Cesta vesnice k socialismu [PDF]

Zitiervorschau

6

MATERIÁL

CESTA

PRO

ŠKOLENÍ

V KSC

VESNICE

SOCIALISMU

_

Osnova pro páté thema Roku stranického školení 9—1950

Cena 3 Kčs

KULTURN VYDALO SEKRETARIÁTU

PROPAGAČNÍ ÚSTŘEDNÍHO

ODDĚLENI VÝBORU KSÖ

t

é

SÍ.S.l^-

- Q;

hospoalářství Slav československé!«» lidu naci reakeí v únoru 19111 po vítězství OsvobozenímČeskoslovenska slavnou sovětsky ármádou a květnovourevolucí z roku 1945byly položenypevnézáklady no vému a šťastnějšímu životu v našem státě. Pracující lid, veden dělnickoutřídou v čele s Komunistickoustranou Československa, stal se rozhodujícísilou v osvobozenérepublice. Po tři léta od května 1945do února 1948 v každodennícha nepřetržitých bojích, organisovaných a řízených komunistickou stranou, svou môc upevňoval,rozšiřoval a prohluboval.Bojem za upevnění,rozšíření a prohloubenímocinárodních výborůzajišťoval si svou politickou moc. Bojem za upevnění, rozšíření a prohloubení znárodněného peněžnictvía průmyslu zajišťoval svou hospodářskou moc. Bojem za úplnou rovnoprávnost Čechů a Slováků odhaloval protilidovou a zrádnou tvář buržoasního nacionalismu a zajišťoval jednotu svého státu. Bojem za neúchylnouvěrnost Sovětskému svazu od haloval domácí agenty západního imperialismu a zajišťoval mezi národní bezpečnostsvého státu. Slavný únor 1948korunoval tyto tříleté boje rozhodnýmvítěz stvím československého pracujícího lidu nad buržoasní reakcí. Únorovým vítězstvím pracujícího lidu byla u nás podleslov sou druha Gottwalda na listopadbvém zasedání ÜV KSČ roku 1948 definitivně odstraněna možnost restáurace kapitalismu vnitřními silami reakce a náš lid se stal pánem ve své vlasti. Znárodňovací proces v našem hospodářství Dne 24. října 1945byly znárodněnyvšechny doly, hutě a ener getické podniky, bylo znárodněno 65% všeho ostatního velkého průmyslu a byly znárodněny všechnybanky a pojišťovny.Kromě toho bylo v předúnorovémobdobíznárodněno25% velkoobchodů. Tak se stalo celé naše peněžnictví,nejdůležitější části průmyslu a asi čtvrtina velkoobchodůmajetkem lidu. Jaká je situace našeho hospodářství po únorovémvítězství pra3

cujícího lidu? Soudruh Gottwald ji na zasedám ÜV KSC dne 17. listopadu 1948 vyjádřil takto: •ňHospodářsko-politicky vzato, máme dnes v našem hospodář ství tři hlavní sektory: a) sektor veřejný, který je možno zhruba nazvat sektorem socialistickým; b) sektor kapitalistický, kde převládá prvek vykořisťování člověka člověkem; ) šektor drob ných výrobců, kde převládá individuální práce majitele výrobních prostředků, bez vykořisťování cizí pracovní síly.« První sektor, socialistický, se po únoru značně rftzšířil. Patří němu 95% veškerého průmyslu, celé znárodněné peněžnictví, všechen zahraniční obchod a velkoobchod. Patří němu již i znač ná část maloobchodu, jež se připojila družstvům znárodně nému hospodářství. Patří němu státní statky, komunální statky a jiné statky veřejné. Váha tohoto socialistického sektoru je roz hodující a stále roste. Druhý .sektor, kapitalistický, se po únoru zúžil. Patří němu vesničtí boháči statkáři menší městech fabrikanti, vesnici na a av větší živnostníci a obchodníci, kteří zaměstnávají převážně cizí pracovní síly, t. j. vykořisťují pracujícího člověka. Třetí sektor, drobných výrobců, zahrnuje malé rolníky, kteří nezaměstnávají a nevykořisťuji cizí síly, střední rolníky, kteří občas cizí síly zaměstnávají a tvoří, třídně vzato, přechodný typ mezi druhým a třetím sektorem. Dále zahrnuje obchodníky a ře meslníky, pracující bez cizích sil a tvořící také přechodný typ mezi druhým a třetím sektorem. Od února 1948 socialistický sektor stále sí^í a kapitalistický sektor slábne. Pokud jde o velkovýrobu v průmyslů a o peněž nictví, byl již kapitalistický sektor úplně odstraněn. Vůči drob ným výrobcům, maloobchodníkům a řemeslníkům je uplatňována zcela jiná politika než vůči kapitalistům. Dělnická třída a lidově demokratický stát jim všemožně pomáhají a podporují je při přechodu do družstev nebo do znárodněného hospodářství. Nej důležitější v tomto sektoru jsou malí a střední rolníci, kteří tvoří více než 95% všech zemědělských podnikatelů. I u této nejdůležitější části malovýrobců nastala však významná změna, když byl na jaře 1949 vydán zákon o jednotných zemědělských družstvech. Z krátké sice, zato však bohaté existence jednot ných zemědělských družstev můžeme bezpečně usuzovat, že v nich malí a střední rolníci našli prostředek, který jim v bu doucnosti zabezpečí všechny výhody velkovýroby, který přivede, i vesnici malovýrobců socialismu.

V celém peněžnictví,v zahraničním obchodě, ve velkoobchodě a téměř v celém průmyslu zvítězilojiž u nás socialistickévelkopodnikání. I maloobchodse čím dále tím více začíná podílet na jeho velkých výhodáchtím, že se združstevňuje anebopřechází do veřejné správy. V této situaci by nebylo ani žádoucí,ani možné, ani pro rolníky prospěšné,aby se v našem zemědělstvíještě dlouho udržovalymalovýrobníformy, zděděnéz kapitalismu. Co by znamenala dlouhá existence zemědělské malovýroby vedlesocialistickévelkovýroby? Znamenalaby, že rozdílmezi vy sokou produktivitou průmyslové velkovýroby a nízkouprodukti vitou zemědělské malovýroby, který jsme zdědili z kapitalismu, by se nejen nezmenšoval,ale naopak zvětšoval. Zvětšoval by se ještě prudčeji než za kapitalismu, protože i produktivita socialis tické průmyslové velkovýroby roste nepoměrně rychleji než pro.duktivita průmyslové výroby kapitalistické. Znamenala by, že rozdíl mezi vyšší životní úrovní města a nižší životní úrovní ves nice by se nezmenšoval,jako je v socialismu nevyhnutelné,aby nakoneczmizel, ale že by se naopak pronikavě zvětšoval a rostl v protiklad, který by se musel stát nebezpečnýmnárodu i státu. Znamenalaby, že dnesjiž neodúvoďněnáa zbytečná dřina na ves nicích by vůbec nezmizela a že nedostatkem zemědělskýchvý robků by trpěla i životní úroveň pracujících v městech. Zname nala by, že uvnitř masy rolnictva by pokračovala kapitalistická di ferenciace,záležejícív tom, že velikámasa malých a středních rol níků chudne a menšina vesnických kapitalistů bohatne. A zna menala by konečně,že zemědělskámalovýroba by denně a trvale ohrožovalaa rozrušovala celý ostatní socialistický sektor. Byla-li již v kapitalismu převaha velkovýroby nad malový nevyhnutelnému robou. taková, že odsuzovala malovýrobu živoření, je převaha socialistické velkovýroby nad individuální malovýrobou ještě nesrovnatelně větší. Kapitalistická velkový roba však malého a středního rolníka zbídačovala a ničila, kdežto socialismus, socialistická velkovýroba, mu pomáhají i pokud je ještě malovýrobcem,i když ještě hledá cesty, jak by se mohl těšit všem velikým výhodám z velkovýroby. tomu, že velkovýroba vysoce převyšuje malovýrobu jak v průmyslu, tak v zemědělství, není třeba shledávat mnoho dů kazů. Stačí, abychom si vzpomněli na vysoce výkonné stroje v průmyslu, a uvědomímesi snadno,kolikrát větší je produkti vita práce průmyslového dělníka než na př. práce řemeslníka, odkázaného na celkemprimitivní nářadí a nejvýš ještě na málo 5

