Cesta vesmírem Odjezd do nové doby [PDF]

Zitiervorschau

• CEôTh iVEAMÍDEM

Paul Taine

Cesta vesmírem

Paul Taine

Cesta vesmírem Odjezd do nové doby

Ostrava 1994

VYDAVATELSTVÍ

MnIBH

Z německého originálu Die Reise durch den Weltenraum, který vydalo Feigenbaum-Verlag, Baden-Baden v roce 1978, přeložila Zdena Garajová

Copyright: Feigenbaum-Verlag, D-7550 Baden-Baden

Uvod Bude možné v dohledné době pravidelně cestovat vesmírem? Jsou UFO ves­ mírné koráby, řízené obyvateli jiných planet? Můžeme na takové a podobné otázky najít odpověď v Bibli? Napsal jsem tuto knihu, protože Bůh mne pověřil, abych upozorňoval lidi na to, že žijeme v době konce, a napomínal je, aby uspořádali svůj vztah k Bohu; vždyť přijde den, kdy všichni budeme muset skládat účty ze svého pozemského života. Proto se v této knize pokouším odhalit cíl, ke kterému lidstvo směřuje a porovnat moderní vývoj a jevy mezi nebem a zemí s výroky Božího slova. Bib­ le nám jasně říká, že všechno rychle spěje k blížícímu se konci přítomného věku, a že Boží soud a založení Jeho království je možno očekávat v nejbližší době. Přirozeně vím, že mnozí lidé budou považovat moje výklady za směšné nebo budou proti nim horlivě bojovat, doufám však, že přece jen někteří poznají nalé­ havost času. Přeji si, aby tato kniha přiměla i Židy k poznání, že Mesiáš stojí již přede dveřmi, a že tím je Ten, který prolil svou krev, aby očistil svůj lid od hří­ chů a zachránil jej před soudem dříve, než nastane. Některé z následujících kapitol byly již zčásti uveřejněny v našem zpravodaji "Sehet den Feigenbaum" (Vizte fíkový strom). Chtěl bych ještě zdůraznit, že prorocké knihy Bible nám předpovídané události nepodávají v chronologickém sledu. Přesto víme, že se jistě uskuteční v daném čase, neboť "Hospodin mluvil toto slovo". Biblické citáty jsou uváděny podle ekumenického překladu z roku 1979.

5

1. kapitola Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu! Žalm 89,6 Od té doby, co člověk vstoupil na Měsíc a co byly lidmi zkonstruované dru­ žice vyslány k Marsu, Venuši a dokonce i mimo naši galaxii, uchvátila lidi myš­ lenka na možnost cestovat do vesmíru. Začali snít o tom, že dosáhnou nových planet a slunečních soustav a objeví tam jiné živé bytosti. Sci-fi romány vycházejí v tisícových nákladech a čtou je milióny lidí, mladí i staří. Filmy jako "Válka hvězd" nebo "Nebezpečné setkání s třetím druhem" mají nadšené diváky, kteří jsou rádi, že mohou na chvíli uniknout realitě a tram­ potám všedního dne. Avšak lidé, kteří sní o tom, že opustí zemi a že na nějaké jiné planetě najdou mír a naplnění života, nejsou (přes své ctižádostivé plány) schopni žít v míru ani na této zemi. Nedávno jsem hovořil s jedním ateistou, který obdivoval vědecký rozvoj a ho­ roval o tom, jak věda umožnila zhotovit věci, o kterých by se před padesáti lety nikdo neodvážil ani snít. Tento muž věří, že stálý vědecký vývoj otevře lidstvu nové, úžasné vyhlídky života na zemi. Přesto musel přiznat, že na neštěstí se každý nový vynález v podobě nových zbraní používá k ničení. Tento náhlý, neuvěřitelný vědecký pokrok, který v posledních padesáti letech zaznamenal takový skok, že daleko překonal celý předešlý vývoj, je v Bibli před­ pověděn jako znamení poslední doby: "A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat, ale pozná­ ní se rozmnoží." (Da 12,4) Úspěšný vstup na Měsíc a přítomnost člověkem vyrobených družic ve vesmíru nastoluje otázku, zda neexistují i jiné bytosti, které cestují mezi galaxiemi a pří­ ležitostně navštěvují i naši zemi. Tak zvané UFO se v průběhu let stále častěji stávají prvořadou událostí dne. Zkoumají je dokonce zvláštní vládní komise. Vzpomínám si, že jsem před lety též viděl takový létající talíř. Bylo to v roce 1953 v Eildonu v Austrálii. Vracel jsem se z práce, když jsem náhle uviděl po nebi letět velkou rychlostí svítící kotouč, který zmizel za horami. Událo se to tak rychle, že jsem skoro pochyboval, jestli jsem skutečně něco viděl. Vyprávěl jsem tehdy o tom své ženě. Na světě je mnoho důvěryhodných a spolehlivých lidí, kte­ ří tvrdí, že něco takového pozorovali. Jaký mají takové jevy a domněnky vztah k biblickým výpovědím? Můžeme v Božím slově najít něco takového, co by po­ tvrzovalo, že zemi navštívily vesmírné bytosti? O vesmíru se v Bibli často píše, je nazýván "nebesa" (hebr. "hašamajim" vždy v množném čísle). Do češtiny se tento výraz překládá obvykle slovem

7

"nebesa" (pomnožné číslo). V Novém zákoně čteme o Pánu Ježíši: "Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa..." (Ef 4,10) Bůh stvořil nejen zemi, ale všechny existující sluneční soustavy. To se v Bibli znova a znova zdůrazňuje. V Iz 45,12 například stojí: "Zemi jsem učinil já a člo­ věka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy." Bůh tedy nestvořil jen mnohá nebesa, on je též obsadil zástupy. Pojem "nebesa" jako Boží stvoření se pro mnohé stal něčím úplně neskuteč­ ným, něčím, co nemohou pochopit. Mnohým lidem je zatěžko něčemu takovému věřit. Vědci hovoří o obrovské rozloze vesmíru a jeho stálém rozpínání. Dnes víme, že všechny sluneční soustavy se pohybují podle neměnných zákonů. Proč neučinit přítrž bezuzdné fantazii a raději se přímo ptát po Tom, kdo tyto zákony vesmíru dal? Bible nám dává jednoznačnou odpověď na naši otázku. "Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů." (Z 8,4) "Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou." (Z 19,2) "Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku, tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci." (Z 68,33.34) "On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozu­ mem napjal nebesa." (Jr 51,15) Jestliže víme, že ve Starém zákoně se v hebrejštině mluví vždy o "nebesích" (plurál), porozumíme též tomu, že Bůh rozprostřel solární systémy, planety a hvězdy. Autoři Bible neměli ani potuchy o nesmírné rozloze vesmíru a o růz­ ných solárních systémech, a tak mohli používat jen výrazy, které znalí. Přesto právě oni, vedeni svátým Duchem, poukázali na bezmeznou rozlohu vesmíru. Víme, že náš systém je součástí galaxie, která se nazývá "Mléčná dráha" (původně se jmenovala jen galaxie), a že tato galaxie rotuje ve své vlastní rovině. Tak krouží též slunce spolu se všemi planetami. Zvláště jeden výrok svátého Pís­ ma ukazuje, že i náš solární systém je Boží stvoření. "Jejich měřičská šňůra pře­ chází po celé zemi (něm. elberfeldský překlad) a až do končin okrsku slova je­ jich; slunci pak rozbil Stánek na nich" (Ž 19,5 - kralický př.). Stánek slunce je přirozeně naše sluneční soustava. Bible nás též učí, že Bůh dal dokonce jména i hvězdám. "On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. " (Ž 147,4) Vět­ šina těchto jmen se ztratila, ale přes sto se jich zachovalo v arabštině a hebrejšti­ ně, a používají je astronomové, ačkoliv neznají jejich význam. O mnohých z nich svaté Písmo předpokládá, že jsou dobře známa, i když překlady jsou často dost spekulativní, např. Job 9,9 hebrejské "Aš" (král, př.: Arktur; ekum.: Lev, jiné: Velký Medvěd), "Kesil" (Orion), "Kimah" (Kuřátka, Plejády), Jb 38,31.32: "Mazzaroth" (souhvězdí zverokruhu, znamení Zodiaka), srovnej 2Kr 23,5 (elberfeld. př.: "zvířetníku", ekum.: "souhvězdími", král, př.: "planetám"). Viz též Iz 13,10; Ani 5,8. Tato jména a 12 znamení zverokruhu se dají vztáhnout na dobu stvoření světa. Židovská tradice zachovaná Josefem tvrdí, že tuto biblickou

8

nauku o hvězdách vytvořili Adam, Set a Enoch. Důkaz pro to nacházíme v histo­ rii stvoření v 1M 11,4, kde je řečeno, že babylónská věž měla mít vrchol - jak čteme v našich Biblích - který by "dosahoval k nebi". Přesný překlad však zní: "... .s nebesy na vrcholu". Tato slova se nepochybně vztahují na hvězdná znamení Zodiaku, která měla být namalována na vrcholu věže, jak to bylo nalezeno též v chrámech v Denderahu a Esnehu. Babylónské "Desky o stvoření" se též na ně vztahují, i když jejich původní význam se buď ztratil anebo byl zfalšován. Totéž se stalo s řeckou mytologií, která je zfalšováním původní pravdy, jež se ztratila anebo byla změněna. "Musíme pamatovat na to, že naše psaná Bible začala Moj­ žíšem okolo roku 1490 př. Kr., muselo být tedy zjevení naděje, kterou Bůh dal Mojžíšovi v 1M 3,15, uchováváno déle než 2 500 let jinak, totiž v pojmenovává­ ní hvězd a v jejich přičlenění k souhvězdím a konstelacím" (Anhang 12, Companion Bible, Samuel Bagster, Londýn 1974). Nechci se zde zabývat tímto tématem podrobně, musíme však přiznat, že v Bibli nacházíme zřejmé náznaky o tom, co nazýváme vesmírem. A jak je to s existencí živých bytostí v oblasti jiných solárních systémů, které jsou dnes lidem neznámé? Nuž, Bible nám říká, že takové bytosti existují a že všechny jsou poddány Boží vládě. Na jeho příkaz se mohou stát dokonce viditel­ né i člověku. Ve Starém zákoně jsou popisovány jako "malachim" - "andělé". Jsou to Boží poslové. Dále se zmiňuje Bible i o nadzemských bytostech, které jsou nazývány "cherubové" a "serafové". Prvá nebeská bytost, která se objevila na zemi a jejíž domov též byl v nebe­ sích, je had, který svedl Evu v zahradě Eden. I když je slovo "had" správný pře­ klad hebrejského slova "nachaš", nejedná se zde o hada, ale o překrásného, okouzlujícího tvora, dokonce snad o nejkrásnější nebeskou bytost, která kdy byla stvořena, totiž o satana. Slovo "nachaš" znamená též "bronz" nebo "okouzlení" a jako sloveso bývá často překládáno jako "okouzlit", "někoho očarovat" a "za­ čarovat". Satanova podoba v zahradě Eden je popsána v Ez 28,12-16, kde je oslovován jako pomazaný cherub, i když jako král Týni: "Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolilem, karneolem, onyxem, safí­ rem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k lomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kame­ nů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. 1 skolím tě, srazím Z. hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě z prostřed­ ku ohnivých kamenů." Nedovídáme se, kde leží tato svátá hora, obklopená ohnivými kameny, ale ví­ me, že satan je nazýván i "Heylel" - "třpytivá hvězda, syn jitřenky", který spadl 9

z nebes na zem: "Jak jsi spadl z nehe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sra­ žen k zemi, zotročovateli národů." (Iz 14,12) Patří tedy k nadzemským bytostem ve vesmíru. Protože víme, že náš Pán Ježíš je ta "jasná hvězda jitřní", poznáváme satanovu zchytralost a faleš v tom, že se nechával vzývat Asyřany jako jitřní a večerní hvězda. Jiné nebeské bytosti jsou serafové, kteří jsou popisováni v Iz 6,2: "Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si Zakrýval nohy a dvěma se nadnášel." Tento popis naznačuje zvláštní přikrytí tvá­ ře a nohou, tj. pravděpodobně výstroj celého těla (proč ne podobný vesmírnému skafandru?). Nu, pro ta dvě křídla, kterými serafové létali, si představujeme, že všichni andělé létají ve vzduchu. Když domýšlíme, že každá výstroj vyžaduje techniku nebo technologii, měli bychom zpozornět, když o serafech čteme i ve 4. Mojžíšově, a to ve spojení se slovem "nachaš". Potom zní překlad "ohniví hadi". Zdá se však, že sami andělé se podobají lidem. Daniel je popisuje takto: "Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž, oblečený ve lněném oděvu. Na bedrech měl pás ze třpytivého zlata z. Ufaztt. Tělo měl jako chrysolil, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz, a zvuk jeho slov byl jako hrozný hluk... A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů." (Dii 10,5.6.16) Čteme též, že padlí andělé si brali za ženy lidské dcery a měli s nimi děti, kte­ ré zůstaly na zemi: "Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, vi­ děli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si z,a ženy všechny, jichž se jim zachtělo." (1M 6,1.2) O těchto "synech božských" je též zmínka v Žalmu 89,7. Potomci těchto "božských synů" byli "nephilim" (překládáno jako "obro­ vé"). Později je znali jako Refajce, Emejce nebo Anákovce (1M 14,5; Joz 15,13.14). Byli to nadlidé, potomci vesmírných bytostí. V německém (i v čes­ kém) překladu se Refaimci překládá často jako "obři" nebo "mrtví", protože zno­ vu nepovstanou. "Mrtví neobživnou, stíny (Rephaim) nepovstanou, neboť jsi je Ztrestal, zahladí Is je, každou památku na ně jsi zničil." (Iz 26,14) Zde je přelože­ no vlastní jméno Rephaim (Refájci) slovem "stíny", ale podle IPt 3,19 jsou drže­ ni v žaláři: "Tehdy také přišel (Kristus) vyhlásil zvěst duchům ve vězení, kteří ne­ uposlechli kdysi ve dnech Noemových" a v 2Pt 2,4 - jsou označováni jako andě­ lé, kteří zhřešili: "Vždyť Půh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud." V Juda 6 čteme: "Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili ur­ čené místo, drží ve věčných poutech pro veliký den soudu." Kde je ta "temná pro­ past podsvětí" se tu neříká. Předpokládá se jako samozřejmé, že propast je druh hluboké prohlubně na ze­ mi, ale dnes si ji můžeme představit mimo naši galaxii, někde ve vesmíru. Tepr­ ve nedávno vyšel článek atomového fyzika dr. R. Haynese, podle kterého se věd­ ci pro výzkum vesmíru domnívají, že zdroj rentgenového záření v konstelaci

10

Circinus by se mohl vysvětlit jako "černá díra", která obíhá okolo nějakého gi­ gantického slunce. Prorok Ezechiel hovoří v první kapitole své knihy o tom, jak se otevřela nebe­ sa a měl vidění Boha. Popisuje čtyři živé bytosti. Nenazývá je anděly, ale jen živé bytosti. Jejich popis zastiňuje i fantastické obrazy, jaké jsou představovány ve sci-fi románech. I když prorok jistě neměl žádné poznání o našich moderních dopravních prostředcích, může se jeho popis vozidla, ve kterém se tyto čtyři živé bytosti zjevily, jistě porovnat s naší představou moderního vesmírného korábu: "Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu. Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podo­ baly člověku." (Ez 1,4.5) Vědec, který se tím zabývá, pozná v tomto popisu vesmírné koráby tak, jak si je představujeme: "Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole. Vzhled a vybavení kol bylo toto: třpytila se jako chryzolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vyba­ vení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola. Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela. Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň..." (Ez 1,15-18) Jaký to byl asi mohutný vesmírný koráb! Tyto živé bytosti měly podobu člověka; když se objevily na zemi, byly - podle mého názoru - pod­ řízeny zákonům života, musely tedy pro svou cestu vesmírem používat nějaký dopravní prostředek. Ezechiel popisuje tytéž živé bytosti znovu v 10. kapitole a nazývaje tu cheru­ bové. Ve Zj 4,6-8 je též zmínka o čtyřech živých bytostech v přítomnosti Pána na trůně a jejich popis se podobá Ezechielovu popisu! Někteří znalci Písma proto tvrdí, že jsou jen čtyři cherubové, já však s tím nesouhlasím, a kromě toho Bible říká, že i satan byl pomazaný cherub. Cherubové, o kterých je zmínka v 1M 3. kapitole, nejsou popisováni jako tyto zvláštní zjevy. Myslím si, že cherubové a serafové jsou různé druhy nebeských bytostí, které mají různé úlohy. V tomto případě měli střežit zahradu Eden a jed­ nali podle Božího rozkazu: "Tak člověka zapudil. Východně od zahrady Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu Života." (1M 3,24) Podle jiných překladů cherubové neměli plamenný meč v ru­ kou, ale stáli vedle plamenného meče, který se otáčel všemi směry! Je to pozoru­ hodné, že se stále znova hovoří o výstroji, který předpokládá určitou technologii. O cherubech jsou zmínky ještě na jiných místech Bible. "Lid tedy poslal do Šilo a přinesli odtud schránu smlouvy Hospodina zástupu, trůnícího na cheru­ bech." (1S 4,4). Ačkoliv Bůh zakázal učinit si obraz nebo podobenství "ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí" (2M 20,4), rozká­ zal Mojžíšovi a Šalamounovi zhotovit dva cheruby ze zlata. Tito však nejsou po­ pisováni tak, jako ti, které viděl Ezechiel. Cherubové zjevovali Boží slávu.

11

Nebeské bytosti (bytosti v nebesích nebo ve vesmíru) mají různé hodnosti, tak to čteme ve Zj 4,4.6: "Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich se­ dělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zla­ ta... a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti... A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství an­ dělů - bylo jich na tisíce a statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat." (Zj 5,11.12) Množství cherubů, serafů a andělů je pro člověka nepochopitelné, všich­ ni však bydlí v nebesích. Jestliže věříme, že je Bible inspirované Boží slovo, mů­ žeme si být jisti, že kromě živých bytostí na zemi jsou někde "v nebesích" milió­ ny jiných živých bytostí. Viděli jsme, že Bible zná vesmír, ví o bytostech v nebesích a zmiňuje se do­ konce o jejich dopravních prostředcích. Jak je to však s cestováním do vesmíru? Můžeme o tom něco najít v Bibli? A o UFO? Jak jsem se již zmínil, popisuje prorok Ezechiel jeden druh vesmírného korábu. Víme, že Satan a jeho andělé budou svrženi z nebe (vesmíru) dolů na zem, ale nevíme, jak se to stane. Jistě nepoužijí padáky. Ve Zjevení se hovoří o tomto boji v nebi: "A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již. pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a sa­ tan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé." (Zj 12,7-10) Satan a jeho andělé budou svrženi na zem, aby tu zřídili antikristovu říši, musí proto projít vesmírem. Příchod jiného anděla z vesmíru na zem provázela taková sláva, že jí byla ozářena celá země (Zj 18,1). První člověk, který musel projít vesmírem, byl Henoch, nedozvídáme se však nic o tom, jak opustil zem. Stojí tam prostě: "1 chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal." (1M 5,24) Protože Bůh bydlí v nebi, musel tedy Henoch opustit zemi. Bible nám však vypráví o druhé události, kdy muž, který nezemřel, za živa opustil zemi, a to Elijáš, a toto je popis této události: "Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vi­ chru do nebe." (2Kr 2,11) "Nebe" je tu jako vždy v plurálu a naznačuje, jako i jinde, že Elijáš jel v tomto "ohnivém voze s ohnivými koni" do vesmíru. Jediný dopravní prostředek, který prorok znal, byl vůz, a žhavě rudé ohnivé výbuchy, které poháněly tento ohnivý vůz, mohl popsat jen jako tažnou sílu, která se tehdy používala, totiž, koně, viděl tedy ohnivé koně. Je zajímavé, že takové "zjevení vesmírných korábů" je doprovázeno vždy "bouřlivým vichrem". Může se přitom skutečně myslet na hnací sílu, kterou my už známe. Prorok Nahum popisuje v Bibli podobné zjevení vozů, které mohou odpovídat našim dnešním dopravním prostředkům, automobilům nebo obrněným vozidlům: "Vozy se šíleně řítí ulicemi, ženou se přes prostranství podobny pochodním, mí­ hajíce se jako blesky" (Na 2,4)

12

Existuje, jak jsem se již zmínil, nesčetné množství andělů a ti mají nesčetné dopravní prostředky. "Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců." (Z 68,18) Bůh má různé druhy božských poddaných, jejichž bydliště je v nebesích nebo ve vesmíru. Určité oblasti jsou pod kontrolou Satana. Pavel se na něj odvolává jako na "vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdoru­ jí Bohu" (Ef 2,2). Nemá však moc nad jinými nebeskými bytostmi a nemůže jim zabránit, aby se zjevily v atmosféře země, ačkoliv se chce o to pokoušet (viz Da 10,12.13). Nebeské bytosti se zjevovaly lidem nejen ve vidinách, ale i tělesně jako Boží poslové. Dva z těchto poslů jsou popisováni v 1M 18,2 jako lidé; zjevili se s Bo­ hem Abrahamovi v Mamre a sdělili mu Boží rozhodnutí o zničení sodomských hříšníků. Tito poslové jsou označováni prostě jako andělé. Jejich zjev byl však jistě mimořádný, neboť když se zjevili i Lotovi, poklonil se až k zemi (1M 19,1). Ve Starém zákoně je často zmínka o zvláštním andělu - "anděl Hospodinův", o kterém jsem podrobně psal v 2. kapitole své knihy "Král Židů". Tento anděl se zjevil ve vidění Danielovi a též Janovi. Čteme o tom ve Zj 10,1: "Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář byla jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy..." Oblak, duha a nohy jako ohnivé sloupy - to je Janův popis. Vzpomínáme si, že to byl oblak, který sloužil zmrtvýchvstalému Pánu Ježíši při jeho nanebevstoupení: "Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel." (Sk 1,9) Ve Starém zákoně přicházel Bůh ke svému lidu vždy v oblaku. Podle mého názoru se přitom nejednalo o obyčejný oblak plynného skupenství vody, ale o zvláštní Boží prostředek, který přišel ve viditelné podobě z vesmíru na zem, v němž Bůh skryl před lidmi svou slávu, avšak zviditelnil tak svou přítomnost. Bůh, Stvořitel stojí samozřejmě nad všemi přírodními zákony, které On ustanovil a jako Duch působí neviditelně v celém vesmíru; přece však zjevuje svou pří­ tomnost lidským synům v oblaku. Jeho sláva se zjevila v oblaku: "Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva." (2M 16,10) Také prorok Izaiáš podává zprávu o tom, že tento oblak sloužil Hospodinovi jako dopravní prostředek: "Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a vjíždí do Egypta..." (Iz 19,1) Byl to oblak, z kterého se Pán ohlásil svým hlasem na hoře proměnění, aby vydal svědectví o svém Synu (viz Mt 17,5). Dnes většina lidí Boží existenci popírá, žije, jako kdyby jej nebylo a jako by bylo jediným smyslem života co nejvíce si v něm užít. Nemyslí na přicházející soud svátého Boha. Jestliže pátrají po jiných živých bytostech ve vesmíru, činí to jedině ze zvědavosti a touhy něco vědět. Někde však v nebesích - Bůh bydlí ve světle - stojí Boží trůn a od smrti Pána Ježíše na golgotském kříži tam Bůh při­ pravuje, obklopen všemi nebeskými bytostmi, svůj nový zásah na této zemi a soud nad zkaženým lidstvem.

13

Zda mají fenómeny UFO nějakou spojitost s nadzemskými bytostmi, se nedá dokázat; myslím však, že tyto jevy, jichž přibývá, jsou též přípravou na Boží soud - viz též Lk 21, 25. Osobně si myslím, že jsou satanského původu. Satan se pokouší utvrdit lidi v jejich nevěře v Boha a přivést je k tomu, aby vnikli do ne­ bes vlastní silou, ačkoliv Bůh lidem přidělil zemi. To se též už satanovi částečně podařilo. V této souvislosti bych se chtěl zmínit o jednom článku z novin, který vyšel 20.5.1978 v Badenském deníku, a mezi jiným je tam tato zmínka: "Sovět­ ský vědec Josif Šklovki považuje kolonizaci vesmíru ve velkém rozsahu za ne­ zbytnou v tom případě, že by se země stala ve zvyšující se míře neobyvatelnou v důsledku přehřátí, znečištění životního prostředí a přelidnění. V jednom člán­ ku, který právě vyšel v jednom vědeckém časopisu odvažuje se astrofyzik před­ povídat, že během příštích 250 let bude možné vybudovat ve vesmíru umělé biosféry, ve kterých by mohlo žít až deset miliard lidí." Lidé tedy chtějí vlastní silou vytvořit novou zemi, kterou nám však zaslíbil Bůh. V knize Zjevení Jan popisuje Boží soud, jak jej velmi reálně vykonají Boží andělé. Někteří vědci považují za vědecky zcela myslitelné, že bychom my lidé mohli být pozorováni z vesmíru. Tato domněnka je potvrzena v Bibli. Tam stojí, že oči Hospodinovy procházejí celou zemí (viz 2Pa 16,9; Ž 11,4; Za 3,9; 4,10; Zj 5,6). Boží trůn se nachází na nebesích (Z 11,4) - můžeme si však snad jen předsta­ vit ten nekonečně široký prostor před Božím trůnem někde v nebesích? Neboť v Da 7,10 čteme: "... tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním..." Ve Zjevení 5,11 až 14 i Jan podává zprávu: "A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců slojí množství andělů - bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: Hoden jest Beránek, ten obětova­ ný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení. A všech­ no stvoření na nebi, na zerni, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků! A ty čtyři bytosti řekly: Amen; starci padli na kolena a klaněli se." Toto velké shromáždění v nebi předchází Božímu soudu nad lidstvem. Lidé sní o dobytí vesmíru, myslí přitom na živé bytosti na jiných planetách, které též bojují vzájemně proti sobě, a vyrábějí - jak jsem už řekl - filmy jako "Válka hvězd". Jak však víme, bude na nebi skutečně válka, jak to Janovi Bůh ukázal ve vidění; a satan, jehož duch už nyní působí na zemi, bude muset opustit své bydliště na nebesích: svržen na zemi přivede své ukrutné panství až k vrcho­ lu. Potom však zaujme království Pán. Poslední slovo patří svátému Bohu. V Žd 4,14 čteme: "Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář (kterýžto pronikl nebesa - kralický překlad), Ježíše, Syna Božího..." a v J 14,2.3 říká: "Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám při­ pravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě." Tak víme my, kteří jsme opravdoví Ježíšovi učedlníci, že při vychvácení budeme sjednoceni s Ním cestovat vesmí­ rem k místům, která nám On připravil.

14

2. kapitola Vytržen jest k Bohu a k trůnu jeho Zjevení 12,5

V předcházející kapitole jsem napsal, že každý Kristův učedník bude cestovat vesmírem. Pavel nám říká, že budeme vychváceni k Bohu, spolu se vzkříšenými mrtvými v Kristu "v oblacích vzhůru vstříc ľanu" (ITe 4,17). To nazývame vychvácení. Pojednával jsem o tom už dříve v 6. kapitole své knihy "Konec se zahrávaním si". Nyní však bych chtěl hovořit o tom, jak bude církev "cestovat vesmírem" ve svetle knihy Zjevení. 12. kapitola Zjevení začína: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena odě­ ná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta Žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina." (Zj 12,1.2) Snad jste viděli mistrovské italské dílo, které představuje Marii s Jezulátkem, Měsíc pod jejíma nohama a koruna z hvězd na její hlavě. Tento obraz chce zná­ zornit ženu z 12. kapitoly Zjevení. Samozřejmě, že tento text se nemůže vztaho­ vat na Marii. Všechna vidění, která Jan popisuje ve Zjevení, pojednávají o bu­ doucích událostech a toto vidění mu bylo dáno dlouho po té, co se Ježíš navrátil do nebe. Tato žena s dvanácti hvězdami na hlavě představuje Izrael. V Josefově snu (1M 37,9) jsou hvězdy symbolem Jákobových synů. Podle mého názoru pou­ kazují slunce a Měsíc na budoucí Boží slávu. Jedině Izrael viděl Boží slávu (3M 9, 23). V Písmě svátém jsou ještě další zmínky o ženě v bolestech, a to v 16. kapitole Jana. V přesném překladu tam Pán Ježíš hovoří o "té ženě" a ne o "nějaké ženě", jak mnozí přeložili. Řečtina tu má určitý člen. Ježíš měl na mysli určitou ženu: "Žena, když, rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, ne­ vzpomíná už, na soužení pro radost, ž.e na svět přišel člověk. 1 vy máte nyní zá­ rmutek..." (J 16,21.22) Izaiáš 26,18 kreslí jiný obraz ženy v bolestech, který se též vztahuje na Izrael. Prorok cituje Židy: "Počali jsme, svírali jsme se, jako by­ chom rodili vítr, však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli oby­ vatelé okrsku zemského." Slovo "vysvobození" (v němčině: "záchrana" nebo "spása") je "ješua" - vykoupení. "Však jsme žádného vysvobození nezpůsobili ze­ mi. " Židovský národ tu skrze proroka přiznává, že sice trpěl, přesto však nedo­ sáhl žádného vykoupení. Dále, v Iz 66,8, nacházíme popis budoucích porodních bolestí spravedlivého národu Izraele: "Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co ta­ kového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývá zplo­ zen jedním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už porodila sijónská dcera své syny." Obraz ženy v bolestech v Písmu je Izrael.

