Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 2.—5. února 1923 8020500146 [PDF]

Zitiervorschau

UNIVERSITY OF VIRGINIA LIBRARY

X030599163

WIVERSITY /OE VIRGINIA

CHARIOTTESVILE

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

PRAMENY K DĚJINÁM KSČ

PROTOKOL

I. ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKA 2. - 5 . února 1923

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA 1989

JN

2229 .A5K6

I. sjezch 1923

© Ústav marxismu - leninismu ÚV KSČ, 1989

ISBN 80-205-0014-6

Předmluva

I. řádný sjezd Komunistické strany Československa se sešel ve dnech 2.-5. února 1923 v Praze. Ve svém čtyřdenním jed nání se věnoval závažným otázkám programu a taktiky strany v nové situaci počátků 20. let. Z tohoto zorného úhlu také po

suzoval stupeň připravenosti KSČ k řešení všech úkolů, které před ni tato nová doba kladla. Sjezd rovněž uzavřel boj s ultralevou opozicí ve vedení strany. Ústředním bodem celého zasedání byla problematika taktiky

jednotné fronty a jejího možného vyústění v dělnickou vládu. Projednání těchto otázek bylo závažné zvláště pro českoslo venskou komunistickou stranu, neboť v republice tehdy narůs. taly některé příznivé momenty pro první uplatnění této nové

taktiky. V roce 1922 zde vrcholila poválečná hospodářská kri ze, která vedla k výrazné radikalizaci širokých vrstev dělnic tva a pracujících, a nastolovala tak reálnou možnost užšího semknutí dělnické třídy, nového spojenectví v akční jednotě. O projednávání taktiky jednotné fronty a dělnické vlády na IV. kongresu Komunistické internacionály referoval A. Neu rath, o úkolech jednotné fronty a dělnické vlády v podmín kách československého dělnického hnutí E. Burian. V předne

sených referátech i v diskusi se však ukazovalo, že KSČ stojí teprve na počátku hlubšího chápání a rozpracování těchto no vých taktických přístupů. Ve sjezdové rezoluci Stanovisko strany k taktice jednotné fronty a dělnické vládě, kterou při pravil Karel Kreibich, byla sice správně zdůrazněna nezbyt nost masového proletářského zázemí pro budování jednotné fronty a nastolení dělnické moci, avšak v referátu E. Buriana

se naopak projevila některá oportunistická zkreslení, jejichž nebezpečí nedovedli delegáti sjezdu zatím ještě rozpoznat a jednoznačně odmítnout.

V souvislosti s projednáváním taktiky jednotné fronty se sjezd zabýval i činností komunistů v odborovém hnutí. K těmto

otázkám vystoupil také delegát Komunistické internacionály na sjezdu KSČ , V. Kolarov. Ve svém projevu vysoce ocenil úspěchy dosavadní práce Komunistické strany Československa, ale zároveň oprávněně připomněl, že odborová práce zatím patří k největším slabinám strany. Prvním referátem, který delegáti vyslechli , byla zpráva o or

ganizačníchotázkách. Přednesl ji Antonín Zápotocký, ústřední tajemník výkonného výboru. Jeho zpráva byla kritická a zá 5

věry, které formuloval, se staly podkladem pro vytyčení tzv. organizační pohotovosti pro celou stranu. Touto cestou měla být provedena kontrola současného stavu vnitrostranické čin

nosti, zpevněna organizační struktura a všichni členové si měli hlouběji osvojit i formy ilegální práce pro eventualitu zostřené perzekuce .

Závažným bodem sjezdového jednání bylo hodnocení součas né situace ve světě, mezinárodního postavení Československa v rámci versailleského systému a stanovisko strany k národ . nostní otázce v ČSR . V samostatné rezoluci Teze k národnostní

otázce odsoudila KSČ nacionalistickou politiku české buržoa zie a varovně poukázala na to, že třídní zájmy buržoazie vyvo lají nové národnostní zápasy a směřují tím k rozbití republiky.

V zájmu všech potlačených národů a národností v Českoslo venské republice proklamovala komunistická strana právo na jejich sebeurčení a své rozhodnutí vést nesmiřitelný boj proti všem formám národnostního útisku. Přijaté teze byly teprve prvním krokem komunistické strany ke skutečně důslednému pochopení celé složité národnostní problematiky v předmni chovské republice. KSČ ještě nebyla s to se vyrovnat s některý .

mi zásadními problémy, především s nezbytností proklamace sebeurčení až do odtržení, a nedokázala také ještě odhalit sku tečný mocenský obsah tzv. čechoslovakismu . Přesto však i v té podobě, jak byly přijaty na I. sjezdu, představovaly teze

závažný pokus o komplexní přístup a byly dokladem úsilí stra ny o programové řešení základních otázek existence českoslo venského státu.

O závěrech IV. kongresu Komunistické internacionály k čin

nosti KSČ a k ultralevé opozici v jejím vedení referoval Bohu mír Šmeral. Jeho referát nebyl jenom pouhou informativní zprávou pro delegáty, ale pokusil se i o vlastní objasnění pří čin zformování této opozice a nedostatků v práci strany, jež ultralevým poskytly záminku k útokům proti celkové linii KSČ .

Výsledek sjezdové debaty, která následovala po Šmeralově re ferátu , dovršil porážku ultralevého směru. Jeho představitelé byli zbaveni svých dosavadních pozic ve vedení a jejich názory byly naprostou většinou delegátů odmítnuty.

Pro posouzení celkového stupně vyspělosti a organizační aktivity základního funkcionářského aktivu KSČ jsou závaž ným dokladem návrhy, které zaslaly ke sjezdu jednotlivé

organizace a kraje , a zpráva návrhové komise, přednesená čtvrtý den jednání. Komise projednala více než 100 došlých návrhů, což nepochybně prokazuje aktivní podíl členstva na

přípravě sjezdu. Velká část z nich se pokoušela podle svých představ pomoci řešit neutěšenou situaci stranických financí à dosavadní značnou roztříštěnost tisku. B. Šmeral jako zpra

vodaj návrhové komise však musel polemicky vystoupit i proti 6

takovým návrhům, které pod rouškou tzv. čisté dělnické strany

útočily proti úloze inteligence v KSČ a jakémukoli vlivu place ných funkcionářů.

Agrární teze, které byly připraveny zvláštní komisí a publi kovány v tisku jako podklad pro předsjezdovou diskusi, nebyly na sjezdu předloženy. O nezbytnosti zintenzívnění práce stra ny na vesnici se však přesto v některých diskusních příspěv cích hovořilo . Vystupovali s nimi především delegáti ze Slo venska .

Průběh a závěry I. řádného sjezdu Komunistické strany Čes koslovenska prokázaly životaschopnost nové dělnické strany, růst jejího ideového vyzrávání a v neposlední míře i upřímné

odhodlání většiny delegátů k plnění vytyčených úkolů. Mimo řádně důležitým výsledkem bylo i to, že se podařilo porazit ultralevou opozici, obnovit jednotu strany a obrátit tak pozor nost členstva v daleko větší míře k úkolům schváleným rezo lucemi. Bezprostředním projevem této nové aktivity byla velká politická kampaň, kterou komunistická strana rozvinula již

v průběhu března 1923 proti přijetí krajně reakčního zákona na ochranu republiky.

Druhé vydání Protokolu I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa bylo připraveno podle prvního knižního vydání v roce 1923.1 Pořadatelé publikovali jednání sjezdu po dle stenografického záznamu. Protokol byl uspořádán do tří oddílů. Do první části byly zařazeny přijaté rezoluce, druhá -

část zahrnovala obsah čtyřdenního jednání — referáty, diskusi zprávu o ustavující schůzi nově zvoleného výkonného výboru, referáty F. Housera a F. Nedvěda o činnosti KSČ v samosprávě a H. Hechta k pro a volby , třetí část tvořil dodatek

gramu strany na úseku komunálního zdravotnictví. Původní

členění prvního vydání Protokolu bylo zachováno i v novém vydání, pouze s jedinou výjimkou, zařazením dodatků třetího oddílu do příloh.

Při publikování sjezdového jednání v denním tisku došlo k četným cenzurním postihům. Konfiskované pasáže se nepo dařilo doplnit ani v prvním knižním vydání. V současném no vém vydání již byla všechna konfiskovaná místa doplněna, a to podle prvního zabaveného vydání Rudého práva z února

1923. V textu jsou označena hranatými závorkami a příslušnou 1 Protokol I. řádného sjezdu Komunistické

strany

Československa

(Sekce III., Komunistické internacionály), konaného ve dnech 2. , 3., 4. a 5. února 1923 v sále Domoviny v Praze VII. Nákladem výkonného výboru Komunistické strany Československa. Vydalo Komunistické knihkupectví a nakladatelství v Praze I. , Perštýn č. 6. 7

poznámkou o konfiskaci. Tam , kde byly zásahy cenzury odlišné v českém, nebo německém denním tisku, nalezne čte nář upozornění rovněž v poznámce. V novém vydání usilovali editoři o to, aby byl záznam o jed

nání sjezdu co nejúplnější. Proto bylo knižní vydání Protokolu srovnáno s textem otištěným nejen v Rudém právu, ale i ve Vorwärtsu, Rovnosti a Pravdě chudoby a doplněno všude tam ,

kde byl záznam v tisku obšírnější. Případné doplňky jsou označeny poznámkou a některé i komentářem. Týkají se pře

vážně diskusních příspěvků, především těch, které byly před neseny v německém jazyce. Jejich záznam v deníku Vorwärts byl v některých takových případech úplnější a přesnější. Přílohy k novému vydání Protokolu jsou členěny do tří částí. Do první části byly zařazeny dodatky z prvního vydání Proto kolu, druhou část tvoří Zpráva k I. řádnému sjezdu Komunis

tické strany Československa. Byla vydána jako samostatná brožura pro delegáty sjezdu, a to v jazyce českém a němec kém.1 Třetí část obsahuje dokumenty, které souvisejí s přípra vou sjezdu, stanovením termínu jeho konání a rámcového pro gramu. Součástí této skupiny dokumentů jsou také návrhy kra

jů a organizací k doplnění nebo změnám organizačního řádu. Byla sem zařazena také hodnotící zpráva o průběhu a výsled cích I. sjezdu, připravená pro orgány Komunistické internacio nály. Jejím autorem je pravděpodobně delegát Komunistické internacionály, přítomný na sjezdu. Dalšími materiály jsou ob

sáhlý návrh agrárních tezí a výňatek z tezí o taktice Kominter ny, přijatých na IV. kongresu Komunistické internacionály.

Část těchto materiálů je otištěna poprvé. Texty přeložené z němčiny jsou vyznačeny v poznámce. Nové vydání Protokolu I. řádného sjezdu Komunistické stra

ny Československa bylo připraveno podle stejných zásad jako

předcházející svazky této edice. Žádný z publikovaných textů ani dokumentů nebyl měněn a nebylo z nich nic vypuštěno. Pouze pro snazší orientaci vložila redakce do textu vlastního

protokolu na několika místech mezititulky, které jsou označe ny hvězdičkou. Zůstala zachována také vnější úprava sazby. K zásahům a redakčním úpravám došlo jen v případech ne

podstatných, např. při nedůsledném používání zkrácených oslovení, názvů politických stran a organizací, letopočtů apod. i Zpráva k I. řádnému sjezdu o organizační činnosti Komunistické strany

Československa (Sekce III. internacionály ). Nákladem výkonného výboru KSČ, Praha 1923, stran 116. Bericht zum ordentlichen Parteitag der Kommunistischen Partei in der Tschechoslowakei (Sektion der III. Internationale ), „ Organisations

tätigkeit“ , Periode 1921–22. Prag, Vollzugsausschuss der KPČ 1923, S. 68. — Německý text je o něco kratší, neobsahuje zprávy ze všech krajů , především slovenských. 8

Byla také sjednocena transkripce jmen ; závažnější rozdíly jsou uvedeny v poznámce. Místní názvy zůstaly v původním znění. Bez poznámky byly dále opraveny zjevné tiskové chyby, gra matické nesprávnosti a zastaralý pravopis. Do textu však ne bylo zasahováno, pokud jde o stylistickou osobitost ve yystou pení některých řečníků.

1

PROTOKOL PRVNÍHO ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA (SEKCE III . KOMUNISTICKÉ INTERNACIONALY). HONANENO

VE DNECH 2. , 3., 4. A 5. ÚNORA 1923 V SÁLE „ DOMOVINY" V PRAZE VII . liEDGOVALI

O. E. BERGER A F. C. WEISKOPF.

Nikladem vykonného výboru Komunistické strany ( ask nalno preko

Vyda!! Komunistické knihkupectvi a nakladatelstvi v Praze 1 Poriti Tiskla Coralia , dilnichá knihriskarna , Pravo

Upozornění : Některá místa sjezdem přijatých a usnesených rezolucí a te zí a také část přednesených referátů propadla v Rudém právu a Vorwärtsu konfiskaci. V protokolu jsou tato místa vyne chána budou interpelována našimi soudruhy poslanci

v Národním shromáždění. Bude-li mít interpelace kladný vý sledek, budou konfiskované části uveřejněny ko dodatek na konci této knihy s patřičným označením místa a odstavce, kam patří.

}

2

Svolání sjezdu:

Podle organizačního řádu byl První řádný sjezd Komunistické

strany Československa náležitě ohlášen v Rudém právu dne 7. prosince 1922 a také v Rovnosti ( Brno ) a ve Vorwärtsu (Libe rec ) tímto oznámením :

I. ŘÁDNÝ SJEZD Komunistické strany Československa (sekce III., Komunistické internacionály ) svolán je na dny 2., 3., 4., a 5. února 1923 do Prahy. 7

Dále byl stanoven předběžný program sjezdu a uveřejněn výtah z organizačního řádu o zastoupení a volbě delegátů a bylo oznámeno, že návrhy organizací k jednotlivým bodům

denního pořádku, které mají být na sjezdu projednány, musí být zaslány výkonnému výboru strany na adresu sekretariátu ( A. Zápotocký, Praha II . , Myslíkova ul. Č. 8 ) nejpozději do 10. ledna 1923. Na návrhy později doručené nemůže být brán zřetel .

V Praze dne 5. prosince 1922 Za výkonný výbor KSČ :

E. Burian, M. Čulen, V. Houser, A. Jarolímek, R. Kohn, K. Krei bich, J. Kubiš, J. Mondok, A. Muna, Č. Petrovický, R. Wünsch, A.

Zápotocký, E. Zorn

Programový pořad sjezdu: 1. Zahájení a ustavení sjezdu ( Volba předsednictva a komisí ) . 2. Zprávy :

a ) Zpráva sekretariátu ( referent soudruh Zápotocky ) ; 15

1

b ) Zpráva pokladní ( referent soudruh Hovorka ) ; c ) Zpráva ze IV. mezinárodního kongresu Komunistické in ternacionály ( referenti soudruzi Šmeral a Neurath ) ; d ) Zpráva poslaneckého klubu ( referent soudruh Haken ) .

3. Poměry dělnictva v Československu, jednotná fronta a děl nická vláda ( referenti soudruzi Burian a Kreibich ) . 4. Příští organizační úkoly strany:

a ) Politické organizace ( referent soudruh Zápotocký ) ; b) c) d) e)

Odbory ( referent soudruh Kohn ) ; družstva ; Proletkult ; tělocvičné a sportovní hnutí ;

1

f ) ženy ; g ) mládež.

5. Volby výkonného výboru a kontrolní komise . 6. Naše činnost v samosprávě . 7. Různé .

Jednací řád sjezdu: PŘEDSEDNICTVO NAVRHUJE NÁSLEDUJÍCÍ

1

JEDNACÍ ŘÁD : 1. Přihlášky o slovo ději se písemně. Rečníkům se uděluje slovo v pořadu podle přihlášek. Na lístku přihlašovacím nutno uvést kraj, který delegát zastupuje, jméno ústředí nebo koope race .

2. Všechny návrhy kromě návrhů k jednacímu řádu musí se podat písemně a být podepsány aspoň dvaceti pěti delegáty. 3. Při hlasování o návrzích na ukončení řečnické listiny nebo na konec debaty obdrží slovo jeden řečník pro a jeden proti.

4. Řečnická doba referentů je jednohodinná, čas k řeči

v debatě činí 10 minut a možno obdržet slovo k téže věci nej výše dvakrát. K jednacímu řádu a věcné poznámce není možno mluvit déle 2 minut.

5. Slovo k jednacímu řádu udílí se mimo pořad zapsaných řečníků. Při podání návrhu k jednacímu řádu možno podat jen

protinávrh nebo návrh zprostředkující; debata se nepřipouští. věcné poznámky připouštějí se jen na konec debaty. 6. Usnášení děje se prostou většinou hlasů. Při rovnosti návrh se zamítá.

7. Přeje-li si toho 30 delegátů , musí se hlasovat podle jmen.

8. Právo hlasovací mají jen delegáti s hlasem rozhodujícím . 16

1

1

1

Hlasování děje se zdvižením rudé legitimace. Právo zúčastnit se debaty mají delegáti s hlasem rozhodujícím i s hlasem po

radním . ( Rudé a bílé legitimace. ) Povinně účastným hostům ( modré legitimace ) může být uděleno slovo jen výjimečně se svolením sjezdu.

9. Do sjezdových komisí, předsednictva apod. mohou být voleni delegáti s hlasem rozhodujícím i hlasem poradním . 10. Sjezdové komise jsou: 1. mandátová: 6 členů, 2. návrho vá : 12 členů, 3. volební : 6 členů.

11. Jednání sjezdové, vyjímaje den zahájení sjezdu, počíná o 8. hodině ranní a s jednohodinovou polední přestávkou končí o 5. hodině večerní.

V mezidobí zasedají komise.

Ustanovení

o zastoupení a volbě delegátů VÝTAH Z ORGANIZAČNÍHO ŘÁDU : SJEZD STRANY Delegáti sjezdoví voleni jsou přímo v místních organizacích, a to tak, že na každých 1000 dovršených příslušníků připadne

jeden delegát. Ústředí oznámí na základě průměru o zaplace ných příspěvcích krajem v uplynulém půl roce počet delegátů naň připadajících. Kraj je povinen seskupit místní organizace podle obvodů, popřípadě podle soudních okresů, a rozvrhnout poměrně podle organizovaných příslušníků počet připadajících na ně delegátů. Při volbě má být přihlíženo k zastoupení žen. Na sjezdu mají členové výkonného výboru strany a konkrét. ní komise hlas poradní a jsou povinni sjezdu se zúčastnit. K účasti na sjezdu jsou dále povinni: 2 členové klubu poslan

ců, 1 člen klubu senátorů, po jednom zástupci z oněch odbo rových svazů, jež se připojily ke Komunistické internacionále,

po jednom delegátu z oněch ústředí hospodářských organizací, jež politicky stojí na půdě Komunistické internacionály, po jednom delegátu ze všech ústředních svazů tělovýchovných a kulturně výchovných, 5 zástupců za Komunistický svaz mládeže, po jednom výkonném redaktoru ze všech denních ča sopisů strany, ústřední tajemníci a sjezdoví referenti. Ostatní

poslanci a senátoři, pokud nejsou oprávněnými volenými dele gáty, mají povinnost zúčastnit se sjezdu jako hosté. Kdo má hlas poradní, může být též volen do komisí a zřízení sjezdo 17

vých. K platnosti usnesení sjezdových je nutna absolutní větši na hlasů volených delegátů.

Útraty, spojené s účastí virilních osob na sjezdu, nesou ty instituce, kterým přináležejí. Otraty, spojené s vysláním řád

ných delegátů, nesou kraje.

Sjezdový aparát PŘEDSEDNICTVO : Edmund Burian, Brno, Královo Pole Eduard Zorn, Frývaldov, Okresní nemocenská pokladna Jozef Schiffel , Ružomberok, Robotnický dom Růžena Košacka , Vítkovice

Josef Hais, Praha II ., Ječná č. 10

KOMISE : Mandátová

komise:

Josef Faltýn , Slaný

Josef Junek, Žižkov Josef Vašátko, Jihlava Návrhová

Dr. Alex Herz, Lučenec Leopold Kreuz, Liberec Marie Vobecká, Ústí nad Labem

komise :

František Baumheier, Ústí n. L. Karel Fischer, Praha Jenő Fried, Košice Dr. Josef Gatty, Užhorod Karel Herink, Nymburk Vojtěch Hampel, Liberec František Krček, Brno Jakub Hřebačka, Lužice u Hodonína

Božena Lišková, Košíře

Anna Křenová , Praha

Ladislav Švarc, Banská

Bohumír Šmeral, Praha

Bystrica

Volební

komise : 1

Josef Kočiš, Hodonín Rudolf Merta , Brno Heřman Tausik , Košice

Marie Knytlová, Brno Josef Šedivý, Nové Vysočany Julo Verčík, Vrútky

1 Některá jména jsou v Protokolu uváděna v odlišné transkripci. Po

srovnání s jinými stranickýmidokumenty jsou následující jména delegátů publikována v této podobě: Josef Kočiš (místo Kočič), Marie Knytlová

(místo Knitlová nebo Knittlová) a Julo Verčík (místo Verčik), Jenö nebo Evžen Fried . Pozn . ed. 18

Z ústředního výkonného výboru: Kreibich Karel a Zápotocký Antonin.

Pozdravné telegramy: POZDRAV KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY Moskva, 31. ledna. ( Telegram. ) Exekutiva Kominterny posílá

sjezdu KSČ bratrské pozdravy a přeje jeho práci nejlepší úspěch. Nejen kapitalistická ofenzíva na poli hospodářském , nýbrž i právě počínající odbourávání měštácké demokracie buržoazií a jejími sociálpatriotickými pomahači nutí KSČ k utužení jejich řad k jednotě v každodenní praktické práci a k nejvyššímu napětí jejich sil. Také vnější situace Českoslo

venska a střední Evropy vůbec vyžaduje od KSČ bdělosti. Exe kutiva Kominterny je přesvědčena, že sjezd si je svých úkolů vědom a že kolem KSČ soustředí všechno československé děl

nictvo do boje proti fašistické reakci, proti měšťáckým a so ciálpatriotickým nepřátelům dělnictva, proti nebezpečí váleč nému.

Ať jen buržoazie zkusí svůj zákon na ochranu republiky za

pomoci sociálpatriotů provádět, komunismu vítězství sociální revoluce nezabrání. První zřejmé naučení ze současné politic ké krize záleží v tom, že Druhá a Dvaapůltá internacionála

opět krok za krokem dává dělnickou třídu na pospas imperia lismu a že jedině navzdory vůdcům sociální demokracie a proti

nim je boj proti buržoazii možný. Současné události vyžadují dnes více než kdy jindy , aby taktiky jednotné fronty bylo

správně využito. Dělníci, kteří ještě jdou za sociálními demo kraty , musí k nám přijít a také přijdou. Ať žije proletářská re

voluce ! Ať žije komunismus! Exekutiva Kominterny. ( Potlesk. )

POZDRAV KOMUNISTICKÉ STRANY ITÁLIE Komunistické straně Československa v Praze. Drazí soudru

zi ! Odpovídajíce na Váš dopis z 21. prosince 1922, oznamujeme Vám, že jsme ustanovili soudruha Edigia Gennariho delegátem naší strany na Vašem národním sjezdu. Jsme přesvědčeni, že

usnesení Vašeho sjezdu budou co nejlepšími pro mezinárodní komunistický boj a posíláme Vám naše bratrské pozdravy. Pro síme Vás, abyste zmíněnému soudruhovi odevzdali připojený

dopis. S komunistickým pozdravem za výkonný výbor Komunis tické strany Itálie. 19

POZDRAV KOMUNISTICKÉ STRANY NORSKA Norská dělnická strana ( sekce III. internacionály ) zdraví sjezd československé bratrské strany a vyslovuje naději, že usnesení jistě podepřou další vývoj světové revoluce. At žije československá strana ! Ať žije Komunistická internacionála! Ústřední výbor strany.

POZDRAV KOMUNISTICKÉ STRANY JUGOSLÁVIE Redakci Rudého práva v Praze

Sjezdu Komunistické strany Československa ! ( Telegram. ) Jugoslávský revoluční proletariát pozdravuje hrdinný boj

bratrského proletariátu československého proti ofenzívě kapi tálu, proti zákonům proti komunismu, imperialismu a oportu

nismu a přeje nejlepší výsledky práci sjezdové, jsa přesvědčen, že v době nejkratší spojí se veškerý proletariát Československa ve straně komunistické k boji za konečné vítězství proletářské revoluce. Jugoslávský proletariát, utlačovaný zuřivou reakcí, podává vám bratrskou ruku v společném boji za společné cíle. Ať žije Komunistická internacionála !

Za Komunistickou stranu Jugoslávie: Radič

POZDRAV KOMUNISTICKÉ STRANY RAKOUSKA Vídeň, 18. ledna 1923. Ústředí Komunistické strany Českoslo venska. Vážení soudruzi! Odpovídajíce na Vaše přátelské po

zvání na Váš sjezd, oznamujeme Vám , že bohužel násled kem přípravných prací pro náš sjezd nejsme s to, abychom ně kterého z našich soudruhů delegovali. Jakkoli by bylo pro nás

důležité dát se na Vašem sjezdu zastupovat, nezbývá nám , žel přece nic jiného, než vzdát se toho a Vám, škoda, že jen

písemně, vzkázat naše nejlepší bojovné pozdravy a vřelé přání k hodně úspěšnému sjezdovému jednání. Z rozkazu předsedy strany říšský tajemník organizační: Fritz Gruber .

POZDRAV KOMUNISTICKÉ STRANY NĚMECKA Sjezdové práce naší vlastní strany zadržely odjezd našeho zástupce k Vašemu sjezdu. Náš sjezd zaujal po závažných po radách stanovisko k politickým a taktickým otázkám a přijal usnesení, která posílí bojovnou sílu německé strany. Jsou to 20

otázky jednotné fronty a dělnické vlády, které Vás budou za městnávat a které byly po důkladné debatě propracovány ve směrnicích. Sjezd Komunistické strany Německa přijal jasná

usnesení. Doufáme, že i Váš sjezd učiní totéž. V tomto smyslu přejeme Vám mnoho zdaru .

S bratrskými pozdravy: Ústředí Komunistické strany Německa

Důležitá usnesení sjezdu: REZOLUCE KE ZPRÁVĚ ZE IV . SJEZDU KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY První řádný sjezd KSČ se zadostiučiněním bere na vědomí zprávu o jednání a usnesení IV. sjezdu Komunistické interna cionály. Obzvláště vítá ona usnesení, která jsou s to přispět našim pracím k uskutečnění jednotné proletářské fronty

a podporovat nás ve snaze, znemožnit třištění masových orga nizací proletářských odborů vylučovací politikou a nacional ním separatismem amsterodamských vůdců. Sjezd vítá usnesení IV. světového sjezdu v československé

otázce, která straně umožnila překonat její vnitřní krizi a věnovat se s novou silou práci a boji. Projednání českoslo venské otázky KI spojilo stranu více než kdy s Komunistickou internacionálou.

Důvěrníci proletariátu jsou si plně vědomi velikých hospo dářských a politických nebezpečí, hrozících veškerému pracu jícímu lidu . S neúmorným úsilím pokusí se co možno nejrych leji a na základě usnesení IV . světového sjezdu postavit ucele nou frontu vykořisťovaných proti ofenzívě všech vykořistova telů .

Za jeden z nejdůležitějších svých úkolů pokládají důvěrníci třídně uvědomělého proletariátu Československa znemožnit úmysl buržoazie utvořit si bílou gardu a oporu bezohledné diktatury velkokapitálu ve fašistickém hnutí. Sjezd nepochy buje o tom, že fašistické hnutí hlavně se opírá o politicky a morálně sešlé živly. Tato skutečnost sice některým vrstvám

měštáctva brání podporování tohoto hnutí, celkem však ne smíme se oddávat iluzím , že by se buržoazii nepodařilo organi zovat toto hnutí k boji proti celé dělnické třídě. I tato okol

nost, že fašistické hnutí je namířeno nejen proti proletariátu, nýbrž také proti maloměštáctvu a malorolnictvu , proti národ 21

nostním menšinám, jakož i proti slavnostně hlásaným zásadám měštácké demokracie, nebude vykořistovatelům bránit v pou žití této bílé gardy kontrarevoluce proti všem protivníkům diktatury buržoazie .

Sjezd slavnostně prohlašuje, že KSČ svým velkým úkolům bude s to dostát pouze v tom případě, urychlí-li veškeré orga

nizační přípravy, umožňující pracovat ve smyslu usnesení IV. sjezdu KI.

Rezoluce k versailleskému míru (Návrh soudruha Kreibicha ) I.

Světová válka stupňovala dlouhým svým trváním a úžasným ničením imperialistickou krizi, kterou byla vyvolána, takže se

tato krize vyvinula v krizi rozkladu světového kapitalismu. Jedna skupina kapitalistických států zbohatla, druhá skupina kapitalistických států byla zbídačena a Rusko bylo vyčleněno ze světového hospodářství. Tyto tři okolnosti úplně zničily

hospodářskou rovnováhu kapitalisticky řízeného světa . Zví tězivší mocenské skupině připadla tudíž úloha, vedle usku

tečnění vlastních válečných cílů – zajištění světového panství a přemožení konkurující imperialistické skupiny –, zachránit ještě systém před zhroucením, překonat hospodářské a politic

ké následky války a obnovit opět ztracenou hospodářskou rov nováhu. Kromě toho připadla zvítězivší skupině průběhem pra cí k záchraně kapitalistického systému též úloha porazit vítěz nou proletářskou revoluci v Rusku a odvrátit nebezpečí, hro zící z proletářské revoluce ve střední Evropě. Soustava ver sailleských mírových smluv sleduje tudíž v souvislosti s orga nizací tzv. Svaz národů účel zajistit světové panství Dohody,

trvale politicky utiskovat poražené státy a uvalit na ně válečné útraty. Dále sleduje účel izolovat proletářské Rusko a svr hnout tamní vládu, potlačit dělnické hnutí a konečně navždy opanovat národy koloniální a polokoloniální. Všechny fráze o demokracii, o právu sebeurčení, o boji proti militarismu atd. byly jen lákadlem, kterým Dohoda lákala své národy i malé

národy střední Evropy průběhem války právě tak, jako jim po válce namlouvala, že soustava versailleských mírových smluv

znamená hospodářskou a politickou »konsolidaci«, překonání následků války a mír. 22

II.

Versailleské mírové smlouvy a celá hospodářská a politická soustava, kterou zřídila po válce Dohoda, byly hned od počát ku odsouzeny, aby se zhroutily, poněvadž jejich cíl, totiž zá

chrana kapitalismu před zřícením , je nedostižný. Některé státy mohly časem předstírat, že překonávají krizi, že se jejich kapi talistické hospodářství konsoliduje, avšak to jen proto, po něvadž úpadková krize kapitalismu je doprovázena přechod nými obdobími hospodářské konjunktury právě tak, jako kdysi období kapitalistického vzrůstu bylo přerušováno krizemi ne

méně těžkými. Tato iluze byla živena rozličnými konferencemi státníků, ministrů a finančníků, které byly provázeny ode káváním, že najdou cestu k překonání všech hospodářských a politických obtíží. Avšak všecky tyto naděje se zhroutily . Po

každé takové konferenci vyrůstalo zklamání a beznaděj. Místo, aby dohodové velmoci udržely a upevnily své světové panství

a kapitalistickou soustavu, nebyly ani s to udržet své souru čenství z r. 1918. Brzy vznikly uvnitř Dohody nové imperialis tické rozpory . Amerika se stáhla od versailleské mírové smlou vy a od Svazu národů zpět, Francie a Anglie se dostaly do zostřeného rozporu , a stejně je tomu mezi Amerikou a Japon. skem. III.

Přitom se jeví udržení jednotlivých mírových smluv stále ne

možnějším . Mír sèvreský byl tureckým lidem už dávno roztr hán na hadry. Mír trianonský byl porušen Francií, aby byla po sílena maďarská reakce proti posledním zbytkům demokracie v Rakousku . Mir saint-germainský pak je jen tehdy proveditel ný, jestliže Rakousko přestane být samostatným státem a pro mění se úplně v dohodovou kolonii. Pokus Francie provést

vůči Německu versailleský mír konečně v posledních týdnech způsobil, že Dohoda už nepostupuje jednotně, stejnoměrně, a že mezi Německem a Francií zavládl stav, který je velmi blízko

stavu válečnému. Zároveň uspíšil tento postup hospodářský rozpad Německa a přivodil nebezpečí jeho zhroucení. Každá z válečných skupin byla odhodlána převalit náhradu za válečné výlohy a škody na bedra poraženého. Tyto výlohy a škody byly však tak veliké, že to nebylo zúplna možno. Co bylo uloženo Německu, odůvodňovala Francie nutností obno vit severofrancouzské území, zničené válkou. Tento požadavek byl v zásadě oprávněn a zůstal by oprávněným , kdyby němec

kých reparací opravdu bylo používáno k obnově severní Fran cie a kdyby reparace musili zaplatit ti, kdož jsou vinníky toho to ničení, totiž němečtí kapitalisté. To však bylo při politickém 23

panství buržoazie v obou státech nemožno. Francouzští kapita listé užívají reparací k tomu, aby zamezili bankrotu státních

financí, aniž sami přinášejí oběti nebo aniž pobuřují maloměš tanstvo a malorolnictvo vysokými daněmi. Pokud však bylo re parací skutečně použito k obnově, bylo to doprovázeno ohrom nou korupcí ve prospěch » poškozených kapitalistů« a na škodu maloměšťanů a malorolníků, kteří byli válečným pustošením existenčně zničeni. Němečtí kapitalisté však za podpory

německých sociálních demokratů převalili břímě reparační úplně na bedra německého proletariátu, ohromně se obohati

li v letech hospodářského zničení Německa a podporovali zbídačení tím, že zaplavovali světový trh laciným německým zbožím a přesunovali velkou část svého majetku do ciziny.

Současně se pokoušeli francouzští a němečtí kapitalisté sdru žit lotrinské rudy s rúrským uhlím – což bylo válečným cílem německého imperialismu a po uzavření míru válečným cílem imperialismu francouzského a to cestou obchodní úmluvy. -

Obsazení Porúří je francouzským kapitalistům jen prostřed kem, aby mohli vykonávat tlak za tím účelem, aby docílili

vyššího procenta své účasti na společném podnikání, stejně tak jako sabotáž reparací, prováděná německými kapitalisty, měla působit tlakemna kapitalisty francouzské. IV .

Vtržení francouzského vojska do Porúří, hospodářské odříz nutí Porýní a Porúří od Německa, a tím vlastně prakticky pro vedená anexe těchto území Francií, znamená však ve svých důsledcích, že Francie roztrhala versailleskou mírovou smlouvu a znovu rozvířila otázky politické moci v celé Evropě, což zna mená nebezpečí nové světové války. Největší nebezpečí tkví však v ofenzívě moci lačného francouzského imperialismu pro malé národy a zejména pro Československo, a to jak ve smyslu

hospodářském, tak i politickém. Osudem malých národů v Evropě bylo vždy být hříčkou v rukách velkých mocností,

pouhou položkou na účtech velkých imperialistických států. [ Versailleská mírová smlouva měla za účel zorganizovat ma lé národy tak, aby byly kolonií imperialistických lupičů a aby jejich malé státy, protože nejsou hospodářsky schopny samo statného života a následkem toho nemohou vykonávat samo statnou politiku, byly nástrojem v rukách velkých mocností.

Toto byl též jeden z důvodů, proč Československo bylo hospo dářsky izolováno a proč k němu byly přičleněny velké obvody

s nečeským obyvatelstvem. Důsledky se jeví ve vnitřních i za hraničních obtížích rázu hospodářského , politického a národ nostního, které oslabují Československo zrovna tak jako ostat ní malé státy a stlačují jeho význam na význam vazalského 24

státu , podrobeného dohodovému imperialismu: Úplné podříze ní dohodovému imperialismu má za následek, že celá státní existence, že národnostní svoboda a samostatnost českosloven ského lidu nejen se vyvinula ve vnitřní diktaturu českosloven ské buržoazie, nýbrž že je též do důsledku spjata s dnešními mocenskými poměry či vlastně s politickým postavením Doho dy. Osud československého národa byl takto na život a na mrt spjat s osudem francouzského imperialismu a jakákoliv změna mocenských poměrů v Evropě ohrožuje vždy znovu

státní existenci národa. Rozpory mezi francouzským a němec kým imperialismem stavěji Československý národ před vyhlid ku, že klesne úplně bud na úroveň koloniálního porobence francouzského imperialismu a bude stržen hospodářským

zhroucením Německa, anebo že v případě opětného rozkvětu německého imperialismu bude poroben tímto. Leží to už v po

vaze politiky imperialistických států, že používají malých národů jako svých vazalů , jako svých žoldnéřů , aby vedly vál

ky místo těch velkých (viz Řecko ) a aby pak – jakmile již velkým nemohou být prospěšny, anebo jakmile je výhodno použít jich jako kompenzaci – bez všeho byly opuštěny a bez ohledně obětovány. Tento osud malých národů spočívá – jako ostatně celá imperialistická politika – plnou váhou na be drech pracující třídy, pokud je součástí malých národností. Proletariát Československé republiky velmi těžce strádá hos

podářskou krizí, musí nést útrapy vzestupu valuty a hospodár ské »konsolidace«, avšak musí vedle toho nést útraty, spojené s vybudováním a udržováním zbytečně velkého státního mo cenského aparátu, zejména silné armády. Zbídačení němec kého proletariátu stlačuje mzdy dělnictva v Československu a vzrůstající politická reakce, zostření buržoazní diktatury na

sledkem přiostření mezinárodní hospodářské a politické krize, obmezuje proletářské svobody stále silněji. ] v.

Hospodářské a politické zkušenosti posledních let, hospo

dářské zbídačení a pokles politických práv ukázaly českoslo venskému proletariátu, že národní osvobození za pomoci Do hody a vybudování národní samostatnosti na podkladu versail

leských mírových smluv nepřineslo proletariátu ani politické, ani hospodářské svobody, nýbrž jen výměnu rolí mezi utlačo vateli a vykořisťovateli. Zato byla proletariátu uložena všech na válečná břemena a útraty kapitalistické obnovy. Nikdy ne byl proletariát tak ohrožen ve své hospodářské existenci a ve 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29, str. 8 , konfisk. vydání, VII., par. 65a, faksimile , knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 25

svých politických svobodách jako ted. Změnit tuto kritickou situaci, v níž proletariát je jako třída ve své existenci velmi

těžce ohrožen , není možno v rámci kapitalistické soustavy a pod politickým panstvím buržoazie. Proto musí být úkolem proletariátu postavit se proti všem snahám buržoazie , směřu

jícím k zachování a upevnění této soustavy. Sem náleží též provádění versailleských mírových smluv. Tím, že strany Dru hé a Dvaapulté internacionály přímo či nepřímo, otevřeně či zahaleně podporují hospodářskou a politickou soustavu ver sailleské mírové smlouvy, je prokázáno, že jsou nejlepšími oporami kapitalistické soustavy a vůbec panství buržoazie. Proto vítá KSČ bojovné heslo IV. světového sjezdu KI proti ver sailleské mírové smlouvě. V tomto boji stoji komunisté Němec ka a Francie v čele Komunistickéinternacionály.

( Úkolem Komunistické strany Československa bude podporo vat tento boj všemi prostředky a vést do nejostřejších důsled

ků boj proti československé vládě, jako oddané služebnici francouzského imperialismu. KSČ bude šířit mezi pracujícím

obyvatelstvem ČSR porozumění pro pravý charakter versaille ské mírové smlouvy a bude pracovat proti lživému tvrzení, že versailleská mírová smlouva je zárukou národní svobody a sa mostatnosti československého lidu . )1 KSČ ukáže též na to, že nikoli tlak versailleské mírové smlouvy a bajonety, které za ní stojí, zaručují hranice československého státu, nýbrž že této

záruky možno dosíci jen získáním pracujícího obyvatelstva, slovenského malorolnictva i pracujících vrstev národnostních menšin, jakož i solidaritou vůči pracujícímu lidu všech států sousedních.

KSČ bude pracujícím masám též odhalovat, že ani snaha po revizi versailleského míru, ani vystřídání této mírové soustavy jinou soustavou, která by byla vytvořena kapitalistickými

státy, nemůže vyvést pracující lid z hospodářské a politické krize, bídy a reakce. Versailleský mír je věrným odleskem mo cenských poměrů mezi kapitalistickými státy a vůbec odhaluje podstatu moci lačného imperialismu. Jakýkoliv mír kapitalis tických států bude mít týž charakter, at byl diktován ve Ver

saillích , anebo v Postupimi. Jenom svržení politické moci bur žoazie může ukázat na cesty z tohoto stavu, jenom dělnictvo Německa, Francie a celé Evropy může přinést opravdový mír , dostane- li se k vládě. Nové války kapitalistických států přine sou jen novou bídu, jen zostřenou reakci a ještě horší hospo

dářský a politický chaos, bez ohledu na to, které z válčících státních skupin v nich zvítězí.

( Proto povolá KSC pracující masy všech národností Česko 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29 , str. 8, konfisk. vydání, VII. , par. 65a/303, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 2

26

slovenska k prudkému odporu proti jakémukoliv pokusu za . vléci Československo do imperialistické války. KSČ nikdy

nestrpí, aby uniformovaní proletáři Československa byli vedeni do bratrovražedné války proti revolučnímu ruskému či němec kému proletariátu . ]

VI .

Vycházejíc z těchto zásad, bude KSČ zastávat v nastávajících politických bojích toto stanovisko :

1. Odstranění panství buržoazie a její opory, koaliční vlády; vytvoření vlády z dělníků a drobného lidu.

2. Odpoutání zahraniční politiky ČSR od svazků s francouz ským imperialismem .

( 3. Rozpoutání všech revolučních sil pracujících mas v ČSR a vzburcování revolučního ducha v československém národě

pod hesly politické svobody a socialistické republiky, což bude vytyčeno nacionální revolucí.12

4. Úplné zúčtování s dosavadním vládním systémem na Slo vensku a samospráva dělníků, rolníků a maloměštáků Sloven

ska jako nejlepší záruka proti jakémukoliv nebezpečí madar ské reakce.

5. Získání pracujících mas národnostních menšin odstra něním jakékoliv politiky nacionálního útlaku a přibráním pra cujícího obyvatelstva národnostních menšin ke spolupráci při

znovuvýstavbě státu, tedy revoluční spolek všeho pracujícího lidu všech národností v republice.

6. Těsné spojenectví se Sovětským Ruskem.

7. Úplná autonomie pro Podkarpatskou Rus. 8. Jako cíl zahraniční politiky budiž vytyčeno : hospodářské sjednocení středoevropských států a národů pod vedením děl nické třídy a v těsné souvislosti se Sovětským Ruskem .

Stanovisko strany o jednotné frontě a dělnické vládě USNESENÍ SJEZDU 1. Dělnictvo v Československu je těžce zklamáno. Po převra tu se domnívalo, že vstupuje do doby svobody pracujícího lidu

a že bude mu možno učinit silný průlom do bašt kapitalismu 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č.29, str. 8, konfisk . vydání, IX. , par. 65, faksi S

mile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB641. • Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29 , str. 8, konfisk . vydání, X. , par. 305, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 27

ve směru socialismu. Zatím je pracující lid olupován o ony občanské svobody, o nichž bylo proletariátu prohlašováno, že jejich používáním dospěje bezbolestnou cestou do socialismu.

Pracující lid nemá ani svobod, ani práva, ani chleba. Kapitalis tická třída nejen dělnictvo vykořistuje, ale k tomu všemu ještě uplatňuje proti ní svou zpupnou panovačnost. Státní moc koa . liční politikou stojí v čele krutého znásilňování dělnické třídy. 2. Komunistická strana v Československu musí tento sociální

a politický útisk všeho pracujícího lidu ostře pranýřovat a vést dělníky, zřízence, úředníky i malorolníky proti nim v soustav ný boj. Všechen pracující lid musí být poučován, že komunis

tická strana vede zápas výhradně proti velkokapitalistům , vel kostatkářům a bankám. Stále novými důvody musí být zřízen cům a úředníkům, malorolníkům a malým živnostníkům hlásáno, že nepřítelem těchto vrstev není komunistická strana, ale že i jejich nepřítelem jsou jen velkokapitalisté a že i jejich zájmy kapitalistům zrazují a zaprodávají všechny měštácké strany bez rozdílu jména a ony socialistické strany, které

přímo či nepřímo jsou pro koalici se svou buržoazií. 3. Všemu pracujícímu lidu musí být intenzívně hlásáno, že dělníci své úplné zotročení mohou jen tak znemožnit, když všechno dělnictvo bez rozdílu stran a národů bude ve všech

případech sociálních i politických životních potřeb lidu zacho vávat solidaritu a když vytvoří jednotnou proletářskou frontu

za účelem boje proti každému hospodářskému útisku anebo politickému bezpráví. Dělnictvu musí být názorně objasňováno. že část dělnictva je politikou koaliční vháněna do porušováni

solidarity ke své vlastní třídě, že tedy koaliční politika vede k provinění na nejsvětější zásadě pracujícího lidu. 4. Taktiku jednotné fronty považuje sjezd za cestu, která je

způsobilá spojit masy proletariátu všech národností Českoslo . venské republiky v boji za jeho třídní zájem , odrazit ofenzívu kapitalismu, zamezit úplnému zbídačení pracujících vrstev, a soustředit tím síly proletariátu k boji tak vystupňovanému, aby byl s to svrhnout panství buržoazie. Taktika jednotné fron ty je však též nejlepším prostředkem , který hubí reformistické

a demokratické iluze mas, láme vliv reformistických vůdců a konečně soustředí většinu proletariátu pod prapory komu

nistické strany za účelem zřízení diktatury proletariátu. Ko munistická strana dosáhne jen tehdy vedení většiny proleta riátu, jestliže se ve všech bojích postaví do jeho čela, jestliže

všechny požadavky pracujících vrstev vezme za své a ukáže vždy odhodlání opravdově za tyto požadavky bojovat. Taktika jednotné fronty je způsobilá získat ty části proletariátu, které

byly zklamány zradou vůdců a propadají následkem toho otu pělosti, znovu pro proletářský třídní boj. Taktika jednotné fronty vede však též k dobytí hromadných proletářských orga 28

nizací ( odbory a družstva ) pro myšlenku opravdového, pocti

vého třídního boje a k jejich přeměně v orgány proletářského tohoto boje. Důsledné pokračování v této taktice vede k vy tváření nových orgánů proletářského třídního boje (závodní rady, obranné výbory, výbory kontrolní, výbory jednotné fron ty atd. ) . Taktika jednotné fronty povede však jen tehdy k cíli, jestliže komunistická strana dovede čelit všemu nebezpečí, plynoucímu jak z oportunismu, tak z prázdného radikalismu, jestli bude vystupovat ve všech svých bojích a akcích jasně jsouc a ostře a odhalí vlastní svou tvářnost, a jestliže bude

pevně organizována a disciplinována – s to ovládnout situaci. Ve všech obdobích taktiky jednotné fronty musí si strana za chovat politickou a organizační samostatnost a úplnou volnost pohybu. Jednou z podmínek, nutných k úspěšnému pokračo vání v této taktice , je tudíž zásadní i taktické ujasnění, organi zační upevnění a vytvoření železné disciplíny v řadách strany. 5. Ježto nejdůležitějším faktorem kapitalistů v boji proti pra cujícímu lidu je buržoazií ovládaná státní moc, je v přítomné

době úkolem komunistické strany v Československu doporučo vat všem vrstvám nemajetného lidu, ( aby přikročily k boji za zřízení vlády dělníků a malých rolníků. Komunistická strana

musí ve svém tisku i ve veškeré své agitaci silně zdůrazňovat, že při uplatnění celé váhy pracujícího lidu městského i ven kovského je vláda dělníků a malých rolníků v Československu určitě dosažitelná. Všem vrstvám, které domáhají se nápravy, musí však při naší agitaci být ujasňováno, že vlády dělníků a malých rolníků nemůže být docíleno nějakým dohadováním ne

bo čachrováním vůdců v parlamentě někde u zeleného stolu, nýbrž že může přijít jedině tlakem zdola, jedině změnou dosa

vadních mocenských poměrů, odstraněním veškeré pasivity pracujícího lidu a tvrdým jeho odhodláním svorným postupem

svrhnout dnešní nemajetnému lidu nepřátelský politický re žim. Také po nastolení vlády dělníků a malých rolníků musí tento tlak pracujícího lidu trvat dále. 6. Pevným úkolem dělnické vlády by bylo vykonávat vůli

pracujícího lidu. Za tou příčinou by se vláda taková musila opírat o samostatné třídní orgány pracujícího lidu a současně by její postup musil být určován přímo dělnictvem, zřízenec tvem , úřednictvem a drobným rolnictvem ( orgány proleta

riátu ). Dělnická vláda a dělnictvo by se také musily postarat o to, aby reakce stala se úplně bezmocnou jejím úplným od

zbrojením a proletariát by se stal nepřemožitelným ozbrojením dělnictva.]1 Dělnická vláda postarala by se o to, aby do absolutismu kapi 1 Rudé právo, 9. 2. 1923, č. 32, str. 3, konfisk . vydání, I., par. 305,

faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 29

talismu byl zjednán průlom tím, že by podíl na správě průmys lu, zemědělství a bank byl vedle dosavadních majitelů dán ta

ké dělnictvu ( prostřednictvím řádně vybudovaných závodních rad ) a státu ( prostřednictvím orgánů dělnické vlády ) . Tak by došlo k lepší organizaci hospodářství v celém Československu . 7. Dělnická vláda v Československu zavedla by národnostní spravedlnost a bratrské soužití všech národů, pokud tyto

v rámci dnešní společenské soustavy jsou vůbec možny. Stejně tak by bylo její povinností postarat se o zcela novou dělnickou zahraniční politiku. Proto komunistická strana již dnes musí co nejrozhodněji zamítat zahraniční politiku dnešní koaliční vlády a musí ji dělnictvu kritizovat jako proletariátu krajně

nebezpečnou a prospěšnou kapitalistům ne snad jen domácím , nýbrž i cizím.

8. Komunističtí dělníci musí mít úplně jasno o tom, že děl nická vláda není naším konečným cílem, nýbrž pouze jedním

z pravděpodobných a možných – ne naprosto nutných — pře chodů k úplnému osvobození proletariátu, které může být pro sazeno jedině diktaturou dělnické třídy. Dělnická vláda není ani náhražkou za diktaturu proletariátu , ani snad » zjednodu šená revoluce«, anebo snad jakási pokojná cesta k socialismu, mírnící odpor buržoazie. Dělnická vláda též nemůže být prostředkem k pokojnému přechodu k diktatuře proletariátu. Je to pokus dělnické třídy provádět dělnickou politiku v rámci

a po výtce prostředky měštanské demokracie za podpory pro letářských orgánů a proletářských masových hnutí. ( Dělnická vláda povede proletariát jen tehdy kupředu, jestliže se průbě hem bojů o dělnickou vládnu a za udržení dělnické vlády proti odporu buržoazie podaří proletariátu dojít k odhodlání, aby překročil hranice demokracie a zlomil odpor buržoazie. Teprve až proletariát se odhodlá vědomě jít za rámec městanské de mokracie a její státní aparát nahradit třídními orgány prole tářskými, bude dokonán přechod k diktatuře a učiněn nejdů ležitější krok k osvobození proletariátu. ] ? Komunistická strana, vycházejíc z těchto úvah, bude říkat

masám , že dělnická vláda vyžaduje, aby proletariát připravil se též na nejostřejší situace, aby si byl vědom, že, jak dokazují

zárodky fašistických organizací, i zdejší buržoazie pomýšlí popřípadě i na prostředky občanské války, aby pokusila se ob hájit privilegovanost svého postavení, kdyby toto mělo být mo cí dělnické třídy opravdu ohroženo. Bude povinností komunis tické strany, aby nezakrývala ani na okamžik svou ostrou ne důvěru vůči reformistickým vůdcům, aby zamezila jakémuko liv kolísání dělnické vlády a v případě, že by reformističtí 1 Rudé právo, 9. 2. 1923, č. 32, str. 3, konfisk . vydání, II., par. 305, faksi

mile , knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 30

vůdcové což strana musí vždy očekávat chtěli se pokusit o zradu, strhla na sebe vedení mas a vedla je do boje za dikta turu proletariátu . Vstup komunistické strany do dělnické vlády musí být vázán na určité podmínky, jako např. účast or

gánů proletářské jednotné fronty na zákonodárství a na správě, odzbrojení fašistických, orgešských, sokolských a ji ných veřejných i tajných organizací buržoazie, a ozbrojeni

proletariátu. Přitom ovšem nerozhodují sliby reformistických vůdců, nýbrž ocenění všeobecné politické situace, poměr mezi silami buržoazie a proletariátu , bojovné odhodlání proletár ských mas. Výstavba vlastních třídních orgánů, orgánů jednot né proletářské fronty a pevnost, jasnost a železná disciplino

vanost komunistické strany, čehož je v tomto případě ještě mnohem více zapotřebí než v dřívějších obdobích taktiky jed notné fronty .

9. Sjezd konstatuje, že taktika jednotné fronty a heslo děl vzhledem k panu nické vlády je obzvláště v Československu jícím hospodářským , sociálním , politickým a národnostním po měrům – způsobilá sloužit třídnímu boji proletariátu a při .

pravovat dobytí moci. Proto vyzývá nový ústřední výkonný výbor strany, aby v této taktice, stejně jako dosud , v souhlase

s usneseními Komunistické internacionály pokračoval a vyko nal vše, aby strana co do zásadového ujasnění, taktické pohyb

livosti, organizační stmelenosti a ukázněnosti byla s to osvěd čit se ve všech fázích této taktiky. Sjezd prohlašuje, že po

usneseních komunistické internacionály i Komunistické strany Československa nesmí být taktika jednotné fronty a heslo děl nické vlády uvnitř strany již otázkami spornými, že období dis kuse o účelnosti této taktiky máme za sebou a že strana se od nynějška nachází v období akce, která v žádném případě ne smí být zkřížena diskusemi ó účelnosti této taktiky. Dnes

zbývá již jen jedno: tuto taktiku co nejúčelněji upotřebit a pro vádět a celou stranu organizačně uvést na tuto kolej. Sjezd ukládá všem členům strany povinnost zachovávat při pro vádění všech usnesení a akcí strany disciplínu co nejpřísnější.

TEZE K NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE : Politický vývoj po světové válce a od platnosti versailles

kých mírových smluv dokázal, že kapitalistický svět a buržoa zie právě tak málo dovede luštit otázky národnostní, jako ne dovede překonat hospodářské a politické krize . Starý národ nostní útlak byl odčiněn, avšak na druhé straně nastoupil no vý útlak na jeho místo ; právo národního sebeurčení bylo pro jednu část národů uskutečněno, vůči jiným národům však hru

bě porušeno. Politický vládnoucí systém německé buržoazie ve starém Rakousku byl sice rozbit a česká buržoazie dostala se 31

k moci, avšak jenom aby převzala úlohu německé buržoazie,

aby monopolizovala vykořisťování českých proletářů a pou žívala proti německým minoritám ještě horší politiku potlačo vání, nežli tak činila ve starém Rakousku buržoazie německá.

Úlohy české a německé buržoazie byly prostě zaměněny, při čemž německá buržoazie byla právě tak málo vesvém třídním zájmu poškozena, jako česká buržoazie za starého Rakouska.

Československý proletariát však byl právě tak jako proletariát národnostních menšin vydán horšímu vykořistování než kdy koliv předtím za současného znovuvzplanutí všech starých na cionálních třenic. I.

Při rozboření Rakousko-Uherska smísila se snaha národů

a zvláště jejich pracujících tříd po národním a politickém osvobození se snahou národních buržoazií vytvořit hospodář ský obvod , jenž by jimi byl ovládán, vnitřní trh, jenž by byl pro národní kapitál monopolem. Přitom buržoazie strhla na sebe duševní a politické vedení národních revolucí. Tím se sta

lo, že národní osvobození z tyranie Habsburků bylo provedeno za roztržení starého velkého hospodářského obvodu a že byly vytyčeny nové hranice celní. Podmínkou životaschopnosti pro

Československo za tohoto také hospodářsky odděleného života bylo, aby v československém státu jednotně spojena byla aspoň jedna organická část dřívějšího velkého hospodářského obvo

du, tedy země Čech, Moravy a Slezska v jejich celém zeměpis

ném rozsahu. Tím došlo k tomu , že do ČSR byly včleněny též obvody těchto zemí většinou svého obyvatelstva německé, což bylo odůvodňováno ztrouchnivělými pergameny, hospodár skými nutnostmi a nutností ochrany československých menšin v tomto území. Poněvadž zakládání státu dálo se za vedení československé buržoazie, tedy v duchu měštácko -kapitalistic

kém, nebyla přitom dodržena cesta, nastoupená projevem So cialistické rady ze dne 14. října 1918, cesta dohody s němec kým dělnictvem a jeho získání pro společné osvobození čes

kých a německých dělníků ze jha Habsburků i německého im perialismu. [ Vtělení obvodů, obývaných Němci, bylo provedeno metodami

násilného imperialismu a militarismu, porušením téhož práva národního sebeurčení, na něž se zakladatelé státu v téže době odvolávali pro národ československý. Založení českosloven ského státu bylo spojeno s oktrojem versailleského míru, osvo bození s novým potlačováním.

Stanovením hranic, jímž vtěleny mu byly také polské, ma darské

ruské menšiny, stalo se Československo ve skutečnos

ti státem národnostním. Způsob, jakým byly hranice stanove . 32

ny, dále bezohledná politika násilí, s níž česká buržoazie se snaží v zájmu neobmezené diktatury československého kapi tálu vtisknout státu ráz centralisticky ovládaného a spravova ného státu národního, učinil Československo také co do národ.

nostních sporů věrným nástupcem rakouské monarchie, stejně jako se to stalo převzetím starorakouského reakčního zákono dářství, byrokracie a sboru důstojnického. Tato situace byla měrou pro celou existenci státu nebezpečnou zhoršena bez ohlednou politikou české buržoazie, její byrokracie, policie

a soldatesky na Slovensku . Poněvadž jednota českosloven ského národa je podmínkou pro konstrukci československého národního státu a česká buržoazie chtěla tento svůj ideál ihned

vidět uskutečněným , bylo spojení obou po staletí od sebe odloučených částí národa dekretováno shora a potlačováno bezohledným násilím , všechny dřívější sliby a úmluvy bez ohledně odsunujícím stranou. Tato násilná politika české vlády a jejích orgánů na Slovensku je také výrazem snahy Českých

kapitalistů, aby tuto na přírodní poklady bohatou zemi dostali úplně do svých rukou . To vedlo k tomu, že český kapitalismus

a orgány jeho třídního panství řádily na Slovensku jako v do byté kolonii. Nejbrutálnější, nejneschopnější a morálně nej podřízenější důstojníci, policisté a četníci starého Rakouska a starých Uher byli zařaděni do služeb této politiky, místní sa

mospráva je obmezována, ne-li úplně odstraňována, politické svobody jsou odměřovány podle zákonů starých reakčních Uher a jsou ještě dále obmezovány neslýchaným hospodár

stvím policie a špiclů. Vůči pak obvodu Podkarpatské Rusi, která byla svěřena Československu jako autonomní obvod jen ke správě, nedodržuje se žádná ze smluv a přejatých ostatních

závazků, s tímto obvodem jedná se úplně jako s bezprávnou kolonií.j1 II.

Proti národnostním menšinám státu provozuje se malicher ná, nenávistná politika národní »cti«. V prvé řadě způsobem i v samém starém Rakousku neslýchaným obmezována je míst

ní samospráva. Soustavou politického poručnictví státní byro kracie je jí olupována každá možnost volného a samostatného hnutí. Ještě více je obmezena samospráva na poli školství, přičemž vliv obyvatelstva a odborníků je stále více zatlačován a celé školství je vydáno administrativním právníkům a byro kratům, kteří pro ně nemají pochopení. Po rozpadu Rakouska a po pádu nadvlády německé buržoazie bylo naprosto nutným 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29, str. 9, konfisk. vydání, XI. , par. 65a,

faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 33

vyrovnání stavu školství českého a německého v obcích s vět šinou německého obyvatelstva, aby odstraněno bylo bezpráví,

spáchané německou buržoazií na českém menšinovém školství. Toto vyrovnání vzhledem ke špatným hospodářským poměrům muselo se stát z větší části na útraty německého školství. Ono však, místo aby byl učiněn pokus o jeho provedení v dohodě

s německým dělnickým obyvatelstvem, které plně nahlíželo , že taková nová úprava národního školství je nutna, bylo pro váděno shora dekrety omezených starorakouských a nacionál. ně nenávistných byrokratů, přičemž německé třídy byly rušeny

i tam, kde to pro nutné vybudování českého školství nutným nebylo . V obcích, kde německé a české obyvatelstvo spolupra cí v obecních správách došlo k dohodě o úpravě oboustran ného školství a o používání školních budov, byl tento rozumný 1

způsob úpravy sporné otázky byrokracií, proti každé shodě

a každému sbratření pracujících lidí nepřátelsky zaujatou, ig norován. To vše dálo se pod odpovědností vlády a vládních

stran . Přitom bylo základem úpravy školství v Československé republice učiněno staré zákonné ustanovení vzdělání a kultury nepřátelského Rakouska, ustanovení, které je výsměchem nej primitivnějších požadavků pedagogiky, že v jedné třídě má být natlačeno 80 dětí. Nejinak se zacházelo se školstvím ostatních národnostních menšin.

V otázce jazykové šlo se daleko za meze nutností, souvi sících s úpravou a pokud možným zjednodušením a ujednoce

ním správy také v ohledu jazykovém , přičemž přirozeně řeč národa většiny musí být základem. Otázka jazyková byla upra vena ze stanoviska národní »cti« národa, majícího většinu. Ja zykové právo státních občanů vůči úřadům, jež se dá vyjádřit větou, že každý státní občan má mít možnost jednat s úřady ve

své řeči, bylo obmezeno mnohem dále, než by to bylo pochopi telným i oproti menšinám úplně malým. To, že dnešní držitelé moci ve státě jsou nezpůsobilí rozřešit otázku jazykovou, vy jadřuje se tím, že až do dneška ještě nebyla vydána prováděcí nařízení k jazykovému zákonu. Zato vybíjí se nenávistnost na cionalistické vlády a byrokracie malichernými šikanami, poli tikou uličních tabulek, politikou nápisů a praporů a šikano váním obecních správ s nečeskou většinou, k němuž až ani

staré Rakousko proti českým obecním správám nesahalo. III.

Škody této nacionalistické politiky československé buržoa

zie, za niž plnou odpovědnost nesou socialistické vládní stra ny, dopadají plnou silou na pracující obyvatelstvo, na malé 11.

di ve městech i na venkově, nikoli však na německou a ma ďarskou buržoazii. Ani obmezování školství, ani obmezování ja 34

zykových práv neškodí německým a madarským kapitalistům, kteří mají možnost opatřit svým dětem vyučování, jaké si jen

přejí a svůj styk s úřady nechat si obstarávat jazyků zna lými advokáty a úředníky. Tam, kde se jedná o třídní zájmy

německých kapitalistů, staví se celý aparát moci státu po je jich bok, stejně jako se brutální mocí obrací proti dělníkům všech národů, také českým, hájí-li vážně a energicky své třídní zájmy. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tytéž státní or

gány, které tyranizují a mučí chudší obyvatelstvo všech náro dů, při každém konfliktu mezi majetnými a nemajetnými stojí na straně madarských kapitalistů a velkostatkářů. Ještě více

než nečeští vyšší státní a veřejní úředníci, mající vyšší vzdělá ní a více možnosti dále se vzdělávat, jsou jazykovými naříze ními postiženi malí státní zřízenci a dělníci státních podniků,

poněvadž je pro ně těžko osvojit si znalost státní řeči ve lhůtě vyžadované. Politické důsledky národnostního utlačování stíhají však pracující třídy všech národů, také národa českého,

majícího většinu. České pracující obyvatelstvo má z nadvlády

své buržoazie a české byrokracie právě tak málo prospěchu , jako nemělo německé dělnictvo žádný prospěch z nadvlády buržoazie a byrokracie německé. Politika národnostních ne spravedlností a šikan je nikdy nevysýchajícím zdrojem šovinis mu a národnostního rozeštvávání. Výsledkem je odcizení mezi

proletáři národa, majícího většinu z národů menšinových, na rodnostní rozpoltění proletariátu a posila nacionalistických proudů a stran na obou stranách. Následkem toho skýtají so

cialistické strany na obou stranách v Československu, mimo KS, týž obraz, jako kdysi ve starém Rakousku: nacionalistická roztržka ve hnutí hospodářském a politickém, separatismus organizací odborových, družstevních a politických, národní jednotná fronta s vlastní búržoazií, což je velkým oslabením

proletariátu, těžkým poškozením třídního boje v době, kdy ka pitalisté všech národů při hájení svých třídních zájmů postu pují jednotně a semknutě a jsou úplně sloučeni tam, kde je

hlavní zdroj jejich moci, ve velkých podnicích bankovních a průmyslových. Oslabení proletariátu odpovídá hospodářské posílení buržoazie, politické posílení buržoazních stran v kaž dém národě, čímž se více než odčiňuje částečné oslabení moci buržoazie, způsobované jejími nacionálními spory. IV.

Provádění nacionalistické politiky moci českou buržoazii a překonávání odporu slovenského lidu a národních menšin, jakož i dalekosáhlé obmezování samosprávy vyžadují vybudo vání zcela mimořádně rozsáhlého a mocného státního aparátu. 35

[ Armáda byrokratů , četníků a policistů mohutně vzrůstá a její rozšiřující se pravomoc je výsměchem demokracii, již vládni strany při každé příležitosti hlásají. Celý ráz státu a jeho správy se stává stále reakčnějším. Poněvadž touto politikou sílící nacionalistické strany jsou vesměs reakční, je konečným výsledkem stále hrozivější vzrůst reakce, která se obrací proti všemu dělnictvu , také proti českému. Vůči této mocné reakci

propadají se v nic všechny četné sliby a slavnostní přísahy, jež skládali a jimiž se zavazovali vůdcové československé národní revoluce, aby masy Českého pracujícího lidu získali pro své cíle. Z pařížské deklarace nezůstalo nic než hanba, jíž se následkem své politiky od založení státu pokryli ti, kdož tu to smlouvu podepsali. K reakci sociální a politické přidružuje se také reakce kulturní. Titiž čeští politikové, kteří slíbili

národu osvobození od Habsburků a Říma, jsou dnes ochránci výsad římské církve v republice a jejich někdejší svobodomysl. nost nestačila dále než k založení církví a sekt. ) 1 Nejjasněji projevují se účinky reakční politiky dnešních držitelů moci na

Slovensku, kde velká část lidu, zejména obyvatelstvo venkov. ské a maloměštácké, je jimi vháněna do náručí strany kleri. kální, která s úspěchem využívá jak národního citu tak nábo ženství, aby získala masy pro své reakční cíle. Slovenská auto

nomie, touto stranou žádaná, je jen pláštěm pro snahu odlou čit slovenský lid od kulturního společenství a od národního sjednocení s českým lidem, vůbec od všeho vlivu západní kul tury, a tak zamezit jeho kulturnímu povznesení se z tisícile tého potlačování maďarskou státní mocí a římskou církví. v.

Politika dnešních držitelů moci v republice vůči Slovákům

a národnostním menšinám je vysoce nebezpečnou také ze sta

noviska politiky zahraniční. Národnostní menšiny v ČSR patří skoro všechny k národům , jež jsou daleko větší na počet než český národ a také tvoří větší státy, než je ČSR. Politika po tlačování menšin je proto s to vyvolat a podporovat proudy iredentistické. [Zvlášt nebezpečnou ze stanoviska zahraniční

politiky je vládní soustava českých držitelů moci na Sloven sku, kde uvolňuje svazky, spojující český a slovenský lid, pod poruje tendence, směřující k odtržení, které ve chvíli kritické

mohly by být nebezpečnými pro celý národ československý, tím více, ježto zde jako sousední stát padají na váhu bílé Uhry, ohnisko evropské kontrarevoluce. Tak česká buržoazie, bez ohledně prosazujíc zájmy své hospodářské a politické moci, 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29, str. 9, konfisk . vydání, XII. , par. 65a, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 36

jsouc přitom podporována socialistickými vládními stranami a navenek kryta koalicí, provádějíc brutální nacionální a tříd ní režim , hraje současně také hazardní hru s právem sebeur čení , s národní svobodou a neodvislostí národa českosloven

ského . Tato hra stává se ještě nebezpečnější spolkem s lupič ským imperialismem francouzským , zčásti veřejným, zčásti určeným tajnými smlouvami československé vlády, spolkem, jenž samostatnost státu činí iluzorní. Francouzský imperialis

mus stejně jako imperialismus německý před převratem usilu je o hospodářskou a politickou nadvládu nad evropským kon tinentem, touto svou snahou vyvolává stálé nebezpečí válek a celou Evropu uvádí do stavu stálého neklidu a nejistoty. Ma

lé národy a jejich státní útvary považuje francouzský jako každý imperialismus jen za své nástroje, jen za šachové figur ky své politiky. Bude je zatahovat do svého boje o moc, jako to

už učinil s Polskem proti Rusku, nechá je , aby vykrvácely a bezohledně se obětovaly, nebudou-li už více moci sloužit je ho zájmům, anebo uzná-li on za vhodné jejich vržením všanc zkompenzovat pro sebe jiné úspěchy. Po moci žíznící vystoupe

ní francouzského imperialismu je s to přivodit buďto úplné zhroucení se Německa, anebo vítězství německé protirevoluce, restauraci německého monarchismu a imperialismu. Tím staví

československý národ před vyhlídku, budto že by mohl být stržen do zkázy středoevropského hospodářství , anebo že by

hůře než dříve dostal se pod vládu německého imperialismu. Politika české buržoazie, pro níž byl český proletariát získán pod heslem Tábor je náš program, může velmi rychle končit u Bílé hory. ] Právě nynější tak přiostřená kritická situace v Evropě se

svými hrozivými nebezpečími válek osvětluje jako blesk hos podářskou , politickou a národní bídu, do níž evropská buržoa zie zavedla národy. Ostře osvětluje také situaci národa česko slovenského a menšin v ČSR. Tím, že kapitalismus vtahuje pra cující třídy do hospodářské bídy a do prolévání krve, vede všechny národy vstříc zkáze. Nejhůře musí však tato politika postihnout národy malé, které budou prvými obětmi, když buržoazie velkých národů vjedou si pro své imperialistické zá

jmy do vlasů. Kapitalistická soustava se svou politikou násilí, se svou národní a třídní nadvládou, přičemž situace národní

nadvlády snadno se mohou měnit a jednou vrcholit v míru versailleském , podruhé v míru postupimském, je nejhorším ne přítelem především malých národů. Stálé ohrožování existence malých národů je také jednou z položek v účtech imperialis tické politiky velkostátů. Tím jsou malé státy donucovány do · Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29, str. 9, konfisk. vydání, XIII. , par. 65a, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 37

stálé odvislosti od velkých, jejich příslušníci až hluboko do vrstev proletariátu jsou udržováni ve stálé starosti o národní svobodu a samostatnost, a důsledkem toho v určitém nacionál

ním napětí. Tím je zakalováno proletářské třídní vědomí a pracující vrstvy malých národů v kritické situaci pomocí vy bičování národních vášní stávají se povolnými nástroji nej reakčnější kapitalistické politiky a jejích ničemných zájmů.

Tuto hanebnou politiku kapitalismu ještě podporují a ulehčují spory uvnitř státních obvodů malých národů. VI .

Z toho všeho vyplývá, že je jenom jedno zajištění národní svobody a neodvislosti vůbec a pro malé národy zvláště : pře trhnout pouta, vážící jejich zahraniční politiku na velké impe rialistické skupiny mocností, čímž teprve bude dosaženo sku tečné svobody a nezávislosti ; úplně upustit od politiky národ . ní nadvlády a potlačování uvnitř. Takovýto politický obrat

může však být způsoben jen odstraněním nadvlády buržoazie a utvořením vlády dělníků a malých lidí všech národů ve

státě. Dokud existují velkokapitalistické státy, je jen jedna vel moc, u níž malé národy mohou najít ochranu: Sovětská repub

lika ruská, která v celé své zahraniční politice vystupuje jako 9

ochránce a zastánce práva sebeurčení všech národů a ve svém nitru je vzorem státu, v němž je 50 národností spojeno v jed notný hospodářský celek a přitom požívají své plné národní, kulturní

jazykové samostatnosti a svobody. Posledním a ko

nečným zajištěním existence malých národů bude teprve pád vládní soustavy buržoazie, pád kapitalistických států a zřízení dělnických vlád v nich. VII .

Věrna zásadám Komunistické internacionály, KSČ stojí na půdě sebeurčení národů a bojuje proti každému národnímu

potlačování. Zavrhuje také využívání národních otázek bur

žoazií za plášť pro její imperialistické zájmy a za zevní, před stíranou záminku pro její imperialistické války. KSČ postaví se na odpor každému pokusu buržoazie kteréhokoliv národa, jež

by chtěla touto cestou, anebo na podkladě diktátu imperialis tických mocností, nebo jejich pomocného orgánu (Svazu náro dů ) obyvatelstvu, bez ohledu na jeho právo sebeurčovací, vnu

covat úpravu hraničních anebo jiných národních otázek, ať by

už tím měly být hranice státu rozšířeny, anebo některý obvod k jinému státu vtělen. KSČ také v národnostních bojích bude dbát pouze třídních zájmů proletariátu a bude stejně potírat

národnostně potlačující politiku české buržoazie jako iredenti 38

stickou politiku buržoazie národů menšinových. Bude odhalo vat pravý ráz jak kolonizační politiky české buržoazie na Slo

vensku, tak i nacionalistické politiky měšťáckých stran na Slo vensku a ukáže slovenskému proletariátu, že jen úplné spojení

se jeho s proletariátem českým, s proletariátem všech národů Československa, k odstranění nadvlády buržoazie, zjedná pra

cujícím třídám Slovenska svobodu a samostatnost. KSČ ukáže proletariátu všech národů Československa pravou podstatu hesla sebeurčení, mluví-li o něm buržoazie, která pod tímto

heslem nerozumí nic jiného než právo na monopolistické vyko řisťování proletariátu vlastního národa. KSČ bude s největší rozhodností potírat každou koalici proletariátu s buržoazií, at s buržoazií národa majícího většinu za účelem potlačení ná

rodnostních menšin nebo s buržoazií národů menšinových k tzv. boji za národní obranu. Bude proletariátu vyvracet stej ně iluze o koaliční politice jako více nebo méně pacifické či demokratické iluze o Svazu národů. Proti jakémukoliv spo lečnému postupu s buržoazií, proti kterékoliv národní jednot .

né frontě vytyčí KSČ mezinárodní jednotnou frontu proleta riátu všech národů, jednotnost jeho hospodářského a politic kého třídního boje proti kapitalistům všech národů. Proti pod vodu různých všenárodních a jiných vládních koalicí vytyčí heslo dělnické vlády. VIII .

Na základě svého mezinárodního stanoviska zastupuje KSČ v otázce národní následující požadavky : 1. Odstranění všech národnostních a jazykových nadpráví. Co možno nejdalekosáhlejší uskutečnění zásady, aby každý

státní občan mohl s úřady jednat ve svém jazyku. Řešení otáz ky úřední řeči jedině a výlučně podle potřeb obyvatelstva

a podle zásad praktické správy, nikoli však se stanoviska nadpráví a národní »cti« jednoho národa. 2. Co nejdalekosáhlejší vybudování a volnost pohybu samo

správy v obci, v okresu a v župě bez poručníkování státní rokracie. Zrušení rozdělení veřejné správy v politickou a tonomní správu, spojení všech těchto správních zařízení v mosprávu . Ohraničení obvodů samosprávných s ohledem

by au sa na

hospodářské a národní poměry.

3. Úprava školství též podle zásady nejdalekosáhlejší samo správy, nikoli však odlučování dělnické třídy různých národů,

ani ve školství, ani v ostatní správě, na základě zásady územní anebo osobní národnostní autonomie.

4. Vzniknou-li na poli komunální nebo školské správy roz

pory národnostní povahy, mají být jejich odstraněním a do cílením vyrovnání pověřeny proletářské organizace. 39

5. Pro Slovensko žádáme zrychlení vybudování samosprávy podle zásad v 2. odstavci uvedených. Okamžité vypsání a pro

vedení voleb do všech samosprávných sborů tamtéž. Okamžité odbourání systému vládou vyslaných » exponovaných« úřední

ků. Do provedení toho odbourání a do úpravy otázky úřednic ké buďtež při všech úřadech zřízeny občanské sbory, složené z členů odborových organizací a malých rolníků za účelem kontroly činnosti exponovaných úředníků. Peněžní prostředky, věnované na stavby kasáren, budtež věnovány na stavbu škol. Úprava veřejného školství a úplné provedení zásady státního

školství, jakož i úprava správy školství podle zásad ve 3. od stavci uvedených . Vybudování též menšinového školství v zá jmu všeho obyvatelstva.

6. Pro Podkarpatskou Rus žádáme: Úplnou autonomii a při znání obyvatelstvu práva rozhodovat samostatně a svobodně přihlášením o své státní příslušnosti. Okamžité vypsání a pro vedení voleb do Národního shromáždění, do zemského sněmu a do samosprávnych sborů . 7. Vůbec liberálnější jednání v otázce státního příslušenství. Přiznání státního příslušenství všem, u kterých je sporné,

a z těchto předem všem těm, kteří již léta bydlí a pracují v Československé republice.

Usnesení sjezdu k bodu :: Naše činnost v samosprávě VOLBY DO OBCÍ Komunistická strana v Československu zúčastní se voleb čle

nů obecních zastupitelstev ve všech obcích ČSR samostatně a bez kompromisů.

Kandidátky komunistické strany mohou být postaveny jen v těch obcích, kde skutečně stává místní politická organizace strany.

Kandidáty za členy obecního zastupitelstva stanovit bude sbor důvěrníků místní politické organizace a schvalovat budou je plenární schůze příslušníků organizačních . V případě, že by proti některému kandidátu vyslovovala se více než jedna čtvr tina členů, budiž o rozhodnutí dožádán výkonný výbor pří slušného kraje.

Při výběru kandidátů musí být přihlíženo bezpodmínečně k následujícím podmínkám: 1. Členství organizace komunistické strany. a ) Navrhovaný musí být nejméně jeden rok řádným členem místní organizace 40

komunistické strany. b ) V obcích, kde ještě místní politická or

ganizace celý rok nestává, musí být členem nejméně od prvních dvou měsíců jejího založení.

2. Schopnost a poctivost. Buďtež pečlivě vybíráni nejschop nější a nejosvědčenější pracovníci z řad soudruhů, kteří svoji oddanost dělnické věci skutky dávají najevo. Komunistická

strana nevysílá svoje zástupce do obcí pro reprezentaci, vysílá je pro práci ve prospěch dělnické třídy a pro boj proti kapita listickým společenským řádům. Soudružské organizace v obci stávající, jako odborové skupi ny, družstevní a konzumní spolky, domkářská sdružení, FDTJ

atd ., budtež přibrány při provádění akcí volebních ke spolu práci a součinnosti.

Žádná z těchto korporací není však oprávněna navrhovat pro volby do obecního zastupitelstva svoji vlastní kandi

dátku anebo podporovat kandidátky jiných politických stran, nýbrž je povinna pracovat v každém případě ve prospěch kan didátky místní politickou organizací jmenované.

Politická organizace je povinna při sestavování kandidátky přihlížet k tomu, aby jednotliví schopní a osvědčení pracovníci z hnutí odborového, družstevního, domkářského atd. na kandi dátce strany byli zastoupeni; tito musí také současně vyhovo vat uvedeným podmínkám .

Zároveň budiž přihlíženo k tomu, aby na kandidátce také že nám, pokud tyto organizovány jsou, patřičného zastoupení se dostalo.

Ve všech obcích kraje budiž žádáno, aby volby konány byly podle zásady poměrného zastoupení a buďtež patřičné žádosti v obcích, které více než 700 obyvatelů nečítají, za účelem tím na obecní úřady včas podány. Veškeré potřebné tiskopisy, blankety, oznámení, pokyny

a formuláře buďtež vydány včas ústředním výkonným výborem a za výrobní cenu organizacím přenechány. Předvolební dny budtéž využity k rozsáhlé práci agitační

a organizační, k šíření komunistických zásad a odhalování pravé tvářnosti dnešní » demokracie «, která není ničím jiným, než zastřenou buržoazní diktaturou, o čemž nejlepší svědectví

podává okleštěná pravomoc obecní samosprávy, jejíž samostat nost byla zákony ČSR ještě více zmrzačena, než zákony ra kouské monarchie.

Proti všem útokům na další oklešťování a mrzačení těchto práv buď veden bezohledný boj, zvláště nutno je, aby strana

čelila všemi prostředky proti stálým úmyslům zrušení voleb ního práva vojákům, které je trnem v oku všech buržoazních reakcionářů. Na agitaci mezi vojskem budiž při volební kampa ni v největší míře pamatováno, vojáci jsou voliči, a je proto nut

no seznamovat je, jako všechny občany, s našimi požadavky. 41

NÁVRH ŘÍŠSKÉ KONFERENCE SAMOSPRÁVNÝCH PRACOVNÍKŮ Říšská konference samosprávných pracovníků strany komu

nistické, konaná dne 28. ledna 1923 v Praze v Karlíně »U Zá branských«, usnáší se na následující rezoluci: Podle tezí III. internacionály je komunistická strana povinna pracovat ve sborech legislativních i autonomních ve všech státech s měš táckou demokracií . Avšak činnost komunistů v těchto sborech

musí se podstatně lišit od činnosti měšťáků a sociálních pa triotů. Komunističtí zástupci ve sborech autonomních a legi slativních musí těchto pozic používat v prvé řadě za tribunu k propagování zásad komunistických , odhalování lživosti měš tácké demokracie a bezcennosti těchto sborů pro proletariát. Aby však bezcennost a lživost měšťácké demokracie vynikla

a mohla být širokým masám dělnickým prokázána , je nutno, aby komunistická strana ve sborech samosprávných měla pev nou jednotnou linii postupu, kterou bude povinen každý pří

slušník strany v samosprávě činný bezpodmínečně a přesně zachovávat. Proto mohou být do těchto sborů voleni pouze osvědčení soudruzi a soudružky, kteří skýtají záruku nekom promisního postupu a disciplíny. Všichni soudruzi, činní v sa

mosprávě, musí být v úzkém styku s politickou organizací a podrobit se ve všem rozkazům organizací vydaným. Návrhy a hlasování komunistů ve sborech samosprávných bude určo váno společnou dohodou politické organizace s klubem samo správných pracovníků komunistů. Samosprávní pracovníci ko

munisté jsou povinni o své činnosti podávat zprávy v plenár ních schůzích místních organizací, při důležitých záležitostech na schůzích veřejných.

Krajinské listy strany jsou povinny přinášet zprávy o činnos ti samosprávných pracovníků zastupitelstvům okresním nebo župním. Při projednávání a rozhodování sborů samosprávy

o důležitých záležitostech, zasahujících do života dělnického, je nutno předem provést agitaci a přesvědčit občanstvo o správnosti stanoviska komunistického , aby byla získána pod

pora dělnické třídy. Při důležitých záležitostech, týkajících se dělnictva celé země, bude měřítkem vždy jednotný postup pro všecky komunisty, činné v zastupitelstvech župních a v župních svazech, který musí být každým a samosprávným pracovníkem dodržován. Osamocené akce zásadního rázu, vyplývajícího z po

měrů místních, je možno podniknout jen za souhlasu ústřední autonomní rady.

Jen pevnou disciplínou a určitou, přesně vyhraněnou linii

postavenou, může strana komunistická nabýt v samosprávě vý

znamu, jaký jí náleží a získat pro zásady a směrnice komunis tické většinu dělnické třídy. 42

NÁVRH ORGANIZAČNÍHO ŘÁDU AUTONOMNÍ PRÁCE KSČ Práce v autonomních sborech vyžaduje, aby komunisté v zá jmu strany a jejích zásad stejně postupovali. K tomu je po třebí, aby komunistická strana vydala přesné směrnice , podle

nichž budou povinni všichni komunističtí samosprávní pracov níci se řídit a jejichž překročení bude považováno za porušení stranické disciplíny .

Vedle toho bude potřebí, aby výkonný výbor strany k uleh čení své práce měl pomocné poradní odborné sbory, jež by

dávaly informace, řídily autonomní práci, dozíraly na činnost příslušníků strany ve sborech samosprávných. Práce tato je důležitá proto, poněvadž právě v samospráv ných sborech mohou neinformovaní straníci nejen poškodit li

dové zájmy, ale prohřešit se i proti zásadám strany a stranu poškodit. Výkonný výbor strany pak nemohl by plně tuto do zorčí, iniciativní a informační práci obsáhnout. Proto komunální komise navrhuje : I.

K řízení autonomní práce ve straně budiž zřízen řádně vyba vený autonomní sekretář s ústřední autonomní radou v čele. Mimo to budiž vydáván časopis pro komunistickou samo správu .

a ) Ústřední autonomní rada je pomocným sborem při výkon ném výboru strany, jemuž je podřízena. Je složena z odbor níků, zabývajících se samosprávnými otázkami, kteří jsou vy bráni z jednotlivých organizací po jejich návrhu a jsou potvr

zováni výkonným výborem KSČ . Počet je neobmezený, nebudiž však menší nežli 15. Volí si ze svého středu předsedu a dva

místopředsedy, sekretář je jednatelem. Řídí se vlastním jedna cím řádem, schváleným výkonným výborem strany, usnáší se prostou většinou hlasů. Každé usnesení musí být předloženo

výkonnému výboru strany ke schválení. Schází se nejméně dvakrát měsíčně.

Ústřední autonomní rada vypracovává směrnice komunistic ké činnosti v samosprávných sborech, připravuje návrhy a opravy zákonů obecního zřízení se týkajících, řídí celoříšské

akce, podává výkonnému výboru KSČ návrhy a dobrozdání v působení ve sborech samosprávných, sestavuje přehled čin nosti krajských a okresních ( obvodních ) autonomních rad , připravuje statistiku o volbách do obcí, o zastoupení ve sbo rech samosprávných, o činnosti apod. , určuje po schválení

výkonného výboru KSČ jednotný postup při jednotlivých zásad ních otázkách v duchu komunistickém, jemuž se musí všichni 43

komunističtí samosprávní pracovníci bezpodmínečně podřídit. Voli redaktora tohoto časopisu, jehož výkonný výbor KSČ po tvrzuje. K usnadnění práce může si ústřední autonomní rada zvolit ze svého středu čtyřčlennou redakční radu k řízení ča sopisu, a to : právnickou, kulturní a školské věci, zdravotnictví, chudinství, technickou a finanční atd. Do těchto komisí mohou být přibráni odborníci, kteří nejsou členy ústřední autonomní rady, předsedou každé komise musí být člen ústřední autonom ní rady. K vyřešení důležitých zásadních otázek svolají se zá stupci krajských autonomních rad, kteří tvoří s ústřední auto

nomní radou říšskou autonomní radu. Každá krajská autonom

ní rada vyšle jednoho zástupce resp. jeho náhradníka do říšské autonomní rady.

b ) Autonomní sekretariát je výkonným orgánem výkonného výboru KSČ pro samosprávu. Provádí nařízení výkonného výbo ru, usnesení autonomní rady, schválená výkonným výborem, zodpovídá dotazy samosprávných pracovníků, dopisuje

s krajskými autonomními radami, jež uvědomuje o všech zásadních usneseních výkonného výboru a ústřední autonomni

rady, a pořizuje katastr samosprávných pracovníků. Sekretář zodpovídá výkonnému výboru ústřední autonomní rady, před kládá jí došlé návrhy, předává usnesení výkonného výboru KSČ. Podává výkonnému výboru zprávu o činnosti sekretariátu

a ústřední autonomnírady. Sekretáře a ostatní personál jmenu je výkonný výbor KSČ.

c ) Časopis pro komunistickou samosprávu je řízen redakční radou. V časopise jsou otiskovány články ze všech oborů sa mosprávy, nové zákony a nařízení o obecním zřízení, zprávy o činnosti z ústředních krajů, okresů a jednotlivých míst,

zásadní rozhodnutí soudní, přehled odborné literatury a vše, co je pro komunistické komunální pracovníky důležité. Vedle toho ještě budou vydávány souborné příručky,

po schválení jich výkonným výborem KSČ. Časopis i příručky jsou vydávány nakladatelstvím strany. II .

Každý krajský a okresní výkonný výbor pověří jednoho

svého člena vedením otázek samosprávy se týkajících. III .

V každém místě, kde má komunistická strana své zástupce v obecním zastupitelstvu, musí být ustaven samostatný klub

komunistických členů obecního (městského

zastupitelstva,

který je podřízen místnímu výkonnému výboru. Klub musí pra

covat v duchu komunistickém, je bezpodmínečně povinen řídit 44

se směrnicemi, schválenými výkonným výborem KSČ, jakož i usneseními samosprávných korporací. Klub je povinen ode bírat jeden výtisk časopisu pro samosprávu a starat se, aby

i jednotliví členové klubu časopis odebírali. Kde je pouze je den nebo dva komunisté v obecním zastupitelstvu, musí se řídit týmiž zásadami jako klub. V žádném případě nesmí vstou pit do klubu příslušníků jiných stran .

IV . Funkční období autonomních rad je obdobné s funkčním ob

dobím příslušného výkonného výboru. Kluby se ustavují ihned po každých volbách . V.

Tento organizační řád samosprávné práce v KSČ může být kdykoli měněn nebo rozšířen usnesením výkonného výboru KSČ .

VI.

Odvolací právo proti usnesení klubu je k místnímu výkon nému výboru; proti usnesení okresní (obvodní) nebo krajské komunální rady možno odvolat se krajskému výboru ; o stíž

nostech proti usnesení ústřední autonomní rady nebo říšské autonomní rady, jakož i proti autonomnímu sekretariátu roz hoduje s konečnou platností výkonný výbor KSČ.

TEZE O ÚKOLECH KOMUNISTŮ

V ODBOROVÝCH ORGANIZACÍCH : 1. Předním úkolem komunistické strany je, aby naplnila všechny dělnické organizace jednotným komunistickým du chem a jednotnou komunistickou vůlí. Komunistická strana za slouží si jen pak svoje jméno, bude-li tuto úlohu plánovitě

a systematicky uskutečňovat. Nejdůležitější dělnické organiza. ce, které musí být komunisty plánovitě dobývány, jsou organi

zace odborové. Ony jsou určeny k tomu, aby jako zájmové or ganizace dělnické třídy sloučily všechny dělníky bez rozdílu stranického příslušenství a politického smyšlení a vedly je do

hospodářského boje proti kapitalistům . Dobývání odborových organizací komunisty neznamená pouze dobývání vůdcovských

míst, ale získávání většiny členstva pro ony metody hospodář ského boje, které podle názoru komunistů mají být odboro vými organizacemi použity.

2. Jednota odborové organizace, této nejdůležitější zbraně 45

v třídním boji, byla dosud a zůstává nadále nezměnitelným požadavkem komunistické strany. Rozkol odborových organi zací nebyl nikdy cílem komunistů, ale je jedině cílem buržoa zie a jejich pomahačů, kteří mají zájem na oslabení této prole:

tářské zbraně. Buržoazie vidí v dezorganizaci odborového hnu tí, v jeho rozkladu a roztříštění svoji záchranu. Reformističtí odboroví byrokraté, kteří v politickém životě tvoří pracovní pospolitost s buržoazií, propůjčili se v posledním roce kapita listické třídě Československé republiky k soustavnému rozbíje ní odborů. Vyloučením Svazů dřevodělníků a lučebníků ,

v nichž je soustředěno 110 000 dělníků, jedině proto, že tyto svazy se domáhaly uvnitř odborového sdružení jiných metod třídního boje, a vyloučením mnohých skupin ze svazů praž ského a libereckého ústředí, v nichž reformističtí vůdcové ma

jí vedení v rukou, překonali českoslovenští reformisté zločin nost náporu na jednotu odborových organizací , projevovanou reformisty v ostatních státech. Reformističtí vůdcové v Česko

slovensku nerozbili však pouze odborové organizace vylouče ním celých svazů a skupin, ale oni způsobili svou pasivitou vůči kapitalistickému náporu a svou přímou podporou kapita listických zájmů nebývalý úpadek důvěry a přímé rozčarování širokých vrstev dělnických k odborovému hnutí vůbec. V prv

ních dvou letech popřevratových mohli reformističtí vůdcové

poukazovat na značné úspěchy odborových organizací, protože buržoazie povolovala bez bojů téměř všechny požadavky děl nictva. Indiferentní masy vstupovaly do odborových organiza cí, domnívajíce se, že děkuji za své úspěchy pouze formálnímu členství. Přezíraly úplně, že buržoazie činí ústupky pouze ze strachu před revoluční nespokojeností a revolučními výbuchy mas. Jakmile první revoluční vina opadla, přešla buržoazie k protiútoku a urvala dělnictvu vše to, co mu dříve povolila. Indiferentní masy, které se domnívají, že jim odborové organi zace již nepomáhají, zase je opouštějí. Tento zjev je nejen čes

koslovenský, ale mezinárodní. Vzhledem k zjevné zradě amste rodamských vůdců, jak se např. projevila ve stávce kovoděl

níků a ve stávkách horníků, povstala však i v části komunis tických příslušníků odborových organizací nervozní nálada a netrpělivost, která se projevovala ve snahách odejít z OSČ a Odborové komise liberecké. Komunistická strana snažila se jednotu odborového hnutí zachovat, to se jí však následkem

postupu OSČ a OKL nezdařilo. 3. Značnou zásluhu o sloučení vyloučených a roztříštěných

skupin amsterodamských svazů získal si Svaz lučebníků, jenž nezištně a obětavě přijal v době nejtěžší hospodářské krize ti síce vyloučených dělníků různých průmyslových odvětví do svého středu a zřídil pro ně zvláštní sekce. Později byl pře měněn tento svaz, stojící na zásadách ROI, když všechny snahy 46

o dohodu s amsterodamskými odborovými ústředími ukázaly se marnými, na mimořádném všeodborovém sjezdu, jehož se

zúčastnily všechny ostatní svazy, v Mezinárodní všeodborový svaz. V tomto svazu jsou nyní sekcionovány vyloučené skupiny amsterodamských svazů a jedná se o to, aby mezi ním a ostat ními rudými odborovými svazy byla co nejrychleji nalezena

vhodnă forma organizačního spojení na podkladě usnesení mi mořádného všeodborového sjezdu a II . kongresu ROI. Povin ností komunistů v Mezinárodním všeodborovém svazu a v ostat ních rudých svazech je, aby působili k nejrychlejší dohodě

v tom směru. Myšlenka organizační jednoty našla velkého ohla su v masách československého proletariátu. Je povinností ko munistů, aby této okolnosti použili k nejintenzívnější agita ci pro vstup oněch dělnických mas do Mezinárodního, všeod borového svazu, které odborově organizovány buď nejsou, nebo

z odborových organizací vystoupily. Za žádných okolností však nesmějí komunisté převádět revoluční menšiny a jednotlivé skupiny z oněch amsterodamských svazů, jejichž jednotnost amsterodamci samými rozvrácena nebyla. V takových sva

zech, kde komunistická menšina je nepatrná a kde se zdá, že dobytí dotyčného svazu je nemožné, je povinností komunistů, aby zůstali na svých místech v těchto amsterodamských sva zech . V okamžiku, kdy stoupne novâ revoluční vlna, kterýžto okamžik ovšem není možno předem stanovit, změní se pod mínky působení mezi širokými masami dělnickými pro ko munistické menšiny i v těchto svazech, a je nutno, aby tytu

menšiny v nich do této doby vytrvaly, aby se pak mohly chopit revoluční iniciativy. V případě vyloučení jednotlivců nebo sku

pin z odborových organizací pro komunistické smýšlení je nut no rozvířit mnohem intenzívnější protestní akce, než se tak dělo dosud. Nestačí, je-li přijato několik protestních rezolueí a uveřejněno několik článků, ale je nutno na každé členské schůzi dotyčného svazu, na každé valné hromadě a na každé konferenci delegátů, krátce všude, kde se sejdou dělníci do tyčného odboru, znovu a znovu mluvit o těchto vyloučených.

Vyloučení každého jednotlivého komunisty musí být důvodem k neustálé politické agitaci v závodech a odborových skupi nách. V době, kdy kapitalisté provádějí bezohledný nápor na

dělnickou třídu, pochopí každý indiferentní dělník a příslušník ostatních dělnických stran nespravedlnost a zrádnost, která se projevuje ve vylučování odborově organizovaných členů pro jejich odlišný názor na taktiku bojů.

Komunisté mohou si však sympatie nejširších dělnických mas v odborových organizacích zajistit pouze v tom případě, nespokojí - li se pouhou propagandou svých názorů a kritikou

nesprávného postupu odborových vůdců , ale budou - li ve všech odborových organizacích co nejintenzívněji pracovat a posta 47

ví-li se v hospodářských bojích na nejohroženější místa, kde je nutno přinášet největší oběti. Jenom v tomto případě bude

možno v případě jejich vyloučení z odborových organizací obrátit hněv nejširších mas členstva proti těm, kteří je vylou čili.

4. Všichni členové strany jsou povinni organizovat se odbo

rově a pracovat ve smyslu komunistických zásad ve svých or ganizacích. Komunistické menšiny v odborových svazech musí postupovat plánovitě dle pokynů a direktiv orgánů strany

a jsou vázány stranickou disciplínou. Nejvyšším rozhodujícím orgánem o postupu komunistů v odborech je výkonný výbor strany, který řídí práci v odborech prostřednictvím své odbo rové sekce. Každý krajský výkonný výbor je povinen zvolit ze svého středu odborového důvěrníka, jenž je výkonnému výbo

ru kraje a ústřední odborové sekci strany odpovědným za veškerý postup komunistů dotyčného kraje v odborech. Právě tak zvolí každý místní výkonný výbor ze svého středu odboro

vého důvěrníka, jenž v rámci svého místního působiště bdi nad tím, aby činnost příslušníků strany v odborových organizacích odpovídala direktivám strany, a je odpovědným místnímu a krajskému výkonnému výboru strany. Místní odboroví důvěr níci stanoví si v každé místní rudé nebo amsterodamské odbo

rové skupině nebo sekci svého frakčního důvěrníka, jenž orga nizuje podle pokynů ústřední odborové sekce strany v souhla se s místním odborovým důvěrníkem frakční práci komunistů

v dotyčné odborové skupině. Kromě toho stanoví místní odbo rový důvěrník v každém závodě dotyčného místa frakčního důvěrníka onoho závodu, který taktéž podle direktiv odborové sekce strany a v souhlase s místním odborovým důvěrníkem

řídí frakční práci komunistů v dotyčném závodě. Povinností místního odborového důvěrníka je kromě toho, aby udržoval neustálý styk s revolučně smýšlejícími členy národně socialis tických a křesťanskosociálních odborových organizací. Povin

ností místních odborových důvěrníků je podávat krajským od borovým důvěrníkům nebo sekretariátům zprávy o všech mzdových hnutích, o volbách do závodních rad, o přípravách k valným hromadám místních skupin a o událostech v závo

dech a vyžádat si případné direktivy. Krajští odboroví důvěr níci mají povinnost informovat o všech těchto věcech ústřední

odborovou sekci strany. Aparát komunistických odborových důvěrníků není aparátem odborovým, ale aparátem politickým,

sloužícím k tomu, aby zabezpečil straně onen vliv, který tato musí uplatňovat, aby své zásady v odborech prosadila. Komu nističtí odboroví důvěrníci starají se o to, aby do širokých mas odborově organizovaných byly vneseny komunistické ideje, aby

byla propagována bojovná taktika odpovídající zásadám komu nistické strany a aby masy byly vyburcovány k revolučnímu 48

boji. Vzhledem k tomu, že aparát komunistických odborových důvěrníků je aparátem politickým, nemohou si tito důvěrníci

osvojovat v odborech práva odborových organizačních instancí. 5. Při frakční práci komunistů v odborech budiž obrácen

hlavní zřetel na boj za vytvoření závodních výborů a za využit kování a zrevolucionování již existujících závodních výborů a vytvoření nových. Zvláště v období konfliktů a v době, kdy masy nalézají se v pohybu, musí komunisté veškerou svou po

zornost věnovat vybudování závodních výborů. Požadavky, kte ré komunisté vnášejí do odborově organizovaného dělnictva, nesmějí být rázu fantastického, ale musí odpovídat vždy dané situaci a porozumění zúčastněného dělnictva.

TEZE O ORGANIZAČNÍ PRÁCI MEZI ŽENAMI: 1. Soudružky, členky místních politických organizací, jsou úplně rovnoprávnými příslušníky místních politických organi

zací, což znamená, že mají plné právo zastávat a být voleny do veškerých stranických institucí – od sboru důvěrníků místní organizace až do exekutivy. Tato rovnoprávnost nesmí být je.

nom teoreticky v usneseních a rezolucích vytyčována, ale musí být také skutečně v praxi prováděna.

Ukládá se proto výslovně všem složkám strany, aby při každých volbách do jakýchkoli stranických institucí na za

stoupení žen v patřičné míře bylo pamatováno a soudružky stejně jako soudruzi byly podle svých schopností funkcemi po věřovány.

2. Pro agitační práci mezi ženami nutno je bezpodmínečně při všech institucích strany ustavit agitační komise pro práci mezi ženami, které nesou název: místní - agitační komise žen KSČ.

.

krajská - ústřední .

-

Místní agitační komise a sekce žen při místní politické organizaci

Při každé místní politické organizaci je nutno ustavit místní agitační komisi žen. Agitační komise tato může být zvolena

buď na všeplenární schůzi místní politické organizace, anebo v případě potřeby místním výkonným výborem jmenována. Agitační komise je nejméně pětičlenná ( předsedkyně, místo

předsedkyně, jednatelka, pokladní a kolportérka ). Předsedky ně komise je současně členem výkonného výboru místní poli . tické organizace s hlasem rozhodujícím. Místní výkonný výbor jmenuje kromě toho jednoho člena ze svého středu členem

agitační komise pro práci mezi ženami a povinností tohoto je zúčastňovat se bezpodmínečně všech schůzí komise. I v těch organizacích , kde doposud snad ženy organizovány nejsou, je 49

nutno, aby místní výkonný výbor nejméně jednoho člena ze

svého středu pověřil řízením agitačních prací mezi ženami a úkolem tohoto pak je pracovat k tomu, aby co nejdříve řada žen do organizace byla získána a agitační komise žen ustave na.

Agitační komise tato řídí veškerou organizační a agitační práci mezi ženami. Projektuje schůzky a přednášky, stará se o odběr tisku apod. Komise tato může mít svoji vlastní poklad

nu, ze které hradí běžná vydání svých akcí, z prostředků vý konným výborem místní organizace jí přikázaných nebo z mimo řádných příjmů opatřených. Samostatné vybírání příspěvků členských anebo zvláštní kvóta z těchto komisi nepřísluší. Fi nanční zpráva podléhá kontrole místního výkonného výboru, jemuž také je nutno veškerá činěná vydání ke schválení před kládat. Nedovoluje se zakládání samostatných ženských de

sítek a veškeré soudružky povinny jsou zúčastnit se organi zační práce v desítkách, při volbách, akcích apod. v měřítku celostranickém.

Krajské agitační komise žen

V sídle každé krajské organizace je povinností krajského výboru ustavit krajskou agitační komisi pro práci mezi žena

mi. Komise tato může být zvolena na řádné krajské konferenci zástupců místních politických organizací

anebo může být

v případě potřeby krajským výkonným výborem jmenována. Krajské agitační komise jsou nejméně sedmičlenné, volené ze

sídla kraje nebo míst nejbližšího okolí. Předsedkyně krajské komise, krajskou konferencí zvolená nebo výkonným výborem kraje jmenovaná, je současně členem výkonného výboru kraje.

Ostatní funkce, jako místopředsedkyně, jednatelka apod., při děleny jsou jednotlivým členkám v ustavující schůzi krajské s hlasem rozhodujícím agitační komise. Krajský výkonný výbor

jmenuje mimoto nejméně jednoho člena ze svého středu, který je členem krajské agitační komise , a povinností jeho je zúčast ňovat se všech schůzí komise .

Povinností krajské agitační komise žen je řídit v souhlase s krajským výkonným výborem agitační a organizační práci mezi ženami v obvodu celého kraje, vydávat pokyny pro tuto

práci místním agitačním komisím žen, udržovat s těmito styky, vést je v evidenci, shromažďovat statistický materiál o jejich činnosti, početnosti a síle , vychovávat agitační síly pro práci

mezi ženami a svolávat krajské, případně oblastní konference komunistek, delegátek , místních agitačních komisí, starat se

o vedení ženské hlídky v krajských časopisech a o stálé dopi sovatelství do ústředního orgánu žen. Doba svolání i způsob 50

zastoupení na konferencích, agitačním výborem svolaných, podléhá schválení výkonného výboru kraje. Oveškeré své činnosti podává krajská agitační komise žen

pravidelné zprávy jak krajskému výkonnému výboru, tak i ústřední komisi žen , vyžaduje si pro svoje akce jejich schvá

lení, řídí se jejich pokyny a vykonává jejich usnesení, jež jí ke provedení a uskutečnění byla přikázána. Vydání s účastí krajské agitační komise žen spojené hradí

pokladna kraje , v případě, že za souhlasu tohoto má krajská agitační komise žen vlastní pokladnu, platí pro řízení její to též ustanovení v poměru k výkonnému výboru kraje, jako při pokladně místní agitační komise žen k místnímu výkonnému výboru . Veškeré obesílání schůzí referenty musí se dít v přímé do hodě a prostřednictvím sekretariátu kraje.

Ústřední agitační komise žen KSČ Povinností ústředního výkonného výboru KSČ je utvořit ústřední agitační komisi pro práci mezi ženami čili ústřední agitační komisi žen. Komise tato volí se na sjezdu strany, v případě potřeby může být jmenována výkonným výborem

strany podle doporučení konference žen. Ústřední agitační ko mise žen je dvanáctičlenná a volena je ze soudružek v místě sídla ústředí nebo nejbližšího okolí. Vedoucí síla ústřední ko mise , sjezdem strany zvolená nebo výkonným výborem strany

jmenovaná, je současně členem výkonného výboru strany. Ostatní funkcionářky volí se na ustavující schůzi ústřední agi tační komise žen. Redaktorky ústředního časopisu i časopisu národnostních sekcí žen i výkonné síly v sekretariátu žen sta noví výkonný výbor strany.

Sekretářka ústřední agitační komise žen a redaktorky žen ských listů jsou plnoprávnými členy agitační komise žen. Výkonný výbor jmenuje také jednoho člena ze svého středu , který je členem ústřední agitační komise žen a má za povin nost zúčastnit se všech schůzí této komise. Všeobecné směrni

ce' pro činnost komunistických stran mezi ženami vytyčeny byly

mezinárodními kongresy III. internacionály a usnesenými na nich rezolucemi a tezemi. Ve smyslu těchto tezí je ústřední

agitační komise žen povinna v dohodě s výkonným výborem strany řídit agitační výchovnou a propagační práci mezi žena mi v obvodu celé republiky a vydávat pro ni směrnice a pokyny krajským i místním agitačním komisím žen, udržovat s nimi stálý styk a bdít nad tím, aby ony o své činnosti pravidelné

zprávy jí podávaly a veškeré projektované akce a pokyny v ži vot uváděly. Jí v prvé řadě přísluší dbát o správné, intencím strany odpovídající řízení a redigování časopisů pro ženy i sta 51

rat se o to, aby pravidelné hlídky žen zařazovány byly do všech časopisů strany. Ústřední agitační komise žen vysílá delegáty svoje na kraj ské konference žen, obesílá v dohodě se sekretariátem strany

agitační schůze a přednášky referenty, svolává také podle po

třeby porady krajských agitačních komisí a říšské konference zástupců místních agitačních komisí, aby pomocí jich co

možno nejúčelněji byla agitační a propagační práce mezi že nami proletářskými šířena a vykonávána. Způsob i dobu svo lání, jakož i zastoupení na těchto konferencích určuje ústřední agitační komise žen v dohodě a za schválení výkonného výbo ru KSČ.

Veškeré náklady s činností komise spojené, jakož i náklady na vydržování sekretariátu ústřední agitační komise žen platí pokladna strany. Má-li ústřední agitační komise žen se svole ním výkonného výboru strany svoji vlastní pokladnu, platí pro řízení její tytéž směrnice jako pro místní a krajské agitační komise žen.

Říšské konference strany mají právo členky agitační komise žen se zúčastnit.

Stanovisko Komunistické strany Československa ke hnutí družstevnímu ( Směrnice širšího výkonného výboru KSČ, schválené exekuti vou KI

doporučené všem sekcím pro práci ve hnutí družstev.

ním a dodatečně potvrzené I. sjezdem strany. )

Na IV. sjezdu Komunistické internacionály jednáno bylo o stanovisku komunistické strany k družstevnímu hnutí. Byla

přijata řada pokynů a usnesení týkajících se práce komunistů v družstvech. Ve smyslu přijatých usnesení vytyčil širší výkon

ný výbor KSČ na schůzi dne 4. prosince směrnice a úkoly, kte ré nutno je na poli družstevní práce plnit. V přítomné době bude konána řada členských schůzí i val ných hromad konzumních a družstevních organizací. Je pocho

pitelno, že členové družstev, příslušníci komunistické strany, mají povinnost zúčastnit se těchto schůzí i valných hromad a postavit svoje kandidátky jak při volbě delegátů na člen

ských schůzích, tak i při volbě správních a dozorčích rad na valných hromadách.

Komunistická strana nezastírá nijak, že usiluje o to, aby na 52

byla pokud možno největšího vlivu v družstvech a konzumních organizacích, tak aby tyto organizace staly se co možno nej

větší oporou pracující třídy dělnické v boji s kapitalismem. Komunistická strana nesdílí názor sociálpatriotů a družstev ních neutrálů, že snad družstevní hnutí vlastními silami je s to

uskutečnit socialistický řád cestou pozvolného vrůstání do so cialismu, a je přesvědčena, že tento dá se uskutečnit jenom re volučním bojem a uchvácením moci proletariátem, ale druž stevní hnutí může být tohoto boje vydatnou oporou, je-li ovládáno správnými metodami a nečiní-li se z něj tajný podpo

rovatel politiky buržoazie a jejích přisluhovačů. Komunistická strana ukládá tudíž za povinnost všem svým

členům vstupovat do družstevních organizací a tam příčiňovat se o to, aby tyto staly se opravdu bojovným nástrojem proleta riátu . Proto musí komunističtí členové hájit své právo tvořit družstevní komunistické frakce, vedoucí komunistickou druž

stevní propagandu. Propaganda tato ale nesmí být nikdy vede na tak, aby jí byl poškozován vlastní zájem družstva a druž stvo přiváděno k rozkolu. Komunističtí družstevníci nesmějí z družstev proto, že snad tato jsou dočasně sociálpatrioty říze na, vystupovat anebo proti družstvům vést bojkot a nakupovat u buržoazních obchodníků. Tříštění a oslabování jednotného

družstevního hnutí a utvoření separatistických spolků komu nistických není cílem komunistů, cílem jejich musí být usilov nou prací v nejširších vrstvách dělnických družstevníků praco vat k tomu, aby se z dělnických družstev utvořila jednotná fronta proti kapitálu a kapitalistickému zřízení. Úkolem této fronty je zejména vést boj proti zvýšení daní, především nepřímých, které doléhají na spotřebitele, proti speciálnímu zatěžování družstev a jejich obratů daňovými dáv kami, proti drahotě a lichvě. Boj za předání všeobecného roz

dělování nejnutnějších předmětů spotřeby a potravin dělnic kým družstvům . Boj proti militarismu, jenž zaviňuje zvyšování daní, proti šílené politice valutární, proti versailleskému míru, proti fašismu, jenž všude zvedá hlavu a způsobuje těžké škody všemu dělnictvu, tedy i jeho družstvům, proti nebezpečí nové ofenzívní války, proti intervenci a za navázání styků se so větovým Ruskem.

Komunističtí družstevníci ale musí také všude se zúčastnit

činnosti čistě družstevní, a tu je nutno, aby všude prosazovali takové směrnice, které odpovídají požadavkům doby a novým úkolům dělnických družstev, a to: slučování malých družstev

do velkých svazů ; odmítání zásady rozdílení čistého zisku, které oslabuje družstvo, a doporučování použití čistých zisků k hospodárnému posílení družstevnictví, k tvoření speciálních fondů k podpoře stávek, ochraně zájmů zaměstnanců družstva apod . 53

Komunistická frakce družstevní musí vést boj proti druž stevní byrokracii, kde by tato chtěla zatahovat družstevní hnutí do vod oportunismu, ale i tento boj nutno vést tak, aby

přitom družstevní podniky nebyly poškozovány. Soudruzi naši musí se snažit, aby do správních a dozorčích rad podniků i pro dejen dosazováni byli naši příslušníci. Přitom ale musí být dbáno toho, aby byli na tato místa voleni soudruzi nejschop nější a nejvýš poctiví, aby komunisté v družstvech reprezento

vali živel nejpracovitější, nejpoctivější a o zájmy a prospěch dělnického podniku nejvýš dbající. Svou činností musí soudru zi-komunisté přesvědčit veškeré dělnické družstevníky, že se jim nejedná o ovládnutí družstev pro svoje osobní a stranické

účely, ale že se jim jedná o prosazení nových směrnic a zužit kování družstevního hnutí jako mohutné zbraně k zajištění vítězství dělnické třídy. V dnešní době nové kapitalistické roz pínavosti obrací se proti družstvům jednotná fronta všech lichvářů, zdražovatelů a příživníků společenských, snažíc se je co možno nejvíce oslabit a poškodit, cítíc dobře nebezpečí, které této společnosti hrozí ze strany moderního a proletářské úkoly sledujícího družstevního hnutí. Tomuto nebezpečí musí být čeleno co možno největším rozšiřováním dělnické druž

stevní fronty jednak získáváním nových členů a za druhé pro pagací myšlenky sdružení, stávajících národnostních a auto nomních organizací v jednu velkou mezinárodní organizaci družstevní .

V zájmu vybudování této jednotné fronty musí komunisté a komunistické správy družstevních organizací být prodchnuty také duchem snášenlivosti vůči oněm dělnickým členům druž

stevních organizací, kteří nejsou komunisty a jsou popřípadě příslušníky jiných politických stran. Tam, kde mají komunisté vedení konzumu v rukou, ale kde jsou zároveň minority členů

nekomunistických, je potřebí, aby jim dali komunisté zastou pení v družstevních korporacích, aby i oni mohli správnost ve dení konzumu kontrolovat. O způsobech tohoto zastoupení bu diž případ od případu v dohodě s vedoucími institucemi strany rozhodováno .

V provádění těchto směrnic nemůže nás nijak zadržet po čínání našich odpůrců a protistran , pro nás je směrodatný

zájem a prospěch dělnictva, který vyžaduje ne tříštění, ale jed notu družstev.

Komunistická povinnost je tedy nejen být členem družstevní organizace a v této organizaci šířit komunistické ideje, ale v každém případě hájit zájem podniku a trvat bezpodmínečně

na jednotnosti dělnického družstevního hnutí v tom vědomí, že toto může hrát velkou úlohu nejen v boji dělnictva o dobytí moci, ale i po dobytí moci při budování socialistické společ nosti.

54

Úkol ten nemohlo by ale družstevní hnutí splnit, bylo-li by roztříštěno na živořící bezvýznamné společky, může mu dostát jedině, bude-li tvořit proti lichvářskému ziskulačnému kapita lismu jednotnou , třídní zájmy a boje dělnictva podporující frontu družstevní.

Výkonný výbor komunistické strany v Československu

USNESENÍ SJEZDU Sjezd potvrzuje rezoluci širšího výkonného výboru KSČ, kte rou vytyčeno bylo stanovisko strany k hnutí družstevnímu. Ukládá za povinnost členům strany být členy družstevních or.

ganizací, zejména konzumních spolků, trvá na jednotnosti družstevního hnutí, schvaluje zásadu, že všude naši soudruzi mají se domáhat zastoupení ve vedení družstev, současně ale také poskytnout zastoupení nekomunistickému členstvu tam, kde jsou v družstvu ve většině. ( Schváleno. )

Směrnice pro nejdůležitější úkoly

organizací v nejbližší budoucnosti Buržoazní strany a s nimi ve vládě spojené strany socialis

tické dosavadním způsobem vládnutí dostávají se do slepé uličky, ve které nemožnost dalšího vládnutí jejich způsobem

stane se úplně zřejmou. Za vlády koalice stát dostal se do ta kových poměrů, že opravdu velmi brzo mohlo by se mluvit přímo o krizi státní. Dosavadní politika koalice v souvislosti s poměry celosvětového kapitalismu uvedla stát do těžké krize hospodářské, prohloubila nespokojenost Slováků, zbytečně ze sílila nacionální iredentické snahy mezi Němci, Maďary a Ukrajinci. Sociální demokraté sami sebe každým dnem více

diskreditují, v táboře českých socialistů jsou zjevny známky rozkladu. Vliv naší strany na masy je dobrý.

Za této situace je nám nutno počítat s tím, že česká buržoa zie, aby bez ohledu na zájmy za každou cenu udržela dosavad ní způsob vládnutí, učiní zoufalý výpad proti nám, zdali by se

jí přece jen ještě nepodařilo ze slepé uličky se vysekat a situa ci ovládnout. Útok na mzdy dělnické, vedený s takovou bez ohledností během minulého roku, byl už prvou částí tohoto plánu. Napřed má být vytvořena příznivá půda pro rozhodující 7

boj na poli politickém.

Když buržoazie s pomocí sociálpatriotů a amsterodamských odborářů provedla první část svého plánu, zvítězila skoro ve 55

všech dosavadních mzdových bojích a tím, podle svého mínění, v některých částech dělnických mas vyvolala poněkud stís

něnou náladu, připravuje se nás nyní politicky napadnout. První známkou těchto úmyslů bylo rozpuštění naší organizace mládeže, odnímání školských místností FDTJ a perzekvování těchto úřady, zatčení, popřípadě vypovězení některých našich soudruhů, zákaz, že komunističtí poslanci nesmějí vstupovat

do kasáren , první pokusy o zakládání organizace fašistů a ko nečně štváčská propaganda, která se dělá v souvislosti s aten tátem na dr. Rašína proti nám a pro zákon na ochranu republiky. Vládním stranám je naše stanovisko, nesouhlasící s taktikou atentátu , jasně známo. Vědí, že právě my jsme se vyvíjeli jako masová strana ve vědomé protivě proti všem tendencím pučis tickým a tím více proti všem tendencím individuálního teroru. Ale to vše nebude rozhodovat tam, kde největší strany koalice žene proti nám přímo zájem jejich života, jejich politické exis

tence. Musíme se tedy připravovat i na jejich nejostřejší útok a současně na ráznou obranu .

ORGANIZAČNÍ POHOTOVOST Naše politické organizace musí proto ještě více než dříve hledět splnit veškeré povinnosti, které jim byly organizačním řádem strany, usneseními sjezdů, tezemi i rezolucemi interna

cionály uloženy. To vyžaduje v prvé řadě uvést veškeré člen stvo do bojovné pohotovosti.

V každé organizaci musí být okamžitě provedena přehlídka a musí být zkontrolováno, zda organizace má opravdu vybudo vány všecky instituce a pomocné sbory, které vybudovat bylo jí organizačním řádem a usnesením sjezdu přikázáno. Sbory

a instituce tyto jsou: Zřízení desítkové, komise pro práci mezi ženami, Proletkulty k zahájení činnosti vzdělávací, důvěrnici

pro frakční práci v oborech, družstvech, pro kontrolu obecní samosprávy, rozšíření tisku apod. Je potřebí svolat okamžitě

plenární schůze, na nichž by přehlídka těchto zřízení byla provedena a učiněna potřebná opatření, aby organizační apa

rát, pokud by v tomto směru chyby a nedostatky vykázal, byl doplněn. Tam, kde by činnost organizace vinou liknavosti

funkcionářů trpěla, nemohou k tomuto faktu členové jen klid. ně přihlížet, anebo po straně tento fakt kritizovat, ale je jejich povinností postarat se o pořádek , neboť jinak jsou za hříchy tyto, jimiž je pohotovost oslabována, spoluodpovědni.

REGISTRACE ČLENŮ Ve všech organizacích musí být přehlédnuty Členské se

znamy a provedena řádná registrace členů. Musí být provede na kontrola placení příspěvků od člena ke členu. Musí být bez 56

ohledně zakročeno proti liknavým a nepořádným a ke konání povinností musí být donuceni.

Také získání nových členů musí být věnována náležitá po zornost a musí být stále a soustavně pracováno na získávání těch, kteří se za stoupence komunismu prohlašují, za skutečné členy organizace.

Krajské organizace mají povinnost akce pro získávání členů zvláště v průmyslových střediscích a dělnických centrech co možno nejvíce rozvinout, neboť jedině do důsledku a podle plánů provedené zorganizování dělnictva ve velkých a prů

myslových střediscích umožní pak teprve, aby organizační sítí prolnut a prosáknut byl celý kraj. Není-li správně zorganizo

váno ústředí a průmyslové středisko určitého obvodu, pak ma lé organizace venkovské samozřejmě odumírají. Soudruzi, členové organizací musí se sami starat o to, aby svým členským povinnostem zadost učinili a ne, když se obje

ví, že je některý výběrčí nepořádný, klidně několik měsíců ne platili. Legitimace politické organizace buďtež při každém ple nárním shromáždění kontrolovány.

AKCE SCHŮZOVÉ Schůzové akci musí dnes být věnována zvýšená pozornost. Nestačí jen na svolání schůze se usnést, ale je potřebí vykonat pro její zdárný výsledek všecky potřebné přípravy. Nestačí je nom ohlášení v časopise nebo vylepení plakátů ; před každou

schůzí musí být celý důvěrnický a desítkový aparát uveden v činnost, musí být agitováno pro účast osobně od jednotlivce k jednotlivci. Ke svolání schůzí organizačních a plenárníci

budiž užíváno výhradně desítkového systému. Organizačních a plenárních schůzí mají povinnost všichni členové místní po litické organizace se zúčastňovat ; v případě, že není jim to

možno, musí svou nepřítomnost u desítkáře řádně omluvit. Pří tomnost členů na plenárních schůzích budiž kontrolována a v legitimaci potvrzována. TISK

Starost o soustavné rozšiřování tisku u mnohých organizací v poslední době značně poklesla. Soudruzi ponechávají na. mnoze šíření tisku jen péči kolportérů z povolání. Tento stav nemůže se naprosto trpět. Každá organizace je za nejusilov

nější šíření dělnického tisku a publikací stranou vydaných od povědna. Každá organizace musí ustanovit jednoho soudruha

důvěrníka, který musí celou kolportáž v obvodu místní organi. zace vést v evidenci. Provádět kontrolu placení účtů kolpor

téry, podávat schůzím organizační výkazy o odběru tisku 57

a kontrolovat, zda soudruzi, členové organizace, svoji povin nost vůči tisku řádně plní. Usnesení o obligatorním odbírání určitých časopisů organizacemi musí být bezpodmínečně zá chována. Stejně jako kolportáži musí být věnována největší po

zornost rozšíření agitačních publikací i vzdělávacích spisů a musí pro ně získáván být v každé organizaci největší počet odběratelů.

VÝCHOVNÁ PRÁCE Každý člen komunistické strany je povinen vést agitační čin nost mezi dělníky stojícími mimo stranu . Aby k tomuto úkolu

byl náležitě vyzbrojen, o to starat se musí všecky složky strany pomocí výchovných přednášek, kursů apod., jejichž vedení, řízení a organizování svěřeno je ve straně Proletkultu. Pro nejbližší dobu je bezpodmínečně nutno postarat se o vybudo vání těchto základních úkolů :

1. Každý člen komunistické organizace musí znát nejen důležitá ustanovení své strany, ale také Komunistické interna cionály.

2. Všecky organizace musí se snažit o to, aby každý člen se.

známil se s 21 podmínkami Kominterny a rovněž také s těmi ustanoveními Komunistické internacionály, která se týkají hlavně KSČ. Členové se musí v tomto ohledu podrobovat zkouš kám.

3. Funkcionáři strany musí hlavně znát všechna důležitá ustanovení světových kongresů v taktických organizačních otázkách a musí skládat zkoušky z těchto otázek. Je třeba,

avšak není to ještě nutné, provést to také u ostatních členů strany .

Místní organizace musí během nejbližšího období zjistit u každého člena následující:

1. Vede-li on agitaci mezi dělníky stojícími mimo stranu : a ) pravidelně, b ) náhodně, c ) anebo ji vůbec nevede. 2. Vykonává-li jinou stranickou práci: a ) pravidelně, b ) náhodně, c ) anebo vůbec nevykonává. ( Usnesení IV. kongre su . )

Výkonný výbor strany je povinen vydat k tomuto soupisu po třebné formuláře a pokyny v tom smyslu, jak jsou formulo vány v rezoluci schválené IV. světovým kongresem.

AGITACE NA VENKOVĚ Za nynější politické situace a také vzhledem k tísnivému po . ložení nejen dělníků, nýbrž i malých a středních vlastníků ze

mědělských ( daně ) , důležité je zvýšení propagandy na venko vě. Dnešní agrární strana, vzhledem k tomu, že její vedení úpl. 58

ně ovládají velkozemani, je rezervou sil pro příští fašistické or

ganizace. I ona vyvíjí se následkem sociálních nutností k přiro zenému rozvrstvení, rozlomu mezi bohatými a nemajetnými živ ly. Úkolem propagandy naší strany je tento přirozený vývoj, politicky velmi důležitý, urychlit. V tomto ohledu nechť naše organizace postupují společně s organizovanými soudruhy ze mědělskými dělníky.

Je nutné, aby naše organizace a soudruzi již nyní všude dob ře připravovali volební kampaň a byli si jasni v heslech, s ni miž ve smyslu svých zásad ve volbách předstoupíme. Celá naše volební kampaň musí být zostřena proti velkokapitálu, proti bankám a finančním magnátům , prott velkostatkářům , proti politickým exponentům těchto hospodářských sil, proti národ ním demokratům a agrárníkům , přičemž se musíme pokusit

střední vrstvy přesvědčit, že bezpečnou cestou k zlepšeni těžkých poměrů, ve kterých dnes široké vrstvy obyvatelstva ži

jí, je vytlačení zástupců velkokapitálu z vlády a utvoření vlády dělníků a rolníků, která provede opatření proti velkokapitálu.

FAŠISMUS Boj proti fašismu nebuď jen v našem tisku, nýbrž také na schůzích. Nejprve však nutno o této věci jednat na všech ple nárkách našich organizací; každý jednotlivý soudruh musí být uvědomen o tom, co to fašismus je a jaké nebezpečí pro boj dělnické třídy znamená. Pokud možno, ať naši dělníci hlásí se

o slovo na schůzích dělníků sociálně demokratických nebo českosocialistických, a tam bez útočení na dělnické pří slušníky těchto stran na nebezpeční fašismu poukazují. Po něvadž fašisté budou se hájit »národními« hesly, nutno

zdůrazňovat, jak česká buržoazie s německou na hospodář ském poli, tam, kde se jedná o útok na dělníky, je spojena,

a fašisté že mají ještě další úspěchy kapitalistické ofenzívy proti životní úrovni chudých lidí podporovat a usnadňovat. Naše denní i krajinské listy musí kampaň proti fašismu vést konkrétně politicky, silně agitačně. Musí ukazovat na to, že

fašistické hnutí je počátek monarchistické reakce. Musí hledět pohnout k boji proti fašismu republikánsky, cítící legionáře. Vy dají-li některé korporace českých socialistů, sociálních demo kratů, nebo dělníků z křesťansko-sociální strany ( též listy těchto směrů ) nějaký projev zahrocený proti fašismu, musíme každého podobného projevu použít, abychom stále znovu a znovu propagovali jednotnou frontu všech vykořisťovaných. Tuto propagandu jednotné fronty je nutno vést také tak, že

budeme podepírat myšlenku, aby národní demokraté, jakožto zárodek všech reakčních nebezpečí, byli odstraněni z nynější 59

vlády, a že budeme propagovat vládu dělníků a rolníků, tuto ovšem v tom smyslu a za těch záruk , jak jsou formulovány naší rezolucí a schváleny IV. kongresem.

Organizace Proletkultu KSČ ( Řád jednotné organizace vzdělávací, výchovné a propagační práce KSČ )

§ 1. Výkonný orgán, sekretariát Proletkultu KSČ Jednotná organizace vzdělávací, výchovné a propagační práce všech složek KSČ je řízena sekretariátem Proletkultu . Ten je institucí při exekutivě a přihlíží k tomu, aby veškerá

vzdělávací, výchovná a propagační práce všech složek strany směřovala vždy v souhlasu s vedením strany k vytyčeným cílům proletářského boje. Podle potřeby může být účelně roz šiřován a organizován na podsekretariáty atd. § 2. Orgány sekretariátu Proletkultu

Orgány sekretariátu Proletkultu jsou : 1. Sekretář, jeho spo lupracovníci a ostatní personál, jakožto orgán výkonný. 2.

Ústřední pracovní rada Proletkultu KSČ, jakožto orgán odbor ně navrhovací exekutivě strany. 3. Týdeník Proletkult, jakožto orgán tiskovy.

§ 3. Poměr sekretariátu Proletkultu ke KSČ Všecky tři orgány sekretariátu Proletkultu podléhají dozoru a pravomoci exekutivy strany. Ta jmenuje sekretáře, jeho

spolupracovníky, ostatní personál, členy ústřední pracovní rady a dozor nad tiskovým orgánem Proletkult provádí tiskovou ra.

dou cenzurní. Podle usnesení a intencí IV. kongresu III. inter. nacionály musí být pověřeni vedoucími funkcemi agendy se

kretariátu Proletkultu nejschopnější pracovníci a bojovníci strany .

§ 4. Poměr sekretáře Proletkultu k ústřední pracovní radě KSČ Sekretář je prostředníkem mezi ústřední pracovní radou a exekutivou KSČ. Ústřední pracovní rada je jeho odborným

a navrhovacím orgánem pro vzdělávací, výchovnou a propa gační práci v celé straně. Sekretář musí být všem schůzím ústřední pracovní rady přítomen, nemá však práva hlasova 60

cího. Taktéž nemá nařizovacího práva ústřední pracovní radě . Ta má proti němu právo stížnosti k exekutivě, on pak má po. vinnost podávat pravidelné zprávy o veškeré činnosti ústřední pracovní rady exekutivě.

§ 5. Tiskový orgán Proletkult KSČ

Redaktora nebo redaktory jmenuje exekutiva, ústřední pra covní rada tvoří sbor redakční. Právo dozoru přísluší tiskové radě cenzurní, která je samostatnou institucí při exekutivě

strany. Úkolem tiskového orgánu je provádět tiskový program a poslání jednotné organizace vzdělávací, výchovné a propa gační práce KSČ v duchu usnesení a intencí IV. kongresu III . internacionály.

Vedle

materiálu

marxisticky

vzdělávacího

a výchovného přináší přehledné zprávy o celé jednotné orga nizaci vzdělávací činnosti, zprávy o významných akcích míst ních, krajských atd. Povinnost psát do tiskového orgánu mají

všichni členové ústřední pracovní rady KSČ a ustanovení refe renti při pracovních radách krajských. Povinný odběr je : po jednom čísle všecky organizace strany, po dvou číslech všecky

pracovní rady místní, po deseti číslech všecky pracovní rady krajské a všecka ústředí složek strany. Musí být dále ve všech knihovnách a čítárnách strany a konečně zasílán do všech ča sopisů strany.

§ 6. Povinnosti a pravomoc sekretáře

Sekretář je odpověden exekutivě za agendu a personál se kretariátu , předkládá ústřední pracovní radě k projednání všecky došlé návrhy, podává jí dále pravidelné zprávy ve schůzích o celé činnosti, řídí organizační část tiskového or gánu Proletkult, nařizuje exekutivou schválené akce podříze ným složkám k provedení, kontroluje jejich průběh , vede ka

tastr vzdělávání pracovníků strany, zpracovává statistiku veškeré vzdělávací činnosti, podává pravidelné zprávy exekuti vě a na sjezdech strany.

§ 7. Povinnost a pravomoc ústřední pracovní rady KSČ Ústřední pracovní rada KSČ je odborně pracovní orgán se kretariátu Proletkultu s navrhovacím právem k exekutivě. Pro vádí kontrolu agendy sekretariátu se stížnostním právem k exekutivě. Členové její jsou jmenováni exekutivou : 1. Ze zá stupců složek strany, jež ony exekutivě navrhnou, 2. z osvěd

čených pracovníků na poli proletářské kultury. Složky strany, jichž zástupci mají být do ústřední pracovní rady jmenováni,

stanoví exekutiva strany. Počet členů ústřední pracovní rady 61

takto exekutivou jmenovaných je nejméně 15. Předsedou musí být čien exekutivy strany. Ostatní funkcionáři (místopředseda.

zapisovatel, pokladník ) jsou voleni z pléna ústřední pracovní rady. Ta schází se k jednání nejméně dvakrát v měsíci a usná

šení je schopna za přítomnosti většiny členů. Řídí se jednacím řádem, schváleným exekutivou strany. Spolu se sekretářem ve de v evidenci vzdělávací, výchovnou a propagační činnost v celé straně z hlediska účelnosti a akutních potřeb boje poli tického, hospodářského a kulturního ve smyslu intencí a na řízení příslušné rezoluce IV. kongresu III. internacionály. Po

dává propracované návrhy prostřednictvím sekretáře exekuti vě. V případě neschválení návrh padá. Projednává dále návr hy, nařízené exekutivou, jednak došlé od podřízených složek . Navrhuje exekutivě strany sedmičlennou tiskovou radu cen

zurní z nejosvědčenějších odborníků celé strany, které musí být předkládány všecky publikace ideově propagačně komu

nistického rázu , mající být vydány v nakladatelství strany ane. bo jejích složek. Ústřední pracovní rada má dále přímé nařizo vací právo prostřednictvím sekretariátu pracovním radám Pro letkultů krajských a místních a ústředím složek strany se schválením exekutivy. Má dále stížnostní právo na ústředí slo žek strany k exekutivě, nepracují-li v duchu komunistickém .

Totéž právo mají ústředí složek proti sekretariátu Proletkultu. Ústřední pracovní rada rozhoduje konečně spory vzdělávacího rázu mezi jednotlivými ústředími složek. Právo odvolací je k exekutivě strany .

§ 8. Poměr sekretariátu Proletkultu k podřízeným složkám Nařizovací právo sekretariátu Proletkultu pracovním radám Proletkultů krajských a místních a ústředím složek strany je

vyznačeno v § 7. Pracovní rady Proletkultů krajských a míst ních nemají proti pravoplatným nařízením sekretariátu práva odvolacího. Ústředí složek mají odvolací právo k exekutivě

a jsou povinna zasílat sekretariátu Proletkultu celoroční plán své výchovné činnosti a pravoplatná nařízení sekretariátu na. řídit k provádění všem svým podřízeným složkám. Spory,

vzniklé mezi sekretariátem a ústředími složek strany, řeší po slyšení sporných stran exekutiva . Právo odvolání je ke sjezdu strany.

§ 9. Pracovní rada Proletkultu místního (obvodního aa okresního ) Aby jednotná a pohotová schopnost vzdělávacích a výchov ných akcí byla umožněna v rámci celé strany, zřízeny musí být

pracovní rady Proletkultů místních ( obvodních a okresních ) a krajských. Členy pracovní rady místní ( obvodní a okresní ) 62

jmenuje příslušný výkonný výbor: 1. Z navržených zástupců

složkami stran, 2. z osvědčených odborníků. Nejmenší počet

členů pracovní rady Proletkultu místního musí být 5 ; při pra covních radách Proletkultů obvodních a okresních nejméně 8 ;

při pracovních radách Proletkultů krajských je minimální počet členů 10. Předsedou musí být člen příslušného výkonného vý

boru . Volba ostatních funkcionářů, schopnost usnášení, jednací řád atd. jsou obdobné jako při ústřední pracovní radě KSČ. Pracovní rada dbá o jednotnou, plánovitou a účelnou dělbu

vzdělávací práce mezi všemi složkami v místě, podniká dále samostatné akce společné, provádí akce nařízené pracovní ra dou Proletkultu krajského a sekretariátem Proletkultu. Podlé. há pravomoci a dozoru místního ( obvodního, okresního ) výkonného výboru v dané působnosti. Spory mezi jednotlivými

složkami v pracovní radě vzniklé řeší po slyšení sporných stran příslušný výkonný výbor. Pracovní rada musí dbát zájmů

všech místních složek a je tudíž nutno, aby společnou dohodou vypracovala plán veškeré vzdělávací a výchovné činnosti v mís tě svého působení na celý rok. Nemá práva zasahovat cestou

nařizovací do vnitřní samosprávy jednotlivých složek, ale má právo stížnosti k příslušnému výkonnému výboru . Totéž právo mají i jednotlivé složky proti pracovní radě. Pracovní rada je povinna podávat půlletně zprávu o své činnosti pracovní radě Proletkultu krajského. Jí zasílá žádosti o referenty a vzdělané síly. Do přímého styku s ústřední pracovní radou KSČ při chází prostřednictvím pracovní rady Proletkultu krajského. Schází se nejméně jednou v měsíci. § 10. Pracovní rada Proletkultu krajského Má týž obor působnosti v kraji, jako pracovní rada Prolet

kultu místního. Podléhá dozoru a pravomoci výkonného výbo ru kraje ve své působnosti krajské. Provádí pravoplatná na řízení sekretariátu Proletkultu bez práva odvolacího. Dozírá nad činností pracovních rad místních, má proti nim právo na řizovací při vzdělávacích akcích krajských, výkonným výbo

rem kraje a sekretariátu Proletkultu schválených, řeší spory vzniklé mezi pracovními radami místními. Právo odvolání je k výkonnému výboru kraje. Zpracovává statistiku činnosti pra covních rad místních v oblasti kraje a zasílá ji ročně sekreta

riátu Proletkultu. Pořádá-li se svolením výkonného výboru kraje vzdělávací samostatné akce celokrajské, musí zavčas

projekt předložit ku dobrozdání ústřední pracovní radě KSČ. V případě neschválení má odvolací právo k exekutivě strany.

Spory v pracovní radě, vzniklé mezi jednotlivými složkami, řeší výkonný výbor kraje. Pracovní rada udržuje dále pravidel

ný styk se sekretariátem Proletkultu , prostředkuje styk mezi 63

ním a pracovními radami místními. Ustavení její se děje ob

dobně jako při ústřední pracovní radě KSČ. Schází se nejméně jednou v měsíci. Ustanovuje stálého dopisovatele do ústřední ho věstníku v tiskovém orgáně Proletkultu. Svolává nejméně jednou do roka konferenci pracovních rad místních (obvod ních a okresních ).

§ 11. Věci finanční

Čistý výtěžek celostranických a krajských kulturních akcí, pořádaných exekutivou strany nebo pracovními radami kraj skými, připadá příslušnému výkonnému výboru. Výtěžek vzdě lávacích podniků, pořádaných pracovními radami Proletkultů místních ( obvodních, okresních ), připadá: 50 % příslušnému výkonnému výboru strany, 50 % zúčastněným vzdělávacím složkám strany, podle rozhodnutí pracovní rady. Každá místní ( obvodní nebo okresní ) pracovní rada je povinna pořádat nej. méně jednu vzdělávací akci ročně, jejíž celý výtěžek připadne příslušnému výkonnému výboru politické organizace. § 12. Funkční období

Funkční období jednotlivých pracovních rad je totožné

s funkčním obdobím příslušných výkonných výborů politické organizace. § 13. Platnost řádu

Řád tento může být exekutivou změněn, rozšířen i doplněn. Za změnu odpovídá exekutiva sjezdu strany.

Protokol

První den sjezdového jednání PÁTEK 2. ÚNORA 1923 ( Sjezd zahájen o 9. hodině dopolední. Dělnický pěvecký sbor zapěl Internacionálu, načež jménem výkonného výboru strany zahájil sjezd soudruh A. Muna.) Soudruh Alois Muna: Vážení soudruzi a soudružky !

Jménem výkonného výboru vítám vás srdečně k Prvnímu řádnému sjezdu Komunistické strany Československa. Prvé naše myšlenky, prvá naše slova nechť věnována jsou

těm, kdo padli uprostřed boje, kdo za vznešenou ideu komu nismu položili život.

V době od posledního sjezdu opustili naše řady soudruh Chaloupecký, zanícený idealista a budovatel našich FDT), před

několika týdny zemřela soudružka Skaunicová, vzácný vzor ko munistické ženy a staré, do posledního dechu však nadšené a obětavé bojovnice za práva ujařmené třídy dělnické.

Stejně tak vzpomínáme a skláníme své hlavy nad hroby všech známých i neznámých a bezejmenných bojovníků a mu čedníků, kteří padli a svou krev prolili na všech frontách veli ké mezinárodní bojovné fronty proletariátu proti kapitálu.

Prosím, abyste povstáním uctili památku mrtvých. ( Delegáti povstávají.) A nyní věnujme svou vzpomínku těm soudruhům a sou

družkám, kteří úpí v kriminálech kapitalistických států, at

jsou to kriminály konstitučních monarchií, či »demokratic kých« republik. Vzpomínáme v prvé řadě našich francouz ských soudruhů Marcela Cachina, Treinta, Monmousseaua, Ke ra, Maranea a posíláme jim z našeho sjezdu soudružský a ko munistický pozdrav. ( Potlesk. ) Jsme hrdi na to, že naši fran 1 Sjezd se konal v sále Domoviny v Praze 7. Sál byl vyzdoben prapory

a bustou Karla Marxe. Policejní komisař ve své zprávě uvedl, že při zahájení bylo přítomno asi 400 osob, tj. delegáti ( 176 osob ), hosté, všichni poslanci, redakce komunistického tisku. Delegáti byli ubytováni vesměs v rodinách pražských soudruhů . Na začátku zasedání obdrželi delegáti

kromě sjezdových materiálů také brožuru proti dr. Karlu Kramářovi, vy

danou nákladem KSČ. Důvěrná zpráva policejního komisařství Praha, 3. 2. 1923 , AÚML ÚV KSČ, f.3/8. 65

couzští soudruzi v době, kdy francouzská buržoazie podniká loupežné přepadení Porúří a kdy chystá akce, které mohou rozžehnout plamen války a novými potoky krve zalit Evropu, dovedli

splnit

svou

mezinárodní proletářskou povinnost,

obrátivše ostří svých zbraní proti vlastní buržoazii, na niž pa

dá odpovědnost za eventuální rozdmýchání válečného požáru . Stejná vina za nebezpečí války padá i na hlavu buržoazie

německé, která vytvořila dosavadní nebezpečnou situaci tím, že nechtěla ani zčásti nést reparační břemena, převalujíc je jich tíži plně na bedra německého proletariátu. V té době, kdy německá sociální demokracie volá po vytvo ření jednotné národní fronty s německou buržoazií v čele se

Stinnesem , Thyssenem a ostatními krvepijci německého prole tariátu, rozbila Komunistická strana Německa tuto jednotnou

frontu a na svém v Lipsku právě skončeném sjezdu vytyčila heslo jednotné fronty německého a francouzského proleta. riátu stejně jako i proletariátu ostatních zemí k boji proti hra bivosti mezinárodního kapitálu. Také Komunistická strana Německa plní vzorně svou povin nost. Obě bratrské strany mohou svým příkladem sloužit nám za vzor a my, posílajíce jim svůj pozdrav, ujištujeme je slav

nostně, že v obdobnésituaci budeme se řídit jejich příkladem v boji proti buržoazii Československa.