Výkonné,zastaralé stroje. Nejinak je tomu i v zemědělství. Je zase stejně sámozřejmé, že zemědělská velkovýroba, mající disposici nejmodernější a nejvýkonnější stroje, zemědělskou vědu a odborně vzdělané agronomy, nechceme-lijiž uvádět vše chny její další výhody, musí vyrábět více a laciněji než malý a střední rolník. V kapitalismu se převaha zemědělské a ovšem i průmyslové velkovýroby nad malovýrobou projevovala tím, že malovýrobce, t. j. malého a středního rolníka, Ubíjela nízkými, pro pracu jícího rolníka nerentabilními cenami, přiváděla ho do chudoby, bídy, na mizinu. Pamatujeme si dobře,jak po prvé světové válce Baťův průmyslovývelkopodniknemilosrdněvyháněl samostatné obuvníky z jejich dílen a dělal z nich vykořisťované proletáře. Stejně dobře si pamatujeme, jak lidé utíkali z venkova,jak byly rolnické usedlosti zadluženy 30 miliardami a jak 165.000 cha ,lupám statkům hrozil prodej exekuční dražbě. v a Kapitalistická velkovýroba drti malovýrobce stejně nemilo srdně v průmyslu i v zemědělství, přece však je rozdíl v tom, jak se brání řemeslník a jak malý a střední rolník. Zatím co řemeslník rychle kapituluje, protože ztráceje odbytiště, ztrácí i obživu, malý a střední rolník se dlouho a houževnatě drží své půdy a aby ji neztratil, snižuje raději svou životní úroveň. Lenin o tom, jak se malý a střední rolník brání vyvlastnění, kterému snadno podléhá řemeslník, říká: »Základní a hlavní tendence kapitalismu tkví ve vytlačo vání malé výroby velkou i v průmyslu i v zemědělství.Avšak toto vytlačování nelzechápat jenom ve smyslu neprodlené expropriace. vytlačování patří také chátrání, které se může vléci léta a desítiletí, zhoršování podmínek hospodaření ma lých zemědělců. Toto zhoršováni se projevuje v nadměrné práci, ve zhoršeném živobytí drobného zemědělce,v břemenu jeho dluhů, ve zhoršování výkrmu a vůbec udržování dobyt ka, v horším vzdělávání půdy, horším hnojení atd., v tech nické zaostalosti hospodářství atd.« Že se malý a střední rolník v kapitalismu tak houževnatě na své půdě brání, je docela přirozené. Brání svou půdu před lupičstvím kapitálu, před statkářem a vesnickým boháčem a brání se před proletarisací. Pokud se ovšem na čas ubrání, platí za to vysokou cenu. Bez strojů a nejnutnějšího kapitálu musí s celou svou rodinou bezpříkladně dřít a přitom ještě musí ži votní úroveň svou i své rodiny snižovat pod životní úroveň většiny ostatních pracujících. V kapitalismu není pro malého 6

a středního rolníka záchrany: buď bude vyvlastněn, anebo bude své půdě chudnout tak dlouho, až ji sám anebo jeho děti ztratí. Ačkoliv i v socialismu, a ještě více než v kapitalismu, převa žuje velkovýrobanad malovýrobou,přece je v něm osud malého středního rolníka docela jiný. Malí a střední rolníci jsou spo jenci dělnické třídy a nikoliv třídní nepřátelé. Proto socialis tická velkovýroba, jež je v rukou státu, dělnické třídy a všeho pracujícího lidu, nejen malého a středního rolníka neubíjí, ale naopak, všemožně mu pomáhá ještě jako malovýrobci, když hledá cesty, jak by se mohl podílet na všech výhodách socialis tické velkovýroby. Proto stát a dělnická třída dodaly malým a středním rolníkům již tolik tisíc traktorů, proto jim stát po máhal cenami, proto jim dělníci pomáhali brigádami ve žních a při opravách strojů a proto teď stát i dělnická třída všemož ně podporují a budou podporovat jejich jednotná zemědělská družstva. Dnes již nejsme kapitalistickým, ale lidově demokratickým státem, který buduje socialismus. Dnes není u nás vládnoucí třídou buržoasie, ale dělnická třída v čele všeho pracujícího lidu. Dňes nejsou u nás vedoucívládní stranou agrárníci, nýbrž Komunistická strana Československa. Dnes již u nás není ne důvěry mezi dělnickou třídou a základní masou malých a střed ních rolníků, ale spojenecký svazek dělnické třídy s pracujícími rolníky. Dnes nejsme již závislí na proradné imperialistické buržoasii, ale těšíme se přátelství, pomoci a záštitě nejmocněj šího a nejpokrokovějšího státu světa, velikého Svazu sovětských socialistických republik. Co to všechno znamená? Znamená to, že naši malí a střední rolníci, jakmile se rozhodli pro cestu družstevní spolupráce, mají zajištěnu všestrannou po moc státu, dělnické třídy, komunistické strany a všeho pracu jícího lidu. Znamená to, že s takovou podporou musí vybudovat blahobytný, radostný a šťastný život na našich vesnicích, musí vybudovat socialismus.

/

7

státu Pomoc při budování

a dělnické socialismu

třídy na vesnici

Naši malí a střední rolníci se již nesčetněkrát přesvědčili, co pro ně znamená pomoc lidově demokratického státu a svazek s dělnickou třídou za vedení komunistické strany. Dovedou dobře srovnat, jak se jim dařilo za vlády buržoasie, kdy se ne chali svést a spoutat jejím agentem— agrární stranou, a jak se jim daří dnes, za vlády dělnické třídy a pracujícího lidu, za vedení komunistické strany. Pamatují na př. dobře na ztrátové ceny za živočišné výrobky v předmnichovské republice a uvědomují si, jak lidově demokraticlcá republika čtyři roky subvencovala ceny zemědělských výrobků, aby zvýšila životní úroveň pracujících rolníků. Neza pomněli na odbytovou a cenovou katastrofu velké hospodářské krise v třicátých letech a dovedou proto vděčně ocenit sedmimiliardovou pomoc výkupním cenám za zemědělské výrobky, jak jim ji poskytl stát v době velikého sucha r. 19^7. Rozpomí nají se, jak každý pokles cen na světových trzích znamenal před rokem 1938 okamžitý pokles cen jejich výrobků doma, a dove dou si proto vážit skutečnosti, že stát nesnížil dnešní ceny za zemědělské výrobky, ani když na světových trzích klesly. Dove dou ocenit pense ve stáří, protože nezapomněli na trpký osud svých otců a dědů v kapitalismu. Vědí dobře, co pro ně zna menají mnohamiliardové hodnoty strojů ve státních strojních stanicích i v družstvech a jakou jim těmito stroji stát posky tuje pomoc. Vědí dobře, co to znamená, nemusí-lise třást o svou půdu před úvěrovými upíry, protože půda je na věčné časy za bezpečena těm, kdo na ňí pracují. Znají ještě nesčetně dalších dokladů toho, co pro ně znamená pomoc státu, dělnické třídy a komunistické strany. Malí a střední rolníci proto bezpečně vědí, že stát, dělnická třída a komunistická strana, které jim až dosud poskytovaly tak velikou pomoc, budou jim pomáhat ještě více teď, když se rozhodli budovat svá jednotná zemědělská družstva, aby vyrá běli mnohem více, lépe a levněji pro všechen náš pracující lid. 8

Blok dělnické třídy se základní masou malých a středních rolníků Na IX. sjezdu strany řekl soudruh Gottwald: »A nebude nás přechodu vesnice socialismu bez bloku, bez svazku dělnické třídy se základní masou drobných a střed ních rolníků,n Je tedy svazek dělnické třídy se základní masou malých a středních rolníků nezbytnou podmínkou budování a vybudo vání socialismu, nezbytným nástrojem a prostředkem na cestě němu. Úkolem celá strany a také každého komunisty je proto upevňovat a prohlubovat jej všude a každodenně,-opatrovat jej jako oko v hlavě. Neboť svazek dělníků se základní masou pra cujících rolníků není něco jednou provždy daného. Je výsled kem každodenní, znova a znova se opakující zkušenosti malých a středních rolníků, že jen pod vedením a s,podporou dělnic ké třídy mohou řešit a vyřešit všechny své problémy, mohou se zbavit všech svých staletých bolestí a mohou si zajistit spoko jenou, blahobytnou a šťastnou budoucnost. Všechny zkušenosti, získané v nedlouhésice, ale historickými událostmi a změnami přebohaté době od květnové revoluce1945, poučily dělnickoutřídu a masy malých a středních rolníků o na prosté nevyhnutelnosti tohoto svazku. Bez tohoto svazku ne může být zlomena a odstraněna politická moc buržoasie, zabez pečena vláda a moc dělnické třídy a pracujícího lidu a zajištěna cesta socialismu. Jen díky tomuto svazku, za vedení dělnické třídy, se podařilo v každodenních bojích a v každodenním ná zorném vyučování od května 1945 do února 1948 isolovat re akci tak, že ve chvíli rozhodného střetnutí stála lidem opuštěna, že byla bez masové základny a bez bojových záloh. Jen díky to muto svazku jsme mohli výbojovat taková vítězství, jako bylo znárodnění bank, pojišťoven a většiny průmyslu, jako byla revise první pozemkovéreformy a nová pozemkováreforma, jako bylo národní pojištění a ještě mnohá a mnohá jiná vítězství. V čem spočívá tedy hlavní význam tohoto svazku pro nalé a střední rolníky? V tom, že pomocí něho se zbavili vykořisťo vání finančním, průmyslovým a obchodním kapitálem. Rolníci jsou dnes již bezpečni před exekutorem a před tím, že jim prodá usedlosti, když nebudou moci zaplatit dluh anebo úmor a úroky z něho. Rolníci nejsou již vydáni na pospas smečee obchodních spekulantů, kteří by rozhodovali o cenáchjejich výrobků a při pravovali je každoročně o hlavní olody práce. Význam tohoto 9

f.

