy, když ruku v ruce, bok po boku bojovati budeme s velkými proletářskými masami národa, jež v tomto státě tvoří většinu. Jen tehdy dospějeme k cíli . Toho buďme si všichni pamětlivi. Srazme se pevně v této sjednocené komunistické straně a dospějeme k jednotné pevné frontě, která nás učiní nepřemožitelnými a která nás povede k tomu, abychom z tohoto státu učinili republiku rad. (Živý souhlas a bouřlivý potlesk. ) DOPLNĚNÍ KOMISÍ POLSKÝMI KOMUNISTY Šturc: Došel předsednictvu projev soudruhů polských, kteří se dostavili na sjezd až nyní proto, že se opozdil vlak; dostavili se, až když byly komise schváleny, a dožadují se, aby do man dátové komise byl zvolen soudruh Cífka z Moravské Ostravy, do návrhové komise soudruh Fluss z Třimice, do volební komise soudruh Krejza z Třimice, do komise pro opravení organisačního řádu soudruh Kalisz z Moravské Ostravy a do komise pro akční program soudruh Slivka. Mám za to, že není námitek a že mohu nechat ihned hlasovat. Soudruh Kreibich tlumočí přání polských soudruhů do němčiny a sjezd schvaluje doplnění komisí polskými soudruhy. Nato sjezd jednání přerušuje na třicet minut k polední přestávce .

298

Po přestávce. Šturc čte pozdravnou depeši německých soudruhů ze Cvikavy: „ Pozdravujeme sjednocení proletariátu v Českoslo venské republice a přejeme jednání jeho největšího zdaru. Vyloučení textilní dělníci ve Cvikavě." Soudruh Kreibich prohlašuje, že pozdrav je od skupiny textilních dělníků ze Cvikavy, kteří z odborové organisace byli vyloučeni pro své komunistické přesvědčení ! PŘÍPIS VÝKONNÉHO VÝBORU TŘETÍ INTERNACIONÁLY

Předseda Šturc čte nato tento přípis výkonného výboru Komunistické internacionály : ,,Sjezdu sjednocené komunistické strany v Československu! Soudruzi ! Výkonný výbor Třetí internacionály posílá Vám bratrské pozdravy a přání nejlepšího zdaru pro Vaši práci. Poslední světový kongres Třetí internacionály přijal do svého středu československou a německou stranu v Československu , poněvadž došel k názoru, že revoluční masy dělnické v Česko slovensku úplně se osvobodily od nacionálních idejí refor mismu a podaly důkaz své vůle k revolučnímu boji. Světový kongres, jak je jeho právem a povinností, zjistil slabosti a ne bezpečí, jež ve Vašich dosavadních akcích tkvěly, a dal Vám pokyny, které revoluční proletariát Československa uschop ňují, aby všem svým povinnostem vůči společnému cíli svě tové revoluce dostál. Třetí internacionála je přesvědčena, že komunističtí dělníci Československa mají nejvážnější úmysl sledovati podmínky II. kongresu, a jest přesvědčena o tom, že tato vůle je nejen podmíněna proletářskou disciplinou, nýbrž že tyto podmínky nepředstavují nic jiného než základní požadavek komunistic kého hnutí. Vzhledem k tomu sledoval s obavou řadu projevů československé strany, poněvadž v nich docházela výrazu stanoviska centristická nebo polocentristická. Ale v přesvědčení , že komunistická strana v Československu v nej kratším čase stane se skutečně komunistickou a všechny své síly postaví do služeb komunistické ideje, stanovila Třetí internacionála požadavek, aby všechny komunistické strany 299

Československa splynuly v nejkratší lhůtě a vytvořily jednotnou, centralisovanou komunistickou stranu podle podmínek II . kon gresu, podřízenou pevnému a cílevědomému vedení. Zároveň žádá od Vás Třetí internacionála co nejrychleji za hájiti systematický boj k dobytí odborových organisací a k jejich mezinárodnímu spojení . S největší radostí pozdravuje výkonný výbor Třetí inter nacionály u příležitosti tohoto sjezdu, na němž shromážděni jsou revoluční dělníci českoslovenští, němečtí, maďaršti, polští a rusínští, sjednocení všech komunistických stran v Česko slovensku . Je to první a nejdůležitější krok k založení nezlomné jed notné fronty proletářské proti nacionalismu a proti buržoasii. Rozhodující krok k vytvoření nepřemožitelné revoluční moci, jež bude s to, aby vedla zápas pro konečný cíl komunistický. Výkonný výbor jest si jist, že Váš kongres úplně splní na děje v něj kladené. Proto Vaše sjednocení nebude se omezovati prostě na národ nostní federaci, nýbrž vytvoří opravdově sjednocenou stranu, jež bude představovati revoluční blok proletariátu k boji při praveného. Na vedoucí místa sjednocené strany musejí býti postaveni soudruzi, kteří v důsledku svého revolučního smýš lení jeví se býti nejschopnějšími a nejlepšími, aniž by se braly ohledy, jež by mohly vyplývati ze starého nacionalistického smýšlení. Ve straně musí zavládnouti nejpřísnější centralisace, která je nezbytnou v jednotlivých stranách právě tak jako v samé Internacionále, aby boj proti světovému kapitalismu mohl vésti k vítězství proletariátu v celém světě . Jest nutným nej užší styk mezi ústředními a místními organisacemi, mezi od borovými organisacemi pracujících mas, aby také nejvzdále nější součásti byly vychovávány v komunistickém duchu a při pravovány k boji opravdovou komunistickou agitací tím, že se každé naskytující se příležitosti zplna využije. Pro veškeré čelné práce (ať již legální nebo ilegální akce nebo přípravy) mají býti, pokud možno, vyhledáváni dělníci rukou, kteří svým původem a třídním pudem jsou nejjistěj šími a nejschopnějšími vůdci proletariátu v revolučním boji. Krátce, tento sjezd musí se podříditi svými usneseními

300

úplně thesím světového kongresu a spojená komunistická strana v Československu má ukázati novou cestu k vítězství československého a všeho světového proletariátu. Soudruzi! Mezinárodní proletariát zná Vašeho revolučního ducha, údernou sílu Vašich organisací, Vaši vůli k boji a věnuje Vám všechnu svou důvěru . Mezinárodní proletariát nezapomněl, že v řadách československého proletariátu žije stará komunistická tradice, jež tkví svými kořeny až v dobách reformace. On nezapomněl, že mezi Vaším dělnictvem, zvláště tam , kde průmyslové dělnictvo učinilo veliký ideový pokrok, byla vždy nepřetržitá antimilitaristická a revoluční tradice. Neza pomněl, že veliký počet českých, slováckých a rusínských děl nických válečných zajatců v Rusku bojoval po boku ruského pro letariátu za zřízení sovětské republiky. Nezapomněl, že mnozí z Vás buď jako příslušníci bývalého Uherska, buď jako dobrovolníci bojovali v rudé armádě maďarských sovětů. Světový proletariát ví, že komunisté v Československu ne

jsou jen velikou částí dělnictva, nýbrž že tvoří také značnou část jeho obyvatelstva a vyvíjejí nepřemožitelný odpor vůči vládě a kapitalismu. Sledoval Vaše veliké boje prosincové. V tomto okamžiku blahopřejeme Vám k Vašim spontánním projevům při nebez pečí nové kapitalistické války, jež jedině může míti imperia listické a nacionální cíle a jež chce opět vyvolati mezi proleta riátem největší vraždění a zničiti proletářské hnutí všude tam, kde toto zvítězilo anebo kde je na cestě k vítězství. Dělníci Československé republiky ukázali, že jsou schopni každé oběti pro proletářskou revoluci, že však neprolijí ani kapky krve pro zájmy nacionalismu a kapitalismu. Mezinárodní proletariát, seskupený kolem praporu Třetí internacionály, toto všechno ví a očekává mnoho od Vás : ve liké boje a veliká vítězství. Vy jste v řadách ostatního evrop ského proletariátu, vzhledem k poloze Vaší země a stavu Va šeho hnutí, předvojem veliké proletářské revoluční armády. Tím větší je proto Vaše úloha. Abyste stáli na výši tohoto úkolu , nesmíte nikdy již propadnouti staré slabosti a nejistotě. Musíte dělati politiku revoluční. Musíte shromážditi kolem sebe nej

301

širší masy proletariátu a připraviti je k akci a k boji. V pevném přesvědčení, že svou revoluční povinnost plně a dokonale plniti budete, opakuje výkonný výbor Třetí internacionály ještě jednou svůj pozdrav, volaje k Vám: Ať žije spojená Komunistická strana Československa! Ať žije revoluční proletariát Československa! Ať žije světová revoluce! Ať žije komunismus!

POZDRAV ZÁSTUPCE POLSKÝCH KOMUNISTU Slivka: Z příkazu několika tisíc polských komunistických proletářů těšínského okresu přináším sjednocovacímu sjezdu nejvřelejší pozdravy a přeji jeho jednání nejlepšího zdaru. Polský proletariát ve východním cípu Československa žil až dosud za těžších politických poměrů než ostatní proletariát. Již od převratu a od doby bojů v lůně sociálně demokratických stran o taktiku a zásadní směrnice počal rozklad polské sociální demokracie. Polský proletariát musil taktické problémy po převratu jinak řešiti než ostatní proletariát Československa. Byl českými nacionalisty a českou buržoasií právě tak rdoušen jako polskými iredentisty a sociálpatrioty. Následkem toho musil své hospodářské a politické boje tajně organisovati. Polský proletariát musil od buržoasie a nacionalistických čes kých a polských katů snášeti nejstrašnější útrapy, nežli dospěl k revolučnímu třídnímu vědomí. Na Ostravsku sjednotili se již čeští a němečtí soudruzi v mohutnou mezinárodní organi saci, která tyto sociální boje vede společně v tomto důležitém revíru. Slovo o mezinárodním sjednocení bylo tam uskuteč něno z iniciativy mas . Ostravská internacionála je v pohoto vosti . Řečník dává výraz své radosti nad tím, že dnešní sjezd splňuje pro celou říši tentýž úkol a přeje průběhu sjezdu nej lepšího zdaru. (Potlesk.) POZDRAV ZÁSTUPCE ŽIDOVSKÝCH KOMUNISTU Kohn Rudolf: Soudruzi a soudružky ! Scházíme se dnes na tomto slučovacím sjezdu , abychom si vytvořili v jednotné straně mohutnou zbraň proti názorům mezinárodně sloučené bur 302

žoasie, mezinárodnímu kapitálu, jenž se potácí od krize ke krizi a chce se restaurovati na útraty proletariátu. Dožili jsme se okamžiku, kdy si můžeme skutečně říci, že jsme všichni bezvýhradně svoji v jednotné straně komunistické. Přišli jsme však do této strany a dospěli jsme k tomuto okamžiku růz nými cestami ; různá oddělení, různé strany komunistické přišly k němu na základě různých podmínek životních v jejich proletářském životě. Soudruzi, provádíme-li zde dnes slou čení vnější, musíme si uvědomiti, že je zapotřebí, abychom podnikli vše, co slouží vnitřnímu spojení, úplnému vnitřnímu spojení. A tu je nesporné, že internacionalism, který není pouze vnějším, nýbrž vnitřním, zesílí v naší straně tenkráte, když nevzniknou v ní nacionální otázky a když proletářský internacionalism, jenž vyrůstá ze společného třídního boje, vyhoví všem kulturním a zvláštním hospodářským potřebám všech nacionálních složek, které se dnes slučují . Okolnost, že sociální demokracie ignorovala všechny tyto otázky, celá tato okolnost byla příčinou jejího autonomismu a autonomism byl počátkem jejího konce. Pro tento sjezd je dobrým znamením, že je zde na všech stranách taková vzájemná důvěra, že žádná ze složek nacionálních nevolá po žádné autonomii v některém ohledu . Též my, židovští komunisté, v tomto státě přestá váme býti samostatnou stranou. Dovolte, abych řekl několika slovy, jak je to nutno při kaž dém sloučení, co může očekávati spojená strana od nás a co my očekáváme od spojené strany. Nemáme hnutí masové, měli jsme jen malé skupiny židov ských zaměstnanců a proletářských intelektuálů . Ale tam ve východní části naší republiky, v Podkarpatské Rusi a ve vý chodním Slovensku , tam žije židovský proletariát v kompakt ních masách, tam jsou masy židovského manuálního proleta riátu. K těm jsme si nezjednali dosud přístupu a teprve slou čením strany přiblížíme se místům , kde židovský proletariát bydlí v masách. Většina z nás, převážná většina z nás, nebude míti nadále přístup k těmto masám a bude žíti roztroušeně mezi proletariátem zde. Ale jsme ochotni všechny své síly a veškerou svou práci věnovati uvnitř proletariátu jako dobří soudruzi a kamarádi, kteří s vámi chtějí pracovati. Mnozí z nás snad budou míti příležitost, aby své zvláštní znalosti židov 303

ského hnutí uplatnili tam, kde sídlí masy židovského prole tariátu, totiž v Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku, kde nemluví tisíce židů jinou řečí než židovskou. Není možno ignorovati židovský proletariát jako celek, jako masální hnutí tam , kde takovou masou je, a musíme si říci, že dědictví po sociální demokracii, která ignorovala soustavně tento prole tariát jako celek, která myslila ve svém oportunismu, když oddekretuje existenci židovského proletariátu, že touto pštrosí politikou dosáhne, že antisemitism pomine. Ale mělo to prá vě opačný účinek, protože sociální demokracie uznávala židy za kapitalisty a jen jednotlivci byli uznáni, ale židovský proleta riát byl ignorován. Internacionála proletářská, komunistická, nestrká hlavy do písku, naopak, zná a uznává potřeby životní, ekonomické a kulturní židovského proletariátu. 26. srpna t. r. obrátil se výkonný výbor Komunistické internacionály otevře ným dopisem k židovskému proletariátu, od něhož žádal, aby vstoupil bezpodmínečně do řad Internacionály. Dává mu určité podmínky, kterým my zde v Československu jsme nejen bezpodmínečně vyhověli, nýbrž pro jejich splnění bojujeme a pracujeme v celém židovském proletářském hnutí v tomto světě. Podmínky jsou : Internacionála uznává zvláštní životní podmínky židovského proletariátu , kde žije v masách, uznává zvláštní hnutí židovského proletariátu, jež je konkrétním vý razem zvláštních výrobních poměrů, uznává, že je to problém pro komunistickou stranu, a ukládá komunistickým stranám jako organisovaným celkům, aby zřídily zvláštní instituci zabý vající se touto otázkou ne již jako samostatná strana, nýbrž jako celková strana mas. Exekutiva se usnesla zříditi zvláštní kanceláře pro židovskou propagandu u sídla Internacionály v Moskvě. Na druhé straně však žádá, aby židovský proleta riát likvidoval ideologii palestinskou v době revoluční, protože je to ideologie reformistická. Existuje emigrace, obrací se třeba do Palestiny, ale není možná žádná kolonisace. To je vše chno iluse a je to zřejmo ; i tam je možný jen třídní boj jako všude jinde. My jsme likvidovali tuto reformistickou snahu, podrobujeme se v každém směru Internacionále a vstupujeme do společné komunistické strany s největší důvěrou, že zvláštní potřeby hospodářské a kulturní židovského proletariátu splní a že budeme moci pracovati ve prospěch židovského komunis 304

tického proletariátu . Nechť žije spojená mezinárodní prole tářská strana komunistická v Československu ! Nechť žije Komunistická internacionála, tato avantgarda světové prole tářské revoluce! POZDRAV ZÁSTUPCE SLOVENSKÝCH KOMUNISTU Sifl (Slovensko) : V této historické chvíli, kdy proletariát Československa má znovu vytvořiti mohutnou jednotnou frontu, mám uloženo za povinnost prohlásiti vám, co se týče proletariátu ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi, slovenského, maďarského, německého a rusínského, že tento problém je už věcí minulosti. Všechen proletariát Podkarpatské Rusi a Slo venska své sjednocení provedl už v lednu 1921 na sjezdu v Lu bochni v záři četnických bodáků, kde cítil se jednotným , když viděl jednotný útisk. Proto již v lednu splnil, co je nyní úko lem proletariátu celé republiky. Doufám, že jako proletariát ze Slovenska a Podkarpatské Rusi dovedl jednotnou frontu vytvořiti a v jednom boji pokračovat, že to vše dovede i prole tariát celé republiky. DOPLNĚNÍ KOMISÍ SLOVENSKÝMI KOMUNISTY Zároveň z usnesení delegace Slovenska a Podkarpatské Rusi tlumočím tuto žádost : Následkem toho, že delegáti ze Slo venska a Podkarpatské Rusi včera nebyli přítomni a až dnes se dostavili, kdy komise byly již po většině zvoleny, žádáme za stoupení v komisích a navrhujeme, aby zvoleni byli do návrhové komise profesor Martinec z Ružomberka a Mondok z Užho rodu, do komise pro organisační řád soudruh Seidler z Užho rodu a Sendrej z Krompachu, do komise volební soudruh Tausik z Košic a Lakota z Podkarpatské Rusi. DEBATA

Vaněk Karel (Brno) : Není třeba mnoho dodávati k před neseným referátům. Všichni jsme přesvědčeni, že jdeme velmi

20 Protokoly

305

těžkým dobám vstříc a že je železnou nutností, aby všichni komunisté dbali pokynů a příkazů Třetí internacionály a slou čili se ve stranu jednu, aby tak splněno bylo dávné heslo prole tariátu, které vždy bylo základem jeho síly : „ Všichni za jed noho a jeden za všechny!" Soudruzi ! Chci jenom poukázati na jednu věc, na určitou jednu pomůcku, abychom překonali ty nesnáze, o nichž mluvili Šmeral i Kreibich. My budeme otra vováni, budeme přiváděni do situací někdy dosti nemožných. Bude se ukazovati na mnohé naše chyby a nedostatky. Jedna národnost, jedna část komunistické strany bude štvána proti druhé a jisto je též, že velká část dělnictva je pořád otravována měšťáckou ideologií, že Němci, když Čechům se stane nějaká nesnáz nebo bolest, necítí jako s vlastními bratry. Totéž je i u nás, totéž u dělníků jiné národnosti. To musí býti překo náno a mám za to, že dobře učiníme, když našim dělníkům jak českým, tak německým, polským a rusínským, stále a znovu budeme to připamatovávati, že stane-li se nějaká křivda děl nictvu, třídě pracující jedné národnosti, že stává se tím křivda pracující třídě vůbec, a když připomeneme, že vždycky za těmi, kdož tu křivdu utrpí, stojí nevinné ženy a děti. Měšťáci stále vykládají, že rodina je základem společnosti ; já bych řekl v tom smyslu, že naše proletářská rodina, každá proletářská rodina musí býti svými bolestmi a strastmi základem naší proletářské solidarity. Pamatuji se na některé zjevy za války, když bylo různé těžké pronásledování proti českému národu, tu tak mnozí, kteří náleželi do řad proletariátu, namnoze ra dostně to vítali . Slyšel jsem jednou ve vlaku ženu z buržoasie, když doslechla, že rakouské vojsko vtrhlo do Srbska, že měla tolik otrlosti a nestydatosti a řekla : „ Es ist recht !“ „ Je tak dobře, všechno to tam musí býti zničeno a potřeno!" Dnes jsem jel ve vlaku. Přišla zpráva, že v Kraslicích se střílelo. Inteligenti, pan vrchní inspektor, pan vrchní rada, politický úředník když slyšeli, že se v Kraslicích střílí, že je tam 12 mrtvých a 25 raněných, komentovali to takto : „ To je na ně zdravé." Člověk se otřese hrůzou a v tom okamžiku padá mu hluboký smutek do duše. Nad těmi 12 mrtvými jsou žalem sklíčeny ženy, proletářští sirotci, poněvadž jistě nepadli tam příslušníci buržoasie. Pokuste se uvědomováním přivádět ná pravu, prokažte svou proletářskou solidaritu, jinak nebudeme 306

s to zabrániti, aby nás nacionální události otravovaly, a naše strana by byla neschopna akce. Ještě jedno mně napadá : že je zapotřebí, abychom na našich schůzích a v našich časopisech jednoho byli pamětlivi : rozlišovat pojmy ! Tak často čteme v no vinách: Anglie chce to a ono, Francie nechce to nebo ono, Itálie má takové a takové stanovisko . Z toho vzniká u proleta riátu domnění, že to nebo ono chce nebo nechce celý ten ná rod, který tam žije ! Já bych si přál, abychom vždycky při každé příležitosti mluvili a psali : Držitelé moci kapitalistické v Anglii či Francii chtějí to nebo ono, jen ta buržoasie že to chce nebo nechce. I u nás Československá republika skládá se z proletářů a kapitalistů a nutno rozlišovati. Když budeme vždycky pamatovati, abychom rozlišovali, abychom činili rozdíl, když odpovědnou činiti budeme buržoasii a když bu deme ukazovati, že ve všech státech je proletariát, který tou politikou držitelů moci trpí, když tímto způsobem nebudeme generalisovati, značně přispějeme k tomu, abychom nesnáze, před kterými stojíme, překonali a stali se skutečnou komunis tickou stranou, kde každý cítí jenom proletářsky, kde všechny staré zbytky nacionální ideologie budou odstraněny, abychom se stali stranou, která bude s to proletariát nejen komunisticky vychovávati, nýbrž s takto vychovaným proletariátem také vítěziti. Šturc: Řečnická listina je vyčerpána. K tomuto bodu den ního pořádku je předložena resoluce. Dovoluji si ji přečísti. Resoluce zní : ,,Zástupci proletariátu českého, slovenského, německého, polského, maďarského a ukrajinského, shromáždění na spo lečném sjednocovacím sjezdu, zdraví usnesení III . světo vého sjezdu Komunistické internacionály, který vyslovil po žadavek, aby byla utvořena jednotná mezinárodní Komunistická strana Československa. Jsou odhodláni provésti sjednocení s nadšením tím větším, ježto požadavek III . světového sjezdu jest v úplném souhlase s vůlí proletariátu všech národů tohoto státu , vytvořiti mezinárodní proletářskou jednotnou frontu, jak se tato každým dnem ostřeji projevovala. Tak usnesení III . světového sjezdu nebylo ničím jiným než výra zem nezbytné nutnosti proletářského třídního boje a výrazem toho, že třídně vědomý proletariát stal se této nutnosti vědomým . 307

Důvěrníci mezinárodního třídně vědomého proletariátu všech národů, plníce tuto nezbytnou nutnost třídního boje, jsou si vědomi, že nynější sjednocení bude plně působivým a stane se skutečným stupněm k dalšímu vzestupu a k pochodu prole tariátu, když nezůstane pouze spojením formálně organisač ním, nýbrž když vyvine se v nejužší organické společenství pro boj, založené na jednotě zásad, taktiky a organisace. " Německy přečetl resoluci soudruh Kreibich.

HLASOVÁNÍ

Sjezd pak hlasuje o předložené resoluci a schvaluje ji jedno myslně. Šturc: Mám za to, že z dopisů, které nám byly dnes přečte ny, mohli jsme vycítiti, že soudruzi v jiných zemích vedou daleko krutější a obtížnější boj , než jaký vedeme my, a proto předpokládám, že naše usnesení nynější nebude pouhým usne sením, nýbrž že my, proletáři, skutečně jsme ochotni přinésti všechny oběti, jichž boj za osvobození proletariátu sobě vy žádá. Jsem přesvědčen, že my nejen odhlasovali resoluci, ale že my také skutečně provedli sjednocení proletariátu v celé Československé republice, a tak vytvořili jednu jedinou rodinu proletářskou, která se hlásí hrdě k Třetí internacionále, chce s ní tvořiti jednotný celek, s ní bojovati, až zvítězí, a dříve v boji neustati. (Potlesk.) Kreibich: Odhlasováním a jednomyslným přijetím této re soluce jest hlavní úkol tohoto sjezdu, rozhodnutí spojiti se v jednotnou stranu, splněn. Zítra započne práce, abychom položili základy sjednocení, aby usnesení dnešní mohlo býti uvedeno skutečně v život. Doufejme, že toto usnesení do padne tak, aby jednotná strana byla důstojným členem Komu nistické internacionály. Tím jsme dospěli ke konci jednání. Zítra započne jednání o 9. hodině ranní. Delegáti zapěli při rozchodu Internacionálu. Z usnesení sjezdu zařazuje se do protokolu zpráva o III. sjezdu Komunistické internacionály, která pro nedostatek času nemohla býti přednesena.

308

ZPRÁVA Z TŘETÍHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ INTERNACIONALY

Burian: Soudružky a soudruzi ! Zprávy, které podáváme ze sjezdů již konaných, mívají často nehodu, že není jim věnována taková pozornost, jak si toho zaslouží. Soudruzi a soudružky si říkají : „ To jsme již četli v novinách, to již známe, nemusíme tedy referenta poslouchat." Přál bych si, aby zprávy z mezinárodních komunistických sjezdů stihl lepší osud. Sjezdům těm přísluší zcela mimořádný význam : jsou studnicí nevyčerpatelnou nejrůznějších poučení, jsou zdrojem pro všechny naše boje. III . sjezd Komunistické internacionály právem vyvolal v celém světě mnoho pozor nosti. Psalo se o něm, že jím komunisté dali se na ústup. Ve skutečnosti III. sjezd Komunistické internacionály ne změnil ani jediného slova z usnesení I. a II . sjezdu, nezměnil zásady komunistů, nezměnil podmínky pro přístup do Třetí internacionály, ale postoupil o veliký krok dále : určil revoluční strategii komunistických stran. Tím dostalo se komunistickým stranám velikého obohacení. Kdežto až dosud měli komunisté vytyčeny úplně jasně vše obecné zásady svého snažení, jsou nyní stanovena také velmi přesná pravidla pro jejich postup. III . sjezd Komunistické internacionály sporné otázky taktické urovnal. Pokládám to za veliký zisk pro všechny strany Třetí internacionály, za nejdů ležitější otázku naši vlastní, a proto budu referovati hlavně , o těchto otázkách taktických . Nejprve však se zmíním o našem přijetí do Komunistické internacionály, do které jsme se posledním svým sjezdem při hlásili . Je známo, že Třetí internacionála přijímá do svého středu jen strany spolehlivé. Na III. sjezdu Komunistické in ternacionály přišla tato otázka tím více v úvahu, poněvadž právě na tomto sjezdu byly mysle všech komunistických dele gátů zaujaty případy Itala Serratiho a Němce Löwiho. Serrati dlouho se prohlašoval pro Třetí internacionálu . Náhle však raději šel s italskými reformisty, kdežto s komunisty se rozešel. A tak se mnozí soudruzi v Moskvě ptali : jak je to s českosloven skou komunistickou stranou ? Nemá také ve svém středu ně

309

jakou osobu neb skupinu jen polokomunistickou ? Proto se v Moskvě mnoho mluvilo o soudruhu Šmeralovi a tak zvané jeho skupině. Hlavní výtky, které se Šmeralovi činily, byly tyto : Jeho řeč na posledním sjezdu naší strany byla prohlášena za příliš oportunistickou . Po prosincovém boji prý měl rázněji a rychleji vystoupiti pro ustavení komunistické strany, ko nečně prý byl proti vytvoření jednotné mezinárodní komu nistické strany. Jak se k tomu zachovalá naše delegace ? Poslední námitka byla fakticky vyřízena před naším odjezdem do Moskvy, když se výkonný výbor strany pevně rozhodl pro jednotnou stranu. O druhé námitce bude dnes dojista vše obecně usuzováno klidněji. Všechna čest soudruhům, kteří hned po prosincových událostech prohlašovali se pro komu nistickou stranu ; pro masy dělnické byl však nejpříhodnější okamžik veřejného prohlášení se za komunisty po velikých májových projevech loňského roku jako odpověď na neslý chanou persekuci proti našemu hnutí. Řeč soudruha Šmerala hájiti nebylo naším úkolem. Prohlásili jsme, že samozřejmě řeč ta podléhá soudružské kritice, kterou sami v zájmu svého poučení uvítáme. Po obšírných debatách byla naše strana do Třetí interna cionály přijata s projevem důvěry k českému dělnictvu a s vý zvou, aby naše strana vyvarovala se všeho oportunismu i cen trismu. I naše delegace vydala prohlášení , že strana naše svou činností prokáže svou komunistickou jakost. Prohlášení to pokládám pro naši stranu za závazné. Náš další postup - to je věc nejdůležitější. Nedostatečný komunism pozná se vždy podle skutků . Osvědčíme- li se či nikoli, o tom nemůže rozhodnouti žádná instance, o tom roz hodnou naše činy, které nám nebude komandovat Moskva, ale kterých si od nás vyžádá dějinná hodina. Tolik o našem přijetí do Komunistické internacionály. A nyní podám referát o sjezdovém jednání. Komunistická internacionála pokládá světovou revoluci za nevyhnutelnou pro dělnickou třídu . Proto na každém svém sjezdu musí zkoumati otázku, zdali nenastala změna ve světo vých poměrech v neprospěch světové revoluce . Na námitky jednoho soudruha, že není věcí komunistů nutnost světové

310

revoluce dokazovati, ale že jejich posláním je ji udělati, odpo věděl trefně soudruh Trocký, že dělnictvu musíme nutnost světové revoluce dokázat, kdežto proti buržoasii musíme ji prosadit . Zkoumati nynější stav kapitalistické společnosti bylo tento kráte tím nutnější, poněvadž v poslední době došlo v komunis tickém hnutí k některým neúspěchům a k triumfům buržoasie nad dělnictvem. Socialistická internacionála má dnes za sebou nejen vítězství a trvání ruské revoluce, nejen revoluční převraty v Německu a ve starém Rakousku, nejen neobyčejné vzpru žení dělnického hnutí a veliké dělnické boje ve všech zemích evropských , nýbrž též porážku ve Finsku, Uhersku a Bavor sku, nezdar posledních dělnických bojů v Itálii, odražení rudé armády od Varšavy, neúspěch březnových bojů v Německu. Již také objevila se kritika sociálních demokratů Druhé a Dvaapůlté internacionály, která v podstatě tím neb jiným způ sobem chce dokázati, že období světové revoluce je skončeno a že zase nastalo nerušené působení kapitalismu. Také buržoasie zdvíhá zase hlavu a stává se odvážnou, dů věřivou. Nastává opravdu trvalé obnovení panství kapita lismu. Je konec oněch revolučních otřesů, které hrozily kapi talistickou obnovu zahubiti. Buržoasie i sociální patrioté pro hlašují sociální revoluci za skončenou. Komunistická inter nacionála k jejich výkladu nemohla mlčeti ! Referát o těchto věcech měl soudruh Trocký.

Jalovost názorů zastánců kapitalismu je patrna již pouhému povrchnímu pozorovateli dnešního společenského života. O jakémsi ustálení kapitalismu dalo by se snad hovořiti, kdyby kapitalistická výroba uvedena byla aspoň na takový stupeň, na kterém byla před válkou . Každý však ví, že naprosto nemož no je docíliti v dohledné době hospodářské poměry předvá lečné. Tím již padají všechny smyšlenky o uklidnění světových politických poměrů . Některé hospodářské věci se dojista poněkud zlepšily. Tak na příklad železniční doprava. Také zboží vidíme ve všech obchodech hodně mnoho . Všechno ostatní se však zhoršuje. Ceny životních potřeb rapidně stoupají. Nezaměstnanosti ne ubývá ; bude-li nezaměstnanost poněkud zmírněna, propukne záhy nato tím více. Hodnota peněz dělá kotrmelce tak veliké,

311

že z těch skoků bolí hlava sta milionů . Nastávají veliké pře suny majetkové. V rukou některých jednotlivců soustřeďují se obrovské kapitály, kdežto jiní přes noc se mění v žebráky. Ná rodní příjem v předválečné hodnotě se zmenšil, přesto však z něj kapitalisté chtějí urvati více než dříve. Na venkově jedna vrstva lidí se obohatila, kdežto druhá vrstva zůstala chudobna anebo je ještě chudobnější, takže rozdíl mezi první a druhou vrstvou značně vzrostl. Evropa je v hospodářském úpadku, kdežto Amerika se kapitalisticky značně vyšinula. Snad ani jediný evropský stát nemá státních financí v rovnováze, všude jsou obrovské deficity a dluhy. Všude se zbrojí silněji než kdykoli předtím, napětí mezi státy se stupňuje, nové válečné výbuchy se horečně připravují. Je to obraz světa válkou rozvráceného a ve zříceninách leží sám jeho hospodářský základ . Kapitalisté se v dobách, kdy celkové bohatství společnosti se zvětšovalo, obohacovali . Za války i po válce se kapitalisté obohatili a obohacují, ač celkové bohatství společnosti se zmenšilo. Rovnováha hospodářská je všude porušena. Dříve měli lidé tolik obytných domů, kolik jich potřebovali, a celkem všichni nalezli nějaké přístřeší. Dnes se nedostává obytných domů v Evropě snad pro celé miliony. Dříve měli lidé tolik výrobních sil, aby jedni sice dobře, druzí špatně, ale přece všichni se uživili. Dnes jsou čtyřletou válkou četné výrobní síly zničeny naprosto a obnoveny vůbec býti nemohou. Kapitalistické hospodářství Evropy je zpustošeno, a tím je vyvolána všeobecná nejistota, nespokojenost, všude je neklid . Tento rozvrat musí stále a stále vyvolávati nejrozmanitější nové politické bouře, nové revoluce. Stejně tak však vedou k nepokojům a revolucím pokusy o obnovení kapitalistického hospodářství, ježto by to bylo možno jen za cenu úplného zotročení dělnické třídy. Kapita listé pravděpodobně podniknou pokusy, aby vyrvali dělníkům všechny jejich sociální vymoženosti a aby jejich životní úroveň stlačili . Podobně postupovati budou proti státním i soukro mým zřízencům a úředníkům. Z toho však vyrostou nejsple titější a nejkrutější třídní boje, které nakonec musí vyvrcholiti v sociální revoluci. Jásot měšťáků a jejich příživníků je neoprávněný. Období 312

sociální revoluce trvá. My však dnes poznáváme tím jasněji, jaký asi může býti její průběh. V té otázce jsme zkušenější. Po válce mohlo dělnictvo ve veliké většině států uchvátiti moc poměrně snadným způsobem. Kapitalistické státy zkra chovaly. Vlády utíkaly, buržoasie byla zdrcena a očekávala svůj soudný den. Militarism byl rozložen. V těch dobách ujímá se v revolučních řadách názor, že světová revoluce vy vine se přímočaře a rychle, že po vítězství sociální revoluce v Rusku záhy zvítězí sociální revoluce v jiných státech . K veli kým revolučním výbuchům došlo v Německu ; obrovské děl nické boje, které zdály se ústiti v revoluci, nastaly v četných jiných zemích ; za velikého zápasu mezi rudým Ruskem a bílým Polskem podobalo se, že bude přivoděno revoluční rozhodnutí pro celou střední Evropu. Buržoasie se však přece udržela a upevnila. Máme-li dnes zkoumati příčiny toho, že se zachránila společnost tak zkracho vaná a zločinná, poznáme, že se stalo tak vlivem působnosti určitých slibů a ústupků. Buržoasie sama a za pomoci pravi čáckých socialistů slibovala pracujícímu lidu hory a doly. Tato koalice lidu slibovala, že bez boje, pouhým mírným vývojem, bez otřesů a bez obětí, bude lidstvo zbaveno všech trampot a běd, všech nedostatků a hrůz a že tak pěkným, celkem poho dlným způsobem peklo kapitalistické bude proměněno v ráj socialistický, kdežto naopak revoluční bolševism podařilo se vymalovati tak černě a příšerně, že značná část lidu šla dobro volně proti revoluci jak v Německu proti Liebknechtovi a spartakovcům, tak u nás proti sovětskému Uhersku, tak v bí lém Polsku proti sovětovému Rusku . Všude byla měšťáckými a pravičáckými socialistickými stranami šířena víra, že svět krásně upraví Wilson, státníci jeho kalibru a filosofové, kteří zařídí svět bez válek a bez militarismu ; svět hospodářsky nej lepší, svět sociálních a politických hodnot. Lid pracující sli bům těm uvěřil a udělal kozly zahradníky. Mimo to byly lidu dělány ústupky, zavedeno nové volební právo, zkrácena doba pracovní, poskytovány podpory nezaměstnaným, invalidům, stanoveny nejvyšší ceny životních potřeb, zavedeny příděly, nezaměstnaným hledána práce a jiného více. Tím se buržoasie udržela. Tak dokonce mohla potlačiti revoluční výbuchy, které se tam či onde objevily.

313

Výsledek všeho toho je tento : hospodářské a sociální po měry si buržoasie neupravila, nezlepšila, neobnovila, rozvrat hospodářský zůstal, ba vzrůstá. Ale buržoasie je zase v sedle, buržoasie uchvátila moc státní a pomocí této, prostředky poli cejními a násilnými se drží. Pro politiku proletariátu to zna mená : období sociální revoluce trvá, ale její uskutečnění ne bude tak přímočaré, její provedení bude pravděpodobně daleko těžší, než se dříve myslilo. Každým způsobem musíme počítati v průběhu sociální re voluce s různými možnostmi. Jestliže na mezinárodním ko munistickém sjezdu Trocký svými vývody přesvědčil, že ob dobí sociální revoluce trvá, pak Radek v referátě o taktice komunistických stran ukázal, že světová revoluce není zjevem jednoduchým, který je vyřízen za několik týdnů či měsíců . Ještě dnes jsou myslitelny případy náhlého pochodu sociální revoluce v tom či onom státě. Státní moc je dnes tak vratká, tak umělá, že zcela snadno se může rázem zhroutiti. Finance Německa na příklad valí se z kopce stále, takže pád do propasti může nastati každou ho dinu, každou minutu, a tím může se rozpoutati největší so ciální revoluce. Jinde zase mohou se revoluční události vyvi nouti z bojů lidových mas proti reakci, z bojů hospodářských, z konfliktů mezistátních, z konfliktů parlamentárních a z mno hých jiných příčin. Celkový průběh světové revoluce může při tom býti sice náhlý a rychlý, ale také i vleklý. Vzpomínám, jaký byl pochod měšťáckých revolucí proti feudalismu ; řád kapitalistický ne prosadil se jedinou současnou revolucí ve všech státech. Kapi talistickoliberální řád prosazován byl celým řetězem revolucí. Dějiny nám vypravují o revolucích jen v jednom státě, i o re volucích současně v několika státech . A období měšťáckých revolucí bylo také obdobím válek, válek feudálních států proti revoluční Francii, válek měšťáckých států s feudálními i válek měšťáckých států mezi sebou. Podobně v dnešní době impe rialism a světová revoluce ; bude-li období to trvati dlouho, budeme míti sociální revoluce v různých státech, povstání obyvatelstva koloniálních zemí proti státům kapitalistickým, války kapitalistických států mezi sebou, války kapitalistických států proti socialistickým. Bude-li proces revoluční vleklý, 314

musíme počítati s úspěchy a vítězstvími, ale také s neúspěchy a porážkami . Za všech okolností musí se však osvědčiti komu nistické strany, Komunistická internacionála. Komunistické strany musí tudíž býti schopny velikých vý konů ; musí uměti vydržeti nejtěžší rány, které na ně dolehnou, a musí umět vítěziti za předpokladu nejtěžších , musí také vždy bojovati i tam, kde je čeká porážka. Proto Lenin na sjezdu moskevském žádal od komunistických stran, aby se na nastá vající těžké doby a boje dobře připravovaly. Na dvě věci klade největší váhu : komunistické strany mají býti dobré a komunis tické strany mají na svou stranu získati většinu dělnictva. Komunistická strana musí býti dobrá : tento kategorický příkaz vyplývá ze skutečnosti, že komunisté ve svých těžkých bojích musí míti stoupence absolutně spolehlivé, kterým lze ve všech případech důvěřovati . Ruská komunistická strana plní své dějinné poslání jenom tak, že v předcházejícím patnácti letém očišťovacím procesu zbavila se důkladně všeho oportu nismu. Komunisté na své cestě setkají se s obrovskými překážkami. Stoupenci jeho musí proto býti tak spolehlivými, aby nedali se ničím odstrašiti, aby na sebe nedali působiti ani sebelesklej šími frázemi, které z řad měšťáckých jsou vrhány do dělnických mas a které zmátly již tak mnohého přívržence socialismu . Z těchto příčin musí komunistická strana ze svých řad vymýtiti všechen oportunism . Komunistická strana musí získati většinu dělnictva : je-li nepřítel slabý a zchátralý, dostačí k jeho přemožení menší počet lidí. My však musíme počítati s nepřítelem silným, k jehož přemožení potřebujeme velikou sílu . Ruským komu nistům zdařilo se uchvátiti moc ve státě teprve pak, když měli v masách dělnických zdrcující převahu a když polovina armády přešla do jejich tábora. Také komunistické hnutí v jiných stá tech musí býti silné, v dělnictvu i ve vojště. Silnou komunistickou stranu v Československé republice vybídl sjezd Komunistické internacionály, aby získala ještě větší masy dělnické. Jakou taktikou docílíme takového úspěchu ? O otázkách taktických vyskytly se na sjezdu tři názory. První vyslovovali stoupenci tak zvané teorie ofensivní taktiky

315

za každou cenu. Tito soudruzi hájili stanovisko, že široká masa pracujícího lidu může býti ze své pasivnosti vyburcována jen hrdinným postupem komunistů, byť by tito byli menšinou. Doporučovali, aby komunisté za všech okolností se obětovali, aby nastupovali nejtěžší boje, až by také ostatní dělnictvo se bojů zúčastnilo . Tato teorie byla sjezdem zamítnuta, poněvadž komunisté by v takových bojích vykrváceli a masy dělnictva by přesto nezískali . Druhá skupina soudruhů, tak zvaná amarxistická holand ská škola a neodvislá komunistická strana v Německu, která ostatně z Komunistické internacionály vystoupila, doporu čovala obmeziti se na ryzí propagandu čistých nauk komunis tických. Také tento názor byl zamítnut. Jeho nevhodnost jest jasná. Tak může jednati malá sekta, ale nikoli masová strana. Sjezdem bylo schváleno stanovisko ruské delegace, které odůvodnil svým referátem soudruh Radek a za něž naléhavě se přimlouvali soudruzi Lenin a Trocký. Neběží o to, aby komunistická strana za každou cenu vyvo lávala nejtěžší boje s velikými programovými hesly komunis mu, neběží také o to, aby pomýšlela jen na konečný, rozhodu jící boj, diktaturu proletariátu . Takovému postupu by nero zuměly mnohé vrstvy v masách lidu, na jejichž chování závisí zdar toho či onoho podniku. Rozhodující boje nejsou na za čátku akce komunistů, nýbrž jsou na jejich konci. Mají-li komunisté postupovati účelně, správně a všem po chopitelně, musí navázati na praktické zkušenosti dělnických mas, na praktické nejvšednější životní potřeby širokých mas pracujícího lidu, na časově naléhavé otázky denního života politického, hospodářského neb sociálního. Komunisté musí vždy projevovati největší pohotovost všude tam, kde to vy žadují potřeby nemajetného lidu . Ve všech těchto případech musí komunisté vytyčovati jasné, lidu snadně srozumitelné požadavky a musí se energicky zastávati jeho potřeb. Komu nisté musí navrhovati, jak by bylo možno okamžitě kterému koli nedostatku odpomoci . Kapitalisté na příklad budou se snažiti vyrvati lidu všechny ústupky, které mu povolili po převratu, budou fedrovat snižování mzdy, hanebnost takové kapitalistické sveřeposti bude odsuzovati každý, a i široké 316

vrstvy nedělnické budou sympatisovati s dělnictvem. Děl nictvo bude naléhati na svedení boje o udržení své životní úrovně. Široké masy lidové budou v pohybu. V takových pří padech musí se komunisté ujímati lidu, musí se snažiti, aby mu určili jeho cesty, musí apelovati i na vládu a na ostatní místa, aby lidu bylo vyhověno, musí usilovati o vytvoření jednotné fronty dělnictva . Budou to hromadné akce, výhradně za nejpalčivější životní zájmy pracujícího lidu ; žádné puče, žádné boje za diktaturu proletariátu ; akce mzdové, proti drahotní, kulturní, akce pro nezaměstnané, akce proti bruta litám bohatých a mocných, ale jejich dosah bude obrovský. Získáme, i budeme-li v takových akcích poraženi, žádaných lidem a pro lid nutných. Dělnictvo půjde s těmi, kteří se ho zastali . Bude téměř pravidlem, že budou odhalováni socialis tičtí pravičáci. Lid pozná, že tito pravičáci neodmítají jen boj za diktaturu proletariátu a za komunism, ale že ve skutečnosti odmítají i boje dělníků za větší skývu chleba, za malé nápravy, ba odmítají i dělnické boje za odražení kapitalistických útoků. A dojde-li v těchto bojích k vytvoření jednotné dělnické fron ty, pozná-li dělnictvo, že právě komunisté jsou jeho přátelé v naléhavých životních potřebách, pak vytvoří se tím dělnická fronta, kterou povedou komunisté také do nejtěžších a rozho dujících bojů, až jednou z poměrů světových a domácích se rozpoutají. Příkladně v tomto směru již u nás jednali naši soudruzi na Ostravsku, kde proti útoku kapitalistů na mzdy horníků obrat ně ujali se hornictva, jasně vytyčili, že jedná se jedině o odra žení kapitalistického výpadu, a nikoli o nějaký boj pro dikta turu proletariátu . Jedině komunisté osvědčili se v této životní otázce ostravských horníků a tím získali na svou stranu obrov ské masy všeho dělnictva na Ostravsku. Tak nutno se osvěd čiti všude. Jiný příklad vhodného komunistického postupu může se záhy vyskytnouti poslancům naší strany v poslanecké sně movně při jednání o sociálním pojištění . Zde bude naší po vinností energicky žádati, aby pojištění to bylo rychle uzáko něno a aby odpovídalo potřebám pracujícího lidu. Můžeme na příklad žádati za schválení, že sociální pojištění má býti poskytnuto všemu pracujícímu lidu, ženám v domácnostech 317

i vojákům, vyjma osoby, jež někoho vykořisťují ; že podpory mají býti vydatné, ve všech případech, kdy dělník ztratí svou pracovní schopnost, tedy v případě nemoci, invalidity, stáří, nezaměstnanosti ; výše podpor že má obnášeti přesně tolik, kolik dělník vydělá ; spravovati pojištění že si mají pojištěnci sami, bez podnikatelů . Platiti příspěvky že mají výhradně podnikatelé. Tyto požadavky bude každý uznávati a v posla necké sněmovně se pak ukáže, kdo slibu správně dostojí. Kdo se osvědčí, tomu bude dána důvěra. Z těchto výkladů je také zjevno, jak důležitou věcí je, aby v odborových organisacích uplatnily se myšlenky komunis tické a aby tam nabyly rozhodujícího vlivu . Zase nejde o to, aby odborové organisace již již pustily se do nějakých pučů, nýbrž jde naopak právě o to, aby mohly splniti svoje poslání odborové, které nemohou dnes splniti, protože jsou ovládány lidmi, kteří jsou všude a ve všem nakloněni dáti za pravdu měšťáckému stanovisku . Celkem bych si onu taktiku aktivní politiky a hromadných akcí dělnických, jak ji doporučil III . sjezd Komunistické in ternacionály, dovolil formulovati asi takto : hlavní směrnice komunistické taktiky jsou tyto : 1. Propaganda a agitace v komunistických zásadách. 2. Nutno vytyčovati lidové požadavky ; to budiž činěno ve všech případech. Nejdůležitější naše požadavky jsou : kontrola výroby a ozbrojení proletariátu. 3. Živě se zúčastňovati všech hnutí dělnických, jaká vyvě

rají přímo z životních zájmů dělnických ; zastávati se energicky nejdrobnějších potřeb malého lidu, akce dělnické vésti, v pří padech nutných přímo je lidu doporučovati, vždy ve všech záležitostech lidových i ve všech bojích o životní zájmy děl ného lidu se osvědčiti . 4. Působiti k vytvoření jednotné fronty dělnické proti kapi talistům . 5. Odhalovati neupřímnost a zrádnost všech tak zvaných socialistů , kteří mimo komunisty osobují si působiti v táboře dělnickém. 6. Připravovati se na sociální revoluci, připravovati konečný, rozhodující boj mezi dělnictvem a kapitalismem . To je tedy postup, který nám ,,komanduje" Moskva. 318

Konečný, rozhodující boj, boj těžký, v němž vítězné děl nictvo vyhlásí diktaturu proletariátu prostřednictvím rad, všeho pracujícího lidu s vyloučením potlačovatelů a vykořisťo vatelů, nebude komunisty uměle vyvolán, nýbrž bude děl nictvu vnucen, mimořádnou hospodářskou neb sociální krizí, nesnesitelným tlakem kapitálu, proti jehož jhu — při zachování taktiky, kterou nám doporučuje Komunistická internacionála bude do boje volati sama zdrcující masa všeho dělnického lidu . Reakční kapitalism a reakční politika postarají se samy o to, aby dělnická třída chopila se všech nutných zbraní a stala se jejich hrobařem provedením vyvlastnění všech velkokapi talistických závodů.

DRUHÝ DEN

Dopoledne Šturc: Zahajuje jednání o půl 10. a vyzývá komise, které byly zvoleny, aby se sešly ke svým pracím. Rozšíření komisí

Šarochová podává návrh na rozšíření volební komise o zástup kyni žen soudružku Knytlovou z Brna. Dále zvolen dodatečně do komisí místo soudruha Nykodýma soudruh Odvárka z Nového Bydžova. Merta navrhuje, aby se ihned hlasovalo o rozšíření komise soudruhy slovenskými a o zástupkyni žen. Sjezd hlasuje a návrhy soudruhů slovenských a žen schva luje. Šturc: Soudruh Nykodým nepřijel, je nutno za něho vyslat do komise soudruha Odvárku z Nového Bydžova ; Verčík, který tu není, odpadá. Kreibich tlumočí do němčiny a sděluje, že konference od borářů se koná o 10. hodině dopoledne. Delegátům sjezdu byl rozdán tiskem

319

DOPIS TŘETÍ INTERNACIONALY K ORGANISAČNÍMU ŘADU

Vážení soudruzi ! Výkonný výbor Komunistické internacionály zabýval se ve své schůzi dne 10. října t. r . za přítomnosti soudruhů Vaňka, Skaláka a Hampla návrhem organisačního řádu Komunis tické strany československé, jak byl dne 4. září v komunistic kém tisku československém uveřejněn. Bylo tu především upozorněno na některé základní nedostatky návrhu, na jichž odstranění jest zvláště naléhati. Tyto základní nedostatky jsou : I. Dualismus, který jest vyjádřen tím, že ústřední vedení skládá se ze dvou vůdčích orgánů, představenstva strany a vý konného výboru . Třebaže představenstvo jest označeno ja kožto nejvyšší rozhodující orgán, docházelo zcela určitě ke sporům o kompetenci mezi oběma korporacemi a vedení strany bylo by tím spíše ztěžováno nežli usnadňováno. Ko munistická strana musí míti vedení jednotné. Úkoly, které dle návrhu jsou přiděleny oběma korporacím, musí býti tudíž prováděny korporací jedinou. II . Příliš rozsáhlý a těžkopádný instanční aparát (návrh obsahuje 16 rozmanitých instancí) . Strana o takovémto apa rátu nebyla by způsobilá boje. Aparát zatížil by členstvo strany administrativní prací neobyčejnou měrou a překážel by vývoji jejímu v pohotovou a přizpůsobivou stranu revoluční. III. Organisačním řádem navrhované složení vedoucích korporací dle zásady poměrného zastoupení národnostních skupin. Zásada taková, obsažená v organisačním řádu, byla by poutem pro činnost strany a mohla by její revoluční vývoj povážlivě ochromovati. Jest ovšem samozřejmou potřebou, aby v Československu

voleni byli soudruzi všech národnostních skupin jak do ústředí, tak i na mnohých místech do místního vedení. Tato dobrá metoda, která spojuje komunistické síly všech jazykových skupin k činorodé a živé spolupráci ve straně, nesmí nás však nikdy zavésti k zastupitelské soustavě dle národnostních sku pin. Vedení komunistické strany musí ve všech svých instan cích zastupovati jednotně a výhradně revoluční třídní zájem 320

proletariátu a nic jiného . Do vedení strany jest voliti soudruhy, kteří mohou říditi nejlépe organisační činnost její, a svoboda volby příslušné korporace nesmí býti ohrožena žádným ustano vením o zachování poměrnosti různých národnostních skupin. Výkonný výbor Komunistické internacionály učinil tudíž toto usnesení :

‫ در‬Výkonný výbor je toho mínění, že v ústředním výboru sjednocené komunistické strany československé jest ovšem třeba vedoucích soudruhů všech národností. Výkonný výbor trvá však na tom, že zásada národnostního poměrného zastou pení při sestavování vedoucí korporace komunistické strany jest nepřípustná. Pokud se týče návrhu organisačního řádu , zvolí výkonný výbor komisi, která bude pověřena zevrubným prozkoumáním projektu a která bude formulovati řády výkonného výboru v této věci sjezdu strany v Praze." Výkonný výbor zvolil do komise soudruhy Vaňka, Skaláka, Hampla, Piecka a Kuusinena. Komise stanovila především tyto všeobecné směrnice orga nisačního řádu, který má býti vytvořen : 1. Počet usnášejících instancí strany jest zmenšiti tak, aby bylo umožněno co nejrychlejší spojení centrály s místními organisacemi. Mezi centrálou a místními organisacemi má proto býti toliko jediná organisačně i politicky vedoucí a roz hodující korporace. Doporučuje se, aby korporace tato ozna čena byla jednotně, aby nemohla býti zaměňována se správně technickými názvy „ okresů “ a „ žup“. V dalších vývodech užíváme tohoto výrazu. (Srovnej ,,okresy" ve Směrnicích III. světového kongresu, čl. VII , č. 44.) 2. Ohraničení krajů má býti dle možnosti přizpůsobeno daným jednotným hospodářským obvodům a politické i do pravně technické struktuře země (viz Směrnice čl. VII, č. 45), aby strana byla způsobilejší k bojům. Celistvé hospodářské obvody nesmějí býti roztrhány formálními úředními hrani cemi . Kraje organisační nemají býti tak úzce vymezeny, aby pro nedostatek vůdčích sil zakrňovaly, avšak nemají býti také příliš rozsáhlé, aby jednotné vedení z daného ústředí nebylo ztíženo. 3. Za účelem snazšího vyřizování organisační práce může

21 Protokoly

321

býti obvod organisačního kraje rozdělen krajským výborem na podkraje. Pokud je třeba, mohou býti různé kraje spojeny v nadkraje. Tyto orgány nejsou však rozhodujícími (usnášejí– cími) instancemi strany, nýbrž pouze výkonnými spojovacími orgány krajských výborů nebo ústředí. 4. Při budování základny pro práci strany v místních orga nisacích musí býti dbáno toho, aby dosavadní organisace po uličních důvěrníků znenáhla byly přetvořeny v desítky", pokud se týče pouličních obvodů a v komunistické „ skupiny“ v závodech a hospodářských, kulturních a sportovních orga nisacích dělnických a v rozličných odvětvích organisační práce, aby vytvořena a udržována byla stálá každodenní čin nost členstva a umožněno rychlé přeskupení strany na práci ilegální. Při budování tohoto útvaru budiž dbáno č. 12, 13 a 14 čl. VII Směrnic. 5. Místo dvou v návrhu organisačního řádu projektovaných vůdčích orgánů, totiž představenstva strany a výkonného vý boru, jest na sjezdu voliti pouze jediné ústředí strany, které je zodpovědno sjezdu strany a vedení Komunistické interna cionály. Toto ústředí strany (,,ústřední výbor" aneb podobný jiný název) může míti několik členů z jiné části říše vedle členstva z hlavního města ; mimo to bývá někdy vcelku velmi obsáhlé, aby svoje běžné práce mohlo dobře vyřizovati v plenárních schůzích. Z toho důvodu je v Směrnicích III . kongresu (č. 47) pamatováno na volbu užšího vedení ze středu širší centrály. Tato volba může býti sjezdem odkázána širšímu ústřednímu výboru samému. Užší centrála, která se dělí zase ve dvě od větví, v sekretariát politický a v sekretariát organisační, nesmí býti žádným druhým výborem, nýbrž výkonným orgánem celkového výboru . Určitější dělbu práce mezi členy ústředního výboru určuje zpravidla ústřední výbor sám (čl. XII, č. 47 a 48 Směrnic). Samozřejmě může býti člen ústředního výboru současně pevně ve straně zaměstnaný funkcionář ; jest dokonce třeba dbáti toho, aby co největší počet členů ústředního výboru , obzvláště užšího, celý svůj čas mohl věnovati práci ve straně. 6. Utvořiti zvláštní instanci mezi sjezdem strany a ústřed ním výborem se nedoporučuje. Poněvadž této instanci („ zastu 322

pitelstvo strany") příslušejí práva sjezdu v době, kdy sjezd ne zasedá, byla by činnost ústředního výboru její existencí spíše ochromována nežli pobádána. Místo ní doporučují se říšské konference, které dle potřeby svolává ústřední výbor. Těmito konferencemi utužují se styky mezi ústředím a odlehlými or ganisacemi strany a vedení organisační práce ve všech instan cích se zjednodušuje. Říšské konference neskládají se jako zastupitelstvo strany ze členstva voleného předem na dlouhý čas. Rozhodnutím říšských konferencí nemůže býti ústřední výbor zproštěn zodpovědnosti za politické a taktické vedení strany. 7. O každé jednotlivé osobě, která má s poradním hlasem účastniti se jednání rozhodujících korporací strany, rozhoduje jedině dotyčná korporace. Tím má býti zabráněno, aby jed nání zúčastnily se osoby, které nepodléhají disciplině strany anebo které neposkytují dostatečné záruky politické spoleh livosti.

8. Přijímati sekretáře a redaktory v krajích přísluší zpra vidla krajským výborům, respektive krajským konferencím. Ústřednímu výboru musí příslušeti právo námitek proti pro vedené volbě, právě tak jako právo navrhovací. Zaměstnanci budtež dle možnosti placeni institucemi, kterými byli zvoleni. 9. Strana budiž zařízena na okamžité provádění ilegální práce (viz k tomu čl. VIII Směrnic) . 10. Ustanovení organisačního řádu měla by býti spíše stručná a přehledná nežli přílišně podrobná . Organisační řád jakožto ústava strany musí obsahovati jenom nezbytnosti; veš keré další vývody o práci organisační mají býti obsaženy buď v prováděcích ustanoveních a instrukcích, které vypracuje ústřední výbor, anebo ve stanovách krajských a místních orga nisací. Tím dosáhne se toho, že organisační řád za neustálého vývoje organisace strany a neustálého zlepšování organisační práce nestane se překážkou tohoto vývoje (srovnej Směrnice čl . VII , č. 52) . Dle návrhů, které můžeme vám doporučiti k vybudování organisace, utvářela by se organisace strany takto : A. Místní organisace, desítky v pouličních obvodech, ko munistické skupiny v závodech a různých dělnických orga nisačních složkách .

323

1. Místní výkonný výbor, volený v místní plenární schůzi. 2. Plenární schůze členů místní organisace. B. Kraje, případně rozdělené v podkraje, spojené v nad kraje. 3. Krajský výbor, volený krajskou konferencí, rozčleněný v pracovní oddíly. 4. Krajská konference, delegáti, volení členskými schůzemi v místních organisacích . C. Říšská organisace. 5. Ústřední výbor, volený sjezdem, rozčleněný v pracovní

oddíly. 6. Říšská konference, delegáti, volení krajskými konfe rencemi . 7. Sjezd strany, delegáti, volení na plenárních schůzích, za mimořádných okolností také na krajských konferencích . Na základě těchto směrnic poukazujeme v dalším na některá místa návrhu organisačního řádu, kterých bylo by ještě třeba změnit.

O místní organisaci (Čl. II návrhu) Věta, ve které se mluví o tom, aby bylo dbáno zastoupení podle národností při volbách místních výborů, musí být škrtnuta se zřetelem na to, co již bylo řečeno. Dále jest škrt nouti ustanovení ohledně účasti různých zástupců při schů zích výkonných výborů místních organisací s hlasem porad ním . Všeobecné ustanovení o tvoření komunistických buněk a skupin v závodech, odborech a jiných dělnických organisacích, jakož i o utvoření desítek v obvodech pouličních nemělo by v řádu organisačním chyběti. (Ohledně ustanovení o přípra vách k volbám viz dále.)

O organisacích okresních, krajských a župních (ČI. III-VII návrhu)

Největší část těchto odstavců mohla by odpadnouti, po něvadž při organisační soustavě, kterou navrhujeme, zde obsa 324

žené okresní organisace splývají s krajskými a župními orga nisacemi a poněvadž z nich za náležitého přiblížení k poměrům průmyslovým a dopravním a k významu a síle organisací má býti vytvořena organisace vedlejší (kraje). Při přehlídce ustanovení o organisacích okresních, kraj ských a župních shledány tyto závady : Taktiku strany určují jednotně sjezdy strany nebo ústřední výbor. Je třeba vystří hati se zdání, jako by každá korporace mohla určovati samo statně taktiku ve svém pracovním obvodu. Pro okresní, krajské a župní instituce platí totéž, co bylo řečeno již při místních organisacích ohledně přibírání zástupců s poradním hlasem. V oddílu o krajské organisaci je mimo to zmínka o rozšířeném výboru krajském. K uskutečnění této myšlenky netřeba zvláštní korporace, stačí, jestliže výbor dotyčné soudruhy podle potřeby svolá . Zcela zbytečným zdá se nám krajské zastupitelstvo, o kterém v návrhu organisač ního řádu děje se zmínka. V době, kdy nemůže se sejíti říšská konference, měl by právě krajský výbor učiniti příslušná roz hodnutí. Pro všecky konference platí, aby delegáti nebyli vo leni na delší čas, dokonce na celý rok předem, nýbrž teprve tehdy, když korporacemi k tomu oprávněnými konference byla vyhlášena. Musí býti pečováno o to, aby členové strany zaujali stanovisko k programu konferencí a podle toho pro vedli volbu.

O sjezdu strany (Čl. IX návrhu) Volby delegátů sjezdových měly by býti zpravidla prove deny v místních organisacích, za zvláštních okolností mohou však býti prováděny na okresních konferencích. Návrhu lze vytknouti veliký počet zástupců, kteří mají se účastniti sjezdu vedle delegátů, členů ústředního výboru a kontrolní komise. Tím stal by se sjezd velmi těžkopádným tělesem, v němž mohli by býti delegáti snadno zatlačeni řečníky korporací stojících mimo stranu, jakož i poslanci, takže sjezdy nepodávaly by více obraz nálad v organisacích. Poněvadž všichni pevně u strany zaměstnaní členové musejí býti podřízeni ústřednímu výboru, respektive výboru kraj

325

skému (viz Směrnice, čl. VII, č. 48) , není vhodno, aby volba funkcionářů, o nichž zmiňuje se návrh organisačního řádu, byla přikázána sjezdu. Jednotné vedení a hladká součinnost v nejdůležitějších funkcích jest nejlépe zabezpečena tím, že nejdůležitější funkcionáři strany, především šéfredaktor hlav ního listu a generální sekretář strany, voleni jsou ústředním výborem.