Stejné nebezpečí války hrozí i na Blízkém východě. Toto nebezpečí vyvoláno je hrabivostí a rozpínavostí anglického im perialismu.

Vážení soudruzi a soudružky !

Scházíme se za situace, kdy naše strana jako po prosinci 1920 opět je předmětem vášnivého útoku soustředěných štva nic. Nepotřebuji říkat, že atentát na dr. Rašína je k tomu jen záminkou. Naši nepřátelé dobře znají naše zamítavé stanovis. ko k činům individuálního teroru a bylo by zbytečno a součas

ně i marno, abychom znovu vyvraceli to, čím oni sami operuji proti svému vlastnímu přesvědčení. Ale buržoazie a sociální demokraté, dnes už buržoazii úplně oddaní, mají panický strach před vzrůstem živelné nespokojenosti mas. Sami už za

čínají cítit, že metody, kterými chtěli budovat a ovládat vnitř ní život tohoto státu, nejsou východiskem. Sami začínají cítit, že se bortí předpoklady, o něž jedině opřeli svou zahranični

politiku. Doma těžká nespokojenost začíná zasahovat už dale ko za hranice třídy dělnické. Ve městech život stává se krajně nepříznivý i pro malého živnostníka, státního zaměstnance

a úředníka. Nespokojenost, ba možno říci zoufalství hromadi se i na venkově. Za hranicemi připravuje se rozklad kapitalis tické dohody, zatímco Sovětské Rusko buduje a upevňuje se tak, že i nejzaujatější jeho nepřítel chápe, že musí s ním po čítat jako s veličinou stálou. Buržoazie a sociální demokraté 66

počínají si uvědomovat malomoc svých prostředků a propadají ve svém nitru bezradnosti. V této pak místo, aby pochopili ob jektivní nemožnost své politické koncepce, domnívají se, že přece jen by si ještě pomohli, kdyby se jim podařilo rozdrtit

naši stranu. Už po tři měsíce pozorujeme příznaky, že se pra cuje prostředky provokace, abychom byli strženi do způsobu boje, jakého si přejí naši nepřátelé, a aby oni mohli určovat

dobu i způsob boje. Připomínám jen události a provokace v Košicích. Předivo těchto úkladů roztrhá náš sjezd. My jsme marxistickým hnutím mas a svou taktiku si určujeme sami.

Taktika tato je už ve všeobecných zásadách určena světovým kongresem Komunistické internacionály. Nyní bude před celou

veřejností do konkrétnosti propracována naším sjezdem . Žád ná dětinská taktika pučů a atentátů, nýbrž hesla: K masám!

Jednotná frontal Sjednocení odborových organizací . Dělnická vláda ! to je linie, po které jdeme, po které půjdeme a ze které se ničím nedáme odvrátit a na které zůstaneme nepře možitelni. To není jen linie naše, to je linie celé Komunistické internacionály. Cituji jen několik vět, které mimo jiné mluvil na světovém sjezdu soudruh Zinovjev: » Komunistická internacionála je proti všemu nezralému vy

stupování, proti nepřipraveným povstáním , která by mohla být udušena v krvi dělníků a rozbít celý majetek proletariátu: or

ganizovanou mezinárodní komunistickou stranu . My vstupuje me do šlépějí Pařížské komuny, než my chceme být Komunou

vítěznou. Komunistická internacionála nepřipustí, aby buržoa zie rozdrtila naše síly v jednotlivých srážkách a aby masy hnutí dělníků v krvi zadusila. «

Ano, soudruzi! Chceme vést masy do bojů, ale nikoliv k po rážce, nýbrž k vítězství. V souvislosti se snahou buržoazie a vlády vehnat komunis

tické hnutí do ilegality nutno upozornit též na to, že perzeku ce zasáhla v prvé řadě hnutí naší mládeže. Rozpuštění Komunis tického svazu mládeže a řady FDTJ bylo prvním výrazem této

snahy. Strana naše plně se staví za komunistickou mládež a vidí v rozpuštění jejích organizací zřetelný důkaz oné takti ky, kterou sleduje buržcazie a vláda : rozvrátit celé naše hnutí.

Teprve rok existujeme jako sjednocená komunistická strana a můžeme vykázat se určitými výsledky naší práce. Všechny

vážnější příznaky dětských nemocí jsme poměrně rychle pře konali. Otázka opozice, která vznikla ve straně, myslím, že ne bude příliš zatěžovat jednání našeho sjezdu. Tato otázka byla

rozhodnuta světovým kongresem III. internacionály a my jako disciplinovaní příslušníci se jistě rozhodnutí této nejvyšší in stance podrobíme. Pryč se vším, co nás dělí ! Podejme si ruce k svorné práci v boji proti buržoaznímu táboru. Tam je náš ne

přítell Tam je nepřítel celé dělnické třídy. Mezinárodní sjed 67

nocení dělníků různých národností této země bylo v naší stra ně provedeno úplně nejen co do formy organizační, nýbrž též

i niterně co do přesvědčení, vzájemné důvěry, lásky a srdečnos ti. Stále více uplatňuje se náš vliv v organizacích odborových a družstevních. Získáváme stále větší důvěru i indiferentních dělnických mas. To bylo zejména dobře cítit při posledních

projevech nezaměstnaných. I příslušníci středních stavů ve městech, domkáři a malorolníci na venkově aspoň částečně si uvědomují, že byly to lži, které předkládal jim celá poslední tři léta tisk měšťácký a sociálně demokratický. Lhali o nás, o našich snahách a cílech, lhali o našich soudruzích v Sovět ském Rusku. Světový sjezd ukázal, že politická směrnice naší strany je v úplném souhlasu s taktikou internacionály. Jsme si vědomi, že strana naše není ještě úplně dokonalá, že není

možno spokojeně založit ruce v klín . Máme slabosti a nedo statky jak organizační, tak i jiné. Většina jich vysvětluje se

mladostí naší strany. Zde není jiné pomoci, než abychom

všichni přiložili ruce k dílu a pracovali na jejich odstranění. Práce ta bude tím rychleji výslednou, čím více respektovány jsou ve straně naší pravdivost a disciplína. Náš boj proti sociálnímu oportunismu a patriotismu není ve

den pouze z nějaké tvrdošíjnosti a dogmatičnosti. Stále více se ukazuje, že on je dějinnou nutností. Buržoazie nemohla by zno vu vybudovat prostředky své moci, kdyby jí v tom soustavně nepomáhali a nepodporovali sociální patrioti. Tito jsou dnes

už natolik zapleteni do osidel buržoazie, že je vyloučeno, aby se mohli orientovat zpět nalevo. V měřítku mezinárodním ne

ní pro to charakterističtějšího dokladu, než je likvidace vídeň ské Dvaapůlté internacionály. Tato chystá se úplně sklonit do jha internacionály Scheidemannovy. U nás právě poslední týd ny ukázaly, že sociální demokraté cítí se mnohem více odvis lými od buržoazie než např. čeští socialisté. Na jejich proje

vech lze cítit přímou zášť a nenávist proti dělníkům, kteří ne chtějí tančit podle písničky Práva lidu a sociálně demokratic ké strany. Ani měšťácký tisk neštval, nešpicloval, nedenunco val a nelhal tolik v poslední době jako Právo lidu a jiné so ciálně demokratické listy .

Za posledních štvanic proti nám často slyšeli jsme slova:

»Zájem republiky a diktát z Moskvy«. Také na to dáváme od pověď z našeho sjezdu. My známe jen jeden »zájem republiky«, zájem chudého pracujícího člověka této země. A tento zájem je úplně protichůdný zájmům velkobank, velkokapitalistů, vel. kostatkářů, lichvářů, keťasů a sociálně demokratických sine

kuristů. ( Výborně ! ) V Moskvě nalezli jediný poklad, který tam nalézá proletariát celého světa : přesvědčení, že komunismus není utopií, nýbrž věcí možnou, a naše generace že žije v dějinné epoše a je povolána, aby komunismus učinila skut 68

kem. ( Potlesk. ) Jsme komunisty ve smyslu Marxova Komunis tického manifestu. V tomto smyslu jsme pokračováním všeho, co poctivého bylo v minulosti světového dělnického hnutí. Když konal se v r. 1901 mezinárodní sjezd socialistický v Pa říži, táhli delegáti na hřbitov Père Lachaise, ke zdi postříle ných komunardů. Jak daleko jsou dnešní vládní socialisté od této dráhy ! Nemají práva hlásit se do tábora komunardů. Je. jich místo je v táboře Galliffetů. ( Výborně ! ) My se k této minu

losti dělnické třídy hrdě hlásíme a na ni navazujeme. Víme, že i nynější štvanice proti nám nejsou posledními. Žádná veliká myšlenka neprosadí se bez pronásledování a obětí. At děje se cokoliv, my neopustíme místo, na které nás postavil osud

a naše přesvědčení. Nezpronevěříme se komunistické ideji a rudému praporu. To je program, za kterým stojíme, za kte rým budeme stát, dokud budeme žít. ( Výborně ! ) Budeme bojo: vat a bude -li třeba, dovedeme i umírat tak dobře, jako pařížští

komunardi a jako naši soudruzi v Rusku. V tomto smyslu pro hlašujeme První řádný sjezd komunistické strany za zahájený. ( Hlučný potlesk. ) Soudruzi !

Nyní přikročíme ke konstituování sjezdu.

Širší výkonný výbor navrhuje vám do předsednictva násle dující soudruhy: Buriana, Zorna, Schiffela, Košackou a Haise staršího .

Soudruzi, má někdo nějaký jiný návrh? Není-li tento případ , prosím soudruhy, kteří souhlasí s na:

vrženým prezidiem, aby zvedli rudou legitimaci. ( Hlasování. ) Je někdo proti ?

Tohoto případu není, prosím, aby zvolení soudruzi ujali se řízení sjezdu. ( Děje se. )

Předseda poslanec Burian : Soudruzi a soudružky!

Náš čas je drahocenný, a proto bez okrasných slov prohlašu ji náš sjezd za zahájeny .

Pořad sjezdový, jak byl vypracován výkonným výborem, znáte. Přesto jej přečtu ještě jednou a je na vás, abyste schvá

lili denní pořádek, či změnili. Pořádek sjezdový je tento: Podávání zpráv: zpráva sekreta riátu, referent soudruh Zápotocký ; zpráva pokladní, referent soudruh Hovorka ; zpráva ze sjezdu Komunistické internacio nály, referenti soudruzi Neurath a Šmeral ; zpráva poslanec kého klubu, referent soudruh Haken ; poměry dělnictva v Čes koslovensku, jednotná fronta a dělnická vláda, referenti sou druzi Burian a Kreibich.

Příští práce organizační: a ) politické organizace, b ) práce v odborech, 69

c ) práce v družstvech , d ) Proletkult, e ) ženy, f ) mládež,

g ) volby výkonného výboru, h ) naše činnost v samosprávě . Jsou nějaké jiné návrhy k dennímu pořádku ? Nejsou žádné návrhy.

Denní pořádek prohlašuji tímto za schválený sjezdem.

Jednací řád sjezdový navrhuje vám výkonný výbor tento: ( Čte znění jednacího řádu výše uvedené. ) Má někdo nějaký jiný návrh?

Žádný jiný návrh není. Jednací řád se schvaluje.

Soudruzi, nyní vám výkonný výbor navrhuje , abyste zvolili komisi mandátovou, návrhovou a volební.

Do mandátové komise vám navrhuje soudruhy: Junka, Fal týna, Vobeckou, Vašátko, Kreuze a Herze. Dám dříve hlasovat o návrhu mandátové komise. Jsou něja

ké jiné návrhy, než jsem zde přednesl? Není tomu tak. Prosím o hlasování. ( Hlasování. ) Je schváleno.

Do návrhové komise se navrhují soudruzi : Smeral, Krček, Švarc, Herink, Hampl, dr, Gatty, Fried, Kočiš, Lišková, Baum heier.

Jsou jiné návrhy? Soudruh Hřebačka: Navrhoval bych místo soudruha Kočiše soudruha Hřebačku .

Je podán jiný návrh, aby návrhová komise byla rozšířena o soudružku Křenovou.

Soudruh Bruno Köhler: Navrhuji jménem Svazu mládeže soudruha Fischera.

Předseda poslanec Burian: Jsem upozorněn, že v té komisi soudruh Fischer byl původně stanoven. Jsou zde návrhy pozměňující, a sice je zde návrh, aby místo

soudruha Kočiše byl zvolen soudruh Hřebačka a dále je zde návrh, aby komise byla rozšířena o soudružku Křenovou a sou druha Fischera za mládež.

Je to ohledně soudruha Kočiše za dohody uděláno ? ( Hlas: Ano ! )

Není nic sporného.

Soudružka Feilmayerová: Za Slovensko není tam žádný zá stupce. Předseda Burian : Je tu dr. Gatty.

Soudružka Feilmayerová: To je za Podkarpatskou Rus, to není za Slovensko .

70

Předseda Burian: Soudruzi ze Slovenska jsou ve výkonném výboru a ti by byli činili námitky, ale neučinili jich.

Návrh není žádný, to je jen námitka. Musel by to být kon krétní návrh. Prosím o hlasování.

Děkuji. Hlasuje někdo proti ? Nikdo . Návrh je schválen . Do komise pro volbu výkonného výboru jsou navrženi: Zápo

tocký, Tausik, Filip, Verčík, Kreibich, Knytlová, Merta, Šedivý. Jsou jiné návrhy? Soudruh Kaminský: Prosil bych, aby volební komise byla

rozšířena pro IX. kraj o soudruha Karla Strnada. Soudruh Zápotocký: Upozorňuji, že podle organizačního řádu je nepřípustno na sjezdu navrhovat zástupce. Sjezd sám volí své zástupce. Jednotlivé kraje nevysílají zástupce do ko misí.

Předseda Burian : Je samozřejmo, že za kraje nevolíme.

Také upozorňuji, že jste předtím přijali návrh jednacího řádu, že má být do komise pro volbu výkonného výboru voleno 6 členů.

Soudruzi! Dám tedy hlasovat, jak volební komise byla navr žena.

Soudruh Hřebačka: Místo soudruha Filipa navrhuji soudru ha Kočiše.

Předseda Burian: Dám nejprve hlasovat o původním návrhu , pak dám hlasovat o tom, má -li být po dohodě, kterou soudruzi udělali, soudruh Kočiš za soudruha Filipa.

Volební komise původní byla by tato: Zápotocký, Tausik, Fi lip, Verčík, Kreibich, Knytlová, Merta, Šedivý. Nejprve dám o tom hlasovat.

Kdo souhlasí s těmito navrženými?

Děkuji. Je někdo proti? – Nikdo. Navržení jsou schváleni. Nyní se jedná o to, aby volební komise byla rozšířena. Kdo hlasuje pro rozšíření volební komise o dva soudruhy ? (Hlasování.)

Děkuji. Kdo je proti rozšíření ? To je většina. Původní návrh je schválen.

Soudruzi! Došly nám některé pozdravné telegramy. V první řadě došel pozdravný telegram od Komunistické internacio nály z Moskvy. ( čte. — Text telegramu byl výše uveřejněn ..) Dále předčítá předsedající soudruh Burian pozdravné přípi sy komunistické strany italské, komunistické strany norské a rakouské.

( Text všech těchto přípisů jsme rovněž uvedli vpředu .) Soudruzi! Nyní se přihlásili někteří soudruzi k přečtení ur čitých důležitých projevů pro ony dělníky, kteří jsou v největ ším bitevním ohni. 71

Uděluji slovo soudruhu Šmeralovi. Soudruh poslanec Smeral: Soudruzil Dříve než náš sjezd přejde k dennímu pořádku , je povinen zaujmout stanovisko k některým faktům, která v nynější situaci revolučního boje

mezinárodního musíme považovat za nejvýše akutní. Domnívám se, že první naše slova a první naše vzpomínka musí být věnována soudruhům ruským , o udržení a rozšíření

světové revoluce zápasícím dělníkům a rolníkům Sovětského Ruska.

Z toho důvodu vás žádám, abyste přijali následující projev: PROJEV PRO RUSKO :

Sjezd KSČ zasílá pozdravy ruské komunistické straně, všem za nové společenské řády bojujícím dělníkům a všem soustavě rad věrným rolníkům Ruska. S ohromným napětím sil podařilo se pracujícím vrstvám ruského sovětského státu, že odrazily útoky vnitřní i zahraniční protirevoluce, že ubránily své právo sebeurčovací proti úkladům a převaze celého kapitalistického

světa. Dnes může vítězná proletářská revoluce považovat ob čanskou válku v Rusku za skončenou. Také katastrofu hladu podařilo se jí likvidovat. Konečně dostalo se Sovětské Rusko do poměrů, kdy může začít budovat prvé základy své hospo

dářské obnovy. Dělníci všech zemí, také dělníci Českosloven ska, velmi dobře vědí, co pro ně, pro osvobození proletariátu a v nynější situaci také pro udržení světového míru znamená sovětové Rusko. Slibujeme splnit povinnost vděčnosti vůči re volučním dělníkům a rolníkům tím, že sami s napětím všech

sil dále povedeme svůj boj, aby také v Československu zlome na byla vláda kapitalismu i buržoazie a moc aby se dostala do rukou dělníků a pracujících rolníků. ( Potlesk. ) Předseda poslanec Burian : Dále má slovo k projevu pro těžce zápasící dělníky německé v Porúří a dělníky ve Francii soudruh Skalák.

Soudruh poslanec Skalák : Soudruzi a soudružky ! Dovoluji si vám navrhnout tento projev dělníkům Francie a Německa: Dělníci a dělnice Francie a Německa! Sjezd komunistické

strany Československa posílá vám pozdrav revolučního prole tariátu všech národů Československa a vyslovuje vám svou bratrskou solidaritu v těžkém boji, ve kterém nyní stojíte proti

francouzskému a německému imperialismu. Pozdravujeme sta tečné soudruhy Komunistické strany Francie, uvržené imperia listickou vládou do žalářů. Vyslovujeme svůj obdiv Komunis tické straně Francie, která, pozdravivši se teprve z těžké krize, byla s to tak mocným rozmachem rozpoutat boj proti kořistné

chamtivosti francouzského imperialismu, jenž hrozí opětně uvrhnout celý svět v požár, a která se tím postavila v čelo 72

francouzského proletariátu. Komunistická strana Českosloven ska vyslovuje očekávání, že francouzským proletářům pod ve

dením komunistické strany francouzské se podaří plány toho to imperialismu zmařit.

Náš bratrský pozdrav platí také proletariátu Německa, který nachází se v nebezpečí úplného zbídačení pod dvojím jařmem

vykořistování kapitalismem německým a francouzským . Vysát kapitalismem německým ocitá se nyní proletariát Německa v nebezpečí, že lupičským vpádem francouzského imperialis mu bude úplně zotročen a stlačen na životní úroveň národa koloniálního. Dělníci Německa ! Prohlašujeme-li se s vámi soli dárními, nečiníme tak pouze z citu bratrské solidarity, nýbrž

ve vědomí, že váš osud je také naším osudem, že vaše zotroče . ní mělo by za následek naše otroctví naproti tomu však vaše osvobození z dvojího jařma francouzského a německého kapi

talismu že by přispělo také k osvobození proletariátu Česko slovenska. Proto zdravíme radostně rozvoj naší, německé stra

ny, zdravíme zásadovou jasnost a taktickou rozhodnost, s níž Komunistická strana Německa podstoupila boj proti němec kému a francouzskému kapitalismu a s níž tento boj v čele německého proletariátu bojuje.

Vaše vítězství je naším vítězstvím. Pryč s francouzským a německým kapitalismem, pryč s českou odnoží francouz. ského kapitalismu ! Nechť žije mezinárodní federace pracu jících tříd Evropy! Necht žije proletářská revolucel ( Potlesk. ) Předseda poslanec Burian : Projev pro nezaměstnané předne se soudruh Junek. Soudruh Junek: Soudruzi a soudružky ! Otázka nezaměstna

ných je nanejvýš důležitá a je nutno, abychom my také na dnešním sjezdu těch soudruhů vzpomněli. Projev onen zní takto : Sjezd Komunistické strany Českoslo venska vzpomíná vstupem do jednání statisíců námezdných otroků, kteří v pátém roce demokratické republiky byli zbaveni

dosavadními držiteli výrobních prostředků jediného zdroje svých příjmů – své práce. Práce proletářů v kapitalistické spo lečnosti nebyla prací nikdy radostnou, neboť dělník pracoval vždy jen pro cizí zájmy. Nyní mu je i tato práce kapitalisty , -

kteří přes všechny sliby o socializaci zůstali neobmezenými pány výroby, odpírána prostě proto, že kapitalisté při zacho vání svého výrobního systému již výrobu organizovat nedove

dou. Vládní činitelé, kteří v době popřevratové, kdy kapitalisté se pokoušeli o organizaci své výroby, vyhlašovali práci za nej

vyšší republikánskou povinnost, nyní, kdy podnikatelé dělníky z práce vyhazují, nečiní nic, aby pokračování ve výrobě a za jištění dělnické práce proti vůli kapitalistů prosadili. Naopak: koaliční republikánská vláda pomáhá kapitalistům přímo k to

mu, aby zneužíváním nezaměstnanosti byla dělníkům a zřízen 73

cům dosud zaměstnaným značná část jejich platů a požitků urvána. Sjezd Komunistické strany Československa zasílá ne sčíslným obětem brutálního panujícího hospodářského sy stému svůj proletářský pozdrav a delegáti sjezdu slibují

jménem svým a svých organizací, že neustanou, dokud zločin nému kapitalismu nebude zasazena poslední smrtelná rána a dokud dělnická práce nebude úplně osvobozena. ( Potlesk. ) Předseda Burian: Soudruzi! Na Slovensku vláda krvavě pro následuje dělnictvo. Projev k tomu učiní soudruh Verčík. Soudruh Verčík:

VYHLÁSENIE delegátov Slovenska, Podkarpatskej Rusi a Tešínska na I. zjazde KSC Slovensko a Podkarpatská Rus v piatom roku svojho oslobo

denia stonajú pod tarchou absolutistického režimu, ktorým sa

vládne v mene demokracie. Práva oslobodených sú šliapané tvrdými byrokratickými opätkami najlepších českých ludí na

Slovensku, zlovolou vlasteneckých žandárov a špiclovskými paholkami buržoázie.

Namiesto škôl stavajú sa nové kriminály a kasárne, namie sto kultúry rozmnožujú sa krčmy. Proletariát na Slovensku

a v Podkarpatskej Rusi je strieľaný a perzekvovaný, ked sa ozve o svoje zákonmi a zmluvami zaručené práva. Aparát nási

lia neobracia sa proti výrobu sabotujúcim madarsko -židovským kapitalistom, ale proti štvaným a hladujúcim robotníkom. Pre

lievanie proletárskej krvi od Rumanovej cez Hrušov, Krompa chy, Nové Mesto n. v. atd., tiahne sa cez naše oslobodenie ako krvavá niť. V záujme cudziarskych kapitalistov bolo viac ako 30 mítvych a 150 ranených , na 2000 súdruhov bolo dosial

uvrhnutých do žalárov. Tieto prenasledovania sa konajú na po vel vysávačov vždy vtedy, keď si pracujúci nechcú nechať do voliť uberať zo suchého chleba.

Vyvážanie celých fabrík do cudziny i do Čiech zväčšuje bie

du proletariátu na Slovensku. Vyše 70 000 robotníkov zutekalo zo svojej macošskej vlasti, lebo sa im uberá i možnosť využitia. Na Slovensku vládne hlad a bieda. Vtedy, keď sa štve na Rus

ko, kde pre živelnú pohromu bol hlad, v demokratickej repu blike na Verchovine zomiera hladom na štvrť milióna občanov

a žiadajú si »Daj Bože smert! « a celé desaťtisíce robotníkov na okolí Krompách, Nemeckého Pravna, Harmanca, Opravy atd .

delí sa s nimi s týmto krutým osudom. Československá vláda chce za každú cenu znížiť Slovensko a Podkarpatskú Rus na úroveň dobytej kolónie a občianstvo za nevoľníkov. 74

Občianske práva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi zname najú štatáriumovú slobodu. Sloboda zhromažďovacia je suspen dovaná, sloboda tlače je tak veľká, že každé slovo kritiky je

znemožnené. Len korupčné, vládou podporované časopisy za vádzajú verejnosť a zakrývajú korupčnosť vládnych činitelov. Nenávidený maďarský žandár bol zamenený československým , ktorý mnoho ráz zavádza tresty rovnajúce sa španielskej in

kvizícii. Trýznenie poľnohospodárskych robotníkov a iných občanov prekonáva beštiálnosť maďarských žandárov. Voľby do obcí a samosprávnych zložiek sa vôbec nekonali. V Podkar

patskej Rusi neboli vykonané ani volby do poslaneckej sne movne a do senátu. Na zavedenie nezasvätených uskutočnil sa

paškvil volieb dľa diktátu jednotlivých županov, proti vôli občianstva. Každá župa je samostatným štátom, kde zákono darcom a sudcom je župan a jeho služnovci. Sociálne zákony,

vynesené v republike, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vô bec neplatia. Naproti tomu vládne sa pomocou starých mag

nátskych zákonov Madárie. Zo 150 000 nezamestnaných do stáva podporu v nezamestnaní na základe žandárskej protek cie len nepatrný zlomok. Policajný aparát bývalého rakúského špicla Klímu v Košiciach a Slavíčka v Bratislave svojimi

agentmi-provokatérmi, políciou a organizovanými zločinmi, ktoré sa zvádzajú na spôsob Švihovej aféry na komunistický proletariát, chce znemožniť naše hnutie. Na jednej strane pro vokatérske upodozrievanie, na druhej beštiálne trýznenie pol nohospodárskych robotníkov a iných zatknutých občanov, aby

robotníctvo bolo strhnuté k nerozmyslenostiam a aby vzápätí mohla byť zostrená perzekúcia. Vypovedanie starousadlých proletárov zo Slovenska a z Podkarpatskej Rusi je taktiež zbraňou kapitalistických paholkov, aby sa zbavili i nepríjem ných živlov, ktoré nechcú zakrývat korupčnosť verejnej správy. Vyvážanie, nezákonné vypovedanie a vydávanie našich súdruhov do rúk horthyovským katom je na každodennom po riadku .

Všetku našu biedu na Slovensku a Podkarpatskej Rusi chce

vyliečiť vláda stavaním krčiem. Počet krčiem proti Maďarsku sa zvýšil takmer o 200 percent. Avšak na školy a lekárov nie sú peniaze. Asi 30 percent dedín nemá školy, celé kraje sú za plavené venerickými chorobami, o ktoré sa nikto nestará. Zato

však na každej dedine máme novo postavené četnícke stanice. To isté, čo deje sa na Slovensku, deje sa v nezmenšenej mie re na Tešínsku .

Volby do obcí a snemovní neboli dosiaľ vykonané. Vládne hrôzovláda menovaných komisárov a správnych komisií. Úra dy perzekvujú robotnícke hnutie, nepohodlných súdruhov vy

hostujú za hranicu do Polska, odmietajú bezprávne príslušen stvo štátne a obecné a týmto nedemokratickým teroristickým 75

spôsobom znásilňujú všetku slobodu a práva proletariátu na Tešínsku.

Slovenský proletariát platí daň z krvi za svoju vernosť Ko munistickej internacionale. Bezprávna chudoba Slovenska a Podkarpatskej Rusi dobre vie, že len pomocou triedneho bo ja strhá putá svojho otroctva. Krvavé žandárske exekúcie nie

že zastrašujú, ale upevňujú nás vo viere, že na našej strane je pravda, na strane komunistického proletariátu je spravodli vost a všetky biedy, tarchy krviprolievania skúvajú nás do jed

notného frontu, ktorý napreduje po krvavých stopách » oslo bodenia« k skutočnej proletárskej slobode, k diktatúre prole tariátu, cez všetky prekážky, plece o plece, a preto vydobyje me si ju s utlačeným proletariátom všetkých národností v tejto absolutistickej republike. Nech žije KSČ ! Nech žije Komunistic ká internacionála ! Nech žije sociálna revolúcia ! ( Potlesk. )

Předseda Burian: Soudruzi a soudružky ! Dali jste již svým potleskem najevo, že souhlasíte s těmito projevy. Přesto však dám hlasovat. Prosím, soudruzi, kdo hlasuje pro tyto projevy?

Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Projevy jsou schváleny. Máme zde ještě některá sdělení.

Soudruh Mihalus podal návrh, aby denní pořádek byl roz

množen o otázku malorolnictva. Tento návrh přišel opožděně a není možno dát o něm hlasovat. Ale soudruhům delegátům

naskýtá se příležitost při debatě o poměrech dělnictva v Čes koslovensku a o jednotné frontě zaujmout k této věci stano visko.

Soudružky delegátky, české i německé, a soudružky poslu chačky, které zde jsou, jsou žádány, aby se o půl 12. hodině do >

stavily do vedlejší místnosti k jakési poradě o jejich tezi.

Dále je zde návrh, aby se nekouřilo, myslím, že tento návrh je úplně samozřejmý a že není třeba o něm dát hlasovat. Žádám, aby se nekouřilo.

Přikročíme k projednávání denního pořádku. Soudruh Zápotocký má slovo. Soudruh Zápotocký:

Jsem pověřen čestnou povinností podat dnešnímu Prvnímu

řádnému sjezdu sjednocené Komunistické strany Českosloven ska zprávu o činnosti strany za první rok jejího trvání. Po drobná zpráva byla vydána tiskem a obsahuje zprávy o činnos. ti výkonného výboru krajů i jednotlivých složek. Můj referát bude se tudíž obmezovat na pouhé doplnění této zprávy. Poku

sím se, abych vzhledem k obsáhlému programu našeho sjezdu učinil tak ve formě pokud možno nejstručnější.

V prvé řadě jedná se o stav členstva a o sílu organizaci. Ve zprávě máte uvedeny přehledy o síle jednotlivých krajů, ale ne součet celkového stavu . Je potřebí tudíž tiskem vydanou

zprávu v tomto směru doplnit. Ohledně čísla organizovaných 76

členů měl jsem s mnohými krajskými organizacemi při určo. vání počtu delegátů ke sjezdu strany veliké spory. Krajské or

ganizace nechtěly nijak souhlasit ve většině případů s oním počtem delegátů, který jim byl podle placených příspěvků při řknut. Stejné spory měly pak namnoze i krajské organizace s organizacemi místními. Číslice pravoplatných, organizacemi volených a k hlasování oprávněných delegátů na dnešním sjez du činí 132 delegátů, což reprezentuje 132 000 řádně platících

členů strany. Každý z vás bude snad proti této číslici protesto vat, ale usnesení našeho organizačního řádu zní jasně : » Jeden

delegát připadá na 1000 členů, kteří za poslední období řádně své příspěvky zaplatili.« Proti tomuto jasnému znění není možno provádět žádnou účetní eskamotáž . Je nepopiratelno, že počet členů, hlásících se skutečně do politických organizací komunistických, je přinejmenším ještě jednou tak veliký, ale pro toto není žádný určitý doklad a my při určování počtu

řádných členů nemůžeme se řídit dohady. Bylo by zbytečno Ihát si do vlastní svojí kapsy a vykazovat členy, i když tito svoje povinnosti řádně neplní. Mnozí snad řeknou, že placení příspěvků není pro komunis ty a komunistickou stranu rozhodující. Více než zaplacení pří spěvků a vylepení známky do organizační legitimace že zna mená revoluční přesvědčení a revoluční činnost. Snad je to pravda. Já ale vycházím z názoru, že zaplacení členského pří spěvku je ta nejméně obtížná povinnost a daň, kterou člen ko munistické organizace přináší v oběť svému komunistickému

přesvědčení. Vím, že bude se z mnohých stran volat: »U nás je průmyslová krize, nezaměstnanost apod. a není možno nutit členy, kteří jsou bez práce, aby svoje členské příspěvky plati li.« já tento fakt nijak nepopírám a nepřehlížím. Ale tolik vám

zde prohlašuji otevřeně, soudruzi, že na hospodářskou krizi a nezaměstnanost hřeší se u nás při konání členských povin ností, pokud se jedná o placení příspěvků a stejně i pokud se jedná o odběr tisku více, než je toho zapotřebí a než je to po měry odůvodněno. Dovoluji si tvrdit, že při křiku o krizi a ne zaměstnanosti se sveze příliš mnoho těch, kteří by povinnosti

konat mohli, ale nekonají. Doporučuji vám, soudruzi a sou .

družky, zrevidujte doma svoje řady! Proved'te řádné desítkové

zřízení, sestavte podrobnou členskou registraci, provádějte řád nou kontrolu od člena ke členu a budete vidět, jak jinak oka mžitě bude vypadat poměr čísla platících členů vůči číslu

členstva do organizace se hlásícího. Mnozí členové měli názor, že neměla by být číslice skutečně platících členů uváděna a že měla by se delegace na sjezd řídit počtem členů přihlášených, poněvadž bude možno tuto

číslici nepřátelským tiskem proti nám tendenčně zneužívat. Já vycházím z názoru, že to, co o nás píší naši nepřátelé, není 77

a nemůže být pro nás směrodatným. Pro nás je nutno, aby chom nezakrytě a bez eskamotáže na svém sjezdu konstatovali skutečný a pravdě odpovídající stav, neboť jen toto střízlivé zjištění může nám pak sloužit za správné východisko naší

práce, a může nás uchránit nepříjemných překvapení, prýští cích z důsledku nesprávného odhadu a přecenění vlastních sil. Komunistická strana má být revoluční armádou proletariátu . Má vést s úspěchem boj proti stávajícímu společenskému zřízení a pořádku. V boji tomto je jí počítat s tím, že narazí na bezohledného a dobře vyzbrojeného nepřítele, jakým je dnešní

kapitalismus, který všemi možnými prostředky a zbraněmi bu de chránit svoje panství a svoji nadvládu. Chceme-li v tomto boji zvítězit, chceme- li skutečně v daný čas rozhodující ránu svému nepříteli zasadit, nesmíme nikdy upadnout do chyby,

abychom velkohubě přeceňovali svoje síly a namlouvali si tak, že jsme schopni provést úkoly, ke kterým se síly tyto, vzhle dem na danou situaci a poměry, ukáží pak nedostatečnými. Chcete-li, soudruzi, zabránit tomu, aby snad námi vykáza ných číslic nemohli naši nepřátelé proti nám zneužívat, posta rejte se o to, aby ta většina členů, která v tomto ohledu dnes svoje povinnosti neplní, skutečně je vyplnila. Máte-li obavy, že našich výkazů bude zneužíváno k tomu, aby byl jimi dokazo ván úpadek komunistických řad, zvláště ve srovnání se stra

nou sociálně demokratickou, která v poslední době novinářsky chlubně konstatovala, že počet jejích členů dostoupil 150 000, není možno tyto obavy rozplašit falšováním svých vlastních výkazů. Přejte sociálním demokratům tuto radost. Jejich na

papíře vykazovaná armáda nemusí nám nahánět nijakého strachu. My si můžeme jenom přát, aby v době co možno nej bližší byla dána příležitost při nějakém všeobecném volebním

boji šiky své spočítat. My z tohoto měření sil, soudruzi, pro naše střízlivé výkazy nemusíme mít žádného strachu. Sociální demokraté naproti tomu, přes svoje velkohubé nafukování, musí se tohoto spočítání obávat, lidově řečeno »jako čert kří že« .

Nyní, soudruzi, k naší práci organizační. Vykonali jsme bezesporu mnoho na vybudování nové organizační sítě. Fak tem ale je, že přesto tato organizační sít vykazuje ještě velmi mnohé a četné nedostatky. My v organizačním životě prodělali mnoho změn a přiznejme si upřímně, že na tyto změny nebyli

jsme organizačně dost připraveni. Začali jsme zakládat svoje komunistické organizace a stranu v době, kdy pozice vládnou

cí společnosti byly značně otřeseny a kdy vlna revoluční děl nické moci stála značně vysoko. Hnutí námi vyvolané zachva covalo široké masy, věřící v brzký konec kapitalistických řádů, jež byly příčinou světové války a světového vraždění, a rostlo

živelní silou. Naše organizace vyrůstaly spontánně a funkcio 78

nářům stačilo sbírat jen to, co se do organizační sítě samo hr nulo. Tato lehkost organizační práce byla příčinou, že mnoho starých organizačních pracovníků zpohodlnělo a mnoho mla dých se pracovat nenaučilo. Drobná organizační práce začala být vůbec podceňována a mnoho váhy se přikládalo hlučnému gestu . V době, kdy hnutí rostlo samo živelní silou, dovedla ta

to jeho přirozenost napravovat sama všechno, co nezkušení a často i neschopní nebo mravně lehkomyslní jednotlivci po kazili. Poměry se ale změnily. Dříve než se revoluční hnutí řádně zorganizovalo, aby se mohlo stát rozhodujícím činitelem, vzpamatovala se buržoazie

ze svého poválečného politického rozvratu a, třeba rozvrácena hospodářsky, za pomoci, u nás pak přímo za vedení sociálpa triotů, mohla podniknout proti revolučnímu dělnictvu perze

kuční útok. Útok tento uvedl naši frontu, která ještě řádně se šikována nebyla, i když se mu nepodařilo naše řady prolomit a rozdrtit, jak o tom sociální demokraté i měšťáci snili a tou

žili, přece jen do značného nepořádku. Hnutí ale přes veškerou perzekuci spělo setrvačností dále a soudruzi naši právě v do bě perzekuce podali obdivuhodné důkazy obětavosti a stateč nosti. Milióny byly sebrány na podporu perzekvovaných a uvěz něných a perzekuce budila všude, zvláště pak v okresích nej tíže postižených, více vzdoru než pokleslosti. Důsledky událostí prosincových i utrpěné porážky byly by

bývaly velmi brzy odstraněny, kdyby byla na pomoc vládnou címu pořádku nepřišla nečekaná hospodářská krize. Přiznejme si upřímně, že tato hospodářská krize, která znenadání v ohromné míře zhoršila postavení dělnické třídy a ztížila ohromně podmínky jeho boje, zanesla mnoho chaosu do našich

vlastních řad. Mnoho našich příslušníků, kteří příliš povrchně posuzovali věci a příliš lehkým představovali si konečné vítěz ství dělnické třídy nad kapitálem, bylo příchodem těchto neče

kaných událostí rozčarováno a upadalo do pokleslosti. Kapita listé využili této krize k útoku na proletariát. Nejen na jeho komunistické cíle, ale přímo k útoku na existenci dělnické třídy. Sociální patrioti, kteří ukázali se v přechodné době sla bosti a zaraženosti kapitalismu neschopnými vést boj za ko

nečné cíle socialismu a zachránili kapitalistický řád ve jménu demokracie a vývojové politiky před pádem, do kterého zdál

se již řítit, nedovedli nyní při útoku na existenci dělníka splnit již ani tu nejprimitivnější socialistickou povinnost a postavit se do jednotné fronty na ochranu zájmu dělníků proti bez

ohlednému útoku kapitálu. Rozražená fronta dělnická šla pak od porážky k porážce. Ani komunistická strana nebyla s to, aby této porážce zabránila , když marnými zůstaly její výzvy k vytvoření jednotné fronty obranné. Dostavila se pak vše obecná pokleslost a rozčarování. Dělníci, zrazení sociálpatrio 79

tickými vůdci jak na poli politickém, tak i odborovém , počali ztrácet víru v účelnost organizace vůbec a nastal všeobecný odklon nedosti uvědomělých a nedosti vychovaných dělníků

z organizací. V této chvíli stáli komunistické organizace ii pra covníci před velikým úkolem: V kritické době podchytit řady

revolučního dělnictva a nedopustit, aby propadly panice a po kleslosti, ale nedopustit také zároveň, aby revoluční předvoj nedal se nepředloženě strhnout do zoufalého, beznadějného boje. Hlavním úkolem v takové chvíli je : Opevňovat se, roz množovat co možno nejvíce obrannou frontu, vyzbrojit a zakopat se v dobytých pozicích a zamezit tak rozkladu. Toto předpo

kládá nutnost drobné, vysilující a přitom nehlučné práce orga nizační. Ne všichni u nás ji pochopili. Mnohým se zdálo, že věnovat se této drobné práci je nerevoluční a nekomunistické a že krize dá se snáze překonat a pokleslost že je možno pře

hlušit co možná nejřinčivějšími a nejradikálnějšími hesly. Tito soudruzi ve svém revolučním zápalu zapomněli, že i revoluční armáda dělnická, jako každá jiná armáda, má svoji strategii a že jedny a tytéž metody boje nemusí být vždy a v každé době prospěšny. Podmínkou zdárného výsledku boje je i u revoluční armády správné odhadování sil svých i sil nepřítele, odvažo vání podmínek i příhodnosti terénu, volení vhodné doby k úto ku i obraně a zachovávání bojovné disciplíny. Útočí-li na nás nepřátelská armáda, která je v přesile, anebo která vedle toho působením jiných náhodných okolností získala výhodné pod mínky pro svůj útok, a je-li vydáno heslo zakopat, opevňovat se a budovat co možno nejvíce obranných front a' prostředků, pak vyžaduje nutnost, aby všichni příslušníci armády vydaným

příkazům se podrobili. Řekne-li si v takovémto případě řada vojáků : »My revoluční hrdinové nebudeme se přece hrabat v blátě, vykašleme se na zákopy, zahájíme útok, budeme střílet«, může to být snad obdivuhodně hrdinné, ale jestli uži tečné, to je otázka. Ještě horší ale bude, soudruzi, když tito hr

dinové svou statečnost a bojovný zápal obmezí na to, že vy dávají jenom bojovná hesla, neohlížejíce se na to, zda v daném případě je vůbec možno tato hesla uskutečňovat, a zrazují ty,

kteří se opevňovacím a ozbrojovacím pracím chtějí věnovat, od této práce, šíříce nedůvěru k vedení a rozkládajíce vnitřně, v době samé o sobě dost kritické, svoji vlastní armádu. Naše strana, soudruzi, v posledním období tyto procesy pro

dělala. Jsou dnes pro nás, doufám, odbyty, a já nebudu se pro to již jimi zabývat. Věci tyto vyřídil IV. mezinárodní kongres III . internacionály, a my, pokud budeme o nich mluvit při po dání zprávy z kongresu, nebudeme činit již tak proto, abychom vedli diskusi a hledali východisko, nýbrž abychom vzali na vědomí referát o jejich vyřešení a do budoucna načerpali

poučení, jak se v organizaci komunistické pracovat nemá a ne 80

smí. Já chci jen konstatovat, že i tento štastně přestála, ač nikterak nezapírám , straně mnohé těžké chvíle a vyčerpal mohla být věnována věcem užitečnějším .

vnitřní otřes strana že připravil nám ve mnoho energie, jež ( Tak jel ) Překonání

tohoto otřesu bez vážných následků je jen novým důkazem zdravého organismu strany. Bylo by zbytečno znovu připo

mínat, jak již konstatovaly mnohé rezoluce naše i internacio nály, že strana má značné nedostatky. Cítíme to my a cítí je jistě každý z vás. Odstraňovat je, to je nezbytnou povinností a úkolem všech. Pracovat k nápravě bylo by ale absolutně ne

možno v takových atmosférách, které zde byly vyvolávány. V takových atmosférách právě obyčejně ti, proti kterým by mělo být nejdříve zakročováno, nejlépe se uplatňují, neboť v době vnitřních zápasů a bojů dá se velkými a hlučnými slovy radikální kritiky nejlépe zakrývat vlastní neschopnost, která v době klidné, soustavné a drobné organizační práce okamžitě sama se odkrývá. Jedním z úkolů, který ukládá nám Komunistická internacio nála, je bdít nad čistotou vlastních řad a provádět občasné re

gistrace a přehlídky členů, kontrolovat jejich činnost a vylu čovat ty, kteří se ukazují neschopnými a nespolehlivými a zájem strany poškozují. Nutno přiznat upřímně, že k tomuto

máme u nás namnoze ještě hodně daleko. V některých organi zacích nevypracovali se ještě soudruzi ani k odstranění nedo statku, který přenesen byl do našich organizací ze řad staré sociálně demokratické strany, tj. vzít za člena každého, kdo se přihlásí. Teprve po překonání mnohých předsudků začíná se

zdárně vyvíjet forma desítkového organizačního systému. Její blahodárné účinky jsou však již v mnohých organizacích zna telny. Tato forma přispěje zajisté velmi mnoho k zavedení přesné, vzájemné stranické kontroly. Stejně tak je to s frakční prací v odborech, družstvech a na všech druhých polích děl

nického, organizačního a spolkového života. Ve všech těchto směrech snažili jsme se učinit zadost svým povinnostem , vyda li potřebné instrukce a na všech polích učiněny byly slibné začátky. Vykonán byl mnohý kus práce, přesto však dlužno

konstatovat, že na všech těchto polích ještě mnoho zbývá k uskutečnění. Je potřebí ještě s větší a zvýšenou energií do práce se vrhnout, neboť tato drobná průkopnická práce je

dnes nejdůležitější částí našeho revolučního programu. Buržoazie se připravuje dnes ne na demokracii, ale k boji o diktaturu. Zakládá za tím cílem svoje reakční organizace a fašistické ozbrojené tlupy , mající za úkol přímo násilné po tlačování a obmezování dělnické třídy. Buržoazní strany tvoří

a usnášejí zákony a sociálpatriotické strany jim v tom ve své zaslepenosti pomáhají, které ve svém konečném cíli nemají účel spoutat jen komunisty, nýbrž celou dělnickou třídu vůbec. 81

Povinností komunistické strany je proto, aby

dělnickou

třídou a s dělnickými masami zůstala co nejúžeji spjata. My musíme prolnout všechny útvary, instituce a organizace, kde se dělníci nalézají, a mít tam svoje důvěrníky a spojence. Toto je zvláště nutno i vzhledem k tomu, že nemůžeme vědět, jaké

perzekuční opatření ze strachu o svoji nadvládu, ve vědomí neudržitelnosti vlastních svých dosavadních vládnoucích me tod bude proti naší straně a našim organizacím chtít dnešní vládnoucí třída podniknout. Buržoazie příliš dobře cítí, že dnešní upevnění její politické moci, vzhledem k stále postupu jícímu hospodářskému rozkladu, není nijak trvalé. My musíme

být připravení vždy na to, že nebude se štítit a rozpakovat sáhnout k nejnásilnějším zbraním a prostředkům a musíme si být vědomi také toho, že hnutí naše, byť by se proti němu se benásilnějších opatření užilo, nesmí a nemůže nikdy přestat existovat.

Při této příležitosti nutno se dotknout názorů, které namno

ze u nás byly pronášeny, a to, že bylo by snad pro stranu dob ré i prospěšné, kdyby zatlačena byla do ilegality . Já tento názor nesdílím a rozhodně a otevřeně proti němu se stavím.

Dokud mám možnost pracovat pro svoje cíle legálně, dám této legální cestě vždycky přednost. ( Výborně ! ) Ti, kdož v době možnosti legální práce koketují s ilegalitou, chtějí za každou cenu dávat svojí činnosti nádech tajemného spiklenectví a hrají si na tajemnou rouškou tisícerých skrytých nebezpečí

obklopené hrdiny, jsou velmi často naivní snílkové anebo vy počítaví dobrodruzi. ( Potlesk. ) ļá prohlašuji otevřeně: ilegální práce se nikdy nezříkám tam, kde jsem k ní poměry donucován .

Pro mě je samozřejmé, že znemožňují-li nám úřady někde svými perzekučními záchvaty konání schůzí a shromáždění, že tyto musí být svolány tak , aby znemožněny být nemohly. Ode přou-li nám vydat cestovní průkazy k cestám, kterých my ke

svému stranickému styku se soudruhy jiných států potřebuje me a s nimiž se nijak netajíme, je samozřejmo, že je potřebí obejít se bez těchto průkazů, ( Výborně ! ) a tak je to i v celé řadě jiných záležitostí tam, kde by naše organizační činnost

násilnými a perzekučními opatřeními měla být rušena. Dělnic ké revoluční hnutí dovedlo si pro svoji organizační činnost na jít vždycky nutné formy i v době nejkrutší bachovské perzeku

ce za vlády rakouské monarchie, a musí si je proto umět najít i revoluční dělnické hnutí za vlády měšťácké demokracie, bu de-li k tomu poměry donuceno. ( Výborně ! )

Výslovně však nutno upozornit, soudruzi, že tato ilegální činnost není nikterak cílem a programem komunistické strany. My se této činnosti nijak nebojíme, pro žádný případ se jí nezříkáme, ale saháme k ní tenkrát, když jsme k ní poměry do

nuceni, ale ne ze sportu anebo z chorobné touhy dodat své 82

činnosti co možno nejvíce romantického nádechu spiklenecké

dobrodružnosti. My sami už máme zkušenost, že z mnohých, kteří ilegální činnost velkohubě prohlašovali za cíl svého živo

ta, v nezřídkých případech vyklubali se zištní řemeslníci, špic lové a probuzená svědomí.

( Poslanec Merta: A podvodnícil Jiný výkřik : Obyčejní zlo ději ! )

A nyní o našem poměru k druhým stranám. O stranách bur žoazních není potřebí zajisté se zmiňovat. Stáli jsme s nimi

a stojíme vždy na nepřátelské noze a není pomyšlení, že bylo by kdy možno hledat cesty, aby komunistická strana s bur žoazními stranami se sbližovala a styčné body s nimi hledala.

Mezi námi a jimi leží propast třídních zájmů a každé mosty, které by se přes ni chtěly stavět, musí se zřítit. Poctivá dělnic ká strana může být buržoazní straně vždycky jen nepřítelem a nikdy ne spojencem. Uzavře -li přesto dělnická strana s bur žoazil hradní mír a domnívá-li se přitom, že bude hrát úlohu spojence, pak je to největší klam, neboť může při zachování

kapitalistických řádů hrát v koalici s buržoazními stranami vždy jen úlohu sluhy a otroka. ( Výborně ! ) Já upozorňuji, sou druzi, na toto výslovně, neboť tu a tam vyskytly se v jednotli vých místech náběhy k tvoření společné fronty v otázkách kul

turních , protiklerikálních, školských apod. Tyto náběhy samo zřejmě musely ztroskotat a komunistická strana za každých

okolností musí se proti nim postavit. Pozlátko pokrokovosti a svobodomyslnosti měštáckých stran nemůže a nesmí nás ni kdy zmámit tak, abychom pro ně zapomínali na rozpory třídní, které nás od nich dělí.

Poměr náš k socialistickým stranám byl arcit jinaký. Na roz dil od poměru k buržoazii snažili jsme se v současné době o vytvoření jednotné fronty s těmito stranami a nerozpakovali jsme se nikterak obracet se nejen na dělníky, ale v několika případech přímo na vedení socialistických stran s nabídkami o společný postup. Toto naše jednání bylo z různých stran růz ně vykládáno. Nejprve v našich řadách. Nechybělo těch, kteří v těchto nabídkách chtěli spatřovat náběhy k oportunismu a touhu opustit revoluční cíle a nekompromisní cesty a dát se na dráhu parlamentního čachrování a lživé demokracie. Když i připouštěli možnost společného postupu se socialistickými

masami, nechtěli uznat, že je možno jednat se socialistickými, zvláště se sociálně demokratickými vůdci. Jednání s těmito vzhledem k našemu boji proti jejich oportunismu a zradě, kte

ré se na dělnictvu dopustili, zdálo se být nepřípustným. Postup výkonného výboru byl ale přesto naprosto logický. Dokud za sociálně patriotickými stranami stojí určitá část dělníků, bu deme my vždy tam, kde se jedná o ochranu dělnických zájmů, obracet se na tyto strany, nabízet jim součinnost a společný 83

postup a nutit je, aby ony se o nabídce vyslovily. Přijmou-li tu to nabídku a budou-li chtít s námi v daných chvílích za beze sporná dělnická práva bojovat, nebudeme to považovat přes

všechnu jejich oportunistickou minulost za žádné neštěstí a nebudeme se v zájmu dělnické třídy pro jejich dřívější hří chy tohoto společného postupu zříkat. Při tomto společném

postupu je samozřejmo, že nemůže on být vykládán v ten smysl, že bychom se dali jimi zavádět do koalice a kompromisu byť s kteroukoliv složkou buržoazie ; tento postup je myslitel ný jen v tom směru, že ony budou s námi stát v boji proti

buržoazii. Namítne-li někdo, že se toho nikdy nedočkáme a že je naivnost v něco podobného věřit, dobře. Pro nás to nebude žádnou novinkou a nepřinese nám to žádné nové zklamání. Může to přispět jen k vyjasnění poměrů mezi dělnickou třídou a nezabrání nám to, abychom my v případě nové nutnosti spo lečné obrany dělnických zájmů proti útokům kapitalistů znova se na ně neobraceli po tak dlouho, pokud poslední část dělnic ké třídy, jimi stále oklamávaná, se od nich neodvrátí. V tom není, soudruzi, žádná naše slabost, v tom je naše síla. V tom

není žádné dožebrávání se, ani naivnost, to je úplně přesný a vypočítaný cíl. Od něho nás neodvrátí ani podezřívání

z oportunismu ze strany jedné, ani výsměch a štvavé psaní ze strany druhé. Více o této věci a našem stanovisku bude jistě

promluveno v referátech o jednotné frontě a dělnické vládě. Já chci jen tolik ještě připomenout, že snažení o vybudování

jednotné fronty nikdy neznamenalo pro výkonný výbor myšlen ku vzdávat se samostatnosti vlastní strany, anebo upouštět v důsledku toho, že nebylo dosaženo společného postupu, od podnikání vlastních akcí, které v zájmu dělnické třídy za správné jsme uznávali. Pokud se detailní činnosti strany na jednotlivých pracovních

polích týče, odkazuji vás, soudruzi, na tištěnou zprávu, kde agenda každé jednotlivé složky podrobně je rozvedena.

Ke zprávám krajů mám jen malý doplněk. Ze všech dvaceti

čtyř krajských organizací zaslalo zprávy o své činnosti 18 kra jů a nezaslalo 6 krajů. Ze 13 krajů českých zaslalo zprávu 12, nezaslal 1, Karlovy Vary.

Z 5 krajů moravských zaslaly zprávu 3, nezaslaly 2, Pro stějov a Třebíč. Z 5 krajů slovenských zaslaly zprávu 2, nezaslaly 3, Ružom berok, Košice a Užhorod .

U krajů Karlovy Vary, Ružomberok, Košice a Užhorod je do určité míry omluvou, že v době předsjezdové byli sekretáři

těchto krajů na mezinárodním kongresu v Moskvě, kraje Pro stějov a Třebíč však ani tuto omluvu nemají. Také k výkazu o konfiskační epidemii, která řádila v našem 84

komunistickém tisku, považuji za nutno veřejně zde upozornit

na fakt ve zprávě konstatovaný, že náš ústřední orgán Rudé právo byl za éry demokratické republiky v jediném roce konfis kován na 230 místech. Nepodařilo se nám sestavit celkový

obraz perzekuce našeho listu vzhledem k tomu, že všechny ča sopisy potřebná data nezaslaly. Perzekuce tato zvláště na Slo

vensku přesahuje vše, čeho jsme byli i za vlády pověstné ra kouské cenzury pamětníky. Postaráme se o to, aby tato zpráva, pokud se v záznamech sekretariátu nenalézá, byla doplněna a uveřejněna, aby činnost demokratické cenzury byla pro his torii vývojové politiky uchována. ( Poslanec Merta: Bude se to musit vézt na vagónech. ) Podaná zpráva, kterou máte v rukou, poučí vás, soudruzi,

o tom, že činnost strany byla jistě obsáhlá, i když se dála za těžkých podmínek, za kterých revolučnímu hnutí v posledním roce bylo nutno pracovat. Mnoho bylo vykonáno, mnohému jsme se naučili a bylo by zbytečno a směšno zastírat, že i chyby mnohdy byly učiněny.

Zpráva se ani tomu nikterak nevyhýbá, aby na chyby upozor nila a je konstatovala. Chyby mohou se udělat všude tam, kde je činorodá práce, rušný život a vůle i odvaha bít se proti

současnému vládnímu systému a předsudkům společenským za dosažení nových cílů. Chyby mohou způsobit obtíže, ale nemu sí být neštěstím . Pro chyby nemusí být nikdo popravován a křižován, dovede-li je, když mu byly vytknuty a prokázány, nahlédnout a uznat. Takových lidí není třeba se zbavovat, ne boť ti vždycky dávají naději, že i přes okamžité chyby, kterých se bezděčně dopustili, ale jejichž škodlivost nahlédli, mohou

být zase užitečnými bojovníky a pracovníky. Čeho je se ale po třebí varovat a vystříhat, jsou špatní lidé. Žádné hnutí není proti nim očkováno, a není proti nim očkováno ani hnutí ko munistické. – Proti špatným lidem, jejichž špatnosti byly pro

kázány, je nutno, soudruzi, být bezohlednými a tvrdými. ( Výborně !)

Nedomnívejte se, že, jsou -li cíle dobré, nezáleží na tom, ja

kými jsou uskutečňovány lidmi. I dobré cíle trpí tím, když se do jejich služeb vetřou špatní lidé. Nemůžeme zabránit při

nejlepším výběru , aby špatní lidé do našich organizačních řad se nevloudili. Ale nic nás nesmí zdržovat, aby při zjištěné jich špatnosti a nepoctivosti a podobně byli okamžitě z našich řad vyhoštěni. ( Výborně. ) Nenechte se nikdy ohledem na tzv. ve řejné mínění svádět ke shovívavosti. Dokud dovede tělo svoji

vlastní silou vylučovat ze svého středu všechny špatné a škod livé součástky, je to znamením jeho zdravého organismu, pře stává-li tento vylučovací proces, je to znamení všeobecného

marasmu. Výkonný výbor v každém případě prokázané nepoc tivosti řídil se těmito směrnicemi a nezastavil se ani před tím , 85

když bylo nutno vylučovat i poslance, jejichž vyloučení zname nalo zároveň ztrátu mandátu. Mandátová država nemůže být v tomto případě pro komunistickou stranu nijak rozhodující. Stejně tak nemohl nás od tohoto stanoviska odvrátit ani ten

fakt, že obyčejně tito z naší strany vyloučení nepoctivci našli zastání u stran nepřátelských, nejčastěji ve straně sociálně de mokratické, která jejich svědomí, po vyhazovu probuzenému, ochotně poskytla svoji pohostinnou náruč. Přicházím k závěru, soudruzi. Z toho, co bylo vám předlože

no, posuďte vykonanou práci. Nevyhýbejte se kritice. Rádi ji přijmeme, když je zasloužena a když má poctivý cíl, ne jen paušálně a stereotypně kritizovat, ale také rady poskytnout a při odstraňování chyb poctivě napomáhat. Nezapírám nikte

rak a jsem si toho vědom, že i náš ústřední aparát má mnohé nedostatky. Vždyt aparát tento byl složen z různých stran , z nichž každá sama o sobě měla rozdílnou tradici. Přišla i řada nových soudruhů, majících dobrou vůli k práci, ale v praktic

kém hnutí organizačním dosud málo zapracovaných . Jazyková různost působí tu mnohdy také značné obtíže. Ale tolik mohu

radostně a s dobrým svědomím konstatovat, že tento aparát pra cuje dnes v naprosté shodě, že nestává tu ani osobních za ujatostí, ješitných nedůtklivostí, ani pánovitého vyvyšování se a nacionálních různic. Začátky byly těžké a mnoho se opomi nulo , co pro správné vedení agendy je nezbytně zapotřebí. Ne dostatky tyto se také při sestavování výkazů ke zprávě výroční

namnoze objevily. Zpráva vykazuje mezery, které při nedostat ku záznamů nebylo možno zaplnit, ani když dobré vůle nechy bělo. Nebude již ale tyto mezery vykazovat jistě zpráva příští.

Kdo zná naše organizační místnosti a frekvenci v nich, ten dovede si také učinit představu o tom, za jak těžkých pod mínek je zde nutno pracovat. Také po této stránce čekají nás do budoucna značné úkoly. Nový výkonný výbor bude se musit postarat jak o vhodné organizační místnosti, tak 1 o doplnění organizačního aparátu ústředí zkušenými pracovníky. Bude

potřebí, aby v této své snaze byl všemi korporacemi a kraji podporován. V první řadě pro zaměstnance strany musí být uplatněna

pracovní povinnost a pracovní disciplina. Výkonný výbor musí být nadán právem umístit jednotlivé soudruhy tam, kde toho zájem strany vyžaduje a ne, kde by to vyžadovalo jejich osobní

přání. Tuto pravomoc dosavadní výkonný výbor neměl, anebo

správněji řečeno, nemohl ji využít, neměla-li být napjatá situa ce, jež tu některými soudruhy byla vyvolána, ještě přiostřena a dána záminka ke stížnostem, že chce snad výkonný výbor vy volávat proti určitým jednotlivcům nějaké perzekuční tažení. Tím se stalo, že výkonný výbor mohl disponovat jen těmi sou druhy, o nichž věděl, že se usnesením výkonného výboru bez 7

86

protestu podřídí, a půjdou tam, kam je výkonný výbor určí, i když jim to osobně nebude nijak milé . Ale i to jsou dnes, sou druzi, jen rekriminace toho, co bylo. Dnes jsou již věci tak da

lece vysvětleny a urovnány, že věřím, že této dobrovolné disci plíně podřídí se bezvýhradně všichni soudruzi a že výkonný výbor bude moci provést takové rozdělení sil, jak to zájem strany a úspěšnost organizační práce vyžaduje, takže jedinou

překážkou, v dnešních dobách sice značnou, ale přece ne ne překonatelnou, bude již jen otázka bytová. Mám-li nyní, soudruzi a soudružky, když jsem vám podal na: prosto střízlivou zprávu o činnosti, nezastíraje nikterak stáva jících stranických nedostatků, vyslovit se o budoucnosti, pro hlašuji s plným vědomím odpovědnosti:

Nejtěžší krize našeho organizačního života a budování jsou za námi. Největší chyba, které jsme propadli, je překonána. My jsme svoji velikost měřili podle malosti našich nepřátel. Do

mnívali jsme se, že dobytím většiny bývalé sociálně demokra tické strany dobyli jsme také celý organizační aparát a že pro

to budování nového aparátu není potřebí věnovat žádné po zornosti. Tato domněnka ukázala se klamnou. Starý sociálně demokratický aparát byl neupotřebitelný pro komunistickou stranu. Bylo potřebí nový zbudovat a tomuto zbudování se

v prvopočátku, v ruchu zápasu a boje, nevěnovalo dostatečné pozornosti. To byla chyba, za kterou jsme trpěli.

Byli mnozí, kteří, nedovedouce pochopit tuto chybu, spatřo vali jenom její důsledky, a příčiny těchto hledali pak u všech druhých, jen ne u sebe. A tak se stalo, že byli svedeni na

dráhu chorobné, celý organizační život otravující podezřívavos ti, která zaváděla úplně na scestí, znemožňovala nápravu a mohla vést ke katastrofě. To všechno je dnes za námi. Naše organizační síť je v hrubých rysech hotova a je potřebí dát ji

nyní příslušnou výplň. To jsou desítky, frakce, buňky, Prolet kulty, komise pro práci mezi ženami, mládež atd. Všechna tato

práce je nyní v proudu, vědomí o její nutnosti a revolučním významu ve straně nabylo vrchu a je nyní jen potřebí, aby s největším úsilím bylo pracováno na jejím rozšíření a pro hloubení. Našemu sjezdu bude také v tomto směru předložena řada podrobných návrhů a tezí. Celá strana musí se této činnosti jednotně zúčastnit, anebo

chcete-li, celá strana musí stát v opozici: V opozici proti ne. tečnosti, liknavosti, malomyslnosti a planému podezřívání, v boji proti tomu všemu, co bylo, co naše řady rozrušovalo a odvádělo od zbrojená a válečných příprav v době, kdy naši nepřátelé zřejmě na další útoky se připravuji. Těžko je předvídat do budoucnosti, ale jedno možno dnes

hrdě prohlásit vůči všem , at budou tento náš sjezd jakkoli ko mentovat: 87

»Přes perzekuci, přes štvaní a kaceřování i útoky, nejsme poraženi, nejsme na duchu zlomeni. Máme pevnou vůli, chut i odvahu do další práce, do dalších

bojů i zápasů. Budeme dále alarmovat v boj proti ziskulačným choutkám bankovní, kapitalistické i velkoagrární spekulace a proti impe rialistickým choutkám nové nacionální vojenské kamarily . Jsme pro jednotnou frontu proletariátu všech národností a budeme podle svých sil podporovat každý odboj pracující

třídy kteréhokoli národa proti násilnické, kapitalistické nad vládě a zvláště hrdinný boj proletariátu ruského a ruské so větové republiky, proti zločinným úkladům celého kapitalistic kého světa .

V době, kdy proti nám zdvihá se nepříčetné štvaní zuřící reakce , prohlašujeme hrdě: Jsme a zůstaneme komunisty ! A na

její zuřivé křiky o diktátu z Moskvy a vlastizradě, odpovídáme klidně :

»Jsme hrdi na to, že jsme sekcí III., Komunistické internacio . nály!« ( Hlučný potlesk. )

Místopředseda Hais: Dále má slovo soudruh Hovorka, který podá zprávu pokladní.

Soudruh Hovorka: Soudruzi a soudružky ! Rozložením bývalé sociálně demokratické strany v září 1920, kdy formálně usta

vena byla levice , přijat byl nový organizační řád , který rušil staré krajské rozdělení a ustavoval župy. Když později ustavili

jsme se jako strana komunistická, měnili jsme opět organi zační formu a místo žup zřizovali jsme kraje. Po prvém sjezdu, při ustavování žup, zasáhly rušivě události z prosince 1920. Ty

to události měly sice nemilé následky pro naši vnitřní výstav bu, avšak ony také nejlépe prokázaly životaschopnost naší

strany. Byly podnětem k zvýšeníobětavosti našich příslušníků a peníz, sebraný na podporu uvězněných soudruhů a jich ro din, dosáhl několika miliónů korun. Obětavost tisíců beze

jmenných příslušníků naší strany umožnila, že následky pro sincové perzekuce překonali įsme bez větších obtíží. Bylo - li výkonnému výboru strany odvedeno přes 400 000 Kč, není to konečná cifra ; co bylo sebráno a použito v jednotlivých kra jích, zvláště v kladenském a brněnském a bylo to několik miliónů KČ to vše svědčí o tom, že jádro naší strany je nad pochybnost zdravé a životaschopné a že strana vždy může spo -

léhat, že její příslušníci splní v případě potřeby svoji povin nost do nejkrajnější míry. Sbírka amerických soudruhů, která za tehdejších valutových poměrů byla velmi značná, neboť vy nesla přes čtvrt miliónu čs. korun, ulehčila také naši situaci.

Ustavování župních organizací přišlo v nejnevhodnější dobu . Staré tradiční svazky organizační byly přervány, nové budo

vány a následky jevily se v odvádění daně strany. Přes tyto 88

obtíže mnohé župy velmi dobře obstály. Dříve, nežli tato nová

forma strany se vžila, došlo po sloučení s německými soudru hy ke zrušení žup, budování krajů a náš organizační život vy dán byl novým otřesům . Sloučením postavena byla strana před nové úkoly. Její finanční síla nebyla však takovou, aby bez

značných obtíží ony úkoly mohly být splněny. Uvažte, že příjem z příspěvků strany byl pro výkonný výbor strany snížen z původních 50 procent na 30 procent, nové kraje, nežli abych tak řekl – se s organizacemi našly a než nový aparát počal normálně fungovat, odváděly daň strany velmi nepravi delně. Organizační změny, provedené během jednoho roku, hluboce zasáhly do vnitřního ústrojí naší strany a zvláště

v prvních měsících jen se značnými obtížemi zjednávána fi nanční rovnováha .

Nutno ještě připomenout, že bývalá jednotná strana vyrůsta la pomalu a že úměrně jejímu rozvoji rostly a množily se také prameny jejich příjmů. U nás bylo jinak. My jsme převzali vel

kou masovou stranu bez jakýchkoliv fondů, zbaveni svého při rozeného střediska

vždyť víte velmi dobře, že náš majetek

byl násilným zasažením státních orgánů vyrván dělnictví a předán do rukou státní společnosti. I výplata peněz, kde ne bylo vůbec právních závad, byla nám odepřena. Strana však

nestojí ani nepadá s peněžními prostředky potud, pokud její příslušníci jsou o správnosti nastoupené cesty přesvědčeni. V příslušnících je síla a základ strany. Třebaže naše situace fi nanční není skvělá, můžeme klidně konstatovat, že obtíže máme za sebou. Situace byla by mnohem lepší, kdyby v někte rých krajích bylo více smyslu pro správné hospodářství a kdy.

by všude naši soudruzi plnili své povinnosti tak, jak předpisuje organizační řád. Jsou kraje , které plní k pokladně strany své

povinnosti přímo vzorně: Praha, Kladno, Hodonín , Nymburk, Karlovy Vary, Tábor, Německý Brod. Dobrá vůle po překonáni nejhorších obtíží jeví se v Ústí, Budějovicích, Plzni i jinde. Kdybychom o všech našich krajských organizacích mohli říci,

že plní své povinnosti dobře, měli bychom daleko více prostředků a mohli bychom účinněji zasáhnout tam, kde naše hnutí potřebuje pomoci. Je již nejvyšší čas, aby do hospodář ství v mnohých krajích byl zaveden pořádek a aby potřeba ne převyšovala úhradu. Výkonný výbor již před dvěma lety vydal potřebné knihy po kladní, zásobníky známek a konta pro jednotlivé organizace.

Tyto pomůcky byly župám, popřípadě krajům vydávány zdarma .

jen proto, abychom měli jednotné vedení a pořádek v krajích.

A přesto jsou kraje, kde knihy buď leží ladem, anebo bylo jich použito ke zcela jiným účelům, jiné kraje zas daly si zhotovit knihy zvláštní, proč, je pro nás záhadou. Výkonný výbor vydal

mimo to zvláštní zúčtovací archy pro měsíční zúčtování daně 89

strany. Většina krajů pravidelně ono zúčtování zasílá, ale jsou

opět kraje, kde přes několik urgencí neobdržíte zúčtování, aby pak přišla omluva, že zúčtovací archy kraj nemá a že neví, co vykázat. Zúčtování musí být odesláno pravidelně nejpozději do 20. následujícího měsíce, i když snad dočasně kraj nemá tolik prostředků, aby kvótu, připadající výkonnému výboru, mohl

současně odvést. Nestačí tedy napsat, za kolik a které druhy známek se platí, nýbrž nutno uvést jednotlivé organizace a počet jimi placených druhů známek , legitimací apod. Dále nutno upozornit na otázku úvěru . Jsou místní organizace, které mají značné hotovosti, od kraje berou známky, ale s placením zvlášt nespěchají. To rovněž musí přestat. Krajské organizace nesmějí dát na úvěr více, nežli čini průměrná měsíční potřeba organizace a další objednávku známek mohou vyřídit teprve tehdy, když předchozí objednávka je zaplacena. Místní organi zace mají více pramenů příjmů nežli kraj či výkonný výbor

strany, ony mohou pořádat různé zábavy apod. a jistě tolik vy získají, kolik na mimořádné výdaje potřebují. Dávají-li naše kraje organizacím známky daně strany na úvěr, neprospívají

tím hnutí, ale jen podporují nepořádek. Myslím, že vzorem pro mnohé kraje může být Hodonín, kde zásada vydávat známky

proti hotovému zaplacení provedena byla do důsledků, a hodo nínský kraj je také jedním z nejlepších co do správnosti place ní.

I v místních organizacích musí být zavedeny jednotné knihy. Výkonný výbor strany současně s knihami pro kraje vydal členské a pokladní knihy pro organizace. Tyto jsou prodávány

za peníz poměrně nepatrný, jen aby kryty byly výrobní nákla dy, ale jejich spotřeba je velmi nepatrná a velká část leží nám dosud na skladě. Jejich zavedením umožněna byla by kontrola

a lepší přehled o stavu místních organizací. Záleží jen na kra jích, aby při každé vhodné příležitosti soudruhy důvěrníky a pokladníky na ony knihy upozorňovaly a jsem přesvědčen , že v době poměrně krátké knihy tyto budou zavedeny a dobře se osvědčí.

Konečně třeba zdůraznit potřebu pronikavé a podrobné revi ze ve všech místních a krajských organizacích. Tato revize

nejlépe může být prováděna soudruhy z místa, obeznámenými s tamějšími poměry. Je trapné, soudruzi, přicházíme-li do ně kterých míst a vidíme-li, že místní revizoři neplní své povin nosti vůbec, nebo tak, že jejich činnost revizí nazvat se vůbec

nedá. Soudruzi, není to nepatrný a podřadný úkoll Kolik jinak dobrých osob ztratilo naše hnutí jen proto, že revizní orgány neplnily vůbec svoji povinnost ! Co nepříjemností, mravní

i hospodářské škody bylo natropeno liknavostí nebo přílišnou důvěřivostí našich soudruhů? A tomu všemu může být za 90

bráněno jen přesnou a pravidelnou kontrolou, jdoucí do všech podrobností a do krajnosti. Otázka soběstačnosti krajů je velmi naléhavá a závisí to od činnosti krajského výboru, sekretáře a kontrolní komise míst

ní, aby kraj měl tolik prostředků, kolik nezbytně potřebuje. Mějte, soudruzi, na zřeteli, že značná agitační vydání jsou jen

tehdy účelná, mají-li zaručený úspěch. Já bych chtěl zdůraznit, že letáky, plakáty a schůze nejsou vše a že nejlépe působí ona drobná organizační práce, kterou často ani nepozorujeme, ale jejíž cena vyniká při příležitosti měření sil s měštáky a odpůrci myšlenky komunismu vůbec. Drobná organizační práce, agita ce od dělníka k dělníku, od ženy k ženě je nejlepším prostřed kem , který straně získává nové příslušníky. Některé kraje svo lávají na jeden den řadu schůzí, jich obsazení provede výkon

ný výbor strany a pak i pokladna výkonného výboru strany hradí veškeré výlohy. Kdyby tohle dělaly i ostatní kraje, snad no by se mohlo stát, že příjem některého z krajů nestačil by

na úhradu schůzí. To nejde, soudruzi! Myslím, že bylo by účelnější vniknout do těch míst, kde není dosud naší organiza

ce, tiskem , důvěrnou schůzí apod., poněvadž veřejný projev ne. ní ještě vše. Konečně třeba říci, jeví- li se pokladní zpráva

v celku ne nejpříznivěji, nutno spravedlivě zkoumat věcné příčiny toho, a jedna z mnoha jiných je značný nedostatek dobrých, poctivých a schopných soudruhů, schopných admini strativně ovládat kraje, časopisy a hospodářské instituce naší strany. Každá strana, má-li být schopna akce, musí ve svém hospodářství dbát pořádku, a tím spíše ve straně komunistické

přesnost a přísnost při hospodářství s penězi dělníků musí být první podmínkou . Jen přesné a přísné plnění veškerých povin ností je nám zárukou konečného vítězství. Je třeba vyhledat a vychovávat ony tisíce našich příslušníků, které aparát strany nezbytně potřebuje.

A nyní ještě slovo k zástupcům našich časopisů. Soudruzi, výkonný výbor strany zřídil ČKK. Její potřeba byla více než naléhavá a nemělo by smyslu, abych o její důležitosti zde vy kládal. Když však veškerým listům strany byl předepsán pří. spěvek na částečnou úhradu výloh, bylo to jen málo listů stra

ny, které svoji povinnost splnily. Co myslíte, soudruzi, kde máme najít úhradu na zvýšená vydání? Strana stojí před veli

kými úkoly. Ač můžeme konstatovat zlepšení finanční situace od měsíce k měsíci, musíme všichni u vědomí veliké odpověd

nosti, která na každém z nás jako jednotlivci spočívá, přičinit se, aby vnitřní konsolidace a soběstačnost, nezbytná pro další cozvoj strany, co nejdříve byla dosažena. ( Potlesk.) Místopředseda Hais: Za revizory přednese zprávu soudruh Tausik.

Soudruh Tausik : Soudruzi a soudružky! Komise strany kona 91

la svoji povinnost. Několikráte provedena revize pokladny strany, dále pak provedeny revize v řadě krajů a časopisů. Po kud se týká pokladny strany, můžeme prohlásit, že nalezli jsme vše v pořádku. Každá položka příjmu i vydání doložena

dokladem, stejně tak i záznam o expedici stranických známek, legitimací apod. V plném vědomí naší odpovědnosti doporuču jeme sjezdu schválení pokladní zprávy. Pokladní zpráva byla

již také předložena širšímu výkonnému výboru a jím schválena. Musíme vytknout, že některé kraje neplní správně svoji po vinnost k pokladně strany a účtují nepravidelně. Kromě toho jsou i značné nedoplatky daně strany, které již delší dobu měly kraje s výkonným výborem zúčtovat. V několika krajích nejsou dosud zavedeny jednotné knihy pokladní a účetní. Uplynulý rok byl rokem kvasu a budova naší strany byla jen

v hrubých rysech zbudována. V budoucnosti musí být věno váno více času k zlepšení vnitřní výstavby naší strany. Zavede

ním jednotných knih zjednodušena bude kontrola a získá se lepší přehled .

I pokud se týká časopisů, bude záhodno, aby výkonný výbor pro tyto opatřil jednoduché, ale účelné knihy a aby byla vy dána brožurka, ve které by obsažen byl krátký výklad spolu

s praktickým návodem, jak knihy vést. I toto opatření značně přispěje k usnadnění činnosti kontrolní komise a umožní výkonnému výboru lepší přehled o hospodářství a stavu listů. Kontrolní komise podle zkušeností v uplynulém roce získa

ných učiní také výkonnému výboru určité návrhy, směřující k odstranění nedostatků po stránce administrační a kontrolní. Konečně zdůrazňuje kontrolní komise, že krajští i místní re vizoři mají za povinnost revidovat v prvé řadě. Při volbách do

kontrolní komise ať kraje, či místní organizace budiž přihlíže no k tomu, aby osoby, určené k revizím, měly nutné schopnosti a dostatek dobré vůle a konečně aby svoji povinnost svědomi

tě a správně zastávaly. Hospodářským kooperacím strany musí po stránce kontroly věnována být největší pozornost, jich říze ní pak musí být svěřeno schopným a poctivým soudruhům, nad kterými aniž tím měla jich počestnost být dotčena budiž prováděna pravidelná a přísnější kontrola.

Místopředseda Hais: Poněvadž překlad pokladní zprávy není v rukou soudruhů německých, je nutno, abychom jej přednesli dříve, než přikročíme k hlasování o pokladní zprávě.

Místopředseda Hais: Ke zprávě klubu poslanců má slovo S. poslanec Haken.

Soudruh poslanec Haken: Soudruzi a soudružky ! Máte na str. 64 tištěné Zprávy zprávu o činnosti poslaneckého klubu

a kromě toho je činnost poslanců známá z denního tisku. Přičiňovat něčeho k těmto tištěným a známým věcem není 92

třeba, a teprve bude-li v průběhu debaty třeba výkladů a do plňků, učiním tak v doslovu . Předseda Burian: uděluji slovo s. Neurathovi ke zprávě ze

IV. světového sjezdu Komunistické internacionály. Referát soudruha Neuratha o jednání a usnesení IV. světového kongresu

Soudruzi a soudružky ! IV. kongres zaměstnával se především usneseními III. světo vého sjezdu. Jak soudruh Zinovjev pravil, IV. sjezd tato usne

sení »konkretizoval a precizoval« a zaujal zprvu stanovisko k mezinárodní, hospodářské a politické situaci a k postavení mezinárodního dělnického hnutí.

IV. SVĚTOVÝ SJEZD, HOSPODÁŘSKÁ A POLITICKÁ SITUACE A POSTAVENÍ

MEZINÁRODNÍHO PROLETARIÁTU Již III . sjezd ustanovil na základě velmi podrobného hospo dářského, politického a statistického vyšetřování teze, »že křivka kapitalistického vývoje po přechodném vzestupu celkem klesá, křivka revoluce však přes všecko kolísání stoupá«. Krize na Balkáně, rozklad Dohody, zhroucení -

Německa, horečná zbrojení všech kapitalistických států, dále ne vzájemné mobilizace, stálé válečné nebezpečí slýchaná nezaměstnanost, zoufalé, bezohledné útoky kapitalis tů na existenci dělnictva to všechno nám dokazuje, že ne máme co dělat s jednou z mnohých přechodných krizí, nýbrž -

s krizí kapitalistické výrobní soustavy a jí odpovídajícího spo lečenského řádu, s onou katastrofální krizí, z níž panující třídy nemohou najít východiska. Konference ve Washingtoně, v Janově a v Haagu odhalily úplný bankrot měšťáckého paci fismu. S brutální otevřeností musel kapitalismus ukázat své

záměry proti proletariátu. Základy demokracie byly hozeny do historického haraburdí. Komunistické strany, připravující a vedoucí revoluční boj proletariátu, jsou přímo nebo nepřímo stavěny »mimo zákon«, nejprimitivnější práva dělníků, jako právo spolkové, tiskové, shromažďovací, koaliční a volební právo byly bud přímo zrušeny, nebo v praxi tak ohraničeny, že z nich nezbývá než karikatura těchto demokratických základů. Jedním slovem: rozklad kapitalismu je provázen nebývalou do sud všeobecnou hospodářskou a politickou ofenzívou světové buržoazie proti mezinárodnímu proletariátu.

Od počátku nynější krize kapitalismu, tedy od roku 1914, na chází

se

buržoazie potřetí v neobyčejně kritické situaci. 93

V srpnu 1914 musela počítat s tím, že II, internacionála se při

nejmenším pokusí alespoň zdánlivě respektovat svá vlastní usnesení, že velké části dělnictva, přes všechnu zradu vůdců , zůstanou věrny zásadám revolučního socialismu a podle nich budou jednat. Pokud se však tehdy projevil odpor proletariátu , byl velmi lehce potlačen buržoazil s přispěním dělnických vůdců II. internacionály. Během války mohly se široké masy pracujícího obyvatelstva přesvědčit o tom, že masové vraždění a krvavá diktatura buržoazie mohly trvat jen proto tak dlou

ho, protože se buržoazie mohla opřít o své společníky mezi dělnictvem , o vůdce II. internacionály a Amsterodamské odbo rové internacionály .

V daleko nebezpečnější situaci ocitla se buržoazie, a to v prvé

řadě buržoazie poražených států, po zhroucení se bitevních front. A tu znovu pospíšili si vůdcové II. internacionály, aby buržoazii pomohli. Stačí připomenout jména Noske a Scheide mann

ti byli nejen v Německu, nýbrž všude doma a vždy při

díle a působili právě tak horlivě v Československu, v Rakousku a vůbec všude tam, kde jsou vůdcové II. a Amsterodamské inter nacionály abychom znovu dokázali, jak neocenitelné služby prokázali tito »dělničtí vůdcové « v letech 1918–1919 mezi národní buržoazii a kontrarevoluci. Již roku 1917, kdy ruští se

dláci a dělníci učinili první průlom do světové budovy kapita listické, ukázalo se, že buržoazie před konečným politickým

vítězstvím mezinárodního proletariátu má v reformistických, sociálpatriotických, demokratických dělnických vůdcích své

nejlepší a nejvydatnější společníky. Pravíme, zcela otevřeně, že toto společenství má cenu jen na počátku této epochy, později uvidíme, že tento spolek pro buržoazii ztrácí ponená hlu na ceně. Že II. a Amsterodamská internacionála prokázaly buržoazii v nejnebezpečnějších situacích nejcennější a nejnepo

stradatelnější politické lokajské služby, to dokazují některé významné historické události. Po zhroucení bitevních front musila buržoazie, jak Radek ve svém referátu podrobně vylo žil, bojovat proti dvěma frontám . Za prvé, proti Sovětskému Rusku, proti nejnebezpečnějšímu a nepřetržitelnému zdroji síly mezinárodní sociální revoluce, a za druhé, proti demobili

zovaným miliónovým masám, které nejen ve státech poraže ných, ale i ve státech vítězných se odhodlaly podat vládnoucí třídě krvavý válečný účet. V čem spočívala tenkráte obtížná úloha buržoazie ? Buržoazie vyvinula tehdy tak vysoké strate gické umění třídního boje, že se od ní vždy v našem vlastním zájmu mnoho můžeme naučit, představíme-li si pokud možno

nejjasněji tehdejší její operace. Její hlavní úloha spočívala v tom, aby Sovětské Rusko bylo zničeno. Tím, že vedla operace

proti Sovětskému Rusku, prováděla současně také obranný boj proti proletariátu ostatních států, a učinila tak úspěšný pokus,

94

aby neutralizovala proletariát kapitalistických států během této ofenzívy světové buržoazie proti Sovětskému Rusku. Mů žeme snad teprve dnes posoudit – když se upamatujeme na -

všechno to, co se událo v posledních čtyřech letech co to tenkrát znamenalo pro úspěch kontrarevoluce. Největší úkol,

jmenovitě neutralizace dělnictva, nebyla by se tehdy buržoazii naprosto podařila, kdyby ji nepodporovali vůdcové II. a Am sterodamské internacionály. Jak horlivě tito »socialisté « tehdy v zájmu kontrarevoluce pracovali, můžeme teprve nyní sdosta tek ocenit, vybavíme-li si v mysli metody a terminologii, pou

žívané vůdci II. a Amsterodamské internacionály. » Nepotřebu jeme zastaralých hospodářských a politických metod, kterých použili bolševici v Sovětském Rusku,« říkali pánové Otto

Bauer, Hilferding, Kaucky, nemluvě již o Noskeovi a Scheide mannovi. Nikoliv » použitím násilí « , nýbrž cestou demokratic kého zákonodárství chtěli sociální demokraté převést proleta riát z kapitalistického zřízení do socialistického . V souhlasu

s buržoazií byly ustanoveny socializační komise, které měly připravit socializaci půdy, dolů, těžkého průmyslu a technic kých dopravních zařízení. Stačí poukázat na tyto skutečnosti,

abychom znovu připamatovali všem dělníkům hanebné zhrou cení té socialistické politiky, která zprvu předstírala , že uvede do boje proti buržoazii všechny demokratické prostředky a te prve pak, » jestliže žádný takový prostředek nepomůže «, že přijme heslo diktatury proletariátu. To však je pravdou, že bur

žoazie jen dík této horlivé a přímo vášnivé podpoře ze strany sociálpatriotů a také i vůdců tzv. Dvaapulté internacionály byla v letech 1918 až 1919 zachráněna z velmi kritické situace.

A nyní nachází se buržoazie od roku 1914 potřetí v neobyčej ně vážné situaci, ba může se říci, že ještě v kritičtější situa ci než dříve. A tu znovu spěchají oportunisté, aby buržoazii zachránili a aby na zájmech mezinárodního dělnictva spáchali zradu ještě větší než roku 1914. V jaké politické situaci nachází se buržoazie v tomto oka

mžiku ? Chci tuto část našich vývodů jen velmi krátce a jen po tud projednat, pokud byla směrodatnou pro usnášení IV. sjez

du. Zprvu musíme poukázat na skutečnost, že ve světové válce nebyl řešen žádný z těch velkých problémů, které stály před mezinárodní buržoazií roku 1914. Ihned po ukončení války

zostřily se rozpory mezi Anglii, Amerikou a Japonskem. Svaz národů přišel na svět již jako zmrzačená, směšná a bezsilná bytost. Tak zvaná odzbrojovací konference, konaná ve Wa

shingtonu, jen dokázala, že o odzbrojení nemůže být ani řeči. Počet ve zbrani stojících armád je nyní o 50 % větší, než tomu

bylo těsně před vypuknutím války. Jak víte, nejen versailleská 95

smlouva, nýbrž i smlouva sevrèská se zbortily. Porážka řec

kých armád znamená porážku Anglie a úplné vítězství Fran cie, a to znamená tedy zostření rozporů mezi Anglií a Francií. Před několika měsíci stáli jsme v důsledku balkánské krize

před vypuknutím nové války. Vítězství Turků nad Řeckem má však také ještě jiný, mno

hem vyšší význam. Ono znamená nejen probuzení, nýbrž také oživení

všech

sil

revolučních

mohamedánských

národů

a ostatních, Anglii utlačovaných národů východních. Zůsta nou-li tyto síly v pohybu

-

a o tom nelze pochybovat —, pak

to znamená neustálé nebezpečí pro přímý styk Anglie s Indii přes Mezopotámii. Anglie nemůže se naprosto spokojit s tako vým stavem věci na Balkáně.

Je-li politická situace světové buržoazie v největším nebez

pečí, pak hospodářská situace mezinárodního kapitalismu je přímo katastrofální. Prvý předpoklad pro existenci a další

vývoj kapitalistické výrobní soustavy spočívá v další akumu lační možnosti kapitalismu. Avšak akumulační základna kapi talismu je dnes mnohem slabší než před vypuknutím světové války. O vyplenění území Dalekého východu, především Číny, nemohou se světové mocnosti dohodnout. Vývoj průmyslu

v koloniálních zemích za světové války zúžil odbytiště impe rialistických států. Amerika ve válce tak zmohutněla, že dnes

není již více odbytovým trhem evropského průmyslu, nýbrž na opak musí být považována za vývozní průmyslovou zemi. K to mu se připojuje dále, že obrovské území Sovětského Ruska až do nynější doby téměř úplně je vyřazeno ze světového hospo

dářství. Musí se také uvážit, že ke konci války nejednalo se o splynutí menších hospodářských území ve velké národohos podářské jednotky,> nýbrž že více různých velikých hospodár

ských území bylo rozbito a na množství malých samostatných, k smrti odsouzených států. Roku vypuknutí války, psal Trockij ve

jejich teritoriu bylo zřízeno ale hospodářsky již předem 1914, několik málo měsíců po své brožuře Válka a interna

cionála :

»Kořen nynější války spočívá ve vzpouře výrobních sil , které zplodily kapitalismus proti jejich státní vykořisťovací formě.

Válka roku 1914 znamená především zničení národních států, jako samostatného hospodářského území ... Hospodářský smysl války spočívá v rozbití nynějších národ

ních hospodářských centrů v rámci světového hospodářství ... Další vývoj světového hospodářství na kapitalistickém pod kladě znamená neslýchaný boj světovýcli mocností o stále no vá území téhož povrchu zemského, jako objektu kapitalistic kého vykořisťování. Hospodářská rivalita ve znamení militaris 96

mu snaží se jednou loupeží, po druhé rozvratem zničit elemen tární základy lidského hospodářství ...«

Válka r. 1914 je největší rozklad hospodářské soustavy na základě vlastních rozporů spějící k zániku, jaký znají dějiny. Je třeba představit si jen nejzřejmější zjevy na poli hospo

dářském , abychom poznali, že světová válka nerozřešila ani jednou ve smyslu buržoazie vítězných států nejdůležitější hos podářské problémy. Je jasno : dnes jsou dány všechny hospo

dářské a politické předpoklady pro světovou válku ještě ve větší míře, než tomu bylo r. 1914. Stojíme před touto novou válkou. Jestliže tato dosud nevypukla, pak jen proto, že světo obzvláště v důsledku iniciativy III. internacio

vá buržoazie

nály – obává se proletariátu přes všecky dobré služby , jí so ciálpatrioty prokazované. Ale také v jiném smyslu je hospodářská a následkem toho také politická situace buržoazie dnes ještě kritičtější než roku 1914. Na výši svého hospodářského vývoje mohly panující třídy kapitalistického společenského řádu činit jisté hospodářské koncese různým vrstvám pracující třídy a tím rozvrstvovat

proletariát, zadržovat vývoj jeho třídního sebevědomí atd. Dnes ani toto není víc možné. V neslýchaném hospodářském

chaosu ve světovém měřítku jeví se jasně tendence, a to: na prosté zhoršení sociálního postavení všech pracujících vrstev

v kapitalistických státech. Stejně, vypukne-li válka zítra nebo

pozítří – v každém případě projevuje buržoazie snahu pokořit úplně svého třídního nepřítele politicky a hospodářsky, dříve než se připraví k tomu, aby znovu zapálila svět na všech kon cích a ze všech stran. Jedinou okamžitou přizpůsobovací možnost vidí kapitál nyní právě jen v znásobeném hospodář ském vykořisťování pracujících tříd.

Vyskýtá se druhá otázka, zdali politický vývoj nechá buržoa zii nezbytný čas k provedení dostatečných, nutných příprav a je další otázka, zdali proletariát nechá se politicky k tomu

donutit, což by teprve mohlo mít za následek jeho úplné hospo dářské vykořistění.

Není tedy žádným přeháněním, pravíme-li, že dnes nachází se nejen buržoazie, ale také proletariát v obzvláště kritické si tuaci, že bije osudná hodina proletariátu i buržoazie. A v této osudné hodině znovu to opakujeme pokouší se mezi -

.

národní buržoazie právě tak jako r. 1914, 1918 a 1919 opřít se nejdříve o oportunistické vůdce dělnické třídy. Historické sta novisko Komunistické internacionály a oportunistů Druhé, Dvaapůlté a Amsterodamské internacionály charakterizoval

trefně již III. kongres tímto způsobem: Rozpor mezi Komunistickou internacionálou a sociální de 97

mokracií není v tom, že bychom my snad chtěli určit revoluci

na nějaký přesně stanovený termín a že sociální demokracie odmítá utopismus a pučismus. Rozpor spočívá v tom, že sociál ni demokraté brání skutečnému rozvoji revoluce tím, že jak ve vládě, tak i v opozici všemi silami pracují k znovuzavedení rovnováhy v kapitalistickém státě, kdežto komunisté využívají všech cest, všech způsobů a možností k tomu, aby kapitalistic ký stát zvrátili a zničili diktaturou proletariátu. V této souvislosti odbyl již III. kongres vulgárně marxistické

nazírání, že zánik kapitalistického výrobního a společenského řádu pohybuje se jaksi v přímo sestupné linii. Právě jako při

počátcích a na vrcholu svého vývoje je kapitalismus také v ob dobí svého zániku provázen známým vlnitým kolísavým vývo jem. Při vzestupu i sestupu současného vývoje kapitalismu je ale všeobecná linie nezadržitelného poklesu očividná. V tezích o taktice, na nichž IV. sjezd se usnesl, praví se velmi správně:

»Nyní je možno již s určitostí předvídat, že nebude- li nynější oživení průmyslu ani zdaleka schopno k tomu, aby docílilo znovu kapitalistické rovnováhy, nebo aby vyléčilo ve válce utržené, dosud otevřené rány, pak nejbližší vlnitá krize, jejíž

účinek musí se setkat s hlavní liniſ kapitalistického rozkladu , zesílí všecky zjevy tohoto rozkladu a tím neobyčejně zostří re voluční situaci. «

Kapitalismus bude mít až k své smrtelné hodině vlnivé ko lísání. Jen kdyby proletariát uchopil se moci a nastala by světová sociální revoluce, mohlo by být lidstvo zachráněno před katastrofou, která je vyvolána existencí nynějšího kapita lismu.

Co kapitalismus dnes prodělává, není nic jiného než jeho zánik . Zhroucení kapitalismu je nevyhnutelné.

HOSPODÁŘSKÁ A POLITICKÁ SITUACE SOVĚTSKÉHO RUSKA Veškerá hospodářská a politická situace ve světovém měřít ku může být teprve tehdy správně oceněna z hlediska prole tářského třídního boje, učiníme-li si správný obraz o součas

ných poměrech v Sovětském Rusku a o politickém postavení tohoto proletářského státu . IV. sjezd jednal o tomto bodu pro gramu s obzvláštní pečlivostí. Ruský proletariát dobyl politické moci poměrně lehce. Sou druh Trockij poukazuje na to, že tvrzení, že ruská buržoazie od r. 1917 byla překvapena, není vzato ze vzduchu. Neboť až do Říjnové revoluce neučinila ruská buržoazie nic, aby uved la do pohybu rezervy kontrarevoluce, a to střední vrstvy měš 98

táků, velké sedláky, šlechtu a celou inteligenci. Teprve po vítězství dělnické třídy poznala ruská buržoazie, co ztrácí, když si nechala vzít moc. A teprve potom vedla své politické rezervy do boje. Z toho vysvětluje se tvrdošíjnost občanské vál

ky po politickém vítězství proletariátu a její dlouhé trvání. Rozhodné boje západoevropského proletariátu a proletariátu všech kapitalistických států budou se vyvíjet zcela jinak, než tomu bylo v Rusku . Mezinárodní buržoazie se mnohému nauči. la z ruské revoluce. Ona organizuje již nyní své rezervy a již

nyní vede je do boje. Proletariát kapitalistických států bude musit vést tudíž největší a nejtvrdošíjnější boje ještě před ucho pením politické moci. Nebude tudíž mít takové možnosti, aby buržoazii překvapil. Rozpoutal-li se v Rusku boj o všechny po litické rezervy teprve po vítězství proletariátu , bojuje se v ostatním světě již dlouho tvrdošíjně o vliv na zemědělské

obyvatelstvo a na střední vrstvy měšťácké. Sovětské Rusko do bylo konečné vítězství nejen proti mezinárodnímu ozbroje nému imperialismu, nýbrž také v boji o »duší sedláka«, jak

Trockij praví. Sovětské Rusko stoji dnes pevněji, silněji a vítězněji než kdy jindy. Jak vypadá nyní hospodářská situa ce v Sovětském Rusku? Víte, že této otázky hlavně v poslední

době se používá k agitaci proti komunistickému hnutí a že hraje velkou úlohu! Měštáčtí demokraté, Druhá a Amstero damská internacionála vyprávějí pracujícím vrstvám kapitalis tického světa, že Sovětské Rusko ve své zoufalé situaci musilo

přikročit především k prodeji průmyslového proletariátu za hraničnímu kapitálu. Nová hospodářská politika Sovětského Ruska není prý nic jiného než politika kompromisu a přede vším zrady na principech socialismu. Kdyby byli ruští dělníci a sedláci zrušili rezervy buržoazie

ještě před dobytím politické moci, pak mohli by připravit sy stematicky hospodářskou výstavbu Sovětského Ruska. Kdyby byli krok za krokem v té míře socializovali a vyvlastňovali, jak jim stačily síly, mohli organizovat společenské vedení výroby

a rozdělování produktů. Ale k této metodické výstavbě nemohl ruský proletariát dospět následkem občanské války a inter

vencí světového imperialismu. Krok za krokem projevoval se také přímý nebo pasívní odpor všech reakčních vrstev. Dělníci byli zaměstnavateli vyhazováni na dlažbu a závody zavírány. Nezbylo nic jiného, než aby byl vzat kontrarevoluci zprvu každý hmotný podklad, tudíž musilo být sáhnuto k nejrozsáh lejšímu vyvlastňování, aby tím byl ztlumen přímý politický odpor kontrarevoluce. Soudruh Trockij vyjádřil se o tomto bo du na IV. kongresu takto: »Výstavba socialistického hospodářství po tom, když je zajiš 99

těna politická moc, což je prvou podmínkou, závisí od různých činitelů ; od výše vývoje výrobních sil, od všeobecné kulturní úrovně proletariátu a od politické situace v rámci národním

i mezinárodním. Vypočítal jsem zde tyto tři činitele po řadě podle jejich základního významu. Ale sovětská vláda jako sub jektivní dějinný činitel setkala se s nimi právě v obráceném

pořadí: Zprvu politická situace, potom kulturní úroveň prole tariátu a teprve v poslední řadě výše vývoje výrobních sil. To je zcela jasné. Musili jsme naši hospodářskou činnost provádět v takových mezích a v takovém tempu, jak to v prvé řadě vy- , žadovala občanská válka. Hospodářská účelnost a politická nutnost nejdou vždy paralelně vedle sebe. « Občanská válka nutí sedláky a dělníky Sovětského Ruska místo k tomu, aby organizovali plánovitou socialistickou vý . stavbu, k zavedení tzv. válečného komunismu. Pozvolna byly

sice intervenční vojenské oddíly likvidovány, ale občanská válka trvala dále. Bylo více vyvlastněno, než hospodářsky

mohlo být zpracováno a organizováno. Ale nehledě k tomu, že všeobecný útok proletariátu brzy byl a o tom budeme ještě mluvit -, nesmí se právě

zastaven

přehlížet, že občanská válka si vyžádala opatření, která musi la být později korigována. Poslyšme především, jak Lenin po suzuje tzv. hospodářský ústup.

Příčina toho byla, že jsme v našem hospodářském postupu zašli příliš daleko, že jsme naši základnu nezajistili, že masa již pocítila, co jsme my ještě neuměli vědomě formulovat, co jsme však již po krátkém čase několika týdnů uznali, a to, že na přímý přechod k čistě socialistické hospodářské formě, k čistě socialistickému rozdělování statků, naše síly nestačí a že zahyneme, nebudeme-li s to, abychom provedli náš ústup tak, že se omezíme jen na nejlehčí úkoly. Soudruh Trockij na IV. světovém sjezdu ve svém referátu na

téma: Pět let ruské revoluce pravil mezi jiným, že nejdůleži tější úkol vítězného proletariátu měl spočívat především v tom , aby bylo organizováno účelné rozdělení výrobních

a pracovních sil mezi různá hospodářská odvětví a - o čemž jsme se již zmínili

také rozdělování výrobků. Ale toto přes

né určení společenské potřeby, právě tak jako výrobních prostředků, látek a produktů, předpokládá nejjemnější mate matické a statistické vypočítání, nehledě již k tomu, že z dneš

ka na zítřek bez souvislosti s vývojem organizační výstavby nových výrobních poměrů nemůže být ustanoveno. Trockij pra vil :

» Je absolutně vyloučeno, aby se mohla zřídit pro socialistic

ké hospodářství najednou aprioristická statistika, tj., aby se přes kapitalistické organizační způsoby mohla udělat velká čára a pak na základě všeobecných výpočtů potřeby a pracov 100

ní schopnosti a materiálních základů hospodářství mohl být

na svět přiveden socialismus. To je vyloučeno. Proto zmocňuje me se tudíž kapitalistických metod a materiálního výrobního aparátu, organizace hospodářství, rozdělování výroby a pra

covní síly, když jsme se přirozeně dříve zmocnili moci. Na zá . kladě praxe připojujeme stále nové a nové korektury, které vyplývají z dvojího hlediska: Na jedné straně z materiálních možností, jež máme, na druhé straně z revolucí změněných po třeb. Těmito korekturami blížíme se stále více tomu stavu,

v němž skutečně bude se moci hospodářství řídit podle centra listického plánu, k takovému stavu, kdy takový centralistický

plán skutečně tu bude a bude vycházet z předchozích zkuše ností, zakládat se na přizpůsobeném bohatství a bude dosta tečně elastickým , aby se nezbytně přizpůsobil místním a také

individuálním potřebám. Tudíž mezi kapitalistickou anarchií a tímto stavem je vývoj vznikajícího socialistického hospodář

ství, prováděného kapitalistickými prostředky.« Tímto způsobem dospělo Sovětské Rusko, a to na základě tzv. nové hospodářské politiky, k hospodářským metodám současného ruského státního kapitalismu. Termín »státní kapi

talismus« je v této souvislosti vlastně nesprávný. Co jsme do sud pod tímto pojmem rozuměli? Zajisté jsme věděli, že státní kapitalismus představuje vyšší formu kapitalistického vývoje a nikdy jsme nepochybovali o tom, že se v něm projevuje stát

ně koncentrované organizované násilí kapitalismu. V tomto smyslu nesmíse však ruský státní kapitalismus chápat, neboť v Rusku mají politickou moc v rukou nikoliv kapitalisté, nýbrž sedláci a dělníci.

0 » síle zahraničního kapitálu« dají nám určitou představu tyto cifry: Sovětské Rusko zaměstnává ve svých státních závo dech přes 1 milión průmyslových dělníků , v pronajatých závo dech je zaměstnáno 80 000 dělníků a z toho v těch závodech, na nichž opět stát má rozhodný vliv, je zaměstnáno 40 000 děl níků.

Jakou akumulační bází disponuje dnes soukromý kapitál

v Sovětském Rusku ? Nuže, poslední žně vydaly průměrně tři čtvrtiny úrody předválečné. Po odpočítání toho, co sedláci po třebují pro sebe, a po odpočítání 340 miliónů pudů obilí, které musili odvést jako naturální daň, zůstalo jim 100 miliónů pudů obilí, které mohou použít k volnému obchodu. Ale o trh sedláků nebojuje jen soukromý kapitalismus, nýbrž je to konkurence

také ruského státního kapitalismu. Je tudíž důležité blíže znázornit sílu obou konkurentů . V rukou ruského sedláka

a dělníka nachází se veškerá politická moc státu a dispono vání veškerým technickým dopravním aparátem. Stát kontro

luje zahraniční obchod a má především v rukou zákonodárnou moc k vypisování daní. Za soukromým kapitálem stojí pouze 101

sympatie kapitalistů všech zemí a sociálpatriotických interna cionál. A přece teoreticky posuzováno – mohlo by se stát, -

že dříve či později dostal by se soukromý kapitál do přízni vějších podmínek a mohl by v konkurenci se státním kapitalis

mem získat převahu v té míře, že by se tím mohl změnit celý hospodářský základ Sovětského Ruska. A taková změna byla by přirozeně možná, kdyby se ukázal správný názor sociálim

perialistů, že vítězství světové revoluce nechá na sebe čekat ještě mnoho desítek let. Pak by se Sovětské Rusko jako socia listický hospodářský systém nemohlo udržet. Jak jsme opráv nění předpokládat, nebude budova světového kapitalismu již tak dlouho stát, jak si přejí naši protivníci, což vyplývá jasně

z této úvahy. Názor, že např. Anglie a ostatní kapitalistické státy potřebují nutně Sovětské Rusko jako odbytový trh, je všeobecně rozšířen a celkem vzato je teoreticky také zcela správným. Ale v praxi je tato věc, jak podrobně vyvozoval Trockij, taková: Kdyby ihned byly navázány sebelepší hospo dářské styky mezi Sovětským Ruskem a Anglií, pak přece ne bylo by Sovětské Rusko přirozeně s to, aby pohltilo v několika

málo měsících obrovské armády nezaměstnaných anglických dělníků. To by snad se mohlo pozorovat v šesti, osmi nebo de seti letech. Ale počítat s tak dlouhou dobou neodváží se dnes

již ani jeden kapitalistický stát, protože je již dostatečně pozo rovat a ještě lépe cítit, že základy tohoto starého světa každým dnem více se otřásají. Musí-li tedy Sovětské Rusko ješ

tě dnes činit určité koncese kapitalistickému systému, pak to nemá v kontrarevolučním smyslu jiného významu, než jaký měly ony koncese, které již mnohem dříve musily činit vlád noucí třídy kapitalistické socialismu, tak např. bylo to vše obecné volební právo, normální pracovní den aj. Zajisté, že tyto ústupky znamenaly jednotlivé etapy na cestě k socialismu, ale

jak dlouhá doba přichází zde v úvahu od toho dne, kdy např. anglická buržoazie musila tyto koncese učinit, až k oné době, kdy anglický proletariát vybojuje své politické vítězství! A ty

to koncese mohl si kapitalismus jen proto dovolit, že měl před sebou ještě dlouhý vývoj. Jestli například zvítězila kontrarevo luce r . 1840, to jen proto, že kapitalismus byl s to, aby pře

mohl hospodářskou krizi a organizoval výrobu na vyšším stup ni. Ale to je právě charakteristické v současné situaci kapita

lismu, že tento nemá již před sebou žádný vzestup a že nemů že již více přemoci svou rozhodnou krizi. Panující třídy tohoto společenského řádu nemohou proto dnes učinit proletariátu žádných hospodářských ani politických koncesi. Sovětské Ru sko bude se moci proto neoslabeně udržet až k vítězství světo

vé revoluce. Velmi případně to vyjádřil Trockij:

»Nebezpečí, že skutečný kapitalismus, jehož vývoj je nevy. hnutelný, dá-li se mu volný trh, přeroste dělnickému státu 102

přes hlavu, je mnohem menší než možnost, že dělnická třída v Evropě dobude státní moci. To znamená pro nás pokračovat

v politice udržování se, dokud dělnická třída Evropy a ostat ního světa nezmocní se státní moci.«

IV. kongres praví pak o této taktice ve svých tezích: »V chaosu rozpadávající se kapitalistické státní soustavy sto ji Sovětské Rusko od Bereziny až po Vladivostok, od Murmanu až k horám Arménským jako stále vzrůstající mocenský činitel

v Evropě, na Blízkém i Dalekém východě. Přes všechny pokusy kapitalistického světa zardousit Sovětské Rusko finanční blo kádou bylo s to, aby přistoupilo ke své hospodářské znovuvy stavbě. Ono využije k tomu cíli právě tak svých vlastních hos

podářských pomocných zdrojů, jako konkurence kapitalistic kých států mezi sebou, která je bude nutit, aby vedly zvláštní

vyjednávání se Sovětským Ruskem . Šestina povrchu země na lézá se v moci sovětů . Již pouhá existence sovětské ruské re publiky působí na měštáckou společnost jako stálý živel osla bovací, jako nejdůležitější činitel světové revoluce. Čím více

Sovětské Rusko hospodářsky se vzchopí a zesílí, tím mocněji bude vzrůstat vliv tohoto nejrozhodnějšího revolučního činite le mezinárodní politiky .
že Šmeral dá s sebou ted

vyjednávat a že brzy s ním přijde k pozitivní práci. Slavíček rovněž řekl, že komunisté přijdou nyní k rozumu a že je čas

nedaleký, kdy se s nimi bude sedět u jednoho stolu. » Nejdůle žitější důkaz uvedl jsem již v našem memorandu, že totiž měš táci a sociálpatrioti jakožto podmínku pro vyjednávání s ko

munisty žádali vyloučení levého křídla. A skutečně se krize vlády protahovala tak dlouho, až bylo levé křídlo vyloučeno. ( Slyštel )

( Zde stojí v protokolu „ krize strany“, což ale vzhledem k ce lé souvislosti zdá se být chybou stenografa – pozn. ref. ) Tepr -

ve pak, když bylo cítit, že za Šmeralem více masy nestojí, tepr ve pak sociálpatrioti a měštáci poznali, že moment není více příznivý. Pak se vláda Švehlova ustavila. Ale ještě při tom ustavení projevily se staré kombinace . Národní demokraté

dělali obtíže. Byla ještě jednou buzena kombinace, Švehla měl odstoupit. On se opravdu rozpakoval. Když se ukázalo , jaká je situace v komunistické straně československé, k tomu nedošlo.

V těch dnech byl Švehla jmenován ministerským předsedou.« Soudruzi! Toto jsou všechny » důkazy «, které opozice byla

s to uvést pro svá tak dalekosáhlá tvrzení, že prý výkonný výbor připravoval koalici s buržoazií, a dokonce že vylučoval opozici z toho důvodu, aby mohl vstoupit do jednání o kon

krétní ministerialistickou kombinaci nynější vlády Švehlovy. Abych byl úplný, vzpomínám si ještě na jeden » důvod «, před nesený během sjezdového jednání: Soudruh Muna na schůzi na Žofíně nabízel prý se vládě Švehlově bezprostředně po jejím nastoupení, že prý za určitých okolností ( kontrola výroby ) byli

bychom ochotni ji svými hlasy podporovat. Uvedl jsem tento hlavní »důvod« opozice podrobně proto, po něvadž metoda, jež je mu základem, je typickou. Ona ukazuje,

jak lehkomyslně byli soudruzi z opozice schopni úsudků a tvr zení, neodpovídajících pravdě, ale současně jak snadno a fek

nu zase přímo: lehkomyslně někteří soudruzi v některých or ganizacích dávali na sebe působit a nechávali se použít k dělání nálad, nedůvěry, rozporu vůči vedení strany, které, kdyby se rozšířily a prohloubily, musily by mít za konečný dů sledek rozvrat strany ! Na všech těch »důvodech«, kterými sou druzi z opozice pracovali, není totiž ani slova podstatného, věcného. Věcným mohlo by se snad zdát tvrzení o mé rozmlu

vě s Olbrachtem . O té prostě opakuji: Ta věc je úplně vymyšle 118

na ze vzduchu, není na ní ani slovíčka pravdy a soudruh Ol bracht každou minutu to potvrdí. Jak si mohou jenom soudruzi

něco podobného vymyslit, vymyslit za tím účelem, aby do or ganizací, aby mezi nás vnášeli zmatek , nedůvěru, rozvrat? Druhé tvrzení, o němž by snad mohl někdo myslit, že na něm aspoň něco je, je tvrzení o mém pobytu v Karlových Varech.

A tu já zase prohlašuji: Úplně nepravdivé, vědomě nepravdivé tvrzení! Skutkem je pouze to, co jste četli ve sjezdové zprávě, jež byla delegátům rozdána, ve výtazích z protokolů, že jsem byl výkonným výborem delegován do Karlových Varů několi kráte po sobě, abych tam se soudruhy funkcionáři vždy v ne děli konal výchovný kurs a v sobotu předtím vždy v některém

městě tamního okresu schůzi. Tedy nemohu zapírat, v Karlo vých Varech jsem byl, ale ne tenkrát, když tam byla porada

o koalici a samozřejmě ne proto, abych o našem vstupu do mi nisterstva jednal. A z tohoto skutkového základu z iniciativy soudruha Bolena, Hesse, Jílka aj. byla rozšířena do organizací

zcela konkrétní zpráva, že jsem v Karlových Varech se Šveh lou osobně jednal o vstupu do jeho ministerst A poněvadž prostí soudruzi ve vzdálených organizacích, na příklad na Moravě, přirozeně nemohou si představit, že by soudruh sekretář Svazu zemědělců, že by bývalý ústřední ta

jemník strany byli schopni nepravdy, muselo přirozeně toto tvrzení, šířené soustavně a houževnatě, vyvolat v organizacích znepokojení a nedůvěru. A jak neústupní, tvrdošíjní byli sou

druzi v šíření nepravd, o tom si uděláte představu podle toho, že když už u nás doma věc s Karlovými Vary na oficiálních konferencích strany byla soudruhům desetkrát označena za nepravdivou, přichází s ní jejich jménem soudruh Vajtauer znova na světové forum kongresu . O dalších »důvodech« vůbec nemluvím , neboť jestli někde něco řekl vůdce národních de mokratů, nebo Slavíček , nebo napsal nějaký měštácký list, že to není žádným důkazem, že bychom byli jednali nebo připra vovali jednání o vstup do koalice s buržoazií, to je jasno. Řeč soudruha Muny na Žofíně slyšely tisíce dělníků. Byla to ostrá řeč právě proti tehdy se ustavivší koaliční vládě a jen vědomé zkrucování, chtějící budit nedůvěru a rozvrat v organizacích za každou cenu, mohlo tvrdit, že soudruh Muna, že zrovna sou

druh Muna chtěl dělat námluvy u Švehly! Dnes je jasno, že část soudruhů, pracujících touto metodou, ve svém nitru hrála si s myšlenkou stranu rozštěpit. Přesto, že minulost je likvido vána, je nutno tyto metody konstatovat a odhalit, aby soudruzi

v organizacích v budoucnosti nebyli tak lehkomyslni a nedalt na sebe takovými myšlenkami působit. A stejně vědomě nepravdivou byla řada jiných tvrzení, jimiž soudruzi z opozice operovali na světovém sjezdu, ale též, co 119

mohlo být mnohem horší svými následky, v organizacích. Tak mimo jiné tvrdí ve svém memorandu, že prý vedení strany »zradilo« na počátku roku stávku horníků ostravských tím, že

prý stojí zásadně proti generální stávce! Členové výkonného výboru byli prý » konsternováni« myšlenkou generální stávky. Dále v memorandu doslovně stojí: »Nynější většina výkon

ného výboru počíná nezakrytě proti myšlence generální stávky vystupovat. ( 1 ) Myšlenka ta je prý původu anarchosyndikali

stického ( !! ) a byla prý do naší strany levicí vpašována. Gene rální stávka znamená prý jinými slovy revoluci, boj proti stát

ní moci, a to my v Československu naprosto dělat nemůžeme.« Soudruzi, prohlašuji zase zcela jasně, že na těchto tvrzeních, jímž tlačeny byly organizace do opozice, s konečným cílem způsobit situaci vhodnou pro roztržení strany, není ani slovo

pravdy. V době, kdy na Ostravsku začalo hnutí horníků, měli soudruzi z opozice většinu ve výkonném výboru, ústředním se kretářem byl soudruh Jílek, krajským sekretářem v Ostravě byl jeho a Bolenův nejintimnější důvěrník soudruh Hess, redak

torem Ostravského deníku byl soudruh Vajtauer. Jílek právě v této kritické době, 31. ledna, na 24 hodin položil práci v ústředním sekretariátu . Hess sice přes stávku v Ostravě vy držel, ale hned při jejím skončení, kdy bylo nutno řídit ústup mas z bojovné fronty, přes protest výkonného výboru opustil své místo a přijal v Praze místo, které mu připravil soudruh

Bolen, které do té doby zastával Šťastný. Když hnutí horníků začínalo se rozvíjet, žádali právě Hess a Vajtauer, abych já na Ostravsko přijel na řadu schůzí. Byl jsem tam vyslán jednou se soudruhem Dobrovolným. Mluvil jsem za přítomnosti všech těchto soudruhů na řadě schůzí hlavní referáty, oni pronesli

pravidelně vždy jen několik vět. Soudruh Hess mi děkoval na schůzích , Vajtauer naznačoval v novinách , že jsem účinně po máhal, a nyní, po roce, najednou je z toho – zradal! Soudruzi, je mně trapno mluvit o tom v takových podrobnostech , je sko ro nedůstojno o všem říkat »to je mýdlo a to jsou svíčky«, ale některé naše organizace ukázaly se podobným metodám pří stupnými, a aby to v budoucnosti nebylo možným, je nutno je upozornit, že napříště jsou povinny každé neklid vyvolávající tvrzení pečlivě zkoumat.

O jedné věci chci se vyslovit zásadně : 0 tom, co opozice tvr dila o stanovisku vedení strany k otázce generální stávky. S tímto tvrzením totiž soudruzi opozice působili na soudruhy v organizacích nejen při hnutí ostravském, nýbrž i při každém dalším hospodářském boji. To už byla stálá jejich zbraň pro vy

volávání nálad proti vedení strany. A poněvadž je to věc důležitá, tedy v tomto ohledu uvádím : Každému, kdo sledoval vývoj mzdových bojů, jež jsme v minulém roce prodělali, je na první pohled patrno, jak nepravdivá jsou i tato obvinění. Ni 120

kdy nebyla myšlenka generální stávky námi odmítána a o její účelnosti jako mocné zbraně v rukou dělníků nestává mezi

námi pochybností. Je vyloučeno, že jako komunisté mohli jsme se generální stávky zříkat. Nemám čas a možnost rozvádět zde dopodrobna taktiku generální stávky. Tolik ale nutno uvést:

Tak jako není možno vyvolat na komando revoluci, tak také

není možno jenom diktátem a hesly vyvolat generální stávku. Generální stávka je velký prostředek boje, kterého my se ni kdy nezříkáme, ale tento boj musí být řádně připraven . Naši

soudruzi z opozice jsou na úplně jedné frontě s oportunisty v tom smyslu, že také oportunisté jsou schopni velmi často o generální stávce mluvit, ale nic nedělají pro to, aby generální stávka byla dostatečně, soustavně připravována. I oportunisté

generální stávku uznávají, ale přípravy k ní nikdy nedělají, vědouce, že proklamování generální stávky bez příprav musí selhat. A pomáhali nám soudruzi opozice v práci, kterou měla

být bojovnost dělnické třídy zvyšována? Ne, obmezovali se na kritiku, na slova, na buzení nespokojenosti a nedůvěry, myslili

na roztržení strany a tím práci vedení strany v nejvyšším stup ni, bez přehánění pravím, přímo nebezpečně ztěžovali, mnohdy zcela znemožňovali. Soudruzi opozice sami doznali na světo

vém sjezdu, že za daných poměrů za ostravského boje nebylo možno pro stávku ze solidarity získat železniční zřízence a ko vodělníky. Když to nebylo možno, jak bylo v našich silách pro sadit stávku všeobecnou ? Nepodařilo-li se nám za ostravského zápasu, stejně jako za pozdějších bojů hospodářských, generál ní stávku uskutečnit, ač jsme k ní jako jedinému úspěšnému

prostředku stále a stále jednotnou frontu dělnictva volali, je naprosto nesprávno hledat vinu toho ve vedení komunistické

strany. Vina toho byla nepřipravenost mas, na něž ještě příliš dlouho působil vliv sociálních patriotů v odborových organiza cích. Zlomit tento vliv zůstává i dalším naším úkolem. Teprve jeho úplným zlomením bude vytvořen předpoklad pro účelné vedení dalších třídních zápasů proletariátu .

Stejně bezpodstatným bylo tvrzení, jež opozice formulovala písemně ve svém memorandu a jež předložila světovému kon gresu, že za stávky kovodělníků ( doslovně ) : »Kladenští kovo

dělníci, svedeni svými vůdci, dělali stávkokaze« a že za stávky

horníků zase byla provedena na Kladně hornickými důvěrníky »zrada«. Tyto události jsou příliš známé, než abych uvedené tvrzení musel rozbírat. Uvádím je jenom proto, abych všechny »důvody« opozice sjezdu sdělil. Speciálně o taktice za stávky kovodělníků podotýkám, že tato taktika byla řízena za napro sté shody výkonného výboru strany s naším rudým odborovým

ústředním i redakcí ústředního orgánu a dále, že je prostě

směšným tvrzení, že generální stávka dělnictva Velké Prahy byla dílem opozice. 121

Dále chci referovat, že dalším »důvodem«, kterým soudruzi opozice operovali, byly útoky na vedení strany v otázce odbo rové. Zde prostě bez poznámky opět cituji doslovně několik vět z toho, co předložili světovému sjezdu:

» Proces získávací je úplně ukončen. Nyní je nutno místní or ganizace a odborové svazy sloučit v jednu mocnou organizaci, jeden velký průmyslový svaz se sekcemi. Ale tu opět vedeni

strany pojala hrůza. ( ! ) Toto i všichni oportunisté strany vidí, že by to byla obrovská, mocná organizace, jejíž povinností by bylo vést boje a ukázat dělnictvu rozdíl mezi sociálně demo kratickou a komunistickou taktikou. Ale tyto kruhy třesou se ( ! ) při pomyšlení, že by to mohl být opět boj se státní mocí. Přitom by nejraději viděly, aby odborová otázka zmizela ze

světa . « »Za těchto poměrů je také zcela pochopitelno, že opor tunisté obrátí ostří svých útoků proti obratně komunisticky ve

denému Svazu zemědělských dělníků, který je nutí ke komu nistickému směru , přičemž nezastavují se ani před nejnižším osočováním a provokacemi předsedy svazu soudruha Bolena.« V otázce odborové taktiky byl výkonný výbor několikrát v rozporu se soudruhem Bolenem, ale do toho rozporu dostal se právě proto, že stál na tom, aby byla dodržována linie Rudé odborové internacionály. O tom podrobnosti máte ve zprávě sekretariátu .

Tak jako nepravdivým bylo, co soudruzi opozice tvrdili o stanovisku výkonného výboru k otázce generální stávky , jsou

nepravdivými i jejich tvrzení, že vedení strany je proti ( !!) ak cím nezaměstnaných, že považuje akce nezaměstnaných za živel »čistě pučistický«, návrhy na jich pořádání za » čirý anarchis mus«, strana že »hází nezaměstnané přes palubu a ty, kdož by

se za ně postavili, nazývá anarchosyndikalisty «. (11) Tak do slovně písemně tvrdili soudruzi opozice světového kongresu a příslušný odstavec svého memoranda končili větou: » Jestliže

III. internacionála sdílí tentýž názor, pak nezbývá skutečně nic jiného, než zůstat anarchosyndikalisty.« Konečně musím uvést ještě jeden »důvoda a ještě jednu nepravdu soudruhů opozice:

Tvrdí ve svém memorandu, že prý vyloučením sedmi opo zičních soudruhů já jsem provedl starou svou myšlenku. A sice tu , že prý jsem byl od počátku zastáncem názoru, aby se u nás utvořila malá, čistá, jádrová komunistická strana, vedle velké dělnické strany neodvislé, kdežto soudruh Jílek a druzí členo

vé opozice byli prý představiteli tendence opačnél Každému, kdo vývoj naší strany zná, je úplně jasno, že pravý opak je

pravdou. Je naprosto nepochopitelno, jak právě těmito soudru . hy mohlo být něco podobného vysloveno ! Vedle těchto obžalob, pronášených proti vedení strany, sou druzi z opozice velkou váhu kladli na program, za nějž se na světovém sjezdu postavili. Vy víte, že v tomto ohledu, hájiti až 122

do konečného rozhodnutí teoretické své stanovisko, poskytl výkonný výbor soudruhům v rámci strany nejen plnou volnost, nýbrž dokonce postavení zvláště příznivé. Soudruh Vajtauer byl nejen členem, byl předsedou programové komise, byl na

návrh výkonného výboru delegován na světový kongres, aby tam mohl programová hlediska, jež členové opozice vzali za své, zastupovat. Návrh programu jím vypracovaný, ač sám ho věcně považoval za nesprávný, výkonný výbor celý, přes jeho délku, usnesl se uveřejnit v tisku strany. Poněvadž o programu

tentokráte ještě světový sjezd nerozhodl, i do budoucnosti je ve všech našich listech diskuse o těchto otázkách volná. Ale

o řadě myšlenek soudruhy z opozice hájených světový sjezd již pronesl soud. Nejen za debaty, např. v řečích soudruhů Bucha.

rina a Radka, nýbrž též přímo v přijaté rezoluci, ve které stojí: » Programatické požadavky opozice, jak jsou objasněny ve

Vajtauerově návrhu programu, obsahují názory syndikalistické a anarchistické, tedy nemarxistické a nekomunistické. Sku

tečnost, že opozice se s nimi solidarizuje , dokazuje, že v těchto základních otázkách je anarchosyndikalistickou úchylkou od zásad Komunistické internacionály.«

Úmyslně obmezuji se na to, že jenom cituji toto usnesení světového sjezdu. Otázka programových úchylek sama o sobě

je velmi důležitá, ale tentokrát jak pro nedostatek času, tak také z jiných důvodů nebyla by diskuse o nich účelnou. Tím, soudruzi, myslím, že jsem vám sdělil okolnosti, charak

teristické pro projednávání otázky naší opozice na světovém kongresu . Co dělat zde? Můj dojem je, že na tomto sjezdu sta čí, když prostě usnesení světového kongresu vezmete na vědo mí a schválite předloženou vám rezoluci, která vedení strany poskytuje tu autoritu, již k plnění svých úkolů nezbytně potře buje . Více není třeba , poněvadž vlastní práci za nás vykonal

již sjezd světový. Jeho rozhodnutím byly otázky, vyvolané v naší straně postupem opozice rozřešeny. A výslovně chci fíci, že byly rozřešeny štastně. Za štastné pokládám rozhodnutí světového kongresu i v těch částech, kde nepotvrdilo původní

rozhodnutí naše. Vyloučení soudruhů ze strany bylo zrušeno, bylo nahrazeno zbavením funkcí až do sjezdu strany a velmi silně byla sjezdovým usnesením zdůrazněna povinnost disci

plíny a povinnost zříci se »všech jednotu strany podrývajících tvrzení a žalob, které se při vyšetřování komise ukázaly být

neodůvodněnými a neoprávněnými«. Nikdo z nás nechtěl nic jiného. Nikomu se nejednalo o vyloučení za každou cenu a jsme jenom rádi, když světový sjezd našel cestu, aby ne

možný a nebezpečný stav v naší straně byl překonán. Výslovně upozorňuji ještě také na tu část světového kongresu, která se týká tisku strany a poměru redakci k výkonnému výboru. Je to usnesení důležité a jeho důležitost byla zvláštním usnesením 123

exekutivy ještě jednou formálně potvrzena. Vyslovuji před sjezdovým fórem naději, že případy nekázně, k nimž v souvis >

losti s otázkou opozice také v tomto ohledu došlo, jsou likvido vány.

K závěru několik povšechných poznámek, týkajících se stavu našeho hnutí. Bylo by jednostranné při otázce opozice dívat se jen na soudruhy, kteří ji za každou cenu chtěli dělat. O těch

víme, že byli velmi nejasní v názorech, že operovali s tvrze ními nedoloženými, zčásti přímo nepravdivými, že nestáli na

vážném teoretickém základě, že neodhadovali správně celko vou situaci. Ale právě proto vzniká důležitá otázka : jak je to možno, že poměrně malá skupina osob, pracujících tak málo vážnými prostředky, přece jen byla s to do našeho hnutí ynést

dosti značné znepokojení, velmi ztěžovat jeho práci? Čím se vysvětlí, že např. v Prostějově jednotlivec, jako Synek, jeden z výrazných členů opozice, mohl vyvolat proti výkonnému výboru strany bez věcných důvodů tolik nedůvěry a zaujato sti? A tu je nutno vyslovit tu skutečnost, že vnitřní stav komu nistických stran na západě a ve střední Evropě je pořád ještě

do jisté míry labilním , není tak ustálen jako ve straně ruské. Pro každou komunistickou stranu je velmi důležitou otázkou

otázka autority a discipliny. Řeknu přímo, že toto je důležitým mezinárodním problémem snad všech komunistických stran v Evropě mimo Rusko. Bez autority a bez disciplíny není možno masovou stranu např. převést z ofenzívní pozice do de fenzívní, aniž propadla rozkladu. Autoritu a disciplínu není

možno ve straně vytvořit mechanicky, v krátkém čase, zejména ne ve stranách, které prosadily se právě podvracením autorit

dělnictvu zpronevěřivších se vůdců sociálně demokratických. Avšak přesto nakonec v komunistické straně autorita i disci plína být musí ; jakmile existuje komunistická strana, je tu no vá fáze a musíme mít také úplně jiné názory o autoritě a disci plíně než dříve. V tomto ohledu tím, co jsme prodělali s opo zicí, nabyli jsme určitých zkušeností.

Odmyslíme-li si vše osobní a snažíme-li se charakterizovat byl omyl. Zčásti omyl přezírání defenzívního z hlediska děl

věcnou podstatu opozice, vidíme, že základem jejích názorů nické třídy

charakteru doby, zčásti ovšem také mylné názo

ry, jež i za ofenzívy proletariátu jsou neslučitelny s komunis tickou teorií. Tak ještě 1921 byly u nás proudy, třeba mlhavé

a neujasněné, které vnitřně nestály na stanovisku masové strany, nýbrž koketovaly s myšlenkou »čisté« , »jádrové«, sek tářské strany. Tyto omyly jednotlivců ve straně, jejíž vedení

by nemělo dostatečné autority, mohly by se stát tehdy nebez pečnými, když by se sešly se stejnými omyly mas. A tu si mu síme jasně říci, že určité nebezpečí omylů mas v našich orga nizacích bylo. Chápeme to jen lidsky. Jsou to přece ve velké 124

části soudruzi, kteří prodělali hrozné zklamání se sociálně de mokratickými vůdci, kterým po desítiletí důvěřovali ! Jak na snadě je tu sklon k nedůvěře ve vedení vůbec ! Jsou to masy, které marxismus a komunistická strana zachránily pro politic

ký život právě zdůrazňováním revolučního rázu nynější epo chy. Jaký div, když v těchto masách jeví se netrpělivost, strach před oportunismem, strach, aby nešlo o úklon od revoluční,

komunistické politiky, jakmile celá fronta středo- a západo

evropského proletariátu byla odražena do defenzívy, jakmile komunistická strana musí bojovat za uhájení každodenních,

všedních a zdánlivě nerevolučních požadavků dělnické třídy. Ztráta autority vůdců, opoziční duch proti vedení, oslabení

disciplíny, vznik primitivních názorů na taktiku komunistické strany – tot důsledek, vyplývající z neúspěchu prvého našeho útoku, toť dále jeden z následků, který nám zanechal bankrot II . internacionály a zrada sociální demokracie. Chceme tedy tu okolnost, že se u nás projevila opozice, po -

suzovat jako příznak a chceme z tohoto příznaku uvědomit si vnitřní stav naší strany. Vidíme-li, že přes naprostou slabost

svých důvodů opozice byla s to vyvolat v některých organiza cích znepokojení, pak je to pro nás důkazem, že vnitřní náš život není ještě pevný a zdravý tak, aby nebylo třeba ho zlep

šovat a léčit. Otázku opozičních soudruhů rozřešil světový kongres. Co máme my dělat, abychom jako celek, jako strana stali se komunisticky lepšími ?

Užívání prostých, mechanických prostředků zde nepomůže. Způsoby našeho léčení musí být kombinované. Žádajíce od všech členů KSČ přísné zachovávání disciplíny, musíme se současně snažit pozvednout úroveň uvědomění našich straníků a imunizovat je takto před recidivou . Autorita vedení nemůže

být pozvednuta pouhými mechanickými zásahy, nýbrž těsnější spoluprací s nejrůznějšími orgány strany, politickou iniciati vou, energickou prací organizační, rozhodností a přesností práce aparátu strany. Autorita strany bude vzrůstat, přesvěd

čí-li se řadoví členové strany, že politická linie, organizační práce i bojovná praxe KSČ je správná a odpovídá potřebám a situaci. Domnívám se, že nyní nastoupil okamžik, kdy síly rozkladu a nedůvěry ztratily půdu a kdy naše strana nastoupí dráhu trvalé vnitřní konsolidace . Vedení strany nedopustilo se

větších omylů, politická linie strany byla správnou, což bylo poznovu potvrzeno na IV. kongresu Komunistické internacio

nály. Na odstranění nedostatků, jež u nás světový sjezd zjistil,

svědomitě chceme pracovat, takže jsou zde předpoklady k upevnění autority vedení, a to nikoliv prostředky mechanic kými, nýbrž organicky. Díváme-li se nyní zpět, na uplynulý rok, tu uvědomujeme si, že i tento spor byl v podstatě nutnou etapou ve vývoji naší 125

strany. Co vlastně, ze všeobecného hlediska, představovala opozice ? Syrovou, beztvárnou nespokojenost mas. Komunismus

však organizuje, formuje, zmocňuje se této syrové nespokojeno sti, vyvěrající z třídního rozčlenění společnosti, a usměrňuje fi, vede , řídí a proměňuje ji v organizovaný, revoluční třídntbof. Vítězství této syrové nespokojenosti přivedlo by fakticky k atomizování třídního boje, k rozkladu dělnické třídy, k po

rážce proletariátu a teprve reakce přemohla by tyto prvky de strukce a stmelila by proletariát poznovu v činitele vítězné sociální revoluce. Musíme se přičinit, aby poučení z této etapy vývoje komunistické strany stala se majetkem všech členů KSČ

a aby krize, kterou jsme prodělali minulého roku, pomohla nám vyvarovat se krizí v budoucnosti. Je nesporné, že v průběhu zápasu mezi většinou strany a opozicí názory se

vytříbily a všem členům strany, sledujícím diskusi v našich teoretických orgánech , bylo usnadněno odhalit nemarxistické,

anarchosyndikalistické aa

rozkladné

tendence.

Učiníme - li

vskutku vše, aby tyto závěry ze zápasu s opozicí byly učiněny

celou stranou, nikoliv jen delegáty sjezdu a vedoucími soudru hy v krajích, nýbrž i všemi našimi soudruhy, tu, domnívám se, krize naší strany bude mít blahodárné následky. Již nyní poci ťujeme, že jsme vnitřně konsolidovanější, teoreticky vytříbe

nější, že mezi námi je více důvěry než před likvidací sporu. Všechny tyto radostné příznaky musíme zesílit a pracovat

neúnavně na tom, aby strana byla posílena, organizačně vybu dována, aby se stala pevným a spolehlivým nástrojem revo lučního proletariátu v zápasu o vítězství nového řádu.

Úkoly, před nimiž stojí KSČ, jsou tak veliké, že kategoricky vyžadují její plné akceschopnosti, konsolidovanosti a stmele nosti. Pozorujeme-li zostření hospodářské krize, stagnaci prů myslu , vzrůst nezaměstnanosti, rozmach ofenzívy kapitálu ; vi díme-li, jak organizuje se fašistické hnutí, které dnes je v plenkách, ale zítra může být vážným nebezpečím; stává - li se vždy zřejmějším odklon buržoazních stran od parlamentarni demokracie a zesílení pravých, reakcionářských směrů mezi buržoazií; vidíme-li, jak komplikuje se nacionální spor, jak re publika vždy více propadá vlivům francouzského imperialis mu, tlačícím tento stát do nebezpečných dobrodružství: tu ne může být pochyb , že k rozuzlení politických poměrů v Českoslo vensku dojde a že blížíme se novému důležitému mezníku. Po litický i hospodářský vývoj v republice blíží se onomu rozcestí, od něhož jsou jenom dvě cesty : buď k socialismu, anebo k faši

stické reakci. Až dosud sociální reformisté nepozorují, k čemu se řítíme, oni nevidí, že za koaliční vládou číhá reakce, že

buržoazie, která dnes jich využívá, zítra, zesílí-li její moc, uči ní sama útok na demokracii a zítra i je z koalice vytlačí. My z našeho sjezdu voláme ke všem dělníkům bez rozdílu pře 126

svědčeni: Utvořte jednotnou frontu , sražte se do jednoho štku,

dokud je ještě čas, jinak vás očekává porážka a zotročeni fa šismem!

Bez jednotné fronty proletariát podlehnel Sjednotí-li se, tu

bude vládnout takovou nespornou převahou, že jeho vítězství je nevyhnutelné. Nová hospodářská politika v Rusku ukázala cestu, na níž proletariát může získat drobné a střední ze mědělce na venkově a drobné vlastníky ve městech. Svazek

proletariátu s pracujícími rolníky je povolán nastoupit na mís. to zpuchřelého koaličního režimu a jedině tento svazek vyvede

společnost z poválečného hospodářského rozvratu a politic kého chaosu.

Komunistická strana Československa je si vědoma historic kého významu období, v němž jsme se ocitli. Volá proto ke

všem komunistickým dělníkům : Zdvojnásobit úsilí, zvýšit práci a pevně sevřít řady, aby naše strana byla tou historickou fa langou, která svým železným tlakem proklestí cestu k vítězství velikým ideám nového společenského řádu ! ( Hlučný potlesk .) Předseda poslanec Burian: Soudruzi! Než přikročíme k deba tě, sděluji, že došel sem protest organizace I. a II., a sice kona la se volba delegátů Prahy. Podle tohoto přípisu došlo k něja kým – podle náhledů těchto soudruhů nesprávnostem . Ten to přípis bude předán mandátové komisi k vyřízení. Mandáto vá komise může po dnešní schůzi konat svou schůzi a může se dohodnout, chce-li rokovat dnes večer nebo zítra ráno. Přikročíme k debatě.

První slovo má soudruh Polák z Prostějova.

Soudruh Polák ( Prostějov ): Soudruzi a soudružky ! Slyšeli jste vývody soudruha Šmerala, že zde obviňoval opozici, že měla v úmyslu rozbít stranu komunistickou. Soudruh Šmeral řekl toto třikrát, ale neprovedl ani jednoho důkazu o tom, že by opozice chtěla opravdu stranu komunistickou rozbít. Sou druh Šmeral mluvil dlouhou řeč, ale důkazu žádného nepodal.

Když říká o opozici, že neprovedla důkazu o věcech , které opozice předhazovala výkonnému výboru, tak pravím, že sou

druh Šmeral neprovedl důkazu, že by opozice chtěla rozbít stranu .

Soudruzi a soudružky! Věříte tomu, že starý, poctivý Šturc, který zbudoval hnutí socialistické ... ( Výkřiky. Odpor. ) , že starý poctivý Šturc měl by úmysl rozbít stranu komunistickou ? ( Různé výkřiky. ) Předseda Burian : Prosím o zachování klidu. Každému musí být dána svoboda slova. Soudruh Polák ( pokračuje ) : Pravím , že opozice byla zdravá

a teprve budoucnost nám ukáže, jaký účel a význam opozice měla. My jsme se podrobili usnesení a dokázali jsme, že dove deme udržet disciplínu. Chci vám krátce zde znázornit, jakým 127

způsobem většina výkonného výboru proti nám v Prostějově

postupovala tehdy, když jsme se stavěli za opozici. Výkonný výbor přerušil s prostějovským krajem styky. Nečekal na to,

jak Moskva rozřeší tuto otázku, a jednoduše s tím krajem styky

přerušil. Soudruh Neurath chce přijít na dnešní sjezd s návr hem, aby prostějovský kraj se rozbil, aby Šumpersko bylo od děleno od Prostějova, ačkoli v neděli na okresní konferenci

v Šumperku dělníci z toho okresu hlasovali pro návrh, aby kraj nebyl rozbit, aby strana komunistická udržena byla v jed notnosti.

Lituji, že v referátě soudruha Neuratha možná že to bude později a soudruha Šmerala nebylo nic mluveno o dnešní -

situaci, v níž se proletariát nachází. Nic nám nebylo řečeno, jakým způsobem máme postupovat pro případ, že bude válka. ( Výkřiky: Ty jsi demagog ! – Jiný výkřik: O tom bude referát soudruha Buriana a Kreibicha !!