svazku spočívá cale v tom, že rolníkům pomohl zbavit se vy kořisťování velkostatkářů a statkářů a pomáhá jim zbavit se i vykořisťování vesnických boháčů. Jeho význam je dále v tou že dal mnohým malým rolníkům nejen půdu, ale že jim ji a všem ostatním pracujícím rolníkům pro věčné časy zabezpečuje.-Dnes, po porážce buržoasie, po likvidaci finančního kapitálu a po vy dání zákona, Ž3půda patří jenom těm, kdo na ní pracují, není již nikoho, kdo by mohl malé a střední rolníky o půdu připravit. Význam tohoto svazku spočívá dále v tom, že díky jemu žijí dnes malí a střední rolníci lépe než žili dříve a že ve vesnici vládnou oni a ne vesničtí boháči. Bez svazku s dělnickou třídou by dnes malí a střední rolníci neměli ani stroje, které jim uleh čují práci a zvyšují výnosy, ani takové c~iy, které jim umož ňují, aby žili lépe než kdykoliv dříve. Hlavní význam svazku dělníků a pracujících rolníků nespo čívá však jenom a hlavně v tom, co již rolníkům přinesl, ale především v tom, co jim přinese. Je známým faktem, že kapi talismus zemědělstvízanedbával a že zemědělství se velmi opoz dilo za vývojem průmyslu. Ükolem socialismu je odstranit tuto zaostalost zemědělství, pomoci rolníkům všemi prostředky, aby^ si vytvořili takové výrobní formy, které jim umožní průmysl dostihnout. To je obrovský úkol a rolníci by jej sami svýnji sila mi a ze svých prostředků nemohli nikdy splnit. Z nízké produk tivity své práce nemohou nahromadit nikdy tolik, aby mohli investovat potřebné částky do-skutečněvelkorysého vybudóvání zemědělství, ^.by mohli rolníci skutečně ve velkém měřítku skoncovat s nízkou produktivitou své práce, zbavit se nadměrné dřiny a opravdu vykročit na cestu postižení průmyslu, potřebují obrovské pomoci státu a dělnické třídy. Poslyšme, co o této po moci říká Lenin : »Každý společenský řád vzniká jedině za finanční podpory jisté třídy. Není třeba se zmiňovat o stamilionech rublů, které, stálo zrození „svobodného”kapitalismu. Nyní si musíme uvě domit, že v této době společenský systém, který musíme mi mořádně podporovat, je systém družstevní a tento poznatek musíme uskutečnit.« Opravdová výstavba našeho zemědělství si vyžádá v příštích letech a desetiletích miliardy a miliardy investic. Kromě miliard, které již byly do strojů investovány, bude třeba investovat do nich ještě další a další miliardy. Miliardy bude třeba investovat do docela nových typů zemědělskýchstrojů, které jsou a budou vynalézány (ře^ný kombajn a pod.), anebo které již pracují 1C

na sovětských polích. Miliardy budeme investovat do moder ních družstevních hospodářských staveb, do zlepšování pudy, zalesňování, větrolamú a zavodňování, případně odvodňování, do plemenného materiálu, oplodňovacích (inseminačních) sta nic, do kulturního povznesení venkovského lidu, do zemědělské ho školství, do zemědělské vědy, do zemědělského průmyslu atd., atd. Odkud získá stát a dělnická třída prostředky na tak nebý valé a obrovské úkoly? Získá je především ze socialistického průmyslu a z celého nezemědělského socialistického sektoru na šeho národního hospodářství. Dnes, kdy máme znárodněna ta odvětví našeho národního hospodářství, kde se hromadily největší zisky kapitalismu (banky, pojišťovny, průmysl, velko obchod, zahraniční obchod a kapitalistický velkostatek), mů žeme nejen z rostoucí produktivity práce, hlavně v průmyslu, zvyšovat životní úroveň pracujících, ale můžeme i shromaž dalšímu rozšiřování a zdoko ďovat (akumulovat) prostředky nalování výroby. A zrovna tak, jako pomáháme z těchto pro středků velkými investicemi Slovensku, aby dohonilo české ze mě, tak bude poskytnuta všechna potřebná pomoc i oné části naší výroby, která byla za kapitalismu nejvíce zanedbávána, našemu zemědělství. Naši malí a střední rolníci mají tedy na své cestě socialistické velkovýrobě zajištěnu takovou pomoc, jaké nemůže rolníkům v žádné kapitalistické zemi světa o se ani siiít. 4 Bez omezování a vytlačování kapitalistických živlů na vesnici nelze zabezpečit blahobyt malých a středních rolníků Na zasedání ÜV KSC dne 17. listopadu 1948 řekl soudruh Gottwald, že nyní stojí na denním pořadu omezování a zatla čování kapitalistických živlů na vesnici i ve městech. Bylo by naprosto falešné, kdybychom mluvili o pomoci ma lým a středním rolníkům a zapomínali, že taková pomoc není možná bez ostrého třídního boje proti všem kapitalistickým živlům na vesnici i ve městech. Budování družstevnictví jako nejlepšího prostředku zlepšení hospodaření a života pracují cích rolníků nejde a nepůjde hladce a neobejde se bez zuřivého odporu vesnických boháčů. Je to pochopitelné, uvážíme-li, že malí a střední rolníci v jednotném zemědělském družstvu se mohou osvobodit od veškeré závislosti na vesnických boháčích. 11

,

Pracující rolník v družstvu nebude již tak výhodným předmě tem vlivu a vykořisťování vesnického boháče. Rolníci nesjedno cení byli téměř vždycky na vesnickém boháči závislí. Boháč měl traktory a těžké stroje, kterých malí a střední rolníci postrá nádenidali. Měl dostatek potahů a pomocí jich si zavazoval čení hlavně malé rolníky, kteří jich měli nedostatek a byli proto na boháče odkázáni. Měl v rukou skladištní a všechna jiná druž stva, na která byli pracující rolníci odkázáni při prodeji a ná kupu. Ovládal záložny a rozhodoval tak o úvěru pro malé a střední rolníky. Měl odborné vzdělání a dovedl je skvěle vy ovládnutí pracujících rolníků. Vesnický boháč, měl užívat zkrátka — a mnohde ještě má — bezpočet prostředků, jimiž připoutával a vykořisťoval — a ještě poutá a vykořisťuje — pracujícího rolníka. / Bylo by rozumné domnívat se, že se vesnický boháč vzdá dob rovolně svých výsad? Bylo by správné domnívat se, že je mož no rychle a pronikavě zlepšovat postavení pracujících rolníků a nedotknout se přitom vesnického boháče? Nebylo by to ani rozumné, ani správné. Je přirozené a nevyhnutelné, že vesničtí boháči budou bránit, zuřivě bránit všechny své výsady, které z nich právě boháče udělaly a dělají. Je přirozené a nevyhnutel né, že vesničtí boháči se budou všemožně snažit, aby znemož nili a hatili všechna opatření, která mají rychle a pronikavě zlepšit postavení pracujících rolníků. Že tomu tak na vesnici skutečně je, o tom jsme již mohli na sbírat bezpočet důkazů. Cožpak to nedokázal zuřivý odpor, který vyvinuli vesničtí boháči v boji o parcelaci půdy velkostatkářů, statkářů a těch, kdo půdu vlastnili, ale nepracovali na ní? Cožpak to nedokázali, když divoce proti malým a středním rol níkům hájili své ukořistěné posice ve skladištních a jiných druž stvech? Cožpak to nedokázali zuřivým odporem proti cenové po litice, která zvýhodňovala malé a střední rolníky? Cožpak to ne dokázali při rozpisech výrobních a dodávkových úkolů, kde se snažili, ačkoliv mají nejlepší půdu, stroje a dost provozního kapitáju, zvyšovat dodávkové povinnosti malých a středních rolníků a snižovat své vlastní tím, že trvali na stejném dodávkovém množ ství po jjektaru pro celou obec ? Cožpak to nedokázali svým odpo rem a sabotážemi, když měli podle zákona pomáhat malým a středním rolníkům svými stroji a potahy ? Cožpak to nedokazují bezměrnou záští a podvratným šuškáním proti jednotným země dělským družstvům, která jsou nejlepším nástrojem malých a středních rolníků tomu. aby se provždy zbavili jakéhokoli vy-

12

kořisťovám? Cožpak to konečněnedokazujínepříčetnou nenávistí naší straně, které lidově demokratickému zřízení, vládě jsou nejlepší záštitou a nejlepšími pomocníky pracujících rol níků ? Vesnický boháč se bude přirozeně bránit, budeme-li omezovat jeho moc a vykořist’ovatelskéchoutky. Kdybychomvšak neome zovali jeho moc a jeho vliv, bude i nadále využívat svého bohat ství ovládání pracujících rolníků. Kdybychomho nezatlačovali, bude dále bohatnout a kořistit na úkor pracujících rolníků. Proto je nutné, abychomměli stále na paměti slova, pronesená soudru hem Gottwaldem na IX. sjezdu strany, že nesmíme ani na oka mžik zapomínat,že cesta socialismuje a bude i po únorovémví tězství cestou třídního boje. Pracující rolníci nezřídka váhají vstoupit na cestu rozhodného třídního boje proti vesnickémuboháči. Uhýbají před takovým bo jem. Brání jim v tom zvyk závislosti na vesnickémboháči,trvající mnohá a mnohá desítiletí, a strach před tím, že by mohl znovu získat bývalou moc. Malí a střední rolníci vykročí však na tuto cestu všude, kde je na zkušenostechz jejich vlastní obce přesvěd číme, že boj proti vesnickémuboháči je v jejich nejvlastnějším zájmu, a zbavíme-lije jakékoli pochybnosti o tom, že boj skončí rozhodným a definitivním vítězstvím malého a středního rolníka. A kdo má o tom pracující rolníky přesvědčovat,kdo má jejich boj organisovat a řídit? Je samozřejmé, že komunisté. Každá organisace strany na vesnici,všichni její funkcionáři, každý ko munista v místním národním výboru, v Jednotném svazu českých zemědělců,v jednotnémdružstvu či v kterékolijiné vesnickéorganisaci, všichnikomunisté na vesnicianebo s vesnicíspolupracující a přicházéjící s ní do styku, musí tento nesmírně důležitý úkol plnit. Dosudje mnohoorganisací strany a mnohokomunistů, kteří to nedělají buď vůbec anebo málo a špatně. Bylo by jinak možné, aby na příklad v podzimníchpracích 1949připadlo na jetlen trak tor vesnickýchboháčů pouhých9 hektarů obdělanépůdy a na je den traktor státní strojní stanice 78 ha? Kdyby komunisté na vesnici tento úkol nezanedbávali,bylo by možné,aby se v tolika vesnicích rozpisovalydodávkovépovinnosti ještě tak, že se ves nickému boháči předpisuje na hektar anebo na dojnici stejná do dávka jako malému a střednímu rolníkovi? Třídní boj proti vesnickémuboháči se nevedefrázemi, ale kaž dodenním hájením zájmů malých a středních rolníků proti němu. Rozepíšuji-li se směrná čísla onerativního plánu na vesnici, musí 13