O ústředním výboru (Čl. X, XII a XIII návrhu) Místo navrženého výkonného výboru a představenstva strany jednotné ústředí, místo zastupitelstva strany říšské konference, jak vpředu uvedeno. Volbu delegátů na říšskou konferenci nutno prováděti zpravidla v členských schůzích, za zvláštních okolností také v krajských konferencích. Ustanovení o přípravách volebních (ČI. VIII , XVIII a různá jiná místa v jiných odstavcích návrhů)

Při obšírnosti, s jakou vydávají se praktické pokyny o pří pravách k volbám, vzniká z návrhu dojem, že komunistická strana je právě takovou volební organisací, jakou byla a je podnes stará sociální demokracie. Musí býti zajisté naší sta rostí, aby byly vydány jednotné praktické pokyny k přípra vám volebním. Takovéto pokyny mohly by účelněji býti vy dávány ústředním výborem.

O akčních výborech (ČI. XIV návrhu) Takovéto pracovní orgány bylo by nejúčelněji organisovati jakožto pracovní oddíly v ústředí, při krajských nebo místních výkonných výborech. V každém případě je třeba, aby byly podřízeny centrále, respektive příslušnému krajskému výboru a jejich činnost je tedy třeba upraviti instrukcemi, ne stano vením organisačního řádu . Tak jak jsou v návrhu formulována ustanovení o akčních výborech, utvořila by se vedle organisací

326

strany souběžná organisace, čímž by ucelenost strany a její akční schopnost mohla býti velmi snadno ohrožena . O monopolu propagačním (Čl. XV návrhu) Tento odstavec rovněž nenáleží do organisačního řádu, nýbrž do prováděcích ustanovení a instrukcí, poněvadž se v něm jedná jen o všeobecné pokyny o činnosti ústředí. Ostatně zdá se nám zde navrhovaný propagační monopol hodně dale kosáhlým. Jeho provádění udusilo by také každou plodnou kritiku v řadách strany, nehledě k tomu, že bylo by vůbec těžko tato ustanovení prakticky prováděti .

O disciplině strany (Čl. XVI návrhu) V přespříliš obsáhlých ustanoveních o smírčích soudech a soudech strany chybí v návrhu jasné, všeobecné zjištění, že každý člen strany, každý činný orgán a každá jednotlivá dílčí organisace strany má se bezpodmínečně podrobovati jed notné, přísné disciplině a rozhodnutím vedoucích orgánů plniti svědomitě své povinnosti a podávati pravidelné zprávy o své činnosti. Současně se doporučuje, aby byly stanoveny všeobecné disciplinární tresty, které mohou býti vyhlášeny příslušnými instancemi strany v případě porušení discipliny strany, na příklad 1. na udělení důtky, 2. na udělení veřejné důtky, 3. na dočasné odejmutí funkcí strany, 4. na vyloučení ze strany.

O příspěvku strany (Čl. XVII návrhu)

Je-li o rozdílení příspěvků strany v organisačním řádu tak podrobně ustanoveno, může tím býti ústředí ve své finanční volnosti omezeno více, než v zájmu strany třeba.

Tím byla by naše kritika návrhu organisačního řádu vyčer

327

pána. Jsme přesvědčeni, že Vy, ctění soudruzi, budete v pod nětech našich viděti jenom snahu, aby Vám bylo umožněno utvořiti silnou , uzavřenou a pohotovou organisaci . Jsme pře svědčeni, že dosazené šestičlenné komité v dohodě s výkon nými výbory obou stran předsevzalo již celou řadu zlepšení, která se pohybují na dráze našich návrhů . Doporučujeme Vám, abyste se při konečné úpravě řádu organisačního řídili organisačními směrnicemi III. kongresu . Při tom je ovšem přihlížeti ke zvláštním zvyklostem Vaší země. Přejíce sjezdu nejlepší úspěch, znamenáme

s komunistickým pozdravem Hampl, Kuusinen, Pieck, Skalák, Vaněk.

ORGANISAČNÍ ŘAD

Šturc: Na denním pořádku je nyní referát o organisačním řádu. Slovo má soudruh Houser. REFERÁT SOUDRUHA HOUSERA O ORGANISAČNÍM ŘÁDU Vážený sjezde! Když jsme se rozcházeli na květnovém sjezdu, tedy jsme si řekli, že od té chvíle jsme komunisty. To znamená, že jsme se ocitli v nové situaci, před zcela no vými úkoly, než jaké jsme měli dřív jako sociální demokraté a třeba už také jako sociální demokraté levice. Komunisty býti znamená přesun názorů našich dřívějších nejen v ma sách, na těch širokých dělnických vrstvách, nýbrž zejména ve vedení strany. Nastala nám povinnost, abychom zejména z vedení strany živili ideje revolučního třídního boje, abychom připravovali docela otevřeně sociální revoluci a abychom to také ve vší výraznosti všude hlásali . Musíme zcela otevřeně od chvíle, kdy jsme řekli jsme komunisty, postaviti se proti ideji spolupráce tříd v každém směru, v každé nuanci. Tato spolupráce doznává jakéhosi oprávnění poměry před válkou a je dodnes vedoucí v ostatních dělnických vrstvách, 328

které se do našich řad nehlásí a které representovány jsou socialistickými stranami. My právě proti této devisi, proti tomuto třídnímu souručenství a vůbec proti měšťáckému systému, s nímž udržuje spojení strana sociálně demokratická, jsme jako komunisté v nejostřejší protivě a vedeme proti nim rozhodný zápas. Nevedeme ho jen jako straníci, nýbrž jako komunisté, jako representanti celé dělnické třídy, po něvadž celá dělnická třída nalézá se v odporu proti měšťáckému systému a jakémukoliv smíru třídnímu. My když vedeme tento boj jako komunisté, jsme si vědomi toho, že mluvíme za vše chno dělnictvo bez rozdílu a tu pochopitelně v naší straně jako representantce našeho hnutí, jako nejzodpovědnější sou částce pro tento sociální boj vznikají ohromné úkoly, které mají připravovat sociální revoluci. Před těmito velikými úkoly stojíme a musíme se přeorganisovat a důkladně připravit, chceme-li opravdu na tyto úkoly stačiti . Tak jsme se rozcházeli z květnového sjezdu s tím sebe vědomím , co nás čeká . Tak jsme také vypravovali delegaci do Moskvy na sjezd Třetí internacionály. Tam v Moskvě vycítili náš úkol, že jsme začátečníky na tomto poli, že jsme se stali proselyty komunismu, ale přesto měli pochopení, že nejsme ještě komunisty, s radostí zavřeli oči nad našimi ne dostatky a přivítali nás jako složku největší. Ale současně nám uložili, abychom se sjednotili, abychom všechny komunistické strany na půdě této republiky sloučili, abychom je slili a stla čili do jedné organisační formy. Šlo o to, abychom zde na této půdě vytvořili jednu vojenskou formaci, jedno revoluční ohnisko, jedno tempo, na základě kterého budeme moci udělat revoluční nástup. A dnes stojíme v okamžiku, kdy se o těchto věcech máme radit a kdy si máme vypracovat společnou ústavu pro naši stranu, pro náš stranický stát uvnitř tohoto státu . Loňský sjezd zářijový byl vlastně sjezdem více ještě sociálně demokratickým. Na tomto sjezdu jsme také dělali organisační řád a dělali jsme si ústavu . Pracovali jsme na tom a dost intensivně, ale tehdejší organisační řád jsme pracovali s našimi pravičáky dohromady ve vědomí, že bu deme dlouho jako straníci musiti s nimi dohromady žít. Proto onen řád byl vybudován na podkladě čisté demokracie. Tehdy nám šlo o to, aby byl hodně demokratický, protože nám nešlo 329

o to, abychom zaváděli pořádek do strany, jednotu a pevnost ve straně. Naopak, nám šlo o to, aby příslušníci strany měli co možná největší volnost, aby naše organisační, třeba pod řízené jednotky, měly určitý vliv a moc, kterou budou uplat ňovat i proti samému vedení strany. O to nám šlo, abychom mohli uvnitř strany se pohybovat i proti vedení. Nám šlo o to, abychom ústředí oslabili, i kdyby strana byla poškozena, rozložena. Ta nám byla vedlejší. Byli jsme si vědomi, že když tento princip ve vší nahotě jí budeme vtlačovati, bude to zna menati ve straně rozklad a chaos. To jsme věděli, že takového čistého principu může se užívat v sebeobraně proti nepřáte lům. Ruská carská fronta také byla rozložena tím , že se hodila do ní naprostá demokracie. Vznikl z toho rozklad a občanská válka. Ale dnes se scházíme, abychom své organisační složky, které se průběhem doby osamostatnily, které se očistily od názorů oportunních, dostali do jednotné pevné strany, a tu můžeme vzít z toho starého organisačního řádu, který je vy budován na principu čistě demokratickém, jenom to, co je zdravé dobré pro nás, to, co nám nedrobí stranu a co nás dělá akceschopnější. O to běží. Musíme dělat takové věci pomocí principu demokratického, který nás posílí, ne který nás rozdrobí. A co vlastně princip demokracie posiluje ? Utvořiti naše vedení, naše orgány, to se rozumí samo sebou, to se nedá dělati autokraticky, nýbrž čistě demokratickým způsobem. Tedy tvoření našich orgánů, jejich výstavba musí spočívat na širokém podkladě demokratismu. Rovněž tak celá kontrola, revise orgánů musí býti taková, aby každý příslušník všechno viděl, mohl kontrolovati a revidovati, aby tu bylo něco, co vyrůstá z jeho nitra. Ale naproti tomu celý vnitřní pochod organisační práce musí se opírat o princip centralistický. I v době míru bylo znáti, že princip demokracie ve všem nevyhovuje. Bylo znát, že jsme pod jeho vlivem těžkopádnou stranou, když něco provádíme. Bylo třeba usnesení tam, tam a tam , zdlouhavost byla veliká a v případě zlém by mohla nastat nemohoucnost strany, takže bychom nemohli kupředu. Takové ohledy na souhlas celé řady orgánů byly by závažím na nohou strany a strana by nemohla vzdorovat útoku ne přátel ani útok vésti. Vždyť i v době míru jsme byli poslušni 330

svých orgánů ústředních, třeba tato poslušnost byla velmi malá, ale přece jen cítili jsme, že musí býti korektiv onoho principu čisté demokracie. Když dnes se nalézáme v době persekuční, v době sociálního boje, v tu chvíli musíme stlačo vati princip demokratismu až na minimum a nesmíme se při tom báti, že v kritické chvíli se objeví nutnost centralistické diktatury. V zápase tříd, tak je to stejné jako ve válce. Vše chno musí býti plánovitě včas a rychle připraveno, abychom mohli útočit ; zrovna tak jako všechno musí být plánovitě, včas a rychle připraveno, abychom mohli po případě ustoupit. My za dnešních poměrů ve skutečnosti manévrujeme, ne vedeme ještě rozhodný boj , teprve se blížíme rozhodujícímu boji, který na nás čeká, a právě proto, poněvadž nevíme, jak dopadne, musíme míti připravený stejný útok jako ústup . Kde bychom bývali, kdybychom měli 9. prosince připravený řádný ústup ! Dopadlo by to zcela jinak. To znamená, že musíme míti pevný, cílevědomý, schopný generální štáb, který by byl schopen i útoku i obrany. To znamená, že tento generální štáb musí míti plnou důvěru našich straníků a musí si býti vědom, jakou úlohu v dělnickém a sociálním prostředí hraje. Jen tehdy může připravovat plán pro každou eventua litu, když ví, že za ním stojí celá dělnická veřejnost . Generální štáb musí si být vědom, že musí počítat se situací, ve které boj probíhá, že musí mít naprostou důvěru a spolucítění proletářských mas. To je ta demokratická základna, která nesmí scházet ve chvíli, kdy se vede šturm a kdy je nutna ― diktatura. Ovšem také na druhé straně stoupenci nesmějí býti revolučním materiálem bez jakékoliv myšlenky, snad jenom nástrojem v rukou předáků . Všichni musí také pochopit, že stálá útočnost a jen a jen revolučnost může také poškodit věc. Pro revolucionáře platí více ještě vytrvalost a chladnokrev nost. Každá akce musí být procítěna všemi těmi, kdož tuto akci vedou. Tajemství útoku spočívá v tom, že se udělá celá příprava ve velkém slohu a do všech podrobností, ale na druhé straně je třeba, aby skutečně každý bojovník měl pochopení úkolů a sebeobětavost . Rychlost a rozmyslnost, to při útoku nepřítele nejsnáze odzbrojí ! Jsou-li tedy oba činitelé při vedení v naprostém kontaktu, můžeme doufati téměř s jistotou , že 331

se zdaří úkol . Pak nepotřebujeme se bát hesla, že musíme za každou cenu útočit a že je to snad nejlepší způsob boje. Máme-li pevnou organisaci v hrsti, pak s tímto heslem ne máme nic společného, poněvadž víme, že můžeme dělati taktiku ohebnou, pružnou podle potřeby. Nepotřebujeme se pak bát strašidla pučismu atd. Jakmile máme organisaci v po řádku a víme, co od organisace chceme, pak je boj spořádaný a dosáhneme cíle s nejmenšími oběťmi. Cíl našich organisač ních činností musí směřovat k tomu, abychom každou událost, každý pokyn k akci využitkovali co možná nejlépe. Je třeba, aby nalezla vždycky správného ohlasu. Ale při tom musíme si být vědomi : nezdaří-li se pokus, že nesmí to být pramenem antipatie a rozmrzelosti a opuštění našich řad. Právě organisační otázka má smysl, aby udržela pohyblivě silnou frontu za všech okolností, ať už boj se rozvine, nebo v začátečním tempu hned spadne, ať vede k vítěznému konci, nebo porážce, aby vždycky udržela se organisace a aby byla schopna dalšího úkolu. Proto třeba zdůrazniti velmi silně, že musí být v našich řadách nejen vědomí toho, co hlásáme, nýbrž současně také vědomí discipliny a že musí býti to u všech našich členů. To ovšem může se státi jenom na zá kladě tom, když stále a stále denně v této věci pracujeme. Politický boj, to je výborná škola pro naši věc. Politický boj dovede sdružovat dělnictvo v organisacích, vychovávat obě tavé bojovníky. On musí současně všechny formy, jakým způsobem máme jít kupředu, přizpůsobovati skutečnému sociálnímu boji, v němž se pohybujeme a jejž provádíme. Musíme se všichni přizpůsobiti tak, abychom dovedli vzdoro vat útoku nepřátel, abychom dovedli, jsou-li nepřátelé příliš silni, prolamovat jejich řady. Musíme si býti toho vědomi, že není organisace strany proto, aby byla naším cílem, nýbrž organisace strany že je pouze prostředek k boji, k cíli. Proto také naše organisace musí soustřeďovati všechny pracující lidi bez rozdílu zaměstnání, kvalifikace, společenského po stavení, školských vědomostí, věku, pohlaví, národnosti, ja zyka, musí všechny soustřediti v pevný, jednotný celek, musí tvořiti z nás tvrdé, pravdivé revolucionáře. Všechny rozdíly musí mezi námi zmizet, i takové, které mají oprávnění vnitřní. A když nemohou zmizet, pak musí býti aspoň pře 332

klenuty. My musíme míti stále na mysli, že všechny komunis tické strany se musí sjednotit. ,,Sjednocení", to musí být svatým heslem pro náš další boj . Nesmíme zavírati při tom oči před různostmi, které přes všechno v organisačních otáz kách mezi námi zbudou. Jak víte, organisační otázka je velmi důležitou již také proto, že jsme ji prodělávali každý jinak. Dělnictvo na půdě této republiky bylo rozvrstveno v jiné orga nisace podle národností, prodělávalo tuto organisační otázku různě podle jednotlivých obvodů, a to musíme nyní všechno dát dohromady. Tu je pochopitelno, že práce je tím ztížena, že to nejde snadno a že při nejlepší vůli nelze vypracovati organisační řád, který by se všem líbil, který by všem vyho voval. Když komise šesti k řešení této otázky přistupovala, byla si vědoma všech těchto obtíží. Komise šesti vycházela ze sta noviska, že české hnutí je nejsilnější hnutí, že budeme musit udávati tón, a proto za podklad vzat organisační řád platný pro české hnutí. A teprve na tomto podkladě pracováno dál. Tento náš řád organisační má původ svůj již v roce 1902. Je velmi široký, je pracován tak, aby mu každý soudruh rozuměl, aby v něm nalezl co možno poučení . Není to organi sační řád, jak by měl býti, jsou to současně instrukce, vysvět livky, podrobnosti k organisačnímu řádu . Úchylky jsme musili udělat z toho důvodu, že jsme měli do toho organisačního řádu vtlačit také příslušníky jiných národností a jiných zemí, které nejsou zvykly na tento náš organisační řád . Na druhé straně musili jsme tam spoustu věcí zaměniti proto, co jsem řekl zpočátku, že tento organisační řád byl vypracován na podkladě příliš demokratickém, a musili jsme tam vtlačit princip centralistický, který je v dnešní chvíli daleko důleži tější, jak docela dobře víte podle podmínek. Návrh ten, když byl takto stylisován, třebaže se všemi ohledy, narazil na odpor. Musil naraziti, to je samozřejmo, poněvadž všechny složky, které uvykly chodit v organisačním řádu, snažily se ze svého stanoviska zachránit, co se dá. Řekly: to je pro nás zvyklé, dobré, chceme to tam mít. Bylo návrhů několik set, jak z české, tak z německé strany. Byl v názorech chaos, velmi často se stavěla jedna složka proti tomu, co žádala druhá . Všechno to jsme musili propracovat. Komise šesti se této 333

práce podjala a hledala východisko, takže původní obsáhlý řád, který máte ve svých mapách, jsme podrobili kritice a asi na 40 místech jsme jej změnili. Nemohli jsme všem přáním vyjíti vstříc, byla někdy proti sobě, někdy tak dalekosáhlého rázu, že by jimi celá stavba trpěla. A některá byla takového rázu, že jsme jich nemohli pro ducha organisačního řádu potřebovat . Za takových rozdílů jsme čekali, že bude jistě dosti značná obšírná debata a třeba dost nechutná na tomto sjezdě. Ale věc se vytvořila jinak. Celá záležitost vzala jiný spád, když jsme před týdnem dostali dopis od exekutivy Třetí internacionály, která v rámci thesí a resolucí, které máte na stolech a jež se nám podařilo v poslední chvíli dotisknout, nám dala pokyny, jak náš organi sační řád má vypadat. Internacionála nám poslala rady a směr nice, jak pracovat v té věci, aby organisační řád byl v souladu se všemi organisačními řády proletariátu celého světa. Jakmile to došlo, komise šesti řekla : odkládáme celou vykonanou práci, dáváme ji stranou a budeme ji dělat na základě pokynů a směrnic i rad, jež nás došly, a přikročili jsme ihned k pře stavbě celého organisačního řádu. Následkem toho nebylo možno, abyste dostali organisační řád včas, abyste ho měli uveřejněný a mohli jej uvážiti i prodiskutovati. To nebylo možno, poněvadž my sami jsme byli hotovi teprve v sobotu před sjezdem. Stojíte tedy dnes před věcí, která je nová a která pro nás byla zrovna tak nová, když přišel dopis dnes týden. Přesto , že byly události překotné, musili jsme se do věci pustit a tvořit organisační řád na jiném podkladě. Ale dnes stojíte ještě před jinou událostí, a sice před tím, že ani tento organisační řád , který jsme vám předložili, není tak pevný, že bychom se mohli beze všeho naň postaviti, a sice z toho důvodu, že přípis, který nás došel a podle kterého jsme pracovali, nebyl definitivním návrhem. Konečný návrh při vezl Skalák v pondělí. V domnění, že dopisy jsou totožné, proběhl celý týden a teprve v sobotu , když tiskárny přestaly již pracovat, ve schůzi obou výkonných výborů jsme konstato vali, že to je dopis jiný, že jsou tam některé jiné věci, poněkud jiné rady, jiné pokyny, podle kterých se máme řídit. Dnes tedy stojíme zase před novým organisačním řádem a musíme ho v poslední hodině přepracovati . Prvý dopis, který byl již

334

také vytištěn, šel do makulatury, a dopis poslední dostanete v nejbližší chvíli do rukou . Podle toho také organisační řád bude se definitivně upravovati. Přes všechny ty překážky musíme přece jen vytvořiti si dnes organisační sjednocení. Nemůžeme se z tohoto sjezdu rozejíti, abychom si nepostavili opravdovou organisační linii, abychom si nepostavili základnu k společné výstavbě strany. Tento nový organisační řád, pokud možno usuzovati, bude tvrdý, opravdu komunistický. Snad v mnohém ohledu narazí ještě na větší odpor než starý, poněvadž starý vycházel z daného a počítal, že v budoucnosti může se víc předělávat a udělat později opravdu komunistickým. Tento přechod tady není a stojíme před věcí, která má hned komunisticky upravo vat náš politický, organisační život. Nový organisační řád zejména vyžaduje velikých obětí pro stranu od každého. Ne snad jen oběti finanční, podporu tisku - to se rozumí samo sebou, a musí býti vše dosti značné — ale hlavně vyžaduje od každého práci . Ve směru práce žádá vše, co člověk má a může dát, aby skutečně straně dal . Je třeba, aby každý opravdu tak pro stranu pracoval, aby nepozbyl brzy vlivu a moci. Kdo nebude ve smyslu toho organisačního řádu pracovat, stane se jistě bezvýznamnou jednotkou a půjde do starého haraburdí . To je smysl organisačního řádu. U každého se předpokládá jednotné pochopení všech našich cílů a úkolů, ale současně jednotné vědomí všech uložených nám povin ností. A to platí stejně o každém příslušníku jako o každé národnosti, o každém odboru a stavu a o každém pohlaví. Nemají býti žádné separátní organisace, ani národnostní, ani ženské atd. Proletariát je pouze jeden, a když jen jeden, tedy organisace musí být jednotná a tak upravena, aby sjednocený proletariát se netříštil, aby tu nemohla vzniknouti rivalita. Úkolem organisačního řádu je, aby všichni stoupenci stali se aktivními bojovníky za sociální revoluci a diktaturu proleta riátu, stejně muži jako ženy. Zejména je v organisačním řádu napověděno, že musí býti spojitost mezi prací legální a ile gální. Jak, není řečeno, ale snad z dopisu bude to jasnější. Pokud toho se týče, máme velmi mnoho co dohánět a bude nutno, aby každá, i místní organisace v této věci konala svoji povinnost. Další důležitou zásadou návrhu organisačního řádu

335

je to, že předpokládá, aby organisace rozdělily si území, ale tak, aby se neřídily podle geografie ústavy nebo správy, nýbrž abychom si rozdělili organisace, jak toho potřebujeme. Naše obvody musejí být naprosto svérázné, musejí býti ohra ničeny podle hospodářských poměrů dopravních potřeb a po dle síly organisací atd . Zejména ne rozdělení za účelem voleb ním, to je celému duchu organisačního řádu cizí. Volby jsou sice důležitou akcí všeobecnou, ale nic víc než jednou akcí. Takových máme do roka několik. Když vypukne v některých krajích stávka, na příklad na Ostravsku, je to také veliká akce, která může vyrůsti na akci všeobecnou a snad pro nás důleži tější. Podle jedné té akce říditi rozdělení je nesmysl. Musíme říditi tedy rozdělení tak, aby bylo schopno pro každou akci, a ne jenom pro akci volební. Organisační řád také předpo kládá, že uvnitř teritorií, které si uděláme, bude jen jedinké rozdělení. V těchto teritoriích budeme míti jednu organisaci mezi místními organisacemi a ústředím, totiž budeme míti kraje. Další dělení na župy a okresy v duchu tohoto organisač ního řádu býti nemá, a sice proto, že má míti ústředí co možná největší styk se všemi příslušníky. Čím bližší styk, tím lépe, a proto nutno, aby mezi příslušníky a ústředím bylo nejvýš jedno těleso, kraje. O to tedy běží, aby tu nestávalo několik překážek mezi ústředím a příslušníky. Kde výkonný výbor krajský nebude však moci spravovati celý přidělený mu rajón, může si zřídit obvody, okresy. Ale nemá si je nechati volit na různých konferencích. Nesmí si vytvořiti samostatné od povědné organisace, nýbrž odpovědnost musí míti sám krajský výbor. Může si jmenovati jednotlivce i sbory, ale za každý krok je sám odpověden a on rozhoduje, nikoliv aby rozhodoval jím utvořený sbor nebo důvěrník. Pochopitelno, že z ducha tohoto organisačního řádu vyplývá, že všechny výkonné vý bory, ať místní, krajské nebo ústřední, požívají plné, neome zené důvěry. Jakmile jsou zvoleny, jakmile nastupují funkční období, v té chvíli nabudou této plné důvěry. Nesmí býti zatěžovány osobami, které by měly důvěru tu podpořit, a proto měly poradní hlasy. Ty mají odpadnout, protože kdo sedí v určité instituci, má plnou odpovědnost . Jakmile je kdo zvolen v plenární schůzi, na konferenci, na sjezdu, je odpo věden za všechno mu svěřené. Může být přehlasován, může 336

naň učiněn býti nátlak jen od stejně voleného a odpovědného. Tento výkonný výbor musí si sám všechny práce obstarávat, musí se zasvěcovati do každé práce, na každou práci všude dohlížeti, všude chodit, všude práci řídit. Kdo je zvolen, je současně úředníkem a současně bojovníkem strany. Zkrátka, nebudou tam sedět lidé, kteří by tam měli sedět jen proto, že by měli nebo chtěli někoho zastupovat atd . Tam musejí sedět skutečně pracovníci. Kdo nemůže pracovat nebo nemá schopností, nemůže v takové instituci býti, poněvadž se ne může žádnou prací vykázati, a jistě také odumře. Tedy za těchto předpokladů, za takových okolností je náš organisační řád vypracován. On žádá, aby byla jednotná, pevná, určitá linie a podle toho je vybudován. Ve starém organisačním řádu, který byl prvně navržen, viděli mnozí dualism . Exekutiva Třetí internacionály vychází v dopise svém těmto námitkám vstříc. Má býti jenom jednotný sbor, který ve skutečnosti bude míti velení. Nejvyšší instancí má býti výkonný výbor, jako byl dřív, má býti hlavou celého našeho hnutí. Ale organisační řád je si vědom, že výkonný výbor bude složen z osob ze všech konců republiky, že bude široký a že nebude moci pohodlně pracovati, jak by měl. Proto pomýšlí na to, aby bylo v ústředí pevné jádro. Dříve byl výkonný výbor a představenstvo, teď bude rozhodovati jen výkonný výbor. Ale pracovní ústřední úzký sbor, ono jádro, má býti vybráno z výkonného výboru. Snad při stano vení směrnic tanulo na mysli soudruhům ruským, či vlastně nebyli to jen soudruzi ruští, nýbrž zástupci proletariátu celého světa, aby tu byli lidé nejvýš odpovědní spolu se svými sekre táři, kteří vedou celý aparát stranický, ministři a sekční šéfové ve státě. Pochopitelno, že bude potřebí, aby tito lidé podle možnosti bydleli v Praze nebo v nejbližším okolí, aby byli kdykoliv pohotově, aby mohli být okamžitě k službám. Každý bez rozdílu , který bude ve výkonném výboru strany nebo v představenstvu strany, nebude tam sedět proto, že má větší nebo menší důvěru . Každý musí míti plnou a celou naši důvěru . Z toho důvodu odpadá každý požadavek, aby měl někdo ve výkonném výboru nějaké zastoupení, aby tam byl zástupce nějaké národnosti, nějakého odboru, stavu nebo organisace. Takové zastoupení neznáme. Kde se jedná o naše

22 Protokoly

337

všechno, o naše bytí a po případě i o naši krev, musíme hleděti, aby naši ředitelé a zástupci ve vedení měli důvěru plnou, aby to byli opravdoví komunisté, kteří dovedou pracovat, kteří mají na to schopnosti a čas, respektive si jej dovedou udělat. Ústředí naše musí býti ústředím opravdovým. Musí míti nejvyšší pravomoc, poněvadž je nejzodpovědnějším, nej svrchovanějším sborem. I samo zastupitelstvo strany má zmizeti v té formě, jak jsme mu zvyklí . Zastupitelstvo strany je sice zachováno, ale má to býti sbor poradní. Výkonný výbor sám za vše zodpovídá. Zastupitelstvo není sjezdem voleno , je voleno na krajských konferencích a nemůže proto nahrazovati sjezd . Sjezd je to nejvyšší a po něm přijde hned výkonný výbor . Bez výkonného výboru nemůže se nic dít, nic stát, vše jen s jeho souhlasem. Výkonnému výboru bude proto příslušeti všude právo veta. Nechci dále podrobně o těchto věcech mluviti, řekl jsem jen celkové nárysy, v ja kých liniích je vypracován organisační řád, ale z těchto vidíte, že celý organisační řád je nesen tím duchem, aby nám vy tvořil pevnou páteř ve straně, aby nám dělal co možná jednot nou stranu . Je třeba, abychom proti vlivu oportunity a smíru, který tu a tam do našich řad je prostrkován, proti politice třídního dorozumívání měli jednotnou stranu, jednotné ve dení, jednu odhodlanost, jednu ochotu u našich příslušníků . Chceme-li být opravdu takovými, jakými má nás na mysli organisační řád navrhovaný, pak musíme si být o svých úkolech jako stoupenci komunismu a Třetí internacionály vědomi a ujasněni. Musíme pochopiti, že v každém státě musíme vytvořit si akční jednotu a postaviti si organisační řád na podkladě této akční jednoty i principu revoluce. Při vstupu do Třetí internacionály jsme vzali na sebe závazek nejen tento rozdíl znát, nýbrž také všechny podmínky s tím spojené plnit. Jinak by přístup náš byl komedií. Nám nesmí stačit , že jsme se odhodlali být příslušníky Třetí internacionály, jíti s příslušníky jiné národnosti, jiného státu, nám nestačí nějaká resoluce, kterou přijmeme, ale pak nebudeme vykoná vat. Nesmíme se jen dorozumívat s příslušníky jiných národů a států, nýbrž musíme společně dělat soustavný, opravdový mezinárodní boj . Politiku našich nepřátel, politiku měšťáckého systému, hlásání idey třídního souručenství, hlásání ideálu

338

sociálního míru, mírného přechodu od kapitalismu k socia lismu - to všechno dělati nemůžeme a nesmíme. Proti každé takovéto slabosti, klamu a mámení, proti každému přisluho vání buržoasii musíme se postavit proto, že se cítíme přísluš níky Třetí internacionály. Musíme vychovávat naše lidi jinak, musíme je organisovat jinak : za tím účelem, aby byly roz vráceny měšťácké státy, aby se zřídila diktatura proletariátu , aby byly vyvlastněny výrobní prostředky a zavedeny nové, sociální řády na zásadách komunistických. (Potlesk.) Šturc: Dále má slovo jako koreferent soudruh Neurath z Liberce.

Pravil v postatě toto : Výkonnými výbory obou stran české i německé byla po věřena komise šesti, aby vypracovala organisační statut. Ko mise pracovala od několika týdnů a její návrh byl do jisté míry kompromisem mezi různými složkami jednotné strany. Došlo sta různých návrhů a komise se snažila pokud možno jim vyhověti. Tak příkladně v oddílu pátém v odstavci prv ním, dle něhož skládá se výkonný výbor ze 24 členů a 12 ná hradníků, byla učiněna změna v tom smyslu, že výkonný výbor bude se skládati z exekutivy 6členné a ústředí 10-12 členného . Výkonný výbor žádá, aby mezi místními organisacemi a ústředím bylo jen jediné zprostředkující instituce. Máme tedy na vybranou : voliti mezi krajskými a okresními organisa cemi. Pro německé delegáty bylo od počátku jasno, že v úvahu mohou býti vzaty jen organisace krajské, neboť praktická práce dosavadní ukázala, že práci lze lépe říditi z ústředí krajského. V návrhu ostatně jest ustanovení, které umožňuje, pro případ, že by krajský obvod byl příliš velikým, jej roz děliti . Nebudeme jej však děliti na okresy vrchní a dolní, jak navrhuje dopis moskevský, nýbrž zůstaneme u krajských organisací. Exekutiva Třetí internacionály obrací se ostře proti každému nacionálnímu klíči při obsazování jednotli vých stranických institucí. S touto otázkou jsme se již za městnávali, takže může býti pokládána za vyřízenou . Jest jasno, že český proletariát, který představuje největší díl komunistické strany, bude míti ve všech institucích pře

339

vážnou většinu svých zástupců. To je skutečnost, která nemá však nalézti výrazu v organisačním řádu. Dalším požadavkem exekutivy jest, aby ve všech dělnických odvětvích, jež jsou v obvodu místních a okresních organisací, mělo vedení orga nisací své zástupce. Nebudeme míti zapotřebí již posílati zástupce z těchto institucí do krajského vedení atd . , nýbrž naopak. Exekutiva obrací se také proti podrobné osnově kompromisního návrhu. Tomuto přání lze dle možnosti vy hověti. Dále žádá, aby do organisačního řádu byl pojat zvláštní pasus týkající se zaměstnanců . Jelikož tento požada vek jest obsažen v dopise, který teprve včera nás došel, bude věcí komise tento pasus do organisačního řádu zařaditi . Důležitým bodem, o němž nezmínil se soudruh Houser, jest zvýšení daně strany . Finanční síla strany musí býti silnější než dosavadní. Ani jedno z oddělení komunistické strany nebylo na tom finančně dobře. Já vím, že zvýšení členského příspěvku jest nepopulárním návrhem, přesto však musí sjezd toto zvýšení usnésti . Namísto dosavadního členského příspěvku Kč 2 u Němců a 50 h až Kč 2 u Čechů navrhujeme my příspěvek 50 h pro nezaměstnané a Kč 3 pro všechny členy ostatní . Skok na Kč 3 jest sice vysoký, avšak dosavadní systém sbírek, jimiž měly býti hrazeny nutné prostředky, musí pře stati tím spíše, že potřeby strany budou čím dále více růsti. Když my až do posledka považujeme za nedůstojné přijímání podpor od druhých komunistických stran, musíme si při velikosti naší strany opatřiti nyní vlastní potřebné prostředky. Dalším důležitým požadavkem jest volání po spolupráci všech členů komunistické strany. Až dosavad nebyla ani česká, ani německá strana komunistickými stranami v pravém slova smyslu . Měly jen titul komunistických stran. První předpoklad k nim jest splněn : Mezinárodní spojení proletariátu; avšak dosud žádné z obou oddělení nebylo s to stranu vybudovati vnitřně tak, jak komu nistická strana vybudována býti musí. My máme možná lepší a údernější organisace než sociální demokraté, avšak v pod statě se naše činnost a naše vnitřní zařízení neliší mnoho od organisací sociálně demokratických. I to musí přestat. Je třeba vychovati členy nejen na platící, ale hlavně na spolupracující. Nato cituje soudruh Neurath příslušné these usnesené na 340

III. světovém sjezdu Třetí internacionály a praví dále, že tyto zásady musí u nás proniknouti . Dosud se tak nestalo. Máme pro to jedinou omluvu : ani české, ani německé oddělení ne mělo v posledních měsících času zaměstnávati se vnitřní vý stavbou . Přípravné práce k spojení zabíraly veškeren čas . Nyní však každý člen musí býti přitažen k činné práci . Nesmí býti domu a nesmí býti dílny, kamž by komunistická strana ne měla přístupu. Přijetím komunistického programu a zesílením kritiky společenského pořádku nebudeme se ještě lišiti od so ciálních demokratů a nebudeme ještě získávat masy. Krajské organisace musí býti zbaveny vší přítěže. Sekretáři musí míti volnou ruku. V několika měsících bude musiti každý člen komunistické strany státi na svém místě. Za takového stavu pochopí snadno členové strany, že tato musí si opatřiti svoje vlastní prostředky a že nesmí chodit žebrat. A více : kdyby některá strana mohla nám bez Internacionály dáti k disposici sebe větší obnosy, musili bychom je odmítnout. Při naší síle nemáme zapotřebí, abychom přijímali podpor. Ještě slovo o práci v odborech. Dosud jsme tuto práci za nedbávali . Práce v odborech nutno konati v nejužším do rozumění s komunistickou stranou, někdy pod přímým jejím vedením. Ani práci vzdělávací nebylo v posledních měsících věnováno tolik pozornosti, jak bylo zapotřebí . Nezbylo k tomu času. Nová strana bude to musit doháněti. Bude nutno vzdě lávací práci soustřediti a prováděti ji ve smyslu thesí Třetí internacionály. Na konci budiž ještě řečeno několik slov o pevné soustavě komunistické strany a o její vnitřní činnosti. Práce, o nichž bylo předem mluveno, možno vykonati pouze tehdy, když skutečně bude proveden onen demokratický centralismus, jaký Moskva žádá. Železná disciplina jest plným předpokladem veškeré politické činnosti. Bez této discipliny nebude moci ani spojená komunistická strana vystříci se porážek. Ani komunistická strana neposkytuje záruku vítěz ství pro příští boje. I v budoucnosti dlužno počítati s těžkými situacemi, jež budeme moci překonati pouze tehdy, bude-li uskutečněna zásada nejpřísnější discipliny. -Protirevoluční síly v Československu právě nyní připravují nejsilnější útoky proti nám. V příštích bojích potřebujeme vedení bezohledné, ba i brutální. Tyto zásady byly formulovány již dávno, nebylo 341

však lze vždy je prováděti. Již na ustavujícím sjezdu byla přijata zásada, že nesmí býti vzat žádný ohled na jednotlivé osoby. To dnes platí rovněž a v míře ještě větší. Zejména nelze bráti ohledy na zaměstnance strany. Organisační řád, soudruzi, bude tím, co z něho sami učiníte. Při dobré vůli, a tato zde je, bude jedním z předpokladů , jež povedou proleta riát k vítězství. Organisační řád trpí značnými vadami. V de batě pokusíte se o to, abyste tyto vady odstranili. Dejte se vésti při této práci pouze velkými a rozhodnými rozhledy a neobírejte se maličkostmi. Komunistická strana musí míti takový řád, který jí dovoluje, aby co nejsvobodněji a způsobem velkolepým zaujala stanovisko ke všem denním otázkám. Ve stanovách nelze vyhověti přáním všech. Takový řád vůbec nelze vytvořiti . Zásadně však tento kompromis umožňuje nám práci ve smyslu thesí v Moskvě přijatých, a dáme-li si na tom záležeti, pak naše dobrá vůle najde i cestu, aby z těchto stanov strany učinila prostředek k vítězství komunismu. (Potlesk. ) DEBATA Soudruh Sturc oznamuje, že došel návrh podporovaný delegáty většiny žup, který rozhodně protestuje proti roz dělení žup z důvodů organisačních a propagačních, protože by straně spíše uškodilo, nežli prospělo. Je-li rozdělení nutno, pak ať se změní pojmenování institucí. I. župa podala návrh organisačního řádu. Návrhy byly postoupeny organisační komisi. Soudruh Merta navrhuje, aby debata nebyla vedena nyní z toho důvodu, že delegáti neměli dosud kdy seznámiti se s návrhy právě rozdávanými. Navrhuje proto, aby se sešla dotyčná komise, kterou svolává soudruh Skalák, a aby zpra covala návrhy moskevské delegace i ostatní právě došlé a pak teprve po jejich předložení aby se o nich debatovalo. Dále navrhuje přesunutí denního pořádku, a to tak, aby teď byl projednáván bod 3 nebo 4 podle disposic. Soudruh Šturc upozorňuje, že nyní bude zahájena debata generální, podrobná až po polední přestávce. Soudruhu Mer tovi nelze vyhověti .

342

Soudruh Grossman navrhuje, aby nyní podal soudruh Ska lák zprávy o dopisu delegace, který navrhuje změny organi sačního řádu . Po překladu soudružky Feiersteinové jest návrh schválen .

ŘEČ POSLANCE SOUDRUHA J. SKALÁKA Poslanec soudruh Skalák : Považuji za nutno, abych do provodil přípis Komunistické internacionály několika slovy svého osobního postřehu, který jsem měl z debaty, jež se o organisačním řádu našem rozvíjela ihned od prvního mo mentu našeho příjezdu do Moskvy. Považuji to za nutné tím spíše, že referát soudruha Housera zdál se mi poněkud příliš přísně zahrocen v tom směru, jako kdyby určité věci byly vám přímo diktovány nebo vnucovány jenom proto, že to tak být musí, kdežto ten dojem jsem měl já, když jsem prožíval tamní porady, že nic není soudruhům vzdálenější, než aby nám diktovali nějaké věci bez ohledu na vývoj organisací zdejších. Jedině, co měli na mysli, bylo dát nám přátelskou radu. Ve věci samé zůstávají ovšem při tom, co je obsaženo již v prvém návrhu dopisu exekutivy : ony tři hlavní body, ve kterých, jak Komunistická internacionála očekává, v zájmu hnutí a příštího rozvoje strany nemůže býti jednáno jinak, než jak sama věci posuzuje. V prvé řadě je to stanovení poměrného zastoupení podle národností. Soudruzi si povšimnuli, že v místních organisa cích podle starého organisačního řádu, uveřejněného 4. září, má býti provedeno poměrné zastoupení podle národností. Soudruzi nám kladou k úvaze a varují nás, abychom si nevázali ruce principem národního liberalismu, nýbrž aby chom hleděli k potřebám hnutí . „ Přirozeně, že musíte hledět, aby ve vedení byli zastoupeni soudruzi druhých národností, ale nečiňte tak z důvodů národnostního principu. “ Těmito slovy nám vysvětlovali, oč jim běží. Není to tvrdošíjné za stávání určitých pravidel z abstraktních důvodů, nýbrž po třeba proletariátu a jeho revolučního hnutí, co má býti směro datným. Tato zásada má se z organisačního řádu vypustit, poněvadž soudruzi jsou toho mínění, že stanovení určitého

343

klíče by mohlo býti předmětem národnostních sporů ve straně a že by to mohlo odporovati potřebám proletářského hnutí. My jsme se sloučili též z důvodu potřeby a nutnosti revoluč ního hnutí. Dokud tato potřeba zde je, nutí nás k pospolitosti, aniž bychom potřebovali nějakého klíče . Moje mínění je, že ve spojené straně bude praxe nejlepším rozhodčím v této věci. Proletariát veden je v každodenní práci k pospolitosti národnostní, k pospolitosti ideové, k stejnému postupu a tato pospolitost bude časem zesílena tak, že otázky národnostní úplně zmizí z denního pořádku. Druhá skupina námitek týče se ustanovení, které bylo ob saženo v návrhu ze dne 4. září a které pojednává o dvou samostatných vůdčích institucích strany, o výkonném výboru a o zvláště voleném představenstvu. Soudruh Houser je po někud na omylu. Musil by prožívat diskusi, aby viděl, s jakou rozhodností a útočností jsme byli napadeni pro tuto nemožnou konstrukci. My jsme pociťovali jako delegáti strany povinnost a považovali jsme za nutné ne hned od toho návrhu utéci, nýbrž vysvětlovati, jaké zřetele mohly vésti šestičlenný výbor k tomu, aby taková konstrukce vznikla. Nebylo to nic platno, v této věci jsme byli co nejostřeji korigováni prohlášením, že tato konstrukce zůstat nemůže a nesmí. Stačí vzíti organi sační řád ruské komunistické strany, stačí vzíti směrnice o uspořádání komunistických stran, usnesené na III . kongresu, a vidíte hned, že už na základě těchto dokladů návrh nevyho voval. Soudruzi zdůrazňovali, že je tu nebezpečí dvojího vedení politiky a vzájemného paralysování činnosti . Nic není soudruhům ve výkonném výboru Komunistické internacionály tak vzdáleno jako to, aby se vytvořily nějaké paralelní, vedle sebe běžící skupiny ve vedení stran komunistických. Nejvyšší požadavek pro tvoření komunistické strany je naprostá shoda, úplná jednotnost vedení komunistické strany. Také Komunis tická internacionála nechce zasahovati mimo toto vedení strany do dalšího vývoje strany, všechno se musí dít skrze orgán komunistických stran. Bylo zdůrazněno, že o demokra tickém centralismu , o jednotném semknutí sil nemohlo by býti řeči, kdyby jedni pracovali a rozhodovali nezávisle od dru hých. To by byla spiklenecká skupina, jakou vytvořil Bakunin svojí organisací vedle Prvé internacionály. Neměl jsem

344

"

v úmyslu tyto věci vnésti v diskusi, ale poněvadž referát soudruha Housera, jak se mi zdá, byl by ztížil jen úlohu přípisu Komunistické internacionály, musím poukázati na to , jak se soudruzi dívají na věc, a když uvážíte důvody, musíte přiznat, že jsou správné a přikloníte se k nim. Jako třetí závadu vytkli nám soudruzi v Moskvě přílišnou komplikovanost organisačního řádu, nepřehlednost celého aparátu, který by nemohl pracovati ve chvíli, kdy by pracovati měl, a který by ztěžoval akční způsobilost na úkor byrokratic kého aparátu . Soudruzi pravili : „ Nestavte si v cestu příliš mnoho instancí a zákonů, ponechte volný běh hnutí, aby si vytvořilo orgány, kterých potřebuje." Ovšem s naprostou jasností a zřetelností bylo řečeno, abychom si právě těch instancí udělali co nejméně, a to tak, aby mezi místními orga nisacemi a výkonným výborem byla jen jedna rozhodující instance. Tato instance má býti teritoriálně vymezena tak, abychom se nevázali příliš na volební okresy vytvořené vlá dou, neboť je vám známo, že i župní organisace budou zase změněny, zkreslovány, a to na úkor určitých národnostních skupin. Ani hranice vládních volebních krajů nemohou býti pro nás tudíž směrodatnými. Podobný organisační řád snad by byl přizpůsoben pouze pro volby, zatím co praktická potřeba revolučního hnutí je jiná. Okres liberecký na příklad je přestřižen ve dvě různé župy. Je pochopitelno, že tam není možno míti takto roz seknutou organisaci a že je nutno vytvořiti obvody, které budou odpovídati velikým jednotným obvodům průmyslo vým a přirozeným potřebám agitačním, zřetelům komunikač ním atd. Soudruzi po této stránce si vyžádali co nejpodrob nější informace, a sice jak od soudruha Hampla, který zastupo val oddělení německé, tak i od nás o historickém vývoji stran a o tom, jak dnes vnitřním svým životem se utvářejí a na základě těchto informací se snažili přijíti k takovému pojetí věci, aby nám to vyhovovalo a abychom v tom vycítili dobré přátelské mínění, radu, které bychom mohli uposlechnout. Pokud se týče dalšího : Nikdo netajil se tím, že vedle ne zbytných tří instancí, místní organisace, kraje a ústředního výboru, budou vytvořeny i pomocné organisace vedlejší. Místní organisace třeba v určitém obvodu velkoměsta vytvoří

345

okresní organisace nebo na venkově mohou se místní organi sace spojit v okresy. Krajská organisace bude naopak považo vána za příliš velikou. Vycházíme-li z hlediska porady župních zástupců, která se v Praze konala kolem 28. září, budou příští kraje zhruba odpovídati dosavadním župám a při urči tých korekturách zůstanou stále ještě příliš veliké, než aby tam, kde je silně průmyslově vyvinutý obvod, mohla býti práce organisační obsáhnuta z jediného střediska. V takovém pří padě není vyloučeno, že dotyčný krajský výbor si vytvoří několik menších teritorií, několik obvodních organisací. To je věcí nejen přípustnou, nýbrž i doporučenou, ale rozdíl je v tom, že tyto pomocné instituce obvodní nebo okresní organisace jsou pouze pracovním a pomocným orgánem hnutí, že nestaví se mezi tři hlavní rozhodující instance tím způsobem, že by dávaly příležitost ke sporům kompetenčním. Vedle toho také nebude rozdílení příspěvků roztříštěno na pří liš mnoho jednotlivých dílů . Celý vtip spočíval v tom, že takto pojatý systém je pružnější a ohebnější, že dává možnost vývoje, nebrzdí jej přílišnou komplikovaností. My jsme snad mohli nějaký komplikovaný řád přijmouti, ale jiná je otázka, jestli bychom byli bývali s to uvésti jej v život a přijímat zodpovědnost za jeho provádění v okolnostech , kde by nebylo možno jej prováděti. Bude lépe, když vedlejší sbory organi sační vytvoří se tam, kde je jich potřebí, a když zůstanou podobné útvary tam, kde již stávají. V československých organisacích okresy na určitých místech byly vytvořeny již dříve, existují dnes, nemají žádné kompetence, musí žíti téměř ze svých vlastních prostředků a tím mohou klidně přejíti do příštího útvaru jako pomocné organisace, které si vytvořili soudruzi němečtí v podobě krajských organisací. Tam snad bude zapotřebí je zmenšiti, aby bylo dosaženo toho, co by odpovídalo potřebě. To jsou hlavní body, na které se soustřeďovala kritika soudruhů ve výkonném výboru Třetí internacionály. Chci podotknouti, že ve chvíli, kdy máme spojiti tolik různých a různorodých elementů, návrh soudruhů z Komunistické internacionály, který i ve svém přepracovaném znění doporu čuje ony tři hlavní korektury, může přinésti v této situaci na všechny strany úlevu a ulehčení. Vycházíme-li z praktické 346

potřeby hnutí, musíme uznat, že hlediska Internacionály jsou dobrá, že obsahují radu toho smyslu, abychom se neza těžovali příliš velikou byrokracií, kterou bychom nemohli po případě unésti, abychom si stanovili menší počet zákonů a další průběh věcí přenechali volnému vývoji. V záležitosti předložení dopisů sděluji : Když jsem minulé pondělí přijel, hlásil jsem druhého dne, že mám s sebou přípis exekutivy Třetí internacionály. Bylo mně řečeno : „ My už jej máme a podle něho pracujeme na novém organisačním řádě." To byla odpověď pro mne do té míry jasná, že jsem se již dále nevyptával. Ovšem byl jsem v duchu překvapen, že druhý exemplář dopisu již zde jest, když svůj exemplář obdržel jsem půl hodiny před odjezdem z Moskvy. Této maličkosti nepřikládal jsem váhu a teprve v sobotu večer, když z výroku soudruha Jílka a citátu jsme shledali, že běží o jiné znění, napadlo mne, že by to mohlo být znění jiné a tu teprve vyšlo najevo, že soudruzi v sekretariátě neměli auten tického přípisu, nýbrž první koncept a divím se, že soudruzi přikládali mu neobmezenou důvěru, když tento koncept nebyl nikým podepsán. Já vezl dopis podepsaný. Konečně vyslovuji přání toto : mýlil by se každý, kdo by se domníval, že ten vývoj , který sleduje hnutí ať české nebo německé, je v nějakých rozporech nebo v naprostém kontrastu se stanoviskem výkonného výboru Komunistické internacio nály. V této věci je třeba míti plnou důvěru, kterou jsme opravdu získali, což se projevuje tím, že soudruzi v Moskvě ponechávají nám volnou ruku v této záležitosti . Netají se tím a žádají, aby zkušenosti jiných zemí byly aplikovány i u nás. Přimlouvám se za to a prosím, abyste měli plnou důvěru, že nemůže se nic stát a nestane se nic, s čím by se vaše přání nedalo spojiti a sloučiti . Sám jsem toho názoru, abychom odložili všechny postranní úmyslné pocity nedůvěry a abychom odešli z těchto porad domů k vybudování silné proletářské strany tím způsobem, že zanecháme ostatních malicherných sporů . Jeden ze zahraničních soudruhů , s kterým jsem hovořil, vyslovil se následovně : „ Usilujte o to, aby se strana rozšířila, aby všechny problémy překonala, a budete míti tolik co dělat, že vám na jiné nezbude času.“ (Potlesk. )

347

Šturc: Považuji za svou povinnost jako předseda strany konstatovati, že dopis, o kterém Skalák mluvil, byl výkon nému výboru oficiální osobou naprosto věrohodnou od Třetí internacionály doručen. Skalák: Promiňte mi, nebudu-li reagovat, není toho potřeba a zanášely by se zbytečné věci sem. Tady je nedorozumění a nekorektnost, a věc nepatří před toto fórum . Skalák překládá nato svůj referát do němčiny. Nato předseda Šturc končí jednání o 12. hodině a odročuje je do 2. hodiny odpoledne. ODPOLEDNE

DEBATA O ORGANISAČNÍM ŘÁDU

Jílek: Soudruzi a soudružky ! Byv mezi polednem tázán některými soudruhy a soudružkami na tu celou hru s těmi dvěma dopisy a byv přímo donucen soudruhem Skalákem jeho dopoledním prohlášením, činím sjezdu následující sdě lení. Nemůže být naprosto řeči o nějaké nekorektnosti ze strany sekretariátu v případě dopisu od exekutivy Komu nistické internacionály. Dopis, který nám byl předán, byl nám předán řádně ověřeným zástupcem exekutivy za přítom nosti soudruha Šmerala, Šturce, Housera, Buriána, Kreibicha a Neuratha. Dopis byl mi předán s uložením, aby z něho byl pořízen překlad, poněvadž je v řeči německé, a na zá kladě jeho uloženo soudruhům Neurathovi a Houserovi, aby podle toho, podle zásad a směrnic, vyslovených v dopisech, vypracovali návrh organisačního řádu . Okamžitě v pátek, ještě v noci, jsem práci vykonal, v 11 hodin byl jsem hotov a předal jsem dopis s překladem soudruhům Houserovi a Neurathovi, načež tito vypracovali pro sjezd nový návrh organisačního řádu. V pondělí nato po táboru lidu na Staro městském náměstí potkal mne soudruh Skalák. Mluvil jsem s ním, táži se ho, půjde-li do sekretariátu, že je schůze před stavenstva strany. Soudruh Skalák pravil na to, že nemá ještě zprávu hotovou a přijde do sekretariátu ve čtvrtek. Také ve čtvrtek do sekretariátu přišel a dotazoval se, jak daleko pokročily práce s přípravou organisačního řádu . Vysvětlil 348

jsem soudruhu Skalákovi, že komise pro zpracování organisač ního řádu, jak ví z informací, než odjížděl, pracovala na návrhu organisačního řádu, tento návrh připravila a předložila říšské společné konferenci, o čemž je informován. 4. září byl tento návrh komise uveřejněn v „ Rudém právu“ a ve ,,Vorwärtsu", následkem čehož měli možnost soudruzi v Moskvě o návrhu organisačního řádu naší strany jednat a vypracovati směrnice ve prospěch proletářského revolučního hnutí. Dále vysvětlil jsem soudruhu Skalákovi, že došel dopis exekutivy, ve kterém se žádá, aby byly provedeny určité korektury v návrhu organi sačního řádu. Ten dopis že je přeložen a překlad jsem mu ukázal . Soudruh Skalák do něho se podíval a povídá : „ To bude tak souhlasit s tím dopisem, který já jsem také přivezl, čísti jej nebudu . “ Po další výměně názorů nebylo mně soudruhem Skalákem nic sděleno a neměl jsem nejmenšího tušení, že by dopis, který Skalák přivezl, byl určen pro vý konný výbor. Předpokládám sám, že když soudruh Skalák jako delegát strany přijel z Moskvy, měl první povinnost, aby veškeré věci, určené straně, které on z Moskvy přivezl, předal sekretariátu a nenechával je na poslední chvíli na překvapenou. V sobotu před sjezdem při projednávání návrhu na složení komisí, šéfredaktora ústředního orgánu a volbě tajemníků přišel soudruh Skalák teprve s tím, že je zde něco jiného v jeho dopise, který on přivezl, že v důsledcích toho není návrh, který je vypracován, správný. Žádal, že musí býti vytištěn dopis exekutivy, který přivezl, a nový návrh pře pracován. Zde byly také jak soudruhem Skalákem, tak sou druhem Šmeralem předneseny stížnosti na směry ve straně. V důsledcích toho se táži jako sekretář, jestli je správné, když strana vyšle delegáty do Moskvy a tito delegáti, zástupci strany, neposílají bulletiny a dopisy výkonnému výboru, ani bulletiny, které potřebuje sekretariát, nýbrž tyto jsou řízeny na osobu, na soudruha Šmerala, pro jeho osobní potřebu. Když má být jasno, přicházím, abych před plným plénem sjezdu o tom vám učinil sdělení. Podle mého mínění, když výkonný výbor má býti nejvyšší instancí ve straně, pak vý konný výbor musí být informován o všech detailech, o nej menším počinu každého jednotlivého soudruha, člena vý konného výboru . Bude-li se to díti z té strany, jež sekretariátu 349

vytýká nekorektnost, pak bude možno mluvit o té nekorekt nosti. Chci ještě ke konci vám učiniti sdělení, že nejsou zde docela jiné zvyky nežli ve staré straně sociálně demokratické, že se dělá nová klepařská, tajná politika, agituje se znovu za dveřmi a po chodbách, podezírají se jednotliví lidé z úmyslů nečestných jenom proto, že tito lidé chtějí prospět proletářské věci, jsou radikálnějšího názoru a hájí usnesení Komunistické internacionály. Kohn tlumočí projev německy. Dobiáš (Přerov) : My jsme zde slyšeli k organisačnímu řádu vývody soudruha Housera, s kterými jistě většina delegátů plně souhlasila. Bylo to vzájemné sloučení a vzájemné vy hovění 21 podmínkám. Jeho referát se nesl v tom duchu, že jistě jsme s ním v základě souhlasili, zejména kde řekl, že lidé v popředí stojící musejí požívati plné důvěry všech, jinak ten aparát není myslitelný. Soudruh Skalák však přišel s jistým protikladem, kde říká, že vývody soudruha Housera jsou příliš radikální, ostré a kde se chce vykonstruovati něco, co by se dalo obejíti. Celý ten jeho referát činil dojem a měl účel vlastně, co zde bylo míněno a co zde bylo pověděno a co v zájmu celku strany bylo na místě obejít. Celý ten dopis, to vlastně po vývodech soudruha Jílka je známo , že ten dopis byl jeden a tentýž. Soudruh Šturc potvrdil stejně jako před seda výkonného výboru, že vlastně to, co uvádí Skalák, ne zakládá se na pravdě. Vzápětí Skalák to odmítl a popřel a zde bylo viděti něco, co není dost vyjasněno a co zanáší do této věci jakési zdání zvláštního a postranního úmyslu . Jsme nyní v jednání o sloučení stran v celé republice, musí organisační řád býti vybudován, jak soudruh Houser referoval, aby tu byla důvěra všech, aby byla strana akceschopná, aby tu nebylo volného pojetí, kde by mohl dělat každý na vlastní svou pěst, co by chtěl . Bude tak v zájmu celého hnutí komunistického, když tak se to bude prováděti . Kohn tlumočí projev řečníka do němčiny. Novák (Olomouc). Zajisté sdělení soudruha Jílka každého z nás, kteří přicházíme z venkova, poněkud zarazilo, a sou druzi a soudružky, já řeknu otevřeně svůj názor a zajisté také názor jiných - mluvím za moravské dělnictvo komunistického smýšlení, alespoň za větší část, a tu mohu říci, že jsme dávno

350

cítili a cítíme instinktivně, že máme vlastně název strany ko munistické, ale svým činěním a jednáním jsme starou sociálně demokratickou stranou . Tyto vývody každého z nás musejí zaraziti, i to, co vidíme zde na pražské půdě, i to jednání ve výkonném výboru, zákulisní intrikářské jednání, cítíme my nejlépe v našich organisacích, kde pražské věci obrážejí se v místních organisacích na venkově a my v důsledcích toho nemůžeme přijíti dále. Nutno jasně a otevřeně si říci, že po stup náš, komunistické strany do budoucna musí býti tímto způsobem brzděn a že bude nutno, abychom si řekli, do jaké míry je nutno naši další činnost vyvíjeti . Bylo zde referováno soudruhem Houserem o organisačním řádu. Mnozí hlavně z vývodů soudruha Skaláka vyciťujeme, že organisační řád, jak je doporučován, a zajisté za souhlasu exekutivy Třetí internacionály, respektive výkonného výboru, nejlépe chce vyhovět tomu, abychom skutečně z naší strany komunistickou stranu udělali. Výkonný výbor strany musí dostat takovou pravomoc, aby tyto různé nepřístojnosti mohl z prvopočátku odstraniti. Nejvíce mám na mysli, abychom to staré, když jsme starou sociálně demokratickou stranu tříštili, vymýtili ze svých řad a to nové vytvořili. To je nutno, abychom to na sjezdě při sloučení všech složek vyplenili . Zajisté němečtí soudruzi pohlížejí na tu otázku stejně jako venkovští soudruzi a po té stránce je jejich přáním, aby tím způsobem bylo dále postupováno. Řekněme si upřímně : když máme tlumočit smýšlení našich venkovských soudruhů, nemáme stále nic jiného nežli, řekl bych — řeknu to lidově, aby to bylo pochopi telné - než stále takové létání ve vzduchu. Vždyť my positiv ního ne ve smyslu patriotickém, ale ve smyslu komunistic kém - doposud naprosto nic jsme neučinili. Vidíme, jak neurčitá je linie v Národním shromáždění, ve výkonném výboru je totéž, a v důsledku toho je nutno, aby se stala náprava, aby to sloučení také mělo nějaký úspěch. To po važoval jsem za nutno dnes zde sděliti, abychom my venkovští delegáti mohli si býti vědomi a být jisti, že dnešním dnem počíná skutečně naše činnost a že bude se vyvíjeti takovým způsobem , abychom mohli vytvořiti naše řády, abychom svým postupem, svou činností mohli zbývající část dělnictva, které zbylo v řadách sociálně patriotických a necítí se tam

351

doma, které vidí, že bylo zrazeno , že zůstalo tam, kde nemá být, abychom to dělnictvo mohli přesvědčiti, že místo jeho je v řadách našich, komunistických . Organisační řád, jak byl předložen soudruhem Houserem, je zajisté pro nás všechny přijatelný a zajisté musí být vypracován tak, aby výkonný výbor měl takovou pravomoc, aby v důležitých otázkách mohl zasáhnouti takovým způsobem, aby nám to bylo na pro spěch. - Řečník tlumočí svou řeč do němčiny. Hess (Moravská Ostrava). Vážení soudruzi a soudružky! Tak mám na mysli slova soudruha Vaňka z posledního sjezdu, který docela otevřeně mluvil : „ V naší komunistické straně musí být jediné slovo : ano, anone, ne!" A soudruzi, tu když si připomínám tato slova, překvapuje mne nynější debata, -která se na sjezdu odehrává. Tu není viděti, že to ,,ano, ano ne, ne" , ale staré intriky sociálně demokratické panují v komu nistické straně. My jako příslušníci komunistické strany sto jíme na stanovisku : nejvyšší institucí v komunistické straně musí pro nás býti sjezd a po sjezdu výkonný výbor strany. Kdo je členem výkonného výboru, má právo hájiti své názory, ale je-li přehlasován, je povinen podříditi se, jinak nemá v komunistické straně co pohledávat. Já stojím také na stano visku, že o každém jednotlivém kroku musí být výkonný výbor strany a jeho sekretariát náležitě informován. Prohla šuji, že je to naprosto nezdravé a nesprávné, pakli Skalák, když přijel z Moskvy, nepředal věci, a ponechal si je do po sledního dne. Výkonný výbor strany a sekretariát měl věděti , jak zařídí své kroky ; je-li opravdu pravda, co tvrdí Skalák, nebo jiné věci, o tom na sjezdu je zbytečno debatovat. Pro nás jsou směrodatné these Třetí internacionály, které byly vydány, a my jako komunisté podle thesí Třetí internacionály budeme pokračovat, ať se to komu líbí nebo ne ! Ty věci jsou nezdravé, co ve straně zavládly. Na soudruha Šmerala adre suji přímo určité věci . Šmerale, nebylo správné, abychom ve vážných otázkách strany ti dvakrát telefonovali, a ty jsi do představenstva strany nepřišel . To je věc nezdravá, která budí určitou nechuť a nedůvěru. Na druhé straně není pří pustno, aby Šmeral vyjednával s Benešem a aby vyjednával bez vědomí výkonného výboru strany s jinými ministry, aby k nim šel sám ojediněle. To nemá dělat. Známe pány, kteří

352

dovedou překroutit řeči jednotlivců a v zájmu osoby i Šmera lovy bude potřebí, aby s nimi nic nevyjednával. To jsou věci, které otevřeně musíme si říci tváří v tvář na sjezdu, když byla debata zavedena. Mně se nelíbí poslední projevy v Národním shromáždění našich poslanců . Tyto projevy když sledujete, jeden s druhým si odporují, a přál bych si, aby výkonný výbor strany byl nejvyšší instancí, které i klub poslanců bude podřízen, aby poslanci strany musili prováděti, co výkonný výbor strany nařizuje, a nechtějí-li to prováděti, ať vyvodí důsledky, ale v komunistické straně musejí prováděti, co výkonný výbor nařídí. Myslím, že v této věci budeme shodni, že nebudeme musit dlouho debatovat. Pro nás bude směro datné a jediná cesta správná je these Třetí internacionály a podle nich, jak na posledním sjezdu mezinárodním byly přijaty, budeme postupovati, nic ne nalevo, nic ne napravo, čistě komunisticky podle thesí. Ale prosím, aby sjezd vzal na vědomí, že musí vytvořiti ze svého středu výkonný výbor strany, který bude železnou rukou držet otěže věcí ve straně, který bude dávat iniciativu a direktivu . Jednotlivci stále křičí, že jdeme podle Moskvy, ale když se díváme na činy jejich, zdá se nám, že táhnou do Vídně. To nejde dělat. Proletariát obojaké politice nerozumí, proletariát chce, co naznačil Va něk, aby se postupovalo podle hesla ,,ano, ano - ne, ne!" , proletariát chce, aby jasným způsobem k němu bylo hovořeno a jasným způsobem zájmy jeho hájeny, a to se musí dít dů sledně. Právě tím okamžikem, když budeme výhradně a jedině mluvit otevřeně, jak proletariát si přeje, vykonáme to, co nám bylo nařízeno Třetí internacionálou a mezinárodním sjezdem, abychom se co nejvíce přiblížili k masám. Budete-li hrát vysokou politiku diplomatickou, poškodíte celou komunistic kou stranu. To je nutno, abychom si řekli, aby složení našeho výkonného výboru bylo opravdu takové, aby výkonný výbor byl representantem komunistické strany, aby měl silnou ruku a dovedl poručit dolů , ale dovedl také poručit nahoru . (Po tlesk.) Kohn tlumočí do němčiny. Šturc: Kreibich učiní prohlášení, aby v této věci nastalo jasno. Kreibich: Během polední přestávky podařilo se mi zjistiti průběh s těmi dvěma moskevskými dopisy, a sice jsem zjistil

23 Protokoly

353

toto : Když soudruh, který byl exekutivou poslán k našemu sjezdu, z Moskvy odcestoval, požádal tu malou komisi, které bylo exekutivou moskevskou svěřeno vypracovati směrnice pro organisační řád naší strany, aby mu tato komise podala nějaký elaborát o svých pracích, aby mohl podati zprávu v Praze nám. V této komisi mu řekli, že komise své práce ještě ne dokončila, že mu ale dá elaborát dosavadních prací, tedy pro zatímní vysvětlení, prozatímní stav této věci. Tento první dopis byla tedy prozatímní zpráva o těch pracích, které tato komise doposud vykonala. Soudruh nevzal tento dopis k sobě, nýbrž poslal ho nějakou cestou do Prahy. Tento dopis došel nás před příjezdem tohoto soudruha a zde jsme myslili, že to je hotové usnesení . Nebylo na tom elaborátu naznačeno, že to je prozatímní. My jsme byli toho přesvědčení, že to je výsle dek práce této komise, že jsou to směrnice definitivní pro náš organisační řád, a proto soudruzi Neurath a Houser na zá kladě tohoto dopisu a těchto směrnic pracovali . Soudruh Ska lák při svém odjezdu z Moskvy dostal definitivní elaborát této komise, který přivezl do Prahy, ale neodevzdal ho ani sekre tariátu ani nám, šestičlenné komisi. Proč, já nevím . Nechal ho u sebe a teprve v sobotu při poslední schůzi obou výkon ných výborů pouze náhodou jsme přišli na to, že v tom, co Skalák přivezl, stojí něco jiného v několika bodech než v tom, co jsme dostali my. Jenom náhodou jsme to zjistili . Potom soudruh Skalák nám tento dopis předevčírem předal. To je pravý stav věci . Na straně šestičlenné komise ani na straně sekretariátu strany nestala se ani nejmenší nekorektnost při tom . Stala-li se zde nějaká nekorektnost, stala se soudruhem Skalákem. Jeho povinností bylo všechno to, co on dostal z Moskvy pro stranu, pro šestičlennou komisi, pro sjezd, ode vzdati nám, komisi a sekretariátu, abychom to mohli ještě zpracovati včas pro tento sjezd. Stala-li se nekorektnost, pak ta, že soudruh Skalák, ačkoliv v sobotu sám viděl a mohl se přesvědčiti, že za tento omyl nemůžeme, přesto na tento sjezd s takovou výtkou přišel.