15

Ve 12. kapitole Zjevení se píše dále: "Tu se ukázalo na nebi jiné' znamení: Ve­ liký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé' hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí." (Zj 12,3.4) Satan byl vždy nepřítelem Božích vyvolených a je připraven pohltit dítě, jakmile se narodí. Kdo je toto dítě? Myslím, že je to církev, neboť církev vyšla z Izraele, "jsouc naroubována do olivy" (viz Ř 11,17). Křik ženy v bolestech naznačuje, že všich­ ni, kteří očekávají na příchod Páně, budou muset až do vychvácení trpět. "Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu" (kralický překlad: I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho, Zj 12,5). Toto slovo "vytržen" je totéž řecké slovo, které nacházíme v ITe 4,17: "... my... spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří" (král. př.). Někteří vykladači Písma tvrdí, že syn ženy je Ježíš, protože se tu říká, že má pást železnou berlou všechny národy, má to být tedy pastýř. My však víme, že církev zase přijde zpět, aby zde na zemi vládla s Kristem (Zj 5,10), a ona bude potom pást národy železnou berlou (Zj 2,27). Zde ve 12. kapitole Zjevení nacházíme popis vychvácení církve; její cestu ves­ mírem k Bohu do nebes a úděl Izraele, když se toto vše stane. Ve Zjevení 12,7-16 je popsán boj v nebi mezi Michaelem, andělem Izraele, a satanem. Satan je přemožen a svržen z nebes na zem. To se stane krátce před tím, než začne satan onu sluncem oděnou ženu pronásledovat a než před ním ute­ če na poušť. Po satanově porážce andělem Michaelem strhne satan s sebou své anděly, třetinu "hvězd", a přivede je na zem. 10. verš 12. kapitoly je velmi výz­ namný, stojí přesně ve středu Zjevení: "A slyšel jsem mocný hlas v nebi: Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí." Potom už nebude mít satan příležitost pokoušet opravdové věřící, protože v době velké­ ho soužení, kdy zřídí antikristovu vládu, nebudou už na zemi. Údy Kristova těla nebudou spadat pod satanovu pravomoc. Pán je vychvátí k sobě dříve, než vy­ pukne tento hrozný den. Pavel to jasně vysvětluje tesalonickým křesťanům. Ve svém prvním listě Tesa­ lonickým končí 4. kapitolu: "Těmito slovy se vzájemně potěšujte!", totiž tím, že nejdříve budou vzati vzhůru mrtví v Kristu a potom všichni ještě žijící věřící bu­ dou spolu s nimi vychváceni, aby byli u Pána. Protože byli silní ve víře, věřili tomu. Ale mezi prvním a druhým Pavlovým dopisem se asi stalo něco, co je zne­ pokojilo. Pavel na to reaguje v druhém listě Tesalonickým ve 2. kapitole: "Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bra­ tří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řeči či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat." (2Te 2,1.2) Někdo jim napsal dopis, zdánlivě podepsaný Pavlovým jmé­ nem, v kterém bylo naznačeno, že velké soužení již nastalo. Jak víme, pro­

16

cházela prvotní církev hrozným utrpením a pronásledováním. Ten cizí dopis je velmi znepokojil. Vždyť věřili, že je Pán před velkým soužením vychvátí, a teď se zdálo, že se mýlili a že budou muset projít všemi těmito utrpeními. Umíme si představit, co bychom cítili, kdybychom se jednoho dne probudili a viděli, že někteří lidé již tu nejsou, že byli tedy vychváceni a že my jsme nebyli vytrženi? Nepochybně by nás to velmi vyděsilo. Pavel tedy psal Tesalonickým ve svém listě odpověď: "Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nena­ stane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, syn zatracení" (2Te 2,3). Už před vychvácením se antikrist jistým způsobem projeví (viz 1J 4,3) a bude klamat svět. Když však začne boj proti Izraeli, bude to před­ zvěst velkého soužení a věřící budou moci očekávat, že budou vychváceni k Pánu. Nic není tak jisté jako Pánův příchod. Pro každého z nás, kteří mu patří­ me, je to jistější než smrt, protože je docela možné, že budeme ještě žít, když On přijde. Jedno je však jisté, neboť On to zaslíbil: "... opět přijdu a vezmu vás k so­ bě." (J 14,3) Nezáleží na tom, zda před Jeho příštím zemřeme anebo budeme ještě žít. Tak to napsal Pavel tesalonické církvi ve svém prvním listě. Rmoutilo je, že někteří mezi nimi již zemřeli a Pán Ježíš dosud nepřišel. Napsal a vysvětlil jim tedy, že ti, kteří zemřeli, nejsou ztraceni, neboť vstanou z mrtvých, a pak ti, kteří budou ještě žít, budou spolu s nimi vychváceni. To bude ono první vzkříšení. Je zcela jisté, že antikrist a velké soužení přijde, a je právě tak jisté, že se Ježíš Kristus vrátí ve své slávě s námi, kteří mu patříme. V Lk 21,28 čteme: "Když se toto zač­ ne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko." Proto není v životě nic tak důležité, jako usilovat o to, abychom měli stálé osobní obecenství s Pánem Ježíšem. Nejdůležitější je, abychom patřili k vykoupe­ ným a abychom sami sebe neklamali, ani se nenechali někým oklamat. Dnes se káže velmi zředěné, ba dokonce falešné evangelium. Některé církve učí, že se člověk znovuzrodí, když je jako nemluvně pokřtěn. Tomuto bludu věří stále ještě velký počet lidí. Anebo při pohřbu člověka, který byl členem církve, farář pří­ tomné ujišťuje, že zesnulý odpočívá v pokoji u Pána, ačkoli žil bez Boha. Tak jsou lidé podváděni. Kdo tedy bude před dobou velkého soužení vychvácen? Většina křesťanů správně říká, že církev Ježíše Krista, každý, kdo v něj věří. Kteří věřící však tvo­ ří údy jeho těla a patří skutečně k jeho církvi? Dnes je mnoho křesťanů, kteří už nevěří celému Božímu slovu, ale uzavírají kompromisy se světem. To je veliké nebezpečí. Tak třeba slyšíš náhodou kázání nějakého velmi oblíbeného kazatele. Káže Boží slovo a to, co říká, je pravda. Zdá se ti však, že tu něco nehraje. Mož­ ná uzavírá kompromisy se světem? Ale když se snažíme zalíbit se světu, budeme muset ponechat velkou část Písma svátého bez povšimnutí, neboť není možné stát věrně k Božímu slovu a současně se chtít líbit světu (sr. Mt 7, 22.23). Jestliže jsme poslušni Božího slova, bude nás svět pronásledovat a nenávidět, stejně jako

17

Pána Ježíše. Měli bychom si položit otázku: odvracejí se lidé ode mne, mluví o mně zle bez příčiny? To je nejlepší důkaz toho, že jsme skutečně věrni Božímu slovu. Žijeme-li v poslušnosti Božího slova, budou při nás patrné dva průvodní jevy opravdového křesťanského života: Bůh řekl, když hovořil k židovskému ná­ rodu o církvi, kterou On svolá: "...oni jsou mne popudili skrze to, co není Bůh, rozhněvali mne svými marnostmi. I já je popudím k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím" (5M 32,21 - král. př.). Náš křes­ ťanský život vyvolá v jiných lidech buď závist nebo hněv a rozhořčení. Když jsme věrni Božímu slovu a náležíme upřímně Pánu, budou nám lidé buď závidět, anebo nás budou odmítat či dokonce nenávidět. Dejme si však pozor, abychom neoklamávali sami sebe. Důkazem pravosti křesťanského života je naše svědectví a jeho ovoce. Svědčíme především způso­ bem života, to je důležitější než naše řeči. Poznávají lidé v našem životě Pána Ježíše? Jestliže jej v nás nevidí, lze právem pochybovat, zda patříme k jeho tělu a zda budeme k němu vychváceni. Jednomu svému příteli v Německu jsem v souvislosti s událostí, o které jsem ho informoval, napsal: "Je to Pánovo dílo." Na to odpověděl: "Snažím se ze všech sil pracovat pro Pána, ale nikdy bych se neodvážil říci, že je to Pánovo dí­ lo." Chtěl zřejmě PRO Pána pracovat, ale nebyl si nijak jist, zda koná Pánovo dílo. Tak jsem mu odpověděl: "Můj bratře, díváš se na svou práci nesprávně. Na­ še práce nemá vůbec žádnou cenu, jestliže to není jeho dílo, jestliže nežijeme v jeho vůli a nejsme jeho nástroji. Já se nepokouším pracovat PRO Pána; chci být nástrojem v jeho mistrovské ruce. O to se mi jedná především. Písmo říká: "Bděte, zůstaňte, držte pevně." Znáte Kristova slova při slavnosti pesach, když lámal pro své učedníky chléb. Pavel je cituje v 1K 11,24: "... to jest tělo mé, kteréž se za vás láme..." (král. př.). Je tedy přímo samozřejmé, že i všechny údy Jeho těla musí procházet lámáním, tzn. musí trpět. Bez utrpení není žádného pravého učednictví (viz Lk 14,27; 2Tm 3,12). Mnozí věřící tvrdí, že jsou znovuzrozeni, ale nikdy nebyli na pohřbu svého ego, svého starého Adama. To se neobejde bez bolesti. Vyhýbáme-li se utrpení a odmítáme-li být ukřižováni s Kristem, můžeme se snadno minout cíle a nebu­ deme mezi těmi, pro něž Pán přijde. Podivuhodné je však, že uprostřed utrpení můžeme pociťovat radost (viz 2K 12,10; Jk 1,2). Radost v Pánu, pokoj a odpoči­ nutí v něm jsou znamením, že jsme na cestě k domovu. Pavel se například nespokojil pouze vlastními domněnkami. Chtěl zřejmě ab­ solutní potvrzení, že bude vychvácen. To vidíme v listě Filipským, 3. kapitole, 10. a 11. verši: "... abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání." Slovo, které je tu přeloženo jako "zmrtvýchvstání", je zvláštní řecké slovo. Obyčejně řecké slovo pro "zmrtvýchvstání" je "anastasis", zde je však jediné místo v Bibli, kde je použito slovo "ex-anastasis", "před-" anebo "ze-zmrtvýchvstání". Pavel si nebyl

18

zcela jist tím, zda toto zmrtvýchvstání zažije. Říká: "... zda bych tak přišel ke vzkříšení z mrtvých" (král. př.). Potom ve verších 12-14 pokračuje: "Ne, že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i dostihnouti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše. Bratří, jáť nemám za to, že bych již dosáhl. Ale toto jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchované­ ho povolání Božího v Kristu Ježíši." Ve většině překladů čteme o "vysokém - svrchovaném - anebo nebeském povolání v Kristu Ježíši". Tento překlad však zatemňuje pravý význam tohoto místa. Elberfeldská Bible je překládá výstižně: "povolání nahoru", volání, abych šel nahoru! Pavel píše, že běží k odplatě - k nebeské ceně (ek. př.). Chtěl poznat Krista, moc jeho vzkříšení a účast v jeho utrpení a být připodobněn jeho smrti. Poznal, že tohle musí být dovršeno, než dosáhne cíle, cenu za boj, Boží povolání nahoru v Kristu Ježíši. Je však podivuhodné, že Pavel, ačkoliv si ve svém listě Filipským ještě nebyl jist, že dosáhne svého cíle, mohl později napsat Timoteovi, že tu cenu boje do­ sáhne. V 2Tm 4,7-8 napsal: "Boj výborný jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již. za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kte­ říž milují příští jeho" (král. př.). Už neběžel dál za touto odplatou; dokonal svůj běh a dosáhl svého cíle. Jsem přesvědčen, i když mnozí se mnou třeba nebudou souhlasit, že v okamžiku vychvácení nastane rozdělení mezi věřícími, protože je mnoho těch, kteří sice věří v Pána Ježíše, ale netrpí s ním; dokazují tak, že ne­ očekávají jeho příchod ani se na něj nepřipravují. Pán Ježíš nás varoval před ta­ kovým postojem. V Mt 24,40 a 41, kde Pán Ježíš hovoří o znameních svého pří­ chodu, čteme: "Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata a druhá zanechána..." To je obraz vychvácení a Pán Ježíš varoval: "Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijití má." (Mt 24,42) Ve 21. kapitole Lukášova evangelia je ještě zřetelnější výstraha: "Pilně se va­ rujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den" (v.34 - král. př.). Pán Ježíš zde hovořil ke svým učedníkům a varoval je, aby se nenechali zaujmout záležitostmi všedního dne tak, že by už nedávali pozor na jeho příchod. "Neboť jako osidlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož bděte, všelikého času modlíce se, abyste hodni byli ujiti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a posta­ vili se před Synem člověka" (v.35.36 - král. př.). Mám za to, že se zde popisuje vychvácení - ujít a postavit se před Synem člo­ věka, setkat se s ním v oblacích v povětří. Pán Ježíš varoval svoje učedníky a řekl jim, že ne každý bude vychvácen, ale jen ti, kteří se na jeho příchod vážně připravují. Pavel byl dokonce přesvědčen, že s Kristem může být sjednocen jen 19

skrze utrpení! Čekat ha Kristův příchod neznamená, že necháme všechno být a budeme nečinně posedávat. Právě naopak. Pán Ježíš říká, že dva lidé budou vykonávat tutéž práci na polích, ve mlýně a obstarávat své denní povinnosti. Při­ tom však vzhlížíme k Pánu, očekáváme jeho příchod a rmoutíme se nad těmi, kteří zůstanou zanecháni na zemi. Pravá radost věřících v Pánu bývá spojena se zármutkem, jak to jasně říká Pavel: "Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, če­ muž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatem, žeť mám veliký zármutek a ustavičnou bolest v srdci svém" (Ř 9,1.2 - král, př.)! Tomu musíme rozumět a stále na to pamatovat. Někteří věřící tvrdí, že církev bude muset projít dobou soužení a panováním antikrista. Částečně se to může stát, a to při těch, kteří si myslí, že patří k církvi, ale nechtějí jít s Pánem celou jeho cestou, i přes utrpení a mučednictví. Ti budou muset prožít tuto hroznou dobu, zatímco už jiní budou vychváceni. Antikrist bude v době velkého soužení pronásledovat všechny, kteří se nebu­ dou chtít podřídit jeho bezbožné diktatuře, jak to čteme v posledním verši 12. kapitoly Zjevení: "/ rozhněval se drak na tu ženu a šel bojovat s jinými ze semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista. " (Zj 12,17 - král, př.) "Jiní ze semene jejího" se vztahuje na všechny ty, kteří budou muset v době soužení snášet kruté mučení. Řecké slovo "svědectví" je tu "marturia", z kterého je odvozeno slovo "martýr" - mučedník. Ostatní ze semene Izraele jsou pravděpodobně jednak Židé, kteří v době velkého soužení vytrpí smrt, protože se budou držet Božích přikázání, a pak všichni ti věřící, kteří byli zanecháni a ze­ mrou pro Ježíše. Ti se skutečně stanou mučedníky, budou muset trpět tak, jako trpěla prvotní církev v prvním století. Otázka, kterou si klade každý z nás, je: Budu při tom, nebo ne? Mysleme stále na to, abychom žili pro Pána Ježíše! Nechť jsou naše srdce plná vroucí touhy po sjednocení s ním. Satan se jistě poku­ sí zasít do našich srdcí pochybnosti. Očekáváme-li však Pánův příchod a jsme hovovi mít účast v jeho utrpení, být mu věrni až do smrti, do smrti našeho já, do smrti pro něj, pak si budeme jisti jako Pavel, že jsme dosáhli cíle a že budeme s Kristem vychváceni k Božímu trůnu.

20

3. kapitola Člověk hřícha 2. Tesalonickým 2,3

Vše okolo nás ukazuje, že návrat našeho Pána Ježíše Krista je blízko. Proto můžeme počítat s tím, že se na zemi brzy zjeví antikrist a ovládne celou zemi, dokud jej Pán sám neodsoudí a nezničí. Mnohá z Danielových proroctví se již naplnila, může tedy velmi brzy uchvátit vládu nad světem antikrist. Antikrist je protikladem Pána Ježíše. Svým vystoupením, konáním a protibožskou vládou se bude snažit zabránit vykoupení lidstva skrze Ježíše Krista. V 1M 3,15 byl v pro­ kletí hada prorokován Ježíšův příchod, ale zároveň i příchod antikrista: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Símě hada je antikrist, řekl bych dokonce, že tak, jako je Ježíš Bůh, který se stal člověkem, bude antikrist ztělesněným satanem. Jeho příchod byl tedy prorokován už na začátku Bible. Během lidských dějin bylo ne­ málo osobností pokládáno za antikrista. Mnozí pokládali Hitlera za antikrista, ve starověku se to říkalo o Neronovi a mnoha jiných. V průběhu staletí byli čas od času lidé, kterým se toto označení mohlo připsat skoro právem, ale žádný z nich nemohl být tím pravým antikristem. Ten bude totiž vládnout nad celým světem. Ve Zjevení 12,9 se nám říká, že "svodi všecken okrsek světa" (král. př.). Až bude satan svržen z nebe na zem, začne svou vládu bojem proti svátým. Ve 13. kapitole Zjevení popisuje Jan vidění o vystoupení antikrista: "Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha... A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc." (Zj 13,1.2) Šelma bude zástupcem draka na zemi. Drak, satan, jí dá svou moc; to vidíme z toho, že šelma dostala sedm hlav a deset rohů s desíti korunami, které předtím náležely satanovi (viz Zj 12,3). "Jedna z jejich hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila" stane se velký zázrak - "... a celá země v obdivu šla za tou šelmou" (Zj 13,3). Tak se konec konců uskuteční Hitlerův sen ovládnout celý svět - ze začátku jej do­ konce uznají i Židé. Jsem přesvědčen, že antikrist bude Žid, není to však jen mé osobní mínění; je založeno na Božím slově. Když si otevřeme 11. kapitolu Daniele, kde je proroc­ tví o vládě antikrista, najdeme tam jeden verš, který to potvrzuje. Ve verši 37 o něm čteme: "Takže ani k bohům otců svých se nenakloní, ani k milování žen, aniž ke komu z bohů jiných se nakloní, protože se nade všecko velebili bude." V tomto a ještě v jiných překladech čteme "k bohům otců svých"; Bůh je jmeno­ ván ve Starém zákoně v hebrejštině vždy v množném čísle. Tím "Bohem jeho 21

otců" mohl Daniel myslet jen Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. To je, myslím, jasné znamení toho, že antikrist bude Žid. V J 5,43 Pán Ježíš říká o antikristovi: "Přišel jsem ve jménu sve'ho Otce a ne­ přijímáte mne. Kdyby přišel někdo (v něm.: "když přijde jiný...") ve svém vlast­ ním jménu, toho přijmete. " Židé jej přijmou, to je též důkaz pro to, že bude Žid. Nějakého nežida by nikdy nepřijali jako svého Mesiáše, anti-mesiáš musí být te­ dy Žid. "Klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc a klekali také před šel­ mou a volali: Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?" (Zj 13,4) Mohou být lidé skutečně takto svedeni nějakým mužem? Nuže, viděli jsme to v Německu. Hitler byl bezpochyby inspirovaný Satanem, a přece se mu podařilo přesvědčit celý německý národ, že je poslán Bohem! Tvrdil, že jej před­ určila "Prozřetelnost". Třetí říši nazýval "tisíciletou říší". Náš nejstarší syn se na­ rodil v roce 1933, v roce uchopení moci Hitlerem. V roce 1945, když mu bylo 12 let, řekl: "Teď mám 1 000 let, protože tisíciletá říše skončila". Stejně jako lidé následovali Hitlera, budou v antikristovi následovat símě satana. Satan, který se stane člověkem, bude schopen svést celý svět. Podle proroctví budeme zase vidět povstávat staré říše. Daniel se zmiňuje o tom, že znovu povstane perská a řecká říše (Da 10,20). To se už připravuje. Všechny národy si přirozeně vášnivě přejí žít v míru, ale mocní tohoto světa oče­ kávají, že to mírové spolužití bude probíhat pod jejich vládou a podle jejich ideologie. Až nastane doba antikrista, prožijeme svetovládu pod jeho diktaturou, které budou podrobeny všechny národy. Země Evropského společenství a Světová ra­ da církví jsou přípravou pro tuto dobu, podobně jako mnohé jiné celosvětové or­ ganizace. Rímsko-katolická církev hovoří o tom, že přivede zpět do lůna mateř­ ské církve "odloučené bratry" a v Jeruzalémě jsem slyšel hovořit jednoho rabína, že odmytologizování Bible je prvním krokem k židovsko-křesťanské ekumeně. To jsou základy pro jednotnou světovou církev a pro jednotnou svetovládu v do­ bě antikrista. Zlé předzvěsti této doby náležitě pociťujeme. S hrůzou vidíme, jak se po celé zeměkouli rozšiřuje nezákonnost, brutalita a terorizmus. Jsou oblasti v téměř všech větších západních městech, kde je už nebezpečné být sám v noci na ulici. Bohatí lidé žijí stále ve strachu, že budou uneseni, vládní činitelé se musí obávat, že je političtí odpůrci zavraždí. Několik idealistů se pokouší přivést svět k míru průbojnými hesly jako "Návrat k zemi" nebo "Make love not war" - vnést do svě­ ta mír. Jejich snahy však nemohou zabránit všeobecnému trendu ku stále většímu terorizmu na světě. Jen silná a bezohledná diktatura bude schopna to vše potlačit, a přinese též přirozeně hrozné pronásledování všech těch, kteří nebudou spolupracovat. Prožili jsme to v Německu v době Hitlera. Jak mnozí z nás jsme žili tehdy v strachu

a lekali jsme se každého zaklepání na dveře. Lidé, nejen muži, ale i ženy a děti, byli naloženi do nákladních vozů a odváženi. V některých zemích se dějí takové věci ještě dnes, ale v době vlády antikrista přijde ještě mnoho horšího. Ve Zj 13,5.6 čteme: "A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce." Podle toho bude satanova vláda trvat tři a půl roku. "A tak otevřela ústa svá a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi." Myslím, že při rouhání se Bohu, o němž je tu zmínka, se tu jedná o rouhání proti Mesiáši, neboť v něm je Boží jméno. To nacházíme v 2M 23, kde je Izraeli zvěstován Mesiáš: "Aj, já pošlu anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, kteréž jsem připravil. Šetrně se měj před ním a poslouchej hlasu jeho, nepopouzej ho; neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest uprostřed něho." (v.20.21). Tento anděl je určitě Pán Ježíš Kristus, protože On má právo odpouštět hříchy (viz též 2. kapitolu mé kni­ hy "Král Židů"). "Dáno jí i bojovali se svátými a přemáhali je; dána jí moc nad všelikým poko­ lením, nad rozličným jazykem i nad národem. Protož klaněli se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsána v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa" (Zj 13,7.8 - král. př.). Zde poznáváme tu světo­ vou diktaturu. "Svatí" se vztahuje na Židy (a na ty křesťany, kteří nebyli vychvá­ ceni), ostatek semene Izraelova, kteří mají svědectví Ježíše Krista (Zj 12,17). Myslím, že v knize života jsou zapsáni všichni zbožní a bohabojní lidé. Všichni kromě nich se budou klanět antikristu. Svaté Písmo pokračuje výstrahou: "Má-li kdo uši, slyš!" (Zj 13,9) Jistě by nikdo nechtěl být v době toho hrozného pronásledování ještě zde na zemi. Jak důležité je vědět, zda budeme mezi těmi, kteří budou vychváceni PŘED touto hroznou dobou. Čteme, že antikrist se bude rouhat proti těm, kteří přebývají v nebi. Doufám, že se bude rouhat i proti mně, protože počítám pevně s tím, že až přijde tato doba, budu už se svým Pánem v nebi. Biblické zprávy jasně ukazují, že antikrist bude satanská trojice. Šelma, drak anebo satan a druhá šelma - skutečně démonická trojice. Satan napodobí Boha Otce, Syna a svátého Ducha. Vil. verši téže kapitoly vidíme vynoření se třetí osoby této satanské trojice, náboženského vůdce. "V tom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země; měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak." Prvá šelma bude politický vůdce, druhá šelma náboženský. Tato druhá bude mluvit tak, jak jí to dá satan. "Kteráž všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla. A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje sestupo­ vali z nebe na zem před obličejem mnohých lidí" (v. 12.13 - král. př.). Prohlásí první šelmu za boha, a aby lidi o tom přesvědčila, bude konat velké divy, dokon­ ce nechá sestoupit i oheň z nebe na zem. Na začátku jsem hovořil o aktivitě a pohybu ve vesmíru v této poslední době 23

a též jsem vyslovil domnění, že tak zvaná UFO jsou satanského původu (padlí andělé) a mají za cíl vzbuzovat v lidech rostoucí touhu, aby dosáhli nebe bez Bo­ ha. Víme a prožili jsme to podivuhodným způsobem, že lidé mohou skrze oprav­ dové Boží služebníky a skrze modlitbu v Ježíšově jménu obdržet uzdravení. Avšak satan, ten velký podvodník a napodobovatel, dává mnohým lidem též moc uzdravovat a činit jiné divy a mnozí se nechávají klamat a věří tomu. Ano, to se bude dít i v případě té druhé šelmy. "A svodí ty, kdož přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činili před obličejem šelmy, říkající obyvatelům Země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče a ožila zase" (v. 14). Druhé Boží přikázání nám však říká, že si nesmíme učinit žádné obrazy a klanět se jim. Prvé odpadnutí křesťanské církve nastalo tehdy, když začala vzývat obra­ zy a sochy. Druhá šelma povzbuzuje lidi, aby udělali obraz šelmě, která utrpěla smrtelnou ránu a zase ožila. Myslím, že upozornění na obraz šelmy je velmi důležité. Obrazem, který po­ stavil Nabuchodonozor (viz Daniel 3), začala "doba pohanů", vláda pohanských národů nad Židy. Obraz šelmy uvede dobu Ježíšova příchodu. "1 dáno jí, aby dáli mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni" (v. 15 - král. př.). Dnes už není nemožné zhotovit obraz, který by mohl mluvit. Takové roboty by]y už vyrobeny. "A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bo­ hatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, a aby žádný nemohl kupovali ani prodávali, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího" (v. 16.17 král. př.). Něco z toho " znamení" jsme pocítili již v době poslední války, zvláště v Evropě, za přísné racionalizace potravin. K nákupu potravin jsme museli mít malé lístky, kterým se říkalo známky. Bez nich bylo nemožné něco koupit, kro­ mě na tehdy kvetoucím "černém" trhu, kde však bylo vše nesmírně drahé. V do­ bě antikrista nebude však černý trh možný, protože lidé budou tak zotročeni, že se nikdo neodváží takto obchodovat. Bude to opravdu děsuplná doba. Slyšíme z východní Evropy1 a z jiných částí světa o útlaku, kde lidé nemohou svobodně vyjádřit své mínění, jak to bylo i v "3. říši". Tento útlak je však ničím ve srovnání s tím, co se bude dít pod vlá­ dou antikrista. Všichni budou otroky. Nikdo nebude moci říkat to, co si myslí, a všichni budou nuceni klanět se šelmě. Bude to ta největší diktatura, jakou kdy svět poznal. Každý, kdo něco řekne proti šelmě, bude usmrcen. "Tuť jest moud­ rost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy! Neboť jest počet člověka a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest." (v. 18) Mnoho lidí se pokoušelo podle tohoto čísla určit antikrista. Někteří objevili, že číslo papeže je 666, i Hitlerovo jméno se dá sečíst do součtu 666, a ještě jiní byli uváděni v souvislosti s tímto číslem. Nevím, Kniha byla napsána v roce 1978 - pozn. redakce.

