Protokol II. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 31. X. — 4. XI. 1924 [PDF]

Zitiervorschau

B 1,009,966

Y T I ERS

OF

RO

E

THE

)

SCIENTE

LIBRARIES

MICHI

I

OF

CHIGAN

NU IV VERSIT

SI

(

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

1

PRAMENY K DĚJINÁM KSČ

PROTOKOL

II. ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKA 31. X. - 4. XI. 1924

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA, 1983

ÚSTAV MARXISMU -LENINISMU ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU

KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA REDAKCE

PRAMENŮ K DĚJINÁM KSČ

X2 1

© Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ, 1983

Tabulka

Ženy v domácn' RUFE zaměstna ikové

Im Hausks

hische

beschäftig

beiter

Fraue

Malorolníci

Kleinbauern

b.

%

Počet

9 Počet

Zahl

%

Zahl

I. 1 II.

1,21

3233

0,33

2043

20 5 27. 4

1326

8,23

64

0,86

III. 1

629 12,5

112

2,28

IV .

228 14 ,

46

2,85

98

37

1,15

73

128

1,07

50

0,63

10

0,50

8

0,27

156

21,55

10

0,49

25

2,49

82

7,74

9

0,94

42

2,14

26

0,36

24

0,93

V.

0,65

320

VI.

3,12

842

VII.

3,85

VIII.

6,39

IX .

5,40

1907247 153

7g 476 167 182

X.

XI.

0,39

XII .

0,39

398 19., 102 10,9

-

59

4,61

87

XIV . XV .

0,46

XVI.

0,70

XVII.

0,46

426

XVIII.

0,50

XIX .

0,12

695 13, 255 10,3

XX .

0,68 1,05

447

XXI.

0,27

284

XXII.

Uhrnem

1,51

XIII .

5,

95 238 12,5 777 10,

186

1560

16,

44,3

17

0,32

44

1,77

133

2,86

23

6

1,21 0,18

2524

2,69

23, 8,1

14,7

Poznámky Anmerkungen

PŘEDMLUVA GL

32003 ? Sun 34-2 Ústav marxismu -leninismu OV KSČ vydává Protokol II. sjez du KSČ jako další část edice Prameny k dějinám KSČ. Druhý sjezd byl původně svolán širším výkonným výborem

na dny 27. –30. září 1924. Vedle běžných záležitostí mělo být úkolem sjezdu projednat usnesení V. kongresu KI, otázky vý. stavby strany a agrární otázku. Sjezd se však v uvedeném ter mínu nesešel. Způsobily to výsledky V. kongresu KI a situace,

která se po něm v KSČ vytvořila. Pátý kongres KI ovlivnil přípravu a průběh II. sjezdu velmi výrazně nejen závěry a usneseními všeobecně závaznými pro všechny sekce KI, ale i ostrou kritikou. Především vedení KSČ byly adresovány výtky, že má nedostatky v provádění taktiky jednotné fronty, nevystupuje proti oportunistickému výkladu

hesla o dělnickorolnické vládě, je váhavé při zaujímání stano. viska k německé a ruské otázce, podceňuje agrární problema: tiku, má nedostatky v pojetí odborové práce, má zásadní nedo statky v pojetí národnostní otázky, podléhá kompromisům v otázkách organizační přestavby strany. Kritika obsažená jak v dokumentech kongresu, tak přede vším v projevech předsedy exekutivy KI G. Zinovjeva rozdělila československou delegaci již na V. kongresu na dvě skupiny : menšinu, která přijala všechna usnesení, kritiku i ve formula cích G. Zinovjeva plně a bez výhrad. Jí se dostalo veškeré pod pory od exekutivy KI ; většina československé delegace přijala

dokumenty V. kongresu, souhlasila v zásadě s kritikou KSČ, avšak chtěla přistoupit k nápravě chyb po jejich důkladné ana

lýze a nesouhlasila s některými konkrétními výtkami na adre su KSČ. Pro závažnost kritiky a pro rozdílnost stanovisek vůči kriti ce V. kongresu přijalo zasedání výkonného výboru 1. srpna

1924 usnesení, aby byl odložen sjezd a byla zahájena vnitro stranická diskuse. Rozsáhlá, otevřená a často velmi ostrá dis

kuse o výsledcích V. kongresu KI a o dalších úkolech strany probíhala na všech stupních stranických organizací až po krajské konference i ve stranickém tisku od počátku srpna do

konce října 1924 a byla ukončena až na sjezdu strany. V disku si se zformovaly dvě proti sobě stojící skupiny, levá opozice

a pravice ; zvláštní skupinu tvořil tzv. střed. Do diskuse také zasáhli představitelé exekutivy KI ve prospěch levé opozice. V diskusi se zformovaly odlišné názory na řešení některých 5

otázek politiky strany, jež na sebe vzaly také podobu návrhů

sjezdových dokumentů, které byly zasílány exekutivě KI k vy. jádření.

Jednání sjezdu probíhalo v sále Domoviny v Holešovicích v Praze ve dnech 31. října-4. listopadu 1924 za účasti 145 řád ných delegátů, 64 delegátů s hlasem poradním, 86 povinných hostů a většího množství dalších hostů. Sjezdu se zúčastnila

delegace KI vedená D. Manuilským. Druhý sjezd vyslovil souhlas s výsledkem V. kongresu KI, při jal kritiku kongresu a zvolil nové vedení strany, jež mělo být zárukou realizace usnesení V. kongresu. V tomto duchu také vystoupili s obsáhlými projevy členové delegace Ki a stoupen ci levé opozice. I když sjezd byl proti původnímu záměru

prodloužen o jeden den, nestačil důkladně projednat přijatý program. Vzrušená diskuse se na sjezdu soustředila kolem vy. stoupení D. Manuilského, zpráv o jednání V. kongresu KI , kte ré podali B. Šmeral za dosavadní vedení a A. Neurath jako mluvčí levé opozice, a kolem zprávy o činnosti, kterou před nesl A. Zápotocký. Některé referáty pro nedostatek času zcela odpadly ( o politické situaci ) , jiné byly zkráceny anebo byly po dány pouze zprávy o jednání příslušných sjezdových komisi ( organizační výstavba, odborová, národnostní, agrární otázka,

propaganda leninismu ) a k jednotlivým bodům programu byla přijata jen usnesení. Za podpory delegace KI byl pak zvolen nový ústřední výbor s levicovou většinou. Druhé vydání Protokolu II. řádného sjezdu KSC bylo poříze

no podle prvního vydání, které vyšlo pouze česky pod redakci

0. E. Bergera, vedoucího pracovníka Československé komunis tické korespondence, nákladem KSČ a tiskem Grafie v Praze v roce 1925. Text prvého vydání Protokolu byl pro toto vydání porovnán s materiály II. sjezdu KSČ, uloženými v AÚML OV KSČ, fond 4, 19 a 20, a se sjezdovými materiály, jak je v průběhu jednání otiskovalo Rudé právo. Rudé právo přináše

lo ve srovnání s ostatním stranickým tiskem podrobnější a nej přesnější informace ( denní zprávy o průběhu a obsahu jed nání, referáty a diskusní příspěvky, usnesení a rezoluce ) ;

ostatní deníky, např. liberecký Vorwärts nebo brněnská Rov nost, přinášely méně podrobné informace, zejména hojněji vy nechávaly nebo zkracovaly diskusní vystoupení. Toto vydání Protokolu je doplněno poznámkovým aparátem,

který vyznačuje nejprve odchylky 1. vydání od archívních do kumentů a od záznamu jednání, jak je přinášelo Rudé právo,

a dále odkazuje na jiné materiály, jež jsou citovány v Protoko lu. K Protokolu jsou připojeny rovněž četné přílohy, tj. doku menty, které mají těsný vztah ke sjezdovým jednáním. Posléze doplnila redakce pro snazší orientaci Protokol jmenným

rejstříkem a obsahem, které v prvním vydání nebyly. 6

První vydání Protokolu je otištěno na 123 dvousloupcových

stranách formátu 27 X 18 cm . Jsou k němu připojeny dva hlav ní referáty na říšské komunální konferenci ( str. 124–126 ) a Protokol říšské konference žen na Kladně ( str. 127–163 ) ,

které však do tohoto nového vydání nezařazujeme, neboť ne mají bezprostřední vztah k jednání II . sjezdu.

První vydání Protokolu II. řádného sjezdu KSČ má pět částí. Otiskujeme je ve stejném sledu, jak je uspořádala tehdejší re dakce, aby zůstal nesetřen záměr původního editora. První část Protokolu tvoří Úvod, v němž politické byro no

vého ústředního výboru KSČ zařazuje II . sjezd strany do kon textu mezinárodního komunistického hnutí a hodnotí jeho vý znam pro další vývoj strany. V druhé části jsou otištěny dokumenty, které původní redak

ce zřejmě pokladala za nejvýznamnější. Jsou to: dopis Exekuti vy KI sjezdu KSČ, Projev II. sjezdu k 7. výročí ruské proleták

ské revoluce, Rezoluce o politické situaci a taktice KSČ, Rezo luce k usnesením V. sjezdu KI, Rezoluce k národnostní otázce, Rezoluce o odborové otázce a Rezoluce o vybudování frakcí

komunistických v reformistických a rudých odborech. Uvedené dokumenty byly porovnány s jejich zněním v Rudém právu is archiváliemi ( původní návrhy ) – pokud ovšem byly k dis pozici – a odchylky od znění Protokolu byly uvedeny v po známkách.

Třetí část tvoří záznam vlastního jednání sjezdu

referáty ,

zprávy, sjezdová diskuse, volby ústředních orgánů. Stenogra fický záznam Protokolu v AÚML ÚV KSČ není zachován. Znění 1. vydání Protokolu bylo tedy porovnáno se sjezdovými mate riály otištěnými v Rudém právu. Text vlastního Protokolu se na některých místech dosti odlišuje od bezprostředního zázna mu Rudého práva ; Ize soudit, že text Protokolu byl pro knižní vydání částečně stylisticky i obsahově upravován . Obsahové úpravy se např. týkají některých pasáží zprávy A. Zápotockého

o činnosti sekretariátu. Všechny větší i drobnější odchylky Protokolu od Rudého práva jsou vyznačeny v poznámkách. Zvlášt je nutno upozornit na tyto závažné rozdílnosti zá znamu původního Protokolu a Rudého práva : Diskusní vystou pení Josefa Steina je v prvé části zcela shodné v původním Protokolu i v Rudém právu, ve druhé části se záznam Rudého práva liší od původního Protokolu ; vzhledem k tomu, že

odlišná část Steinova vystoupení je značně rozsáhlá, otiskuje me ji v přílohách tohoto vydání Protokolu . Rovněž referát Otto Rydla ( Otázka malozemědělská ) je zcela odlišný v 1. vydání Protokolu a v Rudém právu; záznam Rudého práva otiskujeme proto v přílohách. Také referát vedoucího delegace KI D. Z.

Manuilského má dvě verze ; první slyšeli delegáti sjezdu nej prve rusky a pak v českém znění z úst B. Šmerala, který před 7

nesl překlad Manuilského referátu ze svého stenografického záznamu ( němečtí delegáti vyslechli překlad Michalcův ) , dru

hou verzi, rozsahem téměř dvojnásobnou, stylisticky vybrouše . nější a v řadě míst značně obsahově nebo alespoň obsahovými nuancemi odlišnou přineslo 1. vydání Protokolu ; záznam Ru dého práva proto otiskujeme v přílohách . První diskusní vystoupení ). Verčíka je v obou srovnaných materiálech otištěno slovensky, roto i toto vydání Protokolu

je ponechává v původním znění. Redakce 2. vydání Protokolu v této části dále odkazuje na Rudé právo jen tehdy, odlišuje-li se jeho záznam od původního

Protokolu nebo byl-11 projev sjezdového delegáta jakkoli zkrácen.

Čtvrtou část tvoří Rezoluce a usnesení II . řádného sjezdu a Ostatní sjezdová usnesení. Dokumenty označené římskými

číslicemi ( I.-IX. ) byly porovnány s tištěnými návrhy pro dele. gáty sjezdu ( české a německé znění ) a se záznamem Rudého práva, s nimiž se téměř shodují ; tištěné návrhy neobsahují do

kument VIII . Rezoluce o Mezinárodní dělnické pomoci a IX. Rezoluce o založení sekce Mezinárodní rudé pomoci ; Rudé právo neotisklo dokument I. Schválený návrh organizačního

řádu KSČ, VI . Návrh směrnic k agrární otázce a VII . Agitace a propagace leninismu. Schválený návrh organizačního řádu KSČ nebyl pro značnou odlišnost srovnáván v poznámkách s Návrhem organizačního řádu KSČ, který otisklo Rudé právo ; návrh z Rudého práva otiskujeme proto v přílohách. Poslední, pátou část Protokolu tvoří tzv. Dodatek. Na zákla dě usnesení II . sjezdu je zde otištěn referát Edmunda Buriana

Pro sebeurčení národů a pro . mezinárodnost, který nebyl na sjezdu přednesen pro nedostatek času, a Projev byra ústřední ho agitačního komité mládeže ke II . řádnému sjezdu strany ;

tento dokument byl přiřazen k Protokolu asi z rozhodnutí no vého ústředního vedení, neboť II . sjezd se jím nezabýval z formálních důvodů ( projev mládeže nebyl včas podán a před ložen politické komisi a neměl dostatečný počet podpisů ) . Redakce připojuje k druhému vydání Protokolu ještě zvlášt. ní část příloh. Jsou to dokumenty, které měly bezprostřední nebo alespoň velmi těsný vztah k jednání II . sjezdu. Tímto

způsobem narostlo nové vydání Protokolu do té míry, že je by lo nutno rozdělit do dvou svazků.

První svazek tvoří původní sjezdový protokol . Druhý svazek - přílohy

je rozdělen do šesti skupin ; dokumenty zde vy

dávané jsou většinou uloženy v AÚML ÚV KSČ. Do první skupi ny byla zařazena tištěná Zpráva k II . řádnému sjezdu o organi zační činnosti Komunistické strany Československa ( sekce III . internacionály ) , období 1923–1924, vydaná nákladem výkon ného výboru KSČ a tiskem Svobody v Kladně v roce 1924, která 8

je k dispozici jen v omezeném počtu výtisků. Její první část obsahuje zprávu o činnosti ústředního výkonného výboru a je

ho sekretariátu , různé statistické údaje ( organizační struktura strany, sociální, národnostní, věkové složení strany atd. ) , zprávy jednotlivých oddělení ústředního sekretariátu a ústředních orgánů masových organizací přimykajících se ke

straně ; tato část je dílem pracovníků ústředních orgánů. Dru hou část tvoří zprávy většiny krajských organizací. Někteří sekretáři je za své krajské organizace nezaslali, proto zůstala ve zprávě krajských organizací mezera. Ve druhé skupině to jsou přípravné sjezdové materiály :

usnesení výkonného výboru strany o svolání sjezdu, o odložení sjezdu ; dopis EKI k přípravě sjezdu, návrhy sjezdových usne sení, tezí a rezolucí a připomínky k těmto návrhům. Tyto ma

teriály umožňují nahlédnout do sjezdových příprav a tvorby sjezdových dokumentů. Autory návrhů a připomínek k nim by li většinou vedoucí funkcionáři KSČ, kteří představovali jed notlivé směry ve straně. Návrhy a připomínky k návrhům byly zasílány prezídiu exekutivy Komunistické internacionály, které

je projednávalo a většinou k nim připojovalo závazné a na. léhavé připomínky. Většina návrhů a připomínek ( jak z řad KSČ, tak zaslaných nebo jinak tlumočených exekutivou Komu nistické internacionály ) pak byla projednána ve sjezdových

komisích, jak lze usuzovat z Protokolu sjezdu. Záznamy o jed nání sjezdových komisí buď nebyly vedeny, nebo se nedochova ly. Tvorbu sjezdových dokumentů ovlivnila i vnitrostranická diskuse před sjezdem a jednání sjezdu. Nakonec pak sjezdové

dokumenty projednal II. sjezd takto : a ) byly přijaty v podstatě beze změny ; b ) byly přijaty s menšími úpravami ; c ) byly čás tečně nebo zcela přepracovány; d ) návrhy nebyly přijaty

vůbec a sjezd uložil novému ústřednímu výboru, aby dokumen ty zpracoval znovu podle námětů exekutivy Komunistické in ternacionály a námětů sjezdu a jeho komisí. Redakce neotiskuje ty návrhy dokumentů, které byly ne změněně nebo s menšími změnami přijaty II . sjezdem, pouze

v poznámkách uvádí odchylky návrhů od oficiálních sjezdo

vých dokumentů. Ostatní materiály ( návrhy, připomínky k návrhům atd. ) otiskuje v nezkráceném znění. K této skupině jsou připojeny i Návrhy organizací ke sjezdu, které sjezd projednával .

Většina zde uvedených materiálů nebyla dosud vůbec zveřej něna, knižně jsou všechny vydány poprvé. Třetí skupinu příloh tvoří dva poměrně obsáhlé materiály. Je to nejprve stať jednoho z předních mluvčích levé opozice J. Hakena Pro nápravu linie strany – jde o výtah z článků

uveřejňovaných v týdeníku Volnost v Nymburce. Dále se redak ce rozhodla zařadit referát B. Šmerala na krajské konferenci 9

KSČ v Kladně 28. září 1924 V. světový sjezd a úkoly naši strany. Šmeral v něm uceleně vyložil názory většiny dosavad ního vedení strany na jednání V. kongresu Ki a na další směr práce strany. Šmeralův referát vyvolal značný ohlas již před

II. sjezdem a také na sjezdovém jednání se k němu vyslovo

vali přímo či nepřímo jak stoupenci dosavadního vedení či levé opozice, tak všichni členové delegace KI.

Čtvrtou skupinu tvoří doplňky Protokolu. Sem jsou zařazeny dokumenty, které měly být součástí původního Protokolu , ale otištěny v něm nebyly, a dále ty projevy, jejichž záznam v Ru dém právu se zcela nebo velmi podstatně odlišuje od textu prvního vydání Protokolu. Pátou skupinu příloh představují materiály, které dávají částečný obraz o tom, jaká opatření přijalo nové vedení vzápětí po sjezdu k realizaci sjezdových usnesení a jak hodnotila exe kutiva KI výsledky II. sjezdu.

Nakonec byl ještě přiložen přehled dobově užívaných zkra tek, které se vyskytují v celém textu tohoto vydání Protokolu, a jmenný rejstřík.

Pro druhé vydání Protokolu II. řádného sjezdu KSČ bylo vy užito z AÚML ÚV KSČ v plném rozsahu fondu 4, některých sig ,

natur z fondů 19 a 20, protokolů předcházejících sjezdů KSČ a KI, dále Rudého práva, Rovnosti, Kroniky, českého a němec kého vydání Komunistické revue, Inprekorru, Kommunistische Internationale ( vesměs z roku 1924 ) a Vorwärtse ( z roku 1921

a 1924 ) . Přesto se některé projevy a dokumenty citované v Protokolu a v přílohách nepodařilo identifikovat. Velká vět šina dokumentů otištěná v přílohách byla přeložena z fotoko pil německých originálů ; originály jsou uloženy v IML v Mo skvě.

V tomto vydání Protokolu byla zachována vnější úprava saz by ( odstavce, nadpisy apod. ) . Pro snazší orientaci vložila re

dakce do textu vlastního protokolu mezititulky, které označuje hvězdičkou ( např. Sdělení předsednictva, Pokračování rozpra vy apod . ) . V prvním vydání Protokolu byla nejednotně a náhodně zvýrazňována některá místa v textu ( jména osob, části textu atd. byly vysázeny bez systému kurzívou, proloženě nebo tučně ) ; bez dalšího vyznačení bylo jakékoli vnější zvýraznění textu sjednoceno.

Druhé vydání Protokolu II. řádného sjezdu KSČ je připrave. no podle stejných zásad edice protokolů. Protokol je autentic ký a žádný z jeho materiálů nebyl měněn, krácen nebo vypuš těn. V textu byly provedeny jen nepatrné jazykové úpravy. Po kud byly provedeny nemnohé a nepatrné stylistické změny, je původní znění uvedeno v poznámce. Nezkráceně jsou otištěna jen jednotlivá nevhodně krácená slova , v nichž se projevilo 10

silné kolísání ( např. oslovení, názvy politických stran apod. ) . Jestliže by původní zkratka připouštěla dvojznačný výklad, je

otištěna v poznámce. Pokud byla opravena nesprávně otištěná příjmení osob a názvy míst, je původní znění vlastních jmen uvedeno v poznámce. Většina místních názvů byla upravena podle současných označení. Citáty nebyly upravovány doslov,

ně podle znění, na které odkazují poznámky. Poněvadž činíme odkaz na poslední vydání ( týká se to zejména Leninových spi sů ) , je přirozené, že se tento překlad odlišuje od znění uvede ného v Protokolu. Bez poznámky jsou opraveny gramatické ne shody, nesprávnosti apod. Pravopis český i slovenský je upra ven podle současné pravopisné normy. Zůstaly však zachovány dobové gramatické a zejména stylistické zvláštnosti, i když jich nebylo užíváno důsledně. Redakce

PROTOKOL DRUHÉHO

ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKA který se konal ve dnech od 31. října až do 4. listopadu 1924 u såle ,,Domoviny " v Praze VII.

(REDIGOVAI. O, E. BERGER .)

V PRAZE 1925

Nikladem Komunistické strany Československo Tiskem Grafie , Praha

1

}

Úvod

Německý říjen končil porážkou německého proletariátu ,

s níž bylo zároveň spojeno těžké poškození pozic mezinárod ního proletariátu. Po něm následovalo vítězství německé bur.

žoazie, které znamenalo úspěch mezinárodních reakčních sil.

Z říjnových událostí muselo se dělnictvo a především Komu nistická internacionála učit a vyvodit z nich nezbytné důsled. ky. Použití taktiky, stanovené III. a IV. světovým sjezdem, mu

selo být kriticky přezkoušeno. V podstatě bylo možno pozoro vat v posuzování hesel taktiky jednotné fronty a dělnickorol . nické vlády již na IV . světovém sjezdu známky oportunistic

kých úchylek. Exekutiva Kominterny a její zpravodajové vylí. čili tato hesla úplně jasně a ukázali, co taktika jednotné fron ty má znamenat, k jakým výsledkům by její použití mělo vést

a jaký význam má správné použití hesla dělnickorolnické vlády. IV . světový sjezd formuloval zřetelně nejdůležitější zásadu, že tu běží o mimořádně působivá revoluční mobili zační hesla, že správné použití taktiky jednotné fronty muselo by vyžadovat revolučních příprav proletariátu ke svržení bur žoazie.

Tyto zásady byly přijaty IV. světovým kongresem a všemi sek cemi. Leč v praktickém použití taktiky jednotné fronty a pře.

devším v propagování hesla dělnickorolnické vlády ukázaly se brzy významné oportunistické úchylky. Komunistická stra na Německa byla dějinami povolána svést na podzim rokų 1923 rozhodný revoluční boj s důležitou částí evropské buržoa zie. V nejvýznamnějším přípravném období, od IV. světového sjezdu do října, měla Komunistická strana Německa mobili zovat správným použitím IV. světovým sjezdem stanovené tak tiky velké proletářské masy, měla se stát nesporným vůdcem miliónových vykořistovaných mas a Stinnesovými bandity zproletarizovaných maloměštáckých a malorolnických vrstev. Dnes není možno pochybovat, že na podzim roku 1923 byly tu

všecky podmínky pro úspěšný boj dělnických mas Německa pod vedením dobré komunistické strany. Až teprve v podzim ních dnech ukázaly se zřetelně nesmírně těžké chyby, kterých se vedení Komunistické strany Německa dopustilo během to

hoto nejvýznamnějšího období tím, že neporozumělo taktice stanovené IV. světovým sjezdem. Taktika jednotné fronty a propaganda myšlenky dělnickorolnické vlády nemohla tu 15

vést k mobilizaci velkých mas k revolučnímu boji, ale skončila spíše »banální parlamentní komedií«. Říjnový ústup pocítil mezinárodní proletariát jako svou po

rážku. S největší pozorností sledoval proto opatření exekutivy Komunistické internacionály po německém říjnu. Byly- li zku

šenosti a poučení z německého října vykoupeny tak draze, pak měly alespoň vést co možno nejrychleji k odstranění, k vy mýcení oportunistických úchylek uvnitř Kominterny. Nikoliv přeskupení ve vedení Komunistické strany Německa , ačkoliv bylo také nezbytné a účelné, je to nejpozoruhodnější, nýbrž skutečnost, že Kominterna na V. světovém sjezdu vytvořila ta kové předpoklady, které všem jejím sekcím umožnily osvo

bodit se v přiměřeně krátkém čase od oněch taktických a teo retických omylů a úchylek, které by v případě revolučních bojů musely vést k podobným neúspěchům , jako špatná taktika Komunistické strany Německa před říjnem roku 1923.

Při různých příležitostech vyslovovaly se pochybnosti jak o jednomyslnosti sjezdu ruské komunistické strany v po 20 vání hospodářských i politických motivů opozice uvnitř Komu nistické strany Ruska, tak i v jednotnosti V. světového sjezdu v oceňování těžkých chyb Komunistické strany Německa. Ano,

činily se pokusy vysvětlovat tuto jednotnost a jednomyslnost z větší části jako výsledek mechanických organizačně technic kých opatření. Ve skutečnosti měla tato ohromující jednomysl nost své kořeny v revolučním masovém cítění proletariátu, ve

vášnivé potřebě jednotného, spolehlivého, cílevědomého revo lučního řízení a vedení jeho sociálních bojů. V cítění těchto mas má proslavené slovo »bolševizace strany« velký revoluční

obsah. » Bolševizace strany« znamená pro masy, které nemo hou poslouchat komplikované, teoretické diskuse, očištění je jich revoluční bojovné strany od oněch vlivů, které brání pří

pravě k boji a které následkem toho musely by také ohrozit úspěšný jeho výsledek.

Jakákoliv možnost připravovat a ujednávat vážné a užitečné kompromisy s tzv. levým křídlem II. internacionály znamenala ostrou nevážnost k usnesením IV. světového sjezdu a byla vel

mi přeceněna. Komunistická strana musí využít a využije roz kladného procesu a procesu sociálního přeskupení uvnitř této internacionály. V tomto smyslu vedly říjnové události k zá kladní revizi nepřesného a oportunistického oceňování. Třídně uvědomělý dělník chápe přesně, že taktika naší strany musí být uzpůsobena tak, že jej musí uvádět do stále užšího spojení s jeho třídními soudruhy, kteří ještě podléhají vlivu socialis tické vůdcovské kliky, tohoto křídla buržoazie. » Blíže k ma

sám« neznamená pro třídně uvědomělé dělníky uzavírat kom promisy s reformistickými vůdci, oni chápou, že tato taktika Komunistické internacionály musí mít za účel jen osvobození 16

těchto mas od jejich vůdců. Tohoto výsledku může být dosaže no jen tehdy, je-li taktika Komunistické internacionály tak uzpůsobena, že komunistickým masám umožní tam, kde jsou reformisticky ovlivněné nebo indiferentní masy, aby je zi skávaly a revolucionovaly. Právem projednával tu V. světový sjezd otázku odborové taktiky jako rozhodující otázku celkové taktiky. Usnesení V. světového sjezdu a Rudé odborové inter nacionály, která se vztahují k odborové taktice, zavazují ko munisty působit, agitovat, získávat a revolucionovat tam, kde

masy jsou. Amsterodamské odborové organizace spojují velké masy pokročilých dělníků, kteří jsou v prvé řadě způsobilí na stoupit cestu, která vede do tábora komunistického hnutí. Od borová práce a všecky odborové boje spojují tyto organizace s ohromnou masou indiferentních dělníků a tím je dána čin

ným a uvědomělým komunistům nejlepší možnost připravit a uskutečnit pevné spojení komunistické strany se širokými masami pracujícího lidu. Kdo nepůsobí v tomto smyslu k pro

vedeni usnesení V. světového sjezdu v otázce odborové takti ky, ten se v praxi zříká získání širokých mas pro revoluční boj,

ten se také, přesně vzato, zříká oné přípravné práce, na niz závisí jedině revoluční vítězství proletariátu. Na dvou ohromných pracovních polích má komunista půso bit: V rámci odborové organizace, celého odborového hnutí, na půdě bezprostředního kapitalistického vykořisťování,

v závodě, v továrně. Organizování závodních buněk ve spojito sti s odborovou taktikou stanovenou V. sjezdem

to jsou úko.

ly, které, budou-li sekcemi Komunistické internacionály správ ně řešeny, zajistí proletariát před novou říjnovou porážkou a umožní úspěšný říjnový boj. V tomto smyslu jest nám oceňovat usnesení V. světového

sjezdu a usnesení sjezdů všech sekcí Komunistické interna cionály. Tak jako ve druhých sekcích zaujalo i dělnictvo KSČ v důkladné diskusi stanovisko k německému říjnu a ke Komu

nistické straně Ruska v boji proti opozici nadhozeným pro blémům. V KSČ vyskytly se podobné úchylky jako v Komunis tické straně Německa a v druhých sekcích. II . sjezd KSČ vyslo vil nejokázalejším způsobem souhlas s usneseními V. světo vého sjezdu a likvidoval boj směrů uvnitř strany. To žádným

způsobem neznamená, že by strana překonala své velké vnitř ní obtíže ; usnesení sjezdu strany tvoří jen důležitý předpoklad k odstranění takové překážky. Nejusilovnější prací musí ener

gicky jít nový výkonný výbor ve spojení s velkým aparátem důvěrníků a všech činných, aktivních členů za svým cílem, to tiž dopomoci odborové taktice k vítězství a provést reorgani

zaci strany. Po míře, jak bude pokračovat praktická práce ve všech oblastech stranické činnosti, ve stejném tempu budou se zmenšovat vnitřní obtíže a zmizí roztrpčenost, která je stejně 17

nepříjemným jako nevyhnutelným následkem velké diskuse.

Strana nesmí ztrácet čas. Reakce se připravuje k novým

všeobecným bojům proti dělnické třídě. V ČSR cvičí se buržoa zie v plánovitém pronásledování komunistického hnutí. Opat ření buržoazie tohoto státu odpovídají přípravám, které koná evropská a mezinárodní buržoazie, aby zdrtila jak dělnictvo každého kapitalistického státu, tak také ruskou sovětskou re

publiku. Odpor vykořistovaných mas vzrůstá, zrají nové říjno vé události. Sekce Komunistické internacionály musí být způso bilé absolvovat tyto nové říjnové boje úspěšně. Chceme na úze

mi ČSR učinit ve smyslu usnesení V. světového sjezdu a II . sjezdu strany vše, co je v našich silách, abychom provedli bol ševizaci strany ve smyslu zde řečeném, abychom učinili stranu a s ní proletariát tohoto státu způsobilými k boji, abychom při pravili revoluční vítězství proletariátu a vedli ho k němu. Politické byro KSČ

Předsednictvo sjezdu

K řízení sjezdu navrhl výkonný výbor a sjezd schválil jed

nomyslně toto předsednictvo: Burian, Muna, Hirschl, Tausik, Herz, Strnadová.

Program II. řádného sjezdu KSČ : 1

1. Zahájení, volba předsednictva a komisí. 2. Podání zpráv sekretariátu a kontrolní komise ( referent soudruh Zápotocky ) .

3. Zpráva z V. kongresu KI ( referent soudruh Šmeral a sou druh Neurath ) .

4. Politická situace ( referent soudruh Haken ) . 5. Odborová otázka ( referent soudruh Kohn, spolureferenti soudruzi Hais a Heller ) .

6. Otázka malozemědělská ( referent soudruh Rydlo ) .

7. Výstavba strany ( referent soudruh Zápotocký ) . 8. Národnostní otázka ( referent soudruh Ed. Burian, spolu referent soudruh Verčík ) .

9. Propaganda leninismu ( referent soudruh Kreibich ) . 10. Volby . 11. Různé.

Po schválení jednacího řádu provedena volba komisí man dátové, politické, organizační, volební, národnostní, tiskové, zemědělské, odborové, propagační. Podrobnosti a jména členů jsou uvedena v protokolu. Program sjezdu nebyl dodržen především pro časovou tíseň, i když

proti původnímu záměru byl sjezd o den prodloužen. Nebyl přednesen referát J. Hakena ze 4. bodu (Politická situace ), k 5. bodu (Odborová otázka)

se referenti omezili na podání zpráv z komise (Kohn) a na prohlášení (Heller,

Hais), referát O. Rydla k 6. bodu (Otázka malozemědělská) byl zkrácen, 7. bod (Výstavba strany) byl vynechán a A. Zápotocký přednesl pouze

úvodní slovo k projednávání návrhu organizačního řádu, 8. bod (Národ nostní otázka, referent Edmund Burian ) byl rovněž vynechán a připojen

k protokolu sjezdu jako dodatek, referát k 9. bodu ( Propaganda leninismu) nebyl rovněž přednesen a K. Kreibich podal pouze zprávu o jednání komise. 19

Rezoluce, projevy a dokumenty II. sjezdu KSČ EXEKUTIVA

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY SJEZDU KSČ

LIST G. ZINOVJEVA DELEGÁTŮM SJEZDUI Vážení soudruzi12 Vašemu sjezdu strany přikládáme veliký význam. Víme, že česká strana,3 která je ve svém složení jed nou z nejproletářštějších stran kominterny, má před sebou ve. likou budoucnost. Kdyby mi bylo jen trochu možno zúčastnit se Vašeho sjezdu, abych s Vámi spolupracoval na vyrovnání li nie strany, učinil bych tak s největší radostí. Žel, je to však nemožno. Prosím Vás proto, abyste mi dovolili vyjádřit Vám

písemně s veškerou otevřeností, jak se to na soudruhy sluší, co si myslím o situaci KSČ.4 Strana nyní vášnivě diskutuje5 o řadě zásadních otázek.

Přesto však pravděpodobně sjezd strany přijme jednomyslně rezoluce, zásadně shodné6 s rezolucemi V. světového sjezdu.

Poctivě řečeno, tato »jednomyslnost« se nám jinak zvláště7 nelíbí. Obáváme se totiž, že to bude pouze formální, zdánlivá dohoda.8

Vůdcové pravice ovšem prohlásili,9 že rezoluce V. sjezdu »přijímají«. Zároveň se však tito soudruzi chovají krajně nepřá telsky proti levým, tj. proti soudruhům, kteří již na V. sjezdu

Moskvě bezvýhradně uznali sjezdová usnesení.10 Lze považovat takovou situaci za normální? Domníváme se, že niko 11. Jsou -li unesení V. sjezdu správná a jsou-li soudruhy, sto

V

1 Srv. Rudé právo , 31. října 1924. Porovnáno též s fotokopií návrhu

dopisu (AUMŲ ÚV KSČ, f. 20, a. 106), který zaslal G. Zinovjev delegátům II. sjezdu KSČ.

: V rus. orig.: „ Drazí přátelé !" 4 V rus. orig .: ,,... co si myslíme o stavu věcí v Československé komunis.

• V rus. orig. chybí: ,, česká strana “ .

tické straně. Není-li to naprosto nutné, nechtěl bych tento dopis uveřejnit, prosím pouze, aby byl rozdán všem delegátům sjezdu.“ 6 V rus. orig.: ,,Strana diskutovala značně vášnivě..." 6 V rus. orig.: ,, v podstatě shodné “ . ? V rus. orig .: ,,zcela". 8 V rus. orig .: ,,Aby to nebyla jen formální, zdánlivá dohoda.“

• V rus. orig.: ,,Skutečně všichni vůdcové pravice prohlásili... 10 V rus. orig .: ,....zcela solidarizovali s V. sjezdem “ . 20

jícími na pravici, přijímána nikoliv jen formálně, pak nemaji žádného důvodu, aby žili s československou levicí v nepřátel ství.

Soudruh Šmeral se snaží vysvětlit kritiku exekutivy na čes koslovenské straně tím, že exekutiva byla 1. nedostatečně in formována a 2. levicí klamána. Takové »vysvětlení« je napro

sto nedostatečné.1 Soudruh Šmeral a soudruzi ve smýšlení s ním blízcí byli přece sami také na V. sjezdu v Moskvě. Proč tyto informace, které nyní prohlašují za nesprávné, nevyvráti li ? Ve skutečnosti nebyla kominterna vůbec tak špatně, nýbrž

rozhodně všestranně a dostatečně informována o všem tom, co se v KSČ děje, a V. sjezd přijal usnesení o situaci v České straně3 s naprostou znalostí věci a v naprostém vědomí své odpovědnosti. Za abnormální musíme považovat i prohlášení soudruha Zápotockého, že prý rezoluce V. světového sjezdu byly jed nomyslně přijaty jen z důvodů disciplíny.4 Disciplina je disci

plína. Přáli bychom si5 však, aby vůdcové KSČ přijímali rezo luce V. světového sjezdu z přesvědčení. Rozhodně však by

chom si přáli?, aby soudruzi, když tedy s těmito rezolucemi nejsou srozuměni, nám vysvětlili, v čem jsou rezoluce V.

světového sjezdu nesprávné. Této povinnosti: neučinili napra vo stojící českoslovenští komunisté ani na V. světovém sjezdu v Moskvě, ani v diskusi v Československu zadost a neučiní tak pravděpodobně10 ani na sjezdu KSČ. Známell soudruha

Zápotockého jako jednoho z nejlepších pracovníků strany. Víme, že je neúnavným organizátorem , který prokázal straně nenahraditelné služby. Víme, že on a jeho nejbližší přátelé ne

1 V rus. orig .: „ Přiznáváme, že se nám moc nelíbí, když se soudruh Šmeral na konferenciv Kladně pokouší vysvětlovat naši kritiku na adresu česko slovenské pravice tím , jako bychom byli nedostatečně informováni nebo jako by nás uvedli v omylčlenové československé levice. Takové vysvětlení

nestojí opravdu za nic.“ G. Zinovjev se dotýká referátu B. Šmerala, V. svě tový sjezd a úkoly naší strany (Rudé právo, 2. října 1924), který pronesl

na krajské konferenci KSČ dne 28. září 1924 v Kladně.Šmeralův kladenský referát otiskujeme v přílohách tohoto vydání Protokolu , str . 691. : V rus. orig.: „ Ve skutečnosti byla Kominterna celkem ne špatně, a v každém případě všestranně informována o tom , co se děje v československé komunistické straně.“

• Slova ,, 0 situaci v české straně“ v rus, orig. chybí.

• V rus. orig .: „ Nesprávné se nám zdá také to, že soudruh Zápotocký slibuje jednohlasné přijetí rezolucí V. kongresu z důvodů disciplíny." 6 V rus. orig.: „ Chtěli bychom ..." • V rus. orig .: ,,i z přesvědčení“ . ? V rus. orig .: „ chtěli“ . 8 V rus. orig.: ,,Bohužel, této své povinnosti ...“ • V rus. orig.: „ V samotném Československu“ .

10 V rus. orig .: „ patrně“: 11 V rus. orig .: „ Všichni známe... “ 21

nesou nižádné viny na chybách, jichž se dopustili praví vůdco

vé bezprostředně před ustavením se KSČ. Víme, že soudruh Zápotocký vykonal více než jiní, politicky je však soudruh Zápotocký přesto v neprávu. Ve svém článkul nepoložil jasně otázky politického stanoviska.2 Soudruzil Kominterna nemůže žít jednotou pouze zdánlivou. Jsme revolucionáři, jsme bolševiky. V první řadě potřebuje me ve svých vlastních řadách úplného ideového jasna. Hlavním

úkolem Vašeho sjezdu jest zjednat tuto plnou ideovou jasnost, které doposud, žel, nebylo, vyvolat ve straně novou náladu, udělat konec dvojsmyslnostem, nejasnostem a roztažitelným kaučukovým formulím, vymýtit prázdné, abstraktní hádky a ostře klást politické otázky.

Neméně důležitým úkolem – ba dokonce nejdůležitějším úko lem

--

Vašeho sjezdu je utvoření nového ústředního výboru

takového ústředí, které by nebylo bolševickým jen slovy, nýbrž skutečně, které by linii V. světového sjezdu nezachovávalo jen z disciplíny, nýbrž z přesvědčení, které by přitáhlo svěží pracovní síly, skoncovalo jednou provždy s di plomacií, zkrátka ústředí, které by věc komunismu v Českoslo strany

vensku vedlo kupředu.

Ve své kladenské řeči4 domníval se soudruh Šmeral,5 že ko munističtí dělníci ze závodů jsou často těžkopádnější než ústřední výbor strany. Tot zvláštní způsob kladení otázky.6 Ústřední výbor komunistické strany je právě proto ústředním výborem, aby vedl celou avantgardu strany. Jak se jen mohou

vůdcové strany omlouvat odvoláváním se na to, že prostí čle nové strany jeví často méně energie než ústřední výbor? Pro hlášení soudruha Šmerala, v němž mj . pravil, že opozice ne může vést stranu, zdá se nám být naprosto neodůvodněné. 1 Viz článek A. Zápotockého, Přímý dotaz

přímá odpověď (Rudé

právo, 2. října 1924), jímž reaguje na článek G. Zinovjeva, Komunistická internacionála a její čs. sekce ( Rudé právo, 19. září 1924).

• V rus. orig.:,, .. prakticky pracoval mnohem více než druzí, ale přesto POLITICKY soudruh Zápotocký nemá pravdu. Jasnou POLITICKOU formulaci otázky soudruh Zápotocký ve svém článku nedal.“

• V orig .: „ ... skoncovat se zbytečnými, odtažitými spory a vyhnat poli tickou otázku na ostří nože“.

* Referát B. Šmerala V. světový sjezd a úkoly naší strany, který přednesl

na krajské konferenci KSČ v Kladně 28. září 1924 (Rudé právo, 2. října 1924).

5 V rus. orig.: „ ukázal soudruh Šmeral na to “ . 6 V rus. orig.: ,,... než ústřední výbor strany, který dosud stál v čele Vaší strany. Podivná formulace otázky“ . ? V rus. orig.: ,,...aby byl avantgardou avantgardy, vůdcem vůdců. Jak se mohou vůdcové strany na svou obhajobu dovolávat toho ... “ 22

Přesně totéž tvrdili přece nedávno i Brandler a jeho přátelé o německé opozici. Ukázalo se však, že tato obava byla bez důvodná. V našich komunistických stranách vyrůstají jinak

tomu vůbec ani nemůže být – nové proletářské síly, které mu sí hnutí vést? a které také budou umět je vést. Tím rozhodně3

nechceme říci, že např. takoví soudruzi jako Zápotocký a Šme ral nemají být voleni do nového ústředního výboru. Tito sou

druzi jsou také v novém ústředí nutni. Sjezd strany musí však, chce-li splnit svůj úkol, za každou cenu vytvořit ústřední

výbor s pevnou většinou zařazením nových sil z dělnictva. Bylo by neštěstím pro Vaše hnutí,4 kdyby dnešní spor mezi

komunisty stojícími na pravici a stoupenci linie V. sjezdu byl ve Vaší zemi přiostřováný národnostními momenty. Bylo nám sděleno, že jsou činěny pokusy znázornit věc tak, jako by šlo

o boj mezi Čechy na jedné straně a komunisty ostatních ná rodností na straně druhé. O tom ovšem nemůže být ani řeči.

Jde o nejzásadnější otázky komunistického světového hnutí. Za žádných okolností nesmějí být splétány s jakýmikoli jinými

momenty. Dovolte nám, abychom i nadále byli upřímnými a osvětlili ještě jednu stinnou stránku 'v životě naší českoslo

venské bratrské strany. Máme na mysli provincialismus.? Každý z nás je patriotem své strany. A má jím také být. Nej. lepším stranickým patriotem je však ten, který vidí slabé stránky své vlastní strany. V české straně a zejména na jejích předních místech je ještě mnoho provincialismu . Otázky ne

jsou vždy kladeny zásadně, nýbrž mířívají na »osoby« apod. Což nevěje hluboký provincialismus např. z několika článků

soudruha Hůly10, který nás kárá pro naši kritiku soudruha Vaňka ?11 Každý vážný pracovník KSČ ví, že soudruh Vaněk zřejmě ještě nepřekonal zbytky centristických idejí a že je to

mu tak ještě v mnohem větší míře u takových pracovníků, ja ko, řekněme, je soudruh Bubník. Tvrdíme-li to, nemyslíme i V rus. orig .: ,,...než sám ústřední výbor strany ? Prohlášení soudruha

Šmerala aj. o tom , jako by opozice nemohla vést stranu, se nám zdá ničím neodůvodněné. Naprosto totéž říkal..."

: V rus. orig.: ,,musí a mohou vést hnutí“. • V rus. orig .: ,,v žádném případě“. 4 V rus. orig.: ,,obrovským neštěstím pro celé hnutí “ . 5 V rus. orig .: ,,zkomplikován “.

• V rus. orig.: ,,československé komunistické “. ? V rus. orig.: ,,Mluvíme o maloměšťáctví.“ 8 V rus. orig.: ,,maloměšťáctví“. • V rus, orig .: „maloměšťáctví“. 10 G. Zinovjev má na mysli tyto články Hůly v Komunistické revue: K 5. sjezdu Komunistické internacionály, č. 7, 1.května 1924, str . 193—200,

a č. 8, 15. května 1924,str. 225—229, a KSČ na V. sjezdu KI, č. 14--15, 1. září 1924 , str. 401–425, a č. 17–18 , 1. října 1924, str. 487–508 .

11 Viz B. Hůla, KSČ na V. sjezdu KI, tamtéž, str. 490—491. 23

ovšem nijak osobně urážet soudruha Vaňka nebo soudruha Bubníka. Jde tu o boj idejí, ve kterém soudruh Hůla, místo aby

pochopil, že je bezúčelné přísahat na zbolševizování strany a věrnost rezolucím V. světového sjezdu, nebyly-li dříve pře konány zbytky centrismu ve vlastní straně, se snaží snížit

sporl na otázku osobní urážky soudruha Vaňka. Je svrchovaný čas udělat provincialismu konec.2 Pro tak mocnou stranu, jako je KSČ, je již svrchovaný čas, aby vstoupi la na širokou cestu opravdového bolševismu. Nelze připustit,

aby československá strana zůstala opodál velikých světových problémů, které hýbají Kominternou. Nelze připustit, aby se

strana nezajímala o takové otázky, jako např. německou otáz

ku nebo ruskou otázku. Někteří napravo stojící vůdci české strany ve straně úmyslně provincialismus kultivovali, bráníce prostým československým komunistům, aby se skutečně se znamovali s palčivými otázkami komunistického hnutí, které znamenají pro Kominternu život či smrt.

Československá komunistická strana, opakujeme to, má vel kou budoucnost. Považujeme ji za jednu z hlavních stran Ko

munistické internacionály. V nedaleké budoucnosti očekávají stranu vážné boje. Smeťme vše4 malicherné, epizodické, osobní a nedůležité.

Mysleme na to, že se na tomto sjezdu strany rozhoduje o jejím osudu. Za všech okolností musí být provedena opravdová reor

ganizace strany na podkladě závodních buněk. Tot jediný prostředek vytvořit straně pevný kádr a výzbroj.5 Sjezd budiž

viditelným krokem ke zbolševizování strany. Jsme přesvědče ni, že každý delegát učiní vše možné, aby pomohl straně pře

konat dnešní obtíže, a že se celá strana jako jeden muž sdruži okolo nového ústředního výboru. A my zase učiníme vše, co je v našich silách, abychom Vám pomohli v této těžké práci.

S bratrským pozdravem Zinovjev

1 V rus. orig .: „ pokouší se spor svádět“. • V rus. orig .: ,,Je čas skoncovat s maloměšťáctvím .“ • V rus. orig .: „Nelze dopustit, aby se strana nezajímala aneměla začát kem roku 1924 názor na takové otázky, jako je např. německá nebo ruská otázka. A přece někteří pravicoví vůdcové československé komunistické strany úmyslně šířili maloměšťáctví... “

4 V rus. orig.: „ V blízké budoucnosti stojí před Vámi nejdůležitější bitvy.

Každému je jasné, že tyto bitvy nejsou za horami. Tak do toho, vymetme vše ..." 5 V rus. orig .: „Mimochodem to je jediný prostředek , jak potřebným způsobem pozvednout a upevnit kádrové složení, páteř strany. 24

PROJEV II. SJEZDU K 7. VÝROČÍ RUSKÉ PROLETÁŘSKÉ REVOLUCE II. řádný sjezd Komunistické strany Československa, konaný bezprostředně před sedmým výročím ruské proletářské revolu ce, pozdravuje hrdinný ruský proletariát.

Komunistická strana Československa je si dobře vědoma, co

ruská proletářská revoluce znamená pro veškerou světovou pracující třídu, pro všechny ujařmené a utlačované. Vítězství ruské revoluce, řízení proletářské diktatury a udržení tohoto prvního světového dělnického státu jsou zárukou konečného vítězství mezinárodní dělnické třídy, poněvadž ruská proletár ská revoluce ničím jiným v podstatě není nežli úvodem k revo luci světové.

Komunistická strana Československa obzvláště pozdravuje Komunistickou stranu Ruska, která je nositelkou ruské prole tářské revoluce a současně učitelkou všemu proletariátu. Poprvé za vlády ruské proletářské revoluce oslavuje světový proletariát vítězství ruské revoluce bez soudruha Lenina. Rus

ká revoluce je v řadě prvé jeho činem. Neboť v tyto dny v pro letářských řadách československé strany mocně oživí vzpo mínky na soudruha Lenina ! Nechť jeho učení osvojí si proleta riát Československý ! Necht druhý řádný sjezd Komunistické

strany Československa k tomuto dílu vydatně přispěje ! Sláva ruské proletářské revoluci! Nechť žije diktatura proletariátu v Rusku a jeho komunistic ká strana !

Necht žije Komunistická strana Československa !

REZOLUCE O POLITICKÉ SITUACI A TAKTICE KSČ II. sjezd KSČ vyslovuje v zásadě svůj souhlas s rezolucí o po litické situaci a taktice KSČ, předloženou bývalým výkonným výborem , přijímá podněty, navrhované exekutivou Komunistic ké internacionály k této rezoluci, a pověřuje nový výkonný

výbor, aby provedl konečnou úpravu rezoluce ve smyslu těchto podnětů.

25

REZOLUCE K USNESENÍM V. SJEZDU

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY1 1. V době od IV. do V. světového sjezdu prodělal evropský

proletariát těžké a rozhodné boje. Německé dělnictvo, které bylo na podzim2 roku 1923 před dobytím politické moci, muse

lo se v posledním okamžiku) ozbrojenému boji s buržoazií vy

hnout a ustoupit,4 a sice následkem zrady sociálních demo kratů a těžkých taktických chyb Komunistické strany Němec ka . Úspěch diktatury Seekt-Ebertovy mohla mezinárodní bur

žoazie směle zaknihovat jako svůj úspěch v boji proti nebez pečí vývoje sociální revoluce. 2. Historie války v Porúří a říjnových bojů je zároveň historii

dobře uváženého metodického ovlivňování vývoje5 evropských sociálních bojů exekutivou Komunistické internacionály. Ve

stálém spojení s nejdůležitějšími sekcemi Komunistické inter nacionály, s německou a francouzskou stranou, sledovala exe kutiva události v Porúří s největší pozorností, sledujíc houžev natě cíl široké masy revolucionovat a vyvést je do rozhodného

boje proti německé buržoazii.6 Přes tuto cennou pomoc exekutivy Komunistické internacio nály vedení německé komunistické strany v rozhodující perio dě selhalo. Nesprávné teoretické stanovisko Brandlerovy centrály v otázce jednotné fronty a dělnické vlády, podle něhož spojení

s levými sociálními demokraty bylo považováno za reálnou možnost a předpoklad vítězného boje a dělnická vláda byla

1 Rudé právo, 9. října 1924, otisklo „ Stanovisko KSČ k V. světovému sjezdu Komunistické internacionály ", které vypracovala politická komise, zvolenáústředním výkonným výborem jako rezoluční návrh ke II. řádnému

sjezdu KSČ. Dne 11. října 1924 přineslo Rudé právo ,,opravu “, která upřes nila návrh rezoluce. Návrh, otištěný v Rudém právu, se téměř zcela shoduje

s návrhem zaslaným EKI. V AÚML ÚV KSČ (f. 4, a.j. 6) se nachází tento dokument pod názvem „ Der Parteitag der KPTsch zum 5. Weltkongress der KI “ . Text originálu protokolu byl porovnán s oběma variantami návrhu. Tato rezoluce je uveřejněna v Rudém právu 6. listopadu 1924, v souboru rezolucí a směrnic přijatých na II . sjezdu.

· V návrhu (RP): ,,v prosinci“. 3 V návrhu (RP): „ V kritickém okamžiku " . • Po slově ustoupit následuje v Rudém právu formulace : „ V říjnu bylo německé dělnictvo poraženo a s německým dělnictvem sraženi dělníci všech

kapitalistických států.“ Následující část vět: „ ... a sice následkem zrady sociálních demokratů a těžkých taktických chyb Komunistické strany Německa“ v Rudém právu není uvedena.

5 V návrhu ( pro EKI): ,,v průběhu". 6

Další dva odstavce návrh (v RP i pro EKI) neobsahuje. Návrh navazuje

odstavcem : „ Jeden z nejdůležitějších ...“ 26

považována za koaliční vládu, za pokus v rámci a v prvé řadě prostředky demokracie provádět dělnickou politiku, mělo v praxi za následek řadu nejtěžších oportunistických chyb.

Brandlerova centrála v době vzrůstající revoluční vlny nejmo hutnějších masových bojů otázku dobytí moci nikdy dosti roz hodně neměla na zřeteli, hnutí mas mnohdy brzdila, místo aby je podporovala, neprovedla nutnou politickou a organizační

přípravu rozhodujícího boje a vytvořením vlády Zeigner Brandler uskutečnila banální parlamentní komedii, místo aby vyvolala ozbrojené povstání.

3. Jeden z nejdůležitějších úkolů V. světového sjezdu spo číval v objasnění chyb, které zavinily, že Komunistická strana Německa v říjnu nebyla schopna boje. Z říjnových událostí musela se poučit celá Komunistická internacionála, aby napří. ště mohlo být zamezeno podobným porážkám.2 To bylo tím více nutno, že v internacionále řada vůdčích soudruhů, místo aby zaujala nejostřejší stanovisko proti chy

bám vedení německé strany a vyvodila příslušné důsledky pro svou vlastní stranu, zaujala stanovisko proti exekutivě a pro

pravici německé strany anebo se způsobem nemožným pro vůdce světového proletariátu zachovala neutrálně. Obzvláště v Komunistické straně Československa nebylo až do brněnské konference3 k této otázce zaujato vůbec žádné stanovisko a také tato konference spokojila se s pouhým souhlasem se stanoviskem exekutivy Komunistické internacionály. Exekutiva Komunistické internacionály nemohla počkat až na zasedání V. světového sjezdu, musela jednat ihned po říjnových dnech

a učinit opatření, která Komunistické straně Německa umožni. la, aby přes říjnovou porážku udržela spojení se širokými ma sami a zůstala vůdcem vykořisťované třídy. Nebezpečí roztrž ky v Komunistické straně Německa bylo veliké. Tato roztržka

byla by se ve svých účincích na mezinárodní dělnictvo rovnala druhé říjnové porážce.

4. Nemenšího významu pro celou internacionálu bylo zaujetí stanoviska v otázce ruské. Plným právem sjezd ruské komunise tické strany a V. sjezd světový odmítly s pozoruhodnou jed

nomyslností názory ruské opozice jako maloměštácko -oportu nistické. Základní myšlenky této opozice : boj proti stranic kému aparátu ruské komunistické strany, boj proti autoritě

staré bolševické gardy, uvolnění stranické disciplíny, doporu

I V návrhu (v RP i pro EKI) je místo formulace „ že Komunistická strana Německa v říjnu nebyla schopna boje“, jež uvádí Protokol, tato formulace: „ neodvratný říjnový ústup. • Návrh (v RP i pro EKI) neobsahuje v úplnosti další dva odstavce. Uvádí jen část prvního odstavce : ,, Exekutiva KI nemohla počkat ...“

• Říšská konference KSČ, kteráse konala ve dnech 4. - 5. května v Brně. 27

čování větších ústupků kapitálu v sovětské hospodářské politi ce na straně jedné, jen zdánlivě revoluční požadavek okamžité likvidace nové hospodářské politiky na straně druhé, přeceňo vání konsolidace světového kapitalismu, bezdůvodný pesimis mus vzhledem k situaci v sovětském Rusku ... znamenaly ohrožení diktatury proletariátu v sovětském Rusku, oslabení vůdčí role staré bolševické gardy v Komunistické internacio nále a ochromení mezinárodního revolučního boje.

5. V. světový sjezd musel rozhodnout, splnila-li nejvyšší a nejodpovědnější instance Komunistické internacionály své úkoly v období po IV. světovém sjezdu, bylo-li její posuzování tzv. německé a ruské otázky správné, souhlasí-li její rozhod. nutí s usnesením Komunistické internacionály , a právem vy

slovil V. světový sjezd exekutivě důvěru . 6. IV. světový sjezd počítal s velikými světovými2 boji , které vyplnily období až do V. světového sjezdu. V souhlase s usne

seními III. světového sjezdu výslovně prohlásil, že hlavním úkolem všech sekcí je revolucionování a získávání širokých mas. Za nejvhodnější metodu získávání mas označil správné

užívání taktiky jednotné fronty a hesla dělnické a rolnické vlády, jakožto hesel revoluční agitace a mobilizace . " 7. Po důkladné diskusi V. světový sjezd znovu výslovně4 konstatoval, že taktika jednotné fronty, právě tak jako heslo

dělnické vlády, přichází v úvahu jako revoluční mobilizace vy kořisťovaných mas a že názor, že možno vykládat toto heslo ve smyslu utvoření koalice se sociální demokracií, musí být od mítnut jako oportunistický .

8. Čím nesmiřitelněji se utvářejí třídní boje, tím pevněji se přimyká oficiální5 sociálně demokratická strana k buržoazii. Říjnové události to ukázaly nejen německému proletariátu. Světový sjezd proto plně potvrdil názor exekutivy, že v období nejostřejších třídních bojů musí tvořit užití taktiky jednotné

fronty se shora vzácnou výjimku, a učinil tuto tezi podkla dem taktiky všech sekcí Komunistické internacionály.

i V návrhu (v RP i pro EKI) : ..... a právem votoval V. sjezd exekutivě jednomyslně důvěru .“

: V návrhu (v RP i pro EKI) slovo „ světovými“ vynecháno. • V návrhu ( v RP i pro EKI) po slovech „revoluční agitace a mobilizace“ ještě následuje : „ Tato nejdůležitější usnesení IV. světového sjezdu byla vůdčími soudruhy mnohých sekcí, zejména dřívějším ústředním výborem Komunistické strany Německa, mylně vykládána a sice tak, jako by sku tečně měla za účel koalici s kontrarevoluční sociální demokracií na půdě měšťáckého parlamentu .“ V návrhu (pro EKI) následuje ještě věta : ,,Inter pretace, která se ujala i v KSČ.“

· V návrhu (pro EKI) místo „ výslovně“ je ,, a plným právem “ . 5 V návrhu (pro EKI) slovo ,,oficiální“ chybí. 6 návrhu (pro EKI) vepsáno rukou „ (jednání mezi vůdci) ". 28

9. V posuzování otázek národnostních, tak veskrze důleži tých třídních bojů, objevily se v některých sekcích ( také v KSČ ) nejasnosti a oportunistické úchylky . Proto věnoval V. sjezd národnostní otázce největší pozornost. 10. Sjezd považuje za veskrze oprávněný požadavek V. svě tového sjezdu, aby národnostní problémy byly projednávány

na podkladě Leninem formulovaných tezí, přijatých již II. svě tovým sjezdem, a aby se strana nespokojovala v otázce sebeur čení národů holým, formálním, slovy hlásaným a prakticky

k ničemu nezavazujícím uznáním rovnoprávnosti národů.2 11. Se zvláštním zadostiučiněním vítá sjezd KSČ rozhodné stanovisko V. světového sjezdu v odborové otázce. Heslo »Blíž k masám ! « ztrácí smysl, nedovedou-li sekce Komunistické in ternacionály udržet s odborovými organizacemi proletariátu bezprostřední jednotu odborů proti všem rozbíječským poku sům.

12. Kritiku, provedenou na KSČ V. světovým sjezdem , pova žuje sjezd strany za oprávněnou a odůvodněnou.3 Vedení stra

ny nebylo dosti energickým a iniciativním. Nedovedlo vždycky ve všech případech, ve kterých toho bylo třeba, provést maso

vé akce, zahájené masové akce soustředit, zesílit a směrem k revolučnímu zostření hnát. Parlamentní činnost měla málo revoluční ráz a parlamentní akce nebyly v potřebné souvislos ti s masovými akcemi mimo parlament. Taktiky jednotné fron

ty bylo převážně používáno seshora. Vedení strany mělo se ví ce opřít o aktivní živly proletariátu a být méně povolným vůči pasívním živlům ve straně i v dělnictvu. V otázce odborové po strádala strana potřebné jednotnosti a pevného stanoviska. Frakční práce nebyly systematicky prováděny, tendence útěku z reformistických odborových organizací nebyly dosti po

tírány. Řada důležitých odborů stranické práce, velmi význam ných pro přípravu k rozhodnému boji a pro období ilegality, byla zanedbávána. V národnostní otázce chyběla potřebná

aktivita a správná leninská linie.

1 Tato věta v návrhu ( v RP) chybí. Navíc zde následuje formulace: „ Vládnoucí buržoazie velikých lupičských států a malých národnostních států výborně dovede využívat nacionálních předsudků, dělníky různých národů vzájemně rozeštvávat a podle osvědčené zásady Rozděl a panuj !" utiskovat pracující masy jako celek . “

: Vnávrhu (v RP ) v tomto odstavci přehozený slovosled. V návrhu (pro EKI) následuje ještě: „Sjezd také souhlasí s požadavkem kongresu ,

že je nutnozintenzívnit práci mezimalorolníky. V návrhu (V RP i pro EKI) následující věty tohoto odstavce ( ,, Vedení

strany nebylo ...“) a celý další odstavec nejsou uvedeny. Odstavec v návrhu (pro EKI) pak pokračuje: „ Je si vědom toho, že k odstranění nedostatků

KSČ, zvláštěk ,aktivizaci celé stranya jejíbolševizaci bude v prvé řadě třeba navázat užší spojení... “ 29

Teoretická linie strany jevila závažné úchylky. To se ukáza

lo i v tisku, v řečech pronesených v parlamentě a na schůzích a vzdělávací práci. Jedním z nejzávažnějších nedostatků strany byl, jako i v jiných sekcích Komunistické internacionály, nedo statek spojitosti se závody a okolnost, že těžiště stranické

práce nebylo přeloženo do závodů. V. sjezd oproti tomu uznal organizační výkony a úspěchy československé strany, zdůraz nil však nutnost odstranění chyb a nutnost bolševizace strany. Usnesení sjezdu, týkající se naší strany, a diskuse jimi vyvo

laná učinily poznání těchto nedostatků všeobecným majetkem převážné většiny strany a připravily cenným způsobem cestu k odstranění těchto závad.

Sjezd je si vědom toho, že nedostatky KSČ bude možno rych leji odstranit, podaří-li se celou stranu zaktivizovat, vytvořit těsnější spojení s továrnami, přeložit těžiště hnutí do závodů, jedním slovem, bude-li se snažit o to, co uložil V. sjezd všem sekcím Komunistické internacionály : přestavbu organizace strany ve smyslu usnesení V. sjezdu a exekutivy Komunistic ké internacionály.

13. V. světový sjezd zasedal v době, kdy chtějí vládnoucí třídy Anglie, Francie a Ameriky dosáhnout na podkladě jed notného plánul zvětšeného vykořistění evropského proleta riátu. Zamýšlejíce zhoršit sociální postavení dělnictva, jsou vykořisťovatelé těchto států nejprve jak mezi sebou, tak i s německou buržoazií zajedno. Dělnictvo stojí tedy před no vou ofenzívou kapitálu .

14. Třídní boje budou nyní ještě větší a kritičtější. V tako

vém časovém úseku musel světový sjezd Komunistické interna cionály, uvažuje o německých událostech a o poučení z nich,? formulovat zásadní otázky, které hýbou Komunistickou inter nacionálou, neobyčejně ostře, dát je k diskusi a žádat, aby by ly jasně zodpovězeny. Tento úkol V. světový sjezd plně rozřešil.

15. Sjezd KSČ, jenž souhlasí bezvýhradně se všemi usnese ními V. kongresu, pozdravuje jako nejdůležitější výsledek V. sjezdu jeho bojovné stanovisko proti všem oportunistickým tendencím v internacionále za současného rozhodného odmít

nutí ultralevých chyb, a zvláště jeho jasné nedvojsmyslné sta novisko v otázce taktiky jednotné fronty a dělnické vlády, kte

ré vylučuje každý oportunistický výklad.3 1 V návrhu (pro EKI) ještě: „ a za podpory II. internacionály “ . : V návrhu (pro EKI) : ...ještě ostřejší a větší než dosud. V této periodě, s přihlédnutím k německým událostem a poučení z nich, musel světový

kongres Komunistické internacionály .... 3 Uvádíme pro úplnost „ opravu " , kterou přineslo Rudé právo, 11. října 1924 :

„ Oprava. Nedopatřením nebyla uveřejněna v RP z 9. t.m. poslední věta 30

REZOLUCE K NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE1 1. II . sjezd strany zjišťuje, že teze I. sjezdu strany v národ

nostní otázce v podstatě byly oportunistické a neodpovídaly již na II . světovém kongresu Kominterny přijatým komunistic kým zásadám. Skutečnost, že český národ má teprve několik málo let svoji státní samostatnost a ještě jsou silné také v pro

letariátu nacionalistické nálady, vyžaduje v národnostní otáz ce obezřetné politiky. Strana nevedla však proletářské masy ponenáhlu a obezřetně k onomu správnému výkladu národ nostní otázky a k revolučnímu boji proti národnímu útisku.

Spokojila se s oportunistickou teorií a skoro úplnou pasivitou v praxi. Teze I. sjezdu strany nejsou proto oportunistické, po něvadž formulují dílčí požadavky pro denní boj, nýbrž po něvadž se spokojují s takovými, v rámci stávající výstavby splnitelnými požadavky, a revoluční heslo sebeurčení až do

odtržení ani nevyslovují. Pokusy dokázat, že práva sebeurčení v Československu vůbec nemůže být využito z ekonomických, politických nebo nějakých jiných důvodů až do odtržení od to hoto státu, znamenají objektivně podporu československého imperialismu. Národnostní zájmy musí být podřízeny zájmům

třídním. Komunistům panující národnosti se ukládá v jejich činnosti zdůrazňovat právo národů na sebeurčení až do odtrhnutí, komunistům utlačovaných národností se ukládá při hlásání práva na sebeurčení a politickou samostatnost svého národa hlásat povinnost na sloučení s českou pracující třídou v třídním boji. Strana nemůže akceptovat měšťácký podvod o československém státním národě, jímž česká buržoazie chce

zakrýt koloniální vykořisťování a krvavé potlačování Podkar patské Rusi a Slovenska a národnostní potlačení národnost ních menšin. Strana nedovedla vyjasnit pracujícím masám roz

díl mezi samostatnou státní existencí české národnosti, na kte ré má proletariát zájem, a existencí Československa jako impe

rialistického, na potlačování jiných národů vybudovaného va v rezoluci navržené opozicí a přijaté výkonným výborem k otázce V. světo vého sjezdu. Poslední odstavec zněl správně takto: Sjezd Komunistické

strany Československa, který prohlašuje bezvýhradnýsouhlas s usneseními V. světového sjezdu, vítá zvláště jasné, nedvojsmyslné stanovisko v otázce taktiky jednotné fronty a v otázcevlády dělníkůa rolníků, které znemožňuje jakýkoliv oportunistický výklad. Vítá také bojovnou náladu , kterou pro jevil V. sjezd vůči všem oportunistickým tendencím v internacionále, jakož i to, že ultralevé chyby rozhodně odmítl. Dále má počínat třetí odstavec správně touto větou : Jedním z nejdůležitějších úkolů V.sjezdu bylo vy jasnění oněch chyb, které učinily komunistickou stranu v Německu nezpůso bilou k boji.“

1 Rudé právo, 6. listopadu 1924. 31

zalského státu Francie. Následkem toho nemohla strana po

velkém úspěchu vytvoření mezinárodní jednoty komunistic kého proletariátu učinit nejbližší krok, který osvobozuje pra

cující masy všech národů od měštáckých nacionálních před sudků, ničí vliv reakčních nacionalistických vůdců, a spojit

boj národnostně potlačovaných mas především na Slovensku se sociálním osvobozovacím bojem v jednotný revoluční zápas

proti české buržoazii. Proto se také protest proti šovinistické, školské a úřednické politice české buržoazie nestupňoval ke skutečnému boji proti každému nacionálnímu útisku.

2. V poznání nutnosti, aby celá národní politika byla vedena z hlediska revoluční strategie, prohlašuje II. sjezd strany úpl ný souhlas s národnostnímii tezemi V. kongresu.? Trpět opor tunistické úchylky, jaké se ve straně projevovaly, znamenalo by návrat k sociálně demokratickému výkladu této otázky. Di

voké štvanice měšťáckého tisku proti národnostním3 tezím

V. kongresu jsou nejlepším důkazem toho, že jejich provedení nepřivede stranu a proletariát, nýbrž buržoazii do nebezpečí.

Rovněž ztotožňuje se sjezd s prohlášením exekutivy Komunis tické internacionály k národnostní otázce .

3. Sjezd přikazuje centrále vypracovat konkrétní směrnice pro praktickou práci v národní otázce ve smyslu usnesení in ternacionály a zavazuje všechny organizace strany na tomto

základě vést boj proti národnímu potlačování.

REZOLUCE O ODBOROVÉ OTÁZCE4 Stále se zostřující třídní boj, a především stupňující se ofen zíva kapitalistů na hospodářské frontě, vyžadují od dělnické třídy naximální akční jednoty.

Úspěch boje dělnické třídy v každodenním boji proti úto čícímu kapitálu a pro diktaturu proletariátu bude v celku

závislým na tom, zdali strana bude schopna ovládat jednotlivé formy dělnického hnutí ( odbory, družstva atd .) a jejich čin

nost vést na cestu bezprostředního boje. Aby maximální akční jednoty, nezbytné v tomto boji pro dělnickou třídu, bylo dosa

ženo, musí strana dostat především odborové hnutí pod své ve dení.

Odborové organizace, v nichž jsou dělníci bez ohledu na je

jich politické přesvědčení, národnost a náboženskou pří. 1 V orig . Protokolu : ,,8 národními“ . : Viz Thesen und Resolutionen des V. Weltkongress der Kommunistischen

Internationale (Moskau , vom 17. Juni bis 8. Juli 1924), Hamburg 1924, S. 124-126 .

3 V orig. Protokolu : „ proti národním “ . • Rudé právo, 6. listopadu 1924. 32

slušnost sjednoceni za účelem boje za zlepšení své hospodár ské situace a kde každodenní srážky s kapitalisty pro všeobec né a dělníkům blízké zájmy vyvolávají ducha třídní nesmiřitel nosti, znamenají v rukou dělnické třídy mocnou bojovnou zbraň a školu komunismu. Tuto mohutnou zbraň musí strana za každou cenu ovládnout.

Na cestě k podmanění si odborového hnutí stojí před KSČ největší překážky, projevující se především v mimořádné roz tříštěnosti odborů . Tato skutečnost je zostřena ještě tím, že

československé odborové hnutí bylo již v předválečné době or

ganizačně roztříštěno. V posledních letech byl rozkol násled kem politiky reformistických vůdců, kterou z reformistických

odborů byli jednotlivci i celé svazy pro revoluční smýšlení a činnost vylučováni, dovršen.

Toto roztříštění odborových organizací a systematická zrada reformistických vůdců na dělnických masách v období nejtěž

ších hospodářských bojů přivodily mimořádný masový indife rentismus,

Vhledem k této situaci československého odborového hnutí

je nejen úspěšný boj dělnické třídy za diktaturu, nýbrž též za nejelementárnější hospodářské požadavky nemožný a strana nemůže za těchto okolností upevnit svůj vliv na nejširší masy dělnictva. Jenom vybudování jednoty odborového hnutí může

odstranit tyto překážky v bojích dělnické třídy za její osvobo zení. Proto považuje sjezd za nejhlavnější úkol strany boj za jednotu odborového hnutí na podkladě mezinárodního tříd niho boje a závodů.

Organizační jednota musí ovšem být především uskutečněna v rudém odborovém hnutí. Členové strany, pracující v rudých odborových svazech, mají povinnost, aby uskutečnili usnesení III. sjezdu Rudé odborové internacionály, které zavazuje revo luční samostatné svazy a libereckou skupinu textilní, aby vstoupily do Mezinárodního všeodborového svazu, a současně zavazuje Mezinárodní všeodborový svaz, aby dotyčné body svých stanov změnil takovým způsobem, aby zaručil jednotli vým svým sekcím nutnou bojeschopnost a pohyblivost. Lhůty

pro sloučení, stanovené v usneseních III. sjezdu Rudé odboro vé internacionály, musí být rozhodně dodrženy. Ostředí strany musí proti těm soudruhům , kteří sloučení zdržují, postupovat disciplinárními prostředky. Mezinárodní všeodborový svaz, jenž povstal následkem roz kolnické činnosti reformistických vůdců, musí být všestranně

upevněn, nebot znamená v daných poměrech mocný prostře dek v boji proti reformistům za dosažení jednoty odborových

organizací. Členové strany musí Mezinárodnímu všeodboro vému svazu všestranně pomáhat k získávání indiferentů pro

jeho průmyslové sekce. Sjezd považuje za nutné upozornit čle 33

ny strany, že v boji za jednotu odborového hnutí v žádném

případě nemůže být připuštěn postup na vlastní pěst a odklo ny od direktiv strany.1

Jednotliví příslušníci strany a sympatizující s námi členové reformistických odborových svazů nemají práva tyto svazy

opouštět. Sjezd upozorňuje příslušníky strany, že tento postup znamená nesprávnou cestu v boji o docílení jednoty odboro vých organizací a že může způsobit naší straně při získávání širokých mas dělnických nenapravitelné škody . Nikoliv opou štění odborových svazů, nýbrž získávání mas v reformistic a po kých odborech zesílenou prací komunistických frakcí dle potřeby též vysíláním celých skupin příslušníků strany do

reformistických svazů za účelem ovlivnění mas tam organizo

vaných2 – to je základní linie strany v boji za jednotu odbo rových organizací . Jednotlivé skupiny nesmějí z reformistic kých svazů vystupovat bez svolení ústředí strany . Sjezd považuje za možné a nutné, aby po předcházející prů pravě v širokých masách dělníků byla v jednotlivých průmys lových odvětvích zahájena kampaň pro svolání sjezdu do

tyčných odborů za účelem jejich sjednocení. K tomu účelu musí strana využít výsledků nedávno kona

ného sjezdu závodních výborů. Závodní výbory mohou v boji za jednotu hrát rozhodující roli.

Členové strany pracující v závodních výborech musí usilovat o to, aby závodní výbory velkých a středních podniků měly pro hospodářské boje nejbližší doby společné akční programy a aby závodní výbory staly se průkopníky kampaně pro svo lání společných sjezdů všech svazů v určitých průmyslových odvětvích.3

Vzhledem ke všem překážkám a nedostatečné přípravě praktických námětů pro boj za vybudování jednoty odboro vého hnutí nařizuje sjezd výkonnému výboru strany, aby svo

lal zvláštní konferenci, na jejíž denní pořad mají být položeny 1 V Rudém právu takto: „ ... nemůže být připuštěn separatistický a cechařský postup a úchylky od direktiv strany ." • Slova v pomlčkách Rudé právo neuvádí. 3 V orig .Protokolu chybějí tyto věty, které uvádí Rudé právo : ,, Povin

ností členů KSČ v závodních výborech a v odborech je, aby se zasadili o to, aby v době zostřujících se konfliktů s kapitálem byly vytvořeny bojovné

orgány proletářské svépomoci a aby byla podniknuta intenzívní meziná rodní činnost při důležitých stávkách v zahraničí za pomoci dosazení

mezinárodních výborů. Sjezd zavazuje všechny příslušníky strany v závod ních výborech a odborech, aby provedli nejintenzívnější propagandu pro mezinárodní akci Rudé odborové internacionály a Komunistické internacio

nály pro mezinárodní sjednocení odborového hnutí, aby v duchu usnesení mezinárodních sjezdů podporovali ze všech sil všechny akce pro uskutečnění těchto cílů . “

34

všechny praktické otázky, souvisící s bojem za jednotu odboro vého hnutí, aby na této konferenci byly rozluštěny. Aby tato práce byla úspěšně provedena, nařizuje sjezd výkonnému výboru strany, aby zahájil mezi příslušníky strany širokou pro pagační kampaň na základě těchto usnesení.

VYBUDOVÁNÍ FRAKCÍ KOMUNISTICKÝCH V REFORMISTICKÝCH A RUDÝCH ODBORECH1

1. Každý příslušník strany je povinen být odborově organi zován a vykázat se místnímu frakčnímu důvěrníku své politic

ké organizace, že v tomto ohledu své stranické povinnosti uči nil zadost .

2. Frakční činnost v odborech patří k bezpodmínečným po vinnostem všech příslušníků strany. V každé místní skupině kterékoliv odborové organizace, necht je ruda, reformistická

nebo reakční, v které se nacházejí nejméně dva komunisté, jsou tito soudruzi povinni vytvořit frakci, která před každou

členskou schůzí odborové skupiny koná svoje předporady za účelem jednotného postupu a plánovitého ovlivňování nekomu nistického členstva této skupiny. Jeden z příslušníků frakce budiž pověřen funkcí frakčního důvěrníka dotyčné odborové skupiny. Ten pak udržuje stálý styk s místním frakčním důvěr

níkem a s celostátní frakcí dotyčného odboru a předává jejich direktivy frakci odborové skupiny. Tam, kde je v místní skupi.

ně odborové organizace pouze jeden ' příslušník strany, má místní frakční důvěrník právo požadovat od něho, aby převzal funkci odborového frakčního důvěrníka.

3. Místní frakční důvěrníci jsou povinni nejdéle do jednoho

měsíce po sjezdu strany ustavit za souhlasu svých výkonných výborů ve všech rudých, reformistických a reakčních odboro vých skupinách frakční důvěrníky a přesvědčit se o tom, zdali v těchto skupinách komunistické frakce fungují. Seznam všech

odborových frakčních důvěrníků budiž nejdéle do měsíce za slán v jednom opise krajskému sekretariátu a v jednom opise odborové sekci při výkonném výboru strany, neboť jenom v tomto případě může v každém odborovém svazu být ustave

na řádně fungující a o místní skupiny se opírající celostátní komunistická frakce.

4. Komunistické frakce zaujímají ve všech odborových orga nizacích ke každé vynořující se otázce, ke každému hospodář skému boji a k celé činnosti dotyčné organizace stanovisko vytčené komunistickou stranou, hledi systematicky pro toto Srv. Rudé právo, 6. listopadu 1924. 35

stanovisko získat i nekomunistické členstvo a veškerými prostředky, v rámci organizačních stanov přípustnými, je pro sazovat. To platí též o frakční práci v rudých odborových or ganizacích, které nejsou jenom organizacemi komunistů, ale v nichž jsou soustředěny organizačně široké masy dělnictva.

Funkcionáři rudých odborů podléhají sice, pokud jsou pří slušníky strany, beztak stranické komunistické disciplíně, přes to však má strana pouze pak záruku, že její vliv bude v těch to organizacích náležitě uplatněn , fungují-li v nich komunis. tické frakce, nebot funkcionáři odborových organizací mohou podlehnout snadno náladám určité části členstva, komunistic kou stranou neovlivněného.

5. Komunistické frakce v rudých a paralelních reformistic kých odborech musí se jak v jednotlivých místech, tak v celo

státním měřítku scházet ke společným poradám za účelem ko ordinace své činnosti.

PROTOKOL

PRVNÍ DEN Pátek 31. října 1924

Dopolední jednání ( Sjezd zahájen byl po půl 10. hod . dopolední přednesem Inter nacionály, kterou zapěl dělnický pěvecký sbor za řízení sou druha Kudery. )

ZAHAJOVACÍ ŘEČ Předseda Muna:

Soudružky a soudruzi! Jménem výkonného výboru KSČ vítám vás co nejsrdečněji na II . řádném sjezdu naší strany . Soudruzi, dříve než přejdeme k projednání obsáhlého

a důležitého denního pořádku, musíme vzpomenout velikých a těžkých ztrát, které utrpěla Komunistická internacionála úmrtím svého vůdce a zakladatele Vladimíra Iljiče Lenina. ( Shromáždění povstává . ) Vy víte, soudruzi a soudružky, co pro Komunistickou inter

nacionálu a pro proletariát celého světa znamenal Vladimír Il jič. Dnes musíme pracovat bez něho, ale v duchu jeho zásad

a idejí. Učení Leninovo musí přejít do morku a krve každého, kdo se chce zvát komunistou, a všechny komunistické strany,

v první řadě naše strana, musí být prolnuty naskrz učením Le nina a musí si osvojit, pokud to je jen možno, alespoň část je ho umění uvádět ideje komunismu ve skutek.

Soudruzi, vedle Vladimíra Iljiče utrpěla Komunistická inter nacionála ztrátu úmrtím starého revolucionáře, bulharského soudruha Blagoeva , který byl jedním ze zakladatelů Ruské so ciálně demokratické strany bolševiků a jenž byl učitelem celé

generace revolucionářů, zejména na Balkáně. Soudruzi, také naše strana utrpěla ztráty úmrtím soudruhů Karla Vaňka, Antonína Macka a Adolfa Burina . Vzpomínáme

všech těchto soudruhů stejně tak jako celé řady méně známých a bezejmenných pracovníků a vojáků komunistické

strany. Všem těmto věnujeme na našem sjezdu posmrtnou vzpomínku. ( Soudruh Kreibich tlumočí řeč německy. )

- Pěvecký sbor pěje ruský pohřební pochod. Soudruh Muna ( pokračuje ) :

Stejně tak musíme vzpomenout obětí »demokratického reži mu« v naší republice. Vy víte, soudruzi a soudružky, že za éry

humanitářského prezidenta Masaryka zastřeleno bylo

ve

srážkách s ozbrojenou mocí 23 našich soudruhů na Slovensku 39

a v Podkarpatské Rusi. Vy víte, že mnoho našich soudruhů by lo raněno, vy víte, že mnoho našich soudruhů úpí ve vězení. Skláníme své prapory nad hroby mrtvých a soudruhům do ža lářů posíláme z našeho sjezdu svůj proletářský a komunistický pozdrav. Stejně tak vzpomínáme obětí bílého teroru v ostat

nich kapitalistických státech Evropy . Vzpomínáme zejména našich žalářovaných soudruhů v Německu, Polsku , Rumunsku,

Itálii, ve státech okrajových, vzpomínáme zejména obětí krva vého teroru vlády Cankovovy v Bulharsku. Všem těmto sou

druhům posíláme z našeho sjezdu svůj proletářský pozdrav. Nestačí však jen pozdrav . Z našeho sjezdu musí vyjít volání k srdcím všech dělníků v Československu, aby oni ulehčili kru

tý osud žalářovaných a jejich rodin. Proti bílému teroru mu síme vybudovat i v Československu velikou, široké masy prole tariátu obchvacující organizaci rudé pomoci. Dnes ještě může me přispět svou pomocí soudruhům zahraničním, ale mám za

to, že snad v dozírné době budeme i my našich zahraničních soudruhů, neboť celá svědčuje tomu, že i u nás buržoazie a její pomahači pokusí se proti nám vystupovat

potřebovat pomoci řada okolností na sociálně patriotičtí podle vzoru zahra

ničních reakcionářů.

Proti naší straně vede se již řadu neděl prudká kampaň a hrozí se rozpuštěním strany v případě, přijme-li strana usne seni V. světového sjezdu, zejména v otázce národnostní. Mys

lím, soudruzi, že není potřebí zdůrazňovat, že hrozby buržoaz ního a sociálně patriotického tisku zůstanou bez jakéhokoliv vlivu nejenom na delegáty sjezdové, nýbrž i na posledního pří

slušníka naší strany. Myslím, soudruzi, že mohu prohlásit již předem, že všechna usnesení V. světového sjezdu budou naším sjezdem -nejenom přijata, nýbrž celou stranou taktéž s veške rou vehemencí uskutečňována a prosazována. ( Potlesk) . Okoly, které V. sjezd naší straně uložil, jsou veliké a mohou být usku tečněny jen tehdy, když budou prováděny celou naší stranou a všemi směry ve straně. Myslím, že by neprokázal dobrou službu straně a Komunistické internacionale ten, kdo chtěl by některý směr ve straně z vedení vylučovat.

Sjezd strany bude posuzovat činnost dosavadního výkon ného výboru strany. Činnost vedení strany byla kritizována

V. světovým sjezdem Komunistické internacionály. Mnohé z nás tato kritika zpočátku bolela, ale koneckonců došli jsme k pře svědčení, že tato kritika byla správná, a tomuto přesvědčení dali jsme výraz hlasováním pro rezoluci, navrženou exekuti vou Komunistické internacionály v Moskvě. Vy máte dnes v rukou zprávu ústředního sekretariátu. Vy uslyšíte taktéž zprávu ústředního tajemníka soudruha Zápo

tockého, který jistě nebude zakrývat nedostatky strany a chy by, kterých se vedení strany dopustilo. Z jeho zprávy seznáte, 40

za jakých okolností dosavadní výkonný výbor pracoval a co bylo příčinou chyb, kterých se dopustil. Mají-li být v budoucnu odstraněny chyby a nedostatky, které strana bezesporně má,

je třeba práce všech příslušníků strany. Není možno, aby se někteří soudruzi postavili do pózy kritiků, nýbrž je třeba, aby všichni svorně pracovali na odstranění chyb a na zdokonale ní strany v tom smyslu, jak nám to ukládá V. světový sjezd. Bolševizace strany, ke které musíme přistoupit, nebude rozře

šena přijetím nejkrásnějších rezolucí, nýbrž strana stane se bolševickou jen tehdy, když každý jednotlivý soudruh a sou družka bude konat plně svoji povinnost.

Soudruzi a soudružky! Jdeme vstříc těžkým dobám. Reakce v tomto státě i reakce v celém světě strojí se k novému útoku proti revolučnímu proletariátu. Tento útok může být odražen

jenom tehdy, když komunistické strany ve všech zemích dove dou ovlivnit a vést do bojů a bitev veliké proletářské masy,

když dovedou získat si důvěru bezpartijních a když těmito budou považovány za vůdce proletářských mas. To je také úkol, který připadá straně naší. Snažme se jej splnit! Přeji si, aby sjezd rozřešil k prospěchu celé strany a k prospěchu Ko munistické internacionály všechny sporné otázky a problémy,

které jsou na denním pořádku tohoto sjezdu. V tomto smyslu vás, soudružky a soudruzi, ještě jednou vítám a považuji druhý

sjezd naší strany za zahájený. ( Soudruh Kreibich překládá. ) Předseda Muna: Výkonný výbor strany navrhuje vám pro

řízení sjezdu následující předsednictvo: Burian, Muna, Hirschl, Kdo je pro Tausik, Herz, Strnadová. Má někdo jiný návrh ? toto navržené předsednictvo ? Prosím o zdvižení rudé legitima ce. - Kdo je proti? - Přijímá se jednomyslně. Soudruh Muna: Prosím soudruhy, kteří byli zvoleni do před sednictva , aby zaujali svá místa . ( Děje se . )

Předseda Burian : Soudruzi, jsme na počátku vážného jed nání a jsem přesvědčen, že delegáti i předsednictvo se vše

možně přičiní, aby aspoň po stránce formální ulehčilo se naše jednání. Před zahájením dnešní schůze je nám rozhodnout

o některých formálních otázkách. Výkonný výbor navrhuje ná sledující program našeho sjezdu :

PROGRAM II. řádného sjezdu KSČ : 1. Zahájení, volba předsednictva a komisí. 2. Podání zpráv sekretariátu a kontrolní komise ( referent soudruh Zápotocký ) .

3. Zpráva z V. kongresu KI ( referent soudruh Šmeral a sou druh Neurath ) . 41

4. Politická situace ( referent soudruh Haken ) . 5. Odborová otázka ( referent soudruh Kohn, spolureferenti soudruzi Hais a Heller ) .

6. Otázka malozemědělská ( referent soudruh Rydlo ) .

7. Výstavba strany ( referent soudruh Zápotocký ) . 8. Národnostní otázka ( referent soudruh Ed. Burian, spolu referent soudruh Verčík ) .

9. Propaganda leninismu ( referuje soudruh Kreibich ) . 10. Volby . 11. Různé.

Jsou proti tomuto dennímu pořádku námitky nebo nějaká

přání? Není tomu tak, pokládám denní pořádek za schválený. Dále je nám rozhodnout o našem jednacím řádu. Jednací řád byl vám, soudruzi, rozdán. ( Výkřiky: Nebyl ! ) – Je přání, aby byl rozdán. Jednací řád bude rozdán. Jsou námitky ? Je vy sloveno přání, aby jednací řád byl čten. Tomu vyhovuji.

JEDNACÍ ŘÁD II . SJEZDU Předseda Burian: Předsednictvo navrhuje tento jednací řád : 1. Přihlášky o slovo dějí se písemně. Řečnikům uděluje se

slovo v pořadu podle přihlášek. Na lístku přihlašovacím nutno udat kraj, který delegát zastupuje, jméno ústředí nebo korpo race .

2. Všechny návrhy, kromě návrhu k jednacímu řádu, musí být podány písemně a musí být podepsány aspoň 25 delegáty. 3. Při hlasování o návrzích na ukončení řečnické listiny ne

bo na konec debaty a při návrzích k jednacímu řádu obdrží slovo jeden řečník pro a jeden proti. 4. Řečnická doba referentů je k bodu 3 11/2 hodiny, k ostat ním bodům hodina . K bodům 5 a 8 vedle hlavního referenta je

řečnická doba pro spolureferenta stanovena na 34 hodiny. V debatě stanoví se řečnická doba na 10 minut a možno

obdržet slovo v téže věci nejvýše dvakrát. K jednacímu řádu a věcné poznámce řečnická lhůta 2 minuty. 5. Slovo k jednacímu řádu udílí se mimo pořad zapsaných řečníků. Při podání návrhu k jednacímu řádu je možno podat jen protinávrh nebo návrh zprostředkující. Debata se nepři pouští. Věcné poznámky připouštějí se na konci debaty.

6. Usnášení děje se prostou většinou hlasů. Při rovnosti návrh se zamítá. Právo hlasovací mají jen delegáti s hlasem

rozhodujícím. Hlasování děje se zdvižením rudé legitimace. Právo zúčastnit se debaty mají delegáti s hlasem rozhodujícím i s hlasem poradním. ( Rudé a bílé legitimace . ) Povinně účastným hostům ( modré legitimace ) může být uděleno slovo jen výjimečně se svolením sjezdu. 42

7. Přeje-li si toho 30 delegátů, musí být hlasováno podle jmen .

8. Do sjezdových komisí a předsednictva mohou být voleni delegáti s hlasem rozhodujícím i s hlasem poradním. Sjezdové komise jsou:

1. Mandátová ( 5členná ) , 2. politická ( 10členná ) , 3. organi

zační ( 6členná ) , 4. pro otázky zemědělské ( 6členná ) , 5. odboro vá ( 10členná ), 6. národnostní ( 6členná ) , 7. tisková ( 6členná ) ,

8. pro propagandu leninismu ( 10členná ) , 9. volební. 9. Jednání sjezdové, vyjímaje den zahájení sjezdu, počíná přesně o 8. hodině ranní s jednohodinovou polední přestávkou a končí o 5. hodině večerní.

Jsou námitky proti tomuto jednacímu řádu ? Soudruh Sterni má slovo.

Předseda Burian překládá : Soudruh Stern navrhuje, aby bylo

změněno v jednacím řádě to místo, kde se praví, že při po dávání návrhů k jednacímu řádu je možno podat jen proti návrh nebo zprostředkující návrh . Debata se nepřipouští. On má proti tomu námitky a žádá, aby také k jednacímu

řádu byla možna debata, a to jeden řečník pro a jeden řečník proti, každý po 2 minutách.

Soudruzi, je nám rozhodnout. Nejprve rozhodneme o návrhu soudruha Sterna . Je to protinávrh. Kdo je pro protinávrh ?

Děkuji. Kdo je pro oficiální návrh ? ( Hlasuje se.) Předseda Burian: To není možno rozhodnout, musím prosit

soudruhy, aby sečetli hlasy. Kdo je pro návrh soudruha Ster na ? ( Čtyři soudruzi sčítají hlasy. ) Kdo je pro návrh oficiální ? Návrh soudruh Sterna je přijat 64 hlasy proti 48 hlasům.

VOLBA KOMISÍ * Předseda Burian: Ještě máme zvolit komise, aby mohly praco vat. Výkonný výbor navrhuje do komisí soudruhy, o čemž se stala, tuším, ve výkonném výboru dohoda obou směrů.

Do mandátové komise jsou navrženi : Kirchman ( Praha ) , Sei del ( Liberec ) , Petr ( Ostrava ) , Dražilová ( Praha ) , Junek (Pra ha ) .

Jsou námitky proti tomuto návrhu ? Nejsou. Pokládám man dátovou komisi za schválenou.

Do politické komise jsou navrženi: Houser ( Praha ) , Stern ( Liberec ) , Doležal ( Brno ) , Seidler ( Bratislava ), Herz (Luče nec ), Dobrovolný, Gatti, Hůla, Rouček, Janek. Náhradníci: Go liath, Grünwald. Referenti: Šmeral, Haken, Neurath. Jsou námitky? Slovo má soudruh Eibel. i Delegát Stern hovořil německy. 43

Soudruh Eibel: Jménem brněnské delegace navrhuji, aby místo soudruha Roučka byl členem této komise soudruh dr. Ečer.

Předseda Burian: Tím, myslím , že je věc vyřízena. Jsou jiné návrhy ? Soudružka Grimmichová.