Kreibich tlumočí svůj referát do němčiny. Šturc. Členové pro zpracování organisačního řádu mají se sejíti v místnosti vedle telefonu. Neurath navrhuje, aby členové komise pro organisační řád 354

nyní neodcházeli . Je tu důležitá debata a tu musejí referenti slyšeti . Řečník pro svou osobu odpírá zúčastniti se porad, dokud v debatě bude pokračováno. Šturc předpokládá, že po vysvětlení, které přinesl Kreibich, soudruzi budou spokojeni, že řečníci nemusí se zabývati tímto omylem a že budou více mluviti k organisačnímu řádu. Kreibich předpokládá, že členové komise pro organisační řád musí slyšeti také debatu, že nejde, aby komise nyní pra covala. Komise musí slyšeti, co soudruzi uvádějí, a debata musí být podkladem prací komise. Suchardová ( Slaný) předpokládá, že debata o organisačním řádu, dokud není přítomna komise pro zpracování organisač ního řádu, je bezpředmětná. Musí-li se sejíti ta komise, pak prosím, aby byla debata na tak dlouhou dobu odložena, až bude komise hotova. Řečnice tlumočí svůj návrh k jednacímu řádu německy. Rouček (Bubeneč) : Co se nám dostalo v organisačním řádě, který nám byl podán, je takového rázu , že kdybychom přišli jako delegáti domů, dostali bychom pořádnou důtku . Vám bude známo, že župa pražská vyhotovila nový organisační řád, mnohem demokratičtější, lidštější a pro nás jako prosté dělníky pochopitelnější. Co se stalo ? Výkonný výbor zatušoval celý ten návrh, ačkoliv měl povinnost, aby také ve všech druhých župách o tom věděli . Bylo to však tak zavedeno, že ve všech druhých župách o tom nevěděli nebo jim bylo takovým způsobem referováno, že by to znamenalo ještě zhoršení do savadního organisačního řádu . Mluvil jsem s několika sou druhy, kteří se tázali, co vlastně za opravy jsme provedli, a když jsem jim věc vysvětlil, řekli : To je něco jiného, než nám bylo sděleno. My, jak jsme zde, vidíme, že jsme zase tam, kde stará sociální demokracie, že hořejšek neposlouchal do lejšek, že nahoře nedbalo se tlaku zezdola. Máme příznaky téhož i u nás. Seshora se chce komandovat nás prosté dělníky, aniž by se bral zřetel. My přijali klausule, že do všech korpo rací strany, při všech korporacích musí býti voleny dvě třetiny dělníků přímo z továren. Pak je naší povinností, aby dělnictvu přímo z továren dostalo se podobného zastoupení, a jak to vy padá, o tom takořka zmínka v organisačním řádě není. Chceme také, aby pokud se týče voleb, byly projednávány volby, aby to 355

sestavení veškerých korporací, do kterých zasahujeme, vypa dalo tak, jak chceme. Řeknu otevřeně : nebylo dbáno toho, co dělnictvo zezdola si přeje. Bude-li nám jednotlivec dělat to, co bude chtít, budeme v krátké době tam, kde byla strana československé sociální demokracie. Předpokládám : jsme-li komunisté, musíme být rovnocenní a rovnoprávní, ale nejsme. Doufám, že komise, která jedná o organisačním řádu, která má elaborát pražské župy, že ho podrobí úvaze a že každý, kdo smýšlí poctivě s organisací strany, řekne, že je to jeden z nejlepších návrhů. Ale co se nám předložilo jako organisační řád, s tím bychom domů přijít nesměli. My máme něco, co se mi zdá hodně nezdravého. Máme různá usnesení. Župa učiní usnesení, ale usnesení to se střetne s usnesením výkonného výboru. Župa řekne : budeme konat projev, výkonný výbor řekne : projev konat nebudeme. Bylo by potřebí, aby tyto dvě instituce v Praze taktně si počínaly, aby nenastal chaos jako poslední dny. My dostáváme zprávy z výkonného výboru, ze župy, tyto zprávy jsou každá jiná. Je potřebí, aby byla zjedná na náprava, a předpokládám, že až přijdou soudruzi s návrhy, že náprava se stane. Kohn Rudolf (Praha) : Soudruzi ! Máme-li jednat dnes o re ferátu soudruha Housera, je nutno, abychom jednali o tom, co bylo jaksi přitaženo za vlasy, o otázce dopisu, a abychom konstatovali i dle posledního dopisu, který byl nyní přeložen, zdali referát Housera odporuje dopisu a thesím . Tento dopis, který jsme dostali, žádá, abychom provedli demokratický cen tralism, jak žádají these, žádá, abychom nedrželi se národ nostního klíče, aby tu byla spojitost mezi legální a ilegální prací . Žádá vše to, co soudruh Houser žádá ve svém referátě. Nevidíme rozporu mezi tímto dopisem a referátem Housera. Houser provedl nejvýš korekturu, že se nedrží toho, co vypra coval šestičlenný výkonný výbor, že tyto dvě instituce,,,před stavenstvo" a výkonný výbor, jak si přeje dopis, byly sloučeny vjedno. Pakli se Houserovi předhazuje, že se podrobil dopisu, že se podrobil nátlaku z Moskvy, chci říci, že to nebyl nátlak, že to byla rada a že to, co bylo usneseno, odpovídá thesím Třetí internacionály. Dále bych si dovolil obrátiti se proti to mu, co bylo řečeno ohledně složení výkonného výboru. Je to populární říkati, že dvě třetiny výkonného výboru mají býti 356

dělníci z továren. Soudruzi, v komunistické straně neexistuje rozdíl mezi duševními a manuálními dělníky. To je jedno, a budeme-li míti dost schopných dělníků těch nebo oněch , kteří budou míti rozhled , charakter a budou míti odvahu, aby byli skutečně schopni vedení, pak není překážek, aby výkonný výbor byl třeba ze sto procent z dělníků manuálních anebo zase duševních. Bude tomu stejně tak jako v komunistické straně v Rusku, kde Lenin, Trocký, Bucharin také nejsou tovární dělníci. Pro nás musí rozhodovat spolehlivost v každém ohle du, to, zdali jsou schopni provésti to, co od nich očekáváme, až budou státi na svém místě. Proto je nemožno, aby komunis tická strana rozhodla, kolik procent smí mít ve své organisaci dělníků duševních nebo ručních, a my musíme státi na tom, že nejlepší, nejspolehlivější z nás musí přijíti na spolehlivá místa. Šturc: Předsednictvu došly tyto pozdravy:

Především návrh, aby zaslán byl

POZDRAV VĚZŇŮM

Slučovací sjezd komunistické strany v Československu, ko naný v Národním domě na Smíchově, zasílá všem uvězněným soudruhům své komunistické pozdravy. Prohlašujeme, že žádná persekuce není s to zastaviti revoluční hnutí komunis tického proletariátu československého. Ujišťujeme Vás, že komunistická strana boj , který započala, provede až do plného vítězství proletariátu . (Potlesk.)

POZDRAV KOMUNISTICKÝCH ŽIVNOSTNÍKŮ

Ustavující sjezd komunistických živnostníků cítí potřebu solidární práce na poli politickém i hospodářském. Ustavující sjednocující sjezd živnostenského proletariátu této republiky staví se do jedné bojovné fronty s vámi. Reisner, zapisovatel. Josef Gabriel, předseda .

357

Šturc: Dále došel tento POZDRAV Z VĚZENÍ Sjednocujícímu sjezdu komunistů v Praze! V důležitém okamžiku sloučení na dnešním historickém sjezdu komunistického dělnictva všech národností v Českoslo venské republice v jednotnou, mohutnou frontu, která zna mená posílení Třetí internacionály v boji proti světové reakci a současně základnu, na níž československý proletariát bude bojovat a budovat podmínky pro světovou revoluci, naplněn radostí z krásného tohoto okamžiku, jímž sjezd tento pro kaž dého komunistu je, nemoha se osobně zúčastniti sjezdového jednání, zdravím Váš sjezd, zdravím Vás, soudruzi a sou družky, a očekávám, že sjezd bude povzbuzením k činorodé práci, jež pro vítězství komunistických idejí je potřeba. Přeji sjezdové práci mnoho zdaru. Nechť žije Třetí internacionála, nechť žije sjednocená komunistická strana v Československu ! Se soudružským pozdravem Bendl,

politický vězeň na Cejlu v Brně. Kreibich tlumočí pozdravy do němčiny. Šturc : Ku POKRAČOVÁNÍ V DEBATĚ

má slovo soudruh Junek. Junek (Hradec Králové) : Včera provedli jste sjednocení proletariátu komunistického v Československé republice. Ve včerejším usnesení v slavnostním projevu jste prohlásili : „ Pl níce tuto nezbytnou nutnost třídního boje, jsme si vědomi, že nynější sjednocení bude plně působivým a stane se skutečným stupněm k dalšímu vzestupu a k pochodu proletariátu, když nezůstane pouze spojením formálně organisačním, nýbrž vy vine se v nejužší organické společenství pro boj , založené na jednotě zásad, taktiky a organisace." Co jste včera usnesli, je úplně poraženo dnešním jednáním. Na mne věci , které byly předneseny, působí dojmem, že zde je úmysl, aby do celého jednání sjezdového byl vnesen chaos . Nedovedu si představit, že by nebylo možno najíti tolik času, tolik nutné kázně, aby

358

otázka tak důležitá neležela na srdci jednotlivcům, kteří měli povinnost učinit všechno, aby komise, která měla na otázce pracovati, potřebný materiál měla v ruce. Takto vyvolává to nyní dojem zákeřného jednání, pokusu vnésti chaos do sjezdo vého jednání, když sjezd, aniž by znal osnovy organisačního řádu, o nich měl debatovat, aniž by tu bylo jednotné zpraco vání od komise, která to měla vykonat. Myslím, že bylo možno v poslední chvíli tyto otázky rozřešit. Považuji nyní za ne možné prováděti debatu, nýbrž musíme poslati komisi pro organisační řád, aby jednala, a pak si nechat předložit elaborát komise a znovu zaujmouti v debatě stanovisko k návrhu, který komise přinesla. Považuji tuto debatu za úplně zbytečnou. Před námi leží několik osnov organisačního řádu. Bylo by daleko větším šetřením času, kdyby sjezd zaujal pak své stano visko . Ztotožňuji se s návrhem soudruha Merty a považuji za nemožné, aby o této otázce mohlo se jednati jiným způsobem. Kreibich: Dříve než jednotlivým dalším řečníkům udělím slovo, dovoluji si přečísti návrh k jednacímu řádu k dennímu pořádku, který byl předložen řadou německých soudruhů de legátů a také několika českých delegátů . Návrh zní : S ohledem na to, že němečtí soudruzi delegáti musí být ve středu ve svých okresích, jelikož to vyžaduje politické napětí v německých krajích, a s ohledem na to, že debata o politické situaci na sjezdu je bezpodmínečně nutná, navrhujeme : 1. Sjezd nechť započne zítra o 8. hodině ráno. 2. Referáty o akčním programu buďtež vzaty bez debaty na vědomí a budiž předložena stručná resoluce, jež by zdůraz nila, že sjezd stojí na půdě Třetí internacionály a přesné for mulování akčního programu že vyhrazuje zvláštní sjezdem k tomu zvolené komisi. 3. Polední přestávka budiž zkrácena na jednu hodinu , takže bychom o 1 hodině započali se zahájením bodu o politické situaci. 4. Zprávy komise volební a pozdravy buďtež vyřízeny do poledne. 5. O politické situaci mají referovat Šmeral a Kreibich. Šmeral: Haken!

Kreibich: Oni na tom trvají. Návrh podávám k diskusi a navrhuji, abychom o návrhu

359

hlasovali, až bude skončena debata o organisačním řádu a než přikročíme k ukončení dnešního jednání. Krček: Považuji za formální chybu technického aparátu strany, že byla komise, která má zpracovati organisační řád, odvolána. Komise bude míti dobře jeden a půl dne práce na základě velmi obsáhlého materiálu, který je jí dán k disposici. Proto navrhuji, aby komise pro zpracování organisačního řádu se okamžitě sesedla k práci a výsledek jednání předložila k diskusi a ke schválení. Kreibich: Dám o návrhu hlasovat. Komise nechť si to zařídí tak, aby vždy jeden ze soudruhů jí podal zprávu o nejdůleži tějších podnětech zde v debatě přednesených. Návrh se schvaluje. Kreibich: Byl dán návrh, aby debata byla přerušena. Dva krát tuto debatu vésti nemůžeme, nemohli bychom zítra ukončit sjezd. Rautenkranz: Navrhuji, aby byl ukončen záznam do řeč nické listiny, aby debata byla přerušena a pokračováno v ní po podání zprávy komise pro organisační řád. To znamená, že řečníci, kteří jsou přihlášeni, budou mluviti dále. Kreibich: Kdo je pro ukončení záznamu do řečnické listiny? Hlasuje se a návrh se zamítá. Kreibich: Upozorňuji, že bychom musili nyní jednati o ná vrhu, který nám byl předložen řadou delegátů německých i českých . Konstatuji však, že k tomuto bodu : akční program by mohl podat zprávu pouze německý referent soudruh Kunte, jelikož český řečník soudruh Volek nemohl se dostaviti na sjezd . Přikročujeme k hlasování. Dám hlasovat o každém ná vrhu zvlášť. Nejprve je tu návrh, aby se začalo jednat o 8. ho dině ráno .

Schvaluje se. Dále je tu návrh, aby referáty o akčním programu byly vzaty bez debaty na vědomí, předložena stručná resoluce a přesné formulování akčního programu aby vyhradilo se sjez dem volené komisi. Kunte podporuje tento návrh ve jménu obou referentů . Referenti sami musí prohlásit, že program dobře vypracován ještě není. Suchardová (Slaný) : Nevím, ale jeli jsme na sjezd v domně

360

ní, že zde bude vypracován pevný a určitý akční program, který by naši politiku, hlavně taktiku, jasně stanovil, abychom se jí mohli řídit . Máme jít zase jako z květnového sjezdu domů bez určitého , jasného programu ? Delegát: Dotazuji se, zdali osnova akčního programu byla předložena k dobrozdání Třetí exekutivy . Nebyla-li, navrhuji, aby byla zvolena šestičlenná komise, která by pracovala na tomto akčním programu, který přirozeně musí se předložit k dobrozdání.

Kreibich: Kdo je pro to, aby akční program byl předán komisi ?

Návrh je přijat. Kreibich: Dále je tu návrh, aby polední přestávka byla jen jedna hodina. Schvaluje se. Kreibich: Dále je tu návrh, aby o politické situaci mluvili jako referenti Šmeral a Kreibich. Bod o hospodářské a poli tické situaci byl dán na denní pořádek sjezdu, když politická situace nebyla ještě tak přiostřena jako nyní . Referáty ty měly účel býti podkladem akčního programu na základě celé hos podářské situace na celém světě. Mezitím se staly poslední události, takže referáty mají nyní jinou povahu a presidium se shodlo v tom, jelikož soudruzi Beckman a Doležal, kteří měli přednésti tyto referáty, jsou nemocni, měl Wünsch po dati referát o hospodářské situaci na základě toho materiálu, který byl zpracován pro tento referát o politické situaci. To je návrh presidia. Ale soudruzi delegáti podali návrh, aby referovali Šmeral a Kreibich. Přeje si někdo slovo pro návrh ? Bolen: Žádám vás, abyste bedlivě uvážili o tomto návrhu . Není přípustno, aby ti, kdo byli vůdci hnutí, vyhýbali se a utí kali od této povinnosti. Šmeral, který se dodnes zahalil v ml čení (potlesk), který právě tím zakuklováním se přivodil, že vyprovokoval soudruhy nalevo, aby se dály věci, s kterými jsem souhlasiti nemohl. On tu situaci přivodil . Šmeral nám musí zodpovídat za svůj názor o politické situaci . Kreibich: Kdo si přeje slovo k protinávrhu ? Nikdo. Sjezd přikročuje k hlasování a návrh se schvaluje.

361

Nato podávána zpráva MANDÁTOVÉ KOMISE

Referent mandátové komise soudruh Galla z Brna oznamu je, že z pozvaných 1217 organisací je přítomno 169 delegátů, z nichž se vykázalo politickou a odborovou organisací * 142, odborovou legitimaci nemá 14 a vůbec bez dokladů je pří tomno 11 soudruhů . Mandátovou komisí uznány konečně mandáty soudruha Vondráčka, jednoho polského soudruha a soudruha Krupičky a 8 dalších mandátů nebylo uznáno. S poradním hlasem bylo pozváno 130 delegátů, přítomno 76, z nichž nemělo legitimaci politickou 12, odborovou 47. Man dátová komise navrhuje, aby těmto soudruhům byla udělena sjezdem důtka. Delegát soudruh Grünzweig žádá, aby jména osob stojících na vůdčích místech, které nemají potřebného dokladu, byla sjezdem veřejně ohlášena. Mandátová komise staví se proti tomu, poněvadž jedná se o soudruhy expono vané na vedoucích místech strany. Soudruh Bolen žádá právě proto vyloučení těchto soudruhů z porady. Soudruh Sturc nedoporučuje uveřejnění jmen, ný brž pouze přečtení. Soudružka Šerochová (Kladno) a soudruh Metzel z Chomutova žádají, aby jména dotyčných soudruhů byla oznámena jejich místním organisacím, což schváleno. Nato soudruh Šturc sjezdové jednání ukončil .

TŘETÍ DEN

Dopoledne

Sturc zahajuje jednání sjezdu v 8.20 ráno. Upozorňuje delegáty, aby nečinili pořadatelům obtíže při vcházení do místností a legitimovali se, aby zabránilo se tomu, aby nepo volané živly nevnikly do sálu. Šturc: Došel tento přípis : „ Nemohouce býti přítomni sjezdu, jehož úkolem je vytvořiti jednotnou frontu komunis tického proletariátu v tomto státě, posíláme vám srdečný pozdrav a přejeme sjezdu plného zdaru . Ať žije komunistická

* ...organisací - správně ...legitimací (Pozn. red. ÚD KSČ.) 362

strana v Československu. Ať žije Třetí internacionála. Věznění komunisté na Borech."

Kreibich tlumočí dopis do němčiny. Šturc: Nyní je na denním pořádku

REFERÁT O POLITICKÉ SITUACI

Slovo má soudruh Šmeral.

Šmeral: Soudruzi, sjezd včera přijal návrh, podaný z pléna, abychom přesunutím denního pořádku hned dnes ráno zahá jili debatu politickou a přitom byla zřejmá vůle sjezdu, že to má býti debata o konkrétní politické situaci, jak byla vytvořena příletem Karla Habsburka do Uher a opatřeními, která v sou vislosti s tím byla provedena v této zemi . Soudruzi, já jsem dal najevo, že bych byl rád, kdybyste dnes nežádali ode mne tohoto referátu. Vy jste přesto rozhodli jinak, a proto samozřejmě budu mluviti. Musíte však dovolit, že vedle vysvětlení dosa vadního postupu výkonných výborů přednesu vám také řadu názorů osobních, za které zatím pouze sám nesu zodpovědnost, poněvadž události tento týden se řítily jedna za druhou a vý konný výbor, zahrnutý v posledních dnech úplně pracemi sjezdovými, neměl ani času zaujmout k situaci dnešní konečné stanovisko. Soudruzi, můj vnitřní cit mi praví, že v nynější kompliko vané situaci v prvé řadě jest nám uvažovati o tom, kam by mělo býti namířeno ostří naší kritiky: zda jenom proti politice Bene šově anebo také proti politice Velké ententy. Zda máme nějaký čas, jasně ohraničivše vlastní zodpovědnost, pozorovati, jak se všechny události rozvíjí, zesilovat a podtrhovat rozpor mezi stanoviskem Beneše a stanoviskem Francie, a teprve v další fázi, kdyby Beneš chtěl anebo musel před stanoviskem Velké dohody zase kapitulovat, demaskovat definitivně jej i Dohodu před veřejným míněním tohoto státu, anebo zda máme postu povat jinak. Mám obavu, abychom parolami, zdánlivě radi kálními, ale ne dobře promyšlenými právě my, právě v situaci dneška nepostavili dr. Benešovi most od posice, na kterou se dostal svým prvním, po mém dojmu poněkud impulsivním 363

rozběhem , na novou posici, na kterou ho tlačí Velká dohoda. Rozhodně nesdílím názor, že bychom nynější situaci mohli posuzovati pouze z pacifistického stanoviska. Myslím, že vás toto hledisko překvapí, ale začnete si uvě domovat jeho smysl, když situaci nebudete posuzovati pouze podle našich místních nálad a z hlediska pouze konkrétních událostí těchto dnů u nás, nýbrž z hlediska většího úseku mezi národní politiky. V právě došlém čísle komunistické ,,Presse Korrespondenz“ je článek soudruha Bely Kuna : „ Kdo je nebezpečnějším ?" Z toho článku, psaného deset dní před Karlovým příletem, cituji některá místa. Béla Kun líčí habs burský ráz maďarských tlup v Burgenlandu, skoro předpo vídá bezprostřední možnost habsburského úkladu a v této souvislosti píše : ,,Burgenlandský puč horthyovských Uher a nyní nejen pouhé ohrožování, nýbrž také přepadání rakouského obvodu řádnými a neregulérními vojenskými oddíly učinilo habsburské nebezpečí v plné míře akutním. Ohně táborů maďarských tlup nehoří jen na hranicích rakouské republiky, nýbrž i blízko bratislavského předmostí a zvuky hymny rakouského císař ského domu jsou křičeny přes Dunaj do Československé re publiky. Pan Beneš však, jenž za vlády sociálně demokratic kého Tusara vyhledával nejprolhanější záminky k zakročení proti mírovou politiku sledující uherské republice sovětové, nyní, když se jedná o monarchické bandy Horthyho, které chtějí zříditi trůn nejen v Budapešti, ale i ve Vídni, najednou ztratil svůj hlas. Proti vojenským sborům habsburské restau race Masaryk a Beneš nejsou tak rychle po ruce a Malá dohoda také není tak hbitá, jako byla na francouzský rozkaz své doby, kdy předchůdcům habsburské restaurace pomohla do sedla. Po událostech v Burgenlandu stala se samostatnost Malé do hody a Československa proti Velké dohodě, a zejména proti Francii Iživou fikcí, a to i v očích těch, kdož byli ochotni věřit, že tento státní útvar zastupuje proti stále hrozivější habsbur ské restauraci jistý druh demokratického směru. Ale stejně jako rakouská sociální demokracie užívala proti uherské sově tové republice mnohem ostřejšího tónu než proti bandám Horthyho a své doby blokádu proti sovětovým Uhrám vyko návala mnohem rozhodněji, podobně také Beneš pro svou poli 364

tiku protihabsburskoujest mnohem více vybíravým v prostředcích, než byl své doby při své politice protibolševické. Zjevným důsledkem burgenlandského dobrodružství je úplné degrado vání Malé dohody, její oloupení i o zdání samostatnosti. V otázce habsburské restaurace Velká dohoda tlačí Malou dohodu do pasivity. I pobručeti proti tónům ,Zachovej nám Hospodine' dovoleno je panu Benešovi a podporující jej demokracii jenom potud, pokud to uzná za dobré přidělený k němu francouzský 66 štábní důstojník.' Soudruzi, tato stať Bély Kuna nás upozorňuje, abychom komplikovanou situaci neposuzovali jednoduše. U nás v těchto dnech dosti značným důvodem byla myšlenka, že aktivní vy stoupení Benešovo je ve skutečnosti namířeno proti Rusku a tato skutečnost že má určiti naše stanovisko a naše hesla. Naším cílem že má býti aktivnost Benešovu nenechat se rozvinout a pak odhalit nemožnost jeho postavení v úplném objetí Fran cie, nýbrž v zájmu Ruska ji hned v počátku překazit. Já zatím nechci zkoumat, pokud bychom ku překažení měli síly. Kdyby to bylo účelno, pokus by musil býti učiněn. Ale pravím , že názor, že by nynější opatření byla učiněna proti Rusku, nesdí lím. V důležitých věcech zahraniční politiky nemáme si dělat úsudky jen šablonovitým myšlením, na základě znervosnělé fantasie. V Rusku nemůže býti válka vedena dřív než na jaře, nejdříve v druhé polovici dubna. Mobilisace nyní prováděná nemůže býti přípravou sil na tuto válku, naopak, ona je před časným vyčerpáním sil, vojenských i finančních, která nebez pečí jarní intervence, aspoň spoluúčast Československa při ní, zmenšuje . Stejná základní tendence jako v článku soudruha Bély Kuna jest o otázce habsburské v řadě jiných komunistických pro jevů, které mám po ruce. Včera přišla z Berlína říšskoněmecká komunistická korespondence, v níž zpráva o uherské krizi po číná větou : „ Porážka Karla před Budapeští a jeho zajetí voj skem Horthyho naprosto nemůže býti považována za odstra nění látek uherského konfliktu. Ale Malá dohoda nyní po znává, jakou chybu udělala, když k řádění uherských tlup v Šoproni mlčela.“ Na jiném místě pak tato korespondence se vyslovuje, že „ splnění podmínek Malé dohody znamenalo by samovraždu soustavy Horthyho".

365

Další hlas ! ,,Nový mír“ jest sovětský komunistický deník rusky vydávaný v Berlíně. Tento 26. října zabývá se karlistic kým dobrodružstvím v úvodníku , z něhož cituji : Avšak již v burgenlandském konfliktu byla konstatována nedostatečná jednotnost a slabá aktivnost států Malé dohody, jež z celé řady důvodů vnitřní i vnější politiky obávají se ozbrojených kon fliktů a dávají přednost různým vyjednáváním a kompromi sům . Tyto důvody, kromě celé řady jiných, ukrytých v diplo matických skrýších, povzbudily Karla k vystoupení. Ale Karel se zmýlil. Malá dohoda mobilisovala. Velká dohoda vyčkávala a vláda Horthyho rozhodla se zaměniti projevy věrné odda nosti kulometným ohněm. Mezitím však Velká dohoda nena mítá nic proti tomu, aby bylo vyhověno ,,suverénní vůli madar ského lidu". Tón francouzského tisku nacionálního bloku do kazuje, že Francie nemá naprosto žádné chuti zasáhnouti a Itálie, soupeřící na Adrii s Jihoslávií, má dosti důvodu k ,,ro zumnému vyčkávání“, jak se opatrně vyslovil ,,Messagero“ . Konečně chci citovati ještě ústřední orgán francouzské strany komunistické. Také „ l'Humanité“ výslovně píše, že za dobrodružstvím Karlovým stojí Dohoda. 27. října sděluje, že Karel je sice poražen, ale maďarská reakce i se svými vnějšími podporovateli trvá. Jsme skeptičtí jak vůči chování Horthyho a důstojníků, kteří čelili karlistům, tak vůči politice velmocí. A jestliže již po prvním nezdařeném pokusu Karla I. vyzývali jsme k bdělosti, opakujeme nyní znovu toto napomínání. Horthy vyslal proti Karlovi své vojsko, ale —- všimněte si toho - neudělal mu nic zlého. Kdyby byla vypukla vzpoura komu nistická, bylo by proti ní zajisté postupováno jinak, kdežto Karel - byl zajat, ale dává se mu přitom na srozuměnou, že v jiné chvíli se bude moci vrátit. Zkrátka : jako dříve, tak i po druhé porážce Habsburkově moc v Pešti zůstává v rukou royalistických. A nechť Dohoda, uctivá k padlým mocnářům, vypoví Karla kamkoliv a nechť Karlova zatímní abdikace bude formulována jakkoliv - Karel i zítra zůstane pro magnáty jejich mužem. A také u západní Svaté aliance Karel dále bude míti tajnou přízeň, neboť jeho věc je věcí světové reakce. Stačí jen čísti francouzské deníky Národního bloku, abychom viděli, že pokud Habsburka se týká, i jejich mlčení je právě tak cha rakteristické jako jejich články obezřelé i perfidní. 366

Soudruzi, uvedl jsem tyto hlasy z toho důvodu , abyste viděli, z jakých hledisk jest psáno o spletité nynější situaci v různých listech komunistických. Uvádím to jako materiál pro vaši orientaci , kdož máte rozhodovati . Sám pro sebe považuji je za potvrzení toho, co mi řekl v nejasné situaci instinkt, že nelze tuto věc posuzovat pacifisticky (čímž není řečeno , že bychom souhlasili s intervencí, o stanovisku k intervenci budu mluviti později) a že aspoň pro naše působení mezi českým obyvatel stvem nejdůležitějším, co z nynější situace a jejího rozvití můžeme politicky vytěžiti, jest, abychom definitivně demasko vali před masami československého pracujícího lidu Ententu a roz ptýlili iluse, které jediné umožňují kurs oficiální zahraniční politiky tohoto státu . To jest jedno, co musíme míti na mysli, kdybychom ze sjezdu měli vydati konkrétní, přesná hesla. Přicházím nyní k rozboru této otázky z hlediska našeho vnitřního života. Nebudu zacházet do abstraktních úvah, nýbrž vyslovím hned konkrétně otázku, která na vás všude doléhá zdola, na schůzích, v organisacích : jak se zachovati k vyhlášené mobilisaci ? Rukovat, nebo nerukovat ? Co říkáte v tomto ohledu vy, důvěrníci, co říká komunistická strana ? Napřed bude účelno rozboru podrobiti síly, které s touto otázkou zdola tlačí, a rozebrati, co je na nich povahy komunis tického uvědomění a co povahy jiné. Jaká je nálada ve veřejnosti české ? Na převážnou část této působí následující hlediska : Habsburk je v Uhrách, je bez prostředním velké nebezpečí monarchické reakce, z toho vy plývá nebezpečí pro teritoriální integritu Československa, hlavně pro Slovácko, nebezpečí pro politickou samostatnost českého národa, teprve nedávno získanou . Velká část české veřejnosti soudí : zájem „ národa“ a zájem „ pokroku“ se úplně shodují. Na společném projevu, dělajícím náladu pro inter venci, shodli se česká i německá sociální demokracie ČSR, vídeňská sociální demokracie, scheidemannovci v Německu, a dokonce též neodvislí v Německu, kteří jinak na všechno dívají se jenom pacifistickými brýlemi . Když k tomu připoč teme sugesci všeho měšťáckého tisku, pochopíme, že zejména v prvých dnech, dokud se přímo nemluvilo o rukování a dokud vládní rozhodování mohlo být považováno jen za gesto, aby silným tlakem, bez krveprolití byl monarchismus zakřiknut, že 367

i velká část českého dělnictva byla stržena mysleti tímto smě rem . U části českých dělníků, přístupné jinak nám, bylo ne bezpečí, že by pro tuto konkrétní situaci mohli podlehnout důvodům sociálních demokratů . Co z tohoto stavu vyplývalo pro naši taktiku ? Museli jsme postupovat pomalu, soustavně, abychom souvislost s touto částí dělnické třídy neztratili, aby chom ji postupně přesvědčili o správnosti názorů svých a při vedli k jednotnému názoru o situaci jak dělníky české, tak ně mecké. Kdybychom v prvém dnu, kdy se habsburská aféra začala vyvíjeti, v sobotu, nevyslovili se proti habsburské reakci s největším důrazem, a to nejen povšechně, nýbrž kdybychom úplně výrazně neřekli, že chceme také vlastní aktivitou zesíliti prostředky tlaku proti habsburskému nebezpečí, kdyby proti nám hned v prvých hodinách byť i jen zkrucováním mohlo býti sugestivně rozšířeno podezření, že habsburské nebezpečí posilujeme a povzbuzujeme odvahou uherské reakce, bývali bychom se octli v českých obvodech v rozporu s masami . Ne mohli bychom jejich kritičnost obracet směrem proti dosa vadní politice vlády, která nás až sem dovedla, a vůči opatřením vlády nynějším. Naopak, i kdyby k válce došlo, buržoasie by s úspěchem mohla operovat proti nám tvrzením, že k tomu přispělo naše stanovisko, které gestu zastrašení vpadlo vzad a odvahu reakce v Uhrách zvýšilo. To byl smysl našeho prv ního, vědomě poněkud neurčitého projevu, jak byl uveřejněn v neděli. My v něm vyslovujeme se jasným způsobem zcela důrazně proti nebezpečí habsburskému, vymezujeme však současně zodpovědnost vlády. Pravíme, že my jsme ochotni své síly uvést do aktivity, a vyzýváme vedle toho vládu, aby též ona použila všech prostředků tlaku proti zahraniční reakci. Původně bylo v návrhu resoluce ,,tlaku a akce", později bylo slovo „ akce“ vypuštěno. Nic nebylo v resoluci o intervenci. V tom ohledu byl projev prvého dne vědomě neurčitým, počí tali jsme s tím, že nyní budeme hlediska v něm po prvé nazna čená třeba každý den stupňovati, podle toho, jak se budou vyvíjeti události a jak na tento vývoj budou reagovati nálady mas . Ale současně dále vsunuli jsme do svého prvého projevu pro proletářskou veřejnost kritické upozornění, že nemůžeme brát zodpovědnost za dosavadní politiku zahraniční, která nás přivedla až tam, že nebezpečí habsburské má býti potíráno 368

válkou, ač se tomu jistě dalo předejít opatřeními politickými, a dále že nepřejímáme odpovědnost za opatření vládní dnů nejblíže příštích, které dělnictvo bude kontrolovati . I duch ilegality byl do prohlášení vložen apelem na státní a želez niční zřízence v souvislosti s výzvou k blokádě . Na vývoj kri tičnosti v dělnických masách od prvého dne do dneška měl tento projev, zdánlivě velmi klidný a do jisté míry neurčitý, zřetelný vliv. Se zcela opačnými náladami bylo nám počítati v obvodech německých. V českých obvodech byl stav, že kdybychom se s největší rozhodností, upřímně také k činu ochotni, nevyslo vili proti Habsburkům, že bychom se tím oddělili od důležité části dělnických mas a že pod štvaním měšťáckého tisku mohl by býti vyvolán proti nám velký nápor. V německých krajích byla situace jiná. Za té změny mocenských poměrů , které zde nastaly po světové válce, po míru versailleském, vedle toho při té blbé - odpusťte mi, ale nemám jiného výrazu, jenž by vystihoval skutečnost - politice, kterou i z hlediska měšťác kého státu nynější držitelé moci proti Němcům dělají, je po chopitelno, že v německých krajích je těžko počítati s nadše ním , když po prvé stát mobilisuje. Je samozřejmé, že když Karel Habsburk objeví se v Uhrách a když jsou známky, že se to děje s vědomím určitých kruhů dohodových, že v němec kých krajích vzniknou určité naděje a nálady. S tím jako sa mozřejmým musí počítati i nejpolicejnější mozek v tomto státě. Kdyby za tohoto stavu vystoupilo v některých němec kých obvodech pět lidí a pod pláštěm komunismu vydali heslo Nerukovat ! - jsem přesvědčen, že příštího dne mohly by býti celé severní Čechy ,,komunistické“. Naše schůze byly by natřískány. Nálada byla by tak jednomyslná, že kdybychom ji považovali za opravdu komunistickou, trvalou , opravdu mu seli bychom mysleti na rozhodnutí velmi smělá. Ale já tvrdím, že jako v českém hnutí jsme povinni bdíti nad tím, aby ná rodní podvědomí nevytvořilo náladu , která by usnadnila třeba i imperialistickou intervenci (koridor), tak v německých kra jích musíme dáti pozor, abychom se neoctli v čele mas, které dnes by zaplavily ulice za bouřlivého volání „ Proti válce!" a zítra by mohly zpívati v severních Čechách ,, Zachovej nám Hospodine!". Viděli jste na tom, co v souvislosti s porušením

24 Protokoly

369

imunity soudruha Tausika vyšetřili jsme na Slovensku, že tam byl učiněn pokus zneužíti komunismu k budování sítě horthy ovských organisací. I kde jsme měli protiválečnou náladu, museli jsme přesně uvážiti, co z těchto nálad je komunistické a co ne.

Do této diferenciace nálad směrem svislým je nám počítati s vodorovným průřezem zdánlivého „ radikalismu“, který se v těchto dnech za nás stavěl a který probíhá všemi národy tohoto státu . Je to nálada pacifismu, zhnusení válkou, nevůle vytrhnouti se opět z rodiny a zaměstnání, nálada lidí, u nichž soukromý život a osobní, lidsky nejvýš pochopitelný cit se vzpírá proti tomu, co je důsledkem mobilisačních opatření. Kdybychom apelovali na tento pacifistický cit, strhneme masy, ale jako s komunisty půjdou s námi masy snad jen několik dní. To nejsou masy, které by byly v rozporu s militarismem z důvodů komunistických. Zejména tyto masy nejsou schopny pro ko munismus aktivně jednati a snášeti oběti . To je většina lidí pohodlných, kteří nechtějí býti vyrušeni ze svého klidu, po tolika letech válečného strádání nechtějí býti vytrženi ze své rodiny. Jásali by nám vstříc, kdybychom vydali heslo Neru kovat !, ale jakmile bychom žádali, aby podstoupili utrpení, snášeli žalář za toto stanovisko, právě tyto vrstvy povahově slabší by to nesnesly. Naopak, velmi brzo by přišly na nás s nároky na ochranu, o podporu, a kdybychom za nynější své síly nemohli jim vyhověti, vzbouřily by se proti nám. Vedle těchto růzností prostředí a pohnutek činí situaci komplikovanou a zaujetí stanoviska nesnadnějším různé osvět lení, z jakého je možno posuzovati karlistické nebezpečí samo. Můžeme se na ně dívat jako na nebezpečí pouze jednoho člo věka a jediné dynastie. Kdybychom z tohoto hlediska pouze měli situaci posuzovati, pak pravím : pouze k odstranění Karla a členů habsburské dynastie válka není nutna, k tomu stačí zakročení Dohody. Kdybychom ale měli nynější akci zkou mati jako principiální akci proti monarchismu, jak se líčí zde v Čechách, pak jistě každý dělník zamyslí se nad tím, jak může podobnou akci dělat s námi monarchické Jihoslovansko, Ru munsko a Itálie. Politika, společně vedená se státy, jimž v čele stojí monarchové, nesměřuje k principu potlačení monar chické reakce. Z hlediska potlačení monarchické reakce jako

370

principu jest i požadavek sesazení všech členů habsburského rodu nedostatečný. Domnívat se, že útokem, třeba i válkou, proti určité osobě nebo jednotlivé skupině osob odstraní se nebezpečí monarchie pro střední Evropu, je stejným klamem jako anarchistická teorie o individuálním teroru, kterým také se nerozřeší sociální problémy. Útok na jednotlivého člověka nebo členy určité rodiny nerozřeší otázku přerodu od kapita lismu k socialismu a rovněž tak třeba tisíc pum války nevyvrátí kořeny monarchismu. Ty jsou hlouběji. Vyvírají z prostředí, které takového Karla přímo k sobě táhne, v hospodářské roz tříštěnosti střední Evropy, kde v mezích versailleského míru není možno vytvořiti novou organisaci života. Z toho důvodu, dokud tyto poměry trvají, potácejí se zdánlivě samostatné malé státy z jednoho nebezpečí do druhého, každé chvíle vznikne někde situace, která hrozí vésti k válkám. K úplnému odvrácení nebezpečí habsburského může vésti jen překonání mo narchismu jako principu a k dosažení tohoto cíle nemůže býti s úspěchem použito žádného jiného prostředku než aktivity ozbrojeného proletariátu celé střední Evropy, žádné jiné války než sociální revoluce ve střední Evropě. (Potlesk.) Předseda soudruh Šturc konstatuje, že tříčtvrtihodinná lhůta řečnická je řečníkem vyčerpána. Sjezd schvaluje pro tyto referáty prodloužení řečnické lhůty až do vyčerpání materiálu. Referent soudruh Šmeral pokračuje : Z jiného hlediska bylo karlistické dobrodružství posuzováno v tom smyslu, zda jest nebo není jen vnitřní záležitostí Uher. Byl mezi dělnictvem vysloven názor : nebudeme se starat o věc, dokud se odehrává v Uhrách. Budeme státi na hranici této země, a teprve kdyby měl býti učiněn pokus přenesení monarchie sem, postavíme se na odpor se zbraní v ruce. Také v této formulaci pacifistické stanovisko nepokládám za správné. Pokus Habsburkův by se nestal, kdyby za ním nestála mezinárodní reakce světová. Karel, velmi průměrný člověk, nenašel by pouze z vlastní iniciativy v sobě tolik ctižádosti a odvahy, ani by mu ta myš lenka vůbec nepřipadla, aby se znovu na vlastní pěst domáhal trůnu. Ale karlistické hnutí a vůbec monarchické hnutí v Uhrách je ve spojení s křesťanskosociálními kruhy v Ra kousku, které jsou tam tak silné, že mají dnes bez sociálních demokratů vládu v rukách a jenom se zřetelem na celkovou 371

mezinárodní situaci neodhalují svou monarchickou tvář dosud jasně. Musíte čísti „ Reichspost“ , máte-li celé této věci přijíti na chuť. Říšským kancléřem v Rakousku je Schober, bývalý policejní ředitel ve Vídni za habsburské vlády. Kdo bude vě řiti, že je Schober republikánsky spolehlivým na svém místě ? A toto monarchické hnutí v Maďarsku a v Rakousku je ve spo jení s německým monarchickým hnutím, které je neseno orga nisací ,,orgešů“ . Nesmíme tedy Karlův pokus posuzovati jenom jako návrat jedné dynastie do jedné země. I to už by bylo velké nebezpečí, kdyby se Dohoda vrátila k uznání „ legitimismu“ za tím účelem, aby obnovením autoritativního režimu čelila zradikalisování proletariátu střední Evropy. Ale karlistický pokus v Uhrách je ještě nebezpečnější. Musíme se na něj dívati jako na první výpad organisačního spojení monarchické reakce v celé Evropě. A je to jen náhodou, že Karlův puč se stal u Šoproně, a ne ve východním Prusku nebo v Bavořích. Že tento názor není uměle vykonstruován, to dosvědčuje také článek soudruha Thalheimera, který dnes přišel do Prahy. V článku „ Druhý úklad Karla Habsburka“ soudruh Thal heimer píše: „ Výlet Karla nebyl monarchickou osamocenou akcí jednoho knížete žijícího ve vyhnanství. Jeho tlupy se sklá daly též z rakouských a částečně také německých žoldnéřů. Ně mecký letec řídil aeroplán. Jest velmi pozoruhodné, že v pon dělí byly na berlínské burse rozšířeny zprávy, že prý v Bavor sku byla vyvolána monarchie. Mezinárodní monarchické nebezpečí není ještě zažehnáno. Uherský pokus rozvíří otázku monarchické restaurace v celé střední Evropě. Ještě více! Ačkoliv král byl vzat ,pod ochranu anebo snad právě proto, že se tak stalo , viklá se pořád ještě vše, co Dohoda uboze vy budovala na půdě bývalé podunajské monarchie. Všude sestr kávají dohromady hlavy staří páni střední Evropy, velkostat káři, důstojníci, byrokraté a těžcí průmyslníci, zda se neblíží příležitost, aby se vrhli na proletariát, který se ve střední Evropě stále více a více radikalisuje.“ V tomto článku soudruh Thalheimer potvrzuje, že monar chické nebezpečí jde od Horthyho, Schobra a křesťanských sociálů až po německé „ orgeše“. Kdyby v Německu, třeba v Bavorsku, začala aktivní monarchická akce, jak se zachová německá komunistická strana ? Pacifisticky, nebo jinak ? A jaké 372

heslo máme my nyní formulovat pro komunistický proletariát celé střední Evropy ? Aktivně, nebo pasivně ? Výslovně zase pravím, že tím nic neříkám o vojenské intervenci vlád a států . A teď, když jsem naznačil tyto různé perspektivy, různá hle diska, z nichž je možno na věci se dívat, chci podati vysvětlení o tom, jaký byl náš dosavadní postup. První den přišla zpráva o přistání Karla v Uhrách . Nebylo ještě nic s mobilisací. Řekli jsme si : teď musíme být v sou vislosti s masami, musí vyjít projev, který by byl masám po chopitelný. Jasně, určitě a neodvisle na všechny strany mu síme říci, jsme ochotni proti reakci Habsburků vystoupiti nej krajnějšími prostředky. Vedle této naší akce půjde akce vlády. Řekli jsme, že vláda má povinnost použíti prostředků „,tlaku “, ne ve spolku s námi, ale vedle nás . Upozornili jsme současně na to , v čem nutno ihned míti k vládě nedůvěru, a výzvou k stát ním zaměstnancům ukázali jsme na cestu blokády. To byl duch prvního nedělního projevu našeho . Jak se pak události rozvíjely, každý den jsme formulovali své stanovisko. Obsah svých projevů, vydávaných pro orientaci mas, jsme při tom stále stupňovali . Formulovali jsme konkrétní požadavky (v řeči soudruha Kreibicha v zahraničním výboru, z té pak byly převzaty do resoluce předložené táboru na Staroměst ském náměstí) . Výslovně pravím, že tyto požadavky jsme ne vyslovili proto, abychom o ně smlouvali s vládou, nýbrž aby chom na osudu těchto požadavků, v podstatě velmi mírných, odhalili masám povahu nynější vlády . Skutečně tím, když ne stalo se propuštění našich politických dělnických vězňů ve chvíli, kdy z hlediska samého měšťáckého státu byli nepřáteli monarchisté, velkostatkáři, kdy tito měli býti v internaci nebo ve vazbě, ukázalo se širokým vrstvám, že vláda je do té míry v zajetí velikého bohatství, že v situaci vážné nemůže splniti ani požadavky velmi mírné, třebaže pro jejich splnění mluvily dů ležité důvody politické i státní, když jsou to požadavky vybo čující z rámce uvědoměle měšťáckého režimu. Formulované požadavky byly kritisovány též i z tohoto hle diska, že prý byly příliš mírné. V Ostravě byly formulovány požadavky více blížící se našim konečným cílům. Zde cítím nutnost vyslovit se vůbec o naší taktice. Máme stále opakovat jenom maximum, anebo se přiblížit co nejvíce k drobným po

373

třebám dne, a o ně se starajíce, odhalovat nemožnost kapitalis tické společnosti ? Řeknu příklad, snad příliš jednoduchý : Požadavky a potřeby dělnické třídy, od dnešního stavu přes reformy až po zrušení stavu námezdního, po komunismus, označme přímkou, rozdělenou na díly od 1 do 100. Kapitalis tická společnost má dnes jen omezenou, velmi omezenou mož nost potřebu dělnické třídy uspokojit. Při největším napětí sil u stupnice na přímce označené může jít jen k číslici 10. Vše ostatní jest nad její možnost ; 15 stejně jako 100. Byly názory, že je nekomunistické, kdykoliv ve svých požadavcích říkáme méně než 100. Kdyby to bylo pravda, mohli bychom opakovat jen jedno. Upadli bychom do šablony, banálnosti . Na masy bychom nepůsobili silou přesvědčivosti . Od 15 až do 100 vše je za rámcem kapitalistických možností. Čím více se přiblí žíme k potřebám dne, k drobným starostem masy, k tomu, co nejprostší dělník pokládá za samozřejmě možné, tím lépe můžeme na boji o to odhalovat nemožnost kapitalistické spo lečnosti. Když budeme říkat : nechceme nic než komunistický stát a převrat, když to budeme papouškovat v době, kdy dělník zřejmě cítí, že mezinárodní poměry, naše síla na to nestačí, tu bychom mohli působit dojmem malé opravdovosti a váž nosti. Když však řekneme 15 (třeba jen podstatné sociální ―― pojištění) , a ani to nebude dnes za finanční rozvrácenosti státu - splněno, tu se pohrne masa za tímto požadavkem, za námi, jí samé otevrou se oči o nemožnosti dnešního systému a ona zvýší naši sílu pro boj k překonání tohoto systému. Jak velké požadavky postavím, to je věc taktická, souvisící s oce něním konkrétní situace. Na celé světové frontě je případ Karla Habsburka menším případem . Ale kdyby byla situace bezprostředně akutního revolučního výbuchu v Evropě, jak některé směry v Třetí internacionále odhadovaly situaci ještě o vánocích, pak by bylo možno uherské nebezpečí udělat vý chodiskem i pro hnutí k převzetí moci u nás. Za těchto před pokladů byla by správná formule : „ Poraž napřed svého Jela čiče!“ a „ Cesta do Budapešti vede přes Hradčany“ . Vždyť ruská revoluce 1905 vyšla z boje o puntík nad i, ze stávky petrohradských typografů, při níž bylo sporným, zda písmeno jer má se počítat do akordní mzdy neb ne. Ale co je správné za jedné situace, je nemožné za situace jiné. Požadavky, jak

374

námi byly formulovány, splněny nebyly a právě to, že nebyly splněny požadavky mírné, otevřelo mase oči více, než kdyby se jednalo o požadavky, které by masa pociťovala jako pře hnané, pouze agitační . Tolik mohu uvésti na obranu této části naší činnosti z posledních dnů . V jednom z projevů tohoto týdne vzniklo nedorozumění z formy, jak jedna věta byla stylisována. V resoluci táboru stála věta přibližně toho obsahu, že o provedení trianonského míru má se starat Velká dohoda, a ne my. To někteří soudruzi považovali tak, jako bychom my dávali zásadně souhlas tria nonským a versailleským ujednáním. Tak to myšleno nebylo. Já jsem resoluci v rychlosti pět minut před táborem stylisoval sám, měl jsem na mysli požadavek odzbrojení Madarska, jejž právě konkrétně kladl Beneš a jejž formuloval jako splnění trianonské smlouvy. Chtěl jsem říci, že i požadavek odzbro jení dá se vyřídit, když vážně zasáhne Velká dohoda, a že není třeba, aby kvůli tomu naši lidé jako vojáci ve válce obětovali své životy. Vzniklo-li nedorozumění, tedy to opravuji. Ale mám dojem, že při dobré vůli, bez malicherného vytahování jednotlivých slovíček nedorozumění by vznikat nemuselo. Vždyť naše stanovisko jak k versailleskému, tak trianonskému míru je notoricky známé, my jsme je stále vyjadřovali, proti oběma mírovým smlouvám jsme hlasovali. Je znamením jistého neklidu v našich řadách, když podobné nedorozumění vůbec mohlo vzniknout. Projevy, které pak byly vydány po táboru - čtvrteční pro volání, projev na to následující - v podstatě byly uznány za situaci přiměřené a kritiku nevzbudily. Ovšem že byly skoro celé zkonfiskovány. Celkem opakuji, že vyměřovali jsme hesla tak, aby nebyla cizí masám, aby byla těmito chápána, a že předem jsme byli rozhodnuti den ze dne je stupňovati, podle vývoje situace. Jedné věci nechci se vyhnouti. V diskusích, které o našich projevech byly vedeny, zaslechl jsem také ozvuk myšlenky šablonovité, že pro komunistickou taktiku musí býti úplně jedno, je-li někde takový režim jako v Republice československé anebo jako je v Uhrách, ať už je tam Horthy anebo Habsburk. Pro přímočarost komunistické taktiky že jsou to odstíny příliš ,,jemné", na které není možno bráti zřetele. Z toho hlediska

375

byly činěny výtky proti stanovisku, jež v zahraničním výboru vyslovil soudruh Kreibich. Kreibich prohlásil, že stát, jenž je výrazem politické samostatnosti československého národa, je pokrokem proti dřívějšímu stavu a že i my, komunisté, vlastní akcí, ne pod vedením vlády, postavili bychom se proti tomu , kdyby náporem monarchismu měl býti učiněn krok zpět. Takové brutální, neohrabané, šablonovité, banální posuzo vání, jako by bylo jedno, dokud není komunismu, jsou-li ve střední Evropě samé horthyovské státní útvary anebo také jiné, není možným. Upozorňuji, jak v Německu komunistická strana vždycky volá po jednotné frontě proletariátu, kdykoliv se vzchopí k aktivnosti ,,orgeši". V poslední době promluvila Klára Zetkinová v německém parlamentě řeč na téma ,,ko munismus a republika". V této řeči Zetkinová mluvila : „ Počet, charakter návrhů, jež vám předložila komunistická frakce, projevují rozpor názorů, jenž nás dělí od většiny této sněmovny. Je to různost odpovědí na otázku : co nyní ? Jednotni s většinou říšských poslancůjsme v názoru, že republika musí být chráněna, a to, ačkoliv je tato republika černočerveně zlatou, měšťáckou republikou, a ne rudou republikou rad prole tariátu . (Soudruh Šmeral ukazuje „ Hamburger Volkszeitung" z 3. října, kde toto místo je vysazeno výrazně.) Měšťácká re publika jest dílem proletariátu, ale není splněním touhy a boje proletariátu . Jest vykoupena a zaplacena životy statisíců prole tářů, kteří padli na bojišti imperialismu na Západě a Východě. Jest vykoupena a zaplacena utrpením a strádáním, které ženy dělnických mas musely snášet za války doma . Že ještě existuje, i to je v poslední řadě činem proletariátu . Ale republika tak, jak jest, nemůže býti splněním proletářského boje, poněvadž do dneška nedostala sociální obsah, který teprve byl by s to učiniti ji drahou srdcím proletariátu. Přesto dělníci — mohu - jsou odhodláni chrániti a hájiti snad říci bez rozdílu stran — cc republiku jako politický pokrok proti jejím nepřátelům.“ Soudruzi, my jsme neakceptovali stanovisko soudružky Zetkinové v této výraznosti, citoval jsem ho však jako doklad, že není možno hned za ,,nekomunistické“ považovat, dělá-li se rozdíl mezi republikou režimu, jako je československá, a mezi režimem horthismu nebo habsburství. Soudruzi z českých obvodů, představte si, v jaké situaci bychom mohli býti dnes, 376

kdybychom hned v prvý den jasným a důrazným vyslovením se proti habsburské, monarchické reakci nevyrazili z ruky zbraň všemu měšťáckému a sociálně patriotickému tisku , kdyby tento mohl vyvolávat sugestivní vzrušení proti nám a pokusiti se přetrhnouti spojení mezi námi a masami. Ale nejedná se jen o důvody stranické. Jak byste věcně srovnali se svým svědo mím, kdyby Habsburk nebo Horthy měli být obsahem nebo formou našeho projevu prvních dnů povzbuzeni k zvýšenému sebevědomí a k zvýšené výbojnosti ? Když přišla mobilisace a měli jsme určit odpověď na otázku rukovat nebo nerukovat, vycházeli jsme z těchto myšlenek : Odpověď ta u nás nemůže být určována nějakým dogmatickým názorem , nýbrž ona závisí od konkrétních poměrů a zejména od skutečné naší síly. Můj názor je, že nemohli jsme vydat heslo nerukovat, když jsme v dané situaci věděli, že za tímto heslem seskupila by se jen poměrně větší část lidí komunisticky přesvědčených a k obětem ochotných, naproti tomu ale mnoho lidí z důvodů pacifistických a z důvodů osobních pocitů , kteří by snad den dva s námi šli, ale když by měli podstoupit oběti, nejen by je nepodstoupili, nýbrž odvrátili by se proti nám. A vedle toho v německých obvodech nemohli jsme si přát situaci, kde by naši lidé octli se po boku nacionální iredenty. Byli jsme si vědomi, že bychom vešli v krajní boj s veškerou státní mocí a není možno považovat za oportunismus, když napřed zcela střízlivě jsme uvážili své síly. Víme, že přijde chvíle, kdy se krajnímu změření sil nevyhneme. Ale dnes mu seli jsme uvažovat o tom, zda jsme s to tak podstatný konflikt se státní mocí vésti až k vítěznému skončení, až k uchvácení státní moci, zda mezinárodní situace je taková, abychom moc případně uchvácenou mohli udržet, zda snad sovětové Rusko pro své udržení potřebuje takové oběti . K rozvaze napomíná nás také ta okolnost, že vzhledem k nečekanému rozvoji naší strany musíme počítati s tím, že vláda musí přijít na myšlenku, zda bychom se my nedali svést na takovou základnu jednání, kde by bylo možno, třeba provokací, za souhlasu velké části veřejného mínění sraziti nás do ilegality. Vzpomeňte si, co se dálo, když jsme zápasili o sociálně demokratickou stranu a o Lidový dům. Teď jsme byli před slučovacím sjezdem, teď jsme uprostřed zápasu o ideové ovládnutí odborových orga

377

nisací! To je při velikosti našeho hnutí mnohem důležitější než před rokem. Za krátký čas mohou býti volby a kde pak se seže ne v parlamentě ,,demokratická" většina ? My jsme zemí důle žitou pro Dohodu . Představte si, kolik nejrafinovanějších mezi národních, policejně nejvyspělejších mozků přemýšlí o tom, jak by se dala nastavit léčka komunistické straně, která dosud jediná v střední Evropě vyhnula se podobným úskalím a stále více roste ve stranu opravdu masovou . Odpusťte, řeknu-li vám nikoliv bez pohnutí : Nezahrávejte si lehkomyslně s myš lenkou, žeje jedno, jsme-li stranou velkou, masovou, anebo sektou. A stejně nemyslete si, že je předností dostat se mimo možnost legální existence. Mluvil jsem v poslední době se soudruhy jihoslovanskými a polskými . Z jejich úst slyšel jsem slova : „ Vy jste šťastni, že můžete pracovat na půdě legality!" Jako komunisté víme, že musíme i se sražením do ilegality stále počítat. Organisačně se připravovat je naší nejpřednější po vinností . Ale něco jiného je, kdybychom sami bez ohledu na svou sílu k tomuto stavu neprozíravě pracovali . Prohlašuji otevřeně, že ve výkonném výboru nebylo jediného hlasu, abychom v dané konkrétní situaci vystoupili s heslem, jež by mohlo vyvolati krajní konflikt se státní mocí. Upozorňuji, že francouzská strana se octla před několika měsíci v obdobné situaci jako nyní my, když byla ve Francii mobilisace k obsa zení Lucemburska. Také tam krajní nápor podstoupen nebyl a na III. sjezdu v Moskvě byly francouzské důvody velmi vážně přezkoumány. Je otázka : když jsme nevydali heslo ,,nerukovat", jaké heslo máme dát ? Můj dojem je, že více než vydávat resoluce, mani festy, které jsou většinou konfiskovány a jiným vydáním po stihnou jen menší část mas , mělo by se pečlivě a svědomitěpra covati v každé místní organisaci, jejichž členové mobilisační výzvě podléhají. Každý komunista, který odchází z našich řad do řad vojenských, má věděti, že je povinen zůstat komu nistou, i když se dostane do jiného prostředí a obleče uniformu. Na to upozornit dělníky je první povinností. Dále jsme po vinni působit k tomu, aby mobilisovaní soudruzi nezapomněli, že mají zůstat ve styku s místní organisací svou vlastní i místa, kam přijdou, že i za vojenské povinnosti mají navazovati styky se soudruhy stejně smýšlejícími, ve své rotě, ve větším 378

oddílu, starati se o jejich denní potřeby, tím nabýti jejich dů věry, soustavně sledovat náš tisk, i mezi řádky, a pracovat pro další rozvoj naší myšlenky. I o tomto kryjí se náhodou mé myšlenky s tím, co obsaženo je v citovaném již, náhodou právě došlém článku soudruha Thalheimera. Thalheimer popisuje situaci vytvořenou Karlem a pak píše : „ Nejbližší úloha děl nictva jest jasná. Nesmí státi stranou, nesmí přenechati jedině buržoasii obranu proti monarchické restauraci v Uhrách. Musí dostati do rukou zbraně a musí si vynutiti plnou volnost po hybu, aby monarchický útok odrazilo a vytvořilo si jistotu proti habsburské restauraci . Současně však je nutno zabrániti, aby z obrany proti Karlu Habsburkovi nestal se útok na uherský lid. Proto je nutno všude s vyhlášením války proti Karlu Habsburkovi spojiti solidární akce s uherským dělnic tvem . Otcem Habsburkova úkladu je režim Horthyův a po Kar 66 lovi jde o to, zasáhnouti Horthyho a posíliti uherský proletariát. Ještě jedné otázky se chci dotknouti . V jaké formě má býti vřaděna do hesel dne otázka ozbrojení proletariátu. Dovolte, abych řekl, že by bylo velmi povážlivým, abychom této věci používali jen jako fráze, na okamžité vyhovění náladám mas, aniž bychom přikládali slovům vážný smysl. Jedná se zde o nejdůležitější snad část revolučních zkušeností. Naše teorie učí, že základem každého právního řádu je faktická moc, držení materiálních prostředků hospodářských, v poslední řadě moc branná . To věděl již Lassalle, a to platí i pro nový řád komu nistický. Stále musíme naše lidi poučovati o této pravdě, ale to neznamená , že v každé době lze vydávati výroky, aby se zbraně chopili a jí užívali. Naši lidé dostanou nyní zbraň. Tolik víme, že i v uniformě budou žíti svým vlastním životem, zůstanou komunisty. Někteří soudruzi mínili, že bychom měli vydat též heslo o tom, co má dělat ozbrojený lid při demobilisaci. Také toto musí býti řešeno konkrétně. Dnes nevíme ještě, jak dlouho bude stav mobilisace, jaká bude nálada vojska a lidu v dny demobilisace, jaké budou poměry u nás a v Evropě. Kdybychom dnes vydali heslo o tak závažné otázce, jako je otázka zbraní, už napřed pro případ demobilisace, myslím, že bychom to sami necítili jako vážné. Více už pro nedostatek času nemohu o tom mluvit ; snad budu mít v doslovu příle žitost vrátiti se k této důležité otázce.