24

kdo je tento člověk, vím jen, že 666 je dokonalost a plnost čísla 6. Šestkrát šest je třicetšest a všechna čísla, sečtena od jedné až po třicetšest dávají číslo 666. Šest je v Písmě svátém číslo člověka, bude tedy tento člověk 666 satanským ztě­ lesněním lidstva. Pavel uvádí další podrobnosti, které se týkají doby antikrista, v druhém listě Tesalonickým, v odstavci, ke kterému se vztahovala už předešlá kapitola. "Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem! Neboť nenastane den Páně, než až prve přijde odstoupení (v něm. "odpadnutí") a zjeven bude ten člověk hřícha, syn za­ tracení." (2Te 2,3) "Odstoupení" (odpadnutí) je víra v něco jiného než v pravdu. Dnes vidíme zřetelně, jak se to děje. Stačí číst noviny nebo sledovat televizi, abychom se dozvěděli, že lidé hledají pomoc a odpovědi na své otázky všude jin­ de, jen ne u Hospodina. Většina lidí už Boha neuznává. Jednou mi telefonoval jistý muž a vyprávěl mi, že jeho přítel se chce nechat léčit hypnózou, protože jiné léčebné metody, které vyzkoušel, selhaly. Prosil mne o můj názor. Věřím, že hypnóza je léčivá síla, neboť i Satan umí léčit, ale není to moc od Boha. Máme se obracet na Boha, když potřebujeme pomoc. Zakusili jsme, jak už bylo řečeno, více než jednou, že Bůh má moc uzdravit a že uzdravuje, když se na něj obrátí­ me tak, jak on to žádá. Antikrist, ten muž bezzákonnosti a zkázy, se uhnízdí v chrámě. Je tedy zřej­ mé, že jeruzalémský chrám bude už stát, až přijde ten "... protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, anebo čemuž se děje Božská čest, takže se posadí v chrámě Božím, tak sobě počínaje, jako by byl Bůh" (2Te 2,4). Za Hitlerovy vlády byly v mnohých kostelech zavěšeny obrazy "vůdce". Byly to chrámy tak zvaných "německých křesťanů". Jejich biskup hlásal teologii, která ústila v uctívání Hitlera. Vzpomínáme si ještě, jak byly děti vedeny, aby se mod­ lily u stolu: "Sepnout ručky, sklonit hlavičku a myslet na našeho Vůdce." Hitle­ rovi se mnozí klaněli téměř jako Bohu. Byl skutečně jedním z předchůdců anti­ krista. Nevím, zda kdy předtím zažil svět takovou manifestaci satanské moci. Museli jsme zakusit, jak byl schopen proměnit část inteligentního a civilizované­ ho národa v barbary a hnát je v slepé zuřivosti do záhuby až k trpkému konci. Ba dokonce, když už Rusové stáli před Berlínem, dokázal Němce přesvědčit, že vál­ ka pro ně ještě není prohraná, a jeho přívrženci stále ještě čekali na "zázračnou zbraň", kterou jim slíbil. Za nacistické diktatury věřili mnozí křesťané, že je Hit­ ler antikrist, protože vedle Židů pronásledoval i opravdové věřící. Jak jsme však už viděli, poukazuje nám Pavel jasně na události, které musí předcházet zjevení antikrista (2Te 2,3-6). Jan nás informuje, odkud antikrist přijde - z propasti (Zj 11,7), z moře (Zj 13,1). Moře tu znázorňuje národy, v Da 7,3 se totiž říká: "A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého..." A 17. verš téže kapitoly nám podává vysvětlení, že moře jsou národy země: "Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyři, jsou čtyři králové, kteříž povstanou ze země" (král. př.). Antikrist je zatím skryt, 25

ale přijde den, ve kterém vystoupí. "Neboť již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, jenž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen" (2Te 2,7). "Z prostřed­ ku" (král, př.) je doslovný překlad. A jsou již mnohé náznaky toho, že tento čas je blízko. Je docela možné, že antikrist už dnes žije na zemi, skrytý v moři náro­ dů. Může se však velmi brzy zjevit. Avšak tak, jako je jistý příchod antikrista, je též jistá jeho konečná porážka. Už Daniel ji předpovídá: "I rozbije stany paláce sve'ho mezi moři, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míli žádného spomocníka." (Da 11,45) Vláda antikrista, kterého nakonec zabije sám Bůh, předchází viditelnému příchodu Páně. Izaiáš hovoří o jeho porážce vil. kapitole, v níž je též předpovězen příchod Pánova tisíciletého království. "Ale soudili bude chudé podle spravedlnosti a v pravosti trestali bude tiché v zemi. Bili zajisté bude zemi holí úst svých a du­ chem rtů svých zabije bezbožného" (v.4 - král. př.). V některých starých rukopi­ sech Bible nacházíme hebrejské slovo "ariz" = "utlačovateľ' namísto "erez" = "země" - což se tu vlastně lépe hodí. Všechny tyto temné předpovědi hrozné antikristovy vlády vždy obsahují utěšující zaslíbení jeho porážky, až Pán přijde, aby zřídil na zemi své tisícileté království se středem v Jeruzalémě.

26

4. kapitola Jc to lid, který pobývá odděleně, nepočítá se mezi národy! 4.

Mojžíšova 23,9

Z Božího slova víme, že Bůh vymezil židovskému národu mezi ostatními ná­ rody zvláštní místo (1M 12,2.3). Jsou vyvoleným národem, a proto byli též vždy hlavním cílem útoků satanovy nenávisti a jeho pronásledování. To se dost zřetel­ ně projevilo v době nacizmu v Evropě. Od založení státu Izrael nepřestal satan štvát mnohé národy proti Židům. O Izraeli a jeho politice se často v OSN disku­ tuje a jeho postoje a jednání se odsuzuje. Má však Izrael v OSN co pohledávat? Většina západních států musí přiznat, že OSN je vlastně komedie. Kromě toho ukazuje Boží slovo jasně, že Izrael by neměl být v této organizaci zastoupen, protože ho Bůh používá mimo národy. "Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který pobývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody." (4M 23, 9) Ano, Izrael má žít odděleně, protože není jako jiné národy. Nic by proto ne­ ztratil, kdyby byl z OSN vyloučen. Současný vývoj je jen přípravou pro dobu, kdy Izrael pozná, že mu nikdo nemůže pomoci, a že Hospodin je ten jediný, na něhož se může obrátit. Podívejme se na jednu výpověď o Izraeli v 51. kapitole Izaiášova proroctví: "Slyšte mne. kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho." (v. 1 a 2) To potvrzuje pro­ rok Ezechiel, když popisuje lidi, kteří se dnes nazývají Palestinci: "Lidský synu, obyvatelé oněch trosek v izraelské zemi říkají: Abraham byl samojediný a obdr­ žel zemi. Nás je mnoho. Tato země byla dána do vlastnictví nám." (Ez 33,24) Izaiáš však pokračuje ve zprávě o požehnané budoucnosti, která očekává Izra­ el: "Hospodin potěší Sión, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování." (Iz 51,3) To se už začalo dít. Země, která byla po staletí pouští, je proměněna v kvetoucí zahradu. Od zří­ zení státu Izrael znovu začaly podzimní a jarní deště (JI 2,23) a začala se plnit mnohá další proroctví. Ještě tam však nepanuje mnoho radosti a spokojenosti. Stísněnou náladu vyvolává nejen stálé nebezpečí války, ale i nepříznivá hospodářská situace. Izra­ elská měna doznala drastického znehodnocení a inflace nabývá vážných rozmě­ rů. Proto tam není lidem většinou příliš do zpěvu, i když mladí lidé rádi tancují

27

a zpívají radostné písně. Prorok vskutku předpovídal, že tak se budou ve své ze­ mi radovat, až uznají Hospodina jako svého Krále. "Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zá­ kon a mé právo svitne všem lidem. Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži- Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvětší jako roucho, rovněž tak i obyvatelé její pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá" (Iz 51,4-6). Slovo "spása" je hebrej­ sky "Ješua", hebrejské jméno "Ježíš". "Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon." (Iz 51,7) Žel, tento verš se nedá ještě dnes použít na Izrael, protože Izraelité většinou ještě nehledí na Hospodina. Většina Izraelců je právě taková jako lidé všude jinde na světě: neptá se po Bohu. Boha samozřejmě nemůžeme pochopit svým rozumem, ale mnozí lidé chtějí vše dokázat právě rozumem. Vědění, které je založeno jen na lidském rozumu, nás nikdy k Bohu nepřivede, svým rozumem mu neporozumíme, jak říká Boží slovo: "Nejsouť zajisté myšlení má podobná myšlením vašim, ani cesty vaše ces­ tám mým, praví Hospodin." (Iz 55,8 - král, př.) Poznání Boha je záležitostí srdce. "Lid, v jehož srdci je můj zákon. " Pojem "srdce", to jsou všechny naše po­ city i všechno naše vědění o Bohu, jímž je určován náš život. To nejvnitřnější podvědomí je naše "srdce". Máme tedy Boha znát nejen vědomě, ale i v našem podvědomí. "Srdce" je tedy nejen ta fyzická pumpa, která obstarává průtok krve naším tělem, ale pod pojmem srdce se rozumí i středisko všech našich citů. Milujeme "svým srdcem", což může být často v naprostém v rozporu s tím, co nám radí náš rozum. To je význam slov v Iz 55,8. Izrael pozná Boha srdcem, až od něj přijme nové srdce, jak nám to říká Ezechiel v 36. kapitole, 26. verši. Nové srdce přijímáme při znovuzrození. Pán Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží-" (J 3,3) Když při­ jmeme nové srdce, staneme se novým stvořením v Kristu a pak se podřídíme Bo­ hu, aniž bychom chtěli rozumět všemu Jeho jednání, neboť Bohu nemůžeme ni­ kdy rozumět. Je to tragické, že se mu lidé pokoušejí porozumět. Jednou jsem vzal do auta jednoho mladého Izraelce na cestě ze Safedu do Metuly na severu Galilee. V rozhovoru řekl: "Nemohu věřit v nic, co nemohu pochopit!" Ano, Bo­ ha nemůžeme pochopit. On se nás však může dotknout a jsme-li hotovi se mu vydat, můžeme jeho ruku pocítit. Pokud se pokoušíme pochopit Boha svým rozu­ mem, nikdy ho nenajdeme, nikdy! Všechno naše přemýšlení povede jen k tomu, že budeme nacházet všemožné výmluvy, proč nechceme věřit. Budeme třeba tvrdit, že Boží řády platily jen pro dobu, ve které byly napsány, ne však pro sou­ časnost; nebo budeme tvrdit, že Bible jsou jen zaznamenané mýty a pohádky a tak dále. Mnozí teologové dnes říkají, že Bible se nemůže brát doslovně. Tito lidé se nechtějí se svým rozumem poddat Bohu. 28

A ještě něco: Jestliže jsme poznali Boha svým srdcem, nemusíme mít už ni­ kdy strach. Pavel nám připomíná, že nám nebyl dán duch bázně, ale moci a mi­ lování a rozvahy (2Tm 1,7). Mým heslem je: "Pán to ví!" - Mnozí naši přátelé převzali toto slovo a zakoušejí Pánův pokoj a radost. V Něm je moc útěchy. Když Pán Ježíš hovořil se svými učedníky o své cestě, řekl: "Vaše srdce a( se nechvěje úzkostí!" (Jan 14,1) On nám přináší pokoj. Izraelci zpívají "Hevenu šalom alechem" - "Přinášíme vám pokoj" - ale ve skutečnosti sami nemají žádný pokoj. My křesťané však můžeme tato slova zpí­ vat oprávněně, vždyť známe Boží pokoj, který je vyšší než náš rozum. Tak se můžeme setkávat i s jinými lidmi skrze Knížete pokoje "Ješuu Ha Mesiáše" v opravdovém pokoji. 1 tam, kde nemůžeme být s jinými lidmi zajedno nebo má­ me jiné mínění, což se konec konců stává všude, nenaruší to naše pokojné vzta­ hy, protože v našem srdci, v našem podvědomí přebývá Boží pokoj, který nám dává Pán Ježíš. Nyní ale zpět k proroctví Izaiáše 51. kapitole, verš 10, kde čteme: "Což právě ty (rámě Hospodinovo) jsi nevysušilo moře, vody obrovské propastné tůně, a ne­ zřídilo v mořských hlubinách cestu, aby vykoupení mohli přejít?" My Židé slaví­ me každým rokem slavnost pesach. V bohoslužbě sepsané pro tuto příležitost je celý příběh o tom, jak Bůh rozdělil Rudé moře a převedl děti Izraele přes ně ne­ porušené, a jak zničil Egypťany. Otázkou zůstává, kolik z těch, kdo slaví pesach, opravdu věří, že se to skutečně stalo. Je mnoho Židů, kteří ti řeknou, že je to jen mýtus. Před mnohými lety jsem se setkal s jedním svým židovským přítelem v Melbourne. Přijeli jsme společně z Evropy do Austrálie na jedné lodi a dlouho jsme se neviděli. Když jsem mu vyprávěl, že teď káži evangelium, vypadal pobaveně, ale pozval mne k sobě domů. Na návštěvu jsem si s sebou vzal dvě Bible, jednu německou a druhou anglickou. Když uviděl tyto knihy, řekl: "Snad nevěříš těm pohádkám?" Vždyť pro mnohé lidi není Bible ničím jiným. Ale každý Žid, i když tvrdí, že nevěří, nosí ve svém srdci vědomí o Bohu. Můj hostitel šel do kuchyně uvařit kávu a já jsem se usadil v obývacím pokoji, kde kromě několika židlí ne­ byl žádný nábytek, a tak jsem Bible položil vedle sebe na koberec. Když se hos­ titel vrátil a uviděl, že Bible leží na koberci, řekl krajně rozčilen: "Jak jen můžeš položit tyto svaté knihy na zem? " Zvedl je, políbil a položil je na krb. Před chví­ lí řekl, že jsou v těchto knihách "pohádky", přesto však to byly pro něho svaté knihy! "Ti, za něž, Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sión s plesáním a věčná ra­ dost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a ná­ řek." (Iz 51,11) Bůh svůj lid již vykoupil. Vykoupil jej svou krví a navrátí jej svou mocí na Sión, kde bude zakoušet ustavičnou radost. To leží ještě v budouc­ nosti, ale my, kteří známe Bibli a víme, že tak mnohá Boží proroctví se již v mi­ nulých staletích naplnila, víme též, že i tohle se skutečně stane. 29

Ve verších 12. a 13. téže kapitoly říká Hospodin: "Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? Zapomí­ náš na Hospodina, který tě stvořil, který roztáhl nebesa a položil základy země. Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele, kletý ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem?" Hospodin je ten jediný, který svému lidu může pomoci a On to také učiní. Až budou se svými vlastními sila­ mi u konce, budou muset poznat, že je člověk nemůže zachránit, ani Spojené stá­ ty americké, ale že je může zachránit jen Hospodin. Což se nemůže stát, že do­ konce i Amerika přejde na druhou stranu a že Izrael bude nakonec ode všech opuštěn? Víme, že jsou lidé, kteří chtějí Izrael zničit. Když byl Arafat v roce 1974 po­ zdravován v OSN, nenechal nikoho na pochybách o tom, že podle jeho mínění není pro Izrael na světě místa. Ten stát se musí jmenovat Palestina, řekl. Židé by tam sice mohli žít, ale bez práva na vlastní stát. A většina národů z OSN toto přesvědčení sdílela! Dokonce i v Austrálii mnoho lidí sdílí tento názor, protože Bibli buď neznají nebo jí nevěří. Ten utlačovatel nahnal Izraeli strach. Minis­ terský předseda Begin a jeho kabinet sice žádnou bázeň neprojevili, avšak mno­ hým v Izraeli moc do smíchu nebylo. "Brzy se spoutanému otevře žalář; nezemře v jámě, ani chléb mu nebude schá­ zet." (Iz 51,14) "Vložil jsem li do list svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, abys jako stan roztáhl nebesa a položil základy země, abys řekl Siónu: Ty jsi můj lid." (v. 16) Svět nechce o Bohu nic vědět a popírá, že Židé jsou Božím lidem. Ale i mnozí teologové, kteří tvrdí, že znají Bibli, říkají, že pravými vlastníky této země jsou Arabové a ne Židé. Někteří dokonce říkají, že si Židé tuto zemi při­ svojili násilně a neprávem. I když Bible zcela jasně říká, že tato země náleží ži­ dovskému národu, většina na to nedbá, ba, což je tragické, křesťanstvo po staletí odmítalo brát vážně Boží proroctví pro Izrael. Tvrdili, že všechna proroctví se naplnila v Ježíši, takže pro Izrael už. nic nezůstalo. Setkal jsem se dokonce s křesťany, kteří říkali, že věří v Ježíše, ale vůbec nevěděli, že byl Žid, a že se narodil ze židovské matky. Když jsem jednou kázal v presbyteriánské církvi, při­ šel ke mně po bohoslužbách jeden mladík a řekl: "Nevěděl jsem, že Ježíš byl Žid, myslel jsem si, že by] presbyterián." Izraelci však budou muset nakonec poznat, co je napsáno v 18. verši tohoto proroctví: "Nikdo ji nevede, žádný ze synů, jež porodila, nikdo ji neuchopil za ruku, žádný ze synů, jež vychovala." To znamená, že ani Begin, ani Dajan ani nikdo jiný nebude schopen najít řešení izraelských problémů. Nemá smysl, aby Izrael doufal v člověka, neboť jen Bůh jej může zachránit. A On to též učiní! Jednou se mne tázali, zda bude Jeruzalém ještě jednou zničen. Písmo svaté na to odpovídá kladně. Stane se to, až se všichni Židé navrátí do Izraele. Všichni Židé se budou muset buď dobrovolně nebo proti své vůli vrátit do Izraele, proto­ že to stojí v Písmu. "A rozmnožím na vás lidi, celý izraelský dům se vším všudy, 30

města budou osídlena, a co je v troskách, bude vystavěno." (Ez 36,10. "I poznají, Že já jsem Hospodin, jejich Bůh, který je přesídlil mezi pronárody. Já je shromáž­ dím do jejich země. A neponechám tam už nikoho z nich." (Ez 39,28; viz též Iz 27,12 a Ez 37,11) Když potom vytáhne proti Izraeli velká armáda, skládající se ze všech národů, bude je moci zachránit jen Hospodin. Předtím však budou vede­ ny ještě jiné války a Izrael bude muset velmi trpět. V následujících verších se říká toto: "Toto obojí tě potkalo a kdo s tebou cítil? Zhouba a zkáza, hlad a meč. Čímpak tě potěším? Tvoji synové leží vysíleni na nárožích všech ulic jak divoká ovce v pasti pod tíhou Hospodinova rozhořčení, pohrůžek tvého Boha." (Iz 51,19.20) Uvědomme si, že Bůh jak Izraele tak i křesťany připravuje na budoucí slávu utrpením. Izrael musí trpět, neboť jeho určením je dosáhnout slávy, a není slávy bez předchozího utrpení, není nového života bez smrti. Musíme nechat v sobě zemřít starého člověka, abychom mohli přijmout nový život, a musíme trpět, abychom dosáhli slávy. Potom však budeme potěšeni: "Proto slyš toto, ty utištěná, opojená, ne však vínem: Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už ni­ kdy z něho nebudeš pít. Vkládám jej do ruky těm, kdo tě sužovali, kteří ti porou­ čeli: Skloň se, když přecházíme kolem. A fy jsi musela nastavovat záda, byla jsi jako země, jak ulice těm, kdo po ní chodí." (Iz 51,21-23) Všem těm, kdo Izrael pronásledovali, dá Bůh zakusit totéž jednání. "Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." (1M 12,3)

31

5. kapitola Čas soužení pro Jákoba Jeremiáš 30,7

Za vlády antikrista bude Izrael prvním cílem jeho pronásledování. Většina Židů to však odmítá. Jeden Žid mi kdysi řekl: "Hitler nebyl první, kdo nás proná­ sledoval. Židé byli pronásledováni již před staletími: v době inkvizice ve Španěl­ sku za Torquemada, při pogromech v Rusku a v mnohých jiných zemích jako v Polsku, Francii atd. A teď nám říkáte, že přijde ještě něco horšího. Jak je to možné?" Skutečnost, že Bůh je láska, svedla Židy a mnohé jiné lidi k tomu, že si ne­ chtějí připustit myšlenku na přicházející Boží soud nad bezbožnými. Jestliže však věříme v Boha jako ve všemohoucího a vševědoucího, musíme též přiznat, že on je svátý Bůh, který nemůže jednat proti svému slovu. I jeho výstrahu před soudem musíme přijímat jako výraz jeho lásky. Bůh musí být uznáván jako nejvyšší Vládce vesmíru, který vyžaduje poslušnost. Lidstvu a zvláště Židům od za­ čátku předpovídal, že budou muset vytrpět mnoho pronásledování, než dojdou vykoupení. V Da 12,1 čteme: "V oné době povstane Michael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba souženi, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize." Zde Daniel prorokuje nejen velkou dobu soužení, dobu těžké tísně pro Židy, ale tlu­ močí i zaslíbení záchrany pro ty, kteří se osvědčili. Zachráněný Izrael bude "pozůstatek" lidu v Izraeli. Náš Pán Ježíš řekl: "Neboť tehdy nastane hrozné sou­ žení, jaké nebylo od počátku světa až, do nynějška a nikdy již nebude. " (Mt 24,21) Jsou to mocná slova, která zvěstují den soudu. Musíme se podrobit Božímu slovu, porozumět, že jeho slovo je pravda, a že se stane všechno, co Bůh před­ pověděl. Od samého začátku své smlouvy s Izraelem Bůh stále znova svůj lid varoval. Často se mne Židé tázali, proč museli stále procházet tak hroznými pronásledo­ váními, když jsou vyvoleným národem? Vysvětlením je Joz 24,19-22: "Tu řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svátý. Je to Bůh Žárlivý, nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy. Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům a odvrátíte se, zle s vámi naloží a skoncuje s vámi, ač vám předtím učinil mnoho dobrého. Lid Jozuovi odpověděl: Nikoli, budeme sloužit jen Hospodinu. Nato Jozue vyhlásil lidu: Budete svědky sami proti sobě, nedodržíte-li své rozhodnutí, že budete sloužit Hospodinu. Odpověděli: Ano, bu­ deme svědky." Zde, v zemi, kterou jim Bůh dal, Izraelité slíbili, že chtějí sloužit 32

Bohu a stali se "svědky sami proti sobě”. Jozue je varoval, že Jahve je svaty Bůh, že nestrpí žádné přestoupení a že je bude trestat, jestliže se něco takového stane. V knihách Starého zákona nacházíme průběžně zprávy o Božím varování, i sliby národa, že se v pokání obrátí k Hospodinu. Své sliby však vždy znovu rušili. Když Šalomoun posvěcoval chrám, předpověděl mu Bůh toto: "A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, upevním trůn tvého království nad Izraelem na věky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi, že nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu. Jestliže se ode mne odvrátíte vy a vaši synové a nebudete dodržovat má přikázání a má nařízení, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svátý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy." (1 Kr 9,4-7) Historie minulých století dokazuje, že se to doslova naplnilo. Židé byli roz­ ptýleni mezi všechny národy. Izrael a Juda zmizeli z mapy světa a slovo "žid" se stalo nadávkou. Lidé se obyčejně snaží učinit zodpovědným za každé neštěstí Boha, ale Židé jej nemohou obžalovat, protože svátý Bůh byl přece nucen dodr­ žet své slovo, když ho neposlouchali. Museli trpět pro svou neposlušnost. V utr­ pení volávali k Bohu, ale jakmile byl od nich trest odňat, zase se od něj odvrátili. Bůh trpěl vždy se svým lidem. Tu trýznivou bolest Božího srdce můžeme vy­ číst z Jr 2,30: "Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout. Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí." Nadarmo! Všechno nadarmo! Nedbali na jeho výstrahy, neposlouchali jeho radu! "Na mne však můj lid zapomněl, pálí kadidlo falešným bohům. Přivedu je k pádu na jejich cestách, na stezkách věč­ nosti, půjdou po neschůdných, neupravených cestách. Jejich země bude vzbuzo­ vat úděs a věčný posměch, každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hla­ vou. Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem. Obrátím se k nim Zády, a ne tváří, v den jejich běd." (Jr 18,15-17) Je tragické, že mnozí Židé velmi často nechtějí poslouchat, když jim člověk chce poukázat na Boží slovo. Mnozí se Božímu slovu vysmívají podobně jako řada pohanů. Setkal jsem se s některými Židy, kteří prožili hrozné doby v kon­ centračních táborech; byli zachráněni jen skutečným zázrakem; přesto však ne­ chtějí nic vědět o Bohu - odmítají v něj věřit. Nazývají se Židy a považují židokřesťany za zrádce, protože přijímají Ježíše Krista jako Mesiáše; sami však nevě­ ří v nic. Je zbytečné jim ukazovat, co Bůh činil v průběhu staletí. Za ta staletí se ničemu nenaučili. Když však přicházejí do těžkostí, táží se: "Jak je to možné? Proč právě my?" Ano, proč? Bible je v izraelských školách povinnou četbou, ale většina židovského národa své Svaté písmo, Tenach, dál nečte, své proroky poslouchají právě tak málo, jako tak zvaní křesťané Ježíšova přikázání, a žijí jen sobecky, zaujati pozemským

33

štěstím. Když žili v jejich středu Jeremiáš, Izaiáš, Ezechiel, Daniel a všichni os­ tatní proroci, nepochybovali lidé, že jsou to proroci poslaní Bohem, ale přesto většina jejich současníků odmítala je poslouchat, protože se nechtěli odvrátit od svých zlých cest. V Jr 29,17-18 čteme: "Toto praví Hospodin zástupů: Hle, pošlu na ně meč, hlad a mor, naložím s nimi jako s trpkými fíky, které se nedají jíst, jak jsou odporné. Budu je pronásledovat mečem, hladem a morem. Učiním z nich obraz, hrůzy pro všechna království země, kletbu, předmět úděsu, posměchu a po­ tupy ve všech pronárodech, kam jsem je vyhnal." Dnes se znova všude po světě objevují hákové kříže, které se staly v době Hit­ lerovy vlády symbolem nenávisti vůči Židům. Neonacizmus na sebe upozorňuje a šíří se i v arabských zemích mezi úhlavními nepřáteli Izraele. Bůh řekl, že uči­ ní Židy kletbou a úděsem, posměchem a potupou mezi všemi národy. Cožpak se můžeme stále ještě ptát, proč? "Říkáte nám, že jsme vyvolený národ," řekli mi Židé mnohokrát. "Proč potom musíme tolik trpět?" Protože jsou Boží vyvolený národ, protože je miluje věčnou láskou, právě proto on svůj národ trestá, když nedbá na jeho přikázání. V Jr 30,7 nacházíme výraz "čas soužení pro Jákoba" - "Běda, bude to veliký den, bez obdoby, čas soužení pro Jákoba, ale bude z něho zachráněn." Po všem tom varování je tu toto podivuhodné zaslíbení, že Bůh zachrání svůj lid ze vší jeho bídy. Tato těžká doba soužení je obecné několikrát v Písmu popisována jako porodní bolesti. Ačkoliv je porod bolestný, matka v očekávání nového života může radostně všecky bolesti přetrpět. Většina lidí Bohu nerozumí, když dopouští bolesti a utrpení. Často slyšíme říkat Židy i jiné lidi: "Jestliže je to Boží soud nad bezbožnými, proč jsou též za­ bíjeni zbožní rabíni? V koncentračních táborech byli Židé, kteří věřili v Boha a pokoušeli se mu sloužit celým srdcem. Proč i ti museli trpět?" Nuže, - a to je odpověď - Bůh se dívá na tělesné utrpení jinak než my. Neměli bychom nikdy zapomenout, že většina apoštolů, kteří chodili po zemi s Pánem Ježíšem Kristem, zemřela jako mučedníci, a že nekonečně mnoho prvních křesťanů, kteří Jej násle­ dovali z celého srdce, bylo pronásledováno a usmrceno. Stejně trpí i dnes nespo­ četní Ježíšovi následovníci. Velmi často je utrpení nástrojem v Boží ruce, jímž nás chce přivést blíže k sobě a více nás očistit, jak to čteme v Mal 3,1-3. Tak se utrpení stává zároveň svědectvím, neboť pojem "martýr" - mučedník vznikl z řeckého slova pro "svědčit", "martureo". Od začátku používal Bůh utrpení k tomu, aby přivedl ži­ dovský národ na správnou cestu. Je to věru tragické, že pravoverní Židé, kteří se pokoušeli sloužit Bohu z celého srdce, mu nesloužili podle jeho vůle. Nepřijali ruku, kterou On k nim vystíral (jak to čteme v Př 1,24). Nejsou s Bohem smířeni skrze krev. Nepokořili se jako Job (po Elihuově poselství). Vše se dá pokaždé odvodit z toho, co Bůh hovořil již od začátku. V Zákoně, který Bůh dal Mojžíšovi, a který on odevzdal národu, je napsáno, že krev byla