Soudružka Grimmichová: Já doporučuji, aby do všech komisí byla zvolena vždy jedna soudružka.

Předseda Burian: Když si soudružky přejí, může být počet ( členů ) komisí rozmnožen. Jiné návrhy nejsou, komise politic ká je schválena.

Do organizační komise jsou navrženi : Horn, Kreutz, Fejer, Krček, Křenová, Nykodým. Jako referent soudruh Zápotocký.

Jsou jiné návrhy ? Nejsou žádné. Organizační komise je schválena .

Do volební komise jsou navrženi : Kreutz, Goliath, Steiner, Skalák, Gatti , Knytlová .

Přeje si někdo k tomu slovo ? Soudruh Rouček.

Soudruh Rouček: Jménem brněnských delegátů činím tento návrh : Poněvadž volba výkonného výboru, která bude projed

návána ve volební komisi, je mimořádně důležitá pro celou na ši stranu, neboť na této věci je celá strana interesována, činím návrh, aby volební komise byla utvořena tak, aby v ní ze všech

krajů v republice zasedalo po 1 delegátu, tudíž aby tato komi se byla 24členná.

Předseda Burian: Přeje si někdo k tomu slovo ? Nikdo. Kdo je pro návrh soudruha Roučka ? To je většina. Kdo je proti ? To je menšina. Kraje musí o této věci mezi sebou rokovat a musí

být učiněn návrh o volebních komisích. Prosím, aby to sem by lo písemně dodáno. Slovo má soudružka Grindlová. Soudružka Grindlová: Do komise politické navrhují sou družky soudružku Grimmichovou.

Předseda Burian: Kdo je pro? Schvaluje se. Do národnostní komise jsou navrženi: Volek, Seidler, Stern, Eder, Kreibich , Krausová .

Předseda Burian: Jsou jiné návrhy ? Slovo má soudruh Eibel.

Soudruh Eibel: Navrhuji jménem brněnských delegátů, aby do této komise byl zvolen soudruh Rouček místo soudruha dr. Edera.

Předseda Burian: Dále má slovo soudruh Maurer.

Soudruh Maurer: Činil bych dotaz, kdo je zvolen do národ nostní komise za Slovensko ? Navrhuji, aby do této komise byl přijat soudruh Verčík.

Předseda Burian: Soudruh Verčík je tam jako referent. Slo vo má soudruh Petr.

Soudruh Petr: Navrhuji do této komise za Poláky soudruha Walczaka .

Předseda Burian: Kdo schvaluje komisi národnostní ? Přijato. 44

Do tiskové komise jsou navrženi: Weihrauch, Šturc, Kršiak, Mondok, Hovorka, Malá.

Jsou jiné návrhy ? Soudružka Štrosová. Soudružka Štrosová: Navrhovala bych soudruha Frieda z Košic.

Předseda Burian: Námitky proti tomu nejsou? Komise tisko vá je zvolena.

Soudruh Krček: Já bych navrhoval ještě do komise národ nostní soudruha Remundu.

Předseda Burian: Brněnská delegace přeje si místo soudruha Roučka v národnostní komisi soudruha Remundu. Proti tomu nejsou žádné námitky? ( Nebyly ) .

Předseda Burian : Soudruzi, oznamuji, že došly dva telegra my, a to od soudružské komunistické strany Francouzské a od

závodních buněk v Košicích. Oba telegramy jsou pozdravné. Do zemědělské komise jsou navrženi: Dobrovolný, Dittrich, Čulen, Čížková, Šturc, Kliment. Jsou jiné návrhy? Nejsou. Komise zemědělská je zvolena.

Do odborové komise jsou navrženi : Seidl, Šafranko, Wünsch , Melichar, Hirschl, Galla, Kejř, Branišová, Kršiak, Filip.

Jsou jiné návrhy ? Nejsou. Tím je složení odborové komise schváleno.

Do propagační komise jsou navrženi : Grünwald , Schmerda,

Doležal, Cibulka, Fried, Jirava, Suchardová, Neumann, Hůla, Görlich.

Předseda Burian: Jsou jiné návrhy? Slovo má soudruh Chra mosta .

Soudruh Chramosta: Následkem toho, že soudruh Cibulka rezignoval na funkci delegáta, byl jsem navržen já jako ná hradník. Prosím, aby sjezd rozhodl také o tomto návrhu. Předseda Burian : Soudruh Kašák.

Soudruh Kašák: Navrhují soudruha Chramostu místo sou druha Cibulky.

Předseda Burian: Stejně tak soudruh Schmerda žádá, aby do

komise propagační byl místo něho zvolen soudruh Heczko. Jsou námitky ? Přijato. Nyní jsou projevy. První přihlásil se k projevu soudruh Verčík.

PROJEV K SEDMÉMU VÝROČÍ

RUSKÉ PROLETÁŘSKÉ REVOLUCE – J. VERČÍK Soudruh Verčík: K VII. výročí ruské proletářské revoluce navrhuji tento projev:

II . řádný sjezd Komunistické strany Československa, konaný bezprostředně před sedmým výročím ruské proletářské revolu 45

ce, pozdravuje hrdinný ruský proletariát. Komunistická strana Československa je si dobře vědoma, co ruská proletářská revo luce znamená pro veškerou světovou pracující třídu, pro všechny ujařmené a utlačované. Vítězství ruské revoluce , zřízení proletářské diktatury a udržení tohoto prvního světo vého dělnického státu jsou zárukou konečného vítězství mezi národní dělnické třídy, poněvauž ruská proletářská revoluce

ničím jiným v podstatě není nežli úvodem k revoluci světové. Komunistická strana Československa obzvláště pozdravuje Ko munistickou stranu Ruska, která je nositelkou ruské proletár ské revoluce a současně učitelkou všeho proletariátu. Poprvé za vlády ruské proletářské revoluce oslavuje světový proleta riát vítězství ruské revoluce bez soudruha Lenina. Ruská revo

luce je v prvé řadě jeho činem. Nechť v tyto dny v proletár ských řadách československé strany mocně oživí vzpomínky na soudruha Lenina ! Nechť jeho učení osvojí si proletariát čes koslovenský ! Nechť druhý řádný sjezd Komunistické strany Československa k tomuto dílu vydatně přispěje ! Sláva rus!

proletářské revoluci! Nechť žije diktatura proletariátu v Rusku a jeho komunistická strana ! Nechť žije Komunistická strana

Československa ! ( Potlesk . )

Předseda Burian: Soudruzi, myslím, že o tomto návrhu není potřeba hlascvat, že je samozřejmý a že celým sjezdem je schválen. K projevui o událostech na Slovensku uděluji slovo soudruhu Doležalovi.

PROJEV K UDÁLOSTEM NA SLOVENSKU J. DOLEŽAL* Soudruh Doležal:

Panující česká buržoazie bezohledně utlačuje pracující lid v Československé republice. Perzekuce je však namířena hlav

ně proti třídně uvědomělému proletariátu. » Demokratický« re žim však nejlépe odhaluje svou násilnou tvář na takzvaných vosvobozených « částech republiky: na Slovensku a v Rusínsku. Pokud v historických zemích je pronásledování proletariátu

menší, o to více připomíná způsob vládnutí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na stav koloniální.

Český imperialismus téměř zničil slovenský průmysl postup ným odbouráváním. Více než sto tisíc »svobodných « dělníků bylo vyhnáno bídou do ciziny. Sta zastavených a vyvezených podniků jsou důkazem toho, že obě země jsou hospodářskou pouští. V posledních zbytcích průmyslových podniků žije pro

letariát v nejtěžších poměrech. Každý pokus dosáhnout větší 46

skyvy chleba od vlasteneckého nebo cizáckého kapitálu je po važován za protistátní akt. Téměř každý mzdový a existenční zápas končí se krvavou exekucí. Žalář, četnický bajonet a ma licherovky jsou důkazem toho, že čs. státního aparátu je násilně používáno proti hospodářsky slabým a na ochranu

neobmezeného vysávání pracujícího lidu mezinárodním kapi tálem. Od roku 1919 množí se krvavé exekuce. Barbarské mu

čení zatčených, zabíjení bajonetem a používání střel dum-dum proti bezbrannému proletariátu označují se za cesty » osvobo zení« Slovenska a Podkarpatské Rusi. V roce 1919 tisíce pad lých hrdinů slovenských, obhajujících slovenskou komunu, by lo před svou smrtí mučeno a žalářováno. Ve Zvolenu, Filkovu, ve Vrútkách bylo 10 nevinných soudruhů zavražděno. V roce

1920 bylo v Rumanové, Hlohovci a ve Vráblech zastřeleno čet níky 7 soudruhů a bylo mnoho raněných. V roce 1921 tekla proletářská krev v Ružomberoku , v Krompaších, v Topoľča nech a v Ardovu. Bylo tehdy sedm mrtvých a na 70 raněných. V roce 1922 v Hrušové, v Novém Mestě n. V. a v Bratislavě

padly 2 životy a 7 raněných. V roce 1922 v Močenoku padl je den život, ve Zvolenu a v Košicích bylo více než 30 raněných. V roce 1924 v Zaričavě, Svaljavě, v Turje Bystré, Poljaně, Lu čenci a v Trenčíně bylo 6 mrtvých. Byly celé desítky raněných. Tohleto všechno vyžádal si dodnes pacifisticko-demokratický režim československého kapitalistického státu . Způsob násilné ho vyvraždování proletariátu přechází ze Slovenska a Podkar

patské Rusi i do historických zemí republiky, jak tomu na svědčuje zákeřná vražda komunistického dělníka na Ostravsku. Krví proletariátu chce se udržet buržoazie u moci. Na Slo

vensku a v Podkarpatské Rusi nebude už průmyslového města,

kde by byla netekla krev proletariátu. Avšak proto, že v histo rických zemích buržoazie i při veškeré perzekuci proletariátu

chce zachovat zdání demokracie, nesmí se třídně uvědomělý proletariát mýlit. Padli proletáři na Slovensku jsou bratři čes kých proletářů. Proletariát Českých zemí nebude se nečinně dívat na vraždění dělníků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a nedovolí, aby nadále byla krev dělníků na Slovensku pro

lévána. Proletariát Československa prohlašuje s veškerou ener gií, že nedá si tento způsob vlády líbit. Sjezd KSČ prohlašuje, že zostřený třídní zápas slovenského a rusínského proletariátu považuje za svůj vlastní a solidarizuje se s velikými zápasy

proletariátu Slovenska a Podkarpatské Rusi. ( Potlesk . )

Předseda Burian : Soudruzi, také tento projev pokládám za

schválený. Soudruzi, mám nyní milou povinnost pozdravit v našem středu zástupce Komunistické internacionály. Sou

druh, který nám přednese pozdrav Komunistické internacio nály a stanovisko Komunistické internacionály, je jedním ze 47

staré gardy ruské komunistické strany . Je to soudruh, ktery po dlouhá léta spolupracoval se soudruhem Leninem a musil si odnést také mnohou perzekuci. Tento soudruh dostavil se za Komunistickou internacionálu do našeho středu. Prosím zá

stupce Komunistické internacionály, aby se ujal slova. Zástupce Komunistické internacionály soudruh Manuilskij je

uvítán potleskem. Shromáždění povstává a pěje Internacio nálu.

Soudruh Manuilskij mluví rusky. ( Soudruzi Šmeral a Micha lec překládají .)

Předseda Burian ( po jeho řeči ) : Soudruzi, nyní bude řeč přeložena. Ale je již půl jedné a já myslím, že čeští delegáti mohli by zde zůstat a němečtí delegáti jít na oběd. Pak zase bude řeč přeložena pro německé delegáty a čeští delegáti by mohli jít na oběd .

ŘEČ D. MANUILSKÉHO, VŮDCE DELEGACE EXEKUTIVY

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY NA SJEZDU KSČZ Zdravím především sjezd strany jménem výkonného výboru

Komunistické internacionály. Toto je prvý sjezd strany, na němž může mluvit zástupce ruské strany. Proto používám této

příležitosti, abych vyřídil sjezdu strany ' i bratrské pozdravy Komunistické strany Ruska . Celá internacionála pohlíží s velkým očekáváním na tento sjezd strany a domnívá se, že jeho význam je mimořádný. Všichni revolucionáři, všechny dobré živly v mezinárodním ko

munistickém hnutí očekávají s velkým napětím, že sjezd stra ny rozřeší krizi, v níž se nalézá Komunistická strana Českoslo venska. Ale nejen revolucionáři v internacionále pozorují tato

jednání, nýbrž i nepřátelé Komunistické internacionály. Je pří značné, že v posledních dnech přijela sem do Prahy Balabáno vá, ona menševička, jež byla vyloučena ze strany, a pravděpo

dobně se pokouší vyzkoušet, nebyla -li by v Československu pří znivá půda pro vytvoření nové Dvaa půlté internacionály . K to

mu přistupuje, že ve všech nepřátelských listech, především 1 V orig. Protokolu : „ruské komunistické internacionály “ . . Projev D. Manuilského otiskuje Rudé právo, 5. listopadu 1924. Text což bylo v Rudém právu se natolik obsahově a ještě více stylisticky zřejmě způsobeno i bezprostředností překladu - odlišuje od originálu Protokolu, že by srovnání obou verzí pomocí poznámkového aparátu bylo

nepřehledné. Proto záznam Rudého práva otiskujeme v přílohách tohoto vydání Protokolu , str . 716—727. 48

však v sociálně demokratických, lze nalézt téměř každého dne myšlenku, že by sociálně demokratická strana byla ochotna a že také s tím počítá, aby došlo eventuálně k součinnosti a ke spolku s pravým křídlem Komunistické strany Československa. Domnívám se, že mohu říci jménem Komunistické internacio nály ve shodě se všemi soudruhy, kteří zde jsou přítomni, že ta to naděje nepřátel se nesplní a že si ony spojence, které hle dají, budou muset hledat jinde. Dostávám se nejprve k tomu, abych promluvil o dobrých

stránkách Komunistické strany Československa. Není mým úkolem, abych se o těchto věcech obšírně zmiňoval. Dobré

stránky Komunistické strany Československa jsou v internacio nále známy. Především je v internacionále známo, že Komunis

tická strana Československa je dobrou proletářskou, masovou stranou, stranou, jež

pokud se týká jejího sociálního slože.

ní, výše procenta jejích proletářských členů — je jednou z nej lepších sekcí Kl. K tomu přistupuje, že Komunistická strana Československa má celou řadu dobrých organizátorů. Jmenuji

zde jen soudruha Zápotockého a přál bych mnoha sekcím Ko ry. Dále k tomu přistupuje, že Komunistická strana Českoslo

munistické internacionály, aby měly takové dobré organizáto venska disponuje tak důvtipnými vůdci, jakým je soudruh Smeral .

Budoucnost strany je zajištěna levou opozicí ve straně, s niz se Kominterna rozhodně solidarizuje a jež zaručuje, že linie strany bude změněna tak , jak toho je zapotřebí. Konečně k to mu ještě také přistupuje komunistická mládež strany, o níž se

sice soudruh Šmeral právem zmínil, že se ještě nemohla upev nit tak, jak by bylo zapotřebí, o níž však přece platí, že má ve

svých řadách celou řadu soudruhů, v něž může klást své na

děje a očekávání nejen KSČ, nýbrž celá internacionála. Ale nejedná se o dobré stránky strany. Nejsme internacio.

nálou, jež staví do popředí chvalořečení, máme ve své interna cionále bolševickou metodu a ta záleží v tom, že si říkáme ote vřeně a poctivě všechny chyby do očí a že se pokoušíme o ná.

pravu těchto chyb na základě mezinárodních a národních zku šeností hnutí. To prakticky znamená, že také na tomto sjezdu

strany, jako v Československu vůbec, stojí kritika v popředí a musí být jedním z nejdůležitějších úkolů. Tento sjezd není žádným svátečním, žádným jubilejním kongresem, nýbrž revo

lučním sjezdem komunistické strany, který tuto kritiku musí provést.

Považuji za nutné, aby tato kritika byla přednesena jménem Komunistické internacionály. Zdůrazňuji, že ruští komunisté jsou zvyklí mluvit velmi tvrdě a velmi otevřeně. Nejsou naklo něni tomu, oblékat svou kritiku a své názory v delikátní formy

francouzských manýrů. Oni, kteří v revoluci přinesli velké 49

osobní oběti

kteří se nezastavili před žádnou obětí, mohou

v této otázce mít tím méně eventuálních ohledů na samolibost

nebo sebelásku jednotlivých soudruhů; naopak, pro ně stoji

v popředí všeho uvažování vyjasnění a pravda. Proto zde budu mluvit o situaci ve straně s veškerou jasností a otevřenosti. Bude-li snad ' některým soudruhům připadat má kritika po někud přehnanou a poněkud tvrdou, nutno to odůvodnit právě tím, že ruští bolševici jsou zvyklí kritizovat tvrdě a bezohledně. Již pouhý fakt, že nejdůležitější otázky mezinárodního děl nického hnutí, ony otázky, jež se v Kominterně objevily již před rokem a jež jsou spjaty s osudem celé dělnické třídy, ony otázky, o něž byla vedena diskuse v anglické, francouzské, ruské a německé straně v internacionále, ony otázky, o nichž také již těmito stranami bylo rozhodnuto, mají být v Českoslo vensku diskutovány a vyřízeny teprve nyní, když Kominterna je definitivně rozřešila již na V. kongresu před půl rokem, tato okolnost sama již nasvědčuje tomu, že v KSČ není vše zdravé. Soudruh Zinovjev poukázal ve svém pozdravném dopise ke sjezdu strany na to, že KSČ má některé rysy provincialismu. Toto zhodnocení situace ve straně je správné. Je vskutku velmi

povážlivé, že strana se zaměstnává všeobecně mezinárodními otázkami příliš málo ve shodě s vývojem v celé internacionale, a také opožděně. To platí zejména o oněch otázkách, které

jsou v celé internacionále již nyní vyjasněny. Zmíním se nyní o několika těchto konkrétních otázkách.

První otázkou je diskuse v ruské straně. O této otázce zde

máme článek soudruha Kreibicha . Zdůrazňuji, že soudruh Kreibich je starým soudruhem, že Kominterna ho považuje za jednoho z jejích spoluzakladatelů a že úplně uznává velké zá sluhy Kreibichovy, především v německé části českosloven ského dělnického hnutí. Ale musíme si otevřeně objasnit, jaké kladené otázek si zvolil Kreibich ve svém článku o ruské otáz

ce. Kreibichovo postavení otázek v jeho článku zní asi takto : Vlastní smysl diskuse v ruské straně je prý ten, že ruské me tody vedení strany mají být přeneseny na všechny ostatní stra ny, že otázka vedení má být rozřešena i v ostatních zemích po dle ruského vzoru a že se koneckonců v této diskusi jedná

o to, odstranit jednotlivá vedení v komunistických stranách a učinit tato vedení povolnými ruské vedoucí gardě. Jakou jsme měli v Rusku diskusi ? V ruské diskusi jednalo se o otáz ku dělnické demokracie ve vnitrostranických vztazích. Tato dis

1 D. Manuilskij má zřejmě na mysli obsáhlý článek K. Kreibicha, Zwischen

Weltkongress und Parteitag. V AÚML ÚV KSČse zachoval tištěný německý originál, dále koncept českého překladu a neúplný cyklostylovaný výtisk ( b . 80, a.j. 41 ). 50

kuse byla tak důležitá a její následky byly takové a mohly se rozrůst v takové, že mohly být ohroženy revoluční vymoženo . sti a mocenské postavení Komunistické strany Ruska. Pokud se týká těchto vážných otázek, musíme konstatovat, že českoslo venský sjezd strany skutečně k ní zaujímá stanovisko teprve rok po tom, co tyto otázky jsou v ruské straně již dávno vy řízeny.

Německá otázka: Také zde máme některé projevy soudruha Kreibicha. Kreibich staví otázku tak, že je naším úkolem stu

dovat příčiny, jež vedly v Německu k porážce. Táži se : Jen stu dovat ? Vždyť nejsme žádným vědeckohospodářským ústavem

ke studiu příčin takovýchto srážek , nýbrž jsme kongresem re volučního předvoje dělnického hnuti. My, jakožto Komunistic ká internacionála, máme nejen za úkol »studovat« příčiny této

porážky, nýbrž především vyvozovat z ní praktické závěry . Vždyť musíme zcela otevřeně mít zřetel k tomu, v jak velkém nebezpečí se minulého roku nalézala německá strana. Psali jsme tehdy, jakožto Komunistická internacionála, že osud ce

lého evropského dělnického hnutí je vsazen na kartu německé revoluce, a je faktem, že kdyby boje v předešlém roce nebyly bývaly prohrány, bývala by se celá mezinárodní situace pod statně změnila. Prohráli jsme tuto bitvu v Německu následkem

velkých chyb dřívějšího vedení německé strany. Soudruh Krei bich musí tedy prominout, zjišťujeme-li zcela otevřeně, že nám nyní navrhuje menševické metody >studovat příčinya, jež

v Německu vedly k porážce. Nikoliv, nejedná se o studium, jedná se o závěry. Závěry vyvodila německá strana ještě v průběhu porážky. Byla nucena změnit ještě během porážky od základu své vedení. V Německu jsme měli krizi, jež vedla stranu velmi vážně v nebezpečí úplného rozkladu, rozkolu a roztříštění. Je děkovat zasáhnutí, rozhodnutím Kominterny, soudruhu Kreibichu, že jsme stranu v Německu zachránili od

tohoto osudu. Jen té okolnosti, že jsme nalezli společnou zá kladnu s levým křídlem německé strany, je děkovat, že jsme mohli tuto otázku vyřídit ve prospěch strany. O této osudové otázce se v Československu diskutuje teprve nyní.

Považuji nyní za nutné, abych poukázal také na několik mo mentů praktického dělnického hnutí, jež se snad zdají podří zenějšími, jež však přece ukazují, v jaké situaci se strana

vskutku nalézá a jaká nebezpečí ji hrozí. Strana má v Praze 28 000 členů. Za demonstračních projevů atd. je tomu obyčejně tak, že počet účastníků členů strany ko lisá mezi 7000 a 12 000. To prakticky znamená, že polovina čle nů strany tvoří onu část přívrženců komunistické strany, jež v jiných komunistických stranách představuje skupinu, okruh sympatizujících, obklopující stranu. My v Moskvě máme v tom to okrsku asi 150 000 členů, ale našich projevů se účastní oby 51

čejně půl miliónů dělníků. Ovšem jsme vládnoucí stranou, máme ve svých rukou státní moc, a tato okolnost velmi značně

usnadňuje naši situaci. Ale přece nelze nepoukázat na to, že ve vaší straně ona pasívní část sympatizujících, ona rezerva, jež se jinde nalézá mimo stranu, je u vás organizována ve straně samotné existence těchto živlů znamená, že smýšlení a utváření názorů vůdců strany při vytváření politické linie strany jsou rozhodujícím způsobem ovlivňovány těmito živly. To je historickou skutečností, kterou nelze zamlčet. Mlu

víme-li se soudruhem Šmeralem o politické linii strany, bývá jeho obvyklou námitkou: Více opatrnosti, opatrnost, opatrnost! Zcela v protivě k Dantonovi, který velel : Odvahu, odvahu a ješ

tě jednou odvahu ! Otázka zní: Chce se KSČ orientovat podle avantgardy revolučního hnutí v Československu, to je podle aktivních živlů strany samotné, anebo podle oné pasívní části sympatizujících, jež jsou zde organizováni také ve straně ?

Je těžkou chybou, že se v Československu, jak se zdá, strana orientuje podle oné pasívní části a že vytváří svou politickou linii se zřetelem k této pasívní části hnutí.

Mluvíme-li s vedoucími soudruhy KSČ a kritizujeme-li stra nu, bývá nejčastější argument, jehož se používá proti Komin terně, onen, že nebereme dosti zřetele na masovou povahu

KSČ. To je zcela nesprávné položení otázky. Dovedeme si velmi vysoko vážit toho, že strana v Československu je stranou ma sovou. Zasazujeme se o to, aby tato masová povaha strany zů

stala uchována ; ale nemůžeme se vyhnout tomu, abychom poukázali a kritizovali, jak někteří soudruzi tuto otázku vti

skují do popředí a jak zejména soudruh Hůla v souvislosti s tímto položením otázky přichází s teorií statistické většinyi a ve svém článku o výsledcích V. kongresu Kominterny2 poukazuje na to, že usnesení V. kongresu nesou v sobě nebez pečí, že se strana vzdálí masám, že bude ohroženo její spojení s masami. Vchází-li soudruh Hůla, jehož znám jakožto soudru ha, na tuto cestu, musíme mu zcela otevřeně říci, že toto je

cesta velmi nebezpečná, z níž musí být vyvozovány závěry. Považuji za nutné, abych ještě uvedl několik malých epizod ze života strany samotné, abych poukázal na situaci strany.

V poslední době byla v Československu na denním pořádku otázka zostření cenzurní praxe. V ústředním listě strany byly napsány články asi v tom smyslu, že se očekává a doufá v sou činnost všeobecných svazů žurnalistů na potírání tohoto zostření cenzury. To je velmi závažné položení otázky a je pro situaci ve straně velmi charakteristickým. 1 B. Hůla, Menšina či většina? Rudé právo, 30. dubna 1924. • B. Hůla, KSČ na V. sjezdu KI, Komunistická revue, d. 14–15, 1. září 1924, 8. 401-425, č. 17-18, 1. října 1924, s. 487–508. 52

Druhý moment tohoto druhu nám poskytuje komunální kon ference strany , jež se konala v poslední době a na níž mluvili zástupci komunálních frakcí komunistické strany v tom smys lu, že na této konferenci jsou přítomni ani ne tak jako komu nisté, jako v prvé řadě jakožto Členové obecních zastupitel stev, a že se musí usnášet z tohoto stanoviska. Nuže, ruská zku

šenost a praxe je taková, že soudruzi, kteří by u nás tak mluvi li, octli by se nejen mimo obecní zastupitelstva , nýbrž i mimo

komunistickou stranu, poněvadž je zapotřebí, aby v komunis tické straně byl každý sbor, každé zastupitelstvo strany v nějaké mimostranické instituci, vystaven v prvé řadě nej

přísnější kontrole stranou a podřízení straně.

Poukazuji ještě na třetí okolnost. Měli jsme zde různé pověs ti a pronášení názorů, jež vyúsťují v názor, že KSČ má ještě příliš silné spojení se svým měštáckým okolím. Měli jsme podo bnou věc na IV. sjezdu Kominterny u francouzské strany. Na

IV. kongresu vyšlo najevo, že řada vůdčích francouzských sou druhů, místo aby utvořila frakce komunistické strany v odbo rech, tvořila buňky v lóžích svobodných zednářů. Vedli jsme tehdy v této otázce velmi ostrý boj : poukazovali jsme na to, že je hlavním úkolem francouzské strany zničit tyto zbytky ideo

logického a praktického spojení s měštáckým okolím. Viděli jsme tehdy, že Frossard a jeho přátelé nám odpověděli týmž

poukazem na masovou povahu strany, že Frossard především formuloval teorii, že strana představuje » velkou rodinu«, » vel

ké přátelství«. Musíme říci, že, jak se zdá, i v Československu máme takovouto koncepci . Soudruh Šmeral se poslední dobou v článku proti soudruhu

Manuilskému? ohradil velmi ostře proti tomu, že soudruh Ma nuilskij jej postavil zdánlivě do jedné linie s Frossardem, ja

kož vůbec soudruh Šmeral vyslovil myšlenku, že je uvnitř stra ny od opozice stavěn do jedné linie s Frossardem a Höglun dem, že byl líčen jako centrista a i soudruhem Manuilským ja

ko centrista hodnocen. Položení otázky soudruhem Šmeralem

je v tomto směru úplně nesprávné. Nikdo v Kominterně neměl nikdy v úmyslu postavit soudruha Šmerala do jedné linie

s bývalými soudruhy Frossardem a Höglundem. To není možno již proto, že Šmeral je chytřejší nejméně o tři hlavy nežli Fros sard a Höglund dohromady. Soudruh Šmeral je po desetiletí úzce spjat s československým dělnickým hnutím. Ale musíme

říci otevřeně, že přehnaná opatrnost, kterou vidíme u Šmerala, dává nám podnět k obavám a že se domníváme, že tato pře hnaná opatrnost by mohla způsobit vývoji strany obtíže. 1 Říšská komunální konference se konala ve dnech 18.-19. října 1924 v Praze.

· B. Šmeral, Několik poznámek k článku soudruha Manuilského, Rudé právo, 24. října 1924. 53

Dostávám se nyní k dalšímu, velmi důležitému momentu. Také krize v KSČ samotné dostavila se v protikladu k ostatnim stranám s velikým zpožděním . Víme, že vývoj a tvoření Komu nistické internacionály jakožto skutečné internacionály je spo jeno s velikými obtížemi a komplikacemi, že představuje po chod, který se nemůže odehrát tak rychle jako jízda autem po

Václavském náměstí, že tento vývoj Kominterny je spojen s velkými krizemi v jednotlivých stranách, že za těchto krizi musíme také bojovat, a dokonce se rozejít s osobními přáteli, že jsme nuceni, abychom proti nim vystoupili. Máme v tomto ohledu v Kominterně již velkou zkušenost. Měli jsme téměř ve

všech stranách velké krize a boje, měli jsme ve francouzské straně nejméně dvě krize většího dosahu, vyloučení skupiny

Favreovy a skupiny Frossardovy. V Itálii jsme měli livornský kongres, na němž se dopustil soudruh Serrati své velké chyby, kterou později doznal, takže jsme jej, když se do Kominterny vrátil, opět přátelsky přijali. Měli jsme krize v Německu. Před ložme si otázku, nezískal-li i Friesland určitých zásluh o děl

nické hnutí v Německu, a předložme si především otázku, ne měl -li Levi, spolupracovník Rosy Luxemburgové, rovněž zásluh o dělnické hnutí. Měli jsme tyto velké krize v Německu a Ko minterna pokaždé postupovala bezohledně, bez zřetele na dřívější zásluhy. Všude jsme viděli, že nám namítali, abychom tak rychle nepostupovali, poněvadž tím prý ohrožujeme maso

vou povahu strany . Byli to Radek a Klára Zetkinová, kteří nás v Německu upozorňovali na to, že v této otázce nemáme útočit příliš ostře. Oni to byli, kdož přeceňovali význam Leviho a spol. Všude máme stejnou historku, všude se nalezli soudru

zi, kteří nám doporučovali menševické metody opatrnosti v té to otázce. Kominterna si ze srdce přeje, aby KSČ byla ušetře na těžké krize, jakou prošly ostatní strany.1 Přeje si, aby

tato krize v Československu, aby sporné otázky, jež ve straně jsou, mohly být rozřešeny jiným způsobem . Ze strany delega

ce Kominterny a exekutivy jsme doufali, že krize v KSČ bude rozřešena tímto způsobem. Musíme však říci, že v posled ních dnech se situace vyvinula tak, že tuto naději již nemůže me mít, nýbrž že musíme otevřeně vyslovit obavu, že patrně

i v Československu bude krize nevyhnutelnou. Považujeme za nutné a za svou největší povinnost, abychom to zcela otevřeně vyslovili před kongresem strany a abychom na to upozornili delegáty .

Tato situace byla vytvořena případem soudruha Kreibicha. Doposud jsme se soudruhem Kreibichem diskutovali velmi přátelským způsobem. Když soudruh Kreibich napsal 16. čer 1 V orig. Protokolu: „ ...aby KSČ byla ušetřena těžké krize jako v ostat ních stranách .

54

vence svůj článek o dělnické a rolnické vládě,1 museli jsme se s ním přirozeně dostat do rozporu. Muselo dojít k výměně názorů mezi námi a levicí ve straně na jedné straně a Kreibi

chem z druhé strany. Došlo k výměně názorů v národnostní otázce a také v ostatních otázkách: avšak za celé této doby

jsme se soudruhem Kreibichem vedli přátelskou diskusi. Do mnívali jsme se, že soudruh Kreibich s námi nesouhlasí v celé

řadě otázek, že se však v celku prokáže možnost, aby se vpra vil do rámce disciplíny, a že tím bude otázka likvidována. Očekávání v tomto smyslu byla tak veliká, optimismus byl tak vyložený, že soudruh Doležal napsal po schůzi rozšířeného výkonného výboru ze dne 31. července a 1. srpna svůj neoby

čejně optimistický článek s proniknut tendencí, aby tím ve straně. Po tomto článku nek , který absolutně nebyl

titulem „ Souhlasíme“ ,2 který byl mohl být likvidován celý případ uveřejnil Kreibich okamžitě člá psán v tomto smyslu, nýbrž ve

kterém položil otázku ve velmi ostré formě k diskusi ve stra

ně. To dokazovalo, že nyní bylo potřebí ostré diskuse. Diskuse ve straně se vyvíjela. Brala na sebe velmi ostré formy, blížil se sjezd strany.

Je zde očekávání, že sjezd strany se postaví politicky jed nomyslně na stanovisko V. kongresu. Zinovjev ve svém po zdravném dopise ke kongresu rovněž vyslovuje očekávání, že kongres v tomto ohledu prokáže jednomyslnost, ano poukazuje

na to, že tato jednomyslnost mu způsobuje určité obavy. Vy chází najevo, že Zinovjev neznal událost, jež se zatim ode hrála, jež podstatně mění a ovlivňuje obraz situace strany, ja ký byl ještě v poslední době před sjezdem strany, a jež také podstatně ztížila a zostřila vztahy uvnitř strany.

Touto událostí je článek soudruha Kreibicha , který napsal několik dní před sjezdem strany ke všem otázkám, jež byly po loženy na V. kongresu Kominterny. Kreibich mluví v tomto článku v takové formě, že je zcela jasno, že nesouhlasí ani v jediné otázce s usneseními V. kongresu Kominterny. Domní

vali-li jsme se doposud, že soudruh Kreibich s námi nesouhlasí v jednotlivých otázkách, že má v jednotlivých otázkách od chylné názory, jako v otázce národnostní, v otázce dělnic ko-rolnické vlády, v otázce vedení strany, jež je velmi důleži tou otázkou, tedy vychází nyní najevo, že s V. kongresem ne

souhlasí ani v jediné otázce, snad s výjimkou jedné otázky, a to odborové, ve které se s námi částečně shoduje, nýbrž na 1 K. Kreibich (Moskva ), Zur Frage der Arbeiterregierung in der Tschecho slowakei, Vorwärts, 16. července 1924. : J. Doležal, Souhlasíme, Rovnost, 3. srpna 1924, a Vorwärts, 8. srpna 1924 .

• K. Kreibich , Oč běží, Rudé právo, 22. srpna 1924. • K. Kreibich, Zwischen Weltkongress und Parteitag. 55

opak, že se domnívá, že usnesení V. kongresu o všech otáz

kách byla učiněna v takové atmosféře, jež způsobila, že usne sení neodpovídají ani pro sekce, ani pro dělnické hnutí vůbec zájmu strany.

Výkonný výbor strany se seznámil s obsahem článku a po zval soudruha Kreibicha do své schůze, aby tam bylo zaujato stanovisko k celé záležitosti. Soudruh Kreibich v této schůzi

podal prohlášení, o němž zde zcela otevřeně prohlašujeme a Kreibichovi schvalujeme, že bylo otevřeným a nedvojsmysl ným prohlášením. Soudruh Kreibich totiž prohlásil, že béře

článek zpět, poněvadž subjektivně neměl úmyslu a nebyl pře svědčen o tom , že jeho článek by mohl znamenat nepřátelský čin proti Kominterně. Domnívali jsme se, že tímto zaujetím stanoviska soudruhem Kreibichem by mohla být situace usnadněna a celý případ že by mohl být odstraněn. My, jakožto delegace Kominterny, jsme se přirozeně nemohli spokojit s tím, že otázka soudruha Kreibicha je vyřízena jeho prohlášením, nýbrž museli jsme mít zájem na tom a žádat, aby většina výkonného výboru strany prohlásila, jaké je její stano visko k politickému obsahu článku. Proč jsme museli na tom

trvat? Protože soudruh Kreibich psal nejen tento článek, nýbrž i své dřívější články takovým způsobem, který vyvolal dojem, že mluví také jménem soudruhů Zápotockého, Smerala atd. Výkonný výbor Kominterny má povinnost položit otázku, zdali tito jmenovaní soudruzi dali soudruhu Kreibichovi tako

výto mandát pro takovou solidaritu. Museli jsme tedy jakožto delegace Kominterny žádat, aby se vedení strany jasně vyslo vilo o politickém obsahu článku. Výkonný výbor se vyslovil , odmítl však rezoluci levice, opo

zice ve výkonném výboru. Postavil se na stanovisko, že při prohlášení soudruha Kreibicha, že odvolává uveřejnění svého článku, není ve skutečnosti potřebí zaujmout stanoviska k me ritornímu obsahu článku. Soudruzi, domníváme se, že článek

Kreibichův představuje nepřátelský čin proti Komunistické internacionále. Neříkáme to proto, že od vás chceme žádat nějaké sankce. Prohlašujeme, že je dobře, že soudruh Kreibich

svůj článek odvolal, čímž se situace usnadňuje, ale stejně pro hlašujeme, že tím není objasněna otázka, jaké stanovisko k po litickému obsahu článku zaujímá většina výkonného výboru.

Je zde velké nebezpečí, nezaujímá-li vedení strany v této otázce jasné stanovisko. Máme v těchto věcech již velmi vel

kou mezinárodní zkušenost. Měli jsme již celou řadu případů, že byly přijaty rezoluce, jež politicky s námi souhlasily, potom však byla praktická politika prováděna dosavadní formou.

Měli jsme takovéto případy ve francouzském hnutí, kde se vel mi často prohlašovalo , že se naše usnesení přijímají, ale sta

vějí se přitom prakticky na půdu dosavadní politiky. Musíme 56

říci zcela otevřeně, že máme tytéž obavy v případě KSČ. Ne jsme žádnými diplomaty, bráníme se proti diplomacii, a proto klademe zcela otevřeně zde před sjezdem tuto otázku a domní

váme se, že z této otázky se musí stát zkušební kámen pro do savadní vedení strany.

Žádali jsme vedení strany o rozdání článku soudruha Kreibi cha na sjezdu strany. Opět jsme toho nežádali, abychom do

sáhli nějakých sankcí v této otázce, byli jsme vedeni jen tím stanoviskem, že musí být vyřízena právě politická stránka celé záležitosti, že zde se nelze vyhnout. A tu jsme viděli, že sou

druh Zápotocký vůči naší výzvě zaujal stanovisko, že rozdání tohoto článku na sjezdu by mohlo znamenat ohrožení jednoty

strany, ba nebezpečí rozkolu strany. Kominterna a KSČ jsou zajisté o tom přesvědčeny, že takovéto nebezpečí neexistuje.

Ale musíme vám říci otevřeně, soudruzi, že vysloví-li se myš lenka, že uveřejnění článku na sjezdu strany mohlo by zname nat ohrožení strany, pak se domníváme, že zde jsou veliké po chyby, zejména u vedoucích soudruhů jako Šmeral, Zápotocký

a Muna. Zdůrazňuji také Munu, poněvadž Muna, jehož zásluhy uznáváme a který podle mého názoru má být v novém ústřed ním výboru, se v Moskvě jaksi vyslovil pro všechna naše usne

sení, avšak zde v Praze patrně poněkud ustupuje místním náladám , jež jsou ve straně. Žádali-li jsme tedy, aby byl článek zde rozdán, a prohlašu je-li se, že se tak může stát jen na odpovědnost delegace Ko minterny a na nebezpečí rozkolu strany, tedy to předpokládá,

že soudruzi Zápotocký, Šmeral, Muna atd. se domnívají, že se zde na tomto sjezdu strany nalézají soudruzi, kteří by se mohli prohlásit solidárními a souhlasícími s politickým obsahem článku soudruha Kreibicha. Já osobně nejsem toho názoru, že se zde na sjezdu strany nalézají soudruzi, kteří budou schvalo vat tento nepřátelský čin proti Kominterně, ale mohlo by být, že ve straně se nalézají soudruzi, kteří by se mohli prohlásit

srozuměnými s politickým obsahem článku soudruha Kreibi cha . Je-li však tomu tak, pak my, jakožto delegace Kominterny, jsme toho názoru, že je potřebí největší otevřenosti a jasnosti. Linii strany lze jen tehdy bolševicky napravit, bude-li o všech názorech, jež ve straně existují, úplně jasno.

Vítáme, že článek byl odvolán, ale trvá-li ve straně možnost, že se vyskytnou soudruzi, kteří budou politicky se soudruhem Kreibichem souhlasit , je nezbytně potřebí, aby soudruh Zápo

tocký, který se jistě těší takové důvěře ve straně, že i nadále bude tajemníkem strany, jistě počítal a byl si vědom těchto

možností, že ve své praktické činnosti bude mít co dělat s těmito směry ve straně, že tyto směry znamenají nebezpečí pro stranu. Nevidím v tomto ohledu žádného nebezpečí, že by

se mohl kongres solidarizovat s pojetím článku, naopak, jsme 57

jisti, že se kongres proti němu vysloví jednomyslně, ale mu síme poukázat na to, že zde jsou dvě možnosti pro položeni otázky.

Je možnost politického položení otázky a možnost osobního položení otázky a musíme říci, že u většiny československých

vůdců strany, zejména u Šmerala, patrně hrají velmi velikou úlohu při všech politických otázkách osobní momenty a zřete

le a že týž způsob položení otázky je i v případě soudruha Kreibicha. Soudruh Šmeral nás upozornil na to, že svým ost rým zaujetím stanoviska proti článku soudruha Kreibicha způsobíme obtíže a že, když jej Kreibich odvolal, není takřka politická diskuse ve straně o této věci vhodna. Což jsme se

všichni nepokusili, dokonce společně s vámi, abychom zabráni li těmto obtížím ve straně ? Na světovém kongresu nesouhlasil

s námi Kreibich v mnohých otázkách , přesto jsme zvolili Krei bicha na V. kongresu do ústřední kontrolní komise Kominter

ny. To znamená, že jsme toho mínění, že uzná-li Kreibich v průběhu delší doby, snad jednoho roku, své politické chyby, mohl by se opět stát členem mezinárodního kádru vůdců Ko minterny.

Ale soudruh Šmeral považuje za nutné a považoval přede vším v Kladně za nutné hájit soudruha Kreibicha i politicky.

Musíme říci otevřeně, že komunistická strana nemůže být an glickou Armádou spásy. Komunistická strana je revolučním bojovným štábem, který musí uskutečňovat nejhlavnější zásady komunistického hnuti . Dotýká-li se někdo těchto nejhlavněj ších zásad, je zapotřebí postavit se velmi ostře proti tomu,

nutno se postavit nejen – jak činí Smeral proti článku Ma. nuilskéhoi s veškerou ostrostí, nýbrž nutno se postavit s tou: též ostrosti i proti Kreibichovi. Tato ostrost, tato jasnost polo žení otázek je jedním z prvků bolševizace strany. Považuji za nutné poukázat na zkušenosti ruských dějin stra ny, jež dokazují, jak zejména soudruh Lenin uměl postupovat

v ideologických a politických otázkách s největší bezohlednos tí. Soudruh Lenin vedl v ruské straně v těchto otázkách nej ostřejší boj nejen proti hotovým úchylkám, proti hotovým ne

správným pojetím , nýbrž dokonce proti nesprávným tenden cím, jež ve straně vznikly. Nebál se přitom zlomit osobni přátelství, vést boj proti osobním přátelům. Soudruh Lenin byl dříve ve velmi těsném přátelském svazku s Plechanovem a Martovem, neváhal však ani okamžik zahájit proti nim nej

ostřejší boj, považovat je za své protivníky v tom okamžiku, kdy projevili politicky nesprávná pojetí. Vždycky se při této

bolševické metodě, dokud jsme ještě ve své straně měli menše vické zbytky, nalezli soudruzi, kteří poukazovali na to, že

1 D. Manuilskij, O řeči B. Šmerala, Rudé právo, 22. října 1924. 58

máme být opatrnějšími. Byli jsme stále nuceni proti tomu vy stupovat. Vždycky se nalezli soudruzi, kteří poukazovali na to, že nesmí být ztraceno spojení s masami. Stejně tak přichází soudruh Hůla a píše článek , ve kterém

řekl, že je nebezpečí, že bude ztraceno spojení s masami. Bol ševická metoda žádá, abychom úplně objasnili otázky a zjed nali naprostou jasnost a abychom především objasnili i tuto otázku článku soudruha Kreibicha tak, jak jsem učinil. Je -11 zde nebezpečí, o němž soudruzi mluvili, musí se soudruh Zápo tocký společně s námi všemi snažit, aby zjistil, objasnil a na pravil tato nesprávná pojetí ve straně. Považoval jsem proto za nutné mluvit o této otázce tak ob šírně, poněvadž je v těsném spojení s jinou nanejvýše důleži tou otázkou sjezdu strany, totiž s otázkou složení nového ústředního výboru strany. KSČ má po V. světovém kongresu právo, aby obdržela takový ústřední výbor, který zaručuje, že bude tvrdě a bezohledně prováděna komunistická linie Komin

terny, linie V. kongresu. Brněnská konference stranya ukáza

la, že je možno konat konference v největším klidu, přátelství a shodě, že všechna usnesení mohou být přijata jednomyslně, že linie V. kongresu může být jednomyslně schválena, že však

při volbě nového vedení strany jsou volbou vyloučeni z vedení kraje dva vůdčí zástupci levice.

Chceme volbu nového ústředního výboru přenechat tomuto sjezdu strany, ale soudruzi, tážete-li se nás, delegace Komin terny, po radě v této věci, dáme vám, aniž bychom vás chtěli zkracovat, tuto odpověd : Domníváme se, že nový ústřední

výbor, nové vedení strany má být složeno tak, aby byla 'sku

tečně prováděna ve straně linie V. kongresu tím , že polovina bude vzata z toho křídla strany, jež představuje záruky pro to

to provádění, to je z levého křídla, jež se ve straně utvořilo. Považuji také za nutné přičinit k tomuto zjištění některé

vývody, aby zde nebylo žádných pochyb. Považuji to za nutné

především vzhledem k výkladům soudruha Kreibicha, týka jícím se úmyslů Kominterny při úpravě vedení v jednotlivých stranách . Soudruh Kreibich položil otázku tak, jako by Komin terna viděla svou hlavní úlohu v tom , odstranit dosavadní ve dení v jednotlivých sekcích a nahradit je novými. To je těžká

chyba. Soudruh Kreibich píše tak, že smysl jedné části jeho

článku o ruské otázce nemůže být chápán jinak, než že vedení v jednotlivých stranách mají být sestavena podle arrangemen tu ruské komunistické strany.

Musím zde prohlásit zcela otevřeně, že Kominterna nikdy 1 B. Hůla , KSČ na V. sjezdu KI, viz s. 52, pozn. č. 2.

: D. Manuilskij má na mysli konferenci XVI, kraje KSČ, která proběhla v Brně ve dnech 11. - 12 . října 1924. 59

nepomýšlela na takové řešení. Naproti tomu prohlašuje Komin terna zcela otevřeně, že je přesvědčena o tom, že vedení ko munistických stran nutno posuzovat z toho faktu, že v mezi národním komunistickém hnutí máme dvě velká křídla. Máme

generaci, jež se vytvářela po světové válce, jež k nám přišla po světové válce, jež dosáhla svého postavení velikými revo lučními boji v Německu a v jiných zemích. Tato mladá genera ce má tu přednost, že není zatížena zbytky sociálně demokra

tických tradicí, má však tu stinnou stránku, že nemá těch zku šeností, které mají soudruzi, přicházející z předválečného hnu tí. Tato nová generace tlačí Kominternu doleva, dokonce po někud příliš doleva, částečně tak daleko, že by se mohla do stat do nebezpečí být zatlačena na cestu bordigismu. z druhé strany máme jakožto druhé křídlo kádr dávno osvědčených vůdců stranického hnutí z předválečné doby s ve likými organizačními zkušenostmi, kteří k nám přivedli velkou část dělnického hnutí, s nimiž jsme měli co dělat již v Halle

a na sjezdu v Toursu. Tito vůdci mají dlouholeté organizační a politické zkušenosti. Mají však naproti tomu nevýhodu, zále

žející v tom , že jsou zatíženi zbytky sociálně demokratických předsudků . My, jakožto Komunistická internacionála, si tedy myslíme, že nejúčelnější vedení všech sekcí se bude skládat

ze syntézy, to je spojení obou těchto křídel. Nestane-li se to, bude to pro stranu velkou škodou. Měli jsme v Německu zlou situaci. Měli jsme takovou situaci,

že pravé křídlo Brandlerovo vedlo po léta ostrý boj proti le vému křídlu ve straně a nebralo zřetele k této nové generaci ve straně. Pomíjení této generace bude velkou chybou ve

všech stranách. Pravé vedení Komunistické strany Německa tento boj prohrálo. Opozice zvítězila, vedení strany bylo od straněno. Z té situace, jež tehdy byla, nemohlo vzniknout žád

né jiné vedení než výlučně z této generace, o níž jsem mluvil, za vyloučení dřívějších zkušených živlů. Avšak, soudruzi, říkáme zcela otevřeně, že se nedomníváme,

že má být provedeno takové řešení otázky vůdců ve všech sek cích, domníváme se, že v Československu je nám třeba provést zejména onu syntézi obou křídel ve straně. To znamená prak ticky, že v ústředně KSČ mají zůstat vedoucí osvědčení soudru

zi dosavadního vedení, že však má být vzato hlavní doplnění, hlavní osvěžení vedení strany z mladé, čerstvé generace. To je,

co si myslíme o úpravě problémů vůdců nejen v Českosloven sku , nýbrž i v celé internacionále, a ne to, co napsal soudruh Kreibich, že chceme provádět mechanickou úpravu otázky vůdců, mechanické přenesení ruských metod v této otázce na jednotlivé strany. Přicházím nyní k té části svých vývodů, jež je věnována kon krétním úkolům sjezdu strany. Obracím se zde k několika 60

z nejdůležitějších otázek , předně k otázce vlády dělníků a rol niků. Levá opozice ve straně prosadila v této otázce linii, jež úplně odpovídá usnesením V. kongresu. Nemusíme se nyní při rozeně dlouho ohlížet na odehravší se diskuse, ale jistý pohled

nazpět je přece jen nutný, zvláště na obhajobě soudruha Krei bicha soudruhem Šmeralem v Kladně. Je zapotřebí položit si otázku , jak byla doposud v Československu stavěna otázka vlády dělníků a rolníků. Byla stavěna tak, že se stala aktuální

ze spontánnínálady, ze spontánní žádosti říšského kongresu závodních výborů ?1 Byly zde demonstrace a stávky, byla zde široká dělnická strana v masách, jež by spontánně vyvolala touhu po vládě dělníků a rolníků, nebo nebylo tomu tak ? Po

važuji za nutné říci, že říšský sjezd závodních výborů působil v tom smyslu, že o této otázce nebylo dostatečně mluveno. Ale ne tato otázka, nýbrž jiné okolnosti byly východiskem, z něhož byla aktivně a konkrétně postavena otázka dělnické a rolnické vlády zejména soudruhem Kreibichem . Jaké měl Kreibich východisko ? Tu okolnost, že měšťácký pokrokový pro fesor Rádl napsal článek, v němž vyslovil myšlenku, že česko

slovenská komunistická strana může být považována za státo tvornou a že v tomto smyslu ' má být hodnocena a připou távána. Jedině fakt, že v československé veřejnosti může

vzniknout myšlenka vůdčích politických osobností, že KSČ by mohla být státotvornou, je charakteristickým pro celou situaci strany. K tomuto článku Rádlovu se objevily jiné články v měš

táckých pokrokových novinách Přítomnost od jakéhosiměštác kého redaktora, který vyslovil myšlenku, že naopak KSČ není státotvornou a že s ní nelze počítat. Nuže, soudruzi, ne kon gres závodních výborů, ne iniciativa širokých mas, ne spontán nost mas, nýbrž tyto články byly základnou, z níž soudruh

Kreibich 16. července2 postavil v KSČ otázku vlády dělníků a rolníků. Soudruh Kreibich nám musí prominout, řekneme-li mu zcela otevřeně, že tento způsob položení otázky je ne správný, že je parlamentární.3 Domníváme se, že to nutno říci zcela otevřeně.

Nestačí v Československu přijmout teze Kominterny v důle

žitých taktických otázkách. Jsme přesvědčeni, že stanovisko V. kongresu v těchto otázkách zde bude jednomyslně přijato. Ale

je nutno konkretizovat tuto otázku pro Československo. Tato konkretizace musí vycházet z určitých předpokladů, jež v Čes koslovensku musí být vytvořeny pro aktuální politiku v otáz

1 Říšský kongreszávodních výborů a závodních rad se konal ve dnech 4. a 5. října 1924 v Praze - Vysočanech .

• K. Kreibich, Zur Frage der Arbeiterregierung in der Tschechoslowakei, Vorwärts, 16. července 1924.

• V orig. Protokolu : „ neparlamentární“ . 61

ce vlády dělníků a rolníků. Tyto předpoklady záležejí v prvé řadě ve vytvoření těsného svazku dělnické strany s chudým rolnictvem a s potlačovanými národnostními menšinami. Utvo

ření tohoto svazku je základní politickou otázkou v Českoslo vensku. Nestačí, že se stavíme politicky na stanovisko V. kon gresu, nýbrž musíme zahájit praktickou politiku, abychom vy tvořili předpoklady tohoto bloku dělnické strany s rolnictvem

a s potlačovanými národnostními menšinami. To znamená, že ve straně musí být stavěna tato otázka mnohem aktuálněji a mnohem konkrétněji než dosud. Nejedná se jen o zeměděl. ské dělníky, o malé nájemce a malé rolníky, nýbrž o zaujetí stanoviska a o praktickou politiku vůči celému rolnictvu. Po volbách v Podkarpatské Rust jsme viděli, jaké možnosti

k využití této otázky zde v Československu jsou. Jedná se tedy o to, abychom v Československu utvořili z chudého rolnictva skutečný revoluční svazek dělníků a rolníků a abychom tento revoluční svazek postavili proti bloku měštáckých, kapitalis tických a agrárních stran. Jen tak se dostaneme do té situace,

abychom v Československu prováděli konkrétní aktuální poli tiku pro vládu dělníků a rolníků. Jen takovýto svazek bude pro to předpokladem. Takovýto revoluční svazek bude si muset

stanovit konkrétní bojovný program, v jehož popředí bude mu set stát boj proti imperialismu, boj proti válce, boj proti daním a boj o půdu. Musíme vyslovit svou obavu, že, jak se zdá, neby

lo na vašem kongresu rolnické otázce vyhrazeno dostatečné místo.

Druhou otázkou je pak v této souvislosti národnostní otázka.

K tomu považuji za nutno říci toto: Dnes vyšlo prohlášení exe kutivy Kominterny k národnostní otázce v Ceskoslovensku.1

Toto prohlášení vycházelo z obtíží, jež bude ( muset ) překo nat KSČ při provádění skutečně komunistické národnostní po. litiky. Musíme vám prohlásit, že přitom nemyslíme na ony ob tíže, jež snad jsou spatřovány v tom, že československá bur

žoazie by chtěla rozpustit stranu na základě její národnostni politiky, jsme toho názoru, že pokusí-li se o to buržoazie, at to jen zkusí. Dočká se pak toho, že za rok bude komunistická

strana v Československu hlavní oporou všech národnostních hnutí v Československu. Nemáme tedy v tomto ohledu žádných obav. Mluvíme-li o obtížích, k nimž jsme měli zřetel, pomýšlí me především na ty obtíže, jež zde ještě jsou uvnitř strany, aby byla prováděna skutečně komunistická národnostní politika. V čem záležejí tyto obtíže ? V tom, že čeští dělníci, kteří byli po staletí vystaveni mimořádnému národnostnímu útlaku v ra

kousko-uherské monarchii, dodnes ještě se nezhostili úplně 1 Prohlášení exekutivy KI k národnostní otázce , Rudé právo, 31. října 1924.

62

národního smýšlení a cítění. Není jednoduché odstranit tyto

věci, nemůže se tak stát škrtnutím pera ani přijetím rezoluce, nýbrž jedná se o dlouhý proces. V důsledku těchto úvah pova. žujeme za nutno přizpůsobit národnostní politiku v Českoslo vensku těmto věcem. To neznamená, že v podstatných otáz kách národnostního problému činíme nějaké ústupky, toho se

nikdy nedopustíme, nýbrž jedná se o to, abychom měli zřetel k náladám, o nichž jsem mluvil, a abychom nařídili národnost. ní politiku tak, aby mohla tyto věci překonat.

Musíme však říci, že právě proto, že nemůžeme učinit žád ných zásadních ústupků, nelze přijmout návrhy, které učinil Kreibich v národnostní otázce. Je zcela nemožno rozřešit ná

rodnostní otázku v Československu tak mechanicky jako sou. druh Kreibich, který přenáší požadavek autonomie z programu Hlinkovy strany na KSČ. První sjezd KSČ nevyslovil v únoru 1923 o národnostní otázce ani zásadně formuli práva na se beurčení až k odtržení. To není nejhorší věcí. Strana tak učini nyní. Je však nutno říci, co toto heslo konkrétně znamená, ja

ký význam má právo na sebeurčení až k odtrženi od státu. Má ten význam, že propagujeme-li toto právo, máme vést aktivní

boj pro odtržení jednotlivých národnostních menšin od Česko slovenské republiky? Takovýto výklad tohoto práva je ne správný. O to se nejedná.

Musím v této souvislosti poukázat také na jeden článek sou druha Sterna, ve kterém v této otázce také poněkud přestřelil. Ve svém článku prohlásil , že aktivní propaganda za právo se beurčení až k právu odtržení přichází v úvahu jen v Podkar patské Rusi, že však tato propaganda nemůže přicházet v úva. hu v německém území s ohledem na to, že tam není separatis tického

hnutí.1

Říkám:

otázku

práva

na

sebeurčení

až

k odtrženi klademe jakožto otázku zásadní. Pro nás je to mož ností, prostředkem k velmi silné agitaci a propagandě a také k velké výchovné činnosti mezi dělnickými masami v národ nostních věcech . Proto hájíme toto právo nezávisle od toho,

jsou-li zde národnostní hnutí, či ne, v každém případě přede vším proto, že toto heslo je pro nás prostředkem k výchově ši rokých mas proletariátu . Co znamená výchovné využití tohoto hesla ? Znamená, že

s jeho pomocí můžeme překonat zbytky národního smyšlení, šovinismus mezi českou dělnickou třídou. Heslo práva na se. beurčení až k odtržení od státu poskytuje nám možnost vycho vávat masy tak, že uvidí, že uskutečnění tohoto hesla předsta

vuje také záruku pro společnou součinnost různých národnost 1 V závěrečné schůzi prohlásil soudruh Stern z příkazu soudruha Manuil.

ského, že tato polemika spočívala na omylu s. Manuilského, ježto článek nebyl psán Sternem . (Pozn. redakce -orig. Protokolu ). 63

nich dělnických tříd na společné základně, až se proletariát dostane k moci. My jako komunisté máme, až se dostaneme

k moci, přirozeně zájem na tom, dostat co možná veliká hos podářská území, ne je roztříštit. Ale právě praktickým polože ním a hájením práva na sebeurčení až k odtržení budeme s to, abychom vykonávali tak nesmírnou výchovnou práci, že ná

rodnostní menšiny v rozhodujícím okamžiku pocítí své úplné zrovnoprávnění s větší národností a že nebudou mít žádného zájmu na tom, aby se od ní odtrhly, nýbrž naopak budou chtít

být spoluúčinnými ve federaci a tato federace bude tak jako Sovětský svaz i hospodářsky nejlepší zárukou pro hospodár skou součinnost. Tímto způsobem vychází najevo, že heslo se

beurčení až k právu odtržení od státu představuje nejlepší záruku a předpoklad pro umožnění součinnosti mnoha národ ností na bratrské základně ve federovaném státním rámci.

Musíme však říci, že nemůžeme souhlasit, ačkoli jsme se ny. ní v národnostní otázce sešli se soudruhem Šmeralem takřka na jedné linii, se způsobem výchovného kladené otázky práva

na sebeurčení až k odtržení, jak to vyslovil v Kladně. Vyslovil tam myšlenku, že maďarští dělníci následkem trvání Horthyo va režimu v Uhrách nemohou prakticky postavit otázku jejich odtržení od Československé republiky. Takové položení otázky

je nemožné. Musíme je nahradit takovým, že národnostní men šiny maďarských, ukrajinských a slovenských dělníků povedou energický boj proti separatistickým snahám jejich národní

buržoazie po odtržení, zdůrazňujíce zároveň své sebeurčení až k odtržení, že však z druhé strany česká dělnická třída musí hájit před buržoazií a před celou veřejností právo národnost, ních menšin na sebeurčení až k odtržení, to znamená, že musí

dříve překonat a úplně vymýtit všechny zbytky národního za ujetí.

Soudruh Šmeral také vyslovil myšlenku, že při národnostní

politice v Československu musíme postupovat tak, abychom od sebe neodpudili leyionářské vrstvy, jež pro nás mají jistý vý. znam. Je zcela správné, že tyto živly nutno uvést ve spojení

s námi , že se musíme pokusit získat sympatie těchto živlů. To je již otázkou praktické politiky strany, jak to chce provádět. Ale vzniká otázka, zdali, když straně dáváme politickou orien taci, se máme potom spíše orientovat podle těchto živlů, jež

představují a ideologicky ztělesňují české střední vrstvy, nebo podle potlačovaných národnostních menšin v Československu. Domníváme se, že tuto otázku musíme zodpovědět rozhodně v tom smyslu, že svou politiku musíme orientovat podle potla

čovaných národnostních menšin. Je správné,1 pokoušíme-li se získat pro sebe tyto středostavovské živly, avšak přeceňování · V orig. Protokolu : „ Není správné.“ 64

této otázky by bylo povážlivé. Dokonce i v Německu jsme vy. stoupili proti nesprávným tendencím v této záležitosti, přede vším proti soudruhu Thalheimerovi, ačkoliv tehdy byla jiná si tuace, poněvadž následkem konkrétní situace v Německu v říj. nu 1923 představovaly střední vrstvy, inteligence přece určitý

pozitivní prvek v boji proti francouzskému imperialismu. Ke konci svého referátu považuji ještě za nutno dostat se ke třetí z těchto otázek, k otázce odborové. Zde je nutno po ukázat především na ten nový fakt, který se utvořil v celkové mezinárodní situaci dělnického hnutí. Tento nový fakt záleží

v tom, že nyní i v poslední době po svržení macdonaldismu, po vítězství konzervativců, že po tom všem nutno počítat v anglic kém dělnickém hnutí s dalším zrevolucionováním a že ná sledkem toho má Kominterna úkol zařídit se pro tento pochod

v anglickém dělnickém hnutí. Kominterna to učinila, musí však následkem toho také přizpůsobit svou celkovou taktiku

a svou odborovou taktiku zvláště těmto potřebám. Nejedná se o to, že v Anglii chceme vtáhnout do tohoto zrevolucionování jen dělníky, nýbrž jedná se o respektování celkové demokra

ticko-pacifistické éry, jež nyní po této anglické události nebu de tak dlouho trvat, jak bylo očekáváno, jež však utvořila

v dělnickém hnutí, a především v odborovém hnutí takovou si tuaci, že v odborovém hnutí bude nutno počítat se stabilitou,

s rovnováhou sil Moskevské a Amsterodamské internacionály. Amsterodamští odboroví vůdcové, představující odumírající odborové hnutí, mají zájem na tom, aby tato rovnováha byla uchována. My naproti tomu máme úkol a povinnost tuto stabi

litu rozbít a posunout ji v náš prospěch. Pozorováno z tohoto stanoviska musíme říci, že rezoluce brněnské říšské konferen

ce v odborové otázcel je nesprávná. Brněnská rezoluce a vůbec celé zpracování odborové otázky v Brně bylo takové, že bylo postaveno do popředí získávání určitých skupin pro Mezi národní všeodborový svaz. Každopádně nebrala brněnská kon

ference zřetel k této situaci a je nyní zapotřebí přizpůsobit též československou odborovou taktiku k této situaci a zrevi dovat brněnskou linii, tj . také ji zařídit na hlavní úkol obnove

ní jednoty odborového hnutí v národním a mezinárodním mě řítku.

Musím zde, soudruzi, zcela kategoricky a oficiálně prohlásit, že nepomýšlíme na to, likvidovat Rudé odbory v Českosloven

sku, dokud nebude zjednána jednota odborů vČeskoslovensku. Musíme však poukázat na to, že v Československu máme do jem, že u jednotlivých vůdčích soudruhů se objevují zárodky

1 „,0 taktice Komunistické strany Československa v odborových orga nizacích “. Tuto rezoluci přijala říšská konference KSČ, která se konala ve dnech 4.-5. května 1924 v Brně. Rudé právo, 7. května 1924. 65

k organizačnímu fetišismu. Považujeme tyto zárodky a tenden

ce za nebezpečné. Jsme toho názoru, že je nutno proti nim bo jovat, že je nutno říci s veškerou jasností, že nyní není hlavni věcí udržení Rudých odborů, nýbrž obnovení činnosti odboro

vého hnutí v národním a mezinárodním měřítku. Nejdůležitější nyní je seznámit celé hnutí strany s tímto novým faktem v me zinárodním hnutí, a tak vytvořit i v Československu základnu pro odborové hnutí, které odpovídá liniím V. kongresu. Kon gres nechť se i v odborové otázce postaví úplně na linii V. kongresu .

Jestliže někteří soudruzi poukázali na nebezpečí, že odboro vá otázka by se mohla stát na sjezdu strany takovou bojovnou otázkou, že by znamenala ohrožení jednoty strany, musíme ze své strany upozornit na to, že fakt, že KSČ by eventuálně v od

borovém hnutí nešla jednoznačně a jasně s Kominternou, zna menal by ohrožení jednoty Rudé odborové internacionály a Kominterny. My tedy musíme tuto otázku rovněž položit zce la jasně, musíme žádat diskusi této linie, a tak připravovat půdu pro praktickou práci . KSČ se s těmito novými otázkami

v odborovém hnutí ještě fakticky v širokém měřítku nezabý . vala. Také sjezd závodních výborů, v jehož popředí tato otázka měla stát, nezabýval se fakticky touto otázkou. Je to nejdůleži

tější otázka a je nyní zapotřebí vykonat přípravy pro politiku v tomto smyslu, neboť obnovení jednoty odborového hnutí mů že být vybojováno jedině nátlakem mas zdola. Měl bych ještě celou řadu otázek, o nichž by bylo zapotřebí formulovat své stanovisko. Ale jelikož nechci referát příliš prodloužit, zmíním se jen ještě o jedné věci. Delegáti necht

mou kritiku chápou jakožto bratrskou, soudružskou kritiku, jež má za účel spolupracovat na usneseních a na příznivém výsledku tohoto sjezdu strany soudružským způsobem . Uskuteč níme-li a prosadíme-li nyní na tomto ' sjezdu společně nejen

teoreticky, nýbrž i prakticky ve všech otázkách linii V. kon gresu, znamená to, že můžeme rozřešit bez velkých obtíží si tuaci ve straně. Vyskytnou se snad menší obtíže, ale vcelku

budeme mít dobrý výsledek sjezdu strany. Záleží nyní všechno od toho, jak se v této otázce zachovají vedoucí soudruzi,

a říkám otevřeně a přímo, jak se především zachová soudruh Šmeral. Je zapotřebí , aby sjezd strany zaujal nejen v politické, nýbrž i v praktické linii zcela určité, pevné, konkrétní stano visko. Stane -li se tak, bude moci sjezd strany znamenat likvi. daci všech frakčních a skupinových bojů ve straně.

Nejsem o vnitřních poměrech ve straně dostatečně informo

ván, ale byl jsem upozorněn na to, že na tomto sjezdu strany se jedná jaksi o dvou komorách , o horní sněmovně a dolní sněmovně. Radil bych celému sjezdu a všem soudruhům, aby

se rozhodli pro jedinou komoru , a to pro Komunistickou inter 66

nacionálu . ( Bouřlivý, dlouhotrvající souhlas a potlesk. )

Předseda Muna: Soudruzi, já přerušuji jednání na 10 minut. Za 10 minut budeme pokračovat. ( Schůze přerušena ve 3 hodi ny 7 minut.)

Odpolední jednání SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA * Předseda Muna ( zahajuje znovu jednání ve 3 hodiny 17 mi nut ) : Soudruzil Zahajuje se jednání. Během dopoledního jed nání došly dva pozdravné telegramy, a to od stávkujících děl níků komunistů z Košic a od organizovaných soudruhů komu nistů z Krompachů. Soudruzi, oznamuji vám, že řeč soudruha

zástupce Komunistické internacionály bude otištěna a bude dána k dispozici nejen delegátům, nýbrž celé stranické veřej

nosti. (Hlasy: Bude to konfiskováno !) Já prohlašuji, že bude ta řeč dána celé stranické veřejnosti nekonfiskovaná. Dále došly

návrhy organizace mládeže. Mládež žádá zastoupení ve voleb ní komisi. Totéž žádají ženy. Mládež navrhuje soudruha Axa

mita, ženy navrhují soudružku Knytlovou. Předsednictvo nemá námitky. Jsou snad z vaší strany námitky? Kdo s tím souhlasí, necht zvedne rudou legitimaci. Proti? Nikdo. Tedy volební ko mise se tímto rozmnožuje o zástupce mládeže a žen.

NÁVRH J. HAKENA A SOUDRUHU K ČLÁNKU K. KREIBICHA Máme zde návrh soudruha Hakena a soudruhů : »Sjezd se

usnáší, aby článek soudruha Kreibicha, o kterém mluvil zá stupce Komunistické internacionály, byl ještě dnes dán v opise delegátům . « K tomu sděluji, že z technických důvodů je ne možno rozdat tento článek dnes, poněvadž to není článek, nýbrž malá brožura. Snad během sjezdového jednání se může tak stát, ale dnes je to vyloučeno. ( Soudruh Haken volá: Já

jsem se hlásil k tomuto bodu o slovol ) Slovo má soudruh Ha ken.

Soudruh Haken : Vážení soudruzil Zástupce Komunistické in ternacionály zmínil se ve své řeči dosti obsáhle, ale přece jen kuse . Delegáti si nemohli učinit úsudek o článku Kreibichově,

ale delegát exekutivy Komunistické internacionály dával ob zvláštní důraz na článek Kreibichův. Delegáti sjezdu jistě mají

právo žádat, má-li ten článek nejen pro naši stranu, nýbrž i pro celou internacionálu tak velký význam, aby článek byl jim předložen. Teprve teď se mi sděluje – poněvadž já sám 67

také článek neznám že to není článek, nýbrž delší práce, kterou není možno z technických důvodů předložit. Já jsem teď právě informován , že v němčině je tento článek úplně ho tuším ještě dnes německým soudruhům

tov a může být

-

rozdán. Český překlad může se do zítřka opatřit. Tedy technic kých obtíží tu není a sjezd musí článek ten znát. K tomu ne musím poznamenávat, že k tomu mne nevedou osobní rozpory se soudruhem Kreibichem, s nímž jsem v nejlepším přátelství.

Tato věc nesmí zůstat pod pokličkou, zejména ne v tom přípa dě, že zástupce Komunistické internacionály nemůže svou va hou bez naší pomoci docílit toho, aby článek stal se známý de legátům .

Předseda Muna: Nikdo nemá zájem na tom, aspoň před sednictvo nikoli, aby se to nestalo. Technicky to není možno a já nevím, že článek je připraven v německé řeči. Když je to tak, mohlo to být rozdáno a není třeba o tom debatovat. Když

je článek v německé řeči, postaráme se o to, aby to bylo také česky. Slovo má soudruh Kreibich.

PROHLÁŠENÍ K. KREIBICHA Soudruh Kreibich: Soudruzi a soudružky ! K tomu článku, o kterém se tak obšírně zmínil zástupce exekutivy, musím sjez

du podat toto prohlášení. Článek tento jsem psal jako čistě osobní svůj příspěvek k diskusi o všech otázkách souvisících s V. sjezdem Komunistické internacionály. Psal jsem tento článek z toho důvodu, poněvadž nebylo jen žádáno, nýbrž bylo

přímo naléháno na vedoucí soudruhy, že musí o všech otáz. kách projevit bezohledný a upřímný svůj názor a že těm sou : druhům, kteří to nečinili, aspoň podle mínění soudruhů z levi. ce, byla vytýkána diplomacie. Psal jsem tento článek ze svého

hlubokého přesvědčení. Názor, vyslovený v tomto článku, od. povídá mému přesvědčení, přičemž nechci zatajit, že po jed nání o tomto článku ve výkonném výboru strany a po pora

dách s různými soudruhy bych jistě dnes tento článek psal

trochu jinak . Psal jsem také tento článek v přesvědčení, které mám i dnes, že jako člen Komunistické internacionály mám nejen právo, nýbrž i povinnost podle svého přesvědčení i kriti

zovat politiku vedenou internacionálou. Já jsem v žádné, i té nejostřejší kritice proti vedení naší strany nikdy neviděl nepřá telský útok proti straně samé a jsem toho názoru, kritizuji-li

politiku vedení Komunistické internacionály, není to nepřátel. ský útok proti Komunistické internacionále samé. ( Výborně ! )

Byla mne vzdálena myšlenka nějakého nepřátelského činu vů či internacionále, kteréž jsem členem a o které jsem přesvěd čen, že bez ní revoluční třídní boj není možný. Přiznávám také, že jsem psal tento článek z vnitřního pohnutí v poznání, že 68

mnohé stránky této politiky, vedené Komunistickou interna cionálou, jsou škodlivy Komunistické internacionále samé.

Výkonný výbor strany vyslovil a v návrhu soudruha Zápotoc kého, který byl přijat, rovněž to bylo vysloveno, že není prav. da, jak to zde bylo ličeno zástupcem Komunistické interna cionály, že výkonný výbor se ztotožňoval s tímto článkem, Pravda je, že byl přijat návrh soudruha Zápotockého, ve kte rém se výslovně praví: » Výkonný výbor nesouhlasí se soudru hem Kreibichem, nesouhlasí s názorem v tomto článku prone seným a je proti uveřejnění tohoto článku.« Po debatě, dříve

než tento návrh byl přijat ve výkonném výboru, jsem prohlásil, že tento článek vezmu zpět a zřeknu se jeho uveřejnění. Bylo totiž řečeno v debatě, že uveřejnění tohoto článku bylo by po kládáno za nepřátelský čin proti Komunistické internacionale, že by to zostřilo rozpory ve straně, ztížilo situaci celé strany a že by to dělalo obtíže na našem sjezdu. Ponechávám dele.

gátům k posouzení to, že tento článek po mém prohlášení byl zde předán k diskusi a postrčen přímo do popředí celého jed. nání sjezdu. Odmítám jakoukoliv diskusi z mé strany o věc ném obsahu tohoto článku. Nemají-li delegáti článek po ruce,

je tato diskuse zbytečná, poněvadž by diskutovali o věci, kte rou neznají. A mají-li delegáti článek po ruce, myslím, že po dle článku a podle kritiky mohou sami posuzovat, co v tom článku je a co v něm není. Pak ovšem také z jiného důvodu, Během celé diskuse, od V. sjezdu až k našemu sjezdu, jsem od

mítal ve straně jakoukoliv agitaci pro své názory. Odmítl jsem mimo libereckou konferenci jakoukoliv účast na konferencích

ve straně, svých názorů jsem se zdržoval a nechci agitovat pro své názory, ačkolivi bylo naléháno na nás, abychom svůj názor s bolševickou otevřeností vyslovili.

Předseda Muna: K tomu si přeje slovo soudruh Zápotocký, aby precizoval stanovisko výkonného výboru.

STANOVISKO VÝKONNÉHO VÝBORU K ČLÁNKU K. KREIBICHA

SOUDRUH A. ZÁPOTOCKÝ. Soudruh zápotocký: Vážený sjezde ! Poněvadž výkonnému výboru byl předložen článek Kreibichův k posouzení, zaujal

výkonný výbor stanovisko. Bylo žádáno, aby se výbor postavil proti jeho uveřejnění. Stalo se tak. Ten návrh byl přijat, že výkonný výbor béře na vědomí, že soudruh Kreibich vzal na zpět svůj článek, který napsal k diskusi pro Komunistickou re vui, a považoval by za zbytečné vyslovovat se o jeho meritu. 1 V orig . Protokolu „ poněvadž “ . 69

Přesto neváhá výkonný výbor prohlásit, že s obsahem uveřej něného článku nesouhlasí. Tedy tento návrh byl přijat a schválen širším výkonným výborem. My jsme tím pokládali tu to záležitost za vyřízenou. Jakmile soudruh Kreibich vzal

článek zpět, stavěli jsme se na stanovisko, že v diskusi byl např. uveřejněn jeden článek soudruha Bubeníčka, který obsa

hoval přímo útoky na Komunistickou internacionálu a který poškodil KSČ. Ale když soudruzi kladenští žádali, aby výkonný výbor vyvodil z toho důsledky, řekl výkonný výbor: »My s tím

nesouhlasíme, a víme, že poškodil stranu, ale když už diskuse je tu , my za to Bubeníčka nemůžeme hnát k odpovědnosti.« Soudruh Bubeníček měl snad být na jednotlivé partie upozor

něn ,aby je změnil, poněvadž věříme, že soudruh Bubeníček ne chtěl poškodit stranu a že jen v zápalu věci napsal něco, co

poškodilo KSČ. To byl článek z levice. Tak jsme se postavili

i k článku soudruha Kreibicha. On jej vzal zpět a nebyla způ sobena žádná škoda, nýbrž viděli jsme v tom frakční stranic tví žádat, aby, přestože soudruh Kreibich bere článek zpět, byl

tento článek publikován. Co se týče rozmnožení, podotýkám , že je nemožné z technických důvodů, poněvadž tu není jeho překlad. Článek obsahuje 54 tiskových stran Komunistické re vue. To je celá brožura a je nesmyslné, aby tento článek, když není otištěn ...

Soudruh Šturc: Soudruh Neumann to překládal !

Soudruh Zápotocký ( pokračuje ) : Ano, soudruh Neumann to

překládal, ale ten článek se měl dát jednotlivým členům výkonného výboru k nahlédnutí. Každý soudruh měl mi ten článek odevzdat. Dostal jej soudruh Kršiak, ale už mi ho neo devzdal a soudruh Kršiak ho už teď nemá. Tak se věc má. Mu

sil bych dát článek znovu překládat, ale tiskárny v sobotu a v neděli nepracují, je to tedy nemožno. Předseda Muna: Slovo má soudruh Neurath.

PROHLÁŠENÍ TZV . MENŠINY VÝKONNÉHO VÝBORU – A. NEURATH * Soudruh Neurath ( mluví německy ) .

Soudruh Kohn ( překládá prohlášení soudruha Neuratha ) : Soudruh Neurath prohlašuje jménem tzv. menšiny výkonného výboru toto : Nikomu z nás nenapadlo říkat soudruhu Kreibi.

chovi, aby nepoužil práva své kritiky nebo aby neřekl to, co si myslí. Naopak, my jsme byli toho názoru, že soudruh Kreibich má právo říci,co si myslí, ale na druhé straně jsme považovali za nutno říci, že výkonný výbor musí se zabývat politickým ob sahem článku Kreibichova a říci, jak se stavít k politickému 1 V orig . Protokolu : „ jak stojí“ . 70

obsahu tohoto článku. Včera bylo naznačeno soudruhem Šme ralem , že menšina výkonného výboru má v úmyslu tlačit věci k tomu, aby na soudruhu Kreibichovi zůstalo jakési odium, že chtěl nějaký nepřátelský čin proti Komunistické internacio nále. My jsme proto učinili návrh toho obsahu, ve kterém mělo být jaksi to, že výkonný výbor má za to, že tento článek, psaný

soudruhem Kreibichem , je psán proti zásadám Komunistické internacionály a že z těchto důvodů nemůže být uveřejněn v Komunistické revui ani v žádném jiném listě strany, ale že výkonný výbor béře na vědomí, že soudruh Kreibich prohlašu je, že neměl úmyslu postavit se proti Komunistické internacio nále. Chtěli jsme, aby výkonný výbor tímto způsobem věc vy řídil, ale to nám bylo zamítnuto. Chtěli jsme, aby výkonný výbor tímto způsobem se ohraničil vůči Kreibichově politice, ale to bylo zamítnuto .

DEBATA A HLASOVÁNÍ O NÁVRHU J. HAKENA * Předseda Muna: Slovo má soudruh Kršiak.

Soudruh Kršiak : Já prohlašuji, že kopii článku Kreibichova jsem dostal, ale měl to číst po mně ještě soudruh Kohn. Avšak článek ten zmizel z mého stolu a nevím, kam se poděl. Origi

nál je tu a myslím, že se nic nestalo, leda to, že sečlánek musí znovu překládat. Předseda Muna: Přikročme k hlasování o návrhu soudruha

Hakena. Prosím, aby současně s tímto návrhem byl podán návrh, kdo má provést usnesení, bude-li návrh ten přijat.

Soudruh Haken : Já jsem nevěděl, že je ( to ) 54 tiskových stran . (Výkřiky, hluk. ) Předseda Muna ( zvoní ) : Prosím o klid ! Slovo má soudruh Haken.

Soudruh Haken : Nebylo -li by možno přeložit těch 54 stránek článku, navrhuji, aby za účasti soudruha Kreibicha a zástupce exekutivy byla zřízena 4členná komise, která by nejdůležitěj ší části toho článku přeložila.

Soudruh Vaněk : Protože čtení článku zabralo by nejméně půldruhé hodin a delegáti touží, aby jim obsah článku byl sdělen, navrhuji, aby se přečetl současně německým dele

gátům zde a českým se přímo přeložil ve vedlejší místnosti. Předseda Muna: Soudruhu Hakene, přizpůsobuješ se tomu? Soudruh Haken : Nel

Předseda Muna: Tu je tedy návrh soudruha Hakena, aby článek byl přeložen a rozdán soudruhům . Kdo je pro tento návrh? (Hlasuje se. ) Kdo je proti ? ( Hlasuje se. ) To je menši na. Já prosím , aby sjezd pověřil některého soudruha provede 71

ním tohoto návrhu. ( Výkřiky : Haken !

Výkřiky soudruha

Verčíka. ) Soudruhu Verčíku, sedni si, já řídím sjezd. Návrh není proveditelný.

Soudruh Junek: Navrhuji, aby to provedlo prezídium. (Po tlesk . )

Předseda Muna: Já prohlašuji, soudruhu Junku, že prezídium je pro jiné práce a že se tím nemůže zabývat. Soudruh Sturc: Prezídium má k dispozici celý aparát a má to obstarat. Navrhuji také , aby to prezídium provedlo .

Předseda Muna: Kdo je pro to, aby to prezídium dalo pro vést ? ( Hlasuje se. ) Kdo je proti? ( Hlasuje se. ) Přijímá se. Sou

druzi, prezídium jmenuje soudruhy, kteří jsou potom povinni to provést. Tím je tato záležitost vyřízena. Nyní má slovo sou druh Zápotocký k podání zprávy.

REFERÁT A. ZÁPOTOCKÉH01 Soudruh Zápotocký :2 Vážení soudruzi a soudružky! Ctěná konference ! Jestli já přes kritiku, která mezinárodním kongre

sem a Komunistickou internacionálou byla nad naší prací pro vedena, pokusím se dokázat, že vedení Komunistické strany

Československa v uplynulé periodě svou činností se snažilo pracovat a zvláště že se snažilo odstraňovat nedostatky strany i zvýšit její akceschopnost, prosím, aby moje zpráva nebyla vy. kládána jako nesouhlas s usnesením V. kongresu. Nemám po dobných úmyslů. Nemohu ale předstoupit před dnešní sjezd a prohlásit : Soudruzi, já přiznávám, že vedení strany v uply

nulém období docela nic nedělalo nebo zcela málo dělalo, nýbrž jsem povinen říci, co jsme dělali, jakých výsledků jsme

docílili a proč nepodařilo se i při nejlepší vůli docílit více. Před vámi leží, soudruzi, tištěná zpráva sekretariátu. Zpráva

tato podává odpověď na mnohou otázku, co bylo konáno a ja ké byly toho výsledky, a já nebudu vás proto podáním zprávy zatěžovat. Upozorňuji vás nejprve na kapitolu »o činnosti KSC v období od února 1923«.3 1 Rudé právo, 1. listopadu 1924 a 4. listopadu 1924. • V orig. Protokolu chybí tato úvodní slova referenta A. Zápotockého,

která otiskuje Rudé právo: „ Mám úkol podat zprávu o činnosti výkonného

výboru KSČza uplynulé období. Úkol ten je nesmírně ztížen tím , že nad touto činností byla již před konáním tohoto sjezdu provedena kritika a vynesen soud vyšší instance ,než je tento sjezd , tj. mezinárodním kongresem a exeku tivou Komunistické internacionály. Pochopíte těžkost situace podávat za těchto okolností zprávu , obhajovat činnost a práci, když již předem bylo vyneseno rozhodnutí.“

3 Zpráva k II. řádnému sjezdu o organizační činnosti Komunistické strany Československa (sekce III. internacionály ). Období 1923—1924. Praha 1924, str. XVI – XXV ; viz též přílohy tohoto vyd. Protokolu, str . 385-394.

72

V jaké situaci jsme stáli po svém I. řádném sjezdu? V době kritického poklesu dělnického sebevědomí a v době plného

rozvinutí se kapitalistického náporu proti nám. Vy se budete pamatovat, jak měl být proti naší straně využit náhodný aten tát na ministra Rašína a jak fašistická reakce proti naší straně se formovala a rozvinovala .

Bezprostředně po sjezdu při projednávání zákona na ochra . nu republiky hrozilo se straně jejím zničením a rozpuštěním. Akce, které proti tomu strana podnikla, byly správně voleny a končily výsledně. Můžeme směle a rozhodně prohlásit, že

jsme nikde zbaběle neustoupili, ani zbytečně nehnali stranu do akcí, které by byly nad její síly a možnosti. Vedení ukázalo se schopným nejen situaci odhadnout, ale volit i prostředky boje, které dané situaci a poměru sil odpovídaly.

Ve zprávě najdete vylíčení postupu strany v celé řadě dal ších akcí a můžete také kontrolovat, jak vliv strany pomocí správného užívání hesla jednotné fronty vzrůstal a postupo

val. Tak došli jsme přes velký boj horníků v srpnu 1923, o kte rém opět tvrdím, že vedení strany splnilo v něm do důsledku svoji revoluční povinnost, k říjnovým událostem v Německu. Jaké bylo stanovisko vedení k těmto událostem ? Když jsme

odhadovali situaci u nás, přiznali jsme docela otevřeně a přímo : U nás poměry objektivně revoluční nejsou. Vedle nás se ale rozvíjí veliké revoluční hnutí a my máme k němu jako součástka internacionální revoluční armády svoje povinnosti.

Nemůžeme v takovém případě, kde se jedná o velikou věc me zinárodního proletariátu, zařizovat se jen podle svého lokál ního hlediska, ale musíme se přizpůsobit mezinárodnímu od

hadu a v takovém případě musíme se pokusit splnit úkoly, kte ré nám ukládá mezinárodní dělnická solidarita, i kdyby tato solidarita přikazovala nám oběti nejtěžší. My jsme se také na splnění těchto povinností plnou silou

připravovali a my také věříme, že úkoly, které nám byly při kázány, byli bychom splnili, kdyby se bylo hnutí v Německu dále skutečně revolučně rozvíjelo. Přitom ale, a to není možno

zapírat, objevily se nám také znovu v jasnějším světle celé řa dy slabin našeho organizačního aparátu, který ohněm revo

lučních bojů a zápasů neprošel. Já v tomto případě odkazuji vás na stručný výtah svého referátu, který jsem pronesl na říš

ské konferenci v Kladně dne 20. a 21. října 1923, který je také v tištěné zprávě ke sjezdu uveřejněn.1 V tomto referátu najde te pravdivou kritiku nedostatků strany. Vedení také na zákla dě této kritiky a chyb, které zde byly konstatovány, projekto valo celou řadu akcí a prací, které měly za účel nedostatky · Tamtéž, str. XXVI — XXXIII; viz též přílohy tohoto vydání Protokolu , str. 395_401.

73

odstranit. Nebylo to činěno pod heslem »levice« ani »opozice«

bylo tak činěno úplně nehlučně bez lesklého radikálního

pozlátka, pod heslem houževnaté, drobné organizační práce, převýchovy a kontroly celé strany od nejvyšších instancí až do řad prostého členstva. Já opět mohu se jen letmo odvolat na nařízené akce, jako přeregistrace členů, zavedení jednotných legitimací členských, známek apod . Mohou být snad mnozí,

kteří mi prohlásí, že tyto administrativní práce nemohou mít vliv na bolševizaci strany a její revoluční schopnost. Já mám jiné mínění. Nenaučíme-li členy ani natolik organi začnímu pořádku a disciplíně, aby konali ty nejprostší úkoly,

jako je návštěva plenárek, odběr časopisů, placení příspěvků apod., jak mohu 'doufat a věřit, že tito členové budou schopni vést velikou propagační práci v závodních buňkách, v odbo

rech, okrajových složkách apod.? Tato práce, má-li být konána a uskutečněna, vyžaduje zvláště přesně fungující administra tivní aparát organizační. Chceme- li, aby řádně fungoval celý onen složitý organizační aparát strany, jehož kolečka zapadají stejně do odborových

organizací amsterodamských jako do rudých, do závodů jako na velkostatky, do okrajových složek našich i do řad nepřá telských, do družstev i mezi malozemědělce, do obcí jako do parlamentu a armády, pak je nanejvýš nutno, aby každé ko

lečko bylo živou činorodou jednotkou, která se nejen sama re volučním tempem pohybuje , ale která dovede do pohybu uvést

své okolí. Má-li toho být docíleno, musím především všecky jednotky, které mají takto plánovitě pracovat, spojit v pevný organizační celek, mít o nich a jejich výkonnosti a schopno

stech řádný přehled, znát jejich sílu a podle toho ukládat jim úkoly.

Soudruzi, není možno vodit do boje armádu dnes, kdy je

prokázáno, že proti nám stojí sešikovaná armáda reakce a kapitalismu, aniž bychom přesně znali její síly na každém úseku. Nemůže bojovat armáda a vedení nemůže ji řídit, ne zná-li, jak je silná její pěchota, dělostřelectvo atd. A my jsme

o tom přehled neměli a organizační práce v tom směru nará žela na odpor právě tam, kde soudruzi říkali, že je u nich hnu

tí nejrevolučnější, poněvadž soudruzi posuzovali tam z těch re volučních dob, za kterých jsme procházeli v letech 1918 a 1919.

Musíme mít odvahu se přiznat, že tyto doby minuly, že kapita listická armáda a kapitalistická třída poznaly nebezpečí, nau čily se na ruské revoluci a na výsledcích ruské revoluce, jaké nebezpečí vyvstává z organizovaného revolučního dělnického hnutí, a činí tak k protiofenzívě proti komunistické straně své přípravy. A zlomit tuto sílu kapitalistické třídy, k tomu nestačí jen mít revoluční nadšení, nestačí jen armáda, která náhodně se sežene, k tomu, aby tato síla byla zlomena, je třeba opravdu 74

cílevědomé a organizované armády revoluční. A ta se dá vybu dovat organizační prací od zdola, od každé složky a jednot livce.1

Vedení strany pro tuto houževnatou práci pochopení mělo,

Pohříchu nebylo tohoto pochopení často tam, kde se nejvíce revolučními hesly a slovy operovalo. Já nebudu vám podávat historii drobné práce, která zde byla konána a co tato práce vyžadovala. Já i dnes po kritice, která nad činností strany byla provedena, jsem přesvědčen, že práce tato nebyla marnou a přinesla svoje hodnotné výsledky, které

při dobré vůli již nyní i v budoucnosti mohou se stát opravdu základnou pro bolševizaci strany, jen budou - li zhodnoceny a zužitkovány. V tomto případě odkazuji vás, soudruzi, opět na tištěnou zprávu, kterou máte v rukou, a sice hned na první její

dil, který je výsledkem naší registrační akce. O této bylo opět v našich řadách různé mínění. Mnozí viděli v ní zbytečné byrokratické obtěžování členů a organizací,

a proto také byly nejen celé organizace, ale i celé kraje, které akci soupisnou vůbec neprovedly. Zpráva o tom vykazuje také mezery. Nemám v úmyslu při.

bijet někoho na pranýř a říkat : Ti a ti soudruzi v těch a v těch krajích a organizacích nesplnili svou revoluční komunistickou povinnost. Já věřím, že v mnohých krajích a organizacích sta

věly se této práci v cestu veliké překážky, které bylo těžko přemáhat. Já mám i pro překážky pochopení a dovedu také mnoho omluvit, ale, soudruzi, je přece nutno prohlásit, že dalo by se po této stránce, kdyby soudruzi více pracovali, mnohem více docílit a naše zpráva nemusela by vykazovat tak citelné

mezery v tom směru , jak dnes vykazuje.? A přece soudruzi, co může být lepším základem pro plánovi tou , účelnou, přípravnou práci k revolučním akcím než to, abych v první řadě znal sílu a složení vlastní své armády. Kdybychom opravdu, jak nás soudruzi obviňují, věřili, že re

voluce sama přichází a že nemusí se připravovat, mohli bychom se spokojit, mohli bychom říci, jak říkají naši »nejle

vější«, lepší »maličká «, ale »čistá«. My celým svým založením stojíme od počátku proti tako vémuto výkladu, který právě v posledních diskusních článcích včera v Rudém právu opět postavili soudruzi Haken a Slán ský.3 Úkolem vedení komunistické strany není vybrat z maso vé strany jenom čisté jádro a domnívat se, že toto bude mít · Tento odstavec v Rudém právu není otištěn . * Tento odstavec v Rudém právu není otištěn .