Co se týče referátu soudruha Zápotockého, přicházíme k názoru, když sekce česká, německá a polská se sloučily, že tehdy měla strana 206 400 členů české národnosti, 42 000 členů

německé národnosti, 5000 polské národnosti a 1000 Židů. Podíváme -li se na tu bilanci, vidíme, že strana ztratila 120 000 členů. Uvážíme-li, že se to stalo v té době, kdy komu

nistická strana se sloučila, můžeme si dát otázku, není-li takti ka strany na tom vinna, že tisíce a tisíce soudruhů jdou od

nás ? I když počítáme s tím, že 40 000 se ztratilo následkem hospodářské krize, kde je těch ostatních 80 000 ? To je vážná věc, a zarazilo mne to, že přes tuto vážnou věc

jen tak lehce se přešlo. Naše strana musí postupovat tak, aby tito soudruzi popřípadě nějakým způsobem zase k nám přišli a měli k nám důvěru.1

Když soudruh Neurath ve svém referátě praví, že v Českoslo vensku brzy bude doba, kdy komunistická strana utvoří s dru hými demokratickými a národně socialistickými stranami děl

nickou vládu, tu pravím, že psychologie dělnických mas v Čes koslovensku není pro dělnickou vládu. O tom musí mluvit or ganizace a potom se může teprve mluvit o dělnické vládě.2

Ale podívejme se, jak by ta dělnická vláda vypadala. Po dívejme se do Saska. Je tomu asi týden, co v Sasku komunisté museli hlasovat proti sociálním demokratům. Proč ? Poněvadž sociálně demokratická strana a sociálpatrioti v kapitalistic kém státě nikdy s námi nešli a nepůjdou. Dělnická vláda není 1 Německý text byl ve Vorwärtsu , 4. 2. 1923 , č. 29, str . 11 , celý kon

fiskován. Naproti tomu v Rudém právu byl text otištěn celý. 2 V Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 9, je navíc věta: Je otázkou, zda se to podaří tou cestou, jakou zastává výkonný výbor, anebo tou, po které jde opozice. 128

aktuální program pro Československo, nýbrž pro nás je aktuál nít připravovat se na těžké doby, kterým jdeme vstříc, vybu dovat organizace takovým způsobem, aby byly opravdu komu

nistické. ( Velký odpor. Výkřiky : Nech toho už ! ) Nechci již déle mluvit, neboť vím, že druzí hlásí se také ke slovu. Chci ještě v krátkosti svůj referát přeložit do němčiny. Předseda poslanec Burian: Dále má slovo soudruh Junek ( 1. kraj ).

Soudruh Junek ( I. kraj ) : Soudruzi a soudružky ! Je jisto, že je spousta věcí, které jsou napohled nepatrné, ale hrají velkou úlohu v naší straně. Mluvilo se mnoho o otázce opoziční, ale jsem také jeden z těch, kteří souhlasí s tím, abychom rozhod

nutí internacionály vzali na vědomí, abychom příště pracovali ruku v ruce společně na příští naší organizační a veřej no-politické práci.

Že jsou různé osobní věci nebo nedůvěra, toho dokladem je to, že jsme to hodně projednávali před dvěma lety, když jsme dospěli k trpkým zkušenostem v bývalé straně sociálně demo kratické. Z těch dob máme mnoho soudruhů a soudružek, kteří

to stále vedou v evidenci a mnohdy to mají založeno v sobě, že jsou velikými kritikáři, ale mnohdy špatnými nebo méněcen

nými pracovníky. Je potřeba, aby ta nedůvěra byla co nejméně oživována, aby nadále byla důvěra jednoho k druhému. Aby se tak stalo, je třeba, abychom nevcházeli do různých špatností, které bývaly za staré sociálně demokratické strany. Mám ulo

ženo za obvod žižkovský, abych na některé věci poukázal s přáním , aby se neopakovaly, nebo alespoň mírnily, aby ze jména soudruzi, kteří zaujímají jisté vlivné postavení v budouc nosti pokud možno zúčastňovali se veškerých akcí, které prole tariát pro svůj zájem podniká. Bylo dokázáno, že jsou mnohdy různé projevy a mnozí sou druzi v popředí stojící na nich podílu neberou. Je sice správné, že většina soudruhů a soudružek agitačně činných není přítomna v místech, ale pokud jsou, mají povinnost, aby tyto

věci co nejvíce podporovali, aby lid viděl, že oni stojí v prv ních řadách dělnictva. Je třeba věnovat pozornost tomu, aby

někteří soudruzi a soudružky nebyli honorováni z několika míst, poněvadž to byla naše očista, kterou jsme provedli

v bývalé straně, a byla by to příčina k nedůvěře. Další otázka bude, abychom byli opatrní při přijímání intell gence do naší strany. Byl zde uváděn případ z klubu poslanec kého a bylo by záhodno, aby to bylo vysvětleno, poněvadž mno zí soudruzi nevědí, co toho bylo příčinou, a nemůžeme tyto

1 V Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 9, je ještě : příprava pro práci organizační. 129

věci obhajovat, zejména, když byl přijat za tajemníka člověk , který nikdy ve straně nebyl.

Musí být dbáno toho, aby inteligenci byla věnována pozor nost, neboť vidíme, že k nám obrací se celá řada inteligentů , právníků, kteří vidí, že by mohli mít ve straně existenci, a snad nekonají tu povinnost, jak by měli. Zejména v odboro

vém a politickém hnutí máme advokáty soudruhy, ale vidíme, že nás také tak nekřestansky na svých palmarech berou, jako advokáti soukromí.

Soudruzi, přál bych si, abychom zbytečně neprodlužovali de batu , abychom věnovali velkou péči také vzrůstu našich orga nizací.1

Konečně zdůrazňuji přání mnoha set a tisíců příslušníků strany, aby příští představenstvo strany s příslušnými korpora cemi uvažovalo o tom, zdali by nebylo vhodno přistoupit

k zlevnění Rudého práva. Kdyby se tak stalo, soudím, že by se dostalo do více rukou našich dělníků, že by naše myšlenky by

ly více rozšiřovány, nebot 5 halířů hraje dnes velkou roli, ze jména tam , kde jsou dělníci bez práce. Přiznávám , že jsou zde jisté těžkosti finanční a technické. Ale nutno uvažovat o pře

konání těchto obtíží a až přijde výzva, abychom pomohli, aby tato otázka technická byla rozřešena, abychom pak přiložili 3

ruku k dílu a mohli dostávat naše tiskopisy levněji.

To jsou přání, jež jsem zde chtěl tlumočit a doufám , že bude o nich v příštím představenstvu uvažováno. ( Potlesk. ) Předseda Burian: Soudruh Kohn bude překládat.

Předseda Burian: Dále má slovo soudruh Valach z Prostějo va. ( Hlasy: Není přítomen. ) Ztrácí slovo. Dále soudruh Kočiš. Soudruh Kočiš ( Hodonín ) : Vážení soudruzi a soudružky! Pro náš kraj, totiž pro jižní Moravu , je otázka opozice již věcí od

bytou. U nás přestali jsme již o tom mluvit. Zároveň bude pro naši soudružskou veřejnost do jisté míry překvapením, když se dozví, že na sjezdě bylo tolik času a tolik energie zbytečně vy plýtváno mluvením o opozici. Zvlášť bude divné naším Slo vákům, až se dovědí, že kraj, který s námi sousedí, kraj pro stějovský, vystoupil zde opět s týmž programem, řekl bych s týmiž frázemi, kterým se naše soudružská veřejnost už nyní směje.

Řeknu vám, že Moraváci jsou z jednoho těsta a ti Prostějo váci jsou takoví jako Slováci, jako soudružská veřejnost v jižní Moravě. A to prostějovské strašidlo, které se vám tu představi lo v podobě prvního řečníka, není tak strašné, jak se vám zdá. 1 Text v Protokolu je formulačně odlišný od textu v Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 10. Chybí zde věta: Je třeba, abychom zanechali beze plodné hádky a pracovali tam , kde můžeme prospět našemu hnutí.Votázce odborové máme široké pole činnosti. 130

Je

potřeba

pevnější ruky

ústředního výkonného výboru.

(Výborně! Tak je ! Potlesk. ) je třeba zasáhnout tam , říci těm soudruhům , kteří si v tom libují, aby nedělali žádné kocoviny a pakli nepřestanou, postavit je na jiné místo a pak ten kraj bude takový jako ostatní. A připadá to trochu směšným, když tu vystupuje delegát za Prostějovsko a nadýmá se v široké kriti ce tohoto sjezdu, a ten kraj nevykonal elementární povinnost, která se žádá od každého kraje, nezaslal zprávu o činnosti or ganizace a patrně nemá zaplaceny příspěvky. A rozvádí-li kri tiku, je třeba dříve vykonat svou povinnost a pak kritizovat. Není možno tímto směrem vést debaty, neboť naše úkoly jsou jiné. Soudruh Zápotocký ve svém referátě velmi výstižně

nám řekl, v jaké nové situaci nachází se Komunistická strana Československa za nynější zesílené hospodářské krize a nové ofenzívy kapitalistické, za jakých zvláštních okolností se musí

probíjet a jaké energie je třeba, abychom našli nové prostřed ky, jimiž bychom oživili stranu, udrželi ji pevnou a přenesli ji přes toto přechodné období. Otázka škorpení je věcí malicher nou a zbytečnou.

Hodonínský kraj plnil své povinnosti, řádně platil atd. Chci vám dát radu, jak toho docílit. Především žádal konání povin

nosti od svých podřízených organizací místních. Důležitá věc je, nedávat organizacím možnost dělat dluhy. Známky, časopi sy nesmějí se dávat na dluh. Před rokem, když jsme dávali ča sopis a známky na úvěr, ztratili jsme 60 000 korun. A známek se prodalo asi 80–100 000 kusů. Tento rok odběr známek byl da. leko menší a příjem byl o 18 000 větší. Jak je to možné ? Lon

ského roku dávaly se známky na dluh, neplatily se a ty peníze jsme ztráceli, kdežto dnes je to v pořádku a krajský výkonný výbor má možnost konat povinnost svou vůči ústředí. Zároveň se tím dociluje určité disciplíny. Podotýkám znovu, že máme nové těžké úkoly, a myslím , aby

věc opozice byla postavena stranou a abychom se obírali věc mi vážnějšími. ( Výborně ! Potlesk. ) Předseda poslanec Burian: Dále má slovo soudruh Mihalus. Soudruh Mihalus ( Trnava ) : Soudruzi a soudružky ! Za slo

venský kraj trnavský chci promluvit k referátu soudruha Neu ratha, Zápotockého a Smerala .

Soudruh Neurath hovoří o Rusku, že je vyzbrojeno a že prý má možnost vyčkat tu dobu , až se všechen proletariát kapita listických států probudí a strhne moc do svých rukou. Revo luční Rusko slouží proletariátu celého světa za ohnivý vzor, který nás vede k vítězství socialismu nad kapitalismem. To je

jisté, že chyba na celé čáře stává se tím, že tento stát, který je čistě proletářský, stojí a čeká na vysvobození se proletariátu a na druhé straně proletariát zase čeká, a to s touhou čeká, >

131

kdy přijde Rusko a vysvobodí nás. Rusko čeká na proletariát a proletariát čeká na Rusko. A tato chyba pochází z nesprávných agitací, které se částeč

ně provádějí. Na to chci upozornit výkonný výbor, který bude zvolen, aby tomu nějakým způsobem zamezil. Necht je robot nictvo na celé čáře informováno v tom smyslu, že se založe nýma rukama ničeho nedocílí, že musí samo tu práci vykonat a že potom dostane pomoc i od Sovětského Ruska . Ale čekat

nápravu od Sovětského Ruska, je chybou. Tím bych odpověděl na referát soudruha Neuratha.

K referátu soudruha Zápotockého chci říci, že desítkový sy stém s těžkostí, ale skutečně začíná se vžívat do řad robotnic

tva. Již na některých částkách bylo možno provést mobilizační přípravu a tento desítkový systém ukázal se být úplně života schopen. Ale desítkový systém, jak je, musí být doplněn ještě

dalšími složkami, at bychom je nazvali pracovními výbory, které by pojaly do sebe okolí, aby celý kraj mohl být najednou mobilizován.

K referátu soudruha Šmerala chci ukázat na některé věci, ježto jsem částečně do nich zasvěcen. Na začátku října dosta li jsme známý oběžník s přípisem, že prý posíláme oběžník k informaci, a který jsme zaslali na všechny naše sekretáře. Někteří přítomní soudruzi si myslili, že to není správné, ale je faktem, že nebezpečí, které vyvolala opozice ve straně, bylo dosti velké. Štěstí je, že brněnský sekretář znemožnil věc a 5. června na tzv. rozšířeném zasedání představenstva vydal po litické rezoluce, čímž se znemožnila agitace na venkově. 1

Na Slovensku agitaci levice znemožnili jsme tím způsobem, že jsme o těch věcech vůbec nehovořili.

Co se týče soudruha Šturce, na kterého se tu někdo odvo lával, musím říci, že já, který jsem prožil revoluci maďarskou a který jsem se zúčastnil tamějšího života prakticky, vážím si velice soudruha Šturce, je to osoba mnou velice ctěná. Ale vést si takovým trikem, své nedostatky zakrývat nějakou oso

bou, kterou ctí celý proletariát ... { Hlučný potlesk. ) Co se týče metody tzv. opozice, vzpomenu vám příkladu, že prý zrazeny jsou stávky. Já jako bývalý sekretář svazu ze

mědělců pro Slovensko připravil jsem agitačně celé Slovensko , abychom mezi žatvami a mlatbami mohli uspořádat 24hodino vou demonstrační stávku. Požádal jsem písemně o dovolení, abych mohl aparát úplně vybudovat, ale dostal jsem odpověď : » Soudruhu, nedělej nic bez souhlasu svazového příslušenstva.

V červenci bude ve Vrútkách porada a tam se dohodneme.« 1 1 V Rudém právu, 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je další text: Ale na konferenci nikdo nepřijel. Považuji takové jednání za těžké poškození naší práce a vidím nápravu jen v centralizaci celého našeho postupu. Musíme se dnes uradit, jak bychom tyto věci co nejlépe uspořádali. 132

Tu soudruzi musí dosvědčit, že ve Vrútkách jsem byl já jedi ný, který jsem tam veřejně, když jsem nemohl jinak, prohlásil : »Jestli vrútský sjezd nedonese robotnictvu na Slovensku toho

nejmenšího skutku, bude robotnictvo zklamáno. Rozhodněte se pořádat veřejné projevy a dokázat, že Vrútky oživily hnutí.«

Neposlechl mne žádný, přesto byly provedeny 25. června na jednou projevy , kterých se zúčastnilo více než 80 000 zeměděl ských dělníků. Žádal jsem znovu, abychom mohli provést de monstrativní stávku, která by nám přinesla úspěch. Místopředseda Hais: To jsou odborové záležitosti a prosím , aby se o tom nehovořilo.

Soudruh Mihalus ( pokračuje ) : To je věcné, to je metoda, po dle mého přesvědčení.

Včera bylo zde hovořeno, jakým způsobem bylo by se za řídit, kdyby eventuálně přišla perzekuce. Jeden soudruh řekl:

My v Čechách a na Moravě organizovali bychom se u národ ních socialistů . Já říkám, že s křesťanskými socialisty pracovat je těžší, ale nic jiného nezbývá. Z toho udělali to, že já chci zavést všecky zemědělské organizace do křesťanských organi zací, a tak rozbít křesťanské hnutí a komunistické hnutí po sílit.

Takhle se operuje na celé čáře. To je jen doklad, jakých me tod se užívá, a takových bych vám mohl donést sta a sta.

Za kraj trnavský těmito otázkami se nechci obírat, neboť pro Slovensko opozice sama jako taková významu nemá a ne měla. Opozice je na Slovensku mrtva. Jen bych žádal, aby

opravdu prakticky smýšlející hlavy daly se dohromady a sta novily způsob, podle kterého se dá jednotnost udržet. Nechci mluvit všeobecně o tom, že by se mělo pracovat tak, aby stra na rozkvetla, a nedat přesný návrh. Proto žádám, aby ti, kteří

jsou pověřeni vypracováním nějakých návrhů, tyto návrhy vy pracovali přesně. Ještě mám malou poznámku speciálně k trnavskému kraji, Za trnavský kraj podali jsme 4 návrhy, které však nejsou uve

řejněny. Nevím proč, dosud jsem se nemohl informovat. Vzta hovaly se speciálně na Proletkult a na možnost výchovy agi tačních a pracovních sil.

Co my na Slovensku si přejeme, je jednotná práce. Práce se nebojíme, práci jsme částečně vykonali a vykonáme i nadále. Práci čest ! ( Potlesk. )

Místopředseda Hais: Upozorňuji sjezd, že návrh soudruhů trnavských je vytištěn , že tedy soudruh Mihalus neměl prav

Slovo má soudruh Šmejkal. Soudruh Smejkal ( Moravská Ostrava ) : Vážený sjezde ! Naši

du.

soudruzi podali

nám bilanci,

až

na

některou

součástku

a dotkli se toho, že nemusíme vést diskusi. Jedno mne zarazi 133

lo, když má mluvit soudruh Šmeral nebo Zápotocký, jsou je jich slova snad sladší než delegátů nebo dělníků, že je to pro výsměch, abychom tu nediskutovali. To jsme mívali ve staré straně sociálně demokratické. Kdyby tu byl soudruh Šmeral nemluvil o opozici, nebyli by soudruzi o tom mluvili.

Když soudruh Zápotocký podával zde organizační zprávu , říkal, že nás je zde jen 132 plnoprávných delegátů. Táži se soudruha Zápotockého, proč nám za Opavsko, kde máme 400 členů, nebyl mandát dodán ? Jestli se to stalo ve více krajích,

pak nám ovšem jistý počet těch stovek chybí. Těch případů, myslím, bude více. Ale nyní uvažte, jaké máme těžkosti. My na Ostravsku pro děláváme tak těžké doby, že se to pražským soudruhům ani nezdálo .

Jestliže jsme tam provedli plebiscit, bylo to čistě naciona

listické a tím jsme ztratili hodně soudruhů, o kterých jsme mys leli, že budou naši. Nedůvěřovali nám jako sociálním demokra

tům, poněvadž mysleli, že budeme jako oni. A ten plebiscit

se prodělával znovu mezi Šmeralem a opozicí. A říkali soudru zi na schůzi: » Jeden plebiscit máme nacionalistický a jeden

soudružský. My vám platit nebudeme, my vám nevěříme.« Na Ostravsku neměli jsme žádných prostředků a stojíme tam

v největším bojí. Když jsem jako zástupce žádal soudruha Zápotockého o pomoc, že tam upadáme tiskem, odpověděl mi: »Pro Ostravsko nedáme nic.« ( Slyšte ! ) Jestli se to povedlo na Kladensku, v Brně a jinde, že jste do

stali většinu zařízení staré sociálně demokratické strany na svou stranu, jestliže jste dostali knihtiskárny, tak se to nepo

vedlo nám . Tento kraj, kam chodí Soukup a jiní, říkajíce, že je to klíč republiky, nedostane nic ! Jaká má být chuť k práci? My jsme tam potřebovali několik tisíc agitačních letáků, aby

chom mohli vniknout mezi vojsko, mezi malorolníky atd. Ale my tam nedostaneme ani to, co nejnutněji potřebujeme. Tolik jsem chtěl říci soudruhům Zápotockému a Šmeralovi. Nehledte, že je to veliké. My jsme si kulatili to přesvědčení, ale poněvadž nás to evangelium zradilo, utekli jsme od toho. 1 V Rudém právu, 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je navíc věta: Proto myslím , že zbytečně věnujeme mnoho času věcem, které nejsou tak vážné, protože máme mnohem vážnější organizační otázky na starosti. 2 Rozpory Šmerala s opozičním křídlem způsobily nám velké škody,

protože dělnictvo upadlo do nedůvěry z obavy, že mohlo by to v naší straně skončit tak, jako ve straně sociálně demokratické. Jen proto mnozí dělníci se od nás odvrátili nebo dosud k nám nejdou . Tamtéž. 134

I malý člověk se vyšine a může odporovat takovému veli kánu.1 ( Potlesk. ) Místopředseda Hais: Slovo má soudruh Formánek.

Soudruh Formánek ( Lomnice nad Popelkou ) : Vážení sou druzi a soudružky ! Divně vypadá, když soudruh z Prostějova

přednáší o tom, že strana komunistická vykazuje úbytek členů. Uvádí, že máme o 120 000 členů méně. Vezmeme-li do rukou

tištěnou zprávu, seznáme tam nejlépe, které kraje konaly svou povinnost. Tam např. shledáme, že od 1. ledna do 31. prosince 1921 bylo odebráno prostějovským krajem 36 tisíc známek po 50 hal., 34 000 známek po 1 Kč. Naproti tomu druhá zpráva za tři čtvrtě roku loňského nevykazuje žádný příjem za známky po 50 hal. a 13 500 Kč za známky po 1 Kč.

Myslím, že právě tu je ta velká chyba. Soudruzi, kteří kriti zovali referát soudruha Šmerala, právě na tomto místě měli by prohlásit, proč se stalo, že se jeví takový úpadek. Je potřeba více zodpovědnosti. Mluví-li se o tom, že je lépe

mít čistou masovou stranu, je to jediný důvod, který vedl sou druhy, že totiž k vedení velké strany proletářské potřebujeme více, než jsou velká ústa, a to zodpovědnost k proletářskému hnutí. Mnozí soudruzi ji nemají.

Byla zde stížnost, že soudruh Šmeral nepřinesl důkazů pro své tvrzení.2 Znám usnesení III. kongresu, na němž jsem byl

osobně zúčastněn, a vím, že ruští soudruzi s velkým sebezapře ním se odhodlali k tomu, že neuznali stanovisko opozice a se sadili ji ze zodpovědných míst. Jediný důkaz, který by mohla opozice přijmout, by byl ten, že by dnešní sjezd prohlásil sou

druha Šmerala za vyloučeného. Pak bychom snad byli nejčistší stranou, která existuje.

Ale když se mluví o činnosti opozice, chci na dvou příkla dech dokumentovat, jak se jednalo. Mluvíme o letácích, které

byly poslány na organizace. Opoziční si byli vědomi toho, jak mile venkovští důvěrníci dostanou tyto letáky do rukou a bu

dou vidět na prvém místě soudruha Šturce, že nebudou sledo vat obsah, nýbrž že půjdou za tím jménem, které je tak drahé. Ale zneužití toho jména k provedení tak hanebného činu není nijak ke cti tzv. opozice .

Druhý případ týká se bývalého sekretáře strany, který odci 1 Závěrečný odstavec není zcela jasný. V Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je tento závěr formulován jinak : Utekli jsme od staré sociální demokracie, protože nás zradila, a proto Ipíme na komunistické straně

v naději,že tato planých sporů zanechá a že bude pracovat jen ve prospěch dělnictva.

: V Rudém právu, 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je další věta: Proto, že opozice chtěla stranu poškodit, stačí si připomenout, že Komunistická internacionála to byla, která otázku československou zkoumala, jí musíme věřit, a to je důkaz největší. 135

zil adresář. Tím se stalo, že letáky byly rozeslány i na sociálně demokratické organizace, což se stalo k naší hanbě. A další případ je tento: Když se konala konference v Nym

burce, soudruh Hess obcházel soudruhy delegáty u stolů a říkal jim toto : » Šmeral nyní, když se tvoří vláda Švehlova, kdyby chtěl, mohl by mluvit o tom, co se dělo ve Vídni ve starém Čes

kém svazu. Buďte přesvědčeni, že všichni ti, kteří chtějí při tvoření vlády Švehlovy hrát roli, musili by se pro svou raku šáckou politiku vzdát své činnosti.« Tedy tak nezodpovědným způsobem zanáší se mezi neuvědo mělé členy osten záští. Je smutné, že data, která předvedla národní demokracie, udávají tzv . opozičníci ve svých vývo dech, které zde přednesli. Máme zde stanovisko k odborovým organizacím neujasněné a právě na této otázce ukázala se

nezodpovědnost všech těch, kteří se nepodrobili usnesení Ko minterny. Tak, jak bylo postupováno v odborových organiza cích, je vyloučeno docíliti toho, čeho chceme.

Mluvím ze srdce vás všech, projevím-li přání, aby příští výkonný výbor odpovídal opravdu většině strany, která se dnes jeví, aby měl více zodpovědnosti a disciplíny, aby bezohledně bolí-li to nebo ne, dovedl rázně jednat a řezat, a ne aby po půl roce bylo o takových věcech jednáno na sjezdu, kde má být ro

kováno o daleko důležitějších otázkách. ( Potlesk. ) Místopředseda Hais : Slovo má soudruh Verčík.

Soudruh Verčík ( Banská Bystrica ) : Vážení soudruzi a sou družky ! Chci několik slov říci k té naší slavné opozici. Sou druh Polák oháněl se zde slovy , že prostějovský kraj podrobil

se usnesení výkonného výboru. Jak to podrobení se vypadá, k tomu stačí uvést, že výkonný výbor musil několikráte psát Prostějovu , a teprve, když tento žádal: Pošlete nám peníze, podrobil se. Ale v tom čase bouřil proti výkonnému výboru a proti celé straně a proti Komunistické internacionále. S ta kovými věcmi měl by soudruh Polák zůstat doma."

Co se týče toho, jak řekl soudruh Polák, že robotnictvo Čes koslovenské republiky není ještě připraveno na otázku dělnic ké vlády, že to vůbec nechápe, to je otázka, kterou prostějov ský kraj musí postavit ne proti sjezdu a proti Šmeralovi, nýbrž

proti celé Komunistické internacionale, poněvadž Komunistic ká internacionála vydala heslo dělnické vlády. Slyšeli jsme zde stížnosti, že komunistická strana upadá, že 1 V Rudém právu, 3. 2. 1923, č. 27, str. 1 , je text zaznamenán obšírněji: Ale jak to podrobení se vypadá ve skutečnosti, neuvedl. Teprve tehdy, když prostějovským soudruhům se nedostávalo peněz a potřebovali od výkon ného výboru peníze a podpory, dali prohlášení, že se podrobují. K následujícímu odstavci: Mluvil- li soudruh Polák proti dělnické vládě,

tak mluviltaké proti Komunistické internacionále,ne pouze protiŠmeralovi, protože toto heslo je heslem našeho nejvyššího revolučního orgánu . 136

ztrácí členstvo; z nejprůmyslovějšího kraje ostravského přijde soudruh a říká: »Upadáme a nechcete nám dát podporu.« Jest liže na ostravském kraji, kde je tolik tisíc dělníků a kde pra

covali nejuvědomělejší soudruzi z té tzv. opozice, Hess a Vaj tauer, dopracovali to tak daleko, že ani jeden deník nemohli držet, pak je to smutné vysvědčení pro ně. Jestliže tito dva

soudruzi, redaktor a tajemník celého kraje, proti vůli výkon ného výboru odcházejí, je to komunistické cítění? Něco tako vého se dělat nemá.

Byli jsme tou slavnou opozicí nazváni korupčníky. Jsme » zkorumpováni « tím, že nás zavírali, a teď přijdou soudruzi

z opozice a ještě nám za to říkají, že jsme korupčníky! My na Slovensku vykonali jsme velký kus práce, dnes se konsoli dujeme a můžeme začínat jednu stranu, která se může nazvat

komunistickou. Vykonávali jsme drobnou práci, pro kterou ne bylo pochopení, která nebyla oceněna, hlavně proto, že na Slo vensku nemáme agitátory, řečníky a časopisy. Máme mnoho poslanců, kteří nevědí, že jsou poslanci, máme senátory, kteří

však o ty věci se nestarají. Než takové poslance a senátory, tož raději žádné, když se zpronevěřili dělnické třídě. (Potlesk.) Když se tolik nadává na Slovensko, že neplatí, musím říci že Slovensko mnoho vykonalo. Tak např. porovnejte, kolik zde z Prahy máte delegátů, ač to Pražany nestojí ani haléře, na proti tomu Slovensko vyslalo sem 25 delegátů, které si sami musí zaplatit. Nám se podařilo zkonsolidovat dva kraje, ale máme ještě mnoho práce, pro kterou je třeba porozumění a ne házet nám klacky pod nohy, jako to činí opozice. Je nutno, 7

abychom měli podporu a aby bylo to vědomí, že slovenské hnutí je čistá kniha v dělnickém a proletářském hnutí, že je třeba, aby toto hnutí na Slovensku bylo řádně podchyceno,

aby ti proletáři, kteří už hodně obětovali pro upevnění komu nistické strany v Československu a kteří trpí pod absolutis mem československé vlády, byli ve svých snahách podporo váni.

My v budoucnosti budeme usilovat o to, abychom si vybudo vali vzorné kraje, které budou mít řádné vedení, řádnou statis tiku, řádné členstvo a které budou řádně vyúčtovávat. Ale nedoporučuji, aby se jen tak paušálně říkalo, že Sloven sko neplatí, že nekoná svých povinností. Vezme-li se Sloven 1 Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923, č. 29, str. 1, je vystoupení Verčíka otištěno jen ve zkráceném znění. Líčení poměrů ve straně na Slovensku však zachycuje pasáž, která není ani v Protokolu, ani v Rudém právu: Vajtauer pochybuje, že vedení strany i exekutiva něco chápou o drobné práci ve straně. Obvinil soudruhy, kteří byli při rozdávání letáků, že je dostávali dokonce sociálně 9

demokratičtí důvěrníci.Když byl volán k zodpovědnosti a povolán potom na schůzi, byl vyzván , aby svá tvrzení dokázal. To se mu však nepodařilo. Dělníci mu na této schůzi několikrát dokázali, že nemluvil pravdu. 137

(

sko do správných rukou , pak nebude nikdo moci říci, že tam jsou zkorumpovaní lidé, poněvadž ti lidé tam obětovali krev a sedí v žaláři.

Slibujeme vám, že budeme chyby napravovat, že naše hnutí se ozdraví, ale prosím, aby za naše krvavé oběti se nám ne házely klacky pod nohy a neříkalo se, že neplatíme, nebot co

jsme nezaplatili penězi, zaplatili jsme krví. ( Potlesk. ) Předseda Burian : Dále má slovo soudruh Voborník.

Soudruh Voborník ( Kladno ) : Vážení soudruzi a soudružky! Tázal bych se soudruhů z opozice, vědí-li, co je to drobná or

ganizační práce po vesnicích, od druha k druhu , od soudružky k soudružce ? Myslím, že to ti soudruzi nevědí, že tu práci ne prováděli a že nemají v úmyslu ji provádět. Celý náš veřejný život byl krajně rozrušen před říšskou kon

ferencí, když byly rozesílány známé letáky důvěrníkům orga nizací. Byly zaslány i na staré důvěrníky sociálně demokratic

ké. Kdyby byli soudruzi z opozice dva dny počkali, mohlo se to vyřídit na říšské konferenci.

Ještě více jsem byl překvapen, když jsem četl zprávu z III.

internacionály, kde soudruh Vajtauer mluvil o tom, že horníci a kovodělníci kladenští zradili boj, který se odehrával. Výkon ný výbor II. kraje jednal o těchto věcech na žádost dělníků a vyzval soudruhy z opozice, aby se dostavili na schůzi do Klad na k odpovědnosti. Byl tam Vajtauer, a ne sekretář, a dělníci usvědčili Vajtauera z toho, že vědomě lhal na sjezdu III . inter

nacionály, když mluvil o kladenských hornících a kovoděl nících, že zradili stávku. Avšak ve svém závěrečném slově

Vajtauer, ačkoliv neměl slova omluvy, prohlásil : »My přesto trváme na svém, my se nepodrobíme usnesení III . internacio nály, ani všeplenární schůzi, která tyto věci odsoudila . « Jestli soudruzi z opozice ohánějí se Šturcem, musím říci, že i já si Šturce vážím, ale naše hnutí nesmí být stavěno na oso bách, nýbrž na zásadách.1 Říká-li soudruh ze Slovenska, že Šmeral nic nedokázal, mys

lím, že pro nás je dostatečné, když nám soudruh Šmeral cito val sjezdový stenografický protokol. Ale Vajtauer a Polák do vedou jen štvát a podezřívat, ale sami žádných dokladů ne dávají.

Předseda Burian: Slovo má soudruh Bierer ( České Budějovi ce. ) 2

Soudruh Kohn ( překládá jeho řeč do češtiny ) : Soudruh Bie rer z Krumlova praví, že má několik dokladů o tom, jakým 1 V Rudém právu, 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je další věta: Soudruh Šturc

byl jim záminkou i pláštíkem . To opozici staví rozhodně ve špatné světlo . · Vorwärts, 4. 2. 1923, č. 29, str. 1, uvádí křestní jméno Max . 138

způsobem opozice pracovala. Soudruh Jílek např. přijel do Li berce na krajskou konferenci a chtěl vystoupit proti kraj. skému sekretáři a připravit tak rozpolcení strany. Pokud se týká dalšího, říká-li se, že nemá zde být mluveno

naplano, tvrdí, že je to pravda, ale že se to týká především soudruhů z opozice, kteří přivádějí samé fráze.

Co se týče Prostějova, upozorňuje soudruh Bierer, že on, ro dák ze severní Moravy, byl v posledním roce v severní Moravě a přesvědčil se o tom, že prostějovský kraj pro tu část severní Moravy ničeho neudělal, že tam zklamal a že většina organiza cí trpí tím, že jsou vedeny prostějovským krajským výkonným výborem.

Co se týče opozičního hnutí, prohlašuje je za zdravél a upozorňuje, že v tom ohledu může mít radost list, jako je So zialdemokrat, který píše, že náš sjezd začíná tím, že nám červ opozice hlodá ještě naše srdce. Ale tím, že se soudruzi stavějí

na jednu linii ' s našimi odpůrci a píší o Šmeralovi, že se mu nemůže věřit, že je oportunistou, že opakují to, co píše Bohe mia, chtějí dělat náladu proti naší straně. Soudruh Bierer pravi: »Takový soudruh z Prostějova říká, že oni nechtějí trpět, aby se strana odchylovala od svých zásad.

My jsme právě tak dobrými komunisty a prosíme, aby soudruzi přestali se žalobami a raději pracovali, neboť na práci záleží.« Předseda poslanec Burian : Dále má slovo soudruh Remunda. Soudruh Remunda ( Brno ) : Vážený sjezde ! Nechci dlouho mluvit o opozici, neboť bylo o ní mluveno již dost. Konečné a platné stanovisko pronesl IV. kongres III . internacionály a nám nezbývá, než spolknout to i s chlupy. Jsme rádi , že tu nemilou

záležitost

můžeme

likvidovat.

Předřečníci

stále

a stále opakují to, co opozice dělala. Ale neslyšel jsem zmínku

o tom , co budeme organizačně dále dělat. Soudruh Zápotocký nastínil nám takový úkol, že za čtyři dny sotva budeme hotovi.

1 Tato formulace je zjevně chybná, neodpovídá duchu celého příspěvku. Omyl vznikl zřejmě překladem projevu z němčiny. V Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, je otištěn jen zkrácený text, přesto je však patrno, že tato pasáž měla vyznít opačně : Pro severní německé kraje v Moravském

Šumperku opozice není rozhodně zdravá.

Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923, č. 29, str. 1 , je další pasáž,která není uvedena v žádném českém překladu: Soudruzi z opozice dokázali svou vůli k rozkolu

tím , že na zasedání krajského výboru postavili protiřečníky a chtěli do sáhnout vyložené opozice. Skutečnost, že opozice není zdravá, jak to bylo řečeno, dokazuje hanebný úvodník v dnešním Sozialdemokratu . Před

chůzka o koaliční politice, kterou by mělo vedení strany provozovat, je důkazem , že prostějovská opozice stojí na stejné pozici jako německý profesor Kafka, který ve své novoroční úvaze v německém listu Bohemia vyslovil domněnku, že by dnešní opoziční komunisté mohli jednoho dne vstoupit do vlády. 139

Dnes je situace taková, že ten nejrevolučnější čin spočívá v tom, zmohutníme-li svůj tisk, vybudujeme-li pevné organiza

ce a desítkový systém, budeme-li konat své povinnosti vůči ústředí krajskému i pražskému Bylo nám řečeno sjezdem: Zpět k masám ! My na Brněnsku jsme tuto otázku v praxi prováděli. Když nějaký škraloup se tam stane, opozice z takové práce chvatné, ale dobře míněné, udělá obrovský nafouklý balón. Nemá zásluhu děvče, které se di doma za kamny a je přitom poctivé. Když se jde do práce ven, zamažou se přitom botky, ale doma se to nestane. Jestliže

jsme chyby udělali, uznáme to, ale opozice se musí také dát poučit, a ne-li, pak nemáme času takovou opozicí se zabývat.

Jestli nám bude chtít někdo do toho rejpat, pak my mu ty ruce urazíme ! ( Výborně ! ) Je velice smutný úkaz, že v organizacích , ať městských nebo venkovských, není celá řada žen organizovaných. Naši soudru zi nemají manželky komunistické ( potlesk ) , rovněž sestry

a kamarádky. Ale ve velkých gestech mluví neustále do otrávení.

Ukažte nám, soudruzi, na venkově v zapadlých vískách, jak tam třeba pracovat a postavit tam tu jednotnou frontu . A jestli

si to opozice nerozmyslí, jestli si nenecháte říci, jestli vy ty české palice nedáte dohromady, pak vám ty makovice roztří . skáme ! (Potlesk .) Předseda poslanec Burian: Slovo má soudruh Houser. Soudruh Houser: Domníval jsem se opravdu, že dnes tu ne bude projednávána otázka opozice, nýbrž práce, jak někteří

z vašich delegátů praví, ale myslím, že příčinou toho, že přece jen vracíme se k otázce opozice, je, upřímně řečeno, špatně za ložený referát. Kdyby v referátě takových věcí nebylo, vě řím , že by z vašeho středu málokdo vzpomenul na opozici ; to

už je dávno překonáno. Já tu v poledne nebyl. Byl jsem náho dou mimo sál a podařilo se mně dodatečně v referátě laskavos tí soudruhů přečíst si, co je určeno pro tisk. Vzhledem k to

mu, co se mé osoby týče, dovoluji si dát toto prohlášení: Šme ral ve své řeči sjezdové zaplet] do otázky své osobní důvěry a do otázky opozice ve straně i mě. Aby si úkol usnadnil, celé opozici nastrčil masku rozbíječů strany, a dokonce i mne obvi

nil, že jsem měl týž cíl. Konstatuji, že Šmeral ví, že nemluvil pravdu, a sice proto : on je držitelem mého rozboru otázky, zda stranu jádra nebo mas, v němž jsem r. 1920 podrobně vyložil 1 V Rudém právu , 3. 2. 1923, č. 27, str. 10, vyznívá poslední odstavec jinak : Mluví se ve velkých frázích , ale drobná práce se zapomíná. A právě tato drobná práce je to nejdůležitější. Jestli si nenecháme říci a nespojíme své hlavy k společné práci, pak nám je spojí buržoazie, ale jenom s tím rozdílem, že nám je předem rozbije. >

140

své přesvědčení, že nesmí být strana malá, nýbrž velká, a jen třeba, aby se zbavila zbytku pravice. Otázka zmenšení nebo roztržky strany byla nepřímo sice, ale přece jen později teore ticky pouze nadhazována,> ať v diskusích či listech strany, ale pokud já se kdy zúčastnil v tomto směru debat a psal články, ze všech vyzírá starostlivost nejen o čistotu , nýbrž o jednotu

a velikost strany. Kromě toho pamatuje se jistě Šmeral na sou

kroménaše rozmluvy, kdy jsem mu vždy oponoval, že nesmějí být někteří soudruzi, zejména bývalí soudruzi moskevští, ze strany vystrčeni nebo jim dán být pokyn, aby se ustavili ve stranu malou, samostatnou, jak on si několikráte přál. Posled ní argument v té věci je dopis můj do Moskvy v otázce opozi. ce, který soudruh Šmeral dobře zná, kde výslovně jsem zdůrazňoval, že opozice stranu rozbít nechtěla, že jí chtěla pouze dodat revolučního ducha. Dokládal jsem to tím, že neu dělala naprosto žádných příprav k rozlomu ; na základě uve

deného mohu ze své strany jen konstatovat, že to, co soudruh Šmeral řekl, nemůže být jeho osobní dojem, nýbrž je přímé

moje obvinění. A dále konstatuji, že soudruh Šmeral nespráv ně informoval o této otázce sjezd, a ježto sám podrobné infor mace i vědomosti o stavu věci má, tedy že vědomě sjezd kla mal. ( Potlesk několika členů opozice. ) Předseda poslanec Burian: Soudruh Baumheier má slovo.

( Výkřiky: Není přítomen ! ) Není přítomen, slovo má soudruh Knoflíček.

Soudruh Knoflíček: Vážení soudruzi a soudružky! Zde bylo několik zmínek o Ostravsku. Z toho, co zde bylo řečeno, mohl

by vzniknout dojem, že Ostravsko je místo, kde jsou poměry ve straně rozhárané, a že tam hnutí upadá.

Kdo by chtěl správně soudit o poměrech Ostravska a severo východní Moravy, musil by znát tamější lid a poměry. Ostravsko je území, kde se stýkají tři národnosti, které musejí hledat pevný základ, aby mohly ve shodě mezi sebou žít. Ty tři národ nosti našly základnu v tom, že prostě dobývají svůj chléb a že

se setkávají v tom boji o denní chléb. Z těchto 3 národností Poláci a Němci před převratem bývali ve směru nacionálním bičováni do šovinistického entuziasmu. A to, co se nedostávalo

Čechům v tom kraji, dostalo se tam po převratu. Český nacio nalismus po převratu dostal svou nejpříšernější formu. A buďte

ujištění, kdyby Ostravsko nebylo bývalo postiženo tou úžasnou hospodářskou krizí, jistě by na Ostravsku byl klid, a my pro ko munistické hnutí nenašli bychom velkého porozumění. Co se týče povahy lidu, musím říci, že ten lid na Ostravsku rekrutuje se z méněcenného materiálu, hlavně v hornictví. To je práce pro nekvalifikované lidi. Jsou tedy na Ostravsku veli . ké obtíže pro výchovnou práci těchto lidí. A nyní by chtěl ně. 141

kdo říci, že na Ostravsku ve straně komunistické vyvinuly se dva směry ideové. O ideových směrech nemůže být ani řeči.

Pokud znám všecka ta místa, ideje oficiální fedrovány být ne mohly. Pokud se to vyskytlo a soukromou cestou to někdo dělal, to jsem nemohl kontrolovat, ale pozoroval jsem, že urči té vlivy inklinují k opozici bez vážných důvodů, pouze z ne důvěry k vedení. Ta nedůvěra spočívá v tom, že ty určité živly dožily se ve staré straně zklamání a mají strach, aby v nové straně nedožily se toho opět. To dělají lidé, kteří neznají

význam celé opozice. Takové zjevy na Ostravsku máme. Te dy duševně tam nebyl žádný opoziční směr živen a také se žádný opoziční směr neprojevil. Ty největší obavy před zha nobením strany projevily se v kruzích, které byly o straně nejméně informovány.

Co se týče podstaty ideové opozice, po té stránce nebyl na Ostravsku informován nikdo. Poněvadž jsem četl Komunistu, nevěděl jsem nic o tom. Říšská konference nepřinesla také žádného jasna. A když jsem viděl, že říšská konference po stránce ideových věcí opozice nepřinesla jasno, bylo pro mne

jasné, že se opozice nemůže nikde ujmout. Ostrava není půdou pro opozici, neboť tam musíme veškerou

práci soustřeďovat pro vybudování řádného hnutí. Podmínky jsou tam příznivé. Hospodářský rozvrat a nezaměstnanost jsou

velmi příznivé podmínky k tomu , Varoval bych každého pra covníka na Ostravsku, aby se jakýmkoli způsobem exponoval pro opozici, neboť by důvěra byla ještě více oslabena a naše strana utrpěla by hrozné ztráty. ( Potlesk. )

Předseda Burian: Soudruzi, já myslím, že nebude námitka, když dám nyní slovo soudruhu Baumheierovi, který nebyl sice

v sále přítomen, ale právě v té chvíli přišel. (Námitka neby la. ) Slovo má soudruh Baumheier.1

Soudruh Kohn ( překládá česky ) : Soudruh Baumheier míní, že by se nemělo věnovat tolik času opozici. V kraji ústeckém bylo opozičního velmi málo. Je třeba zabývat se věcmi jinými. Co se týče referátu Zápotockého, ukazuje, že je nutno vybudo

vat dobrý aparát strany, který by byl schopný dostát všem úkolům.2 Důvěrnický systém, jako mají němečtí sociální de

mokraté, činí možným, že se může uplatnit. Soudruh Baum 1 Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923, č. 29, str. 2, je uvedeno Ústí nad Labem jako vysílající organizace. 2 Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923, č. 29, str. 2, je tato pasáž poněkud širší: Kdyby opozice byla oprávněná, získala by mezi dělnictvem větší půdu, než jak se to

ukázalo na kongresu. Důležitějšínež zbytečně dlouhé debaty o opozici by 142

heier upozorňuje na to, že důležitou je otázka příspěvků, že není možno, abychom neměli komunisty, kteří by aspoň mini mální příspěvek nechtěli platit. Hlavní věc je: pryč s každou

nespravedlivou kritikou , starejme se o to, abychom vybudovali aparát strany. ( Výborně ! )

Předseda Burian : Upozorňuji znovu , že mandátová komise sejde se nyní v té místnosti vedle restaurace. Zítřejší schůze bude zahájena o 8. hodině ráno. První bude mluvit soudruh Merta.

Upozorňuji, abyste si své mapy vzali s sebou, poněvadž zde není je kde uschovat. Dnešní schůze je skončena.

Schůze skončena před 3/4 6. hodin večer.

mělo být projednání našeho stranického aparátu , který neodpovídá všem nárokům . Jak je to důležité, ukazuje se jižu sociálních demokratů; kde by byli, kdyby neměli alespoň ten starý výborný stranický aparát.

1

Druhý den sjezdového jednání SOBOTA 3. ÚNORA 1923

Předseda poslanec Burian ( zahajuje schůzi po půl 9. hodině dopoledne ) : Soudruzi, schůze je zahájena.

Upozorňuji, že debatujeme o zprávě parlamentní činnosti. Soudruh Haken je nemocen, vy máte jeho zprávu písemnou, takže také k této zprávě je nutno zaujmout stanovisko. První má slovo soudruh Balaš.

Soudruh Balaš ( Přerov ) : Vážení soudruzi a soudružky ! Pře

kvapuje mne, že otázka opozice byla včera celé odpoledne přetřásána. Podle sdělení soudruha Housera přišla na denní pořad jen proto, že byla v referátě soudruha Šmerala. Musím prohlásit, že se soudruh Houser mýlil, poněvadž nezná ani zdaleka XVIII. kraj, kde otázka opozice byla více přetřásána, jak vidno ze zprávy. Bylo by záhodno, aby XVII. kraj, který

o své organizační činnosti žádné zprávy výboru nepodal, věno val více pozornosti práci organizační, nežli opozici.

Zaráží to, že ve včerejší debatě našel se jediný delegát z Pro stějovska, který hájil stanovisko opozice. Myslím , že k tomu oprávněn nebyl, zejména když v kraji tom jeví se taková ztráta členstva, jak bylo na to v referátě soudruha Zápotoc

kého poukázáno. Musíme obviňovat prostějovský obvod, který zasáhl do opozice a psal v krajském časopisu, že má na té ztrátě členstva vinu.

Musím prohlásit soudruhu Polákovi, aby organizační práci věnovali více péče. Nesmějí se divit, že obvod Šternberský jeví snahu se osamostatnit. Není přece možno, aby za vinu jednot

livců trpěl celý kraj. Já doufám, že prostějovští soudruzi bu dou práci, která jim patří, do puntíku vykonávat. Co se týče XVII. kraje, musím říci, že zpráva, kdyby byla po dána výboru, nevypadala by tak špatně. Kdyby prostějovský obvod spojil práci všech pořádně dohromady, vykazoval by pěkné výsledky. Bude třeba silné ruky ve výkonném výboru, aby v XVII . kraji zavedl opět pořádek . Místopředseda Zorn : Dále má slovo soudruh Michalec.

( Hlas: Není přítomen. ) Slovo má soudružka Košacká. Soudružka Košacká ( Ostravsko ) : Vážené soudružky a sou 1 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 4, je navíc věta: Obvod přerovský vydržuje sivlastního tajemníka, akdyby též činnost na Prostějovsku byla lepší, vypadla by celková zpráva XVII. kraje také lépe. 145

druzil Ostravský kraj měl výbornou půdu pro komunismus po roztržce sociálně demokratické strany. Myšlenka komunismu vnikla do všech koutů toho kraje, vnikla do mládeže, která měla rozum a chápala se ideje komunistické. Ale musím, bo

hužel, říci, že postupem hospodářské krize a zároveň vinou ve dení na Ostravsku tato myšlenka komunismu upadala a ztráce

la všechen ten půvab, který po roztržení strany byl. Zvláště musím se zmínit o boji o kolektivní smlouvy, kdy dělnictvo vedlo tuhý boj o svou existenci a o svá práva. Přišly tyto přípi sy opozice a vrazily obrovský klín do toho boje dělnického. Když dělnictvo na Ostravsku mělo mít myšlenky obrácené k boji, bylo rozerváno těmito přípisy, dostávalo opačné myš

lenky a mělo strach, že se stane něco podobného jako v staré straně.

Je to tedy vina vedení všech funkcionářů, stojících v popře di. Dostali jsme do vedení lidi, o nichž jsme myslili, že jsou radikální, ale zatím dělnického hnutí svými činy těžce poško zovali. A tak se stalo, že dělnictvo bylo z práce vyhazováno. Byli to komunističtí důvěrníci v závodech, kteří na prvním mí

stě byli ze závodů vyhozeni. Soudruh za Slovensko a Podkar patskou Rus říkal, že oni myšlenku komunistickou zaplatili svou krví a svými životy, na Ostravsku zaplatili komunisté

myšlenku komunistickou svými existencemi. Sekretáři dovedli křičet na dělníky: »Tak a tak pracujte ! « , a v noci chodili do kaváren a hájili tam zájmy buržoazie. A tak zrazovali vše ta kovým darebákům v kavárnách a ti pak věděli, jak mají proti dělnictvu postupovat . Druhý takový darebák byl v hornictvu ; ten defraudoval děl

nické peníze, a poškodil tak velice dělnické hnutí na Ost ravsku. A pak zde ještě říkáte, že je to vina členstva, že ko munismus na Ostravsku upadá. Nikoliv, členstvo je ochotno v boji pro komunismus vše ztratit, ale když vidí takové vedení, ztrácí veškerou chuť k práci.

Soudružky a soudruzil Sociálním demokratům vyčítáme, že mají korupčníky a darebáky, a rveme se s nimi a dobýváme půdy krok za krokem. A když myslíme, že spějeme kupředu,

udělá se takový kotrmelec, který naši práci vrhne daleko zpět. My musíme pak zase od začátku pracovat a máme zase k oče. kávání, že přijde nový takový čin, který všecko zkazí. Uzná te, že naše práce na Ostravsku je znemožňována. Já jsem jen žena , ale uznávám , že čin opozice v době krize hospodářské je

čin ničemný a sprostý, odsouzení hodný u každého poctivého 1 Projev soudružky Košacké byl otištěn ve Vorwärtsu v jiném řazení

textu. Vysvětlení jiného příkladu defraudace je až na konci jejího projevu. V

Připomíná se zde zpronevěra také v sekretariátě Svazu kovodělníků v Ostra vě. Vorwärts, 4. 2. 1923, č. 29, str. 2. 146

dělníka. My musíme mít stranu zocelenou, ale žádáme, aby vůdcové, kteří vedou své lidi do bitvy, správně je vedli k vítěz stvím . Jsou - li špatní vůdcové, musí být armáda poražena. Obracím se na vedení v Praze a tlumočím přání všeho děl nictva z Ostravska, aby ústředí hledělo si toho Ostravska, kde má národní demokracie své poslance a senátory. Je nutno, aby

ústředí poslalo tam také nějaké řečníky, naše poslance atd. Avšak rozhodně žádáme, abychom dostali vedoucího sekretáře, který bude energicky a poctivě pracovat a všecko tam napraví.

My z Ostravska jsme ochotni postavit se znova do boje pro ko munistickou myšlenku. Místopředseda Zorn : Než přejdeme dále, oznamuji, že zde mám návrh k dennímu pořádku, a to návrh na konec debaty. Dále je zde druhý návrh na konec záznamu řečnické listiny. Podotýkám, že je zapsáno ještě 9 řečníků.1

Soudruh Wawreczka:2 Soudruzi a soudružky! Jsem názoru, aby řečníci, přihlášení ke slovu, přišli ještě na řadu a aby byl přijat návrh na ukončení řečnické listiny. Mluvilo zde několik referentů a včera nebylo možno ke všem těm referátům za ujmout stanovisko. Delegáti sem přišli proto, aby zde mohli říci své zkušenosti a učinit si správný obraz o situaci. Místopředseda Zorn: Slovo má soudruh Muna.

Soudruh Muna: Předsednictvo není pro ukončení debaty, nýbrž pro ukončení řečnické listiny.

Soudruh Polák: Přimlouval bych se za návrh soudruha Wa wreczky, ale protestuji proti tomu, aby byly překlady do

němčiny nesprávně tlumočeny. Soudruh Kohn a Michalec ne překládají správně, neboť k překladu něco přidávají nebo to okulatí.

Soudruh Verčík: Činím návrh, aby soudruh Polák převzal tlumočnictví.

Soudruh Muna : Hlasuje se o návrhu na ukončení řečnické listiny .

Místopředseda Zorn : Kdo hlasuje pro ? Děkuji. Kdo je proti tomu ? Návrh je přijat. Slovo má soudruh Michalec.

1 Dalším řečníkem byl Fischer z Prahy. Jeho vystoupení není zazname náno v Protokolu , ve stranickém tisku bylo publikováno pouzeve Vorwärtsu , 4. 2. 1923, č. 29, str. 2. Ve stručném záznamu je uvedeno, že hovořil o mlá 9

dežnickém hnutí. Obracel se rovněž proti opozici a dokazoval její škodlivost

na organizačních nedostatcích. Když zvolíme nový výkonný výbor aten by tak nepracoval, jak od něj můžeme a musíme žádat, tak se proti němu postaví do opozice celá strana.

: V Protokolu je tento delegát uváděn někdy i v české transkripci jako Vavrečka. Vzhledem k jeho polské národnosti je nepochybně správný druhý používaný přepis Wawreczka a v tomto přepisu bude jméno delegáta nadále uváděno. Pozn . ed . 147

Soudruh Michalec: Vážení soudruzi a soudružky! Ujímám se slova za komunistickou mládež, jejíž svaz, jak známo, buržoaz ní koaliční vládou byl rozpuštěn. Nemá tudíž více svých orga nizací těžce vybudovaných, přesto však komunistická mládež

nepřestala existovat. Revoluční její přesvědčení přes veškeru perzekuci a bílení tisku vládou zmařeno nebylo a také do bu

doucnosti zmařeno nebude. Mohu zde dnes v předvečer odhla sování zákona na ochranu republiky, čili na záchranu zkra

chovaných pozic sociálně patriotických stran, otevřeně a směle prohlásit, že ani nejbrutálnějšími prostředky nedocílí se to ho, aby revoluční mládež dělnická zřekla se svého komunistic

kého přesvědčení o účasti na soudobém třídním boji. Naopak bude i nadále pochodovat v prvních řadách Komunistické stra ny Československa. Zajisté že komunistická strana má zájem na tom co největší, a zbavila-li vláda hnutí komunistické mládeže způsobem úplně nezákonným aparátu organizačního, doufám tím pevněji, že První řádný sjezd Komunistické strany

Československa najde praktické cesty, aby hnutí Komunistické mládeže znovu bylo vybudováno. Je nutno vystříhat se přitom chyb a nedostatků minulosti, o kterých vám promluví ještě soudruh Michal, což bude ještě důležitým bodem denního po řádku.

Mám zaujmout stanovisko k proneseným tu dosud řečem . Chci tu hned zpočátku podotknout, že jak pro posouzení minu

losti, tak pro příští naši práci jsou pro nás směrodatnými usne sení IV. sjezdu Komunistické internacionály, s nimiž se úpl ně ztotožňujeme. Přičiníme se o to v rámci strany ze všech svých sil, aby výkonný výbor strany všemožně podporoval za chovávání těchto usnesení. Domnívám se, že tato povinnost stává dnes pro každého z nás. Nutno učinit několik málo poznámek k vývodům soudruha

Šmerala a soudruha Zápotockého. Soudruh Šmeral nám do kázal, a podotýkám, že důkazy dostatečnými, že opozice na světovém sjezdu Komunistické internacionály před mezinárod ním fórem politickým úplně neobstála. Avšak tím otázka není ještě vyřešena, zbývá ještě dokázat, že opozice v Komunistické

straně Československa, pokud se týče kritiky organizačního ži vota, selhala úplně. ( Tak je ! )

Nutno to dokázat proto, že každý z nás, kdo je si vědom vel

kých nedostatků a chyb komunistické strany, musí být pře svědčen o tom, že na podkladě chyb a nedostatků komunistic ké strany opozice byla by možna, a nutno dokázat, že pro váděná opozice nebyla opozicí, která by se na podkladě chyb komunistické strany mohla provádět.

Jaké jsou dnes hlavní nedostatky komunistické strany? Při tom přicházím k nové práci a úkolům, které nás očekávají. Stojíme na tom stanovisku, že hlavní závadou je to, že ústřed . 148

ní organizační aparát strany není vybudován tak, aby potře bám hnutí úplně vyhovoval, z toho důvodu, že v první řadě ne ní dosti veliký a v druhé řadě, že není zařízen tak, aby mohl se věnovat všem úkolům komunistické strany. Je to organi zační aparát, který v mnohých ohledech podobá se příliš mno

ho organizačnímu aparátu strany sociálně demokratické. Je to organizační aparát, který přesto, že jsme dnes stranou mezi národní, není vybaven tak, aby mohl celé hnutí, veškeré jazy kové složky ovládnout, jakož i veškerá odvětví práce komunis

tické. Dále autorita komunistické strany, hlavně vedení strany, pracovní povinnost a disciplína nejsou dostatečné. Viděli jste

však také, že v komunistické straně, přesto, že teprve rok trvá, jeví se autonomistické a federalistické tendence.

Bude třeba, abychom se ve smyslu mezinárodních směrnic postavili úplně na stanovisko přísně centralistické a proti všem snahám, které by chtěly centralizaci odstranit. Musíme se

také přiznat, že právě z těchto důvodů vedení naší strany ne bylo vždy s to vydávat nutné pokyny, aby celé hnutí komunis tické strany stálo na jedné linii a pracovalo podle jednotných pokynů. Přitom myslíme na nedostatky vzdělávací činnosti komunistické strany. Viděli jsme, že diskusních večerů je

příliš málo, že se oběžníky nevydávají, osnovy řečí rovněž ne, že nemáme dostatečný archív, dostatečné oddělení statistické, že nemáme kolportáž dostatečnou a že nakladatelská činnost

není centralizována a politicky kontrolována tak, jak by bylo třeba .

Poukazuji na to, že po našem názoru alespoň české naklada telství vydalo beletristické literatury v poměru k vědecké a organizační příliš mnoho. Jsem náhledu, že vzdělávací čin nost, jak je dnes organizována, nevyhovuje našim potřebám.

Stojíme na stanovisku, že Proletkult, jak je dnes vybudován, nemůže ve smyslu mezinárodních tezí provádět vzdělávací čin nost.

Proto podáváme příslušné návrhy v tomto směru. Nechci tom, že na poli antimilitaristické činnosti jsme vyko nali málo. Ale slyšeli jste jednou od opozice naší strany, že by se byla snažila v tom směru kritizovat činnost naší strany? Já tvrdím, že nic, že jsme naopak slýchali jen podezřívání. Z toho mluvit

důvodu tvrdím , že opozice v komunistické straně právě proto selhala také po stránce kritiky organizační, protože ona sama není schopna organizačně v komunistickém hnutí pracovat, jak toho je třeba. Právě tu je hlavní závada, že opozice, po

něvadž má různé fantastické názory, nemá přesvědčení o tom, že drobné práci revoluční připadá největší úloha.

Budeme -li mít nové vedení komunistické strany, myslím, že

bude s to, aby tyto vady odstranilo, a jsem přesvědčen, že ne jen opozice, ale — jak řekl soudruh Zápotocký - celá strana 149

bude v opozici, aby se postarala o to, aby všecky nedostatky byly odstraněny . ( Potlesk. )

Místopředseda Zorn: Dále má slovo soudruh Herink . Soudruh Herink ( Nymburk ) : Vážení soudruzi a soudružky!

Především několik slov k tomu, co prohlásil včera soudruh Houser. Soudruh Houser řekl, že soudruh Šmeral vědomě kla mal sjezd, když tvrdil, že opozice chtěla stranu rozbít. Konsta tuji, že to byl právě soudruh Houser, který 8. prosince 1921

vzkázal soudruhům Zápotockému a Munovi na Bory, že poměry ve straně vytvořily se tak, že je vyloučeno, aby se strana mohla udržet jednotnou. Soudruh Houser poslal tento vzkaz

po mně a za týden nato po své manželce. Tolik k opozici. Ke zprávě pokladní dodávám , že zaráží, vidíme- li, že z 24 krajů koná jen 7 krajů vzorně svou povinnost. V čem kotví

příčiny? Soudruh Šmeral řekl : »Na dělnictvo muselo destruk tivně působit, když starý Němec přišel před soud a řekl, že ce

lý majetek je jeho osobním vlastnictvím. « A jak se vytvořily od té doby poměry v dělnickém hnutí vůbec? Řada činitelů ztrati la úplně jakýkoli smysl pro to, aby uznávala svatost dělnic kého majetku. Shledáváme se každou chvíli s tím, že byla pro vedena defraudace, že administrátor a redaktor zpronevěřili

peníze časopisu a sekretář zpronevěřil peníze politické organi zaci.

A je zajímavo, že např. v r. 1921 žádal časopis Rudé Pojizeří, aby finance župy mladoboleslavské byly sanovány. Výkonný

výbor dal na to 5000 Kč, ale nenapadlo ho zjistit, jaký je stav pokladny. A po půl roce po sanaci se zjištuje, že odpovědný činitel tam defraudoval peníze, že používal peněz k svému vlastnímu prospěchu a k svým choutkám . A podobně sekretář horníků v Moravské Ostravě s klidem prohlásil revizní komisi:

»Já jsem si ty peníze vypůjčoval, já nevím kolik, potřeboval jsem je, « aniž přitom cítil jakýkoli stud. To nás musí nutit k tomu, abychom přikázali výkonnému výboru strany, aby bděl nad tím, aby kontrolní orgány strany byly řádně vybudovány a konaly svou povinnost. Jesliže dnes naše hnutí do značné míry ochabuje a máme-li ztráty, je toho příčinou nedůvěra. Jestli se našli jedinci, kteří

šli za opozicí, byla toho příčinou nedůvěra oprávněná, po něvadž při každém kroku shledávali jsme se s věcmi, které dělnickým hnutím nemají nic společného ; a proto je třeba

ngvě zvolenému výkonnému výboru dát větší pravomoc než do sud, ale přitom zároveň kontrolovat činnost výkonného výboru i Ve Vorwärtsu , 4. 2. 1923, č. 29, str. 2, je poněkud odlišné znění: Houser vzkázal Zápotockému a Munovi, že poměry ve straně se dostaly tak daleko ,

že rozkol je nevyhnutelný. On sámto vyřídil osobně a po druhé předal toto sdělení po své ženě (tedy po manželce Housera - pozn . ed .) 150

a nedbat na to, co se napíše a řekne, pečlivě sledovat každý krok a vyvozovat potom z toho důsledky .

Považoval bych za nejdůležitější úkol sjezdu, aby tento smysl pro svatost dělnického majetku, smysl pro nutnou potřebu důvěry v dělnické hnutí byl vybudován. To se stane tím, přiči níme-li se o to, aby neměli mezi námi místa lidé, kteří jsou schopni defraudace. Dostali jsme zprávu, která je hladká, ale

mnoho z ní nevíme, všechno podle té zprávy je v nejlepším

pořádku. Avšak podíváme-li se do některých míst, vidíme, že tento pořádek tam není, že je to pod psa. Z 24 krajů jenom 7 krajů koná svou povinnost. Přitom přicházíme k zjevům , že se sanují místa, aniž se vědělo, je-li tato sanace nutná.1 Místopředseda Zorn: Slovo má dále soudruh Šedivý. ( Hlas: Není zde. ) Není zde, ztrácí slovo. Dále má slovo soudruh Wa wreczka .

Soudruh Wawreczka ( Těšín , polsky ) : Soudruzi a soudružky!

Dovolte mně několik slov k referátu soudruha Zápotockého.2 O opozici nebudu již mluvit, není to nutné. Kdyby byly bývaly

referáty jinak připraveny, nebyla by tato otázka tak široce projednávána.

Soudruh Zápotocký poukázal především na to, že škody, kte ré se v naší straně objevily, vznikly tím, že starší soudruzi bud z pohodlí, nebo z jiných důvodů vyhnuli se drobné práci a že

mládež nebyla ještě dostatečně vychována. Částečně je to správné, ale vina spočívá hlavně v tom, že také v ústředí staly

se mnohé chyby. Tak např. přišli opětovně referenti na schůze a referovali o témž tématu docela v opačném smyslu.

Chybělo zde poučení a pak různé pokyny pro soudruhy, kteří stáli v čele hnutí. Mnoho viny nese také fakt, že práce u mládeže a u žen byla úplně zanedbávána. Placení příspěvků, tisk a jiné důležité věci byly úplně opomíjeny. Mnoho soudru

hů, kteří přišli do naší strany a myslili, že už zítra revoluce propukne, opět odpadlo, zejména pak drobná práce úplně byla zanedbávána.5

Mluvím-li zde jménem XVIII. kraje, jménem polských soudru

hů, pak musím prohlásit, že u nás byly poměry, které se nedají 1 V Rudém právu, 4. 2. 1923, č. 28, str. 5, je ještě závěrečná věta: Musíme si zvolit silnou kontrolníkomisi a zodpovědný a důvěrou vybavený výkonný výbor, aby zavedly ve straně pořádek . • Nedostatky a chyby, které uváděl, jsou zapříčiněny tím , že do strany po rozpadu sociální demokracie dostali se lidé různých povah , kteří nebyli ještě dosti komunisticky připraveni a silni, jedni se domnívali, že nastoupila revoluce a chtěli tak získat lacino bohaté ,,laury “, druzí chtěli prostě speku lovat. Byly doby, kdy nebylo naprosto ujasněné stanovisko k politické 9

gituaci. Tamtéž.

3 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 5, je text projevu rozšířen o ná sledující věty: Tyto škodlivé jevy musí být odstraněny centralizací. 151

popsat. My na Těšínsku, ve východním Slezsku, jakožto nejmlad ší republikáni, žijeme v průmyslovém území, které teprve v po slední době bylo k republice přivtěleno.1 Jsme mnohem hůře na tom, nežli soudruzi na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Ti

mají alespoň své zástupce v parlamentě, mají tam tribunu, ze které mohou vyjádřit alespoň svoje mínění. My však nemáme ani toho. U nás vládne komisař, máme tam takové poměry ; ( přesto však naše strana musí se drobnou prací snažit vniknout

do mas a připravit je na opravdovou revoluci a diktaturou proletariátu jít k vítězství ).2

Dnešní sjezd musil by dát pokyny a směrnice, abychom v bu doucnosti všecky chyby a nedostatky mohli napravit. Přede vším musíme vykonávat drobnou práci a svoji povinnost vůči ústředí plnit. Pak budeme také mít zadostiučinění, že parola »k masám« skutečně se provede. Nebude -li drobná práce zane dbávána a bude -li náš tisk lépe rozšiřován , pak také přiblížíme se více k svým cílům a budeme s to, abychom diktaturu prole 9

tariátu provedli. (Souhlas.)

Soudruh Klus5 ( Podkarpatská Rus, polsky ) : Soudruzi a sou družky! Jsem názoru, že při masové organizaci nemá se opozi ce bezohledně odstavit. My jsme utvořili komunistickou stra

nu jak v Československu, tak i jinde ze stran sociál ně demokratických. Že jsme při tvoření komunistické strany nemohli se přesvědčit, jsou-li ve všech částech strany skuteční komunisté, rozumí se samo sebou. Vědomou vinu na tom ne

máme. Nyní vidíme následky a ovoce tohoto vývoje. Vidíme, že jsme sice utvořili masovou stranu, ale že také nezdravé ele

menty v naší straně se nalézají. Bude ještě dlouho trvat, než očišťovací proces bude u nás proveden. My nemůžeme si pravdu do očí říci, my ji nesneseme.

Chceme-li mluvit o disciplíně, pak musíme disciplínu vidět nahoře ve vedení dříve, než ji můžeme žádat od mas. Poukazu 1 Tam jsou poměry horší než v Rusku za carismu. Sociální demokraté mají v rukou družstevní aparát, a proto, ačkoliv nemají masy za sebou , ovládají svými lidmi pomocné dělnické organizace . My máme málo lidí a málo prostředků , abychom překonali technické obtíže a to nám vadí.

Hlavně, že nemáme na Ostravsku nikoho z poslanců. Proto apeluji na klub komunistických poslanců, aby Ostravsku byl jeden poslanec přidělen, který by jednak možnost na podkladě imunity k široké agitační práci,

jednak aby intervenoval ve věcech tohoto kraje v parlamentě. U nás řádí perzekuce v rozměrech úžasných. Tamtéž.

• Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28 , str. 5 , konfisk. vydání, I. , par. 304, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 8 Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923,!č. 29 , str . 2, je uvedena jako vysílající orga nizace

Pivnice, Podkarpatská Rus. Transkripce jména tohoto řečníka

bývá někdy psána Kluss. V pozdějších stranických dokumentech je toto jméno uváděno pouze jako Klus. 152

jeme např. na rozpor mezi projevem soudruha Šmerala a sou druha Housera. Soudruh Smeral tvrdí, že opozice pracovala vědomě na rozbití strany, kdežto soudruh Houser říká, že sou druh Smeral lhal, že vědomě mluvil nepravdu.

Takové poměry nesmějí být ve straně trpěny. Zde přece není žádný kabaret pro zábavu , a je-li někde nějaký antagonismus, pak musí být odstraněn. Disciplína musí být. My hlásáme tuto disciplínu již léta, ale pozorujeme, že disciplína od jednodu chých dělníků v továrnách je lépe zachovávána nežli od těch, kteří stojí v čele strany. Na druhé straně musí být respekto váno, aby ti soudruzi, kteří si jsou vědomi své správné cesty,

nebyli z vlastních řad soudruhy napadáni. v parlamentě šli naši soudruzi poslanci vždy statečně na před. Pamatuji se na stanovisko našich soudruhů poslanců

v příčině mobilizace minulého roku. Vzpomeňme, jakých chyb bychom se byli dopustili, kdybychom byli bývali nerespektova

li rozhodnutí poslaneckého klubu, jež tenkráte setkalo se u soudruhů s velkým odporem. Všeobecně se radilo k protiak cím, ale nakonec se ukázalo, že bychom byli bývali veliké chy by se dopustili, kdybychom nepřijali stanovisko soudruhů

Šmerala a Kreibicha . Strana byla by bývala skutečně rozbita, kdybychom byli jednali jinak, než naše vedení žádalo.

Otázka opozice byla zde dostatečně prodebatována. Opozice je si vědoma chyby, že porušila disciplínu a že bylo jejím úmyslem stranu rozbít. Je jasno, že úmysl ten neměli všichni opoziční soudruzi a že si toho nebyli vědomi. Ale porušení dis ciplíny je prokázáno, neboť jsou zde důkazy, že opoziční sou 7

druzi zneužili aparátu strany za tím účelem, aby rozeslali cir kuláře proti vedení místním organizacím. Opozice musí vzít na

vědomí to, co IV. kongres v té věci rozhodl. Že toto rozhodnutí nebereme jen tak na vědomí, ale že se chceme o správnosti

přesvědčit, jak máme hlasovat, to je úplně v pořádku. Souhla síme s rozhodnutím Moskvy a žádáme, aby antagonismus mezi Šmeralem a Houserem byl odstraněn.

Místopředseda Zorn : Slovo má soudružka Suchardová. Soudružka Suchardová ( Slaný, soudružka je slepá ) : Ctěný sjezde ! Bylo zde velmi mnoho hovořeno o opozici, ale zdá se

mi, že nejdůležitější věc zde nebyla dosud řečena, totiž o míst ních organizacích, které jsou základem celého velkého apa rátu naší strany a bojovné fronty. Mám dojem, že naše místní politické organizace nejsou tak ideově prohloubeny, jak by by lo potřeba. Prohloubit a uvědomit marxisticky celou onu velkou

masu, kterou v komunistických organizacích zaujímáme, do důsledků, bylo by nyní nemožné. Když jsme přijali stanovisko masové strany, když zvítězila v Komunistické internacionale tato zásada nad teorií strany čistých komunistů stran malých,

pak si musíme uvědomit, že přece jen z této zásady malých 153

čistých komunistických stran něco potřebujeme, a to je vnitřní jádro v každé organizaci. Proč se mohou dělat kotrmelce ve straně, jak jedna soudružka řekla a též soudruzi slovenští? Po.

něvadž nemáme dostatek marxisticky uvědomělých soudruhů, kteří by dovedli veškerou činnost kontrolovat. Posílat z ústředí revize do různých míst, to je dobrá věc, ale tyto revize nemo hou být ve styku s těmi orgány. Lépe by bylo při volbě míst ních revizorů dbát toho, aby měli průměrné účetnické vzdělá

ní, jakého se dostává na jednoroční obchodní škole . A když to

není možné, pak by bylo dobře, aby aspoň předběžně byly pro . brány s nimi základní věci.

Dále je třeba, aby vzdělávací činnost v naší straně byla co

možná nejvíce soustředěna. Těžkopádným činí náš aparát to , že má velmi mnoho složek ve straně. Já to mohu nejlépe posoudit, když stále chodím po organizacích. Ustavičně je řeč o tom, že jedna složka chce to a druhá zase něco jiného, místo

aby se ta práce koncentrovala. Je zbytečno, aby vedle výboru Proletkultu prováděla výchovnou práci ještě FKOJ. To je zby tečná věc, poněvadž nemůžeme sehnat mnohdy příspěvky do našich politických organizací a vedle toho zakládáme nové složky, což může obstarat volený výbor. My tu vydupáváme

složky, na něž naši lidé jsou nuceni platit. O disciplíně nemůžete chtít dříve mluvit, dokud si neřekne

te, že se v našich organizacích bude opravdu pracovat za očis tu . Nemůžeme chtít disciplínu od členů, kteří vidí soukromý život našich velkoústých komunistů . ( Potlesk. ) Nikde nebudou naši členové respektovat takové lidi, jak dobře řekla naše soudružka, kteří jednají jinak ve dne a jinak v noci .

Prosím vás, soudruzi, řekněte mi, jak si představujete tu au toritu , když opoziční časopisy po způsobu měštáckých časopisů

nemají nic jiného na práci, než psát: Šmeral, Šmeral a Šmeral je takový a takový. Prosím vás, řekněte mi, když není zde

opravdu jiných argumentů, než úmysl zakrývat svou vlastní nemožnost a slabost, proč se tím zabývat? To je opravdu již hnusné a nechutné.

Mám dojem, že právě proto se tu vede taková nevěcná kam.

paň proti osobám, poněvadž se mi zdá, že osoby, které jsou stále v ústech opozice, těch soudruhů, kteří nežijí tak jako oni 1 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 5, text pokračuje: Není-li proti

Šmeralovi jiných argumentů než to, co povídá opozice, pak je to prostě hnusné, když se vede tak nevěcná kampaň. Myslím , že právě ti, kteří nežijí podle svého přesvědčení, mluví tak, aby zastřeli vlastní vinu. Vracím se znovu k oněm čistě komunistickým jádrům a žádám, aby těmto soudruhům

bylo umožněno projít alespoň základní kurs komunistické abecedy, neboť jinak nemohli bychom zabránit těm odporným věcem , o nichž zde bylo mluveno .

154

podle svého přesvědčení komunistického, chtějí zakrýt svůj vlastní život, aby nevyšel na světlo denní. Ke konci, soudruzi, chci říci toto : Dokud nepostaráme se o to, aby alespoň jádro našich organizací neprošlo alespoň nemusí to 4denním kursem základní abecedy komunistické být za sebou nemůžeme chtít, abychom zabránili takové ne .

věcné, neplodné opozici, jaká zde vznikla. Vzbudit nedůvěru je strašně lehké, poněvadž ta celá psychologie doby je prosycena nedůvěrou ke všemu, to je přirozené. Právě proto marxistické uvědomění a jeho teoretické propracování nás od toho za

chrání. Mluvit o revoluci a neumět se na ni připravovat, to ne ní žádné umění; jaké propozice jste udělali v organizaci pro nepředvídané okolnosti, které nás mohou zaskočit? Jaké poky ny jste dali, jak se mají soudruzi chovat, kdyby např. přišla mobilizace a vypukla válka ? Ovšem nedá se to dělat, jak si to představoval soudruh Jílek, když mluvil v Moskvě o tom, že neděláme nic v armádě.

Ještě jedna věc mi leží na srdci. To je stanovisko našich sou druhů k mládeži. Naše mládež je samé biografy a tančírny, zkrátka vše jiné než strana. Jak naše dívčí mládež, tak i chla. pecká musí být chráněna od toho, co kapitalismus mezi ni

vrhá. Kapitalisté dobře vědí, že chytit mládež znamená chytit několik desetiletí. Tím bych byla hotova. ( Potlesk. ) Místopředseda Zorn: Dále má slovo soudruh Rejlek. Soudruh Rejlek ( Tábor ) : Vážený sjezde ! Soudruzi a sou družky ! Z referátu soudruha Zápotockého seznali jsme, že máme organizováno 132 000 platících členů. Zpráva tato jistě překvapila, ale kdo zná poměry na venkově v nynější hospo

dářské krizi, nebude se divit, že členů platících ubylo, a ze jména v době, kdy řady našich příslušníků, kteří se přihlásili do strany sociálně demokratické, chovají se pasívně a nemají důvěry.

Ubytek dá se lehce vysvětlit. Je pozoruhodné, že právě v těch krajích, kde působili členové z opozice, jeví se mezery největší. ( Hlas: To není pravda !)

Nemáme tolik času, abychom se zabývali tou opozicí a je nutno, aby už jednou tato věc byla likvidována . Stalo se u nás v Táboře, že prezident, když se vracel do

vlasti, pokládal za nutno prohlásit, že »Tábor je náš programa a v r. 1922, při výročí pětistého trvání Tábora, to opakoval. My jsme čekali, kdy bude vládou naší republiky tento program prováděn, ale nemohli jsme se dočkat těchto činů, neboť toto 1 V Rudém právu, 4. 2. 1923, č. 28, str . 5, jsou v textu následující doplňky: Nesmí se zapomínat, že žijeme ve vážné době, která na nás klade" těžké úkoly. 155

heslo bylo jen na papíře ; až v poslední době jsme se dočkali 1 toho, že nám poslali kata Wohlschlägera .

Několik slov k opozici. U nás v Táboře neměla opozice půdy ani před říšskou konferencí, ani po ní. Vycházíme z následu jícího stanoviska : Kdo chce se věnovat drobné práci, nemá na věci osobního rázu času. Soudruh Vajtauer tvrdil v Moskvě, že

opozice má v kraji více než polovinu členstva. To není pravda. Dále tvrdil soudruh Vajtauer, že soudruh Šmeral sleduje aspi race ministerské politiky. Pokládám za nutné říci věc, týka

jící se osoby Šmeralovy. V r. 1920 po volbách do Národního shromáždění jel jsem s dr. Wintrem, bývalým ministrem so ciální péče, vlakem do Obrataně. Mezi jiným tázal jsem se dr.

Wintra, jak se strana zařídí v důsledku vítězství, kterého jsme v dubnu po volbách dosáhli. Tu mi dr. Winter řekl : »Jde se opět do koalice. Tusar bude ministrem a Šmerala voláme z Mo skvy, má převzít ministerské křeslo.« Čekali jsme, jak se soudruh Šmeral zachová k této věci. A nepotřebuji vykládat, že soudruh Šmeral, když se vrátil, k výkonnému výboru vůbec nešel a první jeho cesta byla na

Kladno. Myslím, že by soudruh Šmeral měl tenkrát příhodnou dobu v sociální demokracii k ministerskému křeslu, kdežto

dnes u nás nikdo nevěří, že by chtěl sledovat takové cíle. Každý takový by byl smeten, at by se jmenoval jakkol1.2 Věnujme se drobné práci, získávejme lidi do našich organi zací, zejména s námi sympatizující. Když to budeme poctivě

konat, podaří se nám vytvořit pevnou hráz proti nepřátelům. K tomu je třeba dobré a pevné vůle a pevného vedení. A tomuto vedení musíme věnovat bezpodmínečně důvěru. Místopředseda Zorn: Soudruh Merta má slovo.

Soudruh poslanec Merta: Vážený sjezde ! Ctěné soudružky a soudruzi ! Včera bylo podáno šest zpráv. Debata, která se o těchto zprávách vedla, zabývala se většinou posledními událostmi ve straně.3 Soudruh Houser domníval se, že sjezd nebude se těmito záležitostmi vůbec zabývat proto, že po rozhodnutí sjezdu

v Moskvě zůstává tato záležitost odbytou epizodou. Ve zprávě 1 Místo něho přišla vláda s katem Wohlschlägerem , která připravovala další perzekuci. Proti tomu musíme právě drobnou prací čelit. Rudé právo, 4. 2. 1923 , č. 28, str . 5.

2 Vytýká-li se výkonnému výboru ministerialismus, vyvrací to již tato vzpomínka, neboť nikdy neměl Šmeral lepšípříležitost stát se ministrem než tenkrát. Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28, str. 5 .

3 Tamtéž str. 5, následuje text : Domnívám se, že usnesením IV. sjezdu je celá záležitost odbyta. Soudruh Šmeral přednesl podrobný referát ze sjez du v Moskvě a náš sjezd dnes definitivně pokládá otázku opozice za vyře šenou. Ze zpráv soudruhů z různých krajů i ze Slovenska vysvítá, že ko nečně opozice nějakého zvláštního rozrušení ve straně nezpůsobila. 156

tajemníka soudruha Zápotockého je také tato záležitost kriti zována a zaujato k ní určité stanovisko. Soudruh Šmeral z pro tokolů sjezdových z Moskvy přednesl sjezdu jen některé partie a domnívám se, že správně, aby bylo na všecky strany jasno,

a že sjezd je také přesvědčen o tom, že tyto dokumenty, které zde byly otevřeně předneseny, budou stačit.

Na některých místech projevila se neinformovanost a snad také roztrpčenost .

To vše záleží na pohotovosti a, řekl bych, na vyspělosti sou druhů v tom kterém kraji nebo okresu. A já bych mohl říci po dle včerejší zprávy , že v kraji XV., XVI., XVIII., XIX. a současně,

jak bylo uvedeno soudruhem Verčíkem, i na Slovensku nebylo žádného zvláštního rozrušení.

Sjezd má nyní možnost vzít definitivně zprávu také doma na vědomí, a tím bude celá záležitost zajisté odbyta. Ale ve zprávě soudruha tajemníka Zápotockého je celá řada stížností na ne

konání povinností a řada námětů pro všecky složky strany, jak si majídále v organizační práci počínat. Je zde třeba vyzvednout tu drobnou mravenčí práci oněch soudruhů a soudružek, kteří se podvolili a provádějí práci de sítkářů a desítkářek. A kdyby všude, kde máme místní organi zace, byli již desítkáři a konali svou povinnost také ostatní soudruzi, kteří stojí v popředí, neměli by času na neplodnou práci ve straně.

Soudruh Polák si stěžoval, že neslyšel ani od soudruha Zápotockého, ani od soudruha Šmerala , co se má dále dít, co je s nezaměstnanými, jaká je politická situace atd. Řekl bych soudruhu Polákovi jako tajemníku kraje, že v jejich kraji je tolik práce, že by na to nestačil celý aparát, který tam mají. My máme zejména v takovém středisku, jako je Prostějov, přes 5000 nezaměstnaných ať z kovodělných závodů, nebo jiných

oborů, nehledě k Přerovsku a Kojetínsku. A nelze říci, že by nebylo povinností krajského výkonného výboru, tajemníka kraje a ostatních soudruhů , aby se o ty nezaměstnané starali

a vytvořili výbor nezaměstnaných, a myslet, že si to má udělat Rudá odborová internacionála nebo někdo jiný. Ty věci musejí se provádět v samém místě. A nyní jsou záležitosti politické.) Právě v sousedství se jim

vynořil »generální štáb« fašistů. Hned tedy mají velkou práci. Soudruzi z tohoto kraje mají, myslím, 4 delegáty. Zde se uka zuje na to, že ten kraj mohl by mít 10 i více delegátů. A tu sám soudruh Polák jako tajemník se poráží, táže-li se, jak tu práci provádět. Také se ví, že letos budou volby do obcí a každá 1 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 5, je vložena věta : Chce-li však prostějovský kraj zabývat se politikou, ukáži mu , že hned vedle něho

utvořil se „ generální štáb“ fašistů. 157

místní organizace má povinnost y tom kraji, aby vykonala tu předchozípráci, která je nutna pro volby. Budou-li volby v po lovině srpna nebo na konci srpna, je lhostejné. Tedy na všech stranách je práce dost.

A teď poslední soudružka mluvila o různých pracích ve stra ně a celá řada soudruhů volá po silné ruce komunistické. Vá

žený sjezde ! Bude na tomto sjezdu, aby opravdu zvolil takový výkonný výbor, který by železnou ruku měl a dovedl ve všech

krajích v každém ohledu – at ať se to týče disciplíny, nebo vy -

rázně si počínat. Docela správně bylo řečeno, že od místní organizace je nut no dělat pořádek, aby každý měsíc ve všech korporacích stra

bírání osob

-

ny zaujato bylo stanovisko. Já doporučuji, aby sjezd usnesl se na následujícím :

»Sjezd bere přednesené zprávy na vědomí, uděluje výkon nému výboru a kontrolní komisi za jejich činnost v uplynulém období absolutorium a stanovisko delegace na mezinárodním kongresu schvaluje. «

Místopředseda Zorn: Prosím, aby němečtí soudruzi šli po de batě do vedlejší místnosti, aby mohli vyslechnout referát sou druha Kreibicha.1 Dále má slovo soudruh Junek. Soudruh Junek ( Hradec Králové ) : Soudruzi a soudružky !

Otázka, ke které jsem si vyžádal slovo, byla určitým způsobem vnesena sem soudruhem Herinkem. Je to otázka kontroly. Ne

mám na zřeteli výtky, naopak budoucnost a vyvarování se chyb. Mám za to, že v uplynulé době chyby tu byly. Na ustavu jícím sjezdu našem podle organizačního řádu byla zvolena

kontrolní komise strany. O této komisi praví organizační řád toto ( cituje ustanovení o kontrolní komisi ) .

Soudružky a soudruzi ! Kontrolní komise byla na posledním sjezdu zvolena. Ale konstatuji z tohoto místa, že tato kontrolní komise nesešla se ještě ve svém celku k jediné plenární schůzi, na které by promluvila o stávajících poměrech ve stra

ně, o podnicích, které podléhají její revizi, a aby se usnesla na tom, co referent této komise má vám jako sjezdu sdělit. Soudruh Tausik zde mluvil včera jménem této kontrolní ko

mise, ale já tvrdím, že jménem jejím nemohl mluvit, poněvadž se tato komise dosud nesešla . Narychlo včera poprvé se hnal od poslední schůze 6 soudruhů této komise dohromady, 1 V Rudém právu, 4. 2. 1923, č. 28, str. 5, je připojena věcná poznámka že českým soudruhům bude přednášet v tuto dobu svůj referát soudruh Burian .

: V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 5–6, má referát několik do plňků nebo odlišných formulací:

...

poněvadž se tato komise dosud nesešla ,

aby pojednala o pokladní situaci strany a aby z toho vyvodila důsledky a v tom směru se usnesla . 158

něco si mezi sebou řekli a pak tu podal zprávu.1 Bylo chy. bou, že otázce hospodářské a finanční nebylo věnováno tolik péče. Kontrolní komise měla mít svého předsedu, pravidelné schůze, měly být prováděny revize, ale to všecko se nestalo. Ta to práce od výkonného výboru vykonána být mohla.2

Máme zde kraje, které konají svou povinnost, naproti kra jům , které ji nekonají. Tak Hradec Králové vykonal velikou svou povinnost v otázce právnické k obžalovaným soudruhům. 15 000 Kč věnováno bylo v dobách perzekuce z vězeňského fon: du. My jsme se zde nedovolávali strany, aby nám platila na právní ochranu. Na jakém podkladě nekonali někteří soudruzi svou povinnost ?

Dále je zde příklad, o který zavadila soudružka z Moravské Ostravy a soudruh Herink. Je to případ mladoboleslavský, zci zení dělnických peněz. Myslím, že tu bylo hodně zanedbáno, že zde nebylo přísného orgánu, který měl provést revizi. Soudruh Zápotocký řekl, že tu bylo tolik odvahy ve výkonném výboru ,

že vyloučil i senátora pro zpronevěru dělnických peněz, ale i to se stalo pozdě. Tím, že kontrolní komise nebyla vyvolána v život a revize vlekly se hodně dlouho, vyvolány byly nezdravé poměry.

Příště to tak nemůže být. Sjezd musí dát příkaz v tom ohle du výkonnému výboru strany a ten musí ustavit tuto kontrolni komisi, která musí být samostatná.

Postrádám zde zprávu zástupce nakladatelství strany sou druha Rejmana po stránce hospodářské. Vyžádal jsem si na soudruhu Tausikovi, a ten mi slíbil, že ještě dnes bude kontrol ní komise v celém svém plánu svolána a že se usnese na poky nech výkonného výboru a že udělá, co se dá ještě udělat.

Otázku opozice považuji za vyřízenu IV. sjezdem internacio nály. Ohledně soudruha Smerala očekával jsem, že bude

promluveno o tom, co vedlo ruské soudruhy k zavedení nové ekonomické politiky. To je vážná věc, které měla být věnována pozornost.

Debatě vytýkám, že se málo zabývá náměty naší příští čin. nosti, a prosím, aby v debatě k příštím referátům nebylo na to zapomínáno. Nynější doba vyžaduje, aby předem bylo hodně o těchto otázkách uvažováno.

Místopředseda Zorn: Slovo má soudružka Koštálová. Soudružka Košťáková ( Pardubice ) : Vážení soudruzi a sou družky! Sešli jsme se k prvnímu komunistickému sjezdu, aby · Zprávu sestavil neúplně, ač této otázce mělo být věnováno mnohem více péče. Kontrolní komise měla fungovat pravidelně. Rudé právo, 4. 2. 1923. 2 Ale to se nedělo . Tamtéž . 8

: V Rudém právu, 4. 2. 1923, č. 28, str. 6, je formulace o referátu B. Šme rala poněkud zvýrazněna: Čekal jsem sice od Šmerala referát úplnější... 159

chom si zde pohovořili upřímně ze srdce, jak se to na pravého komunistu a komunistku patří. My, delegáti z venkova, známe

nejlépe stav našeho hnutí na venkově a podle toho soudíme, jak to v tom nebo onom kraji vypadá, jaká je nálada našeho členstva.

U nás ve IV. kraji je nálada členstva taková, jak tu byla sou druhem Polákem z Prostějova vylíčena. Když přijdeme do rol

nických rodin a ptáme se po vedení, odpovědí nám : »Milá sou družko, kdybys věděla, jak naše srdce znovu krvácí. My už té přetvářky a toho bahna, které jsme zažili ve staré straně so ciálně demokratické, nechceme se více dočkat a nyní sleduje

me a čteme se zájmem náš tisk ; ačkoliv naše prostředky nám málo dovolí, abychom to mohli číst, přece jen si to koupíme a všecko sledujeme. Jejich odpověd je taková, že nejsou sro

zuměni s tím postupem, jaký až dosud v naší straně je. U nás se všeobecně volá po jednotné dělnické frontě.

Na venkově přijdeme mezi strany všech směrů. Je veřejná schůze, chceme zde propagovat otázku jednotné fronty a tam se nám poukazuje na to : Jak vy, komunisté, chcete propagovat otázku jednotné fronty, když vaše vedení je na pokraji zbah nění? My nejsme proti jednotné frontě , ale tak, jak si to před

stavují jednotliví soudruzi, nemůžeme na tom trvat. Jednotná fronta s dělníky ano, ale jednotná fronta s jejími vůdci nemů že být !

Na naše schůze přijdou nejen dělníci všech směrů socialis tických stran, ale i vůdcové. Když přijde k debatě, narazí oba směry na sebe, a tak místo co by se jednotná fronta budovala , podkopává se. Voláme po dělnické vládě, ale s takovou dělnickou vládou,

jak by si ji jednotliví soudruzi představovali, nemůžeme sou hlasit. My si ji představujeme jinak. Je zde otázka opozice

a mluvilo se mnoho o ní, ale ještě nikdo se nevyslovil správně. Když chceme něco posuzovat, musíme slyšet oba směry, a to si také přejí soudruzi v našem kraji. My jsme slyšeli při

všelijakých poradách pouze jeden směr.1 Přijeli soudruzi když už to slovo padlo ze směru umírněného, a když jsme poukazovali na to, proč nepřijel opoziční řečník, bylo nám řečeno, že toho nemusíme slyšet, že si můžeme úsudek udělat jen z toho, když mluví jedna strana.

Přejeme si, aby bylo také dáno slovo soudruhům ze strany opozice. ( Výkřik: Mají se hlásit !! Vážení soudruzi ! Dávám vám na srdce, zejména poctivým dělnicím, abyste nejen v Praze, ale i doma respektovali pro 1 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28 , str. 6, je vložena věta : Proti tomu

musíme protestovat, protože nejde kritizovat jen fráze, ale podat důkazy. A ty žádáme od obou stran. 160

gram komunistický, sledovali to, co si přeje strana opoziční, a strana umírněného směru. My nejsme pro rozbíjení strany, nýbrž pro zachování jednotné strany, ale chceme vedení správné. Místopředseda Zorn: Kontrolní komise se sejde hned v malé místnosti vedle sálu. Jako poslední řečník má slovo soudruh Michal.

Soudruh Michal: Soudruzi a soudružky ! Vedla-li se ke zprávám jednotlivých soudruhů tak dlouhá diskuse, postrádám ve všech těch vývodech zmínku o otázce mládeže v takové

míře, jak by tomu mělo být. Je třeba na dnešním Prvním řád ném sjezdu strany uvědomit si nejen nedostatky komunistické strany, nýbrž celého komunistického hnutí v Českosloven sku . Je třeba , aby všecky její složky řádně pracovaly. O tom svědčí 4. bod denního pořádku, kde o všech těch otázkách má se mluvit.

Mluvilo se o silné ruce. K tomu není třeba diktátora, nýbrž plnění všech mezinárodních směrnic do posledního písmenka. Ukáži, že tyto mezinárodní směrnice nebyly vždy tak plněny, jak bylo třeba v zájmu celého hnutí. Vezměme si otázku

mládeže, jak se vyvíjela od ustavení Svazu mládeže. Hned po ustavení se svazu předány byly nejlepší síly straně a následek toho byl, že uvnitř svazu rostla těžká krize. A byli to soudruzi ze strany, kteří neměli pochopení pro práci mládeže a práci tu brzdili.2

Přišel druhý sjezd Svazu mládeže. Byly dány nové úkoly sva zu, ale vidíme znovu po tomto sjezdu až do rozpuštění, že stra

na nenašla pochopení pro mládež. Uvádím např. druzi mohou přečíst ve zprávě

-

a to si sou

co IV. kongres Komunistické

internacionály potvrdil a řekl jasně : » Komunistická mládež tvoří samostatnou složku . «

A k tomu se vynoří ve zprávě II. kraje ( Kladno ) věta :

»Máme zkušenost, že sekce mládeže podléhající přímo organi zacím a za kontroly politických organizací pro hnutí jsou zdravější. «

V tom je přímo tendence likvidovat organizaci mládeže !

Poukazuji, jak na říšské konferenci v Praze r. 1921 vypadaly zprávy z jednotlivých krajů. Tam bylo řečeno, že za působení 1 V Rudém právu , 4. 2. 1923, č. 28, str. 6, je navíc věta: Hlavně pokud se týče mládeže, byly v práci strany mezery. Od ustavení Svazu mládeže jevíse v poměru strany kmládeži četné chyby a nesprávnosti. • To není snad pouze při ústředním vedení, ale toto neporozumění je bohužel všeobecné. Nebudu poukazovat na jednotlivé takové případy proti organizaci mládeže. Konají se jí překážky v tisku , v článcích se škrtá i přes

rezoluci IV. sjezdu Komunistické internacionály, že mládež má být usilovně podporována. Tamtéž. 161

soudruha Hessa na Ostravsku byla rozpuštěna celá řada orga nizací mládeže.

Pokud se týče poměru ke straně, nebyly ze strany mládeže

činěny žádné pokusy proti straně, nýbrž vždy byla zde snaha spolupracovat. Já jsem napsal článek, ve kterém byla škrtnuta určitá místa, která se vyslovují kriticky o vzájemném poměru. Byl to soudruh Vorel, který souhlasil se škrtnutím. Tam jsem

psal, že je třeba říci na sjezdu , aby poměr byl upraven za každou cenu. Tedy soudruzi to nemíní s tou kritikou tak vážně

a neleží jim na srdci zdravé upravení tohoto poměru. I jinak jsou činěny překážky, přestože v rezoluci IV. sjezdu Komunistické internacionály bylo stanoveno, že mládež má být

usilovně podporována. Provolání Komunistické

internacio

nály nejsou uveřejňována. I to musí být, i kdyby soudruzi ne

měli tolik místa, kolik by pro své věci potřebovali. Podle mezinárodních usnesení náleží práce mezi dětmi pod vrchní vedení mládeže, poněvadž tato vyrostla z dětských let

a ví nejlépe, co děti potřebují. A přece bylo odepřeno vy dávání dětského časopisu. Jisto je, že dnešní sjezd musí na hlédnout, že otázka mládeže je životní otázkou naší strany, že

to není jen otázka určité organizace, nýbrž že z mládeže vy růstají jiní lidé, kterých soudruh Zápotocký postrádal v orga nizacích.

Chtěl jsem se ještě zmínit o opozici. Zde byla každým řečníkem činěna zmínka o opozici. Komunistická mládež stojí jednotně za usnesením IV. sjezdu Komunistické internacionály. To je naše nejvyšší instance. Proto zde neměla být žádná dis kuse, jednala -li opozice správně či ne.2

Místopředseda Zorn: Řečnická listina je vyčerpána. Došel nám telegram od německé komunistické strany.

Soudruh Kohn ( čte ): Sjezdové práce naší vlastní strany za držely odjezd našeho zástupce k Vašemu sjezdu. Náš sjezd za

ujal po závažných poradách stanovisko k politickým a taktic 1 V Rudém právu, 4. 2. 1923, č. 28, str. 6, je v textu navíc věta : Ale u nás je nám v této práci brzděno.

Ve Vorwärtsu, 4. 2. 1923, č. 29, str. 2, byl projev otištěn jen ve zkráceném znění. Podrobněji než v Rudém právu nebo Protokolu však zde byla publi kována pasáž, popisujícípostoje německých komunistů k mládeži:Jak jsem již řekl, otázce mládeže byla až do úředního rozpuštění ve straně věnována

malá pozornost. V Liberci o něco více, v českých a slovenských krajích

však velmi málo. Přes usnesení internacionály je např. v kraji Kladno patrná snaha, aby byla mládež jako samostatná organizace rozpuštěna

a připojena ke straně. Jediná Vorwärts přináší samostatnou přílohu pro mládež, dokonce i centrální orgán strany mívá jenom zřídka rubriku pro

mládež. Je nezbytné, aby mládeži zůstala možnost pracovat. Dokonce ani tehdy, když byl náš svaz rozpuštěn, nevyvinul poslanecký klub dostatečnou aktivitu .

162

kým otázkám a přijal usnesení, která posílí bojovnou sílu německé strany. Jsou to otázky jednotné fronty a dělnické vlády, které i vás budou zaměstnávat a které byly po důkladné

debatě propracovány ve směrnicích. Sjezd Komunistické stra ny Německa přijal jasná usnesení. Doufáme, že i Váš sjezd uči ní totéž. V tomto smyslu přejeme vám mnoho zdaru. S bratr

skými pozdravy: Ústředí Komunistické strany Německa. Místopředseda Zorn: Slovo má soudruh Zápotocký. Zápotocký: Jsem pověřen jménem referentů, kteří tu podáva

li zprávy, abych přednesl závěrečné slovo. Byl zde vysloven názor a otázka, bylo-li nutno na našem sjezdu projednávat ješ tě záležitost opozice. Ze všeho toho, co zde bylo mluveno a ze všech zjevů v naší straně je vidět, že tuto otázku bylo nutno na

sjezdě projednávat. Je nemožností, aby když touto otázkou by ly rozrušeny celé naše organizace, když zaměstnávala celé řa dy neděl soudruhy a soudružky a rozšiřovány byly různé pode zřívky, výtky a kritiky, které ukázaly, že nemají naprosto žádného oprávnění a živého podkladu, a když v novinách proti těmto šířeným nepravdám vystoupit bylo nemožno, abychom přišli na sjezd a na našem sjezdu o všech věcech nemluvili, ne podali vysvětlení a proti šíření nepravdivých zpráv se neohra dili. Je tu celá řada věcí, které nasvědčují tomu a tu pouka -

zuji na zjevy, které se vyskytly v debatě – že je potřebí, aby strana naše otázkou opozice se zabývala, aby na jednotlivé soudruhy a jejich jednání bylo patřičně hleděno a aby se na

hlédlo, že je opravdu nejvýš zapotřebí zamezit, aby to, co bylo v naší straně před nedávnem, se neopakovalo. Starost o život v našich organizacích toho vyžaduje, neboť jednotliví soudruzi, kteří mluvili, vzbudili domnění, že se nevzdali této činnosti, a jsou obavy, že když strana bude stát v kritické situaci, jsou ochotni proti ní určitou ránu vést. V naší straně se ukazuje, že

vystoupením soudruhů z opozice byl podlomen smysl pro orga nizační disciplínu a zachovávání usnesení. Ale bez podrobo

vání se většině není myslitelna žádná strana. Není myslitelno, že by mohla existovat bojovná armáda, která by řekla : » Každý voják si bude dělat, co chce, bude pracovat a bojovat podle vlastního rozumu, nemusí se podrobovat vedení a usnesení. Každý bude si hledět vlastní cesty a metody, jak to sám uzná

vá za nejlepší.« Taková strana musí každou bitvu prohrát, zby tečně vodit své příslušníky do bojů, zápasů a útoků, poněvadž všechna energie, kterou mnozí obětaví příslušníci vyčerpají, padne zde naprosto nadarmo. Uvedu jen jeden příklad z po slední právě doby o tom, jak se u nás naprosto laxně dívají

soudruzi na usnesení, směrnice a zásady strany: V poslední době, před nedávnem, vydal širší výkonný výbor směrnice o práci v družstevních organizacích. Tyto směrnice

vyšly, byly uveřejněny v časopisech, byly zaslány exekutivě in 163

ternacionály do Moskvy, která je předala Družstevní sekci KI , odkud nám bylo sděleno, že tyto směrnice byly uznány za na prosto správné a učiněno usnesení přeložit je do všech jazyků a rozeslat všem sekcím KI s příkazem, aby při družstevní práci se těmito směrnicemi řídily. Budou také předloženy dnešnímu

sjezdu strany. 15. října konala se družstevní rada, na které by li zúčastněni zástupci všech družstev. Zúčastnila se jí také ce lá řada našich soudruhů-komunistů v družstvech pracujících. Na této družstevní radě bylo učiněno usnesení pro jednotnou

družstevní frontu. Byly určeny směrnice, podle nichž se má v družstvech postupovat. Byly podepsány všemi družstevními

pracovníky. Pro tyto směrnice hlasoval a podepsal je také sou druh Šturc, jako předseda konzumního spolku Včela v Praze. Jeho jméno je v Družstevníku, v listech i v letácích uvedeno.

Když výkonný výbor vydal své směrnice, které v otázce vzájemné naprosté tolerance v konzumech a družstvech se kryjí s tímto prohlášením družstevní rady, Šturc prohlásil, že on ty směrnice družstevní, které vydal výkonný výbor, neuzná

vá. Šturc: Kde ? Zápotocký : Soudruhu Hovorkovi ve správní ra

dě. Šturc: Pak to prohlašuji za lež ! Zápotocký : Soudruh Šturc prohlásil , že směrnice neuznává, ale bude se jimi řídit. Ale ne

ní taktickým, že právě delegáti ústředního pražského konzumu

nyní prohlásili, a Šturc tam byl přítomen a dával za pravdu, že nebudou se řídit těmi směrnicemi, které výkonný výbor vy

dal a usnesli se zahájit naprosto jinaky postup. Odůvodňuje se to tím, že také sociální demokracie zahajuje jiný postup

v družstevních otázkách. To je pravda. Sociální demokracii, jak vidět, jedná se dnes přímo, tak jako se ji jednalo o rozbití odborového hnutí, také o rozbití družstevního hnutí. Jim se jedná o to, rozbít všechno, o co by se dělná třída ve svém zápase mohla opírat. Ale je otázka, máme-li sociální demokra

cii na této cestě následovat. Jestli my se máme na tuto cestu nechat svádět a dělat to, co dělají sociální demokraté. Jestli se dáme svést touto taktikou zášti a zaujatosti, pak musíme

všechny své zápasy a boje prohrát, poněvadž pak nedokážeme dělné třídě a masám, že jsme něco lepšího než sociální demo kraté, že dovedeme zachovávat to, co prohlašujeme, a že nám

běží o jednotu těch institucí a opor, které dělnické hnutí v da ném případě pro svůj zápas a boj může využít. Jestliže sociální demokracie porušuje usnesení, nedbá menšin našich a v kon

zumech znásilňuje je a přímo hledí vyprovokovat rozbití, my toto jednání můžeme přibíjet na pranýř, ale nesmí to být pro nás pobídkou, abychom dělali totéž, co dělají sociální demo kraté. Pak ocitáme se v pozici jako nacionalisté, kteří za Ra kouska stěžovali si na útlak a byli pro rovnoprávnost a nyní

po převratě znásilňují jiné národní menšiny, jako dříve byli znásilňováni. Komunistická strana říká: My jsme pro rovno 164

právnost národnostní a vedeme boj proti znásilňování menšin. My na poli družstevního hnutí vytyčili jsme otázku zásadní

jednotnosti. Také ruské konzumní spolky jsou jednotné, nepři jímají jen komunisty, přijímají za členy také menševiky, esery

a dávají jim v družstevním hnutí zastoupení, poněvadž říkají: Celou dělnickou třídu je potřebí v družstvech zorganizovat. A na to je potřebí upozornit a prohlásit přímo, že ten postup, který zahajují soudruzi delegáti z pražského konzumního spol ku , nekryje se s postupem strany a internacionály, protože komplikuje otázku boje o družstevní organizace, který strana vede .

Přejdu nyní k jednotlivým výtkám, které byly činěny k poda ným zprávám. Výtky soudruha Poláka z Prostějova. K těm uvádím, po něvadž padly z galerie a ze strany soudruhů, kteří stojí za opozicí poznámky, když mluvil Polák a když se ozval protest, že sekretáři umlčují dělníka, že Polák je sekretářem a sedí tu

jako sekretář prostějovského kraje. Upozorňuji, že Polák dobře ví, že nemá práva na sjezdu mluvit, není tu jako plnoprávný

delegát, je jen hostem. Polák je si také vědom toho, že má to v jednacím řádě vytčeno a označeno barvou své legitimace, přesto nedovedl se zachovat jako všichni jiní delegáti, kteří jsou tu hosty, aby dotázal se sjezdu a aby na tolik sjezd re spektoval, jestli sjezd je ochoten vyslechnout ho a jestli mu se souhlasem sjezdu bude uděleno slovo. Soudruh Polák přes tatɔ usnesení jde k dennímu pořádku, dělá jen, co za dobré uznává

bez ohledu, stanoví-li sjezd jednací řád, jestli pro jednání naše platí nějaké směrnice. A jak si počínal soudruh Polák na sjez.

du, to je charakteristické pro celé jednání a počínání tam, kde myslím, že pracuje ve prospěch strany. Soudruh Polák vytýkal přerušení styků výkonnému výboru oproti výkonnému výboru

prostějovského kraje. Jak k tomu došlo ? Když prostějovský výkonný výbor prohlásil, že se nepodrobuje usnesením říšské konference a výkonného výboru strany. Co v takovém případě

má výkonný výbor dělat, když prohlásí některá organizace: »Co je nám do vašeho usnesení, my máme svůj názor. « ( Hlas : Vyhodit! ) Výkonný výbor udělal to nejmenší a prohlásil— » Pře

rušujeme styky po tak dlouho, pokud se usnesení strany nebu dete podrobovat.« Výkonný výbor prostějovského kraje přešel

přesto k dennímu pořádku. A když ocitl se ve finančních ne snázích, to mu nebránilo, aby nepřišli soudruzi a neřekli: » My jsme ve finančních nesnázích a vy nám musíte dát peníze, a když nedáte, budou poškozeni dělníci, kteří jsou nezaměst

naní a kteří nám ve své důvěře peníze půjčili.« Výkonný výbor prostějovského kraje vykonával morální tlak, ale když hrozilo poškození soudruhům dělníkům, výkonný výbor přes přerušení styků s prostějovským krajem podporu dal a udělil. Tak si 165

počínal výkonný výbor proti prostějovskému kraji. My jsme se nenechali strhnout k žádné záštiplné politice, která by nebrala

ohled na kritickou situaci, ve které se jednotlivé kraje ocitly. Soudruh Polák měl odvahu vytýkat pokles členstva politických organizací a chtěl dovozovat z toho nějakou vinu výkonného výboru. Přijímám rád kritiku, ale kdo chce kritizovat, musí mít k této kritice morální oporu. Kdyby to vytýkali soudruzi z kra jů, kteréž splnily naprosto svou povinnost a správně odváděly

příspěvky, přijal bych to ; ale když tak činí zástupce pro stějovského kraje, je třeba konstatovat, že prostějovský kraj výkonnému výboru strany nezaplatil ani haléře. Takhle vypa dá činnost kraje, který chce provádět kritiku a nám dávat pří

klad, jak se má v komunistické straně pracovat, abychom se dodělali splnění svých cílů. Uznávám celou řadu nedostatků, ale když prostějovský kraj pošle výkonnému výboru žádost,

aby okamžitě bylo zavedeno spojení mezi jednotlivými kraji a aby všechny kraje navzájem podávaly si zprávy o situaci,

aby si navzájem čtrnáctidenně vyměňovaly zprávy o činnosti, aby naše organizace šly rychleji kupředu, já bych vzal tento

návrh vážně a přemýšlel bych o tom, je-li možno tento návrh prakticky provést, ale musil bych předem vědět, že ten návrh

je vážně myšlen ; ale když ho podává kraj, který za celou dobu své existence neposílá měsíční zprávy výkonnému výboru, kraj, jehož sekretář neuznává za vhodno poslat ke sjezdu stra ny výroční zprávu o činnosti, je možno takové návrhy brát vážně ? Za celý rok se soudruzi nedostanou k tomu, aby poslali výkazy o své činnosti, a nemají ani tolik času, aby sdělili

zprávu ke sjezdu, a nyní vážně pomýšlejí na to, aby každých 14 dní podávali zprávu celé republice a aby jim každých 14 dní

ostatní kraje zprávy posílaly. Tyto věci vypadají směšně a ne vím, možno-li takové soudruhy brát vážně. Soudruh Polák vy týkal referátu Neuratha, že nemluvil o vážnosti situace nyněj ší. Kdyby byl sledoval referát, byl by se přesvědčil, že na několika místech soudruh Neurath upozornil na vážnost situa ce. Jestliže poukazoval soudruh Polák na to, že se nemluvilo o dělnické vládě, musí vědět, že tato věc je dána jako samo statný bod na pořádek dnešního sjezdu a bude o ní referováno,

poněvadž jsou stanoveny k tomu samostatné referáty. Kritika takového druhu, jako kritika Polá va , pozbývá pak veškeréhu významu.

Soudruh Junek ze Žižkova uváděl výtky, týkající se přijetí tajemníka poslaneckého klubu. Loajálně přiznávám , že ty výt

ky mají do určité míry své oprávnění. S přijetím tajemníka po. slaneckého klubu měl výkonný výbor těžkosti. Řeklo se, že po třebují právníka, který by vedl jejich agendu, poněvadž při . cházejí časté stížnosti od organizací a soudruhů. Výkonný výbor vyjednával s několika soudruhy právníky, ale všichni 166

odřekli, poněvadž tu funkci považovali za nevděčnou. Posla necký klub vypsal veřejné ofertní řízení, aby se soudruzi práv

níci hlásili, ale žádný ze soudruhů právníků se nepřihlásil. Po slanecký klub tedy přišel s návrhem , že našel jednoho práv

níka, který by byl schopen být sekretářem poslaneckého klu bu. Celá řada soudruhů doporučovala tohoto žadatele. Soudru zi prohlásili o něm přímo, že ten žadatel není členem strany, že ho znají jako přívržence, který pro nás pracuje, ale že je zaměstnán v ministerstvu sociální péče. Výkonný výbor pro hlásil, že ho nemůže přijmout. Znovu uloženo poslaneckému klubu, aby hledal soudruha právníka. Za několik měsíců vy jednávalo se s několika lidmi, ale ti zase nechtěli tu funkci přijmout. Poslanecký klub znovu žádal, aby byl přijat ten ža datel, který se mezitím přihlásil do politické organizace v Kar líně. Výkonný výbor prohlásil, že je třeba, aby místní organiza

ce v Karlíně tuto věc napřed projednala. Teprve když tato dá k tomu svolení, že k tomu dá svolení výkonný výbor. Potom

důvěrník karlínské organizace Pexa sdělil, že je to vyřízeno. Proto byl Dolanský přijat za sekretáře klubu . Pexa odjel a ukázalo se, že ta věc v karlínské organizaci vyřízena nebyla. Výkonný výbor žádal schůzi důvěrníků a delegoval tam zá stupce poslaneckého klubu, svého zástupce a Dolanského, a pak to bylo vyřízeno.

Loajálně přiznávám , že výbor ocitl se tu v těžké situaci a že já sám s postupem poslaneckého klubu jsem do určité míry nesouhlasil. Fakt je, že všichni soudruzi poslanci a ty strany, které mají s poslaneckým klubem co dělat, prohlašují svorně, že ten soudruh, který byl na to místo přijat, k té své funkci se hodí a že se ukazuje být dobrým soudruhem.

Arci, to je úsudek, který mohu podat dnes. Někdy se může me zklamat v těch nejdlouholetějších soudruzích. Za to nemo

hu brát záruky, ale loajálně vysvětluji, jak ten případ byl. Pokud se týče návrhu na zlevnění Večerníku, výkonný výbor byl by nejradši, kdyby mohl návrhu vyhovět. věc je ztěžována

tím, že naše postavení vzhledem k tomu, že tiskneme v cizí tis kárně, je hodně těžké. Máme tu nevýhodu, že kromě všech ob 3

tíží jiných musíme platit velikou daň z obratu, která ročně činí

několik tisíc korun. Měšťácké deníky tuto daň neplatí, po něvadž mají vlastní tiskárnu, kdežto nám daň z obratu se vy . počítává ze všech účtů, které platí se tiskárně. Tím tisk náš nepoměrně proti druhým časopisům se zdražuje. Soudruh Mihalus pojal naprosto nesprávně referát soudruha

Neuratha, jako by týž chtěl vyvolávat dojem , že se musíme spoléhat ve všem na Rusko. V tom smyslu soudruh Neurath nemluvil . Konstatoval jen, že ruská sovětová republika se vnitř

ně konsoliduje, což je zárukou, že se dělnická vláda v Rusku udrží a že bude do budoucna oporou dělnickému hnutí všech 167

západoevropských států. Ale nechtěl vyvolávat dojem , jako by

chom musili pustit všechno mimo sebe, že nás Rusko vykoupí a Rusko že za nás veškerou práci vykoná.

Soudruh Šmejkal mluvě o Moravské Ostravě, stěžoval si, že

jsem prohlásil, že pro ostravský výkonný výbor se nic nedá. Věci měly se jinak. Mluvili o tom soudruzi Knoflíček a Košac ká, kteří uvedli věci na pravou míru. Ostravské hnutí ocitlo se v těžké a svízelné situaci. Hospodářství a časopisy skončily

schodkem . Já přišel na krajskou konferenci a přednesl jsem řadu opravdových návrhů a opatření, která nutno udělat, aby hnutí samo si finančně stačilo. Proti tomu se ozval odpor a soudruzi říkali : » Povinností výkonného výboru je, aby na

hnutí na Ostravsku dal peníze.« A já jsem řekl: » Soudruzi, jestli takový eminentně průmyslový kraj, jako je Ostravsko, bude se spoléhat na to, že jiné kraje budou výkonnému výboru

odvádět příspěvky a výkonný výbor je bude do Ostravy dávat, vaše naděje se zklamou, nedostanete nic a zahrabete se . Tady

je zapotřebí, abyste vlastními silami hleděli učinit celou řadu opatření, která by vás konsolidovala.« Soudruzi opatření učini li a jdou jim k duhu. Dávají největší naději, že ostravský kraj bude do budoucna soběstačný. Soudruh Wawreczka ukázal na těžkou situaci polské menši

ny. Je pravda, že výkonný výbor pro polskou menšinu mohl hodně málo udělat a že ty výtky jsou oprávněné. Soudruh Houser se rozčiloval nad tím, že bylo jeho jméno zataženo do debaty, když se jednalo o opozici. Tato věc stala

se zúmyslně. Bylo by zbytečno zastírat si, že soudruh Houser vystupoval jako duševní vůdce opozice a bylo by marno, kdyby soudruh Houser to chtěl popírat. Soudruh Houser na schůzi

širšího výkonného výboru v červenci mimo naše nadání po schůzi exekutivy v Moskvě najednou vystoupil ve výkonném výboru, když před zástupcem internacionály měl stanovisko opozice obhájit, a prohlásil: »U nás žádná opozice neexistuje a nevím, jak k tomu přijdu, abych byl nazýván vůdcem opozi ce, když nevím, že tu nějaká konsolidovaná opozice byla.« Toto

prohlášení všeobecně překvapilo, ale soudruzi z opozice, Bolen a druzí, obviňovali výkonný výbor, že se výkonný výbor se sou

druhem Houserem dohodl, jako by výkonný výbor s Houserem udělal nějaké machle, aby toto prohlášení udělal a opozice se zřekl. A obviňovali přímo výkonný výbor, že byl s Houserem smluven. Později ale přišla schůze užšího výkonného výboru

a soudruh Houser učinil prohlášení : »Soudruzi, já prohlašuji, že se s opozicí ztotožňuji a cítím se s ní solidární. « Jestli sou druh Šmeral ve své řeči soudruha Housera přímo označil, bylo

to proto, aby soudruh Houser byl vyprovokován přiznat stano visko, poněvadž v komunistické straně nelze dělat takové techtle -mechtle ( potlesk ) , jak dělá soudruh Houser celý čas, 168

ještě v sociální demokracii. Těmito věcmi, které dělal soudruh Houser, strana trpěla, celá řada poctivých soudruhů připrave

na byla mnohdy proti své vůli do situace, která jim samým je nemilá, a je nutno konstatovat, že ten , kdo všechno to hnutí

vyvolal, v poslední chvíli se dovedl šikovně vyvléknout a ne chat v tom druhé. To je nutno konstatovat na našem sjezdu,

aby nebylo možno do budoucna se vytáčet. Byla tu řada výtek. Soudruh Junek z Hradce Králové vytýkal nedostatky kontroly naší strany. Tyto výtky naprosto podepi

suji. Prohlašuji, že kontrolní aparát náš nebyl v takovém sta vu, aby konal do důsledků povinnost, jak to bylo potřebí. Jen určitá část soudruhů kontrolu tuto a povinnost konala, ale sta lo se velmi často, když sekretariát delegoval soudruhy na kon trolu, že ti soudruzi se tam nedostavili. Nenesu za to odpověd nost, když se říká, že vůbec kontrola nebyla ustavena. Mně se řeklo při nastoupení mojí funkce, že kontrola je ustavena, předsedou že je soudruh Tausik a věci že jsou vyřizovány, a nyní si soudruzi stěžují, že se vůbec nesešli, ani formálně

ustaveni nebyli, že kontroly, které byly, prováděli jednotlivci a někteří opravdu velmi často, z vlastního popudu, jsouce si vědomi, že tuto věc musí vykonávat, jsouce za členy kontroly zvoleni, nebo v jiných případech že konali ji přímo za nařízení výkonného výboru .

Soudruh Junek z Hradce Králové vytýkal soudruhu Šmeralo vi, že nepodal zprávu ohledně jednání kongresu v Moskvě, po kud se to mělo týkat nové ekonomické politiky. Poukazuji na to, že ke zprávě z Moskvy byli dva referenti a že si referát ten rozdělili.

Soudruh Šmeral referoval o otázce, týkající se Českosloven ska, soudruh Neurath referoval ze stanoviska všeobecného. V referátě soudruha Neuratha status o té nové hospodářské po

litice Sovětského Ruska je obsažen. Český referát byl všem soudruhům dodán.

V závěru své řeči dovolil bych si konstatovat, že se mi zdá,

že na našem sjezdu bylo kritiky málo, pokud se jedná o poda ných zprávách. Já, kdybych chtěl kritizovat činnost našeho ústředí, našel bych celou řadu chyb a nedostatků, které náš

ústřední aparát má a s nimiž se nijak netajím, a domnívám se, že neobjevila -li se ta kritika zde ve větší míře, že je to zase

důsledek opozice, která byla u nás vyvolána. Dnes opravdu ce lá řada poctivých soudruhů bojí se kritizovat a zaujmout opo ziční stanovisko i ve věcech, kde je opozice naprosto opráv něna, poněvadž se bojí, aby nebyla ztotožňována s tím způso

bem opozice, který byl u nás vyvolán a který je nepřijatelný. A to je škoda, že dobří pracovníci, kteří by mohli pronést řadu námětů , výtek a upozornění na chyby, které se staly, stáhnou se nazpět jedině z toho důvodu, aby těžkou situaci, ve které se 169

strana momentálně nalézá , neztěžovali. My přece kritiky

a opozice máme zapotřebí. Kritiku a opozici nikdo nesmí chtít potlačovat a umlčovat, ale ta musí být současně spojena s usi lovnou prací. Každý, kdo kritizuje, musí dát v prvé řadě naje

vo, že je k té kritice oprávněn tím, že chce ty nedostatky svojí vlastní prací napravit a odstranit, a teprve když vidí, že jehu

práce na to nestačí, volá k druhým : »Vy také musíte se zúčast nit a pomoci, co já nebo my zde děláme, aby všechny nedostat ky byly odstraněny.« Nemůžeme si zapírat, že stojíme dnes v těžké situaci. Nevíme, co nám přinesou příští dny a jakým způsobem buržoazie bude proti nám postupovat. Že se buržoa zie k útoku chystá, je nepopiratelno, a my musíme počítat se svou obranou. Je nemyslitelno, že bychom k útoku mohli klid ně přihlížet, klidně se nechat zdeptat, rozprášit a zatlačit. Ko munistická strana musí se uchovat za každých okolností

a podmínek, musí si najít vždycky formy, kterými by vyjadřo vala svoji nespokojenost s dnešním soukromokapitalistickým režimem. Ona se nezřekne nikdy konečných cílů. Pro nás dik tatura proletariátu, urvání moci dělnictvem do svých vlast

ních rukou zůstává programovým požadavkem jako dříve, ale nesmíme si zapírat, že dobytí toho požadavku bylo ztíženo, musíme armádu zesílit tak, aby dávala záruky, že konečného

cíle dobudeme. V té době je příliš pohodlné zaujmout pouhé kritické stanovisko a opustit bojovnou frontu . Dnes právě ale z opravdových pracovníků nesmí utíkat žádný, nyní se musí

ukázat, jak kdo se stranou smýšlí, jak kdo chce pracovat a pro stranu přinést oběti . V dobách, kdy příslušníci sami do strany se hrnuli, nebylo žádným uměním být sekretářem , důvěrníkem funkcionářem. To byla lehká práce, když lidé přicházeli a říkali: »Tady nás máte, vemte nás do organizace, chceme být členy, platit příspěvky a pracovat ! « Dnes, kdy je všeobecná po kleslost v masách dělnictva, kdy lidé začínají být otupělí k vlastnímu osudu, dnes ukazuje se pravá tvářnost každého

jednotlivého pracovníka. Je potřebí jít do nové, vysilující práce ! Burcovat každého, nenechat se otrávit chvilkovými neúspěchy. ( Potlesk . ) Mohou snad mnozí zliknavět, ale každy

opravdový pracovník musí si říci: »A kdyby i druzí měli opustit prapor a stranu, já při tom praporu zůstanu, to hnutí je oprávněné, má svůj oprávněný podklad, a kdyby nás deset krát perzekuce rozprášila, komunistické hnutí a Komunistická internacionála nakonec zvítězí.« ( Bouřlivý potlesk. ) Místopředseda Zorn: Přerušuji schůzi na jednu hodinu. ( Konec schůze o 1 hodině 10 minutě odpoledne. )

( Odpolední jednání zahájeno ve 2 hodiny 6 minut. ) Předseda Burian: Soudruzi ! Zahajuji odpolední jednání. Do šel nám telegram od soudruhů jugoslávských. Česky jej není třeba číst, poněvadž byl již uveřejněn v Rudém právu. 170

Sjezdu Komunistické strany Československa! ( Telegram )

Jugoslávský revoluční proletariát pozdravuje hrdinný boj bratrského proletariátu československého proti ofenzívě kapi tálu , proti zákonům proti komunismu, imperialismu a oportu

nismu a přeje nejlepší výsledky práci sjezdové, įsa přesvědčen, že v době nejkratší spojí se veškerý proletariát Československa

ve straně komunistické k boji za konečné vítězství proletářské revoluce. Jugoslávský proletariát, utlačovaný zuřivou reakcí,

podává vám bratrskou ruku ve společném boji za společné cíle. Ať žije Komunistická internacionála ! Za Komunistickou stranu Jugoslávie: Radič Dále došel přípis od soudruhů z Duchcova a okolí. V tomto dopise soudruzi pozdravují náš sjezd a současně žádají, aby v jejich zájmu sjezd postaral se o to, aby v jejich kraji byla prováděna intenzívnější agitace pro komunismus. Stěžují si, že se jim několikráte stalo, že jim řečník nepřijel, a na jiná ještě

nedopatření. Žádají nápravu. Tento přípis bude předán návr hové komisi a při dalším bodu bude o věci jednáno. Dále sem došel návrh komise kontrolní : Návrh rezoluce, kte

rý podává jménem kontrolní komise soudruh Josef Bubník . Podmínkou zdravého organizačního života ve straně je přes

ně vybudovaná hospodářská základna, plnění platebních po vinností všech příslušníků ve smyslu usnesení sjezdových a ve dení finanční správy poctivými a pro svoji funkci dobře způso bilými silami. Pořádek ve svém vlastním táboře je prvním předpokladem úspěchu . Chceme vytvořit nový sociální řád.

Proto musíme mít vlastní orgány, které budou schopny převzít veřejnou administrativu. Naše organizace jsou zárodky sovětů

příštích orgánů veřejnoprávních. Jejich odpovědní činitelé mu sejí být s to, aby převzali vedoucí místa také v budoucím zříze ní hospodářském. Nad všemi podniky strany musí být pravidelně prováděna

přísná kontrola, vyšetřující způsob hospodaření, osobní kvali fikaci a odstraňující nedostatky. Kontrolní komise musí být proto vybavena určitou pravomocí a nadána náležitou technic kou přípravou .

K tomu účelu sjezd strany se usnáší : 1. Kontrolní komise budiž složena z 18 členů, z nichž polovi na musí být zvolena z příslušníků mimopražských. Volí si ze

svého středu předsedu, místopředsedu a zapisovatele. 2. Předseda nebo náměstek jeho podává jménem kontrolní komise zprávu ve schůzích výkonného výboru. 3. Kontrolní komise se schází k plenárním schůzím nej méně dvakrát ročně. Provádí revizi všech složek a podniků strany ( ústředí, nakladatelství, časopisů a krajských sekreta 171

riátů ) nejméně jednou ročně bez předběžného oznámení.

Zprávy revizí dodávají se písemně výkonnému výboru a sou časně příslušnému podniku. 4. Kontrolní komise krajské a místní musí podrobně revido

vat hospodářství svého odboru nejméně jednou měsíčně. Jejich nálezy musejí být potvrzeny nejméně dvěma členy revizní ko mise .

5. Ve všech podnicích strany musí být funkce pokladníka a účetního od sebe oddělena.

6. Za účelem správného hospodaření a jednotného účetnic tví ukládá se výkonnému výboru strany, aby byly po dohodě

kontrolní komise vydány tištěné pokyny a zásady pro všechny podniky a složky strany, které jsou v činnosti jejich pro ně závazny. Za kontrolní komisi :

Josef Bubník, Tausik, Junek, Kovanda, Koutný, Wawreczka, Klus, Preisler, Hovorka, Holanová, Kršiak. Tento návrh bude předán návrhové komisi. Dále došel sem návrh několika soudruhů, žádajících k dennímu pořádku, aby 6. bod denního pořádku o samosprávě byl podán tím způsobem, aby se o něm mohlo ještě jednat za plné prezence a pozorno sti.

Dohodl jsem se s některými z těchto navrhovatelů a je tře ba, aby sjezd o tom věděl. Výkonný výbor této otázce věnoval

již náležitou pozornost, neboť zvolena byla zvláštní komise ko munálních pracovníků, která o tom obšírně pojednala. Sjezd má schválit jen to, co tam bylo usneseno, popřípadě to doplnit nebo zlepšit. Co tito soudruzi žádají, bude provedeno, po něvadž v pondělí bude dosti času po vykonaných volbách, aby se o této věci jednalo a delegáti zůstanou z té příčiny, po 9

něvadž výsledek voleb bude oznámen až po vyřízení tohoto bo du o samosprávě. Z té příčiny není třeba, aby sjezd o tom zvláštním způsobem hlasoval. Ještě jsou tu návrhy, které se týkají denního pořádku, ke

kterému nyní přikročujeme. Soudruh Kreibich i já vypracovali jsme k tomu určité směrnice, ale očekáváme, že teprve debata vynese celou řadu různých poznatků . To, co bude zde v debatě uvedeno, bude současně s našimi tezemi předáno návrhové komisi ke zpracování. Nyní zde máme návrh soudruha Merty, který zní : »Sjezd be

re přednesené zprávy na vědomí, uděluje výkonnému výboru a kontrolní komisi za činnost v uplynulém období absoluto rium a stanovisko delegace na světovém kongresu schvaluje . « O tomto návrhu budeme hlasovat. Kdo souhlasí s tímto návr

hem ? Děkuji. Je někdo proti návrhu ? Nikdo. Návrh se jedno myslně přijímá. 172

Místopředseda Zorn: Nyní půjdeme dál. Uděluji slovo sou druhu Burianovi.

POSTAVENÍ DĚLNICTVA V ČESKOSLOVENSKU, JEDNOTNÁ FRONTA A DĚLNICKÁ VLÁDA Referent poslanec soudruh Burian.1 Ctění soudruzi a soudružky! Chceme-li vystihnout, v jaké hospodářské a politické situaci se dnes nalézá nemajetný pra

cující lid v Československé republice, nedostačuje přehléd nout jen domácí poměry, nýbrž nejprve je nutno věnovat svoji

pozornost celému souhrnu všech mezinárodních poměrů. Jen jejich poznáním dospějeme k pochopení dnešního položení různých tříd v Československu. Musíme se řídit pokynem, který nám dal Lenin ve svém díle o imperialismu, kde praví, že opravdový ráz různých sociálních jevů není vyjádřen projevy

a výklady politiků a státníků, ale že vždy je nutno studovat objektivní postavení nejdůležitějších tříd společenských ve všech státech. Sociální události jsou nesmírně komplikované, a tak lze všechno možné dokázat, vybere -li si politik nebo uče nec jen některé z nich, jen takové, které potřebuje, aby do

kázal libovolné své tvrzení. Toto je obvyklý způsob ve veřej ném životě, operuje se jen s některými skutečnostmi, jiné se

ignorují, falšují, a tak se pak dokazuje oprávněnost názorů nejzvrácenějších, podle libosti nejhumánnějších, fantasticky namlouvajících, že cesta k osvobození je příjemnou aleji růžo

vých keřů, ale také názorů nejzpátečnějších , hlásajících » nut nost« největších zločinů jménem národa, pořádku a obnovy. Proti tomu nás učí Lenin pravidlu: »Pro vylíčení objektivní si tuace nedostačuje vybrat jednotlivé příklady a jednotlivé úda je. Pro provedení bezvadného důkazu je potřebná analýza všech údajů o základech hospodářského života všech zemí světa.« Tímto způsobem těžkým, ale realistickým a svědomi tým , řeší komunisté svůj úkol. Co tvrdíme ? Co je nám dokázat? Tvrzení komunistů zní, že

válkou byla kapitalistická společnost smrtelně zraněna a že všemi svými výrobními poměry a sociálními rozpory nalézá se

ve stavu úplného rozvratu, takže na podkladě kapitalistickém obnova a pořádek jsou nemožny, ale že naopak kapitalistická

společnost zapadá vždy hlouběji do žumpy svého úpadku. Do kázat to nemůžeme pouhým poukazem na hospodářskou krizi v jednom státě. Jako nemáme to pohodlně zařízeno ve svém politickém životě, tak také své názory neodůvodňujeme lehko 1 Kapitola o mezinárodní situaci byla v Rudém právu a dalším stranickém tisku publikována jen ve velmi stručném přehledu. Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28, str. 7–8. 173

myslně. Styděli bychom se za takový povrchní a jen frázovitý způsob argumentací , který je celou a jedinou duševní výzbrojí demokratů, reformistů a nacionalistů. Brázdíme hlouběji. Bez vadný důkaz o rozvratu kapitalismu a tudíž o nezbytnosti ko munismu již v dnešním dějinném období musí se nám zdařit,

jinak bychom neměli pevné půdy pod nohama a pracovali a bojovali bychom bez vyhlídek. I pak jako věrní zastánci děl nické třídy bychom musili být komunisty, neboť komunismus

je jediný oprávněný program proletariátu, ale vítězství komu nismu by bylo pravděpodobno teprve v jiném dějinném období.

Je kapitalismus opravdu v úplném a nezachranitelném roz vratu ? Nejsou zde naopak známky jeho obnovy ? Jak známo, sociální zrádci budují své naděje na tom, že se kapitalismus obnoví. Více ještě : tito divní »socialisté« nedělají ničeho pro

socialismus, ale zato vydatně pomáhají kapitalismu k obnově.

Leč také někteří soudruzi vysvětlovali si tzv. novou politickou linii Komunistické internacionály tím, že podle jejich názorů stala se nutnou z toho důvodu, poněvadž se kapitalismus pře ce jen do jisté míry obnovuje. Vůči tomu nutno s největší

ostrostí vytyčit, že rozpory v lůně kapitalismu nabývají právě po poslední imperialistické válce nebývalé ostrosti a prudkos ti, takže jejich překonání komunismem bude se vždy více jevit naprostou nutností. Plně si to uvědomit je možno jedině na zá

kladě přehledu celého světového stavu kapitalismu. Kapitalismus byl již několikráte ve stavu celkové krize ( ni koliv jen ve stavu krize konjunkturní ) , takže i velicí muži so cialismu doufali v jeho pád. Překonal-li kapitalismus ony dřívější krize své soustavy, stalo se tak již tenkráte jen důsled

kem velikých nových událostí hospodářských, které byly k ob novení kapitalistické soustavy nytny v dobách, kdy síly proti kapitalistické byly ještě velmi slabé. Kapitalismus v Evropě

v dřívějších dobách se např. uhájil velikým vystěhováním ne majetného evropského lidu do Ameriky, jindy zase objevením nových zlatých dolů v Kalifornii, ještě jindy proniknutím do nových odbytišť. Nic takového se dnes nedá čekat. Kapitalis mus oživit nelze ani novým zlatem, ani novými trhy. Vyhlídky

jeho čistě hospodářského rázu jsou jen nepatrné, jsou-li vůbec nějaké .

Je jen jedna myslitelná možnost, jak by se kapitalismus na

nějaký čas mohl poněkud »obnovit« a snad i »zachránit«. Tu však jsme více v říši snů a méně na půdě reálných skutečností.

Kapitalismus musil by se mezinárodně sjednotit, musil by vy tvořit svou světovou hospodářskou organizaci, musil by všech

ny své státní rozpory odstranit a musil by se sdružit v pevný svazek k útisku dělnictva celého světa . Takto by rozháranost

kapitalistická poněkud přestala. Teoreticky je takové uspo řádání světa myslitelné, jsou zde také jisté tendence, které 174

pracují k podobné mezinárodní organizaci , ale ve skutečnosti

vidíme prozatím na naší zeměkouli docela jiný obraz. Taková mezinárodní kapitalistická organizace by předpokládala vítěz ství pacifismu. Krvežíznivý tygr musil by se proměnit v krot kého beránka. Je to možné? Ve všech státech musili by měš táčtí pacifisté zvítězit nad stranou militarismu, nad stranou

reakčního kapitalismu a nad stranou maloměšťáckého šovinis tického nacionalismu. Slaboučké dítě musilo by zvítězit nad si lou kypícími netvory. Všechny prudké nesváry mezi buržoazií různých států musily by přestat. Víme však dobře, jakým ne

duživým tvorem je za kapitalismu demokratismus, jak veliké bolesti utiskovaných nedovede zahojit žádná sociální reforma. Zbavili jsme se iluzí opravdového demokratismu a reformismu

za vlády kapitalismu, nemůžeme tudíž oddat se iluzím pacifis mu. Jsou - li tyto dva staré ismy v tygří jámě jen slabounké, tím větší křehotinkou je pacifismus. Je to jen náměsíční mátoha. Slabounký jeho hlásek nezadrží běsnění kapitalistické bestie.

Rozpory v kapitalistickém světě nejsou nahodilé. Jsou dány výsledkem války a versailleským mírem. Jak hospodářský čini

tel působí na vzájemné poměry států a jak rozvrat kapitalistic kého světa je jimi podmíněn a neodvratně dán, ukazuje dobře rozpor mezi Anglií a Amerikou. V obou státech mluví se stej nou řečí. Amerika má mnoho surovin ( obilí , bavlny, petroleje

atd. ) , Anglie jako průmyslový stát potřebuje suroviny. Podle přírodních poměrů by se tudíž oba tyto státy měly navzájem doplňovat a měly by žít v přátelské shodě. Kapitál však mění i ty nejpřirozenější poměry. Před válkou Amerika vyráběla a vyvážela hlavně potraviny a suroviny, za války průmysl americký zesílil a nalezl své odbytiště ve východní Asii a v Jižní Americe. Amerika stala se konkurentem Anglii i ji

ným státům. Uvažme : na počátku minulého století proti kapi talistické Anglii stála jediná, slabě kapitalistická Francie,

a přece z toho vyrostly veliké války proti Napoleonovi ; v r. 1914 z ostře konkurenčních poměrů mezi Anglií a Německem

vyrostla strašná světová válka ; co teprve vznikne z dnešních poměrů, kdy veliký počet kapitalistických států stojí konku renčně proti sobě a kdy za války se všechny lupičské státy do konaleji ozbrojily a když také po válce ozbrojování je stále zdokonalováno ? Rozpor mezi Amerikou a Anglií není ostatně jen konkurenčního rázu. Amerika před válkou vypůjčovala si

peníze v Evropě, dnes naopak evropské státy jsou k Americe v poměru dlužníků. Tím je dán úplný obrat cenových poměrů

peněžních i všech jiných cenových poměrů. Před válkou nej lepší a nejpevnější hodnotu měly peníze anglické, světový ob chod peněžní byl ovládán Anglií ; dnes nejlepší hodnotu mají

peníze americké a nejmocnějším kapitalistickým státem je Amerika. Anglie nekupuje již výhodně v Americe, nemůže tu 175

díž svému lidu poskytovat již tak laciných výrobků, je proti Americe na světovém trhu v nevýhodě.

Z toho všeho vyrůs

tají mezi Anglií a Amerikou značné a za daného státního stavu nepřeklenutelné rozpory. Amerika má suroviny, silný kapitál

průmyslové výrobky; Anglie má slabší kapitál a množství prů myslových výrobků. Anglie i Amerika hledají odbytiště pro své výrobky a umístění pro svůj kapitál. Namnoze se přitom sráže . jí ve stejných zemích. Například ve východní Asii, kde ostatně uplatňuje se také Japonsko. Anebo : Amerika, Anglie a v tomto případě také Francie by rády uchvátily pro sebe petrolej v tu reckém Mosulu, v ruském Baku. Velmi silně z důvodů základ

ně rozcházejících se jejich zájmů naráží na sebe rozdílný je jich program evropský . Všechny vítězné státy (Amerika, An glie i Francie ) mají pro Evropu v podstatě jeden program . Žádný stát nechce úpravy Evropy. Všechny státy chtějí ve sla bých evropských státech kořistit a plenit jako v koloniích. Amerika by chtěla do Německa umístit své kapitály , poněvadž

pracovní síla dělníků německých je laciná, do Ruska by Ame rika jednou ráda chtěla vyvážet své průmyslové výrobky, An glie bojí se konkurence německých výrobků a chce naopak

hospodářské zesílení Německa takového rázu, aby Německo opětně stalo se odběratelem průmyslových výrobků anglic kých. V Rusku zase by chtěla Anglie uplatnit svůj politický vliv, aby mohla z Ruska pro svůj průmysl dostávat laciné suro viny. O Rusko a Německo i o jiné země je mezi Amerikou a Anglií rozpor. Francie však nemíní se dát odstrčit. Francie

žárlivě sleduje zahraniční politiku Ameriky a Anglie. Francie dělá si nároky, že jí vlastně přísluší prvenství pro vykořisťo vání Německa a Ruska a celé ostatní Evropy, poněvadž nejvíce přispěla k válečnému vítězství a nejvíce válkou trpěla. Proto také nyní spěchá, aby řešila evropskou otázku svým způsobem , způsobem vojenským , čímž však zase naráží na zájmy anglické a americké.

Chaos světa je ovšem ještě daleko spletitější. Jsou zde navzá jem se křižující rozpory mezi vítězi ; jsou zde obrovské rozdíly hospodářské mezi státy s dobrou a špatnou valutou; jsou zde rozpory mezi zeměmi s velikými a naopak malými výrobními silami ; jsou zde staré rozpory mezi kapitalistickým Němec kem a kapitalistickou Francií, rozpory národnostní uvnitř čet ných států, revolty orientálních, asijských a afrických potlačo vaných národů. Celý svět vyšinul se ze svých kolejí. Vzájemné

hospodářské styky jsou porušeny a tím

je všude neúprosně

hospodářský rozvrat. Je to zhroucení.

Šlo mně o to, dokázat, že celý tento rozvrat má své základní, v dnešní době neodstranitelné příčiny. Žádnou umělou doved ností státníků měštáckých není možno přivodit nápravu .