34

dána na oltář ke smíření. Kdo neobětuje jako smíření za své hříchy krev, není s Bohem smířen a Bůh jej nemůže vyslyšet. Svatý Bůh musí odvrátit svou tvář od lidí, kteří jsou znečištěni hříchem. Protože tito ortodoxní a zbožní rabíni ne­ jsou v Božích očích čistí, nemůže je Bůh vyslyšet a musí být pročištěni skrze utr­ pení. Jedno však jistě Bůh při nich cení: oni celým srdcem věří v zaslíbeného Mesiáše. Nemohli ho sice poznat v Pánu Ježíši, protože křesťané je v jeho jménu pronásledovali a nenáviděli, ale já věřím, že víra v Mesiáše a pročišťování utrpe­ ním jim přinese spásu. Když upozorňuji Židy na nutnost smíření skrze krev, říkají: "Dnes není možné obětovat, protože chrám byl zničen." Ano, to je pravda, že dnes nemohou přiná­ šet krvavé oběti... - Ale už to ani není potřebí. Vždyť i pro ně byla jednou pro­ vždy vylita na golgotském kříži krev Ježíše Krista, Božího Syna. Každý, kdo se chce smířit s Bohem, to však musí zcela osobně přijmout. Svaté Písmo obsahuje mnoho míst, která potvrzují, že Bůh pohlíží na izrael­ ský národ jako na národ, který nežije podle jeho přikázání. Nechť v sobotu zapa­ lují své svíce, nechť chodí do synagógy, nechť si každé ráno kladou "tefillin" (modlitební řemínky) a modlí se třikrát denně, přes to vše Bůh na ně pohlíží jako na neposlušný národ, protože nejsou umyti v krvi oběti, kterou On sám připravil. Vraťme se k Tóře. V 32. kapitole 5. knihy Mojžíšovy čteme: "Ješunín ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy. Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modla­ mi ho uráželi. Obětovali běsům a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou. Opomněl jsi Ská­ lu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil." (5M 32,15-18) "Ješunín" - "vzpřímený" - je zde použito jako jméno pro Izrael. Skála, na niž se Židé zapomněli, je Ježíš Kristus. Neprojevili mu poslušnost a ještě i dnes jej odmítají. "Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. Řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. Popouzeli mne lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím" (kralický pře­ klad: I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím, 5M 32,19-21). Zde předpovídá Bůh svému vyvolenému národu, že si pro sebe stvoří jiný lid, protože oni mu nebyli věrni. Již zde Pán předpovídá církev, vyvolanou ze Židů a z pohanů, lid, povolaný v jeho jménu, nazývaný "blázni pro Krista” (viz 1K 4,10). Nový zákon nám zcela jasně ukazuje, že Kristus je ta Skála. V 1. listu Ko­ rintským hovoří Pavel o otcích. Židech Starého zákona, a říká, že v době putová­ ní pouští znali Krista: "Nechci! pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, a všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, a všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, 35

kteráž Z.a nimi šla. A ta skála byl Kristus" (1K 10,1-4 král. př.). Staří Izraelité, kteří žili v době první smlouvy, věděli již o Nové smlouvě. Jejich oči nebyly ra­ něny slepotou, jako je tomu dnes. Neobjevila se ještě otázka Trojice. Apoštol a lidé, kteří napsali evangelium, byli všichni Židé; v oné době však židovský ná­ rod znal pravdu o svém Mesiáši, jak byl zjeven již v jejich svaté knize, Tenachu. Znali tu Skálu. Bůh řekl již v době Mojžíšově: "Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila..." (5M 32,18). Protože odmítli Skálu své spásy, protože nepřijali "korban" (oběť), kterou jim dal Bůh, protože nedbali na Boží vztaženou ruku, musí svaty Bůh konat to, co neustále prorokoval. Opravdoví křesťané jsou však jeho děti a mají otevřené oči. Vidí, co se musí stát. Tváří v tvář proroctvím, týkajícím se izraelského náro­ da, jsou naše srdce obtížena. Naším úkolem je otvírat oči co největšímu počtu Židů. Bůh řekl, že jeho lid bude muset protrpět mnohá utrpení, ale že všichni ti, jejichž jména jsou zapsána v Knize života, budou od těchto utrpení zachráněni (Ř 10,12.13). Jednou jsem vysvětloval jistému Židovi, že se musíme připravit na další války a pronásledování. Řekl: "Říkáte, že to tak přijde, protože to předpoví­ dá Bible. Dobře, ať to přijde! Proč mně to vyprávíte? Nemohu nic změnit na tom, co Bůh chce." Jistě, nikdo na tom nemůže nic změnit, neboť to, co Bůh pro lidstvo určil, zce­ la jistě se naplní. Tím však, že nás varuje, se zjevuje jeho velká láska, neboť kaž­ dý, Žid či pohan, může patřit k těm, kteří uniknou tomuto velkému budoucímu utrpení. Jména všech těch, kteří jsou znovuzrozeni, jsou zapsána v Knize života. V J 1,12 čteme: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. " My, kteří víme jak o hrozném Božím soudu, tak i o možnostech, které Pán připravil, abychom tomu mohli uniknout, musíme varovat a prosit. Tak, jak to napsal Pavel Korintským: "... na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!" (2K 5,20), a Petr přivolává Židům: "Zachraňte se z tohoto zvrá­ ceného pokolení!" (Sk 2,40) Izrael bude muset protrpět čas soužení pro Jákoba, tato doba však bude, jak jsem již řekl, Boží cestou k jejich očištění. A máme zaslíbení, že Izrael bude na­ konec obnoven pod panováním svého Mesiáše, Ježíše Krista. "Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: Toto je můj lid. A oni řeknou: Hospodin je můj Bůh." (Za 13,9)

36

6. kapitola Číše, po níž se zapotácejí Zachariáš 12,2

Předcházející kapitoly pojednávaly o událostech poslední doby, v níž je Izrael ručičkou na Božích hodinách. Křesťané po celá staletí zneuznávají a zduchovňují právě tak proroctví, jež se vztahují na den posledního soudu, tak i ta, která se tý­ kají budoucnosti Izraele. Tvrdí se, že tato proroctví se nenaplní doslova, ale jen v přeneseném slova smyslu. Avšak již mnohá z proroctví, předpovězených Izraeli, se naplnila slovo za slovem, takže si můžeme být jisti, že i ta, která se do­ sud nenaplnila, jsou míněna doslova. V 5M 28,37 čteme: "Budeš předmětem úděsu, pořekadel a posměchu mezi všemi národy, kam tě Hospodin odvleče." A to se též stalo! Potom i verše 64-67: "Hospodin tě rozptýlí do všech národů od jednoho konce země do druhého. Tam budeš sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani otcové tvoji, dřevu nebo kame­ ni. Mezi těmi pronárody nebudeš mít klidu, ani tvá noha si neodpočine. Hospodin ti tam dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem. Rá­ no budeš říkat: Ke'ž by byl večer! a večer budeš říkat: Kéž by bylo ráno! pro strach svého srdce, kterým se budeš chvět a pro podívanou, na kterou se budeš muset dívat." Není to hrozné, že i tohle se doslova naplnilo, a že se to bude plnit i dále? Každý Žid jistě ví, že všechno to utrpení jeho národa v průběhu posledních stale­ tí a desítiletí Bůh předpověděl. Mnohá proroctví však ukazují ještě do další budoucnosti, proroctví, která předpovídají jak slávu, tak i utrpení. I ta se musí nutně naplnit. Podívejme se na 12. kapitolu proroka Zachariáše: "Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli, výrok Hospodina, který rozprostřel nebesa a položil základy země i vytvořil ducha člo­ věka v jeho nitru." (v.l) To je Boží výrok, týkající se Izraele. Aby nebylo po­ chyb, že se to stane, předkládá Bůh svou "poverovací listinu" - "Hospodin, který rozprostřel nebesa a položil základy země i vytvořil ducha člověka v jeho nitru." Tento slovní obrat, v němž se Hospodin představuje jako všemohoucí Bůh, nacházíme v prorockém slovu víckrát. Například v Iz 44,24-26, v proroctví, které se týká Jeruzaléma, stejně jako v této 12. kapitole Zachariáše, kterou se budeme blíže zabývat. "Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, který tě vytvořil v životě matky: Já jsem Hospodin, já konám všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se mnou? Hospodin ruší znamení žvanilů a z věštců činí po­ matence, obrací mudrce nazpět a jejich poznání mate. Potvrzuje slovo svého 37

služebníka, plne' rozhodnutí ohlášené' svými posly. Jeruzalému on praví: Budeš osídlen! a judským městům: Budete zbudována! Pozvednu jej z trosek." (Iz 44, 24-26) Zde hovoří Bůh, ten všemohoucí. Prohlašuje lidskou moudrost za bláznovství. Je tragické i divné, že lidé většinou v Boha opravdově nevěří. Chodí k věštcům anebo se řídí podle různých pověrečných znamení. Mnozí lidé nepřejdou pod žebříkem, protože v tom vidí zlé znamení, anebo se zdaleka vyhnou černé kočce, která jim přebíhá přes cestu. Takovým směšným věcem věří, ale Bohu a Jeho slovu nevěří. On však říká, že ruší předpovědi žvanilů a mluvků a z věštců činí hlupáky. Dovoluje, aby mudrcové bloudili a z jejich moudrosti činí bláznovství. Ano, Bůh obrací moudrost tohoto světa v bláznovství (viz 1K 1,20), přesto však lidé důvěřují víc lidské vědě než Božímu slovu. V Iz 48,12-13 Hospodin zase hovoří o své všemohoucnosti: "Poslouchej mne, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem len první i poslední. Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu." Vzpomeňme si, že jméno "Izrael" bylo dáno Bohem. - Je to tedy Boží všemohoucnost, která nám zaručuje, že všechno, co On Izraeli prorokoval, se jistě stane. Slovo, dané Zachariášovi, pokračuje: "Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu." (12,2) Výraz "číše, po níž, se zapotácejí" je velmi zajímavý. Je uve­ den též v Iz 51,22, kde Bůh říká: "Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati..." Zde však je pro "pohár" hebrejské slovo "kos". V Zachariáši však není "kos", ale "saf”, to je velká mísa, ze které pijí všichni přítomní. Všichni se budou kvůli Je­ ruzalému potácet a klopýtat jako opilí. Jeruzalém přivede národy k potácení. Prorok pokračuje: "V onen den..." V posledních kapitolách Zachariáše (12-14) se sedmnáctkrát hovoří o "onom dni". Tato proroctví, proroctví o konečném vykou­ pení Izraele, se vztahují na den Hospodinův. Například ve 14. kapitole čteme: "Hle, přichází den Hospodinův..." "V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až. do krve. Všechny pronárody ze­ mě se proti němu srotí." (Za 12,3) Výraz "zranit" má stejný význam jako "roztrhat". V oné době museli atleti dokazovat svou sílu vzpíráním balvanů. V aréně se nacházely balvany a závod začal, jakmile mohli tyto balvany vzepřít. Bůh tu říká, že Jeruzalém bude pro okolní národy, které si jej chtějí přivlastnit, takovým těžkým balvanem, že nebudou schopné jej vzepřít, ale při tomto pokusu se zraní do krve. Toto shromáždění všech národů proti Jeruzalému bylo předpovězeno a my víme, kdo za tím vězí. V Zj 16,14 čteme: "Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vy­ šli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemo38

houcího Boha." Satanští duchové, které vyšle antikrist, když satan ovládne svět. Tu se shromáždí všechny národy proti Božímu městu. Nyní přicházíme k velmi zajímavému verši: "V onen den, je výrok Hospodi­ nův, udeřím a každý kůň se splaší a jezdec na něm zešílí. Na dům judský však obrátím svůj zrak, kdežto všechny koně národů raním slepotou." (Za 12,4) Splašení, šílenství a slepota! Budou nasazeny zbraně, které ještě neznáme. Ra­ ní nepřátele slepotou a poplaší je tak, že už nebudou moci rozeznat, s kým vlast­ ně bojují. V Ez 38,21 čteme, že "meč jednoho se obrátí proti druhému". Juda je oblast okolo Jeruzaléma. Nepřítel se bude přirozeně pokoušet zabrat hlavní město; vnikne do Izraele, protáhne Judskem a zaútočí na Jeruzalém. "Tu si každý judský pohlavár v srdci řekne: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mi posilou pro Hospodina zástupů, svého Boha." (Za 12,5) Všichni, kteří žijí v krajině okolo Jeruzaléma, budou důvěřovat Bohu, že pomůže Jeruzalému, a že Jeruzalém bude zázračně zachráněn. "V onen den učiním judsképohlaváry pánví s ohněm ve dříví a hořící pochodní v otepi slámy. Pozřou všechny okolní národy napravo i nalevo. Jeruzalém však dále zůstane na svém místě, v Jeruzalémě." (Za 12,6) I když Izra­ elci budou schopni způsobit vniklé armádě "Spojených národů" velké ztráty, ne­ budou jí moci zabránit v tom, aby došla až k Jeruzalému a oblehla jej. V mnohých proroctvích je o Jeruzalému zmínka jako o místu, kde přebývá Bůh. Ve 2. kapitole popisuje Zachariáš vidění o Jeruzalému, městu, kde bude přebývat Hospodin. "Já sám, je výrok Hospodinův, budu ohnivou hradbou kolem něho a slávou uprostřed něho. Běda, běda! Utečte ze severní země, je výrok Hos­ podinův. Rozprostřel jsem vás do čtyř nebeských větrů, je výrok Jlospodinův. Bě­ da! Zachraň se, Sióne, ty poklidně si bydlící u babylónské dcery! Toto praví Hos­ podin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. Hle, mávnu proti nim rukou a budou je plenit ti, kdo jim otročili. I poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů." (v.9-13) Ve 12. kapitole Zachariáše pokračuje vidění o budoucnosti, které mu bylo dá­ no: "Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby čest domu Davidova, čest toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, nebyla větší, než Judova." (v.7) O Židech je známo, že se rádi a vášnivě hádají. Hned po válce v roce 1973 začali například Izraelci obvi­ ňovat určité jednotlivce za selhání na začátku války. Ve výše uvedeném 7. verši 12. kapitoly Zachariáše Bůh říká, že se sláva Davidova domu a pýcha jeruzalém­ ských obyvatel nebude povyšovat proti Judovi. Proto Bůh zachrání nejdříve lidi na venkově, kteří nejsou tak oceňováni jako obyvatelé Jeruzaléma, aby se město nad nimi nepovyšovalo. "V onen den bude Hospodin štítem tomu, kdo sídlí v Jeruzalémě; klopýtající mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, bude před nimi jako anděl Hospodinův." (Za 12,8) Anděl Hospodinův je Mesiáš (viz mou knihu "Král Židů", 2. kapitola). To už naznačuje příchod Ješuy Ha Mesiáše 39

k záchraně Jeruzaléma. "V onen den vyhledám všechny pronárody, které přitáhly na Jeruzalém, a zahladím je." (Za 12,9) O dalších podrobnostech tohoto hrozného obležení čteme ve 14. kapitole, v níž je popisován příchod Mesiáše v souvislosti se zničením obléhající armády. O tom chci hovořit v další kapitole. Nyní je zde zvěst o obrácení Izraele, které se uskuteční, když poznají při příchodu Pána Ježíše svého Mesiáše. "Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtíjednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným." (Za 12,10) Tato slova popisují největší ztrátu, kterou mů­ že člověk zakusit, totiž ztrátu prvorozeného dítěte. Takovou nevýslovnou bolest pocítí Židé, když uvidí toho, kterého probodli. O probodnutí čteme při příležitosti Ježíšova ukřižování v J 19,32-37: "Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi, a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok: a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé: on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěři­ li. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: Ani kost mu nebude zlomena. A na jiném místě Písmo praví: Uvidí, koho probodli. " Pozoruhodné je, že proroctví Starého zákona, které Jan uvádí jako prvé: "Ani kost mu nebude zlomena!" se naplnilo na kříži. O druhém proroctví Zachariáše neříká Jan, že by se již naplnilo. Říká jen: "Uvidí, koho probodli." To se tedy musí ještě naplnit. Byl to voják, který tehdy Ježíše probodl, a zastupoval římskou říši. Vždyť, jak víme, Ježíše usmrtili Římané, protože Židé křičeli: "Ukřižuj ho!" Zachariáš tedy říká, že židovský národ Jej uvidí a bude činit pokání, protože si vzpomenou, že na probodnutí Krista se i oni provinili. "V onen den se bude v Jeruzalémě rozlé­ hat nářek jako nářek pro Hadad-rimóna na pláni u Megida. Naříkat bude země, každá čeleď zvlášť: zvlášť čeleď domu Davidova a jejich ženy zvlášť, zvlášť čeleď domu Nátanova a jejich ženy zvlášť, zvlášť čeleď domu Léviova a jejich ženy zvlášť, zvlášť čeleď Simeíská a jejich ženy zvlášť, všechny ostatní čeledi, každá čeleď zvlášť a jejich ženy zvlášť." (Za 12,11 -14) Bude to tedy pro Izrael mocný den pokání, když uzří Jej, "kterého probodli", a když uvidí svého Mesiáše a poznají jej. Ve svém listu Římanům řekl Pavel vil. kapitole ve 26. verši, že celý Izrael bude spasen. Izrael bude spasen jako národ a stane se tak skutečně prvním křesťanským národem. Izrael je dnes ještě jako celek proti křesťanství, v onen den se však obrátí: uvidí a poznají Jej a bu­ dou pro něj truchlit jako by to byl jejich jediný syn. Je podivuhodné číst o jejich konečném očištění, jak je popsáno v prvém verši 13. kapitoly Zachariáše: "V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty. " Budou očištěni drahou krví Ježíše Krista, svého Mesiáše.

40

Musíme však pamatovat na to, že v onen den zůstane jen ostatek národa. V Zach 13,8-9 čteme, že dvě třetiny Izraele zahynou v hrozné válce před Ježíšo­ vým příchodem a že z nich zůstane jen jedna třetina. Tak Jej pozná a bude zach­ ráněna jen tato třetina, která přežije. Hospodin přivádí Židy nazpět do jejich země, jak to zaslíbil v 30. kapitole Je­ remiáše: "Neboť hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, že změním úděl svého lidu, Izraele i Judy, praví Hospodin, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům. A obsadí ji. Toto jsou slova, která promluvil Hospodin o Izraeli a Judovi. Toto praví Hospodin: Slyšeli jsme děsuplný hlas. Strach a nikde pokoj. Jen se ptejte, podívejte se, zda rodí muž- Proč jsem viděl každého muže s rukama na bedrách jak rodičku, a všechny tváře byly sinalé. Běda, bude to veliký den, bez obdoby, čas soužení pro Jákoba, ale bude z něho zachráněn. V onen den, je výrok Hospodinův, zlomím jeho jho na tvé šíji a zpřetrhám tvá pouta. Nebudou už sloužit cizozemcům, budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a Davidovi, svému králi, kterého jim vzbudím." (v.3-9) To se stane po obsazení města, když budou zničeny dvě třetiny obyvatelstva; na to musíme pamatovat. Tito pozůstalí budou ti, na které myslel Pavel, když napsal: "Pak bude spasen všechen Izrael." I oni však budou muset prožít hrozné doby, neboť budou vykou­ peni a zachráněni, až když se zjeví Pán. Ano, je to nádherné, že Izrael bude spasen při příchodu svého Mesiáše jako národ, ale už dnes jsou otevřeny dveře vykoupení pro každého Žida i pro každé­ ho pohana (nebo nežida). Tento pramen, který bude otevřen "v onen den" "domu Davidovu a obyvatelům Jeruzaléma", je už otevřen pro každého, kdo přijme Pá­ na Ježíše. Tak je očištěn Jeho krví a zachráněn od přicházejícího soudu. Mohlo by zdát, že židovský národ tato proroctví zná. Nikde na světě se nečte Bible tolik jako v Izraeli. Čtou Bibli a čtou i Zachariášova proroctví - a přesto jim nevěří! I mládež židovského národa jeve škole seznamována s Biblí jako s historickou knihou a musí z ní též skládat zkoušky. Ano, znají Bibli, ale nevěří, že je Božím slovem, oznámeným nám skrze proroky. Doufají, že budou nějak zachráněni před Araby, že se bude Izraeli dařit stále lépe a že poroste jeho blaho­ byt. Je zvláštní, že v dobách nebezpečí si každý myslí, že jemu se nic nestane. V roce 1933 jsem se setkal v Lipsku s jedním svým židovským přítelem. Na otázku, co si myslí o tom, že se Hitler uchopil moci, odpověděl: "Co si mám o tom myslet? Zabíjet nás nebude!" Tento muž zemřel v koncentračním táboře. Totéž se děje dnes. Lidé v Izraeli při stálém ohrožení Araby chodí dále do práce a doufají, že nakonec vše dopadne dobře. My však víme, že nepřátelé Jeruzalém napadnou a zaberou. Tak vidíme, že židovský národ bude muset přetrpět tuto strašnou válku. Podle mého názoru to bude atomová válka, neboť v Za 14,12 čteme něco, čemu jsme nemohli rozumět, dokud nebyly atomové bomby: "A toto bude porážka, kterou Hospodin připraví všem národům, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: tělo jim 41

shnije ještě vstoje, oči jim shnijí v důlcích a jazyk jim shnije v ústech." Dnes ví­ me, že to může být vyvoláno radioaktivním ozářením, způsobeným atomovou bombou, a že to přijde na každého. Dále se praví v 15. verši: "Stejná porážka po­ stihne koně, mezky, velbloudy i osly a všechen dobytek, který bude v jejich leže­ ních. " Tatáž hrozná rána postihne i dobytek - což může být výsledkem atomové války, která v onen den přijde na lidi i na zvířata. Neseme zodpovědnost za to, abychom varovali všechny lidi a řekli jim, že je tu východisko. Pán Ježíš řekl: "Protož bděte, všelikého času modlíce se, abyste hodni byli ujiti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postavili se před Synem člověka" (Lk 21,36 - král. př.). Je tedy východisko, a to je v Pánu Ježíši a skrze něj. To je zadní strana obrazu. Jistě si vzpomínáte: Když Tomáš uviděl znaky hře­ bů na rukou Pána a ránu v jeho boku, padl na svou tvář a řekl: "Můj Pán a můj Bůh!" Tu mu Pán Ježíš řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." (J 20,29) 1 Izrael uvěří, až Jej uvidí. Každý však může být zachráněn již před dobou velkého soužení a bude mít "život a hojnost" a smí už nyní zakou­ šet pokoj skrze Pána Ježíše. Jeden Žid se mne kdysi ptal, proč s ním vlastně hovořím o Mesiáši. Četli jsme společně 36. kapitolu Ezechiele, v níž Hospodin zaslibuje, že přivede židovský národ zpět do jeho vlastní země. Ve verších 25. a 26. říká: "Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." Tu tento muž zvolal: "Bůh nás obrátí! Proč potom chodíte k Židům, vždyť On říká, že to učiní sám. Nechte nás na pokoji, Bůh nás svým časem obrátí!" Samozřejmě, že jen Hospodin je může obrátit. On ráčí mne a mou službu používat jako nástroj, ale ze své vlastní síly nemohu nikoho obrátit. Židé by však měli vědět, že budou mu­ set procházet hroznou dobou, než uvidí svého Mesiáše a uvěří. I pro ně je však východisko, když v něho uvěří dříve, než se zjeví, protože každý, kdo se už nyní k němu obrátí, unikne této době soudu. Doba soužení nenastane jen pro Židy, ale i pro pohany, pro celý svět. Bude to doba hrozného trápení pro všechny lidi. Pro Židy to budou porodní bolesti s na­ dějí na nový život, ale pohané, kteří odmítají Boha, budou muset tuto hroznou dobu prožívat, aniž by očekávali nový život.

42

7. kapitola Budou bojovat Zachariáš 10,5

Po arabském útoku na Izrael v říjnu 1973 jsem často dostával otázku, co říká o této válce Boží slovo. Velmi mne zklamalo zjištění, že mnozí křesťané vědí pramálo o prorockém slovu, a proto nejsou schopni rozeznat za současným poli­ tickým děním Boží ruku. Pokusme se najít z Božího slova klíč k tomuto neustálému konfliktu. Mějme však na paměti, že v Bibli není žádný rozvrh hodin, který by registroval sled jed­ notlivých válečných konfliktů. Proroci často viděli věci, kterým sami nemohli porozumět a napsali je tak, jak se jim zjevily. Často shledáváme, že předpovída­ né události se odehrávají v obráceném sledu, než jak jsou zaznamenány. Proto musíme mít stále na zřeteli celé Svaté písmo a pokusit se události sestavit tak, aby byly ve vzájemném správném vztahu. Podívejme se nejdříve na 10. kapitolu Zachariáše. Vezměte si svou Bibli a přečtěte si ji. Většina událostí, o kterých se zmiňuje, leží ještě v budoucnos­ ti, neboť to, co dnes prožíváme v Izraeli, je teprve začátek shromažďování židovského národa. V Izaiáši a Ezechieli čteme, že má být do své země přiveden nazpět celý Izrael, tedy všichni Židé; dodnes je to však jen malá část. Víme však, že Bůh svůj plán a svůj záměr provede a že je přivede nazpět všechny. "Hvízdnu na ně a shromáždím je..." (Za 10,8) "... a usadím je do bezpečí, protože jsem se nad nimi slitoval..." (Za 10,6) Mnozí křesťané a jiní lidé, kteří milují Izrael, mají za to, že nynější návrat Izraele je již začátek slávy. Podle mého názoru Svaté písmo to nepotvrzuje, mys­ lím si spíše, že nejdříve jsou shromažďováni do své země k soudu, neboť tam bu­ dou, jak jsem uvedl ve 4. kapitole, muset prožít dobu "soužení pro Jákoba". Chtěl bych též upozornit na to, že Bible hovoří o "době soužení - pro Jákoba" a ne o "době soužení - pro Izrael". Jákob je vždy symbolem židovského národa jako takového bez. ohledu na jeho víru. Židé jsou přiváděni do své země, aby tam vytrpěli nejdříve Boží soud. Proto bychom měli mít s nimi soucit a starat se o to, aby poznali svého Mesiáše už před tímto soudem. Sláva Pánu, On se již mnohým z nich zjevuje a každý, kdo přijme oběť svého Mesiáše, krev Ježíše Krista, prolitou za jeho hříchy, je zachrá­ něn a má věčný život. Mnoho však těch, kteří uznávají Ježíše za velkého proro­ ka, ba za největšího Žida, který kdy žil, aniž by ho však poznali jako Vykupitele a Mesiáše, bude muset prožívat "čas soužení - pro Jákoba". Bůh říká: "... protože jsem se nad nimi slitoval..." (v.6) On ví, jak těžké doby budou muset překonat 43

a trpí s nimi tak, jak to činil Ježíš, když řekl na cestě ke kříži plačícím ženám: "... Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dět­ mi. " (Lk 23,28) V Izraeli dnes panuje mnoho protichůdných mínění. Zdá se, že se potvrzuje staré přísloví: "Když se sejdou tři Židé, jsou tu čtyři názory." Zachariáš říká v kapitole 10. verši 2, že "proto táhl lid jako stádo, ujařmený, bez pastýře". Mno­ zí neznají Pastýře. "Hospodin jest můj pastýř," zpívá David. V Žalmu 80 čteme: "Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jako ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trů­ níš nad cheruby!" (v.l) Pastýř Izraele je tedy Ten, který řekl: "Já jsem ten dobrý pastýř." Izraelský národ nepřijal hlas svého Pastýře, když přišel poprvé. Proto budou muset tak dlouho trpět, dokud nepřijde Pastýř podruhé. V Izraeli se velmi často zpívá sbor: "Hevenu šalom alechem" - "přinášíme vám pokoj". Zpívají o pokoji a zdraví se slovem "šalom", aniž by měli pokoj. Nemají pokoj ve svých srdcích a nemohou jej ani přinést jiným, protože Sar Salom, Kníže pokoje, ještě nepřišel. Izrael bude muset do příchodu Knížete pokoje probojovat ještě několik válek, "budou bojovat (ačkoliv to nevěří) a Hospodin bude s nimi" (Za 10, 5). Z 38. a 39. kapitoly Ezechiele usuzujeme, že jednoho dne potáhne proti Izraeli Rusko. Izrael musí bojovat a musí růst; musí pojmout do vlastnictví zemi, která zdánlivě patří Arabům, protože podle Svatého písma Bůh už stanovil konečně platné hra­ nice Izraele. 54. kapitola Izaiáše začíná: "Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin." To bylo určeno Izraeli, který byl opuš­ těn, když se od něho odvrátil jeho "manžel", Hospodin. "Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá sta­ nová lana a upevni kolíky. Rozmažeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmoc­ ní pronárodů a osídlí zpustošená města. " (v.2.3) To je Boží slovo. Kdyby je politikové pozorně četli, věděli by, že současnou krizi na Středním východě lze řešit jen v souladu s těmito slovy. Izraelci se ne­ mohou vzdát těch "obsazených” území. Podle Božího slova jim patří; a Jeruza­ lém je Izraelovo Boží město, proto se ho Izraelci nemohou nikdy vzdát. Musí dokonce zabrat ještě více země. I když nemohu říci, jak se to stane, vím to, pro­ tože to Bůh řekl. Boží slova v Iz 54,4-6 znějí: "Neboj se, už se nemusíš stydět, nebud zahanbená, už se nemusíš rdít studem. Zapomeneš na hanbu, kdy jsi byla neprovdána, nevzpomeneš na potupu svého vdovství. Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno jest Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin povolal, ženu mladosti, jež byla zavržena, praví Bůh tvůj." Ve verších 15-17 téže kapitoly čteme: "A kdyby se kdo proti tobě srotil, nebu­ de to pocházet ode mne. Kdo se proti tobě srotí, v boji proti tobě padne. Hle, já jsem stvořil řemeslníka, jenž roz.dmychuje uhlí v oheň a zhotovuje zbraně

