V bojích se zocelilia KSČ [PDF]

Zitiervorschau

A 769,409

V BOJÍCH SEZOCELILA

KSČ

TI

19

MIC

A

UNIV ERS UNI M

OF

V .N

AR .BR HLLI

1611

MICHIGAY OF

17Y

S

IE

1

V BOJÍCH SE ZOCELILA KSČ

ÚSTAV DĚJIN

KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

Prafut . Ústar den komumis Olické strany eskoslovenska

V BOJÍCH SE

Z OCELI L

KSČ *

STATNI NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ LITERATURY 1956

A

‫مردن‬

‫)‪//‬‬ ‫‪) 3‬‬

‫يسر‬

‫می کے‬

IC !

122 PŘEDMLUVA

Sbornik „ V bojích se zocelila KSC“ obsahuje výběr dokumentů o práci strany v letech 1922 až 1938. Cilem redakce bylo zpřístupnit

všem studujícím dějiny KSČ a zejména propagandistům některé důležité dokumenty blíže osvětlující lini strany v jednotlivých obdo bích a ukazující, jak byla tato linie plněna v praxi. Dokumenty,

které shrnují a zevšeobecňuji typická fakta a názorně dokreslují ovzduší tvrdého třídního boje a persekuce revolučního dělnického hnutí v letech předmnichovské republiky. Uvedenému cíli byl podřízen i výběr materiálu . Základ sborníku tvoří interpelace a řeči komunistických poslanců, neboť strana využi vala parlamentu jako tribuny k odhalování zlořádů kapitalistického

panství před masami pracujících. Tyto materiály proto obsahují nejvíce typických fakt a živým , názorným způsobem ukazují boj strany za dennípožadavky pracujících i boj za konečný cíl - nasto

lení diktatury proletariátu a vybudování socialismu. Sborník dále obsahuje řadu významných stranických usnesení a je doplněn důleži tými články jednotlivých vedoucích pracovníků KSČ. Výběr dokumentů byl proveden tak, aby sbornik zachytil pouze některé nejvýznamnější události z této doby. Pro omezený rozsah

sborniku nezařazovala redakce materiály jednostranné, které by bez obsáhlejších komentářů mohly být chápány nesprávně, ani doku

menty, které již byly nebo v nejbližší doběbudou Ústavem dějin KSČ 5

vydány. Proto není možno posuzovat sborník jako ucelený soubor

dokumentů k dějinám KSČ, ale pouzejako doplněk ke studiu základ ních stranických dokumentů, díla Klementa Gottwalda a děl klasiků marxismu -leninismu, jako součást celé vydavatelské činnosti na úseku dějin KSČ . Uveřejněné dokumenty jsou uspořádány chronologicky a opatřeny poznámkami. Redakce doplnila také zkonfiskovaná místa, kterájsou v textu označena hranatými závorkami.

První část sborníku do roku 1929je obsahově menší, neboť zachy cuje období, kdy se komunistická strana teprve zocelovala v těžkém bolševisačním procesu. Je zde však již jasně vidět, že to byla jedině komunistická strana, která od počátku bojovala proti zbídačování

pracujících, organisovala stávky proti snižování mezd a proti drahotní demonstrace a vedla dělnickou třídu k uskutečněníjednotné fronty, jak to výrazně ukazuje „ Manifest Komunistické strany

Československa všemu pracujícímu lidu " z roku 1928. Z těchto let je také řada interpelací, kde strana odhaluje pravé vinniky krvavých masakrů proti pracujícím rolníkům v Hrušově, Dulové, Kereškýně, Chustu -Boroňavě a na dalších místech.

Největší část sborníku byla věnována období 1929–1934, kdy

KSČ vedla lid do rozhodného boje proti kapitalistickému panství zmítanému prudkou hospodářskou i politickou krisi. Již první doku menty vydané novým bolševickým gottwaldovským vedením , „ Po

učení ze severočeské textilní stávky“ a „ Otevřený list ÚV KSČ “, potvrzuji, že dělnická třída nastupuje k novým zápasům v čele s bol ševickou stranou. Rada dokumentů ukazuje, že právěproto se nepo

dařilo buržoasii zlomit bouřlivý odpor pracujících mas proti režimu teroru a hladu ani krveprolitím v Duchcově, Košutech, Frývaldově a na ostatních místech. Proto i v podmínkách neslýchané persekuce propuká roku 1932 mohutná a vítězná mostecká stávka a přerůstá ve

velké lidové hnutí, jak ukazuje v parlamentní řeči soudruh Antonín Zápotocký. Ve své další řeči „ V jednotné bojové frontě proti refor mistické politice zrady

za vítězství proletariátu “ z roku 1932,

kde protestuje proti rozpuštění Ústředny rudých odborů, odhaluje špinavou roli zrádných reformistických vůdců, kteří rozvracejí děl 6

nickou třídu a jsou hlavní oporou buržoasie při útocích na pracující lid .

Důležitou součástí práce strany v těchto letech byl boj na obranu

demokratických svobod proti zostřující se fašisaci. Ve sborníku je mimo jinéuveřejněna řeč soudruha Václava Kopeckého ,, Zmocňovací zákon — cesta k otevřené diktatuře čs. buržoasie“ a řeč „ Nás

neumlčíte ! " z roku 1933. Zde burcuje dělnickou třídu do boje proti fašistickému nebezpečí a imperialistické válce, do boje za plný rozvoj revolučního hnutí. V této době, kdy komunistická strana pracovala

v poloillegalitě a buržoasie připravovala její zákaz zákonem o roz pouštění politických stran , ukazuje marnost a nesmyslnost těchto kapitalistických plánů a říká: „ My nejsme nic více než část dělnické

třídy; kdo chce nás vyhladovět, musel by vyhladovět celou dělnickou třídu. Síla dělnické třídy, toť naše sila . Ze sily dělnické třídy komu nismus vždy čerpal a bude i nadále čerpat svou nezničitelnou ener gii .“ Další historický vývoj plně potvrdilpravdivost jeho slov . Závěrečná část sborníku obráží neúnavný boj komunistické strany na obranu republiky proti fašismu. Uveřejněné dokumenty odhalují celou hloubku národní zrady československé buržoasie . Objasňují,jak strana prováděla politiku lidovéfronty, jak soustavně masy přesvěd

čovala , že jedině porážkou vnitřníchfašistických sil, nastolením sku tečné lidovlády v republice a v pevném spojenectví se Sovětským svazem je možno ubránit republiku předfašismem . Výstižně shrnuje tuto politiku strany v řeči z roku 1937 „ Koaliční politika oslabuje sily lidu i republiky“ soudruh Jaromír Dolanský. Sborník také uka zuje, jak strana v této době bojuje za marxistické vyřešení národ

nostní otázky. Soudruh Viliam Široký v řeči „ Záujem republiky vy žaduje vyrovnanie so slovenským národom “ z roku 1936 uvádí na příkladu Sovětského svazu , jak právě družba a spolupráce bratr ských národů se stává základem neotřesitelné pevnosti státu . Ani po hanebné mnichovské kapitulaci neustala však strana v boji

za zájmy lidu, jak potvrzuje závěr sborníku — řeč soudruha Anto nina Zápotockého z prosince 1938 „ Lépe je bojovat než nechat se zo tročit“ , plná odhodlání a víry ve vítězství dělnické třídy.

Pracující lid Československa pod vedením komunistické strany 7

a v nerozborném spojenectví s SSSR si toto vítězství skutečně vybo

joval. Celý obsah sborníku „ V bojích se zocelila KSČ“ nám pře svědčivě dokazuje, že více než dvacet let těžkých třídních bojů , ve kterých se strana dělnické třídy zakalovala v neporazitelného vůdce národa a ve kterých masy získávaly neocenitelné vlastní zkušenosti

o podstatě kapitalistického panství, se stalo pro toto vítězství tvrdou, ale nutnou a plodnou přípravou.

Ústav dějin Komunistické strany Československa

NALÉHAVA INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě, zejména ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru zemědělství o krveprolití v Hrušové, v župě marmarošské, o násilném zakročování četnictva a zcizení vykoupené půdy ruským mužikům

Již dne 30. května t. r. podal klub komunistických poslanců interpelaci o nezákonném postupu státní lesní správy v Buštinné proti obyvatelům obce Hrušova ve věci jich vlastního pozemku, zakoupeného před válkou od uherského zemědělského eráru za cenu 440.000 korun .

Sotva interpelace byla přijata kanceláří sněmovny, stal se v Hru šově krvavý čin, kterému padlo za oběť 19 raněných rusínských žen a mužiků. Nebýt poslanců komunistické strany byl by tento čin zůstal dodnes utajen, neboť bylo lékařům úředně zakázáno ošetřit raněné a vedle toho bylo nad obcí vyhlášeno stanné právo služnovským * úřadem ve Velkém Bočkově, dle kterého každý

obyvatel obce, který se chtěl vzdálit z domu, byl ohrožován čet nictvem na životě. Až dne 1. června se o věci dozvěděli naši po slanci dlící t. č. na Zakarpatské Ukrajině. Odebrali se na místo činu a zjistili toto :

Ač obyvatelstvo obce Hrušova má stvrzenky na zaplacení půdy, zakoupené od uherského zemědělského eráru, neuznává československá státní lesní správa vlastnictví hrušovských občanů

a místo, aby byl tento případ řádně vyšetřen , požádala úřady o četnickou intervenci, kterou mělo být obecní představenstvo Rovnal se okresní správě politické v Českých zemích . ( Pozn . red.) 9

Hrušova suspendováno, obecní dům obsazen a les sekvestro ván* .

Dne 31. května vtrhlo do obce přes 40 četníků, osobně veleno

služným Štulcem z Velkého Bočkova. V tu dobu byli ve vesnici ponejvíce ženy, děti a několik invalidů . Muži byli na polních pra cích. Když četníci obsadili obecní dům, dostavilo se asi 40—50

osob, mezi nimi ponejvíce ženy, děti a několik invalidů. Mezi nimi byla většina zvědavců. Někteří občané žádali informaci o nebývalém počtu četnictva. Když jim bylo odpověděno, že přišli obsadit obecní dům a sekvestrovat les, žádali, aby se s věcí

počkalo, až bude vyřešena dle slibu vlády u ministerstva v Praze. Aniž by zástup, hlavně žen, byl dále varován, vzkřikl na ně služný Štulc : Vy máte v rukou kamení. Ženy nato s celým zástupem zdvihly ruce vzhůru na důkaz, že kamení nemá nikdo. Nato však

se služný postavil v čelo četnictva a velel : Hurá na bodáky ! Čet níci se na tento povel vrhli s nasazenými bodly útokem na lid

a tento se ve zmatku rozběhl po vsi a schovával v bytech. Četníci nato i na ulici lid pronásledovali a bili pažbami pušek. Zraněných je zjištěno 19, mezi nimi jsou 4 těžká zranění,

o nichž se přítomný poslanec našeho klubu sám osobně před svědky přesvědčil. 15 osob je zraněno buď bodlem, anebo pažbou

pušky ; buď bodné rány, anebo krevní podlitiny. Že četnictvo pronásledovalo i úplně nevinné, je vidno z tohoto : Žena Milník Nikolajevna byla ten den tři dny po porodu. Její malé děvče pralo v potoce prádlo. Když okolo utíkal hoch, kterého hnali četníci, bylo zahnáno i děvče od potoka do bytu matky. Tam vtrhli čet níci a hledali utíkajícího hocha. Nemocná matka je žádala, aby šetřili jejího stavu , že v místnosti není nikdo cizí. To však čet níkům nestačilo. Probodali bodly záclonu nad postelí šestinedělky, která se tak polekala, že upadla v bezvědomí a onemocněla těžký mi záchvaty. Její stav byl ještě 2. června kritický. Za útoku byly bodáky probodnuty tři ženy do životů, jeden

invalida bodnut do boku. Tato zranění jsou těžká a životu nebez • Zabaven . ( Pozn. red .) 10

pečná. Nad obcí bylo vyhlášeno stanné právo a obyvatelům je zakázáno vycházet z domů i na naléhavé polní práce. Poranění obyvatelé byli četníky zastrašováni, aby se nehlásili k obvazu, a sice tím, že každý, kdo se přihlásí, bude obžalován pro

shluknutí. To četníci vyhrožovali i našemu přítomnému poslanci, když prý se bude namáhat, aby ranění byli lékařsky ošetřeni. Mezi zatčenými je Ivan Bodnar, rusínský mužik, který v uvedený den ani ve vesnici nebyl přítomen , nýbrž obdělával svůj kousek pole, který je na druhém břehu řeky Tisy. Jeho zatčení je nepo chybně jen z těch důvodů, že on, jako kulturně nejvyspělejší z místního mužictva, znaje číst a psát, mohl by se nejspíše dovo lávat práva občanů své obce.

Ptáme se pánů ministrů : 1. Je pánům ministrům případ tento znám ? 2. Co hodlají páni ministři v této věci učinit ?

3. Hodlají vůbec a jakým způsobem odškodnit postižené oby vatele ?

4. Jsou ochotni služného i četníky příkladně potrestat ? 5. Jsou ochotni vysvětlit, jakým způsobem bylo možno občan stvem zakoupený a řádně zaplacený pozemek odcizit ?

6. Je vláda ochotna přičinit se, aby byly vyvlastněny velko statky a lesy bývalé šlechty a jiných boháčů v Zakarpatské Ukra jině a dát dostatečné množství pastvin do užívání drobným zemědělcům ?

V Praze dne 8. června 1922

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1922, tisk č. 3608

NALÉHAVA INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru s plnou moci pro Slovensko o útoku četniků na lid v Novém Městě n/ V dne 14. června 1922

Nenasytná vyděračnost průmyslových a velkostatkářských ka pitalistů na Slovensku nemá mezí. Dělnictvo všech kategorií je tlačeno do poměrů přímo otrockých. Brání-li se zotročení, postaví se na obranu kapitalistických zaměstnavatelů státní moc, byť by šlo i jen o obvyklý zápas na hospodářském poli. Státní moc vystu puje proti dělníkům tak surově, tak bezohledně, že v posledním čase téměř každý týden zasahuje četnictvo zbraněmi a způsobuje těžká krveprolití. Stranické a krvavé zasahování státní moci ve sporech dělníků se zaměstnavateli, střílení do bezbranného chu

dého lidu, násilnosti četníků a policie, bezohledný postup úřadů proti dělnictvu : to jsou znaky vládního režimu na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině. Vláda místo aby měla pátrat po pří činách nespokojenosti pracujícího lidu, místo aby, seznavši sociální poměry, snažila se odstraněním sociálních rozporů uklid nit obyvatelstvo, staví se výhradně za vyděračské choutky kapitalistů a pro dělníky má jen bití, kulky a bodla. Nespokojenost dělnictva, jež vzniká ze sociálního útisku, označují samy vládní

orgány po vzoru měštáckého tisku hloupě a malicherně za rejdy komunistů, jen aby svůj brutální postup proti dělnictvu zakryly. Násilnosti, surovosti vládních orgánů na Slovensku a v Zakarpatské

Ukrajině na chudém, vydíraném obyvatelstvu jsou tak hrozné, že budeme nuceni upozornit na ně za hranicemi, když se doma ne můžeme dovolat nápravy. 12

Zemědělští zaměstnavatelé, nedbajíce ministerského nařízení o prodloužení platnosti loňských kolektivních smluv zeměděl ských dělníků, ani protestů dělnických organisací, nadiktovali

dělnictvu okresu Nové Město n/V snížení mezd . Úřady nejenže tuto zlovůli strpěly, ale postavily se na stranu velkostatkářů . To vyvolalo odpor dělnictva. Leč státní orgány jdou ještě dále ; pro hlašují každé sociální hnutí na Slovensku a v Zakarpatské Ukra jině za protistátní čin. V Novém Městě n / V je několik menších továren a rozsáhlá polní hospodářství. Průmyslové i zemědělské dělnictvo je nade vše vykořisťováno. Denní mzdy zemědělských dělníků jsou : zdatnější muži 16 Kč, slabší 12 Kč, ženy 8 Kč při dvanáctihodinové pra

covní době. Měsíční výdělek se pohybuje od 192 Kč do 384 Kč, měsíční výdělek průmyslového dělníka činí circa 680 Kč. Při tomto výdělku je naprosto nemožné se uživit, neboť ceny potravin jsou : 1 kg vepřového masa 20 Kč, 1 kg hovězího masa 18 Kč, 1 kg bílé mouky 5 Kč, 1 kg cukru 7 Kč, obuv od 150 do 200 Kč, oblek od 500 Kč.

Příčinou nespokojenosti dělníků nebylo štvaní důvěrníka Ondřeje Bajdíka, nýbrž vyděračský postup velkostatkářů . Bajdík je členem komunistické strany necelé dva měsíce a politickou činnost vůbec nevyvíjel. Spokojoval se pouze hájením hospodář ských požadavků dělnictva. Tato jeho činnost byla nepříjemná velkostatkářům . Jeho zatčení 14. t. m. celým oddílem četníků

bylo provedeno provokativním způsobem. Ten den bylo soustře děno do Nového Města n / V kolem 60 četníků. Z tohoto opatření

je vidno, že úřady lid přímo provokovaly. Hlavní vinu na srážce má hlavní služný v Novém Městě n/V. Provokativní zatčení Bajdíkovo mělo za následek shromáždění dělnictva před Dělnickým domem, ač bylo již deset hodin večer. Zástup dělníků, 150-200 osob, protestoval u hlavního služného proti zatčení Bajdíkově. Proti shromážděným dělníkům byla vyslána k Dělnickému domu četnická pohotovost, aby je roze

hnala. Je pravda, že se lid, jenž po odchodu některých jednotlivců čítal asi 70–80 osob, většinou žen a dětí, na výzvu k rozchodu 13

nerozešel, ale není pravda, že bylo z davu dělníků na četníky vystřeleno. Četníci vystřelili hned první ránu přímo do hloučku, pak vystřelili ještě další čtyři rány. Dělník Josef Psotný byl zabit výstřelem před dveřmi Dělnického domu, devět osob bylo raněno, z nich tři těžce. Nepravdivé je tvrzení zprávy , že četníci

byli dělnictvem obklopováni. Četníci postupovali ve třech řadách proti dělnictvu, nijak neohroženi.

Všechny okolnosti nasvědčují, že provokativní, nesvědomité, nerozvážné jednání úřadů a četnictva zaviňuje četné krvavé srážky s lidem. Na krvavý, brutální režim na Slovensku, na Za

karpatské Ukrajině, jakož i na hrozné sociální poměry lidu ukazu jeme v této sněmovně velmi často, ale marně. Úmyslně jsme če kali s interpelací novoměstského případu, abychom vládě poskytli

čas k nestrannému vyšetření. V písemné vládní odpovědi vidíme, že vláda ani v tomto případě nezachovává při vyšetřování ne

strannost a touhu po pravdě. Z odpovědi vlády čiší jednostranná četnická relace, jakou nám přečetl ministr vnitra v případě Hru šova. Relace plná nastrojených výmyslů a lží. Krveproléváním a skreslenými četnickými relacemi nevyléčí se vážné problémy

Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Ptáme se vlády : 1. Je vláda ochotna ihned odstranit krvavý, protilidový režim na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině ? 2. Je vláda ochotna vymýtit provokatéry dělnictva ze svých orgánů ?

3. Je vláda ochotna prohlásit, že nebude dávat státní orgány do služeb kapitalistických zaměstnavatelů při hospodářských spo rech s dělnictvem ?

4. Je vláda ochotna poskytnout náhrady raněným a poškozeným ? V Praze dne 20. června 1922

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1922, tisk č. 3709

1

KOMUNISTICKA INTERNACIONALA

K NAŠEMU SJEZDU

Provolání Výkonného výboru Komunistické internacionály k mimořádnému sjezdu KSC roku 1923

Výkonný výbor Komunistické internacionály poslal k našemu mimořádnému sjezdu tento projev : Drazí soudruzi!

Váš mimořádný sjezd' má velký význam nejen pro boj za osvo bození dělnické třídy Československé republiky, nýbrž pro veškeré mezinárodní proletářské hnutí.

Československo má po bývalé rakousko -uherské říši vysoce vyvinutý průmysl, jehož výroba silně převyšuje normální potřeby obyvatelstva. Proto je více než ostatní státy náchylno k nemocem, jimiž trpí kapitalismus. Průmysl Československa prožívá trvalou krisi. Ceskoslovenská buržoasie, využívajíc skutečnosti, že je tu ve

velkém počtu nezaměstnaných silná reservní armáda dělníků, a povzbuzována snahou, aby si levnými výrobky získala zahra niční trhy, útočí na všecky poválečné vymoženosti dělníků, jichž

postavení se každým dnem horší. Mzda se periodicky odbourává, kdežto pracovní intensita stoupá a proti Shodinové pracovní době jsou zahájeny první útoky. Třídní boj se zostřil. V tomto boji vláda, v níž sociální demo kraté a čeští socialisté hrají nikoli poslední úlohu, vždycky se staví na stranu kapitálu. V průběhu boje jsou široké dělnické masy tlačeny pod vliv jediného věrného bojovníka za jejich osvo

bození, jediného nesmiřitelného nepřítele kapitalismu — pod vliv Komunistické strany Československa. Není to bezdůvodné, že komunistická strana je nejsilnější dělnickou stranou v republice! 15

Ale právě síla strany nutí všecky zjevné i skryté nepřátele děl nické třídy, aby se na vás vrhali vší silou. „Zákon na ochranu republiky “ , stavící pod přímý útok veškeré dělnické hnutí v re publice, je svým ostřím namířen v prvé řadě proti vaší straně. Buržoasie ví, kde je její úhlavní nepřítel, a snaží se proto do čela

mířenou ranou učinit ho neškodným. Nepochybujeme ani dost málo, že se jí to nepodaří. Komunistická strana Československa je stranou mas, je krevně spojena s celou dělnickou třídou. Bude

s to odrazit i tento útok a ve vhodnou dobu sama odpoví zdrcující ranou třídnímu nepříteli.

Mimořádný sjezd má za úkol vyslovit stanovisko k zákonu na

ochranu republiky a určit směrnice vaší další práce. Jsme pře svědčeni, že vy, soudruzi, na základě svých revolučních zkuše ností rozřešíte tuto otázku správně. Chceme jen obrátit vaši po zornost na to, že cesty a způsoby boje československé buržoasie

nejsou nové. I v ostatních státech s pomocí sociálních demokratů vydávala buržoasie takové zákony, rozbíjela dělnické organisace

a oslabovala proletářské bojové řady. To způsobilo, jak jste správně poukázali při agitaci proti zákonu, že kapitál mohl orga nisovat své síly k přípravě buržoasní diktatury, k fašismu. Nyní dělnická třída těch států , mimo stranu sociálnědemokratickou,

přistupuje k organisaci svých sil na ochranu vlastních organisací. Zákon na ochranu republiky hraje ve vaší zemi obrovskou úlohu v otázce osvobození širokých mas z vlivu lžisocialistů. Koaliční socialisté svým jednáním odhalují každým dnem více své pravé buržoasní smýšlení. Dělníci je musejí opustit. Pomáhat, aby tento proces byl urychlen , ukázat masám skutečnou cestu proletářského boje, získat nejširší proletářské masy pro revo nejdůležitější úkol Komunistické luční boj dělnictva -- to jest ne strany Československa. Upevnit organisace strany, učinit je nato lik silnými a současně pružnými, aby mohly soustředit nové tisíce členů, bojovat proti stranám reakce a přímo rozdávat rány nepří teli - to jest bezprostředním úkolem strany.

Komunistická strana Československa zaujímá jedno z předních míst v Komunistické internacionale. Revoluční dělníci ostatních 16

zemí vždy s hrdostí pozorovali váš boj a vaše úspěchy. Nyní, když jste nuceni zápasit proti nebezpečí spojených reakčních sil, zdraví

Komunistická internacionála ve sjezdu Komunistické strany Čes koslovenska veškeré revoluční dělnictvo československé a ozna

muje vám , že ve svém urputném boji můžete vždy počítat s bratr skou pomocí všeho mezinárodního revolučního proletariátu. At žije revoluční dělnická třída Československa! At žije Komunistická strana Československa! Moskva 23. března 1923

Exekutiva Komunistické

internacionály

„ Rudé právo “ , roč. IV , č. 78, 5. dubna 1923

2 V bojích se zocelila KSČ

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

o poměrech na Zakarpatské Ukrajině, o krveprolití v Dulové a bestiálním náporu četnictva proti obyvatelstvu

V interpelaci č. tisku 3233 z 15. prosince 1921 jsme poukázali na korupčnost jisté části úřednictva a na administrativní nedo statky na Zakarpatské Ukrajině. Na podkladě určitých dat ob vinili jsme celou řadu úředníků z korupce, nezákonnosti či ne dbalosti . Na interpelaci nejenže se nám nedostalo dosud odpo vědi , ale proti obviněným úředníkům nebylo zakročeno ani disci plinárně, ani soudně. Je vidět, že vláda nemá vůli učinit přítrž řádění diktatury zkorumpované byrokracie a zastat se chudob ného obyvatelstva Zakarpatské Ukrajiny. Podobně nezodpověděla vláda naši interpelaci č. tisku 3879 z 24. listopadu 1922.3 Na pil nou interpelaci č. tisku 4209, podanou 15. června 1923,4 jež ve sněmovně byla rozdána teprve 30. října t. r. , dostalo se nám odpo vědi úplně nedostatečné. V ní vláda odmítá odpovědnost za jednání vysokého úředníka, šéfa politické správy pro Zakarpat skou Ukrajinu, min. rady dra Bláhy, ač přiznává, že se dopustil nezákonnosti . Protože se dr. Bláha dopustil zneužívání úřední moci a přímého svádění k nezákonným činům, učinili jsme kroky, aby na šéfa politické správy Zakarpatské Ukrajiny min. radu dra Bláhu bylo učiněno trestní oznámení pro přestupek zákona

o čistotě voleb. Budeme se snažit o to, aby z průběhu soudního vyšetřování vyšlo najevo, kdo byl původcem oběžníků, jimiž se

úřady a úřední osoby přímo vyzývaly k volebním podvodům. 18

Vládu charakterisuje nejlépe okolnost, že nedala stihat vinniky, ale na rozkaz dra Bláhy byli zatčeni dva muži, na něž dr. Bláha mělpodezření, žejeho nezákonný čin prozradili! Vláda sice v odpo

vědi prohlásila, že se s nezákonným oběžníkem politické správy neztotožňuje, oběžník však nikde odvolán nebyl, takže se jím všechny úřady na Zakarpatské Ukrajině po dobu voleb řídily.

Je zřejmo, že nezákonný oběžník šéfa politické správy Zakar patské Ukrajiny měl vliv na úřady na území Zakarpatské Ukra jiny a také na Slovensku. Zjistili jsme, že ve volbách do obec ních zastupitelstev na Zakarpatské Ukrajině byl úřady od

civilní správy, přes županskés a služnovské úřady až po četnictvo a policii konán nemravný nátlak na voliče. Máme v ruce četné doklady o zneužívání úřední moci ve volbách, v nichž se zase plně uplatnil absolutistický režim viceguvernéra Ehrenfelda. V Užho rodě a v jiných místech byl nadřízenými úředníky činěn na úřed nictvo nátlak, aby se exponovalo pro vítězství koaličních stran . Neuposlechnutí mělo za následek přesazení. Centrální úřady některých ministerstev zřídily v Užhorodě své expositury, které se pod tlakem exponovaných úředních činitelů změnily v exposi tury výkonných výborů jednotlivých politických koaličních stran.

Přímo křiklavým příkladem je expositura ministerstva zeměděl ství, řízená přednostou min. radou dr. Frankenbergrem , známým

z dosud nevysvětlené korupční aféry při nákupu obilí v Rumunsku. On, řídě se oběžníkem min. rady dr. Bláhy, proměnil celý svůj úřad v agitační aparát agrární strany. V úředních i najatých auto mobilech objížděl i v úředních hodinách podřízené úřady i obce Zakarpatské Ukrajiny, aby agitoval pro agrární stranu. Podobně tomu bylo v jiných úřadech. Dne 28. října nařídil vrchní ředitel kanceláře civilní správy v Užhorodě všem zaměstnancům návštěvu kostelů a synagog.

Kteří se nedostavili, byli potrestáni důtkou . U civilní správy je zaveden špiclovský systém, jenž znemrav ňuje úředníky i zřízence, kteří jsou pro své politické přesvědčení, byť i třebas jen domnělé, udáváni, persekvováni i propouštěni .

Režim na Zakarpatské Ukrajině staví oposiční strany mimo 19

zákon ; právo shromaždovací pro ně téměř neexistuje. Veřejná shromáždění jsou zakazována. Tak na př. řádně ohlášené schůze na den 28. října m. r. v Užhorodě, Syaljavě, Velkých Gojovcích ,

Velké Dobroni, Čopu, Perečíně, Velké Berezné, Mukačevě, Berehově a Tisaujlaku byly bezdůvodně zakázány. I když důvody zákazu úřady udají, vypadají takto :

Hlavnoslužnovský úřad ve Velkém Sevljuši. Čís. 12464/23. Ve Velkém Sevljuši 4. XI. 1923. Komunistická strana ,

ohlášení veřejné schůze ve V. Sevljuši. Panu Jenö Berkoviči

ve Velkém Sevljuši. Ohlášení veřejné schůze tamní strany na den 4. XI. 1923 ve

Velkém Sevljuši nebéřu na vědomí a pořádání této nepovoluji. Důvody:

Vzhledem k poslednímu puči komunistické strany v Sašváru za vedení vedoucích strany ze Sevljuše, dále vzhledem k výtržnos tem při poslední májové schůzi ve Velkém Sevljuši, kde napaden a insultován byl čs. finanční úředník, bylo resp. je nevzetí schůze z důvodů bezpečnostních a za účelem udržení veřejného pořádku na vědomí nutností. Proti tomuto rozhodnutí lze se během 15 dnů

u županského úřadu prostřednictvím zdejšího úřadu odvolati.

Hlavní služný. Policejní komisařství v Beregzsázu. Čj. 16257 ai 1923.

Dne 23. X. 1923 .

Komunistická strana v Beregzsázu žádá o povolení ke konání táboru v Beregzsázu na Masarykově náměstí pro den 28. října 1923 o 11. hodině s programem : Události v Německu, postup 20

reakce a nebezpečí války. Pronásledování mladých dělníků a jich osvobození. Jako řečníci budou fungovati Emanuel Šafránko a Gyöze Armin . Usnesení.

Policejní komisařství v Beregzsázu zakazuje konání tohoto táboru ve shora uvedený den a na shora uvedeném místě a na shora uvedený program z těchto důvodů : 1. Zdejšímu úřadu je známo, že kladenská „ Svoboda “ vydala program k řeči vzhledem k událostem v Německu jako instrukci pro táborové řečníky. Otázka německá jest otázkou udržení míru

v Evropě, na jejíž vyřešení musí participovati všechny okolní státy a tedy i ČSR. Opatření se strany naší vlády učiněna nebyla a nějaké subsumování podobných úmyslů mohlo by vyvolati ner vositu a nepokoj v obyvatelstvu.

2. Den 28. října, pětileté výročí ČSR, nejméně se hodí k poli tickému projevu určité skupiny. Z tohoto rozhodnutí možno se odvolati během 15 dnů od doru

čení k županskému úřadu v Bratislavě. Razítko úřední.

Vrchní policejní komisař. Policejní ředitelství v Užhorodě.

Čj. 23904/23.

Užhorod 26. října 1923 . Sekretariátu komunistické strany , k rukám tajemníka Jana Kovacse v Užhorodě.

K Vašemu rozhodnutí ze dne 24. X. 1923, že hodláte pořádati veřejný tábor lidu dne 28. X. t. r. o 11. hod. dopol. na Korjatovi čově náměstí v Užhorodě s programem : 1. Sobytija v Germaniji, nastuplenie reakciji i vojennaja opasnost. 2. Peresledovanije rabo čej moloděži na Slovakiji i trebovanie oslobožděnija zaťurmova ných, sděluji Vám, že odbývání veřejného tábora nelze povoliti, 21

a sice z toho důvodu, ježto vzniká důvodná obava, že by veřejný pokoj a řád byl porušen, a to vzhledem na to, že hlášený program neskýtá dostatečné záruky udržení klidu a tábor se pořádá v den státního svátku. Proti tomuto rozhodnutí možno se odvolati

během 15 dnů k zdejšímu županskému úřadu. Vrchní policejní rada a policejní ředitel . Hlavnoslužnovský úřad v Perečíně. Čj. 23398/23 . Zákaz veřejné schůze lidu

Perečín dne 26. října 1923 .

strany komunistické v Perečíně. Panu Janu Bodákovi v Perečíně.

Žádosti Vaší o povolení veřejné schůze lidu v Perečíně na den 28. října 1923 zdejší úřad nevyhovuje z následujících důvodů : 1. Zdejšímu úřadu není známo, že by existovala v Perečíně legální

organisace, jejíž razítko je na žádosti otisknuto. 2. Den 28. října jest národním svátkem, ve který zdejší obyvatelstvo bude pořádati

slavnostní projevy výročí vydobytí národní svobody a poněvadž program ve Vaší žádosti uvedený odporuje svým rázem povaze tohoto svátku, mohlo by se očekávati porušení veřejného klidu a pořádku.

Hlavní služný.

V případech, v nichž jsou schůze povoleny, intervenující úřed níci stálým přerušováním řečníka sledují provokační cíl a vyhle dávají příčinu, aby shromáždění rozpustili. Ve výkladu o prová dění zákona mají úřady dvojí míru : koaličním stranám stranicky slouží, oposiční strany na právech nezákonně zkracují.

Provádění pozemkové reformy octlo se na mrtvém bodě.

Šlechta má pozemkový majetek stále ještě v rukou. Zato útočí 22

státní orgány na majetek obecní i na stará práva chudého obyva telstva, na pastviny a políčka. Při těchto násilných aktech dochází stále ke srážkám chudého obyvatelstva s lesními úřady a četnic

tvem . Obyvatelstvo brání si poslední možnost chudé obživy. Z těchto důvodů vznikla i krvavá událost v Dulové .

Obec Dulová má asi 1000 obyvatel, kteří obývají 340 chalou pek. Živí se kukuřicí, černým chlebem a zeleninou, na chudých políčkách vypěstovanou. Nejzámožnější obyvatel této dědinky je její starosta Najor Junn. Vlastní 6 jiter neúrodné země a živí ženu a 7 dítek . 50 otců rodin v této obci nevlastní vůbec žádnou půdu .

Zbytek vlastní dvě, tři jitra. Polnosti jsou několikrát v roce roz vodňující se říčkou Tereblou zanášeny kamením a blátem. Obec vlastnila urbariálním právem malý lesík. Za válečné nouze byla část lesa vykácena a místo oseto kukuřicí. Z rozkazu ministerstva zemědělství nařídila lesní správa v Buštině zrušení políček a osá zení jich akáty. Provedení tohoto rozkazu dálo se tak provokativ ním a násilnickým způsobem, že pobouřilo všecko obyvatelstvo vesničky. Dne 27. října 1923 dostavil se k lesíku úředník lesní správy Zelenka s nadlesním Hoffmannem v průvodu 6 četníků a pod vedením strážmistra Gansera. Poněvadž se k sázení akátů nedostavili potřební dělníci, odešla tato výprava s nepořízenou . V ten den světila církevní obec svátek : obyvatelstvo bylo shro

mážděno za účelem pobožnosti u kostelíčka. Když četníci šli kolem , obořil se strážmistr Ganser na shromážděné (asi 70 lidí — mužů, žen a dětí) slovy: „ Idte do praca ! Nechcete pracovat, deláte si samé svátky.“ A dal rozkaz, aby četníci rozehnali lid. Četníci počali kolbami pušek shromážděné rozhánět. Když se 25letý Grosz Ivan ohradil proti násilnostem četníků, páchaným na ženách i dětech, vrhli se četníci na něho a ztloukli ho pažba mi. Stejně tak ztloukli tři četníci 24letého Sokola Mihala. 80letý stařec, otec Sokolův, prosil četníky, aby ustali, byl však pažbami sražen k zemi. Syn stařičkého Sokola Juraj zvedal otce se země, ale byl též četnictvem ztlučen. Vtom kdosi z davu hodil kame nem, jímž byl zasáhnut a lehce zraněn na tváři strážmistr Ganser. Strážmistr Ganser strhl pušku a počal do prchajícího davu pálit. 23

Stejně tak učinili i ostatní četníci. Podle prohlášení četnictva bylo vystřeleno 24 ran . Podle nalezených patron a pouzder na ně byly vystřeleny 32 rány. Podle počtu průstřelů v dřevěné budově kostela jest jen náhodě děkovat, že nebylo více obětí. Průstřely svědčí o tom, že četníci mířili do výše prsou a hlav. Střelbě padl za obět 58letý otec sedmi dětí Hüszen Míno, jenž stál asi sto kroků od dějiště střelby. Na shromáždění vůbec nebyl. Dále byli zra něni : 52letý Sokol Petro a 13letý Popovič Vasil. Kromě toho bylo mnoho lidí zraněno bodly a pažbami pušek, jimiž četníci bestiálně tloukli muže, ženy i děti. Tak žena Koruntová Anna, jež se vra cela s pole, byla četníky pažbou ztlučena do rukou i ramenou a na boku bodnuta bodlem. Po krvavém díle odešli četníci, aniž by pečovali o lékařské ošetření raněných. Teprve k večeru obyvatel stvem vyslaný posel přivedl lékaře, který zraněné ošetřil. O besti alitě četnictva možno soudit i z toho, že ke Koruntové dostavili se

1. listopadu tři četníci, vyzvali ji k vysvléknutí a prohlíželi jí rány

na těle. Po této prohlídce jí dal jeden z četníků dvě rány a teprve když děti Koruntové, plačíce, prosili zhovadilce, aby jejich matku netloukl, odešli.

Do obydlí zabitého Hüszena dostavili se dne 30. října tři čet níci a vyslýchali jeho 16letého syna. Jeden z četníků nasadil hochovi bodlo na prsa s pohrůžkou, že ho probodne, když nebude jmenovat svědky otcova zastřelení. Když jim chlapec nemohl dát žádných zpráv, ztloukli ho. Též Hučul Ivan dostal od strážmistra Gansera pažbou do šíje tak, že padl v mdlobách. Dne 30. října ho četník zatkl na silnici, vedl na obecní úřad, kde za přítomnosti

Fediny Vasila vrhlo se na Hučula šest četníků a zbili ho do bez vědomí. Stejně tak bylo četnictvem nakládáno při zatýkání s Ilko Petrem, Matejem Petrem, Kovaczem Andrejem . Do bytu Orosze Ivana přišlo šest četníků. Zastihli však doma jen jeho ženu, držící

děcko na rukou. Jeden z četníků udeřil ženu dvakrát rukou do hlavy. Ptáme se :

1. Je vláda ochotna změnit násilnický, korupční a protilidový režim na Zakarpatské Ukrajině ? 24

2. Je vláda ochotna vypsat ihned volby do autonomního sněmu a do Národního shromáždění na Zakarpatské Ukrajině ?

3. Zavedla vláda disciplinární i soudní řízení proti dru Bláhovi a s jakým výsledkem ? 4. Hodlá vláda poskytnout všem obětem četnického útoku v Dulové náležité odškodnění ?

5. Jak hodlá vláda odstranit stálé spory chudého obyvatelstva o pozemky a pastviny se státní správou ?

„ Rudé právo“ , roč. V , Č. 3, 3. ledna 1924

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě o soustavné persekuci mládeže komunistické strany na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině

Představitelé vlády v Československu se velmi často honosí, jak

dokonale je v Československu vybudováno sociální zákonodárství, jak je tu postaráno o ochranu dělníků a pracující mládeže. Chvíli co chvíli naskýtají se však nové a nové podněty, které nás nutí, abychom protestovali proti soustavnému hospodářskému, poli tickému a sociálnímu útisku dělnické třídy. Dělnická mládež je však bez jakékoli podstatné ochrany. Nejenže se nedostává řady zákonných ustanovení, která by pracující mládež všestranně chrá nila, avšak anita hrstkapředpisů,které existují, není mládeživesku

tečnosti nic platna, poněvadž jich nikdo nedbá a úřady se o jejich zachovávání nestarají. Chce-li pak dělnická mládež sama svou vlast ní silou hájit své zájmy, spojí se zaměstnavatelé i s úřady, aby třeba nejtvrdší persekucí bylo třídně uvědomělé hnutí mládeže zničeno. Poměry dělnické mládeže jsou bídné zvláště na Slovensku a Za karpatské Ukrajině. Dělnická mládež, učňové, jsou vydáni plně zlo vůli zaměstnavatelově a jsou nesmírně vykořisťováni. Pracovní doba

je 16–18 hodin denně. Učňové jsou až do krve surově týráni, jsou používáni k mimořádným pracím, které nemají nic společného s učením se řemeslu, obydlí a zdravotní poměry vůbec jsou bídné jako nikde jinde. Téměř všude trvá ještě večerní a nedělní vyučo

vání na pokračovacích školách. Noční práci možno zaznamenat téměř ve všech oborech. K tomu všemu však úřady mlčí. 26

Za to však neopomenou jedinou příležitost a jediný prostředek, aby pronásledovaly organisovanou dělnickou mládež, která se

bezměrnému vykořistování brání, a zejména usilují o to, aby zne možnily činnost sekcí mládeže při Komunistické straně Česko slovenska na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině.

Úřady republiky používají všech prostředků, které mají po ruce, a pokoušejí se pomocí zákonů ještě z doby starého feudálního Ma darska dokázat, že dělnická mládež nemá žádného práva bránit se svému vykořistování, že komunistická strana nemá právo, aby svou mládež organisovala, vychovávala a chránila.

Sekce mládeže Komunistické strany Československa vyvíjí svou činnost v rámci komunistické strany. Úřady nejsou však ochotny uznat, že komunistická mládež netvoří samostatnou orga nisaci, a odvolávají se stále na to, že organisace komunistické mlá deže byla rozpuštěna. Sekce mládeže Komunistické strany Česko slovenska nemají se samostatnou organisací nic společného a stojí v pravém slova smyslu pod ochranou celé strany. Přesto však jsou na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině naše sekce mládeže roz

pouštěny. Domácí prohlídky jsou na denním pořádku, státním zastupitelstvím v Praze censurované tiskoviny, jako letáky, pla káty a pod. jsou zabavovány, časopisy mládeže „ Komunistická mládež“ a ,,Komunista Ifjumunkas“'* v Praze censurované jsou rovněž zabavovány, na poštovních úřadech balíky s časopisy otevírány a ničeny. Od nejvyššího úřadu až k nejposlednějšímu četníku je vše sdruženo k útoku proti komunistické mládeži. K rozkazu zvolenského župana Slavíka byl koncem dubna t. r. útok na komunistickou mládež zahájen takto : Sekce mládeže v Lučenci, Hronci, Breznu, Banské Bystrici ,

Němcích, Horní Lehotě, Sasové a Rudlové byly rozpuštěny. Všem sekcím byly zabaveny časopisy, letáky, předplatní lístky

a veškerý tiskový materiál. V Hronci a Brezně byly místnosti strany a federovaných tělocvičných jednot zapečetěny. V domov ních prohlídkách bylo pak u funkcionářů sekcí dále pokračováno . * Z madarštiny

„ Mladý komunistický dělník". ( Pozn. red.) 27

Podáváme zde výňatek z jednoho rozsudku : „ Krajský úřad v Brezně co policejní soud rozhodl za přítom nosti žalujícího státního zástupce proti 40 soudruhům pro pře stupek nedovolené organisace v líčení ze dne 24. května t. r. takto (následuje vyjmenování všech 40 žalovaných ): 1. - 40. jsou na základě nařízení ministerstva vnitra 1898/1136, II. odst. vinnými pro přestupek, jehož se dopustili, že v měsíci březnu t. r . založili v Hronci bez dovolení ministerstva spolek komunistické mládeže, a jsou proto na základě zmíněného nařízení odst. II. spolu s odvoláním na zákon z r. 1879/II., odst. XI. § 21 takto odsouzeni:

Prvý obžalovaný na vlastní útraty k 5 dnům žaláře a k dalším 5 dnům žaláře anebo 100 Kč peněžní pokuty, obžalovaní 2., 5., 8. , 9. , 11., 13., 14. , 15. , 16. , 17. , 18., 19., 20., 22., 24. , 33. , 34. , 35. , 36., 37., 38., 39. , 40., každý k 50 Kč pokuty, dohromady tedy 1150 Kč peněžní pokuty, obžalovaní 1. , 3. , 4. , 7. , 10., 12. , 21., 23., 25. , 26., 27., 28., 29., 30., 31. — 33. na základě zákona 1908 /XXXVI § 17 dostávají důtku. Peněžní pokuty musí být během 15 dnů za účelem, jak nařízení 1901/XX § 23 vytyčuje, vyplaceny (polovina připadá ve prospěch města Hronce). Kdyby peněžní pokuty nebyly zaplaceny, odsu zují se obžalovaní ve smyslu zákona z r. 1879/XI § 22 následovně : 6. obžalovaný na vlast. útraty do žaláře na 5 dnů 2.

>

5.

99

3 dny

>

>

>

2

>

>>

>>

2

34. -40 .

3 dny

3 dny

>

>

9. 11 . 13. - 20 . 22. 24. 32.

>>

>

27

8.

3 dny » 3 dny 3 dny

28

3 dny 3 dny 3 dny 3 dny

Odůvodnění: Obžalovaní 1. - 40 . založili bez dovolení ministerstva vnitra

spolek komunistické mládeže. Obžalovaní se obhajovali tím, že žádný spolek nezakládali, nýbrž že založili sekci komunistické strany. Tato obhajoba nemohla být vzata v úvahu , protože dů kazy existence spolku jsou ty, že konali zvláštní tajné schůze, že vybírali členské příspěvky, že měli zvláštní předsednictvo, aby bojovali za zvláštní cíle, což se na základě zabaveného materiálu

a spisů a výpovědí obžalovaných potvrzuje. Protože byla organi sace komunistické mládeže nařízením ministerstva pro Slovensko č. 1922/31957 pro illegální činnost rozpuštěna, bylo zahájeno

trestní řízení. Šestý obžalovaný obdržel proto větší trest, protože on spolek založil, ostatní obžalovaní jsou jako spoluvinníci, resp. členové illegálního spolku, potrestáni. Obžalovaným 1., 3., 4., 7. , 10., 12., 21., 23., 25., 26., 27., 28., 29., 30., 31, 33. byla proto

udělena důtka, protože do doby přestupku nedovršili 18 let. Tento rozsudek byl stranám písemně předán s poznámkou, že proti tomuto rozsudku se mohou během 14 dnů odvolat pro střednictvím krajského úřadu v Brezně k županskému úřadu ve Zvoleni. V Brezně dne 24. května 1924.“

Čtyřicet obžalovaných bylo tedy na základě madarského naří zení z r. 1908 obžalováno, na základě zákona z r. 1879 resp. 1908

jménem demokratické republiky odsouzeno. Odůvodnění roz sudku ukazuje, že soud pokládá za důkaz o illegální organisaci to, že mládež za 1. má zvolené vedení, za 2. koná tajné schůze, za

3. vybírá členské příspěvky, za 4. sleduje zvláštní cíle. To ovšem nejsou žádné důkazy o illegální organisaci. Každá

sekce Komunistické strany Československa má své vlastní vedení , tedy i sekce mládeže, která koná své schůze zcela veřejně a jako

složka strany je oprávněna konat schůze sekce bez jakéhokoli úředního hlášení. O členských příspěvcích nemůže být řeči, neboť mládež platí svůj měsíční příspěvek pouze za časopisy. Pouze jedno je správné, a to, že komunistická mládež sleduje zvláštní 29

cíle. Sleduje cíl osvobodit se z kapitalistického vykořisťování a vést mládež k boji proti vykořisťovatelům . Tento cíl však sleduje každá jiná sekce strany a strana jako celek. To všechno nemůže být důkazem nějakého tajného spolčování. Podobný případ persekuce nestal se na Slovensku a Zakarpat

ské Ukrajině po prvé. Nejen zaměstnavatelé, nýbrž i úřady samy provokují nejhorším způsobem, aby činnost mládeže znemožnili.

Policejní úřady mobilisují svůj špiclovský aparát a špiclové se po koušejí, aby svedli jednotlivce na dobrodružné cesty a mohli pak na základě toho činnost sekcí mládeže prostě zastavit ... V dubnu 1923 byly provedeny v celé košické župě na rozkaz Klímův? domovní prohlídky u členů strany, hnutí mládeže a skautské úředně rozpuštěno, na 40 mladých dělníků uvrženo do žalářů a někteří z nich drženi v žaláři po celé měsíce a tam týráni.

Nyní po roce bylo všem oznámeno, že předběžné vyšetřování na základě § 2 zákona na ochranu republiky je s nimi skončeno a akta se postupují státnímu zastupitelství . Toto trestní řízení se týká

proslulého puče v Levoči, jemuž dnes již nikdo rozumný nevěří. Činnost sekcí mládeže Komunistické strany Československa

má být znemožněna i tím, že vedoucí pracovníci jsou podle záko na na ochranu republiky zatýkáni a měsíce i roky vězněni.

Úřady na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině se však nespoko jují s těmito hrdinskými činy. Na základě starého madarského nařízení zakazují každou schůzi mládeže a také každou schůzi strany, je-li mládeží navštívena. Toto pověstné nařízení zní : „ Nařízení vydané dne 5. března 1907, číslo 101213/008 K. M. , o vstupování průmyslových učňů do spolku. V poslední době se stále častěji stávalo, že mladí průmysloví učňové založili různé spolky a organisace, do takových vstupo vali, aby se organisovali na způsob dělníků dospělých. Protože se spolčovací a shromaždovací právo nemůže vztahovat na nedospělé

učně, stojící pod domácí disciplinou zaměstnavatele, nemůže se však s druhé strany dovolit, aby nedospělé osoby, stojící ve smluvním učňovském poměru, účastňovaly se shromáždění, ve 30

kterých se rokuje o pracovních poměrech, kterážto shromáždění

se konají v hostincích při požívání lihových nápojů ; na základě pravomoci nařizuji podle zákona XVII. , 1884 v dohodě s králov ským uherským ministerstvem vnitra, jakož i ministerstvem náboženství a veřejného vyučování, aby se průmyslovým (ob chodním ) učňům zakázalo vstupovat do spolků anebo zakládat spolky, a aby se stanovila potřebná nařízení, podle kterých by se

po případě rozpustily i stávající takové spolky. Následkem tohoto vyzývám nařídit živnostenským úřadům první instance, aby na základě své, podle § 78 jim uložené povin

nosti tento zákaz uplatnily a chování učňů kontrolovaly i v tom směru , aby jejich vstupování do veřejných anebo tajných spolků nebo organisací do budoucna překazily. Toto nařízení se nevztahuje na učňovské domovy, vzdělávací

kruhy a spolky mládeže, které ve smyslu nařízení pana ministra náboženství a veřejného vyučování vydaného pod čís. 21411/1907

byly zorganisovány ve spojení s učňovskou školou pod správou ředitele školy nebo jeho zástupce.“ Okolnost, že toto nařízení, staré již 17 let, má sloužit nyní jako podklad pro zákazy všech schůzí mládeže, odhaluje v pravém světle československou demokracii.

Prohlašujeme, že komunistická strana bude činnost sekcí mlá deže na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině všemi prostředky pod porovat, že neustoupí ani o krok teroru vlády a úřadů a použije

všech prostředků, aby pro mládež spolčovací a shromažďovací svobody vydobyla. Tážeme se vlády : 1. Je ochotna zajistit dělnické mládeži na Slovensku a Zakar patské Ukrajině spolčovací a shromaždovací právo aspoň podle platných zákonů v ostatních zemích republiky ? 2. Je ochotna zajistit dělnické mládeži na Slovensku a Zakar patské Ukrajině i ve všech ostatních směrech občanská práva ?

3. Je ochotna odstranit dávno zastaralé uherské zákony týkající se pracující mládeže ? 31

4. Chce vláda okamžitě zastavit persekuci komunistické mlá deže vůbec a na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině zvláště ? 5. Chce zařídit, aby všechny uměle zaranžované trestní procesy s komunistickou mládeží na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině byly revidovány a třídní rozsudky jako v Brezně, v Košicích a jinde zrušeny ?

6. Chce vláda přísně dbát, aby zákonné předpisy o osmihodi

nové době pracovní byly i pokud jde o mládež dodržovány a aby byly šetřeny všechny ostatní předpisy o práci učňů a mladistvých dělníků ?

7. Je vláda ochotna odstranit ihned všude na Slovensku a Za

karpatské Ukrajině večerní a nedělní vyučování na pokračovacích školách a předložit co nejdříve osnovu zákona o placení dovolené učňů a mladistvých dělníků ? V Praze dne 2. července 1924

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního

shromáždění republiky Československé, rok 1924, tisk č. 4841/II

VZHŮRU DO BOJE PROTI NEZAMĚSTNANOSTI !

Provolání Výkon ho výboru Komunistické strany Československa

Všem zaměstnaným a nezaměstnaným dělníkům v ČSR !

Kapitalistická třída Československé republiky bez rozdílu ná rodnosti připravuje nový vražedný útok na pracující třídu. Když po prosinci 1920 byla dělnická třída zradou sociální

demokracie oslabena ve své průbojnosti, zahájila buržoasie proti ní útok pod Rašínovým heslem „ šetřit a pracovat“. Mzdovi otroci

Československa měli být donuceni, aby zvýšili svoji pracovní energii, zatím co jejich otrokáři se chystali, že budou šetřit na jejich mzdách . První signál k útoku na mzdy si tentokrát kapita listé objednali u vlády, která v parlamentě předložila zákon 394, jímž byly značně sníženy platy a požitky státních zaměstnanců. Neblahá deflační politika, sloužící jedině zájmům několika bankovních koncernů, vyžaduje však od pracující třídy ve pro spěch t. zv . hospodářské konsolidace společnosti další nesmírné oběti. Kapitalistické třídě nestačí, že dělnické třídě byly sníženy mzdy o polovinu. Nestačí jí, že následkem hospodářské krise sta tisíce dělníků propadly nezaměstnanosti a nevýslovné bídě. Kře

čovité pokusy o zachování zkomírajícího kapitalistického výrob ního způsobu podmiňují, aby dělníci ještě méně jedli a více pra covali, jak to vyslovil v těchto dnech národohospodářský theore

tik československé kapitalistické třídy, bývalý ministr prof. dr. Engliš. ' ' 3 V bojích se zocelila KSC

33

Co znamená toto nové heslo, které je ještě tvrdší, než bylo Rašínovo ? Znamená, že přes vzrůstající drahotu nemají vám , dělníci a zaměstnanci, být zvýšeny mzdy. Znamená, že má být

učiněn pokus o prodloužení vaší pracovní doby. Docent dr. Vilém Foerster, ředitel psycho-technického ústavu Masarykovy akademie práce, „ dokázal “ právě, že osmihodinová doba pra covní je požadavek celkem nesociální a že z důvodů humánních se kapitalisté musejí snažit, aby vás donutili k tomu, abyste pracovali déle .

Ejhle, jakým způsobem vás chtějí donutit : Právě tak jako při prvním útoku na mzdy objednali si první signál v parlamentě, tak i tentokráte zpravodaj rozpočtového výboru agrárník Srdínko11 ohlásil ve sněmovně, že ještě v příštím roce bude 40—50 tisíc

státních zaměstnanců vyhozeno na dlažbu. Je to přímý pokyn podnikatelům, aby též své zaměstnance a dělníky hromadně pro pouštěli a donutili tak zbylou část zaměstnaných, aby přivolili k prodloužení své pracovní doby. A podnikatelé tomuto pokynu, jejž si sami objednali, velice dobře rozumějí. Ostravští těžaři již ohlásili, že propustí dalších 10 procent dosud zaměstnaných uhlokopů, a nemine dne, aby v kovoprůmyslu, ve sklářském a tex tilním průmyslu a ve všech ostatních oborech podnikatelé ne následovali jejich příkladu.