379

Prosím, soudruzi, za prominutí, že jsem vám přednesl řadu myšlenek neurovnaně. Přiměli jste mne mluviti bez předchozí porady s výkonným výborem a chápete, že pociťuji velkou odpovědnost. Uznáte, že kdybych chtěl pamatovat na osobní oblibu, že bych mohl pronést řeč formálně daleko radikálnější a tato by byla i mnohem snazší, kdybych se držel jen po všechné zásadové linie. Ale považoval jsem za svou povinnost mluviti konkrétně, nevyhnouti se žádné z konkrétních námi tek a situací. Předložil jsem vám věcně materiál, vysvětlil hle diska, hleděl jsem při tom nepodléhati tlaku zvenčí, ale také ne vašim náladám. Slyšeli jste, rozhodněte, převezmete odpo vědnost. (Hlučný souhlas a potlesk.) ŘEČ POSLANCE SOUDRUHA KREIBICHA

Kreibich: Soudruzi a soudružky ! Vítám usnesení včera učiněné, že bylo umožněno mluviti na sjezdu strany o důležité otázce politiky, kterou strana v posledních dnech dělala a kte rou zamýšlí dále provozovati v této vážné situaci, a pozdravuji, že těm, na kterých spočívá odpovědnost, byla dána příležitost promluviti. V posledních dnech od velmi mnoha soudruhů vznášena byla výtka, že politika, kterou jsme v těchto dnech sledovali, není komunistická, není prý dost radikální. Bylo slyšeti dokonce hlasy, které naši politiku počaly srovnávati se sociálně demokratickou politikou z roku 1914. Je tedy nutno, abychom si řekli také slovo o radikalismu. Neboť zdá se, že velmi mnozí soudruzi zapomněli, co vlastně radikalism znamená, zapomněli, že slovo radikál pochází od slova kořen, že tedy radikalism v prvé řadě znamená důkladnost, jíti věcím na kořen a z kořene, od základu je měniti, že tedy povrchnost je pravý opak radikalismu, že tedy s radikalismem nemá nic společného, není-li při posuzování dějinných situací a urči tých taktik po ruce nic nežli schéma a jestliže jen ze zrcadla činí se povrchní srovnání. Za politickou taktiku považuji radikalism tenkráte, je-li vždy odhodlán do krajnosti a při praven na nejkrajnější, ale naprosto ne podnikat to, co nej dříve je po ruce jako věc nejkrajnější. Tu bych si dovolil poznámku, že srovnání se situací z roku 1914 je úplně křivé a absolutně se tu nehodí. Nehodí se, posuzuje-li se dějinná

380

situace při počátku války, především však ne se zřetelem na dějinné měřítko. Vypuknutí světové války v roce 1914 byla přec jen jiná věc než mobilisace tří nebo čtyř ročníků v Česko slovensku. Historická situace byla tehdy také úplně jiná a poli tika, která prováděna byla sociálními demokraty, záležela v podstatě v podporování války, která těmito vládami byla vedena, v odstavení třídního boje a proklamaci národního souručenství. Tato politika nemá nic společného s politikou, kterou jsme v posledních dnech dělali. My jsme nepodnikli ani nejmenší a neřekli jsme ani jediné slovo, které by nějak mohlo býti vykládáno jako důvěra k této vládě. My jsme však v těchto dnech při každé příležitosti zdůraznili nutnost boje proti reakci a proti monarchismu. Chtěl bych podotknouti, že tato taktika, kterou jsme se řídili v posledních dnech, nebyla taktikou té neb oné jednotlivé osoby, nýbrž že za tuto taktiku všichni dohromady, kteří jsme tu spolupracovali, béřeme úplnou odpovědnost. Dal jsem se v těchto dnech vésti dvěma velmi důležitými zřeteli. Předně všeobecnou situací, ve které dnes nalézá se světová krize kapitalismu a světová revoluce proletariátu. Nepotřebuji o tom ztráceti mnoho slov, ale musí býti konstatováno, že výsledky III . světového sjezdu a směrnice, které stanovil sjezd, značnou měrou byly rozhodující pro taktiku v posled ních dnech. III . světový sjezd jednomyslně v thesích o světové situaci konstatoval, že následkem selhání sociálně demokratic kých vůdců proletariátu v roce 1918 po zhroucení světové války nedostali jsme se s proletářskou revolucí kupředu, že tím buržoasie mohla se zase zotavit a dospěti k moci, že kapitalism mohl nabrati, načerpati zase nových sil a že jsme se tím ocitli v krajně obtížné situaci. Především revoluční jádro čet proletariátu, když nadešel tento stav, bylo pro zradu sociálně demokratických vůdců proletariátu při všech po kusech obrátiti dějinný osud vždy spojenou mocí buržoasie a sociálpatriotů poraženo . To vedlo k tomu, že dnes stojíme před přerušením sestupné linie světové revoluce, a že — to bylo jádro usnesení III . moskevského sjezdu - nalézáme se v situaci, ve které ne každá hospodářská a politická krize smí svésti proletariát k tomu, aby bezpodmínečně se zařídil na nej 381

krajnější a poslední cíle a aby krajní sílu nasadil k dosažení tohoto cíle. Kapitalism a buržoasie vynaložily všechny síly, aby se zachránily před zhroucením. Dík podpoře se strany sociálpatriotů mohly vynaložiti tak ohromné síly, že revoluční proletariát nalézá se dnes v obranném boji a že byl zatlačen do defensivy a že bude potřebí zcela ohromného obratu a mimořádně obrovského napětí sil proletariátu, aby mohl zase přejíti k ofensivě. Je jasno, že buržoasie tuto situaci také prohlédla a že se vynasnaží, aby proletariát v době, kdy ona buržoasie ucítí se dosti silnou, aby jej povalila, jej v této době také vyprovokovala, aby jej mohla lépe rozdrtit. Druhá úvaha, kterou jsem se dal vésti, byla otázka : jak daleko dospěla naše organisace, jak daleko jsme organisačně silni a mocni, abychom mohli podniknouti takovou revoluční akci, která by odpovídala heslům, která jsme měli sledovati a která některými soudruhy byla žádána. V tomto ohledu musím říci : je fakt, že teprve stojíme při založení naší komu nistické strany, že organisace v komunistickém smyslu ještě nemáme, že si teprve stanovy chceme dáti a teprve na zá kladě tohoto řádu že organisace musí býti vybudována. Tato skutečnost přivedla mě k přesvědčení, že organisačně na tak krajní boj jsme ještě nevyspěli. Především nedá se popříti skutečnost, že nehledě k německé komunistické organisaci, která v tomto ohledu je o několik kroků dále, organisace většiny dělnictva se zřetelem na komunistickou výstavbu a se zřetelem na výstavbu ilegality, nehledě k jednotlivým krajům, vůbec ještě nic vážného neučinila a nevytvořila. Jestliže chtěl bych tu jednomu soudruhu, který žádá radikální taktiku , předložiti otázku, pak by to byly otázky tyto : Učinili jste v posledních dnech také všechno, aby všichni dělníci dostali do rukou naše projevy, i ty, jež byly zkonfiskovány ? Dostali do rukou naše projevy všichni vojáci, kteří narukovali a kteří narukují? Co jste učinili na tomto poli ? - Shledal bych, že na tomto poli bylo velmi málo učiněno. A nyní k principiálnímu rozboru otázky, která tu hraje tak velikou roli a kde jsem narazil na názory, které mě velmi bolely. Především mě zabolel tak mnohý souhlas a také mnohá kritika. Mnohý souhlas s mou taktikou mě zabolel, protože jsem viděl, že tento souhlas pramení z radosti nad

382

tím, že jsme se nedostali do tak radikálního boje. Ale také mnohá kritika mne zabolela, protože mnozí soudruzi v nej důležitějších zásadních a taktických otázkách projevují přímo primitivní názory. Tak především v otázce : monarchie, nebo republika ?Vulgární demokracie, vulgární měšťácký republika nism vidí zde republiku, onde monarchii. Je mu i republika vždycky to lepší, monarchie reakcí. To je ovšem jenom sché ma, mechanické rozdělení. Nedá se popříti fakt, že republika může často býti zpátečničtější než monarchie. Také na naší straně jsou jisté mechanické názory, že totiž nedospíváme dále přes hledisko monarchie a republika, nežli že říkáme : obé jsou měšťácké kapitalistické státy, tedy je to docela jedno, at monarchie nebo republika. Tato otázka musí se posuzovati čistě historicky a zodpovídati v každé situaci zvlášť. Přijde-li tato otázka na denní pořádek ve veliké válce, v situaci, kdy monarchie nebo republika je vykolejena ze stabilní rovnováhy a dostane se do posice labilní (kolísání), kde každé chvíle může nadejíti přemet z jednoho do druhého, v každé takové situaci musíme se postaviti na stranu republiky . Pak nesmíme říci : republika a monarchie je nám docela jedno. Tu jedná se o situaci, ve které hrozí nebezpečí přemetu od republiky k monarchii, přemetu od měšťácké demokracie k monarchické reakci. Vždy a ve všech dějinných situacích postavili se děl níci v takovém případě na stranu republiky a v žádné situaci nebylo to kritisováno z jakékoli strany jako zanedbání třídního zájmu dělnictva a je samozřejmo, že na měšťáckou demokracii nedíváme se očima sociálního demokrata, který v měšťácké demokracii vidí krásný, vznešený ideál a představuje si, že v této státní formě uskuteční se překlon od kapitalismu k socialismu. Tento názor samozřejmě odmítáme. My stojíme v této otázce na půdě marxistické a ta je, že měšťácká demo kracie je velmi důležité přechodní období od kapitalistického státu k uchvácení moci proletariátu. Měšťácká demokracie nemůže samojediná za všech okolností poskytnouti proleta riátu větší politickou volnost pohybu. To není rozhodující, ačkoliv právě mám za to, že na omylu jsou soudruzi, kteří v posledních dnech prohlásili : Ať Horthyova reakce s Karlem, ať Československo, jedno je právě tak reakční jako druhé. Kdyby tito soudruzi pracovali šest měsíců jako komunisté

383

v Maďarsku, dostali by velmi brzo jiné názory. Jedná se o to, že měšťácká demokracie znamená pro proletariát lepší vy školení, lepší dozrávání ku převzetí moci, že je tu lépe než v monarchii a obzvláště je tomu tak, pokud jde o otázku, zda habsburská podunajská monarchie, nebo Československá republika, ve které československý národ má svou národní samostatnost. To hraje tu potud podstatnou úlohu, že právě pro československý proletariát má měšťácká demokracie větší význam. Má sice tentýž úkol jako monarchie a reakce, totiž proletariát utlačovat a udržovat ve stavu utlačených a za bezpečovat nadvládu kapitalismu. Ale v měšťácké demokracii musí buržoasie sama převzíti tuto úlohu a krýti ji plným svým jménem. Nemůže se schovávati za monarchii, za pověstný starý absolutistický systém a nemůže následkem toho uhý bati od zodpovědnosti . Pro to nemají snad němečtí dělníci tak velké pochopení, ale právě pro český proletariát hraje to ohromnou roli . Československý proletariát byl v starém Ra kousku ještě snad více utlačován nežli německý. Ale česká buržoasie mohla si ve starém Rakousku dovoliti luxus, na věšovala na sebe demokratický pláštík, protože formálně pro klínala vždycky Habsburky, císařství a zatracené Rakousko, kteří všechno to podnikali, že je za to mohla činit zodpovědné, ačkoliv všechna tato opatření dála se také v zájmu české bur žoasie. Pan Kramář a soudruzi mohli se skrývati za toto Rakousko. Každý národní demokrat mohl jíti na kteroukoli proletářskou schůzi a nadávati na Rakousko, četníky, ministry a na rakouský militarism. To bránilo do značné míry politic kému prohlédnutí proletariátu. To to bylo, co udržovalo ještě poslední stopy oprávnění nacionalismu a důvěry k buržoasii, to byla základna politiky z roku 1918, kde český proletariát postavil se na stranu buržoasie a buržoasie úplně strhla na sebe duševní vedení proletariátu. Ale nyní v republice není věc již tak pohodlná. Nyní musí páni Kramář a soudruzi sami obstarávati utlačování proletariátu a nemohou se vymlouvati na rakouské četníky a na rakouské vojsko, musí na dělníky pouštěti československé četníky a vojáky a musí je dát za vírat československými soudci. Jestliže si představíme situaci v českém proletariátu a míru třídního uvědomění jeho před třemi lety a srovnáme-li to s dnešní situací, musíme říci :

384

+

v těch třech letech lze zaznamenati ohromný pokrok, který je neslýchaný v dějinách proletariátu. Před třemi lety kdo z nás by byl s to, aby tu seděl v jednom sále u jednoho stolu ? Tři léta výchovy vlastní buržoasní demokracií přešla a dnes tu sedíme v tomto sále pohromadě. Proto nesmíme také v tomto státě, ve kterém žijeme, přehlížeti pro otázku měšťácké demokracie, otázku monarchie nebo republiky, otázku národní samostatnosti. Právě proto musím říci ještě slovo o tom, protože se mi stalo, že různé mé projevy v posledních dnech, obzvláště ve výboru zahraničním, byly vykládány tak, jako bych se stal československým patrio tem. Chtěl bych především zjistiti, že to, co jsem řekl v zahra ničním výboru o československém státě, nebyl názor, ke kte rému bych byl dospěl snad v této politické krizi, že by to bylo do jisté míry vyznání, které bych byl teprve v těchto dnech v sobě odkryl, abych jej použil ku podpoře oportunistické poli tiky. Právě tento názor byl podstatnou součástkou našeho vývo je od sociální demokracie ke komunismu . Právě v tomto smyslu pojednal jsem již o otázce, když jsem - bylo to v srpnu nebo září loňského roku - měl po prvé příležitost seděti s oposicí levice v československém sociálně demokratickém poslaneckém klubu po návratu Šmerala. Tu jsem po prvé mluvil v tomto smyslu, zastával jsem pak před rokem v jed nom vídeňském komunistickém listě totéž stanovisko a na jaře jsem psal totéž v díle vydaném jedním českým spisovate lem, kde byly příspěvky různých německých politiků v Česko slovensku, a totéž stanovisko zastával jsem ve svém referátě na libereckém sjezdu strany. Říká-li se mi, že je to oportunis tické stanovisko, jsem ve velmi dobré společnosti. Mohu po ukázat na to, že jeden soudruh, který náleží mezi nejradikál nější, a obzvláště v Československu je strašidlem krajního le vičáckého komunismu, soudruh Béla Kun, v jednom článku, který uveřejnil v tomto roce - totiž o Československé republi ce - v jednom vídeňském listě zastával právě totéž stanovisko. Soudruh, který tak učinil, mi promine, že uvádím soukromý rozhovor. Bylo tu jaksi činěno srovnání mezi mým stano viskem k státu a stanoviskem rakouské sociální demokracie před válkou k rakouskému státu a mně bylo tak hanebně vy nadáno tím, že jsem byl postaven do jedné řady s dr.

25 Protokoly

385

Rennerem. Mám za to, že tu je přece velmi podstatný rozdíl, že dějiny a vznik Rakouska, jeho celý charakter a jeho histo rické poslání nedá se srovnati se vznikem Československé republiky. Rakousko vzniklo z potřeby Habsburků vytvořit si rodovou moc. Upevnilo se a vyrostlo jako tvrz Západu proti Východu, jako pevnost mezi dvěma různými kulturními světy. Československý stát vznikl — to nesmíme přehlížet — ze živelné vůle lidu vybojovat si národní samostatnost. To je velmi důležitý činitel, a i když je mi známo, že tato vůle samojediná se neprosadila, že československý stát vznikl ze spekulační politiky Dohody, musí přece býti konstatováno, že Dohoda původně docela na československý stát nepomýš lela, že Dohoda původně pomýšlela na udržení Rakouska jako protiváhy proti Německu, jako mocenské posice ve střední Evropě, aby pomocí ní držela Německo na uzdě, a že teprve později v průběhu světové války Dohoda došla k jinému ná zoru . Poukazuje-li se na to, že národní menšiny propůjčují také tomuto státu ráz Starorakouska, je i tu ohromný rozdíl. Zde nejedná se jako ve starém Rakousku o různé národy, zde jedná se o trosky národů, které mimo hranice státu mají svou národní samostatnost, a otázka menšin musí tedy posuzována býti jinýma očima než ve starém Rakousku. Mluví-li se o nemožné situaci a zeměpisném položení tohoto státu, je to úplně správné. Československo je stát, který v rámci kapitalis tického řádu vůbec nemůže z vlastní síly existovat. Nemluvím o tom, že žádný stát nemůže hospodářsky žíti isolován. Ale čistě vojensky nemůže Československo samo o sobě existovati a z toho dlužno vyvozovati závěr, že tato nemožná forma žene Československou politiku k různým federacím a spolkům. Vý razem této nezbytné nutnosti je Malá dohoda. To je forma, ve které tento kapitalistický vládní systém chce a může provésti zabezpečení státu. Také Dohoda zná velmi dobře tyto slabosti. Velmi vlivné kruhy usilují proto, aby vzniklo staré Rakousko ve formě dunajské federace, která přirozeně byla by orientována reakčně monarchicky. Tu je veliké ne bezpečí reakce a monarchismu, totiž to, že Československo na jedné straně samo o sobě politicky a vojensky je nemožno a že na druhé straně se snahou hledati spolky a vlastní posici posíliti spoluskrývají se reakční snahy. Jediný závěr by byl,

386

že samostatnost československého národa natrvalo v rámci kapitalistického řádu není možno udržeti, protože každá změna v mocenských poměrech ji může ihned zase ohroziti a zničiti. A obzvlášť výrazně platí to o Československu, že jen jeho zařazení do federace sovětských republik může tomuto nebezpečí čeliti . Ve svém názoru o velikém nebezpečí monar chické restaurace a reakce nestojíme tu osamoceni. Soudruh August Thalheimer, který je spolu spisovatelem nejradikálněj ších thesí o taktice na moskevském světovém sjezdu a není tedy nebezpečí podezření oportunismu, píše o tom : ‫‚در‬Výlet Karla byl zvláštní monarchickou akcí knížete žijí cího v exilu. Jeho tlupy sestávaly z rakouských a z části německých žoldnéřů . Německý válečný letec řídil letadlo. Je velmi příznačné, že na berlínské burse v pondělí rozšířeny byly zprávy, podle nichž v Bavorsku byla provolána monar chie. Mezinárodní monarchické nebezpečí ještě neminulo. Tento pokus úplné monarchické obnovy v Maďarsku roz vinuje v celé střední Evropě otázku monarchické obrody. Ještě více, ačkoliv král byl vzat pod ,ochranu' nebo snad protože on to byl, viklá se celý ten ubohý podnik, který Dohoda zřídila na půdě dunajské monarchie." Soudruh Thalheimer jest tedy také toho názoru, který se stále opakuje v projevech české vlády, že zajetí Karla Horthym není žádnou zárukou. „ Všude strkají hlavy dohromady staří páni střední Evropy, junkeři, důstojníci, byrokrati, finančníci, průmyslníci, a pátrají, nenaskytla-li by se příležitost vrhnouti se na prole tariát, který více a více ve střední Evropě se zradikalisoval. Není žádnou náhodou, že v tomto okamžiku maloměšťácko demokratická vláda Wirthova byla rozbita na trosky a že strana těžkých průmyslníků a velkých průmyslníků využívá hornoslezské krize, aby s gestem přiblížila se zase německým nacionálům, vyslovené straně monarchistů. “ Z těchto vývodů Thalheimera je jasně viděti, že nebezpečí obnovy monarchismu nejen pro Československo, ale pro celou střední Evropu, a také pro Německo je velmi veliké a že výlet Karla do Madarska je jen vnějším znamením, výstrahou před velikostí a významem tohoto nebezpečí. Co by však znamenala obnova monarchismu v tomto státě, když my jsme za politiku v tomto státě spoluzodpovědni a musíme dělati politiku, která

387

odpovídá veškerenstvu proletariátu v tomto státě ? Obnova monarchismu by obzvláště v československém národě zname nala úplně bezvýhradné vítězství nejkrajnějšího nacionalismu a šovinismu. Znamenalo by to, že pod ohromným tlakem ztráty národní samostatnosti a návratu do starého národního útlaku bylo by smeteno všechno to, co v těchto třech letech od 28. října 1918 až do dnešního dne, kdy tu sedíme pohro madě, bylo vytvořeno, a že bychom musili začíti znovu. Bylo by zcela falešné, kdyby obzvláště němečtí soudruzi si na mlouvali, že mohou si vyskočiti na koně, a kdyby řekli, že je to právě jen smutné vysvědčení pro československý proleta riát, že jeho mezinárodní smýšlení a jeho třídní vědomí není tak pevné, aby takovému historickému náporu mohlo odolat. Uvažme rozdíl mezi německým a českým proletariátem . Německý proletariát nalézal se v situaci národa národnostně nasyceného. Německý proletariát ve svém celém vývoji dějin ném vůbec nepoznal nebezpečí ohrožení národní samostat nosti a národního útlaku, a tudíž ve svých celých dějinách je proti národní nervositě obrněn. Vzpomínáme si, jak ohromně rychle jsme se po převratu dostali do této národní nervosity. Jestliže proletariát, který teprve před třemi lety svrhl jho národního útlaku, nepřekonal ještě tuto nervositu, nemusíme o tom ztráceti ani slova. Obnova monarchismu vytvořila by tedy zde v Českoslo vensku situaci, která by znamenala smrt komunistickému hnutí, a zatím co my jsme na nejlepší cestě vytvořiti z proleta riátu tohoto státu pevnost komunistické věci, byla by tu postavena tvrz nacionální šovinistické reakce. Proto je mým pevným přesvědčením : lhostejnost vůči monarchickému a zpá tečnickému nebezpečí bylo by pro nás z komunistického hle diska prostě politický zločin. To znamenalo by mimořádně ohromné posílení reakce. Teprve když jsme všechny své pro jevy vydali, došly nás články, které nám ukazují, že tento názor je veskrze také názorem komunistů jiných míst. Uvedl jsem již článek Thalheimera. V ,,Internationale Korrespon denz“ vyšel také článek Bély Kuna, jehož obsah tu chci uvésti . Článek byl psán deset dnů před vpádem Karla do Uher. Článek Bély Kuna neznamenal nic jiného než prudký útok nejen na Dohodu, že nadržuje reakci v Uhrách, nýbrž 388

také na Malou dohodu, která proti Maďarské republice rad tak přísně postupovala, ale právě proti Horthymu v Uhrách pětku prohlašuje za číslo sudé a nic proti Horthymu nepod niká a neoprošťuje se od poručnictví Velké dohody a tím Horthyho, jakož i Velkou dohodu nepřímo podporuje. Po dobný obsah má článek v časopise „ Nový mír“ v Berlíně vycházejícího rusky psaného komunistického časopisu, kde rovněž tato vina Velké a Malé dohody se konstatuje. Zde tedy z komunistické strany činí se Československu a Malé dohodě nejprudší výtka a pan Beneš se co nejostřeji kritisuje, že nejde na Horthyho Maďarsko. Máme my to považovat za casus belli, když pan Beneš postupuje proti reakci Horthyově stupňované Karlem ? Máme my v tomto jediném bodě vy konávati svou kritiku, že nepřešel od pasivity k aktivitě ? Musili bychom oba články jen srovnat a měli bychom dosti příčin, abychom svou politiku zesměšnili . Také politika ko munistů v Německu není vůči otázce ,,republika, nebo monar chie ?“ lhostejná. Naši němečtí soudruzi, kteří prohlásili se ochotni k jednotné frontě všech proletářských stran v boji proti monarchické reakci, a řeči, jako řeč soudružky Zetkinové, která se prohlásila ochotnou hájiti republiku, jdou ještě mnohem dále, nežli co bylo v tomto státě námi řečeno. Vy přirozeně budete tvrditi, že se tu jednalo o nebezpečí vnitřní. Ale tak daleko ještě jsme se nedostali ze staré rakousko uherské skutečnosti, tak uvolněny nejsou ještě hospodářské a politické souvislosti mezi sousedními státy, abychom si mohli dovolit říci : Co se děje v Německu nebo Rakousku, děje se v cizině, a nás se netýká ! Jaké bylo tedy naše stanovisko k této otázce ? Sociální de mokraté zdůraznili nutnost boje proti reakci a vyvodili z toho závěr, že vláda musí býti podporována, jelikož vláda je jedinou silou, která může vésti nyní boj proti reakci, že jí svěřiti můžeme vedení tohoto boje a ji tedy v této práci musíme podporovati. To je názor sociálních demokratů, nejen českých sociálních demokratů, nýbrž i názor, který je také viděti z berlínské ,,Freiheit“ a vídeňské ,,Arbeiter-Zeitung" . Dělají-li naši ně mečtí sociální demokraté v tomto státě přesto oposici, pak jen proto, že z nacionálního oportunismu nemají odvahu vyvoditi taktické důsledky z tohoto názoru. Co jsme tedy pro

389

hlásili my? My jsme ihned prohlásili, že monarchické reakční nebezpečí je tak veliké, že máme povinnost a ochotu proleta riátu toto nebezpečí potírat a úplně zdolat. Ke svým názorům a projevům nedospěli jsme nějakým nebeským vnuknutím, nýbrž my jsme své názory vyměňovali, abychom dospěli k jednotnosti. Jestliže jsem se v prvních dnech s jinými sou druhy rozcházel, pak pravím, že jsem měl názor, nyní že musí býti vyvoláno proti monarchii a reakci velké, strhující hnutí, že strana musí se postaviti v čelo tohoto hnutí — s tím cílem , zdolati reakci nejkrajnějšími prostředky - hnutí, které by bylo hnutím proletariátu pracujících tříd, přirozeně ne akcí vlády. Žádal jsem ještě ostřejší způsob výrazu, nežli se stalo. I tu zase uvádím to, co napsal komunista z německé říše August Thalheimer: ,,Nejbližší úkol dělnictva je jasný a prostý. Nesmí stát stranou, nesmí jedině buržoasii přenechávat odmítnutí obrody monarchismu v Maďarsku. Musí dostati do rukou zbraně a musí si vynutiti úplnou volnost pohybu, aby odrazilo mo narchický nápor, aby si vytvořilo záruky proti obnově Habs burků. Sjednati záruky, ne tedy Karla na lodi z Maďarska také vyvézti. Současně však dlužno zabrániti, aby z odražení Karla nestal se nápor na maďarský lid . Proto dlužno všude ohlášení války Karlu Habsburkovi spojiti se solidární akcí s maďarským dělnictvem, Horthyův režim je otcem kousků Karla Habsburka a po Karlovi dlužno zasáhnouti Horthyho a posíliti maďarský proletariát." Thalheimer není tedy jen s úplným odstraněním Karla spokojen. Nyní musí býti povalen Horthy. To je totéž stano visko, které jsme zaujali my, že totiž proletariát má povinnost a zájem na tom povaliti Maďarsko Horthyovo a zničit reakci v Maďarsku. Tím není ovšem řečeno ani slova o tom, že by chom tomuto systému a této vládě mohli svěřiti vedení boje proti Horthymu a Karlovi. My jsme od samého počátku nedůvěru vůči vládě zdůrazňovali a prohlásili, že proletariát vésti může boj jen pod svým vlastním vedením. Je jistě velmi mnoho komunistů, jimž zpátečnický charakter vlády je beze všeho zjevný. Nám jedná se však o to, otevříti velkým masám oči. Musili jsme nyní postaviti otázku : jak dostaneme se z mobilisace a z vojenské akce této vlády k boji, který pracující 390

lid vede proti reakci zahraniční a přirozeně také vnitřní ? To jsme stále zdůrazňovali. Tím, že širokým masám ukazu jeme reakční ráz této vlády, tím, že úplně podkopáváme po slední zbytek důvěry, který tato vláda v širokých masách ještě má, a velké masy přivádíme k názoru, že tato vláda boj vésti nemůže a že masy dospívají k poznání, že nejen tato vláda není schopna boj proti reakci vést, nýbrž že komunistická strana jest jediná, která vésti může boj proti každé reakci a monarchismu. To musili jsme učiniti tím, že jsme nejprve jasně a zřetelně zdůraznili svou ochotu k boji proti každé reakci, tím že jsme této vládě strhli masku z obličeje. To byl účel požadavků , které jsme vznesli vůči vládě a které některými soudruhy chápány byly tak, jako by měly býti úplatou za to, že vládu v boji proti Madarsku podporujeme. Žádnému z nás ani na mysl tato absurdní myšlenka nepřišla. Soudruh Šmeral ve svém referátě dovozoval, že právě tak jako kapitalistická společnost není s to činiti, až do jisté velmi skrovné míry, ústupky proletariátu na hospodářském poli, právě tak že kapitalistická vláda není s to proletariátu učiniti ústupky v oboru politické svobody, leč jen do velmi skrovné míry, že jí to nedovoluje její vůbec mocenské postavení. My jsme zcela dobře věděli, že tyto požadavky jsou tak málo dalekosáhlé, tak skrovné, že si každý dělník musí říci : kdyby vláda měla i jen 50 procent a třeba jen 20 procent v sobě té demokracie, o které nám vždycky vykládá, tak by musela těmto požadavkům vyhovět. Věděli jsme však na druhé straně, že vláda těmto požadavkům nevyhoví právě proto, že není vládou demokratickou, protože její demokracie je lží, protože není tak silná, aby mohla snésti i jen nejmenší otřes svého mocenského postavení. Soudruzi ! My jsme i tak byli pře kvapeni. Ale toto překvapení nespočívalo ani tak v mocensko politické situaci vlády, nýbrž ve vlastnosti mnohem význam nější, spočívalo v nezkušenosti a hlouposti vlády. Ona ne splnila ani požadavek, aby propustila vězně. To by jejímu mocenskému postavení nebylo nijak uškodilo, naopak, velmi mnozí dělníci by si byli řekli : ,pan Beneš a jeho vláda přece nejsou tak špatní lidé. Ale oni ani to neučinili, jen aby ne projevili žádnou slabost vůči komunistickému hnutí, a dali tak najevo největší hloupost, jakou vůbec mohli učiniti a kte 391

{

rou dnes již nelze napraviti. Vláda nám na naše požadavky nedala ani odpověď. Nejsme tím uraženi a právě toto chování je s to, aby širokým masám českého lidu otevřelo oči o pra vém charakteru této vlády. Jedině to znamená ohromný otřes posice vlády vůči masám a posílení naší posice. Nyní jsme tam, kde masy jasně a zřetelně mají před očima reakční monar chické nebezpečí, které nyní musí býti zdoláno. Nenahlížejí-li to někteří komunisté, nedospěli k jasnému poznání svého třídního zájmu . Že však tato vláda není s to, aby vážně vedla boj proti reakci, je jasno. Nyní zbývá nám jen ještě jedno. Ukázati touto politickou a organisační praxí, že jsme stranou, která lid může vésti do boje, proti reakci. Nechci se zde za bývati politickými diferencemi mezi Velkou a Malou dohodou, nýbrž vejíti na rozhovor o taktické otázce, která v těchto po sledních dnech hrála tak velkou roli. Soudruzi ! Posílilo-li mě něco v důvěře, že jsme na cestě, kde získáme důvěru proleta riátu, že jsme stranou mas, pak je to ta okolnost, že jak z české, tak německé oblasti mohl jsem slyšeti soudruhy, že v den, kdy došel mobilisační rozkaz, prvá cesta set a tisíců soudruhů nevedla ke kádru, nýbrž do komunistického sekretariátu do komunistické redakce, aby se tu tázali : máme narukovat, či nemáme ? Řekl jsem již na počátku, že při každém heslu, které vydáváme, musíme si býti jasni o tom, zdali jsme s to heslo také provésti, a že musíme si býti jasni politického dosahu tohoto hesla. Politický dosah spočíval v tom, že kdybychom byli vydali heslo ,,nerukovat", Horthy a Karel Habsburk by tím byli docílili značné morální podpory. O tom není žádné pochyby. Heslo nenarukování bylo by však mělo ještě druhý velký význam. Mobilisace je, jak známo, nejohromnější napětí sil státu ve válce. Provedení mobilisace je zkouškou síly a moci státu vůbec. Není-li vláda s to ji provésti, pak se může poroučet. Nezdařená mobilisace znamená ztracenou válku . Co z toho následuje ? Že každá vláda musí být odhod lána ze svého stanoviska použíti nejkrajnějších mocenských prostředků, aby mobilisaci také provedla a proti jakémukoli odporu vynutila, neboť rozhodnutí mobilisovat neděje se, aniž by ti, kdo ho činí, nebyli si jasni důsledků . To zna mená, že nenarukovat a vydání hesla ,,nenarukovat" je pro vokací nejkrajnějšího boje, že znamená občanskou válku .

1 392

A nyní se musíme tázat : Za prvé, stačíme na toto nejkrajnější vyzvání státní moci k boji s naší stranou se svými dosavadními organisacemi ? Na tuto otázku musil jsem si při znalosti orga nisačních poměrů dáti odpověď zápornou . Druhá otázka byla : odkud přichází nálada nenarukovat ? Tato nálada není vždy cky náladou revoluční, nechtějí-li lidé narukovat. Právě tak ještě není revolučním činem, jestliže matky, sestry, nevěsty nevidí právě rády své syny, bratry a milence narukovat. To je lidsky pochopitelno dokonce pak po strašných zkušenostech světové války. Ale to daleko ještě není revoluční . Revoluční je vůle nenarukovat tehdy, když za touto vůlí je jiná vůle klásti nejkrajnější odpor proti násilnému odvedení. Deserce není tak dlouho revolučním činem, dokud nestala se proto, aby vystřídána byla vůlí vésti jiný další boj . A nyní se vás táži : co by se bylo stalo ? Stát má nejkrajnější mocenské prostředky, aby nastoupení vynutil. Ti, kteří by byli vzdorovali, byli by četníky, ozbrojenými sokoly, sociálně demokratickými a nacio nálními českými dělníky odváděni . Ale revoluční boj s ně jakým úspěchem by to nebyl. Chci tu učiniti jedno srovnání, srovnání s Francií při poslední mobilisaci obou ročníků . Tato otázka hrála na světovém sjezdu v Moskvě velikou roli. Francie tehdy zmobilisovala dva ročníky, jednak aby vykonala silný tlak na Německo, tedy k účelu čistě imperialistickému, a na druhé straně aby obsazením Lucemburska zdolala lucem burské dělnictvo, které je komunistické a stálo v generální stávce. Mobilisace stala se tedy zřejmě z motivů čistě reakč ních. Nebyla tu nějaká myšlenka národního nebezpečí. Byla zcela jasná situace, která nesnese srovnání s naší komplikova nou situací. A přece Komunistická strana Francie nepodstou pila aktivní boj proti této mobilisaci . Boj organisací mládeže desavuovala. V Moskvě byly francouzské straně činěny prudké výčitky a právě soudruzi Trocký a Lenin to byli, kteří francouzskou stranu vzali v ochranu. Prohlásili, že v této mezinárodní situaci a při té náladě ve Francii, která proti Německu stále ještě zavládá, je nemožno a bylo by šílenstvím klásti nejkrajnější odpor proti této mobilisaci. Vzpomínám si ještě velice dobře, že právě já byl jsem mezi těmi, kteří se soudruhem Trockým dostali se do velmi ostré kontraverse, protože vystoupil tak ostře proti mládeži a já byl mezi těmi, 393

kteří radikální

1 1 1

odstavec

odsuzující francouzskou

mládež

v thesích jsem znemožnil. Toto srovnání ukazuje, že také tato otázka, před kterou stojíme, musí býti měřena poměrem sil a že může býti rozřešena tak, abychom vydali heslo ,,ne narukovat". Při tom chci podotknouti, že právě v německých oblastech z velmi pochopitelných důvodů toto heslo bylo by mnohem populárnější. Nechci tvrdit, že by jen v německých oblastech bývalo toto přání, také v českém území bylo toto přání namnoze velmi silné . Ale právě my, v území s německou většinou, musili jsme býti obzvláště opatrni a nesměli jsme ztráceti hlavu, protože jsme věděli, že naši němečtí nacioná lové byli by toho důkladně využitkovali, aby zanesli do mas chaos a aby loviti mohli v kalné vodě. Také v Německu je toto nebezpečí silné, jak dokazuje článek soudruha Thalhei mera. My z naší strany nesmíme podniknout nic, co by odvahu německých monarchistů nějakým způsobem mohlo posílit. Co bylo v těchto kritických dnech obzvláště důležité, bylo to, že my němečtí a čeští soudruzi úplně jednotně postupujeme, že tu není naprosto žádného rozporu. Mnohý z nás zřekl se v těchto dnech radikálnější, populárnější tóniny, jiný zase poněkud mírnější, protože jsme vynaložili vše na to, abychom dospěli k jednotnému názoru . Nesmíme si však představovati věci tak, že snad někteří němečtí soudruzi byli radikálnější nežli někteří čeští a ti že by byli mírnější. Různost mínění byla na obou stranách . Také od českých soudruhů jsem slyšel v těchto dnech velmi ostrou kritiku taktiky vedení. Poslouchal jsem argumenty pro radikálnější taktiku velmi přesně. Za ráželo-li mne co v této kritice, která přicházela z české strany, pak to byla ta okolnost, že tato kritika byla pouhou kritikou a že ani jediný positivní jasný návrh nebylo slyšeti, že se neřeklo : to a to máme dělat, touto určitou cestou máme jít. Kritika je velmi cenná a užitečná, ale musí také říci, jakou jinou cestou nežli navrhovanou se má jít. Přicházím k otázce ozbrojení proletariátu. Slovo to je míněno v dvojím ohledu : jednak aby se řeklo, že jen proletariát je s to zdolat reakci . Poněvadž reakce má zbraně, lze ji jen zbraněmi zdolat. Za vůlí zdolat reakci musí státi vůle uchvátiti zbraně. Za druhé může však slovo o ozbrojení proletariátu býti také heslem : ozbrojte se, jinak vás neberou vážně! Jinak je slovo 394

o ozbrojení pouhou frází. Nyní však ukazuje se toto : situace v Německu a Rakousku od konce války je úplně různá od situace naší. Tam je armáda úplně v rozkladu, jiná armáda nesměla býti postavena. Mnoho zbraní dostalo se mezi lid, také proletariát dostal značnou část zbraní do rukou . V Česko slovensku byla ihned po převratu vytvořena nová, měšťácká armáda, která všechny zbraně ihned strhla na sebe, takže lid stal se bezbranným. Platí všeobecná branná povinnost, a proto cesta k ozbrojení proletariátu vede jen přes získání armády, pro cíl, který si dělnické hnutí vytklo . Zde závisí vše na tom, jsme-li s to proletářům, kteří narukují k armádě, přivésti jasně na vědomí, že patří k nám, že také pro nás byli mobiliso váni, pro cíl proletariátu . Bylo proti tomu namítnuto : logický důsledek tohoto názoru je, že musíme vydati heslo ,,Naruko vat! Vzhůru do armády!", nebo jinou cestou nedostaneme se k ozbrojení proletariátu . Bylo by nesmyslno, mezi těmito hesly sem tam kolísat. V této situaci nic jiného nezbývá než jíti do armády a tam činit propagandu . Na to mnohý řekne : „ Ano, ale jakmile jsme narukovali, nejsme nad sebou pány, jsme bez vůle a bez zbraně." To má mnoho do sebe, ale já pravím : proletariát, který nemá sílu v armádě se uplatnit, takový proletariát nemá také moc mobilisaci se vzepříti. Nyní k otázce : jaká je nyní pro nás situace ? Politická situace je ta, že dobrodružství Karlovo v Maďarsku je likvido váno. Ale reakční nebezpečí v Maďarsku není ještě odstra něno. Státy Malé dohody mobilisovaly. Rumunsko má rovněž část svých branných sil ve zbrani, i když výslovně mobilisaci neprohlásilo. Mezi Velkou a Malou dohodou jsou nyní roz pory o tom, jak dalece se má jíti proti Maďarsku. Situace je taková, že dnes vše se žádá od Madarska a proti němu vše se může prosaditi, bude-li za tím státi vážná rozhodná vůle, aniž by se musilo se zbraní zasáhnouti . Stačí důsledně a radi kálně provedená blokáda, aby Maďarsko během krátké doby bylo donuceno padnout na kolena. Velká a Malá dohoda ne chtěly však nikterak v Maďarsku povaliti Horthyho a reakci, a co žádají, může býti prosazeno bez války. K prosazení těchto věcí stala se mobilisace zbytečnou. Provádí-li se politika mobi lisační a válečná u nás dále, pak proto, poněvadž sledovány mají býti zcela jiné cíle. Tu však, soudruzi, je především 395

naším úkolem krok za krokem poučovat proletariát, i ten ozbrojený, o úmyslech vlády o postupu událostí, ne podle schematických formulí, nýbrž tím, že skutečně vydáme heslo dne, že mu skutečně den ze dne otvírati budeme oči o postupu akcí Velké a Malé dohody. Nestačí říkati masám : Velká a Malá dohoda chtějí vésti válku proti sovětskému Rusku. Musíme spíše masám jasně a zřetelně ukázati, jaká je politická situace ve skutečnosti a jaké stanovisko mají zaujímati . Musí me odhalovati proletariátu jasně skryté úmysly, které jsou s mobilisací spojovány, musíme nalíti čistého vína se zřetelem na rozpor mezi Velkou a Malou dohodou. Nesmíme nikdy propadnouti v chybu, ve kterou upadl Lassalle, když vytvořil slovo o jedné reakční mase. Víme, že vládnoucí možnosti mají všechny tentýž cíl oproti nám. Ale my nesmíme přece pře hlížeti rozpory, které zavládají mezi vládnoucími, abychom jich mohli využíti pro své cíle. Velká dohoda a Malá dohoda mají stejnou snahu udržeti v Evropě měšťáckokapitalistický systém. Tento systém byl již jednou zachráněn — po pře vratu. Ale tento systém dostal se zase od těch dob v nové rozpaky, v nové krize. Právě v tom ukazuje se pravda věty, že nynější krize kapitalistické soustavy je smrtelnou krizí kapitalismu a že z této krize není záchrany. Tato krize v celé Evropě odvracuje se a odkládá jen tím , že je tu snaha životní úroveň proletariátu co možná nejvíce snížit, aby kapitalism touto cestou zvětšil své zisky a aby zase mohl se zachrániti na nějakou dobu . Všude vidíme zesilování reakce, stoupání útočné síly podnikatelů . Příčina toho netkví v tom, že se cítí silnými, protože jak by se zdálo, překonali své obtíže po pře vratu, nýbrž také v tom, že vědí, že jde o jejich život, že bojují o své bytí a nebytí a že jen nejbezohlednějším udržováním proletariátu v područí mohou se zachrániti. Velká dohoda, která má na zřeteli zájmy kapitalismu v celém světě, která je, abychom tak řekli, generálním štábem kapitalismu v jeho posledním boji na život a na smrt, je nejvyhraněnějším zá stupcem této snahy a ona nazírá na státy, které jsou s ní více méně spřáteleny, jen ze svého hlediska udržení své nadvlády v Evropě, provedení tak zvaného versailleského míru a mírů jiných, ze stanoviska mobilisace všech reakčních sil, aby pro letariát držela v područí a aby tak vytvořila základnu pro 396

zničení sovětského Ruska . Protože Dohoda viděla, že Polsko v boji proti proletariátu je spolehlivějším spojencem nežli Československo, bylo Československo postaveno stranou a od staveno. Polsko bylo oblíbenější a teprve v poslední době zasáhnutím Československa ve prospěch Polska v horno slezské otázce mohlo Československo svou reputaci u Velké dohody napravit. Československým vládám byly vůči proleta riátu z jistých dějinných důvodů přece jen ruce vázány. Vlády ty obávaly se, že nejsou dosti silné, aby český proletariát, jemuž v podstatě děkují za založení státu, úplně zdolaly. To poznala i Dohoda, a proto Horthyovo Maďarsko je lepší do hodou pro její reakční systém, jehož potřebuje také oproti Rakousku . To vyvolalo rozpor mezi Velkou a Malou dohodou , a i když tento rozpor zprovozuje se ze světa vyjednáváním, nesmíme se přece ani na okamžik klamati o tom, že se tak neděje proto, že by Československo nebylo žádnou tvrzí re akce. Dohoda mezi Velkou a Malou dohodou tvoří se spíše na tom základě, že Malá dohoda, čítaje v to i Československo, vůči Velké dohodě projevuje svou ochotu a dokazuje také činem, že je tak spolehlivým bojovníkem proti proletariátu jako Maďarsko Horthyovo a Jugoslávie. To bude skutečnou základnou, aby jednota mezi Velkou a Malou dohodou, tedy mezi Československem a Francií, byla vytvořena. V tom ohledu musíme proletariátu otevříti oči, musíme mu říci, že rozhodující hodina ještě nepřišla, že však svou organisační prací, svou propagandou, svými letáky, které přes všechny konfiskace v plném znění rozšíříme, že jsme odhodláni k nej krajnějšímu, že jsme jedinou tvrzí proti reakci, jediným spo lehlivým a věrným vůdcem proletariátu v civilu i v uniformě, proti každé reakci a proti každému útlaku proletariátu. Bouřlivý souhlas a potlesk. Předseda Šturc: Je 12 hodin, přerušuji jednání na hodinu.

Odpoledne Šturc zahajuje jednání v 1 hodinu odpoledne a sděluje, že dnes v 5 hodin odpoledne koná se v domě Svazu dělnictva lučebního porada všech odborářů komunistů za účasti zá stupce Rudé internacionály. Na denním pořádku je dále

397

DEBATA O POLITICKÉ SITUACI

Vajtauer: Poněvadž byla vyměřena velmi krátká lhůta k de batě, jen deset minut, a chci mluviti proti referátu Šmerala a Kreibicha, žádám, aby mi jako oposičnímu řečníku byla dána lhůta taková, abych mohl prohlášení jejich vyčerpat. Šturc: Byl ustanoven jednací řád, který byl schválen. Mám za to, že Vajtauer může mluviti a ještě jednou se přihlásiti o slovo. Máme ale jednací řád, který předsednictvo je povinno dodržovat. Vajtauer : Poněvadž otázka je velmi vážná a jedná se o stano visko velmi aktuální a poněvadž řečníci přede mnou mluvili pro určité rozhodnutí celé odpoledne*, žádám znovu, aby mně jako oposičnímu řečníku byla dána lhůta, abych mohl pro gram vyčerpat. Nebude-li mně lhůta dána, vzdávám se slova. Šturc: Vajtaure, mluv, budu ti to počítat do řečnické lhůty. Vajtauer opouští řečnickou tribunu . Šturc: Další slovo má soudruh Štern.

H Štern (Brno) dává především výraz svému politování, že má mluvit v situaci, kde právě řečníku nebylo umožněno říci, co chtěl. Doufá, že dotyčnému soudruhu bude ještě dána příležitost, aby přednesl své oposiční stanovisko. Také řečník není s to pro krátkost řečnické lhůty své stanovisko dostatečně vysvětliti a omezuje se proto na to nejpodstatnější. — Jsou to, praví, po mém názoru čtyři body, o kterých si musíme na tomto sjezdu složiti účet a o nichž všem našim soudruhům doma musíme podávati zprávu. První otázka je otázka významu a splynutí všech národnostních sekcí v jednotnou komunistic kou stranu. Druhá otázka : náš poměr k jiným politickým stranám, třetí otázka : náš poměr ke státu a k této vládě a čtvrtá otázka : náš poměr k nynější politické situaci. Sou druzi ! V prvé řadě je nutno, abychom svým delegátům, oproti nimž opětovně vznesena byla důtka rozkolu proleta riátu, přednesli argumenty svého jednání. Naše odpověď zní: My jsme neprovedli rozkol, nýbrž my jsme šli starou cestou sociálně demokratické Internacionály. My jsme si ze starých kamenů zbudovali nový domov, a jestliže nyní ve svém * Správně dopoledne. (Pozn. red. ÚD KSČ.) 398

上

organisačním řádu nalezli jsme formu, jak bychom ve starém socialisticko-komunistickém duchu dále pracovali, máme nyní za úkol této formě dáti také obsah. My jako první programový bod přinášíme jako sjednocená strana do svých domovů starý mezinárodní jednotný proletářský třídní boj . O druhé otázce ,,o našem poměru k jiným politickým stranám" dovozoval již velmi správně soudruh Šmeral, že musíme nalézti cestu k masám, které stojí v socialistickém táboře napravo, nedbajíce sociálně patriotického, maloměšťáckého kontrarevolučního vedení, jemuž tyto masy propadly. Tuto cestu k pravosocia listickému proletariátu můžeme nalézti jen tím, že opět a opět budeme ukazovati, že naše dějinná cesta je přirozená a také marxistické pokračování bojů, které vedla sociální demokracie před válkou , od nichž však po válce a již ve válce strana byla vedena do kontrarevolučního tábora k měšťáckému oportu nismu tím, že opustila starý prapor. Tím vzplanul mezi námi a vedoucí částí socialistického proletariátu, stojícího napravo, nejostřejší boj , v němž masy získáváme pro mezinárodní socialismus. Co se týče našeho poměru ke státu, přiznávám se, že jsem to byl já, který provedl ono srovnání mezi Karlem Kreibichem a Karlem Rennerem. Co Kreibich praví o národ nostní otázce a o poměru proletariátu ke státu, nepovažuji za přiměřené. Dvojí problém máme před očima, mluvíme-li o poměru k československému státu . Jiná je cesta, kterou nalézti musili ke státu čeští komunisté, a jiná je cesta, kterou hledati musí němečtí komunisté, a sice proto, že my oba musíme bojovati proti různorodým předsudkům, když za ujímáme k této otázce stanovisko . Němečtí komunisté musí zaujmouti stanovisko proti programu národního sebeurče ní. Proti tomuto národnímu sebeurčení jako kardinálnímu názoru sociální demokracie musíme se postaviti . Čeští ko munisté pak musejí zaujmouti stanovisko proti názoru o státu jako národním státu, kterýž názor je zastáván pra vičáckým socialismem. Sjednocení komunisté musejí pak, až s těmito předsudky na obou stranách budou hotovi, za ujmout stanovisko proti tomuto státu jako státu třídnímu. Ne národní stát českých pravičáckých socialistů , ne prá vo na národní sebeurčení německých sociálních demokratů, nýbrž komunistické pojetí státu jako třídního státu je je 399

dině pro nás směrodatné a rozhodující. Tak musí se jedni oprostiti od ideje práva na národní sebeurčení, druzí od eta tismu a musejí si říci : musíme bráti stát v každé době tak, jak je, a potírati ho z hlediska čistě třídního . Je-li stát sovět ským státem, jako Rusko, pak ho chápeme jinak, je- li to měšťáckokapitalistický třídní stát, chápeme ho zase jinak. Formulace soudruha Kreibicha, že plně a cele stojíme na půdě československého státu, který přece není žádným třídním státem v revolučním smyslu, svádí nás na scestí a svádí na scestí širokou veřejnost. Toto stanovisko podobá se onomu etatistickému hledisku , které zaujali němečtí sociální demo kraté 4. srpna 1914, onomu hledisku, které praví : „ Tento stát, jak je, s těmi hranicemi, v té formě složení, jak je, jest pro nás základem v našich dalších politických akcích. " Tento stát je pro nás historickým výsledkem a my musíme se s ním, jak je, vypořádati. Ale tento stát není základnou našeho politického boje, není základnou našeho pojetí o státu, žádnou směrnicí pro naše chování vůči státu, v té neb oné otázce, nýbrž on je pro nás tak dán jako pro Němce v roku 1871. Tehdy považovali Alsasko-Lotrinsko za část Německa, jako dnes Těšínsko je částí Polska. Je to výsledek imperialistických bojů kapitalistických států . Že v tomto státě uskutečněna byla také samostatnost českého národa a proletářská náklonnost po samostatném státním útvaru, je vedlejší zjev, není však charakteristické pro tento stát. Kreibich právem vyzvedl, že český proletariát při uskutečnění tohoto státu řekl : nyní do sáhli jsme osvobození od jinonárodního útlaku . Správně. Ale s uskutečněním tohoto státu nedosáhl přece český proletariát hospodářské a politické svobody, které potřebuje pro svůj proletářský boj . Tento stát není žádnou základnou pro prole tářský třídní boj , nýbrž jest, dějinně vzato, produktem měš ťáckoimperialistických bojů a učiniti z něho teprve co chceme, to je naším úkolem proti státu . Své stanovisko chceme jasně a zřetelně vysloviti, aby nevzniklo jakéhokoliv druhu nedo rozumění. Z toho plyne samo sebou naše stanovisko vůči této vládě jako celku . Tato vláda je národním souhrnem měšťáckokapitalistických sil v tomto státě, čítaje v to i ony ― proletářské zástupce myslím tu na české pravičácké socia listy, kteří na své cestě od třídního stanoviska k státnímu

400

stanovisku dali se již zařaditi do řad kontrarevoluce. Také němečtí sociální demokraté nedělají svou oposici vůči tomuto státu z hlediska třídního , nýbrž z hledisek čistě nacionálních . Znouze dělají ctnost, kterážto ctnost, žel, často v českém komu nistickém tisku byla zneuznávána a vynáší jim tu a tam po chvalu, které docela nezasluhují. Jsou-li Tusar, Habrman a Bechyně ve všenárodní koalici, prohlašují dr. Czech a Čer mák : ,,My nejsme v této koalici, ale my jsme ochotni zúčastniti se vlády, jestliže splníte nám jisté národní podmínky, které vám postavíme." Musíme jasně a zřetelně vysloviti, že přes právo na národní sebeurčení německých sociálních demokratů, přes ideologii českých sociálních demokratů o národním státě musíme zde zastupovati své zřetelné stanovisko o třídním státě jakožto směrodatné pro náš poměr ke státu a vládě. A nyní ke čtvrté otázce, která po mém náhledu musí býti na tomto sjezdě předmětem rozboru . Jak se zachováme v ny nější přítomné politické situaci ? Nechci mluvit o tom, zdali to neb ono prohlášení bylo chybou. Tvrdím pouze, že vůbec neměli jsme dávati žádné prohlášení, protože až dosud jsme se nedověděli, co pan ministerský předseda Beneš ve svých tajných smlouvách s tou neb onou mocí, se svými tajnými mobilisačními rozkazy chtěl a chce. Dokud Beneš nepromlu vil, neměli jsme my promluviti. A na prohlášení dr. Beneše, které nic nepravilo, nepotřebovali jsme žádné prohlášení udá vati, nýbrž měli jsme se tázati : povězte nám, pane ministerský předsedo, co jste chtěl a co chcete ještě. Až dosud tato otázka zůstala nezodpověděna. Neboť pro československou vládu je rozhodující a směrodatné totéž , co bývalo pro starorakouskou a hohenzollernskou vládu směrodatné, totiž to, co si měšťácký třídní stát pro své účely vymyslí, co ve svých tajných smlou vách uloží. Jestliže tedy nyní činíme prohlášení, činíme pro hlášení do neznáma, aniž bychom věděli, co z toho bude. Považuji stanovisko, které Šmeral zaujal se zřetelem na heslo ,,rukovat nebo nerukovat", za úplně správné, protože my naprosto nevíme, v jaké situaci budeme příštího dne. Bylo dlužno zjistiti, že prohlášení není možné, protože minister ský předseda podle starorakouské metody nám neříká, o co jde. Svým soudruhům však můžeme dáti prohlášení : půjde-li kde o to, potříti reakci nebo proti ní bojovati, ať proti monar

26 Protokoly

401

chické reakci v Uhrách nebo proti vnitřní reakci v Českoslo vensku, nás lze najíti. Ale ne — a to vlastně Šmeral také řekl — jako policisty a četníky Benešovy vlády, pro účely, které naprosto neznáme, nýbrž jako proletářskou jednotnou frontu všech národností proti každé reakci. S větším úspěchem a s mimořádným porozuměním posluchačů zaujali jsme v Brně toto stanovisko a z toho hlediska pojednal jsem o celé otázce mobilisace. Naši soudruzi nás ihned pochopili, pravil-li jsem : jestli někdo narukuje, pak narukuje ne jako voják Benešův, nýbrž jako komunista. Co si má při tom mysliti, ví, je-li komunistou. Neví-li to, nejsme nyní s to mu to vykládati. Zaujali jsme tedy vůči této otázce správné stanovisko, ve kte rém jsme nedali žádné heslo „ nenarukovat“ a také žádné heslo, jak se jednotlivec má zachovat. Soudruzi ! O těchto čtyřech otázkách chtěl jsem v krátkosti promluvit, protože jsem měl včera a předevčírem dojem, že jsme nevyslovili s plnou jasností to, co bychom musili vyslovit. Nebylo by dobře, kdybychom se rozešli ze sjezdu v nedorozumění, nýbrž my musíme o všech otázkách se volně a otevřeně vyslovit. Šturc: Došel návrh, dostatečně podporovaný, aby soudruhu Vajtauerovi bylo dovoleno tak dlouho hovořiti, jako mluvili referenti jako Šmeral a Kreibich. Já jsem se řídil podle jedna cího řádu . K debatě řečníci přihlášení mají právo mluviti deset minut, a poněvadž se soudruh Vajtauer slova zřekl, nechal jsem pokračovati v debatě. Podle návrhu došlého má mít soudruh Vajtauer jako referenti právo mluvit, až vyčerpá svoji látku řečnickou, může mluvit dvě hodiny, tři hodiny. Když se usnesete, prosím, abyste si byli vědomi, že nám zítra budete utíkat a necháte prázdnou místnost. Kreibich: Můj názor je ten, že žádná výjimka nemůže být pro řečníka předem. Při každém řečníku, když deset minut uplynulo, má předseda povinnost otázati se, zdali plénum se usnese, aby lhůta řečnická byla prodloužena. Předem to není možno. Také Šmeralovi nebyla lhůta prodloužena pře dem, nýbrž když uplynula jeho doba řečnická. Sjezd má právo posoudit, podle toho, co řečník přednesl, zdali se mu má lhůta ještě prodloužiti. Šturc: Kdo souhlasí s návrhem, aby Vajtauerovi byla při znána lhůta do vyčerpání látky ? 402

Sjezd hlasuje. Šturc: To je veliká většina proti . Vajtauer může mluvit jako každý řečník deset minut ; až vyčerpá deset minut, budeme se ptát sjezdu, dovolí-li mu mluvit dále. Slovo má dále soudruh Weiter, který přišel z Borů . Weiter: Nemohu mluvit o předešlé politické situaci ; jen deset dnů je tomu, co přišel jsem z trestnice borské, a myslím, že budu nucen i dnes jenom prostě navázat na referát Šmerala a Kreibicha. Když jsme odcházeli do trestnice na Bory, četl jsem tak mnohý referát Šmerala ; nelíbil se mi, mojí hlavou křížily myšlenky o sjednocení se ; myslil jsem na to, že chví lemi naše strana mohla používat hesel a frází na získání lidu, kde jsme měli si pomoci k velikému masovému hnutí, abychom takto naše veškeré maximální a dokonce nevyřízené minimální otázky ,,masovým cukem“ mohli docíliti. Býval jsem kolikrát roztrpčen na celý vývoj , ale když myšlenkově uvážil jsem vše po přejití událostí, běh naší strany, která mohla se státi růz nými přemety stranou pouhé sekty, organisací stolovou, přišel jsem k názoru, že dnes komunistická strana nemůže jít do předu přemety, ale musí jíti diplomatickou cestou. Není to můj náhled odkoukaný z dnešní situace. Máme-li upřímně mluviti, musíme mluviti se soudruhy Munou a Zápotockým. Když rozloučil jsem se s nimi, pamatuji se na to, že říkali, že dnes situace je jiná, že žádná veliká a masová strana naše není s to, aby nás zachránila při isolované revoluci, revoluce pro nynější chvíli že je odstavena, a má-li se strana naše dostat kupředu, musí být stranou velikou, s ilegální prací . Dobře pravil Šmeral, když mluvil o ilegalitě soudruhů pol ských. Dnes přemetem nepostavíme se dopředu, vidíme, že ta smečka kolem nás se seskupuje, a upíráme- li naše zraky do Uher, že je to nalíčeno, aby tam došlo ke srážce ne s mo narchismem, ale ku potlačení komunismu, aby naše hnutí bylo zdeptáno . To není první nájezd. Další nájezdy přijdou a budou tak dlouho, až bude monarchism úplně zdecimován. Jaké má být naše stanovisko ? Slyšel jsem od soudruha, jehož jméno jsem si nezapamatoval, že mluvil hlavně proti usnesení poslanců ve sněmovně. K těmto věcem je krásně mluviti, ale těžko je to v takovýchto věcech v popředí býti odpověden. Pamatuji se na Vaňka a Votavu, kteří řekli : ,,Postavte někoho

403

dopředu a dejte mu odpovědnost, přestane být radikálem“, a jestli naši soudruzi poslanci zaujali stanovisko, můžeme ho po tvrdit. Jednali ne s nějakou přenáhleností, ale ve chvíli, kdy si tuace před jejich zraky ukázala se tvrdou a nepřelomnou. Bylo by těžko mluviti k tomu, zda máme-li potvrdit naši mobilisaci nebo nemáme. Situace je tedy hodně těžká, za chvíli může být jiná. Měl bych tento náhled : zbraň v rukou komunisty znamená velký pokrok kupředu. Stále voláme po ozbrojení proletariátu, stále po tom toužíme. Díváme-li se na dělníky rakouské, kteří mají zbraně v rukou, nemůžeme nic jiného činiti než prohlášení našich poslanců ve sněmovně potvrdit a říci, že jednali v této chvíli úplně pravoplatně, správně. Každý dělník nechť snaží se jít dobrovolně do fronty, vzíti si zbraň do rukou a pak toho nepřítele musíme si hledati. Vypořádáme se nejprve, jak řekl Rouček, s hlavami pomaza nými a pak se vypořádáme s reakcionáři mazanými. To musí být názor každého komunisty, který vše úplně uváží, ačkoliv vím, že jsou zde mnohé body, přes které přecházeli Šmeral i Kreibich. Ale musím potvrditi, že tyhle referáty mohly být zlé, kdyby odvážili se k přímočaré taktice. Ani ne nalevo, ani ne napravo. Kritika je každá dobrá, ale jestliže jsme přijali 21 podmínek Třetí internacionály a zvedli k přísaze ruku, budeme tyto podmínky Třetí internacionály plniti. MLUVČÍ MAĎARSKÝCH KOMUNISTŮ

Seiden (maďarsky) : Proletariát Slovenska bez rozdílu ná rodnosti sleduje s napjatou pozorností průběh slučovacího sjezdu. Ne z toho důvodu, že by dělníci Slovenska měli k sloučení nějaké přání, nýbrž proto, poněvadž dělnictvo Slovenska od sloučení Komunistické strany Československa očekává intensivnější revoluční práci. Hospodářská a poli tická situace na Slovensku je v zásadě rozdílná od poměrů v Čechách. Různé hospodářské zájmy, které trvají mezi jed notlivými kapitalistickými zeměmi, vytvořily na Slovensku zcela zvláštní situaci. Na Slovensku bojují staří a noví vy kořisťovatelé o možnost vykořisťování půdy a tamního děl nictva. Staří vykořisťovatelé trvají samozřejmě na svých starých vykořisťovacích právech a nechtějí dosažená práva 404

přenechati nové buržoasii, nechtějí vykořisťovací možnosti přenechati vítězné české a nyní se vyvíjející slovenské bur žoasii . Je všeobecně známo, že na Slovensku neexistuje takořka žádná slovenská buržoasie. Může-li býti řeč o osvo bození proletariátu po měšťácké revoluci, pak jen na Sloven sku by mohlo býti dělnictvo osvobozeno, neboť mluvíme- li o slovenském národě, můžeme tím rozumět jen slovenské dělnictvo . Národní osvobození a osvoboditelé měli na Slo vensku veliký úspěch jen z toho důvodu, že skutečný lid, slovenské dělnictvo, očekávalo od nového státního útvaru své hospodářské osvobození, a jestliže slovenští dělníci sledují dnes s nedůvěrou vše, co česká buržoasie přináší, je to proto, že hospodářská situace dělnictva v období po buržoasní revo luci sice se na přechodnou dobu zlepšila, od té doby však stát vybudoval svou vojenskou, policejní a administrativní byrokracii po rakouském vzoru, čímž zhoršila se hospodářská situace dělnictva větší měrou nežli předtím. Soutěž mezi starou a novou buržoasií byla jen v jedné otázce : byla to soutěž v intensivnosti útlaku dělnictva, v snižování pracov ních mezd, ve zvyšování pracovních výkonů, ve zdolávání dělnictva, v přivádění jeho do bývalé středověké situace, kde dělníci po uhájení holého živobytí by netoužili než jen po do cílení radostí nebeských a buržoasii se dali úplně na pospas. Tato konkurence, vyvolaná dvěma protichůdnými zájmy, pra cuje stejnými prostředky a vedla za trvalého stanného práva ke Krompachu, Ardenovcům a jiným místům, kde kvůli vy kořisťovatelům různých národností tekla rudá krev proletářů. Průmyslové závody Slovenska a Podkarpatské Rusi zastavují po řadě práci, jednak aby zničily konkurující průmyslové závody, jednak aby přivodily propouštění a ochuzení dělníků , aby tito toužili po návratu starých poměrů a aby v monar chismu stále agresivnějším viděli pomoc pro dosažení lepší situace. Za posledních událostí, které způsobily návrat ex císaře a jeho ženy do Maďarska, bylo tu jasno, jak veliký hřích páše se držiteli moci v tomto státě na dělnictvu. Ze situace, do níž republika byla přivedena byrokracií, je jen jediné východisko : zasáhnutí do soukromého vlastnictví a skutečné demokracie pracujících . Maďarské dělnictvo na Slovensku, v bezprostředním sousedství maďarské kontrarevoluce, je

405

odhodláno vésti boj proti každé reakci, není však ochotno k boji s buržoasií jen proto, aby jiná buržoasie mohla roz šířiti obvod svého vykořisťování. Nepotřebujeme vykořisťo vání ani českou, ani maďarskou buržoasií. Potřebujeme jen plnou solidaritu národů a těm, kteří monarchismus a reakci skutečně chtějí potírati, pravíme : dejte zbraně dělnictvu Československé republiky, aby ono potřelo reakci vnitro zemskou a pomohlo dělníkům v Maďarsku, aby ono zahnalo nejen dynastii habsburskou, nýbrž také bílý režim Horthyho, který již dvě léta rdousí maďarské dělnictvo a ohrožuje děl nictvo na Slovensku. Sjednocená Komunistická strana Česko slovenské republiky má před sebou dlouhou cestu, až k úpl nému , konečnému vítězství proletariátu . Základní podmínkou vítězství je však pevné semknutí komunistických stran. Nut nost spolupráce komunistických stran ve střední Evropě je nezbytná, aby mohli býti zahnáni všichni Habsburkové a vši chni reakcionáři jakéhokoliv druhu. Podmínkou je, že učiniti musíme prvý krok, abychom mohli jíti dále, až ke konečnému vítězství proletariátu až do té doby, kdy dělnictvo převezme moc do svých rukou a na místo sjednocené reakce států vy tvoří spojené sovětské republiky střední Evropy. Darula tlumočí řeč z maďarštiny do slovenštiny, soudružka Feiersteinová do němčiny. Šturc: Došla předsednictvu žádost, aby soudruzi z Brněn ska se sešli ve vedlejší místnosti . - Dále došla předsednictvu žádost, aby splnilo slib ze včerejšího dne. Oběžník již obíhá. — Dále je tu návrh několika delegátů, aby soudruh Skalák podal nám zprávu o svých dojmech z Ruska. To můžeme vzíti na denní pořádek, až budeme míti vyčerpánu naši látku, která je nutná .