— boj o změnu oportunistického charakteru • R. Slánský, Dnešní situace strany v bolševický; J. Haken , Pro nápravu linie strany, oba články v Rudém právu , 30. října 1924. 75

tolik vlivu, aby ovlivňovalo široké masy indiferentního dělnic

tva, i dělnictva ve vleku sociálních patriotů se nalézajícího. My hlavní úkol vedení komunistické strany spatřujeme v tom, zachovat masovou stranu a udělat ji revolučni. Tuto ne správnou taktiku čistého jádra potírali jsme ve straně od po čátku a potíráme ji i dnes, poněvadž vidíme v ní ne prospěch, ale škodu dělnického hnutí. Nevěříme, že budeme mít větší vliv v továrnách, když nás bude méně, i kdyby tito jednotlivci byli seberevolučnější, náš vliv vzrůstá tím , čím je nás více a čím jsme revolučnější.1 My věříme, že velikost strany je třeba spojovat s revolučno stí, a ne říkat: »Nám stačí revolučnost, na množství se nemu síme ohlížet. «

Soudruzi, kteří pracují v továrnách, vědí nejlépe, jak vypadá jejich situace v továrnách, když tam jsou 2 nebo 3 opravdu

přesvědčení komunisté ( potlesk ) proti několika stům nebo ti sícům dělníků. Ti vědí, jak se tam dá působit, když jich tam je nepatrná hrstka, jak mohou ovlivňovat své druhé dělnictvo.

A ti soudruzi dobře vědí, co to znamená, když kolem nich se skupuje se celá masa, když vědí, že ta masa za nimi stojí a že s tou masou mohou také počítat.2

Nechci dělat ze strany fetiš, jak se nám to vytýká. Já nevi dím cíl v tom, že by bylo nutno za tím účelem, abych vyloup nul čisté komunistické jádro, rozbíjet masovou stranu. Já spat řuji poslání komunistického jádra v tom,3 aby dovedlo vyvi nout tolik životaschopné síly, aby celá strana byla tím komu

nistickým duchem oplodněna a prostoupena.4 Já věřím v ko munistické jádro, já věřím, že dnes nemáme okamžitě celou stranu čistě komunistickou a čistě bolševickou, já věřím, že v našich organizacích všude je jen určité komunistické jádro,

které tvoří naši funkcionáři a na které skládají členové všecku práci. Já věřím , že toto komunistické jádro často naráží na ne pochopení u těch liknavých, u toho chvostu, jak řekl zástupce Komunistické internacionály. Účelem však není vyloupnout ko munistické jádro z této masy. Můj čas je však vyměřen a já přecházím dále.

Chci vás upozornit na jednotlivé údaje zprávy. Zpráva vyka. zuje podle průměru zaplacených příspěvků za první pololetí 1 Rudé právo neotiskuje dva následující odstavce. a že na tu masu mohou také počítat. “ : V Rudém právu pouze : „ Nechci dělat ze strany fetiš, soudruzi. Nevidím ale také cíl v tom , že by bylo nutno zatím účelem, abych vyloupnul čisté komunistické jádro, rozbíjet stranu . Já spatřuji poslání komunistického jádra v tom , ...“ · V orig. Protokolu :

• V Rudém právu věta pokračuje: ,,...aniž by bylo nutno z ní toto komunistické jádro vylupovat.“ Další text až do konce odstavce Rudé právo neuvádí. 76

roku 19241 138 996 příslušníků. Připadá tudíž jeden organizo vaný komunista na 98 obyvatel. Podle toho jsme, pokud počtu se týče, nejlépe organizovanou sekcí Komunistické internacio nály. Pokud se týče poměru počtu členů k počtu obyvatel, ne může se vedle nás postavit žádná sekce Komunistické interna cionály.

My víme, že máme organizační slabiny a že je třeba tyto sla biny při té naší organizační početnosti odstraňovat, ale řeknu

docela otevřeně : Já spatřuji budoucnost komunistické strany a revolučního hnutí právě v tom, uchovat stranu, zachránit ten počet a zrevolucionovat ten počet. Nemohu se smířit s tím

a řeknu otevřeně, na mne to působí jako drásání masa z vlastního těla

když se provádějí experimenty, které nám

z té masové strany odhánějí celé tisíce členů. Já mám pro to doklady. My provádíme po světovém sjezdu diskusi a ta diskuse má vést k zbolševizování strany. Za první pololetí 1924 jsme vy

kázali tedy 138 996 příslušníků podle placení. Ale třetí čtvrt letí t. r . vykazuje podle placení příspěvků průměrný počet pouze 99 700 ( Slyšte !) , tedy pokles skoro o celou třetinu. My jsme diskusi ve straně zaplatili 40 000 organizovaných straníků . ( Výkřiky. )

Předseda Muna ( zvoní): Prosím o klid. Referent Zápotocký ( pokračuje ) : Snad se namítne, že je to

přenáhlené. Já nemohu v té věci dělat nic jiného než postavit se na základ cifer. A cifry mi takto mluví. Já to uvádím proto, abyste, soudruzi, si uvědomili, že vedle diskuse musí být také práce ! ( Bouřlivý potlesk . )

Kdyby diskuse neměla být provázena činorodou prací, pak stranu rozbíjíme. Na to je třeba upozornit. A je vidět z těchto

cifer, že naši soudruzi v zápalu diskuse zapomněli na drobnou organizační práci, a proto jsou tyto mezery ... ( Výkřiky a hluk. )

Předseda Muna ( zvoní ) : Prosím o klid.

Referent Zápotocký ( pokračuje ) : Proto jsou tyto mezery, které budou muset být po sjezdu usilovnou prací znovu zaplňo vány a odstraňovány.2

Tabulka o rozdělení členů strany podle povolání přesvědčí vás o tom, že naše strana je také i nejdělničtější sekcí Komu nistické internacionály.3 Máme 79 %

dělníků průmyslových

1 Slova „ za první pololetí roku 1924“ Rudé právo neotiskuje. • Rudé právo neotisklo několik předchozích odstavců ( My víme, že

máme organizační slabiny...“ až po slova ,,usilovnou prací znovu zaplňovány a odstraňovány“ ). • Tabulka je přiložena ke Zprávě k II. řádnému sjezdu, tab. VIII; viz též přílohy tohoto vydání Protokolu , str . 379. 77

a zemědělských, ale naproti tomu jen 12 % intelektuálů. Nedo statečný je počet mladšího dělnického živlu v našich organiza cích, o čemž z tabulky o rozvrstvení příslušníků podle stáří můžete se přesvědčit.

Značné je organizované procento žen, a sice proti 77 % mužů je 23 % žen. I v tomto ohledu vykazuje naše strana ze všech sekcí poměr nejlepší.

Já ' nemohu se zde podrobně zabývat všemi tabulkami, které zpráva obsahuje. Na jedno pokládám za nutno upozornit, a to je rozvrstveni strany po stránce národnostni. V tomto ohledu snad opět žádná ze sekcí Komunistické in ternacionály nemá tak obtížné postavení jako strana naše.

Členstvo strany skládá se ze šesti různých národností: Čechů Němců

Slováků Madarů Rusínů Poláků

85 567, 29 127, 11 084, 7 517, 4 395, 1 036,

tj . tj . tj . tj . tj . tj .

61,56 % 20,95 % 7,57 % 5,40 % 3,10 % 0,96 %

Je pochopitelné, že z tohoto rozvrstvení vznikají pro stranu veliké obtíže. Centralizovaný aparát strany nemůže při nejlep ší vůli vyhovět v tomto případě úplně národnostním požadav kům jednotlivých národností. Je pochopitelné, že požadavek rovnoprávnosti vyžadoval by, aby každé provolání strany, každá publikace apod. byla vydána ústředím ve všech řečech, kterými příslušníci strany mluví. Po stránce rovnoprávnosti je to požadavek spravedlivý, po stránce technické a finanční ne proveditelný. Finanční pohotovost strany není naprosto s to, aby zdolala tento úkol. Něco takového nemůže žádná strana snést. Vezměte si KI, která nemůže také vydávat všechno v různých jazycích. Komu nistická internacionála při svém velkém aparátu vydává svá prohlášení jen ve 4 jazycích. Předseda Muna: Dovol, soudruhu, že tě přerušuji. Učinil

jsem totiž opatření, aby článek soudruha Kreibicha mohl být rozmnožen. Byli pověřeni soudruzi Doležal, Vaněk, Dr. Görlich a Heller, aby překlad řídili. Prezídium nařizuje soudruhům

Volkovi, Vaňkovi, Grimmichové, Vl. Burianovi, aby na překladu pracovali. Prosím, aby se hlásili o práci u soudruha Doležala. Referent Zápotocký ( pokračuje ) : Komunistická internacio

nála nemůže vydávat svá prohlášení v českém jazyce a my to nemůžeme považovat za nějakou nespravedlnost. Ale u nás, soudruzi, jsou větší těžkosti. My např. víme, že soudruzi slo 78

venští docela oprávněně těžce nesout, že v českém jazyku vy. dává strana např. 4 denní časopisy, kdežto ve slovenštině ani jeden.2 Ty 4 české deníky, které jsou vydávány, vydržují se svým vlastním nákladem a svou vlastní hospodářskou silou. Na Slovensku se poměry těžko přemáhají. Soudruzi mají tam

horší pozici tím, že mají co dělat s negramotností obyvatel stva. Nemohou najít pro svůj tisk rozřešení, a tedy také ne fi nanční bázi . Tím se jejich snahy rozbíjejí. Z těch věcí samozřejmě mohou vyplývat dojmy u soudruhů

slovenských a soudruhů jiné národnosti, že vedení nevěnuje dostatek péče jejich národnostní složce. Ty věci se vyskytnou.

Já tu právě o těchto věcech mluvím, já dovedu se vžívat v du cha a cítění našich soudruhů a národnostních menšin, já si příliš dobře připomínám doby, kdy také my jsme byli národ nostní menšinou, a vím, jakým náladám jsme přitom podléha 11.3

Strana až dosud obtíže , které zde z národnostních různosti

vyplývají, překonávala, přes ně se přenášela, ale nesmíme si zastírat, že tyto obtíže zde jsou a musíme je vést dále v patr nosti a snažit se pochopit je tak, aby tyto mohly být dobrou

vůlí všech odstraňovány a nestaly se nikdy kamenem úrazu. Soudruzi, nemohu zde podrobně rozebírat celou organizační zprávu , kterou máte v rukou a jež slouží za doplněk mého re ferátu 4

Chci ještě promluvit o našem tisku. Máte ve zprávě tabulku členů, jak časopisy jsou odebírány. I zde jsou nedostatky velmi 1 Rudé právo neotiskuje jeden odstavec a dvě věty zreferátu A. Zápotoc kého a místo nich je uvedeno : ,,Z toho vyplývá mnohdy značná nespokoje

nost u národnostních menšin. Já prosím , aby mi bylo rozuměno , že ani zdaleka mne nenapadá činit zde nějaké předhůzky nacionalismu. Je však pochopitelno, že soudruhů slovenských těžce se dotýká ..., " : V Rudém právu následuje ještě dále: „ Pochopitelně 85 000 příslušníků strany snáze udrží po stránce finanční čtyři denně vycházející časopisy než

11 000 příslušníků i časopis. Ale touha slovenských soudruhů, aby měli také alespoň jeden deník, je plně pochopitelná a oprávněná. Uskutečnění tohoto oprávněného požadavku po stránce finanční je problém , který nelze jen tak snadno rozřešit. Já, soudruzi, zastavuji se u tétootázky trochu déle a uvádím zde citované věci opravdu na omluvu .“ V Rudém právu je dále vynecháno: „ Ty 4 české deníky ...“ až po slova „Já tu právě o těchto věcech mluvím ." : V Rudém právu : ,, propadali" . · V Rudém právu ještě následuje: „ Doporučuji Vám, abyste ji podrobili doma pečlivému studiu a poznatky z toho nabyté hleděli právě v práci organizační v kraji zužitkovat. Zpráva i dnes vykazuje ještě velmi značné mezery a nedostatky a vykazuje je i naše hnutí. Zpráva je zúmyslně dělána tak, aby,kde tyto nedostatky jsou, byly také znát a vynikly, aniž by přitom chtěla někoho zvláště povyšovat. V Rudém právu dále pouze : „ Já chci jen ještě promluvit o našem tisku . I zde jsou nedostatky velmi značné ..." 79

značné, jsou zde citelné mezery, ale přesto možno s potěše ním konstatovat, že jsme se dostali na poli tisku z počátečního chaosu, který hrozil hospodářskou pohromou naší nakladatel ské činnosti.

Většina našich časopisů je dnes po stránce hospodářské přes veškerou perzekuci, kterou náš tisk je stíhán a o níž ve zprávě

najdete doklady, soběstačnou. Hlavně náš denní tisk se po této stránce zkonsolidoval .

Stejně tak naše ústřední nakladatelství vymanilo se již z kri ze, kterou prožívalo, což nejlépe je vidět v tom, že jeho vyda vatelská činnost, která byla značně ochromena, začíná se opět utěšeně rozvíjet .

Stejně tak možno mluvit, soudruzi, o financích strany. Do stali jste zprávu za rok 1923 a za 3 čtvrtletí roku 1924.1 Podle

toho vidíte, že obnos přijatých příspěvků strany za 9 měsíců letošního roku přesahuje již daleko obnos příspěvků člen ských přijatých za celých 12 měsíců roku loňského. A po této stránce nastalo zlepšení, přestože poslední měsíce vykazují pokles.2

Snad jsou zase mnozí soudruzi, kteří se smějí těmto oportu nistickým starostem o finance strany. Já se k tomu oportunis mu docela otevřeně přiznávám, já nepovažuji za zdravé revo luční hnutí, masové hnutí strany, které nedovede obětavostí svých vlastních příslušníků opatřit si nejnutnější zdroje příjmů na vedení boje a svých akcí.

Soudruzil Ve zprávě dále jsou vykázány: Činnost strany na poli odborovém , mezi malozemědělci, ženami, družstvy a na poli komunální politiky. O některých těchto věcech jednalo se na zvláštních konferencích. Byla konference komunálních pra

covníků a konference žen . O některých, jako o odborové otáz ce, bude hovořeno u příležitosti referátů o odborové činnosti stejně tak jako o činnosti mezi malozemědělci. V tištěné zprávě, která je doplňkem mého referátu a na kterou se odvo

lávám , máte o této činnosti uvedeny výkazy. Jsem povinen upozornit ještě na zprávu o činnosti jednotlivých krajů, která

je připojena na konci zprávy sekretariátu. Seznáte, jak který

kraj jevil organizační pohotovost, jak pracoval na splnění těch úkolů , které byly na něm vyžadovány a ke kterým od ústředí

byly dávány pokyny. I v této zprávě najdete nedostatky a ci telné mezery. Zase nechci nikoho stavět na pranýř, o nikom říkat, že sabotoval organizační práci. Vím, že stavěly se různé překážky v cestu, ale je potřebí , aby soudruzi krajští sekretáři 1 V Rudém právu zní věta takto: „ Pokladní zpráva za rok 1923 i za tři čtvrtletí roku 1924 byly vám rozdány . Tato věta v Rudém právu chybí.

3 Říšská konference žen se konala ve dnech 4. a 5. října 1924 v Kladně. 80

byli si vědomí, že dochvilné a správné vyřizování těchto admi nistrativních věcí dává základ celé revoluční činnosti strany. Nemají-li krajská vedení, krajský výbor a krajský sekretariát v patrnosti své organizace, své hnutí, nemohou je vést v da ném případě, když toho situace vyžaduje, do boje. Kde není

přehled, jak ve skutečnosti situace v kraji vypadá, tam mu: síme spoléhat na náhodu : » Půjdou s námi dělníci, nebo nepů

jdou .« Ale abychom mohli říci, že tu máme své pozice, a když dáme povel, že okamžitě se do boje postaví všechno dělnictvo, to říci nemůžeme. V takovém případě doufáme a spoléháme jen, že snad náhoda nám poslouží aže to dobře dopadne. Jsem požádán , abych ke zprávě krajského sekretariátu II. kraje uvedl opravu toho místa, které uvádí některé ne správnosti, pokud se týče vyskytnutí levých úchylek v okresu

lounském a podání eserské rezoluce. Na žádost soudruha For mánka, tajemníka kraje, žádám, aby delegáti opravili si znění toho místa v ten smysl, že rezoluce, podaná lounskými soudru

hy na krajské konferenci, nebyla eserská. Formulace toho od stavce zaviněna byla jednak brzkým podáním zprávy, jednak chybnou stylizací. Soudruh Formánek uvádí, že v té době, kdy

zpráva byla sdělána, přišel jako krajský sekretář do Kladna, neměl po ruce dostatek materiálu, a tím způsobem do zprávy

vloudila se ona chyba, pokud se týče lounských, kterou tímto opravuji.

Jsem hotov s vysvětlivkami ke zprávě a pokládám ještě za nutno zaujmout stanovisko k diskusi, hlavně stanovisko k to mu, co bylo řečeno zástupcem Komunistické internacionály. Soudruzi, zástupce Komunistické internacionály zde na sjez du, i soudruh Zinovjev v otevřeném dopise, který byl v Rudém

právu uveřejněn, obracejí se k naší straně a praví, že mluví

přímo a otevřeně, neužívajíce francouzské delikátní formy, a žádají, abychom jim tuto otevřenost odpustili. Mohu konsta tovat, že soudruzi nemusí se nijak omlouvat. Vyznají se jistě

i v delikátní formě a dali nám také ve svých prohlášeních ce lou řadu čistě delikátních cukrlat, aby nám učinili stravitel.

nějšími i puškvorcové pilulky, které nám dali ve formě výtek. Já otevřeně prohlašuji : My tyto soudružské výtky přijímáme. My jsme se nikdy a v žádném případě proti výtkám nestavěli, ale my se v Komunistické internacionále považujeme za plně rovnoprávné a oprávněné členy ( potlesk ) a my jsme přesvěd

čeni, že máme právo proti výtkám, které nám jsou činěny, říci své námitky. My jsme tyto své námitky řekli a, soudruzi, kon statuji, že pokud se týče našich námitek proti jednotlivým věcem, celá řada našich námitek padla na úrodnou půdu a ce lé řadě našich námitek vyšla Komunistická internacionala vstříc.

Čemu jsme se bránili, byl ten způsob, který sem zanesli sou 81

druzi z naší opozice, kteří říkali : »Přijímáte všechno s nadše ním? Ano, nebo ne ? Jestli nepřijímáte s nadšením, pak jste

nepřátelé Komunistické internacionály, pak jste proti usnese ním V. sjezdu. Vyjádřete se určitě ! Přísahejte, nebo vám nevě říme . « A i když někdo prohlásil, že přijímá s nadšením, řekli zase : »To, že někdo zvedne ruku pro a že prohlásil, že s nadše ním přijímá, to není ještě žádná záruka. Ale jaké dáte záruky,

že skutečně s nadšením přijímáte ? « Tato formulace je ne možná. Proti té jsme se obraceli, a tu považujeme za naprosto

nepřípustnou. Kdyby tato formulace, jak ji začali zavádět sou druzi z opozice, se měla ustálit, pak bychom museli prostě v naší straně přestat vůbec myslet, přestat uvažovat. My jsme zcela otevřeně prohlásili : »My s celou řadou usnesení V. sjez

du nebyli jsme nadšeni, poněvadž jsme viděli těžkosti v jejich provádění u nás. Chápeme, že ze zásadního hlediska jsou usnesení naprosto správná. Na světovém kongresu musí být rozhodující celá mezinárodní konstelace a mezinárodní odhad. Ale žádali jsme, aby pro konkretizování těchto usnesení u nás byly nalezeny cesty a formy, které odpovídají situaci. A o té situaci, jak u nás vypadá a jak je možno nejlépe usnesení V. sjezdu provádět, o tom můžeme a musíme mít své mínění a máme právo mínění to přednést a na našem sjezdu rozhod

nout. Zástupcem Komunistické internacionály tu bylo pro hlášeno, že Komunistická internacionála udělala řadu ústupků vůči požadavkům, které tu byly vzneseny. Ne ústupky vůdcům, ale té situaci, která je v masách v Československu. My nežádali ústupků pro vůdce a pro sebe jako jednotlivce. Kdy.

bych si chtěl udělat stanovisko pohodlné, mohl bych prohlásit bez ohledu na tyto věci : »Všechno s nadšením podpisuji a nezaujímám vůbec žádného kritického stanoviska. « Ale já, jestli mě strana na vůdčí místo postavila, tak dlouho, dokud mě tam strana se svým souhlasem nechá, cítím se vázán po

ukázat na nebezpečí, která z jednotlivých usnesení vyplynou, a žádám, aby také tu vyšlo se vstříc. Nepovažoval jsem za nut no a prospěšno upozorňovat na tyto věci ve veřejné diskusi a svoje stanovisko k této veřejné diskusi jsem precizoval.1 My považovali za ožehavé usnesení o otázce národnostní, ožehavé o situaci v odborech. My jsme na tyto věci upozornili a řekli jsme. »Tu je potřebí, aby Komunistická internacionála našla východisko a jednotnou platformu, jak ta usnesení provádět.« A musíme konstatovat, že ta jednotná platforma se našla, a našim obavám, které jsme vyslovili, bylo dáno za pravdu a vyšlo se vstříc. ( Soudruh Verčík volá něco na soudruha

Zápotockého. ) 1 A. Zápotocký, Přímý dotaz 1924.

82

přímá odpověd , Rudé právo, 2. října

Soudruhu Verčíku, o čem ty mluvíš, to jsem nepsal v žádném

diskusním článku do časopisu, nýbrž upozornil jsem na jednot livé zjevy, které jsou na Slovensku, přímo delegaci na V. kon gresu. (Opětný výkřik soudruha Verčíka.) Předseda Muna : Soudruhu Verčíku, nepolemizuj ! Soudruh Zápotocký ( pokračuje ) : To upozornění dovedu si zodpovědět. Vycházel jsem ze stanoviska, že je ne naším právem , ale naší povinností upozornit exekutivu Komunistické internacionály na určité těžkosti, a mohu konstatovat, že jsme se zástupci Komunistické internacionály našli úplně shodné stanovisko, že jsme se octli na jedné linii. V čem jsme se ale nemohli shodnout, to byl způsob, jakým chtěla zde na naší půdě řešit věc naše opozice. Proti tomu jsme se postavili, proti tomu jsme vedli boj.

A je nesprávno, když se z toho chtěl dělat odboj proti Komu nistické internacionále. Nechceme vést odboj, považujeme se za příslušníky internacionály, a to za plnoprávné příslušníky. My jsme z plného nitra přesvědčeni, že revoluční práce nedá

se provádět jinak než v rámci Komunistické internacionály a že by ztroskotal každý, kdo by se chtěl mimo rámec Komu.

nistické internacionály postavit nebo proti Komunistické inter nacionále vést boj. Ale my, když je otevřena diskuse, nebo i v dopisech na in

ternacionálu, máme právo říci své stanovisko. Když tu ale byla zmínka o brněnské konferenci, nebo když soudruh Zinovjev ve svém dopise říká, že jsme zaujali nepřátelské stanovisko vůči soudruhům , kteří chtěli prosazovat v Československu usnesení V. kongresu, musím prohlásit: To je opět mylná informace, které se dostalo soudruhu Zinovjevovi. My jsme nezaujali ne přátelské stanovisko proti soudruhům, naopak dlužno konsta tovat, že soudruhům , kteří se postavili na opoziční stanovisko

proti výkonnému výboru a vedení strany, bylo ponecháno úpl ně volné pole pro jejich agitaci a akci. Soudruzi nemohou po dat důkazy, že by jim bylo zabraňováno a bráněno. Šli jsme tak daleko, že když v některém kraji byla krajská konference a soudruzi řekli: »Neposílejte žádného zástupce ústředního ve

dení, kdyby tam přišel, u nás soudruzi by nás podezřívali z oportunismu a pravičáctví, pošlete jen zástupce levice, “ řekli

jsme: »Nechceme žádnému kraji způsobovat nové obtíže. Dob ře, my tam delegujeme jenom zástupce opozice.« Tak benevo lentně si počínalo vedení strany. Řekli jsme, že nechceme dělat žádných obtíží.1 Soudruh Verčík: Na Kladně soudruh Bubník !

Soudruh Zápotocký ( pokračuje ): Na Kladně byli Michalec a Šmeral. A když tam byla okresní konference a když žádali · Poslední větu Rudé právo neotisklo . 83

jen delegáta k podání zprávy z kongresu, byl tam referent de legován. To byla celá řada okresních konferencí, kde byl opět

jen zástupce opozice. Ze začátku se neposílal referent a kore ferent o světovém sjezdu, nýbrž jenom jeden a nebyl v tom viděn žádný akt nepřátelství. Kde vyžadován byl koreferent,

byl vyslán , a soudruzi nemohou uvést ani jediný případ, kde bychom zabránili, aby koreferent nemohl mluvit. Ale dál o té brněnské konferenci. Bylo řečeno, že tam byl spáchán veliký

podskok. Přijaly se levé rezoluce, ale zvolilo se prý pravé ve dení, a já byl obviňován z toho, že jsem to tak zařídil. Já vás odkazuji na svůj článek , který jsem uveřejnil proti článku sou druha Michalce,i i na prohlášení výkonného výboru XVI. kra je,2 že jsem na těchto věcech neměl žádnou účast, a jestli tam takové mínění bylo , bylo nesprávné. Velkou část soudruhů otrávil frakční způsob, kterým soudruzi z opozice v Brně vy stupovali. ( Výkřik soudruha Verčíka. )

Předseda Muna (zvoní ): Prosím o klid, zejména prosím sou druha Verčíka.

Soudruh Zápotocký ( pokračuje ) : Já za to přece nemohu, že jsi to v Brně prohrál, soudruhu Verčíku. ( Potlesk. ) Předseda Muna : Máš ještě pět minut, soudruhu. Soudruh Zápotocký ( pokračuje ) : Přecházím k otázce složení výkonného výboru. Já jsem ote

vřeně prohlásil na začátku diskuse, že stojíme na svých mís tech, kam nás strana postavila, a jsme si vědomi toho, že naší komunistickou povinností je využívat všech svých schopnosti a usilovat o to, abychom stranu přivedli na takový stupeň re

voluční pohotovosti, na jakém bolševická strana má být. Jestli že se nám to všude nepodařilo, je věcí soudruhů, aby nad tím

pronášeli svůj soud. Prohlásili jsme ale zároveň , že jsme ochot ni okamžitě, kdykoliv strana dá povel, ze svých míst odejít

a postoupit ta místa jiným soudruhům, kteří budou uznáni za schopnější a kteří budou mít možnost více vykonat, než by chom na svých místech vykonali my. Proti čemu jsme se ale postavili ? Proti tomu, když zde pod záštitou toho, jako by se

opírali o Komunistickou internacionálu, chtěli někteří soudru zi vzbudit takové domnění, že náš sjezd a naši soudruzi a dele

gáti nemají práva rozhodovat, jak má vypadat složení příštího vedení, o tom, že je povolána rozhodnout jedině opozice, po něvadž ona má důvěru Komunistické internacionály. A když na brněnské konferenci chtěli soudruzi, aby se přijala rezolu: 1 F. J. Michalec, Poučení z brněnské krajské konference KSČ (Dělníci pro

diplomatičtí soudruzi proti V. světovému sjezdu KI); A. Zápotocký,

Poučení z brněnské konference (odpověd na článek Michalcův ), Rudé právo, 21. října 1924 a 24. října 1924.

* Zmíněné prohlášení nebylo nalezeno. 84

ce, která delegátům nařizuje, že nesmějí hlasovat pro nic ji ného než pro návrhy, které přednesou zástupci Komunistické internacionály, byl jsem proti těmto vázaným mandátům. Sto

jíme na zásadě : Náš sjezd strany je suverénním v rozhodování o složení příštího vedení strany ( potlesk ) a Komunistická in

ternacionála ve svých posláních nikde nám to neříkala a neře. kl nám to ani soudruh Zinovjev, ani zástupce internacionály, který tu mluvil, že by soudruzi z opozice měli v tom ohledu pravdu. Komunistická internacionála žádala na nás, abychom

vybrali vedení, které bude dávat opravdu záruku, že usnesení V. kongresu budou u nás v Československu provedena a usku tečněna. Povinností delegátů je mít žádost Komunistické inter

nacionály před očima. Na nich spočívá veliká odpovědnost. Musí dát straně vedení, kterému věří, ke kterému mají důvěru,

že poctivě bude pro provedení usnesení V. kongresu pracovat, a bylo by zbytečno dávat zde sliby, slavnostní přísahy a říkat :

My přísaháme, že přijímáme všechna usnesení V. kongresu. My to řekli okamžitě, že usnesení V. sjezdu jsou pro nás závazná.

Nám se jedná o to, abychom v dohodě s Komunistickou inter nacionálou našli nejlepší cesty, jak je u nás provést a uskuteč nit. To bylo naše stanovisko a na sjezdu dnes je, aby se posta vil na správné stanovisko vůči usnesením V. kongresu, aby opravil všechny chyby, které komunistická strana ve svých dřívějších usneseních učinila

a

které

dnes

S

usneseními

V. kongresu se nekryjí. Jsem přesvědčen, že na tomto sjezdu nebude jediného delegáta, který by se proti usnesením V. sjez du postavil. Mohu také otevřeně za nynější vedení prohlásit, že naprosto netrváme na svých funkcích. Jestli sjezd uzná, že

je nutno nahradit nás jinými soudruhy, prohlašujeme : Bude me pracovat pro komunistickou stranu a internacionálu na každém místě, na které budeme postaveni, at je to místo vůd

čí, nebo podřadné. To je naše přesvědčení a toto naše komu nistické přesvědčení není spjato s funkcemi, nýbrž s celým na ším založením a celou naší dřívější činností. My ale měli oba vy, a vážné obavy, 0 stranu, aby strana nebyla poškozena frakčními zápasy, které se hrozí rozvinout z diskuse, která se u nás konala. A ty obavy jsme vyslovovali otevřeně. Nechceme

podkládat soudruhům ty úmysly, že by chtěli skutečně stranu rozbíjet a poškozovat. Věříme také, že mají poctivé úmysly pro stranu pracovat, ale jako jsme dovedli uznat, že by uveřejnění

Kreibichova článku straně neposloužilo, že by jí uškodilo, a ja ko jsme dovedli zabránit jeho uveřejnění, tak říkám, že celá

řada věcí, které udělala opozice, neposloužila straně, poškodi la stranu, i když soudruzi neměli zlého úmyslu. Toto soudru hům říci právo máme, a na tom právu také trváme.

Přicházím k závěru a znovu zdůrazňuji : Náš sjezd má jistě velký význam již proto, že koná se jako uzávěrka té velké dis 85

kuse, která u nás byla vedena a která v tomto směrul byla první diskusi. At naše mínění o těchto věcech je jakékoliv mohou být mezi námi soudruzi, kteří věří, že z té diskuse .

pro stranu vyplynul jen prospěch, mohou být soudruzi, kteří věří, že z té diskuse pro stranu vyplynula škoda

jedno je

nutno: Aby tímto sjezdem byla diskuse uzavřena, aby tento sjezd místo diskuse dal velký povel k ohromné, houževnaté a usilovné práci, aby tento sjezd zkonsolidoval a zpevnil do hromady všechny schopné sily strany, které by na uskutečnění usnesení V. kongresu byly schopny a ochotny pracovat. Je po třebí, aby tento sjezd vybral nový výkonný výbor, o kterém by

věřil, že je schopen usnesení V. kongresu také provádět. My na ustavení tohoto výkonného výboru nechceme vykonávat žádného vlivu. Nám se řeklo : Je potřebí, jestli má být záruka,

že budou usnesení kongresu prováděna, aby tam byla nadpolo viční většina členů opozice. Nedělali jsme námitek. Ale nám se říká: Ta nadpoloviční většina by nestačila, je potřebí, aby tam byl poměr 1 : 8. Dobře, je věcí sjezdu a delegátů, aby o tom uvažovali a podle toho aby rozhodovali a zvolili výkonný

výbor, jenž bude pracovat nejusilovněji v plném spojení se všemi organizačními složkami komunistické strany v Českoslo venské republice a který bude v nejpřátelštějším spojení se všemi sekcemi zahraničními a s exekutivou Komunistické in ternacionály .

Věříme v exekutivu Komunistické internacionály, vidíme v ní generální štáb revoluční armády, který vede nás k vítězné světové revoluci. My ruku v ruce chceme pod vedením tohoto štábu bojovat na tom úseku fronty, který nám bude vykázán. Jsem přesvědčen , že Komunistická internacionála ruku v ruce Ś Komunistickou stranou Ceskoslovenska československý pro letariát dovede k vítězství. Jsem přesvědčen, že KSČ uchová si svoji jednotu jako strana masová a stane se vzornou sekci Ko munistické internacionály. Té práci do budoucnosti volám čest! (Bouřlivý potlesk .)

SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA Předseda Muna : Předsednictvo doporučuje, aby ještě teď by la podána zpráva kontrolní komise. Potom bude překlad řeči

soudruha Zápotockého a překlad kontrolní komise, čímž dneš ní jednání ukončíme. Soudruh Tausik má slovo.

1 V Rudém právu : „V tomto rozměru “ . • V orig. Protokolu: ,,o kterém bych věřil" . 86

ZPRÁVA ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ KOMISE H. TAUSIK

Soudruh Tausik: 1 Soudruzi a soudružky! Jako doplněk ke zprávě soudruha Zápotockého podám vám jménem říšské kon

troly krátkou zprávu. Poslední sjezd dal k dispozici 18 soudru hů, kteří byli pověřeni, aby revidovali administraci a hospodář

ství útvarů naší strany. Z těchto 18 soudruhů po sjezdu 3 sou druzi, a to Bolen, Cibulka a Mihalus, vzdali se svých funkcí,

takže zbývalo 15 členů kontrolní komise, kteří byli rozděleni

na 24 krajů Československé republiky. Rozdělili jsme je tak, aby mohli obstarávat kontrolu. V první řadě dali jsme každému náležitou direktivu, jak má postupovat v každém útvaru při kontrole. Vydali jsme brožuru v nákladě 1200 výti

přestože výbor několikrát upozor nil krajské výbory, aby objednaly brožury pro své funkcionáře,

sků. Z těchto 1200 brožur což se ovšem nestalo

máme dosud 900 brožur na skladě.

Předsednictvo kontrolní komise konalo 7 schůzí, v nichž by

ly projednávány výsledky různá opatření, pokud byla měl s důrazem poukázat, i v krajích , byly zavedeny

jednotlivých revizí. Byla učiněna potřebná. Nač bych ještě na sjezdu je to, aby všude, v organizacích knihy, které byly vydány stranou,

aby v první řadě bylo hleděno k tomu, aby direktiva, která by la dána od kontrolní komise a výkonného výboru, byla zacho

vávána, aby v jednotlivých krajích v administraci časopisu se už neodbíraly poštovní poukázky. Je to z určitých důvodů, totiž že poštovní poukázky neskýtají dostatečného podkladu pro

kontrolu . Měli jsme případy, že došla poštovní poukázka, listo noš ustřihne kupónek, ten si nechá administrátor nebo sekre tář někde ležet, otevře se okno nebo dveře a kupónek uletí. Pak ovšem není už možná kontrola a peníze tímto způsobem zaslané jsou vedeny jako přebytek. Ovšem někteří pokladníci to nezanesou na účet přebytků.

Dále je nutno, aby funkcionáři dbali rozkazů kontrolní ko mise a ke každému výdaji byly bloky. Dále doporučuje kon trolní komise, aby bilance družstevních závodů ve straně byly

uzavírány ke dni 31. prosince, organizační uzávěrky pak aby činěny byly do 30. června.

Několikrát jsme poukázali výkonnému výboru na to, že není možno, aby ti, kteří byli určeni vykonávat revizi a kontrolu, mohli obstarávat všech 24 krajů. Doporučovalo se výkonnému výboru několikrát, aby ustanovil jednu osobu jako instruktora k zavedení administrativního vedení, který by čas od času ná

hle chodil kontrolovat určité krajské sekretariáty, časopisy · Zprávu říšské kontrolní komise přineslo Rudé právo, 4. listopadu 1924, pouze ve výtahu . 87

a podniky naší strany. Přesto však nestala se náprava. Doporu čujeme sjezdu návrh soudruha Steina, aby se toto opatření stalo a aby napříště byla v kontrolní komisi jedna placená sila, která by prováděla práci komise. Pokud se týče vykonaných revizí, je nutno říci, že říšská kon trolní komise jsou vlastně soudruzi, kteří vykonávají revizi nad revizory. Nekonají-li revizoři krajů, administrací nebo jiných útvarů strany svou povinnost, pak je od toho říšská kontrola, aby je také revidovala. Ale říšská kontrola není pro to, aby vy

konávala podrobné revize v každém útvaru strany, ona může od případu k případu shledat, je-li nějaká administrativní závada.

Revize byly konány v sekretariátech krajů a v různých

složkách strany. Administrativní vedení bylo revidováno ve výkonném výboru strany, dále v sekretariátech žen a mládeže,

v Mezinárodní rudé pomoci, v tiskovém výboru a v knihkupec tví. Pokud se týče administrace časopisů, byla vykonána revize v administracích časopisů: Rudé právo, Svoboda, Munkás, Ru

sínská pravda, Pravda chudoby, Hlas ludu, Spartakus, Prolet kult, Průboj, Volnost, Rudé Pojizeří, Slovácko.

Revidovalo se celkem v 51 místech. Je třeba naznačit, kdo revidoval :

Stein Josef, Praha, na 8 místech, Koutný, Hodonín, na 7 místech, Jirava, Kladno, na 6 místech, Hoffman, Liberec, na 5 místech, Tausik, Košice, na 5 místech, Kovanda , Brno, na 5 místech , Hovorka, Praha, na 4 místech ,

Bubník, Praha, na 4 místech, Junek na 2 místech, Malá na 2 místech,

Šafranko, Užhorod , na 1 místě, Wawreczka, Ostrava, na 1 místě, Rydlo, Praha, na 1 místě. Dále konstatuji, že výkonný výbor považoval za nutno, aby Mišská kontrola revidovala také některé jiné útvary strany, ja ko například v Brně, kam vyslal soudruha Skaláka a některé

soudruhy společně s Hovorkou, jako kontrolora do Třebíče po slal soudruha Mertu, do Užhorodu soudruha Vaňka. Ovšem vý

sledky těchto revizí nebyly předloženy kontrolní komisi. o všech revizích byly sestaveny protokoly, a to ve 3 exemplá fích : 1 pro výkonný výbor, 1 pro stranu, která byla kontrolo vána, a 1 exemplář zůstal kontrolní komisi. Při této činnosti setkala se komise často s malým pochope ním. Shledali jsme nedostatky a vady, na mnohých místech jsme zejména viděli, že zaměstnanci strany u administrací ne 88

bo jako sekretáři nebyli pojištěni v nemocenských pokladnách na starobní a penzijní pojištění. Některým redakcím a administracím museli jsme vytknout,

že nejsou pojištěny proti vloupání a proti ohni. Dále jsme zjis tili, že někteří funkcionáři nevěnují nutnou péči známkám, které dostanou od výkonného výboru. Je třeba stále zdůrazňo vat, že každá známka, která vyjde ze sekretariátu strany a do

stane se do majetku funkcionáře strany, znamená pro něho peníze, takže známky jako takové musí být chovány. Je jisto, že od dřívějšího vedení jsme našli různé nedostatky. Přišli jsme také na to, že v Ružomberku v sekretariátu mezi starými papíry bylo 30 000 známek různého druhu, které byly slepeny. Byl tu tedy nepořádek, nevedl se jejich seznam.

Je nutno konstatovat, že se tyto nedostatky menší, že admi nistrační vedení v našich útvarech, zejména v sekretariátech, se lepší. Je jisto, že někde musela kontrolní komise postupovat

trochu bezohledněji. O dvou případech mohu říci, že kontrolní komise postupovala ještě málo bezohledně. Jsou to případy,

které se staly v Moravské Ostravě se Štastným a v Ružomber ku s Minarikem.

A tu nutno na sjezdu konstatovat, že je třeba, aby všichni funkcionáři, kteří mají kolektivní odpovědnost, hleděli na to,

aby se takové případy, jako je případ Štastného a Minarika, už neopakovaly. Za takové věci neni odpovědný nikdo jiný než funkcionáři té organizace, poněvadž musí vidět, vydává-li se kretář nebo funkcionář strany více, než to odpovídá jeho pla tu . Vidí-li například soudruzi, že takový štastný nebo Minarik chodí po nočních barech apod., je jejich povinností ihned na

to upozornit kontrolní komisi nebo, necítí- li se dosti silnými, je jejich povinností, aby zavolali někoho z výkonného výboru , aby se takový člověk odstranil. V tom ohledu musíme udělat pořádek.

Uvádím jen tyto dva typické případy. Ale myslím, že musí u nás přestat to, co se svého času mluvívalo o sociálně demo

kratické straně; byl-li nějaký zloděj chycen, druzí členové říkali : » Budeš-li nám nosit takové protokoly o revizích, bu deš-li říkat, že ten a ten krade, rozbiješ nám stranu. « To se říkalo ve straně sociálně demokratické, ale u nás to musí pře

stat, poněvadž všude tam, kde se bezohledně stala náprava , kde se takový chlap vyhodil, měla masa větší důvěru a řekla : »Správně jste to udělali, a my máme důvěru ke straně. «

Je potěšitelno, že právě u nás ve straně jsou případy ojedi nělé. Pro budoucnost jsme toho názoru, aby návrhová komise

uvážila návrhy soudruhů Koutného, Steina, Komendy a Junka. Kontrolní komise pro budoucnost odpovídat nemůže. Je třeba dát kontrolní komisi jiný podklad, než aby jen slídila po ne správnostech a zařizovala administraci. Je třeba ji rozdělit, 89

aby měla na jedné straně povinnost zařizovat administrace, kontrolovat je, ale na druhé straně dát jí důležitou funkci, to tiž aby měla kontrolu po stránce politické a hospodářské, dále kontrolovat, konají-li v té které místní organizaci soudruzi svou povinnost, je-li tam podklad pro hnutí zemědělské nebo

jiné, je-li tam dosti iniciativy a koná-li se tam povinnost, po kud se týče hnutí žen a mládeže. Tu je třeba politické kontro

ly, dodržují-li se usnesení Internacionály. Je třeba, aby osoby, které půjdou na kontrolu, měly právo říci, že je to docela jedno, ukradne-li se něco v družstevnictví,

nebo v Proletkultu, nebo v některé organizaci, poněvadž tu na še masa řekne: »Komunisté kradou. « Přijde-li tedy kontrola v Pardubicích nebo v Ružomberku, at je tam Proletkult, nebo družstevnictví, jsou to firmy naše, a povinností kontroly je kontrolovat všecko .

Soudruzi, přijmete -li návrhy, které činí jednotliví soudruzi

z kontrolní komise, poněvadž jsou přesvědčeni, že je třeba ná pravy, provedete-li rekonstrukci budoucí kontrolní komise, je jisto, že tím prospějete bolševizaci strany. Pokud se týká pokladní zprávy a zprávy sekretariátu , pro vedli revizi soudruzi Bubník a Jirava. Já ji doporučuji jejich jménem ke schválení.

SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA Předseda Muna: Soudruzi, teď bude překlad řečí soudruha Zápotockého a soudruha Tausika. Soudruzi, kteří chtějí zítra jít do divadla, nechť se hlásí u soudruha Kudery. Jsou tu ještě některé kraje, které neohlásily své členy do volební komise.

Jsou to kraje: Hradec Králové, Plzeň, Strakonice, České Budějo vice, Tábor, Německý Brod a Jihlava. Debata bude společná k referátům soudruha Šmerala, Zápotockého a Neuratha. ( Konec jednání v 6 hod. 25 min. večer. )

DRUHÝ DEN Sobota 1. listopadu 1924

1

1

Dopolední jednání SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA * Předseda Burian (zahajuje schůzi po 8. hodině ranni): Soudruzil

Budeme pokračovat v jednání. Předsednictvo učinilo rozhod. nutí, a myslím , že proti tomu nebude žádných námitek, aby všechny referáty byly vyřízeny, totiž ještě referát soudruha Šmerala a Neuratha a aby pak byla zahájena debata, protože i referát soudruha Zápotockého s těmito referáty souvisí. Prvním řečníkem je soudruh Šmeral. Uděluji mu slovo.

POLITICKÝ REFERÁT B. ŠMERALA1 Soudruh dr. Šmeral: Soudruzil Mám referovat o V. světovém sjezdu. Včera byl posunut do popředí článek soudruha Kreibicha

a mám pocit, že delegáti čekají také ode mne stanovisko. Mám

za prvé dojem, že nemůžeme celý sjezd přeměnit v jednání o tomto článku. Článek vám bude rozdán, a proto myslím, že není účelno o něm debatovat dřív, dokud sami si ho nepřečte

te. Ted pravím pouze tolik, že po mém názoru význam tohoto článku soudruzi z opozice snaží se přehnat, aby pomocí něho vykonávali tlak nejen na soudruha Kreibicha, nýbrž teď v prvé

řadě aby pomocí tohoto článku vedli útok na dosavadní větši nu výkonného výboru. Soudruh Kreibich napsal do diskuse článek, v němž vyslovuje určité názory o některých zjevech v Komunistické internacionále . Výkonný výbor uznal , že tento

článek nehodí se k uveřejnění, a proto se přímo usnesl, že článek dodaný soudruhem Kreibichem soudruhu Neurathovi pro Komunistickou revui, uveřejněn být nemá. Vedle toho výkonný výbor, když bylo soudruhem Neurathem a soudruhy

z opozice žádáno zaujetí věcného stanoviska, učinil přímé usnesení, že s obsahem článku nesouhlasí. Soudruh Kreibich si uveřejnění článku nikterak nevynucoval. Naopak. Když viděl, jaký dojem článek budí, že se vykládá jako čin nepřátelství proti Komunistické internacionale, prohlásil, že chtěl psát

pouze článek do diskuse, nepřátelstvím ke Komunistické inter · Srv. Rudé právo, 4. listopadu 1924. • Slovo „ pouze“ Rudé právo neotiskuje. 93

nacionale, že nebyl samozřejmě veden, že na uveřejnění článku netrvá a že jej béře zpět. Já mám dojem, že za této situace ne

bylo by potřeba, aby tento článek byl středem celého sjezdo vého jednání. Soudruh Neurath sám přiznává, že Kreibich ne přátelstvím ke Komunistické internacionále veden nebyl. To je přece vzhledem k osobě soudruha Kreibicha věc samozřejmá. Kdo by to popíral, musel by ihned podat návrh na Kreibichovo vyloučení. Podávají soudruzi z opozice tento návrh ? Ne. Když

se nejedná o úmyslné nepřátelské vystoupení proti Komunistic ké internacionale, pak se jedná o článek napsaný pro diskusi, jehož obsah pokládá výkonný výbor sice za nesprávný, s nímž nesouhlasí, jehož uveřejnění nepřipustil, ačkoliv jiné články,

jejichž obsah většina výkonného výboru také pokládala za ne správný , beze všeho uveřejněny byly, ale jenž přece není tak

dalekosáhlý, aby všechny ostatní otázky sjezdu jím byly zatla ceny, zejména když soudruh Kreibich článek, předaný pouze

redaktoru revue, odvolal a když mimo rámec diskuse, která bude snad přece sjezdem skončena, nikterak nemíní názory

v článku projevené propagovat. Obsah článku dává ovšem sou druhu Kreibichovi určité politické zabarvení, stejně jako urči té zabarvení mají výrazní soudruzi z levice. Delegáti, kteří s tímto Kreibichovým smýšlením nesouhlasí, mohou tomu dát

výraz. Dělat však z tohoto článku základnu pro útok na větši nu výkonného výboru není možno. To jsem řekl prozatím a přecházím k vlastnímu svému referátu. Soudruzil K tomuto bodu určeni jsme referovat dva, já a ja ko korefent soudruh Neurath. Považuji za nutné říci nejprve několik vět o této okolnosti. Bylo by nesprávné z ní soudit, že referuji jménem nějaké skupiny, nějaké frakce strany. Bylo by nesprávné soudit, že budu zastávat názory usnesením V. sjez du odporující.

Prohlašuji

výslovně, že usnesení V. světového kongresu přijímám a že chci působit v jejich smyslu. Prohlašuji výslovně, že žádnou skupinu, žádnou frakci ve straně ani v internacionále netvo řím, nebudu tvořit a že žádným tlakem, žádným m ' anévrováním

nedal bych se donutit k tomu, abych se považoval za účastní ka, zástupce, mluvčího nějaké frakční činnosti. Mám názor, že

diskuse dokázala, že ve straně není zásadových rozdílů tak hlubokých, aby byly nutnými v jejím nitru organizované skupi

ny, jejichž existence ve svých důsledcích však může dotknout 1 V Rudém právu vynechána tato část věty: „ ačkoliv jiné články, jejichš obsah většina výkonného výboru také pokládala za nesprávný, beze všeho uveřejněny byly " .

• V Rudém právu místo však“ je „ vždy “ . 94

3

1

se až jednoty strany. Ačkoliv tedy k tomuto bodu je stanoven referent a koreferent, nebudu a nemohu mluvit jinak než ve

smyslu usnesení V. světového kongresu. Ovšem ale, soudruzi, tím nechci svůj referát tak odbarvit,

aby neposkytl podklad pro kritiku názorů, které jsem v jed notlivostech měl anebo které jiní soudruzi z dosavadního ve dení strany měli předtím, než světový sjezd rozhodl, a v prů běhu diskuse. Otevřeně přiznám, že teprve na světovém sjezdu jsem se propracoval ke konečnému stanovisku v otáz ce německé. Od počátku byl jsem si však vědom, že sa ské použití taktiky jednotné fronty a dělnické vlády bylo ne správné. V otázce ruské teprve jednomyslné usnesení sjezdu

ruské strany a průběh jednání na světovém kongresu rozpla šily ve mně pochyby a nejasnosti. Uznávám, že bylo chybou , že jsme do této otázky hned v lednu aktivně nezasáhli jako část jednotné světové strany. Naproti tomu tvrdím , že v otáz

ce dělnicko-rolnické vlády u nás nikdo z odpovědných sou druhů nešel tak daleko, aby se na ni díval jenom jako na ba nální parlamentární koalici se sociálními demokraty, nebo dokonce ještě s další částí buržoazní levice . To vylučovala

i naše sjezdová rezoluce z února 1923,1 kterou na tomto sjezdu opravíme. Je ovšem pravda, že jsem měl názor, že na poli této taktiky je možno šíře manévrovat, než jak nyní určil v. kon

gres. Je pravda, že jsem nevylučoval, že by dělnická vláda mohla vzejít také z parlamentárního podnětu , ovšem za sou časné existence živého boje mas venku a opírajíc se tářské bojovné organizace mimo parlament. Nebyl jasný v tom a v diskusi (o programu Komunistické cionály, před dvěma roky ) 2 nadhazoval jsem otázku,

o prole jsem si interna zda děl

nická vláda jakožto typ jiný než diktatura pouze jediné naší

komunistické strany v konkrétní situaci výjimečně nemohla by se také určitou dobu ( několik měsíců ) dařit? a splnit urči tý úkol ( např. revolučně strategický ). Než jsem naposled od jížděl z Moskvy, upozornil jsem soudruha Zinovjeva na některá hlediska související s praktickým používáním leninských for

mulí v otázce národní ve speciálních našich poměrech. V otáz ce odborové mám názor, že ještě dnes na tomto sjezdu bu deme muset překonat vážné obtíže, vytvořené důležitými ob · Stanovisko strany o jednotné frontě a dělnické vládě, Protokol prvního řádného sjezdu Komunistické strany Československa ( sekce III. Komunis tické internacionály ), konaného ve dnech 2. , 3., 4. a 5. února 1923 v sále

„ Domoviny“ v Praze VII. b.d. str. 11–13. 2 B. Šmeral, Příspěvek k diskusi o programu komunistických stran ;

Komunismus, 1 , 1922, s. 373—381 ; též Příspěvky k dějinám KSČ, 5, 1969, č. 6, s. 940—950 .

• V Rudém právu místo „ dařit“ je „držet“. 95

jektivními skutečnostmi, abychom našli linii, na níž lze pří slušná usnesení světového kongresu nejúčelněji provádět v sou ladu se stavem , který u nás doma v odborovém hnutí máme a s nímž není možno nepočítat. Jak vidíte, je řada otázek ,

ohledně kterých nenarodil jsem se už se stanoviskem , které by plně odpovídalo rozhodnutím V. světového sjezdu. Naznačuji to úmyslně, aby sjezd mohl je kritizovat, jako vůbec je úko lem sjezdu, aby soudil ty, kteří od února 1923 byli jsme členy vedení strany, kteří jsme v poslední chvíli nepřešli na linii

opozice proti sobě samým , kteří se dnes přímo stavíme před vás, abychom za své činyl anebo případně za nedostatečnost své činnosti nesli odpovědnost. Nyní přejdu k otázkám, projednávaným na V. světovém kon

gresu. Začnu přitom úmyslně odzadu, otázkou, kterou soudruh Zinovjev v dopise ke sjezdu označil za nejdůležitější, otázkou příštího vedení naší strany.

Nebudu mluvit obšírně o těch, pro které jsou zvláštní body denního pořádku, nýbrž o těchto hlavních politických otáz

kách. Také včera zástupce exekutivy důležitost jejich pod trhl.2

Průběh diskuse ukázal, že teoreticky o usneseních V. světo vého kongresu není u nás sporu. Všechny krajské konference

přijaly rezoluce schvalující usnesení světového kongresu, dneš nímu našemu sjezdu jsou předloženy jen jedny politické teze. To tedy znamená, že zásadně3 se po provedené diskusi na chází celá strana na jedné linii. Ale ovšem, právě v té chvíli se

do popředí posunuje otázka, která v diskusi byla formulována jako otázka důvěry a záruk,4 otázka : Kdo má učiněná usnese ní provádět ?

Tím jsme ihned u otázky příštího vedení strany. Které přímé pokyny zanechal nám světový sjezd o této otázce? Tyto jsou obsaženy v rezoluci o taktice : »Činnost centrálního komitétu učinit živější, vedení stálejší, napjatější, energičtější, přivést do centrálního komitetu čerstvé síly ve středu nejcennějších děl níků.«5 Toto jsou usnesení sjezdu .

A soudruh Zinovjev ve svém posjezdovém článku formuloval smysl těchto usnesení takto : „Má být utvořen centrální komi tét československé strany s velkým počtem čerstvých sil z řad

dělníků, aktivnější, přímočařejší, méně diplomatický, více spo jený s proletářskými masami a linii Komunistické internacio 1 V Rudém právu ještě : „ Za své názory, za své činy “ . * Tento odstavec v Rudém právu chybí. : V Rudém právu „ zásadově“ . • V Rudém právu jsou slova ,,důvěry “ a „ záruk “ v uvozovkách . 5 Thesen zurTaktik der Komintern , Thesen und Resolutionen des V. Welt kongresses der KI, S. 35. 96

nály bez výhrad provádějíci.al v dopise ke sjezdu soudruh Zi novjev o této otázce píše : » Prohlášení soudruha Šmerala , že opozice nemůže vést stranu, zdá se nám být naprosto neo důvodněné ..., sjezd strany musí, chce-li splnit svůj úkol, za

každou cenu vytvořit ústřední výbor s pevnou většinou zařa děním nových sil dělnických.«2 Takový je tedy názor, takové je přání exekutivy. Z diskusních článků některých soudruhů z opozice měl jsem

dojem, že soudí, že my, kteří jsme dosud nesli odpovědnost za řízení strany, chceme se křečovitě držet svých funkcí a že na

sjezdu bude proti nám nutno svádět boj o moc. Vůči těmto do mněnkám prohlašuji úplně zřetelně: Je naprosto vyloučeno, že my, kteří doposud jsme nesli odpovědnost za řízení strany, chtěli bychom se držet proti vůli strany ve svých funkcích. Je naprosto vyloučeno, že bychom na tomto sjezdu chtěli zápasit o moc. Rozhodnutí je na sjezdu. Uzná-li sjezd, že zájem strany vyžaduje, aby buď úplně, anebo z velké části bylo změněno ve dení naší strany, naše osoby nejsou tomu naprosto žádnou pře kážkou. Nebot3 naše strana v tom je vzorem, aby vidělo děl nictvo a aby viděli i naši třídní odpůrci, že i u komunistů

i důležité změny osobní mohou se dit beze sporů a bez roz vrácení dělnických řad ! Žádný z nás nestojí v těžké době na

odpovědném místě revolučního dělnického hnutí z osobní cti žádostivosti nebo z touhy po moci. Každý zastáváme funkci

svěřenou jako nejvážnější povinnost. Uzná-li sjezd účelným provést změny, které se dotknou také našich osob, není u nás pro to žádných překážek. Podrobíme se každému rozhodnutí již z důvodů samozřejmé disciplíny. Podrobíme se v zájmu podrobíme se i ve svém otevřeně řečeno strany, ale

vlastním zájmu. V poměrech , jak se vytvořily, vůbec bylo by těžko, abychom při dosavadním složení centrály, a majíce do savadní odpovědnost, řídili sami stranu v příštím období. I když bude mít strana vedení nejlepší, nikdy nesplní všechna očekávání plně, na 100 %. Vždycky bude důvod k vytýkání, ke kritice, Proti nám během dvou let zvedá se už druhá vlna opo

zice. Po opozici soudruha Jilka přišla opozice soudruha Neu

ratha. Stavěli jsme se a stavíme se proti konkrétním výtkám, jež jsou nám činěny, když je považujeme za nesprávné. Ale ne

klameme se v tom, že by i nesprávné důvody vznášené opozi cí nevznikaly , kdyby nemohly počítat s určitými náladami · G. Zinovjev, Komunistická internacionála a její československá sekce, Rudé právo, 19. září 1924.

• List soudruha Zinovjeva delegátům sjezdu, Rudé právo, 31. října 1924; viz též toto vydání Protokolu , s. 000.

• V Rudém právu místo „ Nebot" je „ Necht“ . • V orig. Protokolu : „ vznášející opozice “ ; v Rudém právu : „ přednášející opozice ,

97

v masách, u části členů strany. Pro tyto nálady zdola snažíme se mít jemný sluch a dáváme pozor na to, jak bije tep masy. Jedna část mas má u nás iluze, že vším vinno je vedeni,1 niko liv také její vlastní nebojovnost, pasivita a celá řada jiných vlastností.2 K odstranění těchto iluzí, k zburcování aktivnosti masy nemůžeme přispět více, než když otevřeně ukážeme

přímo masám našich soudruhů, že nelpíme na důležitých funkcích.5 Dvě vlny opozice, nastupující krátce jedna po dru hé, chceme posuzovat také jako příznak, že nová generace se tlačí k vlivu a odpovědnosti. Z hlediska vývoje hnutí bylo by nesmyslem tomuto přirozenému tlaku nějak uměle bránit, řa da známek nasvědčuje, že příští rok přinese revolučnímu hnutí

mnoho obtíží. Museli bychom být slepými, kdybychom se sami proti vůli sjezdu tlačili do odpovědnosti, když musíme přece

počítat s kolísavostí nálad nespokojených mas, když by tím soudruzi z opozice byli dráždění, když by pokračovali dále soustavně v opoziční a frakční činnosti a když by dokonce

měli na své straně podporu internacionály. V takových po měrech by práce nebyla možna. Proto prohlašuji ještě jeden krát: Otázka příštího vedení strany na tomto sjezdu nesmí být předmětem vášnivých konfliktů. My sami chceme největší

osobní ústupností přispět k tomu, aby naší stranou byl do celé

internacionály dán příklad, že i tyto osobní věci je možno řešit klidně, cílevědomě, plánovitě, bez frakční vášnivosti a bez kri zí, jež by život strany rozrušovaly a na další dobu odvrátily stranu od práce a od boje proti táboru nepřátel. Kladu otázku : Jsou ochotni stejně nefrakčně posuzovat tuto věc také soudru zi skupiny soudruha Neuratha ? (Výkřik: Ano! Jiný výkřik : Řek li , že ano ! )

Když jsem však projevil tímto plnou vůli k ústupnosti, do volte, soudruzi, abych řekl přece jen několik vět na obranu dosavadního vedeni, jež bylo po světovém kongresu tolik kriti zováno. Stupeň, na nějž strana za naší spoluodpovědnosti do

spěla, je takový, že stojíme dnes před vámi v klidném vědomí vykonané povinnosti. KSČ musela se tvořit a vyvíjet za krajně těžkých podmínek . Působíme ve státě, který prozatím neprošel tak těžkým hospodářským rozvratem jako např. v sousedství Německo, Rakousko, Polsko. Rozpočet Československa v letech 1919–1924 nebyl sice v rovnováze, ale deficit nepřevyšoval

20—25 % , nebyl kryt výdajem státovek, nýbrž opatřeními úvěro vými ( ve velké míře také krátkodobými, a tedy pro další bu doucnost velmi nebezpečnými). Obchodní bilance byla od roku 1921 nepřetržitě aktivní, teprve minulý měsíc bylo prvé pa 1 V Rudém právu : „vším je vinno jen vedení“. : V Rudém právu: místo ,,vlastnosti“ je ,,okolností“ . • V Rudém právu: „ na vůdčích funkcích “ .

• V Rudém právu: „ neuspokojených mas“. 98

sívum. Valuta drží se už značně dlouho na stejné úrovni. Cel. kem se ovšem hospodářský stav stále zhoršuje, ale hospodář ská krize v Československu zatím byla více chronické povahy a vlnitá křivka nezadržitelného úpadku klesala zde k bodu

akutní krize poměrně s hodně menší příkrostí než ve státech sousedních. Průmyslová výroba kolísá po dobu let 1919–1924

mezi 40—65 % předválečné výroby, zemědělská dosáhla předvá lečné výše. V Československu zatím nebylo tak prudkých hos

podářských otřesů jako ve státech postižených reparacemi a majících za sebou valutární rozvrat. Přitom na masy českého dělnictva působily po převratu zvlášť silně nacionální iluze.

Národ, zbavený po tři staletí samostatného státního života, stal se poznovu samostatným. Současně s národním osamostat něním padlo pouto monarchismu a feudalismu. Mezi českým a slovenským lidem snadno zapustily své kořeny nejrůznější »demokratisté«, parlamentní a vulgárně republikánské iluze. Snaha udržet samostatný stát činila české dělníky velmi pří stupnými vlivu české buržoazie a sociálního patriotismu.

O tom, jak silně mohou působit tyto vlivy, svědčí průběh války sovětského Ruska s buržoazním Polskem, kdy Komunistická

strana Polska nebyla s to vrhnout masy do rozsáhlejšího boje proti své buržoazii ani v době vítězného postupu Rudé armády na Varšavu. Nuže, v takových poměrech rostla naše strana, o jejímž nynějším stavu napsal v článku, věnovaném kritice mé kladenské řeči, soudruh Manuilskij:

» Československá komunistická strana je jednou z největších sekcí Komunistické internacionály. Při 131/2 miliónu čs. obyva telstva má téměř stejný počet členů jako německá sekce, jež má v minulosti hluboké tradice organizace mas. Početně je téměř dvakrát silnější než Francouzská komunistická strana. Podle sociálního rozvrstvení je to skutečně čistá strana dělnic

ká, ve které tvoří neproletářské živly úplně nepatrné procen to . « 1

Neuváděl bych tento úsudek, kdybych neměl pocit, že doma v diskusi bylo dosavadní vedení strany kritizováno ještě mno hem více než v usneseních světového sjezdu a že přehánění

v kritice může se dotknout také mnohých našich důvěrníků, svědomitých funkcionářů a pracovitých činovníků strany, kteří na vybudování strany spolupracovali, kteří mohli by ve své práci a bojovnosti ochabnout, kdyby sami museli pochybovat o jejích výsledcích. Že do dnešního svého stavu nedostala se strana sama sebou, bez práce, o tom nejlépe svědčí tištěná

zpráva soudruha Zápotockého. Přál bych sjezdu, aby nové ve dení, jež bude jím zvoleno, do příštího sjezdu přivedlo stranu o stejný krok kupředu, jako se zdokonalila v období od minu

· D. Manuilskij, O řeči soudruha Šmerala, Rudé právo, 22. října 1924. 99

lého sjezdu do dneška. Stane se tak, když nový centrální komi tét budete volit bez ohledu na naše osoby, ale současně také

bez ohledu na jakékoliv nálady frakční. Stane se tak, když no vý centrální komitét soustředí v sobě všechny energie hnutí, bez ohledu na frakční příslušnost, všechny nejsilnější, nejener gičtější, nejschopnější, nejbojovnější příslušníky, když jeho se stavení nebude mít frakční ráz, nýbrž když se stane skutečně ve smyslu usnesení V. světového kongresu, když nynější sjezd

bude koncem diskuse a koncem frakčních bojů, když celá stra na pod vedením nového výkonného výboru se sjednotí k práci a k energickému provádění usnesení V. světového kongresu. ( Výborně ! Hlučný potlesk . ) Tempo a perspektiva

Nyní budu mluvit o politických i taktických otázkách, které světový sjezd zkoumal a rozhodl. Můj úkol je přitom obmeze ný. Nebudu podrobněji mluvit o těch otázkách, kterým věnován je zvláštní bod denního pořádku.

Základní otázkou, sjezdem zkoumanou, bude otázka, jaké povahy je období, jež právě prožíváme. Začíná nyní období sta bilizace kapitalismu, anebo prožíváme i nyní jeho rozpadání? Od zodpovězení této otázky závisí rozhodnutí toho, jakými me todami máme pracovat, jaké taktiky používat. Kongres neličil si světovou situaci jenom jednostranně, podle našich přání, po zoroval všechny spletité skutečnosti, také ty, které zdánlivě svědčí o jisté obnově kapitalismu, a vyvodil pak z nich celko vou bilanci. Není sporu o tom, že uplynulé období přineslo ta ké skutečnosti pro nás nepříznivé. Německo překonalo vrchol hospodářského rozvratu, v němž se nacházelo loni v říjnu, překonalo situaci, jež byla plně revoluční a které tehdejší ve dení německé komunistické strany nedovedlo dobře využitko vat. V druhých dvou zemích střední Evropy, v kterých vedle

Německa byla hospodářská krize nejostřejší, v Rakousku a Polsku, došlo k jejímu přechodnému zmírnění, což se proje vilo přechodnou stabilizací valuty. Francie ustoupila v Porúří.

Ale proti těmto zjevům , jež jsou přece jen teritoritálně ohrani čené, v měřítku světovém dále v pohybu, ve vývoji jsou ten dence, jež činí stav evropského kapitalismu jakožto celku bez východným. Rozmach výroby v Americe dusí stále více všechen hospodářský život Evropy a hrozí ho spoutat úplně do kolo

niálních okovů. Vývoj samostatného průmyslu v anglických koloniích pomalu, ale s nezadržitelnou jistotou vytváří pro An glii stav, že třebaže ne hned v letech nejbližších, tedy v letech

dalších hrozí jí stejný útok odstředivých sil, stejný rozklad hospodářský i politický, jakému propadlo staré Rakous ko-Uhersko. Tyto velké, celosvětové tendence daleko převyšu 100

jí svou silou malé vlny tendencí pro obnovu kapitalismu pří znivých, jaké viděli jsme v Německu, Rakousku, Polsku . K to

mu přistupuje jako činitel krize v Evropě ta okolnost, že zlep šení výroby v zemi jedné ( např. v Německu ) ihned má za ná sledek větší obtíže pro průmysl v zemích jiných ( např. ve Fran cii nebo v Československu ) . K tomu přistupuje jako další velmi důležitý činitel krize okolnost, že imperialistická válka, vede

ná proto, že pro další rozvoj výroby už hranice tehdejších států byly příliš těsné, státní obvody příliš malé, skončila tím, že Evropa se rozdělila na státy ještě menší, že malé hospodář ské obvody jsou odděleny od moří, že čínské zdi nesmyslných

cel, tarifů, pasů, povolení trčí mezi nimi a znemožňují volnou cirkulaci krve hospodářského života. V těch zemích, kde se projevily určité příznaky zlepšení, jako v Německu, Rakousku

a Polsku, stalo se tak jen za cenu dalšího zhoršení životních

podmínek dělnictva, působí to tedy zase další zostření třídních bojů. Zkoumaje hospodářskou situaci došel světový kongres

k tomuto závěru : Vedle velkých tendencí rozkladu pronikají tu a tam také určité zjevy jisté obnovy kapitalismu, ale prvé síly jsou jedině povahy trvalé, mají nad druhými úplnou převahu.

v celku se kritický stav světového kapitalismu stálé zhoršuje, situace zůstává i nadále revoluční.

Ke stejnému závěru došel světový sjezd zkoumáním politické

mezinárodní situace. Jeho posudek v tomto ohledu dá se v podstatě vyjádřit následujícími větami: Je pravda, že ustave ním se vlády MacDonaldovy v Anglii a Herriotovy ve Francii, dohodou kapitalistických velmocí o Dawesově plánu, ústupem Francouzů z Porúří, nastala do jisté míry nová situace. Sjezd charakterizoval

tuto

situaci

jakožto

demokraticko-paci

fistickou éru. Řekl však výslovně, že tato éra nebude sta vem stálým, že neznamená počátek stabilizace kapitalistic

kého »pořádku« na půdě demokracie a míru, nýbrž další stup ňování zbrojení, další růst rozporů mezi kapitalistickými vel mocemi, nezměněně prováděné potlačování kolonií, stejnou nenávist a stejné úklady proti sovětovému Rusku. Právě prove dené volby v Anglii potvrzují správnost tohoto úsudku. Živelný výbuch nevole mas bezprostředně po skončení světové války

nevedl sice s výjimkou Ruska k uchvácení moci proletaria tem ( příčinou byla tehdejší neorganizovanost komunistických stran ) , kapitalismus však vyšel z války rozvrácen a zlomen. Naproti tomu sovětové Rusko stojí pevně a vnitřně se stále ze

siluje. Uznání de iure Francií je prvním příznakem , že už i nejzarputilejší odpůrci přestali pochybovat o tom, že se so větský režim udrží. Světová buržoazie se nyní potácí mezi dvěma formami vládnutí, mezi otevřenou reakcí a mezi reakcí 1 V Rudém práva: „ Zevním příznakem “ . 101

demokratickoreformistickou, mezi sociální demokracií a fašis mem, mezi bílým terorem a »dělnickou vládou«. To je jen do

klad její slabosti, bezradnosti, jejího úpadku. Dostávají-li se v této situaci v řadě zemí zase do vlády strany II. internacio

nály, není to proto, že by tyto strany využívaly úpadku, slabos ti buržoazie a chtěly dělat protiburžoazní, dělnickou politiku. Naopak, buržoazie, jsouc si vědoma své slabosti, využívá těch to stran , aby s jejich pomocí prodloužila život měštácké vládní soustavy. Tak vládní strany socialistické dnes před tvářemi

nejširších dělnických mas přestávají být svým jednáním stra nami dělnickými, sociální demokracie stává se opravdu »třetía stranou buržoazie. Soudruh Lenin formuloval tento »zákon re

voluce« ; »Pro revoluci nestačí, aby vykořisťované a utlačené masy si uvědomily nemožnost žít starým způsobem a žádaly změnu. Pro revoluci je nezbytným, aby vykořisťovatelé nemoh li žít a vládnout starým způsobem. Jen tehdy, když »nížinya nechtějí staré a když » vrcholky nemohou po starém, jen teh dy revoluce může zvítězit. Jinak se tato skutečnost dá vyjádřit

slovy: Revoluce je nemožnou bez všenárodní krize, postihující i vykořisťované i vykořisťovatele. To znamená : Pro revoluci je nutno za prvé docílit toho, aby většina dělníků plně pochopila nezbytnost převratu a byla ochotna jít na smrt kvůli němu, za druhé aby vládnoucí třídy prožívaly vládní krizi, která vtáhne

do politiky i masy jinak nejopozdilejší, připraví vládu o sílu a učiní pro revolucionáře možným, aby ji rychle svrhli.«l Tak Lenin . Čím jiným je jak epizoda vlády MacDonaldovy v Anglii, tak období vlády Mussoliniho v Itálii, čím jiným je vládní krize a vypsání druhých voleb v půl roce v Německu, čím jiným je krize v Jugoslávii, čím jiným je strach vládní koalice v Česko slovensku před vypsáním voleb než dokladem, že buržoazie opravdu už »nemůže žít a vládnout starým způsobem« ? Uváživ všechny okolnosti, všechny tendence a protitendence, dospěl V. světový sjezd k správnému závěru, že i politicky žijeme po řád v situaci revoluční. Tempo revolučního vývoje ovšem nelze

přesně stanovit. Sjezd počítal s možností dvou perspektiv: i s tím , že vývoj proletářské revoluce bude pomalejším, vlek

lým, i s tím, že v některé zemi mohou se poměry přiostřit až do katastrofy velmi rychle, ve velmi krátké době. Na obě mož

nosti musí být komunistické strany připraveny. Závory napravo

Ocenění celkové mezinárodní situace politické a hospodár ské bylo prvým základem, na jehož podkladě světový kongres · Srv. V. I. Lenin , Dětská nemoc ,,levičáctví “ v komunismu, Spisy, sv . 31, Praha 1955, str . 79-80. 102

určoval taktiku pro další období. Druhým základem tohoto rozhodnutí bylo zhodnocení zkušeností, případně rozbor chyb,

které v uplynulém období v jednotlivých stranách byly udělány. V této souvislosti byly zejména podrobně světovým sjezdem zkoumány otázka německá a otázka ruská. Výsledek tohoto zkoumání byl, že sjezd se rozhodl učinit velmi jasnou a pevnou závoru směrem napravo . O otázce ruské :1

Naše delegace hlasovala na světovém sjezdu celá pro rezo luci, vyslovující se proti ruské opozici. Sjezd vytkl vedení naší strany, že v ruské ( stejně jako německé ) otázce nezaujala jas ně stanovisko z vlastní iniciativy a zavčas a že tak jako sou část jednotné světové strany nepomohli jsme už tenkrát rus kou opozici likvidovat. Přiznal jsem už na Kladně správnost

této výtky a dnes nemohu než žádat, aby náš sjezd schválil stanovisko, které cela delegace na světovém kongresu v Mo skvě zaujala hlasováním pro návrh vyslovující se proti ruské opozici. Ruské opozici bylo jednomyslným usnesením sjezdu ruské strany i jednomyslným usnesením světového kongresu vytknuto toto:

1. »Opozice«, které v čele stojí soudruh Trockij, vydala heslo rozbít aparát strany a pokoušela se těžiště z boje proti byro

kratismu státního aparátu přenést na boj proti »byrokratismu« ve stranickém aparátu. Už dříve jevila se u soudruha Trockého tendence oddálit státní aparát od vlivu strany.

2. » Opozice « se pokoušela proti starým kádrům strany stavět mladou generaci, vést stranu k tomu, aby se neorientovala po

dle nálad dělníků pracujících v továrnách, nýbrž aby za svůj » barometr « považovala studující mládež.

3. Soudruh Trockij dělal dvojsmyslné narážky na starou gar du a pokoušel se tím zmenšit autoritu centrály strany.

4. Naprosto nesprávně kritizovala opozice hospodářskou po litiku vedení strany. V tomto ohledu dělila se opozice na dva

směry. Jedna část formulovala požadavky, jejichž uskutečnění by znamenalo likvidaci nové hospodářské politiky a návrat

k válečnému komunismu. Druhá, vlivnější část opozice naopak vytýkala centrále, že za účelem zvýšení dovozu nečiní, a zejmé na na janovské konferenci nečinila zahraničnímu kapitálu větší koncese.

5. Všechny odstíny opozice projevily zcela nebolševické názory o disciplíně.

6. » Opozice« otevřeně porušila usnesení X. sjezdu ruské stra ny zakazující frakce.

1 Poslední odstavec a nadpis Rudé právo neotiskuje. 103

Tyto věci byly o úchylkách ruské opozice konstatovány jed nomyslným usnesením sjezdu ruské strany, jež na světovém sjezdu podrobně sděloval soudruh Rykov. Světový kongres v rezoluci přijaté k ruské otázce uvádí nejprve, že na něm žádný z opozičních ruských soudruhů, ač k tomu byli vyzváni,

nevystoupil, aby opoziční stanovisko hájil. Dále pak rezoluce pokračuje : »Na druhé straně pak sjezdu nedostalo se také žád

ných důkazů o tom, že by opozice své chyby nahlédla ... Tako vá situace tvoří nebezpečí, že by diskuse v ruské komunistické straně mohla znovu ožit. Současně sjezd zjišťuje, že opozice v ruské straně byla podporována skupinami v jiných stranách

( v polské, některými živly strany německé a francouzské atd. ) , které stejně jako opozice ruské strany jsou výrazem pra

vé ( oportunistické) úchylky v těchto stranách, V. světovým sjezdem odsouzené. Nakonec světový sjezd přijal rezoluci ruského sjezdu za svou a prohlašuje, že » odsuzuje základnu ruské opozice jakožto základnu maloměšťácké povahy a po stup opozice jakožto ohrožení jednoty strany a v důsledcích toho také diktatury proletariátu v sovětové unii«,1 Druhou velkou zkušeností, kterou jsme prodělali v minulém roce, byly říjnové události německé. V době do krajnosti přiostřené revoluční situace němečtí soudruzi se souhlasem exekutivy Komunistické internacionály vstoupili do saské děl nické vlády. Exekutiva při tomto vstupu uložila jim několik

podmínek, z nichž hlavní byly dvě: že vládní společenství se sociálními demokraty nemá se táhnout dále než dva týdny a, za druhé, že v době těchto dvou týdnů němečtí soudruzi mají

se pokusit ozbrojit 50 000 dělníků. Tyto úkoly vedení německé strany neprovedlo. To mělo za následek, že saský pokus nestal se pokusem utvořit dělnickou vládu jakožto orgán občanské

války, jakožto orgán přípravy revoluce, nýbrž zůstal pouze

v hranicích parlamentární kombinace. Výsledkem byla v Ně mecku říjnová porážka. Porážka vedla v německé straně

ke změně vedení. Pravím prostě, chceme být s nynějším vede ním Komunistické strany Německa v nejužších stycích a s ním v plné jednotě pracovat .

Důležitá německá zkušenost způsobila, že na světovém sjezdu byly podrobnému překontrolování podrobeny otázky jednotné fronty i dělnické vlády. Pod vlivem německé zkušenosti V. sjezd postavil se plnou si

lou proti oportunistickému, vulgárně parlamentárnímu výkla du taktiky dělnické vlády. Uznal, že v době zvolnění tempa re Resolution zur russischen Frage, Thesen und Resolutionen des V. Welt kongresses der KI, S. 161 . 104

volučního vývoje , za éry demokraticko -pacifistické, nebezpečí tohoto výkladu je větší než dříve. Náběhy k tomuto výkladu neprojevily se jen v Německu. Když se tvořila MacDonaldova vláda v Anglii, projevily se tyto tendence mezi francouzskými

a mezi holandskými komunisty. V Norsku soudruh Scheflo parlamentární řečí naznačil možnost, že by komunistická stra na v některých případech chtěla dát podporu dokonce liberál

ní vládě. Světový sjezd uznal za prokázáno, že také v naší stra ně československé tyto tendence oportunistického výkladu dělnické a rolnické vlády byly. Olohu při tom na sjezdu hrála zejména sjezdová naše rezoluce z února roku 1923 a článek, v němž podle názoru soudruha Zinovjeva soudruh Hůla proje

vil názor o »statistické většině«. Světový kongres nabyl pře svědčení, že jednak na podkladě tohoto parlamentárního vý. kladu taktiky dělnické vlády, jednak na podkladě podpory Brandlerovy skupiny v německé a opozice v ruské straně tvoří se v internacionále mezinárodně pravé křídlo, i zaujal proti němu rozhodné stanovisko.

Co se týče naší strany, chci napřed opravit některá tvrzení. Názor, jako by soudruh Kreibich vyslovoval se pro naši účast na čistě parlamentární »dělnické« vládě v koalici se social ními demokraty, nebo dokonce s Masarykem a Benešem, neod

povídá skutečnosti. V jednom článku soudruha Kreibicha byly sice dvě věty nedosti jasné, ale soudruh Kreibich dal těmto věcem jasný výraz.1 Řekl, že na pouhou parlamentární koalici nemyslil. Po tomto prohlášení není možno dvě nejasné věty

dělat předmětem diskuse. Soudruh Hůla výslovně prohlásil, že neměl na mysli »většinu statistickou«. Rezoluce našeho sjezdu

z února 19232 potřebuje opravy. Jsou vám navrženy teze, za je jichž schválení se přimlouvám a jejichž přijetím bude oprave na . Její vadnost není však tak dalekosáhlá, aby se mohlo tvr dit, že formuluje dělnickou vládu jako pouhou parlamentární koalici komunistů se sociálními demokraty a českými socialis ty. I podmínka ozbrojení a odzbrojení je v ní obsažena. Také

v politické praxi vedení strany v minulém období nedopustilo se použitím taktiky dělnické vlády žádné konkrétní chyby. Po mém názoru není třeba při kritice přehánět. Jinak otevřeně přiznávám, že i u nás o povaze dělnické vlády nebylo úplně

jasno, že někteří soudruzi uvažovali o tom, že by případně k dělnické vládě mohlo dojít z podnětu voleb a parlamentární konstelace. Bylo proto také pro nás potřebné a užitečné, že V. sjezd všechny nejasnosti odstranil. Je vám předložen návrh po IV Rudém právu je tato formulace: ,,...ale soudruh Kreibich je pak výslovně vysvětlil.“ Následující dvě věty v Rudém právu nejsou otištěny. • Stanovisko strany o jednotné frontě a dělnické vládě, Protokol prvního

řádného sjezdu KSČ, str . 11–13. 105

litických tezí, které s veškerou určitostí praví, že pro nás tak tika jednotné fronty není cestou ke koalici s druhými » dělnic kými « stranami, nýbrž jen prostředkem , abychom uvedli masy

do pohybu a přesvědčili je o naprosté neúčinnosti metod so ciálního reformismu. Teze vyslovují, že heslo »dělnické a rol nické vlády« nepřipouští možnost nějaké parlamentární koali ce, že vylučuje koalici s protirevoluční sociální demokracil, že obdobně jako heslo jednotné fronty je heslem revoluční agi

tace a mobilizace mas za účelem povalení vlády buržoazie. Proto je uskutečnění opravdové dělnické a rolnické vlády

možným jen v situaci objektivně revoluční. Žádná pouze par lamentární kombinace neřeší pro proletariát otázku moci. Děl

nická a rolnická vláda může vzniknout jen jako výsledek re volučního hnutí pracujících mas a jenom neustávající bojov nou aktivitou těchto mas může se udržet. Tato hlediska musí nyní po V. světovém sjezdu vejít do krve a do masa všem čle nům strany, i u nás doma i v celé internacionále. Po průběhu, jaký měla diskuse, pokládám za samozřejmé, že politické teze,

dávající naší straně v otázce jednotné fronty a dělnické vlády pevnou linii, budou schváleny jednomyslně.

Boj o politickou moc v Československu jako konkrétní cil Usnesení V. světového kongresu v otázce dělnické vlády po kládám proto za zvlášť důležité, poněvadž u nás tato otázka

není jen agitační a propagační povahy, nýbrž nabývá povahy praktické direktivy pro konkrétní politické akce. V Českoslo vensku boj o dělnickou vládu, boj o politickou moc je pro brz kou, možná že velmi brzkou budoucnost zcela konkrétním cílem naší strany. V tom ohledu úplně souhlasím s názorem

projeveným v článku soudruha Manuilského.1 o jaké skuteč nosti opírám tento odhad perspektivy a tempa v Českosloven sku ? O tyto :

Když jsem mluvil na začátku o dosavadním vedení strany, uvedl jsem, že hospodářský vývoj v Československu nespěje si ce do katastrofy přímou, ostře spadající linií, ale tím ovšem nechtěl jsem říci, že by hospodářská situace zde byla dobrá. Koaliční režim udržel sice výrobu na výši asi snad dvou třetin

výroby předválečné, nedovedl však docílit její roviny a stou pání.? Hmotná úroveň života obyvatelstva je stále horší, než byla před válkou. Jako velmi důležitý moment3 v situaci země považuji, že se blížíme velmi těžkým finančním obtížím. Roz 1 D. Manuilskij, o řeči soudruha Šmerala, Rudé právo, 22. října 1924 . : V Rudém právu: ,,docílit jejího rozvoje a stoupání“ . • V Rudém právu: „ nový moment“ . 106

počet se svými 17 miliardami přesahuje poplatní sílu českoslo venského hospodářství. Aktivita obchodní bilance začíná ko lisat, což je tím vážnější, ježto Česká buržoazie nemá v cizině uloženy značnější kapitály, jimiž by mohla diferenci pasívní ob

chodni bilance vyrovnávat. Za srpen a září byl dovoz větší vý vozu o více než 100 miliónů Kč. Národní listy psaly, že vedle

papírových peněz je v oběhu 6 miliard krátkodobých pou kázek, poslanec Stříbrný v Lounech referoval svým straníkům,

že jich obíhá 8 miliard. Udržování stability valuty je pro mi: nistra financí stále obtížnějším. Na přeprůmyslněný Západ ne můžeme vyvážet, naopak, ten nás zatlačuje svou konkurenci z trhů, dojít k vážným obchodním stykům s Východem, Rus kem, Sibiří, západní Asií, nynější vláda není schopna. Vládní soustava, která nedovede zajistit vzestupnou linii hospodář.

ského života, udržuje průmysl ve stavu chronické krize, nemů že se trvale udržet ani politicky. Řada okolností zdá se na svědčovat, že v nejbližších měsících, až projeví se důsledky

Dawesova plánu, můžeme v Československu být svědky : dal

šího zastavování výroby, propouštění dělníků a státních zřízen ců z práce, nové ofenzívy proti mzdám, vzrůstu nezaměstnano sti, snižování podpor v nezaměstnanosti, vzrůstu drahoty, zvý

šení daňových břemen na pracující obyvatelstvo, vzrůstu vy stěhovalectví, zostření bytové kalamity a co je nejdůležitěj šího: může i zde přijít inflace se všemi toho následky.

Za druhé béřu v úvahu ponenáhlu měnící se stav sil v po měrech národnostních. Také na poměr těchto sil mají vliv po

slední změny v mezinárodní situaci. České měštáctvo tvořilo tento stát i jeho ústavu, opírající se o sílu Dohody, jaká byla v době versailleských jednání, kdy Anglie a Francie postupo

valy úplně společně, kdy ve Francii za Poincarého vládl krajní nacionalismus, kdy Francie byla jediným pánem kontinentu a Německo leželo na lopatkách. Česká buržoazie jednala tak, jako by tento stav měl být věčný. Proto nekladla váhu na to,

aby se aspoň poněkud zajistila dohodou s národními menšina. mi, ústavu dělala bez nich a proti nim. Nyní, když hegemonie

Francie v Evropě klesá a když na druhé straně následkem vy. víjejícího se rozporu mezi Francií a Anglijl význam Německa stoupá, působí to samozřejmě na sebevědomí národních men šina a národní boj se zde bude zostřovat. Dovedeme-li se správně zaklínit do toho národnostního boje na jedné straně jako síla, která bezvýhradně potírá utlačování národních menšin, podporujíc jejich požadavky a přiznávajíc právo se beurčení až do odluky, která však na druhé straně dovede

sjednocovat různé národnostní síly, jež kapitalismus vhání do · V Rudém právu: „ rozporu zájmů mezi Francií a Angliſ“ , : V Rudém právu: „ národních menšin v Československu “. 107

tlaku navzájem proti sobě, zvýšíme v průběhu příštího politics kého vývoje v Československu značně svou sílu. Za třetí důležitý zjev považuji příznaky rozkladu uvnitř koa lice. Koalice má proti sobě velkou část českého pracujícího li du, národní menšiny. Ztratila sympatie Slovenska. Otázka její existence je na ostří nože. Za těchto okolností dochází uvnitř

koalice k ostrým rozporům. Agrárníci přicházejí s požadavkem cel, ač vědí, že je nepřijatelný pro vrstvy stojící za vládními socialisty. Klerikálové zahajují útok na školství. Národní de mokraté stupňují své požadavky. Vládní socialisté marně žáda jí, aby před volbami byl proveden program, na němž se koali

ce ustavovala. Už se uvažuje i v koalici o menšinové vládě. Je diná garnitura autoritativního vedení, již buržoazní režim má, se rychle opotřebovává .

Čtvrtý moment, jejž beru v úvahu, jsou zahraničně politické problémy. V tomto ohledu ani největší optimisté z měšťáckého tábora nemohou být bez obav o budoucnost státu. Až dosud

vládní zahraniční politika vycházela z povšechně jednodu chého předpokladu, že poměry vytvořené mírovými smlouva mi jsou trvalé, aspoň po jednu generaci, a že nebudou měněny.

Vycházela z předpokladu, že sovětské Rusko a Německo na dlouhou řadu let nebudou aktivními činiteli mezinárodní politi

ky. S tím souvisela jednostranná orientace na Francii. Londýn ská konference ukázala, že tato politika byla stavěna na hli

něných nohou. Až dosud vládnoucí buržoazie dovedla pro sebe využít strachu českých a slovenských národně cítících vrstev o udržení národní samostatnosti. Teď tyto vrstvy začínají poci,

tovat, že režim buržoazie i v tomto ohledu jde do slepé uličky, odvádí nás od živých sil budoucnosti, od Východu, od Ruska, od práva sebeurčení, že ne komunisté a revoluční hnutí, ale

právě tento režim protirevoluční může Čechy jako národ při vést na novou Bílou horu.

Konečně za páté myslím, že v poslední době ve střední a ji

hovýchodní Evropě jako vážná politická síla začíná se projevo vat tlak z malosti ven, tlak k velkým hospodářským celkům . Bezprostředně po válce myslelo se v nově utvořených státech

jen nacionálně. Ted pomalu více? proniká pocit potřeby vel kých, celními hranicemi nepřekrývaných hospodářských obvo dů. Není náhodou, že na ženevský interview dr. Beneše o stře

doevropské celní unii, třebaže tento interview byl demento ván, že na tuto nijak zaručenou, potom vyvrácenou zprávu ne známé tiskové kanceláře bylo navázáno více než 100 článků

v různých středoevrospkých novinách, vyslovujících se pro utvoření této unie. I z národnostního hlediska je překročení 1 V Rudém práva : ,, poněkud jednoduchého předpokladu " .

• V Rudém právu : „ pomalu stále více “ . 108

hranic versailleských nutným. Mají-li být řešeny problémy hos podářské i národnostní, musí dojít k většímu sblížení, sjedno cení střední a jihovýchodní Evropy. Má-li se tento krok stát ne návratem k minulosti, nýbrž velkým krokem kupředu, může jej splnit jen mezinárodní komunistická strana. Každou jinou silou prováděný byl by tento pokus nesen imperialistickými tenden cemi a měl by v sobě zárodky nového nevyhnutelného rozkla du.

Z okolností, které jsem tímto uvedl, soudím, že v Českoslo vensku blížíme se k situaci, kdy dělnická a rolnická vláda ne

bude pro nás pouhým heslem agitačním a propagačním, nýbrž zcela praktickou otázkou politického uskutečňováni. Je proto velmi dobře, že světový sjezd zbavil tuto otázku veškeré nejas nosti. Bylo by mnohem hůře, kdybychom se o smysl a hranice

dělnické vlády začali mezi sebou přít v okamžiku, kdy by boj o ni byl už v chodu. Dnes každý soudruh a každý dělník ví, že pro nás je dělnická vláda jenom pseudonymem. V tom

smyslu na tomto sjezdu opravíme usnesení z února 1923, v tom smyslu samozřejmě bude nyní vedena všechna činnost strany. Jak budeme konkrétně postupovat ve svých akcích a zápasech, tomu bude věnován zvláštní referát.1

Ted přicházím k dalším otázkám, kterým je věnován vlastní bod denního pořadu. Chci2 ke každé ve svém úvodním refe

rátu říci jen několik zcela konkrétních poznámek : Napřed však ještě několik slov, aby nebylo pochyby o našem názoru na »statistickou většinu«. Řekl jsem, že soudruh Hůla prohlásil, že ve svém článku nemyslel »statistickou« většinu. Aby nebylo naprosto žádného nedorozumění a aby mohla být diskuse o této otázcez úplně zastavena, pravím : Jsme si všich ni vědomi, že zahájení bojů nemůže být činěno závislým, až komunistická strana dobude většiny při nějakém demokratic kém hlasování. To není možno v buržoazním státě, kde bur

žoazie má v rukou všechen aparát ideologického ovlivňování dělnických mas. Zde střední pracující vrsty nutně kolébají se mezi komunismem a buržoazií, zde část dělnická nutně jde za sociální demokracií. Leninovsky se nutno dívat na boj o moc

jako na vojenskou akci : »Proletariát musí napřed svrhnout

buržoazii a dobýt pro sebe státní moc a potom využít této stát. ní moci jako zbraně své třídy k získání sympatií většiny pracu.

jících. « Tím přivedou se na stranu proletariátu též neproletár ské pracující vrstvy. »V rozhodujícím momentu na rozhodu 1 Referát Josefa Hakena nebyl na sjezdu pro časovou tíseňpřednesen.

• V Rudém právu bylpřed tímto odstavcem mezititulek Další otázky a pak následovala věta:,,Z těchto otázek , kterým je věnován zvláštní bod denního pořádku, chci ..."