Jen kdyby kapitalistické státy měly mezinárodní organizaci, 176

opravdové světové sjednocení, byly by rozpory překonány po tud, pokud to kapitalismus připouští. Například otázka petro leje: mezinárodní organizace by rozhodla, jak s ním naložit, kam jej dodávat z Mosulu, kam z jiného místa. Mezinárodní ta ková organizace by ovšem musila být pořádným jednotným ka

pitalistickým trustem, neboť jinak by nebyla zase nic platna. Jen pevně řízený trust všech kapitalistických států celého světa by mohl rozhodnout, co mají vyrábět továrny v Americe,

co v Anglii, které továrny mají být zavřeny, kam své výrobky má dodávat průmysl jednotlivých zemí. Wilson učinil za války a ve Versaillích jakési teoretické malé náběhy k uskutečnění takové kapitalistické světové organizace, ale versailleský mír všechny tyto snahy o zjednání jakéhosi trvalého míru a » obra ny« kapitalismu ( ovšem za cenu hrozné poroby lidu pod jho kapitalistů ) zabil a zabít musí. Kapitalistický trust světový

vyžaduje buď strašnou despocii jednoho vítězného státu , možnou jedině po katastrofální hospodářské nebo vojenské porážce všech ostatních států , nebo dohodu všech kapitalistic

kých států. První případ znamená něco strašného, prozatím nemyslitelného, dohoda byla ve Versaillích předem vyloučena. Vítězové mír diktovali, mír vojenský, mír, který znamená do časný i trvalý hospodářský rozvrat světa a nové konflikty. Krátkozrací naši měštáci a sociálpatriotičtí politikové vidí

ve versailleském míru prostě smlouvu, která vybudovala a za jišťuje samostatný útvar československého státu . Dělají prostě to, že si ze smlouvy té vybírají, co se jim líbí a zamlčují všech

no ostatní, dělají z toho libovolné závěry vlastenecké. My však se díváme na celek versailleského míru . Versailleský mír, to je

celý dnešní skutečný hospodářský, sociální a politický stav světa. Versailleský mír, to je v prvé řadě oloupení veškerého světového občanstva o to, co mu za války bylo slibováno, olou

pení o trvalý světový mír. Versailleský mír – to je vybudování nového, strašnějšího militarismu, to je stálé nebezpečí no

vých válek. Versailleský mír – to jsou obrovitější rozpory ka pitalistických států než kdykoliv jindy, to jsou budoucí krva vější a hroznější války, to je politická reakce, nadvláda kapita listů nad dělnictvem, to je bída, hlad, nezaměstnanost a zou

falství sta miliónů. Dělnictvo proti takovému dílu, proti ver sailleskému míru nutno burcovat k neúprosnému nepřátelství. Leč také jako občané Československé republiky nemůžeme souhlasit s nacionalistickým názorem na versailleský mir. Čes koslovenskému národu nedal versailleský mír nic. Českoslo venský lid vzal si a dal si Československou republiku sám. Čes koslovenskou republiku měli bychom také bez versailleského míru, poněvadž byla a je vůlí Československého lidu. Čes koslovenská republika vznikla z revolučního ruchu doby a je

zajištěna potud, pokud tento ruch bude trvat. Versailleský mír 177

učinil jen jedno ; bez versailleského míru mohla být Českoslo venská republika zbudována bez měštáckého militarismu a bez

kapitalismu, jak to odpovídalo přáním obrovské masy pracu jícího lidu, versailleským mírem na rozkaz cizích kapitalistů a v jejich službách bylo Československo vybudováno jako stát militaristický, policejní a kapitalistický. A versailleský mír ta

ké způsobil, žeČeskoslovensko nemá žádného zabezpečení, po něvadž jako stát od kapitalistické Francie odvislý bude vždy

zmítáno všemi mezinárodními konflikty mezi imperialistic kými státy.

Dnes měštáčtí a sociální patrioti českoslovenští volají, že na cionalistické a reakcionářské Německo již ohrožuje Českoslo venskou republiku. Kdo ale ozbrojil německou nacionalistickou a šovinistickou buržoazii ? Kdo umožnil vzrůst a zesílení této

panovačné kasty? Kdo to vyvolal, že by tato kasta dnes znovu do Německa mohla povolat císaře Viléma ?! Všem kapitalis tickým státům záleželo na tom, aby buržoazie německá byla ozbrojena proti německému dělnictvu , proti onomu dělnictvu , které stálo za Karlem Liebknechtem a Rosou Luxemburgovou ,

které bez výhrady uznává sebeurčení každého národa. Versail

leský mir dal německé buržoazit, dal německé nacionálnt reakci zbraně. Versailleský mír založil moc německého nacio nálního šovinismu. Také československá buržoazie radovala se

z ozbrojení německé buržoazie, jásala nad porážkami němec.

kých revolučních dělníků. A svými hrozbami, že českosloven ská armáda potáhne dělat pořádek do Vídně nebo do Berlína proti německému dělnictvu, vzala odvahu mnohým německým

dělníkům a docela prakticky pomohla německé nacionální reakci k onomu ozbrojení a k takovému postavení, že by dnes

německá reakce znovu mohla vyvolat válku a že by tak znovu byla ohrožena Československá republika. Českoslovenští měš táci a všichni jejich společníci jednali velezrádně proti Česko slovenské republice a jednají velezrádně proti ní dále, po

něvadž v podstatě stojí proti dělnictvu po boku německé kapi talistické třídě !

Československý nacionalistický tábor jednal velezrádně proti Československé republice také tentokráte, když osnoval tažení proti Sovětskému Rusku, když k němu choval se nepřá

telsky. Je zcela jasné, s čím počítají němečtí kapitalisté, Přejí si obnovení monarchistického a kapitalistického Ruska, aby pak s ním společně mohli se vrhnout na Francii a všechny ostatní nepřátele. Ti, kteří stojí proti ruské republice rad

a přáli a přejí bílé Rusi, dělají tudíž objektivně politiku vele 1 Následující část projevu až do str. 234 (Mám -li nyní charakterizovat sociální poměry v Ceskoslovensku) nebyla v Rudém právu uveřejněna. Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28, str. 8. 178

zrádnou, což sice nevysloví žádný oficiální soudce, ale což nad nimi pronese soud dějin .

Je zcela jasno : Československá republika zrodila se oním so ciálním revolučním ruchem, který hlásal socialismus a se

beurčení národů. Československá republika může se udržet je dině trváním tohoto revolučního ruchu a tudíž i přátelstvím k Sovětskému Rusku. Namísto versailleského míru je nám

hlásat spojenectví se Sovětským Ruskem. Poslední zahraniční události potvrzují správnost těchto vý . kladů. Pokud bylo něco pravdivého na oněch rozkladech, že

Československo je založeno na versailleském míru, tedy jen to lik, že přátelství mezi Anglií a Francií zaručovalo jakési do časné jistoty novým evropským státním útvarům. Nyní však nastala mezi Francií a Anglií roztržka, ba hrozí mezi nimi vy puknout konflikt. Tím visí všechny nové státní útvary evrop

ské ve vzduchu, tím visí ve vzduchu také Československá repu blika. Anglie byla vždy důležitým mezinárodním státotvorným činitelem.

Zajímavé je, jaké možnosti mohou nastat důsledkem obsaze ní Porúří. Jedna možnost je : Francie obsadí části Německa, ze

sílí vojensky proti celému světu, nepřátelství Německa a Fran . cie bude trvalé, mezi Anglií a Francií z napjatého poměru vy tvořilo by se otevřené nepřátelství. V takovém případě došlo by dříve či později k nové imperialistické válce. Stanovisko komunistické strany vůči kapitalistické válce je známo : je to stanovisko Karla Liebknechta : nepřítel je ve vlastní zemi.

Uvažuje se však také o možnosti, že se francouzští a němečtí kapitalisté dohodnou. Podrobnosti tohoto kapitalistického plánu uvádět nebudu. Zmíním se jen o důsledcích takové do hody pro Československo. Nepřátelství Francie a Anglie by zů stalo. Zcela nový by však musil nastat poměr české buržoazie k německé. Dohoda francouzské a německé buržoazie vynutila

by si také dohodu české a německé buržoazie, pařížské ko

mando by se již o to postaralo. Koalice české buržoazie s čes kými socialistickými stranami byla by nahrazena koalicí čes kých a německých měšťáků. Tím je dána možnost, že české so ciálpatriotické strany dělají zákon výjimečný, aby ho jednou

čeští a němečtí měšťáci mohli společně použít proti nim. Zmiňuji se o těchto mezinárodních poměrech obšírněji, po

něvadž ony jsou rozhodující pro poznání dvou základních otázek komunismu. Jedna hlavní námitka proti komunismu a jedna hlavní demagogická zbraň proti němu padají. Především kázal jsem, že není žádného obnovení kapitalis mu, ale že rozvrat kapitalismu trvá a že zmatky světovými je stále více stupňován. I extrémně pravičácká plzeňská Nová do ba nedávno ( 27. ledna 1923 ) doznala : »Jako trvání velké Doho dy bylo zárukou konsolidačního vývoje Evropy, jejího zotavení 179

se a míru, rozchod její nutně musí vést k novému rozvratu Evropy a k vyvolání atmosféry konfliktů i válek.« Je to věta

celkem pravdivá, ač jdeme-li do hloubky, mají se věci poněkud obráceně: rozchod Dohody je jen důsledek hospodářského roz vratu světa, rozvratu za kapitalismu neodstranitelného, po něvadž zapřičiněného vážnými hospodářskými silami. Překo nání kapitalismu sociální revolucí je proto časovou nutností. Dále je takto odhalena demagogická fráze o ohrožení repub

liky komunismem . Dělnictvo musí poznat pravý ráz zmatků mezinárodních a dělnictvo bez rozdílu národností nesmí se dát

klamat, že buržoazii jde o nějaké zájmy národní. Všechny me zinárodní rozpory a konflikty mezi kapitalistickými státy jsou pouhé kapitalistické pletichy. Zvláštní důležitost však má, aby

bylo pochopeno, že všechna tažení všech imperialistických a kapitalistických států jsou tažení kapitalistů proti dělníkům.

Ofenzíva proti dělnictvu, směřující k jeho porobě, není vedena jen hospodářskými prostředky, nýbrž je vedena též kapitalistic kou mezinárodní politikou a diplomacií. Mezinárodní politi kou, vedenou pod prapory vlasteneckými, usilují kapitalisté

všech národů o provedení velkolepých plánů na důkladnější vykořistění dělnictva . Největším zrádcem dělnictva je, kdo v těchto otázkách stojí po boku »svých « kapitalistů, »svého«

kapitalistického státu. Je potřebno, abychom bez ustání volali k dělníkům všech stran: Nedejte se patriotickýmt frázemi kla mat! Nedejte se klamat!

Dělnictvo celého světa trpí dnes nejen tlakem tzv. » normál ních« kapitalistických poměrů, nýbrž jeho útisk stal se sto

násobně krutějším působením mezinárodní imperialistické po litiky. Také poměry dělnictva v Československu nečiní v tomto

ohledu žádné výjimky. Dělnictvo v Československu musí po chopit, že celý svět musí být jinak organizován , než se stalove

Versaillích a než vůbec imperialistický svět může uspořádat. Mám-li nyní charakterizovat sociální poměry nemajetného pracujícího lidu v Československu, chci nejprve citovat, jak ty to poměry vylíčil list nám nepřátelský, list vládní koalice. Dne

31. prosince uplynulého roku uveřejnilo České slovo ( pražský deník českých socialistů ) celoroční přehled o sociálních po měrech v Československé republice, v němž snad nějakým re dakčním nedopatřením proklouzl tento dosti výstižný obraz si tuace dělnictva v tomto státě :

» Odchodu roku 1922 nebude dělnická třída v Československu jistě nijak litovat. Byl to rok nevypsatelného strádání a bídy

pracujícího lidu. Válkou a nespravedlivou soustavou společen skou vyvolaný hospodářský rozvrat platí třída pracujícího lidu hladem a zničenými existencemi. Celá tíha hospodářské obno vy přesunuta byla tohoto roku na zaměstnance. Ve jménu hos

podářské obnovy se počaly na počátku roku snižovat mzdy. 180

Byl prý to příkaz záchrany našeho průmyslu a hospodářské rovnováhy vnitrostátní. Odpor jednotlivých odborů byl bezo hledně kapitalisty lámán. Veliké sociální obranné zápasy horníků, kovopracovníků, textiláků, sklářů atd. končily vesměs kompromisně a nevýhodně pro dělnictvo. Během roku sraženy příjmy dělnictva tak, že naprosto nekryjí potřeby denního ži vota. Existenční úroveň dělníka snížena je na minimum, aniž přinesené oběti měly nějakého vlivu na zlepšení hospodářské situace. Na sklonku roku jsou mzdy dělnictva zredukovány na dvě třetiny, ba až na polovinu mezd z počátku roku, mimo to zde stojí strašná armáda tří set tisíc nezaměstnaných. A ti,

jimž Štěstěna dopřála, aby ještě pracovali za almužnu, na kte rou se proměnily dřívější mzdy, ti pracují také pouze 2 dny v týdnu. Všechny sliby a krásná slova jsou nesplněna, z vlád ního programu na odstranění drahoty a následků nezaměstna nosti není splněno nic než těch tisíckráte vyčítaných sto milió

nů korun na podpory v nezaměstnání. Způsob pak, jakým se tato podpora vyplácí, vyvolává často pobouření v řadách neza .

městnaných a cítí se právem jako nezasloužená urážka. Pro vádět investiční práce dávno již ohlášené není, jak se zdá,

vůbec ochoty. Sociální vymoženosti dělnické se okleštují a na zbylé se čini ze strany kapitalistů prudké útoky. Osmihodinná pracovní doba je solí v očích určitým vrstvám a hledá se pou ze příhodný okamžik, aby i o tuto poslední vymoženost revo luční doby dělnictvo bylo připraveno. Reakce zdvíhá stále dr zeji hlavu , faktickou vládu v našem demokratickém státě pře

bírají bankovní koncerny a organizace kapitalistů.«? To je celkem pravdivý popis poměrů , do nichž se dostalo dělnictvo v Československu. Jen počet nezaměstnaných je da

leko větší. Tři sta tisíc je jich podle záznamů průmyslníků.

Počítáme-li však k tomu počet nezaměstnaných v zemědělství, domácnostech, domácím průmyslu, malých živnostech a ob chodu, nebude ani přehnáno, odhadujeme-li počet jich na 500

až 600 tisíc. Bída dělnictva nutí i naše nepřátele, aby aspoň tu

a tamřekli pravdu. Původně tvrdili, že v Československé repu blice je všechno růžové a ideální, všude viděli jen med a más lo. Když komunističtí poslanci již 29. března 1922 podali ve

sněmovně naléhavou interpelaci o krizi a ofenzívě kapitalistů proti dělnictvu , odmítly hlasováním obě vládní socialistické strany uznat předmět této interpelace za naléhavý. Vládní so cialistické strany hlasovaly proti tomu, aby o otázkách neza městnanosti, snižování mezd a ofenzívě kapitalistů bylo tehdy ve sněmovně jednáno, a ještě se komunistům vysmívaly, že mlu 1 Následující část projevu byla v Rudém právu zkrácena až na str. 240

(Jesamozřejmé, že podobné jsou poměry dělnictva všeho, nejen zeměděl. ského), Rudé právo,4. 2. 1923, č. 28, str. 8. 181

ví o krizi. Teprve pilnou naši interpelaci ze dne 23. května o téže věci připustili vládní socialisté k debatě, což však stalo se jedině pod tlakem stávky kovodělníků v Praze, ale tu opět ně odmítli praktické návrhy komunistických poslanců a hlaso vali pro bezvýznamné vládní prohlášení. Krize vyvrcholovala

vždy více, ale když komunističtí poslanci 6. prosince 1922 obrátili se zvláštním přípisem na všechny socialistické kluby s návrhem na společnou akci, neujala se věci opravdově žádná socialistická strana a sociální demokraté společnou akci pro nezaměstnané a proti krizi úplně zamítli. Přitom však se pro zradili. Zapomněli na komunistické pilné návrhy z března a května, a tak se chtěli honosit, že oni, sociální demokraté,

podali své návrhy 31. srpna 1922. Nikoli však v parlamentě, nýbrž někde na nějaké konferenci. A jak vážně tyto návrhy mínili, dokazuje jejich odmítnutí společné akce. Vládní socialisté nikdy neměli dobrou vůli udělat něco pro

nezaměstnané, proti krizi a proti ofenzívě kapitalistů. Proto je bilance sociální pro dělnictvo v Československu tak nepřízni vá. Vládní socialisté slovy prohlašují se pro socialismus, ale

skutky pracují pro kapitalismus; slovy zastávají se sociální reformy, ale skutky pomáhají sociální reakci. Při dobré vůli

obou stran vládních socialistů nikdy nemohlo se kapitalistům v Československu vše tak proti dělnictvu zdařit, jak to vidíme ve skutečnosti. Historie politiky vládních socialistů od počátku republiky je nepřetržitá jejich kapitulace před kapitalisty. Abychom si uvědomili ještě přesněji, jak zlé jsou poměry dělnictva v Československu a jak vážná je hospodářská krize, nutno jednou připomnět, že dnešní krize trvá již přes půldru hého roku. Ještě v březnu minulého roku se vládní socialisté

hlasitě smáli komunistickým rozkladům o krizi, ale úřední zprávy již tenkráte věděly, že není žádných příčin k optimismu a k bezstarostnému smíchu. Máme to přesně úředně zjištěno,

kdy krize začala. Zpráva o úřední činnosti živnostenských in spektorů v roce 1920 praví: »Úbytek v zaměstnanosti nastal koncem prvého pololetí r. 1920, kdy se objevily příznaky bli žící se stagnace, způsobené poklesem ceny našich peněz, jme. novitě však ohromným zdražením uhlí v důsledku státní dávky a zvýšením nákladních i osobních tarifů na drahách, což mělo

potom zase vzápětí zdražení výrobků i ztrátu schopnosti sou těže jak za hranicemi, tak i doma. « Tady je suše řečeno mno ho. Tady koncem prvého pololetí r. 1920 začala krize ! Dnes

píšeme 1923 a krize dosud trvá. Zpráva, kterou podával sekre tář Svazu průmyslníků, neposkytovala žádných nadějí. Zprávy, které dostávají naše odborové sekretariáty od dělníků z to

váren, jsou bezútěšné. Živnostenští inspektoři mluví také o tom, že krizi přivodilamnoho vládní politika. Ano, koaliční vládní politika buďto přímými nevhodnými opatřeními, nebo 182

nekonáním toho, co bylo potřebno i možno ! Statisíce nezaměstnaných, milióny jen částečně zaměstnaných, poru cha techniky zastavením mnoha závodů

to jsou miliardové

škody, miliardové ztráty, které utrpělo občanstvo, které utrpěla i sama republika. Miliardové škody byly způsobeny vinou koa liční vládní politiky! A přitom nemají vládní strany žádný program, který by zna

menal opravdovou pomoc. Program, který měly, se neosvěc

il.

Zdražení valuty bylo veliké, ale klesnutí cen bylo malé. Pokud vůbec v míře nepatrné se stalo, měla na to valutární politika

vůbec nějaký značný vliv? Nepůsobilo více uvolnění zahra niční konkurence a zlepšení dovozu surovin a potravin z cizi ny ? A nemohl vydatněji dovoz životních potřeb z ciziny vyko

nat na ceny vliv ještě mnohem pronikavější než celá valutová politika ? Dnes ostatně následkem mezinárodních zmatků jeví se opětný vzestup cen mnohých životních potřeb. Příznivá hos podářská konjunktura měla nastat snížením mezd. Dělníkům byly mzdy sníženy, ale dobrý chod práce nevidíme nikde. Vy hlídky nejsou žádné. Pracující lid a stát budou mít další mi liardové škody.

Jedině kapitalisté ( k nim nutno také počítat celý kapitalis. tický státní podnik ) měli ze všeho prospěch. Méně snad pro spěch hospodářský, více prospěch třídní. Hospodářsky mohli snad více získat za dobré konjunktury i při vysokých mzdách dělnických. Takto však znovu mohli uplatnit svou panovačnost, která je jim ze všeho nejdůležitější! A tu dokonce

je celá vina na straně vládních a reformistických socialistů. Nebylo-li dobře možno čelit úplně hospodářské krizi, což i my uznáváme, poněvadž známe zákony kapitalistického podnikání a obchodování, kruté v dobách »normálních«, tím krutější v dobách imperialismu, pak lze bez přehánění a s dobrým

svědomím tvrdit, že při veliké síle všech socialistických stran

panovačnosti kapitalistů dalo se naprosto zabránit. Co dob rého mohlo se v tom směru vykonat prostě již správným záko nem pro nezaměstnané ! Co dá se tu docílit dobrou ochranou

nájemníků ! Co teprve zavedením opravdových závodních rad! Socialisté neměli nikde ustupovat, nikde neměli přistupovat na zhoršení práv malého vykořisťovaného lidu. Naopak bylo

povinností všude – i ve věcech nejnepatrnějších — poskytnout mu vydatnou podporu a oporu! Kapitalisté i majetné třídy však si přáli pokoření dělnictva. Kapitalistický stát přál si po -

-

koření a ponížení všeho dělnictva a svého zaměstnanectva,

aby měl poslušné otroky. A tak vládní socialisté kapitalistům vyhověli. Hlasy dostali od dělníků a zaměstnanců, ale dobrou práci vykonali pro kapitalisty. Svrchovaný lid, po převratu tak sebevědomý, hrdý a svéprávný, vydali útisku. Dělník, zřízenec, 183

úředník, učitel – slovem svrchovaný lid má pěkně poslouchat každého policajta, každého četníka, každou »vrchnost«.

Do jakého stavu je kapitalistickou ofenzívou uváděno děl nictvo, o tom dovolím si uvést ještě jeden doklad z nepřátel

ského nám tábora. Dne 12. ledna t. r. uveřejnil odborový se: kretář českých socialistů v Českém slově dopis o neobyčejném

stlačování mezd zemědělskému dělnictvu v Čechách, který za.. končil takto : „ Důsledky násilí, na zemědělském dělnictvu nyní páchaného, nedají ovšem na sebe dlouho čekat. Hlad a bída donutí zemědělské dělnictvo ke krajnímu odporu, a nechť se nikdo nespoléhá na to, že snad bude možno dělnictvo krmit olovem. Nedovoláme-li se lidského cítění vůči zemědělskému

dělnictvu, potom nechť se nikdo nediví, když i ono všechny ohledy dá na stranu. To by mohlo pomalu ono a s ním i ostatní pracující lid ze samých ohledů zemřít.« Uvádím tuto zprávu ,

abych nepřátelským hlasům ukázal, do jaké roztrpčenosti je vháněno dělnictvo. Jinak ovšem kapitalistická státní moc vel

mi spoléhá na své věrné vládní socialisty, že v případech výbuchu netrpělivosti lidu dovolí jí krmit dělnictvo olovem . Je však z mnohých příčin dobře znát hlas nepřítele komunistů o tom, jaké kritické jsou poměry dělnictva. Je samozřejmé, že

podobné jsou poměry dělnictva všeho, ne jen zemědělského. Je tudíž hospodářská krize a ofenzíva kapitalistů nesmírně vážným problémem všeho pracujícího lidu v Československu,

ba celého hospodářského života . Dlouhodobou hospodářskou krizí je všechen hospodářský ruch zmrzačen . V hospodářském

ohledu je celá Československá republika proměněna ve hřbi. tov. A půjde-li to tak dále, což je na určitou dobu pravděpo dobno, pak v tomto směru v Československu budou jen zříceni ny .

Je proto podivné, že v tomto sociálním zjevu , který přímo ohrožuje základy existence státu, nebylo dosud v nekomunis

tickém tisku téměř žádných seriózních úvah. Čeho se v tomto svém referátě dovolávám ( kromě statistiky čistě odborné ) , je téměř všechno cenné, co k tomuto tématu z cizích pramenů dá se snést z hlediska dělnického. I v tisku vládních socialistů posuzuje se vše z hlediska ryze kapitalistického , uvažuje se

o vlivu valuty a o snižování mezd ( výrobních nákladů ) . To je téměř všechno. Jedině my komunisté můžeme k této krizi uči. nit výklad důkladnější a máme pro její překonání opravdový program .

Permanentní rozvrat kapitalistického hospodářství v celém světě projevuje se v každém státě jiným způsobem : poklesem ceny peněz, finančním úpadkem, drahotou, úpadkem zeměděl.

ství, celkovou hospodářskou krizí. V Československu projevuje se hospodářskou krizí obrovského rozměru. Ji řešit není možno

prostředky paliativními, jak až dosud se dělo. Podle našeho 184

názoru a pevného přesvědčení je krize v Československu jen částí krize světa, a ta na podkladě kapitalistického řádu se

vůbec nedá vyléčit. Musí nám však záležet na tom, abychom se stali srozumitelnými také těm, kteří ještě nevnikli do našeho socialistického a komunistického názoru. Těmto bude dojista pochopitelno, že pro řešení hospodářské krize v Českosloven sku je potřebno, aby pro odbyt výrobků československého prů

myslu byly získány trhy. Za historicky daného stavu kupní síly občanstva Československé republiky je domácí trh pro odbyt průmyslových výrobků zdejšího rozsáhlého průmyslu nedosta tečný. Rašín pokusil se zjednat průmyslu Československa lepší

situaci opatřeními valutárními a snižováním mezd. Pokus ten selhal a selhat musil, poněvadž pro velikost hospodářské krize jsou to opatření zcela nedostatečná a poněvadž jedno opatření odporuje druhému : vysoká valuta ceny výrobků na mezinárod

ním trhu zdražuje. Leč při velikosti průmyslu Československa nepřinesla by nápravu také opatření opačná. Veliká hospodář ská krize průmyslu Československa nedá se vůbec vyřešit žád nými jen domácími prostředky, jak si je představují kapitalis

té, nýbrž je řešitelna jedině na podkladě mezinárodním, nej méně v rámci evropském.

Vysoce vyvinutému průmyslu Československa nevyhovuje mezinárodní státní soustava, která staví příkře jeden stát proti druhému, která vyvolává nehorázné rozdíly hodnoty peněz,

která má spletitou soustavu celní, dopravní, tarifní, kde odby tové poměry jsou komplikované . Průmyslu Československa mohlo by se lépe dařit jedině ve federaci všech evropských

států. Spojené státy evropské – to je hlavní předpoklad pro jisté větší ( nikoliv naprosté) rozřešení hospodářské krize v Čes koslovensku i také jinde. Zde je zase vidět, jak zahraniční po litika československá by neměla stát na stanovisku toho nebo onoho jednotlivého kapitalistického státu, ale jak právě ona

by měla stát na stanovisku evropském. S tím souvisí, jaký v zájmu aspoň částečného překonání kri

ze by měl být poměr Československa k Sovětskému Rusku. Je to velmi důležité z hlediska hospodářského i politického, a proto ještě jednou chci citovat posudek listu českých socia listů. Týž v rubrice hospodářské 31. prosince m. r. uváděl : » Musíme vytyčit jeden veliký úkol, který nám pro příště zbývá,

totiž konečnou přátelskou úpravu poměrů k Rusku, neboť od toho bude záviset především naše hospodářská politika a možnost velikého rozmachu výrobního, přirozeně však také

naše mezinárodní postavení vůbec. Dějinami posledních let válečných a vzájemnou průpravou mnoha lidí našich v Rusku

a zase Rusů u nás dán je směr a ten ukazuje přímou cestu k jednotnému postupu s Ruskem.« Nemluví se zde sice přímo o Sovětském Rusku, ale poněvadž toto je nerozborné, může 185

tento posudek mít jen jeden pravý smysl, že přiznává se nut nost přátelského, ba téměř spojeneckého poměru k Sovět. skému Rusku. Na papíře dovedou aspoň někteří vládní socialis té napsat něco rozumného. V praxi však v koalici dělají politi ku Kramářovu , politiku nepřátelství k Sovětskému Rusku. Ne smyslnost dnešních štvanic proti Sovětskému Rusku je však tím dobře pranýřována. Koaliční politikou vládní socialisté dělají přesný opak toho, co vyžaduje hospodářské vzkříšení

Československa. Nepřátelstvím k Rusku a nerozvážnou politi kou pařížského komanda místo politiky evropské pracují vlád

ní socialisté ke zkáze, ke katastrofě československého hospo dářství. A to jen důsledkem koaliční politiky. K stejnému náhledu o jejich politice dospějeme, ohlédneme- li se po oněch prostředcích, které na půdě domácí z hlediska dělnického jsou potřebné k ozdravění hospodářství. Jen vše

jasně promyslíme a pak ihned otázky valuty a snižování mezd ustoupí do pozadí jako nepatrný kapitalistický trik . Investice, snížení dopravních tarifů, to vše je dobré, ale není tím vystižena podstata věci. Uvedl jsem již, že všude trpí kapi talistické hospodářství nedostatkem dobré organizace. To

zvláště silně odnáší dělnictvo tam, kde je silná krize. Zvláště v dobách krize jednají kapitalisté úplně libovolně a svévol

ně. Mnohé jejich počiny jsou čistě umělé. Nikdo je nekontrolu je. A tak nikdo neví, je-li skutečně stav průmyslu tak zlý, či

nedá-li se něco dělat. V každém malém spolku je hospodářství výboru kontrolováno revizí a členstvem. Kapitalisté mohou nej odvážnější operace dělat bez kontroly. Krize by se pro dělníky dala hodně zmírnit, kdyby dělníci mohli sami dávat na kapita

listické machinace poněkud pozor. Dělníci, kteří by chod prů myslu společně s kapitalisty spravovali, přišli by na všelijaké nápady, jak by se práce mezi různé podniky mohla lépe roz

dělit, jak by se mohly zjednat objednávky. Nutno žádat kon trolu veškerého průmyslu dělnictvem, podíl na správě průmys lu dělnictvem, organizaci průmyslu za spolupůsobení dělnic tva. To zase předpokládá řádné závodní rady s dalekosáhlou pravomocí. Však ejhle, takové požadavky uznávají i reformis

tičtí socialisté, ale to naráží na zásadní odpor kapitalistů. A tak za koaliční vlády jsou tyto požadavky neprosaditelné. Zase koaliční politikou vládní socialisté zabíjejí důležitý pro středek k hospodářskému ozdravění a k zmírnění těžkého osu du dělnictva .

Z téhož důvodu koaliční politiky padá další prostředek k zmírnění krize, který za správný musí uznat dokonce i nej

konzervativnější dělníci. Pokud by nebyl na dříve uvedeném podkladě řešen odbyt výrobků československého průmyslu, což by vyžadovalo více či méně času, bylo by nutno postarat se o to , aby se co nejvíce podnikalo doma. K tomu je třeba 186

prostředků. Ty však mají zase jen boháči. A tak by státní moc pořádně musila sáhnout do pokladen kapitalistů. Musila by je přimět k značné ( třeba mimořádné ) poplatnosti a takto získa

ných prostředků by bylo možno použít k většímu podnikání, zaopatřujícímu lidu zaměstnání. Také to zástupci kapitalistů v koalici samozřejmě znemožní .

Tak již dobře poznáváme mechanismus koaliční politiky. Pracuje zcela samočinně pro buržoazii a proti dělnictvu, proti nejnaléhavějším, nejpalčivějším potřebám pracujícího, nema jetného lidu. Koalice měšťáckých stran se » socialistickými« je prospěšná kapitalistům a je zkázou a záhubou dělnictva. Koa lice taková je pro dělnictvo tak nevýhodná, že by i za vlády čistě měštácké dělnictvo bylo na tom lépe, kdyby veškeré děl nictvo a všechny socialistické strany stály jednotně v opozici proti takové vládě kapitalistů. Měšťáci a kapitalisté vzhledem k svorné obraně celého dělnického tábora nemohli by si dovo lovat to, co dělají dnes. Dělnictvo je však dnes tak silné, že by mohlo v podstatných otázkách svou vůli prosadit. Kapitalisté

by musili povolit, kdyby zbaveni byli oné opory, kterou dnes koaliční politikou mají ve vládních socialistech . Vládní socialisté koaliční politikou dělnictvu nepomáhají, nýbrž poutají mu ruce, svírají jeho sílu a mrzačí chrabrého ducha proletariátu, či aspoň jeho části. Vládní socialisté samo zřejmě nemohou říci dělníkům , že jsou proti proletariátu a že slouží buržoazii. Aby mohli svůj úkol vykonat, musí mnoho mluvit o tom, že slouží státu a vlasti, musí psát o ohrožené re publice, musí štvát proti Sovětskému Rusku, proti Komunistic

ké internacionále. Tak je kruh uzavřen. Činy i ideologie, vše se zvrhá. Politika vládních socialistů nevyplývá z jejich lásky k vlasti, ale naopak z jejich politiky, z jejich objektivního po stavení, z jejich situace lokajů buržoazie vyvěrá jejich ideolo

gie, vyplývá jejich frazeologie o republice. Pro dělnictvo zbývají již jen slova, všechny jejich skutky jdou však k duhu jen buržoazii.

Domnívám se, že o zkázonosné této činnosti vládní socialis tů v oboru sociálním přednesl jsem fakta pádná, nevyvratitel ná. Aby však byl proveden důkaz bezvadný o celku politiky vládních socialistů, nutno ještě z politického života ukázat, ja

kou je koaliční politika pro dělníky pohromou a jaký obrovský zisk z ní má panovačnost buržoazie.

Najednou objevil se v Československé republice velkobur žoazní fašismus, takzvané Národní hnutí, které terorem a násilím chtělo by v Československu nastolit nejhorší reakci, hrůzovládu nejrůznějších elementů v zájmu jedné kliky česko slovenských kapitalistů. Bylo by něco podobného možné, kdy

by buržoazie neměla přátel ve vládních socialistech , kdyby věděla, že jen pouhé nepřímé prohlášení se pro nějaký fašis 187

mus, že jen naznačení takových úmyslů narazí na rázný odpor ve všech socialistických stranách ? Před jednotou dělnictva v dříve tak samozřejmých otázkách by se buržoazie chvěla. ( Přitom dělnictvo by mohlo být organizováno v různých stra

nách politických, jak tomu bylo přece též po převratě. ) Takto však důsledkem úpadku vládních socialistů koaliční politikou odvažuje se buržoazie i něčeho tak nehorázného, jako je fašis mus z hlediska všeho dělnictva, ba i z hlediska celku měštác tva a maloměšťáctva .

Dnešní způsob politického režimu ( buďto parlamentární vláda několika měšťáckých stran, anebo koalice měšťáckých stran

s některými socialistickými stranami ) , to je vláda všech měš táckých stran ; tak mají jistý podíl na státní moci všechny proměšťácké i maloměšťácké strany. Ježto celková organizace státní je buržoazní, mohou se takto více či méně uplatnit všechny měšťácké i maloměšťácké strany. Fašismus však, to je vláda jedné kliky buržoazní proti veškerému proletariátu ,

i proti všem ostatním měštáckým a středním vrstvám. Tento ráz má fašismus na základě své objektivní povahy, a měl by

i v tom případě, kdyby se »Národní hnutí« k svému charakteru nepřiznalo. Leč československý fašismus se přiznal, čím je, že je namířen a že musí být namířen proti všem. Pod titulem Zdravá reakce byl 15. prosince 1922 ( dojista dobře informova nou redakcí) ohlášen tento program » Národního hnuti« :

» Český nacionalismus povstává ze spánku, do něhož byl uko lébán agitací, vedenou ve jménu všelidské solidarity (humani ta ) , třídní internacionály ( socialismus ) , nebo ve jménu světo vé sociální revoluce ( socialismus levice čili bolševictví ) . Po vstává po celé vlasti, a až se zcela vzchopí, bude jeho rozmach tak silný, že mu neodolá žádná překážka a žádný nepřítel. Při nese očistu, provede ji do důsledků, neboť jako je jasný jeho cíl, tak jasné jsou jeho metody boje i práce, takže nezakolísá

nerozhodně před svými problémy ... Přijde okamžik , kdy neosmělí se nikdo vyslovit námitku proti této veliké vůli a síle, kdy její nepřátelé klesnou bez moci, a kdy ona jediná bude rozhodovat ve státě, který má lva a nikoliv zajíce ve

svém znaku. Přestanou pak nedůstojné stranické tahanice, vy kupování samozřejmých vlasteneckých povinností všelijakými koncesemi , přestane defétismus, přestanou kompromisy s těmi, kteří chtějí československému lidu vtisknout prapor

rudý místo slovanské trikolory, nebo paktování

národními

nepřáteli našimi ... Nutno rozvinout český nacionalismus jako sílu, které ustupují masy i jednotlivci, a to především jako sílu

intelektuální, ideovou ... Metoda českých nacionalistů musí přihlížet k tomu, co podnikají odpůrci, ale aby byl probojován krok kupředu . Bude-li toho dbáno, povede tato metoda, vytrva 188

le pěstovaná, v určité době k ústupu a pak k rozdrcení protiv níka. «

To je srozumitelné. Československý fašismus chce rozdrtit komunisty, socialisty i Masaryka. Žádný kompromis! Tvrdá sa movláda jedné buržoazní kliky, která si verbuje fašistické voj sko, jako si ve středověku knížata verbovala žoldnéře. Je věcí vládních socialistů a Masaryka, jak se k tomuto hnutí zacho

vají. Naší povinností je zjistit vinu nešťastné koaliční politiky, že se takové nebezpečí vyskytlo .

Síly Československého fašismu prozatím jsou nedostatečné. Leč přesto nebezpečí je zde. Dělníkům bez rozdílu politického

přesvědčení musíme říci: Dělníci, pozor, jste ohroženi ! Ztra tili jste již mnoho, ale můžete ztratit ještě více, nepostavíte-li

se rázně, jednotně v boj proti nebezpečí fašismu. Bděte ! Bděte ! Všichni dělníci bez rozdílu politických stran! A komunistickým dělníkům nutno říci : Mobilizujte, připravujte se ! Vedení komu

nistické strany musí pozorně stopovat fašistické hnutí a musí umět vyvolat velikou agitaci mezi veškerým pracujícím lidem za tím cílem, aby již sám vzrůst a stupňování fašismu byly zne

možněny, aby fašismus hned ve svých zárodcích byl povalen. V masách pracujícího lidu nutno vyvolat takovou náladu, aby uplatnění fašismu bylo nemožností. Hlavní naše taktické pravi dlo proti fašismu musí být : starat se o to, aby dělnictvo bylo

dříve zmobilizováno než fašismus. Je nutno se připravit pro onen případ , že by fašisté se chtěli zmocnit státní moci, jak je to jejich programem. Komunisté musí dělníky vychovávat

k oné energii, aby zahnali fašistům chuť a aby raději sami fa šisty předešli. Chce-li fašismus s dělnictvem závodit o dobytí politické moci, pak je povinností komunistů, starat se o to, aby tyto závody vyhrálo dělnictvo!

Podívejme se však, jak se proti fašistům chovají vládní so cialisté. Fašistická agitace řádí v Praze již delší dobu. Také se již fašisté ohlásili veřejně a přiznali barvu , ukázali všechnu

svoji svévoli. Šli proti legionářům, proti českým socialistům i proti Hradu. Vládní socialisté je znají velmi dobře, přesto

spěchají, aby je uklidnili – výjimečným zákonem . Stačilo několik šťavnatých článků v Národních listech, stačilo několik řečí nafouklých národních demokratů, a již spěchají vládní so

cialisté, aby zašlápli skrovné svobody širokých mas českoslo venského občanstva. Československá republika má být pro

měněna v žalář. Svrchovaný lid dostane roubík do úst, pouta na ruce, a pak ať se brání proti fašistům. Je potřebí makavěj šího důkazu pro odvislost vládních socialistů od buržoazie? Ani tam nedovedou se vzepřít, kde jde o komando jen malé

kliky buržoazie ! V Německu v roce 1878 byl dělán výjimečný zákon po dvou atentátech na císaře, když německý národ podle slov jednoho německého spisovatele – měl horečku. 189

Československý národ nemá však žádné horečky, sleduje s roz vahou veřejný život a dělá si své úsudky. Jen malá klika zkra chovaných politiků zuří a vládní socialisté poslušně poslou chají. Koaliční politika vládních socialistů vede do sociální

i politické reakce. Vládní socialisté ženou dělnictvo do zkázy hospodářské, sociální i politické.

věc je vážná. Jakmile se v Československu objevil fašismus ( a je zde také fašismus německý ) , pak stalo se nutností, aby proti tomuto nepříteli síly proletariátu byly uvolněny. Proti politické reakci veškeré, tím více proti bílé reakci fašistické, je potřebno vychovávat proletariát k sebevědomí a mužnosti a je nutno všechny jeho síly uvést do pohybu . Jednat proti fa šismu je povinností dělnictva bez rozdílu politického přesvěd čení a je povinností všech socialistických stran, aby své síly spojily, je potřebno, aby lid byl burcován k bdělosti tiskem i schůzemi. Proti nebezpečí fašismu a každé jiné reakce je

důležité, aby dělnictvu všechny jeho bojovné prostředky byly uchovány, ba aby byly rozmnoženy. To je příkaz hodiny! Bur žoazie chce zesílit svou ofenzívu proti dělnictvu. Také kdyby

chtěl někdo fašismus prohlásit za strašáka, ofenzíva buržoazie proti všemu nemajetnému lidu není žádným strašákem, je tvr dou skutečností. Proti této ofenzívě má být dělnictvo dobře vy zbrojeno. Vládní socialismus však místo co by se postaral

o lepší výzbroj dělnictva, chce dělnictvo zbavit všech zbraní, které má ve svém boji proti kapitálu ! Zákon na ochranu repu bliky -– to je odzbrojování proletariátu a socialismu, aby děl níci proti kapitalistům a proti politické reakci byli bezmocní, to je přímé fedrování fašismu !

Představme si věc prakticky. Zákon musí být prováděn . Zákon dá parlament, provádějí ho úřady. Počet policajtů, čet

níků, byrokratů musí být rozmnožen. Jejich moc musí být zvý šena. Síla tisku, síla shromáždění, síla lidu bude zeslabena.

Síla úřadů, soudů, státních návladních , policie bude pronikavě zvýšena. Kdo rozhoduje v úřadech ? Reakcionářští konzervativ ci a národní demokraté ! Tak bude reakce nesmírně posilněna,

síla lidu bude spoutána. Tak zřejmě připravuje se půda pro další stupňování reakce, pro absolutní vládu reakce proti všem! Těšte se, »socialističtí« strůjci výjimečného zákona, ple tete bič na dělnictvo, pletete bič sami na sebe !

Vládní socialisté zamítají diktaturu proletariátu, která jedi ně může ve svých důsledcích zřídit a zabezpečit socialismus a opravdovou demokracii. Kdo není ignorant, musí to doznat.

Leč vládní socialisté nastolí v Československu vládu reakce a přípraví cestu ještě ostřejší, absolutní reakci. Vládní socia

listé odmítají samovládu těch , kteří pracují, ale vládní socia listé zákonem na ochranu republiky kladou republice i demo 190

kracii hlavu do oprátky v zájmu velkoburžoazie. Však ji někdo zadrhne ...

Komunistická strana musí proti tomuto výjimečnému zákonu bojovat v zájmu dělnictva. Komunisté proti němu vyvinou tolik síly, kolik jim ji dá dělnictvo, nejen dělnictvo organizované v komunistické straně, nýbrž také dělnictvo ostatní. Je úkolem

sjezdu a našich organizací, aby dělnictvo bylo vyburcováno k mohutným projevům. Kdyby proti nám stál jedině reakční nápor měštáctva, zlomili bychom ho snadně, takto však máme co činit se zlou vůlí tzv. socialistických stran . I tu však by ješ

tě nebylo nic ztraceno, kdyby ještě v poslední chvíli vzpamato valo se dělnictvo těchto stran, kdyby pocítilo hanbu a kdyby

s námi proti reakci zahromovalo. Pokusme se v každé obci, v každé továrně, pokusme se na tisíci schůzích, abychom je získali. Rozviňme agitaci vášnivou. A tu jsem u toho, jakou politiku nyní sleduje komunistická strana a Komunistická internacionála.

Bylo nutno ukázat a dokázat celou zvrhlost koaliční politi ky vládních socialistů, by oti tomu vynikla správnost na šich zásadních komunistických názorů i naší politiky jednotné proletářské fronty. Věc je docela jednoduchá a může být snadně pochopena každým dělníkem kterékoliv strany. Jen se nejprve s dělníky druhých stran musíme dohodnout o tom, aby se nenechali od

dobré věci odvrátit tím, že je zde několik dělnických stran, které za příslušníky mají dělníky. Má to své historické důvody. Komunistická strana není zde např. jen proto, poněvadž se dřívější sociální demokracie svému původnímu poslání zprone věřila. Existence komunistické strany má jistě hlubší důvody, Dnešní doba je dobou dějinného přerodu z kapitalismu do so cialismu, je to doba konečného zúčtování třídy proletariátu s třídou kapitalistickou. A tato doba přerodu, toto zúčtování vyžaduje si také svou zvláštní stranu, stranu komunistickou. Mimo této jsou zde strany, které v tento přerod nevěří, ale

i tyto strany, aspoň podle jména, chtějí se zastávat dělnických zájmů. Komunistická strana prozatím počítá s touto růzností dělnických stran a buduje svůj postup na tom, že všechny vy slovují se pro prosazování časových zájmů dělnických, že všechny aspoň podle jména jsou pro boj za dělnické požadavky proti kapitalistům . Komunistická strana je hnutím, které připravuje dělnictvo

na konečný rozhodující boj proti kapitalismu a která podle svého přesvědčení v dohledné době tento konečný boj dělnic tva povede. Kromě této vlastní podstaty komunistické strany, kromě této otázky, o kterou s ostatními stranami vedeme spor, je zde však celá řada jiných otázek, o kterých mezi dělnictvem není žádného sporu a o kterých také mezi socialistickými stra 191

nami by nemělo být žádného sporu . Jsou to otázky mzdy, doby pracovní, dělnického pojištění, nezaměstnanosti, závodních rad, kontroly výroby, drahoty, nepřímých daní a jiného více. Tu není žádného komunismu , zde zájmy všech dělníků jsou to

tožné a zde má být úplná solidarita. Nejde však jen o věci rázu hospodářského a sociálního. Také občanská práva mají být všem dělníkům stejně drahocenná. Sociální revoluce sahá jen na » právo« kapitalistů, dnes však se sahá reakcí na práva děl

níků. Volební právo dělníků a vojáků, svoboda tisku a shro mažďování, to vše má být veškerým dělnictvem stejně neohro

ženým způsobem hájeno. Konečně také boj proti kapitalistické mezinárodní politice a kapitalistickým válkám je společným zájmem všech dělníků bez rozdílu politického přesvědčení.1 Je to v té míře pravdivé, že Amsterodamská odborová interna cionála v minulém roce dvakrát učinila usnesení pro generální stávku pro případ nové války , jednou v říjnu na mezinárodní konferenci v Amsterodamu a později na mezinárodním sjezdu v Římě. Uznává-li se to na papíře a nejedná-li se podle toho ve

skutečnosti, je to stávkokazectví. Komunistická strana navrhu je, aby ve všech těchto otázkách bojovali všichni dělníci

a všechny dělnické strany bez rozdílu politického přesvědčení v jednotné frontě, což zvláště je potřebné v době útoku kapita listů. Nemusím však toto stanovisko dnes obšírněji rozvádět, poněvadž náhodou v posledních dnech bylo uznáno vídeňskými československými sociálními demokraty. Vídeňské české so ciálně demokratické Dělnické listy uveřejnily 20. ledna t. r. in.

teresantní článek Pro jednotnou obranu a jednotný výboj, z kterého rozhodně v zájmu věci je nutno několik vět citovat. Praví se tam :

» Proletariát poražených států je kapitalisticky deptán stejně tak jako dělnictvo států vítězných. A není tomu jinak ve

státech, kde zástupci dělnictva berou podíl na vládní moci a tvoří společně se zástupci buržoazie koaliční vlády. I v těch to státech udává tón buržoazie a nikoliv zástupci dělnictva,

kteří snažíce se uhájit tak zvanou národní jednotu, jsou nuce ni dělat kapitalistům ústupky, které mohou ovšem činit jen na účet dělnických zájmů ...

Kapitalisté jsou si plně vědomi, že mohou svůj systém za chránit jenom za cenu naprostého zotročení dělnictva ..

Buržoazie připravuje se, aby jednala ve vhodném okamžiku na vlastní pěst, přerušila koaliční poměr k zástupcům dělnictva a nastolila svoji vlastní tvrdou a železnou diktaturu nad všemi

pracujícími vrstvami ... O nic menší není také nebezpečí, kte ré hrozí pracující třídě ze strany imperialismu. Poměry, které 1 Následující dvě věty byly ve Vorwärtsu , 4. 2. 1923, č. 29, str. 4, kon fiskovány. 192

dnes po té stránce prožíváme, podobají se v mnohém po měrům po válce balkánské ... A tu je si nutno v prvé řadě uvědomit, že všem těm zmíněným nebezpečím ( hospodářskému, politickému a mezi

národnímu ) lze čelit jenom soustředěním všech dělnických , zejména pak socialistických sil, bez ohledu, kterému socialis

tickému směru přináležejí ... Základní otázkou

každého

upřímného přítele dělnictva musí být: Jak sjednotit dělnictvo , není-li to možno v jedné straně, tedy v jedné frontě dělníků

všech socialistických stran ke společné obraně, která ovšem musí pak vyvrcholit ve společném boji proti společnému ne příteli ... Jde -li o otázku jednotnosti socialistického hnutí, ne lze přecházet k dennímu pořádku přes masy dělníků soustře děných v Komunistické internacionále. Bylo by to strkáním hlavy do písku, které by dělnictvu nijak neprospělo. Vyjde-li iniciativa, jako se stalo v těchto dnech vyzváním, které učinila Komunistická internacionála a Rudá odborová

internacionála Druhé a Dvaapůlté a Amsterdamské odborové internacionále k společné poradě, co je nutno činit, kdyby mělo dojít k novému válečnému masakru, možno takové vy zvání odmítnout jedině proto, že iniciativa vyšla ze strany ko munistické ? Nejde o nějakou z internacionál. Jde o dělnickou třídu jako celek. Odmítnout společné akce, protože je navrhují

komunisté, bylo by nešťastným činem, stejně tak, jako kdyby to učinili komunisté, kdyby iniciativa vyšla z některé jiné so cialistické internacionály .

Stejně tak, jak tomu je v tomto případě, je tomu také při ostatních akcích, které je nutno vést pro společnou obranu a společné zájmy proletariátu .«

Vidíte, jaký vliv na politiku vykonává rozdílné postavení strany. Vídeňští čeští sociální demokraté nejsou ani přímo ani

nepřímo v koalici s měšťáctvem. Proto propracovali se k po znání o prospěšnosti jednotné fronty. Vládní socialisté v Čes koslovensku domnívají se, že z koalice mají nějaké výhody. Tato pošetilost vede je k odmítání jednotné fronty a k lokaj ským službám buržoazii.

Nejde však o poznání správnosti politiky jednotné fronty, nýbrž jde o její provádění. V našich řadách byl spor o tom, máme-li se v zájmu jednotné fronty obracet jen k dělníkům druhých stran, či máme-li své výzvy adresovat též vedení so cialistických stran, které holdují koaliční politice se svou buržoazií. Sporu nelze se divit, poněvadž odpor proti zrádným

vůdcům byl a je naprosto pochopitelný. Politická úvaha roz hodla pro oba způsoby fedrování jednotné bojovné proletářské fronty . Dovolte mně otázku: Činili pro uchopení politické moci naši soudruzi v Rusku dobře, když se svými výzvami pro mír

obraceli nejen na druhé národy, nýbrž také na vlády všech 193

států ? Všichni jsme jejich politiku uznávali za skvělou a milió ny dělníků byly touto metodou vyburcovány k nové energii

pro socialismus. Bylo naprosto dobře, že byl vznesen apel k masám, aby byla probuzena a v činnost uvedena jejich revo luční síla, a bylo stejně tak dobře obrátit se na vládnoucí kru hy, aby byla zjištěna jejich odpovědnost a aby jejich zjevný odpor k míru vyvolal planoucí hněv lidu proti nim. Za války

revoluční tábor obracel se na dělníky ve vojenských unifor mách, aby se bez rozdílu národností sjednotili pro mír, a názorně je poučoval, že od míru je oddalují různí ti Hinden burgové, Clémenceauové a jiní tygři a šakalové. Dnes činíme

dobře, hlásáme-li masám všeho nemajetného lidu drobného i středního, který nechápe politiku jednotné fronty : »Nestůjte na druhé straně barikády, kde stojí kapitalisté, postavte se všichni na stejnou stranu barikády proti kapitalistům , od níž vás oddalují jedině otevření i skrytí koaliční socialisté .« Je to těžká práce, která nebude vykazovat zdar rychle. Nemohli jsme ani očekávat, že se ihned dostaví značnější úspěch. Odpor vůdců koaličních socialistů proti našim návr hům je dán jednak celým jejich úžasným zpátečnickým fili strovstvím , dále ale také jejich strachem, že jim chystáme past, že chceme zlákat masy a je pak odkopnout. Jim však dob

ře řekl Radek na IV. sjezdu Komunistické internacionály, že bychom rádi každého pro ni získali. Radek sociálním demokra tům řekl : » Není mezi námi žádného člověka se zdravým rozu

mem, který by neuvítal, kdyby se odhodlali s námi společně bojovat, pozdravili bychom s radostí jejich rozhodnutí pro boj jako počátek vítězství proletariátu . Obávám se však, že jejich pravou příčinou odmítání jednotné fronty je jen šosáctví, je jich přesvědčení, že kapitalistická sveřepost zdolána být ne může . «

Samozřejmě rozhodnou nakonec o jednotné proletářské frontě masy. Na ně ve prospěch jednotné fronty působí sociál

ní poměry a jejich vůle a jejich tlak zase buďto donutí aspoň část dnešního vedení koaličních socialistů ( k nim počítám také německé sociální demokraty, poněvadž také oni mají nepří.

mou koalici se svou buržoazií ) , anebo vyrostou dělnictvu ji ných přesvědčení noví vůdci, anebo konečně se dělnictvo samo bez vůdců přímo s námi spojí. Všemu nemajetnému lidu nutno

vytyčit určitý veliký cíl, jímž nejlépe by se dala vybudovat im pozantní bojová fronta proletariátu. Volejme ke všemu rukou i duchem pracujícímu lidu: Volte si v továrnách, volte si na velkostatcích, volte si

v kancelářích, volte si jako nemajetní pracovníci na venkově ( malorolnici ), v domácím průmyslu a jinde své delegáty a vyšlete jejich zástupce na veliký generální sjezd pracujíctho 194

lidu Československa a ten ať rozhodne sám o jednotném postu pu celé dělnické třídy.

Jednotná fronta, dojde -li k ní, musí být také organizována v každém závodě, v každém místě, v každém okrese, v celém

státě. Odpůrci jednotné proletářské fronty však, a ti, kteří se proti ní kdekoliv proviňují, musí být nemilosrdně odhalováni a potíráni. Princip solidarity dělnické nad všechno ostatní ! Ze sílená jednotná bojovná proletářská fronta musila by ovšem za čas vést k rozložení koalice měšťáckých stran s vládními so cialisty. Nikoliv ovšem ihned. Měšťáci by asi snesli tak mnohý

společný sociální boj dělníků bez rozdílu politického přesvěd čení i jejich stran . Skřípali by sice zuby, spílali by v tisku, to by však koaliční vládu ještě nerozvrátilo. Kdyby např. všechny socialistické strany vedly určité mzdové zápasy společně, kdy by společně v parlamentě prosazovaly zlepšení podpor neza

městnaných, povolili by měštáci a vláda dnešní by se kvůli to mu nezhroutila. Vládní socialisté jsou příliš veliké baby, když ihned se lekají, jakmile na ně některá měšťácká strana vyletí. Leč později by se koalice asi rozklížila. Ukázal jsem již, že by to žádné neštěstí nebylo. Komunistická strana musí pracovat k pádu koaliční politiky a k nastolení vlády dělníků a malých rolníků. To je vůbec dnešní hlavní úsilí komunistické strany, to je je

jí nejdůležitější časová akce, pokud poměry nevyvolají jinou situaci.

S dnešním vládním systémem je veškeré dělnictvo nespoko jeno. Revoluční situace však, která drtí jedním rázem celý spo

lečenský řád, ještě nenastala a část dělnictva odmítá diktaturu proletariátu. Bušíme-li právem do koalice, musíme také dělnic tvu říci, co chceme jiného, aby to odpovídalo názorům veške rého dělnictva. Koalici dnešní odsuzuje všechno dělnictvo, no úřednickou vládu také nechceme , koalici českých vou

a německých měšťáků zamítáme stejně tak. Co tedy zbývá? Vláda dělníků bez rozdílu politického přesvědčení. Namítá se, že taková vláda je nemožná, poněvadž nemá vět šiny v parlamentě. Na to musíme odpovědět : »Horší je ta vláda, která nemá většiny v lidu! Dělnická

vláda, jak my ji hlásáme, měla by daleko větší počet občanstva za sebou, než ho má vláda dnešní, než by ho měla kterákoliv finá vláda. Dělnická vláda by nebyla slaba ; jakmile by sledo

vala zdravou politiku pro celek všech vrstev proti velkokapi tálu, měla by za sebou většinu, jíž by též bylo nutno vyložit, že jde o sjednání velkého průlomu do bašt kapitalistického tyran ství. Dělníci rukou i perem, pluhem i kovadlinou , osvojte si trochu smělejšího smýšlení ! Nejste povoláni k tomu, abyste by. li věčně ovládánil

Ostatně stačilo by vypsat nové volby v Podkarpatské Rusi 195

a na Těšínsku a obraz dělnické vlády ještě za dnešního parla

mentu byl by dělnictvu ihned příznivější. K takovému vypsání voleb ovšem nedojde, měšťácké strany to za žádných okolností

nepřipustí, poněvadž právě se obávají změn konstelace ve sněmovně. Možny jsou jen celkové volby, kdyby obě sociálpa triotické strany vystoupily z koalice ( ne pouze z vlády, nýbrž

kdyby odepřely hlasy každé jiné nedělnické vládě ) , a v době »normální«. A tu je nutno říci slovo o některých zprávách, že dnešní vládní strany v příštích volbách chtějí postupovat násilně proti komunistům. Jsou-li tyto zprávy pravdivé, pak ztratili vládní socialisté již úplně hlavu . Co by tím získali? Nic ! Také v případě nejnásilnějšího postupu získají komunisté takový počet hlasů i mandátů, že dnešní koalici bude úplně odzvoněno. Naopak, kdyby všechny socialistické strany šly do voleb s heslem, aby voličstvo volilo socialisticky, podle svého

přesvědčení, ale se slibem, že po volbách socialisté za žádných okolností nevstoupí do koalice s měštáckými stranami, ale že společně vytvoří poměrně podle výsledku voleb dělnickou

vládu, pak by všem socialistickým stranám byl zaručen skvěly výsledek voleb . [ Dnešní koaliční vláda má základ tak vratký, že by byla ne udržitelná i v tom případě, kdyby se mohlo zdařit uvrhnout ko

munisty v nelegalitu . Dnešní vláda není nemožná z té příčiny, že za ní nestojí v parlamentě tolik a tolik poslanců, nýbrž je přes všechny činy násilí slabá, poněvadž za ní nestojí obrovské

masy lidu, zejména však, že proti ní stojí tak obrovské masy dělnického lidu, který je věrně oddán komunismu a komunis tické straně. A kdyby i toto hnutí bylo uvrženo do katakomb,

musí nakonec dnešní státní moc před touto silou stejně tak ka pitulovat, jako musela státní moc Ríma kapitulovat před křes tanstvím . Dnešní koaliční vláda se trvale udržet nemůže. Děl

nická vláda přijít musí. Kdyby nakrásně se podařily koaliční vládě všechny její triky

a všechny její politické machinace, kdyby se načas zachránila všelijakým politickým taškářstvím , nezachrání se nakonec před jedním činitelem, kterého nezažehná výjimečný zákon,

žádná perzekuce. Nebudou-li to volby, vznesou ortel nad koa liční vládou veliké dělnické boje. Jeden, dva, tři velké hospo dářské boje v Československu, dělnictvo v masách v boji a dnešní koaliční vláda je smetena. Tam, kde jsou v pohybu statisíce, milióny, tam stačí hlasité volání silnou vůlí napl něných mas : Pryč s koaliční vládou, sem s vládou dělnickou!

a dnešní vládní režim poletí. Požadavek dělnické vlády není žádná utopie, není to žádný výpočet možných či nemožných parlamentárních konstelací, nýbrž je to výsledek střízlivého rozboru dnešního absolutně nutného pohybu mas pracujícího lidu. 196

Jiná je otázka, zdali se komunisté tímto požadavkem svým zásadám nezpronevěří. Nuže komunistická strana musí být v první řadě dělnictvu věrná. Ptáte-li se, kde jsou záruky děl nictva, odpovídám : v tom, že se dělnická vláda zrodí v boji. Dělnická vláda nebude výsledkem nějakého parlamentního ča

chrování, nýbrž bude výsledkem vůle mas v boji dělnictva ! Stačí, aby dělnictvo jednotně chtělo a dělnická vláda bude!

Ale dělnictvo musí dostat záruky, že 1. dělnická vláda bude vykonávat vůli dělnictva 2. že bude proti buržoazii dost silná a 3. že bude mít dobrý, pracujícímu lidu prospěšný hospodár ský program. Vláda dělnická se musí opírat o volené orgány dělnictva a musí vykonávat jejich vůli ; vláda dělnická a děl nictvo musí se postarat o odzbrojení veškeré měštácké reakce a ozbrojení dělnictva. To jsou dostatečné záruky, že se dělnic ká vláda nezvrhne. Mimoto však musí dělnická vláda uskuteč

nit podstatné zvýšení pravomoci dělnictva a pracujícího lidu vůbec přímo ve výrobě: správa průmyslu a zemědělství musí být vykonávána nejen podnikateli, nýbrž také státem ( orgány dělnické vlády ) a dělnictvem ( zaměstnanými vůbec ) .

Opakuji : dělnictvo v Československu má takový význam a je schopno takových akcí, že vůle dělnictva stačí a vláda dělnic. tva bude. O vůli dělnictva však zase silně rozhoduje komunis

tická strana. Chtění komunistické strany je činitel důležitý, podstatný! Soudruzi, chceme-li něčeho docílit, musíme chtít, musíme pevně a určitě chtít !

Postup komunistické strany je úplně promyšlený. Chceme zbudovat jednotnou frontu proletářského boje, chceme povalit koaliční vládu a vytvořit vládu dělnickou. To je náš plán . ]1 Současně však nesmíme nikdy zapomenout, že přes noc mo hou přijít události mnohem mohutnější a my i na ty, na vybo jování mezinárodní sociální revoluce, musíme být stále připra veni. Bylo by dobré, kdybych i o tom mohl kvůli úplnosti pro

mluvit. Musím však zakončit. Chci tak učinit, jak jsem začal, slovy soudruha Lenina, slovy, které zaslal loni soudruhům

v Německu. Co jim radil, je podle mého názoru správné také pro nás.

Věnujme celou svou pozornost klidné ( beze sváru, bez po

lemiky, bez rozdmýchávání minulého ) , věcné, aktivní činnosti strany, ve smyslu usnesení Komunistické internacionály. ( Hlučný potlesk. ) Místopředseda Hais: Sdělují, že návrhová komise má se sejít ihned ve vedlejší místnosti. Soudruh Merta žádá, aby volební komise sešla se zítra ráno v 8 hodin v téže místnosti.

Jako další referent k tomuto bodu je soudruh Kreibich. Po 1 Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28, str . 10, konfisk. vydání, par. 2/65a/305, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 197

něvadž však není ještě se svým referátem německým ve ve dlejší místnosti hotov, přerušuji schůzi na 5 minut. (Schůze přerušena ve 3 hodiny 50 minut. ) ( Schůze znovu zahájena ve 3 hodiny 55 minut.) Uděluji slovo k referátu soudruhu Kreibichovi.

VERSAILLESKÝ MÍR A PROLETARIÁT Řeč soudruha Kreibicha

Kreibich: Začnu svůj referát dějinnou vzpomínkou. V r. 1871 vyšlo Marxovo dilo po německo-francouzské válce a Komuně,

dilo, v němž jednáno bylo též o německých imperialistických podmínkách míru ( odstoupení Alsaska ). Marx tehdy předpo věděl, že mír, jak jej chtějí uzavřít němečtí imperialisté, vžene Francii neodvratně do náručí Ruska, že bude mít také za ná

sledek novou válku. Bylo třeba celých 50 let, aby tato předpo věď se splnila. V r. 1914 vypukla světová válka, která svými kořeny z velké části vězela v onom míru z r. 1871. V r. 1918

skončena byla světová válka, a také tentokráte mírem násil ným. Když r. 1917 diskutováno bylo poprvé o otázce míru,

když Wilsonovy pacifické projevy přijímány byly sociální demokracií z největší části nadšeně, tu bylo to také jen něko

lik zcela málo socialistů v celé internacionále, kteří o otázce míru pojednávali tak, jako Marx o míru z r. 1871. Mezi těchto několik málo patřila Rosa Luxemburgová, která v dubnu 1917

s výsměchem psala o wilsonismu, podporovaném neodvis lými, v jednom tehdy ilegálně šířeném listě Spartakově takto :

» Socialistická mírová politika vyjádřena je dnes v těchto prostých slovech : Vy, dělníci ! Bud budou měšťácké vlády dělat

mír tak jako dělaly válku, pak necht válka skončí jakkoliv, imperialismus zůstane vládnoucí mocí, a pak jdeme vstříc neodvratně dalšímu novému zbrojení, válkám, zkáze, reakci,

barbarství; nebo vy se vzchopíte k revolučnímu povstání mas, k boji o politickou moc, abyste diktovali svůj mír navenek i uvnitř. Buď imperialismus, a rychlejší nebo pomalejší zánik

společnosti, nebo boj o socialismus jako jediná záchrana. Něco třetího, zprostředkujícího, není.« V té době zatím Arbeiterzeitung oslavovala vítězný mír, německá sociální demokracie hlasovala pro mír brest-litevský a pro mír ukrajinský. Versailleský mír z r. 1919 nese podpis bývalého předsedy II. internacionály Vanderveldeho, většina so cialistických stran schvalovala tento mír, jiné chovaly se

k němu pasívně. Zase to bylo jen levé křídlo dělnického hnutí, které zaujalo stanovisko proti tomuto míru. V prosinci 1918

vyšlo v berlínské Rote Fahne provolání, sepsané Rosou Luxem burgovou, Liebknechtem, Mehringem a Klárou Zetkinovou , 198

k proletářům všech zemí, v němž se se zřetelem na nadcháze jící versailleský mír mezi jiným pravi: »Vládnoucí třídy nejsou s to ovládat své vlastní dílo. Bestie

kapitálu, která vyvolala peklo světové války, není s to zase je zažehnat, přivodit skutečný pořádek, zabezpečit mučenému

lidstvu chléb a práci, mír a kulturu, právo a svobodu. To , co vládnoucí třídy chystají jako mír a právo, je jen novým dílem brutálního násilí, z něhož pozvedá svých tisíc hlav hydra útla ku , nenávistí a nových krvavých válek.« Jen 4 leta to trvalo a vidíme, že předpovědi, učiněné v mar xistickém duchu, se splňují. Proletariát dopustil, aby buržoazie

dělala mír, a jen ruský proletariát vyvodil z války správné konsekvence. Proletariát ostatních zemí váhal provést revolu ci. Následek toho byla úplná nemohoucnost v politickém ohle du, zesílení buržoazie a stupňování měštáckého náporu (fašis mus ), v hospodářském oboru pokles životní úrovně a stoupa jící zbídačení proletariátu . A to vše jsou jen následky toho, že vládnoucí třídy po válce mohly uvrhnout na bedra proleta riátu náklady těchto válek. Na druhé straně podařilo se ruské . mu proletariátu po obrovských obětech provést své osvobození

a zabezpečit je. Tento proletariát, který kapitalisty ostatních zemí líčen je dělnictvu jako odstrašující příklad ( hlad, krvavé oběti atd. ) , v téže době, kdy buržoazie přistupuje k poslednímu velikému náporu na dělnictvo ostatní Evropy a chce je fašis mem zdrtit, dokončil dílo svého osvobození. Kontrarevoluce uvnitř a nepřítel zahraniční jsou poraženy. Na druhé straně

stojí proletariát ostatních států před mnohými válkami, před válkami v zájmu kapitalismu. Po povalení proletářské revolu

ce v Evropě s výjimkou Ruska věřili mnozí v nový rozkvět ka pitalismu, toho druhu rozkvět, jaký následoval po povalení měštácké revoluce z roku 1848. Ale tehdy věci byly jiné, revo luce osvobodila kapitál z pout feudálního panství. Tentokráte však vykoupil kapitalismus další své trvání jen s největšími

oběťmi a ústupky dělnictvu ( 8hodinný pracovní den, sociální pojištění, větší vliv dělníků na státní správu atd. ) . Povalení 1

proletářské revoluce z r. 1918 nevysvobodilo kapitalismus, brá nilo mu jen v jeho těžkém znovuvybudování. Je jasno, že buržoazii jedná se znovu o ty věci, o které jed nalo se jí roku 1919, a to v prvé řadě je to překonání krize

vykořisťování proletariátu a tentokráte v míře ještě větší. Máme-li porovnat osud a postavení proletariátu kapitalistic kých států a sovětských republik, sdružených v ruské federaci, musíme konstatovat, že v té době, kdy v Rusku mzdy stoupají, jsou odbourávány mzdy proletariátu států kapitalistických. V lednu r. 1922 vydělával si textilní dělník v Rusku průměrné

4.50 zlatých rublů měsíčně. Kovodělník vydělával 3.30, kože dělník 3 zlaté ruble. V září r. 1922 můžeme tak konstatovat, 199

že mzdy tyto byly zdvojnásobeny. Textilní dělník vyděláva)

8.60 zlatých rublů, kovodělník 13.32 a kožedělník kolem 12 zla tých rublů. Toto stoupání mezd ukazuje další vzestupnou ten

denci. Jak vysoké jsou dělnické mzdy v prosinci minulého ro ku? O tom učiníme si další představu, porovnáme-li mzdy

předválečné s nynějšími. Vezmeme-li např. za základ mzdy z roku 1913 a budeme-li považovat, že tehdy mzdy činily sumu 100, to nyní v Moskvě vyplácejí se tyto mzdy: v kovoprůmyslu 42,9 %, v dřevoprůmyslu 58,6 %, v cukrovarnickém průmyslu

66,7 %, v pekařství 81,9 %, v textilním průmyslu 42,1 % , v ta. bákovém průmyslu 131,5 % mezd předválečných.

Tím nemá být řečeno, že ruskému proletariátu daří se již ny ní mnohem lépe než proletariátu států kapitalistických . Řeše ní současné krize stalo se pro kapitalismus otázkou životní.

Řešení to znamená, že následky světové války musejí být pře . konány, tj. akumulace kapitálu a hospodářská rovnováha mu sejí být znovu ustaveny, protože světovou válkou byly otřese ny. K dosažení tohoto cíle užívá se proto všech prostředků. Ka

pitalismus se vynasnaží, aby k tomu cíli pracovaly jak samot né organizace dělníků, tak i celá koaliční politika. Samozřej mě neznamená koalice se sociálně demokratickými » dělnic kými« vůdci snad to, že by se buržoazie nemohla přitom bez

nich obejít. Jestliže se kapitalistům podaří, aby se znovu po stavili na nohy, kdyby buržoazie sociální demokracii více ne

potřebovala, pak jí dá prostě kopanec, aby se jí zbavila . Německá buržoazie připřáhla sociální demokracii tak pevně ke své káře, že ačkoliv sociální demokracie vyšla z vlády, musí jí přece jen dál sloužit. Buržoazie uvádí dnes na scénu fašis

mus a občanskou válku. Buržoazie chce k tomuto cíli použít lumpenproletariátu, aby se nemusila pouze opírat o své státní prostředky a o policii a vojsko. Fašismus je organizovaný útok velkokapitálu proti veškerému proletariátu. Fašismus přes to se musí rozpadnout, neboť aby pro svůj boj získal širší lidové

vrstvy, bude nucen použít násilnických metod. Sezná- li pak proletariát, že se tento plán nepodařil , a nepůjde- li na lákání fašistů, pak musí fašismus ztroskotat. Tím ovšem není řečeno, >

že fašismus nemohl by proletariátu způsobit neslýchané škody před jeho zhroucením. Proto musíme ještě před vznikem fašis mu jeho prvopočátky potlačit. Nejen organizovanou prací z hlediska mocenského, nýbrž také ideově musíme proti fašis mu mobilizovat malé sedláky a vůbec veškeré pracující masy. Také v Československu mezi českou buržoazií máme fašis mus. Jeho vznik může se vysvětlit velmi snadno. Pozice česko slovenské buržoazie je horší než situace buržoazie italské.

Proti české buržoazii stojí silné dělnické hnutí a silné hnutí malosedláků. Buržoazie tohoto státu trpí hlavně silně násled

kem nacionálního rozvrstvení. V základech a příčinách fašis 200

tického hnutí české buržoazie spočívá však také její slabost, ne boť český fašismus musí utvořit společnou frontu proti všem

těmto překážkám. Následkem toho musí se jeho bojovná fron. ta rozdrobit. Fašismus v Československu útočí na zahraniční politiku tohoto státu, která může prý být státu nebezpečná. To bude mít za následek, že fašismus na dalším stupni svého vývoje bude musit být československou buržoazií i sociálpatrio ty odmítnut. Vyhledávají se také ještě jiné prostředky kromě fašismu, a proto mají být přijaty výjimečné zákony. Přirozeně

jsou tyto zákony namířeny předem proti komunistům , ale v konečném smyslu též proti ostatním dělnickým vrstvám to hoto státu .

Měštáctvo se však nemůže zbavit revolučního hnutí, po

něvadž revoluční hnutí kotví hluboko v poměrech; zejména proto ne, jestliže se strana zařídí na období boje proti výji

mečným zákonům. Na druhé straně znamenají výjimečné záko ny politické nebezpečí pro demokracii, kterážto přece už před válkou u Čechů hrála velikou roli, poněvadž osvobozovací boj vedli právě pod tímto heslem. Buržoazie tedy výjimečnými

zákony ztratí půdu pod nohama, poněvadž výjimečný zákon znamená, že hází se přes palubu demokracie, s níž dávno srost lo maloměšťáctvo české.

Československá republika už nebude mít nikdy tiskovou svo bodu v tom rozsahu, jak ji trpěli staří Habsburkové. Výjimečný

zákon znamená, že Československá republika už nevystačí s těmi zákony, s kterými vystačilo Rakousko. To bude agitační

prostředek, který bude zvláště silně působit na široké davy československého lidu.

Velkokapitál je přísný pán. Nepovolí příliš širokou ideologii, jaká tkvěla v maloměštáckém volnomyšlenkářství už před vál kou. Výjimečné zákony odstraní tuto ideologii, avšak nás nebu dou moci zničit a my o nich pravíme to, co vykřikl sociální de mokrat Bracke kdysi v hrdinné době sociální demokracie v říš ském sněmu německém u příležitosti zavádění zákona proti

socialistům za éry Bismarckovy: » Kašleme na ně ! « Jedním z nejdůležitějších problémů mezinárodní krize kapi talismu a současně dokumentů neschopnosti kapitalismu tuto krizi rozřešit, je problém německých reparací. Musíme se opět o této otázce zmínit jen dvěma slovy: Pro Francii znamená re

parační problém v souvislosti s nynějším obsazením Porúří po kus o přivedení opět do pořádku státní rozpočet, aniž se uloží velké oběti kapitalismu, anebo by přílišným zatížením daňo vým byl zrevolucionován proletariát a vrstvy střední. Pro německou buržoazii znamená to úkol převalit břemena na bed ra proletariátu. Německá sociální demokracie nemohla

v koalici s buržoazií prosadit svých vlastních požadavků, totiž včasný zábor věcných dodávek a zlatou půjčku, ba sociální de 201

mokracie se dnes těchto svých požadavků úplně zřekla, což vedlo k tomu, že dnes 81,8 procenta daní v Německu platí děl

níci a jen 18,2 procenta třídy majetné, obraz to ještě daleko horší než u nás. Přitom bylo úmyslem německého kapitalismu

vydělat na reparacích a přesunout akumulovaný kapitál do za hraničí. Na mezinárodní konferenci v Essenu sdělil jeden francouzský soudruh, že jediná německá banka převedla během jednoho roku 40 až 50 miliónů franků do Francie. I ten

to přesun německého kapitálu do ciziny byl umožněn jen tím, že nebyl proveden zábor věcných hodnot, tedy vinou němec

kých sociálních demokratů. Nyní vedou reparační splátky k mohutné politické krizi, ke vtržení Francouzů do Porúří. Aby byla rozmetána legenda o vině Německa ohledně reparačních splátek, nutno uvést, že Německo odvedlo v roce 1922 1,6 mi. liardy zlatých marek a zaokrouhleně 50,7 miliardy v markách papírových. Splátkové omeškání činilo celkem jen 24 milióny zlatých marek, tj. 1,4 procenta celkových reparačních splátek. Toto omeškání stalo se vinou německé buržoazie, která se po kusila sabotovat reparace. Německá vláda poshověla němec kým majitelům dolů – ostatně ještě v době, kdy sociální de mokraté seděli ve vládě

.

40 miliard marek. Hodnota splace

ného obnosu obnáší dnes následkem poklesu marky jen deseti nu dřívější sumy, tím však německý kapitalismus docílil mi liardových zisků a zavinil současně pokles marky.

Nejdůležitější problém kapitalismu spočívá dnes ve sdružení rúrského uhlí s lotrinskými rudami. To bylo dříve válečným cílem Německa a je dnes cílem Francie. Anglie však překážela dosažení tohoto cíle cestou násilí, poněvadž odjakživa nechce strpět, aby na kontinentu dosáhl některý stát politické převa hy. Vynořil se tudíž nový plán, který se pokouší docílit sdruže ní úmluvou mezi francouzským a německým kapitalismem .

Avšak německý a francouzský kapitalismus nemohly se dohod nout o podíl na kořisti. Před nedávnem řekl Stinnes: »Nejsme

ochotni ustoupit francouzskému kapitalismu, pokud nám při kazuje jen 40 procent a přitom pro sebe si ponechává 60 pro cent. « V téhle větě tkví všecko , oč se vlastně jedná. Německá

sociální demokracie stojí v tomto boji proti Francii na straně buržoazie. Tato politika je téhož rázu jako r. 1919. Horníci,

kteří byli po Kappově puči v Porúří poraženi, dostávají dnes od téže strany výzvy ke stávce. Tato politika vede už dnes k velkému rozkladu v táboře německé sociální demokracie.

V německé sociální demokracii je vůbec vidět rozklad. Zatím co tato strana r. 1914 pořádala společné projevy se všemi stra nami až k německým nacionálům pro ohroženou vlast, konají

se nyní denně společné protestní projevy komunistického děl nictva s dělníky ostatních stran, v nichž pronášeny jsou pro

testy proti vládě a proti zradě sociálně demokratických vůdců. 202

[ Rok 1914 se neopakuje, nemůže se opakovat. To musí platit též pro nás. Vůle zradit existuje všude, na všech stranách. Též u nás nebude klást česká sociální demokracie odpor proti vál

ce, přijde-li doba, kdy Československo bude nuceno dostát svým závazkům ohledně boje proti Německu, zejména jestliže

tento boj bude namířen proti Německu proletářskému. ]? Nejlepší je , že pokus zapřáhnout porúrské horníky do vlas tenecké káry ztroskotal : Porúrští horníci odmítli bojovat pro Thyssena. Novinářské zprávy o stávce, kterou prý proklamova

li horníci při obsazení, jsou výmysly měštáckého tisku. Stávka byla aranžována správou dolů, která doly uzavřela a nenecha

la horníky sfárat. Sjezd závodních rad v Porúří, obeslaný vše mi proletářskými stranami a 187 závody, vytyčil tyto cíle : 1. Boj v plné šíři proti jakémukoliv nacionalismu. 2. Dohodová vojska nechť odtáhnou. 3. Svržení vlády Cunovy, vytvoření dělnické vlády, která okamžitě uzavře nerozborný spolek se Sovětským Ruskem ;

proletářská politika obnovy , prováděná společně s dělníky ze mí dohodových .

4. Okamžité odzbrojení protirevolučních skupin v celém Německu a ozbrojení organizovaného dělnictva. 5. Okamžité osvobození všech proletářských

politických

vězňů v Německu a ve Francii.

Měštácké listy české ovšem přinášejí tuto zprávu s velkou

radostí. Národní listy např. oznamují se zadostiučiněním na úvodním místě, že politika německé vlády v Porúří ztroskota la, ovšem zamlčují přitom, že je to zásluhou komunistů. Je to tatáž taktika, kterou prováděli v zemích dohody vůči Lieb knechtovi : Protivníci války, komunisté, jsou vždy chváleni ve státech – nepřátelských .

Útoky na vymoženosti proletariátu na mzdy, politické svobo to vše je sou dy a práva, hrozivé nebezpečí války, fašisté částí jedné soustavy a sice velké ofenzívy, kterou podniká kapitalismus, aby se zachránil na útraty proletariátu . Ofenzíva světového kapitálu je nutným důsledkem ofenzívy, která se po

světové válce nezdařila proletariátu. Životní otázkou proleta riátu je: Jak můžeme odrazit útok a jakým způsobem můžeme docílit, abychom masy proletariátu opět vedli k útoku? Čili jinými slovy: Jakým způsobem přejdeme z defenzívy opět k ofenzívě ? Dnešní ofenzíva kapitálu není podnikána z kapita listické pýchy, nýbrž je kapitalistickým bojem o život a o smrt. Kapitalista ví, že jestli se mu ofenzíva nepodaří, udeřila jeho

poslední hodina, proto též vyvíjejí tak velkou energii, proto je každá ofenzíva pro kapitalisty tak nebezpečná, proto má též 1 Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28 ,str. 12, konfisk. vydání, IV ., par. 65a/305, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641 . 203

každá maličkost v tomto velkém boji tak veliký význam. Poža davky, které by před válkou, v době kapitalistického vzestupu, neměly velkého významu, staly se dnes otázkami, ohrožujícími přímo život kapitalismu. V souvislosti se zostřením krize a me zinárodní situace může se z každého obranného boje vyvinout

velký rozhodující boj. Z tohoto hlediska je nutno též chápat chování sociálních demokratů, jejich zdráhání bojovat spo lečně proti pokusům kapitalismu snižovat inzdy proletariátu .

Znemožnění jednotné fronty sociálně demokratickou stranou má za následek, že boj nelze vůbec vést, poněvadž jedna sku

pina, osamocená jedna vrstva proletariátu nemá síly tento boj vybojovat. Pravil jsem tedy, že z každého jednotlivého boje se

může vyvinout boj rozhodující a poněvadž se mu sociální de mokraté chtějí vyhnout, odmítají též jakýkoliv společný postup v bojích dílčích.

Přesto nyní jako dříve je nutno sociálně demokratickou stra

nu v každém jednotlivém případě postavit před jasné rozhod nutí, chce-li, nebo nechce-li boj. Je to myšlenka jednotné fron ty, která neznamená žádnou novou taktiku. Již v r. 1914 ruští

bolševici navrhli menševikům společný postup. Ve známém votevřeném listě« německých soudruhů z let 1921 tkví jeden

článek z vývoje myšlenky jednotné fronty. Také v této souvis losti vyskýtá se otázka, má-li jednotná fronta vycházet shora anebo zdola. Otázka je takto nesprávně kladena. Není možno jedno bez druhého. Jak seshora, tak zezdola nutno hledat ces tu k jednotné frontě. Nechuť mnoha našich soudruhů vyjed

návat s vůdci sociální demokracie musí být překonána v zájmu konečného cíle.

Dělníci jsou ještě

-

ve světovém měřítku

z velké části

v řadách sociálpatriotů, protože mají k nim přece jen poněkud

důvěry. Otřást touto důvěrou nemůže jen propaganda. K tomu je třeba zkušeností. Úkolem naším musí být masy k této zkuše nosti přivést. Vůdcům reformistického hnutí musí být poskyt nuta příležitost, chtějí-li, anebo nechtějí-li bojovat . Tak mu síme je donutit , aby se odhalili . Jen tak mohou také masy být přivedeny do rozhodnutí . Reformističtí vůdci nechtějí bojovat,

vyhýbají se každému boji. Tím však není řečeno, že nemohli by bojovat. K tomu je příležitosti dost. Naším úkolem musí být donutit je k tomuto boji. Kolísaji sem tam ; právě tak, jako

zradili proletariát, jsou s to zradit také buržoazii

ze strachu

před masami. Příkladem toho je Kappův puč v Německu. Také tehdy byli reformisté donuceni bojovat po boku mas, ale jen tak dlouho, dokud doléhal na ně tlak mas. Povolí-li tento tlak,

upouštějí také oni od boje. Jednotná fronta není snadná věc. Podmínkou je jasné a ostré vystoupení komunistů , bezpod mínečné zachování vlastního stanoviska strany, odvolání se na právo kritiky. To však nesmí nikdy vést k opozici . Strana musí 204

ve všech fázích taktiky jednotné fronty ukázat vždycky svou vlastní tvář. Jednotná fronta může být uskutečněna, je- li stra na sama sobě jasná, takticky pohyblivá a dobře disciplino

vaná. Prostými přípravami nemůže tohoto cíle být dosaženo. Dokonalosti může strana dosíci jen v boji. Strana se nesmí při taktice jednotné fronty rozplývat ve frázích o sbratřování a o pospolitosti, ale také nesmí při jednání propadnout netr pělivosti. Nebezpečí taktiky jednotné fronty spočívá v možnos

ti, že strana bude rozdrcena, že jednotlivci přejdou k oportu nismu, že revoluční cíl pustí ze zřetele, že jiní snad budou zklamáni a že tak strana mnohého stoupence ztratí. Ale každá

taktika má své nebezpečí – tedy také taktika jednotné fronty. Neváháme nastoupit tuto cestu. Taktika jednotné fronty roz leptala všude skupinu radikalistů, kteří slovo radikalismus chápou úplně špatně, kteří vždy volí, řekl bych, ty prostředky,

kde se nejvíce střílí. Slovo radikální odvozuje se vlastně od la tinského slova radix, tj. kořen, to znamená jít věcem na kloub,

až ke kořeni. Kořen je však poznání, že objektivní předpoklady pro revoluci jsou dány, nikoli však subjektivní podmínky. Na ším úkolem je osvobodit masy od demokratických iluzí. K to mu nestačí propaganda, to může přinést jen zkušenost, získaná

v třídním boji. Každého hesla, které žije v masách, nutno vy užít, aby byly osvobozeny od demokratických iluzí. Každého prostředku musíme použít. Také bolševici činili tak v měsících od března do listopadu za vlády Kerenského. Tehdy vydali heslo: »Svolejte Národní shromáždění ! «, neboť pro ono období

byl to nový krok kupředu. Tím byly získány velké masy. Když se jim to však podařilo, revoluce již překročila toto období. A totéž Národní shromáždění, jehož svolání žádali, bylo jimi

rozpuštěno, když bylo pro lid nečinno a když se ukázalo nut ným získat masy. Rozparcelování velkostatků není jistě komu nistickým ideálem. Ale bolševici neváhají vrhnout toto heslo mezi masy, aby veškeré rolnictvo a malorolnictvo získali pro

revoluci. Ukázalo se to tehdy nutným, a bylo to také správné. Volání po nových volbách může podle okolností být revo lučním heslem, je-li s to otřásti koalicí, vyvolat nové krize

a urychlit vývoj. Jednotná fronta neznamená však kompromis s jinými dělnickými stranami. Není hloupějšího slova než ne kompromisní socialisté. Žádný kompromis neuzavírat, to je zásada, která je všecko jiné, jenom ne revoluční. Proti bezdu

chosti slova » nekompromisnost « je nejlepším argumentem , že právě bolševikům se podařilo dočasným přistoupením na kom promis s rolnictvem zachránit v Rusku revoluci. Ale také bur žoazie nezná tohoto hloupého slova. Je si vědoma svých tříd

ních zájmů. Kráčí přes mrtvoly miliónů. V prvých dnech revo luce v listopadu 1918 také ona uzavřela kompromis, aby revo luci ulomila hrot. Poskytnutí demokratických svobod, pád císař 205

ství, to vše stalo se jen, aby její pozice byly zachráněny. Je samozřejmo, že také taktika jednotné fronty chová v sobě ne bezpečí. Před tím musíme být na stráži.

Vyšla do světa opozice a dbala přitom náramně, aby komu nistických zásad neztratila. Ustavičně se ohlížejíc zpět, ztrati

la přirozeně velmi brzo z očí cíl a přistála hned na to u Vajtauerova programu. Soudruzi, je jen jeden oportunis mus, a to je ustupování od marxistických zásad, lhostejno, zda napravo nebo nalevo. Radikalismus znamená dnes pozvednout masy zezdola. To však přirozeně neznamená sestoupit dolů k nim a zůstat u nich dole. To znamená naopak navázat na de mokratické iluze mas a je definitivně rozptýlit. Dělnická vláda je logickým důsledkem taktiky jednotné fronty. Chci tu oživit zase dějinnou vzpomínku. V roce 1908 dis

kutoval ruský sociálně demokratický sjezd o otázce, zda so ciální demokracie by se zúčastnila revoluční vlády. Tehdy by ly podány dvě rezoluce. Jedna byla pro to, aby sociální demo kraté prozatímní revoluční vlády se zúčastnili, aby sami byli

svrženi v okamžiku, kdy by byla možná čistě dělnická vláda. Druhá rezoluce vyslovovala se nejostřejším způsobem proti každé účasti na prozatímní revoluční vládě. První rezoluce byla od Lenina a druhá od Martova, od vůdce dnešní kontrarevoluce.

( Je samozřejmo, že jen diktatura může vést k cíli, že jen ona může kapitalismus definitivně zdolat. Dělnická vláda je jedině stupněm k tomu. Není žádnou náhražkou za diktaturu, žádnou »mírnou cestou« k socialismu nebo »zjednodušenou re voluci« . Není ničím jiným nežli prostředkem k rozvrácení de kraticko-parlamentárních iluzí. Celá nynější koaliční vláda tu i jinde je vystavěna na těchto iluzích. Jedná se o to, aby ty

to iluze byly dělnictvu prokázány jako škodlivé, aby proletář ské masy od nich byly osvobozeny .

Každá dělnická vláda, která se zrodí průběhem proletár ského obranného boje, vede ke kombinovaným akcím uvnitř parlamentu i mimo něj. Může trvat déle jen tehdy, má-li v ma

sách pevnou oporu a může-li se opírat o organizace těchto mas. Reformističtí vůdcové jen váhavě uposlechnou tlaku mas a budou ochotni podporovat dělnickou vládu. Největší ne důvěra bude proto na místě. Přirozeně pro průběh věci nepla tí před dělnickou vládou a během dělnické vlády jakákoli ztr nulá šablona, k dělnické vládě a od dělnické vlády k diktature mohou vést různé cesty. Buržoazie bude klást dělnické třídě

nejhouževnatější odpor, bude sabotovat a přejde koneckonců k otevřenému boji. To připraví proletariat o poslední zbytky demokraticko-parlamentárních iluzí. Proletariát nahlédne, že s demokracií nevystačí, aby zlomil odpor buržoazie. Proleta riát v tomto okamžiku postaven bude před volbu : buď demo 206

kracii, to je podrobit se buržoazii, nebo diktaturu ! A je nyní již jasno, že reformisté rozhodnou se pro prvou cestu, že dojde k dezerci sociálních demokratů k buržoazii. V tomto okamžiku

musí komunistická strana převzít vedení mas, musí být s to re voluci hnát dál, sociální demokraty úplně připravit o stoupen ce.

Dělnická vláda mohla by se velmi rychle zhroutit, dříve než situace bude zralá pro diktaturu. To tehdy, kdyby dělnictvo

nebylo dostatečně rozhodnuto. Je však také možné, že již pro paganda pro dělnickou vládu rozpory odstraní a že toto všec ko bude v zárodku potlačeno. Nedá se však určovat žádná ša blona. V tezích Komunistické strany Německa praví se o otáz

ce dělnické vlády přibližně : Nejostřejší boj musíme vést až v občanské válce a musíme použít, dosáhnouce jí, všech legál. ních i ilegálních prostředků. Při účasti na dělnické vládě jsou kladeny na stranu takticky daleko vyšší požadavky. Účast na dělnické vládě přináší s sebou stálé nebezpečí občanské války

a nutnost, aby každý jednotlivec byl ve zostřené pohotovos ti . ]

K mezinárodní situaci máme zde rezoluci, která formuluje naše nejdůležitější zásady.

Ke konci ještě poznamenávám, že národnostní otázka nebyla postavena na denní pořad dnešního sjezdu. Přesto však je nut

no zaujmout k ní stanovisko, poněvadž se stává stále palčivější následkem rozporů mezi slovenskou a českou částí českoslo venského národa a stále rostoucími rozpory mezi třídním pan stvím českých nacionalistů a národnostními menšinami. Je jis

tě zbytečno podrobně rozbírat naše zásadní stanovisko k ná rodnostní otázce. Vymezili jsme ji přesně již jako německé od

dělení komunistické strany a trváme na tom . Vypracoval jsem k této otázce teze, které budou předloženy sjezdu, byvše dříve

projednány ve výkonném výboru a v konferenci slovenských soudruhů, na základě jejich dobrozdání byly poněkud pozmě

něny a doplněny. V těchto tezích naleznete naše stanovisko k iredentismu, k autonomii Slovenska, naši zásadu proti odlu

čování správy politické a autonomní, náš požadavek rozhra ničení správních obvodů se zřetelem na poměry hospodářské a národnostní.

Řeč soudruha Kreibicha byla přijata živým souhlasem a po tleskem delegátů .

Předseda soudruh Burian: Soudruzi ! Někteří delegáti ne

odevzdali své legitimace a mandáty. Žádají se, aby tak učinili. Volební komise má zítra schůzi o 8. hodině. V Praze fašisté vy dali leták a chtějí nás navštívit u Národního divadla, nebo 1 Rudé právo, 4. 2. 1923, č. 28 , str. 12, konfisk . vydání, IV. , par. 65a/305, • 9

faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. 207

v Národním divadle. Národní divadlo je úplně obsazeno námi a hraje se výhradně pro nás. Ale pražští soudruzi byli již alar mováni, aby byli na místě ( Smích ! Volání: Ať přijdou !) Soudruzi, dnešní schůze je skončena.1

1 Večer bylo pro delegáty zakoupeno představení v Národním divadle.

Důvěrná zpráva policejního komisařství Praha, 3. 2. 1923, AÚML ÚV KSČ, f. 3/8.

Třetí den sjezdového jednání NEDĚLE 4. ÚNORA 1923

Předseda poslanec Burian ( zahajuje dopolední schůzi po 3/4 na devět ) : Soudruzi a soudružky! Zahajuji dnešní schůzi. Bu

deme dnes debatovat o včerejších referátech. Cenzura zkonfis kovala nám celou řadu věcí v Rudém právu a ve Vorwärtsu. Rozumí se samo sebou, že bude postaráno o to, aby se tyto věci do veřejnosti dostaly.

Soudruh Rýdlo má první slovo. Soudruh Rýdlo mne upozorňuje, že je zde povinným přítom ným a že není delegátem, takže sjezd musí rozhodnout, smí-li mluvit, či ne.

Kdo souhlasí s tím, aby soudruh Rýdlo mohl mluvit ? Děkuji. To je většina. Má slovo.

Soudruh Rýdlo ( Třebíč ): Ctěný sjezde ! Včera jednali jsme o jednotné frontě, o dělnické vládě, ale nebylo dostatečně zdůrazněno, že tato jednotná fronta a dělnická vláda nejsou dobře myslitelny bez rozšíření jednotné proletářské fronty ta ké na venkov. Dělnická vláda musí být vládou malých rolníků a drobných zemědělců. Situace venkoval je taková, že vyžaduje větší pozornosti

komunistické strany než dosud. Konjunkturní léta pro ze mědělství z velké části minula , proletarizace postupuje na

venkově rychleji, než si snad uvědomujeme. Tíživé daně, ne možnost nových investic, krize, zanášející se také na venkov,

vykonává své politické důsledky na venkově. Tam je možno pozorovat stále větší a větší bezradnost a dezolátnost a pocity

naprosté opuštěnosti a nedostatek důvěry k vedení. V několika místech rozšířili jsme jednotné proletářské výbo ry také o zástupce domovinářů a malorolníků. Ve všech těch jednáních, která s nimi byla vedena, tenor jejich byl – doslov

né výrazy - »jsme v bahně, nemůžeme nikam , zmítáme se ustavičně na jednom místě, cítíme se zrazenými a opuštěnými«.

Organizačně venkov rozkládá se neobyčejně rychle. V mno hých krajích nelze hovořit o pravidelné organizační činnosti. To všechno obmezuje se na zřízence agrárních družstev a je charakteristické, že uprostřed hospodářské situace dělnická 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 1, je vložena formulace : Situace na venkově následkem pozbývání důvěry venkovského lidu k agrární straně je taková... 209

družstva daleko jinak si vedou a lépe svou pozici drží než

agrární družstva, která jsou z velké části rozvrácena a po máhají k rozvratu agrárních organizací .

Vedle toho neobyčejně silně projevují se rozpory mezi drob ným lidem na venkově a velkými sedláky a velkostatkáři. Roz pory jsou takového rázu , že tyto dvě složky agrární strany vy stupují proti sobě nepřátelsky a není možno obnovit dřívější

jednotu. Řešení pozemkové reformy a celá řada jiných věcí vyžádala by si mnoho času. To přispívá k tomu, že poměry jsou na venkově neobyčejně neutěšené. Hospodářská bída drobných lidí na venkově roste. Je větší nebo stejně velká jako dělníků nezaměstnaných .

Soudruh Tausik svou interpelací a vyšetřováním poměrů na » Verchovině« způsobil ohromnou senzaci. Jeho brožura vyvola la velký zájem u těchto drobných lidí na venkově. Kdyby po slanci každý ve svém oboru , věnovali část svého času vyšetřo vání těchto poměrů, shledali bychom, že takových »Verchovin« máme v Čechách a na Moravě více. Z Bítěšska a Velkomeziříč

ska mohl bych uvést případy podobné. Naše organizace izolo

vala dělníky na velkostatcích od ostatních proletářských orga nizací. Je nutno, aby odbor zemědělských organizací, malorol

níků a domkářů byl živější, aby ze Svazu zemědělského dělnic tva vyšly nové iniciativy, abychom tohoto organizačního apa

rátu, který je, použili k rozšíření sítě našich organizací a sféru vlivu komunistické strany na venkově. Je třeba větší pozornosti vůči venkovu . Vyšetřil jsem v několika případech, že drobný lid na venkově přešel ke klerikálům. Proč ? Ptal jsem se jich po příčině: » Jste přesvědčeni o nich ?« Řekli: » Nejsme, ale cítíme se být zrazeni agrární stranou a zdá se nám, že kleri

kálové si nás více všímají a věnují nám více pozornosti.« Stačí tedy nepatrná věc, že si jich někdo všimne a vyslechne jejich stížnosti. Zdá se to být malicherné, ale je to bohužel

pravda. Musíme si stěžovat, že nenašli jsme dost smyslu pro vystižení potřeb venkovského lidu. Soudruh Radek na III. kon řekl : » Musíme při. gresu pamatuji si na jeho určitá slova ložit ucho k masám , abychom slyšeli, co tyto masy chtějí.«

Pokud se týče dělnictva, činíme to správně, nikoli však po kud se týče proletariátu na venkově. Tuším, že na minulém sjezdu řekl soudruh Šmeral ve svém referátě : » Je potřeba podhrabat agrární stranu« jako jeden z úkolů komunistické strany.

Soudružka Zetkinová na IV. kongresu v řeči o hospodářské a politické situaci sovětského státu mluvila o tom, jakými ces tami přišel ruský mužik a malorolník ke komunismu. Soudruh Lenin, když mluvil na III. sjezdu o rozvrstvení v Sovětském

Rusku, zdůraznil, jak je důležité, aby komunistická strana zís kala pozice na venkově. Kdyby se podařilo komunistické stra 210

ně v Československu získat vliv na venkově, byla by nemožná

pozice agrární strany. Tento úkol podhrabat agrární stranu je možno provést, ale je nutno říci něco k postupu. My nemůže

me říkat, že chceme podhrabat agrární stranu , nesmí to vzbu dit zdání, že se nám jedná o rozvrat mezi venkovským lidem, nýbrž musíme vytvořit organizaci novou . Po této stránce neby lo vše vykonáno. Pro jednotnou frontu na venkově pochopení

je. Na Moravě v první řadě říkají lidé, že jednotná proletářská fronta je pro ně žádoucí. Dovedu si živě představit dělnickou vládu jako vládu, která hájí jejich zájmy, ale jestliže říkáme dělnická vláda, nikdy bychom neměli říci toto slovo bez dodat ku : vláda dělníků a malých rolníků poněvadž venkov velice snadno by mohl myslit, že se jedná o to, aby byla vybudována vláda bez venkova. Venkov není tak zaostalý , jak jsme velmi .

často myslili, venkov myslí, venkov politicky pracuje, venkov hledá cesty. Jedná se o to, abychom jej vyvedli co nejrychleji z bludiště.

Bylo zde mluveno o fašismu, že u nás jedná se zatím o počát

ky. Bylo by dobře uvažovat o tom, jestli v tomto rozvráceném venkově nemohla by vzniknout nová rezerva pro fašistické

hnutí. Chceme-li dojít rychle k cíli, aby náš vliv se zvýšil, aby chom dospěli k dělnické vládě, musíme co nejrychleji vytvořit jednotnou proletářskou frontu s venkovem. ( Potlesk. ) 1 Slovo má soudruh Höhnel ( Cvikov ) mluví německy.

Předseda Burian ( překládá do češtiny ): Soudruh Höhnel pra vil, že nejprve chce tlumočit zde stanovisko své organizace, 1

Vystoupení soudruha Höhnela bylo v Protokolu zveřejněno podstatně

zkráceně. Doplňky jsou jak v Rudém právu , tak ve Vorwärtsu . Text části pro

jevu s. Höhnela je veVorwärtsu, 6. 2. 1923,č. 30, str. 10, rozšířen po druhé větě

takto : Žádá dále, aby se poslanci zasazovali proti zákonu na podporu v nezaměstnanosti stavebních dělníků, z něhož jsou vyloučeni ti nejchudší, a to pomocní stavební dělníci. Zabývá se potom otázkou malozemědělců a domkářů a souhlasí v podstatném s předřečníkem . Bylo by potřebné, aby se jednou malorolnictvu jasně řeklo, čeho se od nás může nadít aa čeho se má obávat. Také v Rusku se jim musely dělat koncese. V otázce jednotné fronty a dělnické vlády není řečník s Kreibichem zcela srozuměn . Prý je v tom

znát dosti silný oportunismus. Musíme dbát o to, abychom při přístupu

k dělnické vládě neopustili příliš velkou část našich revolučních ideálů. Spoléhat se zde na zradu sociálních demokratů by byla lichá naděje, že by

mohli zradit buržoazii , jak již víckrát zradili proletariát. Řečník byl vždy toho přesvědčení, že jednotná fronta musí být utvořena zdola, akcí širokých mas. Mluvilo se velmi mnoho o opozici, ale málo o našich budoucích úkolech. To je oblast velké důležitosti, neboť dělnictvo od nás očekává iniciativu .

Za současné situace se už nevystačí jen s krásnými slovy. Jinak půjdou do akcí nezaměstnaní sami, bez vědomí vedoucích sil. Řečník končí se slovy: ,, Soudruzi, musíme se pevně semknout a mít před očima, že nemůžeme

pořád rány jenom odrážet, ale také je sami dávat. Tak se dostaneme také my tam, kde už ruští soudruzi dlouho jsou.“ 211

které se týká činnosti poslanců. Žádá, aby poslanci neuzavírali se lidu, nýbrž aby stále udržovali dobré styky s masami lidu a stále více v masách lidu působili. Zvláště žádá, aby byla věnována pozornost postavení dělníků stavebních. Stavební dělníci mají velmi nevýhodný zákon pro případ podpor v neza městnání, žádá, aby se poslanci postarali za každou cenu o po valení tohoto zákona. Souhlasí s tím, že postavení malých rol níků a malých lidí na venkově je velice zlé. Jsou vykořisťo váni kapitálem jako dělníci, ale tito venkovští lidé toho ne chápou, jsou stále ještě proti nám. Proto je třeba dělat jim koncese. V Rusku stalo se to také tak, a tím způsobem byli ti lidé získáni.

S referátem soudruha Kreibicha není úplně srozuměn, pro tože se domnívá, že v tomto referátě je již mnoho oportunis mu .

Máme být co nejvíce činni a uplatňovat se . Všude útočit, to

je náš nejlepší postup, a takovým způsobem zvítězíme stejně jako soudruzi v Rusku .

Dále má slovo soudružka Prokopová. Soudružka Prokopová ( Hořice ) : Soudruzi a soudružky! Sou druh Kreibich ve svém referátě mluvil o jednotné frontě. Ale

to nás nemohlo nijak uspokojit. Říká, že máme odhalovat lži socialistické vůdce, a to má být účelem jednotné fronty. Kdyby chom to chtěli zdůrazňovat, pak heslo jednotné fronty jsme po chovali. Musíme říci, že etapu odkrývání lžisocialistů a vůdců jejich, kteří nevedou masy dobře, máme odbytu. Dnes měla být naznačena cesta, jak se s nimi sbližovat a zničit kapitál. Nám musí být příkazem, abychom všude odhalovali Iživůdce a pří

mo je skalpovali, ale to je věc samozřejmá a vedlejší. Ale, vá žení soudruzi a soudružky, řekne-li se, že budeme používat taktiky jednotné fronty k tomu, abychom činili, co jsem řekla a co řekl soudruh Kreibich, pak dáváme našim lidem možnost, aby laxně přihlíželi ke všem bojům. Mají pak možnost skrývat se za to, že to udělali všecko lžisocialisté. Kdybychom dnes

řekli, že naše strana skutečně musí vzít heslo jednotné fronty za své, že každý náš vůdce a podvůdce a náš důvěrník musí stát na svém místě, a pak že se musí zvítězit, to by bylo správ 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 1,je následující text podrobnější: Drobný venkovský lid je vykořisťován velkostatkáři, ale považuje dosud za svou spásu jít po boku velkostatkářů. Ruské poměry venkovské jsouzcela jiné než naše, které s nimi nemohou být srovnávány. Ústředí a klub poslanců měly by vypracovat teze pro propagandu na venkově. V otázce jednotné fronty a dělnické vlády řečník souhlasí s vývody referenta Kreibicha; zdá se mu , že je v nich trochu mnoho oportunismu. Nelze spoléhat na to,

že by sociální demokracie mohla zradit buržoazii. Zabývali jsme se dva dny opozicí, ale málo bylo mluveno o příštích úkolech. Musíme volat proletariát a zejména nezaměstnané k akci. Útočit je nejlepší obrana. 212

né. Pak bychom mohli něco pozitivního pro dělnictvo přinést. Ale na tomto sjezdu neměl takto soudruh Kreibich mluvit. ( Tak je ! ) Věřím, co řekl soudruh Burian, že dnes všude, v každé kan celáři a na každém statku, jednotná fronta možna je, ale je nutno, aby naše strana zaujala jinou taktiku. Myslím, že jednotná fronta by se měla projednávat při hos podářské otázce. Chci vám ze zkušenosti říci něco o této jed notné frontě a o tom, že není dost iniciativy u našich vůdců.

Dnes například přijde parola od průmyslníků v textilním od boru, že musí být zaveden třístavový systém a 10hodinná doba pracovní. V takovém průmyslovém místě, jako jsou Hořice abych užila svého vlastního příkladu —, průmyslníci zvolí si

nejaktivnější lidi z jejich oboru, aby to ve své továrně prosadi li. My se zasadíme o to, abychom je porazili, to se nám podaři

a píšeme o tom do svazu. Nato dostaneme laxní odpověď, že ta věc stejně se průmyslníkům podaří tak jako tak. To nesmí být. Třeba nás bylo jen 132 000, musíme myslit, že jsme armádou velikou . Když to dovede jedno místo uhájit, musí to umět také celá strana. Je nutno věřit, že nastává konec kapitalismu, že nadcházející dny, kdy bude jeho moci konec, i lidé v jeho vlast ních řadách přicházejí k názoru, že to tak dále jít nemůže, že buď musí přijít nový řád, nebo zničení dělnické třídy. Kdyby

chom nepostavili požadavek aktivních činů, které by vedly ke zničení kapitálu, a chceme-li provést jednotnou frontu, která

by znamenala zničení kapitálu, pak položme jednotnou frontu vedle sebe jako heslo staré, které nám nic nepomůže .

Ke svým cílům musí naše strana jít neústupně, třeba nekrva vou cestou. Jako žena chtěla bych poukázat na to, že není tře

ba jít krví, nýbrž tvrdostí v boji a pohotovostí. Je třeba, aby chom si řekli, že jsme zmobilizovanou armádou, kdy ne tehdy, až by měla téci krev, nýbrž od dnešního sjezdu cítíme všichni povinnost pracovat do posledního dechu. Předseda Burian: Dále má slovo soudruh Mihalus. ( Hlasy:

Nepřítomen .) Slovo má soudruh Wawreczka. Soudruh Wawreczka ( Těšín, polsky ) : Vážení soudruzi a sou družky ! Ve včerejším referátě soudruhů Buriana a Kreibicha bylo velmi mnoho mluveno o tzv. dělnické vládě. Za nynějších poměrů není možno s ostatními tzv. také-socialistickými stra nami, které dnes jsou v měšťácké koalici, utvořit dělnickou

vládu a jednotnou frontu. Jsou to vůdcové reformistických stran, kteří znemožňují jednotnou frontu. V kapitalistickém státě mluvit o dělnické vládě je absurdní. Pokud stává soukro

mokapitalistický řád, nemůže dělnická vláda být, poněvadž buržoazie a fašisté vynaloží všechno možné, aby v malém státě,

který je veskrze průmyslovým státem, dělnickou vládu zne možnili. 213

Viděli jsme v boji našich ruských soudruhů, jak celá inter nacionální kapitalistická společnost se snažila Rusko vyhlado vět. Po celá čtyři léta bylo Rusko uzavřeno do železného kru

hu, nemělo dovozu a vývozu, nemělo obchodu, nemělo dovoz potravin, takže Rusko bylo odkázáno na své vlastní síly. Ve státě průmyslovém , jako je Československo, chybí základní podmínky pro to, abychom zde mohli tak dlouho vydržet , ja ko v Rusku, a to tím méně, poněvadž naše buržoazie učiní to též, jak v Rusku Wrangel, Kolčak a ostatní čeládka, která chtěla dělnickou vládu zbraní zničit. Kdybychom chtěli dělnic kou vládu nejen slovy a tiskem, nýbrž skutečně zřídit, kdyby chom chtěli konat k tomu vážné přípravy, pak by bylo napro sto nutné, abychom svým bratřím ve vojsku věnovali větší po zornost, aby vojsko, na které se dnes buržoazie spoléhá, pro měnilo se v Rudou armádu.

Soudruzi a soudružky ! Je nutno, abychom začali konat k to mu ihned přípravy a abychom jednotnou frontu nejenom v našem vlastním státě, nýbrž i v sousedních státech, u němec

kého proletariátu, utvořili. Německý proletariát je dnes impe rialisticko -francouzskou buržoazit do té míry zbídačen, že se již nalézá na sopce.

Je nutno se starat o to, aby se dnes neopakovalo to, co stalo se v r. 1918, kdy vůdcové jako Rosa Luxemburgová a Karel

Liebknecht byli buržoazií a sociálpatrioty na ulici povražděni. Nejsem žádným prorokem , ale říkám, půjde-li zbídačení širo kých mas dále tak jako dosud, že hodina osvobození pro prole tariát nemůže být daleko.

Ale v tomto okamžiku nejen proletariát našeho státu, nýbrž i proletariát v sousedních státech se zdvihne, aby kapitalismus byl zničen a diktatura vyhlášena . ( Potlesk. ) Předseda Burian: Soudruh Mihalus ztratil slovo, ale přišel se

omluvit, že v soukromé své záležitosti byl na policii, jeito ztratil peníze nebo cosi jiného. Vzhledem k tomu, že omluvení

zde je, doufám, že nebude žádných námitek, aby mu bylo uděleno slovo.

Jsou nějaké námitky? Nejsou. Soudruh Mihalus má slovo. Soudruh Mihalus ( Trnava, slovensky ) : Vážený sjezde! Za 1 Následující pasáž byla v Rudém právu a Rovnosti konfiskována. Konfiskovaný text zněl: Dělnická vláda může být jen přechodným stadiem , které musí být vystří

dáno diktaturou proletariátu. Třeba větší pozornost věnovat svým bratřím v armádě, abyarmáda, o kterou se opírá panství buržoazie, byla proměněna

v rudou armádu . Rudé právo, 6. 2.1923, č. 29, str. 1, konfisk. vydání, I., par. 305, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. Rovnost, 5. 2. 1923, č. 34, str. 1-2. Pro publikování v Protokolu byl text celých 13 řádek (až do věty: Německý proletariát je dnes imperialisticko-francouzskou buržoazií do té míry zbídačen ) jinak stylizován. 214

prvé nežli promluvím k řeči soudruha Kreibicha, musím protes tovat proti zkreslování mého předvčerejšího referátu. Moje řeč je v Rudém právu tak zkreslena, že by soudruzi trnavští, kteří mne sem poslali, myslili, že jsem obhajoval něco nesprávného.

Řekl jsem k řeči soudruha Zápotockého, že desítkový systém má být bezodkladně proveden a doplněn pracovními výbory. K řeči soudruha Neuratha říkám, že nemá být prováděna agi tace s Ruskem tak, jako dosud, neboť dělnictvo se stane lho

stejným a čeká na spasení Ruskem . Dále v otázce opozice vzpomenul jsem dvou případů. Ale z mé řeči byly uvedeny právě jen příklady a vlastní věc uvedena nebyla.

Co se týče jednotné fronty, dělnictvo chápalo to již v r. 1919 a 1920. Na Slovensku jednotná fronta byla chápána robotnic tvem městským i zemědělským tak, že se organizovalo v jeden

svaz a v r. 1919 a 1920 jsme měli Všeodborový svaz, čili Unii. Tato Unie se rozdělila na tzv. odborové svazy a připojila se k centrálám pražským. Doba však ukázala na Slovensku, ze jména v r. 1921 až 1922, že je třeba jednotnosti a že ta jediná

je s to přinést dělnictvu to, co si přeje. Jednotnou frontu chápe dělnictvo na Slovensku tak, že má být vybudována ne

jen s masami dělnictva jiného politického vyznání, nýbrž hlav ně s malozemědělci. Na Slovensku malorolníci tvoří 50 % oby

vatelstva. Toto obyvatelstvo platí daň z umělého hnojiva, ačko liv za čtyři roky umělé hnojivo ani nevidělo, musí platit dále vy .

sokou dávku z majetku, zkonstruovanou tak, že znamená o 50 % větší zdanění majetku než u velkých majetků. Tyto okolnosti, jakož i klerikální agitace způsobily ve slovenském malorolnic tvu , čili v sedlači, velkou nespokojenost a touhu po spojení s dělnictvem.

Dále je otázka náboženská. Kde na Slovensku je kostel, je

propagována z kazatelen myšlenka, že komunismus a socialis mus jsou proti náboženství. Lid je založen nábožensky, takže

tím způsobem oddaluje se spojení malorolnictva s dělnictvem . Ale jakmile bychom mohli ukázat na to, že jsme s to z malo

rolnictva alespoň něco udělat, např. dát malorolnictvu sekre táře všeodborového či jiného svazu , aby mohlo podávat odvo lání proti dávce z majetku, již to nám umožní organizování sed lače na Slovensku.

Jak se pamatujete, žádal jsem na počátku sjezdu vsunutí jednoho bodu do programu, ale to se nestalo, bylo to již ne

možno. O té otázce nechci zde mluvit, ale zdůrazňuji, že sedlač na Slovensku dá se zorganizovat bez všeho dalšího. Vyzývám sjezd, aby zejména soudruzi ze Slovenska věnovali této otázce náležitou pozornost. K národnostní otázce chci říci toto : Československo je

státem národnostním, poněvadž jej tvoří mnohojazyčné náro dy. K tomu se přičleňuje i ta okolnost, že slovenský národ, kte 215

rý až do poslední doby neměl vlastního jednotného jazyka, byl zaostalým , a proto zle na něj doléhá, že ta část slovanského

národa, která užívá českého jazyka, nepřišla jako bratr k bra trovi, leč jako vykořisťovatel k poddanému.

My komunisté neznáme národnostních otázek. U nás je řeč prostředkem k dorozumění se a ničím jiným . Jsme ochotni kdykoli se podrobit jednotnému jazyku, avšak musíme se všu de a vždy postavit proti násilí, páchanému na té nebo oné

menšině, neboť vykořisťování, at je konáno jakýmkoli způso bem, je nelidské. Musím protestovat proti násilnému způsobu buržoazie, která vnucuje jedné nebo druhé vrstvě svůj jazyk za účelem národnostních štvanic.

Zkrátím celou otázku, neboť vidím , že nemám tolik času. Promluvím o školství a o demokratickém systému na Sloven

sku. Na Slovensku je zákon, že rodiče, jejichž dítě nechodí do školy, jsou trestáni žalářem. Musím zde vzpomenout jednoho

případu, který jsem v poslední době vyšetřil. Dělník jménem Ludevit Barbirik z Farkašina byl trestán, ježto jeho dítě necho

dilo do školy, 24hodinným žalářem . Dítě nechodilo do školy, že nemělo šaty a možnost výživy. Toto dítě mělo jít hodinu a půl

do školy bosé a nahé. Svatá byrokracie s tím nepočítá, že takovému dítěti není možno chodit do školy a dělníka dá po trestat. U nás je školství ve hrozných poměrech. Na mnohých místech v délce 15—20 km je jediná škola, do které by se mělo

vejít až 200 dětí. Ty jsou neošacené a byrokracie neumožní dětem do školy chodit. Poměry, které se v jazykových otáz kách vyvinuly, jsou využívány buržoazií vždy ve prospěch ne

pracujících vrstev. Že takové využívání poměrů neškodí bur žoazii, toho důkazem je krajinský nebo velkostatkářský spolek, který má svého českého advokáta, českého tajemníka a své zá stupce, kdežto chudý člověk není s to takového zástupce, moc ného státního jazyka, si najít, poněvadž nemá k tomu peněz.

Tím, že se násilným způsobem vnucuje státní jazyk z důvodů národní cti, škodí se jenom proletariátu.

Anglický proletariát dostal za to, že pomáhal své buržoazil provádět politiku utlačování pracujících v koloniích, z boha tého stolu kořisti několik omrvin ( drobtů ) . Dnes však, kdy dva

milióny nezaměstnaných anglických dělníků by to nejvíce po třebovaly, jsou odmrštěny a vyhozeny na dlažbu . A to všecko za služby, konané vlastní buržoazii. Česká a moravská buržoazie počíná si podobně. Chtějíc mít

alespoň částečně klid ve svém domově a majíc kolonii, která je poseta »orgány vládní moci« - pendreky, bodáky, kulomety a jiným »demokratickým« materiálem, posílá na toto obsazené, zkolonizované Slovensko nejen »spolehlivé« národní pracov níky z bývalé Bosny a Haliče, leč posílá sem i dělnictvo, aby

tak byla ještě větší konkurence práce a aby židovskomadarský 216

nepřátelský kapitál měl ještě větší možnost vykořistovat a utlačovat své domácí dělnictvo .

Proto bych prosil dělnictvo české a moravské, aby se nedalo využívat k potlačování slovenského dělnictva, jako se dalo vy užít dělnictvo anglické.

Chtěl jsem pohovořit o náboženské otázce a o domácí inteli genci, avšak není tolik času. Rád bych se ještě zmínil o bytové otázce na Slovensku. Mám zde tři fotografie, které svědčí o tom, jak naše dělnictvo na Slovensku bydlí. ( Předkládá

předsednictvu na stůl příslušné fotografie. ) ? V Trnavě ve staré cihelně bydlí v zákopech pět dělnických

rodin, mezi nimi jeden legionář. Komunistická strana upozor nila úřady, že takové bydlení je lidským životům nebezpečné,

ale úřady ani prstem nehnuly, až v lednu se půda sesypala, za bila tam jednoho dělníka a ranila těžce legionáře Dubovského a ještě jednoho dělníka. To je ta demokracie na Slovensku. Jaký policejní aparát máme na Slovensku, to je vám známo z časopisů. Poněvadž mi již čas, vyměřený k řeči, uplynul, pozname návám jen, že jednotnost proletariátu je životní nutností 9

a nevyužití přirozených proudů, které jsou na Slovensku, ve prospěch této jednotnosti, považuji za hřích, spáchaný na pro letariátu.

Chtěl bych poukázat ještě na nový systém slovenského zřízení. O župních otázkách nejsem tak informován, ale byla to autonomie, která ve stavu ex lex mohla zastavit placení dani na tři roky. Dnes se to změnilo. Slúžnovci, stojící v čele okre

sů, měli sloužit lidu, ale sloužili kapitálu. Dnes tento polode mokratický systém je změněn na systém ruského carismu. Jsou zřízeny velké gubernie, župy, v jejichž čele stojí župan a v če le okresu stojí policejní úředník, náčelník. Takovým způsobem náš polodemokratický systém župní je zkorumpován a je pře

měněn na policejní aparát gubernií a okresů . Tento systém vyvolává ohromnou nespokojenost na Sloven

sku. Této nespokojenosti musí být využito právě pro hnutí jed notné masové strany komunistické. Rozhodně žádáme, aby v tomto směru stal se nějaký krok, abychom dostali pokyny, v jakém smyslu máme začít s organizací malorolnictva a v ja

kém smyslu máme operovat v otázce tzv. agitační autonomie. Této otázky využívá klerikalismus. Proti tomu musíme bojovat. Předseda Burian: Slovo má soudruh Knoflíček.

Soudruh Knoflíček ( Moravská Ostrava ) : Vážení soudruzi a soudružky ! Domnívám se, že diskutovat otázku dělnické

vlády jako otázku samu o sobě, bez jakékoli souvislosti s jed 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 1 , je doplněno o ... příklad farkašinský. >

a uvádí

217

notnou frontou, bylo by iluzorní. O otázce dělnické vlády, kte rá se vyskytla v době, kdy proletariát hospodářský boj prohrá val, kdy vláda měla možnost odložit nejen volby obecní, ale měla dost moci, aby v určité části Moravy volby vůbec nevy psala a nechala vládnout komisaře, je nevhodno mluvit, zejmé na když dělnictvo se ocitá v bezmocnosti a je sraženo k zemi

kapitalisty. Musíme pomýšlet na to, abychom uhájili to mini mum, co dnes máme. Otázka dělnické vlády je dost důležitá

a může být o ní diskutováno jen v souvislosti s jednotnou fron tou.

Představte si, že by mohlo dojít k utvoření dělnické vlády, která by nevyšla na povrch jako rezultát dělnického vítězství. Za určitých okolností byla by dělnická vláda možna, ale před stavme si, jakou roli hrají sociální demokraté ve vládě a jak sociální demokraté dohrávají svou roli mezi dělnictvem a ne

mají pro buržoazii takového významu jako dříve. Představme si, že by buržoazie potřebovala doplnění koalice. Pak by se

mohlo stát, že bychom se ocitli tváří v tvář vládě dělnické, která by nebyla ve prospěch dělnictva, nýbrž byla by tu proto, že buržoazle k doplnění své oficiální moci potřebovala by živ

lu, který by se k doplnění koalice propůjčil. Za takových okolností mohla by dělnická vláda vzniknout, ale ta vláda stála by ve službách buržoazie. Druhá možnost dělnické vlády je a s touto možností se mů že vážně počítat – v tom případě, kdyby se vytvořila jednot.

ná fronta všech pracujících vrstev a kdyby obstála alespoň je den hospodářský boj vítězně.

Pak by to muselo mít nevyhnutelně také svou politickou odezvu. Ale není myslitelno, aby se tvořila jednotná fronta na čistě politických cílech. Ta se může tvořit pouze na podkladě hospodářském s pozitivními cíli hospodářskými. Tím není ře čeno, že se nemá dotýkat politických záležitostí. Ale zdůrazňu

ji, že první vítězství jednotné dělnické fronty na poli hospodár ském muselo by udělat průlom do výbojnosti kapitalismu. Ale když je situace takto stísněná, že doléhá na každého, je jisto, že se v tom boji hospodářském budou exponovat i elementy dělnické, které eventuálně stojí v nepřátelském poměru vůči komunistické straně.

Musíte pochopit, že dnes, kdy představitelé dvou dosti vý.

značných stran dělnických buržoazii ochotně slouží, budou ochotni i nadále sloužit bez ohledu na budoucnost proleta

riátu. Za takových okolností česká buržoazie nikdy by nepři stoupila na to, aby byla vytvořena dělnická vláda. Předpokla dem dělnické vlády musí být vítězství dělnictva. Jinak dělnic ká vláda utvořena být nesmí. Pak ta dělnická vláda sama o so bě není orgánem, který by musel mít tu svrchovanou moc ve

státě, neboť nežli by jednotná fronta mohla vyhrát hospodář 218

ský boj, musela by být řádně organizována a centralizována a mít vedoucí orgány. I v tom případě, že by proletariát v prv ním svém boji na hospodářském poli vyhrál, nabývá nejvyšší moci ve státě ten nejvyšší orgán jednotné proletářské fronty zcentralizované. A jestliže by přišla k ustavení nějaká dělnic

ká vláda, pak by byla orgánem výkonným a stála by pod dozo rem proletářského výboru, který by ovládal všecko dělnictvo asi v takovém poměru, jako je vláda komisařů v Rusku podro bena ústřednímu výboru .

Za dnešních dezolátních poměrů pro dělnickou třídu není možno dost vážně mluvit o dělnické vládě. Vláda dělnická,

vyšlá z určité krize buržoazie, nebyla by vládou dělnickou, ja ko nebyla dělnickou vládou vláda Tusarova. Taková vláda musela by v každém případě zklamat, ale současně by vnesla do proletariátu další chaos a dělnictvo by pro budoucnost pozbývalo důvěry i v tu stranu, která se do posud v každém případě osvědčila jako dobrá, spolehlivá ochránkyně dělnické třídy.

Končím a zdůrazňuji, že hlavní naši činnost musíme věnovat tomu, abychom získali důvěru všech proletářských vrstev, sto

jících mimo rámec našich idejí. Musíme se snažit v každém případě hospodářského boje dokázat, že jsme živlem spolehli vým a že proletariát může jako celek vložit do naší strany svou naději a že nebude nikdy zklamán. ( Potlesk. ) Předseda Burian: Soudruh Skalák má slovo. Soudruh poslanec Skalák ( Praha ) : Soudruzi a soudružky!

Chtěl bych upozornit na vznikající nebezpečí fašismu a na prostředky, jak mu čelit. Tu si představuji, že výkonný výbor bude musit podrobit tuto otázku řadě taktických úvah. V první řadě bude nutno veškeré

naše projevy a schůze, které by měly být co nejhojnější v na stávajícím ohdobí, zahrotit k boji proti fašismu. Nyní jedná se

o to, jakými nejvhodnějšími prostředky postupovat. Nebezpečí není akutní, ale je možné a hrozí. Tu záleží na tom, abychom

volili prostředky, jež odpovídají nynější periodě, tj. periodě vzniku fašismu, a abychom se snažili těmito prostředky do

cilit již v této periodě největších úspěchů. Jakou taktikou máme postupovat, to musí výplývat z takti

ky fašismu samého. Já řeknu, že už teď se vytváří přímo mezi národní taktika fašismu, úplně systematická, která se jeví právě tak dobře u fašismu jiných států jako u nás. Vezměte si 28. říjen, nebo budějovický orgán fašistů, nebo holešovský

a najdete tam tutéž linii. Ta je jiná, než kdyby fašismus později přišel k moci. Taktika je : fašismus jeví se jako neviňátko , »nezáleží na tom, jsi-li komunista, socialista, národní demo

krat, nýbrž na tom, chceš-li jít s národem«. Tak čteme v těch listech. Nebo dále : »Nejsme politickou 219

stranou, chceme stát nad stranami« a jiná líbivá hesla, která v jednotlivých vrstvách nalézají ohlasu, se nyní uplatňují. Fa

šismus mluví o stíhání korupce a korupčníků bez rozdílu stran, čímž nasazuje si masku občanské ctnosti. Pranýřuje ber ní systém, čímž lichotí živnostníkům a vystupuje proti Hradča nům velmi radikálně, což má imponovat polokomunistickým masám. Bojuje silnými slovy proti byrokracii, proti zneužívání automobilů , tedy volí velmi populární prostředky.

Ale pro navnadění živnostníků mluví proti socialistům a ko munistům , proti zbytečným, života neschopným soukromým podnikům , různým konzumům apod. Tedy fašismus pracuje líbivými, demagogickými hesly, ze kte rých přirozeně vysvítá to, co v budoucnosti se bude jako čerto vo kopýtko prodírat. Vedle toho fašismus předstírá, že má jiné

metody než v Itálii. Říká, že u nás musí postupovat legálně, zdůrazňuje dodržování zákona. Tím však se nesmíme dát mýlit. Pan dr. Kramář, který před atentátem flirtoval s fašismem,

prohlásil, že jsou časy, kdy jsou prý dovoleny věci, jež by jinak dovolenyi nebyly. Dr. Kramář se tváří, jako by nebyl přívržen

cem fašismu. Ale když toto se děje u dr. Kramáře, jak asi vy padají skuteční fašisté?

Konečné metody fašismu jsou zcela jiné. Ve chvíli zápasu o moc dojde k jiným zjevům. A tu vidíme před sebou příklad italský, kde se ukazují čtyři zjevy : 1. Diktatura a teror nad osobami, které nesouhlasí přímo a nepracují přímo pro fašistickou metodu. Tedy to je nejen

proti horlivým odpůrcům , jako jsou komunisté a radikální so cialisté, nýbrž i proti vlažným měštákům. 2. Všecky podniky dělnických stran konzumních a odboro

vých organizací jsou ohroženy ve své existenci. To je v doslov ném slova smyslu. 3. Ve svých účincích na regulaci státních financí dochází fašismus k vyhazování zřízenců. Rozšiřuje se nezaměstnanost a tuto nezaměstnanost hledí fašismus řešit jinak než dnešním

systémem, a to exportem dělníků do zemí vražedného podnebí, takže běží vlastně o deportaci do kolonií, kde se dělníci stáva

jí otroky plantážníků Brazílie, Argentiny a jiných zemí. 4. Dále vidíme vyhazování nájemníků , zostření bytové krize, diktaturu domácích pánů. To jsou metody, jimiž diktatura fašismu končí. Tyto a jiné věci je třeba mít dnes na mysli, když chceme proti fašismu bo jovat. Musíme strhnout clonu líbivosti fašismu a musíme

ukázat příslušníkům všech stran, jaké jsou konečné cíle fašis mu. Je dále důležité poukázat na to, jak už zde eskoslovenský

fašismus nezahaleně se přiznává k mezinárodní reakci jako k svému programovému kmenu. Tak např. profesor Nikolau ve

»28. říjnu« napsal : » Dnes je v celém světě pozorovat hnutí, 220

kterému pokrokáři a velkosocialisté říkají reakční . « A připo. juje přiznání, že toto proudění nezůstalo bez ohlasu v naší vlasti a že hnutí národní je právě ztělesněním tohoto ohlasu . Tu je třeba ukázat, že český fašismus není nic jiného než rodný bratr italského fašismu, pracující stejnými metodami . Jsou to bratři probouzejících se Maďarů, monarchistických Ba

a francouzských roajalistů. Nesmíme se spokojit s poučováním mas nejen svých, ale i druhých stran. Musíme voráků

nasadit do fašistických organizací své buňky. Později to bude nemožné. Tyto buňky nesmějí vystupovat na vlastní pěst, ne smějí působit ve smyslu komunistickém, musejí dávat najevo

ochotu a podléhat ve své disciplíně svému vedení. Teprve na pokyn ústředí smějí udělat odchylku. Celou akci nesmíme pou

hým bagatelizováním nechat běžet. Tím bagatelizováním mohli bychom opomenout skutečnou přípravu, kdyby se fašismus rozmohl. Nesmíme hnutí fašistické nechat vyvrcholit k posled. ním důsledkům, nýbrž hledět docílit rozkladu už ve chvíli vzniku.

Kdyby přes všechno úsilí toto dílo se nezdařilo, pak bychom se měli řídit stejnými metodami, jakými bude postupovat fašis mus. Na něm se musíme učit, stejným způsobem se musíme

připravovat, když by nebylo možno rozložitjej v začátcích. A konečně ve chvíli, kdyby přes všecko toto úsilí fašismus

dospěl k pokusu o převrat, musí být použito našeho vnitřního aparátu k tomu, aby toto hnutí přeskočilo do jiných koleji a obrátilo se proti boháčům. Podnětů k tomu máme dost

a dost, můžeme velmi snadno fašismu přeložit jiné koleje. V tomto boji nemůžeme spoléhat a musí to být jasně vyslo na podporu druhých stran. My se můžeme na ně obra. cet, abychom je demaskovali před veřejností, zejména před je veno

jich příslušníky, ale budeme mít na vědomí, že tito lidé nevy. konají nic proti fašismu, poněvadž známe jejich ramenářství. U nich to bude jen otázka času, kdyby fašismus měl se zmocnit

vlády, že jednoho dne přeskočí a dodají fašismu své armády. Právě tak nesmíme spoléhat na vládu, že ona něco udělá. Dr. Beneš zařizuje proti fašismu jakousi konkurenční organizaci, která má fašismu vzít vítr z plachet. Je to Svaz národního

osvobození, opírající se o legionáře. Ale to je příliš umělé a my se nemůžeme spoléhat, že Hradčany neudělají s fašismem to spojení, jako to učinil italský Quirinál. Když přišel takový Mus. solini, řeklo se mu : »My vám dáváme moc, udělejte, co za

vhodné uznáte ! « Hradčany by to udělaly podobně. Dr. Beneš by měl raději vyházet z Československa všechny ruské monarchis

ty ( hlučný potlesk ) , které zde hýčká a kteří jsou exponenty mezinárodního monarchismu a fašismu. ( Hlučný potlesk. ) Předseda Burian: Soudruzi a soudružky ! Na náš sjezd dosta vil se za exekutivu Komunistické internacionály bulharský 221

soudruh Kolarov. ( Hlučný potlesk. ) Já ho tímto srdečně vítám. Kolarov je generálním sekretářem Komunistické internacio

nály. Uděluji mu slovo za Bulharskou stranu komunistickou.

ŘEČ SOUDRUHA KOLAROVA ( Rusky :) Soudruzi ! Jsem šťasten, že jsem byl z příkazu exe

kutivy Komunistické internacionály pověřen pozdravit váš sjezd. Současně jako zástupce Bulharské komunistické strany tlumočím vám bratrské pozdravy bulharského dělnictva a ma lorolnictva. ( Potlesk. ) Tento sjezd je prvý po utvoření česko slovenské komunistické strany a po sloučení obou národních frakcí československého revolučního dělnictva v jedinou me zinárodní komunistickou stranu. Tento sjezd má za povinnost

uvážit všecky zkušenosti a výsledky stranické práce v průběhu půldruhého roku. Československá komunistická strana je nej. mladší stranou Komunistické internacionály. Když r. 1921 přišli do Moskvy delegáti na III. sjezd Komunistické interna

cionály a žádali poprvé, aby byli přijati oficiálně do Komunis tické internacionály, vyskytli se na III . sjezdu někteří soudru zi, kteří k této žádosti chovali se skepticky a s jistou ne důvěrou. Tito soudruzi nevěřili, že by stará sociálně demokra

tická strana, z níž Komunistická strana Československa vznik la, mohla tak rychle přervat reformistické tradice z minulosti, že by vznikající strana mohla přijmout pojednou metody ko

munistické. Na tomto kongresu, kde jako vždy rozhodovalo marxistické stanovisko, zvítězil dialektický názor na novou Komunistickou stranu Československa. Kongres pohlížel na Komunistickou stranu Československa z hlediska historického, jak v procesu vývoje měnila se nová strana v opravdovou ko munistickou stranu. Proto byla Komunistická strana Českoslo venska jednomyslně III . sjezdem přijata do Komunistické in ternacionály a radostně pozdravena jako nová silná větev její.

Od té doby uplynulo půldruhého roku a Komunistická interna cionála nelituje, že vaši stranu za svého člena přijala. Za tu

dobu nejen že Komunistická strana Československa zachovala

vždy svůj revoluční třídní charakter, ale tento třídní charak ter ještě prohloubila a rychle rozšířila svůj vliv mezi dělnic tvem, spjala všecko revoluční dělnictvo v Československu or ganizačním rámcem a nerozlučně spojila se s revolučním pro letariátem

mezinárodním.

Soudruzi !

Mohu

dnes

otevřeně

a upřímně říci, že Komunistická strana Československa je jed nou z nejlepších stran Komunistické internacionály. To ne znamená ovšem, že nemá slabých stránek. Nelze vůbec říci, že

by Komunistická internacionála měla nějakou tak dokonalou sekci, která by byla bez chyb. Každá strana je složitým orga nismem a pracuje v neobyčejně komplikované politické situa 222

ci. Musí jít po nových , nevyzkoušených cestách a pochopitelně, že dělá různé chyby, které jsou ale celkem přirozené. Také Ko munistická strana Československa má takové chyby. Za uply.

nulou dobu projevily se v životě KSČ bolestné zjevy spojené s její reorganizací a jejím vzrůstem. V Československu je obrovská hospodářská krize a z ní vznikající úžasná nezaměst nanost nabývající stále větších rozměrů. Tyto okolnosti posta

vily KSČ neobyčejně těžké podmínky a při řešení těchto pro blémů vznikla v určité části členů nespokojenost a netrpěli vost s postupem strany, a to přivedlo některé soudruhy k pro vedení nepromyšlených kroků, jimiž se IV. sjezd Komunistické zaměstnával. Kritika činnosti jak víte internacionály strany a jejích institucí je správná a každý člen má na ni -

právo. Ale musí to být kritika věcná. Kritika tzv . opozice, kte

rou jsme slyšeli, byla neopodstatněná a nezaložená na faktech , a proto IV. sjezd nemohl dát soudruhům z tzv. opozice za

pravdu, ale vyzval je k zachování disciplíny a k práci i tzv . opozice. Těmto soudruhům chci říci, že potom, když v Moskvě měli možnost se vymluvit a říci svoji kritiku a když potom do

stali rozhodnutí celé internacionály, v němž bylo jasné stano 9

visko zástupců komunistických stran celého světa

že je čas,

aby se podřídili. Doufám, že tito soudruzi jako dříve budou pracovat v rámci strany a zachovávat disciplínu k prospěchu revolučního boje proletariátu .

Při posuzování československé otázky setkal se IV. sjezd se slabými stránkami v životě KSČ a samozřejmě musel se i jimi zaměstnávat. Soudruzi, nemohli jsme se udržet, jak nám káže

povinnost, abychom také po této stránce nevyslovili svůj názor a nedali vám určité pokyny. Nejpalčivější a nejživotnější otáz kou vaší strany je otázka odborová, je taktika vašeho postupu v odborovém hnutí. To je otázka, která musí na sebe soustředit nejlepší síly a veškerý rozum komunistické strany. Amstero damští odboráři provádějí svoji rozkladnou práci, rozbíjejí od borové organizace, oslabují tím dělnickou třídu, a tak hrozí mezinárodnímu dělnictvu úplný rozkol. Měli jste možnost po

zorovat, jakou škodu způsobila tato taktika, pokud se týče bo jeschopnosti dělnictva. Vám, soudruzi, nastává těžká úloha:

odrazit útoky směřující k rozbití odborového hnutí a za každou cenu zachránit jeho jednotu. Strana musí rozvážit

v tomto směru všecky podrobnosti a všecky kroky předem bed livě posoudit. Domnívám se, že rozhodnutí KI a ROI budou vámi zachována a že se vám váš úkol podaří. Proti rozkolné

práci Amsterodamců musíte postavit taktiku zachování jednoty a tímto způsobem dělnictvo v odborech organizované přimět k přijetí taktiky ROI, která jedině může přinést prospěch veškerému proletariátu.

Na IV. světovém sjezdu se také ukázalo, že organizace vaše 223

ho tisku neodpovídá podmínkám komunistického tisku vůbec, jak byly určeny již III . sjezdem. Upozorňujeme proto na nut

nost reorganizace vašeho tisku, aby se stal nástrojem v rukou strany, byl pod dohledem a kontrolou vedení strany a spo

lečně s ním pracoval k společnému cíli. Budou-li zachovány přijaté směrnice, bude komunistický tisk povznesen a zdoko

nalen. V organizačním ohledu bylo shledáno, že KSČ není ještě dostatečně připravena na všecky eventuality revoluční situace .

Žijeme v době rozkvětu fašismu, který at legální či ilegální cestou přechází do ofenzívy proti dělnickým organizacím . Aby strana stala se tak bojeschopnou a aby mohla se zdarem bojovat proti fašismu, nutno do jisté míry reorganizovat její aparát a přizpůsobit se k situaci a utvořit vhodný aparát nový.