Schvaluje se. POKRAČOVÁNÍ V DEBATĚ

Havlín: Plně jsem si vědom, že stojím před výkvětem naší organisace. Následkem toho pravím , že politika, která do po slední doby byla vedena, že tato politika napříště vedena býti nemůže a nesmí. Dělnictvo naše, z kterého rekrutuje se celá strana komunistická, nesneslo by této pštrosí politiky. Děl 406

nictvo chce míti jednou jasno : budto ano, nebo ne! A nyní je potřebí předložiti si otázku, byla-li taktika Šmeralova a Kreibichova správná nebo nesprávná. Chci plně z tohoto místa prohlásiti za svou osobu - nemluvím za jiné — že považuji v této chvíli taktiku Šmeralovu i Kreibichovu za správnou. Chcete-li dělati vysokou politiku a znovu lid hnáti do persekuce a míníte-li, že hnutí naše v této době persekuce by sneslo, prosím, abyste to vyslovili . Já jsem přesvědčen a můžete se podívati na Plzeňsko, Budějovicko, Turnovsko — chci mluviti jen o těchto krajích, kde národnostní třenice vyspívají a kde je jakási vyhraněnost - ale vezměte Prahu i to Brno, které je tak radikální, a chtějte mluviti, abyste dali rozkaz, že se nebude narukovat. Mluvme si určitě do očí : dnes rozkaz vydáte, zítra četníci vezmou do kasáren naše lidi a naši lidé půjdou do kasáren. S tím před dělnictvo ne chodte! Není to možno vykonati ! Musíte zbraň vzíti , ale jako komunisté víte, jaká je vaše povinnost, víte, co máte ve frontě dělat, tomu budou vaši lidé rozuměti . Musíme si říci otevřeně, že radikální fráze, které měly místo ve straně sociálně demo kratické, u nás toho místa míti nesmějí. Nesmíme nic více slibovati než to, co můžeme v dohledné době vykonati. Tím okamžikem , kdy budeme slibovati, a nebudeme moci splniti, budeme ztráceti vážnost u masy. Chce-li někdo stavěti tak, jak se začalo stavěti v Německu, pak má nejlepší příklad z Německa. Budou to pouze frakce, nebude to strana. A jako frakce bude jedna druhou potírati a žádný prospěch to ne přinese. Jestli jsme vyslovili směr a řekli, že jsme povinni stavěti na masách, pak nemůžeme jinak než že své teoretické vůdce vezmeme řádně do kleští a uděláme linii, pokud mohou jíti, a řekneme : dále nesmíte. Jen tak je to možno, protože jsme dělníci a z praxe máme jinou zkušenost než naši teore tikové. Nebudeme se hádati o puntíky v zásadovosti, nýbrž o to, co dělnictvu přináleží a čeho možno dosáhnouti. Chce me-li, aby strana komunistická se pozvedla, aby zaujala místo, které jí patří, pak musíme dbáti, aby dělnictvo uchopilo se znovu své vedoucí síly a pod dohledem naším provádělo poli tiku čistě komunistickou, která přivodí mír a pokoj všem národům na celém světě . Hess : Vážení soudruzi a soudružky ! Slova, která ve skuteč

407

nosti přednášel soudruh Havlín, mě utvrzují v tom, jak mu síme býti hodně opatrní na naše vůdce, na naše lidi, kteří stojí v popředí, aby vyhraněný ráz komunistického stanoviska zastávali. Šmeral ve skutečnosti svedl svým referátem Havlína do vod oportunistických a pravím otevřeně, že s ním souhlasiti nemůžeme, poněvadž je pln odporu a věcí, které nejsou komunistické. Pravím otevřeně, že komunisté musí dělati méně vysokou diplomacii a více se přiblížiti k masám širokého lidu. Jedno se mi nelíbí, a to je vnitřní rozpor v referátu Šmeralově. Nejprve praví: My ve skutečnosti jako strana veliká nemůžeme naprosto býti persekvováni jako v Jugoslá vii, a ke konci referátu se přiznává, že ve skutečnosti demokra tická republika je něco jiného a musíme jí hodně děkovati, že nemusíme postupovati v ilegalitě. To je věc, kterou nemá komunista vyřknouti. Vidíme, že je to tak : ať měšťácká vláda je pod patronací monarchismu nebo republikanismu, je-li to měšťácká vláda, musí ji posuzovati proletariát jako nebezpečí. Když se mluví výhradně a jedině o intervenci, praví, že mělo tu býti jasné prohlášení komunistické strany, aby proletariát věděl, že se s ním neprovádí stará ošemetná hra, která způso bila rozklad staré sociální demokracie. To možno jedině tenkráte, když proletariát jde ve všech okolnostech bez ohledu, je-li persekuce nebo ne. Jako komunisté stojíme výhradně a jedině na komunistickém stanovisku . Pro nás nesmí rozhodo vati, nastane-li persekuce nebo ne, pro nás jako komunisty musí býti směrodatné, je-li to komunistické nebo nekomu nistické. To mělo býti také vodítkem při všech projevech jak v Národním shromáždění, tak v novinách. Je jisto, že my proti monarchismu musíme státi nejbrutálnější mocí, musíme se proti monarchismu postaviti, ale musíme vždy a všude vyzvednouti, že nestojíme jen proti monarchii, ale také proti reakcionářskému systému v naší republice do důsledků. To musí býti jasno našim soudruhům, když narukují, že není rozdílu mezi buržoasií pod pláštíkem monarchickým nebo republikánským. Neřekneme-li, jak se na věci díváme, vná šíme chaos do těch lidí. První projev, který byl vydán spoje nými výbory, první ten projev na mě dělal dojem, že se má opakovati stará scheidemannovština v Německu . Ten projev byl elastický a při té nejasnosti mohl nám Šmeral tvrditi, že 408

to bylo míněno tak, ale buržoasie ve svých orgánech si vyklá dala něco jiného. „,Pondělník Českého slova" nám vděčně kvitoval ve svém čísle, jak komunisté jsou loajální. Nám nesmí v tak důležitých okamžicích záležeti na tom, co tomu říká buržoasie, nám musí záležeti na tom, co tomu říká dělnictvo, a jsem přesvědčen, že chce-li nynější režim vládní dokázati, že chce něco udělati ve prospěch dělníků, může spoléhati na pomoc dělníků proti reakci jak vnitřní, tak zahraniční. Ve skutečnosti masy lidu jsou přesyceny válkou, nechtějí, aby bylo staré trápení, které prožívaly, a proto tímto způsobem k válce se zachovají, a tu bylo povinností, abychom řekli otevřeně : jsme proti každé válce ! - Budeme-li porážeti monarchism Karlův, pak dáváme podmínkou, že budeme potírati horthyovskou bandu, nejhorší, která kdy byla na světě. To nebylo jasně řečeno, a pokud se týče mluvení, že nějakým způsobem je naše republika demokratičtější nežli státy druhé, mám za to, aby činitelé naší strany byli opatrnější. U nás doma by byly poměry tak jako v Maďarsku, nebyly by o nic lepší než za vlády Horthyovy v Uhrách, kdybychom byli slabí, a jenom ta síla naše, to veliké hnutí, to nebezpečí buržoasie, že neví, jak by bylo, kdyby se hůl obrátila druhým koncem proti nim, způsobuje, že nemůže prováděti nejhorší a nejbrutálnější persekuci, přestože naše hnutí persekvuje. Naši činitelé v organisacích jsou vláčeni od soudu k soudu, naše organisace jsou stále víc a více pronásledovány a my vidíme jasně ten směr, který zavedla buržoasie u nás, v Česko slovenské republice. Musíme býti opatrní, abychom na ty odstíny nepoukazovali, aby proletariát nakonec neřekl : „ Vždyť to máme u nás přece lepší. “ Tam, kde je možno v republice, aby jednotliví lidé byli vražděni, tam se nemůže mluvit o odstínech nebo tvrdit, že by to bylo jiné než v Maďarsku. To, co řekl Havlín, nemůže býti měřítkem, protože Havlín byl sveden řečí Šmeralovou. Trvám na tom, že naše projevy mají býti jasné, kdežto to, co se dosud stalo, to je guma, která se dá natáhnout, jak kdo potřebuje. Jsem přesvědčen, že budoucí výkonný výbor strany jiným způsobem bude musit zasahovat, až bude musit prosazovat stanovisko, jaké si prole tariát přeje. Myslí-li soudruh Havlín, že si dělnictvo takto nepředstavuje, má malé spojení s dělnictvem, zná špatně

409

duši dělnictva a myslím, že kdyby Havlín přišel s tím před dělnictvo, že by ho ze svého středu vypráskalo. KONEC DEBATY

Kreibich: Došel návrh na konec debaty. Přihlášeno je ještě 12 řečníků . Dám hlasovati pro konec debaty s podmín kou volby 2 generálních řečníků . Hlasuje se. Návrh na konec debaty a volbu 2 generálních řečníků je přijat . Kreibich: Navrhl bych, aby byl zvolen 1 řečník „ proti“. Řečník „ pro" nemusí být volen, jsou zde referenti, kteří mají dle jednacího řádu závěrečné slovo, a stačilo by, aby oni promluvili . Přihlášeni jsou : Merta, Vaněk, Haken, Schiff, Šturm , Bolen, Kalivoda, Vajtauer, Kunte, Wunderlich, Mon dok a Wünsch. Prosím, abyste si zvolili generálního řečníka „proti“. Navržen je a schvaluje se jako řečník proti Vajtauer. Schvaluje se dále, aby referent „ pro“ nebyl volen. GENERÁLNÍ ŘEČNÍK PROTI

Vajtauer (česky) : Soudruzi a soudružky ! Dříve nežli za ujmu stanovisko k věcnému obsahu řečí soudruhů Šmerala a Kreibicha, chci upozornit na to, že prohlášení, které bylo učiněno v parlamentě v zahraničním výboru, bylo prohlášení , které bylo koncipováno Kreibichem a Šmeralem bez vědomí výkonného výboru. Soudruzi oba nesvolali včas výkonný výbor strany, a poněvadž musilo být prohlášení dáno, Šmeral a Kreibich učinili prohlášení sami na svou pěst. Postup ten jest nesprávný a musím se předem proti němu ohraditi. Značí to určitou nevážnost k celé organisaci komunistické, a hlavně k výkonnému výboru, a tato nevážnost je u našich českých soudruhů dosti častou. Viděli jsme na příklad Ska láka, který zadržel celý týden, co od exekutivy z Moskvy přinesl. Je to malý respekt k vedení strany, která je represen tována výkonným výborem. A nyní k věcnému obsahu řečí . Šmeral a Kreibich hájili stanovisko svého prohlášení v zahraničním výboru a stano visko toto, chceme-li si ho přeložiti do čisté řeči, v jaké 410

jedině můžeme mluvit, mělo být pro nebo proti. Stanovisko to bylo pro válku a pro intervenci. Dnes je doba, kdy nemů žeme mluvit kulatými slovy, musíme se vystříhati frází. Dnes je možno mluvit jen pro anebo proti. A tu referát soudruha Šmerala a Kreibicha a prohlášení jich a stejně tak prohlášení výkonného výboru neodpovídají tomuto základnímu požadav ku. Nebylo řečeno, jsme-li pro nebo proti intervenci. Bylo možno vyčíst z řádků , že vlastně jsme pro intervenci, ale byly tu v určitých větách výhrady takové, že kdyby někdo to chtěl později vyčítat, že tu nebylo jasno, aby mohli upozor niti na zadní dvířka, že byl jejich referát vykládán jako stano visko pro intervenci . Ale řeči, které měli soudruzi dnes a ještě dříve na táboru lidu v Praze na Staroměstském náměstí, ukazují jasně, že nejednalo se o nic než o intervenci. Jsou doby, kdy nutno je jednat oportunně, nikdo to nepopírá, ale je otázka, do jaké míry je vhodno jednat oportunně. Máme taktiku, daný program, programy revoluční, můžeme jít v oportunitě jen tak daleko, dokud to revoluční program při pouští. Nesmí té oportunity být zneužito tak daleko, abychom zaujali stanovisko jako národnostní. Soudruh Šmeral a Kreibich podpírali své stanovisko urči tými názory vyhraněných komunistů a dále exekutivou. Co bylo citováno, bylo takového rázu, aby mohlo to dát skutečnou mravní oporu tomu stanovisku, které mluví pro intervenci. Co citoval Šmeral a Kreibich z Bély Kuna z článku „ Kdo je nebezpečnější“, to je popis situace, která dnes je, ale není tu vyjádřeno ze základu stanovisko. Jsou články dvojího druhu : Články mohou popisovat, co se děje, a poukazovat na určité síly, které vedou ke konfliktu, nebo určitou souhru ; nebo mohou to stručně vyřídit a zaujmout určité stanovisko. V článku Bély Kuna není vyjádřeno stanovisko, které máme mít jako komunistická strana k těmto událostem. Tam je jen popisný ráz : taková a taková je situace. Tam se mluví, že stanovisko Velké dohody je reakčnější než stanovisko Malé dohody. To neznamená pro komunistickou stranu, že se má postavit za Malou dohodu proti Velké, to znamená : jsou tu dvě reakce, jedna slabší a jedna silnější, ale to neznamená, že musíme jít se slabší reakcí. To je zásadní omyl, chce-li se hledat potvrzení, že máme zaujmouti stanovisko pro určitý 411

směr, které je vyjádřeno slabší reakcí. Kdybychom chtěli vy bírat, jistě bychom se ocitli v té situaci, jako byla roku 1914, tedy kdyby byli měli sociální demokraté jít o tom uvažovat na svých sjezdech, mají-li zaujmouti stanovisko pro nebo proti, byli by se mohli dovolávat jednotlivých revolučních soudruhů , že takové stanovisko zaujímají a byli by se mohli vykázat , čím později se vykazovali, že reakce Vilémova je ne bezpečnější než reakce anglického nebo francouzského kapi tálu, byli by mohli dovozovat : nezbývá než začít tu obranu, volat proletariát do boje, proletariát jedné země proti proleta riátu země druhé. My jsme tu dnes v podobné situaci. Nám se ukazuje : ta Malá dohoda, ten český národ je méně reakčnější než Horthyův. Horthy kdyby rozestřel sítě po celé Evropě, kdyby byla nastolena monarchická soustava, znamená to ohrožení demokracie a horší situaci než dnes. Jsou okamžiky, kdy skutečně jedno zlo, připustíme-li ho, zdá se okamžitě větší nežli zlo, ve kterém žijeme, ale to neznamená, že musíme jít po boku toho menšího zla proti většímu zlu. My musíme jako komunisté, jako lidé, kteří vědí, že podkladem těchto sporů je něco jiného, totiž hospodářská situace, my musíme si nalézt stanovisko proletářské a nesmíme jít s jedním směrem měšťácké politiky proti druhému směru měšťácké politiky. Šmeral a Kreibich opírají stanovisko své o tuto úvahu : situace byla taková : v okamžiku mobilisace bylo nutno počítat s náladou mas, a sice mas indiferentních . A Šmeral rozeznává tři druhy mas indiferentních : první : indiferentní masy českého proleta riátu. Ve svém psychologickém rozboru Šmeral nalézá, že masy ty jsou nacionálně založené, mají strach před Habsburky a reakcí, před obnovením mocnářství rakousko-uherského a žádají, aby toto nebezpečí obnovy monarchismu bylo od straněno. Proti této náladě mas československých stojí nálada mas německých, které z určitých důvodů odporu národnost ního proti nynějšímu útvaru staví se na stanovisko : je to jedno, je-li tu Československá republika nebo habsburský systém. Jim je systém tento sympatičtější, zaručoval jim nacionální nadvládu a tedy je u nich jistá nálada, která je proti intervenci a válce, a je jistou podporou habsburského systému. A třetí takovou masu indiferentních nalézá Šmeral a Kreibich v mase pacifistické, která je u něho vyslovena názory : každá 412

I

vojna je protivná, nerad se nechám mobilisovati ; masa ta zná útrapy války, chce klid a mír. Zde bylo nutno rozhodovat se, které té náladě mas povoliti, dáti výrazu ve svém usnesení, abychom tu masu indiferentních neztratili, a bylo rozhodnuto ve prospěch masy československé, která se bojí obnovení mocnářství rakousko-uherského, a bylo zaujato stanovisko proti Habsburkům a pro intervenci. Kreibich: Lhůta řečnická je vyčerpána. Prosím o návrh. Hess: Navrhuji prodloužení ještě deset minut. Rejlek (Tábor) : Navrhuji prodloužení o celých třicet mi nut. Řečník nevyjádřil ještě určité stanovisko . Kreibich: Dám hlasovat. Hlasuje se a schváleno, aby Vaj tauer mluvil ještě deset minut. Vajtauer: Bylo hledáno východisko, které náladě povolit, a povoleno náladě indiferentních mas československých. Při tomto způsobu uvažování spáchána byla základní chyba : za pomnělo se na jednu skutečnost, zeptati se, jaká je nálada mas komunistických. Přátelé ! Jaká je nálada indiferentních mas českých, německých a pacifistických, po tom bylo pátráno, na to, že jsou masy komunistické, na to se úplně zapomnělo a je nesporné, že v takovém okamžiku nemůžeme uvažovat podle nálady určitých mas . My se musíme postaviti na jedinou pevnou půdu, kterou tu máme, na náš podklad socialistický, na historický militarism. Jaké vyplývá z toho hledisko pro nás, jedině možné východisko ? Víme, z toho hlediska hospo dářského, že naše Československá republika a státy vzniklé po Rakousku nezbytně musejí hledět na reakci zahraniční. Proč ? Poněvadž státy ty byly utvořeny rozsekáním bývalého hospodářského útvaru, které jsou samy sobě nepostačitelné, nesoběstačné, které musejí hledat spojení, hranice jim tu vadí. Průmysl těchto států je v rukách jednak dohodových, jednak kapitalistů německých . Obojí ti kapitalisté naléhají, aby byli sloučeni v jedno veliké odbytiště, a to je hlavní podklad, který plodí reakci. A jestli dnes vystrkuje maďarská reakce své růžky a shladíme ji se země, neznamená to , že ukončíme tu reakci, právě že podkladem reakce jsou hospodářské příčiny. Víme určitě, že po potlačení maďarské reakce dožili bychom se imperialismu československého i rakouského . Před námi je válečné krveprolití, imperialistická válka československá , 413

které nemůžeme sednouti na vějičku. Pro nás není jiného východiska nežli si říci : příčina reakce je rázu hospodářského, sociálního a náš boj musí platiti kořenům této reakce, a ne výkvětu reakce. Kořen je hospodářský systém kapitalistický. My z toho hlediska musíme určit taktiku a ta nemůže být jiná nežli taková, jak jsme ji my na Ostravsku přijali : jsme pro boj s reakcí maďarskou, ale jedině tehdy, když nám zaručí tento boj , že zároveň s ním padne reakce československá. Proto jsme žádali, aby byly dány předem československému proletariátu záruky, které měly zabezpečiti, že boj neprospěje jen naší reakci, domácímu imperialismu , že mu učiníme konec. Tyto záruky jsou čtyři body : 1. okamžité zesocialisování vel kého průmyslu, velkostatků a bank ; 2. zastavení veškeré poli tické persekuce ; 3. účast na řízení správy, výroby a státu do rukou dělnických a selských rad ; 4. vojenské rady v ar mádě a ozbrojení proletariátu . Tu každý z vás přirozeně řekne : tyto podmínky jsou jistě demagogické. A opravdu, jsou de magogické, díváme-li se na ně z hlediska taktičnosti, ale jsou to jediné podmínky, které klásti můžeme. Víme, že naše vláda není taková, aby podmínky ty splnila. Byly žádány podmínky slabší a Kreibich i Šmeral řekli vám, že českoslo venská vláda nemůže jich splniti . A přesto Kreibich i Šmeral mluvili pro to, aby se šlo do války, přesto, že věděli , že vláda nemůže slabší podmínky splniti . My tím, když stavíme takové požadavky, musíme si být vědomi, že těmito požadavky vy jadřujeme otevřeně, že jsme proti válce, poněvadž víme, že vláda je splniti nemůže. A nemůže-li vláda splniti naše pod mínky, nezbývá nám než s faktem tím se smířiti. Nemůžeme také vésti boj proti maďarské reakci, my musíme jít proti válce a proti jakékoliv intervenci. Bylo by pěkné, kdyby se dalo usku tečniti to, co navrhoval Šmeral, že máme nechat se vyvíjeti situaci, až se vyplní to stanovisko pozorujícího filosofa. To je hezké v teorii, ale my jsme stranou masovou. Jaké stanovisko v této době zaujmouti ? Nemůžeme dělat filosofa, musíme říci masám, co v tomto konkrétním okamžiku dělat. Nám nezbývá v tomto okamžiku než říci : komunistická strana a vy, jako příslušníci této strany, musíte být proti válce a intervenci. To neznamená, že říkáme : soudruzi, musíme se vzepříti mobili saci a vstoupit do občanské války. To víme, že dnes, kdyby

414

chom chtěli tímto rozhodnutím dát povel k občanské válce a revoluci, že bychom prohráli. Ale proto jestli víme, že dnes prohrajeme, máme my snad otročit a říci : my jsme tedy pro válku ? Z té perspektivy, jestli tu je, nesmíme hned přesedlat do naprostého opaku. My svým lidem musíme říci : jsme proti válce z těch a těch důvodů. Vy, jako komunisté, jako přísluš níci strany revoluční, víte, že jdeme proti jiné reakci, nežli nám říkají, že je osoba Karla. Vy vezměte zbraně do ruky a budete vyčkávat okamžiku, kdy nastanou doby, kdy těchto zbraní musíte použít. My nemůžeme dnes váhat. Nemůžeme dnes kroutit se z jedné strany na druhou, musíme dát jasné stanovisko. Jestliže soudruh Šmeral a Kreibich ukazovali na to, že i německá komunistická strana v Německu je proti mo narchické reakci, je to naprosto jiná situace, než když my ří káme našemu proletariátu : jděte do války proti reakci ma ďarské. Německá komunistická strana je proti Orgeši . To jsou organisace pro znovuzřízení monarchického systému v Ně mecku. Je něco jiného, jestli proletariát v Německu postaví se proti německé ozbrojené buržoasii a vstoupí s ní v občanskou válku, a něco jiného je říci : vezmi zbraně a jdi proti proleta riátu maďarskému a proti těm, kteří proletariát maďarský do boje vedou . Občanskou válkou, jak doporučují soudruzi ně mečtí, se ruší kapitalistický řád, který tu je, ale ženeme-li proletariát do války zahraniční, nerušíme tento systém kapita listický, který tu je. My jej podpíráme, podpíráme kapitalis tickou soustavu buržoasního státu v naší republice. Posilujeme ty živly, které usilují o obnovení politiky imperialistické, a my tím oddalujeme socialistickou revoluci. Děláme pravý opak toho, co dělají němečtí soudruzi, jestli se stavějí ozbrojenou mocí proti vlastním orgešovským organisacím. Nutno vy tknouti, že v tomto případě jsme ukazovali, že nedůvěřujeme, že měli jsme na zřeteli úzké hledisko československé, ale my jsme si neřekli, že jsme komunistickou stranou internacionální, která má organisaci komunistickou ve všech zemích a která má ve všech případech všem svým komunistickým stranám v celém světě uložiti, aby se postavila proti jakémukoliv posí lení kapitalistického systému ve svých vlastních zemích. Za pomněli jsme, že tu musíme, soudruzi, jako internacionální avantgarda výlučně jednat internacionálně, vzepříti se ve 415

všech zemích tomu proudu, který chce znovu obnovit kapita listický systém a reakční nadvládu. Sturc: Soudruh Vajtauer vyčerpal znovu deset minut. Šmeral: Shromáždění naše bylo toho mínění, když byli stanoveni generální řečníci, že každý generální řečník má mít třicet minut. Navrhuji proto, aby soudruhovi Vajtauerovi bylo povoleno ještě jednou deset minut. Schvaluje se. Vajtauer: V tomto stanovisku, které bylo zaujato Šmeralem a Kreibichem, můžeme vytušiti totéž jádro sporu, o který se jednalo u nás před rokem a snad ještě před několika měsíci, kdy byla na tapetě otázka : Máme-li my, přijde-li okamžik osamocené revoluce, isolovaně do této revoluce jíti nebo ne. Byly o tom velké debaty a skončilo to tím, že bylo řečeno : stavěti se proti osamocené revoluci znamená postaviti se na čistě sociálně patriotické stanovisko, znamená to opustiti stanovisko komunistické. Dnes, jestli uvažujeme, máme-li jít do boje proti reakci maďarské, v jiném plášti vynořuje se nám znovu tato otázka, poněvadž tytéž námitky, které vyrůstaly proti osamocené revoluci, vyrůstají i dnes. Je vám řečeno : strana, nepostaví-li se za boj proti reakci maďarské, ztratí kontakt s masami, vyvolá proti sobě silnou persekuci. Tato persekuce podporována bude mezinárodně, nemůžeme si to hoto luxusu osamocené revoluce dovoliti. Jestli dnes říkáme : musíme jít proti maďarské kontrarevoluci, protože bychom byli persekvováni a poněvadž bychom této persekuce nesnesli, je to totéž, jako když jsme uvažovali dříve o osamocené revo luci, poněvadž si musíme položit tuto otázku : nepřejdeme- li do osamocené revoluce, co se stane ? A tu bylo řečeno — a to je význačné pro tento konflikt - jestli bude situace tak krajně napjatá, že proletariát bude tlačit k revolučnímu počinu, pak vedoucí strana komunistická nemůže nechat ojedinělé části proletariátu převzíti iniciativu a dát povel k sjednocení těchto bojů, případně k vybojování revoluce. Jestli komunistická strana v tomto okamžiku napětí revolučního vezme tuto vůdčí roli do svých rukou, tak v okamžiku vystoupení revolučního boje střetne se vystupňovaná reakce s vystupňovanou revo lučností a znamenalo by to vítězství reakce a právě proto , že strana nemůže dobrovolně dopustiti vítězství reakce, musí se 416

I

pustiti do každého boje proti reakci, i když vidí, že by tento boj nevedl k vítězství. A zrovna tak dnes nemůžeme se posta viti na sociálně patriotické stanovisko, hájiti naši vlast, naši republiku proti jiné reakci, poněvadž by tím náš proletariát byl poškozen, nýbrž musíme se postaviti na to stanovisko, že jakýkoliv imperialistický boj znamená neštěstí proletariátu, že okamžitá persekuce neznamená potlačení proletariátu vůbec, že po určité fázi persekuce přichází období, kdy strana tím silněji je morálně vzpružena. Právě tím, že dovedla postoupit boj proti reakci, je morálně posílena, dává impuls masám a ukazuje, kde je hlavní záchrana, kdo je schopen vésti ke koneč nému vítězství, a pak dovede se naše strana ujmouti vedení proletariátu, tak aby ho vedla k vítězství. Viděli jsme na rus kém proletariátu, který dovedl se postaviti proti válce přes veškerou persekuci, která byla naň uvalena, že právě tím získal si morální právo na sociální revoluci, bez kterého se dělat nemůže. Jestli bychom nepřistoupili na toto stanovisko, že je nutno brániti se určitému nacionálnímu směru, který jde proti nám vojensky, pak vystavili bychom se nebezpečí, že vždycky buržoasie bude nás chtít potlačit, že vždycky v tom okamžiku dovedou diplomaté jednotlivých kapitalistických států zaranžovat věci tak, aby vyvolali válečné nebezpečí, aby vždycky znovu naplňovali proletariát novými nacionálními hesly, aby pod heslem obrany republiky proti větší reakci, proti většímu zlu, stále znemožňovali uskutečnění sjednocení proletariátu třídně vědomého, mohli živiti ilusi nacionální a ztěžovat vítězství sociální revoluce. (Potlesk.) MLUVČÍ PODKARPATSKÉ RUSI

Delegát z Podkarpatské Rusi žádá, aby mohl jeden řečník jejich tlumočit jich názory. Kreibich: Myslím, že jsme povinni brát na toto přání ohled aspoň takový, že to dám k odhlasování sjezdu. Schvaluje se, aby mluvil řečník za Podkarpatskou Rus . Mondok (rusínsky) : Poukazuje na dnešní postavení prole tariátu Podkarpatské Rusi . Situaci proletariátu v Pokarpatské Rusi nelze srovnávati se situací dělnictva československého nebo německého. Proletariát český a německý nežije v tak

27 Protokoly

417

těžké situaci jako proletariát Podkarpatské Rusi . Od chvíle, co byla země tato osvobozena z maďarské nadvlády, panuje tam vojenská diktatura, provádí se tak hrozný režim, že není to možno srovnati se situací kdekoliv jinde. Řečník poukazuje na to, že tento stav, který tam vládne, nemůže být horší než v kterékoliv monarchii, jak vytvořil ho ministr Beneš s jeho demokratickou republikou. Mluví se mnoho v měšťáckém tisku o iredentě maďarských šovinistů, ale vládní kruhy česko slovenské dávají jim zbraň do rukou a podporují tak iredentu v Podkarpatské Rusi. Politika Benešova podporuje tam ire dentu maďarského živlu, ale nedbá prospěchu dělnického lidu v Podkarpatské Rusi. Lze říci, že nejen v Československé re publice, ale na celém světě není takového místa, kde by tak reakce řádila jako v Podkarpatské Rusi. Řečník vyslovuje jmé nem tamního proletariátu naději, že tento sjezd svou silou a svou mocí pomůže proletariátu Podkarpatské Rusi, aby zlo mena tam byla diktatura vojenská a aby nadešly tam lepší po měry. Kdyby reakce měla v této oblasti nerušeně řádit dál, pak by to bylo neštěstím nejen pro proletariát tamní, ale mělo by to i odezvu v ostatních částech republiky. Řečník vyslovuje naději, že sjezd volání proletariátu z Podkarpatské Rusi splní a že učiní vše, aby reakce tam byla zlomena ve prospěch Československé republiky. Hais tlumočí řeč Mondoka do češtiny, Zubák do němčiny. Šturc vybízí návrhovou komisi, aby vyzvedla si návrhy. ZÁVĚREČNÉ SLOVO REFERENTŮ

Šmeral: V debatě byla projevena různá hlediska, zčásti způ sobem velmi výrazným. Nemám dojem, že by hlavní z nich byla v podstatném zásadním rozporu se stanoviskem výkon ného výboru. Z vývodů soudruha Vajtauera přejímám posi tivní upozornění, aby při podobných mezinárodních situacích vešli jsme ve styk s komunisty okolních zúčastněných států. Připomínám, že i nyní, když otázka Burgenlandu začala se roz víjeti, konala se podobná mezinárodní konference v Bratislavě, kde byl usnesen projev, jenž byl uveřejněn. Dále konstatuji, že v nejdůležitější konkrétní otázce „ rukovat nebo nerukovat" také soudruh Vajtauer nepostavil se na stanovisko ,,neruko 418

vat!". Rozdíl názorů, které přednášel, a názorů, z kterých jsme vycházeli my při svých projevech tohoto týdne, byl tedy spíše jen rozdíl v odůvodňování, teoretický. Rád uznávám , že de bata, i pokud byla kriticky namířena proti našim projevům, pohybovala se na vysoké úrovni, kde jest druhá strana, jež by na svých sjezdech jednala o takových dějinných problé mech takovým způsobem. Řada polemik byla vedena také proti něčemu, co se nestalo. Tak výtky, jako bychom my bývali pro intervenci. Jak mohou vůbec takové řeči vzniknout ? Vždyť my jsme jasně vyjádřili linii zodpovědnosti mezi opatřeními svými a opatřeními vlády, hlasovali jsme proti prohlášení ministerského předsedy Beneše a celá logika našeho postupu ukazuje zřetelně, že budeme hlasovati proti vojenským úvě rům. Je pravda, že prvého dne vyslovili jsme se vědomě po někud neurčitě. Výslovně jsem udal důvod toho. Chtěli jsme se vyhnout všemu, čímž by posílena byla odvaha monarchistů za uherskou hranicí. Stupňovali jsme své projevy den ze dne rovnoměrně s vývojem událostí . Pokud jsme užívali taktiky elastické, nevycházeli jsme při tom z hlediska, které by se dalo označiti slovy ,,obrana vlasti“, nýbrž z hlediska zájmů obrany revoluce. Ještě jednou chci se vysloviti o otázce ozbrojení pro letariátu, na kterou také soudruh Vajtauer narazil . Myšlenka, že žádný sociální řád není možný bez mocenského podkladu, v poslední instanci bez podkladu branného, jest jednou z nej důležitějších myšlenek našeho boje. Náš socialismus není so cialismem sentimentality, pacifismu, humanitářství, jak před válkou svým jménem představoval Jaurès. Jest to socialism těžkého občanského boje. Tímto směrem musíme proletariát učiti myslit, tímto směrem musíme se organisačně připravo vati. Ale konkrétními výzvami, aby se dělnictvo chopilo zbra ně, nesmíme si zahrávati ve chvílích, kdy to opravdu nepovažu jeme za zralé. To by bylo nevážné a bylo by to přímo braním jména revoluce nadarmo. Jsou situace, kdy uchvácení zbraní proletariátem není pouze požadavkem výchovným, příprav ným , propagačním, nýbrž věcí bezprostředně praktickou . Taková situace je ve Vídni, když tlupy monarchické stojí před Vídní. Takový okamžik mohl by se stát zralým na Slovensku, kdyby Velká dohoda odvrátila se od Československa, svými .zájmy se přiblížila Maďarsku a kdyby na příklad východní Slo 419

vensko bylo akutně ohroženo. Při strategické poloze Slovenska vznikl by stav paniky, kde by situaci jedině ozbrojený proleta riát mohl zachránit a ovšem by pak, maje zbraně, vystoupil také k prosazení svých vlastních třídních zájmů . Tak vážné situace mohou nás i v dozírné době překvapit. Právě z hlediska podobných situací bych si přál, aby naše taktika také při posu zování národnostních poměrů ve střední Evropě byla taková, abychom nebyli odtrženi od veřejného mínění, aby komunisté přímo volali po tom, aby v případě nejkrajnějšího, evidentního, bezprostředního monarchického nebezpečí osudy této země byly vloženy do našich rukou . Kdybychom právě my ve chvíli nejvážnější toto nebezpečí porazili , kdybychom situaci zachrá nili, pak bychom měli nejen v rukou zbraně, ale za sebou také dostatečnou část veřejného mínění mas, že bychom zde mohli prosaditi jiný pořádek, než zde je. Není sporu mezi námi o tom, že se nacházíme v období nezadržitelného poklesu a rozkladu kapitalismu, ve stavu tlení a postupujícího chaosu, z něhož jenom velká jednotná vůle velké jednotné třídy, prole tariátu, může proklestit východisko. Spory mezi námi se pro jevily v otázkách taktických o úseku události, které v tomto týdnu zde v této zemi silně na nás dolehly. Ale o velkých směr nicích celkového dějinného vývoje sporu mezi námi není. Klasicky vyjadřuje opět nynější světovou situaci nový článek soudruha Lenina „ K 4. výročí ruské revoluce“, z něhož cituji : Takový je stav světa a my jsme vědomi, jaké z toho vyplý vají důsledky pro nás pro všechny. Musíme projíti tímto pohy bem dějin, nemůžeme se vyhnouti útrapám, které doba na nás uvalí. Čím rychleji, energičtěji, aktivněji budeme jednat, tím rychleji proklestíme si cestu zmatky, chaosem, útrapami revo lučního období, cestu k vítězství, výstavbě, k novému životu, ke klidu. Socialismus sentimentality, humanitářství, filantro pie je věcí minulosti. Socialismus doby poválečné, budouc nosti, jenž je dnes smyslem našeho komunistického přesvěd čení, podstatou naší vůle, jest socialismem energické, pevné, tvrdé, nezlomné praxe ve smyslu zásad Třetí internacionály. (Potlesk. ) Kreibich: Soudruzi a soudružky! Ve svém závěrečném slovu chci uvésti jen něco málo . Většinu vyřídil již soudruh Šmeral . 420

Chtěl bych předem věnovati několik slov kritice řeči soudruha dr . Sterna. Srovnával to, co jsem řekl o poměru vůči státu, se stanoviskem sociálních demokratů vůči Rakousku a se stano viskem německých sociálních demokratů po roce 1871. Tu bych chtěl konstatovati toto : Právě němečtí sociální demo kraté vyslovili se v roce 1871 nejostřejším způsobem proti záboru Alsaska-Lotrinska a toto stanovisko opětovně zdůraz ňovali společně s francouzskou sociální demokracií. To bylo stanoviskem Internacionály. Na druhé straně vyslovili se ostře proti každému pokusu francouzských nacionalistů, kteří hra nice stanovené frankfurtským mírem na základě války chtěli reakčním pučem zase změniti. To bylo opětovně stanovisko Internacionály. Nebylo to stanovisko, že hranice francouz ského míru musejí býti na všechny časy svaty. Druhá inter nacionála naopak stále prohlašovala, že revise tohoto frank furtského míru je nutná. Ale ona pravila, že tato revise je možná a přípustná jen jako dobrovolné dorozumění obou ná rodů . Ona byla vždy proti tomu, aby hranice byly revidovány válkou nebo reakčním pučem. Totéž stanovisko zaujímá se zřetelem na hranice československého státu . Také nám nejsou nové státní hranice, které vytvořil mír versailleský a trianon ský, svaty pro všechny časy. Hranice mohou býti podrobeny revisi. Tato revise může však jen předsevzata býti na základě svobodného dorozumění národů, a jelikož jsme se světovou válkou dostali do nového období, které znamená překonání měšťácké demokracie a které odhalilo tuto měšťáckou demo kracii jako kapitalistický systém, jde naše stanovisko jen potud dále, že pravíme : nová úprava hranic může předsevzata býti na základě svobodného dorozumění federace proletářsko socialistických republik Evropy. Ale právě tak jako Druhá internacionála musíme státi na stanovisku : jsme proti každé násilné změně hranic vytvořených tímto mírem, reakčním pučem nebo válkou . To je naše stanovisko a žádné jiné neza ujímáme. To nemá nic co činit se státním oportunismem, se státním etatismem. Debata ostatně potvrdila, co jsem pravil již ve svém referátě, že kritika našeho stanoviska z řad českých a německých soudruhů nevynašla žádnou positivní formulaci jiného stanoviska. Byla to kritika, ale nic než kritika. Soudruh dr. Stern nám říkal, co jsme neměli dělat. Neměli prý jsme 421

především dávat žádné prohlášení, protože jsme se nedově děli, co Beneš chtěl a chce. Dokud prý Beneš nepromluvil, neměli jsme my učiniti žádný projev. A na řeč Benešovu ne měli jsme prý nic prohlašovati, nýbrž se ho jen tázati : co vlastně chcete ? Soudruzi ! My bychom mohli dr. Beneše ještě léta a léta se tázat, co chce, on nám to neřekne. On vždycky bude mnoho o tom mluvit, ale nic positivního neřekne. Vláda učiní nám vždy prohlášení, výklady, aniž bychom si z nich mohli vybrat, co vlastně chce . To musíme sami zjistiti ana lysou hospodářské a politické situace a posuzováním členů vlády. Vláda své karty neodhalí. I když jsem ve své řeči tvrdil, že vláda spáchala velkou hloupost, nechtěl jsem tím říci, že by ředitelé tohoto státu dělali jen hlouposti. Osli to nejsou a vůči nám karty své neodhalí . Hlavní řečník proti našemu stano visku byl soudruh Vajtauer. Uváděl velmi mnoho proti nám. To, co tvrdil, že bychom byli se vyslovili pro intervenci této vlády, vyvrátil již soudruh Šmeral. Jakou už zcela jinou tak tiku, jaké zcela nové stanovisko proklamoval proti stanovisku našemu, které po jeho názoru bylo úplně falešné ? Pravil, že my jsme pro boj proti reakci v Maďarsku . Vzpomínám si, že jsme pravili totéž. On dokládá : Ale jen když tím padne i reakce uvnitř. Vzpomínám si, že jsme i to pravili : Jsme pro boj vnější i vnitřní. Dále žádá záruku . My jsme kladli poža davky. Pak vypočítává požadavky. Tyto požadavky úplně se neshodují s těmi, které my jsme stanovili. Vcelku však je to totéž stanovisko. My chceme proti reakci bojovat, my nedůvě řujeme vládě, my musíme reakci uvnitř odstranit, my žádáme záruky toho, aby reakce u nás nevzrostla. Kde je tu velký rozdíl mezi hlediskem Vajtauerovým a naším ? Musím již říci, že mně při řeči Vajtauerově napadl citát z Fausta, který bych vůči němu chtěl málo pozměnit, nebo on velmi mluvil proti nám, ale co řekl, bylo více pro nás : ,,Mluvíš marně příliš mnoho, abys řekl ne. Ze všeho slyším jen ano!" Chápu úplně pocit, ze kterého vznikla oposice. Tento pocit je naprosto opráv něný. Je to pocit oprávněný, že vedení strany mohlo zavésti oportunistickou politiku , že by ve svém oportunismu šlo velice daleko, že by z jejího revolučního oportunismu mohl vznik nouti zase starý oportunism, proti kterému jsme bojovali v so ciálně demokratickém hnutí. Soudruzi, v politice nepřijde jen 422

na to , co se dělá, nýbrž také na to, kdo to dělá. Jestliže my jsme skutečnou komunistickou stranou, pak můžeme si dovoliti i revoluční oportunism. Jako ruská komunistická strana, jako Lenin a Trocký ve svých koncesích, které kapitalistický svět na nich vynutil, šli až na nejkrajnější hranice, aniž by při tom ani na okamžik vzdali se revolučního charakteru své politiky, tak může i jinde skutečná komunistická strana býti velmi da leko, vyžadují-li toho určité taktické ohledy. Ale vše přijde na to, aby to bylo vždy k prospěchu hnutí, aby za touto přechod nou oportunistickou taktikou vězela vážná vášnivá vůle, aby příslušná organisace strany provedla revolučnější politiku k organisování sociální revoluce. (Živý souhlas.) Šturc: Přicházíme k dalšímu bodu denního pořádku, jímž je referát českého zpravodaje soudruha Volka

O AKČNÍM PROGRAMU STRANY

Soudruzi a soudružky!

Máme-li vyzvednouti a předvésti před vámi jednotlivé pro gramové úkoly a požadavky, které komunistická strana v Československu ve svém programu jednotné komunistické strany v tomto státě předkládá jednak komunistické straně samé, jednak všem proletářským masám a celé veřejnosti. Je potřebí objasniti tu okolnost, že jsme změněnými poměry sku tečnosti donuceni své programové úkoly, které v letech 1918 až 1921 , do tohoto sjezdu, bylyjednotné a maximální, poněkud přizpůsobiti, řekl bych časově rozvrstviti a přizpůsobiti těmto změněným poměrům skutečnosti . Je zásadním požadavkem marxismu a marxistické metody vědeckého myšlení, aby tato metoda a toto myšlení nebyly ztrnulé a doktrinářské, ale na opak, aby byly nejvýš střízlivé a pružné v posuzování úkolů a cílů společenské složky proletariátu v každém časovém úseku zvláště. A právě tato marxistická střízlivost nás vedla k tomu, abychom programové úkoly strany poněkud roztřídili, a to znamená, abychom udělali několik konkrétních kroků, abychom si mezi požadavky konečného cíle, jenž spočívá v kardinální a 423

úplné změně společenských poměrů a řádů, položili ještě několik konkrétních úkolů, kterých bude třeba a nebude nám realisovati dříve, než přijdeme k bezprostřednímu útoku na posice kapitalismu, ke svržení třídy buržoasní. K tomuto po znání jsme nedospěli přirozeně tím, že jsme ztratili snad víru v sociální revoluci komunistickou, že snad z pohodlí se chceme zařizovati na dlouhou či krátkou dobu jakési akční oportunity, ale k tomuto přesvědčení jsme dospěli přesným studiem a zkou máním sociální revoluce samé jako - časově vzato - pro cesu , který má svůj vznik, průběh a konec. Posuzujeme-li tedy náš program jednotné strany, musíme se vymaniti z pout dvojího pohodlí. Předně odhoďme nekomunistický revoluční radikalismus, ale také oportunistický, diplomatický radikalis mus, který by chtěl této určité a významné revoluční mezifáze využíti k provozování stranické a falešné diplomacie uvnitř strany. Chceme proto zdůraznit, že v dnešní periodě nutné kon krétní kroky se musí chápat jako konkrétní kroky, které se dějí v průběhu sociální revoluce, že pravděpodobně tyto kroky budou se musit uskutečnit, má-li naše strana získat si posice v tomto státě, které by jí umožnily vítězný boj s kapitalismem : chceme-li nebo nechceme-li, my musíme tyto kroky konkrétní, které jsou vyjádřeny v minimálních požadavcích našeho pro gramu, přiznat, my musíme je provádět a podporovat maso vými akcemi, nemáme-li být považováni za utopisty a revo luční snílky a máme-li být v momentu samé sociální revoluce dobře vyzbrojeni a míti mocensky obstojné posice. Řekli jsme, že k tomuto vytyčení minimálních požadavků ke kapitalistic kému státu nás přivedlo zkoumání sociální revoluce jako pro cesu, který má svůj vznik, průběh i konec. Sociální revoluce je společenský proces v celku. Proto obraťme se ke zkoumání tohoto společenského procesu a co uvidíme ?

Rozbor společenských poměrů Po světové válce ( 1914-1918) veškeré kapitalistické státy, poněvadž ve státě exponovaly se i politické i hospodářské síly těchto států na výsost, ukázalo se, že kapitalistické politické i výrobní vztahy ve všech státech jsou v úplném rozkladu. Svě

424

tová válka, jako proces negativně rozšířené výroby a směny, rozložila nejen výrobní a směnné vztahy v mezinárodním mě řítku, ale i jednotlivé politické systémy. Každý jednotlivý kapi talistický stát skýtal obraz hospodářského a politického zmat ku, kromě toho světové hospodářství a politické konstelace, která byla dříve vyjádřena určitými skupinami velmocí, octly se bez solidní báze světové. Nastala doba úplné nejistoty a ne klidu. Tato nejistota a neklid byla sice prorvána významnou říjnovou revolucí proletářskou v Rusku , která ukázala západo evropskému proletariátu, jak se „ to dělá“, ale kromě bavor ského pokusu a kompromisní revoluce — abych tak řekl — v Uhrách, západoevropský proletariát, tak jak byl seskupen ve vůdčích stranách proletariátu, nebyl schopen, aby vyšel z nejistoty a neklidu společenských poměrů . Čím se vyjadřuje neklid a nejistota společenských poměrů v kapitalistických státech po světové válce ? Odpověď na otázku našli bychom velmi výstižně rozřešenu nejmenovaným autorem v „ Internationale Presse- Korrespondenz“ , č. 1 , str. 4, ze dne 24. září t. r.: „ Dvě poloviny světa stojí proti sobě : ože bračená polovina : Rusko, Polsko, Německo, země bývalého Rakouska-Uherska a Itálie, dohromady asi přes 300 milionů lidí; bohatá polovina : ve válce náramně zbohatlé zámořské země, především Spojené státy, Japonsko a také anglické ko lonie. Ožebračené země trpí podvýrobou, bohaté nadvýrobou . Ožebračené země mají nouzi ve všem, bohaté mají všeho nad bytek. Zchudlé země nemohou od bohatých kupovat, neboť ne mají ničeho k výměně... Bohaté země nemohou zase prodá vat a na úvěr nedají chudým zemím nic, protože jsou chudé. A tak stojí dvě polovice světa proti sobě v nerozřešitelných pro tivách. Všechna břemena padají jako vždy na dělnictvo těchto kapitalistických států . V bohaté polovici světa jsou miliony dělnictva nezaměstnaného . Ve Spojených státech mezi 4½ až 5 miliony. Pracující masy v Americe hladovějí, protože je země bohatá. Ve zchudlých státech je naopak nezaměstnanost malá, ale přes to, že dělnictvo pracuje, hladoví, protože země jsou chudé."

Kdybychom tedy tyto prosté věty nejmenovaného soudruha v ,,Internationale Presse- Korrespondenz“ převedli na náro dohospodářský jazyk, řekli bychom, že hospodářská situace 425

a její krize projevuje se především v peněžních, a to mírnou cestou nerozřešitelných protivách. Tyto protivy budou kon stantní, potrvá-li dnešní stav státních a válečných dluhů, a on potrvá, neboť sotva by finanční baroni přistoupili na čistě bol ševické metody anulování státních a válečných dluhů ! A po tom sanace vnitřní hospodářské krize spočívá vlastně v dneš ních kapitalistických poměrech na okradení a ožebračení jed noho státu druhým. Zničíte-li však stát jeden, nemá-li tento stát možnosti a potence nákupní, nemá také potence výrobní, ale také stát, který okradl a oloupil, nemá potence výrobní, protože není odbytu . Nebude nikdo tak naivní, aby tvrdil , že soudobou hospodářskou krizi je možno překonat uvnitř jed notlivých států šetřením. Finanční krize, která již přerostla platební potenci zchudlých států a uvrhá státy do finančního vasalství bohaté polovice světa, je tak veliká, že její řešení může být jedině rázu čistě revolučního, anulováním všech dluhů a převzetím výrobních prostředků do rukou státu. Finanční krize obráží se silně i v hospodářských poměrech výrobních a směně. Je ztížen nákup surovin, ale je také vylou čen prodej výrobků . Hrozivý mrak výrobní a směnné stagnace visí tedy nad celým hospodářským světem. Tyto všechny zjevy ve sféře hospodářské byly a jsou dosud od roku 1918 . Hospodářská situace je tedy vyznačena rozkladem výroby a směny a kapitalistických výrobních a směnných vztahů ve svě tovém měřítku. Avšak i kdyby se kapitalistům podařilo nějakým zázračným způsobem urovnat poměry valutové a tím i nákup surovin, kdyby tedy v materiálních živlech výrobních se zavedl jakž takž pořádek, zdali je tak možno uvésti chod výroby do po řádku ? Tvrdíme, že ne, neboť po světové válce vyvstává přímo jakoby z ,,podzemí“ nový činitel, to je proletariát, který si žádá odpovídajícího místa ve výrobním procesu. Proletariát jako nová organisační síla ve výrobním procesu nedá se nijak už spjati do rámců čistě kapitalistické výroby. Proletariát bude už neustále a vytrvale žádat své místo ve výrobě a sice takové zastoupení v kontrole a řízení výroby, jaké odpovídá jeho početnosti a síle. A tento fakt je z revolučního hlediska nový. To znamená, že v kapitalistických hospodářských poměrech nemůže nastat kapitalistická rovnováha, poněvadž lidské živly

426

ve výrobě, to je proletariát, budou neustále v pohybu. Situace neklidu, řekněme revoluční situace hospodářská, bude tedy už zjevem trvalým až do konečného rozřešení společenských poměrů cestou sociální revoluce a zřízení nové hospodářské rovnováhy socialistické. Kdežto v hospodářských poměrech revoluční stav je v ob dobí výbušném a bezprostředním, ptejme se, jak to vypadá v politických poměrech. A tu jsme z marxistického hlediska v docela jiném ovzduší. Kdežto jsme viděli, že hospodářské poměry prodlužují svůj chod v rozkladu a ponižují křivku nosnosti výrobní a směnné, politické poměry v jednotlivých státech se buržoasii podařilo ovládnout. Toto ovládnutí poli tických poměrů ze strany buržoasie je postupné od roku 1918 . Takže vlastně od roku 1918 až do poloviny roku 1920 nachá zeli jsme se v revoluční situaci pořád bezprostřední, ve sféře politické i hospodářské. Ale od prvé poloviny roku 1920 po litická sféra jednotlivých států se odštěpuje od hospodářského rozkladu a začíná se organisovat . Při této práci prokázaly bur žoasii vydatnou pomoc sociálně demokratické strany a strany sociálních nacionálů . Tedy buržoasii podporovaly složky pro letariátu, třeba už poloměšťanské. Se sociální demokracií stala se nebývalá věc. Ona ztrácí svůj proletářský ráz. Vypadá to tak jako v anekdotě, když rozjařený manžel vrací se pozdě v noci domů, zmýlí si dveře a ocitá se místo v ložnici své do mácnosti v ložnici cizí. A tato nenadálá slast tak zlákala muže, že vraceje se domů, mýlil se vždy a důsledně. A šlo mu to tak k duhu, že nepozoroval, že je to pozorováno, že nastává v ro dině rozvrat a rozluka. Sociální demokracie se svými vůdci si také zmýlila dveře. Vůdcové sociální demokracie okusili slastí cizího buržoasního lože, mýlili se důsledně ve dveřích, takže nakonec ani dveře k proletariátu nenašli a milkují se s buržoasií a dělají s ní společně buržoasní stát. Tato zrada v politice sociální demokracie způsobila, jak jsme řekli, rozdvojení na jistou dobu, převahu ekonomiky nad politikou. Vidíme zde skoro věc, z marxistického hlediska ne bývalou . Rozložená výrobní základna je ovládána politickou mocí. Kdežto marxisticky tu platí, že nemá-li politická nad stavba opory v hospodářských poměrech, tříští se a padá. A hle, politická moc se nehroutí a nepadá, ale naopak, snaží 427

se uplatniti svůj organisovaný vliv na hospodářské poměry. Kdo je v takové situaci ve výhodě ? Buržoasie i proletariát ? Čí posice jsou silnější ? Řekněme otevřeně, že posice proleta riátu. Proletariát musí v hospodářských poměrech udržovati lidské pracovní živly v pohybu a má tak bezpečné záruky, že skutečné moci buržoasie a s ní spojené socialistické strany ne mají. Veškerou silou však na poli politickém musí rozraziti řadu buržoasie a za vůdci sociálně zrádcovských stran jdou cího dělnictva. Důkladnou metodou akcí masových musí od halovati zrazeným pracujícím masám celou faleš buržoasně socialistické politiky protidělnické. A tento stav, to je revoluční stav v hospodářských pomě rech a částečná stabilisace vnitřních politických poměrů (ne mezinárodních), nazývá se v naší běžné mluvě padání bezpro střední revoluční vlny. Ale toto padání je nezbytné právě z toho hlediska, že se děje v průběhu sociální revoluce toho snad nej vyššího typu, jaký je vůbec možný. Řekněme si upřímně, že i buržoasie a s ní spojené socialistické strany se mnoho naučily z ruské sociální revoluce. Vytvořením tedy občanského bloku buržoasie a sociálně oportunistických stran přesunula se do časně převaha v politické sféře, která je přece jen tou sférou útočnou , na stranu buržoasních stran. A této situace, s níž je nutno počítati a ji mužně přiznati, je potřebí co nejekonomičtěji využíti . Máme v ní velmi určité mocenské postavení, ale i velmi určité konkrétní úkoly. Dovolte, abych, než přejdu k těm úkolům, vyzvedl ještě jednu věc, kterou musím objas niti, abyste pochopili celý smysl našeho minimálního pro gramu.