Dělníci, proč máte být propuštěni z práce ? Proto, abyste jako reservní průmyslová armáda stáli před vraty továren a domáhajíce

se zaměstnání stlačovali pracovní podmínky dělníků dosud za městnaných. Proto vám , nezaměstnaní proletáři, má být snížena státní podpora v nezaměstnanosti na směšnou almužnu, abyste

se v zoufalství propůjčili k hanebným službám stávkokazeckým , šli se nabízet kapitalistům za každou cenu a pracovali až do úpadu na místě těch , kteří by se snad zdráhali potupné pracovní pod mínky kapitalisty jim nadiktované přijmout.

Obnos pro státní podporu v nezaměstnanosti je v letošním stát ním rozpočtu preliminován 41 miliony Kč, ačkoli ještě v roce

1923 stát vyplatil nezaměstnaným na nuzných a nedostatečných podporách 440 milionů Kč, tedy téměř jedenáctkrát více. Gent 34

ský systém ,12 jejž hodlá panující třída tohoto státu za jásotu vlád ních socialistů v tomto roce uvést v platnost, znamená, že stát na

úkor nezaměstnaných má ušetřit sta milionů a že tyto výdaje mají být převaleny na bedra dělnické třídy.

Dělníci a zaměstnanci, voláme vás do boje proti tomuto novému vražednému útoku kapitalistů. Nesmíme sice ani na okamžik ustat v boji proti nesmírné drahotě a za zvýšení neudržitelných dělnických mezd, avšak nesmíme proto opomenout ani chvíli

nebezpečí, hrozícího nezaměstnaným a těm, kteří v dohledné době mají být práce zbaveni.

Komunistická strana Československa bude v pondělí dne 1. prosince t. r. ve všech průmyslových střediscích konat projevy proti nezaměstnanosti, proti propouštění dělníků, proti omezo vání výroby a proti prodlužování pracovní doby. Na těchto proje vech budou před zraky celé veřejnosti tohoto státu vytyčeny tyto požadavky zaměstnaných i nezaměstnaných dělníků : 1. Odstranění gentského systému. 2. Stanovení časově neomezené podpory v nezaměstnanosti ve

výši existenčního minima pro všechny nezaměstnané bez rozdílu povolání, stáří a pohlaví. 3. Zákaz propouštění dělníků bez souhlasu závodního výboru nebo závodní rady.

4. Zákaz omezení výroby bez souhlasu závodního výboru nebo

závodní rady a zákaz přesídlení průmyslových podniků do za hraničí .

5. Přesné dodržování osmihodinové pracovní doby a zákaz

jakékoli práce přes čas, je-li možno zaměstnat dělníky neza městnané.

Počínajíce těmito projevy zahájíme soustavný boj za uskutečnění těchto požadavků, jenž jenom v tom případě bude vítězně skon

čen, účastní- li se ho co nejširší masy proletariátu Československa. Voláme proto už dnes k zaměstnaným i nezaměstnaným pro letářům :

Konejte horlivě přípravy k projevům proti nezaměstnanosti dne 1. prosince 1924. Nechť na těchto projevech zaburácí panu 35

jící třídě a jejím pomahačům do uší výstraha mzdových otroků : Nechceme méně jíst nežli dosud, neboť jsme beztak zmoženi hladem a strádáním . Chceme větší podíl na bezmezných kapita

listických ziscích, chceme zvýšení svých mezd ! Nechceme však též déle pracovat, nýbrž chceme pracovat tolik, aby podíl na práci, jejíž rozměry neurčujeme my, nýbrž třída kapitalistická, neměla pouze malá část dělníků, nýbrž všichni, kdož v tomto státě na práci rukou a mozkem jsou odkázáni. Zaměstnaní a nezaměstnaní dělníci ! Všichni společně připra vujte projevy proti nezaměstnanosti. Dnešní osud dělníků neza městnaných je zítřejším osudem zaměstnaných dělníků. Jenom

naprostá solidarita dělníků ze závodů se svými druhy, kteří jsou dočasně mimo závod, zaručuje dělnické třídě vítězství. Společný postup zaměstnaných a nezaměstnaných dělníků je důležitou částí jednotné bojovné dělnické fronty.

Nezaměstnaní dělníci! Vybudujte ve všech průmyslových střediscích v dohodě s místními a oblastními orgány závodních

rad a výborů místní a oblastní rady nezaměstnaných, neboť tyto jsou důležitými orgány jednotné bojovné dělnické fronty. Jedině

jednotnou dělnickou frontou podaří se nám povalit vládu kapita listických parasitů a nastolit na její místo vládu dělníků a rolníků . Zaměstnaní a nezaměstnaní dělníci, vytvořte jednotnou bojov nou frontu v boji proti nezaměstnanosti. Výkonný výbor Komunistické strany Československa

„Rudé právo “ , roč. 1 , č. 272, 20. listopadu 1924

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě o trenčínských událostech z října minulého roku13

Dne 25. září m. r. podal poslanecký klub komunistické strany ministru sociální péče interpelaci (tisk č. 4885 /III), kterou upo zornil ministra na neudržitelné pracovní a mzdové poměry děl nictva v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně na Slovensku

a důtklivě žádal o zjednání nápravy. Ačkoli jsme ministra vý slovně varovali před neblahými následky, jež by lupičské jednání jmenované firmy mohlo vyvolat, k nápravě včas nedošlo, a již tak se stala vláda přímo spoluvinna na známých krvavých událostech ze dne 8. října, při kterých byl jeden dělník četnictvem zastřelen a celá řada dělníků a dělnic zraněna. Jsouce si vědomi této trestu

hodné liknavosti odpovědných činitelů, podali jsme dne 14. října naléhavou interpelaci vládě o vraždění stávkujícího dělnictva v Trenčíně (tisk 4901), ve které jsme se po obšírném vylíčení celého případu tázali vlády, je-li si vědoma své odpovědnosti, chce - li zanechat provokování dělnické třídy, chce-li poskytnout

rodinám postižených dělníků náhradu, zastavit nespravedlivé trestní stíhání dělníků, odstranit neschopného trenčínského živnostenského inspektora, stíhat úředníky odpovědné za události a zjednat zákonný stav v podniku firmy Tiberghien. Je přímo neuvěřitelné, že vláda ani na první, ani na druhou naši interpelaci ještě neodpověděla, ačkoli již dávno uplynula dvou měsíční lhůta, kterou zákon č. 32514 z 15. dubna 1920 vládě 37

k odpovědi předpisuje. Zato se vláda ve své zbabělosti odvážila vyložené komedie, dohodnuvši se s pěti vládními stranami5, které teprve 30. října m. r. -- tedy 16 dní po naší druhé interpe laci — podaly stručnou osmiřádkovou interpelaci, na kterou pak vláda odpověděla, svalujíc ovšem všechnu vinu na stávkující dělnictvo.

Jestliže vláda, jež se honosně pokládá za nezbytnost pro tento stát a ochránce právního řádu, sama takto křiklavě porušuje zákonná ustanovení, je to přirozený dialektický vývoj, který nás konečně nepřekvapuje. Nemůžeme však hledět na to, jestliže vláda, i když se s fašistickou bezohlednosti oprostila od všech

parlamentárně demokratických skrupuli*, vlíká po měšťáckých soudech a žalářích dělníky, jež napřed sama vyprovokovala a do nichž pak dala střílet.

Bezprostředně po říjnových událostech v Trenčíně zahájily úřady soustavnou persekuci dělnictva v Trenčíně. Dělníci a ze jména jejich důvěrníci byli pozatykáni a bezdůvodně drženi ve vyšetřovací vazbě, zavíráni a pokutováni. Pokud jsme zatím zjistili, bylo 46 dělníků a dělnic buď bezdůvodně, nebo pro před stírané delikty vězněno 408 dní a pokutováno Kč 300 , — . Dne 21. ledna t. r. konáno bylo u sedrie** v Trenčíně hlavní líčení proti 8 účastníkům říjnových událostí, z nichž 6 bylo odsouzeno nepodmínečně do žaláře celkem na 22 měsíců a 580,- Kč pokuty. Zatím co státní orgány takto teroristicky pronásledují dělníky,

kteří hájili stávkou docela minimální mzdové a pracovní poža davky, nestarají se tyto orgány vůbec o nevinně postižené dělníky a jejich rodiny.

V naléhavé interpelaci z 16. října m. r. jsme tvrdili, že četníci, zpiti kořalkou, stříleli do dělníků střelami dum -dum . Při své řeči

v rozpočtové debatě předložil náš poslanec jednu takovou střelu předsednictvu sněmovny. Jako nový doklad svého tvrzení před Z latiny

-

zde ohled, výčitka svědomí. ( Pozn . red .)

** Sedria – bývalý krajský soud na Slovensku . ( Pozn. red .) 38

kládáme dnes vládě botu dělnice Anny Sudné, která byla zřejmě rozervána střelou zvláště upravenou .

Přes naši výslovnou výzvu se vláda nepostarala ani v nejmenším o oběti krveprolití, jež sama se svými orgány zavinila. Žena četníky zavražděného Matuše Drgy , úplně nemajetná a práce neschopná, žije v největší bídě bez jakékoli podpory. Andrej Chalupek z Trenčína utržil tři rány, a sice jednu pod ko lenem a dvě nad kolenem pravé nohy, leží dosud v nemocnici v Trenčíně a je nebezpečí, že mu bude noha odňata . Těžké zra nění mu bylo způsobeno zvláště upravenou střelou, která se roztrhla ve střepiny. Anna Sudná, o jejímž zranění jsme se již zmínili, byla tak zmrzačena, že již nebude moci vůbec řádně chodit. Její zranění uvrhlo do největší bídy nejen ji, ale i její staré rodiče a čtyři malé sourozence .

Anna Šafránková byla zraněna do pravé nohy, a bojíc se šikan četnictva, dala se soukromě ošetřovat lékařem . Léčení trvalo

46 dní. Dělnice, jež je vdovou a matkou několika dítek, je od zra nění stále nemocna a neschopna práce.

Marie Adamcová byla zraněna do pravé ruky, dodnes se doma léčí a je k práci nezpůsobilá.

Dělník Beneš byl bodnut do ruky, v době vyšetřování léčen v trestnici a dosud není vyléčen .

V těchto případech, které uvádíme pouze jako příklad, a ve všech ostatních se vláda dosud vůbec nepostarala, aby se obětem krvavého řádění četnictva dostalo náležité náhrady a podpory.

Tážeme se vlády :

1. Proč neodpověděla dosud na naše interpelace z 25. září a 14. října m. r. proti výslovnému ustanovení jednacího řádu sně movny7 ?

2. Vyhoví vláda požadavkům , které jsme v obou interpelacích uvedli ?

3. Poskytne vláda všem zraněným a postiženým , jakož i jejich rodinám náležité náhrady a podpory ? 39

4. Je vláda ochotna postarat se o zastavení trestního řízení proti všem účastníkům událostí trenčínských , které sama vyvolala ? V Praze dne 29. ledna 1925

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1925, tisk č. 5133/ 1X

BOLŠEVISOVAT KOMUNISTICKÉ HNUTÍ

KLEMENT GOTTWALD

Když příklady italský, bulharský a německý * znovu velmi

názorně potvrdily starou leninskou formuli, že k provedení a udržení revoluce je třeba nejen věcně (objektivně) příznivé

situace, ale i osobního ( subjektivního) činitele, t. j . strany, která revoluci provede a udrží ji ; když zvláště k revoluci zralého oka mžiku, října 1923 v Německu, nemohlo být využito proto, že Ko

munistická strana Německa nekráčela před událostmi, ale byla jimi spíše vlečena, slovem ukázala se neschopnou využít objektivní

revoluční situace: tehdy Komunistická internacionála byla posta vena před nutnost bezprostředního řešení problému uschopnit

své sekce k vykonání jejich úkolu , k provedení sociální revoluce. Všechna ideologická, politická a organisační opatření v tomto smě ruznáme pod souhrnným pojmem bolševisace komunistických stran .

Bolševisace není jedním , osamoceným aktem ve vývoji strany; bolševisace je nepřetržitý proces ve vývoji strany, nikdy neza končený, nikdy ne hotový, právě tak jako nepřetržitý a nezakon V dvacátých letech , po skončení první světové války, procházely Italie ,

Bulharsko a Německo obdobím těžkých třídních bojů, které skončily porážkou

dělnické třídy. Lze to vysvětlit hlavně tím , že dělnické strany v těchto zemích nebyly ještě připraveny na svou revoluční úlohu a nedovedly organisovat rozhodující boj proletariátu s buržoasiſ. (Pozn. red .) 41

čený jevývoj společnosti. Bolševisace především znamená vždycky, neustále se bolševisovat !

V užším slova smyslu znamená bolševisace zhodnocení těch zkušeností a použití těch způsobů, které ruskou komunistickou stranu uschopnily zvítězit nad buržoasií a nastolit diktaturu pro

letariátu . To ovšem neznamená, ba vylučuje prosté kopírování ruského vzoru. Čeho z ruského příkladu musí být použito, je způsob, jakým bolševici v čele s Leninem řešili všechny problémy a otázky dne. V daném období můžeme tedy říci : bolševisace zna mená využití ruských zkušeností v konkretní, poměry té či oné země dané situaci, se zvláštním zřetelem k ruskému čili bolše

vickému způsobu práce.

Řekli jsme, že ústředním smyslem bolševisace je uschopnit stranu k poražení buržoasie. To předpokládá řešení spousty díl

čích problémů, které ve svém souhrnu představují úplnou bol ševisaci.

VÜDČÍ ÚLOHA STRANY

Klasický názor sociální demokracie o „ třech samostatných proudech proletářské armády “ : pohyb politický, odborový a družstevní, vedl prakticky k tomu, že sily organisované masy nemohlo být nikdy plně využito, neboť jednotlivé „ proudy “ děl

nického hnutí nepostupovaly stejným tempem, jejich akce nebyly koordinované ( souřadné), ba často protichůdné. Bolševisace předpokládá, aby svrchované vedení celého dělnického hnutí, všech jeho složek, bylo v rukou politické strany. Ne ovšem me chanicky, prostým „ komandem “. Formálně jsou všechny složky dělnického hnutí samostatné; komunistická strana však má na jejich činnost rozhodující vliv pomocí svých orgánů, frakcí, vždy se zřetelem nejen ke konečnému cíli, ale i k denním, částečným úkolům. Ale nejen pro organisované dělnictvo představuje strana

svrchovaného vůdce; vůdčí úloha strany musí být uznána i ma sami neorganisovaného, indiferentního proletariátu . K tomu cíli je třeba, aby strana získala důvěru mas . V určování

své taktiky musí strana vždy vycházet z konkretní situace a její 42

denní bojová hesla musí být srozumitelná co nejširším masám . Nepodléhajíc náladám a ilusím masy , musí strana umět využít živelnosti pohybu mas k boji za určité cíle a požadavky. Tím bude uvádět do pohybu stále širší a širší vrstvy pracujících , které stranu budou považovat za svého přirozeného vůdce . Třídní boj je neustálé vlnobití. Částečné úspěchy střídají se s porážkami. Revoluční vzestup s odlivem . Nálada mas se podle toho mění. Buržoasie šikovným manévrováním vzbuzuje v děl nické třídě vždy znovu a znovu škodlivé iluse. V takových oka mžicích musí se vůdcovství strany obzvlášť jasně projevit. Jak v době revolučního přílivu, tak i v době revolučního odlivu musí stát strana v čele třídy; v prvním případě musí, jsou-li k tomu

objektivní podmínky, vystupňovat pohyb až k boji o moc, v dru hém případě musí vhodně volenými bojovými požadavky překo

nat skleslost třídy a vést ji do boje za prosazení těchto požadavků. Úkol tedy zní : uskutečnit vůdcovství strany v třídě pomocí

cílevědomého organisování akcí, navázaných na konkretní, co nejširším vrstvám srozumitelné cíle, a stupňování těchto akcí až ke konečnému zápasu o moc . ORGANISOVÁNÍ REVOLUCE

Řešení této otázky vyplývá organicky z problému předešlého. K zralosti revoluční situace jsou směrodatné dva hlavní faktory :

faktor objektivní, t. j . rozvrácenost kapitalistického hospodář ství, neschopnost vládnoucí třídy upravit výrobní proces do „ normálních “ kolejí, rozpory mezi jednotlivými kapitalistickými

skupinami, rozklad a zmatek v táboře buržoasie a pod., a faktor subjektivní, t. j. nespokojenost proletariátu, jeho bojová vůle a konečně jeho ideologická a organisační připravenost k boji o moc .

Všechny akce strany musí být vedeny se zřetelem k tomu, pře

vést poměry do takové pro revoluci zralé situace. Dnes je stav

takový, že už každý mzdový boj, vedený na širší základně, hati kapitalistickou „ konsolidaci", a právě to , že už i obyčejné mzdové 43

zápasy se řeší četnickým bajonetem a kriminály, je důkazem stařecké „ síly“ kapitalismu a jeho strachu před sociální revo lucí — dnes už stojíme v období stálých třídních zápasů , které avisují buržoasii, že povstává nový vladař proletariát, hlásící se o politickou moc ve státě. Je jen zapotřebí, aby všechny, třeba i mzdové zápasy byly soustředěny, aby nebyly vyvolávány a pro bojovávány osamoceně podle odborů nebo míst. Je nutné koncen

trováním všech hospodářských zápasů mít na paměti, že z kaž dého hospodářského boje se může při správném vedení strany vyvinout boj politický, boj o moc. Proto je třeba vážně myslet na organisování revoluce. Organi sovat revoluci znamená stranu přebudovat, rozbít staré organi

sační formy, budované pro pokojné období, a organisovat v to várnách , dolech, polích proletariát k boji za osvobození. Strana musí umět přesvědčit o nutnosti boje široké masy pracujících, strana musí vést boj a nesmí čekat „ zázrak “ živelnosti, strana musí být vždy připravena jít až do krajních důsledků a nesmí se zastavovat; jejím cílem musí být vždy svržení nadvlády kapita lismu, ustanovení diktatury proletariátu, při čemž samozřejmě, že boj o jednotlivé etapy vpřed i oklikou –- je nutným předpokladem vítězství. Přebudování strany organisačně, admi nistrativně, ideologicky je organisováním revoluce. Každý člen strany musí být vychován ve vojáka revoluce. Souhrn členstva strana, je nejen částí, ale i vůdcem celé třídy dělníků bez rozdílu,

v jakém táboře se dnes nacházejí. Kapitalismus svými tvrdými údery žene dnes všechny v řadách pracujících, roztříděných na rozličná politická vyznání víry, nevyhnutelně k revoluci a ke straně, která tuto revoluci bude s to provést. Proto organisovat revoluci znamená umět bojovat za každodenní požadavky, za požadavky, které jsou společné pro všechny pracující. Starat se o indiferenty a

také i o dělnictvo, které v tomto okamžiku je proti komunistům ne přátelsky naladěno, starat se o spojence, umět odpoutatmalorolní

ky a nezámožné vrstvy od jejich ničitele, kapitalismu, a získat je pro boj za vlastní osvobození po boku proletariátu, anebo umět je

aspoň neutralisovat při zápase mezi kapitalisty a proletariátem , to 44

je další příkaz, bez něhož úspěšné organisování revoluce je nemožné.

Široké, dnes lhostejné masy umět uvést do pohybu, vzbudit v nich politický život a uvědomit si, že ne tam , kde tisíce, ale kde miliony hlav jdou v proudu, tam že se začíná a jen tam je možná skutečná proletářská politika a jen tam vynikne, že strana je

vůdcem třídy, organisatorem revoluce a zárukou vítězství. Bolševisovat komunistické hnutí, naši stranu, znamená umět použít zkušeností poražených a vítězných revolucí v konkretní situaci, znamená revoluční marxismus spojit s revolučními činy širokých mas, prošlých školou třídních zápasů, a připravit prole tariát k úloze politicky vládnoucí třídy, k diktatuře proletariátu .

„ Prvý maj 1925“ Májový list komunistické strany na Slovensku

V BOJI NEUSTANEME A ZVÍTĚZÍME !

Řeč soudruha Bohumtra Šmerala v poslanecké sněmovně dne 12. února 1925

Paní a pánové ! Až dosud nic neosvětlilo tak jasně podstatu nynější koaliční vlády jako úterní střílení do dělníků na Václav ském náměstí při demonstraci proti drahotě16 a jako řeč, kterou

jménem vlády promluvil zde včera pan ministr Stříbrný. Hned z počátku chci s největším důrazem odmítnout jedno tvrzení, které nemohu označit jinak než za neslýchanou opováž

livost. Za bouřlivého potlesku poslanců měšťáckých stran, národ ních demokratů, agrárníků a klerikálů prohlásil socialistický mi nistr Stříbrný, 17 že dělníci, vyšedší v úterý na ulici, chystali se plenit. Konala se prý předem schůze 40členné útočné čety, a proto prý musela policie střílením do dělníků zakročit. Prohlašuji toto tvrzení za naprostou lež. Tisíce dělníků, kteří se demonstrace

zúčastnili, znají její průběh. Vědí, že celý průběh demonstrace byl namířen jedině proti lichvě a drahotě. Šli by dělníci na připra vovaný puč nebo plenění, vůbec na jakoukoli srážku s ozbrojenou !

mocí neozbrojení? Účastníci úterní demonstrace přišli přímo z dílen, ani procházkové hole neměli. Mezi účastníky průvodu byli též dělníci indiferentní, českosocialističtí a sociálnědemokra tičtí. Těm není třeba lživost socialistického ministra dokazovat.

Přes celé Příkopy, kolem nejvyzývavějších výkladů a krámů po stupoval průvod bez policie. A nestalo se ani nejmenší příhody. Co je to organisované, připravené plenění, k němuž nedojde, když 46

policajta není vidět, a které najednou by se chtělo provádět u ob chodů firem Schillera a Efraima Löbla, když už byly na místě kordony policie ? ! Výrok o plenění je těžkou urážkou tisíců děl

níků pražských továren, krajně a právem rozrušených drahotou. Je současně dokladem, jak hluboko klesl socialistický ministr ve službách velkoburžoasie, je-li schopen i lži i střílení do dělníků,

jenom aby keťasům a lichvářům prokázal službu. Místopředseda Buříval:8 ( zvoní ) : Prosím pana řečnika, aby takových výrazů

neužíval. ( Výkřiky.) Poslanec dr. Šmeral (pokračuje ): Čím bylo ve skutečnosti především vystoupení pražské policie ? Bylo do kladem , že státní aparát i obě strany vládních socialistů jsou ve službách nejbohatší pražské vrstvy a celostátní buržoasie a keťa soviny. Uvedu jen tři skutečnosti : První útok provedla policie na davy, když bylo voláno „ hanba“ před obchody nejpřepychověj

ších pražských velkoobchodů hedvábím firmy Schillerovy a Ef raima Löbla. K panice, při níž začali strážníci po prvé střílet, dala

podnět ta okolnost, že do demonstrantů byly hozeny předměty z oken měšťáckého domu na Václavském náměstí, v němž je

atelier „ Foto “ a v němž bydlí pan Prášek . V redakci „ Rudého

práva “ jsou kusy sošky nahé ženy, která byla mimo jiné z tohoto domu na demonstrující dělníky prudce vyhozena. Neznámý dárce ihned po krveprolití, ještě ve středu večer, věnoval poli cistům obnos převyšující 3000 Kč. Tak rychle se našel z řad vel koburžoasie tento obětavý člověk, že již druhého dne ráno mohl

být tento obnos v „ Národní politice“ 19 kvitován. Myslím, že tyto okolnosti stačí, aby každý dělník vycítil, v čí prospěch stříleli poli cisté do dělníků a v čí prospěch zde včera pan ministr Stříbrný mluvil, když toto střílení schvaloval a dělníky demonstrující proti drahotě obvinil z úmyslu plenit a krást. Odmítnout tuto nesly

chanost jsem považoval za svou první povinnost hned na počátku své řeči.

Jinak dnešními svými vývody neobracím se snad k poslancům a ministrům koalice. Úterní výstřely na Václavském náměstí uká zaly, že vláda a vládní strany jsou pevně odhodlány jít svou cestou a nebrat žádný zřetel ani na důvody, ani na projevy ohromných 47

davů pracujícího obyvatelstva. Vy jdete za svými cíli prosadit ve státě kapitalistický řád. Jdete za nimi tvrdě a bezohledně i s těmi, kdož s vámi nesouhlasí a nedají se vámi zlákat nebo zkorumpovat; vy nemluvíte lidskou řečí. Proti těm máte kolčakovskou policii,20 sibiřské protirevoluční metody, gumové obušky, nabité revol very. Tam , kde třídní rozpory tak vyvrcholují, bylo by marné a zbytečné myslit, že parlamentní debata může mít na třídního odpůrce nějaký vliv. Toho jsme si prostě vědomi a podle toho se zařídíme.

Ujímám - li se slova, činím tak proto, abych mluvil k obyvatel stvu venku, abych mluvil také k dělníkům sociálnědemokratic kým a českosocialistickým , abych pomohl roztrhnout tu soustav

nou síť lží, která je pro vládní koaliční většinu posledním pro středkem záchrany. Neboť jenom pomocí neuvěřitelné smělosti ve lhaní udržujete ještě část dělníků a příslušníků středních stavů

pod vlivem tak ničemné a současně tak neschopné vládní sou stavy, jako je nynější vláda koalice. Místopředseda Buříval

( zvoni) : Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku. Poslanec dr. Šmeral ( pokračuje ) : Za včerejší střílení nejsou jako jednotlivci odpovědni, aspoň ve své většině, policejní strážníci, kteří byli na Václavské náměstí nakomandováni. Za prolitou krev je odpo vědna koalice, která policisty proti protidrahotní demonstraci komandovala. Koaliční ministerstvo již dnes jistě by se nebylo smělo objevit před sněmovnou, kdyby socialistické strany, čeští sociální demokraté a čeští socialisté, nedali k úternímu střílení do dělníků souhlas. Proto jsou tyto strany zatíženy na úterním krve prolití odpovědností nejtěžší. Je hrůza číst včerejší „Právo lidu“

a „České slovo “, ranní i večerní, vyšlé bezprostředně po událos tech . Do dělníků bylo stříleno. Bylo stříleno do dělníků proto , že

demonstrovali proti drahotě, a tyto listy nejenže nemají slova byť i jen zdrželivého odsouzení krvavého násilí, nýbrž přímo se za střílení stavějí a skoro naznačují, že stalo se ještě málo. „ Národní

obrození“, list legionářů, chápe, že na věky nezasypatelnou stane se propast, která jednou zvlhne lidskou krví. „ Právo lidu “ a ,,České

slovo “ přímo běsní radostí; vždyť bylo stříleno do komunistů . 48

Tam až klesají lidé, když se jednou dostali na šikmou plochu zajetí buržoasie. „ Národní politika“ , buržoasní orgán, jež ze svých oken viděla, co se dálo, psala daleko věcněji a pravdivěji než tyto listy. Do jaké zaslepenosti svádí vůdce „ dělnických stran “ stranická vášeň ! Je možno, aby se nad tím a nad důsledky toho všeho neza myslili sociálnědemokratičtí a českosocialističtí dělníci v továr nách ? Aby českosocialističtí a sociálnědemokratičtí dělníci viděli,

jak jejich listy lžou, aby dělaly náladu pro schvalování střelby do dělníků, uvedu zase tři příklady.

„ České slovo" psalo ve ,,Večerníku“, že stříleli komunisté a že jen výstřely komunistů byla způsobena všechna zranění. Tisíce dělníků, kteří na Václavském náměstí byli, mohou potvrdit lži

vost tohoto tvrzení. „Právo lidu “ šířilo zprávu, že prý prvé dva výstřely byly vystřeleny komunisty. Tisk na základě policejního sdělení s jistotou tvrdí, že prý výstřely tyto byly ojediněle vystře leny ze dvou na různých místech postavených budek, z jedné telefonní a z jedné stavební. Je vůbec myslitelno, že by ten, kdo chce v davu vystřelit, schoval se napřed do davem obklopené telefonní budky ? Konečně socialistické listy napsaly, že prý ku střelbě došlo proto, že demonstrující byli podněcováni osobami mluvícími

rusky, německy a madarsky. Jak může někdo podněcovat někoho, jehož řeči nerozumí ? Upozorňuji na tyto okolnosti z toho dů vodu, aby dělníci sociálnědemokratičtí i českosocialističtí si uvě

domili, že jejich listy a jejich strany střílení do dělníků v republice za koaliční vlády hájí vědomě a za každou cenu . Důvody, kterými přitom operují, jsou staré, obvyklé policejní lži, kterých používá

policie vždy při podobných příležitostech. „ České slovo“ na rozdíl od „ Práva lidu“ mělo vedle štvaní ve včerejším čísle také článek úvodní, jenž si chtěl dávat zdání věc nosti. Hájí v něm názor, že o drahotu se nemá starat ulice, poně vadž prý se o ni stará vláda a parlament. Proto je právě v širokých masách lidových takové roztrpčení, taková nervosa, takové zou falství, poněvadž lidé vidí, že vládními stranami, vládou, parla mentem, pokud drahoty se týká, jsou už léta pouze podváděni 4 V bojích se zocelila KSČ

49

a klamáni. Mluveno bylo o drahotě ovšem už více než dost. Ny nější debata jest již šestá drahotní debata ve sněmovně od nastou

pení nynější koaliční vlády. Hned když Švehlova vláda 1 nastou pila, v souvislosti s jejím vstupním programovým prohlášením ve schůzích 25. října 1922 a následujících, bylo jednáno o interpela cích, věnovaných otázkám drahoty a hospodářských krisí. Brzy nato bylo znovu o drahotě mnoho mluveno v osudné dlouhé

schůzi dne 15. a 16. prosince 1922, ve které koaliční vláda zkrátila požitky státních zaměstnanců a dala tímto prosincovým zákonem současně pokyn kapitalistům k všeobecnému, organisovanému útoku na mzdy dělníků. Po třetí zde byla debata o drahotě na podkladě podaných interpelací 23. února 1923 a ve schůzích

následujících. Čtvrtá debata o drahotě byla 26. března 1923 při projednávání návrhu na změnu některých ustanovení o trestání

válečné lichvy. Pátá, poslední debata o drahotě, zase na pod kladě podaných interpelací, byla 4. září 1924 a dnes tedy sně movna v jednom svém volebním období, v době trvání jedné vlády, mluví o téže věci po šesté.. A kde vidíte nějaké výsledky ? Je od prosince 1922 lacinější mouka, maso , omastek, šaty, boty, byty ? Ani pomyšlení ! Zato

mzdy dělníků a státních zaměstnanců byly sníženy nejméně o polovinu. Vaše hra, pánové z koaliční vlády, je příliš průhledná, než aby ji široké masy lidové neprohlédly. Když se nynější Šveh lova koaliční vláda tvořila, položili jste si v tajných svých úmluvách a vzájemných závazcích přímo za cíl, že pomocí vlády a pomocí státního aparátu musí být všeobecně stlačeny mzdy a platy a že naproti tomu, ku prospěchu agrárních zemanů a průmyslových kapitalistů, musí být drahota udržena. To je vlastní program, skutečný plán této vlády, to je její konsolidace státu, ovšem tříd

ního a měšťáckého státu, jako nástroje soukromokapitalistické ziskulačnosti a represse dělnické třídy. Na tuto stranu barikády se rozhodly koaliční strany postavit se ve velkém světovém zápase

tříd o to, na čí útraty mají být hrazeny náklady světové, na dluh vedené války, na čí útraty má být vedena připravovaná příští válka, zda na útraty chudých či bohatých. Snižování mezd i dra 50

hota mají ve skutečnosti stejný cíl: aby byla snížena životní úroveň pracujících vrstev, aby byla snížena reálná mzda a sku tečná koupěschopnost mzdy, tedy, aby obnova společnosti roz vrácené válkou a degenerací kapitalismu byla ještě jednou vržena

na rabsky schýlené šíje chudých lidí. Že po této cestě tvrdě jdou agrárníci a národní demokraté, je pochopitelné. Jak však mohou ро této cestě již 5 let jít dvě strany, které si říkají, že jsou socialis tické ? Pobouření a rozechvění mezi lidem stává se ted právě

proto tak velikým, poněvadž nyní i nekomunisté začínají prohlí žet šalebnou hru. Začínají si uvědomovat, že koaliční vláda kromě jesuitských kroucených slov nejen proti drahotě a snižování mezd nic nepodniká, nýbrž že ona si nízkých mezd a vysokých cen

v zájmu kapitalistické konsolidace přímo přeje a pro ně bud přímo, nebo nepřímo pracuje.

Řekl jsem , že za nynější Švehlovy vlády měl parlament už 6 protidrahotních debat. Celý jejich průběh se dá ve sněmovních protokolech pročíst za několik hodin. Kdo pročte tyto debaty najednou , v souvislosti, uvidí, co to bylo vody, žvanění, kroucení,

podvádění v řečech vládních poslanců i ministrů, celkem , že i ministři i koaliční poslanci dělají si v otázce drahoty ze sněmovny iz celé veřejnostijen blázna. Místopředseda Buříval ( zvoní ): Volám

pana řečníka pro tento výrok k pořádku. ( Hluk, výkřiky .) Prosím

o klid. Poslanec dr. Šmeral ( pokračuje ) : Já místo polemiky řeknu okamžitě zase konkretní doklad, jak vážně se zde o drahotě jedná.

Z konkretních dokladů, jimiž by se dala vyplnit celá brožura, pří kladem uvedu jen jeden, malý, ale právě proto charakteristický. Když zde byla drahotní debata právě před rokem, promluvil 27. února 1923 ministr zásobování dr. Franke22 rozvláčnou řeč po dobně jako včera pan ministr Stříbrný. Na jejím konci ohlásil sedm určitých věcí, které, jak slíbil, vláda splní. S velkým pathosem nemohu mluvit o těch všech bodech – mimo jiné ohlásil do slovně, že vláda sáhne k novelisaci lichevního zákona.23 Co, prosím , tím myslil ? A co myslila celá veřejnost ? Venku je roz -

ruch, venku jsou demonstrace, v parlamentě podají komunisté pilnou interpelaci, dva dny se debatuje, pak vystoupí ministr, 51

promluví mnoho prázdných slov a nakonec řekne jádro : Já se za vazuji, že podám novelu ke změně zákona o potírání lichvy. Každý na světě si myslí , že chce opatření proti lichvě zostřit. Tak prošla debata a veřejné mínění se trochu ukonejšilo. To bylo -

nezapomínejte však na datum — 23. února 1923, pak dlouho nic, pan ministr na svůj slib nevzpomíná, až najednou po roce v břez nu 1924 skutečně jeho slib je splněn. My dostaneme do sněmovny v protidrahotní debatě slíbenou novelu na zdokonalení lichevního

zákona. Ale jaké bylo toto zdokonalení, kterým se mělo drahotě čelit ? Nevyslovím svůj úsudek o tom, co ve sněmovním protokole můžete černé na bílém číst. Předloha byla taková, že referát o ní

mohl přednést agrární poslanec pan dr. Černý, a ten začíná svůj referát těmito větami : „ Dosud platný zákon proti lichvě byl uzá koněn v říjnu 1919, tedy v době takřka ještě válečné, kdy jeho

nutnost, zejména pak jeho přísnost, zdály se být odůvodněny. Nyní už takové poměry nemáme.“ Abych alespoň jednoho řeč

níka z debaty vytáhl, tedy uvádím, že zástupce sociálnědemokra tických amsterodamských odborových organisací24 p. poslanec Tayerle - 5 v téže debatě mluvil o oné předloze takto : „ Předkládaný návrh nového zákona o lichvě zmírňuje sice v určitém směru dosavadní předpisy, ale zároveň je doplňuje. To je také důvod, pro který se i náš klub pro tento návrh vyslovil.“ Prosím , takto se

zde šestkráte projednává drahota ! Slíbí se opatření proti drahotě, proti lichvě, a za rok se ten slib splní tím způsobem , že se ochrana proti lichvě odbourá. Já jsem předtím řekl, že to není jednání

vážné, a užil jsem přitom slov, za která jsem byl volán k pořádku. Nechci se této důtce zpečovat, ale musím ponechat veřejnému mínění, aby si představilo, do jaké míry je volnost naší kritiky v tomto parlamentě přípustná.

Že vláda a vládní strany soustavně sledují cíl konsolidovat státní poměry způsobem buržoasně kapitalistickým, to je snižo váním mezd a zvyšováním drahoty, to musí dnes již vidět i slepý. Vy, koaliční strany, jste v prosinci 1921 a 1922 učinily první prů lom do mezd a platů snížením platů státních zaměstnanců . Po tomto prvním průlomu následovalo plánovité tažení soukromých 52

kapitalistů podporovaných vládou a všemi vládními stranami

proti mzdám dělníků všech odborů. Když jste jednali o prosinco vém úkladu na státní zaměstnance ve známé noční schůzi 15 .

a 16. prosince 1922, mluvil váš zpravodaj p. poslanec Malík26

takto : Cituji: „ Pokles cen v posledních dobách a všeobecná hos podářská situace vyžaduje, aby bylo započato se snižováním platů státních zaměstnanců.“ Tehdy se uváděl tedy pokles cen i za pří činu i předpoklad, za podmínku snižování platů a mezd. Jak další vývoj šel, je každému známo. Druhou cestou , abyste snížili životní úroveň pracujících , byla vaše deflační měnová politika. Vládní socialisté jsou do té míry spjati s touto vládní linií kapitalistického konsolidování, že ma névrují tak, aby každá stávka směřující ke zvýšení mezd byla odsunuta nebo zlomena. Každou opravdovou bojovnou akci proti drahotě pokládají za sobě nemilou a ve službách vlády a buržoas ních stran snaží se nejenom stávky, nýbrž také protidrahotní akce

ochromit nebo podlomit. Proto „ Právo lidu “ působí na dělníky, aby nechodili na protidrahotní projevy, proto tak píše o úterním střílení do dělníků. Poněvadž svoje vnitřní přesvědčení, že s hle diska kapitalistů je drahota nutná, nemohou říci otevřeně, přímo, kroutí se sociální demokraté a čeští socialisté ve svých listech jako hadi. V tučných titulech dělají, jako by byli také oni proti drahotě, ale pod těmito tituly drobným písmem následují články, které hledí oslabit protidrahotní akce. Tak mně padly do rukou ted zrovna před schůzí v čítárně vyšlá čísla týdeníků sociálnědemo kratických a českosocialistických žen. Jak tyto píší o nynější dra hotní situaci ? Ty byly psány před úterními demonstracemi.

Sociálnědemokratické ,, Ženské noviny“ mají úvodník s nadpisem „ V očekávání“ , podepsaný paní poslankyní Betty Karpíškovou.27

Cituji z tohoto úvodníku jen jednu větu : „ Podle našeho soudu je tu jen jedna možnost : Agrárníci se uspokojí cly pohyblivými, nebudou žádati cla autonomní.“ Tedy paní Karpíšková myslí, že ted je nejdůležitějším problémem, aby agrárníci dostali aspoň po hyblivá cla! A aby se pozornost čtenářek, dělnických žen, při tomto nebezpečném problému drahoty příliš dlouho nezastavo 53

vala, aby byla svedena k věcem méně nebezpečným, je po tomto prvním učeném článku o clech hned na prvé straně listu druhý velmi významný článek, o kterém je tam napsáno, že je to článek napsaný dělnickým čtenářkám v této době k diskusi. K obsahu

tohoto článku stačí, když řeknu jeho nadpis — ten nadpis je napsán na první stránce politického sociálnědemokratického listu, jenž má být v této době bojovným listem – „Jakého byste si přála muže ?“ (Veselost. ) Ženský list strany národněsociální ,,Zvěstování“ má úvodník „ Politická demagogie a drahota “ . Ten dělá plnou parou náladu proti protidrahotním táborům a projevům . Cituji z něho : „ Je - li pravou vinnicí příroda, potom ovšem žádné bataliony na ulicích

nic nespraví. A jestli nedostatek zavinili lidé, kteří místo pšenici oseli svá pole něčím, co jim zajišťovalo větší výnos, potom ne spraví se projevy také nic, spraví se něco leda tím, že by se ten větší výnos zabezpečil i pšenicí!" Tedy to znamená, že budeme tak moudří a budeme mouku dráže platit! Může někdo rafinova

něji vpadat drahotou nespokojeným lidem do zad, může někdo rafinovaněji sloužit lichvářům a ketasům než toto psaní listů vlád ních socialistů ? Kapitalistický stát je organisovaným fysickým

násilím na potlačení pracující většiny obyvatelstva. Pendreky, revolvery, policisté, kriminály, vojsko jsou jeho skutečným zákla dem. Ale násilí by se stalo proti velké většině pracujícího lidu bezúčinným, kdyby kapitál vedle policajtů a četníků nemohl si koupit také lidi, kteří považují přímo za své povolání, za svoji po vinnost dávat zotročenému lidu otrockou důvěřivost a ideologii,

klapky na oči, líčit před ním vše kapitalistické jako přírodou nebo bohem nebo státním či národním zájmem stavenou „ nutnost “ ,

tím podlamovat v něm schopnost k odporu a činit ho vnitřně způsobilým k otročení. Dříve tuto funkci omamování lidu ve službách mocných tohoto světa plnili klerikálové, jejichž kněží byli od vládců za své

pokrytectví, za mámení chudých, odměňováni určitým blaho bytem . Dnes má buržoasie k tomu účelu ještě druhého pomoc níka ; aby se lid nebouřil proti velkokapitálu, proti snižování mezd 54

a drahotě, o to se nestará na svých kázáních jen páter Šrámek, nýbrž ve svých řečech a novinách také pan Stříbrný. Obě strany vládních socialistů v osobách svých buržoasií vynášených vůdců

jsou dnes organisacemi k udržování podrobeného lidu v klidu a poddanosti, stejně jako takovou organisací byli a jsou klerikálové a kněží.

Tato pravda musí proniknout mezi všechno dělnictvo, musí se dělníkům vrazit do mozku jako klín. Kdo to ví, kdo ví, že vůdcové vládních socialistů jsou už tak daleko v závislosti na buržoasii, že

nemohou zpět od kapitalistického budování státu, že musí hrát úlohu protirevoluční, že se musí účastnit díla konsolidace ve

smyslu kapitalistickém, to je na podkladě snižování platů a zvy šování cen, tomu je jasná celá linie dosavadní politiky koaličních stran od převratu. Tomu je úplně jasné, proč už pět drahotních debat prošlo zde s výsledkem jako mlácení prázdné slámy, a ten ví, že také nyní bylo by zbytečné od parlamentu a od vlády něco opravdu účinného proti drahotě čekat. Mluvit podrobně o ostatním obsahu projevu ministra Stříbr

ného nemám vzhledem k půlhodinové řečnické lhůtě čas a vlastně by to bylo zbytečné. Je to projev, jako všechny ministerské řeči v dřívějších drahotních debatách , neseriosní. Co se v něm zdlouha a ze široka vykládá, je jenom mluvení z rozpaků, není ani

slíbeno nějaké opatření podstatné, a jsem přesvědčen, že i to nepodstatné, čím je řeč ministra vyplněna, nebude provedeno a ke zmenšení drahoty nepřispěje. Jen o dvou věcech se chci stručně zmínit. Proč se pan ministr Stříbrný jen tak krátce a stydlivě dotkl jakéhosi konsorcia*, jemuž vláda dala nakupovat pro stát v cizině obilí a mouku ? Proč nám o tom konsorciu neřekl něco bližšího ? Proč nevyslovil ani jméno ? Z novin víme, že koaliční vláda předala velká obchodní zmocnění konsorciu milionářů, které vede pan Heidler.28 Tento milionář je velmi blízký straně českých socialistů, straně pana Stříbrného.

Nejen vzhledem ke své ministerské odpovědnosti, nýbrž už také Sdružení (družstvo ). ( Pozn . red .) 55

vzhledem k starostem, které jeho vlastní straně druhdy způsobila známá záležitost Louvru ,29 měl by pan ministr právě o této důle žité věci nákupu obilí a mouky v cizině konsorciem ve své tak dlouhé řeči být poněkud sdílnější. Táži se : Dostal pan Heidler od něho a od vlády monopol na nákup obilí pro stát v cizině či při nabídkách činěných státu může být korigován konkurencí ? Táži se dále : Jaké procento provise dostává pan Heidler od státu za

své nákupy ? Proč nenakupuje stát prostřednictvím svých odbor ných jednatelů přímo sám ?

Poněvadž se zde jedná o velmi důležité finanční záležitosti, po važuji za nemístné, že právě o této věci mluvil včera pan ministr Stříbrný ve své obsáhlé řeči úplně skoupě, pouhým povšechným naznačením .

Za druhé chci ještě reagovat na to, co ministr Stříbrný řekl o ruských nákupech obilí na světovém trhu. Najednou vláda uznává, že vývoj rolnické výroby v Rusku je pro tuto zemi velmi důležitý, že jedině Rusko může být naší záchranou před lichvář skými diktáty kapitalistů Ameriky, na niž jsme bez Ruska náku

pem obilí odkázáni. Z toho vyplývá, že bychom měli dělat politiku podpory hospodářského rozvoje Ruska a politiku obrany proti kapitalistické Americe. Ve skutečnosti dělá vláda politiku úplně opačnou.

Kdybychom to, co musíme a v budoucnosti ještě budeme muset platit Americe ve formě drahých cen obilí, poskytli na garantování dodávek našeho průmyslu, zejména hospodářských strojů , do Ruska, pomohlo by se Rusku i nám. Garantovat

dodávku do Ruska mohla vláda mimo jiné tou částí zvýšených příjmů, kterou má i fiskus * i kapitalisté tím, že se u nás v Čechách

z důvodů výdělkových oselo v posledním roce o 30% více půdy cukrovkou. To vyneslo velké obnosy velkozemanům , cukrobaro nům a státní pokladně, ale způsobilo ovšem zvýšený nedostatek a zvýšené ceny obilnin.

Včerejší řeč pana ministra Stříbrného je přes své jiné nedo # Fiskus

státní pokladna . ( Pozn. red. ) 56

statky přesvědčujícím odůvodněním proti zavádění obilních cel

a pro okamžitou změnu dosavadní zahraniční politiky vůči Rusku. V nestřežené chvíli i vládní tisk prozradil, že právě poslední zdra žení mouky má důležitou domácí příčinu. Cena mouky začíná stoupat od dubna 1924, právě od té chvíle, kdy naši agrárníci za čali s vládními socialisty vyjednávat o povolení obilních cel.30 Jakmile u velkých sedláků, kteří si mohou obilí ponechat na sýp kách, malý je musí prodat hned po žních , aby měl na daně,

vznikla naděje na cla, přestali obilí prodávat. Ne komunističtí štváči, nýbrž vládní sociálnědemokratická plzeňská Nová doba “ 1. února 1925 v úvodníku doslovně píše: „ V posledním čtyřletí prodával náš výrobce obilí domácímu trhu průměrně měsíčně 0,94 milionu centů obilí. Dnes prodává pouze 0,27 milionu centů ,

to je pouhých 28,7% onoho množství, jež odprodával dříve. Od prodeje obilí se strany domácího výrobce poklesly tedy na pouhou

čtvrtinu. Velké gros * našeho selského obyvatelstva provádí téměř úplnou prodejní stávku . Provádí ji od té doby, co se mluví o obil tedy od jara 1924.“ Zde je kořen zla. Ano, zde je ních clech zdražení kořen zla pokud jde o poslední konkretní případ mouky. A je příznačné, že ve včerejší řeči socialistického ministra

pana Stříbrného o tomto kořenu domácího zla není ani jediného slova .

Přicházím ke konci. Pan ministr Stříbrný jménem vlády končil

svůj projev ne vyhrůžkou proti zdražovatelům a ketasům , nýbrž velmi silnými slovy proti nám , kteří proti lichvě, ketaství a dra hotě zahajujeme organisovaný boj. Nejsme tím překvapeni. Víme, že máme před sebou měšťáckou vládu o to opovážlivější, že má ve službách 8 ministrů, kteří se vydávají za socialisty. Dělejte, co umíte! Předevčírem jste komandovali střílet do dělníků a včera jste nechali policisty vynášet naše soudruhy -poslance ze sně

movny. I to je názorným vyučováním pro nejširší vrstvy obyva telstva, také pro dělníky sociálnědemokratické, českosocialistické a indiferentní. My od svého boje neustoupíme. Ve své zaslepe • Gros — z francouzštiny – většina. ( Pozn. red.) 57

nosti a ve své odvaze, prýštící ze strachu, můžete způsobit těžká utrpení jednotlivcům, masu však ani nezastrašíte, ani nezastavíte. Už proto ne, poněvadž svou vládní soustavou nejste s to uspokojit

ani nejprimitivnější požadavky širokých chudých a středních vrstev obyvatelstva. Naopak, každý den vaší vlády bude pro ně znamenat nová strádání a nové neštěstí.

Naším cílem není puč malé skupiny, ale přiznáváme se otevřeně k tomuto : Chceme a učiníme vše možné, abychom děl

níky zorganisovali do velké jednotné masové fronty opravdového

boje proti vám a vaší kapitalistické vládní soustavě. Dokážeme rolníkům na vesnicích a středním stavům ve městech, že to, co

chceme, není žádným bláznovstvím , žádnou nemožností, žádnou

chimérou netrpělivců, nýbrž že vládní soustava sovětů, diktatury proletariátu, jakožto spojence pracujících rolníků v době roz vratu všech poměrů světa, způsobených dožívajícím kapitalis mem, je též pro tyto vrstvy , pro velkou většinu obyvatelstva s hlediska vnitřních i zahraničních poměrů lepší, prospěšnější

než nemožná, natrvalo neudržitelná, demokratickými frázemi zakrývaná, ale ve skutečnosti policejními revolvery a vynášením

poslanců prováděná, p. Šrámkem31 žehnaná (veselost) a vládními socialisty chráněná diktatura velkobank, velkokapitálu a velko

agrárních ketasů. ( Potlesk komunistických poslanců .) Vy nemůžete postavit proti naší ideji ideu svou, proti naší pro pagandě svou propagandu, nýbrž můžete se již dnes na sklonku

života celé třídy opřít jedině o policejní obušky a revolvery. Jenom jednejte tak dále ! Každý čin proti nám promění se v čin proti všemu pracujícímu lidu. Zvýší ovšem sebevědomí největších

kapitalistů , vládní socialisty oddálí ještě více a ještě nenávratněji od mas, ještě více je vtlačí do služeb fašismu a do bezmocnosti

i na poli sebemenších sociálních reforem , ale potvrdí správnost našich zásad. Rány dopadající na nás a na dělnické davy mění naše řady v ocel. Začínáte proti pražským dělníkům používat těch kol čakovských metod, kterými již pět let vládnete na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Nuže, to je také jedna cesta, která při

spěje ke zvýšení mezinárodního uvědomění pražského a českého 58

dělnictva a tím k užšímu bojovému spojení českých proletář ských mas s proletariátem zakarpatským , slovenským , polským , německým a madarským .

Vaše metody nemohou rozřešit velké problémy doby, a proto přesto, že máte v rukou celý státní aparát, nemáte budoucnost. Jsem nucen připomenout vám větu z dob staré sociální demo kracie : „ Mnoho se dá dělat s bodáky, jenom posadit se na ně ne

může ten, kdo stojí proti dějinné nutnosti.“ My dále budeme po kračovat v rozhodném boji, budeme pro tento boj burcovat masy

dělníků, vynasnažíme se pro ně získat pochopení pracujících rol níků, středních stavů i opravdové inteligence. Povedeme dále boj nejen proti dílčím strastem dne, proti drahotě a za zvýšení mezd ,

nýbrž současně povedeme boj proti celé dnešní kapitalistické soustavě za osvobození pracujících z kapitalistického utlačování, za zlomení vlády bank a lichvářů, za dovršení národní revoluce

z 28. října, za republiku socialistickou, za vítězství socialistické revoluce . V tomto boji neustaneme a zvítězíme. ( Výborně ! Po tlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 323, 12. února 1925

NA OSTRAVSKU STOJÍ 50 TISÍC DĚLNÍKŮ ! 32

Úvodnik Večerníku Rudého práva

„ Celý těžký průmysl moravsko -ostravský a vítkovický je v rukou lidí, jimž věc, za kterou bojovali tvůrci tohoto státu, je při nejmen

ším cizí a lhostejná.“ Tak charakterisuje dnes legionářské „ Ná rodní osvobození“ boj, ve kterém stojí ostravské dělnictvo s tam

ními uhlobarony. Přesto vůdčí orgán československé sociální demokracie „ Právo lidu“ staví se po bok uhlobaronům . Dnes, jako již celý týden , spolu s veškerým měšťáckým tiskem uveřejňuje vý hradně zprávy z informační kanceláře ostravských uhlobaronů o tom, že stávka ostravských horníků se drolí, že ochabuje, že se dělnictvo vrací znovu do práce, že kladenští nechtějí projevit

solidaritu s ostravskými, že prý je významné mlčení odpovědných komunistických odborářů . „ Právo lidu“ se snaží znovu dokázat, že prý se vyhlášení ostravské stávky stalo proti vůli hornických

odborových organisací, že to není stávka odborářská, ale pučis tická a že se tu nejedná o zlepšení situace stávkujících, o zvýšení mezd. Tvrdí také, že prý ostatní dělnictvo Československé repu bliky nechá ostravskou stávku na holičkách. Proč vypukla ostravská stávka ? Na Ostravsku klesl počet osa zenstva na dolech ze 46.268 v roce 1920 na 43.754 letos. Přesto, že

je tedy v ostravském revíru zaměstnáno nyní o 3360 horníků méně, a přesto, že se týdně pracuje jen čtyři dny, stoupla těžba. Jestliže tedy počet hornictva na Ostravsku o 3000 klesl a jestliže 60

zbylí pracují jen 4 směny týdně, dal by se předpokládat velký po kles těžby. Ale těžba stoupla o 28 milionů q. V roce 1921 bylo vytěženo 71,226.876 q, poslední rok 104,588.821 q. Těžba tedy stoupla o 28 milionů q. A jestli dnes na Ostravsku je na haldách asi 2 miliony q uhlí, jsou to ohromné hromady, ale neznamenají nic proti tomu, že těžba stoupla o 28 milionů, že výkon horníka stoupl ze 6,96 q na 9,14 q denně. Jeden horník těží nyní o polovinu více než před 3 lety, kdy se pracovalo pět a půl dne týdně. Přesto klesla dělnická mzda ze 70 Kč na 38,40 Kč, tedy o polovinu. A když počí táme, oč stoupl přitom výkon , musí každý říci, že horníci na Ostravsku jsou při klesající mzdě a při stoupající drahotěpoškozeni o 70 až 80 procent. To jsou příčiny ostravské stávky, příčiny čistě hospodářské. Před stávkou bylo provedeno hlasování hornictva o tom, má-li být boj za zvýšení mezd zahájen . Oblastní dělnický výbor pro Ostravu a oblastní ústředna závodních výborů a rad podle in strukcí, jež obdržely od celostátního výboru , zavedly hlasování na závodech ostravsko -karvínského revíru, přejí -li si dělníci zahájit

boj za zvýšení mezd či nikoli. Přesto, že sociálnědemokratický „ Duch času “ vyzýval dělníky, aby se hlasování neúčastnili, dělníci hlasování provedli a 98,6 procenta horníků a 96 procent lučebníků a kovodělníků se vyslovilo pro boj za zvýšení mezd. Pod tlakem dělnictva se ustavil akční výbor odborových organisací, do něhož nešli sociální demokraté, ale do něhož šli čeští socialisté,

němečtí sociální demokraté a Vrbenského skupina,33 a tento akční výbor se obrátil na odborové organisace sociálnědemokratické, aby se k boji připojily. Sociální demokraté se sice nedostavili, ale přesto ujištovali, že „ splní svou dělnickou a socialistickou povin

nost “ , a výslovně tak prohlásili 11. března v „Nazdaru“34 a 6. března v ,,Duchu času ".35

Jakmile však stávka vypukla, všechny sociálnědemokratické odborové organisace zahájily stávkokazectví, stavíce se tak přímo po bok ostravských uhlobaronů. Censura nám konfiskacemi a bílými místy v listě brání psát o opatřeních, která jsou na Ostravsku učiněna proti stávkujícím 61

horníkům.Ale dělnictvo zná tato opatřeníze všech dřívějších stávek. Přes tato opatření a přes sociálnědemokratickou zradu je stávka na Ostravsku v plném rozmachu. Sama dnešní zpráva, kterou šíří všechen měšťácký a sociálpatriotický tisk na podlomení důvěry ve stávku, musí v závěru konstatovat: „ Ve východní části revíru bylo na šachetních schůzích usneseno zostřit stávku ." Na Ostravsku

stávkuje dnes ze 47.000 horníků plných 41.000. Pracuje se na čty řech jámách, ve dvou koksovnách , v ústřední elektrárně, takže celkem pracuje šest tisíc horníků.