To je jedním ze základních úkolů KSČ v dané situaci a samo zřejmě i hlavní úlohou jiných komunistických stran. Nepochy buji, že vaše strana rychle všecky tyto kroky provede, že opro ti zamýšlenému útoku reakce a pokusům fašistů komunistická strana v další činnosti postaví silnou hráz. Komunistická strana Československa má také úkol politic kého charakteru, vyplývající z mezinárodní situace. Jak je vám

známo, komplikuje se mezinárodní politická situace každým dnem, ba v poslední době stává se přímo hrozivou. Mezi Německem a Francií jsou poměry nanejvýše napjaté a všecky styky jsou přerušeny. Fakticky nacházejí se tyto státy ve stavu válečném, třebaže válka nevede se tu ještě zbraněmi. Také v ostatním směru je politická situace hrozivou. Dohoda nachází se na počátku svého rozpadu. Tyto mezinárodní komplikace

ukládají komunistickým stranám vážné úkoly. Československý stát jako mocenský útvar je součástí Dohody, zaujímá určité postavení v této skupině států a je v určitém poměru se svými

spojenci. Československá republika je pouhým nástrojem . Je sa telitem v rukou francouzských bankéřů a není pochyb, že francouzští kapitalisté použijí svého vlivu k vyplenění bohat ství československého státu. Hospodářská krize v Českosloven sku se prohlubuje a vnitřní politická situace se komplikuje. An

tagonismus a konflikty se přiostřují. Třídní boj nabývá neoby čejně ostrých forem. To je problém, na nějž také KSČ musí dát svoji odpověď. Tato situace zavazuje vaši stranu k pozornému sledování vyvíjejících se událostí ve vnitřním i mezinárodním

ohledu, dále k pozornému pozorování činnosti nepřátel všech druhů. Ona vyžaduje, aby byl zachován nejtěsnější styk s děl nickou masou, aby byly paralyzovány snahy nepřátel a za

bráněno jim ve vykonávání vlivu na dělnictvo. Soudruzi, aby všeho toho mohlo být dosaženo, je třeba, aby strana jako celek energicky se zúčastnila všech bojů, aby ve všech konfliktech a případech třídního boje stála neochvějně a na prvém místě na straně proletariátu, aby ve všech oblastech prováděla cíle 224

vědomý energický boj a aby v prvé řadě řídila se taktikou jed notné fronty. Tato taktika byla přijata celou Komunistickou internacionálou a ukázala se mocnou zbraní v rukou komunis

tických stran proti nepřátelům třídním i sociálpatriotickým na

ochranu dělnických zájmů. Jednotná fronta je naší nejsilnější zbraní proti snaze kapitalistických vlád uvrhnout svět do nové vojny. Nakonec československá strana má za úkol také pro blém dělnické vlády. Soudruzi, dělníkům se musí dát odpověď na jejich otázku o ochraně každodenních jejich požadavků a životních zájmů. Proto je třeba postavit určité heslo, odkrýt

perspektivu a konkretizovat možnost ochrany dělnických zá jmů. To je právě dělnická vláda. Komunistická internacionala

toto heslo přijala. Je ovšem žádoucí velmi bedlivé a přesné po chopení této otázky. Konkrétní zkoumání revoluční činnosti komunistických stran žádá nejpečlivější vyšetření poměru

k třídnímu boji. Nepochybuji, že váš sjezd i v této otázce při jme jednomyslně rozhodnutí Komunistické internacionály a bude se nadále jimi řídit.

Musím vaši pozornost obrátit na stále rostoucí nebezpečí no

vé války. Kapitalistický versailleský mír ukázal se prázdnou lží a neexistuje. To, co bylo válkou světovou rozbito, je rozbito doposud. Kapitalismus ukázal se nezpůsobilým, aby válečné spousty napravil a zaručil další vývoj k lepšímu. Naopak , kapt talismus vede svět do dalšího neštěstí. Máme jen jediný stát a to je Sovětské Rusko, které pro opravdový mír skutečně pra cuje. ( Potlesk. ) Sovětské Rusko navrhlo kapitalistickým státům odzbrojení jako nutnou záruku trvalého míru . Ale všecky státy tuto nabídku odmítly a pokračují v dalším zbrojení! Dnes je kapitalistický svět více ozbrojen , než tomu bylo před světovou vukou . Jen Sovětské Rusko odzbrojilo a ukázalo také

ve skutečnosti svůj poctivý úmysl. Soudruzi, v Sovětském Rus ku se usilovně staví ve všech hospodářských a průmyslových odvětvích. Nehledě na úžasné obtíže, na rozvrat, způsobený válkou imperialistickou i válkou občanskou, pokračuje Sovět

ské Rusko na budování svého nového hospodářského života a organizace nových hospodářských forem. Sovětské Rusko je

jediný stát, kde postavení dělnictva se každým dnem lepší, kdežto ve státech kapitalistických je osud dělníků horši a horší. Soudruzi, pamatujete se na dobu, kdy kapitalisté a so >

ciálpatrioti poukazovali na Sovětské Rusko jako na příklad

hospodářského rozvratu. My můžeme ukázat na Sovětské Rus ko jako na příklad soustavného zlepšování těchto poměrů .

Dělníci kapitalistických států ztrácejí stále na své kulturní, hospodářské i sociální úrovni. Jen dělníci Sovětského Ruska zlepšují svoje postavení a cítí se jako lidé. Jestliže se buržoa zie velkých států rozhodla znovu k bláznivému činu a chce

svět násilně zavléci do nové války, připomínáme, že nynější si 225

tuace neodpovídá situaci roku 1914. Buržoazie nenajde dělnic tvo rozptýlené a nebude ho moci rozeštvat mezi sebou. Ted existují komunistické strany a Komunistická internacionála. A tyto strany nejsou stranami lesklých frází, nýbrž stranami revolučních činů. Komunistická internacionála nedovolí kapi

talistům ještě jednou spáchat ten úžasný zločin a vykoupat svět v krvi. Kromě toho Sovětské Rusko jako jediný proletář ský stát a jeho Rudá armáda ( výkřiky, potlesk, výkřiky Sláva jim !) postaví se proti každému pokusu mezinárodní kontrare voluce.

Často nám vytýkají, že KI je nástrojem v rukou sovětské vlády. Pravda je, že Sovětské Rusko jako proletářský stát je nástrojem v rukou Komunistické internacionály ( bouřlivý po tlesk ) . Prohlašujeme, že jsme solidární navzájem a společně s veškerým mezinárodním proletariátem, že ruský proletariát

a proletářský sovětský ruský stát je jednou součástívelké me zinárodní revoluční síly a jedné bojovné organizace proleta riátu . Tak vystoupíme proti pokusům kapitalistického světa a necht se opováží ještě jednou roznítit válečný požár - (Ko

munistická internacionála a veškerý revoluční proletariát od poví všeobecným povstáním a světovou revoluci k zničení ka

pitalistického řádu a k nastolení revoluční vlády rad ! ) ( Bouřlivý potlesk , volání Sláva ! )

Ať žije Komunistická strana Československa a revoluční čes koslovenský proletariát!

Ať žije Ruská sovětská socialistická republika ! Ať žije Komunistická internacionála ! ( Ať žije mezinárodní revoluce ! ] ? ( Potlesk, dlouho trva jící. )

Na návrh soudružky Rezlerové ze Slovenska, aby zástupce

bulharského proletariátu a KI byl podle ruského příkladu po zdraven zapěním Internacionály, účastníci sjezdu i hosté na galeriích povstávají a pějí mezinárodní revoluční hymnu.

Řeč soudruha Kolarova, promluvenou rusky, tlumočí česky soudruh Vaněk.

Tim dopolední jednání bylo skončeno. Odpolední jednání zahájeno o půl 2. hodině.

Předseda Burian :2 Soudruzi a soudružky! Zahajuji odpoled ní jednání. Velmi často se mluví o naší agitaci v armádě. Ale

poměry jsou takové, že soudruzi vojáci jsou také bez naší agi 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, č. 29 , str. 3 , konfisk. vydání, II. , par. 303 a 305,

faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. : Zahajovací projev E. Buriana a následující pozdravný dopis vojáků byly v Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 3, a Rovnosti, 5. 2. 1922, č. 34,

str. 2, konfiskovány. Ve Vorwärtsu, 6. 2. 1923, č. 30, str .10, byluveřejněn, avšak jen ve zkráceném znění, především bez věty — ( oči) ... též z kasáren jsou upřeny na náš dělnický sněm . 226

tace dobrými komunisty a dávají nám to také najevo. Dostali

jsme pozdravný přípis od jednoho pluku. Je samozřejmo, že nebudu uvádět ani místo, ani jméno dotyčného pluku. Jen po dotýkám, že tento dopis je náležitě ověřen, tedy správnost je ho je zaručena. Přípis zní: Čest, soudruzi! Snad nikdy se nescházeli zástupci dělnictva k poradě v tak vážných, dějinných chvílích jako

dnes. Oči všech proletářů nejen doma, ale též z kasáren jsou upřeny na náš dělnický sněm. Srdce nám tepe rychleji, vzpo meneme-li si, že již zítra budete se radit o dalším postupu ,

o příštím našem spravedlivém boji. Přejeme z plna srdce tomu to našemu sjezdu plného zdaru . Čest vaší práci! Předseda soudruh Burian: Soudruzi, zahajujeme debatu . Prv ní má slovo soudruh Hais.

SOUDRUH HAIS O ODBOROVÉ OTÁZCE Soudruh Hais ( Praha ) : Tak jako naše politická strana komu nistická po svém vystoupení ze strany sociálně demokratické byla nucena odstranit a překonávat dětské nemoci nebo obtíže menší nebo velké, tím více dělnictvo v odborovém hnutí je nu

ceno překonávat nejen dětské nemoci, ale i ohromnou krizi průmyslovou, ve které má zdolat veliké nesnáze, které se nám staví v cestu . Je to přerod, který je bolestivý pro veškeré odbo rové organizace, přerod, který je nutno překonat, chceme-li se

vymanit ze zbahnění, do kterého nás sociálně patriotickým ve dením sociálně hospodářské politiky zavedly. Vylučováním ko

munistických odborů a důvěrníků z odborových organizací so ciálně patriotických byla vyvolána situace, kdy bylo nutno zřídit nějaké středisko, ve kterém by se vyloučení soustředili,

aby nebyli ponecháni indiferentismu, anebo odkázáni, aby šli zpět do sociálně patriotických organizací prosit o své přijetí s podmínkou, že se podvolují veškerým podmínkám amstero

damců a našich sociálních patriotů. Zpočátku se tak dělo. Když však těchto vyloučených byly nejen tisíce, ale desetiti

síce a později statisíce, tu bylo třeba kráčet jinou cestou. Toto středisko, které jsme z prvopočátku zřídili v Praze pro vylou čené, bylo třeba vybudovat tak, aby tyto tisíce nalezly v něm své

přístřeší a oporu v nynějších hospodářských bojích , k odražení útoků kapitalistických ze strany měšťáků a vlády. Dělnictvo vycítilo nebezpečí, které v nynější době nastává a volá ještě dnes po jednotné frontě veškerého dělnictva, bez ohledu na politické přesvědčení. Šlo se u nás ještě dále. Od jednotné fronty přišlo se k jednotné organizaci odborové a dělnictvo to

bylo, které povznášelo svůj hlas a volalo po tom, aby byla zřízena jednotná odborová organizace, ve které by byly zříze ny odborové průmyslové sekce tak, aby tato organizace byla 227

střediskem veškerého revolučního dělnictva, odborově organi zovaného na zásadách ROI. V říjnu byl pořádán všeodborový

sjezd. Ten rozhodl, že má být založen Mezinárodní všeodboro vý svaz, který má soustředit v sobě všecko revoluční, odborově organizované dělnictvo. Tento svaz má být střediskem boje od borově organizovaného dělnictva, má tvořit jádro , armádu, která v době boje půjde vpřed a strhne na sebe veškeré ostatní dělnictvo, rozptýlené v různých sociálně patriotických a jiných organizacích, které jistě , bude - li boj veden tak, jak si dělnic .

tvo a my přejeme, půjde s sebou. Tento svaz má veškeré pod mínky k vedení zápasu o odstranění kapitalistické třídní nad vlády. Pracuje k tomu, aby dělnictvo bylo poučováno o rozdílu mezi organizacemi amsterodamskými a ROI a poučuje dělric

tvo, co je jeho povinností. Tak jako my, odboroví pracovníci, nerozlišujeme organizaci politickou od odborové a všude, kde je možné nám uplatnit zásady komunistické, pracujeme pro

politickou organizaci, tak bych prosil, aby veškeří pracovníci v komunistické straně věnovali největší pozornost vývinu od borových organizací ve svých místech a pokud je jim možno a naskytla se jim příležitost, aby přiložili ruku k dílu, aby vy tvořena byla organizace dělnictva na podkladě zásad ROI, aby

urychleno bylo její ustavení, abychom nepřišli pozdě, až nasta ne onen velký boj, ve kterém se bude rozhodovat o bytí a ne

bytí dělnictva. Proto je nutno, aby vedení politické strany ko munistické a vedení odborových organizací pracovaly ruku v ruce a podporovaly jeden druhého. Nově založená odborová organizace má být a bude jádrem bojovné armády dělnické

v revolučním boji za odstranění kapitalistické nadvlády a tato organizace bude mít a má již nyní povinnost dělnictvo poučo vat a vychovávat pro sociální revoluci, učinit dělnictvo odbo rově organizované schopným nejen k převzetí výroby, ale také

k jejímu dalšímu vedení. Soudruh Kolarov, sekretář naší inter nacionály , mluvil tu o jednotné organizaci odborové a o jed notné frontě. Tento bod tvořil již v Moskvě ohnisko, kolem

kterého se točila celá debata. Musí nám být jasně řečeno, co se mysli pod jednotnou odborovou organizací. Musíme si klást otázku, je-li možno dnes, u nás, ještě hovořit o jednotnych od

borových organizacích, je-li možno to, co z prvopočátku bylo tvrzeno, že je třeba zůstat v amsterodamských organizacích odborových , a to proto, abychom dobyli celé svazy a ne jejich

část nebo jednotlivce. Věřím, že jste zde samí zkušení pracov níci v politických organizacích i v odborech, že dnes je to ilu

zí ; ale u nás v Československu jsme snad již vyhojeni. Není možno více doufat, že bychom nějakým způsobem, kdybychom nechali v sociálně patriotických organizacích sebe větší počet

soudruhů, kteří s námi jdou, tyto svazy dobyly jako celky tak, jak ve svém složení jsou. ( Správné ! ) To je vyloučeno, toho ví . 228

ce docíleno nebude. To mohlo být docíleno koncem r. 1920 a popřípadě během roku 1921. Ale tím okamžikem, když amste

rodamci poznali, jaké ohromné nebezpečí z toho jim plyne, když zůstaneme v jejich řadách, tím okamžikem si uvědomili,

že čím rychleji a důkladněji budou komunisté z jejich řad vy loučeni, tím lépe pro ně. A oni bez ohledu, byl-li to jednotli vec, celá skupina, nebo svaz, vylučovali jednotlivce, organiza

ce a skupiny, o nichž se domnívali, že je tam ohnisko komu

nistické a že tím přivodí rozklad v jejich odborových organiza cích . Vylučovali a vyloučili svazy, skupiny, jednotlivce a dnes,

jakmile jednotlivec nebo více jednotlivců nebo některá skupi

na se ozve, ihned jsou z organizací těch vyloučeni. Nevím , ale chtěl bych tvrdit, že tato taktika, která je tak houževnatě háje

na ROI a Komunistickou internacionálou, je pro Českosloven sko již nevhodná. Neříkám ale, že všude a ve všech zemích.

Možná že v Anglii, v Německu a jinde dá se ještě uplatnit, ba chtěl bych říci, že tam je správná, ale u nás, jak soudruh Kola rov řekl, že nedůvěřovali v tak rychlý vývin komunistické strany v Československu, měli by se ohlédnout, jestli bychom nebyli u nás nuceni k rychlejšímu vývoji v odborovém hnutí. České dělnictvo a odborové oganizace velmi vážně brali teze,

které jim předkládá ROI a my jsme frakcím, které jsme posta vili v amsterodamských organizacích, vložili na srdce, aby

dobře a usilovně pracovaly o zrevolucionování odborových or ganizací. A poněvadž jsme tuto práci vykonali důsledně a po něvadž jsme nezůstávali stát na poloviční cestě,> šel u nás vývoj o mnoho rychleji než v jiných zemích. Myslím , že je tře

ba vzít jiné měřítko na poměry v Československu než na po měry v Německu, Anglii atd. Až tam budou soudruzi tak dale .

ko jako u nás, přesvědčí se, že bude třeba postupovat jako u nás.

Vidíme to v Německu , kde bylo okamžitě 18 000 dělníků, jak mile se prohlásili pro ROI, ze Svazu továrního dělnictva vy loučeno. My, kteří jsme postaveni v čelo odborového hnutí,

máme těžké postavení. Dělníci na nás tlačí, abychom se vyjád řili jasně, co po nich chceme, mají-li zůstat ještě nadále v amsterodamských organizacích z toho důvodu, že nechceme dát na sebe vznést odium, že tříštíme organizace. Kdo tříštil

organizace, toho důkazy máme ; máme jich tolik, že jich více nepotřebujeme, a já těžce nesu, že ponecháváme tisíce, ba de setitisíce, a možná statisíce dělníků v organizacích amstero damských, kteří morálně řady amsterodamců posilují. (Vý křik : A materiálně také ! ) Amsterodamské organizace se vy nášejí, že nemají velký úpadek, odliv členstva. V ohledu ma

teriálním plynou milióny korun od dělnictva, které by dávno bylo v organizacích, náležejících k ROI , do pokladen amstero damských organizací, přispívajíce tím našim nepřátelům, kteří 229

nás poté těmito dělnickými penězi utloukají. ( Potlesk a živý souhlas. ) Musí být jasně řečeno, jak daleko nutno u nás jít, chceme-li stále pomáhat amsterodamcům finančními i osob ními silami, aby se u nás udržovali? ( Sjezd prodlužuje řečníkovi lhůtu o 10 minut. ) Máme-li naznačit jasně cestu v odborovém hnutí, musíme říci, co dále činit. Na nás je činěn

nátlak, abychom tuto cestu jasně vytkli a my nemůžeme, po něvadž stále kolísáme v tom, zda máme, nebo nemáme vyzvat

dělnictvo, soustředěné v amsterodamských organizacích, má-li k nám přistoupit, či nemá. Ano, my je odháníme a toto dělnictvo je zklamáno a myslí, že u nás v prvé řadě padá na váhu jmění svazů, jež chceme dostat do svých rukou, a ne získat dělnické

masy do svých řad. To jsou poměry, které se nedají dále udr žet a já si dal v Moskvě mnoho práce, abych soudruhy v ROI přesvědčil, že u nás je toto stanovisko překonáno a že je třeba

jiné taktiky. Jistě je dnes těžko, v době průmyslové krize, pře bírat toto dělnictvo s plnými nároky, jak je nabylo v odboro vých organizacích amsterodamců, ale když přejímáme dělnic tvo, které je svévolně vylučováno z amsterodamských svazů, a kde důsledkem vyloučení z organizace bývá často vyloučení z práce, jsme ve větším nebezpečí. Oni to regulují tak, že v to

várnách, kde hrozí zastavení výroby, tyto vyloučí a my, podle usnesení všeodborového sjezdu, jsme povinni je přebírat. Vě řím , kdybychom mohli vyzvat veškeré dělnictvo, které souhlasí s taktikou ROI , aby se sjednocovalo v MVS , že bychom dělnic

tvu naznačili jasnou cestu, kterou kráčet má, a že bychom ne tápali stále ve tmách, máme-li nebo nemáme-li. Mezinárodní

svaz všeodborový, který byl v důsledku usnesení všeodboro vého sjezdu vytvořen, je zbudován tak, aby veškeré dělnictvo všech odvětví průmyslových mohlo být v něm soustředěno, aby si zařídilo svou bojovou taktiku tak, jak je zapotřebí, jen to je výjimkou, že je tu jednotné vedení, které odstraní ohromné chyby, kterými trpělo hnutí československého dělnictva, odbo rově organizovaného v dřívějších ústředích, jak osč, tak i sva zu německého. Chceme jednotu politických organizací i mezi národní jednotu, chceme, aby, jako je tu jediná politická stra na komunistická, byl zde Mezinárodní všeodborový svaz. Mu

síme přivodit mezi odborovým hnutím a komunistickou stra nou solidaritu, abychom ruku v ruce pracovali a vychovávali dělnictvo, aby, až přijde k velikému boji, měli jsme armádu, na

níž se budeme moci spolehnout. To je úkol Mezinárodního všeodborového svazu. Jistě, že nebude dělat zázraky, že nebu de nyní zpočátku s to, aby zabránil snížení mezd, ale je jeho

povinností vychovávat dělnictvo, aby, až přijde k rozhodnému boji, měli jsme tu jádro, předvoj, bojovnou grupu, která

soustředí kolem sebe revoluční dělnictvo ostatní, které, když bude vidět, že jdeme za cílem odstranění soukromokapitalis 230

tického řádu, nastolení lidovlády a dělnické diktatury, jistě

se k těmto četám přimkne. Nedovedu si představit situaci, abychom teprve v boji shledávali naši armádu. Naše armáda, odborové organizace, je roztříštěna v 53 svazech, a když v na stalém boji budeme tuto armádu formovat a shromažďovat, tu můžeme přijít značně zpožděni. Představuji si, že ji musíme

mít pevně zformovánu již předem. Činím návrh, aby politický sjezd Komunistické strany Československa se rozhodl, že uzná vá všeodborovým sjezdem v říjnu usnesené založení Mezi národního všeodborového svazu a ukládá všem příslušníkům, aby všude, kde jim to bude možno, pro tento svaz pracovali. Návrh stylizuji přesně takto:

»První sjezd Komunistické strany Československa se usnáší, aby všichni pracovníci, v komunistické straně organizovani, byli povinni všude, kde je to možno, pro Mezinárodní všeodbo rový svaz pracovat a tím jeho vybudování urychlit.« Není času nazbyt, nevíme, kdy ta doba nastane, zda dříve či později, ale bude dobře, když dělnictvo budeme mít zorganizováno tak, abychom se naň mohli spolehnout. Abychom mu byli vůdcem , aby komunistická strana a odborově organizované dělnictvo,

náležející k ROI, byly těmi organizacemi, které ten boj pove dou. Bylo by neštěstím, kdyby někdo jiný stál v popředí a roz dělil toto hnutí tak, jako to bylo 14. října a 28. Mijna 1918. Bylo by neštěstím pro dělnickou stranu, kdyby nebyla připravena. Musíme přípravy zahájit ihned. Je třeba, abychom všichni,

i politická strana i odborové organizace, přidružené k ROI, společně ruku v ruce tuto armádu formovali, vychovávali a vedli.

Předseda soudruh Burian: Soudruh Švestka činí návrh na

konec debaty. Odůvodňuje to tím , že podrobná debata delegátů je již na malé výjimky dosud stejná, přičemž se ubírá čas hlav ním referentům. Má obavu, že nebude možno zítra jednání sjezdové zdárně zakončit.

Druhý návrh je soudruha Ševčíka, znějící jen na konec zá znamu řečnické listiny. Je ještě přihlášeno 12 řečníků.

Rozhodněte svým hlasováním, zdali chcete konec debaty ne bo konec záznamu do řečnické listiny. Dám nejprve hlasovat o protinávrhu . Kdo je pro protinávrh , aby totiž řečnická listina byla uzav řena? Děkuji. Kdo je pro návrh na konec debaty? To je větši. na. Konec debaty je přijat. Soudruh Zápotocký upozorňuje , že podle jednacího řádu je

třeba volit dva generální řečníky, jednoho pro a jednoho proti. K jednacímu řádu vyžádal si slovo soudruh Stuchlík . Soudruh Stuchlik : Žádám předsednictvo, aby přesně dodržo valo jednací řád, aby referenti, kteří mají stanoveny hodinové 231

referáty, také je dodržovali ; rovněž tak debatéři. Pak bude možno, že se vystřídá více debatérů . Když však každý referent a každý debatér předrží o 4–8 minut, pak to možné není.

Předseda soudruh Burian: Toto upozornění přichází již poz dě a je to stížnost všech našich konferencí a sjezdů, že se

řečnická doba poněkud překročí. Ale to je zase jenom poznám ka, to není k jednacímu řádu. K věcné poznámce soudruh Valenta.

Soudruh Valenta : Soudruzi a soudružky! Vyslechli jste zprávu, že dostali jsme pozdrav od našich soudruhů, kteří jsou v jiném šatě. Přestože jsme zde tak debatovali, nebyla zde zmínka o tom, co bychom měli dělat v takové situaci, v jaké jsme se ocitli 27. října 1921. Pro takový případ je třeba za ujmout jednotné stanovisko. Takový případ mobilizace může být ještě dnes tajnosti, ale třeba zítra skutkem . Je rozhodně

nutno, aby z dnešního sjezdu vyšla myšlenka, jak se máme za chovat v případě mobilizace.

Předseda soudruh Burian: Pozoruji, že by byla snad přece ještě nálada debatovat. Dávám na uvážení ještě jednu možnost, ovšem nebudeme své usnesení měnit. Poněvadž však máme ješ

tě něco málo času a přece některé interesantní věci byly před neseny, dal bych v úvahu toto: ti soudruzi, kteří jsou zde za psáni, mohli by si zvolit dva řečníky, jednoho pro a jednoho

proti; ti sice nejsou proti, ale mají snad nějaká odchylná přání. Není žádný návrh činěn. Debata je tedy skončena.

Soudružka Košťáková ( Pardubice ) : Přimlouvám se za návrh , aby připuštěni byli ještě dva řečníci, a to, jak zde soudruh předseda podotkl, jeden pro a jeden proti. Navrhuji za řečníka proti soudruha Smejkala . Předseda soudruh Burian: Pro odchylný směr je zde navržen

jako řečník soudruh Šmejkal. Teď jde o toho druhého soudru ha. Prosím dotyčné soudruhy, kteří jsou zapsáni v řečnické lis tině, aby se narychlo sešli a jmenovali svého řečníka. Zapsáni jsou soudruzi : Bierer, Jindra, Petera, Stuchlik, Ku gler, Fojskel, Kučerová, Balaš, Schwarzbach, Šlejhari a Miha lus.

( Po poradě zapsaných soudruhů zvolen řečníkem pro sou druh Bierer . )

Dám hlasovat. Kdo je pro to, aby tito dva řečníci mluvili? Děkuji. Je někdo proti? Jsou někteří proti, ale to je menšina. Před tím chci říci, že tu máme nové protesty, že předsednictvo nedodržuje jednací řád atd Taková přísnost, abych stále · Jde pravděpodobně o téhož delegáta, který je na jiných místech uveden jako Schleicher. Protože delegát pochází z Teplic, je nepochybně správnější přiklonit se k německé transkripci. ( Pozn. ed. ) 232

někoho upozorňoval, že má mluvit k dennímu pořádku, je

těžko proveditelná. Slovo má soudruh Šmejkal. Soudruh Šmejkal: Vážený sjezde ! Vážené shromáždění. Dříve než budu mluvit, musím se zde omluvit, jelikož jsem byl ne právem napaden v Právu lidu. Já jsem žádné finance pro Ost ravsko nechtěl, nýbrž jsem žádal, abychom měli z ústředí agi taci. Ta věc byla tedy nesprávně uvedena. Chceme-li mluvit o jednotné frontě proletariátu, pak musíme řádně vybudovat

desítkový systém . Po 40 let od ustavení sociální demokracie byl proletariát klamán. Marně očekával své vysvobození, které by tu bylo, ale je třeba to vzít řádně do rukou .

Chceme-li vstoupit do vlády, pak tento proletariát zase zha nobíme a utečeme od toho, co proletariát již dávno žádal. Národ této republiky po velké válce myslil, že skutečně je již tam, kde měl být. Na frontách myslil, že pušky přijdou do

skladiště, že se s nimi vícekrát ven nevyjde. Ale co vidíme ? Proletariát byl znovu zklamán a je klamán ve svém myšlence dodnes. Proletariát šel za myšlenkou osvobození veškerého

proletariátu, ale dnes, kdyby koaliční vláda žádala na proleta riátu, aby oslavoval tuto republiku, jako se stalo po převra 1 tu,? nedostala by ty lidi na svá místa. Chceme- li mluvit o jednotné frontě, myslím , že máme již tu rudou armádu . Jsou to milióny lidí, kteří po převratu jásali,

ale jsou nyní bez zaměstnání. Ti by tu republiku jistě nenávi

děli. Vidí- li tito lidé bez zaměstnání, že vláda nedělá pro ně ničeho, pak nemohou mít tuto republiku rádi, a je naší povin ností, abychom se této armády chopili. Nám se slibovalo, že se bude vyvlastňovat a socializovat. Ale

vidíme, že vyvlastňují a socializují nás, abychom se ani nehnu li. To jsou otázky nevyřízené a my nesmíme přes ně pře cházet. Kdybychom měli jít zase zpátky, to by nebylo správné.

Nám se slibovalo, že se bude účtovat s kapitalisty, že se jim vezmou statky atd., ale nevzalo se jim nic. Ti páni tu zůstali

a říká se nám, že je to Československá republika. A my zůstali jsme zde jako otroci a k tomu všemu máme ještě zpívat, »že je to krásná země na pohled«. Proto znovu říkám, že je nutno vybudovat řádně desítkový

systém. Tu jednotnou frontu zde máme, je třeba však poctivě k ní pracovat. Viděli jsme to na Ostravsku. Nestačí jen, aby se tu dala parola a volily výbory nezaměstnaných, ale je třeba, aby shora, z toho parlamentního ovzduší, přišli lidé mezi nás.

Je třeba provádět drobnou práci. A to velké, které z té drobné práce vzrostlo, nesmí na tu drobnou práci zapomínat a musí to

příjít zpátky mezi drobný lid. i V Rudém právu , 6. 2. 1923 , č. 29, str. 4, je vloženo : ... se zlou by se potázal. 233

Předseda

soudruh

Burian:

Soudruh

Bierer

bude

mluvit

jménem řečníků, kterým se nedostalo slova. Soudruh Kohn

překládá řeč soudruha Bierera do češtiny." Soudruh Bierer nejdříve mluví jménem několika soudruhů, kteří se nedostali ke slovu a kteří ho žádali, aby za ně řekl krátce jejich mínění. Soudruh Balaš z Prešova nesouhlasí se soudruhem Kreibi

chem v otázce taktiky jednotné fronty a říká, že není možno taktiku jednotné fronty provádět tak, že se tvoří shora i zdola najednou . Shora není možna, poněvadž zrádcovství je příliš

veliké. Dále praví, že je třeba právě tak, jako fašisté, kteří říkají, že chtějí postavit pěst proti pěsti, ozbrojit pak proleta riát a připravovat vše, co je nutné k ozbrojení.2 Soudruh Stuchlík praví, že některý tisk strany nezabývá se dostatečně jednotnou frontou, že tak činí jen brněnská Rov nost . a že by se ostatní listy měly tím také zabývat.

Soudruh Mihalus žádá, aby na Slovensko byli vysíláni funk cionáři, kteří slovenské otázce dobře rozumějí.

Soudruh Bierer zabývá se sám pak různými věcmi. Je to pře devším otázka malorolnická. Praví, že je nutno založit ve stra

ně 14denní list pro malorolníky. Dále se zabývá národnostní otázkou a říká, že v pátém odstavci tezí o národnostní otázce, předložených soudruhem Kreibichem , je řeč o madarských

fašistech , že tam měla být také řeč o orgešech, poněvadž je jich propaganda je vidět v pohraničním území Československa. V odstavci osmém je nutno zabývat se nejen vlivem národnost ní otázky na veřejnoprávní otázky, nýbrž také na jiné, jako na př. na otázku pozemkové reformy a válečnou půjčku, pokud se týče autonomních korporací, nemocenských pokladen atd. To je otázka v německém území velmi ožehavá a také němečtí měštáci se tím velice zabývají.

Soudruh Wawreczka4 podle názoru soudruha Bierera ne · Podobně jako u některých jiných delegátů, kteří hovořili německy, je ve Vorwärtsu záznam textu podrobnější.

: V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 3, byla v poněkud pozměněném

záznamu konfiskována následující věta: Prohlašuji, že je třeba ozbrojit proletariát. Rudé právo, 6. 2. 1923 , č. 29, str. 4, konfisk . vydání, V., par. 303, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641 . 3 Doplňky textu podle záznamu ve Vorwärtsu , 6, 2. 1923, č. 30, str. 11–12: který by se zabýval dalšími otázkami, souvisejícími s malozemědělci, pro něž není v deníku dostatek místa .

* Soudruh Wawreczka považuje dělnickou vládu v současném momentě za absurdum , protože v kapitalistickém státě se prý nikdy nemůže ustavit dělnická vláda. Přesto musí být heslo takové vlády propagováno přibližně stejným způsobem jako před válkou heslo osmihodinovéhopracovního dne, ačkoliv nikdo neočekával jeho brzké uskutečnění. Soudruh Skalák mluvil o fašismu v českém prostředí. Na německé straně je jeho vzorem haken 234

pochopil heslo dělnické vlády. Dělnická vláda nemůže být uskutečněna na půdě parlamentu, nýbrž musíme tímto heslem zabývat se právě tak, jako sociální demokracie před válkou

v kapitalistických státech propagovala 8 hodinnou dobu pra covní, která byla tenkráte utopií, ale po válce se stala skut kem.

Co se týče fašismu, nemáme zde jen český fašismus, nýbrž i německý. Německý fašismus pracuje týmiž metodami jako

český. Fašismus německých sociálů propaguje, že jednotný národ musí se bránit proti jednotnému českému národu a za mlčuje, že v českém národě je dělnická třída z velké části or ganizována v mezinárodní komunistické straně. Musí se po : čítat i s tímto německým fašismem.

Soudruh Bierer dostává se tím ke konci debaty, a protože ne může déle mluvit, upozorňuje, že se mnoho řečníků zabývalo otázkou opozice a že jemu, který zde byl jediným řečníkem v této důležité otázce a má mluvit za několik řečníků, nezbývá tolik času, aby mohl říci vše, co chtěl. Místopředseda Zorn: Debata je skončena. Soudruh Schleicher: Protestuji, že soudruh Bierer nevyjádřil

moje přání, že totiž protestuji proti vývodům soudruha Haise o odborové otázce.

Předseda soudruh Burian: 0 tom bude ještě debata.

Soudruh Bierer: Já jsem mu nerozuměl. Místopředseda Zorn : Závěrečné slovo má soudruh Burian. Závěrečné slovo soudruha Burianal

Soudruzi a soudružky! Podstatných námitek proti jednotné frontě a dělnické vládě nebylo. Nemusím proto reagovat na

debatu a jen k bližšímu porozumění této otázky chci dodat několik poznámek: Jsme silnou komunistickou stranou, ale

musíme přiznat, že v mnohém ohledu máme i vady. Jsme stej ně tak zatíženi určitým neduhem, kterým již trpěla stará Čes koslovenská strana sociálně demokratická. Jako českosloven. krajzlerském hnutí! Musíme proti němu co nejostřeji vystupovat, protože

v německém národě propagováním nacionalistického smýšlení se jeho pro střednictvím vybičovávají vášně, v jejichž jméně se čachruje pro vlastní zájmy a předstírá boj proti lichvářskému kapitálu a židovským velkokapi talistům . Je to ale jenom zdání, protože co nejostřeji odmítají třídní boj naší strany. K otázce jednotné fronty s německými národními socialisty

musím poznamenat, že by to bylo stejné, jako kdyby se spojovali italští soudruzi s fašisty v jednotné frontě. Naším úkolem je to, abychom dělníky,

pokud jsounacionálními socialisty, přesvědčili o škodlivosti jejich názorů a všude a vždy vedli co nejostřejší boj proti této straně.Tamtéž . 1 Text závěrečného slova Edmunda Buriana byl ve Vorwärtsu, 6. 2. 1923, č. 30, str. 12, na několika místech konfiskován . Ve srovnání s Protokolem

se proto na několika místech liší nebo je publikován zkráceně. 235

ští lidé máme pro činnost komunistické strany a vůbec pro třídní boj obzvláštní pochopení . Málokterý národ má tak vzácné a tak uvědomělé dělnictvo. Snad nás dějiny již k tomu vedly. Ale v jiném ohledu jsme zase trpěli např. tím, že my, soudruzi, byli jsme příliš zaměstnáni agitační prací, musili jsme věnovat této práci veškerý svůj volný čas a každý v po

předí stojící soudruh byl přímo zapřažen prací. Tím se stalo, že teoretická výchova je pozadu, že v tomto ohledu daleko po kulháváme za dělnictvem ostatních států a za přirozenou výhodou, o níž jsem se již zmínil. A to nám škodí. V Německu je dělnictvo na tom mnohem lépe. Já dokonce myslím, že by

chom nesnesli, abychom se tak účinně a výlučně zaměstnávali otázkami socialismu a marxismu, jako to činili soudruzi němečtí. Takové podrobné teoretické spory a takovou práci by

chom u nás provádět nemohli. Podobně prodělala takovou těžkou školu i strana ruská a soudruh Kolarov, který je zde přítomen, mohl by dokázat, jaká péče se věnuje teoretickým

otázkám v Bulharsku a jak každý člen je tam veden, aby byl přímo prosycen teorií socialistickou a marxistickou. To u nás chybělo a chybí.

Jako člověk, který každou neděli přichází s dělnictvem do styku, musím říci, že u nás je mnoho primitivismu, že na otáz ku politiky díváme se ještě v mnohém ohledu velmi primitiv ně. Naší úlohou musí být, abychom patřičnou výchovou docílili

nápravy, a zdá se mně, že výkonný výbor pochybil, když v této debatě neučinil takové opatření, aby vám mohl předložit písemný materiál již dlouho před sjezdem, kdy všechny otázky mohli jste předem prostudovat a nyní bedlivěji sledovat.

Poměr Komunistické internacionály ke komunistickým stra nám celého světa je poměrem vychovatelů a učitelů revoluční teorie.1 Tento poměr musí být správně chápán a v důsledku toho musí být všem otázkám marxismu věnována mnohem větší pozornost, neboť na otázku denního života a politické si tuace musíme se dívat jako marxisté. Marxismus je ohromná soustava lidského vedení společnosti a hospodářství, jsou v něm uloženy bohaté zkušenosti , je tam výtažek z dějinného vývoje společenských sil a je v něm vyřešeno vědecky vše, co

naše hnutí potřebuje. Marxismus má mnoho složek : Je v něm složka filozofická, národohospodářská , dějinná atd. V různých dobách budou tyto složky různě ceněny. Snad přijde doba, kdy

1 Poukazuji na to, že poměr vedoucích ruských soudruhů k členstvu a poměr Komunistické internacionály ke všem stranám je v teoretických otázkách velmi přísný. Také my musíme naši stranu plně teoreticky posílit. To není věc ani učitele ani vychovatele, jsme marxisté a jako marxisté se musíme na tyto úkoly dívat. Vorwärts, 6. 2. 1923, č. 30, str. 12. 236

bude nejvíce ceněna složka filozofická, protože lidé budou mít

pro ni čas. U nás ponejvíce až dosud je stěžejní složkou složka politicky národohospodářská, jednající o soustavě kapitalistic ké a o nutnosti přechodu tohoto řádu v soustavu socialistic kou. Co je v marxismu nejsilnější, je to, že marxismus není su

chopárnou vědou, není to pouhý výklad, nýbrž je to veliké uče ní strategie dělnické třídy proti jejímu nepříteli, proti kapita lismu. Jako na vojně je třeba generálního štábu, který se válečné strategii učí do všech nuancí, tak musíme činit my a tak musíme chápat marxismus.

Soudruzi, nikdo od vás nežádá, abyste důvěřovali osobám stojícím v popředí hnutí. Nemusíte se prohlásit pro dělnickou

vládu a jednotnou frontu proto, že pro ni mluví Šmeral, Bu rian a jiní, nýbrž musíte se naučit všecky otázky posuzovat z hlediska marxistického a také vyslovit se pro obě tyto otáz ky proto, že z hlediska marxistického jeví se být nutné. Mar xismu musíte důvěřovat. Nikoliv otázka osob musí hrát hlavní úlohu a nesmíte se rozhodnout pro nějakou otázku jen proto , že za ní stojí určitá osoba. A naopak zase nesmíte být proti ní z důvodů, že osoba ji

hlásající je vám nesympatickou, nýbrž s důvěrou v teorii mar xismu a na podkladě bedlivého teoretického zkoumání musíte

přijít k náhledu, jakou strategii vyžaduje daná situace, a tak musíte posuzovat i jednotnou frontu a dělnickou vládu. A tu

prosím , abyste řekli, zasluhuje-li marxismus této důvěry či ni koli a zasluhuje -li ji také jednotná fronta a dělnická vláda. Marx nás učí , jak máme vést válku proti kapitálu . Víte, že

marxismus dospěl k značné výši vědecké, to je soustava, která

bez ustání celou řadu let je propracovávána a prostudovávána. Na ní pracovali Marx a Engels v dobách reakce a po ní ostatní

přední marxisté. Dnes se někteří diví, že Engels zabýval se tak mnoho válečnými teoriemi, že studoval válku a myslilo se, že to byla jeho osobní záliba, protože byl kdysi důstojníkem ve

vojsku . Ale u Engelse bylo to již tehdy pochopení, že dělnická třída bude musit proti kapitálu vést válku na základech čisté válečné strategie, že dělnická třída bude musit mít Rudou ar mádu, a poněvadž Engels již tehdy všecko to chápal, proto stu doval i válečné umění. Na marxistických teoriích a základech

pracovali také jiní lidé přes 70 let. Proto musí být marxismus pro naši válku s třídním nepřítelem tak cenný, protože jsou v něm uloženy významné zbraně a hluboká válečná strategie. Odtud musíme čerpat poučení a z marxismu musíme odvozovat

náš postup. Ted v poslední době projevil se znovu velmistr re voluční strategie, který jako největší generál, jako nový revo luční Napoleon řídil strategii dělnické třídy – přišel Lenin ( Potlesk. Výkřiky: Čest jemu !), který vede mezinárodní prole 237

tariát do boje proti kapitalistům , a tento veliký stratég tříd ního boje nám ukázal, že strategické umění třídních bojů je

věc složitá , že není třeba vždy být rigorózními dogmatiky, nýbrž že je nutno jednat podle okolností, jak toho situace vy žaduje. Lenin řekl, že bylo skvělé kdysi, když se dělnický boj mohl vést na parlamentní půdě na zásadě všeobecného voleb ního práva, ale že přišly jiné doby, které vyžadovaly jiné takti ky. Dělnická třída musí využít všech okolností, žádná ma ličkost nesmí revolučním stratégům ujít a vždy musí se zvolit taková taktika, která nejlépe a bez velkých obětí vede k cíli. Také v tomto ohledu dává nám marxismus řadu poučení. Chci říci, že by byla celá řada dokladů o těchto důležitých poučkách.

Jeden ze soudruhů zde v debatě o jednotné frontě a dělnické vládě pravil, že je to třeba jen vzít řádně do rukou . To je, sou

druzi, omyl. Musíme se naučit dobře umět odhadovat okamžik, je-li pro určitou akci vhodný, musíme rozhodné akce podnikat jen tehdy, kdy dělníci budou ochotni s námi jít. Nepropást ta kový vhodný okamžik, to je ohromné umění. S námi musejí jít

nejen naši dělníci, nýbrž i dělníci státní a převážná část malo rolnictva a pracujících vrstev. Na této poučce byl vypraco ván a zvolen náš postup, z ní vychází jednotná fronta a dělnická

vláda. Mám zde zajímavý přípis Komunistické internacionály, zaslaný

výkonnému

výboru

italské

komunistické

strany.

V tomto přípise poučuje exekutiva KI Komunistickou stranu Itálie, jak jednat, a proto se nesmí vytýkat nám , když při

cházíme a poučujeme naše soudruhy. V uvedeném přípise se praví, že není správné, že by komunistická strana mohla vyvo lat kdykoliv boj a že by mohla vytvořit situaci jakou chce. To je omyl. A výslovně praví, že celý smysl směrnic, přijatých na hlavním sjezdu KI , spočívá v tom, že komunistická strana mů že jen v tom případě do boje, když situace to dovolí a když

veliké masy pokládají tento boj za nutný. Tak musíme jednat. A když dělníci všeobecně pokládají tento boj za nutný pro se

be, nikoliv pro nás, můžeme dát povel a vstoupit do boje . Když této poučky budeme správně používat, pak k svému cíli do spějeme. Každý z nás musí se naučit postřehnout vždy takový okamžit, neboť zítra snad již bude situace jinou, než je dnes.

Ale naopak, když předvídáme, že takový okamžik přijde, může se nám stát, že náš předpoklad nebude správný, neboť je velmi těžko odhadovat vývoj událostí. V prvé řadě musíme vždy

uvážit nejdůležitější činitele, a sice rozložení sil a mocenské poměry a teprve podle nich jednat. Snad budeme dělat chyby, ale musíme se naučit takto chápat základy správné taktiky. 1 Následující pasáž, celkem 17 řádek (až k větě : Nepropást takový

vhodný okamžik ...) byla ve Vorwärtsu , 6. 2. 1923, č. 30, str. 12, konfiskována. 238

Chci dát odpověď tomu soudruhovi, který zde muvil, co bude me dělat v případě mobilizace a nové války. Soudruzi , jaký má být náš poměr k válce vůbec? Řeknu jen jednu věc: Jsme přece všichni jako komunisté proti každé válce, a proto odpor proti válečnému nebezpečí je naší povinností. Když přijde válka, nebudeme k ní mlčet a zaujmeme k ní sta novisko a také komunistická strana řekne rozhodné slovo. Tu zásadu máme hotovou, ona spočívá na rozhodném odporu. Ale

bude záležet na tom, jaké jsou mocenské poměry. [ Musíme uvážit: jsme tak silni, abychom mohli klást odpor otevřeně, či nikoliv. Můžeme postupovat přímo ? Nikdo nemůže předpo

kládat, co se dále vyvine. Lenin řekl, že je nerozumné dělat stávku proti válce a že daleko rozumnější je vzít zbraně do ru kou (bouřlivý potlesk ) a pracovat v armádě pro náš cíl, uvědomovat vojáky a získávat je pro revoluci. Tento cíl musí

být před námi. A jím se budeme řídit v každé situaci. ] 1 K jednotné frontě a dělnické vládě chci říci jen tolik, že každý ji uznává a není třeba, abychom se jí dovolávali znovu . A pokud se týče dělnické vlády, nikdo z nás nemyslí, aby se projednávala u zeleného stolu. Tak to nejde. Změna mocen

ských poměrů může přijít zezdola. Dole musí přestat pasivita, musí být činnost a musí být vůle zlomit nynější reakční režim, a když toto bude, pak budou poměry zdravé a pak dá se všecko dělat. Soudruh Knoflíček pravil, že se obává v případě dělnic ké vlády, že by se její členové dali zneužít, jak máme smutné zkušenosti. Ale to je , soudruzi, vyloučeno. Máme zde kontrolu komunistické strany, máme Komunistickou internacionálu,

která by takové lidi netrpěla a která každého zrádce vyhodí ze svého středu. Jak znám naše dělnictvo, pravím, že kdyby Ko munistická internacionála řekla něco vůči někomu z nás, tak by ho dělnictvo beze všeho vyloučilo. Tyto obavy mohou být důležité. Důležité je, jak chápají děl nici další náš postup. Když přijdeme k nim a řekneme, že chceme diktaturu, přirozeně že se zhrozí. Ale když přijdeme

a řekneme, že chceme vládu všech dělníků, pak je to lepší agi tační prostředek. Víte, soudruzi, jak je to s dělnickou vládou? Je to tak jako s knihami. Předem je předmluva a pak následu je hlavní dílo.

Znáte Marxův Kapitál ? Tam je krásná předmluva a zajisté,

že bez této předmluvy nebyla by tato kniha tak cennou. Pomo cí předmluvy dostanete se v knize k hlavní její části. Dělnická

1 Rudé právo ,

2. 1923, č. 29, str. 4, konfisk . vydání, VI., par . 303,

knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB 641. Konfiskace ve Vorwärtsu, 6.2. 1923, č. 30, str. 12, se týkala jen výroku Lenina o odzbrojení,práci v armádě a získá vání pro revoluci. Text dále pokračuje: Tato slova simusímestále připama továvat, protože nám stále hrozí nebezpečí. 239

vláda je také taková předmluva k hlavní epoše : K diktatuře a sociální revoluci. Jako spisovatel může napsat špatnou nebo dobrou předmluvu, můžeme učinit i my, ale buďme dobří spi sovatelé a zachovejme se tak, pokud se týče této otázky. Vez

měte si jiné přirovnání, každá opera má předehru a teprve pak následuje dramatická opera sama. Můžeme číst knihu bez

předmluvy a slyšet operu bez předehry a můžeme jít k našemu cíli bez předehry. Ale lepší je jít opatrně a s předehrou a pak

jistě své dílo dobře vykonáme. ( Potlesk. ) ? Místopředseda Zorn : Speciální návrhy k jednotné frontě

a dělnické vládě nejsou žádné. O tezích, které máte v rukou, bude se hlasovat zítra.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořádku : Příští práce organizační. Soudruh Kohn má slovo.

Soudruh Kohn: Vážení soudruzi a soudružky ! K jednotlivým bodům, týkajícím se naší činnosti v odborových organizacích a v odborovém hnutí, byly vypracovány teze, které jste tis

kem dostali do rukou . Sám jsem teze vypracoval a chci k nim přičinit jen několik poznámek. Jak je vám známo, byli jsme jako strana na IV. sjezdu Komunistické internacionály celkem

pochváleni. Jen v odborové otázce bylo konstatováno, že naše práce pokulhává. V tom směru máme mnoho co dohánět. Je nutno proto vytyčit si pevné směrnice, abychom dohonili to, co

bylo zanedbáno . Nejdříve chci upozornit, že je nutno, aby každá dělnická organizace byla naplněna komunistickým duchem, a proto je třeba, aby také odborové organizace , které jsou tak důležité pro boj dělnictva, byly komunistickým du

chem zcela naplněny. Odborové organizace jsou organizace zá jmové a jsou určeny pro hospodářský boj, a proto náš úkol, jak jsem již řekl, je, abychom je komunistickým duchem naplnili

tak, aby byly vedeny společnou vůlí, aby hospodářský boj od povídal našemu revolučnímu cíli. Nikdy jsme nepomýšleli na založení samostatných odborových organizací. Považujeme na opak za nutné, aby dělnická třída jako celek byla organizo vána v jednotných organizacích a měla jednotný mohutný apa rát. A proto vystupovali jsme proti těm, kdo chtěli rozkol a kdo se snažili oslabit jednotnou tuto frontu a znemožnit ji tak, aby dělnictvo obstálo proti náporu reakce a kapitalistů . Dnes mu

síme konstatovat, že jak v Československu, tak v mezinárod 1 Také závěr vystoupení Edmunda Buriana je ve Vorwärtsu, 6. 2. 1923, č. 30, str. 12, stylisticky poněkud odlišný: Předehra v divadle je začátek k vlastnímu dramatu . Totéž by pro nás měla představovat dělnická vláda, velká předehra k diktatuře a ke konečnému vítězství proletariátu. Třeba ji

nebudeme vůbec potřebovat a budeme moci rovnou přispět k diktatuře, ale o tom nás poučí čas. 240

ním měřítku odborové hnutí vinou amsterodamských je roz tříštěno. Amsterodamská internacionála propůjčila se k této zradě právě v době, kdy nápor kapitalistů byl největší. U nás

v Československu podnikli amsterodamští sekretáři z osČ útok na jednotu odborového hnutí, vyhazovali zprvu jednotlivce

a skupiny jen proto, že se vyslovovali pro postup revolučnější, jak to hlásá ROI, a ke konci vyhodili dokonce dva obrovské 9

svazy, Svaz dřevodělníků a lučebníků, za kterými stojí 110 000 organizovaných dělníků. Tímto způsobem vědomě pracovali k rozkolu a soustavně podkopávali jednotu odborového hnutí.

Proto tvrzení, že sociálpatrioti jsou schopni spáchat ještě větší zradu než r. 1914, je plně namístě a je vidět, že v nynější vážné situaci je to zcela možným . Měli jsme situaci, např. v kovoděl

nické stávce loňského roku, že byly vyloučeny celé skupiny jen proto, že ideově stály na stanovisku ROI. Když tak hromadně vylučovali naše lidi z odborových organizací, musili jsme se

postarat o nějaký organizační rámec, abychom je pro naši úlo hu podchytili, a je velikou zásluhou Svazu lučebníků, a mu

síme to také z tohoto místa konstatovat, že se vyloučených soudruhů a skupin ujal. Na druhé straně máme obrovské masy

indiferentního dělnictva. V době, kdy se prováděl silný nápor kapitalismu a kdy dělníci viděli se zrazeni sociálně demokra tickými vůdci, je pochopitelné, že propadli indiferentismu. Když na dělnictvu žádaly se stále větší a větší oběti, když byly

snižovány mzdy a dělník neměl ani nejnutnější k výživě, zača lo vystupování z odborových organizací. To není jen v Česko slovensku, je to zjev mezinárodní, masy dělnictva vystupují

houfně z odborových organizací u nás i jinde. Příčinou je právě ta úžasná zrada amsterodamských odborových sekretářů. To je psychologický podklad, ale na něm nesmíme stavět svoji taktiku. Pro nás musí platit myšlenka, že, stojíce na zásadách třídního boje, musíme pracovat k tomu, aby odborové organi

zace byly přes všechen odpor a přes rozkol, provedený amste rodamskými, znovu sloučeny v jediný proud. Jenomže jsme přesvědčeni, že sociálně demokratičtí odboroví sekretáři k to mu nepřistoupí a pro jednotu se nerozhodnou, pokud nebudou k tomu dohnáni. A jestliže to neučiní, pak budou muset být smeteni. ( Potlesk. ) Ale rozkol odborových organizací je dnes tu a má své straš. livé následky. Pokoušeli jsme se do poslední chvíle, abychom znovu umožnili jednotu odborového hnutí. V době, kdy již byly

vyloučeny četné skupiny a dokonce i dva svazy , ještě jsme svo lávali konference a domáhali jsme se jednoty. Pro nás není jednota odborového hnutí agitační frází, nýbrž postulatem prospěchu dělnictva. Amsterodamští sekretáři znovu nechtěli

za žádnou cenu přistoupit na naše návrhy a dokázali, že jed noty odborového hnutí si nepřejí. Soudruzi, ovšemže toto roz 241

čarování, které se následkem toho zmocnilo širokých mas, mělo za následek, že i některé části našeho dělnictva, dosud organizované v amsterodamských odborech, nechtěly chápat naše pokyny, aby za každou cenu v těchto organizacích setrva ly, a vyskytovaly se hlasy, že když se tak s dělnictvem zachází, že není možno ve společné organizaci setrvat. My jsme tyto

názory potírali, ale musím konstatovat, že se nám nepodařilo úplně tuto tendenci zamezit. A sice proto, že své doby již svaz

zemědělců se dal vyprovokovat, že se nechal zlákat a nešel na všeodborový sjezd, čímž naše pozice byla oslabena. ( Souhlas. )

To nás učí, že se nemůžeme spoléhat ani, máme-li nějaký svaz dobytý a máme-li v něm úplně komunistické vedení, nýbrž mu síme se postarat, aby zde existovalo pevné ústředí, které by náš postup řídilo. Naše rudé odborové organizace jsou vlastně

tytéž odborové organizace jako dříve, nejsou to organizace výlučně komunistické, nýbrž organizace všech dělníků, ale ma jí jen novou taktiku. Pakli Komunistická internacionála od nás

žádá, abychom prováděli v amsterodamských odborech stra nickou práci, je nutno, abychom ji skutečně prováděli a aby chom dohonili to, co bylo zanedbáno . Máme Mezinárodní

všeodborový svaz, který byl ustaven na všeodborovém sjezdu. Ten dává možnost revolučního postupu a je direktivou v odbo rovém hnutí. Jako sekce jsou zastoupeny jen jednotlivé svazy , ale je nutno a je naší společnou povinností, abychom dosáhli

spojení také s ostatními svazy, stojícími mimo rámec Mezi národního všeodborového svazu , abychom co nejrychleji znovu

docílili jednotu hnutí odborového. ( Potlesk. ) Musíme pracovat, aby masy byly získány pro všeodborový svaz. Máme však také komunistické menšiny v amsterodamských organizacích. A tu není možno, aby komunistická strana trpěla, aby tyto menšiny

odcházely z amsterodamských svazů, neboť tam , kde rozkol není proveden, my ho provádět nebudeme a nesmíme. Pakli se

mluví, že tím vůbec nic nezískáme a že následkem toho nevy hrajeme ani jeden boj, nesmí se zapomínat, že za půl roku může se situace úplně změnit a že tam, kde nebudeme mít svoji organizovanou menšinu, nebudeme s to vykonat vliv na pří slušnou organizaci v nutný okamžik. Proto nesmíme tyto men šiny z amsterodamských svazů odvolávat. Ale na druhé straně

chci říci, že tyto menšiny nesmějí v amsterodamských svazech spát. ( Výkřiky: Výborně!) Pakli se říká , že nejde dobývat am sterodamské organizace, tvrdím, že jsme se o to ještě řádně ne

pokusili. Bude-li úporná a houževnatá práce, budou - li se pro vádět přesně všecky směrnice, pak se to podaří. V navržených

tezích jsem se pokusil naznačit, jak je třeba začít. Není pochy by, že aparát složitý byl byl nevhodný, protože by se naši sou

druzi v něm nevyznali. Proto chceme začít s praktickou prací a sjezd musí dát k tomu své schválení. Máme při ústředním 242

výkonném výboru odborovou sekci a ta řídí naši práci v odbo rech. U každého krajského výkonného výboru je nutno, aby byl ustanoven zvláštní důvěrník pro práci v odborech. To je, podotýkám , čistě politický aparát. Tento krajský odborový

důvěrník dohodne se s místní organizací a ta rovněž zvolí jed noho soudruha pro tuto odborovou činnost ve svém okruhu,

a tak každý takový důvěrník bude odpověden za celý postup v odborech. Bude podávat zprávy o mzdových bojích , o situaci v závodech a jmenuje si zase v každé továrně a dílně jednoho důvěrníka a v odborových amsterodamských a rudých organi. zacích frakčního důvěrníka. Tak budeme mít seznam odboro

vých důvěrníků v každé organizaci a ve všech svazech

a umožníme tím, že budeme mít včas přesné zprávy, na zákla. dě jichž budeme moci jednat. Aby naše práce byla cílevědo

má, musí být celý aparát odborových i frakčních důvěrníků centralizován.

My chceme, aby tu byl centralismus z uvedených důvodů, ale kromě toho jsme to i z jiných důvodů dělali. Máme situaci tu, že byly různé skupiny, kde prozatím nemáme žádných jiných členů než komunistů. Kdyby tam dnes byla celá komunistická frakce, tu by to byli titíž členové a není tu představenstvo spo lečné. To bude musit být vzájemná dohoda o kompetenci, ne

boť by byly spory, které představenstvo má vést věci. Aby chom zamezili tyto první pře o kompetenci, je nutno, abychom

postupovali tím způsobem , jak jsem v tezích navrhl. Hlavní pozornost musíme věnovat závodním výborům. Hnutí, které neovládlo závodní výbory, není vůbec hnutí životné. K to mu je nutno už předem, abychom kromě těch důvěrníků

akčních v různých skupinách měli důvěrníky v každém jednot livém závodě. V každém závodě je potřebí, aby tam někdo za čal odborovou práci jako ve skupinách. Pro nás znamenají tyto

frakce v závodech, že budeme mít kromě desítek, které jsou politickými organizačními prvky podle bydlení, ještě organiza

ci podle závodu, která bude odpovídat složení naší strany, a když budeme potřebovat pohotovost a dělníci budou v to várnách, budeme je mít pohromadě. To je možné jen, bude me-li mít organizovány závody. Kromě toho potřebujeme

závodních výborů, abychom prosazovali myšlenku výborů revo lučních. Musíme ji prosazovat v době bojů, kdy je pohnutí mas,

musíme závodní výbory tvořit a získávat pro ně porozumění. Nesmíme přicházet s fantastickými požadavky, nýbrž s poža

davky dělníkům nejbližšími, pak je získáme. Jsem pověřen, abych pojednal krátce též o otázce družstev ni.

V družstvech je situace jiná než v odborech. Tam prozatím rozkol proveden nebyl. Tam jsme s reformisty, to je jediná or

ganizace, kde jsme s reformisty pohromadě a my ji ovšem roz 243

bíjet nebudeme. Hlásáme jednotu družstev a víte, že rezoluce, kterou přijal výkonný výbor strany ohledně naší práce v druž stvech a konzumních spolcích, byla přijata od družstevní sekce Komunistické internacionály jako vzorná a že jako vzorná by la zaslána všem družstevním sekcím ostatních stran. Chceme

absolutně za všech okolností, aby bojem prosazovali soudruzi své kandidátky a nepřistoupíme na valných hromadách na

žádné kompromisy, ale když vyhrajeme někde boj, nejsme zpupnými vítězi. Dáváme sociálním demokratům minoritní za stoupení. Soudruh Zápotocký včera řekl, že naši soudruzi v Praze nechtějí dát sociálním demokratům minoritní zastou pení, protože jsou rozhořčeni, že v Plzni sociální demokraté

odmítli zpupným způsobem našim lidem jakékoliv zastoupení. Na dnešní předporadě delegátů -komunistů pro spolek Včela soudruzi

se

bezpodmínečně

podrobili

disciplíně

strany

a usnesli se na dnešní ustavující valné hromadě konzumního

spolku Včela sociálním demokratům toto zastoupení dát, pro tože nebudeme opakovat metody taktiky sociálně demokratic ké. A doufáme, že také v Plzni a jinde se nám podaří prolomit baštu sociálně demokratickou. Všude, kde jsou sociálně demo kratičtí dělníci, musíme na to poukazovat a jít mezi indife rentní dělníky. A ti pochopí, že je to ohromná zrada, ohromný zločin na dělnictvu , když v době, kdy kapitalisté provádějí tak

prudký útok na dělnictvo, dělníci jsou vyhazováni po celých skupinách a svazech jen proto, že mají jiné názory. Budeme-li takto postupovat, nemusíme se obávat přijmout, co nám ROI a KI doporučuje a co vám je doporučeno v tezích. Předseda soudruh Zorn končí jednání sdělením, že zítra po čne jednání o 8. hodině ranní.1

1 Po skončení zasedání 3. sjezdového dne se delegáti mohli účastnit pro

hlídky v některých pražských průmyslových závodech. Důvěrná zpráva

policejního komisařství Praha, 5. 2. 1923, AÚML ÚV KSČ, f. 3/8.

Čtvrtý den sjezdového jednání PONDĚLÍ 5. ÚNORA

Předseda poslanec Burian ( zahajuje schůzi před 9. hodinou

dopolední ) : Soudruzil Zahajuji dnešní schůzi ! Je nutno, aby chom dnes s větší přísností dodržovali jednací řád. K dennímu pořádku má slovo soudruh Hais. Soudruh Hais: Velevážení soudruzi a soudružky ! Poněvadž

teze, které podal včera soudruh Kohn, nebyly zástupcům odbo rů známy a jsou v nich důležité věci, činím návrh, aby odbo ráři sestoupili se k poradě ve vedlejší místnosti, probrali tyto teze a podali opravné návrhy. Předseda poslanec Burian: Slovo má soudruh Voborník k de batě o odborové otázce.

Soudruh Voborník

( Kladno ) :

Vážení soudruzi

a

Sou

družky! Ke hnutí v odborových organizacích chtěl bych říci to

to : Vina, že odborové hnutí nemá dnes jasný cíl, spočívá ve ve dení výkonného výboru politické strany. Jako kovodělník mu sím říci, že neměl jsem já i ostatní žádný určitý názor na to, jak máme v odborových organizacích postupovat, když Hampl

počal vylučovat jednotlivce. Výkonný výbor říkal: »Vy musíte zůstat ve svazech a dobývat jich. « Ale dělnictvo, když několik jednotlivců bylo vyloučeno, říkalo : »My přestupujeme ke Sva zu lučebníků .« My, kteří jsme pracovali trochu více v odbo

rech, byli jsme postaveni před otázku: Buď převést to člen: stvo, nebo mu říkat, že tam musí zůstat. Z toho byl chaos, a proto ten vliv, kterého jsme mohli nabýt, mohl být větší, kdyby tu bylo určité stanovisko, máme-li z odborů jít ven, ne bo tam zůstat.

Věděli jsme, že svazy s pokladnami nepřevedeme, že ti lidé, kteří vedení amsterodamských svazů mají v rukou, dovedou nepohodlné lidi ze svazů vyloučit. To věděl také výkonný výbor, ale ten nám stále říkal, abychom ve svazech zůstali.

Proto jsme nutili dělnictvo, aby tam zůstalo. Výkonný výbor neměl jasného stanoviska v měsíci květnu a červnu. Poslední dobou nabývá určitého stanoviska.

Co nám zde včera přednášel soudruh Kohn, bylo by hezké >

a dalo by se to schválit, ale je otázka, není-li na to pozdě. Sou 1 Ve Vorwärtsu , 6. 2. 1923, č. 30, str. 4, je tento delegát nepochybně mylně jmenován jako Dvorník , kovodělník z Kladna. Jde o tutéž osobu, neboť stručný výtah jeho vystoupení odpovídá textu v Protokolu . 245

druh Kohn rozeslal v poslední době důvěrníkům politických organizací určité dopisy, jak se mají zachovat k ustavenému Svazu kovodělníků 30. ledna a my jsme je dostali 24. ledna. Je

možno podle toho pracovat? My jsme již měli své propozice hotové. Bylo tedy na to pozdě a bylo to nepřipravené. To jsou

výtky, které bych chtěl učinit jednotlivým soudruhům , kteří mají vést odbory .

A nyní, jak máme postupovat ve všeodborovém svazu ? Jako

kovodělník musím se zabývat tím, jak představenstvo kovoděl níků pokračovalo ve vylučování skupin a čeho tím chtělo do sáhnout. Hampl vylučoval celé skupiny v těch místech, kde hrozila nezaměstnanost. Proč to dělal ? Plán byl hodně taktic

ký. Oni počítali s tím, že za takového vyloučeného soudruha postaví se celá skupina a že hromadně přestoupí do Svazu lu čebníků. To bylo před Novým rokem. Dále počítali s tím, že Svaz lučebníků bude musit podporovat nezaměstnané. Tím chtěli dát svazu ránu.

Soudruh Hais říkal: » Soudruh Kohn doporučuje, abychom rozvinuli agitaci pro získávání členstva v odborech . «

Je to taktické ? Zejména dnes, kdy hospodářská krize všude doléhá, máme přivádět naše členstvo do svazu, od kterého očekáváme, že nám přinese něco lepšího, že bude pracovat na

zásadách třídních, že bude ve svých organizacích učit členstvo třídnímu boji, máme tam přivádět pasívní členy? Takový člen zaplatí dva příspěvky a bude chtít několikatýdenní podporu v nezaměstnání.

Doporučoval bych, aby tu byla přijata zásada, že povinností důvěrníků politických je agitovat pro tvořící se odborové složky, ale při tom uvažovat, zdali je možno převádět tam členstvo hromadně anebo ne. Já tvrdím, že ne, poněvadž by chom tím všeodborový svaz finančně poškodili.

Teď, pokud se týče práce ve všeodborovém svazu . Ve skupi nách a na sjezdech všeodborového svazu nebude nikdy mluve

no, mají-li příspěvky být tak a tak vysoké, nebude zavedena forma podporujících spolků jako v amsterodamských schůzích, nýbrž naše dělnictvo musí být vedeno k solidaritě, aby dělník

v rozhodujících okamžicích boje dovedl se postavit za dru hého. Dlouhodobé stávky nemohou přinést vítězství dělníkům , nýbrž jen krátkodobé boje dělnictva dovedou přivést dělnictvo k vítězství. Jestliže tomu budeme dělnictvo učit a na každé po

radě to budeme přednášet, pak se naše dělnictvo vzpamatuje natolik, že pozná, co je to třídní boj a dělnická solidarita. Pak

také náš svaz může se dočkat zlepšení hospodářské situace jednoho každého dělníka.

Členské schůze představuji si takto: ne mnoho mluvit o zprávách funkcionářů a protahovat schůzi ty musejí být krátké, co se týče formálních věcí 246

ale za to tam musí být

přednášeno o lásce dělníka k dělníku, o hospodářských bojích atd.

Předseda poslanec Burian : Soudruh Michalec přeloží do němčiny.

Místopředsedkyně Košacká: Dále má slovo soudruh Metzel z Chomutova. ( Hlasy : Není zde. ) Ztrácí slovo. Dále má slovo soudruh Seidler.

Soudruh Michalec ( překládá ) : Soudruh Seidler uvádí, že chce promluvit k otázce družstevní. Poukazuje na to, že soudruh

Kohn uvedl, abychom v družstvech pracovali k tomu, aby zís kána byla většina v družstvech nebo aspoň organizována ko munistická minorita. Poměry na Slovensku i v Podkarpatské Rusi jsou jiného druhu . Tam většina družstev nalézá se v ru

kou komunistických. V Podkarpatské Rusi je dokonce 100 % veškerých družstev Vv rukou komunistické strany. Družstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi ustavovala se

po převratu a za doby přechodné konjunktury, ale nespoléhají jen na kapitál, nýbrž i na to, že Československá republika má do jisté míry sociální zákonodárství, které obsahuje předpisy v tom smyslu , že družstva mají být podporována vládou . Ale právě na Slovensku vláda příčiňuje se o to, aby tato ustanove ní zachována nebyla .

Velkonákupna v Praze, řízená sociálními demokraty, příčiňu je se o to, aby komunistická družstva na Slovensku byla přive . dena do konkursu a likvidace. Velkonákupní společnost, na

kterou soudruzi spoléhali, že je bude finančně podporovat hlavně družstva malá z politických důvodů se příčiňuje o to, aby ta družstva získala pro sebe nebo je přivedla do kon kursu .

Na výkřik, který zde byl učiněn, uvádí soudruh Seidler, že právě v těchto dnech vyjednávají s Velkonákupní společností

ohledně nějakého družstva v Užhorodě a že byli ochotni vy platit asi 30 procent vyrovnání, ale Velkonákupní společnost prohlásila, že s tím bude srozuměna jen tehdy, vezme-li za tuto

částku záruku nějaká velkobanka, jinak že na to nereflektuje a že bude lépe, když toto družstvo přijde do konkursu . Soudruh Seidler ukazuje případy šikan proti družstvu na Slovensku. Komunističtí funkcionáři jsou podezřívání ze zpro

nevěr. Zadávají se místnosti našich družstev pro sociálně de mokratické advokáty. Soudruh Seidler poukazuje k tomu, že právě toto družstevní hnutí na Slovensku a v Podkarpatské

Rusi, vedené komunisty, nemá ze žádné strany podpory a je tedy třeba, aby výkonný výbor věnoval této věci více pozorno sti, hlavně aby tuto Velkonákupní společnost, která je vedena sociálními demokraty a hledí naše družstevní hnutí na Sloven 1 V Rudém právu, 6. 2. 1923, č. 29, str. 6, je uváděno pouze 6 procent. 247

sku a v Podkarpatské Rusi poškozovat, kritizoval a proti ní vy. stupoval. Místopředseda Schiffel: Slovo má soudruh Klus. ( Hlasy: Je v komisi ! ) Slovo má tedy soudruh Patera.

Soudruh Patera : Soudruzi a soudružky ! Otázka odborová

hýbe dnes vším proletariátem, at již z naší strany nebo jiných stran. Tuto otázku je třeba poctivě si rozebrat. Vzkříšení odbo

rového hnutí bylo vyvoláno lidmi, kteří přešli na nepřátelskou plošinu a kteří z těchto ér jen těžili. Odborové sdružení vylouči lo asi 10 svazů. Tenkráte bylo přání, aby ty svazy sloučily se v jeden odborový svaz, aby dělnictvo bylo přebráno do našich řad. Nadšení mezi proletariátem bylo veliké. Ale co se stalo dále ? Byla svolána konference všech těch odborářů v Brně

a usnesla se, že tuto akci budou podporovat. Rozvířila se akce mezi proletariátem. Proletariát viděl, že opravdu jedině v ta

kové formě může se domoci lepších hospodářských poměrů. Po té konferenci však celá akce rozvalila se vniveč, bylo po jed notné frontě.

Tážeme-li se, z jakých příčin se tak stalo, jsme u toho kame

ne úrazu, že máme celou řadusvazů a svazečků, kde celá řada lidí dělá si své domény !, nikoliv ve prospěch proletariátu, nýbrž pro obohacování sebe. Vedoucí osoby nemají zájmu o proletariát, aby byl výbojný, nýbrž aby klidně žil , a ony tyji na účet nevědoucího proletariátu.

Chceme-li tuto formu změnit, je třeba postavit do popředí jen ty, kteří opravdu nezištně pracují pro proletariát a chtěji s ním společně pracovat. Ptejte se, přátelé, dnes dělníka, proč

neplatí do politické a odborové organizace. Řekne vám: »Vždyť je to jedno, já jsem platil celý život a nemám z toho nic . «

Ti vedoucí lidé bijí se jen o sinekury pro sebe a nestarají se o prospěch proletariátu. ( Potlesk . ) Chceme-li utvořit jednu stranu, jednu komunistickou rodinu, je třeba , aby naši vedoucí to uvážili a aby se ustavila instituce, která by stanovila platy těm soudruhům, kteří v čele těchto

organizací stojí. ( Potlesk. ) Je lehko vypracovat teze, ale je třeba jít a prakticky to pro vádět.

Soudruh Kohn nám tu referoval, že máme zařídit frakční sy stém. O tomto námětu jednala ROI . Nic proti tomu nemáme, ale my zde máme od převratu, kdy byl proletariát nadšen re voluční myšlenkou, založeny místní odborové rady velkých

průmyslových středisek, jako v Praze je odborová rada pro Velkou Prahu.

1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 6, je otištěna formulace : kde jednotlivci provádějí zištnou politiku... 248

Co budeme s tím aparátem dělat ? My zde máme zakládat

nové instituce, máme tahat nové soudruhy, kteří jsou již za pracováni a vyznají se v odborových otázkách? Mám dojem, že je to jen na papíře. Je třeba si říci, když se proletariát obává

těch odborových rad, že přeměníme ty rady na frakce komunis tické a budeme tam, kde jsme, a ta forma bude také vyhovo vat. Je pravda, že ti soudruzi mají mnoho práce, ale nedo mnívám se, že získáme jiné soudruhy, kteří by ještě vedle toho

pracovali, poněvadž nikdo pracovat nechce. Když svoláme v odborových radách schůzi, pozveme si tam české socialisty

a pravičáky a oni přijdou pracovat společně na jednotné fron tě. Avšak myslím, chceme-li utvořit jednotnou frontu, že by by lo povinností těch, kteří tyto teze podávali, aby přišli a poradi li se s proletariátem , v jaké formě je třeba to proměnit. Předseda poslanec Burian : Soudruh Michalec má slovo k překladu.

Dále má slovo soudruh Červenka.

Soudruh Červenka ( Bohnice ) : Soudruzi a soudružky! Několi ka slovy chci se zmínit o směrnicích, které nám předložil sou druh Kohn. Je velmi krásné, předložit nám směrnice pro práci v organizacích. Máme dnes ve vedení lidi, kteří nám hnutí roz

bíjejí. Soudruh Kohn mluvil o svazu zemědělců. Tento svaz ze mědělců byl jednou z nejlepších organizací ; ať nám dnes sou druh Bolen podá zprávu , jak tento svaz vypadá. Mluvme si po ctivě do duše ! Máme ve svazech sekretáře , ale ti tam nejsou

proto, aby šli mezi lid a poučovali jej, nýbrž jsou tam proto, aby lid ničili. Důkazem toho je zemědělská stávka. Co se tam odehrálo, to je pod veškerou kritiku. ( Výkřiky. ) Bolen seděl doma, vyslal sekretáře, kteří byli protekčními dětmi a pobouřili nám zemědělské dělnictvo ke stávce. Vlastní

lidé pak vpadli stávkujícím do zad. Naši lidé byli vylučováni. Četnici vodili je do žalářů. Když dnes přijdeme do organizací a tážeme se, jestli by tam chtěli ti lidé vstoupit, říkají : »Až bu dou v popředí stát poctiví lidé, pak ano.« Co je nám platné mít generály, kteří sedí doma a lid se má prát. Nový výkonný výbor musí ukázat pevnou ruku a vyházet

kariéristy-sekretáře. Je lépe, když nás bude 200 000 místo 400 000, než aby nám sekretáři rozbíjeli hnutí. ( Výborně ! Po tlesk . )

Předseda poslanec Burian: Dále soudruh Hais. ( Hlasy: Není přítomen ! ) Slovo má soudruh Vaněk.

Soudruh Vaněk: Vážený sjezde ! Včera tu řekl generální se kretář internacionály soudruh Kolarov důležité slovo. Řekl , že

nejdůležitější otázkou, kterou má sjezd vyřídit, je otázka odbo rová .

Mám dojem, že si toho ještě nejsme jako strana dost vědo mi. První dva dny jsme se zabývali otázkou, která je už dávno mrtva, tj. otázkou opozice. Stejně jsme se touto otázkou za 249

bývali i v Moskvě s energií, která nebyla přiměřena jejímu vý. znamu. Pro rozvoj hnutí by bylo daleko nejnutnějším, kdyby chom bývali jak v Moskvě, tak i zde na sjezdu věnovali energii,

věnovanou otázce opozice, otázce odborové. Není nic podiv ného, jestliže v době, kdy amsterodamští prováději tak široce

založený útok na celistvost odborových organizací a kdy vy . loučili nikoliv snad tucty, nýbrž desetitisíce našich soudruhů, vyskytá se několik odpovědí na otázku, co má strana v tom

dělat. Že vyloučených nelze ponechat osudu a že je nutno je zorganizovat, to byla samozřejmost, kterou pochopila okamži

tě celá strana. Avšak nutnost organizovat vyloučené padá do doby, kdy panuje ohromná krize a nezaměstnanost, která od

borovým organizacím ukládá desateronásobná břemena orga

nizační i finanční. Tato okolnost zkomplikovala otázku zorga nizování vyloučených, neboť amsterodamští tříštiči stali se zde, at už úmyslně nebo bezděčně, bojovným předvojem bur žoazie, jehož úkolem je rozbití odborových organizací do úpl né bezmocnosti. To způsobilo, že valná část našich soudruhů, v čele s energickým

organizátorem soudruhem Haisem , do

spěla k názoru, že lze nalézt proti zhoubným účinkům hospo dářské krize na odborové organizace nějaký organizační vše lék, který by zároveň vytvořil záruky proti opakování podobné zrady, jaké se dopouštějí v nynější době oportunističtí tříštiči odborů . Tento názor je iluze . Sjezd je povinen jasně říci, že

není organizačního všeléku proti tísnivým důsledkům krize a nezaměstnanosti pro odborové organizace. Krize je tak veli. ká, že organizačně nelze nalézt žádný princip, který by tyto účinky paralyzoval. Iluze našich soudruhů spočívá v tom , že se

domnívají, že nutnost zorganizovat vyloučenou část dělnictva

musí být současně prováděna pokusem použití všeléku, tj. vy. tyčit organizační princip » jednotného svazu «. Nechci zde mlu vit o tom, že americká »One big Union« na základě dlouhole

tých trpkých zkušeností učinila před nedávnem podstatný krok směrem k zásadě průmyslových svazů a že německý » Verband der Hand- und Kopfarbeiter«, organizovaný na zása

dě jednotného svazu , neučinil zkušeností lepších . Mám dojem, že stačí, uvědomíme-li si na základě svých vlastních českoslo

venských zkušeností, že jednotný svaz nám musí být ideálem v budoucnu, ale že se nesmíme proň rozhodovat z důvodů, kte

ré tkví výhradně v nynější krizi. Jedná se o kardinální otázku : Máme při organizování vyloučených přejít okamžitě od sousta vy volně federalisticky sdružených organizací, jak je dnes

představuje sociálně patriotické osč, okamžitě k jednotnému svazu a máme přitom přeskočit stupeň svazů průmyslových, to

tiž takovou organizační soustavu , která je vybudována podle velkých průmyslových odvětví ? Myslím, že průmyslové svazy jen tak beze všeho přeskočit nelze a že dnešní sjezd má za 250

úkol formulovat nynější stav odborové otázky v Českosloven sku takto : Uznáváme za cíl vybudování přísně centralizova

ného jednotného svazu , k čemuž v přítomné době nutno vy tvořit předpoklady tím , že mu v nynější době dáme organi

zační strukturu svazů průmyslových. Dále nemohu souhlasit se soudruhem Haisem, který zde včera mínil, »že snad je možno

něčeho docílit s taktikou ( kterou doporučuje ROI , totiž ) : zů stat ve svazech , kde je reformistická většina, v jiných zemích, avšak že v Československu tomu tak není, a sice že v Českoslo vensku vývoj šel jak v politické straně, tak i v odborech mno hem rychleji než v zemích jiných«.

Sjezd je povinen jasně prohlásit, že ani pro Československo není žádných výjimek z taktických usnesení, která jsou závaz ná pro celou Evropu a že naopak je naší povinností setrvat i jako revoluční menšina a bojovat proti amsterodamskému duchu i nadále. Z důvodů výše uvedených dále vzbuzuje po

chybnosti i jedna věta referátu soudruha Kohna, v níž se pra ví :

»Je naším nejdůležitějším úkolem spojit vyloučené svazy na základě usnesení všeodborového sjezdu a usnesení druhého kongresu Rudé odborové internacionály.« Je samozřejmo, že skutečně nejdůležitějším úkolem je spoje ní těchto odborů, avšak to je nutno na jednotném základě a na

společné platformě, a tato dosavadními usneseními není dána. Je nutno, aby se strana rozhodla a zaujala v této důležité otáz ce formy odborových organizací stanovisko naprosto jedno

značné, poněvadž dosavadní stanovisko ponechává otevřenou možnost několikerého výkladu, což se může stát v budoucnosti

otázkou osudného významu. Jinak souhlasím s vývody jak sou druha Haise, tak i soudruha Kohna. Je třeba, soudruzi, abyste projevili o této věci své mínění a dali tak novému výkonnému výboru možnost, aby i tuto otázku řešil jasně a zdravě, nebu de-li mít sjezd z technických důvodů možnost pronést zde ko nečné slovo už dnes.

Předseda Burian: Soudruh Balaš má slovo.

Soudruh Balaš: Vážený sjezde ! Včera jsme mluvili o otázce

odborových organizací. Posoudíme-li referát soudruha Haise a referát soudruha Kohna, vidíme rozpory a nevíme, jakým způsobem bychom měli v budoucnosti postupovat.

Soudruh Hais pravil, že by bylo nutné postavit se na stano visko a postupovat tak, aby věc byla pro nás vyřízena. ROI

řekla: »Nerozbíjet, ale dobývat odborové organizace .« ? Je to 1 V Rudém právu, 6. 2. 1923, č. 29, str. 6, je vložena pasáž: Řídili jsme se tímto heslem , ale nyní, když odborové organizace jsou rozbity, je otázka, když na jedné straně usilujeme získat indiferentní do odborové organizace, máme-li nechat nejlepší pracovníky a členy ve svazech, které členstvo zra

dily, kde se nevěnuje péče výchově členstva. 251

možné, když posoudíme oba referáty? V jednom se říká: Chytit tuto dobu, než bude pozdě a připravit se na to, co nás čeká a v druhém referátě soudruha Kohna se praví: Nevystupovat, udržovat stále kontakt s těmi odbory, kde naši členové jsou. To by nebylo taktické, na jedné straně získat členy do od

borových organizací a na druhé straně nejlepší pracovníky po nechat ojediněle v těch svazích, které své členstvo ztratily. Říká se: Dobývat. Nejlepším příkladem je Svaz kovodělníků v těchto dnech, kdy vidíme, že většina členů hlásí se ke komu nistům, ale podle počtu delegátů vidíme, že je tam zastoupena minorita komunistů.

Bylo by hnusné, aby komunisté schvalovali taktiku, která byla prováděna amsterodamskými sekretáři. Nebylo by zdravé nechat to při referátech, které zde byly předneseny, ale záleží na delegátech, aby se otázkou odborovou více zabývali. Není myslitelno, abychom nechali členstvo tápat ve tmách. Z místa, kde jsem, říkám tolik, že členstvo čeká pokyn, jak se má za chovat. V první době, než došlo k ustavení všeodborového sva zu, očekávalo se, že v ROI bude tato otázka jinak řešena, ale

jeden týden se psalo tak a druhý týden opak. Jestliže odboráři z Československa měli určitý přehled, měli hájit stanovisko na II. kongresu ROI v Moskvě. A kdyby byla padla důležitá fakta, pak by se II . kongres ROI v tom smyslu byl zachoval. Dnes nesmíme počítat s tím, že všeodborový svaz nebo prů

myslový svaz přijdou se všemi požadavky, které od členstva bu dou na ně kladeny, ale bude záležet na tom, aby to členstvu

řekly tak, jak to vypadá, a nemalovaly hezčí, než je. Musíme stát na zásadě , která je nám vytčena : Jsem-li komunista, pat řím tam, kde jsou moji soudruzi, to je do Mezinárodního

všeodborového svazu, a ne říkat, že se musí vyčkávat. Čím déle

budeme vyčkávat, tím bude hůře . Lépe je počítat s malým počtem soudruhů, ale poctivých, nežli s velkým počtem . Předseda poslanec Burian: Dále má slovo soudruh Schlei cher.

Soudruh Schleicher ( Teplice) : Ctění soudruzi a soudružky! Včera odpoledne jste pozorovali, že nastala porucha ve chvíli, kdy jsme měli mluvit o nejdůležitějších bodech, ke kterým měl sjezd zaujmout stanovisko, abych tak řekl, nejostřejší. Včera při odpoledním jednání nebyl ne snad něčí vinou, nýbrž vi nou nás všech dodělán první bod, totiž otázka jednotné fronty. To, co jsme odhlasovali, aby totiž další řečníci již ne mluvili, vymstí se na celém sjezdu, neboť ta otázka na dneš

ním sjezdu již projednána nebude. Já vás na to upozorňuji, ale nikdo z nás toho již nepředělá.

Teď k věci. Máme projednávat otázku odborovou a družstev ní. Kdybychom byli otázku jednotné fronty dodělali, nemohlo

nastat to, co tu dnes je. Otázka jednotné fronty byla by ukáza 252

la, že to, co se stalo, bylo by vyloučeno a předsednictvo by sa mo musilo upozornit soudruha, který do toho přišel a celou debatu obrátil jinam.

Otázka je pro nás jasná. My máme naše pravé směrnice, se kterými se dnes pracuje, dané ROI . Museli bychom zde se dět celý den a zabývat se otázkou odborovou. Otázka »odboro vé hnutí dobýt« je ještě dnes po tak dlouhé době našimi sou

druhy nepochopena. Je lehčí to, co tu bylo načrtnuto soudru hem Haisem. Já věřím, že je těžší dobývat svazy a že je lépe vzít to, co je dobyto. Ale jaké budou následky ? Byla-li dána parola » naše odborové hnutí dobýt«, myslím, že bychom tomu všichni mohli rozumět. Jestli to jde nebo nejde,

to nás nesmí odstrašovat. Je slabost, když se řekne, že to ne jde. Musíme hledat prostředek, aby to šlo, nebo přesvědčit, že to skutečně nejde. A jestli to nejde, říci, proč nemůžeme

v Československu docílit toho, čeho docílili v Rusku. Mohli by chom říci, že toho necháme a že půjdeme do Ruska. Přesvěd čení komunisté mohli by odejít Československa a nemusili by nasazovat zdraví a sedět v kriminálech.

Předseda poslanec Burian: Soudruh Kovanda má slovo. Soudruh Kovanda ( Brno ) :2 Vážený sjezde ! K odborové otázce mluvit nebudu. To je otázka soudruhů , kteří v odboro vém hnutí pracují, aby si to oni sami vyřídili, ale otázka ta musí být napřed vyřízena mezi odboráři samými. Vidíme neujasněnost. Je těžko, aby sjezd politické strany v otázce od borové zaujal určité stanovisko.

Hlásil jsem se ke slovu , abych některé vývody soudruha Sei dlera uvedl na pravou míru, ježto byly nesprávné. Vyplývaly z neinformovanosti.

Soudruh Seidler prohlásil, že Velkonákupna se nalézá v ru kou pravičáků a že dělá politiku, aby družstva komunistů hna la do konkursu. Tuto věc nechat na sjezdu neopravenou pova

žoval bych za chybu, která by se mohla na našich potravních spolcích těžce vymstít. Vliv komunistické strany ve Velko

nákupní společnosti stoupá. Když se jednalo loňského roku o udělení určité subvence pro spartakiádu, bylo odhlasováno 25 000 Kč od Velkonákupny proti 11 hlasům. Hlasovali pro

i někteří příslušníci sociálně demokratičtí, poněvadž považo vali tento návrh za správný.

Mohu dokázat na několika konkrétních případech, že Velko 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 6, text pokračuje: Rozhodnutí všeodborového sjezdu je směrodatné i pro náš sjezd a řečník nevěří, že sjezd by byl schopen něco na tom měnit .Odborové hnutí musí být dobyto. Není možné spokojit se jen s podržením toho, co už bylo dobyto a ostatní nechat napospas sociálním patriotům . : V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 6, je tento referát mylně připisován delegátu Seidenovi ze Zakarpatska. 253

nákupní společnost musela ohromnými obnosy sanovat velké

potravní spolky, řízené komunisty. A jestli v Užhorodě – jak je to snad pravda – zaujímala jiné stanovisko, prohlašuji, aniž

jsem informován, že muselo být to družstvo v takovém stavu, že každá záchrana byla nemožná. Když na jiných místech jsou potravní spolky sanovány ohromnými sumami, pak by Velko nákupna svou povinnost vůči potravnímu spolku v Užhorodě také vykonala. Ale aby někdo nazýval členy z Velkonákupní společnosti v Podkarpatské Rusi velezrádci atd., to přece ne jde.

Pokud se týče směrnic, které jsou sjezdu předkládány o tak

tice družstevního hnutí, my tyto směrnice považujeme za vhodně a šťastně volené podle směrnic, které byly vydány

výkonným výborem a které jsou v návrzích brněnského kraje uvedeny. Tyto směrnice nám umožní , abychom postupně snaži li se družstevní hnutí přivést do těch kolejí, jak si to komunis tická strana přeje, abychom výchovným způsobem mohli mezi indiferentními členy pracovat. Kdybychom zaujali taktiku odborových organizací, pak by

chom se těch výsledků nedopracovali. Ale proč můžeme dnes na sjezdu říci, že ty směrnice jsou nám přijatelny? Poněvadž družstevníci komunističtí se včas sešli, sjednotili se na tom za účasti výkonného výboru, a postup ten byl v dohodě stanoven.

U odborářů stala se patrně nějaká chyba, neboť když sleduje me názory našich stoupenců v jednotlivých místech, vidíme, že jsou rozdílné.

I na samém sjezdu bylo konstatováno, že dva referenti na sjezdu zaujali odlišná stanoviska. Tedy odboráři musejí si to mezi sebou ustálit a pak také politická strana bude moci za

ujmout konkrétní stanovisko. Nebylo by správné, kdybychom na sjezdu usnášeli směrnice, které by soudruzi v družstvech pracující nepovažovali za proveditelné.

V družstevním hnutí situace se vidí příznivě, poněvadž i ty vrstvy , které nebyly komunistické, jsou politikou, kterou pro vádí naše vláda proti družstevnímu hnutí, hnány přímo nalevo. Byly doby v družstevním hnutí, kdy jsme se na našich schůzích nesměli ještě oslovovat jménem soudruh. Bylo pohlí ženo na družstevní hnutí jako na hnutí bezbarvé. Ale v posled ní době to hnutí šine se rychle nalevo. A tu nemůže sjezd mít domněnku, že to hnutí je nám nepřátelské. V tomto hnutí musí

být postupováno opatrně. Družstevní hnutí bude patřit té stra ně, která bude chránit jeho jednotu. Ve všech místech, kde se dělá taktika a politika, musejí naši

soudruzi postupovat opatrně, nenaběhnout, jako se stalo v Praze, nenechat se vehnat tam, kam se dali vehnat naši od boráři. ( Výborně ! Potlesk. ) Předseda poslanec Burian: Soudruzi ! Ze země fašismu dosta 254

vil se na náš sjezd za italskou stranu komunistickou soudruh Egidio Gennari. ( Bouřlivý potlesk .)

Vítám ho srdečně. Vy jste ho již svým potleskem pozdravili. Soudruh Gennari ( mluví italsky; překlad viz dále ) . Soudruh Vaněk ( čte překlad řeči soudruha Gennariho ) :

Soudružky a soudruzi! Přináším vám ujištění sympatií a po zdravy Komunistické strany Itálie. Víte, jak se utvářela situace italského proletariátu a naší italské strany asi od dvou let. Ta.

to situace stávala se vždy těžší, až přivodila převrat fašistů, jenž nastolil vládu fašismu. Vy všichni znáte dlouhý boj, utrpe ni a heroismus italských dělníků a čísla proletářských obětí, které padly za věc proletariátu. Fašismus z let 1919 a 1920 byl typickou bílou gardou buržoazie a spíše ještě těžkého průmys

lu a veškeré mezinárodní reakce, vyjímaje několika izolova ných teroristických činů, neznamenal tehdy žádné vážné ne bezpečí, byl obmezen na několik málo velkých středisek a ne

měl žádného vlivu v italské politice. Velká revoluční vlna mas dělníků a rolníků nenarážela tehdy v onom prvém období po

čátečního fašismu na žádné překážky. Obsazení továren nena razilo na žádný odpor ze strany fašistických tlup, ba sám Mus

solini, jejich vůdce, vyjádřil se v rozmluvě s italským refor mistickým vůdcem odborů, jako vzor demagoga v tom smyslu, že je ochoten spolupracovat na revolučním hnutí přirozeně jen, bude -li mít sociálně demokratický, maloměšťácký ráz. Když následkem zrady sociálních demokratů skončilo revo

luční období, nastala v Itálii krok za krokem, zkoumajíc terén , kapitalistická ofenzíva proti italskému proletariátu. Průmyslo vá krize zostřila se a skýtala kapitalistům tak příležitost při

kročit k snižování mezd, odstraňování továrních výborů , vyha zování dělníků na dlažbu a k jejich bojkotu. Na podporu této akce podnikatelů rozvíjela se a zesilovala státní reakce s ce

lým příslušenstvím četníků, úřadů a s celým obranným a utlačo vacím aparátem měštáckého státu. Jistě, že byly činěny obran né pokusy ze strany dělnictva. Došlo k slavným obdobím boje,

v nichž proletáři po celé dny kladli co nejstatečnější odpor ozbrojené státní moci. Byl tu však ještě jiný nebezpečnější, protože úskočný nepřítel ohrožené dělné třídy. Sociální demo kraté, kteří i po rozkolu měli odborové organizace v rukou a revoluci vždy sabotovali, kdykoli proletářské síly byly v plném náporu , hráli i při této obraně stejnou hru s buržoazií tím, že bránili, aby proletářská akce byla semknuta a aby pak přesto, že dělníci, jsouce v různé době a na různých místech kapitalis

tickým útokem rozptýleni, očekávali kapitalistický nápor bez možnosti houževnaté obrany. Pak se současně rozplynula na děje na vítězství. Také v Itálii, jako všude jinde, poslání sociál ních demokratů spočívá jedině v tom, dělníkům vázat ruce,

zatímco buržoazie uplatňuje své pi otiproletářské násilí. Když 255

se začala projevovat pokleslost a slabost mas a když sociální demokraté, od komunistů již oddělení, mohli provádět své dílo

jako spojenci buržoazie zjevně, teprve tu nabyl fašismus své nynější formy. Fašismus má riznorodé složení, ale jeho hlav ními živly jsou militaristé ( důstojníci, generálové ) , státní

funkcionáři ( policisté, úřady ) a velkosedláci ( to jsou ti nej horší ) , maloměštáctvo, obchodníci, řemeslníci a studenti. Ná sledkem tohoto svého složení nemá fašismus ani program ani ideu. Je nesen různými proudy, z nichž udává tón vždy jen

nejzpátečnější a je úplně jednotný jen v nenávisti vůči prole tářům v používání nejdivočejšího násilí, které policií a celým státním organismem měštáckého státu je podporováno a jemuž se nadržuje. Krok za krokem, město za městem, provincii za

provincií dobývaje a vyhladovuje po celé měsíce dělníky a ma Iorolníky určitých oblastí, zbavuje dělníky jich vůdců za víráním jich do žalářů, dříve nežli je vojensky napadl, terori zoval a donutil ke kapitulaci, nabýval fašismus stále více půdy, až se zmocnil formálně vlády, která ostatně již před tím

stále byla jeho tajným společníkem a sluhou, pochodem na Řím. Po této události situace proletariátu v Itálii stala se svrchovaně obtížnou, ba nesnesitelnou. K nezaměstnanosti, drahotě a k nejkrutějšímu pronásledování přistoupily ještě no vé formy fašistického státu, např. svoboda, daná domácím

pánům k zvyšování činží a vypisování daně aj. Zatímco sociál

ní demokraté a jejich odborové organizace pokračovali ve svém defétistickém díle, pokračovaly revoluční živly mezi ma sami dělníků v boji proti fašismu, přesto, že sta a tisíce děl níků musely prchnout do ciziny nebo byly žalářovány. Dělná třída není ještě definitivně zdolána. Komunistická strana Itálie ještě žije a stojí bojovně na svém místě. Znalost

bojů, obtíží a chyb bratrských stran je pro komunistické stra ny vždy poučná. Tímto způsobem dospíváme k velikým zkuše nostem z revolučních akcí, které veškerenstvu internacionály jsou k dispozici. Komunistická strana Itálie může i za nyněj ších poměrů žít a bojovat, nehledíc k tomu, že duch mas in

stinktivně v ní cítí jediného mluvčího a obránce, může tak na sledkem organizační práce, kterou ve dvou letech svého tr

vání, ve dvou letech, plných nevylíčitelných bojů a obětí, vy. konala . Vytvořila nejprve celý vnitřní aparát ( nehledě k legál nímu ) , který jí dovoloval, aby v každém okamžiku a při každé

příležitosti udržovala svou činnost v proudu, který jí umožňo val zůstat ve stálém styku se soudruhy na všech místech, i když tato místa byla napadena, nebo když se nalézala ve sta vu obležení, který jí dovolil bdít nad průběhem událostí a sle

dovat je a nenechat soudruhy nikdy bez nutného hesla ze stra ny zodpovědných ústředních instancí. Fašistický stát nerozpus

til dosud komunistickou stranu, která v nynější chvíli trvá 256

dále jako legální strana, jíž však ve skutečnosti jakákoliv le

gální činnost je znemožňována. To neučinil fašistický stát snad kvůli nějakému zbytku liberálních výčitek, nýbrž proto, že ví,

že takový krok by nemohl život a činnost strany ani na oka mžik rušit. Komunistická strana Itálie, místo co by svou čin

nost omezovala na parlamentární pole a propagandu ústní a tiskem , pokoušela se vždy přiblížit se k masám a zjednat si tam slyšení a tímto způsobem poznenáhlu dostat do rukou všechny odborové organizace. Z důvodů revoluční taktiky, kte

ré uznány byly světovými sjezdy Komunistické internacionály, zabráněno bylo dosud rozkolu v odborových organizacích,

ačkoliv jsou ještě v rukou sociálních demokratů. Dlužno děko vat jedině iniciativě komunistické strany, stal-li se vůbec po kus o akci odborových sdružení a bylo-li založeno aspoň pro zatímně pracovní společenství »Alianza del Labor« mezi

konfederací dělníků a ostatními organizacemi, zůstávají au tonomními. Reformisté v Konfederaci práce několikráte se po

kusili o to vyloučit komunisty. Bylo jim to však znemožněno vždycky masami. Ale všeho toho bylo lze dosíci jen dík denní úsilovné práci strany. Kromě komunistických skupin v organi zacích a továrnách byl celý výkonný výbor u nás pověřen tím, sledovat a vést odborové hnutí s pomocí odborového výboru , časopisů a celého nutného aparátu, vše to v lůně ústředí stra ny. Tímto způsobem nebylo žádného hnutí, žádného problému dělnického, žádné situace, žádného sjezdu a žádné porady

národní rady Konfederace nebo odborů, popřípadě dělnických komor, k nimž by ústředí strany nebylo vydalo svá přesná hes

la, své konkrétní návrhy a svůj detailní program. V nejtěžších situacích byly vůdcům sociální demokracie Konfederace dány konkrétní návrhy boje, byly projednávány ve všech rozpra

vách, v dělnických organizacích a staly se předmětem rozsáh lé kampaně propagační a agitační. Akce pro jednotnou prole tářskou frontu měla tak svůj zdroj dole v masách, které poz

ději donutily své vůdce ne -li učinit ihned několik kroků ku předu, tedy aspoň nedělat rozkolu a neoslabovat obranu dě ). níků. Možno tvrdit, že dobrá polovina práce výkonného výboru strany a všech jeho orgánů, hlavně listů strany, vyžádala si

oné přímé práce mezi masami a v odborových organizacích. Následkem toho je, že celý odborový život proniknut je naší akcí, že každý jednotlivý odborně organizovaný dělník je nu cen znát komunistické návrhy, diskutovat o nich a nepřehlížet existenci a taktiku naší strany. Aby komunistické hnutí v Itálii

bylo zničeno, bylo by nutno zničit a smazat každou dělnickou organizaci, i čistě odborovou. Fašistický stát by musil, aby naši

činnost úplně zdolal, rozpustit i fašistické lžiodborové organi zace, do nichž jsou zapsáni přečetní drobní rolníci a dělníci nuceně pod nátlakem a vyhrůžkou teroru a hladu. Konečně je 257

v naší straně co možno největší centralizace a nejpřísnější a nejostřejší kázeň . Všechny organizace, v prvé řadě tisk, mají v každém okamžiku příslušné heslo ústředního výboru strany

pohotově. Každé porušení kázně, každá slabost, pouhá neaktivi ta jsou exemplárně trestány. To je nejhlavnější příčina toho, že naše strana během dvou let nejtužších bojů mohla trvat

a že i dnes, přes fašistický stát, trvá dále. Opakuji: Kromě re volučního ducha mas, existujícího přes všechno utlačování

a terorizování, kromě památky na všechnu tu prolitou krev těch, kteří padli za věc proletariátu, byly to uvedené okolnos ti, které osudy komunistické strany spojily s osudy proleta riátu. Komunistická strana Itálie může být ještě více pronásle dována. Může prožít ještě těžší dny: Zůstane přes to ale nepře možitelná. Když jsem loňského roku na vašem sjezdu, který

spojil různé komunistické strany republiky a znamenal zroze

ní Komunistické strany Československa, přednášel vám tehdy pozdravy Komunistické strany Itálie, řekl jsem vám , že náš

proletariát v konečném boji stát bude bok po boku s vaším. Dnes kapitalistická ofenzíva učinila proti italskému proleta riátu ještě prudší nápor. Dnes chystá kapitalistická ofenzíva

bojovné prostředky, aby také československý proletariát zasáh la. Naše úkoly jsou různé, ale my jsme přece spojeni ve vel kém boji. My v Itálii cítíme v tomto okamžiku kapitalistickou reakci silněji, naší věcí nyní je odolat. Jste postiženi velmi těžkou průmyslovou krizí, která ohrožuje dělnou třídu a dává tušit prvé pokusy náporu fašistů a reakce. Vaší povinností je semknout své řady pevněji a zostřit svou bdělost, abyste za

drželi každý pokus náporu proti proletariátu v jeho prvním počátku . My i vy musíte pro všechny ostatní proletariáty , které podrobeny jsou ještě kapitalistickému panství, splnit velké

dilo obrany a přípravy. Ale ze všech nezhojitelných rozporů a protiv kapitalistické soustavy, ze všech vnitřních i mezi národních předmětů srážek, které čím dále více se kupí a hro madí a které stávají se vždy nebezpečnějšími, z celé světové krize , která je nezhojitelná, ze všech zostření všech oněch problémů, které utlačují a zatěžují všude masy, vzniká pře svědčení, že není jiného východiska než komunismus, jeví se již možnost obnovy mezinárodní proletářské ofenzívy. Budete i vy pak stát v bojovné stráži a vzdor všemu, vzdor nynější si tuaci v Itálii cítím i dnes jako loňského roku, že vám mohu dát

ujištění, že proletariát Itálie nebude scházet, že proletariát Itálie nebude posledním ve velkém rozhodujícím boji! ( Po tlesk . )

Předseda poslanec Burian: Došly dva návrhy, a to soudruha

Hřebačky a Filipa na konec debaty a dále návrh soudružky Kurkové na ukončení záznamu do řečnické listiny.

Je třeba, abychom se rozhodli ; upozorňuji, že je již přes 11 258

hodin a v 5 hodin musíme skončit. Nechceme-li snad zítra ješ

tě pokračovat – a to je vyloučeno a nemožno – doporučuji, abyste schválili návrh na konec debaty, ovšem s výjimkou sou druha Bolena, který byl napaden a má právo , aby se obhájil. Soudruh Metzel: Stavím se proti návrhu na konec debaty.

Debatujeme o otázce odborové, která je akutní. Není snad kraje a okresu, kde by se nechala otázka odborová oddělit od

otázky politické. Žádám vás, komu záleží na tom, aby strana v nejakutnější otázce odborové zaujala správné stanovisko, abyste se neopovažovali zadusit tak důležitou otázku.

Soudruh Muna: Vážení soudruzi ! Je jisto, že otázka odboro vých organizací je velmi důležitá, ale kdybychom měli pokra

čovat v debatě, nemohli bychom jednání sjezdu dnes ukončit. Byla tu porada zástupců odborových organizací současně se zástupci výkonného výboru, kteří přišli k určitým rezultátům, o nichž podá návrhová komise zprávu. Proto doporučuji návrh na konec debaty.

Předseda poslanec Burian: Budeme hlasovat. ( Někteří sou druzi hlásí se o slovo k jednacímu řádu. ) Není možno, nikdo nemůže již mluvit. Kdo hlasuje pro návrh na konec debaty ?

Děkuji. Kdo je pro pokračování v debatě? To je menšina. Velká většina vyslovila se pro návrh na konec debaty. Nyní přikročíme k podávání zpráv jednotlivých komisí.1 Je třeba, soudruzi, abyste byli všichni přítomni. Nejprve podá soudruh Junek zprávu za mandátovou komisi,

pak soudruh Šmeral za návrhovou komisi a konečně soudruh Merta za volební komisi.

Pak přijdou věci komunální. Nyní má slovo soudruh Bolen.

Soudruh Bolen : Vážený sjezde ! Že zde bylo útočeno na Svaz zemědělských dělníků a na moji osobu, to mne nepřekvapilo po všem tom, co jsem od počátku zde na sjezdě slyšel. Překvapilo mne, že ani jeden z debatérů o otázce odborové nezavadil o to, zda má tu být pracováno k vytvoření všeodborového svazu či

zásadně průmyslových svazů, nebo zda snad nebude z toho všeho, co se tu natropilo, nejlepším východiskem vrátit se k Odborovému sdružení československému. Svou osobu nebudu zde brát v obhajobu, ale musím vzít

v obhajobu představenstvo Svazu zemědělských dělníků. Pro hluché uši nepřináším informace, nýbrž pro ty soudruhy, kteří dovedou uvažovat, chladným rozumem posuzovat a kteří odbo. rovým věcem rozumějí. Stávka zemědělských dělníků na jaře r. 1922 byla výsledkem 1 V Rudém právu ,6.2. 1923, č. 29, str. 7, je navíc: Dříve ještě má slovo soudruh Bolen, jenž byl v debatě napaden a jemuž musí být uděleno slovo

k obraně. Tuto poznámku uveřejnila také Vorwärts , 6. 2. 1923, č. 30, str. 4, s tím , že byl napaden soudruh Bolen a Svaz zemědělského dělnictva. 259

kampaně komunistických časopisů, které při každé příležitos ti, ať kterýkoliv odbor jednal o snížení mezd, vrhaly na všecky představitele odborového hnutí výtku zrádců, jestliže bez boje

podepsali snížení mezd a uzavřeli kolektivní smlouvu . Stávka zemědělských dělníků prohlášena byla v Praze po poradě s dělníky a sekretářem svazu Pekem, který má tolik zkušeností odborových přinejmenším jako Červinka. Stávka byla by koru nována úspěchem, nebýt toho, že především v den vyhlášení

stávky nebo druhého dne začal padat sníh a s přeprškami tr valo to počasí tři týdny.

Na mnohých jiných místech, jako na Nymbursku , Jičínsku,

Královéhradecku a jinde, vypukly stávky, aniž jsme k nim dali pokyn, 1 proti našemu příkazu. Myslím, že není komunistické dusit ani takovou stávku, kterou vyvolají dělníci sami o sobě . ( Výborně .)

Ale proti nám pracoval kde kdo, především trestanci, wran gelovci i vojáci, domovináři, ale žel, pracovali také - z tohoto

místa musím to podotknout – průmysloví dělníci,, jejich ženy a děti .

Neříkejte, jak se již stalo, že stávka zemědělských dělníků byla pučem, aniž jste vyvodili příslušné důsledky. Všecky odbo rové organizace, i ty, které mají ve svém vedení komunisty, i ty, jejichž členstvo je většinou nakloněno straně komunistic ké, ustupovaly bez boje. Kde byla ta avantgarda dělnické třídy

v Československu? Kde byly pokyny? Kdo se postavil v čelo bojujícího dělnictva ? Měli byste zkoumat, ne kde byly boje a kde dopadly špatně, ale spíše měli byste zkoumat, proč děl

nictvo bez boje přistupovalo na snížení mezd, čili proč přistou. pilo k téže taktice, jakou dělal Tayerle a dříve Hampl a Bro

žík. Pak nelze mluvit o revoluční taktice v odborových organi zacích. Jestli by se řeklo, že Svaz zemědělských dělníků není

tím svazem jako po převratu a vina chtěla se dávat novému vedení svazu , nebylo by to spravedlivé.

Všichni odboráři potvrdí, že všechny odborové organizace zaznamenávají pokles členstva od 30 do 70 %. A jestliže největ ší část členstva byla pro revoluční taktiku, pak to byl Svaz ze mědělských a lesních dělníků v Československu. Byli dotčeni důvěrníci a představenstvo ne stávkou, která měla důvod, ale

byli dotčeni nezodpovědným pokynem nezabírání velkostatků v r. 1920. A jestliže trpěli zemědělští dělníci ve stávce na jaře

roku 1922, vezmeme za to zodpovědnost na sjezdu zeměděl ských a lesních dělníků. Oni vědí, proč trpěli. Ptejte se vašich

předchůdců, proč trpěli za pouhé zazpívání písně Rudý pra por?

Já jsem myslel, že věnujete té venkovské chudině zeměděl. ské a lesnické více pozornosti a že přijdete s otázkou, jak vy, řešit poměr průmyslového proletariátu k zemědělskému děl 26

nictvu, jak se stavět k té otázce, že průmyslové dělnictvo bez ohledu na zemědělského dělníka jde a ve prospěch továrníků

a průmyslníků »pucuje« kliky, aby udržena byla cla na prů. myslové výrobky. Což kdyby zemědělští dělníci šli ve prospěch svých zaměst navatelů hájit clo na zemědělské výrobky ? Těmto vážným otázkám jste se nevěnovali. Odmítám s veškerou rozhodností útok, který tu byl veden nikoliv na moji osobu, nýbrž na před

stavenstvo Svazu zemědělských a lesních dělníků. Nikdy jsme nezařizovali věci ve svazu tak, aby jednotlivec rozhodoval.

Vždycky rozhodlo představenstvo za porady všech krajských důvěrníků a sekretářů svazu.

Ale jestliže Svaz zemědělských a lesních dělníků na svém sjezdu uzná, že Bolen není hoden důvěry a že je uplatnit to, co

tu bylo řečeno: »Pryč s Bolenem ! «, pak buďte ujištěni, že toho to Bolena není třeba vymetat, ten nemá hroší kůži, on půjde sám . ( Výborně! Potlesk. )

Předseda poslanec Burian : Soudruh Junek podá zprávu za mandátovou komisi.

Soudruh Junek ( Žižkov ) : Soudruzi a soudružky ! Předkládám jménem mandátové komise tuto zprávu . Zpráva je rozdělena

na delegáty s právem hlasovacím a hlasem poradním. Dele gátů s právem hlasovacím mělo být 132, ale bylo jich přítomno 125, nedostavilo se 7. Delegátů s hlasem poradním mělo být 74 , přítomno bylo 59, nepřítomno 15.

Hostů povinných mělo být přítomno 35, bylo přítomno 25, nepřítomno 10. z delegátů s hlasovacím právem mělo své řádné odborové a politické legitimace 87 soudruhů a soudružek .

Jen politické legitimace mohlo předložit 36 delegátů. Jen od borové legitimace 1 delegát, bez odborové a politické legitima ce také 1 delegát.

Z delegátů s hlasem poradním mělo 49 soudruhů své odbo rové a politické legitimace v pořádku, jenom politické legiti mace mělo 5 soudruhů, jen odborové legitimace 2 a vůbec žád nou 3.

Z povinných hostí mělo 18 soudruhů jak odborové, tak i poli

tické legitimace, 6 soudruhů mělo jen politické legitimace, 1 soudruh jen odborovou legitimaci.

Celkem mělo být přítomno 241 soudruhů, ale dostavilo se jich pouze 209. Nepřítomno bylo 32. Z těchto 209 soudruhů mělo 154 soudruhů své odborové a politické legitimace v po

řádku, 47 delegátů mělo politické legitimace bez odborových, 3 delegáti jen odborovou, 5 delegátů vůbec žádnou . Z těchto 209 delegátů bylo 21 žen, z nichž je 8 odborově organizovaných. 261

K informaci ještě sděluji, že během jednání sjezdu bylo přítomno celkem 526 osob jako delegáti, hosté a posluchači. Kromě toho byli přítomni žurnalisté, a to zástupci ČTK , dále zástupci Československé komunistické korespondence ( ČKK ) , zástupce Sozialdemokrata, zástupci Rudého práva, korespon dent amerického časopisu Spravedlnost, zástupce Lidových no

vin, Tribuny, Prager Tagblattu, libereckého Vorwärtsu , Česko

slovenských novin, Textilníka, kromě toho řada jiných novi nářů z povolání a překladatelů. To je zpráva mandátové komise . Předseda poslanec Burian : Návrh mandátové komise jste

slyšeli. Dám o něm hlasovat. Kdo je pro návrh mandátové ko mise ?

Děkuji. Návrh je přijat .

Soudruh Junek: Doporučuji následující doplňky: Soudruzi a soudružky, kteří se nevykázali odborovými legitimacemi,

nechť napříště se jimi vykáží. Mají možnost být členy Mezi národního svazu všeodborového a tam si vybrat sekci, která by

se jim hodila. Ženy musíme vyjímat, poněvadž jsou zaměst nány v domácnostech.

Živnostníkům se doporučuje, aby byli pro příště členy Fede race komunistických samostatných pracovníků.

Komise zabývala se dále protestem organizací Praha I. a V. a Praha II. proti organizacím Praha III. IV., které měly spo lečného delegáta na sjezdu. Kraj doporučil, aby se dohodly na delegátu a členstvo aby to schválilo. Praha I. a V. a Praha II.

navrhly 2 delegáty, a to Housera a Dražila. Místní organizace Praha III . to neuznala a navržené delegáty do schůze nepozva la, členstvu to neoznámila a zvolila si delegáta svého. Komise po vyslechnutí soudruhů obou stran usnesla se do poručit, aby delegátem byl uznán soudruh Dražil, neboť když

nedošlo k dohodě o určené osobě, musí následovat to, že orga nizace silnější přehlasuje organizaci slabší.

Konečně delegát organizací Praha III . a IV. dostal většinu hlasů .

Doporučuje uznání soudruha Dražila. Kromě toho komise za bývala se touto věcí.

Na Slovensku byl vyloučen soudruh Dráb. Tento se odvolal ke sjezdu, aby jeho vyloučení zrušil a on byl znovu přijat. Usnesli jsme se, aby odvolání senátora Drába bylo přikázáno nově zvolenému výkonnému výboru strany, aby o tom uvažoval a podle toho pak rozhodl. Dále zabývala se komise velmi dlouho jednou záležitostí

z Liberecka, kde byl z organizace rochlické vyloučen soudruh Kohut pro různé výroky, na komunistu se neslušící. Schválili jsme usnesení obvodní konference rochlické a předali jsme to výkonnému výboru k provedení. 262

Předseda soudruh Burian : Dále má slovo soudruh Kreutz .

Tento podotýká, že komise se usnesla vyloučit Kohuta na dva roky .

Soudruh Junek : Já k tomu podotýkám, že sjezd nemá o po dobných věcech rozhodovat. Ale výkonný výbor, aby byl z obli ga, pověřil nás, abychom o tom jednali. My jsme příslušné usnesení učinili. Podotýkám, že dotyčný soudruh byl vyloučen na 9 měsíců ze strany podmínečně. Jestliže během té doby

ukáže se ve svém jednání jako příslušník strany, bude znovu přijat. Ale poněvadž on od konference jako komunista si ne počíná, tudíž komise doporučila výkonnému výboru, aby doba vyčkávací byla prodloužena na 2 roky. Tolik doplnění. Předseda poslanec Burian: Věc je vyjasněna. Mandátová ko mise doporučuje sjezdu , aby soudruh Kohut byl na 2 roky ze strany vyloučen. Dám o těchto návrzích hlasovat. Kdo je pro ty návrhy ? Děkuji. Kdo je proti návrhům ? Nikdo. Návrhy jsou přijaty. Za komisi návrhovou má slovo soudruh Šmeral.

Soudruh Šmeral: Práce návrhové komise byla velmi značná. Budete musit při hlasování zachovávat největší ekonomii, aby chom pokud možno ve vyměřeném čase záležitosti ty vyřídili. Během sjezdu došly celkem 104 návrhy. Když přihlédneme k tomu, že některý návrh obsahoval až 5 různých podnětů,

představte si, ke kolika otázkám musela návrhová komise za ujmout stanovisko. Návrhová komise docílila toho, že ani je den podnět, i kdyby byl sebenepatrnější, nezůstal bez prozkou mání a zaujetí stanoviska. Přitom musím upozornit, že se veli

ká nepohotovost a nepřesnost objevila v tomto případě. K po dání návrhů byla lhůta do 10. ledna, ale žádný návrh podán nebyl. Většina návrhů přišla až v posledních dnech a bylo vel mi obtížné připravit je tak, aby byly zralé pro definitivní roz hodnutí sjezdu. Pro nás není k rozhodování jen otázka mecha nické logiky. Celá řada návrhů, i když zásadní stanovisko je jasné, než vyzrají úplně, vyžadují mnohdy vyjednávání, pří pravné orientace u různých složek našeho organizovaného ži vota, a tomu bylo zabráněno. Upozorňuji na otázku Proletkultu a otázku mládeže a k jiným složkám našim. V zásadě není spo

ru , ale má-li se to politicky dobře rozřešit, je třeba, aby výkon ný výbor měl pro jednání s různými složkami a pro připravení východiska našemu principu odpovídajícího jistý čas. Toho ne

bylo, a proto návrhová komise navrhuje přikázat některé návrhy výkonnému výboru k dalšímu projednávání. Nyní pře

jdu k referátu. Rozložili jsme návrhy v určité skupiny a do mnívám se, že je možno, aby většina skupin byla vyřízena hla

sováním najednou, poněvadž spolu úzce souvisejí.?1 1 V Rudém právu ,6. 2. 1923, č. 29, str. 7, text pokračuje: Většinu svých usnesení učinila komise jednomyslně. Jen v několika málo případech při rovnosti hlasů rozhodla většina . 263

Do I. skupiny patří návrhy a rezoluce, které se týkají refe rátů na tomto sjezdu již přednesených, to je referát o Mezi národním sjezdu, referáty o hospodářské situaci, o jednotné frontě a dělnické vládě. K těmto referátům předloženy byly rezoluce :

1. rezoluce, která zaujímá stanovisko k mezinárodnímu sjez du ;

2. k politickým referátům dvě rezoluce, Kreibichova a Bu rianova.

Dále byly předloženy teze, Kreibichova o otázce národnostní a o versailleském míru. Při hlasování o těchto tezích míním

takto postupovat. Rezoluce o stanovisku k mezinárodnímu sjezdu nebyla napřed tiskem rozdána, proto ji přečtu. Ostatní politické rezoluce byly již napřed delegátům rozdány. Komise

v nich neudělala žádných podstatných změn. Teze ohledně jednotné fronty a dělnické vlády, které byly vypracovány sou druhem Kreibichem a Burianem, neodporují si, nýbrž se dopl ňují. Soudruh Kreibich vyslovuje se o tomto problému více po stránce teoreticko-principiální, kdežto soudruh Burian formu

luje praktické stanovisko v nynější situaci. Komise rozhodla se spojit tyto teze v jeden celek beze změny jejich obsahu, a tak vám je navrhnout. Tolik všeobecně o první skupině referátů politických. Rezoluce ke zprávě ze IV. sjezdu Komunistické in ternacionály zní : Čte vpředu uveřejněnou rezoluci. Dále jsou na pořadu ostatní rezoluce. Navrhuji, aby se tyto rezoluce o versailleském míru, o národnostní otázce, o jednot né frontě, dělnické vládě a mezinárodním sjezdu přijaly. Předseda poslanec Burian: Sporné věci tu nejsou, proto mo hu dát snad o těchto návrzích hlasovat najednou. Kdo je pro

návrhy této skupiny? Děkuji. Kdo je proti ? Nikdo. Návrhy jsou schváleny.

Zpravodaj soudruh dr. Smeral: Nyní je druhá skupina návr hů, týkající se organizačních záležitostí. Jsou to : 1. Příspěvky strany, 2. rozdělení krajů,

3. vybudování »nadokresů«, 4. kontrola, 5. družstevní hnutí, 6. změny organizačního řádu ,

7. otázka nezaměstnaných .

Co se týče návrhů na příspěvky strany, je celková jejich ten dence ta, že navrhují snížení příspěvků nejvíce ze 3 Kč na 2 Kč, jinou kvótu rozdělení v neprospěch centrály a větší pro cento ještě než dosavadních 70 procent pro kraj. Tak navrhuje:

Ústí nad Labem jednotný příspěvek 2 Kč, Moravská Ostrava všeobecné snížení příspěvků, Lom snížení o 50 procent, Mni chovo Hradiště snížení o 2 Kč, Frýdlant, Pchery, Liberec ob 264

dobně, liberecký kraj navrhuje nové rozdělení kvóty tak, aby centrála dostávala jen 10 procent, kraj 80 procent, místní or ganizace 10 procent. Moravská Ostrava navrhuje, aby za úče lem všeobecného snížení povinnosti příspěvků pro FDT) a FKOJ

byly spojeny s daní strany. Návrhová komise navrhuje, aby sjezd všechny tyto návrhy zamítl. Důvody jsou hlavně tyto : V posledních dvou letech prodělávali jsme stále změny v orga

nizační struktuře i ve výši příspěvků. Je nutno teď alespoň ně jakou dobu nehýbat s tím , co je jednou stanoveno, aby se to

vžilo. Komise má obavy, kdyby se stanovil jednotný příspěvek 2 Kč, že sice ti, kteří dnes platí 3 Kč, platili by méně, ale že by nezaplatili 2 Kč všichni ti, kteří dnes platí 1 Kč. Místo posíle

ní financí strany znamenalo by to jejich poškození. Stejné úvahy rozhodly, že komise vyslovuje se proti jakémukoliv mě. nění kvót. Návrhová komise navrhuje sjezdu k přijetí tuto re zoluci :

»Všem krajským a místním výborům a desítkovým důvěr níkům se ukládá, aby kontrolovali a dbali toho, aby všichni prů mysloví dělníci, jsou-li celý týden plně zaměstnáni, netrpí- li ani částečně nezaměstnanosti, platili organizačním řádem pro ně stanovený příspěvek 3 KČ.« Prosím, aby se to schválilo.

Předseda poslanec Burian: Soudruh Beuer je názoru, že máme o jednotlivých skupinách provést debatu. Já vás jako předseda k debatě nebudu nabádat. Je vaší věcí, abyste se hlásili o slovo. Mohu vám říci jen tolik, abyste co nejméně de

batovali, pokud možno nedebatovali a hlasováním svým roz hodli. Návrhová komise jistě velmi důkladně všecko uvážila. Soudruh Voborník má slovo.

Soudruh Voborník: Poněvadž otázka příspěvků je vážná, navrhuji, aby byl zvolen jeden debatér pro povšechny staré

formy a druhý debatér pro snížení příspěvků. Soudruh Filip: Já jsem proti debatě, poněvadž v komisi byli zástupci jednotlivých krajů .

Předseda poslanec Burian : Jsou zde dva návrhy, které jste slyšeli. Dám nejprve hlasovat o návrhu na konec debaty. Kdo souhlasí, aby vůbec debata nebyla? Kdo je proti deba tě? ( Výkřiky. ) Děkuji. Přijat je návrh , aby debata nebyla. Kdo je pro návrh druhého soudruha, aby mohli dva řečníci debatovat ? Je zamítnuto.

Nyní jste slyšeli návrhy komise návrhové. Kdo je pro to, aby

příspěvky zůstaly dosavadní a aby současně byla přijata rezo luce soudruhem Šmeralem přečtená ? Prosím o hlasování. Děkuji. Kdo je proti? To je menšina. Návrh komise návrhové je schválen. Referent soudruh dr. Šmeral : Poněvadž tato věc vyvolala ve

vás trochu vzrušení, upozorňuji, abyste viděli, že komise pečli 265

vě zkoumala všecka stanoviska, že např. jsme nemohli přistou pit na snížení financí strany nejen proto, že naše strana bez financí pracovat nemůže, ale také proto, že např. v Berlíně právě tento měsíc byly zvyšovány příspěvky u sociálně demo kratické strany na měsíční příspěvek 100 marek, u komunis tické strany 600 marek, tedy komunisté 6krát větší než sociál ní demokraté.

Další skupina návrhů týká se rozdělení krajů.1 Jihlava v souhlase s třebíčským krajem žádají, aby se mohly sloučit v jeden kraj. Komise navrhuje, aby sjezd dal k tomu

souhlas. Po sloučení těchto krajů některé pohraniční obvody z tohoto nového kraje bude možno předat k Německému Bro

du , jednak k Českým Budějovicům .

Komise navrhuje, aby provedením této podrobnosti, regulo váním hranic, byl pověřen výkonný výbor. Krajská konference Moravské Ostravy se usnesla, aby z obvodu tohoto kraje byl vyřazen a jako samostatný kraj ustaven obvod frývaldovský.2 Podle tohoto usnesení kraj má mít sídlo ve Frývaldově, kde už dnes je obvodní sekretariát.

Německý obvod Šumperk-Šternberk, jenž je dosud při kraji prostějovském , bude spojen s tímto novým krajem frývaldov

ským. Komise pokládá toto spojení za věcně účelné. Navrhuje, aby sjezd dal zásadní souhlas ke zřízení nového frývaldov ského kraje a provedením stanovení hranic aby byl pověřen výkonný výbor.

Dále návrhová komise doporučuje ohledně nymburského

kraje, jenž souhlasí s připojením okresu mělnického k III. kra ji ( Nymburk ) a žádá připojení okresů Bělá pod Bezdězem -Mni

chovo Hradiště k sobě, ponechat rozhodnutí výkonnému výbo ru .

Rovněž tak doporučuje návrh Mnichova Hradiště, žádající, aby okres Mnichovo Hradiště byl jako dosud ponechán při kra ji libereckém. Proti tomuto usnesení člen komise Herink z Nymburka ohlásil minoritní vótum a žádá, aby sjezd o této věci rozhod) sám a definitivně.

Soudruh Polák: Prosil bych, aby byl sjezd dotázán, zdali mi dovolí mluvit jako zástupci prostějovského kraje. Předseda poslanec Burian : Kdo souhlasí s tím, aby soudruh 1 Ve Vorwärtsu , 7. 2. 1923, č. 31 , str . 2, je doplňující text : Jsou tři pozměňo

vací návrhy. První se týká krajů Jihlava a Třebíč, které byly doposud sa mostatné a chtějí se spojit v jeden kraj. 2 Kdyby k tomu došlo, bude nezbytné, aby z praktickýchdůvodů byly k tomuto převážně německému území připojeny i německé oblasti Prostě

jovska, které mají své středisko v Moravském Šumperku. Tamtéž. 266

Polák mohl k této záležitosti zde promluvit? Děkuji. Kdo je proti ? To je většina. Soudruh Polák nemá slovo. Nyní dám odděleně hlasovat nejprve o těch návrzích, které

návrhová komise schválila všechny. Pak dám hlasovat o tom návrhu, proti kterému soudruh Herink podal minoritní vótum .

Nejprve hlasujeme o těch návrzích, které nejsou sporny. Soudruh Rejlek má slovo k jednacímu řádu.

Soudruh Rejlek ( Tábor ) : Soudruzil Bude-li se jednat o při dělení okresu jindřichohradeckého, jenž patří dnes ke kraji ji

hlavskému a českobudějovickému, a mělo-li by se jednat jak jsem byl informován soudruhem Grossmannem

též

o přidělení k témuž kraji o organizace Nový Etink a Kamenici nad Lipou, žádám, aby byl slyšen též náš výkonný výbor kraje XII . v Táboře.

My bychom tyto organizace neradi ztratili, již proto, že máme v Novém Etinku filiálku konzumního družstva a také

komunikační spojení od nás je s těmito organizacemi dobré.

Soudruh Smejkal: Žádám představenstvo o vysvětlení, má-li delegát právo mluvit a zasáhnout do věcí, když se jedná o roz dělení kraje?

Předseda poslanec Burian : Každý delegát má právo přihlásit se ke slovu , když tu je návrh komise návrhové, má právo k to mu mluvit. Vy potom jako sjezd můžete rozhodnout, že vůbec nemá být žádná debata. V těchto otázkách se nemá přicházet s takovými dotazy . Soudruh Winkler.

Soudruh Winkler : Vážení soudruzi ! Jako zástupce mnichovo hradištského okresu musím sdělit, že naši soudruzi opírají se proti tomu, aby byl kraj ten přidělen ke kraji nymburskému,

poněvadž nymburský kraj ničeho nevykonal pro mnichovohra

dištský kraj. Kraj liberecký poctivě se o Mnichovo Hradiště stará. Rovněž tak soudruzi na Bělsku nepřejí si, aby patřili

k Nymburku. Žádám, aby představenstvo a návrhová komise vzaly to na vědomí.

Předseda poslanec Burian : Soudruh Zorn má slovo. ( Soudruh Smeral překládá. ) Soudruh Šmeral: Soudruh Zorn stavěl se proti mému názo ru, který jsem vyslovil, že případné drobné pohraniční změny při utvoření nového kraje Frývaldov mají být vykonány výbo rem. Míní, že by z toho mohly vznikat mezi Prostějovem a Frývaldovem spory o celé obvody. Upozorňuji, že se zde o celé obvody jednat nemůže, nýbrž

jedná se o to, aby obvod šumperský byl přidělen k novému kraji frývaldovskému. To vám komise navrhuje. Předseda soudruh Burian : Dále má slovo soudruh Kodeta.

Soudruh Kodeta ( Prostějov ) : Vážení soudruzil Jako zástupce prostějovského kraje protestuji proti tomu, že se má tento kraj 267

trhat. V Šumperku byla konference, na které delegáti pro

hlásili, že si nepřejí odtržení a žádají, aby sjezd k tomu nesvolil.

Předseda poslanec Burian: Dále má slovo soudruh Herink. Soudruh Herink: Vážení soudruzi a soudružky ! Ohlásil jsem

minoritní vótum. Žádám sjezd, aby o tom rozhodl. Pokud jde o náš návrh, vyšel z toho, že okresní konference

mnichovohradišťská a bělská loňského roku v únoru žádaly připojení ke III . kraji. Jestli je dnes jiné rozhodnutí, není to rozhodnutí konference, nýbrž plenární. My jsme měli být po zváni k okresní konferenci, ale nebyli jsme pozváni. A proč žádám připojení Mnichova Hradiště a Bělé k našemu kraji? My jsme připustili Mělník ke II . kraji, poněvadž má lepší komunikaci. Postavení Mnichova Hradiště spadá do Bo

leslavska. Náš kraj zasahuje 14 okresů, kdežto liberecký 29. Myslím , že naše přání je oprávněné. Předseda Burian : Soudružka Šarochová. Soudružka Šarochová : Vzhledem k tomu, že my delegáti

sjezdoví neznáme ty kraje a jejich stížnosti, navrhuji, aby tyto stížnosti byly předány výkonnému výboru . Předseda Burian : Soudruh Kreibich má slovo.

Soudruh Kreibich : V otázce kraje libereckého a nymbur

ského upozorňuji, že je mezi návrhy výslovně návrh okresní organizace v Mnichově Hradišti, že protestuje proti připojení k nymburskému kraji. Dne 30. prosince byla v Turnově okresní

konference, kde jsem byl účasten jako zástupce výkonného výboru . Tam se jednalo o této otázce. Veškeří zástupci těchto dvou okresů protestovali proti připojení, každý k jinému kraji,

a proto byl založen nový obvodní sekretariát pro české okresy libereckého kraje.

Tato věc je úplně jasná. Co se týče šumperského okresu , měli jsme ve výkonném výboru celý rok s tím práci, neboť byly spory mezi prostějovskou krajskou organizací a mezi okresem šumperským. Proto doporučuji, abyste tyto záležitosti předali výkonnému výboru strany .

Vyslovuji se pro návrh soudružky Šarochové. Předseda poslanec Burian : Závěrečné slovo má soudruh Šmeral.

Soudruh Šmeral: Jsem povinen hájit stanovisko návrhové komise. Přes všecky názory trvám na tom a stavím se proti

návrhu soudruha Kreibicha, aby první dva návrhy, Frývaldov a Jihlava, byly rozhodnuty zde a aby poslední návrh odkázán byl výkonnému výboru. V prvních dvou případech návrhová

komise jednomyslně uznala situaci za jasnou, že je k rozhod nutí zralá. Otázky, které jsou zralé, není třeba z rozhodnutí sjezdu vyjímat. Kde byl jen trochu spor a to bylo v Bělé, C

poněvadž jsme tam měli na jedné straně tvrzení, že konferen 268

ce mnichovohradištská rozhodla se proti připojení, a druhé usnesení opačné – řekli jsme, že se to přikáže výkonnému výboru .

Předseda poslanec Burian : Dám hlasovat o protinávrhu. Protinávrh zní, že se má všecko předat výkonnému výboru k rozhodnutí. Kdo je pro protinávrh ? Děkuji. To je menšina.

Nyní přejdeme k hlasování o návrzích Jihlavy a Třebíče. Tu nejsou námitky ze žádné strany ? Prosím o hlasování. Kdo je pro návrh komise? Děkuji. Je někdo proti? Není. Návrh je při jat. Dále je Frývaldov a nový kraj. Kdo je pro návrh komise návrhové ? Děkuji. Kdo je proti? To je menšina. Návrh komise návrhové je přijat. Konečně je tu sporné stanovisko soudruha Herinka ohledně Nymburka. Kdo je pro návrh soudruha Herin

ka? Návrh soudruha Herinka není přijat. ( Výkřiky : To je také minorita! ) Dám ještě jednou hlasovat. Návrh zní, aby návrh ten byl přikázán výkonnému výboru. Kdo je pro návrh komise návrhové ? Děkuji. To je většina. Soudruh Herink je nyní pře svědčen . Soudruzi, nyní rozhodněte sami, chcete-li pokračovat

v jednání, nebo je přerušit. Kdo je pro pokračování v jednání? To je většina. Slovo má soudruh Šmeral. Referent soudruh Smeral: Dva návrhy organizační povahy,

kterými se komise zabývala, měly tendenci uvolnění organi začního řádu ve smyslu větší autonomie určitých obvodů. z nich dalekosáhlý byl návrh Brna, kterým se žádalo zřízení zemských exekutiv. Na jiné, stejně dalekosáhlé linii, pohybo val se jeden návrh ze Slovenska.1

Mandátová komise proti těmto podnětům zaujala rozhodné stanovisko, že princip naší organizační výstavby je demokra tický centralismus a že nemůžeme na tyto změny organi začního řádu přistoupit. Pod sílou důvodů, které byly v návr

hové komisi předneseny, byly oba návrhy v komisi vzaty zpět.2 Mně však bylo uloženo prohlásit, že návrhová komise považuje se stanoviskem centralistické výstavby strany za

slučitelné, kdyby z důvodů praktické účelnosti několik krajů strany bylo spojeno v útvar širší, nikoliv nový, nýbrž za prak tickým společným prováděním agitace, obesílání schůzí atd. v tom případě, kdyby tuto vyšší práci v těchto spojených kra i Ve Vorwärtsu , 7. 2. 1923, č. 31, str. 2, je tento návrh rozveden:Druhý

návrh soudruhů ze Slovenska žádá stejnou organizační formu, jak byla provedena ve struktuře německé strany ve formě nadokresů . I kdyby to bylo reálné, nemůže se to uskutečnit změnou organizačního řádu , nýbrž ta kové změny by musely být provedeny rozhodnutím strany. Spojení okresů podle vzoru německé strany v nadokresy může být provedeno jenom sou druhy pověřenými výkonným výborem . : V Rudém právu , 7. 2. 1923 , č. 30, str. 2, je vložena věta: Mně jako

zpravodaji bylo uloženo učinit o tom sjezdu sdělení. Předmětem usnášení to být nemá. 269

jích vykonávala ne volená korporace, nýbrž několik osob, na které by část své vlastní kompetence přenesl výkonný výbor a které by byly výborem jmenovanými nositeli pravomoci

v tomto obvodu. Této myšlence odpovídá existence tzv. nad okresů v organizačním útvaru Komunistické strany Německa. Jen v tomto směru připouští návrhová komise, že by výkonný

výbor v oboru své pravomoci mohl učinit některá opatření. Soudruzi ! Dva návrhy jsou zde, které se týkají kontroly pod niků strany. Jeden návrh, vypracovaný členy kontrolní komise, týká se toho, jak má být kontrolní komise uvnitř organizována. To jsou směrnice pro kontrolní komisi. Návrh ten byl čten a je vám znám. Návrhová komise doporučujei tento návrh ku přijetí, ale zostřuje jej a navrhuje:

»Výkonný výbor strany je povinen v zaměstnání strany jako stálého zaměstnance strany zavést odborné revize schopného

revizora, který by soustavně musil objíždět kraje a podniky re vidovat a současně fungovat jako instruktor pro správné vede

ní knih a finančních záležitostí jak v podnicích, tak v institu cích strany . «

Předseda poslanec Burian : Kdo je pro tento návrh ? Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo. Návrh je schválen. Soudruh Šmeral : Organizace brněnská předložila další re zoluci, která se zabývá organizačními věcmi. První její odsta vec vyslovuje povinnost členství komunistů v družstvech a od

borech. Pokud se týče odborů, je věc jasná. Pokud se týče družstev, navrhuje komise návrhová rezoluci, kterou má to být

vysloveno, ale když se o družstvech již mluví, neobmezuje se na členství komunistické strany, nýbrž zaujímá stanovisko k družstevní otázce vůbec.

Rezoluce zní: »Sjezd potvrzuje rezoluci širšího výkonného výboru , kterou vytyčeno bylo stanovisko strany ke hnutí druž stevnímu. Ukládá za povinnost členům strany být členy druž stevních organizací, zejména konzumních spolků, trvá na jednotnosti družstevního hnutí, schvaluje zásadu, že všude naši soudruzi mají se domáhat zastoupení ve vedení družstev, ale současně také poskytnout zastoupení nekomunistickému člen stvu tam, kde jsou v družstvu ve většině.««

Předseda soudruh Burian : Kdo je pro tento návrh ? Děkuji. Kdo je proti ? Nikdo. Návrh je přijat. Soudruh Šmeral: Řada návrhů dává podnět k tomu, aby byl

přímo měněn organizační řád. Tyto návrhy jsou : Nusle, Morav. ská Ostrava, Mnichovo Hradiště a Žižkov III. navrhují, aby ustanovení o delegování na sjezd bylo změněno tak, že by ne 1 V Rudém právu , 7. 2. 1923, č. 30, str. 2, je tento odstavec jinak stylizo ván . Navíc je připojena věta : Doporučujeme přijetí návrhu soudruha Kršiaka a soudruhů. 270

na tisíc, ale již na pět set příslušníků byl delegát. Návrhová komise je názoru, že organizační řád je dílo jednotné a že není možno malými, drobnými opravami dělat změny. Kdyby byla celková diskuse, dalo by se o něčem takovém uvažovat, ačko

liv i proti tomu jsou námitky. Ale za dnešního stavu zamítá návrhová komise návrh na změnu organizačního řádu. Stejně zamítá návrh Prahy I., aby na 50 příslušníků připadl delegát pro konference krajské a konečně návrh 1. kraje na zavedení okresních výborů.1 Při té příležitosti upozorňuje ješ tě jednou, že župa, uzná-li za účelné, má právo ze své moci V jednotlivých okresích ustanovit okresního sekretáře

a popřípadě dát mu k ruce poradní sbor. Ale poněvadž tyto sbory nejsou samostatnými orgány ve smyslu organizačního řádu, nemají samostatné finance a samostatnou politickou a or

ganizační odpovědnost – odpovědným je krajský výkonný vý nemůže být na tom nic změněno. Komise navrhuje, abyste návrhy na změnu počtu členů, od něhož je odvislé zastoupení na sjezdu a krajských konferen cích, a dále návrhy na vytvoření okresů zamítli.

bor

Předseda soudruh Burian: Ke slovu není nikdo přihlášen. Dám hlasovat. Kdo souhlasí s návrhy návrhové komise ? ( Vý: křiky německých soudruhů. ) Chce-li někdo mluvit, ať si sem dá lísteček s přesným jménem a já mu slovo dám. Kdo souhlasí s návrhy komise návrhové, aby organizační řád zůstal proza tím nezměněn? Děkuji. Kdo je proti? To je menšina. Návrh ko mise návrhové je schválen.

Soudruh Smeral : Soudruzil V návrzích týkajících se změn organizačního řádu, byl důležitý návrh soudruhů brněnských. Tam byl návrh , aby byl změněn organizační řád tak, aby říšská konference neměla právo pouze poradní, nýbrž rozhodující.

Byla myšlenka, jestli by to nebylo na úkor centralistického sy stému. Exekutiva internacionály kladla na tento princip váhu. Na druhé straně bylo však sdělení, které jsem nemohl kontro lovat, že v německé straně říšská konference rozhodující právo má. Návrhová komise usnesla se navrhnout plénu sjezdu, aby to

bylo přikázáno výkonnému výboru, aby vešel s exekutivou ve

styk, jaké stanovisko by zaujímala, a aby v nejbližší říšské konferenci byla podána o tom zp

va. Jedná se více o otázku

1 Ve Vorwärtsu , 7. 2. 1923, č . 31, str. 3 , je připojen další návrh I. kraje, který byl poslán společně s krajem V (Hradec Králové): Členové krajských

výborů by měli mít právo volit členy výkonného výboru sami. Každý z kraje volený zástupce by měl povinnost hájit a zastupovat v exekutivě

zájmy svého kraje, ať už v kraji bydlínebo ne. Zamítnuto. : V Rudém právu, 6. 2. 1923, č. 30, str. 2, pokračuje poznámka: Toto

navrhuje komise zamítnout. Doporučuji však přijetí dalšího odstavce ná vrhu brněnského.

271

formální, poněvadž žádný rozumný výkonný výbor nepostaví

se do situace, aby usnesením, říšskou konferencí většinou při jatým , kladl odpor.

Předseda soudruh Burian : Tu nebude žádného sporu. Jde o přikázání výkonného výboru . Kdo je pro to? Kdo je proti? Nikdo. Návrh je schválen.