se celá organlsace strany, všichni komunisté na vesnici, starat, aby výrobní a dodávkovépovinnostivesnickéhoboháče byly sta novenyco nejvýše,aby byloulehčenomalým a středním rolníkům. Stejně musí komunisté postupovat při uzavírání výrobních a do dávkových smluv. Stojíme před jarními pracemi. Povinností všech komunistů, organisací strany, jejích funkcionářů a komunistů-funkcionářů jiných orgánů na vesnici je, aby spolu s jednotným zemědělským družstvem a se všemi malými a středními rolníky provedli ne prodleně soupis všech strojů, potahů a pracovních sil v obci. Je jich povinnostíje, aby podlezákona ě. 55 o pomocimalým a střed ním rolníkům při plnění pětiletého plánu zajistili všechny stroje a potahy vesnických boháčů pro jednotné zemědělské družstvo a malé a střední rolníky. Jejich povinností dále je, aby zajistili a pomohli vypracovat plán jarních prací pro celou obec tak, aby stroje a potahy vesnických boháčů pracovaly pro jednotná země dělská družstva a pro malé a střední rolníky co nejlevněji a nej lépe. Povinností komunistů na vesnicije, aby dbali o to, aby traktory a těžké stroje boháčů v jejich obci byly co nejdříve vykoupeny tlstředím pro mechanisacizemědělství,aby tak mohly ještě lépe sloužit jednotným zemědělskýmdružstvům a malým a středním rolníkům. Povinností komunistů na vesnicije, aby spolu s jednotnými ze mědělskýmidružstvy a s malými a středními rolníky zajistili pro ně všechny nevyužitéstájové prostory vesnickéhoboháče.Musejí dbát o to, aby při rozpisechoperativních plánů a při uzavírání vý robních a dodávkovýchsmluv rozšiřovali krmnou základnu pro hospodářská zvířata malých a středních rolníků tím, že v rámci řádných osevníchpostupů přesunou na vesnickéhoboháče pěsto vání plodin, určených plnémuvýkupu, oléjnin, cukrovky, chle bovéhoobilí a pod. Povinností komunistů je zkrátka pomáhat jednotným zeměděl ským družstvům a malým a středním rolníkům i tím, že budou nepřetržitě a všemi prostředky omezovat a zatlačovat vesnického boháče a že tomu získají všechny pracující rolníky. Nechť si přitom vzpomenou,jak mobilisovalimalé a střední rolníky do boje za rozdělení půdy kolaborantů a zrádců a jak je organisovali a vedlido úspěšnéhoboje za revisi první pozemkovéreformy a no vou pozemkovoureformu. Tehdy také rolníci z počátku váhali a potom, přesvědčenia vedenikomunisty, bojovali a zvítězili. 14

*lak

výši* výrobnosl

xenadrl^ké

práec?

Každý nový společenský řád vítězí s konečnou platností teprve tehdy, když dokáže vyrábět více, lépe a levněji než řád starý, když dosáhne vyšší výrobnosti lidské*práce. Kapitalismus zvítězil kdysi nad feudalismem, protože dělník v kapitalismu dokázal pomocí strojů a lepší organisací práce vyrábět mnohonásobně víc než cechovní řemeslník. Také rolník dovedl v kapitalismu vyrobit víc než nevolník ve feudalismu. Kapitalismus nemůže však již dávno stupňovat výrobu a výrobnost lidské práce tak, jak to potřeby společnosti vyžadují. A nedovede-li to v celé výrobě, nedovede to hlavně v zemědělství, které se vinou kapitalismu již po desetiletí stále více opožďovalo za průmyslovou výrobou. / socialismus vítězí nad kapitalismem proto, že dovede vyrábět mnohem víc, mnohem lépe a levněji než kapitalismus. Socialistické sovětské hospodářství již o tom podalo naprosto přesvědčivé dů kazy. Podalo je zejména také v socialistickém zemědělství, kde výrobnost práce sovětského kolchozního rolníka mnohonásobně převyšuje výrobnost práce rolníka kteréhokoliv kapitalistického státu. Zvýšení produktivity (výrobnosti) práce v zemědělství, t. j. do sažení toho, aby pracující rolník bez zbytečné a vyčerpávající dři ny, při méně a lehčí práci vyráběl mnohem více, lépe a levněji než dříve, to je jeden z nejdůležitějších úkolů naší hospodářské poli tiky, jeden z nejdůležitějších úkolů našich malých a středních rol níků. Je to úkol tím naléhavější, protože produktivita práce drob ného a středního rolníka je proti produktivitě práce průmyslo vého dělníka velmi nízká. Produktivita práce v průmyslu je pět krát vyšší než produktivita práce v zemědělství. A je to úkol, kte rý musí pracující rolníci rozřešit jak ve svém zájmu, protože bez jeho řešení a rozřešení by se na vesmci nemohlo žít stále lépe a lépe, tak v zájmu celého národa, protože bez větší zemědělské výroby by nemohli žít lépe ani ostatní pracující. Je nutné stále a stále vysvětlovat, že natrvalo mohou rolníci problém vysoké produktivity rozřpšit teprve tehdy, až ovládnou nové. vyšší výrobní formy. Aby mohli již dnes zvyšovat svou

výrobu, tomu jim pomáhá stát a dělnická třída všemi pro středky. Tisíce a tisíce traktorů jsou jedním z příkladů této po moci. Aby však mohli plně této pomoci státu a dělnické třídy využít, tomu je třeba, aby sami našli způsoby, jak nejlépe to udělat. Řešíce problémvyšší výrobnosti práce, poznávajímalí i střední rolníci z denní zkušenosti, o kolik mohou zvýšit výrobu a zmenšit vlastní dřinu a kde již na zvyšování výroby sami nestačí. Ukládá-li jim na příklad pětiletý,plán v zemědělstvízvýšit do roku 1C53hektarové výnosy na příklad pšenice o 200kg a žita o 100kg, mohoujiž dnes mnoho pro jeho splnění udělat. Použijí-lijen šlech těných osiv a sádí, podmítnou-lisvá strniska ihned za kosou,pro vedou včas a řádně podzimníorbu. Vědí dobře,že šlechtěná osiva zaručují vyšší výnosy.Vědí,že podmítkouihned za kospuuchrání půdě vláhu, která by se vypařila, kdyby holéstrnisko bylo vysta veno slunečnímužáru. Vědí také, že podmítka jim pomůževyhu bit plevele,protože po ní v zemi vyklíčí a pozdější orbou budou zaorány a udušeny. Vědí také, že včasná a řádná podzimníorba jim zaručí lepší úrodu. Vědí, že při polních pracích rozhodují ni koliv týdny, ale dny a často i hodiny o jejich dobrém či špatném výsledku. Dříve malí a střední rolníci, i když znali na příklad velký vý znam včasné podmítky a podzimní orby, nestačili je na všech svých polích kravským anebo i koňským potahem udělat. Dnes mají však disposici stroje, které jim pomáhají. Nejde však je nom o to, podmítku,podzimníorbu, sklizeňobilí a okopanina pod. provést, jde i o to, provést je co nejrychleji a nejlaciněji. Dnes však, při obrovské rozdrobenosti půdy i stroje pracují pomaleji, než by mohly na velkýchsouvislýchplochách,čímžvznikajíněkdy velké ztráty z opožděnéhoprovedení práce, a pracují mnohem dráže, protože zbytečným přejížděním vyplýtvají mnoho času a pohonnýchlátek. I tu, jako při každé své práci, musí pracující rolníci dojít nevyhnutelně závěru, že společnéobdělávání,osí vání a sklízení polí a družstevní spolupráce jsou nevyhnutelné podstatnému zvýšení výroby. Podobně, jako hektarové výnosy, může malý a střední rolník zvyšovat i užitkovost svých hospodářských zvířat. Je málo hos podářství, kde by se při krmení dbalo správné krmné techniky, a přece řádné krmení je nejdůležitější podmínkouvysokéužitkovosti hospodářskéhozvířectva. Máme málo stájí, kde bychom ne měli tuberkulosní skot. Mámemnoho kotců pro prasata, kde řádí 16

/

nakažlivé choroby, hlavně obrna. Nemáme mnoho malých a střed ních rolnických hospodářství, kde by byl pro skot, prasata a drů bež zařízen výběh. V mnohých krajích nemůžeme dnes vůbec pást skot. Málokdy můžeme mlüvit o skutečně odborném ošetřování hospodářských zvířat. I malý a střední rolník může mnohé z toho napravit. Brzy však zase narazí na mez, kde jeho možnosti a síly končí. Aby mohl správně krmit, musí mít dostatečnou krmivovou základnu, hlavně dostatek travopolních krmiv. To však nutně vyžaduje zařazení jetelotravních honů do osevních postupů, tak jak to dělají kol chozní rolníci v Sovětském svazu podle Viljamsova učení. Dosa hují tím nejen potřebných krmiv, ale i zvýšení plodnosti půdy. U nás však, při rozdrobenosti půdy řádné střídání plodin se zařa zením travopolních honů není možné a východisko nacházejí rol níci jen ve společných osevech na souvislých velkých plochách. Vyhnat z našich stájí tuberkulosu a dělat u skotu opravdu úspěš nou plemenářskou a chovatelskou práci předpokládá vybudovat moderní, světlé, vzdušné a mechanisované stáje. Ty však nelze dělat pro několik kusů dobytka, nýbrž jenom pro velký počet. Za řídit dostatečné výběhy a pastvu není rovněž možné u každého malého podniku, ale je to dobře možné při přechodu ke společným osevům. Zbavit se obrny a jiných nakažlivých chorob prasat vy žaduje vybudovat takové kotce, kde by bylo možno nakažlivé cho roby vyhladit, a mít vybudovánu takovou veterinární péči a službu, aby se chorobám předcházelo a aby se při vypuknutí již v zárodku tlumily. V půl druhém milionu zemědělských malopodniků nelze vůbec vybudovat hygienické, moderní kotce a ne _ lze pro ně zajistit dostatečnou a včasnou veterinární službu a péči. Jakých výsledků je však možno i zde dosáhnout ve vel kovýrobě, ukazují velkovýkrmny prasat, kde činí počet uhynutí prasat jenom 1.8%, zatím co v malovýrobě činí 15%. A po dobně je tomu i s odbornou péčí a se vším, co zajišťuje vysokou užitkovost hospodářských zvířat. Malý a střední rolník^může a musí za pomoci lidově demokra tického státu a dělnické třídy zvyšovat svou výrobu a zmenšovat dřinu. Může to však dělat mnohem, mnohem lépe a v mnohem větším měřítku, sdruží-li se dosažení vysokých výnosů a vysoké užitkovosti s ostatními pracujícími rolníky. Je to cesta, kterou nepochybně také všichni rolníci nastoupí. Povinností komunistů je pomáhat jim v tom všemi prostředky. 17