V kovodělném a lučebním průmyslu na Ostravsku není boj ještě v plném proudu. Vítkovické železárny, které zaměstnávají 17 tisíc dělníků, pracují.

Agrární „ Večer“ , orgán velkostatkářů, pochvaloval si včera tuto situaci ve vítkovických železárnách takto : „ Největší závod

na Ostravsku, vítkovické železárny, pracuje plně jako dříve, což zeslabuje posici stávkujících horníků.“

Ale i v kovoprůmyslu a v lučebním průmyslu na Ostravsku se stávka šíří. V kovodělných a lučebních závodech na Ostravsku stávkuje 11 tisíc dělníků. Kdyby se k nim připojily vítkovické železárny se 17 tisíci dělníků, znamenalo by to, že by na Ostravsku vedle 40 tisíc horníků stálo ještě 30 tisíc kovodělníků. I tak stáv kuje dnes na Ostravsku 40 tisíc horníků a 11 tisíc kovodělníků a lu čebníků, celkem 50 tisíc dělníků .

Naděje vládních socialistů, stavějících se po bok uhlobaronům , že ostatní třídně uvědoměli dělníci boj ostravského hornictva, kovoděl

níků a lučebníků bez podpory nechají ztroskotat, však také selžou . Dnes, zítra a v neděli koná se několik velkých oblastních konferenci

textilních dělníků, které rozhodnou o připojení se textiláků k boji Ostravských. Na Liberecku je v textilním průmyslu zaměstnáno 40 tisíc dělníků, na Jablonecku a na Frýdlantsku 8 tisíc, na Brněn

sku 6 tisíc a ve východních a středních Čechách celkem 80 tisíc textiláků. V celém průmyslu v Československé republice je 200.000 textilních dělníků, a není pochyby, že textilní dělnictvo, které je stejně vykořisťováno jako horníci, nenechá ostravské horníky bez podpory v boji osamoceny. 62

Také naděje, že se kladenští horníci nepřipojí k boji ostrav ských, jsou zvráceny. Kladno vstoupí do boje v pondělí. Včera se

konala v Praze porada zástupců rudých hornických organisací a Mezinárodního všeodborového svazu36 za účasti kladenského

revíru , která zkoumala situaci v ostravském revíru a dospěla

k názoru, že tento boj znamená signál k všeobecným mzdovým bo jům a žeje proto nutné, aby byl rozšířen .

Také dělnictvo Velké Prahy nechce zůstat za dělnictvem ostat ním. Na úterý svolává Mezinárodní všeodborový svaz spolu s celostátním závodním výborem veliký projev na Staroměstské

náměstí za požadavky čistě hospodářské, za zvýšení mezd, za ochranu pracovní doby, proti bytové mizerii, proti nezaměstna nosti. K dělnictvu Velké Prahy, jako k dělnictvu hlavního města,

obracejí se zraky všeho ostatního dělnictva Československé repu bliky a dělnictvo Velké Prahy rovněž chce přispět na pomoc stávkujícím v Ostravě. Boj Ostravských nebude osamocen , boj ten

bude rozšířen na ostatní kraje a průmyslové oblasti Československé republiky. Již dnes stávkuje největší papírna v Československé republice, firmy Spiro v Krumlově.

Boj Ostravských vezme všechno dělnictvo Československé repu bliky za svůj boj ! Již v sobotu při výplatách bude odváděna jedno hodinová týdenní mzda. Kde by sběrací listiny nebyly dodány včas, sepíší se příspěvky na arch papíru, podepsaný dvěma důvěr

níky závodu. Dělnictvo dosud nestávkující ujme se dětí stávkujících. Dělnická solidarita v spravedlivém boji musí zvítězit !

„ Večernik Rudého práva “ , roč. VI, č. 7, 3. dubna 1925

NA OSTRAVSKU TEKLA

DĚLNICKÁ KREV

Úvodnik Večerniku Rudého práva

Ještě nebyl zastřelen anijeden uhlobaron, ale již padli tři horníci a tříměsíční dítě bylo zastřeleno v bytě v náručí matky. Odpovězte generální stávkou . V sobotu byla na Ostravsku v Orlové prolita nevinná dělnická krev.

Podle vládních zpráv stávka na Ostravsku v sobotu úplně skon čila, ve všech závodech kovodělných i lučebních se prý již zase plně pracovalo a horníci sami uvažovali o tom, že nastoupí práci,

neboť podle kapitalistické „ Bohemie " 37 místo 90 % horníků stávkovalo jen 42% . A za této, pro vládní uhlobarony svrchovaně příznivé situace, kdy stávka na Ostravsku podle úředních zpráv úplně ztroskotala a vládní kruhy mohly být rády, že komunisté utrpěli se svou stávkou fiasko, za této situace, kdy se uhlobaroni na Ostravsku mohli oddat radovánkám, že jim sociálnědemokra tické organisace a sociálpatriotický tisk dopomohly k vítězství všechno na Ostravsku se obrátilo pro uhlobarony ke zlému !

Stávkující se sešli na 50 schůzích a uspořádali mohutný tábor, na němž patrně, máme-li věřit vládním zprávám o fiasku stávky,

hodlali se usnést, že stávku zakončují. Ale tábor ten jim nebyl policejním ředitelstvím povolen.

Úředně se sděluje z Moravské Ostravy toto : Poněvadž stávku 64

jící v revíru moravsko -ostravském se v posledních dnech snažili působit na dělnictvo se stávkou nesouhlasící a jí se nezúčastnící násilným způsobem a poněvadž k takovým pokusům bylo půso beno zejména na schůzích a táborech lidu, zakázalo policejní ředi telství v Moravské Ostravě veřejnou vyhláškou dne 3. dubna po řádání všelikých projevů na veřejných místech a varovalo obyva telstvo před pořádáním podobných projevů a účastí na nich.

Podle této úřední zprávy chtěli tedy účastníci táboru násilným způsobem činit nátlak na dělnictvo stávky a táboru se nezúčast nící a tomu policie chtěla zabránit. Přes varování policejního ředitelství, aby obyvatelstvo a dělníci k práci ochotní, čili stávkokazové, táboru se nezúčastnili, konal se tábor 4. dubna dopoledne za ohromné účasti na náměstí v Orlové.

Úřední zpráva praví: Ježto tímto jednali proti všeobecnému zákazu policejního ředitelství a bylo nebezpečí, že při tomto shro

máždění stanou se pokusy působit násilným způsobem proti děl nictvu ku práci ochotnému, nařídil bezpečnostní úřad vyklizení náměstí v Orlové četnictvem .

Žádná schůze uhlobaronů, žádná schůze kapitalistů, žádné pro

jevy lichvářů a zdražovatelů nejsou úředně zakazovány a rozhá něny. V Praze se konal nedávno a včera zase nerozehnaný průvod majitelů domů, demonstrujících za volnost zvyšování činží. Jest liže však na Ostravsku v Orlové horníci chtějí manifestovat za

zvýšení mezd, pokládá bezpečnostní úřad tamní vyklizení ná městí četnictvem za povinnost.

U Dělnického domu v Orlové se sešlo přes 5000 lidí, kteří byli vyzváni, aby se rozešli. Vyklizení náměstí, praví úřední zpráva,

bylo provedeno hladce bez příhod a teprve na periferii města Orlové došlo ke střelbě. Četníci hnali útokem, a když lid dosti

rychle neustupoval, počali střílet. Celkem padlo 400 až 500 ran, zprvu do vzduchu, pak do lidu. Úřední zpráva tvrdí, že z davu bylo na četnictvo vypáleno více než 15 ran z revolverů a že čet

nictvo použilo střelné zbraně teprve, když několik četníků bylo

kameny zraněno. Ani jeden četnik nebyl však zastřelen. Rozkaz 5 V bojích se zocelila KSC

65

k palbě dal vrchní strážmistr Šlajer, který podle úřední zprávy, klesnuv těžce zraněn k zemi, zavelel : Palte !

Že tomuto úřednímu líčení samy úřady mnoho důvěry nedá valy, vysvítá ze zprávy, že byl do Orlovépovolán vojenský prokurá

tor divisního soudu z Olomouce, aby celou záležitost přísně vyšetřil. Podle ,,Prager Tagblattu ““38 má zejména vyšetřit otázku, zda čet nictvo bez překročení svých předpisů použilo zbraní. Že k takovému opatření musily sáhnout úřední orgány, toho příčiny jsou tyto : Zákrok četníků si vyžádal tří obětí na životech. Palbou čet nictva byli na místě zastřeleni :

horník Jan Valovič z Karviné ranou do spánku,

hornik Pavel Hercik z dolu Žofinka ranou do srdce a tříměsíční dítěJindřich Pfefer, jež bylo zasaženo střelou zablou divší do světnice, kdeje matka chovala na ruce.

Pozoruhodné je, že sociálnědemokratické „Právo lidu “ zamlčuje, že četnickou střelou bylo zastřeleno tříměsíční dítě. „ České slovo “ zprávu sice přináší, sděluje však, že palba měla ten účinek, že ihned byli dva muži mrtvi, jeden muž těžce raněn do prsou a brzy po své dopravě do nemocnice skonal, o zabití dítěte pak píše : Zranění tříměsíčního dítěte v Orlové vzbuzuje otázku, co dělala matka s nemluvnětem na politickém táboře. Co je to vůbec za matku ?

Matka, již dítě bylo u prsou zastřeleno, nebyla však vůbec na poli tickém táboře, nýbrž chovala dítěna ruce v sednici, a proto je vysílán do Orlové vojenský prokurátor, aby vyšetřil, zda si četníci při

palbě počínali bez překročení předpisů. Že dítě bylo zastřeleno v sednici a nikoli na táboru nebo na ulici, potvrzuje již sám dnešní národněsociální „ Pondělník “ . Četnická palba do rozehnaného zástupu, vytlačeného z ná městí v Orlové, vyžádala si ještě těchto obětí raněných : Karel Novák, ženatý, otec dvou dětí, prostřelena mu pravá noha,

Eduard Tomala, 17letý, zraněn do pravé ruky, Josef Kozeul, 21lety, raněn do nohy,

Marie Petrová, bodnuta bajonetem . 66

Počet lehce raněných je veliký. Takové jsou tedy účinky četnické palby do stávkujících hor níků. Ostravské události uvádí „Právo lidu“ nadpisem : „ Komu

nisté cedí krev dělníků .“ „ České slovo" pak nadpisuje : „ Komuniste střílejí na Ostravsku do četnictva.“ Ani úřední zpráva nemůže kon

statovat, že by některý četnik byl zastřelen . Tvrdí jen, že byl těžce zraněn vrchní strážmistr a čtyři strážmistři lehce.

Ozvěna z Moravské Ostravy hluboko zalehne do všech revírů

v Československé republice i do řad ostatního dělnictva. Ani jeden uhlobaron nepadlještě četnickou ranou . Zato padli však již tři horníci a jedno tříměsíční dítě. Odpovězte na ostravské události generální stávkou .

„ Večerník Rudého práva “ , roč. VI, Č. 78, 6. dubna 1925

PRACUJÍCÍMU OBYVATELSTVU ČESKOSLOVENSKA

Provolání Výkonného výboru Komunistické strany Československa

Hospodářský útlak, který se po léta provádí proti všem pracu jícím vrstvám československého obyvatelstva a který od nějaké doby je zcela mimořádně zostřen, musí dělníky a dělnice všech oborů vzburcovat proti vládní soustavě, která je naprosto ne schopná obstarat nejprimitivnější životní zájmy pracujících . Po hromadném propouštění státních zaměstnanců následuje hro madné propouštění v hornictví a v jiných oborech. Pracovní výkon zaměstnaných zřízenců a dělníků je při současném snížení

jejich platů a mezd všeobecně značně zvýšen . K tomu přistupují nyní ještě agrární cla, která budou mít za následek zdražení veš

kerých životních prostředků a stabilisaci drahoty a lichvy. Hospo dářská bída dělnické třídy je nesnesitelná.

Tuto chvíli považují držitelé moci Československa za vhodnou k zahájení zuřivé persekuční kampaněproti straně třídně uvědomě lého proletariátu, proti Komunistické straně Československa. Důvěrníci KSČ jsou pronásledováni nejen v kapitalistických zá vodech a kancelářích, nýbrž za svou agitační a organisační činnost

jsou persekvováni přímo na každém svém kroku. Armáda špiclů je zaměstnána pozorováním našich soudruhů, které střeží a špic

luje nejen při jejich veřejné činnosti, nýbrž i v jejich soukromém životě. Schůze svolávané KSČ jsou kontrolovány více než kdysi v dobách absolutistického Rakouska. Všichni referenti i činov 68

níci a důvěrníci naší strany jsou vláčeni k soudům a žalováni na základě výjimečného zákona, který je znám pod pseudonymem „Zákon na ochranu republiky “ , a skoro ve všech případech od souzeni. Se zvláštní ostrostí jsou tyto metody persekuce namířeny proti redaktorům všech našich stranických listů a časopisů. Zatím co se kapitalisté zaměstnávají tím, aby komunistické důvěrníky vyhodili na dlažbu, projevují československé úřady mimořádnou

horlivost, aby zaplnily žaláře komunistickýmifunkcionáři. Buržoasie pracuje soustavně k udržení svých třídních vyko

řistovatelských výsad. Chce - li udržet hladové zoufalé masy lidu na uzdě, chce-li zlomit jejich odpor, musí se snažit o zničení

KSČ, a proto pořádá proti naší straně dosud nebývalé štvanice. Všechny demokratické, socialistické a sociálnědemokratické

strany přihlížejí klidně a spokojeně k tomuto běsnění. Naciona lističtí křiklouni nic nenamítají proti tomu, když komunističtí důvěrníci a referenti jsou pronásledováni a zavíráni za propa

gandu sebeurčovacího práva národů ; sociální demokraté a národ ní socialisté se potutelně radují, že komunisté jsou žalováni a odsu zováni za boj proti buržoasní vládě a pro vládu dělníků a rolníků. Je jisto, že tato persekuční praxe bude zuřit proti všem dělní kům, proti sociálnědemokratickým , národněsocialistickým, křes tansko -sociálním a indiferentním masám , jestliže všecko dělnictvo neučiní rychlý a pádný konec tomuto období drzé a ničemné

persekuce. Tato skutečnost neznepokojuje socialistické, demo kratické a sociálnědemokratické dělnické vůdce ani dost málo. Ti

konají svou lokajskou povinnost buržoasii a při všech úkladech

vykořisťovatelské třídy proti proletariátu dělají buržoasii zed. Neobracíme se na tyto vůdce, nýbrž vyzýváme všechny dělníky bez ohledu na stranickou příslušnost, aby společně s námi zahájili

ihned boj proti hanebné persekuční praxi československých vyko řisťovatelských tříd, aby zmařili špinavé plány velkoagrárních

a kapitalistických pijavic, směřující proti celé dělnické třídě. Komunistická strana neustoupí před nenávistnými útoky československé „ demokracie“ , povede boj proti persekučním

metodám československých vykořisťovatelských tříd, povede jej 69

usilovně, dokud celá dělnická třída nepozná ohromné nebezpečí, kterým je ohrožena.

Organisujte odpor proti hospodářskému útlaku, proti snižování mezd a hromadnému propouštění, proti hladovým clům a přede vším proti ničemným persekučním metodám, kterých vládnoucí třídy v Československu používají otevřeně a v prvé řadě proti komunistické straně, ve skutečnosti však proti všem pracujícím vrstvám obyvatelstva.

Výkonný výbor KSČ „ Rudé právo“, roč. VI, Č. 139, 14. června 1925

BOJ O JEDNOTNOU FRONTU A ZÁVODNÍ BUŇKY

JAN ŠVERMA

Dnes není již mezi dělníky bez rozdílu politického přesvědčení pochyby o tom, jaké pozadí a jaký význam má dosazení úřednické vlády.39 Měšťácká třída dosazuje úřednickou vládu, aby vykonala to katanské dílo na dělnické třídě, jehož se obávají koaliční politi kové, aby neztratili poslední zbytek své popularity mezi pracují cími masami. Úřednická vláda má zvýšit drahotu nepřímými daněmi a novým zvýšením cel , má překonat pomocí protiděl

nického režimu hospodářskou krisi, do níž Československo neza držitelně spěje.

A proto boj proti úřednické vládě je bojem všedělnickým, boj proti úřednické vládě a jejím protidělnickým plánům je výcho diskem jednotné fronty dělníků i všech pracujících. Komunis

tická strana první rozvinula tento boj o vybudování jednotné fronty proletářské obrany. Obrátila se na vedení sociální demo

kracie, které samo uznalo nutnost dělnické obrany proti hrozícím kapitalistickým útokům a vytyčilo základní požadavky této obrany, aby zahájilo společný boj v jednotné frontě s komunis

tickou stranou za ty požadavky, které sama sociální demokracie vytyčila. Vedení sociální demokracie dosud neodpovědělo, ale poslanec Stivín 40 vyrazil proti naší nabídce ostrým článkem, od

mítajícím jakoukoli spolupráci s komunisty. Bylo by však směšno domnívat se, že toto rozčilené odmítnutí může „ vyřídit“ myš 71

lenku jednotné fronty proti úřednické vládě v dělnických ma

sách – i mezi dělníky sociálnědemokratickými. Naopak. Dosa vadní daňové útoky srážejí již dnes dělnickou třídu na mnohých místech do jednotné fronty. Další stupňování těchto útoků a hro zící krise se všemi těžkými důsledky přinášejí den ze dne rostoucí náladu dělnických mas pro jednotný obranný postup . Dělnictvo počíná v jednotné dělnické frontě vidět skutečně jediné výcho disko z dnešní bídné situace. Odmítavá politika sociálnědemokra tických vůdců může snad rozmach jednotné fronty zabrzdit, ale nemůže ji zmařit v dělnických masách. Jednotná fronta musí vyrůstat přímo v závodech mezi dělníky, a aby její vzrůst byl co nejrychlejší a strhl všechny dělníky v závodech , to je dnes hlavním úkolem našich soudruhů v závodech , našich závodních buněk .

Boj o jednotnou frontu zdola v závodech je a musí být osou činnosti každé závodní buňky v dnešní situaci. Výbory každé závodní buňky musí dnes pojednat velmi důkladně o tom, jakým způsobem systematicky usměrnit kampaň pro jednotnou frontu, vypracovat si plán této kampaně v závodě, který by odpovídal poměrům a postavení v každém závodě a dílně, kde naše buňka

pracuje. Aby tato kampaň byla úspěšná, nesmějí naši soudruzi za pomenout na žádnou příležitost a opominout žádnou cestu k roz šíření myšlenky jednotné fronty, k převedení této vůdčí dělnické myšlenky v praxi a čin. Konkretně řečeno, před našimi závodními buňkami stojí asi následující úkoly, na něž nesmějí zapomínat při vypracovávání svého pracovního plánu kampaně pro jednotu : 1. Závodní buňka musí informovat veškeré své členy o dnešni

situaci a o našem boji za jednotu. Soudruzi v závodě svolají ple nární schůzi buňky, řádně sezvanou a připravenou, na níž některý

soudruh musí podat řádnou informaci o dnešní vnitropolitické si tuaci, o smyslu a významu nastolení úřednické vlády, která má roz vinout kapitalistický útok na dělnickou třídu, o naší nabídce jed notného dělnického postupu obrany, kterou jsme dali sociálně demokratickému vedení na podkladě jeho vlastních požadavků, io odmítavé odpovědi. Každý komunista , má-li dnes plnit úlohu agitátora, získávat pro myšlenku dělnické jednoty, musí být nále 72

žitě informován o těchto posledních politických událostech, aby měl zásobu argumentů pro diskusi v závodě a aby mohl odrážet i útoky protivníků, kteří se i dnes mezi dělníky vyskytnou . 2. Na podkladě této informační schůze buňka organisuje vše

strannou ústní agitaci po celém závodě, k níž použije všech svých členů. Tato ústní agitace musí být ovšem vedením buňky náležitě

usměrněna, aby splnila svůj úkol. Naši členové musí být rozvrženi do všech oddělení závodů, i tam , kde snad žádné komunisty přímo nemáme. K této agitaci využije buňka všech příležitostí, které přicházejí v úvahu : přestávek mezi pracovními směnami, společ

ných obědů, volných chvil před prací i po opuštění závodu. Vedení buňky má povinnost organisovat tyto dělnické rozhovory tak , aby v každé debatující dělnické skupině, v každém oddělení byl dobrý náš soudruh , který by znovu a znovu uváděl v úvahu myšlenku jednotné fronty a jednotného postupu; vedení buňky musí i kontrolovat své členy, zda tato základní povinnost drobné agitace je řádně plněna, radit se o zkušenostech z ústní agitace,

dávat konkretní pokyny jednotlivým soudruhům , jak nejlépe zasáhnout.

3. Nezbytností naší agitační kampaně pro jednotnou frontu je zavedení závodního časopisu v každém závodě a v každé buňce. O zavedení takového agitátora musí se naši soudruzi postarat zejména dnes. Závodní časopis musí být v dnešním období od hlavičky až do poslední řádky naplněn myšlenkou jednotné fronty. Na každé zprávě, na každém konkretním případu a události v zá vodě musíme dělníkům ukazovat, jak jinak by bylo a musilo být, kdyby dělníci byli jednotni a svorni. V závodních časopisech

a totéž platí o agitaci ústní — musíme se vyvarovat všeobecných frází o „ sociálpatriotech “, ale naopak na faktech v celkovém poli tickém životě i v závodě ukazovat, jak vůdcové sociálních demo kratů maří jednotnou dělnickou frontu, jedinou a nutnou cestu na obranu dělnických existencí. Práce v závodních časopisech se musí zúčastnit pokud možno všichni soudruzi v závodě, musí přinášet zprávy ze všech oddě

lení, o jednání závodního výboru, o odborových skupinách v zá 73

vodě atd. Bude jistě prospěšné, když do našeho časopisu zařadíme úvahy indiferentních dělníků a i poctivých dělníků sociálně

demokratických a národněsocialistických o tom, co soudí o jed notné proletářské frontě, kterou jejich vůdcové všemi prostředky potírají. 4. Velmi důležitou tribunou pro náš boj za jednotnou frontu jsou všedělnické orgány, zahrnující všechny dělníky v závodě, závodní výbory a tovární schůze. Naši soudruzi v závodních výbo rech musí vytvořit frakce, které pracují pod kontrolou a pod vedením buňky a jejího výboru. Každá schůze závodního výboru a postup komunistů na ní jsou připraveny výborem buňky. Buňka určí návrhy a resoluce o jednotné frontě dělnictva v závodě, které jsou závodnímu výboru předkládány. Ještě důkladněji musí být připraveny schůze dílenské nebo celotovární. Vedení buňky určí na takovéto schůze řečníky, návrhy atd. Každá schůze budiž využita k tomu, abychom děl

níky všech stran přesvědčili o nutnosti jednotné dělnické fronty jako jediného proletářského východiska z dnešní situace a stupňo vali tak dělnickou náladu pro sjednocení.

5. Jedna z nejdůležitějších prací je práce v odborové organisaci. Závodní buňky musí proto dnes přikročit k organisaci agitační

práce pro jednotnou frontu uvnitř těch odborových organisací, které v závodě jsou.

Organisačním předpokladem této agitační práce je vybudování revolučních frakcí v každém odboru . Tam, kde je v závodě pouze

jediná odborová organisace, tvoří frakci buňka celá, všichni její členové, kteří samozřejmě jako komunisté jsou i odborově orga nisováni. Je-li tu více odborových organisací, je na buňce, aby v každé odborové organisaci měla svoji skupinu, která by podle jejího vedení pracovala. Je-li to nutno, tato skupina svolává vlast

ní schůze, aby se pod vedením buňky poradila o postupu ve své odborové organisaci. Buňka a vedení buňky řídí práci všech svých členů ve všech odborových organisacích v závodě. Připravuje schůze odboro

vých organisací, určuje řečníky, připravuje návrhy a resoluce pro * 74

odborové schůze, usměrňuje agitaci pro jednotnou frontu a jed notu odborů v každém odboru a při každé příležitosti. Je-li to nutno, svolává buňka schůze všech členů odborů, kteří sympatisují s myšlenkou odborové jednoty at indiferentních dělníků nebo dělníků organisovaných u odpůrčích stran infor muje je o našem boji za odborovou jednotu, o mezinárodním charakteru tohoto boje, o anglo -ruském výboruļl atd. 6. Postoupila-li akce již tak daleko, že na podkladě všeobecné a naši dělnické nálady je organisován výbor dělnické jednoty soudruzi musí dbát toho, aby se ustavení takovéhoto výboru opíralo skutečně o přesvědčení a vůli většiny dělnictva — musí i tu naši soudruzi dále pracovat a nespokojit se s dosaženým

úspěchem. Komunisté, kteří jsou v takovémto výboru, pracují podle směrnic buňky, která rozhoduje o návrzích a postupu komunistů . V těchto případech, které samozřejmě vyžadují se strany našich soudruhů největší obezřetnosti a prozíravosti, musí se také naši soudruzi obracet na obvodní a krajská vedení, aby postup všech závodů v jednotlivých oblastech mohl být sou středěn .

7. Akce strany, schůze, tábory a demonstrace musí být v dnešní době připraveny v závodě. Jsou to projevy pro jednotnou dělnic kou frontu, týkající se všech dělníků, a dělníci musí být proto na nich zainteresováni. Před těmito akcemi soudruzi nejen stupňují ústní a časopiseckou agitaci, ale vydají zvláštní letáky v závodě,

organisují kolportáž letáků, vydaných krajem nebo okresem. Ne mohou-li soudruzi v závodě rozdávat letáky sami, musí tu vypo

moci soudruzi z okolních buněk a buněk pouličních a rozdávat letáčky po práci před závodem . Buňka organisuje průvody dělnictva z továrny na demonstraci, určuje pořadatele pro hromadný odchod dělnictva ze závodů na projevy.

To jsou některé hlavní úkoly, které dnes stojí před našimi závodními buňkami. Záleží na soudruzích v buňkách a ve vedení

buněk, aby tyto úkoly dovedli rozvést a prakticky přizpůsobit

poměrům v tom kterém závodě, v němž pracují. Na jejich práci 75

a obětavosti záleží, jak rychle pronikne myšlenka jednotné fronty

do dělnických mas, aby znovu sjednotila dělnickou sílu a postavila ji jako nerozbornou baštu proti chystanému útoku buržoasie.

„ Rudé právo “, roč. VII, č. 78, 1. dubna 1926

PROVEĎ TE

MOCNÝ JEDNOTNÝ NÁSTUP VŠECH PRACUJÍCÍCH VRSTEV ČESKOSLOVENSKÉHO OBYVATELSTVA

DO BOJE PROTI DRAHOTĚ A ZBÍDAČENÍ DĚLNICTVA !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Politika československé buržoasie a její vlády vedla k stálému

zhoršování hospodářské situace Československa. Místo aby byly navázány normální styky se sovětským Ruskem , zůstává Česko slovensko se svým národním hospodářstvím závislé na politice

západoevropských imperialistických států. Československý prů mysl, jehož možnost odbytu může se vyvíjet hlavně na základě dobrého styku se sousedními státy, zvláště však se sovětskou republi

kou, není schopen uplatnit se na světovém trhu proti konkurenci prů myslu velkých kapitalistických států. Místo aby tento nepoměr byl

vyrovnán rozumnou smířlivou hospodářskou politikou, zůstává Československo závislé na reakční politice západoevropských impe rialistických států. Ve službě evropské imperialistické reakce pře bírá československé obyvatelstvo nesmírná břemena k udržení

mohutného vojenského aparátu. Hospodářská krise Českosloven ska nemá být odstraněna rozumnou smířlivou hospodářskou

politikou, politikou dorozumění a míru ; má být spíše překonána na útraty životní úrovně a zdraví československé dělnické třídy.

Vykořistovatelé všech národů v Československu si hrají navzá jem do rukou , spojili se a zorganisovali za tím účelem, aby spo lečně, podporováni veškerými orgány státního aparátu, vnutili pra

cujícímu obyvatelstvu Československa zhoršeníjeho životních a pra covních podmínek. Reakční celní politika přinese dělnické třídě 77

neslýchané zdražení všech životních potřeb a právě tak budou těž kým břemenem zvýšené železniční tarify, 200milionový dar kněžím , ohrožení ochrany nájemníků a zvýšení nájemného, zvýšení daně z cukru a z lihu .

Drahota, daňový útisk , nezaměstnanost, zhoršení pracovních podmínek, snižování mezd, bytová nouze, hromadná bída a nouze, to

jsou nejpodstatnější výsledky politiky československé vlády, jež je nyní rozhodně podporována buržoasnimi stranami národních men šin . Tyto útoky ohrožují nejen životní úroveň průmyslového pro letariátu, nýbrž také existenční podmínky malorolníků a vrstev

středních. Boj dělnické třídy neslouží jen požadavkům průmyslových otroků, nýbrž také zájmům všech pracujících lidí.

Jednotná fronta všech vykořistovatelů v Československu je dokonalá a již se osvědčila . Buržoasie nezná národnostních hranic a národních ideálů a vůbec se nijak nemirni v boji, který vede v zájmu

kapitalistických zisků a proti zájmům celé dělnické třídy. Ale jed notná fronta vykořisťovatelů udrží se jen tak dlouho, dokud většina dělnické třídy nedovede vyvolat v život vlastní jednotu,

jednotnoufrontu všech vykořisťovaných. Tato jednotná fronta se uskutečňuję. Hospodářské a politické atentáty, které československá buržoasie zčásti proti dělnictvu již provedla a z větší části ještě připravuje, nutí proletariát, aby po užil v boji proti těmto nebezpečím nejúčinnějších prostředků. A nej účinnějším prostředkem je právě jednotná akce československého děl nictva proti vykořisťovatelům . Stále rozhodněji se projevuje vůle pražského proletariátu od stranit všechny překážky na cestě k nezbytným jednotným akcím dělnictva. Ale také dělnictvo jiných průmyslových oblastí Československa povstává. Co dělnictvo již dávno poznalo, stává se nyní jasným i části oněch vůdců, kteří se až dosud spokojovali parlamentní oposicí, a to, že tato forma oposice je bezúčelná, že je jalovým politickým hračkářstvím , nenalézá-li hlasité ozvěny v dělnictvu a nevzbuzuje -li v masách vůli k rozhodným hospo

dářským a politickým bojům . Vůdcové, kteří ještě před několika dny věřili, že parlamentní oposice vedou jedině k úspěchu a že lze 78

vzdát se vážných hromadných akcí dělnictva, musili se přesvědčit

o tom, že vláda a československá buržoasie mají respekt jen před takovým parlamentním odporem , který je v podstatě viditelným vý razem bojovné odhodlanosti milionů československých dělníků. Jako v Anglii je tomu i u nás a všude ve světě kapitalistického

vykořisťování. V boji proti dělnictvu povstává třída vykořisto vatelů jednotně a používá ihned bezohledně mocenských prostředků měštáckého státu .

Brutální útok pražské policie na dělníky, demonstrující proti dra hotě a proti reakční vládní politice, měl československé dělnictvo zastrašit a dokázat pracujícímu lidu, že buržoasie neváhá použít v boji za zájmy svého zisku žádných prostředků brutality a násil nictví. Brutalita československých vykořistovatelů se může rozbít jen o jednotu proletariátu měst a venkova, o sevřené jeho šiky a o jeho jednotnou bojovnou vůli. V jednotě a jednotné společné vůli k boji proti kapitalistickým vykořisťovatelům je nepřekonatelná síla všeho pracujícího lidu Československa. Jenom ta může zmařit drancovací a vyhladovovací akci proti československému dělnictvu. Proletariát musí jít přes vůdce, kteří namísto rozhodného revo lučního boje dělnictva chtějí provozovat parlamentní čachry. V posledních dnech byli mnozí z těchto vůdců nástupem děl nictva donuceni jít za masami, aby dodatečně schválili, co těmito masami bylo podniknuto proti vykořisťovatelům . Kdo rušíjednotu a jednotnost proletářské akce, je větším nepříte lem proletariátu než třídní odpůrce, protože jeho činnost vnáší roz klad do řad dělnictva .

Pracující lid žádá v této chvíli zmaření uzákonění cel, která

ohrožují pracující lid hladem a která byla již poslaneckou sně movnou přijata, ale v senátě ještě nebyla projednávána. Dále zabránění 200milionovému daru kněžím a připravovanému zvýšení daně z cukru a lihu. Proletariát žádá, aby byla ihned provedena

reforma reakčního daňového zákonodárství a co nejrychleji vyří zena státnězaměstnanecká předloha, jež by úplně respektovala

požadavky, vytyčené organisacemi státních a veřejných zaměst nanců . 79

Vláda Černého staví se na odpor proti každému pokroku česko

slovenského proletariátu a ukazuje se jako nejochotnější sluha československých vykořistovatelů. (Konfiskováno.)

Vše pro jednotný, odhodlaný boj proti vyhladovovacím plánům československé buržoasie !

Pryč s vládou Černého ! Ať žije vláda dělníků a rolniku !

Ústřední výbor KSČ Klub komunistických poslanců Národního shromážděni a senátu

„Rudé právo“ , roč. VII, č. 141, 15. června 1926

PROTI VLÁDNÍ PŘEDLOZE NA ZARDOUŠENÍ SAMOSPRÁVY!42

Z

soudruha Bohumira Šmerala v ústavně právnim výboru poslanecké sněmovny dne 3. března 1927

Předloha zákona na organisaci státní správy, kterou nyní začí náme projednávat, je od usnesení státní ústavy nejdůležitějším a nej

dalekosáhlejším zákonem , o němž měla sněmovna rozhodnout. Široké vrstvy obyvatelstva si dosud ani z daleka nejsou plně vědo my významu a dalekosáhlosti toho, co vládní strany chtějí uzáko něním této předlohy způsobit. Jsme povinni s největším důrazem upozornit všechny občanské vrstvy , že to , oč se nyní jedná, je ve

skutečnosti prakticky důležitější a dalekosáhlejší, než bylo samo jednání o ústavě. Ústava obsahuje v největší své části hlavně vše obecná, povšechná, „ zásadní“ zákonná ustanovení. I pokud ústavní zákon určil organisaci zákonodárných sborů a volebního práva do nich, upravil tím obor práv, s jehož skutečným výkonem ,

při odevzdávání hlasovacího lístku, široká masa obyvatelstva při jde přímo do styku vždycky jen jednou za několik let. Naproti tomu státní správa je ta část státu, která každého dne, možno říci každé

hodiny, dotýká se života každého jednotlivého občana. Není možno mluvit o demokracii, o vládě lidu tam , kde lid má právo jednou za šest let hodit do urny hlasovací lístek, kde při tom je

ještě vydán převaze buržoasního teroru lží a propagandy a kde po tom po celých šest let nevládne si sám, nýbrž kde je pak den ze dne ovládán velkým aparátempolicejních, soudních a vojenských byrokra tů. Volební právojejenjednou a dokonce jen malou částí lidovlády. 6 V bojích se zocelila KSC

81

Není lidovlády v žádné zemi , kde vedle demokracie zákono dárné není provedena také plně demokracie správy, kde také úřed nici nejsou lidem voleni, lidem placeni, lidu podřízeni, ať přímo nebo

prostřednictvím samosprávných volených občanských korporací. My víme, že buržoasie v dnešní dějinné epoše rozkladu kapita

lismu si nemůže dovolit v žádné kapitalistické zemi luxus oprav dové lidovlády. Třídním zájmům buržoasie je dnes i pouhá demokracie hlasovacího práva velmi obtížná. Skutečná demo kracie, také demokracie správy, bude uskutečněna jen po překo

nání kapitalismu, v poměrech socialistických, do nichž nebude lze přejít jinak než přes přechodné období krajních třídních bojů o poli tickou moc a revoluční diktaturu proletariátu. S tohoto základního hlediska se díváme my na nynější předlohu. Obsah této předlohy probudí k třídnímu poznání zase nové vrstvy těch dělníků, kteří pořád ještě chovají iluse o možnosti ,,demokracie“ v měšťáckém světě, kteří přes tolik zklamání pořád ještě dávali na sebe působit frázemi o „ netřídnosti“ národního československého státu, jeho zákonů a zřízení .

Při podrobné debatě podrobíme všechna ustanovení předlohy rozboru s třídního, revolučního hlediska. V dnešní své řeči chci

ukázat na povšechného ducha, jemuž předloha dává výraz. Je pří

značné, že ihned z počátku má řadu paragrafů zavádějících v rozsáhlé míře policejní právo trestní, přenášejících do českoslo venského „ republikánského zákonodárství, ale v daleko zhorše

ném stupni, ustanovení starorakouského tak zvaného prügel patentu. Ve starém Rakousku byl prügelpatent považován vše obecně za největší hanbu státního zákonodárství. Prügelpatent dával okresním hejtmanům a policejním úřadům právo pro určité přestupky bez soudu odsuzovat občany do vězení nebo k peněžité

pokutě. Prügelpatent byl v Rakousku zaveden v nejhorším období Bachovy reakce,43.proti které tak bojoval Havlíček .44 Roku 1854, když klerikálněmonarchistickému režimu otrnulo po revolučním otřesu r. 1848 a když lid, jehož občanské sebevědomí ,,v blázni vém roce revoluce“ stouplo, měl být zase zlomen. Nic nemůže charakterisovat lépe stav poměrů dnes u nás, „ v osvobozeném 82

národě “, v republice, než to , co nijak nepřeháněje jsem nucen říci: Kdyby se nyní našla některá strana, která by starý rakouský

prügelpatent doslova opsala a navrhla jej jako novou protipředlohu při nynějším jednání ve sněmovně, kdyby se pak stalo, že by většinu hlasů nedostala vládní předloha o organisaci státní správy, nýbrž tato protipředloha, tedy by to znamenalo poměrně podstatné zlep

šení, podstatný pokrok ! Devět let po převratu dopracovali jsme to v republice Havlíčkova národa s „ demokracií" tak daleko, že starý prügelpatent z r. 1854 musíme vlastně považovat za pokrok !

Na první pohled zdá se toto tvrzení přímo nehorázným . A po hříchu, nelze je změkčit. Ono odpovídá plně skutečnosti. Vládní předloha přejímá všechna hanebná ustanovení starého prügel patentu bez výjimky, ale při tom je ještě zhoršuje v takové míře, že vcelku jsou policejní předpisy, nynější vládou k uzákonění navrho vané, nejméně čtyřikrát horší, čtyřikrát protilidovější, čtyřikrát reakčnější než byly předpisy starého Bachova prügelpatentu. Uvedu zatím jeden konkretní doklad. Podle prügelpatentu z r. 1854 ne směl trest, uložený okresním hejtmanstvím , být vyšší, než je nej nižší sazba trestní, uložená na obdobný delikt v trestním zákoně. Toto ustanovení je ve vládní předloze vynecháno. Prakticky to má tyto důsledky: Když byl někdo za Rakouska prügelpatentem odsouzen na policii nebo na okresním hejtmanství pro výsměšné „ urážlivé “ chování se k policajtovi stojícímu na ulici, mohl dostat nejvýše 3 dny, přestože v trestním zákoně ( § 312) je stano

vena na obdobný delikt sazba od 3 dnů výše. Nyní v republice bude moci okresní hejtmanství nebo policejní komisařství pro tentýž skutek odsoudit občana na osm dní do vězení a (vedle toho!) ku 5000 Kč pokuty, v případě nedobytnosti tuto pokutu

změnit ve vězení jednoho měsíce. Tedy za takový projev „ ne úcty“ vůči policajtovi, na který staré Rakousko zavedlo nejvyšší

trest 3 dny, zavádí nyní předloha vlády „ demokratické“ repu bliky trest až 38 dnů vězení! V těchto dvou sazbách je vyjádřen

„ pokrok “ , který jsme prodělali od dob Bachova policajtského absolutismu. Podle předlohy mohou okresní hejtmanství a po licejní orgány bez soudního rozkazu, téměř neobmezeně zatýkat, 83

mohou z vlastní moci provádět domovní prohlídky. V policejním právu trestním není podmínečného odsouzení, odvolání nemá odkládacího účinku. Základem pro odsuzování nejsou jen kauču

kové pojmy „ pořádek, klid a bezpečnost“. Policejní orgány a okresní hejtmani mají mít také právo rychlým , žádnou formál

ností nezatíženým trestáním pečovat také o to, aby na jejich teri toriu nedoznaly úhony „dobrý mrav " , „ slušnost“ a aby nikde

nebylo způsobeno „ pohoršení“. Byly doby, kdy i měšťácký libe ralismus si byl vědom , jak nebezpečné jsou takovéto všeobecné formulace s hlediska svobody literární, kulturní, umělecké. Vzpo mínám jen na velké politické hnutí, které roku 1900 znemožnilo v Německu návrh zákona ,,Heinze“, na jehož odhlasování sám Vilém naléhal. U nás Švehla a klerikálové úkradkem , dvěma, třemi slovy hledí propašovat v předloze ustanovení přímo nesly chaně reakčního obsahu .

Druhým hlavním rysem policejní předlohy je, že činí první

velký průlom do všeobecného rovného práva hlasovacího a do dosa vadního stavu občanské samosprávy.Ve dvou instancích, v okresech a zemích, ruší se občanská samospráva úplně. Její moc se přenáší na ministerstvo vnitra a podřízené mu nově zřizované úřady zemské a okresní. Tyto úřady mají být svou činností hlavně orgány policejními, úplně odvislými od ministerstva vnitra. Tyto úřady mají nad občanstvem vykonávat policejní trestní právo. Toliko jako dekorace ponechávají se při nich zastupitelské sbory. Z členů těchto sborů má však být jenom část volena, celou třeti nu bude jmenovat vláda. Jmenováním třetiny členů má mít vláda

možnost vždycky každou oposiční, lidem volenou většinu (at z dělníků nebo z menšinové národnosti) proměnit v menšinu.

Volební právo má každý od 24 let (dosud 21 let) a je závislé na jednoletém (dosud tříměsíčním ) pobytu . Pasivní volební právo má mít každý, kdo dosáhl 30 let a bydlí 3 roky v jednom místě.

Zvolení členové zemského sněmu (ani ovšem okresních zastupi telstev) nemají právo imunity. Nemají právo volit si předsedu, nýbrž tento bude jmenován z řad byrokratů vládou. Vedle jmeno

vaných členů bude mít vláda právo do okresních a zemských 84

výborů vyslat ještě speciální úředníky s právem hlasovacím .

Špatně placení úředníci přirozeně budou jenom nástrojem tříd ních buržoasních zájmů. Samosprávní úředníci budou postát něni. Zvolené zastupitelstvo nebude mít právo přijmout ani nej menšího úředníka nebo zřízence. Zato zvolení zástupci obyvatel stva budou úplně pod rozhodováním jmenovaných byrokratů,

zejména jmenovaného předsedy. Ze zvolených občanů nesmí se stát nikdo předsedou okresního nebo zemského zastupitelstva. Zato vládou jmenovaný byrokrat-předseda může určit sám které hokoli ze svých podřízených úředníků, aby ho ve vykonávání

předsednictví zastupoval. Jmenovaný byrokratický předseda může svým protestem každé vážnější usnesení učinit bezúčin

ným , vláda může nařídit, že na příklad určity okres nesmí o urči tých věcech své vlastní kompetence vůbec jednat a projednávání těchto věcí že se přikazuje okresu jinému , jehož zastupitelstvo by bylo s hlediska vlády ještě „ spolehlivější“. Na tom všem lid

v Československu prodělává nové názorné vyučování. Vidí, že dnešní ,,demokracie“ neznamená „ všechna moc do rukou lidu !“ , nýbrž: ,,všechna moc do rukou byrokratů, okresních hejtmanů, policie a ministerstva vnitra !" Policejně byrokratická všemohouc nost nad občanstvem má buržoasii chránit posice její třídní moci...

Vládní předloha je novým důležitým příznakem toho, kam

padá Československo, když jeho osud je spojen s osudem bur žoasní třídy a s osudem světového kapitalismu. Tato předloha je

pokračováním dráhy, na které byly uzákoněny protidělnický zákon proti teroru, zákon tiskový, vydaný k ochraně korupce a zákon na ochranu republiky. Tato předloha je výrazem situace, ve které se vládnoucí skupina stále více bojí obyvatelstva a budouc nosti. Proto stále více obmezuje volnost občanské samosprávy, ze

siluje aparát byrokratického poručníkování a policejního po tlačování.

My, komunisté, policejní předlohou nejsme překvapeni. Víme, že v nynější dějinné epoše je situace buržoasie a kapitalismu příliš

kritická, než aby si měšťácké vlády mohly dovolit přepych sku 85

tečné demokracie. Ve všech buržoasních, kapitalistických státech, které ještě nepřešly k otevřeným metodám fašismu, také ve všech měšťáckých republikách je mluvení o „ demokracii“ velikou lži. Tato předloha dokazuje, jak dětinské by bylo jen na chvíli po

važovat za demokratický stát dnešní Československo. Starý monarchistický rakouský stát ponechával obyvatelstvu tolik vol nosti, tolik svobody, kolik bylo možno bez poškození podstat ných třídních zájmů těch, kteří tehdy byli u vlády. Jakmile se „ Svoboda“ obyvatelstva dotkla této hranice, byl konec. V té chvíli začaly jednat konfiskace, policie, soudy, žaláře, výjimečné zákony a stavy. A jinak tomu není také ted, v republice. Lid má svobody

a demokracie kolik chce. Ale jakmile by chtěl více, než se srovnává s podstatnými zájmy vládnoucích skupin, se zájmem kapitalismu, ihned jsou po ruce zákony a opatření, umožňující potlačení takové snahy. A nedá-li se v arsenálech sto let starých , z nejčer nějších dob monarchistického Rakouska přejatých trestních norem najít zákon dosti ostrý, tedy se platný „ právní“ řád obejde

anebo ke konkretnímu případu, tendenčně, beze studu již nový zákon utvoří. Leninsky vyškolená část dělnické třídy nemá

o měšťácké „ demokracii“, o měšťácké „ zákonnosti“ žádných ilusí. Nazýváme prostě věci jejich skutečnými jmény. Nazýváme

klam klamem a lež lží. Podobným názorným vyučováním , jako je tato předloha, vysvobodí se z ilusí, z víry v „ nadtřídnost “ státu, z naděje v měšťáckou „ demokracii“ další část dělnictva, která

dosud věřila v prostředky reformismu. Rychle se blíží ta chvíle. To bude chvíle, kdy se také v této zemi živelní silou srazijednotná

fronta celé proletářské třídy, už nejenom jednotná fronta obrany, zoufalého zápolení o kus chleba pro ženu a děti, nýbrž velká jed

notná fronta nástupu, útoku proti buržoasii a reakci, jednotná fronta rozhodujícího zápasu o politickou moc, o to, aby pod sku

tečnou vládou pracujících dělníků a rolníků bylo Československo republikou socialistickou .

My tvrdíme širokým masám pracujících , že v nynější dějinné situaci, v epoše světového rozkladu kapitalistické společnosti, není možno dostat se k novému řádu, k ustálení poměrů na no 86

vých základech, k opravdové stabilisaci a ke společenskému klidu, ke skutečné demokracii nejširších pracujících vrstev obyvatelstva

jinak než přes přechodné období diktatury proletariátu. Vyslovuji toto stanovisko také zde zcela otevřeně a prohlašuji, že povedeme masový boj za to , abychom je mohli v plné veřej nosti, legálně odůvodňovat, zastávat a hájit. Jestli může dr. Kramář45 volat: „ Zaplať pánbůh za fašismus“ , jestli vy můžete podobnými zákony, jako se projednávají ted, soustavně budovat

diktaturu bohatých, čím bychom musili být my, abychom skrý vali to, co je naším přesvědčením a co vaším přičiněním , násled kem vaší politiky, bude se každý měsíc stávat přesvědčením stále širších kruhů pracujícího obyvatelstva ? Cesta vaší „ demokracie“ . je linií klesající stále více dolů, vedoucí zemi do propasti policejní vlády, byrokratické, absolutistické libovůle a reakce. Tímto smě rem od slavné demokracie do odkryté policejní reakce nevyvíjíte se jen vy sami. Tak se vyvíjejí dnes poměry ve všech kapitalistických státech . V jediném státě vidíme i s hlediska skutečné, ne pouze formální, slovní demokracie vývoj kupředu, po linii vzestupné. Stát sovětů, třebaže se ještě nachází napolo ve válečném stavu a musí být připraven každou chvíli bránit se proti vojenskému napadení kapitalistického světa, už dnes představuje takovou míru skutečné demokracie, jaké nikde jinde není, a je s to svo

bodu, lidovládu, hospodářskou úroveň života svého pracujícího obyvatelstva do budoucnosti stále více a více zvyšovat a rozšiřovat. Jestli mluvíme otevřeně, že dělnická třída na cestě ke svému

třídnímu osvobození, k osvobození velké většiny všeho obyvatel

stva z područí malé menšiny boháčů nemůže obejít etapu, ve které rozhodující úlohu sehrají dělnické výbory , dělnické rady, sověty, diktatura proletariátu, tedy to neříkáme z nějaké zvláštní záliby v drastických prostředcích dějinného vývoje. Ale nezavi ráme oči před úplně prostou a zejména nynějšímu dělnickému

pokolení velmi jasnou skutečností. Vy křičíte a štvete ve svých novinách , hned voláte o velezradě a po persekuci, jakmile slyšíte

slovo o sovětech a proletářské diktatuře... Vy sami dovedete

v rozhodujících chvílích kroutit krky revoltujícím proletářům 87

lépe, než to dovedli Habsburkové. Už nyní, za osm let „ repu bliky“, posadili jste do žalářů pro slovní a tiskové delikty více politických vězňů než František Josef46 za celá desetiletí svého vládnutí. Pročpak byste se styděli za to, že politické vězně, odsou zené pro slovní a tiskové delikty, mučite v žalářích „ republiky“ reži mem , zavedeným ve starém Rakousku pro sprosté zločince ?

1

Vždyť váš vzor, „ demokratická“ Anglie v Šanghaji,47 dává po mocí svých najatých katů proletářským agitátorům a organisato rům stávky po stech stinat hlavy a vystavovatje na tyčích po městě ! Pročpak by pro případ nutné potřeby v době krajně zostřených třídních rozporů nespoléhala na takové „ anglické“ prostředky také česká buržoasie ? Musíte mít pěkné vnitřní pocity, když si hrajete s představou, že proti třídnímu dělnickému hnutí, dozrá vajícímu pro svůj sociální 28. říjen, pro revoluční okamžik sociál ního osvobození jsou v záloze také ještě jiné prostředky než zákon

o teroru ,48 na ochranu republiky, proti tisku, policejní předloha správní „reformy“ ! Musí to být pěkné pocity, když s myšlenkou na staté hlavy, vztyčené na kůlech, s myšlenkou na podobné

napodobení anglického vzoru na českých proletářích může si zahrávat buržoasie česká, která se stala už příliš ,,civilisovanou “ ,

než aby chtěla bojem proti reformaci, bojem proti Římu, proti klerikalismu odčiňovat exekuce pobělohorské. Je příznačné pro dnešní prostředí „ osvobozeného“ národa, že se Gajda " může veřejně v novinách chlubit tím, jak v Sibiři po stech popravoval, věšel ku prospěchu ruského Kolčaka revoluční ruské dělníky a rolníky. My víme, že v naší zemi ještě nejsou třídní boje na svém vrcholu. Nejsme zde ještě v situaci rozhodujícího revolučního přelomu. Proto ale také, jenom proto nemluvíte s dělníky anglic kou -Šanghajskou řečí. Jasně však vidíme, kam vede vaše vláda! Od zákona proti teroru přes zákon proti tisku, přes zákon na ochranu republiky, přes konfiskace, žaláře, persekuci, přes tuto

policejní předlohu půjdete dále. Horthy,50 Mussollini,51 Can kov,52 Anglie zvyšují vaši tvrdost vůči hladu a bídě veliké pracu jící a strádající většiny obyvatelstva.

To musí jasně vidět celá dělnická třída. V této souvislosti musí 88

1

posuzovat všechno, co vy děláte. V této souvislosti musí posuzo vat také tuto předlohu. Vy, stoupenci kapitalistických řádů, v nynější dějinné epoše umírajícího kapitalismu nemůžete jinak prodloužit život své třídy než dalším snižováním mezd, dalším

zvyšováním daní, dalším potlačováním svobody širokých lidových vrstev . Můžete uspokojit, koupit, zterorisovat, zlomit jednotlivce

nebo malé skupiny. Skutečnou demokracii vy jako třída, i kdybyste chtěli, dnes lidu jako celku dát nemůžete. Ale lid bez zvýšení mezd, bez zmenšeni dani, bez rozšíření svobodjako třída nemůže existovat, nemůže zůstat klidným , musí pro sebe dobýt lidskou existenci

a proletářskou demokracii. V dějinném rozporu dvou základních tříd rozhodne v poslední instanci moc. Vy přicházíte s touto poli cejní předlohou, abyste rozšířili prostředky své moci napřed proti

komunistické straně, potom proti všem dělníkům vůbec a nako nec také proti potlačovaným menšinám této země. Máte na své straně policajty a žaláře. Povzbuzuje vás ve vašem reakčním

dile celá kapitalistická mezinárodní veřejnost, zejména Anglie, která svým hrozivým gestem proti hučícímu moři dělníků

celého světa vytyčila v Šanghaji na kůlech sta statých hlav. Naší mocí není nic jiného než pevná víra, že náš názor, naše přesvěd čení, naše leninská idea o neodvratnosti rozhodujícího boje za

třídní vysvobození dělnické třídy přesvědčí většinu dělnických mas, získá tyto masy pro jednotnou frontu, zorganisuje je pro boj, napřed pro boj za dílčí požadavky, k obraně proti vaší reakci, v dalším vývoji tohoto neodvratného procesu, při stupňujícím se vašem násilí i teroru, k rozvinutí konečných zápasů o politickou moc. Jsme přesvědčeni, že v rozhodujících dějinných chvílích všechny vaše zákony, kteréjste si už nadělali a které siještěnaděláte, že také tento zákon o zpolicejnění samosprávy promění se v bez mocný cár papiru ! Můžete ničit a mučit jednotlivce. Dělnickou třídu jako celek nezlomíte. Uvedete poměry do rozvratu a chaosu.