Soudruh Šmeral : Konečně tu jsou návrhy, aby pro příští vol

by do žup v každé župě utvořil se 15členný výbor, který by volby řídil." Komise navrhuje zamítnutí, poněvadž by nám rostla spousta

institucí, které by pracovaly vedle sebe. Dále je zde návrh organizace Praha I., V., aby každému čle nu výboru byl přikázán jeden kraj ke zpracování, i když tam nebydlí, aby kraje měly právo členy výkonného výboru odvo lat. Poněvadž tyto podněty jsou neslučitelné s duchem našeho organizačního řádu , navrhuje komise zamítnutí.

Konečně navrhuje organizace Praha I. a V. referendum pro důvodů, že se organi jednotlivé otázky. Návrhová komise zační řád nemění a otázka referenda není v souhlase s demo kratickým centralismem a potřebuje rychlého rozhodování strany, navrhuje zamítnutí tohoto návrhu .

Předseda soudruh Burian: Kdo je pro zamítnutí těchto návr

hů ve smyslu rozhodnutí návrhové komise ? Děkuji. Kdo je proti? Jeden. Návrhy komise návrhové jsou schváleny. Referent soudruh Šmeral : Pražský kraj vypracoval návrh

pro organizaci tiskových podniků naší strany. Poněvadž tisko vá komise není volena sjezdem, nýbrž pomocným výborem,

který si stanoví představenstvo strany, navrhuje návrhová ko mise, aby podněty byly odkázány k úvaze výkonnému výboru strany.

Předseda Burian : Kdo je pro předání tohoto návrhu výkon nému výboru ? Děkuji. Je někdo proti? Není. Návrh je schvá len.

Je zde návrh soudruha Stádníka, Čulena, formulovaný sou druhem Blažkem, který činí konkrétní návrhy k projednávání

otázek nezaměstnaných. Počítá s radami nezaměstnaných , dává popud k jejich spojení ve vyšší složku, dále počítá se sjezdem nezaměstnaných a uvádí dobu, místo a program sjez du.

Návrhová komise je názoru, že tento návrh v prvních dvou

všeobecných odstavcích má být schválen. Ale program sjezdu, lhůta a místo, kde se má sjezd sejít, nemají být usnášeny zde na sjezdu, neboť to je věc toho orgánu, který tuto záležitost

bude provádět. Doporučená část onoho návrhu zní takto: 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 30, str. 2, je uveden 18členný výbor. 272

NÁVRH DELEGÁTŮ KE SJEZDU STRANY VE VĚCI NEZAMĚSTNANOSTI: Ve smyslu tezí III., Komunistické internacionály je povinnos

tí komunistických stran sledovat a využívat všechny otázky dne a vyústit tyto v jednotné akce proletariátu. Jednou z těch

to je nynější hospodářská krize a z ní vyplývající nezaměstna nost. Tato situace vynutila si ustavení v různých místech míst ní, okresní a krajské rady nezaměstnaných. Postup těchto rad

není však jednotný a trpí roztříštěností. Rady nezaměstnaných zařizují se podle místních poměrů, nechávajíce zásadní otázky nezaměstnanosti nedotčeny. Kromě toho vydávají na různých místech pravidla ( statuty ) , rovněž podle místních poměrů. Touto nejednotností zapříčiněn je v celé akci chaos. Jako do

klad uvádíme poslední akci Ústřední rady nezaměstnaných v Brně, která organizuje na 6. února t. r. ve všech místech re

publiky schůze nezaměstnaných, na nichž má být přijata jed notná rezoluce a vyslán z každého sídla župy jeden delegát, který 6. února ráno má se hlásit v sekretariátě komunistické strany u soudruha Zavadila, kde bude složena deputace do par

lamentu. Vyrozumění o svolání těchto schůzí došlo do ústředí bývalých žup 31. ledna, takže nelze akci tuto náležitě připravit. Vzhledem k těmto nepříznivým okolnostem v otázce nezaměst

nanosti podávají podepsaní delegáti sjezdu strany následující návrh : » Budiž všem okresním výkonným výborům komunistic ké strany, popřípadě důvěrníkům, uloženo ve všech okresích bez ohledů na počet nezaměstnaných ustavit za účasti dru hých socialistických stran okresní radu nezaměstnaných . Tato

rozhodne podle potřeby o ustavení místních rad nezaměstna ných ve svém okresu. Okresní rady podají potřebné informace

o nezaměstnanosti a podniknutých akcích krajským radám. Tyto pak sdělí ústředním radám celkový stav. Ústřední rady buďtež: užší z dělníků v Praze, Brně a Bratislavě, širší ze zá stupců nezaměstnaných v sídlech krajů. Ústřední rady, existu jící v Praze a v Brně, rozdělí si svoji působnost podle vhod. ných teritorií. Jinak ve všech otázkách pracují spolu v dohodě. Aby celá akce nezaměstnaných netrpěla dosavadní vleklostí, aby užita byla energie k prospěchu proletariátu, budiž pomocí komunistických členů v radách nezaměstnaných prosazován

návrh na svolání sjezdu nezaměstnaných ( nejméně delegátů okresních rad nezaměstnaných ) .

Kdo je pro tento návrh ? Kdo je proti ? Nikdo. Návrh je schválen.

Soudruh Smeral: Několik návrhůl má tendenci nedůvěry 1 V Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 2, je poznámka, že návrh podaly organizace z Duchcova, Trutnova a Žižkova III. 273

vůči zaměstnancům a poslancům strany. Tyto návrhy pohybuji se dvěma směry. Působí k tomu, aby se nestaly žádné nepři měřenosti v oboru honoráře zaměstnanců a poslance strany. Dále se navrhuje, aby zaměstnanci měli v obmezené míře za

stoupení v korporacích, popřípadě aby byli vůbec vypuštěni ze zastoupení. Jsem zmocněn návrhovou komisí, abych k tomuto návrhu promluvil veřejně několik slov. Pokud se týče toho názoru, že v instituci strany měli by za sedat pouze nebo většinou dělníci a že by zaměstnanci měli

být vyloučeni nebo v obmezené míře připouštěni,1 podo týkám, že tohoto tvrzení nejen u nás, nýbrž i v jiných stranách bývá používáno jako prostředku k dělání nálad při vnitro stranických bojích mezi jednotlivými směry a frakcemi. Komunistická internacionála klade velkou váhu na to, aby v institucích strany živel dělnický měl dostatečné zastoupení.

Ale přitom vás upozorňuji, že ve všech podnětech , které tímto směrem internacionála dává, také při posledním usnesení světového sjezdu , které se týká francouzské strany, není myš.

lenka ta, že by např. ve výkonném výboru strany – když se řekne, že tam mají být dělníci

měli být pouze dělníci v to říkám to veřejně,

várně zaměstnaní. Internacionála myslí

kde stojím pod kontrolou a odpovědností aby v institucích byli lidé dělnického původu, aby akademici tam nemohli do stat převahu .

A tu musím říci, že od počátku v naší straně tento fakt byl vždy prováděn. U nás o přehnaném zastoupení živlů z kruhů inteligence nemůže být řeči. Já to konstatuji proto, aby nemo hlo být opačného tvrzení agitačně využíváno.

Konference navrhuje, abyste návrhy o znemožnění nebo ob mezení zastoupení zaměstnanců strany v korporacích strany otevřeně zamítli, poněvadž ve straně není třeba, aby s takový mi návrhy bylo vystupováno a není zde žádná bolest, která by přijímáním takových návrhů musila být hojena. Druhá otázka týká se honorování zaměstnanců strany. Tu zase otevřeně prohlašuji, že v naší straně honorování všech za městnaných je přiměřené, ba v mnohých ohledech velmi skrovné. Náš finanční stav je všemu dělnictvu a veřejnosti znám. Nějaký křiklavý důvod , aby takový návrh musil být po .

dáván, neexistuje. Jsou-li konkrétní případy, že u určité osoby, kterou možno jmenovat, je nepřiměřený stav, pak je třeba mluvit o jednotlivém případě a ne tyto případy zevšeobecňo vat. Proto vám komise navrhuje, abyste o této otázce přijali tuto rezoluci :

» Zásadou komunistické strany musí být, aby nikomu nebyly 1 V návrhu se požaduje, aby se výkonný výbor skládal ze dvou třetin z dělníků, zaměstnaných mimo podniky strany. 274

poskytovány nepřiměřené příjmy a aby u jedné osoby nebyly hromaděny placené funkce. Sjezd ukládá přímo za povinnost všem organizacím a příslušníkům strany, aby v tomto ohledu vykonávali kontrolu, a kdyby někde uvedené zásady nebylo dbáno, aby zjištěné případy s uvedením jména sdělili výkon

nému výboru za účelem zakročení a zjednání nápravy. Stejně však rozhodně prohlašuje sjezd, že nesmí být operováno s tvr zeními všeobecnými bez uvádění konkrétních případů, s tvrze ními nedoloženými nebo přímo nespravedlivými.« Předseda Burian : Budeme hlasovat. Soudružka Košacká má ještě slovo.

Soudružka Košacká: Soudruh Šmeral vám zde předložil vy pracované návrhy ohledně zastoupení ve výkonném výboru

strany. Organizace navrhuje, aby ve výkonném výboru byli za stoupeni většinou dělníci. Soudruzi, jako žena s tím plně sou hlasím. Dám vám příklad z našeho kraje ostravského, kde byli voleni do výkonného výboru sekretáři s poradním hlasem, aby

rozhodovali o menšinách dělnictva. Když se jednalo o zájmy dělnictva a různá ustanovení, hlasovali prostě proti. Projevuji důvěru celému výkonnému výboru, ale naše právo, aby ve

výkonném výboru bylo zastoupeno dělnictvo, musím podporo vat, aby to dělnictvo, které tam bude zastoupeno, dávalo pozor

na různé sekretáře, kteří jsou ve výkonném výboru a na ve doucích místech, aby mezi nimi nevznikala opozice.

Žádám o to rozhodně a delegáty vyzývám, aby o této věci rozhodli. Prosím, abyste rozhodli, má-li to být tak, jak to sou

druh Šmeral oznámil, nebo jestli tam má být většina dělnictva. Předseda Burian : Nikdo si již slova nepřeje ? Závěrečné slo vo má soudruh Šmeral .

Soudruh Smeral: Já myslím, že věc je úplně jasná. Důvody pro i proti jste slyšeli. Teď se nejedná o volbu výkonného

výboru, nýbrž o zásadu, má-li být v organizačním řádu stano veno v tomto případě, jestli zaměstnanci strany, i když jsou

dělnického původu, mají své právo členství v korporacích strany obmezeno.

Předseda Burian: Tu se jedná o otázku zásadní, nikoliv o otázku složení výboru. Výkonný výbor si složíte, jaký chcete,

i když stanovíte přesnou zásadu. Dám hlasovat o návrhu komi se návrhové, aby nebyla stanovena žádná zásada, jak výkonný

výbor má být složen . Kdo souhlasí s návrhem návrhové komi se ? Kdo je proti tomuto návrhu? To je menšina. Návrh komise návrhové je schválen. Nyní je rezoluční návrh komise návrho vé. ( Výkřiky: Počítat hlasy ! ) Soudruzi, to byla prve zcela urči tě menšina. Dám znovu hlasovat. Kdo je pro návrh komise

návrhové ? Prosím , aby soudruzi hlasy spočítali. ( Dva soudruzi a jedna soudružka sčítají hlasy. ) Návrh komise návrhové při

jat 53 hlasy proti 26 hlasům . Tedy jsem vás neošidil. Kdo hla 275

suje pro rezoluci? Děkuji. Kdo je proti ? Nikdo. Rezoluce je schválena.

Soudruh Smeral: Řada návrhů byla podána organizacemi ohledně tisku strany.

Největší část jich sleduje tendenci

zvětšit centralizaci tisku strany. Tak navrhuje Aš, aby byl vydá ván jednotný ústřední orgán ve všech řečech. Nusle I. navrhu je zrušit poboční listy, jako Proletkult, časopis FKOJ, a místo nich vydávat přílohy v Rudém právu. Trutnov navrhuje zru šit všechny krajinské listy, místo nich vydávat pouze technic

ko-informační bulletiny pro funkcionáře, zato však vedle Ru dého práva vydávat malý ilustrovaný, velmi populární deník,

neoznačený jako list komunistické strany, pro indiferentní, vedle tohoto pak a vedle Rudého práva jen jeden teoretický úvodník. Lom navrhuje, aby Rudé právo mělo ve všední dny nejméně 16, v neděli 32 stran, ostatní deníky aby byly zrušeny a místo nich aby byly vydávány pouze týdeníky,, český i německý, ústřední list aby vycházel v Praze pod jednou re dakcí. Dále navrhuje Lom krajinské listy zrušit a místo nich vydávat jen informační věstníky, Proletkult vydávat 14denně, rovněž 14denně vydávat odborný časopis s družstevní hlídkou, >

jenž by byl pro komunistické členy odborových organizací obli gatorní a platil by se odborovými příspěvky. Pardubice navrhují sloučení všech krajinských listů v hlavičkové, zrušení všech listů speciálních a místo nich vydávat přílohy Rudého práva.

Centralizaci listů navrhují též Praha I. a V., Vinohrady II . a Lom. K těmto návrhům má komise tento názor. Jejich ten

dence k centralizaci je správná. Už v uplynulém roce sloučili jsme řadu listů, řadu proměnili v hlavičkové a osvědčilo se to. Upozorňuji jen na velmi dobrý výsledek, jejž mělo proměnění našich dvou moravskoostravských deníků v listy hlavičkové. De ník při 3000 odběratelů za dnešních poměrů nemůže se udržet finančně a při pouze dvou redaktorech nemůže být dostatečně

dobrého obsahu. V centralizování se musí pokračovat, ale nut no to dělat postupně, v dohodě a za uvážení všech konkrétních okolností. Komise navrhuje, abyste tendenci výše uvedených

návrhů v rámci praktické možnosti vyhověli schválením této rezoluce :

»Výkonnému výboru se ukládá, aby postupně pokračoval

v centralizování tisku strany buď přímým slučováním listů příbuzných, nebo vydáváním jich jakožto listů hlavičkových. V případě, že by změna se měla dotknout listů aktivních, ne

budiž prováděna bez slyšení stanoviska kraje.« Prosím, abyste tuto rezoluci přijali. 1 Jde o návrhy č. 145 , 7-11 , 23 , 24 , 32 , 45 , 47 , 81 , 83. Rudé právo, 7. 2. 1923 , č. 30 , str. 3 . 276

Předseda Burian : Kdo souhlasí s navrženou rezolucí ? Děku

ji. Je někdo proti ? Rezoluce je přijata.

Zpravodaj soudruh Šmeral: Organizace ašská navrhuje, aby tiskem byl vydán protokol tohoto sjezdu ; organizace Břevnov, aby tiskem byl vydán organizační řád, program strany a 21 podmínek. Návrhová komise navrhuje tyto návrhy schválit s tím připomenutím, že definitivní program bude projednán až

příštími sjezdy mezinárodním a naším . Dále navrhuje komise, aby ve smyslu návrhu Lomu bylo schváleno sloučení časopisů Komunista a Komunismus a vydávání 14leníku Komunismus v jeho nynější formě ; aby schválen byl návrh kladenského

kraje na uznání Podřipska ( Kralupy, Mělník, Roudnice ) a Pro letáře za listy strany. Komise doporučuje sjezdu, aby usnesl

sloučení Komunistky a Ženy nejpozději do 31. března. Komise nepovažuje za dobře možné okamžité stanovení obligatornosti poměru Komunistky, jak žádá návrh Liberce , a navrhuje jeho zamítnutí .

Předseda Burian : Kdo je pro návrhy komise ? Je někdo proti ? Nikdo. Návrhy jsou schváleny.

Zpravodaj soudruh Šmeral: Brno podalo návrh, aby Inpre korr, tj. mezinárodní korespondence, byl vydáván také česky.

Komise upozorňuje, že tento návrh je neproveditelný, po něvadž tato korespondence se musí krýt ze svých prostředků, a za této situace vydržování této korespondence české nebylo by finančně možné. Komise navrhuje zamítnutí. Předseda Burian : Kdo souhlasí s návrhem návrhové komise na zamítnutí ? Děkuji. Hlasuje někdo jinak? Nikdo. Návrh je schválen.

Zpravodaj soudruh Šmeral : Organizace Lom podává návrh, aby listy strany nesměly uveřejňovat inzeráty těch firem,

které snižují mzdy. Komise doporučuje, aby návrh ten byl při jat v tom znění, že listy nemají přijímat inzeráty továren sni

žujících mzdu a nacházejících se s dělnictvem v konfliktu. Ale dělníci musejí administracím prostřednictvím odborové orga

nizace výslovně oznámit podniky, v nichž podobné konflikty by byly a jejichž inzerce by měla být zastavena. Předseda Burian : Kdo souhlasí s tímto návrhem přednese ným ? Děkuji. Hlasuje někdo proti? Nikoliv. Je přijat.

Zpravodaj soudruh Šmeral : Návrhová komise doporučuje přijetí návrhu soudruha Fischera, aby jednou za týden není stanoveno , že to má být v neděli v Rudém právu byla hlídka ženská a hlídka mládeže .

Předseda Burian : Kdo je pro tento návrh ? Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Návrh se schvaluje. Soudruh Šmeral : Kulturní rada navrhuje , aby každá organi

zace byla povinna odebírat Rudé právo, organizace nad 30 čle . nů vedle Rudého odboráře také Proletkult, nad 50 členů též 277

všechny knižní a brožurové publikace. Tyto věci mají být orga nizacím posílány automaticky bez objednávky a místní orga nizace je povinna se vždy čtvrtletně vyrovnávat. Komise má pochyby, jestli jsme už tak organizačně pevní, abychom tento

– jinak věcně velmi správný podnět – mohli hned s úspěchem provést. Navrhuji proto pro nynější období tuto rezoluci:

»Výkonný výbor necht oběžníkem působí na všechny místní organizace, aby každá z nich předplatila alespoň 1 exemplář Rudého práva nebo jiný ústřední list svého jazyka. Necht je

k tomuto oběžníku připojen formulář na odpověd, na němž každá organizace je povinna sdělit, zda tomuto pokynu vyho věla, a když ne, tedy z jakých důvodů. Současně buďtež orga nizace tímto oběžníkem upozorněny, že každá je povinna jme novat kolportéra, jej kontrolovat, ručit za jeho nedoplatky

a pokud možno též sama odebírat listy a publikace strany.« Předseda Burian : Kdo je pro tento návrh ? Kdo je proti? Ni kdo. Návrh je přijat.

Soudruh Smeral : Tím je vyřízena značně velká skupina návrhů, týkajících se tisku .

Další skupina návrhů je pod názvem: Proletkult, divadelní ochotnické spolky, protiklerikální propaganda a sport. Co se týče Proletkultu, upozorňuji vás, že je to dílo kompro

misu, s velkými obtížemi zpracované. Snad zkušenosti přine sou další podněty k jeho změně. Návrhová komise přimlouvá se nyní, abyste návrh u vědomí, že je to dilo kompromisu a že

je způsobilé k dalšímu zdokonalení, přijali. Jinak by tato otáz ka na sjezdu byla těžko k řešení .

Dvě změny, které jsme navrhli, vycházejí z tohoto stanovis ka. Navrhuje se zřízení tiskové rady, která by se vyjadřovala

o vydávaných publikacích. V § 1 se praví, že Proletkult ve svém ústředí má pověřit skupinu soudruhů, kteří by jakožto znalci veškeré teoretické a literární publikace strany posuzo

vali. Podle našeho názoru je to špatná formulace. Dále se pra ví, že tato rada má mít název »cenzurní rada«. My však navr

hujeme, aby tento název »cenzurní rada« byl škrtnut a místo něho dán název »tisková rada «.

Dále se praví, že tato rada má právo, ba povinnost, bude - li

předsednictvem strany k tomu vyzvána, podat své dobré zdání odborné i principiální o publikacích strany. My navrhujeme, aby § 11 tezí byl škrtnut, poněvadž by ta to ustanovení v místním kruhu působnosti znamenala jistou fl

nanční autonomii Proletkultu , která by však nebyla na místě. Jinak navrhujeme přijetí tezí. Předseda Burian : Soudruh Beran.

Soudruh Beran: Pokládám otázku finanční vůbec za nej

důležitější otázku organizačního řádu Proletkultu . Byla příči

nou rozporu mezi organizacemi, obzvláště v nejmenších mí 278

stech. Souhlasím s návrhem organizační komise, s dodatkem , aby tato otázka byla vložena do organizačního řádu do pří slušných doplňků, které budou výboru dodatečně předloženy. Předseda Burian : Soudruh Michalec.

Soudruh Michalec : Soudruh Šmeral zapomněl říci, že bylo podáno minoritní vótum mnou a soudruhem Gattym z Užho rodu. Odůvodňuji to krátce.

My stojíme na stanovisku, že tak, jak se tu navrhuje organi

zační řád Proletkultu, v některých územích Československé re publiky je to neproveditelné, poněvadž se to příčí veškerým tradicím, které tam jsou. Hlavně se to týká soudruhů z němec

kého území. Tu stojíme na stanovisku, že nestačí, jestli němečtí soudruzi myslí, že se to teoreticky může přijmout a prakticky si to udělají, jak chtějí. Pro nás je to otázka zásad ní.

Proto žádáme, aby sjezd v tomto smyslu rozhodl. Soudruh Šmeral v návrhové komisi sám uvedl, že se tu jedná o kompro mis a že musíme ještě mnoho vykonat, než se dostaneme na onu čistou linii vzdělávací práce, kterou nám Komu ická in ternacionála předepsala. Uznáváme, že je třeba vzít zřetel na jednotlivé tradice v českém hnutí, ale zamítáme to, že zde tím to organizačním řádem nehledí se odbourávat tradice stáva

jící, nýbrž hledí se ještě tyto staré tradice vybudovat. My po važujeme tuto vzdělávací organizaci za čisté pokračování sta ré Dělnické akademie, která kdysi stávala. Organizační řád Proletkultu, jak je zde, příčí se podle naše

ho názoru mezinárodnímu usnesení, hlavně usnesením IV. sjez du Komunistické internacionály. Uvádím jen to, že v tomto organizačním řádu je Proletkult označován jako instituce samostatná a že podle tohoto řádu

má být ponechávána tato kulturní rada jako stávala dosud. Poukazuji výslovně na referát Hörnleho na IV. sjezdu Ko munistické internacionály, kde pravil:

»Komunistická vzdělávací práce dostává své stálé korektury v denní praxi politického boje a propagandy komunistické strany. Za všech okolností nesmí se připustit, aby vzdělávací práce, kterou komunistická strana provádí, paralelně běžela vedle politické práce komunistické strany ; naopak musí se

řídit podle politických hledisek, denních zájmů a podle potřeb. Organizačně musí to dostat svůj výraz tím, že odpovědní funk cionáři za vzdělávací práci strany nesmějí být voleni z jakých si literátů, estétů, spisovatelů a různých jiných intelektuálů, kteří stojí na periférii strany jako kibicové na bojišti revoluce,

nýbrž z nejlepších politických funkcionářů strany . Jsme toho názoru, že by tato rada nesestávala z funkcionářů

strany, nýbrž z tzv. odborníků. Dále poukazuji k tomu, že po važujeme časopis Proletkult v tom smyslu, jak byl dosud redi 279

gován, za úplně nedostačující a že takovým způsobem, jak by la vzdělávací práce řízena v časopisu Proletkult, nemůže být dále řízena .

Proletkult není ještě tak vžitý. Výkonný výbor měl by být zmocněn, aby ve smyslu mezinárodních ustanovení činnost tu řídil a měl právo kooperovat členy pro tuto práci a pověřit je, aby byli směrodatní pro vydávání nutného materiálu pro ča sopisy .

Takové řešení, jaké se zde navrhuje, odmítáme.

Předseda Burian: Soudruzi ! Dám slovo ještě jednomu sou druhovi, Liškovi, pak přerušíme jednání a dám na pořad volby. Slovo má soudruh Liška .

Soudruh Liška : Soudruzi a soudružky ! Návrh organizačního řádu Proletkultu byl velmi pečlivě zpracován. Zpracovávala jej Federace tělocvičných jednot za součinnosti osvětových jednot komunistických, prvního pražského Proletkultu a za účasti sou druha Zápotockého. Výkonný výbor provedl některé změny. To bylo předáno kulturní radě Proletkultu, což máte schválit. Není to dílo nahodilé, nýbrž dílo kompromisu, které odpo vídá dnešním poměrům ve straně. Doufáme, že tím soustře

díme kulturu ve straně a zamezíme různé zábavy, které se ději po venkově. Jestliže Proletkult podle názoru předřečníka není možný v Německu, budou muset být donuceni němečtí soudru zi, aby jej zřizovali. Němečtí soudruzi nevědí, že se mají

soustředovat v Proletkultu, ale zakládají Volnou myšlenku, což je u nás dávno překonáno. Když němečtí soudruzi tohle děla jí ... ( Soudruh Beran : Nesmíte je odmítat ! ) Co se týče Volné myšlenky, je to neslučitelné s názorem ko munistické strany, aby ve Volné myšlence měšťácké byla. Po

dle mého názoru výkonný výbor, který má řídit politickou práci strany, nemůže se věnovat odborné výchově dělnictva, proto musí mít svůj pomocný orgán, svou radu, která bude v tomto případě vypracovávat určité návrhy.

Je zde úmyslně nadhozeno, že by to bylo samostatné těleso. To je jen pomocná rada . Nesmí tu tedy být názor, že Proletkult má být samostatnou institucí, právě tak jako není samostatnou autonomní rada .

Doporučuji , aby návrh s malými změnami byl schválen. Předseda Burian : Přikročíme nyní k volbám. Za volební ko misi má slovo soudruh Merta .

Soudruh Merta : Vážený sjezde ! Volební komise zaměstnáva la se podrobně všemi návrhy, které jí byly podány. Po podrob ném zkoumání se jednomyslně usnesla, že není možno a přípust no , aby soudruzi dělili se na komunity prvního druhého

tře

tího řádu podle placení příspěvků, a že je také nepřípustno, aby při volbách podle síly organizací bylo rozhodováno, kolik sou druhů a soudružek má ten či onen kraj mít ve výkonném výbo 280

ru. Sjezd volí jen komunistky a komunisty. Volební komise do poručuje jednomyslně sjezdu toto stanovisko ke schválení.

Výkonný výbor musí být složen ze soudruhů, kteří ponesou pl nou odpovědnost za své jednání. Není myslitelno, aby byl slo

žen podle krajů a národností. Komise sice přihlížela ke všem těmto možnostem a sestavila kandidátku tak, aby výkonný výbor byl co nejvíce práce schopen. Zde, soudruzi, volalo se po silné ruce. Komise přihlížela, aby i tzv. opozici byla dána možnost, aby jak ve výkonném výboru, tak i v kontrolní komisi byla zastoupena, aby tohoto požadavku bylo dosaženo. Zástupci

internacionály, kteří se o tuto otázku zajímali, dostavili se do schůze komise a souhlasili úplně se stanoviskem naším. Jinak komise i internacionála zastupují stanovisko, aby na vedoucích místech bylo co nejvíce soudruhů, kteří byli dříve dělníky, než

je strana k těmto funkcím ustanovila. Tomu jsme vyhověli, a proto s klidným svědomím navrhujeme kandidátku, již máte v rukou .

Volební komise navrhuje sjezdu následující soudruhy a sou družky do

výkonného výboru strany: 1. Benák František, Praha 2. Burian Edmund, Královo Pole 3. Dobrovolný Filip, Žižkov 4. Doležal Jan, Brno 5. Dražilová Gusta , Praha

6. Fried Evžen, Košice 7. Hais Josef, Karlín

8. Knytlová Marie, Královo Pole 9. Kohn Rudolf, Karlín

10. Krausová Josefa, Praha 11. Kreibich Karel, Praha

12. Kršiak Matěj , Ružomberok 13. Mondok Ivan, Užhorod 14. Muna Alois, Kladno 15. Neurath Alois , Liberec 16. Skalák Josef, Vinohrady 17. Sedivý Josef , Vysočany

18. 19. 20. 21. 22. 23.

Smeral Bohumír, Vinohrady Šturc Václav, Kobylisy Verčík Julo, Vrútky Vohradník Antonín, Žižkov W'insch Rudolf, Ústí nad Labem Zápotocký Antonín, Kladno

24. Zorn Eduard , Frývaldov 281

za náhradníky : 1. Beuer Gustav, Liberec

2. 3. 4. 5.

Handlíř Jaroslav, Vršovice Hůla Břetislav, Praha Jesenský Julo, Ružomberok Kahunová Veronika, Velké Topolčany

6. Klus Pavel, Třinec

7. 8. 9. 10. 11. 12.

Prokopová Julie, Hořice Matějovský Josef, Vršovice Maurer Julo, Krompachy Seidler Ervín, Užhorod Spatz Václav , Vysočany Wünschová Marta, Ústí nad Labem

do kontrolní komise:

1. Bolen Václav, Žižkov 2. Bubník Josef, Praha

3. Buček Viktor, Ružomberok 4. Cibulka Josef, Praha

5. Hain Rudolf, Praha 6. Hoffmann František, Liberec

7. Hovorka František, Nusle 8. 9. 10. 11. 12.

Jírava Josef, Kladno Junek Josef, Hradec Králové Koutný Tomáš, Hodonín Kovanda Václav, Židenice Malá Anna, Vinohrady

13. Mihalus Vincenc, Trnava

14. Rýdlo Otto, Třebíč 15. Stein Otto, Praha

16. Šafranko Emil, Užhorod 17. Tausik Heřman, Košice 18. Wawreczka Engelbert, Těšín

Dále je nutno, aby sjezd vzal na vědomí a schválil kandidát . ku pro

agitační výbor žen: ( kandidátka tato je :)

1. Bosáková Magda 2. Branišová Marie

3. Dražilová Gusta 4. Kaninská Betty 5. Grimmichová Mila 282

6. Marková Antonie

7. Knytlová Marie 8. Malířová Helena 9. Lišková Božena

10. Jindrová Marie

11. Šafránková Antonie 12. Emigová Anna

za náhradnice : 1. 2. 3. 4.

Strnadová Marie Sarochová Marie Pavlátová Marie Stašková Žofie

říšské sekretářky : 1. Křenová Anna 2. Krausová Josefa

redaktorky ústředních ženských týdeníků : 1. Majerová Marie (Komunistka)

2. Wünschová Marta ( Kommunistin )

mezinárodní korespondentka: Majerová Marie Prosím, aby předsednictvo dalo tuto kandidátku vzít sjezdu na vědomí.

Dále užší komise, ve které jsou soudružky Knytlová, soudruh

Kočiš a Šedivý, rozděli všem soudruhům delegátům a těm, kteří tu jsou mimo delegace, kandidátní listiny. Doporučujeme, aby tato komise: Knytlová, Kočiš a Šedivý, po provedené debatě o kandidátech, sebrala podle prezenční listi ny kandidátky. Každý se musí prokázat i červenou legitimací. Prosím, abyste zprávu komise vzali laskavě na vědomí a po dle ní se zachovali.

Místopředseda Hais: Ke zprávě o volbách je přihlášen sou druh Bolen. Soudruh Bolen má slovo.

Soudruh Bolen: Vážený sjezde ! Já a ostatních 6 známých vám soudruhů byli jsme z usnesení IV. sjezdu KI zbaveni funk cí. Dnes jsou tu návrhy, aby někteří z těchto soudruhů byli

opět voleni. Opozice byla zde těžce obviněna z úmyslného, vědomého rozbití strany. Opozice, která byla vyloučena do dne konání sjezdu a měla plný nárok na to, aby v den konání sjez 283

du byla pozvána, nebyla připuštěna k obhajobě a nebylo ji možno, aby své názory projevila. Litujeme, že nebyl většinou

pléna přijat návrh soudružky Koštálové, delegátky z Pardubic, která vycítila dobře, že se tu děje něco nesprávného. Tak jako jste vy odsuzovali Tusara a jeho společníky, že nepřišli na

sjezd, aby se obhájili, tak my odsuzujeme vás, že jste nás ne připustili. (Výkřiky: Rozbíjeli jste stranu ! ) ( Místopředseda Hais napomíná ke klidu. ) Jménem soudruhů, kteří byli zbaveni funkcí, prosím sjezd, aby nás nevolil. A kdyby se tak stalo, prohlašuji, že na své funkce rezignujeme. Místopředseda Hais : Dále má slovo soudruh Čulen.

Soudruh Čulen : Vážený sjezde ! Při sestavování našeho bu doucího výkonného výboru musíme si být vědomi, že nemůžeme brát zřetel na národnostní otázky a zastoupení krajů. Poukazuji

na to, že zejména Slovensko by mělo být lépe zastoupeno, a navrhuji, aby za soudruha Haise staršího byl za slovenské od boráře kandidován do výkonného výboru soudruh Joža z Brati . slavy.

Místopředseda Hais : Soudruh Šmejkal má slovo k dennímu pořádku.

Soudruh Šmejkal: Vážený sjezde a vážené shromáždění ! Na základech komunismu máme stavět na masách. Já musím zde

promluvit k této kandidátce, že není pravda ..

Místopředseda Hais ( přerušuje řečníka ): To není k dennímu pořádku. Dále sděluji, že soudruh Šturc je přihlášen ke slovu, ale je pouze hostem. Táži se delegátů, mám-li mu dát slovo ?

(Sjezd dává svolení, aby soudruh Šturc jako host mohl na sjezdě mluvit. ) Soudruh Šturc má slovo .

Soudruh Šturc ( uvítán potleskem ) : Vážený sjezde ! Je mi líto, že nemohu odpovědět tak jásavým způsobem, jakým mne vítáte. Přál bych si, aby mého příkladu , mého činu, kterého se

nyní dopustím, nebylo soudruhy a soudružkami následováno. Soudruzi a soudružky ! V plném vědomí odpovědnosti a násled

ků po tom, co předcházelo před sjezdem , a vzhledem k tomu, co šířeno bylo o nás, že jsme Švehlovi špehouni, že za jeho pe níze pracujeme a lehkověrně hrajeme se zájmy dělnictva, pro hlašuji , že bylo by vás nedůstojné, kdybyste si postavili do

svého ústředí člověka s takovými tituly. Prosím, abyste mi pro minuli , že v tomto okamžiku, který snad v životě mém je nej

těžší, musím prohlásit, že odpírám poslušnost, že žádnou funkci nepřijímám. ( Výkřik : Probuzené svědomí ! 1 Vy všichni bu

dete na straně měšťáků a já budu ještě v řadách proletariátu. Místopředseda Hais: Slovo má soudruh Benda . 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 11 , je tato závěrečná formulace přesnější: „ Skončíte jako probuzené svědomí!“ I když vy všichni budete na straně měšťáků, já zůstanu v řadách proletariátu. 284

Soudruh Benda: Upouštím od slova, poněvadž mne soudruh Bolen a Šturc předešli.

Místopředseda Hais: Dále má slovo soudruh Wawreczka.

Soudruh Wawreczka ( polsky ): Soudruzi a soudružky! Dovol te, abych využil na chvíli vaší trpělivosti. Já tu snad nemluvím s nějakou nacionální nebo šovinistickou tendencí, nebo snad v zájmu našeho území, které je jedním v nejdůležitějších v ce lé Československé republice, nýbrž v zájmu a jménem celého komunistického hnutí. Volební komise přehlédla, zajisté ne ve špatném úmyslu, přiznat nám, Polákům, jeden mandát ve výkonném výboru. Pokládám za velmi nutné v zájmu strany, aby pro naši skupinu polskou byl jeden zástupce ve výkonném výboru.

Předseda Burian: Za řeči soudruha Šturce padl zde výkřik o » probuzeném svědomí « . Takový výkřik je nepřípustný. Já to vytýkám a volám dotyčného soudruha k pořádku. Tím je ta věc vyřízena. Ochranu soudruhům poskytuje předsednictvo. Dále má slovo soudruh Dražil .

Soudruh Dražil : Vážení soudruzi a soudružky ! Jakmile byla

rozdána kandidátní listina, sešli se delegáti I. kraje ihned k poradě a doporučují vám po zralém uvážení, aby byl posílen

dělnický vliv ve výkonném výboru a ostatních institucích , abyste ve výkonném výboru strany místo soudruha Dobrovol ného Filipa kandidovali soudruha Fuchse Emila z Radlic, děl

níka. Do kontrolní komise navrhuji soudruha Jana Lacinu z Nuslí, místo soudruha Bolena .

Předseda soudruh Burian : Dále má slovo soudružka Knytlo vá .

Soudružka Knytlová : Vážení soudruzi ! Omylem se stalo, že do kandidátní listiny náhradníků byla zařazena soudružka Lišková.

Stalo se to tím, že jsme si v říšském výboru přesně ne zaznamenali, jak soudružky za sebou následovaly. Teprve teď, když jsme dostali kandidátky do rukou, byli jsme na to upozor něni. Proto vás žádám, abyste respektovali vůli říšského agi

tačního výboru a místo soudružky Liškové napsali Prokopovou. Předseda Burian : Dále má slovo soudruh Šmejkal . Soudruh Šmejkal ( Ostrava ) : Ve své poslední řeči řekl jsem »na masách« . Já si nepřeji, aby Praha měla ve výkonném

výboru 12 soudruhů, mezi náhradníky 5 soudruhů v kontrol ní komisi 7 soudruhů. Já si nepředstavuji, že tito zpravodajové budou pro to finančnictví jezdit a že nám ty zprávy budou dávat, nýbrž myslím, že je budou potřebovat z venkova .

Žádám, aby zastoupení bylo rozděleno spravedlivě a aby byla respektována také Moravská Ostrava. Předseda Burian : Dále soudruh Kočiš. Soudruh Kočiš : Soudruzi a soudružky. Je zcela pochopitelno , že s kandidátní listinou je zde určitá nespokojenost. Volební 285

komise uvažovala o tom hodně dlouho a pokládá přesto navr ženou kandidátní listinu za nejvhodnější. Pokud se týče kandidátů z opozice, myslím , že opozice niče

ho nezískala tím vystoupením soudruhů Bolena a Šturce, a to z toho důvodu, že volební komise chtěla dát možnost těm sou

druhům , kteří viděli tolik špatného a nedokonalého ve stra 1

ně, ukazovat na to ve výkonném výboru a účastnit se práce. Myslím, že by to působilo příznivě na veřejnost soudružskou, kdyby se této práce loajálně účastnili. ( Potlesk. )

Jestliže však tímto způsobem vzdávají se práce, je to poslední hřebík do opozice. To bude působit jako studená docela obyčej ná uražená ješitnost. ( Potlesk . )

Tito soudruzi hledí vytloukat kapitál, z čeho se jen dá. Kdy bychom je tam nebyli dali, byl zase rámus, že jsme je tam ne dali. Utvořte si o tom úsudek sami, je-li jednání jejich správné. Druhá věc, pokud se týče Prahy. Praha má prý příliš mnoho zastoupení na této kandidátce. Já jsem delegát z Hodonína. Také jsem myslel, že bychom našli v našich venkovských kra

jích schopné síly, ale vzdali jsme se svých nároků z toho důvo du, poněvadž výkonný výbor, sestávající z venkovských lidí, ne ní schopen práce. O tom máme zkušenost z krajů. Proto musíme

dbát, aby z Prahy bylo dostatečné množství pracovníků zastou peno. ( Výkřik: Máte tři !) Z Hodonína není žádný. A pak volební komise postavila si zásadu: Ne třída, ne po hlaví, nýbrž nejvhodnější kandidáti. Ale vždycky se to zvrhne v tyto hádanice. To v komunistické straně nehraje nejdůležitější úlohu. Myslím, abychom tu věc příliš nekritizovali. Byla zde

dobrá vůle, a proto doporučuji vám, abyste na této kandidátce ničeho neměnili .

Pokud se týče předběžné rezignace soudruhů z opozice,

uplatnili jsme ve venkovských organizacích zásadu, že komu nista nemá rezignovat na práci, která se mu ukládá. Jestliže nám takový příklad dávají soudruzi na říšském sjezdu, bude to

špatně působit venku. Myslím, abyste volili i Bolena a Šturce, a když pracovat nebudou, budou nahrazeni náhradníky. Předseda Burian : Slovo má soudruh Kaminský. Soudruh Kaminský ( Plzeň ) 2: Vážení soudruzi a soudružky! V první řadě chci několik slov opozici. Já sám jako takový bu du do jisté míry kritizovat to, co návrhová komise'udělala, ale chtěl bych táhnout silnou čáru mezi tím, jak kritizovali sou 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str. 11 , je ještě doplněk:

byla dána

možnost k nápravě ...

2 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str . 11 , je delegát z Plzně jmenován jako Kamenský. 286

druzi Bolen a Šturc a jak se na to dívám já a jaké nedostatky na kandidátní listině za určitý kraj vidím. Soudruh Kočiš správně naznačil, že opozice nezískala, po něvadž se postavila do pózy, že to a to dělá se špatně, ale na druhé straně sama nemá síly, aby se ujala spolupráce.

Z mého hlediska kandidátní listina, jak je sestavena, má ne dostatky, poněvadž volební komise nepřihlížela k potřebám všech ajů a hnutí, nebo jich neznala. Soudruzi z volební ko mise museli by uvážit, že v Československu jsou celé kraje, kde spojení s ústředím je vůbec přetrháno, kde není žádný po . slanec a nikdo není zastoupen v ústřední instanci. Celá polo

vička severních Čech, Karlovy Vary, Plzeňsko a České Budějo vice nemají žádného zástupce ve výkonném výboru . Zvláště Karlovy Vary a Plzeňsko by měly mít zástupce k udržování

kontaktu . Ústředí má vždy možnost, aby několik dní napřed bylo informováno, jaké akce je možno dělat. Z toho důvodu bych apeloval na soudruhy z prvního kraje, kteří tu dávali opravný návrh tuším na soudruhy Dobrovol ného a Kohna aby se zřekli jednoho soudruha ve prospěch plzeňského kraje, má-li se ten kraj rozvíjet vzhledem k své důležitosti.

Proto navrhuji, aby byl soudruh Antonín Schäferhansl zvo len za Plzeňsko. To nevyvěrá z lokálního patriotismu, nýbrž z absolutní potřeby. Předseda Burian: Došly dva návrhy na konec debaty. Ke slo

vu jsou ještě přihlášeni soudruzi Mihalus a Kolarov. Snad sou druzi změní svůj návrh na konec záznamu řečnické listiny. Je snad ještě jiný návrh ? Není. Je přijato. Soudruh Mihalus má slovo.

Soudruh Mihalus: Vážený sjezde ! Byl jsem veřejně s jinými soudruhy napaden – též novinářsky – že jsem nevykonával svou povinnost. Výkonný výbor prohlásil, že to není pravda, že -

pravý opak je pravdou , ale přesto bylo nové obvinění proti mně vzneseno, že jsem správně nevyúčtoval.

Považuji za svou povinnost jako komunista, který od r. 1919 je v komunistické straně, upozornit vás na to a prosím, abych mohl být vyškrtnut ze seznamu kandidátů kontrolní komise, kde jsem byl určen na 13. místě. Předseda Burian: Slovo má soudruh Kolarov.

Soudruh Kolarov ( rusky, soudruh Vaněk překládá ): Soudruzi a soudružky ! Soudruzi Bolen a Šturc postavili sjezd před dvě otázky, a to : 1. před otázku rázu politického a 2. před otázku disciplíny. K první otázce chci říci, že když ve straně existují dva určité směry, je nutné, aby měly právo být 1 V Rudém právu, 6. 2. 1923, č. 29, str. 11 , je uvedeno Schöfferhaus. 287

také zastoupeny, stojí-li za nimi dělnictvo. Nebot vyskýtá se otázka, má-li v ústředním vedení být zastoupena jen většina, či má-li být dáno zastoupení i menšině. Tato otázka existuje ne

jen v Československu, ona byla a je i v Německu a v dru hých zemích. Ve Francii např. existují tři takové směry: levice, střed a frakce soudruha Daniela Renaulta. Vám je známo, že IV. kongres ve francouzské otázce rozhodl, aby všechny tyto

směry byly v institucích francouzské strany zastoupeny. A ne dávno konaný kongres francouzské strany tuto zásadu přijal a všechny směry skutečně zastoupeny jsou. V Německu existuje také levé křídlo a podle usnesení lipského sjezdu má také své zastoupení ve výkonném výboru Německé komunistické strany. Také v Československu soudruzi z opozice představují určitou tendenci. Oni vystoupili s kritikou jistých otázek, což zname

ná, že sledují určitou tendenci. Otázka, mají-li vejít do institu cí strany, není otázka osob, nýbrž otázka celé strany. Je v zá

jmu strany, aby tito soudruzi do stranických institucí byli vo leni. Tato otázka již v mezinárodním ohledu je rozhodnuta v tom smyslu, a sice tak, že tendence , které jsou v rámci strany

přijatelné, mají být také v zájmu celé strany zastoupeny v je jích institucích. Politická tendence, má-li část členstva za se bou, má se projevit a má mít možnost řízení politiky strany.

Tuto otázku musíte rozřešit kladně. V zájmu vaší strany je nut no , aby soudruzi z opozice byli zastoupeni. Kdyby sjezd strany je nezvolil, učinil by chybu. Vzbudil by jistě nespokojenost mezi tou částí dělnictva , která snad k tomuto směru inklinovala. Di

vím se , že soudruzi z opozice odmítají kandidaturu. To je od

nich rozhodně netaktické, neboť není to osobní věcí, nýbrž, jak jsem již pravil, věcí celé strany. Druhá otázka je otázka disciplíny a tu soudruzi z opozice

prohlásili, že budou -li zvoleni sjezdem, přece jen rezignují. Je to smutné, že na komunistickém sjezdu mohou se slyšet ještě taková slova. Disciplína je zajisté pojítkem a cementem všech

komunistických stran. Disciplína znamená úplné podrobení se a přiznání všech usnesení ( potlesk ) , a to nejen tehdy, když tato usnesení shledáváme správnými, to potom není disciplína, nýbrž disciplína je to, když většina se na něčem usnese a já, třebaže jsem se svým odchylným názorem zůstal v menšině, se beze všeho podrobím. ( Potlesk. ) Soudruzi, v Komunistické in

ternacionále je taková disciplína a musí být, neboť to dává nám sílu. Disciplína je neznámou věcí v sociálně demokratic kých stranách a v II . internacionále, ale komunistické strany budou příště dbát, aby ti, kteří chtějí být členy a chtějí v ko

munistických stranách pracovat, řídili se usneseními jednou přijatými, dodržovali disciplínu a podrobovali se jí. Jestli strana

rozhodne a já se nepodrobím, zodpovědnost nepadá na mne , ale na stranu, a ta za to nese důsledky. My máme, soudruzi, 288

mezinárodní zkušenosti. A proto doufám, že jestliže soudruzi se podrobí a také sjezd podle toho se zařídí, že to budou jistě blahodárné rezultáty pro celou stranu. Nad naší osobní vůlí je

vůle komunistické strany, je vůle Komunistické internacionály a ten, kdo chce být komunistou, musí se podrobit discipline. ( Dlouhotrvající potlesk. ) Předseda Burian : Nedopatřením nedal jsem slovo soudruhu Knoflíčkovi, který byl zapsán v řečnické listině. Musím mu dát ještě nyní slovo .

Soudruh Knoflíček : Vážení soudruzi ! Je mi nemilé, že musím zasahovat do debaty. Činím tak z naléhavé nutnosti.

Na Ostravsku jsme byli od Prahy naprosto odříznuti. Často jsme byli bezradní a máme zkušenosti, že soudruzi delegovaní na Ostravsko byli naprosto neinformováni a museli se obracet

na jednotlivé osobnosti, aby čerpali informace, čeho je třeba na Ostravsku. Tato nespojitost mezi výkonným výborem a Ost ravskem byla na závadu vedení strany i nám.

Mohly by zase nastat takové případy, jako se staly s opozicí. Je pravda, výkonný výbor se nesestavuje podle klíče krajů, ale je třeba brát ohled, jakou důležitost ten který kraj má. Nikdo nebude chtít dokazovat, že Ostravsko bylo bezvýznamné, aby

nebylo zastoupeno ve výkonném výboru. Já si od tohoto za stoupení slibuji ozdravění poměrů na Ostravsku a konsolidaci našeho hnutí. Doporučuji, aby za Ostravsko byl přijat alespoň jeden zástupce.

Předseda Burian : Závěrečné slovo má soudruh Merta. Soudruh Merta: Soudruzi a soudružky ! Volební komise při hlížela ke všem možnostem. Řekl jsem již, že spousta návrhů a přání, které přišly z celé republiky na sestavení výkonného výboru strany, byla brána v ohled. Komise se usnesla, že není možno, aby každý kraj byl zastoupen.1 Přihlíželi jsme ke

schopnosti soudruhů, dále k důležitostem krajů, brali jsme ohled na geografické i národnostní rozdělení. (Výkřik: Bohu žel, ne ! )

Bohužel, ano ! Já to dokáži. Dále jsme přihlíželi k tomu, aby odbory byly zastoupeny. Není možno, aby tento sjezd sestavo

val takové kandidátní listiny, aby každá složka šla jinou ces tou : politická jinou, družstevní jinou a tělocvičné jednoty také jinou. Pokud možno, bylo tomu vyhověno. Totéž platí ohledně

dělníků. Byl brán zřetel k tomu, aby dělníci, pracující v továr nách, byli zastoupeni, nikoli však majoritou. Takový výkonný výbor jsme již měli a viděli jsme, kam se to všecko dostalo. To již máme za sebou a nechtějme to znovu zkoušet. 1 V Rudém právu , 6. 2. 1923, č. 29, str . 12, pokračuje text větou: Je vy

loučeno, aby všech 26 krajů bylo zastoupeno, již proto,že výkonný výbor je 24členný. 289

Ostatně je to pouze na jeden rok. Teď se ukáže, jestli se výkonný výbor osvědčí. Také tomuto přání zástupců interna cionály jsme vyhověli, aby opozice byla ve výkonném výboru . Domnívali jsme se , že sjezd vezme tuto kandidátku na vědo mi ; ale nyní jsme slyšeli soudruha Bolena, který rezignuje.

Domnívám se, že jsme byli opravdu prvním komunistickým sjezdem a jestli se volalo po silné ruce, musí být podle toho výkonný výbor , aby to vedl. Když uznáváme disciplínu , musíme

se bezpodmínečně podrobit, at je to ten, nebo onen. Není mys litelno, aby zde jeden nebo druhý prohlašoval , že se vzdává.

My nemáme vlastně co rozhodovat o opozici. IV. sjezd KI sus pendoval ty soudruhy, volební komise znovu je navrhuje do

výboru i všech ostatních institucí. Tedy sjezd znovu dělá most, aby nastal klid. Toho klidu potřebujeme. Proto bych prosil, aby sjezd nebral žádnou demisi na vědomí a schválil kandidátku tak, jak je. Jakmile začnete hýbat kandi dátkou, je to všecko na hromadě. Soudruh Čulen navrhuje místo soudruha Haise soudruha Jo žu z Bratislavy. My chceme, aby zástupce ROI byl ve výkonném výboru strany. Toho potřebujeme jako soli. Já neříkám, že sou

druh Joža není dobrým soudruhem , ale soudruh Hais reprezen tuje ROI .

Lituji, že soudruh Šturc řekl: » Bylo by vás nedůstojné jako sjezdu, abych seděl ve výkonném výboru.« Soudruh Šturc by daleko lépe posloužil celé věci, kdyby toto prohlášení nebyl učinil. Ale stalo se a musíme to vzít na vědo mí. Nedá se nic dělat.

Soudruh Wawreczka podal návrh na změnu v tom smyslu, aby pro oblast těšínskou byl do výkonného výboru dán sou druh Wawreczka a do kontrolní komise soudruh Slívka. Mezi

náhradníky jsou 3. Proč jednoho soudruha zamítat a druhého tam dávat? Takových návrhů jsme měli spoustu. Soudruh Wa wreczka je v kontrolní komisi na 18. místě. ( Výkřik soudruha Wawreczky: Ta se nikdy nesešla . ) Když tomu chceš, tak řeknu , že nejen ty, ale i ostatní sou druzi v kontrolní komisi nesete v první řadě na tom vinu, neboť po svém zvolení měli jste se ustavit jako komise a obstarávat si své obvody. To byla vina soudruha Jílka, který měl tuto ko

misi svolat a ustavit. A soudruh je druhý v té komisi, který žádá za všech okolností, aby v komisi byl . Dále co se týče soudruha Knoflíčka. Nikdo netvrdil, že ost ravský a těšínský kraj nejsou důležité. Ale což jiné kraje ne jsou také důležité ? Není možno vyhovět každému kraji. Sou

druh Knoflíček si představuje, že by se kraj ozdravil, kdyby tam měli jednoho zástupce. To musí ozdravit místní výkonný výbor a krajský výbor, místní organizace a krajská organizace. 290

Soudruh Dražil z prvního kraje navrhuje za soudruha Do brovolného soudruha Fuchse a dále za Bolena soudruha Lacinu.

O soudruhu Dobrovolném jsme uvažovali a z důležitých příčin bylo v komisi jednomyslně usneseno, aby soudruh Dobrovolný na kandidátku přišel. Proto jsme ho tam dali. A vidíte zase, že soudruzi pražští žádají soudruha Fuchse. Soudruh Dražil vy týká počet členů, že tam není tolik dělnictva, kolik by mělo být. Náš organizační řád praví, že výkonný výbor strany volí užší výkonný výbor sedmičlenný. Ten odpovídá širšímu výboru za

stupitelstva a sjezdu strany. Poněvadž širší výkonný výbor jed nou za měsíc se schází, musí být užší výbor pohotový každou hodinu, ale to se nenechá svolávat z celé republiky telefonicky a telegraficky. My nevíme, co bude dnes v noci nebo zítra . Proto musí užší výkonný výbor být stále pohromadě, nehledě ani k výdajům, které by s tím byly spojeny.

Soudruh Kaminský dokazuje, že kraje plzeňský a karlovarský jsou důležité. To nikdo nepopírá. Navrhuje Schäferhanse za některého soudruha z Prahy . Soudruh Mihalus ze Slovenska

také přišel s návrhem a jiní soudruzi též. Soudruhům ze Slovenska jsme vyhověli, jak bylo možno. Mo hou být spokojeni oproti všem ostatním, poněvadž se přihlíží hodně k samému Slovensku.

Doporučuji, abyste ani vzdávání se funkcí nebrali na vědo mí. Sjezd rozhodne, a kdo je komunistou, tak poslechne. ( Po . tlesk. ) Nedoporučuji, abyste někoho škrtli, ani soudruha Bolena, ani soudruha Šturce. Soudruh Kolarov zde zaujal stanovisko internacionály, jak

se na to internacionála dívá. Myslím, že také tato výzva platí těm soudruhům , na které to adresoval. Dále bych doporučoval, aby celkový chod šel rychleji, abyste

také schválili soudruha Krčka a Šarochovou pro vybírání kan didátních listin .

Předseda Burian : Přistupujeme k volbám. Nejdříve musíme zvolit skrutátory .

Navrženi jsou: soudruzi Knytlová, Kočiš, Šedivý, Krček a Ša rochová.

Kdo s nimi souhlasí ? Je někdo proti? Nikdo. Jsou přijati. Prosím soudruhy, aby vybírali kandidátní listiny. ( Děje se.) Soudruh Bubník žádá, aby soudruzi, kteří jsou zvoleni do

kontrolní komise, po sjezdu strany zůstali zde k ustavující schůzi, dále delegáty ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a sou druha Sejpka , aby se dostavili do Ječné ulice na poradu che miků .

Soudruh Šmeral : My jsme skončili debatu , týkající se Prolet 291

kultu. Řeč soudruha Fischera byla dokladem toho, že dílo naše je výsledkem kompromisu, že jsou protichůdné názory o něm , ale že tyto názory jsou důvodem pro to, abyste to východisko, které návrhová komise formulovala, přijali. Předseda Burian : K debatě má slovo soudruh Bruno.

Předseda Burian ( překládá ) : Soudruh Bruno žádá zamítnutí kompromisního návrhu, poněvadž to neodpovídá usnesením KI podle jeho názoru, a myslí, že sjezd zamítne tyto návrhy.1 Slovo má soudruh Grünbaum.2 Předseda Burian ( překládá ) : Soudruh Grünbaum se obává,

že tím způsobem, jak otázka Proletkultu má být řešena, vznik lo by kulturně reformistické středisko. Je tedy třeba , aby jen ti lidé byli v kulturních otázkách činni, kteří jsou také činni

v otázkách politických . Přeje si, aby instituce vzdělávací byla zřízena jako oddělení výkonného výboru . Dále soudruh Benák.

Soudruh Benák : Soudruzi a soudružky! Řeknu stručně a krátce : buď je zde vědomý, nebo nevědomý omyl. Jeden argu

ment by mohli namítnout soudruzi, kdyby bylo pravdou, že ten organizační řád není v nejpřísnějším souhlase se IV. kon gresem III . internacionály. Prohlašuji v plném vědomí – a spoléhám na to, že delegáti

četli a prostudovali organizační řád Proletkultu – že organi zační řád je dělán v nejpřísnějším duchu revolučním, ovšem * Jdepravděpodobně o0 BrunoKöhlera.Jeho vystoupení publikovalo infor mativně Rudéprávo, 7.2. 1923, č. 30, str. 3: Pokud se týče Proletkultu je nut

no věnovat této otázce více pozornosti, hlavně proto, že výchovná práce ko munistické strany je přece nejdůležitější. Obšírnější záznam uveřejnila Vorwärts, 7. 2. 1923, č. 31, str. 3: My z mlá deže považujeme za nutné se k této otázce vyjádřit. Je třeba prohlásit, že v minulém roce nebylo uděláno na úseku školení to, co mělo býtuděláno. Soudruzi, dnes byl na sjezdu předložen organizační statut, podle kterého má být vzdělávací organizace oddělena od stranické. To, co se tu dnes přijalo, je kompromis. Pro nás by neměly být žádné zvláštní kulturní zájmy, k tomunepotřebujeme žádný zvláštní aparát. Je nezbytné, aby bylo stra nické vedení v tomto smyslu odpovídajícím způsobem rozšířeno a naši soudruzi, kteří se zabývají vytvářením zvláštního resortu by tomu měli

věnovat pozornost. Budovat Proletkult vedle strany se mi nezdá dobré, udělali jsme s tím špatné zkušenosti. Byla tak udělána práce, která nemá

s proletářskou myšlenkou co činit. Když zde soudruzi prohlásili, že potřebu jeme pevnou ruku, plně s nimi souhlasíme. Nesmíme se stavět proti závěrům IV. kongresu.

2 Diskusní vystoupení s. Grünbauma je ve Vorwärtsu, 7. 2. 1923, č. 31,

str. 3, poněkud podrobnější: Otázka Proletkultu je velmi závažná.Soudruzi, jdeo to , jestli připustíme, aby komunistickávýchova byla oddělena od bojů politickéstrany. Vzdělanostní činnost musí být řízena stranickým vedením . Tedy, žádné oddělování výchovné práce od politiky. 292

nikoliv podle referátu soudruha Hörnleho na IV. sjezdu.1 Mo hu vám prozradit, že to byli někteří soudruzi z výkonného výboru, kteří se jeho revolučnosti přímo lekli. V § 1 se praví, že Proletkult podléhá ve svých organizačních

útvarech kontrole exekutivy strany, že má soustředovat v sobě kulturní činnost všech složek. S dobrým svědomím prohlašuji,

že není pravda, že by organizační řád Proletkultu byl v tom nejmenším rozporu s rezolucí IV. kongresu III. internacio nály.2 Žádám, abyste jej přijali. Slovo má soudruh Michal.

Soudruh Michal: Soudruzi ! Nevím, jestli soudruh Benák si myslí, že delegáti nevidí, že v organizačním řádě stojí: » Prolet kult je samostatnou institucí při exekutivě.«

Tím je řečeno všecko. Ten každodenní třídní boj s teoretic kým uvědomováním mas, to je výchova, ale ne, aby Proletkult byl samostatnou institucí, která by se usnášela na tom či onom 3, aniž přitom navazovala na skutečný třídní boj proleta

riátu . Tak se podle názorů revolučních marxistů nemůže vý. chova provádět.

Proto ten paragraf, kterého se soudruh Benák dovolává,

mluví proti němu.“ Kladu vám na srdce, abyste organizační řád Proletkultu, jak je zde, zamítli. Pro útvar, který má být částí organizačního aparátu, nedělá se žádný organizační řád, nýbrž pro něj platí směrnice mezinárodního sjezdu. Tím se po tírá soudruh Benák sám, když říká, že tu není řeči o samostat né organizaci.

Místopředseda Zorn : Soudruh Kreibich má slovo. Soudruh Kreibich ( mluví německy a pak překládá ) : Nechci celou svou řeč překládat do češtiny. Chtěl jsem naše německé

soudruhy upozornit na dosavadní stav vzdělávací činnosti v dělnickém hnutí a ve straně, na staré tradice, že nemůžeme ignorovat celou minulost, nýbrž že musíme na to navazovat, 1 Ve Vorwärtsu , 7. 2. 1923, č. 31, str. 3, je tato věta rozšířena: Není to sice tak uděláno, jak se to vyžaduje podle tezí soudruha Hörnleho z Ně.

mecka. V našem statutu není pro výchovnou práci žádná samostatnost. ? Podle Rudého práva, 7. 2.1923, č. 30 , str. 3 : Organizační řád Prolet kultuje přesně vypracován podle směrnic Komunistické internacionály.

: V Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, následuje text: Že Proletkult chce být samostatným od strany vysvítá z toho, že si určuje zvláštní orga

nizační řád, neboť jinak, kdyby byl součástkou strany, stačilo by, aby se • Ve Vorwärtsu, 7. 2. 1923, č. 31, str. 3, následuje věta: Právě 1. paragraf

řídil všeobecnými směrnicemi.

organizačního řádu mluví proti soudruhu Benákovi, neboť se tam zcela zřetelně píše o samostatnosti výchovné práce. Proti tomu se musíme roz

hodně stavět. Třídní boj musí jít ruku v ruce s výchovou proletariátu . 293

abychom se dostali k úplné vzdělávací činnosti komunistic ké.1

Musím odmítnout způsob, jakým se tu mluví o profesoru Ne jedlém, že »jistý pan Nejedlý byl v Proletkultu«. Řekl jsem, že profesor Nejedlý není v Proletkultu, nýbrž že byl povolán jako poradce. Profesor Nejedlý není členem komunistické strany, ale přece podle jeho minulosti a podle toho, co koná, není dnes člověkem, o němž by se mělo takto mluvit. Profesora Ne jedlého si všichni vážíme nejen jako učence, ale i jako politi ka.2

Soudruzi, kteří vypracovali tyto směrnice, souhlasí s tím, aby slovíčko »samostatný« v prvním odstavci odpadlo.

Předseda Burian: Debata je skončena. Budeme hlasovat. Kdo je pro návrh komise s vynecháním slovíčka »samostatný« ? Kdo je proti ? Nikdo. Návrh je přijat. Sděluji, že soudruzi za mládež učinili toto prohlášení : Prohlášení mládeže k výchovné práci: » Komunistická mládež protestuje proti tomu, aby výchovná práce byla řízena

samostatnou výchovnou organizací. Stojí úplně na půdě KI a žádají, aby výchovná činnost řízena byla přímo komunistic kou stranou. «

Toto prohlášení se bere na vědomí. Soudruh Šmeral: Další návrhy, které se týkají skupiny Pro

letkultu, jsou: Návrh, aby k žádosti Svazu dělnických ochot níků bylo doporučeno dělnickým ochotnickým spolkům , aby vstoupily za členy tohoto svazu a rovněž, aby k žádosti Svazu dělnických cyklistů bylo doporučeno komunistickým cyklis tům, aby se stávali členy tohoto svazu. V tom směru předkládá 1 Vorwärts, 7. 2. 1923, č. 31 , str. 3, uveřejnila pasáž o postavení Prolet

kultu podrobněji: Chtěl bych německé soudruhy požádat, aby ukázali větší porozumění pro úkoly v českém hnutí a pro výchovnou práci. Je samozřej mostí, že se budeme snažit výchovnou práci v celé straně přizpůsobit závě rům světového kongresu . Nemůže se to ale stát tak, že přes noc se z tezí něco sestaví, co vůbec nebude možno uskutečnit. Musí se brát v úvahu, že tu musíme počítat s určitou tradicí, kterou bude možno jen pozvolna překo

návat. Že Proletkultnebude nikdy plně nezávislý, to dokazuje jeho statut, kde se říká, že je podřízen usnesení strany a že také soudruh Neumann, jako vedoucí Proletkultu, podléhá plně stranickým stanovám . Vcelku jsem s tím

srozuměn a navrhuji, aby slovo „ samostatný“ bylo z organizačního řádu Proletkultu škrtnuto.

? K této otázceje záznam v Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, po drobnější: Dále pak odmítá nevěcný a nemístný výrok jednohoze soudruhů o profesorovi Nejedlém a hlavně německým soudruhům , kteří mohou být v český kulturnía politický život nezasvěcení, vysvětluje, že profesor Ne jedlý je známou a vysoce váženou osobností v politickém životě českoslo venském ; že sice není členem strany, ale pro své jasné a otevřené stanovisko zaslouží mnohem více vážnosti než leckterý komunista . 294

vám komise rezoluce. Na toto stanovisko komise nepřistoupila, ale podporuje oba tyto svazy svým morálním doporučením . Předseda Burian : Slovo má soudruh Liška.

Soudruh Liška : Soudruzi ! Svaz dělnických ochotníků žádá, aby bylo učiněno povinným členství ve svazu pro spolky a od

bory. Nejedná se o jednotlivce. Stalo se, že dramatický odbor FDTJ byl členem ústředí měšťáckého, kde jsou všechny možné živly.

Z těchto důvodů nazírám na to tak, že každý komunista musí

být organizován v komunistické korporaci. Máme-li podporo vat činnost Proletkultu a být jeho součástkou, je povinností, aby do místních Proletkultů byly přijímány složky organizova

né. To je smysl naší žádosti, která nebyla komisí asi pochope na.

Předseda Burian : Slovo má soudruh Černý.

Soudruh Černý: Vážený sjezde ! S návrhem návrhové komise nelze souhlasit, aby příslušnost k organizaci dělnických cyklis tů byla dobrovolná. Na sjezdu německých cyklistů bylo loň ského roku usneseno, aby každý dělník cyklista byl pří

slušníkem organizace dělnických cyklistů. Toto usnesení bylo odborovou komisí libereckou vzato za pravoplatné.

Celé řady našich soudruhů jsou členy měštáckého svazu cy klistů a účastní se jeho počinů. Je třeba, aby politické organi zace, kde dělničtí cyklisté jsou, zasáhly, že jako komunista ne může být nikdo příslušníkem měštácké organizace. Pardubice,

Hradec Králové, Kukleny, Tábor atd. nemají vůbec ponětí o dělnické organizaci cyklistů ! ( Výkřik: Oho, v Táboře je! )

Ale teprve nedávno. Je třeba, aby povinnost byla přikázána místním politickým organizacím .

Soudruzi, myslím, že věc je jasná, abyste hlasováním roz . hodli.

Předseda Burian : Budeme hlasovat nejprve o protinávrzích. Kdo je pro protinávrhy soudruha Liškya Černého ? Děkuji. Kdo je pro návrh komise návrhové ? Návrh komise návrhové je přijat.

( Jeden soudruh žádá, aby bylo oddělené hlasování. ) Budeme tedy znovu hlasovat, a to o protinávrhu soudruha Lišky.

Kdo je pro protinávrh soudruha Lišky? Děkuji. Kdo je pro návrh komise návrhové? To je menšina. Návrh soudruha Lišky je přijat.

Kdo je pro protinávrh soudruha Černého? Děkuji. Kdo je proti? To je většina. Je přijat návrh komise návrhové. Zpravodaj soudruh Smeral: Návrh organizace Roudnice žádá, aby se sjezd vyslovil pro mezinárodní jazyk Ido nebo

Esperanto. Komise navrhuje přikázat tento návrh výkonnému výboru, který jej přikáže Proletkultu . 295

Předseda Burian: Kdo je pro přikázání tohoto návrhu výkon nému výboru? Děkuji. Je přijato.

Zpravodaj soudruh Šmeral: Teď je návrh akčního programu pro nejbližší dobu. Stylizován je sekretářem strany a je v roz daných zprávách obsažen. Upozorňuje na všecky události, kte. ré v nejbližší době budou naléhavé. Jsou to přípravy k volbám,

otázka fašismu atd. Navrhuji, abyste tyto teze schválili. Měla být o tom ještě zvláštní debata, ale pro pokročilou do bu bude od debaty upuštěno, poněvadž na konec nechávám

otázky, o kterých myslím , že by mohly být sporné. Předseda Burian : Kdo je pro schválení těchto tezí? Děkuji. Kdo je proti? Nikdo. Jsou přijaty.

Zpravodaj soudruh Smeral: 1 Pak je další skupina návrhů, týkajících se administrativních záležitostí menšího významu. Komise navrhuje, přikázat je výkonnému výboru. Upozorňuji, že

to neznamená, že by komise stála obsahově proti těmto návr. hům. Některé návrhy nepovažuje komise za zralé, ale některé

spadají do kompetence výkonného výboru. Jsou to :2 Návrh Kladna, aby účetní rok v podnicích strany končil dnem 31. prosince a ne 30. září. Návrhy mládeže na rozšíření aparátu ústředí. Návrh ústřední rady Skautů práce na zřízení ústředí s tím,

aby výkonný výbor tento návrh řešil současně s vyřešením ustavení sekce Komunistické sportovní internacionály, o niž se právě jedná.

Návrh, aby poslanec nejméně půlletně referoval v každém agitačním okresu ( Trutnov ). Návrh, aby učiněna byla opatření, aby součinnost politic kých organizací s mládeží a FDTJ byla živější ( Mnichovo Hra diště ) .

Podněty organizace Praha I. a V. o povinnosti tykání, o účas ti poslanců při akcích, o pěstování výchovy nejen komunistic ké, nýbrž též technické a doplňování vzdělávání školního. Návrh Vinohrady II. o uplatňování vlivu vedoucími soudruhy v nemocenských pokladnách ( 48 ) . Návrh o poučování důvěrníků, jak se zachovat v jednotli vých otázkách ( 74 Trnava ) . Návrh na zřízení školy pro funkcionáře strany a frakce stu dentské .

1 V Rudém právu , 7. 2. 1923, č . 30, str. 3, začíná projev následovně: Řada návrhů organizacemi podaných je takové povahy, že k jejich vyřízení není příslušným místem sjezd, nýbrž výkonný výbor. . Následující návrhy jsou číslovány podle toho, jak byly organizacemi podány a to : návrh Kladna nečíslován , návrh mládeže č. 40, návrh Skautů práce č. 60, návrh organizace Praha I. a V. č. 44, návrh poslaneckého klubu

o domácích dělnících č. 77, návrh organizace Trnava o zemědělských dělní. cích č. 88. Tamtéž.

296

1

Návrh na varování před přijímáním práce na Slovensku ( 76 Slovensko ) . Přijímá se. Jiný návrh žádá zastavení Kampfu.

Návrh Ústí nad Labem žádá přezkoumání všech adresářů , aby nebyly staré. Návrh Bubenče žádá vydávání laciných brožur a populár ních týdeníků a prohloubení komunistického nahlížení na ži vot také pro indiferentní.

Navrhuji přikázání všech návrhů výkonnému výboru .

Předseda Burian : Kdo je pro přikázání? Je někdo proti ? Ni kdo . Přijato .

Návrhová komise navrhuje přikázání poslaneckému klubu těchto návrhů :

Návrh organizace v Roudnici ohledně starobního a invalid ního pojištění. Návrh č. 34, aby zahájena byla akce pro zrušení daně z pří

jmu, která je předepisována dělníkům za předešlé dva roky. Návrh organizace v Trnavě na akci zákona , aby pod trestem

vězení v místech s nezaměstnaností nesměli být zaměstnáni ji ní než domácí dělníci.

Dále, aby novela k zákonu o zprostředkování práce byla rozšířena též na zemědělské dělníky ( Trnava ) .

Předseda Burian : Kdo je pro přikázání ? Je někdo proti? Ni kdo. Přijato .

Zpravodaj soudruh Šmeral : Dále návrhová komise po doho dě se zástupkyněmi širšího agitačního výboru žen oznamuje, že teze k ženské otázce, týkající se změny organizačního řádu, byly vzaty zpět. 1

Návrh organizace Staríč, aby soudruhům z opozice byly

vráceny funkce, kterých byli usnesením IV. sjezdu zbaveni, pa dá sám sebou, protože souvisí s otázkou voleb.

O protestu III . organizace Žižkov nedá se hlasovat, protože tato otázka byla vyřízena IV. sjezdem KI.

Návrh Moravské Ostravy a Liberce na zvýšenou činnost mezi malorolnictvem je vyřízen rozšířením organizačních tezí o pří slušný odstavec .

Pokud se týká návrhu soudruha Hallera, který se opírá o jeho

agitační a propagační zkušenosti, není nutno, aby se jím za městnávalo plénum, a bude předán k dispozici výkonnému výboru .

Předseda Burian: To jsou pouhá sdělení.

Zpravodaj soudruh Šmeral : K zamítnutí navrhuje návrhová komise tyto návrhy:

Návrh č. 38. Návrh jabloneckého soudruha Jaksche na uděle 1 V Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, je název organizace Stařič. 297

ní 10 % daně z výtěžku všech podniků strany na stavební fond pro dělnické domy.

Návrh prostějovský na 14denní výměnu mezi kraji z důvo du, že dnes se ani měsíční zprávy na ústředí a roční ke sjezdu řádně někde nepodávají .

Předseda Burian : Kdo je pro zamítnutí ? Děkuji. Přijato. Zpravodaj soudruh Smeral: Návrhová komise doporučuje k přijetí tuto rezoluci ohledně hospodářské pomoci Sovět skému Rusku :

IV. světový sjezd Kominterny uložil všem komunistickým stranám povinnost Sovětskému Rusku pomoci také hospodár

sky přímým zúčastněním se dělnické třídy všech zemí na zno vuvybudování sovětové republiky ve formě proletářské hospo dářské pomoci Sovětskému Rusku.

Tato hospodářská pomocná akce musí být prováděna co nej širší jednotnou frontou dělnické třídy tím způsobem , aby se o ni vzbudil zájem nejširších mas pracujícího obyvatelstva všech zemí.

Nynějším nejdůležitějším úkolem MDP je uskutečnění první mezinárodní půjčky Sovětskému Rusku. Kampaň pro tuto půjčku budiž vedena pokud možno v nejužším spojení se stávajícími již hospodářskými organizacemi dělnické třídy.

( Družstva, odbory, pojišťovny atd. ) Tímto spojením nemají být proletářské organizace kapitalistických zemí spjaty pouze po liticky, nýbrž přímo hospodářsky a finančně na znovuvybudo vání Sovětského Ruska a zúčastněny na jeho příštím hospodář ském vzestupu. To je cílem hospodářské pomoci a zvláště

půjčky. Veškerá finanční schopnost světové dělnické třídy, jak organizací, tak i jednotlivých dělníků, má být kapitalistickému znovuzřízení odňata a komunistické výstavbě, jakož i přímému znovuzřízení ruského hospodářství i posílení a vývoji proletár ských hospodářských organizací v kapitalistických zemích dána k dispozici.

Sjezd KSČ prohlašuje, že ponechání dělnických peněz v kapi talistických finančních podnicích znamená poškozování prole tářských třídních zájmů. Vedle politické síly proletariátu je

zde také maximum jeho hospodářské síly prostřednictvím vhodných organizací, jako MDP a dělnická půjčka, nutno dát k službám třídy. Sjezd ukládá proto předsednictvu strany, aby

ihned svolalo říšskou konferenci všech ústředí dělnických or ganizací, které zde přicházejí v úvahu, aby za účelem proletár

ské hospodářské pomoci československé dělnické třídy spo lečně s MDP mohlo uvést věc ve skutek.

Předseda Burian : Je někdo proti návrhu ? Nikdo. Návrh je přijat.

Zpravodaj soudruh Šmeral : Nyní máme některé vážné otáz ky, o kterých nevím určitě, nebudou-li sporné. V první řadě 298

o tezích, které máte v rukou, jsou tři návrhy, které se týkají zá ležitostí komunálních. Také o komunální politice měla být na

tomto sjezdu samostatná debata. Doba je pokročilá a myslím, že debata o komunálních věcech, které nejsou sporné mezi námi, zabrala by mnoho času.

Referentem byl soudruh Nedvěd. Ve shodě s referentem

a soudruhy komunálního našeho ústředí navrhuji, abyste se usnesli na tom , aby referát soudruha Nedvěda přednesen nebyl, aby byl písemně vypracován a v plném znění otištěn ve sjezdo vém protokolu .

Kdybyste na toto řešení přistoupili, mohli bychom hned o otázkách komunálních zahájit jednání. Předseda Burian : Rozšiřuji ten návrh v tom smyslu, že měl mluvit soudruh Houser. Onemocněla jeho sestra a on musil od jet. Přeje si, aby i to, co on měl vykládat, bylo pojato do proto kolu.

Domnívám se, že sjezd dává k tomu svůj souhlas. Je námit ka ? Není. Vložení do protokolu se schvaluje.

Zpravodaj soudruh Šmeral: Nyní přistoupíme k hlasování o návrzích, které jsou z oboru komunální politiky. Máte je v rukou. Jsou to 3 návrhy. První týká se voleb do obcí, pak je návrh organizačního řádu autonomní práce a návrh říšské konference samosprávnych pracovníků. Upozorňuji na to, co je tam důležité. V první řadě, pokud se týká voleb do obcí, přicházím s usnesením, které je z hlediska zásadního velmi důležité. V tomto návrhu je vyslovena zásada,

že oficiální kandidáty jménem komunistické strany při obec ních volbách smějí být stavěny jenom v těch obcích, kde je zřízena komunistická organizace. To je významný návrh, po něvadž je celá řada obcí malých, kde my přímo organizaci ustavenu nemáme a tam po přijetí tohoto návrhu kandidovat oficiálně jménem komunistické strany nebude možno. Nic ne

bude překážet tamním občanům s námi sympatizujícím , aby vystoupili se svou kandidátkou. Ale oficiální kandidátka smí být vystavena jen tam, kde naše organizace je. Z 15 000 obcí mají naše organizace jen 3000 .

Náš výkonný výbor se postavil na stanovisko, že musíme všu de za zvolené členy do obecních rad nést komunistickou odpo

vědnost a že v těchto obcích, kde komunistická organizace ustavena není, bychom tuto odpovědnost nést nemohli. Je pravda, že za této situace nebude efekt hlasů při obecních vol bách tak veliký, než jako kdyby se nám o očistu zásadového postupu nejednalo. Ty obce, kde soudruzi jsou, kde organizace

ještě není, tímto usnesením dostanou vážné napomenutí, aby k ustavení organizace přistoupily. My jako komunistická stra 1 Návrh je v Rudém právu , 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, označen číslicí 10. 299

na nebudeme dělat sociálně demokratický šlendrián a sčítat hlasy za každou cenu. Druhá zásada je v tom, že kandidováni do obcí

-

aby byl

zabráněn příliv ctižádostivých lidí – smějí být jen ti, kdož jsou členy naší organizace již celý rok, nebo v místech, kde or ganizace existuje méně než rok, nejméně dva měsíce po jejím založení.

V druhém návrhu organizačního řádu komunální práce na

šich pracovníků provedla komise určitou změnu . V tomto návrhu, který je vypracován z podnětu našich funkcionářů, je

myšlenka, aby byla zřízena komunální samospráva komise ne jen v ústředí strany, nýbrž aby byla zřízena také v krajích, popřípadě okresech a v jednotlivých místech.

Komunální komise pozměnila tento návrh v tom smyslu, že připouštíme zřízení komunální komise při ústředí strany. Popřípadě budeme muset vydávat odborný list pro komunální

věci, ale neshledáváme potřebu, aby komise komunální byla zřízena v každém místě. Bylo by to tříštění.

Jestli je potřeba pomocného orgánu, kde máme nějakou sílu, jsme zastoupeni v obci a soudruzi, kteří tvoří klub zastupitel stva, jsou výkonným orgánem.

Komise prosí, abyste tento návrh přijali s touto změnou.2 Předseda Burian: Soudruh Liška má k tomu slovo.

Soudruh Liška: Jménem navrhovatelů tohoto organizačního řádu žádám, aby náš návrh byl přijat v původním znění. Vypa dalo by to nevážně, když 28. ledna říšská konference pracov

níků podala návrh za přítomnosti soudruha Zápotockého a ni kdo nic proti tomu nenamítal. Bylo to schváleno, ale nyní se přichází se změnou. Ta je důležitá, neboť kdybyste ponechali

krajskému výboru, aby to sám prováděl, pak je obava, že si ně kterých věcí nevšimne. Jinak všecko, co bude nařízeno z ústře dí, také se provádí. Autonomní práce je tak důležitá, že může být hrobem komunistického hnutí v některém místě. Máme smutné zkušenosti z prvních voleb do obcí. Proto chceme mít

dozor nad komunální prací, aby nebylo možno klopýtnout . Žádám, aby to bylo schváleno tak, jak je to vytištěno.

Předseda soudruh Burian : Dám hlasovat nyní o celku s vy necháním toho, kde se mluví o zřízení buď jediné ústřední ko mise, nebo ještě komisí komunálních při jednotlivých kraj ských výborech .

Kdo hlasuje pro celek návrhu s vynecháním těchto věcí? 1 Návrh je v Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, označen číslicí 11. • K tomuto návrhu bylo dodatečně přijato, aby také referát soudruha Housera byl otištěn v Protokolu . Tamtéž.

3 V Rudém právu, 7. 2. 1923, č. 30, str. 3, následuje věta: Upozorňuji na to, že teď v případě voleb je tato otázka zvláště důležitou . 300

Všichni. Je přijato. Teď budeme hlasovat o sporných otáz kách .

Jsou tu dvě stanoviska, aby byla jedna ústřední komise a žádné komise krajské. Druhý návrh je, aby vedle toho byly

také krajské komunální komise. Kdo je pro to, aby byla jen ústřední komise pro komunální politiku ?

Děkuji. Kdo je pro to, aby byly také krajské komise? To je menšina. Návrh návrhové komise je přijat.

Zpravodaj soudruh Šmeral: Teď přicházejí teze o úkolech komunistů v odborových organizacích. Komisi bylo velmi těžko najít východisko, které by všecky soudruhy uspokojilo. Sou druzi Baumheier a Hampl podali v komisi návrhy pozměňova

cí. Ty byly zamítnuty a komise schválila původní znění. Když to bylo provedeno, přišly zase námitky velice ostré od soudru

hů v tom oboru činných. Komise znovu se sešla a východisko shodnuto tak, že v tezích vám předložených byly některé věty škrtnuty a jiné doplněny. S těmito změnami byl konečně vy

tvořen stav, že bylo možno tyto teze přijmout a je naděje , že budou pro soudruhy přijatelné. Žádám, abyste ty teze, takto upravené, přijali .

Předseda soudruh Burian: K slovu není nikdo přihlášen. Kdo S návrhem, jak jej přednesl soudruh Šmeral ? Děkuji. Jeněkdo proti? Nikdo. Návrh je přijat.

souhlasí -

Soudruh Šmeral: Nyní předkládám vám ke schválení teze ohledně organizační práce mezi ženami. Máte je v rukou. Na

čtyřech místech byly provedeny změny, ale nejsou zásadního rázu . Poněvadž soudružky, které měly zastoupení v komisi, da ly k tomu souhlas, domnívám se, že není třeba to probírat. Žádám o schválení.

Předseda Burian: Slovo má soudružka Křenová.

Soudružka Křenová: Soudruzi a soudružky ! Teze, které vám návrhová komise předkládá, byly vypracovány přesně podle tezí III. internacionály. Mám přání, aby soudruzi ve všech mís

tech podle těchto tezí se řídili.1 Bylo si stěžováno, že to mezi ženami je někde bezvýsledné. Máme výsledky, kde sou druzi věnují tomu kraji pozornost, velmi pěkné. Je jen třeba, abyste říkali, co jste říkávali v sociální demokracii : » Dělejte si to, my vám dáváme plnou moc.« My na tuto plnou moc také

apelujeme. Jak muži uvolňují ženám čas, mohou ženy pro hnutí ženské pracovat. Apelujeme na muže komunisty, aby své ženy pobízeli, aby pro naše hnutí pracovaly. V mnohých místech jsou námitky: »Našim ženám se to pracuje lépe mezi námi.« Když se podíváme na tuto práci blíže, vidíme, že po stránce 1 V Rudém právu , 10. 2. 1923, č. 33, str. 1 , následuje věta : To, co chtěly

komunistické ženy změnit v organizačním řádu, je obsaženo v tezích,

a proto trvají na tom , aby byly přijaty jako dodatek k organizačnímu řádu. 301

agitační ty ženy nedělají ničeho. Ony věří, že ta práce spočívá v tom, když se uspořádá dětský dýchánek a svolá plenární schůze. Ale k drobné práci se nedostanou. Agitační komise žen

se usnesla, aby se pracovalo ve všech vrstvách žen, na venko 5

vě mezi dělnicemi zemědělskými, v městech mezi dělnicemi

průmyslovými a služkami. Žádám vás, abyste podle těchto tezí řídili. Soudruzi, poněvadž mám dlouholeté zkušenosti

se

o tom, že tam, kde mužové poctivě tyto otázky berou, ženy se dopracují pěkných výsledků, žádám vás o odhlasování těchto tezí. Kde se vám zdá, že nemáte dostatek žen, je každý výbor

povinen ustanovit jednoho až dva muže, kteří by se snažili vy hledat takové ženy a zpracovat je, aby byly schopny k té práci. ( Potlesk. )

Předseda Burian : Dále má slovo soudružka Feilmayerová. Soudružka Feilmayerová ( Slovensko ) : Soudruzi a soudruž ky ! Chci říci několik slov delegátům ze Slovenska, aby si

tyto teze hluboko do srdce vštípili, neboť na Slovensku byly ženy dosud lhostejny. Soudruzi to zavinili sami, neboť žen do žádné práce nebrali. Jedině ta může být členkou komunistické strany, která odebírá Proletárku. Vezměte na vědomí, že bez žen nemůžete provést žádnou revoluci. ( Potlesk. ) Předseda Burian: Budeme hlasovat. Je někdo proti navrže ným tezím o ženách ? – Nikdo. Teze jsou přijaty. Soudruh Šmeral: Poslední návrh návrhové komise je otázka -

mládeže. Teze o otázce mládeže ( č. 7 ) navrhuje komise, aby

sjezd předal výkonnému výboru strany s příkazem, aby tento

je do měsíce s mládeží projednal. K rozhodnutí předkládá a doporučuje komise z těchto tezí vyňatý návrh, aby sjezd sta novil, že zástupci mládeže ve výkonném výboru strany má se dostat hlasu rozhodujícího ( č. 8 ) . To tedy navrhuji. Kromě to

ho bylo mně komisí uloženo, abych jako její referent zde vý slovně znovu zdůraznil zásadu, že organizaci komunistické mládeže žádná jiná organizace ( např. FDTJ ) nemůže nahradit a že je povinností soudruhů všude organizace mládeže mít. Výkonnému výboru k projednání a provedení do jednoho měsíce přikazuje se dále návrh na úpravu poměru mládeže k FDT). Rezoluci o mládeži ( č. 9 ) , pozměněnou ve větě, která by byla jinak v rozporu s tím, že teze o otázce mládeže jsou

přikázány výkonnému výboru strany, navrhuje komise sjezdu k přijetí. Předseda soudruh Burian: Slovo má soudruh Bruno Köhler.

( Překládá jeho řeč z němčiny. ) Soudruh Bruno vítá, že aspoň výkonný výbor nyní se bude zajímat o otázku mládeže. Mládež měla velmi mnoho sporů s FDT), a to proto, že tu poměr mládeže k těmto korporacím nebyl vyřešen ; teď konečně bude vyřešen, a to bude příznivé pro hnutí mládeže. Očekává, že 302

strana se bude řídit podle toho, jak řekl v úvodu soudruh Mu na, a že bude stát plně za mládeží. Nyní budeme hlasovat. Kdo je pro přikázání tohoto návrhu výkonnému výboru ? - Děkuji. Je někdo proti? – Nikdo. Návrh je přijat.

Druhý návrh zní, že mládež ve výkonném výboru má mít hlasovací právo. Kdo souhlasí s tímto návrhem ? Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Návrh je přijat.

Zprávy návrhové komise nemáme žádné. Soudruh Merta po dá zprávu o volbách. Zpravodaj soudruh Merta: Vážení soudruzi a soudružky ! Mo hu sdělit příjemnou zprávu, že disciplína sjezdová se usku tečnila a že také kandidátní listiny, jak byly předloženy , byly s malou diferencí hlasů přijaty. ( Potlesk . )

VOLBA VÝKONNÉHO VÝBORU Celkem odevzdáno 99 hlasů, z toho zvoleni za členy výkon ného výboru: 1. Benák František, Praha, 99 hlasy. 2. Burian Edmund, Královo Pole, 99 hlasy. 3. Doležal Jan, Brno, 99 hlasy.

4. Dražilová Gusta, Praha, 99 hlasy. 5. Fried Evžen, Košice, 99 hlasy. 6. Knytlová Marie, Královo Pole, 99 hlasy. 7 Krausová Josefa , Praha, 99 hlasy. 8. Kršiak Matěj, Ružomberok, 99 hlasy.

9. Mondok Ivan, Užhorod, 99 hlasy. 10. Muna Alois, Kladno, 99 hlasy. 11. Šedivý Josef, Vysočany, 99 hlasy. 12. Verčík Julo, Vrútky, 99 hlasy. 13. Vohradník Antonín, Žižkov, 99 hlasy. 14. Wünsch Rudolf, Ústí nad Labem, 99 hlasy. 15. Zápotocký Anto nín, Kladno, 99 hlasy. 16. Zorn Eduard, Frývaldov, 99 hlasy. 17.

Kreibich Karel, Praha, 98 hlasy. 18. Skalák Josef, Vinohrady, 98 hlasy. 19. Hais Josef, Karlín, 94 hlasy. 20. Neurath Alois, Libe rec , 93 hlasy. 21 Smeral Bohumír, Vinohrady, 93 hlasy. 22.

Koh Rudolf, Karlín, 89 hlasy. 23. Šturc Václav, Kobylisy, 89 hlasy. 24. Dobrovolný Filip, Žižkov, 65 hlasy.

Kromě těchto zvolených obdrželi hlasy následující soudruzi do výkonného výboru strany : Fuchs Emanuel 28 hlasů, Joža

František 12, Novák Antonín 8, Wawreczka Engelbert 3, Radlín 2, Schäferhans 2, Hais Arno 1, Handlíř Jaroslav 1, Švehla Jan, Strakonice 1, Rejlek, Tábor 1.

VOLBA NÁHRADNÍKŮ Celkem odvedeno 99 hlasů. Z těch obdrželo za náhradníky: 99 Beuer Gustav, Liberec. 98 Handlíř Jaroslav, Vršovice. 99

Hůla Břetislav, Praha. 99 Jesenský Julo, Ružomberok. 96 Kahu nová Veronika, Velké Topolčany. 99 Klus Pavel, Třinec, 99 Pro kopová Julie, Hořice. 99 Matějovský Josef, Vršovice, 99 Maurer

Julo, Krompachy. 98 Seidler Ervín, Užhorod. 99 Spatz Václav, Vysočany. 99 Wünschová Marta, Ústí nad Labem. 303

Mimo těchto zvolených obdrželi následující soudruzi hlasů: 2 Joža František, Bratislava, 1 Bouzek Josef, Vršovice, 1 Strieš Andrej, Banská Bystrice, 1 dr. Gatty, Užhorod.

VOLBA KONTROLNÍ KOMISE Celkem odevzdáno 99 hlasů, z toho do kontrolní komise

obdrželi: Bolen Václav, Žižkov, 61 hlasů. Bubník Josef, Praha, 99 hlasů. Buček Viktor, Ružomberok, 99 hlasů . Cibulka Josef, Praha, 96 hlasů. Hain Rudolf, Praha, 98 hlasů. Hoffmann Fran tišek, Liberec, 99 hlasů. Hovorka František, Praha, 99 hlasů.

Jírava Josef, Kladno, 99 hlasů. Junek Josef, Hradec Králové, 99 hlasů. Koutný Tomáš, Hodonín, 99 hlasů. Kovanda Václav, Ži denice, 99 hlasů. Malá Anna, Vinohrady, 99 hlasů. Mihalus Vincenc, Trnava, 98 hlasů. Rýdlo Otto, Třebíč, 99 hlasů. Stein Otto, Praha, 99 hlasů. Šafránko Emil, Užhorod, 99 hlasů. Tau sik Heřman , Košice, 99 hlasů. Wawreczka Engelbert, Těšín, 99 hlasů.

Mimo těchto zvolených obdrželi následující soudruzi hlasy:

Lacina Jan, Praha, 31 hlas, Bodnar Ivan, 6 hlasů. Čulen Marek, 9

1 hlas. Mondok Ivan, 1 hlas. Sliwka Karel, 1 hlas. Kohn Rudolf, 1 hlas.

Prosím, aby sjezd vzal to laskavě na vědomí. Předseda soudruh Burian : Sjezd bere to na vědomí.

Zpravodaj soudruh Merta: Současně prosím, aby kandidátka žen byla vzata na vědomí.

ŘÍŠSKÝ AGITAČNÍ VÝBOR ŽEN : Konference žen Komunistické strany Československa zvolila na své konferenci, konané dne 1. února 1923, a doporučila sjezdu ke schválení následující soudružky, jež sjezd také schválil : Bosáková Magda, Branišová Marie, Dražilová Gusta, Kaninská Betty, Grimmichová Míla, Marková Antonie, Knytlová

Marie, Malířová Helena , Lišková Božena, Jindrová Marie, Ša fránková Anna, Emigová Anna.

Náhradnice : Strnadová Marie, Šarochová Marie, Pavlátová Marie, Stašková Žofie.

Říšské sekretářky: Křenová Anna, Krausová Josefa. Redaktorky ústředních ženských týdeníků: Majerová Marie ( Komunistka ) , Wünschová Marta ( Kommunistin ) .

Mezinárodní korespondentkou: Majerová Marie. Předseda soudruh Burian : K různým vyžádal si slovo sou druh Junek.

Soudruh Junek: Soudruzi a soudružky ! Potřebuji sdělit toto : Na našem sjezdu tlumočil jsem některá přání našeho obvodu žižkovského. Mimo jiné jsem uvedl to, abychom při přijímání 304

inteligence do naší strany byli opatrni. Sociálně demokratičtí advokáti účtovali pěkné palmare . Nepěkně by působilo, kdyby takové případy byly také u komunistických advokátů. V Ru

dém právu byl referát trochu jiný. Abychom předešli nějakému nedorozumění, konstatuji, že tato slova nemohou příslušníci

komunisté právníci vztahovat na sebe, jak to mnozí činí, po něvadž ve smyslu zprávy v Rudém právu nemohl bych alespoň já osobně některé z nich z toho vinit. Ale z vlastní praxe mohu sdělit, že máme případy, kde

dr. Stein a Bleha poskytovali u nás v Žižkově porady soudru hům, ale honorář za to nevzali, nýbrž věnovali jej vězeňskému fondu I. kraje. Druhý případ byl, že dr. Bleha obhajoval jedno

ho člena Svazu obuvníků, ničeho nevzal a ještě k tomu mu za platil určitou část na jeho vydání. To je důkaz, že jsem tím ro

zuměl advokáty jiné, ne naše, varoval jsem, aby to, co bylo ve straně dřívější, nebylo ve straně naší. Předseda Burian: Soudruh Muna má slovo .

Soudruh Muna: Soudruzi, k věci, kterou zde řekl soudruh Ju nek, chci říci, že tato výtka ohledně právníků nemůže se vzta hovat také na soudruha Kalabise. Soudruh Kalabis za všechny

procesy z r. 1920 účtoval nám menší obnosy, než bývalý můj obhájce účtoval za proces první, ke kterému vůbec nedošlo. Soudruh Kalabis se tím cítil být dotčen a já z tohoto místa

prohlašuji, že ani na soudruha Kalabise nemohla padat slova soudruha Junka. Předseda soudruh Burian:

Soudruzi a soudružky ! Nežli přikročím k ukončení sjezdu,

dovolte mi, abych v krátkosti nastínil výsledek naší práce. Vy slyšeli jsme zprávy o stavu našeho hnutí v celé republice a tu 9

jsme musili zjistit, že jsme utrpěli ztrátu členstva. Ale my

víme, že to je jen faktické zmenšení členstva, nikoliv však přívrženců komunistické strany. A příčina tohoto zmenšení po čtu členstva je v nezaměstnanosti a obrovské krizi. Jinak pra cující lid stojí pevně za námi, což dokázaly také naše schůze, které byly skvěle navštíveny a které projevily oddanost pro

myšlenku komunismu v nejširších vrstvách. Lásky ke komunis tické myšlence v lidu neubývá, nýbrž stále více roste. Musíme si přislíbit, že budeme ještě více pracovat, abychom znovu zí skali to, co jsme ztratili. Půjdeme mezi lid pracující, budeme

agitovat, budeme je získávat, aby všichni přišli mezi nás. Také otázka opozice byla tu projednána. Ale byly to jen dozvuky toho, co se již stalo a co bylo vyřešeno usnesením Komunistic ké internacionály. Snad při projednávání této otázky tu a tam

došlo k přestřelce, ale od tohoto okamžiku je pro nás otázka vyřízena a naše strana nebude se jí již nikdy zabývat. Otázka opozice je u nás likvidována . Od soudruhů z opozice oče káváme, že nebudou tvrdošíjně stát na svém, nýbrž že společně 305

budou pracovat pro proletariát. Hlavní věc však vykonal sjezd,

a to je to, že vykonal veliký kus práce pro veškerý proleta riát. V době, kdy všecky ostatní strany vehnaly dělnictvo do bezradnosti, byli jsme my jediní, kteří ukázali jasně cestu k nápravě, ukázali naději pracujícímu lidu a cestu a východi sko z krize. To nejdůležitější, co náš sjezd svými usneseními hlásá , je prostředek , aby se dělníci navzájem sblížili v jednot

nou proletářskou frontu proti kapitálu. To je náš veliký úkol. Současně jsme řekli, že tato cesta, kterou proletariátu ukazu jeme, není jen cestou proti zjevnému nepříteli, nýbrž že je ces. tou, která musí vést a povede k povalení nynějšího nenávi děného politického režimu v Československu. Tato jednotná fronta nemá jen ten smysl, aby se dělnictvu ukázalo, jak se má zachovat, aby se lépe mohlo bránit proti útokům zjevného ne

přítele, nýbrž jednotná fronta má větší smysl, má chránit ještě před větším nebezpečím , které hrozí celé Evropě. [ Imperialismus a nemravná koalice sociálpatriotů s buržoazií vhání proletariát do nového nebezpečí války. Máme jen jedno, co říkáme všem dělníkům, vojákům a malorolníkům: Jednotná fronta a dělnická vláda je prostředek, který toto nebezpečí může odstranit. Soudruzi a delegáti, vaším úkolem je, abyste vykonali to, co žádáte od svých poslanců, jimž namnoze křiv díte, neboť oni spravedlivě se zasazují o vaše zájmy. Vy jste

nyní takovými poslanci a my tvrdíme, že toto vaše poslanectví je mnohem cennější než někde v Rudolfinu. Máte povinnost jít

teď k soudruhům a říci jim vše, o čem sjezd se usnesl a co je třeba činit. Nepovažuji tento okamžik za vhodný ke kraso

řečnění, nýbrž hrdě a otevřeně říkám, že to je vaší povinností a že je třeba navštívit každou jednotlivou politickou organiza ci, v každé se postavit za usnesení tohoto sjezdu a postarat se o jejich provádění. Soudruzi, vzpomeňte si, jak v těžkých do bách se chovali soudruzi v Rusku , když ofenzíva nepřítele hro zila Moskvě a Petrohradu. Tenkráte ruští soudruzi dělníci, se dláci a vojáci vydali heslo : Socialistická vlast je v nebezpečí. V boj proti našim nepřátelům ! A dělnictvo, vojáci a malosed

láci se ozbrojili a vyhnali nepřítele, zahnali bandy Denikino vy i Wrangelovy a přešli z defenzívy k ofenzívě, ve které jsou doposud. Byly to slavné, nezapomenutelné chvíle v dějinách ruského proletářského státu. Takové nebezpečí hrozí dnes vše

mu pracujícímu lidu, a proto z těchto míst a z tohoto sjezdu

voláme ke všemu dělnictvu: Pracující lid je v nebezpečí! Vzhů ru do práce, vzhůru do bojel ] 1 Účastníci sjezdu povstávají a pějí Internacionálu. Volá se: » Sláva III. internacionále a mezinárodnímu proletariátu !« Sjezd ukončen o půl 8. hodině večerní. č. 29, str . 12 ,konfisk. vydání, XIV., par. 65a, 1 Rudé právo, 6. 2. 1923, faksimile, knihovna ÚML ÚV KSČ, ČB641.

1

Přílohy

1

1

1

Dodatek k protokolu Ustavující schůze výkonného výboru strany konala se 6. února

Zvoleni byli: předsedou výkonného výboru soudruh Alois Muna, místopředsedou soudruh Karel Kreibich. Do exekutivy (užšího výkonného výboru ) byli zvoleni soudruzi: Smeral, Bu

rian, Skalák, Neurath a Zápotocký.

Generálním sekretářem potvrzen soudruh Zápotocký, po kladníkem soudruh Skalák. Šéfredaktorem Rudého práva po . tvrzen soudruh Dobrovolný, pravidelně činným redaktorem po litické části Rudého práva , zodpovědným výkonnému výboru , soudruh Šmeral. Kontrolní komise se ustavila takto: předsedou zvolen sou druh Tausik, místopředsedou soudruh Bubník, zapisovatelem soudružka Malá.

Referáty k bodu : Naše činnost v samosprávěl

Referát soudruha Nedvěda Vážený sjezde ! Soudružky a soudruzi! Jednou z důležitých otázek, o nichž má náš proletářský par lament vyslovit svůj úsudek, zaujmout k ní určité stanovisko a osvětlit k ní náš poměr, je otázka samosprávy vůbec a komu nální politiky zvláště. Od rozchodu se sociálními demokraty konali jsme již tři sjezdy, zářijový 1920, Ustavující v květnu 1921 a Slučovací v listopadu 1921. Na žádném z těchto sjezdů

jsme se nezabývali otázkou samosprávy, ale bylo by vážným prohřešením na zájmech proletariátu , kdybychom i nadále okolo této otázky šli nevšímavě, a mohlo by to mít nejen pro

stranu, ale pro dělnickou třídu vůbec neblahé následky. Je celá řada soudruhů a i vůdčích soudruhů, kteří samo správu považují za něco podřadného, co pro dělnickou třídu

nemá podstatný význam. Otázka samosprávy je však pro prole tariát velice důležitá, ba dovoluji si tvrdit, že je důležitější než otázka parlamentarismu.

1 K otázce o činnosti KSČ Vv samosprávě byly připraveny dva referáty, soudruhů Nedvěda aa Housera , ale na sjezdu nebyly pro nedostatek času

předneseny.Proto byly z rozhodnutí sjezdu zařazeny aždo dodatků k proto kolu. K dodatkům byl připojen i referát Hugo Hechta o komunálním zdravotnictví, který však má spíše charakter zprávy. 309

V Národním shromáždění máme 24 poslance, jejichž činnost je ponejvíce kritická a spočívá hlavně v odhalování buržoazie a sociálpatriotů. Podávají tam návrhy iniciativní i pozměňovací a vládní koalice soustavně všechny tyto návrhy hází do ko

še. Národní shromáždění má pro nás cenu pouze jako volná imunní tribuna a tou není od té doby, co předseda Národního shromáždění Tomášek zastává úkol vrchního cenzora republi. ky, takže se ani často nedozvíme, co naši poslanci ve sněmov ně mluví.

Naprosto jiné poměry jsou však v samosprávě. Již nyní

máme v obecních zastupitelstvech asi 30 až 40 tisíc soudruhů a ti mají možnost radniční síně použít nejen za tribunu k pro

pagování zásad komunistických, nejen k odhalování buržoazie a sociálních patriotů, ale mohou již nyní v těch obcích, kde rozhodujeme buď sami, nebo s opravdovými socialisty jiných stran, vykonávat cennou práci pro proletariát. A jestli z velké části naši soudruzi tuto práci nekonají, pak to není vina je jich, ale vina vedení strany, které do dnešního dne neuznalo za vhodné říci našim soudruhům v samosprávě činným, na ja

ké základně mají stát a jaký má být jejich postup. Vše, co doposud na poli samosprávy ve straně komunistické

bylo vykonáno, je dílem několika soudruhů dobrovolníků, kteří krátce po květnovém sjezdu strany 1921 se sešli a za ne

příznivých podmínek počali budovat základy organizace ko. munistické práce samosprávné. ( Byla zvolena komunální ko mise, o jejíž činnosti máte krátkou zprávu ve Zprávě k I. řád nému sjezdu . )

Ale s touto dobrovolnou činností nadále nevystačíme a ny nější sjezd strany musí se určitě vyslovit o samosprávě vůbec

a o činnosti komunistů v samosprávě zvláště. Letošního roku budeme svádět velké boje o sbory samo

správné. Budou volby obecní, eventuálně volby do okresních a župních zastupitelstev. V Československé republice je 15 400 obcí. My jsme jediná politická strana, jejíž působnost není geograficky ohraničena. Jsme stranou mezinárodní, neznáme rozdílů náboženských a soustřeďujeme proletariát městský i venkovský. Proto při volbách je naším bojištěm celé území

Československé republiky. Působnost ostatních politických stran je z důvodů národnostních geograficky ohraničena a tam, kde jejich příslušníci jsou roztroušeni a budou přece kandidovat, budou to kandidatury pouze sčítací. Počítejme, že každé obecní zastupitelstvo skládá se průměr ně z 18 členů. To znamená, že v 15 400 obcích bude zvoleno 277 000 občanů republiky k řízení samosprávy na čtyři léta.

Připusťme, že ve 2000 obcí nebudou z různých důvodů sta věny komunistické kandidátky a že v 1000 obcí nedobudeme žádných mandátů a že ve zbývajících 13 000 obcích dobudeme 310

z každých 18 mandátů průměrně 5, to znamená, že bude zvole no v Československé republice 65 000 soudruhů a soudružek, kteří budou mít před sebou svatou povinnost dokazovat, že ko munistická strana je jedinou stranou , hájící neústupně, vytrva le a důsledně zájmy proletariátu. A připočteme-li k této cifře

30 000 náhradníků, povolávaných od případu k případu ke pra cím samosprávným, shledáme, že 100 000 soudruhů a soudru. žek bude nuceno provádět praktickou samosprávnou politiku v rámci kapitalistického státu .

Ze zprávy soudruha Zápotockého jste zvěděli, že strana má v této době 132 000 řádně platících příslušníků a v přirovnání s počtem těch, kteří jako komunisté budou zvoleni, vidíte, že samospráva a náš poměr k ní je ožehavou otázkou, vyžadující, aby byla vážně řešena .

Proto musíme dnes na tomto sjezdu položit základy komu nistické samosprávné politiky a stanovit směrnice postupu ko munistů v samosprávě . Máme před sebou tři cesty a pro jednu z nich musíme se rozhodnout.

První cesta by byla nezúčastnit se práce v samosprávě. Mohli bychom prohlásit dělnictvu , že v samosprávě nelze nic podstatného pro proletariát vykonat v rámci kapitalistického státu za platnosti nynějších zákonů samosprávných. Někteří soudruzi tento názor mají a když svého času komunální komi se zaslala dotazníky na jednotlivé kraje, došly také dvě odpo

vědi, kde soudruzi žádali, abychom se práce samosprávné vzdali. Také v některých obcích soudruzi rezignovali a odůvod ňovali tento krok nemožností za nynějších poměrů v samo správě pracovat. Tento názor je však naprosto falešný, a kdy bychom něco podobného dělnictvu řekli, lhali bychom. Je sice pravda, že se v kapitalistickém státě nedají dělat v oboru sa mosprávy ve smyslu komunistickém žádné zázraky a že ne můžeme vybudovat žádné vzorné komunistické obce, ale pře

sto je velký rozdíl v tom , hospodaří-li v obcích naši třídní ne přátelé, nebo my, nebo jsme-li tak silni, aby se proti nám ne

mohlo vládnout a při dobré vůli a pevném plánu můžeme již nyní důsledným zužitkováním všech zákonných ustanovení vykonat pro dělnickou třídu dost. Venkovský chudý lid je soustavně stíhán pro každý kousek

trávy nebo chrastí pro polní pych . Když přijde takový dopade ný chudas před trestní senát obecní, složený z agrárníků, je

mu vyměřena pokuta ve výši několikanásobné ceny natrhané trávy nebo nasbíraného klestí. Trestní senát, složený z komu nistů, i když zachová literu zákona, může vyměřit nejmírnější pokutu , nedosahující ceny trávy nebo klestí. Četnické prohlídky v obci mohou se dít pouze se svolením a s vědomím obecního starosty. Je-li starostou komunista, za 311

mezí jistě brutálnímu a surovému vystupování četníků a zby tečnému šikanování lidí nevinně nařčených , což o agrárním starostovi říci nelze.

V mnohých obcích hraje velku úlohu obecní statek a je vždy

velkým prospěchem pro proletariát, když v obci, kde je obecní statek, je vláda obce v rukou komunistů , kteří nehledí tak na zisk, ani neznají protekce a dají statek do nájmu těm nej chudším.

Také chudinství, školství a domovské právo je možno v ob

cích, ovládaných komunisty, spravovat ke prospěchu dělnické třídy .

Již z těchto jen letmo nadhozených záležitostí samospráv ných je zřejmo , že samospráva může být i v kapitalistickém státě spravována tak, aby proletariát neměl ve správě obecní nepřátele, nýbrž soudruhy ze svých vlastních řad, cítící se

svou třídou a pro ni také pracující. Pro komunistickou stranu je však nejdůležitější, co soudí

o samosprávě nejvyšší instance – III . Komunistická interna cionála.

Třetí sjezd KI, konaný od 22. června do 12. července 1921 v Moskvě, usnesl' se na směrnicích organizační výstavby komu nistických stran a jejich metodě činnosti. Tyto směrnice

skládají se z několika částí a z nich V. pojednává » o organiza ci politických bojů«, a tam čteme v hodě 33 odstavec čtvrtý :

»Také frakce strany v parlamentě a obecních korporacích mají být plánovitě vtaženy do služeb boje. Ony mají podle

směrnic vedení strany počaté hnutí odpovídajícími návrhy v parlamentě uvádět na veřejnost. « Z tohoto citátu vidíme, že Ill. internacionála považuje práci

v samosprávě za důležitou, že počítá s komunisty v

správě v případě masových bojů a přímo nařizuje, aby vedeni strany vydávalo směrnice komunistům v obcích. Také druhá podmínka z 21 podmínek III . internacionály zře. telně a jasně nařizuje práci komunistů v samosprávě. Zní: » Každá organizace, která se chce připojit ke Ki, je po

vinna plánovitě a systematicky ze všech více méně zodpověd ných míst dělnického hnutí (organizace strany, redakce, odbo ry , parlamentní frakce, družstva, obecní správy atd. ) odstraňo . vat reformisty a stoupence středu a nahradit je osvědčenými komunisty, aniž se ohlíží na to, žo zvláště z počátku na místa zkušených oportunistů půjdou řadoví dělníci.« Z uvedeného je zřejmo, že III . internacionála klade větši důraz na zásadní, nekompromisní činnost a považuje za menší škodu pro dělnickou třídu nezapracovanost a neodbornost, než zapracovanost a odbornost, používanou pro zájmy buržoazie a kapitalistického státu. Podle III. internacionály také z obec 312

ních správ mají být centristé a reformisté odstraněni a tím je

jasně naznačeno, že v obcích má být pracováno. Tedy neúčast komunistické strany v samosprávě je jak z hlediska zájmů dělnických, tak i ze zřetele na jasné stano

visko III, internacionály nepřípustná. Druhá cesta by byla zúčastnit se práce v samosprávě, ale úz

kostlivě respektovat všechny platné zákony o samosprávě, hospodařit podle vzoru správ měštáckých , pro něž byly zákony samosprávné sdělovány jejich příslušníky, vytyčit minimální program samosprávný, reformistický a domáhat se jeho spl.

nění. Také tato cesta je pro komunistickou stranu nepřijatel ná.

My nemůžeme a nesmíme postavit si nějaký minimální pro. gram. Mohlo by se nám stát, že velké množství soudruhů v sa. mosprávě činných by během doby došlo ve svém vývoji tak da leko, že by minimální program považovali za komunismus, za

pomněli by úplně na konečný cíl, osvobození proletariátu, zrušení kapitalistického řádu a tím by propadli reformismu. Sám jsem se za své činnosti jako komunistický samosprávný pracovník setkal se soudruhy taktéž v samosprávě činnými, majícími názor, že komunistická politika je možna pouze v po litických organizacích , ale ne v obcích. Zbývá nám tedy třetí cesta, a ta je: bojovat o pozice ve sbo

rech samosprávných a pracovat tam jako komunisté. Pohleďme, co tomu říká III. internacionála. Na výše zmí něném kongresu byly přijaty teze o taktice a v kapitole VI, Příprava boje, v odstavci prvém čteme: »Činnost komunistů v parlamentech nemá sloužit k diskusi s nepřítelem, nikoliv ke jeho přesvědčování, ale k jeho bezohlednému, nemilosrd nému odhalování, odhalování agentů buržoazie, k burcování bojovné vůle mas dělnických a k přitahování poloproletář.

ských, maloměšťáckých vrstev lidových k proletariátu . V tomto odstavci se praví » v parlamentech« a nemluví se o obcích, ale vzhledem k předcházejícím citátům z tezí je jisto, že jsou zde míněny také obecní správy. Neboť : Co je obecní zastupitelstvo ? Obecní sněm !

Co je okresní zastupitelstvo? Okresní sněm ! Co je župní zastupitelstvo ? Župní sněm ! Naší povinností tedy je v obecních, okresních i župních za stupitelstvech odhalovat buržoazii a její sociálpatriotické po

mahače a přibíjet je na pranýř před dělnickou veřejností. Abychom však tuto nám Třetí internacionálou uloženou po vinnost mohli konat, je v prvé řadě nutno splnit předem

všechny předpoklady, nutné pro úspěšné plnění této nám přikázané povinnosti. ( A tu, soudružky a soudruzi, považuji za svou povinnost tyto předpoklady blíže naznačit. ) 313

Tyto povinnosti jsou:

1. Do sborů samosprávných za stranu komunistickou mohou být kandidováni pouze osvědčení a spolehliví soudruzi. Jediné tyto vlastnosti mohou rozhodovat pro kandidaturu a žádné jiné. Nesmí se nám opakovat to, co se stalo ve sto

případech při volbách roku 1919 sociální demokracii, která kandidovala celou řadu lidí do obecních správ jen proto , že

soudruzi rozhodli o jejich kandidatuře z důvodu , » že mají na to čas«. Byli to z velké části živnostníci, odvislí svou existencí od dělnických konzumentů a z důvodů obchodních se hlásící ke straně. Za krátký čas se ukázalo, že tito lidé nemohou a ne

chtějí dělat nějakou pronikavou socialistickou politiku. Jak mile se octli na radnicích, ihned spojili se se zástupci stran měšťanských , pracovali proti svým voličům a velká část jich vystoupila ze strany, která je kandidovala.

V celé řadě obcí postup těchto lidí v obecních správách vedl k rozbití politických organizací sociálně demokratických. U strany sociálně demokratické nebylo to konečně žádné vel ké neštěstí, jelikož to, co počali provádět po volbách tito lidé, provádí nyní celá strana ve státě i v samosprávě, a co bylo

krátce po volbách ještě proviněním, je tam dnes zásluhou, takže všichni jistě dostali generální pardon, a jestli ne, mohou se o něj ucházet.

U strany komunistické nesmí se něco podobného opakovat, a proto první podmínkou je kandidatura pouze vyzkoušeného soudruha. 2. V každé obci, kde jsou zvoleni do sboru samosprávného, utvoří ihned klub, v němž musí být přísná disciplína a který je

podřízen politické organizaci. 3. Soudruzi v samosprávě činní musí podávat zprávy o své

činnosti v plenárních schůzích místní politické organizace. 4. Pakli na programu schůze obecního ( okresního, župního ) zastupitelstva je předloha nebo návrh , jejichž přijetí by zname nalo zhoršení sociálního postavení dělnické třídy, je povinnos tí komunistů provést agitaci mezi občanstvem k návštěvě schůze a tam vést boj před fórem dělnickým s měštáky a so

ciálními patrioty. Totéž opatření musí být učiněno k podpoře našich iniciativních návrhů, čelících k prospěchu proletariátu , proti kterým se měšťáci a sociální patrioti staví. 5. Všechny návrhy, podávané komunisty ve sborech samo

správných, musí být schváleny předem politickou organizací. 6. Při zvláště důležitých záležitostech samosprávných, fi nančních nebo jiných , dotýkajících se hospodářského života

proletariátu, jsou komunisté povinni svolat před rozhodnutím ve sboru veřejnou schůzi veškerého občanstva a tam hledět přesvědčit dělnictvo a poloproletářské živly o správnosti sta noviska komunistického. 314

7. Při důležitých otázkách samosprávných, týkajících se děl nictva celého státu nebo země, je nutno pořádat současně hro madné akce ve všech místech. Tu musí být vzorná pohotovost

a na rozkaz vedení strany musí být ihned v celém státě nebo zemi započata nařízená akce.

Soudružky a soudruzi! Když tohle všechno budeme důsledně, vytrvale a neústupně provádět, budeme rozvracet měšťácký stát jeho vlastním aparátem , vybudovaným k jeho ochraně měšťáckými zákonodárci. Soudružky a soudruzi! My však máme v samosprávě ještě ji né úkoly. Tak jako soudruzi v parlamentě podávají návrhy, jichž splnění znamená zlepšení hospodářského postavení děl nictva nebo rozšíření politických svobod, tak jako organizace odborové se rvou se zaměstnavateli o dobytí větší skývy chle ba pro dělníka a sjednání lepších pracovních podmínek, tak

také my ve sborech samosprávných jsme povinni starat se o okamžité zlepšení sociálního postavení dělnické třídy. Ale tu se blížíme k nebezpečnému úskalí ! Nesmí se stát, aby naše činnost, směřující k tomu, aby aktuální požadavky dělnic ké třídy byly plněny, zvrhla se v reformismus. Jistě mnoho soudruhů bude chovat tyto obavy, o kterých jsem již mluvil.

A nyní považuji za nutné upozornit na stanovisko III. inter nacionály ohledně boje za aktuální požadavky dělnické. Třetí kongres se také touto otázkou zabýval, a tu čteme

v tezích o taktice v kapitole V, Dílčí boje a dílčí požadavky, na straně dvacáté osmé, v odstavci druhém :

» Veškerá agitace a propaganda, veškerá práce komunistic kých stran musí být naplněna vědomím, že na půdě kapitalis

mu není možné žádné trvalé zlepšení stavu proletářskách mas, že jenom povalení buržoazie , rozmetání kapitalistického státu dává možnost přikročit ke zlepšení postavení třídy dělnické,

podniknout znovuzřízení národního hospodářství, rozvráce ného kapitalismem. Ale toto poznání nesmí se vyjadřovat zříkáním se boje za aktuální neodkladné životní nutnosti pro letariátu , až proletariát bude schopen, aby je hájil diktatu rou . «

A dále na straně dvacáté deváté tentýž odstavec : » Komunis tické strany nekladou žádného minimálního programu pro ty to boje, které na půdě kapitalismu mají posílit a zlepšit jeho

otřesenou stavbu. Rozbití této stavby zůstává jejich vůdčím cílem

zůstává jejich aktuálním úkolem. Aby však tento úkol

se splnil, mají komunistické strany klást požadavky, jejichž splněni znamená okamžitou, neodkladnou potřebu dělnické třídy a mají zápasit za tyto požadavky v boji mas, nezávisle na tom, jsou-li slučitelné se ziskovým hospodářstvím kapitalistic ké třídy či nikoli. Nikoli existenční a konkurenční schopnosti

kapitalistického průmyslu, aniž nosnosti kapitalistického ft 315

nančního hospodářství mají si komunistické strany všímat, ale hranic bidy, které proletariát snášet nemůže a snášet nesmi.is

Stanovisko Třetí internacionály je úplně jasné. Žádný mini mální program , boj za aktuální požadavky bez ohledu na to, zdali finanční hospodářství průmyslu, státu nebo obce snese zatížení, vzniklé dobytím některého požadavku. Bida lidu musí být jediným, na co se máme ohlížet, a jedinou naší hybnou si lou !

Proto soudruzi v samosprávě činní musí vést boj za aktuální požadavky dělnické tak, aby revoluční charakter strany neby] setřen .

Musíme klást takové požadavky, které sice jsou v rámci ka pitalistického státu splnitelné, vyžadují však oběti na buržoa zii a staví sociální patrioty před zatěžkávací zkoušku . K orien

taci soudruhů v samosprávě činných uvedu zde několik příkla dů z toho, co komunisté smějí anebo nesmějí v samosprávě dělat.

Nesmějí hlasovat pro žádné daně a dávky nepřímé, zatěžu jící dělnictvo, vyjímaje v obcích čistě dělnických, kde není buržoazie .

Mnohý soudruh řekne : Ale vždyť je to jedno, zdali jsou dáv ky a daně přímé nebo nepřímé, všechny musí zaplatit proleta riát. To je sice pravda, ale je v tom velký rozdíl, jestli kapita

lista sám odírá dělníky, anebo jestli mu stát a obce pomáhají, a tím mu umožňují, aby zůstal skrytý.

Pouze v obcích čistě dělnických je to úplně jedno. Rozpočet si musíme zaplatit sami buď přímo, nebo nepřímo. Komunisté nesmějí hlasovat pro rozpočty, ve kterých úhrada

potřeby převalena je na dělnictvo. Musíme ve všech samo správných sborech navrhovat a bojovat za dávky, postihující majetné, těžko přenositelné na dělnickou třídu. Nesmíme nikde schvalovat vydání a půjčky na investice ne

produktivní a na ty, které nejsou všeobecně prospěšné, ale navrhovat investice, sloužící výhradně chudému lidu . Musíme

usilovat o stavbu obecních domů, ve kterých by byly umístěny obecní úřady, knihovny, obecní tělocvičny a sály pro shro mažďování občanstva bez hospody.

Největší péči musíme věnovat chudinství. Nespoléhejme na starobní a invalidní pojištění ; to bude jen ohlodaná kost a nejvyšší renty budou nejvýše o 100 procent vyšší než nynější nejvyšší chudinské podpory, takže naprosto k výživě nestačí.

Chudinství však nemůže být úspěšně řešeno v rámci obce ; zvláště obce malé nemohou své úkoly plnit, a proto musíme

svádět boj za řešení otázky chudinské v rámci žup. Župa je velký svazek samosprávný, v jehož obvodu se nacházejí velké podniky zemědělské, průmyslové a obchodní, a naší snahou musí být úhradu chudinství přenést na velkokapitál. Proto 316

musíme bojovat za vybudování velkých ústavů župních, kde

všichni, kteří mají nárok na chudinské zaopatření, budou cho váni nákladem příslušného samosprávného svazku. I ti, kteří budou požívat starobní nebo invalidní rentu, mohou být v těch to ústavechi zaopatřeni a tyto ústavy budou mít cenu i za vlády proletářské.

S otázkou chudinství je těsně spjata otázka domovského práva. Nynější desetiletá usedlost, nutná k nabytí domovského

práva, je příliš dlouhou a dělnictvo tím velice trpí. Naši po slanci musí ve sněmovně pracovat k tomu, aby domovské právo bylo vůbec zrušeno a aby zákonně bylo stanoveno, že každý státní občan má domovské právo tam, kde bydlí.

Do té doby však, než podobný zákon bude vydán, musíme my v obcích udělováním domovského práva všem v obci se dobro volně zdržujícím a poctivou prací se živícím ukazovat neudrži

telnost současných zákonů o právu domovském. Poslanec soudruh Blažek krátce po prosincových událostech r . 1920 napsal do Rudého práva článek pod titulem Masaryko va republika – policejním státem, ve kterém uvedl, jak okres ni hejtmané, roudnický a rakovnický, vypovídali z obcí všech ny soudruhy, zúčastnivši se prosincových událostí, nemající

v obcích, kde bydleli, právo domovské, a vypovídali i členy obecních zastupitelstev .

Tím, že budeme udělovat domovské právo všem pracujícím, bez ohledu na dobu usedlosti, znemožníme okresním hejtma nům podobné řádění a perzekuci dělnické třídy.

Také velkou pozornost musíme věnovat školství a zvláště péči o školní mládež. Jednou z našich hlavních povinností bu de domáhat se stravování školní mládeže ve školách a opatře ní všech dětí školními potřebami nákladem obce.

Také musíme žádat lékařskou péči a léky pro veškeré obyva telstvo zdarma. V této snaze musíme být podporováni posla neckým klubem. Všude se musíme

domáhat

zřizování

obecních hřbitovů

a bezplatného pohřbívání. Úmrtí v chudé rodině a náklady pohřební s tím spojené znamenají pro rodinu katastrofu. Venkovští soudruzi v obcích, kde je obecní statek, musí najít

vhodný a správný způsob hospodaření s obecním statkem. Roz hodovat zde bude velikost obecního statku a počet uchazečů bezzemků, anebo těch, kteří své půdy mají malou výměru. V prvé řadě musí být uchazeči vyzýváni a vychováváni k hos

podaření družstevnímu a poučováni o výhodách hospodářství racionálního. Tam, kde pro družstevní hospodaření nejsou

podmínky a je nutno přikročit k hospodaření individuálnímu, je nutno předem zrale uvažovat. Kde bude uchazečů malý po

čet a výměra obecního statku tak velká, že je možno každému pronajmout jistou část, použijeme tento způsob, ale tam, kde 317

je výměra statku malá a uchazečů mnoho, je lépe hospodařit

v režii obecní a úrodu prodat za nejnižší cenu nejchudším ro dinám.

Také bude naší úlohou v obcích, kde je velkostatek, podlé hající záborovému zákonu, využitkovat všech ustanovení záko na přídělového a snažit se dostat statek do majetku obce. Po drobněji se budeme touto otázkou zabývat v tisku strany

a v budoucím časopisu pro samosprávnou politiku. Důležitou práci pro dělnictvo mohou vykonávat komunisté v samosprávě v otázce nezaměstnanosti. Tu nesmíme mít žád né ohledy a obce musí vlastními akcemi i tlakem na vládu a zakročováním u podnikatelů pracovat ke zmírnění bídy děl

nické třídy. Přesné pokyny, jak postupovat, budou také vede ním strany vypracovány a sděleny. Ve mzdových bojích, stávkách a výlukách nesmějí komunisté, v samosprávě činní, pasívně přihlížet k vývoji událostí. Tam, kde jsme v menšině, musíme nutit ostatní strany, zvláště so

ciální patrioty, ke společnému zakročení a tam, kde v obci vládneme, použijeme svůj vliv na zaměstnavatele a kromě to ho budeme činit tlak na vládu a postavíme se rozhodně a ote vřeně na stranu dělnictva .

Zde jsem vám uvedl, soudruzi, několik námětů k činnosti ko munistů v samosprávě. Není možno, abych šel do podrobností a abych vypočítával vše, co je možno v samosprávě dělat. Zno

vu zdůrazňuji, že to není minimální program, na kterém by

chom !pěli jako mohamedán na koránu nebo katolický křesťan na krédu. Co bude aktuálního, o to se budeme rvát, ale přitom

nikdy nesmíme pustit ze zřetele náš konečný cíl: zrušení kapi talistického řádu a vybudování nového řádu komunistického.

A tu chci upozornit ještě na jednu okolnost. Dělnická vláda má být jakýmsi přechodným útvarem mezi vládou měštáckou a diktaturou proletariátu. Dělnická vláda je možná již nyní v kapitalistickém státě utvořením vlády, složené ze všech so

cialistických stran, po předchozím vítězství volebním . Dělnic ká vláda však musí mít oporu a ta nesmí spočívat jen výhrad

ně v dělnictvu jako v organizované mase, ale bude jistě dobře, když za dělnickou vládou bude stát alespoň část nynějšího měšťácko-demokratického aparátu. A tu by mohly hrát obce

a jiné samosprávné svazky, spravované komunisty nebo pocti vými socialisty, velkou úlohu jako legální opora dělnické vlády. Při součinnosti socialistických stran měli bychom vel kou většinu obcí v Československu v rukou. A tak i po této stránce je pro nás samospráva důležitou. Soudruzi a soudružky ! Ze všeho, co jsem zde uvedl, chápete

jistě důležitost samosprávy a komunistické práce . V. samo správě. Budeme-li jako zásadní komunisté v samosprávě vytr 318

vale pracovat, stane se komunistická obec pilířem komunistic kého zřízení.

Naše činnost v samosprávě

Zpravodaj soudruh Fr. Houser: V polovině minulého století vzmáhala se nápadně moc buržoazní třídy ve státě rakouském. Postupující průmyslovění upozornilo na význam podnikatelů a živnostníků městských. Stopy těch změn sociálních je možno najít i na vesnicích, třeba jsou málo patrné. Selský stav znená hla nabýval váhy. Dělnictvo však, hlavní činitel ve výrobě prů myslové i zemědělské, nedopracovalo se tehdy ještě k tomu,

aby bylo považováno za významnou složku společenskou. Ze jména ne dělnictvo na vsích, pracujících těžce u sedláků a na panských dvorech.

Ten stav společenských tříd se jeví v rakouském zákoně z r. 1862, jímž byla vyslovena pravidla, podle kterých se v jed notlivých zemích měly uspořádat záležitosti obecní. Ukládá obcím působnost samostatnou a přenesenou a ustanovuje, kte

ré jsou předměty působnosti samostatné. V čele obce jsou obecní výbor a představenstvo, jež nyní jmenuje obecní za stupitelstvo a obecní rada. Předpisuje, že zemské zákony mají přihlížet při složení obecních zastupitelstev k poplatnosti

a naznačuje otázku virilníků. Uvádí podmínky aktivního a pa sívního práva volebního a naznačuje i voličské sbory. Kde ne stačí obecní příjmy ze jmění, mohou se vypisovat přirážky k přímým daním a jiné dávky a platy. Dozor k působnosti obcí mají dohledací úřady. Mezi obce a zemský sněm mohou být vložena zastupitelstva okresní a župní, která převezmou tento úkol.

Jak je vidět, má tento říšský rámcový zákon ustanovení hod ně podrobná, kterých musily zákony, jimiž byla vydána obecní zřízení a řád volební v obcích pro jednotlivé země, dbát. By la usnesena brzy potom. Slezské r. 1863, moravské a české r. 1864. Ve všech se vyslovuje ještě výrazněji, že při rozhodová ní v obci se má přihlížet k majetku a daňové poplatnosti. Do obecních zastupitelstev vstupují velcí majetníci jako virilníci bez volby. Volební řád vylučuje nemajetné dělníky z účasti při volbě. Ostatním voličům nedává volebního práva stejného.

Rozděluje je do tří sborů tak, že nejzámožnější a nejvíce po platní tvoří sbor první, nejméně zámožní a nejméně poplatni

tvoří sbor třetí. První sbor má voličů nejméně, třetí nejvíce, ale každý volí stejný počet zástupců.

Obecní zastupitelstvo bylo sborem představitelů jednotli vých skupin zájemníků, a ty skupiny měly tedy v něm své

mluvčí. To se projevovalo také při veškeré činnosti obcí. Ob starávala zájmy třídy buržoazní a potřeb bezprávného proleta 319

riátu nedbala, a často je s cynismem odbývala. Tato třídní zau

jatost i nenávist vyvolávala a stupňovala v dělnictvu odpor a úsilí, aby vláda majetných v obci byla zlomena. Správa obcí

byla jedním z nejmocnějších důvodů, proč masy proletářů vo laly po všeobecném právu hlasovacím do všech sborů zákono dárných i samosprávných. Touha vymanit se z poručnictví buržoazní třídy v těchto institucích byla tak mocná, že v ně

kterých dobách zakrývala hlavní a konečný cíl uvědomělého dělnictva, totiž změnu soukromokapitalistického systému v so cialistický. Zákon z 31. ledna 1919, kterým se vydává řád volební v ob

cích Republiky československé, splnil ten naléhavý požadavek. Uskutečňuje všeobecné a rovné právo hlasovací pro všechny občany bez rozdílu pohlaví. Volební právo mají také vojáci. Věková hranice pro volební právo aktivní je 21 let, pro volební

právo pasivní 26 let. Aby nebyly menšiny umlčeny, konají se volby podle zásady poměrného zastoupení. V obcích s více než 700 obyvateli jsou přikázány, v obcích menších se provádějí na žádost desetiny voličů. Volební období bylo stanoveno pro

volby první na dobu tří let, pro volby pozdější na dobu čtyř let.

K volbám se zřizují voličské seznamy. Obce jsou pověřeny sestavit volební seznamy dvakrát do roka, a užije se jich pro

volby vypsané v následujících pololetí. Podle stálých volič ských seznamů provádějí se volby do obcí a osad, do poslanec

ké sněmovny a senátů, do župních zastupitelstev a okresních výborů .

K volební demokracii jsme se dostali po dlouhém namáhání.

Je to plod, jenž pro nás spadl teprve v poválečné době a zejmé na vlivem ruské revoluce. Čeští měšťáci byli proti všeobecnému

právu volebnímu do obcí vždycky, kdykoliv dělnictvo pro ně dělalo akce, a odmítali je, ač by bylo neobyčejně posílilo čes ké menšiny v německých obcích, pro které pronesli nesčetně

vlasteneckých řečí. V lednu roku 1919 povolili tuto demokracii velmi ochotně, protože seznali na ruském příkladě, že je možno, aby uvědomělý proletariát přešel přes období spolu vlády, jak to dříve jmenovali, a sáhl přímo po svém hospodár ském osvobození. Aby k tomu nedošlo, povolila měšťácká třída velmi ráda volební demokracii. Získala tím čas. Získala také dělnické vůdce. Ti všude vykládali : Máme v rukou hlasovací lí stek a tím si již najdeme cestu k socialismu. Ale český proleta riát se brzy přesvědčil, že ten plod je nedozrálý a není k val nému užitku.

Ještě dříve než byly první volby do obcí, vzala buržoazie bu

doucím obecním zastupitelstvím, o nichž věděla, že nabudou rázu lidového a lidu budou chtít prospět, podstatnou část práv. To se stalo novelou k obecnímu zřízení ze dne 7. února 320

1919 zřízením finančních komisí. Jejich smysl spočívá v tom,

aby kontrolovaly obecní hospodářství a zdržovaly obce ve vy dáních stížnostmi k dozorčímu úřadu. Finanční komise má jen

polovici členů volených obecním zastupitelstvem , druhou polo vici jmenuje dohlédací úřad okresní správní komise. To je

křiklavé porušení principu samosprávy. Nad obecním zastupi telstvem bdí finanční komise, jež nevzešla všeobecným hlaso váním a o její stížnosti rozhoduje instance cizí, s obcí jinak

nesouvisející. Přitom se pomíjí docela korporace, jež je v ko muně nejvyšší, totiž celá obec. Když dojde k rozporu mezi

obecním zastupitelstvem a finanční komisí, mají být povoláni všichni voliči, aby hlasováním rozhodli, na kterou stranu se

stavějí. Naše obecní samospráva nezná však takové instance. Volební řád do obcí nabyl platnosti pro Slovensko posled ním prosincem r. 1920. Už v červnu r. 1920, kdy ministr vnitra Švehla podal vládní návrh zákona o změně řádu volení do obcí, uváděl, že odpadly překážky, pro které nebyly vypsány volby na Slovensku zároveň s obecními volbami v českých zemích,

a tím také důvod, aby se odložily až na rok 1921. Volební řád i s touto novelou měl platit pro Slovensko již od 1. července 1920. K projednání podané novely nedošlo. Volby na Slovensku

nemohly tedy být po 1. červenci r. 1920, ale teprve po 1. lednu r. 1921. Nebyly však vypsány dodnes. Vláda tam zákon neprovádí, a když je o to upomínána, tedy volby slibuje, ale slovu nedostojí. Nechtějí jich ani vládní stra

ny ; napovídají, že by mnohé obce dostaly do rukou Madaři. Pravda však je ta, že by se rázem ukázalo Slovensko jako země

opoziční. Byla by zvolena obecní zastupitelstva komunistická a ludácká, a tím by tyto strany nabyly velikého politického vlivu . Nešťastná Podkarpatská Rus neměla od té doby, co patří

k Československu, žádných voleb: ani do Národního shro máždění, ani do vlastního sněmu, který jí byl slíben, ani do žup, ani do obcí.

Co však byly lednové volby na Slovensku? Podle zákona z 10. prosince r. 1918 byly městské výbory rozpuštěny a jejich

pravomoc přešla na komise, administrační výbory, jmenované vládou. Mezi jejich členy byli jmenováni také sociální demo kraté, z nichž někteří se hlásí nyní ke komunistům. Tito úřed ně jmenovaní členové volili nyní ze svého středu rychtáře a náměstky.

Komise, které vláda jmenuje, jsou v Československu zjevem velmi všedním. Obecní zřízení české, moravské a slezské mají stejná ustanovení, že zemská správa politická má moc, aby obecní zastupitelstvo rozpustila . A pokračují: Nejdéle v šesti nedělích pro rozpuštění zastupitelstva obecního budiž roze

psána nová volba. Pro správu obecních záležitostí do toho času, než bude nové obecní zastupitelstvo dosazeno, učiní okresní 321

politický úřad opatření, smluviv se o to nejprve s výborem

okresním. Zemská politická správa užívá toho zmocnění velmi často. Snad bylo od posledních republikánských voleb do obcí,

tedy za třiapůl leta, rozpuštěno víc obecních zastupitelstev, než předtím za celou pětapadesátiletou dobu platnosti toho to zákona. Okresní politické správy jmenovaly v těch obcích správní komise. Ale další své povinnosti, aby do šesti neděl po rozpuštění vypsaly nové volby, již neplní. Ta protizákonnost je tak nestydatá, že v Hodoníně nedošlo k vypsání voleb ne v šes ti nedělich , ani ne v šesti měsících, nýbrž teprve do půldru

hého roku, a v Křinci ani po té době. Tu a tam jednal politický ářad o zastoupení komunistů ve správních komisích, ale bylo

to zastoupení téměř vždy nedostatečné. Odmítli jsme v nich áčast. Jsme zásadně proti jakémukoli jmenování v samosprávě. O věcech samosprávných má rozhodovat jen ten, koho k tomu úřadu povolá voličstvo.

Tento postup je milý vládě, protože ona rozhoduje o složení obecní správní komise a uplatňuje přitom svoje tendence, a je

mily také koaličním stranám . Členy správních komisí stávají se jen příslušníci českých koaličních stran, komunisté se vy lučují pod záminkou, že při posledních volbách do Národního shromáždění nevystoupili jako volební skupina a neprojevili tedy své síly. Jsou obce s komunistickou voličskou většinou, ale v obecní komisi nemají žádného zastoupení. Vláda na to

nedbá a ostatní strany se z toho radují. Nabyly tak neopráv něné moci, užívají ji k svému prospěchu, a komunisté jsou

v obci bezprávní. Vláda a politické strany myslí, že tak zdolají komunistické smýšlení v občanstvu . Jsou tak krátkozraké,

že

nevidí, jak bezprávím rostou stoupenci veliké myšlenky ko munismu, jak sílí přesvědčení odstrkávaných a že nejbližší pří

ležitost ukáže vítězství komunistické nad jejich zlobou a nená vistí.

Správní komise řídí i obecní záležitosti Velké Prahy. Záko

nem ze dne 6. února 1920 byly sousední obce a osady sloučeny s Prahou, byl vydán zákon o volbách do ústředního zastupitel stva a pro organizaci a působnost ústředního zastupitelstva

a místních výborů Velké Prahy. Šest měsíců po vyhlášení měl zákon nabýt účinnosti, do té doby měly být vykonány volby, ale nestalo se to. Byly usneseny tři novely a volby se třikrát

odložily ; novela třetí veškerou správu sjednocené obce praž ské odevzdala správní komisi. Proč se to dělo ? Roku 1920 ovlád la levice bývalou stranu sociálně demokratickou, byla by se

ukázala síla revolučního proletariátu v Československu, byly tu prosby sociálně demokratické, a tak nesmělo dojít k volbám ani r. 1920, ani r. 1921, a Národní shromáždění usnášelo nove lu za novelou, třeba tím přiznávalo nevážnost k svému záko

nodárství a otevřené stranictví, namířené proti komunistům. 322

Nezůstalo však při tomto jediném aktu politického násilí. Tříleté funkční období volených zastupitelstev končilo v červ nu r. 1922. Dohlédací úřady měly rozepsat nové volby tak, aby

byly provedeny ještě před uplynutím doby starého zastupitel stva, ale toho zákonného rozkazu neuposlechla politická správa ani jedna. Teprve po té době se projednával vládní návrh, který měl přinést změnu. Usnesený zákon ustanovuje, že funkční doba obecních zastupitelstev má trvat vždy čtyři le ta, a že se tedy také tříletá doba, určená pro zastupitelstvo, vzešlé z prvních voleb, prodlužuje na čtyři leta. Marné byly

protesty obyvatelstva proti chystanému zákonu a poukazy k tomu, že zastupitelstva, jimž se svěřila obecní správa pouze na tři leta, nemají důvěry voličstva a nebudou cítit k němu od povědnost za svou další činnost.

Vládní noviny nakonec přiznaly příčinu: žádná složka vlád ní koalice prý nesmí být oslabena ve prospěch stran opo

zičních. Řekly, co bylo známo, že se zákonodárství u nás neřídí potřebami všeho občanstva, ale potřebami koalice, že se tímto

zákonem udržuje nynější reakční systém vládní a zachraňuje zbankrotělá sociální demokracie. O tu se jednalo. Její strach z voleb, jež by podaly doklad úplného zhroucení, ji nutil vy. žádat si od ostatních stran jejich odklad. Volbám do obcí chtěla zabránit vláda nejen na žádost so ciálních demokratů, ale také z vlastního zájmu. Ukázaly by do

ma i za hranicemi, jak mnoho vyznavačů má komunismus v Československu a že myšlenka komunismu má nové úspěchy přes veškeré nepřátelství a násilí, kterých se na ní vlády do

pouštějí. Byla by jasně vidět neudržitelnost vládního systému, jenž je ve všem zahrocen proti proletariátu.