• V Rudém právu slovo „ otázco “ je v uvozovkách . 109

jícím bodě mít rozhodnou převahu síly – tento zákon vojen ských úspěchů je také zákonem politického úspěchu.« Nejvhodnějším okamžikem pro postup podle této linie je

ovšem prohraná válka, kdy masy mají v rukou zbraně. Ale zásady ty i při našich revolučních zápasech v nynější situaci zůstávají v plné platnosti. K otázce fašismu. Je -li správnou analýza, jak jsem ji výše učinil, je samozřejmým z ní důsledkem , že stejně konkrétně,

prakticky, jako máme před sebou možnost dělnické a rolnické vlády, musíme se připravovat na eventualitu fašismu. Nebez

pečí toho je tím větší, že se do boje o moc můžeme dostat izo lováni, když v našem sousedství ( Německu, Rakousku, Uhrách,

Polsku ) poměry nebudou úplněl vyvinuty. Za nezbytné pova žuji, abychom plnou parou stupňovali ideologickou přípravu boje proti fašismu. Přitom neházet všechno předem dohroma dy, zejména nesmíme myslet, že by byli ověřenými fašisty2 všichni legionáři . Můžeme začít velkou kampaň, abychom tvo

fili3 na podkladě jednotné fronty zdola protifašistické výbory dělníků a rolníků. Tisk strany, letáky, tovární schůze musí se možností fašismu zabývat. Musíme mobilizovat mládež. Musíme

správně také z českého hlediska chovat se k otázce národnost ní. Musíme se vážně starat o požadavky těch vrstev, ve kte rých fašismus chce rekrutovat ( státní zaměstnanci, nižší dů

stojníci ) , musíme mít informace o fašistických organizacích . Musíme využívat vlivu , jejž, jak volby ukázaly, máme ve voj

sku. Naše FDTJ a sportovní organizace5 musí dostat ducha i organizaci, aby v boji proti fašistickému nebezpečí mohly

splnit svou povinnost. Proti stávkokazectví i fašistickým úto kům musíme mít proletářskou obranu. Důležitými v tomto boji

mají se stát závodní výbory. Je nám postupovat velmi opatr ně, abychom do náručí odpůrce sami nevtlačovali ty střední vrstvy, které k fašismu nejsou ještě zralé. Je velký rozdíl mezi tím, jak potlačující režim dělají jen špičky, jen vláda, nebo jestli střední masy obyvatelstva dojdou přesvědčení, že je třeba těchto prostředků, a tento tlak podpo. ruj1.8

Obdobná opatření jako pro boj proti fašismu je třeba činit

pro případ ilegality. V tomto případě zejména otázka tisku by

1 V Rudém právu: „stejně“. : V Rudém právu: „ rozenými fašisty “.

: V Rudém právu: „ Musíme začít velkou kampaň, aby se tvořily ... “ • V Rudém právu : „ Musíme mít informace & fašistických kruhů a organizací."

* V Rudém právu : „ Sportovní spolky“ .

• V Rudém práva: „velmiopatrně a takticky“. ? V Rudém právu: „ pro fašismus nejsou “. * Tento odstavec není v Rudém právu otištěn . 110

1

la by důležitou. Největší obranou proti všemu budet, když pro vedeme reorganizaci. Silná, aparátem buržoazie těžko postiži telná organizace závodních buněk, řízených zaměstnanými dělníky, živě, bezprostředně svázaných s masou, soustava na šich frakcí v odborech , družstvech , vzdělávacích organizacích učiní nás schopnými odolat útoku jakémukoliv. S otázkou fašismu souvisí náš vliv ve vojsku a otázka legio

nářů. Na nutnost uvědomovací i organizační práce v prvém směru prostě upozorňuji.2 O legionářích chci vyslovit několik myšlenek.

Včera bylo zde správně připomenuto, že důležitější je orien tovat celou politiku strany na potlačené menšinové národy

a rolníky než na legionáře. To je samozřejmé. Jedna generace, jíž legionáři jsou, je politicky daleko menší silou než tyto spo lečenské síly trvalé povahy. Ale přesto myslím, že v konkrét

ních našich poměrech legionářům máme věnovat velikou po zornost. Je to šedesát tisíc lidí, kteří mají vojenské zkušenosti , kteří viděli svět, kteří viděli Rusko, kteří byli dále než v čes

ké kaluži. Tito lidé, kteří prošli válkou, revolucí, Sibiří, nejsou obtíženi tolik demokratickým kretenismem jako šosáci z toho

to prostředí. Jsou to většinou chudí lidé. Chudý člověk, který se dotkl ruské revoluce, byt i v nevědomosti byl zavlečen na

druhou stranu barikády, dostal tím 'nezrušitelné znamení. Čes ká buržoazie doufala , že si z legionářů udělá janičáře fašis mu. Já jsem přesvědčen, že správným postupem ne sice všech ny, také ne většinu, ale několik tisíc legionářů, právě těch, kteří jsou vojensky i mravně nejsilnější, můžeme získat pro

boj proti korupční buržoazii, pro vzpouru proti korupci a sla bošství, jež vede zemi do zkázy, po bok proletariátu, jehož dik tatura jediná může dovršit 28. říjen v Československu. A to je velmi důležité, i pro dobytí, i pro udržení moci5 v této zemi. Na legionářích vidíme, jakou tragikou je, když dílo revoluce zůstane nedokončeno. Osud legionářů, revolučních tvůrců čes

koslovenského státu, je strašnou typickou tragédií revoluce vedené maloměštáctvím. Dnes už značné části legionářů je jas no, že ruská revoluce, kterou měli zardousit násilím,6 byla od počátku až do konce marných bojů skutečně přirozeným spo

jencem jejich vlastní revoluce, toužící vybavit národ a národ ně plodného člověka, jako je dnes jediným a přirozeným spo

· V Rudém práva : „ Největší ochranou proti všemu ovšem bude, ...' : V Rudém právu: ,,prostě důrazně upozorňuji“ .

: V Rudém právu pouze: ,,kteří viděli svět, kteříviděli Rusko“ . • V Rudém právu: ,,korupčnífašistické buržoazii“ . 5 V Rudém právu: ,,i pro provádění moci“. • V Rudém právu: ,,kterou měli zardousit na Sibiti“ . ? V Rudém právu: „ V národě plodného člověka “ . 111

jencem potlačené spravedlnosti, potlačených národů a tříd.

Zatímco v Rusku dělníci prostřednictvím ruské strany bolševi ků tvrdě drží a udrží moc

do jakých poměrů se dostali čeští

legionáři ? Omámeni sladkými slovy o velikých »ideálech de mokracie« dali legionáři, vrátivší se domů se zbraněmi, přímo darem státní moc nacionálnímu kapitálu, nenasytné, bez

zásadní, korupční buržoazii i povýšeneckým jejím přisluhova čům. Dnes zde stojí ve své znovuvzkříšené diktátorské moci

jednotná fronta uchvatitelů moci stejně proti dělníkům jako proti nim, upírá jim zásluhy a bezmála by je chtěla vyhazovat z národa. Legionáři stoji tu dnes opuštěni a odzbrojeni, malo měštáctvím svých vůdců přivazováni k marně kříšené mrtvole

liberalismu. Jejich stát podobá se každým rokem více starému Rakousku. Zradiv ideály revoluce, za něž také legionáři chtěli bojovat, odtrhnuv se od sil budoucnosti, je stát jimi založený

na nebezpečné cestě, jejíž směr přivedl až do koloniální odvis losti a vede dále k nové Bílé hoře. Kapitalistický problém ne

rozřešil otázku národa ani žádný z druhých ideálů legionářů. Tragický je osud šedesáti tisíců. Kapitalistický tlak snaží se zlomit jejich mravní páteř, Stará víra je poražena v jejich srdci. Legionáři, zejména ruští, kteří viděli větší obzory nežli česky

maloměšťák, se sebevědomím hlupáka jim dnes vládnoucí, trpí ve zmatku zlomené doby. S rozdvojeným srdcem stojí mezi re volucí a fašismem. Z komunistického sjezdu jménem dělnictva

voláme k nim, voláme aspoň k nejsilnějším a nejrozhodnějším mezi nimi, k jejich skutečně revolučnímu jádru, aby se vymani li z vlivu měštácko - republikánského liberalismu, aby přiznali pravdu proletářské revoluce ruské. Staré jejich ideály musely zůstat utopií v Evropě, organizované kapitalisticky. Zabezpečit je může jedině všelidská, přímá a bezelstná spravedlnost práce, tj. spravedlnost III. internacionály. Místo čestných a sil ných členů legií není po boku fašismu a reakcel Místo jejich je ve frontě proletářských mas proti reakci a proti fašismul Několik povšechných poznámek o otázce odborové. Stoupen ci naší strany musí vzít na vědomí, že internacionála akci za

docílení odborové jednoty v měřítku mezinárodním považuje nyní, od hullského sjezdu anglických odborů, za nejvýš důleži. tou. Přitom cílem je, aby spojení revolučních a amsterodam

ských organizací skutečně bylo provedeno. I tato akce je sice velikým světovým manévrem k posílení revoluční fronty, ale tento manévr nebéře si mluvení o jednotě pouze za záminku,

nýbrž tentokrát manévr teprve počíná, když jednota bude skutkem. Amsterodamským nekladou se proto žádné speciál

ně naše podmínky ( např. uznání diktatury ), nýbrž Komunistic ká internacionála chce docílit pouze toho, aby sjednocené od

borové organizace sloužily dělnictvu a aby přestaly dělat ha sičské, »zprostředkovatelské «, každý odborový boj zakřikující 112

služby buržoazii. Od nás se žádá, abychom tuto kampaň za jed notu důrazně vedli. Praktické její provádění právě následkem

naší síly a existence silného rudého odborového hnutí je v Čes koslovensku složitější než v jiných zemích. Úkolem sjezdu je najít pro provádění tohoto úkolu linii odpovídající zdejším vy

tvořeným skutečnostem a nutnostem . Přitom musí se brát zře tel na to, že masa organizovaná v odborech nemůže činit tak

tické obraty zvlášt rychle. Myslím, že máme čas k trpělivému

vybudování této taktické linie, poněvadž také vmezinárodním měřítku nelze doufat, že by jednoty bylo možno dosáhnout

v několika měsících. Je to proces, který pro sebe vyžádá dosti dlouhou dobu.

K otázce rolnické mám tyto všeobecné poznámky: Abychom získali skutečné sympatie venkova, musí dělníci překonat veškeré předsudky a přežitky sociálně demokratické tradice. Jsme stranou hájící zájmy všech vykořisťovaných . Stavíme se plně za zájmy zemědělských dělníků, malorolníků, domkářů , maloživnostníků. Budeme však také hájit vždy zájmy středních

rolníků. Při existenci ohromných velkostatků mají málo půdy, nesnesitelnou je pro ně daňová soustava, jsou v porobě bank . Všechny národy, obývající tuto zemi, maji silné tradice revo lučních selských bojů (selské války a bouře, Kubata a Kozina v Čechách, Jánošík na Slovensku, uherský odbojník Dósza, hu

sitská revoluce ). Strategicky jako vhodný základ sociálně agrárního hnutí jsou i dnes významné jižní Čechy, kde byl Tábor, z nichž už před 500 letyl vyšel Chelčický, prvý sedlák

ve středověku, upozorňující na třídní charakter společnosti. věříme v revolučnost venkovských lidí nejen v Rusku, i u nás.

Necht se ví, že převezmeme-li my moc, nedotkneme se majet ku pracujících, drobných i středních rolníků a živnostníků. Přitom vláda dělnické třídy může přinést snížení daní, místo

války mír, zmenšení militaristických břemen, soustavným pře nášením vymožeností techniky do vesnice ( elektrifikace ) zmír al tíhu venkovské lidské práce, osvobodí venkovskou ženu. Za kapitalismu, a zejména v době rozkladu kapitalismu, průmysl je proti rolnictví. Podobně jako se udržuje na účet dělníka, udržuje se též na účet zemědělství. Smysl leninské diktatury

proletariátu je, že průmysl a zemědělství tvoří jeden celek. So větová vláda znamená, že dělníci a sedláci se mají pod vede

ním dělnické třídy spojit, aby podle celkového společenského

plánu společně pracovali, jedli, vládli a se bránili. V době francouzské revoluce přijalo rolnictvo rozšíření svých práv

a zlepšení svých poměrů z rukou revoluční buržoazie. Stalo se proto její zálohou a jejím spojencem. Dnes může rolnictvo do být rozšíření svých práv a zlepšení svého osudu jen z rukou 1 V orig. Protokolu : „ před 400 lety“. 113

revolučního proletariátu . Všechny ostatní vrstvy jsou konzer

vativní ochranou dosavadních poměrů. Tím stává se dnes pra cující rolník zálohou a přirozeným spojencem bojující třídy dělnické.

O otázce národnostni vyslovil jsem se již v diskusi. Prostě

opakuji, co už jsem napsal, že za úplně dobré považuji formu lace, jež vyslovil soudruh Manuilskij v článku zabývajícím se mou kladenskou řečí.

Všechna usnesení, která učinil světový kongres, mají za zá klad jednu spojující se myšlenku : přispět k dalšímu zdokona lení komunistických stran v Evropě, k jejich bolševizaci. I náš sjezd má nyní přispět k bolševizaci strany. To necht je duch našeho jednání. Právě proto, že chceme v tomto směru působit, musíme si být vědomi, že slovo bolševizace nesmíme vyslovo vat lehkomyslně, jen jako frázi, jako formuli, po níž nepotře. buje následovat čin. Správně psal v citovaném už článku sou.

druh Manuilskij: » Problém bolševizace strany je ohromný pro blém, jenž se neřeší ani jedním epizodickým činem přijeti správných rezoluci a ukojením pozornosti strany na tom . V žádném případě ji nelze obmezit na mechanickou registraci usnesení V. světového sjezdu stranou z důvodů nutnosti mezi

národní disciplíny. Pravá bolševická strana v bolševické inter nacionále není slepým atomem bez vůle, držícím se mechanic kou silou seskupení mezinárodního sjednocení komunistických stran . Je to živý, činny organismus, jenž má svou vůli, vnášející

elementy vlastní iniciativy do procesu bolševizace svých řad.« Ano, toto je správný názor, a tak budeme muset po sjez du soustavně pracovat, chceme-li stranu po cestě bolševického

zdokonalování vést stejným tempem a se stejnými úspěchy dále kupředu, jako se po tři léta své existence stále k lepšímu

vyvíjela dosud. Musí nám být jasno, že bolševismus není žád né alchymistické vyrábění tezí, žádné talmudistické slovíčkář ství, nýbrž živé spojení s proletářským životem a bojem. Cílem bolševizace je, abychom, za prvé, zvýšili praktickou bojovnost strany, za druhé, abychom zesílili ideologickou, komunistickou jasnost ve straně, aby, za třetí, strana stála v popředí mas, by la jejich motorem a ne pouze v jejich vleku. Jako strana chce

me vést masy k socialismu, a ne řídit se úpadkem jejich nálad. Abychom je mohli vést, musíme být jako masová strana s nimi ve spojení. Bolševismus je jako ocel. První jeho vlastností musí být pevnost. At se děje co děje, nikdy nesmíme spustit z očí cíl, revoluční boj, dobytí moci, diktaturu , socialismus. Nikdy ne smíme prodat velké revoluční cíle za čočovici okamžiku. Hlav ní věcí je vůle zvítězit. Musíme chtít porazit buržoazii. Druhou

vlastností ocele je pružnost. Bolševik, který opravdu chce bo 1 D. Manuilskij, O keči soudruha Šmerala, Rudé právo, 22. Mjna 1924. 114

jovat a zvítězit, má právo být velmi pružným v taktice a má poměrně značnou volnost vybírat cestu k vítězství. Nejedná se o to, mechanicky napodobit druhé případy. Dějiny nikdy se neopakují doslova. Leninismus znamená použít ke konkrétním podmínkám naší domácí revoluce základní zásady marxismu, leninismu a těch zkušeností provedených už revolučních bojů, hlavně ruských , které mají mezinárodní platnost. Máme-li být

opravdu bolševickou stranou, musíme se zdokonalovat nejen

slovy, propagandou, ale také, a hlavně, činy, v praktických zápasech. Přitom revoluční idealismus, síla vůle, musí být vždycky spojeny s chladným uvažováním danych konkrétních skutečnosti. Skutečný bolševik se osvědčuje ve chvíli neúspě

chu, porážky. Čím větší překážky má v cestě, čím pomaleji proti našim tužbám vyvíjí se rozhodná bitva, tím věrněji a od daněji chceme stát ve straně a v internacionále . Jednu osobni myšlenku chci také vyslovit, ač je mně známo, že ve spise » leninismu« soudruh Stalin s ní polemizuje. Myslím, že přece není nezbytností bolševické taktiky, abychom v každém přípa dě do podrobnosti odhalovali své karty odpůrcům. ( Tak jel Po tlesk. )

Uvedu příklad . V letech reakce 1905–1907 bolševici ve svých rezolucích ani jedenkrát neužívali formule » diktatury proletariátu a rolnictva «, a přesto ani jednomu člověku nena

padne dnes popírat, že všechny bolševické návrhy a rezoluce těchto let byly plně vybudovány na ideji diktatury. Dnes je ovšem situace jiná. Buržoazni demokratismus se už tak odha lil, že o diktatuře nejen můžeme, ale musíme otevřeně mluvit.

Ale je celá řada jiných věcí, kde po mém názoru je prospěšné a z hlediska bolševizace úplně přípustné manévrovat a takti ku rozdělit na několik etap. Bolševizace znamená dále hledat si

spojence pro rozhodný boj a příští vládu. Hlavní silou jako spojenec je pro nás rolnictvo, také sympatie středního stavu musíme hledět získat. Bolševicky myslice musíme si být vědo mi, že tohoto cíle dosáhneme a kolébající se malorolníky a střední vrstvy na sebe strhneme jen tehdy, když budeme mít vali být jejich skutečnými vůdci, když v boji i při vykonávání

moci dovedeme udržet hegemonti průmyslových proletariátů, to znamená, když zůstaneme samostatnou dělnickou stranou

s energickou revoluční politikou. Prakticky v přítomné době vedle vyrovnání teoretické linie ovšem pro bolševizaci naší strany je nejdůležitější její reorganizace na závodní buňky.

Na tuto práci soustředíme po sjezdu nejlepší své síly. To je vše, co vám mohu říci ve svém referátu.1 ( Výborněi Hlučný potlesk .) · Poslední věta není v Rudém právu otištěna. 115

SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA Předseda Burian : Je zde návrh, abychom učinili projev pro

stávkující dělníky ve Svaljavě v Podkarpatské Rusi. Pokládám tento návrh za schválený. Předsednictvo to vyřídí.

Soudruzi, dále je třeba, aby nyní, v poledne a odpoledne, bude- li to možno, ustavily se jednotlivé komise. Myslím, že bude nejlépe, aby soudruh, který byl čten jako první

snad si to každý pamatoval

vzal na sebe úkol po

starat se o ustavení komise.

Přečtu ještě ty soudruhy, kteří se mají o ustavení komisí postarat. (Hlasy: Čeští soudruzi tu nejsoul) Volební komise není dosud úplně sestavena. Sekretář strany nám předá jména těch, kteří jsou jmenováni, a odpoledne vám sdělím, kteří soudruzi jsou tam zvoleni. Sjezd má pak

právo zaujmout k tomu své stanovisko. ( Po příchodu českých soudruhů. ) . Soudruzi čeští, kteří jste tu nebyli v poledne, předsednictvo žádá, aby byly ustaveny komise. Starají se o to soudruzi, kteří byli jmenováni na prvním místě v komisích . Jsou to :

V komisi národnostní : soudruh Volek ; v komisi tiskové : soudruh Weihrauch ;

v komisi zemědělské : soudruh Dobrovolný ; v komisí odborové : soudruh Seidel ;

v komisi propagační : soudruh Grünwald ; v komisi mandátové : soudruh Kirchmann ;

v komisi politické : soudruh Houser Václav ; v komisi organizační : soudruh Horn. Pak mám ještě jedno sdělení. Dnes večer pořádá krajský výbor strany s krajským Proletkultem představení ve Stavov ském divadle. Toto představení bude velmi cenné a doporučuje se, aby všichni jednotně dostavili se do tohoto představení. Ce na lístků, které ještě nyní jsou k dostání, je 12 Kč. Prodává je soudruh Pokorný v předsíni.

Nyní je polední přestávka. V 1 hodinu začneme jednat dále. ( Dopolední jednání přerušeno po 12. hodině polední. )

Odpolední jednání Předseda Burian ( zahajuje odpolední jednání po 1. hod. od polední ) : Soudruzi, já zahajuji znovu schůzi. Slovo má nyní soudruh Neurath.

Soudruh Neurath mluví německy. 116

SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA * Předseda Burian: Soudruzi, než bude překlad referátu sou druha Neuratha, zvolíme volební komisi. Prosím, aby soudruzi, kteří jsou venku v předsíni, dostavili se sem také.

Došel telegram od soudruhů z Košic, od buněk z Košic, přeji našemu sjezdu mnoho zdaru a očekávají zbolševizování strany a odmítnutí oportunismu.

Mám zde ještě sdělení ohledně dnešního divadla. Já jsem vás upozornil, že pražský výkonný výbor na počest delegátů po řádá divadelní představení. Očekával, že soudruzi delegáti se dostaví na toto představení. Proto bylo rezervováno 120 lístků, ale jen 30 bylo dosud prodáno, 90 lístků tu ještě je. Soudruzi, pražské dělnictvo přijde také do tohoto divadla a bylo by velmi nemile překvapeno, kdyby tam delegáti nebyli. Je tedy třeba, abyste se tohoto představení zúčastnili. To patří k povinnostem každého delegáta.

VOLBA VOLEBNÍ KOMISE Do volební komise jsou navrženi tito soudruzi: I. kraj Praha : soudruh Chramosta II. kraj Kladno : soudruh Formánek Oldřich III. kraj Nymburk : soudruh Galeta IV. kraj Pardubice: soudruh Richter V. kraj Hradec Králové : soudruh Nykodým VI. kraj Liberec : soudruh Kreutz

VII. kraj Ústí : soudruh Weihrauch VIII. kraj Karlovy Vary : soudruh Knapek IX. kraj Plzeň : soudruh Doleček X. kraj Strakonice: soudruh Škola XI. kraj Budějovice : soudruh Hirschl XII. kraj Tábor: soudruh Vertat XIII. kraj Německý Brod : soudruh Němec

XIV. kraj Šumperk : soudruh Zorn XV. kraj Jihlava : soudruh Vašátko XVI. kraj Brno : soudruh Sala XVII . kraj Přerov: soudruh Volek

XVIII. kraj Moravská Ostrava : soudruh Štabala XIX. kraj Hodonín : soudruh Filip XX. kraj Bratislava : soudruh Steiner XXI. kraj Vrútky: soudruh Bacílek XXII. kraj B. Bystrica: soudruh Mydlo XXIII . kraj Košice : soudruh Tausik

XXIV. kraj Užhorod: soudruh Kašelyak Za ženy: soudružka Knytlová 117

Za mládež: soudruh Aksamit Předsedou zvolen soudruh Tausik.

Jsou proti tomu námitky? Soudruh Heller má slovo.

Předseda Burian ( překládá ) : Soudruh Heller pravil, že navr huje, aby za Prahu mimo soudruha Chramostu byl zvolen do

volební komise ještě soudruh Svojka. Odůvodňuje to tím, že při

volbách zástupců pražského kraje dostal Chramosta 15 hlasů, Svojka 11 hlasů. On míní, že tento počet hlasů, 11 v kraji tak velkém neměl by být přehlížen a že sjezd by měl také tomuto směru, který je reprezetován soudruhem Svojkou, dát vzhle dem k významu pražského kraje zastoupení. Soudruh Šturcmá slovo proti. Soudruh Šturc: Vážení soudruzi a soudružky! My jsme nyní

pohromadě zde všichni. O Svojkovi bylo hlasováno jako o prv

ním, ale poněvadž byl ještě třetí kandidát, který dostal 4 hla sy, nebyly všechny hlasy soustředěny. Nevím, jak přichází sou

druh Heller k tomu, že dělá pražskému kraji obhájce. To by slušelo někomu jinému, kdyby to byl delegát pražského kraje.

Myslím, že by to nebylo správné, aby se pražskému kraji děla ly nějaké privileje. ( Potlesk. )

Předseda Burian: Je tu námitka proti mému postupu soudru hem Munou . Musím to ohlásit, sjezd má možnost rozhodnout. Soudruh Muna dovolává se zprávy, která je dnes v Rudém právu uveřejněna. Nám však není směrodatné, co přináší Rudé

právo, nýbrž to, co bylo sjezdem usneseno, a to, co předsednic

tvo včera, kdy já jsem byl předsedou , prohlásilo ohledně voleb volební komise.

V Rudém právu je zpráva, která pravi: »Na návrh soudruha Roučka schváleno, aby ve volební komi si bylo 24 členů, po 1 zástupci z každého kraje. Kraje si volbu provedou a oznámí předsednictvu . «

To má svou oprávněnost, ale moje prohlášení v této věci včera už bylo úplně jasné, že kraje - a nemůže to ani jinak po mém soudu být a nebylo to rozhodnuto oznámí své zá stupce a že volí sjezd, a nikoli jednotlivé kraje. To by byl ne smyslný postup .

Ale je tu námitka ohledně jediné osoby, a není proto nijak věc tak komplikovaná, nýbrž je jednoduchá a nemusela také být soudruhem Munou nikterak komplikována. Bylo to úplně zbytečné. I kdyby výklad toho soudruhem Munou byl správný,

a nikoli můj, je přirozeno, že může přijít dnes ke konání volby komise nějaký soudruh s doplňovacím návrhem. Dám nyní rozhodnout sjezdu. Nejprve dám rozhodnout

o těch všech 26 soudruzích , jak byli navrženi kraji, ženami a mládeží. Pak dám hlasovat jako o dodatečném návrhu o návrhu soudruha Hellera.

Kdo je pro těch 26 soudruhů ? ( Hlasuje se. ) 118

Těchto 26 soudruhů je zvoleno, je tedy také zvolen soudruh Chramosta z pražského kraje.

Nyní je zde návrh, aby byl také zvolen soudruh Svojka. ( Výkřiky a hluk. )

Soudruzi, pardon, my máme jednací řád, kde se praví, že mů že být jeden pro a jeden proti. Ted se hlasuje.

Kdo je pro to, aby soudruh Svojka byl zvolen? Soudruzi, prosím, aby se počítalo. ( Po sečtení hlasů ) : Návrh soudruha Hellera byl zamítnut 59 hlasy proti 59 hlasům . Byla rovnost hlasů.

SDĚLENÍ PŘEDSEDNICTVA Nyní bude překládat soudruh Vacek řeč soudruha Neuratha. Činím sjezdu tento návrh : Máme 4 hodiny, bude se překládat z němčiny do češtiny řeč soudruha Neuratha, což bude trvat asi dvě hodiny. Proto miním, že není třeba, aby němečtí dele gáti byli přítomni. Mají volno, ale zítra v 8 hodin ráno musí být zde.

POLITICKÝ REFERÁT A. NEURATHA1 Soudruh dr. Vacek ( překládá referát soudruha Neuratha ): Soudruzi, soudruh Neurath praví ve svém referátě toto : Vážení soudruzil Na rozdíl od soudruha Šmerala chci hned říci, že mluvím nejen svým jménem, a i když ne jménem nějaké frak ce, pak přece jen jménem těch soudruhů, kteří jsou názoru, že vedení strany má působit rozhodněji a bezvýhradněji ve smys

lu usnesení V. světového sjezdu. Soudruh Šmeral dnes, jako vždy, velmi mnoho mluvil o upřímnosti, o vycházení vstříc, o důvěře, ale podstatná část jeho dnešní, jakož i kladenské ře či je v rozporu s těmito krásnými zásadami. Vezměme např. ihned jeho poznámky k článku soudruha Kreibicha. Tvrdím

a dokáži, že mezi názory soudruha Kreibicha a názory soudru ha Šmerala není žádného rozdílu. Rozdíl spočívá jen v tom, že soudruh Kreibich to, co si mysli, a názory , které má, vyslovuje,

a soudruh Šmeral nikoliv. Velmi správně . Že tedy soudruh Šme ral v podstatě naprosto stoji na stanovisku, které zaujal a zau . jímá soudruh Kreibich . Mezi Kreibichem a Smeralem je přiro

zená dělba práce. Chceme-li vědět, jaké názory soudruh Šme ral skutečně má, k jakým míněním se přiznává, dlužno slyšet

nejen jeho řeči a číst jeho články, nýbrž dlužno ještě více stu dovat řeči soudruha Kreibicha a jeho články číst. Pak teprve můžeme asi tak dospět k mínění soudruha Šmerala. Jsem Srv . Rudé právo, 4. listopadu 1924, 5. listopadu 1924 a 7. listopadu 1924 . 119

názoru, že tento sjezd strany má úkol ve věcných a osobních otázkách zcela otevřeně a bezohledně mluvit, tak mluvit, aby

nebyly možny křivé výklady. Tu bych chtěl nejprve poněkud probrat

dějiny vývoje KSC. Soudruh Šmeral dospěl ke Komunistické internacionale pln nedůvěry a vůbec nepřišel ke Komunistické internacionale, byl do ní vtlačen, byl do ní vržen. Jsem názoru, že soudruh

Šmeral dnes nestojí ke Komunistické internacionále jinak než před 3 lety, což dokazuje vývoj posledních tří let. Soudruh Šmeral po zářijovém sjezdu strany brzdil vývoj dělnického

hnutí ke komunistické straně. On tento vývoj až do sjednoco vacího sjezdu sabotoval, a sice nejen nepřímo, nýbrž přímo, zjevně a vědomě, a já jsem osobně toho názoru, v němž jsem byl především posílen událostmi po říjnových dnech až do dnes, že soudruh Šmeral užívá dnes týchž metod, kterých teh dy užíval, to je, jedním slovem opakuji, Šmeral nestojí dnes ke III. internacionále jinak než tehdy bezprostředně před sjedno covacím sjezdem. Proti soudruhu Šmeralovi byl nejvýraznějším bojovníkem soudruh Kreibich . Soudruh Kreibich vyslovil se

o úloze, kterou soudruh Šmeral tehdy hrál, mezi jiným takto : » Šmeral je ted pro vstup a pro název, poněvadž je takřka jist, že pro to bude velká většina ... Vletí tedy jaksi do III, in ternacionály silným nárazem, který mu daly členské masy

strany. Musíme doznat, že takovému způsobu vůdcovství opravdu nemůžeme rozumět, zejména nedovedeme pochopit, co na tom má být komunistického ... Nyní víme aspoň, že sou druh Šmeral stal se najednou stoupencem přístupu ke III, in

ternacionále a stoupencem komunistické strany ze dvojího oportunismu. Za prvé je nyní pro to, poněvadž vidí, že je pro to masa, že tedy musí býti pro, neboť chce tu masu získat. V tomto bodě stal se Šmeral ze samého oportunismu revolu cionářem, poněvadž vidí, že je to asi tak, že nelze být již opor tunistickým, nýbrž že je nutno být revolučním. A za druhé se domnívá, že případ Leviho způsobí ve III . internacionale tako

vý zmatek, že se mu podaří jeho celý oportunismus vpašovat do III. internacionály. Šmeral větří oportunistický vánek v re voluci, a proto se k revoluci připojuje. Velice se však mýlí. V nejbližší době bude mít III . internacionála tolik práce s od klízením oportunismu, že nebude mít zvláštního pochopení pro jeho »domácí linii«, která mu připadá tak originální, a že hodí

jeho oportunismus k oportunismu ostatnímu. A za druhé bude

mu asi učiněno pochopitelným – nejen jednotlivými činiteli 1

V Rudém právu slovo „ toho“ vynecháno. 120

III. internacionály, nýbrž jejími nejlepšími elementy, opíra jícími se o revoluční minulost a zkušenost

že III, internacio

nála nemusela prodělat dvě léta nejtěžších bojů, dvě léta revo luce, aby nakonec přijala evangelium nové taktiky z úst sou druha Šmerala.«1

Zlatá slova, pravým prorokem byl tehdy soudruh Kreibich. A nyní, soudruzi, druhá poznámka soudruha Kreibicha ve Vorwärtsu z oné doby, ve které vykládá, jak si Šmeral a jeho přátelé představují internacionálu, do které chtěli vstoupit. Soudruh Kreibich psal tento článek a navazuje na článek Vaňka z doby aféry Leviho, který tehdy viděl jen odliv revolu ce. Kreibich psal :

»To je bod, kde jsou soudruzi Smeral, Vaněk a Skalák ve svých taktických názorech masem z masa Leviho. Nadchli se pro revoluční teorii III. internacionály, avšak jen velmi poma lu a rozvážně dovedou chápat důsledky této : založení komu. nistické strany. A i toto pomalé rozhodnutí dovedli pochopit, jak se nyní ukazuje, jen proto , poněvadž taktické postavení III. internacionály tak, jak se vytvořilo po porážkách v Německu,

Bavorsku, Uhrách, odpovídalo jejich sklonu. Komunistické strany v Evropě byly ve stavu zesilování vývoje. Na jedné stra ně žádná revoluční akce, ba dokonce obrana proti pudismu, zato však vzrůst postupu na druhé straně, a přece daleko

v Rusku i boj vyvolávající nadšení – to byla ovšem pěkná si tuace... Úzkostlivé dětské mysli se sociálně demokratickými skořápkami vajíček na zadečku museli zástupci EKI přece ubezpečovat, že nežerou žádných malých dětí, že nežádají žád

ného slepého podrobení se rozkazům Moskvy a že vycházejí vstříc zvláštním poměrům jednotlivých zemí – samé samozřej.

mosti, zato však rajská hudba pro uši Šmerala a jeho přátele, kteří na smrt ubezpečeni vynacházejí, že »zvláštní poměry« nesnesou dnes ještě připojení, zítra strašlivého názvu komu nistické strany a že teprve až již revoluce všude zvítězí snese me revoluci i tady, pročež je tu třeba docela vlastní, originál.

ní, dosud nikde neexistující metody a taktiky ... Tak vypadala

III. internacionála, pro kterou byli Šmeral a Skalák nadšeni.«> socialistů «, jež by nutně

musela skončit návrhem na vytvoření jednotné fronty shora. Jedině v případě, že dělníci budou přesvědčení o tom, že boj může být úspěšný jen s reformistickou podporou »socialistů «, jedině tehdy mohou komunisté těmto »socialistům« navrhnout

společnou podporu boje. V takovém případě je nutné, aby jed nání byla veřejná. A to s vědomím, že odmítnutí uspíší uvědo movací proces mezi dělníky i jejich přesvědčování o tom, že politika těchto » socialistických “ stran je protidělnická a kon

trarevoluční. Taktika proletářské jednotné frontyje tedy záro veň prostředkem pro názorovou výchovu dělnických mas, s je jíž pomocí se dělnické masy zbaví svých demokratickoevo lučních a pacifistických předsudků ( »klidným vývojem, ne ces tou revoluce, ale evoluce k socialismu « ) tím rychleji, čím plánovitěji budou komunisté taktiky jednotné fronty používat. Iniciativa při provádění, a tudíž ani úspěch této taktiky, není

v rukou agitačních a propagandistických orgánů KSČ ( schůze, tisk ) – jak tomu až dosud téměř výlučně a nesprávně bylo

ale v prvé řadě a především v rukou dělníků-členů KSČ, z nichž každý v místě své působnosti musí dbát o to, aby denno

denně a při každé příležitosti získával nekomunistické dělníky pro myšlenku proletářské jednotné fronty a povzbudil je do společného boje všech dělníků proti buržoazii nejen v otáz kách mzdových a pracovních, ale i v boji politickém. Vykořis tování dělnictva lze odstranit jedině tehdy, spojí-li se dělníci bez rozdílu politické, odborové, národnostní a náboženské pří slušnosti pod vedením komunistické strany k rozhodnému úto ku proti buržoazii. Při provádění taktiky jednotné fronty jako prostředku koncentrace dělnictva k boji proti buržoazii náleží

významné místo funkcionářům závodních buněk KSČ, komunis tickým členům závodních výborů a funkcionářům rudých od borů, kteří především jsou povoláni, aby všude mezi dělnic tvem propagovali zásadu, že nejvyšším zájmem dělnické třídy - daleko výše než všechny umělé organizačně politické pře kážky a výše než rozdílné politické názory, rozdělující dělnic kou třídu jsou třídní zájmy dělnické třídy jako celku, a tyto třídní zájmy musí dělnictvo sjednotit k boji proti třídním ko

řistnickým zájmům buržoazie. Právě proletářská jednotná fronta je nástrojem proletářských třídních zájmů, které může me prosadit jedině tehdy, jestliže zlomíme odpor buržoazie 575

v třídním boji. V průběhu třídního boje bude dělnická třída stále jasněji poznávat třídní a protidělnický charakter dnešní »demokratické republiky«, které stále častěji a cyničtěji je

dáván k dispozici a na její ochranu veškerý státní aparát. Čím konkrétněji a důrazněji budou naši soudruzi v továrnách pro vádět taktiku jednotné fronty, tím dříve se nám podaří získat rozhodující většinu dělníků pro revoluční boj.

Tím rychleji pak také bude možné porazit kapitalismus ve ( vykořisťování dělníků v továrnách ) a přeměnit i stát, který není ničím jiným než aparátem a výkonným orgánem buržoazie, z nástroje k potlačování děl

všech jeho formách

níků buržoazií v nástroj k potlačování buržoazie proleta

riátem. Taktika jednotné fronty, která zprvu navazuje na den ní boj za elementární hospodářské požadavky dělnictva, stane se během dalšího uplatňování nástrojem politické výchovy ne komunistických mas a zároveň mobilizačním heslem pro kon centraci do revolučního boje za konečné cíle dělnického hnu tí : za odstranění kapitalistického vysávání dělnictva, za svrže

ní buržoazie, za vytvoření beztřídní lidské společnosti, za ko munismus. V tomto smyslu je taktika dělnického hnutí nebo vlády dělníků a rolníků vyvrcholením taktiky jednotné fronty

v politickém životě, je výzvou ke všem nekomunistickým děl

níkům, aby všechny své síly soustředili na svržení buržoazní vlády a nastolení takové vlády , která, opírajíc se o orgány re

volučních dělnických mas (dělnické, vojenské a rolnické ra dy ) , odstraní kapitalistické vykořisťování dělnictva a udělá první krok pro uskutečnění socialismu. Taková vláda může vzniknout pouze v objektivně revoluční situaci, v níž revoluční dělnictvo a jím vedená anebo alespoň neutralizovaná uvědo

mělá část rolnictva a městského poloproletariátu porazí bur žoazii a její spojence v otevřeném boji a zneškodní je . Touto vládou může však být jedině diktatura proletariátu, která se uskuteční tím dříve, čím tíživěji bude na dělnické vrstvy v dů sledku objektivní situace doléhat útlak ze strany buržoazie,

čím zřetelněji se tento útlak bude projevovat v jednotlivých formách kapitalistické diktatury, zbavené demokratického a republikánského pláštíku , čím více se zkompromitují » děl nické « vlády , sestavené reprezentanty II . internacionály , a ko nečně, čím rozhodnější převahu dělnických mas získáme pro

náš požadavek svržení buržoazní vlády a vytvoření revoluční vlády dělníků a rolníků .

Orgány dělnické fronty proletářského boje, vzniklé zdola , mohou být jak revoluční závodní výbory, tak i jiné instituce,

které si bude dělnictvo vytvářet pod vedením příslušníků KSČ tím rychleji, čím silnější bude přání dělnických mas po osvo bození z područí kapitalismu a čím více se bude stupňovat je jich bojové odhodlání . Je povinností KSČ, aby plánovitě podpo 576

rovala úsilí dělnictva o společný, jednotný boj proti buržoazii a za revoluční vládu dělníků a rolníků a aby dělnictvo do to hoto rozhodujícího boje vedla.

V duchu usnesení V. kongresu KI musíme proto chápat vý. klad taktiky jednotné fronty a dělnické vlády, podaný na dneš ním II . sjezdu KSČ, jako opravu formulace, která k těmto otáz kám byla přijata na našem I. sjezdu strany. c ) Proti nové, proti sovětskému Rusku namířené intervenci kapitalistických států

Mezinárodní politicko-hospodářská situace nevylučuje mož nost nového válečného útoku kapitalistických států proti sovětskému Rusku. V takovém případě bude úkolem pří

slušníků KSČ vysvětlit kamarádům v uniformách, že válka, na mířená proti sovětskému Rusku , je vlastně vyvrcholením bojů,

které existují v každé zemi mezi kapitalisty a dělníky, a že je povinností dělníků a rolníků, aby neobraceli své zbraně proti ruským dělníkům a rolníkům, nýbrž naopak, že je nutné, aby s nimi navázali bratrské styky na všech úsecích válečné fronty a zbraně obrátili proti agentům mezinárodní finanční oligar chie, která by chtěla využít porážky sovětské vlády jako před pokladu pro zardoušení dělnického hnutí a zotročení proleta riátu ve všech zemích. Zaútočí-li kapitalistické státy znovu na

sovětské Rusko, jsou všichni členové KSC povinni přispět ze všech sil k vítězství Rudé armády a k porážce kapitalistických armád .

d ) Otázka národnostní

Pokud jde o národnostní otázku, jsou členové KSC povinni postupovat podle usnesení II . sjezdu KSČ a v duchu linie, sta novené ve zvláštní rezoluci. Podle těchto směrnic vyslovuje se

KSČ jednoznačně pro leninskou, tj. revolučně strategickou li nii, nebot vychází ze základního principu, že každý národ, kte

rý se v národnostní otázce staví pasívně k faktu potlačování jednoho národa druhým, nedozrál pro sociální osvobození

z pout kapitalismu. KSČ pokládá za svou povinnost přiznat každému národu právo na sebeurčení až do úplného oddělení od onoho státního útvaru, k němuž byl násilně přičleněn.

II . sjezd upozorňuje zejména české komunisty na povinnost protestovat co nejenergičtěji proti nenávistné, šovinistické po litice české buržoazie a odhalovat násilné čechizační metody

české buržoazie ( v záležitostech školských, kulturních a v ohle du politickoadministrativním a hospodářsko-sociálním ) v do mácím i zahraničním tisku, na schůzích a demonstracích,

v parlamentě a obecních zastupitelstvích jako otrocké napodo bování rakouských metod. Čím ostřeji budou čeští komunisté bojovat proti šovinismu české buržoazie, tím přátelštěji se bu 577

dou utvářet jejich vztahy s jinonárodnostními proletáři a tím snadnější bude jejich boj proti buržoazii. II. sjezd KSČ vyzývá

všechny příslušníky KSČ, aby každé nové nenávistné opatření české buržoazie hlásili ihned říšskému sekretariátu KSČ, aby čeští komunisté na základě tohoto faktického materiálu mohli

bojovat proti českým kapitalistům. e ) Získávání nebo neutralizace městského a venkovského

poloproletariátu v boji dělnické třídy o moc 1. Poměr KSČ k městskému poloproletariátul

KSČ je povinna vysvětlit městskému poloproletariátu (ma loobchodníkům , živnostníkům , nižším a středním úředníkům , technickým zaměstnancům aj. ) , že pro ně existuje pouze jedi né východisko z nesnesitelných životních podmínek ( drahota, bytová nouze , hrozící nezaměstnanost, hladové mzdy a platy ) , a to : svržení buržoazní vlády , porážka bankokracie a velkoka pitalistů, vytvoření proletářské vlády. Pouze proletářská vláda může městskému poloproletariátu zaručit, že nebude hospodár sky vykořisťován, ale že ruku v ruce s vítězným proletariátem

bude spoluúčastníkem na radostné výstavbě socialistické spo lečnosti. Prosazováním hospodářských požadavků nižších a středních úředníků připravuje KSČ zároveň likvidaci bur žoazních státních orgánů a vytváří základy proletářské výstav by státu. II . sjezd KSČ ukládá ústředí strany, aby vypracovalo podrobný plán činnosti mezi městským poloproletariatem a aby v tomto směru dalo všem agitátorům, propagandistům

a veškerému tisku podrobné směrnice s cílem , aby se městský poloproletariát vyprostil z vlivu buržoazie a jejích » socialistic kých« spojenců a aby KSČ získala jeho sympatie pro revoluční boj . 3. KSČ a rolnická otázka

Cílem komunistické činnosti na venkově je získání pracu jícího rolnictva za spojence v proletářském boji o moc, proti městské a venkovské buržoazii. Aby dosáhli tohoto cíle, musí

příslušníci KSČ věnovat zvýšenou pozornost vykořisťování, je muž jsou rolníci vystaveni ze strany státu ( daňový systém, ze mědělská reforma ) a ze strany agrární průmyslové a fi nanční buržoazie . Příslušníci KSČ jsou povinni zastávat se zá

jmů rolníků , povzbuzovat obranné hnutí rolníků proti vykořis tování ze strany buržoazní vlády a získávat sympatie pro revo i V orig. konceptu i čistopisu mylně : „ zum städtischen Proletariat" ; má být : ,,Zum ... Halbproletariat“.

• V orig. čistopisu je chybně : „,der sozialdemokratischen Gesellschaft “ . 578

luční vládu dělníků a rolníků. Krize zemědělství příznivě

působí k tomu, aby se pracující rolníci mohli osvobodit z vlivu agrární buržoazie a aby se přibližili revolučním cílům KSČ.

II. sjezd KSČ ukládá straně, aby nezmeškala žádnou příležitost a použila všech prostředků, s jejichž pomocí lze v příštích

měsících dosáhnout takového politického efektu, který by od povídal sociálnímu složení agrární a lidové strany, v jehož dů

sledku bychom nakonec získali nejuvědomělejší část rolníků ( zejména uvnitř armády ) pro přímý boj proletariátu proti bur

žoazil a v jehož průběhu bychom další část rolníků neutralizo

vall. ( Organizování konferencí dělníků a rolníků atd. ) Získat nejlepší živly pracujícího rolnictva do KSČ, ostatní část přimět k odchodu ze strany agrární buržoazie, ovšem nikoli do KSČ takový princip asi bychom měli uplatňovat ve své agrární politice. Patří k tomu i pečlivé propracování speciálního agrárního programu, jehož návrh již byl sjezdem strany schválen .

f) Nezaměstnaní

aktivní armáda proletářského třídního

boje .

Otázce nezaměstnaných věnovala KSČ v uplynulém období nedostatečnou pozornost. Reformističtí »socialisté« vidí v této otázce určitou nedostatečnost státní a odborové dobročinnosti

a klasifikují nezaměstnané jako » lumpenproletariát«. Komu nisté jsou povinni, zvláště v prvních měsících, kdy se projeví účinky Dawesova plánu na Československo, velmi energicky zí skávat nezaměstnané pro boj proti kapitálu a proti vůdcům re formistických odborů, kteří provádějí politiku namířenou proti nezaměstnaným tím, že schválili snížení podpor v nezaměstna nosti a že se daleko více starají o své odborové pokladny než

o skutečnou pomoc nezaměstnaným ( gentský systém ) atd. Vel ké demonstrace nezaměstnaných, namířené proti těmto vůd cům a proti celému kapitalistickému systému, který ze všech ústavou garantovaných práv uplatňuje vůči nezaměstnaným je

dině » svobodu umřít hlady« – to je první krok při začleňování nezaměstnaných do armády bojujícího proletariátu. II . sjezd strany ukládá všem příslušníkům KSČ a zejména členům ROI,

aby získávali nezaměstnané pro revoluční program KSČ ; tak se armáda nezaměstnaných z armády rezervní, využívané ka pitalisty k nátlaku na zaměstnané dělníky za účelem snižování

mezd, stane aktivní armádou proletářského boje. g) Taktika komunistů v parlamentě a v obecních zastupitel stvích

KSČ je povinna rozptýlit parlamentaristickoreformistické předsudky o tom, že by bylo možné v rámci kapitalistického 579

pořádku podstatně zlepšit životní situaci proletariátu parla mentně demokratickými prostředky. Právě na tribuně parla mentu a obecních zastupitelstev jsou členové KSČ povinni roz ptylovat tyto iluze tím způsobem, že budou odhalovat funkci

parlamentu a obecních zastupitelstev jako orgánů kapitalistic

ké nadvlády . V zájmu provedení usnesení V. světového kon gresu KI ukládá II. sjezd KSČ ústředí strany, aby bedlivě do hlíželo na činnost parlamentní a komunální frakce, dávalo jim direktivy a postupovalo iniciativně, zejména aby konkretizova lo principy revolučního parlamentarismu a spojovalo parla mentní činnost s masovými akcemi . Žádná » pozitivní spoluprá ce« v rámci kapitalistického řádu, nýbrž revoluční mobilizace

dělnických mas a boj proti orgánům kapitalistického státu takový je účel komunistické politiky na půdě parlamentu a obecních zastupitelstev. Závěr

K další činnosti

II . sjezd KSČ vyzývá všechny členy KSČ, aby šířill clle i zása dy komunismu do všech měst a vesnic Československa a se známili s nimi všechny dělníky a poloproletáře měst i venkova

v dílnách a továrnách, v kancelářích a na velkostatcích, aby sy

stematicky a trpělivě vysvětlovali nekomunistickému dělnictvu jeho chyby a omyly a aby mu přátelsky pomáhali při jejich překonávání, aby vyvraceli předsudky a iluze, které šíří refor mističtí socialisté v zájmu udržení kapitalistické nadvlády a aby přesvědčovali pracující vrstvy, že není jiného východiska

z politického, kulturního, sociálního a hospodářského útlaku a vykořisťování než rozhodný boj sjednoceného proletariátu

proti buržoazii a za vytvoření revoluční dělnické a rolnické

vlády. Není jediného požadavku dělnictva, jehož by mohlo do sáhnout bez boje. Ani jediný požadavek proletariátu nesplni

kapitalisté dobrovolně. Boj a jedině boj může kapitalisty donu tit k ústupkům . A proletariát má vskutku nesčetné důvody k tomu, aby tento boj vedl co nejenergičtěji : boj proti drahotě, za zvýšení mezd, za zvýšení podpory v nezaměstnanosti, proti pracovní povinnosti nezaměstnaných, proti propouštění děl

níků, zaměstnanců a úředníků, proti zastavování výroby, proti bytové nouzi, proti útokům na osmihodinovou pracovní dobu, proti třídní justici , proti krvavé střelbě do dělnických demon

strací, proti zbídačování a vykořisťování městského a venkov ského poloproletariátu ze strany státu a buržoazie, proti ná.

rodnostnímu útlaku jinonárodnostního obyvatelstva Českoslo venska ze strany české buržoazie, proti výjimečným zákonům,

proti přímým a nepřímým daním , které jsou svalovány na děl. 580

nictvo a poloproletariat, proti buržoaznímu militarismu, proti válečnému nebezpečí, za osmihodinovou pracovní dobu v hor nictví a v nebezpečných výrobních odvětvích, za zvýšení inva lidní podpory atd., atd., – to je jen nepatrná základní část na léhavých proletářských dílčích požadavků, o jejichž uskuteč nění může dělnická třída usilovat pouze jediným způsobem, který má k dispozici, a to: bojem , avšak ani tyto dilčí požadav

ky nebudou uskutečněny, dokud dělnická třída, zejména její avantgarda - KSC – nebude proniknuta silnou vůlí bojovat o moc, za vítězství nad příživnickým kapitalismem, dokud děl. nická třída Ceskoslovenska neskoncuje s kapitalistickou dikta turou .

II. sjezd KSČ tímto uzavírá více než dvouměsíční diskusi a vyzývá všechny soudruhy a soudružky, aby svou pozornost obrátili od kritiky minulosti na úkoly budoucnosti, jejichž uskutečňování bude často spojeno s velkými osobními obětmi

a těžkostmi. Nepřítel je chytrý a mocný – a to je další důvod pro to , aby KSČ semkla své řady a stala se disciplinovanou ar mádou, jejíž každý jednotlivý bojovník bude prodchnut úsilím

učit se z minulých bojů a vůlí v budoucích bojích také zvítězit. Pryč s buržoaziil Pryč s vládou ! Pryč s přisluhovači , kteří

posilují a udržují buržoazní vládu ! Ať žije Komunistická inter nacionála ! Ať žije revoluční dělnická a rolnická vláda ! At žije Svaz sovětských socialistických republik!

Jedině ve znamení těchtó hesel revolučního proletářského boje může dělnická třída, v čele s KSČ, zvítězit nad buržoazií, může porazit její vládu s jejími spojenci, zajistit si své vítěz ství upevněním proletářské diktatury a poté přikročit k od

stranění vykořisťování člověka člověkem a vytvořit tak základ beztřídní organizace, všesvětové komuny svobodných a rovno právných lidí dělníků .

POLITICKÁ SITUACE A TAKTIKA KSČI Na londýnské konferenci pokoušely se anglická a francouz

ská buržoazie dosáhnout dohody o tzv. německé otázce. Jed · Redakce otiskuje v překladu podle fotokopie německého originálu návrh

politických tezí, kterývypracovala tzv . leváopozice a předložila politické komisi II. sjezdu. Redakce tohoto protokolu měla k dispozici dvě verze :

prvá byla zaslána EKI dříve vnitřní cestou a nebyla publikována (viz fotokopii dokumentu v AÚML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 11/3, 13stran německého strojopisu , orig. uložen v IML v Moskvě); druhá verze byla po doplňcích a úpravách otištěna v Internationale Presse-Korespondenz, IV . roč., č. 137, 21.10.1924, str. 1817–1822. Obě verze byly vzájemně porovnány. Vnitřní úpravy prvé verze nebyly příliš velké, proto odchylky označujeme v po

známkách; doplňky byly však natolik rozsáhlé, že nebylo únosné je uvádět v poznámkách, neboť by rozsahem převýšily původní návrh; proto je redakce zařadila přímo do textu a označila hranatými závorkami. 581

nání se konala pod nátlakem amerického finančního kapitálu, ktery – jelikožjiž nemůže dosti úspěšně působit v mezích své

»ylasti«, se znovu zaměřil na »řešení« evropských otázek. To znamená, že pro další vývoj amerického imperialismu je nut né, aby část jeho kapitalistů mohla » bezpečně « v Evropě in vestovat, tj. kolonizovat Evropu .

Americkou ochotu ke spolupráci na řešení evropských otázek vidí francouzské finanční špičky velice nerady. Samy

mají především na zřeteli plné hospodářské a politické ( tedy i vojenské) ovládnutí Porúří a absolutní oslabení, pokud

možno i rozkouskování Německa. Obrovský průmyslový rozvoj na solidní bázi, který by nastal pod vedením Francie po lúpl

ném ) sloučení německého porúrského uhlí a alsasko-lotrinské železné rudy – takový je cil francouzských finančních špt

ček . Porúrské dobrodružství způsobilo nepořádek ve fran couzských financích a kurs franku začal kolísat a klesat

(pravděpodobně také v důsledku obezřetných operací americ kého ka

lu ) . Dříve než se Amerika uvolila zachránit ohro žený kurs franku, nadiktovala francouzské buržoazii své pod

mínky, z nichž nejdůležitější byly přijetí Dawesova plánu a účast na londýnské konferenci.

Amerika, která má v úmyslu kolonizovat celou Evropu, ne může v Evropě strpět francouzskou nadvládu. V tomto ohledu se americké zájmy shodují s anglickými. Vypleňování Evropy, vykořistování zejména německého proletariátu provádí se ku prospěchu veškeré buržoazie, ovšem americké finanční špičky budou přitom udávat tón a chtějí si zajistit relativně nejvyšší podil na kořisti. Takový je smysl londýnské »spolupráce« Ame riky, Anglie, Francie a Německa.

Provádění londýnských usnesení znamená zesílené vykořis

tování veškerého pracujícího obyvatelstva, v první řadě německého proletariátu .? Prodlužování pracovní doby, zhoršo vání životních podmínek, zrušení všech nebo nejdůležitějších všechna tato částí sociálně politického zákonodárství3 opatření jsou podle názoru německé buržoazie nutná pro zvy šování produkce na takový stupeň , aby se v exportu docílily přebytky v hodnotě 5-6 miliard zlatých marek. Takového vý .

sledku musí německá buržoazie v produkci dosáhnout, aby mohla dostát svým povinnostem, které jí byly uloženy v Lon dýně. Německý proletariát a žádná jeho část se nepodrobí do

brovolně, bez boje těmto otrockým podmínkám. Jedině za ur putného, rozsáhlého boje, v němž by buržoazie byla nucena 1 Tučně ( podtrženo) pouze v Inprekorru.

• V Inprekorru, str. 1817–1818, 2. sloupec, poslední odstavec, poslední vtěa, začíná věta takto: „ Eine weitere Verschärfung der Massnahmen, die die Bourgeoisie bereits veranlast hat, ..." • Tučně (podtrženo ) pouze v Inprekorru . 582

použít všech prostředků státní moci, a to proti vali a odporu

převážné části všech pracujících vrstev, mohla by německá buržoazie takové pracovní podmínky nadiktovat svým otrokům práce. První pokusy o realizaci londýnských usnesení rozpou tají

zprvu v Německu

velké sociální bojel.

Německá buržoazle disponuje moderním průmyslovým apa rátem, výbornými dopravními prostředky, školenými dělníky. Kdyby se jí podařilo vedle těchto předností – ještě zotročit dělníky, pak by mohla vyrábět za natolik výhodných pod mínek, že by , hravě vyřadila nejen konkurenci malých států,

jako např. Polska, Československa, Jugoslávie, Rakouska, ale že by mohla na světovém trhu konkurovat i průmyslu velkých kapitalistických států.

Před tímto nebezpečím se chce chránit zejména buržoazie malých států, a proto nastupuje neprodleně cestu německé vy kořisťovatelské třídy a chce přinutit dělníky, aby vyráběli za

mnohem horších podmínek než dosud.? Je zřejmé, že se těmto požadavkům buržoazie nepodrobí bez boje ani dělnická třída malých států, a na druhé straně je jisté, že buržoazii zbývá je dině tato cesta , chce-li se v konkurenčním boji vůbec nějak

uplatnit. Realizace londýnských usnesení vyvolají tedy nejen v Německu , ale v celém kapitalistickém světě zostření třídních

rozporů a boje.3 Tyto boje ztrácejí čím dál víc svůj národnost ně státní charakter; vyvíjejí se v rozsáhlá střetnutí podstatné

části evropského a amerického proletariátu s buržoazií. Na rozšířené základně se tak uskutečňuje boj mezi prací a ka pitálem. Již způsob, jímž byla uskutečněna londýnská konference, ukazuje, že v táboře dohodové buržoazie lze jen velmi pod

míněně hovořit o jednotě a shodě . Ve skutečnosti byli a jsou vykořisťovatelé států Dohody jednotni pouze v boji proti del níkům.4

Dokonce i v této oblasti je jednota akcí ohrožena v důsledku nepřekonatelných vnitřních rozporů, které ovládají kapitalis

tické systémy. Je-li Francie na jedné straně nucena držet se svého cíle: totiž rozhodujícím způsobem ovlivňovat Evropu v ohledu hospodářském i politickém, pak na druhé straně An

glie se nikdy nemůže smířit s hospodářskou a politickou nad vládou Francie v Evropě. A nehledě už vůbec na to, že se An

glie nemůže nadlouho vzdát svého bezprostředního vlivu na evropský trh ( nezaměstnanost v Anglii v poslední době ještě 1 Tučně ( podtrženo ) pouze v Inprekorru . • Nejasná formulace v orig .: ,,... indem sie (die Bourgeoisie ) unverzüglich die Wege der deutschen Arbeiterklasse einschlägt und die Arbeiterschaft zwischen will... “ ( Pozn . překl.)

• Tučně (podtrženo) pouze v Inprekorru. 4 V Inprekorru je odlišná formulace: .... im Kampfe gegen die Arbeiter und in der Absicht Deutschland zu kolonisieren , einig ." 583

stoupla ) , bude se Anglie neustále cítit ohrožována, pokud jde

o její přímé spojení s nejdůležitějšími částmi jejích koloniál ních držav, dokud v evropské politice bude rozhodujícím čini telem Francie. Ani s diktátem a s rozhodující rolí Ameriky ve všech evropských otázkách se Anglie a Francie ovšem nemo

hou vyrovnat. Rozpory uvnitř kapitalistického světa, ( mezi

Amerikou a Japonskem, mezi Francií a Anglií, mezi Anglif a Francií a všech vespolek ) 1 proti Číně, lze sice zastřít pomocí shnilých kompromisů, neustále lze také odkládat jejich násil né rozřešení, avšak zabránit jim nelze, dokud se proletariátu nepodaří dobýt politické moci a svrhnout buržoazii. Kapitalistické státy chystají novou válku, plánovitě se na ni připravují . Tuto skutečnost lze jen stěží zastírat pomocí míro

vého a odzbrojovacího podfuku, který provádějí vládnoucí třídy za podpory demokratických stran všech sekcí II . interna cionály . Vždyt pracující masy mají být klamány a jednoho dne znovu náhle uvrženy do kapitalistické světové války . Na zasedání Společnosti národů mohla si Anglie dovolit

mírové gesto a hřímat proti garančnímu paktu, neboť v pod. statě zajišťuje tato dohoda Francií vojenské opěrné body

v Evropě. Československý ministr zahraničí Beneš vystupoval

jako ochránce garančního paktu a podtrhl tím zvláště sku tečnost

· jaksi ve světle světové politiky

že československá

vláda zaujímá v Evropě roli přisluhovače francouzské mocen ské politiky . Ale i anglická dělnická vláda zbrojí právě tak pil ně jako kterákoli liberální vláda. Amerika, Francie i její vazal

ské státy velice mnoho hovoří o míru, aby o to lépe a horlivěji mohly provádět nutná opatření pro zbrojení. Faktické uskutečnění Dawesova plánu pouze způsobí, že se

rozpory v kapitalistickém táboře vystupňují až do nemožnosti. Německá vláda může dostát svým povinnostem jedině tehdy,

dosáhne-li, jak již bylo řečeno, velkých přebytků v exportu. Německý exportní průmysl2 musí tedy vrhnout na trh poměr ně levné průmyslové výrobky a ohrozit tak výrobní možnosti

dohodových států, tzn. vyvolat stav, jehož se buržoazie těchto zemí obává a jemuž chce zabránit. Dawesův plán obsahuje ovšem i taková ustanovení, jejichž účelné uplatnění by umožnilo udržovat produkci Německa v určitých mezích.3 Po dobně jako v nějaké anglické kolonii nechává např. dohoda kontrolovat německé finance a železniční tarify. Dohoda může

např. kdykoli do jisté míry ovlivňovat výši dopravních nákla dů .? Ze dvou možností může ovšem přicházet v úvahu pouze i Slova v hranatých závorkách jsou v Inprekorru vynechána. · V Inprekorru pouze: Německý průmysl ... : V Inprekorru: V určitých kontrolovatelných mezích.

• V Inprekorru: Dohoda může vykonávat např. rozhodující vliv na výši dopravních nákladů německých průmyslových výrobků. 584

jedna: buď se musí podstatně zvýšit produkce Německa , aby

mohlo splnit své reparační závazky ( v tomto případě by Německo poškodilo průmyslový rozvoj dohodových států ), anebo bude průmyslový rozvoj Německa omezen, pak ovšem - navzdory veškerému vykořistování proletariátu – nemůže Německo splnit povinnosti, které mu ukládá Dawesův plán. Je diným východiskem z tohoto dilema je nová světová válka, jestliže se ovšem proletariát nevzchopí a neporazí své vykořis ťovatele v třídním boji.1

( Světová buržoazie, aby udržela proletariát od boje a zvikla la jeho poznání o nezbytnosti a nevyhnutelnosti boje, začíná opět vyrábět demokraticko -pacifistické iluze. Tomuto účelu slouží levý kurs ve Francii, dělnická vláda a podobné tendence v řadě jiných států, což ukazuje, jak obratně dovede buržoazie používat - střídajíc je podle potřeby – metody otevřené faši

stické diktatury a metody předstírání demokratickopacifistic kého režimu. Ovšem cíle této metody – totiž zdržet dělnic nelze dosáhnout, neboť trvalý kou třídu natrvalo od boje

hospodářský úpadek světového kapitalismu nutně povede k zostřování třídních rozporů a imperialistických rozporů a tím i k zostřování třídního boje a imperialistických konflik tů .

Československá buržoazie se připravuje na nové boje . Obdo bí deflační politiky, s jejíž pomocí se pokouší československá buržoazie stabilizovat své hospodářství, zdá se, již končí. Útok proti dělníkům se nyní provádí novými způsoby. Rostoucí dra hota, tato nová forma krácení reálné mzdy, po níž bude ná

sledovat zbídačení dělnické třídy a expropriace širokých malo buržoazních a malorolnických vrstev, je prvním náznakem bankrotu Rašínovy finanční politiky. Zároveň s tímto vývojem se bude uplatňovat zesílená koncentrace kapitálu. Zostření hospodářských bojů přinutí českou buržoazil, aby za účelem udržení mocenských pozic buržoazie usilovala O podporu německé buržoazie. Rozhodující význam pro boje nejbližšího období má mezinárodní útok kapitálu na osmihodinovou pra covní dobu, který se již začíná šířit i do Československa. Tyto hospodářské perspektivy ohlašují novou větší stávkovou vlnu

a zostřování třídního boje v Československu . Česká buržoazie a buržoazie menšinových národností budou v těchto bojích ještě více než dosud spolupracovat nejen na poli hospodářském, ale i politickém. Na základě těchto změn v ekonomické oblasti se připravují také nové změny v politic kém životě. Naznačují to permanentní, krizové jevy v dosavad 1 Dále následuje v Inprekorru obsáhlá pasáž ( Inprekorr, str. 1818, 2. sloupec, 3. odstavec až po str. 1820, 1. sloupec, 2. odstavec, l . věta po slova ,.... der gesamten Arbeitschaft zu führen “ ), která v originále není. Viz text v hranatých závorkách. 585

ní vládní koalici, což se v nejbližší době projeví novými, zte telnými politickými skutečnostmi. Rozhodujícím faktem při posuzování příštího vývoje je po znání, že světový kapitalismus – jemuž chybí jakýkoli náznak počínajícího ozdravení

se nachází stále v období svého

zániku . Byla rozbita hospodářská jednota a vysoká konjunktu ra v Americe nebyla s to vyvolat konjunkturu také v evrop ském hospodářství. V evropské hospodářské oblasti již neeri stuje střídání konjunktury a krize, ale pouze střídání silnější a střední formy krize. Nově narůstající krize v Americe hroz vyvolat zostření krize i v ostatních kapitalistických zemích

Z toho vyplývá , že se musíme připravit na perspektivu budou cích ostrých bojů a rozhodujících střetnutí, třebaže nelze ještě předvídat, jak dlouho ještě potrvá současný zdánlivý a relativ ni klid.

Hospodářskou situaci speciálně v Československu lze struč ně charakterizovat takto :

Před válkou bylo dnešní Československo součástí velkého ra kouského hospodářského celku s 52 milióny obyvatel, který měl zajištěné vývozní podmínky. Po válce, jež byla velikou kri zí celého kapitalistického hospodářství, musí se českosloven ské hospodářství omezit na území s 13,5 milióny obyvatel. V hospodářském ohledu znamenala tedy válka rozbití onoho hospodářského celku. Vzhledem k antagonistickému charakte

ru kapitalismu se zpočátku zdálo, že to bude pro vítěze výhod

né, ovšem nakonec se ukázalo, že to bylo ke škodě evropského kapitalismu jako celku. Expanze dělnické třídy, podnicené ruskou revolucí, a strach československé buržoazie ze sociálního převratu umožnily, spo lu se zdánlivou konjunkturou poválečného období, že se pozice

dělnické třídy přechodně zlepšily. Tak mohla vzniknout iluze o možnosti vývoje k »demokraciia a k » sociálně spravedli vému« státu . Tato iluze tvořila základnu pro první koalici děl nických stran s buržoazií. Další vývoj událostí však ukázal ne

překonatelnost protikladů. Hospodářské obtíže, z nichž proti klady vyrůstaly, se zakládají hlavně na těchto okolnostech : 1. Byla poškozena a okleštěna sama hospodářská základna

československého průmyslu ; zemědělská výroba značně po klesla, a to jak osevní plochy, tak i výnosy ; dopravní prostřed ky, vybudované beztoho pro jiný systém dopravy, se nadměrně opotřebovaly a konečně : nastal naprostý zvrat v konsolidova ném poměru mezi výrobou a spotřebou.

2. Hospodářství ztratilo své odbytové oblasti, které dříve le Žely uvnitř celních hranic, i odbyt v zahraničí, neboť nástup

nické státy se staly bud odbytovou oblastí jiných zemí anebo usilují o vybudování vlastního průmyslu . Navíc byly české ze mě spojeny se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, jejichž těžiš 586

tě směřovalo k jinému hospodářskému centru a které tudíž prodělaly zcela odlišný hospodářský vývoj a nacházejí se na zcela jiném vývojovém stupni.

3. V důsledku všeobecného poválečného zchudnutí klesla kupní síla obyvatelstva. Tato skutečnost se ještě nesmírně zhoršila přesuny při rozdělování mezd a platů v neprospěch pracujících vrstev obyvatelstva.

4. Kromě toho zatížily mírové smlouvy československý stát různými finančními břemeny, která vlastně mají charakter re parací.

5. Tyto objektivní potíže vedly k zostření třídních protikla dů a k zániku první koalice. Ideologicky se projevovaly růz nými politickými boji, hlavně však vytvořením marxistické le vice v sociální demokracii a později založením KSČ. To opět vedlo ke sjednocení všech ostatních živlů v jedné protirevo luční frontě . Po potlačení revolučního hnutí v prosinci 1920 přistoupila tato protirevoluční fronta přes provizorium

úřednické vlády – k vytvoření druhé koalice na bázi podstat ně jiných základních podmínek. Zakládala -li se první koalice na iluzi o možnosti demokratického vývoje, pak druhá koalice

byla založena na vědomé spolupráci kapitalistických, malobur žoazních a sociálpatriotických živlů za účelem restaurace kapitalismu . Kruhy kolem Masaryka, Beneše a legionářů by se rády byly vydaly střední cestou, rády by převzaly na jedné straně typic ky kapitalistické řešení na způsob versailleského míru, avšak na druhé straně by rády prováděly » demokratickou « politiku, tzn. v rámci versailleského míru holdovat pacifismu a pro vádět sociální reformy . Takovéto řešení se maloměštákům vždycky zamlouvá, ztroskotává to však vždycky na jejich vlast

ních rozporech a koneckonců to vede k ještě prolhanější obha jobě kapitalismu. Jakmile je buržoazie dostatečně silná a může postrádat tyto demokratické » ozdabky « , pak tyto živly nemilo srdně odstraňuje a jim pak nezbývá než se spokojit s osudem lidí bez významu anebo aby ve svém vývoji dospěly až k fašis mu.

Usilí o restauraci kapitalismu se projevuje takto : 1. Zmenšená výrobní základna se přizpůsobuje rámci, který jí byl dán versailleským mírem a kapitalistickým řádem republi

ky ( koncentrace kapitálu, odprůmyslňování zejména Slovenska, boj s německou buržoazií o hospodářskou moc tady je nut. no hledat kořeny německé a slovenské národnostní otázky a první příčiny nezaměstnanosti a vystěhovalectví ).

2. Provádí se pokus o uskutečnění reprodukce na takto zú

žené základně (politika ochranných cel, snižování množství exportního zboží na úkor vnitrostátní spotřeby, vyvlastňování středních vrstev a snižování životní úrovně dělnické třídy po 587

mocí finanční, daňové a mzdové politiky, ochrana výroby od sociálních břemen – okleštění sociálního pojištění – prodlu

žování pracovní doby, snižování státních vydání na sociální zařízení

gentský systém , omezování podpory stavebnímu ru

chu . ]

3. Přímá podpora kapitálu státem ( sanační fondy pro banky,

honorování válečných půjček a válečných dodávek, daňové od pisy podnikatelům, vytváření různých zemědělských fondů ) .

4. Do rámce buržoazní restaurace patří i pozemková refor. ma. Jednak znamená ukončení buržoazní revoluce odstra něním posledních zbytků feudalismu a odnětí hospodářské zá kladny třídě, která v kapitalistickém hospodářském řádu ne

má žádné opodstatnění ( šlechta ) , na druhé straně znamená zařazení zemědělství do kapitalistického hospodářského sy stému. Proto také musela ztroskotat iluze o možnosti hospodář.

ského zajištění malorolnického obyvatelstva a zemědělského proletariátu, neboť pozemková reforma se provádí výhradně v zájmu kapitalistů -agrárníků.

Aby buržoazie mohla s pomocí sociálpatriotů provést restau raci kapitalismu , potřebuje jednak pomoc cizího kapitálu ( francouzského ) , jednak také centralizovanou a pevnou státní moc, která by rozbila všechny demokratické iluze . Politika,

kterou buržoazie bude provádět, bude v podstatě politikou im perialistickou. Takovou politiku nemůže Československá repu blika při svých omezených možnostech provádět na svůj účet, ale provádí ji jako součást francouzského imperialistického systému , neboť je s Francií spojena na milost a nemilost nejen versailleským mírem , nýbrž i účastí francouzského kapitálu

na československém hospodářství. Tato imperialistická politi ka, která československému hospodářství nepřinese žádné

přímé výhody, rozmnožuje jeho obtíže ještě dalším břemenem neproduktivních vydání na všechno, čeho je třeba k provádění Imperialistické politiky, hlavně na nepřiměřeně silnou ar: mádu .

Snahy o restauraci kapitalismu neustále přiostřují třídní protiklady až dospějí k úplnému vyhrocení. Nelze je potlačit nějakou koalicí dělnických stran, neboť sociálpatriotičtí vůdci se úplně ztotožnili s buržoazním hlediskem. Protiklady lze vy. řešit jedině v otevřeném boji za proletářskou diktaturu , která

jediná je schopná od základů změnit podmínky hospodářského

života v Československu a provést rekonstrukci na socialistic ké základně .

II. K taktice jednotné fronty Nejdaležitějším úkolem komunistické strany je organizovánt odporu pracujících mas proti očekávané ofenzívě buržoazie 588

a vedení bojů veškerého dělnictva. V naší agitační a propa gandistické činnosti musíme přesvědčovat pracující masy o tom, že úspěch ( boje ) ? proti vykořisťovatelům závisí na jed notě jejich akcí, na jednotě jejich vedení.3 Vyšší formou jednotné fronty uvnitř určitých průmyslových odvětví a povolání se musí stát jednotná fronta převážné části

všech pracujících. Tím , že se komunisté ve všech proletár ských akcích ujímají vedení, tím také zároveň bojují za jed notnou frontu všech pracujících bez rozdílu stranické, národní a náboženské příslušnosti . V boji, při řešení tzv. praktických denních otázek, se dělníci postupně přesvědčují o tom, kdo stojí poctivě na jejich straně, který vůdce nejen o boji káže, ale je také odhodlán bojovat a řídit boj . Je povinností komunis tů ukázat pracujícím (vnitřní)

ne vždy zřejmé souvislosti,

které existují ( na jedné straně) mezi boji v jednotlivých prů myslových odvětvích ( že např. útok uhelných baronů na hor níky uvolňuje cestu pro útok na dělníky v kovoprůmyslu a

veškerém kovozpracujícím průmyslu ) a že útočící buržoazie je zaštítěna mocenskou silou buržoazního státu, jehož mocenské

prostředky dala buržoazní vláda do služeb vykořisťovatelské třídy . Tak si stále větší část vykořisťovaných mas uvědomuje nutnost, aby určitá skupina dělníků v každém velkém hospo dářském boji uplatňovala solidaritu proletářského společenství, a na druhé straně to, že každý útok některé části vykořisťo vatelů je zaštítěn hospodářskou a politickou mocí vládnoucích

tříd kapitalistického státu : že zejména v současném období má každý hospodářský boj veliký politický význam, a dále, že sociálně demokratická fráze o »pouze hospodářském charak 1 V Inprekorru (str. 1820, 1. sloupec, konec 2. a velká část 3. odstavce)

dále následuje: „ a jejich vystupňování pomocí revolučních dílčích akcí až k boji o moc.

Komunistická strana je jedinou revoluční vůdkyní dělnické třídy, resp. musí se jí stát. Její taktika vůči jiným ,dělnickým stranám nemůže být založena na svazku, na koalici s těmito stranami; naopak, jejím cílem může být pouze odtržení mas od těchto reformistických stran. Jelikož v těchto masách nenalézají zprvu tato hesla ihned ohlasu , je nutno masy shro mažďovat a mobilizovat v boji za denní požadavky a přesvědčovat je v průběhu tohoto boje o nutnosti revolučního zvratu. Takové pojetí, totiž

že tato taktika má straně umožnit přístup k dělnickým masám , stojícím dosud stranou, by znamenala, že pomocí taktiky jednotné fronty lze masy pouze shromažďovat a mobilizovat pro revoluční boj. Proto je třeba, aby se

jednotná fronta také v Československu vytvořila především zdola, tj. na pracovištích .“ Další text je shodný s fotokopií strojopisu v AÚML ÚV KSČ, aj. , 4, f. 11/3. · Slovo v hranaté závorce v Inprekorru chybí.

• V Inprekorru místo ,, vedení“ je „ vůdců “. • Slovo v hranaté závorce v Inprekorru vynecháno. 5 Slovo v hranaté závorce v Inprekorru vynecháno. 589

teru« všech odborových bojů v sobě skrývá úmysl oklamat děl

níky, smazat třídní rozpory a chránit zájmy vykořisťovatelů. v epoše, kdy se proletariát ujímá moci, připadá II. interna cionále hanebná úloha živit demokraticko-pacifistické iluze pracujících mas, podporovat všechny jejich předsudky, zkrátka - všemi prostředky brzdit rozvoj revolučních sil proletariátu .

Objektivně je tedy správné, že sociální demokracie je nejne bezpečnějším nepřítelem proletariátu, neboť v masce » socialis ty«, přítele dělníků, demokrata, zastánce klidného vývoje při stupuje k hladovějícímu dělníku, jenž stále ještě hledá » klid né «, » mírové « východisko ze svého ubohého postavení. Čím kri tičtější se stává hospodářská a politická situace ,2 tím blíže se přimyká sociální demokracie k buržoazii. Nehledě na neoceni

telnou podporu,

již německé kontrarevoluci poskytovala

během říjnových dnů II. internacionála, spojily se sociálně de mokratické strany všech kapitalistických států v tzv. německé otázce se » svou« buržoazií. Právě tak jako v roce

1914

a v průběhu celé imperialistické války staví se angličtí socia listé i dnes v otázce drancování, zprvu jen německého proleta riátu za svou buržoazii, francouzšti socialisté za francouzskou

buržoazii apod. Jednotní jsou tito renegáti třídního boje pouze potud, že podporují každý krok vládnoucích třídy v jejich boji proti revolučnímu proletariátu vůbec a proti německému pro letariátu zvláště. Hilferding a říšský kancléř Marx, Blum a Herriot, Mac Donald a anglický král, Gomperias a Dawes »so cialisté« a vykořisťovatelé jsou naprosto jednotní v tom, že na základě Dawesova plánu umožní a docílí zotročení německého proletariátu a poté proletariátu všech kapitalistických států . Tento kontrarevoluční charakter sociální demokraciet ne

mohou ovšem pracující masy rozpoznat pouze na základě teo retických deklarací, naopak je třeba, aby se s ním střetávali

ve své denní práci, musí se v boji přesvědčovat o tom, že bu dou zrazeni, budou-li nadále snášet svá reformistická vedení. Komunisté usilují o bojové souručenství se všemt dělníky a společně s nimi chtějí znemožnit všechny vůdce, kteří sabo tují třídní boj a kteří objektivně podporují kontrarevoluci. Ta

kový je smysl taktiky proletářské jednotné fronty.5

1 V Inprekorru odlišně: „ V epoše před uchopením moci proletariátem (vor der Machtergreifung durch das Proletariat)...“

• V Inprekorru: „ všeobecná hospodářská situace a politická situace “ . 4 V Inprekorru ještě vloženo : ,,...který také horlivě osvědčuje v Česko

3 V Inprekorru: vládnoucí třídy.

slovensku jako třetí strana buržoazie ...'

5 V Inprekorru (str. 1820, 2. sloupec, 2. odst., 3. , 2. věta) ještě následuje: „ welche vom V. Weltkongress ... als opportunistisch abzulehnen “ . 590

111. O dělnické a rolnické vládě

Komunisté se nemohou omezovat na pouhé propagování jed notné fronty všech pracujících. Musí ukázat vykořistovaným masám, že za útočícími kapitalistickými třídami stojí buržoaz ní vláda , která poskytuje buržoazii v jejím boji proti dělnictvu mocenské prostředky státu. Komunisté ukazují dělníkům, že

buržoazní vláda, která se skládá z agentů velkobank, ze zá stupců velkostatkářů, velkoprůmyslu a ze socialistických při sluhovačů kapitalismu, není ochotna ani schopna chránit zá

jmy pracujících. Chce -li proletariát porazit svého třídního pro tivníka, pak musí svrhnout buržoazní vládu. ( Komunisté se ni kterak nevyhýbají otázce, kdo má nahradit buržoazní vládu. ) 1 Vláda, v níž zasedají agenti vykořistovatelů, nemůže nikdy chránit zájmy dělníků ; může to však činit vláda, v níž zaseda jí zástupci vykořisťovaných mas , tedy dělnická a rolnická vláda . Pozornost širokých mas se musí v této době soustředit na dva důležité úkoly třídního boje : na zřízení proletářské

jednotné fronty a na svržení buržoazní vlády. Heslo o » dělnic ké a rolnické vládě« je ( tedy )3 třeba chápat jako účelné dopl nění taktiky jednotné fronty, tedy jako revoluční agitační a mobilizační heslo ke svržení kapitalistické vlády.

Svržení kapitalistické vlády je možné jen v objektivně re voluční situaci. V takové situaci se buržoazie, jako vždy, bude cvičit ve vysokém umění politického manévrování. Možná že postaví do popředí, a asi to učiní, své levé křídlo, zástupce so

cialistických stran, bude se znovu pokoušet o oklamání dělnic tva pomocí takzvané dělnické vlády, bude získávat čas, aby tak získala všechno. V takové době se dostávají velké masy so ciálně demokratických a indiferentních dělníků do pohybu. Těmto masám musí strana5 ukázat, že ani národní socialisté, ani sociální demokratéh si nepřejí skutečnou dělnickou vládu. Komunistická strana nebude vytvoření dělnické vlády od

mítat ; její zřízení, resp. účast komunistů v takové dělnické vládě bude komunistická strana vázat na splnění podmínek,

formulovaných IV. a V. světovým kongresem, jejichž nejdůleži tějším požadavkem je ozbrojení proletariátu a odzbrojeni bur žoazních ochranných oddílů kontrarevoluce. 1 Věta v hranatých závorkách je v Inprekorru vypuštěna. • V Inprekorru ještě následuje: ,,...kteří jsou rozhodnuti bezohledně ustavit moc proletariátu, aby byly zničeny poslední opěrné body reakce ..." Slovo v hranaté závorce v Inprekorru vypuštěno. a její nahrazení dělnickorolnickou vládou ."

• V Inprekorru ještě následuje:

5 V Inprekorru : naše strana.

• V Inprekorru poněkud pozměněně: „ že ani vůdci českých národních socialistů , ani sociálně demokratičtí předáci ..." 591

Je jasné, že rozhodující boj o moc, občanská válka, se v tom

to okamžiku staly nevyhnutelnými , lhostejno, zda podmínky budou přijaty ( což pokládáme za nemožné ) , či nikoli . Otevře anebo diktatura proleta riátu : to je otázka, která potom bude na pořadu dne. Dělnická vláda, opírající se o ozbrojený proletariát, která se bude to je diktatura bránit, a která se také ubrání buržoaziji ná , nezastřená diktatura buržoazie

proletariátu : Dělnickou a rolnickou vládu nelze tedy považo vat za parlamentní koalici s kontrarevoluční sociální demo

kracií na demokratické půdě ; takové pojetí odporuje nejen usnesením V., nýbrž i usnesením IV. kongresu je to pojetí oportunistické.2

K socialismu nelze dospět jinou cestou než přes diktaturu proletariátu. Správný revoluční výklad hesla » dělnické a rol

nické vládya usnadní dělníkům, kteří dosud ještě nesmýšlejí komunisticky , aby na základě svých vlastních praktických

zkušeností dospěli k poznání, že to, co si sami přejí, totiž vládu, která by nehájila zájmy kapitalistů, nýbrž zájmy děl níků, mohou dosáhnout jedině revoluční cestou. IV. Za získání většiny dělnické třídy

Sjezd strany ukládá straně získat většinu dělnických mas. Ve smyslu linie V. kongresu KI však zároveň odmítá všechny možnosti parlamentních kombinací, resp. takový výklad směr nic, jako by se vyžadovala statistická většina . Strana musí zí

skat většinu dělnické třídy pro boj o moc a musí se proto co nejdříve ucházet o získání rozhodující sociální vrstvy dělnické

třídy ( tj. průmyslový proletariát velkých závodů ) a o nejdůle i V Inprekorru předcházející dvě věty začínající slovy „ komunistická strana ,

jsou odlišně formulovány ( Inprekorr str. 1820, 2. sloupec, posl.

odstavec, poslední věta a str . 1821 , 1. sloupec, 1. odstavec, 1. věta:

„Komunistická strana nejenže nebude odmítat vytvoření dělnické vlády,

ale naopak, ona ji bude propagovat jako vládu, která se opírá o dělnické a rolnické rady. Taková dělnická vláda bude skutečně odpovídat podmín

kám formulovaným IV. a V. světovým kongresem , z nichž nejdůležitější je požadavek ozbrojení proletariátu a odzbrojení buržoazních ochranných oddílů kontrarevoluce.

Je jasné, že vytvoření dělnické vlády nelze považovat za metodu, jak bez boje, parlamentní cestou nebo demokratickými prostředky dospět k socialismu, ba ani takovou, jak alespoň provádět politiku v zájmu dělnic kých mas, nýbrž naopak, že k vytvoření skutečné dělnické vlády je třeba

zvítězit nad buržoazií, která se bude co nejdéle a všemi prostředky takové vládě bránit.“

: V Inprekorru v této kapitole následuje ještě odstavec a další třikapitoly (IV. Za získání dělnické třídy ; Orgány proletářské jednotné fronty; VI . Nut nost bolševizace strany; Inprekorr str. 1821 , celkem šest odstavců). V Inprekorru chybně: Ke kapitalismu. 592

žitější střediska v zemi. Boj o moc nemůže strana v každém jednotlivém případě činit závislým na tom, zda již má za sebou

početní většinu dělnictva či nikoli. Ovšem početní menšina, která v kritickém okamžiku třídního boje tvoří převážnou vět.

šinu v rozhodujících sociálních vrstvách proletariátu, může, dovolí-li to celková situace, docela dobře zahájit rozhodující boje a zvítězit.

V. Orgány proletářské jednotné fronty Hnutí za jednotnou frontu a dělnickou a rolnickou vládu se v prvé řadě musí opírat o závodní výbory a závodní rady. Hnu tí závodních výborů se proto nesmí pohybovat v úzkých , jaksi státně stanovených mezích . Přirozeně je třeba žádat od státu

rozšíření práv závodních výborů a závodních rad, novelizaci a unifikaci zákonů o závodních výborech a závodních radách. Avšak skutečnou a úplnou moc závodních rad může si dělnic

ká třída vybojovat pouze vlastní silou. Jedině jako bojové or gány, a nikoli ze své funkce zákonné instituce, mohou se závodní výbory pod vedením KSČ stát orgány, které shromaž duji a mobilizujímasy k akci. Sama KSČ může dosáhnout vede ní jedině zintenzívněním práce komunistů v hnutí závodních

výborů za účelem jeho prohloubení a systematického soustře dění v říšském měřítku .

Na revoluční hnutí závodních výborů a jiných orgánů jed fronty musí navázat hnutí za vlastní ochranu

notné

( Selbstschutzbewegung ), dělnické třídy, jehož existence je nutná vzhledem k násilnickým akcím buržoazie proti dělnic tvu .

V kterémkoli okamžiku, vyžadujícím revoluční akci, must

být strana schopna splnit všechny své povinnosti. VI. Nutnost bolševizace strany

Jasné formulace samy o sobě nejsou ještě dostatečnou

ochranou proti komunistickým úchylkám zprava nebo z ultra leva. Strana musí v praxi provádět skutečně komunistickou

politiku. Proto je nutná bolševizace strany : to znamená, že strana musí převzít internacionální charakter ruského bolše

vismu. Jestliže se to uskuteční, pak nemůže strana v revo lučních situacích nikdy selhat a ani během delšího, klidného období zpovrchnit, nýbrž bude v každé situaci provádět revo

luční politiku, prostou všech demokratických iluzí a protirevo luční romantiky.1

Kdykoli by se Masaryk nebo Beneš nebo někteří uznávaní 1 Další text totožný se strojopisem . 593

mluvčí buržoazní demokracie chtěli přiblížit KSČ za účelem vytvoření dělnické a rolnické vlády, musí strana ukázat, že je s to čelit manévrům buržoazie . Význam a revoluční obsah hes la »dělnické a rolnické vlády« musí být jasný v celé straně ; jedině tak lze zamezit jakýmkoli oportunistickým úchylkám . Politickým manévrům a hospodářským útokům buržoazie bu

de moci KSČ účinně čelit jedině tehdy, jestliže se jí podaří na vázat co nejužší spojení s pracujícími masami a uskutečnit sva zek s dělníky na závodech.

V situaci, kdy vedení KSČ může přistoupit k praktické apli kaci otázky dělnické a rolnické vlády, musí mít podporu revo

lučních proletářských mas. Požadavek »ozbrojení proletariátu « byl by dokonce i v revoluční situaci bezvýznamnou frází ( jak ukázal saský experiment ) , jestliže proletariát nebude duševně a organizačně na tento rozhodný boj připraven. Ozbrojení pro letariátu a odzbrojení buržoazních ochranných oddílů kontra

revoluce bude do jisté míry zajištěno jedině tehdy, jestliže v kritickém okamžikul splní svou povinnost revoluční proleta riát výrobního a dopravního aparátu .? ( Výrobny a výrobní prostředky v rukou revolučního proletariátu: to znamená v okamžiku rozhodujícího boje vyhrát bitvu sociální revolu ce .)

VII. Nejdůležitější úkoly strany

KSČ patří k těm sekcím KI, které při svém vzniku převzaly 1 silné sociálně demokratické tendence, organizační formy a pracovní metody. Jelikož od založení tohoto státu byla bru tální, utlačovatelská sociální a národnostní politika vlády obratně zastírána demokratickopacifistickými frázemi, stalo

se odstranění těchto pozůstatků minulosti velmi obtížné. Proti těmto jevům se vedení strany dosud opřelo jen nedostatečně

a v důsledku toho se strana dopustila ve všech otázkách a v celé své činnosti řady oportunistických chyb. V důsledku toho, že vedení strany neseznamovalo členstvo strany dosta tečně s mezinárodními zkušenostmi, nepodařilo se mnohde, v souvislosti se shora uvedenými fakty, rozpoznat nebezpečí oportunistických tendencí v celé jejich šíři. Proto nestačí uzná

vat pouze usnesení Komunistické internacionály o taktice ko 1 V Inprekorru: v kritickém okamžiku boje. • Předchozí dva odstavce tvoří v původním návrhu kapitolu IV . Bolševi zace strany (její název v textu vypouštíme).Oba její odstavce tvoří ve verzi

Inprekorru druhý a třetí odstaveckapitoly VI. Nutnost bolševizace strany. Těmito odstavci končí text původního návrhu. • Věta v hranatých závorkách v Inprekorru vypuštěna. · Tuto kapitolu . obsahuje pouze Inprekorr (str. 1821-1822, celkem

20 odstavců ) ; viz text v hranatých závorkách . 594

munistických stran a o jejich bolševizaci a vyvolávat tak iluze, jako by již samotné uznávání znamenalo bolševizaci, ale na opak, skutečnou bolševizaci je třeba provádět v celé organi začni i politické činnosti strany. Tato okamžitá a pronikavá změna práce a struktury strany je o to naléhavější, že demo kratickopacifistická éra v sobě skrývá nebezpečí zpovrchnění činnosti komunistické strany, zatímco za všech okolností je třeba zajistit údernou sílu a bojeschopnost strany.

Za tímto účelem a ke splnění revolučních úkolů musí stra na :

1. Vštípit svému členstvu vědomí, že komunistická strana je vůdkyní veškerého proletariátu v boji o moc , v boji, který lze rozhodnout jedině se zbraní v ruce .

2. V tisku, v agitaci a propagandě musí strana sledovat jas nou leninskou linii, musí vymýtit všechny maloměštácké pozů statky ze stranického života a orientovat dělníky ve všech denních otázkách proti buržoaznímu státu . 3. V nejkratší době vybudovat stranickou organizaci na zá kladě závodních buněk .

4. Učinit ihned opatření pro přípravu strany na ev. období ilegality a opatření na zintenzívnění práce uvnitř armády.

5. Zorganizovat ústředí strany podle požadavků revolučního boje a podle zkušeností ostatních sekcí KI. 6. Získat schopné dělníky za účelem aktivizace všech stra nických instancí a kromě toho vychovat kádr obzvlášť schop

ných stranických pracovníků, kteří musí být straně k dispozici v současné době i v budoucnosti pro plnění revolučních úkolů. 7. Postarat se ihned o vybudování potřebných bojových or ganizací ( setniny, pořadatelé ) .

8. Strana musí co nejtěsněji spolupracovat s komunistickou sekcí mládeže při KSČ, musí podporovat její práci a pečovat

o výchovu nových kádrů stranických pracovníků. Zejména na závodech musí zintenzívnit práci mezi ženami. 9. V souladu s usneseními světového kongresu musí strana spojovat parlamentní činnost co nejtěsněji s masovými akcemi

proletariátu, musí odhalovat parlamentarismus a dbát na přís né zachovávání podřízenosti parlamentní frakce ústředí strany a podřízenosti frakcí v samosprávních organizacích pří slušným stranickým instancím. Na úseku komunální politiky musí strana co nejostřeji

zdůrazňovat revoluční třídní hledisko vůči měštanskému pod fuku o všeobecném blahu a v organizacích samosprávy musí bezohledně hájit proletářské zájmy vůči zájmům státním nebo jiným zájmům.

10. Strana musí zdůrazňovat dodržování nejpřísnější stranic ké disciplíny tím, že se sama bezpodmínečně podřídí interna cionální disciplíně. 595

11. Strana musí zavázat své členstvo k nejpřísnějšímu za chovávání disciplíny, zásad a direktiv strany ve všech mimo

stranických proletářských organizacích ( FDT, němečtí děl ničtí sportovci, odbory, družstva, proletářští bezvěrci atd. ) .

12. Strana musí ze všech sil podporovat a organizovat hnutí závodních výborů, neboť závodní výbory jako orgány proletár ské jednotné fronty mají mimořádnou revoluční důležitost. V odborové politice musí strana zaujímat jasný a rozhodný po

stoj podle leninských zásad, znovu potvrzených světovým kon gresem.

13. Ve svém denním boji musí strana věnovat velikou pozor nost boji proti národnostnímu útlaku, musí se v tomto boji ujmout aktivního vedení a v celém svém postoji k národnostní

otázce se musí co nejpřísněji řídit usneseními V. světového kongresu .