Jednotná zemědělská družstva Naši malí a střední rolníci již našli cestu, jak se vymanit z ne výhod hospodaření na malých, rozdrobených parcelách a v ma lých, nemoderních a nezdravých stájích. Našli již cestu, jak do konale a hospodárně využít traktorů a jiných vysoce výkonných hospodářských strojů na .svých polích. Našli již cestu, jak vy rábět při menší námaze více,lépe a laciněji,to je cestu podstat nému zvýšení produktivity své práce. Je to cesta jednotných ze mědělskýchdružstev. A ačkolivje to cesta ještě nedlouhá,rolníci na ni vykročili teprve na jaře 1949, přece jsou již její výsledky takové, že není nejmenší pochybnosti,že povede velikémuroz květu našeho zemědělství. Jednotná zemědělská,družstva jsou proto tak blízká a pocho pitelná velikémumnožstvínašich malých a středních rolníků, pro tože rolníci mají již se zemědělskýmdružstevnictvím veliké zku šenosti. Pamatují se dobře,jak sami, nebojejich otcové, zakládali kdysi kampeličky, aby se vymanili z drápů úvěrových lichvářů, jak zakládali skladištní hospodářská družstva, aby se zbavilipříživnictví obchodu,jak zakládali družstevní,mlékárny, cukrovary, lihovary, aby se bránili vykořisťování kapitalistů. Pamatují se také dobře, jak tehdy bylo třeba zápasit s nepřízní úřadů, s ka pitalisty a dokonce i s neporozuměnímve vlastních řadách. Pa matují se, že když se jim nakonecpodařilovšechny překážkyzdo lat a družstvo založit, uchvacovalije zpravidlápotom vesničtí bo háči. Dnes je situace docela jiná. Vláda dělnické třídy a všeho pra cujícího lidu, vláda, v níž vedoucí silou jsou komunisté, nejenže nebude rozvoj zemědělskéhodružstevnictví ztěžovat, ale ona mu naopak poskytuje všechnu podporu, protože v něm správně spa třuje nejlepší prostředek blahobytu našich malých a středních rolníků zvelebníceléhonašeho zemědělství.Stejně samozřejmé je, že dělnická třída poskytne malým a středním rolníkům na je jich družstevní cestě všechnu pomoc, protože je i v jejím zájmu, stájně jako v zájmu pracujících rolníků, aby byl vybudován so cialismusi na vesnicích. _ Reakční nepřátelé na vesnicích,hlavně vesničtí boháči, se sna žili malé a střední rolníky postrašit nuceným prý vstupem do družstva. Pracující rolníci se ovšem již dávno přesvědčili,že je nikdo ke vstupu do družstva nutit nebude.Soudruh Lenin nás učí : 18

»Cenumají jedině sdružení, která byla založenasamými rol níky z jejich svobodnéhorozhodnutí a jejich výsledkybyly jimi praxi ověřeny.Ukvapenýspěch v tomto díle je škodlivý,nebot . vmůže jenom zesílit předsudky středního rolnictva proti novo tám.« Znamená to však, že nebudeme snad malé a střední rolníky denně přesvědčovat o výhodách jednotného zemědělskéhodruž stva, o výhodách spoleěnéíioosevu, o výhodách moderního druž stevního kravínu, teletníku a velkovýkrmny prasat? Ovšem, že ne. Právě naopak. Úlohou komunistů je propagovat a podporovat jednotná zemědělskádružstva a všechnyformy družstevnívýroby co nejusilovněji, co nejpřesvědčivěji.A nejpřesvědčivějším pře svědčovánímje vzorný příklad. Proto soudruh Gottwald na IX. sjezduřekl na adresu státních statků a velkovýkrmen,že mají být pro malé a střední rolníky vzorem socialistickévelkovýroby. Dnes již najdeme mnohotakových příkladů a vzorůi mezi mla dými dosud, přesto však velmi úspěšnými jednotnými zeměděl skými družstvy. Již to nejsou jenom Bohatíce, Tupadly, Mělnické Vtelno, Dolany a jiné, které mohou sloužit ostatním jednotným zemědělskýmdružstvům za vzor. Dnes již máme desítky a po malu stovky vzornýchdružstev. Zkušenosti JZD ze žní a podzimníchpolních prací 1949 Loni přede žněmivyzvalakomunistickástrana všechnyrolníky, všechno obyvatelstvo a především všechny komunisty, aby se dobře připravili na žně.Vyzvalaje, aby rychlému zdolánískliz ně zajistili všechnystroje, potahy a pracovnísíly v obcia aby vy pracovali podrobné plány žňových prach Byli to na prvém místě rolníci z jednotných zemědělskýchdružstev, kteří se podle této výzvy svému prospěchuzařídili. V mnohých družstvechzajistili všechny stroje a potažní síly v obci, využívajíce tomu zákona 0 pomoci rolníkům při plnění pětiletého plánu. Vypracovali si přesné plány žňových prací, rozdělili všechny družstevníky do pracovních skupin a někde podložilityto plány na využití strojů, potahů a pracovních sil ještě i plánem finančním. Takto připra veni vstoupili do žní. A výsledek? Tam,hde si vypracovalipřesný plán využití strojů, potahů a pracovních sil a kde jej potom 1přesně plnili, skončiližně v kratším čase, při menší námaze a la ciněji než kdykoli dříve. V některých družstvech zkrátili žně až o jednu třetinu proti dřívějšku, vystačilibez brigád a uvolnili pra19 S

covní síly, hlavně ženy, pro stájové práce. Nehledě již úspoře času a pracovních sil, dovedli si družstevníci také spočítat, o kolik jim přijdou žňové práce laciněji, budou-li moci pomocí strojů vy řadit kravské potahy a někde i potahy koňské. Je pochopitelné, že dosažené zkušenosti posílily ty, kdo již žňové práce organisovali, a přesvědčily i nemalou část těch, kdo se dívali na plánování prací s nedůvěrou, jako na nebezpeč nou novotu. Není také divu, že po takových zkušenostech ze žní se plánované využití strojů, potahů a pracovních sil při sklizni okopanin a při ostatních podzimních pracích ještě více rozšířilo a zdokonalilo. Je ovšem třeba, aby tyto počáteční formy plánovaných a organisovaných prací byly dále rozvíjeny g zdokonalovány. Nutno se tu učit jednak z vlastních zkušeností, ale především ze zku šeností sovětských kolchozních rolníků. Musíme pracovat toTnu, aby pracovní skupiny se staly pevným a trvalým základem lepší organisace práce v družstvu, aby jim byly přidělovány pokud možno práce na stejných pozemcích, abychom našli ta kový způsob odměňování za práci, který by se řídil množstvím vykonané práce a její kvalitou. Velkým pokrokem v organisaci práce jednotných zemědělských družstev bude, až si většina družstev vypracuje pracovní normy jako základ pro odměňOvá.. ní prací potažních sil i prací družstevníků. Důležitým mezníkem ve vývoji jednotných zemědělských druž stev jsou společné osevy, pro které se již ve velkém počtu druž stev rolníci rozhodli. Toto rozhodnutí, nepochybně výsledek zkušeností z loňských žní, má dalekosáhlý význam. Rolníci tu přecházejí od společného organisování práci společnému obdě lávání půdy. Přesvědčili se v loňských žních, jak velké ztráty na strojích, pohonných'látkách, mazadle, času a ovšem i peně zích vznikají tím, že traktor musí přejíždět s jedné malé par cely na druhou, často i na veliké vzdálenosti. Uvědomili si, že tyto ztráty vznikají jednak tím, že stejná kultura je seta na vzdálených od sebe polích, že je seta v nestejných půdách, a proto často nestejně dozrává, a že jsou seta různá semena s nestejnou dobou dozrávání. Společný osev, záležející v tom, že táž kultura je seta na souvisle sousedící pozemky a že je po užíváno téhož semene, znamená mimořádně velikou úsporu ma teriálu, práce a peněz. Abychom si udělali alespoň matnou před stavu'© významu společného osevu, stačí uvést případ známé obce Bohatíc, která ohlásila presidentu soudruhu Gottwaldovi první plán společného osevu. V Bohatících sklízeli ještě loni na 20