Dělnické výbory, socialistické rady, sjednocená odborová organisace, sověty sjednocené fronty všech dělníků vynoří se živelnějako nová sila . Jimi dělnická třída zvítězí nad vaší kapitalistickou reakcí a persekucí, roztrhá pouta těch hanebných zákonů, které ve 89

strachu před lidem proti lidu ted vyrábíte. Pomocí těchto tříd ních organisačních útvarů pracujícího lidu dojdeme ke skutečné

lidové vládě, ke zvrácení vlády majetných, ke zvrácení vlády byro kratů a policajtů, k vládě vykonávané většinou pracujícího obyva telstva na potlačení všech vykořistovatelů, ku prospěchu všech pracujících. „Rudé právo“ , roč. VIII, Č. 53, 4. března 1927

1

PRO VLÁDU DĚLNÍKŮ

A PRACUJÍCÍCH ROLNÍKŮ ! Prohlášení klubu komunistických poslancůpřednesené soudruhemJosefem Hakenem

Jménem klubu poslanců komunistické strany jsem zmocněn učinit toto prohlášení: Jestliže jsme u příležitosti odnětí volebního práva vojákům po dali návrh na vyslovení nedůvěry vládě pro porušení ústavy, víme, že buržoasní režim nebude poražen formálním hlasováním

v parlamentě. Tím se lišíme v tomto případě od reformistických , socialistických stran, jichž vůdcové se tímto formálním hlasová ním spokojí. Nemáme důvěry v žádnou buržoasní vládu ani v tom případě, účastní- li se jí socialistické strany. Poněvadž my minime boj proti buržoasii vážně, nespokojíme se s formálním

hlasováním v parlamentě, nýbrž budujeme a organisujeme sjed nocenou bojovnou frontu všeho pracujícího lidu na odstranění nikoli jedné buržoasní vlády, nýbrž buržoasního režimu vůbec. Vyzýváme znovu pracující lid měst i venkova, aby se do bojovné jednotné fronty vřadil a tak nejen zastavil útoky na svou hospo

dářskou existenci a politická práva, nýbrž nastoupil i pochod k dobytí moci. Heslem pracujícího lidu měst i venkova nemůže být ani liberalismus, ani reformismus, jemu nemůže postačit měšťácká demokracie.

Za revoluční vlny po světové válce nedovedl pracující lid střední a západní Evropy zmocnit se moci, vyvlastnit buržoasii, jako to učinil v Rusku. Ne že by k tomuto kroku nebyly objektivní 91

podmínky, ale že dělnická třída nebyla v internacionálním i na

cionálním měřítku revolučně organisována a vedena. Ani čs. dělnictvo nedovedlo z těchto příčin využít nacionálního

převratu v převrat sociální, nýbrž pod vedením reformistických vůdců postavilo se za buržoasii právě tak jako při vypuknutí války r. 1914.

Za účelem získat široké masy pro buržoasní zájmy vystoupili buržoasní vůdcové v prvním období s velmi liberálními a pokro kovými programy. Z této doby pochází proklamace Wilsonova o sebeurčení národů53 i proklamace Masarykova vydaná ve Washingtoně.54 Ona byla programem ústavy rodícího se česko slovenského státu . Pro legionáře i pracující vrstvy byla korouhví, za níž šli v zahraničních legiích i tu doma do boje za státní sa mostatnost.

Dnes legionáři i dělníci vidí, jaký podvod byl s nimi sehrán. Vidí jasně, že buržoasie slibuje pracujícímu lidu tehdy, když po třebuje jeho krev, jeho práci a oběti.

Československá ústava55 byla sdělávána ještě v době, kdy bur žoasie neměla plně zajištěnu svou moc a kdy byla ohrožována revoluční vlnou proletariátu. Proto se v ní shledáváme s někte rými tendencemi liberalismu, jež jsou vtěleny zejména v několik honosných frází o svrchované moci lidu, o jeho právech a svobo dách. Jakmile se buržoasii podařilo podchytit pracující lid a strh nout jej pomocí reformistických vůdců do své fronty, zesilovala a upevňovala svou moc na poli hospodářském a politickém na úkor pracujících mas. Přehlížíme-li celé období od převratu až po dnešek , můžeme

sledovat jedinou snahu kapitalistické buržoasie : Upevnit kapita listický řád zvyšováním vykořisťování pracujícího lidu měst a ven

kova. K uskutečňování tohoto plánu nemůže buržoasie potřebo vat liberalistických hesel z období revoluční doby po válce, kdy jí šlo o ukonejšení dělnictva a získání faktické moci. Buržoasie se

jich zbavuje velmi rychle a čím dál více uplatňuje otevřené násilí. V nynějším období imperialismu opouští buržoasie liberalismus a demokratismus, po jehož žebříku se dostala k moci. Je si dobře 92

vědoma, že hospodářským zotročením lidu vzrůstají třídní pro tivy, nespokojenost pracujících vrstev a odboj. A tu buržoasie činí opatření, aby nespokojenost a odboj mohla zdolat. Buduje

reakční policejní státní aparát, obmezuje politická práva pracují cího lidu a pranic nehledí na to, jestliže tím porušuje ústavu. Od nětí volebního práva vojákům 56 není první porušení ústavy. Což nebyla porušena již zákonem na ochranu republiky či zákonem o tisku ?5? Nejsou porušována práva zaručená ústavou četnými vládními nařízeními, praxí politických úřadů i praxí soudní ? Dnes se ptají dělníci : odpovídá tento stát představám , jež jsme o něm měli, když jsme pracovali k jeho udržení a vybudování ? Podobně se ptají i pracující rolníci, úředníci, zřízenci i vojáci. Je lid skutečně podle ústavy zdrojem vládní moci ? Anebo vyplývá

vládní moc z vůle bankovních spekulantů, fabrikantů, agrárních zemanů a politických šejdířů ? Kde je svoboda tisku ? Kde je svo boda shromaždovací ? Kde je svoboda projevu ? Sta dělnických

redaktorů a agitátorů vězněných v žalářích dávají odpověd. Ptejte se Slováků , jak si představovali národnostní svobodu ! Ptejte se

lidu na Zakarpatské Ukrajině, co soudí o vládním režimu od pře vratu až do dnešní doby ! Ptejte se legionářů, jak si představovali

československou armádu! Nyní jste odňali vojákům volební právo, abyste jim vzali možnost vyslovit se o vládním režimu. Tím , že buržoasie porušuje ústavu, ukazuje zřejmě, že i ústava je otázkou moci, a sama rozbíjí iluse, jež do řad dělnických vnášejí

reformističtí vůdci. Ústava byla porušována i v období koalice buržoasie s reformisty.58 Zákony porušující ústavu podpisuje i president Masaryk. Postup buržoasie přesvědčuje však dělníky a pracující rolníky o nutnosti jít třídní bojovnou cestou , pohřbít iluse v měštácký liberalismus i v sociální reformismus, pohřbít iluse v Masaryka, Bechyně59 i Klofáčeso a spoléhat jedině na vlastní sílu.

Jediným východiskem z nacionálního a sociálního útlaku, vyko řistování a buržoasní choroby je leninismus, který vede k dobytí moci proletariátu a vytvoření vlastní ústavy, k vytvoření Sovětů dělníků a rolníků.

93

Sledujíc tento cíl, připravila Komunistická strana Českoslo venska k 1. máji tuto resoluci :

Vítězný postup čínské revoluce,61 mohutný socialistický vývoj Sovětského svazu a vzrůstající revoluční bojovná síla pracujících

mas učinily hluboký průlom do hráze kapitalistické stabilisace. A proto zbrojí imperialisté k válce proti antiimperialistickému bloku ruské a čínské revoluce a proto zřizují kapitalistické státy krvavý režim politického otroctví ke zlomení revolučního odporu

mas. Buržoasie Československa, sdružená v mezinárodní frontě, jde touž cestou . Pod vlivem anglického imperialismu se Česko slovenská republika vřadila do imperialistického bloku proti So větskému svazu. Brutální útoky kapitalistů proti pracujícím masám vytvořily stav.nesnesitelné bídy, která má být kapitalis tickou daňovou reformou a všemi ostatními [lupičskými) plány vlády ještě stupňována. Reformou veřejné správy, pronásledo váním komunistické strany, omezováním politických práv a spou táním národnostních menšin mají být zároveň pracujícímu lidu vyraženy z rukou zbraně, jimiž musí vést svůj obranný boj. Za této situace a se zřetelem na zločinné plány a útoky třídy kapitalistů a válečné přípravy imperialistů voláme my, shromáž

dění na májovém projevu, k veškerému pracujícímu lidu měst a venkova bez rozdílu národnosti a stranické příslušnosti a přes hranice naší země k pracujícímu a utlačovanému lidu všech zemí: Vytvořte mohutnou jednotnou mezinárodní bojovnou frontu

všech vykořistovaných a utlačovaných ! Vybudujte nejužší spoje nectví všech dělníků, chudých rolníků a všech pracujících vrstev národnostních menšin ! Vybudujte jednotu odborového hnutí na podkladě revolučního třídního boje, sjednotte se ke společnému boji pod těmito hesly : Ruce pryč od Sovětského svazu a čínské revoluce ! Pryč s impe

rialistickými vrahy a zrádci čínského lidu ! Pryč s krví potřísně nými strůjci nového světového vraždění! Proti protisovětské poli tice československé vlády! Pro uznání Sovětského svazu a revo luční kantonské vlády ! Proti militaristickému zbrojení českoslo

venské buržoasie a proti uloupení volebního práva vojákům ! 94

1

Proti zbídačovací ofensivě mezinárodní kapitalistické třídy této země! Proti drahotě a nezaměstnanosti! Proti [lupičské daňové] reformě a proti fašistické reformě veřejné daňové správy ! Pro

vládu dělníků a pracujících rolníků ! Ať žije společný boj utlačo vaných tříd a národů! ( Potlesk komunistických poslanců .) Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 76, 29. dubna 1927

PRACUJÍCÍ MLÁDEŽI MĚST A VENKOVA !

Provolání Ústředního výboru Komsomolu

Zasedání Ústředního výboru komunistické mládeže v Českoslo vensku, konané 24. dubna t. r., zabývalo se obšírně rozborem dnešní hospodářské a politické situace v mezinárodním měřítku

i v Československu a jejími důsledky v životě pracující mládeže. Považujeme za nutné vyzvat veškeré mladé dělnictvo ve měs

tech i na vesnicích k největší bdělosti, aby stálo na stráži proti nebezpečím, která mu hrozí z politiky vládnoucí třídy. Kapita listům , kterým se podařilo docílit nepevné stabilisace hospodář ského systému, jde nyní o to, aby odstranili všechny pro ně nega tivní stránky této stabilisace a aby trvale upevnili svůj vládnoucí systém . Proto zvyšují vykořistování pracujícího lidu racionalisací výroby, prováděné jedině a vždy na účet dělníků a pracujících rolníků .

Pro upevnění svého řádu v mezinárodním měřítku potřebuje světová buržoasie zvýšené vykořisťování koloniálních národů, po třebuje ovládnout dělnické třídy a volné ruce k provádění svých

imperialistických plánů. Ale na všech stranách se bortí její posice. Kolonie stále důrazněji volají po své hospodářské a politické nezávislosti, jsouce zvláště probuzeny v poslední době čínskou revolucí, která je a také zůstane přes snahy čínské buržoasie

a zrádců z revolučního tábora smrtelnou ranou pro světovou bur žoasní moc. Rovněž sovětské Rusko ovlivňuje svou proletářskou 96

podstatou masy světového proletariátu a vede je za svým příkla dem do stále ostřejší revoluční protiburžoasní fronty. Již sama existence a veliký mezinárodní význam prvního proletářského

státu znemožňuje imperialistům bezohledné provádění jejich protidělnické politiky. Proto se snaží buržoasie celého světa za každou cenu v krvi

udusit osvobozovací boj čínského národa, proto se snaží různými

zákeřnými, špinavými metodami vyprovokovat válku proti sovět skému Rusku. Nejen však to. Ale i konflikty mezi jednotlivými

kapitalistickými státy o ovládnutí světových odbytišť hrozí vy puknout v nové války. Neustálé zbrojení a utahování vojenského šroubu ve všech státech, i v Československu, je toho nejpádnějším důkazem .

v Československu buržoasie vede stálý útok proti dělnictvu a pracující mládeži. Po protiústavních, přes odpor širokých mas přijatých vojenských předlohách přichází na řadu daňová a

správní reforma. Nové zatížení chudého lidu, dnes již ožebrače ného, a značné zhoršení již dnes tak nedokonalé samosprávy, tot plán československé buržoasie pro nejkratší dobu. Podle nového

zákona o samosprávě má být volební právo mládeži do 24 let odejmuto. Nejprve vojákům a nyní veškeré mládeži budou upírat právo volební. Zákony pro ochranu zájmů pracující mládeže ne existují, učňové jsou vydáni na milost a nemilost mistrů . Pracovní doba není dodržována, dovolená, ozdravovny a j. pro zdraví po třebná zařízení jsou jen nesplněnými sny mladého dělnictva. Nezaměstnaná mládež není nikým podporována a nikdo se ne stará o její zaměstnání. Situace nezaměstnané mládeže je nejvýš zoufalá a je již nejvyšší čas k zahájení energického boje za zlep šení života těchto společenských vyděděnců.

Boj proti novým útokům na pracující mládež a za zlepšení dnešního bídného stavu nutno vést jednotně všemi organisacemi dělnické mládeže i odborovými organisacemi, do nichž musí

vstoupit každý uvědomělý mladý dělník. Je přímo sabotáží boje mladého dělnictva vysmívat se jednotné frontě, jak to činí někteří

vůdcové socialistických organisací mládeže. Kdo zrazuje zájmy 7 V bojích se zocelila KSC

97

mladého dělnictva, která organisace ze svých malicherných, stra nických zájmů a obav zakazuje budovat společný postup, té neleží zájmy mladého dělnictva na srdci, naopak, tyto zájmy

značně poškozuje. Veškerá mládež musí být vyburcována k hájení svých zájmů. Proto se stavíme plně za svolání říšského sjezdu pracu jící mládeže, na němž mají být ujednány prostředky společného obranného boje. Pracující mládež měst i venkova vyzýváme k účinné podpoře a k obeslání tohoto sjezdu. Doba je pro pracující mládež velmi vážná, a proto všichni na stráž. Proti novým válkám ! Proti útokům na hospodářské zájmy a proti nezaměstnanosti dělnické mládeže ! Pro společnýpostup všech organisací dělnické mládeže v hájení práv a dobývání požadavků mladých dělníků, učňů a rolníků !

„Rudé právo“ , roč. VIII, Č. 101, 29. dubna 1927

S BOJUJÍCÍM PROLETARIÁTEM VŠECH NÁRODŮ ZA ÚPLNÉ VÍTĚZSTVÍ DĚLNICKÉ TŘÍDY !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 28. listopadu 1927

Vážená sněmovno! Při posuzování předloženého nám státního rozpočtu vycházíme z přesvědčení, že dnešní stát není nic jiného než nástroj třídního potlačování pracujících tříd vládnoucí třídou

kapitalistickou. Proto také naše stanovisko k rozpočtu, který má finančně zabezpečit tento nástroj třídního potlačování, nemůže být jiné než zamítavé. Předložený nám rozpočet na r. 1928 tak

jako každý rozpočet kapitalistického státu má dvě hlavní tendence : 1. Vymačkat a vyždímat co možno nejvíce finančních pro středků z nejširších mas chudého pracujícího lidu.

2. Vynaložit co možná nejvíce peněz na podporu vládnoucích buržoasních tříd a na vybudování mocenských podpor jejich

vlády, to je na vybudování všech resortů byrokratického státního aparátu , který slouží k ovládání pracujících . Proto také největší část rozpočtu spotřebuje „ vlastní státní správa“ , a to zejména ministerstvo vnitra, justice, vojenství atd.

To jsou ty instituce, které slouží k přímému ovládání a ujařmo vání dělnické třídy. Zpráva rozpočtového výboru o vládním ná

vrhu rozpočtu pro r. 1928 je provázena diagramem s nadpisem : „ Kam jde poplatníkova koruna“ . Doporučovali bychom roz množit tento diagram a vyvěsit jej veřejně na všech místech

Československé republiky s pozměněným nápisem : „ Kdo žere poplatníkovy koruny “, aby lid viděl, že jsou to v největší míře 99

právě ty resorty, které jsou ve státě vybudovány ne pro lid, ale proti lidu.

Proč se musí vláda Československé republiky chránit proti děl nické třídě ? Kapitalistický režim ví, že mu v dělnické třídě vy růstá jeho třídní nepřítel, budoucí vítěz a dědic. Dělnická třída je panující třídou budoucnosti. Buržoasní režim přes všechno jeho umělé oživování spěje zřejmě k bankrotu . Vládnoucí třídy, cítíce tento bankrot, chtějí ještě před jeho příchodem užít, co se užít dá, řídíce se heslem : ,,Po nás ať přijde potopa.“ Z toho prýští všechna ona bezohlednost a zločinnost, s jakou jsou dnešním vládnoucím režimem pracující třídy obyvatelstva vydírány. Úkolem a posláním dělnické třídy je nepřihlížet se založenýma rukama na pozvolné zahnívání tohoto zanikajícího řádu , ale

využít každé příhodné chvíle k útoku na něj a k pokusu o jeho odstranění .

Komunistická strana je organisovaným bojovným předvojem těch , kteří nechtějí na příchod bankrotu a potopy tohoto řádu

čekat, kteří nechtějí jeho malomocenství bezúčelnými injekcemi a flastry léčit, kteří jej chtějí odstranit a nahradit řádem novým ,

lepším, řádem socialistickým. Proto se nepřátelství dnešní vlád noucí společnosti obrací v prvé řadě proti komunistické straně.

Proto je také celý t. zv . správní aparát tohoto státu postaven do služeb persekučního tažení proti komunistům. Není mým úkolem zabývat se detailními případy této persekuce. Učiní to další sou druzi v debatě a přidrží před očima zrcadlo celé té buržoasní zko

rumpované politické moci, její hloupé censuře, jejímu policej nímu násilnictví i surovostem , její třídní falešné a inkvisitorské

justici i jejímu, dělnictvu nepřátelskému, surovému militarismu. My víme, že celé persekuční zuření proti nám má svoje kořeny v malomocném strachu o moc těch , kteří vědí, že tuto moc ne

právem drží. Proto také tuto bezohlednou persekuci a běsnění

chápeme. Odhalujeme-li násilnické persekuční metody, činíme tak proto, aby se je naučili chápat a znát všichni ti pracující, kteří je až dosud nepochopili. Naším úkolem je přesvědčit nejširší lidové vrstvy, že i demokratická republika není nic jiného než 100

organisované třídní násilí vykořistovatelů proti vykořisťovaným a že toto násilí není možno odstranit koalicemi a bratřením se

s těmi, kdož násilí pášou, nýbrž že je nutno odstranit je bojem proti násilníkům . Jsme přesvědčeni, že tato revoluční cesta, po

které jdeme, je správná a že jít po ní vyžaduje skutečný zájem

dělnické třídy. Řady těch, kteří s námi přes všechnu persekuci a zastrašování souhlasí, se nezmenšují, naopak rostou. Dokladem

toho jsou všechny poslední události a jsou toho dokladem i vý sledky obecních voleb a voleb do závodních výborů . Po persekučním tažení, které bylo proti komunistům celé mě síce vedeno, připravovala se buržoasní veřejnost na to, že obecní

volby přinesou velikou porážku a krach komunistické strany. Na základě toho byla dělána celá řada kombinací a již bylo rozdělo váno mezi jednotlivé strany po nás získané dědictví. Ukázalo se však, že zde byl dělán účet předčasně a bez hospodáře. Na místo katastrofální porážky přinesly obecní volby komunistům nové úspěchy. Naproti tomu však přinesly tyto volby četné ztráty oněm měštáckým stranám , které jsou příslušníky nynější vládní většiny. Byla z toho povolební kocovina. Když pan ministr vnitra nepřinesl přes veškerá policejní a per sekuční opatření proti komunistům , přes potlačování našich volebních projevů a konfiskaci našich volebních provolání a pla kátů jako trofej z voleb skalp komunistické strany, musí si nyní nechat v kapse také volební statistiku . Je pochopitelno, že dnešní vláda z výsledků obecních voleb nevyvodí důsledky a neresignuje, tím méně vypíše nové volby. Ani toto není pro nás nic nového. Dokumentuje se tím jen znovu , že tato vláda není žádnou vládou lidové demokracie, jak se chce stále veřejnosti namlouvat, nýbrž že je vládou organisovaného násilí buržoasie .

Chybou by proto také bylo činit vzájemné rozpory v nynějším

vládním buržoasním táboře východiskem politických akcí děl nické třídy. Je pravda, že nynější vláda je obrazem naprostého politického i názorového galimatiáše. Výmluvným toho dokladem je polemika ministra školství Hodžio ? proti ministru financí Engli 101

šovi v rozpočtovém výboru, stejně jako útok příslušníka vládní koalice poslance Roudnického na ministra Hodžu v plenu této

sněmovny. Nasvědčují tomu i útoky ministra Beneše na poslance Matouška, i útoky ludáků proti jednotlivým ministrům , a také právě v poslední chvíli zde pronesené útoky p. poslance Ma

cháčka na ministry Engliše, Beneše, Hodžu a pod. Pan poslanec Macháček vyjádřil se zde o politice vlády, ve

které sedí zástupci jeho vlastní strany, že již je tak zfušovaná, že se na ní nedá nic víc zkazit. Tedy to je dokladem toho, jak se

vlastně vládní strany nynější koalice dívají na politiku vlády, ve které sedí. ( Výkřik poslance Chlouby. )

Ale je zde zřejmá snaha udržet proti pracujícím třídám panství hospodářsky vládnoucí třídy. Vyjádřil to již jasně Engels, když napsal: „ Jelikož stát povstal z potřeby udržovati na uzdě třídní protivy, jelikož však současně povstal uprostřed konfliktu mezi třídami, proto je pravidelně státem nejmocnější hospodářsky yládnoucí třídy, která jeho prostřednictvím stává se také třídou politicky vládnoucí a tak získává nové prostředky k potlačování a vyssávání podmaněné třídy.“ A dále : „ V demokratické repu blice vykonává bohatství svoji moc nepřímo, avšak tím jistěji ve

formě přímé korupce úředníků a bratrským spojenectvím vlády s bursou.“ Také o těchto věcech podáme v debatě další důkazy.

Ještě výstižněji pak rozvedl tuto theorii Lenin ve své knize „ Stát a revoluce " .

„ Demokratická republika jest nejlepší ze všech možných poli tických zástěr kapitalismu.“ Buduje svoji moc tak bezpečně a pevně, že žádná změna ani osob, ani úřadů, ani stran v bur žoasní demokratické republice jí neotřese.

Proto se komunistická strana nezabývá kombinacemi na tvo ření nové vládní většiny na půdě kapitalistického státu a nemůže se zúčastnit žádného jednání o vytvoření nové buržoasněsocialis tické koalice. Komunistická strana se zabývá tvořením a budová ním jednotné dělnické fronty pro boj s celým dnešním vládnou

cím režimem. ( Souhlas komunistických poslanců .) Vytvoření jednotné dělnické fronty proti stoupajícím útokům buržoasie na 102

pracující vrstvy není utopií, nýbrž je skutečnou potřebou, která, jsouc cílevědomě sledována, přes persekuci vládních orgánů, přes zavilý vztek buržoasie a přes odmítavé stanovisko, které k ní zaujímá vedení socialistických stran všech odstínů, krok za kro kem nabývá stále lepšího zvuku v masách dělnictva, vytváří se,

sílí a roste. Buržoasie může proti ní zuřit. Vůdcové socialistických stran ji mohou zatracovat a prohlašovat za komunistický podvod

a záskok. Mohou se jejímu uskutečnění bránit tam , kde jsou k společnému postupu donuceni poměry a tlakem dělnictva a kde postranními úmluvami a jednáním , jako se to stalo v poslední akci železničářů63 a jinde, bojovný postup dělnické třídy podlamuji a zrazují, ale dělníci, těmito případy a neždary poučeni, tím jas něji pochopí, čím by jednotná fronta mohla být, kdyby byla sku tečně všemi stranami, které si říkají socialistické, důsledně pro váděna, a budou ji tím usilovněji tvořit. Vláda předkládající tento rozpočet chystá se zároveň k novému frontálnímu útoku na dělnickou třídu, ke zhoršení sociálního pojištění dělnictva.64

Čas mně nedovoluje, abych se zabýval podstatou zhoršovacích návrhů vlády. Poslanec Winter65 po podrobném rozboru vládní novely o zhoršení sociálního pojištění ji nazval „ zločinným úto kem na dělníky“ a poslanec Bechyně „ ničemnou novelou " . Bylo by proto zbytečno hledat ještě silnější slova k odsouzení této novely a k odsouzení vlády, která tuto ničemnou novelu před

kládá. Uznáme-li pokus o zhoršení sociálního pojištění opravdu za zločinný a ničemný útok na dělnickou třídu, je potřebí postavit si otevřeně otázku, jak je možno tomuto zločinu a ničemnosti za

bránit. Jak stojí tato otázka ? Slyšeli jsme tu během debaty silná slova z tábora socialistických stran. Poslanec Bechyně řekl : „ Jsme uprostřed zápasu s dnešním vládnoucím režimem a tento zápas chceme dobojovat do posledních důsledků. Té chvíle, kdy se

ničemná novela o sociálním pojištění stane zákonem, bude pře tržen vlásek, na němž visí možnost budoucí spolupráce mezi zástupci sociálnědemokratické strany a stranami vládnoucí většiny ." 103

Poslanec Winter uvedl v závěru své řeči: „ Na toto násilí ne

musí se odpovídat jenom řečmi s této tribuny. V republice máme

nashromážděno mnoho zápalných látek a považovali jsme za úkol státní politiky, aby tyto zápalné látky ochlazovala . Buržoasie však vrhá hořící pochodně do těchto zápalných látek . Varovali jsme do omrzení. Nemáme v úmyslu dále varovat, protože všechna varovná slova narážejí na uši, které se úmyslně stavějí hluchými. Nejsme

proto odpovědni za to, co vzejde z tohoto násilí. Dnes již můžeme říci, že je jasno, že tento váš čin si dělnictvo nedá líbit. Domnívali jste se, že váš útok vedený po dobu celého roku na sociální pojištění je připraven tak, že se podaří. Dnes vidíme, že jste na velikém omylu. V dělnictvu jsou sice hluboké rozpory v názorech na společnost, na cíle dělnické třídy, ale vám se podařilo tyto roz

dily v dělnické třídě překlenout a srazit dělnickou třídu při této příležitosti v jeden šik. V obraně proti těmto zločinným útokům na sociální pojištění narazíte na nejvášnivější odpor sražených dělnických řad."

To jsou sice silná slova, pohříchu neznamenají ještě opravdový boj. Jak vypadá situace ? Vládní strany mají šestihlasovou většinu v tomto parlamentě. Tato většina a parlamentní policajti stačili, aby byla uzákoněna kongrua,66 celní zákon ,67 reforma státní správy, daňový systém68 atd. Pomocí této šestihlasové většiny a parlamentních policajtů dá se uzákonit i zločinný útok a ni čemná novela o zhoršení sociálního pojištění.

Je tudíž zřejmo, že těžiště účinného boje proti těmto zločinným úmyslům vlády neleží na půdě tohoto parlamentu, nýbrž venku v dělnických masách . ( Potlesk komunistických poslanců .) A tu

jsme u základní otázky. Společný boj a jednotná fronta socialistic kých stran a dělnické třídy mimo parlament. Ale jak vypadá situace na tomto poli ? Dělníci chápou nutnost

boje a jednotného postupu ; dělníci sociálnědemokratičtí stejně jako komunističtí i českosocialističtí. Vezměte Dvůr Králové,

Hořice, Brno, Zvoleň, Ružomberok, Kladno a jiná místa. Dělníci konají společné projevy a sahají i k demonstračním stávkám . Je vidět, že vůle i odhodlání pro společný postup a boj proti kapita 104

listickému útoku u dělníků, bez rozdílu politického přesvědčení, skutečně existuje. Silná vůle dělnictva a stále živější volání po společném boji působí svým tlakem i na odborové ústředny, jak o tom svědčí usnesení o společném postupu odborových ústředen ze dne 24. t. m.69

Co tomu všemu říkají však politická vedení a vůdčí činitelé socia listických stran ? Odmítají společný postup a v „ Právu lidu“ stejně

jako ve druhém socialistickém tisku nenajdete o jednotlivých projevech dělnictva téměř ani řádky. Proč ? Socialističtí vůdcové stále věří, že ještě není přetržen vlásek, na němž visí možnost

budoucí spolupráce mezi socialistickými a buržoasními stranami vládní většiny, a doufají, že se jim podaří z tohoto vlásku utkat opět silný provaz společné vládní koalice. K vůli tomuto vlásku přechází vedení socialistických stran volání dělnictva po jednot ných bojových akcích a k vůli tomu vlásku také patrně poslanci české strany socialistické hlasovali společně s vládními buržoas ními stranami, aby rozpočet, předložený vládou, která podniká ničemný útok na dělníky, byl vzat za podklad sněmovního jednání. To jsou falešné hry, které třídní dělnické strany, nechtějí-li se stát v budoucnu směšnými, hrát nemohou. Mluvíme docela otevřeně o této věci na adresu sociálnědemokratických zástupců .

Slyšíme zde silná slova o možnostech společného boje a společ ného postupu. Přitom se však nemůžeme ubránit dojmu, že se

sleduje přitom jen cíl hrozit Švehlovi,70 vystrkovat nás komunisty proti němu jako strašáka a naznačovat mu : „ Jestli nám nepovolíš a neuděláš nějaký ústupek, donutíš nás k nejhoršímu. Dnes ještě nejsou přetrženy všechny vlásky, kterými jsme se opřádali, když

jsme si leželi v koaličním náručí a objetí. My jsme ochotni opět prožívat nové líbánky, my jsme ochotni opět vstoupit do nové vládní koalice.“ Přitom však ve skutečnosti sociální demokracie

společně s námi bojovat nechce a společného boje se bojí. Tam , kde jde o společný boj, když sociálnědemokratickou stranu k němu vyzýváme, staví se nám před oči usnesení moravsko ostravského sjezdu, které společný postup s komunisty zakazuje. 105

Když však chcete, abychom se politicky zkompromitovali, aby chom brali podíl na nějakých kombinacích s novou vládní socialisticko - buržoasní koalicí,71 tam pro vás usnesení ostravského sjezdu neplatí a pouštíte je se zřetele.

Takováto politika je pro dělnickou třídu nemožná a pro děl nickou stranu nedůstojná. Je možno vést s buržoasií boj, anebo je možno buržoasii sloužit. Střední cesta neexistuje. Střední cesta znamená malomocné potácení se sem a tam při občasném získá vání konjunkturních a stranických nebo osobních úspěchů, ale při skutečném zrazování zájmů celku, zrazování zájmů dělnické třídy. Uznáváte-li novelu o zhoršení sociálního pojištění za přímo zlo činný útok na dělnickou třídu, vykonejte alespoň tolik, co udělala sociálnědemokratická strana v minulosti, v bojích za všeobecné hlasovací právo roku 1905. My se žádného společného postupu

nezříkáme a neodmítáme žádné spojence. Dělnická třída musí vést proti buržoasii společný boj. Musí za tím účelem vybudovat jednotnou frontu. Vybudování této fronty nemůže být však polo žen za obět třídní duch a revoluční poslání proletariátu, Naše cesta za tímto cílem je jasná a přímá. Dělnické masy ji čím

dále tím více chápou. Začaly ji chápat při boji proti clům a kongrue, chápaly ji při boji proti daňovým předlohám a chápou ji a nastu

pují ji ještě s větším porozuměním při rozvíjení se boje proti zhoršení a za zlepšení sociálního pojištění. Věříme, že poměry srazí dělnické masy nakonec v jeden společný bojovný šik, v jednu vítěznou armádu, která svoje cíle a požadavky vybojuje a usku teční. ( Souhlas komunistických poslanců .) Ti, kdož tomuto

volání dělnických řad po jednotném bojovném postupu nepo rozumějí, kdo budou stále chtít zapalovat jednu svíčku čertu a dru hou pánu bohu, kdo budou současně mluvit o třídním boji i spo luvládě socialistů s buržoasií, nakonec zůstanou vůdci bez armády.

I okamžité volební úspěchy, které dnes socialisté získávají v důsledku svého oposičního přetvařování, ukáží se prchavými, až se znovu místo boje vetřete do nové vládní koalice, do které se všemi silami tlačíte. 106

V závěru chci ještě poukázat a pronést několik slov o vnitřních našich poměrech . Buržoasie i druhé strany spekulují s jednotli vými oposičními zjevy a směry v naší straně a Komunistické internacionále. Tak jako čeká kapitalistický svět 10 let den ode dne na pád sovětů , tak se také čeká den ode dne na rozklad Ko

munistické internacionály a bankrot Komunistické strany Česko slovenska. Tyto naděje a spekulace se ukáží tak marnými, jako se ukázaly naděje a spekulace dosavadní. Komunistická internacio

nála nepadá se Zinověvem ani Trockým ? a Komunistickou

stranu Československa nerozvrátí ani Skálové, ani Arturové Po lákové.73 ( Souhlas komunistických poslanců .) Všechny naděje kla dené v oposici, ať zprava nebo zleva, rozplynou se vniveč.

My nejsme ani ustrašení, ani netrpěliví. Nedáme se vyprovoko vat tak, jako se nenecháme persekučními opatřeními odstrašit. Nejsme fatalisty. Nečekáme, že nám socialismus a revoluci při nese Rudá armáda na bajonetech — víme, že vlastní osvobození si musí dělnická třída každého jednotlivého státu vybojovat sama. ( Potlesk komunistických poslanců .) Ale dovedeme také ocenit, co znamená existence sovětů i co znamená snaha dělnické vlády v Rusku o zachování klidu a míru.

Víme, že kdyby na místě vlády dělníků stála dnes jiná vláda v Rusku, byl již válečný konflikt dávno skutkem, poněvadž žádná vláda by si nedala líbit ony provokace, které proti vládě sovětů byly podnikány kapitalistickým světem. V tomto klidu není však slabost, nýbrž síla dělnické třídy. Víme také dobře, co znamená vaše vydání na militarismus a armádu, které se rok od roku zvětšuje a jehož položky jsou obsa ženy také v právě projednávaném rozpočtu. Víme, co znamenají vztahy vaší zahraniční politiky k imperialistické Anglii. Tak jako jsme odhodláni křížit každou chvíli zločinné útoky

této vlády proti dělnické třídě, tak jsme také odhodláni křížit i válečné plány mezinárodního imperialismu i plány vaše proti sovětskému Rusku. ( Výborně! Potlesk poslanců komunistické strany.) Budujíce krok za krokem jednotnou bojovnou frontu v závodech, dílnách i v řadách venkovské chudiny, sdružujíce ve 107

společný šik všechny chudé, ujařmené a vyděděné, ruku v ruce s osvobozeným proletariátem ruským , ruku v ruce s bojujícím

proletariátem všech ostatních národů a států, povedeme dále revoluční boj za odstranění třídního bezpráví a svržení kapitalis tického panství, které může nastat jenom po úplném vítězství děl nické třídy nastolením diktatury proletariátu. (Výborně ! Potlesk poslanců komunistické strany.)

Připravujíce tento konečný zápas, spojujeme jej s akutními požadavky a hospodářskými boji dneška.

Proti buržoasní vládě, proti všem zákonům a předlohám, které existenci pracujících vrstev zhoršily a znovu mají zhoršit, zvláště v této době proti ničemnému útoku na sociální pojištění, za jeho zlepšení a odstranění všech jeho nedostatků!

Pryč s buržoasní vládou Švehlovou ! Ať žije boj za vládu dělníků a rolníků ! ( Výborně ! Potlesk poslanců komunistické strany .)

1

Těsnopisecké správy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 108, 28. listopadu 1927

MANIFEST

KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

VŠEMU PRACUJÍCÍMU LIDU V jednotnéfrontě dělníků, rolníků a vojáků do boje za vládu dělníků a pracujících rolniků !

Všem pracujícím měst a venkova! Dělníci, zaměstnanci, rolníci a vojáci! Kladenští horníci stojí v boji74 a dávají signál k všeobecnému boji všech horníků. V celém hornictvu to vře. Zemí se valí vlna mohut

ných mzdových hnutí. Den ze dne se na všech stranách zostřuje třídní boj.

V takové době, v době nejstrašlivějšího zbídačení mas, v době zuřivého zdražování, stupňovaného vykořisťování a nesnesitel ného daňového útlaku, v době nepřetržitých útoků buržoasie ve

všech oborech, neomezené policejní brutality, byrokratické zvůle a zostřené diktatury buržoasie, především však

ve chvílích horečného válečného zbrojeni

a příprav nevyhnutelného nového masového vraždění v zájmu imperialistů, zároveň však v doběstoupající bojovné vůlepracujícího lidu k obraně a zostřeného třídního boje a mohutných mzdových

zápasů , chystají se buržoasie a její reformističtí pomocníci a agenti k slavnostem 10. výročí vzniku tohoto státu . V několika týdnech chce vládnoucí třída ukázat dělníkům a rol 109

níkům pompésními oslavami konsolidaci svého měšťáckého státu , kterou provedla v posledním období na bedrech a na útraty pracujících mas. Buržoasie chce tohoto dne využít k tomu, aby v období své nejbrutálnější diktatury oživila pokryteckými frázemi demokra tické iluse a přiměla pracující masy zapomenout na to, co za 10 let existence tohoto státu musely vytrpět. Vykořisťovaným a potlačovaným má být zastřen skutečný charakter tohoto státu hlásáním frází o národnostní svobodě, o sociální a národnostní rovnoprávnosti a o republikánské svrchovanosti lidu. Tento stát, který potlačuje a vykořisťuje pracující masy a národnostní menšiny, má být vylíčen jako vlast mas, kterou jsou povinny milovat a hájit.

Reformističtí vůdcové prokáží přitom buržoasii nejcennější služby a vynasnaží se všemož ně využít výročí republiky a předtím již 14. října, desáté výročí bojovné demonstrace pražského dělnictva, k zahlazení vzpomínek na dějinnou zradu sociální demokracie v revolučních dnech ро

válce a na pomocné služby prokazované buržoasii po celou dobu od vzniku republiky, jakož i k zahlazení té skutečnosti, že oni umožnili buržoasii zachránit si a upevnit své otřesené pan

ství a zabránit vítězství proletariátu lhaním o „ úspěšném boji za svobodu a práva pracujících mas “ ! Nemůže být drastičtějšího rozporu než rozpor mezi skuteč

ností a těmito pokryteckými frázemi a lžemi a jediný pohled na současnou situaci v desátém roce republiky postačí k odhalení tohoto rafinovaného podvodu. Právě v těchto dnech pracující masy viděly, že v této prý sociální republice nevládne lid, nýbrž lichvářské kartely

a trusty, finanční kapitál a velcí kapitalističtí a agrární vyko tistovatelé. 110

1

Může být jasnějšího dokladu této skutečnosti než lichvářský cenový diktát cukrobaronů a způsob, jak vláda provádí vůli cukerního kartelu a velkoagrárníků, jak povoluje zvýšení cen cukru a zároveň hází do chřtánu cukrovarníkům a velkostatkářům

dárek více než sto milionů Kč na daňových úlevách ? Neméně

drasticky a nestydatě projevuje se ovládání státu vykořisťovateli v kapitalistickém státě neslýchanou skutečností, že Svaz průmyslníků přímo nadiktoval v posledním okamžiku

změnu už projednaného zákona a přivodil tak další zhoršení sociálního pojištění a že tento diktát byl t. zv . zástupci lidu přímo s psí poslušností přesně vyplněn . Zdražení cukru

je jenom částí všeobecné, plánovitě stupňované drahoty vládou, která se snaží pomocí žalostných nařízení a postupu proti malým lichvářům zastřít svou shovívavost vůči velkým lichvářům , kapi talistickým trustům a kartelům . A toto zdražení je jenom doplň

kem stupňovaného vykořisťování v závodech rafinovanými racionalisačnimi metodami. Všemi těmito prostředky snaží se vládcové kartelů, jak to doka

zuje právě příklad zdražení cukru, vést zostřený boj o zahraniční trhy na účet pracujících mas uvnitř země, boj, který musí nevyhnu telně přejít v otevřenou krvavou imperialistickou válku.

Zároveň s hospodářským útlakem stupňuje vláda, která je pou hým nástrojem finančního kapitálu, ve všech oblastech také

útlak politický. Ze všeho, co nám bylo před desíti lety slibováno na svobodách

a právech, stal se pravý opak. Dokonce ta nepatrná práva a vy moženosti, jež vám musila být přiznána v dobách revolučního vření, abyste byli uklidněni a aby bylo zachráněno panství bur 111

žoasie, jsou postupně odstraňována a rušena. V desátém roce republiky vidíte, že

jsou ohroženy poslední zbytky shromaždovacího práva. Neslýchaná censura a provokační zákazy schůzí ruší i pouhé zdání svobody tiskové a shromaždovací, zbytky samosprávy obcí a autonomních korporací * jsou odstraňovány, obce jsou vydány finančnímu bankrotu, vojákům uloupeno volební právo, nedo držuje se ani stín parlamentní imunity, a při každém boji pracují cích za zlepšení svého postavení, především však při každém mzdovém boji, je mobilisována ozbrojená státní moc, policie, četnictvo a vojsko proti pracujícím . Menšinové národnosti jsou násilně potlačovány, o jejich právu sebeurčení není ani řeči. K dalšímu matení vašich pojmů o tom , že po 10 let byla prová

děna politika proti vašim zájmům a za účelem odstraňování revo lučních vymožeností, k dalšímu klamání vás o hanebné úloze při sluhovačů, kterou hráli reformističtí lokaji buržoasie stejně ve vládě jako v zdánlivé oposici, poukazuje se na velikou vymoženost sociálního pojištění. Ve skutečnosti bylo sociální pojištění od počátku ubohým , zcela nedostatečným čachrářským kompromisem , jenž neodpovídal ani jedinému oprávněnému požadavku děl

nictva a nedal se srovnat ani v nejmenším s ideálním sociálním pojištěním v Sovětském svazu, a nadto byl spojen se zhoršením nemocenského pojištění a sjeho vydáním v plen podnikatelům . A toto

tak zvané sociální pojištění je v 10. roce republiky ještě dále zhoršováno. Kdežto v Sovětském svazu je pojištění všeobecné, jeho správa je úplně v rukou pojištěnců a všecky náklady se platí státem a podnikateli, omezuje se zde okruh pojištěnců ještě více,

jeho správa se dává ještě více do rukou zaměstnavatelů a kapita listické vlády, ačkoli dělníci musí nést nejtěžší oběti za pojištění; Samosprávné svazky (obce, okresy, země). ( Pozn. red. ) 112

naproti tomu jsou snižovány povinnosti podnikatelů a cena pojiš tění ničí pracující třídu úplně. To se děje ve chvíli, kdy celé nemocenské pojištění spěje vstříc krachu, kdy pomoc, kterou nemocní a práce neschopní dělníci od sociál ního pojištění očekávají, se stále více redukuje. Tato provokace pracujících mas byla možná jenom s pomocí

reformistů, kteří dělníky parlamentními manévry zdržovali od mimoparlamentního boje a dohadovali se v bídných čachrech s buržoasií o zhoršení sociálního pojištění, aby si upravili cestu pro nový vstup do kapitalistické koaliční vlády pro případ, že bur žoasie by to v zájmu snazšího dalšího provádění své lupičské politiky uznala za dobré.

Tak tomu je v této demokratické republice v 10. roce jejího trvání. Avšak tento rok přináší také nejkrajnější zvýšení nebez pečí, že vám budou uloženy ještě desetkrát a stokrát těžší oběti na majetku a krvi

v zájmu nové války vašich vykořisťovatelů a potlačovatelů. Horeč ným zbrojením a rafinovanými pacifistickými uspávacími manévry připravuje se buržoasie s pomocí reformistů ,jichž spolupráce právě v této otázce je nejnebezpečnější, k nové světové válce, a především k válce proti Sovětskému svazu .

Při posledních t. zv . mírových a odzbrojovacích konferencích

v Ženevě75 doznali zástupci Francie a Anglie s cynickou otevře ností, že t. zv. Kellogův pakt76 k zajištění míru je jenom kusem papíru, jímž se necítí nijak vázáni. Odhalení o posledním fran couzsko -anglickém odzbrojovacím paktu ?? ukazují, že si Francie a Anglie vzájemně zajišťují volnou rukou v neomezeném zbro

jení a že kromě toho se dohodly na přesných ustanoveních o spo lečném vedení války nejen proti Americe, nýbrž především 8 V bojích se zocelila KSC

113

a v prvé řadě proti Sovětskému svazu . V Německu staví socialis tický ministr pancéřové křižníky,78 aby také Německo v případě války proti Sovětskému svazu nemusilo stát stranou . Stanovisko Ceskoslovenska ke Kellogově paktu, list Masarykův

církevnímu kongresu, ostré, nepřeklenutelné rozpory mezi Česko slovenskem a horthyovským Madarskem , především však bez podmínečná a úplně vasalská závislost životaneschopného a ze

vnitř i zevně zhroucením ohroženého Československa na velkých imperialistických velmocech dokazují, že

kapitalistické panství v Československu je samo nejen zdrojem

válečného nebezpečí, nýbrž že Československo bude strženo neodvratně do víru všeobecné světové války, která musí přijít následkem boje kartelů a trustů, ovládajících veliké státy, a následkem rozporů mezi imperialistickým světem a Sovět

ským svazem , jakož i v důsledku koloniálních revolucí. Buržoasie koná v této situaci všecky přípravy, aby za každou

cenu znemožnila jakýkoli odpor mas proti válečnému zbrojení, proti válce samotné a proti stupňovanému vykořistování. Persekuce všech skutečně třídně bojovných organisací a celého revolučního hnutí dosáhla neslýchaného rozměru. Buržoasie při

pravuje rozbití a zničení těchto organisací, a především

potlačení komunistické strany jakojediného předbojovníka a orga nisátora odporu pracujících mas.

Stále jsou užívány ostřejší a výslovně fašistické metody a všechny měšťácké strany, především vládnoucí strana agrárníků, zakládají si ozbrojené fašistickéorganisace,7° aby v příhodném oka mžiku dosadily na místo demokraticky zahalené diktatury přímou fašistickou diktaturu . Pracující třída si musí být jasně vědoma, že

strašlivý případ v Borošaviso na Zakarpatské Ukrajině není nic jiného než prvý čin vražedného

bílého teroru proti pracující třídě celého státu a signálem váž 114

nosti fašistického nebezpečí, že také v Československu budou použity v celé šíři rumunské a mussoliniovské metody. Dělnická třída se musí poučit z událostí v Rakousku,81 kde hanebná zrada sociální demokra

cie 15. července loňského roku má nyní za následek, že fašisté mohli 7. října provést ve Vídeňském Novém Městě drzou pro vokaci celé dělnické třídy,82

před níž veliká, mocná sociálnědemokratická strana Rakouska,

pýcha II. internacionály , už předem nejžalostnějším , nejhaneb nějším a pro proletariát nejnebezpečnějším způsobem kapitulovala. V této situaci volá vás komunistická strana k boji. V mohutných projevech proti zhoršení, za zlepšení sociálního

pojištění a proti drahotě, mohutnou spontánní obrannou akcí proti ofensivě buržoasie a ve velkých mzdových hnutích a bojích uká

zaly a ukazují pracující masy svou bojovnou odhodlanost, ukazují, že jejich trpělivostje u konce. Buržoasii děsí především mohutná vlna nových mzdových bojů, valící se nyní jako odpověď na dra

hotu a lupičský racionalisační systém v závodech. V čele všech stojí nyní opět hornici. Kladenští horníci odpověděli na zaměstnavatelské provokace nabídnutého jim několikaprocentního žebráckého zvýšení mezd a na pokus zvýšit vykořisťování novými racionalisačními meto dami vyhlášením otevřeného boje. V ostravském revíru a v revíru handlovském byly vypovězeny smlouvy a třídní boj je na denním pořádku. Dělníci ve všech revírech žádají vyhlášení boje. Také kovodělníci nyní cítí, jak byli při posledním reformisty pro

vedeném jednání oklamáni, a odpovídají na tento podvod mo hutným hnutím , které vedlo již v mnohých závodech, přede vším ale v největším kovoprůmyslovém závodě pražském , k otevřenému boji jakožto odpovědi na provokace zaměstnava telů . Mezi železničáři to vře, zemědělci na Slovensku, dělníci 115

porculánek v severozápadních Čechách, dělníci četných jiných oborů stojí před bojem . Ve svém celku si dělnictvo uvědomuje stále jasněji, že

toliko bojem lze dobýt nezbytné všeobecné zvýšení mezd. Je nyní nutno všechna tato hnutí a všechny tyto boje sjedno tit v jediné jednotné, mohutné, velké bojovné hnutí.

Odpovězte na drahotu, racionalisaci, stupňované vykořisto vání a upírání práv v závodech všeobecným bojem za vyšší mzdy! Boj v Kladně musí být signálem k zahájení hornického boje na celé frontě ! Nedejte se svést lhůtami smluv k tomu, abyste nevyužili úplně příznivé situace pro boj horníků ! Všude musí být heslem

okamžité připojení se k boji kladenských horníků. Boj horníků musí být ostatnímu dělnictvu povzbuzením, aby stupňovalo své vlastní boje a spojilo je s bojem horníků k vzájemné pod poře svých požadavků. Kovodělníci musí následovat příklad

horníků. Také železničáři musí pochopit, jak je příhodný dnešní okamžik , aby byl zahájen boj proti na nich spáchanému pod vodu a za zlepšení jejich situace.

Strašlivé železniční neštěstí v Zaječí před několika týdny ukázalo, kam vede současný racionalisační systém na drahách. Ale vládnoucí třída tento systém ještě stup

ňuje a snaží se brutálními persekučními opatřeními revolučním a třídně uvědomělým železničářům znemožnit každý pokus boje

za zlepšení poměrů železničářů, zároveň se však snaží připravit a zajistit si na tomto důležitém strategickém poli zničením revo lučního železničářského hnutí volnost příprav pro novou válku.

Ve svém vlastním zájmu a v zájmu všech pracujících musí železničáři zahájit boj za zlepšení své situace a proti těmto persekucím , a to všichni železničáři bez rozdílu odborové pří slušnosti, a spojit jej s boji ostatních dělníků. 116

Železničáři, podporujte hrdinný boj kladenských horníků ! Odpo vězte na persekuční opatření uhlobaronů a ozbrojené moci, stojící o jejich službách proti stávkujícím , proletářskou solidaritou, za mezte dopravu stávkokazeckého uhlí z druhých revírů ! Na drahotu

musí být odpověděno také všeobecným bojem proti lichvářské politice kartelů a trustů a proti vládě, která není ničím jiným než jejich nástrojem .

Pryč s lichvářskými cly, umožňujícími vykořistovatelskou politiku kartelů, pryč s nepřímými daněmi, které všecko zdra

žují, pryč s převalováním všech břemen na bedra dělníků a rol níků, pryč s vládou, která na diktát kartelu ožebračuje dělníky

a zemědělce, aby buržoasie mohla na jejich útraty vést hospo dářský konkurenční boj s kartelyjiných států a která se chystá v tomto boji pokračovat ve formě nové války, hrozící pracují cím masám úplným zničením. Musí být veden

boj proti přípravě nové světové války,

především války proti SSSR a na ochranu čínské revoluce a

osvobozeneckého boje všech potlačovaných národů. Proti brutálnímu násilí fašistů musí být vybudovány obranné sbory všech dělníků bez rozdílu stran a národnosti. Proti persekuci revolučního hnutí a především proti ohrožo vání komunistické strany musí být veden boj s celou energií. Na Švindl s amnestií,

kterým chce buržoasie podepřít svůj veliký podvod s oslavou

10. výročí republiky, odpovězte požadavkem skutečné amnestie, 117

která může být docilena jenom organisovaným bojem . Využijte úžasného případu v Boroňavě, abyste pracující masy měst a ven kova probudili a učinili jim pochopitelnou nezbytnost

vytvoření ochranných organisací a stupňovali tak boj proti ohromnému nebezpečí fašismu a bílého teroru .

V 10. roce t. zv . „ svobodné demokratické republiky “ musíte bojovat na ulicích za koaliční svobodu, za svobodu proletářského tisku, za shromaždovací právo a právo na ulici.

14. a 28. října musí být dny, kdy dělnictvo naprosto jasně ukáže, jaké má

stanovisko k tomuto kapitalistickému vykořistovatelskému státu a jak odsuzuje zrádcovskou úlohu reformistů v dobách revoluce a v době převratu . Tyto dny musí posloužit k srov nání obrovských rozdílů mezi poměry a politikou ve státě děl

níků a rolníků a situací a politikou v kapitalistické republice. Tyto dny musí demonstrovat vůli dělníků a rolníků bránit skutečnou vlast všech pracujících, Sovětský svaz , a s ním zá roveň koloniální revoluci proti všem útokům . Tyto dny musí ukázat, že dělníci poznali, že nikoli měšťácká demokracie, nikoli sbratření této buržoasie, nikoli zrádná politika hospo

dářského míru, nýbrž jedině společný boj za denní požadavky, společný boj za svržení buržoasie a za vládu dělníků a rolníků, že

jenom cesta diktatury proletariátu vede k osvobození pracujících, k zlepšení jejich situace, k úplnému sebeurčovacímu právu národů a k uskutečnění socialismu.

Jubilejní rok má být také rokem voleb.* Připravte se, abyste Jde o volby do zemských zastupitelstev dne 2. prosince 1928. 118

v těchto volbách zasadili buržoasii a jejím reformistickým poma hačům pádnou odpověd, abyste jim ukázali, že jste si vzali poučení z deseti let kapitalistické politiky a z jedenácti let sovět ské politiky. Ukažte v těchto volbách také své odhodlání bojovat

proti válečnému nebezpečí a kapitalistické ofensivě jinýmiprostředky než volebnimi lístky.

Pracující měst a venkoval Mají -li být všecky tyto boje vedeny úspěšně, musíte se semknout v jednotnou bojovnou frontu .

Tato jednotná bojovná fronta je možná jenom přes hlavy refor mistických vůdců,

kteří si nepřejí společný boj, kteří svou pomoc buržoasii stupňují k přímé účasti na bojích buržoasie proti dělnictvu, kteří rozbíjejí masové organisace dělníků, aby buržoasii usnadnili její boj, a ne

lekají se ani použít fašistické metody. Jenom vámi, jenom ze závodů a dílen, jenom zdola je možno vy budovat tuto jednotnou frontu . Každá závodní rada se musí stát orgánem jednotné fronty v závodech.

Žádejte a prosazujte konference závodních rad ,

jakož i organisování společných hospodářských bojů vámi vole nými bojovnými orgány, organisujte společný boj proti drahotě, válečnému nebezpečí, fašismu a všeobecné ofensivě buržoasie, žádejte a prosazujte

společný pišský sjezd závodních výborů a rad

k organisování společného boje na celé linii. Nespoléhejte na zdánlivý parlamentní boj, stupňujte své zápasy mimo parlament 119

nejprve časově omezeným přerušením práce a zprvu časově omezenou

demonstrační stávkou v celé republice. Vybudujte za každou cenu bojovný svazek dělníků a rolníků, kteří netrpí o nic méně lichvář skou politikou, daňovým útlakem , těžkou prací a nízkou mzdou

než průmysloví dělníci a kteří jsou novými zákony stejně postiženi a olupováni, jako byli podvedeni pozemkovou refor mou, a které nebezpečí fašismu a války ohrožuje stejně jako děl níky. Burcujte ženy a mládež, které rány kapitálu postihují dvojnásob tvrdě a citelně, které trpí drahotou nejvíce a jsou nejvíce ohroženy válečným nebezpečím a fašismem . Vysvětlete dělníkům a rolníkům ve vojenských kabá tech, že tento boj je také bojem jejich, aby se nedali zneužít proti vlastním bratřím ve vlastní zemi, v jiných zemích a především ve

vlasti pracujících, v Sovětském svazu, nýbrž aby společně s dělníky a rolniky mimo kasárny považovali vykořisťovatele a imperialisty za

společného nepřítele a podle toho s nimijednali. Dělníci, rolníci a vojácil Semkněte své řady v boji: proti drahotě a lichvě, proti vládě lichvářských kartelů a trustů, pro vyšší mzdy,

proti zhoršení a za zlepšení sociálního pojištění, proti hanebnému kompromisu reformistů, proti fašismu a válečnému nebezpečí, pro solidaritu s dělníky Rakouska, proti persekuci a pro skutečnou amnestii všech politických proletářských vězňů, proti každé kapitalistické vládě a za vládu dělníků a rolníků ! Ústřední výbor

Komunistické strany Československa Archiv Ustavu dějin Komunistické strany Československa, č. 1928/301

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě o zákazu tělocvičných a sportovních slavnosti Federace proletářské tělo výchovy v Praze pražským policejním ředitelstvím a Zemskou politickou správou

Největší tělocvičná a sportovní dělnická organisace „ Federace proletářské tělovýchovy “-83 již celý rok koná přípravy k tělocvič , ným a sportovním slavnostem pod označením „ II. spartakiáda" .