Nově usnesený zákon ztěžuje zvolenému, aby volbu nepřijal nebo jí nepodržel, vyslovuje pro budoucnost ztrátu mandátu jestliže zvolený vystoupil nebo byl vyloučen ze strany, která ho kandidovala, a nedovoluje voleb v době, kdy se připravují stálé voličské seznamy.

Volby v létě r. 1919 přinesly veliké úspěchy dělnickým stra nám. Téměř všude nabyly dělnické strany zastoupení a v mno hých obecních zastupitelstvech i většiny. Je známo, jaký duch

ovládal velmi často obecní agendu do převratu. Obecní správy ukazovaly nezřídka nápadné známky úpadku mravního, pro tekcionářství a strýčkovství i nepoctivost. Poskytovaly často doklady o mínění, že z cizího krev neteče. Socialisté vstoupili do radnic s dobrými úmysly, aby od stranili dosavadní obecní hospodářství, namnoze korupční. Je

jich praxe však vyšší cíle, socialistické, docela opustila a věnu je se jen drobným starostem denního života. Ale ani zde se ne

dospělo k pronikavějším úspěchům. Socialisté ukazovali na vy. dání, jež byla činěna jen ve prospěch majetných, a naléhali na 323

ukojení potřeb chudých. Protože jsou obecní prostředky obme. zené, má se na prvních vydáních šetřit, aby se obrátila na úko ly druhé. Podařilo se skutečně dost často, že z obecních rozpo

čtů zmizelo nápadné protežování některých stavů, ale buržoa zie zase dost často zabránila, že pod heslem šetření nezvýšily se výdaje pro obyvatelstvo hospodářsky slabé a nuzné. Vydání

zbytečná byla zamezena, ale k vydáním naléhavě nutným ne dochází. Výsledek je ten, že rozvrat obecních financí nepo kračuje tak rychlým tempem jako předtím .

Obecní hospodářství v českých zemích vždycky se vyznačo valo obmezenými prostředky. Obce obyčejně nemají potřebného jmění, jehož výnos by kryl obecní vydání. K obecnímu jmění

patří nejčastěji pozemky, pole, louky, pastviny a lesy, potom cihelny a lomy, domy, průmyslové podniky: vodárny, pivovary, plynárny a elektrárny. Zákonodárství československé roz množilo jmění některých obcí. Kde byl obecní statek, jehož uži

tek byl vyhrazen jen některým občanům , např. starouse dlíkům , prohlášen za kmenové jmění obecní. Obecní podniky, vodárny, plynárny a elektrárny, se spravují často tak, aby vy nesly co největší zisk. Dodávky vody, plynu a elektřiny jsou te dy drahé. To by nemělo být. Je jistě ve veřejném zájmu, aby se nešetřilo vodou v malých bytech a aby nezámožné dělnictvo se dostalo lacino z předměstské periférie do vzdálené továrny. Proto má být dodávána voda do malých bytů zadarmo, světel. ná energie při skrovném počtu plamenů když ne zadarmo, te .

dy za nízké ceny, a na tramvaje mají být zvláštní laciné děl nické lístky.

Jiným pramenem obecních příjmů jsou spotřební dávky,

z nichž nejobvyklejší je dávka z piva, vína a lihovin. Někde je zavedena také obecní dávka z masa. Obecní dávka z piva, tak zvaný pivní krejcar, se zavádí s poukazem : Kdo pije, at platí.

Jsme proti ní v každém případě, i když jsme vyznavači absti nence. Svědčí o velmi nízké životní úrovni obyvatel v Českoslo vensku, považuje -li se za luxus docela maso. Statistika o po

měrech dělnictva anglického udává, že anglický dělník zkon zumuje mnohem více masa než český, ovšem je také větší jeho 7

pracovní energie a příznivější jeho zdravotní stav. V malém počtu obcí zavedli dávku z nájemného. Ta postihu je nájemníky. Ti, kteří mají byty velké, unesou to břemeno snáze, ale pro majitele bytů malých je nesnesitelné. Chudým by neměla být ukládána. Dávka z nájemného bývá od

stupňována. Malé byty by měly být od ní osvobozeny. Pro tuto spravedlivou věc je však velmi skrovný smysl. Finanční hospodářství obcí bylo a je odkázáno převahou na

obecní přirážky ke státním daním přímým a ke státním daním spotřebním.

Nová obecní zastupitelstva, zvláště ta, která nabyla většiny 324

socialistické, byla zavalena starostmi, jak napravit chyby

bývalého hospodářství, vedeného v letech války s příkladnou nedbalostí i lehkomyslností, a jak uhradit neodkladné úkoly

činnosti sociální, jako je odstranění bytové nouze, nezaměst nanosti dělnictva, vydatnější pomoc chudým, péče o mládež

a přiměřené platy zaměstnancům. Z radnic bylo naléhavě žádáno, aby stát pomohl sanovat obecní finance, a stát se které byly usneseny Národním shro

k tomu odhodlal .

mážděním, jsou dva ( z 12. srpna 1921 ) , jeden předpisuje ob cím, jak mají upravit své finanční hospodářství, a druhý jim přikazuje část některých státních daní. Jak ani jinak být ne může, upevňuje se v obci dosavadní třídní ráz, a obecní samo správa se zapřahá ještě do tužšího jha odvislosti od dohléda cích úřadů a vlády. První zákon, zvaný finanční novela, načrtává celé finanční hospodářství v obcích. Kromě výnosu z obecního jmění jsou

jistým příjmem státní příděly, tj. podíl na výnosu některých >

státních daní. Obec dostává polovici daně domovní. Ten příděl může ministr zvýšit na dvě třetiny u obcí přirážkami mnoho

zatížených . Jiný příjem plyne z daně pozemkové, a sice jen do 1. října letošního roku . Obcím, které vybíraly aspoň dvě stě procent přirážek, připadá té daně třetina. Obce mají dále nárok na pět procent daně z obratu a daně přepychové. Mi nistr financí je zmocněn, aby tento příděl zvýšil u obcí, jejichž

obyvatelstvo je příliš zatíženo přirážkami a samotnými dáv kami obecními na 10 procent. Tato státní pomoc obcím není nijak vydatná a obtížnou je jich situaci finanční nezlepší. Obnos, který tak obce v celé re

publice dostanou, je asi 50 miliónů korun. Stát tedy štědrosti neprojevil. Uvážíme-li ještě, že zákon odkazuje obce na mi

nistra, který může příděl zvýšit, vidíme v tom ponižování auto nomie, a příděly nabývají charakteru blahovolné almužny. Ve všech obcích republiky musí být vybírána dávka ze zábav

a dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Obě tyto dávky byly dříve zemské, z výnosu první dostávaly obce jen podíl. Nesta čí-li k úhradě výdajů obecních uvedené příjmy, mohou v tom

případě sáhnout po jiných, které finanční novela roztřiďuje na příspěvky, poplatky , dávky a naturální plnění. Dávky rozezná vá: přirážky obecní a samostatné dávky.

Příspěvky mohou být žádány od těch , kteří mají z určitého zařízení zvláštní hospodářský prospěch. Platy, které se žádají ode všech, kdož zařízení obecního jakýmkoliv způsobem sku tečně užívají, jmenují se poplatky. Je jich řada : poplatky z mís ta na ulicích a náměstích, dlažebné, vodné, stočné, poplatky hřbitovní, poplatky za výkony úředních orgánů, jako jsou sta

vební, zdravotní, domovské a z obecního úřadování. O vybírání poplatků musí být usnesena obecním zastupitelstvem pravidla 325

a schválena zemským správním výborem. Vláda vypracovala

vzorná pravidla pro nejobvyklejší druhy poplatků a určila i nejvyšší jejich míru. Připustíme- li některé poplatky, které odvádějí lidé zámožní, musíme odporovat těm, jež postihují stejně obyvatelstvo nezámožné. Musíme zejména odmítnout všechny poplatky z úřadování, za přislíbení a propůjčení práva

domovského, za službu zdravotní a poplatky hřbitovní. Chce me, aby všichni občané mohli stejně užívat obecního úřado

vání a aby nikoho neodrazoval poplatek za úřední výkon, a chceme zdarma veškerou službu zdravotní a zdarma po hřbívání.

Velmi pronikavé změny má finanční novela o obecních při rážkách. Obecní přirážky se mohou vybírat ke státním daním přímým a ke státním daním spotřebním. Všechny státní daně přímé nepodléhají však obecním přirážkám ; ty mohou být

předpisovány jen u daně domovní, pozemkové, výdělkové a dů chodové. Zákon vyloučil z přirážek daň z příjmů. Stát nedovo luje zatížit poplatníka té daně obecní přirážkou, protože hodlá jejím zvýšením získat pro sebe. Pravidelně se předpisují při

rážky ke všem daním přímým, zde jmenovaným. K jednotlivým druhům daní mohou se však obecní přirážky vybírat procen

tem různým ; přitom se musí počítat všeobecná daň výdělková a výdělková daň podniků veřejně účtujících za jeden druh da

ně. V tom je zřejmý úmysl, aby se nepředepsaly přirážky k da ni výdělkové podniků veřejně účtujících vyšší než ostatním po

platníkům daně výdělkové, ač ony podniky jsou placení schop nější. Toto protežování velkých podniků se děje v zákoně po

druhé. U podniků veřejně účtujících, k nimž patří zejména ak ciové společnosti, nesmí daň výdělková a všechny přirážky převyšovat 80 procent výnosu ročního. Musí jim tedy zbýt ale spoň 20 procent čistého výnosu. Činí-li daň s přirážkami více, sníží se obojí poměrně, aby nepřesahovaly oněch 80 procent. Zákon o této ochraně platí od r. 1920 abyl prodloužen do kon ce r. 1923. Jeho provádění má za následek u některých obcí fi nanční rozvrat. Obcím tím ubylo mnoho na příjmech a tento úbytek příjmů znamená někde přenesení ohromného, nesnesi telného břemena na ostatni poplatnictvo, hospodářskou ka

tastrofu a zastavení činnosti obcí. Dr. Vrbenský pravil o tom zákoně, že byl prosazen buržoazními stranami koaličními

s úmyslem, aby se prokázalo, že demokratické strany nejsou schopny obce spravovat.

Až na uvedené výjimky může se obecní zastupitelstvo usnést na přirážkách k daním přímým až do výše 100 procent. Při rážky k přímým daním nad 100 procent až do 200 procent mo hou být předepsány jen s povolením okresní správní komise. Vybírat přirážky ještě vyšší do 300 procent povoluje zemský správní výbor, ale to povolení nevztahuje se na přirážky k da 326

ni výdělkové, ty musí zůstat na 200 procentech. V tom je pro velké podniky třetí výhoda. Vládní nařízení praví, že obecní přirážka k přímým daním by neměla pravidelně přesahovat ty to sazby. Není-li ani tím potřeba obecní plně kryta, má obecní zastupitelstvo hledat úhradu nejprve v přirážkách ke státním daním spotřebním a ve spotřebních a jiných dávkách obec

ních, a teprve potom žádat zvýšení přirážek k dani výdělkové přes 200 procent a k jiným daním přes 300 procent u zem ského finančního úřadu.

Obecní přirážky jsou spojeny se státními daněmi. Je nápad

né, že se mohou vypisovat u obou daní reálních, totiž u do movní a pozemkové, a z osobních jen u výdělkové a důchodo vé. Nositeli jejich jsou sice až na důchodovou majitel domu, pozemku, živnosti a továrny podle jména, ale platí je spotřebi tel, nájemník, konzument zemědělských výrobků, nebo výrob ků průmyslových . Daně, které nemohou být převaleny snadno na bedra spotřebitelů, daň z příjmů, válečných zisků a majet ková, musí zůstat přirážek prosty.

Ze samostatných dávek obecních jsem již uvedl dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí , jež obě vy

bírat jsou obce povinny. Jiné dávky jsou spotřební a týkají se masa, piva a lihovin. V jistém smyslu je spotřební dávkou dáv

ka z nájemného. Dávka ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím neměla by se v malých bytech s malým počtem žárovek nebo plynových plamenů vybírat. Zákon uvádí ještě jiné dávky: z držení motorických dopravních prostředků, jako jsou automobily, motocykly a motorové čluny, z dopravy autobusy a tramvají, z luxusních bytů, z útraty v zábavních

místnostech přepychových, jako jsou kabarety a bary, a ze psů. O povolení těchto dávek, když se na nich usneslo obecní zastupitelstvo, musí být žádán zemský správní výbor. Také pro vybírání některých z nich vydala vláda pravidla. Jediná myšlenka, kterou najdete v těch zákonných ustanove

ních o obecních financích, je, aby obecní břemena byla uvale na i na občanstvo nejchudší a měrou nepoměrně vysokou. Na še obce živoří: shledávají po haléřích dávky v kapsách širo kých vrstev obyvatelstva, paběrkují přirážkami na daňové po platnosti a přijímají almužny státních přídělů. Jiná bída obec

ní autonomie je bída morální. Obce nemají téměř žádné hospo

dářské samostatnosti. Ať se jedná o příspěvky, poplatky, při rážky vyšší než 100 procent či dávky, musí se obracet vždy se žádostí k dohlédacímu úřadu. Obecní rozpočet, usnesený obec ním zastupitelstvem , se předkládá dohlédacímu úřadu. Účty

obecním zastupitelstvem schválené se předkládají k revizi do hlédacímu úřadu. Celý zákon finanční potvrzuje v každém od stavci fakt: ubohá samospráva.

O příjmech obecních rozhodují stát a orgány dozorčí, nikoli 327

občanstvo samo, a proto rozpočet musí odpovídat oněm or

gánům , nikoliv potřebám občanstva. K tomu, aby obec plnila úkoly, které jí příslušejí, by musila mít své vlastní daně, a dost vydatné. Ty prameny jsou, jen je otevřít. Obecní zastupitelstvo by k tomu mělo mít právo. Potom by ovšem nebyla zdaňována

dělnická mzda nebo normální důchod z práce, nýbrž kapitál a jeho důchod .

K činnosti obecního zastupitelstva dozírá dohlédací úřad.

Jím bývalo dříve v Čechách okresní zastupitelstvo, na a ve Slezsku, kde okresní zastupitelstva vůbec nevešla byly to zemské výbory. Nyní jsou to v Čechách okresní komise, na Moravě zemský výbor a ve Slezsku zemská

Moravě v život, správni správní

komise.

Okresní zastupitelstva v Čechách byla zřízena na základě zemského zákona ze dne 25. července r. 1864. V okresních za stupitelstvech měli podle volebního řádu zástupce : velkostatky

a největší poplatníci průmysloví a obchodní, města a obce venkovské. Kdežto k volbě do okresního zastupitelstva je oprávněn každý velkostatkář a velký poplatník, průmyslník a obchodník, jsou ve skupině îněst voliči členové obecních za

stupitelstev a ve skupině venkovských obcí volitelé ustanovení obecním zastupitelstvem. Bylo nemyslitelno, aby v našem státě byla okresní zastupitelstva složena podle zákona staršího než půl století, cizího jakémukoliv demokratismu. Místodržitelství mělo právo, aby obecní zastupitelstvo rozpustilo. Toho užila česká zemská správa politická a jmenovala okresní správní

komise, jež obstarávají agendu zastupitelstev samosprávných okresů . Jmenovala představitele politických stran, což zname

ná za nynějšího režimu vyloučení strany komunistické. Zákon sice nařizuje, že nejdéle v šesti nedělích po rozpuštění okres ního zastupitelstva mají být rozepsány nové volby. To by ovšem nemohly být konány podle bývalého kuriového systému volebního, vyžadovaly by volebního řádu nového, lid by na léhal, aby bylo užito všeobecného práva volebního, ale toho vláda nechce. Absolutismus, který rozhodl o jmenování komisí je jí tak mily, že se nepostarala o nový volební řád, ale proti

zákonu voleb nevypisuje. Jmenovací horečka československých vlád, kterou se potla čuje občanské přesvědčení a vtiskuje jmenovaným institucím

vládní charakter, schvátila také zemské výbory. Ty mají za úkol, aby v době, kdy nezasedá sněm, obstarávaly práce se

zemskou správou spojené. Zemský výbor na Moravě a ve Slez sku je první odvolací instancí v záležitostech obecních, v Če chách instancí druhou. V Čechách a ve Slezsku byly překřtěny na zemský správní výbor a zemskou správní komisi a všude jsou filiálkami ministerskými.

Zákon o úpravě finančního hospodářsví v obcích se zmiňuje 328

1

o tom, že dohled těchto úřadů je jen zatímní a že bude přene sen, až budou zřízeny, na úřady okresní a župní. Máme totiž zákon o zřízení a působnosti župních a okresních úřadů z ro ku 1920, který čeká na to, aby byl uveden v život. Pro výkon

vnitřní správy v Republice československé jsou určeny úřady župní a jim podřízené úřady okresní. Župní úřady budou vyko

návat ve svém obvodu vnitřní správu , pokud přísluší zemským

politickým správám, zemským sněmům a zemským výborům . Okresním úřadům patří vnitřní správa, jež dosud přísluší v Če chách okresním hejtmanstvím a zastupitelským okresům, na Moravě a ve Slezsku okresním hejtmanstvím a silničním okre.

sům. V té správě se účastní občanstvo, jež je zastoupeno v župních zastupitelstvech a v okresních výborech, župních a okresních senátech.

Zákony o zřízení župních a okresních úřadů a správních soudnictví byly usneseny do zásoby. Mnohým z nás bylo jasno, že se jimi měla demonstrovat lidovost naší republiky. Evrop ské ovzduší bylo horké revolučními myšlenkami a buržoazie ji

mi učinila strategický ústupek. Revoluční vlna opadla a uvede ní těch zákonů v život není v úmyslu žádné koaliční strany,

ani ne stran sociálně patriotických. Netajíme si, že v obou sbo rech živel byrokratický, kterému je v nich vyhrazen vliv, je porušením samosprávy. Vládním stranám však jmenované ko mise tolik k srdci přirostly, že se i této demokracii všemi prostředky brání. Komunistická strana má svoje konečné cíle v úpravě obec

ního zřízení. O záležitostech obecních nechť rozhodují jen ti obyvatelé, kteří svou prací tvoří nové hodnoty a jsou tedy zá kladem společnosti v obci. Nynější obecní zastupitelstva ne

jsou výrazem této pracovní společnosti, jejího života a jejích tužeb. Jejich místo nechť zaujmou místní rady pracujícího lidu. Občanstvo ať je svéprávné, samo usnáší způsob, jak má být

obec spravována, samo přikáže místní radě, jaký je rozsah její působnosti, a žádá od ní odpovědnost. Významná rozhodování si ponechá pro sebe ; shromáždění veškeré obce, k níž budou

patřit všichni bez rozdílu věku a pohlaví, kteří se živí poctivou prací, bude projednávat zejména rozpočty a účty, usnášet se o obecních daních apod. Z usnesení shromáždění veškeré obce není odvolání. Obecní činnost je obmezena jen takovými záko

ny, které jsou nutny k životu ve státě, které však plně respek tují svrchovanost obecní samosprávy. Kdyby zákon byl poru šen, potom nemá zakročovat úřad správní, ale soud. Komunistické obce nelze zřídit ve státě kapitalistickém. Ale

už ve státě kapitalistickém je možno, aby byly obce ke komu nismu tlačeny a aby mysl jejich občanstva byla komunismem ovládána. Až dojde k vítězství proletariátu ve státě, budou obce

jedním z podílníků na tom vítězství, a co nejdůležitější, budou 329

hned jedním z nejplatnějších činitelů v ústrojí socialistického státu.

Komunální zdravotnictví Referent docent dr. Hugo Hecht ( Praha ) :

Zdravotní úkoly obecní správy možno prakticky rozdělit na dvě velké skupiny:

I. Veřejné zdravotnictví, jehož hlavním úkolem je zneškod nit škodlivé vlivy lidského okolí. Do této skupiny náležejí: a ) Stavební hygiena. Při novostavbách, obzvláště při za kládání nových bytových čtvrtí nebo kolonií, musí být ze sta noviska zdraví lidu učiněna za součinnosti stavebních odbor

níků opatření, aby byly domy stavěny tak, aby se jim dostalo

pokud možno hojně vzduchu, světla a slunce. Současně nutno se postarat o dostatek volných zelení pokrytých ploch. Při za kládání větších komplexů budiž včas postaráno o dětská hřiště apod. Obzvláštní zřetel musí být při těchto stavbách věnován

též poloze továren, jejich odpadních vod, továrnímu kouři apod .

b ) Bytová hygiena. Zdravé byty jsou základem zdravého vývoje obyvatelstva. Je samozřejmo, že nesmí být byty příliš

malé, každý byt má mít vlastní záchod se splachováním vodou, vlastní koupelnu, světlou kuchyň atd. Špatné bytové poměry podporují šíření tuberkulózy ve velké míře a přispívají značně zhoršením morálky k šíření pohlavních chorob. Velmi mnoho

peněz, jichž musí být užito k potírání těchto lidových chorob , působilo by mnohem užitečněji k blahu obyvatelstva, kdyby jich bylo použito ke stavbě dostatečných zdravých obydlí. Ve

znemožnění pozemkové spekulace, bytové lichvy, tzv. od stupných, apod . je směrnice ke zlepšení dnešní bytové nouze.

Proto měly by se rozumné obecní správy touto otázkou ob zvláště zabývat .

c ) Zásobování vodou. Zásobování vodou i užitkovou

nejen pitnou, ale

souvisí z velké části s polohou dotyčné obce. Je

bez dalšího samozřejmo, že dohled na vodu má pro obce nej větší význam vzhledem k nebezpečí nákazy. Rozumná úprava

a dohled na studny a prameny bude v tomto ohledu velmi dob všeobecný zdravotní stav. d ) Kanalizace. Otázka nezávadného odstraňování odpadků

ře účinkovat

je dnes rozřešena ve prospěch kanalizace. Všechny odpadní, také v domácnosti nashromážděné vody buďtež ve zvláštních

kanálech shromažďovány a odváděny z dosahu lidských obydlí a buď přímo, nebo přes zavlažovaná pole do řek sváděny. Za

vlažováním polí mohou být velmi cenné lidské odpadkové lát ky ještě zužitkovány také pro zemědělství. e ) Odstraňování prachu a odpadků. Při dosavadním způsobu 330

odvážení smetí vyplýtvá se bez užitku mnoho pro národohospo dářství ještě zužitkovatelných látek. Účelným bylo by třídění,

které by se provedlo již v jednotlivých domácnostech, čímž by se bez velkých vydání umožnilo zužitkování látek, jichž by se

ještě dalo využít ke krmení nebo hnojení. f ) Čištění ulic a odstraňování prachu. Tomuto předmětu nut no věnovat zvláštní pozornost vzhledem k obtěžování dýcha cích ústrojí prachem, rozvířeným při metení, a nebezpečí šíře ní tuberkulózy a jiných nemocí. Čištěním ulic v době, kdy není žádného pouličního ruchu, a postřikováním jich rozumným

způsobem lze podle možnosti odstranit tyto příčiny mnoha ne mocí.

g ) Koupele. Nic nepůsobí na všeobecný zdravotní stav oby vatelstva příznivěji než hojné užívání koupelí a spotřeba mý

dla. Takové lázně buďtež učiněny přístupnými všem kruhům obyvatelstva nejen ve způsobu plováren a koupelen, ale budiž též pečováno o to, aby byl všude dostatečný počet vanových lázní. Při stavbě nových školních budov nutno klást velkou

váhu na zřizování a provoz alespoň sprchových lázní, podle možnosti budiž postaráno též o plovárnu a příležitost k vyučo vání plavání.

h ) Dezinfekce a bakteriologická šetření pokud se týče na kažlivých nemocí. K potírání nakažlivých nemocí nutno klást velkou váhu na dezinfekci, obzvláště u lože nemocných, kterou

nutno provádět osobami věci znalými. Odstraňování výkalů při nakažlivých střevních nemocech musí být prováděno s ob

zvláštní svědomitostí. Nejrozumnějším je samozřejmě ubytovat takové nemocné v infekčních stanicích; to se týká též nemoc

ných diftérií, spálou apod. Mnoho péče vyžaduje při velkém rozšíření tuberkulózy zneškodnění výmětů tuberkulózních ne

mocných a musí být přímo pro každý jednotlivý případ zvláště prováděno a vykonáván na ně dohled, aby bylo uchráněno okolí nemocného a jeho rodina, popřípadě spolupracující.

Větší obce zřídí k zjišťování nakažlivých chorob vlastní bakte riologické laboratoře, řízené odbornými lékaři. V menších ob cích nutno postarat se o to, aby obecní lékař mohl látky k vy šetřování určené nezávadným způsobem doručit k prozkou mání na blízku se nalézajícímu ústavu, aby obdržel pokud

možno spolehlivý posudek. i ) Potravinová hygiena. Tato otázka je, jak ukázala válka, velmi důležitou, nutno včas se postarat o dobrou organizaci, ?

která by vyhověla svým úkolům v době nouze. Ve válce jsme

poznali, jak mělo přenechání zásobování mlékem soukrom níkům za následek úplný nedostatek mléka právě tam, kde je 2

toto nejnezbytnější, ba přímo jedinou výživou, u malých dětí. To mělo za následek, že milióny malých dítek padlo za obět obchodnickému talentu agrárníků a mlékařů. 331

Města jsou odkázána na to, aby samozásobením opatřila

svému obyvatelstvu především mléko, pak ale též ještě mnoho jiných potravin. To může se stát bud smlouvami s velkými, na blízku položenými statky, nebo provozem statků ve vlastní re

žii, včasným opatřením zásob, kterých může být užito k regu lování cen vůči potravinové lichvě. Nutno vést stálý dohled na

jakost a neškodnost potravin na trh přivážených a odborníci v oboru potravin musí zkoumat jejich výživnost. Pokusy rozře

dovat a porušovat mléko a jiné potraviny buďtež co nejpřísněji trestány. Zakládáním zásobáren buďtež učiněna opatření pro mimořádné doby.

j ) Sport. Zdravá mládež znamená zdravý lid a ačkoliv je to všeobecně známo , je u nás málo obcí, o nichž by mohlo být

řečeno, že dovedou sport správně oceňovat jako prostředek k uchování zdraví mládeže a že jej podporují. Sotva co jiného

je tak vhodno uchránit mládež před tuberkulózou, pohlavními chorobami a alkoholismem jako správně pěstovaný sport. K to mu je třeba především prostranných, dobře založených a zdra vých hřišť. Každá sebemenší obec musila by této otázce věno vat zvláštní pozornost. Malým vydáním může být v tomto směru vykonáno velmi mnoho . Celkem vzato je jedno, kte ré odvětví sportu se pěstuje, každý sport nehodí se pro všechny a též nehodí se totéž pro dívky a chlapce. Možno do poručit pěstování zvláště takových odvětví sportu, která jsou

poměrně levná a dovolují pěstování hromadné. Budiž zde pou kázáno toliko na plavání, kopanou, lehkou atletiku, tělocvik, zimní sporty a veslařství, vesměs takové druhy sportu, které se s výjimkou kopané hodí pro obě pohlaví a při rozum ném pěstování nepůsobí velkých obtíží, ba možno směle tvrdit,

že peníz na ně vynaložený se zúrokuje zlepšením zdraví u mládeže a tím zmenšením vydání na potírání chorob apod. II. Sociální hygiena. V této skupině je zahrnuto vše, co slouží tomu, aby byli nemocní uzdraveni. K tomu náleží:

a ) Léčení a odloučení při nakažlivých chorobách, jako jsou neštovice, diftérie, spála, osypky, chřipka, svrab apod. Vše sem spadající náleží do oboru působnosti obecního lékaře, jenž eventuálně nařídí izolování, dezinfekci apod.

b ) Potírání lidových chorob: tuberkulózy, pohlavních nemo cí a alkoholismu.

Tyto choroby působí zajisté lidu největší škody nejen ve zdravotním, ale též ve hmotném ohledu se zřetelem k velkému

počtu onemocnělých, vydáním za ošetřování v ústavech, léčeb ny, léky, neschopnosti k práci, podpoře rodin a předčasně osiřelých dítek.

Není věcí dnešního referátu promluvit podrobně o tomto od větví; samozřejmo je, že včasnými opatřeními dá se mnoha 332

nemocím zabránit a tím uspoří se mnoho peněz a ušetří mnoho starostí a zármutku .

Máme-li léčit teprve churavé, pak splnila obec i stát špatně svůj úkol: udržovat obyvatelstvo ve zdraví. Úkolem moderního

lékařství není ani tolik léčení nemocných, jako uchování zdra ví zdravým. Všechny peníze, které se tomuto účelu věnují, jsou v každém ohledu dobře uloženy.

K potírání tuberkulózy , jakožto lidové choroby, je především třeba vyhledat nemocného, zabezpečit okolí před přenesením

nákazy tímto nemocným, léčení nemocných, ať již v lehkých případech bez přerušení zaměstnání, nebo v těžkých případech

v léčebnách. Mnohem důležitějším než léčení nemocných je samozřejmě ochrana zdravých, čehož se dá docílit pouze zlep

šením sociálních poměrů, obzvláště opatřením zdravých bytů a dílen, hojnou výživou a především poučením o možnosti za bránění této nemoci.

Pohlavní nemoce jsou sice o něco méně nebezpečné než tu berkulóza, avšak vzhledem na plození potomstva a v ohledu hospodářském jsou sotva méně škodlivé než tuberkulóza. Ne

lze naši dnešní společnost ušetřit výtky, že v tomto ohledu neučinila ani toho nejnutnějšího, nýbrž že naopak všemožně k tomu přispívá, aby se počet pohlavně nemocných rozmnožil, a to špatnou výchovou, podporováním alkoholismu a nočního

života a vyvoláváním hospodářských krizí, takže tisíce pracu jících žen upadají v nezaměstnanost a nouzi a propadají pro

stituci. Sociálně cítící obec smí příjmů plynoucích jí ze zda přepychových místností použít výhradně ke zmírnění škod těmito zaviněnými. Alkoholismus je ve své dnešní formě a rozšíření následkem obchodní schopnosti alkoholového kapitálu. Kdo zná souvis lost mezi požitkem alkoholu a degenerací potomstva, chudo bou a bídou rodin, rozvrácenými manželstvími, cizoložstvím, nění nočního života

prostitucí, zločiny, úrazy při práci atd., ten ihned pozná, že al koholismus ani v nejmenším nezadá ve škodlivosti nemocím dříve jmenovaným. Tím zavržitelnějším je, že u většiny obcí

tvoří část aktiv jejich rozpočtu příjmy z alkoholu podle příkla du našeho státu a ostatních tzv . kulturních států. Též zde

možno pouze říci, že dobrý příklad sovětské republiky ne

znamená pro nás prozatím nic jiného, než záviděníhodný cíl, kterého se musíme snažit dosáhnout.

Budiž zde ale výslovně na to upozorněno, že by měli socia lističtí obecní zástupci věnovat svou pozornost otázce hostin ských koncesí a měli by uvažovat o možnosti, aby zavedením obecního práva určovacího domohli se vlivu na snížení počtu

výčepů lihovin a rozmnožení počtu abstinentních hostinců. c ) Péče o obyvatelstvo. Zdravé obyvatelstvo znamená zdra vou obec a zdravý stát. Obec má o svého člena pečovat od jeho 333

narození až do nejvyššího stáří a v tomto smyslu splnit svůj

úkol. Celá soustava zařízení této péči sloužících musí být vy budována a nutno se ve stálém vzájemném styku starat o za chování zdraví obyvatelstvu. Budiž zde jen krátká zmínka uči

něna o jednotlivých odvětvích této ochrany: Péče o těhotné, podporovaná rozumným zákonem o podpoře v šestinedělí pomocí nemocenských pokladen . Ochrana ne manželských matek a jejich dítek. Péče o kojence zavedením prémií za kojení, opatřením bezvadného mléka; zřizování jesli a dětských opatroven ; jakmile děti dosáhnou stáří školou po vinného, buďtež podrobeny zdravotnímu dohledu školního lékaře, jenž ve velkých městech musí se tomuto úkolu věnovat výhradně .

Je téměř zbytečno zmiňovat se o tom, že stavbě škol je nutno věnovat obzvláštní péči, že nutno dbát dosažení zdravé polohy hygienických učebních síní, dobrého větrání, topení, osvětlo vání, koupelí, hřišt apod. Nutno se postarat o pravidelnou pro hlídku dětí a založit pro všechny školní dítky kmenové archy, které je provázejí po celou dobu jejich návštěvy školní a jež mohou kdykoliv podat obraz jejich dědičných poměrů, o exis tenci tuberkulózy nebo příjice v rodině. Výživa budiž podporo vána zavedením školních jídelen, rovněž budiž pečováno o dobrý oděv. Je zcela samozřejmo, že musí být zřízením škol ních klinik ve větších městech věnována dostatečná péče chrupu .

Zvláštní problém tvoří péče o slabomyslné děti, dále slepé,

hluchoněmē, mrzáky, padoucnicí stižené. Nutno zřídit zvláštní školní třídy pro duševně méně nadané, ale též zvláštní třídy pro duševně obzvláště nadané . Vše to musí se dít za součinnos ti školního lékaře nebo na jeho návrh.

Skončením povinnosti k návštěvě školy nekončí samozřejmě povinnost obce pečovat o své mladistvé příslušníky. Rozumná

péče o mládež škole odrostlou bude se zabývat zvláště poradou ve volbě povolání a dohledem na zdravotní stav. Že nebezpečí pohlavních chorob zvláště v tomto stáří vyžaduje zvláštního

zasažení, možno předpokládat jako věc všeobecně známou a bylo by úkolem obecních správ učinit v tomto směru nutná opatření. Prakticky daly by se obce rozdělit na obce od 3000 yvatel,

do 30 000 obyvatel, přes 30 000 obyvatel a velkoměsta. Tento krátký přehled o úkolech obcí na poli zdravotnictví ukazuje zcela jasně, že jsme dnes ještě daleko vzdáleni onoho ideálního stavu, který by musil nastat po provedení všech těchto za nutná uznaných opatření. Mým úkolem bylo pouze upoutat pozornost obecní správy na toto pole. Nesmí to být chápáno tak, jako by každá sebemenší obec měla vše zde uve dené provést v okruhu své vlastní působnosti, pro sebe nevy 334

hnutelně a ihned . To se bude řídit podle hmotných prostředků po ruce jsoucích . Ale jistá zařízení, zdraví obyvatelstva sloužící, musí být v každé obci. Od organizace a spojení všech

malých obcí k určitému účelu péče bude záviset úspěch snahy o blaho lidu.

Co se však dá provést ve všech obcích, zvláště v malých ob cích do 3000 obyvatelů, které – jak známo tvoří většinu ob cí v republice, a to bez zvláštních vydání, byl by dohled na mládež před dosažením povinnosti k návštěvě školy a mládeže školou povinné, založení vlastního zdravotního listu pro

každého obyvatele a opatření proti nemocím, obzvláště tuber kulóze, správnou podporou sportu pro mládež. Zavedení opa

tření k této péči směřujících závisí především od toho, aby byla včas vycvičena a zaměstnána příslušná ošetřovatelka. V malé obci by jediná taková ošetřovatelka postačila k obstarávání ce lého oboru sociální péče a k podávání potřebných návrhů obecnímu zastupitelstvu .

Poznámka : Konfiskovaná místa, která jsme v tomto protoko lu označili , byla interpelována soudruhem Toužilem. Ale ani tu nenašla milosti v očích nejvyššího cenzora, kterým byl tento kráte předseda poslanecké sněmovny Tomášek a byla jim kon fiskována v interpelaci po druhé. Budou mustt čekat, až se vy

jasní také nad československým obzorem. Abychom toto vyjas nění urychlili, musíme přesně plnit přijatá a uvedená zde

usneseni. Konfiskovaná místa si ovšem každý soudruh lehce doplni.

Zpráva

k I. řádnému sjezdu o organizační činnosti Komunistické strany Československa (SEKCE III. INTERNACIONÁLY) OBDOBÍ 1921–1922 Vkládáme do rukou našich soudruhů delegátů zprávu k I. řád nému sjezdu Komunistické strany Československa, sekce III ., Komunistické internacionály. Zpráva tato není úplná. Prv

ní rok činnosti KSČ vykazuje pochopitelně značné vnitřní kvašení, neucelenost a nedostatky. Přeměna organizačního zřízení ze župního na krajové, spojování českých, německých , slovenských, maďarských i polských organizací v jednotné cel ky, tvoření nových institucí apod . , to vše byly věci, které ne mohly být provedeny pouhým usnesením sjezdovým, ale vyža

dovaly mnoho práce a námahy a zaměstnávaly sekretariát zvláště v prvých dobách po Slučovacím sjezdu. Nehotovost or

ganizačních útvarů znemožňovala také vedení patřičného pře hledu a statistiky. Sjednocení i přebudování organizačního aparátu bylo ale přes všechny obtíže provedeno, organizační

rámec je zde nyní vytvořen a I. sjezd může směle přikročit k další práci . Úkolem nyní je, do rámce v hrubých obrysech dohotoveného vtěsnat potřebné výplně, vypracovat podrobné pokyny pro frakční práci v odborech i družstvech, mezi žena mi i mládeží, upravit vzájemný poměr jednotlivých složek, na

značit úkoly a vykázat jim úseky, v nichž jim je pracovat tak, aby dělnická armáda, která zde v rámci komunistické strany je soustředěna, byla vyzbrojena všemi potřebnými zbraněmi a měla všechny přesně fungující operační složky, které v boji

za svoje cíle, ať v obraně nebo v útoku nezbytně mít musí, má-li být nejen bojeschopnou, ale i vítězící revoluční armádou proletariátu .

Za sekretariát KSČ :

A. ZÁPOTOCKÝ 337

O činnosti výkonného výboru

Komunistické strany Československa Výkonný výbor komunistické strany v Československu zvolen byl na Slučovacím sjezdu v listopadu 1921. Na sjezdu tomto provedeno bylo sloučení dosavadních samostatných národnost ních stran v jednotnou Komunistickou stranu Československa ( sekci III., Komunistické internacionály ) . Do výkonného výbo

ru zvoleni následující soudruzi: Bolen V., Burian E., Hess A., Houser V., Jarolímek A.,7 Jílek B., Josková A., Kohn R., Kreibich K., Neurath A., Pavel F. , Petrovický C., Kunte V., Seiden A., Sei

dler E., Slabihoud V., Sliwka K., Šmeral B., Šturc V., Udržalová R., Verčík J. , Wünsch. R. , Zorn E. Náhradníky : Zápotocký, Mu na, Chaloupecký, Krčková, Cibulka, Hůla, Stern, Mondok, Ču len, Kubiš a Široký.

Ustavující schůze výkonného výboru komunistické strany v Československu konala se 3. listopadu 1921 a na ní do užšího výkonného výboru byli zvoleni soudruzi: Bolen, Houser, Jílek,

Kreibich, Neurath, Šmeral a Šturc. Předsedou výkonného výbo ru zvolen byl s. Šturc. V únoru r. 1922 vzdal se funkce v užším výkonném výboru s. Bolen a na jeho místo zvolen s. Zápotocký. V červnu 1922 vzdal se funkce s. Jílek a na jeho místo zvolen

S. Hess. V září 1922 přestali být členy soudruzi Šturc, Hess a dr. Houser. Zvoleni byli soudruzi : Burian, Muna a Petrovický. Užší výkonný výbor konal v době svého fungování 79 schůzí,

kterých se zúčastnili: Zápotocký 56, Neurath 54, Šmeral 49, Houser 49, Šturc 41, Jílek 30, Kreibich 28, Múna 22, Petrovický 22, Hess 17, Burian 16 a Bolen 9. Širší výkonný výbor konal 11 schůzí a říšské konference strany konány byly 2. Generálním sekretářem byl do února 1922 s. Jílek, od března 1922 s. Zápotocký. Vedoucím agitačního a propagačního oddě

lení byl po celou dobu s. Neurath. Užší výkonný výbor projed nával ve svých schůzích veškeré záležitosti organizační i ad. ministrativní, návrhy k akcím a k projevům . Scházel se pravi delně jednou až dvakrát v týdnu. O své činnosti podával

zprávy širšímu výkonnému výboru , který scházel se jedenkrát za měsíc. Výkonný výbor v prvé řadě věnoval svoji pozornost splnění usnesení sjezdových, a to především vybudování no vého organizačního zřízení na podkladě usneseného organi

začního řádu, v němž dosavadní zřízení župní změněno bylo na zřízení krajové. Svolány byly ustavující konference krajů a za účasti zástupců výkonného výboru provedeno bylo jejich ustavení a zvolení krajských výkonných výborů. Do důsledku provedeno bylo naprosté sloučení jednotlivých samostatných 338

organizací národnostních v jednotlivých místech i krajích v jed notné organizace nově ustavené komunistické strany. Vážnou a důležitou věcí, před jejíž řešení byl výkonný výbor

hned po svém ustavení postaven , byla otázka odborového hnu tí. Všeodborový sjezd, který byl svolán na dny 22. ledna 1922,

měl být prvním měřením sil mezi stoupenci revoluční taktiky a mezi stoupenci Amsterodamu. Na sjezdu měla být rozřešena otázka příslušnosti českého odborového hnutí k odborové in ternacionále. Amsterodam nebo Moskva. Ve straně nebylo nej menšího sporu o tom, že je potřebí ve smyslu usnesení Komu nistické internacionály propagovat v odborech revoluční směr

nice proletářského boje a hledět získat většinu v odborových organizacích k prohlášení se pro taktiku Rudé odborové inter nacionály na rozdíl od zrádné oportunistické taktiky Amstero damu. Sporné bylo však , jaké taktické prostředky a cesty v bo ji o odborové organizace použít. Zde se mínění rozcházela. Tr

vat na jednotě i za cenu dočasného podřízení se, anebo rozpol tit a zakládat odbory vlastní? Rozpor tento byl příčinou, že

výkonný výbor dlouho nemohl se odhodlat zaujmout určité stanovisko v otázce taktiky na všeodborovém sjezdu. Věc byla

předmětem mnohých jednání. Jádrem otázky tak, jak se u nás v daných poměrech vytvářela , bylo, má-li či nemá-li svaz ze mědělců zaplatit příspěvky odborovému sdružení. Zaplatit zna

menalo zvětšit počet komunistických delegátů na sjezdu o 43 a pokusit se vážně ovládnout odborový sjezd a dostat vedení do svých rukou. Nezaplatit znamenalo úmyslu o dobytí se vzdát a tu pak hned v zápětí vynořovala se myšlenka rozkolu. Již ve schůzi dne 21. listopadu 1921 upozorňoval soudruh Neurath

na neplacení příspěvků odborovému sdružení svazem zeměděl. ců a na důsledky, které z toho pro náš boj o ovládnutí odborů vznikají, a žádal o zakročení výkonného výboru v této věci. Soudruh Bolen slíbil v otázce této odborovému sdružení napsat a dopis výkonnému výboru předložit. Ve schůzi dne 24. listopa du jedná se o věci znovu. Soudruh Bolen brání se proti tomu, aby svaz byl k placení výkonným výborem nucen a prohlašuje : » Kdyby se měl výkonný výbor na tomto usnést, že on by z toho musil vyvodit důsledky a přinejmenším na určitý čas své čin nosti ve svazu se vzdát. « Ve schůzi dne 2. prosince 1921 do chází opět k obšírné debatě o této otázce. Přitom vytýkáno je jednotlivými členy výboru zemědělcům jejich vystoupení ze

svazku odborového sdružení a mezi jiným uvádí soudruh Hais, tajemník ústředí odborových frakcí komunistických, »že to, co dělají zemědělci, není taktické, a dá-li výkonný výbor komu nistické strany k tomu svolení, pak že dává podnět k rozražení odborového hnutí. «

7. prosince dochází opět ve výkonném výboru k nové debatě 339

o odborovém sjezdu a zemědělském svazu

a

v protokole

výkonného výboru o jednání tomto je následující záznam : » Soudruh Hais v zastoupení komise komunistických odbo

rářů vysvětluje rozpory mezi komisí a Svazem zemědělských dělníků, jehož představenstvo odmítá zaplatit příspěvky od

borovému sdružení, čímž vzniká pro odboráře-komunisty da leko těžší situace na všeodborovém sjezdu. Po delším výkla du celé věci předčítá rezoluci, přijatou komisí odborářů ko munistických 6. prosince 1922, která zní :

Komise odborových pracovníků Komunistické strany Čes koslovenska po vyslechnutí zprávy a provedené debatě o rozhodnutí představenstva Svazu zemědělských dělníků, které opětně odmítlo dostát svým členským povinnostem vůči dosavadní odborové ústředně a tím ztížilo jednotný po stup komunistických odborářů na všeodborovém sjezdu, se

usnáší: 1. Rozhodnutí představenstva Svazu zemědělských

dělníků je hrubým porušením komunistické disciplíny na po li odborovém, hraničí s anarchistickým sektářstvím, sjezdem Rudé odborové internacionály odmítnutým , a směřuje k po

rážce komunistů na všeodborovém sjezdu, v důsledku čehož komise vylučuje Svaz zemědělských dělníků z komunistic

kého odborového sdružení až do té doby, než odčiní škody, které tímto svým vystoupením způsobil. 2. Výkonný výbor

Komunistické strany Československa žádáme, aby okamžitě se usnesl, aby Svaz zemědělských dělníků učinil své členské

povinnosti zadost, a nepodřídí-li se , aby vyvodil z toho své důsledky, zbavil soudruhy, kteří ruší jednotnou komunistickou

frontu, funkcí ve straně, popřípadě učinil jiná opatření až do jejich vyloučení ze strany. 3. Rozhodnutí představenstva Svazu zemědělských dělníků budiž sděleno ústřední radě Rudé odborové internacionály. « Ke zprávě soudruha Haise rozvinula se delší debata . Do schůze dostavili se mezitím zá

stupci Svazu zemědělských dělníků, soudruzi Jonáš a Uřídil.

Soudruh Bolen odůvodňuje postup představenstva Svazu ze mědělských dělníků a prohlašuje, že svaz nemůže se stát členem Odborového sdružení Československého. Považuje jednání komise komunistických odborářů za svádění hlavní

věci na vedlejší pole. Naproti tomu soudruh Pelikán vyvozu je nutnost zaplacení příspěvků Odborovému sdružení česko

slovenskému Svazem zemědělských dělníků v zájmu mož nosti zúčastnit se všeodborového sjezdu a v zájmu jednot ného postupu všech opozičních odborářů. Soudruh Uřídil po dává zprávu o jednání představenstva Svazu zemědělských

dělníků a odůvodňuje postup představenstva v tom smyslu, že Svaz zemědělských dělníků neznemožňuje součinnost od borářů. Jílek vyslovuje se proti ostrosti rezoluce předložené odborovou komisí, vypočítává z počtu delegace, jak asi silné 340

zastoupení bude ve prospěch ROI , a žádá, aby soudruzi z ko mise komunistických odborářů v zájmu udržení jednotné fronty v příští době pochopili jednání Svazu zemědělských dělníků a netrvali tak ostře na podřízení jeho.

Debaty zúčastnili se ještě soudruzi Neurath, Jonáš, Bolen, Pelikán a Smeral, který doporučuje svolat plénum výkon ného výboru k rozřešení této otázky a vyslovuje se zásadně

pro zaplacení příspěvků. Soudruh Hais ke konci debaty žádá, aby stanovisko výkonného výboru strany bylo sděleno

komisi komunistických odborářů písemně a výkonný výbor aby vyslal svého zástupce do schůze komise odborářů. Schůze koná se 10. prosince v Praze II . » U Palmů«.

Výkonný výbor strany přesné nějaké usnesení ve své schůzi neučinil. Bylo také velmi těžko východiska nalézt, nemělo-li vyznít rozhodnutí příkře proti jednání Svazu zemědělských dělníků. Toto neurčité stanovisko v otázce postupu zachovává výkonný výbor i ve schůzi další, tj. dne 12. prosince 1921.

»V této schůzi soudruh Jílek podává zprávu o jednání ze. mědělských dělníků ohledně zaplacení příspěvků Odboro vému sdružení Československému a o konferenci komunis

tických odborářů, konané dne 10. prosince. Představenstvo

Svazu zemědělských dělníků na žádost výkonného výboru, aby zaplatilo příspěvky ( dle Jílkova referátu ), sděluje, že je ochotno příspěvky zaplatit s tou podmínkou, když opozi

ce, která usiluje o to, aby se Svaz zemědělských dělníků do sjezdu všeodborového znovu členem odborového sdružení stal, prohlásí závazně, že v případě, kdyby byla přijata na sjezdu všeodborovém rezoluce, souhlasící s taktikou Amste

rodamské internacionály, odboráři komunisté prohlásí, že se takovému usnesení nepodrobují a že bude svolán ihned do druhé místnosti sjezd komunistických odborářů a na něm do jde k ustavení nového odborového sdružení. « Toto usnesení

bylo oznámeno konferenci odborářů komunistů zástupcem soudruhem Jílkem. Konference komunistů odborářů žádá, aby

výkonný výbor strany prohlásil, zdali směrnice, přijaté na konferenci odborářů, konané 30. října, jsou správné a odpoví dají-li směrnicím výkonného výboru strany. Usneseno přidr

žovat se až do všeodborového sjezdu taktiky, stanovené na konferenci komunistických odborářů při sjednocovacím sjez

du konané. Jaká taktická linie bude zaujata na sjezdu samém a posjezdu, rozhodne před sjezdová konference delegátů komunistů, jejímž svoláním je pověřena komise odborářů komunistů. O odbo rové otázce pojedná schůze širšího výkonného výboru strany.

Svaz zemědělských dělníků zaslal také v tomto směru výkonnému výboru dopis, který je ke protokolu přiložen. Je charakteristické, že soudruzi zemědělci, kteří houževnatě trva 341

li na tom, že není jim možno zaplatit příspěvky odborovému

sdružení a stát se jeho členy v případě, kdy jednalo se o to, vést boj o dobytí odborového sdružení, prohlašují zde výslov ně, že ochotni jsou tyto příspěvky zaplatit v tom případě, když bude jim dána záruka, že v případě odhlasování amsterodam ských směrnic na všeodborovém sjezdu přistoupí se k rozště pení odborů. V užším výkonném výboru byl silný proud, re prezentovaný tehdejší většinou výkonného výboru , který toto

stanovisko soudruhů zemědělců sdílel, ale zřejmě se zaň přece jen postavit nechtěl. A proto veškerá usnesení výkonného vý

boru vyznívala až do poslední chvíle nerozhodně. Tím se sta lo, že přípravy ke sjezdu nedály se s takovou vervou, jak bylo by třeba. Soudruzi a organizace ponecháni byli v nejistotě, a v důsledku toho také při volbách delegátů nevyvinuli tolik energie, kolik pro dosažení vítězství bylo by jí bývalo nutno

vyvinout. V organizacích v důsledku toho zavládl naprostý chaos a ze všech stran bylo naléháno, aby strana k odborové

mu sjezdu precizovala jasně své stanovisko. Tím došlo ke schůzi širšího výkonného výboru 5. ledna 1922. Na program schůze dána otázka odborová. Referovali soudruzi Hais a Kun

te. Referát jejich vyzněl v žádost,

»aby výkonný výbor zaujal ke sjezdu všeodborovému a k odborovému hnutí vůbec jasné, určité stanovisko, aby, chom jej mohli v masách propagovat. Toto stanovisko ne může být v nynější době jiné, než stanovisko zachování jed noty odborového hnuti.«

Proti tomuto názoru vystoupil jako koreferent soudruh Bo len, který své zamítavé stanovisko k oficiálním referentům vyjádřil ve svém referátu zřetelně následující větou: »A nyní k věci. Pro všeodborový sjezd vydáno bylo někte rými soudruhy všeodboráři heslo: Menšina se podrobí většině

a dále: Jednota za každou cenu a z každých podmínek ! Jiní soudruzi a mezi nimi i já odmítají toto heslo a uvádějí proti němu v prvé řadě, že většina, kterou pravděpodobně sociálpa trioti na sjezdu získají, bude jen relativní ( formální) a že sku tečnou většinu bude reprezentovat opozice, která právě proto nemůže se jen tak podřídit. «

Po debatě, která byla poté provedena, přijat následující ná vrh :

»Výkonný výbor komunistické strany, pojednav o otázce všeodborového sjezdu, schvaluje linii, zaujatou naší odboro

vou komisí, stanovící v případě, že obdržíme na sjezdu menšinu, komunistické odborově organizované dělnictvo zů stane ve společných odborových svazech a v rámci jich bude pracovat ve prospěch našich revolučních idejí. To ovšem ne

smí být na závadu, aby na sjezdu učiněny byly veškeré kro 342

ky k získání většiny a aby tento sjezd využit byl k široké propagaci zásad ROI. « Rezoluce tato jednohlasně přijata . V ní konečně bylo jasně vyřčeno stanovisko strany k všeod

borovému sjezdu a zdůrazněno , že strana setrvá na jednotě odborů a netříštění odborových organizací. Ve smyslu toho vy . dáno také prohlášení a výzva pro jednotnou frontu.

Stanovisko k jednotné frontě prodělávalo ve výkonném výboru tentýž vývoj jako stanovisko pro jednotu odborových

organizací. Tehdejší většina užšího výkonného výboru chovala se k ní odmítavě. Když jednotlivé kraje, v jichž popředí stál kraj brněnský, zahájily již v listopadu 1921 akce pro jednotnou

frontu , byly tyto akce namnoze označovány za oportunismus. Tehdejší většina užšího výkonného výboru zaujímala i zde sta

novisko vyčkávací a přes četné žádosti krajů odkládala ja kýkoli projev pro jednotnou frontu. Sluší vytknout, že brněn ský kraj v tomto případě sáhl k prostředku, který není možno schvalovat a vydal sám prohlášení k proletariátu celé Česko slovenské republiky, kde vyzýval k zahájení akcí pro jednot nou frontu . K nedisciplinovanosti této nebyl kraj nijak opráv

něn, i kdyby jeho stanovisko bylo dle jeho mínění sebeodů vodněnější. Teprve když přišla výslovná prohlášení ROI a Ko munistické internacionály z Moskvy, která jednak vyslovovala se pro jednotu odborů a pro jednotnou frontu, nahlédla dosa vadní většina výkonného výboru, že její stanovisko proti jedno tě odborů a proti jednotné frontě držet se nedá a připustila svrchu uvedené usnesení. Prohlášení výkonného výboru strany ze dne 6. ledna 1922 vyšlo současně s prohlášením Komunistic ké internacionály a ROI ze dne 1. ledna 1922. Dosavadní větši na užšího výkonného výboru byla ale zřejmě těmito usnese

ními dotčena a pokládala usnesení o jednotné frontě i o jed notě odborových organizací za svou porážku, třeba to nijak oficiálně nechtěla přiznat. Dokladem toho ale je zřejmě situa ce, která se potom ve straně, respektive ve vedení strany, vyví

jela. Během měsíce ledna a února vedení strany prodělává těž kou krizi.

Od EKI dochází pozvání k širší schůzi exekutivy na den 10. února do Moskvy. V pozvání výslovně se žádá, aby do Mosk vy jeli soudruzi Kreibich a Šmeral. Výkonný výbor deleguje ve

schůzi dne 12. ledna 1922 soudruha Šmerala, Šturce, Kohna, Kreibicha a Buriana. Před odjezdem delegace dochází k všeod borovému sjezdu. Pro příslušnost k Amsterodamu hlasovalo 339 delegátů, zastupujících 348 447 členů, pro Moskvu 227 de legátů, zastupujících 222 027 členů. Komunističtí delegáti učini li prohlášení, že se podrobují a jednotu odborů zachovají. Ze

mědělci příspěvky nezaplatili a sjezdu se nezúčastnili. Důsled kem toho bylo další napětí mezi komunistickými odboráři ve svazku odborového sdružení setrvavšími a mezi svazem ze

343

mědělců. Také ve výkonném výboru toto napětí došlo svého výrazu a soudruh Bolen skládá svoji funkci člena užšího výkonného výboru. V téže době soudruh Jílek ohlašuje rezigna

ci na místo generálního sekretáře strany. Další soudruzi, Šturc, Šmeral a Kreibich, členové užšího výkonného výboru, mají od. jíždět do Moskvy. Provedení toho znamená, že by užší výkonný výbor vůbec nemohl fungovat, poněvadž zbývají jen dva členo vé a sekretariát by v kritické chvíli, kdy současně na stranu

doléhá těžká krize finanční, zůstal bez vedení. V důsledku to ho odkládá soudruh Šmeral svoji cestu do Moskvy a nastupuje na místo soudruha Jílka do sekretariátu strany. V této době dochází ke stávce horníků proti snížení mezd. Práce byla za

stavena ve všech revírech a výkonný výbor strany vydává hned na počátku stávky 4. února provolání: Horníkům , železničá řům, členům komunistické strany !, vyzývaje k solidárnímu bo ji. Současně dopisem ze dne 5. února 1922 obrací se na veške rá odborová ústředí s výzvou : Pro vytvoření bojové fronty

všeho dělnictva. Komunistický klub poslanců podal pak žá dost na předsednictvo sněmovny o okamžité svolání ke schů zi, aby bylo možno o stávce horníků jednat.

Dne 10. února 1922, kdy boj vstupuje do kritického stadia a kdy je vidět, že odborová ústředí nemají chuť k vytvoření

jednotné fronty na podporu boje, ani parlament není svoláván a začíná se působit na urovnání sporu tím, že rozhodování má

být přeneseno na paritní komise, varuje výkonný výbor komu. nistické strany horníky před tímto řešením a vydává prohláše. ní Na pomoc horníkům ! Dne 12. února 1922 obrací se výkonný

výbor znovu k horníkům provoláním Braňte se v posledni chvílil , pokoušeje se zkřížit snahy odborového vedení, ke zlo mení stávky směřující. Přesto ale snaha výkonného výboru nevedla k cíli a boj horníků končí přijetím návrhu na utvoření

paritních komisí, které mají podle poklesu cen upravovat, to znamená snižovat mzdy v jednotlivých revírech. Výkonný výbor strany vydává 17. února 1922 provolání, kde shrnuje zkušenosti boje a vyzývá k účinnější propagační práci pro re voluční směrnice v odborových organizacích. Po skončení stávky horníků dochází k vyhlášení amnestie pro politické vězně , odsouzené pro prosincové události r. 1920. Mezi těmito nachází se též soudruh Zápotocký, který z usnese

ní výkonného výboru nastupuje místo generálního sekretáře strany a současně je zvolen do užšího výkonného výboru za vystoupivšího soudruha Bolena.

V polovině března dochází ke stávce sklářů. Také při této příležitosti snaží se výkonný výbor do boje zasáhnout a vyvo lat společný boj dělnictva proti útoku na mzdy sklářů jako jednomu článku společného řetězu, kterým má být dělnictvo upo:itáno. Ale i zde končí snaha komunisticke strany bezvý 344

sledně a sklářské dělnictvo nastupuje do práce po prohraném boji za zhoršených mzdových podmínek. V téže době vrací se také delegace, vyslaná k širší schůzi

Komunistické internacionály, a s ní vrací se i soudruh Vaněk, který až doposud zastupoval stranu v Moskvě a na jeho místo nastupuje soudruh Kreibich. 23. března svolána schůze širšího

výkonného výboru strany, na níž podána zpráva ze schůze širší exekutivy internacionály. Přijata po debatě následující rezolu ce :

»Výkonný výbor komunistické strany v Československu vzal na vědomí zprávu svého zástupce ve EKI v Moskvě i zprávu delegace, která byla vyslána k zasedání širšího výboru KI a vyslovil svůj souhlas s jejich činností. V otázce

jednotné fronty staví se výkonný výbor KSČ plně za stanovis ko rozšířeného výboru III ., Komunistické internacionály, kte

ré pokládá pro sebe v plném znění za závazné a zavazuje i veškeré organizace, časopisy i soudruhy, aby otázku jed notné fronty mezi dělnictvem propagovali. Výkonný výbor zdůrazňuje ale, že propagace jednotné bojovné fronty ne může v žádném případě znamenat vzdání se samostatnosti

organizační a že zvláště při všech volebních akcích musí strana komunistická postupovat vždy samostatně. Jednotná fronta jako bojovná fronta proti kapitalismu nemůže v pra xi být tvořena paušálně, jako sám o sobě stojící cíl, nýbrž

v případě zápasů jako bojovná zbraň proletářské třídy. V zá jmu jednotnosti strany není možno, aby jednotlivé kraje nebo organizace řešily otázku jednotné fronty samostatně, nýbrž je potřeba dohody a souhlasu ústředí. Za účelem po

drobného projednání otázky jednotné fronty i druhých orga nizačních otázek usnáší se výkonný výbor svolat říšskou konferenci na dny 16. a 17. dubna 1922. «

Přes všechna prohlášení o postupu strany v odborových or

ganizacích i o nutnosti budování jednotné fronty bylo přece jen znát, že ve výkonném výboru nepanuje o těchto věcech stejný názor, i když se soudruzi při hlasování proti navrhovaným směrnicím vždy nevyslovili. Svolaná říšská konference měla za úkol nesrovnalosti tyto odstranit a ke všem akutním otáz

kám precizovat jasné stanovisko strany. Soudruh Zápotocký

vznesl před konferencí žádost, aby o činnosti výkonného výbo ru za uplynulé období podali zprávu soudruzi Jílek nebo Houser jako reprezentanti dosavadní řídila a vedla. Soudruzi Jílek i První pro nemoc a druhý pro konferenci podával pak zprávu

většiny, která politiku strany Houser podání zprávy odmítli. zaneprázdnění stěhováním. Na soudruh Zápotocký. K referátu

o organizační činnosti předložil teze, při jejichž odůvodnění v závěru svého referátu uvedl :

» Budu mluvit zcela otevřeně, je-li zde ve straně proud, 345

který projevuje se sice jen tajně, ale který přesto je všude

cítit, proud, který formuluje své stanovisko výrazem jádra, který dělí nás na ,,lepší“ a na „ horší“ komunisty, který z oněch „ čistých “ komunistů chce tvořit zvláštní stranu ve straně, nechť tento směr vyvstane, otevřeně názor svůj pro hlásí a uvede pro něj svoje důvody. Když většina konference

uzná tyto důvody za přesvědčující a tento směr za správný, ať je zvoleno vedení, které tento směr bude propagovat.« V zahájené nato debatě neprohlásil se nikdo z mluvčích

proti tezím, které byly Zápotockým navrženy a soudruh Vaj tauer výslovně uvedl:

»Tezemi, navrženými Zápotockým, se zbytečně budí dojem, jako by ve straně existovaly nějaké rozpory. Ty snad existují zde někde v kavárnách, ale ne ve straně jako celku.« Zápo tocký na to, uzavíraje debatu, výslovně konstatoval : » Bylo zde veřejně prohlášeno , a všichni delegáti s tím

souhlasili, že ve straně není žádných směrů. Já beru kon ferenci a všechny soudruhy za slovo. Když jsem se vrátil

z vězení a sledoval jsem řeči soudruhů, to, jak jeden sou druh

zasedal za druhým na soudnou lavici, když jsem sle

doval časopisy a viděl, jak každý směr se ohání 21 podmín kami a vylučuje jiné ze strany komunistické, musil jsem se domnívat, že jsou zde směry. Dnes jste přišli na konferenci, já jsem schválně tyto směry vytyčil v tezích, já jsem vás na

tento smysl a účel v tezích upozornil a všichni řekli: My s tím souhlasíme, zde není směrů a různosti v přesvědčení. Je-li to pravda a bylo-li zde mluveno upřímně, pak s tako vým aparátem je možno pracovat a vykonat i veliké věci. Ale musí to být pravda, a to, co se zde prohlásilo, musí také každý dodržovat. Je nemožno, abychom se scházeli na konfe rence, říkali si, že mezi námi nic není, že je vzájemná důvěra , a abychom pak, když se rozejdeme, pracovali proti

sobě. Já beru za podklad, že všechny ty přestřelky, které zde byly a otravovaly nás a znemožňovaly náš organizační život,

že vycházely z chvilkových nálad a žádného oprávnění ne měly. Je nutno, abychom si nyní řekli, že tyto věci přestáva jí, že chceme pracovat a upevnit a zkonsolidovat stranu. K tomu je potřeba komunistické soudružnosti, přátelské upřímnosti a společné práce.«

Navržené organizační teze byly pak konferencí jednomyslně přijaty . Stejně tak byly přijaty vytyčené směrnice jednotné fronty v Československu, revoluce o činnosti a taktice komu nistů v odborovém hnutí i směrnice pro frakční práci komu nistů v odborech. S. Bolen jménem svazu zemědělců učinil

prohlášení, podle něhož se svaz zavazuje zahájit jednání o svůj návrat do svazku Odborového sdružení československého.

Na této říšské konferenci dne 17. dubna 1922 byl také mimo jiné 346

1

za předsednictví soudruha Šturce, za přítomnosti soudruhů Jíl ka, Hesse, Cibulky, Slabihouda, Bolena a Udržalové usnesen následující návrh , proti němuž nikdo nehlasoval : »Říšská konference komunistické strany v Československu, konaná dne 16. a 17. dubna v Praze, usnáší se na této rezo luci:

»Orgán strany pro teorii a praxi marxismu, týdenní list Komunista budiž otevřen pro teoretické diskuse všem pří slušníkům strany bez rozdílu. Je nepřípustno, aby tento list

byl veřejnou tribunou pouze určité skupiny ve straně. Jenom vzájemnou diskusí o nejpalčivějších otázkách dělnického a komunistického hnutí prospějeme praktickému plnění úkolů, před kterými je komuristická strana postavena.« Také v otázce odročení obecních voleb zaujala konference stanovisko a přijala příslušné rezoluce. V ní je protestováno

proti zamýšlenému odkladu voleb obecních, zároveň ale usne seno, že i v případě odkladu naši soudruzi funkce svoje

v obecních zastupitelstvech nesloží a budou v nich nadále pra covat.

Počátkem měsíce dubna konána konference zástupců tří in

ternacionál v Berlíně, která měla usnést jednotný postup děl nických stran vzhledem ke svolané mezinárodní konferenci zástupců všech států v Janově. Na tuto poradu na výzvu EKI

delegován do Berlína soudruh Šmeral, na mezinárodní projev ve Vídni, za tím účelem pořádaný, delegován soudruh Burian. V Praze uspořádán 9. dubna 1922 ohromný projev v sále Lucer ny . Po konferenci a projevech došlo pozvání sociálně demo kratické strany německé ohledně uspořádání společných pro

jevů dne 20. dubna u příležitosti svolání janovské konference. Výkonný výbor pozvání přijal a dal návrh na svolání schůzky zástupců socialistických stran na 13. dubna 1922, aby před

běžné přípravy ke společnému projevu mohly být včas projed nány. K této schůzce ale nedošlo, poněvadž čeští sociální de mokraté odmítli společnou akci, v důsledku toho i němečtí so ciální demokraté od ní ustoupili. Ze schůze užšího výkonného výboru ze dne 20. dubna sluší zaznamenat usnesení, které bylo učiněno v přítomnosti sou

druhů Šturce a Jílka vzhledem k pozdějším pověstem o cestách soudruha Šmerala do Karlových Varů. Usnesení zní : » S. Šmeral činí sdělení o schůzi v Karlových Varech, kde jednalo se o zřízení sekretariátu. Po odchodu soudruha Štur

ma usneseno místo sekretáře v Karlových Varech neobsazo

vat. Soudruzi však žádají, aby soudruh Smeral uspořádal v Karlových Varech čtyřnedělní kurs, který započne v neděli

14. května. Při příležitosti pořádání kursu konána bude vždy odpoledne v některém blízkém místě veřejná schůze. Sou druzi žádají, aby s. Šmeral byl pro zájezdy na kurs do Karlo 347

vých Varů výkonným výborem uvolněn. Výkonný výbor dává k tomu svůj souhlas.« V měsíci květnu dochází k útokům na mzdy zaměstnanců v odboru kovodělném a dne 5. května 1922 zahájena stávka

středo- a západočeských kovodělných závodů. Stávka zahájena po provedení předběžného hlasování dělníků těchto závodů, jimž byla předložena vedením odborových organizací otázka, zda chtějí dobrovolně přijmout navrhované snížení mezd za

městnavateli, anebo jsou-li pro zahájení boje. Vedení odboro vých svazů stanovilo, že stávka může být zahájena jen v tom případě, vysloví-li se pro ni více než 70 % dělníků. Při tom urči tě počítalo s tím, že počet hlasů pro stávku odevzdaných

v žádném případě těchto stanovených 70 % nedosáhne. Proti všem výpočtům ale potřebný počet byl dosažen a odborovým

svazům nezbylo nic jiného než stávku zahájit. Přitom vy užito bylo ale stávající krize v závodech Pražskoželezářské spo lečnosti na Kladně, kde většina dělníků v důsledku nedostatku práce byla ze zaměstnání vysazena k tomu, aby kovodělníci kladenští, zaměstnaní u Pražskoželezářské společnosti, byli ze

stávky vyřazeni. Dělnictvo u Pražskoželezářské společnosti na tento návrh přistoupilo, když bylo mu dáno vedením odboro

vých organizací ujištění, že v důsledku toho nedojde k dalšímu

propouštění z práce. V druhém závodě kovodělném na Kladně, v Poldině huti, dělníci solidárně stávkovali. Výkonný výbor

KSČ snažil se hned při zahájení boje využít zkušeností z únoro vé stávky horníků a získat vliv na vedení a určování taktik:y. Za tím účelem vydal hned 5. května prohlášení, v němž nabádá

veškeré kovodělníky, aby přičiňovali se o vyhlášení generální stávky dělnictva všech kovodějných závodů. Když by toto k odražení útoků kapitalistů nepomohlo, aby bylo sáhnuto k rozšíření a stupňování boje až k vyhlášení generální stávky veškerého dělnictva. 12. května 1922 vydává výkonný výbor další provolání a současně obrací se dopisy na odborová ústře dí i politické strany dělnické s výzvou o svolání konference,

na níž by učiněno bylo usnesení o společném postupu všech dělnických stran ve prospěch vítězného skoncování boje. Sou

časně vede výkonný výbor agitační akci pro zostření a rozšíře ní stávky, udržuje stálý styk s komunistickými členy stávko

vého výboru a vydává směrnice a pokyny pro psaní stranic kého tisku. Tlakem agitace naší strany a nespokojeností děl

nictva donuceny, sahají odborové svazy k vyhlášení jednoden ní generální demonstrační stávky všeho dělnictva Velké Prahy na 19. května a k uspořádání manifestačního průvodu Prahou. Pro zdárné provedení této akce nečiní ale odborové vedení ani

druhé socialistické strany mimo stranu komunistickou žádné přípravy, sledujíce zřejmě snahu, akci, ke které byly proti své vůli donuceny, sabotovat. Vzdor těmto jejich chabým přípra 348

vám vykonali naši soudruzi a organizace přesně svůj úkol a generální stávka dělnictva ve Velké Praze stala se úplnou .

Ve vládních a oportunistických kruzích vyvolal spontánní pro jev dělnické síly a solidarity poprask a zděšení. Postavení koa

liční vlády bylo vážně otřeseno. Důkazem toho je, že vedení českých socialistů obrátilo se na výkonný výbor naší strany

s výzvou, zda byli bychom ochotni zástupce svoje ke společné poradě o věcech kovodělnické stávky se zástupci Českosloven ské strany socialistické vyslat. Poradě přítomni byli: za výkon ný výbor KSČ Zápotocký, Hais a Hess, za výkonný výbor čes kých socialistů Šimek, Hajn a Danda. Zástupci Českosloven ské socialistické strany uvedli, »že se jim jedná vážně o dosažení vítězství v boji kovoděl níků a že je nutno, aby do boje zasáhli političtí činitelé. Jed

ná se ale o to, do jaké míry je možno počítat se spoluprací komunistické strany. Oni jsou odhodláni vystoupit i z koa liční vlády, ale to mohou učinit jen tenkráte, když budou mít záruku, že je zde možno utvořit vládu jinou , ve které by

se mohli zúčastnit. Zástupci komunistické strany je odpo vídáno, že strana dívá se na boj kovodělníků jako na boj

dělnické třídy celé a je ochotna v zájmu dělnické třídy při nést nejdalekosáhlejší oběti. Je přirozeno, že ze solidarity v boji vznikají také závazky solidarity v zužitkování a zajiš tění vítězství. Mohou proto zástupci komunistické strany prohlásit, že kdyby ze společně vedeného boje vyšla nutnost

vytvoření nějaké dělnické protikapitalistické vlády, že by strana byla ochotna poskytnout jí svoji podporu. Na přímý

dotaz, zda mohlo by být počítáno s přímou spoluúčastí, od povídají, že tam, kde by to zájem dělnické třídy vyžadoval, ani jednání o této otázce se neuzavírají. Odmítají však zú častnění se na vládě, v níž by také některá z měštáckých

stran byla zastoupena . Na otázku, jak vytvořit dělnickou vládu, když by pro ni nebylo většiny, rozvinuli komunisté

otázku minoritní vlády a nových voleb. Zástupci Českoslo venské strany socialistické mluví pak o nutnosti co možno nejrychlejšího vytvoření nové vlády, uvádějíce ji jako jedi

nou možnost a předpoklad skoncování boje kovodělníků. Proti tomu zástupci komunističtí rozvádějí nutnost zostření

boje všeobecnou stávkou kovodělníků, demonstrační stávku železničních zřízenců a zasažení horníků, posléze demon

strační stávku všeho dělnictva, jako přípravu ke stávce ge nerální. Zástupci českých socialistů prohlašují, že výsledek porady sdělí ve schůzi výkonného výboru své strany a zahájí

jednání se zástupci sociálně demokratické strany, aby oni se k akci připojili. Po dohodě s těmito zavazují se svolat další poradu. «

Porada tato však svolána nebyla. Odborové svazy místo to 349

ho zcela nezakrytě dávají se na ústup. Místo nutného zostření boje zahajují veřejnými provoláváními a útoky tažení proti ko munistické straně, že chce zneužít boje kovodělníků k vyvo

lání puče a k občanské válce a podlamují všemi možnými prostředky bojeschopnost dělnictva. Nechávají znovu hlasovat o tom, má-li být stávka ukončena a přesto, že výsledek hlaso vání vyzněl tak, že v počtu hlasujících vyslovilo se 74 % pro

další vedení stávky, ukončily stávku s odůvodněním , že se pro další vedení stávky vyslovilo pouze 64 % z počtu k hlasování oprávněných. Dělnictvo vrací se do továren opět poraženo. výkonný výbor KSČ v této kritické situaci, kdy v dělnictvu obje vuje se ohromná deprese a nechuť k odborovým organizacím

a kdy je nebezpečí, že dělníci tyto opustí a propadnou indife rentismu, vydává dne 9. června 1922 nové provolání, v němž dokazuje nutnost setrvávání v odborech a přípravu nového bo je. Naproti tomu vedení Svazu kovodělníků obrací se proti ko munistům, kteří v době stávky o její zdárné skoncování se za sazovali a boj proti oportunismu vedení vedli. Dává povel

k vylučování jich z organizací, a tak zahájen je otevřený boj amsterodamců o rozvrat jednoty odborového hnutí. V této době ve výkonném výboru a vnitřním životě strany projevují se opět příznaky nesrovnalostí a krize. Soudruh

Jílek, který od měsíce února v sekretariátu nepracoval, odvo lávaje se na svoji nemoc, žádá, aby byl vyslán co zástupce

strany do Moskvy. Proti tomu namítají druzí, že není možno Jilka, je-li skutečně nemocen, do Moskvy vysílat, nemůže-li pracovat zde, může tím méně tak činit v Moskvě. Po několika debatách o této otázce v užším výkonném výboru dochází ke konečnému rozhodnutí ve schůzi širšího výkonného výboru

dne 10. května 1922. Po prohlášení soudruha Jílka, že jeho zdravotní stav delegaci umožňuje, schválena tato 7 proti 5 hlasům. V téže schůzi dochází k projednání finančních otázek strany, které také ve výkonném výboru užším měly svo

ji předehru. Soudruh Zápotocký hájil zásadu, aby finanční otáz ky vyřizoval užší výkonný výbor strany, aby tak celé vedení neslo za ně společnou zodpovědnost. Soudruh Houser naproti tomu navrhoval, aby tyto otázky vyřizovala zvláštní finanční komise mimo užší výkonný výbor. V debatě na schůzi širší ho výkonného výboru podány byly dva hy : soudruha Zá potockého, aby veškeré finanční věci vedl užší výkonný výbor s přibráním Tausika ze Slovenska a Buriana z Moravy, aby tak

na všechny soudruhy za finanční hospodářství strany padala zodpovědnost; návrh soudruha Hesse, aby finanční záležitosti spravovala zvláštní komise, skládající se ze soudruha Zápotoc

kého, Šmerala, Neuratha, Buriana a Tausika. Při hlasování návrh soudruha Zápotockého zamítnut 7 proti 6 hlasům, návrh Hesse přijat 9 proti 6 hlasům. Na téže schůzi projednávána 350

otázka nezaměstnanosti. Usneseno zvolit komisi k vypracování

rezoluce . Do komise zvolení soudruzi Šmeral, Muna, Neurath, Hais a Kunte. Předsedající soudruh Šturc vyzývá komisi, aby se odebrala do vedlejší místnosti k zpracování rezoluce. Sou časně s komisí odcházejí též členové výkonného výboru ze Slo venska, aby pojednali o záležitostech slovenských, jejichž pro jednání chtějí na širším výkonném výboru žádat. V této

chvíli podává soudruh Slabihoud návrh , aby do užšího výkon ného výboru za odcházejícího soudruha Jilka zvolen byl sou druh Hess. Zápotocký činí protinávrh na Munu, ale protestuje proti tomu, aby bylo o věci hlasováno v době nepřítomnosti většiny členů, a žádá, aby soudruzi v komisi zasedající byli

k hlasování zavoláni. Předsedající přes tento protest dává hla sovat o návrhu Slabihouda a tento přijat 5 proti 1 hlasu.

Po odjezdu soudruha Jilka do Moskvy dochází od EKI tele grafická výzva, aby ihned vypraveni byli do Moskvy soudruzi Šmeral a Muna, aby brali účast v procesu proti eserům. Užší výkonný výbor jedná o této věci 25. května za přítomnosti

Housera, Šturce, Hesse, Zápotockého a Smerala. V debatě sou druzi Šturc, Hess a Houser staví se proti vyslání Šmerala a ja ko důvod uvádějí, že toto vzhledem k nynější vnitropolitické

situaci je nemožným , aby strana nemohla se bez Šmerala při parlamentních akcích v bojích kovodělníků apod. obejít. Vy slání Šmerala 3 proti 2 hlasům zamítnuto. V příští schůzi dne 29. května 1922 za přítomnosti Neuratha vyslání Šmerala do Moskvy 3 hlasy schváleno.

V širší schůzi dne 8. června 1922 přijat návrh soudruha Neu ratha na svolání sjezdu strany. Doba konání určena na den

28. října 1922. Svolání sjezdu navrhováno proto , aby konečně byl zvolen nový výkonný výbor a tím odstraněn stav stálé ner vozity a nejistoty, který byl krajně nezdravý. Zvolena současně

komise k vypracování programu strany : k zpracování mate riálu k programu strany pověřen soudruh Vajtauer, současně zvolena komise pro vypracování agrárního programu, k zpra cování pověřen soudruh Havel.

7. června 1922 došlo v Moskvě na schůzi rozšířené exekutivy k jednání o československé otázce a soudruh Jílek při této pří ležitosti jménem skupiny Jílek-Houser přednesl řadu žalob na

vedení KSČ. K tomu potřeba upozornit, že jak z výsledku hlasování ve výkonném výboru zjevno, soudruzi měli ve výkon ném výboru většinu, že soudruh Jilek referátu na říšské konfe renci a podávání zprávy o činnosti výkonného výboru se vzdal

a že proti směrnicím a návrhům, jimiž na konferenci další po stup strany byl určován, nebylo ani ze strany soudruha Jilka,

ani koho jiného činěno žádných námitek. Obžaloby soudruha Jilka byly na pravou míru uvedeny soudruhem Šmeralem a vý sledek byla přijatá rezoluce Komunistické internacionály, kon 351

statující, že ve straně není žádných názorových rozdílů, že po litická linie strany je správná, že ale strana má řadu chyb,

spočívajících v nedostatečné komunistické výchově a praxi, a že na odstranění těchto chyb musí být všemi soudruhy spo lečně pracováno.

Jednání širší EKI v Moskvě vyvolalo živý ohlas ve výkonném výboru strany i naší soudružské veřejnosti. Ve schůzi dne

20. června 1922 došlo k debatě, v níž soudruh Houser navrhuje okamžité zaslání telegramu do Moskvy, v němž bylo by zdůrazněno, že pravoplatným zástupcem strany je soudruh Jílek a protestováno proti referátům Šmerala i Kreibicha. Po

slední referoval arcit, jak Houser uvádí, pod dojmem špatných informací Šmeralových. Dále praví, že byl proti cestě Šmeralo vě do Moskvy proto, že byl přesvědčen , že týž využije tuto k intrikám. To, co se stalo, pokládá za hození rukavice a vypo vězení boje. Při hlasování o telegramu přijímá se prvá část všemi hlasy, druhá část 3 proti 2 hlasům Zápotockého a Neu ratha. Zápotocký odpírá telegram spolupodepsat i usneseno,

aby tento podepsali Šturc a Hess. Dále usneseno, aby svolána byla schůze širšího výkonného výboru na den 28. června 1922, kde by celá záležitost k projednání byla předložena. Před schůzí došel telegram od soudruha Jílka, který sděluje, že jeho

úkol v Moskvě je skončen, a žádá, aby ze zdravotních důvodů byl odvolán . Zároveň exekutiva KI činídotaz, zda jako zástup ce strany má zůstat v Moskvě Jílek či Šmeral. Po debatě v šir

ším výkonném výboru usneseno na návrh Zápotockého zaslat exekutivě oznámení následujícího znění: »Výkonný výbor nemá příčiny měnit usnesení o osobě zá stupce v EKI , kterým stanoven byl soudruh Jílek. Tímto

usnesením nedotýká se výkonný výbor KSČ nikterak otázky důvěry k soudruhu Jílkovi nebo Šmeralovi a žádá o zaslání

stenografických protokolů o zasedání sjezdu exekutivy a ko mise pro řešení československé otázky, aby dle nich mohl činit další svá rozhodnutí. Po blízkém návratu soudruha

Kreibicha a popřípadě Smerala podrobí výkonný výbor KSČ jednání širší exekutivy v Moskvě diskusi a sdělí pak výsle dek exekutivě . «

Soudruh Hess dává návrh, aby hlasováno bylo odděleně a si ce

lášť o první větě návrhu a zvlášť o druhé části. Při hlaso

vání přijata první část jednohlasně, druhá 10 proti 2 hlasům.

Dále jednáno bylo o stanovisku, které ke zprávám z Moskvy zaujal tisk strany a k uveřejněné poznámce, kterou v RP při

pojil k referátu soudruha Šmerala a Jilka soudruh Dobrovolný. Usneseno, že Dobrovolný překročil kompetenci svého redak torského práva připojením poznámky k referátům ze schůze širší exekutivy a výkonný výbor uděluje mu za to důtku. Dále usneseno , aby do té doby , než bude doručen materiál o česko 852

slovenské otázce exekutivou, dožádány byly veškeré časopi sy o zastavení diskuse o řečech v zasedání širší exekutivy pro nesených .

Mezitím na odborovém poli braly události na sebe rychlý spád. Amsterodamské vedení cdburového sdružení dalo se na

cestu přímé provokace revolučně smýšlejících odborářů . Svaz Chalupův přijat byl do svazku odborového sdružení. Těžko zjišťovat, byl-li by tento provokační čin býval zažehnán, kdyby Svaz zemědělských dělníků byl projevil větší ochotu k návratu do jednotného odborového celku. Přinejmenším je pravdou, že při přijímání Chalupova svazu do odborového sdružení slouži lo to, že svaz zemědělců členem odborového sdružení nebyl, Tayerlovi a jeho společníkům za vítanou výmluvu, aby k této

provokaci revolučně smýšlejících odborářů mohli sáhnout. Počátkem června došlo k vyloučení Svazu dřevodělníků ; za záminku vzato bylo usnesení sjezdu tohoto svazu, který se pro hlásil pro taktiku ROI. Za ním ke konci měsíce následuje vy

loučení Svazu lučebníků, stavebníků atd. Výkonný výbor snažil se zasahovat do všech těchto událostí a určovat pokud možno

směrnice k další činnosti. Faktem je, že při nedostatečném vy budování komunistických odborových frakcí a při nedostatku dobré vůle, která se namnoze u některých soudruhů odborářů

projevovala, bylo těžko výkonnému výboru působit dosti úspěš ně k tomu, aby stanovené směrnice byly dodrženy. Pod doj

mem vylučování, ke kterému Odborové sdružení českosloven ské sáhlo, svolána byla na 25. června 1922 do Brna konference

zástupců odborů stoupenců ROI ze všech krajů československé republiky, aby porokovala o současné situaci, vytvořené po sledními událostmi v odborech, a naznačila směrnice dalšího postupu. Ke konferenci vydal výkonný výbor provolání ke vše

mu odborově organizovanému dělnictvu Československé re publiky, v němž znovu zdůraznil, že strana hájí zásady jed notného odborového hnutí, v němž bylo by zaručeno členům právo rozhodovat o taktice i prostředcích vedeného boje.

Zároveň zdůrazněno, že není možno nečinně přihlížet k tomu, aby ti, kteří pro očistu odborového hnutí pracovali, byli z dik: tátu jednotlivců Z rámce odborového hnutí vylučováni, a zdůrazněna potřeba za tyto soudruhy solidárně se postavit

a pro odborové hnutí jako nejcennější jeho složku je zachovat. Tam, kde objevily se skutečnosti, vybočující z rámce , směr

nicemi naznačeného postupu, jako u železničních zřízenců, usneseno větu tuto vytknout a prohlásit, že postup tento ve směrnicích ROI řízen nebyl. Současně poukázáno na příčiny, které tuto odchylku zavinily a které pro svou výjimečnost opo

zici železničářů vnutily její výjimečné stanovisko. Stanovisko výkonného výboru zkřížilo také v několika případech i zasa žení zástupců ROI , které nebylo vždy dost jasné a poskytovalo 353

možnost různého výkladu. Výkonný výbor může směle pro

hlásit, že on ze své strany vykonal pro záchranu udržení jed. noty odborových organizací vše, co vykonat bylo možno. Došlo-li přesto ke konečnému rozštěpení většiny odborů a k založení samostatného svazu rudých odborových organi zací, pak stalo se tak jedině proto, že oportunisté ve své za vilé zlobě proti komunismu sami bez ohledu na následky od borové hnutí tam, kde ho nemohli úplně ovládat, roztříštili. Po návratu delegátů z Moskvy svolána na dny 17.-19. srp na širší schůze výkonného výboru , na níž přítomen byl také zá

stupce EKI soudruh Brandler, na níž projednána byla zpráva 5

rozšířeného výboru Kominterny a zaujato stanovisko k prohlá šení delegátů KSČ. Výsledkem plué dva dny trvající debaty by

ly usnesené teze Do pronikavé práce organizační, uveřejněné 20. srpna 1922. V nich ve smyslu usnesení a výtek rezoluce širší exekutivy Kominterny byla dána řada pokynů pro organizační

práci. Rozhodnuto odložit na žádost Kominterny sjezd strany z původně projektovaného data 28. října 1922 na 2.-5. února 1923. Usneseno dále svolat říšskou konferenci na dny 23. -24. září 1922. Udělena důtka soudruhu Jílkovi za opuštění místa

zástupce strany v Moskvě bez svolení výkonného výboru. Dele gován do Moskvy jako zástupce soudruh B. Hůla. Prohlášena naprostá podřízenost časopisů a tisku výkonnému výboru

a provedena volba nové exekutivy, do níž zvoleni soudruzi: Kreibich, Muna, Šmeral, Zápotocký, Neurath, Šturc a Houser. Soudruzi Šturc a Houser zdráhali se sice funkce v exekutivě

přijmout, avšak na přímé vyzvání soudruha Brandlera jako zástupci KI se podrobili.

V období od schůze širšího výkonného výboru k říšské kon ferenci v září rozvíjí se pak otázka vystoupení opozice komu nistické strany v Československu. Provádění usnesení širší schůze výkonného výboru ohleduě podřízenosti tisku strany výkonnému výboru, jímž zasažen byl také časopis Komunista, vzali si soudruzi za záminku prohlásit, že proti opozičnímu

hnutí zahajuje výkonný výbor strany perzekuci, a vyvodili z to ho právo nedodržovat stranickou disciplínu. Vývoj věcí těchto je soudruhům dostatečně znám a netřeba jej zde rozvádět. Bu de o něm také ještě promluveno obšírněji při podání zprávy ze

IV. kongresu internacionály, kam bylo rozřešení celé otázky československé opozice přeneseno. Na říšské konferenci 23. a 24. září došlo k usnesení o vyloučení soudruhů Bolena, Štur. ce, Jílka, Hesse, Slabihouda, Cibulky a Udržalové ze strany

a širším výkonným výborem bylo pak toto usnesení provedeno. Do užšího výkonného výboru zvoleni soudruzi : Šmeral, Burian, Kreibich, Muna, Neurath, Zápotocký a Petrovický. Na říšské

konferenci usneseny dále po referátu o politické a hospodář 354

ské

situaci

projevy

pracujícímu

lidu

v

Československu

o prostředcích boje proti nezaměstnanosti , pro jednotu odborů a jednotnou frontu a dělnickou vládu. Ve smyslu těchto proje

vů vydány v nákladu několika set tisíc letáky v českém, slo 2

venském a madarském jazyku a po republice rozhozeny. Před tím vydány projevy proti konfiskační praxi a válečnému ne bezpečí 19. září a o hospodářské krizi v Československu a z ní vyplývajících důsledků pro dělnickou třídu 21. září 1922. Na mezinárodní kongres do Moskvy vysláni byli soudruzi: Šmeral, Neurath , Bílek, Filip, Sliwka, Vlach, Vajtauer, Schiffel, Verčík,

Seiden , Seidler, Vobecká, Holánová, Wünschová a Fischer. Na sjezd družstevní soudruh Koreň. Za opozici povoláni do Mo skvy soudruzi : Jílek, Šturc a Bolen. Úžasná hospodářská krize, která stávala se čím dál tím hro zivější, byla příčinou stále množící se nezaměstnanosti a dů sledkem toho byl pokles bojeschopnosti v řadách proletariátu, který vedle toho ve všech svých bojích a zápasech byl sociálně patriotickým vedením odborových organizací z r a zen.

Výkonný výbor Komunistické strany Československa obracel proto hlavní zřetel svůj k tomu, aby pokleslá sebedůvěra děl. nických vrstev znovu byla vzpružena. Používaje zvláště hesla jednotné fronty, neopomenul žádné příležitosti na praktických

příkladech nutnost této dělnictvu zdůrazňovat. Učinil tak i při novém mzdovém boji horníků v Moravské Ostravě v říjnu 1922, při skončení hrdinné stávky chrastavských textilníků dne 25.

října 1922, o níž ve zprávě vi. kraje podrobněji je referováno. Po všeodborovém sjezdu, který rozhodl o ustavení Mezinárod. ního všeodborového svazu a o soustředění sociálpatrioty vy

loučeného odborově organizovaného dělnictva v společnou složku na ochranu dělnických zájmů, vydal výkonný výbor 12. listopadu 1922 provolání ke všemu odborově organizovanému dělnictvu , v němž znovu jasně precizováno stanovisko komu

nistické strany k založení Mezinárodního všeodborového sva zu, kde však zároveň odsouzeny přestřelky, které v jednotli vých místech v důsledku nesprávného pochopení usnesení všeodborového sjezdu začaly se objevovat. Na sklonku roku v širší schůzi výkonného výburu dne 5. pro since usneseno provolání a pokyny pro zvýšenou činnost ko

munistické strany, v nichž naznačeny směrnice organizační a agitační práce pro nejbližší dobu, zvláště pokud se týká otáz ky nezaměstnaných a jednotné fronty dělnické. Na téže schůzi usneseny podrobné směrnice o postupu komunistů v druž

stvech i směrnice o poměru komunistického tisku a povinno stech redaktorů strany. Poslanecký klub vyzván, aby z usnese.

ní výkonného výboru pokusil se získat veškeré socialistické 355

kluby v parlamentě pro společnou akci za účelem jednotné fronty parlamentní k vymáhání následujících požadavků: 1. za zvýšení podpor nezaměstnaných o 100 % ; 2. za odstranění všech omezení, kterými je podpora v neza městnání odpírána z různých příčin ;

3. za odstranění dávky z uhlí ; 4. za snížení dopravních tarifů ;

5. za volný dovoz aspoň předmětů výživy ; 6. za okamžité provedení investicí; 7. za okamžité provedení staveb dělnických příbytků na

účet bank, velkokapitalistů a velkostatkářů ; 8. za rozšíření práv závodních výborů v tom smyslu, aby směly kontrolovat výrobu ; 9. za poskytnutí závodním výborům takového práva, aby bez

jejich svolení podnikatel nesměl propouštět dělníky; 10. za vnucenou státní správu těch podniků, jichž majitelé by propouštěli dělníky proti vůli dělnických závodních výborů. Výkonný výbor obrátil se dále na vedení všech socialistic kých stran, aby akci podporovala a v organizacích rozvířena současně za tím účelem široká akce schůzová. Veškeré tyto

návrhy a snahy výkonného výboru KSČ ztroskotaly o nechut a zaujatost sociálně patriotických stran, které jsouce naprosto ve vleku buržoazní koalice, nenechaly se získat ke společnému postupu s komunistickou stranou za vymáhání ani těch nej. skromnějších požadavků dělnické třídy, které samy ve svých provoláních za nutné prohlašovaly. Vyvolané akce přispěly ale značně k dalšímu odhalení pravé tváře jejich před veškerým dělnictvem a otázka nutnosti jednotné fronty byla přes jejich odpor v masách dělnických značně do popředí posunuta. Při

organizování projevů nezaměstnaných stála komunistická strana a organizace ve všech krajích na místech nejpředněj ších a má také mezi nezaměstnanými nejvíce sympatií.

Komunistická strana Československa rok po svém založení je v pravém slova smyslu stranou pracujících mas. Přitom její početná velikost není vykoupena tím, že by strana neplnila po vinnosti, které jí ukládá komunistická zásadovost. Dokladem toho je dobrý náš poměr k exekutivě Komunistické internacio

nály a usnesení světového kongresu, který politickou linij strany schválil. Všichni jsme si vědomi, že vývoj budování naší strany po roce od sjednocovacího sjezdu daleko ještě není u konce. Jsme si vědomi nedostatků, kterými ještě trpíme, jak

v ohledu organizačním, tak začasté v politické praxi. Odstranit všechny ty slabosti, kterými jako přítěží ze svésociálně demo kratické minulosti je snad strana ještě v některých místech a ohledech zatížena, je úkolem usilovné práce všech soudruhů a nového výkonného výboru v nejbližší budoucnosti. 356

II . ODDĚLENÍ

Agitace a propaganda Akce agitační. Jeden z nejdůležitějších úkolů po Slučovacím sjezdu byl, aby nové rozdělení krajů tak, jak se sjezd strany usnesl, bylo vytvořeno, dále aby se dbalo toho, aby usnesení

o nové úpravě příspěvků pokud možná nejrychleji byla prove dena . Pokud tyto úkoly nebyly zcela nebo aspoň z největší čás

ti vyřešeny, bylo velmi těžko pracovat ve směru všeobecné po litické činnosti propagační. Přesto však pokusilo se vedeni

strany provádět všeobecnou agitaci, k níž dala podnět exekuti va Komunistické internacionály. Ukázalo se velmi brzo, že náš

organizační aparát nebyl ještě vybudován a nebylo též z toho důvodu možno, aby docíleno bylo úspěchů nějak zvláště dob rých.

Činnost schůzová. Není pochyby o tom, že delegáti této naší činnosti mnoho vytknou, pokud běží o pořádání schůzi a prostředkování referentů. V období, za které je zpráva po dávána, byli vysláni referenti ústředím na 677 schůzí. Je po chopitelné, že nemohli jsme vždy vyhovět přáním našich

okresních a krajských organizací. Naše strana rozhodně nedi sponuje tolika silami, aby mohla vyhovět požadavkům naší celkové organizace. Naopak, krajské organizace musí stále ví

ce k tomu pracovat, aby pomocí Agitátora a Komunismu zí skávaly stále více sil ve svých krajích a jich co referentů

používaly. V případě, že by se finanční postavení strany jen poněkud příznivěji utvořilo, přikročíme ihned k vydávání po třebné literatury v nepoměrně větší míře než dosud. Intervence. V mnoha případech bylo nám obracet se na naši parlamentní frakci a žádat ji o intervenci. Ve většině případů

běželo o intervenci ve věci nároků na invalidní podporu a v nejnovější době hlavně ve věci podpory nezaměstnaných.

Součinnost mezi námi a naší frakcí parlamentární nelze na zvat právě ideální ; hlavně nutno nedostatečnost této součin

nosti vysvětlovat si tím, že až donedávna neměla parlamentár ní naše frakce stálého sekretáře, který by se systematicky za městnával také těmito intervenčními otázkami, velmi důleži

tými, sbíral a pořádal materiál. Přesto nutno přiznat, že posla necká frakce intervenovala se zdarem ve velmi mnoha přípa dech. V několika případech podali jsme poslanecké frakci své popudy k podání návrhů, zejména ve věci zákona o závodních radách a o podpoře nezaměstnaných.

Propagační činnost v bojích hospodářských. Můžeme tvrdit, aniž se dopustíme přehánění, že ústředí vykonalo plně svou 357

povinnost v duchu usnesení III . kongresu jak v boji kovoděl níků, horníků a sklářů, tak v zápasu státních zaměstnanců.

Přesto, že po sjednocovacím sjezdu mohli jsme jen velmi po malu svou stranu budovat, byli jsme přece schopni za těchto bojů vyvinout největší možný vliv na široké masy pracujících. Za všech těchto bojů rozvinuli jsme zcela mimořádně velikou činnost schůzovou. Tu pracovali jsme tehdy v nejužší dohodě se svými instancemi odborovými . Všecka provolání, rezoluce, pokyny byly projednány se zástupci odborů. Právě naše čin

nost za těchto bojů dokazuje, že naše strana zmohla by úkoly mnohem obtížnější, kdyby se nám podařilo dokonat organi zační výstavbu a učinit v tomto směru ve straně pořádek. Stávka u Klingera. Zde běželo o neobyčejně důležitou kapi tolu dělnického hnutí v Československu. Klingerovi dělníci bo jovali proti zaměstnavatelovu pokusu sabotovat zákon o závodních radách. Po 31 neděl byli v boji tito dělníci, kteří

hájili nejdůležitější zájmy veškerého dělnictva v Českosloven sku. Co mohlo ústředí učinit ve směru propagandy, agitace

a poskytnutí referentů, aby bojující podporovalo ,to se stalo. Otázka nezaměstnaných, jednotná fronta, odborová taktika. Dne 2. září 1922 dali jsme popud ke schůzové činnosti v otázce

nezaměstnaných. Přes naše úsilí neměla tato naše činnost veli kého výsledku . Jen v některých krajích konaly se schůze silně navštívené. Když ovšem dali jsme k činnosti schůzové popud, nebyla tato otázka ještě tak aktuální jako dnes. Nehledíce

však k této separátní akci, posunovali jsme do popředí přede vším otázku nezaměstnaných na všech schůzích, kde zaujímalo

se stanovisko k otázce jednotné fronty. Za bojů shora zmíněných rozesílali jsme ve formě bulletinu denně zprávy a články našemu tisku, v nichž naznačena byla souvislost

těchto bojů s otázkou jednotné fronty proletářské. Dále pojed nali jsme o významu těchto otázek v podrobných pokynech našim krajským důvěrníkům a vydali jsme pokyny k působení našich důvěrníků jak na všeobecných schůzích veřejných, tak i na obvodních schůzích závodních a odborových.

Mezinárodní styky. Od sjednocovacího kongresu jsme ve vel . mi blízkém styku především s exekutivou III . internacionály.

Z naší strany podávají se pravidelné a poměrně přesné zprávy

o činnosti našeho výkonného výboru, jakož io vývoji naší stra . ny. V mnoha případech zasáhla exekutiva plodně do naší čin nosti, udílejíc nám nejrůznější rady. Stejně dobré jsou naše styky s komunistickými sekcemi sousedních států, zejména

ovšem s Německem. Téměř o všech důležitých otázkách našich politických a hospodářských bojů mohlo být pojednáno se sou druhy KPD. Bude pro naši stranu velmi plodné, bude - li v pra

cích na stycích se sekcemi Komunistické internacionály v sou sedních státech pokračovat ještě intenzívněji. 358

ČKK. Okolnost, že celá řada našich nejdůležitějších spisů a knih , zejména pak větší část nejlepší komunistické literatury

není dosud do češtiny přeložena, omezovala značně naši čin nost. Bylo by samozřejmě bývalo nejlépe, kdybychom byli

mohli všecky nejdůležitější spisy ihned dát přeložit. Avšak uskutečnění tohoto plánu, o němž bylo v ústředí velmi často diskutováno, ztroskotalo o bídné finanční poměry naší strany.

Pokusili jsme se o nápravu jinou cestou. Největší pozornost věnovali jsme naší komunistické korespondenční kanceláři. Chtěli jsme vybudovat tuto kancelář, aby byla schopna v každém směru zdvihnout úroveň našeho tisku. Jelikož je

ústředí bez prostředků, byli jsme nuceni žádat listy naší stra : ny, aby odváděly příspěvek ČKK. Tento úmysl byl by se dal asi uskutečnit, kdyby nebyla již za několik měsíců po Slučovacím sjezdu započala ohromná hospodářská krize. Nemusíme zata

jovat, že následkem této krize nedaří se dobře celému našemu tisku, že nemá dost prostředků, aby výstavbu ČKK umožnil. Ná

sledek toho byl, že naše korespondenční kancelář mohla se jen v malém rozsahu udržovat. 18. prosince 1921 konala se ti sková konference, které se zúčastnili zástupci listů strany. Z výše uvedených důvodů mohla usnesení tohoto sjezdu jen do jisté míry být uskutečněna. Přesto však musí se doznat, že na

še korespondenční kancelář svému úkolu, jak statistika doka zuje, znamenitě dostála. Došli jsme k názoru, že tisk strany ještě dlouho nebude schopen poskytnout jistý příspěvek

ústřední korespondenční kanceláři a že by proto bylo nejlépe, kdyby sjezd strany se usnesl, že korespondenční kancelář má být dále udržována, aniž žádala jakékoliv podpory od listů strany. Tento návrh též sjezdu strany předkládáme.

Mezinárodní korespondence tisková. ( Inprecorr. ) Výkonný výbor strany po dohodě s redakcí této korespondence se usnesl, aby z našich řad opatřeny byly články a všechna nutná po jednání o nejdůležitějších politických a hospodářských otáz

kách v Československu. Opravdu se nám také podařilo získat velký počet zpravodajů. V pracovní periodě, o níž je řeč, uve

řejnili jsme tímto způsobem neméně než 62 článků, referátů atd. v Inprecorru a přispěli jsme také tímto způsobem nemálo

k podpoření našeho tisku. Ale práce uveřejněné v Inprecorru měly ovšem také ten účel, aby informovaly cizinu o bojích pro letariátu v našem státě. Naše články byly také většinou pře >

vzaty komunistickým tiskem zahraničním. Kočovné knihovny. Jen v míře zcela nepatrné pokusili jsme se nedostatku shora zmíněnému odpomoci tím, že jsme vyslali

16 kočovných knihoven se 708 knihami a brožurami na různé kraje. Byli jsme nuceni požadovat na krajích poplatek, ale většina nákladu musila být hrazena ústředím. Toto zařízení by

lo tak myšleno, aby po čase kočovné knihovny byly stále do 359

plňovány. Jako v mnoha jiných věcech, musíme bohužel i zde doznat, že pro finanční nesnáze našeho ústředí strany náš úmysl nemohl být proveden .

Činnost nakladatelská. Ihned po sjednocovacím sjezdu byl

učiněn pokus, aby nakladatelská činnost KSČ byla zcentralizo vána. Považujeme za svou povinnost zde upřímně doznat, že

veškeré naše úsilí až dosud ztroskotávalo. Máme stále ještě české a německé nakladatelství. Tento stav je právě tak neúčelný, jako neudržitelný. Z důvodů, o nichž se tu nemůže

me zmiňovat, bylo dosud nemožno, tuto důležitou otázku při měřeně rozřešit. Výkonný výbor který bude naším sjezdem no vě zvolen, musí především věnovat svou pozornost této otázce.

Agitátor. 15. prosince 1921 vydán byl na základě usnesení výkonného výboru časopis Agitátor v české a německé řeči.

Úkol tohoto listu je projednávat všecky důležité otázky děl nického hnutí tak, aby na základě těchto článků a údajů o pří slušné literatuře bylo důvěrníkům umožněno vypracovat si samostatně přednášky. List tiskne se ve 3500 výtiscích ( 2500

českých a 1000 německých ) , což svědčí o tom, že naši důvěr níci z tohoto pramene hojně čerpají. Musí být přiznáno, že vy chází tento list poněkud nepravidelně; máme v úmyslu vy dávat nyní Agitátora nejpozději vždy za 6 neděl. Májový list. Z rozkazu výkonného výboru vydali jsme Májový list v německé a české řeči. Náklad českého vydání činil

32 000, náklad německého vydání 18 200 exemplářů. Májový list, který vyjde v roce 1923, bude nutno jednotně vypravit i po stránce technické.

Propagační spisy periodické. a ) Weckruf. Agitační časo pis, který byl založen již před sjednocovacím sjezdem, vycháze jící dvakrát za měsíc, byl dále vydáván. Tento list má nyní ná klad 14 000 exemplářů. b ) Der Rote Gewerkschaf

ter. Také tento časopis byl založen před sjednocovacím sjezdem a vychází nákladem 18 000. Míněn byl jako orgán

strany, jehož úlohou je seznamovat naše důvěrníky s odbo rovým problémem a informovat je o všeobecné taktice od borové. Když však naši němečtí dělníci textilní byli z amste rodamské Unie vyhozeni, rozšířen byl Der Rote Gewerkschaf ter zároveň jako náhrada za odborný list. Následkem toho mu

sil být také jeho obsah řízen z jiného hlediska. Nový výkonný výbor musí v tomto směru učinit změnu a postarat se, aby strana vydávala svůj vlastní list, který by se zabýval všeobec nou taktikou odborovou. c ) Die Kommunistin. Také ten to orgán byl založen před sjednocovacím sjezdem, vychází jed:

nou za 14 dní, má dnes náklad 10 500 exemplářů. Toto číslo bo hužel nesvědčí o síle naší ženské organizace, neboť určitý po čet exemplářů po dohodě s komunistickou sekcí textilní je ro . 360

I

zesílán ženám odborově organizovaným. d ) Komunistický kalendář vyšel nákladem 10 000 výtisků, týmž nákladem vyšel český kapesní kalendář. Vorwärts - Jahrbuch

vychází od roku 1920. V roce 1922–1923 vyšel nákladem 8000 a německý kapesní kalendář nákladem 10 000. Maďarští sou druzi vydali kalendář Munkásnaptár nákladem 8000, slo slovenští soudruzi vydali kalendář Ročenka Pravdy chudoby též nákladem 8000. Slovenský kalendář vyšel ná kladem 4000 kusů .

V českém jazyce vydávána : Kronika. Populární časopis pro

venkov.

Vychází

V

nákladu

15 000

výtisků .

Komunistka. Orgán agitačního komitétu žen. Náklad 10 000 výtisků. Sršatec. Satirický komunistický týde ník. Náklad 12 000 výtisků.

ník. Náklad 3500 výtisků.

Komunista. Diskusní týde

Komunismus. Měsíční revue náklad 1500 výtisků. Prolet

pro marxistickou teorii, kult. Literárně výchovný týdeník. Náklad 2500 výtisků. .

Zpráva o činnosti ústřední tiskové

kanceláře Československé komunistické korespondence (CKK ČKK) Podle usnesení Komunistické internacionály, aby při ústředí sekcí Kominterny byly zřízeny tiskové kanceláře k vzájemné

informaci, byla také při sekretariátě Komunistické strany Če skoslovenska organizována tisková kancelář

Českosloven

ská komunistická korespondence ( ČKK ) . Vládnoucí buržoazie plně pochopila význam tisku, který je

všeobecně nazýván sedmou velmocí. Vybavila ho náležitými prostředky po stránce technické i obsahové, a používajíc svého

mocenského postavení ve státě, dala mu všecky ostatní mož nosti k účinnému zasahování do veřejného života. Užívala ho

s úspěchem jako prostředku k posílení svého třídního panství a k všestrannému potlačování dělnictva. Vzhledem k těmto okolnostem musí být dělnický tisk a tím spíše tisk komunistic ký povznesen a zdokonalen ve všech ohledech . To se může stát

jen tehdy, bude-li jak ústřední, tak i krajinský tisk náležitě in

formován a zpraven o všech důležitých událostech domácích 1 cizích, bude-li centralizován a cílevědomě teoreticky i prak ticky řízen a spravován. Tuto službu vykonává naše tisková

kancelář ČKK, která má kromě všeobecných směrnic, daných jí uvedeným usnesením Komunistické internacionály, také ten důležitý úkol, aby v Československu, kde strana naše neskládá 361

se z příslušníků jedné národnosti, nýbrž soustřeďuje komunis ly české, německé, slovenské, madarské, maloruské a polské národnosti , informovala je navzájem a spojovala pevným , ži

vým poutem hlavního nervu dělnického života, jakým je účel

ně a věcně řízený komunistický tisk. Úkol ten není nikterak snadný, uvážíme-li, že tento stát nezajišťuje jednotlivým náro dům práva svobodného vývoje ve smyslu kulturním a politic

kém . V každém pokusu vyjádřit správně a nepokrytě skutečné tužby a smýšlení většiny národa, tj. pracujícího lidu, spatřují se útoky na celistvost a integritu státu , mluví se o rozvracení republiky apod. Zcela tak, jak tomu bylo za bývalého mocnář

ství, jehož je ostatně Československo obnoveným vydáním v malém, jak co do etnografického složení, tak i pokud se týče

ducha, kterým tento stát je veden a spravován. Červenobílý cenzor řádí dokonce hůře než černožlutý a konfiskační praxe ztěžuje nám značně naší práci. Přesto pracujeme stále a svědomitě na vyplnění svých úkolů , pokud technické i fyzic ké možnosti nám to dovolují.

I. ÚČEL A CÍL Krátce shrnuty jsou úkoly a cíle Československé komunistic ké korespondence ( ČKK ) tyto: A. Oficiální zpravodajství 1. Předně je to rozšiřování všech oficiálních zpráv, usnesení,

komuniké, pokynů a oznámení Komunistické internacionály a ústředního výkonného výboru Komunistické strany Českoslo venska, jakož i všech sjezdů , konferencí a zvláštních porad, aby soudružská veřejnost byla co nejrychleji vyrozuměna

o směrnicích a úkolech, jež podle nejlepšího uvážení nařizují nejvyšší instituce našeho hnutí, a mohla se ihned podle nich zařídit.

B. Zpravodajství zahraniční

2. Jsou to informace o postupu a vývoji komunistické myš lenky u dělnictva států jiných a u ostatních národů. Totožné poměry, souhlasné okolnosti, chyby a vítězství, z nich event.

vzniklé, musí sloužit poučením našim soudruhům. Mezinárodní proletariát, má-li se stát bojeschopnou revoluční armádou, určenou zvítězit v konečném boji nad svým třídním nepříte

lem, musí znát přesně své chyby i své přednosti a musí vědět o postupu i porážkách na každém úseku bitevní fronty, aby svých znalostí mohl patřičně využít. 362

C. Domácí zpravodajství 3. Toto zpravodajství má pro naše poměry hlavní význam. Pro úkoly domácí musíme být všestranně co nejlépe připraveni ve smyslu informativním, agitačním, taktickém a teoretickém . Proto tomuto zpravodajství věnuje ČKK největší pozornost a nejvíce energie. Je obzvláště důležité, aby jak denní, tak i periodický krajinský tisk přinášel pokud možno současně, ne bo alespoň co nejrychleji podrobné zprávy o životě strany a všech jejích složek z celého státního území a sice v tomto rozdělení :

a) ZPRÁVY POLITICKÉ. Činnost naší strany, úkoly organi zační i taktické ( besídky, schůze, tisk, zakládání buněk v ji

ných organismech, volby apod . ) . Hesla a požadavky doby (jed notná fronta, dělnická vláda ) , jak se k nim chovají sociálpa trioti a dělnictvo. Reakce ( fašismus ) , koalice a její výsledky

v parlamentě, obcích atd., kulturní reakce, válečné nebezpečí. Jednání sociálpatriotů v dělnických institucích , jako konzu mech, nemocenských pokladnách , továrních výborech atd. His torické reminiscence důležitých událostí. b ) ZPRÁVY HOSPODAŘSKÉ. Průmyslová krize, zastavování

výroby a nezaměstnanost. Drahota, bytová nouze, lichva a spe nadbytek buržoazie. Pozemková refor ma a její praktické výsledky. Sociální zákonodárství v teorii kulace, bída dělníků

a praxi, kolektivní smlouvy, útoky na pracovní dobu a mzdy, stávky, neustále se opakující zrada sociálpatriotů apod. Umělé insolvence, bankroty, zavírání továren ve prospěch továrníků atd . Socializace průmyslu, dolů a velkostatků, kontrola výroby a účast dělnictva na správě podniků.

c) ZPRÁVY ODBOROVÉ. Zprávy z Rudé odborové internacio nály a z našich Rudých odborů ( jejich potřeby, organizační vý

sledky, tíseň a nedostatky ) . Amsterodamské odbory, rozhodo vání vůdců, nedostatek a neochota k akcím, zakládání frakcí

a komunistických buněk apod. Jednota odborového hnutí proti tříštění a podvratným úmyslům amsterodamských.

d) ZPRÁVY DRUŽSTEVNÍ a z jiných institucí ( nemocenské pokladny apod. ) . Jejich život, úkoly a hospodářství. Snaha o ovládnutí jich zakládáním frakcí. Účelem těchto zpráv musí

být, aby byl vzbuzován smysl pro zdravý kolektivismus, jakož i varovat před chybami syndikalistů, zveličujících význam hospodářského podnikání dělnictva v dobách nadvlády bur žoazie a hlásajících možnost vítězství proletariátu jedině ces tou hospodářskou bez politického boje.

e) ZPRÁVY KULTURNÍ A TĚLOVÝCHOVNÉ.

Proletkult,

FDT) , komunistická mládež, FKO ! a ostatní složky. f] ROZNÉ ZPRÁVY O mimořádných událostech, majících

všeobecný význam pro dělnickou věc. 363

Zprávy o všech těchto otázkách sestavují se jednak jednotli vě z původních dopisů nebo informací nebo z listů jiných. Kro mě toho sestavují se pokud možno týdenní přehledy. Pomocí takto řízeného zpravodajství má se komunistický

tisk stát skutečnou hybnou pákou revolučního hnutí českoslo venského proletariátu. Naše zpravodajství musí být všestranné,

dokonalé, přesné a rychlé. Naš tisk musí překonat tisk nepřá telský. To může se stát jen tehdy, bude-li výsledkem společné činnosti nejširších vrstev organizovaných příslušníků. Každý

komunista musí také v tomto směru spolupracovat. Jen tehdy, budeme-li mít v každém místě, v každé organizaci, v každé in

stituci své vlastní stálé a spolehlivé zpravodaje, vybavíme svůj tisk tím, čeho je nejvíce třeba, tj. všestranností a rozhledem. K tomu účelu není třeba, aby psali pouze soudruzi školení,

nýbrž každý dělník nechť píše na adresu ČKK své poznatky a zkušenosti. Redakce pak tyto zprávy zpracuje a rozšíří. Tak dočte se každý v našem tisku o tom, čeho potřebuje k svému vzdělání a třídnímu sebevědomí a najde, co ho zajímá.

II. VÝVOJ Československá komunistická korespondence ( ČKK ) započa

la svoji činnost 11. července 1921 za značných vnějších potíží. Vytkla si hlavně tři úkoly: a ) zpravodajské spojení s cizinou.

Tomuto úkolu učinila do určité míry zadost. Vyšlo několik článků a značný počet zpráv v berlínské Rote Fahne, v paříž ské L'Humanité a v římské Il Communista. b ) Zpravodajství

pro zdejší deníky. Telefonické zpravodajství bylo od počátku udržováno s redakcí Vorwärtsu ( Liberec ) a Internationale ( Ústí ) , od 1. srpna 1921 s Rovností ( Brno ). S ostravskými listy

a košickým Kassai Munkás nebylo pro technické obtíže možno vejít v telefonické spojení. ( Později bylo také telefonováno s Dělnickým deníkem v Moravské Ostravě a sice prostřednic tvím odbočky v Brně. ) Poštovní zpravodajství pro denní tisk

provádělo se tak, že byly rozesílány bulletiny s kratšími zprávami domácími i zahraničními. c ) Poštovní zpravodajství pro listy krajinské : rozesílaly se týdenní přehledy a zvláště pro tyto listy vybrané zprávy.

ČKK měla od počátku dvě oddělení, a sice české a německé. Těmto řečem soudruzi v redakcích listů ostatních národností rozuměli a mohli zpráv bez obtíží používat. Hlavním redakto

rem a ředitelem ČKK byl od počátku až do 1. února 1922 sou druh Bohumil Šafář. Redaktorem německého oddělení byl sou

druh Rudolf Kohn. Pro technické obtíže nemohla ČTK zařídit si filiálky alespoň v hlavních místech na Slovensku. Podkar

patské Rusi a Moravě a jen s napětím všech sil překonávala všechny obtíže, aby mohla zaopatřit deníkům strany dosta 364

tečný materiál hlavně o poměrech domácích. Od 1. srpna 1921 byla organizována odbočka v Brně a Moravské Ostravě, takže odtud zprostředkovala se výměna zpráv celkem dobře. Později

bylo rozšířeno německé oddělení o jednoho redaktora, soudru ha Františka Weisskopfa. Od 1. února 1922 byl za redak tora českého oddělení povolán výkonným výborem soudruh 0. E. Berger, který od 7. února 1922, kdy soudruh Bohumil Ša fář přešel do redakce Rudého práva, řídil ČKK na jeho místě. Soudruh Rudolf Kohn byl počátkem září výkonným výborem

pověřen jiným úkolem, takže nyní personál ČKK skládá se z těchto soudruhů: redaktoři O. E. Berger a F. C. Weisskopf,

pomocné síly : B. Bělohradská a A. Glasnerová, manipulační síla

R. Erhard.

III. ČINNOST ČKK je zvláštním samostatným oddělením ústředního sekre tariátu strany. Má dvě oddělení, české a německé, což odpo vídá povaze a složení strany. Obě oddělení jsou řízena a spra

vována společně a ve své práci se vzájemně doplňují. Pokud se týče rozdílné povahy a potřeb tisku, pracují obě oddělení samostatně a mají, kromě oficiálního zpravodajství a zpráv

zásadního rázu, ostatní redakční část různou . Má-li české od dělení kromě denního zpravodajství za úkol obsluhovat český krajinský tisk, vykonává německé oddělení, kde krajinský tisk

neexistuje, ještě tu důležitou službu, že překládá nebo sestavu je samostatné zprávy k informacím ciziny. Tak se obě oddělení v práci vzájemně doplňují a jen okolnost, že pro finanční tíseň mã ČKK pouze dva redaktory, brání jí konat více. Kromě přímých zpravodajských pramenů zpracovává ČKK zahraniční tisk a také domácí deníky a reaguje na všechny vý znamné události denního života, politického i hospodářského.

Referáty o pražských událostech obstarává samostatně návště vou schůzí, projevů atd. Některé zprávy dostává přímo od sou druhů v Praze a na venkově poštou nebo telefonicky. Přes ča

sté upozorňování a žádosti dlužno litovat, že původní zpravo dajství je dosud nedostatečné a soustavně se i zodpovědnými

soudruhy zanedbává. K docílení lepšího kontaktu a k odstra nění nedostatku v záležitostech tiskových pořádá ČKK podle možností konference a porady povolaných soudruhů a je ve stálém styku s ostatními složkami strany. A. Oddělení české 1. České oddělení, právě tak jako německé, obstarává v prvé

řadě zpravodajství denní, tj. rozšiřuje telefonicky nebo písemně důležité zprávy denní ze všech oborů a dodává 365

je českým deníkům strany : Rudému právu a Rovnosti v Brně. Dříve telefonovaly se tyto zprávy také do Dělnického deníku v Moravské Ostravě. Když však následkem finančních obtíží

bylo nutno ČKK omezit, prováděla se telefonní služba ( asi od 1. března 1922 ) jedině s Rovností, jako s listem na Moravě

a Slovensku nejrozšířenějším . Denní zprávy do Rudého práva dodávaly se přímo. K porovnání činnosti ČKK přinášíme krátký přehled těchto denních zpráv za jednotlivé měsíce, jak byly uveřejněny v Rudém právu a Rovnosti od 1. ledna 1922 do 30. září 1922 :

Měsíc

1. II.

III. IV.

V. VI .

VII. VIII. IX.

Celkem

Rudé právo

68 105 95 97 89 108 167 102

Dělnický

Celkem

deník

bylo zpráv

150 21

205 229 235 248 285 279 245 274 247

Rovnost

96

164 170 133 116 123 131 118 149 112

927

1216

přestalo se telefonovat

171

2247

Rozdíl mezi součtem zpráv v Rovnosti a v Rudém právu vzni

ká tím, že četné zprávy v RP nebyly označeny značkou ČKK, takže nyní se dá těžko počet uveřejněných zpráv zjistit. Kromě toho RP dostávalo hlavně zprávy zahraniční, kdežto Rovnost hlavně zprávy domácí, resp. pražské. Přebytek sestavených

zpráv používal se pro listy jiné. Počet zpráv uveřejněných v krajinských listech uvádět nebudeme. 2. Denních bulletinů pro domácí denní tisk, které zasílaly se poštou, bylo vypraveno celkem 62 se 196 zprávami. Uveřejněny byly 184 zprávy. 3. Věstník ČKK Krajinská korespondence. Tisk krajinský je nejdůležitější pomůckou našeho hnutí. Kam nemůže denní tisk, musí jít tisk krajinský. Proto musí krátce a zhuštěně in formovat soudružskou veřejnost o politických i hospodářských důležitých událostech domácích i cizích za určité období a svou všeobecnou částí musí vždy zaujímat pravé a jasné sta novisko komunistické strany k jednotlivým otázkám a událo

stem, k úkolům a požadavkům doby. Musí prohlubovat třídní sebevědomí a být stálým průvodcem dělníka-komunisty a průkopníkem myšlenky komunistické u nekomunistického 366

dělnictva. Vzhledem k těmto úkolům musí být veškerý tisk

strany jednotně řízen a veden, alespoň pokud se týče otázek základních. Musí být centralizován jako celé naše hnutí. O tuto stránku našeho tisku pečuje české oddělení. Věstník ČKK Krajinská korespondence rozesílá se poštou všem krajinským listům strany a sice průměrně v sedmi až deseti denních intervalech jako tiskopis. Posílá se celkem 33 krajin -

ským listům, také do Vídně Průkopníku svobody a do Ameriky Pravdě a Obraně.

Za dobu od 1. února 1922 do 30. listopadu 1922 bylo roze Krajinská korespon

sláno celkem : 32 čísla Věstníku ČKK

dence s 303 články a zprávami. Otištěno bylo za tuto dobu v různých krajinských listech celkem 520 článků a zpráv ČKK. Okolnost, že počet otištěných článků je větší než počet sku

tečně rozeslaných článků, vysvětluje se tím, že tentýž článek ( kupř. úvodník ) otisklo více časopisů. K přehledu, jak krajinský tisk používá Věstníku krajinské korespondence, uvádíme tuto statistiku: ( Viz str. 368. ) Zprávy uveřejněné v Obraně ( Amerika ) a Pravdě (Amerika) jsme pro nepravidelné docházení těchto listů nemohli přesně

zjistit. Kromě toho nejsou do statistiky zahrnuty zprávy, uve řejněné v Munkás (Košice ) a Pravdě ( Užhorod ) . Za měsíc le den není statistika vedena, protože z té doby krajinské listy nejsou všecky v archívu .

B. Německé oddělení

I. Denní zpravodajství. ( Zprávy, oznámení a člán ky )

Německé oddělení ČKK provádělo zpravodajství pro domácí a zahraniční komunistický tisk a mezinárodní tiskovou kores pondenci ( Internationale Presse-Korrespondenz ) tímto způso bem :

1. 2. 3. 4. 5.

Telefonní zprávy, bulletiny, denní drobné zpravodajství, zprávy pro tisk zahraniční, články pro Inprekorr.

1. Telefonní zpravodajství provádělo se zpočátku s Interna tionale Ústí nad Labem a Vorwärts Liberec. Od 15. ledna bylo denně telefonováno pouze do l’orwärtsu. Od 9. října 1922 byly do Liberce telefonicky předávány jen nejdůležitější zprávy, kdežto ostatní denní zprávy byly zasílány poštou. Německé od dělení sestavilo za měsíc červenec a srpen 1922 přesnou statis tiku denních zpráv otištěných ve Vorwärtsu, Internationale a Kampfu. Přesná data této statistiky jsou uložena v redakci. 367

27 V/ I

30 /V

/V 15

I/25I

/VI 12

I/17II 31 I/ II I/15V

1| I/ I3

0 I/I 8

002/11

IISA/

Pravda , Vyškov

16 17 18 19 20

21

22

10 11 6 9 12 10 12 11 14 10 24 23 8 10 14 4

3

1

i

1

11

1

Jiskra Dělnický deník

9 10 11 12 13 14 15

Alt

Obsahovala zpráv:

8

III/ 6S

Číslo :

II/ 81

Datum :

3

1 11 1

2

1

1

3

1 2

1 5

3

2

1 2

2

1 1

4 2 1

7 4 2

2 1

1 3 1

1

Moravský 1

1 2

3

3

Rovnost

1

1

2 1

4

1

Pochodeň Rudý východ Rudý sever

1 1

1

1

kras

1

Svoboda

1

Pravda , Plzeň

1

1

1 1

2

1

3

2

1

5

2

3

4

4

3

1 2 1

1

4

3

5 2 4 1 2

3

2

1

Průboj

1

3

3 3

1

Jihočeský dělník

1

9

4

1

Vůle lidu Slovácko Rudé právo Rudý Tábor Podbrdské rozhledy

1

1

2

1

1 1 2

2

1 2

1

1 2

4

5

1

2

4

2

2 1

1

1

1 1

1

1

3

3

2

1

3 1

2 1

1 1

1

1

2 1

1 -

Stráž lidu

1

1 4 1

2

1

5

2

1

chudoby Volnost

1

Pravda

Průkopník svobody Žena Rudé Pojizeří

2

1

1

Buditel

Třídní boj Hlas Pudu

2. Prvý bulletin byl poslán 30. prosince 1921. Celkem do konce listopadu bylo rozesláno 126 bulletinů, průměrně třikrát týdně. Každý bulletin obsahoval obyčejně 4 stránky.

3. Drobné denní zpravodajství, které se nedělo telefonicky, nýbrž poštou, vykazuje do konce listopadu asi 61 několika stránkových věstníků různých zpráv. 4. Pro zahraniční tisk bylo rozesláno 10 informačních člán

ků a sice těmto časopisům : Rote Fahne, Vídeň, Rote Fahne, Berlín, The Communist, Londýn, Sindicato Rosso, Milán , L'Or

dine Nuovo, Turin, L'Humanité, Paříž, Mot Dag, Kristianie. 368

/XI 18

/VIII 23

V29 / II

antes

/VII 18

Datum : Číslo:

23

24

25

26

27

28

Obsahovala zpráv :

13

13

231

10

1

2 2

1

1

3

Jiskra

Dělnický deník Pravda, Vyškov Moravský kras

3 2

4

30 12

31

32

8 | 10

1

2

2

4

1

2

3

2 1

1 1

Rovnost

Pochodeň

sh

Rudý sever19

Pravda, Plzeň 270 Průboj

3 5

7 5

5 2

1 1

1 1 1

3 1

1

2

1 2

1

1 1

1

2

1

1

2

4 6

1

1

2

1

2 1

1

1

Jihočeský dělník Pravda chudoby

7 4 4

--

Svoboda

Rudý východ

1

29

1

2

Volnost

Vůle lidu Slovácko

Rudé právo Rudý Tábor Podbrdské rozhledy

1 3

2 1 1

1

1 2

1

1

3

1

2

4 5

1 1

4

1 1 3

1 3 8

1

Stráž lidu Průkopník svobody Žena

1

1

1

1

1 1

2 1

2 1

2 1 2

4 2

1

4

4

Rudé Pojizeří Buditel Třídní boj Hlas ludu

2 2

1

1 4

1

1

6

4 1

4

5. Pro Inprekorr byly poslány 3 články. Celkem bylo předáno :

a ) telefonních zpráv 2137, z nich ve Vorwärtsu bylo otištěno 1969, Kampfu 1745, Internationale 487

b ) bulletinů 126 ( se 194 články a zprávami ) c ) denní drobné zpravodajství 61 ( exemplářů ) s 288 zpráva

mi, z nich ve Vorwärtsu uveřejněno 227, Kampfu 213, Interna tionale 57

d ) zprávy pro tisk zahraniční 10 c ) pro Inprekorr 3

II. Překlady Překládány byly : 1. Oběžníky, pokyny a korespondence ústředního sekreta riátu 369

2. Články pro Agitator

3. Články pro Inprekorr

4. Rezoluce a teze pro zasedání rozšířeného výkonného výboru, říšské konference a různé odborové sjezdy a porady 5. Překlady pro sekretariát žen ( dopisy atd. ) 6. Delší zprávy apod. ad. 1. Celkem bylo přeloženo 187 oběžníků ústředního se kretaritátu pro německé kraje, redakce atd.

ad. 2. Pro Agitator bylo přeloženo 16 článků ( v 1. čísle 3 články, v 2. č. 3 články, v 3.-4. Č. 4 články, v 5. Č. 3 články, v 6. Č. 3 články ) .

ad. 3. Pro Inprekorr bylo do němčiny přeloženo 6 českých článků.

ad. 4. Různých rezolucí a tezí bylo přeloženo celkem 14, me zi nimi jsou teze o družstevní otázce, o práci v desítkách, rezo luce na všeodborový kongres, pro říšskou konferenci atd. ad. 5 Do této skupiny patří články českých soudruhů, ob zvláště pro ročenku internacionály ( s. Varga ) na 37 stránkách,

zpráva o agrární otázce Komunistické internacionály o 33 stránkách, zpráva o zasedání mezinárodní dřevodělnické Unie pro ROI na 45 stránkách, dotazníky o stanovisku důvěrníků k jednotné frontě atd.

ad. 6. Překlady protokolů říšského agitačního výboru žen. Celkem bylo přeloženo oběžníků 187, článků pro Agitátor 16 , článků pro Inprekorr 5, rezolucí a tezí 14, delších zpráv 8, pro tokolů atd. 5.

III. Telefonické předávání zpráv české tiskové kanceláře ČKK Od 1. června vykonávalo německé oddělení ČKK také úlohu

pražské redakce Vorwärtsu pokud se týče zpráv ČTK. Vybíralo nejdůležitější zprávy a telefonicky je předávalo do Liberce. Denně byly průměrně předávány 4 zprávy.

Statistický přehled zpráv telefonických je tento :

370

Měsíc

leden únor březen duben květen červen červenec srpen září

Celkem

Vorwärts

Kampf

Internationale

223 262 203 186 201 202 213 253 226

198 230

77 69 63 54 51 49 57 32 35

1969

182 157 183 174 183 229 209

1745

487

Zprávy v Kampfu a Internationale byly otištěny z Vorwärtsu, protože se těmto listům přímo netelefonovalo.

C. Celkový přehled I, České oddělení: 1. Denních zpráv za 9 měsíců 2247. Krajin 2. Bulletinů 62 se 196 zprávami a články. 3. Věstník ská korespondence 32 čísla s 303 články a zprávami. 4. Překla. dy .

II. Německé oddělení: 1. Denních zpráv za 9 měsíců 2137. 2. Bulletinů 126 se 194 zprávami a články. 3. Denních drobných zpravodaj. pošt. 61 čísel se 288 krátkými zprávami.

4. Informačních článků pro zahraničí a Inprekorr 13. 5. Pře klady.

Celkem ČKK : 1. Denních zpráv za 9 měsíců 4384. 2. Bulletinů 188 s 390 zprávami a články. 3. Věstník - Krajinská korespon dence 32 čísla s 303 články a zprávami. 4. Denních drobných zpravodaj. pošt. 61 čísel s 288 krátkými zprávami. 5. Infor mačních článků pro zahraničí a Inprekorr 13. 6. Větší počet -

překladů.

V překladech jsou zahrnuty původní články a oficiální usne sení rezoluce apod ., jež bylo nutno uveřejnit v obou jazycích. Bližší statistická data jsou v redakci. IV. Administrativa Telefonní zpravodajství vykonává se tím způsobem , že do

Vorwärtsu (Liberec) telefonuji se denní zprávy obyčejně dva krát denně a sice kolem 7. hodiny večerní a po 9. hodině,

vzhledem k tomu, že při druhém telefonování předávají se ta 371

ké poslední zprávy vládní tiskové kanceláře ČTK. Do Rovnosti ( Brno ) telefonuje se jednou denně, a to po 9. hodině večerní. Bulletiny a jiné zvláště k tomu určené zprávy posílají se

poštou. Věstník Krajinská korespondence rozmnožuje se na cy klostylu a rozesílá se jako tiskopis. ČKK vede archív všeho denního i krajinského tisku. Zavedla vázané měsíčníky všech deníků strany. Třídění a ukládání časopisů domácích i zahra

ničních obstarávají pošty, službu telefonní a rozmnožovací vy konávají zvláště k tomu určení soudruzi.

V. Návrhy ČKK usiluje energicky o zřízení nejsprávnější a nejlepší

zpravodajské služby. Za tím účelem obracela se nejednou vý .

zvami v časopisech i zvláštními oběžníky na všechny zodpo vědné a schopné soudruhy, aby dopisovali a referovali o všech důležitých událostech z okruhu jejich působení. V tom smyslu byla přijata rezoluce I. všeodborového sjezdu rudých odboro vých organizací a rezoluce širšího výkonného výboru spolu

s redaktory politických listů strany z 4. prosince 1922. Ale pře sto dosud se jí nepodařilo zpravodajskou službu správně orga nizovat a povolané soudruhy přesvědčit, že přispívat zprávami ústřední tiskové kanceláři je první stranickou povinností. Děl nický tisk, má-li vyhovovat všem svým úkolům, musí být inspi rován zezdola, ale pozoruhodně řízen, aby odpovídal náladám a požadavkům nejširších mas a současně byl komunisticky do

konalý. ČKK doufá, že nejvyšší instituce naší strany, jakou je říšský sjezd, zaváže všechny soudruhy, aby na základě komunis tické disciplíny plnili také své povinnosti vůči komunistic kému tisku. Jen bude - li široká soudružská spolupráce, může

komunistický tisk a v prvé řadě ČKK své poslání vyplnit. Ko munistický tisk musí být výsledkem kolektivního myšlení a na zírání veškerého členstva strany .

Jsou-li v našem hnutí různé složky a mají-li své vlastní tis kové orgány, bezesporu nutné vzhledem k obsáhlosti a zvlášt ním úkolům našeho hnutí, nesmí se ani v tiskovém ohledu

žádná složka uzavírat potřebám složky jiné a politický tisk musí denně přinášet souhrn a přehled o činnosti všech slo žek a celého hnutí komunistického .

Jsme si vědomi nedostatků, které jsou z větší části zaviněny technickými obtížemi, ale pracujeme k jejich odstranění. Bu

de-li upřímná a opravdová vůle a náležité pochopení u všech soudruhů, věříme, že komunistický tisk překoná všecky pře

kážky a stane se nejdůležitějším činitelem na cestě k vítězství proletariátu. 372

O perzekuci tisku strany Po rozlomu Československé sociálně demokratické strany dělnického roku 1920 ( 16. září ) v pravici a levici všechno úsili

koaličních stran obráceno bylo k plánu, jak nejlépe potřít le

vici a její tisk. Bylo omylem, soudilo -li se, že kabinet Černého, dosazený Tusarem, má splnit tento úkol proto, že vláda koa liční by se nemohla, se zřetelem k ustanovením státní ústavy

československé o svobodě tisku a rovnosti občanské, dobře pu stit v boj s nekompromisním hnutím dělnickým, poněvadž mu sí dbát toho, aby se veřejně nekompromitovala. Režim kabine tu Černého zvěčnil se v historii republiky pro vždycky krva

vými násilnostmi četnickými a policejními, úřady politické a soudní za této éry dokázaly jasně strohou kampaní proti děl

nickému tisku a dělnickým důvěrníkům po 9. prosinci 1920, že nebudou a nehodlají dbát ustanovení zákonů vůbec a že pro

ně neplatí žádné ohledy na ústavu republiky. Zejména se to projevovalo po známé hradčanské novoroční řeči 1. ledna 1921 pronesené, která byla přímo pokynem k důraznému pronásle dování levice a jejího tisku.

Ukázalo se však po odstoupení kabinetu Černého a nastolení

vlády koaliční ( dříve dr. E. Beneše a nyní Švehlovy ) , že stej ně tak dovede

koaliční vláda potlačovat bez ostychu nepo

hodlný jí tisk a umlčovat všechny hlasy, volající po občanských svobodách . Dokázáno to na nesčetných případech z ovzduší po litického ( např. násilné odročení obecních voleb aj. ) a na fak

tu, že cenzurní poměry za koaliční vlády nebyly ani o píď lep ší, ba v mnohém směru tak se zhoršily, že perzekuční horečka vzbudila i úžas tisku zahraničního.

Náš ústřední orgán Rudé právo a jeho Večerník propadaly ustavičným konfiskacím, které byly v naprostém rozporu se zněním zákona o státní ústavě .

Od 1. září 1920 do 30. září 1921 bylo v Rudém právu konfi skováno : 27 úvodních článků na 38 místech ( celkem 1396

řádek ) , 2 besedy ( 161 řádek ) , 5 úvah ze soudní síně ( 68 řádek ) a 35 různých zpráv na 39 místech ( 1066 řádek ) . Ve Večerníku za tutéž dobu propadlo konfiskaci 35 úvodníků ( 883 řádek ) , v různých zprávách 36 statí ( 486 řádek ) . Od 1. října 1921 do 30. září 1922 zkonfiskováno 26 úvodníků ( 1582 řádek ) , 3 fejetony ( 109 řádek ) , 4 úvahy ze soudní síně ( 112 řádek ) 45 různých zpráv ( celkem 1080 řádek ) . Ve Večer níku v téže době bylo zkonfiskováno 11 úvodníků ( 347 řádek ) , 1 fejeton ( 140 řádek ) , 1 úvaha ze soudní síně ( 12 řádek ) 9

a 8 různých zpráv ( 141 řádek ) .

Celkem tedy zkonfiskovala za toto uplynulé perzekuční 373

dvouletí pražská cenzura RP

Večerníku RP 230 článků, úvah

a statí v úhrnném rozsahu 7583 řádek.

Tak vypadá v čísle obrazec perzekuce jediného listu komu nistické stany, která je nejsilnější politickou stranou v Česko slovensku . Všechen ostatní tisk byl konfiskacemi stejně posti

žen, slovenský v míře ještě větší. ( Seznam časopisů viz str.374 .)

SEZNAM ČASOPISŮ KSČ Jméno časopisu Rudé právo Rudé právo Večerník Vorwärts

Internationale Der Kampf

Kde vychází

Kolikrát

0 kolika

vychází

stránkách

Praha II. Praha II. Liberec

denně denně denně

Ústí nad Labem

denně denně

8-16 4 8-12 4 6-8 4-8 6-8 46 4 4 6

Rovnost

Přívoz Brno

Volksstimme

Bratislava

Dělnický deník

Moravská Ostrava Kladno Plzeň Hodonín

Svoboda

Pravda Slovácko

Munkás

Košice

Průboj Jihočeský dělník

Louny

Stráž lidu

Pravda chudoby Komunistka Kronika

České Budějovice Prostějov Vrútky

Sršatec Proletkult

Praha II. Praha I.

Podbrdské rozhledy Slánské rozhledy Podřipsko

Beroun

Volnost

Slaný Kralupy Nymburk

Rudé Pojizeří

Mladá Boleslav

Vůle lidu

Kutná Hora

Rudý východ

Pardubice Hradec Králové

Pochodeň Ostböhmische Arbeiter

zeitung Třídní boj Rudý sever

3x 3x 3x 3x 2x 2x 2x 2x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x 1x

týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně týdně

4-6 4 4-6

6-8

4 6 6 6 6

1x týdně

6

Teplice -Šanov

1x týdně 1x týdně 1x týdně

6 6 4 8

Trutnov

Liberec

Südwestböhmische Arbei.

terzeitung Rudý Tábor

Český Krumlov

1x týdně

Tábor

1x týdně

4

Jiskra

Třebíč

6-8

Žena

Brno

1x týdně 1x týdně

374

8

༠བཙལ*ཨཨ་ྱཱཱ

Komunista

Praha II . Praha I. Praha II.

denně denně denně

Jméno časopisu

Kde vychází

Kolikrát

O kolika

vychází

stránkách

Moravský kras

Blansko

1x týdně

Pravda

Vyškov Vrútky

1x týdně

Hlas ludu Pravda

Proletář

Užhorod Rakovník

Odboj Głos robotniczy

Záluží

Der Rote Gewerkschafter Komunistická mládež

Liberec Liberec

1x 1x 1x 1x

týdně týdně týdně týdně

4 4

4 4 6 6

1x týdně 1x měsíčně

Kommunistische Jugend Komunista Ifjumunkás Die Kommunistin Buditel Weckruf

Liberec Brno Liberec

Proletárka

Vrútky

Agitátor

Liberec

2x 2x 2x 2x 6x

měsíčně měsíčně měsíčně měsíčně v roce

4 8

Výkaz o odběru známek Agenda pokladny strany Ve straně komunistické jako ve straně masové nutno velkou

váhu klást na přesné placení daně strany příslušníky a její správné odvádění kraji. Krajské organizace musí rovněž správ ně a přesně účtovat s výkonným výborem strany. Jestliže by nebylo finančního pořádku, nedal by se udržet aparát strany. Aby byl do finančního hospodářství strany zaveden pořádek a přehled, vydal již výkonný výbor bývalé levice účetní knihy pro župní, resp. krajské organizace, které se celkem dobře osvědčily, zvláště v těch místech, kde bylo dostatek dobré vůle. Přesto však jsou kraje, kde jednotné vedení knih zavede no nebylo častou vinou místních soudruhů. Aby konečně po řádek zaveden byl, bude a musí být prací kontrolní komise strany .