44

k užívání. A já jsem stvořil šiřitele zkázy, aby hubil. Žádná zbraň vyrobená pro­ ti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedl­ nost je ode mne, je výrok Hospodinův." Než začal Sadat usilovat o mír, vyhrožoval, že Egypt nasadí velké rakety, aby zničil Jeruzalém a Tel Aviv. Nakonec se to neodvážil učinit. I Rusové vědí, že Izrael má atomové zbraně, a že kdyby Izrael už neviděl žádné jiné východisko ke své záchraně, bude je muset použít. Často se mne lidé ptají, jak vidím naplnění prorockého slova v nejbližší době. Myslím, že Izrael nechají všichni na holič­ kách, ztratí všechny své přátele a zůstane zcela sám. To proto, aby poznal, že jeho záchrana spočívá jedině v Hospodinu. I když snad předtím budou místní války, myslím, že válka, popsaná ve 38. a 39. kapitole Ezechiele, bude příští vel­ ká válka, když Rusko napadne Izrael a Bůh tam zničí mocnou ruskou armádu a jeho zřejmě muslimské spojence. Nastanou potom velké otřesy země - buď ze­ mětřesení nebo atomové otřesy; Svaté písmo hovoří jen o "zemětřesení", které zničí nepřátelská vojska. Podle mého názoru se po této válce, kdy zemětřesením budou zničeny mešity, stane Jeruzalém velkým městem, střediskem světa. Potom nastane ta velká "alija", když se všichni Židé vrátí do Izraele a bude vybudován chrám. Pavel ří­ ká: "Až budou říkal je pokoj, nic nehrozí, tu je náhle přepadne zhouba jako bo­ lest rodičku, a neuniknou." (ITe 5,3) Na začátku vlády antikrista bude svět pro­ žívat přechodné období celosvětového míru. Antikrist bude vládce uznávaný vše­ mi národy světa. Upevní svou moc i v Izraeli, a usadí se v Jeruzalémě. Když se však posadí v chrámě a bude vyžadovat božskou poctu, Izrael proti němu povsta­ ne a on potom povede proti Jeruzalému armádu "Spojených národů". Ve 14. kapitole nám Zachariáš oznamuje, že všechny národy potáhnou proti Jeruzalému. Bude posledním opěrným bodem, který bude odolávat invazi jako Massada v roce 70 po Kr.: "Hle, přichází den Hospodinův. Budou se mezi vámi o tebe dělit jako o kořist. Shromáždím k Jeruzalému do boje všechny pronáro­ dy..." Bude to armáda "Spojených národů", v níž budou zastoupeny všechny ná­ rody. "... Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy zhanobeny. Polovina města bude vysídlena, zbytek lidu však nebude z města vyhlazen." (Za 14,1.2. To vše ještě Jeruzalém čeká. Bude to hrozná doba. Je to však Boží rozhodnutí a my se s ním nemůžeme dohadovat. Tyto verše se nemohou vztahovat na to, co se stalo v roce 70 po Kr., když ob­ sadil Jeruzalém Titus, neboť ve verši 3. čteme: "Hospodin vytáhne a bude bo­ jovat proti oněm pronárodům, jako bojoval kdysi v den bitvy." Uslyší volání svého lidu o pomoc; to čteme v Iz 51,9: "Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova paže! Probuď se jako za dnů dávnověku, za dávných pokolení! Což právě ty jsi neskolila obludu, neproklála draka?" "V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeru­ 45

zaléma. Olivová hora se rozpoltí vpůli od východu na západ velmi širokým údolím. Polovina hory uhne k severu a polovina k jihu. Vy pak budete utíkat údo­ lím mezi těmito mými horami, neboť to horské údolí bude sahat až k Asalu. Bu­ dete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uzijáše. Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svalí, Bože." (Za 14.4.5) Při svém příchodu přivede Pán s sebou i všechny údy svého těla. To bude tedy po­ slední boj, v němž bude při příchodu Páně antikrist zničen. V Za 12,9 a 10 čteme, jak jsme se zmínili již v předešlých kapitolách, že ži­ dovský národ pozná svého Mesiáše, když On zničí své nepřátele. Potom zřídí v Jeruzalémě své království. Většina lidí to nevidí. Bůh jednal vždy s Izraelem jako s celým národem. Dnes, v době Jeho milosti, kdy povolává k sobě církev, jedná s jednotlivci; avšak s Izraelem se vždy zabýval jako s celkem a činí tak stále. I když zhřešil jen jeden Izraelita, musel za to trpět celý národ. Nyní, kdy se Bůh znovu obrátil k židovskému národu, přivádí ho nazpět do země, protože Bo­ ží smlouva s Izraelem se vztahovala na národ a na zemi. Vždy jsou spolu spojeny tyto tři věci: země, národ a jejich Bůh. Hospodin přivádí židovský národ do zaslíbené země, aby se jím znovu zabý­ val jako národem a Izrael se jako národ obrátí v jednom dni. Izaiáš o tom hovoří v 66. kapitole. Verš 6. podává zprávu o tomtéž okamžiku, o němž čteme ve 12. kapitole Zachariáše: "Slyš! Hukot z města! Halas z chrámu! Hlas Hospodina, jenž odplácí svým nepřátelům za to, co spáchali." V té době musí být v Jeruzalémě zase chrám, bude tedy vystavěn před příchodem Páně. Potom čteme: "Dříve než ji přepadly porodní bolesti, porodila. Dříve než ji zachvátily porodní křeče, povi­ la pacholíka. Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co lakového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývá zplozen jedním rázem? Sot­ va se začala svíjet bolestí, už. porodila siónská dcera své syny. " (Iz 66,7.8) Hovo­ ří se tu o dvou porodech. Zaprvé o rychlém narození státu v roce 1948, jehož vý­ sledkem byl návrat židovského národa zpět do země. Potom přijdou bolesti, čas soužení pro Jákoba, s následným znovuzrozením izraelského národa, když se zje­ ví Mesiáš. Utrpení židovského národa je porovnáváno s porodními bolestmi, kte­ ré jsou však vždy spojeny s radostí z narození. S pohany to bude horší. Podle mého názoru by se dnes neměl izraelský stát jmenovat "Izrael", ale "Jákob", neboť ještě nepředstavuje ten pravý, vykoupený národ Hospodinův. Je to stále ještě nevěřící národ a v tomto smyslu se neliší od jiných národů. Izrael vždy více nebo méně odmítal být jiný než ostatní národy. Tak se projevil vůči Samuelovi, když chtěl krále jako měly jiné národy (viz 1S 8,5). A dnes je tomu právě tak: chtějí být demokracií jako ostatní, socialističtí jako ostatní a bezbožní jako ostatní. Jednoho dne se však musí stát svátým národem, národem, který si Bůh oddělil a učinil pro sebe. Bůh toho dosáhne, neboť jeho záměr se musí naplnit. Celý ná­ rod bude vykoupen. Tento den nejvyššího štěstí leží však ještě v budoucnosti 46

a mnozí Židé, kteří dnes žijí, jej neprožijí. Jejich naděje pro budoucnost s Bohem je jedině v tom, že přijmou Je.šuu Ha Mesiáše nyní. Velmi nám to leží na srdci, proto k nim jdeme a říkáme jim, že potřebují Ježíše, neboť On je tou jedinou ces­ tou k Bohu. Zemřel za nás na golgotském kříži, za svůj židovský národ; musíme jim říci, že v tom spočívá jejich jediná jistá naděje. Zaslíbení o vykoupení Izraele se naplní v budoucnosti, předtím však bude mu­ set Izrael ještě mnoho trpět. Protože to víme, cítíme s nimi velkou lítost. Jsem přesvědčen, že Mojžíš v srdci plakal, když psal svou píseň tak, jak je zaznamená­ na v 32. kapitole 5. knihy Mojžíšovy. Ale musel to národu oznámit stejně tak, jak je to dnes naším úkolem. V 5. Moj 32 je v kostce celá historie židovského národa. Jsou to neobyčejně smutná, ba otřesná slova. Ve verších 22-27 hovoří Bůh o svém lidu, Židech: "Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy, budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu. Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého. Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi - kdybych se nelekal urážek nepřítele, že to protivníci neuznají, že řeknou: Vyvýšila se naše vlastní ruka, Hospodin nic ta­ kového nevykonal." Mojžíš, veden Božím Duchem, prorokoval, že jeho lid vejde do zaslíbené ze­ mě, že se později odvrátí od Boha, že Bůh jej rozptýlí mezi národy a že na ně přijde hrozná zkáza. Přece však jeho poslední slova k národu (5M 33,26-29) jsou přenádhemá: "Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: Vyhlaď ho! Izrael přebývá bezpečně - jedi­ nečný je Jákobův Pramen - v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší! " Haleluja! Je zde jmenován "Pramen Jákobův", neboť Jákobova požehnání jsou vždy zemské povahy - obilí a nové víno a rosa. Izrael je však národ, vysvobozený Hospodinem: "Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem?" Jak je to nád­ herné! Jákob se stane Izraelem, když uvidí Toho, kterého probodli, když všichni poznají, že Ježíš je Mesiáš.

47

2. kapitola Který přichází ve jménu Hospodinově Matouš 21,9 Pro proroky byla doba milosti mezi prvním a druhým Kristovým příchodem (Ef 3,2-6), proto popisovali události, které se měly odehrávat při prvém a druhém Kristově příchodu současně. To se jasně projevuje v proroctvích proroka Zachariáše 9,9: "Plesej velice, dcerko Siónská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská! Neboť aj, král tvůj přijde k tobě spravedlivý a spasení plný, ačkoli bude chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém." Tento verš je též citován v Mt 21,5. Hebrejské slovo pro "pokorný" (německý překlad) je "ane", které vyjadřuje více než naše slovo "pokorný" (ek.: "pokořený"). V podstatě znamená toto slovo "utlačený" nebo "utýraný". Totéž slovo nacházíme v Iz 53,4 a 7, kde je přelo­ ženo jako "pokořen" anebo "trápen". Tento Král měl tedy podle Zachariášova proroctví přijít sice jako Zachránce, ale též pokořený a utrápený. Tato prorocká výpověď se již naplnila. Zachariáš říká, "On přijde" a On už přišel. Vjel do Jeru­ zaléma, jak to čteme v Mt 21, na oslátku a lidé volali: "Požehnaný, který přichá­ zí ve jménu Hospodinové!" "Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Belfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned na­ leznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně... Učed­ níci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: Hosana na výsostech!" (Mt 21,1.2,6-9) Většina Židů tuto událost, popisovanou v Novém zákoně, nepřijme jako na­ plnění Zachariášova proroctví. Tvrdí většinou, že Mesiáš přijde jen jako váleč­ ník, jako dobyvatel a přilíc. Někteří rabíni, jejichž názory byly shrnuty do Tal­ mudu, věděli však již ve středověku, že toto proroctví hovoří o Mesiáši. Zde jsou některé z takových komentářů, které se v talmudu vztahují na výše uvedený text: Ve fol. 98 Talmudu Babylonia čteme: "Rav Jošua ben Levi se táže: Na jed­ nom místě je napsáno: Hle, přichází podobný Synu člověka na oblacích nebes­ kých, ale na jiném místě je napsáno: Pokorný a jedoucí na oslu. Jak se má to­ mu rozumět?" Ben Levi myslel na Da 7,13 a na toto Zachariášovo proroctví. Jeho'odpovčď na to zní: "Budou-li spravedliví, přijde na nebeských oblacích, nebudou-li spravedliví, přijde pokorně jedoucí na oslu."

48

Tak vysvětlil tento zjevný rozpor. "Rasi říká: To se může vztahovat jen na Krále Mesiáše, neboť je o něm řeče­ no: A jeho říše bude sahat od jednoho moře k druhému, víme však, že v době druhého chrámu takový nad Izraelem nepanoval." Raši se odvolává na následu­ jící verš, v němž čteme: "... jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do dá­ lav země" (Za 9,10). Takový král ještě nikdy v Jeruzalémě nepanoval, bylo tedy Rašimu jasné, že to mohlo být řečeno jen o budoucím Mesiáši. Rav Sadiah Goan vysvětluje ve svém komentáři 7. kapitoly Daniele násle­ dující část 13. verše: "... hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člově­ ka..." takto: "To je Mesiáš, naše Spravedlnost. Není však o Mesiáši napsáno pokorný a jezdící na oslu ? Ano, to nám však ukazuje, že přijde v pokoře a ne v pýše na vznešených koních." Rav Hillel (ne ten starší) řekl: "Izrael už nepotřebuje očekávat Mesiáše, mě­ li jej už ve dnech Ezechiele." Rav Josef zvolal: "Nechť Pán odpustí rabínu Hillelovi, neboť Ezechiel nežil v době prvního chrámu, avšak Zachariáš - neproroko­ val v době druhého chrámu?" To je napsáno v Sanhedrinu 99a. Vidíme tedy, že někteří rabíni, jejichž komentáře jsou shrnuty v Talmudu, vztahovali toto Zachariášovo proroctví na Mesiáše, a z 21. kapitoly Matouše ví­ me, že se toto proroctví již naplnilo, když Ježíš vjel na oslu do Jeruzaléma. Mezi 9. a 10. veršem 9. kap. Zachariášova proroctví leží současná doba Boží milosti, neboť v následujících verších hovoří prorok již o druhém Mesiášově pří­ chodu: "Vymýtím vozy z Efraima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymý­ cen. Vyhlásí národům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři, od Reky až do dá­ lav země. Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vo­ dy. " (Za 9,10.11) Pro "krev smlouvy” budou vězňové propuštěni,"bdam britajch". Smlouva bude zpečetěna krví. V 2M 24,8 hovoří Mojžíš o krvi smlouvy. Tu se jednalo o první smlouvu, ale i ve spojení s druhou smlouvou je vzpomínána krev: krev smlouvy proleje Anděl smlouvy, o němž čteme v knize proroka Malachiáše 3,1: "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nena­ dále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, Anděl smlouvy, po němž toužíte..." Proč je zde Pán nazýván "Anděl smlouvy"? Protože zpečetil smlouvu svou krví. I na tomto místě je předpovězen příchod Mesiáše, který měl tuto smlouvu uvést v platnost prolitím své krve. On je ten, "kterého hledáte", říká Hospodin. Židé čekají na příchod Mesiáše a stále ho ještě hledají. Moses Maimonides, který ustanovil třináct věroučných článků židovské víry, řekl: "Věřím v příchod Mesiáše." Druhý příchod bude probíhat ve dvou etapách. V ITe 4,16 čteme: "Zaznípo­ vel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo ze­ mřeli v Kristu, vstanou nejdříve." Tu se hovoří o vychvácení. V 5. kapitole 1. a 2. verši: "Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci." Potom druhá etapa, jeho

49

příchod k soudu: "A pak se ukáže ten zlý. kterého Pán Ježíš zabije dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem." (2Te 2,8) Jak jsem už řekl, jedná Bůh s Izraelem vždy jako s národem. I když jej rozptý­ lil mezi všechny národy světa, Izrael přestal být národem jen na přechodnou do­ bu. Jedním z největších zázraků, které svět viděl, je to, že se Židé, rozptýleni po celém světě, znovu stali národem, ve svém rozptýlení a bez vlastní země neza­ nikli, jako jiné národy v podobných okolnostech. Židé zůstali i v diaspoře, roz­ ptýleni mezi jinými národy, vždy Židy, jasně od jiných národů rozlišitelní. Byli vždy Božími svědky a Bůh je zachoval jako Židy, aby se mohli navrátit do své země a stát se zase národem. V současnosti vidíme z toho jen začátek. Doba me­ zi rozptýlením Židů po celém světě a jejich návratem do země byla prorokům skryta. Oplakávali ztrátu Izraele a plnila je zoufalá touha vrátit se do Jeruzaléma. I když viděli předem ten den, kdy je Bůh zase dovede nazpět, neznali mezidobí, v němž Bůh bude působit mezi národy. Ve 22. Žalmu nacházíme takové mezidobí, na které se však obyčejně příliš nedbá, protože víme o prvním a druhém příchodu Mesiáše. V prvých 22 verších nacházíme popis našeho Pána Ježíše v jeho utrpení. Ve 23. verši potom stojí: "O tvém jménu budu vyprávěl svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit," a další verše vyprávějí o Jeho slávě. Tak čteme ve 28. verši: "Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů." Takové časové přerušení nacházíme dokonce i uprostřed věty v Iz 61,2 Pán sám nám je ukázal. Izaiáš 61 začíná: "Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, po­ slal mě obvázal rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a věz­ ňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha." (v. 1 a 2) Poslední verš pozůstává jen z jedné věty. Když však Pán Ježíš předčítal toto místo Písma v nazaretské synagóze, přerušil čtení uprostřed poslední věty. Čteme o tom ve 4. kapitole Lukášova evangelia: "Přišel do Nazareta, kde vy­ rostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl Z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a sle­ pým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se." (v. 16- 20) Pán Ježíš nepokračoval ve větě z Izaiáše slovy "den pomsty našeho Boha". Proč tu větu nedokončil? Inu, když přečetl toto místo Písma a vrátil knihu slu­ hovi, řekl: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." (v.21) Tím pro­ hlásil, že je to On sám, o němž se zde hovoří, že zvěstuje radostnou zvěst. Bo­ ží soud však ještě ležel v budoucnosti a Pán Ježíš nemohl zvěstovat jeho naplnění.

50

Jako poslední príklad pro text, který hovoří současně o prvním i druhém příchodu Mesiáše, uvedu 53. kapitolu Izaiáše. Je to proroctví o muži, který vzal na sebe všechny hříchy lidí, o tom, který byl zraněn pro naše nepravosti a potu­ pen pro naše přestoupení. Mnozí Židé, kteří odmítají křesťanské učení o zá­ stupné oběti, tvrdí, že zde prorok hovoří o Izraeli, který nese hříchy všech ná­ rodů. Prorok tu však hovoří o člověku, který trpí bolest a trest jak za hříchy židovského národa, tak i za hříchy všech ostatních lidí. Vždyť tu stojí: "Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn a ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni (Izrael) jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech." (v.4-6) V 10. verši nacházíme zase časové přerušení: "Ale Hospodino­ vou vůlí bylo zkrušit jej nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu..." To se stalo na golgotském kříži, a pak to pokračuje: "Spatří potomstvo, bude dlouho Živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu." To předpovídá Jeho budoucí slávu. Vraťme se k Zachariášovu proroctví. Tam stojí v kap. 9,12: "Navraťte se do pevnosti, vězňově, jímž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti na­ hradím dvojnásobně." Slovo, které je zde překládáno jako "pevnost", je velmi zajímavé, neboť je nacházíme jen na tomto místě. V hebrejštině zní "bitcaron" = něco nepřístupného, je odvozeno od slova "bacar", které znamená "být po­ ložen na vysokém místě". Víme, zeje to Skála spásy, na které stojíme. "Naděje" - "Ha Tikvah" se jmenuje národní hymna Izraele, a v citovaném ver­ ši hovoří prorok o "vězních, jímž naděje vzchází" (v němčině: "vězňové naděje"). Židovský národ žil vždy touto nadějí ve věrnost Božího slova, neboť věděli, že Bůh jim zaslíbeného Mesiáše skutečně pošle. Mnozí Židé, kteří šli do plynových komor v nacistických koncentračních táborech, zpívali a oslavovali Mesiáše, ne­ boť věřili v den Jeho příchodu. Jaký to bude nádherný den, kdy On splní svůj slib a těm svým dvojnásobně nahradí to, co ztratili! Na konci této kapitoly hovoří Zachariáš o posledním boji o Izrael, který se skončí návratem Ješuy Ha Mesiáše. Utrpení Izraele slavně skončí; neboť Mesiáš jim přijde na pomoc a oni ho poznají a budou pro něj truchlit (Za 12,9-13), pro­ tože ho v minulosti odmítali. Mnozí znalci svátého Písma popsali tyto události v knihách už před 200 lety. Protože znali Boží slovo, mohli už tehdy psát o ještě neexistujícím Izraeli a o posledním boji. Jednou jsem hovořil se svým bratran­ cem o stálém ohrožení, kterému je Izrael vystaven, a řekl jsem: "Nakonec nebu­ dou proti Izraeli bojovat jen Arabové, ale s nimi všechny národy. I Rusko bude proti Izraeli válčit." A ukázal jsem mu starou knihu, psanou v roce 1909, tedy téměř před 70 lety1, která pojednávala o budoucí válce Ruska proti Izraeli. Psáno v roce 1978 - pozn. překl.

51

Přečetl si to a řekl úplně užaslý: "Izrael? V roce 1909 přece Izrael neexistoval!" Tak jsem mu mohl ukázat, že lidé, kteří znají Bibli a věří jí, mohou předpovídat i takové události. Vzpomínám si na rozhovor s jedním mužem. Poukazoval jsem mu na biblická proroctví, která se dnes v Izraeli naplňují. Mínil, že dnešní Izrael nemá nic spo­ lečného se zaslíbeními Bible, protože jeho obnovení byla a je čistě politická udá­ lost. Jistě, nově vzniklý stát Izrael je především politickou skutečností. Za vším tímto děním však stojí Bůh. On si používá lidí a národů, aby splnil své plány. A protože to vše víme, nemůžeme tvrdit, že se nás to netýká. Všecko, co Bůh koná, se týká všech, kteří očekávají na Jeho příchod. My všichni jsme v Božích očích hříšníci, a proto potřebujeme Mesiáše a jeho krev, která nás může očistit od všech hříchů. On nesl naše nepravosti a byl zra­ něn pro naše přestoupení a otevřel nám cestu k nádhernému, živému obecenství s Bohem. Prorok Zachariáš nám vypráví ve své 9. kapitole, jak Bůh vykoupí svůj lid. My však můžeme již dnes přijmout toto Boží vykoupení v Ješuovi Ha Mesiáši a dovolit mu působit v našich životech. Potom budeme již nyní prožívat ten nádherný pokoj, který bude jednou v jeho království panovat na celé zemi.

52

2. kapitola Poznej však svou nepravost Jeremiáš 3,13

Izrael je Boží země. To dnes rozpoznávají mnozí křesťané. Kde kdo hovoří o Izraeli, někteří myslí na tento stát plni účasti a mnozí nesou Izrael na modlit­ bách. Všude se hodně hovoří o Izraeli. Přesto bude muset tento národ ještě mno­ ho trpět a stálé pokusy o uzavření mírové dohody s Palestinci a sousedními arab­ skými státy nepovedou k trvalému míru. Avšak Pán dnes působí ve své zemi podivuhodným způsobem. Otvírá stále více oči lidem svého starého národa a dává jim poznat, že za ně zemřel Mesiáš na golgotském kříži. Dnes už mnozí vědí, že On věčně žije a že znovu přijde ja­ ko jejich vítězný Král, pak budou podruhé volat: "Bariích haba b'šem Adonai!" ("Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!") Přesto ještě mnoho Židů v Izraeli i v jiných zemích věří v Mesiáše tajně. Bojí se, že kdyby vyznali svou víru, ztratili by své přátele, zaměstnání, ba dokonce i svou rodinu. Myslím, že tito tajní věřící z Izraele jsou připravováni k tomu, aby se v době velkého souže­ ní stali mučedníky. Boží jednání s jeho lidem nám nejlépe osvítí Písmo svaté. Ve 3. kapitole Jere­ miáše najdeme verš, který nám jasně ukazuje, že ani obsazení země nepřinese Židům vykoupení: "Věru, klamavé jsou pahorky, halasící hory! Věru, jen v Hos­ podinu, našem Bohu, je spása Izraele." (Jr 3,23) Radost z toho, že opět vlastní svou zemi, takřka zbožňování pahorků a hor, nemůže lid vysvobodit. I když už jsou svobodným státem, přece ještě nejsou Židé zachráněni! Hospodin ukazuje v této kapitole cestu, po níž se musí k Němu přicházet. Verš 13: "Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, své­ mu Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův." Hebrejské slovo pro "poznej” je "jada", což je v podstatě "vědět". Musí vědět ve svém srdci, že hřešili a že se dopouštěli vůči Hospodinu přestoupení. Toto poznání obsahuje přirozeně pokání, musí to být zkroušené vyznání. Již ve 3M 26,40-42 nacházíme tento výrok: "Pak budou vyznávat nepravost svou i nepravost svých otců, jíž se na mně dopustili, a že mi odporovali. Proto i já jsem se jim postavil na odpor a zavedl jsem je do země je­ jich nepřátel... I připomenu si svou smlouvu s Jákobem a též svou smlouvu s Izá­ kem, také si připomenu svou smlouvu s Abrahamem i tu zemi si připomenu." Boží slovo nám i zde ukazuje, že země je vždy zahrnuta do jeho smlouvy s Izraelem: země, národ a jejich Bůh. "Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim ot­ cům, budete mým lidem a já vám budu Bohem." (Ez 36,28) 53

Vraťme se k Jeremiášovi, kde čteme: "Navraťte se, odpadlí synové, je vý­ rok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón. Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást obezřetně a prozíravě." (Jr 3,14.15) Ve Starém zákoně je označován slovem "pastýř" (v latině pastor) vůdce národa. "A stane se, že se v oněch dnech (v budoucí době shromažďování a ob­ novy) na zemi rozmnožíte a rozplodíte, je výrok Hospodinův. Nebude se už ří­ kat: Schrána smlouvy Hospodinovy; ani jim na mysl nepřijde, nebudou ji při­ pomínat, nebudou ji postrádat, nebude už zhotovena." Protože schrána smlouvy Hospodinovy představovala Starou smlouvu, je nám tu jasně ukázáno, že Bůh nechce, aby se dále přidržovali Staré smlouvy, neboť jim bude dáno něco jiného - něco zázračného, co poznají a budou uctívat: "V onen čas nazvou Je­ ruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se v něm ke jménu Hospodina v Je­ ruzalémě všechny pronárody a nikdy už. nebudou žít podle svého zarputilého a zlého srdce." (Jr 3,16.17) Židé většinou neuznávají, že jsou hříšníci. Jeden Žid mi řekl: "Jsem hříšník jen v Den smíření." Je to skutečně tragické, že nevěděl nic o Boží výzvě: "Poznej jen svou nepravost...” Jen jednou za rok, v Den smíření, se Židé celý den postí a modlí a vyznávají všechny možné hříchy. Jako mladý muž jsem se i já snažil modlit se v synagóze, ale protože se modlitby odříkávaly hebrejsky, rozuměl jsem jen velmi málo z toho, co jsem říkal. Teprve nyní rozumím, co jsem se teh­ dy modlil. Ve své knize "Král Židů" jsem popsal některé židovské svátky a to, jak je dnes židovský národ slaví. Vysvětlil jsem i jejich význam, neboť - i když pro modlící skrytě - obsahují Ježíše dokonce i modlitby těchto svátků. Jak je to smutné, že nepoznávají svého Mesiáše, ačkoliv ho jistým způsobem vzývají již v době svých svátků. Je skutečně tragické, že zbožní, bohabojní Židé, kteří věří v Boha a v jeho při­ kázání, nerozpoznávají jeho nádherné zaslíbení o dalekosáhlém a věčném vykou­ pení. Možná, že někteří to snad poznávají, ale bojí se žít podle svého přesvědče­ ní, že Ježíš je ten dávno vytoužený Mesiáš, protože po celá staletí měli proti ně­ mu předsudky jako proti "Bohu pohanů". Není to dávno, co jsem rozmlouval s jedním ortodoxním rabínem, který projevoval porozumění, ba dokonce vysoce hodnotil mesiášské Židy. Když jsem se jej tázal: "Víte, že Židé při pesachové večeři slaví Večeři Páně?", odpověděl: "Ano, vím" (viz 7. kapitolu mé knihy "Král Židů"). Stěžoval si však na rostoucí antisemitismus, kterým jeho děti ve škole velmi trpěly, a tázal se: "Proč? " Nedostatek lásky ze strany "křesťanů" byl jedním z důvodů, který mu bránil přiznat se ke svému Mesiáši. Věřím pevně, že ho k tomu Bůh jednou přivede. Nás Židy si Bůh vyvolil, abychom byli zvláštním, svátým národem, jeho náro­ dem, skrze který měl být On oslaven ve všem, co konáme. Dal nám Zákon, "Thóru” s přikázáními "mitcvy". Když, mi bylo 13 let, sta] jsem se "bar-mitcva".