O slavnosti jeví veliký zájem celá sportovní a tělocvičná veřejnost a zejména dělníci, nejen v tuzemsku, leč i za hranicemi.

Pražské policejní ředitelství pořádání slavnosti zakázalo tímto výnosem :

„ Policejní ředitelství v Praze. Čj. 092.182.

V Praze dne 12. dubna 1928 .

Federaci Proletářské Tělovýchovy v Československu

Doručit tajemníku p. Vil. Muchovi v Praze -Karlíně, Královská tř. č. 13

Vaší žádosti ze dne 23. března 1928 o povolení celostátní tělo

cvičné a sportovní slavnosti pod označením „ II. spartakiáda“, již hodláte uspořádati podle programu v podání uvedeném ve dnech 1.-8. července 1928 na Stadionu Klusáckého závodního 121

a všesportovního spolku v Praze VII., nevyhovuji jednak z toho důvodu, že uvádíte jako podstatnou část programu zamýšlené slavnosti cvičení žactva a žaček v stáří od 9-14 let, tudíž školní

mládeže, nedbaje výnosu Zemské školní rady v Praze ze dne 27. dubna 1925 č. 2343 , pres. ai 25, jímž zakazuje se veškeré školní

mládeži účast na tělovýchovných cvičeních Federovaných Děl nických Tělocvičných Jednot, které podle změny stanov, usnese ných na mimořádném sjezdu dne 3. ledna 1926 a vzatých na vě domí výnosem ministerstva vnitra ze dne 25. února 1926 , č. 8084/6-1926, mají nyní jméno Federace Proletářské Tělo

výchovy v Československu, jejímž jménem jste požádal o pří slušné povolení, jednak s ohledem na veřejný klid a pořádek ...' Zákaz policejního ředitelství uvádí dva důvody :

1. Že na programu slavnosti je cvičení žáků a žaček do 14 let. Zákaz dovolává se výnosu Zemské školní rady z roku 1925, jenž

byl drzým zasažením do práv rodičů, urážkou a hrubou persekucí dělnictva. Uvádí-li policejní ředitelství výnos Zemské školní rady za důvod zákazu celé tělocvičné slavnosti, je tento důvod naprosto neudržitelný. 2. Hlavním však důvodem zákazu je ohled na ,,veřejný klid

a pořádek “. Pořadatelé II. spartakiády oznámili podrobný pořad. Policejní ředitelství nevytklo, který bod programu je s to ohrozit „ klid a pořádek “, ale touto frází odůvodnilo zákaz celé Spar takiády. Zemská politická správa potvrdila zákaz pražského policejního ředitelství s odůvodněním, že většina obyvatelstva je proti II. spartakiádě. Nevíme, jak se Zemská politická správa o tom

přesvědčovala. Dovolujeme si však tvrdit, že tvrzení Zemské politické správy je smyšlenkou a lží. Chápeme, že proti tomuto

dělnickému podniku jsou političtí představitelé těžké agrární, bankovní a průmyslové buržoasie, ti však ani zdaleka nepředsta vují většinu obyvatelstva státu . Zákaz Spartakiády je činem třídního teroru buržoasie proti dělnickým podnikům a řadí se k zákazu politických projevů děl nictva. Je článkem veliké řady útoků zbohatlé buržoasie a její 122

vlády proti dělnictvu na poli hospodářském , sociálním a poli tickém .

Dělnictvo všech národností v Československu je znovu po učeno o tom , že v tomto státě není demokracie a svobody, nýbrž čím dál otevřenější diktatura buržoasie, prováděná státním apa rátem . Svoboda je pouze pro buržoasní třídu a její podniky nebo podniky lžidělnické, jež odvracejí dělníky od třídního po stupu a zastírají třídní protivy. Takovým podnikem byla „ Dělnická Olympiada “, jež ovšem byla buržoasií i státním apa rátem plně podporována. Zákaz Spartakiády nelze jinak chápat než jako útok buržoasní třídy proti všemu dělnictvu tohoto státu .

Ač v policejním buržoasním státě, jakým je Československo, je dělnickou třídu velmi těžko dovolávat se svobody, spravedl nosti a demokracie, přece používáme svého práva, abychom se

pro

připojili k mohutným protestům dělnictva proti zákazu II. spartakiády a zeptali se vlády : 1. Je vláda ochotna vyjádřit se podrobně o důvodech zákazu II. spartakiády ?

2. Je vláda informována o mohutných protestech dělnictva proti němu ?

3. Hodlá vláda zákaz II. spartakiády okamžitě odvolat ? V Praze dne 12. dubna 1928

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzich poslanecké sněmovny Národního

shromáždění republiky Československé, rok 1928, tisk č. 1560/ X

PROTI NESLYCHANÝM

KONFISKACÍM „RUDÉHO PRÁVA “ A PROTI STŘÍLENÍ DO DĚLNÍKŮ ! Protest soudruha Josefa Štětky v sociálně politickém podvýboru poslanecké sněmovny dne 4. května 1928

Jménem komunistické strany protestuji co nejrozhodněji proti hnusným a neslýchaným konfiskacím „ Rudého práva“ a jeho zpráv z májových projevů pořádaných komunistickou stranou, konfis kování zpráv o mzdových požadavcích a bojích za zvýšení mezd

dělnické třídy, o bojích za větší kus chleba, konfiskování zpráv o tvoření jednotnéfronty na podkladě sjednocení dělnictva v závo dech, o potlačování hlasů dělníků v závodech volajících po oblast nich sjezdech závodních výborů a po celostátním sjezdu závodních

výborů a rad v Československé republice jakožto nejvyššího orgánu dělnické moci, který je jediný povolán k řízení bojů pracu jících mas, nejen k odražení útoků na sociální pojištění, nýbrž který je povolán rozhodnout o prostředcích boje za zlepšení

sociálního pojištění, za zvýšení mezd a odstranění třídního útlaku vůbec.

Neslýchaná konfiskace „ Rudého práva“, zostřená persekuce komunistické strany, zostřená konfiskace komunistického tisku, zejména „ Rudého práva“ , násilné potlačování dělnické třídy, střílení do dělníků, žádajících větší kus chleba, je odpovědí dnešního reakčního režimu na ohromné komunistické májové

demonstrace v ČSR, které zejména letos ukázaly, že dělnická třída ve svém celku má už právě dost soustavného ubíjení, neko nečného vydírání a okrádání a že se dělnická třída staví do boje 124

proti třídě vykořistovatelů a utlačovatelů . Strach buržoasie a je jích pomahačů ze sjednocené dělnické třídy, která demonstrovala

na 1. máje, je tak velký, že má za to , že je nezbytně nutno potřít, a to všemi prostředky, hned v zárodku tvořící se nejen obrannou, nýbrživýbojnou jednotu dělnické třídy, a proto zejména po 1. květ

nu potlačuje všechny zprávy týkající se sjednocení dělnické třídy. Není však nikoho, kdo by zabránil sjednocení dělnictva na zá vodech v boji za zlepšení sociálního pojištění, za zvýšení mezd, za práva dělnické třídy, a proto persekuce komunistické strany , jako vůdkyně tohoto boje, a konfiskace „Rudého práva“ jsou opatření směšná a nicotná. Dělnická třída už natolik pochopila své sjednocení v boji, že se všem opatřením persekučním a kon

fiskačním směje. Dělníci už prohlédli, na čí přání nemá dojít ke svolání oblastních sjezdů závodních výborů a rad , na čí přání nemá dojít k celostátnímu sjezdu. To je přání pomahačů buržoa

sie a ta je proto ve svém zájmu plní, majíc za to, že zabrání- li svo lání těchto sjezdů, zabrání i rozhodnutí dělnické třídy, jakými prostředky bude sveden nejen boj za sociální pojištění, nejen boj za zvýšení mezd, ale jakými prostředky provede pracující třída konečné vyúčtování s tímto reakčním režimem. To, co se děje na Slovensku s dělnickou třídou, přesahuje již všechny meze. Na požadavek dělnické třídy na Slovensku za větší kus chleba odpo vídá se olovem a bodáky.84

Své stanovisko k čachrování se sociálním pojištěním vyslovili

jsme hned na počátku jednání, v jeho průběhu jsme ukázali na všechny politické kejkle, které se tu se zájmy pracující třídy pro vádějí. Komunisté nebyli a nebudou ani v budoucnu hájit to, co zasluhuje, aby bylo nejen kritisováno , ale po právu a spravedl nosti souzeno a také odsouzeno. Svůj soud vynesli nad celým

čachrováním se sociálním pojištěním a jejich stanovisko k sociál nímu pojištění v kapitalistickém státě, jakým je Československá republika, vychází ze zásady, že co buržoasie dělnické třídě dává,

nedává jí proto , že by měla nějaké sociální cítění anebo že by to dávala z nějaké demokratické spravedlnosti, nýbrž činí tak jedině

a výhradně proto, aby zabránila, aby si dělnická třída nevzala 125

všechno, co jí právem náleží. Z této zásady vychází celý náš boj za zlepšení sociálního pojištění, za zvýšení mezd a za práva dělnické třídy vůbec . Nesouhlasíme a nemůžeme dát svůj souhlas k tomu,

aby správa dělnických věcí byla dána do rukou jejích zotročova telů. Povedeme boj všemi prostředky za požadavky dělnické třídy, které si vytkla při májových demonstracích. Povedeme boj proti všem, kdož se stavějí proti těmto požadavkům , i proti těm , kdož chtějí odvést dělnickou třídu od tohoto boje.

„ Rudé právo “, roč. IX , č. 107, 5. května 1928

NALÉHAVÁ INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCO ministru vnitra o střílení do bezbranných žen a dětí v Dolnim Kereskýně v šupe nitranské na Slovensku

Zemědělské dělnictvo na Slovensku žije v bídných poměrech.

Průmysl se odbourává a tím přibývá nezaměstnanost. Lid je vy dán na pospas velkostatkářům , kteří zvyšují vykořistování země dělského dělnictva i tím, že se zdráhají uzavřít kolektivní smlouvy.

Dělníci pracují 10—16 hodin denně za denní mzdu 5—8 Kč. Hodiny přes čas nejsou vůbec placeny. Dělníci se již dávno dovo

lávali u úřadů, aby zprostředkovaly nápravu. Avšak vždy marně. Již v srpnu minulého roku byly úřady požádány, aby zjednaly

nápravu. Úřady však nezakročily, a proto došlo 27. dubna t. r. ke stávce zemědělského dělnictva na Nitransku . A rovněž i při

této stávce projevila se opětně stará skutečnost, že úřady jsou úplně v moci buržoasních vykořistovatelů a že prosazují jejich vůli a přání i za cenu proletářské krve. Státní aparát se ihned při vypuknutí stávky zemědělského dělnictva úplně postavil do slu žeb velkostatkářů a celý okres byl okamžitě zaplaven čet nictvem , které v mnohých případech stávkující zemědělské děl níky šikanovalo a provokovalo.

V Dolním Kereškýně byli dne 2. května předvoláni na obecní úřad 4 dělníci prostě proto, že si dovolili napomenout kočího

Evžena Buriana (který byl zaměstnavatelem přinucen zapřahat), aby byl s nimi solidární. V době, kdy tito 4 dělníci, a sice : Belány,

Kelemen, Nágy a Čerešňa, byli předvoláni na obecní úřad, roz 127

nesla se obcí zpráva, že jmenovaní zemědělští dělníci mají být zatčeni, což mělo za následek, že ženy a děti v obavě o své muže

a živitele počaly se shromaždovat na silnici v blízkosti obecního úřadu a přiblížily se k budově asi na 60 kroků .

V této vzdálenosti byly ženy zastaveny 5 četníky. Ženy volaly : „Naši chlapi sú neviní, sú to naši živitelia. Oni nechcú

nič, len svojú zásluhu ; my sme chudobný, hladný, bědný. Dajte nám radšej to, čo nám patrí, a neberte nám našich mužov!“ Na toto volání odpověděli četníci křikem : „ Jděte domů ! Ustupte na tři kroky ! “, a v tom okamžiku již také zahájili palbu do zástupu bez branných žen a dětí. Ihned po prvním výstřelu zhroutila se Klára Latyšková a těžce zraněná Maria Matesová, které byla pro střelena pravá noha bezprostředně nad kolenem. Klára Latyšková

byla na místě usmrcena. Dále byl raněn 16letý dělník Josef Hoch šar, kterému bylo vyrváno na pravé noze kus masa .Vážně zraněna byla také Ema Hrnčířová. Matesová při výslechu v nemocnici

uvedla, že je jí 58 let, pracuje na velkostatku již od útlého mládí a na žádnou demonstraci nepomyslila. Šla si pouze nakoupit fazolí. Viděla, jak četníci s nasazenými bodáky rozhánějí ženy. Chtěla utéci, vtom však třeskly výstřely a ona v bolestech klesla k zemi a nemohla pohnout nohou. Josef Hochšar byl od četníků vzdálen asi 100 kroků a náhle zasažen střelou se zhroutil. Ženy, které stály před četníky, neměly ani kamení, ani motyk, vidlí

nebo jiného hospodářského nářadí, nýbrž byly úplně bezbranné a s holýma rukama. Četníci po výzvě k rozchodu nepopřáli ženám ani vteřinu času, nýbrž okamžitě vystřelili asi 10 ran. Starosta obce Finta prohlásil o této události protokolárně: „ Dňa 2. mája odpoledne o 5. hod. dostavili se ku mne dvaja čet níci so žiadosťou, aby som nechal predvolati 4 miestnych obča noch, a sice : Nágy Jána, Kelemena Stefana, Čerešňu Jána a Belány

Jozefa. Na moju vyzvu menovaný sa dostavili na obecný dom. V tej dobe, ked predvolaní boli již v kancelárii, stal sa prípad strílení do robotníček. Slyšeli sme strelbu, a ked sme došli von na

silnicu, uvidel som na zemi ležiacú ženu Kláru Latyškovou. Šiel som na poštovný úrad s úmyslom telefonovat do župnej nemoc 128

nice pre povoz a lékara. Četníci po strelbe nechali mrtvú ležiať na silnici asi 20 minút. Potvrdzujem , že po výstreloch, ked som vy biehol s úradovne na ulici, videl som skupinu žien úplne bez branných a nemaly kamene ani skaly, ani vydlice alebo iného hospodarského náčinia pri sebe. Všetci četníci byli po prípadu v mojej úradovne, ale ani jeden z nich nemal žiadného telesného poranenie na tele alebo na šatoch známku kamenohodu . Na sil nici je len drobný šterk a nie skaly.“ Jak je patrné z výpovědi svědků a starosty obce, který je

příslušníkem domovinářské organisace, nebylo zde naprosto žádného důvodu pro užití zbraně a tím méně zde bylo důvodu k zahájení palby do zástupů bezbranných a vyděšených žen . I zatčení občané z Dolního Kereškýna byli odsouzeni pouze k pokutě 20 Kč podmínečně, což je důkazem, že situace nebyla nijak hrozivá a že důvod pro zatčení musil být teprve hledán. Podepsaní se táží:

1. Ví o tomto případu pan ministr vnitra ?

2. Bude toto pronásledování bezbranných zemědělských žen náležitě vyšetřeno a o výsledku podána zpráva ? 3. Budou vinníci prolité krve potrestáni ? 4. Budou ranění a pozůstali po zastřelené náležitě odškodněni ? V Praze dne 9. května 1928

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1928, tisk č. 1562

9 V bojích se zocelila KSC

NALÉHAVÁ INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě o událostech v Chustu - Boroňavě dne 8. září 1928 a o bilém teroru

na Zakarpatsku

Deset let vlády československé buržoasie na Zakarpatsku, jehož chudé rolnické a dělnické obyvatelstvo všech národů bylo impe rialistickou mírovou smlouvou oloupeno o právo sebeurčení, je nepřetržitým řetězem násilných činů, které na něm páše kapita listický koloniální režim a buržoasní hrůzovláda.

Tento násilnický režim vykořisťování a útlaku v nejvýchodnější části Československa nezadá v ničem hrůzovládě rumunské bur

žoasie v Bessarabii a polské buržoasie ve východní Haliči a používá

stále otevřeněji metod obvyklých v zemích otevřeného bílého teroru a fašismu, jako je Italie, Maďarsko, Bulharsko a j.

Hospodářsky se projevuje režim československé buržoasie na Zakarpatsku nejhrubším koloniálním vykořisťováním chudého obyvatelstva, jehož velikou část tvoří rolnictvo. Půda zůstala ze značné části v rukou původních velkostatkářských majitelů a pokud byla provedena pozemková reforma, bylo jí použito

zejména k usazování přistěhovalých kolonistů a ke korupci. Do morodí malorolníci živoří na kouskách vesměs špatné neplodné

půdy a bezzemci jsou vykořistováni naturálním pachtovním systémem . Pastviny, jichž před válkou volně užívali, jsou zales ňovány a malorolníkům násilím , obvykle ozbrojenou mocí, odní mány, takže se nezřídka stává, že při tom dochází ke krveprolití.

Chudému zemědělskému obyvatelstvu se zakazuje přístup do 130

lesů, jež jsou lesními úřady a vládními korupčníky nejnešetrněj ším způsobem pustošeny. Nesnesitelné daňové břemeno olupuje chudé rolníky o poslední zbytky majetku.

Průmysl je odbouráván, dělníci vyhazováni na ulice, osmihodi nová doba pracovní soustavně porušována, ochranné zákono dárství dělníků naprosto zanedbáváno, sociální pojištění takřka neznámé .

K hospodářskému vykořisťování se pojí neslýchaný nacionální

a politický útlak. Země, jejíž násilné připojení k Československu bylo v imperialistické mírové smlouvě zastíráno autonomií v rámci Československa, byla i po stránce politické proměněna v hotovou kolonii, kde poslední zbytky samosprávy byly od prvo počátku nejbezohledněji šlapány a konečně úplně suspendovány

zákonem o reformě veřejné správy. Četník, berní exekutor a ko rumpovaný byrokrat vtloukají do hlav chudého rolnického a děl nického obyvatelstva názorné poučení o tom, co znamená měš tácká demokracie. Střílení do chudého lidu při odnímání pastvin , při násilných berních exekucích, při stávkách a veřejných schů zích je na Zakarpatsku na denním pořádku. Celá řada četnickými

puškami zavražděných obyvatel Zakarpatska, mezi nimiž jsou ženy i malé děti, sta zmrzačených

to jsou plody desetileté

hrůzovlády československé buržoasie na Zakarpatsku. Agrární strana, strana ministerského předsedy, má v rukou celý státní aparát na Zakarpatsku a bohatství země používá ke korupci a k ještě většímu zotročení jejího obyvatelstva.

Provádějíc tento režim koloniálního vykořisťování a krvavého násilí, snaží se zároveň československá buržoasie ve službách

žandarma západního imperialismu vytvořit ze Zakarpatska ná stupiště válečného tažení proti Sovětskému svazu . Na jaře letošního roku předložili komunističtí poslanci v po

slanecké sněmovně úžasný materiál o bídě malých rolníků a o hladomoru na Zakarpatsku, materiál, který za krátkou dobu shromáždila zvláštní vyšetřovací komise, kterou jsme na Zakar patsko vyslali... Obec Chust -Boroňava leží několik km od Chustu a podléhá 131

dozoru policejního komisariátu v Chustu . Obyvatelstvo Chustu

Boroňavy tvoří chudé rolnictvo a dělnictvo, které hlasovalo při obecních volbách z 80 % pro komunisty. Obec je tedy komunis tickou baštou, kterou se marně snaží agrární strana a ostatní vládní strany za pomoci policie a státních orgánů rozvrátit.

V čele chustské policie stojí hluchý a úplně nezpůsobilý vrchní komisař Tieftrunk a známý opilec a korupčník komisař Slováček. Tito úředníci a jejich aparát jsou všeho schopni. Přes malé platy mají oba, jak Tieftrunk, tak i Slováček, a několik detektivů luxusní

osobní auta , jichž používají jako autodrožek, čímž dělají nekalou soutěž koncesovaným autodrožkám. Tito pánové vyslali 8. t. m. do Chustu - Boroňavy 18 strážníků

a detektivů, civilně oděných, ozbrojených boxery, gumovými obušky a spletenými dráty, aby bez trestního oznámení a bez zavedení trestního řízení krvavě zbili exponované členy komu nistické strany. Policejní zřízenci přijeli do Boroňavy autem o půl deváté večer. Měli seznam svých obětí v rukou, sehnali je na ulici, spoutali a pendreky a boxery bili je a členy jejich rodin také jednu ženu a tři děti. Pak je zavedli na konec vesnice, kde je svlékli a spleteným drátem bili do krvava. Konečně, aniž koho

zatkli, zahnali své oběti zpět do jejich domovů a o půl jede nácté v noci zakončili tuto trestnou expedici ...

Z protokolů, které jsem osobně napsal, uvedu krátce některá fakta !

Mitro Fedorca, 20letý, odvedený k vojsku, seděl kolem 9. hodiny u Anny Lemkové, když vrazili do světnice dva stráž níci v civilu , začali ho bít, děvčeti vyhrožovali, že ji zabijí, Fedorcu spoutali do želez, odvedli na konec vsi, kde již byli

schytáni a spoutáni jiní lidé. Strážník Chmára tam na něho křičel: ,,Ty, komunisto, my ti dáme komunistickou stranu, po věsíme vás všechny na trám, naučíme vás jíst zem. Hledte nyní všichni, jak vás po řadě zbijeme podle rumunského vzoru .“ Nato jej uchopilo 45 strážníků za hlavu, ruce a nohy, položili jej obličejem na zem, stáhli s něho kalhoty a bili na nahé tělo holí pletenou z drátů ; konečně sňali pouta a hnali jej domů. Podle 132

lékařského vysvědčení má na pravém stehně a na zadní straně těla dohromady 35 průměrně 7 cm dlouhých živě červených dvoji tých pruhů. Mezi těmito přesně rovnoběžnými pruhy je kůže zčásti žlutě zabarvena, zčásti pokryta ranami se hojícími a ranami ote vřenými. Na pravém rameni má opuchlé zkrvaveniny rozměrů 4x2 cm a jednu 7x5 cm. Diagnosa : 35 kontusí na stehně a na střední části těla bylo způsobeno předmětem dlouhým, oheb ným , z drátu točeným . Kontuse na pravém rameni jsou měkké, jež pocházejí z násilného použití tvrdého předmětu. Michala Balace trýznili za podobných okolností tímtéž způso bem. Dle lékařského vysvědčení má na pravé straně krku defekt kůže ve velikosti koruny, na horní pravé paži zranění 8 cm dlouhé a 1 a půl cm široké. Na levém předloktí na vnější straně ránu v kůži velikosti koruny, kůže na pravé paži je červená a opuchlá. Též na levém rameni je kůže opuchlá. Na levém rameni je ještě

jedna kožní rána velikosti pětikoruny. Na obou stranách zad kožní rány 8 cm dlouhé a 2 cm široké. Obě tváře jsou plny odře nin. Jsou červené a opuchlé. Na pravém stehně je ještě červená

opuchlina velikosti dlaně. Na levé straně lebky je zranění 2-3 cm široké a 5 cm dlouhé. Diagnosa: Zranění pocházejí od tvrdého předmětu a hojení jich potrvá 15—20 dnů. Jura Katrinič, jenž je odveden k vojsku, byl chycen na ulici, opatrně spoután, pak zbit na zádech gumovými obušky a boxery. Strážníci na něho křičeli: „ Uvidíte, komunisti, kdo je zde pánembohem. My vás naučíme podle rumunského vzoru.“ I jeho přiřadili k druhým a bili ho pleteným drátem. Dle lé

kařského vysvědčení má na levém rameni podlitiny a opuchliny, na obou tvářích kožní rány 8-10 cm dlouhé a 2–3 cm široké; na pravé horní paži podlitinu a opuchlinu, na levé holeni podlitinu a opuchlinu velikosti dětské dlaně, totéž pak na krku. Diagnosa : Zbit tvrdými předměty, doba hojení 15—20 dní.

Havrila Koroľ má dle lékařského vysvědčení na obou tvářích zranění 3—10 cm dlouhá a 2 cm široká a opuchliny, na střední

části těla pak rovnoběžně podlitiny 3—6 cm dlouhé. Hojení po trvá 12-15 dní .

133

Tělo Vasila Korola je plné ran, jejichž hojení potrvá dle lékař ského vysvědčení 12—15 dní. Jurika Jura bili tři strážníci, kteří jej spoutali, zavedli do domu Babecova, kde v jeho přítomnosti zbili Michaela Babece, jeho ženu a jeho malé děti. Pak jej odvedli s Babecem před kostel, poručili jim posadit se na lavici, bili je zezadu a nutili je a jiných 7 obětí, aby při každé ráně vykřikovali „ Práci čest ! “ . Mezitím tato bestiální, zbabělá policejní individua křičela : „ Vyhladíme všechny komunisty i jejich děti.“ Jurik viděl i to, že jeden ze strážníků měl v ruce seznam. Na konci vsi bylo 15 obětí, jež

musily přihlížet tomu, jak povalují lidi na zem, stahují s nich oděvy a bijí je pleteným drátem. Podle lékařského vysvědčení má

na střední zadní části těla 18 pruhů dvojitých, průměrně 5 cm dlouhých , na zádech a na ramenou podlitiny a hojení potrvá 8 dní.

Nelze krátce vypovědět všechny zápisky a všechna lékařská

vysvědčení, vzpomenu však ještě nejbrutálnějšího případu; Michael Babec, 30letý, ženatý, otec 3 dítek, člen výboru města Chustu , večeřel v kruhu své rodiny v sobotu večer, když do jeho světnice vrazili strážníci. Když se jej vyptali na jméno a on jim je pověděl, vykřikl jeden strážník : „ Sakra, práci čest . “ A počal jej bít. Babec se proti tomu ohrazoval a řekl ukrajinsky : „Pane, já

som ne afrikánský děki (divoký) čolovik, ale československý hráž danin . “ Nato jej spoutali a počali bít. Zbili též vstoupivšího Timko. Žena Babecova vzkřikla a volala, aby jej nebili. Nato pustili se do ženy, jež kojila své jednoroční děcko Katalinu , a po čali též ji bít boxerem, jak to lékařské vysvědčení dokládá. Při tom řval jeden strážník : „ Ty, kurvo, jsi také komunista, děti máš komunisty, já vás všecky vyřežu, také děti. “ Jeden černovlasý strážník , nízké postavy , počal kojence rdousit a jen zoufalost matky dodala Babecové síly, aby se s děckem za chránila, jinak by byli zardousili i kojence i roční holčičku . Babece, jejž 90% lidu chtělo volit starostou, venku neustále bili a křičeli: „ Ty chceš být starostou ? My tě teď učiníme sta rostou ,“ U kostela pak křičeli: „ Mlč, nekřič, hned ti uřízneme 134

hlavu jako herinku.“ Jeden strážník jej podával druhému, všichni jej políčkovali, kopali a vzpomínali jeho matky špinavými

jmény. I jej bili na „ rumunský způsob“ na konci vsi pleteným drátem .

Když jsem dne 11. t. m. přijel do Boroňavy v průvodu lékaře a fotografa, předstoupil před nás starý šedivý Ukrajinec Vasil Holyak, vedoucí malou 12letou dívčinu Terezu, a vyprávěl, že děvče spalo venku na lavici, když do dvora vrazili strážníci, hle

dající jeho syna, jenž nebyl doma. Rozzuření strážníci myslili, že jeho syn spí na lavici, a bili 12leté děvčátko přes nohy a stehna.

Když se na jeho křik a pláč stařec probudil a počal křičet, stráž níci se rozutekli,

Vyslechli jsme na místě svědky, mezi nimi úplné indiferenty, kteří nejsou příslušníky komunistické strany. Zjistili jsme, že

v Chustu - Boroňavě nebyl již několik měsíců pořádán tábor lidu ani komunistické strany, ani jiné strany. Vůbec již tam dlouho nebyl žádný politický projev. Zjistili jsme, že večer 8. t. m. začal úplně klidně. Lidé doma večeřeli nebo šli k holiči, na ulici nebyly vůbec ani žádné hloučky. Zjistili jsme, že policejní expedice jela autobusem do Chustu -Boroňavy a asi 500 m od vsi vystoupila z autobusu a tiše pěšky se plížila ke vsi tak, že žádný člověk nevě děl o její přítomnosti. Obyvatelstvo bylo úplně překvapeno. Zjistili jsme, že příslušníci jiných stran zůstali doma a ani během řádění policie, ani později se nehnuli z bytů. Konečně jsme zjistili, že 10. t. m. , jakmile jsme opustili ves, přišel jeden detektiv a jeden strážník do obce, zavolali příslušníky druhých stran asi v počtu 30 do krčmy a tam jim nakazovali, že mají druhý den přijít do Chustu jako deputace, a jakmile se tam dostaví vrchní rada Vohlídal, aby si stěžovali na komunisty a uvedli, že všechny škody a výtržnosti, které se za poslední tři léta staly, způsobili komunisté.

Na policejním komisařství v Chustu, kam jsme se dostavili a žádali vysvětlení, byli v rozpacích . Vrchní komisař Tieftrunk

a komisař Slováček nic nepopírali, jen se vyhýbali odpovědnosti a svalovali vinu jeden na druhého. Rozhodně však popírali, že 135

dali rozkaz k bití lidu. Tieftrunk doslovně řekl, že expedice měla dělat v Boroňavě pořádek. Slováček mi řekl v přítomnosti 5—6 policejních zaměstnanců, že strážníci, bývalí legionáři, jsou tak

rozhořčeni proti protistátním stranám , že jim již žádný nemůže poroučet a není prý divu, když bili lidi. Na moji žádost, aby mi ukázal, má-li nějaké trestní oznámení proti zbitým lidem z doby před trestní expedicí, nemohl ani Tieftrunk, ani Slováček nic takového předložit. Ukázali jen všeobecné oznámení o neznámých pachatelích, nazývaných komunisty. Zjistil jsem, že ani u soudu, ani u státního zastupitelství nebylo zavedeno žádné trestní řízení. Zjistil jsem konečně, že 8. t. m.

nebyl nikdo v Boroňavě zatčen. To jasně dokazuje, že v případě boroňavském nešlo o „ legální“ řízení, nýbrž o neodpovědný

a vyložený bílý teror chustské policie. Zjistili jsme, že v policejní expedici poznali boroňavští lidé tyto osoby: Jana Hyszema a Michaela Szera, detektivy, a strážníky

Josefa Dorogiho, Michaela Chmaru , Hyncáka, Valce, Klinderu, Soukupa, Pence, Hodesa a Pástora. Chust -boroňavská událost je bezesporně vyložený akt bílého teroru . Charakteristické je, jak se v takovémto případě chovaly vyšší úřady Zakarpatska. Policejní ředitel, vrchní rada Vohlídal, když dostal zprávy, že tuto záležitost vyšetřujeme, přijel hned druhý den do Chustu. Navštívil jsem jej tam, upozornil jsem jej, že mám veliký průkazný materiál a že oněch 20 lidí, kteří jej čekají, jsou objednáni od chustské policie. Protestoval jsem proti tomu, že deputace daleko větší části obyvatelstva, opravdu poško zeného, byla policií vyhozena, a žádal jsem o přísné zakročení. Vrchní rada Vohlídal dal 14. září redaktorovi „ Uj Közlöny“

interwiev, ve kterém udává, že v posledních letech přišlo od vznešenějších občanů boroňavských oznámení, ve kterém si stěžovali na komunisty. Stížnosti přišly hlavně od strany „ agrár ní “ a „ Kurtakovy “ *. * Kurtyákova strana

jde o autonomní zemědělský svaz na Zakarpatské

Ukrajině, v jehož čele stál poslanec Ivan Kurtyák. Tento svaz měl podobný charakter jako Hlinkova ludová strana na Slovensku. ( Pozn. red.) 136

Je prý známo, že chustská policie zatkla letos 6člennou lupič skou bandu, která ohrožovala obyvatelstvo a útočila puškami a ručními granáty. Chustský sborový soud odsoudil tuto bandu dohromady na 25 let. Uvádí dále, že se na chustské komisařství dostavila před několika dny deputace z „ vážených “ občanů v Boroňavě, kteří si stěžovali, že v obci jsou tak hrozné poměry, že

klidní občané se musí vystěhovat z obce, jinak že prý ani život

není jistý. Dne 8. září poslal policejní komisariát silný oddíl pod vedením policejního inspektora do Boroňavy. Policie byla v ob čanských oděvech, aby tato expedice nebyla nápadná. Strážníci v občanských oděvech prý přišli do vsi, část obyvatelstva házela prý na ně kameny a ohrožovala je tak, že byli nuceni bránit se obušky. Byl-li někdo při této události raněn, nebylo možno zjistit. Útočníci prý utekli do polí, odkud bylo najednou slyšet křik o pomoc v době, kdy policie byla na silnici a ve vnitřní části vsi. Přirozeně, že druhá část obyvatelstva Boroňavy napadla útočníky a zbila je až do krve. Policejní oddíl pospíchal tam , od kudž křik pocházel, poněvadž však byla tma, nenašli již nikoho .

Později slyšeli prý křik z jiného směru, takže se jim nepodařilo žádného zatknout. Jakmile se vše uklidnilo, odešel policejní oddíl ze vsi a vrátil se do Chustu. O tom, že někdo byl zraněn , prý neví, poněvadž se žádný zraněný k policii nedostavil a nepo dal žádného oznámení. Ani při vyšetřování v obci prý se nepo

dařilo zjistit, byl- li někdo raněn . Konečně poznamenal pan Vo hlídal, že přijal v Chustu dne 10. září 20člennou deputaci, která mu předala seznam dřívějších škod a žádala, aby policie chránila obec proti teroru . To je prohlášení nejvyššího policejního úřadu na Zakarpatsku a podobné zprávy uveřejnila také ČTK. Konstatujeme, že toto prohlášení, stejně jako úřední zpráva

ČTK, neodpovídá pravdě. Víme o tom, že od 15. září provedlo se v Chustu a Boroňavě nové vyšetřování, a ponecháme si důkazy až po skončení vyšetřování. Prozatím jen zjišťujeme toto : 1. Policejní ředitel Vohlídal mluvil zase všeobecně o komunis tech , ale žádný konkretni zločin nebo přečin nemohl uvést. 137

2. Trváme na tom - a bude-li potřeba, dokážeme to i u soudu,

že obyvatelstvo bylo v Chustu - Boroňavě přepadeno policejním oddílem ; na ulici v tu dobu byli dohromady asi 3 lidé a kamením nebylo vůbec házeno. Nejlépe to dokazuje fakt, že z 18 policistů nebyl žádný raněn .

3. Jak vyloženě prohlášení lže, dokazuje nejlépe následující protiklad v prohlášení vrchního rady Vohlídala : Jedna část pro hlášení tvrdí, že „ vážené “ obyvatelstvo Chustu -Boroňavy (do hromady 20 osob) si stěžuje proti teroru komunistů, a prohlašuje, že se musí vystěhovat z obce, kde ani jejich život není jist. Druhá

část prohlášení praví, že malý houf vesnické buržoasie napadl komunisty a bil je až do krve. Že je to vyložená lež, dosvědčují lékařská vysvědčení a fotografie. Zbití lidé mají paralelní rány na zadní části těla a naše fotografie dokazují, že lidé byli spletenými dráty stejným způsobem a stejnými prostředky biti. Kdyby

bývalo došlo ke rvačce mezi obyvatelstvem , vypadaly by ty rány jinak. Všeobecně je neuvěřitelné, že příslušníci jiných stran čekali na policejní expedici v zahradách . 4. Prohlášení vůbec nevysvětluje, co dělal vlastně policejní oddíl ve vsi. Nesmyslné je tvrzení, že policejní oddíl zůstal na ulici, vyslechl výkřiky o pomoc, žádného nezatkl, žádné ozná

mení neučinil, a když se vše ve vsi uklidnilo, že se vrátil do Chustu .

5. Cynické jsou výmluvy na lupiče. Zatkla -li před časem chust ská policie nějaké lupiče, kteří byli na léta odsouzeni do vězení, jsou tito lupiči nyní ve vězení a nebylo třeba, aby policie pod nikla výpravu proti nim do Boroňavy. Ostatně konstatuji, že

lupiči, o nichž mluví policejní zprávy, jsou sice z okresu chust ského, nikoli však z Boroňavy.

6. Neodpovídá pravdě, že pan Vohlídal 14. září nevěděl o žád ném zranění, poněvadž jsem mu to sám oznamoval a řekl mu , že mám fotografie.

7. Konečně, jak jsem uvedl, již 10. září jsem protestoval proti t. zv . deputaci, kterou policie pro sebe sháněla. Pan Vohlídal věděl o podvodu s deputací. 138

Konkretní materiál o nepravdivosti úředního prohlášení před ložím po odpovědi vlády ...

Případ chustsko -boroňavský není případem ojedinělým , nýbrž článkem celého systému bílého teroru, kterým zotročuje česko slovenská vláda Zakarpatsko. Podobných metod používá vláda na Slovensku a čím dále tím zřejměji se je snaží uplatňovat i v jiných částech republiky. Boj proti bílému teroru na Zakarpatsku je

bojem všeho proletariátu v Československu. Proti bílému teroru na Zakarpatsku se vzepře dělnictvo a všechny pracující vrstvy v celém státě a vybuduje organisovanou sebeobranu. Prohlašu jeme otevřeně, že odrazíme každý pokus o bílý teror nejen na Za

karpatsku, ale kdekoli jinde v Československu s největší ostrostí, že všemi prostředky budeme bojovat o sebeurčení Zakarpatska a že nestrpíme, aby se Zakarpatsko stalo nástupištěm českoslo venské armády a armád západních imperialistů proti SSSR. Vlády se tážeme, zná-li případ chustsko -boroňavský, jaké zaujímá k němu stanovisko a co v této věci učiní ? V Praze dne 10. prosince 1928

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzich poslanecké sněmovny Národního

shromáždění republiky Československé, rok 1928–29, tisk č. 1939

V. SJEZD UDAL SPRÁVNÝ SMĚR

Závěrečná řeč soudruha Klementa Gottwalda na V. sjezdu KSČ 23. února 1929

Soudruzi a soudružky! Přistupujeme k zakončení V. sjezdu Komunistické strany

Československa, který svým rázem, svým průběhem a hlavně svými usneseními ukázal se skutečně tím, čím být měl, totiž

sjezdem historickým, jedním z nejvýznačnějších mezníků ve vý voji revolučního hnutí Československa.

Zkoumáme-li , hod

notíme-li bilanci sjezdového jednání s hlediska jeho hlavních

úkolů, s hlediska řešení tří hlavních skupin úkolů, tu vidíme, že sjezd v podstatě svou povinnost, své poslání splnil . V analyse všeobecné situace projevil náš sjezd úplný souhlas s analysou všeobecné situace provedenou VI. kongresem Kominterny.

V otázce postavení československého kapitalismu zjistil sjezd, že i v Československu je stabilita kapitalismu vratká, kolísavá, ne pevná, že se hromadí prvky jejího rozrušení. Sjezd provedl ana lysu charakteru československého státu, zjistil, že československý kapitalistický stát je státem imperialistickým, zjistil zejména, že

Československo, že československý imperialismus se stává v při pravované válce imperialistů proti Sovětskému svazu protisovět ským koncentračním bodem ve střední a jihovýchodní Evropě. Sjezd zjistil, že československá buržoasie k provádění svých plánů, k zvýšenému hospodářskému útlaku pracujících , k přípra

vám imperialistické války, sahá v praxi stále více k metodám 140

fašismu. Náš V. sjezd konečně učinil v podstatě první kroky

k věcnému, meritornímu řešení, k likvidaci oportunistických theorií — Šmeralovských* mezi nimi — které stranu po celá léta velmi zatěžovaly. V. sjezd strany zejména zdůraznil nesprávnost oportunistické theorie o československém státu, o charakteru tohoto státu i theorie o národnostní a rolnické otázce. Tak se

stal V. sjezd přímým pokračovatelem II . sjezdu, přímým pokra čovatelem jeho linie na vyšším stupni, ve změněné situaci , v zostřené situaci. Stal se také v tomto směru významným mez níkem na cestě ideologické a politické bolševisace Komunistické strany Československa.

Sjezd strany provedl také druhý svůj hlavní úkol, totiž analysu situace strany a vyvození patřičných důsledků z této analysy.

Sjezd zjistil, že hlavní příčinou a kořenem krise strany jsou její sociálnědemokratické tradice, je její oportunismus. Sjezd strany zjistil, že nositeli tohoto oportunistického názorového směru jsou jak historická pravice, tak i skupina Jílkova, tak i skupina Neu rathova. V nynější době všeobecně zostřeného napětí třídního i mezinárodního, v nynější době, kdy strana od formálního sou

hlasu s usneseními Kominterny, od formálního souhlasu s vlast ními usneseními přikročuje k praktickému jejich uplatňování, v této době všechny tyto směry spějí rychlou cestou k otevřenému Bohumír Šmeral ( 1881 – 1941 ) – před první světovou válkou vynikající vůdce a ideolog čs. sociální demokracie. Pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce se rozešel se zrádnou politikou sociální demokracie, byl hlavním

organisátorem marxistické levice, z níž se v květnu 1921 vytvořila Komunis tická strana Československa. Při založení KSČ stal se Šmeral členem jejího užšího výkonného výboru. Přes svou věrnost a oddanost věci dělnické třídy a Sovětskému svazu nedovedl se zcela odpoutat od sociálnědemokratických tradic a uplatňoval v politice strany namnoze chybné oportunistické názory,

projevující se v nesprávném posuzování charakteru československého státu, v nepochopení vedoucí úlohy revoluční strany dělnické třídy atd. Po V. sjezdu

překonal Šmeral sebekriticky tyto nesprávné názory a v posledních letech svého života zaujímal významné místo ve vedení KSČ. Zemřel v moskevské emigraci 8. května 1941. Při jeho pohřbu pronesl Kl. Gottwald řeč, v níž zhodnotil zásluhy B. Šmerala jako zakladatele KSČ a v níž vyzval českoslo venský lid k rozhodnému boji proti fašistickým okupantům . ( Pozn . red . ) 141

likvidátorství. Sjezd strany zjistil, že uvnitř strany v širokých

masách členstva můžeme pozorovat proces, který ukazuje, že nejvyspělejší, nejpevnější a nejpokrokovější jádro strany se vyvíjí k bolševismu. Sjezd strany svými usneseními o volbě nového vedení tuto skutečnost podtrhl a určil, že tento směr, který byl dosud oposicí, má být vedoucím směrem strany. Vedle toho však je nutno konstatovat, že v širokých masách členstva je ještě značná skupina, značná část dělnických, poctivých, straně

věrných živlů, které kolísají, které jsou desorientovány, které hledají cestu k správnému směru , které hledají správnou cestu . Sjezd strany svými usneseními a celým svým charakterem a rá zem vyslovil přesvědčení, že je nutno tyto vrstvy do posledního dělníka získat, přesvědčit, uvědomit a přivést na správnou cestu ,

na cestu bolševisace. Ale sjezd současně také musil konstatovat, že ve straně zraje slabá skupina elementů , které ve své podstatě jsou straně nepřátelské, které nemohou být získány, nýbrž proti

nimž musí být veden otevřený boj až k úplnému potření. Když II. sjezd strany, který byl prvním bolševisačním sjezdem naší

strany, při řešení vnitrostranických otázek musil sahat k různým formám kompromisů a bloků, tu je nutno zdůraznit, že strana od

té doby vzrostla, že strana se od té doby zpevnila a že V. sjezd strany ve vnitrostranickém řešení krise strany mohl použít metod jiných, mohl použít metod skutečně jednolitého, pevného bolše

vického vedení. Jsme přesvědčeni, že toto řešení je jedině správ né, jsme přesvědčeni, že je jednou ze záruk, že nynější krise strany bude kladněji, bude lépe likvidována a překonána, než byla krise strany r. 1924-1925. Sjezd strany splnil dále v podstatě také třetí svou hlavní úlohu, to jest vytyčení příštích úkolů. Příštím úkolem strany je vytyčení

bojové jednoty československého proletariátu, bojové jednoty proti reformismu, proti buržoasii a proti měšťáckému státu . Příštím úkolem strany je postavit se v čelo pracujících mas a vést

je v bojích za denní požadavky, vést je do boje proti fašismu a fašistickému nebezpečí, vést je do boje proti nebezpečí války a na obranu Sovětského svazu. 142

Dalším úkolem , který před námi stojí, je zrevolucionovat Rudé odbory, uvnitř strany i v dělnických masách vzít energický kurs

na mladé revoluční elementy, kurs na mladé revoluční elementy mezi proletariátem , uvnitř strany, uvnitř odborových organisací i ve všech ostatních masových organisacích. Hlavním pak vnitro

stranickým úkolem - a k splnění tohoto úkolu dal sjezd nezbytné a ideologické předpoklady — je zlomit ve vlastních řadách opor tunistické tendence a sociálnědemokratické tradice, vymýtit ko řeny oportunismu ze všech orgánů, ze všech institucí, ze všech organisací strany.

Soudruzi, soudružky! V. sjezd Komunistické strany Česko slovenska není zakončením boje, je naopak začátkem boje, za

čátkem velkých těžkých bojů, které nás očekávají. Strana, sou druzi a soudružky, jde vstříc těžkým dobán , jde vstříc těžkým bojům . Strana, soudruzi, jde vstříc těžkým bojům zejména ve svých vlastních řadách, bojům proti likvidátorům , bojům proti

oportunismu, bojům proti agentuře buržoasie uvnitř našeho tá bora. Boj tento není ukončen, nýbrž V. sjezd je signálem k jeho největšímu stupňování ajeho největšímu zostření. Jdeme, soudruzi a soudružky, vstříc těžkým bojům ve všech otázkách , jdeme vstříc těžkým bojům v denních otázkách pracujícího lidu, jdeme vstříc těžkým bojům votázkách válečného nebezpečí, jdemevstříc těžkým

bojům v otázce obrany Sovětského svazu. Úkoly, před kterými stra na stojí, jsou ohromné, úkoly, které musí strana splnit, jsou přímo nebývalé. Můžeme, soudruzi, s klidným svědomím konstatovat, že V. sjezd komunistické strany dal straně pro tyto těžké boje

správný ideologický, politický a organisační směr. My jsme bojo vali před sjezdem v diskusi, my jsme bojovali zde na sjezdu a půjdeme ze sjezdu s vědomím, že daleko těžší boje nás očeká vají. Boje proti reformistům ve vlastních řadách , boje proti

reformistům mimo naše řady, boje proti buržoasii, boje na obranu Sovětského svazu a proti nebezpečí války. Z tohoto sjezdu

půjdeme těmto bojům vstříc, nově vyzbrojeni, posíleni. Soudruzi a soudružky! Přesto, že krise není dosud překonána, přesto, že

strana ještě bude musit obtížně navazovat spojení s pracujícími 143

masami, přesto, bude-li strana pokračovat na své cestě ve smyslu usnesení tohoto sjezdu, bude pokračovat neochvějně cestou tříd

ního boje, proti všem nepřátelům, cestou k sociální revoluci, cestou k diktatuře proletariátu. ( Potlesk .)

Protokol V. řádného sjezdu KSČ, nákladem J. Hakena, Praha 1929, str. 161-162

POUČENÍ

ZE SEVEROČESKÉ TEXTILNÍ STÁVKY Resoluce Ústředního výboru Komunistické strany Československa

12. února 1929 byla přerušena s největší obětavostí vedená

stávka více než 8000 severočeských textilních dělníků.85 Tímto přerušením severočeského textilního boje končí prvá etapa vývoje mzdového hnutí textilních dělníků, v níž se podařilo seskupit

značné masy textilního dělnictva kolem požadavků a hesel vyda

ných KSČ a Rudými odbory a vést nejodhodlanější část textilního proletariátu do otevřeného boje proti spojeným silám podni katelů kapitalistického státu a reformistů .

Prvá etapa boje znamená jednu z největších a nejvýznamněj ších zkušeností československého proletariátu. Vývoj a průběh tohoto hrdinného boje znamená velký pokrok na cestě vývoje tříd ních bojů v Československu. Bojem textiláků byla zahájena nová fáze vývoje bojů česko slovenského proletariátu , třídní boj dosáhl nového, vyššího stupně

svého vývoje. V tomto boji použila KSČ Po prvé nové politické linie VI. světového kongresu K186 a IV. kongresu ROI.87 Všeobecná politická linie tohoto boje byla správná. Boj v sever

ních Čechách nebyl veden jen za hospodářské požadavky prole tariátu , nýbrž bojující dělnická třída v tomto boji už poznala

nutnost spojení hospodářských bojů s velikými politickými boji proti diktatuře monopolistického kapitálu v Československu. Stávkující textilní dělníci, kteří vstoupili do boje, poznali už 10 V bojích se zocelila KSČ

145

také nutnost vedení boje nejen proti kapitalistům , nýbrž se stejnou ostrosti iproti reformismu, který je podstatnou částí imperialistické jednotné fronty. V tomto boji se reformističtí vůdcové zcela otevřeně odhalili jako agenti organisovaného stávkokazectví v řadách dělnictva.

Jejich přímé spojení s podnikateli, aby porazili bojující dělnictvo, se ještě nikdy neukázalo tak zřejmé jako v tomto boji. [ Reformisté stáli tentokráte ve spolku s četnictvem v čele štvanic proti boji textilních dělníků. Proti stávkujícím dělníkům stála celá fronta reformistů, kapitalistů a kapitalistického státu , jakož i neslýchaná štvanice celého měšťáckého tisku. Všecky

příští boje dělnictva v Československu budou také vedeny na témže podkladě proti trojspolku třídního nepřítele.] Společný postup s reformistickými organisacemi neznamená nyní provádění taktiky jednotné fronty, nýbrž zradu na dělnic

kých zájmech. „ Jednotná fronta“ shora, se špičkami reformistic kých organisací, znamená nyní zradu dělnických zájmů. Úloha komunistické strany a Rudých odborů záleží dnes v tom , aby refor

mističtí dělníci byli cestou jednotné fronty zdola, v závodech , odděleni od reformistických organisací. Vzdor této zřejmě kontrarevoluční štvanici reformistů vstou pilo do boje více než 8000 textilních dělníků. Tato skutečnost nejpádněji dokazuje, že tu byly objektivní předpoklady boje, a tím je vyvrácen veškerý pokřik o hazardní hře, dobrodružství atd. Vzdor hrdinnému úsilí bojujícího dělnictva nepodařilo se dosud v tomto prvém boji, v němž se stávkující srazili dohromady a jednotně na základě volby vlastních stávkových výborů, nezá visle na výši stávkových fondů, proti svému třídnímu nepříteli,

porazit frontu podnikatelů a reformistů . Příčina toho je přede vším v tom, že komunistická strana a Rudé odbory v tomto boji

dosud nesplnily zcela své úkoly. Ačkoli polbyro strany vyznačilo ve svých usneseních jasnou linii pro vedení boje, ukázal boj na druhé straně zřejmě skutečnost, že část vůdčího kádru strany a Rudých odborů setrvala na chybných oportunistických názorech

a působila v tomto boji proti rozvinutí bojových sil textilního děl 146

!

nictva. Ačkoli část funkcionářů strany a Rudých odborů stála věrně a pevně v čele stávkujících, vykonávala druhá část silný odpor proti rozvinutí boje, který se zásadně opíral o názor, že organiso

vaný boj proti reformistům není možný. Tento odporvyvolal také v řadách funkcionářského kádru četná kolísání, zvláště

u soudruhů, kteří dosud nedostatečně porozuměli nové taktice. To vše způsobilo špatnou přípravu boje. Kladné výsledky boje záležejí kromě úplného odhalení refor mistů především v tom, že iniciativa boje byla od počátku v rukou

Rudých odborů a KSČ. Dále byl po prvé v tomto boji učiněn pokus získat neorganisované dělníky pro společný postup s revoluč ními organisacemi a sdružit je volenými stávkovými výbory.

Sdružení neorganisovaných a části v reformistických organisa cích organisovaných dělníků vytvořilo předpoklady ke zřízení

jednotné fronty zdola. Je skutečností, že k boji nejodhodlanější byli především neorganisovaní, ženy a mládež. V průběhu stávky se projevily, poněvadž naše organisace sledovaly revoluční taktiku, nové vrstvy aktivních dělníků v závodech.

Kromě těchto zjevů, které jasně ukazují skutečnost, že první etapa boje textiláků znamená velký pokrok v boji českosloven

ského textilního proletariátu a že strana novou politickou linii docílila úspěchu - ukázaly se také chyby, ukázaly se také některé negativní stránky, jimž musí být věnována nejvážnější pozornost. V prvé řadě se ukázala skutečnost, že kurs komunistické strany

a Rudých odborů nesměřoval dostatečně na podchycení velkozávodů a že se v tomto směru během přípravy boje, jakož i během pro vádění boje nepracovalo dost intensivně.

Otázce racionalisace bylo věnováno během boje málo pozornosti. Bylo také chybou, že stávkující nebyli s dostatečnou rozhodností vedeni do ulic. Heslo generální stávky neodpovídalo situaci.

Při všeobecně správné politické linii tiskové kampaně staly se také chyby, které zvláště záležely v tom, že tisková kampaň

nevěnovala dostatečnou pozornost jednotlivým fázím boje. Pře rušení stávky a způsob, jak bylo provedeno, musí být označen za oportunistickou chybu. 147

Ačkoli skutečnost, že značná část stávkujících dělníků neorga nisovaně nastoupila práci, znamená změny ve vývoji boje, je v takové situaci prvním úkolem revolučního vedení vykonat všechno, aby řady stávkujících byly upevněny. Opatření v tomto

smyslu byla naprosto nedostatečná. Kdyby se po provedení těchto opatření ukázal ústup nutný, musil by být samozřejmě proveden v nejúplnějším pořádku. Skutečnost, že také po tomto

přerušení dělnictvo v řadě závodů práci nenastoupilo, nýbrž bojovalo dále za opětné přijetí do práce persekvovaných spolu dělníků, dokazuje, že bojovná síla proletariátu nebyla při ústupu zlomena.