V

376 kusech a letos budou již sklízet jen na 32 kusech, při čemž na jednu kulturu připadá průměrně 12 ha., Velkým pokrokem v hospodaření našich jednotných zeměděl ských družstev jsem výrobně finanční plány. Rolníci si v nich vyčíslují v korunách hodnotu všech prací strojových, potaž ních i prací lidí, vyčíslují spotřebu materiálu a tam, kde mají společná zařízení, i provozní náklady a příjmy. Význam finanč ních plánů, které loni vznikaly jako podklad sezónních pracov ních plánů a letos jsou již v mnohých družstvech vypracová vány pro celý rok, tkví v tom, že do celého pracovního plánu, případně i výrobního plánu, vnášejí finanční pořádek. Ukazují zbytečné a neproduktívni výdaje, které hospodaření družstva ohrožují, vedou spravedlivému oceňování pracovních výkonů a přispívají hlavně tomu, aby činnost družstva byla položena na zdravý hospodářský základ. Tak jako společné osevní plány v rostlinné výrobě předsta vují i společnékravíny, teletníky, výkrmny a drůbežárny velký pokrok v dokonalejší organisaci živočišné výroby. Při těchto společných družstevních zařízeních se uspoří zvlášť mnoho práce, kterou jinak musí každodenněvynakládat rolník a hlavně jeho žena na obsluhu hospodářských zvířat. Mají také veliké přednosti, pokud se týče lepších zdravotních podmínek, využití veterinární služby, odborného ošetřování, krmení atd. Veliké podpory si zasloužítaké budovánísilážních jam. Vzhle dem poměrně malým investičním nákladům velkému hos podářskému užitku, který přinášejí, bude žádoucí soustředit na jejich budování velkou pozornost. Družstevní prádelny, bez kterých si dnes nelze družstvo té měř představit, jsou velikým pomocníkemvenkovským ženám. Jejich význam spočívá hlavně v tom, že jsou názorným příkla dem družstevní svépomoci pro tisíce žen. Chyba však je, když se družstevníci ještě dnes soustřeďují jen na stavbu družstevní prádelny a zapomínají, že hlavní význam družstva spočívá ve výrobě. Stát podporuje jednotná zemědělská družstva velmi vydatně. Za mechanisační práce jim poskytuje odstupňované slevy až do výše 50%, zajišťuje jim přednostní právo na použití strojů státních strojních stanic, školí pro ně v učilištích státních stroj ních stanic traktoristy z řad členů družstva, zabezpečuje jim dostatečný příděl nafty, zajišťuje jim zvýšené příděly hnojiv. pokud to zásoba dovolí, zabezpečuje jim příděl uznaných osiv 21

a sádí, přednostní dodávku ovocných stromků, přednostní právo při nákupu užitkových a chovných hospodářských zvířat a mno ho jiných výhod. Velkou pomocí jednotným zemědělským družstvům musí se stát patronáty dělníků z průmyslových podniků. Mnohde již ta kovou pomoc znamenají, mnohde se musí teprve naučit, jak nej lépe jednotnému zemědělskému družstvu pomáhat. Aby mohli dobře a účinně pomáhat, musí všichni dělníci z patronátního závodu dokonale znát poměry v obci, kde mají nad družstvem patronát. Musí znát stejně dobře poměry politické jako hospo dářské a hlavně výrobní. Má-li být pomoc patronátního závodu účinná, musí být pravi delná a častá. To znamená, že dělníci musí do obce pravidelně a často zajíždět a musí znát všechny bolesti družstva. Musí rol- ' níkům radit politicky, musí jim radit v otázkách organisačních, ' musí jim pomáhat při vypracování výrobních i výrobně finanč ních plánů, při plánování společných družstevních zařízení atd. A musí jim nejen radit, ale v případě potřeby i pracovně vy pomoci. Patronáty, které budou účinné rolníkům v jednotném druž stvu pomáhat, upevní svazek dělníků a pracujících rolníků přímo na vesnici a uspíší přechod naší vesnice socialismu Ükolem organisací strany na vesme a úkolem každého komunisty je, aby byl se všemi problémy jednotného zemědělského družstva obeznámen a aby při jejich řešení nejen pomáha.1, ale hrál přitom aktivní roli. Tam. kde vesnické organisace strany pochopily, že pomoc jednotnému ze mědělskému družstvu je nejdůležitějším úkolem strany na ves nici, jednotná družstva rozvíjejí příkladnou činnost. Tam, kde to nepochopily, kde jednotnému družstvu nepomáhají, setkává me se s tím, že se jednotné družstvo nerozvíjí Je nepřípustné, aby komunista na vesnici stál stranou, kdy* je třeba připravit v družstvu „dný plán polních prací, když se připravuje společný osev, když se hledají normy pro práci druž stevníků, když je třeba zajistit pro družstvo pomoc stroji a po tahy vesnického boháče, když se plánuje anebo provádí stavba kravínu, teletníku, drůbežárny, silážní jámy. Nejenže komu-1 nisté nesmějí stát stranou, oni musejí být iniciátory, organisá tory a spolupracovníky při všem, co rozšiřuje a prohlubuje druž stevní spolupráci v zemědělské výrobě

*

22

Jc špatným vysvědčením pro organisaci strany a její funk cionáře a všechny členy na vesnici, když jednotné zemědělské družstvo nerozšiřuje svou činnost a -ustrne, na ' dosažených vý sledcích. Komunisté musejí vědět, že dobré zkušenosti s družscovní spoluprací na jednom úseku zemědělské výroby nutno bez ustání rozšiřovat na úseky další a nové. Je špatným vysvěd čením pro organisaci strany, nezabývá-li se na každé schůzi problémy jednotného zemědělského družstva v obci a neusnáší li se o pomoci družstvu a potom provádění těchto usnesení nekontroluje. Řekl-li soudruh Gottwald na IX. sjezdu strany, že vesnický úsek práce a politiky strany bude mít v příštích le tech stále větší a větší význam, platí to pochopitelně především pro organisace strany a všechny komunisty na vesnici. Síú ní statky a strojní Stanice Státní statky se stávají významným činitelem v zemědělské výrobě a v zásobování našeho lidu. Mají však ještě další, ne obyčejně významný úkol: přesvědčit drobné a střední rolníky o ' Jednostech a výhodách socialistické zemědělskévelkovýroby. Tento úkol jim uložil ve sjezdovém referátě soudruh Gottwald slovy: »Naše státní statky, komunální a jiné veřejné statky, naše velkovýkrmny a jiná zařízení pro hromadný odchov dobytka a domácího zvířectva musejí se na vsi stát názorným pří kladem a vzorem, který malým a středním rolníkům prak ticky předvede všechny výhody socialistickéhopodnikání v ze mědělství. Bude nutno síť státních strojních a traktorových stanic značně rozšířit a vybavit je náležitým strojním parkem. Rozsah půdy obdělávané státními strojními a traktorovými stanicemi musí být velmi podstatně rozšířen, aby pracujícím zemědělcůmbyla jejich těžká práce citelně usnadněna a uleh čena.« Ačkoliv velká část půdy, převzatá loni státními statky, byla Ve špatném stavu, podařilo se již mnoho napravit. Za pomoci brigád a patronátů průmyslových závodů byla již v roce 1949 veškerá půda obdělána, oseta a úroda sklizena přes to, že vý měra půdy během jediného roku vzrostla sedminásobně. V živočišné výrobě, hlavně ve výkrmu prasat, dosáhly státní statky již- pozoruhodných úspěchů. Aby splnily úkol být pří kladem dobrého hospodaření, stanovily si, že v roce 1950 do sáhnou u prasat ve velkovýkrmnách přírůstku 55 dkg na den a kus a stanovilv si dále, že odchovají 12 selat od jedné pras-

nice v celoročním průměru. V roce 1949 dosáhly státní statky v celostátním průměru 5,88 1 na dojnici a den a letos mají zvý šit průměrnou dojivost na 6,5 1 na dojnici a den. Státní statky si v nadplánu úkol zvýšily na 7 1. Přes to, že se v roce 1949 musely soustředit především na organisaci a výstavbu nově přejímaných objektů, staly se přece již výhradním dodavatelem šlechtěných osiv a sádí a významným činitelem v množeníodrůd pro malé a střední rolníky a jejich zemědělská družstva. Všude, kde je jednotné družstvo a současně hospodářství státního stat ku nebo státní statek, je povinností státního statku uzavřít s JZD písemnou smlouvu o dodávce všeho, co bude moci na bídnout: uznaná osiva a sádě, strojní výpomoc, plemenný ma teriál. Vzájemná spolupráce bude rozšířena tak, aby pomoc je notným družstvům bjda opravdu příkladná. Čím rychleji bude postupovat, přeměna státních statků v opravdové socialistické velkopodniky,tím účinnější bude jejich pomoc drobným a střed ním rolníkům a jednotným zemědělským družstvům. Aby to bylo brzo, tomu musí radou, skutkem i kontrolou pomáhat všichni komunisté v místě. Státní strojní stanice budou mít, jak známe z velikého pří kladu a historie strojně traktorových stanic SSSR, klíčové po stavení při přechodu našeho zemědělství socialismu. Na stát ních strojních stanicích, na kvalitě a množství jejich práce pro jednotná zemědělská družstva a pro malé a střední rolníky zá leží, jak přesvědčí rolníky o tom, že je pro ně mnohem výhod nější používat služeb státní strojní stanice než investovat, třeba společně v družstvu, statisícové částky do těžkých strojů. Státní strojní stanice mají vzornou prací a trvalou i přátel skou spoluprací a radou pomáhat jednotným zemědělskýmdruž stvům a malým a středním rolníkům v zaváděni společných osevů a vyšších forem družstevní výroby. Splnění pětiletého plánu klade na státní strojní stanice ne malé úkoly. Dosud však nejsou ještě státní strojní stanice na takové výši, aby skýtaly plnou záruku, že všechny vzorně splní. Přesto výkon státních strojních stanic v loňských podzimníčh pracích ukazuje, že jsou na dobré cestě. Dosáhly-li při podzim ních pracích výkonu 78 ha na jeden traktor proti 50 ha u stát ních statků, 20 ha u strojních a jednotných zemědělských druž stev a dokoncejen 9 ha u soukromníků, mluví to jasně v jejich prospěch. Naproti tomu trestuhodně nízké využití traktorů u soukromníků musí být naléhavou pobídkou, aby již byly tyto traktory vykoupeny.