54

synem Zákona, a v synagóze mne vyzvali, abych četl Thóru. Teprve tím jsem se stal před Bohem sám zodpovědný za své hříchy. Neexistuje však žádný, byť sebezbožnější Žid, který by mohl o sobě tvrdit, že dodržuje celý Zákon. Vždyť kdo přestoupí jen jedno přikázání, proviní se proti celému Zákonu. Postil jsem se, modlil a bil se v prsa, zatímco jiní vedle mne si v synagóze projednávali své ob­ chodní záležitosti. Samozřejmě, že to v synagóze při bohoslužbách nedělají všichni účastníci, mnozí jsou velmi upřímní, když odříkávají své předepsané modlitby. Jednou jsem četl svědectví jistého mladého Žida, který se velmi trápil nad svými hříchy a byl velmi sklíčen. Popisoval, jak byl v Den smíření, krátce před svým "bar-mitcva" plný strachu. Jak má předstoupit před Hospodina jako syn Zákona, jestliže nebyl schopen jej dodržet? Tu spatřil v jedné řadě před se­ bou starého muže, který po celou dobu plakal, bil se v prsa a modlil se. Tento mladý muž si řekl: Tento muž jistě zná Zákon a vše, co s ním souvisí. Zeptám se ho. Po bohoslužbách šel tedy k němu a zeptal se: "Vážený pane, vy jste se tak upřímně modlil. Víte, jestli vám byly vaše hříchy odpuštěny?" Starému muži sté­ kaly slzy po tvářích, když odpovídal: "Mohu jen doufat, mohu jen doufat." Ano, nemají jistotu, že jim byly odpuštěny jejich hříchy, i když na Jom Kippur se celý den postí, modlí a vyznávají své hříchy. Mnozí katolíci chodí v neděli pravidelně ke zpovědi, ale jak lehce se to stane jen zvykem. Jdou ke svému knězi, vypráví mu, co vykonali, a jejich hříchy jsou jim odpuštěny; potom mohou klidně odejít - a hřešit znovu. To samozřejmě není správný způsob zpovědi. Musíme plně poznat svou nepravost! V Př 28,13 stojí, že slitování dojde ten, kdo vyznává svá přestoupení a opouští je. Hřích nespo­ čívá v tom, že lžeme, krademe anebo činíme či myslíme něco nesprávného ovšem, že jsou to hříchy, ale prapríčinou hříchů je to, že žijeme bez Boha! Proti Bohu hřešíme už tím, že se prostě snažíme užívat života, protože Ho ne­ oslavujeme tak, jak bychom měli. Člověk byl stvořen k tomu, aby oslavil Boha. Většina lidí však žije bez něho, ba dokonce jej popírají a rouhají se mu. Někteří vzývají dokonce satana. Musíme poznat, že podstata hříchu je život bez něho. Chvála Pánu za to podi­ vuhodné opatření, které nám dal ve svátém Duchu! Jen skrze jeho působení jsme schopni Boha oslavit, s ním žít a být jím vedeni. Často slýchám Židy namítat: "Nechceme změnit své náboženství." Avšak Žid, který přijme Ješuu ha Mesiáše, stává se mesiášským Židem a nepřijímá žádné nové náboženství, neboť křesťanství je jen dokonalé židovství. Bibli, Starý a No­ vý zákon napsali Židé pro Židy. Nádherné je, že pohané byli "naroubováni do olivy", a tak mohou mít už nyní podíl na Božích zaslíbeních, která se jednou na­ plní v celém Izraeli. VJr3,18 čteme: "V oněch dnech se dům judsky s domem izraelským vyda­ jí společně na cestu ze země na severu do země, kterou jsem dal do dědictví jejich otcům." Někteří křesťané, kteří se staví proti Židům, říkají: "My nejsme 55

antisemité, jsme jen antisionisty, protože sionismus je fašismus. Židé vzali ubo­ hým Arabům zemi násilím. Jak může být Bůh na straně těch, kteří jiným uloupí jejich zemi?" Bůh tu však říká: "... a vydají se společně na cestu ze země na seve­ ru do země, kterou jsem dal do dědictví jejich otcům." Sionismus je prostě napl­ něním Žalmu 102,13 a 14: "Ty však. Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připo­ mínán ve všech pokoleních. Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!" A Žalm 137,5: "Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapo­ menu, ať mi má pravice sloužit zapomene." Jednou jsem dostal v Austrálii dopis od jistého křesťana z Německa, v němž mi psal: "Slíbil někdy Bůh Židům Palestinu? Nikdy! Slíbil jim zemi, tj. stav, ve kterém poteče mléko, tj. pokoj a med, tj. radost." Tak udělal ze zaslíbené země pouze život plný pokoje a radosti; nebral slovo "země" doslova. Protože však tvrdil, že zná Bibli, odpověděl jsem mu: "Čtěte 34. kapitolu 5. knihy Mojžíšovy." Tu totiž stojí hned na začátku: "Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Ne­ bo, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan... Pak mu Hospodin řekl: Toto je země, o které jsem přisahal Abra­ hamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu!" (v.l a 4) To je tedy ta země, kterou jim Bůh zaslíbil a - budiž oslavováno jeho jméno - On dnes svá zaslíbení plní. Jak jsem však již řekl. Židé se musí nakonec obrátit k Hospodinu a poznat svůj hřích a tak to i učiní. "Řekl jsem: Jak tě mám připojit k synům a dát ti tu přežádoucí zemi, skvostné dědictví zástupů pronárodů? Domníval jsem se, že mě budeš nazývat Otcem a nebudeš se ode mne odvracet. Jako žena věrolomně opoušlí svého druha, tak věrolomně jste se zachovali vůči mně, dome izrael­ ský, je výrok Hospodinův. Na holých návrších je slyšet volání, pláč a prosby synů izraelských. Zvrátili svou cestu, zapomněli na Hospodina, svého Boha. Vraťte se, synové odpadlí, já vaše odpadliclví vyléčím. Zde jsme, přišli jsme k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh." (Jr 3,19-22) Potom vyznají své hříchy: "Ohava požírala už od našeho mládí, čeho ot­ cové těžce nabyli: jejich ovce i dobytek, syny i dcery. Ležíme v hanbě, přikryti pohanou, neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až. do tohoto dne. Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha." (v.24-25) Přijde tedy den, kdy židovský národ, vrácený do své země, pozná svůj hřích. Budou však muset předtím vytrpět ještě mnoho bolestí; proto by se měl každý, kdo miluje Židy, za ně modlit. Jestliže milujeme svého Pána Ježíše a je-li v našich srdcích rozlita Boží láska, budeme milovat i jeho národ tak, jako jej mi­ luje On. Často říkám křesťanům, že jejich chování k židovskému národu je testem, zda v jejich srdcích působí svátý Duch. Jednou po mém kázání v kostele přišel ke mně jeden muž a řekl: "Můžete mi vysvětlit, proč my křesťané nenávidíme 56

Židy? Vím, že je nenávidíme, protože já je nenávidím. I vás nenávidím!" Říkal, "my křesťané" a nenáviděl Židy. Mohl jsem mu jen odpovědět! "Kde je nenávist, nemůže být Ježíš, a kde je Ježíš, nemůže být nenávist." Jestliže někoho nenávidí­ me, nemůže v našem srdci žít Bůh, který je láska. Samozřejmě, že zlo, které lidé činí a které se chce vždy znova projevovat i v nás samých, musíme nenávidět. Avšak samotné lidi nesmíme nenávidět, ale musíme je milovat a modlit se za ně. Je stále třeba zkoumat: Rozpoznáváme jako křesťané své hříchy a vyznáváme je před Bohem tak, jak to od nás očekává? Musíme tu ležet v hanbě ve svých hří­ ších, čteme v Jr 3,25, protože jsme tak často hřešili proti Hospodinu. Musíme to vědět, jak to vyjadřuje hebrejské slovo "jada", musíme to Pánu vyznat, a "on je lak věrný", čteme v 1J 1,9, "že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." Snadno citujeme a pro sebe nárokujeme poslední část 7. verše z 1. Janovy epištoly, 1. kapitoly: "... a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hří­ chu. " Přehlížíme však velmi často podmínku, kterou tento verš začíná: "Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou..." Je tu tedy též podmínka: musíme chodit ve světle. Ježíš je naše Světlo, On je naše Cesta a my musíme touto cestou jít. Jestliže nežijeme tak, aby každý mohl vidět vše, co činíme, nechodíme ve světle. Pro nás, kteří milujeme Izrael, je velkou útěchou a upokojením když víme, že jednoho dne celý Izrael vstoupí do tohoto nádherného světla, jak to proroku­ je Jeremiáš ve své 3. kapitole, a že přijme odpuštění a vykoupení skrze svého Mesiáše, který jej miluje věčnou láskou. Plňme svou úlohu jako učedníci tím, že budeme židovskému národu příkladem a že mu dokážeme své přátelství láskypl­ ným porozuměním a soucitem.

57

10. kapitola Přichází den Hospodinův Izaiáš 13,9

I když víme, žě velké pronásledování v době antikrista začne v židovském národě. Bible zcela zřetelně hovoří o dni Božího soudu, který přijde na celé lidstvo. Je to úžasné, jak jsou dnes lidé všeobecně informovaní o křesťanství. To však ještě neznamená, že si uvědomují, co Pán Ježíš pro ně učinil. Ježíš Superstar... Godspell... Ježíš v rockové opeře... Ježíš ve filmech. Při všech těchto pokusech pobavit mladé lidi Ježíšovou osobou je On sám často sa­ tanským působením zkreslen, zesměšněn, ba urážen. Na druhé straně se však dnes mladí lidé k Ježíši obracejí s vroucí odevzdaností a nazývají se "Jesus-people", Ježíšův lid. A výzva "Židé pro Ježíše" je slyšet dokonce i v Izraeli. Svět si však dnes také jistým způsobem uvědomuje, že stojí před zánikem. Stále více se hovoří o blížící se světové katastrofě - znečištění životního prostře­ dí - kontaminaci potravin - populační explozi. Lidé poznávají, že svět je dnes ohrožen tak, jako nikdy předtím, a mnozí vědci, badatelé a spisovatelé pojedná­ vají o tomto nebezpečí ve svých článcích a knihách. G. R. Taylor dává ve své knize "Sebevražedný program" (The Doomsdaybook) zaznívat mnohým z těchto hlasů. V průběhu posledních dvou století prožilo křesťanstvo mnohá burcující probu­ zenecká hnutí, v nichž mnozí kazatelé hlásali přicházející Boží soud a zánik sou­ časného světa. V těchto kázáních se hovořilo o "posledním soudu". Toto označe­ ní se sice nenajde ani v hebrejském ani v řeckém původním textu, používá se však dnes obyčejně pro konečnou katastrofu a poslední Boží soud. Kazatelé, kte­ ří líčili ve svých kázáních tento temný obraz hrozného, soudícího Boha, nebyli namnoze bráni příliš vážně a většina lidí je považovala za trochu naivní a vy­ šinuté. Ve věku osvícenství a vyššího kriticizmu Bible se pojetí takového Boha, který by mohl vykonávat nějaký "hrozný a nemilosrdný soud", zcela odmítalo, zato mnozí rádi vzývali Boha všeodpouštějící lásky. Kazatelé a návštěvníci kostelů hlasitě tvrdili, že lidi je možno k Bohu přivést láskou a ne strachem. Myslím si, že kazatelé posledního soudu neměli proto žádný větší úspěch, že většina z nich přitom úplně opomíjela Izrael. Většina křesťanů opomíjela biblickou pravdu, že židovský národ je ručičkou na Božích hodinách, a že v Písmě svátém se Boží soud v prvé řadě vztahuje na židovský národ v jeho vlastní zemi. Je nám samo­ zřejmě z Božího slova jasné, že Boží soud nepostihne jen samotný Izrael; avšak 58

nástup Božího soudu nad světem předpokládá, že Židé budou jako obnovený ná­ rod žít v zemi Izrael. Bible, a jedině ona, nás může informovat o hrozném osudu neposlušného a vzpurného lidstva pod mocnou rukou spravedlivého Boha. 1 když se v Božím slově nemluví výslovně o "soudném" dni, čteme tam zřetelná a nepochybná pro­ roctví o hrozném dnu Božího soudu. Najdeme je zejména u těch proroků, kteří pojednávají o době konce, a předpovídají jak konečné Boží smíření s lidstvem, tak i definitivní odsouzení těch, kdo takové smíření odmítali. Všimněme si některých těchto biblických textů. Nejdříve Izaiáš 13,6-13: "Kvilte, blízko je clen Hospodinův, přijde od Všemocného jak zhouba. Proto kaž­ dá ruka ochabne a každý člověk odvahu ztratí- Dudou plni hrůzy, zachvátí je bo­ lesti a křeče, jako rodička se budou svíjet. Zlrnule bude zírat jeden na druhého, ve tváři plamenem vzplanou. Hle, přichází den Hospodinův, nelítostný, s prchli­ vostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v poušť a vymýtil z ní její hříchy. Ne­ beské hvězdy a souhvězdí se nezatřpylí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, a měsíc svým světlem nezazáří. A budu stíhat zlobu světa a nepravost své­ volníků. Učiním přítrž pýše opovážlivců, ponížím troufalost ukrutníků. Způsobím, Že člověk bude vzácnější než ryzí zlato, člověk bude nad zlato z Ofíru. Otřesu to­ tiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu." Vždy se ovšem najdou lidé, kteří budou odmítat pojetí, že tyto verše hovoří o posledním soudu, protože tato kapitola je uváděna jako "proroctví proti Baby­ lonu" a protože Izaiáš v 17. verši píše: "Hle, já podnítím proti vám Médy." Podle toho se zdá být docela jasné, že tu prorok hovoří o zničení Babylona Médy. Když si však všimneme tohoto proroctví pozorněji, musíme přiznat, že většina předpo­ věděných událostí se ještě nesplnila tak, jak jsou zde popsány, a že v 11. verši se úplně jasně říká: "Dudu stíhat zlobu světa." Většina vykladačů Bible se shoduje v tom, že i když toto prorocké slovo pojednává podle znalostí proroka o součas­ ných událostech a o těch, které bylo možno očekávat v blízké budoucnosti, hovo­ ří přesto o věcech, které se uskuteční mnohem později, zvláště v době konce. Proroci, i když, byli inspirováni Božím Duchem, byli přece jen lidmi své doby. Psali o věcech, které jim snad byly zjeveny ve viděních, kterým však nemohli docela porozumět. Mohli proto události, které spatřili ve vidění, podle svého teh­ dejšího poznání připisovat své době. Tak je to i s tímto Izaiášovým proroctvím, které mluví o nadcházejícím zniče­ ní Babylona Médy, současně však poukazuje na zničení jiného Babylona, o němž čteme ve Zjevení. Jiné biblické místo o soudném dnu je Ezechiel 30,2.3: "Toto praví Panovník Hospodin: Kvílejte, ach, ten den! Neboť blízko je den, blízko je den Hospodi­ nův; den oblaku, čas pronárodů." Toto prorocké slovo hovoří tedy o pronáro­ dech, pohanech, v hebrejštině "gojim". 59

V knize Joele nacházíme tento hrozný den v 2. kapitole ve verši 1 a 2: "Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit na horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení." A v Sofoniáši 1,14 a 15 stojí: "Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převeli­ ce rychlý. Slyš, Hospodinův den je tady! Zoufale volá bohatýr do boje. Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty." Prorok Izaiáš popisuje tuto strašnou dobu Božího soudu skutečně hroz­ ným způsobem ve 24. kapitole! "Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, roz­ vrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele. Bude na tom stejně lid i kněz, otrok i jeho pán, služka i její paní, kupující i prodavač, věřitel i dlužník, lich­ vář i zadlužený. Země bude zcela vypleněna a vyloupena; toto slovo promluvil Hospodin. Truchlit, vadnout bude země, chřadnout, vadnout bude svět, nejvzne­ šenější z lidu země budou chřadnout. Zhanobena (hebr. chanef = znečištěna viz další strana) je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; proto obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko." (v. 1-6) "Toto slovo promluvil Hospodin..." Kdekoliv najdeme tuto větu v prorockém slovu, můžeme si být jisti, že se to doslova naplní. Víme proto, že tento den po­ stihne všechny lidi, bez ohledu na jejich postavení ve světě. V Taylorově knize "Sebevražedný program" jsou důkazy, že se dnes před na­ šima očima odehrávají věci, které byly dávno předpověděny v Božím slově. Po­ znáváme, jak se Boží soud velmi přiblížil a jak daleko se posunula ručička na Božích hodinách. Lidé to však vůbec neberou na vědomí. Abychom si bezpečně ověřili, že skutečně žijeme v poslední době, dovolme promluvit Pánu Ježíši a podívejme se do 21. kapitoly Lukášova evangelia, co tam říká o Jeruzalému a o době konce. Čteme od 24. verše: "Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy." - Pán tu mluví o židovském národu a toto proroctví se naplnilo asi o 40 let později. V roce 70 dobyl římský vojevůdce Titus Jeruzalém a zničil chrám. Obrovská část obyvatelstva byla zabita a ti, kdo přežili, byli jako zajatci rozptýleni do všech koutů země. Tato tak zvaná "židovská válka" byla náramně krutá. Podrobně ji popisuje židovský historik Josephus Flavius. Podle jeho zpráv bylo v těchto bo­ jích zabito asi jeden a půl miliónu Židů. Toto číslo je v poměru k celkovému osídlení země tehdejší doby mnohem vyšší, než těch šest miliónů, které zavraždil Hitler. "... po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí." (v.24) Těmito slovy přechází proroctví Páně do poslední doby a jeho slova se jistě naplní. Poznáváme tedy, že čas pohanů vypršel, protože 7. června 1967, bezmála po 1 900 letech převzali Židé Staré město Jeruzaléma znovu do

60

vlastnictví a na Božím kalendáři začalo nové období. Jednou jsem byl v Americe upozorněn na to, že toto datum má zcela zvláštní význam. Američané píší datum tak, že měsíc je před dnem, zde tedy 6/7 67 - dvakrát 67. Šest je číslo člověka, sedm je číslo Hospodina, a zde se setkávají tato čísla dvakrát. Znamení, která budou předcházet soudný den, uvádí další verše: "Budou zna­ mení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podíl před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí." (v.25.26) Vzpomínám si, jak jsem četl v září 1961 v novinách řeč tehdejšího prezidenta USA, Johna Kennedyho, kterou přednesl v OSN. Při této příležitosti učinil zají­ mavou poznámku, že svět bude muset sjednat klid zbraní ze strachu, protože strach zachvátil celý svět. Napsal jsem si tehdy na okraj novin: "Lukáš 21,26". Ano, je to strach, který dnes řídí politické události. Proč se zapojily USA do vál­ ky v Koreji a Vietnamu? Ze strachu před komunismem. Proč prováděla Francie přes protesty mnohých států v Pacifiku pokusy s atomovými bombami? Ze stra­ chu, že při budoucím válečném konfliktu by zůstali pozadu. Když podrobně zkoumáme politický vývoj posledních desítiletí, zjistíme, že na rozdíl od dřívěj­ ších dob až po Hitlera, kdy se vedly války dobyvačné, začínají dnes národy bojo­ vat puzeny strachem a nenávistí. Dnešní poměry na celém světě zavdávají lidem mnoho příčin ke strachu. Mnozí vědci poukazují na nebezpečí, v němž se lidstvo nachází, a vyjadřují své pochyby, zda je vůbec možná ještě nějaká záchrana. Avšak lidé toto varování ignorují anebo se pokoušejí je bagatelizovat. V novinách nacházíme titulky jako: "Brzy už nebude benzínu" anebo "Znečištění - nebezpečí pro život Arktidy" atd. Znečištění životního prostředí je dnes jedním z nejvíce diskutovaných každoden­ ních témat. Tím jsme upozorňováni na to, co Izaiáš řekl již ve 24. kapitole, 5. verši: "Zhanobena (hebr. charaf je lépe přeložit: znečištěna) je země svými obyvaleli." Lidé vědí, že znečištění znamená smrtelné nebezpečí, a že by se mělo proti tomu něco podniknout. Měli jsme dokonce v roce 1972 ve Stockholmu kon­ ferenci o znečištění životního prostředí. Sešly se vedoucí národy, navrhovala se mnohá řešení tohoto nebezpečí, ale vědci těchto různých států se nemohli sjednotit. Ani Taylor nenachází ve své knize "Sebevražedný program" řešení těchto pro­ blémů. Na konci knihy navrhuje všelicos, co bychom mohli dělat, ale píše: "Člověk pospíchá jako leming (jistý hlodavec, který při přemnožení páchá hro­ madnou sebevraždu utopením - pozn. překl.) na břeh řeky. Je však dost moudrý k tomu, aby změnil směr? Vždyť historie nás učí, že člověk nikdy nezabránil katastrofám; tráví svůj čas jen tím, že se po nich zotavuje. Historie se bude bez pochyby opakovat." Jenže ze soudného dne se lidstvo nezotaví tak, aby žilo zase starým způsobem, neboť to bude Boží den soudu. A víme, že tomuto soudu se nedá zabránit, neboť 61

"toto slovo promluvil Hospodin". Lidé však před tímto slovem zavírají oči, nevě­ ří mu a pokoušejí se vlastním rozumem najít východisko. Mnozí vědci navrhují nejrůznější řešení a hlavně optimisticky tvrdí, že to vůbec není tak zlé, jak si myslíme a že z. každé situace se dá najít východisko. Výstrahy připadají lidem směšné a přehnané. Něco podobného jsem prožil v roce 1933, když Hitler uchvátil moc. Tehdy mi řekl jeden můj židovský zná­ mý: "Ó, není to tak zlé, nebude nás zabíjet." Stejně jako mnozí z nás si nemohl představit vraždění miliónů lidí, ale přesto se to stalo. Tak ani dnes nemohou lidé věřit tomu, že se svět přibližuje ke strašné katastrofě. Lidé doufají vždy v to nejlepší. Pán Ježíš říká: "liudoti zmírnění na slunci, měsíci a hvězdách." Viděli jsme skutečně znamení na měsíci: Lidé vztyčili na jeho povrchu vlajku, něco, co by se považovalo dříve za úplně nemožné. Vlajka je vždy znamením, budou však nepochybně následovat ještě jiná znamení. A na slunci? V posledních de­ sítiletích objevili vědci na slunci stále silnější atomové exploze. V roce 1972 se objevil v německých novinách článek s titulkem: "Výbuch na slunci." Vědci se obávali nebezpečí pro zemi. Zde jsou některé citáty z tohoto článku: "Mohutnost sluneční exploze odpovídala detonaci 100 miliónů vodíkových bomb. Uvolnilo se tolik energie, že by země mohla být milión let zásobována proudem. Na slun­ ci vznikl kráter o průměru 60 000 km - země by se do něho vešla třikrát. Pa­ prsky, které dopadly asi 20 minut po této explozi na zemi, jsou tak silné, že se vědci obávají následků: u mnohých lidí to vyvolá srdeční potíže a poruchy krev­ ního oběhu, a že současně stoupne na silnicích a v továrnách počet úrazů... Ame­ ričtí badatelé si též myslí, že sluneční exploze vyvolají zemětřesení... Profesor Heinz Kaminski z bochumské hvězdárny řekl: Kdyby byli ve vesmíru astronauti, tak by pravděpodobné zahynuli... Je možné, že vlivem zvýšeného záření rychleji zestárneme a snad to zapříčiní i rakovinná onemocnění. Ohrožení země se zvyšu­ je i tím, že moderní trysková letadla protrhávají ochrannou vrstvu země. Tak k nám může bez zábrany pronikat záření. - Kaminski považuje za možné, že ně­ které těžké nehody posledních dnů je možno odvodit od této sluneční exploze, mezi jiným i vlakovou katastrofu ve Švédsku a ztroskotání německé lodi v průlivu La Manche. - Profesor Walter Dieminger z Max Planckova institutu v Kindau (Harz): Magnetické pole se posunulo o 1,5 %. Všechny kompasy uka­ zují chybně." "Mocnosti nebeská se zachvějí," říká Pán Ježíš. I to už začalo. Člověk uvedl nepořádek do nebeských mocností tím, že vysílá umělé družice k Měsíci, k Mar­ su a k Venuši. Za povšimnutí stojí i to, že kolem země dnes obíhají nesčetné sa­ telity, které mají sloužit hlavně vojenským účelům. "A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blíz­ ko." (Lk 21,27.28) Nuž, nepochybně prožijeme začátek předpověděných udá-

62

lostí, a proto se má každý opravdový věřící napřímit a pln radosti zvednout hlavu ve vědomí, že se přibližuje vykoupení. "Vypravoval jim podobenství: Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se loto děje, vězte, že je blízko království Boží." (Lk 21,29-31) Nedávno jsem slyšel v rozhlase zprávu, že vědci očekávají v blízké budouc­ nosti na zemi velké záplavy a zemětřesení o síle, jako nikdy předtím. Časopis NEWSWEEK, známý svou dobrou pověstí, uveřejnil 16. září 1974 vědecký článek, který obsahuje obsáhlou výpověď dvou proslulých vědců. Člá­ nek vysvětluje, coby se mohlo stát v roce 19X2, kdyby všech devět planet naší sluneční soustavy se dostalo na jednu stranu slunce. Taková konstelace nasta­ ne jen jednou za 179 let a vždy, když k tomu dojde, vzniká ve vesmíru gravitační reakce. Na rozdíl od dřívějších takových konstelací, při kterých seskupení před­ stavovalo linii skoro přímou, bude se při konstelaci, očekávané v roce 1982, jed­ nat o linii úplně rovnou jako šňůra, což se nestalo od nepaměti. Těchto devět planet se tedy vmanévruje do perfektní přímky na jedné straně slunce. NEWSWEEK přirovnává toto astronomické očekávání pro rok 1982 k apokalyptickému proroctví, tj. k proroctví o konci. V roce 1960 začal John Gribbin, přírodovědecký redaktor britského časopisu "Nature” a Stephen Plagemann, badatel v Goddardově vesmírném středisku NASA v Marylandě, USA, svou studii o možných účincích konstelace, připadající na rok 1982. Výsledky svých výzkumů uveřejnili nyní společně v knize "The Jupiter Effects". Jejich vě­ decké závěry vyšly v knize "Slavnostní přehlídka planet". Z popsané konstelace se vyvozuje za prvé, že velké zvýšení výbojů magne­ tické energie na povrchu slunce vyvolá abnormální magnetické bouře, slu­ neční skvrny a mohutné erupce. Za druhé může být vážně ovlivněna ionosfé­ ra, čímž vzniknou velké změny v celé atmosféře země. Za třetí bude vážně na­ rušeno rádiové a televizní vysílání. Za čtvrté zvýšenou činností polární záře budou vyvolány nebezpečné světelné efekty. Za páté bude jedním z nejzávaž­ nějších důsledků pro naši atmosféru to, že se úplně zpřeházejí směry větrů. Za šesté bude neblaze ovlivněna zemská rotace a tím se změní délka našich dnů. Dále se budou vyskytovat mnohá zemětřesení většího i menšího rozsahu. To je jen krátký výtah z výpovědí těchto dvou známých osobností. Vědci očekávají největší ze všech kosmických poruch, které byly známy od stvoření světa. "Znamení na slunci. Měsíci a na hvězdách." Mnozí vykladači Bible říkali v roce 1948, že fíkovník už začal pučet, neboť fíkovník je symbolem Izraele. Naprosto souhlasím, že založení státu Izrael je možné uvádět do souvislosti s výpovědí o zelenajícím se fíkovníku. Myslím si však, že fíkovník je symbolem Jákoba a ne Izraele. Jákob představuje nevěřící, neobnovený židovský národ. Jak je známo, stal se Jákob "Izraelem" po setkání s Bohem. Pro bohabojný národ Izrael je symbolem oliva. Jak jsem to již řekl, 63

měl by se dnešní stát jmenovat "Jákob", neboť většina Izraelců opravdu ještě není "Izrael". Vždyť i proroci předpovídají návrat Židů do země v nevěře, a to, že tam budou muset prožít čas "soužení pro Jákoba". Pán Ježíš však předpovídá, že se zazelenají všechny stromy, což samozřejmě symbolizuje všechny ostatní národy. A co dnes pozorujeme? Všechny národy sestávají nezávislé. Každý rok je do OSN přijímáno více a více států, osamo­ statňují se dokonce i ty nejmenší africké státy. Vidíme tedy, že se začínají zelenat všechny stromy a podle toho můžeme poznat, že se už projevují zname­ ní, která Pán Ježíš předpověděl a že tedy už začala poslední doba. "Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane." (v.32) Myslím, že "toto pokolení" znamená židovský národ, neboť řecké slovo "genea" znamená nejen současné pokolení, ale i jeho potomstvo. "Nebe a ze­ mě pominou, ale md slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past." (v.33.34) Tu Pán varuje své učedníky, já se však obávám, že mnozí z nás dost nebdí. Jak často se stává, že nejsme na stráži! I když si myslíme, že nejsme nestřídmí v jídle a pití - jak je to se starostmi o živobytí? Kolik místa zabírají v naší mysli a plánech? A podle slov Páně je to právě tak nebezpečné jako být alkoholikem nebo nestřídmým jedlíkem. "Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli sta­ nout před Synem člověka." (v.35.36) Jsou věřící, kteří jsou přesvědčeni, že církev bude prožívat čas soužení. Zde však Pán Ježíš říká: "...uniknout všemu tomu, co se bude dít, a stanout před Synem člověka!" Nepochybuji vůbec o tom, že zde Pán hovoří o vychvácení církve. Soudný den, ten hrozný den Božího soudu, zcela určitě přijde. Naší povinností je varovat lidi, s nimiž se setkáváme. Naše bezpečnost spočívá v příchodu Páně pro jeho církev. A tak čiňme to, co On řekl svým učedníkům. Bděme a modleme se, abychom byli hotovi, až On přijde. Někdy se zdá, že to není možné, abychom se stále modlili a bděli, ale díky Pánu, svátý Duch v nás nám pomáhá, on to činí za nás. Tak smíme vyznávat s apoštolem Pavlem: "Neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne." (2Tm 1,12)