14. Agrární otázce musí strana věnovat svou pozornost ne jen po stránce teoretické, ale musí malorolníky a chalupníky odtrhnout od velkostatkářů jak ideologicky, tak i organizačně, musí vytyčit agrární program a uskutečnit nejužší spojení me zi městskými a venkovskými proletáři. 15. Strana musí vytyčit dílčí požadavky směřující k revo lučnímu řešení, musí pro ně mobilizovat dělníky a tak aktivně pracovat pro přípravu revoluce. co nejúčinněji podporovat, rozšiřovat 16. Strana musí a stupňovat dílčí boje dělníků a využívat jich pro vyburcování mas .

17. Otázce nezaměstnaných musí strana věnovat velikou po zornost a organizovat hnutí nezaměstnaných .

NĚKOLIK KRITICKÝCH POZNÁMEK K NÁVRHU TEZÍ A. NEURATHA1 1. Hlavní nedostatek návrhu tezí soudruha Neuratha spo čívá v tom, že jsou vytvořeny v příliš abstraktní poloze a mají

jen malou souvislost s konkrétními politickými a hospodár skými podmínkami třídního boje v Československu. Za podstat. ný nedostatek považuji okolnost, že jejich příslušná část, a to

ta, jež se týká mezinárodní situace z hlediska politických a hospodářských stanovisek , je příliš rozsáhlá, zatímco analýza politické situace vůbec chybí a charakteristika československé hospodářské situace je v návrhu tezí obsažena jen povrchně. Proto je nutné teze v tomto smyslu doplnit .

1 Přeloženo z fotokopie německého originálu , AÚML ÚV KSČ, f. 4 , a.j. 4 V záhlaví originálu poznamenáno jméno Friedrich, zřejmě se jedná o autora poznámek. 596

2. Kromě toho trpí návrh tím, že obsahuje určitý počet ne přesných výrazů a stylizací, které by se hodily spíše pro novi nový článek než pro politické teze sjezdu KSČ. Zde je několik příkladů: » Úspěch diktatury Seckt-Ebertovy mohla mezinárodní bur

žoazie klidně zaznamenat jako zdánlivý úspěch v boji proti ne bezpečí rozvíjení sociální revoluce. »Tyto boje ztrácejí stále více na svém státně nacionálním

charakteru a vyvíjejí se v obrovský protiklad mezi nejdůleži tějšími složkami evropského a amerického proletariátu a bur žoazií. «

»Nehledě k tomu, že Höglund nemůže natrvalo postrádat nezaměstnanost v Anglii bezprostřední vliv na evropský trh v poslední době narostla – cítí se ve svém přímém spojeni s nejdůležitějšími oblastmi svých kolonií ohrožena, tak dlouho, dokud bude v evropské politice udávat rozhodující tón Francie . « V jakémpak přímém spojení? Francouzská hegemonie nad evropským kontinentem neohrožuje přímo spojení anglické metropole s koloniemi, mohla by ovšem ohrozit postavení An glie jako největší koloniální velmoci. Kdyby měla Francie na trvalo ovládat rúrskou oblast, pak s pomocí vojenských allan

cí by mohla vážně ohrozit anglické panství v Egyptě, Me zopotámii atd., neboť spojení lotrinských železných rud s německým uhlím vytvořilo obrovskou hospodářskou základ

nu pro expanzívní politiku francouzského imperialismu. Strana 3. odstavec 3 obsahuje větu, jejíž smysl není dosta tečně jasný : » ... nebot tato smlouva v podstatě zabezpečuje vojenské základny Francie v Evropě.« » Smysl a význam ga

rančního paktu se nevyčerpává v zajištění francouzských vo jenských základen. Jedná se zdaleka více o návrat k předvá lečnému systému vojenské aliance maskované frázemí o čás tečných regionálních dohodách, jež mají vojenskou nadvládu Francie ve střední Evropě upevnit, atd.« Tentýž odstavec obsahuje též následující větu : » Avšak i an glická dělnická vláda zbrojí tak pilně jako kterákoliv liberál

ní vláda.« Zde se teze dotýkají velmi důležitého bodu, a to fa lešně. Jádro věci nespočívá v tom , že MacDonaldova vláda zbrojí. Také komunistická vláda v Anglii bude zbrojit a možná ještě více, než jak to požaduje Curzon, nebot převzetí moci re volučním proletariátem v Anglii jen vyhrotí v obrovské mife

protiklady mezi kapitalistickým světem a socialistickými státy. Válka mezi sovětskou Anglii a SSSR na jedné straně a Ameri

kou a anglickými kapitalistickými státy na druhé straně bude asi neodvratná, neboť po vítězství proletářské revoluce v An glii každy buržoa pochopí, že udeřila poslední hodina kapita lismu a pak se rozhodne vsadit všechno na jednu kartu. Z to hoto důvodu bude skutečná dělnická vláda v Anglii nucena vyº 597

konat rozsáhlé vojenské přípravy , aby mohla v grandiózní třídní válce zvítězit. Proto se nesmíme spokojit s laciným kon statováním, že dělnická vláda v Anglii zbrojí, protože tím by.

chom spadli na úroveň sociálně reformistické argumentace. Proto musíme udělit anglické dělnické vládě tyto výtky : 1. že

zbrojí, přestože má plná ústa pacifistických frází, a za druhé, že staví ozbrojenou moc Anglie do služeb anglického imperialis mu, anglické buržoazie . Toto je nejdůležitější moment.

Výrok o neodvratné světové válce na podkladě protikladů vyplývajících z Dawesova plánu strana 4, odstavec 1 je nutno formulovat opatrně. Nová světová válka přijde určitě,

jestliže jí nezabrání proletářská revoluce. Avšak zdali dojde

k jejímu vypuknutí v důsledku rozporů vyplývajících z Dawe sova plánu, nebo kvůli rozdělení kolonií, nebo v důsledku boje o naftu nebo o Čínu, to nemůžeme říci s určitostí. Teoreticky bude proto správnější, když řekneme : »Tyto protiklady vznik nové světové války urychlí, jestliže proletariát nevyrve buržoa zii politickou moc z rukou.«

Myšlenka, že »česká buržoazie bude v důsledku zostření hos podářské krize donucena ucházet se o podporu ze strany německé buržoazie «, a na toto navazující myšlenka: »Česká buržoazie a buržoazie národnostních menšin budou ještě více než dosud spolupracovat nejen hospodářsky, ale i politicky«, nevyjadřuje protikladný charakter současné situace v Česko slovensku. Nepochybně dojde k tomu, že společné zájmy v ob lasti sociálních bojů obě buržoazie ještě sblíží, ale současně

vystupuje do popředí nová tendence : vzrůstající sebevědomí německé buržoazie vyvolá zostření národnostních bojů v Čes koslovensku, tím budou paralyzovány možnosti politické spo lupráce ; která tendence získá převahu, lze těžko říci, to bude

záviset na konkrétním sociálním a politickém vývoji v Česko slovensku a v Evropě. Z těchto důvodů nemůžeme vložit do sjezdových tezí takto striktně vyslovený předpoklad, že dojde

k politickému sblížení mezi českou a německou buržoazií. věta, že: »jednotná fronta uvnitř určitých zaměstnaneckých a průmyslových odvětví musí najít vyšší formu v jednotné frontě největší části všech pracujících mas« - představuje po chopitelně logický nesmysl. Jednotná fronta zaměstnaneckých a průmyslových odvětví znamená jednotnou frontu dělníků

a kapitalistů. Proč tato » jednotná fronta« musí najít » vyšší for mu« v jednotné frontě zdaleka největší části pracujících mas je absolutně neodvratné. Následující věta říká, že komunis té podporují jednotnou frontu všech pracujících. I když tu prv

ní větu vezmeme jako stylistické vykolejení, tak má ta druhá věta též v tomto případě absolutně protikladný smysl vůči prv ní větě. Nebot první věta hovoří o většině pracujících, přičemž druhá věta o jednotné frontě všech pracujících. 598

Myšlenka, že v epoše před dobytím moci připadá II. interna cionále ubohá role oživovat v pracujících masách demokratic

ky pacifistické iluze a podporovat všechny předsudky ... atd., je neúplná. Tato role připadá II. internacionale i po dobytí

moci, jak to dokazuje historie občanských válek v Německu, Madarsku a Rusku .

Výraz » ... revoluční proletariát produkčního a dopravního aparátu ...« je velmi nepřesny.

3. Na několika místech se setkáváme s formulacemi, které jsou nepřesné:

» Světový kongres proto plně potvrdil názor exekutivy, že použití taktiky jednotné fronty shora v období nejostřejšího

třídního boje musí být ojedinělou výjimkou , a tuto tezi pro hlásil za základ taktiky všech sekci Komunistické internacio nály.« Taktika Ki nemůže být stanovena na tak primitivní základ

ně, jako je odmítání jednání s vedením sociální demokracie. Formulace v prvním odstavci »K politické a hospodářské si tuaci«, jež říká, že americký kapitál, »který v hranicích „ vlas ti" již nedokáže být dostatečně úspěšný a jenž se proto při

klonil k řešení evropských otázek« je chybná. Nebot za prvé je oblast působení amerického kapitálu vyměřena příliš úzce, tak, jako by se až dosud americký kapitál spokojoval s vykořis továním v hranicích své »vlasti«, a za druhé se hovoří o » řeše

ní evropských otázek« příliš abstraktně. Ve skutečnosti je americký kapitál nucen zabývat se »evropskými záležitostmia, poněvadž ani samotné Spojené státy, ani Střední a Jižní Ameri

ka, Čína a další země dostatečně širokou základnu pro ame rický kapitalismus neposkytují. Proto je lépe říci: »Na londýn

ské konferenci vykonával americký finanční kapitál silný ná tlak, neboť vzhledem k tomu, že pro jeho expanzi je dosavadni základna příliš úzká, snaží se proto vytvořit si v Evropě před poklady pro umístění svých miliard . «

Text týkající se Československa musí být přepracován. Je příliš abstraktní, málo konkrétní a vyskytují se v něm navíc mnohé omyly. Tak kupříkladu: » Období deflační politiky, s jejíž pomocí chtěla českosloven

ská buržoazie své hospodářství upevnit, je, jak se zdá, u konce « toto je velmi nepřesné. Za prvé bylo období deflační politi ky hospodářsky ukončeno dnem , kdy kurs československé ko

runy přestal být vyháněn do výše. Hospodářské indexy byly přizpůsobeny střednímu kursu koruny - 15 až 16 centů – a valutová politika je po Rašínově smrti ovládána princi pem stabilizace, tedy nikoliv deflace. Za druhé nestačí říci, že

deflační politika měla za úkol konsolidovat kapitalistické hos

podářství v Československu. Toto je jen povšechná fráze bez konkrétního třídně politického a hospodářského obsahu. De 599

flační politika nebyla jen politikou buržoazie jako celku , jako

třídy, nýbrž odpovídala v prvé řadě zájmům bankovního kapi tálu , který tím získal rozhodující vliv na celou finanční a hos podářskou politiku. K upevnění kapitalistického hospodářství bylo uskutečněno rozhodnutí zahájit valutovou stabilizační po litiku, k němuž se nakonec koalice odhodlala přistoupit, a to tehdy, kdy průmyslový kapitál se postavil deflační politice na odpor a kdy byla tato politika spojena s povážlivými social nimi těžkostmi

- bojem dělníků proti snižování mezd.

4. Také po vnější stránce je třeba teze změnit, poněvadž návrh tezí hovoří zbytečně o témže problému na několika mi stech nebo přerušuje logický sled myšlenek. Nejnápadněji se to obráží v 5. bodě – nutnost bolševizace kde bez jakéhoko liv naléhavého důvodu se náhle staví otázka dělnicko -rolnické .

vlády. Tento úkaz najdeme též v sestavení nejdůležitějších úkolů strany VII . V úvodní části návrhu tezí

Sjezd KSČ k V. světovému kon gresu KI – přerušuje V. odstavec logický sled myšlenek před chozích odstavců, a proto je nutné pozměnit pořadí. Logicky by mělo po 3. a 4. odstavci následovat vysvětlení chyb německé bratrské strany.

ODBOROVÁ OTÁZKA V ČESKOSLOVENSKU A KSČI (Návrh rezoluce O. Hellera ) I.

Sttuace v odborovém hnutt Ceskoslovenska 1. Odborové hnutí Československa skýtá toho času obraz nej větší roztříštěnosti a nejasnosti. Reformističtí vůdcové koruno

vali v posledních letech národnostní rozkol odborového hnutí, jejž převzali ze starého Rakouska a k jehož odstranění téměř ničeho neučinili, politickým rozkolem, vyvolaným vylučováním celých svazů, jednotlivých skupin a vedoucích funkcionářů re

volučního smýšlení. Retěz zrádných činů, jichž se dopustili reformisté všech táborů v dobách nejtěžších bojů a krizí v po sledních letech na československém dělnictvu, vyvolal spo

lečně s rozkolem odborových organizací způsobeným reformis ty »odborovou rezervní armádu« čítající statisíce indiferentů.

2. Nynější situace v odborovém hnutí Československa je kro mě toho charakterizována těmito skutečnostmi:

1 AÚML UV KSČ, f. 4, a.j. 9, tištěné materiály pro delegáty sjezdu, doské znění. 600

a ) Všechny tři reformistické odborové ústředny ztratily od roku 1921 průměrně polovinu členstva. Představují však přes to ještě odborové masové organizace dělnictva, má s nimi proto být od komunistů nakládáno podle zásad leninistické odborové taktiky.

b ) Rudé odbory ve svém celku nenacházejí se číselně a poli ticky oproti reformistickým organizacím v žádné jiné situaci

nežli ve Francii CGTU oproti CGT!, přičemž je nutno si uvědo mit, že na rozdíl od našich poměrů jsou francouzské revoluční svazy ve většině.

c ) Rudé odbory dospěly sice vždy stoupající měrou ke spolu práci, avšak organizační problémy naprosté koncentrace ru dého hnutí nejsou ještě úplně rozluštěny. Tato skutečnost brz

di v přítomné doběpůsobivé rozvíření široké propagandy pro vybudování odborové jednoty v Československu právě tak jako skutečnost, že rudé odbory až dosud svoji odborovou linii určovaly příliš z hlediska početného zesílení z tábora refor mistických organizací. Překonání nynějšího stupně odborového vývoje podle usnesení V. světového sjezdu KI a III. světového

sjezdu ROI odstraní tyto nedostatky a uvolní též v Českoslo vensku cestu pro rozvíření boje za odborovou jednotu , která ja ko v ostatních zemích je živelnou nutností a která, přihli žíme-li k poslednímu vývoji anglického odborového hnutí, vstupuje vždy více do popředí. d ) Vzrůst rudých odborů nebyl dosud pouze důsledkem or ganizování vyloučených a indiferentních dělníků, nýbrž ne

v poslední míře též důsledkem odpoutání dobytých skupin, vy stupování jednotlivých revolučních odborářů a malých odštěp

ků z reformistických odborů, tedy zachovávání taktiky, která ve svém jádru odporovala leninistickým zásadám a znamenala

zeslabení komunistických pozic v reformisticky vedených sva zech .

e ) Odborová politika strany nemohla dosud nesporné těž kosti, vynořující se v tomto ohledu, překonat nedvojsmyslnou

pevnou politikou. Aniž by byly přezírány podmínky daného vývoje, bylo by bývalo možno dát členstvu strany nedvojsmysl

nou směrnici pro rozluštění otázky, jak mají být rudé organi zace posíleny a jak z nich má být vytvořena základna moc ného hnutí ke sjednocení celého odborového hnutí Českoslo venska, aniž by tím trpěly zásady leninistické odborové takti ky.

f ) Jako důsledky této taktiky nutno zanamenat: skutečné zanechání taktiky dobývání, bezbranné přenechání statisíců

dělníků v amsterodamských svazech reformistickým vlivům, 1 CGTU - Confédération Générale du Travaille Unitaire ( Jednotná vše obecná konfederace práce ); CGT - Confédération Générale du Travaille . (Všeobecná konfederace práce ). 601

zmatek a ztráta odvahy u těch komunistů, kteří chtějí leninis tickou taktiku v reformistických svazech provádět, znehodno cení a tím částečné znemožnění frakční práce v reformistic kých svazech , protože podle brněnské rezoluce k odborové

otázce mál » dobývání reformistických svazů« pozůstávat z do bývání skupin .

3. Tyto skutečnosti podmiňují vyjasnění odborové politiky strany; tato souvisí nerozlučitelně s ostatní taktikou strany. Je prvním nejdůležitějším praktickým použitím hesla dobytí mas a jedním z nejdůležitějších základů pro použití taktiky jednotné fronty. Chce -li strana tyto zásady uplatňovat ve smyslu světových sjezdů, pak tyto skutečnosti diktují samy o sobě komunistům přísné dodržení leninistických zásad odbo rové taktiky Kominterny. II .

Problémy 4. V středisku odborové politiky komunistů Československa je překonání odborového roztříštění. V. světový sjezd KI a III.

světový sjezd ROI zdůraznily s mimořádnou důtklivostí nut nost vybudování odborové jednoty ve světovém měřítku a po stavily práce za její uskutečnění do popředí všech prací komu nistů. Ceskoslovensko zaujímá v boji za vybudování mezi národní odborové jednoty zvlášť důležité postavení. Různoro dost odborového rozkolu a skutečnost, že existují silné rudé

organizace, činí tento problém zvláště těžkým. Přesto musí na základě těchto skutečností a na základě nezvratitelných zá sad leninistické odborové politiky být přikročeno k rozluštění těchto problémů. K tomu je zapotřebí: a ) Koncentrování a organizování sil revolučních odborů. b) Zesílení revolučních pozic v reformistických svazech. c ) Propagování hesla mezinárodního sjednocení všech odbo rů na podkladě třídního boje a organizace průmyslových svazů podle usnesení Komunistické internacionály a III. světového sjezdu Rudé odborové internacionály. d ) Co největší aktivování hnutí závodních rad jako nositele

hnutí za sjednocení proletariátu a odborových organizací. 5. Jako druhý hlavní problém vystupuje před komunistické

odboráře v Československu překonání odborového indiferentis mu .

1 Viz „Rezoluce o taktice KSČ v odborových organizacích “, přijatá na říšské konferenci v Brně, konané ve dnech 4.-5. května 1924, Rudé právo, 7. května 1924.

602

III.

Zdolání problémů

6. II. sjezd Komunistické strany Ceskoslovenska vyžaduje od komunistů ve všech zúčastněných organizacích bezpodmínečné a přísné provedení usnesení III . světového sjezdu ROI ohledně koncentrace a organizace rudého odborového hnutí v Česko slovensku. KSČ vidí v MVS vzhledem k usnesení III. světového sjezdu ROI středisko, kolem něhož se musí celé revoluční od borové hautí Československa sloučit. Sjezd strany podtrhuje směrnice obsažené v usnesení III. sjezdu ROI, vztahující se na

Československo, bod II. a ) až c ) , které vedou vývoj MVS k ta kovému směru, který vypracováním zásad průmyslových svazů je schopen překonat potíže uvnitř revolučních odborů a sou časně s tím vytvořit s MVS ohromnou sílu v boji za sloučení všech odborů Československa na podkladě mezinárodních prů myslových svazů. Sjezd strany žádá od komunistů v revo lučních svazech, aby přísně dodržovali lhůty stanovené v bo dě 4. a ) , c ) , usnesení III . světového sjezdu pro Československo ohledně sloučení samostatných svazů a liberecké textilní sek

ce s Mezinárodním všeodborovým svazem.1 7. Sjezd strany považuje dále okamžité vybudování rudých místních, okresních a krajských odborových rad všech rudých organizací za naprosto nutné. Ve stranickém a rudém odboro

vém tisku budiž provedena důrazná kampaň pro sjednocení a koncentrování rudých organizací.

8. Vytvoření jednotné ústředny rudých odborů a koncentro vání a sjednocení rudých organizací je hlavním předpokladem pro úspěšnou odborovou činnost komunistů Československa.

Druhý sjezd strany připomíná všem komunistickým odborá řům, že jako komunisté a komunističtí funkcionáři odborářů

podléhají komunistické stranické disciplíně. Sjezd strany za vazuje všechny komunisty též v rudých organizacích , které ne

jsou komunistickými organizacemi, nýbrž masovými organiza cemi revolučního dělnictva, ke konání frakční práce. Tato

frakční práce je nezbytná, pakli rudé odborové hnutí nemá se nacházet bez vnitřní souvislosti s celkovou taktikou komunistů

a pakli tím nemá být vytvořena možnost nových potíží. Jenom

nejpřísnější dodržení těchto usnesení může ze sjednocených rudých odborů učinit to, co se z nich má stát: základ pro ma

sové hnutí ve sjednocení všech odborů na podkladě mezi národních průmyslových svazů.

9. II. sjezd strany požaduje od všech příslušníků strany bez

· Viz Usnesení III. sjezdu Rudé odborové internacionály „ O sloučení rudých odborů v ČSR“ , Rudý odborář, 28. srpna 1924,str. 202. 603

podmínečné provedení leninistické odborové taktiky. Tato tak tika budiž uplatněna ve všech třech reformistických organiza

cích, především v německých a českých organizacích amstero damských, avšak též v českých národně sociálních organiza cích. Taktika dobývání, jejíž smysl byl znovu V. světovým sjez dem KI a III. světovým sjezdem ROI objasněn, jako taktika do

bývání vědomí dělnické třídy pro ideje komunismu a nikoliv především jako taktika dobývání pokladen a míst, budiž přes všechny potíže vedena dále, a to tím spíše, že jsme v bodech 1. a 2. a ) a c ) konstatovali, že reformistické organizace jsou na dále odborovými organizacemi masovými. Sjezd strany pouka zuje dále na značný rozvoj křestanských odborových organiza

cí v České i německé oblasti, jemuž musí být věnována největší pozornost. Boj proti černým a žlutým organizacím budiž veden

s největší energií, při čemž budiž pamatováno na to, že v urči tých situacích je možno proletářské elementy v těchto organi

zacích odpoutat od jejich měšťáckých vůdců. V plné shodě s usneseními V. světového sjezdu KI a III. světového sjezdu ROI sjezd proto ustanovuje :

a ) Jednotlivý výstup a vystupování skupin z reformistických odborů je zásadně nepřípustný. b ) Výstup může za souhlasu ústředí strany jen v těch výji

mečných případech být povolen místní skupině aneb závodu, pakli znemožněním výstupu a přestoupením k rudému svazu by bylo způsobeno úplné rozpadnutí odborové organizace, ane bo pakli přestup číselně úplně zdecimované skupiny místní ne bo závodní některého reformistického svazu ke svazu rudému

způsobí úplný zánik rozkolu v odboru dotyčného místa neb závodu .

c ) Kdo bez povolení ústředí strany odlučuje místní skupinu

aneb části místní skupiny nebo závodní skupiny od reformis tického svazu, prohřešuje se proti základním usnesením strany a musí být nejostřejšími disciplinárními prostředky volán k odpovědnosti .

d ) zásadní zákaz jakéhokoli ' přestupu jednotlivých osob místních skupin a závodů platí jak pro obě české odborové ústředny, tak také pro libereckou separatistickou ústřednu od borovou. Vstřebání odborových organizačních odštěpků skupi ny Vrbenského má se stát podle zásad leninistické taktiky.

e ) Místní skupiny nebo organizace, vyloučené reformisty, nechť se připojí k příslušným průmyslovým sekcím MVS. Vy. loučení jednotlivých soudruhů nesmí se stát počátkem maso vého nebo organizovaného vystupování. Frakční činnost musí spojovat frakce v reformistických a rudých odborech ke spo lečné práci. Pakli v jednom místě nebo závodě existují dvě frakce, z nichž jedna je činna v reformistickém svazu a druhá

v rudém svazu, pak musí obě frakce pracovat spolu v nejužším 604

r

kontaktu . Frakční činnost budiž prováděna v reformistických organizacích za nejvážnější dohody s vedením dotyčné rudé organizace. Řízení frakční činnosti přináleží krajským a okres

ním odborovým výborům strany, které sestávají ze zástupců frakcí v reformistických svazech a v rudých odborech . Odbo

rové výbory jsou poradními sbory dotyčné instance strany. V krajských a okresních ústředích strany buďtež jmenováni zvláštní resortní správci pro odborovou práci, kteří mají řídit práci v odborových výborech. Při odborovém oddělení ústředí

strany budiž zřízen říšský odborový výbor. Ústředí musí prostřednictvím svého odborového oddělení vydávat ve všech

potřebných jazycích informační orgán pro odborovou práci. 10. Hlavním heslem komunistické odborové práce je : Slouče

ní všech odborů Československa na podkladě třídního boje a organizací průmyslových svazů. Toto heslo bude teprve po tom mít svou úplnou průbojnost a sílu, pakli rudé odbory ve

smyslu usnesení III . světového sjezdu ROI vytvoří si jednotnou organizační formu. Toto heslo bude působit ve formě: jeden závod, jedna organizace, jeden průmysl, jeden svaz, jedna ze mě, jeden odbor, jako mohutná zbraň v propagační činnosti komunistů. Hlavními nositeli této propagandy a této pro osudy dělnického hnutí Československa rozhodné akce budou závod

ní rady. Závodními radami bude myšlenka mezinárodního od borového sjezdu Československa, jenž by provedl sjednocení odborů, zanesena do mas. Komunistická strana až do této doby

považuje závodní rady za hlavní nositele a představitele prole tářské a odborové jednoty. Hnutí závodních rad budiž zdola nahoru všemi prostředky podporováno a organizováno. Závod ní rady budtež místně, oblastně a celostátně organizačně spo jeny a musí se stát hlavními nositeli akcí proletářských mas. 11. Práce pro překonání indiferentismu musí být započata Intenzívní propagandou ke vstupu do odborových organizací. Tato propaganda budiž konána stejnoměrně všemi komunisty nehledě na to, v které organizaci se nacházejí. Tam, kde zí

skání indiferentů do organizace amsterodamců, i když tato je komunisticky ovlivněna, není možné, musí být založena místní skupina rudé organizace. Založení takovýchto organizací ne smí se stát východiskem oslabení pozice místní skupiny refor mistického svazu . Hlavní zásada je: Každý dělník budiž odbo rově organizován. Pakli v jednom místě existují dvě místní

skupiny téhož odboru, které jsou obě komunisticky vedeny a ovlivněny, pak je povinností frakcí těchto obou skupin, aby

se o práci mezi indiferenty dohovořily. Pakli získání indiferen tů pro reformistické organizace je úplně nemožné, pak členo vé frakcí reformistických organizací mají povinnost postarat se o to, aby indiferentní dělníci byli organizováni v rudých

odborech. Propagační činnost rudých odborů v rámci shora 605

stanovených

zásad

budiž

komunistickou

stranou

všemi

prostředky podporována . 12. Komunisté v Rudých odborech a naše frakce v reformis

tických odborech jsou povinni podporovat intenzívně práci závodních buněk, komunistické strany a mládeže. Zvláštní po zornost budiž věnována organizování žen a mladistvých děl níků. Právě tak budiž přivoděna co nejužší spolupráce odbo rových organizací s rudými sportovními organizacemi. IV.

Souhrn

Přes komplikovanost odborové situace v Československu je hlavní linie pro odborovou taktiku KSČ dána v leninistických zásadách. Skutečnost jednou existujícího rozkolu nesmí být podnětem k dalšímu rozkolu . Sociální zrádci provedli rozkol odborů s plným úmyslem a provádějí jej dále, protože vylouče

ní revolučních elementů z odborových masových organizací je jednou z podmínek k tomu, aby svoje panství nad širokými

dělnickými masami udrželi. Tato skutečnost sama o sobě doka zuje správnost a nezbytnost leninistické odborové taktiky. Koncentrování a organizování rudého odborového hnutí jeho

zesílením z tábora těch indiferentů, kteří pouze rudým odboro vým hnutím mohou být z indiferentismu vytrženi, vybudo váním hnutí závodních rad, především však nejintenzívnější organizovanou prací v reformistických odborech za účelem bo

je o sjednocení odborového hnutí Československa na mezi národním revolučním podkladě třídního boje a na podkladě organizace průmyslových svazů : to je cesta, kterou komunisté musí revolučnímu odborovému hnutí Československa vymezit. Každý odklon od této taktiky zeslabuje při pouze zdánlivém zesílení rudých odborů pozice komunistů v masách a brzdí vývoj komunismu . Zesílení rudého hnutí vnitřním upevňo

váním a připoutáváním mas z odborové rezervní armády, roz klad reformistů zevně a uvnitř a tím uvolnění cesty pro překo nání odborového roztříštění : to jsou úkoly, které stojí před ko munistickými odboráři Československa.

606

ODBOROVÁ OTÁZKA V ČESKOSLOVENSKU A KSČI ( Návrh rezoluce R. Kohna ) I.

Situace odborového hnutí v Československu 1. Odborové hnutí v oblastech ČSR bylo již v předválečné do bě organizačně roztříštěno a je z této doby zatíženo separatis tickými tradicemi. Rozkol pak byl dovršen v posledních letech rozpolcením reformistických odborových ústředen, jež vylouči ly jednotlivé funkcionáře, skupiny a celé svazy pro jejich re voluční smýšlení. 2. Tyto vyloučené skupiny a svazy byly soustředěny v Mezi národním všeodborovém svazu, část z nich pak přihlásila se

sice k Rudé odborové internacionále, nepřičlenila se ale dosud k MVS. Organizační nesjednocenost revolučního odborového hnutí byla překonána usneseními III. sjezdu ROI, který

je samostatné revoluční svazy Československa a libereckou textilní sekci, aby se přičlenily do 1. února 1925 k Mezinárod nímu všeodborovému svazu, a současně zavazuje MVS taktéž do 1. února 1925, aby ve svých stanovách provedl takové změny, které zaručují co největší samočinnost a pohyblivost jednotlivých sekcí.2

3. Následkem rozpolcenosti odborového hnutí Českosloven ska a soustavné zrady reformistů na zájmech pracujícího lidu v dobách nejtěžší hospodářské krize a nejúpornějších bojů za zachování životní úrovně dělníctva propadla značná část děl níků, která bezprostředně po válce vstoupila do odborových

organizací, indiferentismu, takže možno říci, že nyní nachází se více dělníků mimo odborové organizace nežli v nich, i když

existují ještě některé průmyslové kategorie, v nichž většina dělnictva je odborově organizována. Rezervní armáda indife rentů jde v Československu nyní do statisíců. II .

Taktika komunistů v odborech 1. Obzvláštní roztříštěnost odborového hnutí v Českosloven sku vyžaduje, aby příslušníci strany více ještě než kde jinde

vytyčili heslo znovuvybudování jednoty odborových organizací na podkladě průmyslovém, třídním a mezinárodním . Pro mezi 1 AUML UV KSČ, f. 4, a.j. 9, tištěné materiály pro delegáty sjezdu, české a německé znění.

· Viz Usnesení III. sjezdu Rudé odborové internacionály „ O sloučení

rudých odborů v ČSR “ ,Rudý odborář, 28. srpna 1924, str. 202. 607

národní sjednocení odborových organizací v jediné odborové internacionale, o něž ve smyslu usnesení III. sjezdu Rudé od borové internacionály je povinností usilovat všem revolučním odborářům, bude mít úsilí komunistů v Československu v tom

to směru obzvláštní význam. Toto úsilí bude ovšem právě v Čes

koslovensku narážet na zvláštní potíže, které nespočívají pou ze v roztříštěnosti reformistických odborů a ve zlovůli refor mistických vůdců, ale též ve skutečnosti, že v Československu existují masové revoluční odborové organizace, které jsou or

ganizační základnou revolučního odborového hnutí. Tyto orga nizace nemohou být považovány již za organizace vyloučené opozice reformistických svazů, která usiluje o znovupřijetí do těchto reformistických organizací, nýbrž za československou

složku Rudé odborové internacionály, která by mohla být or ganizačně likvidována jen v tom případě, že by v případě je

jího organizačního splynutí s dosud reformistickými odboro vými organizacemi byly též jejich ústředny likvidovány a došlo ke sjednocení na podkladě nového jednotného organizačního

střediska v měřítku celostátním , přičemž by zásady třídní a mezinárodní, jakož i zásada » Jeden závod – jedna organiza ce« musely být uplatněny.

2. Organizační samostatnost revolučního odborového hnutí

Československa vyžaduje, aby, pokud toto bude existovat, bylo co nejvíce posilováno. Jenom silné a pokud možno v určitém průmyslovém odvětví dominující revoluční odborové organiza

ce mohou diktovat reformistickým odborům způsob vedení hospodářských bojů.

aktika komunistů v odborech je tudíž podmíněna snahou 3. o znovuvybudování jednoty odborového hnutí Československa a zároveň snahou o organizační zesílení revolučních odborů. 4. Aby obě tyto snahy se vzájemně prolínaly a nekřížily, je

nutno, aby komunisté zachovávali tento postup. Reformistické odborové organizace je nutno považovat za organizace masové,

v nichž komunisté musejí setrvat, aby si zachovali co největší

vliv na masy V nich organizované. Názor některých pří slušníků strany, že všichni komunisté bez rozdílu patří do ru dých odborových organizací, které povstaly následkem rozkolu organizací reformistických, odporuje zásadnímu nazírání ko munistické strany na úkoly jejích příslušníků v odborech. Ko

munista, jenž pracuje v reformistických nebo reakčních odbo rech a koná tam svoji revoluční povinnost, nemůže být pova žován za méněcenného soudruha a tím méně může být za ten

to postup svou politickou organizací disciplinován . Naproti to

mu, ale může být disciplinárně zakročeno proti jednotlivcům , kteří nepodrobují se příkazu stran ohledně jejich postupu v odborech .

Vystupování jednotlivců z reformistických odborů a přestu 608

pování do odborů revolučních nemůže být za žádných okolnos ti trpěno. Převádění skupin z reformistických odborů do odbo rů revolučních je otázkou účelnosti, která musí být ústředím

strany od případu k případu posuzována. O zachování jednoty reformistických rozpolcených a separatistických svazů Česko slovenska nemůže být sice řeči, neboť o zachování jednoty od

borového hnutí může být mluveno jenom v takových zemích, kde tato jednota existuje. V Československu musí být sice usi lováno o vybudování jednoty, nelze však přehlížet skutečnost, že na cestě k ní bude nutno vstřebat úplně některé skupiny cechařských reformistických organizací , které nemají žádné existenční odůvodnění, do organizací revolučních , aby v do

tyčném závodě mohla existovat skutečně jediná závodní orga nizace. Existují-li např. v určité velké železárně vedle silné skupiny revoluční organizace kovodělnické ještě skupiny re formistických svazů slévača, vzorkařů , lakýrníků atd. a podlé hají-li úplně našemu vlivu, pak je nutno tyto skupiny převést do naší skupiny kovodělníků, aby v závodě existovala pouze jediná závodní organizace. Máme-li v určitém průmyslovém odvětví vedle silné masové samostatné revoluční organizace uvnitř paralelní reformistické organizace tak silnou revoluční

opozici, že ovlivňuje většinu členstva této reformistické orga nizace a že by se převedením této většiny členstva do revo

luční samostatné organizace stala tato revoluční organizace dominující organizaci dotyčného průmyslového odvětví a měla rozhodující vliv na vedení hospodářských bojů, pak může ústředí strany od případu k případu rozhodovat, zdali převe

dení opozice do revoluční organizace má být provedeno. Po kud se tak nestane, nemají příslušníci strany právo převádět jednotlivé skupiny, ale jsou povinni, i když mají celé skupiny reformistických svazů ve svých rukou , setrvat v těchto sva zech a podporovat frakční práci ostatních opozičních skupin. 5. Kdo bez povolení ústředí strany určitou místní skupinu anebo část místní nebo závodní skupiny odlučuje od reformis

tického svazu , proviňuje se proti zásadám strany a musí být nejostřejšími disciplinárními prostředky volán k odpovědnosti.

Místní skupiny, vyloučené z reformistických svazů, připojí se k dotyčné průmyslové sekci MVS. Vyloučení jednotlivých sou druhů z reformistických organizací nesmí být východiskem

k hromadnému vystupování. V tomto případě musí být prove dena v této organizaci hromadná akce za znovupřijetí těchto soudruhů.

6. V revolučních odborech mají komunisté povinnost zasazo

vat se o bezpodmínečné a včasné provedení usnesení III. sjez du ROI, ohledně sloučení všech revolučních odborů . Jenom na

prosté sjednocení a koncentrování revolučního odborového hnutí dává záruku jeho úspěšného postupu . 609

Hlavním heslem komunistické odborové práce je: Sloučení všech odborů Československa na podkladě třídním, mezinárod ním a průmyslovém. Toto heslo bude mít teprve potom svoji průbojnost, když rudé odbory přebudují svoje vlastní organi zace do závodů tak, jak to od nich žádá III . sjezd ROI. Komu

nisté v MVS a v dosud samostatných rudých odborech mají po vinnost, aby co nejrychlejší přebudování těchto organizací na podkladě závodním prosazovali. 7. Boj proti křesťanskosociálním a žlutým odborům budiž ve

den s veškerou energií. Sjezd poukazuje na vzrůst křes tanskosociálních odborových organizací českých, slovenských a německých a vybízí své stoupence, aby proti tomuto nebez pečí zahájili včas nejintenzívnější propagandu mezi dělnic tvem. Přitom nebudiž opomenuto, že v určitých případech bu de možno proletářské elementy těchto organizací odpoutat od jejich měšťáckých vůdců. 8. Práce za překonání indiferentismu musí býti podniknuta

intenzívní propagandou pro vstup do rudých odborových orga nizací. Založí-li někde rudá odborová organizace z dosud indi

ferentních dělníků svoji místní skupinu, neznamená to ještě, že skupina paralelního reformistického svazu dotyčného mí sta, i když je v rukou komunistů , má býti do této skupiny pře

vedena. O tom rozhoduje vždy ústředí strany, pro které je roz hodující, jak dalece potřebuje tuto skupinu pro frakční práci v reformistickém svazu .

9. Hnutí závodních rad a výborů budiž věnována co největší pozornost, neboť ony jsou skutečnými představiteli a orgány jednotné dělnické fronty. Komunisté jsou povinni vnést my šlenku jednotné třídní mezinárodní průmyslové organizace do závodních výborů a vyvolat o ní v závodech nejživější diskusi. Do té doby pak, nežli jednotné mezinárodní průmyslové orga nizace budou uskutečněny, má podle požadavků komunistů

závodní výbor vytyčit směrnice pro postup všech odborových organizací dotyčného závodu a kontrolovat, zdali všechny od

borové organizace tyto směrnice dodržují. Ve všech hospodár ských otázkách týkajících se dělnictva dotyčného závodu je povinností závodního výboru působit na všechny odborové or ganizace závodu, aby se dohodly o společném postupu . Povin ností komunistů v závodních výborech je působit k tomu, aby

všechny závodní výbory velkých a středních závodů usnášely se na stejném akčním programu pro hospodářské boje nej

bližší doby. Další jejich povinností je získat dělníky ostatních stran v závodních výborech a v závodech pro myšlenku celo státní okrskové a místní centralizace závodních rad a výborů. 10. Komunisté v Rudých odborech a komunistická opozice v reformistických odborech jsou povinni podporovat co nejin tenzívněji úsili komunistické strany a mládeže o vybudování 610

závodních buněk. Zvláštní pozornost budiž věnována organiza ci žen a mladistvých dělníků. Též budiž usilováno o nejužší spolupráci Rudých odborů s rudými sportovními organizacemi. III .

Vybudováni frakci komunistických v reformistických a rudých odborech 1. Každý příslušník strany je povinen být odborově organizo

ván a vykázat se místnímu frakčnímu důvěrníku své politické organizace, že v tomto ohledu své stranické povinnosti učinil zadost.

2. Frakční činnost v odborech patří k bezpodmínečným po vinnostem všech příslušníků strany. V každé místní skupině kterékoliv odborové organizace, nechť je ruda, reformistická

nebo reakční, v které se nacházejí nejméně dva komunisté, jsou tito soudruzi povinni vytvořit frakci, která před každou členskou schůzí odborové skupiny koná svoje předporady za

účelem jednotného postupu a plánovitého ovlivňování nekomu nistického členstva této skupiny. Jeden z příslušníků frakce budiž pověřen funkcí frakčního důvěrníka dotyčné odborové skupiny. Ten pak udržuje stálý styk s místním frakčním důvěr

níkem a s celostátní frakcí dotyčného odboru a předává jejich direktivy frakci odborové skupiny. Tam, kde je v místní skupi ně odborové organizace pouze jeden příslušník strany, má

místní frakční důvěrník právo požadovat od něho, aby převzal funkci odborového frakčního důvěrníka.

3. Místní frakční důvěrníci jsou povinni nejdéle do jednoho

měsíce po sjezdu strany ustavit za souhlasu svých výkonných výborů ve všech rudých, reformistických a reakčních odboro vých skupinách frakční důvěrníky a přesvědčit se o tom, zdali v těchto skupinách komunistické frakce fungují. Seznam odbo rových frakčních důvěrníků budiž nejdéle do měsíce zaslán

v jednom opise krajskému sekretariátu a v jednom opise odbo rové sekci při výkonném výboru strany, nebot jenom v tomto případě může v každém odborovém svazu být ustavena řádně fungující a o místní skupiny se opírající celostátní komunistic ká frakce.

4. Komunistické frakce zaujímají ve všech odborových orga

nizacích ke každé vynořující se otázce, ke každému hospodár skému boji a k celé činnosti dotyčné organizace stanovisko, vytyčené komunistickou stranou, hledi systematicky pro toto

stanovisko prostředky, sazovat. To ganizacích,

získat i nekomunistické členstvo a veškerými v rámci organizačních stanov přípustnými, je pro platí též o frakční práci v rudých odborových or které nejsou jenom organizacemi komunistů, ale 611

v nichž jsou soustředěny organizačně široké masy dělnictva . Funkcionáři rudých odborů podléhají sice, pokud jsou přísluš

níky strany, beztak stranické komunistické disciplíně, přes to však má strana pouze pak záruku , že její vliv bude v těch

to organizacích náležitě uplatněn, fungují -li v nich komunis tické frakce, nebot funkcionáři odborových organizací mohou

podlehnout snadno náladám určité části členstva, komunistic kou stranou neovlivněného .

5. Komunistické frakce v rudých a paralelních reformistic kých odborech musí se jak v jednotlivých místech, tak v celo státním měřítku scházet ke společným poradám za účelem ko ordinace své činnosti.

K JEDNÁNÍ O NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE NA NAŠEM SJEZDU ( Návrh K. Kreibicha) Po rozboření Rakouska smísila se snaha národů a zvláště je

jich pracujících tříd po národním a politickém osvobození se snahou národních buržoazií vytvořit hospodářský obvod, jenž

by jimi byl ovládán, vnitřní trh, jenž by byl pro národní kapi tál monopolem. Přitom buržoazie strhla na sebe duševní a po 1 AUML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 2/3 ( fotokopie českého překladu a dvou verzí německého originálu ).

Název dokumentu převzala redakce z německého textu. Český překlad jeuveden slovy: „ Na sjezdu naší strany bude v debatách jednáno také o tom , jaké stanovisko jest nám zaujímat ke konkrétním otázkám národnostní povahy. Jako konkrétní podklad pro tuto část diskuse si připravil soudruh Krcibich následující návrh tezí.“ V první německé verzi předchází ještě odstavec, který v českém překladu a v druhé německé verzi chybí:

„ Politický vývoj po světové válce prokázal, zvláště poté, co vstoupila v platnost versailleská mírová smlouva, že buržoazie, právě tak jako není

schopna překonávathospodářské a politické krize, není ani s to vyřešit národnostní otázku. Starý národnostníútlak byl odstraněn , na druhé straně však nastal nový útlak : bylo uskutečněno právo na sebeurčení jedněch, vůči jiným národnostem bylo však toto právo hrubě porušeno . Politický vládnoucí systém německé buržoazie ve starém Rakousku byl rozbit a k moci se dostala česká buržoazie , avšak jedině proto , aby převzala roli německé buržoazie,aby simonopolizovala vykořisťování českých proletářů pro sebe a aby vůči národnostním menšinám prováděla ještě horší utlačo vatelskou politiku než německá buržoazie za starého Rakouska. Česká a německá buržoazie si vyměnily úlohy, přičemž třídní zájmy německé

buržoazie byly právě tak málo poškozeny jako třídní zájmy české buržoazie za starého Rakouska. Avšak československý proletariát, podobně jako pro za současného obnovení starých národnost ních sporů — ještě horšímu vykořisťování než kdykoliv dříve." letariát menšin , je vystaven

612

litické vedení národních revolucí. Tím se stalo, že národní osvobození z tyranie Habsburků bylo provedeno za roztržení starého velkého hospodářského obvodu a že byly vytyčeny no vé hranice celní. Podmínkou životaschopnosti pro Českoslo vensko za tohoto také hospodářsky odděleného života bylo, aby v Československém státu jednotně spojena byla aspoň jed

na organická část dřívějšího velkého hospodářského obvodu, tedy země Čech , Moravy a Slezska v jejich celém zeměpisném rozsahu. Tím došlo k tomu, že do ČSR byly včleněny též obvody těchto zemí většinou svého obyvatelstva německé, což bylo

odůvodňováno ztrouchnivělými pergameny a nutností ochrany československých menšin v tomto území.í poněvadž zakládání státu dálo se za vedení československé buržoazie, tedy v du

chu měštáckokapitalistickém, nebyla přitom dodržena cesta,

nastoupená projevem socialistickérady ze dne 14. října 1918, cesta dohody s německým dělnictvem a jeho získání pro spo lečné osvobozeníčeských a německých dělníků ze jha Habs burků i německého imperialismu. Vtělení obvodů obývaných Němci bylo provedeno metodami násilného imperialismu a mi

litarismu, porušením téhož práva národního sebeurčení, na něž se zakladatelé státu v téže době odvolávali pro národ česko

slovensky. Založení Československého státu bylo spojeno s cel kem versailleského míru, osvobození s novým potlačováním ,

odstranění starých bezpráví s vytvořením nových bezpráví.2 Stanovením hranic, jimž vtěleny mu byly také polské, ma darské a ruské menšiny, stalo se Československo ve skutečnos ti státem národnostním. Způsob, jakým byly hranice stanove ny, dále bezohledná politika násilí, s níž česká buržoazie se snaží v zájmu neobmezené diktatury Československého kapi tálu vtisknout státu ráz centralisticky ovládaného a spravova

ného státu národního, učinil Československo také co do národ nostních sporů věrným nástupcem rakouské monarchie, stejně

jako se to stalo převzetím starorakouského reakčního zákono dárství, byrokracie a sboru důstojnického. Tato situace byla měrou pro celou existenci státu nebezpečně zhoršena bez

ohlednou politikou české buržoazie, její byrokracie, policie a soldatesky na Slovensku. Poněvadž jednota českosloven ského národa je podmínkou pro konstrukci Československého národního státu a česká buržoazie chtěla tento svůj ideál ihned vidět uskutečněným, bylo spojení obou po staletí od

sebe odloučených částí národa dekretováno shora a potlačo váno bezohledným násilím, všechny dřívější sliby a úmluvy

1 V první německé verzi ještě následuje: ,,jakož i hospodářskou nezbyt ností“ .

· V první německé verzi chybí část poslední věty : ,,odstraňování starých bezpráví s vytvořením nových bezpráví". 613

bezohledně odsunujícím stranou. Tato násilná politika české vlády a jejích orgánů na Slovensku je také výrazem snahy čes

kých kapitalistů, aby tuto na přírodní poklady bohatou zemi

dostali úplně do svých rukou. To vedlo k tomu, že český kapi talismus a orgány jeho třídního panství řádily na Slovensku ja ko v dobyté kolonii. Nejbrutálnější, nejneschopnější a morálně

nejpodřízenější úřednici, důstojníci, policisté a četnici starého Rakouska a starých Uher byli zařazeni do služeb této politiky, místní samospráva je obmezována, ne-li úplně odstraňována, politické svobody jsou odměřovány podle zákonů starých

reakčních Uher a jsou ještě dále obmezovány neslýchaným hospodářstvím policie a špiclů. Vůči pak obvodu Podkarpatské Rusi, která byla svěřena Československu jako autonomní obvod jen ku správě, nedodržuje se žádná ze smluv a přejatých ostat

ních závazků, s tímto obvodem jedná se úplně jako s bezpráv nou kolonii .

Proti národním menšinám státu provozuje se malicherná, nenávistná politika národní »cti«,1 V prvé řadě způsobem i v samém starém Rakousku neslýchaným obmezována je míst

ní samospráva. Soustavou politického poručnictví státní byro kracie je jí olupována každá možnost volného a samostatného hnutí. Ještě více je obmezena samospráva na poli školství, při čemž vliv obyvatelstva a odborníků je stále více zatlačován

a celé školství je vydáno administrativním právníkům a byro kratům, kteří pro ně nemají pochopení. Po rozpadu Rakouska

a po pádu nadvlády německé buržoazie bylo naprosto nutným vyrovnáním stavu školství Českého a německého v obcích s většinou německého obyvatelstva, aby odstraněno bylo bez

práví, spáchané německou buržoazií na českém menšinovém školství. Toto vyrovnání vzhledem ku špatnému poměru počtu českých škol2 muselo se stát z větší části na útraty německého , školství. Ono však, místo aby byl učiněn pokus o jeho provede

ni v dohodě s německým dělnickým obyvatelstvem , které plně nahlíželo, že taková nová úprava národního školství je nutna,

bylo prováděno shora dekrety omezených starorakouských a nacionálně nenávistných byrokratů, přičemž německé třídy byly rušeny i tam, kde to pro nutné vybudování českého škol ství nutným nebylo. V obcích, kde německé a české obyvatel stvo spoluprací v obecních správách došlo k dohodě o úpravě

oboustranného školství a o používání školních budov, byl tento rozumný způsob úpravy sporné otázky byrokracií, proti každé shodě a každému sbratření pracujících lidí nepřátelsky zauja

tou, ignorován. To vše dálo se pod odpovědností vlády a vlád · V německých verzích: „ eine ... nationale Prestigepolitik “ . • V první německé verzi jo odlišná formulace : „ vzhledem ku špatným hospodářským poměrům “ . 614

ních stran . Přitom bylo základem úpravy školství v Českoslo venské republice učiněno staré zákonné ustanovení o vzdělání a kultuře nepřátelského Rakouska, ustanovení, které je vý směchem nejprimitivnějších požadavků pedagogiky, že v jedné třídě má být natlačeno 80 dětí.1 V otázce jazykové šlo se daleko za meze nutnosti, souvi

sících s úpravou a pokud možným zjednodušením a ujednoce ním správy také v ohledu jazykovém, přičemž přirozeně řeč národa většiny musí býti základem. Otázka jazyková byla

upravena ze stanoviska národní » cti « národa, majícího většinu. Jazykové právo státních občanů vůči úřadům , jež se dá vyjád řit větou, že každý státní občan má dojít práva ve své řeči,2 bylo obmezeno mnohem dále, než by to bylo pochopitelným i oproti menšinám úplně malým. To, že dnešní držitelé moci ve státě jsou nezpůsobilí rozřešit otázku jazykovou, vyjadřuje se tím, že až do dneška ještě nebyla vydána prováděcí nařízení

k jazykovému zákonu. Zato vybíjí se nenávistnost nacionalis tické vlády a byrokracie malichernými šikanami, politikou

uličních tabulek, politikou nápisů a praporů a šikanováním obecních správ a nečeskou většinou, k němuž už ani staré Ra

kousko proti Českým obecním správám nesahalo. Škody této nacionalistické politiky Československé buržoa

zie, za níž plnou odpovědnost nesou socialistické vládní stra ny, dopadají plnou silou na pracující obyvatelstvo, na malé 11 di ve městech i na venkově, nikoliv však na německou a ma darskou buržoazii. Ani obmezování školství, ani obmezování jazykových práv neškodí německým a madarským kapitalis

tům, kteří mají možnost opatřit svým dětem vyučování, jaké si jen přejí, a svůj styk s úřady nechat si obstarávat jazyků zna lými advokáty a úředníky. Tam, kde se jedná o třídní zájmy německých kapitalistů, staví se celý aparát moci státu po je jich bok, stejně jako se brutální mocí obrací proti dělníkům

všech národů, také českým , hájí-li vážně a energicky své třídní zájmy. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tytéž státní or gány, které tyranizují a muči chudší obyvatelstvo všech náro dů, při každém konfliktu mezi majetnými a nemajetnými stoji

na straně madarských kapitalistů a velkostatkářů. Ještě více než nečeští vyšší státní a veřejní úředníci, mající vyšší vzdělání

a více možností dále se vzdělávat, jsou jazykovými nařízeními postižení malí státní zřízenci a dělníci státních podniků, po něvadž je pro ně těžko osvojit si znalost státní řeči ve lhůtě vyžadované. Politické důsledky národnostního utlačování

stíhají však pracující třídy všech národů, také národa českého, 1 V první německé verzi ještě následuje věta: ,,Obdobně jako s německým školstvím bylo naloženo i se školstvím ostatních menšin . “ : V první německé verzi je tato formulace: „ každý občan může so obrátit na ářady ve své řeči“. 615

majícího většinu. České pracující obyvatelstvo má z nadvlády

své buržoazie a české byrokracie právě tak málo prospěchu, jako nemělo německé dělnictvo žádný prospěch z nadvlády buržoazie a byrokracie německé. Politika národnostních ne spravedlností a šikan je nikdy nevysychajícím zdrojem šovinis mu a národnostního rozeštvávání. Výsledkem je odcizení mezi

proletáři národa, majícího většinu z národů menšinových, ná rodnostní rozpolcení proletariátu a posila nacionalistických proudů a stran na obou stranách. Následkem toho skýtají so

cialistické stranyl na obou stranách v Československú týž obraz, jako kdysi ve starém Rakousku : nacionalistická roztrž

ka ve hnutí hospodářském a politickém, separatismus organi zací odborových , družstevních a politických, národní jednotná

fronta s vlastní buržoazií, což je velkým oslabením proleta riátu, těžkým poškozením třídního boje v době, kdy kapitalisté

všech národů při hájení svých třídních zájmů postupují jed notně a semknutě a jsou úplně sloučeni tam, kde je hlavní

zdroj jejich moci, ve velkých podnicích bankovních a průmys lových. Oslabení proletariátu odpovídá hospodářské posílení buržoazie, politické posílení buržoazních stran v každém náro dě, čímž se více než odčiňuje částečné oslabení moci buržoa zie, způsobované jejími nacionálními spory. Provádění nacionalistické politiky moci Českou buržoazií

a překonání odporu slovenského lidu a národních menšin, ja kož i dalekosáhlé obmezování samosprávy vyžadují vybudo vání zcela mimořádně rozsáhlého a mocného státního aparátu. Armáda byrokratů , četniků a policistů mohutně vzrůstá a její

rozšiřující se pravomoc je výsměchem demokracie, již vládní strany při každé příležitosti hlásají. Celý ráz státu a jeho

správy stává se stále reakčnějším. Poněvadž touto politikou

silící nacionalistické strany jsou vesměs reakční, je konečným výsledkem stále hrozivější vzrůst reakce, která se obrací proti všemu dělnictvu, také proti českému. Vůči této mocné reakci propadají se v nic všechny četné sliby a slavnostní přísahy, jež skládali a jimiž se zavazovali vůdcové československé národní revoluce, aby masy českého pracujícího lidu získali pro své cíle. Z pařížské deklarace nezůstalo nic než hanba, jíž se ná sledkem své politiky od založení státu pokryli ti, kdož tuto

smlouvu podepsali. K reakci sociální a politické přidružuje se také reakce kulturní. Titiž čeští politikové, kteří slíbili národu

osvobození od Habsburků a Říma, jsou dnes ochránci výsad římské církve v republice a jejich někdejší svobodomyslnost

nestačila dále než k založení nových církví a sekt. Nejjasněji projevují se účinky reakční politiky dnešních držitelů moci na 1 V první německé verzi následují ještě slova: „ , výjimkou komunistické strany ". 616

Slovensku, kde velká část lidu, zejména obyvatelstvo venkov ské a maloměšťácké, je jimi vháněna do náručí strany kleri kální, která s úspěchem využívá jak národního citu , tak nábo

ženství, aby získala masy pro své reakční cíle. Slovenská auto nomie, touto stranou žádaná, je jen pláštěm pro snahu odlou čit slovenský lid od kulturního společenství a od národního sjednocení s českým lidem, vůbec od všeho vlivu západní kul tury a tak zamezit jeho kulturnímu povznesení se z tisícile tého potlačování maďarskou státní mocí a římskou církví. Politika dnešních držitelů moci v republice vůči Slovákům

a národním menšinám je vysoce nebezpečnou také ze stanovis ka politiky zahraniční. Národní menšiny v ČSR patří skoro všechny k národům, které jsou dalekovětší na počet než český

národ a také tvoří větší státy, než je ČSR. Politika potlačování menšin je proto s to vyvolat a podporovat proudy iredentistic ké. Zvlášť nebezpečnou ze stanoviska zahraniční politiky je vládní soustava českých držitelů moci na Slovensku, kde uvol ňuje svazky, spojující český a slovenský lid, podporuje ten dence, směřující k odtržení, které ve chvíli kritické mohly by

být nebezpečnými pro celý národ československý, tím více, ježto zde jako sousední stát padají na váhu bílé Uhry, ohnisko evropské kontrarevoluce. Tak česká buržoazie, bezohledně prosazujíc zájmy své hospodářské a politické moci, jsouc při tom podporována socialistickými vládními stranami a navenek kryta koalicí, provádějíc brutální, nacionální a třídní režim, hraje současně také hazardní hru s právem sebeurčení, s národní svobodou a neodvislostí národa československého. Tato hra stává se ještě nebezpečnější spolkem s lupičským

imperialismem francouzským, z části veřejným , z části urče ným tajnými smlouvami československé vlády, spolkem, jenž

samostatnost státu činí iluzorní. Francouzský imperialismus stejně jako imperialismus německý před převratem usiluje

o hospodářskou a politickou nadvládu nad evropským konti nentem, touto svou snahou vyvolává stálá nebezpečí válek

a celou Evropu uvádí do stavu stálého neklidu a nejistoty. Ma lé národy a jejich státní útvary francouzský jako každý impe rialismus považuje jen za své nástroje, jen za šachové figurky své politiky. Bude je zatahovat do svého boje o moc, jako to už učinil s Polskem proti Rusku, nechá je, aby vykrvácely a bez ohledně se obětovaly, nebudou - li už více moci sloužit jeho zá jmům, anebo uzná-li on za vhodné jejich vržením všanc zkom

penzovat pro sebe jiné úspěchy. Po moci žíznící vystoupení francouzského imperialismu je s to přivodit buďto úplné zhroucení se Německa, anebo vítězství německé protirevoluce restaurací německého monarchismu a imperialismu. Tím staví československý národ před vyhlídku, budto, že by mohl být

svržen do zkázy středoevropského hospodářství, anebo že by 617

hůře než dříve dostal se pod vládu německého imperialismu . Politika české buržoazie, pro niž byl český proletariát získán

pod heslem »Tábor je náš program«, může velmi rychle končit u Bílé hory .

Právě nynější tak přiostřená kritická situace v Evropě se svými hrozivými nebezpečími válek osvětluje jako blesk hos

podářskou, politickou a národní bídu, do níž evropská buržoa zie zavedla národy . Ostře osvětluje také situaci národa česko

slovenského a menšin v ČSR. Tím , že kapitalismus vtahuje pra cující třídy do hospodářské bídy a do prolévání krve, vede všechny národy vstříc zkáze . Nejhůře musí však tato politika postihnout národy malé, které budou prvými obětmi, když bur

žoazie velkých národů vjedou si pro své imperialistické zájmy do vlasů. Kapitalistická soustava se svou politikou násilí, se svou národní a třídní nadvládou, přičemž situace národní nad vlády snadno se mohou měnit a jednou vrcholit v míru ver

sailleském , podruhé v míru postupimském, je nejhorším nepří telem především malých národů. Stálé ohrožování existence ma lých národů je také jednou z položek v účtech imperialistické politiky velkostátů. Tím jsou malé státy donucovány do stálé odvislosti od velkých, jejich příslušníci až hluboko do vrstev

proletariátu jsou udržování ve stálé starosti o národní svobo du a samostatnost a důsledkem toho v určitém nacionálním

napětí. Tím je zakalováno proletářské třídní vědomí a pracu

jící vrstvy malých národů v kritické situaci pomocí vybičování národních vášní stávají se povolnými nástroji nejreakčnější kapitalistické politiky a jejich ničemných zájmů. Tuto haneb nou politiku kapitalismu ještě podporují a ulehčují spory uvnitř státních obvodů malých národů.

Z toho všeho vyplývá, že je jenom jedno zajištění národní svobody a neodvislosti vůbec a pro malé národy zvláště: pře

trhnout pouta, vížící jejich zahraniční politiku na velké impe rialistické skupiny mocností, čímž teprve bude dosaženo sku

tečné svobody a nezávislosti, úplně upustit od politiky národní nadvlády a potlačování uvnitř. Takovýto politický obrat může však být způsoben jen odstraněním nadvlády buržoazie a utvo řením vlády dělníků a malých lidí všech národů ve státě. Do

kud existují velkokapitalistické státy, je jen jedna velmoc, u níž malé národy mohou najít ochranu : sovětská republika ruská, která v celé své zahraniční politice vystupuje jako

ochránce a zastánce práva sebeurčení všech národů a ve svém nitru je vzorem státu, v němž je 50 národností spojeno v jed notný hospodářský celek a přitom požívají své plné národní, kulturní a jazykové samostatnosti a svobody. Posledním a ko

nečným zajištěním existence malých národů bude teprve pád vládní soustavy buržoazie, pád kapitalistických států a zřízení dělnických vlád v nich. 618

Věrna zásadám Komunistické internacionály, KSC stoji na půdě sebeurčení národů a bojuje proti každému národnímu potlačování. Zavrhuje také využívání národních otázek bur žoazií za plášt pro její imperialistické zájmy a za zevní, před

stiranou záminku pro její imperialistické války. KSČ postaví se na odpor každému pokusu buržoazie kteréhokoliv národa, jež

by chtěla touto cestou anebo na podkladě diktátu imperialis tických mocností nebo jejich pomocného orgánu (Svazu náro

dů ) obyvatelstvu bez ohledu na jeho právo sebeurčovací vnucovat úpravu hraničních anebo jiných národních otázek, at by už tím měly být hranice státu rozšířeny anebo některý

obvod k jinému státu vtělen. KSČ bude stejně potírati národ nostně potlačující politiku české buržoazie jako iredentistic kou politiku buržoazie národů menšinových . Bude odhalovat pravý ráz požadavku autonomie, vznášeného slovenskými kle rikály, a ukáže slovenskému proletariátu ,3 že jen úplně spojení

se jeho s proletariátem českým , s proletariátem všech národů Ceskoslovenska, povede k odstranění nadvlády, pracujícím třídám Slovenska zjedná svobodu a samostatnost. KSČ ukáže proletariátu všech národů Ceskoslovenska pravou podstatu

hesla sebeurčení, mluví-li o něm buržoazie, která pod tímto heslem nerozumí nic jiného než právo na monopolitistické vy kořisťování proletariátu vlastního národa. KSČ bude s největší

rozhodností potírat každou koalici proletariátu s buržoazií, at s buržoazit národa, majícího většinu za účelem potlačování národních menšin nebo s buržoazit národů menšinových k tak

zvanému boji za národní obranu. Bude proletariátu vyvracet stejné iluze o koaliční politice jako více nebo méně pacifické

či demokratické iluze o Svazu národů.4 Proti jakémukoli spo lečnému postupu s buržoazií proti kterékoli národně jednotné frontě vytýčí KSČ mezinárodní jednotnou frontu proletariátu všech národů, jednotnost jeho hospodářského a politického

třídního boje proti kapitalistům všech národů . Proti podvodu různých všenárodních a jiných vládních koalicí vytyčí heslo dělnické vlády.

Na základě svého mezinárodního stanoviska zastupuje KSČ v otázce národní následující požadavky: 1. Odstranění všech národních a jazykových nadpráví: co

možno nejdalekosáhlejší uskutečnění zásady, aby každý státní

občan mohl dojít práva ve svém jazyku. Rešení otázky úřední Je míněna zřejmě Společnost národů (SN ).

• V první německé verzi je vložena ještě věta: „ KSČ se bude i v národ. nostních bojích řídit jedině proletářskými třídními zájmy. “

• V první německé verzi je odlišná formulace : „ ...odhalí charakter jak kolonizační politiky české buržoazie, tak i charakter národnostní politiky slovenské buržoazie a ukáže slovenskému proletariátu ..."

• Je míněna Společnost národů. 619

řeči jedině a výlučně podle potřeb obyvatelstva a podle zásad praktické správy, nikoli však ze stanoviska nadvlády jednoho národa.

2. Co nejdalekosáhlejší vybudování a volnost pohybu samo správy v obci, okresu a kraft bez poručnikování státní byro kracie.1

3. Oprava školství podle téže zásady. V obou případech však žádné odlučování pracujícího obyvatelstva různé národnosti na základě národní autonomie teritoriální nebo nacionální.2

4. Vzniknou-li v komunální nebo školské správě rozpory na rodní povahy , mají býti jejich odstraněním a docílením vyrov

nání pověřeny proletářské organizace. 5. Na Slovensku a v Podkarpatské Rust, kde od převratu

vůbec není ještě ustavena volená samospráva, žádáme okamži té provedení voleb do obcí a žup. Odpovědná místa úřednická buďtež poskytována lidem domácím, domácich poměrů zna

lých. Pokud toto není provedeno a trvá nynější stav, budtež při všech administrativních úřadech zřizeny občanské sbory , slo žené z členů odborových organizací a malých rolniků, s pravo

mocí činnost exponovaných tam úředníků kontrolovat. Spe ciálně pro Podkarpatskou Rus konečně splnění všech ohledně

tohoto území učiněných závazků a slibů.3 1 V německé verzi ještě : „ Obnovit rozdělení na autonomii a na politic kou správu, spojit všechny tyto správní agendy v organizaci samosprávy. Vymezit správní území sezřetelem na hospodářské anárodnostní poměry.

: V první německé verzi je poněkud odlišná formulace: ,, Úprava školství rovněž podle zásad velkorysé samosprávy, avšak nerozlišovat pracující obyvatelstvo různých národností ani ve školství, ani v ostatní správě na zá kladě teritoriální nebo osobní autonomie .“

3 První německá verze se zcela odlišuje od druhé německé verze a od českého překladu. Uvádíme proto tuto verzi, která má tři zcela odlišné odstavce 5 ), 6), 7) ;

5. Na Slovensku urychleně vybudovat samosprávu podle zásad pro samo správní organizace, uvedených v bodě 2. Ihned vypsat a provést volby do všech samosprávních organizací. Ihned zrušit systém vládou vyslaných

úředníků — exponentů. Než bude zrušení provedeno a než bude organizacemi samosprávy upravena otázka úředníků, bude třeba ustavit na všech úřadech organizace, složené z členů odborových organizací a malorolníků, které budou kontrolovat činnost exponovaných úředníků. Peníze určené na vý . stavbu kasáren použít k výstavbě škol. Rozvíjet veřejné školstvía důsledně uplatňovat princip státního školství; zorganizovat správu školství podle

zásad uvedených v bodu 3. Budovat také menšinové školství ku prospěchu 6. Úplná autonomie pro Podkarpatskou Rus; přiznat jeho obyvatelstva právo na svobodné rozhodování ve věci státní příslušnosti. Ihned vypsat veškerého obyvatelstva.

a provést volby do Národního shromáždění, do zemského sněmu a do obecních zastupitelstev. 7. Použít co nejliberálnější praxe v otázce státního občanství. Přiznat

je všem , u nichž je příslušnost sporná a zejména těm , kdo v Československo dlouhá léta pracují a žijí. 620

1

SMĚRNICE K NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE1 Imperialistická válka neodstranila jediný neduh kapitalistic ké společnosti, nýbrž naopak, všechny je vyhrotila až po mez únosnosti. V nových formách vládne imperialistický kapitalis

mus ještě brutálněji než před válkou. Tvrdě a bez milosti utla čuje dělnickou třídu a jednotlivé národnosti. Dělnictvo je vy

kořistováno a zbídačováno chronickou hospodářskou krizí, ne zaměstnanosti, drahotou, nízkými mzdami, bytovou nouzí, ne

spravedlivými daněmi, zaváděním nových pracovních systémů, bezohledným útlakem, rafinovanými metodami reakční a svůd

ně »demokratické« diktatury kapitalistů. Národnosti nemají klidu ani pokoje a žijí v obavách o svou budoucnost, o svou holou existenci. Ve jménu nízkých kapitalistických obchodních

zájmů, vydržují si státy tak nákladné armády, což brzdí veške rý hospodářský, sociální a kulturní vývoj natolik, že již pouze tato okolnost zaviňuje masovou bídu. Konkurenční boje mezi

kapitalisty nejrůznějších států a národů stále trvají a zuří stále urputněji. Celý svět je ohrožen novými, strašnými válka

mi, novým hrozným vražděním a novým zmrzačováním lidí. Státům a národům hrozí znovu zhroucení a zánik.

Jedině nový společenský řád a nové uspořádání národnost ních poměrů může lidstvu přinést kýžený mír, zaručit náro dům existenční jistotu a nedotknutelnost jejich vývoje. Dnešní

kapitalistická organizace společnosti neodpovídá potřebám pracujícího lidu, dnešní imperialistická organizace světa ( or ganizace státní ) nevyhovuje potřebám národů, neodpovídá ani potřebám nezávislosti a samostatnosti národů, ani jejich ná rodnostní jednotě a nutnosti vzájemného blízkého soužití. Mi litaristický, kapitalistický, imperialistický svět ničí vzájemnou solidaritu národů, ohrožuje a ničí také samostatnost a existen

ci národností. Mír, vybudovaný pomocí meče a násilí, se ještě nikdy neosvědčil, nikdy ještě nebyl požehnaný. Zkušenosti

všech dob učí: vzájemný vztah národů se musí uspořádat na základě dobrovolnosti. Chceme - li dosáhnout trvalého světo

vého míru, pak se musíme vyslovit pro sebeurčení národů a také je uskutečňovat. Žádný národ nesmí být udržován proti své vůli násilím v té či oné státní formaci.

· Přeloženo z fotokopie německého originálu , AÚML ÚV KSČ f. 4, a.j. 2/4; v AÚML jsou fotokopie dvou exemplářů Směrnic , z nichž jeden je hojně podtrhován a opatřen řadou rukou psaných, převážně německy,heslo vitých kritických poznámek. Hlavním autorem návrhu směrnic je Edmund Burian (na str. 1 druhého exempláře Směrnic je rukou napsáno Burian Stein ). Tento dokument otiskla i Kommunistische Revue č. 9, říjen 1924,

s poznámkou, že Směrnice vypracovala komise, vytvořená výkonným výborem . 621

Utlačováním národů se má umožnit ještě intenzívnější a pro nikavější vykořisťování dělnické třídy. Sebeurčení národů mu síme proto prosazovat i z třídního hlediska dělníků.

Pracující lid usiluje o odstranění jakéhokoli utlačování člo věka člověkem. Již před válkou se programy všech dělnických stran jasně vyslovovaly proti jakémukoli utlačování kterého

koli národa. Dělníci chtějí mít jistotu, že budou mít chléb, mír, školy a existenční zajištění, nechtějí však utlačovat jiné náro dy , netouží po žádném území, obývaném jiným národem. Děl

níci nenávidějí každý útlak , a proto také nenávidějí útlak na rodnostní. Žádný národ, který utlačuje jiné národy, nemůže

být svobodný ( Marx ) . Žádný proletariát, jenž se smiřuje třeba i s nejnepatrnějším násilím buržoazie svého národa vůči ji

nému národu, nemůže uskutečnit socialismus, osvobození pro letariátu ( Lenin ) . Komunistická strana každého národa je po vinna vysvětlit dělníkům, že v zájmu své přítomnosti a bu

doucnosti nesmí žádný proletariát strpět ani nejmenší nespra vedlnost ze strany vládnoucí buržoazie vůči ostatním národ nostem. Ostudné utlačovatelské zákony Z doby Rakousko

-Uherska, s jejichž pomocí znásilňovala německá a madar ská buržoazie neněmecké národnosti, si česká buržoazie , za sou

hlasu vládních socialistů, ponechala a ještě je zostřila se zdůvodněním , že je potřebuje proti Němcům a Madarům . Tyto zákony těžce doléhají na dělnickou třídu, pomocí těchto záko nů je dělnictvo utlačováno a znásilňováno, zatímco německá a maďarská buržoazie si žije v bujnosti ; díky těmto zákonům

je tímto krutým způsobem chráněna před dělnictvem. Česko slovensko si ponechává hnusný militarismus ve jménu nutné ochrany proti novým válečným pokusům Němců a Maďarů , proti domácím šovinistickým Němcům a Maďarům a pro pří pad iredenty ; ve skutečnosti však přináší tento nákladný mi

litarismus veškerému pracujícímu lidu Československa jedině záhubu . Na jakákoli opatření, sledující utlačování jiných náro

dů, bude pracující lid vlastního národa těžce doplácet. Česko slovenský utlačovatelský systém, jehož udržování se zdůvod ňuje nutností chránit zemi proti Němcům , Madarům a Polá

kům, nesmírně zhoršuje hospodářské poměry pracujícího lidu všech národností, značně ztěžuje veškeré úsilí nemajetného li du o zvýšení životní úrovně a ztěžuje boj pracujícího lidu za osvobození. Komunistická strana Československa musí vystu povat proti jakémukoli utlačování, za úplnou rovnoprávnost na rodů, za jazykové, školské a jiné požadavky všech národností. Utlačování národů nespočívá pouze v porušování zásady rov noprávnosti národů. Národy nemají pouze právo na rovno právnost a na samosprávu . Mají také právo rozhodovat plně o svém sebeurčení, mají také právo na to, aby proti své vůli, na cizí nátlak, nebyly nuceny setrvat v tom či onom státním 622

útvaru. Právo na sebeurčení národů není ani historickým , ani přirozeným právem. Těchto formulí užívá měštácká ideologie.

Právo na sebeurčení vzniklo na základě moderního vývoje národů. Rychlý a podivuhodný vývoj techniky a všech výrob

ních prostředků vyvolává v osudech národů dvojí tendence: na jedné straně ( dopravními prostředky, výměnou výrobků, pro nikáním stejné kultury do všech koutů světa a jinými okol nostmi ) se národy sobě navzájem přibližují. Jejich způsob živo

ta se vyrovnává, každý národ je odkázán na ostatní národy. Vzájemné soužití národů je stále těsnější; hospodářsky jsou

některé národy na sebe navzájem odkázány do té míry, že je přímo nezbytné, aby se spojily v jediném státním útvaru . Ně

kteří socialisté vysledovali pouze tuto stránku vývoje dnešního života k internacionálnosti a ignorují druhou významnou strán

ku, která právě pro socialisty musí být rozhodující. Dnešní ži vot má ještě jinou tvář, kterou poctivé dělnické hnutí nesmí opomíjet. Rychlý pokrok přináší také probuzení národů a je jich sociální a duševní růst. Výsledky takového upevňování

národů jsou zřejmé. Zadný národ nesmí být ovládán finými národy. Z této skutečnosti, z odporu proti utlačování, proti

nadvládě, ovládnutí, hegemonii, vzniklo právo ' národů na samostatnost, právo každého národa na zcela svobodné rozho dování o svém osudu, právo na odtržení od jiného národa. Jak koli hospodářská nutnost může někdy vyžadovat spolužití

několika národností ve společné vlasti

tento odpor proti

ovládání jednoho národa druhým může způsobit odtržení. An gličané a Irové hovoří stejným jazykem, jsou na sebe vzájemně

nesmírně odkázáni, a přesto se po tuhých bojích rozešli. Každá náhodně vládnoucí buržoazie odpírá národům právo na se beurčení až k odtržení, avšak poctivá dělnická strana, která usiluje o společensky řád, v němž je jakékoli utlačování vylou čeno, jim toto právo odpírat nemůže. Komunistická strana Čes koslovenska přijímá zásadu, že právo na sebeurčení až k odtržení druhých přísluší každému národu, a za uskutečnění tohoto práva bojuje.

» Proletářská strana usiluje o vytvoření co největšího stát ního území, neboť pro pracující lid je to výhodné; přispívá to k vzájemnému sbližování a splývání národů. Tohoto cíle však nechce strana dosáhnout násilím, nýbrž jedině cestou svobod ného, bratrského svazku pracujících mas všech národností. Ab solutní svobodná možnost odtržení

nejširší místní ( a národ

nostní ) samospráva - podrobně propracované záruky menši nových práv národností

to je program revolučního proleta

riátu . «l Tyto zásady hlásal Lenin uprostřed světové války proti 1 Jedná se pravděpodobně o teze z Leninovy práce ,,Socialistická revoluce a právo národů na sebeurčenſ” , Spisy, sv. 22, Praha 1957, str. 157–171 . 623

carskému Rusku, proti habsburskému Rakousku, proti hohen

zollernskému Německu, proti všem utlačovatelům a dobyvate lům jiných národů.

Komunistická strana Československa tento program přijímá. KSČ je pro skutečnou samostatnost českého národa a pro její zajištění. Němečtí komunisté odmítají iredentistický podvod německých nacionalistických šovinistů, nebot je projevem ob

chodních zájmů německé buržoazie, a ze stejných důvodů od mítají madarští komunisté šovinismus protirevoluční madar

ské buržoazie. Slovenští komunisté jsou pro bratrské spojení českého a slovenského národa. Komunistická strana Českoslo venska však odmítá nadvládu české buržoazie nad ostatními ná

rodnostmi, staví se proti tomu, aby tyto národnosti byly zba veny své národní rovnoprávnosti a práva na sebeurčení a aby byly násilně potlačovány českou buržoazií. Komunistická stra na žádá, aby se vzájemný poměr národností Československa upravil ne na podkladě utlačování, nýbrž jedině na základě svobodného a dobrovolného rozhodnutí zúčastněných národ

ností. Podle názoru komunistické strany má každý národ právo na odtržení nebo spojení s jinými národy podle vlast ního uvážení .

Česká buržoazie a všichni sociální nacionalisté odpírají Slo vákům, Rusínům, Polákům, Němcům a Madarům právo na se beurčení. Staví se k tomu právě tak, jako kdysi německá a ma darská buržoazie v Rakousko-Uhersku. U všech národností exis tuje nespokojenost s utlačovatelským systémem České buržoa zie. Za všech dob se proti znásilňování zdůrazňovalo právo na odtržení. Když byl znásilňován český národ, žádal důrazně odtržení od Rakouska. Také Slováci vyvolali proti znásilňova címu systému české buržoazie silné odbojové hnutí, avšak Slo

váci jako skuteční pokrevní bratři se s českým pracujícím li dem s radostí spojí ve společném státním útvaru, v němž ne budou utlačováni. Jedině na základě uznání práva na sebeur čení může se samostatnost a svoboda českého národa dobře rozvíjet.

Tam, kde národy žijí pod nadvládou, tam se odtrhnou, spoji se navzájem mezi sebou a žijí pak v bratrské shodě bez ja kékoli nadvlády . Rusko, Německo a Rakousko nebyly s to udr žet se násilím. Mocné Německo si přivlastnilo pouze nepatrný kousek půdy jiného národa (Alsasko ), ale tento osten ve vlast

ním těle způsobil, že vykrvácelo. Česká buržoazie vybudovala stát, který je neustále ohrožen. Vinou české buržoazie se se beurčení českého a slovenského národa vůbec neuskutečnilo .

Československá republika není vůbec nezávislá a samostatná, nýbrž je závislá na kapitalistických dohodových státech, zejmé na na buržoazní Francii. Československá buržoazie zavlékla Čechy a Slováky z područí Habsburků a Hohenzollernů do 624

područí francouzských , anglických a amerických kapitalistů, kteří bez ustání vyvolávají ve světě nějaké konflikty. Za zájmy

těchto cizích kapitalistických lupičů je pracující lid Českoslo venska vysáván právě tak krvavě jako za Rakousko-Uherska za zájmy německé a maďarské buržoazie. Česká buržoazie je pod komandem Paříže a musí poslušně a vzorně plnit rozkazy

francouzských bankéřů, nepřátelské československému lidu. Za zájmy francouzských kapitalistů, kteří se obávají lou

pežného přepadení ze strany německých imperialistů, kteří však ještě více myslí na svá vlastní loupežná tažení proti Ru sům, Angličanům, Italům nebo jakýmkoli jiným konkurentům ,

musí pracující lid Československa udržovat ohromnou a nesmír. ně nákladnou armádu, za jejich zájmy jej vládnoucí buržoazie může kdykoli štvát do nových válek proti Rusům, Polákům, Ma

ďarům, Němcům. Československo je tak neustále ohrožováno imperialistickými zápletkami, Čechům i Slovákům tak stále

hrozí nebezpečí, že upadnou do ještě většího otroctví. Pokrok, tak těžce vydobytý po staletém otroctví, likvidaci vlády rakous ké a madarské buržoazie nelze zabezpečit pomocí militarismu a dohod s jinými měštáckými vládami toho či onoho státu , nýbrž jedině na základě přátelského vztahu mezi vlastními ná rodnostmi Československa.

Česká buržoazie kdysi bojovala pod praporem sebeurčení českého národa. Dnes ostatním národnostem toto právo od pírá. A nejen to. Česká buržoazie odpírá Slovákům , Rusínům ,

Polákům, Němcům, Madarům dokonce již pouhé právo na národní rovnoprávnost , potlačuje tak ostatní národy a poškozu

je vlastní národ. Komunistická strana Československa bude ve své praktické denní politice působit pro národní rovnopráv

nost a proti všem nespravedlnostem , které dnes uplatňuje vládnoucí česká buržoazie proti Slovákům, Polákům, Rusínům, Němcům a Maďarům. KSČ bojuje za provádění práva na se beurčení až do odtržení. Skutečné a nedotknutelné sebeurčení národů lze uskutečnit jen po svržení buržoazní vlády, ale ko munistická strana vede tento boj již dnes se vší rozhodností.

Také výchovná činnost komunistů tím mnoho získává a umož ňuje. Komunistická strana tak vzdaluje dělníky všech národ ností jakémukoli nacionalismu. Česká buržoazie vystavuje čes ký národ svou národnostní politikou velkému nebezpečí a staví Československo na absolutně nejistou základnu. Komunistická strana dává národu bezpečí a cestou přátelství mezi všemi národy mu umožňuje získat pevnou základnu, získává Čechům a Slovákům přátele tam, kde buržoazie vyvolávala nepřátel ství. Přiznáním práv jiným národnostem osvobozují se dělníci

těchto národností od nacionalismu. Pouhé odmítání naciona lismu je negativní. Odmítání nacionalismu jako buržoazního podvodu za současného uznání rovných práv všech národností 625

i jejichpráva na sebeurčení umožňuje soustředit veškeré děl nictvo Československa všech národností do internacionálního

boje proti kapitalismu. České dělnictvo nesmí proti svým vlastním zájmům tím, že odmítá právo na sebeurčení národů, podporovat českou buržoazii, dělnictvo ostatních národností nesmí podporovat zištné zájmy vlastní buržoazie, ale musí se

od ní odvrátit a postupovat jedině ruku y ruce s českým děl nictvem. Jsme pro sebeurčení národů, protože jsme proti nad vládě jednoho národa nad druhým , nebot jedině společný in ternacionální revoluční boj dělnictva může zvítězit nad kapita lismem .

POZNÁMKY K NÁRODNOSTNÍM TEZÍM ? Úvodní poznámka : Rezoluce s tak rozsáhlými údaji, jak je tomu u s. Buriana, není nutná. Postačuje rezoluce aplikující

usnesení V. Kongresu KI na konkrétní poměry v Českosloven sku. Rezoluce by pak mohla být sestavena podle těchto dispo zic .

Dispozice

1. Zjištění, že KSČ až dosud žádnou komunistickou národ nostní politiku neprováděla.

2. Poukaz na to, že nebyly programově zachyceny ani ty nej důležitější věty II . kongresu KI. 3. Zjištění, že dosavadní národnostní politika nevycházela ze stanovisek revoluční strategie, nýbrž byla prováděna po dle starých reformistických úvah.

4. Poukázat na skutečnost, že nejlepším důkazem o tom , jaký revoluční náboj v sobě skrývá národnostní otázka i v Českoslo

vensku a jak je ji možno i v Československu ze stanoviska re voluční strategie využít, jsou útoky buržoazie proti formula

cím V. kongresu KI , jež si chce vzít buržoazie za záminku k rozpuštění strany.

5. Zjištění z toho vyplývající nutnosti zařadit usnesení II. a V. kongresu do programu a

6. zhodnocení z toho vyplývající nutnosti provádět praktic

kou denní politiku ve smyslu programových závazků . 7. Zdůvodnit, jestliže mají být rozhodnutí II . a V. kongresu

KI základnou celé budoucí práce, že je nutné odmítnout opor tunistické Šmeralovy a zvláště Kreibichovy tendence v národ nostní otázce, nebot důsledkem jejich dalšího uplatňování by 1 V Kommunistische Revue, č. 9: „ Gegen den Nationalismus“ .

• Přeloženo z fotokopie německého originálu, AÚML ÚV KSČ,f. 4, a.j. 2. 626

byla konzervace a konečný pád v národnostní otázce do so ciálně demokratických názorů . 8. Proti dosavadním oportunistickým a úchylkářským názo rům je nutno postavit revolučně strategické názory s vědo

mím, že při zachování hegemonistického proletářského cha rakteru strany musí být všechny opoziční síly mobilizovány proti kapitálu. Mezi revolučně strategickou národnostní politi kou a teorií spojeneckého svazku v otázce zemědělců existuje

i v Československu obecně úzká souvislost, jež vyžaduje koor

dinaci propagandy mezi národnostními menšinami a propa gandou mezi rolníky. Stejně důležitá je koordinace této propa gandy mezi národnostními menšinami a rolnictvem s propagan dou v armádě zvláště v Československu. 9. Distancovat se v otázce dílčích požadavků v oblasti komu

nistické národnostní politiky od Kreibicha a soudruhů, a to poukazem na relativitu takovýchto požadavků. Hranice mož

ností využití hnutí za autonomii ze strany komunistů při sou časném prověřování těchto hnutí. Podpora komunistů hnutím za nezávislost. Odmítnutí Friedrichova hesla za federativní

uspořádání národnostní otázky v Československu. Podpora denních požadavků národnostního charakteru komunisty a zí skání sympatií mas národnostních menšin tímto způsobem , na místo aby byly tyto menšiny v důsledku přezírání těchto den ních otázek odrazovány.

10. Zdůvodnit, že otázka praktického státního rozpadu, tj. praktického uplatnění práva sebeurčení až do práva odtržení,

může být komunisty zodpovězena jen v každém jednotlivém konkrétním případě .

11. Poukázat na to, že uplatnění tohoto práva ze strany pra

cujících musí být podřízeno požadavku třídního boje a revo strategie

luční

.

12. Dát důkazy o tom, že odmítnutí praktického odtržení již

předem , s použitím ekonomických, sociálních, politických a kulturních důvodů by znamenalo objektivní podporu českého imperialistického kolonizačního stanoviska. 13. Uplatnění práva na sebeurčení včetně rozbití státu ne znamená likvidaci hospodářské spolupráce s národy, jež tvom

hospodářské jednotky, neboť tato spolupráce nemůže být stát ními hranicemi ovlivněna. Uplatnění tohoto práva znamená naopak posílení možností této spolupráce a ve skutečnosti její plné završení. Viz Svaz sovětských socialistických republik.

14. Poukázat na to, že v současné době přichází v Českoslo vensku v úvahu prakticky jeden případ pro aktuální propa

gandu uplatnění práva na sebeurčení až do odtržení v praxi,

a to v otázce Podkarpatské Rusi. Zde zamýšlí KSČ vznést poža lidového hlasování o připojení Podkarpatské Rusi k SSSR , mimo jiné i organizováním společných konferencí

davek

627

o této otázce se zúčastněnými stranami za účelem koordinace práce ve smyslu usnesení V. kongresu KI .

15. Ostatně v Československu přichází v úvahu jen propa ganda a obrana práva na sebeurčení až do odtržení. 16. Touto propagandou a obranou dojde nejen k rozkladu politických stran české buržoazie, nýbrž i oněch národnost

ních menšin, které už dávno provádějí aktivistickou a pozitivi stickou politiku a národnostní otázka je jim jen prostředkem k vydírání ještě větších podílů ze zisků získaných společným vykořisťováním dělníků , bez ohledu na jejich národnost , ze strany české vládnoucí buržoazie. 17. Na Slovensku a v německých oblastech má strana za úkol splnit též zvláštní úkoly v národnostní otázce. Na Sloven

sku má pokračovat v rozkládání Hlinkova hnutí a madarské národní iredenty, v německých oblastech má vyřídit nacionál ně socialistické hnutí. Ve všech oblastech má posilovat hnutí za nezávislost národnostních menšin.

18. K vyplnění všech těchto úkolů je žádoucí vytvořit za tím účelem příslušné stranické orgány.

19. Česká buržoazie se s pomocí rozsáhle inscenovaných štvavých kampaní pokouší s využitím národnostní otázky připra vit rozpuštění strany. Pokouší se širokým vrstvám obyvatelstva vsugerovat mínění, že strana chce rozbít stát. Tomu se nemůže čelit tím, že se vydají oportunistická prohlášení o tom, že stra na nemá v žádném případě úmysl rozbít československý stát.

Aby bylo možno proti tomu bojovat a buržoazii její situaci ztí žit, je především nutné zdůrazňovat, že právo na odtržení v so bě nezahrnuje bezprostřední závazek k jeho použití, že otázka jeho použití může být rozhodnuta jen za určité konkrétní si tuace. Na druhé straně je nutné vysvětlovat širokým masám, zvláště českému lidu, že komunistická národnostní politika svádí boj za téměř již neexistující státní samostatnost pod francouzským vazalstvím , kterému je český lid vystaven , že však tento boj neznamená v žádném případě ohrožení mezi národního charakteru třídního boje v Československu, nýbrž naopak na podkladě ještě větší mezinárodní jednoty pracu jících při současném rozbíjení vládnoucí buržoazie a buržoazie národnostních menšin tento boj posiluje, přičemž se strana pl ně ztotožňuje a je nositelkou boje za sociální osvobození všech pracujících vrstev v zemi bez rozdílu. 20. Zjištění, že komunistická národnostní politika ne

znamená v žádném případě ohrožení internacionálního cha rakteru strany jak v politickém , tak v organizátorském smyslu, naopak se zasazuje o jeho rozvíjení a prohlubování.

628 1

PROHLÁŠENÍ EXEKUTIVY

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY

Z 15. ŘÍJNA 1924 K NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE V ČESKOSLOVENSKU1 Usnesení? V. kongresu KI o národnostní otázce je nepřáteli strany, tj. buržoazními a sociálně reformistickými stranami, které v současné době vehementně usilují o rozbití strany re volučních dělníků , nesprávně vykládáno. s ohledem na nynější zvláštní podmínky EKI proto vydává toto autentické pro proletářského boje v Československu

hlášení k rezoluci V. kongresu o národnostní otázce :3 Podle názoru KI je úkolem KSČ4 podporovat boj národnost ních menšin proti utlačování ze strany vládnoucí české bur

žoazie, která je bezprostředním nástrojem francouzského im perialismu. KSČ je povinna — uznávajíc současně právo na se beurčení národů včetně práva na jejich státní odtržení a bo

jujíc proti všem pokusům o násilné udržení národnostních menšin v rámci nynějšího státního systému

všemi prostřed

ky podporovat požadavky národnostních menšin proti národ

nostnímu útlaku. Ve své propagandě a agitaci musí KSČ pou kazovat na to, že i z hlediska důsledné měšťácké demokracie se tyto požadavky jeví jako polovičatost. Demokratickému hle disku by odpovídalo heslo o federativním spojení národnost

ních menšin v rámci jedné republiky. Je povinností KSČ, aby

vznesené požadavky vyjádřila rozšířeným heslem o federativ ním spojení národnostních států. Jakmile by KSČ ve svém boji však překročila kapitalistická hlediska a byla bezprostředně postavena před úkol vytvoření revoluční dělnicko-rolnické

vlády,5 pak v národnostní otázce musí vytyčit souhrnné heslo 1 Přeloženo z fotokopie německého originálu, AUML ÚV KSČ f. 20, a.j. 103 ; porovnáno s týmž dokumentem , který otisklo Rudé právo, 31. října 1924, závažnější odchylky jsou vyznačeny v poznámkách. : V Rudém právu : ,,Rozhodnutí“ . : V Rudém právu: ... , které se právě namáhají připravit rozbití strany revolučního děſnictva v Československu, falešně vykládáno .“

EKI dává proto k rezoluci V. sjezdu o otázce národnostní, přizpůsobené nynějším zvláštním podmínkám proletářského boje v Ceskoslovensku , toto autentické vysvětlení.“ • V Rudém právu: „Podle mínění KI musí KSČ ... " SV Rudém právu: „ Demokratickému hledisku by nyní odpovídalo heslo

federativního sdružení národnostních republik. KSČ má povinnost rozšířit požadavky kladené menšinám v heslo federativního sdružení národnostních

států. Podle toho však , jak bude KSČ ve svém boji vycházet přes rámec kapitalistického řádu a jak utvoření revoluční vlády dělníků a sedláků, bude se stávat jejich bezprostředním úkolem , ... “ 629

s požadavkem svazu dělnicko-rolnických republik. Toto heslo je vlastním heslem K1,2 neboť jedině dobrovolný3 svaz národ

ností, organizovaných v dělnicko-rolnických státech,4 může být pevnou základnou5 pro řešení národnostní otázky.