Avšak vzdor všem slabinám boje vyvrací jeho průběh také

po

křik oportunistických živlů v řadách KSČ a Rudých odborů, které se na základě prozatímního přerušení stávky snažily vylíčit

boj sám a jeho provedení jako chybu. Prohlášení toho druhu se kryjí úplně s názory reformistického tisku, který tento boj ozna čoval jako „ nový Rudý den “ a jako hazardní hru komunistické strany. Boj textiláků byl skutečný revoluční nástup dělnických mas a prvý příklad nové bojové taktiky revolučního hnutí, základ nou k hlubokému vyjasnění v řadách KSČa v Rudých odborech. Zatím co revoluční textilní dělníci zahájili boj, ukázalo se, že i mezi funkcionářskými kádry a na vedoucích místech v Rudých odborech

zahajují oportunistické elementy otevřený nástup proti boji textilních dělníků, proti linii strany, stavíce se na platformu reformistů. Hlav

ním představitelem těchto elementů, které v tomto boji přešly postupně až na protidělnickou frontu boje, je sekretář textilní sekce MVS Sýkora,88 rozvíjející otevřeně reformistickou plat formu, že tento boj, do něhož za svoje existenční zájmy vešly tisíce textiláků, neměl dané objektivní podmínky a byl neodpo vědným dobrodružstvím . Obhajuje tuto otevřenou reformistickou posici, láme Sýkora rámce stranické discipliny, pracuje cilevědomě na rozkolu revolučního dělnického hnutí apřechází zcela otevřeněna stranu reformismu. Po ukončení prvé etapy boje stojí před komunistickou stranou a Rudými odbory velké úkoly. Především jde o to , učinit poučení 148

a zkušenosti prvé etapy stávky textilního dělnictva srozumitelné nejširším masám a provést v této otázce širokou ideologickou masovou kampaň , zahájit kurs na získání rozhodujících velko závodů, vyřadit z komunistické strany a z Rudých odborů shnilé elementy a nahradit je skutečnými, k boji odhodlanými živly, které ukázaly během tohoto boje svoji obětavost. Je úkolem strany

a Rudých odborů připravovat boj textilních dělníků dále. Komu nisté odmítajíjednorázovou výpomoc. Zkušenosti severočeské stávky musejí být v těchopřípravných pracích v nejširší míře brány v úvahu.

Jedním z hlavních úkolů této přípravy je nejširší objasnění kontrarevoluční úlohy reformismu, který v tomto boji použil nej škodlivějších metod proti dělnictvu . Rovněž musíme odhalit reformismus ve vlastních řadách, který se stal překážkou vedení hospodářských bojů proletariátu. Jestliže strana bude umět z těchto zkušeností textilního boje

vyvodit správné poučení , pak bude tento boj východiskem roz hodného obratu ve vývoji československých proletářských bojů. „ Rudé právo “ , roč. X , Č. 58, 8. března 1929

POD REVOLUČNÍMI PRAPORY K NOVÝM ZÁPASŮ M !

JAN ŠVERMA

Znovu roste dělnická síla odboje na závodech a v továrnách ! Pod tlakem strašlivého vykořisťování, pod tlakem fašistického útoku na politická práva proletariátu, který je součástí přípravy nové imperialistické války, jež nezbytně vyrůstá z protikladů

kapitalistické racionalisace, znovu vyrůstá vlna dělnické bojovné energie proti nástupu buržoasie, znovu se zvedá revoluční vlna

proletářských sil.

[Žijeme v předvečer velikých zápasů. Ve všech průmyslových odvětvích zrají veliké hospodářské boje a perspektivy fašismu

a imperialistické války stavějí před proletariát ohromné úkoly veli kých bojů, rozhodujících třídních srážek. ] A každý dělník musí v těchto chvílích velikých příprav hledat cestu proletářského boje,

hledat prostředky v tomto zápasu na základě trpkých zkušeností porážek i tihy denního proletářského života. A všechny ty velké boje, jimiž prošla dělnická třída, v nichž

lámala svoje popřevratové iluse a naděje, dokazují, že proti každému dělnickému boji stála jednotná fronta kapitalistů a re

formistů, že reformisté všech odstínů byli hlavní silou, lámající v zájmu kapitalistické třídy dělnické zápasy. Naše období válečných příprav, období racionalisace, která,

spojujíc dělníky poutem společného odboje proti kapitalistickému útlaku, spojuje ještě úžeji síly protidělnické fronty — síly kapita 150

lismu a reformismu, je obdobím úplného srůstání reformistických organisací s politickými a hospodářskými orgány kapitalismu. Reformistické organisace stávají se třídní kapitalistickou agen

turou, která je nástrojem provádění racionalisace na závodě, ná strojem hospodářského „ míru “ — t. j . podřizování dělnických zájmů zájmům kapitalismu, která je nástrojem k rozbíjení děl

nických bojů, a vzplanou -li dělnické zápasy, nástrojem organisace stávkokazů. Denní praxe reformistických odborových orgánů na

závodech a řada dělnických bojů v poslední době jsou jasným důkazem tohoto třídně měšťáckého charakteru reformistických organisací.

V jednotném bloku stojí kapitalisté a reformisté v protiděl nické frontě. A dělnická třída, nastupující do velikých bojů proti racionalisaci, za zlepšení své životní úrovně a proti politickému útlaku, musí již v předvečer svých zápasů počítat s tím, že refor misté nepovedou žádný z těchto bojů , ale že reformisté budou v každém rozvíjejícím se zápase hrát aktivní úlohu, aby zmařili dělnický boj, aby rozbili proletářskou energii. A v dnešním období jasněji než kdy jindy ukazuje denní praxe KSČ a Rudé od dělníkům, že revoluční orgány proletariátu

bory — jsou jedinou proletářskou zbraní, jediným proletářským vůdcem dělnických bojů proti všem silám kapitalismu. Jedině pod jejich revolučními proletářskými prapory, jedině v boji proti kapi talismu a reformismu může dělnická třída svrhnout ony balvany hospodářského a politického útlaku v dnešním období.

Ale dnešní období velikých zápasů, proti nimž buržoasie mobi lisuje všechny své síly, staví před revoluční dělnické orgány

mimořádné úkoly. Jsou jediným nástrojem mobilisace proletář ských mas proti fašistické mobilisaci kapitalismu a reformismu. Revoluční dělnické orgány musí hledat nové cesty v těchto veli kých zápasech. Stojíce osamoceny proti všem silám buržoasie, musí hledat svou sílu a své spojence v nejširších proletářských

masách, nastupujících do bojů. Dělnické zápasy, mají- li prolomit jednotný kapitalisticko -reformistický blok, nemohou být zápa sem pouze organisované části dělnické třídy, musí vtáhnout do 151

boje a do aktivní účasti na boji celou dělnickou masu . Před revo

lučními dělnickými orgány, před Rudými odbory stojí veliký úkol organisovat samostatně tyto nadcházející dělnické zápasy ,

prolomit hráz mezi organisovanými a indiferentními dělníky, postavit do boje celou dělnickou jednotu. S dělnickou masou proti kapitalismu a reformismu! To je jediná cesta, která zbývá dělnické třídě v těchto bojích, to je jediná cesta , která stojí i před revolučními dělnickými orgány, nechtějí- li zradit dělnictvo a chtějí- li plnit svoje revoluční poslání. Ale tyto nové ohromné úkoly revolučních dělnických orgánů narazily nejen na zuřivý odpor reformistů, ale setkaly se i s odpo rem ve vlastních řadách . Buržoasie nalezla svoje spojence i v řa

dách revolučních dělnických organisací. Prvý dělnický nástup, v němž textilní dělnictvo počalo rozvíjet svůj boj proti kapitalis tům i reformistům , postavil řadu vůdců v revolučních dělnických

orgánech – proti dělnictvu. Na místo dělnického boje navrhují „ dohodu a spolupráci “ s reformisty, s třídními nepřáteli dělnictva likvidují dělnický boj a revoluční poslání KSČi Rudých odborů. Za nadšeného souhlasu reformistů, za ochotné pomoci buržoa sie a jejího státního aparátu zahájili likvidátoři89 boj, aby rozbili

dělnické revoluční organisace, aby zmařili dělnický nástup. K fa šistickému nástupu buržoasie na dělnictvo a jeho revoluční orgány připojili se likvidátoři zevnitř, aby ochromili revoluční sílu dělnického odboje. K bloku kapitalistů a reformistů přistou pil nový spojenec. Ale dělnická stoupající vlna se nedá zadržet. Dělnictvo v KSČ

i v Rudých odborech se obrátilo zády k likvidátorům , podporo vaným všemi silami buržoasie. Dělnictvo se postavilo nadšeně

pod revoluční prapory, odchod likvidátorských vůdců očistil dělnické revoluční orgány, učinil je schopnými plnit ony velké úkoly, které před nás stavějí perspektivy budoucnosti. [Období válečných příprav a fašistické mobilisace všech sil

buržoasie proti proletariátu a současně období stoupající vlny počínajícího dělnického nástupu staví veliké zkoušky před prole 152

tariátem Československa. Veliké třídní boje uzrávají, první veliké zápasy, do nichž vstupuje dělnická třída tohoto státu .]

Vzrůstající dělnické zápasy ukázaly již sílu dělnické energie. Síla proletářského odporu , který smetl likvidátory a očistil dělni cké revoluční orgány, ukázala, že revoluční organisace proleta

riátu jsou schopny plnit svoje poslání jít onou cestou, kterou od nich očekává celá dělnická třída — cestou boje s dělnickými masami proti buržoasii a všem zrádcům dělnické věci.

„ Májový list 1929"

OTEVŘENÝ LIST

ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ VŠEM ČLENŮM STRANY !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Soudruhu, soudružko !

Zkušenosti z akce 1. srpna ukazují, že tam , kde naše organisace uplatnily v přípravě akce nové bojovné a pracovní metody ve smyslu usnesení V. sjezdu strany, se akce plně podařila, získali

jsme dělnické masy a prolomili policejní teror. Naopak zase tam, kde naši soudruzi dosud nepochopili smysl nové činnosti strany, končila akce nezdarem . Z toho plyne pro nás poučení, že musíme napnout všechny síly, aby skutečně v celé straně nastal radikální obrat v práci a metodách, aby každý člen strany pochopil vážnost

situace a aby si tak strana rozvinutím velké iniciativy všech svých příslušníků vydobyla vedoucí postavení v zápasech dělnictva a získala většinu proletariátu. I Ty, soudruhu a soudružko, se máš zúčastnit práce, a proto se k Tobě obrací Ústřední výbor strany tímto dopisem. Dělnická třída a pracující lid vůbec stojí před mimořádně vážnou situací. Kapitalistická racionalisace, nízké mzdy a drahota krutě doléhají na každou dělnickou rodinu. Buržoasie postupuje

proti proletariátu stále brutálněji, aby znemožnila dělnické boje, a chystá fašistickou diktaturu, aby mohla vést novou imperialis tickou válku . Kapitalisté celého světa a spolu s nimi i kapitalisté Československa pracují plnou parou k rozpoutání nové imperia 154

listické války proti Sovětskému svazu, aby znemožnili jeho socia listickou výstavbu, zejména uskutečnění pětiletého plánu. Známé události v Mandžuskuº ukazují na ohromnou vážnost tohoto nej většího nebezpečí, které dnes hrozí proletariátu celého světa. Pracující lid stále více chápe nutnost obrany a protiútoku

proti racionalisačním , fašisačním a válečným plánům kapitalistů . A je to pouze komunistická strana, která může vést proletariát do tohoto zápasu , která jediná bojuje za revoluční jednotu proleta riátu . Reformisté, čeští i němečtí sociální demokraté, přestali dávno být dělnickou stranou, čeští národní sociálové dělnickou stranou nikdy ani nebyli. Reformistické strany se změnily ve strany sociálfašistické, v nejspolehlivější oporu kapitalistického

karabáčnictví. Jsou nejzuřivějšími odpůrci bojovné jednoty děl nictva .

Zájmy pracujících mohou být hájeny pouze v nejostřejším boji proti nim právě tak jako proti renegátům, kteří jsou „ le vým “ křídlem socialismu.

Komunistická strana stojí zde jakožto jediná strana proletářská,

na jejích bedrech spočívá velká odpovědnost před celou dělnickou třídou, na ní leží celá tíha proletářského třídního boje. Nepřátelé pracujícího lidu jsou si toho plně vědomi, a proto napínají všechny síly, aby komunistickou stranu zdolali. Pokoušeli se o to rozkladem strany zevnitř, pomocí likvidátorů. Marně ! Strana likvidátorské vůdce odrazila, zmařila jejich roz biječské plány.

Po nezdařeném pokusu o rozklad strany zevnitř vedou buržoa sie, sociálfašisté a renegáti široký útok proti straně zvenčí. Před 1. srpnem a na 1. srpna byla zmobilisována celá státní moc ke zničení komunistické strany. Zase marně! Strana obstála

i v této zkoušce a učinila velký krok na cestě ke zvýšení své boje schopnosti.

Po 1. srpnu stojí před stranou další velké úkoly, jak byly vytčeny

na zasedání X. plena Exekutivy Komunistické internacionály v čer venciº1 a na schůzi Ústředního výboru naší strany dne 10. a 11 . srpna..82 Strana si musí v nynějším období nástupu nové revoluční 155

doby vydobýt vedoucí postavení ve všech bojích dělnické třídy. [Strana musí uskutečnit bojovnou jednotnou frontu dělnictva v závodech pomocí bojovných orgánů tvořených podle zásad proletářské demokracie. Strana musí ve všech zápasech dělnictva

uplatnit nové bojovné metody a nejostřejší dnes zbraní proleta riátu, hromadnou politickou stávkou a demonstrací, musí bojo vat proti policejnímu teroru pomocí proletářské sebeobrany.

Strana musí pracující lid mobilisovat] do boje proti hladu, fašismu, imperialistické válce a na obranu Sovětského svazu , musí energicky podstoupit zápas proti sociálfašismu, renegátství, za získání vět šiny pracujícího lidu.

1. srpen ukázal, že strana přes zvýšení své akceschopnosti nedovede ještě splnit hlavní dnes úkol : úkol revoluční mobilisace pracujících vrstev proti imperialistické válce. Příčiny toho vězí

ve straně samé, a je proto nutno učinit úplný obrat v činnosti strany. Na tom závisí, zda strana bude s to splnit své dějinné poslání, zda bude s to zvládnout obrovské úkoly, které před ní staví celková dnešní situace. Co dělat ? Do závodů !

Tam musí být hlavní bašty strany, tam můžeme nejlépe vzdo rovat náporu nepřátel. Každý člen strany pracující v závodě musí se ihned přihlásit do závodní buňky. Kde pracují komunisté

a buňka není dosud založena, musí se tak stát co nejdříve. Kde buňka existuje, musí být aktivována. Závodní buňky mají konat

často členské schůze a také schůze se sympatisujícími, z nichž nutno získat nové členy. Každý člen strany se musí ihned hlásit u důvěrníka k přeregistraci. Do odborů !

Každý komunista musí být odborově organisován a v odborech také aktivně pracovat. Musíme z neorganisovaných získat nové členy pro Rudé odbory a utvořit v těchto komunistické frakce. 156

Kde jsou komunisté v reformistických odborech, musí rovněž

utvořit frakci a získat vedení v odborové skupině. Rudé odbory musíme přebudovat na závodech a vybojovat jejich vedoucí posta vení v závodech .

Novou krev do strany ! Musíme získat tisíce nových členů strany, hlavně z řad mla

dých revolučních dělníků a dělnic, musíme doplnit funkcionářský kádr tisíci nových , svěžích sil. Mládeži a ženám nutno věnovat vůbec zvýšenou pozornost a zakládat všude, kde je buňka strany, buňku mládeže.

Celem k mládeži !

Musíme nejen získávat mladé revoluční dělníky a dělnice do

strany, nýbrž strana musí aktivně spolupracovat na výstavbě Komunistického svazu mládeže. V době racionalisace, fašisace

a válečných příprav hraje mládež stále větší úlohu . Tím, že

budeme aktivně bojovat za požadavky mládeže a získávat ji pro naši organisaci, podaří se nám vyrvat mládež z rukou nepřátel.

Pryč se spolkařením ! Naše organisace není pro organisaci, nýbrž pro třídní boj všeho proletariátu. Proto se musí každá buňka zabývat vším, co se kolem ní děje, zejména v závodě, musí zaujímat stanovisko k ná

ladám dělnictva, vytyčovat jeho požadavky a organisovat boj za jejich prosazení. Naše organisace se nesmí uzavírat do sebe, nýbrž musí žít životem proletariátu, musí se stát jeho vůdcem , musí přejít od spolkaření k hromadné revoluční práci. Tak na př. uplatňovat intensivně taktiku jednotné fronty zdola, tvořit jed

notné akční orgány proletariátu na závodech, změnit taktiku voleb do závodních výborů, t. j. učinit z voleb záležitost všeho děl nictva v závodě, sestavovat kandidátku na závodní schůzi, při 157

bírat do ní revoluční dělníky i neorganisované atd. Musíme dále

organisovat systém rudých důvěrníků v závodech, kteří mají být pomocným orgánem revolučních závodních výborů a pod. [ Hromadnou illegální práci! Strana si nesmí dát zacpat ústa buržoasním terorem. Musí

pracovat illegálně tak, aby dělnictvo tuto práci vidělo, avšak aby buržoasie naše pracovníky nedopadla. V každém závodě závodní časopis, v každém místě místní časopis, ke každé události ille gální leták, zabezpečit kolportáž illegálního tisku a literatury , chránit organisaci před policejními a továrními špicly, každá organisace si musí obstarat technické možnosti rozmnožovací, musí mít místnost ke scházení se, musí zajistit spojení s okresním a krajským vedením atd ., atd . — zkrátka musí se naučit hromadné illegální práci. ]

Hromadnou agitaci! Vedle závodních časopisů a illegálního tisku nutno se vrhnout s celou energií na získávání nových čtenářů legálního komunistic kého tisku a literatury. V každém závodě, v každém místě, v každé buňce musí být kolportér a dělnický dopisovatel, který zpraví svůj časopis rychle o všem, co se v závodech děje, čímž se náš tisk stane skutečně masovým orgánem všeho dělnictva .

Ostrý boj proti sociálfašistům a renegátství, které jsou třídním nepřítelem dělnictva ! Musíme v každém místě, v každém závodě denně odhalovat proradu sociálfašistů,

bojovat proti jejich falešným heslům, ukazovat na jejich spolu práci se zaměstnavatelem a policií.

Hromadné školení členstva a funkcionářů !

158

Na každého komunistu se kladou velké požadavky. Má-li splnit svou úlohu vůdce dělnictva, musí sám být dobře školen. Proto nutno pořádat v organisacích leninské kursy a školy, mu síme mít svoje sebevzdělávací kroužky, každý funkcionář musí číst theoretickou a politickou literaturu strany.

Finanční soběstačnost strany ! Aby strana mohla splnit svoje povinnosti, musí mít pevný finanční základ . Proto byla provedena nová úprava příspěvků a přechod na příspěvky týdenní. Každý člen se musí ihned hlásit u důvěrníka, nechat se přeregistrovat a přejít k odvádění týdenních příspěvků. Kontrola !

Nestačí pouze ukládat úkoly, nýbrž nutno soustavně kontrolo vat, zda byly splněny. Vedení buněk musí kontrolovat, zda čle

nové plní své povinnosti. Členové pak musí kontrolovat vedení. Každý se chopit díla ! Pracovní disciplina všech členů je jedním z hlavních předpokladů úspěšné činnosti strany.

Boj proti oportunismu ve vlastních řadách ! Tuto pronikavou změnu v celé činnosti strany nemůžeme

splnit bez nejostřejšího boje proti oportunismu ve vlastních řa dách . Především praktickou prací, přesvědčováním , školením a kontrolou ; kde však to nestačí i vyřazením těch funkcionářů, kteří své povinnosti nekonají, a nahrazením jich svěžími silami. Všichni členové si musí být vědomi, že oportunismus, který se

projevuje v nedůvěře k revolučnímu hnutí, v kolísání, v ustupo vání před sociálfašismem a policejním terorem, v nekonání po

vinností atd ., je tím největším nebezpečím pro komunistickou stranu, že je to právě oportunismus, který brzdí na všech stra nách její činnost. 159

Soudruhu , soudružko! Postarej se o to, aby se tvá buňka ihned sešla, rokovala o zkušenostech 1. srpna a přikročila k praktickému

provádění výše naznačených úkolů , na jejichž splnění závisí příští osud strany. Jsou to úkoly drobné, leč ve svém celku přece jen obrovské. Mají učinit z naší strany stranu skutečně bolše vickou, schopnou vést široké vrstvy proletariátu do boje proti

buržoasii: Za větší skývu chleba, proti fašismu, proti imperialis tické válce, (na obranu Sovětského svazu , za diktaturu pro letariátu ]. Ústřední výbor

Komunistické strany Československa „ Rudé právo“ , roč. X , č. 170, 25. srpna 1929

BOJ ZEMĚDĚLSKÝCH DĚLNÍKŮ NA VÝCHODNÍM SLOVENSK U93

JAN ŠVERMA

Boj 30.000 zemědělských dělníků byl v poslední době největ

ším a nejvýznamnějším bojem v Československu. Poučení vyplý vající z tohoto boje jsou velmi důležitá, a to nejen pro další politiku

Komunistické strany Československa, nýbrž i pro mezinárodní dělnickou frontu . Boj zemědělských dělníků znamená první velký průlom do isolace strany, která vznikla následkem její oportunis

tické politiky. Po těžké krisi v Komunistické straně Českoslo venska, po těžkém boji proti likvidátorským živlům v Rudých odborech zmobilisovaly revoluční orgány dělnictva k 1. máji

dělnické masy pro velký politický boj; dokázaly tím v praxi děl nickým masám správnost jejich revoluční cesty. Kolektivní smlouva, uzavřená odborovými organisacemi agrární a slovensko -klerikální strany,94 jakož i reformisti

ckými odbory, podporovala plně kapitalistickou racionalisaci. Hlavním účelem této smlouvy bylo razit cestu kapitalistické racionalisaci, stupňovat vykořisťování a propustit deset procent dělnictva, jež bylo racionalisací vyřazeno z práce. Dílčími ústupky měla tato reformistická smlouva zlomit sílu dělnického

hnutí a znemožnit boj, který by ohrožoval zájmy kapitalistické racionalisace.

Odpor dělnictva, radikalisace dělnických mas zabránily usku

tečnění tohoto plánu. Reformisticko -kapitalistická smlouva byla 11 V bojích se zocelila KSČ

161

zmařena silou dělnického boje. Dělnické masy nastoupily otevřeně proti silám kapitalismu a reformismu.

Před Rudými odbory Československa, které jsou zatíženy

těžkými oportunistickými tradicemi a prodělaly hlubokou krisi, stál veliký úkol. Revoluční hnutí Československa dokázalo k prv nímu máji samostatně organisovat tento nástup mas, dovedlo ukázat dělnickým masám v praktickém boji cestu, která odpovídá našemu období a o niž byl sváděn s likvidátorskými živly dlouhý a ostrý boj.

Již přípravy k boji a prvé dny stávky ukázaly, že šlo o daleko více než o pouhý mzdový boj. Ostré třídní protiklady daly stávce

již od počátku politický charakter. Na mzdové hnutí odpověděla kapitalistická fronta fašistickým nástupem. Kapitalisté odmítli

vyjednávat s dělnictvem , pošlapali základní práva dělnictva, právo spolčovací a právo na stávku . Chtěli provést generální zkoušku otevřené fašistické vlády - to byly hlavní cíle, za něž šla kapita listická fronta do boje.

Tyto cíle skutečně sjednotily všechny národnostní skupiny kapitalistické fronty. V boji šlo o zájmy jednotného českosloven ského finančního kapitálu. Reformismus různých národností se dal jako jednotná síla do služeb fašistického nástupu proti děl nictvu .

A již hned na samém počátku boje použila kapitalisticko reformistická jednotná fronta metod, jichž nebylo dosud použito

při žádném mzdovém hnutí v Československu a které dokazují nejen mimořádné zostření třídních protikladů, nýbrž i obtíže a překážky, s nimiž proletariát musí v příštích bojích bezpod mínečně počítat.

Státní aparát hrál v tomto boji rozhodující úlohu . Již před za

čátkem stávky byly velkostatky v oblasti stávky obsazeny čet nictvem, které tam bylo staženo ze všech částí Československé republiky. Stávkovým schůzím bylo zabraňováno jednoduše tím ,

že řada referentů byla zatčena na nádražích obsazených čet nictvem . V oblasti stávky byl vyhlášen výjimečný stav, všechny schůze a veřejné projevy byly zakázány, přístup do vesnic a velko 162

statků byl „ cizím “ osobám zakázán . Desítky důvěrníků byly uvrženy do vězení, reformistická smlouva se stala evangeliem pro četnictvo. Byla hlásána nejen reformistickými sekretáři, kteří měli přirozeně do vesnic volný přístup, nýbrž se stala ústředním doku mentem, pro který agitovali četníci, okresní hejtmané a dokonce páteři v kostelích. Stala se zákonem kapitalistické fronty a boj proti ní byl prohlášen za zločin. Také likvidátoři a renegáti revoluční fronty se zúčastnili tohoto útoku . Isolováni od dělnických mas zahájili zuřivou kampaň proti této „ divoké “ stávce, která, jak říkali, byla vyvolána „ na rozkaz polbyra a Moskvy “.

Nešlo již o mzdový boj. Byl to boj o právo na stávku, byla to obrana a boj dělnických mas proti fašistickému útoku .

Třída proti třídě, s dělnickými masami proti všem služebníkům kapitalismu takovýto boj stál před Rudými odbory. A již ta skutečnost, že se revolučnímu hnutí podařilo překonat všechny překážky, které byly postaveny stávce do cesty, a organisovat boj a vést jej téměř naprosto illegálně, znamená velký úspěch. Sa motná stávka byla prohlášena za zločin - a přece se postavila široká fronta zemědělských dělníků proti silám buržoasie.

A jestliže se v tomto boji zemědělských dělníků projevily zcela nové metody kapitalistické fronty, pak také dělnická třída ukázala charakter dnešního období. Základnou boje je jednotná fronta

zdola, která stmeluje v boji proti kapitalisticko -reformistickým silám veškeré dělnické masy. Organisovaní dělníci

přibližně

80 procent těch, kteří se zúčastnili boje — tvořili hlavní kádry . Vedoucí jádro tvořilo přibližně dva tisíce dělníků , kteří jsou orga nisováni v Rudých odborech . V jednotné frontě bojovalo také

přes tisíc dělníků , kteří jsou organisováni v agrárnických odbo rech , a několik set dělníků z reformistických odborů . Po prvé stály v čele velkého boje v Československu volené

stávkové výbory, které vzešly přímo z masy dělnictva a v prak tickém boji překlenuly rozdíly mezi organisovanými a neorgani sovanými dělníky. Jenom tyto bojové výbory mohly vést boj za

mimořádných podmínek, udržet celou dělnickou frontu po 163

čtrnáct dní bez jakékoli finanční podpory v boji a odolat náporu fašistického teroru.

Stejnou měrou jak buržoasie stupňovala teror vyrůstaly na jednotlivých velkostatcích organisace dělnické obrany, které se staly nejdůležitější zbraní proti stávkokazům, ale také úspěšně kladly odpor teroru státního aparátu. Demonstrace, které se přes veškeré zákazy a veškerá opatření četnictva konaly v celé řadě míst, dokazují, jakou úlohu tyto organisace v boji hrály. Vojsko, jež bylo povoláno, bylo třeba zase rychle odvolat, neboť nadšení

stávkujících proniklo do jeho řad a vojáci odmítali postupovat proti stávkujícím .

Avšak přes veškeré úsilí mas trpěla dělnická fronta těžkými

nedostatky. Revoluční dělnické orgány tu stály v takovém boji po prvé. I když předvídaly ostrost boje a jeho politický význam jim byl jasný, nedovedly ještě správně odhadnout teroristické metody buržoasie. Boj, který by bylo možno považovat za dřívějších pod

mínek za velmi dobře připravený, nebyl dostatečně připravený pro současné období, pro období nejostřejšího napětí mezi tří dami, v němž buržoasie používá veškerých prostředků proti stávce. Nedostatečná politická a organisační příprava, nedostatečné

spojení mezi ústředním vedením stávky a mezi stávkovými vý bory jednotlivých velkostatků byly hlavními příčinami nerovno měrného rozvinutí boje. Zatím co v celé řadě okresů stáli země dělští dělníci již několik dní v boji a zatím co se začínaly projevo vat první příznaky únavy, v jiných okresech bylo třeba boj teprve připravovat. Projevovaly se nedostatky v jednotnosti postupu dělníků .

K těmto slabinám se přidaly solidární akce průmyslového děl nictva. V oblasti stávky projevilo sice průmyslové dělnictvo

dalekosáhlou solidaritu a poskytlo pomoc -- v Komárně byla v jedné továrně provedena jednodenní solidární stávka avšak mobilisace dělnictva k boji proti fašistickým metodám skončila v rozhodujících průmyslových centrech s naprostým neúspěchem. Pod tlakem dělnické fronty se uchýlili kapitalisté na počátku -

druhého stávkového týdne k ústupovému manévru, aby nemusili 164

politicky kapitulovat. Došlo k všeobecnému zvýšení mezd. Tento manévr měl dalekosáhlé důsledky. Dělnická fronta se začala

štěpit, dělníci částečně nastoupili do práce — v některých místech

s 80procentním zvýšením mzdy a za zpěvu Internacionály. Avšak tyto dílčí úspěchy zlomily současně celkový boj. Tu se

dopustilo také ústřední stávkové vedení vážné chyby. Nesprávně zhodnotilo význam tohoto manévru a nenastoupilo včas cestu k ústupu, k okresním smlouvám, které mohly zaručit více, než bylo dosaženo na konci boje.

Tak skončila stávka zemědělských dělníků , aniž dosáhla svého

hlavního cíle — československé celostátní smlouvy. Její materiální úspěchy spočívají ve významném , avšak smluvně nezaručeném zvýšení mezd a v dílčích mzdových výhodách, které jsou zaručeny

smlouvami, jež se omezují na jednotlivé velkostatky a statky. Politicky znamená tato stávka rozhodný úspěch dělnické fronty. Dělnická fronta odrazila generální nástup fašistické buržoasie, rozvinula svůj boj a odpověděla rozhodným politickým bojem

proti fašismu a proti imperialistické válce. Mzdový boj, který vznikl z radikalisace mas, se proměnil v politickou bitvu . Prohlou bil radikalisaci mas tím, že dělnické masy, které šly do boje za své hospodářské zájmy, postavil proti celé kapitalistické frontě a na učil je metodám boje za politické cíle dělnických mas.

Úspěchy, kterých dosáhla Komunistická strana Českosloven ska v obecních volbách ve stávkové oblasti, jsou svědectvím nálady mas. Komunistická strana Československa byla v tomto boji po prvé jedinou samostatnou vůdkyní celé třídní fronty dělníků. Proto boj zemědělských dělníků znamená mohutný krok vpřed na cestě k bolševisaci Komunistické strany Československa, veliký úspěch

nové stávkové strategie, která byla potírána likvidátory. Nové vítězství Rudých odborů se ukázalo v praxi nejen možným, nýbrž také jedině možnou proletářskou cestou v našem období. Boj

zemědělských dělníků také ukazuje, jak významné politické bitvy očekávají proletariát v každém boji, do něhož vstupuje v dnešním období . 165

To jsou velká poučení, která vyplývají ze stávky zemědělských

dělníků pro revoluční hnutí v Československu. Musíme postupo vat dále po této cestě, musíme dělnické boje, které hrozí vypuk nout v řadě průmyslových odvětví, organisovat a ještě důkladněji připravit.

Stávka zemědělských dělníků dokazuje, že je jedinou cestou

z poněkud hlubší krise revolučních orgánů Československa, cestou k dělnickým masám, jejichž hnutí stále mohutněji narůstá.

„ Internationale Presse Korespondenz“ , 7. června 1929, strana 1186-1187

DROBNÁ REVOLUČNÍ PRÁCE -

VELKÉ REVOLUČNÍ PERSPEKTIVY KLEMENT GOTTWALD

Minulou sobotu a neděli konaná schůze Ústředního výboru KSČ vyznačovala se mimo jiné velkým pokrokem v metodách projedná

vání problémů strany. Ústřední výbor přikročil ke zkoumání otázek úplně konkretně a podrobně, zjišťoval pokroky i slabiny v práci strany podle jednotlivých oborů práce, jakož i podle jednotlivých krajů . Jasnost o všeobecné situaci a o všeobecné linii strany, jas nost však také v podrobnostech – v tom se zrcadlí velký pokrok a bolševický vzrůst vedení strany, zvoleného V. sjezdem KSČ. Generálním úkolem strany v nynější situaci vzrůstu třídního napětí a postupujícího revolučního rozmachu je dobytí většiny

dělnické třídy. To znamená, že strana musí vymanit rozhodující vrstvy dělnictva z vlivu reformismu, že musí statisícové masy pracujícího lidu přivést blíže k posicím revolučního předvoje,

blíže k rozhodujícím úkolům , blíže k boji o moc. Tento strategický úkol strany je ovšem nanejvýš složitý. Před

pokládá uplatnění vedoucí úlohy strany na všech úsecích třídního boje. Předpokládá především dobytí vedoucí úlohy komunistické strany v závodech a v denních bojích dělnictva. Jistěže strana ve všeobecné mobilisaci dělnictva zaznamenává úspěchy, jak ze

jména ukazuje výsledek 6. března. * Šestý březen ukázal , jak • 6. březen 1930 byl prohlášen mezinárodním dnem boje proti nezaměst nanosti podle usnesení konference evropských komunistických stran a Rudých odborů v Düsseldorfu 2. února 1930. ( Pozn. red. ) 167

důvěra mas ve stranu roste. Straně se podařilo zmobilisovat veliké masy dělnictva, vést sto tisíc československých proletářů na zaká zanou demonstraci, svést se státním aparátem úspěšně boj o ulice.

„ Rudý den “ se tentokrát proti veškeré persekuci a teroru a sýčko vání pravých oportunistů i ,, levých “ frakcionářů podařil. V tom je jistě úspěch. Leč právě na rozhodujících místech, v závodech,

vykazuje naše práce největší nedostatky a slabiny. Ústřední výbor byl nucen zjistit, že přes objektivně příznivou situaci je strana právě na tomto poli dosud v defensivě vůči sociálfašismu, ačkoli všechny objektivní okolnosti umožňují straně rozvinutí širokého ofensivního nástupu .

Hlavními příčinami slabosti našich posic v závodech je oportu nismus v praxi a zanedbávání drobné revoluční práce, zejména na poli organisačním. Generální linie strany dosud málo proniká do závodů, neorganisovanému a sociálnědemokratickému dělnictvu

v závodech dosud není jasno, v čem se odlišuje od linie sociál fašistů, není mu zejména jasno, v čem se odlišuje při řešení denních otázek, denních bojů a zápasů . Není pochyby o tom, že prosazování naší linie v závodech naráží na ohromné překážky, zejména na teror zaměstnavatelů, fašistů , sociálfašistů a měšťác kého státu . Leč tento teror může být zlomen pouze tehdy, zmobi

lisujeme-li proti němu široké masy neorganisovaného i sociálně demokratického dělnictva. A tato mobilisace může se nám podařit pouze tehdy, bude-li dělnictvo jasně vidět rozdíl mezi naší praxí

a praxí sociálfašistů, postavíme-li proti sociálfašistickému „ řešení“ revoluční řešení všech denních otázek . V tom spočívá podstata přechodu k ofensivě proti posicím sociálfašismu v závodech . Usnesení Ústředního výboru , jakož i politická resoluce únoro vého plena presidia Exekutivy Komunistické internacionály vyjdou jako zvláštní vydání našeho funkcionářského orgánu ,, Bol ševik “ . V příštích dnech mají se těmito usneseními podrobně

zabývat všechny organisace strany, zejména závodní buňky, na plenárních schůzích. Úkolem této úderné vnitrostranické kam paně je dát straně ve všech otázkách jednotnou orientaci, zvýšit

její celkovou úroveň , překontrolovat činnost jednotlivých organi 168

sací v minulých akcích strany, zejména při 6. březnu, doplnit

a zlepšit vedoucí kádry organisací těmi soudruhy, kteří se v boji osvědčili, a dosáhnout toho, aby celá strana semknutě, jednotně

a cílevědomě od zdařilého nástupu 6. března provedla hromadný nástup k rudému 1. máji 1930. Drobná revoluční práce! Boj oportunismu v praxi! Boj fašismu a sociálfašismu!

Zrychlené tempo!

Velké revoluční perspektivy!

„ Rudé právo “ , roč. XI, Č. 76 , 30. března 1930

ÚTOK BURŽOASIE NA KARLOVU HUŤ JE ÚTOKEM NA VEŠKERÝ PROLETARIAT

Reč soudruha Gustava Klimenta v poslanecké sněmovně dne 12. prosince 1930

Většina tohoto parlamentu se specialisovala na dělání zákonů, které jsou výrazem a zrcadlem skutečně sociálfašistické politiky.

Před několika měsíci byl zde odhlasován zákon o novelisaci gent ského systému a přesto, že s tohoto místa bylo přiznáno i samými

tvůrci zákona, na př. pí poslankyní Pechmanovou,95 že desetitisíce textilních a sklářských dělníků, jakož i desetitisíce dělníků jiných nebudou mít z tohoto zákona ani jednu korunu, byl tento zákon všemi měšťáky i sociálfašisty, celou vládní většinou a jejich tisko vinami vydáván za ohromně veliký úspěch, ačkoli se týkal jen malé části nezaměstnaných dělníků a ohromnou část nezaměstna ných nechal na pospas bídě a hladu.

Takových zákonů, zastírajících pravý stav věcí, bylo již dnešní vládní většinou vytvořeno více. Také dnes projednávaný zákon o trestání mladých provinilců zdánlivě zlepšuje stav věci, ač ve

skutečnosti zhoršuje i dnešní již strašlivý stav. Zákon bude dán k provádění byrokratům a lidem, kteří jej budou vykládat tak, jak budou chtít, jak je tomu v řadě případů, a jestliže se na jedné straně mladistvým provinilcům snižují tresty, na druhé straně

budou vydáni byrokratům, lidem politicky zaujatým , kteří je budou nutit k nucenému pobytu proti jejich vůli. Jakým způso bem se toto násilí prováděné na mladistvých provinilcích odrazí v jejich životě, dovede si jistě každý udělat úsudek. 170

Ani zákon o mimořádné výpomoci,96 který bude v nejbližší době projednáván a kterým je dáváno vládě 150 mil. Kč k dispo sici, aby s nimi řešila dnešní těžkou hospodářskou krisi, nepo může těm, kteří to dnes nejvíce potřebují, nezaměstnaným a těm, které dnešní kapitalistický řád uvrhl do bídy a hladu, nýbrž tato částka bude dána zase bohatým špičkám velkostatkářů, z malé části ovšem také odborovým organisacím , ale jen těm vládním ,

poslušným, sociálfašistickým , které už dnes píší v novinách a na strkují kapsy říkajíce: Když včera dostaly stamiliony banky, máme také právo, abychom dnes dostaly my. Nezaměstnaní děl níci, postižení chalupníci a mali domkáři na venkově dostanou z toho velmi málo nebo nic. Touto politikou, která se zde pro

vádí, zbídačili jste desetitisíce dělnických a malorolnických rodin , ale pro ně se nedělá nic. To, o čem se zde mluví, že má být zlep šením, je jen opravdový podvod všech malých pracujících lidí. Nemůže také ani být jinak, poněvadž celá politika, kterou dnešní vládní většina provádí, je diktována finančním kapitálem. Naří kalo se s tohoto místa a naříká se stále ve všech novinách nad roz

sahem krise. Hrozíte se, že v textilním průmyslu poklesla výroba o 50% , ve sklářství o 40% , hrozíte se poklesu výroby v kovoprů

myslu, hornictví, v uhelném průmyslu i ostatních odvětvích, ale prostředky, kterých se zde používá, dokazují úplnou bezmocnost a bezradnost celé dnešní vládní většiny.

Jste si plně vědomi, že dnešní krise nedosáhla ještě svého vy vrcholení, kulminačního bodu, a že se ještě bude stupňovat, že je

to krise opravdu smrtelná a že všechny návrhy, o kterých se nedávno také v tisku diskutovalo — at to byl Batův návrh na volnou soutěž, který zničil 60.000 malých obuvníků-živnostníků, ať to byl návrh inž. Sýkoryº? na hospodářský plán nebo konečně P. poslance Tayerleho, který je sice také pro plánovitost, ale jen do určitých mezí — všechny tyto plány a návrhy úplně zkrachují.

Snažíte se překonat krisi jen na útraty dělnictva a všech pracu jících lidí. Společně se zaměstnavateli ujednávají sociálfašistické organisace propouštění dělníků , dokazují dělnictvu , že je krise, že se propouštět musí, dávají souhlas s propouštěním tisíců 171

a desetitisíců dělníků, souhlas k omezení výroby a s jejich souhla sem se přes všechnu krisi prodlužuje pracovní doba. A když jste zbavili s jejich pomocí statisíce dělníků zaměstnání a uvrhli jste je do bídy a hladu, necháváte je na pospas bídě a hladu a nedáváte jim nic.

150 milionů korun, o kterých se bude v nejbližší době jednat, patří nezaměstnaným , ale patří jim nejen těchto 150 milionů

korun, nýbrž několikrát tolik patří nezaměstnaným , zbídačeným zemědělcům a malorolníkům. Nedáte-li jim je, budete přinuceni jim je dát nebo budete poučeni o tom, že se malý pracující člověk bez vaší vlády obejde.

Že je tomu tak, dokazují skutečně poměry. Trpělivost strádají cích brzy překypí. Odpadky se stolu přežrané buržoasie, kterými

chcete tlumit bídu, hlad a nespokojenost pracujících, ovšem ne stačí. Kdyby nezaměstnaní nebo zbídačení malorolníci měli čekat na cit těch, kteří mají dost, a měli zůstat při dnešních podporách a stravovací akci dosavadního rozsahu, jak ji provádíte, musili by zemřít hladem. Vždyť i váš vlastní list — byl to národněsociální

„ A -Zet — České slovo“ — minulý týden napsal, že dnešní stravo vací akce není pomocí nezaměstnaným, nýbrž pouze drážděním hladu. Musíme si být vědomi, že to, co provádíte, je podvod a že tím, čím pomáháte dnes — vlastně chcete budit zdání, že pomá

háte – opravdu nepomáháte. Dnes trpí všechen pracující lid, malorolníci, malí živnostníci, zřízenci, mali úředníci více, než se

dá slovy vylíčit. Dělnické děti, podle vás budoucnost národa, děl nická mládež, o které se zde také při projednávání dnešního

zákona mluvilo, trpí podvýživou, hladem a jejich matky v zoufal ství proklínají vás a váš řád, který se snažíte za každou cenu udržet.

Jsou místa, kde je ještě více bídy než jinde. Největší bída je

ovšem soustředěna v našich největších průmyslových oblastech a málokde bychom našli takovou bídu , jaká je na Ostravsku, v tom revíru ostravsko -karvínském , kde hrstka kapitalistických žraloků drží ve svém

vlastnictví vinou sociálnědemokratické

a národněsocialistické popřevratové zrady ohromné bohatství 172

a provádí nejšílenější vykořisťování. Markýz Gero byl zaměněn jinými, ale poměry, jestliže se nezhoršily, zůstaly stejné. Ještě více a ještě nádhernější paláce než dříve stojí v Ostravě, vystavěné z mozolů, potu a krve dělníků a horníků. Za 50 mil. Kč

stojí v Ostravě nová radnice, mající desítky prázdných zbytečných místností, a dělníci nemají kde bydlet. V řadě obcí okolo Ostravy bydlí v děrách bez oken za drahé peníze. Uvádím na př. Michál kovice, kde za drahé peníze, o několik set procent proti r. 1914, v některých případech i o 1000% , jsou zdraženy horníkům a děl níkům byty, které nemají ani oken a podlahy, ba stalo se v jednom případě, že jenom náhodou, že nájemníci odešli, se nestalo ne štěstí, neboť jenom vytáhli paty z bytu , spadl strop. Přesto, že tyto věci byly veřejně projednávány na schůzích, že na nich byli zástupci úřadů, že se v té věci interpelovalo, neudě lalo se nic.

Veliké luxusní kavárny, mramorem obkládané paláce — mezi nimi i „ Hornický dům “ v Ostravě má čestné místo – obrovské bohatství vidíme na Ostravsku , kam se oko podívá, ale na druhé

straně v dělnických koloniích na Karvínsku mezi polským obyva telstvem je ohromná bída, nedostatek a hlad. Stamiliony čistých zisků docilují zaměstnavatelé na Ostravsku, stamiliony plynou zase z Ostravy do Vídně, Paříže a jinam , Guttmannům, Rotschil

dům, Wilczkům , Larischům, Schneider-Creuzotům,98 Preissům

atd ., zatím co pracující sténají pod ranami kapitalistické raciona lisace a padají podvýživou. Mzdové poměry na Ostravsku jsou víc než bídné. Sociálfašisté jako kontrahenti smluv na Ostravsku ujednali smlouvy jak pro horníky, tak pro kovodělníky, lučebníky i ostatní dělnictvo s tak nízkými mzdami, že takové nenajdeme v žádné jiné průmyslové

oblasti. Za 14 až 18 Kč denně pracují podle smlouvy kvalifikovaní dělníci na náhradních pracích, kam byli vinou krise přeloženi. V Hrušovské továrně na sodu mají dělníci 2 Kč za hodinu, a aby se uživili, pracují 16 hodin denně. Přívozská rafinerie v oddělení parafinu pracuje od převratu stále pouze se 2 směnami 12 hodin denně. Ve Vítkovické šamotce vydělávají dělníci v úkolu Kč 1.20 173

za hodinu a ředitelství Vítkovických železáren , tohoto největšího kapitalistického podniku, přišlo ještě s tím, že snížilo mzdy těmto dělníkům o 20 %

A nejsou to jen tyto špatné a neslýchané pracovní a mzdové podmínky ; všechny závody propustily dokonce značnou část děl nictva až na jedinou válcovnu Karlovy Huti. Tato válcovna zde stojí jako maják, kde solidaritou bojovné pohotovosti dělnictva bylo propouštění dělníků znemožněno. V ostatních všech závo dech bylo dělnictvo propuštěno : ve Vítkovicích 1100 dělníků, v rourovně Hahnově v Bohumíně 450, v drátovně Hornohutní

společnosti v Bohumíně 70 dělníků, závody Akmos, Ostrak , Tanzer-Dinental, Mick a Melder, Elberty -Hagen a jiné závody propustily skoro polovinu svého osazenstva. Kopřivnická auto mobilka propouští každý týden několik desítek dělníků, Postel berg -Frýdlant 150 dělníků, textilní závod ve Frýdku -Místku a železárny v Třinci propouštějí 2000 dělníků, zaměstnaných

u t. zv . firem , a frýštátské železárny mají své dny sečteny, od Nového roku mají zůstat stát. K tomu přistupuje propouštění 4000 horníků, kteří byli propuštěni letošního roku . Nezaměstna nost v ostravsko -karvínské oblasti roste a je tam možno dnes mluvit o 10.000 nezaměstnaných. Vedle toho nejméně 50.000

dělníků pracuje pouze tři dny v týdnu. Tím trpí pracující a záro veň malí živnostníci. Na Ostravsku je pořekadlo : Nemají-li hor níci, nemají -li kovodělníci, nemá nikdo. — Je tomu skutečně tak.

Pokud jde o ulehčení nezaměstnaným, dostává podporu opravdu nepatrný počet. U zprostředkovatelny práce v Mor. Ostravě bylo z velkého počtu nezaměstnaných dělníků koncem

října přihlášeno 1814 nezaměstnaných. Čtyři pětiny nezaměstna ných a ještě větší část se vůbec nehlásí, poněvadž tam nedostanou

podporu a zaměstnání také ne. Z těch 1814 přihlášených dělníků bylo podle statistiky, vydané samotnou zprostředkovatelnou práce, plně podporováno 106 dělníků, částečně 117. Jestliže jsme tedy svého času říkali, že gentský systém zahrnuje 10% nezaměst naných dělníků, Ostravsko dokazuje, že ani těch 10% není pod

porováno. Tak vypadá gentský systém a stravovací akce v praxi! 174

+

Nyní byla stravovací akce podle oznámení nezaměstnaných dělníků zastavena, poukázky se nevydávají, poněvadž prý došly peníze. Takové jsou poměry za vlády, ve které sedí 6 ministrů , kteří si říkají socialisté, ale jsou ministry sociálfašistickými, kteří se po zádech dělníků a dělnické třídy vyšplhali až na mini sterská křesla . V době, kdy kapitalisté vydělávají pohádkové miliony, které většinou plynou za hranice židovským a cizáckým kapitalistům , zmírají u nás desetitisíce a statisíce dělníků hlady. Zásluhu o to mají nejen sociálfašisté, nýbrž především i Národní

sdružení'' a fašisté, pánové Špaček, 100 Hudec, 101 Kramář atd ., kteří dělají svým Národním sdružením na šachtách fojty, aby ne mohlo být zmenšeno to strašlivé vykořisťování, aby milionové a stamilionové zisky, plynoucí Rotschildům , Guttmannům ,

Wilczkům, Larischům , byly zajištěny. Tak vypadá v praxi čin nost Národního sdružení a jeho vlastenectví. Na každý požadavek dělníků odpovídá Národní sdružení pláčem, jak těžké je posta vení těžařů, že prý jsou chudáci rádi, že mohou existovat, ale jaká je skutečnost ? Zisky těžařů a zaměstnavatelů na Ostravsku rok od roku stoupají. Společnost Severní dráhy, která roku 1923 měla čistý zisk 6,764.794 Kč, měla roku 1929 zisk 29,537.607 Kč. Roku

1921 vyplácela tato společnost dividendu * 84 Kč, v následujících letech dividendy stouply na 100 a 180 Kč, až roku 1928 dostouply na 230 Kč a minulého roku na 250 Kč. Vedle toho byly vypláceny ještě superdividendy, které roku 1929 činily 130 Kč. Vítkovické

železárny, největší kapitalistický žralok na Ostravsku, náležejí dvěma rodinám , Rotschildům a Guttmannům . „ Lidové noviny", orgán pana dr. Stránského, 102 psaly 6. prosince 1928 při příleži

tosti stého výročí trvání Vítkovických železáren, že majetek Vít kovických železáren a těžařstva představuje 6 miliard a nejnižší čistý roční výnos po zaplacení všech daní a výdajů činí nejméně 360 mil. Kč. Jistěže „ Lidové noviny“ nepřibarvily tuto zprávu. Tyto částky všechny plynou do Vídně, do zahraničí, Guttman # Z latiny

část zisku, získaná za správní rok akciovou společností,

která se rozděluje mezi majitele akcií. Superdividenda denda. ( Pozn . red . )

175

mimořádná divi

za hodinu a

kapitalistické

hum a Rotschillum . Ceskoslovenskim derkum. iesivil.

dělníkům o 24

madima polským dělníkům za dnešci socrábašistickt mostacie

A nejsou to

ad aebida. fašistické inadl hlad politiky je nejlepe tiznačeno Iheshar a sociál

podmínky ; vše

: " * sinaruti, že je krise a že se platit nemuže. Time,že .. " Sěmecku, Anglii, Americe ,kde žele

nictva až na je

stojí jako maja bylo propouště dech bylo děln

..."***

e nejsou dražší, ale naopak levnějši,iuhl

ONS

v hornictví, v kovoprumyslu a che : tší. nisace e ji :. stickvěé 5 orga stál chtě pre . zaměstnavatelé by platit nemohli

v rourovně Hah

společnosti v B

i

Tanzer- Dinental

wenky a pracující lid. Zaměstna

propustily skoro

Lest jsoucsthále větší a větší a jsca o'zavode , které dosahují taš m r ennyi cplhacenou dote ha d ne o notliv odhděleních Xsred T S c y k c i S železza v lakov -

mobilka propouš

berg -Frýdlant 15 a železárny v Tř u t. zv. firem , a f Nového roku maj 4000 horníků, kteří nost v ostravsko -k mluvit o 10.000 ne

dělníků pracuje pou veň malí živnostníci. níci, nemají-li kovod Pokud jde o ule

opravdu nepatrný p Ostravě bylo z velkéi

října přihlášeno 1814 ných a ještě větší část : podporu a zaměstnání bylo podle statistiky, práce, plně podporovai tedy svého času říkali, ž

naných dělníků, Ostrav porováno. Tak vypadá {

L

E na Ostraight Tatu ...1144 ‫ ܐܪܠ‬: ‫ܚܕܐ ܚܬܠ‬ *

i v Karviné, železárny v Rotavě, Nýdku, zastavila v Schindel

valdu úplně výrobu, v Rotavě propustila sta dělníků a také hor viky v řadě dolů. Ale na konferenci, kterou konala správa této polečnosti před měsícem, referovalo se a jednalo také o výpla ách dividendy a bylo konstatováno, že dividendy za letošní rok, edy v době, kdy dělnická třída takto trpí a strádá, budou stejné.

J této společnosti patří od r. 1923 polovina akcií firmě „ Union Curopéenne der Trustgesellschaft Schneider-Creusot“, firmě,

terá mározhodující vliv u nás ve Škodových závodech, válečném růmyslu, v dusíkárně Mar. Hory, která má své činitele ve fran ouzském generálním štábu, v tom štábu, který byl také namočen

moskevském procesu proti kontrarevoluční průmyslové straně, tom štábu, který je strůjcem a organisatorem válečných štvanic roti SSSR za vaší samozřejmě tiché i zjevné pomoci. Tato velko spitalistická společnost, mající řadu závodů, dolů a hutí, kde

Elnictvo odrazilo útok této společnosti na mzdy a zaměstnanost élnictva v závodě, snaží se i v tomto závodě prosadit propouště což se jí až dosud nepodařilo. Snaží se prosadit propouštění tomto závodě proto, aby si otevřela cestu k dalšímu masovému

opouštění dělníků v ostatních závodech. Útok vedený na Kar vu Hut, na tuto rudou baštu revolučního proletariátu , je zahá ním nového útoku na proletariát zaměstnaný nejen u této spo čnosti, nýbrž i na pracující celého Ostravska a Karvínska.

oletariát chápe, že zaměstnavatelé zamýšlejí další stupňování ensivy, další útok, nejen propouštění, nýbrž i snižování mezd, proto jsme svědky, jak v jednotlivých závodech denně propu jí bouře a stávky. 200.000 otroků na Ostravsku se zvedá a přes echen teror a bídu, které jsou zde mezi proletariátem , ohníčky

spokojenosti se spojují v jeden velký plamen, neboť dělnictvo á před sebou zářný příklad Karlovy Huti, kde nebyl nikdo pro štěn a kde mzdy nebyly sníženy, a připravuje se, aby nastoupilo stu , kterou šla Karlova Hut.

Kapitalisté však v tom brání, a jim i statečně pomáhají sociál šistické a fašistické organisace, funkcionáři a sekretáři, kteří

olňují ventily, aby nespokojenost ohromné zotročené masy byla V bojích se zocelila KSČ

177

nům a Rotschildům. Československým dělníkům, českým, ně meckým a polským dělníkům za dnešní sociálfašistické měštácké vlády zbývá hlad a bída. Ovoce fašistické a sociálfašistické politiky je nejlépe vyznačeno tím, že se stále namítá, že je krise a že se platit nemůže. Víme, že v zahraničních státech, v Německu, Anglii, Americe, kde žele

zářské výrobky nejenže nejsou dražší, ale naopak levnější, i uhlí a koks, jsou mzdy dělníků v hornictví, v kovoprůmyslu a che mickém průmyslu o 60 až 400 % větší. Národní sdružení a sociálfašistické organisace stále chtějí pře svědčit dělníky, že v době krise zaměstnavatelé by platit nemohli.

Je krise, ale postihuje pouze dělníky a pracující lid. Zaměstna vatelé nemají žádné krise, jejich zisky jsou stále větší a větší a jsou

zajištěny. Dělníci ve vítkovických závodech, které dosahují tak ohromných zisků, chodí na několikatýdenní neplacenou dovo

lenou. Denní mzdy jsou snižovány v jednotlivých odděleních, takže mzdy, dosahované dnes dělníky ve Vítkovických železár nách, nejsou mzdou, nýbrž almužnou.