Pětiletka

v zemědělství

Plnění pětiletého plánu je nejlepším prostředkem v budování státu, upevňování svazku pracujících a vybudování socialismu. Hlavním úkolem pětiletého plánu je zvýšit životní úroveň všech vrstev našeho pracujícího lidu a hlavním úkolem pětiletého plá nu v zemědělství nasytit a čím dále, tím lépe sytit celý národ. Není to úkol malý, ale je to úkol nadmíru čestný a je to také nejlepší způsob, jakým se mohou malí a středni rolníci odvděčovat státu a pracujícímu lidu za všechnu pomoc, které se jim v tak bohaté míře dostává. Pětiletý plán zemědělské výroby je však nadto, a to je pro mdlé a střední rolníky nejdúležitější, nejlepší způsob, jak rychle a pronikavě zvyšovat svoti vlastní životní úroveň — neboť vyčíslíme-liv penězích,kolik bude obná-' šet zvýšení zemědělské výroby, dojdeme obrovské částce 25,7 miliardy Kčs. Je-li hlavním úkolem zemědělsképětiletky rozmnožit a zlepšit výživu národa, musí se to projevit i v plánu, v tom, jak roz vrhuje úkoly,mezi jednotlivá odvětví zemědělskévýroby. V sta rém, kapitalistickém Československu vládnoucí buržoasie ne myslela pochopitelně vůbec na výživu národa, nýbrž jenom na své zisky. A protože u vládnoucích velkostatkářů a statkářů převládala rostlinná výroba nad žiyočišnou,byla všemožně pod porována tato jejich výroba obilovin proti živočišnévýrobě ma lých a středních rolníků. Protože však kapitalismus plánovat nemůže, podporovala vládnoucí třída rostlinnou výrobu velko statkářů a statkářů subvencováním a cenovou politikou. Velko statkáři a statkáři si zřídili obilní monopol, aby mohli ze stát ních prostředků udržovat vysoké ceny své produkce i tehdy, když na světových trzích ceny klesaly. Na živočišné výrobě, která byla hlavním pramenem důchodů malých a středních rol níků, ovšem žádného zájmu neměli, a proto živočišný monopol, ačkoliv po něm rolníci stále volali, nezřídili a vydali zemědělské malovýrobce úplně na milost a nemilost smutně proslulým handlířům a obchodníkům s dobytkem. Je přirozené, že taková velkostatkářská politika měla pro malé a střední rolníky velmi neblahé následky. I podle jedhoho 25

v

reakčních vůdců bývalé agrární strany, prof. dr. Brdlíka, byla živočišnávýroba malých a s řechúchrolníků za 14 let, od r. 1925 do r. 1938, neméně než po osm let ztrátová a celé čtrnáctiletí skončilo úhrnnou ztrátou 351,17 Kč na hektar. Naproti tomu byla rostlinná výroba velkostatkářů, statkářů a vesnických bo háčů, zase podle zkoumání téhož prof. Brdlika, po celých 14 let zisková a v čtrnáctiletí od roku 1925 do roku 1938 skončila úhrnným ziskem 9635.43Kč na ha. Uvážíme-li,že důchody ma lých a středních rolníků plynuly nejméně ze 70% z živočišnévý roby, protože z obilní produkce jim při malých výměrách orné půdy a při poměrně vysokých stavech hospodářského zvířectva zbývalo pro trh málo nebo nic, pochopíme,jak byla jejich situace zoufalá. Že nadto taková politika, která ubíjela živočišnou pro dukci, jež je zdrojem nejpotřebnějších výrobků pro výživu lidu (mléka, tuku, masa a‘vajec), nepoškozovalatěžce jenom malé a střední rolníky, ale i nejširší vrstvy pracujícího lidu v městech, je na bíle dni. Smyslem a cílem politiky komunistů a hlavním úkolem pěti letého plánu je trvale a stále více zvyšovat životní úroveň lidu. Z>ohonce pětiletky, t. j. do konce r. 1953, vyroste národní dů chod o Jf8% a celková spotřeba na hlavu o 36%. V těchto dvou číslech se zrcadlí růst blahobytu našeho lidu v pětiletce. Růst spotřeby, jaký' je plánován V pětiletce, zároveň ukazuje, že naše zemědělství musí výrobit mnohem více, než vyrábí dosud, a že musí vyrábět především to, co náš pracující lid zvýšení svého blahobytu nejvíce potřebuje. A náš lid potřebuje hlavně více mléka, více tuku, více kvalitního masa a více vajec. Již v roce 1945 vybojovali komunisté proti tehdejším národním socialis tům, lidovcům, slovenským demokratům a pravicovým sociál ním demokratům novou úpravu cen za zemědělské výrobky v tom duchu, že ceny živočišnéprodukce byly zvýšeny průměr ně na čtyřnásobek a někde až na 4%násobek a ceny obilní pro dukce jen na 2Vínásobek. Smyslem tehdejšího většího zvýšení cen živočišnévýroby bylo napravit jednak dlouholeté křivdy, pá chané na malých a středních rolnících, jednak vytvářet vhodné podmínky pro zvýšení a zkvalitnění živočišné produkce. Úkoly pětiletého plánu Dvouletý plán a potom ještě více pětiletý plán položily proto v zemědělství hlavní důraz na rychlý vzrůst živočišné výroby jako neidůležitěiší předpoklad zvýšení životní úrovně pracu* 2r

jícího lidu. Jak to bylo správné, vidíme již dnes, kdy všechen chléb, mouka a brambory jsou již volné, ale u masa, mléka, tuků a vajec, i když se i tu situace rychle zlepšuje a na volný trh přichází více a více tohoto zboží, přece jen ještě nebylo možno přídělový systém zrušit. Uvědomíme-li si dobře, co pětiletý plán znamená, potom dojde me přesvědčení, že hlavní úkoly zemědělského pětiletého plánu by měl každý komunista na vesnici znát tak dokonale, aby mohl každému malému a.střednímu rolníkovi v jeho plnění pomáhat. Urěil-li pětiletý plán průmyslu zvýšit do konce roku 1953 výrobu 0 57% proti roku 1948, určil zemědělství zvýšení výroby o 37%. Přitom počítá u rostlinné výroby se zvýšením o 11%, u živočišné výroby však se zvýšením o plných 86%. Z tak velikého úkolu v živočišné výrobě nutně vyplývá, že musí být pro plánované zvýšení hospodářského zvířectva zajištěna 1 krmiva. Pětiletý plán proto našemu zemědělství ukládá snížit postupně plochy osévané chlebovinami do roku 1953 u pšenice o 2% au žita o 20% a rozšířit plochy osévané krmným obilím, pozdními branibory, cukrovkou a pícninami. Protože však plán počítá současně se zvýšením hektarových výnosů, u pšenice na příklad ze 17.6 q na 19.6 q a u žita ze 16.8 q na 17.8 q, dosáhne me v roce 1953 i při dvouprocentním snížení plochy pšenice ještě osmiprocentního zvýšení celkovp její úrody a při dvacetipro centním snížení plochy žita a šoureže jen patnáctiprocentní sní žení jejich úrody v roce 1953. S podobným zvýšením výnosu jako u pšenice a žita se přirozeně počítá u všech plodin. Hlavní důraz v rostlinné výrobě se klade na zvýšení výroby zeleniny, brambor, chmele a cukrovky. Aby mohli rolníci tento plán v rostlinné výrobě plnit, dodají jim dělníci v pětiletce 30.000 nových traktorů, takže budou mít na je jím konci, po vyřazení traktorů zastaralých, celkem 45.000 trak torů, čili na každých 125 ha orné půdy jeden traktor. Krómě trak torů dodají dělníci rolníkům 26.7(Xtvlečných vozů, 35.000 souprav obdělávání půdy, 106.250 sklizňových strojů, v tom 30.000 samovazačů, 20.000 dojících strojů a za desítky milionů dalších strojů a zařízení. Dělníci chemického průmyslu dodají rolníkům na konci pětiletky o 40% dusíkatých a o 40% fosforečných hnojiv více než v roce 1948. Zvýšení živočišné výroby o 86% předpokládá nejen zvýšení stavů hospodářského zvířectva, ale i podstatné zvýšení jejich užitkovosti. Stav skotu má být na konci roku 1953 o 28% vyšší než

/

27

v roce 1948,stav prasat o 52'é a stav slepic o 42%. Přitom má však stoupnout produkce mléka o 116%, hovězího masa o 52-%, vepřového masa o 77% a vajec o 114%. Aby byla zajištěna vy soká výrobamléka a masa, je třeba věnovat velkoupozornostzvý šení počtu a dojivosti krav. Malí a střední rolníci by ovšemvůbec nemohlisplnit tak veliké úkoly, jaké jim v jejich vlastním zájmu prospěchu všeho pracujicího lidu ukládá pětiletý plán, kdyby jim nepomáhal stát a celá dělnická třída. Nesplnili by je také, kdyby sami nehledali všechny prostředky a možnosti, jak zvýšit dosud velmi nízkou produktivitu své práce. Plné pomoci státu a dělnické třídy, ve dené komunistickoustranou, požívají.pracují rolníci již od roku 1945, jak o tom svědčí bezpočet důkazů, mezi nimi nejvýrazněji velkolepá pomoc tisíci a tisíci traktory a jinými stroji. Je přiro zené, že na ni mohou spoléhat i v budoucnu, a to tím více, čím opravdověji a důkladněji řeší a budou řešit problém zvyšování své výroby. Řešíce tento, pro ně samotné i pro stát nejdůležitější problém našeho zemědělství, uvidí V praxi sami nejlépe, na co stačí ještě v rámci svých malých, rozdrobených hospodářství čemu budou již nevyhnutelně potřebovat nových a vyšších výrobních forem, družstevní spolupráce se všemi ostatními ma lými a středními rolníky v jednotném zemědělskémdružstvu. Po znají, že není jediného výrobního úkolu, který by nerozřešilileh čeji, úspěšněji a laciněji v družstvu, než budou-lijej řešit sami. Operativní plán základem plnění pětiletky