TEZE K VÝCHOVNÉ A PROPAGANDISTICKÉ ČINNOSTI 1. Požadavky revolučního třídního boje vytvářejí nutnost, aby Komunistická strana Československa prováděla nejintenzívněj ší marxisticko-leninskou vzdělávací a výchovnou práci ve smyslu » tezí k agitační práci«, jež byly ( EKI ) přijaty . Význam nejintenzívnější vzdělávací práce je mimořádně velký právě V KSČ,

poněvadž

tato

strana

zatím

ještě

nedisponuje

pevným jádrem vůdců a funkcionářů s teoretickým lenin ským vzděláním. Nedostatek pevného a jasného leninského školení vyplývá zřetelně zvláště z existence různých pravých a levých úchylek. Teoretické a praktickopolitické konflikty uvnitř KSČ jsou důsledkem zbytků sociálně demokratických názorů, proti nimž je nutno svést boj bolševizací strany. Bolše vizace strany znamená v tomto smyslu úplné zničení a vykoře

nění maloměštácké sociálně demokratické ideologie a tradic v naší straně propagandou marxisticko-leninských teorií. 2. Příčinou nedostatečného teoretického a politického vzdě lání členských mas stejně jako vedoucího aparátu KSČ je sku tečnost, že KSČ je ještě poměrně mladou stranou, jež od svého vzniku ještě nezažila velké boje a konflikty, jež by vedly k zí

skávání bojových zkušeností. Z tohoto důvodu vzniká bezpod mínečná nutnost provádění systematické marxisticko-leninské propagandy a vzdělávací práce, jež se musí přenášet až na nej nižší vrstvy členské základny a proletariátu. 3. Vzhledem k tomu, že leninismus je učení o použití revo lučních metod za konkrétních hospodářských a sociálních

podmínek, musí být prováděno studium ekonomicko -sociálních struktur v Československu ze strany KSČ systematicky a pro revoluční boj československého proletariátu je nutné toto stu dium vyhodnotit .

4. Zanedbání teoretické vzdělávací práce v KSČ, což je jed · V Rudém právu : „ unie republik dělníků a sedláků“ . : V Rudém právu: ,,heslem komunistické strany “.

: V Rudém právu: místo,,dobrovolná“je „svobodná“. • V Rudém právu : „V dělnických a selských státech “ . 6 V Rudém právu: „ pevným podkladem “.

• Přeloženo z fotokopie německého originálu, AÚML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 3/2. V záhlaví dokumentu uvedena rukopisná poznámka: Dosud nepro jodnávaný návrh levého Reimanna ! 630

ním z nejdůležitějších faktorů současné krize ve straně a pra vicových úchylek , staví celé straně požadavek na zvýšené úsilí při uskutečňování systematického školení mas a funkcionářů. Nestačí, aby strana prováděla čistě mechanickou propagandis tickou práci řízenou shora, nýbrž musí si uložit úkol denně vy hodnocovat zkušenosti z třídního boje a použít je jako témata pro školení. Navazovat na denní zkušenosti proletariátu , což je základní názor leninského marxismu, má právě v oblasti vzdě

lávání mimořádný význam. Podstata komunistického vzdělání spočívá v tom vést proletariát na základě denních zkušeností a třídního boje k proletářskému uvědomění a na základě roz boru třídních poměrů jej vést k jeho osvobození. Komunistické školení musí mít tedy naprosto konkrétní a širokým masám srozumitelný charakter. Musí je denně školit v boji a pro boj, a to tak, aby masy zaujímaly skutečně revoluční a bolševická stanoviska. Proto musí být též zásadně změněna forma komu

nistické vzdělávací činnosti. Jednoduché poučení a vysvětlo vání týkající se jednotlivých sociálních a hospodářských jevů rozhodně nestačí. Namísto poučování musí být uskutečňováno v jednotlivých stranických organizacích školení s pomocí pra covních skupin s následnými diskusemi.

5. Proletkult, který až dosud vedl jako vzdělávací instituce strany svůj vlastní život, není k uskutečňování této vzdělávací práce vhodný, poněvadž vzhledem k svému mechanickému odloučení od stranického politického aparátu je zde navzájem proti sobě stavěna propagandistická práce s prací politickou. Spojení politické a vzdělávací práce v jeden celek je bezpod mínečně žádoucí jednak proto, že se denní politické zkuše

nosti teoreticky zpracují a tyto výsledky teoretické práce na cházejí uplatnění v praktickém denním boji. Proletkult nedo kázal tyto obtížné úkoly vyřešit a i nadále není schopen tyto úkoly z výše uvedených důvodů řešit. Proto musí být Proletkult

stranou zlikvidován a jeho vzdělávací aparát musí být začle něn jako obor do politického aparátu strany. Organizační výstavba vzdělávacího aparátu

6. Vzhledem k usnesení o organizační přestavbě strany vzni ká nutnost uskutečnit podobnou přestavbu i u vzdělávacího

aparátu , jež by odpovídala novému organizačnímu princi pu závodních buněk. Osvětová práce mezi masami, propagace marxisticko - leninských názorů jak u členů strany, tak i u ostat

ních pracujících musí mít své základny v závodech . Závodní buňky musí proto vykonávat jak kolportážní práci, tak i upo zorňovat dělníky na schůzích organizovaných přímo v závo dech na aktuální politické otázky a provádět pro členy vlast

ní propagační a osvětovou práci. Dosavadní systém vzdělá 631

vací práce musí být pozměněn v tom, že všechy stranické buňky budou pořádat častější schůze, než jak tomu bylo dosud.

Tam, kde má buňka postačující základnu, musí vytvořit vlastní obor tak, aby mohla v rámci podniku převzít otázky agitace a vzdělávání .

7. Na vzdělávací aparát, vytvořený v podnicích , musí nava

zovat paralelní výstavba vzdělávacích oborů v oblastech, okre sech a krajích. Tyto instance zodpovídají za provádění větších

propagandistických a vzdělávacích akcí, dále za organizování schůzí a shromáždění přesahujících rámec jednotlivých závo

dů a jsou povinny dodávat do závodů materiál pro agitaci a

vzdělávací práci. Důležitým úkolem vzdělávacích oborů v okre sech a krajích je vyškolení dobrých skupin pilných a schop ných stranických funkcionářů .

Ostřední vzdělávací aparát

8. Celá propagandistická a vzdělávací práce musí být sou středěna v ústředně, jež převezme organizaci veškeré vzdělá.

vací činnosti a provádění široce založené akce stranického ško lení. Bude mít na starosti též systematické vydávání a rozšiřo vání marxisticko -leninské literatury .

9. Ústřednímu vzdělávacímu středisku bude přičleněna lite rární komise, instruktážní komise a marxistické ústředí. Úkol

literární komise spočívá v zajištování překladů a vydávání teo retického marxisticko -leninského propagačního materiálu . In struktážní komise převezme úkol vypracovat dispozice pro projevy, stranické kursy a podobné programy. Kromě toho musí s pomocí kursů pro referenty a na schůzích referentů pe čovat o to, aby strana měla základnu dobrých propagandistů a výchovných funkcionářů. Marxistické ústředí převezme ve dení teoretické a výzkumné práce strany. V ní je třeba shro

máždit všechny osvědčené a aktivní soudruhy, kteří dokáží pracovat samostatně marxisticky. Hlavním úkolem marxistic kého ústředí bude studium sociálních a hospodářských poměrů a organizování a rozvíjení samostatné teoretické stranické prá ce. K marxistickému ústředí musí být začleněna knihovna a no vinový archív ( společně s ústředním tiskovým byrem ). 10. Referenti a učitelé . Strana musí provést přesnou regis traci referentů a učitelů jak v krajích , tak v ústředí, přičemž musí být evidovány poznatky o jejich zvláštních schopnostech ,

aby bylo možno existující síly co nejracionálněji využít. Strana dále musí s pomocí svých kursů, školení pečovat o to, aby

v jednotlivých krajích zajistila dostatečný počet referentů a zodpovědných stranických pracovníků a vyškolila tak rezer vy .

632

Kursy a stranické schůze

11. Aby bylo možno provádět systematickou vzdělávací práci ve smyslu školení mas zdola, je nutné, aby strana dala této

práci pevný systém a s pomocí plánovitého vytváření osvětové činnosti dbala na to, aby byly základní znalosti komunistic kých názorů přeneseny až k poslednímu členu strany. Součas. ně musí být prováděno specializované školení funkcionářských kádrů s cílem seznámit je důvěrně s otázkami týkajícími se komunistického hnutí. Strana se musí postarat zvláště o to,

aby byly odstraněny diference, jež vznikly v důsledku různoro dosti dějinného vývoje uvnitř strany v řadách příslušníků jed notlivých národností, sjednocením plánů vzdělávání. Vnitřní stranické vzdělávání se bude provádět na stranických schů zích a v kursech ( ve večerních školách, stranických školách apod . ) .

12. a ) Na členských schůzích je nutné stále podávat infor mace o všech aktuálních otázkách hnutí a je třeba o nich dis kutovat. Touto činností se zprostředkují znalosti základních

a taktických otázek (diktatura, jednotná fronta, postavení od borů aj. ) . b ) Pro účel školení funkcionářů musí každý kraj případně okres organizovat v určitých časových intervalech, ale nej

méně jednou ročně, kursy školení pro funkcionáře, kde se bu dou seznamovat se základními politickými problémy našeho hnutí, s nejdůležitějšími taktickými otázkami marxistických,

hospodářských

a společenskoteoretických

zákonitostí

se

zvláštním zaměřením na současné poměry. c ) Do ústředních vzdělávacích kursů prováděných formou stranického školení budou jednotlivé kraje delegovat ty sou druhy, již mají schopnost pracovat na zodpovědných místech

hnutí. Je třeba přihlížet k tomu, aby v těchto kursech pře

vládali dělníci, a to v naprosté většině. Ústřední kursy jsou ur čeny pro dosažení vysoké kvalifikace pro stranickou práci. d ) Kromě všeobecných funkcionářských kursů je třeba navíc zorganizovat speciální kursy pro určité skupiny funkcionářů

( závodní buňky a závodní rady, odborové, komunální a jiné funkcionáře ). Strana se musí postarat o to, aby v těchto kur sech působili jako učitelé ti soudruzi, kteří shromáždili v pří slušné oblasti rozsáhlé zkušenosti.

13. Rozšiřování literatury Vezmeme-li v úvahu, že rozšiřování marxistické a komunis

tické literatury je v naší straně ještě spojeno s nedostatky, musí strana rozvinout vysokou aktivitu, aby zajistila vydávání přinejmenším základní marxistické literatury v těch jazycích, 633

kde je tato literatura dosud postrádána. Vydavatelská činnost nesmí být prováděna jako dosud na podkladě náhodné volby,

nýbrž na podkladě přesného plánu, který by komunistickým

dělníkům umožnil studium všech nejdůležitějších otázek. Spo lu s organizací vydavatelské práce musí probíhat systematická propaganda za rozšiřování marxistické a leninské literatury jak ve stranických organizacích, tak mezi neorganizovanými pracujícími. 14. Tisk

Z hlediska revoluční agitace a vzdělávání je komunistický

tisk jedním z nejdůležitějších a rozhodujících faktorů. Je však nutné přiznat, že komunistický tisk tyto požadavky ještě ne

uspokojuje. V komunistickém tisku nesmějí být jasná revoluční bolševická hesla zamlžena, nýbrž musí být naopak vyjadřována v plné ostrosti a srozumitelnosti. Noviny musí být psány tak, aby byly srozumitelné i tomu nejprostšímu dělníkovi, nelze však připustit, aby maloměštácká terminologie a »lidové« myš

lenkové pochody byly vydávány za metodu popularizace. Ko munistický tisk musí odmítat každý pokus přizpůsobovat se maloměšťácké ideologii a ostře proti takovým pokusům bojo

vat. V tomto smyslu musí ústřední tiskové byro provádět ostrou kontrolu. Kromě toho musí tiskové byro zdaleka více než dosud zprostředkovávat uveřejnění článků zásadního cha

rakteru ve všech důležitých oblastech a otázkách. Proto je nutné, aby všechna oddělení strany udržovala s tiskovým by. rem nejužší spojení.

15. Kulturni propaganda Strana musí neustále sledovat všechny nejdůležitější jevy v oblasti kulturního života a tímto směrem zaměřené zájmy

proletářských mas. Je nutné je využít k propagaci a k dalšímu rozšiřování komunistických myšlenek. Současně je úkolem strany, aby vytvářela samostatně kulturní pořady, kterými by v revolučním smyslu působila na široké masy.

V poslední době se v některých stranických organizacích a v organizacích se stranou sympatizujících projevily tendence organizovat pro masovou účast různé pořady, jež měly malo měšťácký charakter. Takovýmto pokusům musí strana s veške rou rozhodností čelit. Musí se zasazovat o to, aby všechny organizované pořady měly jasně komunistický charakter. Aby bylo možno toho dosáhnout, musí ústřední stranické orgány

vydávat k tomuto účelu vhodný materiál. Ve všech proletár ských kulturních organizacích ( kupříkladu volnomyšlenkáři)

musí komunisté vytvářet frakce a jejich prostřednictvím pů 634

sobit v tom směru , aby byla jednostrannost kulturního pojetí

překonána a aby činnost v této oblasti byla uvedena do sou ladu a do úzké souvislosti s požadavky a úkoly revolučního třídního boje.

K TEZÍM O VÝCHOVNÉ

A PROPAGANDISTICKÉ ČINNOSTI ( Kritické připomínky k návrhu S. K. Neumanna ) Pokud se týká tezí soudruha Neumanna, v žádném případě nevyhovují požadavkům, které musíme v naší sekci klast na

propagační, agitační a vzdělávací práci. Teze soudruha Neu manna mají následující nedostatky : 1. Autor ignoruje směrnice o propagandě, které přijal V. světový kongres a jež se tak staly základem další činnosti našich sekcí, totiž úkol vychovávání k uvědomělému členství ve straně.

2. Teoretická část tezí je zcela nemarxistická a obsahuje ce lou řadu nesprávných tvrzení, přičemž současně ignoruje vý

znam vypracování marxistického světového názoru , konkreti zaci revolučního marxismu leninismem, oportunismu II . inter

nacionály a oportunistických tendencí, příp . zbytků starého sociálně demokratického způsobu myšlení v našich vlastních řadách a dalších podobných věcí. 3. Teze v žádném případě neberou v úvahu skutečnost ná

rodnostní diferenciace KSČ. Ačkoliv přizpůsobení požadavkům

práce mezi jednotlivými národnostmi Československa předsta vuje významný moment správného propagandistického a agi tátorského pojetí členů strany stejně jako pracujících mas sto jících mimo stranu.

Tyto tři uvedené momenty by samy o sobě stačily k označení tezí soudruha Neumanna jako nevhodných. Uvádíme některá zvláště křiklavá místa z první části, která se zabývá teorií : V § 2 čteme:

»Až do světové války a ruské revoluce přijímala dělnická třída opravdu téměř všeobecně ( ! ) buržoazní hesla „ Kulturou ke svobodě“ a „ Vzdělání znamená moc“ , nečinila rozdílu mezi zpracováním ( ? ) a vzděláváním , přičemž obvykle ( ? ) ne chápala, že dnešní všeobecné vzdělání má nutně charakter

třídní, a to dělnické třídě nepřátelský. V socialistických stra nách se zavádělo „ samovzdělávání“, jež se nechávalo vést ví ce či méně buržoazními autoritami, a volnomyšlenkářství jako maloburžoazní forma buržoazního liberalismu. «

1 Přeloženo z fotokopie německého originálu , AÚML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 3/3 635

Tato věta obsahuje vyslovené zkreslování historických fakt.

Nutnou diferenciaci snah uvnitř dělnické třídy v době před válkou nahrazuje autor používáním slovíček jako stéměř« ne bo »více či méně« . Výchovný význam revolučního marxismu, boje revolučního křídla II. internacionály se prostě přehlíží . Dále : Co znamená výraz více či méně buržoazní autority ? Proč u »samovzdělávání« chybí připomínka intenzívní činnosti re volučního marxistického křídla uvnitř II . internacionály ? Nese »dnešní všeobecné vzdělání« skutečně ve všech svých částech »třídní charakter nepřátelský dělnické třídě« ? Jsou elemen tární znalosti čtení, psaní, počtů, zeměpisu a podobně výrazem toho, že si proletariát osvojuje vzdělání nepřátelské jeho třídě ?

Celý § 3 překypuje chybami. Buržoazní vzdělání se zde na základě záměny s odborným speciálním vzděláním předkládá přímo jako » velice komplikovaná věc«, jež je jen »těžko pří

stupná«, k jejímuž » jádru « dělník nemůže » proniknout «. Vzápětí je »komplikovaná věc« ztotožňována se »systematic

kým studiem « . Co rozumí autor výrazem »nepatrné základyal a proč tyto musí dělnictvo »spíše ( ?? ) zkorumpovat než po sílit«? Co znamená: »Dělnická třída může buržoazii předstih nout, jestliže se vydá vlastní ( kterou vlastní? ) účelnou ( ? ) a ekonomickou ( proč najednou ekonomickou ? ) cestou?«

§ 4 začíná následující větou : » Dělnická třída, jež je chudá na materiální statky stejně ja ko na prostředky „ duchovní“, se stane vlastním pánem teprve tehdy, až proletariát dobude moci. « Tedy dělnická třída moci dobude, když jí dobude proleta

riát. Chudoba tedy pochází z Pauverté. Odkdy považují komu nisté třídní boj proletariátu za boj za prosazení vlády egoistic kých třídních zájmů proletariátu , za panské stanovisko, a ne za boj té třídy, která sama osvobozena ze řetězů otroctví chce nejen osvobodit veškeré pracující obyvatelstvo, nýbrž

také celé lidstvo pozdvihnout na úroveň zcela nové kultury ?

Co dále znamená ve stejném paragrafu »účelný výběr a eko nomické ( ? ) omezení na to, co proletariát potřebuje k úspěšné mu vedení boje« ?

Paragraf začíná : » Komunistická

trana poprvé v dějinách socialismu razí

cestu tomuto novému názoru ( kterému ? snad na „ ekonomické

omezení“ ?) na vzdělávání a výchovu dělnické třídy a klade základy proletářskému vzdělání, jež se od buržoazního napro sto liší duchovním obsahem i rozsahem ( ? ) . « Komunistická strana nerazí poprvé v dějinách socialismu cestu tomuto no

vému názoru na vzdělání a výchovu dělnické třídy, pokud ten 1 V orig .: „ Grundstücke“ . 636

to nový názor znamená marxismus. Pokud naopak znamená to,

co nám soudruh Neumann prezentuje v předcházejícím § IV, je to ovšem poprvé v dějinách socialismu, jenomže zde nevy stupuje jako průkopník komunistická strana, nýbrž autor, kte rý nás chce svést z linie marxismu na linii všeobecných a ma toucích frází.

V témže § je »všeobecné marxistické vzdělání a marxistická

výchova« ztotožňováno »především« se »základy marxistického učení o společnosti a hospodářství a jeho aplikaci na všechny

významné ( a jak je tomu s nevýznamnými ) společenské jevy « . Skutečnost, že marxismus představuje jeden celý světový

názor a historický materialismus je jen jednou částí dialektic kého materialismu, zaměřenou na společnost, jak se zdá, naše mu výrobci tezí unikla. Omezování marxismu na historický

materialismus a nerespektování skutečnosti, že Marxův mate rialismus představuje světový názor, jenž stejnou měrou po jímá přírodu a společnost, je výrazem typicky centristického pojetí.

Nakonec ještě jedna věta z předposledního ſ takzvaného teoretického oddílu tezi :

»Protože ( !) komunistická strana v zemích, jako je Českoslo vensko, nemá už ve větším měřítku co činit s analfabetismem,

ale musí spíše počítat s četnými kulturními sklony dělnické třídy, při nichž jsou dělníci nejvíce kaženi buržoazním vzdělá ním a ideologií, ale ( 1 ) bez nichž se nemohou obejít ( ! ) , proto

že ( ! ) také nejde stále ( ! ) jenom ( ! ) působit na rozum ( ! ) , po kud se chceme vyhnout monotónnosti ( ! ) a pokud ( ! ) si jinak ( ! ) velmi dobré dělnické

menty nechceme odpudit, musíme

komunisticky působit také na cit a vůli a při své propagandě užívat všech ( ! ) kulturních ( ! ) prostředků, které věc oživí a které mohou masy upoutat. « ( Podtrhli jsme sami. ) Tato věta je přímo reakcionářská. Autor zde uměle vytváří

systém dvou tříd s dělnictvem, které lze zpracovávat rozumo vě, a dělnictvem, jež lze zpracovávat citem a vůlí. Takové od dělování rozumu, citu a vůle nemá s marxismem-leninismem ani v nejmenším co dělat. Tato věta ilustruje zvláště výstižně přímo děsivou konfuzi, která se rozprostírá v vrozumu « našeho autora .

Pokud se týče obecných organizačních směrnic, tedy tezí 2. oddílu, jsou také naprosto nezpůsobilé k tomu, aby propa gační, agitační a výchovnou práci KSČ učinily skutečně mar xistickou a revoluční. Po ukázkách, které jsme vybrali z oddílu teorie, se tomu ovšem už nelze divit.

Obsahují celou řadu nicneříkajících opakování, kde naproti tomu postrádají jakoukoliv jednotnost ve výstavbě centrálně

řízeného propagandistického, agitačního a výchovného apa rátu.

637

Stále znovu hovoří autor o tom, že si ty či ony orgány strany musí osvojit marxistické vzdělání, co k tomu ale patří, to se vůbec nedozvíme, nebo nejvýše jen fragmentárně teprve na

konci celého oddílu, totiž v § XV. Ale i to se stane následu jícím způsobem : Poté co autor otázku základního významu, totiž otázku pro pagandy a agitace mezi rolníky, utopil v nicneříkající větě :

» V méně či více agrárních zemích, k nimž také náleží Česko slovensko, je třeba důkladně objasnit problém vztahu dělnické třídy k rolnictvu « – pokračuje: »důležité jsou také teoretické a praktické problémy povstání a občanské války. Stejně tak leninismus a ( 1 ) národní a ( ! ) koloniální problém . «

Tedy: Povstání existuje pro našeho » teoretika « vedle občan

ské války. Obojí jsou také důležité v otázce agitace a propa gandy mezi rolníky : Leninismus, národní a koloniální pro blém jsou u Neumanna samostatné skutečnosti! Všechny tyto

»maličkosti « se Neumannovi jeví po otázce propagandy a agi tace mezi rolníky také důležité !

Poté následuje věta o práci mezi ženami a nicneříkající hold materialistickému světovému názoru. V žádném případě pokus o předvedení jednotné výstavby or. ganizace propagandy, agitace a vzdělání shora dolů, žádné

údaje o koordinaci práce, o jednotlivých odpovídajících insti tucích, o organizátorských stycích soudruhů působících ve straně, v odborech, mezi mládeží, v ženských organizacích, ve

sportovních a kulturních jednotách, v oblasti propagandy, agi tace a vzdělávání, žádný zřetel k množství a druhu sil a mate

riálních pomocných prostředků v KSČ, žádný zřetel ke speci fickým požadavkům

práce mezi národnostními menšinami,

k organizaci propagandy a agitace ve spojení s kampaněmi za hájenými stranou atd. atd.

REZOLUCE O AGITAČNÍ, PROPAGANDISTICKÉ A VÝCHOVNÉ ČINNOSTI KSČI I.

Přijímajíc bezpodmínečně teze V. kongresu o propagandis

tické a výchovné činnosti, očekává KSČ, že se tyto teze tento krát skutečně stanou základem systematické a jednotné marxistické výchovy v celé KI . KSČ zřídila jako jedna z prv ních sekcí už před třemi lety ve svém ústředním aparátu od

dělení propagandy a výchovy, které se snažilo centralizovat 1 Přeloženo z fotokopie německého originálu, AÚML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 3/1 . 638

veškerou propagandistickou a výchovnou činnost ve straně a proniknout ji revolučním marxisticko-leninským duchem. II .

KSČ ovšem uznává, že výsledky tohoto snažení nebyly dosud uspokojivé a že bolševizaci strany lze úspěšně provádět jen

tehdy, když se všechny propagandistické a výchovné síly ve straně budou věnovat systematickému šíření marxismu-le ninismu mezi funkcionáři a masami ve straně.

Potíže a důvody malých úspěchů v propagační a výchovné práci byly především tyto: a ) Maloburžoazně osvětové a kulturně reformistické meto

dy, které jsou zakořeněny v dělnických masách zatížených so ciálně demokratickou minulostí.

b ) Národnostní a jazykové rozdílnosti v dělnické třídě Čes koslovenska .

c ) Nepatrný zájem politických činitelů strany, i vedoucích a rozhodujících, o otázky marxisticko -leninské propagandy a marxistického školení proletariátu.

d ) Neexistuje jednotného a velkorysého plánu propagandy a výchovy .

e ) Nedostatečnost centrálního aparátu výchovné sekce ve směru technickém a personálním. III .

KSČ považuje za jednu ze svých prvních povinností co nej rozhodnějším způsobem se vyrovnat s těmito potížemi a nedo statky

zcela

odstranit .

Také

V

naší

straně

se

marxis

mus-leninismus musí stát společným majetkem celé strany a tento imperativ , jehož plnění a neplnění se rovná bytí a ne

bytí bolševické strany Československa , staví před stranu tyto neodkladné úkoly :

a ) Zřízení centralisticky propracovaného aparátu pro agi tační, propagandistickou a výchovnou práci v celém politic kém rámci strany. b ) Marxisticko-leninské školení funkcionářů .

c ) Marxisticko-leninskou výchovu členstva atd., prakticky i teoreticky d ) Nejširší agitační, propagační a výchovnou práci v duchu marxismu-leninismu v dělnických masách. e ) Systematickou bolševizací strany a zvýšení ediční činnos ti strany k propagačním a výchovným účelům.

f ) Pevné ovládnutí okrajových korporací strany prostřed nictvím komunistického ovlivňování řízeného z centrály. g ) Systematickou podporu a organizaci marxistického bádání a marxistické literární činnosti Československu. 639

IV .

KSČ se neodkladně postará o to, aby oddělení agitace, pro pagandy a výchovy strany dostalo hned po sjezdu takovou or ganizační formu, která odpovídá směrnicím agitpropu KI na

základě proletářského centralismu a osobní zodpovědnosti vedoucích funkcionářů , počínaje závodními buňkami a místní mi organizacemi až po ústřední aparát.

NÁVRH REZOLUCE

O PRÁCI V ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDĚ1 Výcházejíc ze skutečnosti, že bez získání nejméně jedné vý znamné části armády pro proletářskou revoluci není možné osvobození dělnické třídy a nejchudšího rolnictva ze jha kapi tálu a od stálého nebezpečí imperialistických válek, považuje II . sjezd KSČ za nutné věnovat zvláštní pozornost práci v ar mádě .

II . sjezd KSČ konstatuje , že mezi československými vojáky jsou velké sympatie pro komunistickou stranu. Strana ale do sud nepodnikla vše, co by měla podniknout, aby systematickou prací v armádě prohloubila zde svůj vliv a organizačně jej za jistila. Vzhledem k tomuto stavu je nutné zavést systematickou a plánovitou práci v armádě, aby nebylo jediného pluku, jedi né baterie a jediné speciální jednotky, kde by se nerozšířil vliv KSČ a kde by nebyla komunistická buňka. K tomu účelu považuje sjezd za nutné :

1. Při ústředním výboru a krajských výborech vytvořit zvláštní oddělení pro práci v armádě nebo tím pověřit zvláštní,

s životem vojáků seznámené soudruhy. Soudruzi vybraní pro práci v armádě krajskými výbory musí být potvrzeni UV a mu sí pracovat pod všeobecnou kontrolou a za vedení ústředního nebo krajského oddělení, jež by muselo být plně podřízeno OV

a krajským výborům a muselo by jejich politbyrům podávat zprávu o své činnosti. 2. Je nutné využívat všech možností za účelem stupňování a prohlubování práce mezi vojáky. Kromě zvláštních publikací

určených pro vojáky má být ve všech stranických orgánech zřízena rubrika »Z kasáren«, do níž by měla být pojímána ko respondence ze života a boje vojáka, vyprávění z občanské války atd. Ke stejným účelům je třeba využívat také tribuny parlamentu, a to tím, že zde budou systematicky obhajovány zájmy vojáků atd.

1 Přeloženo z fotokopie německého originálu, AÚML ÚV KSČ, f. 4 , a.j. 5. Tento návrh nebyl sjezdem projednáván . 640

3. Oddělení pro práci v armádě musí vytvořit ve všech od dílech vojska komunistické buňky ( s nejméně 5 členy v každé ) ze soudruhů naprosto spolehlivých a pevného charakteru. Všechny buňky KSČ a komunistické mládeže ČSR, rudé frakce v odborech a sportovních jednotách musí místním a okresním výborům a tyto krajským a ústřednímu výboru sdělit, kdo z je

jich členů byl povolán do služby v armádě, kde dotyční slouží a podat jejich charakteristiku . Oddělení pro práci v armádě teprve po pečlivém přezkoumání rozhodnou, zda mohou být dotyční přijati do vojenských buněk nebo mohou být využiti jinak, bez přijetí do buňky. 4. V případě, že je v pluku mnoho členů, budou zřízeny rot

ní, eskadronové, v opačném případě praporové nebo plukovní buňky. V čele buňky musí stát jmenovaný tajemník, který obdrží přímé spojení s oddělením krajského výboru pro práci

v armádě a se soudruhy pověřenými touto prací. V případě, že

je v pluku více buněk, vytvoří tam oddělení pro armádu plu kovní výbor z nejméně 3 členů. Plukovní výbor řídí práci

v pluku a udržuje přímý kontakt s oddělením pro práci v ar mádě, odkud dostává pokyny atd.

5. Pracovní metody ve vojenských buňkách jsou stejné jako v jiných buňkách , s přizpůsobením ke zvláštním poměrům mezi vojáky. Je nutné rozvinout mezi širokými vojenskými masami

agitaci na základě jejich každodenních potřeb, nebezpečí nové imperialistické války, závislosti Československa na francouz ských imperialistech, mělo by se využít národnostní otázky v Československu atd.

6. Komunističtí dělníci a rolníci musí být s vojáky ve stálém styku, při dodržování všech požadavků konspirativní práce si s nimi dopisovat, zvát je na dělnické a rolnické schůze, večer ní zábavy, pikniky ve svých klubech atd. Zvláště důležité je, aby se nejužší kontakt s vojáky udržel při stávkách a význam nějších akcích .

7. Povinností oddělení pro práci v armádě je také rozvinout

činnost v polovojenských pomocných organizacích, jako např. v Sokolu , v Jednotě bývalých legionářů, a vytvářet tam své frakce .

8. Zvláštní pozornost je třeba věnovat speciálním vojenským jednotkám – letectvu, chemickému vojsku, spojařům atd. Dodatky

1. Nejen členům strany, ale širokým masám dělníků a rol níků se musí vysvětlovat, že pouze cestou ozbrojeného povstá ní je možné vyrvat moc z rukou buržoazie a osvobodit se ze jha kapitálu.

2. Oddělení pro práci v armádě, jednotliví spolupracovníci 641

v armádě a vojenské buňky musí být drženy v přísné tajnosti. Vojenské buňky nesmějí být v přímém spojení mezi sebou a ne

smějí znát členy jiných buněk. Seznamy členů vojenských bu něk se nesmějí uchovávat .

3. Oddělení pro práci v armádě musí být přesně informo vána o všech silách buržoazních vlád, o zásobách zbraní, o vy zbrojení atd .

NÁVRH ORGANIZAČNÍHO ŘÁDU KSČI Uveřejňujeme dnes návrh nového organizačního řádu strany, který byl vypracován organizační komisí a schválen výkonným výborem KSČ jako návrh ke sjezdu strany. Pro příspěvky stra

ny navrhovány jsou organizační komisí dvě alternativy ; v návrhu jsou obě obsaženy a bude úkolem sjezdu strany, aby mezi těmito dvěma návrhy rozhodl. Návrh neobsahuje ustano vedení o složení říšské kontrolní komise, který má říšská kon trolní komise zpracovat.

Organizační řád KSČ sekce III . internacionály I. Příslušnost ke straně

Za člena KSČ uznáván a považován je každý bez rozdílu po hlaví a věku, kdo uznává program, zásady a řády strany a Ko

munistické internacionály, ve smyslu jejich pracuje a snaží se je uskutečnit.

Má-li kdo být považován za řádného příslušníka, musí zejmé na :

1. být zaregistrován v závodní nebo uliční buňce strany, 2. platit řádně členské příspěvky, 3. zúčastňovat se denní činnosti strany,

4. odebírat list strany,

5. podrobovat se dobrovolné stranické disciplíně a řádům strany. Příslušníci strany nesmějí přináležet k žádné jiné straně, ani být pro ni činni.

o přijímání nových členů rozhoduje v první řadě závodní buňka, výjimečně mohou tak činit i nadřízené instituce strany.

· Rudé právo, 18. října 1924. 642

Závodní buňky

Základní kámen organizace strany tvoří závodní buňky. To jest všichni komunisté pracující v některém závodě, továrně nebo velkostatku jsou členy závodní buňky a zúčastňují se tam práce stranické, výborem buňky jim přidělené. Nezaměstnani

zůstávají členy v buňkách závodů, kde pracovali. Členové strany, kteří nepracují v závodech, jako ženy v do mácké práci zaměstnané, služky, malozemědělci apod., jsou

přičleňováni k závodním buňkám , které jsou utvořeny v blíz kosti jejich bydliště a jen v těch případech, kde to možné není,

tvoří prozatímně buňky podle ulic a místa svého bydliště. Každá buňka volí si svůj výbor tří- nebo vícečlenný, který

činnost buňky spravuje a řídí. Tento výbor skládá se z předse dy, jeho zástupce a pokladníka, případně zapisovatele a ve doucího propagandy a kolportáže atd. Výbor tento podle pra videl nejúčelnější dělby práce přidělí členům závodní buňky

jednotlivé resorty pracovní, jako : důvěrníka pro odborovou práci, důvěrníka pro spolupráci s buňkou mládeže, pro práci mezi ženami, pro práci frakce v závodním výboru atd . Ve veli

kých závodech nutno stanovit také důvěrníky v jednotlivých odděleních, kteří s několika dobrými pracovníky v oddělení tvoří agitační komité závodní buňky v jednotlivém oddělení, a podle pokynů výboru závodní buňky starají se o agitaci, vy bírání příspěvků apod. Důvěrníci buněk jednotlivých oddělení tvoří spolu s výborem závodní buňky a s vedoucími resortů důvěrnický sbor závodní buňky.

Každý člen závodní buňky jest povinen platit členské pří spěvky a zúčastňovat se denní práce v závodní buňce, ve které je organizován. Pokladníci závodních buněk odebírají známky příspěvkové od pokladníků místní skupiny, vybírají příspěvky buď sami nebo pomocí výběrčích, stanovených v buňkách jed

notlivých oddělení a s pokladníky místní skupiny zúčtovávají. Členové závodních buněk, bydlící mimo sídlo závodu, jsou

kromě toho registrováni v místních skupinách svého bydliště a zúčastňují se tam po práci v závodě organizační práce. Maji právo být funkcionáři těchto, i když členské svoje příspěvky

v nich neplatí. Nemají ale hlasovacího práva v buňce bydliště ch, o nichž již v závodní buňce svoje hlasovací právo uplatnili. Např. při volbách delegátů na konference a sjezdy,

ve věc

a v závodních otázkách apod .

Místní skupiny Závodní buňky a k nim přičleněné ulični ( místní ) buňky tvo

ří dohromady v obvodu jednoho města nebo obce místní skupi. nu. Ve velkých městech samozřejmě budou v místní skupině vytvořeny skupiny závodních buněk ( sekce ) . 643

Veškeré buňky v místní skupině soustředěně vysílají svoje delegáty do důvěrnického sboru místní skupiny závodních bu něk. Delegáti voleni jsou plenárními schůzemi závodních bu něk na dobu šesti měsíců . Každá závodní buňka nemající více

než 30 členů vysílá do důvěrnického sboru jednoho delegáta a na každých 30 členů dalšího delegáta. Uliční buňka vysílá pouze jednoho delegáta bez ohledu na počet členů. Tento sbor důvěrníků volí na své plenární schůzi výbor

místní skupiny závodních buněk . Volení členové nemusí být členy důvěrnického sboru .

Výbor místní skupiny závodních buněk musí být nejméně pětičlenný a musí převládat v něm členové v závodních buňkách organizovaní. Vedle nich také nutno brát zřetel na zastoupení žen .

Při volbě členů místního výboru nutno přihlížet také k tomu, aby ti, kdož zvoleni být mají, byli nejméně dva roky v komu nistické straně organizováni. Členství v komunistické organi. zaci mládeže je do této garanční lhůty počítáno. Výjimky mo hou být za souhlasu okresu neb kraje povoleny tam, kde se buňky a místní skupiny teprve nově zakládají. Vedle volených členů výboru jest plnoprávným jeho členem také zástupce místní skupiny buněk mládeže a předsedkyně agitační komise žen . Výbor skupiny místních buněk řídí práci závodních

i uličních buněk , svolává všeplenární schůze, schůze důvěr níků, frakčních důvěrníků apod., vypisuje volby, určuje postup frakcí V obecním zastupitelství , družstvech , sportovních složkách apod. Pokladník místní skupiny odebírá příspěvkové známky a le.

gitimace od sekretariátu kraje, přiděluje tyto pokladníkům závodních buněk, dbá o přesné placení příspěvků a pravidelně každého měsíce zúčtovává se sekretariátem kraje. Jenom výji

mečně se svolením ústředí může kraj přenést účtování s místní mi skupinami na sekretariáty okresní.

Okresní organizace

Místní skupiny tvoří podle příslušnosti okresu organizaci okresní. V čele okresní organizace stojí okresní výbor, sedmi.

- i vícečlenný, volený konferencí delegátů závodních buněk v obvodu celého okresu .

Delegáti voleni jsou tak, že každá závodní buňka do 50 členů volí si na konferenci 1 delegáta, na každých dalších 50 také

jednoho delegáta. Všechny uliční buňky každé místní skupiny voli dohromady bez ohledu na počet členů na okresní konfe renci toliko 1 delegáta. Členové okresního výboru musí být nejméně dva roky v komunistické straně organizováni. O výji 644

mečných případech musí krajský výbor rozhodnout. Okresní

výbor pečuje o plánovité provádění akcí a usnesení vyšších or gánů strany a konferencí. Pro řízení práce a činnosti může výbor okresu, když tomu finanční poměry dovolují, za souhla su výboru kraje zřídit sekretariát okresní.

Krajská organizace Místní skupiny několika okresů tvoří organizaci krajskou. Hranice krajů, jejichž obvod byl podle komunikačních, hospo dářských a politických poměrů sjezdem strany stanoven, mo hou být opět jenom sjezdem měněny. V případě potřeby možno

změnu provést v mezidobí, ale jen tenkrát, když krajské orga nizace, kterých se změna dotýká, daly k tomu souhlas a ústřední výbor změnu schválil. Rozhodujícím sborem kraje je krajská konference . Výkonným orgánem je krajský výbor. Krajské konference svolány jsou

krajským výborem pravidelně jednou za rok. Mimořádné, žádá li toho jedna třetina místních skupin závodních buněk kraje. Počet delegátů stanoví krajský výbor podle průměru zaplace ných příspěvků v posledních třech měsících, krajské pokladně

odvedených. Na každých 100 řádně platících členů připadá 1 de legát. Místní skupiny nemající potřebný počet členů sdruženy

jsou pro volby ve skupiny volební. Seskupení provádí výbor kraje.

Mládeži přísluší na konferenci kraje plnoprávné zastoupení a náleží jí do 300 organizovaných členů 1 delegát, na každých

dalších 300 organizovaných členů další delegát. Členové výboru kraje a členky krajské agitační komise žen

mají na konferenci hlas poradní a musí být na ní přítomni. Krajská konference pojednává o všech organizačních, ho spodářských a politických otázkách, které se činnosti strany

týkají, činí o nich usnesení a usnesení tato jsou pro všechny členy závazná . Z příslušníků strany, bydlících v sídle kraje ne bo v místě příznivého spojení komunikačního, volí konference

krajský výbor. Počet členů je usnesením konference určován. Volení členové výboru kraje musí být nejméně 3 roky členy strany. Ve výjimečných případech musí být žádán o schváleni ústřední výbor strany. Plnoprávným členem krajského výboru je zároveň soudružka, určená k vedení propagandy mezi žena mi, a zástupce mládeže. Zvolený krajský výbor určí v ustavující schůzi funkce a roz dělí odpovědnost za řízení práce v jednotlivých pracovních re sortech. Je také povinen ustavit veškeré pomocné orgány a ko. mise pro řízení práce mezi ženami, frakční práci v odborech, družstvech, mezi malozemědělci apod. Za správné vedení čin nosti kraje je krajské konferenci i ústřednímu výboru strany

odpověděn. 645

Krajské konference volí také 2 členy říšské konference stra ny. Tito členové musí být z místních skupin závodních buněk mimo sídlo kraje. Dále volí nejméně čtyřčlennou krajskou kontrolní komisi, která má za úkol revidovat veškeré admini

strativní a finanční hospodářství kraje i jeho podniky. Krajská kontrolní komise má provádět i občasné kontroly hospodářství místních skupin . Ke všem funkcím volí krajská konference

i potřebný počet náhradníků. Tito mohou být povoláni do výboru kraje v případě, že se některá funkce člena výboru

kraje, at z jakýchkoliv důvodů uprázdní, a jsou pak plnopráv nýmičleny výboru. Jinak mohou být zváni na usnesení výboru kraje a do schůzí za účelem zapracování se a mají v tom přípa dě hlas poradní. Pro volitelnost všech těchto funkcionářů na krajské konferenci platí též ustanovení o garanční lhůtě jako pro volbu členů výboru kraje. Sjezd strany

Sjezd strany je nejvyšším orgánem ve straně a je svoláván podle potřeby pravidelně vždy během jednoho roku. Rozhoduje

o všech zásadních i organizačních otázkách a usnesení jeho jsou pro každého člena závazná.

Sjezd strany je svoláván ústředním výborem. Oznámení jeho konání musí být uveřejněno nejméně 8 týdnů předem . Sjezdová zpráva k řádnému sjezdu musí být nejméně 14 dní předem zpracována a delegátům dodána . Návrhy organizací musí být týden před sjezdem v ústředním orgánu strany uveřejněny. Žádají-li toho dvě třetiny krajských organizací , je ústřední výbor povinen svolat mimořádný sjezd. Zdráhá-li se tak učinit , mohou tak učinit navrhovatelé sami .

Počet delegátů stanoví UV podle počtu zaplacených příspěv ků kraji v posledním pololetí. Počet členů, na něž má poměrně

jeden delegát připadnout, určuje vždy předcházející sjezd. Na sjezdu jen pravoplatně volení delegáti skupin mají právo hla

sovací, všichni ostatní jen poradni. Volby delegátů provádějí se na plenárních schůzích závodních buněk, případně v míst. ních skupinách buněk. V případě ilegality apod. mohou být de legáti voleni na konferencích okresů nebo krajů, nebo také jen okresními výbory.

Komunistická mládež vysílá na sjezd strany taktéž delegáty právoplatné. Číslo členů, na něž připadá jeden delegát, je tři krat větší než u delegátů strany. S poradním hlasem zúčastní se sjezdu: 1. Členové ústředního výboru KSČ 2. Členové kontrolní komise

3. Zástupci rudých odborových svazů 4. Zástupci stranou uznaných složek 646

5. Vedoucí redaktoři deníků strany

6. Sjezdoví referenti a ústřední a krajští tajemnici 7. 2 delegáti z každé říšské frakce ( poslanecké, družstevní, odborové, žen atd. ) apod ., jakož i dva zástupci říšské komise komunální, propagační apod. Stejně tak zúčastňují se s poradním hlasem členové ústředí mládeže a říšské agitační komise žen, v počtu nejvýše 7 členů. Útraty spojené s vysláním řádných delegátů nesou kraje, útraty delegátů s hlasem poradním nesou organizace je delegu jící.

Hlasování na sjezdu účastní se pouze právoplatně volení de legáti organizací a mládeže. Volby ústředního výboru a kon trolní komise, sjezdem konané , dějí se lístky. Členové UV

i kontrolní komise musí být nejméně 3 roky v komunistické straně organizováni. Ve všech případech hlasování rozhoduje prostá většina hlasů. Při rovnosti hlasů návrh padá.

Ústřední výbor KSČ ÚV KSČ jest 32členný a volen je sjezdem strany. Pravoplat ným členem UV strany je také zástupce ÚKM. Není-li předsed kyně říšské agitační komise žen voleným členem ústředního výboru, má v tomto hlas poradni.

Ústřední výbor volí ze svého středu devítičlenné politické oddělení a tři členy organizačního oddělení, ústředního sekre táře i šéfredaktora ústředního orgánu strany. Stanoví dále veškeré vedoucí funkcionáře jednotlivých resortů ústředního sekretariátu i členy všech říšských komisí a frakcí a náleží mu též právo navrhovat nebo potvrzovat jejich předsednictva. Ústřední výbor jest nejvyšším orgánem strany v době, kdy

nezasedá sjezd strany. Usnáší se na akcích, určuje taktiku i postup. Jemu podléhají veškeré stranické orgány, organi zační, hospodářské i tiskové. Bez jeho schválení nelze vydávat

listy strany. Jemu podřízeny jsou veškeré stranické frakce v okrajových složkách, jiných institucích i komunistická frak

ce poslanců apod. Ve všech schůzích frakcí i pomocných or

gánů náleží zástupci ÚV právo veta, stejně jako ve všech fl ných institucích strany. Všemi zaměstnanci i agitačními silami

strany má ÚV právo podle potřeby při stranické práci dispono vat. Přijímání nových sil v sekretariátech i redakcích listů podléhá také v každém případě jeho schválení. On nese odpo vědnost také za veškerou politickou činnost i finanční hospo dářství strany. Usnesení svoje učiní ÚV prostou většinou hlasů.

647

Politické oddělení

( Politodděl. )

Politodděl KSČ zvolený na schůzi ÚV, je v době, kdy tento nezasedá, nejvyšší vedoucí institucí strany, která za své rozho dování odpovědna je pouze ÚV. Jemu v prvé řadě přísluší pro

jednávat současné politické otázky, určovat postup strany, vy pracovávat směrnice, teze i návrhy akcí, řídit tyto, referovat o nich a předkládat je ke schválení ÚV. Politodděl jest povinen usměrňovat i postup komunistické

frakce parlamentu , komunálních frakcí, odborové, maloze mědělské, atd. Také náměty k referátům pro organizační čin

nost strany, programová hesla apod. musí politodděl vypraco vávat a určovat. Stejně musí se starat o dodržování jednotné komunistické linie ve veškerém stranickém tisku a pomocí ČKK dodávat tisku včasné informace a pokyny. Jeho úkolem je udržovat stálý styk s EKI a informovat tuto o postupu strany, důležitých akcích i jejich výsledcích. Nese také odpovědnost za to, aby pokyny EKI i politické problémy v KI se vyskytnuvší

byly včas ve známost členstvu uváděny, aby zkušenosti z nich vyplývající mohly být v bojích a akcích strany zužitkovány. Za tím účelem udržuje politodděl také styk se zahraničními sek

cemi KI jak pomocí písemných informací, tak i pomocí vzájem ného vysílání delegátů. Politodděl koná svoje schůze podle potřeby, jak toho nut

nost vyžaduje, tak aby v každé situaci bylo stanovisko strany určitě a jasně zaujato a všem orgánům strany ve známost uve deno. Má proto také neobmezené právo publikovat svá stano viska, prohlášení i provolání ve všech listech strany.

Organizační oddělení ( Orgodděl )

Vyřizování organizačních záležitostí přísluší orgoddělu . Ten to orgodděl tvoří 3 volení členové ústředního výboru a ústřed ním výborem stanovení vedoucí jednotlivých resortů. Orgod dělu přísluší hlavně rozhodovat o všech záležitostech perso nálních, disciplinárních , hospodářských, pracovních, admini

strativních, právní ochrany apod. Orgodděl činí své rozhodnutí po vyslechnutí dobrozdání vedoucích jednotlivých resortů. V případě, že se členové orgoddělu, kteří jsou za UV do orgod dělu zvoleni , ocitají v rozporu s názorem vedoucích resortů, je nutno předložit spornou otázku k rozhodnutí politoddělu. Témuž musí být o usnesení orgoddělu referováno.

648

Rišská konference

Ústřední výbor strany spolu s důvěrníky krajských organiza cí a dvěma krajskou konferencí volenými členy, exekutiva

mládeže a říšská agitační komise žen ( poslední dvě instituce v počtu nejvýše 7 delegátů ) tvoří říšskou konferenci. Kromě toho vysílají na konferenci říšskou po jednom zástupci tyto in stituce :

Ústředí rudých odborových svazů.

Ústředí stranou uznaných okrajových složek a říšská frakce poslanecká, komunální, družstevní, odborová atd.

Konečně zúčastňují se říšské konference jako členové vedou cí redaktoři deníků strany, ústřední i krajští sekretáři nebo se kretářky a 2 zástupci říšské kontrolní komise. Říšská konference se schází k poradám jednou za půl roku

anebo když se na tom usnese ÚV strany, případně požádá o to aspoň čtvrtina plnoprávných členů říšské konference. Útraty

spojené s obesláním říšské konference hradí ty složky, k nimž členové náležejí.

Říšská konference rozhoduje o všech věcech , které UV na

pořad jejího jednání předloží. Nemá ale práva měnit usnesení sjezdu. V případě voleb do Národního shromáždění a podob ných celostátních institucí je říšská konference orgánem, kte rý má právo vypracovat kandidátní listiny na základě návrhů

krajských výborů , přičemž nesmí být nijak omezeno právo ve ta ústředního výboru strany. Stejně tak náleží do pravomoci říšské konference volit členy delegace ke sjezdu III . interna cionály. V případě technické nemožnosti svolat říšskou konferenci

přechází i tato pravomoc na ÚV strany . Frakce

Frakcemi rozumí se orgány strany v okrajových složkách nebo mimostranických organizacích a útvarech, pomocí nichž

je řízena a provozována komunistická činnost a propaganda. Frakce nejsou samostatnými plnoprávnými organizacemi stra ny, nýbrž pomocnými orgány strany, ať již v závodním, míst ním, okresním, krajském nebo celostátním měřítku. Frakce podléhají vždy bezprostředně pravomoci té organizační složky,

při které jsou jako pomocný orgán ustaveny. Podle pokynů příslušné stranické instance starají se o řízení komunistické

agitace a propagace ve složkách, oborech, organizacích a in stitucích , pro které byly zřízeny . O kandidátech do závodních

výborů a institucí závodních rozhoduje závodní buňka. O kan didátech do místních sborů komunálních apod. místní skupina závodních buněk, o kandidátech do okresních sborů rozhoduje 649

okresní organizace, o kandidátech do Národního shromáždění, senátu a jiných celostátních institucí apod . rozhoduje říšská konference, případně UV strany. Vypracované kandidátky předkládá vždy nižší složka nejbližší nadřízené složce k po tvrzení a sice buňka skupině, skupina okresu, okres kraji, kraj ústředí .

Nakladatelská činnost strany

Příslušníci komunistické strany mohou články, úvahy, lite rární práce apod. vydávat jen v časopisech strany nebo

prostřednictvím tiskových orgánů strany. Výjimky mohou být činěny jen u zvláštních prací vědeckých apod., avšak musí být

ÚV oznámeny a jím schváleny. Porušení a obcházení tohoto usnesení nutno pokládati za nedisciplinovanost a nutno proti němu podle pravidel strany zakročit.

Knihy, kalendáře, brožury, slavnostní listy, obrazy, odlitky, odznaky apod. mohou být vydávány jen na účet strany ústřed ním nakladatelstvím strany nebo jeho filiálkami. Pokud mohou jednotlivé složky strany vydávat vlastním ná

kladem speciální literaturu odbornou apod., rozhoduje OV strany. Při ústředním nakladatelství dlužno dbát toho, aby by ly zřízeny oddíly pro vydání knih a brožur pro jednotlivé ná rodnosti v jejich mateřském jazyce a možno za tím účelem

zřídit v určitých obvodech filiální tiskové odbory. Hospodaření jejich podléhá správě a kontrole ústředí. Příslušníci strany nemohou zakládati soukromé nakladatel

ské podniky, časopisy apod . Svolení k tomu mohl by dát jen ÚV strany ve výjimečných případech, kdy by to vyžadoval zájem a prospěch strany. Každá krajská organizace, okres, místní skupina i závodní

buňka má za povinnost starat se o řádné organizování kolpor táže v obvodu své působnosti.

Při zřízení nakladatelské a vydavatelské činnosti ustanovuje

ÚV ústřední tiskovou komisi, která podléhá ÚV a je mu za svou činnost odpovědna. Filiální tiskové komise pro jednotlivé národnostní obvody podléhají stejně přes tiskovou komisi ÚV strany a jsou jím jmenovány .

1

PFíspěvky

Každý příslušník strany je povinen platit straně příspěvky, a sice pokladníku anebo výběrčímu své závodní buňky. Zapravení příspěvků stvrzuje se vylepením známek do legi timace strany.

650

1

Alternativa A.

Základní příspěvek strany je 50 haléřů měsíčně. K tomuto základnímu příspěvku, který jest odváděn ústředí, jsou oprávněny činit přirážku: kraje až

okresy taktéž . skupiny bunka taktéž .

200 200 100 100

% % % %

Vedle těchto pravidelných příspěvků nutno je platit pří spěvek Rudé pomoci podle zvláště k tomu vydaných norem a pamatovat na utvoření fondu Rudé pomoci, agitačních a volebních fondů při každé instituci, z občanských sbírek, výtěžku zábav, podniků apod . Dotováním těchto fondů jsou

zvláště okrajové složky strany ze svých podniků povinny. Alternativa B.

Základní příspěvek strany jest 1 Kčs. Ten povinny jsou platit

ženy výdělečnou prací nezaměstnané a nejnižší kategorie ze mědělských dělníků apod. Také nezaměstnaní jsou povinni

platit tento příspěvek, v případě nemožnosti uhrazuje jej závodní buňka, kde jsou členy. Příspěvek Kčs 3, – měsíčně povinni jsou platit všichni za městnaní dělníci bez rozdílu.

Příspěvek Kčs 10, – jsou povinni platit členové, jejichž měsíční příjem dosahuje 1800 Kčs a více.

Z každého základního příspěvku náleží pokladně ústředí 30 % a 70 % rozděluje se mezi druhé složky podle usnesení konference kraje.

Organizační složeni KSC Celé organizační složení KSČ založeno je na demokratickém centralismu a dobrovolné stranické disciplíně. Příslušníci stra ny mají právo ve složkách i v institucích, kde jsou členy, na

svobodný projev, mínění kritiky i hájení svých názorů, usnese ní většiny a rozhodnutí nadřízených složek musí se pak bez podmínečně podrobovati. V době mimořádné a mimoprávní na dány jsou nadřízené instituce diktátorskou pravomocí. V tako

véto době také i právo demokratické volby delegátů a funkcio nářů ustupuje povinnosti jmenování jich nadřízenými institu cemi.

651

NÁVRHY KE SJEZDUI Organizační řád

Místní organizace KSČ na Smíchově Členství strany

Navrhujeme, aby mládež po dovršení 21 roku svého věku by la povinna vstoupit do politické organizace strany.

Důvody: Organizační činnost trpí nedostatkem funkcionářů, zatímco řada soudruhů organizována je v mládeži, aniž by

nějakou zvláštní činnost vyvíjela. Konečně pak nelze za mládež

považovat soudruhy ženaté, jichž v organizaci mládeže je ce lá řada .

Návrh říšské konference zen KSC Organizační řád

Říšská konference žen se usnáší předložit sjezdu strany návrh, aby klíč, dle něhož se stanoví počet právoplatných de legátů pro obeslání sjezdu , byl změněn. Až dosud platila zása da , že na 1000 platících členů vysílán jeden delegát. Opatření toto bylo správné , dokud čítala strana 300 000 členů, nebo i ví

ce. Dnes, kdy podle konstatování poslední říšské konference strany nemá strana více než 112 000 platicích členů, doporu čujeme : Organizační řád budiž změněn v tom smyslu, aby na

každých 1000 platících čienů byli vysíláni delegáti dva, a to podle možnosti soudruh a soudružka . Návrh II. kraje Kladno Organizační řád

Sjezd strany se usnáší, aby noví členové do komunistických buněk přijímáni byli po jednoroční karenční lhůtě a po dopo ručení 2 členů komunistické strany. Nově hlásivším se členům, pokud nebyli již přijati do komunistické buňky, vystavena bu de zvláštní legitimace, svědčící o tom, že její majitel je kandi

dátem členství ve straně. Kandidát je povinen zúčastnit se všech veřejných akcí strany , aby prokázal oddanost ke komu nistické straně .

Důvody. Až dosud není činěno žádných obtíží při přijímání nových členů , následkem čehož přijati jsou mnohdy konjunk turní a nepoctiví lidé, kteří svým jednáním velmi stranu po

1 AÚML ÚV KSČ, f. 4, a.j. 10 (české znění), a.j. 9 (německé znění). 652

škodí. Má-li strana splnit své revoluční úkoly, musí se skládat

z příslušníků, kteří dříve prokázali naprostou oddanost ke ko munistické straně a jejímu programu . Taktéž otázka výchovy padá velmi na váhu, poněvadž při stálé fluktuaci členstva není technicky možno úspěšně přistoupit k marxistické výchově čle nů, ač je toho nezbytně nutno. Funkce ve straně Sjezd strany se usnáší, aby funkce důvěrníka buňky, člena

obecního zastupitelstva a obecní rady, resp. okresních správ nich komisí a okresních zastupitelstev, byla vázána nepřetrži tým členstvím v komunistické straně nejméně dvouletým. Důvody. Při každé příležitosti se projevuje nutnost, aby do důležitých funkcí ve straně, nebo do funkcí, vyplývajících ze stranické příslušnosti, byli vysíláni lidé osvědčení a vyzkouše

ní, neboť jen tak může být strana uchráněna před škodami, vy plývajícími mnohdy z nedostatečné pevnosti a zásadovosti stranické . Kontrolní komise

Sjezd strany se usnáší, aby mimo kontrolního výboru strany bylo systemizováno 1 místo placeného, stálého revizora strany,

který by prováděl nejen revizi ústředních podniků, nýbrž i kra jů, časopisů a jiných institucí strany.

Důvody. Při ohromné rozlehlosti území ČSR a pro nedostatek času nemůže kontrolní výbor úspěšně provádět revize tak, jak by toho zájem strany vyžadoval. Část krajských ústředí postrá dá správného účetního vedení a je tudíž nezbytno, aby revizor pomáhal zakládat řádné vedení knih. Jsme si vědomi, že nedo

statečně prováděnou revizí je způsobována straně veliká škoda nejen hmotná, nýbrž, a co je povážlivější, i škoda morální. Věříme pevně, že vydání, které vyžadovat bude obsazení tohoto místa, hrazeno bude plně docíleným zvýšeným příjmem, vyplý. vajícím ze správné činnosti krajů a organizací.

Sjezd strany Sjezd strany se usnáší, aby jeden delegát na sjezd strany připadal na 500 členů.

Důvody. Důležité otázky stranické a politické, které na sjez du strany jsou projednávány, vyžadují, aby daleko větší počet příslušníků strany byl přímo zainteresován na průběhu sjezdu.

Sjezd strany pokládáme za místo , kde poměrně nejvíce dá se získat v ohledu agitačních sil. I z hlediska praktického je nut no, aby byl snížen dosavadní počet příslušníků strany potřeb 653

ných k volbě 1 delegáta, poněvadž zhusta okresy nedosahují vůbec počtu členů, potřebných k volbě. Je sice pravdou, že se

okresy mohou k volbě sdružit, ale nezbytně potřebujeme, aby v každém okresu byl volen delegát, z něhož by se stal agitátor strany .

III. kraj, Nymburk Kontrola

Revize strany necht je rozšířena nejen na hospodářské pod niky strany, ale také na všechnu ostatní činnost a zejména , aby kontrolovány byly zprávy o činnosti, zda odpovídají sku tečnosti. Revize budiž také rozšířena na všechny podniky a ve řejné funkce, pokud se ovšem prokazatelně nevymyká tato re vize možnostem.

Sjezd

Dosavadní počet příslušníků 1000, kterým připadá právo vy slat delegáta na sjezd , budiž snížen na 500.

VII. kraj

Aby mělo vedení strany, když se usnáší, představy o skuteč né náladě dělnictva, usnáší se sjezd strany zvolit do vedení strany více pracujících z podniků než dosud, resp. přihlížet již při sestavování kandidátky k této okolnosti.

Okresní výbor Brandýs n. L. Sjezd strany

Právo na delegáta na sjezd strany nechť má každá politická organizace, čítající nejméně 100 platících členů. Organizace,

které nemají uvedený počet členů, mohou se k dosažení uve deného počtu s jinými organizacemi k volbě delegáta sdružit. Vzhledem k tomu , že okres brandýský je politicky i odborově aktivní a vždy stojící v pohotovosti, rovněž konajíce řádně k straně své povinnosti, žádáme, aby při sestavování kandidátní listiny výkonného výboru strany nebylo opomenuto dát do šir

šího i užšího výkonného výboru strany zastoupení brandýskému okresu.

Aby mohlo být dosaženo většího kontaktu pracujících mas

s výkonným výborem strany, buď dbáno při sestavování kan didátní listiny toho, aby uvedené instituce strany byly voleny tak, aby polovina členů byli rukou pracující dělníci.

654

Organizace Rychnov nad Kněžnou

Úprava kandidátních listin I. Před volbami do parlamentu, senátu a župního sněmu bu diž svolán předčasně sjezd župní ( krajský ) , který má za úkol podat návrh na sestavení kandidátní listiny a stanovit počet kandidátů.

Delegáti pravoplatně zvolení a vyslaní na sjezd jedině roz hodují a návrhy činí. Výkonný výbor župní a zaměstnanci stra ny mohou mít jedině hlas poradní. II . Jména navržených kandidátů nechť jsou uveřejněna v kra

jinském časopise, aby členstvo mělo příležitost a možnost kvalifikaci ( hodnotu ) kandidáta sjezdem navrženého prozkou mat .

Kandidát volený je povinen vykonávat funkci jemu přiděle nou volbou svědomitě nejen na půdě parlamentní, nýbrž i mi mo parlament, na schůzích, konferencích apod., a aby se funkci

věnovat mohl cele, je při návrzích nutno přihlížet k tomu, aby zaměstnanci strany, jejichž zaměstnání vyžaduje plně jejich sil ( sekretáři, redaktoři apod.) v případě, že by na kandidátku by li navrženi a byli-li by zvoleni, funkci dřívější složí a budou výhradně k dispozici ve volném čase mimo parlament ku práci organizační, agitační ( na schůze, konference ). III. Volba provádí se v místních politických organizacích ko

munistickým hlasováním ( budiž uplatněna zásada tajných hla sovacích lístků ) .

Hlasy buďtež na místě sečteny a řádně o volbě sepsán pro tokol. Ústředí župnímu a zemskému se zašle opis protokolu o výsledku volby .

IV. Pořadí kandidátů se upraví postupně dle množství obdr

žených hlasů, a to tak, že kandidát s největším počtem hlasů je na místě prvním, atd. postupně.

Při nahodile stejném počtu hlasů rozhodne los. Tato užší volba losem prováděna je v politických organizacích, kam pří sluší kandidát. Formu stanoví župní výkonný výbor. V. Jen v krajním případě nedostatku o kandidáty ponechává se možnost ústředí zemskému, aby navrhlo soudruhy z jiné žu py .

VI. Organizačně zbavit mandátů přísluší jedině župnímu sjez du a zbavený mandátu má právo se odvolat k sjezdu strany. VII . Každý župní sjezd musí být obeslán poslancem za župu voleným. Další práva na mandát přísluší župnímu sjezdu, tj. župní sjezd může stanovit potřebné direktivy pro činnost po slaneckou v rámci organizačního řádu a sjezdu strany.

655

Sekce mládeže KSC, okres Jablonec n. N.

Organizační řád Sjezd strany se usnesl, aby organizační řád strany byl po změněn v tom smyslu, aby bylo zástupcům mládeže u všech

instancí strany přiznáno rozhodovací hlasovací právo. Odůvodnění. Mládež je částí KSČ a jako taková má značný zájem o činnost strany. Pokládáme pouze za správné a schva

lujeme, aby nám bylo u všech instancí strany přiznáno rozho dovací hlasovací právo a ne jako dosud, pouze právo poradní.

Sekce mládeže KSČ poukazuje na to, že sekce mládeže v Kominterně má rozhodovací hlasovací právo.

Místní politická organizace Kyje

Po dobrém uvážení navrhujeme změnu čl . IV. organizačního řádu strany a sice v ten smysl, že jeden delegát ke sjezdu při padne na 500 příslušníků a nikoliv teprve na 1000 příslušníků.

Jako důvod uvádíme, že venkovské malé organizace nejsou dle dosavadního organizačního řádu zastupovány k úplnému uspokojení, protože má možnost vyslat delegáta za tyto orga nizace jen ta, která je finančně nejschopnější, kde poměry jsou mnohdy docela jiné než v organizacích druhých.

Místní organizace Rosice - Oslavany. Na sjezdu strany budiž navrženo: První věta organizačního řádu nechť má toto znění : Sjezd volí 36 členů výkonného výboru a 12 náhradníků, a to tak, že musí být zastoupeny

nejdůležitější obvody republiky ( Brno, Moravská Ostrava, Klad no, Plzeň, Podkarpatská Rus ). Z celkového počtu členů a ná

hradníků výkonného výboru budiž 60 % marxisticky a revo lučně školených dělníků z továren .

Každému členu komunistické strany budiž vydán organizační

řád strany a 21 podmínek Komunistické internacionály. Na sjezdu strany budiž navrženo k organizačnímu řádu stra ny, aby byla zavedena dvouletá zkušební lhůta strany. Ve zku

šební lhůtě nemají členové strany práva volitelnosti do vyšších instancí strany ( krajské výkonné výbory atd. ) .

Krajské organizace XVII. kraje Přerov Nejpozději 2 měsíce před krajskými konferencemi a 4 měsíce před příštím sjezdem strany vyzvány budtež organizace, aby

vypracovaly k sjezdům a konferencím návrhy. Nejpozději 1 měsíc před krajskými konferencemi a 2 měsíce před říšským 656

sjezdem oznámeny buďtež tyto ústředním institucím, sdělené návrhy organizací předloženy k diskusi.

Místní organizace KSČ v Bubenči (Praha ) ( Bubeneč, Dejvice, Veleslavín - Vokovice a Sedlec ) Návrh:

Odstavec 3. organizačního řádu strany v části pojednávající o sjezdu strany budiž změněn takto:

Delegáti sjezdoví jsou voleni přímo v místních organizacích a to tak, že na každých dovršených 500 členů připadne jeden

delegát. Ústředí oznámí na základě průměrů příspěvků v uply nulém půlletí krajem zaplacených počet delegátů, kteří kraji náleží. Kraj pak stejným způsobem rozvrhne delegáty na okre sy, okres pak na jednotlivé organizace, případně na obvody, seskupené vždy z několika organizací tak, aby dosažen byl po třebný počet členů 500. ( Ohraničení volebního obvodu děje se

na základě návrhů organizací místních. ) Jakékoliv stavění vázaných kandidátních listin pro volby de

legátů na sjezd strany, jež by se dělo nadřízenými instancemi strany ( výkonnými výbory krajů, okresů atd. ) je zásadně ne přípustno.

Místní politická organizace KSČ Praha 4 Zaměstnanci strany nebuďtež voleni do žádných výkonných výborů a podobných institucí strany, neboť je neslučitelno, aby zřízenci strany v mnoha případech rozhodovali o straně a tím

též o sobě . Rovněž poslanci budtež voleni pouze s poradním hlasem .

Návrh tento kotví na usnesení V. světového sjezdu KI v bodu o dvoutřetinové většině dělníků v institucích strany.

Krajský sekretariát KSC, Karlovy Vary 1. Necht jsou zavedeny každoročně nové a jinak zbarvené nebo letopočtem opatřené příspěvkové známky. 2. Sjezd strany nechť přizná kraji Karlovy Vary místo a hlas v ústředním výboru strany ( organizační komisi ) .

Návrhy Kontrolní komise k organizačnímu řádu strany Ústřední kontrolní komise strany skládá se z 18 účetně a administrativně zdatných a s funkcí komunistické strany plně

obeznámených soudruhů . UKK volí sjezd strany bez ohledu na 657

místo pobytu . OKK podrobuje kontrole veškeré hospodářství všechinstitucí strany a podniků stranou ovládaných a každý člen UKK je oprávněn i bez zvláštního mandátu kontrolovat pokladnu 1 hospodářství podniků strany.

O nedostatcích rázu administračního, organizačního nebo po litického, jež byly revizí zjištěny, informuje OKK ústřední vý. konný výbor, resp. jeho organizační nebo politické oddělení. výkonný výbor, resp. jeho organizační nebo politické oddě.

lení mohou kdykoliv vyzvat ÚKK nebo její členy k potřebné re vizi nebo mohou určit i jiné soudruhy ovládající účetnictví, administrativu a organizaci k provedení spěšné revize.

ÚKK věnuje náležitou pozornost tomu, jak se plní a dodržuje disciplína v řadách členstva ; je oprávněna přijímat stížnosti a vyšetřovat je, pokud mohou vzniknout nepoctivým, nečestným

jednáním členů a funkcionářů strany, jakož i pokud jde o ne důsledné neproletářské chování, jednání a činnost zvláště ve doucích funkcionářů KSČ.

Návrhy na vylučování nebo potrestání provinivších se pro jednává ÚKK spolu s ústředním výkonným výborem. Členové ÚKK mohou se zúčastnit schůzí širšího výkonného výboru, konferencí strany, jakož i všech jiných schůzí stranou svolaných a mají v nich právo poradni. 6 členů ÚKK zúčastní se říšské konference strany a maji v ní hlasovací právo.

UKK spolu s ústředním výkonným výborem může pověřit soudruhy za stálé kontrolory, i když nejsou členy OKK. Pro všechny organizace, korporace a podniky strany počíná obchodní rok 1. lednem a končí 31. prosincem. Náklady spojené s prováděním kontroly nebo s případnou

účastí na sjezdech, konferencích nebo schůzích, pokud k nim byli delegování členové OKK nebo ústředního výkonného výbo ru , hradí pokladna strany.

Podniky a instituce odvádějí dle stanoveného klíče určitou kvótu na vydržování kontroly. V případě mimořádné kontroly hradí výlohy revidovaný podnik.

Místní organizace KSC, Nusle I Plenární schůze se usnáší :

Návrh ke změně navrženého organizačního řádu, uveřejněné ho v časopise Rudé právo ze dne 18. října 1924.

1. Ústřední výbor KSČ odst. 3, druhá věta má znít : Usnáší se na akcích, určuje taktiku i postup po dohodě se všemi institucemi a členstvem .

II . V témže odstavci se doplní věta : Ve všech schůzích frakcí i pomocných orgánů náleží zástupci

ústředního výboru právo veta stejně ve všech jiných institucích 658

strany, musí však ihned vyžádat st souhlas OV za slyšení zá stupce oné složky, kde došlo k uplatnění práva veta.

III. Daň strany budiž ponechána v nynější výši. Návrh říšské agitační komise ten na změnu organizačního řádu K

závodní buňky budiž vložen odstavec :

Důvěrníkovi pověřenému prací mezi ženami v závodní buňce dá se ihned, jakmile je to možné, tj. jakmile jsou tu k dispozici

schopné soudružky, k ruce výbor žen, který provádí společně s důvěrníkem práci mezi ženami. Tam, kde schopných soudru žek není, má být předním úkolem důvěrníka je vychovat ( viz organizační teze pro práci mezi ženami, přijaté na III. mezi národní konferenci žen v Moskvě t. r., kde se pravi : »Za tím

účelem , tj. za cílem zrevolucionování žen v podnicích

musí

se buňka pokusit o to, aby sympatizující dělnice byly soustře

ďovány ve formě výborů dělnic v podnicích a aby s jejich po mocí bylo ovlivňováno všechno ženské osazenstvo podniku .« ). K

okresní organizace budiž vložen tento odstavec :

Kde to poměry dovolují a kde by se to jevilo v zájmu práce účelným, budtež zařizovány okresní komise žen. Při volbě de legátů na okresní konferenci i při volbě okresního výboru bu

diž brán zřetel na zastoupení žen . Předsedkyně okresní agitac ní komise, kde tato existuje, je plnoprávnou členkou okresního výboru .

KS krajské organizace :

Odstavec druhý, týkající se volby delegátů na krajskou kon ferenci, budiž doplněn takto : Při volbě delegátů na krajskou konferenci nutno brát zřetel na zastoupení žen.

V odstavci pátém budiž věta : Z příslušníků strany, bydlících v sídle kraje nebo v místě příznivého spojení komunikačního, volí konference krajský výbor, doplněna takto s ohledem na zastoupení soudružek .

V témž odstavci budiž věta : Plnoprávným členem krajského výboru je zároveň soudružka určená pro propagandu mezi že nami, doplněna takto : tam, kde existuje krajská agitační komi. se žen, předsedkyně této komise. Kg sjezd strany:

Odstavec čtvrtý budiž doplněn touto větou: Při volbě delega. tů na sjezd budiž brán zřetel na zastoupení žen. V odstavci šestém, kde jsou vypočítáváni delegáti, kteří se účastní sjezdu s hlasem poradním, budiž věta : sjezdoví referen ti a ústřední a krajští tajemnici, doplněna takto: a ústřední a krajská tajemnice .

Kg řišská konference:

V odstavci čtvrtém budiž věta: Konečně zúčastňují se říšské 659

konference strany jako členové vedoucí redaktoří deníků stra ny, ústřední a krajští sekretáři, ústřední a krajské sekretářky. V tomtéž § budiž v odstavci první věta : Ústřední výbor stra ny spolu s důvěrníky krajských organizací, dvěma krajskou

konferencí volenými členy – změněna takto: Ústřední výbor

spolu s důvěrníky krajských organizací, předsedkyněmi kraj ských agitačních komisí žen a dvěma krajskou konferencí vo lenými členy tvoří říšskou konferenci strany. Příspěvky III. kraf Nymburk

Mimo dosavadní známky daně strany zavedeny buďtež Kč 2, pro dělníky méně honorované. Místní organizace Türmitzi

Místní organizace Türmitz navrhuje, aby sjezd strany uspo řádal jednotně otázku členského příspěvku, a to aby snížil

3korunový příspěvek na 2korunový, který by byl jednotným příspěvkem.

Dále navrhuje úpravu českého zemského listu Komunistka tak, aby byla Komunistka povinně zavedena pro české ženy a se zaplacením příspěvku již zapravena .

Krajská konference VI. kraje Příspěvky buďtež ustanoveny na 3 Kč a 1 Kč, 50hal. pří spěvek budiž zrušen. Rozdělení příspěvku necht se děje podle tohoto klíče :

Místním organizacím 10 % , krajským organizacím 70 % , ústředí 20 % . Odůvodnění: 50haléřový příspěvek, vybíraný dosud v ze

mědělských územích, je pro komunistickou stranu naprosto nedostatečný. 1 Kč příspěvek vybíraný od nezaměstnaných

a od žen zaměstnaných v domácnosti představuje minimum placení příspěvků , kterým má být straně finančně umožněno splnění jejích úkolů . Tím, že budou zrušeny známky 50haléřo vé a nahrazeny 1korunovými, ale zvláště tím, že bude zne možněno, aby ti, kteří jsou povinni platit 3korunové, neopráv. něně používali známek 1korunových , dosáhnou příjmy ústředí

měřítka, jež umožní nové rozdělování příspěvků podle nového klíče. Toto nové rozdělování příspěvků je bezpodmínečně nut né, protože krajské organizace nemohou ss dosavadními příděly vystačit . 1 Trmice.

660

Okresní výbor Jablonec- Tanvald

50haléřový příspěvek budiž zcela odstraněn , protože není pro komunistu žádnou daní straně.

Okresní organizace Most

Sjezd strany nechť urovná příspěvky straně podle mzdových vém rozdělení pracovních polí okresním organizacím , resp .

a drahotních poměrů . Dále : sjezd strany nechť přidělí při no

okresním výborům část příspěvků k úhradě nutných výloh . Mistni organizace Weisskirchlitzi

II . sjezd KSČ ( sekce III . internacionály ) necht jasně a defini tivně stanoví pojem » sezónního dělnictva « v organizačním řádu při otázce » příspěvky straně « . Je celá řada povolání

stavebníci, pomocní dělníci stavební, parketáři, tesaři a jini kteří pracují jen po dobu sezóny a nejsou tudíž plně za městnáni. Proto nechť se usnese : Organizační řád , oddělení X. Každý člen strany je povinen platit měsíčně příspěvek 2 Kč,

toliko nezaměstnaní členové strany platí po dobu své neza městnanosti 50hal. měsíčně . Tím se vyhneme mnohému ob cházení placení příspěvků a také jiným obtížím.

Obvodní výbor Karlín - Český Brod 1,

Navrhujeme zavedení jednotného příspěvku , a to pro muže Kč, pro ženy 50 haléřů měsíčně.

Návrh tento činíme po zralé úvaze. Nechceme , aby byly mezi námi činěny rozdíly. Obcházení, že výkonný výbor může určit

nebo snížit některým soudruhům příspěvek , není správné a zneužívá se jej stejně. Chceme jednotnost v příspěvcích .

Krajský výkonný výbor kraje IX. Plzeň Navrhujeme zavedení jednotných příspěvků členských . O vý. ší příspěvků nechť rozhodne návrhová komise sjezdová. Místní politická organizace Plzeň - Košutka Navrhuje, aby sjezd uvažoval o snížení členských příspěvků a úpravě těchto , tj. zavedení pokud možno příspěvků jednot ných.

1 Novosedlice.

661

Politická organizace komunistické strany Letná u Plzně Dle zkušeností z praxe získaných vysvítá , že redukce mezd těžce dolehla na příspěvky organizační tak, že tyto z velké části žádají o snížení měsíčního příspěvku ze 3 Kč na 1 Kč . Ježto dle stávajícího usnesení není to přípustné a každý kovo dělník má platit 3 Kč, dochází k výstupu jednotlivých , jinak zacepov nů zted rýc . inný měsíční příspěvek stanoven orgyani dobNa jeme vrhhučle , aby byl na 1 Kč, dobrovolný na 3 Kč měsíčně , aby se zamezilo růz ným neshodám z toho vyplývajícím .

Bubeneč ( Dejvice, Sedlec, Vokovice -Veleslavin ) podávají návrh : článek X. organizačního řádu , odstavec 2, řád ka 14-22 se mění a sice následovně:

Příspěvky jsou měsíční, a to: 50 hal., 1 Kč, 3 KC, 5 KČ, 10 Kč. 50 hal. příspěvek mohou platit pouze nezaměstnaní, členové

rodin , pokud nejsou výdělečně činni , a mladí členové do 18 let. 1 Kč smějí platit ti členové , mající příliš nepatrný výdělek , neb na svůj výdělek mají mimořádné , těžké poměry hospodár ské v rodině a ti, na jichž žádost se místní výkonný výbor or

ce pni izastu ganDo na ce tom2 Kč, usnesl . 5 KČ, 10 Kč je zařazení člena organi 3 KČ, zace libovolné, odpovídající jeho mzdovým a existenčním po měrům .

Organizační záležitosti Různé

III. kraj Nymburk 1. V době obecních voleb nesmí být postavena v obci, kde

jsou organizace strany , kandidátka pod jiným názvem než »Komunistické strany «. V ostatních místech jsou povinní sou druzi z okresu postavit kandidátku » Dělníků a domkářů « . 2. Veškeré placené funkce , které přijal příslušník strany ja ko mandát strany, podléhají kontrole strany a plat odváděn je nycistraany lad lan do a pok ) Pos sen. átoři odvádí celý plat ústřední pokladně

strany. Výkonný výbor stanoví sám poslancům ' a senátorům plat podle toho , je -li vykonávání poslaneckého mandátu jedi ným jeho zaměstnáním , aneb má-li jiné příjmy . b ) Obecní a okresní starostové , kteří mají přes 2000 Kč pří jmu měsíčně , odvádí peněžní odměnu pokladně okresní neb

662

obvodní organizace. Okresní neb obvodní výbor stanoví úhra

du dle skutečného ušlého výdělku a dle skutečných výloh, kte ré vykonáváním funkcí vzešly.

c ) všichni ostatní příslušníci strany, kteří přijali z rukou or ganizace jakoukoliv funkci, kterou je jim současně poskytnut

určitý anebo občasný příjem, jsou povinni tento odvést poklad ně té instituce, která jim mandát poskytla a mají nárok na od škodné tak jako v případě b ) .

d ) Výkonný výbor strany předloží prostřednictvím svých in stitucí každému mandantu dříve, než je zvolen, toto sjezdové usnesení k podpisu . Nedodržení anebo zdráhání se dodržet to to usnesení sjezdové ze strany mandanta, musí mít za násle. dek nejprve nejostřejší důtku, podruhé zbavení všech funkcí a potřetí zbavení členství ve straně.

Výkonný výbor VII. kraje KSC , Ostí n. Lab . Sjezd strany se usnáší k dennímu pořádku, aby byla ze mědělská otázka vyřízena před volbamido předsednictva stra ny .

Místní organizace Krásné Březno Podle různých zkušeností poslední doby v našem politickém

hnutí jsme nuceni pozorovat určitou stagnaci naší dosavadní činnosti. Příčiny toho jsou různé. Jedna z nich je ta, že vedoucí

osoby krajských sekretariátů ztrácí potřebný kontakt s naším organizovaným členstvem, což naší komunistické straně nikte rak nesvědčí. Považujeme tudíž za nutno, aby dosavadní stav

byl pozměněn v tom smyslu, aby začátkem tohoto roku byla provedena výměna sekretářů ve všech krajských sekreta

riátech. Jsme přesvědčeni, že takováto výměna straně nikterak neuškodí, naopak, že takovouto proměnou bude dnešní všed nost odstraněna a strana získá opět svou dřívější pružnost. Vítali bychom, kdyby sjezd strany ustanovil pro budoucnost tr

vale takovéto přeskupení a to tak, že se bude konat v pravi delných lhůtách.

Okresní organizace Děčín - Podmokly Kongres necht se usnese :

Aby byla aktivizace strany co nejrychleji provedena a strana bezpečně uzpůsobena pro revoluční boj, je třeba, aby vedle závodních frakcí komunistické strany, jež jsou právě za

kládány, byli ve všech okresech shromažďováni v aktivní sku piny činní a aktivní soudruzi. Tyto skupiny mají za účel zajis 663

tit při všech příležitostech akční schopnost strany a vytvořit

pro vedení okresu kádr absolutně spolehlivých soudruhů . Při. jetí tohoto návrhu znamená provedení někdejšího usnesení říš ského výkonného výboru o organizaci pořadatelské služby ve straně. Nový říšský výkonný výbor necht do 4 týdnů vydá pro váděcí a organizační ustanovení pro vytvoření těchto akčních, resp. pořadatelských skupin . Okresní organizace Chomutov

Říšské ústředí strany posuzovalo doposud velmi mírně přiho divší se případy porušení disciplíny a opominutí stranických povinností, čímž vznikl neudržitelný stav ve straně. Tím se dává sankce k sabotáži stranické práce schopných soudruhů. Proto se usnáší sjezd strany, aby bylo proti takovým členům použito ostřejších prostředků než dosud . Dále se usnáší sjezd strany na očištění strany od nerevolučních prvků.

Návrhy okresní konference agitačního okresu Jablonec -Tanvald 1. K školení referentů budiž v ' zimě 1924-1925 zřízena říšská škola strany .

2. Ústředí nechť vydává při důležitých událostech politic kých ilustrační materiál propagační tak, jako to již několikrát učinilo ústředí německé strany.

II. kraj Kladno

Příští výkonný výbor strany necht naváže styky s exekutivou KI, aby pro přechodnou dobu v místech, kde není průmyslo

vých závodů, nebo kde dělníci pracují v příliš vzdálených

závodech, následkem čehož nemohou být ženy organizovány v závodní buňce jako muž, aby v těchto místech povoleno bylo tvoření místních buněk, do nichž zaregistrovány by byly ženy v domácnostech , dělníci v maloživnostech a vůbec všichni, kteří v závodech průmyslových nejsou zaměstnáni. Důvody: Heslo III. kongresu KI zni : »K masám ! «, tj. využít každé příležitosti k vykonávání vlivu zejména na dělnictvo in. diferentní. Pokládáme však za škodlivé, mají-li být zrušeny úplně místní organizace, kde není průmyslových závodů. Mů .

žeme z praxe uvést případy, kdy muž pracuje v závodě vzdále. ném 3 i více hodin od svého bydliště. Dle usnesení sjezdu musí být přikročeno k přestavbě strany bez přechodných útvarů ; dle toho musí žena stát se členem nejbližší buňky. Máme oba

vu , že ztratíme kontakt s těmi členy, kteří v závodě nepracují, nehledě na jiné technické potíže. Nepodáváme tento rezolučni 664

návrh proto , že bychom chtělt obcházet usnesení V. světového

sjezdu, avšak dáváme v úvahu, aby tam, kde nejsou průmyslo vé závody, byla přechodně přijata forma místních buněk z hle diska praktické účelnosti. VI. kraj Liberec

Sjezd strany se usnáší: Nově zvolené ústředí nechť se co nejrychleji dohodne s EKI , aby mohla být vyslána studijní komise, sestávající asi z 20 děl níků ze závodů, na několik týdnů do sovětského Ruska.

Odůvodnění: Delegace k oficiálním sjezdům se skládají jen ze zlomku z důvěrníků závodů. Takováto studijní komise měla by veliký propagační význam pro práci v závodech . Sjezd strany se usnáší : Sjezd strany nechť dosadí programo

vou komisi, jež by do příštího sjezdu strany vypracovala pro gram strany. Návrh programu strany necht je zavčas uveřej něn v tisku strany, aby členové strany k němu mohli zaujmout stanovisko. V rámci programu strany nechť je vzat zvláštní zřetel k vypracování programu agrárního a programu národ

nostní otázky. Mimo to nechť je vypracován program komunál ní.

Sjezd 'strany se usnáší : Politické byro nově zvoleného ústře dí bude muset vydávat o všech důležitých událostech vnitřní

a zahraniční politiky politické oběžníky informativního druhu, podle vzoru politických oběžníků KSN a KSF, a to všem kraj, ským a okresním organizacím a redakcím a dát politické čin nosti strany jednotný charakter. Stejně bude muset vydávat organizační byro pravidelné organizační oběžníky. Sjezd strany usnáší se : Nové ústředí nechť se bezodkladně

dohodne s vedením Mezinárodní dělnické pomoci v Berlíně a s vedením Mezinárodní rudé pomoci v Moskvě, že smějí být :

a ) zahájeny sbírky a vydávány výzvy ke sbírkám a akcím je nom v dohodě s ústředím strany ;

b ) německá odbočka v Ústí n . L. má být spojena s ústředím v Praze.

Výkonný výbor XVI. kraje Na sjezdu strany budiž navrženo, aby vedení strany vypraco

valo zevrubný komunální program a komunálni sekretariát aby vydával přesné informace a směrnice pro komunistickou práci v obcích .

665

Návrh kraje Užhorod

O rozšíření XXIV. kraje KSC. Konference kraje Podkarpatská Rus pořádaná 28. srpna

1924 v Berehovu předkládá sjezdu strany na 31. říjen tento návrh k rozhodnuti :

Sjezd strany konaný ve dnech 31. října, 1., 2., 3. listopadu souhlasí, aby západní část XXIV. kraje ( Rusínsko ), která patří

dosud XXIII. kraji, byla organizačně zesílena. Proto se kongres usnáší, aby okresy Král. Chlmec, Velké

Kapušany a Sobrance, které nyní patří k XXIII . kraji, náležely od 1. ledna 1925 k kraji XXIV.

S přípravnými pracemi se počíná bez prodlení, aby převzetí mohlo bez obtíží nastat v termínu nahoře uvedeném.

Návrh, aby poslanci a senátoři předávali příjmy přes 3000 KČ účelům strany :

Sjezd strany KSČ, konany 31. října a 1., 2., a 3. listopadu po kládá za správné a nutné, aby placení zaměstnanci strany, po slanci a senátoři museli odvádět každý obnos svého příjmu, přesahující 3000 Kč, ve prospěch účelů strany.

Tyto obnosy se platí pokladně toho kraje, ke kterému patří zaměstnanec, senátor nebo poslanec.

Senátoři a poslanci zaplatí nejprve obnos, který patří klubu poslanců a senátorů a teprve zbývající obnos, přesahující 3000 Kč, se má poslat krajské pokladně. V případě, že dotyčný kraj je v dobrých finančních po

měrech a neutrpí-li tím finanční správa, má ústředí právo dis ponovat těmito obnosy. Mistní politická organizace Radvanice - Llpina

Navrhujeme zrušení pragmatiky v KSČ. Každy zaměstnanec strany buď honorován tak, aby na sobě cítil útisk sociální bídy tak, jak ji cítíme my, dělníci. Důvody, které nás k tomu vedou, jsou tyto :

V. kongres KI shledal , že v KSČ se vyskytují oportunistické tendence, čemuž i my dělníci 'dáváme do určité míry za prav

du, pro vysoké platy jednotlivých vedoucích činitelů ve straně. Za druhé je v našem hnutí celá řada lidí, kteří mluví o naší bídě proto, že za to mají placeno ( řemeslníci ) , aniž by přitom věděli , co skutečně bída sociální je. Dále jsme přesvědčeni, že stane-li se tento návrh skutkem, že vymizí ze strany oportunis

mus a současně se tím očistí hnutí KSČ od osob, které mají na

zřeteli více svůj osobní zájem, než zájem pracujících vrstev. A jistou věcí je, že takoví lidé y rozhodném okamžiku selháva jí ( Brandler, Německo ) . A zůstanou v našem hnutí ti, kteří ma

jí dobrou a upřímnou snahu dojít s námi přes veškeré pře 666

kážky tam, kde jsou ruští soudruzi, tj. k přeměnění řádu kapi talistického v řád socialistický.

Rišská konference zen

Krajský agitační výbor žen v Plzni podává návrh, aby na tento zanedbaný kraj, kde není schopné agitační síly, byla sta novena a ústředím placena žena, která by byla dobrou refe

rentkou, aby tím bylo hnutí zde posíleno po stránce politické i odborové.

Protože naši práci zde brzdí právě sociálpatriotické ženy, spoléháme, že náš návrh bude podporován, nebot ženy, které zde ve hnutí pracují, jsou všechny tak zaměstnané, že se ne mohou dostatečně spolkovému životu věnovat a tím hnutí trpí. 11. kraj Kladno

Do zaměstnání strany přijímání mohou být pouze členové strany, kteří prokáží se nejméně 3letým členstvím ve straně, v odborové a družstevní organizaci. Při tom bude přihlíženo

nejen k schopnostem, nýbrž i k vykonané již práci v dělnickém hnutí.

Důvody : Jako zaměstnanci strany musí být přijímáni členové,

kteří mají určitý kus práce za sebou a skýtají tím jistou záruku poctivosti a zodpovědnosti. Přijetí zaměstnání ve straně musí

být pokládáno za čest a projevenou důvěru k osobě, jíž zaměst nání se poskytuje. Nesmí se opakovat zjev konjunkturních po litiků, kteří jdou do strany za okamžitým prospěchem a stranu více poškodi.

Místní organizace KSC v Načeradci I. Každý kraj nechť vyšle ke všem okresním výborům jeho kompetenci náležejícím nejdéle jednou za 2 měsíce delegáta. Ten vysvětlí okresnímu výboru další jeho postup, rozdělí různé obory práce mezi jednotlivé členy. Vede přesný záznam o akti vitě celého výboru a každého člena zvlášť. Má v evidenci ve

škeré buňky v okrese a členové okresního výboru poskytnou mu o své činnosti přesné zprávy. II . Nejméně jednou za měsíc zúčastní se delegovaní členové okresního výboru plenárních schůzí všech továrních neb míst ních buněk v okrese se nacházejících, kontrolují jejich dosa

vadní činnost a určují další postup ; vedou přesný záznam o činnosti každého člena, jakož i celé buňky. Vkládají do pro tokolu buňky svůj nález, v jakém stavu ji shledali. III . Nálezy okresních delegátů se čtou v příští plenární schů zi a buňka se může z nich odvolat ke krajskému výboru. 667

IV. Náklady krajských delegátů nese KSČ. Okresní delegáti konají své funkce bezplatně. Konference XVII. kraje, Přerov

Stavba dělnických domů Budiž zaveden jednotný měsíční členský příspěvek, z něhož by napájen byl stavební fond dělnických domů . Stavba domů

prováděna budiž podle určitého, s krajskými sekretariáty a příslušnými místními organizacemi utvořeného plánu.

Okresní výbor Brandýs n . L.

I. Poněvadž mnoho příslušníků strany neví, jak při zakládání politické strany si mají počínat, budiž sjezdem usneseno, vydat

řádný organizační řád strany. Tento je nutný proto, poněvadž mnoho příslušníků strany neví, jak se tyto řídí, jaké mají čle nové povinnosti a jaká mají práva.

II . Aby masy pracujícího lidu mohly být v komunismu vy . chovávány , budiž pro příslušníky strany vydán program strany komunistické.

Místní politická organizace Kyje navrhuje, aby všechny místní, obvodní, okresní a krajské orga

nizace KSČ měly jednotná razítka, stranou uznaná. Text se sovětským znakem, jakož i formu razítek nechť určí co nejvhodněji nový výkonný výbor strany.

Razítka zhotovovat a expedovat se budou prostřednictvím ústředí, resp. krajských a okresních sekretariátů, pokud možno od jedné firmy tak, aby forma nebyla porušena, tj. aby razítka byla přesně podle předpisu. Každá ztráta, poškození či zničení razítka budiž okamžitě ústředí hlášena, kteréžto jedině obstará razítko nové.

Jiná razítka uznávána nebudou ! Činíce tento návrh, nepova žujeme to za malichernost a přetěžování ústředí takovýmto druhem práce, nýbrž činíme tak v zájmu strany, aby se pře dešlo zneužívání razítek kdejakou formou. Po vyřízení prvních

hromadných zásilek nebude ústředí touto prací již nikterak za tíženo.