64

11. kapitola Abys zahubil ty, kdo hubili zemi Zjevení 11,18

Co je ještě před námi? Co bude s problémy, nebezpečími a ohrožením lid­ stva? Jak to vše skončí? To jsou otázky, jimiž si lámou hlavu mnozí lidé, zvláště politikové, státníci a vědci. Bůh nás nenechal v neznámosti o svém plánu pro budoucí život na zemi a o tom, jak nás vysvobodí ze všech běd. V knize Zjevení jasně lidstvo varuje. Janovo Zjevení líčí vyvrcholení vzpoury lidstva proti Bohu, den Božího soudu a založení nádherné Boží říše na zemi. Apokalypsa byla po celá staletí nesrozumitelnou, zavřenou knihou. I Martin Luther přiznal, že mu Zjevení dělá potíže. Příčina těchto těžkostí spočívá v tom, že vypráví o událostech, které se lidem až do nedávna zdály úplně nemyslitelné a nepravděpodobné. Proto se vysvětlovala všechna Janova vidění jen jako alego­ rie. Avšak s vývojem vědy a techniky a při zřejmém ohrožení všeho života na zemi se stala většina událostí, popisovaných v této knize, v plném slova smyslu hrozivou skutečností. Při čtení knihy "Sebevražedný program" od G. R. Taylora jsem musel stále myslet na knihu Zjevení. Proto si nyní prověřme, jak dalece souhlasí Janova vidění, popsaná ve Zjevení, s dnešním vědeckým výzkumem a poznáním. Ve Zjevení 8,6.7 čteme: "A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby za­ čali troubit. Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla se­ žehnuta." Taylor napsal ve své knize "Sebevražedný program", str. 70/71: "Po­ měr energie odražené ve všech směrech od povrchu tělesa k celkové energii, která dopadá na jeho povrch, se označuje jako albedo; tento pojem razili as­ tronomové 19. století (albedo je latinsky bílá). Albedo země kolísá v rytmu roč­ ních období: sníh a led jsou nejlepšími reflektory, proto v zimě albedo stoupá. Albedo však již delší dobu mění i člověk... Podle ruského meteorologa M. I. Budykova činí termické zamoření, způsobené člověkem, dosud jen malou část, kte­ rá se rovná asi 1/2500 celého albeda. Jiné výpočty se však přibližují domněnce, že se albedo zvyšuje o dobrých 4 % ročně. Když by se zvýšilo dopadající záření o deset procent, zvýšila by se průměrná teplota povrchu země o 10 až 20 stupňů. Už mnohem menší zvýšení může zcela změnit klima. V polárních oblastech by bylo tak horko jako je dnes v tropech a dnešní tropy by byly pro teplokrevné ži­ vočichy zcela neobývatelné; Mohly by tam žít ještě tak ještěrky a hmyz. Většina mořských ryb by zahynula." Kdybychom věřili tomuto odborníkovi, mohli 65

bychom očekávat při dosavadním vývoji v průběhu asi jen 25 let velkou změnu. Za 70 let by byla naše planeta rozhodně příliš horká pro jakýkoliv život: nastala by smrt horkem. Opatrnější odhady nám dávají ještě dobu života 150 let, než se všichni usmažíme v planetárním žáru. Nepodobá se to tomu, co jsme četli v Bib­ li: "A Iretina žerné bude sežehnuta?" Zjevení 8,8: "Zatroubil druhý anděl; a jakoby mohutná hora hořící ohněm byla vržena do moře. Třetina moře se obrátila v krev." Porovnejme toto vidění s výpovědí knihy "Sebevražedný program", kde se ho­ voří o umírání moře, zapříčiněném nepatrnými tvorečky, zvanými "dinoflagellaty" (str. 103/104). "V poslední době byl pozorován dramatický výskyt tohoto druhu v roce 1946 na pobřeží Floridy. Nejdříve se moře zabarvilo žlutě; v červnu se už voda změnila vlivem miliard jednobuněčných živočichů, tak zvaných dinoflagellát, ve viskózni kaši. V délce sto kilometrů lemovaly pobřeží zapáchající ryby: Podle realistického odhadu to bylo minimálně 50 miliónů rybích mrtvol. Školy a hotely musely být zavřeny. Garnáti, krabi, humři, mušle, ústřice a želvy zahynuly. Uhynula dokonce i návnada na udici. Zatímco dříve se vyskytovaly takové červené záplavy jen ve větších časových odstupech, asi v letech 1932 a 1946, opakovaly se později skoro každý rok: 1952, 1953, 1954, 1959, 1960, 1961, 1962, 1963, 1964... Muselo se něco velmi pozoruhodného změnit. Na zá­ padním pobřeží způsobují podobnou spoušť "gonyaulax", ovšem ne v takovém rozsahu. Když se dostanou ryby do styku se zamořenou vodou, obchod s rybami ustane. Sníst nedopatřením takovou rybu jistě není žádný žert... Je jasné, že explozivní nárůst těchto jedovatých dinoflagellát by mohl usmrtit všechny ryby ve všech mořích, což by nebylo bez následků pro lidi. Nejmenším zlem by bylo zhroucení velké části rybolovu a stejně tak i průmyslu a obchodu, zabývajícího se rybími výrobky. Skutečnost, že neznáme ani příčiny tohoto bez­ uzdného rozmnožování ani přirozené regulační mechanizmy, je krajně alar­ mující." V následujících verších 8. kapitoly Zjevení (v. 10-11) stojí: "Zatroubil třetí an­ děl, a zřítila se z. nebe veliká hvěz.da hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. ./měno tě hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny." Dnes říkají vědci ("Sebevražedný program" str. 95): "Používání dusíku je proto tak problematické. Užívá se v podstatě velkých množství dusičnanů, které se v přírodě jen velmi zřídka vyskytují. V USA stoupla v posledních 25 letech spotřeba dusíkatých hno­ jív na čtrnácti násobek. Když se pole pohnojí dusíkatými hnojivý, odplaví se z nich značná část do řek a moří ještě dříve, než je přijmou rostliny. V řekách a hlavně v mořích pohnojí řasy, které začnou explozivně bujet. Když potom odumírají, zničí zbytky bakté­ rie, které se enormně rozmnoží a spotřebovávají mnohem více vzácného kyslíku, obsaženého ve vodě. Kyslíku zbavená voda způsobí, že umírají ryby, baktérie

66

a jiné druhy života. V důsledku toho však hynou i řasy - a zapáchající, hnijící spousty řas promění moře v abiotické (neživé)." Zapáchající, hnijící masa - pely­ něk! "Bez. kyslíku se ztrácí i schopnost samočistení. Ve zprávě, která byla vypra­ cována pod vedením dr. Athelstana Spilhause, se odhaduje, že v USA by tyto procesy mohly do roku 1980 zničit v řekách obsah kyslíku." Zjevení 8,12: "Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, tře­ tina měsíce a třetina hvězd, takže ze třetiny potemněly, a den i noc byly o třeti­ nu temnější." Taylor píše o nadzvukových letadlech (str. 62): "Jestliže by operovala blízko tropopausy - to znamená v oblasti, kde se zvýšená teplota už dále nesnižuje, ale stoupá - vznikala by tak pásma kondenzace. V této výšce by byly umělé mraky velmi stabilní a mohly by po celé hodiny dosahovat průměru více než dva kilo­ metry. To by stačilo, aby vytvořily nad oblastí, nad níž se pohybují, stoprocentně uzavřenou oblakovou přikrývku. Bylo vypočítáno, že hustota oblačnosti nad Atlantikem vzrostla už dnes vli­ vem vzdušné dopravy o 10 procent. Pro konec tohoto tak zvaného nadzvukové­ ho století se předpovídá zvýšení o 3 000 procent. Je proto pravděpodobné, že už dlouho předtím bude severní Atlantik spolu s velkou částí Severní Ameriky a Ev­ ropy trvale pod mraky. Bryson suše komentuje: Přáli bychom vlastně našim vnukům, aby měli modré nebe častěji než. jen na své narozeniny. Pokud se mne týká, končím tímto přáním." Nevidět už slunce, Měsíc ani hvězdy! Slyšel jsem již o městech, v nichž se slunce sotva kdy uvidí - je zacloněno. Všechny tyto věci se dnes začínají pomalu odehrávat před našima očima a není možno je přehlédnout jako znamení doby, v níž žijeme. Lidé se však tako­ vým výstrahám usmívají, neberou je na vědomí anebo je přejdou několika uklid­ ňujícími slovy. Petr píše ve 3. kapitole svého druhého listu: "Především vám chci říci, že ke konci dmi přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmí­ vat: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od tě doby, co zesnuli otcově, všecko Zůstává lak, jak to bylo od počátku stvoření." (v.3.) Ano, právě to dnes lidé ří­ kají: "Nevyprávěj nám pohádky, všechno bude zase dobré, ba ještě lepší. Vyna­ lezneme lepší dopravní prostředky, nebudeme se muset starat o potravu, budeme ji užívat ve formě tabletek. Brzy nebude třeba nic víc, než stlačit tlačítko a dostaneme všechno, co potřebujeme." Ani mnozí křesťané nechtějí přijímat kázání o poslední době. Zažil jsem v Ně­ mecku, že po mém kázání jeden muž vstal a řekl: "Jak můžete tvrdit, že žijeme v poslední době? Ještě dalších 2 ()()() let to může všechno běžet tak, jako dopo­ sud." Nechtěl přijmout skutečnost, že žijeme v době konce. Velmi často se setká­ váme s lidmi, kteří jednoduše popírají to, co Bible jasně předpovídá. I to bylo však předpověděno: '"lem, kdo loto tvrdí," píše Petr, "zůstává utajeno, že dávná

67

nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž, slovem jsou udržována nynější ne­ besa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, Že jeden den je u Bána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." (2Pt 3,5-9) Ano, známe tu podivuhodnou Boží shovívavost. Často žasneme, když vidíme, jak dlouho čekal, než jsme se k němu obrátili. Hrozící smrt žárem, kterou vědci předpovídají, zvěstuje v Božím Slově svaty Duch, ale lidé tomu nechtějí věřit: "Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když, tedy se loto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte ž.ít vy, kteříž, dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. " (2Pt 3,10-12) Živly (prvky) byly v apoš­ tolově době nejmenší částečky, které lidé znali; řecké slovo "stoicheon" znamená něco plánovitě sestaveného, základní stavební součástku. Poukazuje tu snad JPetr, aniž by to tušil, na jadernou reakci? "Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez. poskvrny a mohli ten den očekával bez strachu před Božím soudem. A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spá­ se, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o lom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumi­ telná a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo k vlastní záhubě." (v. 13-16) Lidé se stále znova pokoušejí Písmo překrucovat a převracet. Říkají, že se nesmí všechno brát doslova, že se musí za těmito slovy hledat duchovní smy­ sl. Nechtějí prostě vidět ručičku na Božích hodinách. Samozřejmě, že lze Písmo použít i v duchovním smyslu. Sám Pán nám velmi často vysvětluje duchovní význam jistých výpovědí. Musíme si však ujasnit, že Bůh často to, co říká, myslí přesně doslova. Často tomu nebudeme moci porozu­ mět, vždyť i sám Petr říká, že mnohé věci v Pavlových listech jsou těžko srozu­ mitelné. K porozumění potřebujeme vedení svátého Ducha, neboť svým lidským rozumem mnohé nemůžeme pochopit. Buď však Pánu chvála a dík, že nám po­ slal svátého Ducha, který otvírá naše oči, takže můžeme rozpoznat, jaká je doba. Pán Ježíš varuje: "Buďte bdělí a proste v každý čas!" Petr nám říká, jak máme chodit ve svatosti a vysvětluje nám, že musíme poznat, jak málo odpovídáme Božím požadavkům. Pán Ježíš říká, že ti, kteří jej milují, musí zachovávat jeho přikázání (J 14, 15), a že máme i ty, kteří se chtějí stát jeho učedníky, učit zachovávat všechna Jeho přikázání (Mt 28,20). Písmo nám však zcela jasně ukazuje, že nic nemůže­ me činit z vlastní síly, avšak díky Pánu, jeho moc se dokazuje v naší slabosti. 68

Jestliže poznáme a přiznáme, že naše vlastní síla nám nic nepomůže, obrátí­ me se v důvěře k Němu a odevzdáme se mu, můžeme potom počítat s jeho mocí. Jaké nádherné zaslíbení! Den Hospodinův přichází - soudný den -, den soudu, a vědci a učenci nena­ cházejí žádné východisko. Ačkoli velmoci vyrábějí a uskladňují stále více účinnějších atomových zbraní, možnost atomové války vylučují a pokoušejí se sjednotit se na omezení těchto zbraní. Bible však zcela jasně popisuje atomovou válku. V této souvislosti bych se chtěl zmínit ještě o jiném článku z časopisu NEWSWEEK, který vyšel ve vě­ decké části pod titulkem "Doomsday Efťect": Vojenští experti už dávno přiznali, že atomová válka, i velmi omezená, by měla za následek nekonečně mnoho mrtvých. Předpokládali však, že tato smrt by se omezila jen na osoby, které by byly bezprostředně vystaveny atomovému výbuchu. Nyní však vědci odhalili hroznější možnost. 1 omezená atomová válka ohrozí všechny obyvatele země. Podle zkoušek, které iniciovaly vojenská a odzbrojovací kontrolní střediska v USA, mohly by série velkých atomových výbuchů narušit ozónovou vrstvu, chránící zemi před ultrafialovým zářením tak, že by byl zničen všechen život na zemi. Ozón je forma kyslíku, jejíž molekula obsahuje namísto normálních dvou atomů tři atomy. Je uložena hlavně v nižší stratosféře ve výši asi 15 až 50 km jako filtrační vrstva a absorbuje nebezpečné ultrafialové sluneční záření. Ozóno­ vá vrstva se zdá být odolná, tento plyn však mohou narušit chemikálie, známé jako kysličníky dusičité, které mění ozón v normální dusík, který nemá chránící schopnosti. V roce 1971 vyslovil dr. Harold Johnston, chemik Kalifornské univerzity v Berkeley, domnění, že ultrazvuková letadla, létající v nižší stratosféře, mohou ve svých výfukových plynech vypouštět dostatek kysličníků dusičitých k tomu, aby se ozónová vrstva značně zmenšila. Dr. Johnston k tomu ještě dodal, že ato­ mové zbraně mohou mít tentýž narušující účinek: žár atomové exploze zapříčiní ve vzduchu sloučení molekul kyslíku a dusíku, čímž se vytvoří kysličníky dusiči­ té, které vyneseny atomovým mrakem do výšky, ovlivní molekuly ozónu. Vědci z vojenského kontrolního střediska a kalifornské Lawrence Livermorovy labora­ toře ihned zkoumali tuto možnost a zjistili, že tvrzení dr. Johnstona je správné... Ředitel kontrolního střediska, Fred C. Iklé, myslí, že v této temné prognóze je přece jen záblesk světla. Výhled na zničení lidstva narušením ozónové vrst­ vy, řekl, by mohl zabránit agresivním národům v tom, aby stlačili atomové tla­ čítko. Avšak ani všechny tyto vědecké poznatky a výstrahy nenašly, žel, žádný velký ohlas. Lidé se dosnil toho mnoho nenaučili z minulých hrozných válek, a ani po­ vědomí o znečištění a otrávení životního prostředí navzdory mnohým poradám, konferencím i protestům na tomto stavu nic nezlepšilo. Tak to říká i Boží slovo:

69

"Měch supí, z ohně vytéká slovo, tavič nadarmo přetavuje, zlí se neodloučí." (Jr 6,29) Ano, svět se nedá poučit. Lidská lakota brání opatřením, která by mohla sku­ tečně pomoci. Velké, mocné průmyslové koncerny jsou finančně zapleteny do znečišťování životního prostředí a nechtějí prostě dělat nic, co stojí peníze. Lidé se obyčejně nestarají o své bližní a necítí za ně zodpovědnost. Každý myslí větši­ nou jen sám na sebe. Pokud však bude lidstvo slepé a hluché vůči Božímu slovu a tomu, co Bůh od něho požaduje, nenajde žádné východisko. Jediným východiskem je cesta, kterou nám ukázal Pán. Díky jemu, že známe tuto cestu. Je naším úkolem přivolávat jiným: je tu východisko, a je jím Pán Je­ žíš! Patříme-li Pánu Ježíši a vidíme, jak se nyní začínají dít všechny věci, které jsou předpověděny, můžeme pozdvihnout své hlavy, neboť "naše vykoupení je blízko." Víme, že všechno stvoření spolu vzdychá až do dne vykoupení, neboť celá příroda hyne. "Znečištěna je země svými obyvateli." (Iz 24,5) Člověk znečišťuje zemi a za­ pomíná, že Bůh ji prohlásil za své vlastnictví. Lidé si lehkomyslně zahrávají s Božím vlastnictvím. Chtějí je opravovat, aby si usnadnili život, ale tím zemi hubí a ničí. Bůh však řekl, že přijde čas, kdy On zahubí ty, kdo hubili zemi (Zj 11,18). Ukončeme 24. Žalmem, abychom viděli, co Bůh říká o našich planetách. "Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on zá­ klad na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatem místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. To je poko­ lení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář - toť Jákob. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může ve­ jít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!" Ano, On, náš všemohoucí, divuplný Pán vejde, a přijde se všemi svými svá­ tými!

70

12. kapitola Co od tebe Hospodin žádá Micheáš 6,8

V této knize jsem se pokusil ukázat, jak daleko pokročil čas na Božích hodi­ nách, a že musíme být připraveni na Pánův příchod a na Boží soud. Proto je pro každého z nás bezpodmínečné nutné, abychom věděli, jak je možné dosáhnout cíle, k němuž běžel Pavel, totiž vzkříšení z mrtvých. Už Starý zákon přesně určuje, co Bůh od člověka očekává, například v proroc­ tví Micheáše 6,8: "Člověče, bude li oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem" (Schlachter: "... Co jiné, než činit právo, milovat a chodit pokorně se svým Bohem.") Zde nám jedinou větou prorok říká, co Bůh od člověka očekává. Naplněním těchto tří požadavků bychom se tedy měli stát v Božích očích spravedlivými. Je-li tomu tak, jaký pak mají tyto požadavky vztah k evangeliu Ježíše Krista? "Konec konců jsou tyto požadavky zakotveny ve Staré smlouvě a smírčí smrt Ježíše Krista je anulovala," řeknou mnozí lidé. Pán Ježíš však sám říká: "Nedo­ mnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsein zrušit, nýbrž naplnit." (Mt 5,17) Tak ani požadavky z Mi 6,8 nebyly zrušeny a platí i dnes, ale při bližším uvažování poznáme, že je můžeme skutečně naplnit jen skrze Pána Ježíše. Z Písma víme, že přirozenému člověku je nemožné činit právo, tzn. to, co je pravé v Božích očích. V každé zemi jsou zákony, které jsou mnohdy založeny na Božích přikázáních. Ta jsou však stále více zatlačována do pozadí. Samozřejmě, že je též velké množství lidí, kteří nikdy nepřestoupili zákony své země (nehledě snad k dopravním předpisům o rychlosti a parkování), a tito lidé mohou být pyš­ ní na to, že podle zákonů své země se celkem nikdy nedopustili ničeho protizá­ konného. Boží právo však klade na člověka úplně jiné požadavky, které podle slov Písma nemůže nikdo splnit. "Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho" (Z 14,3 - král. př.). Žádný člověk nemůže tvrdit, že před Bohem zachovává právo. Proto musel Pán Ježíš zemřít na golgotském kříži, aby nám umožnil dosáhnout spravedlnosti v Něm. "Všickniť zajisté zhřešili a ne­ mají slávy Boží- Spravedliví pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykou­ pení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši" (Ř 3,23.24 - král, př.) a ve verši 28. stojí: "Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků 71

Zákona." Tento verš, k němuž Luther připojil slůvko "jedině", se, žel, tak zevšeo­ becňuje, že lidé, kteří věří v Ježíše Krista, byli jako nemluvňata pokřtěni a poz­ ději konfirmováni, tvrdí, jak se zcela "spoléhají na milost", ale žijí dál svým vlastním hříšným životem a občas v neděli přijdou do kostela. Jedna žena, žijící ve velmi těžkém hříchu, mi řekla: "Nemyslete si, že nechodím do kostela, já mám též svého Boha!" Takoví matrikoví křesťané úplně přehlíží, že pravá víra v Pána Ježíše Krista, k níž se může dospět při obrácení jen cestou poznání hřícha a pokáním, musí obsahovat i poslušnost. Tak to říká i Pavel v R 15,18: "Neboť bych se neodvážil mluvili toho, čeho by skrze mne neučinil Kristus k tornu, aby ku poslušenství přivedeni byli pohane..." (král, př.) - pravá víra je tedy poslušnost. I Abraham, o němž je napsáno: "Abraham Hospodinovi uvěřil a on mu to připo­ četl jako spravedlnost" (1M 15,6), musel svou víru dokázat poslušností, když Bůh od něj žádal, aby obětoval Izáka. Lidské srdce je "nejlstivější a nejpřevráce­ nější" (Jr 17,9), a proto musíme dostat od Boha nové srdce, abychom mohli před jeho očima žít životem práva. Nové srdce obdržíme v okamžiku opravdového znovuzrození! Naše vlastní spravedlnost je v Božích očích jako "poskvrněný šat" (Iz 64,5), a abychom mohli před Bohem obstát, musíme vyměnit tento špinavý šat za roucho spravedlnosti, jak to nádherně říká prorok Izaiáš: "Velmi se veselím Z Hospodina, má duše jásá k chvále melto lioha, neboť mě oděl rouchem spásy, Zahalil mne pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky." (Iz 61,10) Hebrejské slovo pro spá­ su je Ješua - jméno našeho Pána! A v Ga 3,27 máme nádherné ujištění: "Neboť vy všickni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli." Vidíme tedy, že už prvý Boží požadavek v Mi 6,8, jímž se obrací k člověku, může být splněn jen tak, že následujeme Pána Ježíše v poslušnosti víry (Ga 3,11; 5,16 n). Druhý požadavek - láska je jediným poznávacím znamením, které Pán dává všem svým učedníkům: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, bude­ te-/ i mít lásku jedni k druhým." (J 13,35) Tomuto poznávacímu znamení lásky porozumíme plně jen tehdy, když dobře uvážíme předcházející větu ve verši 34! Svitne nám, že se tu nemůže jednat o naši lidskou schopnost milovat, protože tato láska má být poslušností "nového přikázání". Vždyť přikázání lásky je staré přikázání, ba základní přikázání Staré smlouvy. Pán přece odpověděl na otázku po největším přikázání Zákona takto: "Miluj Hospodina, lioha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Dru­ hé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Mt 22,37-40) Takže láska k bližnímu nemůže být "novým přikázáním". "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vv se milujte navzájem" (J 13,34). Zde je nám zcela jasně vysvětleno "NOVE" přikázání: "... jako já jsem miloval vás..." Musíme se tedy milovat ne naší lidskou láskou, ale přesně tak, jak to činil Ježíš, Boží 72

láskou. "Jak však mohu milovat Boží láskou? Vždyť my lidé toho vůbec nejsme schopni," pomyslíme si asi. Nuže, Bible říká, že "Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svátého, který nám byl dán" (R 5,5). Přebývání Boží lásky stejně jako svátého Ducha v srdci věřícího je hotová skutečnost. Stejnou realitou však je, že většina křesťanů tuto Boží lásku nechává jen zřídka působit. Proto je tak málo viditelná. Ano, tento nedostatek viditelné Boží lásky zpochybňuje svě­ dectví o působení svátého Ducha a přináší křesťanství špatnou pověst. Ale i opravdoví věřící musí většinou přiznat, že Boží láskaje v jejich životě málo viditelná, zvláště ve styku s nevěřícími. A přece právě podle této lásky mají být poznáni jako Ježíšovi učedníci. Život v této lásce Pavel nádherně popsal v 1K 13, 4-7: "Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost z.e špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží- Láska věří, láska má naději, láska vytrvá." To je test, podle kterého může každý z nás sám posoudit, jak je to s Boží láskou v jeho ži­ votě. Ani zrníčko žárlivosti, závisti, žádná pýcha, nic neslušného, nic egoistické­ ho, mnoho trpělivosti, mnoho laskavosti, která vychází ze srdce; nikdy se nena­ hneval, nikdy nevybuchnout atd.! Boží láskaje vylita do srdce věřícího, nemůže se však vůbec projevit, když ji dusí naše sebeláska, která většinou ovládá náš život. Avšak při obrácení, při zno­ vuzrození musí naše já zemřít a být pochováno. Proto Pán říká: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž, a následuj mne. Nebol kdo by chtěl zachrá­ nit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej." (Mt 16, 24.25) V době nacismu selhali i mnozí věřící, protože nedovolili, aby se skrze ně projevila Boží láska. Báli se o svůj život. Boží láska obsahuje i lásku k národu, který je Jeho vlastnictvím, k Židům. Necháme-li ve svém životě půso­ bit Boží lásku, budeme milovat všechno, co miluje Bůh. A On miluje svůj vyvo­ lený lid i v jeho nevěře - viz Ř 11, 28.29! "Konat lásku" (překl. Schlachter) - sebezapírání, vyžaduje stálou, stále se opa­ kující disciplinu, jak je to patrné i z toho slůvka "cvičit" (v něm. üben pozn. př.). Laskavé jednání, které ukážeme jen jednou a na něž jsme snad dokonce pyšní, nic před Bohem neznamená! Musíme "cvičit lásku" a cvičení vyžaduje vytrvalou a stálou píli, jestliže má být dosaženo cíle. Každý, kdo chce ovládat nějaký ná­ stroj nebo nějakou disciplinu (jako v oblasti sportu), musí denně cvičit nebo tré­ novat, musí se pokoušet výkony ve své disciplině nejen udržet, ale i zvyšovat a k tomu je třeba kázně. Ano, cvičení lásky musí obsahovat i zapírání sebe. Smrt našeho já je podstat­ ným obsahem znovuzrození, který je bezpodmínečně nutný k tomu, abychom mohli naplnit Boží požadavek v Mi 6,8. Jestliže chceme splnit Boží očekávání, musíme se denně cvičit v tom, abychom nemysleli na sebe, aby náš život nebyl ovládán našimi vlastními přáními a plány, ale, jak to říká Pavel, abychom pilně 73

trénovali a získali odměnu. "Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý zá­ vodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný." (1K 9,24.25) Ano, v sebezapírání se musíme cvičit stále a vždy znova, aby se tak v našem srdci cvičila a rozvíjela Boží láska. Jaký to nádherný popis života pravého Božího dítěte! Bůh od nás požaduje, abychom chodili s Ním, zatímco Abrahamovi ještě řekl: "Choď stále přede mnou, buď bezúhonný!" (1M 17,1) Teprve když dosáhneme poslušností dokona­ lost, kterou Bůh požaduje, můžeme chodit s Bohem, a čím dokonaleji v Božích očích budeme chodit, tím budeme pokornější. Ano, chození s Bohem vyvolává pokoru. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že se obrátili a znovuzrodili a jsou na to pyšní, zakrněli, jejich obrácení a znovuzrození se nerozvinulo. Jestliže si lidé zakládají na tom, že jenom členové jejich skupiny nebo obecenství mají pravou a jedině správnou víru, a pokoušejí se jiné lidi zlákat do svých často diktátorských pout, pak postrádají pravou pokoru srdce. A kde není pokora, není možné pravé obe­ cenství s Bohem. Mojžíš, o němž říká Písmo, že byl jediným člověkem, s kterým Bůh mluvil tváří v tvář, se tak stal nej pokornějším člověkem na zemi (4M 12,3). Lidé jsou namnoze při kázání evangelia vlastně podváděni, protože se káže jen spasení skrze víru v Pána Ježíše, ale nemluví se o poslušnosti a chození s Ním, což je možné jen na cestě ustavičného pokání. Prorok Micheáš napsal tyto tři Boží požadavky vůči člověku s prorockou moudrostí. Poukázal tak zároveň na jedinou možnost, jak je splnit, totiž na Spasitele Ježíše Krista, který říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepři­ chází k Otci než skrze mne." (J 14,6) Vidíme, že je jen jediná cesta pro chození s Bohem, totiž náš Pán Ježíš Kristus! A to od nás Bůh očekává: chodit pokorně s Ním! Na jiném místě jsem psal o tom, že se musíme učit od Pána Ježíše, který o sobě řekl: "...neboťjsem tichý a pokorného srdce" (Mt 11,29). A slůvko "učte se" obsahuje stejně tak jako "cvičit" nutnost trvalé a stále se opakující činnosti. Když jsme dosáhli ospravedlnění a začali se cvičit v lásce, je to také začátek chození s Bohem a učení se pokoře a tichosti srdce. Předpokladem je sebezapírá­ ní. Je to těžká a pro mnohé zdlouhavá cesta, ale ten cíl! "1 chodil Henoch s Bo­ hem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal." (1M 5,24) Prvá zpráva v Bibli o vy­ chvácení! Bůh od nás žádá, abychom chodili pokorně s ním. Abychom to mohli činit, musí být rozbito naše vlastní já. Micheáš říká: "Choďte pokorně s Bohem." Jan napsal: "Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. " (1J 1,7) Víme, že žijeme v době konce, přistupme tedy na Boží požadavky ve všech aspektech: "Činit právo, cvičit lásku a pokorně chodit se svým Bohem!"