Přesto, že řada krajů plnila své povinnosti k výkonnému

výboru strany vzorně, je přece ještě dost krajů, které zúčto vání provádějí opožděně a ztěžují tím práci a přehled výkon ného výboru strany. Kdyby ovšem usnesení, svého času uči

něná, byla přesně dodržována, nedostatky by odpadly. Musí být proto znovu zdůrazněno, že známky daně strany, vydávané

kraji místním organizacím, nesmí být vydávány na úvěr, nýbrž proti hotovému zaplacení. Mnohé místní organizace mají větší hotovosti, příspěvky daně strany však správně neodvádějí a ta 375

kovým způsobem poškozují finanční rovnováhu kraje. Těmto nedostatkům bude odpomoženo, jestliže kraje i organizace bu

dou přesně dodržovat organizační řád , usnesení sjezdu a kon ference.

Při poslední úpravě kvóty příspěvkové bylo výkonnému výboru strany ponecháno pro jeho správní potřeby 20 %, voleb

nimu a vězeňskému fondu po 5 %. Kraji a organizacím strany pak zbývá 70 %. Důvodem k tomu bylo poskytnout kraji tolik

prostředků, aby jejich funkce nedostatkem peněz nebyla ohrožována. Nemůžeme zapírat, že snížení kvóty pro výkonný výbor jen s obtížemi bylo překonáváno, a proto s tím větším důrazem nutno žádat, aby kraje k pokladně strany plnily své povinnosti včas.

Výkaz známek , legitimací a odznaků májových, vypravených sekretariátem strany od 1. ledna do 31. prosince 1921 :

I.

II. III. IV . V.

VI. VII. VIII. IX . X. XI.

XII . XIII.

XIV .

5 Kč

50 h

1 Kč

217450 21000

153100 21000

22880 10400

23100 10500

21000

31040

11440

11550

50400 21000

55000 20820

19760 8838

Louny

81850

105120

neustavena Plzeň

23100

4160 8320 14560 273973

Zapa

Sídlo

Praha Pardubice Hradec Králové Mladá Boleslav Ustí nad Labem

Budějovice

17850

Jihlava Brno

21000 70050

20580 17750 20370 25200

Prostějov Hodonín Moravská Ostrava Slovensko

Celkem

36750

34900

21000 21000 262500

33600 77700 244740

885950

860920

3 KČ

Legit.

32170

Odzn .

34364 10500

16800 4200

4400 4500 10050 3000

29000 3000

18680

15750

22900

33500

8320 4820 20800

8400 4200 21000 21000 4200 8598 14700 118350

4200

5500

20800

447751

282348

10200

3800 10200 31700

9000 15000

6700

10100

2700 13600 47500

7500 29100 165000

197420

361764

Výkaz známek, legitimací a odznaků májových, vypravených sekretariátem strany od 1. ledna do 30. září 1922 :

376

1

I. II.

III. IV .

Praha Kladno

Nymburk Pardubice

Hradec Králové Liberec VII. VIII. IX . X. XI. XII .

XIII . XIV . XV . XVI.

XVII . XVIII. XIX .

Ústí nad Labem Karlovy Vary Plzeň Strakonice neustaven

Budějovice Tábor

Německý Brod Jihlava Třebíč Brno

Sídlo

Kraj

XXII.

XXIII. XXIV .

Přenos Bratislava Ružomberok

Banská Bystrica Košice

76032 42400 25300 10000

10184 20176 9010

17060

47400

10000 9017 6000

4000 89700 63694 17002 8002

15066 10680 7180 8035 3500 31120 13500 18660

8555 6000 1024 5058 1500 20000 5500 22819

35724 3650 5550 1000 23032 1974 2500 2100 5250

2500

5230

5 Kč

Legit.

1000

312282

324900

292224

50 h

1 KČ

3 Kč

324900

292224 10000

312282 5250

35000

25000

2000

30000

3488 1000

6000 7000 8000 10000 18000

900

200

1000

500

10000

850 455 273 1

10000 2000

329082

1000

2000

36000 400 1400 800

1000

5 KČ

17598

Legit.

1000

8000 39000 10000

223000

Odzn .

17598

223000 5000

1500

10000 10000 4000

19098

269000

17000

5250 11300 5000

Odzn .

2000

575 2756

16120

Užhorod

Celkem

3 Kč

1 Kč

48819 86100 20933 10500 5250

Prostějov Moravská Ostrava Hodonín

Celkem

XX . XXI.

50 h

111111

Sidlo

Kraj

36000

24852 5058 7350

2000

404900

339484

3000

4000 5000

Výkaz sbírek komunistického výboru pro pomoc Rusku. Příjem :

Sbírka pro hladovějící Úroky z uložených peněz Vrácené dopravné

2 328 688,22 Kč

10 491,92 Kč 258 , KČ

Cizí obnosy

.

16 592,85 KČ 2 356 010,99 KČ

Vydání : Za 21 vagónů cukru

Dopravné a pojistné

8

Za 8 vagónů mouky ( včetně dopravy )

1 428 750 , KČ 7 891,- KČ 277 261,23 KČ 377

Za textilní zboží

18 883,60 KČ

Příspěvek na kompletování parníku do Samary 500 000 , - Kč Tiskopisy a plakáty Poštovné, porto poukázek Bankovní výlohy

Různá vydání

Záloha Mezinárodní dělnické pomoci Rusku Cizí obnosy Hotovost

1 681,- KČ 774,10 KČ 1 859,03 17,18 156,94 15 232,85

KČ Kč Kč Kč

85 504,24 KČ 2 356 010,99 KČ

Zbytek sbírek uložen je v Zemské bance a Městské spořitel ně pražské a bude jej použito dle dohody s ústředím berlín ským pro právě se rozvíjející akci Mezinárodní dělnické pomo ci Rusku .

Věcné sbírky. Do Ruska zasláno 6 beden různého textilního zboží a obuvi. Z toho bylo nových: 138 párů bot, 135 košil, 40 spodků , 680 m košilové látky, 105,50 m cajku a látek na oble ky, 150 párů punčoch aj. Dále pak větší množství starších, ob

nošených bot, obleků pro děti a dospělé. Cenu těchto předmě tů možno odhadnout na 50 000 KČ.

Dle toho činila pak celková pomoc, poskytnutá komunistic

kým dělnictvem hladovějícím územím v Rusku asi 2 400 000 KČ. Uvážíme-li, že akce byla roztříštěna, že řada našich pří slušníků v továrnách, dolech apod . odváděla sbírky Dělnic kému výboru i pro samostatnou akci družstev, můžeme peníz, sebraný komunistickým dělnictvem, odhadnout na 5 miliónů korun.

Československé dělnictvo plně obstálo a projevilo, přihli

žíme-li k počtu obyvatelstva, tolik pochopení a obětavosti, že v komunistických stranách jiných zemí vzbudilo to značnou pozornost. Posuzujeme-li pak akci pro záchranu hladovějících území v celku, možno klidně říci, že československé dělnictvo v plnění mezinárodní povinnosti stojí na prvém místě. 1

Zpráva o činnosti Proletkultu KSČ od jeho založení až do konce r. 1922

V neděli 14. srpna 1921 vyšlo v Rudém právu programové provolání Proletkultu, jež vzešlo z porad několika kulturních pracovníků a zástupců výchovných složek naší strany. Příprav

ný výbor po té zvolený kruhem těchto pracovníků, snažil se pak v mnoha schůzích vypracovat organizační řád Proletkultu 378

jako samostatného spolku. Proletkult měl ve spolkové formě soustředit a sdružit všecky vzdělávací a výchovné složky naší

strany pod názvem Konfederace proletářské kultury. Na těchto poradách, na nichž strana nebyla ještě ve skuteč

nosti oficiálně zastoupena, objevily se brzy organizační nesho dy mezi zástupci složek a práce šla jen pomalu vpřed. Tu koncem roku 1921 ujal se věci konečně ústřední sekreta

riát strany a ústřední výkonný výbor KSČ, který postavil se na stanovisko, že spolková forma, která by z Proletkultu učinila instituci vedle strany, není pro komunistickou stranu dost spo

lehlivá, že propagační, vzdělávací a výchovná instituce strany musí být přímou a organickou složkou strany. Vydal tudíž pro

zatímní směrnice organizační pro Proletkult, ustanovil v ústře . dí strany sekretáře Proletkultu a schválil vydávání týdeníku

Proletkult, jakožto orgánu strany pro propagační, vzdělávací a výchovné otázky .

Tento poněkud nepravidelný vznik naší instituce zavinil při rozeně i jakýsi zmatek a řadu nesnází a neporozumění. Na dru hé straně nelze popřít, že jisté nesnáze bylo by nám překo

návat za všech okolností, protože na půdě samostatné konfe : derace stejně jako na půdě strany zájmy jednotlivých složek není v našem prostředí snadno zharmonizovat a podřídit zá jmy strany a její centrální instituci. Tyto nesnáze, dodnes trvající a jistě i pro budoucnost ještě živé, nutno především mít na mysli, musíme-li konstatovat, že za první rok své činnosti nevykazuje Proletkult po stránce or ganizační žádného velkého úspěchu .

Krajských Proletkultů vybudováno je úplně nebo částečně 16 ; chybí kraj 8. Karlovy Vary, kraj 11. České Budějovice, kraj 12. Tábor, kraj 18. Jihlava, kraj 22. Banská Bystrica, kraj 23. Košice a kraj 24. Užhorod. Z tohoto výpočtu vidno, že vedle tří krajů slovenských a dvou německých, do nichž náš vliv ne snadno vniká, nemají z českých krajů Proletkult právě ony kraje, v nichž také naše hnutí politické naráží na velké obtíže organizační.

Proletkultů místních do konce roku existovalo 85, z čehož 13

na Moravě a 2 na Slovensku. Vedle toho existuje ještě několik Proletkultů dosud nehlášených. Uvážíme-li, že FDTJ má 1013 jednot a FKOJ 224 jednot, je vidno, že místních Proletkultů mohlo by být dnes již alespoň přes tisíc , kdyby byly tyto složky

naší strany uposlechly prvních organizačních směrnic, pro Proletkult vydaných ústředním výkonným výborem strany, a všude, kde existují, daly popud k ustavení místních Prolet kultů.

Pro řádné vybudování místních Proletkultů je ovšem rozhod ná činnost Proletkultů krajských, z nichž nemnoho dosud plni lo své povinnosti v tomto směru. Nejčileji vedlo si tu v před 379

chozích měsících Brno. K pilným Proletkultům krajským patří dále Praha, Hradec Králové, Plzeň , Německý Brod, Ružombe rok, z místních vynikl zejména Beroun jak činností v městě, tak i prací po venkově.

Přednášková a výchovná činnost Proletkultu byla přirozeně

omezena dvěma činitely : 1. snahou, aby to, co podává Prolet kult, mělo komunistickou úroveň a komunistický smysl propa gační, a 2. nevelkým počtem vhodných sil, kterých, jak známo, nemáme mnoho a které, pokud je vyslalo ústředí, byly právě pečlivě vždy vybírány.

Za první rok svého trvání obsadilo ústředí Proletkultu přímo nebo nepřímo přes 200 přednášek českých a německých, ve

směs v Čechách . Obdrželi bychom číslo jistě více než dvoj násobné, kdybychom hleděli i k přednáškám, obsazeným míst ními a krajskými Proletkulty bez účasti ústředí. Hlavní témata přednáškové činnosti, pokud ji vedlo ústředí, byla tato: Dějiny sociálních hnutí, dějinným materialismus,

Marxova nauka hospodářská, komunismus a socialismus, dějiny hnutí odborového a družstevního, proletářská kultura . V Praze po mnoha nesnázích s opatřením místnosti aspoň trochu vhodné zahájena byla počátkem listopadu komunistic

ká škola, jakožto přípravka k projektovanému Komunistic kému učení pražskému, která dosud trvá. Důkladný program vypracovala kulturní rada a jeho jádra používáno je nyní v de seti přednáškách pro komunistické školy venkovské. Počátek na venkově učiněn byl v Nymburce, v lednu následovalo Klad no .

Z větších akcí oslavných zúčastnil se Proletkult radou i skutkem loňské tryzny za Karla Liebknechta a Rosu Luxem burgovou, která byla pořádána po celé republice v míře dosti

velké. Jak pro tuto tryznu, tak i pro loňskou oslavu Pařížské komuny a pětileté Ruské revoluce říjnové vydána byla zvláštní čísla našeho orgánu s materiálem pro přednášky a recitace. V Praze pořádány byly v červnu na popud kulturní rady ko munistické letnice na Výstavišti.

Velikého rozšíření doznalo v naší straně pořádání dětských besídek, pro něž máme v Proletkultu řadu obětavých soudru žek a soudruhů učitelů. Dětské besídky pořádány jsou hojně všude, kde je nějaká výchovná činnost . Pokud běží o výchovnou činnost literární, reprezentovány jsou síly Proletkultu především jeho orgánem Proletkult, který soustředil kolem sebe téměř všecky literárně činné soudruhy,

pokud jejich činnost má komunistické jádro a náležitou úro veň. Týdeník náš může směle konkurovat s podobnými časopisy zahraničními, ba v mnohém je předčí, poněvadž naše strana nemá nouze o dobré spisovatele. Nedostatky jsou tu ovšem ta ké , ale v prvé řadě dlužno si stěžovat na nepatrný odběr. Pro 380

letkult měl v minulém roce průměrně 2500 odběratelů . Toto

číslo bude jistě stoupat, až budova Proletkultu se náležitě rozšíří, ale nutno přesto upozornit na nepatrné porozumění

mnoha soudruhů pro četbu opravdu hodnotnou a věcnou. Člán ky, zabývající se sebesrozumitelněji konkrétními otázkami, bez líbivých frází, jsou nejčastěji odmítány jako těžké. Také

inteligentní soudruzi, činní převážně politicky, nevěnují nám dost pozornosti.

Ostatní literární propaganda Proletkultu brzděna byla usta vičně nedostatky našeho nakladatelství strany. KSČ je největší z komunistických stran, ale komunistickou literaturu má velmi nepatrnou. Kulturní rada několikrát upozornila na nutnost to

ho, aby vydány byly spisy Marxovy a soustavná sbírka stěžejní literatury komunistické. Druhé oddělení ústředního

sekre

tariátu vypracovalo projekt knihovny Třetí internacionály, ale pro nedostatek peněz nedalo se dosud nic z toho provést. Pro rok 1923 vynořily se tyto projekty : Marxovy menší spisy ( návrh kulturní rady ) , Komunistická čítanka ( návrh s. Neu

manna ) a Socialistický slovník ( návrh s. Hocha ) . Také tyto projekty bude nutno znovu odložit, nebude -li nakladatelství

strany řádně přebudováno a nezvýší-li se všeobecně odběr ko munistické literatury. Zde doporučuje kulturní rada vaší po zornosti svůj návrh na povinný odběr komunistické literatury všemi organizacemi naší strany.

Propagační monopol tiskový , na jehož odložení mnozí sou druzi trpce si stěžovali a který také ústředí Proletkultu pova žuje za velmi naléhavý, souvisí úzce s řádným vybudováním nakladatelství strany, jež musí být schopno dostát všem poža

davkům, má-li mít monopol. Pro dnešek pozorujeme neustále větší decentralizaci propagačního tisku. Proletkultu bylo se tudíž omezit jen na menší sbírku, edici Proletkultu, ve které vydána byla dosud příruční sbírka recita cí Komunistické večery, dále Marxistický katechismus a Mar xův spisek : Námezdní práce a kapitál vedle několika knížek so ciálně tendenční beletrie. Jakmile však ukáže se možnost pra

videlného a systematického vydávání komunistické literatury, malé literární vojsko Proletkultu je připraveno vrhnout se do práce .

Kulturní rada konala schůze zpočátku podle potřeby, poz ději pravidelně týdně kromě dvou měsíců prázdninových. Jako

sbor poradní osvědčila se co nejlépe, bude však třeba hledět k tomu, aby postupem času stala se sborem jednolitým a s myšlenkou Proletkultu do všech důsledků solidárním. Poci tovala tu a tam rovněž »opozici« složek. Ale je nutno, aby její poradní hlas byl vždy nejvážnější a tak získal si důvěry ce lé strany. Kulturní rada pokouší se zavést debatní večery jed nak pro svou vlastní orientaci , jednak pro poučení užšího kru 381

hu důvěrníků a referentů. Takové debatní večery konány byly dosud tři, ale bude třeba delšího úsilí, nežli se vžijí.

V původním plánu Proletkultu, vypracovaném ústředním se kretariátem strany koncem roku 1921, pomýšlelo se na to, aby sekretariát Proletkultu vybudován byl tak, že vedle ústředního

tajemníka Proletkultu byli by ještě sekretáři odborní pro nej důležitější složky a tím dosaženo by bylo největšího soustře dění. Plán byl po našem soudu správný, ale pro finanční obtíže

nemohl být proveden a vedl jen k tomu, že některé složky sta ly se velmi nedůvěřivými k činnosti Proletkultu, domnívajíce se, že půjde o nějaké překotné rušení organizací již vybudova ných.

V prvé řadě bylo tu jednáno s FKOJ. Dohodou docíleno bylo

aspoň toho, že FKOJ zřekla se vlastní nakladatelské činnosti, zastavila časopis Jiskra a vydává pouze svůj věstník. Další vy

jednávání, aby FKOJ vědomě pracovala k úplnému splynutí s Proletkultem, nerozšiřujíc své organizace zakládáním nových jednot , nevedlo k cíli.

Nutno tu upozornit, že naše soustřeďovací snahy mají nejen

svou komunistickou oprávněnost, ale že nám při nich běží i o hmotný zájem našich soudruhů, kteří v mnoha místech jsou skutečně přetíženi placením různých příspěvků a odbíráním mnoha časopisů, i kdyby nebylo dnešní krize hospodářské.

FDT) stojí příkře na stanovisku úplné autonomie, odvoláva jíc se na svůj Konstitut ( stanovy

pozn. ed. ). Přiznává však,

že jako svaz komunistický podléhá dozoru výkonného výbo ru strany, tj. ústředí strany, tedy

po našem soudu

i kul

turní radě a ústředí Proletkultu jako součástce ústředí strany, která je pověřena výkonným výborem, aby tento dozor pro váděla.

Z ostatních vzdělávacích a výchovných složek strany bude

třeba se dohodnout se Svazem dělnických ochotníků a se Skautem práce, který se za složku Proletkultu přihlásil. Do

hoda se Svazem dělnických ochotníků nebude nesnadná, po něvadž jeho dobrá vůle, v rámec Proletkultu zapadnout, je na : prostá. Dohoda bude se moci uskutečnit na základě definitiv..

ního organizačního řádu našeho ihned, jakmile sjezd je schválí. Pokud běží o Skaut práce, je po našem soudu předem nezbytno, aby skautské hnutí komunistické se sjednotilo a vy

tvořilo organizační jednotku. Stížnosti jednotlivých organizací na jeho roztříštěnost, která v některých místech vede k mno ha neshodám, jsou veliké. Pak teprve bude možno zařadit

skauty buď v rámec Proletkultu, anebo v rámec jednotné orga nizace sportovní.

Omezili jsme se ve své zprávě na suchý a zcela věcný pře hled své činnosti za předchozí rok, nic nezatajujíce a neo krašlujíce. Obtíže byly veliké jako každý počátek. Přijetí orga 382

1

nizačního řádu Proletkultu sjezdem bude však znamenat samo o sobě již velikou podporu pro naši další práci a po zkušenos

tech minulého roku přistoupíme nyní jistě mnohem silnější a poučenější k dalším úkolům, které jsou veliké.

Ženy Činnost sekretariátu a užšího agitačního výboru žen. Svolána jedna konference žen 16. října, na které došlo k sloučení a

vyšly z ní náměty pro společnou práci se soudružkami ně meckými. Mezinárodní den. Schůze agitačního výboru v lednu 1922 usnesla konání Mezinárodního týdne ve dnech 8. a 19. března. Mezinárodní týden měl velice dobrý úspěch a vydán k němu

zvláštní slavnostně vypravený Ženský list. Změna hlavičky Ženského listu na Komunistku. Na stálý ná tlak soudružek , aby splněno bylo usnesení slučovací konferen

ce na změnu hlavičky Ženského listu na Komunistku, usneseno ve schůzi 6. dubna, aby změna byla učiněna na den třicetile

tého výročí trvání Ženského listu. Usnesení toto také provede no v den 7. července, kdy toto výročí připadlo. Komunistka by la vydána v rozšířeném obsahu a ve zvýšeném nákladu, který se až na malé zbytky rozprodal. Studijní komise. V dubnu svolán širší agitační výbor, aby propracoval návrhy studijních komisí. Usneseno poslat na kra je potřebné informace a žádat technickou pomoc. Sekretariát

rozeslal na kraje dopisy. Odpověd krajské sekretariáty nezaslaly. Jedině sekretář I. kraje sdělil ústně, že na této práci pracovat nemohou, protože k tomu je potřeba zvláštní síly,

která by se tím zabývala. Dle pokynů, jak později sdělily, pra covaly jedině soudružky v Brně a v Liberci. Po zjištění někte rých továren, kde pracují ženy, rozeslal v poslední době sekre. tariát dotazníky na místní důvěrníky v obcích , kde se továrny nalézají. Z některých již odpověd došla.

Sloučení obou komunistických ženských týdeníků: Ženského listu a ženy. Otázka tato byla od konference projednávána v několika schůzích a nedocíleno žádoucího výsledku. Sou družky moravské mají příliš mnoho lokálních zájmů a bez veli kých vnitřních otřesů by to proveditelno nebylo. V nynější do bě, která je pro nás tak těžká, uvažoval agitační výbor, že je líp počkat, až bude doba příhodnější. Výkonný výbor slíbil do věci zasáhnout sám.

Ruská pomocná akce. V listopadu a prosinci 1922 projed nána pomocná akce pro hladovějící v Rusku a schváleno za sažení sekretariátu žen tím, že svěřeno mu vedení dětské akce. Bylo rozesláno přes dva tisíce přihlášek pro přijetí dětí 383

a došlo zpět vyplněných přes 700, jimiž žádány ruské děti do

opatrování. I po stránce peněžitých sbírek se ženy hojně zú častnily. Ve velkých průmyslových střediscích pak podnikány ženami sbírky věcné, které v Brně, v Kladně, Liberci, Ústí nad Labem, Mostě, Praze i jinde vynesly slušné výsledky. Práce technická agitačního výboru žen. Konána jedna konfe

rence žen v říjnu roku 1921, jedna porada žen 17. září 1922, tři schůze širšího agitačního výboru a 25 schůzí užšího výboru, kde všechny shora uvedené práce byly svědomitě prodebato vány .

Technická a organizační činnost sekretariátu. Sekretariát rozeslal : 679 dopisů, obdržel 547 dopisů. Dále rozeslal na

všechny organizace dotazníky, celkem na 2600 organizací a na 5 krajů, jichž adresy dosud v sekretariátě dodány nebyly, po 100 a 150 kusech. Z těchto všech došlo zpět 414 dotazníků :

s udáním počtu organizovaných žen, ale neustaveny agitační komise 217 dotazníků ; s udáním počtu žen a ustaveny agitačni

komise 47 dotazníků ; dotazníků došlých prázdných, bez udá

ní příčiny 10; dotazníků vyplněných sdělením , že v místě není organizovaných žen 78 ; pro nesprávně udané adresy a jiné

příčiny vrátila pošta 62 dotazníky; úhrnem přišlo zpět 414 dotazníků. Ostatní organizace dotazníky ani nezodpověděly, 1

ani zpět nezaslaly. – Počet organizovaných žen. Dle posledních zpráv a záznamů ústředního sekretariátu čini

celkem počet organizovaných žen 34 000. Zodpovězené dotaz níky samy vykazují ve 245 organizacích 11 982 žen. Ostatní

počet připadá Sekretariát různé pokyny slány : Námět

na organizace, které dotazníky nezodpověděly. zasílal na jednotlivé činné soudružky a krajům pro práci a náměty k referátům . – Tak roze pro referát k Mezinárodnímu dni žen, referát -

k Mezinárodnímu dni dětí, k politické a hospodářské situaci

a pokyny pro práci studijních komisí. Po poradě, konané 17. září, rozeslány oběžníky: č. 1 Námět pro referát o jednotné

frontě ; Č. 2 Pokyny organizační; č. 3 Referát : Pomoc Rusku. Připraveny pro rozeslání jsou : referát č. 4 Ochrana mateřství

§ § 144-148 ; č. 5 Úkoly komunistických žen ; č. 6 Starobní a invalidní pojišťování vdov a sirotčí pojišťování. Obeslání schůzí. Sekretariát obeslal z ústředí celkem 252

veřejných a plenárních schůzí, 8 konferencí a 5 dětských dý chánků. Z toho připadá na : I. kraj ( Praha ) 96 schůzí a 2 dět ské dýchánky. II, kraj ( Kladno ) 41 schůzí a 1 dětský dýchánek. III . kraj (Nymburk ) 16 schůzí. IV. kraj ( Pardubice ) 8 schůzí. V. kraj ( Hradec Králové ) 8 schůzí, 2 konference. VI. kraj (Li berec ) 12 schůzí českých, o německých zpráva nezaslána. VII .

kraj ( Ústí nad Labem ) 6 schůzí. VIII. kraj ( Karlovy Vary ) 2 schůze. IX. kraj ( Plzeň ) 12 schůzí, 2 konference. XI . kraj ( Budějovice ) 7 schůzí. XII. krai ( Tábor ) 6 schůzí. XIII. kraj 384

( Německý Brod ) 3 schůze. XIV. kraj ( Jihlava ) 2 schůze. XVI. kraj ( Brno ) 2 schůze a jedna konference. Slovensko 10 schůzi a 1 konference.

Zprávy o konaných schůzích v jednotlivých krajích samot ným krajem obsazených, zaslaly: VI. kraj hlásí konání 3 kon

ferencí Okresních, VII. kraj hlásí obsazených 10 schůzí a 1 konferenci okresní a 1 krajskou konferenci žen. IX. kraj

hlásí obeslání 5 plenárních schůzí a 7 projevů mezinárodního dne, 3 dětské dýchánky. XI . kraj ( Budějovice ) hlásí 4 plenární

schůze. XVI. kraj ( Brno ) v pravidelně zasílaných měsíčních zprávách od března vykazuje 83 obeslaných schůzí. Výše uve dené kraje udržují pravidelný styk se sekretariátem a spolu pracují na všech akcích. Slovenský sekretariát obeslal dle sdělení 9 veřejných schůzí.

Organizační výstavba

ženského

hnutí.

Krajské vý

bory. Dosud jsou ustaveny agitační výbory krajské v ná sledujících krajích: I., II ., V., VI., VII., IX., XI ., XVI . a XIX ; pro Slovensko utvořen zvláštní agitační výbor pro celou oblast. 7

- Místní výbory. V Čechách utvořeno podle vyplněných dotazníků dosud 47 místních agitačních výborů. Brněnský kraj hlásí 20, hodonínský kraj 3, Slovensko hlásí 16 agitačních výborů. Z těchto číslic vidět, že je nutno, aby krajské výkonné výbory věnovaly velikou péči ženskému hnutí, aby pokud možno všude byly splněny podmínky, dané pro ně tezemi a kongresem žen r. 1921 v Moskvě. Na přání porady, konané

v září 1922, ponechány ženám 3 místa delegace na mezinárod ní kongres a tyto také ženami obsazeny. Obeslán také odboro vý sjezd 26. října a podána na něm delegátkami rezoluce o úpravě poměru žen v odborových organizacích.

Tisk. Ženské hnutí má dnes čtyři svoje listy: Komunistku, ústřední orgán komunistických žen, Kommunistin, časopis pro

soudružky německé, Ženu, orgán žen brněnského kraje a Pro letárku, týdeník slovenských soudružek. Komunistka vychází nákladem 10 000, Kommunistin nákladem 10 500, Žena nákla

dem 7000, Proletárka, jejíž první číslo vyšlo v listopadu, jeví

náklad 2300. Vydány poslední dobou brožury: Organizace a taktika komunistických žen od soudružky Malé, Úkoly odbo

rověorganizovaných žen od soudružky Švarcové. Tak jako hnutí celkovému, tak i ženskému v komunistické straně brání v rozvoji nedostatek hospodářských prostředků, který znemožňuje vnikat do různých míst a agitačně je zpraco vávat. My musíme namnoze i přemáhat odpor mužů vůči žen.

skému hnutí v organizacích a proti zpátečnickým , maloměštác kým názorům, a proto žádáme, aby soudruzi uvědomělí hleděli

sami vytyčovat všechny podmínky pro nutnost organizování žen , aby tak ti, kteří ještě pro ně pochopení nemají, byli o nut nosti jeho přesvědčeni. 385

386

ad

Ústř taje mník ast ední .Jvzílka

Prolemn Taj etkuíkltu Tajemn Slov pro ensk íko

Taj .sodb ekce or emník Pok stralad ny ník

odb .sekce Taj or emník

IIdděl .oTaj emn eníík oÚře . dděl II dní ení k

Ústřmník ední taje

Ústřední taje mník

Různé

Douša V.

S. Neuman

A. Hais V. Kunte

Jílek B.

1X od /I 1921–30 1922 Úhrnem

Nykodýmová 1921—30 1J.X /Iod 1922

1921–30 1XIII /Vod 1922 1X1F. /od Hovorka 921—30 I1922 X 1921–30 1XII /od I 1922 X M. 11922 1Kršiak /Iod X922—30 I922 X 11921–30 /Vod Zavadil 1J. /Iod 1921–30 1922 XX

403 9

67 80

132

316 874 398 88 739 179 171 133

976

Zápotocký 1922—30 1IA.II od /I 1922 X A. 1I1Neurath od 922—30 1922 /I X 1XBejček /Iod 1921—-30 1922 XII E. V1922 1X1III /od 921–15

628 125

Šmeral 1B. od 1922—28 I /I1922

1921–31 1/II 922 od X

Obdržel

dopisů

AGENDA RIÁTU ÚSTŘEDN ÍHO SEKRETA PODLE

OSOB P AOČTU ENÝCH VYPRAV DOPISŮ Odeslal

8161

102 235 287 102

394

483 478

387

975 1460

01 60

1655

368 175

dopisů

3078,13

Zprávy krajů I. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ PRAHA II. Snad žádný kraj nemá co činit s tolika překážkami jako

právě kraj I. V sídle jeho Praze nacházejí se centrály všech státních úřadů, policie atd., Praha a okolí hemží se tisíci slídi.

ly. V Praze jsou centrály všech politických stran, ale v Praze je také středisko všeho měšťáckého i sociálně patriotického ti

sku, který svorně v jedné linii pálí do komunistické strany. Přes tyto překážky je hnutí komunistické v I. kraji dobré a do budoucnosti velmi slibné. První krajská organizace čítá 275 místních organizací s 24 000 členy plnícími řádně své po vinnosti. Vedle těchto je v kraji 40 organizací, jichž činnost je

slabá, vedených jen na základě odebraných známek, avšak ne vyrovnaných, u nichž proto nelze zjistit stav členstva, avšak v poslední době i v těchto organizacích rozvíjí se potešitelná činnost, ba jsou zakládány nové organizace. Krajský výkonný výbor, jehož důvěrníkem je soudruh Bou zek a místodůvěrníkem soudruh Šedivý a členy: Brom Karel, Černý Alois, Funková Marie , Klička Hynek, Krejčí Karel, Mendi Josef, Petera Josef, Polanecký František, Sejpka František,

Toužil František, Tuček Václav, Vohradník Antonín, Zmrhal Emanuel, vyvíjí rozsáhlou činnost ve všech oborech působnos ti. Schůze krajského výboru konají se každý týden v pátek. Pro

jednotlivé obory činnosti ustaveny jsou z členů krajského výboru komise : družstevní (černý, Petera, Šedivý ) , odborová ( Petera, Brom, Sejpka , Toužil ) . Agitační činnost mezi ženami provádí krajský agitační výbor

žen za předsednictví soudružky Strnadové. Agitační výbor usi lovně proniká mezi proletářské ženy a zejména jeho práce pro rozšíření ženského časopisu Komunistka nese ovoce. List říze ný soudružkou Majerovou razí si cestu k dělnickým ženám.

Agitační výbor žen má velkou zásluhu na výsledku akce pro pomoc hladovějícím v Rusku a zvláště pro pomoc hladovějícím ruským dětem. On burcuje i slovem proletářské ženy, členky

výboru putují po místních organizacích a zakládají místní agi tační výbory a pomocí těchto vnikají do továren a dílen, kde jsou ženy zaměstnány. Agitační výbor pracuje ve shodě s kraj ským výkonným výborem a Proletkultem. V I. kraji je 20 míst ních agitačních výborů žen a na 5000 organizovaných soudru žek v místních politických organizacích. Hnutí mládeže je v kraji méně uspokojivé . Hlavní překážkou rozvoje hnutí mládeže je oboustranné nepochopení mezi FDTJ a skupinami mládeže. Obě tyto složky nepochopily dosud, že

mají široké pole působnosti v řadách mládeže indiferentní 387

a domnívají se, že úkol jejich je splněn tím, když mládež, or ganizovaná v FDTJ stojí současně ve skupinách komunistické mládeže a naopak. Tím však vzniká na obou stranách určitá nevraživost a zvláště funkcionáři FDTJ staví se na mnohých

místech přímo odmítavě proti skupinám mládeže. Úředním rozpuštěním ústředí a skupin komunistické mládeže způsobeno bylo organizačně neucelenému hnutí dosti chaosu. Před roz

puštěním bylo v kraji 24 skupin mládeže se 400 členy. Po roz puštění nelze pochopitelně zprávu o činnosti mládeže uvádět. z akcí mládeží podnikaných sluší se uvést velký projev mládeže pro jednotnou frontu, konaný v Národním domě na Smíchově, za dosažení delší dovolené pro učně, který byl velmi četně navštíven a kde komunistická mládež dávala projevu ráz.

Tělocvičné hnutí je více než uspokojivé. Bývalé DTJ přestou pily až na malé výjimky k Federaci po většině s veškerým členstvem a mimo několika jednot na okresu českobrodském a několika nově založených jednot ve Velké Praze a v několika málo místech v kraji, možno říci, že tělocvičné hnutí přešlo ke straně komunistické. V oblasti I. kraje je celkem 262 Federo

vaných DT), v nichž je organizováno 15 042 členů a členek, 4024 dorostu, 11 915 žactva, tedy celkem 30 981 příslušníků. To to číslo bude v krátkém čase překonáno, neboť zakládají se nové a nové Federované jednoty přes perzekuci, která je ze strany úřadů soustavně proti našemu tělocvičnému hnutí pro váděna. Politické organizace naše s krajní obětavostí Federo

vané jednoty ve všech místech usilovně podporují. Hnutí odborové : Podrobnou zprávu o stavu odborového hnu tí v kraji podat nelze, poněvadž odborová činnost soustřeďuje se přímo v ústředí. Povšechně možno říci, že v I. kraji je

značný přesun odborově organizovaného dělnictva k taktice Rudé odborové internacionály. Nutno však konstatovat, že vi nou nešťastné politiky amsterodamských vůdců odborových svazů a zejména Odborového sdružení Československého stala se dobrá jedna třetina dělnictva odborově indiferentní. Vliv

strany na odborově organizované dělnictvo je značný. O tom svědčí generální stávka ve Velké Praze v květnu t. r., která

prohlášena byla pod tlakem agitace našeho tisku a politických organizací, resp. politicky organizovaných našich odborářů . S jakými překážkami musí odborové hnutí zápasit, o tom

svědčí neslýchaná perzekuce zemědělského dělnictva, rozpou tavší se po letošní březnové stávce. Sta důvěrníků vyházeno

bylo z práce a z bytů, přičemž úřady republiky daly se ochot ně do služeb velkostatkářům a velkým sedlákům. Hordy wran

gelovců a ruských běženců vykonávaly stávkokazecké služby a vykonávají je dosud nejen na velkostatcích, ale i v továr nách, na stavbách a jiných podnicích , zatímco statisíce česko . 388

slovenského dělnictva jsou bez práce. Nezaměstnanost v obvo du I. kraje je obrovská. Množství podniků je úplně zastaveno, v ostatních pracuje se se zmenšeným počtem dělnictva jen několik dnů, ba i několik hodin týdně. Státní podpora v neza

městnání vyplácí se jen nepatrnému procentu dělnictva a ještě i tu činěny jsou úřady dělnictvu potíže. Bez přehánění možno

tvrdit, že v I. kraji je 50 000 nezaměstnaných dělníků, kteří ne dostávají státní podporu v nezaměstnanosti, jejichž rodiny vy staveny jsou hladu a zoufalství.

Družstevní hnutí následkem neutěšených hospodářských po měrů a dělnictva a také následkem těžkých hospodářských

otřesů ve smyslu obchodním prožívá krizi a jen s největším napětím překonává nahromaděné překážky. Konzumních druž

stev dělnických, nacházejících se ve správě komunistů, je v kraji 5 a sice : Včela v Praze, Svépomoc v Radotíně, Konzum ní a úsporný spolek v Berouně, Středočeský konzumní spolek

v Brandýse a v Benešově. Nepočítaje družstva národně sociál. ní, stává v Praze konzum železničních zřízenců a vedle toho

řada družstev výrobních , jako např. Dělnické pekárny, Uzenář: ství, Výrobní družstva dělníků : obuvnických, mlynářských la kýrnických, zámečnických, klempířských, truhlářských , braš

nářských, krejčí, stavebníků, dopravních dělníků aj., v nichž 9

vliv komunistické strany je převážny.

Družstva pro postavení lidových domů jsou: v Praze II., v Praze VII ., v Praze VIII., na Smíchově, Žižkově, Vršovicích , Vysočanech, Kobylisích, Modřanech, Berouně. Dělnické domy v majetku komunistické strany jsou : v Praze VII.,. Kobylisích , Modřanech, Vysočanech, v Praze II. ( ústředí ) .

Krajská komise družstevní provádí potřebnou agitaci pro

hnutí družstevní, snažíc se vštěpovat příslušníkům strany po chopení pro důležitost družstevního hnutí, podniká akce pro získávání nových členů jak mezi členstvem strany, tak i mezi dělnictvem indiferentním a je za tím účelem ve stálém styku

s organizacemi. Výsledky po stránce získávání nových členů vzhledem k obrovské nezaměstnanosti neodpovídají úsilí agi tace, ale stále stupňovanou agitací docíleno bude jistě úspěchu v čase nejkratším.

Kulturní činnost v kraji provádí krajský Proletkult v čele s předsedou soudruhem Bubníkem a vychovatelem Vobořilem. Za krátkou dobu své působnosti vykonal krajský Proletkult

dílo úctyhodné. Vedle celé řady kulturních a vědeckých před nášek je jeho dílem otevření komunistické školy v Praze, kte rou navštěvuje průměrně 120 žáků . V této škole za součinnosti kulturní rady přednáší řada prvotřídních odborníků o všech otázkách socialistické vědy a je jisto, že z této školy vyjde řa

da nových, schopných, bohatými vědomostmi vyzbrojených pracovníků, v nichž strana získá velmi cenný agitační aparát. 389

Vybranými populárními divadelními kusy v Národním a Sta vovském divadle a vedle toho v divadlech předměstských snaží se krajský Proletkult působit i po této stránce umění na dělnické masy. Také místní Proletkulty vyvíjejí uspokojivou činnost pod péčí krajského Proletkultu, takže směle můžeme říci, že o výchovu členstva v I. kraji je všestranně postaráno.

Krajský výkonný výbor konal od ledna do 30. září 1922 33 schůzí, v nichž byly projednávány otázky administrační i politické. Vedle krajského sekretariátu stávají obvodní se kretariáty na Smíchově a v Berouně, jejichž agenda je značná. V obvodu I. kraje konáno bylo od 1. ledna do 30. září 267 ve řejných schůzí a táborů lidu, 218 plenárních a důvěrných

schůzí, 27 okresních a obvodních konferencí, 35 květnových manifestací, 30 veřejných projevů proti odložení obecních vo

leb a správní komisi Velké Prahy. Úhrnem 577 shromáždění, obsazených referenty. Vedle toho konalo se množství schůzí veřejných i plenárních kraji nehlášených, obsazených referen ty místními. Mezi nejvýznačnější manifestace, v té době po řádané, možno zařadit 1. květen, slavnost komunistických let

nic a velikou protestní schůzi na Žofíně u příležitosti procesu sesery v Rusku. Zejména tato schůze vyznačovala se obrov skou účastí, takže byly všechny místnosti a prostranství ostro sva žofínkého naplněny. Květnové manifestace, a zejména

pražská obrovskou účastí převyšovala manifestace druhých po litických stran několikanásobně. Slavnost komunistických let nic přes nepříznivé počasí navštívena byla 10 100 účastníky. Účast na všech ostatních schůzích byla průměrná. Sekretariátu došlo 726 dopisů, vypraveno bylo 853 dopisů mimo dopisů hromadných, zasílaných na všechny organizace a okresy. Právní porada udílí se průměrně v 10 případech týd

ně. Právní ochrana povolena byla v 15 případech. Na účet vězeňského fondu vyplácí se podpora rodině po soudruhu Kul dovi, který zastřelen byl v prosincových událostech 1920. Pro politickou činnost odsouzeno bylo : 1 soudruh k šesti týdennímu žaláři nepodmínečně, 2 soudruzi k šesti a dvou

měsíčnímu žaláři a 13 soudruhů ještě z prosincových událostí, celkem k 22 měsíčnímu žaláři podmínečně.

Řada soudruhů

a soudružek byla stíhána z perzekučních důvodů pro lepení plakátů, při vánoční akci a pro rozšiřování letáků. Celá řada odsouzena byla k peněžitým pokutám. Nutno zaznamenat, že soudy v mnohých případech postupovaly velmi jednostranně

a celá řada soudruhů byla jimi zbytečně šikanována, očividně jen pro politické přesvědčení .

Důležitou politickou akci lze zaznamenat z hlediska kómu

nálního. Ve Velké Praze provedena byla petiční akce pro vy psání voleb do obecního zastupitelstva Velké Prahy, při níž 390

1

soustředěno bylo několik desetitisíců podpisů oprávněných vo ličů.

Krajinský list vychází v I. kraji jeden : Podbrdské rozhledy v Berouně v nákladu 1600 exemplářů. List je aktivním. Vedle toho ovšem vycházejí v Praze známé listy ústřední, jež netřeba uvádět.

Velmi důležitým agitačním aparátem je sbor důvěrníků Vel. ké Prahy, který se schází čtrnáctidenně a který zejména roz šíření tisku věnuje značnou pozornost. Všecky akce, stranou

pořádané, jsou tímto sborem řízeny za vedení krajského výkonného výboru. Hospodářství kraje je aktivní. Krajská kontrolní komise

pravidelně každý měsíc provádí revizi.

II. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ KLADNO Zpráva o hnutí našem nese odraz neutěšených hospodář. ských poměrů, které ve veliké míře zasáhly i náš kraj, zejmé na jednotlivé okresy. Zavládnuvší krize zasáhla citelně do děl.

nických rodin a tisíce dělníků připravila o zaměstnání a tím je vehnala do kruté bídy a strádání. Jsou okresy, jako Unhošť, Křivoklát, Nové Strašecí, Mělník, Postoloprty a Libochovice, kde je dělnictvo takřka vůbec bez práce již celou řadu měsíců, aniž je naděje, že poměry tyto se vbrzku zlepší. Je přirozeno,

že tento neutěšený hospodářský stav, podlamující tepnu děl nických existencí, má vliv po stránce placení daně strany pří

slušníky, kteří mnohdy při nejlepší své vůli nemohou daň stra ny platit, ač jinak jsou obětavými soudruhy a činovníky, na

které hnutí může vždy spoléhat. Také jiné příčiny, jako ne úspěchy v odborovém hnutí, porážky odboru za odborem , jež jsou zaviňovány sociálpatrioty, mají svůj vliv na celkovou náladu dělnictva, jež těmito neúspěchy stalo se dočasně roz mrzelým a podlehlo určité stagnaci, jíž bude musit být čeleno z naší strany intenzívní organizační prací a uvědomováním o příčinách neúspěchů, jakož i odhalováním všech těch, kteří dělnictvo k těmto škodám vedli. Veliká část dělnictva je si to ho jasně vědoma a také se zradou sociálpatriotů účtuje při

každé příležitosti. Postup je však brzděn těmi, kteří jaksi za nevřeli vůbec na jakoukoliv či nost, cítíce se vůbec zklamáni

jak po stránce práce politické, tak odborové. Iluze, ve kterých dělnictvo žilo dříve, jsou dnes překonány a dělníci poznávají, že jen tvrdý a neúprosný boj s třídou vládnoucí, tj. s buržoa zií, je nutný a my s radostí zase můžeme konstatovat, že hnutí komunistické vychovává jádro dobrých, spolehlivých a odhod. laných bojovníků. Přes nepříznivé poměry, výše uváděné, můžeme však s ra dostí říci , že strana komunistická je v našem kraji nejsilnější 391

složkou, jejíž jádrem jsou třídně vědomí dělníci. Smýšlení děl nictva je většinou komunistické a jen právě veliká nezaměst

nanost tomuto zabraňuje, aby i placením příspěvků organi začních konalo mu uloženou povinnost, kterou však po překo

nání hospodářské krize jistě zase splní. Krajský výkonný výbor snažil se ke všem událostem zaujmout své komunistické stano

visko, směřující k prospěchu dělnické třídy. Byl rádcem děl níkům, snažil se hnutí zkonsolidovat a učinit organizace boje schopnými revolučními složkami strany. Organizace. Kraj měl v uvedeném období 231 organizací řád ně fungujících a daň strany platících s 8372 členy, z nichž při padá na muže 4824 a na ženy 3648. O mládeži nemá kraj přes

ného přehledu, pokud však je tato v organizacích, je zahrnuta v celkovém počtu členstva. Mimoto má kraj 98 organizací, jež nejsou dosud řádně ustáleny a nevyvíjejí řádnou činnost, což je také zaviněno nezaměstnaností. Tyto organizace jsou po většině v menších zapadlých vesničkách. V místech těchto jsou však dobří soudruzi, kteří udržují alespoň kontakt s instituce mi strany a máme možnost i my na tyto se obracet a případné zprávy žádat. Již v úvodní zprávě poukazujeme na příčiny po

klesu členstva, jenž je zaviněn nezaměstnaností. Desítkový sy stém se zavádí nyní ve všech organizacích a kraj i okresy budou hledět doplňovat a kontrolovat všechny organizace a nedostat ky odstraňovat, jakož i výsledky tohoto systému stále pro reor.

ganizaci organizací uplatňovat. Pokud máme přehled, možno říci, že tam, kde byl desítkový systém náležitě proveden, svůj úkol plní a zaznamenává své výsledky. Uvedená tabulka vpře du ukazuje počet členstva podle okresů, jakož i zaplacenou daň

strany. Okresy Podbořanya Žatec od 1. června byly odděleny od našeho kraje a přiděleny k Ústí nad Labem. Okres Mělník byl naproti tomu II . kraji přidělen od 1. srpna t. r. Agitační činnost. Agitační činnost v kraji byla prováděna veřejnými schůzemi, tábory, přednáškami atd. V kraji bylo od 1. ledna do 30. září 1922 konáno 207 veřejných schůzí, 38 tábo.

rů, 29 schůzí žen, 34 schůzí mládeže. Plenárních schůzí obsa zeno referenty 124. ( V uvedených číslech nejsou zaneseny ně . které schůze, jež si okresy obsadily, ale kraji nehlásily, zejmé

na v době prvých tří měsíců. ) Konáno celkem 11 okresních konferencí politických organizací a 8 konferencí odborových stoupenců ROI. Konána krajská konference v březnu za účasti 158 delegátů, z nichž bylo 27 žen, dále 14 členů výkonného výboru , 3 poslanci, 1 senátor a 38 hostů. Hnutí mládeže. Ve hnutí mládeže jevila se pokleslost a jen málo skupin vyvíjelo řádnou činnost. Byly to ponejvíce skupi ny jen ve větších střediscích. V jiných místech , kde sekce

mládeže nebyly, byla mládež soustředěna ve FDT). Hnutí mládeže je třeba věnovat více pozornosti a zejména co do or 392

1

393

8

15 44 13

. období příštího

Uhrnem

Žatec

Podbořany

Roudnice

231

15

4

20 10 Rakovník 14 Mělník 20 Postoloprty5 Unhošt 23

Kralupy

Křivoklát

Kladno

Slaný

Strašecí N.

29 Libochovice 11

Louny

zací

organi .

Počet

30426

1530

575 2297

338 600

1055

6986 82

10186

590 652

5535

bal .0 5 à

Známky

31236

5960 600 1453 7032 5884 192 923 558 2723 55 2074 2512 50 1220

1Kč à

Známky

197 80 307 27 231 316 10 360

9

1163

1148

718 96 162

mužů

4824

* * 10461

700

9 331

50

163

502 170 276 3389 4278 36 557

K 3Č à

Známky

3654

330

255

64

615 65 78 1131 743 183 86 37 67

žen

členů Stav

Uhrnem 8478

10 690

571

240 2279 1906 192 283 117 374 27 295

161

1333

PLACENÍ DLE ČLENSTV POČET A A

8294

34

503

800 700 118 3022 1721 678 430 136 20 100 32

L 50

OKRESŮ DLE DANĚ PLACENÍA O TABULK

12 86 79 548 725 183 1162 300 120 946 52 503

11810

1176

1657

2849

20 105 120 412

70 739

30

Kč 3

395 3244

625

1350

1KČ

6843

871 165 214 1590 1478 70 287 109 436 177 68 433 42 903

mužů

4745

335

675 128 85 1467 934 258 134 52 70 50 246 311

žen

Nezúčtovaná daň strany Uhrnem

drganizaci obru apkonci opřípadě oke k rientačnímu slouží září nčlenstva dani ezaplacené evyúčtované .Tpočtu abulka cpřehledu elkovém vdo v

stává ,jtato apmládeže okud nám znám správně Spouze není tav m.rdo srpna 1. OOkresy od Mělník května 31. Puvedena odbořany aekres Žatec

11588

227 314 744 42 1238

506

1546 293 299 3057 2412 328 421 161

ganizačního útvaru možno říci, že ne v každém případě se ny nější forma osvědčila. Máme zkušenosti, že sekce mládeže pod léhající přímo organizacím a za kontroly politických organiza cí pro hnutí byly zdravější. Také neujasněný postup mezi FDT) a sekcemi vyvolává mnohdy zbytečnou animozitu , jíž při rozeně hnutí trpí. Jinak mládež zúčastňuje se dosti všech akcí, stranou pořádaných.

Hnutí Federovaných dělnických tělocvičných jednot. Hnutí Federovaných dělnických tělocvičných jednot je v kraji na po

stupu. Po rozejití se s hummelhansovci zůstaly jednoty v naší Federaci a jen zbytky a jednotlivci zakládali své jednoty, jež však nikde nevykazují žádné valné činnosti. Našim FDTJ je však nutno překonávat mnoho obtíží, jako nedostatek místnos tí, jež mnohdy ani ve školách získat nemohou. Také perzekuce

zasáhla do řad jednotářů největší měrou. O hnutí FDTJ možno říci, že do budoucnosti bude tvořit dobrou a pevnou složku hnutí, jak v mnohých případech již prokázáno .

Hnutí žen. Ženy zúčastňují se intenzívně činnosti v organiza cích, zejména v některých organizacích tvoří dobrý počet. Ve řejné projevy jsou taktéž ženami z velké části navštěvovány. Jsou však místa, kde dosud ženy neprojevují známky veřejného života, ač poměry na tyto doléhající měly by právě ženy po vzbudit k činnosti. Počet organizovaných žen v kraji činí 3648. Hnutí sportovní. Dělnická mládež počala se soustředovat

taktéž ve sportovních kroužcích Rudé hvězdy, a tak paralyzo vat mnohé měšťácké kluby. V kraji je již ustavena řada Ru

dých hvězd, počet jejich není však dosud kraji znám . Hnutí odborové. Hnutí odborové prodělává ve svém jádru

krizi a zatěžkávací zkoušku. Činností amsterodamců je hnutí oslabováno a rozvraceno ve svých základech, čímž jsou hnutí

odborovému činěny nesmírné škody. Hospodářské boje dělníků jsou vinou taktiky amsterodamců prohrávány, čímž sebevědo mí dělnictva klesá a jeví se značná rozmrzelost a nechuť k placení příspěvků do odborových organizací. Dělníci, pokud jsou v odborových organizacích, ve veliké míře inklinují k ROI . Ze strany komunistů je činěno vše pro záchranu organi zací, jež jsou důležitou složkou a snaží se tyto znovu učinit bo

jeschopnými složkami, jež by byly schopny ofenzívu zaměstna vatelů odrážet .

Tisk v kraji. Kraj má 5 časopisů a sice : Svoboda, vy chází třikrát týdně v Kladně. Průboj, dvakrát týdně v Lou

nech. Slánské rozhledy, jednou týdně ve Slaném. Podřipsko, jednou týdně v Kralupech. Proletář, jed nou týdně v Rakovníku. Uvedené časopisy mají zajištěnu pro

speritu. Jejich větší rozšíření naráží však na příčiny již uvede né, zejména nezaměstnanost je hlavní příčinou, že není možno s listy vniknout do všech rodin dělnických. O počtu odběratelů 394

a finančním stavu jsou podány zprávy přímo administracemi těchto časopisů. Oslava Prvního máje. První máj byl v kraji slaven v 17 mí

stech většími projevy, jež byly velmi četně navštíveny. Zejmé na v průmyslových střediscích byla účast na projevech impo zantní.

Činnost výkonného výboru kraje. Výkonný výbor kraje koná své schůze pravidelně v týdnu. Schůzí konáno 40 řádných

a 6 schůzí mimořádných. Ve všech schůzích podávána zpráva o hnutí a událostech a zaujímáno bylo k událostem vždy sta

novisko. Snahou výkonného výboru bylo věnovat hnutí pozor nost a toto zkonsolidovat a nedostatky odstranit. Členové

výkonného výboru se vesměs správně zúčastňují všech schůzí. Zaměstnanci II, kraje. Kraj zaměstnává 10 pracovních sil a sice : 4 redaktory, 1 krajského tajemníka, 1 krajského po kladníka, 2 okresní tajemníky, 2 administrátory. Volby do obcí. V kraji našem konaly se obecní volby ve Vře tovicích a Roudnici. Volby konaly se za mimořádných okolnos

tí a i dosti velké absence. Nepřátelské strany napnuly všechny síly a použily všech prostředků k porážce komunistů. Zaměst navatelé terorem působili na zaměstnance, přesto volby ve Vřetovicích dopadly pro nás dosti čestně. Výsledek jejich je následovný : Oprávněných voličů k volbě 493, k volbě se dosta vilo 458 a obdrželi : Komunisté 179 hlasů ( 6 mandátů ) , domo vináři 137 hlasů ( 4 mand. ) , agrárníci 70 hlasů ( 2 mand. ) , agrární opozice 68 hlasů ( 2 mand. ) . Volby v Roudnici.

Oprávněných k volbě se dostavilo 4499 voličů a obdrželi: Ko munisté 251 hlas ( 2 mand. ) , národní demokraté 1299 hlasů ( 11

mand. ) , lidovci 567 hlasů ( 4 mand. ) , živnostníci 419 hlasů ( 3 mand. ) , čeští socialisté 982 hlasů ( 8 mand. ) , sociální demokra

té 873 hlasů ( 7 mand. ) , modráčkovci 108 hlasů ( 1 mandát ) . V Roudnici jsme až do voleb neměli žádného hnutí, ale i tam zakotvujeme. Všechny ostatní strany tam pak mají časopis a sekretáře, již pro hnutí jejich pracují. Volby do závodních rad. Provedené volby do závodních rad

hornických jsou pro hnutí naše zajímavé a jsou současně uka zatelem smýšlení hornictva. Volby se týkají revíru Kladno Slaný - Rakovník. Počet závodů 29, počet osazenstva 15 079,

oprávnění voliči 13 116, odevzdáno hlasů 9544, z nichž bylo neplatných 125, prázdných 423. Svaz horníků obdržel na svoji kandidátku 105 mandátů, z nichž ních demokratů. Čeští socialisté kandidátka 2 mandáty. Tyto dva munistům , počítáme-li politickou bylo komunistů celkem 97.

je 95 komunistů a 11 sociál obdrželi 11 mandátů a jiná mandáty nyní připadají ko příslušnost zvolených, takže

Volby delegátů na valné hromady konzumů. V Kladně všich ni delegáti komunisté. Kandidátka komunistická do předsta 395

venstva a dozorčí rady přijata jednohlasně. V Kralupech ko munisté 31 delegátů, sociální demokraté 33 delegátů. Pomocná akce Rusku. Příjem: Do 30. září 1922 53 819,60 Kč, Sekretariát horníků 222 039 KČ, úhrnem 275 858,60 Kč. Vydání: Odesláno do 30. září 51 000 KČ, Sekretariát horníků 222 039 KČ, úhrnem 273 039 KČ .

Hnutí družstevní. Úspěchy, které na tomto poli byly dělnic tvem vykázány přes nezměrnou hospodářskou krizi, která děl nictvu ubírá kupní schopnost, jsou takového rázu, že plným právem můžeme být nad jeho výsledky uspokojeni. Statistická data na přiložené tabulce výstižně charakterizují rozmach družstevního hnutí v našem kraji, jež dříve nebo později musí

splynout v jeden kompaktní celek. Hospodářsky silnější druž stva musí se stát oporou slabších, aby všechny výhody hospo dářské na tomto poli byly dosaženy. Téměř ve všech těchto

družstvech, až na nepatrné výjimky, máme v převážné většině naše soudruhy komunisty ve správě. Některá z těchto družstev mají dokonce svoji čistě komunistickou správu, jež také v plné míře hnutí politické a odborné podepírají. Výrobní dělnická družstva: Okres

Louny

Odbor

truhláři oděvníci obuvníci

Počet zaměstnanců

15 6 21

pekárny VDP Kladno

tesaři

Roudnice

truhláři košíkáři obuvníci

Slaný

děl. pekárny

6 6 13 16 26

Dělnické domy. Dělnické domy v II . kraji, jež nacházejí se v naší správě, jsou v místech: Kladno, Mělník, Podlešín, Ka

menné Žehrovice, Dubí, Citoliby: Veltěže. V Dubí se dům dosta vuje. Mimoto je zakoupen v Motyčíně dům, který bude restauro ván. Taktéž v jiných místech se začíná s projekty a příštím ro kem budeme mít nové dělnické domy.

Perzekuce. Kraj náš nese ještě velké stopy perzekuce prosin cových událostí, jež měly své dohry i letošního roku, ba mnohá případy ještě soudně nejsou definitivně skončeny. Mimoto byla celá řada nových případů perzekuce, zejména žaloby pro shro

mažďovací zákon, tiskový zákon, pobuřování atd . Perzekuci 396

prodělaly sekce mládeže, jež byly rozpuštěny a bylo zavedeno trestní řízení proti funkcionářům. FDTJ byla pak rozpuštěna v Roudnici. Krajské ústředí vyplácí ještě podpory rodinám,

jichž příslušníci pro prosincové události byli z práce propuště. ni a jinou nemohou nalézt, jsouce zaměstnavateli odmítáni. Mimoto i když práci dostanou, starají se četnici o jejich šikano vání. Mimo již dříve vyplácených podpor, jež činí přes půl mi. liónu, přijal kraj od prvního ledna do 30. září 1922 na podporu

perzekvovaných na sbírkách Kč 44 580,63 a vyplatil 30 rodinám perzekvovaných, jež čítají 150 příslušníků, Kč 25 447,54 a splát ku schodku z minulého roku v obnosu Kč 15 000. Mimoto nutno

počítat s právními výlohami, které nám nejsou dosud známy.

Rudý kříž, který měl za úkol těmto povinnostem dostát, z větší míry je splnil. Ovšem ještě do budoucnosti má před sebou veli ké úkoly, aby byl pohotově pro všechny případy, zajistil se pro

právní výlohy a ochranu rodin perzekvovaných soudruhů. I při této zprávě nelze upřít pochvalného uznání pro obětavost kla denských horníků, kteří ze svých nedostatečných mezd přines li více jak 400 000 Kč na akci Rudého kříže. Stávky a mzdová hnutí. Pokud lze mluvit o větších zápasech a stávkách, jsou to boje kovodělníků a horníků. Hospodářské zápasy, pokud byly, nekončily úspěchem, nýbrž prohrou a osla bením pozic dělnictva a poškozením jeho existence. Stávka horníků na Kladensku. Stávka byla ve dena v celém revíru a zahájena byla k zamezení diktátu těža řů, kteří chtěli snižovat mzdy podle své libosti. Kladensko sice nebylo přímo napadeno, avšak připojilo se ze solidarity, když Falknov a Moravská Ostrava samy nemohly se ubránit. Stávka zahájena byla 4. února 1922 s jednomyslným schválením a sou hlasem důvěrnického sboru. Stávky účastnilo se v obvodu kla

denském 10 746 horníků, z nichž 890 bylo dovoleno vykonávání ochranných prací. V obvodu malodolu Slaný a Rakovník zasta vilo práci 2364 horníků. Stávka skončila 11. února přijetím pražských ujednání. Uvádíme jeden příklad , který je charakte

ristický: Horníci u dvou největších společností na Kladensku ztratili v této stávce 44 940 směn v hodnotě Kč 2 620 927,55. Za

městnavatelé, počítaje čistou tržbu u těchto dvou společností Kč 7 728 170,69, počítaje prodejní tržbu Kč 5 148 799,17, takže při únorové stávce zaměstnavatelé doplatili při čistém uhlí

( těžbě) více o Kč 5 mil. 107 243,14 a při prodejném uhlí více o KČ 2 527 871,62 nežli horníci. Přišla tedy stávka uhlobaronům mnohem dráže nežli horníkům. Stávka kovodělník ů

na

Kladensk u .

Stávka

kovodělníků na Kladně byla pouze v Poldině huti. U Praž skoželezářské společnosti bylo dělnictvo ze stávky na přání

Hampla a spol. vyřazeno. Vyřazení toto přineslo PZS do kapsy KČ 3 375 784, které by musila tato společnosti zaplatit na po 397

kutě za nevyložení 1500 vagónů, které v době od 6. do 29. květ na jí došly většinou ze zahraničí, což nemohlo již být zastave no ; proto se společnost snažila dosíci toho, aby byla ze stáv

ky vyřazena, k čemuž vydatně pracovali amsterodamští sekre táři s Hamplem v čele. V té době pracovalo u této společnos ti 3750 dělníků a 620 úředníků. Průměrná mzda obnášela Kč 43–46. Počítáme-li Kč 45, byla za uvedenou dobu, tj. od 6. do 29. května vyplacena mzda Kč 4 719 600. Odpočítáme-li zachráněné Kč 3 375 784 na pokutách, shledáme, že v době stávky násled

kem vyřazení závodu Pražskoželezářské společnosti v Kladně zaplatila tato fakticky jen Kč 1 343 816, čímž společnosti bylo

pomoženo. Tento charakteristický obrázek, jehož podrobné cif ry nám pro stručnost nelze uvádět, ukazuje jasně, kam až so

ciálpatrioti došli: že zachraňují kapitalistické společnosti, ale vědomě vodí dělnictvo na porážku. Jednotná fronta. Otázce jednotné fronty byla věnována po zornost a organizacím dány pokyny k vytváření proletářských

výborů. V Kladně byl utvořen stálý výbor , složený z komunistů, českých socialistů a sociálních demokratů. Taktéž v jiných mí stech vytvořeny byly stálé výbory, neměly však dlouhého tr vání, neboť ústředí českých socialistů a sociálních demokratů

zakazovala svým příslušníkům tvořit tyto výbory a společné práce se zúčastňovat.

Proletkult. Proletkulty jsou založeny již v celé řadě obcí a čile si vedou. Potřebují však dalšího prohloubení a vykonají pak po stránce kulturní jistě mnoho. Kraj zamýšlí zřídit kraj ský sekretariát Proletkultu, který by tyto složky organizoval a kulturní činnost vůbec vedl, neboť politickému sekretariátu při nejlepší vůli nezbývá tolik času a možnosti, aby tomuto hnutí, jež je velmi důležité , věnoval potřebné péče.

Statistická data o hospodářském stavu konzumních spolků V II . kraji.

398

Tržba

Členové v celku

Hnidousy Pchery.Humny Kladno

Kralupy Ledeč Libušín Načeradec Nučice

Rakovník

Rakovník (úřed .) Slaný Slaný (úřed .) Smečno

Tuchlovice Zlonice

Louny Žatec

na 1 člena

1 640

5 422 475

3 306 38

1 054 8 763 5 323 209 990 55 377 5 014

2 704 525

2 565 96

25 811 196

2 945 886 3 286 4 120 910 1 365 2 152 3 048

4 718 422 686 4 078 50 514 10 791

1 647

910 925 056 703 777

5 020 425 5 016 836

3 128 511 1 143 1 858 1 171 3 540 330

1 603 84

866 165

1 695 03 3 462 28 2 726 56

3 957 390 5 065 949 7 684 262 645 848

1 729 86 2 170 69 1 957 11

85 061 541

2 314 41

2 025 677

36 753

47 42 64 13 10 27 32 22

III . KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ NYMBURK Schůze: výkonný výbor místních organizací 1152, plenárek 804, táborů, veřejných schůzí ap . 435.

Dopisy: Dopisů bylo rozesláno 1005 jednotlivě a 680 hromad ně. Dopisů došlo 1110.

Organizací v činnosti je 116 a 8 organizací předáno bylo s okresem Mělník II , kraji. V organizacích soustředěno je 4966 členů správně platících členské příspěvky, z toho je 1149 žen .

FDT ) podle dotazníků zaslaných 90 organizacemi: Jednot 82, členů 2383, členek 678 a 1200 dětí.

Odborově organizovaných dělníků v OsČ a ROI je 8216, ze mědělců 3600, lučebníků 1100, MF. žel. 800. Podle vyplněných dotazníků můžeme počítat se 6400 organizovanými dělníky pro ROI .

Konzumní a výrobní družstva: Mladá Boleslav, Nymburk, Ji

čín, Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Pečky na dráze, Po děbrady jsou v naší správě. Kolín ve správě sociálních demo kratů.

Nymburk má 560 členů, tržba 400 000 Kč, je to

bývalé družstvo úřednické, letos v říjnu jsme je dobyli a změ nili na družstvo všeobecné.

-

Nová Paka 688 členů, tržba

1 623 893,08 Kč, má vlastní pekárnu.

-

Jičín 1589 členů, - Lomnice

tržba 3 122 727,43 Kč, vlastní výroba chleba.

399

nad Popelkou 619 členů, tržba 1 341 239,17 Kčs, vlastní moderní pekárnu, cukrárnu a výrobu sucharů. Boleslav

má

přes

2000

členů.

Poděbrady jsou menší družstva .

-

Mladá Pečky a Kolín má značně -

rozsáhlý konzumní spolek, je to jediný konzum , který ovládají pravičáci . – V Mladé Boleslavi založen byl v říjnu truckonzum pravičáky a centristy , náš konzum sice značně

poškodili , ale sami nemají naději na prosperitu .

Místo

Pečky na dráze Lomnice nad Popelkou Plaňany Kouřim Bělá u Lib . Hořátev Kovanice

Mcely Jičín

Awaroopa aan

Výsledky voleb do obecních zastupitelstev : mandátů

komun .

30

12

30 18 30 12 12 12 15 36

8

7

soc . dem .

1. dat. 1921

-

2 1 3

4 2 1*

1921 7. 1922 1922 1922 1922 1922 1922

VII. X.

1921

20. 20. 20. 20. 27. 29.

VIII. VIII. VIII. VIII. VIII. X.

* Spojení modráčkovci, centristé a sociální demokraté.

IV. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ PARDUBICE Stav členstva a organizací. Novým organizačním rozdělením , jež proveneno bylo Slučovacím sjezdem strany, přiděleno bylo našemu kraji 14 soudních okresů. Z nich jeden ( Králíky ) je dosud pro nás bez významu, protože dělnické organizace , po kud zde jsou, jsou organizacemi německého dělnictva, jež se

hlásí k ústředí v Teplicích . Na ostatních 13 okresech máme 102 organizace, v nichž, podle právě odevzdávaných dotazníků ( ke dni 30. listopadu 1922 ), soustředěno je 3168 členů, z nichž je 2237 mužů a 931 žena. Podle průměru zaplacených příspěv ků krajské pokladně v lednu a únoru t. r. je řádně platících členů 2552, podle zaplacených příspěvků v lednu a září t. r.

1460. Tento nepoměr zaviněn je důsledky těžké hospodářské krize, jež nutí převážnou část zdejšího dělnictva ( obuvníci, sit

káři, dýmkáři , hračkáři, zemědělští a lesní dělníci ) hledat si zaměstnání v jiných částech státu, anebo docela i za hranice

mi, a pak je též zaviněn nynější stagnací ve hnutí, jež je pou hým odrazem svrchu uvedených poměrů, nechutí dělnictva

k politickým organizacím všech stran, což je prostým důsled kem zklamání minulých let. 400

Schůze, konference a porady. Tajemnictvím kraje obeslány byly v lednu až září t. r. 182 schůze plenární, 84 schůze veřej

né, 28 táborů lidu, májové projevy v to počítaje, 6 obvodních a okresních konferencí, 15 různých konferencí a porad (druž stevní, odborové apod. ) , 2 říšské konference, krajská konfe

rence Proletkultu, mládeže a politických organizací. Činnost výkonného výboru kraje. Kraj konal 19 schůzí řád ných a 2 mimořádné.

Soupis práce tajemnictví kraje. Došly 653 dopisy a 13 růz . ných zásilek. Odpověděno bylo na 416 dopisů. Mimo ně roze sláno bylo 27 oběžníků, jež týkaly se organizační výstavby, po mocné akce pro časopis kraje, odborového hnutí. Organizacím bylo rozesláno 3510 známek 40 hal., 7185 známek 80 hal. , 2674 známek 2,40 Kč, 196 legitimací, 250 známek perzekučních , 6000 známek ROI , 4578 odznaků, 5495 karafiátů, 90 výtisků Sovětské Rusi, 991 Májového listu, 3310 tiskopisů, 500 pozvání na důvěr

né schůze aj., v úhrnné sumě 22 502,90 Kč. Právní porady a intervence. Právní orada udělena ve 112 případech. Žalob bylo napsáno 8, odvolání proti rozsudkům 13, žalob k úrazové pojišťovně 22, stížností a žádostí 84. Intervencí vykonáno 29. Odborové hnutí. Hospodářskou krizí byly odborové organiza ce na IV. kraji zasaženy mnohem citelněji než všude jinde, protože zdejší průmysl, mimo nepatrné výjimky, přestal vůbec vyrábět. Jsou to zejména továrny na obuv v Holicích, Sezemi

cích, Skutči, Heřmanově Městci a v jiných místech, zaměst návající několik tisíc dělníků dohromady, jež již přes půl druhého roku vůbec nepracují, propustivše všechny dělníky. Ale i jiná odvětví byla citelně zasažena. Obzvláště je to domác

ký průmysl ( sítkářství, hračkářství, dýmkářství a krajkářství ), jenž má převahu na Českomoravské vysočině a v Orlických ho rách a v němž se vůbec nepracuje již přes rok. Pak je to prů mysl lučební. Největší lučební továrna fy David Fanto v Pardu bicích, zaměstnávající normálně přes 1500 dělníků, pracuje již 15 měsíců se 150 zaměstnanci. V textilním průmyslu není si

tuace o nic lepší. Pracuje se jen s nepatrným počtem dělnictva a to ještě obmezeně 2-3 dny týdně. Důsledkem tohoto stavu je nebývalé oslabení odborových organizací. Počet členstva proti

roku předchozímu klesl nejméně o 60 procent. Boj, jenž se le tos rozpoutal o odborové hnutí OSČ, vyžádal si pak další oběti.

část členů, nespokojená sice s taktikou amsterodamců, ale ne pochopivší nutnost očistného boje proti nim a nerozumějíc je ho podstatě, odvrátila se znechucena od odborových organizací

vůbec, propadnuvší indiferentismu. Podle statistických dat v roce 1921 měly odborové organizace na IV. kraji asi 16 000 členů. Podle statistických dat, jež jsme získali v září t. r., od 401

borové organizace na našem kraji sdružují 7658 řádně pla tících členů. Z toho komunistů 5449.

Družstevní hnutí. Naše strana má vliv v 10 samostatných

konzumních družstvech, v 1 samostatném konzumním družstvu železničářů a ve 2 filiálních konzumních družstvech železni

čářů . Mimoto ve 4 družstvech výrobních. Z tohoto počtu ovládáme sami 6 samostatných družstev konzumních, 1 filiální

konzumní družstvo železničářů a 1 družstvo výrobní. Ve správ ních orgánech 2 konzumních družstev máme většinu, ve 2 jsme menšinou. Ve 2 konzumních družstvech železničářů jsme men šinou. V správních orgánech dvou výrobních družstev máme většinu a v 1 menšinu.

Konzumní družstva, jež ovládáme sami. Herálec : členů 234, tržba 228 069 Kč ; Choceň: členů 1980, tržba 5 239 916 Kč ; Lito myšl: členů 320, tržba 598 146 Kč ; Proseč : členů 233, tržba

394 993 Kč ; Skuteč: členů 802, tržba 1 098 748 Kč ; Vápenný Po dol : členů 168, tržba 540 689 Kč. Úhrnem členů 3735, tržba 8 100 561 KČ.

Konzumní družstva, v nichž máme většinu: Česká Třebová: členů 1806, tržba 4 010 161 Kč ; Heřmanův Městec : členů 417, tržba 607 275 KČ. Úhrnem členů 2223, tržba 4 617 436 Kč. Konzumní družstva, v nichž jsme menšinou. Pardubice : čle nů 3952, tržba 6 488 846 Kč ; Ústí nad Orlicí: členů 1234, tržba 2 048 536 Kč. Úhrnem členů 5186, tržba 8 537 382 KČ.

Výrobní družstva : Sami ovládáme Hospodářské družstvo ze mědělců v Litomyšli, jež má 150 členů. Tržba za předchozí rok Absolutní většinu máme v obuvnickém družstvu

486 000 KČ.

v Litomyšli, jež má 75 členů. Tržba za předchozí rok 1 045 000 KČ. V družstvu obuvníků v Pardubicích, jež Menšinou jsme zastoupeni v členů. Tržba 180 976 Kč . katelském družstvu v Pardubicích, jež má 61 člena. -

činila má 37 podni Tržba

86 368 KČ.

Dělnické domy. Naše strana vlastní Dělnický dům v Chocni. V České Třebové, v Ústí a v Pardubicích ustavena jsou druž stva Dům práce, jež projektují stavby vlastních domů. Tělocvičné a sportovní hnutí. Na našem kraji jsou v činnosti 2 okresy FDT) , a to 8. a 27. V 8. okresu FDT) sdruženo je 28 Federovaných dělnických tělocvičných jednot, z nichž je v této době v činnosti 24. V těchto jednotách je řádně platicích čle 3

nů: 806 mužů, 350 žen, 153 dorostenci, 102 dorostenky, 397 žáků a 385 žákyň. Celkem 2193 členů. V 27. okresu FDTJ

sdruženo je 9 Federovaných dělnických tělocvičných jednot, v nichž je členů: 144 mužů, 76 žen, 73 dorostenci , 27 doroste nek, 133 žáci a 122 žačky. Celkem 575 členů. Sportovní

spolky. V kraji jsou 2 kluby Rudé hvězdy ( Dašice a Lito myšl ) . - Skauti práce. Skaut práce má 5 oddílů, jež roz

děleny jsou na 10 družin, a to 8 chlapeckých a 2 dívčí. V nich 402

je 78 chlapců a 14 dívek ; celkem 92 členů. Pořádána byla celá Poměr FDT), Rudých hvězd a Skautů práce ke straně je naprosto přátelský a dobrý. Přes některé zjevy sepa ratismu v jednotlivých místech lze říci, že všechny tyto složky pracují společně s organizacemi strany.

řada zájezdů.

Hnutí mládeže. Hnutí mládeže na našem kraji je v úpadku, protože nemůžeme nalézt schopného mladého soudruha, jenž

by se mohl a chtěl o ně starat. Z těchto důvodů krajské ústře

dí mládeže přeloženo bylo do České Třebové, vyvíjí však jenom místní činnost, nezasahujíc na venkov. Přesto jsou dosud v činnosti 4 skupiny mládeže se 135 členy.

Hnutí žen. Ženy jsou organizovány ve společných organiza cích s muži. Zvláštní činnost nevyvíjejí. V krajském výboru mají zastoupení dvěma soudružkami. Proletkult. V činnosti je krajský výbor Proletkultu, jenž po řádal několik akademií v jednotlivých místech kraje. Nyní uspořádal zimní kurs výchovný, jenž je navštěvován průměrně

40 soudruhy. Místní Proletkulty se u nás neosvědčily. Jsou v činnosti jen ve 2 místech, kde vyvíjejí vzornou činnost. Že nebylo lze je založit a v činnosti udržovat alespoň ve středis . cích, je vinen nedostatek soudruhů, již by se mohli této čin nosti věnovat.

Volby. Obecní volby se u nás konaly jen v Horním Jelení,

kde vlastní organizaci dosud nemáme založenu. Pokud tam jsou naši soudruzi, sdružili se s českými socialisty a malorolníky k volbě kandidátky jednotné fronty. – Volby do závodních výborů, pokud se kde konaly, byly pro nás úspěšné. V Pardubi

cích ve filiálním závodu firmy T. a A. Baťa získali jsme vol bou celý závodní výbor. V rafinérii minerálních olejů ( David Fanto ) v Pardubicích zvoleni byli 4 naši soudruzi a 1 sociální demokrat. V akciovém cukrovaru tamtéž zvoleni byli vesměs naši soudruzi. V rafinérii cukrovaru v Rosicích nad Labem zvo leni 3 naši soudruzi. Ze závodů ve venkovských místech , po

kud v nich byly konány volby závodních výborů, nedostali

jsme dosud přesné zprávy. Odborový sekretariát v Pardubicích teprve nyní výsledky těchto voleb v jednotlivých místech a zá vodech zjištuje.

V. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ HRADEC KRÁLOVÉ Činnost výkonného výboru kraje. Po Slučovacím sjezdu a krajské konferenci ustaven byl od 1. ledna t. r. kraj, jenž shrnuje v sobě i německé organizace obvodů Trutnov, Hostin

né a Broumov . Okresní výkonné výbory byly rozpuštěny, resp. nebyly znovu ustavovány. K zjednodušení agitační práce pře dali jsme okres Rokytnice, sjezdem nám přiřknutý, liberec kému kraji. Žádost o splynutí organizací Libišany a Opatovice 403

s krajem naším byla pardubickým krajským výkonným výbo

rem zamítnuta. Později bylo shledáno, že se neosvědčuje cen tralizace místních organizací v kraji a bylo nutno ustavit

obvodní akční výbory, které přejaly funkci bývalých okresů. Obvodní výbory složeny byly, až na Hořice, vždy ze dvou soud . ních okresů. V krajském výkonném výboru ustaveno šest pra covních odborů a sice: 1. organizační , 2. agitační, 3. odborový, 4. družstevní, 5. komunální a právní, 6. zemědělský. Krajský

výkonný výbor schází se týdně ; soudruzi němečtí dostavují se podle potřeby, jinak usnášejí se o svých lokálních záležito stech ve svém akčním výboru. Kraj náš soustřeďuje nejvíce

dělnictva textilního ( Hořice, Dvůr Králové, Náchod, Úpice, Ja roměř, Bydžov ) , které nalézá se v těžkém hospodářském po stavení a nemohlo plnit své povinnosti, jak hnutí by vyžadova

lo. Přesto podařilo se krajskému výkonnému výboru soustředit a organizačně upevnit 66 českých a 17 německých organizací, třebaže většinou slabých, slibných však dalšího rozvoje. Ve smíšených městech tvořeny byly v německých organizacích české agitační skupiny. Krajský výkonný výbor zasahoval ve

řejnýmiprojevy do míst, které jsou v kraji oporou sociální de. mokracie, jako Náchod, Jaroměř. Všude již ustaveny byly naše organizace, které si vedou dosti čile. Krajský výkonný výbor pro výchovu členstva založil svůj Proletkult, jenž podle zvláštní přiložené zprávy dost vykonal, ač nejeví se v místních organi zacích zasloužený zájem pro tuto činnost. Odborové otázce věnováno bylo mnoho času i sil a řešena byla dle pokynů ústředí. Krajská sekce odborová, řízená sou

druhem Zadrobílkem , vykonala plně v počátcích sociálně de mokratického tříštění svoji povinnost pro uhájení jednotného revolučního odborového hnutí.

Družstevní hnutí. I do otázky družstevní zasahoval krajský výkonný výbor a ustavil svoji družstevní sekci, kterou řídí sou

druh Řehák. Největší družstvo v našem kraji, Ústřední dělnic ké konzumní družstvo v Hradci Králové, ovládají sociální de mokrati. V první době nechtěli soudruzi setrvat společně se soc. dem. v družstvu a později bylo nám možno přesvědčit na še členy o nutnosti setrvání v něm, třeba jsme je neovládali. Pro hladovějící Rusko provedl kraj samostatnou akci, která vynesla Kč 52 349,85. O vánocích 1921 provedena akce Rudých vánoc, jež však skončila neúspěchem jednak proto, že organi

zace neprovedly ji tak, jak výkonný výbor kraje nařídil a mi moto došly pozdě agitační pomůcky. Mnozí soudruzi byli pro vylepování zakázaných plakátů trestáni. Stávkové hnutí. Při příležitosti každé stávky snažil se výkon

ný výbor vniknout mezi stávkující dělnictvo i mimo stávku sto jící a přesvědčit ho o zradě amsterodamských odborářů (hor níci , kovodělníci ) . 404

V osmi případech poskytl krajský výkonný výbor právní ochranu. Hospodářsky byl kraj značně zatížen, jednak tím, že německé organizace nemohly hradit odváděnými příspěvky svoji agendu a z různých akcí pomáháno bylo v první době ta ké výhradně krajinskému listu Pochodeň. Hospodářský nedo

statek bránil intenzívní práci agitační, poněvadž nebylo ani možno, aby kraj financoval více agitačních schůzí ze svých prostředků. Krajský výkonný výbor má zastoupení v IX. okresu FDTJ a zástupce jeho snaží se připoutat členstvo našich jednot ké stranické činnosti .

Májové projevy vyzněly letošního roku důstojně. Konány dvě schůze širšího zastupitelstva kraje, vždy po říš

ské konferenci. Projevy proti chystanému gentskému systému ve vyplácení podpor nezaměstnaným byly pořádány v 9 mí stech kraje s dobrým výsledkem. Pro zlepšení finanční stránky krajský výkonný výbor působil

na organizace, aby členstvo platilo příspěvky po 3 Kč, což však nebylo možno celkově docílit. Rovněž statistiku nezaměstna

ných nebylo možno sestavit pro stále se měnící hospodářskou krizi. Krajský výkonný výbor se snaží vybudovat hnutí mládeže i žen v kraji, které bylo v úplné stagnaci. Projevy proti drahotě pořádány byly společně s českými so cialisty v několika místech kraje.

Desítkový systém zaveden byl ve většině organizací

dosud

došlé zprávy z míst svědčí o jeho účelnosti.

V poslední době byla činnost poněkud ochromena událostmi ve straně, které organizační rozvoj dost zeslabily. Perzekuce. Soudruh Karásek u kasačního soudu v Brně pro hladové bouře v Rychnově nad Kněžnou odsouzen na šest měsíců žaláře bezpodmínečně . Hladové bouře v Hořicích r. 1920 projednány byly před soudem v Jičíně 7. července. Sou

druh Kňourek odsouzen na 15 měsíců, soudružka Krásná na 3 měsíce do žaláře bezpodmínečně. V srpnu projednáván u krajského soudu prosinec 1920 v Týništi nad Orlicí. Odsou

zeni: soudruh Rousek Antonín na 4 měsíce bezpodmínečně, Tencar na 2 měsíce, Hojná na 6 týdnů, Samková na 1 měsíc,

Bartoš na 1 měsíc a Bureš na 6 týdnů podmínečně. Mimoto poskytnuta právní ochrana v 8 případech menších, za niž zá stupcům vyplaceno celkem Kč 2122,34 . Agenda sekretariátu V. kraje. Sekretariát mimo vyřizování usnesení krajského výkonného výboru vedl i krajskou poklad nu, obstarával zasílání známek organizacím, soustředoval krajskou sbírku pro hladovějící Rusko a jiné drobné akce v kraji vedené. V počátcích vyřizoval i agendu sekce odborové

a družstevní. Dopisů došlo celkem 616, z toho 47 objednávek známek. Vypraveno 405 dopisů. Dopisy týkaly se jednak orga nizačních záležitostí jednotlivých místních a obvodních orga 405

nizací, vyřizování různých žádostí a dotazů a jiných. Hromad ných fermanů na organizace rozesláno bylo přes 400, mimo vy dané letáky. Obecní volby v kraji. V Doudlebech nad Orlicí získali jsme

největší počet mandátů ( 9 ) . V Polici nad Metují získali jsme toliko jeden mandát. Soudruzi tamější nás na chystané volby neupozornili a sami též agitaci nepodnikli. Zpráva o hnutí družstevním. Řídíme se usnesením družstevní sekce při ÚVV

Hradec

Králové: Největší družstvo

v kraji: Ústřední konzumní družstvo. Ustaveno roku 1912 při straně sociálně demokratické. Do roku 1919 bylo družstvo ma lé se 6 prodejnami. Do letošního roku rozšířilo se na 24 prode jen a zřídilo v roce 1921 velké skladiště a parní pekárny. Mi

moto vlastní dnes 8 domů, ve kterých jsou prodejny umístěny. V

Družstvo

má

5152

členů.

Tržba

roce

1922

obnášela Kč

15 031 015,50. Družstvo toto ovládáno je sociálními demokra

ty. Našich příslušníků zúčastněno členstvím je 50 procent, avšak nedůvěra v sociální demokraty způsobila, že většina na šich členů nekonala svoji povinnost a také nedružstevní, jed nostranné jednání vedoucích odehnalo tyto členy. Loňského roku využili pravičáci naší vlažnosti a valná hromada zvolila sociální demokracii až na 1 člena, který byl vždy více volen jako zaměstnanec do správní rady. Letos postupovali jsme tak, jak otázka družstevní toho vyžaduje, doufajíce, že vedoucí se budou řídit dle usnesení družstevní rady, vezmou ohled na mi noritu a v zájmu družstva dají nám zastoupení, ovšem zklamali jsme se. Výsledek voleb na letošní valné hromadě : Sociální demokraté 1034-1253 hlasy a my 287 hlasů. - Nový Byd žov :

Konzum ovládají naši soudruzi a prosperuje dobře.

Vlastní dům a hotel, 3 prodejny. - Hořice: Konzumní druž

stvo je z velké části v rukou komunistů. Členstvo však není zplna komunistické. Volby dosud nebyly, neboť valná hromada se nekonala. Družstvo má 4 prodejny. Tržba za r. 1921 2 milió ny. Za rok 1922 bude teprve oznámena. Vlastní dům a druhý hostinec.

- Česká Skalice: Konzum v našich rukou, vel

mi dobrý . Vlastní dům s hostincem.

Úpice: Vlastní kon

zumy 3. Dva z nich jsou ve špatné situaci, 1 velmi dobře pro speruje. Tento dobrý právě nyní úplně ovládli naši soudruzi. 1 prodejna. Předsedou se stal soudruh Hnát.

-

- Jaroměř:

Konzum ovládají sociální demokraté. Našich soudruhů asi 20 procent. Svobodné Dvory: Vlastníme dělnický dům S hostincem. Dvůr Králové nad Labem : Menší

konzumní družstvo, které ovládáme. K n ě ž nou : Konzumní družstvo ovládáme .

Rychnov

nad

Hradec Krá .

lové : Družstvo pro podstavení Lidového domu . V začátcích . Týniště : Konzum dobrý, ovládáme. Vlastní svůj dům. Hnutí demokratů a malorolníků. Předsedou krajského svazu 406

zvolen soudruh Válek. Ustaveno je 6 skupin . Ovládáme 5 hos podářských a pachtovních družstev. Skupiny tyto mají hospo

dářské stroje apod. Svépomocnými akcemi vyvíjejí svoji čin nost.

Hnutí mládeže. V bývalé III . župě hnutí mládeže bylo úplně v nečinnosti. Svůj župní výbor ustaveno mělo, ale ten pro osob ní věci jednotlivých soudruhů a špatné spojení z míst (síd lo jeho bylo Nové Město nad Metují ) se téměř nescházel a ani ústředí jej neovlivňovalo. Mládež organizována v sekcích, kte

rých bylo velice málo a špatně plnily své povinnosti, často do stávala se do menších sporů s FDT), neboť poměr těchto dvou složek mládeže nebyl náležitě ujasněn. Konečně župní výkon ný výbor mládeže likvidoval svoji činnost. V srpnu t. r. usta

ven byl krajský výkonný výbor se sídlem v Hradci Králové, který rovněž trpěl nedostatkem zapracovaných sil. Ustaveno 7 skupin a dbáno bylo, aby stále pracovaly. Sotva však kraj

vešel v činnost, byly organizace mládeže rozpuštěny. Poněvadž nebyl vybudován legální aparát organizační, těžko se dnes pracuje. Členů řádných je asi 120, není dobré evidence, jak ny ní plní své povinnosti. Některé skupiny počínají si velice čile. Snaží se některé tvořit jednotnou frontu s ostatními organiza

cemi dělnické mládeže ( Česká Skalice ) . Budeme hledět skupi nou mládeže proniknout v prvé řadě tam, kde není žádná naše složka ani politická organizace, aby základy pro hnutí byly ve všech místech v kraji. Někde není možno osamostatnit mládež

a tvoří se desítky mládeže v politických organizacích. Hnutí žen. Krajský akční výbor žen v poslední době přestal konat své schůze, poněvadž soudružky vedoucí neměly dost vytrvalosti organizačně pracovat. Čile si počíná sekce žen

v Hořicích, která pořádá své schůze, pracovní večery apod., dále v Úpici, kde soudružky získaly mnoho nových členek do organizace a pracují vytrvale. Jinak zřízeno je několik míst ních akčních výborů, které nepracují soustředěně, nemajíce svého krajského vedení. Nyní teprve ustaven byl obvodní výbor žen v Hradci Králové, který později rozšířen bude na

krajský a pracovat bude v kontaktu s krajským výkonným výborem .

Činnost krajského Proletkultu. Krajský Proletkult v Hradci Králové ustaven ihned po výzvě ústředí. Zpočátku pracoval v rámci Velkého Hradce, později rozšířil svoji působnost po celém kraji. Proletkulty jsou ustaveny a pracují : 1. v Hradci

Králové ( krajský ) , 2. v Jaroměři, 3. v České Skalici, 4. ve Dvoře Králové , 5. v Hořicích, 6. v Úpici, 7. v Hronově, 8. ve Smida

rech, 9. v Kostelci nad Orlicí. Některé z nich pracují dost čile a úspěšně. Za letošní rok obsadil krajský Proletkult tyto kursy: Začátkem letošního roku tříměsíční kurs v Hradci Králové. Na

jaře kurs pro výchovu funkcionářů a účetnický v České Skali 407

ci. Na podzim dvouměsíční kurs v Hradci Králové s progra mem : Výchova funkcionářů ; sociální a ochranné zákonodár

ství ; učení Karla Marxe ; závodní výbory ; vznik a podstata so ciálpatriotismu ; organizace a program komunistické strany;

co je svět. Mimoto koná Proletkult v Jaroměři letos již druhý vzdělávací kurs, taktéž ve Dvoře Králové. V Kostelci nad Orli

cí pořádají občas cykly přednášek. Krajský Proletkult obsadil dále 18 veřejných přednášek v různých místech kraje ( o ko. munismu, marxismu, Proletkultu , odborovém hnutí, husitské revoluci aj. ) ve velké většině referenty místními, zejména sou : druhem Albertem z Kostelce nad Orlicí. Mimoto pracuje v kon taktu s IX. okresem FDT), jemuž obsazuje různé přednášky v kursech apod. Mimoto je jeho snahou docílit, aby místní or. ganizace politické na svých plenárních schůzích pořádaly ob čas přednášky o různých programových otázkách s debatou.

Příslušné pokyny byly již organizacím dány ( i s programem 24 přednášek, které může krajský Proletkult svými referenty ob sadit ) . Několik těchto přednášek v různých místech bylo již dříve uspořádáno. Krajská konference Proletkultu konala se

dne 16. dubna, na níž jednalo se zejména o programu činnosti pro letní období. V létě pak mnohé proletkulty uspořádaly ce lou řadu vycházek ( s přednáškami ) a exkurzí. Počet určit ne můžeme, pokud víme, bylo těchto akcí 9.

VI . KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ LIBEREC Předložená zpráva zahrnuje správní období od 9. října 1921 Toto správní období vcelku vykazuje tr valou těžkou krizi, nezaměstnanost a propouštění z práce, spo

až do 1. září 1922 .

jené s bídou a nouzí a kromě postupující revolučnosti, velmi zhusta se objevující omrzelostí a bohužel i nestatečností. Kles nutí kursu marky pocítili jsme obzvláště v pohraničních obvo dech, proto není s podivením, že také naše organizace a člen

ství v těchto obvodech těžce těmito poměry trpěly. Vzdor tomu můžeme konstatovat, že v běžném správním roce naše strana

pevně obhájila své místo, ba že se jí podařilo přivést široké vrstvy proletariátu ke Komunistické internacionale, což proka zují velké proletářské projevy, které ve správním roce byly pořádány.

Rozhodnou změnu v životě naší strany přineslo sloučení s českými organizacemi. Na tomto místě musí být zjištěno, že tím vytvořený poměr ještě daleko nedostačuje pro spolupráci

proletariátu a není dostatečně využitkován. Velké oddíly čes kých proletářských menšin nebylo možno dosud získat a mno ho hříchů sociálně demokratické minulosti na obou národnost ních stranách nemohlo dosud v obvodu našeho kraje být vy 408

1

rovnáno. Avšak i zde jsou obtíže pro nás školou a budou námi překonány.

Činnost krajského vedení. Krajská exekutiva odbývala od po slední krajské konference ( 11. prosince 1921 ) 32 sezení. Kraj

ský výkonný výbor odbýval v téže době 8 sezení. Krajská kon trola odbývala v téže době 2 sezení. Krajská exekutiva obesla: la zástupci 17 ze 20 okresních konferencí. Obraz o činnosti krajského sekretariátu podává statistika, provedená v měsíci březnu. V měsíci březnu obdržel krajský sekretariát 55 němec

kých a 13 českých dopisů ; 93 německých a 41 českých dopisů bylo odesláno. Celkem 68 přijatých a 134 odeslaných dopisů.

V prvním pololetí 1922 bylo přijato okrouhle 400 a odesláno 700 dopisů.

Počet místních organizací v okresích : Liberec 31 ( 34 ) , Chra stava 17 ( 19 ) , Frýdlant 29 ( 33 ) , Jablonec nad Nisou 52 ( 33 ) ,

Česká Lípa 20, Rumburk 23, Německé Jablonné 33, Mnichovo Hradiště 12 ( 7 ) , celkem 217. Počet místních organizací v okre sich Liberec, Chrastava, Frýdlant a Německé Jablonné upadl,

v ostatních okresech se zvýšil. Před přeorganizováním strany bylo ve starém kraji 136 místních organizací. Stav členstva. Liberec 3921, Chrastava 1737, Frýdlant 1567, Jablonec 3087, Česká Lípa 1466, Rumburk 1836, Německé Ja blonné 2621, Mnichovo Hradiště 463. Celkem VI. kraj KSČ měl 1. srpna 1922 16 798 platících členů .

Hnutí žen. Píšeme rok 1922. Krize kapitalismu, bída proleta riátu se zvětšila, nezaměstnanost se stává den ode dne nesne sitelnější. Méně nežli dříve zabývali jsme se pouze hnutím žen,

pořádajíce společné akce. Vzdor tomu můžeme se honosit ce lou řadou okresních konferencí žen. V Chrastavě byly 4, Frý dlant 4, Varnsdorf-Rumburk 2, Cvitava-Německé Jablonné 1, Liberec 2, Jablonec nad Nisou 3 okresní konference žen. Den

žen odbýván byl za obzvláště živé účasti. Všech 6 schůzí, které byly pořádány za tím účelem a které obeslány českými, jakož

i německými řečnicemi, bylo všude četně navštíveno. Hlad ruského proletariátu vyvolal u soudružek nejenom trp ný soucit, nýbrž i aktivní pomoc pro trpící Rusko. Od listopadu do prosince 1921 šly soudružky od domu k domu, aby sbíraly oděv, hračky i peníze. Výsledek byl uspokojující a musí být

uvedeno, že také indiferentní se nacházejí mezi dárci. Do konce měsíce února mohli jsme odeslat 25 beden s 1900 kg

oděvu. Varnsdorf, Rumburk a Jablonec nad Nisou obstaraly zásilky samostatně. Tyto věci nemohly být tak odeslány, jak jsme je přijali ; v 6 večerech byly tyto části oděvu soudružka mi spravovány. Aby soudružky mohly vychovány být k samo statné agitační práci, byly v Liberci a Varnsdorfu odbývány řečnické kursy, které obzvláště mezi varnsdorfskými a rumbur skými soudružkami došly živého souhlasu. 409

Hnutí mládeže v Severočeském kraji. ( Za dobu od 1. ledna do 1. srpna 1922. ) Počet skupin 1. července 1921 64, 1. srpna

1922 53. Počet členstva 1. července 1921 2093, 1. srpna 1922 2167. V době od července do prosince 1921 se velice projevily

následky perzekuce našich organizací mládeže, která započala v dubnu 1921. Skoro polovina našich skupin mládeže zastavila svou činnost. Ubytek 34 skupin je však částečně jen úbytkem územním, poněvadž několik skupin bývalého obvodu Českolip ského bylo předáno severozápadnímu kraji. Zatím organizace

mládeže čile pracovaly a téměř vyrovnaly úbytek skupin. 12 skupin bylo obnoveno, 7 bylo znovu založeno. Počet členstva vzrůstá.

Komunistického tisku mládeže se měsíčně kolportuje : Kom munistische Jugend 2200 exemplářů, Jugendinternationale 200 exemplářů, Jugendkorrespondenz 880 exemplářů, Die Arbeit 40

exemplářů, Junge Garde 25 exemplářů , Das proletarische Kind 100 exemplářů, Der junge Kamerad ( dětský časopis ) 750 exem

plářů, celkem 4195 exemplářů. Činnost mezi českou dělnickou mládeží se vyjadřuje v pro

pagačních zájezdech do českého území. V Chrastavě byla při vtělena malá česká skupina. Čeští soudruzi v Bělé pod Bez dězem ( okres Mnichovo Hradiště ) jsou podporováni. Soudruzi se zápalem pracují na zřízení okresní organizace. Za období

se konalo 8 okresních schůzí, 14 okresních konferencí, 1 kon ference vůdců dětských skupin, 1 konference všech okresních

výborů a 1 konference s FDT). Ve dvou třetinách všech míst ních skupin se nyní pořádají týdenní schůzky. Cestovní činnost velmi čilá ; řada pěkných slavností mládeže svědčí o zápalu,

který naplňuje naše skupiny mládeže. Na Mezinárodním děl nickém dnu 4. června šly tisíce mladistvých soudruhů v průvo du .

Zpráva krajské odborové kanceláře. Aby bylo zachyceno od

borově organizované dělnictvo a aby mohlo být čeleno tříšti vým snahám odborových vůdců, klonících se k Amsterodamu, byla svolána na 9. dubna t. r. krajská odborová konference pro

obvod VI . kraje KSČ. Účelem konference bylo vytyčit jednot né směrnice pro činnost komunistů v odborech, aby byl tak

důvěrníkům usnadněn postup proti reformistickým odborářům a aby byla zvolena nějaká instituce, která by umožnila organi

zační soustředění všech soudruhů, stojících na půdě ROI. Na této konferenci byla zvolena odborová rada, skládající se ze zástupců všech odborových organizací, které v obvodu VI. kraje připadaly v úvahu. Účelem odborové kanceláře, která má být postupem doby vy

budována v jakousi krajskou odborovou komisi, bylo v první řadě, aby soustředila hnutí v okresní odborové rady a předse vzala tvoření desítkových skupin v závodech. Z toho důvodu 410

byly v jednotlivých okresích svolány konference, které měly sloužit tomuto účelu. Hrozící krize však postavila na denní

pořádek jiné důležité úkoly. Důvěrníci jednotlivých organizací se počali – nedůvěřujíce svým představenstvům - obracet na odborovou kancelář o rady.

Stále kritičtěji se však utvářely poměry v organizacích, jak mile pražské odborové sdružení počalo vylučovat svazy, které si zvolily revoluční vedení. Stejně byly vylučovány tisíce soudru hů, kteří dali najevo svou nespokojenost nad pochybenou tak

tikou pražských přívrženců Amsterodamu . Proto bylo 24. červ na na brněnské konferenci usneseno, aby bylo pražské odboro vé sdružení ještě jednou vyzváno, aby okamžitě přijalo vylou čené odbory zpět a aby vzdorosvazy, utvořené při vyloučení revolučních svazů, byly opět okamžitě rozpuštěny. Nestane-li

se tak, tedy má být konána nová konference, která má stano vit definitivní směrnice pro organizační vztahy, které mají být nově vybudovány. Tato konference konala se v srpnu v Praze a bylo usneseno vybudovat mezinárodní všeodborové sdružení. Pro německé soudruhy platí povinnost převést členy svých or ganizací do těch svazů, které se hlásí k ROI . Pro textilní děl

níky je ta věc vyjasněna do té míry, že dřívější svaz vylouče

ných textilníků, přičleněný jako sekce ke Svazu lučebníků,

provádí toto soustřeďování a už také v obvodu kraje mezi vět šinou textilních dělníků provedl . Stejně byly též převedeny místní skupiny zemědělců z obvodu Ví. kraje z duchcovského

svazu do svazu pražského, až na místní skupinu textilníků v Josefově a Maxdorfu. Dne 16. července se konala konference

zemědělců, na níž bylo zastoupeno 16 místních skupin. Poněkud komplikovaněji se vytvářely poměry při převádění

stavebníků do pražského ústředního svazu. Zatímco převedeni v ostatních místních skupinách kraje se dálo hladce, existova

ly pro nejsilnější skupinu, a sice pro Liberec, různé překážky. Podle usnesení představenstva skupiny, že má totiž být poža dováno svolání svazového sjezdu, nechtěli tito soudruzi pře stoupit dříve, dokud s reformistickými vůdci tohoto svazu na

sjezdu nebude provedeno konečné zúčtování. To vedlo k růz ným rozporům a rozepřím a bylo třeba celé řady konferencí a porad, aby i zde bylo zjednáno jasno. Představenstvo místní skupiny dalo svůj souhlas k tomu, aby všichni stavební dělníci,

kteří vůbec nechtějí už příslušet k DBV, byli shrnuti v místní skupinu pražského ústředního svazu. Toto usnesení bylo prove deno.

Činnost vzdělávací. Vzdělávací činnosti byla v tomto období věnována zvýšená pozornost. V různých okresích byly po řádány menší kursy (tak např. ve frýdlantském okresu ). Kraj ská organizace uspořádala na počátku roku libereckou Dělnic

kou akademil, v jejíž činnosti má být za několik týdnů opět 411

pokračováno. Ve 12 nedělních dnech bylo přednášeno : o zá kladních pojmech národního hospodářství ( 5 ) ; o dějinách ko

munismu ( 5 ) ; o problémech socialistické výchovy ( 3 ) ; pro blémy družstevní ( 2 ) ; otázky odborového hnutí ( 2 ) ; materia

listický názor světový ; hospodářské kořeny imperialismu; so cialismus a básnictví ; morálka a společnost ; dělník a umění ; Tábor a husité; o měšťácké kultuře ; stát, církev a náboženství;

dělník a kniha ( po 1 ) ; celkem 25 přednášek. Přednášky byly navštíveny průměrně 63 soudruhy a soudružkami. Mimoto byl pořádán ve třech nedělních odpůldnech národohospodářský seminář, který měl 20 posluchačů. Přednášeli soudruzi : Beck mann, Winternitz, Heller, Schiff, Mai, Kunte, Berndt, Porsche, Beuer a Schlaffer. Byly rozdávány seznamy knih a kostry přednášek. Nejsilnější návštěva 79, nejslabší 47 posluchačů. V den otevření ( 15. ledna ) konán k oslavě soudruha Lieb

knechta dělnický symfonický koncert, na něm provedena mimo jiné III. symfonie Beethovenova ( Eroica ) . – Pokus uspořádat též české oddělení liberecké Dělnické akademie, se nezdařil, poněvadž aniž neslo vedení akademie vinu hy slíbený řečník.

-

nepřijel z Pra

Okresní organizace v Liberci vykonala vzornou práci znovu zařízením Liberecké dělnické knihovny. Knihovna čítá dnes

1634 exemplářů. Přičleněno je 7 odborných místních skupin , 2 pěvecké spolky, 1 tělocvičný a 1 turistický spolek, organiza ce mládeže a kromě okresní též rada místních organizací. Tře

ba doufat, že používání knihovny ( dosud ve 40 půjčovních dnech 361 svazek, z čehož jen 19 procent pojednávajících

o společenských vědách ) bude intenzívnější a že činnost knihovny se stane ostatním organizacím vzorem a podnětem.

Krajská organizace zakoupila na jaře od ústředí 2 přenosné knihovny, kterých však dosud nebylo používáno.

1. máj. Oslava 1. máje 1922 byla zdrcujícím důkazem, že ko munistická strana má za sebou ohromnou většinu severoče

ského proletariátu. Oslava v Liberci byla největší z oslav, jaké kdy Liberec zažil. Pohříchu bylo špatné počasí. Ale přesto šlo na 10 000 lidí pochodem z Novoměstského náměstí ( kde řečnil

soudruh Šmeral k 15 000 osobám ) do Lesního divadla, kde Pro letkult pořádal představení. V Chrastavě, Hrádku, Jablonci, Tan valdě, Hodkovicích, Poniklech, Hajndorfu, Frýdlantu, Novém Městě nad Metují, Německém Tablonném, Cvikově, Hajdě, Rum

burku, Varnsdorfu , Georgsvaldu, Velmsdorfu , Mnichově Hra dišti, Turnově , Katusicích a Bělé pod Bezdězem konaly se

skvěle navštívené tábory lidu. V České Lípě, Mimoni a Hejni cích byla oslava pořádaná společně se sociálními demokraty. Oslavy německých sociálních demokratů měly průběh po výtce neviditelný. Taktéž oslavy českých sociálních demokratů. Mezinárodní den dělníků . V den 4. června 1922 412

-

neděli

svatodušní – uspořádala naše krajská organizace mezinárodní dělnický den v Liberci. Byl to projev proletářské solidarity společně s komunistickou mládeží. Desetitisíce uposlechly vý zvy. Liberec spatřil dne 4. června pochod německých a čes kých dělníků, jako nikdy předtím. Průvod ubíral se na Tržní náměstí, které bylo do posledního místečka zaplněno, přičemž

část průvodu stála ještě ve Vídeňské ulici. FDT), čeští a němečtí pěvci, mládež z Německa, dělnice, více než 30 pra porů, 600 dělníků z Klingerovy fabriky s velkou standartou, přes 30 000 dělníků a dělnic zaplňovalo náměstí. Případ Klingerův v Chrastavě. Od konce března m. r. stávko . valo 600 dělníků u firmy Klinger v Chrastavě. Jednalo se v tomto případě o principiální otázku zákonných práv závod ních výborů. Po více než pět a půl měsíce stávkovalo několik set dělníků a dělnic o nejprimitivnější práva dělníků v závodech.

Úřady demokratické republiky prokázaly v tomto boji svou na prostou neschopnost, aby dodaly platnosti svým vlastním zákonům vůči násilnictví. Boj chrastavských dělníků došel odezvy v celém státě. Přes 600 000 Kč bylo sebráno do poloviny

září. Krajská organizace se postavila celou svou silou do slu žeb pomocné akce pro chrastavské soudruhy. Na 90 dětí bylo

prostřednictvím strany svěřeno soudružské péči v jiných obvo dech. Dvaceti dětem byl zprostředkován čtyřnedělní pobyt u východního moře. Konzumní družstva dodávala potraviny,

zdaleka a široka docházely činorodé důkazy proletářské soli darity. Při této příležitosti musíme vzpomenout zatčeného a vykázaného soudruha dr. Pavla Brunnera-Kunteho, který stál 1

s příkladnou energií po boku chrastavským dělníkům. Pomocná akce pro Sovětskou Rus. Pomocná akce ve pro

spěch Sovětské Rusi došlo u severočeského proletariátu nej. širší odezvy. Komunistické organizace se zápalem věnovaly se sbírkové činnosti. Krajský sekretariát předal Komunistickému výboru pro pomoc Rusku v Praze do 29. dubna 1922 80 793,75

korun a 1170,65 marek. Okresní sekretariáty odvedly celkem Kč 126 402,05 a 264,65 marek přímo Komunistickému pomoc nému výboru v Praze. Celkem tedy bylo sebráno našemi orga

nizacemi pro ruské hladovějící od 1. května 207 201,80 Kčs ho tově. Od 1. května bylo ve sbírkách pokračováno s cílem, zří dit v Sovětském Rusku dětský dům, který má nést jméno se veročeského dělnictva. Do 1. září vynesly tyto sbírky obnos 31 450 Kčs a 760 marek. Peníze budou během září odvedeny svému účelu. Organizace žen uspořádala během doby od ledna

do března 1922 sbírky věcné. Bylo sbíráno dětské šatstvo, prádlo a obuv. Neupotřebitelné věci byly vyřazeny ; uspořádá ny správkářské večery, na nichž byly spravovány předměty, které bylo možno učinit upotřebitelnými. Celkem bylo do ště 413

tína odesláno 25 beden, které též v pořádku došly. Ve pro

spěch pomocné akce bylo dále uspořádáno 12 přednášek se světelnými obrazy o Sovětském Rusku, a sice : v Liberci, 2 v Rechlicích, v Chrastavě, Hrádku , Vratislavicích, Einsiede

lu, Ruprechticích, Františkově, Neuendorfu a 2 v Tanvaldě. Přednášky byly četně navštíveny. Krajská organizace byla v červenci 1922 zastoupena dele gátem na 2. sjezdu Mezinárodní dělnické pomoci v Berlíně.

Rozšířenost komunistického tisku . (Stav z 15. srpna 1922.) Celkem 15. srpna : 5599 Vorwärts ( denní průměr ), 1016 Třídní 9

boj ( týdně ) , 4012 Kommunistin ( čtrnáctidenně ) , 6438 Weckruf ( čtrnáctidenně ) , Agitátor ( neurčitě ) německý 272, český 43,

468 Roter Gewerkschafter ( týdně ) . Odbory v VI . kraji KSČ : 3875 Kommunistin ( čtrnáctidenně ) , 1116 Weckruf ( čtrnácti

denně ) , 16 570 Roter Gewerkschafter ( týdně ) .

Rozšíření českého Ženského listu, Kroniky, Sršatce, Komu nisty a Rudého práva nemohlo být spolehlivě zjištěno, po Praze. Tyto listy však jsou rozšířeny silně. Příznivý vývoj prožívá Třídní boj. Dne 1. června měl tento

něvadž se administrace těchto listů nalézá

Der Rote Ge list náklad 865, 15. srpna 1016 exemplářů. werkschafter byl částečně přeměněn na odborný list svazu textilníků. Proto ztratil na předplatitelích, avšak jeho náklad stoupl zato v obvodu kraje o více než 10 000. Silná krize

práce, nastavší na počátku léta , má přirozeně na odbyt našeho

tisku nepříznivý vliv. Též poměr mezi počtem členů strany a počtem předplatitelů Vorwärtsu je nepříznivý . Zde zbývá vy. konat mnoho práce, důležité práce pro naše hnutí.

VII. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ ÚSTÍ NAD LABEM Celková situace hnutí. Celková situace hnutí v uplynulém

období zhoršila se následkem těžké hospodářské krize, která silně dolehla na VII . kraj. V kraji je vyspělý sklářský průmysl, jenž stojí úplně. Právě mezi skláři měli jsme kádr svého člen stva, tito jsou nyní bez zaměstnání, anebo odešli za hranice.

Též lučební dělnictvo, které v ústeckém okresu je silně zastou peno, trpí nezaměstnaností. V hornictví prodělal kraj dvě stáv ky ,

teré končily redukcí mezd až 50procentní, což působilo

též nepříznivě na politickou organizaci. Krajský výkonný výbor konal v uplynulém období 12 schůzí, dále konala se 1 schůze rozšířeného krajského výboru a 15 schůzí užší exekutivy. Většina okresních konferencí byla obe slána zástupcem krajského výboru

Administrativa krajského sekretariátu byla vydatná a kores 414

pondence s okresy se bezvadně vyvíjela . Krajská organizace obsahuje jeden krajský sekretariát a 5 obvodních sekretariátů

a sice: Ústí krajský a obvodní sekretariát, Teplice, Most, Cho mutov a Kadaň obvodní sekretariáty. V krajském sekretariátě je ještě pomocná síla zaměstnaná . Časopis Internacionála má 5 zaměstnanců a 4 pomocné síly, časopis Rudý sever zaměst . nává 1 osobu .

O hnutí žen a hnutí mládeže je připojena vlastní zpráva. Odborovému hnutí byla věnována vlastní pozornost a praco

váno zpočátku jen s malými skupinami, sloučenými v komunis . tické odborové radě v Ústí a druhé v Lomu, kam bylo přene seno ústřední vedení. V krátké době vyžadovalo toto opět no

vého upravení, což nastalo tím, že v krajské oblasti zřízena byla dvě tělesa odborová, která svou činnost řídila směrnice mi Rudé odborové internacionály a odborové skupiny do této

přivedla. Podařilo se nám také v Ústí zřídit sekretariát staveb ního dělnictva, jakož i dělnictva Svazu lučebního, kteří sou dobně ruku v ruce s někdejší odborovou komisí pracují v od borných záležitostech. Tomuto odborovému krajskému sekre

tariátu přináleží okresy: Ústí, Chabařovice, Litoměřice, Lovo sice, Podmokly, Benešov nad Ploučnicí a Česká Lípa, pro ostatní v kraji pozůstává komunistická odborová rada v Lomu. Činnost sociálně demokratických odborových organizací opravňuje nás k nadějím v nastávajícím roce větších pokroků na odborovém poli získat.

Nezaměstnaností zabývali jsme se ve všech našich agi tačních obvodech pořádáním schůzí a volbou výborů neza městnaných. Získali jsme špatných zkušeností; po obrovské

propagandě dostavili se nezaměstnaní na první ráz do schůze, podruhé a potřetí však zájem zanikl. Rady nezaměstnaných na vzdor podpoře sekretariátu své povinnosti nebraly vážně

a téměř ve všech případech zklamaly. Vzdělávací činnosti nemohla z různých příčin být plná po

zornost věnována. Hospodářská tíseň, která nás nutila zvýše nou

činností straně

a

tisku se věnovat, nepopřála nám

dost času vzdělávací činnost upravit až na několik menších

kursů, přednáškových kroužků a provedení jednotlivých poku sů s uměleckým programem, což bylo příliš málo. Májová oslava byla letos v několika okresích konána spo lečně se sociálními demokraty. Zde jsme získali zkušenosti, že

myšlenka jednotné fronty nedoznala dosud mezi masami poro zumění a následkem toho je nutno v budoucnosti uvažovat

o tom, zdali při příštích májových oslavách tato taktika má být dodržována .

Různé sbírky. Vzdor hospodářské krizi a jejím důsledkům 415

byly v kraji sebrány značné peněžní obnosy jednak pro hlado vějící v Rusku, pro zápasící textilníky v Chrastavě a pro vy loučené kovodělníky v Nešvicích, jakož i obnosy pro tisk. Perzekuce hnutí uplatnila se v kraji proti organizacím

mládeže a jednotlivým funkcionářům FDT). Dělnické domy má strana ve svém držení v Mostě, v Lomu

1

a v Tisé.

Obecní volby byly konány ve Střekově. Ze 36 mandátů

obdržela naše strana pouze 3. Voleb ve Vejprtech se strana ne zúčastnila, protože nebyla podána včas kandidátní listina. Ta mější organizace je nejen slabá, ale jakékoliv akce neschopná. Okresní sekretář v Kadani dozvěděl se o neúčasti na vej

prtských volbách, když bylo již pozdě. Stav členstva podle průměru odebraných známek :

Ústí-Chabařovice Podmokly Litoměřice Lovosice Teplice Most

Kadaň Chomutov-Žatec

Stav členů v kraji

mužů 2250

žen 1475

zemědělců 199

3924

516 220 90 650 1366 872

134 139 123

11 52 200

661 411 413

320

215

589

694 611 228

122 44 70

6553

3724

921

dohromady

1185 2182 15275

895 14100 11198 SELO

Zpráva o činnosti krajského agitačního výboru žen. Zpráva

naše nemůže skýtat úplný obraz o činnosti žen, jelikož z jed notlivých okresů nemáme zpráv. V době od 1. ledna do 30. září t. r. konáno bylo 11 okresních konferencí žen, z nichž v okrese ústeckém 4, mosteckém 3, chomutovském 1, teplickém 1, cha

bařovickém 1 a podmokelském 1. K Mezinárodnímu dni žen konáno 7 veřejných schůzí, jež byly celkem dost dobře na vštíveny. Jiných schůzí žen konáno 26 a 2 přednášky O prozře

telném plození. V ústeckém okrese uspořádány byly dva kursy pro funkcionářky, jeden český a jeden německý. Sbírek pro Rusko zúčastnily se ženy v celém kraji a výsled

ky těchto byly značné. V samotném Ústí sebráno bylo ženami 10 000 Kč a několik beden součástí oděvu. Také práce v dětských družinách se soudružky činně zúčast ňují. 416

अद

VIII. KRAJ (ÚSTŘEDÍ KARLOVY VARY) zprávu nezaslal

IX . KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ PLZEŇ Stav členstva a organizací. Organizací v kraji řádně fungu jících je 76 s 3050 členy, z nichž je 17 procent žen.

Schůze . Schůzí obeslaných sekretariátem kraje celkem 190, z toho : táborů 18, veřejných schůzí 67, plenárních 85, obvod

ních 12, konferencí různých 6, krajské 2. Ústředím obeslaných táborů a schůzí celkem 36.

Cinnost výkonného výboru kraje . Krajský výkonný výbor ko nal pravidelně jednou za týden v určitý pevný den schůze užší ho výboru, jednou za čtrnáct dní schůze širšího výboru. Úhr nem 21 schůzí užšího výboru , 19 širšího výboru. Zasahoval aktivně do veřejného života, jednak udáváním směrnic v době hospodářských bojů, jednak novinářským zasahováním. Mimo

jiné nesla se snaha a práce výkonného výboru k zabránění po klesu listu a rozšíření tisku strany vůbec. Ve směru organi začním provedena konstituce kraje, ustaveny obvody, založeno 14 nových organizací v důležitých průmyslových střediscích.

Zaveden desítkový systém, který tam, kde organizace je počet ně silnější, se plně osvědčuje.

Agenda sekretariátu . Sekretariát kraje obdržel dopisů cel kem 952, odeslal 1305, krajský sekretariát je nucen věnovat značný čas záležitostem hospodářského druhu, a poněvadž do sud žádné hospodářské instituce v místě nestává, uděluje pří

slušníkům strany porady a vyhotovuje různé žádosti v záleži tostech odborových a družstevních , což sekretariát úžasně zaneprázdňuje. Je v čilém spojení jak osobním, tak písemném s místními organizacemi. Závadou sekretariátu je provizorní obsazení, na škodu hnutí.

Význačné politické události a akce, podniknuté v kraji. Pod niknuty v různých obvodech akce k utvoření jednotné fronty, za kterýmžto účelem vyzvány druhé dělnické strany k spo luúčasti a svolán značný počet projevů. Na dopisy došly zápor né odpovědi s paušálním obviňováním, u projevů absence dru hých stran. Tam , kde akce měly naději na zdárný výsledek, by ly sociálními demokraty znemožněny pokynem na svoje pří

slušníky k neúčasti a tlakem na české socialisty. ( Nová Kdy ně, Tachov, Nýřany, Radnice, Rokycany. ) Hospodářské boje a stávky. Hornická stávka v lednu a úno ru, stávka kovodělníků v květnu a stávka lučebníků v srpnu

( Kaznějov ) , mimo několika slabších stávek zcela lokálního rozsahu v malopodnicích. Perzekuce. Rozpuštění skupin mládeže před nástupem no 417

váčků a při této příležitosti celá řada domovních prohlídek

u funkcionářů strany a v krajském sekretariátu , které ovšem úřady neučinily ani o vlas chytřejší. Vlastní perzekuci za úřa dy obstarávají tajemníci odborových organizací sociální demo kracie, kteří naše agilní soudruhy - Činovníky existenčně ničí a znemožňují. Stav tisku . V kraji vychází pouze jeden krajinský list Prav da, obdeník. Odborově hnutí. Stav odborového hnutí dezolátní. Náš vliv

na odborové hnutí nepatrný. Přesné odhadnutí sil velmi těžké,

poněvadž odbory jsou ve varu, žádoucna však jasná linie pro odborové hnutí, která bude v budoucnu všestranně dodržo

vána. Dominující odbor kovodělníků, ve kterém členstvo za křiknuto terorem Krumbholze, boji se projevit. Člen, který se projeví, je zbaven zaměstnání. Družstevní hnutí. Družstevní hnutí je v rukou sociálních de mokratů. V našich rukou se nalézá nově utvořené družstvo

zámečníků v Plzni, družstvo pro výstavbu dělnického domu

v Plzni DPS, družstvo spolkového domu Svornost v Doubravce, konzum sklářů v Heřmanově Huti, družstvo pro postavení děl nického domu z Kaznějově, Nýřanech a Nové Kdyni. Tiskar ské družstvo Pravda v Plzni. Menší samostatná družstva, v nichž byla naše většina, pod vlivem nutnosti sloučila se v ZKD, kde nyní značí nepatrnou minoritu. Stranickým vystu

pováním funkcionářů a představitelů družstevního hnutí v kraji vzmáhá se v řadách našich členů odpor k družstevnictví vůbec. Podniky a domy v kraji námi ovládané : Dělnický dům Svor : nost, Doubravka u Plzně.

Tělocvičné a sportovní hnutí. Jednotářské hnutí v kraji za kotvuje pevně a poměr ke straně těsnou spoluprací dobrý. Hnutí žen v kraji se probouzí a jsou podnikány ze stran agi

tačních výborů žen akce k organizačnímu zachycení po řádáním dětských dýchánků a besídek společně s FDT). Proletkult. Krajský Proletkult snaží se rozšířit svou organi zační síť zakládáním místních Proletkultů, avšak úloha jeho

ztížena nedostatkem schopných činovníků, kteří by mohli ve směru výchovném a osvětovém s úspěchem pracovat. Mimo

uvedenou činnost pořádal cyklus výchovných a aktuálních

přednášek, které s úspěchem počínají na sebe upoutávat zájem veřejnosti .

X. A XI. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ ČESKÉ BUDĚJOVICE V ohou kraiich je 123 organizací ( 4 nevyvíjejí činnost na sledkem odjezdu soudruhů do Francie ) . Sekretariát obsadil schůzí : 157 veřejných, 27 táborů lidu, 29 418

plenárek, 2 krajské, 4 okresní konference, 12 schůzí pro zí skání odborů k ROI, 1 konferenci domkářů, 1 schůzi krajského

zastupitelstva, 13 projevů nezaměstnaných, 30 projevů májo vých.

Známek prodáno 35 880, legitimací 750, členů řádně pla tících 3574, všech přes 6000.

Výkonný výbor konal 29 schůzí. Příjem 62 850,21 Kč, vydání 60 977,33 KČ.

Dopisů došlo 2028, 3 telegramy ; vypraveno dopisů 3754, 2 te legramy. Porad v nezaměstnanosti, nemocenské pojištění udě leno 473, z toho 3 právní ochrany. Intervence v nezaměstnání 23, v zásobování 4, v perzekuci 1. Založeno 8 nových politic kých organizací. Projevy proti nezaměstnanosti, jednání s českými socialisty o jednotnou frontu. Volby obecní v Sušici ( komunisté 6 man dátů ) , 9 projevů mládeže. Stávek v období od 1 do 8 dnů 15.

Perzekuce. Žaloba pro velezradu na tajemníka kraje, 3 žalo by pro urážku na schůzích, 1 odsouzení pro urážku prezidenta

státu ( 7 dnů ) . Rozpuštění komunistické mládeže. 2 úřední pro hlídky .

Strana má v kraji dva listy : Jihočeský dělník, vychází dva

krát týdně, Südböhmische Arbeiterzeitung jednou týdně. Odborové hnutí stojí z 80 procent za ROI a hlásí se k němu 8500 dělníků, agendu vedou odboroví tajemníci, kteří jsou čle ny komunistické strany.

Ve 14 místech máme družstevní hnutí v rukou my. Strana ovládá Družstevní dům v Českých Budějovicích a vedle toho mají naši členové většinu ve dvou stavebních družstvech .

FDTJ má 16 jednot a poměrně je úzce spjata se stranou. Mládež má krajský výkonný výbor a asi 6 organizací. Trpí perzekucí.

Ženy mají v 11 místech své výbory agitační. Strana založila Dělnickou akademii, která je členem Prolet kultu pro oba kraje a tato pořádá výchovné kursy, feriální osady dětí a stará se o ošacování nemajetných dítek.

XII. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ TÁBOR Počet organizací v kraji je 31, v nichž je soustředěno dle od povědí důvěrníků celkem 1200 členů. Schůzí v kraji obsazeno dílem krajským výkonným výborem, dílem sekretariátem v Praze 49.

Kraj obdržel a rozeslal v tomto období 629 dopisů. Schůzí výkonného výboru strany ( kraje ) bylo konáno 11, společných schůzí se všemi složkami strany 5, úhrnem 16. Dvě obvodní konference v Sedlčanech a v Kamenici nad Li 419

pou.

Uspořádán kurs pro výchovu funkcionářů , který trval

9 neděl a jehož se zúčastnilo 26 stálých posluchačů. Učitelem

byl soudruh Šafránek z Prahy. Sekretariát kraje zřízen dosud nebyl pro nedostatek finančních prostředků. Hospodářské bo je a stávky ve větším rozměru nevypukly, pouze dílčí boje, kte ré urovnány byly snížením platů. Obmezení výroby až na prů

mysl tabákový nastal ve všech odvětvích průmyslu, takže ne zaměstnanost je dosti značná. Od zvláštních perzekucí byl náš

kraj ušetřen a tato se odbyla pouze známými prohlídkami bytů u soudruhů. Federované dělnické tělocvičné jednoty na Tábor sku si svůj majetek zákonným postupem uchránily.

Krajská organizace ustavena byla na konferenci dne 18. pro since 1921, na níž byl zástupce výkonného výboru strany sou druh Kreibich.

Časopis Agitátor předplácí pokladna kraje pro všechny orga nizace v kraji a pro jednotlivé soudruhy činné, v počtu 41 čí sel.

Pro pomocnou akci pro Rusko byly konány pravidelné sbír ky, které s příspěvkem družstva

Táboře převýšily obnos 7000

korun. Nyní zahájena byla akce na upisování akcií pro pomoc Rusku.

Krajský agitační komitét žen není ustaven a samostatné hnutí mládeže v kraji neexistuje . Konzumních spolků v kraji je několik, z nichž největší jsou Družstvo železničních zaměstnanců v Táboře a Konzumní

výrobní a stavební družstvo v Táboře. Posléze uvedené je v našich rukou, v železničním jsou rovněž naši soudruzi za stoupeni. Dělnické domy a jiné podniky toho druhu v kraji ne jsou.

Volby do obcí nebo jiných korporací se v tomto období neko naly. V Táboře klub národních demokratů na funkce v obec

ním zastupitelstvu ( 10 členů vedle náhradníků ) rezignoval, záležitost ta není ještě u konce. Celkově je hnutí slabé a vedle toho trpí nedostatkem agi

tačně schopných sil. Utvoření sekretariátu nezbytně nutné! Zpráva o stavu odborového hnutí. Odborově organizovaných

dělníků je v kraji 6791. Indiferentních dělníků přibližně také tolik. Těžce působí na stav odborového hnutí všeobecné snižo

vání mezd a propouštění dělnictva z práce. Nezaměstnanost obnáší 30 % . Odborové hnutí nachází se pod vlivem Rudé odbo rové rady v Táboře ze 70 %. Asi 20 % je pod vedením českých socialistů a 10 % sociálních demokratů. Statistika tato je neúplná, opírající se toliko o zjištěná fakta, vedle toho je řada míst, s nimiž ústředí nemá žádného spojení, jelikož není fi

nančních prostředků k zasáhnutí a k navázání styků. Zpráva o hnutí FDT ). Kraj čítá 7 FDTJ a sice : Tábor, Měšice,

Čekanice, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, Černovice a No 420

vý Etink. Roku 1922 založeny Planá nad Lužnicí a Černovice. Členové a členky jsou organizováni v politické a odborové organizaci komunistické. Dramatické odbory mají jednoty: Če kanice a Nový Etink. Pěvecký odbor jednota Tábor. FDTJ

zúčastnily se na 1. máje korporativně průvodu komunistů v Tá boře v počtu 500 jednotářů. Při krajské slavnosti, kterou po řádal výkonný výbor kraje , zúčastnily se jednoty : Tábor, Mě

šice, Čekanice, Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí, kde ukáz kami tělocvičnými přispěly k vyplnění pořadu. Veřejná cvičení konána 3 : v Plané nad Lužnicí, v Táboře obvodní a místní

v Novém Etinku. Též se zúčastnily jednoty veřejného cvičení okresního v Písku a spartakiády v Brně. Mimo toho konaly

jednoty celou řadu výletů a vycházek, hlavně se žactvem, kte rému věnována všestranná péče. Nejsilnější jednota je Tábor, která čítá na 320 cvičících.

Zpráva vedoucího besídek dětských a z dramatického odbo ru Proletkultu. Od měsíce ledna 1922, kdy byl ustaven krajský

Proletkult, pořádáno bylo do konce září 1922 29 pravidelných besídek, na nichž byly dětem předčítány pohádky a příběhy ze života těch nejubožejších. Pořádána 2 dětská představení lout kového divadla, 1 představení dětského divadla před 1. květ nem , při kterém děti sehrály Když hračky oživnou , s velice

dobrým úspěchem. V čase letním byly pořádány pravidelné vy cházky každou sobotu, mimo toho 3 veřejné vycházky, a to : na Choustnik, do Tříběnic a na Zvíkov, které se též zúčastnila FDT). Dále byly pořádány 3 besedy veřejné s programem vý .

chovným, které též obsadily si děti samy. Zřízeny dětské bese

dy v Celkovicích, Čekanicích a Měšicích, přes které vedl kraj ský Proletkult dozor. Zřízen byl pěvecký odbor, který velice slibně prospívá. Dramatický odbor Proletkultu předvedl naší soudružské veřejnosti 7 her ze života , mezi jinými Průboj,

Pravda, žaluji, Bestia triumphans atd. Mimoto 5 veseloher. Výtěžky těchto divadel byly věnovány politickému hnutí a pod porován krajinský tisk.

XIII . KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ NĚMECKÝ BROD V chudičkém našem kraji Českomoravské vysočiny organi zační práce jen velmi těžko se vyvíjí. Značná část proletariátu je komunistické straně příznivě nakloněna, o čemž svědčí pří

znivé výsledky různých volebních akcí apod., ale do organiza ce politické je pro neutěšené hospodářské poměry těžko zí skávat .

Dle záznamů výkonného výboru kraje je v současné době v kraji 21 organizací s 1234 řádně platícími členy. Schůzí ve řejných obesláno referenty výkonného výboru kraje 34, Schůzí 421

důvěrných 14, mimoto obsazujeme také některé schůze člen ské. Dopisů bylo přijato 260, odesláno 342. Během roku došlo k několika mzdovým bojům a to zejména : stávka sklářů, hospodářské boje dělnictva cihlářského, staveb ního, textilního a zemědělského.

Perzekucí stíháno více soudruhů, hlavně pro hlášení schůzí, anebo pro tiskové přečiny.

Krajinský tisk svůj nemáme. Dochází k nám týdeník Vůle li du z Kutné Hory. Kromě toho je rozšířena Kronika a Večerník,

dále Rudé právo, Komunistka, Komunista, Sršatec a časopisy odborové.

Členstvo v odborových organizacích, až na malé výjimky, je

přesvědčení komunistického. Ovšem i zde se jeví v odborech veliká stagnace následkem nezaměstnanosti, snižování mezd a jiných příčin všeobecně známých. Co se týče odborových or ganizací druhých stran, jsou celkem slabé. Nejsilnější družstvo konzumní na Německobrodsku je

v Německém Brodě. Je v našich rukou. Máme 11 filiálek, v nich asi 8000 členů. Družstvo v Humpolci má vedení pravi.

čácké, nemá však žádných filiálek. Družstvo v Krucemburku ovládají rovněž pravičáci a má 1 filiálku. Družstvo v Přibyslavi bylo bezbarvé, je ve špatném stavu a máme ho převzít. Děl nické domy v kraji máme 3. Textilní družstva 2. Tělocvičné jednoty až na 3 všechny přestoupily k Federaci.

Pracují s velikými obtížemi, ale dobře se drží. Ve třech jedno tách zvůlí komisaře okresní politické správy byla činnost za stavena . Jednot správně funguje 12.

Sportovní klub Rudá hvězda je v Humpolci. Skauty máme také, ale jsou ovládány většinou měštáky.

Mládež máme v politických organizacích a jednotách.. Zvláštní organizace mládeže jsme neměli a nemáme. To samé je u žen. Proletkult je již ve všech větších místech ustaven. Pořádá přednášky, recitace , hraje divadlo. Pomocná akce pro Rusko všude v kraji byla provedena, ale organizace samy si peníze zasílaly. Volby do obcí konaly se v Německém Brodě. Obdrželi jsme 1047 hlasů a 9 mandátů. Ve Světlé počet hlasů neznám, docíle

no 12 mandátů. Všude jsme nejsilnější stranou.

XIV . KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ JIHLAVA Župní výbor, volený na sjednocovacím sjezdu jihlavské župy dne 9. října 1921, vedl, počínaje 1. lednem letošního roku, správu kraje jihlavského a třebíčského, na něž byla župa roz

dělena Slučovacím sjezdem strany. Úplné organizační osamo statnění třebíčského kraje provedeno na krajské konferenci 422

dne 12. března t. r. Ustavení kraje jihlavského, k němuž vedle části bývalé župy jihlavské přičleněny byly pohraniční okresy ze župy pražské Polná, Štoky, Pelhřimov, Počátky a Nová Byst

řice, provedeno na krajské konferenci dne 26. března 1922. Důvěrníkem kraje zvolen s. Alois Včelička, za tajemníka S. J. Vašátko. Sloučením organizačně velmi slabých okresů ze župy pražské s okresy s ne silným hnutím ze župy jihlavské, vznikl organizační útvar, který za značných obtíží žije svým

vlastním životem. V kraji je 25 organizací s úhrnným počtem 1050 členů, z nichž je 799 mužů a 251 žen. Vedení kraje snažilo

se ze skrovných prostředků, které mělo k dispozici, počet orga nizací a členů zvýšit. Námaha tato neměla však valného vý.

sledku . Kraj je převážnou měrou zemědělský. Průmyslových středisek kromě Jihlavy a Třeště zde není. To je také jednou z hlavních příčin, proč naše úsilí, rozmnožit počet organizací, nebylo korunováno úspěchem. Ve všech větších místech, kde jsou průmysloví dělníci, jsme organizačně zachycení. Zapustit

však kořeny na venkově a vytvořit organizační síť se nám do

sud v našich venkovských okresích nepodařilo. Abychom poli ticky v jihlavském kraji mohli ovládnout venkov, bude nutně třeba systematické výchovné práce ve skupinách zeměděl ských a lesních dělníků, které musí nám být východiskem při budování politických organizací na venkově. Veřejných schůzí a táborů konalo se v období od 1. ledna do 30. září v organizacích kraje 49, plenárních 120 a 4 okresní konference. Zvláštní zmínky zasluhuje oslava 1. května, která

se konala v 11 místech a svou velikostí překvapila naše poli tické protivníky. Naše květnové projevy přispěly značnou

měrou k posílení hnutí. Krajský výkonný výbor byl si hned zpočátku své činnosti plně vědom obtíží, které bude musit pře konávat. Krajský výkonný výbor konal za uplynulé období 20 schůzí.

Sekretariát rozeslal organizacím za první půlletí dotazníky o činnosti. Pouze polovina organizací dotazníky vrátila. Celá řada místních důvěrníků nekonala v tomto směru svoji povin

nost. Také odborovým skupinám byly rozeslány dotazníky v měsíci srpnu, dle nichž mělo být zjištěno, jaké pozice v od borových organizacích máme. Akce tato dopadla uspokojivě, neboť čtyři pětiny skupin dotazníky vyplněné vrátily. Dopisů došlo sekretariátu od 1. ledna do 30. září 470 a odesláno 974.

Za krajský orgán byla na březnové konferenci uznána Jisk ra, týdeník vycházející v Třebíči, která je také současně časo pisem XV. kraje. Na vydávání samostatného časopisu finanční prostředky kraje nedostačují.

Odborové organizace. Dle statistiky v srpnu zjištěné je v obvodu našem odborově organizováno v 66 skupinách 7178 členů, z nichž je 5099 mužů a 2079 žen. Odborové hnutí ve své 423

veliké většině stojí pod vlivem komunistické strany. Od jara stálo krajské vedení v úzkém styku s odborovými organizace mi. Květnová konference amsterodamských odborářů byla úpl ně pod naším vlivem a přijala našimi delegáty navržené rezo

luce. Komunistická odborová rada společně s krajským výbo rem pečlivě se starala od květnové konference, aby odborové hnutí bez výjimek dostalo se do našich rukou. Až do srpna za sedali naši soudruzi v odborové radě amsterodamských odbo

rářů. Po rozbití této reformisty, svolala komunistická odborová rada krajskou konferenci na 17. září, která jasně prokázala, že reformisté v odborech našeho kraje mají pozice nepatrné.

Ačkoliv na konferenci 17. září bylo zjištěno, že ze 7178 členů jen něco přes 3000 je ve svazech ROI, přesto konference roz hodla, aby skupiny ve svazech amsterodamských byly nadále

ponechány a vyčkáno na příhodnější dobu na převedení jejich do ROI .

Družstevní hnutí. V obvodu kraje stává 9 konzumních spolků

21 prodejnami a 6000 členy, 2 družstevní pekárny, 3 družstva Dělnického domu a konzumní družstvo železničních zřízenců

s 3 prodejnami a 2000 členy. Vedení všech družstev je v našich rukách, jedině v družstvu železničních zřízenců na vedení participujeme.

Organizace mládeže v kraji nestávají. V roce 1919 a 1920 by ly učiněny pokusy organizace zakládat, ale neměly valného výsledku. Naše mládež soustřeďuje se hlavně v hnutí FDTJ, které, ačkoliv je hnutím mladým, přece začíná se slibně vy

víjet. V našem obvodu je 17 jednot s 1000 členy. Organizačně přináleží těchto 17 jednot k osmadvacátému okresu, jenž má sídlo v Jihlavě a soustřeďuje v sobě celé jednotářské hnutí západní a části jižní Moravy. Vývoj FDTJ byl by ještě slibnější, kdyby proti nám nepracovali naši političtí odpůrci ve vzájem ném souručenství se státními úřady.

Hnutí žen, jak ze statistiky vysvítá, je velmi slabé. Samostat né sekce žen podařilo se nám ustavit jedině v Jihlavě, Třešti a Žirovnici. V ostatních místech jsou ženy v politických orga nizacích.

Činnost Proletkultu je dosud nepatrná. Střediskem kulturně výchovné práce obou západomoravských krajů je sekretariát Proletkultu v Třebíči. Obtíže, které se systematické výchovné

práci staví nám v cestu, jsou tak značné, že ještě delší dobu budeme musit zápasit, nežli je překonáme. Konaly se sice v ce

lé řadě míst kraje přednášky o různých tématech , jsou však příliš nedokonalým torzem, nežli aby mohly být pokládány za

značný úspěch na poli výchovné a kulturní práce. Nedostatek kulturních pracovníků-učitelů a přednašečů bude nám v bu doucnu vždy ztěžovat naši činnost. Jsme si plně vědomi, že na poli výchovné práce bylo vykonáno velmi málo. 424

Obecní volby. Během roku konaly se obecní volby v následu

jících místech : V Třešti, kde byl výsledek takový: Ko munisté 1117 hlasů, 14 mandátů ; klerikálové 527 hlasů, 7 man

dátů ; živnostníci 460 hlasů, 6 mandátů ; čeští socialisté 140 hla sů, 2 mandáty: národní demokraté 97 hlasů, 1 mandát. -

V Batelově: Komunisté 284 hlasy, 7 mandátů ; agrárníci 149

hlasů, 4 mandáty ; čeští socialisté 76 hlasů, 2 mandáty ; sociál ní demokraté 53 hlasy, 1 mandát. – V Hodicích: Komu

nisté 94 hlasy, 4 mandáty ; lidová strana 53 hlasy, 2 mandáty ; divocí 122 hlasy, 5 mandátů ; republikáni 79 hlasů, 3 mandáty ; domovináři 45 hlasů, 1 mandát. Puklice : Komunisté 210 hlasů, 7 mandátů ; domovináři 133 hlasy, 5 mandátů ; agrárníci 84 hlasy, 3 mandáty ; Bund der deutschen Landwirte 36 hlasů,

1 mandát ; sociální demokraté 57 hlasů, 2 mandáty. Ve všech těchto místech máme naše organizace. Výsledek těchto voleb svědčí o tom, že komunistické hnutí zapustilo pevné ko

řeny v kraji, který byl všeobecně považován za doménu kleri kálů a agrárníků.

XV. KRAJ (ÚSTŘEDÍ TŘEBÍČ) zprávu nezaslal

XVI. KRAJSKÉ ÚSTŘEDÍ BRNO Politické hnutí. Roku 1921 byl statisticky zjištěn stav organi zací a členstva ke dni 15. září. Tehdy bylo v XVI . kraji 283 organizací, které čítaly 19 636 členů, z toho asi 5000 žen. Za půl roku ke dni 31. března 1922 provedena nová statistika. 31. března 1922 fungovalo 249 organizací, členů bylo 12 134,

z toho mužů 9597, žen 2537. Od té doby do 30. září počet orga nizací i členů je t