Jak to bylo v Rusku mezi únorem a říjnem roku 1917? Po vzepětí revoluční vlny v Rusku po únorové nacionální revoluci roku 1917 nastává a nastal obdobný stav (ne zcela, odmyslíme-li si velmi nízký typ sociální revoluce atd .), který my prožíváme od národnostní revoluce roku 1918 u nás . Jenom si představte, že v sociální revoluci nejvyššího typu, kterou prožíváme my, ty týdny a měsíce ruské budou třeba měsíce a roky průběhu sociální revoluce u nás. Je to trapné, ale je to tak a nemůže být jinak. Zmenšeme si tedy i ty mo

428

menty, které ruskou mezifázi od nacionální revoluce do revo luce sociální tak zkracovaly, tj . ohromné vzepětí třídních protiv, válečný stav, malou organisovanost buržoasie a třídy kapitalistické, velikou programovou rozbředlost a nejasnost druhých socialistických stran a potom ten ohromný hospodář ský pád carského Ruska, isolovanost Ruska v ohledu směny a jiné a jiné věci, a obdržíme přibližně obdobný stav, který pro žíváme my. Prožili jsme i my období kerenštiny, nebezpečí kornilovštiny, ovšem u nás nebylo to tak vzepjaté, tak řek něme geniální jako v Rusku . Ale ptejme se, co jsme v této mezifázi, v tomto průběhu sociální revoluce, dělali a děláme my a co dělal ruský proletariát ? A tu dojdeme k přesvědčení, že ne ruský, ale český Vasil - Vašek práskal bičem na hnojišti buržoasní společnosti. My jsme práskali bičem nad hnojištěm buržoasní společnosti, český bázlivý Honza omezil se jenom na ,,poprask v buržoasní šalandě“ , zatím co ruský proletariát pod vedením komunistické strany využil účinně průběhu so ciální revoluce k tomu, aby si upevnil posice, aby se vklínil do buržoasních společenských vztahů , tyto vztahy rozložil a úto kem vzal bašty kapitalismu. V Rusku od února roku 1917 existuje vlastně už dvojvládí, sověty vydupaly si kontrolu vý roby, závodní rady i tovární výbory, proletariát stupňuje své požadavky a vymáhá si kolegiální správu výroby a jiné a jiné. A tu je jisto, že ruský proletariát ke konci mezifáze sociální revoluce měl takové posice, které mu s velikou pravděpodob ností zaručovaly možnost vítězství. Nemíníme se z ničeho více tak učit jako právě z tohoto ob dobí v Rusku od února k říjnu roku 1917. Prožíváme-li tedy revoluci vyššího ne-li nejvyššího typu, musíme dvojnásobně a stokrát a tisíckrát více využíti tohoto období přechodu k so ciální revoluci ve vlastním slova smyslu, které jsme obdrželi nezávisle na naší vůli. Ty ruské požadavky a vymoženosti v období přechodném jsou pro typ naší sociální revoluce však málo a velmi málo . Je potřebí daleko silněji zakotviti, daleko hlouběji se vklíniti do buržoasních řádů společenských a výrob ních, abychom si zaručili určité mocenské postavení, které by umožnilo svržení systému vykořisťování. Vyšší typ sociální revoluce vyžaduje vyšší typ přípravy k boji, většího napětí a větší síly proletářské armády. 429

Není ovšem pochybnosti o cestě, kterou se budeme vklíňo vati do systému buržoasního. Zase to musí býti cesta odpoví dající orientaci revoluční, vše, co budeme dělati v rámcích kapitalismu pro proletariát (a jiné práce tu není), musí býti konáno pod zorným úhlem sociální revoluce, tedy metodami ne odhalení, ne poučování buržoasních hlav, ale metodami boje, metodami sociální revoluce. Zdůrazňuji, že nesmí se najíti hlavy v naší jednotné straně, která by myslila o naší taktice boje jinak než tím myšlenkovým postupem, který je vtiskován do naší hlavy rázem epochy, těmi určitými poměry, jež dávají nám určitý materiál pro naše poznání a myšlení. Křičet o so ciální revoluci za každou cenu ihned, ale i bázlivé utíkání od ní svědčilo by o úplném a nebezpečném nepochopení úkolu komunistické strany v té nejvážnější době přechodné k ní. Klid, přiznání a správné rozpoznávání situace nade vše musí býti heslem pro nás . Doufám, že tímto rozborem situace na byli jste jasné představy také o nutnosti úkolů, těch bezpro středních úkolů , které čekají naši jednotnou stranu v této době přechodné. Soudruzi a soudružky ! Na prvém místě tedy budeme mluviti o minimálních po žadavcích našeho programu, neboť požadavky maximální jsou známy a budou se moci uskutečniti až po převzetí politické moci v tomto státě samým proletariátem. Tedy :

Jaké úkoly nás očekávají v oblasti politiky? U odstavce požadavků vůči buržoasnímu státu, a sice u od stavce 1 , 2, 3 a 5, se nebudu zastavovati. Zrušení censury, svo boda tisku, shromažďovací a spolčovací, zrušení zákona o te roru, zrušení všeho nacionálního teroristického tlaku bur žoasního státu na proletariát a uspíšení samosprávy jsou poža davky staré, známé a samozřejmé. Je potřebí však pozastaviti se při požadavku zrušení stálé armády a zavedení miličního systému. Armáda, otázka armády je kamenem úrazu v tomto státě. Myslí si totiž vojenští odborníci a vedoucí hlavy tohoto buržoasně demokratického státu, že bez veliké stálé armády obrana státu je nemožná. Ale tato otázka „ obrany státu“ po mocí stálé armády je pro proletariát velmi povážlivou . Předně 430

stálá armáda sama státu neubrání a za druhé stálá armáda je účinnou mocí v rukách diplomacie k vykonávání vlivu nejen na vnitřní poměry, ale i na poměry vnější. Jestli je to tak, to zdůrazňujeme, že stálé armády v buržoasním státě využívá buržoasie k vykonávání buržoasního vlivu na vnitřní a vnější poměry . Buržoasní vliv pomocí stálé armády na vnitřní poměry projevuje se rostoucí reakcí a persekucemi dělného lidu, udržo váním třídních protiv v mezích buržoasního pořádku a klidu, úplným udušením pracujících mas . Stálá armáda v rukou bur žoasie vykonává však vliv i na vnější poměry. Pomocí naší stálé armády ovlivňuje francouzská buržoasie vnější poměry okolo naší republiky tak, jak se jí to hodí, a ke škodě proleta riátu. (Intervence proti sovětovým Uhrám.) Možnost použíti stálé armády, hlavně v okolnostech, které žijeme a jimiž jsme cele závislí na choutkách a politice francouzské plutokracie, nekryje se nikterak s požadavky pacifismu a politiky mírové. Naše stálá armáda bude musit zasahovat tam, kde to bude po třebovat spojenecký kapitál a kde to naprosto bude odporovat zájmům proletariátu v Československu. V případě zřízení so větového státu v Rakousku neb Německu či kde jinde naše stálá armáda na povel západoevropské bankokracie půjde proti bratrskému proletariátu Rakouska a Německa. Pokud existuje stálá armáda, řízená buržoasními specialisty a závislá od bur žoasního státu, potud je proletariát v nebezpečí, že „ obrana“ státu je vlastně obrannou buržoasní mocí ve státě, tedy nástro jem buržoasie proti proletariátu. Stálá armáda však neposky tuje nijakých záruk pro obranu státu. Její síly a reservy ukáží se ihned velmi chabé, kdy jde o vážné a skutečné bojové ma sové akce, třeba ve válce. Světová válka ukázala, že kádry a jádra stálých buržoasních armád se rozplynuly pod prvními údery válečné vichřice. Dokud celý národ a lid nestál ve zbrani, dokud nevedl válku vlastně ozbrojený lid, dotud nebylo a ne mohlo být počítáno na skutečnou obranu existence i bur žoasního státu. Ale nám nejde o obranu buržoasního státu. Nám jde o to, aby buržoasní armáda byla zaměněna ozbroje ním, a to všeobecným ozbrojením pracujícího lidu. Teprve ozbrojený pracující lid je tou pravou brannou mocí, která je s to nejen bránit stát pracujícího lidu proti reakci vnější, ale v prvé řadě zlomiti reakci vnitřní. Ozbrojený pracující lid je 431

tou demokratickou armádou, je tou novou armádou, o níž psal Jaurès , která v prvé řadě obrátí se v nástroj pracujícího lidu proti buržoasii. Jak má brániti stát proletář, když reakce a buržoasie vnější útočí vlastně na reakci a buržoasii vnitřní. Útočí-li buržoasní reakční moc státní cizí na buržoasní reakční moc státní naši, ozbrojený proletariát jednoho kaž dého státu je povinen svrhnout v prvé řadě vlastní buržoasii. Když to neučiní proletariát proti nám bojující země a učiníme to my, totiž když by ozbrojený lid v tomto státě svrhl buržoasii v případné buržoasní válce, potom teprve by nastala doba pravé obrany vlasti, to je vlasti proletářské. My bychom teprve po svržení buržoasie bránili stát svůj , a kdybychom přešli k ú toku na nepřítele se zřízením buržoasním, vedli bychom spra vedlivou obranu a revoluční válku. Právě nyní tedy je potřebí, v době, kdy na obzoru vyvstá vají nové mraky válečných konfliktů, zdůraznit a velmi jadrně zdůraznit otázku zrušení armády a ozbrojení pracujícího lidu. K tomuto způsobu řešení otázky obrany státu musí hlavně dnes náš stát přejít, mají-li naše dlouhé hranice býti zabezpe čeny před habsburským nebezpečím, neboť není jinak u nás takové regulární armádní síly, aby tyto hranice byly zabez pečeny. Druhým kardinálním požadavkem v oblasti politické je po žadavek radikální změny státní zahraniční politiky a její poli tické orientace. V prvé řadě rozvázání našeho nezdravého po měru s Francií a rozvázání našeho poměru s monarchiemi v Malé dohodě. Potom zrušení tajné diplomacie, řešení všech zahraničních otázek před fórem parlamentním, zrušení všech konvencí a smluv na výboj a odboj , uzavřených s monarchiemi v Malé dohodě. Tyto požadavky jsou velmi důležité a komu nistická strana v Československu bude musit využít vší energie a síly, aby prolomila tyto zjevy nedemokratické, protisocialis tické v státní zahraniční politice. Já si myslím, že kapitalistická Malá dohoda pod komandem francouzské bankokracie je největším nebezpečím pro proleta riát ve střední Evropě, ale také výborným semeništěm reakce. My nemáme také vůbec důvěry v taková seskupení buržoas ních států, jako je Malá dohoda. Když vejdeme trochu do historie těch různých státních spolků a aliancí, tu vynikne 432

nám jeden veliký spolek, utvořený v roce 1891 až 1892, a sice francouzsko-ruský. Ruský carismus, ruská despocie spojovala se s francouzskou poloroajalistickou, ale při tom „ republikán skou“ plutokracií. Každé takové křížení republiky s monarchií je pro proletariát republiky velikým nebezpečím, ale i pro proletariát v monarchiích. Republika posiluje prestiž monar chie, dává politice monarchické demokratický lesk (u nás bur žoasní listy velmi rády píší o demokracii jugoslávské a Take Jonescu mluví dokonce o demokracii rumunské !) . Republika však svými smlouvami na výboj a odboj , které v běžné diplo matické mluvě nazývají se smlouvami obrannými, je zavázána pomáhat monarchiím spojeneckým v tom momentě, kdy ony budou napadeny. Ale proletariát se musí ptát : může se bez pečně najít kritérium napadení a obrany ? Napadne-li Itálie Jugoslávii, můžeme bezpečně říci, kdo je vinen a kdo sku tečně zavinil válku ? Nehledě k tomu, kdyby Itálie napadla Jugoslávii, chtějíc se zmocniti Baroše, tento ostrůvek může býti příčinou, aby posílali proletariát této republiky na jatka jugoslávské reakce. Podobná smlouva existuje s Rumunskem. Zde je situace ještě vážnější. Sousedem Rumunska je sovětové Rusko. A což kdyby Rumunsko se sovětovým Ruskem počalo konflikt, který by se rozhořel ve válku ? Kdyby Rumunsko tak drzým způ sobem na rozkaz Paříže (jako to udělali Poláci) přinutilo revo luční Rusko k válce ? Komu bude musit pomáhat tato ,,demo kratická" republika, kam bude posílat své dělnictvo Bechyně ? Tato republika a všechny strany, které při uzavírání smluv Benešem s vyloženými reakčními monarchiemi asistovaly, budou pomáhat feudálnímu Rumunsku, musejí podle smlou vy pomáhat rumunské dynastii proti revolučnímu Rusku . To je také historickým úkolem demokratické republiky ? To je úko lem pokrokové republiky? Úplně reakční je také výslednice té politiky, kterou provádí Malá dohoda. Už její složení v podstatě je reakční a nedemo kratické. Prosím: dvě monarchie a jedna republika. Co to zna mená, než že větší vliv v politice Malé dohody mají monarchie, tedy zájmy čistě dynastické . Boj proti Habsburkům ze strany dvou monarchií Rumunska a Jugoslávie je bojem ne zásadním, protimonarchickým, ale bojem dynastickým. Rumunská a

28 Protokoly

433

jugoslávská dynastie bojuje proti Habsburkům ze záští dynas tického. Jakmile se umožní v Uhrách politikům Malé dohody druhý král , z druhé než habsburské dynastie, poměr Rumun ska a Jugoslávie k nám se změní. Nechceme býti proroky, ale ten poměr nebude nám jako republice příznivý. Vždyť ta politika monarchií je jedněch za osmnáct a druhých bez dvou za dvacet. Chápali bychom našeho exponovaného ministra věcí zahraničních v Malé a Velké dohodě, který by hájil stanovisko nedopustit za žádnou cenu monarchického zřízení v Uhrách. Jakákoliv dynastie v Uhrách bude mít tendence restaurace integrity bývalého Uherska. Historicky pokrokové hledisko jakékoliv republiky je propagovat republikanismus a demo kracii, ale ne spojovat se s monarchiemi a reakcí k tomu, aby v Uhrách byla reakce a monarchismus nastoleny, ale jenom ne ta habsburská! Proti této české naivitě a lehkomyslnosti za hraniční politiky naší musí rozhodně vystoupit komunistická strana v Československu . Agenty Horthyho v této republice jsou právě ti, kteří nebezpečí maďarské reakce oblékají po hodlně jen do hábitu Karla excísaře a Habsburků . Reakce má kořeny však právě v té třídě, která je proti proletariátu. Byl by možný dvojnásobný pokus excísaře Karla, kdyby naše demokratická republika a dvě líbezné spojenkyně Rumunsko a Jugoslávie nebyly násilím a v krvi utopily sovětové Uhry ? Kde by byl Karel a kde by byla dnes ta ,,strašná“ maďarská reakce ? Je proto nutno rozrazit ta pouta, která nás spínají s Paříží a těmito dvěma monarchiemi. Je nutno zdůraznit, že proti rostoucí reakci je nutno se opírat o takové vládníformy, které vylučují monarchism. A to je sovětové Rusko a okolní republiky. Z toho vyplývá požadavek poznání vládní formy sovětové v Rusku. Tento požadavek stává se požadavkem programu našeho a můžeme říci, že skoro v dnešní době požadavkem z nejhlavnějších . Tím, že jsme tento požadavek vložili do programu, postavili jsme určité, velmi určité a závazné revo luční stanovisko i k této naší Československé republice. Jedině v těsném politickém a hospodářském styku a spojení se sově tovým Ruskem, republikánským Rakouskem a Německem může tato republika obstát jako republika a může si zaručit nejen politický a hospodářský rozvoj , ale i existenci. Jedině ve spojení

434

se sovětovým Ruskem splní tento stát své historické poslání na cestě k socialismu . Jedině ve spojení se sovětovým Ruskem obmezíme a pohasíme oheň polské šlachtické odvety. To je naše výrazné a poslední slovo k vedoucím hlavám tohoto státu. Nevšimnou-li si a neporozumí-li ani dnes pánové na Hradě a zástupci buržoasního socialismu této výstraze, pak se ovšem musíme ptát, kdo jsou ti praví agenti Horthyho, kdo podko pává tento stát. Přejdeme nyní k vysvětlení našich programových poža davků

v oblasti hospodářsko-průmyslové. Vážený sjezde ! Jak jsme již v úvodu podotkli, hospodářská základna tohoto státu nachází se ve stavu skomírání a neustá lých výrobních přeryvů. Je to důsledek toho rozrušení světo vého hospodářství jako celku, úplného rozrušení mezinárodních výrobních a tím také směnných vztahů. Zásobovací akce suro vinová, to jest nákup surovin a tím také proces samé výroby, je vázán a svázán jednak nezregulovanými poměry valuto vými, jednak velmi zúženou základnou vnitřního a vnějšího odbytu . To je jedno. Druhé spočívá v tom, že v těchto nanej výš nejistých hospodářských poměrech projevily se velmi uvě domělé a organisované snahy proletariátu k zavedení nové, so cialistické rovnováhy výrobní bez kapitalistů a proti nim. Proto kapitalisté a s nimi, můžeme říci směle, pokulhávající sociální patrioti zahájili surový boj proti těmto snahám. Kapitalisté, kterým se podařilo za pomoci zrádců socialismu ovládnout politicky výhodné posice, snaží se proto krizi svého systému změkčit snížením životní úrovně pracujícího lidu a sabotováním výroby. Útok na životní úroveň pracujícího lidu (stabilisace mezd) a sabotáž výroby (zastavování provozu, výluky atd. ), tyto zvláštní poměry hospodářské vtiskly nám do programu požadavky spočívající v žádání zajištění minimální životní úrovně pracujícího lidu a zajištění si proletariátem provozu vý roby. Žádáme proto, aby novým zákonem bylo závodním ra dám a odborovým organisacím přiřčeno právo kontroly vý roby, nákupu surovin, kalkulace a rozvahy a také odbytu. V pří padě sabotáže ze strany kapitalistů provozu (viz odřeknutí objednávek uhlí Rumunskem) žádáme, aby bylo závodním 435

radám přiřčeno právo nezávisle od sabotujícího výrobu kapita listy prodlužovat provoz s použitím úvěrového konta vlastníka. Právo závodních rad musí býti rozšířeno na propouštění a při jímání pracovních sil . Závodní rady, a ne libůstky kapitalistů mohou jedině regulovat správný pohyb a lokaci pracovní síly v tomto státě. Žádáme, aby všechny závodní rady se sdružovaly postupně v nadstavbu, která vyvrcholí ve vyšší radě státní, která ať se přemění v hospodářský parlament s právem regulo vání výroby v celostátním měřítku. Toto regulování výroby přirozeně bude se pak projevovat v zintensivnění výroby před mětů prvé nezbytnosti, obmezení výroby luxusního zboží a válečného materiálu . Celá výroba přirozeně bude musit býti opřena o výrobní statistiku, a to závaznou. Abychom využili přechodné doby k sociální revoluci, žá dáme, aby správa výrobních podniků, řízená dosud kapitalisty nebo jejich námezdními technickými pomahači, byla rozšířena v širší kolegiální správu na principu volitelnosti. Je jasno, že ke správě výroby je třeba lidí chápajících sám provoz a s ním spojené práce, proto apelujeme ve svém programu na stát, aby byly pro dělnictvo zřízeny státem vydržované školy pro správu a provoz výrobní. Tímto postupem musíme si zajistit určité mocenské posice ve výrobě a potom cestou roztaživou, to jest zvětšováním po žadavků rozkládat dosavadní posice kapitalistů tak, že sám

systém exploatace a vykořisťování ukáže se nemožným. Při tom zdůrazňujeme, že i kdyby dělnictvo dosáhlo takového posta vení ve výrobě, nenastává doba spolupráce kapitálu s předsta viteli práce, ale že nastává doba skutečného útoku takto posíle ného proletariátu na buržoasii, doba odstranění buržoasie z vý robního procesu. Starým a důležitým požadavkem zde zůstává požadavek socialisace výroby i v rámci kapitalistického zřízení. Neméně důležité požadavky vyzvedáme však k buržoasnímu státu v oblasti zemědělské. Soudruzi a soudružky ! Ani stará jednotná sociálně demokra tická strana neměla svého řádného agrárního programu. Po žadavky kolektivismu a družstevnictví ve výrobě a zemědělství byly nejasné a bezprogramové. Z tohoto důvodu ocitla se

436

i nynější sociální demokracie a československá strana socialis tická v úzkých. Aby si zajistily tyto strany stoupence, počaly hlásati tak zvanou pozemkovou reformu. Ze stanoviska socia listického však tato pozemková reforma neznamená nic než pokračování rozvoje zemědělství směrem amerického farma ření. Je to konjunkturní heslo, které je krokem zpět ze sta noviska socialistického. Dejme tomu, že rozdělením všech velkostatků uděláme tolik a tolik tisíc či desetitisíců drobných vlastníků . Jelikož je dnes konjunktura v hospodářských pomě rech taková, že zemědělský produkt je jediným intensivně cirkulujícím produktem směrem od vesnice k městu, chápe me, že na určitou dobu ukojíme hlad po půdě . Ale řekněme, že poměry se změní , že nastane normální doba směny. Co tu uvi díme ? Uvidíme, že obhospodařování maličkých hospodářství stane se nevýnosným. Nastane doba nového zadlužování a rozpadávání se malých hospodářství a tvoření se větších a vel kých. Tak a tak je to vypočítáváno samou stranou agrární, která by se ani jinak pro pozemkovou reformu neexponovala. Malí zemědělci nesnesou normální doby směny. Pomohou nakonec velkorolníkům a agrárním zemanům zvětšit jejich 100- a 200měřicové celky na 500- a 1000měřicové a sami stanou se novými poslušnými deputátníky na nových velko statcích. Nemůže nikdo dokázat, že by rozvoj zemědělství šel od velkostatků k obdělávání malých parcel. Jestli agrární stra na bojuje za pozemkovou reformu, tož musíme říci, že bojuje za přeměnu dosavadních latifundií cestou jejich rozdělení v la tifundie nové, českozemanské, českoagrární. A tento proces, z kapitalistického hlediska nutný a patrný, by měli podporo vat malí rolníci a domkáři ? Komunistická strana v Československu je toho názoru , že tak zvaná pozemková reforma neodpovídá ani zákonům o roz voji výrobních sil, ani potřebám a požadavkům chudého země dělského lidu. Nechceme dělení velkostatků, nechceme však také, aby kapitalistům agrárním zůstaly. Chceme jejich socia lisaci a obhospodařování po principu společenského obhospoda řování. Drobný zemědělský lid, který nemá ani prostředků provozovacích a není ani schopen zdolat náklady obdělávání drobných pozemků (za pomoci velkorolníků), však musí býti zajištěn. A žádáme, by toto zajištění provedeno bylo v tom 437

smyslu , že drobný zemědělský lid zároveň s námezdnými děl níky bude pojat jako pracovní síla na těchto velikých statcích a bude mu přiřčeno z výsledků výrobních to minimum, které by jinak získával pracným obhospodařováním dílčích po zemků . V souvislosti s tím také žádáme postupnou socialisaci všech velkostatků a zařazení jich do plánu společenského obhospodařování. Řízení a správa velkostatků budiž obdobná řízení a správě průmyslových podniků . Zemědělské otázky dotýká se náš nový názor na daňový systém, pokud se dotýká velkorolníků a velkostatků, které ještě nebudou vyvlastněny, a to aby pe něžní dávky daňové byly do určitých procent převedeny na formu naturální daně. Soudruzi! Je jasno, že i v otázce distribuční musí nastati změna ještě ve státě buržoasním. Zdůrazňujeme, že veškeré pracující masy musí býti pojaty do celostátní konsumní radou řízené spotřeby, která zase musí být zajištěna státem za nízké a dělnické mzdě odpovídající ceny. Nové je, že tyto požadavky zajištění proletariátu snosné spotřeby vztahují se na všechny životní potřeby pracujícího lidu, ale také na výrobní prostředky malých výrobců a zemědělců . Bytová krize, kterou žijeme, zahrnuje do našeho minimál ního programu i bytovou otázku. Předání všech obytných ploch do pravomoci komunálních úřadů, nadbytečné plochy rozdělit mezi proletářské rodiny za levné ceny, to jsou poža davky jasné a samozřejmé, jakož i vydatné podporování vše likými prostředky těch obcí, které započínají stavební akci. Přejdu nyní k otázce finanční. Vy velmi dobře víte, jak umí hospodařit buržoasní stát. Jde to od deseti k pěti. Dluhy se dělají, ale kdo je bude platit ? V tom jeví buržoasie velmi vyvi nutý smysl. U buržoasie vždy jeví se snaha přesunout pla tební povinnosti na bedra proletariátu . Tak jako ve válce první řady fronty jsou zacpány pracujícím lidem, i první povinnosti daňové doléhají na pracující lid a malý zemědělský lid. Vzrůs tající státní dluhy dovedly státní finance tohoto státu na kraj propasti. Proletariát ve svém programu musí zdůraznit, že dosavadní státní válečné a přejaté dluhy není možné bez úpl ného vyčerpání výrobních a pracovních schopností státu za platit a proto žádá :

438

1. anulování státních válečných a přejatých dluhů, které podrývají výrobní a pracovní schopnosti státu ; 2. zrušení nepřímých daní a zavedení progresivní daně z příjmů a majetku ; 3. zabavení všech válečných zisků ; 4. zabavení čistých zisků z provozu a velkoobchodu nad 1,000.000 Kč jako nucené a závazné investice na rozšíření provozu a obchodního podnikání kontrolovaného odpovída jícími závodními radami ; 5. převzetí všech valutárních převodů do rukou státních a zamezení tak finanční spekulace ; 6. kontrola bank závodními radami bankovních zřízenců a zaměstnanců. Vážení soudruzi a soudružky! Nebudu se ke konci rozboru minimálního programu zabývat dvěma vám velmi dobře zná mými oblastmi, a to sociální péčí a programem kulturním. To jsou požadavky tak staré a známé, že nechci tratiti slov. Zdů razňuji jen, že s veškerou kategoričností je nutno prosadit v tomto státě starobní a invalidní pojištění pro veškeren pra cující a cizí práce nevykořisťující lid. Veškeré elementy cizí práci vykořisťující nesmějí býti pojaty do starobní a invalidní pojišťovací pense, uhrazované státem . Tyto elementy mají možnost při spořádaném životě zajistiti si v buržoasní společ nosti snesitelný život ze svého kapitálu. V kulturní politice je nutno hnáti útokem proti tendencím dohody mezi státem a církvemi. Odluka církve od státu musí se provésti konsekventně, do důsledku. Nynější vláda, mající ve svém středu Dolanského a Šrámka, slevila z původních po žadavků odluky všecko. Za Černého, blahé paměti, ministr školství a vyučování a pan ministerský předseda Černý počali mluviti o úpravě poměru mezi státem a církvemi. Dnešní pan ministerský předseda už nemluví ani o úpravě, ale o dohodě. Komunistická strana zdůrazňuje, že odluka státu od církví či naopak musí být provedena tak, že předně budou zabaveny veškeré veliké fondy církevní a církevní latifundie. Za druhé je nutno odloučit církve od školy, zaměnit vyučování nábo ženství vyučováním laické morálce. Náboženství ať se prohlásí za věc soukromou a následkem toho kněží a učitelé nábožen ství aťjsou vydržováni svými církevními obcemi, a ne státem.

439

Tím jsem tak vcelku shrnul naše minimální požadavky vůči buržoasnímu státu, naznačil jsem, jak jest pracovati na tom, aby naše proletářské posice získaly si takové pevnosti a jistoty, která by zaručovala v případě útoku proti buržoasii či v pří padě defensivy komunistických mas nezbytného místa, a to zajištěného bojem pro eventuální pohyby a manévrování pro letářské armády. A nyní k maximálnímu programu několik slov. Náš maximální program znáte. Znáte akční program XIII. sjezdu, znáte program ruské komunistické strany, znáte veliký program ruské komunistické revoluce . Ze všech těch po žadavků chci zakončit svůj referát jedním : chci říci několik slov o diktatuře proletariátu. Diktatura proletariátu je nástrojem v rukou proletariátu pro uskutečňování maximálního programu. Co je to diktatura proletariátu ? V běžném slova smyslu opírali se vykladači Marxe na jeden odstavec Marxova dopisu z roku 1875, v němž se praví : „ Mezi kapitalistickou a komu nistickou společností je perioda revoluční přeměny první ve druhou. Této periodě odpovídá i politická perioda, takže stát této periody nemůže býti ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu." To je řečeno nanejvýš jasně, zřetelně a srozu mitelně. Diktatura proletariátu tedy přesně vzato není vpravdě ani období hotového socialismu nebo komunismu . Lenin sice nazývá toto období socialismem, ale v tom smyslu, že se socialismus v období diktatury proletariátu jedině a nikdy jindy může uskutečňovat. Není ani hotového socialismu v periodě diktatury proletariátu. Diktatura proletariátu je tedy proletářský stát s aparátem proletářského násilí, který teprve a jedině on může uskutečňovat svou mocí postupně socialismus. Byli bychom rádi, kdyby tomu nebylo tak, kdyby proletariát už mohl uskutečňovat socialism v rámcích kapitalismu. Ale žel, pánové, zastánci reálného socialismu, a pánové, kteří nemohou komunistům přijít na jméno, jako na příklad dr. Em. Rédl a soudruzi, nevynašli žádný demokratický všelék, panaceu, kterou by se socialismus mohl uskutečňovat v ka pitalismu. Platí tu stejně zákon o prostornosti . Kde je prostor zaměstnán kapitalismem, pro socialismus není dána možnost pohybu. Naopak, Tusarovo, tohoto velikého sociálního pa triota názorné vyučování ukázalo, že dnes, po tříleté existenci

440

tohoto státu, se jeho strana a jeho dělnictvo odnaučilo i socia listicky myslit, natož budovat socialismus, tvořit socialistické společenské poměry. Zmocní-li se proletariát sociální revolucí politické moci, to neznamená, že už je socialismus tu, že už jsme v socialistickém ráji. Teprve v periodě diktatury proletariátu odbourávají se kapitalistické vztahy a poměry. Diktatura proletariátu je nezbytným předpokladem k tvoření socialistických společen ských poměrů a vztahů. Toto veliké přesvědčení je potřebí vštípit a vočkovat nejen v nás samy, ale jmenovitě i v ty hlavy indiferentních mas a motající se hlavy středních a inteligent ních vrstev. Lenin v nedávné diskusi proti „ výrobní demo kracii" a thesím Trockého v odborových organisacích řekl veli kou myšlenku, která aplikována na naše úkoly strany bude znít : zdali pak jsme my jako masová strana podložili naše úkoly širokou bází přesvědčení těch indiferentních, ale i našich mas ? Vždyť z politického hlediska tato příprava přesvědčení mas je to nejvážnější. Každá akce diktatury proletariátu vyža duje veliké přesvědčení a uvědomělosti . Nejen instinkt pomůže v takovém vysokém typu sociální revoluce, který žijeme, ale hlavně zkušenost, podepřená nezvratným a neoblomným pře svědčením. Zdali pak jsme si představili vážnost hesla „ k masám!“ , a to neznamená jen k našim, ale k indiferentním a v prvé řadě k nim. Zdalipak jsme využili maximálního napětí sil strany k otázce odborové ? A tu musím připomenout jednu věc, kterou k pochopení smyslu a možnosti samé diktatury prole tariátu je nezbytno vědět, neboť mluvit o diktatuře a agitovat pro ni slovy a slovy, to neznamená nic nebo skoro nic. Co nám říká zkušenost ruské sociální revoluce ? Rudzutak ve svých thesích o výrobních úkolech odborových organisací praví : ,,Bezprostředně po Říjnové revoluci odborové organisace byly skoro jedinými organisacemi, které zároveň s provedením děl nické kontroly mohly a musely pracovat na organisaci a správě výroby. Státní aparát správy národohospodářské v prvé periodě existence sovětové vlády nebyl ještě zregulován, zatím co sa botáž vlastníků podniků a vyšších technických úředníků po stavila velmi ostře před dělnickou třídu úkoly ochrany prů myslu a znovuzřízení normálního chodu všeho hospodářství 441

celé země." A ptejme se : nebude to právě tak či aspoň tak v epoše diktatury proletariátu u nás ? Nepadnou-li na naše odbory a svazy právě tak ohromné úkoly? Chci tím zdůraznit, jakou pozornost musíme věnovati odborovým organisacím, mluvíme-li o diktatuře proletariátu . A potom, kde hledati dnes také hlavní těžiště boje buržoasie proti revolučnímu pro letariátu ? Buržoasie to pochopila dříve, a proto vší silou a s podlou pomocí sociálních patriotů chce vymanit odbory z vlivu revoluční strany proletariátu, komunistické strany. Zinověv proto velmi výstižně charakterisuje dnešní stav zá padoevropských a světových odborových organisací ve své řeči na debatní schůzi ze dne 30. prosince 1920 v Moskvě, když tvrdí : 1. odborové organisace jsou dnes organisacemi, kde se řeší definitivně zápas mezi ideou sociální revoluce a mezi buržoasní vývojovostí a sociálním patriotismem, což je nejjas něji viděti na Západě, kde vládne ještě buržoasie a sociální patrioté; 2. dnes centr boje, a to je vážné, neleží ani tak ve sféře politické, jako ve sféře odborového hnutí ; 3. devět de setin boje v nejbližší době (a to platí podnes) musí Třetí inter nacionála a komunistické strany věnovat odborovému hnutí ; 4. ovládnout odbory je rovnosilno porážce buržoasie . Chápeme, jaké úsilí musíme věnovat odborům, abychom mohli vůbec mluviti o diktatuře proletariátu a maximálním programu ? Soudruzi ! Je nemožno vyčerpat všechno, co by se mělo říci v souvislosti s diktaturou také o straně, která je předvojem proletariátu. Je nemožno mi mluvit dnes o formě masové strany a taktice masových akcí, což ostatně vám zdůraznili soudruh Šmeral, Kreibich a Jílek. Chci však ke konci své řeči poznamenat, že dokud nebude naše strana představovat vo jenský ráz strany, prodchnutý obětavostí, mravní silou a ideou revoluce, dokud toto instinktivní hnutí nebude spjato želez nou disciplinou revoluční armády, dotud nemluvme zbytečně o diktatuře a sociální revoluci . Jsme v sociální revoluci, pro žíváme dočasnou defensivu, která dnes či zítra, za měsíc či rok, za rok či deset let se přemění ve velikou ofensivu pracují cího lidu. Pracujme pro stranu, získávejme přesvědčené masy, přesvědčujme a pracujme k tomu, aby pro ideu vítězství pro letariátu byla získána široká báze přesvědčení v tomto státě. Budeme-li všichni stát jako jeden muž, bude-li masové hnutí 442

ve střední Evropě přísně koordinováno, budou-li všechny strany v bojovné pohotovosti, pak si podáme ruce s trpícími bratřími v Rusku a povedeme útok. A v tomto boji rozhodném my zvítězíme! (Bouřlivý potlesk.) Předseda: Slovo má dále německý referent soudruh Václav Ritter. Ritter (Liberec) : Vážení soudruzi a soudružky! Musím bohužel mluviti jako jediný referent o akčním programu. Nad vypracováním našeho akčního programu stála velmi neblahá hvězda. Došlo k němu tak, že jsem navštívil soudruha Volka v jeho domovské obci, abych s ním společně vypracoval akční program. O hlavním obsahu dohodli jsme se za jediný den. Když jsme však byli hotovi, viděli jsme, že program naprosto nevyhovuje. Kromě toho staly se v posledních dnech takové politické události, že i mně bylo úplně nemožno, abych byl důkladně činným na vypracování programu. Nechtěl bych tedy dnes ani tak obhajovati osnovu, která vám vůbec nebyla předložena, nýbrž vyložiti jen to, co podle názoru obou refe rentů tvořiti má akční program . Strana, i kdyby nestvořila žádný akční program, není tu přirozeně bez programu ; nelze tomu rozuměti tak, jako by chom teprve nějaký program potřebovali . Program strany je vyjádřen v zásadách Třetí internacionály, v thesích III. svě tového sjezdu. Úkolem našeho akčního programu může a má býti jen použití všech těchto usnesení prakticky a na naše po měry. Soudruzi, zásadní směrnicí našeho akčního programu je, jak je samozřejmo, nauka Marxe a Engelse. Chtěl bych při této příležitosti poukázati na to, že více než v každé jiné době, v době, v níž nyní žijeme, každý komunista musí míti stále na očích to, co se v dělnickém hnutí děje, co je v širším smyslu slova přírodní děj, přirozený postup, o němž se nemůžeme domnívati, že bychom jej mohli podle zcela určitě vyslovených pevných pravidel říditi a ovládati. Kromě toho musí nám býti vždy jasno, že i kroky, které při zřizování proletářské diktatury musíme provésti jako první opatření vítězného proletariátu, mohou býti jen kroky, které zkušeností byly potvrzeny. Mu síme tedy všechny boje, všechna opatření, všechny chyby vítězného proletariátu pozorně sledovati, abychom se z nich učili.

443

Rozdělili jsme svůj akční program na tři části, z nichž prvá část týká se politické situace, druhá část požadavků vůči měš– ťáckému státu , třetí část prvních opatření, která vítězný prole tariát má provésti. Starý sociálně demokratický program roz padal se na dvě části : teoretická část líčila nevyhnutelnost a výbojnost socialismu ; druhá část tak zvaný minimální pro gram, obsahovala požadavky, které mají býti uskutečněny ještě v rámci měšťácké společnosti . Toto rozdělení nebylo pro nás již přijatelno, a to proto, že jsme nabyli přesvědčení, že bude dlužno uskutečniti socialism již v době, ve které nyní žijeme. Dnes nemůže proletariátu již postačiti, aby slyšel jen, že a z kterých důvodů socialism je nevyhnutelný. Dnes jedná se spíše o to, říci proletariátu a ukázati mu, jak vybojuje socia lism, ne jen jak vybojuje moc, nýbrž také jaká musí býti jeho prvá opatření a kroky, aby tuto moc udržel a upevnil . Ačkoli musí býti přiznáno, že velmi mnohá opatření vítězného prole tariátu budou různá podle místa a času, musí přece právě tak býti řečeno, že jisté základní zkušenosti ruské revoluce pla titi mohou jako všeobecně platné zásady a zkušenosti všech proletářských třídních zápasů . My jsme v prvé části svého akčního programu učinili pokus krátce a jasně vyznačiti politickou situaci, na níž musí býti vybudována a se rozvíjeti naše činnost. My jsme nejprve ve stručných, zhuštěných větách vylíčili rozklad kapitalistické společnosti. Dělníci cítí sice rozklad kapitalistické společnosti na svém těle, naším úkolem však je, abychom mu příčiny toho vyložili . My jsme dále poukázali na úzkou spojitost, ve které dnes stojí všechny národy a státy, na nutně mezinárodní cha rakter všech našich akcí a našeho postupu. My jsme dále vy ložili, že ačkoliv kapitalistické hospodářství se rozpadá, přece politicky kapitalistická třída v nynějším období mimořádně se upevnila a že v celém světě lze pozorovati politické zesílení reakce. Z tohoto znovuzesílení reakce čerpáme poznání, že proletářská revoluce západních zemí bude jaksi mnohem vyš šího typu než v Rusku, že bude musit bojovati s ohromně vět šími překážkami v každém směru a že boj bude mnohem hou ževnatější a roztrpčenější než proletářská revoluce v Rusku, která započala v mimořádném příznivém a vhodném oka mžiku bezprostředně po skončení války. My jsme dále pojali

444

do své osnovy programu to, co již dovozoval ve svém referátě soudruh Šmeral, že revoluční vývoj se dnes nalézá v jistém vlnovém pohybu . Nalézá-li se dnes proletářské hnutí nikoliv na vzestupné, nýbrž na sestupné vlně, není to žádná příčina, abychom akční program strany zařizovali snad na delší pře stávku v revoluci. Němečtí soudruzi znají asi jistě všichni po vídku o Eulenspieglovi, který byl vždy velmi vesel, když kráčel do vrchu, protože si říkal, pak že to půjde zase s kopce a to že bude snadnější. Právě proto, že se nalézáme v jisté hlubině, musíme míti za to, že nám nastane zase vzestup, že lze očeká vati v dohledné době zase vzestup, znovuvzplanutí revoluč ních bojů a že právě proto program strany musí již předvídati tento nový vrchol vývoje. Hlavní věcí zdálo se nám dále vyslo viti v programu jako hlavní úkol strany sebrání všech revo lučních sil v jednotnou frontu proletariátu bez ohledu na strany a národy jako první podmínku pro prospěšný boj . Pod takovou jednotnou frontou nepředstavujeme si žádný shnilý kompro mis nějakých stran, nýbrž představujeme si, že proletariát bez rozdílu stran a národů naplněn bude přesvědčením o správ nosti komunistického názoru o příštích úkolech proletariátu a že sledovati bude komunistických pokynů . Druhá část našeho programu obsahovala požadavky vůči měšťáckému státu . Výrazu „,minimální požadavky" chtěli jsme se vyhnouti , protože by to byla špatná představa míti za to, že proletariát stupňováním minimálních požadavků může dospěti ke konečnému cíli. To by byla naprosto nekomunistická a mylná představa, věřiti, že postupně stavěním stále větších požadavků lze se přiblížiti konečnému cíli. Spíše považovali jsme požadavky vůči měšťáckému státu za věci, které musíme žádati od měšťáckého státu, abychom navázati mohli na bez prostřední přání a bědy dělné třídy, abychom dělníkům v boji za tyto požadavky mohli vyložiti, že tyto požadavky v rámci přítomné politické a společenské ústavy, v rámci kapitalistické společnosti nejsou splnitelny . Označovati to za demagogii ne bylo by podle mého názoru správné. Proletariát svou životní situací je nucen klásti požadavky. Oprávnění těchto požadavků každý proletář chápe na základě svých potřeb. Každý, kdo pozoruje, s jakou jistotou a přesvědčením dělnictvo všude bojuje za své životní nutnosti bez ohledu na to, snese-li to 445

průmysl, může-li to poskytnouti stát, přizná mi, že to není demagogické stanovisko, které zaujímá, nýbrž že my prostě své heslo a své zásady vtělujeme v praxi, takže svůj cíl a svůj boj nemůžeme stavěti na trvání kapitalistické společnosti . Naše požadavky vůči státu mají proto ničivý, destruktivní ráz. Nejsou to návrhy, jak bychom kapitalistickou společnost mohli reformovati a zlepšiti, nýbrž ukazujeme, že životní zájmy proletariátu nejsou již slučitelny s trváním této společ nosti. Jen tehdy, budeme-li bojovati za tyto proletářské po žadavky současnosti rozhodně a energicky, zabezpečíme si důvěru dělnictva. Mezi těmito požadavky přítomnosti hraje obzvláštní velikou úlohu otázka závodních rad . My jsme pojali do svého akčního programu požadavek, aby závodním radám přiznána byla úplná kontrola výroby a aby závodní rady shrnuty byly ve vyšší instance. Žádali jsme, aby návrh o závodních radách, jejž svého času podali Skalák a soudruzi v parlamentě, byl uskutečněn. My jsme ve svém programu označili tak zvanou socialisaci v rámci měšťáckého státu za komedii a varovali jsme proletariát, aby nevěřil takovým podvodným snahám socialisačním . Správnost tohoto názoru potvrzena je všemi dosavadními zkušenostmi . Každý, kdo si nějak uvědomí vý sledky těchto socialisačních snah po převratu v různých zemích, v Německu, v německém Rakousku, v Českosloven sku, bude s námi souhlasiti, řekneme-li, že socialisace i v ob mezeném smyslu, jak ji tyto komise chápou, je v rámci dneš ních mocenských a politických poměrů, v rámci kapitalistické společnosti nemožna. Bod, jejž jsme do programu pojali a při němž jsme sami pochybovali, patří-li do komunistického programu, je poža davek, aby místo stálé armády dosazena byla milice. Jsme si vědomi toho, že tento požadavek je požadavkem měšťácké demokracie. Pojímáme-li jej do požadavků vůči měšťáckému státu, může se to podle mého mínění státi zase jen destruktiv ními účely. Jsme toho mínění, že milice není tak pevnou oporou měšťáckého státu jako stálá armáda. Jsme dále toho mínění, že milice musila by snížiti břemena militarismu na prospěch dělníků . Jen proto jsme tento požadavek vznesli. My jsme dále pojali odstavec o zahraniční politice a žádali

446

úplné odvrácení od dosavadní zahraniční politiky tohoto státu . My jsme ve svém akčním programu, aniž bychom ještě měli vědomí o politických událostech posledních dnů , vznesli požadavek, aby se stát vystříhal každé intervenční politiky. V debatě o politické situaci o této otázce bude se ještě mlu viti. Chci se o tom jen zmíniti, abych ukázal, že chování všech komunistických stran vůči intervenční politice jsme si jinak představovali, než bylo chování strany v posledních dnech. My jsme dále žádali okamžité navázání diplomatických, hospodářských a politických styků se sovětským Ruskem a přerušení všech styků se všemi jinými reakčními ruskými kruhy. To je samozřejmé. V národnostní otázce jsme se vyjádřili jen stručně. Jsme názoru, že v národnostní otázce můžeme naprosto přijmouti zásady, které v libereckém programu posledního sjezdu ně meckého oddělení v dohodě s českými soudruhy byly přijaty, takže k tomu nemusíme ničeho připojovati. Vznesli jsme jen požadavek, že kulturní prostředky jinojazyčných proletářů s veškerou silou mají býti prosazovány celou stranou, tak na příklad v otázce propouštění německých železničářů a v otázce německého školství apod. Co se týče pozemkové reformy, označili jsme ten druh pozemkové reformy, jak se tu chystá, za to, čím vskutku je, za agrární švindl, který nesleduje žádný jiný úmysl než vy tvořiti nové velkostatky v zemědělství. To jsou tedy nejdůležitější body našich požadavků vůči měšťáckému státu, které jsem přednesl, abych vám ukázal, jakým směrem se pohybovaly naše myšlenky při vypracování akčního programu. Věcí programové komise, jež bude zvolena, musí býti, aby všechny tyto body přesně a pevně vypracovala v návrhy, které by pak našimi poslanci a politickým zastupi telstvem byly vybojovány.

Třetí oddíl našeho programu obsahuje to, co po našem mínění musí býti první kroky vítězného proletariátu . My jsme krátce vyložili, co si představujeme pod ,,diktaturou proleta riátu", a to ve formě co možná jednoduché a populární. Představa proletářské diktatury splývá u mnoha dělníků , kteří stojí pod vlivem sociální demokracie, stále ještě s před 447

stavou nějakého chaosu nebo stavu naplněného hrůzou. Vůči tomu snažili jsme se v tomto výkladu jasně vyložiti, že pod diktaturou proletariátu rozumíme takový stát, který slouží hlasu proletariátu, který je právě tak třídním státem proletářů, jako jsou všechny dosavadní státy třídními státy buržoasie. My jsme pak vyložili myšlenku soustavy rad, při čemž jsme se především opírali o ruské zkušenosti ; ruští soudruzi sami již vícekráte dali výraz názoru, že zkušenosti Ruska mohly by býti na prospěch proletariátu ostatního světa, že Rusko je dnes místem, ve kterém všechna možná politická a hospo dářská opatření proletariátu prakticky byla vyzkoušena. Proto mám za to, že správní akční program komunistické strany musí, pokud jde o tuto část, býti založen na ruských zkuše nostech a že všechno, co se v Rusku stalo a děje, musí býti důkladně studováno . Neodvažujeme se tvrditi, že jsme mohli látku vyčerpati . To musí býti úkolem komise, jež bude do sazena. Mezi prvními kroky vítězného proletariátu musíme rozeznávati politická a hospodářská opatření. Mluvili jsme právě tak o politickém zřízení soustavy rad jako o ustavení rudé armády a o shrnutí národního hospodářství, o prvních krocích výroby, o všeobecné pracovní povinnosti a o roztřídění pracovních sil, jež jsou po ruce. Máme za to, že komise, jež bude dosazena, různá odvětví této otázky rozdělí mezi jednotlivé soudruhy, aby tito soudruzi byli s to vykonati zdatnou práci. Představuji si to tak, že látka bude rozdělena pěti soudruhům, jeden soudruh že převezme teoretickou část programu, druhý politické a národní požadavky, třetí sociálně politické a odborářské požadavky, čtvrtý otázku zásobování a pátý, který je mocen ruštiny a zná Rusko, jako třeba sou druh Volek, bude zmocněn zpracovati ruské zkušenosti, po kud pro náš program padají v úvahu . Tak mám za to, že bychom dospěti mohli k programu, který by nebyl jen ohlasem thesí Třetí internacionály a usnesení světového sjezdu, nýbrž použitím těchto thesí a usnesení na skutečné úkoly, před něž spojená komunistická strana v tomto státě je postavena. Jsme si vědomi a vy všichni si budete vědomi toho, že program, který si strana dává, bude jen tehdy skutečným programem strany, bude-li skutečná činnost tomuto programu straně plně odpovídati . Program 448

spojené komunistické strany může jen tehdy býti skutečným programem této strany, budou-li všichni činitelé strany a vši chni její funkcionáři pracovati skutečně v duchu tohoto pro gramu, budou-li míti vůli a možnost k tomu. Dělnictvo očekává - to soudruh Kreibich ve svém referátě již vyložil — od komunistické strany mimořádně mnoho. Dělnictvo očekává od komunistické strany především, že bude stranou bojovnou a akceschopnou, že bude stranou, jejíž čińy odpovídati budou slovům a za jejímiž slovy budou následovati činy. Dělnictvo má dnes velkou důvěru v komunistickou stranu a je pro nás velkým úkolem tuto důvěru v komunistickou stranu nezkla mati, především ale také míti důvěru dělnictva, že hnutí proletariátu , které vzniká přímo v proletariátu, je zdravé a má skutečně komunistické cíle. Jestliže o některé otázce, o které jsem se nezmínila je jich ohromné množství - zde na sjezdu bude žádáno vysvětlení nebo aby komise také tuto otázku projednávala, dá-li sjezd nějaké pokyny programové komisi, bude tak dobře a nebude třeba velkých debat. Jinak navrhuji, aby tato komise byla zvolena na sjezdu a aby při nejbližší vhodné příležitosti, při příští říšské konferenci nebo vůbec při příští schůzce většího počtu směrodatných důvěr níků spojené strany, tento program byl předložen. Jsme-li zajedno o zásadách tohoto programu a dáme-li komisi pokyn, aby na thesích Třetí internacionály a usnesení posledního světového sjezdu vypracovala stručné populární vylíčení hospodářské a politické situace, dále požadavků vůči měšťác kému státu a konečně, opírajíc se o ruské zkušenosti, stanovila první kroky proletářské diktatury, jestliže na základě těchto pokynů pověříme jednotlivé soudruhy zevrubným propraco váním programu, pak bude možno vytvořit akční program, s nímž se budeme moci pochlubiti . Ale to nejdůležitější bude, aby tento akční program skutečně řídil akce strany, aby činy strany byly vskutku ve shodě s tímto akčním programem. Komunistická strana jeví se dnes dělníkům jako ztělesnění jejich touhy. Dělníci si přáli dospěti ze staré socialistické strany ke straně, která by byla bojovná, akceschopná a čistá, nesená proletářským duchem, aby v souvislosti s masami dělníků byla pravou revoluční stranou. To očekávají dělníci od komunistické strany. Tak se jeví komunistická strana děl

29 Protokoly

449

níkům a komunistické straně nemůžeme nic lepšího přáti, než aby se rozhodla býti skutečně takovou, jak se jeví dělníkům. (Živý souhlas a potlesk. ) Kreibich: K tomuto bodu je navržena resoluce: ,,Sjezd prohlašuje, že naše strana stojí na půdě Třetí internacionály a jejího usnesení, čímž její politické cíle jsou dostatečně osvětleny. Bližší použití těchto zásad v naší zemi, a to jak ohledně požadavků vůči měšťáckému státu, tak prv ních kroků vítězného proletariátu, nechť jsou uložena k vy pracování osmičlenné programové komisi na sjezdu zvolené. Tato má svou látku rozděliti jednotlivým členům a příští říšské konferenci jako hotový návrh programu předložiti." Kreibich: Kdo souhlasí s touto resolucí ?

Schvaluje se. Šturc: Vzhledem k tomu, že komise ještě pracují, přerušuji jednání sjezdu. Kreibich: Byl podán několika soudruhy návrh ohledně od stavce pozemkové reformy k navrženému akčnímu programu. Tento návrh předávám navržené komisi pro zpracování akčního programu. Kreibich: Byl jsem ve schůzi komise pro vypracování orga nisačního řádu a předseda komise mi sdělil, že nemůže říci ,

jestli za dvě či za tři hodiny budou se svou prací hotovi. Není proto možno, abychom tento bod denního pořádku ještě dnes vyřídili, a musíme jednání odložiti. Zítřejší schůze začne v 9 hodin.

ČTVRTÝ DEN Dopoledne Šturc zahajuje jednání a sděluje, že na denním pořádku je

ZPRÁVA KOMISE PRO ORGANISAČNÍ ŘAD

Houser: Vážený sjezde ! Jak jsem vám předevčírem referoval, obdrželi jsme dopis od exekutivy Třetí internacionály, který se poněkud odchyluje od dopisu, na základě kterého jsme vy 450

pracovali druhý návrh organisačního řádu . Pochopitelně, když přišli jsme do komise, bylo první naší starostí vzíti nový dopis exekutivy Třetí internacionály do ruky a zrevidovati, pokud tento návrh organisačního řádu je v rozporu s tímto dopisem. Zkonstatováno, že jak v prvních třech zásadách, tak dalších deseti se návrh tohoto organisačního řádu neod chyluje od druhého dopisu, takže v zásadě je vypracován správně. To se rozumí a je pochopitelno, že detaily, které v dopise jsou vypracovány pod jednotlivými oddíly, ty že jsou poněkud jiné a museli jsme je plně respektovati. Návrh organisačního řádu, jak byl původně vypracován, podle prvého dopisu, byl vypracován s větším upozorňováním na věc. Ten prvý dopis byl obsažnější. Bylo v něm více poukazováno na vady starého organisačního řádu a více dávány pokyny, jak se zpracovati má. Dopis ten jako první návrh psaný v Moskvě měl v sobě více bezohlednosti, více opravdovosti v každé věci, kdežto ten druhý byl tak styliso ván, abychom necítili nějaký nátlak na naši stranu, že se tu chce poroučeti. Tomu se chtěl dopis druhý vyvarovati a z toho důvodu, poněvadž bonton chtěl proti nám zachovat, některé věci naznačil, aniž by je určitě a jasně řekl, a z toho důvodu vznikly snad ony první rozpory ohledně obou dopisů a organi sačního řádu. My jsme pak prohlíželi meritorně druhý dopis a přišli jsme k tomu, že ve skutečnosti jsou rozpory pouze na dvou místech a dost malého, podřízeného rázu. Jeden rozpor, který nás rozděloval od soboty, je ten, že podle starého dopisu měli se funkcionáři všichni ve straně, v prvé řadě sekretáři a možná i šéfredaktor ústředního listu, na sjezdu volit, kdežto v druhém dopisu tato věc je poněkud odchylně řečena. Je řečeno, že může sjezd přenechati tuto záležitosť výkonnému výboru strany, takže funkcionáři strany nepotře bují se voliti na sjezdu, nýbrž teprve ve výkonném výboru strany. Poněvadž právě tento bod narážel na nějaký odpor, prohlásili jsme v komisi, že stavíme se za myšlenku druhého dopisu, že ponechá sjezd tuto volbu našich funkcionářů vý konnému výboru naší strany. Ovšem současně s tím byla ještě spojena druhá otázka : totiž tito sekretáři měli podle druhého i prvého dopisu zasedat v užším výkonném výboru. Jakmile tam zasedají, je otázka, mají-li míti hlas rozhodující

451

nebo poradní. Původně jsme řekli : budou tam jen ti , kteří budou na sjezdu voleni. Když však to odpadlo, řekli jsme, že budou tam zasedati, které výkonný výbor vybere a ustanoví. Kromě toho jsme ponechali také sjezdu, aby si volil třeba i tajemníka do výkonného výboru strany, takže budou voleni do výkonného výboru i ti, kteří jsou schopni sekretářství vésti. Pro případ, že výkonný výbor vybere sekretáře ze svého počtu , bude míti sekretář vždycky hlas rovnocenný, jako každý jiný člen výkonného výboru . Pro ten případ, že výkonný výbor vybere osobu mimo své řady, přijde tam sekretář, který bude zrovna tak konat úřad, ale nebude míti hlas rozhodující, nýbrž poradní. Takovýmto způsobem byl nej palčivější rozpor mezi prvým a druhým dopisem odstraněn. Druhá, nepatrná věc, která je napověděna v prvém i dru hém dopisu, byla ta, že jsme poněkud delegaci sjezdovou zrestringovali, udělali jsme sjezd menší, ale ne na účet dele gátů, nýbrž zejména na účet těch, kteří mají hlas poradní. To je právě nebezpečí, podle dopisů obou, že by poradní hlasy mohly působiti tolik na sjezd, že by sjezd nevyjadřoval vůli příslušníků, nýbrž podléhal tlaku svých předáků, aniž by příslušníci mohli říci jasně, co a jak chtějí. To byly vlastně věci, kolem kterých jsme se točili v komisi. Ostatní jsou vlastně věci, které nám ve skutečnosti stejně nenapadly, jako byly v tom dopise a které vyvěrají spíše z našich potřeb, z ohledů, jak dosud jsme organisaci vedli, jaké sami máme názory o ce lém organisačním životě. Přihlédali jsme ke všem námitkám, které byly tu a tam proti dřívějšímu organisačnímu řádu, proti tomu velkému, které jste dostali v deskách . Ale nebylo možno v plné míře ke všemu přihlédnouti. Materiál byl ohromný, bylo několik set návrhů . Bylo hlavně věcí zástupců těch žup, které největší námitky dělaly proti původnímu orga nisačnímu řádu a kteří s námi seděli v komisi, aby námitky ty uplatňovali. Řekli jsme : když tu sedíte, budete jistě hledět uplatňovati ducha svých námitek a názorů, které máte o novém organisačním řádě . A také mohu říci o těch členech komise, že skutečně podle svých schopností uplatňovali, co dovedli. Pochopitelně když místo původního organisačního řádu, proti kterému námitky byly a proti kterému si celou maršrutu vypracovali, když místo toho měli docela něco jiného před

452

sebou, nešlo to, aby námitky vtlačovali za každých okolností do nového elaborátu . To nešlo tedy žádat, aby tam všechny námitky svých žup uplatnili . Ti lidé, kteří pracovali na námit kách, pracovali v domnění, že pracují na podkladě organisač ního řádu starého. Kdyby byli věděli, že najednou docela jinaký organisační řád dostanou do rukou, vypadaly by ná mitky jistě jinak a možná že by jich ohromná většina nepřišla. Mohou tedy župy býti spokojeny se svými zástupci v komisi, že tam vtlačovali přesvědčení těch, kteří je vyslali, v plné míře, a pokud se to nepodařilo, nepodařilo se to proto, ne že by byl odpor proti nim v komisi, ale že věc sama proti tomu mluvila. Proto od svých přátel musejí býti bráni shovívavě. Teď k tomu, co jsme probírali, podrobně. A myslím , že by bylo nejlépe, kdybyste si změny v návrhu organisačního řádu ihned poznamenávali : K bodu I. O příslušnosti ke straně ne máme vůbec žádných změn. K bodu II . ,,Místní organisace". Tu jsme o této věci uvažovali takto : Naše spodní struktura celé organisační stavby, naše místní organisace máme různého druhu, zejména v českém a německém organisačním hnutí. V českém hnutí všechny organisace na příklad v Praze, ve čtvrtích nebo v místech, kde je příliš mnoho našich stoupenců, jmenují se „ místní organisace“. Mají svůj samostatný život, vybírají si nejen příspěvky, ale současně srážejí si své kvoty, kdežto v německé části je místní organisace jen jedna v místě a ta má sekce, skupiny. A ty sekce nemají života samostat ného. Jen vybírají příspěvky, nic víc, a následkem toho ne mají zvláštního osobního života . Podléhají centru, jehož akce schopnost je pak větší. Tuto přednost jsme uznávali a zrovna tak dopis mluví o skupinách a sekcích, že bychom to měli tak zaříditi. Také v tom smyslu, jak jste si všimli, obě věty jsou vypracovány. Ale poněvadž u nás v Čechách, kdybychom zařídili místní organisace a netvořili sekce nebo skupiny ve větších městech, byl by to ohromný sbor, který by se ovládnout nedal, připustili jsme, aby se sekce tvořily. Ale přišli jsme k tomu, že bude těžko tuto terminologii u nás měnit, a nejen terminologii, nýbrž i život v každé organisaci, a že by bylo dobré, kdybychom tuto strukturu zachovali . Snad bě hem doby se najde jednotná forma, jak ve velkém městě, když se chce něco dělat, musí se ta akce dělat jednotně. Ta

453

potřeba nás bude nutit, že budeme musit tvořit jednotné místní sbory, takže místo organisací podružných, které v ně meckých krajích se jmenují sekce, se nám budou stejně vy tvářeti , až na ten rozdíl, že budou žíti finančně samostatně. Aby to vyjadřovalo obě stanoviska, škrtli jsme druhou větu v návrhu organisačního řádu a místo toho vpisujeme : „ Tyto místní organisace eventuálně jejich sekce rozkládají se v de sítky." Je nutno, za každou cenu míti připravenu ilegální činnost, kdybychom to potřebovali. Tu si představujeme, že naši pouliční důvěrníci se budou moci na tento ilegální sbor předělati, když budou důvěrníky několika desítek. To byla první změna, kterou jsme provedli. Přicházím k bodu III. „ Krajské organisace". Tam v odstavci 6b vsunujeme jen slovo „ politických“. A dále na konci téže stránky místo ,,členy zastupitelstva strany" dáváme ,, delegáty říšské konference“ . V posledním odstavci škrtáme slova „ a předplatné na časopisy" . To se tam dostalo nedopatřením. V původním návrhu se pomýšlelo na to, spojiti placení pří spěvků spolu s předplatným na časopisy, což by bylo pro ně které osoby velmi kruté, ale přesto správné. Tak by to mělo vlastně být, aby každý soudruh odbíral některý svůj časopis . Ale technicky je to velmi těžko proveditelné. Ta slova, která tu zbyla z původního návrhu, jsme škrtli. Konečně vpisujeme v posledním odstavci slova ,,nebo organisace“ a škrtáme slova ,,nadati pravomocí". A dále vpisujeme slovo „ vypraviti“. To je změna, která má věcný podklad . Tady mají být uzná vány ve své činnosti okresy. Máme je při životě a dobře prosperují. Bylo nám líto je škrtnout a říci : nemají být v činnosti jen důvěrníci nebo výbory. Řekli jsme si, že je to škoda a že je možno, aby se i konference scházely. Ovšem že nebudou míti svou pravomoc, svou vlastní činnost a osobní odpovědnost. Pravomoc a odpovědnost bude míti okres jen tu, kterou každý krajský výkonný výbor nebo konference mu dá. Vždyť za činnost v okresu neodpovídá žádný okresní výbor, nýbrž krajská konference a krajský výkonný výbor. Aby tu byla spojitost, byli jsme nuceni to udělat a dát sem to slovo ,,organisace". Přicházím do oddílu IV. „ Sjezd strany". Tam jsme změnili 454

v třetím odstavci číslo příslušníků strany, kteří smějí vysílati delegáty na sjezd. Zdálo se nám při síle dnešní strany, že by to bylo příliš návštěvníků na sjezdu, kdyby na každých 500 příslušníků připadl 1 delegát. To byl jeden důvod, ale další, větší důvod byl, že by mnozí nemohli chodit sem ze Slo vácka a z Podkarpatské Rusi, že by na každých 500 příslušníků nemohli poslat delegáta a že by vždycky okolí pražské majori sovalo venkov, který nemůže z důvodů finančních nebo tech nických se sem na sjezd dostaviti. Abychom se tomu vyvaro vali, bylo usneseno změniti cifru 500 na 1000 a přidati k tomu ještě slovo ,,dovršených“. Také v následujícím odstavci na straně 4 máte v 8. řádce ,,po jednom delegátu z oněch hospo dářských sdružení" . To jsme proměnili tak, aby to znělo ,,po jednom delegátu z oněch ústředí hospodářských organi sací". To je jen jasněji řečeno, že jen ústředí mají právo vy sílat na sjezd. Vypadalo to tak, jako by mohlo každé sdružení nebo každá společnost vysílati své zástupce, což je nemysli telno, aby ze všech konsumů, stavebních družstev atd. vy sílali na sjezd zástupce. Konečně jsme opravili v tomto od stavci, že vysílají po jednom výkonném redaktoru z denních časopisů a škrtli jsme slova „,prohlášených za orgány" a slova „ krajští tajemníci“. To znamená omezení hlasů , které mají míti hlas poradní, aby nemajorisovaly, aby jich nebylo příliš mnoho. Za druhé jsme uvažovali, že sekretář má právo jít na sjezd a že ti sekretáři také sami pravděpodobně přijdou, ovšem v jiné formě, totiž budou zvoleni a budou míti hlas rozhodu jící. Kdežto dnes každý počítal na to, že tam bude jako krajský sekretář, a organisace si řekla : on má právo tam sedět, co bychom ho volili a neudělali si delegáty. Takto bude za bráněno rozmnožování delegátů a sekretář bude mít větší sílu a možnost se uplatniti . Ke konci v posledním odstavci škrtáme slova ,,potřebných funkcionářů a zaměstnanců, tj . “, dále slova ,,tajemníka strany, straně odpovědných redaktorů ústředních orgánů, jakož i vedoucích osob u podniků straně podřízených". To jsme museli škrtnouti na podkladě dife rence mezi dopisy, ale škrtli jsme to také na základě dohody mezi sebou. V dalším oddílu „ Výkonný výbor strany" jsme nechali beze změny první odstavec, ale škrtli jsme odstavec druhý a třetí 455

a přidali jsme k němu tyto dva odstavce : „ Náhradníci po voláni jsou, jen když člen výkonného výboru nekoná nebo nemůže konati povinnost. Výkonný výbor strany volí ústřední sekretáře strany a šéf redaktora ústředního orgánu. Je oprávněn tyto funkce svěřiti také soudruhům, kteří nejsou jeho členy. V tom případě náleží jim hlas poradní." Přidali jsme tyto odstavce na základě zkuše ností s dosavadním výkonným výborem, který byl skládán z osob, jež nesídlily jen v Praze, měly obtíže osobní i finanční, když se měly dostaviti do Prahy. Následkem toho výkonný výbor se musel usnésti, že všichni náhradníci mají právo jako členové. Pro ten případ, že se některý řádný člen nedostavil, náhradníci měli hlas rozhodující ihned, takže se náhradníci zvlášť nepovolávali . To bylo příčinou, že spousty našich lidí venkovských spoléhaly, že jich není v Praze potřebí, že se bez nich obejdou. Jen výjimečně, když byli pozváni, přijížděli. To byl šlendrián. Každý, kdo je zvolen sjezdem, má plniti povinnosti, a nemůže-li, pak opatření ovšem musíme mít. Jen když tedy nemůže člen výkonného výboru, nastupuje náhradník, ne když je mu to nepohodlné. V důsledku toho chceme, aby náhradníci byli jen tehdy povoláni, když člen výkonného výboru nebude moci přijeti, a připojujeme větu, z které to není tak zřejmé, ale z ducha jejího to vychází. Na druhé straně za druhý odstavec připojujeme větu : „ Beze schválení výkonného výboru strany nelze zakládati nové časo pisy strany. " To jsme sem dali proto, protože celý oddíl monopolu propagačního, který byl v původním návrhu, jsme škrtli . Aby tu bylo alespoň to nejzávažnější, tedy tuto větu vkládáme. Přikročuji k oddílu VI . Tam slovo ,,Představenstvo strany" nahrazujeme slovem „ Užší výkonný výbor“ a ve všech násle dujících odstavcích tuto změnu důsledně provádíme. V důsled cích toho byli jsme nuceni škrtnouti hned první větu odstavce * šestém . V následujícím odstavci škrtáme slovo ,,akce", které je příliš úzké, a nahrazujeme je slovem „,opatření" , které se nám zdá širší. Místo prvního odstavce dáváme tento : „ 7 členů výkonného výboru strany tímto v ustavující schůzi pověře

* ...odstavce ...

správně ...v odstavci (Pozn. red. ÚD KSČ) .