Dalším velkým kapitalistickým žralokem na Ostravsku je

Hornohutní společnost. Roku 1923 měla čistého zisku 21,044.365 Kč, r. 1929 dosáhla rekordního čistého zisku , který přiznala, 47,021.814 Kč. Vedle toho provedla tato společnost v posledních letech tyto odpisy: r. 1928 126,450.033 Kč a r. 1929 151,472.463 korun .

Dále jsou investice této společnosti: r. 1925 investovala společ nost do svých závodů 48,846.818 Kč, r. 1926 více než 168 mil. Kč, r. 1927 přes 114 mil. Kč, r. 1928 přes 117 mil. Kč, r. 1929 přes 166 mil. Kča r. 1930 po dokončení stavby válcovny v Karlově

Huti budou investice přesahovat 200 mil. Kč. Za letošní rok investice nepočítám, poněvadž nejsou ještě známy přesné číslice, ale za předchozích pět let investovala tato společnost do svých závodů vedle dosažených čistých zisků a odpisů 616,493.040 Kč. Dividenda této společnosti činila r. 1920 64 Kč, r. 1929 160 Kč. Tato společnost, které patří řada závodů, jako třinecké železárny, Karlova Hut, drátovna v Bohumíně, řada šachet na Ostravsku 176

a v Karviné, železárny v Rotavě, Nýdku, zastavila v Schindel waldu úplně výrobu, v Rotavě propustila sta dělníků a také hor níky v řadě dolů . Ale na konferenci, kterou konala správa této

společnosti před měsícem, referovalo se a jednalo také o výpla tách dividendy a bylo konstatováno, že dividendy za letošní rok , tedy v době, kdy dělnická třída takto trpí a strádá, budou stejné.

U této společnosti patří od r. 1923 polovina akcií firmě „ Union Européenne der Trustgesellschaft Schneider - Creusot“, firmě, která má rozhodující vliv u nás ve Škodových závodech, válečném průmyslu , v dusíkárně Mar. Hory, která má své činitele ve fran couzském generálním štábu, v tom štábu, který byl také namočen v moskevském procesu proti kontrarevoluční průmyslové straně, v tom štábu, který je strůjcem a organisatorem válečných štvanic proti SSSR za vaší samozřejmě tiché i zjevné pomoci. Tato velko kapitalistická společnost, mající řadu závodů, dolů a hutí, kde dělnictvo odrazilo útok této společnosti na mzdy a zaměstnanost dělnictva v závodě, snaží se i v tomto závodě prosadit propouště ní, což se jí až dosud nepodařilo. Snaží se prosadit propouštění v tomto závodě proto , aby si otevřela cestu k dalšímu masovému

propouštění dělníků v ostatních závodech. Útok vedený na Kar lovu Hut, na tuto rudou baštu revolučního proletariátu, je zahá

jením nového útoku na proletariát zaměstnaný nejen u této spo lečnosti, nýbrž i na pracující celého Ostravska a Karvínska. Proletariát chápe, že zaměstnavatelé zamýšlejí další stupňování ofensivy, další útok, nejen propouštění, nýbrž i snižování mezd, a proto jsme svědky, jak v jednotlivých závodech denně propu kají bouře a stávky. 200.000 otroků na Ostravsku se zvedá a přes všechen teror a bídu, které jsou zde mezi proletariátem , ohníčky

nespokojenosti se spojují v jeden velký plamen, neboť dělnictvo má před sebou zářný příklad Karlovy Huti, kde nebyl nikdo pro puštěn a kde mzdy nebyly sníženy, a připravuje se, aby nastoupilo cestu , kterou šla Karlova Hut.

Kapitalisté však v tom brání, a jim i statečně pomáhají sociál fašistické a fašistické organisace, funkcionáři a sekretáři, kteří

uvolňují ventily, aby nespokojenost ohromné zotročené masy byla 12 V bojích se zocelila KSČ

177

stlačena a nedošlo k výbuchu, který by snad smetl panství bur žoasie. A proto buržoasie útočí na Karlovu Hut, aby ji rozbila, aby maják a ukazovatel třídního boje veškerého československého proletariátu buržoasii nestrašil. Buržoasie cítí, že Karlova Huť je nakažlivý případ. Několik desítek Karlových Hutí, a v čertech je panství buržoasie, sinekury a pohodlný život sociálfašistů obou táborů. A proto společně útočí na Karlovu Hut. Sociálfašisté štvou ve svých závodech. Správa závodu na rozkaz francouzských kapitalistů dává 50 dělníkům výpověd a připravuje výpověď dal ších 400 dělníků. Panstvo však zapomnělo, co je Karlova Hut, že tam je vytvořen příklad bojovné jednoty, že tam dělníci sociálně demokratičtí, národněsociální, komunističtí, křesťansko - sociální

a indiferentní stojí za svým bojovným revolučním vedením, že sbor revolučních důvěrníků je mobilisačním orgánem celého osa zenstva a že dělnictvo Karlovy Huti, silné svým vědomím, ne

musí se bát zrady ve vlastních řadách, že sociálfašismus a fašismus v tomto závodě byl ostrým bojem úplně potřen, že dělníci sociálně demokratičtí a národněsocialističtí jsou přesvědčeni o protiděl nické sociálfašistické činnosti svých vůdců a nedbají jich, nedbají jejich štvaní v tisku a jdou společně, jednotně, pevně a odhodlaně za svým heslem : jeden za všechny, všichni za jednoho. Před touto

jednotou kapitulovala správa závodu, kapituloval tento kapitalis tický veležralok, a dělnictvo silné svou jednotou dalo najevo, že je připraveno odrazit nynější útok a že uhájí pověst Karlovy Huti, uhájí baštu revolučního proletariátu v Československu. To a ještě více je Karlova Huť. Karlova Huť se okamžitě obrá tila na všecky ostatní závody ostravsko - karvínského revíru a vyzvala dělnictvo do boje proti propouštění, proti hladu a bídě, za drahotní výpomoc, za chléb a práci. Karlova Huť vyzvala Rotavu a Nýdek, mobilisovala venkov. Před 2 dny Rotava a Ný dek demonstrovaly a ukázaly, že jsou připraveny, aby nastoupily cestu po vzoru Karlovy Huti, dokázaly, že na sta milionových zisků je vyváženo za hranice, ale že dělnictvo si zotročení a zbída čení líbit nedá. Je to velmi nakažlivé, ale Karlova Hut šla ještě

dále. Karlova Huť mobilisovala venkov, celé Frýdecko a Ný 178

decko. Po léta nebylo tak silných schůzí ; sta dělníků, domkářů, malorolníků , živnostníků přišlo a protestovalo proti propouštění dělnictva v Karlově Huti a svým protestem vytvořilo v závodech

situaci, že se dělnictvo připravovalo na solidární vystoupení po boku Karlovy Huti. Konference kovodělníků, konaná 30. listo padu, vzala boj Karlovy Huti za svůj a učinila všechny přípravy pro solidární boj s Karlovou Hutí proti propouštění a za drahotní

výpomoc. Znovu se ukázala v této době úloha sociálfašistů jako kontrahentů smlouvy. Pod dojmem mobilisace dělnických mas Svaz průmyslu *, ačkoli stále prohlašoval, že nedá žádnou dra hotní výpomoc, najednou dva dny po konferenci přistoupil na

vánoční výpomoc, ovšem ne výpomoc, nýbrž almužnu 50% loňské výpomoci. Ale i tuto nízkou výpomoc dal pod dojmem mobilisace dělnictva a jeho příprav k boji. Drahotní výpomoci

bylo znovu použito k zmírnění nespokojenosti, ale nemůže se tím změnit nic na vývoji poměrů na Ostravsku. Dělnictvo rozhořčeně

protestuje proti sociálfašistickým kontrahentům, kteří bez vědomí 45.000 horníků a lučebníků přistoupili na to, co jim zaměstna vatelé pod vlivem pohotovosti dělnictva dali. Dělnictvo bude dále bojovat za celou drahotní výpomoc, proti propouštění, poně vadž zisky všech společností a všech zaměstnavatelů na Ostravsku dokazují, že zaměstnavatelé mohou dělnictvu vyhovět v jeho požadavcích , že ze závodu nesmí být nikdo propuštěn . Dělnictvo

Karlovy Huti se také usneslo, že bude přesvědčovat dělnictvo o tom , že se v tom směru učiní všecky kroky, ovšem , budou-li co

platné. V čele boje půjde Karlova Hut, která se postavila za stanovisko, že nesmí být nikdo propuštěn. Usnesla se na provedení inter

vence u okresního úřadu, živnostenského inspektorátu103 i u mi nisterstva sociální péče, ale zároveň ještě více zvýšila svou bojov

nou pohotovost. Ministerstvo sociální péče slíbilo svolání ankety, ale odřeklo ji, poněvadž prý nemá možnost ani moc, aby propou

štění znemožnilo . Zatím jednala o sporu rozhodčí komise, které Jde o Ústřední svaz čs. průmyslníků. ( Pozn . red .) 179

byla záležitost předána, a tato zřejmě pod dojmem pohotovosti děl nictva a mobilisace venkova, sevřená železným kruhem jejich

bojovného odhodlání, zrušila propuštění všech dělníků a dala souhlas k propuštění 16 svobodných, kterým však musí být vy placena čtyřnedělní mzda. Dělnictvo Karlovy Huti však činí

kroky, aby i těchto 16 dělníků nebylo propuštěno. Kdyby však přesto došlo k jejich propuštění, bude je považovat stále za za městnance Karlovy Huti. Ovšem přípravy dělá i vláda. Státní orgány, které nemohou a nezakročí proti kapitalistům , kteří vyhazují dělnictvo a okamžitě se stavějí na pomoc kapitalistům , když se dělnictvo nechce dát vy hazovat ze zaměstnání a nechce zůstat tak na pospas bídě a hladu. Místo pomoci napadeným dělníkům, místo aby jste zabránili je

jich propuštění, poslali jste do Karlovy Huti 100 četníků, promě nili jste okolí ve válečný tábor. Ovšem od měštácko -sociálfašis tické vlády, nástroje finančního kapitálu, vy , služebníci Preissů, Schneidrů, Creusotů, není možné nic jiného očekávat ! Zisky akcionářů Živnobanky, milionové tantiémy Preissů a spol ., divi

dendy Schneider-Creusota, to je vaše starost, ale pracující lid je vám objektem vykořisťování. Sta četníků má znemožnit boj děl nictva Karlovy Huti proti propouštění a eventuálně jej utopit v krvi.

Od 1. května máte v Karlově Huti a ve Frýdku sta četníků téměř ve stálé pohotovosti, takže četníci již proklínají kdekoho a i dělnictvo, poněvadž je považují za příčinu svého zotročení a ztížení služby. Zatím však dělnictvo ještě nikoho nezabilo ani neohrožovalo. Postavilo se a bojovalo proti propouštění, proti persekuci, proti trestům v závodě. Projevilo svou solidaritu s obětmi radotínského krveprolití a odsoudilo vás, kteří jste dali střílet do dětí, projevilo svou solidaritu s jinými bojujícími částmi dělnické třídy, zvolilo celý rudý závodní výbor, vytvořilo

třídní bojovou jednotu, a to je za vašeho kapitalistického režimu zločin. A proto od 1. května štvete četníky, aby snad ve zlosti po řádně ty karlohutské bolševiky zmlátili a vytloukli jim z hlav je jich solidaritu a třídní dělnické vědomí, jenomže v Karlově Huti 180

to nejde a četníci by to měli vědět, že ne kvůli dělnictvu jsou ho něni s místa na místo, z jedné pohotovosti do druhé, nýbrž kvůli buržoasii, kvůli jejím fízlům , pro překonání krise kapitalismu na

účet dělnictva. Proto zisky a dividendy kapitalistických zlodějů zů staly nedotčené a proto ne hladové dělnictvo, které brání holou

existenci, [ale buržoasii by měli zmlátit a všechny její pomoc níky. Ono ovšem jednou k tomu dojde.] Ale pohotovost čet nictva v Karlově Huti zakazuje všechny projevy, kde chce děl nictvo mluvit o svých bolestech a protestovat proti propouštění ; okresní úřad ve Frýdku zakazuje všechny tyto projevy. To vše nasvědčuje tomu, že máte v úmyslu vyvolat v Karlově Huti opravdu masakr, ale když se v posledních dnech štve v agrárním tisku, v tisku p. ministra vnitra, v tisku p. ministerského před sedy, když píše tento tisk o tom, že do drobného lidu má být stří leno, zdá se, že naše obavy jsou opodstatněné a že jsou na místě.

[Četníci již řekli, že toho mají dost, že to musí již jednou skončit, i kdyby krev tekla. Takhle vy pomáháte proti nezaměstnanosti, že chcete odhodlání dělníků bojovat proti propouštění utopit v krvi.] Je jasné, co sledujete. Vy chcete v zájmu svazu průmyslníků

a kapitalistů rozbít revoluční baštu, zničit příklad dělníků v Kar lově Huti, jak bojovat proti propouštění. Připravujete se ve služ bách finančního kapitálu, abyste provedli v Karlově Huti lenský rozstřel v novém vydání. Neměli byste zapomínat, co byl lenský rozstřel, kdy r. 1912 carská soldateska rozstřílela na 400 stávkují cích dělníků, zaměstnaných ve státních zlatých dolech na řece Leně. Tito dělníci nestávkovali proto, že se jim dobře vedlo,

nýbrž proto, že neměli co jíst. Tehdy po lenském rozstřelu celý svět protestoval proti tomu, snad i někteří z vás protestovali, pro testoval i tehdejší profesor – dnešní president Masaryk . Jak se časy mění. Dnes po letech, když z obětí a bojů pracujících máte

moc, připravujete takový rozstřel, jaký byl r. 1912 na Leně. Ni kam jinam nemůže stálá pohotovost a zákazy projevů jít a také dojít. Jestliže tento stav nezměníte a tomuto přání nevyhovíte, již předem činíme vás, celou vládní většinu, vás pány sociálfašisty odpovědné za následky. Dostane se vám odplaty, jaké zasloužíte. 181

Nezapomínejte na to, co znamenal lenský rozstřel : povstání, barikádové boje v Moskvě, Kyjevě, Permu, Charkově i jinde

a carský trůn se na základě lenského rozstřelu šeredně zakymácel. Lenský rozstřel znamenal zahájení boje, který vedl r. 1914 k pouličním barikádovým bojům a vyvrcholil Velikou říjnovou revolucí, která všecky rázem smetla. A proto si budte vědomi toho, že provedete-li své plány na

masakr v Karlově Huti, tak se nebude opakovat to, co se stalo v Rusku, kdy tam byl proveden rozstřel stávkujících, nebude to

základna pro vzrůst fašismu, ale provedete -li své plány, padne na vás odpovědnost a bude to znamenat boj veškerého pracujícího

dělnictva v Československé republice proti vaší sociálfašistické a fašistické politice. Již tak se dělnictvo od té vaší politiky odvrací.

Dokazují to v poslední době ve všech místech konané volby do závodních výborů. V Karlově Huti získala v letošním roce revo

luční kandidátka všechny mandáty. U firmy Postelberg ve Frýd lantu jsmezískali 6 mandátů ze 7 přesto, že se tam propouštělo ; ve

Vítkovicích jsme získali nové 3 mandáty a nových 2000 hlasů , v drátovně v Bohumíně 1 nový mandát, ale také jsme získali hodně hlasů v Třinci. Ani panu doktorovi, kterého tam vydržu jete a který tam fedruje fašismus, nepomohlo, že se národní socialisté spojili se sociálfašisty proti revoluční kandidátce. Uká zali jen, jakými jsou socialisty, že mezi nimi a fašisty není žádný rozdíl. Dělníka, jednoho svého člena, který se stavěl proti tomuto

paktu s fašisty, dali ze schůze vyvést četníky a policajty. Za těchto poměrů se konají v Třinci volby. Dělnictvo má už dost té vaší politiky a činnosti. Také volby do závodních rad na Ostravsku to dokázaly. Dokázaly to také po slední volby v hornickém revíru na Kladně, kde proti r. 1929, kdy jsme získali 2400 hlasů, získáváme při nynějších volbách 3885 hlasů. ( Poslanec Hudec: Proti r. 1928 ztrácíte!) Proti r. 1928 ztrácíme nepatrný počet hlasů . Sociální demokraté, kteří minu

lého roku dostali 2217 hlasů, dostávají nyní 1206 hlasů. Taková je skutečnost, a na té nemůžete nic měnit. A jestli jste zde včera při řeči našeho soudruha vykřikovali o výsledcích voleb na železni 182

cích, tedy mohu říci, že při teroru a madarských volbách, které jste

na železnicích prováděli, získali jsme přesto ještě 108.000 hlasů a tisíce hlasů jste nám ukradli a tisíce železničních zaměstnanců se k volbám vůbec nedostavilo. Těmi volbami, které jsou vaší hanbou a vaší ostudou , se nikdy nechlubte ! Dělnictvo ve své většině chápe a pochopí, že mu nezbývá nic jiného než nastoupit cestu sjednoceného třídního boje, jakou jde Karlova Huť. Dělnictvo pochopilo, že musí zřídit ve všech závo dech bojovné vedení, sbor revolučních důvěrníků, zostřit boj

proti sociálfašistické politice, jako to provedlo dělnictvo v Karlově Huti. Jednotu zdola, pohotovost s heslem : jeden za všechny a všichni za jednoho, musí dnes být zaneseny a také budou zane seny do všech závodů. Proti propouštění, které není jen v Karlově Huti, nýbrž které se připravuje ve všech závodech, přestože zaměstnavatelé dosahují stejných anebo ještě větších zisků ! Kar lova Hut, která zde stála jako maják, měla být poražena, aby

uhlobaroni na Ostravsku a jinde provedli snáze své plány na pro puštění několika tisíc horníků, aby pánové ve Vítkovicích mohli provést své plány, aby tak mohli i pánové v ostatních železárnách a kovozávodech propustit další dva tisíce dělníků. A proto Karlova Huť, ten maják, který zde stojí a znemožňuje propouštění, který burcuje dělnictvo k jednotnému boji, měla být rozbita a znemož něna. To byl plán podnikatelů, to byl plán ostravských milionářů . Ale provedení těchto plánů se jim nezdařilo. Dělnictvo proti tomu vytváří velký, mocný, sjednocený nástup všech závodů ostravského revírního kraje, všech kovozávodů, lučebních závodů

a ostatních a připravuje se k boji. Přestože Karlova Hut dík své odhodlanosti a jednotě odrazila nápor, nevzdávají se kapitalisté

plánů na další propouštění. Mají úmysl propustit v samé Karlově Huti 450 dělníků a další sta na dolech ve Vítkovicích a Třinci ,

v textilních závodech ve Frýdku a Místku a vedle toho snížit mzdy atd.

Dělnictvo však žádá svou plnou drahotní výpomoc, aby bylo zastaveno propouštění, zkrácena pracovní doba, podpora v neza městnanosti pro všechny a nejen pro privilegovanou část, a proto 183

musí mobilisovat k masové politické stávce jako jedinému pro středku, který znemožní plány zaměstnavatelů , který odrazí vaši ofensivu a přejde do protiofensivy. Aby se tak mohlo stát, na stoupí dělnictvo cestu i příklad Karlovy Huti. Vytvoří na závo dech, na všech šachtách bojová vedení, složená z poctivých, od hodlaných, dělnické věci oddaných dělníků, bez rozdílu národ

nosti a politické příslušnosti, vytvoří sbory revolučních důvěr níků, zorganisuje se v Rudých odborech a v komunistické straně, posílí jedinou revoluční dělnickou stranu, stranu komunistickou , svého vůdce. To jsou předpoklady pro jednotný masový nástup všeho dělnictva, pro masovou stávku, která bude východištěm otevřeného protinástupu zbídačených mas pracujícího lidu v to várnách , dílnách, šachtách, ve městech i na venkově za chléb,

práci a všechnu moc pracujícím . Nic nepomohou vaše jeremiády*, železným krokem jde prole tariát, aby splnil svůj historický úkol, aby rozbil kapitalistický

řád, [aby přivítal svou socialistickou revoluci, které se bojí arci

biskup Kordač a vy všichni, aby vytvořil rudé Československo). Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáxdčni republiky Československé, schůze č. 94, 12. prosince 1930

• Nářky, žaloby. ( Pozn . red . )

PROTI MASOVÉMU ZBÍDA ČOVÁNÍ, ZA CHLÉB A PRÁCI ! PROTI UDRŽALOVĚ - BECHYŇ OVĚ VLADĚ HLADU 104

Z řeči poslance soudruha Josefa Krosnáře 29. ledna 1931 v poslanecké sněmovně

Poslanec soudruh Krosnář imunisoval ve své parlamentní řeči

29. ledna toto provolání (pokud v něm neřádila parlamentní cen sura ) :

Kapitalistický svět dokumentuje celým svým stavem všechnu ničemnost a neschopnost kapitalistického systému. Dnes bloudí ulicemi měst i venkova v pokročilých zemích Evropy stejně jako

v zaostalých koloniích a polokoloniích, ve státech vítězných i po ražených 50 milionů lidí bez práce a bez chleba. Zatím co ve skladech hniji a ničí se ohromná množství výrobků, které by mohly nasytit hladové, dělnická třída propadá hromadnému zbi dačování, mučivému hladu a bídě.

Každý pátý dělník v Československu je bez zaměstnání, 700.000 lidí úplně bez práce, statisíce částečně zaměstnaných, celá děl nická třída zbídačena.

Dělníci! Pod vedením Udržalovy a Bechyňovy vlády, pod

vedením sociálfašistických vůdců vede se proti dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu útok za útokem , při čemž vedoucím

heslem je : zbídačení pracujícího lidu veřejnými břemeny cel a daní, hromadným propouštěním , snižováním mezd, vystavením nezaměst naných na pospas bídě, hladu a smrti. To je jediný recept, který má buržoasie na řešení krise. Sociál

fašistickým vůdcům mají dnes statisíce dělníků děkovat za to, že 185

platností gentského systému stojí zde úplně bez podpor, sociál fašistické vládě mají děkovat za to, že i nepravidelné a žebrácké místní podpory jsou odbourávány, zatím co si panstvo rozděluje stamiliony, aby lépe přestálo krisi. Gentský systém stal se dnes bičem , kterým práská Udržal jako

Bechyně, pod kterým se svíjí celá dělnická třída ; gentský systém stal se okovem, kterým poutá sociálfašistická odborová byrokracie proletariát ke kapitálu, nástrojem persekuce odborových organi sací a klínem rozrážejícím jednotu dělnictva. Pryč s tímto ničem ným systémem ! — je dnes okamžitým požadavkem širokých mas. Tento režim, který mezi pracující lid rozděluje hlad a bídu, který nezaměstnaným dává žebráckou hůl, dělníkům v závodech sahá na mzdy a chudé rolníky vyhání z půdy, třese se dnes v prvních příznacích politické krise pro svou vlastní neschopnost

a pro pobouření, které zachvacuje široké masy pracujícího lidu. [Ne nadarmo odhodlává se sociální demokracie s nestoudností jen zrádci a lokaji vlastní volat dělnickou třídu na obranu dneš ního státu , na obranu měštácké demokracie před útokem rozhoř

čených mas, které pozdravují svou vládu ve všech částech repu

bliky hladovými bouřemi a demonstracemi.] Ne do boje proti zbídačování, ne do stávek za své požadavky, ne do ulic za chléb,

práci a moc, ale na obranu demokracie, kterou dělník zná jen pod jmény : pendrek, revolver a kriminál . [Dělníci ! Vyzýváme vás, abyste režim, který do dělnických

rodin vnáší hlad a bídu na četnických bajonetech a policejních pendrecích, režim, který zostřeným pronásledováním pracujícího lidu a revolučních organisací utišuje revoluční kvas zbídačených

mas, aby terorem, odbouráním všech práv pracujícího lidu a všech zbytků měšťácké demokracie nakonec nastoupil v Česko slovensku režim fašistické diktatury, abyste tento hladový režim, který si umiňuje učinit sebe kladivem a pracující kovadlinou, po tirali ze všech sil až do jeho úplného povalení. Ne buržoasie, ale dělnická třída je kladivem, které vahou svého revolučního odhod lání, odporu a bojovné sjednocenosti na troskách dnešního režimu vybuduje takový systém, jaký vládne v Sovětském svazu, který je 186

jedinou zemí, kde není nezaměstnaných, kde naopak již je nedostatek pracovníků na triumfální výstavbě vítězného so cialismu .] Voláme vás, abyste se jednotně, nezaměstnani i zaměstnani,

pod vedením jediné dělnické strany, pod vedením Komunistické

strany Československa a Rudých odborů postavili na odpor maso vému zbídačování, organisovali jednotnou frontu všech dělníků bez rozdílu přesvědčení a vstoupili do boje za svoje požadavky. Budte si vědomi toho, že odhodlaný a okamžitý odpor sjednocených dělníků je hlavním příkazem doby. Nové tisíce dělníků mají jít za vrata továren, zahajuje se generální útok na mzdy, všude nové drancování, racionalisace, která už dnes statisíce zbavila chleba, a při tom všem stále zběsilejší teror. Hlavní nápor proti pracují címu lidu se začíná právě uskutečňovat.

Vítáme projev krajských konferencí nezaměstnaných v Chomutově a v Chodové, které na výzvu revolučních organisací obracejí se

na dělníky v Československu, aby provedli masové vystoupení 25. února na Mezinárodní den boje proti nezaměstnanosti, a říkáme vám :

Pozdvihněte se jako jeden muž k boji proti hladové ofensivě za městnavatelů, proti masovému zbídačování Udržalovou - Bechyňovou vládou . Organisujte obranu svých napadených existenci, připra

vujte svůj protiútok. Zvolte v každém místě akční výbor nezaměst naných, vyšlete do něho zástupce nezaměstnaných, vyšlete do něho zástupce závodů, připravte se v závodech k boji za své požadavky, neúnavně potírejte každý pokus fašistů a sociálfašistů zmařit váš bojovný nástup. Budujte všude jednotnou frontu, organisujte ve svých místech a obvodech boj a demonstrace za své požadavky! 25. února vyjděte do ulic jednotně a všichni, zaměstnaní i neza městnaní, dělníci komunističtí stejně jako sociálnědemokratičtí a ná rodněsocialističtí, muži, ženy i mládež, pracující lid měst i venkova, a po boku dělníků celého světa demonstrujte (svou žhavou nenávist vůči dnešní vládě hladu, fašismu a imperialistické války, svou nená vist proti celému kapitalistickému systému a svou oddanost proletář ské revoluci, Sovětskému svazu, bezprostředně ohroženému válkou .] 187

Jděte do ulic, stáhněte rolety, zavřete krámy, vyjděte z továren a bojujte s námi až do vítězství:

Za chléb, práci a všechnu moc pracujícím !

Za odstraněnígentskéhosystému, zapodporu všech nezaměstnaných na útratu podnikatelů a státu !

Za sedmihodinovou dobu pracovní při nezkrácených mzdách ! Za hrazení vysazených směn ! Ani muže ze závodů, ani haléře se mzdy! Za znovupřijetí propuštěných ! 150 milionů nezaměstnaným a pracujícím rolníkům ! Okamžité vyplacení výpomoci Kč 500,– ženatým , Kč 300, svobodným !

Pryč s Udržalovou -Bechyňovou vládou hladu, fašismu a války! Pryč s hladovou politikou sociálfašistických vůdců ! [Na ochranu Sovětského svazu !]

Za povalení kapitalistického systému! Komunistická strana Československa Komunistický svaz mládeže Československa Rudé odbory

Akční výbor nezaměstnaných Velké Prahy „ Rudé právo “, roč. XII, č. 27, 1. února 1931

25. ÚNOR

VÝCHODISKEM K DALŠÍM VELIKÝM TŘÍDNÍM BOJŮ M !

Reč soudruha Čeňka Hrušky v poslanecké sněmovně dne 5. března 1931

Když se před 14 dny rozcházela sněmovna, byl politický život této země ve znamení dvou prohlášení, dvou bojovných výzev.

Jménem vlády a celé buržoasie, jakož i jejích sociálfašistických trabantů oznámil ministerský předseda Udržal, že 25. února žádné demonstrace trpěny nebudou a že je vláda potlačí všemi prostředky, kteréžto hrozbě dodávala důrazu střelba v Duchcově, [kde buržoasie dala zavraždit 4 hladovějící dělníky). A jménem komunistické strany, jménem statisíců hladovějících a vykořisto

vaných prohlásil v této síni soudruh Gottwald , že 25. února se demonstrovat bude, neboť „ jen přes prolomení buržoasního teroru [ a vládních zákazů ] vede cesta ke chlebu, k práci a ke svobodě" .

Dnes děláme bilanci. Šlo o změření sil mezi buržoasií, její vlá dou, jejím mocenským aparátem , jejími sociálfašistickými náhon

čími, její vší politickou a brachiální mocí, a proletariátem vede ným svou avantgardou, komunistickou stranou. V sázce bylo mnoho. Ne nadarmo hodila buržoasie na váhu celý svůj mocenský

aparát. Chtěla ukázat, že je s to potlačit boj statisíců hladovějících za chléb a práci, jejich boj proti zločinnému kapitalistickému řádu šavlemi a pendreky, hrozbami a terorem. Kdyby se jí to bylo po dařilo, bylo by to znamenalo , že desetitisíce a statisíce hladovějí

cích, vykořisťovaných a ožebračených, vyssávaných nemají právo 189

demonstrovat svou bídu a bojovat proti jejím původcům, že mají být donuceni umírat mlčky a v resignaci kdesi za plotem, aby Weimannové, Petschkové, Preissové, Sonnenscheinové, Stránští

a garda jimi vydržovaných stvůr, [které dělají vládní politiku tohoto státu, ] mohli za ohradou bodáků hýřit v přepychu a roz množovat z dělnictva vyssáté miliony. Na druhé straně bylo jasno, že prosazení masových dělnic kých demonstrací pod vedením komunistické strany, buržoasií a jejími sloupy tak nenáviděné a pronásledované, bude znamenat nejen smrtelnou blamáž a velikou morální porážku vlády hladu a

všech jejích složek, nýbrž i posílení sebedůvěry a vzrůst sebe vědomí dělnické třídy, vážný krok k zesílení boje proti hladu, fašismu a imperialistické válce, otevření cesty pro další úspěšné boje proti vykořisťovatelům . A já se ted ptám : Jak dopadla tato zkouška sil ? Podařilo se vládě zabránit demonstracím, udusit hnutí, nebo se nám podařilo vést masy a zorganisovat demonstrace přes všechny zákazy a dosud nebývalá teroristická opatření ? Nikoho nezmatou hlu pácké skřeky žurnalistických děveček, které si buržoasie vydržuje za účelem řemeslného šíření lží. Tytéž počestné žurnály, které na

první straně přinášely předem objednané úvodníky o komunis tickém fiasku, na dalších stranách plnily sloupce zprávami o desítkách přes zákaz provedených demonstrací , o desetitisících t. zv. výtržníků, o stovkách zatčených, o raněných strážnících

a nakvap přivolaných vojenských asistencí, jejichž zásah, jak ještě ukáži, ostatně neskončil vždy slavně. Zatím co hlupáci v „ Právu lidu“ skřehotali o dalším odvratu dělníků od komunistů a jejich návratu pod křídla sociální demokracie, vzrostl dva dni po 25.

únoru v největším pražském závodě, v Českomoravské, počet komunistických hlasů o 60% na úkor sociálních demokratů ; a obecní volby v Sušici ukázaly dokonce 100 % vzrůst našich hlasů od voleb do parlamentu. Pánům už přechází líčený úsmě šek. Včera brečel ,,Večer“ nad úpadkem sociální demokracie, od které přechází dělnictvo ke komunistům . A pak chcete někomu namluvit, že 25. únor byl ,,komunistickým fiaskem “ ? Ne, pánové, 190

vaše lež má krátké nohy a daleko nedojde. Desetitisíce se účastnily demonstrací, další desetitisíce je viděly. I když jste zakázali legální komunistický tisk, i když řádíte jako diví proti každému kousku komunisty vydaného letáku, i když toto vše děláte právě

proto, abyste nemuseli odpovídat [na lži svých žurnalistických podomků ,] pravda přece proniká mezi nejširší vrstvy pracujícího lidu .

A ta pravda, tak nepříjemná pro uši bankéřů, fabrikantů, velko statkářů, ministrů , generálů , republikánských hofrátů a sociál

fašistických sekretářů, zní takto : 25. února demonstrovalo přes všechny zákazy a opatření, přes všechny výstrahy a hrozby, tváří

v tvář policejním kordonům, četnickým bajonetům a dragoun ským šavlím , pod vedením komunistické strany přes 200.000 proletářů. Vláda vyvinula teror mnohokráte větší než při všech minulých demonstracích a masy odpověděly daleko větší účastí než dosud při nejzdařilejších illegálních demonstracích. Při žád ném ,, Rudém dnu “ se ještě nedemonstrovalo v tolika místech, při žádném nepřišly tak veliké masy . Nejenže přišlo více než po desetitisících dělníků na výzvu komunistické strany v takových střediscích jako Praha, Brno, Moravská Ostrava, nejen že demon

strovalo 35.000 proletářů v jediném kraji chomutovském, nejenže se vřadila do fronty zakázaných demonstrací tisícovými masami města jako Kladno a Plzeň, kde při minulých akcích tohoto druhu bývaly projevy vždycky slabé, ale demonstrovalo se ve všech kra jích, desítkách měst, v řadě venkovských míst. Celá Morava, Brno, Olomouc, Prostějov, Kojetín, Přerov, Břeclav, Hodonín, Uherské Hradiště, Boskovice, Blansko, stála plně pod dojmem

velikých masových demonstrací stejně jako střední a východní

Čechy. Hladový pás bídy a utrpení, který se táhl severními Čechami, byl od Trutnova přes Liberec a venkovská města liberec kého kraje, přes Podmokly, Teplice, Most, Duchcov, Chomutov až k Chodovu a Karlovým Varům pásem tisícových demonstrací. Přišly na ulice desetitisíce nezaměstnaných a ukázaly, že nikdo nevyrve komunistické straně vedení této armády proletariátu, ze

které by kapitalisté rádi udělali svou hladovějící a mlčky umírající 191

reservní armádu, z níž však my, bojujíce v jejím čele za chléb a práci, děláme aktivní armádu třídního boje. Máme okresy, kde přišli na ulice všichni nezaměstnaní ; v okrese přísečnickém je 3500 nezaměstnaných a 3500 jich bylo na ulici. V okrese kras lickém je 4000 nezaměstnaných a 4000 jich demonstrovalo. Po boku nezaměstnaných přišli také dělníci z továren, aby demon strovali, že boj nezaměstnaných je jejich bojem , že se kapitalistům nepodaří rozrazit dělnickou třídu na dva tábory, že celá dělnická třída povede boj za chléb a práci proti podnikatelské ofensivě, proti fašistickému teroru a za svržení kapitalistického řádu . V řadě závodů - a to je fakt nemalé důležitosti — sáhlo dělnictvo

přes vzteklý teror buržoasie k demonstrační stávce, dávajíc tím celé dělnické třídě příklad použití ostré účinné zbraně proti fašis tickému řádění. A nedemonstrovali jen komunisté, pod jejich

vedením šly na ulice [proti buržoasnímu státnímu aparátu a so

ciálfašistickým lokajům buržoasie] nejen desetitisíce dělníků neorganisovaných, nýbrž i tisíce reformistů, příslušníků Národ ního sdružení a hakenkrajclerských organisací.105 Není ojedině lým zjevem , že na př. sociálnědemokratická dělnická mládež pomáhala organisovat zakázaný demonstrační průvod od Ško

dovky na Petákovo náměstí v Plzni, že v severozápadních Če chách stojí pod vedením akčních výborů nezaměstnaných tisíce sociálnědemokratických dělníků a že v kraslickém okrese je re gistrováno v akčních výborech na tisíce dělníků, kteří dosud patří k hakenkrajclerským organisacím. Je to tvořící se jednotná proletářská fronta, která nahání tolik strachu bandě vykořistovatelů a která dává sílu a moc námi vede

nému boji proti společenskému řádu, který odsuzuje k smrti hla dem miliony, aby se zachránilo panství hrstky zločinných vy dřiduchů.

A tato jednotná proletářská fronta přitahuje pod své vedení i příslušníky ostatních potlačovaných a finančním kapitálem vy

kořistovaných vrstev kapitalistické společnosti . Ve venkovských místech středních Čech, na jižní Moravě a na Slovensku a zejména na Zakarpatské Ukrajině demonstrovali po boku dělníků 192

i vyssávaní, hypothekární lichvou106 a daňovými exekucemi ubi jení malorolníci; v Praze a zejména v řadě severočeských měst připojovali se k protestům dělnictva i drobní řemeslníci a malo obchodníci, kteří začínají cítit, že jen po boku dělnictva a pod jeho vedením mohou úspěšně bojovat proti svému vykořisťování a vyvlastňování společným nepřítelem, finančním kapitálem. Ano, nám, a ne buržoasnímu teroristickému aparátu platily sym patie širokých vrstev nejen proletariátu, nýbrž i středních vrstev.

A kdyby buržoasie nebyla nucena zastírat pravdu nejidiotštější lží kombinovanou s nejbrutálnějším terorem, musila by si přiznat, jak vážným mementem jsou pro ni taková fakta, jako že ústečtí obchodníci vybrali na věnce na rakev duchcovských obětí její střelby, 107 že bylo v Praze sebráno 2500 podpisů maloobchodníků na znamení solidarity s akcí 25. února, že v řadě měst obchodníci zavírali krámy a že se v některých místech otevřeně připojovali

k protestům proti brutalitám policie. Buržoasie se může kroutit jak chce, pravda proniká na povrch

i přes úřední vydání jejích lží. Což není dostatečně výmluvným důkazem o velikosti a průbojnosti demonstrací, že v Olomouci, Hodoníně, Břeclavi, Trutnově, Jaroměři a v Pardubicích musilo po prvé po letech vyrukovat do ulic i vojsko ? ( Výkřiky poslance Štětky.) A nám stačí uvést z mnohých takovéto příklady: v Podmoklech táhlo v průvodě 3000 dělníků a další 3000 stály ve špalíru ; na náměstí se konal veliký projev. Potom táhlo asi 2000 demon strantů do Děčína. Tam se konal na náměstí nový tábor za účasti

4000 lidí a četnictvo se po celou dobu neodvážilo vyjít na ulice, bylo bezmocné. Podobně pochodila státní moc při stejně velikých projevech v Teplicích. V Olomouci již ráno přitáhl průvod několika set dělníků z Hlu bočka a Mariánského údolí a od té chvíle bylo město jevištěm nepřetržitých demonstrací. V moravských ocelárnách byla dopo ledne provedena demonstrační stávka proti zákazu projevů. Od poledne se před továrnou spojili nezaměstnaní s dělnictvem to

várny, byl proveden tábor lidu a po něm táhl do města tisícový 13 V bojích se zocelila KSČ

193

průvod, který si probil cestu a zahnal na útěk policii. Když se za policií objevila vojenská jízda, prolomili demonstranti policejní

kordony ; kavaleristický útok se setkal s takovým „ úspěchem “, že byl podle úřední zprávy samé raněn velitel vojenské asistence kamenem a demonstranti, kteří kladli útoku vojska odpor, se do města přece dostali.

Také v Břeclavi muselo být proti tisícovým masám demon strantů posláno četníkům na pomoc vojsko. A výsledek ? Výsledek je, že je dnes na 20 vojáků ve vyšetřování pro porušení sub ordinace .

Podobné vyšetřování je vedeno v Hodoníně, ačkoli , jak našemu soudružskému ,, Slovácku “ sdělil sám tiskový referent hodonínské posádky, byla asistenční četa sestavena ze zvlášť vyzkoušených vojínů a byli z ní vyloučeni všichni nováčci. Ukázalo se tedy již při prvním pokusu buržoasie o nasazení její poslední zbraně,

armády, že tato zbraň má dva konce [a že proletáři ve vojenských kabátech nejsou ochotni dát se zneužít proti svým třídním bratřím ).

Aby bylo vidět, že nejde o ojedinělé a výjimečné případy od

poru proti brutalitám státního aparátu, vylíčím ještě dvě demon strace z nejvíce vykořisťované a znásilňované země republiky,

[z nešťastné Zakarpatské Ukrajiny,] země hladu tisíců, neslýcha ného teroru vlády, žandarmů a korupčníků. Na iršavském okrese v noci na 25. února stříleli před vchody

do vesnic četníci do vzduchu, aby zastrašili obyvatelstvo od účasti na demonstracích, a přece proniklo četnickými kordony do

Iršavy na 3000 nezaměstnaných a drobných rolníků z okolních vesnic. Demonstranti zaplnili prostranství před okresním úřadem, a zatím co polekaný okresní hejtman sliboval deputaci, že bude

plnit jejich požadavky, podnikli četníci na dav bodákový útok. Kdyby se byli demonstranti nebránili, bylo by došlo k masakru . Jeden demonstrant byl zachráněn před probodnutím jen tím , že jeho kamarád vytáhl četníkovi od boku šavli a srazil jí bodák k zemi .

Když se nezaměstnaní a malorolníci vraceli do svých vesnic, 194

(mstila se četnická banda takto :) Doháněla rozcházející se hloučky na motorkách, část mířila na ně karabinami a ostatní bez branné bili do krve .

V Činadievě se shromáždilo před notářským úřadem na 2000 nezaměstnaných a vesnické chudiny a udělali tam tábor. Notář se schoval, policie a četnictvo také. Demonstranti ovládli město, táhli po ulicích s průvodem a prapory. 200 dělníků čtvrt hodiny

stávkovalo . Úřední zpráva o tom asi bude hlásit, že klid a pořádek nebyl porušen. Ano, stejně jako v Podmoklech, tak i v Činadievě. Klid a pořádek nebyl porušen tam , kde se neukázaly [krvavé] gardy pořádku, ale kde ovládli ulice dělníci. Jenže to nebyl bur žoasní klid a pořádek, klid a pořádek vykořistovatelů, nýbrž

pořádek sebevědomé, vítězné dělnické masy . Takový byl průběh 25. února. A teď si řekneme, po čem k těmto událostem došlo. Došlo k nim po opravdu neslýchaném, dosud nebývalém teroru vládnoucí třídy. Ještě nikdy nebyla hozena autorita ozbrojených ochránců buržoasního pořádku tak na váhu. Udržal slavnostně zaříkával demonstrace ve vládním

prohlášení, [ Viškovský se neštítil hloupé lži ... ] Místopředseda Stivín (zvoní) : Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Poslanec Hruška (pokračuje ) : [lži o spojení komunistů s průmyslovou špionáží, lži, kterou teď nemůže dokazovat a na kterou musí zahanbeně mlčet, aby dodal důrazu svým hrozebným slovům .] Arcibiskup vydal proti demonstracím pastýřský list, který se četl ve všech kostelích . Ministr národní obrany vydal armádní rozkaz, který se četl ve všech posádkách, na rozích ulic visely výstražné vyhlášky policejních presidentů, hrozící smrtí i zvě davcům . Den co den vysílalo radio hrozby nejostřejšími pro

středky. Učitelé vzkazovali rodičům po dětech, aby nechodili na ulice, nechtějí -li přijít k úrazu. Před továrnami v Klášterci stříleli

24. února vojáci ze strojních pušek, po ulicích městeček na Libe recku táhly vojenské oddíly s kulomety a děly, na Iršavsku stříleli v noci na 25. února četníci kolem vesnic. Ulice velkých měst byly uzavřeny tisíci policajtů a četníků. Vojsko mělo pohotovost, byly 195

sestaveny fašistické gardy. Asistenční čety ze spolehlivých vojínů stály pohotově, připraveny byly stříkačky, kulomety, slzné plyny. Československo bylo obráceno v tábor ozbrojené moci.

Po boku arcibiskupa a policejních presidentů vydali varovná provolání i sociální demokraté, jejich odbory a tělocvičné organi sace ; měšťácký a sociálfašistický tisk štval jako zběsilý, komunis

tický tisk byl zastaven , aby nemohl odpovídat, aby nemohl mobi lisovat masy. S porušením vlastních zákonů vydala buržoasie na

pospas imunitu komunistických poslanců . Prohlídka stíhala pro hlídku, domy, kde bydlí komunisté, byly střeženy, stovky komu mistů preventivně pozatýkány. ( A nad tím vším se vznášel stín

4 mrtvých proletářů, které dala buržoasie pro výstrahu za vraždit v Duchcově ! ]

Ano, buržoasie vyhodila všechny karty, použila skutečně všech prostředků. A přece demonstrace byly, zákaz byl prolomen, masy byly na ulicích, akce byla provedena. Proč ? Ano, máte příčinu ptát se proč, chcete - li hodnotit svou morální porážku. Snad proto, jak si vymyslil nějaký idiot z ,,Večera “, že komu nistická strana „ dostala miliony na pořádání demonstrací ?" ( Výkřiky poslance Jurana .) Ne, tak blbě mohou psát jen „ inteli genti“ , které si pan ministerský předseda vydržuje ke psaní svého orgánu. Komunistická strana nepotřebovala miliony, které vyho dila vláda na přípravu své zkrachované pohotovosti. Proč tedy masy přes zákazy demonstrovaly ? Předně proto, že

mají bídu a hlad a že se tato bída den ode dne stupňuje přes všechny pokusy o tak zvané řešení krise. Ano, jestliže to kapita

listický řád dovedl tak daleko, že desetitisíce umírají doslova hla dem a tuberkulosou, že desetitisíce nemají na kůrku chleba, že denně čteme v novinách o tuctech sebevražd z nouze a úmrtí

vysílením z hladu, pak se nedivte, že se nikdo nelekne ani vašich bodáků. Denně kosí kapitalismus dělnické životy po stovkách,

denně vraždí hladem, tuberkulosou, úrazy v továrnách , vháně ním v náruč sebevraždy tisíce chudých lidí. Vrahy a pomocníky vrahů jsou nejen ti, kteří přímo komandují střelbu do lidu, nýbrž všichni, kdož udržují a chrání kapitalistický řád ! To je naše 196

odpověd na sociálfašistické štvaní a „ hazardování dělnickými životy“. Dělnické masy ukázaly, že tuto odpověd chápou. Masy demonstrovaly také proto, že prohlédly buržoasní švindi. Jako se ukázal grandiosním švindlem a nástrojem k vyhladovění

desetitisíců hanebný gentský systém, tak zkrachovala i jeho nove lisace, zkrachovaly masové výpomoci a „ produktivní péče“ o ne zaměstnané.108 Bída nezaměstnaných stoupá den ode dne a bur žoasie kromě pendreků a bajonetů nemá proti nezaměstnanosti

jiného léku. Časem se z buržoasního tábora ozve — at už z úzko sti nebo prostě z demagogie – hlas: „Vždyť nám nestačí pendreky, musíme proti nezaměstnanosti podniknout něco účinnějšího!“ ale takové hlasy jsou málo platné. Nelze skutečně pomoci neza městnaným, aniž by se sáhlo radikálně na majetek boháčů, na sou kromé vlastnictví, na sám základ prokletého kapitalistického řádu. Bechyně mluví o „ národní katastrofě“ a tváří se, jako by ji chtěl

léčit „ dobrovolnou obětí majetných “ . Ilusím o dobrovolných obětech vykořisťovatelů odnaučila zkušenost třídně vědomé děl níky již před desetiletími a naučila je také tomuto : jenom ne úporným třídním bojem lze od vládnoucích něco vynutit, kdo

budí ilusi o dobrovolné oběti boháčů, je jejich agent. Tohle všechno ostatně Bechyně dobře ví. Jemu však nejde o léčení ná

rodní katastrofy, jemu jde o odvrácení katastrofy hrozící moci jeho pánů, katastrofy kapitalistického řádu, která znamená osvo bození dělnické třídy proletářskou revolucí. A to chce Bechyně odvrátit novým klamáním dělnictva. Zároveň začíná nový švindl s t. zv . „ investiční“ půjčkou.109 Skupiny kapitalistů se ještě rvou o rozdělení 150 milionů Kč vládě již povolených, z nichž nezaměstnaní dosud neviděli ani krejcar, a už nový slib, nová velká cifra. Jenže my jsme pracujícím masám ukázali, že investiční půjčka neroztočí ani jedno kolo nové výroby, že je určena částečně na úhradu částek vydaných už loni, že v ní znova figuruje pověstných 150 milionů, a že je od a až do zet podvodem . Masy to pochopily a také proto s námi demon strovaly.

Masy však demonstrovaly hlavně proto, že jim komunistická 197

stråna ukázala cestu boje a že je v četných drobných srážkách a bojích po této cestě úspěšně vedla. Demonstracemi se již nic nepořídí, nic nezlepší, dělníci z nich nemají ani na tvrdou housku – to je nejobelhanější a zároveň nejprohnanější argument sociálfašistického tisku, argument, který ostatně jeho redaktoři pouze opakují po všech nepřátelích lido vého hnutí od Metternicha110 přes Bismarcka111 až k Noskemu. 112 Jakže ? Demonstracemi se nic nepořídí ? Víte, že obecní zastu pitelstva zasedající pod tlakem masového nástupu nezaměstna ných přijímají všechny komunistické návrhy ve prospěch neza

městnaných i hlasy měšťáků ? Víte, že na Chomutovsku dobyli nezaměstnaní demonstracemi a jen demonstracemi za 2 měsíce na obecních a okresních správách na 20 mil . Kč na podporách ? Je to, pravda, málo, tuze málo na ohromnou bidu toho kraje. Ale je

to více, než stát dal na mizerný gentský systém v celé republice za rok 1927. To málo, co dosud nezaměstnaní dostali, aby nezhy nuli hladem, dostali pod tlakem svých demonstrací, svého boje. Nezaměstnaní jsou si toho vědomi. Proto přišli demonstrovat. Ale přišli demonstrovat také proto, že stále jasněji vidí nutnost

svržení kapitalistického řádu, který jim chléb a práci dát nemůže. Bojem je možno dobýt dílčích úspěchů, ale zajištění práce a chleba milionům, odvrácení „ národní katastrofy “ a masové bídy je možné jen proletářskou revolucí. Jeden z nejhloupějších argumentů našich nepřátel je, že prý

zneužíváme bídy nezaměstnaných pro své politické cíle. To říkala buržoasie proti socialistům vždycky. Ale jaký byl politický cil socialistů v předválečných dobách a jaký je politický cíl náš ? Osvobození dělnické třídy a všech pracujících z jařmakapitalismu! Nu, ano, pro tento politický cíl zneužíváme a budeme zneuží

vat každého útlaku, každé nespokojenosti, každého dílčího boje mas. Ano, politickému cíli svržení hanebného kapitalistického

řádu podřizujeme každý dílčí zápas dělnické třídy. Činíme to v zájmu milionů dělníků, zbídačených malorolníků, zproletariso vaných příslušníků středních stavů, [kteří se přesvědčují, že chtějí-li žít, musí kapitalismus zemřít. A protože nemůže dobro 198

volně, je nutno jej zabít proletářskou revolucí. ] K tomu vedeme masy na základě jejich vlastních zkušeností v dílčích bojích

a k tomu je vždycky povedeme, děj se co děj. Víme, že před námi stojí veliké úkoly. Jen hlupáci se domnívají, že politika komunis tické strany se plně vyčerpává termínovanými demonstračními akcemi, t. zv . Rudými dny. Tyto dny jsou jen zkouškami sil, bojovnými přehlídkami, uzly soustavně vedeného třídního boje. Na celé frontě se teď rozvíjí útok na dělnické mzdy. Odrazit jej v čele jednotné dělnické fronty, zarazit ofensivu buržoasie to je náš první úkol. To je možné jen rozvinutím velikých hospo dářských zápasů. Přední stráže dělnické armády, skláři v Boru, textiláci ve Frýdku, papírenští dělníci u Kubíků v Praze už stojí v boji. Za nimi musí stát celá moc dělnické třídy, a velké armády kovodělníků, horníků, textiláků a zemědělských dělníků se musí urychleně zařadit do boje na podkladě jednotné fronty zdola, ne chtějí -li si dát líbit zbídačení až na kost, nechtějí- li se dát prodat sociálfašisty, kteří už tajně vyjednávají o svolení ke snížení mezd a o zardoušení dělnického odporu.

Druhým naším úkolem je pevnější zorganisování hnutí neza městnaných . Voláme ty desetitisíce nezaměstnaných , kteří postu

pují v jednotné frontě proti buržoasii a jejím pomahačům, a další desetitisíce, které se k nim ještě přidruží, aby se pevněji semkly kolem svých akčních výborů, aby vytvořily registrací všech svých kamarádů a širokých sborů důvěrníků mohutnou a rozvět venou síť skupin nezaměstnaných, aby tak postavily svou sílu organisovaně do třídního boje po boku svých kamarádů ve fabri kách. Za několik dní se sejde říšský sjezd nezaměstnaných a sta delegátů volených na širokých schůzích pozvednou svůj hlas a učiní opatření, aby vytvořili armádu. Voláme celou dělnickou

třídu, aby věnovala sjezdu největší pozornost, obklopila jej svou účastí a ochranou a pomáhala plnit jeho usnesení. Buržoasie ted nebývalým způsobem stupňuje svůj teror. Pra cující lid 25. února úspěšně bojoval za volnou ulici a bude stupňo vat svůj boj proti všem projevům teroru, které znamenají nástup buržoasie k potlačení odporu pracujících mas fašistickou dikta 199

turou. Zmařit její plány a odrazit její teror, rozvinout proti tero

ristickým útokům a plánům fašistické diktatury celou moc děl nické třídy v mohutnou akci, těsně spojenou s bojem proti ofen sivě kapitálu ; k tomuto boji voláme s tohoto místa všechen pracu jící lid. Den ode dne stupňuje buržoasie přípravy k válce proti Sovětskému svazu . Den ode dne zuřivější je štvaní buržoasního

tisku proti státu dělníků. Den ode dne nestydatěji se stavějí soci álfašisté otevřeně do prvních řad válečných štváčů.

Nedávno odhalil Ramsinův proces113 zločinné plány mezi národní buržoasie ; nový proces s ruskými menševiky odhaluje hanebnou úlohu mezinárodní sociální demokracie, která v těsném

spojení s ruskými kontrarevolucionáři připravuje protisovětskou válku .

Rozvinout masový odpor proti imperialistické válce, to je úkol, který splníme v těsné souvislosti s bojem za chléb a práci, s bojem za svržení kapitalistického řádu. 25. únor byl nejen měřením sil, nýbrž také východiskem k dalším velikým třídním bojům . [Pro

vykořisťované a potlačované miliony je jediné řešení krise, jediné východisko z bídy, hladu a utrpení : Proletářská revoluce. A k to

muto východisku je vede a povede Komunistická strana Česko slovenska .] ( Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 109, 5. března 1931

PRAVDA O KOŠUTECH

Z řeči soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 2. června 1931

Myslím, že sněmovna dosud neslyšela od člena vlády tak otevřeně nepřátelský projev proti pracující většině obyvatelstva

tohoto státu ( výkřiky komunistických poslanců ) a tak nenávistně nepřátelský projev proti dělnické třídě Československa, jaký zde dnes učinil ministr vnitra dr. Slávik . Ministr vnitra dr. Slávik

použil ve svém projevu slov nejhlubší protidělnické zášti, aby rázně obhájil košutské krvavé vraždění a aby pohrozil, že proti dělníkům v Československu hodlá postupovat nadále tak, jak to učinili četníci v Košutech.114 Protidělnický fašistický projev ministra vnitra má svůj politický význam . Ministr vnitra nemlu vil dnes pouze za sebe, nemluvil pouze za policajty, pouze za četníky, ministr mluvil za vládu, ve které sedí také šest tak zva ných socialistických ministrů . Projev pana ministra vnitra, tak nepřátelský dělnictvu a pracuji címu obyvatelstvu tohoto státu, poučí pracující lid, že s obhajobou [košutského masakru ,] s protidělnickým fašistickým projevem pana

ministra vnitra a s jeho hrozbami dalšího krveprolévání se solidari sují také socialističtí ministři ve vládě. Ostatně v dnešní schůzi

sněmovny demonstrovali za projevu pana ministra vnitra sociálně demokratičtí a národněsocialističtí poslanci viditelně a přímo cynic ky, že souhlasí s vražděním dělníků .