Politická organizace Nové Město nad Met. navrhuje : Nebuďtež vydávána žádná potvrzení nebo doporučení

pro jednotlivé členy, kteří obcházejí politické organizace, resp. členstvo a obtěžují je různým bezcenným brakem , jako por tréty, obrazy apod . 668

Návrhy říšské agitační komise žen, schválené říšskou konferencí žen

1. K otázce ženského hnutí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi .

Říšská konference žen KSČ konaná v Kladně ve dnech 4. a

5. října konstatuje, že nejhůře je v ohledu organizačním posta ráno o Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je nemožno obsáhnout

obvody tyto z Prahy a tak , poněvadž na Slovensku samotném nemáme ani jediné placené ženské síly, jsme odkázány na dobrovolnické výkony některých soudružek. Tyto jsou sice v mnohém směru úctyhodné, avšak, tak jako by hnutí celkové nemohlo existovat bez placených sil , nemůže bez nich existovat ani hnutí žen.

Říšská konference se proto usnáší:

Budiž systemizováno místo slovenské říšské sekretářky, je jímž sídlem by však nebyla Praha, jako je tomu u sekretáře slovenského, nýbrž některé krajské město slovenské, odkud je výhodné spojení do celého Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Sekretářka tato bude jako říšské sekretářky, česká a německá, přímo odpovědna ústředí žen a exekutivě strany v Praze. Slovenský a madarský časopis se utěšeně rozvíjí a je jisto,

že jakmile se podaří říšské sekretářce slovenské vybudování krajských agitačních komisí ve všech slovenských krajích, kde dosud nestávají, bude tím další slibný rozvoj listu ještě více podepřen. 2. K otázce německého hnutí.

V poslední době lze pozorovat jistý úpadek v německých obvodech, nejen však ve hnutí žen, ale všeobecně. Exekutiva strany vynasnažila se čelit tomu zřízením říšské ústředny ko munálně a národnostně politické. Naším úkolem je, abychom se postaraly o ozdravení ženského hnutí.

Navrhujeme tento postup : říšské ústředí žen bude si více než dosud všímat německých obvodů a bude práci tamějších sou. družek podporovat hlavně po stránce agitační, vysíláním ně meckých referentek z ústředí.

Kraje pak samy, hlavně kraj liberecký a teplický, musí si hledět vychovat soudružku, kterou bychom pak mohly spojený. mi silami úspěšně fedrovat jako sekretářku obou těchto krajů. Kraje převahou české, které však mají ve svém obvodu němec

ké území, musí věnovat německému hnutí více pozornosti. To platí hlavně o krajích moravsko-ostravském, brněnském a ji ných. V těchto krajích necht je v krajské agitační komisi pa matováno na zastoupení německých soudružek.

669

Výkonný výbor XVI. kraje v Brně

Žádáme, aby za XVI. kraj do výkonného výboru strany byl zvolen dělnický zástupce.

Návrh říšské konference žen na sestaveni říšské agitační komise žen konferenci schválený a sjezdu k schválení doporučený: Strnadová Marie, Žižkov, Veleslavínova ul. ( čestná členka ) Řeháková Anna, dělnice v Kapslovně, Žižkov Šulcová Anna, dělnice textilní, Praha VII Bretschneiderová M., Praha ( mládež ) Grimmichová Mila, redaktorka, Praha Lišková Božena, zaměstnaná v domácnosti, Praha Branišová Emílie, sekretářka odborové sekce, Praha

Kaninská Betty, účetní, Slaný, II . kraj Kaucká M., zaměstnaná v domácnosti, Vrútky, Slovensko Knytlová Marie, sekretářka , Brno

Schafránková, zaměstnaná v domácnosti, Ústí n. L. .

Pfeiferová Karla, textilní dělnice, Tanvald Náhradnice:

Krčková Věra, zaměstnaná v domácnosti, Brno Škrdlantová, zaměstnaná v domácnosti, M. Kladno Funková Marie , dělnice v lučební továrně, Prosek, Praha Sponerová Frýda , dělnice, Liberec

Sekretářky: Křenová Anna, česká, Krausová Jos., německá, Holanová Marie , slovenská .

Do výkonného výboru strany doporučuje říšská konference žen tyto soudružky : Krčková Věra , Brno, Krausová Jos ., Křenová Anna, Feilmaye

rová Hermína a předsedkyně říšské agitační komise, kterou zvolí ustavující schůze této komise a jejíž jméno si konference vyhrazuje doplnit po této schůzi.

Jako redaktorky doporučeny jsou říšskou konferencí sou družky : Majerová M., list česky, Wünschová M., list německý, Švarcová- Rezlerová B., list slovenský. Tisk

Zenská krajská konference a krajská konference VI . kraje 670

předkládají sjezdu strany tento návrh : Povinný odběr Komunistky budiž zachován . VI. kraj Liberec Tisk

Sjezd strany se usnáší : Politické byro necht svolá při všech důležitých podnětech , ale nejméně dvakrát ročně , konference politických redaktorů deníků a redaktorů nejdůležitějších ty

deníků strany. Stejně necht svolává ke konferencím nejméně jednou za čtvrt roku krajské tajemníky .

Sjezd strany se usnáší : Sjezd strany potvrzuje znovu usne sení KI, podle něhož je bezpodmínečně zakázána spolupráce členů strany na nekomunistických novinách, mimo ony orgány

odborových, družstevních a kulturních proletářských organiza cí, ve kterých jsou organizováni také členové strany. Sjezd strany se usnáší : Přijímání a ohlašování podniků měš

táckých, kulturních a sportovních spolků , jež slouží přímo ne bo nepřímo nacionalistickým cílům, zdarma nebo za plat, je listům strany bez výjimky zakázáno. Odůvodnění: V některých listech ( českých ) strany otiskují se pravidelně vyhlášky Klubu československých turistů, který je v německých okrajových oblastech hlavním nositelem počeštovací politiky vlády. Sjezd strany se usnáší : Ústředí strany nechť vyřeší v nejbliž ší době otázku Pondělních novin v té formě, aby buď složení redakce tohoto listu odpovídalo 21 podmínkám, aby tedy re

dakce byla složena výhradně ze členů komunistické strany, nebo aby strana přerušila každý styk s tímto listem , tj. aby vy zvala soudruhy, účastněné na listu jako vydavatelé a redakto ři, aby vystoupili ze svazku listu. Odůvodnění : Předpoklady, za

nichž tento list byl ke konci roku 1923 založen, již neexistují. Pondělní noviny vycházejí v domě administrace ního orgánu a jsou zřejmě ve styku se stranou, podřízeny. Hlavní vydavatel, Nejedlý, nepřísluší druzí vydavatelé jsou komunisty. List naprosto

našeho ústřed aniž by jí byly ke straně. Oba není komunis

tický. U příležitosti diskuse ve straně zasáhl tento list řízený nekomunistou do diskuse tak, jako by byl listem strany, což

bylo měšťáckým tiskem okamžitě využito. Existence tohoto lis tu v jeho nynější formě odporuje zásadám Komunistické inter nacionály .

Sjezd strany se usnáší: Ústředí strany vytvořiž z ČKK sku tečnou tiskovou a depešní kancelář strany. Za vzor nechť slou

ží tisková služba KSN, která nejen že podává zprávy, ale má sjednocující vliv na veškerý tisk strany a podává mu denně zprávy o politické a organizační situaci. ČKK musí především obstarávat spojení mezi českým a německým tiskem strany a nesmí jí být nadále již používáno jako překladové kanceláře 671

ústředí, aby tak nebyla odvedena od svého pravého cíle .

Přeorganizace ČKK budiž provedena ústředím strany ihned na sjezdu.

Rišská konference žen

Obligatorní odběr německé Kommunistin zůstává nadále v platnosti. Vyúčtování Kommunistin bude i nadále prováděno tak jako dříve prostřednictvím okresů .

Každá uliční organizace a každá tovární buňka je povinna organizovat kolportáž časopisu Kommunistin pro neorganizo vané .

Dále navrhujeme, aby se ústředí strany zasadilo v Moskvě, by Internationale Presse -Korrespondenz byla vydávána také

v jazyku českém. Je-li možno vydávat pro nepatrnou straničku anglickou, čítající pouhých 3500 členů strany ( počet těchto ve straně americké, australské atd. není nám znám , ale zajisté nebude převyšovat počet našich příslušníků ) , je-li možno pro francouzskou stranu, čítající 60 000 členů Inprekorr vydávat, pak zajisté není závad, aby byl vydáván též v jazyku českém ,

poněvadž je to důležitá a nepostradatelná pomůcka pro všech ny činné soudruhy a soudružky, hlavně funkcionáře strany. Rišská konference žen Místní organizace, kde nejsou dosud organizovány ženy, jsou povinny odebírat určitý počet čísel Komunistky (Kommuni stin ) . Krajské organizace a okresní jsou povinny starat se

o provedení tohoto usnesení. Dále navrhujeme, aby každý čtvrt roku byl vydán stručný leták pro indiferentní ženy, ve kterém by dnešní řád vhodným způsobem byl vylíčen. III. kraj Nymburk

ČKK nechť dodává všechna provolání výkonnému výboru , Ko minterny, ROI pro krajinský tisk tak, aby nejdéle pondělní pošta je redakcím krajinských časopisů doručila.

Tisk strany nechť je zlevněn. Zejména cena Večerníku a Ru. dé záře necht je snížena od 1. ledna na 20 hal.

II. kraj

Kladno

Sjezd strany se usnáší, aby orgán Komunistické strany Čes koslovenska, kladenská Svoboda, postaven byl na roveň den ním časopisům strany. Důvody: Kladenská Svoboda vychází třikrát v týdnu samo

statně, mimo toho s částečnou mutací jako hlavičkový list Pod 672

řipsko a Slánské rozhledy. Celkový náklad 1 s uvedenými týde níky činí 11 000 výtisků týdně.

Místní politická organizace Kyje Navrhuje: aby v listech, časopisech, brožurách atd., vydáva. ných stranou, nebyly otiskovány inzeráty továrníka Bati ze Zlína a to pro jeho hanebné jednání vůči naší straně a dělnic tvu vůbec .

Dále žádáme, aby dodržováno bylo usnesení ze slučovacího sjezdu z roku 1921, a to aby v časopisech strany nebyly oti

skovány inzeráty, doporučující alkoholické nápoje. Obvodní výbor Karlín

Český Brod

Žádáme, pokud je to možno, aby naše listy, hlavně ústřední orgán Rudé právo a Večerník, vycházely i ve svátky církevní. Nemohlo by se působit k tomu, aby typografové apod. pozmě nili svoji smlouvu ?

Dále žádáme, je -li ovšem možnost, aby naše listy byly zlev

něny a to hlavně náš Večerník ze 30 hal . na 20 hal. jako listy ostatní . Známe ovšem potíže a konfiskace, jež náš tisk stíhají, přesto ale musíme o věci uvažovat. Zlevněním tisku bude větší odběr a tím nastane zase vyrovnání.

Místní politická organizace v Kostelci n. O. Komunistický tisk je nejlepším a na mnohých místech jedi

ným prostředkem uvědomování a politické výchovy pracu jících mas. Pro větší část členstva je pak zvláště Večerník RP nejpřístupnějším pramenem, z něhož se mohou denně informo vat o všech důležitých událostech ve světové politice, ve stra ně i v Kominterně. Je tedy třeba , aby strana věnovala úpravě a obsahu Večerníku největší péči. Chceme, aby byl Večerník nejen informačním, ale i politicky výchovným orgánem našich

příslušníků . Dělník, jenž nemá kdy, aby denně delší dobu věnoval svému vzdělání, požaduje, aby mu Večerník podával látku ku přemýšlení a dostatečné poučení pro debatu se sou druhy a s jinými dělníky, aby v něm nalézal konkrétní doklady a příklady k teoretickým tezím komunistického učení a pro gramu .

Valná většina dělníků nemá příležitost číst ranní Rudé právo. Večerník nemá se tudíž odvolávat na články, referáty a lokálky uveřejněné v ranním vydání, nýbrž má o každé důle žité otázce nebo události pojednávat tak, aby čtenář byl o věci v hlavních rysech informován, aniž by se potřeboval shánět po jiném. Ovšem , že by pak referát nemohl zabíhat vždy do všech 673

podrobností a že by se Večerník nemohl zabývat každou mali cherností, ale toho ani dle našeho názoru není potřeba.

Uveřejňovat bez výběru a bez jakékoliv poznámky všední příběhy z ulice, hospod, zprávy o rvačkách, srážkách tramvají apod., je zbytečné plýtvání místem. Necht se otiskují pouze

zprávy o takových událostech, které jsou pro dnešní dobu z hlediska sociálního příznačné a nechť se připojí k nim

stručná poznámka, která by umožnila i méně vyškolenému čte náři správnou proletářskou orientaci. Méně je někdy více. Pro to doporučujeme bedlivý výběr zpráv. Otiskovat prostě telegramy, jak je tisková kancelář dodává, není účelné. Pro dělnické čtenářstvo bylo by mnohem vítaněj ším, kdyby byl místo telegramu krátký článek, jenž by obsaho

val výklad zprávy v takové formě, aby i prostý čtenář měl z toho užitek. Telegramy nedůležité a nemající význam pro dělnické hnutí a i jinak vůbec nezajímavé nebuďtež otisko vány, aby se ušetřilo místa.

Velmi důležité je, aby Večerník přinášel stručné, ale pokud možno úplné zprávy o důležitých událostech ve straně a v KI ,

zprávy z výkonného výboru strany apod. Nejen funkcionáři, ale i značná část členstva s dychtivostí čte tyto zprávy a čerpá z nich důvěru ke straně, poněvadž vidí, že se tu neprovozuje tajná diplomacie, nýbrž vše se projednává veřejně. Na doklad citujeme slova našeho bývalého důvěrníka a dobrého soudru ha, jenž říkával : »Dokud budeme v novinách číst zprávy z výkonného výboru strany, potud můžeme být přesvědčeni, že to je s vedením naší strany v pořádku . « K tomu připomínáme znovu, že Večerník je pro velké množství členů jediným den

ním listem, a že je proto důležité, aby takové zprávy právě v něm byly obsaženy.

Tato rezoluce nebudiž považována za nějakou kritiku, jež by zneuznávala práci redakce Večerníku . Naopak jsme si vědomi,

že Večerník byl doposud řízen svědomitě, ba velmi dobře, a že zásady v této rezoluci obsažené byly v něm z valné části pro váděny. Přejeme si jen, aby se tak nedělo nahodile, nýbrž dů

sledně a aby výkonný výbor strany tomu věnoval největší péči. Jsme toho mínění, že Večerník podle takovýchto zásad vede ný vyhovoval by dokonale svému poslání a stal by se hledanou pomůckou pro rychlou informaci a základní poučení širokých

dělnických kruhů. Večerník by přinášel svým prostým odběra telům ze řad pracujících mas takový užitek, že by tito jistě záhy si to uvědomili a vděčně to uznávali. To by se stalo nej lepším základem pro další jeho rozšíření v dělnických vrst vách.

674

Organizace Praha VII

Podepsaná obvodní organizace politické komunistické stra ny v Československu protestuje proti psaní našeho ústředního časopisu, deníku Rudého práva, z těchto důvodů : Za mzdového zápasu německých horníků napsalo Rudé

právo, že Karel Brožík a V. Draxl atd . jsou stávkokazové a pro vokatéři ; ale 4. září t. r. bylo nuceno otisknout prohlášení, že to pravdou není a napsané výroky odvolat – viz přiložený výstřižek :

» Prohlášení. U příležitosti zápasu říšskoněmeckých horníků přinesli jsme 24., 25. a 27. května t. r. v Rudém právu výzvu k dělníkům, v níž jsme uvedli, že K. Brožík, V. Draxl a Ad.

Pohl jako vedoucí funkcionáři organizací hornických v ČSR do pustili se stávkokazectví a provokatérství tím, že dali souhlas jako vedoucí koalovaných svazů k vývozu spousty vagónů uhlí do Německa v době stávky německých horníků a tím že

boj tento podlamovali a takto zákeřně jednali. Vzhledem k ža lobě, jmenovanými pp. podané, prohlašujeme, že obvinění sho ra uvedené je bezdůvodné a že nechtěli jsme žalobce vinit z nějakého nečestného jednání, i odvoláváme tudíž zmíněné výroky námi pronesené. Redakce.« Soudruzi, takto nezodpovědně se psát nesmí, neb ono pro

hlášení v závodech udělalo mnoho nepříjemností pro naše sou

druhy-příslušníky, neboť kdekterý patriot se na ně vrhl a ze směšňoval je .

Dále napsalo Rudé právo zprávu o senátoru Koušovi, že při

jal obnos 5000 kč špiritusových peněz, podezříván byl z ne čestného života a 6. září vše odvolalo.

Soudruzi na venku, použivše tohoto článku při referátech na schůzích, byli pak tahání po soudech, odsuzováni a pokuto vání ; nakonec bylo vše odvoláno ; nic se nestalo. V důsledku toho navrhujeme, aby do našeho ústředního ča sopisu byly k uveřejňování brány jen články ověřené, pokud se týká politických věcí, důvěrníky politické organizace, články odborové důvěrníky frakčními, by z našeho tisku nestal se tisk revolverový

Místní politická organizace KSČ Žižkov II Jelikož je třeba , aby náš tisk byl správně informován po

dávanými zprávami z továren, dílen , míst a ulic a nebyl mysti fikován, budiž zřízena v každém obvodě redakční rada ze sou

druhů dělníků k tomu schopných ( každá organizace voli 1 zá stupce ) . Tato redakční rada bude tyto zprávy obstarávat, dbát

o jejich pravdivost, zprávy nepravdivé uvádět na pravou míru a řádně vypravené a ověřené zprávy podávat časopisům stra 675

ny. Redakce našich časopisů budtež povinny tyto zprávy uve řejňovat, kdežto podobné zprávy neověřené redakční radou buďtež odmítány .

Federace dělnických tělocvičných jednot v Praze

Návrh na reorganizaci vydavatelské činnosti v okruhu KSČ

1. Všechny ' tiskové akce, pokud nejsou odborného rázu,

budtež podřízeny tiskové komisi strany. Jednotlivým složkám strany ponecháno budiž právo vydávat své propagační a od borné periodické i neperiodické tisky. Publikace, které mají obecný význam, může ta která složka vydávat jen se souhla sem tiskové komise strany, když by tato sama nechtěla nebo

nemohla podnik uskutečnit. Spory z tohoto ustanovení vzniklé necht řeší výkonný výbor KSČ. 2. Tisková komise strany budiž napříště složena z poloviny delegátů exekutivy strany, druhá polovina budiž utvořena z delegátů Federace DTJČ, Federace KOJ, Svazu dělnických di

vadelních ochotníků Československa a ústředí Dělnických pěv ců . Předsedu necht ustanoví exekutiva. ( Bylo by záhodno, aby jím byl jmenován ústřední tajemník Proletkultu .) Všechny návrhy rázu finančního projednávány buďtež za přítomnosti správce knihkupectví, člena kontrolní komise strany a majite le knihkupecké koncese.

3. Všechny ústřední výbory a rady necht se zaváží kolporto vat pravidelně ve svém okruhu všechny publikace, které bu dou tiskovou komisí a složkami vydány a které budou v oboru jejich působnosti upotřebitelny. Pokud se týče publikací tisko

vé komise, nechť všechny složky zajistí určitý pravidelný od běr jednoho povinného výtisku pro všechny jednoty, sbory, spolky .

4. V ustavující schůzi rozhodne nová tisková komise, které doposud vyšlé publikace všeobecného komunisticky propa gačního a vědeckého rázu mají být soustředěny v nakladatel ství strany a navrhne vydavatelstvu způsob převzetí. 5. Knihkupectví strany budiž zaktivizováno v tom směru, aby stále mělo na skladě stěžejní díla marxistické literatury,

teze, rezoluce a protokoly sjezdů, materiál divadelní, recitační a pěvecký a aby objednávky mohlo vyřizovat obratem. Obchod s různými literárními šlágry, limonádovými povídkami, romány atd. toho druhu, v jakém si libuje měšťáctvo a maloměšťáctvo, budiž vyloučen.

676

1 1

Malozemědělci

Ill. kraj Nymburk Domkářské a malorolnické hnutí budiž soustředěno jako

sekce MVS, aby tak domkářům byla poskytnuta možnost orga nizace té formy, jako pro ostatní dělnictvo jsou odborové or ganizace. Domkářské hnutí nesmí být organizováno jako samo statná politická strana, i kdyby skýtány byly záruky, že se ni kdy nevymkne z vlivu a vedení komunistické strany, případně Kominterny.

Výkonný výbor VII. kraje Ústí n . Labem Aby bylo pracující obyvatelstvo venkova získáno pro naši stranu a ovlivňováno v našem smyslu, usnáší se sjezd strany vydávat časopis podobný asi jako Weckruf, který by se zabýval výhradně otázkami venkovského pracujícího lidu. Návrh krajské konference XVII. kraje Přerov

Dodatečný návrh k otázce domkářů a malorolníků . Naše strana musí se přičinit, aby domkáři a malorolníci byli získáni pro naše ideje, neb alespoň neutralizováni při možných

masových akcích proletariátu. K tomu dle našeho názoru má se napomáhat tímto :

1. Umožnit a pro začátek snad i financovat jednotný svaz domkářů a malorolníků pro celou republiku. 2. Boj strany po boku domkářů za zlepšení parcelace velko statků přídělem půdy do vlastnictví domkářům, když je to je jich přáním. 3. V důsledku utvoření větší organizace domkářů a malorol

níků uplatňovat nárok na náležité zastoupení v Pozemkovém úřadě alespoň jedním členem, který by úlohu štiky dobře za stával .

4. Strana má demonstračními návrhy v parlamentě ve pro

spěch domkářů a malorolníků na venkově naše hnutí podporo vat a uvést v širším měřítku do praxe čl. 30 finanční novely o odstupňování přirážek obecních ku přímým daním, neb po dáním návrhu, respektive uplatněním návrhu o prospěchu pro domkáře a malorolníky zavedením jednotné, vzestupné daně

z příjmu a zrušením všech ostatních daní.

677

Propaganda - Složky

VI. kraj

Liberec

Sjezd strany se usnáší:

Příslušenství k zednářským lóžím, tzv. neutrálním sdružením reformním ( řád Dobrých templářů, Masdasnan ap. ) , jakož i měšťáckým kulturním a vzdělávacím sdružením každého dru nové strany, kte hu je s členstvím ve straně nesrovnatelné.

ří prokazatelně přísluší k takovému sdružení, je nutno vyzvat, aby okamžitě vystoupili z takových sdružení, nemají-li být ze strany vyloučeni. Sjezd strany se usnáší :

Ústředí strany provediž pokud možno nejdříve uvnitř strany kampaň, v níž by bylo vyjasněno stanovisko strany k nábožen ství. K tomu nechť strana vydá osnovu řeči ve všech potřeb ných jazycích.

Rišská konference žen Návrh proti klerikální reakci :

Se vzrůstem všeobecné reakce lze čím dále tím více pozoro vat, kterak mezi dělnickými ženami se opět upevňuje vliv kle rikalismu. Doporučujeme tudíž, aby v rámci celostranickém byla v jednotlivých organizacích zahájena plánovitá a účelná protiklerikální propaganda. Nechť organizace starají se o náležitou tiskovou a ústní propagandu proti klerikalismu.

Návrh doporučený sekcí komunistických žen ve Dříni: Klub komunistických poslanců necht se v rámci své možnos ti snaží o uskutečnění následujících požadavků : 1. Uznání sovětských republik de iure . 2. Zrušení § 144-148 .

3. Působit k tomu, aby dodržována byla u mladistvých děl níků a dělnic ( učňů ) 8hodinná doba pracovní a aby uzákoněna byla těmto 14denní dovolená .

4. Školní potřeby buďtež všem dětem dávány zdarma bez rozdílu .

5. Klub necht celou vervou pracuje proti znovuzavedení ce libátu státních zaměstnankyň.

6. Necht klub prosazuje zvýšení invalidní renty pro invalidy, jakož i zvýšení výslužného pro staropenzisty. 7. O zastoupení žen v okresních nemocenských pokladnách.

8. Osmihodinná pracoyní doba pracovní nebudiž v žádném případě prodloužena. 9. O poskytnutí řádné renty vdovám a sirotkům po padlých ve světové válce. Toto budiž provedeno v nejkratší době, aby pozůstalí mohli žít životem důstojným člověka. 678

10. Uvalení daně progresívní na všechny válečné zbohatlíky. Návrh téže organizace na úpravu poslaneckých platů: Navr hujeme, aby poslanecké platy a platy senátorů naší strany by

vy vypláceny ústředním výkonným výborem strany v přiměřené výši .

Obvodní výkonný výbor pro okresy Kralupy, Velvary, Mělník , Roudnice Rezoluce

Poslání našich FDTJ v posledních letech vymyká se svému

třídnímu programu a revolučnímu duchu, pro který byly tyto stavěny.

Účelem FDTJ není pěstovat pouze tělo, ale i ducha, a to ve

smyslu proletářském, revolučním a jestliže se tomuto vymyká organizace, která má ve svém středu mládež, je to přímo hří chem, páchaným na celém hnutí. Dělnická mládež, má-li být vedena ve smyslu potřeb proleta riátu, je nutno, aby všichni vedoucí stali se členy politických

organizací strany komunistické, která reprezentuje avant gardu revoluční a soustavně se připravuje k převzetí státní moci .

Navrhujeme, aby sjezd vydal parolu, že všichni funkcionáři FDTJ musí být politicky organizováni.

Neorganizovaný člen nechť není k funkci připuštěn. Komunistické složky musí mít v rukou komunisté a ne bez partijní dělníci, neboť by se mohlo stát, že tyto by se vymkly svému poslání.

II. kraj Kladno Sjezd strany se usnáší a doporučuje Federaci DT), aby zave dena byla obligatorní příslušnost stávajících členů jednot

v Komunistické straně Československa. Ti členové, kteří do tří měsíců nestanou se členy strany, není možno více pokládat za členy FDTJ. ( Týká se pouze členů.) Sjezdem budiž znovu zdůrazněna povinnost okamžitého organizování se ve straně,

pokud se týče funkcionářů jednot. Důvody: Výchova FDTJ vedena je příliš jednostranně a ve

většině případě »činnost« jejich obmezuje se na proslovy před šikem, pořádání zábav a na jednostrannou tělesnou výchovu. Ukazuje se stále zřejměji, že dosavadní činnost FDTJ neskýtá nám záruky, že členstvo bude třídně vychováno. Nemají-li se

FDTJ zpronevěřit svému poslání, musí být učiněno výše uvede né opatření, aby jednoty zůstaly tím, proč byly vlastně vybu dovány : vytvořit z mládeže, po většině indiferentní, spolehlivý kádr příštího členstva. 679

II. kraj Kladno

Sjezd strany se usnáší, aby příští výkonný výbor strany vážně se zabýval otázkou sloučení všech složek strany, sto

jících mimo rámec FDTJ. Při sloučení musí zejména být zúčast něny : FDT), FKOJ, Rudé hvězdy; v ústředí FDTJ budtež dle po třeby zřízeny sekce sportovní, výchovné, kulturní. Taktéž tisk těchto složek budiž centralizován v jediný výchovný časopis, který by přinášel speciální hlídky, týkající se hnutí FDT), hnu

tí protiklerikálního, osvětového, sportovního. Po sloučení budiž zaveden jednotný příspěvek členský. Kdyby z technických důvodů nebylo možno v plném rozsahu provést výše uvedenou

centralizaci, budiž v době co nejkratší provedeno sloučení vý chovných složek strany ( Proletkult, FKOJ, aj. ) .

Důvody: Nic není tak trapně pocitováno, jako obrovská roz tříštěnost celého hnutí a je to také nejhlavnější příčinou, proč naše hnutí není na takovém stupni, jak bychom si přáli. Roz

tříštěností vyžadovány jsou na členech strany přílišné oběti fi nanční a také otázka volného času padá tu velmi v úvahu, ne

bot zpravidla jsou funkcionáři zúčastněni ve všech složkách strany, čímž hnutí nesmírně trpí a nese známky únavy a de

centralizace. Jsme toho názoru , že sloučením výše uvedených složek v jediný mohutný útvar poskytne nám záruky úspěšné činnosti do budoucna .

Krajský sekretariát KSC Karlovy Vary

1. Každé pololetí necht v okresech karlovarského kraje re feruje na schůzích resp. podává zprávy poslanec strany. 2. Necht je zřízena říšská škola strany, do níž by byli vy sláni schopní soudruzi, kteří by byli po absolvování této školy s to řídit krajské a okresní školy strany.

111. kraj Nymburk Výkonnému výboru budiž uloženo, aby zvolil komisi, která do příštího sjezdu by vypracovala podrobný návrh , kterým se všechny nepolitické odbory sdruží v FDTJ ( cyklisté, dramatic ké kroužky, Rudé hvězdy , FKOJ aj. ) .

Organizace Praha II Horní

Vážnost doby a budoucnost strany vyžaduje usilovnou orga nizaci mládeže. Jedna ze složek, která si vzala za úkol mládež v komunistickém duchu organizovat, jsou Rudé hvězdy. Veliká

většina měštáckých klubů , které pěstují kopanou, lehkou a těžkou atletiku atd., skládá se většinou z dělníků ; proto Ru 680

dé hvězdy vzaly si za svoji morální povinnost, by tyto mladé dělníky organizovaly ve svém středu, poněvadž v měštáckém prostředí jsou pro komunistickou stranu ztraceni. Hnutí toto

dle stále se zakládajících Rudých hvězd nabývá mezi dělnic tvem půdy, a proto je povinností všech složek strany tyto pod porovat .

Z důvodů těchto dáváme návrh ke sjezdu strany, aby Rudé

hvězdy byly jako právoplatná složka Komunistické strany Čes koslovenska sjezdem uznány .

Doufajíce, že sjezd strany uzná nutnost této složky, která se hlásí k III. internacionale a ji za právoplatnou uzná, zname náme se s komunistickým pozdravem.

Místní politická organizace Kyje žádá, aby do denního pořádku sjezdu zařazen byl bod: Slouče

ni kulturních složek ve straně a aby přidělen mu byl vhodný referent.

Sloučení kulturních složek ve straně jeví se nutností. Má-li

členstvo být ve všech organizacích a složkách , je kolikero členství a několikero placení, na což v dnešní době musí děl ník poukazovat. Představujeme si, že každý řádný komunista má být čtyři

kráte organizován: politicky, odborově, kulturně, družstevně. V kulturní organizaci strany buďtež shrnuty všecky vzdělá vací korporace a složky s jednotným ústředím a s jedním jed notným příspěvkem .

Organizace ta nechť má svoje sekce jako : tělocvičnou , sportovní, divadelní, pěveckou apod. Víme, že provedení takovéto reorganizace našich složek ve straně není věcí lehkou, ale jednat se o ní musí.

Místní politická organizace KSČ Žižkov III V Praze, Plzni, v Brně a v Bratislavě budtež zřízeny školy na vychování vedoucích soudruhů pro účely velkých revo lučních hnutí.

681

3. Z vnitrostranické diskuse

před II. sjezdem KSČ PRO NÁPRAVU LINIE STRANYI ( 1. Haken - výtah z článků )

Do diskuse předkládám výtah série článků, jež jsem zjara uveřejňoval v týdeníku Volnost v Nymburce. Vznik článků je ještě starší. Projevené v nich myšlenky měly být podkladem re ferátu na konferenci kraje v únoru, k jehož proslovení z nedo

statku času nedošlo a já jsem byl konferencí vyzván, abych místo referátu napsal články do Volnosti. Z různých důvodů došlo k uveřejňování až v květnu. Jaký byl vznik a účel člán ků ? Nemohl jsem již déle snést oportunní linii vedení strany, jež utlumovalo každou snahu po jejím zrevolucionování. AŽ

do té doby bojoval jsem proti tomuto směru tam, kde jsme k tomu měli možnost : v poslaneckém klubu. Jinak jsem tyto názory hlásal při každé příležitosti otevřeně na schůzích, kon ferencích a plenárkách organizací. Mohu říci, že všude setká

valy se s porozuměním a souhlasem dělnictva. Na mnohých místech se dělníci netajili s odporem k oportunní linii strany. Hlavním nositelem bacila oportunismu je bezesporně soudruh Šmeral, vůdce naprosto oportunního založení, jenž bolševizaci strany od počátku brzdil. Tak se projevil již při přijímání pod

mínek internacionály, při výstavbě strany na sjednocovacím sjezdu ( manželství na zkoušku, národnostní sekce s nadstav

bou ) , při mobilizaci proti Karlovi, pak politikou parlamentní, jevící se snahou dělat loajální opozici budováním jednotné fronty shora, pojímáním masové strany, jednotné fronty a děl

nické vlády. O vývoji oportunismu v KSČ dala by se napsat vel mi zajímavá studie, v níž by zajisté soudruh Šmeral hrál vý značnou roli. Soudruh Šmeral nikdy neměl obavy z elementů

pravých, nikdy nezavíral dvířek doprava, zato měl příslovečný strach z opravdových bolševiků. Proto tak drsně drtil levici Šturc Jílkovou , proto mu byla nepohodlná mládež atd. Když zí skal Krebicha pro svou linii, byl oportunismus ve straně neo byčejně posílen. Soudruh Šmeral své výklady zahaloval v chyt ré diplomatické obraty, jimiž hleděl napalovat nejen buržoazii, ale jež byly v rozporu s požadavkem upřímnosti k přátelům,

straně i internacionále. Ne že by soudruh Šmeral neuměl být · Rudé právo, 30. října 1924. 682

jasným a přesným ; k tomu mu nechybí ani vědomostí ani roz hledu. On úmyslně se zahaloval. A tak nejasnost výrazu a ne statečnost vůdcova byly nemalým pramenem oportunismu. Tento stav byl již nadále nesnesitelný a účel mého výstřelu

z Nymburka měl být hlasem, volajícím do boje proti oficiální linii strany. Leč články nebyly ani ústředním orgánem ani re vuí strany konstatovány a komentovány. Teprve V. kongres nadzvedl poklici našeho oportunního kotlíku . Mé kacířské názory staly se oficiálními názory internacionály. Upozorňuji čtenáře, aby si povšimli mé kritiky strany a oportunismu v ní,

výkladu hesla masové strany, jednotné fronty a dělnické vlády, i myšlenek o zrevolucionování ( či bolševizaci ) strany. Citáty z článků mají dokázat, že internacionála byla v podsta tě dobře informována o československé sekci, a mají i odmít nout tvrzení o konjukturním levičáctví, vyvolaném kongresem. Konečně nemusel bych snad ani ujišťovat, že ke kritickým po známkám o soudruhu Šmeralovi nevedla mne osobní nevraži

vost, ale okolnost, že on zaujímá význačné postavení ve straně. Než k citátům :

Citát z článku Úkoly revoluční strany, otištěného 22. května : Komunistická strana je dnes jedinou stranou světa , jež je nositelkou revolučního, třídního a mezinárodního boje prole tariátu. Je prvním požadavkem , aby strana byla organizována

a vedena tak, aby v každé situaci byla bojeschopnou. Není-li, pak není proletariátu nic platna.

Mechanické získávání členů, budování organizací a strany nesmí nám být účelem. Bylo by smutné, abychom na konferen

cích a sjezdech spokojovali se výpočtem členů a organizací, nýbrž hlavně nutno dbát na ukázněnost a pohotovost členstva. Strana je pouze prostředkem k výchově a výcviku, ale nesmí se stát cílem. Komunistická strana musí být armádou vědo

mých, ukázněných a odhodlaných příslušníků. Pouhá matriční příslušnost a zaplacené příspěvky nedělají ještě komunistu. Ja

ko moderní armáda je teoreticky i prakticky cvičena, má být cvičena i armáda komunistického dělnictva. Má být cvičena v kázni, obětavosti , odhodlanosti, pohotovosti.

Ale nutno si uvědomit, že právě dnešní doba je velmi nebez pečna pro oportunní sklony i pro výchovu bojeschopnosti děl nických mas. Právě dnešní doba je s to ' přivodit netečnost

a pokleslost. Tu nastává vedení strany obtížný, ale nutný úkol zaměstnávat dělnické masy tak, aby jejich revoluční myšlení nepokleslo, aby jejich kázeň a pohotovost neoslábla. O momen ty, jichž je možno použít k tomuto účelu, není dnes nouze.

Vždyť střídají se v krátkých intervalech tak důležité události v dělnickém hnutí Evropy, že jindy by stačila jedna jediná , aby horečně rozbouřila mysl dělníků. Upozorňuji jen na

Německo, jež je přímo v sopečném varu a v němž vývoj udá 683

lostí je velmi směrodatným pro celou střední Evropu. Je třeba , aby proletářské masy měst i venkova byly do těchto události

tak zainteresovány, aby se staly citlivou deskou, na níž by našlo odezvy vše, co se dělnického hnutí dotýká. Propadnout netečnosti znamená již prohru.

Říkal jsem, že dnešní doba je s to přivodit oportunistické , pravičácké sklony. Vždyť je zdánlivě klidná a jen zkušený po zorovatel postřehuje její vlnění. A skutečně se mi zdá,

že

dáváme se leckdy ukolébat a přicházíme na myšlení až příliš mírové, zapomínajíce, že jsme na frontě. Naše mnohé organi zace vykonávají funkce různých stolových společností a ničím v podstatě se nerozlišují od organizací pravičáckých . Naši

mnozí důvěrníci vedou své stádečko velmi pohodlně. Tu a tam svolají plenárku či veřejnou schůzi, vyberou příspěvky – ale nestarají se o kvalitu členů a organizace, nezkoumají ji měřít kem revoluční vyspělosti a bojeschopnosti.

Do oportunní kaše zatahuje naše mnohé organizace též účast v obecních výborech a vůbec účast na měšťác ko-demokratických institucích, jež všechny slouží měšťácké třídě a podpírají kapitalistický režim. Leckde naši soudruzi svůj úkol dobře nechápou nebo nedovedou se tak uplatnit, aby revolučnímu charakteru strany nezadali. Ba, z nedostatku

uvědomění a odvahy zabíhají do vod pravičáckých, maloměš táckých. Nezadat si v malých konkrétních otázkách je právě nejtěžší . Zůstat i tu věren revolučním zásadám znamená mít

velmi jemný smysl, dobrou revoluční výchovu a jistou porci statečnosti .

I parlament a měštácký parlamentarismus zbahňuje nejen

jednotlivce ( poslance a senátory ) , ale i celou stranu, jestliže parlamentní činnost poslanců revoluční strany pohybuje se v slušných mezích měšťáckého parlamentarismu a jestliže příliš strana strhuje pozornost mas na reformistické činy děl nického zákonodárství. Nehlásám tím naprosto negaci parla mentu. Jsem přesvědčen, že musíme využít pozic, jichž se v rámci demokracie zmocníme. Přesvědčil jsem se, že i parla ment je znamenitou školou uvědomovací pro dělnictvo . Myslím

to v tom smyslu, že dělnictvo poznává jeho přežilost, ne schopnost pro dělníky něco podstatného vytvořit . Na půdě parlamentní možno nejlépe konkrétními případy odhalovat

vládní socialisty, již nejsou ničím jiným než obsluhovači měš táckého státního stroje . Parlament však musí být pro dělnictvo jen vedlejším polem boje. Jinak dostala by se strana na šikmou plochu, po níž sjela sociální demokracie. V rámci měšťácké de

mokracie nelze proletariát ani nasytit, ani ubytovat, ani ošatit, natož osvobodit . Tvrzení pravičáků, že demokracií dojdeme k socialismu a vládě proletariátu, je buď ohromnou hlouposti či ohromnou lží. Toho jsme si vědomi, a proto hlavní pozor 684

nost musí být věnována masám chudého lidu venkova i měst. Ty uvědomit, získat, vychovat a připravit k akci, je jediným

velikým úkolem revoluční strany v tomto období. z článku Rozřešení volbami ? ( 29. května ) :

Měšťácká demokracie nemůže dělnictvo uspokojit, ale do

konce mu je nemožné v rámci měšťácké demokracie provést třídní osvobozující zápas s buržoazií. Demokracie v kapitalis tickém státě je pouze forma nadvlády měšťácké třídy ! Dělnic tvu mělo by být jasným, že stará měšťácká forma nemůže mu být nástrojem k rozbití buržoazní vlády, jako je jasným, že nožem na chleba nelze řezat skla .

Je pravda, komunisté tento náhled odmítli a zkušenosti z ce

lé Evropy ukazují stále přesvědčivěji na lživost a bláhovost oportunní poválečné taktiky sociálních demokratů. Leč přece, zdá se mi, že i u nás někteří soudruzi až příliš

spoléhají na parlamentní akce, parlament, volby a vůbec na celou měštáckou demokracii. Desetiletí byly oči dělníků stáče

ny k parlamentu, nedivme se, že mnohý jich těžko od něj odtr huje. Je totiž pohodlnější spoléhat se na parlament než pustit se v přímý boj. Ale jemu se konec konců dělnictvo nevyhne. I z naší strany je často voláno po nových volbách. Děje- li se tak často, domnívám se, že může být dělnictvo sváděno k myl

ným domněnkám a závěrům . Jedině tehdy, podaří-li se strany dnešní vládní většiny rozložit, byla by naděje na novou konste

laci politickou. Nelze již zapírat, že rozklad stran postupuje. Pod hospodářským tlakem, pod rychlým tempem nových udá lostí nastává diferenciace v rámci stran poměrně velmi rychle. Nová vnitropolitická konstelace závisí na rozkladu stran. Re

voluční strana přirozeně napomáhá rozkladu, těží z něj, hledí ovlivnit nové složky . Ale i tu třeba mít na zřeteli potřeby revo

lučního proletariátu: rozložením moci měšťáků posílit bojov nou frontu pracujícího lidu . Nemysleme na to, s kým dělat koalici , ale na to, s kým dělat revoluci. Jestliže nové volby jsou s to přinést obtíže měštákům a so

ciálpatriotům s vytvořením vládní většiny, jestliže jsou s to uspíšit rozklad měšťácké demokracie a vyhrotit poměry k akci,

pak jsme pro ně. Ale pak v našich signálech volebních musí zaznít i signál revoluční.

Dnešní politickou situaci vidím sice dosti vhodnou k dobytí vítězství opozicí, ale nevidím ji zralou pro získání těchto mas k revoluční akci. Obávám se, že bychom totiž mohli jako opo

ziční strana vyhrát, ale jako revoluční prohrát. Vyhrát však ja ko opoziční strana, dostat se popřípadě do nějaké koalice či vytvořit tzv. dělnicko-rolnickou vládu, znamená, že strana pro padne sociálnímu oportunismu, ztratí revoluční charakter a přestane být nástrojem bojovného proletariátu . Čili opakova la by se tusarovština z roku 1920, nové zklamání dělnictva 685

a potřeba nové revoluční dělnické strany. Proletariát nepotře buje strany k dobytí ministerských křesel, ale potřebuje strany jako nástroje k dobytí moci a k osvobozeni.

Také heslo » jednotná fronta« je heslem revolučním , nikoli heslem koaličním . Ono má rozkládat živly oportunní a organi zovat živly revoluční. Vytvoření jednotné fronty znamená již sešikování proletářských sil k revolučnímu nástupu. Jednotná fronta znamená již občanskou vojnu. Dělnickorolnická vláda, ustavená vítězným postupem proletářských mas měst a venko va, nebude vládou koalični, ale vládou revoluční. Chápeme- li takto jednotnou frontu a dělnickou vládu ( vládu revoluční či diktaturu ), pak teprve poznáme její důležitost

a oprávněnost. Jednotná fronta je útvar bojovný, dělnicko rolnická vláda je diktatura. Jednotná fronta vytvoří se v re volučním záchvatu a jejím zpěvem bude : »Uhodila naše hodi na . «

Jiné výklady jednotné fronty a vlády dělníků a rolníků jsou oportunní a klamné. Jiná dělnickorolnická vláda než revo luční se nejen neudrží, ale také dělnictvu ničeho nedá.

z článku Revoluční nástroj ( 12. června ) :

Politická strana je živoucím útvarem třídní a politické orientace. V dnešní době přiostřených třídních protiv jsou po litické strany čím dále vyhraněnějším výrazem třídním, a kte ré jím ještě nejsou, rozkládají se, aby jím byly. Odtud plyne neustálý kvas ve stranách, tvoření se křídel, levic a pravic. To to přesunování a rozhraničování je nutným předpokladem čistoty třídního boje a občanské války.

Nynější doba zostřených třídních protiv či jiným termínem řečeno nynější revoluční období nesnese na dlouho lživé poli tiky. Strana komunistická musí být proto čistým výrazem pro letářské třídy a její organizace i taktické vedení musí sledovat bojovné třídní zájmy. A tu nemožno se vymlouvat, že není

k tomu či onomu činu situace. Někdo by neviděl vhodné situa ce nikdy . Při každém boji je možnost ústupu či prohry, ale nejdeš- li v boj, nevyhraješ. Jsou lidé mezi námi, kteří fatali

sticky čekají na » příhodnou situaci«, ale poněvadž ji nevidí, svádějí k oportunismu. Konečně situaci vytvářejí zase jen lidé. K vytváření situace nutno tedy pracovat. Je-li nynější mezi národní situace nevhodná k přímému útoku, nutno pracovat tak, aby se nám výhodná situace přibližovala . Generální štáb armády i hráč na kulečníku musejí si umět situace k útoku vy

tvářet. Štáb dělnického hnutí musí tedy v nynějším období při pravovat situaci k vhodnému a vítěznému útoku. Příprava záleží jednak ve vhodné organizaci, kázni a výzbroji komunis tické strany, a pak v rozkládání a demoralizování nepřátel. 686

Organizace revoluční strany nesmí ustrnout, jinak je nebez pečí zbahnění. Musí být pohyblivá, přizpůsobivá, aby účelu do sáhla . Výkonný výbor internacionály je si toho vědom, a proto právě vydal rozkaz ke změně organizační formy. Nová forma,

založená na závodních sekcích, má za účel dojít k cíli, jenž byl již dříve vytyčen: k masám, k jednotné frontě. Pomocí závod ních sekcí, pomocí závodních organizací má komunistická strana a její program vnikat mezi dělnictvo přímo

továr

nách, dílnách a na polích. Komunistický program má se stát takto programem proletářských mas. V továrnách, dílnách a na polích má být položen základ k sovětskému zřízení. Stará soustava, založená na místních organizacích, jíž nám

nevyhovovala. To potvrdily zejména zkušenosti, učiněné v Německu. Poučíme-li se z nich, uspoříme si možné zklamání. Komunistické myšlenky musíme dostat do dělnických mas, voj ska i do celého státního aparátu a musíme hledat prostředky a cesty, aby se tak stalo. Tímto zřetelem bude řízena organi zační forma strany, parlamentní klub i práce v obecních za

stupitelstvech. Všude nutno mít na paměti, že jsme revoluční stranou, jež má docela jiné poslání než strany ostatní. Všech ny naše počiny nechť jsou řízeny zorným úhlem revoluce.

Dnešní doba je jen zdánlivě klidná . Jemnější pozorovatel na jde stále a stále důkazy o tom, že žijeme v revolučním období. Nynější klidnější fáze nutno plně využít k cílevědomé přípra vě , aby útok, jejž proletariát podniknout musí, byl proveden přesně podle zákonů vojenské strategie. A k tomu je třeba

v prvé řadě odhodlané, organizované, ukázněné proletářské armády. Komunistická strana, tot revoluční nástroj. Z článku Na fóru internacionály ( 10. července ): Pozoroval jsem již dávno, že některé projevy jednotlivých

soudruhů, jakož i celé akce strany vnášely do dělnictva ne správné názory na taktiku a úkoly revoluční strany, a i když neměly tohoto přímého úmyslu, byly pramenem omylů. Je nej těžším úkolem ' vedení masové strany, aby samo nestalo se obětí pohodlnosti masy , ale aby naopak udržovalo ji v pohoto vosti, kázni a bojeschopnosti.

Uznávám výtky a rady, jež se dostaly vedení československé sekce Komunistické internacionály, za zcela oprávněné. Přišly

ještě včas, aby zachránily stranu před zaběhnutím do oportun ních vod, jež jsou v nynějším období velmi lákavé. Bylo-li vy dáno heslo budovat komunistickou stranu jako stranu maso vou, neznamená to nebrat do strany kdekoho, zbudovat veli kou stranu tím, že se program a taktika strany upraví tak, aby

vyhovovaly neuvědomělosti a pohodlnosti masy. Naopak. Všechny akce a projevy musi mit na zřeteli přiblížit prole tářské masy měst a venkova ke komunistickému programu tak , aby se stal jejich přesvědčením a jejich nezvratnou po 687

třebou . Tato cesta k budování masové strany je obtížnější a zdlouhavější, ale jejím výsledkem je pak ukázněná strana, která, i když nepojme dělnictvo všechno, bude je všechno ovládat. Neboť doufat, že všechno dělnictvo dostane se do ko munistické strany, a čekat, že teprve tehdy bude strana schop

na masové akce, je náhled naprosto mylný a zavrženíhodný. Ba řeknu, že proti každému, kdož by tímto způsobem zakrýval svou zbabělost a lenost, musí být rázně zakročeno.

Nutno však přiznat , že komunistické hnutí v ČSR má značný význam v proletářském hnutí střední Evropy. Než nelze pře hlížet okolnosti, že jsme sousedy Německa, jež bude brát ne sporně v proletářském hnutí význačnou úlohu a jež nezůstane jistě bez odezvy i u nás. Proto také poměry v Německu byly velmi obšírně na kongresu projednávány. Někteří soudruzi jsou mínění, když teď máme konsolidova nou stranu, má být klid, a nepříjemně se jich dotýká jakákoli

kritika vedení a postupu a jakákoli organizační změna. Už ten to náhled je oportunní, revolucionáře nehodný. Revoluční stra na musí být živým organismem, musí být v neustálém varu . Jen tak bude se přizpůsobovat rychle měnícím se situacím, jen tak může pronikat, jen tak může vychovávat. Nelze ovšem trpět živ

lů naprosto rozkladných, jež z osobní nezodpovědnosti či ma lichernosti vnášejí jen do mas zmatek. I na dobrého koně je

třeba biče a i v dobře organizované straně je třeba kritiky a kontroly .

Je přirozené, že dělnictvo, jež v posledních letech prožilo několik otřesů svých organizací ( pravice, levice, centristé, bo je v odborech ) , je mnohde unavené a vybudovalo -li si opět stranu, stranu komunistickou, lpí na její jednotě a mnohde těžce nese, je-li v tomto hnízdečku znepokojováno. Ale jak jsem již ukázal v článku o úkolech revoluční strany, nelze má-li strana dostát svým revolučním úkolům spoléhat na

klid a teplé hnízdečko straničky . Ani výkonný výbor, ani orga nizace a odbory nesmějí propadnout myšlence na klid. Revo luční strana musí být žhavou výhní, v níž se stále roztavuje a znovu formuje . Nebude -li takovou , ustrne, ztuhne, až ko nečně bude rozbita a hozena do starého železa . Prudké disku

se v ruské komunistické straně i na kongresu internacionály neznamenají rozklad, nýbrž snahu, aby komunistické strany

byly stále živým a bojeschopným organismem. Jsem náhledu, že i v naší straně je třeba diskuse, revize a precizace směrnic. Potřebujeme ji jako pokrm soli. Doufejme, že po kongresu se tak stane a podzimní sjezd strany může přinést velmi cenné ovoce .

z článku Pro komunistickou stranu ( 17. července ) :

Když postupně přecházeli jsme od levičáctví ke komunismu, i když konečně sjednotili jsme se v komunistické straně a stall 688

se sekcí Komunistické internacionály, nebylo tím ještě řečeno, že ve všem vyhovujeme požadavkům revoluční strany. Komu nistická strana Československa vyrostla rychle, snad až příliš rychle, ve velikou stranu a už tato okolnost je podezřelá . Ani

v Německu, kde byly pro vzrůst revoluční strany daleko pří znivější podmínky než u nás, nevnikla komunistická strana tak do mas dělníků jako v ČSR . Nad touto skutečností je se třeba zamyslet .

Zdá se, že strana komunistická v Československu dělala

vstup do strany až příliš jednoduchým a pobyt v ní značně po hodlným . Totiž, že od svých příslušníků žádala velmi málo. V mnohých organizacích přijímají se členové velmi ledabyle, nekriticky. Je pravdou, že je těžko přihlášku některého děl níka odmítnout. Je však třeba, aby každý jednotlivý příslušník

strany byl nucen k naprostému plnění povinností ( nemyslím tu jen na příspěvky ) a musí se mu dát příležitost, aby mohl své třídní a proletářské přesvědčení prokázat, tj. v tomto ob dobí ukázat naprostou spolehlivost a pohotovost v plnění příka

zů strany a účinně se zúčastňovat akcí strany. Kdo neukáže to lik obětavosti, aby plnil drobné příkazy strany, jež v nynější době nevyžadují beztak veliké obětavosti, dokonce už ne oběti,

nepatří do komunistické strany. To platí nejen o dělnících, ale zejména o zřízencích strany, poslancích a senátorech. Revo luční strana nepotřebuje liknavců a trubců. Pohodlnost a likna

vost jsou počátkem hniloby a neschopnosti. Aby strana k to muto úpadkovému bodu neklesla, je třeba, aby vedení strany své masy vhodně a účelně zaměstnávalo a aby též kontrolova lo, jak byly rozkazy vyplněny. Jedině takováto přesná a přísná kontrola je s to zachovat celé hnutí v pohotovosti, poněvadž

potom víme nejen kolik má strana příslušníků, kolik zaplaceno na příspěvcích, ale a což je u revoluční strany nejdůležitější čeho je schopna. Ukládat povinnosti jen podle počtu členů je nedostatečné a vždy selže. Kromě toho mohlo by toto stano

visko přinést nečekaná překvapení, zklamání a těžké škody. Výkonný výbor strany má tedy před sebou velmi vážnou

a odpovědnou práci přiblížit nynější komunistickou stranu v Československu k ideálu revoluční strany. Přiznejme si, že vý tky, jež straně byly činěny na posledním kongresu v Moskvě, nebyly neodůvodněny. Nesmíme být jimi roztrpčeni, naopak povzbuzeni, abychom hledali cesty k nápravě. Snad my sami najdeme na sobě více nedostatků, než byly nám vytýkány v Mo

skvě. Z podněcování sil vlastních i nepřítelových plynou tytéž těžké následky jako z přeceňování. Kdybychom schopnost strany posuzovali jen podle počtu, dospěli bychom nejen k těžkým omylům v případě akce, ale uváděli bychom interna cionálu i ostatní sekce v omyl . Boj proletariátu o moc není hříčkou, v níž by lehkovážnost neměla následků , naopak , vyža 689

duje téměř matematických výpočtů. Právě tak jako je třeba potírat oportunitu, jež často prýští ze zbabělosti, tak je i třeba

potírat lehkovážnou romantiku. Strategické plány i manévry proletářské armády musí spočívat na reálném ocenění všech okolností, jež jsou s bojem v jakékoliv souvislosti .

Zápas proletářské třídy s měšťáckou třídou o moc je občan skou válkou, at již je veden formou jakoukoliv. Je válkou , již nutno vést podle platných pravidel válečné strategie jako každou jinou válku. Je třeba, aby vůdcové proletářské armády byli nejen národohospodáři a politiky, ale v určitém slova smyslu i vojáky, generály, znalými základních pravidel válečné strategie. Myslím nejen na znalosti taktické, ale i hos podářské. Znalost a správné ocenění hospodářské i politické situace vnitřní i zahraniční je právě tak důležitá jako nutnost ukázněné, organizované proletářské armády. Výkonný výbor revoluční strany je tím, čím je u armády generální štáb. V této odpovědné době musí být ovšem složen z nejschopnějších a nejsvědomitějších soudruhů .

Z neotištěného článku o komunistickou stranu, psaného počátkem září do Volnosti : »V československé komunistické straně zahájen byl diskusní ruch. V celé straně nastalo vlnění, jež předtím velmi ostře se vybíjelo v sekci ruské a německé a jež jistě zachvátí i sekce ostatní. Někteří soudruzi jsou neli

bě dotčeni rozbouřenou hladinou strany, přejíce si klidu. Těm to soudruhům nutno říci, že revoluční strana nesmí propadnout klidu, nesmí ustrnout, ale musí být stále živá a přizpůsobivá. Tvoření se levic, levých křídel, je úkazem přirozeným a nut ným. Dnes je již známo, že i v internacionále i v ruské sekci I v ostatních sekcích vyvinuly se dva směry : pravý a levý, oportunnější a revolučnější, jež musely se nějak vyrovnat.

Předmětem zápasu v ruské sekci byla Nová ekonomická poli tika a soudruhům je známo, že oportunní směry byly úplně poraženy. V internacionále i v sekcích byla kromě ruské otáz

ky otázka německé podzimní akce . I tu pravý směr doznal úplné porážky a vedení sekce německé přešlo do rukou le vice. Kromě zmíněných již otázek byla to zejména otázka jed notné fronty a dělnické vlády, jež byla předmětem revize po sledního kongresu. Je nepopíratelno, že bylo třeba v těchto otázkách jasnosti a přesnosti. Být oportunistou není ještě hříchem. Ba v některých situa cích mohla by brzda oportunistů i prospět. Oportunisté jsou i v revoluční straně nutni, nesmějí však nabýt převahy, nesmě

jí stranu ovládat. Oportunista v komunistické straně musí však být komunistou a ne sociálním demokratem ... Debata o kon gresem přijatých tezích je zbytečná a má význam jen potud, pokud se omezuje na hledání cest, po nichž bychom nejrychle ji došli tam, kam nám internacionála ukázala ... Soudruzi, 690

dejte se s nadšením do další práce na přebudování strany, učiňte, aby každá buňka, každá organizace byla živým revo lučním ohniskem, schopným akce, a je po oportunismu. Poho

dlnost, zbabělost, netečnost, neschopnost – tot oportunis mus. Zabijme oportunismus každý v sobě a nebude ho ani v or ganizacích, ani ve vedení.«

Potud moje články. Je přirozené, že soudruzi, sledující cíl,

aby KSČ vyhovovala požadavkům revoluční strany, těžce nesli její sklon k oportunismu. Ti uvítali kritiku československé sek ce na V. kongresu se zadostiučiněním a byli jí ve svých sna

hách posíleni. Kongres rozhodně odsoudil oportunní úchylky

některých sekcí a přikázal nápravu linie. Pro tuto směrnici hlasovali všichni delegáti KSČ, tedy i Smeral i Kreibich, a proto všichni mají povinnost podle ní ve straně pracovat. Pravé křídlo internacionály bylo V. kongresem poraženo. V Německu již byly z toho vyvozeny důsledky, musí být vyvo zeny i u nás. Organizovat nějaký odpor – ať již pasívní či ak tivní

proti nynějšímu směru v internacionále zprava zna

mená oslabení internacionály a toho nemůžeme připustit. Exe kutiva internacionály musí mít plné záruky o tom, že usnesení kongresu budou prováděna. I soudruh Kreibich bude nucen překonat uraženou ješitnost a čím dřív tak učiní, tím lépe.

Delegáti sjezdu KSČ nesmějí se dát strhnout k vyhloubení se bemenšího příkopu mezi KSČ a internacionálou, naopak sna hou autoritu její u nás i za hranicemi upevnit. Toho docílí,

když se nejen postaví bezpodmínečně za usnesení kongresu, ale když na sjezdu učiní taková opatření, která by byla záru kou, že budou plněna . K tomu bude potřebí, aby předem zlomi

li každý pasívní i aktivní odpor proti provádění kongresových usnesení . Pochopí-li delegáti dobře situaci, učiní tak. Ne-li,

přivodí straně dlouhou periodu těžkých vnitřních bojů, které oslabí nejen naši sekci , ale i pozici internacionály. A vnitřních bojů nejméně můžeme potřebovat ted, kdy máme tvořit jednot

nou , bojeschopnou frontu všeho proletariátu průmyslového í zemědělského.

V. SVĚTOVÝ SJEZD A ÚKOLY NAŠÍ STRANY ( Referát B. Šmerala na krajské konferenci KSČ v Kladně 28. zá ří 1924 )

Soudruzi a soudružky ! Používám této příležitosti referátu na konferenci kladenského kraje, abych formuloval své názory pro diskusi , která je vedena v naší straně po V. světovém sjezdu.

· Rudé právo, 2. října 1924; konfiskované části jsou doplněny podle fotokopie archívního výtisku téhož čísla před konfiskácí. 691

Když jsem se na jaře 1920 poprvé vrátil z Ruska, nejel jsem

do Prahy, nýbrž sem, do vašeho proletářského hornického obvodu . Ve zdejším vašem listě uveřejňoval jsem prvé články o tom, co jsem v Rusku viděl a čemu jsem se tam naučil . Kla

denský revír společně s Hodonínem a Třebíčí byl v české ob lasti prvým obvodem, který pomohl myšlenku komunismu pro sadit v masách českého dělnictva, u něhož převrat vytvořil tolik objektivních podmínek, že více než dělnictvo kterékoliv

jiné země v sousedství podléhalo iluzím nacionálním a demo kratickým. Kladensko mělo příležitost nejvíce se zocelit, nejvíce vykonalo a také podstoupilo nejvíce obětí za bojů pro sincových 1920. Kladno považuji také ted za nejvhodnější místo, abych zde přednesl to, co mohu říci k starostem, jimiž

je dnes naplněn život naší strany, poctivě usilovně uvažující o prostředcích a cestách svého dalšího zdokonalení. Řada dobrých soudruhů vyslovila v uplynulých týdnech pře de mnou obavy, zda diskuse té formy a toho obsahu, jak je ve dena, nezpůsobí straně vážných škod , a zda dokonce nehrozí vyvolat krizi, novou roztržku strany.

Soudruzi, můj dojem je, že nyní už tohoto nebezpečí není. Přiznám, že na počátku nebyl jsem zcela bez obav. Strana naše je mladá. Jsme teprve před druhým svým sjezdem, v třetím ro ce od založení. Bolševicky bezohledné veřejné diskuse nebyly něčím obvyklým v minulosti dělnického hnutí západní a střed

ní Evropy. Mezi námi všemi je mnoho přepracovanosti a ner vosy. Jakmile diskuse dostala se do proudu, bylo předem nut no počítat také s nepřesnostmi, přeháněním, někdy snad i s nepravdou. Bylo předem nutno počítat alespoň se zárodky

frakčního ducha a s tím, že k opozici, když jí byla slíbena pod pora exekutivy, najednou začnou se tlačit také soudruzi, kteří před tím necítili nutnost opoziční stanovisko vyjadřovat

a kteří mohou být ovládání různými pohnutkami. Když sesta vuji prozatímní bilanci z dosavadní diskuse, mám dojem , že leckde jsme si v zápalu boje udělali bouli na čele, vyrazili ve

svém domě okenní skla, jsou některé organizace, kde je otráve nost, jsou jednotlivá místa, kde došlo mezi soudruhy ke spo rům frakční vášnivosti. Vedení diskuse takovým způsobem je

nutno samozřejmě vážně zakřiknout. Pravidelně nálada děl níků v organizacích sama se postavila hned proti prvým tako vým pokusům nevěcnosti. Ale celkem je nyní stav ten, že něja

ké nemožné vybočení větších rozměrů v projevech i náladách se nestalo a nakonec i rozbitými okny vane k nám čerstvý vzduch. Soudruzi z opozice, kteří jistě potvrdí, že mají pro svou kritiku naprostou volnost a že nikdo z nás jim jejich práci

neztěžuje, veškerou svou schopností usilovně před nejširší děl nickou i nedělnickou veřejností hledí zjistit nedostatky vedeni strany. Sami při tom právě tím, když, kritizujíce, jsou nuceni 692

1

vystupovat na plenárkách, pomáhají současně zjištovat nedo statky své vlastní, hranice svých vlastních sil a možnosti

v praktické práci. A za třetí, v procesu diskuse přicházíme k jasnějšímu, výraznějšímu uvědomění si nedostatků mas pří

slušníků naší strany, jednotlivých organizací i jednotlivých článků aparátu. Jeden velký nedostatek však prozatím ještě dis kuse po mém soudu má : mám dojem, že dosud nedovedla vyvo lat tak velký zájem dělnických mas, jaký by byl žádoucí, že se

vede příliš na povrchu našeho hnutí, neuvádějíce dosti do po hybu jeho masové hlubiny. Myslím, že v diskusi máme první

etapu za sebou. Nepotvrdily se obavy, které porůznu byly. Tu a tam se projevily výstřelky, proti těm pravidelně dělníci v or ganizacích sami zdravým instinktem vystoupili, svým celko vým chodem však diskuse stranu nejen » nerozbíjí«, nýbrž na

opak , rozmnožuje naše sebepoznání, do dělníků vlévá dů věru , že komunisté nic netutlají a i třídní odpůrci nemohou

ji sledovat jinak, než s vnitřním respektem. Nyní mám dojem, že dostáváme se do druhé etapy diskuse. Ta by měla být už mnohem méně všeobecnou, abstraktní, mělo by se jí účastnit mnohem více dělníků z továren než dosud, měla by zejména

soustředit se na to, co prakticky, konkrétně dělat v budouc nosti, aby strana v duchu V. sjezdu byla co nejrychleji a co nejvíce dále zdokonalena . Jakmile se dostaneme na toto pole, pak už považuji za úplně vyloučeno, že by nás mohla diskuse rozkládat. Jakmile začneme mluvit o úkolech budoucnosti, uvi díme ihned, že V. světový sjezd nám odkázal tolik práce, že všichni navzájem potřebujeme spolučinnosti. Nikdo by nemohl

nést odpovědnost, kdyby některá skupina vyšla z nynější dis kuse tak omrzelou a v radostné vůli k práci podlomenou , že

by plné využití jejích sil ve prospěch hnutí bylo ztíženo. Chci věřit, že nakonec nynější spor přes to, že v jednotlivostech se

v něm také vybočuje, nejen nezanechá mezi námi nějaké pře hrady trpkosti a nálad, nýbrž že všechny nejlepší sily v nast straně ještě více než dosud srazí dohromady k přátelské důvě ře a k radostné, společné práci. Věcí úplně vedlejší je, kdo na kterém místě bude pracovat. Chci přímo prohlásit, my, kteří jsme dosud nesli a neseme odpovědnost za vedení strany, jsme zárukou, že z diskuse nevyvine se v žádném případě boj o moc ve straně. Odpovědná místa, na něž jsme byli postaveni, ne jsou naše osobně a nejsou našimi na věky. Jsou každé chvíle bez jakýchkoli vnitropolitických otřesů volny, kdyby sjezd strany uznal změnu za účelnou , třebaže víme, že v určité si

tuaci setrvat při funkci a odpovědnosti je vážnou povinností,

třebaže výslovně upozorňujeme, že opozičním soudruhům opo zice nedává ještě větší způsobilost k řízení strany a že i o každé osobní změně musí být vážně uváženo. Už toto naše

stanovisko činí jen každou myšlenku na boj o moc ve straně 693

bezpředmětnou. Když dále hned teď v úvodu svého referátu

prohlásím, že naprosto mimo spor a mimo jakoukoli diskusi je ta skutečnost, že rozhodnuti, učiněná světovým sjezdem, musí

být přijata a prováděna každým, kdo chce zůstat příslušníkem internacionály, myslím, že jsem vyslovil vše, co bylo potřeba předem říci k rozptýlení případných obav a k tomu, aby zde na konferenci bylo vytvořeno ovzduší klidu a věcnosti, v němž budeme moci nejlépe jednat o otázkách a úkolech, souvise jících s V. světovým sjezdem.

Vystoupení opozice na světovém sjezdu

Po tomto úvodu přecházím ihned do středu věci. Řeknu ote vřeně, že vystoupením opozice takového složení, takové roz hodnosti a takové organizovanosti na světovém kongresu jsem byl v prvé chvíli překvapen. V čele opozice stojí soudruzi Neurath, Fried, Verčík, s ní se spojila mládež, za kterou pro hlášení na kongresu učinil soudruh Hršel. Byl jsem překvapen proto, poněvadž až do odjezdu do Moskvy jsem neviděl pří znaků, že by právě tito soudruzi měli vnitřní nutnost nějakou

organizovanou soustavnou opozici proti vedení strany vést . První tři byli půldruhého roku členy výkonného výboru strany , soudruh Neurath členem užšího výkonného výboru. Soudruh Neurath několikráte až do brněnské konference nepříliš pevně - já jsem měl dojem, že tak činí více, aby vymezil svou odpo vědnost naznačil, že má své samostatné stanovisko v otázce

německé a v otázce ruské opozice. Ale jak už jsem řekl, do brněnské konference i tyto své názory neprosazoval nijak usi lovně, naproti tomu ve všech domácích otázkách politických

I taktických byl s námi, ostatními členy výkonného výboru úplně zajedno. Soudruh Verčík byl jiného názoru než soudruh

Neurath v otázce ruské, zejména ohledně soudruha Trockého ; nespokojenost jsem na něm pozoroval jenom v tom ohledu, že myslel , že zanedbáváme Slovensko a že by hnutí na Slo vensku mělo mít více autonomie. Soudruh Fried choval se

pasívně a do širšího výkonného výboru po dlouhé měsíce vů bec nejezdil . Přiznávám, že jinak chovala se mládež, která už v období před kongresem několikráte adresovala výkon nému výboru kritické podněty, případně výtky. Její vystoupení

na světovém kongresu proto nepřekvapilo. Ve straně byla 1 před sjezdem určitá skupina vědomé nespokojenosti s ve dením strany. To však bylo v souvislosti s opozicí, kterou jsme měli v období IV . sjezdu, soudruh Neurath představitelem této nespokojenosti nebyl a také nechtěl být. Výslovně pravím , že opoziční vystoupení soudruhům nemůže být vytýkáno. Světový

sjezd je sjezdem jednotné světové strany. Nezná vázaných mandátů a ruší pouta domácí disciplíny. Ale opakuji, z důvodů 694

výše uvedených byl jsem vystoupením menšiny delegace pře kvapen .

Mám ještě dnes dojem, že soudruzi, už když opouštěli Pra hu, nebyli si zcela vědomi, že vystoupí na sjezdu tak, řekl

bych, slavnostně, organizovaně, programově a že svým vy stoupením položí základ pro celou kritiku sjezdu. Bylo sice už na brněnské konferenci pozorovat, že cílevědomá snaha snaží se utvořit proti dosavadnímu vedení strany organizo

vanou skupinu opoziční. Myslím však, kdyby soudruzi byli by vali věděli, že jejich sdělení stanou se základem tak pro

nikavé kritiky a usnášení se světového sjezdu, že by byli bývali pro tuto kritiku už z Prahy přivezli materiál přesnější. Nebot

kritika, fiž o naší straně ve svých usneseních formuloval sjezd, je v podstatě správná, třebaže při tom pomlčení o práci, již jsme právě v posledním roce vykonali, a o výsledcích, jichž

jsme dosáhli, působí dojmem jednostrannosti. Ale některé po drobnosti v řečech delegátů ( Treinta, Hansena ) , a též některé

části řeči soudruha Zinovjeva obsahují určité nesprávnosti, způsobené právě tím, že opozice věcný a přesvědčující ma teriál pro tuto kritiku sjezdu nepředložila. Nepředložila ho, ačkoliv tento materiál zde je, poněvadž naše strana stejně jako jiné komunistické strany mimo Rusko přirozeně není ještě dokonalou stranou bolševickou a má mnohé nedostatky.

Nemůže překvapovat u exekutivy KI –

chce-li v dobrém

úmyslu, aby některou stranu zdokonalila, provést na ní tvrdou masáž kritiky když si k tomu cíli vyžádá a do jisté míry třeba i zorganizuje spolupráci těch místních soudruhů , jež uzná za vhodné. Mnozí soudruzi z opozice mají alespoň názor,

že splnili tento dobrý úkol ve službách exekutivy . Ale i z hlediska tohoto účelu myslím, že smím říci, že nepřipravili svou práci přesně a svědomitě. Pro ty závěry, k nimž sjezd došel, je v naší skutečnosti dost věcného materiálu, že k odů vodnění těchto závěrů mohl a měl být připraven mnohem věc

nější základ, než se projevy opozice stalo. Tvrdím , že i z hle diska opozičního účelu soudruzi na sjezdu vystupovali méně věcně, než vystupovat mohli a měli. Vystupovali bez přípravy, bez sebrání dostatečného materiálu, s prohlášeními, praco vanými v poslední chvíli, nachvat, sestavenými tak, že z nich vane odcizenost konkrétním poměrům domácím a mechanická šablonovitost, už předem a za každou cenu snažící se vyjít

vstříc určité tendenci. To zejména zřetelně vycítili mnozí děl ničtí příslušníci strany doma na obsahu i tónu prohlášení, přečteného na sjezdu později se dostavivším soudruhem Vasil

jevem, delegátem z Podkarpatské Rusi. Ale je možno na všech projevech ukázat, že soudruzi z opozice základ pro kritiku sjezdu na naší straně nestavěli se zvláštní pečlivostí, svědo mitostí a solidností. Vnitřně zřejmě měli poctivé přesvědčení, 695

že jsou pomocníky exekutivy při bolševizaci strany, ale na sjezdu provedli tuto práci celkem hodně pohodlně a lacino.

Beru na příklad prohlášení soudruha Hršela ( za mládež ). Tento soudruh s velikým klidem světovému sjezdu oznámil »oportunistické úchylky ne v jednom , ale ve mnohých článcích

soudruha Hůly, Vaňka a Friedricha « ,1 ačkoli doma, do sjezdu, soudruh Hršel ani v jednom případě neučinil naprosto ničeho,

aby tyto oportunistické úchylky odhalil a vyvrátil. Nesprávně informoval soudruh Hršel sjezd, když pravil: »V otázce práce na venkově neučinila strana až do voleb v Podkarpatské Rusi

ničeho ... Při krvavých represáliích proti mužikům Podkar patské Rusi neučinila strana nic mimo interpelace v parlamentě a dvou velkých schůzí... Strana na poli antimilitaristické prá ce neučinila nic ... Při příležitosti německých událostí v říjnu nebyli dělníci dostatečně pro věc mobilizováni. Tisk strany v prvé řadě český, zvláště ústřední orgán strany, nepřinášely dostatek materiálu k vývoji událostí v Německu, a pokud tomu tak bylo, se značným opožděním a ne vždy na vynikajícím

místě.« 2 Stejné nesprávnosti mohu uvést z projevu, jejž jmé nem opozice učinil na sjezdu soudruh Fried z Košic. Tento vytýkal straně, že »hledá sblížení se sociální demokracií za účelem vytvoření koaliční vlády«. Tento přednesl dále některé výtky našemu tisku a parlamentní činnosti, jejichž částečnou alespoň správnost nechci popírat, ale hned nato přišel zase

s tvrzením úplně nepravdivým, že »v kruzích poslanců vy vstala myšlenka obrátit se memorandem na Svaz národů, aby

uskutečnil autonomii Podkarpatské Rusi« .3 Stejně zbytečným a účelu vystoupení opozice škodlivým přeháněním bylo, když soudruh Vasiljev z Podkarpatské Rusi informoval sjezd, že strana v otázce agrární a nacionální nemá úplně žádné po litické linie.4

Jenom nedostatečnou a málo přesnou přípravou základny, již vytvořila svými projevy opozice, vysvětluji si, že soudruh

Zinovjev v jednotlivých podrobnostech svého odůvodnění pro padl omylu . Tento omyl v prvé chvíli byl s to oslabit účinnost hlavního, správného jádra a u některých našich soudruhů vy volal přirozeně nedorozumění. Na takovém omylu zakládají se, po mém názoru , dvě výtky, které soudruh Zinovjev na svě

tovém sjezdu o naší straně vyslovil . Za prvé věta, že při vol bách do Podkarpatské Rusi zasloužili se hlavně dva soudruzi,

kdežto strana nevyvíjela »pevné činnosti«, a za druhé, že »ve 1 Protokoll Fünfter Kongress der Kommunistischen Internationale, B. I., S. 214. Citát není přesný podle znění Protokolu . · Tamtéž, s. 216. : Tamtéž, s. 407-408 .

• Tamtéž, s. 430. 696

svém celku nedocenila dostatečně rolnickou otázku«,1 Uvedl

jsem nepřesnosti nebo nesprávnosti prohlášení soudruhů opo zice na světovém sjezdu také proto, poněvadž stejné vady mají též některé články , uveřejněné doma v nynější diskusi. Důsledkem této nepřesnosti je, že se šíří a až do posledního článku soudruha Zinovjeva pronikla legenda, jako by soudruh Kreibich vůbec někdy se byl vyslovoval pro dělnickou vládu

jakožto » parlamentární koalici s Masarykem a Benešem« . Kaž dá nepřesnost nebo nepravdivost je s to jenom poškodit věc, kterou její původce chce hájit. Máme důvěru k internacionale

Naše strana byla na V. světovém sjezdu podrobena kritice. Kritika týkala se též výkonného výboru, za jehož činnost také

já nesu zodpovědnost. Považuji tedy za nutno říci, jak reagují »neopoziční« členové užšího výkonného výboru na tuto kritiku a na usnesení sjezdu, týkající se KSČ. Dříve než přejdu k tomuto bodu, chci říci několik všeobecných slov o našem

celkovém poměru k internacionále. Komunistická internacionála není prostým sdružením komu nistických stran , jež by se scházely k občasným sjezdům za účelem usnášení deklarací a řešení všeobecných programa tických otázek. Je takovým mezinárodním společenstvím děl

níků, v němž všechny důležité taktické otázky dělnického hnutí jsou řešeny internacionálou závazně pro všechny sekce,

a v němž celá strategie revolučního dělnického hnutí je ve všeobecných rysech určována exekutivou Kl . Snažíme se ne jenom internacionálně spojit jednotlivé strany, vstoupivší do KI , nýbrž stmelit je v jedinou mezinárodní světovou stranu.

Je to čin neobyčejně smělý a v dějinách jedinečný. Vývoj v tomto směru, tj . ve směru utvoření jediné světové komu nistické strany , má pro proletariat ohromnou důležitost . Kominterna proráží rámec národní uzavřenosti každé sekce, tvoří z nich oddíly veliké proletářské armády s jednotným generálním štábem, s jednotným ideovým a taktickým vedením. Setrvajíce v internacionále a podporujíce ji v této snaze, stá váme se stále více nerozlučnou složkou světového revolučního

hnutí a tím se postupně sami přetvořujeme a spolu s námi pod naším vlivem a vedením přetvořuje se též dělnická třída československá. Ničíme rámce »národního« a pronikáme do

prostředí »mezinárodního « v nejširším slova smyslu. Tento proces tvoření světové komunistické strany, který se přirozeně nezastavuje u hranic tohoto státu, jde kupředu velikými kroky.

Na V. sjezdu Komunistická internacionála se podobala v míře 1 Viz Bericht über die Tätigkeit der Exekutive, Protokoll Fünfter Kongress der KI, B. I, S. 74. 697

daleko větší světové straně než na II . nebo III. sjezdu . Je samozřejmé, že řešení taktických otázek komunistického hnuti jednotlivých stran, při němž vždy jsme účastni a na němž máme vliv, může často procházet také chybami. Též Komunistic ká internacionála jako světová strana se nerodila hotovou a dokonalou. Je potřebí jisté doby, než dojde k vzájemnému

prolnutí komunistických sekcí a než si náš generální štáb do podrobna osvojí všechny specifické problémy každé jednot livé z nich. A proto i kdyby internacionála se dopustila při to je možné, kolik chyb doznal

řešení některé otázky omylu

Lenin ! – naší povinností jako sekce jednotné světové komu nistické strany je nevyužitkovat těchto omylů k podrývání au tority Komunistické internacionály, nýbrž v rámci jejích sta

nov na základě nových zkušeností při příležitosti nového sjez du loajálně působit k opravě chyb. Musíme si být vědomi, že ta okolnost, když dnes buduje mezinárodní revoluční pro letariát jednotnou komunistickou stranu, je tak důležitá, že

na postupjiný u nikoho nemůže vzejít ani myšlenka . Po V. sjezdu internacionály, který ještě více utužil její cen tralizaci, buržoazní tisk a orgány sociálního reformismu snaží se vykonávat tlak na naši stranu . Víme velmi dobře, že bur

žoazie a sociální patrioté by si nepřáli nic jiného, než aby byl vyprovokován konflikt KSČ s internacionálou, a to takový konflikt, který by přivodil rozkol strany. Leč my všichni a celá strana jsme prolnuti jedinou myšlenkou : být pevnou armádou sociální revoluce a věrnou složkou internacionály. A proto prohlašuji s veškerým důrazem: Máme plnou důvěru ke Komunistické internacionále. Je samozřejmé, že můžeme se dostat s exekutivou někdy též do rozporu o té neb oné

otázce taktiky. Někdy můžeme být jediného mínění o kon krétním postupu strany v té neb jiné otázce, ale to v každém případě zachová ráz soudružské výměny názorů dvou komu nistů, snažících se prospět hnutí. Stanovisko k usnesením V. světového sjezdu

Nyní tedy k otázce, jaké má a jedině může být naše sta novisko k usnesením V. sjezdu. Toto : Usnesení světového sjezdu, když jsou jedenkráte učiněna, jsou pro každého soudruha , pro každou stranu závaznými.

Každý je musí přijmout, každý je musí provádět. To znamená, že my přijímáme a budeme provádět všechna usnesení, jež odhlasoval V. sjezd. Tato usnesení přijímají a budou provádět samozřejmě také ti soudruzi, kteří původně, než se usnesení stala , měli třeba o správnosti některých z nich pochyby a dali těmto pochybám výrazu buďto v tisku, nebo při debatě, nebo za hlasování na sjezdu, či v sjezdové komisi . I kdo před 698

odhlasováním měl pochyby, musí se podřídit. Ale naproti tomu nesmí být nikomu zazlíváno, nikdo nesmí být označován za

» horšího komunistu«, za »oportunistu«, jestliže v té době, kdy se rozhodnutí sjezdu připravovalo, hájil v debatě v mezích

komunistické zásadovosti stanovisko odlišné, než pro jaké na konec většina sjezdu rozhodla. Také nemůže být nikomu za zlíváno, když toto své osobní stanovisko rozvine a odůvodní

už po učiněném usnesení, jestli byla vedením strany o pří slušné otázce výslovně zahájena diskuse. Bez volného vyslo

vení i odchylných názorů nemohly by být důvody pro i proti zkoumány a činěna správná rozhodnutí. Vyslovit otevřeně všechny své zkušenosti, pochybnosti a názory je za jednání sjezdového povinnosti, je-li usnesena diskuse, pak je to prá vem každého soudruha. Ve vyslovení odchylného názoru nesmí

být spatřováno nepřátelství ke Komunistické internacionále. I v našem hnutí musí být přiznána jistá volnost různým ná zorům , nepřekračujícím hranice komunistické zásadovosti, do kud se o příslušné otázce radíme na sjezdu a dokud je v chodu

diskuse. Pak ovšem musí jednou přijít okamžik, kdy je konec debatám, a kdy nastává disciplina, čin. Pak je nutno od za stávání nebo potírání různých názorů řečmi, články, rezolu cemi přejít k tomu, aby učiněná usnesení byla všemi soudruhy

jednotně prakticky prováděna: Domníval-li by se pak i v tomto stadiu ještě někdo, že některé usnesení by mělo nebo mohlo být zlepšeno, pak bude mít příležitost svůj názor zastupovat

při sjezdu příštím. Jednota praktické práce strany nemůže a nesmí tím být rušena . Znamená toto stanovisko, že musíme za správné uznávat všechno, co např. na kritice naší strany bylo na V. sjezdu vy: sloveno v jednotlivých řečech ? Neznamená ! Znamená to snad , že každý jednotlivý soudruh, i ten, kdo před hlasováním hájil

odlišné stanovisko, musí to, co bylo usneseno, »pozdravovat «

a přijímat s okázalým nadšením ? Nikoliv ! On může mít třeba i názor, že by schválení jeho podnětů bylo bývalo lepší, ale musí přijmout to, co bylo usneseno , usnesení provádět a pra covat na jeho základě. Toto je nezbytností komunistické dis ciplíny, ale toto jsou také hranice komunistické povinnosti. Kdo dodrží tyto hranice, nesmí být považován za soudruha druhého řádu a nesmí být kaceřován .

Otázky německá a ruská

V dalším chci se vyslovit o hlavních otázkách, jimiž se svě tový sjezd zabýval. Myslím, že stačí, když o otázce ruské a německé zmíním se jen krátce. Sjezd nám v podstatě vytknul, že jsme učinili chybu, když jsme jako součástka jednotné svě tové strany zavčas, z vlastní iniciativy, jasným usnesením ne 699

zasáhli do konfliktu, jejž prožívala německá strana, do dis kuse o víně na říjnové porážce a že jsme za druhé stejně jasným, zavčas učiněným usnesením nepomohli likvidovat opo

zici ve straně ruské. Po průběhu a jednomyslných usneseních sjezdu ruské strany i světového jsem povinen přiznat, že v těchto otázkách nezasáhli jsme do poměrů v internacionale s dostatečně bolševickou rozhodností a rychlostí. Nestalo se to však z důvodů vědomého oportunismu. Byli jsme bez zku

šeností v tomto ohledu a neuvědomovali jsme si dosti, že včas

né a jasné zasažení je k likvidování věci potřebným. Osobně přiznávám, že pro mne nebylo také vnitřně snadno, abych prá vě já považoval se za rozhodčího při sporu, vyvstavším v ruské straně, a za zvláště způsobilého soudce nad soudruhem Troc kým. Vždyt jinak nebylo by příliš nesnadným i v otázce ruské i v otázce německé být třeba nejradikálnějším na cizí účet.

Nesu odpovědnost za to, že v brněnské rezoluci, kde jsme se postavili plně na stranu ruské centrály a uznali zvláštní

práva staré gardy, přece jen bylo jednou větou mírně na značeno, že bychom byli rádi, kdybychom mohli přispět

k zmírnění konfliktu, nebo k jeho vyrovnání shodou. Výtku, učiněnou nám proto v těchto dvou otázkách sjezdem, jsme

povinni, a jsem zejména já povinen, přijmout. Naproti tomu není správný názor, jako bychom byli se soudruhem Trockým

nebo Radkem v nějakém frakčním spojení a tvořili nebo po

koušeli se tvořit pod jejich vedením » pravé křídlo interna cionály«. Takové názory pozoroval jsem u některých ruských soudruhů a považuji za nutné říci, že neodpovídají skutečnosti. Otázka jednotné fronty a dělnické vlády

Dále budu nucen se zdržet u otázky Jednotné fronty a děl nické vlády. Tyto otázky nyní doma v diskusi a v dělání nálad proti vedení hrají větší úlohu, než v souvislosti s našimi zá

ležitostmi hrály na světovém sjezdu. Na světovém sjezdu tato otázka v delegaci vůbec spornou nebyla a soudruh Zinovjev ihned v prvé poradě, kterou měl s naší delegací, konstatoval, že otázka jednotné fronty a dělnické vlády nebude mezi námi a jím tvořit žádných zvláštních obtíží. Rozdíl mezi stavem, vytvořeným usnesením V. sjezdu, a mezi stavem dřívějším je

tento : dnes jsme povinni při každé příležitosti přímo a jasně říci, že pro nás dělnická vláda neni ničím jiným než pseu donymem diktatury proletariátu, kdežto dříve bylo ponecháno širší pole i pro terminologii i pro manévrování. Já v tomto rozdílu nevidím rozdíl zásadní, nýbrž pouze rozdíl, který je určován stupněm vyspělosti a spolehlivosti komunistických stran . V jistém smyslu je to otázka důvěry. Čím vyškolenější, spolehlivější měli bychom strany, tím větší volnost manévro 700

vání i terminologie mohli bychom jim poskytnout. Proto při

existenci spolehlivých stran považoval bych starší formulaci IV. sjezdu o dělnické vládě za lepší, než zúženou formulaci

sjezdu V. Právě proto, že formule IV . sjezdu byla neurčitější a umožňovala více manévrovat . Ale ovšem, tato volnost skrývá

v sobě současně nebezpečí, když je poskytnuta stranám nedosti pevným , zkušeným . A tak když na V. sjezdu byly přehlíženy

zkušenosti, udělané v praxi s taktikou dělnické vlády určenou sjezdem IV., nezněla otázka : »Jsou usnesení IV. sjezdu správná nebo nikoliv ?«, nýbrž otázka zněla : »Jsou naše strany tak do

konalé, že dovedou se svou větší volností manévrování, již jim IV. sjezd poskytl, dobře hospodařit, nejsou následkem menší dokonalosti stran nebezpečí s touto volností spojená

větší než úspěchy, kterých jí můžeme dosáhnout? « . A V. sjezd zkoumal tuto otázku, jež je otázkou skutečného, konkrétního stavu, ne otázkou principiální, zkoumal ji zejména na pod

kladě praktických zkušeností v Německu a došel k závěru : » Strany nejsou tak vyspělé, aby dovedly s volnější formulací IV. sjezdu dobře zacházet. Ani německá strana to v kritické

chvíli nedovedla . Prospěch, který můžeme mít z volnější for mulace a větší možnosti manévrování, na druhé straně ne

vyváží škodu, jež může být způsobena nesprávným, opor tunistickým výkladem a slabošským použitím. Proto, vzhledem k nedostatečné vyškolenosti a pevnosti stran, musíme volnost manévrování zúžit. Přesné ujasnění našich vlastních řad je

důležitější a přednější než rozšiřování vlivu nad druhými vrstvami. Proto ode dneška musíme vždy a všude otevřeně

mluvit jedině tak, že dělnická vláda je pouze pseudonymem diktatury. I neopoziční členové naší delegace, když uvážili říj nové zkušenosti z Německa, postavili se na toto stanovisko a na sjezdu hlasovali pro ně. Kde je tu důvod, aby vyřízená

tímto otázka dělnické vlády hrála nyní poměrně velkou úlohu doma v diskusi ?

Jak fsme používalt u nás taktiky dělnické vlády v minulosti? Ted se pomalu u nás už začíná dělat sport a někde také

kariéra s tím , že někteří soudruzi najednou, přes noc, stávají se »levými« . A právě tito soudruzi snaží se objevovat důvody pro »oportunismus« vedení strany za každou cenu. Nemohou popírat, že usnesení V. sjezdu o jednotné frontě a dělnické

vládě přijímá a chce provádět celá strana bez rozdílu. Proto rozvíjí se poměrně rozsáhlá diskuse o minulosti a činí se po

kus dokazovat, že v minulosti jsme měli o těchto otázkách »oportunistické« názory. Také tuto legendu chci uvést na pra vou míru . Při jisté neurčitosti usnesení IV. sjezdu jednotliví

soudruzi mohli být na pochybách. Na širší exekutivě minulého 701

léta soudruh Zápotocký kladl přímé otázky, jimiž chtěl docílit,

aby tato nejasnost už tehdy byla odstraněna. V praxi orgánů strany ( výkonný výbor, poslanecký klub, tisk ) , v usneseních strany ( sjezdu, konferencí ) není případu, že by y období mezi

IV. a v. sjezdem bylo u nás použito taktiky dělnické vlády ve smyslu ustanovení IV. kongresu vědomě odporujícím . V praxi jsme se takové chyby nemohli dopustit, ježto v uply

nulém půldruhém roku v Československu nebylo situace, ne bylo tak hluboké krize vládní a státní, aby o eventualitě děl nické vlády mohlo se konkrétně, vážně jednat. Byli jsme tedy ochráněni i před pokušením zhřešit, ne v důsledku své síly, nýbrž v důsledcích své poměrné slabosti. Nikdy jsme ještě v Československu nedošli k tomu, aby u nás heslo dělnické

( a rolnické ) vlády stalo se směrnicí konkrétního provádění, až dosud vždy bylo pro nás jen heslem agitačním. Poněkud dále jsme se v této otázce dostali jen jednou za stávky praž ských kovodělných továren v květnu 1922. Tenkráte byla ta kováto situace a takovýto náš postup. Když ve středních

Čechách stávkuje 50 000 kovodělníků ( od převratu pro rázný třídní boj nejtíže přístupná vrstva českého proletariátu ) a

shromáždí se k demonstraci na Václavském náměstí, může to snadno vytvořit vládní krizi prvého řádu. My jsme vložili do tohoto hospodářského hnutí politické heslo: »Pryč s ko aliční vládoul At žije sjednocení a vláda dělníků ! « Heslo začalo mezi masami působit. Čeští socialisté, ne s úmyslem , aby s námi šli do vlády, nýbrž aby nás před masou kovodělníků

» odhalili«, vyslali k nám oficiálně zástupce výkonného výboru své strany vyjednávat s otázkou : „Tak co vy, komunisté, vstou pili byste s námi do dělnické vlády, nebo ne? « Jak my jsme na to takticky manévrovali, o tom zaznamenává Zpráva k I. sjezdu strany ( str. XIV. ) : » Zástupci československé strany socialistické uvedli, že se jim jedná vážně o dosažení vítězství

v boji kovodělníků a že je nutno, aby do boje zasáhli političtí činitelé. Oni že jsou odhodláni vystoupit i z koaliční vlády, ale to mohou učinit tenkráte, když budou mít záruku, že je

zde možno utvořit vládu jinou, ve které by se mohli účastnit. Zástupci komunistické strany je odpovídáno, že strana se dívá na boj kovodělníků jako na boj dělnické třídy celé a je ochotna v zájmu dělnické třídy přinést nejdalekosáhlejší

oběti. Je přirozeno, že ze solidarity v boji vznikají také zá vazky v zužitkování a zajištění vítězství. Mohou proto zástupci

komunistické strany prohlásit, že kdyby ze společně vedeného boje vyšla nutnost vytvoření nějaké dělnické protikapitalis tické vlády, že by strana byla ochotna poskytnout jí svoji pod

poru. Na přímý dotaz, zda by mohlo být počítáno s přímou spoluúčastí, odpovídají, že tam, kde by to zájem dělnické třídy vyžadoval , ani jednání o této otázce se neuzavírají . Odmítají 702

však zúčastnění se na vládě, v níž by některá z měšťáckých stran byla zastoupena. Na otázku, jak vytvořit dělnickou vládu,

kdyby pro ní nebylo většiny, rozvinuli komunisté otázku mi noritní vlády a nových voleb. Zástupci československé strany socialistické mluví pak o nutnosti co možno nejrychlejšího vytvoření nové vlády, uvádějíce ji jako jedinou možnost a předpoklad skoncování boje kovodělníků. Proti tomu zástupci komunističtí rozvádějí nutnost zostření boje všeobecnou stáv kou kovodělníků, demonstračni stávkou železničních zřízenců

a zasažení horníků, posléze demonstrační stávkou všeho děl nictva jako přípravou ke stávce generální. Zástupci Českoslo venských socialistů prohlašují, že výsledek porady sdělí ve

výkonném výboru své strany a zahájí jednání se zástupci sociálně demokratické strany, aby oni se k akci připojili. Po dohodě s těmito zavazují se svolat další poradu. Porada tato však svolána nebyla.« Čeští sociálové jednání přetrhli. Neod halili nás, nýbrž sebe. Myslím, že to je doklad, že my už půl roku před IV. světovým sjezdem dívali jsme se na otázku děl nické vlády zcela jinak než jako na nějakou »banální parla

mentární koalicia. Bylo tu správně použito dřívější širší formu lace dělnické vlády ( už před IV. sjezdem ) při diplomatické hře mezi dvěma stranami. Tím nechci říci, že by úkol ten nebyl podstatně těžším tam, kde by se nejednalo o diplomatické tahání se, nýbrž o konkrétní praktickou úlohu dělnickou vládu skutečně tvořit jako v Sasku. Tento případ je k provedení dale ko těžším než jakýkoliv úkol stranické diplomacie. V Sasku vedení strany při praktickém provádění linie, naznačené IV. sjezdem, zůstalo stát ve tří čtvrtinách cesty, nenašlo způsob překročit hlavní překážky a dojít až do konce. Po této prak tické zkušenosti V. sjezd formuli zúžil a zostřil . Toto zostření přijímáme. Od usnesení V. sjezdu nikdo v naší straně nebude ani v listech, ani na schůzích o dělnické a rolnické vládě

mluvit a psát jinak než jako o pseudonymu. V tomto ohledu může být každý soudruh úplně klidný . Ale naprosto není toto výraznější formulování důvodem , abychom se u nás hádali o minulost a aby pomocí tohoto důvodu řada soudruhů na jednou přeskočila na slunečný břeh levice a jiní aby byli za každou cenu označování za »pravičáky«. Rezoluce našeho sjezdu z února 1923 Z usnesení naší strany z doby minulé hrají nyní v diskusi

úlohu teze o dělnické vládě, jež jsme přijali na sjezdu naší strany v únoru 1923. Soudruh Zinovjev na světovém sjezdu vytkl, že jedna část tohoto přijatého usnesení nekryje se s ny

nější formulací V. světového sjezdu. To je pravda, a na našem sjezdu bude toto usnesení opraveno. Tím by však měla být věc vyřízena . 703

V prvé řadě ještě každý soudruh musí se zamyslet nad tím, že teze usnesené naším sjezdem v únoru 1923, jsou najednou používány jako doklad pro » oportunismus « vedení strany na podzim 1924. Půldruhého roku spalo toto usnesení v arších

protokolu a nikdo u nás doma ani v jediném případě kvůli němu u vedení strany se neohrazoval. Tyto teze byly přijaty v únoru 1923 celým sjezdem jednomyslně. Neklame-li mě pa mět, myslím dokonce, že soudruh Neurath a Burian spolupra covali na nich v komisi, soudruh Burian že je dokonce jako re ferent komise doporučoval. Teze byly formulovány se souhla

sem obou na sjezdu přítomných zástupců exekutivy KI, soudru hů Kolarova a Genariho . Opakuji, že po V. světovém sjezdu je nutno tyto teze přepracovat, ale používat jich k tomu , aby byli soudruzi děleni na »dobré « a »méně dobré«, je neupřímné.