456

ných (dáváme ,,v ustavující schůzi", aby se to nemohlo stále měniti) tvoří užší výkonný výbor strany. V téže schůzi roz hodne se, kteří tajemníci mají zúčastňovat se schůzí užšího výkonného výboru s hlasem poradním. Předposlední odstavec VI . oddílu škrtáme. Přicházím k oddílu VII . Tam jsme změnili počet volených členů kontrolního výboru z 12 na 13 a řekli jsme, že násled kem toho není třeba náhradníků . Škrtáme tedy slova ,,a z toli kéž náhradníků “. Vycházeli jsme z úvahy, že když budeme míti větší počet skutečných členů, kteří pracují, že bude lépe, a když nebudou, že si může výkonný výbor odborníky vybrat, kteří prohlédnou mu knihy. Potřebovali jsme tak veliké množ ství členů kontrolního výboru z toho důvodu, že budeme míti nyní záznamy v různých jazycích, a tu nelze míti úzký sbor, poněvadž ti lidé nerozumějí každému jazyku a musili jsme pamatovati na to, aby každá národnost měla zastoupení alespoň 2 až 3 členy a zbytek aby byl na největší organi saci naši a německou. Proto jsme udělali onu změnu. Na příští straně škrtli jsme řádku 2 až 5. Domníváme se, že není třeba, aby kontrolní výbor volil zvlášť ze svého středu předsedu a zapisovatele. Přijde čas, nebo dostanou členové kontrolního výboru komando a udělají revisi . Jaké zvláštní usnesení, aby měli svého předsedu ? A kdyby chtěli, ať si zvolí předsedu a zapisovatele ad hoc, ať to udělají, ale není to potřeba dávat zvlášť do organisačního řádu. Na konci té hož oddílu na 3. řádce od konce vkládáme slova „ výkonným výborem ". To je z toho starého organisačního řádu, kde byl klíč stanoven zastupitelstvem strany, ale teď přejde povinnost na výkonný výbor. Oddíl VIII. Zastupitelstvo strany. Tento oddíl jsme dle pokynů a zvyklostí přezvali „ Říšská konference ". Dále v témže oddílu v předposledním odstavci vkládáme slova „ na základě návrhu krajských výkonných výborů“. Tuto změnu jsme udělali z těchto důvodů : škrtli jsme starý celý volební řád, který byl v minulém návrhu, ne proto, že by byl nedemokratický, komplikovaný, zvykli jsme mu z volebních řádů, ale škrtli jsme ho z technických důvodů a ohledů . Jak víte, na konci stálo ustanovení : „ Když nebu de možno z technických důvodů volby takové provésti, 457

udělá opatření zastupitelstvo strany, výkonný výbor nebo představenstvo strany." A rozumí se samo sebou, že se to technicky v případě voleb nedá skoro nikdy provésti. To by musila být výjimka, aby se to dalo provésti. Teď když budou vypsány volby, budou vypsány na krátkou dobu, na šest neděl . Za tu dobu nelze obstarat práce nařízené z ústředí. To bylo tedy ustanovení aparátu pouze na papíře. Ve skutečnosti ho nelze provádět a bude lépe, aby slyšeny byly v těchto věcech interesované kruhy, po případě aby tu byl širší sbor, aby spolu s výkonným výborem otázku tu propracoval. Dle dopisů a dle thesí jsou volby jen jednou akcí, na kterou ne třeba klásti tak důraz, a mají se opatřit spíše z ústředí, než aby se tím nejširší vrstvy zaměstnávaly. Také zastupitelstvo, respektive říšská konference má být pouze sborem poradním . Rozhodující pravomoc má pouze výkonný výbor, volený od vás ; žádný sbor, který je volen jinde. Ten nemůže míti tu pravomoc jako vy. Následkem toho je vynecháno slovo „ říš ská konference" z té pravomoci. Ale přece aby byla kontrola říšská, ponecháme této konferenci mluvit do stanovení kan didátů . Dali jsme vedle toho krajské konferenci, aby dělala své návrhy a aby se ta věc propracovala v širším sboru. Ovšem musí se vše stát jedině za zodpovědnosti výkonného výboru strany. Výkonný výbor za všechno bude zodpovídat, proto má při všem právo veta. Další oddíl „ Zřízenci strany" jsme neměnili vůbec. Následující oddíl „ Příspěvek strany" byl mezi námi po chopitelně největší předmět vzájemné dohody a vzájemného sporu, takže tady se koncentrovala různá mínění. Hned v tom prvém odstavci jsme vzájemně si nejen vysvětlovali, ale se přesvědčovali, že některé věci nepůjdou jen tak hladce, a šlo zejména o to, že má každý příslušník dle možnosti — a vlastně se to dělalo podmínkou - odebírat časopis strany. Proti tomu se zvedly hlasy, že se to nedá všude provésti. Nemůžeme na všech příslušnících žádat, aby každý odebíral časopis. Byly námitky, že není řádným příslušníkem strany, kdo nečte časopis. Na konec jsme z toho vypluli tak, že jsme řekli, aby to nebylo tak ostře a výrazně řečeno, jak to je zde, aby se ponechala trošku zadní dvířka, aby se zamhouřily oči. To znamená : kdyby pouliční důvěrník uznal, že příslušník

458

strany nemůže časopis odebírat, že může známku vlepit. Zavedli jsme to tak, že se to bude na každém žádat, aby časo pis odebíral . Snad to někde uváží, snad někde ne, ale bude to záminkou, když se nepředloží výkaz o předplatném časopisu, aby se činil nátlak, aby se odepřelo známky vlepit a aby dle možnosti časopis četl. Proto jsme škrtli slova ,,známky vlepo vány buďtež jen té osobě, která se prokáže, že“ a vepsali jsme slova „ Při vydání známek budiž požadován průkaz, že pří slušník ..." Druhý bod, u kterého jsme příliš dlouho byli a který ještě více ukazoval rozporů, je ten, že jsme příspěvky v druhém odstavci musili také pozměnit, a sice vedle toho, co tam máte za 50 h, jsme přidali ještě 1 Kč. Vložili jsme pak ustanovení : „ Příspěvek 1 Kč měsíčně platí pouze pro zemědělské děl nictvo, pokud jeho výdělečnost je nepatrná. Ostatní přísluš níci platí 3 Kč měsíčně. “ Tedy nám šlo o to, stylisovat, kdo smí platit 1 Kč. Na to jsme musili hledět jako hospodáři, jako finančníci, jestli strana si s penězi bude moci stačit. Dnes je strana poškozována tím, že si nestačí. Ostatní politické strany mají subvence od vlády. Nám se vytýká moskevská podpora, ale krejcar jsme ještě neviděli od moskevských soudruhů . Nelze však, abychom s holýma rukama mohli stranu držet. Tyto okolnosti nás vedly k tomu, že jsme musili zvýšiti příspěvek, a je nutno, abychom stanovili, kdo smí platit 1 Kč. Doposud jsme měli také příspěvek 3 Kč a 5 Kč . Ale ty platilo jen velmi málo lidí. 5 Kč platilo asi 1000 lidí v celé republice. To je malý počet, nepatrný. Ty 3 Kč příspěvky platí také jen několik tisíc lidí. Následkem toho musíme sáhnout ke zvýšení. My jsme v Čechách trochu na to nezvyklí . Němečtí soudruzi mají jednotný příspěvek, jako jsme mívali, ale vyšší, 2 Kč. V důsledcích toho musíme býti zase báječně opatrni, abychom si nepodlomili finanční sílu tím, že připojujeme k sobě sou druhy německé, kteří mívali příspěvek 2 Kč, a nyní by měli platiti příspěvek 50 h nebo 1 Kč. To jsme musili uvážit a říci, že každý příslušník bude platiti 3 Kč, a udělali jsme výjimku 1 Kč a další výjimku 50 h. Ta výjimka je v tom smyslu udělána, že jen zemědělské dělnictvo, a sice to, které velmi málo vydělává, tomu že ponecháváme příspěvek 1 Kč. Kdyby chom to rozšířili, bylo by to nebezpečné rozšíření a ohrozilo 459

by to finance. Kdybychom to omezení nedali, pak by nám na venku mnoho organisací místních se rozsypalo, protože venkovští lidé tak málo vydělávají, že od nich to žádat ne můžeme. Kde vydělávají více, mohou se od nich žádati 3 Kč. V následujícím odstavci, který jedná o rozdílení příspěvků, měli jsme zase rozpory. Rozdílení příspěvků narazilo na od por proto, že jsme opravdu v této věci různorodou složkou, my čeští soudruzi a němečtí. Soudruzi němečtí mají vybudo váno své krajské řízení velmi silné, takže pro jejich místní organisace a pro jejich kraje připadá z těch nynějších 2 Kč 1 Kč 80 h, tedy ohromná suma. Zato mají ústředí velmi slabé. Pochopitelně, že nemohou od ústředí žádat vůbec žádné subvence a podpory. Ty jejich kraje si musí s těmi penězi stačit a ony si stačí. A teď přicházejí k nám s těmi penězi, které dosud měli. Máme je omezit ? Jakmile je omezí me, musíme je vydržovat sami . Máme jim dát subvence ? Odkud je vezmeme ? Musili jsme tento stav respektovat. Řekli jsme: my těm krajům přidělíme větší kvoty, nežli mají, a snad naše české kraje si stačí a nebudou také chtít od nás subvence. Snad to bude lepší než dosud . V důsledcích toho jsme změnili kvotu dosavadní a ponechali jsme ústředí na administrativu 30 %, ale volební fond ústřední a vězeňský fond jsme ošidili a řekli jsme : místo 10 budou dostávat 5 %, takže dohromady se bude odváděti ústředí 40 % , z čehož na admi nistrativu připadne 30 % , na volební fond 5 % a na vězeňský fond také 5 %. Němečtí soudruzi dávají místní organisaci pouze 10 %, my 20 % . Nyní dáváme krajům 40 %, takže krajská a místní organisace dohromady dostanou 60 % . A ne necháváme rozhodnout jednotlivým krajům, chtějí-li platit místním organisacím 10 nebo 20 %. Tím bych měl celý ten oddíl hotov. Je úmysl a je třeba, abyste to schválili, aby toto hospodaření společné se provedlo od 1. ledna 1922 , poněvadž musí být připravena spousta věcí technických, zejména musí se všeli jaké věci tisknout. Proto je třeba, aby společné hospodaření počalo od 1. ledna 1922. Dále mám za povinnost upozorniti na jednu věc dobrou, kterou však všude nelze provést, ale která by měla za následek, že bychom byli akceschopnější : aby totiž známky a legitimace,

460

pokud jsou odebírány z ústředí, byly placeny předem . Sou druzi němečtí mají to zavedeno. U nich se platí předem. U nás je to také zavedeno, ale výjimkou tu a tam, kde organi sace má peníze. To přestává, aby místní organisace penězi se zakládaly a peníze shromažďovaly. Krajské výkonné výbory by měly za hotové prodávat a mělo by se to dělat také v ústředí. Kde je to možno, měli by naši krajští důvěrníci to zavádět a na to tlačit, aby se platilo předem. Konečně je tu poslední oddíl, vyloučení ze strany. Tu máme znovu v dopise, který nás došel, řečeno, že proti těm lidem, kteří se organisačně provinili, má býti užíváno postupných trestů a jsou vyjmeno vány. To jsme uznali za správné, že nemůžeme hned každého vyloučit, jakmile se nějak prohřeší. Ponechali jsme proto prvou větu o vyloučení a vložili jsme za ni toto ustanovení : ,,Poruší-li kdo disciplinu nebo usnesení strany, musí pří slušná organisace nebo instituce strany proti němu zakročiti : 1. Udělením důtky. 2. Udělením veřejné důtky. 3. Dočasným odejmutím funkcí strany. 4. Vyloučením ze strany. " Tím bych byl vyčerpal všechny opravy, které komise navrhuje. Jak vidíte, z toho organisačního řádu některé věci vypadly. Není tu označení, který má být ústřední orgán strany. Komise šesti se usnesla, že tímto orgánem strany má být „ Rudé právo“, ústřední orgán že má být v Praze, v sídle výkonného výboru strany, a následkem toho myslím, že to schválíte a že se uloží novému výkonnému výboru strany, aby všechno potřebné dle toho zařídil, poněvadž bude nutno udělat ně které změny s „ Rudým právem“. Na druhé straně dávat to do organisačního řádu je zbytečno, je to víceméně technické opatření, které se může změniti, kdyby situace se změnila. Dále tu schází jedna věc, schází tu onen propagační monopol, který byl v původním návrhu. Tato věc se také pokládá za věc víceméně technickou a ponechává se výkonnému výboru strany, aby tento vypracoval řád nebo něco podobného udě lal. Dále schází tu odstavec, který tu byl obvyklý, ohledně organisace žen. V této záležitosti došla komise k tomu, že v organisačním řádě má být to, co je v thesích vytištěno , že úplně stačí pro organisaci žen to, co je v organisačním řádě pro muže, že v tom smyslu není třeba žádných zvláštních ustanovení. Pokud bude třeba pokynů, rad krajským výkon 461

ným výborům a místním organisacím, má to udělat výkonný výbor. Ženy si vypracovaly takový řád, který pokládají za správný. Výkonný výbor bude míti these a resoluce žen bude moci po slyšení žen vzít v úvahu. A dle toho má tyto věci vypracovat. Konečně jsme mluvili o mládeži. Také mládež podle usnesení komunistické strany nemá být samostatně organisována. Ona byla určena ještě k jiným výkonům nežli výchovným, a právě proto byla samostatně organisována. Ovšem situace poněkud se změnila během posledních tří let a v důsledcích toho názor na organisace mládeže se měnil. Napříště mládež má býti politicky s námi naprosto jednotná, nemá být rozdělena ve směru politickém, má být naprosto s námi shodna, nemá žádnou samostatnost a my musíme ji za všech okolností k sobě připoutat. Vedle toho ve smyslu organisačním došlo k různým nedostatkům, takže je třeba, aby soudruzi starší jí přispěli nejen radou a pokyny, ale i pří kladem , aby mohli říci : takhle to musíte dělat. Tu je nutno, aby organisační složky i starých soudruhů i mládeže se sblí žily, abychom se tolik nerozbíhali, abychom z neuvědomělosti nebo z lehkomyslnosti nestáli před různými zjevy, které se pravidelně pak už napravit nedají. Z tohoto stanoviska komise vycházejíc, je názoru , že musíme hledět, abychom organisačně se sblížili, aby výkonný výbor byl výborem, který má moc i nad mládeží. Z toho důvodu máte ustanovení, že výkonný výbor má míti zástupce mládeže ve svém středu, že tento zástupce je tam volen, že má též právo hlasovací. Následek toho je, že výkonný výbor musí si osvojit i právo veta i proti mládeži. Jak vidíte, změn není příliš . Ten duch organisačního řádu zůstává. Vy jste si ho zajisté přečetli, takže každý zaujal určité stanovisko, a bylo by zbytečno další věci probírat. Jestli ně komu napadá na základě různých námitek, které byly proti starému organisačnímu řádu, že by se tu mohlo ještě něco zlep šit, opravit, co by vyhovovalo, aniž by to rušilo stavbu, ducha řádu , jistě by to bylo vítáno a komise ráda se sejde znovu, aby uvážila podané návrhy a učiněné podněty. Ještě zmínku o stanovisku k Federaci. Jako jsme škrtli záležitosti propagač ního monopolu, také na základě dopisu škrtli jsme celou záležitost akčních výborů. Stanovisko k Proletkultu, k Fede 462

raci a ke všem složkám, jakož i záležitosti našich žen je tedy ponecháno další úpravě . Tyto všechny věci jsou škrtnuty a jsou ponechány k vypracování výkonnému výboru, který bude musit udělat v rámci organisačního řádu ve smyslu jakýchsi podřádů pro jednotlivá odvětví. Neurath: Především chci mluviti o některých všeobecných usneseních a návrzích komise pro organisační řád. Komise zabývala se mezi jiným ústředním orgánem nové strany. Až dosud jsme měli dvě komunistické strany a následkem toho také dva ústřední orgány strany. Nová komunistická strana může míti jen jeden ústřední orgán a dle mínění organisační komise je nyní ústředním orgánem jen „,Rudé právo“, kdežto dosavadní ústřední orgán komunistické strany německého oddělení musí se státi krajským orgánem jako každý jiný. Dále zabývala se komise organisací žen. Ve stanovách byl málo brán zřetel na organisaci žen. Komise navrhuje, aby sjezd strany vzal na vědomí směrnice schválené konferencí žen a aby zmocnil výkonný výbor, aby na základě těchto směrnic určil činnost organisace žen. Dále budou ona ustano vení, která se týkají provedení voleb do Národního shromáž dění a do správních těles a které v organisačním řádě nejsou vůbec nebo jen nedostatečně stanoveny, formulována v in strukcích a budou rozeslána organisacím. Velmi důležitá diskuse byla vedena o rozhraničení agitačních oblastí. Před sjezdem strany byl na jedné konferenci potvrzen návrh výboru šesti co do zásad. Sjezd strany nebude míti možnost zabývati se podrobnostmi tohoto návrhu a následkem toho komise se usnesla doporučiti sjezdu, aby přijal onen návrh výboru šesti s tím dodatkem, že nový výkonný výbor strany je oprávněn učiniti jisté opravy hranic v dohodě s krajskými organisacemi, jichž se to týká. Na zásadním rozdělení agitačních oblastí, jak byly navrženy výborem šesti, nemá býti nic měněno. Dále upozorňuji , že ona usnesení, která se týkají příspěvků strany a vůbec finanční stránky komunistické strany, vstoupiti mají v platnost teprve 1. lednem 1922. Do konce prosince 1921 jsou obě strany finančně ve stavu likvidace a teprve 1. lednem 1922 dojde ke splynutí finančnímu. Samozřejmě je to jenom formalita, neboť budeme míti od dneška všechny akce atd. společné. Organisační komise probrala zevrubně usnesení

463

onoho výboru, který výkonným výborem Třetí internacionály byl usnesen, přezkoumala všechny oddíly osnovy organisač ního řádu nejsvědomitějším způsobem a mám za to, že také s úspěchem pokusila se o to, aby vyhověla všem podnětům a přáním jednotlivých krajů. Komise během jednání obírala se návrhy organisací, takže základem porad komise byly všechny návrhy, které se týkaly organisačního řádu. Rozumí se samo sebou, že podle usnesení dosazeného výboru celá řada těchto návrhů odpadla, takže navrhovatelé návrhy vzali zpět. Řečník líčí pak změny předsevzaté v osnově organisačního řádu souhlasně jako český referent. Končí pak poukazem na různost příspěvků vybíraných českou a německou komunistic kou stranou a praví : Doufám, že tohoto rozlišování na české a německé proletáře užívá se naposled . Užívá se toho v diskusi poněkud nepříjemné. Právě nyní však mají důvěrníci všech národností býti jednomyslní. Měli by prohlásiti : nečiníme v tomto ohledu vůbec žádných obtíží, neboť uznáváme, jak na české, tak na německé straně, že strana, chce-li bojovati, musí především žíti . Jedná se nyní o to, abychom vytvořili silnou, schopnou organisaci. Nyní pak máme úkol jíti a usne sené prováděti. Pak teprve splníme skutečnou podmínku, že jsme jedinou, opravdovou stranou Československa. (Potlesk.) Předseda Šturc a Kreibich: Slovo má nyní zástupce výkon

ného výboru Třetí internacionály soudruh Edigio Gennari.

PROSLOV ZASTUPCE TŘETÍ INTERNACIONALY GENNARIHO

Soudruzi ! Přináším vám pozdrav k vašemu sjezdu jménem exekutivy Třetí internacionály a nyní pociťuji potřebu přednésti vám pozdravy Komunistické strany Itálie. V tomto okamžiku vede Komunistická strana Itálie za nej tvrdších a nejtěžších podmínek boj proti kapitalistické reakci, která vyřítila se proti revolučnímu italskému proletariátu 464

jednak v legálním zakročování vlády a jednak v ilegální formě fašismu. Ona vede boj proti reformistům, oportunistům a všem těm, kteří doufají v úspěch spolupráce s buržoasií, ačkoliv vlastně obstarávají pouze zájmy buržoasie a odzbrojují a zra zují italský proletariát, který však přes všecko pronásledování zůstává pevným a nezlomným. Komunistická strana Itálie může vám býti příkladem smut ných zkušeností, jež přivoděny byly slabostmi a chybami proletářského politického hnutí v uplynulých letech. Ona vám ukazuje, jaké následky (mnohem horší, nežli by byla přinesla opravdová porážka) to mělo vzápětí, a varuje vás, abyste neupadli do stejných chyb a slabostí . Skýtá vám tímto způso bem novou formu mezinárodní solidarity, tím totiž, že zkuše nosti jednoho proletariátu lze využíti ve prospěch bojů a hnutí všeho ostatního proletariátu. Komunistická strana Itálie ví, že jste silni, že vaši dělníci jsou si vědomi své vlastní síly a že naplněni jsou bojovností pro veliké boje komunismu . Nadějí Komunistické strany Itálie a přáním, které vám posílá v tomto okamžiku , je, aby vbrzku mohla býti po vašem boku v posledním zápase, aby dělníci Itálie znovu s vámi stáli jako přední stráž revoluce, aby v obou zemích spojených se zemí nezdolatelného a vítěz ného ruského lidu porážka kapitalismu znamenala vzplanutí proletářské revoluce v celém světě. A nyní můj pozdrav jménem exekutivy Třetí internacionály, jejíž písemný pozdrav jsem přednesl. Především dovolte několik slov o malé okolnosti, kterou bych sjezd nezatěžoval, kdyby se nebylo objevilo, že by mohla porušiti srdečné styky, které mají býti mezi každou komunis tickou stranou a Komunistickou internacionálou . V boji o po valení kapitalismu, v boji, který je těžký a namáhavý a ve kterém každá slabost a každá nedostatečná součinnost může býti příčinou velikých proletářských obětí a porážek, v boji proti jednotné frontě kontrarevoluce je ve všech bojích nutná jednotná mezinárodní směrnice a pevné semknutí. To je nutnost boje, a povinnost všech těch, kdož v řadách Třetí internacionály bojují. Kdož její energie chtějí soustřediti, aby vítězství proletářské světové revoluce docílili a zabezpečili, ti uznali všichni sjezd Třetí internacionály, a tyto zásady jsou

30 Protokoly

465

všemi stranami přijaty, které se připojily ke Třetí internacio nále. O nějaké diktatuře Moskvy vůči různým bratrským stranám mluviti nebo nějakým způsobem stínem pochyb více než bratrské styky mezi Třetí internacionálou a různými bratrskými stranami chtít ochladit, to nemůže býti dílem skutečného, upřímného komunisty. Všechny naše styky musí býti co nejjasnější, žádný stín pochyby nesmí se nikoho z vás zmocniti. Výkonný výbor Třetí internacionály chápe svou povinnost ve smyslu příkazu světového sjezdu v tom směru, aby různým stranám při všech mimořádně důležitých otáz kách napomáhal a radil, a proto také učinil tak při otázce organisačního řádu . Při té příležitosti je povinností vždy s nej větší srdečností postupovati a s toutéž srdečností zachoval se výkonný výbor také vůči komunistické straně československé. Ve výkonném výboru Internacionály, která má v Moskvě své sídlo, mají zástupci všech komunistických stran zastou pení, mezi nimi také Komunistická strana Československa, a proto projednával návrh vašeho organisačního řádu a podle všeobecného zásadního usnesení jmenoval výkonný výbor komisi k stanovení jednotlivých bodů, o kterých musí býti učiněny některé poznámky. Komise byla utvořena z tří členů Komunistické strany Československa, z jednoho zástupce Ko munistické strany Německa a z jednoho zástupce Komunis tické strany Finska. Před mým odjezdem z Moskvy nemohla komise ještě přijíti k výsledku a mohl jsem tedy přinésti jen osnovu, tento projekt, který tu byl několik dní dříve než já a který byl určen k mé prozatímní informaci a byl v mé nepřítomnosti vaší stranou omylem jako definitivní považo ván. Skalák, který se zúčastnil komise v Moskvě a který přejal povinnost přinésti definitivní text, tak neučinil, jak mně bylo řečeno. Tento definitivní text přišel také jinou cestou z Moskvy do Prahy, ale bezprostředně před sestoupením sjezdu, a tím vzniklo nedorozumění, které znáte. To nedorozumění nebylo by mohlo nikdy vzniknouti, kdyby Skalák byl jednal rychleji, kdyby byl si uložil povinnost předem vás informovati a kdyby se nebyl zahalil do tajemnůstkářství a tak vyvolal pochybnost, která neměla mezi námi vzniknouti. Nechme tyto věci stranou a přejděme k vyšší a užitečnější diskusi.

466

I když III . světový sjezd Třetí internacionály usnesl za nut nost boje nejdalekosáhlejší centralisaci mezinárodního komu nistického hnutí, nesmějí komunistické strany jednotlivých ze mí býti prostě výkonnými orgány, nesmějí v každé politické nebo hospodářské krizi čekati na pokyny Třetí internacionály a jí přenechati eventuálně zodpovědnost. Strany mají bezpro střední a okamžité znalosti a poznatky místní situace a mohou tedy podle směrnic vytčených organisacím Komunistické internacionály i činiti nutná usnesení. Často poměry nutí k tomu, aby strana ihned zaujala stanovisko a jeví se ne možností vyžádati si radu bratrských stran. Jasné komunistické vědomí našich cílů a bojovných prostředků je v takovém pří padě jedinou směrnicí pro jednotlivé strany. Usnesení sjezdů Třetí internacionály jsou vždycky jasným a bezpodmínečným vodítkem pro postup každé strany. Ze dvou různých stran, ze strany netrpělivé levice a ze strany pravice, která mnohdy příliš vzpomínek zachovává centrismu, dává se usnesením III. sjezdu výklad, který neodpovídá duchu a skutečnému obsahu usnesení III . sjezdu. Ne nadarmo trvají příliš mnohé elementy mimo Třetí internacionálu , které ji zradily a opustily, na výkladu, který je nepřiměřený bojovnosti Třetí internacio nály. Mnohý na posledním sjezdu přítomný soudruh vám připo mene, že bezprostředně po sjezdu Lenin vyložil ve zvláštní poradě význam učiněných usnesení a že jednomu soudruhu,

který považoval usnesení za krok napravo, odpověděl, že musí učiniti dva kroky nalevo. Usnesení III. sjezdu směřují proti klamům a omylům levice. Je pravda : nepracovati nepříteli do ruky, žádné hlouposti nedělat, nedat se provokovat, jestli by to znamenalo ztracený boj , a ne bezúčelně zaujímat bojové pózy. To neznamená jít napravo, to znamená větší studium a větší poznání situace a půdy boje. Více studia bojovných prostředků a bojové praxe, více marxistického poznání v revolučním boji. Ne boje oslabovat nebo se jim vyhýbat, nýbrž naopak, ener gii rozmnožovat, zúčastňovat se každé akce, které velkou masu mohou strhnouti, její revoluční smysl stupňovati, ji připra vovat a zvykat na veliké boje. V thesích o taktice čteme : Ko munistické strany mohou se vyvíjeti jen v boji . I nejmenší mezi komunistickými stranami nemůže se omeziti na pouhou 467

propagandu a agitaci, musí ve všech proletářských organisa cích činiti předvoj , který zaostalým a kolísavým masám uka zuje konkrétní cíle boje, je k boji o životní zájmy ponoukává, ukazuje jim, jak nutno vésti boj a jak zradu všech nekomunis tických stran odhalovati. Jen pod podmínkou, že se postavíte v čelo všech bojů proletariátu, že tyto boje vyvoláte, mohou komunistické strany velké proletářské masy získati k boji za diktaturu. Následkem toho je jasno : nikde nestraniti se boje, nikdy nezůstat pasivní v praktických hospodářských bojích, ve všech událostech, které týkají se veřejnosti, vždy a rychle býti na místě, vždy dávati proletariátu heslo : jasné, krátké, precisní. A také v bojích za malé požadavky vždy zasahovat a odhalovat tvář jiným stranám. I v parlamentárních a mimo parlamentárních kruzích, také při nejostřejších konfliktech nikdy nestáti stranou, a především se nikdy nestavět na touž půdu jako nějaká měšťáckodemokratická nebo sociálně demo kratická strana, nikdy za žádných okolností nepodrobovat se maloměšťácké ideologii. Boj proti reakci, ale proti každé reakci, monarchické, republikánské, sociálně demokratické. Ve všech konfliktech, které vypuknou, které dozrávají, každé předivo lži rozetnouti. A skutečné kapitalistické, imperialistické a proti proletářské zásady odhalovati . Rozohniti k boji, pevně stát, zúčastniti se každého boje, do každého boje vnášeti našeho komunistického ducha, vždycky bojovati a směřovat ke ko nečnému cíli za proletářskou revoluci, za diktaturu proleta riátu a vždy uprostřed boje i ve chvílích oddechu vykonávati horečné přípravné práce nejen duševní, ale i přípravu bojov ných prostředků a bojovných organisací. Dobýt odborové organisace, udržovat nejužší mezinárodní spojení. V nynějších okamžicích měli by ihned zástupci komunistických stran střední Evropy se spojiti k vzájemné proletářské akci a spo lečný plán proletářské akce a obrany proti hrozící nacionální a kapitalistické válce postaviti . Nikdy nezapomenout, že všude se buržoasie chystá k nejkrajnější obraně, že přešla nebo pře chází k ofensivě. Také silné komunistické strany mohou býti v jistém období nuceny vésti ilegální život. Je nutno učiniti opatření a vytvořiti orgány, které kromě dnešní funkce v rámci strany budou tvořiti ústrojí, aby strana mohla i v nejtěžších obdobích reakce trvati. Nová taktika Internacionály nezna

468

mená zpomalení, vyčkávání a polevení propagandy, naopak, nový boj a především znamená provádění hesla : K masám, uprostřed mas a s masami ve všech jejích bojích. Sjednocená komunistická strana československá bude státi na svém místě. Internacionála a světový proletariát očekávají mnoho od ní a ona se - tak jsem jist — ukáže očekávání a důvěry bratr ských stran důstojna. (Bouřlivý souhlas a potlesk. ) Šturc: Slovo má dále zástupce Komunistické strany Ně mecka soudruh Pavel Fröhlich.

POZDRAV KOMUNISTU NĚMECKA

Fröhlich: Z příkazu komunistické strany v Německu při náším vám srdečný pozdrav a připojuji k tomu blahopřání k vašim usnesením, jimiž se vám podařilo vytvořiti v tomto státě jednotnou komunistickou stranu. Této straně bude vyko nati mnoho práce. Avšak vaše práce budou míti zvláštní vý znam také pro Komunistickou internacionálu. Ani v Komu nistické internacionále nepodařilo se ještě slučování jednotli vých národů , jak by toho bylo potřebí. - A bude tedy Inter nacionála míti příležitost, aby čerpala ze zkušeností, kterých vy nabudete. Vítáme-li sloučení vašich národních sekcí, neči níme tak v Komunistické straně Německa z pouhé meziná rodní zdvořilosti. Živě pociťujeme potřebu spolupráce mezi vaší stranou a naší. Na III . světovém sjezdu bylo usneseno, aby se uskutečnilo jakési užší spojení mezi komunistickými stranami střední Evropy, jak to asi naznačil soudruh Šmeral, zmíniv se o spojení mezi Římem a Hamburkem přes Prahu. Lituji toho, že zde nejsou zastoupeny ostatní strany, jež zde přicházejí v úvahu . To, co se zde projednává, není pouze zále žitostí států vzniknuvších z bývalého Rakouska, nýbrž z celé střední Evropy. Shledáváme, jak Československá republika stává se prostředkem v rukou Dohody. Dohodový kapitalis mus i nás komunisty v Německu tlačí do obtížné situace. Nutno proti němu postaviti semknutou falangu všech komu nistických proletářů ve střední Evropě. Vzdávám vám díky za to, čemu jsme se u vás mohli naučiti. Věci mají vzhled zcela jiný, hledíme-li na ně zblízka, a proto mohl jsem také nabýti o vašich denních problémech zcela jiné

469

zkušenosti, než by mi bylo bývalo dopřáno u nás. Bude zapo třebí, abyste se i vy touto metodou poučovali , a žádám vás proto, abyste co nejčastěji vysílali i vy vaše zástupce k našim jednáním . Dovolím si ještě podati několik slov ze zkušenosti spojené Komunistické strany Německa týkající se vašich posledních bojů. Bylo zde mluveno o komunistickém oportunismu. Jest to nebezpečné slovo, nelze ho používati, neboť jím se otvírají brány skutečným oportunistům. Soudruh Šmeral jasně vytkl, že nesmíme vždy přicházeti před naše dělnictvo s požadavky stoprocentními . Není toho ani zapotřebí, neboť již deset pro cent našich požadavků úplně stačí, aby jimi byl ohrožován kapitalistický řád. Nesmíme se přizpůsobiti tomu, co je v děl nictvu pasivního, musíme se však přizpůsobiti jeho vůli k boji a musíme převzíti vedení v tomto boji. V Německu pokusili jsme se splniti usnesení III . sjezdu tím, že jsme podnikli akci velkolepé propagandy. Problém je tentýž jako u vás : zde re publika, tam monarchie. V těchto věcech máme v Německu zkušenosti z Kappova puče. Mnohému jsme se naučili z těž kých chyb, jichž jsme se tehdy dopustili. Naše ústředí tenkráte prohlásilo, že není zapotřebí, aby dělníci šli do boje podpořit vládu Noskovu a Scheidemannovu, avšak dělníci do boje šli přece, neboť jemně pociťovali rozdíl mezi brutálnější reakcí představovanou vilémovským monarchismem a mezi němec kou ,,demokratickou" republikou. Zde u vás v některých částech státu dělníci ani nepoznali nebezpečí hrozící jim od Habsburků, byli, jak jsem se sám přesvědčil, ovládáni myšlen kami nikterak revolučními, však nacionálními a pacifistickými. Může býti, že Karlova vláda by se nelišila podstatně od vlád Horthyho nebo Beneše, je však jisto, že by znamenala ohromné posílení celé mezinárodní protirevoluce. Smíme proto prohla šovati, že chceme zaháněti nebezpečí společně s měšťáckou vládou ? Ne. Kdybychom my tehdy byli dělníky vyzvali k tomu, aby hájili Noskeho, byli by nás zahnali k ďáblu . Chcete je vyzvati k tomu, aby hájili bílé skvrny ve vašich časopisech, aby hájili císařské patenty z roku 1854, aby hájili bílou hrůzu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ? Ne. Nutno dělnictvu říci, že jsme proti každé reakci, i proti Benešově. Musíme však využitkovati rozporů rozeznávajících se mezi

470

Benešem a Karlem nebo Horthym. V Německu několikráte hrozila nová válka. Bylo zde takové nebezpečí, když Rudá armáda stála před Varšavou. Francouzové tlačili nejenom na Rusko, nýbrž i na Německo. A mohli jsme snadno stavěti se po bok našim vlastencům a převzíti vedení proti francouz skému hnutí. Komunistická strana Německa tak neučinila, omezila se na to, že zabraňovala dopravě francouzských vojsk a francouzských zbraní do Polska přes Německo. I později zde bylo nebezpečí války mezi Německem a Polskem o Horní Slezsko. A ani tato situace nemohla nás donutiti, abychom po dávali ruku našim monarchistům. Když vzniká nebezpečí mobilisace, nutno se obrátiti na masy a říci jim : hleďte, abyste měly zbraně. Nutno potírati veškeré pacifistické živly a nutno zdůrazňovati při tom, že ko munistická strana zůstává sobě sama věrnou , že zůstává stra nou revoluční. Nepostarali jste se včas o organisaci mezi vojskem. V tomto ohledu strana vaše bude nucena mnoho doháněti. Viděl jsem, jak dělnictvo v severních Čechách v těchto dnech s nedůvěrou hledí na komunistickou stranu. Tato nedůvěra ihned by mi nula, kdyby komunistická strana se postarala o to, získati vojsko, a dělníci by tak viděli, že tu nejde o povolnost vůči bur žoasii, nýbrž o přípravy k proletářské revoluci . Prosíme vás, abyste hojně používali našich zkušeností i chyb, kterých jsme se dopustili. Ještě několik slov o situaci u nás! Máme novou vládu. Tato nová vláda zde bude pouze několik týdnů a pak přijde zase jiná. A jestli do té doby děl níci se nevzpamatují, bude to vláda stinnesovců. Čeho mů žeme od ní očekávati ? Prodlužování pracovní doby, nové daně, jež dělníkům zaberou třetinu až polovinu pracovní mzdy, a nová omezení politické svobody. Dospíváme proto k přesvědčení, že můžeme u nás v příštím jaře očekávati velké revoluční hnutí, kteréž zajisté se ozve i u vás . Doufám, že pak budete s to tyto poměry využitkovati . Proto však musíme si již dnes zvyknouti na společnou práci. Jest zde také nebezpečí války s Ruskem a bude zapotřebí napnouti síly všech komunistických stran střední Evropy do krajnosti, aby toto nebezpečí bylo zažehnáno. I k tomu je za potřebí spolupráce.

471

Proto vítáme pokroky, kterých jste dosáhli a jichž váš ny nější sjezd je výrazem, a hledíce k našim vlastním zájmům, voláme : Ať žije spojená Komunistická strana Československa! Ať žije Komunistická internacionála! Ať žije sociální revoluce! Šturc: Je zde návrh, aby se upustilo od českého překladu . Hlasuje se. Schváleno. Kreibich: Ještě před polední přestávkou musí být podána zpráva volební komise, jelikož celá řada soudruhů ze Sloven ska a německých soudruhů chce odpoledne odjeti.

ZPRÁVA VOLEBNÍ KOMISE

Goliat: Volební komise po zralém uvážení navrhuje vám tyto soudruhy jako členy výkonného výboru. Je to 24 členů vý konného výboru a 12 náhradníků : Šturc Václav, kontrolor ne mocenské pokladny (Kobylisy) ; Šmeral Bohumír, redaktor (Vinohrady) ; Skalák Josef, poslanec (Vinohrady) ; Houser Vác lav, ředitel nemocenské pokladny (Vinohrady) ; Jílek Bohuš, tajemník strany (Praha) ; Hess Antonín, tajemník (Moravská Ostrava) ; Doležal Jan, redaktor (Brno) ; Udržalová Růžena, žena železničního zřízence (Žižkov) ; Jarolímek Adolf, želez niční zřízenec (Žižkov) ; Slabihoud Václav, tesařský dělník (Žižkov) ; Bolen Václav, předseda Svazu zemědělských děl níků (Poříčany) ; Petrovický Čeněk, truhlář ( Smíchov) ; Krei bich Karel, redaktor (Liberec) ; Neurath Alois, tajemník (Li berec); Hirschl Ernst, odborový tajemník (Krumlov) ; Wünsch Rudolf, redaktor (Ústí n. Labem) ; Richter Václav, redaktor (Liberec) ; Josková Anna, tajemnice (Liberec) ; Verčík Julius, tajemník kovodělníků (Banská Bystrica) ; Kohn Rudolf, redaktor (Praha) ; Schiff Josef, tajemník (Ružomberok) ; Seiden Armín, tajemník (Košice) ; Seiler Ervín, tajemník (Užhorod); Slivko Karel, redaktor (Moravská Ostrava). Za náhradníky členů výkonného výboru : Zápotocký Anto nín (Bory); Muna Alois (Bory) ; Chaloupecký František, před seda Proletkultu (Praha) ; Krčková Věra (Brno) ; Cibulka Josef, zřízenec elektr. drah (Praha VII) ; Hůla Břetislav (Bory) ; Zorn Eduard, úředník nemocenské pokladny (Frývaldov) ;

472

Stern Emanuel, advokát (Brno) ; Mondok Ivan, redaktor (Už horod) ; Čulen Marek, tajemník (Bratislava) ; Kubiš V. , tajemník (Košice); Široký Josef, tajemník (Bratislava) . Kreibich: Jelikož nemáme ještě odhlasovaný organisační řád, který určí počet členů výkonného výboru a náhradníků, musíme předem dát hlasovat o tom, jestli sjezd schvaluje počet těchto členů a potom teprve můžeme je voliti . Kdo je pro to, aby výkonný výbor strany měl 24 členů a 12 náhradníků ? Hlasuje se a schvaluje, aby výkonný výbor měl 24 členů a 12 náhradníků. Kreibich: Dále navrhuje komise pro organisační řád, aby kontrolní komise měla 18 členů . Kdo je pro tento návrh? Hlasuje se. Přijato. Kreibich: Říšský agitační výbor žen má míti 15 členů . Kdo je pro tento počet ? Hlasuje se a schvaluje. Goliat: Jako členy kontrolní komise navrhuje komise volební : Hovorka František, úředník (Praha) ; Koutný Tomáš, poslanec (Hodonín) ; Kovanda Václav, ředitel družstva (Brno) ; Hain Rudolf, tajemník Velkonákupní společnosti (Praha II) ; Junek Josef, zřízenec Svazu zemědělských dělníků (Hradec Králové) ; Bubník Josef, úředník (Praha) ; dr. Beckman Rudolf, úředník (Praha) ; Herman Josef, správce konsumního družstva (Mo ravská Ostrava) ; Hofman František, úředník nemocenské po kladny (Liberec) ; Preisler Adolf, úředník (Chomutov) ; Vavre čka Engelbert, tajemník (Těšín) ; Kluss Pavel, dělník (Třinec) ; Holanová Anna, dělnice (Ružomberok) ; Kršiak Matěj, redaktor (Ružomberok) ; Dyniakovič Michal, sekretář (Košice) ; Gatty Josef, advokát (Užhorod) ; Brunner Felix, tajemník (Praha) ; Tausik Heřman, poslanec (Košice) . Za členy říšského agitačního výboru žen navrhuje komise volební : Malá Anna (Vinohrady) ; Šarochová Marie (Kladno) ; Cardová Gusta (Hradec Králové) ; Houserová Anna, (Vino hrady) ; Lišková Božena (Košíře) ; Udržalová Růžena (Žižkov) ; Drohmanová (Šternberg) ; Wünschová Marta (Ústí n. Labem) ; Jindrová Marie (Liberec) ; Knytlová Marie (Brno) ; Skauni cová Františka (Brno) ; Potková Lidka (Třešť) ; Feldmajerová Josefa (Vrútky) ; Volková Marie (Ružomberok) ; Holanová Anna (Ružomberok) . 473

Goliat: K tomu nám byly dány před třemi minutami tři ná vrhy k volbám : První je návrh na změnu osob do výkonného výboru. Komise pro sestavení kandidátní listiny navrhuje za průmyslový obvod Brno Doležala. Delegáti z toho obvodu usnesli se doporučiti soudruha Buriana z těchto důvodů : Do ležal je šéfredaktor deníku „ Rovnost“ a nemůže obě funkce zastávati. Přejí si dále Buriana z hlediska všeobecného roz hledu hnutí dělnického jak praktického, tak teoretického . Zá ležitost ta byla projednávána v komisi pro sestavení kandidát ky. Komise návrh uvážila, přes to přese všechno navrhuje soudruha Doležala. Druhý návrh, který došel, zní : Volba výkonného výboru a kontrolní komise budiž provedena hlasovacími lístky, a ne aklamací. Třetí návrh je : Delegátky přítomné na sjezdu žádají, aby do výkonného výboru strany byla volena vedle soudružky Udržalové bývalá sekretářka žen Křenová a aby za Slovensko přišla do výkonného výboru Holanová a do kontrolní komise soudruh Vitásek. Kreibich: Kdo si přeje slovo k této zprávě? Jirava: Po vyslechnutí kandidátní listiny soudruzi kladen ští, o kterých nemůže býti řečeno, že by neměli do Prahy spo jení za tím účelem, aby mohli chodit do schůzí výkonného vý boru, žádají, aby kandidátní listina byla změněna v tom smyslu, aby kladenský revír jako jeden z nejsilnějších byl taktéž jedním členem zastoupen ve výkonném výboru, a sice navrhují, aby místo soudruha Slabihouda byla zvolena z Kladna soudružka Šarochová. Očekávají, že sjezd, který po celou dobu jednání projevoval snahu, aby výkonný výbor vzhledem k důležitosti, kterou zaujímá, a vzhledem k pravomoci, která se mu dává or ganisačním řádem, byl volen ze soudruhů, kteří požívají plné důvěry sjezdu . Očekáváme, že to přání kladenských soudruhů bude vzato náležitě na vědomí. Kreibich: Je tu návrh, aby se hlasovalo hlasovacími lístky. Dám o tom ihned hlasovat. Kdo je pro to, aby se volba ko nala hlasovacími lístky? Hlasuje se.

Kdo je pro aklamaci ? Hlasuje se. Kreibich: To je menšina. Při polední přestávce bude míti

474

každý soudruh příležitost, aby hlasovací lístek napsal, aby v něm škrtl, co si přeje, a odevzdal pak lístky odpoledne. Ná vrhy jsou vám známy. Kandidátky jsou rozdávány. Každý delegát má právo podle návrhu jednat. Odpoledne Kreibich zahajuje jednání a sděluje : Předsednictvo zjišťuje, že v resoluci o sloučení strany, v níž jsou vyjmenováni zástupci jednotlivých národností, omylem je opomenuto jmenovati proletariát židovský ; činím tak dodatečně. Dále je tu návrh na skrutátory pro provedení voleb. Navr ženi jsou : Novák Ludvík; Vodička Josef; Kohn Rudolf; Ro maier Franz; Zoufalý Rudolf; Dobiášová Anna; Junek Josef (Žižkov) ; Knytlová Marie (Brno). Kreibich: Došel návrh k volbám, aby provedeny byly tyto

změny: Místo Václava Housera Bubník Josef, místo Jílka František Pavel, místo Hessa Jaroš Jan (Radvanice), místo Doležala Jana Burian Edmund, místo Slabihouda Denke Ru dolf, místo Wünsche Rudolfa Vodička Josef, místo Bolena Havlín Dominik. Kreibich: Sděluji, že v dohodě s volební komisí němečtí soudruzi navrhují, a to je jednomyslné přání německých soudruhů , také těch dvou, kteří jsou zde jmenováni, aby místo soudruha Hirschla Arnošta přišel Zorn Eduard, úředník ne mocenské pokladny, Frývaldov, který je náhradníkem, a aby zato Hirschl byl psán jako náhradník místo Zorna. Bolen: Prosím, abyste za mne kandidovali soudružku Kře novou . Ženy jsou málo zastoupeny, a poněvadž Křenová velmi se osvědčila, prosím, abyste ji místo mne kandidovali. Nato se o 3. hodině odpoledne provádí hlasování. Jílek předčítá listinu delegátů s hlasem rozhodujícím a delegáti odevzdávají hlasovací lístky, které skrutátoři vybírají. PŘÍPAD

ŠMERALŮV

Kreibich: Došel presidia návrh několika soudruhů : „ Navrhujeme, aby soudruzi Šmeral a Kreibich podali pro hlášení ohledně svého samovolného vystoupení v zahranič

475

ním výboru bez vědomí výkonného výboru strany. Zakládá-li se toto provinění na pravdě, pokládáme to za hrubé porušeni discipliny strany a v tomto případě budiž nařízeno výkon nému výboru, aby nařídil změnu předsedy poslaneckého klubu. Současně navrhujeme, aby podal Šmeral vysvětlení ohledně osobního jednání s ministerským předsedou Benešem, s ministrem Vrbenským a vůbec na Hradě a prohlásil, jakým právem toto jednání započal a kým byl zplnomocněn . “ Kreibich: Co se týče schůze a prohlášení v zahraničním vý boru v sobotu, to byl týž den, kdy do Prahy došla zpráva o ná vratu Karla Habsburka. Byla schůze obou výkonných výborů . V této schůzi jsme o schůzi zahraničního výboru ještě nevěděli. Večer nočním rychlíkem jsem odejel z Prahy do Liberce. Půl hodiny před tím dostal jsem zprávu — já jsem členem výboru zahraničního, Šmeral členem není - dostal jsem pozvání k této schůzi, která se konala ihned v pondělí. Já ještě z nádraží poslal jsem soudruha, který náhodou se mnou byl, do schůze vý konného výboru, o které jsem myslil, že se ještě koná, poně vadž před ukončením musil jsem jít k vlaku . Poslal jsem ho tam , aby tam soudruhům oznámil : v pondělí v 10 hodin ráno je schůze zahraničního výboru, aby zaujali stanovisko. To v této schůzi výkonného výboru nebylo již možno, schůze byla již ukončena. V noci jsem se vrátil do Liberce a ihned v neděli dopoledne jsem telefonoval na dvě místa do Prahy, poněvadž jsem věděl, že musíme před schůzí ještě se soudruhy mluvit. Místo v pondělí ráno jsem jel již v neděli do Prahy v noci a tu jsem slyšel, že v půl 9. hodině ráno je schůzka v bytě soudruha Housera. Dostavil jsem se tam, ale mimo mne jenom soudruh Šmeral tam byl. Nikdo schůzi výkonného vý boru nesvolal k tomuto účelu ; nemohl jsem to učiniti, mohl jsem jen telefonovati, že chci mluvit se soudruhy a pak jsme byli Šmeral a já v 10 hodin před schůzí zahraničního výboru . Předem jsme se poradili o vystoupení svém a potom jsem se dostavil do schůze. Mluvit jsem musil, mlčeti jsem nemohl, příležitost nebyla nám poskytnuta, abychom s řadou soudruhů nebo výkonným výborem mluvili, musili jsme to prohlášení učiniti Šmeral a já sami. Kreibich tlumočí své vývody německy.

Šmeral: Soudruzi, tento návrh, pokud se týče mne, žádá 476

v prvé řadě, abych podal vysvětlení o svém osobním jednání s ministerským předsedou Benešem, ministrem Vrbenským, a jak v něm stojí, „ na Hradě vůbec“ a abych vysvětlil, jakým právem toto jednání jsem započal a kým jsem byl k tomu zpl nomocněn. V prvé řadě prohlašuji, že „ na Hradě vůbec“ žádné jednání jsem nekonal a nevím, proč tento nedosti přesný obrat v návrhu byl uveden. Vyciťuji v něm ducha jakési ne důtklivé předpojatosti . Za druhé prohlašuji, že nějaké jednání s ministrem Vrbenským vůbec nebylo, a divím se, odkud, z ja kých pověstí, jakých domněnek, z jakých pohnutek, jakých pramenů toto do návrhu se dostalo. Toto je pravda : Ve dnech, když začínaly nynější události, několikrát jsem soukromě mluvil s dr. Vrbenským, s nímž se osobně znám jako s býva lým anarchistou, jako v parlamentě mluvím s řadou poslanců a intervenuji u celé řady ministrů. Ale u Vrbenského nebyla to ani žádná intervence, ani žádné jednání. Dr. Vrbenský, který mě z doby, dokud stál na stanovisku anarchistickém , osobně zná, několikrát snažil se při soukromém setkání získati mne k tomu, abych ne oficiálně jednal, nýbrž aspoň úplně sou kromě se vyslovil o amnestii. Prohlašoval, že považuje za svou povinnost v kabinetě otázku amnestie podporovat. Řeknu otevřeně, že moje soukromé cítění mně pravilo, že bych v sou kromém hovoru mohl Vrbenskému jako člověku, který sou kromě se na mne obrátí, vyslovit názor, který by snahu pod porovat amnestii v něm posílil a utvrdil. Ale prohlašuji vám, že jsem to ani v této formě neučinil, přes to, že jako soukromá osoba bych to byl býval učinil rád a odpovídalo by to mému osobnímu přesvědčení. Neučinil jsem to z toho důvodu , že v naší straně je určitá řada soudruhů, kteří provozují přehnané čenichání po ,,oportunistickém“ smýšlení, poněvadž jsem se musil obávat, že i takové pouze soukromé vyslovení se, upo zornění Vrbenského, že by se měl pro amnestii angažovat, vyneslo by mně výtku, kritiku mé osoby. Proto, když se v této věci na mne Vrbenský obracel, řekl jsem : „ Nemám žádný mandát o tom mluvit, my tento požadavek nestavíme, nemohu se do hovoru o tom pouštěti. “ Je-li to správné, účelné nebo ne, o tom mám své přesvědčení, ale přenechávám vám, abyste si učinili názor sami, jestli může býti řeči o nějakém „ vyjed návání“ . Divím se jen, když já tak krajně opatrně se chovám,

477

jak mohou se rozšířiti pověsti, které vedou k podání takového návrhu, který je podepsán ne několika, ale skoro 40 členy to hoto sjezdu. A teď přicházím k nejdůležitější věci. V návrhu se praví : ,,Současně nechť podá Šmeral zprávu o svém osob ním jednání s ministerským předsedou Benešem. " Zase pro hlašuji, že žádné politické vyjednávání mezi mnou a minister ským předsedou Benešem nebylo. Já jsem předseda poslanec kého klubu a ve dnech, kdy poslední události začaly se vyvíjeti, ministerský předseda Beneš povolal si k sobě všechny před sedy všech klubů a učinil jim prosté sdělení o tom, co se děje, pro jejich klub, aniž by žádal nějaké protiprohlášení. Řekl to stranám německým i českým, řekl to i pro náš klub mně. Já jsem si stenograficky vše poznamenal a oznámil věc v klubu. Již tenkráte byly názory, že k takovému jednání nemůže před seda klubu jíti sám. Ačkoliv jsem do posledního slova písemně stenograficky hovor předsedy zachytil a učinil klubu o tom zprávu, bylo učiněno usnesení, že já jako předseda klubu smím hovořiti s ministerským předsedou jen v přítomnosti druhé osoby, ačkoliv při ostatních členech klubu takové opatření učiněno není. A za této situace zde podávám návrh, který vy vrcholuje v tom, aby kvůli prohlášení, které bylo učiněno v zahraničním výboru, aby případně když se zjistí to a to, bylo odhlasováním uloženo poslaneckému klubu osobu předsedy klubu změniti. Já vám prohlašuji : takovým způsobem se masová velká strana řídit nedá ! Jestli vůči někomu je taková nedůvěra, že myslíte, že nemůže v parlamentární své funkci učiniti ani nějaké prohlášení, že nesmí přijmout od vlády ani sdělení pro klub, které má býti podkladem pro jednání a sta novisko klubu, myslíte-li, že nestačí, když se o tom zpráva ve výkonném výboru podá a na sjezdu, pak musíte učiniti opa tření, aby tu byly osoby, které požívají důvěry větší. Musíte učiniti rozhodnutí jasné. Já prohlašuji : Od prvého dne sjezdu jsem nezasahoval do trapných debat . Mlčel jsem při debatě o organisačním řádu, když z naprostého nedorozumění vznikl nesprávný obraz o pohnutkách jednání soudruha Skaláka, mlčel jsem i při jednání o kandidátní listině, nechtěje vnášeti do průběhu sjezdu náladu malichernou . Ale teď vyslovuji, že nejsem bez starosti o tom, že bychom mohli propadnouti malému porozumění pro potřeby masové strany a že tyto ná 478

lady mohly by se státi straně jako velké politické straně nebez pečnými. Vyslovuji to ne z důvodu osobního, ale proto, že v příštím půlroce strana by utrpěti mohla velmi povážlivé škody a aby byla předem zjištěna za toto zodpovědnost. Ne vyslovoval bych to s tím důrazem, ale vyslovuji to pro případ, kdyby strana skutečně měla se vyvíjeti směrem ke svému kle sání a k rozkladu, aniž by to bylo objektivně nutné, aniž by to zavinily veliké, vážné, principiální rozpory vyrůstající z po měrů. Prohlašuji, že dle nynějšího stavu strany, kdyby k tomu mělo dojíti, nebyly by to velké otázky, které by toto způsobily, ale malí lidé. Toto prohlášení vám činím a na vás je, abyste o návrhu, který je zde předložen a který, když je opatřen 40 podpisy, nesmíte podceňovati, jasně rozhodli . (Potlesk.) Smeral tlumočí pak svou řeč do němčiny. Haken: Jako sekretář klubu poslanců prohlašuje, že požádal předsednictvo o dovolení ke krátkému vysvětlení a praví : Dnešní parlament je střediskem čachrování a my se od začátku snažíme o to, aby se náš klub a jednotliví členové jeho do okruhu tohoto politického čachrování nedostali. Tak jsme s úzkostlivostí střežili toto stanovisko, protože jsme chtěli ve své čisté taktice dále postupovati . Rozhovory a osobní styk s poslanci měšťáckými a pravičáckými, rovněž i s ministry omezují se na nejmenší míru společenské slušnosti . Proč přes to vznikly tyto pomluvy, jejichž předmětem je dnešní dotaz ? To dovedu si vysvětliti jen takto : Byl jsem původcem návrhu v klubu v loni v létě, aby předseda klubu nebo předsednictvo neb jeden člen představenstva klubu, zkrátka jediný člen nebyl oprávněn účastniti se politického jednání. Návrh ten byl přijat a v důsledku toho, když na příklad tehdejší předseda Teska byl volán jako předseda klubu ku poradě na Hrad, telefonoval jsem, že u nás je to naprosto nepřípustné, aby jeden šel na Hrad, nýbrž že musí býti přítomni nejméně dva, a z Hradu bylo odpovězeno, že to přijímají, a pozvou dva členy. Tuto zásadu jsme hleděli uplatniti do všech důsledků . Ne že bychom předsedovi nebo někomu z předsednictva nedůvěřovali, ale proto, aby straníci neměli příležitosti k nedůvěře. Hned po návštěvě na Hradě začaly rovněž proskakovati pověsti, ale straníci se utišili, když se dověděli, že jsme tam byli dva a že v jednání nebylo nic tajného . Tohoto usnesení, že zástupce 479

klubu nemá jednati s členy vlády sám, Šmeral nedbal a odtud vznikly tyto pověsti. Nestalo se nic, co by je opravňovalo, ale ta nedůvěra tu přece jen vznikla a nebyla by snad tu, kdyby byl soudruh Šmeral k takovému jednání vzal s sebou člena vý konného výboru nebo člena poslaneckého klubu. Ujišťuji vás, že naprosto nic se nestalo, že není třeba míti obav, že bychom se byli do toho čachrování zapletli, ale na druhé straně Šmeral si vyvolal tuto situaci sám, poněvadž tohoto usnesení klubu nedbal . Šmeral myslí, že musí předseda míti takovou volnost, aby mohl se jednání politického zúčastnit. Jsem názoru, že takové volnosti není třeba. Nejsme stranou, která by v parla mentě čachrovala. To může dělat Švehla, Stivín nebo Bechy ně, ale nesmí to dělat Šmeral . Nestalo se tedy ničeho, co by tento návrh opodstatňovalo. My ke každé schůzi klubu zve me výkonný výbor strany, buď jednotlivého člena, nebo celý výkonný výbor, jakmile jsou důležitější věci, zveme ke společ nému jednání. I protokoly o klubovním jednání odvádějí se v jednom výtisku výkonnému výboru . Poslanecký klub není tu postaven jako u ostatních stran, že by tu měl právo rozho dující a určoval svou taktiku. My se plně podřizujeme výkon nému výboru a zachováme onu linii, jakou nám výkonný výbor uloží, ovšem zodpovědným za postup klubu činíme výkonný výbor. Za těchto okolností je samozřejmo, že není obav, že by mohlo nějaké čachrování nastati . To je naprosto vyloučeno. Šmeral by si byl ušetřil tento dotaz, kdyby byl dbal usnesení klubovního. Zubák tlumočí prohlášení Hakenovo do němčiny. Kreibich: Návrh zněl, že Kreibich a Šmeral mají dáti pro hlášení a vysvětlení. Dalšího návrhu tu není. Vysvětlení se stalo prohlášeními, která byla přednesena. Ke slovu dále nikdo hlášen není. Tím je také tato otázka rozřešena a návrh se předá výkonnému výboru, aby jej vyřídil v souhlase s poslaneckým klubem .