>

řádnému plnění pětiletého plánu plánovanémuzvyšování hektarových výnosů a užitkovostihospodářských zvířat je třeba, aby každý rolník znal dobře své úkoly. Tyto úkoly jsou obsa ženy v operativnímročním plánu. Operativní plán se vypracovává pro celouzemědělskouvýrobu ve státě a určuje, kolik se musí osít a vyrobit v běžnémhospodářském roce, aby bylozajištěno splnění celého pětiletého plánu. Před rozpisem operativního plánu na kraje a z krajů na okresy, z okresů na obce a v obcích na každého zemědělcese na jeho vypracovánípodílejíkraje, okresy, obcei rol níci tím, že posuzují a pozměňujísměrná čísla, která jsou podkla dem pro zhotoveníoperativního plánu Při rozpisuoperativníhoplánu v obci jde o to, aby byl spraved livě a do nejmenších podrobností rozpracován na každou země dělskouusedlost.Rozpracováníplánu není jenom věcí rolníků,ale 28

všech pracujících v obci a předevšímyšech komunistů.Dnes přece již nežijeme v kapitalismu, kde byl malý a střední rolník odkázán sám na sebe, vydán na milost a nemilostvesnickémui městskému kapitalistovi a kde se o výsledky jeho práce zajímali jenom tito příživníci. Dnes žijeme v lidové demokracii, jež buduje socialis mus, a práce každého z nás rozhoduje o životní úrovni všech. Povinností všech komunistů, celých organisací strany v obci a hlavně jejich výborů, komunistů v jednotných zemědělských družstvech, v JSÖZ a v místních národních výborechje, aby se na rozpracování operativních plánů a při uzavírání výrobních a dodávkovýchsmluv podílelivůdčímzpůsobem.Aby nikde a pod žádnou podmínkounetrpěli, aby se rozpisy provádělybez účasti všech malých a středních rolníků. Aby jednotným zemědělským družstvům ,a malým a střednim rolníkům, kteří .ještě stojí mimo jednotné družstvo, všemožněpomáhali při vypracovávání jejich vlastních plánů a aby jejich zájmy chránili důsledněa tvrdě proti vesnickýmboháčům. Právě při rozpisech operativních plánů a uzavírání výrobních dodávkovýchsmluv mají malí a střední rolníci nejlepší možnost a poznat vesnické boháče v jejich pravé podobě.Tu se ukáže, jak vesnický boháč přesunuje dodávkovoupovinnost v mléce, mase, vejcích na malé a střední rolníky, odvolávaje se na své polo prázdné stáje, vepřincea kurníky. Stejně se tu ukáže,jak se snaží převalit na malé a střední rolníky i největší část dodávkové po vinnosti v obilí, dožadujese, aby byla po hektaru určována stejná dodávka, ačkoliv je každému jasné, že požadovat při třech ose tých hektarech stejnou dodávku z hektaru jako při 25há je vyslo vené obohacování vesnického boháče na úkor pracujícího rol níka. Tu je povinností komunistů, azy za. účasti všech malých a středních rolníků ukládali vesnickým boháčům dodávkové po vinnosti podle jejich skutečných, nikoliv předstíraných mož ností, aby jim znemožňovaliobohacovat se z prodeje na volném trhu a aby je spolu s malými a středními rolníky tvrdě stíhali všude, kde plánování a plnění dodávkových povinností sabotují. Výrobní a dodávkovésmlouvy Nejlepším a nejúčinnějším prostředkem, jak dosáhnout toho, aby se celostátní operativní plán dostal rozpisem přes kraje, okresy a obce až do každé z našich 1,400.000zemědělskýchused lostí, je výrobní a dodávková smlouva, uzavíraná mezi státem 29

a každým jednotlivým rolníkem^případné JZD. Výrobní smlou vou se rolník zavazuje, že vyrobí smluvněstanovené množstvívý robků a dodávkovousmlouvou,že přesně stanovené množstvívý robků dodá státu. Stát se zavazuje, že všechnozboží podlesmlou vy vyrobené za pevné ceny od rolníka odkoupí.Je bezpodmínečně nutné, aby smlouva byla podpisovánarolníky dobrovolně,protože musí být také naprosto přesně plněna. Za všech okolnostíje třeba trvat na tom, že jen živelní katastrofa, jen událost na rolníkově vůli nezávislá, může ospravedlnit, nebyla-li smlouva na 100% splněna. Je proto třeba, aby úkoly smlouvybyly s malými a střed ními rolníky vždy podrobněuváženy, prohovořeny a dohodnuty. Protože jsou dnes tyto smlouvy základnou pro zajištění výživy národa, musí věnovat jejich přípravě a uzavírání největší péči a pozornostjak národní výbory, tak organisace JSČZ, JZD a pra cující rolníci, především však a hlavně všichni komunisté v obci. Výrobní a dodávkovésmlouvy se Všakmusí také stát nástro jem plánu na zvyšování produktivity jak v rostlinné, tak v živo čišné výrobě. Při jejich uzavírání je třeba uvažovat o potřebě a nejlepším využití všech strojů, potahů a pracovních sil v obci, o smluvním zajištění pomocistátní strojní stanice, o postupném zavádění takových osevníchpostupů, které umožňují nejlepší vý sledky hospodaření, o zajištění ušlechtilých semen a sádí a vůbec o všech opatřeních, která zvýší hektarové výnosy. Zrovna tak je třeba uvažovat o možnostechzajištění krmivovézákladny pro do bytek, o opatřování dobrého chovného a plemennéhomateriálu, o přesunechdobytka v obci při současnémvyřazování nemocných a málo výkonných kusů, o plánovaném použití oplodňovacích (inserninačních) stanic, o opatřeních proti šíření nakažlivých chorob a o všech dalších možnostech,jak zvýšit užitkovost hos podářskéhozvířectva. Výrobní a dodávkovésmlouvy jsou velmidobrým prostředkem omezovánía zatlačovánívesnickéhoboháče,S jejich pomocílze spravedlivě rozvrhovat dodávkové úkoly mezi vesnické boháče a malé a střední rolníky tak, aby malým a středním rolníkůmbylo ulehčeno a vesničtí boháči aby je plnili tak, jak jim to velikost a vybavení jejich podnikůdovoluje. Výrobní a dodávkovésmlou vy se proto mohou a musejí stát v rukou komunistů a malých a středních rolníků účinnýmnástrojem třídního boje při omezování a zatlačování vesnickéhoboháče. Protože výrobní a dodávkovésmlouvy se stávají na vesnici zá kladem našeho zemědělskéhoplánování,prostředkem zvyšování 30

produktivity á k zatlačovánívesnickéhoboháče, nesmí být jediné organisace strany na vesnici, která by je neučinila předmětem svého jednání a která by se nepostarala, aby komunisté jejich uzavírání organisovali a řídili. Všechnoúsilí zajištění pětiletky a budováníJZD Hlavní úkoly celéhonašeho zemědělstvíjsou : plnění pětiletého plánu a budování jednotných zemědělských družstev. Jsou to úkoly, které jsou od sebeneoddělitelné.Čím usilovnějibudemebu dovat jednotná zemědělskádružstva, tím lépe zajistíme pětiletku, a čím svědomitějibudeme plnit pětiletý plán, tím více se nám bu.dou jednotná zemědělská družstva jevit jako nejúčinnější pro středek ke splnění úkolů pětiletého plánu. Výsledky prvého roku piětiletkybyly celkem příznivé, jak po kud jde o plpění plánu, tak pokud jde o budování JZD. Jde o to, aby dobrýzačátek prvéhoroku byl v druhém roce co nejvíce stup ňován. tomu je potřebí spolupráce všech, především ovšem našich malých a středních rolníků. Komunistickástrana jim bude na této cestě spolehlivýmvůdcem a každý komunista jim musí ze všech sil dosažení nejlepších výsledků pomáhat.

\

1

LITERATURA, kterou kromě této brožury prostudují v březnu účastníci školení v kroužcích marxismu-leninismu : Klement Gottwald: Od února na cestě socialismu (Referát na zasedání ÜV KSC 17. XI. 1948, str. 23—28) Kupředu vybudování socialismu v naší vlasti (Referát na IX. sjezdu, str. 18—20, bod 3 a 4) . Rudolf Slánský: Jak zajistit budováni socialismu v naší vlasti (Referát na IX. sjezdu, str. 23—31) J. Dolanský: Tři léta plánování v lidově demokratickém Československu (str. 13—16) (Projev byl otištěn v Rudém právu 18. XI. 1949 a jako brožura vyšel nákladem státního úřadu plánovacího) J. Ďuriš: PětUetka v zemědělstva (Projev na konferenci Ideových pracovníků KSČ. Vydalo kult. prop. odd. sekretariátu ÜV KSČ) v Literatura pro účastníky večerních škol: Vedle literatury pro kroužky prostudují účastníci večerních škol ještě tato díla: V. I. Lenin: O družstevnictví (Nová mysl č. 1, roč. 1.) Stalin: Otázky leninismu: O základech leninismu V (Rolnická otázka str. 41—50, Na obilní frontě, str. 181—190). Na obilní frontě. Stránky uvedeny podle .

32

vydání.