Někteří soudruzi přehánějí a zvětšujíto, co na těchto tezích po usnesení V. sjezdu vyžaduje změny. Šíří se nepravdivé mínění, jako by usnesení únorového našeho sjezdu z roku 1923 formu lovalo pojem dělnické vlády ve smyslu banálně parlamentární

demokratické koalice na delší epochu kapitalistické konsolida ce. O těchto tezích se dnes mnoho debatuje, aniž by se při tom vůbec četly a aniž by u debatujících byl namnoze v paměti správně jejich celý obsah. Jsem proto nucen oživit v paměti všech vás to, co únorový sjezd náš loňského roku v otázce děl nické vlády skutečně usnesl.

Hlavní vadná věta tohoto usnesení, na niž na světovém sjez du poukázal soudruh Zinovjev, zní doslovně takto ( cituji zde

i dále podle znění imunizovaného parlamentární interpelací a otištěného v libereckém Vorwärtsu 20. února 1923 ) : »Dělnická vláda není ani náhradou za diktaturu proletariátu , ani snad » zjednodušenou revoluci«, anebo klidnou, odpor bur žoazie mírnící cestou k socialismu. Dělnická vláda nemůže být také nějakým mírným přechodem k diktatuře proletariátu. Je

pokusem dělnické třídy, aby v rámci a napřed prostředky měš fácké demokracie, opírajíc se o proletářské orgány a proletar ské masové hnutí, dělala dělnickou politiku.« Že tento odstavec ( zejména slova »v rámci a napřed pro

středky měšťácké demokracie«, » dělat dělnickou politiku« ) a jiné ne dost výrazné věty ve sjezdové rezoluci mají být opra veny, o tom ted mezi námi není sporu . Ale tento odstavec je často v diskusi uváděn jen vytrženě, a přikládá se mu pak ještě

jiný, horší smysl, než i při této své vadné formulaci má. Cituji proto, co v rezoluci po výše uvedeném místě bezprostředně na sleduje dále :

»Ona (dělnická vláda )" povede proletariát dopředu jen tehdy, když v chodu bojů o dělnickou vládu a za udržení dělnické vlá

1 V závorce Šmeralova poznámka. 704

dy proti odporu buržoazie se podaří přivést proletariát k tomu, aby byl rozhodnut hranice demokracie překročit za tím účelem, aby odpor buržoazie zlomil. Teprve když proletariát přejde k tomu, aby postoupil přes rámec demokracie a státní aparát

této nahradil proletářskými třídními orgány, je proveden pře chod k diktatuře a učiněn 'nejdůležitější krok k osvobození

proletariátu. Vycházejíc z této úvahy, bude komunistická strana masám říkat, že dělnická vláda vyžaduje připravenost proleta riátu k nejostřejšímu boji a do občanské války, která může být

proletariátu každým okamžikem vnucena odporem buržoazie. Povinnosti komunistické strany je, aby ani na okamžik ne zahalovala svou nejostřejší nedůvěru proti reformistickým vůd cům, aby zamezila jakékoliv kolísání dělnické vlády a v pří

padě zrady reformistických vůdců, na niž musí být strana stále

připravena, aby stáhla na sebe vedení mas a vedla je do boje o diktaturu proletariátu. Vstup do dělnické vlády musí komu nistická strana učinit odvislým od splnění určitých podmínek, tak např. od účasti orgánů proletářské jednotné fronty na zá

konodárství a správě, odzbrojeni buržoazie a ozbrojení proleta riátu .

Toto tedy následuje bezprostředně po kritizovaném místě na šeho sjezdového usnesení. A z toho , co v rezoluci je bezpro středně před tímto místem, cituji následující : »Všem vrstvám, usilujícím o změnu ( předtím jedná rezoluce o jednotné frontěl ) , musí být naší agitací vyjasněno, že děl nická a rolnická vláda nemůže být uskutečněna cestou klidné

ho dohadováni, anebo čachrem parlamentárních vůdců u zele ného stolu, nýbrž jedině tlakem zdola . « Snad tyto ukázky stačí, abychom si vzpomněli, že naše usnesení z února 1923 přece jen nebylo při veškeré své nedo konalosti a nejasnosti tak »pravičácké«, demokratické, mense vické, jak bychom si pomalu dnes, zapomenuvše na celé jeho znění, byli s to sami sobě namluvit. V některých větách je naše usnesení přímo výraznějším, než byla tehdy platná rezoluce IV. světového sjezdu.

Konečně je nutno vyvrátit ještě jednu nesprávnost . Naše re zoluce má některé obraty podobné formulaci, jež přijala komu

nistická strana Německa na svém sjezdu v Lipsku. Z této okol nosti se vyvozuje, že již tenkrát jednali jsme ve styku s Bran dlerem a Radkem a tvořili v internacionále pravé křídlo. Je to domněnka zase skutečnosti neodpovídající. Připouštím, že v naší rezoluci může být ohlas formulace německé. Tehdy ni koho nenapadlo, že by německá strana, Brandler a rezoluce,

sestavovaná za účasti soudruha Radka, byly v rozporu s inten

cemi exekutivy . Jestli jsme před formulací vlastní pročetli i V závorce Šmeralova poznámka. 705

napřed hotovou už formulaci lipskou, bylo to určeno právě opačným úmyslem, než se nám nyní přikládá. Bylo to určeno úmyslem pracovat co možná nejvíce v intencích exekutivy a podle její interpretace usnesení IV. světového sjezdu. Přiklá

dat nám nyní dodatečné úmysly právě opačně, je prostě nemožné .

Jak budeme používat hesla dělnické a rolnické vlády u nás v budoucnosti ?

Ale teď už dost minulosti. Také při této otázce je hlavní ne

se puntičkářsky přít o to, co bylo, nýbrž podat plán pro práci budoucnosti. Ohledně minulosti už nemůže být sporu, když se bezvýhradně v otázce dělnické vlády a jednotné fronty stavíme

na půdu usnesení V. sjezdu. To už jsme projevili tím , že celá delegace pro toto usnesení na sjezdu hlasovala. Jak ale na této půdě konkrétně nyní pracovat ?

Jsem toho názoru, že v Československu taktika dělnické a rolnické vlády je dnes pořád stejně akutní jako za doby IV.

sjezdu . V usnesení IV. sjezdu o čtvrtém typu dělnické vlády tehdy formulovaném, o typu »skutečné dělnické vlády « , »vlády

dělníků a pracujících sedláků «, »východisku k dobytí proleta riátu « bylo řečeno : »Taková možnost je nyní na Balkáně,

v Československu atd.« Mám názor, že tento odhad platí do sud . Každý těžký hospodářský nebo politický otřes dnešní ko aliční vládní soustavy může přivést tuto otázku na denní po

řádek. Hlavně může se tak stát, jakmile v Československu se začnou projevovat účinky provádění plánu Dawesova. Proto je nutno, aby naše strana heslo dělnické a rolnické vlády ve své

agitaci a propagandě stále silně zdůrazňovala. Je tak potřebí činit zejména nyní, kdy drahota zvyšuje nespokojenost , kdy koalice má každou chvíli nějakou novou vnitřní krizi . Národní

demokraté, agrárníci a klerikálové stávají se stále opovážlivěj šími . Vládní socialisté musí v koalici stále více ustupovat, po

něvadž šest let v koalici strávených zlomilo jim páteř a učinilo je neschopnými boje. Rozmrzelost a bezradnost vkrádá se do kruhů legionářů a inteligence, kteří dlouho věřili, že spásu jim přinese mlhavý program Masaryka a Beneše. Vidí malomoc hu manistických frází, vidí, jak reakce a velkokapitál se stále více roztahují , vidí, jak zahraniční politika země stále více propadá

do zajetí francouzské protirevoluce a stále více zahrazuje čes koslovenské národní revoluci cestu k revoluci ruské, ačkoliv sociální osvobození také československých pracujících mas je jediným logickým pokračováním 28. října. Velká je nespokoje nost středních stavů a na venkově. V této situaci komunistická strana nabývá důvěry nejenom dělníků, nýbrž i velké části středních vrstev a inteligence. Bude-li správně a takticky po 706

stupováno v otázce národnostní, nemůže být rychlé stupňování síly strany ničím zastaveno. Stále všeobecnějším stává se pocit, že komunistické dělnictvo je jediným činitelem dosti silným,

cílevědomým a odhodlaným , aby vyvedlo zem ze slepé uličky. V této situaci taktika jednotné fronty a dělnické vlády, bude li ji používáno revolučním způsobem ve smyslu usnesení V.

sjezdu, ale současně elasticky se stálým přihlížením ke kon krétním domácím poměrům a k mezinárodnímu položení země, způsobí, že komunistická strana má naději získat většinu pra cujícího lidu v městech i na venkově, že bude mít živé sym patie malých rolníků , příslušníků středních stavů i inteligence,

a tak že bude připravena k rozhodnému zápasu, v němž zví tězit je jejím vlastním úkolem. Jednou z nejbližších příleži

tosti, heslo dělnické a rolnické vlády posunout do viditelného prostředí, měl by být svolaný už sjezd závodních výborů.1 Neodkladné úkoly nejbližší budoucnosti

Z usnesení V. světového sjezdu vyplývají pro naši stranu určité úkoly, které musíme uskutečnit v nejbližší budoucnosti.

Není to nějaký nekonečný soupis požadavků. I náš vývoj k bol ševické dokonalosti děje se po etapách. To, co nám uložil ten tokráte světový sjezd, není nesplnitelné, jsou to úkoly možné. Nezastírám však, že provedení jejich vyžádá si velkého napětí sil a úplného vytržení se ze starých zvyků a tradicí dělnického hnutí této země. Myslím, že soudruzi na Kladensku při prová dění těchto úkolů zase půjdou v čele celé strany.

Prvním z těchto úkolů je přestavba organizační formy strany na závodní buňky.

Oč se při této věci jedná, je známo . O přestavbě už není možno více ztrácet čas mluvením, ta se musí okamžitě všude rázně provádět . Je to úkol těžký, ale musí být proveden . Vedení

naší strany hledělo původně pro reorganizaci získat poněkud delší lhůtu a možnost přechodných opatření. Světový sjezd to

nepovolil , a nám dostalo se výtky za pomalé a polovičaté pro vádění. Je samozřejmé, že teď jsme nucent na všechny orga nizace nalehnout s největší důtklivostí a žádat od každé pro vedení této práce co nejrychlejší . Kdyby i tento tlak neměl mít výsledku, myslím , že nový výkonný výbor po sjezdu strany musel by určit konečnou lhůtu a ohlásit, že s každou místní organizací v průmyslových obvodech, která do určité lhůty,

snad do 7 měsíců, do 1. května, nebude přeměněna na závodní buňky, přeruší strana styky . Je to opatření tvrdé, ale světový

sjezd i exekutiva žádají provedení reorganizace tak kategoric 1 Tato část

původně konfiskovaná — byla doplněna z nekonfiskova

ného výtisku Rudého práva.

707

ky, že není vyhnutí a vedení strany musí na organizace do lehnout v případě váhání i tímto prostředkem donucení. Celá řada organizací přijímala tyto dny opoziční rezoluce, v nichž

první věta vyjadřovala radost nad kritikou a usnesením světo vého sjezdu . Hlasování pro tyto rezoluce zavazuje ! Hlasování bylo by velkou neupřimností, kdyby místní organizace ihned nechtěla usnesení sjezdu plnit. A chce-li je plnit, musí začít

s prací, aby sama co nejdříve stala se zbytečnou, aby se roze stoupila na závodní buňky. Na mnohých místech pořád soudru zi nechtějí tuto věc brát úplně vážně a do důsledků. Byl jsem

nedávno na plenárce v Kobylisích. Tam jsou soudruzi všichni pro reorganizaci. Ale neměl jsem dojem, že by si byli vědomi ,

že po jejím provedení, brzo, nejlépe už za měsíc, nebudou moci

konat obvyklé schůze při pivě ve svém dělnickém domě , nýbrž jako členové buňky podniků, ve kterých pracují, dva u Ringhoffrů na Smíchově, šest v Kolbenovce v Libni, tři na

novostavbě na Starém Městě atd. Takto konkrétně musíme mít úkol před očima, musíme se rozloučit s idylou dosavadních

místních organizací v hospodách a začít organizačně žít úplně novým životem .

Po provedení přestavby musí být naším dalším cílem získat převážný vliv ve všech důležitých průmyslových střediscích v republice a utvrdit v nich hegemonii vlivu komunistické stra

ny. Musíme si říci, ačkoliv jsme v tomto směru dosáhli význač ných úspěchů, přece jen naše práce není ještě u konce. Získali

jsme převahu nad sociální demokracií v Praze, v kladenském revíru, v brněnském průmyslovém obvodu . Naproti tomu sociál ní demokraté stále ještě převládají v tak důležitém průmys

lovém středisku, jako je Plzeňsko, a jsou tak silní, možná silněj ší než my, na Ostravsku . Podíváme-li se na Prahu, kde jsme roz hodně mnohem silnější než sociální demokraté bylo 70 000 našich a 33 000 jejich hlasů při obecních volbách – přece jen nemáme zde rozhodující většiny, neboť vedle 33 000 sociálně demokratických hlasů musíme vzít v úvahu 76 000 hlasů čes

kých socialistů, z nichž dosti značné procento připadá na děl níky. V hnědouhelných revírech jsme na tom velmi špatně ; v těchto obvodech spojené sociálně reformistické strany mají rozhodnou převahu . Je pochopitelné, že nyní musíme soustředit

pozornost na získání těchto důležitých průmyslových středisek . Myslím, že po provedení nové organizační soustavy tento úkol zdoláme. Bezprostředním úkolem musí být dobytí takových gi

gantických podniků, jako je Škodovka, Vítkovice, pražský ko voprůmysl . Na těchto místech musíme vychovat úderné batalio

ny komunistické strany, což má prvořadý význam též z hle diska revoluční strategie .

Obrovský význam pro nás má hnutí závodnich výborů. To jsou jediné orgány dělnické třídy, v nichž neroztříštěno 708

je pohromadě všechno dělnictvo a které tím , že jsou bezpro středně spjaty se zájmy dělníků v továrnách, mohou se stát převodním mechanismem , pomocí něhož komunistická strana může ovlivňovat nejširší masy indiferentních dělníků . Sjezd zá vodních výborů, jenž se bude konat za týden, ukáže nám, jak široká je základna tohoto hnutí v přítomné době, to jest, jak veliká část dělníků chápe nutnost společného postupu dělníků všech směrů . Zde musíme vyvinout největší energii, spojenou s největším realismem. Vy víte, že živoucnost určitých orgánů dělnické třídy nezávisí jen od naší vůle, nýbrž také od situace a od úkolů , jež jsou jim vytčeny. Byly doby, kdy např. zde na

Kladensku politické dělnické rady skoro samy sebou pučely ze země, kdy úředníci okresního hejtmanství usnesením dělnic kých rad se podrobovali, a zase přišla doba, kdy nebylo možno udržet je v činnosti. Hnutí závodních výborů v nynějším stadiu svého vývoje bude životné, když povede zápas za požadavky , které jsou pochopitelné pro všechny dělníky, a které mohou být sdíleny celým socialistickým proletariátem . Kontrola výroby, rozšíření práv závodnich výborů , politický pád koaliční vlády tato hesla jsou a boj za vládu dělníků a pracujících rolníků přiměřená nynější situaci. Hlavní sílu života bude však nové hnutí závodních výborů čerpat z toho, když vzhledem k dra

hotě, stále nesnesitelnější, spojime je s bojem o zvýšení mezd. Nyní, když odborové organizace jsou roztříštěny, kdy odboro vá byrokracie se brání zuby nehty jakékoliv společné akci s rudými odborovými organizacemi , závodní výbory jsou povo lány stát se důležitými orgány ve mzdových bojích. Naše agi tace v továrnách musí si postavit za úkol získat dělnictvo a zá vodní výbory pro tyto základní požadavky : širokou kontrolu výroby, která umožní, aby dělníci nahlédli do tajů kapitalistic

kého tvoření nadhodnoty, kontrolu mzdové politiky podnikate lů a rozšíření pravomoci závodních výborů. Budeme-li dost

aktivní, najdeme-li správný tón a způsob přesvědčování, pak je naděje, že se nám náš úkol zdaří. Nyní, kdy tempo revoluč

ního vývoje se uvolnilo, jde i naše pronikání do závodů vol nějším tempem, ne tak rychle, jak bychom si přáli. Ale sku

tečnosti posledních měsíců, hlavně drahota, jsou pro dělníky nekomunistické novou školou a znovu nám umožňují, abychom zase rychleji rozšiřovali sféru svého vlivu na nové vrstvy prů

myslových dělníků. Přebudování strany bude nám nápomocno i při této práci. Zvýšená péče o hnutí mládeže Velkou péči musíme věnovat hnutí mládeže. Hnutí mládeže je sice samostatné v řízení svých vlastních záležitostí, to však stranu nezbavuje povinnosti starat se o jeho vzrůst a rozkvět. 709

V tomto ohledu dosavad naše organizace nesplnily svůj úkol .

Hnutí mládeže je u nás velmi slabé, mezi počtem organizova ných členů strany a počtem příslušníků mládeže je značný ne poměr. Tak např. v celém pražském kraji, obvodu , k němuž pa tří hlavní město Praha se všemi předměstími, dále okresy Beroun, Hořovice, Zbraslav, Benešov, Brandýs, má naše strana ve svých organizacích kolem 26 000 příslušníků, kdežto mláde že je tu organizováno ne více než

-

870! ( K porovnání uvádím,

že jen ve městě Velké Praze, bez jmenovaných velkých obvodů venkovských, dostali jsme v obecných volbách 70 000 hlasů ! ) Přesto, že mládež teoreticky přijala organizační princip podle závodů velmi rychle a s velkým nadšením, má v celém tomto velkém kraji pouze 8 řádně fungujících závodních buněk, do hromady s 65 členy, a 12 buněk nepravidelně fungujících, s členstvem fluktujícím , v počtu ne více než 100. Tuto okol

nost není možno zakrýt tím, že buňkám dávají se zvučná jmé na, jako Marxova, Liebknechtova, Trockého apod. nebo že ne

velká schůze mladých soudruhů dá do novin , že poněkud pa theticky zvolila svým čestným předsedou soudruha Zinovjeva. Poněkud lepší je poměr v německých obvodech severočeských . Liberecký kraj , zahrnující okresy : Liberec, Jablonec, Frýdlant,

Tanvald, Česká Lípa, Varnsdorf, Chrastava, proti 14 286 členům strany na 1719 členů organizace mládeže, z toho 383 organi zovaných v závodních buňkách. Ale i to je ovšem málo. V Praze

je v organizaci mládeže vyšší než průměrné procento z řad studentských a inteligence. Je povšimnutíhodné, že v buržoazní části města Vinohrady -Vršovice má mládež členů 209, kdežto v nejdělničtějším předměstí Libeň pouze 35. Nechci při této

příležitosti kritizovat práci mládeže. Očekáváme, že po sjezdu strany stejnou usilovnost jako teď za diskuse vyvine mezi mla

dými dělníky v továrnách a na vesnicích, že najde způsob, jak proniknout do mas mladých dělníků . Povinností naší bude, po

vinností každé jednotlivé organizace, abychom podporovali mládež více než dosud. Vy víte, že teď mládež má veliký zájem o bolševizaci starých soudruhů. Cheme tuto nynější činnost, jíž mládež nyní zasahuje do našich řad, oplatit. Nepravím to iro

nicky. Měli bychom si postavit za cíl, že budeme mládež tlačit k práci, ale současně, že jí budeme v této práci pomáhat tak, aby do tří měsíců po sjezdu organizace mládeže v Českosloven sku měla alespoň 25 000 členů. Velký úkol připadá tu také našim soudruhům v kladenském kraji, kde v poslední době po litické hnutí mládeže téměř vůbec neexistuje.1

1 Srv. „ Poznámky ke kladenské řeči B. Šmerala (Podává agitační výbor mládeže pražského kraje)“ , Rudé právo, 18. října 1924. 710

Otázka rolnická

Zejména pokud se týká otázky rolnické, jsem nucen vyslovit, že některými řečníky na světovém sjezdu jsme byli kritizováni

nespravedlivě. Vedle stran ruské a bulharské byla naše strana prvou, která si důležitost práce na venkově uvědomila a začala

ji soustavně provádět. Už před založením Rolnické internacio nály a před příslušnými usneseními exekutivy při našem vý konném výboru sleduje rolnické věci zvláštní výbor za před sednictvím soudruha Dobrovolného. Od založení strany máme v Kronice výborný list pro vesnici. Už před světovým sjezdem

byl při centrále strany zvláštní rolnický sekretariát, dobře vedený soudruhem Rydlem . Přes to rádi přijímáme usneseni V. sjezdu také o této otázce, a vykonávajíce je, chceme tuto činnost strany ještě zvýšit. Nechci tvrdit, že bychom už úplně ovládli nový způsob, jak učí nazírat na rolnickou otázku revo

luční leninismus, a zejména, že už jsme se pro tento názor vy učili, že jsme z tradičních názorů sociální demokracie vytrhli masy našeho průmyslového proletariátu . Kapitalistický anta gonismus mezi městem a venkovem vrhl stíny i na vzájemný

poměr městského a venkovského pracujícího lidu. Zejména za války vytvořilo se napětí, které oddělilo dělníka nejen od

statkáře, nýbrž i od malorolníka . Pokud malých rolníků se týká, musíme nyní toto napětí likvidovat, tento rozpor pře klenout, sblížit malorolníky s dělniky a dostat ſe do jedné revoluční fronty proti velkokapitálu, bankám a velkostatká

řům. V tomto ohledu náš tisk musí vykonat ještě mnohem více, než vykonal dosud, aby vychoval průmyslové dělníky, přeměnil jejich názory na rolnické věci. Mnohé už bylo pro vedeno. Nyní nejbližší úkoly strany jsou tyto : vypracovat

zemědělský program, vybudovat laciný tisk pro malorolníky, rozložit nepřirozené složení agrární strany, jež činí z malých a středních zemědělců nástroj agrární buržoazie. Otázka národnostni

Teď řeknu několik vět o otázce národnostní. Výtku V. sjezdu,

že jsme nevěnovali dost intenzívní pozornost národnostním

problémům československým , jak tato otázka zasluhuje, pova žuji za oprávněnou . Náš tisk nepotíral dost důrazně potlačo vatelskou politiku české buržoazie a koaliční vlády proti ná rodnostním menšinám. Část viny nese také náš stranický aparát v menšinových obvodech, který do ústředí nepodával o přípa dech, které se staly, rychlé a přesné zprávy. V tomto směru je náprava nevyhnutelně nutná a považuji za samozřejmé, že sjezd strany zařídí opatření k odstranění tohoto nedostatku .

Hájit právo národnostních menšin na sebeurčení až do oddě 711

lení je jednou z předních povinností českých komunistických dělníků . Komunistická internacionála za vedení Leninova do vedla nalézt správný poměr k řešení národnostní otázky jako

světového problému. Teze, vypracované II . světovým sjezdem, jsou pro nás výtečným vodítkem . Nyní je před námi složitý a odpovědný úkol převést všeobecný jazyk II. sjezdu na speciální poměry v každém jednotlivém státě a určit správnou , konkrétní

linii jednotlivých sekcí. Není to věc lehká a hlavně se musíme vyhnout pokusům mechanicky přenášet řešení správná v jedné

zemi na druhý stát a musíme dbát konkrétních poměrů a spe cifických podmínek, za nichž pracují komunistické sekce v růz ných zemích . Střední Evropa patří do pásma států , kde národní masy reagují velmi citlivě na národnostní otázku, a proto je

pochopitelné, že musíme si důkladně rozvážit každé slovo, než je vložíme do tezí o národnostní otázce. Po válce je národnost

ní rozcitlivělost ve státech středoevropských snad ještě větší než před válkou, a to nás nutí k tomu, abychom byli velmi ostražitými ve svém postupu.

Na sjezdu strany budeme mimo jiné se zabývat národnostní otázkou tohoto státu a hledat konkrétní hesla, která naše stra

na vytyčí za dané situace. Všeobecná linie komunistické strany v národnostní otázce je určena leninskými tezemi II. sjezdu. Nyní se jedná o to, co považujeme za nutné v národnostní

otázce vyslovit v nynější konkrétní situaci. To, co za daných poměrů řekneme českým, německým, slovenským a ukrajin

ským dělníkům, závisí od konkrétní situace. Je samozřejmé, že náš Český proletariát nemůže neuznávat práva madarské menšiny na sebeurčení, a tedy také na oddělení. Bylo by však karikaturou tohoto principu , kdybychom za nynějších poměrů,

kdy v Maďarsku zuří Horthy, propagovali mezi madarskými dělníky myšlenku okamžitého oddělení od Československa a připojení se k Madarsku. Horthy by ovšem s námi v této věci souhlasil, ale rozhodně by s námi nesouhlasili maďarští dělníci a především dělníci komunističtí, kteří by po takovém

» sebeurčení« se ocitli v maďarských věznicích. Je proto pochopitelné, že za těchto poměrů řekneme maďarským

dělníkům a malorolníkům : » My, čeští komunisté, považujeme za svou přední povinnost potírat vaše národnostní znásilňování českou buržoazií. Uznáváme vaše právo na sebeurčení a oddě lení. Ale praktické řešení této otázky ponecháváme vám na vů

li, rozhodně ale nemůže být ani řeči o tom , že komunistická strana bude agitovat pro připojení k horthyovskému Madar sku.« Tento příklad jsem zvolil proto, abych ukázal, že s me

chanickým řešením nevystačíme, nýbrž že musíme přihlížet ke konkrétním poměrům. A z toho důvodu myslím, že dříve, než

přijmeme teze o národnostní otázce, které by konkretizovaly všeobecnou linii leninismu v národnostních problémech této 712

země, musíme provést důkladnou diskusi, a to tím spíše, že chyby na tomto poli mohly by dočasně poškodit naše pozice v Československu . Bylo by ovšem oportunismem , kdybychom se

chtěli prostě přizpůsobit panujícím náladám a uzavřít nepřímý kompromis se sociálním patriotismem. Nikoliv. O to se nejedná a nemůže jednat. Komunisté musí mít odvahu hájit věci i ne populární a musí překonávat nálady dělnických mas, jsou-li nesprávné, slovem , musí mít odvahu plout proti proudu. Avšak právě z toho důvodu musíme najít správné, konkrétní řešení národnostní otázky v Československu, abychom pak tuto správ nou linii mohli hájit do důsledků proti útokům celého buržo azního světa, od národních demokratů až do sociálních demo kratů .

Bojovnost a bolševizace strany Jsem si vědom, že v mé řeči hledány budou zejména věty, vě,

nované skutečně bolševické bojovnosti strany. O mě se šíří ná zor, že dovedu sice dobře se starat o masovost strany, že však

jsem překážkou její bojovnosti. Není vhodno, abych sám odha doval své schopnosti a jsem spokojen, když na kterémkoliv poli působnosti jsou soudruzi, kteří více pracují a více dovedou než já . Tolik však řeknu, že uvedený názor o mně není správný . Vím z dějin ruského hnutí, jak toto muselo prodělat deseti letí také organizační přípravy, než od propagandy přes orga

nizaci, demonstraci, hospodářskou stávku, politickou stávku, ozbrojenou demonstraci, generální stávku, povstání dostalo se k moci. Jsem si tedy vědom, co znamená zavčas také organi

začně připravovat skutečný boj. Ale mám názor, že právě o těchto nejvážnějších věcech nemá se příliš mnoho mluvit.

Obmezuji se proto na to, že prostě řeknu, že také to, co V. sjezd od nás žádá na tomto poli, chceme dělat. Tato práce je těžká . Pouhými slovy nebudu ani nyní, kdy tolik se zase mluví o mém » oportunismu « , dokazovat, že jsem komunistou a

ulehčovat práci těm, kteří zrovna teď přemýšlejí, jak by nás za souhlasu ( to je pro ně důležité ! ) kolébajících se středních vrstev vrhli do stavu ilegality. Práce mezi vojskem, tvrdá vý chova soudruhů tělocvičně a sportovně zdatných, výchova po

řadatelské služby pro ochranu našich projevů, to jsou nejvýš důležité věci. Nesmí však být spojovány s žádným romantis mem, žádnou individuální netrpělivostí a nedisciplinovaností.

Právě zde musíme být naprosto jisti před jakýmkoliv samočin ným jednáním, před překvapením, právě zde musí být proveden

naprostý centralismus a zejména moc mluvit o těchto věcech je v naší nynější situaci nesmyslem.1 1 Tato část — původně konfiskovaná – byla doplněna z nekonfiskova . ného výtisku Rudého práva. 713

Když V. sjezd vyřkl heslo bolševizace, tedy pro naši stranu činím z toho jako prvý vývod, že musíme se starat o zvýšení její aktivní bojovnosti. To není jen otázkou vedení, to je také otázkou mas, všech příslušníků. Ale s pojmem bolševizace sou visí také ještě jiné věci. Dostali jsme upozornění, že je třeba

vyrovnat teoretickou linit. Toto upozornění bylo nanejvýš nutné a bude provedeno. Právě v nejposlednější době vyšel česky Leninův Imperialismus, velký svazek Leninových prací z roku 1917 a II. díl Marxova Kapitálu. Co nejdříve vydáme Leninovy věci o otázce národnostní a Stalinovu novou knihu Lenin a le

ninismus. O vydání všech těchto publikací až na poslední bylo rozhodnuto už před světovým sjezdem . V práci bude pokračo

váno . V nejširším slova smyslu bolševizace znamená , že všech ny komunistické strany mají si osvojit ty vlastnosti ruského

bolševismu, které mají mezinárodní platnost. Není pochyb, že hnutí, které prodělalo tři revoluce, které vydrželo hrozný zá pas s carismem, které nalezlo správný klíč k řešení úkolů mezi

národního dělnického hnutí v imperialistické epoše, které vítěz ně udrželo moc za několikaleté občanské války a proti inter vencím , že toto hnutí shromáždilo veliké množství zkušeností

mezinárodního významu . Nyní přišel okamžik, kdy komunistic

ké sekce mají věnovat zvýšenou pozornost osvojování si bol ševické tvrdosti, ráznosti, pružnosti, strategického umění a vůle

k moci. I naše strana chce projít touto školou. Bolševismus je vážná věc. Nemůže být mechanicky přenesen nebo oddekreto ván. K němu dojít můžeme jen ozbrojeni leninismem . Nestačí jen třikrát denně opakovat heslo bolševizace a neosvojit si zá klady leninismu. Je třeba dbát toho , aby také toto heslo nestalo se »moderním « ve špatném slova smyslu , frází. Strana si ne osvojí bolševické vlastnosti najednou, po usnesení sjezdu nebo

přijetí tezí, nýbrž procesem pronikání těch vlastností bolševis mu, jež mají mezinárodní platnost , do našeho organismu. Praxe

třídních zápasů i u nás bude největším urychlením tohoto pro cesu .

Otázka příštího vedeni strany Mám dojem, že z usnesení sjezdu nyní v naší straně už žádné

není sporné, s výjimkou prezídiem potvrzené rezoluce národ nostní. O formulaci v této nynější době a v nynější konkrétní situaci ( nikoliv o věcném obsahu leninského nazírání na tuto

otázku ) jsou ve straně pochyby také u některých jinak opozič ních soudruhů . Povinností těchto soudruhů by mělo být učinit

exekutivě jasným, že tyto pochyby nevyplývají pouze z nějaké » pravé« sklonnosti. Třebaže ale tedy o tom , že je nutno usne sení V. sjezdu provádět, není a nemůže být sporu, to je věc jas ná , stojí před námi praktická otázka, kdo má v budoucnosti je 714

provádět, čili jak má být v budoucnosti složen výkonný výbor. Zase je nutno o této otázce uvažovat konkrétně. Může dnešní

opozice, vedená soudruhem Neurathem, Verčíkem a Seidlerem, převzíti sama řízení strany a povede je pak lépe než vedení dosavadní ? Ačkoliv zde mluvím také ve své vlastní věci a být

skromným, uhnout se odpovědnosti, bylo by v tomto případě pohodlné, odpovídám na tuto otázku otevřeně : Nikoliv ! Nevi dím dostatečného důvodu a nepovažoval bych za dobré, kdyby

při tak velké potřebě dobrých pracovníků měl být zbaven po vinností prací spojených s řízením strany soudruh Kreibich. Nevedlo by stranu dopředu, kdyby v praktické práci řízení strany více měly být uplatněny ty metody šablonovité, jimiž na poli své vlastní působnosti pracovala mládež. Nejsem proti při brání svěžích sil »dělníků z továren« . Ale vám, kteří jste děl

níky, pravím otevřeně do očí, že také to není žádná dostatečná » záruka « . Dělníci v závodech, alespoň minulém roce, byli čas to těžkopádnější než vedení. Do vedení strany patří nejlepší ,

nejschopnější, nejrozhodnější, nejbojovnější soudruzi. Z opozice až dosud byli ve výkonném výboru soudruzi Burian, Neurath, Verčík, Fried, z nich první dva ve výkonném výboru užším. Nečiním proti nikomu z nich z hlediska členství příštího výkon ného výboru námitek. Má-li opozice ještě další nebo jiné kan didáty, jistě budou sjezdu předloženi. Já však jsem toho názoru,

že sjezd sám při volbě příštího výkonného výboru neměl by vy cházet z frakčních hledisek, že neměl by volit podle toho, kdo v nynější diskusi je opozičním nebo ne, nýbrž pečlivě ocenit ce lou osobnost každého z kandidátů a vyslat do výkonného vý.

boru soudruhy skutečně nejráznější, nejpracovitější a nejzpů sobilejší. Myslím, že užší výkonný výbor by měl být rozšířen na 10 členů. Neměli by z něj kvůli svému stanovisku v diskusi vy

tlačováni být soudruzi , jejichž výkonnost i disciplinovanost jsou nesporné a jejichž spolupráce je současně těžko postra datelná . Výkonný výbor necht je doplněn dělníky pracujícími

v továrnách, ale na tyto nechť se nekladou zveličené naděje, i oni nebudou dělat zázraky . Dále necht sjezd nezapomene uvažovat o tom, zda i mimo nynější opozici a mimo nás, kteří neseme odpovědnost za dosavadní řízení strany, nejsou soudru zi, na něž by se při volbě výkonného výboru měl brát zřetel . Zkrátka , náš sjezd by neměl propadnout frakčnosti , stát se

arénou zápasu opozice proti ostatním, kteří netvoří a nechtějí

tvořit ani žádnou organizovanou frakci ani žádné » křídlo « strany. Připomínám známá slova Leninova, že strana není žádná husa , aby musela mít dvě »křídla « za každou cenu . Jen

celá, jednotná strana společnou prací může splnit těžké úkoly, jež nám uložil V. světový sjezd .

Toto jsou myšlenky, které jsem chtěl vyslovit na naší kon ferenci a pro diskusi, vedenou nyní ve straně. 715

4. Doplňky k protokolu ŘEČ ZÁSTUPCE

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY D. MANUILSKÉHO1 ( Referát D. Manuilského podle záznamu Rudého práva )

Soudruh Šmeral překládá řeč zástupce KI soudruha Manuil ského.

Ve sjezdové zprávě z prvého dne byla vypuštěna řeč zástup ce Komunistické internacionály soudruha Manuilského. Uvítán bouřlivým potleskem, pravil soudruh Manuilskij v ruské řeči v podstatě toto :

Soudruh Šmeral : Soudruzi, budu překládati řeč zástupce KI. Poněvadž jsem nemohl rusky všecko stenograficky postihnout,

prosím soudruha Fischera, aby řeč sledoval a případně mne na některé věci upozornil. Ruský soudruh mluvil takto : Vyslovuji vám vroucí pozdrav jménem výkonného výboru KI ,

Používaje příležitosti, že poprvé na vašem sjezdu může hovořit také zástupce ruské strany, přináším vám také pozdrav výkon ného výboru ruské strany.

Tento sjezd má pro celou KI význam prvého řádu. Vše, co je nyní revoluční v mezinárodním hnutí, patří sem a očekává od sjezdu řešení krize, ve které se československá strana nalézá.

Následkem toho vznášejí se již kolem československé strany havrani .

Bylo mi řečeno, že sem přišla Balabánová, z ruské strany vy loučená menševička, aby ohledávala půdu, nejsou-li zde pod mínky pro zakládání nové dvaapůlté internacionály. Na druhé straně ve vašich zdejších listech, zejména

listech sociálně de

mokratických, je možno číst každého dne články o tom, že so ciální demokraté vyčkávají možnosti spojenectví s pravým kří dlem strany . Jsem přesvědčen, že zde pro takové věci půda ne ní, že takové věci mohou získat jinde, ne však v českosloven

ské straně. Toto zde prohráli, to je naše pevné přesvědčení. 1 Redakce zde otiskuje jinou podobu prvého vystoupení vedoucího de legace KI D. Manuilského tak, jakje slyšeli delegáti II.sjezdu KSČ v českém překladu B. Šmerala. (Němečtí delegáti slyšeli německý překlad z úst Fischera -Michalce.) Šmeralův překlad Manuilského projevu, který se

obsahem i rozsahem odlišuje od záznamu prvého vydání Protokolu, přineslo Rudé právo, jehož záznam zde otiskujeme (Rudé právo, 5. listopadu 1924 ). 716

Nechci mluvit o dobrých stránkách zdejší strany. Vy máte velmi dobrou masovou stranu, která je velmi dobrá, pokud se týče jejího sociálního složení. Na druhé straně máte překrásné organizátory. Každé straně přejeme takové organizátory jako

je Zápotocký. Máte moudré vůdce také v osobě soudruha Šme rala, máte jako záruku budoucnosti levou opozici, se kterou, jak s důrazem prohlašuji , ki se plně solidarizuje. Máte mla

dež, která, třebaže Šmeral správně upozornil také na její ne dostatky, nemohla zakotvit, ale má celou řadu soudruhů, kteří mohou být pýchou nejen vaší strany, ale celé KI .

Nechci mluviti o těchto dobrých věcech. Náš bolševický mrav je nechválit, nýbrž zjistit chyby, spravit tyto chyby, učit se ze zkušeností mezinárodních i domácích. Kritika je hlavním úče lem sjezdu. Nejsme zde na slavnosti, nýbrž na revolučním sjez

du strany. Tuto kritiku jménem KI chci zde vyslovit. My, ruští komunisté, mluvíme přímo, nemáme náklonnosti oblékat své myšlenky do francouzské delikátní formy. Zkušenost je důle žitější než naše osobní poměry jednoho či druhého. Možná, že v něčem budete cítit moji kritiku jako příliš silnou, ale já ji chci otevřeně říci.

Začnu teď kritikou. Již ta zkušenost, že československá stra

na projednává otázky, které byly postaveny v mezinárodním měřítku již před rokem, které jsou rozřešeny všemi bratrskými stranami, německou, francouzskou a anglickou, které již před

půl rokem rozřešil V. sjezd KI , je důkazem , že není vše dobré v československé straně .

Zinovjev ve svém dopise mluví, že v Československu jsou v hnutí některé rysy provincionalismu. Strana neřešila pro sebe dosud ty problémy, které jsou již dávno rozřešeny v meziná rodním hnutí .

V první řadě ruská diskuse. Když čtu některé články Kreibi chovy , našeho starého přítele a spoluzakladatele KI, který má

největší zásluhy o dělnické hnutí zde, zejména v německých obvodech, tu konstatujeme, že dnes on líčí, jako by smyslem

diskuse bylo mechanicky pokusit se vnutit metody ruské strany a mechanicky změnit vůdcovský kádr ve všech komunistických stranách .

U nás v Rusku vznikla diskuse o principu demokracie. Ta diskuse byla nám vnucena a měla takové výsledky, že mohla ohrozit vymoženosti naší moci . A o diskusi tak důležité jednala československá strana, když už v Rusku jsou tyto věci dávno skončeny .

Za druhé je německá otázka. V jednom článku Kreibichově jsem četl , že musíme studovat příčiny porážky v Německu. Jen studovat ? My přece nejsme žádní profesoři, abychom jen stu dovali. My jsme revolucionáři a musíme ze zkušenosti dělat závěry. Když vznikla německá otázka, ukázalo se velké nebez 717

pečí pro celé mezinárodní hnutí. Kdyby německá revoluce ne byla bývala prohrána, byla by úplně jinou, než je dnes, mezi národní situace. A když jsme prohráli německou revoluci ná sledkem chyb vedení, tu nám Kreibich odpustí, že to tak vy slovím, menševickým způsobem říká, že máme studovat příčiny

porážky. Nejen studovat, ale dělat závěry. V ohni porážky mu seli jsme přeměnit vedení strany německé. Strana se nacházela v takové krizi, která mohla znamenati rozpad a rozklad. Jestli dnes německá strana přes to, že má před sebou výjimečný zá kon a že je ve stavu ilegality, vysoko drží prapor revoluce a komunismu , tedy je co děkovat tomu, že jsme našli společný

jazyk s německou levicí, že jsme krizi rozřešili. O tomto pro blému se v československé straně ještě diskutuje. Uvedu vám také malý příklad : Vy máte v Praze 28 000 členů strany. Na demonstrace se dostaví 7–12 000. Co to znamená ? My v Moskvě máme ve straně organizováno 150 000 členů, na manifestaci však přichází pravidelně půl miliónu. Ovšem my se lišíme od vás jednou důležitou okolností, že jsme stranou vlád noucí a máme moc v ruce. Ale je vidět, že uvnitř vaší strany je značná vrstva, která v jiných stranách tvoří pouze sympa

tizující se stranou. Tato pasívní vrstva se nachází ve vaší stra ně, nepřichází na demonstrace, nýbrž svým vlivem tlačí na ve dení vůdců, kteří pod tímto vedením vytvářejí politickou linii

strany. Tento chvost, který hraje ve straně pasívní úlohu, pů sobí na vůdce.

Šmeral stále říká :

Opatrnost, opatrnost , opatrnost, tedy

v pravém opaku k Dantonovi, který říkal : odvahu, odvahu, odvahu .

My říkáme přímo soudruhu Šmeralovi : Základní chyba v čes koslovenském vedení spočívá v tom, že vy nechcete se opírat o avantgardu nejaktivnějších vrstev strany, nýbrž o pasivní

vrstvy strany, které v jiných stranách jsou jen sympatizující. To působí na vůdce při určování politické linie. A když přichá zíme s kritikou, říká se nám , že ohrožujeme masovost strany . Ne, tak tomu není. Budeme hájit masovost vaší strany. Ale sou

druh Hůla přichází se svou teorii statistické většiny. Piše ve svém článku o výsledcích V. sjezdu KI , že usnesení V. sjezdu

tají v sobě nebezpečí, že strana se vzdaluje od mas, že její spo jení s masami je ohroženo. Jestli tak myslí soudruh Hůla, mu sím říci, že je to velmi nebezpečná cesta, ze které by musely být odvozeny potřebné závěry.

Nakonec jinou malou epizodu . Nedávno jsme stáli před mož ností zvýšení zostřené cenzury. Ústřední list vaší strany, jeho redakce, se obracela k syndikátu měštáckých novinářů , aby se

zařídilo něco společnou cestou k obraně. U mne vyvolaly tyto návrhy obavy. Ony jsou charakteristické. Jiný případ : Byla konference členů našich obecních zastupi 718

telstev a na této konferenci oni říkali : »My zde nemluvíme ja ko komunisté, nýbrž jako municipální funkcionáři.« V jiné straně by se takoví zástupci ocitli před dveřmi nejen obecních radnic, nýbrž před dveřmi strany.

V naší ruské straně však podobná zastoupení v různých kor poracích jsou podřízena rozhodující kontrole strany. Je vidět, že v československé komunistické straně a mezi měšťáckými sdruženími je poměr jakéhosi sousedství. Na IV. sjezdu světo

vém jsme také měli takové zjevy s francouzskými socialisty, kteří byli členy zednářských lóží a říkali tomu, že organizují v zednářských ložích buňky, místo aby organizovali frakce v odborových organizacích . My jsme vedli boj proti francouzským soudruhům a říkali jsme, že je nutno rozervat všecky svazy s měšťáckými vrstva

mi . Tenkrát nám také říkali, že ničíme masový ráz strany. Frossard tenkrát postavil zásadu, že strana je velkou rodinou, že strana je přátelstvím. Podobná koncepce takového přátelství je také dnes zde v Československu. Šmeral v jedné své stati proti mně ohradil se proti tomu , že

prý byl mnou srovnán s francouzskými centralisty. Prý byl kladen také jinak v diskusi vedle Frossarda . Veřejně pravím : V tomto ohledu se Šmeral mýlil, nikdy nikomu v internacio nále nepřipadlo na mysl srovnávati ho s Frossardem nebo Höglundem již proto, že po našem přesvědčení je Šmeral o tři hlavy chytřejší než Höglund a Frossard dohromady. On je svázán dobou desítiletí s masami, ale celá řada vážných otá

zek je u Šmerala chybou. Je přehnaně opatrný, bránící vývoji strany kupředu. To je základní nedostatek, proti němuž my se stavíme.

Vezmu ještě jeden moment. Víme, že způsob, jakým se tvoří KI , jest způsob velmi složitý . To není věc tak jednoduchá

a rychlá, jako když se řítí automobil po Václavském náměstí. Tento vývoj je také provázen mučivými krizemi, kde my mu síme se rvát a vystupovat proti svým přátelům. Takové krize

prožily všechny strany. Ve francouzské straně byly takové kri ze dvakrát. Poprvé, když docházelo k vyloučení Favra, a po druhé Frossarda. Vzpomeňte si na postavení Serratiho v Livor ně. Spáchal chybu, byl odloučen od nás, ale chybu svou po

chopil a vrátil se do Komunistické internacionály a byl přijat s otevřenou náručí. V Německu měli veliké zásluhy Friesland, ale i tuto krizi jsme přežili. Také tenkrát se říkalo, že ohro

žujeme masovost strany . Sám Lenin přeceňoval jeho význam a pak uznal svou chybu . Zetkinová a Radek se přimlouvali , aby se proti Levimu? tak ostře nevystupovalo.

1 V Rudém právu : ,,neměl“. • V Rudém právu: „ proti Leninovi“ . 719

Při všech krizích máme lidi, kteří nám doporučují, abychom při řešení těchto krizí užívali opatrně menševické metody. KI si přeje, aby československá strana komunistická ne

prodělávala velmi těžké cesty krizí, které prodělávaly jiné strany, aby rozřešila všechny základní problémy jinou cestou. Ale až do poslední chvíle měli jsme naději, že se tak stane. Avšak v poslední době nastala v této situaci změna . Řeknu vám přímo, že máme obavy, že krize je zde. Budu mluvit o tom přímo před tímto sjezdem.

Naše diskuse s Kreibichem byla dosud v přátelských for mách. Když 16. VII. napsal svou stat o dělnické vládě,1 roz

cházeli jsme se s ním v otázce národnostní, tedy ve dvou zá sadních otázkách. Zdálo by se tedy, že by se mohl v diskusi z hlediska disciplíny podřídit. Když bylo po pražské schůzi širšího výkonného výboru, napsal Doležal velmi optimistickou

stat » Souhlasíme« .2 Myslel, že širší výkonný výbor přijal určitou rezoluci, a že všechny spory jsou skončeny. Ale naproti tomu píše Kreibich do diskuse článek »Oč se jedná « .3 Tím se spory rozvířily. Blíží se sjezd. My si myslíme, že bude sjezd jednomyslný, ale najednou se stal případ, který mění obraz sjezdu. Zinovjev sám píše ve své stati, že sjezd bude jedno myslný a že tato jednomyslnost jej mnoho netěší. Kreibich dva dny před sjezdem napsal článek , že ani v jedné otázce,

která byla postavena V. sjezdem, s rozhodnutím nesouhlasí. Jestli se zdálo, že jsme se rozcházeli v jednotlivých otázkách, tu se ukazuje, že ani v jediné otázce V. sjezdu nesouhlasí, nejvýš poněkud s řešením v otázkách odborových . Všechny ostatní otázky byly řešeny v ovzduší takovém, které neposloužilo ani zájmu strany, ani zájmům KI. Výkonný výbor vyzval Kreibicha ohledně toho, a on čestně my mu to zde potvrzujeme řekl : »Já beru svůj článek zpět, neboť jsem subjektivně nemyslil, že bude působit jako čin nepřátelský vůči KI . «

Věc zdála by se tím vyřízena. Nás, delegaci KI, především zajímalo to, jakou linii zaujme k tomu většina výkonného vý.

boru. A tu jsem nucen říci, že jsme poprosili centrální komitét, aby se o této otázce vyslovil . Proč jsme tak učinili? Poněvadž

všechny stati Kreibichovy byly psány takovým způsobem , ja ko by Kreibich nepsal svým jménem, nýbrž jako by Zápotocký a Šmeral byli s ním solidární. Výkonný výbor KI má povinnost znát, zda oni dali mandát Kreibichovi na tuto solidárnost . Pro

1 K. Kreibich, Zur Frage der Arbeiterregierung in der Tschechoslowakei, Vorwärts, 16. července 1924 . • J. Doležal, Souhlasíme, Rovnost, 3. srpna 1924, Vorwärts 8. srpna 1924. 3 K. Kreibich, 0 co běží, Rudé právo, 22. srpna 1924.

• K. Kreibich, Zwischen Weltkongress und Parteitag. 720

=

IS

TARI

to jsme centrálnímu komitétu předložili tu otázku. Centrální komitét hlasoval ve většině proti rezoluci, navržené levými soudruhy, a přijal rezoluci tohoto obsahu : »Poněvadž Kreibich My vzal svůj článek zpět, není třeba o tom věcně jednat ! « se velice bojíme, že rezoluce V. sjezdu budou zjevně přijaty, ale uvnitř že zůstane vše při starém . Nejsme diplomati a proto

postavili jsme tuto otázku. Žádali jsme, aby stat Kreibichova byla rozmnožena a rozdána delegátům sjezdu, ne z toho dů

vodu, aby se toho využívalo proti Kreibichovi. On vzal článek zpět a tím je věc vyřízena. Ale z politického důvodu, poněvadž strana musí znát, co myslí členové výkonného výboru dva dny

před sjezdem. Zápotocký vyslovil strašné slovo, že rozdání článku dele gátům by mohlo vést k rozporům s KI. Komunistická strana je hluboce přesvědčena, že o rozkolu nemůže být řeči. My

sami rozkol nepřipustíme, ale co znamená politicky stanovisko, které soudruh Zápotocký zaujímal ? To znamená, že vedoucí soudruzi Šmeral, Zápotocký i Muna v této otázce, jako v řadě jiných otázek, neprojevili jasné stanovisko. Mluvím otevřeně, známe jejich zásluhy . Jsme pro to, aby byl článek výkonnému

výboru rozdán. Je faktem, že v Moskvě soudruh Muna hlasoval pro všecka usnesení Kl , ale v Praze dává působit na sebe zdej šími náladami. Když jsem prosil, aby článek rozdali sjezdu,

Zápotocký řekl : » Jestli delegace béře zodpovědnost za to, tedy ano. « To znamená, že předpokládáte, že na sjezdu jsou sou druzi, kteří by se solidarizovali s článkem Kreibichovým, ne

přátelským KI. Nemyslím , že by takoví soudruzi byli, ale je možno, že jsou takoví soudruzi ve straně. Ale tu je otázka : Jsou -li lidé, nesouhlasící s usnesením V. sjezdu, je nutno to říci přímo. Upřímnost je základem ko munistické strany . Jsou-li lidé, kteří představují takový směr,

je to nebezpečné a musíme je znát. Zítra Zápotocký, bude li sekretářem, sám by musel při práci ve straně s nimi počítat. Strana je musí znát. Nebezpečí rozkolu znalost Kreibichova článku neznamená a sjezd se jistě s jeho obsahem nebude solidarizovat .

Jsou dva způsoby vyřízení věcí politických a pak osobních. Myslím, že při většině výkonného výboru, zejména u Šmerala, převládá osobní hledisko. Myslí, když my stavíme o článku

Kreibichovu otázku politicky, že ho ničíme. Zdaž by jsme s vámi neučinili vše, abychom se s Kreibichem dohodli ? Na

V. sjezdu jsme se rozcházeli v celé řadě otázek, ale přes to jsme ho zvolili do ústřední kontrolní komise internacionály.

Jestli se rozpory upraví za rok, může být Kreibich opět členem kádru našich mezinárodních vůdců .

Šmeral chtěl Kreibicha spasit. V Kladně měl na jeho pro spěch velkou řeč. Komunistická strana není ale anglická 721

Armáda spásy. To je především bojovný štáb, soudruhu Šme rale, pro boj za naše základní zásady. Jsou-li tyto základní zásady porušeny v článku, je nutno mit energii nejen jako

jste ji ukázal v článku proti Manuilskému, nýbrž také proti Kreibichovi. Co my myslíme? Sjezd musí provést bolševizaci strany. Šmeral dobře píše, že strana bude teoreticky souhlasit, ale všecky otázky musí být řešeny také prakticky. Když ale přijde případ Kreibichův, je vidět, že to nejde tak lehce a strana udělala v tomto případu několik kroků nazad. To je chyba . Víte, s jakou rozhodností Lenin vystupoval v ideolo gických sporech. On se vrhal ne na nesprávná hotová na zírání, nýbrž stavěl se proti vyvíjejícím se tendencím, proti těmto názorům, bil nalevo i napravo a bil se s osobními přáteli, jako s Plechanovem a Martovem, vrhal se na ně jako na své protivníky. To byla metoda bolševická . A když to Lenin dělal, nacházeli

se lidé, kteří říkali : »Opatrnost, opatrnost, opatrnost, nepře hánějte, chcete-li stranu vést kupředu tak prudce, odervete se od mas . «

Hůla také napíše o tom článek, ve kterém myslí, že se strana může od mas odervati. Toho my se nebojíme.

Mluvil jsem o této otázce proto tak podrobně, poněvadž to s otázkou druhou, s otázkou sestavení výkonného výboru, úzce souvisí. Strana po V. světovém sjezdu musí mít centrální výbor, který bude tvrdě provádět bolševickou linii. V Brně konala se místní konference.1 Vše bylo klidné, strana byla jedna rodina, strana byla ve velkém přátelství, přijala levé rezoluce,

ale když se sestavoval krajský výkonný výbor, dva leví sou druzi, kteří se úplně solidarizovali s usneseními V. sjezdu, byli z výboru vyndáni. Sjezd může volit zdejší výbor, jaký chce,

ale mám-li vám radit, pravím : Je nutno zvolit takový štáb, který bude tvrdě a rozhodně provádět linii V. sjezdu. Tento štáb vyrůstá z nitra strany ve formě vašeho levého křídla. Aby nebylo u vás žádné pochyby, chci se o tomto problému obšírně zmínit. Kriebich myslí, že my, ruští soudruzi a exekutiva interna

cionály, chceme smést všechny staré vůdce. To je ukrutná chy ba. Kreibich si to představuje tak, že exekutiva internacio

nály, ve které rozhodují členové Ruské komunistické strany, chce vedení v různých státech utvořit podle svého způsobu . To my nikdy nemysleli. Mám ovšem názor, že je v KI v me zinárodním měřítku dvoje pokolení. Mladí, kteří přišli po válce, získali si zocelení v revolučním boji jako v Německu . Ti mají

přednost, že nemají sociálně demokratické předsudky, ale mají 1 Krajská konference KSČ v Brně se konala ve dnech 11.-12. 10. 1924. 722

nedostatek v tom, že nemají dostatečné zkušenosti. Jsou na levo, někdy příliš mnoho nalevo, někdy zacházejí do » bor digovštiny«.

Druhým směrem jsou staré sociálně demokratické štáby, kte ré jsme převzali na sjezdech v Halle a v Toursu. Ti mají dlou holetou organizační vyškolenost, ale mají nedostatek ten , že nesou

v sobě část sociálně demokratických předsudků. My v KI si představujeme, že nejlepší formou vedení je syntéza obou těchto pokolení. A když vůdcové to nechápou, dělají vel kou chybu jako v Německu . V Německu Brandler vedl proti levému křídlu stále boj a zápas prohrál, a Brandler musel

jít. Pro takový postup v Československu nejsme. Máme názor, že obě tato pokolení měla by se v novém výkonném výboru sloučit. Vedoucí staří soudruzi mají zůstat ve vedení, ale je také nutno, aby se tam dostal dorost.

To si myslíme, a ne, jak myslí Kreibich, mechanicky smest staré vedení. Chci ještě vyslovit svůj názor k jednotlivým otázkám, jaké základní úlohy vidím stát před vaším sjezdem. Je to především otázka o dělnické a rolnické vládě. Naše

levé křídlo k této otázce postavilo se na linii souhlasnou s řešením V. sjezdu. Když se vrátíme zpět po ochraně, kterou dal Šmeral Kreibichovi na kladenské konferenci, musíme si položit otázku, jak se to dálo v Československu s postavením hesla dělnické a rolnické vlády dosud. Vytyčovali jsme toto heslo na sjezdu závodních výborů. Byly demonstrace ? Postavili

jsme je za podklad hnutí ? Na sjezdu závodních výborů o rol nické a dělnické vládě málo se mluvilo. Naproti tomu profesor

Rádl napsal článek, že komunistická strana je zde plně stranou státotvornou. Myslím, že už skutečnost, že v československé

veřejnosti najdou se lidé, že považují stranu za přijatelnou pro Masaryka a Beneše, je úplně charakteristická.

Naproti tomu druhý měšťácký redaktor v Přítomnosti řekl, že strana této způsobilosti nemá . Tato okolnost, že sjezd zá vodních výborů nedal podnět Kreibichovi k tomu, aby o děl nické vládě psal článek v souvislosti se sjezdem závodních výborů , nýbrž že to byl článek měšťáckého profesora, je do

kladem, na jaké úrovni se tu myslí. I když nepřihlížím k ochraně, kterou Kreibichovi poskytl Šmeral, řeknu Kreibi chovi přímo, že jeho postavení k dělnické a rolnické vládě je parlamentní. Myslím, že v československých poměrech je

nutno postavit tuto otázku konkrétněji. Musíme si představit, v jaké formě můžeme formulovat to, co je podmínkou pro uskutečnění dělnické vlády, totiž spojení mezi proletariátem,

rolnictvem a menšinovými národnostmi. To je základní otázka československé strany. Blok mezi proletariátem a chudším rol

nictvem a mezi proletariátem a menšinovými národnostmi. Základní otázkou je ta, která se nachází před stranou. 6

723

O to se jedná. Nestačí hlasovat pro rezoluci V. sjezdu, nýbrž

postavit otázku tuto na konkrétní základ. Myslím, že jedním z hlavních úkolů sjezdu je postavit otázku nejen o zeměděl ských dělnících, nýbrž o rolnictvu vůbec . Volby v Podkarpatské Rusi ukázaly, jak je to pro nás možné a důležité. Je nutno utvořit svaz chudšího rolnictva podle národnosti. Jen s ním můžeme uskutečnit heslo dělnické a rolnické vlády. Pro takové svazy, organizované podle národnosti, musíme vytyčit konkrét

ní program proti imperialismu, proti válce, proti daním a pro půdu.

My jsme poněkud nespokojeni s tím, že na vašem sjezdu otázka rolnická není jak náleží zdůvodněna. Druhá otázka je otázka národnostní . K této chci říci toto :

Četli jste dnes prohlášení internacionály. Je obráceno k naší bratrské straně Československa. My vidíme, před jakými obtí žemi stojíte. Nespatřujeme ty obtíže v tom, že buržoazie hrozí

nelegálností. Ať zkusí vrhnout stranu v ilegalitu na základě národnostní otázky. Za rok tu bude stát strana jako základní pilíř proti tomu nacionálnímu hnutí. Myslím, že to buržoazie neudělá. K tomu neobracíme zřetel , ale vidíme, jaké obtíže

jsou uvnitř vaší strany . Vidíme, že český dělník, který byl nucen po staletí snášet nacionální útisk v Rakousku, nemá

ještě plně překonaný národnostní cit. Docílit tohoto likvidování národnostních citů je dlouhá práce. My děláme ústupky tomuto stavu, nikoliv však ústupky zásadní.

Jdeme vstříc náladám československých mas, nevyživších ještě nacionální cit, ale nechceme dělat žádných ústupků vůd cům. A když se soudruh Kreibich pokouší národnostní otázku řešit takovým způsobem, že od Hlinky přijímá program au

tonomie a přenáší jej do našeho programu, považujeme takové mechanické řešení za nesprávné.

Strana, která na I. sjezdu nepřiznala zásadní právo národů až do oddělení, doznala chyby. Ale my chápeme soudruhy, kteří se poněkud zmýlili, berouce zřetel na okolí, na obtíže,

mezi nimiž musí pracovat. Co znamená právo na oddělení ? To znamená, že bychom chtěli na příklad aktivování boje za oddělení Podkarpatské Rusi, vůbec jednotlivých národností. V článku soudruha Sterna jsem četl , že taktika tato je možná

I v Podkarpatské Rusi, ne však mezi Němci, poněvadž mezi Němci praktické separatistické hnutí neexistuje. Soudruh Stern trochu přesolil . My stavíme tuto otázku zásadně. Ona má pro

nás veliký agitační význam. To je formule, která bez ohledu na praktické hnutí je povolána dělníky vychovávat. Chceme z českých dělníků vyhnat zbytky nacionálního cítění, ale sou časně je to nejlepší zárukou , že když proletariát s rolnictvem přijde k moci, dovede vytvořiti svaz národnostních republik. Rozvádím případ Ruska. My jsme tam na plné čáře přiznali 724

7

právo všech národů na sebeurčení až do oddělenít a důsledek

21 :

die

toho byl, že národové nemají snahu z Ruska ven, nýbrž naopak, berou zřetel na hospodářský prospěch, který mají z federa tivního spojení v naší unii a dobrovolně jsou s námi ve spo lečném svazku.

Uznání tohoto práva je nejlepší cestou pro různé národy, aby chtěli žít a žili společně v rámci jednotné unie. Se soudruhem Šmeralem jsme se v otázce národnostní sešli,

ale přece chci říci, že po mém názoru bylo nesprávné, když na Kladně mluvil o režimu Horthyho a uváděl to za důvod, že Uhři nemohou se oddělit . Tak se nemá otázka stavět .

Maďarští, ukrajinští a slovenští soudruzi mají bojovat proti

cá

buržoazii, proti tomu, aby se dělnictvo nedalo zlákat sepa ratismem buržoazie, má býti vychováno v duchu jednoty s čes

SCENE

kým proletariátem .

jahta たい

Naproti tomu česká komunistická strana musí probouzet u dělnických mas českých snahu, aby měly porozumění pro právo na národní sebeurčení až do oddělení a musí bojovat

to k

ako

proti šovinistickým citům v řadách českého dělnictva . V tom na světovém sjezdu byly o této otázce mezi námi rozpory . Šmeral říkal, že nemáme formulovat národnostní

Just : OLTO

otázku tak, abychom odpuzovali např. legionáře. To je pravda . Na legionáře nutno brát zřetel a pracovat pro získání jejich sympatie velmi energicky. Ale kdyby nám byla postavena otáz

Up

ka, na koho se má strana více orientovat, zda na potlačované

DETTE

národnosti či na střední české vrstvy, myslím , že v zájmu re volucionářské linie se musíme rozhodnout na orientaci pro potlačované národnosti.

isti 13.7

V tom se rozcházíme se Šmeralem a loňského roku jsme se z tohoto důvodu rozcházeli s Thalheimerem . Ale u Thal

OM

heimera to bylo v Německu vysvětlitelnější, poněvadž německá buržoazie

je

dohodovým

kapitálem potlačována,

kdežto

rára

v Československu maloburžoazie společně s velkoburžoazií má

1.

prospěšné příslušenství ke skupině vítězné a ne potlačované. Třetí důležitá otázka je otázka odborových svazů. V tomto ohledu musí si české dělnictvo uvědomit, že v mezinárodní situaci stalo se něco nového. To nové je charakterizováno tím,

s

do' -7 &

Britas

20/pa

het.

beon

iznh་2.ཀབ5 ་"

že nyní, zejména po pádu Mac Donaldově a po vítězství kon zervativců v Anglii, začne se mezi anglickým dělnictvem vy tvářet taková situace , že slova a metody Ki budou moci do

Anglie pronikat. Ta skutečnost, že Ki dostává se k možnosti proniknutí na anglickou půdu, musí poněkud změnit i naši linii v odborovém hnutí .

Druhý důvod, proč musíme změnit svou odborovou taktiku, je ten, že v období, kdy éra pacifismu a demokracie se blíží 1 V Rudém právu : ,,právo všech národů až do sebeurčení“ .

dite patent 725

k svému skončení a kde následkem toho dělníci začínají se zase už léčit z ilusi o možnostech této éry, nastává jakýsi stav rovnováhy sil mezi Amsterodamem a našimi odborovými organizacemi . Tuto rovnováhu musíme prorazit, a to ve svém vlastním zájmu. Amsterodamci jsou skupinou, kdežto nám platí budoucnost, amsterodamci mají zájem na tom, aby se udržela dosavadní stabilizace vzájemných našich sil. Co řekla v této odborové

otázce vaše brněnská konference ? Ona neřešila otázku sjed nocení, nýbrž řešila otázku, jak mohou být přivlečeny do Mezi

národního odborového svazu některé skupiny uvnitř reformis tického odborového hnutí .

Časy se změnily a my měníme svou taktiku. Dnes bojujeme za odborovou jednotu upřímně a je nutno v tomto ohledu změ nit brněnskou rezoluci. Nepřejeme si likvidovat v Českoslo vensku naše rudé odbory, dokud nebude docíleno jednoty . Ale u některých našich soudruhů vyvinul se zde jakýsi organizační

fetišismus, vůle zachránit organizaci za každou cenu. V tom je veliké nebezpečí. Nutno pochopit, že se časy změnily, že tedy není hlavní věcí zachraňovat rudé svazy, nýbrž jednotu odborového hnutí vůbec. To je základní úlohou sjezdu. Otázka musí být ruku v ruce s KI . Když se v jedné nebo druhé

otázce postavíte na jiné základní stanovisko než KI, je to pro KI nebezpečným. Proto v zájmu mezinárodní revoluce musíte docílit toho, aby se stalo vyrovnání. Vaše strana se tím dosud

nezabývala. Nepostavili jste otázky jednoty odborových orga nizací na nedávno konaném sjezdu závodních výborů,2 ač to tam mělo být hlavní otázkou. Tam jste mohli vyvolat velikou agitaci.

Otázka sjednocení odborů dá se řešit jen zezdola . Měl bych ještě jiné věci, ale obmezuji se, abych nemluvil příliš dlouho. Kritiku mou považujte za přátelský projev, za radu, jakým způsobem napravit linii strany. Společným úsilím tuto linii upravíme. Upravíme ji bez bolesti, třebaže tu a tam některé bolesti se u nás objeví. Vše závisí od toho, jak se zachová tento sjezd a vůdcové, kteří dosud řídili stranu, zejména, řeknu io přímo jak se rozhodne soudruh Šmeral. Jestliže soudruh Šmeral nejen teo eticky, ale i prakticky zaujme správnou linii,

je to nejlepší cesta k tomu, aby hned po sjezdu zakončil se boj skupin a frakcí.

Já nejsem informován jasně o zdejších poměrech, ale řekli mi, že už zde, na tomto sjezdu jsou dvě sněmovny, dvě komory . Já vás vyzývám , abyste přistoupili k soustavě jediné komory,

1 Říšská konference KSČ, která se konala ve dnech 4.-5. května 1924 v Brně.

: Celostátní sjezd závodních výborů se konal ve dnech 4.-5. října 1924 v Praze ve Vysočanech . 726

k soustavě KI. ( Dlouho trvající bouřlivý potlesk. Volání : Sláva Komunistické internacionále ! )

Očastníci sjezdu povstávají a pěji Internacionálu.

POZDRAVNÝ PŘÍPIS KOMUNISTICKÉ STRANY FRANCIE II. ŘÁDNÉMU SJEZDU KSČI ČKK/ Uveřejňujeme dopis Komunistické strany Francie, kte rý byl zadržen, takže jsme jej obdrželi teprve po sjezdu. Dopis Komunistické strany Francie byl ohlášen , jak známo, pozdrav ným telegramem, který byl na sjezdu přečten. Zní: V Paříži 27. října 1924.

Sjezdu komunistické strany československé Vážení soudruzi ! Obdrželi jsme Váš dopis ze 17. října, kte

rým nás zvete, abychom vyslali k Vašemu sjezdu, který se ko ná 31. října, jednoho delegáta .

Zaslali jsme Vám dnes telegram a opakujeme, že je nám po

hříchu nemožné Vaše přání vyplnit, protože to naše krajně těž ká finanční situace nedovoluje.2 Přesto však sledujeme Vaše práce s mimořádnou pozornosti a s největším zájmem. Doufáme, že se dáte ovlivnit myšlenka mi leninismu a že Váš kongres učiní praktická usnesení, která

budou odpovídat duchu V. světového sjezdu a stanou se oprav du komunistickou cestou k bolševizaci naší československé

bratrské strany. V době, kdy nad zeměmi Evropy rozprostřela se pacifisticko -demokratická vlna, je tím nezbytnější postavit proti měštáckému bloku kompaktní revoluční sílu, která nesmí připustit žádné různosti v nazírání na používanou taktiku . S bratrským komunistickým pozdravem za politbyro KSF Maranc

ČÁST DISKUSNÍHO VYSTOUPENÍ J. STEINA PODLE ZÁZNAMU RUDÉHO PRÁVA3 O soudruhu Friedovi, který také vystoupil s kritikou, ale ač byl členem výkonného výboru – se prací nezúčastnil, bylo již mluveno. i Rudé právo, 6. listopadu 1924.

• Členem delegace KI byl však i zástupce Francouzské komunistické strany Treint, který přednesl na II. sjezdu obsáhlý projev . • Rudé právo, 5. listopadu 1924 . 727

Kritika kongresu vůči KSČ je vám známa a zvláště je vám známo to, co v diskusi se potom objevilo jako kritika. Je nutno upozornit i na usnesení IV. kongresu, kde se praví : » Úlohu jed notné fronty a dělnicko-rolnické vlády prováděla strana do

bře. « Zhoršila se v mezidobí IV. a V. kongresu, aby mohlo být prohlašováno, že strana jednotnou frontu vůbec neprováděla anebo pouze špatně ( Prostějov, Brno /Horn ) aj. ? Což nebylo stávky hornické ? Což nebylo jiných mzdových bojů ? Je proto rozporem s celou kritikou, jak byla řadou soudruhů, hlavně z mládeže, vůči straně vedena, projev byra mládeže, předložený

vám, kde v bodu 4. se mimo jiné praví : »Po celé období bojů zachovala si strana svou bojeschopnost a udržela odpor dělnic ké třídy. Je to výsledek taktiky jednotné fronty, která přes mnohé chyby byla úspěšně použita proti sociálpatriotickým

stranám tohoto státu, zejména proti tříštění odborového hnutí.cl Není se čemu divit formě této kritiky, pakli kongres prohlá

sil úplnou podporu těchto červnových bolševiků . »Rozbití systému « , »šmeralovsko-radkovsko-zdrádcovský směr v Kl « , » maloduchost « aj . jsou jenom důsledky toho. Pakli znovu RP

30. X. píše : » A činnost strany opětně ukazuje vyhýbání se akcím. Nebylo využito velkých mzdových bojů a stávek, hnutí

závodních výborů ,«2 zapomíná se při tom na dědictví minulos ti, kdy závodní výbory zdály se některým soudruhům málo re volučními, čpí to diletantstvím, a pro tyto mnohé soudruhy by lo by dobrým zrcadlem jejich vlastní podoby, kdyby si pročili pozorně brožuru soudruha Lenina Dětská nemoc (» levičáctvía ) komunismu a i upozornění soudruha Zinovjeva ( zasedání exekutivy 15. VI . 1923 ) : » Mnozí soudruzi z levice ( Německa ) z nedostatku politického rozumu považovali takto stavět otázku za oportunistické. Nezdá se vám, že tak mnoho, co se zdálo

našim kritikům oportunistickým, je v revoluční výstavbě na prosto nutným ? Musíme se proto ptát : Je pravdou to, co včera

soudruh Neurath tvrdil ohledně oportunismu soudruha Šmera la ? Podívejme se, co mluvil soudruh Neurath na zasedání IV. kongresu ( Protokol IV. kongresu, str. 85 ) : »Opozice tvrdí, že Šmeral je oportunista, ale nepřinesla nejmenších dokladů . « A ohledně činnosti pravil : » Strana se postavila v čelo bojů – bě . hem těchto bojů většina , to jest šmeralisté, formulovala poža davky a teze, a tyto požadavky pak docílily úspěchu. « Co je tedy pravdou : Změnil se Šmeral od III . kongresu, anebo je stejně oportunistickým jako dříve ? A podle Neuratha není je nom nebezpečným to, co mluví, ale snad i to, co si myslí, co píše mezi řádky.

1 Projev byra ústředního agitačního komité mládeže ke II. řádnému sjezdu strany, viz toto vydání Protokolu, str. 454. : Z článku R. Slánského, Dnešní diskuse boj o změnu oportunistic

kého charakteru strany v bolševický, Rudé právo,30. října 1924 . 728

Neurath vzal si na pomoc Kreibicha, ale zapomíná, CO

o těchto výrocích řekl Lenin. Pamatujete se na jeho slova : »Dva kroky doleva, jeden doprava ? « A odmítnutí výkladu o centrismu Šmeralově ?

Zdá se, že Neurath za každou cenu chce převzít úlohu vy kladače snů Šmeralových, Hůlových aj., které tak nešťastně vynašel Vajtauer. Nepřál bych Neurathovi stejný konec jako se

stalo Vajtauerovi. » Šmeral přišel do internacionály, protože tam byl zatlačen . « Ale my víme, že jeden ze lvích podílů má Šmeral na tom, že do KI šla a s KI sympatizuje většina dělníků

v Československu. Kdo se prohlásil komunistou na sjezdu le vice v září 1920 ? Šmeral byl dříve v KI než mnoho jiných.

Neurath praví, že Šmeral do internacionály musel být zatlačen . Nedivte se, on táhl za sebou mnoho dnešních levičáků, poží vajících důvěry KI , kteří i po Halle roku 1920 obraceli svá očka k pravým neodvislým . Nedivte se pak, že takový balast nemohl utáhnout. Šmeral prý zůstal, jakým byl. Což opravdu i při té jeho diplomacii , která je mu vytýkána , nenaučil abecedě revo lučního boje československé dělníky ? Nebyli bychom radši , kdyby Šmeral a všichni naši vedoucí a i členové byli mistry re

voluční strategie jako Lenin, geniálními organizátory revoluce jako Trockij, a obdařeni heroismem Liebknechta a Luxembur gové ? Ale musíme pro revoluční boj, pro vítězství komunismu vykořistit z každého všechny schopnosti , které pro vítězství komunismu mohou být zužitkovány. Tvrdí-li Neurath, že Šme ral není upřímným stoupencem KI , mohli bychom prohlásit, že

Neurath není revolucionářem . Je směšné pomáhání si všemi Kreibichovými projevy z roku 1921. My všichni musíme jít sta kroků dopředu , ani nalevo k dětským nemocem, ani napravo k trucovitosti, ale dopředu ke skutečné bolševizaci , abychom splnili to, co je revoluční povinností komunistů . Nedivte se, zkušenosti, které získal Šmeral a které jsme získali všichni v Rakousku, v Itálii, se Serratim – který se sice vrátil do KI , ale s malou sektou a i v jiných zemích, musí nám být me mentem . Neboť jenom provádíme to, co Zinovjev v roce 1920 na

II . kongresu naznačil, že nesmíme být internacionálou čistých sekt, tj. stolových společností, propagujících komunismus, ný

brž internacionálou masových proletářských stran jako revo lučního předvoje k dobytí politické moci a povalení kapitalis

mu. A upamatujte se, nyní to vykládání snů o statistické větši ně. Není nutno upozorňovat na Lenina, ale na celou řadu jiných ( Picini , Itálie ) , a i Zinovjev v roce 1923 15. června pravil na adresu stran, které nepochopily význam boje za dobytí mas, které se ještě necítily jako strany, usilující o dobytí většiny

pracujících své země, jako strany, které mají bojovat o moc a 1 Viz toto vydání Protokolu , str. 197/2. 729

převzetí vedení státu : » ... A dále ... Je nutno, aby odložily dětské střevíčky . To nebudou pak strany cechovní, nýbrž stra ny, které si položí za úkol postavit se v čelo celého národa.c Měli jsme mnoho nedostatků , ale musíme se chránit fetišismu. Oportunismus, který je vykládán Smeralovi, musí nahradit cela

strana, aby tato byla hnacím motorem, aby jej popohnala ně kdy, zůstane -li stát. A vy víte o použití a těžkém přemístění dvaačtyřicítek ve světové válce. Ano, Šmeral proti buržoazii v ČSR může být velmi často dobrou obranou a dobrou zbraní k rozstřílení jejích pozic. Byla v debatě zdůrazněna upřímnost.

Ale není upřímné, pakli Neurath neumí se s bolševickou upřímností přiznat k omylům a k oportunistickým výkladům, jak je předkládal minulému sjezdu. Ale Neurath zapomněl i na jeden bod ze IV. sjezdu. Zapomněl na usnesení o nutnosti dis ciplíny v KSČ ( Protokol IV . sjezdu, str. 927 ) . Vždyť Neurath na IV. kongresu KI řekl : »Vy jste zničili autoritu ústředí strany

( str. 98 ) , podkopali jste disciplínu strany.« ( Pamatujete sou druzi , Šturci a jiní ? ) A soudruzi, to je disciplína, když výkon ný výbor usnese se brožuru Kreibichovu neuveřejnit a tato

proti usnesení je tištěna ? Co by se stalo, kdyby toto provedli soudruzi, nepožívající důvěry KI ? Soudruh N. mluvil o bolše

vizaci : Je ale přípustné, aby jako on , ač bydlí v Praze devět organizaci nedal zapsat ? Jak mohla strana

měsíců , 'ani se

splnit úkoly , když sám N. jich neplnil ?

Jde o nové vedení strany, aby strana nezklamala . A chápeme obavu soudruha Zinovjeva jako předsedy revolučního štábu ko munistických stran. Ale musí na druhé straně také chápat naši

obavu , jako dobrých vojáků podřízených tomuto štábu, pakli upozorňujeme na nedostatky nových kandidátů a na jedno strannost a jejich diletantství v praktické práci. Proč jsou zná mi ? Protože dali o sobě mnoho slyšet a snad podle Lenina se něčemu naučili nazpaměť, ale neumějí toho v každé situaci prakticky použít. Anebo , jak Lenin v brožuře Dětská nemoc

( »levičáctví« v komunismul ? praví : » ... Na druhé straně bylo by chybou dát vůli křiklounům a frázérům , kteří, upadajíce do

výrazné revolučnosti, zapomínají na nutnou práci, vytrvalou , promyšlenou, uváženou a počítající se všemi revolučními obtí žemi . «

Žijeme zde a známe slabosti všech soudruhů. Jako politická osobnost prvého řádu má být Haken v novém výkonném výbo

ru . Pamatujete se na tu udatnost a heroismus v jeho obhajobě s vládní vlajkou ?

Na dotaz německého delegáta : »Volite cestu buď naše Lip odpovídáme : Nechceme ani Livorno

sko nebo Frankfurt ? «

1921 – opakovat roztržku jako byla se Serratim, ale chceme také vítězný proletářský říjen v Československu.

1 V Rudém právu nepřesně „ v Dětské nemoci“. 730

Co je bolševizace ? Záruka toho, že opravdu zvolíme vedení, které v každé situaci leninovsky dovede akční činnost strany usměrnit. Nezapomeňme na dědictví planého levičáctví : Pros tějov, Znojmo. Ne pouze slova, ale pevná bolševická páteř kaž dého jednotlivce bude zárukou pro provedení reorganizace

strany. Budme opatrní, máme obrovské obtíže jako strana se šesti národnostmi . Použijme všech výborných kvalit těchto jed notlivých a spojme je v granitový jednoletý kus. Nestavte úzce otázku, kdo je s nadšením pro kritiku V. světového kongresu , ale postavte otázku výběru osob do vedení, kdo je nadšeným revolučním komunistou, vytrvalým organizátorem a neúnavným

pracovníkem, a potom odmítneme i některé diletantské výpady , které v diskusi se objevily . Ano, nechceme být sektou , nýbrž

v jedné komnatě Komunistické internacionály nejlepší složkou a ne tam být jako malá složka dělníků Československa, ale ja ko vítězná strana, která porazí buržoazii na československém úseku světové fronty.

ROLNICKÁ OTÁZKA1 ( Referát O. Rydla )

Pokud jde o organizační podchycení s námi sympatizujících mas malorolníků , domkářů a drobných pachtýřů zemědělské

půdy, drobného venkovského živnostnictva a rozptýleného ze mědělského dělnictva, je nutno je zorganizovat ve skupinách

Svazu domkářů, malorolníků a drobných pachtýřů půdy. V Če .chách, na Moravě a ve Slezsku přirozenou základnou jsou Moravsko -slezský svaz domkářů a malorolníků v Brně, Svaz

středolabských domkářů a malorolníků v Nymburce, Krajský svaz domkářů a malorolníků v Hradci Králové, řada volných skupin malorolnických mimo svazy a řada opozičních skupin malorolnických, přičleněných dosud jiným stranám a svazům. Na Slovensku je možno mluvit dnes o přímo živelní touze ma lorolnických mas po organizaci. Mezinárodní svaz domkářů , malorolníků a drobných pachtýřů půdy v ČSR musí se stát v nejkratší době také střediskem všech opozičních skupin ma lorolníků německých, madarských a polských. Hnutí toto nikde nebudeme uměle vydupávat ze země, ale musíme mu dopomá hat ze všech sil, kde se jen ono projeví. V žádném případě ne smí být zapomínáno, že vedle malorolníků a domkářů je zde neméně silná větev zemědělského dělnictva, které získat pro

těsnou součinnost s hnutím malorolnickým musí být jedním z prvních předpokladů naší práce na venkově. Jestliže vedle odborově organizovaných zemědělských dělníků vytváří se · Rudé právo, 6. listopadu 1924. 731

v poslední době přímo spontánně hnutí malorolnicko-domkár ské, pak je nutno upozornit, že by bylo přímo osudným , kdyby i jenom část soudruhů na venkově se domnívala, že tím chceme zajet do kolejí starého sociálně patriotického zájmu o vesnici, který nebyl ničím jiným nežli volebním zájmem. Komunisté na rozdíl od sociálních patriotů musí do celé své propagandy na venkově, ať jde o hnutí zemědělského dělnictva či malorolníků a domkářů, postavit otázku dobytí politické moci pro dělníky a pracující lid venkova. Z tohoto zorného úhlu musí být řízena i celá propaganda. Musí však být na našem sjezdě ukázáno také na jinou složku venkovského zemědělského lidu, kterou sociál i to jest na středního ně demokratická propaganda neuznala 1

rolníka. K této otázce musíme zaujmout stanovisko a věnovat

jí více pozornosti. Předně, aby bylo naprosto jasno o pojmu rolník . Kdo je rolníkem, k němuž obrací se komunistická stra na jako ke svému přirozenému spojenci a jehož zájmu chce chránit a hájit ? Rolníkem je nám ten, kdo sám se svojí rodinou

obdělává půdu a jenom ve výjimečných případech používá ná-mezdné práce. K veliké mase těchto malých a středních rol níků obrací se komunistická strana. Podle Lenina je to vrstva kolísající, a o tom, jak třeba s ní jednat, je vyjádřeno velmi do

bře v rezoluci, napsané soudruhem Leninem a přijaté VIII. sjezdem KSR ( b ) ? dne 23. března 1919. V rezoluci se praví : »1. Zaměňovat střední rolníky se statkáři, užívat vůči nim

v také či onaké míře opatření, používaných proti statkářům, znamená porušovat co nejhrubším způsobem netoliko všechny dekrety sovětské moci a celou její politiku, nýbrž i základní principy komunismu, poukazující na vzájemné porozumění si proletariátu se středním rolnictvem v době rozhodného boje proletariátu za svržení buržoazie jako na jednu z podmínek bezbolestného přechodu k odstranění každého vykořistování. 2. Střední rolnictvo, mající poměrně silné hospodářské koře ny, bude se následkem zaostalosti techniky selsko-hospodářské za průmyslovou, dokonce v předních zemích kapitalistických, nemluvě ani o Rusku

udržovat ještě velice dlouho po zahá

jení proletářské revoluce. Proto taktika sovětských pracovní ků na venkově, jakož i stranických činitelů musí být vypo čítána na dlouhou dobu spolupráce se středním rolnictvem. 3. Strana musí si získat za každou cenu plné jasnosti a pev

ného přesvědčení všech sovětských pracovníků na venkově o té pravdě, plně stanovené vědeckým socialismem, že střední rol nictvo nepřináleží k vykořisťovatelům, neboť si nepřisvojuje zisk cizí práce. Takováto třída malých výrobců nemůže socia lismem ztrácet, nýbrž naopak získává velice mnoho svržením

jha kapitálu, vykořisťujícího ji tisícerým způsobem, v každé, dokonce i nejdemokratičtější republice. i V orig. Protokolu : „VIII. sjezdem sovětů“. 732

!

|

Co nejsprávnější provádění politiky sovětské moci na venko no si vě zabezpečí takovým způsobem spolek a vzájemné porozu

alone

ho záma 3

mění vítězného proletariátu se středním rolnictvem . 4. Pobádajíce k zakládání společenstev všeho druhu , zároveň

mem.I

však také selsko-hospodářských komun středně rolnických ,

vala,

své prie představitelé sovětské moci nesmí připustit ani nejmenšího ná ctva či tlaku při jejich zakládání. Pouze taková sjednocení jsou cenná, moci která byla provedena samými rolníky po jejich svobodné vůli a hlu asi o jejichž výhodách nabyli praktické zkušenosti. Nemírná uná

jezdě uke hlenostje zde na škodu, nebotona jen utvrzuje střední rolnic lidu a tvo v předsudcích proti novotám .

o jest 1: 3

Ti představitelé sovětské moci, kteří použijí netoliko přímé ho, nýbrž i nepřímého nátlaku , aby získali rolníka pro komunu,

sto jasoo :

musí být voláni k co nejpřísnější zodpovědnosti a odstraněni

komursai

jehož zce

od práce na venkově. 5. Provádění jakýchkoliv libovolných rekvizicí, tj. takových,

ám se stok Jadechpo

být bezohledně stíháno. Sjezd trvá v tomto ohledu na zesílení

které se neopírají o přesné znění zákonů centrální moci, musí

The La site kontrolylidovéhokomisariátu átu vnitra a rovněž všeruského zemědělství centrálního, lidovéhokomisari výkonného výboru.

Lenina je

yjádřezo

6. V přítomnosti chvíli úplný rozvrat, vyvolaný ve všech ze mích světa vojnou , vedenou za hamižné zájmy kapitalistů a přiostřivší se jmenovitě v Rusku, uvrhl střední rolnictvo do

em a plis luci se pret , užívat s

těžkého postavení.

proti se 7 netoliko

řádné dani na rozdíl od všech buržoazních

nýbrž / 3 iné phoodnneo

roz zdnu z pop

S ohledem na tyto okolnosti zákon sovětské moci o mimo vlád na světě zá

kládá se na tom, aby tíha daně dolehla v plné míře na stat

kářstvo, na několik málo představitelů vykořisťovatelů rolnic tva, nashromaždivších si velké bohatství po dobu války. Střední rolnictvo však nutno zdaňovat neobyčejně mírně, pouze v míře

te přiměřené a je nezatěžující. vykoordiastaka jemu Strana žádá, aby vzhledem ke střednímu rolnictvu vymáhání p s ho elsko-boscos mimořádné daně bylo každopádně zmírněno, přičemž není tře le ba se zastavit ani před zmenšením všeobecné sumy daní. kapita dlouho 13

ětských pre musi bir

7. Socialistická vláda musí rozvinout akci co nejširší pomoci rolnictvu , pozůstávající hlavně v zásobení středního rolnictva výrobky městského průmyslu a zejména zlepšeným selsko -hos

ce

podářským nářadím, semeny a vším možným materiálem, slou

dé jasnosti

žícím ke zvýšení selsko-hospodářské kultury a k zabezpečení práce a života rolnictva .

na venit e e Z?, 7 siž s neneer

dena ihned a v plném rozsahu, tu je povinností místních vlád

I rolni

Cu nemit cz mnoho som sobem,

Nedovoluje-li současný rozvrat, aby tato opatření byla prove ních činitelů v obcích, aby hledali všemožné cesty, jak přispět nejchudšímu a střednímu rolnictvu reálně na pomoc, jež by jej

podporovala v přítomné obtížné chvíli. Strana považuje za nut no, aby pro tento úkol asignovala silný vládní fond.

8. Zejména nutno požadovat, aby ve skutečnosti a v plné mí 733

ře se uváděl v život zákon sovětské moci, požadující od sovět ských hospodářství, selsko-hospodářských komun a všech podobných společenstev, aby poskytly okamžité a všestranné

pomoci okolním a středním rolníkům. Jedině na podkladě ta kovéto skutečně prokazované pomoci docílíme sjednocení se středním rolnictvem . Jedině takto možno si získat jeho důvěry.

Sjezd upozorňuje všechny pracovníky ve straně na nutnost: okamžitého reálného uvedení v život všech požadavků, které

byly vyznačeny v agrární části programu strany, a to zejména: a) upravení půdy k užívání rolníky, b ) zásobení rolníků ušle chtilými semeny a umělými hnojivy, c ) zlepšení chovu rolnic kého skotu, d ) rozšíření agronomických věd, e ) agronomická pomoc rolnictvu , f ) správa selsko -hospodářského rolnického inventáře v sovětských správkařských dílnách, g ) zřízení vý

půjčoven zkušebných stanic, vzorných polí atd., h ) meliorace rolnické půdy .

9. Kooperativní společenstva rolnická, mající za účel zvýšit selskou výrobu a zejména zdokonalení selsko- hospodářských

výrobků , melioraci rolnické půdy, podporu domácího průmyslu atd . musí nalézt ze strany vlády co největší pomoc jak finanč ní, tak i organizační.

10. Sjezd připomíná , že ani v řádech strany, ani v dekretech sovětské moci nikdy nebylo upuštěno od linie sjednocení se středním rolnictvem . Tak např. v nejdůležitější otázce o vý . stavbě sovětské moci na venkově, když byly ustaveny komitéty bědnoty, byl zveřejněn cirkulář s podpisy předsedy sovnar koma á lidového komisaře zásobování, poukazující na nutnost, aby do komitétu bědnoty byli pojati i představitelé středního rolnictva . Politika dělnicko -rolnické vlády a komunistické

strany musí být i nadále vedena v duchu sjednocení prole tariátu a nejchudšího rolnictva s rolnictvem středním .«