480

ZPRÁVA NÁVRHOVÉ KOMISE

Vaněk: Návrhová komise zkoumala jednotlivé resoluce, které jí byly předloženy. První resoluce je resoluce referentů Šmerala a Kreibicha k politické situaci. RESOLUCE K POLITICKÉ SITUACI

Československému proletariátu ! Slučovací sjezd Komunis tické strany Československa konal se za mimořádně vážné politické situace. Proletariát všech národností, který měšťác kou vládou povolán byl opět do zbraně, očekává od slučova cího sjezdu komunistické strany, že vyjádří vášnivý odpor děl níků k mobilisaci, jež připravuje jim bezpočetná utrpení, a že vydá směrnice, jimiž by se mohli v této věci říditi. Proletariát bez rozdílu národností a politického přesvěd

čení musí poznati, že v současné situaci nesmí se dáti zmásti, tříštiti ani sociálními patrioty a zdánlivými nacionálními bo jovníky za svobodu, kteří vesměs obstarávají jen zájmy bur žoasie. A nesmí se dáti zneužíti ani pro imperialistickou válku, ani pro nacionální iredentu. Jedinou skutečnou zbraní pro nebezpečí monarchické re akce jest ozbrojení proletariátu . Jen ozbrojená jednotná fronta středoevropského proletariátu, přesahující všecky hranice, může učiniti konec reakci maďarské právě tak jako jihósláv skému a rumunskému bílému teroru . Odporem proti zakro čení v Uhrách vzala Velká dohoda vládě každou záminku k mo bilisaci. Vláda použila nenávisti dělníků všech národů proti staré monarchii k tomu, aby organisovala imperialistickou válku pro vydobytí koridoru do Jihoslávie. Nyní však zakro čení Velké dohody strhlo masku z opravdových úmyslů vlády. V této situaci prohlašujeme jasně a otevřeně, že žádáme oka mžitou demobilisaci, neboť mobilisace dělnictvu přivoďuje nejtěžší tělesné, duševní i hmotné utrpení, sloužící jen vý hradným zájmům kapitalistů. Žádáme zrušení stanného práva v obvodech, kde bylo vyhlášeno. Těmto našim požadavkům budeme klestiti cestu všemi prostředky. Kdyby vládnoucí třídy odvážily se rozpoutati imperialistickou válku, pak prole

31 Protokoly

481

tariát vypořádá se s viníky, užívaje k tomu všech prostředků . Pryč s válkou ! Ať žije sociální revoluce! Komise doporučuje, aby tato resoluce byla přijata beze změny. Hlasuje se a resoluce se schvaluje. Vaněk: Dále zaměstnávala se komise resolucí podanou soudruhem Vajtauerem a soudruhy. Tato resoluce se shoduje v podstatě s resolucí prvou. Poněvadž vychází z řad oposič ních, doporučuje komise, aby byla rovněž přijata, hlavněproto, že žádá jednotnou frontu dělnictva. Hlasuje se a resoluce se schvaluje. (Zní) : Sjezd komunistické strany vidí hlavní příčinu reakce v kapi talistickém řádě, který z důvodů konkurenčních žádá znovu zřízení bývalého jednotného odbytiště rakousko-uherského . Toto znovuzřízení může se státi jen násilím a válkami. Pro letariát komunistický musí však bojovati proti kořenům reakce, kapitalismu. Proto boj proletariátu musí se soustřediti na jedinou frontu : na frontu sociální. Bude-li výroba a moc dána do rukou lidu zesocialisováním velkého průmyslu, velko statků a bank a bude-li rozhodující slovo ve správě státu míti proletariát prostřednictvím dělnických a selských rad, budou tím vymýceny skutečné kořeny reakce. OPATŘENÍ LISTŮ HESLEM KOMUNISTICKÉHO MANIFESTU Vaněk: Dále jest tu následující návrh : Sjezd komunistické strany se usnáší, že všechny listy, časo pisy, brožury atd., vydávané komunistickou stranou, mají míti heslo ,,Proletáři všech zemí, spojte se!" Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Hlasuje se a schvaluje. Vaněk: Dále došel tento návrh : Sjezd komunistické strany se usnáší : V listech, časopisech a brožurách atd. , vydávaných stranou, netrpí se inseráty, které doporučují alkoholické nápoje. Uveřejňování takových in serátů je nepřípustno . Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se. 482

PRÜGELPATENT

Vaněk: Dále je tu návrh : Slučovací sjezd komunistických stran v Československu přikazuje klubu komunistických poslanců, aby v parlamentě ihned podali návrh na zrušení císařského nařízení z 20. dubna 1854 ř. z. č . 96 (Prügelpatentu). Nově zvolený výkonný výbor strany nechť podporuje pro vedení tohoto příkazu přísluš nými opatřeními. Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE MAS Vaněk: Komise zaměstnávala se dále resolucí o meziná rodní spolupráci mas. Až dosud budovala se internacionální fronta odshora. Na podnět vyšlý z Moskvy družily se jednotné strany ideově a svými zástupci v jeden internacionální celek. Sjednocováním proletariátu různých národností v jedné zemi, jako právě na nynějším sjezdu československé komunistické strany, Inter nacionála dostává organisační ráz masový, ale až dosud velmi málo bylo vykonáno na skutečné internacionální spolupráci mas různých států . Proletariát v nynější době stojí před velikými sociálními boji. Jde o to, dopustí-li, aby světový kapitál pokusil se vyjíti z nynější hospodářské krize na jeho útraty. Existenční úroveň a pravomoc proletariátu mají býti stlačeny na nejnižší míru. Kapitál napadá rafinovaně jeden odbor za druhým , nežene vždy k nejostřejším konfliktům, aby nevyvolal jednotný spon tánní odpor. Ale cíl všech těchto přímých i nepřímých útoků je jeden a týž : pokusit se o záchranu kapitalistických výsad úplnou porobou proletariátu. Proti tomu proletariát nejen jedné země bez rozdílu odborů, ale proletariát všech zemí bez rozdílu národnosti musí utvořiti jednotnou frontu obrannou . Právě napadený a bojující odbor musí si býti vědom, že za ním stojí opravdu proletariát všech ostatních odborů a proletariát zemí sousedních i zemí hospo dářsky s domácí zemí spjatých. Opora tato nemůže však míti 483

patřičného vlivu, dokud bude vyjádřena jen manifesty a reso lucemi jednotlivých výkonných výborů stran nebo odborů , nýbrž bojující proletariát musí míti jistotu, že za ním stojí široké masy skutečného dělnictva doma i v zahraničí. Proto ukládá se komunistické straně, aby v okamžiku napadeníjednoho odboru, a kde je to možno i před tímto napadením, navázala styky s důvěrníky všech závodů v zemi i hlavních závodů v ci zině (prostřednictvím tamější komunistické strany a rudých odbo rů) a připravila situaci tak, aby dělnictvo v těchto závodech sa mo svými usneseními dalo najevo solidaritu s dělníky právě v boji stojícími nebo do boje se chystajícími. Myšlenka internacionální spolupráce a spoluboje musí takto proniknout do mas samých a připravovati je na jednotnou akci. Komise doporučuje přijetí této resoluce. Schvaluje se. HNUTÍ PROTIALKOHOLNÍ Vaněk: Dále je tu návrh, aby strana a jmenovitě její vý chovné orgány věnovaly více pozornosti hnutí protialkohol nímu a aby strana ve svém tisku a v parlamentární praxi pod porovala všechny návrhy dožadující se omezení alkoholismu a vyzvedla požadavek úplného odstranění alkoholové pro dukce, aby tak připravovala v dělnických masách půdu ku provedení tohoto požadavku v tom okamžiku, kdy proletářská třída ujme se moci. Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se. „ JISKRY" ORGÁNEM STRANY Vaněk: Je tu dále návrh, aby časopis Federace komunistic kých osvětových jednot, vycházející čtrnáctidenně, „ Jiskry“, byl pojat do rámce časopisů strany. Komise doporučuje přijetí tohoto návrhu . Schvaluje se.

„ IDO " Vaněk: Dále je tu návrh, který směřuje k tomu, aby výkonný výbor strany pracoval k tomu, aby přijata byla jednotná řeč 484

„ ido “, aby na různých světových sjezdech dorozumění bylo usnadněno. Komise navrhuje, aby tato záležitost byla přikázána výkon nému výboru k dalšímu uvážení. Návrh komise se schvaluje.

ODVOLÁNÍ K SJEZDU Vaněk: Dále žádá soudruh Eduard Vacek, důvěrník ve Ško dovce v Plzni, aby sjezd rozhodl o jeho vyloučení z mateřské organisace. Tam se stala tato věc : Časopis ,,Pravda" v Plzni přinesl článek o poměrech ve Škodovce, který jednal o sboru důvěrníků, o jeho pravomoci a provádění její v závodě. Proti tomuto sboru důvěrníků ve Škodovce, v němž převládaly živly pravičácké, podali ohražení tři naši důvěrníci. Toto ohražení spolupodepsal stěžovatel, byl za to z mateřské organisace vy loučen, druzí dva, v jejichž organisaci nebylo tak přísného měřítka, nebyli vyloučeni . Tento soudruh se odvolává ke sjezdu a žádá, aby vyloučení komunistickou organisací bylo zrušeno. Poněvadž návrhová komise neměla příležitost vyslech nouti účastníky a poněvadž nemohla být slyšena též druhá strana, totiž vylučující organisace, a poněvadž je těžko, aby sjezd okamžitě rozhodl bez slyšení všech, navrhuje se, aby záležitost byla přikázána výkonnému výboru k vyřízení a podání zprávy ku příštímu sjezdu . Tento návrh návrhové komise se schvaluje. AKCE NA SLOVENSKU

Vaněk: Dále je tu návrh soudruhů slovenských , kteří žádají pro své území a pro svou činnost vydatnou pomoc strany. Žádají, aby strana se postarala o to, aby v Bratislavě mohl býti vydáván časopis denně, dále aby umožněno bylo, aby vychá zel maďarský časopis v Košicích a časopis pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Konečně aby strana se postarala, aby na Slovensku byla hojnost tisku, letáků, brožur a agitační litera tury ve všech jazycích , a konečně aby tam byla zřízena tiskárna strany. Komise navrhuje, aby tento návrh odkázán byl výkonnému výboru, aby on, pokud získá zvýšenými příspěvky náležitou 485

úhradu pro tuto pomoc, která je nutna, dle náhledu komise, aby takovou pomoc dle možnosti poskytl. Návrh návrhové komise se schvaluje a výkonnému výboru

se postupuje tento návrh. PROLETKULT Kreibich: Došel ještě jeden návrh, který však nebyl podán návrhové komisi : Sjezd doporučuje všem složkám strany, které se věnují tělo, výchově a kulturní výchově, aby se sloučily v jedno organi sační těleso. Kreibich doporučuje, aby tento návrh byl předán novému výkonnému výboru . Schvaluje se. Pokračování v rozpravě o organisačním řádu. Kreibich: Teď je nám vyříditi otázku organisačního řádu . Dosud byly předneseny referáty z komise. Došla však sjezdu také dvě minoritní vóta z komise, jedno soudruha Baum heiera a jedno soudruha Bürgera. Slovo k odůvodnění těchto minoritních vót má soudruh Baumheier. Baumheier: Včera při poradě komise o organisačním řádu, jak referenti dovozovali, zabývala se komise dlouho otázkou příspěvků . Oba referenti vám sdělili, že vybírání příspěvků bude prováděno tak, že pro nezaměstnané bude příspěvek 50 h, kdežto pro finančně slabé, pro zemědělský proletariát, 1 Kč, pro průmyslové dělnictvo příspěvek 3 Kč. Podal jsem v komisi návrh na zvýšení těchto příspěvků. Tento návrh není populární, ale mám za to, že je právě nyní nutný. Sou druh Neurath prohlásil ráno, že se musí jednat o to, vytvořit finanční základnu naší strany tak, aby strana měla možnost být akceschopna, aby byla s to prosaditi to, co soudruzi žá dají . To při těch příspěvcích, jak je komise stanovila, je ne možno . Při těchto příspěvcích akceschopnost strany je vylou čena a my jistě při příštím sjezdu budeme stát před novým zvyšováním příspěvků, což zabéře zase sjezdu čas. Tomu se může zabrániti tím , že dnes už provedeme to, co bychom musili provésti zítra. Praxe ukazuje, že při každém zvyšování příspěvků část členů se ztrácí, ale horlivou agitací, zvýšením 486

příspěvků umožněnou , jiná část se získá. Můj návrh zněl, aby tento 50haléřový příspěvek vůbec se zrušil a místo něho aby se zavedl korunový příspěvek. Pravím, že i ten nezaměst naný a bezvýdělečný, který je s to za měsíc sehnat 50 h, nebude cítiti povinnost býti členem strany, nedá-li ani těch 50 h a ani 1 Kč měsíčně příspěvku. Přijetím mého návrhu strana bude značně finančně posílena. Včera jsem podotkl, že pro země dělské dělnictvo se má stanovit 2 Kč příspěvek. Dnes jsem návrh pozměnil tak, že má zníti, že mají býti měsíční pří spěvky jen dva : 1 Kč a 3 Kč . První jsem navrhoval pro ne zaměstnané, dnes dávám dodatečně návrh, že tam, kde má strana co činiti se zemědělskými poměry ve velkých oblastech, tam že představenstvo strany má možnost, jako na příklad na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde není dělnictvo s to 3 Kč příspěvek sehnat, soudruhům umožniti, aby povinnost svou mohli splniti. Považuji tento návrh za nutný, protože německé oddělení komunistické strany přijetím příspěvků 50haléřových přijde do situace velmi těžké, protože z velké části jeho členové, kteří dosud platí 2 Kč, budou v budouc nosti platiti jen 50 h. Prosím proto, aby tento pozměňovací návrh byl přijat. Je naší povinností, abychom jednou přestali se starým sociálně demokratickým názorem a abychom se při činili, aby ze soudruhů byli skutečně komunisté, kteří by viděli, že strana nemůže učiniti pokroků , když zápasí s obtí žemi finančními.

Zubák tlumočí řeč do češtiny a předčítá pak tento návrh Baumheierův : Navrhuji, aby v IX. odstavci 2. věta organisačního řádu měla toto znění : Členské příspěvky vybírají se měsíčně a jsou odstupňovány tímto způsobem: 1 Kč a 3 Kč. Do první třídy možno zařaditi pouze soudruhy bez zaměstnání, pak přísluš níky rodiny, pokud nemají samostatného výdělku, nebo osoby takové, o nichž místní výbor to zvlášť a jmenovitě nařídí. Kde poměry to bezpodmínečně vyžadují, tam má představenstvo strany právo, aby zařadilo jednotlivé zemědělské okresy nebo celé kategorie dělnictva do třídy příspěvků po 1 Kč. Kreibich: Další minoritní vótum podal soudruh Bürger. Bürger: Velmi pronikavé ustanovení nejen pro německou organisaci, nýbrž i pro ty kraje, které ve své většině nejsou

487

německé, je obsaženo v 3. odstavci příspěvků . Podal jsem ná vrh, který v komisi byl zamítnut jedním hlasem a který týče se rozvržení příspěvků . Navrhuji, aby přikázáno bylo ústředí pro administrativu 20 %, volebnímu fondu 5 %, vězeňskému fondu 5 % a krajské organisaci 70 %. Rozdělení mezi krajskou a místní organisaci ponechává se krajské organisaci a její místní organisaci . K odůvodnění uvádím, že je nevhodno účtování peněz, takže nejdřív mají býti dopraveny všechny peníze do Prahy a pak prostřednictvím subvence žádány zpět. Mně je jasno, že bude nejlépe, aby peníze zůstaly jen v kraji. Druhým argumentem je velká otázka financí strany v případě ilegální fáze celé strany. Prosím, aby minoritní vótum bylo přijato. Zubák (česky) : Menšinový návrh soudruha Bürgera, který u návrhové komise zůstal v menšině pouze jedním hlasem, zní : Odstavec o členských příspěvcích, 3. věta, má zníti tak to : Z těchto členských příspěvků připadá ústředí na admi nistrační výlohy 20 %, ústředí volebnímu fondu 5 %, fondu pro právní ochranu a vězeňský fond 5 % , krajské organisaci celkem 70 %. Rozdělení mezi krajem a místní organisací po nechává se organisacím krajským a místním . V odůvodnění tohoto návrhu uvádí navrhovatel tyto dva důvody : Říká, že je to nepraktické, a nechápe, proč by se tak postu povalo, že nejdříve by se veškeré peníze odváděly do Prahy do ústředí a pak by se zase ve formě subvencí těžkopádnou a by rokratickou cestou vracely do jednotlivých okresů . Nemusíme se obávat, že v případě přijetí toho návrhu ústředí by bylo bez peněz . Ústředí že by mělo měsíčně k disposici 80.000 až 100.000 Kč. S tímto obnosem že ústředí stačí. Jako druhý důvod uvádí, že pro případ, že by celá strana přišla do fáze ilegality, že je třeba posílit krajské organisace a celý postup s penězi co nejdříve zjednodušiti. Tomu vyhovuje doporučo vaný návrh. DEBATA

Kreibich: Přikročujeme k rozpravě. Šturc: Upozorňuji, že je zaznamenáno k debatě 20 řečníků,

488

1 z nich, soudruh Vaněk, se vzdává slova, protože odjíždí. Prosím, abyste se vyjádřili, přejete-li si rozpravu . Jedná se o to, abychom byli hotovi. Kreibich: Je 5 hodin a je 19 řečníků . Krček: Navrhuji, aby byli 2 referenti, 1 „ pro“ a 1 „ proti“ a pak aby bylo přikročeno k hlasování. Kreibich tlumočí návrh do němčiny a táže se, chce-li kdo mluviti proti návrhu. Blažek: Navrhuji, aby mluvili 3 řečníci „ pro“ a 3 „ proti“. Kreibich: To nebylo mluveno proti návrhu, to byl návrh nový. Delegát: Navrhuji, aby debata byla ukončena, neboť máme ještě důležitou debatu hospodářskou. Merta: Předpokládám, že organisační řád je tepnou strany, a nepřipustit delegáty, aby se mohli vysloviti o navrhovaném organisačním řádu o příspěvcích, jest nemožné (Výborně !), zejména když jsou navrhovány tři různé příspěvky, 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Referenti, kteří k organisačnímu řádu mluvili, uznávali, že musíme míti masové hnutí. Navrhuji, aby se nepřijímal ihned návrh na konec debaty ani návrh, aby byli vedeni pouze

generální řečníci „ pro “ a „ proti “, ale aby nám předsednictvo řeklo, není-li možno déle zasedati . Kreibich: To je vyloučeno ; celá řada soudruhů odjela a máme obavu, že zítra bychom tu měli malý počet delegátů . Merta: Navrhuji, aby v debatě bylo pokračováno. Kreibich: Dám hlasovat. Je tu jeden návrh, aby mluvilo 6 řečníků ; druhý, aby voleni byli 2 řečníci ; třetí, aby přijat byl organisační řád bez debaty ; čtvrtý, aby v debatě bylo po kračováno. Dám hlasovat o nejdalekosáhlejším návrhu , aby organisační řád byl přijat bez debaty. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kreibich: Návrh je zamítnut. Kreibich: Dále je tu návrh, aby byli zvoleni 2 řečníci, 1 ,,pro" a 1 „ proti“. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kreibich: Návrh je zamítnut. Kreibich: Je tu třetí návrh, aby byli zvoleni 3 řečníci „ pro“ a 3 řečníci ,,proti". Kdo je pro tento návrh ? - To musím sčí tat. Sčítá a prohlašuje : Pro návrh je 45 hlasů . Kdo je proti ná vrhu? 30 hlasů. Návrh je přijat. Dostane slovo 6 řečníků .

489

Přečtu listinu řečníků a každý nechť hlásí, je-li pro nebo proti : Šturc: Čte řečníky ; Grünzveig (proti), Kalivoda (není pří tomen), Petrovický (proti), Rošic (není přítomen), Krček

(pro), Merta (proti), Vaněk, Praha (proti), Grosmann (proti), Linhart (pro), vzdává se slova, Nohýnek (odjel), Rouček (proti), Černoch (proti), Denke (pro), Kavka (proti), Hile brand (proti), Saidler (proti), Ptáček (proti). Kreibich: Prosím řečníky, kteří chtějí mluviti proti, aby si zvolili ty, kteří mají mluviti, a rovněž tak soudruhy, kteří chtějí mluviti pro, aby i oni si zvolili své řečníky. - Delegáti tak činí. Kreibich: Zahajujeme debatu . Slovo má Grünzveig (proti) : Soudruzi, dovolte, než přijdu ke kritice organisačního řádu samotného, abych zdůraznil, že my dele gáti, zastupující komunistické masy dělnické, byli jsme si vědomi důležitosti jednání tohoto sjezdu, jehož krystalisačním bodem bylo mezinárodní sloučení proletariátu v tomto státě na revolučním podkladě..My jsme si velmi dobře vědomi toho, že toto mezinárodní sloučení revolučního proletariátu tako vým způsobem , aby to sloučení bylo opravdové splynutí mezi národního proletariátu, aby byl schopen akce bojů, nedá se provésti na tomto sjezdu, nedá se provésti seshora, nýbrž že musí býti v nejbližší době potom uskutečněno sloučení ze zdola, totiž vzájemným prolnutím dělnických mas komunistic kých, aby toto vzájemné splynutí těchto dělnických mas mohlo býti provedeno. Není nám také sporu o tom, že musí býti podkladem k tomuto splynutí organisační řád, který navzájem život v místních organisacích a postupně v celé straně v tomto smyslu umožňuje. Jak velice vážně masy dělnické na organi sační řád, který má býti podkladem jednání tohoto sjezdu, pohlížely, to dokazují nejen návrhy, které na změnu organi sačního řádu původně předneseny byly, ale dokazuje to i okol nost, že I. župa, pražská, vypracovala docela svůj vlastní návrh organisačního řádu. Jedno je jisté, že od původního návrhu i od návrhu I. župy musilo býti upuštěno vzhle dem na dopis, který jako směrnice od exekutivy Třetí inter nacionály nás došel, a byli jsme svědky kontraverse, různého sdělení od soudruha Jílka a z druhé strany od soudruha Ska 490

láka, které dokazují, že ani v exekutivě Třetí internacionály nebylo ihned okamžitě jasno, jaké směrnice pro utvoření na šeho organisačního řádu by nám měly býti dány. Ale my jsme si vědomi toho, že pakli druhý dopis obsahoval v podstatě velmi znatelné změny, že i tento druhý dopis, i organisační řád, který podle těchto změn je vypracován, nemá býti roz kazem, nýbrž pouze směrnicí a že i exekutiva Třetí interna cionály zajisté nemůže míti nic proti tomu, když organisační řád bude vypracován tak, aby fakticky toho, co má zavčas umožniti, totiž vzájemné splynutí mas v organisacích, aby tohoto účelu bylo dosaženo . My z tohoto důvodu musíme prohlásiti, že organisační řád nám nevyhovuje a nebude nám tím více vyhovovat zvláště v tom složení, jak dnes výkonný výbor byl zvolen. My jsme pro tuhou centrální organisaci komunistickou, a když vezmeme do ruky náš organisační řád, vidíme, že není tu vyjádřen jen tuhý centralism organisací, nýbrž že je tu vyjádřena v mnohém směru přímo diktatura ve straně úzkého kruhu lidí. Jinak bych mohl říci, že je to oportunistické jako komunista mluvit proti diktatuře, ale my jsme byli všichni zvyklí a jako dělníci jsme chápali, že dikta tura proletariátu má býti diktaturou pracujícího lidu proti bur žoasii, ale představovali jsme si, že diktatura proletariátu zna mená nejširší pojem demokracie mezi pracujícím lidem, a my po této stránce v organisačním řádu vidíme, že ta demokracie, to uplatnění se nejširšího vlivu organisačních příslušníků je hodně omezeno, a my, kteří přece jenom máme za sebou jisté zkušenosti a prošli jsme více méně kusem života, kdy to srostlo všechno s naším životem, myslíme, že pakli máme v úvaze stavěti u nás komunistickou stranu a komunistickou stranu masovou , že tento organisační řád v této způsobě bude nám dělat veliké obtíže a těžkosti v ustavené jednotné straně ma sové komunistické. Z tohoto důvodu musíme se pozastaviti v prvé řadě nad tím a musíme se ptát, je-li to opravdu nevyh nutelným zájmem Třetí internacionály, aby kupříkladu zůstal v organisačním řádu pasus v odstavci VIII : „,Říšská konfe rence" a sice kde se mluví o výkonném výboru a o zpracování kandidátní listiny. Příslušné místo zní : ,,V případě voleb do Národního shromáždění nebo voleb do župního sněmu a po

• dobných ústavních institucí státních nebo župních je orgánem,

491

jenž má právo vypracovávati kandidátní listiny na základě návrhů krajských výkonných výborů, při čemž nesmí býti nijak omezeno právo veta ústředního výkonného výboru strany." Ve všech těchto případech naprosto se ruší veškeré rozhodo vání a veškerý vliv mas komunistického proletariátu a dává se nijak neomezené právo do rukou úzkého kruhu lidí ve výkon ném výboru. My máme ještě docela v živé paměti, že je to naivní u českého komunistického proletariátu, který prošel docela jinou vývojovou cestou ke komunismu než proletariát ostatních národností v republice. (Řečnická lhůta řečníků uplynula. ) Kreibich: Němečtí delegáti vzhledem na to, že souhlasí celkem s organisačním řádem až na dvě minoritní vóta a že od svých zvláštních přání ustupují vzhledem na disciplinu a aby proveden byl organisační řád , upouští od překladu těchto řečí. Merta: V neděli jsme se spojili v komunistickou proletářskou stranu v celé Československé republice. Základem pro stranu byl stanoven Třetí internacionálou akční program , který jest základem našich akcí. Dalším pilířem pro naše konání a jed nání má býti organisační řád, stanovy, jakým způsobem má se organisačně agitovati a podobně. A tato nejdůležitější otázka má se promrskati a na konec prostě odhlasovat, aniž by soudruzi z venkovských žup měli možnost zaujmouti stano visko. Ale nejen z venkova, také z pražské župy soudruzi mají tytéž názory jako na venkově. Ohledně těch přípisů předevčí rem zbytečně bylo zde tolik jednáno. V dopise oficiálním praví se, že komise stanovila především tyto směrnice : ,,Ohraničení krajů má býti podle možností přizpůsobeno daným jednotným hospodářským poměrům a politické i do pravně technické struktuře země, aby strana byla způsobilejší k bojům. Celistvé hospodářské obvody nesmějí býti roztrhány formálními úředními hranicemi, kraje organisační nemají býti tak úzce vymezeny, aby pro nedostatek vůdčích sil zakrňovaly, avšak nemají býti také příliš rozsáhlé, aby jednotné vedení z daného ústředí nebylo ztíženo. " To praví se v oficiálním dopise z Moskvy. Podle toho dopisu nejprve komise vypraco vala návrh a podle referenta soudruha Housera trvá se na roz hraničení krajů, na rozdělení různých krajů ; žádá, aby některé byly přímo roztrhány. To je v přímém odporu proti tomu, co se 492

praví v druhém odstavci. V prvé řadě pravím za X. župu, že celá Morava má zůstati tak, jak byla, až na X. župu . X. župa, která existuje teprve šest měsíců, má býti roztrhána, a co bylo během šesti měsíců opravdu vybudováno, kde ze 17 soudních okresů je vybudováno 14 s 998 obcemi, které přináležejí do této župy, to návrhem komise, který komise podává na roz hraničení navrhovaných krajů 14. a 15. , má se znova zvrátiti. Má se vůbec znemožniti jakákoliv organisace a agitace. Sou druh Houser mluvil ve svém referátě a všichni - to zdůraz ňuji - všichni referenti, že od dnešního dne z tohoto slučova cího sjezdu má vzniknouti masové hnutí. Takovým rozhra ničením , jako navrhuje komise, se to znemožňuje. Do 14. kraje dává komise z IX. župy, z Českých Budějovic, do Jihlavy Jindřichův Hradec a z I. župy Pelhřimov, Počátky, Novou Bystřici, Pacov atd . Přidává do jednotlivého kraje, který něco znamená, k tomu všechno, co je života neschopno, 2. kraj , 15. kraj, Moravské Budějovice, Jaroslavice atd . Z těchto všech okresů jedině v Třebíči je hnutí dělnické. A dostali to, co není života schopné, takže celek nemůže také žíti. Za těch šest měsíců , co se vybudovalo, se trhá na dvě části a nebude v žádné části ničeho. To, myslím, není úkolem, aby se takovým způ sobem pokračovalo. Ale také němečtí soudruzi, kteří mají částečně hnutí ve dvou hlavních místech, mnoho nemají. Krajská župní konference se rozhodla a žádá, aby tato župa zůstala, jak jest. Uvažte, že by někdo, kdo by jel na agitaci, musil třeba čtyři hodiny seděti na místě. Pokud se týče pří spěvků, prosím snažně, nestavte se proti tomu, když my jako komunisté říkáme, že to nelze, aby příspěvek 3 Kč musil každý komunista dát. Představte si tu dnešní situaci, ve které žijeme, ta nebude zítra odstraněna. Navrhnul bych a dopo ručuji, aby těch 50 h, které tam komise ponechává, zů stalo. Obrovská masa zemědělského dělnictva na venkově stojí na nízké životní úrovni. Tím se přiblížíme k masám a krajské organisace budou vědět, jak tyto otázky zaříditi. Chceme-li dosáhnouti masového hnutí, nemůžeme říci : komunista není, kdo nechce dáti 3 Kč. Hospodářská krize zasahuje hlu boko. Opravdu není cílem strany ztratiti masy, a masu bychom pak neměli. Grossmann (proti) : Leží před námi návrh organisačního 493

řádu a máme o něm rozhodnouti, zdali ho přijmeme tak, jak komise doporučuje, či máme-li právo tento organisační řád ještě znova jako zástupci dělnictva korigovati. Nemohu déle mluviti než deset minut, ale na mě to činí dojem, že dávám volnou ruku byrokratickému šimlu. Organisační řád neříká lidem v organisacích, soudruhům, nic, aby mohli pochopiti své povinnosti a jaká jsou jejich práva. Dlužno litovati, že tento návrh nebyl dán organisacím k diskusi, jak se na komunistic kou stranu patří. Protestujeme jako zástupci venkovských organisací proti rozdělení žup. Kreibich pravil, že němečtí soudruzi jsou ztotožněni s organisačním řádem. Můžeme říci, že soudruzi němečtí na celém jihu jsou proti rozdělení žup, tak na příklad okres volarský. Máme za to, že útvar žup musí býti zachován. Musíme bráti ohled na to, že bude třeba po mýšleti na volby do Národního shromáždění a župních vý borů. Pokud jde o příspěvky, uznáváme, že výkonný výbor potřebuje zlepšení. Ale máme-li míti stranu masovou, jak řekl Merta, musíme vytknouti, že návrhová komise při zpra cování organisačního řádu zapomněla na důležitého činitele v komunistickém hnutí, to jest na naše ženy výdělečně činné. Může dělnice zaměstnaná v tkalcovně platiti 3 Kč příspěvků ? To je vyloučeno. Ztratíme ty lidi, a uvádím to, aby se to na nás nevymstilo. Přimlouvám se, aby příspěvek 50 h byl po nechán pro dělnictvo jsoucí bez práce a pro dělnictvo do mácky zaměstnané. Musíme uvážiti, že na venkovském děl níku se chce, aby také platil příspěvky odborové a tělocvičné jednotě a aby podporoval veškeré podniky strany. Musíme se proto stavěti proti zvýšení příspěvků nebo žádati, aby byly upraveny tak, jak stanoví organisační řád . Doporučuji, aby byl brán zřetel na ženy výdělečně zaměstnané a zaměstnance v domácím průmyslu. Krček: Bylo by opravdu potřebí hovořiti o tomto organi sačním řádu do určité míry obšírněji . Žel že nemáme tak mnoho času, a proto omezím se na konstatování nejnutnějších fakt. V prvé řadě chci říci, že není správný názor, jako by or ganisační řád podobal se nějakému rozkazu jakéhosi starého rakouského byrokratického systému. Konstatuji, že komise pracovala velmi rozvážně, že ku každému jednotlivému bodu mluvili všichni členové komise a že jsme všechny náměty,

494

o kterých se zde mluví, velmi důkladně prodiskutovali a pro myslili a na základě takto důkladně projednaném činili své návrhy. Chápu, že jednotliví soudruzi jsou nespokojeni s roz dělením krajů, že někteří soudruzi nemohou pochopiti dosud jednotlivé body organisačního řádu. V této věci chci říci toto : Organisační řád je postaven na základě thesí, které byly za slány dopisem Třetí, moskevské internacionály a jest nutno, aby soudruzi, zdali tyto these ještě nečetli , zdali nečetli dopis, aby si ho vzali do rukou a podrobně studovali, jestli se komise tímto dopisem řídila nebo neřídila . Mám celkový dojem, že je zde oposice za každou cenu a za každých okolností. Připouštím, že největší odpor budí otázka příspěvků . A tu, dovolte, abych zaujal k ní stanovisko. Konstatuji, že mne tímto úkolem ne pověřila má župa, ani župní výkonný výbor, nýbrž že z tohoto místa mluvím jako člen komise ku zpracování organisačního řádu strany a že považuji za svou povinnost návrhy, které tam byly usneseny, hájiti. Jednotlivci praví : jakmile uskutečníte tyto příspěvky, veliká řada dělníků nám uteče z organisací. Od pusťte, konstatuji, že tohle, co delegáti mluví, není pravda. (Souhlas.) Dělnictvo tak nesmýšlí. A já vám to dokáži (Výkřik : ,,Oni neutečou, ale přestanou platit ! ") tím, že brněnské děl nictvo v brněnské župě zaplatilo na účet strany od prosincové persekuce mimo příspěvků a všech jiných potřeb na účele strany jeden a půl milionu korun, a to svědčí o něčem jiném, než jak vy povídáte, že dělníci, kteří jsou přesvědčení komu nisté, pro jednu korunu měsíčně půjdou z organisace ven. Nevěřte tomu. Konstatuji, že i v této těžké hospodářské krizi se najdou dělníci a též soudruzi, kteří za mnohé jiné mali cherné a nepotřebné věci dají daleko víc než 1 Kč a 3 Kč. A já budu zpytovat své svědomí a půjdu s klidem před naše členstvo a řeknu : soudruzi, kdo jste komunisté, nedávejte 3 Kč, dejte straně ještě více, poněvadž to potřebuje ! Otázka příspěvková trvala v naší komisi nejdéle a já se přiznám, že i já i všichni ostatní soudruzi, zejména soudruzi z pražské župy, bránili se velice tomuto zvyšování, a dlouho jsme o tom disku tovali. Já z praktických zkušeností z vlastní župy mohu říci, že ti soudruzi, kteří jsou v tak těžkém hospodářském posta vení, že opravdu platiti nemohou, stejně z organisace vystoupí. Ale jedná se o ty soudruhy, kteří platiti mohou, a neplatí. Ve

495

staré organisaci, ve straně, která byla demokratická, měl každý člen strany možnost a příležitost platiti si třídu, jakou chtěl, měl možnost platit 1, 2, 3 nebo 5 Kč. Soudruzi, vemte si zprávu tajemníka ústředního sekretariátu k ruce, ať vám udělá statistiku, kolik příspěvků bylo 3 Kč a kolik příspěvků bylo 2 Kč a 5 Kč zaplaceno a přijdete k positivnímu názoru, že soudruzi v průmyslových centrech, nevyjímaje ani brněnskou župu, že soudruzi, kteří měli příležitost platit, platili příspěvek 1 Kč, ač mohli platiti 3 Kč a 5 Kč, poněvadž měli k tomu své peněžní příjmy. Proto jsme učinili usnesení, kdo může platit, že má platit, a kdo nemůže, že neplatí. Kdo však platit může, že platit je povinen. Houser: Padla zde slova, že náš organisační řád je příliš cen tralistický, snad až tak, že až z toho centralismu vybočuje v diktaturu. Nechci zapírat, že skutečně je hodně centralis tický a že skutečně když si zvolíte na sjezdu výkonný výbor, že se může stát, že může přijít takový okamžik, že nejen bude ten výkonný výbor diktovat -- to je docela dobře možné, s tím musíte počítat - ale to neznamená, že vybočuje mimořád ným způsobem, nýbrž to znamená, že je ustanoven tak, aby odpovídal potřebě našeho hnutí a těžkým okamžikům, které na nás mohou dolehnouti . Nebylo-li to ideální, co se stalo v ohledu centralisace, nevzniklo to z lásky a sebelásky, aby výkonný výbor byl něčím velikým nebo něco podobného, bylo-li tam něco dáno, bylo to jen dáno z čiré a těžké povinnosti, která dolehne na naše lidi, přijdou-li události tak závažné, jako vů bec tam nebylo nic dáno z libovůle, nýbrž z praktické potřeby, a to pod dojmem pokynů a rad, kterých se nám dostalo. Byly to rady, které nám nepřímo říkaly : takováto stavba jedině odpovídá potřebám komunistické strany. Tedy myslím, kdo si promyslí celý úkol a poslání organisačního řádu, že nebude nikoho z vás, který by nějakým způsobem nás z něčeho zvlášt ního vinil při sdělávání tohoto organisačního řádu . Pokud se týče námitek do kandidátní listiny, které byly nad hozeny, ukazují, co jsem mluvil ráno. Domnívám se, že by byla ta nepadla, kdyby řečník byl ráno měl vysvětlení. Jiná věc je ohledně příspěvků . Chápu rozčilenost některých delegátů, chápu to proto, poněvadž vím, že až přijdou domů, dostanou zrovna tak rozčilené výtky, proč něco takového při 496

pustili. To bude těžká zodpovědnost, která na ně doléhá. Vím to sám, vím velmi dobře, v jakých těžkých a zlých okamžicích prodělává proletariát svůj život, jak těžko musí každý haléř shánět, a přijdou doby, kdy i těch 50 haléřů schází . Všichni věříme, že přijdou takové okamžiky, ale jistě přijdou také oka mžiky, kdy lidé, kteří se hlásí do našich řad, vydělávají a ne konají svých povinností ke komunistické straně, zejména když je jim to ponecháno na vůli . Z toho důvodu je nutno, aby se každému připomnělo, co je jeho povinností. My sáhli k to muto zvyšování, ale ponechali jsme tam možnost, aby ti lidé, kteří opravdu nebudou mít, byli osvobozeni. Když to bude otec pěti až sedmi dětí a nemůže je uživit, má výkonný výbor právo beze všeho jej osvoboditi nebo dáti jej do kategorie 50 haléřů . Je-li ale jen trochu možno, pak má každý povinnost, aby se držel litery a aby neobtěžoval druhé a výkonný výbor. Tedy i na nejchudší je pamatováno. Pochopitelně že druzí, kteří trochu budou moci, nebudou takovou žádost podávati, ale bude-li v takové situaci náš soudruh, který je komunistou, pak nebude se za takovou žádost styděti a musí se mu počkat nebo vůbec slevit, to jest dát mu nižší známku. Vyřídí se to po kamarádsku , komunisticky, a věc nebude trpět. Otázka vzestupné daně se držet nedá . Jednak, jak zkušenost nás naučila, ponechávali jsme volnost každému, aby si vybral. Někteří ten komunismus si lacino pořizují, velmi málo jsou obětaví. Trvám proto pevně na kategoriích, které jsme stanovili, na známkách 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Nemůžeme ustoupiti již také z dů vodů finančních. Představte si, že němečtí soudruzi přicházejí k nám již s 2korunovým příspěvkem. Zvykli mu a nyní mají připustiti, aby všichni ti, kteří platili 2 Kč, platili 50 h. Pochopitelně, že budou platiti stejně jako my, budou v téže organisaci jako my a nelze to na nich žádat. I beztak říkají : ztratíme mnoho členů, kteří dříve platili 2 Kč a nyní budou platiti 1 Kč nebo 50 h. Ztratíme u druhé kategorie, těch chudých zemědělských dělníků, také korunu. Kde si to máme nahradit ? Chcete-li mít v ústředí peníze, musíte si to na hradit u těch, kteří mají. Musí se zvýšit základní příspěvky nejen na 2 Kč, tím bychom ztrátu nenahradili, nýbrž musí se zvýšit na 3 Kč. Jinak to nejde. Musíte k těmto cifrám přijít.

32 Protokoly

497

Vy dobře víte, že se chodí se všelijakými věcmi, ohledně všelijakých pomocí a víte, že na druhé straně výkonný výbor se stará a říká, že musíme si sami úplně stačit na celou další dobu . Představte si celé velké Slovensko, zemědělské, chudé, kde mají vzít od nich příspěvků, jak je má ústředí podporovat? Nebo si představte takový kraj pražský a jeho Německo brodsko, Táborsko, Českomoravskou vysočinu. Ty nemohou si platit na cestu agitátorů. Tam odtud málo příspěvků do staneme. Jak to chcete zpracovat ? To jinak nejde, než že budeme míti prostředky, než že budeme dělat menší centra, z kterých se to bude musit propracovat: Z toho důvodu je nutno, abyste to neuvažovali citově, nýbrž abyste to uvažovali více rozumem, prakticky, zdali stačíme nebo nestačíme. Z toho důvodu jsme přišli na konečnou cifru, s kterou k vám při cházíme. Chci se zmíniti ještě o jedné věci, o které jsem se ráno nezmínil a která je součástkou našeho návrhu, totiž o roz dělení krajů. To nebylo rozděleno proto, že by se soudruzi chtěli pochlubit revolučním činem, nýbrž bylo to učiněno z praktické potřeby, kterou máme ze zkušenosti své a z celého hnutí. To je závažné, aby se naše dělnictvo seskupilo podle svých zájmů, a ne podle zájmů těch, jak to potřeboval nebo potřebuje Švehla, aby se zemědělská končina, Českomoravská vysočina, svázala s Prahou, aby dostal ohromný počet man dátů . Nám šlo o to, abychom i tyto naprosto zapadlé končiny, kulturně opozdilé, získali. To byla zlomyslnost, která se tu prováděla ze strany Švehly, a my to máme držet, co provedl Němcům na severu , že roztrhal hranice libereckého kraje a že roztrhal textilní průmysl ? To máme my všechno beze všeho schváliti a přijati do našeho organisačního řádu, tyto zlo myslnosti, které byly spáchány v Československé republice? To přece nemůže býti naším podkladem. Nemůžeme se k tomuto snížiti, abychom něco podobného schválili a ko pírovali . Následkem toho jsme přistoupili k novému rozdělení. Měli jste ho v ,,Rudém právu“ počátkem října. My také jsme se dohodli v komisi a celkem stojíme na znění tehdejšího rozdělení. Aby nebylo velkých rozkolů, svolali jsme zvláštní konferenci župních zástupců, důvěrníků a tajemníků, která se sešla ,,U Zábranských“ a o věci rokovala. Sešli jsme se 498

s tím, že tyto kraje jsou potřebny a že zařídíme je tak, jak bylo schváleno. Ale hlavně je zde ostravská pánev, která měla býti samostatnou a měla míti spojitost s celým ostravským venkovem. Řekli jsme si také, že bude záhodno, aby Velká Praha spojila se s venkovem, že není třeba dělat dva kraje pro Velkou Prahu a pro venkov pražský. S touto změnou jsme souhlasili v komisi a přicházíme s ní sem. Mluvilo se o Po čátkách a plánu, aby se připojily k Jihlavě, která přesahuje hranice české a moravské. Je to nejmenší kraj , mají krásné spojení s Jihlavou, mohli jsme tedy dát k tomu souhlas, pro tože tyto dva okresy budou vyňaty z našeho pražského kraje a naprosto zapadlého kraje německobrodského. Ten musí býti znovu zřizován. Dle toho jsme mluvili o tom, že bude nutno k brněnské župě připojiti okres mikulovský, a sice ten, který doposud patří k jihlavské župě. Je to čistě německý kraj , nejsou tam organisace. Mají tam nejvýš „ orgeše“ . Řekli jsme si, to že Brno obstará, kdežto Třebíč to obstarati nemohla, také z toho důvodu, protože má spojení vzdálenější. Němečtí soudruzi uvádějí, že okres doupovský u Kadaně má lepší spojení, přes to, že to vypadá, že má spojení s Karlovými Vary. O věcech těchto jsme také hovořili . Konečně projeveno přání, abychom dva okresy, Skalici a Holič, ze Slovenska připojili k Hodonínu, poněvadž tam Bratislava nemá spojení. Souhlasili jsme s tím a doporučujeme ku přijetí, ale poněvadž by tato látka musila býti zvláště vykládána, musili bychom - a to není mít mapu a o každé věci zde jednat na sjezdu možné - navrhujeme, aby na tomto sjezdu byla dána plná moc, aby v rámci toho, co bylo uvedeno, a v rámci názorů, které byly v komisi, aby výkonný výbor ještě podobným přáním vyšel vstříc a udělal věc tak, že kraje se budou konsti tuovat po tomto sjezdu pomocí výkonného výboru . Dostanete také ještě znění, jak veliký váš kraj je, a budete-li mít nějaká přání, beze všeho přijďte k výkonnému výboru a on, pokud možno, po uvážení vyhoví. Vždyť výkonný výbor je k tomu, aby se věnoval organisační práci, a ne aby ji ztěžoval . To je smysl toho, co chci říci na rozchodnou . Je vidět, že máme na mysli, aby strana kvetla, aby organisační řád od povídal struktuře strany. Můžete si pochopitelně ještě vše opraviti v budoucnosti. Tento organisační řád bude nyní

499

zkouška naší pohotovosti. Jest to pravda, že se mělo o věci více diskutovat, ale byly to technické obtíže, které to znemož nily. Buďte trpěliví a zkuste to. Když to nepůjde, pak zkuše nost bude silnější než každá litera. Přijdete na budoucí sjezd se žádostí, aby se organisační řád opravil. To není mrtvá litera, to není bible. Mějte na mysli jen, abychom rychle a co nejdříve měli hotový podklad pracovní, abychom se do práce mohli pustit, aby organisace kvetly a rostly. Neurath: Je samozřejmo, že nyní nemohu měniti již nic na přesvědčení delegátů a považuji také za zbytečno obzvlášť zevrubně opakovat argumenty, které byly předneseny. Upo zorňuji vás jen důrazně na velikou vážnost situace. Kdyby návrhy týkající se rozhraničení okresů a příspěvků nebyly přijaty, pak jsem přesvědčen, že strana skutečně nebude s to splniti jednu z nejdůležitějších otázek. Prosím vás, abyste dbali toho, že komunistická strana československá teprve nyní započíná, že musíme začít pracovat na poli odborových organi sací, respektive pokračovat v tom, co bylo započato, v mnohem větším rozsahu a s mnohem větší iniciativou, než se dosud dálo . Podotýkám , jestli komunistická strana nebude s to v dohledné době největší část členů odborových organisací revolucionovati, pak komunistická strana nemá existenčního oprávnění. Tato práce není však možna, nedáme-li straně finanční prostředky, aby mohla na tomto poli pracovat. Opě tovně bylo včera a dnes mluveno o tom, že strana dosud nebyla činna na poli vzdělávací práce. Všechny tyto výtky zůstanou tak dlouho v platnosti, dokud nejvyšší sbor strany nebude s to pro nedostatek finančních prostředků i tuto činnost za hájiti. Málo bylo mluveno o organisaci mládeže, ale ne proto, že bychom neznali veliký význam organisace mládeže, ale proto, že nebylo žádného času . Nyní však musíme si říci, že komunistická strana musí větší měrou než dosud věnovati pozornost organisaci mládeže. Pravím, a to není frází, že komunistická strana bude se vyvíjeti a bude schopna akce tou měrou, jak se jí podaří navázati těsné, srdečné styky k mládeži dělnické. Dnes to slovo platí více než dříve a poli tická strana, která má za sebou proletářskou mládež, má pro sebe budoucnost. My na poli organisování mládeže nebudeme moci býti nic nebo právě tak málo činní jako dosud, když

500

straně nedáme prostředky. Totéž týče se organisace žen. Organisace žen činí vše možné, aby se dostala kupředu. Nemůžeme tvrditi, že organisace žen je tak silná, jak by mohla býti, kdyby se strana ve větší míře starala o ženský proleta riát. Nestalo se tak dosud proto, že představenstvo strany nemohlo každého přání žen splniti, poněvadž nemělo k tomu finančních sil, ne proto, že představenstvo strany by nemělo pro organisaci žen pochopení . Povinnost svou vykoná teprve tehdy, když mu dáte potřebné prostředky. Opakuji to, co jsem řekl včera a předevčírem, a říkám to ještě jednou. Velká imponující mezinárodní Komunistická strana Československa nesmí se propůjčiti k tomu, aby bez potřeby žádala prostředky. Ale má-li v Československu komunistická strana míti tolik sil ve finančním ohledu, kolik je zapotřebí, pak může se to státi jen tehdy, odhodláte-li se učiniti rozhodnutí, aby takové příspěvky byly stanoveny, které straně opatří nutné pro středky. Činím vás pozorna, že máme málo literatury, že redakce nemohou se dotknouti všech důležitých otázek, pro tože máme málo listů, které jsou na výši, které mohou po žadavkům na ně kladeným jen tehdy vyhověti, když je posílíte finančně ve smyslu ustanovení a thesí Komunistické inter nacionály. Kreibich: Nyní budeme hlasovat o organisačním řádu . Jsou zde dva pozměňovací návrhy. Dám hlasovat zvlášť o otázce příspěvků, kterých se návrhy tyto týkají. Je tu přede vším návrh soudruha Baumheiera, aby byl jen dvojí příspě vek, tedy aby příspěvky byly jen dva, 1 Kč a 3 Kč. Kdo je pro tento návrh ? - Hlasuje se. - Kdo je proti ? - Hlasuje se. Kreibich: Návrh je zamítnut. PŘÍSPĚVEK STRANĚ

Kreibich: Nyní dám hlasovat o návrhu komise. Návrh komise zní, že mají býti příspěvky 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kreibich: To je většina, návrh je přijat.

501

ROZDĚLENÍ PŘÍSPĚVKŮ Kreibich: Nyní budeme hlasovat o rozdělení příspěvků. Je tu minoritní návrh soudruha Bürgera, aby byl příspěvek rozdělen tak, aby přikázáno bylo ústředí pro administrativu 20%, volebnímu fondu 5 % , vězeňskému fondu 5 % a 70 %, aby bylo přikázáno krajským organisacím, které se mají o ně rozdělit s místní organisací. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kdo je proti ? Návrh je přijat. Tím odpadá hlasování o návrhu komise.

SCHVÁLENÍ CELÉHO ORGANISAČNÍHO ŘÁDU Kreibich: Nyní přikročíme k hlasování o organisačním řádu samotném. Máme hlasovat o každém odstavci zvlášť ? Kdo je pro to, aby se hlasovalo en bloc ? - Hlasuje se a schvaluje se návrh hlasovat o organisačním řádu en bloc. Kreibich: Bude se hlasovat o celém organisačním řádu, vyjma o oněch odstavcích, o kterých bylo již hlasováno. Kdo je pro organisační řád celý ? — Hlasuje se. Kreibich: Organisační řád je přijat.

ORGANISAČNÍ ŘAD SCHVÁLENÝ SJEZDEM

I. Příslušnost ke straně

Ke straně může náležeti každý bez rozdílu pohlaví a věku, kdo uznává zásady, program, řády a usnesení strany i Komu nistické internacionály, ve smyslu jejich pracuje a plní povin nosti jimi vytčené . Zejména je každý povinen býti členem místní organisace svého bydliště a organisace svého odboru, podle možnosti zúčastňovati se hospodářských, kulturně výchovných a tělo výchovných akcí strany i jiné činnosti v ostatních oborech dělnického života a bráti vůbec činný podíl na denní organi

502

sační práci, platiti pravidelně stanovené příspěvky, odebírati časopisy strany a získávati pro ně odběratele. Příslušníci strany nesmějí přináležeti žádné jiné straně ani pro ni, ať v jakékoli formě, býti činnými.

II. Místní organisace Soudruzi a soudružky bez rozdílu věku, působící pro stranu v místě, v Praze v jednotlivých obvodech zvláště utvořených, tvoří místní organisaci. Tyto místní organisace, eventuálně jejich sekce rozkládají se v desítky. Plenární schůze všech příslušníků strany v místní organisaci konají se co nejčastěji, nejméně však jednou za měsíc. Místní organisace řídí všechny potřebné práce v místě, nad jejich konáním vede dozor a dává též nové popudy k činnosti i vyhledává potřebné činitele k tomu a zřizuje rozličné pra covní odbory. Jako výkonný svůj orgán volí si místní výkonný výbor a nejméně 2 revisory všech peněžních funkcí a podniků místních, jakož i potřebné náhradníky. Zvoleni mohou býti, svých funkcí zbaveni na každé plenární schůzi. Místní výkonný výbor má býti nejméně pětičlenný (důvěr ník, jeho zástupce, jednatel, pokladník, kolportér). Kromě toho je plnoprávným členem místního výkonného výboru strany soudružka plenární schůzí pověřená ku řízení propa gandy v místě a jeden člen zvolený na plenární schůzi za mládež. . Členové místního výkonného výboru jsou povinni rozděliti si veškerou činnost v místě a pověřiti vždy jednoho ze svého středu zodpovědností za celý obor práce (odbory, družstva, malorolnické a zemědělské vrstvy, práce kulturní, práce tělo výchovné), následkem čehož zástupci jednotlivých seskupení a odborů s poradním hlasem do místních výkonných výborů.se nepřipouštějí. Vedle plenární schůze konají se týdně schůze místních důvěrníků, to jest všech osob vedoucích desítky, buňky, frakce, spolu s místními funkcionáři, kterýžto sbor je povinen prováděti pod zodpovědností místního výkonného výboru strany všechna agitační a propagační opatření v místě. Tyto schůze důvěrnické jsou zejména nezbytny, jakmile se jedná o provedení nějaké všeobecné nebo i zvláštní akce.

503

III. Krajské organisace Veškeré místní organisace v obvodu kraje soustředěné tvoří organisaci krajskou . Hranice kraje upraveny jsou podle prů myslových území, poměrů komunikačních, podle důležitosti a síly organisační. Hranice tyto mohou býti stanoveny a mě něny po slyšení interesovaných krajských konferencí pouze sjezdem strany, v případě naléhavosti říšskou konferencí za zodpovědnosti výkonného výboru strany. Ustavující konferenci zástupců místních organisací v kraji svolá výkonný výbor strany. Svolání dalších krajských konfe rencí náleží krajskému výkonnému výboru . Konference krajská koná se podle potřeby, nejméně však jednou za půl roku . Mimořádně budiž svolána, žádá-li o to jedna třetina místních organisací, a tu nutno svolání provésti co nejrychleji. Zástupce na krajskou konferenci má býti volen v plenární schůzi, a to tak, že na každých dovršených 100 řádných příslušníků strany přísluší 1 delegát, a každé organi saci menší rovněž 1 delegát. Při tom třeba přihlížeti k za stoupení žen. Každý delegát na konferenci má jen jeden hlas. Členové krajského výkonného výboru, pokud nejsou řádně zvolenými delegáty, musí býti rovněž přítomni a mají na kon ferenci hlas poradní. Krajská konference pojednává o všech záležitostech politic kých, agitačních, propagačních, kulturně výchovných, tělo výchovných, organisačních, hospodářských i finančních, po suzuje a kritisuje taktiku a postup práce v kraji a usnáší se o návrzích, jak všechny tyto práce v kraji mají býti obstará vány a vykonávány. Z příslušníků bydlících v sídle kraje nebo v příznivém s ním spojení volí konference aspoň devítičlenný krajský vý konný výbor (důvěrníka, jeho zástupce, pokladníka, jednatele, zapisovatele, zodpovědného redaktora, vychovatele apod .) . Soudružka určená konferencí krajskou k vedení propagandy mezi ženami a rovněž krajskou konferencí zvolený zástupce mládeže jsou též plnoprávnými členy krajského výkonného výboru . Vedle toho volí konference krajská 4 revisory všech peněžních fondů a všech hospodářských funkcí a podniků

504

krajských. Ke všem těmto funkcím volí též potřebné náhrad níky. Dále volí 2 mimo sídlo kraje bydlící a působící osoby a jich náhradníky jako delegáty říšské konference. Také členové krajského výkonného výboru jsou povinni

veškerou činnost v kraji podle různých oborů práce mezi sebe rozděliti a zúčastniti se činně ve všech složkách krajského dělnického hnutí, čímž ovšem jakýkoli poradní hlas jednotli vých seskupení a odborů v krajském výkonném výboru odpadá. Tento výkonný výbor vykonává všechny úkoly v kraji potřebné. On provádí zejména soustavnou a plánovitou agitaci a propagaci v celém obvodu kraje, on vede seznamy všech organisačních jednotek ve svém obvodu a stálé přehledy jich prací . Výkonný výbor obstarává dále všechny statistické práce týkající se hnutí dělnického a činnosti organisací v kraji. Jen se svolením krajského výkonného výboru možno podniknouti v obvodu kraje jakýkoli hospodářský podnik reflektující na přízeň strany. Krajský výkonný výbor spravuje též 8 všechny příjmy a fondy, o nichž se konference usnesla, a je spolu s revisory povinen při každé krajské konferenci podati přesnou zprávu o stavu všeho krajského jmění. Jemu náleží vybírati a zúčtovati daň strany, tak jak organi sačním řádem a sjezdem strany bylo stanoveno. Zejména musí dbáti toho, aby příspěvky byly včas a správně v místních organisacích vybírány. Za účelem snazšího vykonávání prací v jednotlivých ob vodech kraje nebo i soudních okresích může výkonný výbor krajský utvořiti si obvodové nebo okresní důvěrníky, po pří padě výbory nebo organisace, které může vypraviti jak za pro spěšné uzná. Za jejich činnosti však v každém směru nese zodpovědnost.

IV. Sjezd strany Sjezd strany koná se aspoň jednou za rok a má býti nejméně 8 týdnů před konáním v ústředním časopise strany s oznáme ním prozatímního denního pořádku vyhlášen. Všechny ostatní časopisy strany mají povinnost vyhlášku sjezdu strany otisk 505

nouti . Sjezdovou zprávu je nutno dodati delegátům nej později 14 dnů před sjezdem. Návrhy organisací nebo pří slušníků strany musí býti předloženy výkonnému výboru strany, který je povinen uveřejniti je aspoň týden před sjezdem v ústředním časopise strany. Mimořádný sjezd strany koná se, když se na tom usnese výkonný výbor strany nebo jedna třetina krajských výkon ných výborů. Zdráhá-li se výkonný výbor strany usnesení provésti, jsou oprávněni navrhovatelé sami svolati sjezd . Zpráva sjezdová v tom případě odpadá a všechny ostatní lhůty mohou býti zkráceny až na čtvrtinu. Delegáti sjezdoví voleni jsou přímo v místních organisacích, a to tak, že na každých dovršených 1000 příslušníků připadne 1 delegát. Ústředí oznámí na základě průměru o zaplacených příspěvcích krajem v uplynulém půlroce počet delegátů naň připadající. Kraj je povinen seskupiti místní organisace podle obvodů, po případě podle soudních okresů a rozvrhnouti poměrně podle organisovaných příslušníků počet připadají cích na ně delegátů . Při volbě má býti přihlíženo k zastoupení žen. Na sjezdu mají členové výkonného výboru strany a kontrolní komise hlas poradní a jsou povinni sjezdu se zúčastniti . K účasti na sjezdu jsou dále povinni : 2 členové klubu poslanců, 1 člen klubu senátorů , po 1 zástupci z oněch odborových svazů, jež p