74

13. kapitola Když umře člověk, zdaliž zase ožije? Job 14,14 Ve 4. kapitole 1. listu Tesalonickým nám Pavel oznamuje, že mrtví v Kristu vstanou a budou cestovat vesmírem. Nejdříve vstanou oni a my "budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu" (ITe 4,16.17). Většina lidí v podvědomí cítí, že smrt není koncem naší existence, že je něja­ ké pokračování našeho života; to učí téměř všechna náboženství. Některá učí, že duše změní jen tělo a přestěhuje se po smrti do jiného. Jsou dokonce lidé, kteří věří, že lidská duše může přejít do těla zvířete. Každopádně většina tuší, že život smrtí nekončí. "Osvícení" lidé dnešní západní civilizace takovou myšlenku samozřejmě od­ mítají. Žijí tak, jako kdyby Bůh neexistoval, a žijí jen proto, aby zvýšili svoje postavení, blahobyt nebo moc, nebo aby přivodili nějakou změnu společenského zřízení. Kdo popírá Boží existenci a odmítá jeho slovo, musí samozřejmě auto­ maticky popírat i další život po smrti. Růst ateismu a materialismu je znakem toho, že se blíží Boží soud, jak jej předpovídá Bible. Proto je pro každého z nás důležité, abychom měli jistotu, kam půjdeme po smrti. Životní úspěch - dobré postavení, blahobyt a uznání lidí - to jsou cíle, o něž většina lidí ve svém životě usiluje. Jednou jsem svému židovskému příteli zdů­ razňoval důležitost Bible, a ten mi řekl, že nemá náladu číst Bibli. Ztratil prý právě velmi mnoho peněz na burze a nemůže prý momentálně myslet na nic jiné­ ho, než na svou ztrátu a na to, jak by to zase napravil. Na mou otázku: "Proč tolik myslíš na peníze? Vždyť peníze nejsou to nej­ důležitější na světě. Co z nich budeš mít?” odpověděl: "Když budu mít mnoho peněz, budu se moci lépe těšit ze života!" Byl to bohatý muž a myslel jen na tento pozemský život a radosti, které mu tento život nabízel. Je to skutečně tragické, že tak mnoho lidí nedovede myslet na nic jiného, než na pozemský život. Vyprávěl jsem mu příklad, který použil Pán Ježíš: Jeden bohatý muž měl dobrou žeň a řekl si: "Co budu dělat, když ne­ mám kam složit svou úrodu '.''" Pak si řekl: "Tohle udělám: Zbořím stodoly, posta­ vím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let: klidně si žij, jez a pij, bud’ veselé mysli." Ale Bůh mu řekl: "Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi na­ shromáždil?" (Lk 12,18-20) Potom jsem se pokoušel svému příteli vysvětlit, že pozemský život je jen pří­ pravou na něco cennějšího, totiž, na věčný život.

75

Je to opravdu smutné, že tak mnoho lidí nedokáže uznat pravdu o věčném ži­ votě. Myslím, že většina lidí žije jen pro sebe. Jsou jen "živočichy", kteří se za­ městnávají pozemským životem, aniž by pomyslili na budoucí život. I když ne­ poznáváme znamení času a neočekáváme Boží soud, musíme přiznat, že dny každého člověka zde na zemi jsou spočítány, že každý bude muset opustit po­ zemské tělo a projít branou neznámé budoucnosti. Co nám říká Bible o životě po smrti? Na otázku, zda existuje posmrtný život a co se s námi stane, když zemřeme, nacházíme odpověď už ve Starém zákoně, i když Nový zákon nám podává zřetelnější obraz. Před lety jsem měl kontakt s jednou skupinou mladých Židů, která se nazý­ vala "Židovská studijní skupina". S jedním z nich jsem kdysi hovořil telefo­ nicky. Během řeči se tento mladý muž velmi rozčilil a křičel: "Kliďte se do pekla! Do vašeho křesťanského pekla, protože my Židé v peklo nevěříme!" Nuže, je peklo? A co o něm říká Bible? Kazatel 12,1-7 nám podává neobyčejnou ilustraci stáří člověka. Kazatel tu přirovnává člověka k domu a básnicky popisuje, jak pomalu selhávají různé údy, až nakonec nastane smrt. "... Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými..." (v.5) "... a prach se vrátí do země, kde byl..." - Když zemřeme, tělo pochovají. "... a duch se vrátí k Bohu, který jej dal" (v.7). - To říká Boží slovo: duch se vrátí k Bohu! Jak je to však s duší? Lidé hovoří tak často o nesmrtelné duši. O duši je mno­ ho falešných názorů. Vzpomínám si, jak jsem jednou hovořil s jedním Židem, který velmi dobře znal Bibli, a jemuž jsem se snažil ukázat rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Řekl mi: "Člověk byl stvořen jako zvíře. V Bibli není rozdílu mezi člověkem a zvířetem," a odkazoval mne na 1M 2,7. Na neštěstí se hebrejské slo­ vo "nephesh" různě překládá. Tu čteme: "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života" (E). "I byl člověk v duši živou" (král, př.). Hebrejský výraz "duše živá" je "nephesh chaja". Tatáž slova nacházíme i na jiných místech, ale jinak přeložena, např. v 19. verši téže kapitoly: "Když vytvo­ řil Hospodin Blili ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej naz.ve." V hebrejském původním textu jsou užita pro slova "živý tvor" ta­ táž slova jako ve verši 7. "duše živá" - "nephesh chaja". Proto ten Žid tvrdil: "Podívejte se, mezi zvířetem a člověkem není žádný rozdíl. Oboje bylo stvořeno jako nephesh chaja." Nu, Bible skutečně nerozlišuje mezi duší člověka a duší zvířete. Rozdíl me­ zi obojím nespočívá v tom, že člověk má duši (podle Božího slova mají duši i zvířata). Duše, v hebrejštině "nephesh", v řečtině "psýché", je sídlo citů (emo­ cí). Má je každý živý tvor, ať člověk nebo zvíře. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem spočívá v duchu, který Bůh vdechl jen člověku a ne zvířeti. "Avšak 76

je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými." (Jb 32,8) Vzpomínám si na jednu dlouhou diskusi s vedoucím psychiatrem v Sydney. Tento psychiatr byl Žid. Při rozhovoru jsem se zmínil, že nevěřím léčebné me­ todě psychiatrů a on odvětil: "Máte pravdu, když říkáte, že nedůvěřujete našemu způsobu léčení. Pacienty, kteří se nám svěří, opravdu nemůžeme úplně vyléčit. Jen jim pomáháme; vyléčení se zřídka podaří." Když jsem řekl, že podle mého mínění je možno odvodit většinu dušev­ ních onemocnění z. narušeného vztahu mezi duší a duchem, psychiatr se mne zeptal: "Co rozumíte pod pojmem duch? My léčíme jen duši." - "Myslím, že to je chyba vaší léčebné metody,” řekl jsem. "Člověk je trojjediný, skládá se z těla, duše a ducha. Vy léčíte duši, berete sice ohled na tělo, ale ducha úplně pře­ hlížíte." Duch je božská část člověka. Tam, kde je narušena jednota duše a ducha, mo­ hou z toho vyplývat mnohá duševní onemocnění. Bůh dal člověku ducha, vdechl do jeho chlípí obživujícího ducha. Božího ducha, a člověk se tak stal živou duší. Když, lidé zemřou, vrací se duch zpět k Bohu. Často se setkáváme s tím, že lidé nevědí, co znamenají výrazy "duše" a "duch", a někdy si myslí, že se tím myslí totéž. Hovoří o nesmrtelnosti duše, ale to vpravdě nesmrtelné v člověku je duch. Bible nám říká na mnohých místech, že duše může být zahubena. Mys­ leme na Ježíšovu výstrahu: "Hojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle." (Mt 10,28) V Žalmu 49,16 čteme: "Ale Bůhť duši mou vykoupí z moci pekla, když mne přijme" (král. př.). Duše může být tedy zahubena nebo vykou­ pena z moci pekla. Hebrejské slovo, které je tu přeloženo jako "peklo", je "šeol". Na jiných místech Bible je pro ně použito též slova "jáma". Mnozí lidé souhlasí s oním židovským mužem, o němž, jsem se předtím zmínil, a popírají existenci pekla s poukazem na rozdílné překlady. Tím se budu ještě podrobněji zabývat. V Žalmu 86,12.13 čteme: "Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdával chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z. nejhlubšího podsvětí (něm.: pekla) jsi vytrhl mou duši." Jsou to velmi zajímavá a ozřejmující slova, protože Iz.aiáš říká v kapitole 38,18: "Vždyť pod­ světí nevzdává li chválu, smrt tě nedovede chválit, li kdo sestoupili do já­ my, už nevyhlíž.ejí tvou věrnost." Podtrhuji, že tuje použito slov "podsvětí" (něm.: peklo) a "jáma” pro hebrejské slovo "šeol", které je v Žalmu 86,13 přelo­ ženo slovem "podsvětí". Boží slovo proto říká, že Boha mohou oslavovat jen živí. V hrobě (jáma, pek­ lo) Jej nemohou slavit. Když David říká: "7. nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši, budu tvoje jméno věčně oslavovat," konstatuje, že bude žít věčně, neboť jen živí mohou Boha oslavovat.

77

Všimněme si nyní slova "šeol", které je v řečtině vyjádřeno slovem "hades". Když uvážíme, že toto starozákonní hebrejské slovo, které se překládá jako "peklo" (v něm.: Hólle = peklo), musí správně znít vždy "šeol", dovedeme po­ chopit onoho židovského muže, který hovořil o "křesťanském pekle". Šeol totiž představuje místo, kde se nacházejí mrtví (dobří i zlí lidé) před všeobecným vzkříšením a soudem. Překlad výrazu "šeol" nebo "hades" slovem "peklo" je za­ vádějící. Nový zákon používá pro místo věčných muk, představovanými ohněm, řecké slovo "gehenna", odvozené od hebrejského slova "Gai Hinnom". Tento vý­ raz se vztahuje na oheň v údolí Hinnom, kde byly pohanskému bohu Molochovi obětovány děti. 1 ve Starém zákoně však najdeme popis pekla jako místa ustavičné muky. V Iz 30,33 čteme: "Neboť připraveno jest již dávno peklo, také i samému králi připra­ veno jest. Hluboké a široké je učinil Hospodin, hranic jeho, ohně a dříví jest mnoho; dmýchání Hospodinovo jako potok síry je zapaluje" (král. př.). Hebrejské slovo "Tófet", které označuje místo v údolí Hinnom, je tu přeloženo jako "peklo". Toto slovo odpovídá slovu "gehenna" v řečtině. V Elberfeldské Bibli je přeloženo jako "místo hrůzy", Menge je překládá jako "hrozné žároviště", Schlachter uvádí v poznámce "symbol pekla". Různé překlady hebrejských a řeckých slov (Tófet, hades, šeol, gehenna) vedly podle mého názoru k popírání existence pekla. Kdyby se byly překlady přidržely originálních slov "šeol" a "hades", zabránilo by se mnoha nedo­ rozuměním. Bible s jistotou hovoří o věčném trestu nespravedlivých, který je znázor­ něn nehasnoucím ohněm. Toto hrozné místo popisuje Izaiáš 66,24: "Až vy­ jdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, je­ jich oheň neuhasíte; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu." Je to poslední verš knihy Izaiáše. Zajímavé je, že při týdenním čtení Písma v synagógách se po 24. verši opakuje verš 23., takže Izaiášova kniha končí potěšením. V Novém zákoně cituje Pán tento verš v Mk 9,44 ve vztahu na gehennu, jako oheň v údolí Hinnom, a používá to jako ilustraci nehasnoucího pekelného ohně. Jak je možno užít věčného trestu pro duši, která je přece sídlem emocí? Jak může dojít požehnání nebo prokletí? Co tím Bible myslí, když hovoří, že duše může být zahubena nebo vykoupena? Již z dříve uvedeného citátu Kaz 12,7 víme, že když je tělo po smrti pochováno a navrátí se do prachu, duch se vrá­ tí k Bohu. V tomto verši se nehovoří o duši - "neřeš" (nephesh), myslím však, že správné vysvětlení nám dají jiná místa Písma, která pojednávají o duši. Je třeba vědět, že Bible velmi často používá slovo "život" ve spojení s věčným životem, a to nikoli ve smyslu tělesné existence, ale jako duchovního života v obecenství s Bohem. V Př 23,13 je to zajímavě znázorněno: "Neodnímej od mladého kázně; neboť umrskáš-li jej metlou, neumřel’." Není to zvláštní tvrzení? 78

Dítě, které je trestáno, neumře. A v dalším verši čteme: "Ty tedy metlou jej mrskávej a tak duši jeho z pekla vytrhneš" (král. př.). Tu je spojeno vytrhnutí duše z pekla s věčným životem. Bible jistě neslibuje, že žádné trestané dítě tělesně nezemře. Právě naopak víme, že i když dítě vyroste v bohabojného a Boha milu­ jícího člověka, přesto zemře. Tu ve Starém zákoně nacházíme již zmínku o věč­ ném životě, životě v neustálém obecenství s Bohem. A tento věčný život je zalo­ žen na vytrhnutí duše ze šeolu. Víme též, že se mrtvé tělo v hrobě rozkládá a hyne, ale Boží slovo zaslibuje, že vstane z mrtvých: "Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů." (Iz 26,19) Další popis vzkříšení mrtvých kostí máme v Ez 37. V Novém zákoně čteme o zmrtvýchvstání zemřelých lidí v Mt 27,52. Bible hovoří o "spánku" zesnulých a naznačuje tím, že budou zase probuzeni. Musíme proto předpokládat, že "šeol" nebo "hades" je místo, kde mrtví spí, ne tedy hrob, kde odpočívá tělo. Myslím si, že tento stav spánku duše je určován duchovním stavem člověka v době jeho pozemského života. V té chvíli, kdy se duch navrací k Bohu, vchází duše znovuzrozeného člověka v Kristu, spojena s duchem (skrze svátého Ducha) do stavu věčné blaženosti, na druhé straně duše nezachráněného člověka zůstane oddělena od Božího Ducha, co se popisuje utr­ pením pekelných muk. Avšak obě duše, ta, která trpí muka oddělením od Boha, i ta, která je skryta v Abrahamově klínu, budou při zmrtvýchvstání sjednoceny s tělem, neboť vzkříšení z mrtvých spočívá v sjednocení těla, duše a ducha. Po tomto spoje­ ní se může očekávat už jen Boží soud, jak nás o tom ujišťuje slovo v Žd 9,27. Teď můžeme porozumět tomu, co myslel David tím, když řekl: "Neboť ne­ necháš duše mé v pekle" (Z 16,10 - král, př.) a "z nejhlubšího podsvětí jsi vy­ trhlmou duši" (Ž 86,13). Toto vytrhnutí duše ze "šeolu" bylo pro všechny opravdové věřící dokonáno zmrtvýchvstáním Pána Ježíše, který sestoupil do hádesu (šeolu), aby osvobodil duše spravedlivých mrtvých a vyvedl je odtud s sebou: "Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné, že i sestoupil prve do nejnižších stran země?" (Ef 4,8.9 - král, př.) Tak byla pro duše Jeho dětí přemožena smrt. Tak je už ve starých svátých Písmech nepochybně předpovězen věčný život na druhé straně hrobu. Prorok Izaiáš nám názorně popisuje trest i blaženost ve 33. kapitole. Ve 14. verši vyjadřuje hrozné očekávání hříšníků slovy: "Hříš­ níci na Sijónu dostali strach, rouhačů se zmocnilo úzkostné chvění: Kdo z nás může pobývat u sžírajícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčného žáru?" Ve verších 16 a 17 popisuje prorok požehnání, které smí radostně očekávat spra­ vedliví (podle v. 15): "Ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potekou neustále. Tvoje oči uzří krále v jeho kráse, spatří zemi, rozprostírající se do dálky." Ve 79

verši 16. je tu vysloveno nádherné ujištění o záchraně a 17. verš mluví o věčné rozkoši v prítomnosti Pána v Jeho království. Tohoto Krále a místo rozkoše nádherně představují verše 21 a 22: "Neboť tam je náš Vznešený, Hospodin. Je to místo, kde jsou řeky, říční ramena preširoka; nevydá se tam veslice a vznosný koráb tam nepřepluje. Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš Král, on nás spasí." Myslím, že každé Boží dítě pocítí tutéž radost jako já, když se mi ujasnil plný smysl těchto veršů, v nichž prorok Izaiáš předpovídá nádhernou budoucnost, která nás očekává v přítomnosti Krále Mesiáše. V této souvislosti se musíme zmínit o Jobově zkušenosti. Mnozí badatelé Písma uznávají, že Jobova kniha je nejstarší knihou Bible. V kapitole 14, verši 14 a 15 si Job představuje své zmrtvýchvstání a říká: "Když umře člověk, zdaliž Zase ož.ije? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávali budu, až přijde proměna při mně. Zavoláš mne, a já se ohlásím tobě, díla zajisté' rukou svých bu­ deš ž.ádosliv" (král. př.). V kapitole 19,25 a 26 potom vyjadřuje svou jistotu, že jako zmrtvýchvstalý uzří Mesiáše tváří v tvář. "Ačkoli já vím, že Vykupitel můj Živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou červi i všecko tělo zvrtali, avšak v těle svém uzřím Hoha" (král. př.). Ano, každý člověk musí pohlédnout do tváře věčnosti a sám si zvolit, jak ji chce trávit. Jsou tu jen dvě možnosti: bud ve věčném společenství s Bohem, ne­ bo ve věčné, duchovní smrti, kterou je věčné, mučivé oddělení od Boha. Může­ me popírat život po smrti, můžeme říkat: Nezajímá nás, co nás očekává po smrti, ale Písmo nás nenechává o tom v nejasnosti. Vzpomínám si na jednu židovskou dámu, která mi jednou řekla: "O, netou­ žím už. po žádném věčném životě. Jsem úplně spokojena se svým nynějším životem, ať bude krátký nebo dlouhý. Vůbec bych nechtěla žít věčně." Mu­ sel jsem jí odpovědět: "Můžete si jej nepřát, to však nemění nic na skuteč­ nosti, zeje život, který trvá věčně, a že jej budete muset trávit bud' s Bohem ane­ bo oddělena od něho." Když si lidé uvědomí tuto pravdu a nemají jistotu odpuštění hříchů a zaslíbe­ ní věčného života, musí se samozřejmě bát smrti. Jedna příbuzná mi jednou vy­ světlovala, proč ztratila svou víru v Boha. Vyprávěla mi, že byla velmi nábož­ ně vychovaná. Její otec byl velmi zbožný Žid, který trávil svůj život tím, že kaž­ dý den seděl nad jedinou knihou. Celý den četl Talmud a Boží přikázání mu byla nade vše. Vyprávěla: "Když jsem stála u jeho smrtelné postele a viděla jsem, jak se bál smrti, jak byl pln strachu, ztratila jsem všechnu svou víru." Tu byl zbožný Žid, který strávil svůj život na modlitbách a čtením Písma, když však přišla po­ slední hodina jeho života, byl zachvácen hrozným strachem. Četl jsem jednu pravdivou událost o smrti jednoho rabína, jehož jméno jsem již zapomněl. Když jej na jeho smrtelné posteli navštívili jeho žáci, začal neutiši­ telně plakat. Byli šokováni a ptali se ho, proč pláče. Odpověděl: "Němě] bych

XO

snad plakat, když, vím, že se brzy budu muset postavit před Boha, ale nevím, jak mne bude soudit?" Oni to nevědí. Není to zvláštní, že my to víme? Jaký to rozdíl mezi smrtí člověka bez. jistoty spasení a člověka, který ví o svém věčném životě! Nový zákon nám ještě více osvětluje to, co se stane po smrti. Víme, že tělo je uloženo do hrobu, kde spí. Pavel říká: ”... zesnuli..." (ITe 4,13; 1K 15,6) Duch se vrátí zpět k Bohu a duše Božího dítěte též. Pavel názorně popisuje úděl věřícího po smrti. Přirozeně, že tělo zůstává v hrobě až do všeobecného vzkří­ šení při příchodu Mesiáše. Duše jde však společně s duchem k Bohu. Píše o tom 2K 5. Vzpomínáte si, že v Kaz 12 je tělo přirovnáváno k domu, který se při smrti zhroutí. Pavel tu říká: "Víme zajisté..." Neříká: "Možná..." "Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání slánek zbořen..." Jestliže zemřeme, "... slavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích" (v. 1 - král. př.). "Jduť, abych vám připravil místo," je nádherné Ježí­ šovo zaslíbení podle J 14,2. "V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byt ne­ bylo tak, pověděl bych vám..." Kdyby tedy nebyl žádný posmrtný život, byl by nám to pověděl. "Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť a připravím vám místo, z.aseťpřijdu" (král. př.). Pán Ježíš sám nám připravuje místo. Je tam mno­ ho příbytků, a pro každého z nás je připravován určitý příbytek, věčný dům, kte­ rý není postaven rukama. To tedy víme. "Pročež i v tomto slánku vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest z nebe, oble­ čeni býli žádajíce. Jestliže však oblečeni a ne nazí nalezeni budeme" (2K 5,2.3 - král. př.). Náš duch a naše duše budou oblečeny do zvláštního šatu. Nebude­ me očekávat vzkříšení těla nazí. Pavel říká: "Neboť kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poně­ vadž bychom nechtěli svlečeni býli, ale přioděni (v něm: převlečeni), aby po­ hlcena byla smrtelnost od života" (2K 5,4 - král. př.). To je věčný život. Pán Ježíš nám dává nádherný příslib a tento příslib platí pro každého, kdo ho poznal a v něj uvěřil. Avšak všichni ti, kteří jej ještě neznají, mají dosud nádher­ nou možnost též tento příslib od Něj přijmout. V J 11,25 Pán Ježíš říká Martě: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude" (král. př.). I kdybychom zemřeli, budeme žít. Zde máme tedy zaslíbení, že už nejsme pod­ dáni smrti. V Novém zákoně čteme: "Pohlcena jest smrt ve vítězství" (1K 15,54 král. př.). Opravdu, Ježíš zvítězil nad smrtí a my máme zaslíbení a jistotu věčné­ ho života. Vy, kteří jste četli mou knihu "Lazare, pojď ven!", jistě si vzpomenete, že já sám jsem tuto jistotu přijal, když, jsem seděl v nacistickém vězení a očeká­ val smrt. Když, jsem se obrátil k Ježíši a když, se mi On zjevil, zakusil jsem tuto jistotu. Potom jsem už nechápal, proč se lidé bojí zemřít, protože jsem nyní měl jistotu věčného života, života v obecenství s Bohem, jistotu, že má duše nezahyne. "Když umře člověk, zdaliž zase ožije?” Myslím, že Bible nás nenechává v pochybnostech o posmrtném životě, a že si sami můžeme zvolit, jak budeme 81

jednou život po smrti trávit. Samozřejmě, že si nemůžeme podrobně představit věčnou blaženost nebo věčné zahynutí, neboť "nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství" (1K 13,12 - král. př.). Nikdo nemůže tvrdit, že dokáže jedi­ ně správně vysvětlit každé biblické slovo. Jestliže nám Bible mnohé události ukazuje jen obrazně, abychom je pochopili, musíme se s tím spokojit. Jestliže jsme však prožili osobní zkušenost s Pánem, setkali se s ním a vydali se mu, pak už smíme VĚDĚT. Víme toho dost, abychom mohli vyhlížet do budoucnosti, ba dokonce i za hrob s radostným očekáváním. Vždyť ať už se dožijeme Pánova pří­ chodu, nebo předtím zemřeme, víme, že budeme s ním sjednoceni a že spolu s těmi, kteří zemřeli v Kristu a budou vzkříšeni, budeme cestovat v oblacích s ním do nebe, do vesmíru.

82

Obsah: Úvod 5 ľ. kapitola: Nebesa Ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu! 7 2. kapitola: Vytržen jest k Bohu a k trůnu jeho 15 3. kapitola: Člověk hřícha 21 4. kapitola: Je to lid, který pobývá odděleně, nepočítá se mezi národy! 27 5. kapitola: Čas soužení pro Jákoba 32 6. kapitola: Číše, po níž. sezapotácejí 37 7. kapitola:Budou bojovat 43 8. kapitola: Který přichází ve jménu Hospodinově 48 9. kapitola: Poznej však svou nepravost 53 10. kapitola: Přichází den Hospodinův 58 11. kapitola: Abys zahubil ty, kdo hubili zemi 65 12. kapitola: Co od tebe Hospodin žádá 71 13. kapitola: Když umře člověk, zdali zase ožije? 75

83

Paul Taine

Cesta vesmírem Vydavatelství : Přeložila: Redakce: Obálka: Vydání: Rok vydání: Vytiskly:

ÁÍ-ALEF, Bořivojova 29. Ostrava Zdena Garajová ing. Ján Ostrolucký Jaroslav Kapec, akad. malíř první 1994 OSTRAVSKÉ TISKÁRNY, Novinářská 7, Ostrava 1

PAUL TAINE (1903 - 1987)

mesiášský Žid, někdejší vězeň nacis­ tů, byl mužem Bible. Nešel za idea­ mi, ale za Božím slovem. Z toho vy­ plýval jeho jasný postoj vůči Židům, ale též i vůči církvi Pána Ježíše Kris­ ta. Na mnohé působil jako prorocká postava, muž, který vždy plnil své poslání bez závislosti na chvále a uznání lidí. Snášel však často i neporo­ zumění a odpor. Ve svém poslání nést zvěst o ukřižovaném a zmrtvýchvsta­ lém Ježíši cestoval od jednoho kontinentu ke druhému, aby na velkých shromážděních i s jednotlivci hovořil o Božím plánu spasení a o tom, jaké místo v něm zaujímá Izrael. Pán mu daroval i návrat do země otců. Rodina Taineova žila několik let v slavném městě Jeruzalémě, až si Pán povolal bratra Paula 13. ledna 1987 do své slávy. Zůstává nám příkladem v násle­ dování svého Spasitele, Mesiáše Ježíše, příkladem odvahy a víry. V této knize se zabývá pohledy na "skonání věku" a pokouší se na zá­ kladě Bible tento pojem udělat srozumitelnější. V dnešní době kosmických letů a satelitů ukazuje, že toto všechno lze v Bibli najít jako známem blíží­ cího se soudu.