Pan ministr vnitra prohlašuje, že četníci v Košutech právem do 201

dělníků stříleli, a my jsme viděli, že sociálnědemokratičtí a národně

socialističtí poslanci tomuto prohlášení pana ministra vnitra nadšeně tleskali.

Pan ministr vnitra hrozil ve svém projevu dělnictvu dalším krveproléváním a my jsme viděli , že národněsocialističtí a sociálně

demokratičtí poslanci těmto hrozbám pana ministra nadšeně tleskali.

Ano sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí poslanci dokázali

otevřeně a cynicky, žejsou pro střílení do dělníků stejně jako reakcio nář ministr vnitra dr. Slávik .

Ubezpečujeme vás, pánové, že se postaráme, aby se dělnictvo v továrnách a všude dovědělo, jak se zde zachovali za protiděl nického nenávistného projevu ministra vnitra sociálnědemokra tičtí a národněsocialističtí poslanci. [Postaráme se, aby dělnictvo pochopilo, že musí být odhodláno nejen súčtovat s přímými původci košutského krvavého masakru, nýbrž i s těmi, kdož

vraždění dělníků nadšeně a cynicky tleskali. ]

Je jistým dokladem pokroku fašisace poměrů v Českosloven sku, že ministr vnitra, člen vlády, se exponuje tak horlivě v hano bení komunistické strany. V případě radotínském115 a duchcov ském to byl měšťácký a sociálfašistický tisk - byly to „ České slovo “ , „ Právo lidu “ , které na sebe vzaly tehdy iniciativu ve vymýšlení lží o tom, že komunističtí vůdcové kryjí svůj život , za

tím co dělníci umírají. Tentokráte , v košutském případě , je to člen vlády , ministr , který je za košutské krveprolití odpovědný , ministr dr. Slávik , který se snížil k použití neodpovědné po mluvy a nízkého hanobení člena poslanecké sněmovny ... Misto

předseda Roudnický116 (zvoni ) : Volám pana řečnika k pořádku. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Místopředseda Roudnický (zvoní . ) Pan ministr vnitra ve svém dnešním prohlášení znovu opakoval urážku , že soudruh Major „ hodil sebou na zem “ , jak se

dovede ve ,, slušném stylu pan ministr vnitra vyjadřovat (místo předseda Roudnický zvoní) , když prý viděl, že četníci budou střílet . Ministr vnitra tu pronáší nízkou a neslýchanou urážku , za jejíž podklad nemůže sloužit nicjiného nežjeho vlastní výmysl nebo 202

výmysl politických agentů bratislavského policejního ředitelství,

na

jejichž úroveň, na úroveň metod Šafránků,117 se pan ministr vnitra neštítí klesnout, aby zhanobil komunistickou stranu . Avšak tento urážlivý výmysl pana ministra vnitra, s kterým

operoval už ve svém senátním prohlášení, dávno už se zhroutil, poněvadž je jasné, že střelba četníků následovala právě po suro vém násilnickém napadení soudruha Majora, po jeho sražení

k zemi a ztlučení do bezvědomí. Aby bylo uvěřeno pomluvám, kterých použil pan ministr vnitra a které obsahovala jím před nesená relace, je skutečně potřebí důvtipu, rovného důvtipu

původce těchto nízkých výmyslů a pomluv. Pravda proti lži má tentokráte vůči vám, pane ministře vnitra, velmi snadnou práci. My vás můžeme ubezpečit, že váš výpad proti soudruhu Majorovi, vaše snahy o zhanobení komunistické strany naprosto selhávají

a selžou. Na pranýři před dělnictvem Československa a před česko slovenskou veřejnosti nestojí soudruh Major jako zbabělec, jak byste si vy přál, [nýbrž na pranýři stojí pan ministr vnitra jako po mlouvač na důkaz, že je schopen hrubého, nízkého výmyslu ,] aby zhanobil svého třídního odpůrce, aby pomocí neodpovědných pomluv vůči proletářům odvrátil pozornost od toho, [že on, Slovák, je to, který ve službách československých imperialistů a ve službách slovenských, madarských a židovských velkostatkářů posílá čet níky do Košut masakrovat slovenské dělníky) a že v Košu

tech padali mrtvi k zemi slovenští dělníci v touš dobu, kdy pan ministr Slávik přepychově hostil ve Valdštýnské zahradě panskou společnost ſa kdy vystavoval jejím pohrdavým pohledům ubohá slovenská děvčata jako kejklířky a tanečnice. Nechť si pamatuje i pan dr. Slávik, že slovenský lid povolá jednou na svůj soud

všechny zrádce a odrodilce, kteří se propůjčili ke krvavému útlaku svého národa .] ( Potlesk poslanců komunistické strany .) Pan ministr zde opakoval znovu ten výmysl o útoku dělníků proti četníkům . Jak jsem již uvedl, že již pouhé srovnání počtu shromážděných dělníků a počtu četníků nejpádněji ukazuje, jak je

naprosto nesmyslné mluvení o jakémkoli útoku. Uvedl jsem, že shromážděných dělníků a dělnic bylo celkem pouze 80, zatím co 203

četníků bylo víc než 30 a že nemůže tedy nikdo věřit, že 80 neozbrojených lidí by se odvážilo útoku na 30 četníků po zuby

ozbrojených. Prostě již fakt tohoto poměru, tohoto srovnání sil vyvrací všechny lživé konstrukce o útoku . Jestliže se v úřední zprávě a dnes znovu v projevu pana ministra vnitra uvádí, že z řad shromážděných dělníků bylo na četníky vystřeleno pistolí, je to tak lživý a nesmyslný výmysl, že ani sociálfašistický a měšťácký tisk se ve své štvanici neodvážil již ani toto tvrzení opakovat, po něvadž uznal, že výmysl o výstřelu z davu, obvyklý se strany

úřadů při srážkách ve městech, se naprosto nehodí při omlouvání krveprolití ve venkovské vsi, jako jsou Košuty . Přestože zatýkání

a vyšetřování v Košutech se dálo okamžitě a nejdrakoničtějším způsobem , nedověděli jste se, že by se u někoho snad nalezla ta pistole, z níž mělo být na četníky vystřeleno. A já říkám panu ministrovi vnitra : V příbytcích košutských zemědělských dělníků naleznete bidu a nuzotu, naleznete tam podlahu z hlíny, lůžka z hadrů, drůbež drženou v místnostech, které obývají lidé, naleznete tam stěny ověšené svatými obrázky, ale nenajdete tam pistoli, ledaže

by jim ji podstrčili agenti bratislavského policejního ředitelství, kteří se v takových ničemných úkladech vůči nevinným lidem vyznají. Druhým výmyslem , jímž měla být podepřena lež o útoku na četníky, bylo tvrzení, že na četníky bylo házeno kamení. I toto tvrzení je naprosto neudržitelné, poněvadž na místě, kde ke krve prolití došlo — na návsi před kostelem , která je po straně silnice

ve stínu řady stromů, před budovou potravního družstva — je písek, hlína, ale sebemenšího kaménku tam nenajdete, tím méně kamenů, jimiž by mohlo být útočeno a četníkům ublíženo. Avšak

dále, když podle úřední zprávy a podle prohlášení pana ministra vnitra bylo na četníky útočeno a když se uvádí, že četníci teprve

když byli ohrožováni na životech, do davu stříleli, kde jsou stopy, kde jsou důkazy toho, kde jsou důkazy jakéhokoli zranění a ohro

žení životů četníků ? Důkazy, jimiž se operuje, jsou směšné, jsou přímo cynickým výsměchem , a jsou-li uváděny na obhajobu čet níků, pak svou směšností jsou naopak nejurčitější obžalobou

a usvědčením četníků a jim podřízených strůjců košutského krve 204

prolití. Lékař, který měl u četniků zjistit zranění, musil po nejpeč livějším vyšetření konstatovat, že nejde ani o nejlehčí zranění které

hokoli z četniků, nýbržjen u některých zjistil, že mají zcela nepa trné pošramocní, které ani z fysického útoku nemůže pocházet. Četníci, kteří měli simulovat zranění, také po marném pokusu o získání lékařského důkazu svého zranění musili velmi brzy za nechat svého simulování a po noci, během které byli vystřídáni, okamžitě, hned v úterý ráno, nastoupili opět službu. Když selhal tento hlavní pokus o „důkaz“ , že četníci byli ohro ženi, pokus o získání lékařského potvrzení o domnělém zranění

četníků, musili se četníci a jejich obhájci a soudní orgány posléze utéci k ještě směšnějším důkazům . Důkaz, že dav na četníky útočil a že četníci byli na životech ohroženi a že proto stříleli v sebeobraně, se nakonec omezil na to, že se poukazovalo na po

šramocené uniformy četníků. Bylo až komické číst slovenský tisk, který za štvanice proti

košutským zemerobotníkům dokazoval ohrožení životů četníků tím , že líčil poškození jejich uniformy a výstroje, nehledě k tomu,

že je známo, jak si dovedou četníci a policisté podle potřeby takové roztržení bluzy atd . eventuálně provést. A tu bych se chtěl zastavit u zprávy o košutském krveprolití, kterou uveřejnil v „ Robotnických novinách “118 sociálnědemokra tický senátor Zimák . Nedělní „ Právo lidu“ přineslo ze Zimákova článku část a předložilo ji veřejnosti jako doklad a kus „ nestranné

objektivní zprávy“ o košutských událostech. Já zde s plnou odpo vědnosti prohlašuji, že zpráva sociálnědemokratického senátora

Zimáka není žádnou objektivní zprávou , nýbrž pouze směsí denun ciace, lží a cynické demagogie.

Sociálnědemokratický senátor Zimák vystupuje ve své zprávě jako obhájce četníků, jako obhájce [košutské vraždy) a jako pomocník státního zástupce. A přitom se dopouští hnusné denun ciace, když udává zatčené dělníky jako iniciátory srážky. Na podporu této denunciace dnes mluvil ministr vnitra a dopouští se

denunciantské lži, když tvrdí, že na schůzi v Košutech bylo 14 dní agitováno, ačkoli to byla schůze, souvisící se stávkou, která 205

končila, jak ministr vnitra sám uvedl, dva dni před košutským krveprolitím . Senátor Zimák se dopouští úmyslné lži, když tvrdí, že shromážděných dělníků bylo 70 a četníků jen 20, ačkoli pravda

je, jak jsem uvedl, že dělníků bylo 80 a četníků 30. Senátor Zi mák denuncuje ve své zprávě košutské zemerobotníky jako násil níky a potvrzuje ve své zprávě, že se přesvědčil, že na četníky bylo útočeno a že jejich životy byly ohroženy. A slyšte, jak sociálně demokratický senátor Zimák nabyl tohoto přesvědčení o ohrožení četníků ! S veškerou vážností napsal, že viděl, jak na četnické bluze byl „ rozbitý gombík !“ . Víte, co je to gombík ? Česky

knoflík. ( Soudruh Zápotocký: „No, vždyť knoflíky už hrály velkou roli v dějinách sociální demokracie !“ 119) V utrženém knoflíku čet nické bluzy vidí sociálnědemokratický senátor Zimák důkaz ohrožení životů četníků. Utržený gombík četnické bluzy vydává sociálnědemokratický senátor Zimák za vážný důvod nutnosti obrany četníků. Pro utržený knoflík s četnické bluzy byli prý tedy v Košutech zastřeleni 3 dělníci a 5 těžce zraněno ! Takové řešení

práv slovenského dělnictva shledává odůvodněným a správným so ciálnědemokratický senátor Zimák !

Třeba ovšem ještě k úplnému podání denunciantské role soci

álnědemokratického senátora Zimáka podotknout, že ačkoli viděl jen utržený knoflík s četnické bluzy, neštítil se potvrzovat, že viděl „ ,akorát “ 29 kamenů, jimiž bylo na četníky útočeno. Tedy 29 kamenů, ale účinek ? Jeden utržený knoflík s četnické bluzy a ani nejmenší a nejlehčí zranění četníků ! Uznejte, není-li to jas

ným dokladem, že naprosto ztroskotal pokus o důkaz, že dělníci na četniky útočili, že četníci byli na životech ohroženi a že v nutné sebeobraně do dělníků stříleli a dělníky zabíjeli. Jak se hroutí tvrzení o útoku davu na četníky, tak stejně se

hroutí i tvrzení, že četnici nepřekročili meze nutné sebeobrany, jak dnes znovu pan ministr vnitra ujišťoval. Několik jasných otázek to osvětlí. Jestliže četníci střílejí v sebeobraně, jak to, že nebozí dělníci byli v Košutech usmrceni ranami zezadu, jak to, že těžce zranění dělníci, ležící v trnavské nemocnici, mají též větši nou zranění způsobená ranami zezadu ? Jestliže četníci stříleli 206

v sebeobraně, jak to, že střelení dělníci padali k zemi při útěku, jak to, že četníci stříleli po lidech, kteří zděšeni (vražedným útokem ] četnictva prchali, aby před deštěm kulí nalezli úkryt ve vratech stavení, jak to, že četníci cilili puškami na lidi a kulkou sráželi k zemiprávě ty, kteříjižjiž dosahovali úkrytu, aby se zachránili, ale kteří zasaženi padali u vrat mrtví nebo těžce zranění ?

Jestliže četníci stříleli v sebeobraně, jak to, že stříleli po lidech, kteří se skláněli k umírajícím a raněným , aby jim pomohli, a jak to, že ještě pak po dokonání hromadného masakru , když na návsi zůstali jen umírající a zranění a náves byla četnickými kulkami od živých lidí vyčištěna, jak to, že ještěpak četnici ojediněle stříleli po lidech, kteří se z úkrytů plížili a přibližovali k umírajícím a sténa

jícím raněným, aby jim pomohli ? Nikoli. Střílení do dělníků, aby jim pomohli ? Nikoli. Střílení do dělníků v Košutech nebyla sebe obrana, (to byla děsná bestiální vražda. To byl krvavý vražedný

masakr, provedený s bezpříkladnou bestialitou a zločinným cy nismem .]

Prosím, vždyť se již ani nikdo nepokouší tvrdit, že velící čet

nický důstojník by se byl staral o nějakou výstrahu před střílením, nikdo se již ani nepokouší tvrdit, že bylo nejprve vystřeleno do

vzduchu pro výstrahu. Měšťácký a sociálfašistický tisk všeobecně přijímá, že bylo do dělníků stříleno přímo, bez jakékoli výstrahy, prostě jako do zvěře. „ Národní osvobození“ konstatovalo vý slovně, že tomuto postupu nelze nic vytýkat, že četnici stříleli

přesněpodle předpisů, bez výstrahy, bez výstřelu do vzduchu na po plach. Bylo to náhlé vražedné přepadení dělníků, při čemž četníci v Košutech stříleli tak, že to bylo vraždění a sestřelování dělníků jako v lovecké soutěži. Průběh střelby, jak musil dnes sám ministr spravedlnosti přiznat, byl ten, že nejprve byla do dělníků vystře lena hromadná salva, ale pak mohl každý četník střílet podle libosti a strefovat se do prchajících dělníků s rozkoší střeleckého

umění. Rozsah (vražedného košutského masakru ] se vám ukáže, když uvážíte, že do dělníků bylo stříleno po dobu téměř 10 minut a že bylo zřejmě stříleno projektily druhu dum -dum , jak o tom svědčí

zranění dělníků, ošetřovaných v trnavské nemocnici. Tak byli 207

bestiálně zabiti tři dělníci a pět těžce raněno, ale krvavé účinky střelby nejsou tím zcela vypočteny. Byl značný počet těch raně ných, kteří se mohli z místa krveprolití odvléci, aby nepadli do rukou četníků. Tito zranění utajují ještě dnes následky četnického útoku, aby nebyli stíháni, bojíce se četníků, policejních agentů

a soudních orgánů a teroru, který byl v Košutech a okolí po svato dušním pondělí nastolen. Jak bezcitně si četníci v Košutech počínali, svědčí i okolnost,

že odmítli žádost Žabkových, aby k jejich umírajícímu synu byl povolán kněz . Ostatně tento kněz, hlasatel přikázání „ Nezabi

ješ!“, ukázal se také v pravém světle . Díval se s klidem z okna fary na vraždění dělníků a dělnic, mezi nimiž byly i jeho věřící ovečky, a nijak nepocítil povinnost ukázat v těžké hodině křesťanskou lásku k umírajícímu a těžce zraněnému člověku. Že četníci nestří leli v sebeobraně, nýbrž že šlo o vražedné zabíjení dělníků a že si

jsou tohoto zločinu úřady vědomy, to potvrdil jejich postup po svatodušním pondělí. Úřady učinily okamžitě všechna opatření, aby byly utajeny důkazy, svědčící viditelně proti četníkům .

Nejděsnějšíje historie s mrtvolami zabitých. Mrtvol zastřelených dělníků se okamžitě chopili četníci, byly dány do márnice na

hřbitov a nikdo k nim nesměl. Rodiče zabitého Žabky prosili čet níky se slzami v očích a na kolenou, aby se směli podívat do már nice na zabitého syna, ale nebylo jim to dovoleno. Rodiče zabitých nesměli vůbec rozhodovat opochování svých mrtvých synů. Je úžasné a neuvěřitelné, že úřady si vzaly moc zasahovat tak neslýchaně a surově do lidských soukromých práv a že rodičům přímo mrtvoly ukradly a dělaly si s nimi co chtěly. Naložily s mrtvolami zabitých tak, že již druhého dne, ani ne za 24 hodin, byly mrtvoly po rychle provedené pitvě pohřbeny, při čemž se pohřeb děl za mimořádných opatření. Hodina pohřbu byla tajena; hřbitov byl obsazen četníky, jejichž silná pohotovost asistovala i při pochovávání. Místopředseda Roudnický: „ Upozor ňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.“ Přístup byl dovolen jen příbuzným a ostatní obyvatelé obce, dověděvše se

o chvíli pohřbu, musili si přístup na hřbitov vynutit. Na náš 208

dotaz ohledně nepřípustnosti takového postupu odpověděl zá stupce galantského okresního náčelníka, že se náhlý pohřeb děje se souhlasem příbuzných . Nebyla to však pravda. My jsme se u rodičů zabitých přesvědčili, že se jich nikdo na souhlas netázal. Na košutském hřbitově byl také pochován zabitý dělník Thurzay, který pochází z Diosegu ; jeho příbuzní žádali, aby byl převezen

a pochován na hřbitově diosegském , kde bydlí, aby k jeho hrobu měli blíže, ale úřady bez ohledu a přes všechny protesty daly pocho vat zastřeleného dělnika na košutském hřbitově.

Upozorňujeme dělnictvo v českých zemích, aby si na tomto

strašlivém případě uvědomilo, co se na Slovensku děje. [Čeští utlačovatelé, opírajíce se o četnické bodáky, nejenže slovenské a madarské dělníky za živa nejbezcitněji vykořisťují a deptají a nejenže je za stávku, za boj o větší kus chleba krvavě masakrují,

nýbrž ani mrtvým dělníkům, jejichž životy utratili, nedají pokoj a svobodu a s jejich mrtvolami bezcitně, surově, nelidsky za cházejí.]

Úřady se také snažily znemožnit styk s těžce raněnými dělníky v nemocnici. Když tito těžce ranění byli v trnavské nemocnici

fotografováni a když byly pořízeny snímky, které máme v rukou a které viditelně ukazují, jak dělníci byli stříleni zezadu a jak jejich těla byla rozdrásána střelami dum -dum , zakročovali ihned četníci a návštěvy zraněných v trnavské nemocnici byly zakázány. Musily být opět povoleny, když všichni nemocní nalézající se v trnavské nemocnici ze solidarity protestovali proti zákazu návštěv a hrozili, že vyjdou s fáči, berlami a v nemocničních šatech na ulici, nebu

de-li zákaz návštěv u košutských zraněných okamžitě odvolán. Místopředseda Roudnický: „ Po druhé upozorňuji pana poslance, že

jeho řečnická lhůta uplynula.“ ... Postup úřadů a četnictva po košut ském krveprolití byl počínáním vinníka, který sije vědom svého zlo činu, který hledí zahladit viditelné stopy po vražedném díle, ale který na každém kroku prozrazuje své špatné svědomí a svou vinu.

Tážeme se pana ministra vnitra : Jestliže nejsou za Košuty vinni četníci a jsou-li vinni komunisté, jak tvrdí úřady, soudní orgány, tisk, proč nebylo dovoleno kontrolování úředního vyše 14 V bojích se zocelila KSČ

209

třování a proč nebyl dovolen nikomu, kromě četníků, policejních agentů, soudců a státního zástupce, styk s obyvateli Košut ? Proč nesměl nikdo do Košut vcházet a z Košut vycházet ? Proč nebylo dovoleno nám, delegaci komunistického parlamentního klubu, přesvědčit se na místě o průběhu událostí ? Proč nebylo dovoleno nám, členům Národního shromáždění, to, co bylo dovoleno sociálnědemokratickému senátoru Zimákovi ? Proč nám nebylo dovoleno zkontrolovat výsledky úředního vyšetřování a srovnat je

na místě s naším vlastním vyšetřováním a zjištěním ? Proč nám nebylo dovoleno vejít ve styk s obyvateli Košut ? Proč ? Kdyby úřady a četníci měli dobré svědomí, nemuseli by se bát to dovolit. Ale poněvadž cítily, že jejich vina na košutském krveprolití je zřejmá a nastrojení krvavého díla prokázáno, projevovaly úřední a četnické orgány své špatné svědomí nejen tím, že nám a nikomu nedovolily šetření na místě a styk s obyvateli Košut a že nedovo lily ani navštívit rodiny zabitých a zatčených a odevzdat jim sebrané peníze, ale i tím, že za nejhrubšího porušení zákonů dal vyšetřující soudce za asistence četníků a policejních agentů vyká zat z Košut obhájce, který opatřen plnou mocí soudruha Majora a druhých zatčených dělníků měl plné právo na místě činu zjišťo vat okamžitě vše v zájmu obhajoby svých klientů. Místopředseda Roudnický ( zvoní ) : „Po třetí upozorňuji pana poslance, že řeč nická lhůta uplynula." ... A já chci říci panu ministrovi vnitra : on zde operoval tím , že jeho údaje jsou potvrzeny svědeckými výpo vědmi. Ale já chci říci, jak toto získávání svědectví se v Košutech dálo. Není příkladu , aby se soudní vyšetřování dálo za takového stavu jako v Košutech . Celá obec byla od svatodušních svátků obsazena četníky, nikdo nesměl a neodvážil se vyjít na ulici.

Vládu nad obcí vzali do rukou důstojníci četnictva, státní zástupce a policejní agenti z policejního ředitelství bratislavského; byla suspendována veškerá práva občanská ; nikdo nesměl do obce

a stýkat se s obyvateli. Činilo to podobný dojem jako vpád trestních expedici Pilsudského do obcí na ukrajinském území.

[Ukázalo se tu, jak výhradní moc na Slovensku má a jak ji na sebe strhla četnická a policejní soldateska.] Civilní a soudní 210

úřady jsou na Slovensku jen pomocným, úřednickým aparátem řádícího četnictva a policie.

Místopředseda Roudnický ( zvoní) : „ Třikát jsem pana poslance upozornil, že řečnická lhůta uplynula. Poněvadž mého vyzvání ne

uposlechl, podle § 5 jednacího řádu beru mu slovo a žádám jej, aby ihned opustil řečnickou tribunu.“ Poslanec Kopecký mluví dále.

Místopředseda Roudnický ( zvoní.) Přerušuji schůzi. ( Schůze přerušena v 6 hod . 45 min . večer.) „Rudé právo “ , roč. XII, Č. 105, 4. června 1931

-

PRACUJÍCÍ SI MUSÍ LEPŠÍ BUDOUCNOST VYBOJOVAT !

Reč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 26. listopadu 1931

Ze začátku jen několik slov k tomu, co zde uvedli předešli

páni řečníci, pan poslanec Ježek120 a Bergmann, 121 a co patrně po nich nyní, když praskla pánům dohoda v koalici, že nebude zde k útoku na státní zaměstnance žádný z koaličních zástupců mlu vit, budou opakovat zástupci všech koalovaných stran v různých variacích. Páni se rozplývají slzami nad bezprávím, které se páše na státních zaměstnancích, ale s krvácejícím srdcem budou pro toto bezpráví hlasovat. Páni slzí nad zastřelenými dělníky, ale s krvácejícím srdcem střílení do dělníků včera schvalovali. Tomu se říká, jak pan posl. Bergmann prohlásil, mužné jednání. Soud o tom, jaké je to jednání, ponechávám dělníkům a státním za městnancům .

Události posledních dnů i projednávané zde návrhy jasně cha rakterisují, jak vypadá t. zv. péče o zaměstnané i nezaměstnané dělníky, státní zaměstnance a zřízence v kapitalistickém státě. Tato péče je charakterisována dnes propouštěním z práce, snižo

váním mezd, odbouráváním drahotních výpomocí a zhoršováním pracovních podmínek dělníkům v závodech i v továrnách. Účinky této péče cítí státní zřízenci a zaměstnanci v podobě odbourávání t. zv. 13. služného122 a v řadě jiných útoků na své požitky. Sociální péče o dělníky snižuje nemocným dělníkům nemocenské podpory

a zvětšuje příspěvky na nemocenské pojištění. Sociální péče se 212

projevuje krachem bratrských pokladen a chystanou sanací hor nického pojištění, která má záležet v tom, že se členům bratrských pokladen 123 zhorší požitky, ale zvýší příspěvky. Sociální péče se

nakonec projevuje v tom, že statisíce nezaměstnaných vylučuje z jakéhokoli nároku na podpory. Členům odborových organisací se určité nároky na nedostatečnou podporu přiznávají, ale i zde se hledají stále cesty, jak tyto nezaměstnané o nároky na podporu při pravit a podporu jim nevyplácet. O tom svědčí poslední čin mini sterstva sociální péče, kterým bylo zastaveno vyplácení státního příspěvku na podpory nezaměstnaných členů Rudých odborů. Všem , kteří pod účinky této péče kapitalistického státu o dělníky a zaměstnance trpí a hladovějí, doporučuje se stále a stále : zachovejte klid a pořádek, nebo to bude ještě horší. Při tomto stálém doporučování klidu se celý aparát měšťáckého státu, vláda, parlament a podobné instituce dopouštějí stále nejhorších provo kací všech dělníků a zaměstnanců. ( Tak jest !) Podnikají na ně

a jejich existenci denně nové a nové útoky, které krajně roztrpčují a úplně rozvracejí klid a pořádek statisíců dělnických a státně zaměstnaneckých rodin. ( Tak jest! místopředseda Roudnický .)

Předsednictví převzal

Jestliže se v určitých případech vládní kruhy rozhodnou osten svých provokací někde zmírnit, pak to není proto, že ti, kterých se

útok dotýkal, zachovali klid a pořádek, nýbrž proto, že se bouřili a protestovali. Dokladem toho je dnes projednávaný návrh , který

vznikl proto, že se alespoň část státních zaměstnanců a zřízenců přes všechno vyzývání ke klidu počala bouřit proti vůdcům státně

zaměstnaneckých a zřízeneckých organisací, proti vůdcům těch politických stran, které státní zaměstnance hanebně podvedly ujištěním , že na snížení platů a na odbourání 13. služného se vůbec nepomýšlí . Dnes projednaný návrh má být částečnou ná

plastí na tak krutou bolest a povolením ventilu, aby vzmáhající se pobouření mezi státními zaměstnanci a zřízenci bylo uklidněno.

Kdyby se byli státní zaměstnanci a zřízenci bouřili více a ve vět ším množství, musili by vládní rušitelé klidu a pořádku ještě více

před nimi ustupovat. Z toho vyplývá závěr, že dokud se budou 213

dělnické i zaměstnanecké masy bát porušit klid a pořádek kapita listů a najedených, potud neklid, nepořádek, hlad a bída bude stálým hostem v jejich rodinách. ( Tak jest !) Klid a pořádek, zlepšení existence a lepší budoucnost si dnes pracující masy ani nevymodlí, ani nevyprosí, musí si je vybojovat. Při tom musí být dělnická třída připravena na to, že ti, kteří z neklidu, bídy a hladu pracujících mas tyjí a obohacují se, nebu

dou se bát užít nejkrutějších prostředků a nebudou se rozpa kovat dopustit se nejhorších zločinů, aby vítězství dělnické třídy ať v bojích za konečné anebo jen za denní, lokální požadavky dělníků znemožnili.

Novým dokladem toho jsou právě se sběhnuvší události ve Frývaldově. Ve Frývaldově se střílelo do dělníků, ve Frývaldově byla prolita dělnická krev a padly dělnické životy. To není náhoda,

to je systém. Kapitalisté na Frývaldovsku po léta bezohledně vyko řisťují dělníky. Za těžkou, úmornou, zdraví nebezpečnou práci v kamenolomech a vápenkách dostávají dospělí dělníci 2 až 3 Kč mzdy za hodinu, ženy a mládež mnohem méně. Dělníci dřou a trpí, ale to vše zaměstnavatelům nestačí. Stále a znovu zvyšují svoje útoky. Žádají nové snížení mezd, nové zhoršení poměrů. Hospodářská krise a legiony nezaměstnaných jsou jim k tomu vítanou záminkou a pomocníkem. Dělníci, kteří se léta nechali

v klidu vykořisťovat, sáhnou k boji. Spojí se v jednotnou bojov nou frontu pod vedením rudých odborových organisací, stávkují, demonstrují a přinucují kapitalisty k ústupu. Zaměstnavatelé na

Frývaldovsku zuří. Okresní úřad koncentruje ozbrojenou moc, celý okres se zahemží četnickými bajonety a zaměstnavatelům

znova narůstá hřebínek. Správa lomu v Černé Vodě, která také snížení mezd odvolala, znovu ohlašuje jejich odbourání. Pod ochranou policejní a četnické moci má být dána kapitalistům možnost znovu provést vykořisťovatelský útok proti dělnictvu na

Frývaldovsku. Dělníci organisují nový protest a novou stávku. K protestu se připojují i nezaměstnaní. Troufalost a provokace kapitalistů rozsívá pobouření, neklid a nepořádek do dělnických

rodin. Aby klid kapitalistů nebyl dotčen a porušen, alarmuje 214

četnictvo. Chrání klid a pořádek najedených a střílí do dělníků, jejichž klid kapitalisté provokativně rozrušují. Výsledek je 8 mrtvých a řada raněných. Pak přijde pan ministr vnitra na parlamentní tribunu a prohlašuje : „ Klid a pořádek bude za každých okolností zachován.“ Zastřelení 8 dělníků znamená pro

p. ministra zachování klidu a pořádku. Ve střílení do dělníků spatřují zachování klidu a pořádku všechny strany, tedy i socia listické, které pro prohlášení p. ministra vnitra včera hlasovaly. Je zapotřebí, aby si toho dobře všimli všichni dělníci bez roz

dílu politického přesvědčení. Když dělníci demonstrují za své

požadavky a proti útokům a provokacím kapitalistů, znamená to pro vládní socialisty porušení klidu a pořádku . A když četníci střílí do dělníků, kteří byli kapitalistickými a vládními provoka cemi pobouřeni, je to zjednávání klidu a pořádku ?

Přecházím nyní k vlastním událostem ve Frývaldově. Již včera

jsem upozornil ve své krátké poznámce po řeči p. ministra vnitra na to, že tvrzení p. ministra, který svádí vinu na dělníky, není možno věřit. Dnes se má slova potvrzují. Pan ministr mluvil zde o napadení a o těžkém zranění četníků. Proti tomu dnes musí orgán vládní koaliční strany „Právo lidu " konstatovat:

Cituji z „ Práva lidu “ : „ Četníci stříleli do zad prchajících. Potvrzují to sami lékaři. Podle zprávy lékařů byl první dělník zastřelen zezadu a projektil mu pronikl plicemi. Druhý byl zasa žen do pravého spánku a lékaři též tvrdí, že tato rána ho zastihla rovněž zezadu. Dále je vesměs těžce zraněno 13 osob, u 3 je zra nění smrtelné. Při ošetřování konstatovali lékaři nemocnice, že

z 9 raněných mužů je 6 střeleno zezadu . Tento posudek lékařů ukazuje jasně, že ve většině případů bylo

stříleno do lidí, kteří prchali. Mezi mrtvými je nejmladší 16leté děvče a nejstarší 60letá žena, které přišly k demonstraci pouze

náhodou.“ (Výkřiky komunistických poslanců.) Místopředseda Roudnický ( zvoní ) : Prosím o klid . ( Výkřiky.) Poslanec Zápo

tocký (pokračuje) : Dále cituji z „ Práva lidu “ : „ Úřední zprávy o těžkém zranění četnického nadporučíka Jirkovského a pra porčíka Grygara neodpovídají pravdě.“ (Výkřiky poslance 215

Štětky.) Místopředseda Roudnický (zvoní) : Volám p. poslance Štětku k pořádku. Poslanec Zápotocký (pokračuje ) : „ Náš zpravodaj se přesvědčil, že první z nich byl zraněn pouze kamenem na rtu , druhý pak úderem holí na rameni. Jejich

ošetření v nemocnici... “ (Hluk. Výkřiky.) Místopředseda Roudnický (zvoní) . Poslanec Zápotocký ( pokračuje ) : „Jejich ošetření trvalo jen několik minut.“ Pan ministr zde včera mluvil o těžkém zranění četníků Jirkovského a Grygara. Nyní konstatuje, že zranění je takového druhu , že jejich ošetření trvalo několik minut a že byli okamžitě propuštěni do domácího ošetřování.

( Poslanec Gottwald : To je těžké zranění.) Tolik konstatuje orgán vládní koalice „ Právo lidu “ na základě vyšetření, které bylo nyní na místě činěno, tolik proti výpovědi pana ministra Slávika, kterého jsem usvědčil, že nemluvil pravdu, když se mluvilo

o Košutech. Já ho usvědčuji znovu, že vystoupil na parlamentní tribunu a nemluvil pravdu , když se jednalo o střílení do dělníků

ve Frývaldově. ( Poslanec Štětka: To byla sprostá lež !) Misto předseda Roudnický (zvoní) : Volám pana poslance Štětku po druhé k pořádku. Poslanec Zápotocký ( pokračuje ) : „ Právo lidu “ , aby přece jen takto zakrylo fakta, která přímo pobuřují, chce zdůvod nit, proč bylo mezi zastřelenými tolik žen, a svaluje vinu na komunisty. „ Právo lidu“ píše : „ Není nejmenší pochyby o tom, že

akce byla organisována komunisty, neboť podle jejich neblahého zvyku kráčely nejdříve v čele průvodu ženy, děvčata a hoši do 16 let a teprve za nimi šli muži." Tolik ,, Právo lidu “ . A já se nyní obracím ne na sociálnědemokratické vůdce, nýbrž na sociálně demokratické dělníky a stavím před ně tyto otázky : Jakým způso bem jsou organisovány a pořádány všechny průvody a demon strace sociálnědemokratické anebo národněsocialistické strany ? Jaký je pořad těchto průvodů ? Jsou-li to průvody, kterých se zúčastňují také děti , jdou po všechna léta a při každé příležitosti ‫ور‬

v popředí — každý dělník se může o tom přesvědčit – napřed děti, pak mládež, pak jdou ženy a pak muži. V každém průvodu po celá desetiletí , pokud znám historii těchto průvodů , nikdy

nebyl jiný pořádek – dělníci to vědí – a tak byl organisován 216

také průvod na tábor lidu ve Frývaldově. Proč byl tak organiso ván ? Protože dělníci nešli bojovat s četníky, dělníci neměli

v úmyslu četníky napadnout, a tento pořádek právě nasvědčuje,

že dělníci neútočili , nýbrž klidně demonstrovali a byli četníky přitom napadeni; byly napadeny ženy a bylo v prvé řadě stříleno do nich. O tom napadení svědčí i úřední zprávy a výroky, které

zde včera uvedl pan ministr Slávik ve svém prohlášení. „Četníci si nadběhli demonstranty .“ Za jakým účelem si je nadběhli ? Jako honci při střílení zajíců jim nadbíhají, aby je mohli odstřelovat. „ Národní politika“ píše : „ , 15 četníků dospělo k železnici a zaujalo

pevné postavení u viaduktu ." Co znamená zaujmout pevné posta vení pod viaduktem ? To znamená přichystat se k tomu, aby

napadli ty, kteří přicházejí. Četnici to udělali, napadení dělníků bylo organisováno a připraveno. Orgán českých socialistů „ A -Zet “ se pozastavuje nad tím, že na svolaném projevu ve

Frývaldově bylo též na programu „ Proti drahotě a proti japon skému imperialismu na východě “ . My se tážeme : Mají dělníci

důvod protestovat proti japonskému imperialismu, který se snaží rozpoutat na východě novou imperialistickou válku ? Má se děl nictvo spokojit odpornou komedií, kterou tu hraje t. zv . Společ

nost národů ? Má se dělnictvo spokojit se švindlem, kterým je sbírání podpisů měšťáckými a socialistickými pacifisty proti válce, když při tom tíž pacifisté povolují stamilionové úvěry na

válku a zbrojení ? Má dělnictvo klidně přihlížet k tomu, že na východě je připravováno loupežné přepadení dělnického státu, Sovětů, který je dnes jedinou pevninou klidu a pořádku pro pracující třídu v bouři nepořádku, rozvratu, bídy a hladu, do které strhuje dělnické masy kapitalistický řád ? Sovětské Rusko je jedinou pevninou klidu, jedinou pevninou pořádku, která dělnickým pracujícím masám zajišťuje šťastnější život. So větský svaz nezná dnes již nezaměstnaných. Tisíce z práce vyho zených hladových dělníků všech kapitalistických států hledí na Sověty jako na poslední své útočiště, a proto frývaldovští dělníci byli v právu a byli na správné cestě, když proti japonskému imperialismu, který je dnes ve svých loupeživých choutkách 217

proti Sovětům podporován imperialisty celého světa , protestovali

a demonstrovali. Je naopak nutno, aby se k frývaldovskému pro testu připojila celá dělnická třída. Budeme mít příležitost o udá lostech ve Frývaldově znovu mluvit a k nim se vrátit, až dosta

neme zprávu naší vyšetřovací komise tam vyslané. My však při této příležitosti již dnes musíme protestovat proti tomu, aby bylo buzeno zdání, že do Frývaldova byla vyslána nějaká nestranná parlamentní komise k vyšetření tamějších událostí. Pan ministr Slávik zde totiž včera prohlašoval, že bude vyslána na místo

činu parlamentní komise. Nikde se o vyslání této komise nejed nalo. Dnes však čteme v časopisech, že byla nějaká komise z vládních koaličních stran na místo vyslána. My tu prohlašujeme, jestli byla nějaká taková komise vyslána, že to není parlamentní komise, ale je to komise Slávikova, je to komise těch, kteří ve Frý valdově do dělníků dali střílet, kteří toto střílení ještě dříve, než bylo vyšetřeno, schvalovali. Místopředseda Roudnický (zvo ni) : Volám pana řečnika pro tento výrok k pořádku. Poslanec Zápotocký (pokračuje ): Přicházím k závěru . S rostoucí nezaměst naností roste krach celé t. zv . státní péče o nezaměstnané a roste

především krach gentského systému. Rudé odbory tento krach dávno předvídaly a organisovaly boj zaměstnaných i nezaměstna ných dělníků za zavedení skutečné řádné podpory pro nezaměst

nané dělníky, at organisované či neorganisované, na účet zaměst navatelů a státu. Reformistické odbory gentský systém obhajo valy a dnes, aby nemusily doznat jeho krach , žádají sanaci svých financí ze státních peněz. Ministerstvo sociální péče, aby mohlo tuto sanaci provádět, chce okruh podporovaných osob ještě více zúžit a pokouší se v prvé řadě zastavit podpory nezaměstnaným členům Rudých odborů a odpírá jim vyplácení t. zv. refundací státního příspěvku k podporám v nezaměstnanosti. Proti této persekuci se rozmáhá velká vlna protestu. Protestovali také děl níci na Frývaldovsku a spojili tento protest se svým bojem proti

kapitalistickým útokům na své mzdy a s protestem proti vyhlado vovacímu plánu buržoasie, proti dělnické třídě vůbec . (Vláda ne chala do dělníků střílet. ] Osm mrtvých a velká řada raněných 218

to je výsledek t. zv. sociální péče o dělníky v kapitalistickém státě .

Až dosud byly pomocí gentského systému statisíce nezaměst naných dělníků vyhladovovány, dnes již v zájmu gentského systému a zastření jeho krachu a v zájmu dalšího vykořisťování dělníků kapitalisty se do dělníků střílí. Celý život dělníka v kapi talistickém státě je nepřetržitým řetězem utrpení, zneklidňování

a vykořisťování. Klid dávají kapitalisté dělníkům tím, že je usmrcují.

Proti tomuto postupu je nutno zdvihnout novou vlnu protestu a dělnického odporu. Dělnická třída již tento svůj hlas solidárně pozdvihuje. Stavební dělníci na stavbě sokolského stadionu a na stavbě vojenského stadionu v Praze, sklářští dělníci v Reinovi cích u Jablonce n. N. a v Rýmařově, dělnictvo v Hlinsku a jinde zastavilo hned po dojití zprávy o střílení do dělníků ve Frýval

dově práci a demonstračními stávkami protestuje proti tomuto neslýchanému činu vlády, v níž sedí 7 socialistických ministrů. [My vyzýváme dělníky : Připojte se neprodleně k těmto proje vům solidarity s oběťmi ve Frývaldově. Dělníci bez rozdílu poli tického přesvědčení dejte demonstračními stávkami a projevy najevo své pobouření nad střílením do vašich soudruhů .] Proti

vyhladovování dělníků, proti snižování platů a mezd, proti gent skému systému, proti persekuci Rudých odborů ! (Proti vraždění těch, kteří za svá práva a své požadavky bojují.] Za chléb a práci, za plnou podporu nezaměstnaných ! Dělníci v továrnách i závo dech, zaměstnaní i nezaměstnaní, v jednotné frontě demonstrujte a bojujte! ( Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 148, 26. listopadu 1931

VÍTĚ ZEM BUDE REVOLUČNÍ PROLETARIAT VEDENÝ KOMUNISTICKOU STRANOU

Řeč soudruha Gustava Klimenta v poslanecké sněmovně dne 28. ledna 1932

V poslední době byla a ještě je celá naše veřejnost stále zne pokojována denně zaznamenávanými sebevraždami vojínů. Kdy

by dnes měl někdo psát epigram o vojenském soudnictví, samo zřejmě že by již nestačil na to, co se dnes u vojenských soudů děje a co také souvisí se sebevraždami vojínů, Havlíčkův epigram : Vo jenský soud je samec. Sebevraždy vojáků jsou na denním po řádku a v poslední době zabýval se jimi i vojenský soudce v ostravském „ Morgenzeitungu “ . A vezměme jenom v úvahu, co uváděl tento vojenský soudce, [že vojíni jsou vydáni se strany

svých nadřízených ustavičné denní provokaci) a že vojín , který, vyprovokován , dopustil se nějakého přestupku, je okamžitě odsu zován k velmi těžkým trestům.

Uvedu příklad : Vojín Matušínský z Radvanic, který sloužil

u dělostřeleckého pluku v Opavě, když měl jít do civilu, byl pro nepatrný přestupek vsazen do vězení, a poněvadž byl ve vězení neprávem, odepřel přijímat stravu. K němu se připojili ještě druzí uvěznění vojíni, kteří měli jít do civilu. Výsledek byl ten, že byl obžalován pro vzpouru a odsouzen ke 4měsíčnímu vězení . Nebyl puštěn do civilu, seděl až do dne rozsudku, až do vánoc, kdy byl odsouzen ke 4měsíčnímu vězení. Na základě jeho zdra

votního stavu, těžké nervosy, byl propuštěn do civilu. V krátké době byl však vyzván prokurátorem divisního soudu v Olomouci, 220

kde byl, také odsouzen, aby okamžitě nastoupil zbytek trestu v trvání jednoho měsíce. Tento vojín podal žádost o odklad trestu. Opřel ji o lékařské vysvědčení a také o to, že těžce našel své za městnání, a bude-li nucen nastoupit nyní zbytek trestu v trvání jednoho měsíce, že zničí tím nejen své zdraví, podle vyjádření lékaře, nýbrž i úplně svou existenci. Prokurátor nařídil četnické stanici v Radvanicích : Není-li vojín na smrt nemocen, předvést jej do vězení . Tomu jsme zabránili intervencí provedenou u pro kurátora. Žádost o odklad trestu šla na ministerstvo. Nepovolí-li ministerstvo vojenství odklad trestu, bude nejenom zdraví, nýbrž i existence dotyčného vojína zničena. Uvedu ještě jeden drastický případ. Předem uvádím, že jde o vojína, který se dopustil těžkých zločinů . Zločiny, kterých se dopustil, neomlouváme, ale podotýkáme, že každý zločinec je dnes přímo dnešními poměry a celou dnešní kapitalistickou společ ností vytvořen. Mladý vojín olomoucké posádky Knapík byl za své zločiny odsouzen r. 1922 divisním soudem v Olomouci

k 17 letům těžkého pevnostního vojenského vězení. Odpykával si svůj trest v Terezíně. Když nastupoval trest, bylo mu dozorci vězeňské trestnice v Terezíně řečeno : Každý pořádný vojín do roka zemře. Vezměte to na vědomí. Tento vojín v tom kriminálu nezemřel, je živ dodnes, ale za tu dobu, co sedí ve vojenské věz nici, dostal se do sporu s jiným spoluvězněm a správa věznice nařídila, že tito dva vězni, kteří se mezi sebou pobili, nesmějí přijít dohromady. Přišla ho navštívit jeho sestra. Nepozornosti - máme dopis jednoho vězně, který píše, že úmyslně to bylo dozorcem

vojenské trestnice v Terezíně způsobeno — se stalo, že když šel od své sestry, byla cela vězně, se kterým přišel Knapík do sporu, není zjištěno jakým způsobem měl nůž otevřena. Ten

a Knapíkovi, když se vracel do cely, vypíchl oko. Tento vězeň v terezínské věznici je úplně zničen. Byl také léčen ve vojenské nemocnici na Hradčanech. Těžko se k němu někdo dostane. Jeho

rodina, jeho bratři při návštěvách zjistili, že je z něho prostá

troska, člověk neschopný práce a ničeho. Žádali ministerstvo, žádali kancelář presidenta republiky a zaručili se, že ho budou 221

živit, aby byl po 10letém vězení propuštěn. Všechny žádosti byly zamítnuty. Je opravdu nutno, aby branný výbor a ministerstvo vyšetřily poměry ve vojenských věznicích, a je také nutno, aby

byla dána jasná odpověd o poměrech ve vojenských věznicích a aby nebyly ty poměry vždycky jen tak zatušovány. Něco se vy šetří, ale vinníci nikdy nejsou potrestáni. Je to jen malinký obrá zek a úsek, co se jen náhodou dovíme, jak vypadá stav ale v uvozovkách — naší demokratické armády. Jaká péče je o vojíny, dokazuje zvláště v poslední době každý den a stále to, že se dnešní vládní většina nejen nestará o vojíny, že se nestará vůbec o to, jak žije vojsko, nýbrž že se ani nestará, jak žije obyvatelstvo v celém státě. Jaká je to péče o lid, dokazuje

také jednání všech posledních schůzí sněmovny po Novém roce. Na denním pořadu jsou bezvýznamné předlohy ; byla řada lidí, kteří se kojili ilusemi, že to strašlivé číslo, které bylo oznámeno zprostředkovatelnami práce, 480.000 úředně hlášených neza

městnaných dělníků, pohne naší vládní majoritou, aby všechno šlo stranou a na první místo přišla starost, co dělat s těmi 480.000

úředně hlášenými dělníky zbavenými práce. Ale místo starosti, jak zaopatřit práci, jakým způsobem obsta rat těmto hladovým lidem chléb, jsme svědky sprostých útoků od nažrané agrární buržoasie, a místo starosti o ně má být nyní

číslo nezaměstnaných uměle sníženo prováděním kontroly pod vedením a nařízením sociálnědemokratického ministra sociální

péče. A nejenže se snad o tom jedná, již se to také provádí. Páni agrárníci žádali, aby kontrolou bylo pověřeno četnictvo, a již se to také děje. V Moravské Ostravě, kde bylo koncem pro since hlášeno u zprostředkovatelny práce přes 7000 nezaměst naných dělníků, ve Frýdku 4196, v Místku přes 2000, v Bělovsi

několik tisíc, ve Fryštátě několik tisíc, v Českém Těšíně tisíce, bylo nezaměstnaným oznámeno, že ti z nich, kteří reflektují na podporu v nezaměstnanosti, na t. zv . nouzovou stravovací akci, na žebračenky, musí se do 2. února hlásit u policie, na venkově u čet nictva, které mají ověřit, zdali nezaměstnaný má opravdu nárok na podporu čili nic. 222

Policie a četníci budou rozhodovat, zda někdo má nárok na žebračenku, jednu za týden , kterých je stejně málo, čili nic. Tímto nařízením a zařízením se opravdu zmenší číslo nezaměstnaných, ono se též ušetří. Ale kdyby se to jenom razítkovalo , tedy do 2. února to vyřízeno nebude. Podle toho nařízení má se však tato

procedura opakovat každé čtyři týdny. Kdo chce mít v tom čtyř týdenním turnusu nárok na ty „ enky “ , musí každé 4 neděle jít na policii nebo k četnictvu a žádat potvrzení, že má opravdu na pod poru nárok .

Tímto způsobem desetitisíce a statisíce nezaměstnaných děl níků, kteří do tohoto termínu nebudou registrováni, podporu nedostanou a pan ministr sociální péče se bude moci pochlubit agrárníkům a veškeré kapitalistické bandě, že nezaměstnaných v Československu není již 480.000. Ale skutečnost je úplně jiná. Máme milion nezaměstnaných , poněvadž registrace u zprostřed kovatelny práce nevykazuje celý stav nezaměstnanosti, jaký se u nás projevuje. Je pravda, že se tímto způsobem zmenší stav nezaměstnaných, že se ušetří, ale poroste bída a hlad. (Uváží me-li, jaký je stav, jaké jsou poměry, pak musíme říci, že toto nařízení je zločinem, a to tím větším, že jde z ministerstva, které je spravováno sociálním demokratem. ] Toto nařízení bude mít za

následek nové potoky slz matek nad hladovými dětmi. (Předsed nictví převzal místopředseda dr. Lukavský.) Často se mnohý táže, co tyto děti zavinily, co spáchaly, že mají dnes trpět hlad a bídu,

ačkoli by ji trpět nemusily ? Prostředků ke zmírnění bídy a hladu je dost. Toto opatření bude mít za následek růst zoufalství v rodi nách nezaměstnaných dělníků ; sebevraždy a zoufalství se budou šířit ; ale toto nařízení bude mít také za následek růst odvahy a bojeschopnosti dělníků proti tomuto režimu ( výkřiky komunistic

kých poslanců ) a pořádku, který statisíce dělníků, dělnických matek a dětí vyhladovuje a odsuzuje k smrti hladem .

Řekl jsem, že toto nařízení v dnešní době je počinem, [který nemůže být kvalifikován jinak než jako zločin) , za který budou voláni proletariátem k odpovědnosti ti, kteří to zavinili . Uvedu jenom malý výsek z Ostravska. Tisíce nezaměstnaných na Ostrav 223

sku od Nového roku přibývají. Již dnes po celý den stojí fronty

nezaměstnaných dělníků, kteří se hlásí u zprostředkovatelny práce a nedočkají se toho, aby se jeden den mohli všichni přihlá sit. Ředitelská konference, nejvyšší hlava uhlobaronů, pouští do veřejnosti zprávy a také prohlašuje, že na nich trvá, že je nutno,

aby v hornictví na Ostravsku bylo propuštěno ne 7000 horníků, jak přinesly noviny, nýbrž nových dalších 12.000 horníků. Refor mistický sekretář revírní rady Topinkal24 v Mor. Ostravě v , Du chu času“ potvrzuje, že 7000 horníků je zbytečných, nepotřeb

ných, že pro ně na ostravských dolech není práce. Včerejší ,,České slovo“ pod značkou, pod kterou psal zprávu tajemník národně sociálních odborů na Ostravsku Pěcha, potvrzuje: ano, je to pravda, co říkáte vy , uhlobaroni , 7000 horníků nemá na ostrav ských šachtách práci. Ale ředitelská konference říká : 12.000 je jich přebytečných a musí být propuštěni , má-li být hornictví po mají-li totiž být stamilionové zisky uhlobaronských moženo pirátů do budoucna v této době těžké krise zajištěny. Z reformis

tických řad, od reformistických vůdců neslyšíme ani slova o tom , že proti tomuto stavu je prostředek, kterým je možno se bránit a znemožnit uhlobaronům, cizáckým vykořisťovatelům , bandě

lupičů, jejich plány. Ani slova o tom. Pěcha ve včerejším „ Českém slově“ říká : At Wilczek rozdá latifundie půdy. Jenomže Pěcha ne říká, kdo ho přinutí, aby je rozdal, a čím by ty latifundie ti, kdo by je dostali, mohli obdělávat, kdo by jim dal prostředky. Nechci zde mluvit o pozemkové reformě, ale naši hraničáři a lidé, kteří byli kolonisováni na Slovensku, utíkají z toho, co jim pozemková reforma dala, poněvadž to nemohou zaplatit a nemo hou utáhnout všechno, co se na nich žádá.

Ale není to jen uhelný průmysl, je to také kovoprůmysl. Vče rejší „ Morgenzeitung “ 125 přinesl zprávu, že všechny objednávky kovoprůmyslu, které došly v lednu, činí jen 20 % objednávek, které chodí v normálních dobách - ne tedy v době konjunktury, nýbrž v normálních dobách. Objednávky, které kovoprůmysl do

stal v lednu, jsou prý menší, než kolik objednávek dostával v nor málních dobách za jeden den. Tedy to píše kapitalistický „ Mor 224

genzeitung “. To mluví samo o sobě. „Morgenzeitung“ také píše : „ Bylo-li v lednu tisícové vysazování v kovozávodech, nastoupí v únoru tisícové propouštění.“ Dne 4. ledna byla zastavena buto vická vagonka. Celý závod byl zastaven a sta dělníků propuštěno.

Několik set dělníků bylo propuštěno v kopřivnické vozovce a mají být propuštěni všichni. Generální ředitel Ringhoffer přijel do Butovic a také do Kopřivnice a jednal o situaci se zástupci děl nictva. Mluvil 2 hodiny o tom, jaká je situace. Na konec říkal : Máme-li přečkat krisi, musí být klid a pořádek udržen za každou cenu . A předseda závodního výboru sociální demokrat Veselka mu prohlásil : Já se jménem naší organisace zaručuji za to, že klid a pořádek zachován bude. My říkáme, že klid a pořádek nemůže být [a že nebude] . Ne

byl ve válce, když byl hlad — a byla jiná opatření za starého Ra kouska, a přesto pořádali dělníci demonstrace proti rakouské ty ranii a vynutili si chléb a práci. A také si ji vynutí na všech těch, kteří dnes zde s tohoto místa, s vládních míst anebo někde jinde

volají, že klid a pořádek musí být zachován. [Nebude a nemůže být za doby hladu . Nebude tak proto, poněvadž] dnes nejde už jen o nezaměstnané, dnes jde také o všechny ostatní dělníky, i o zaměstnané dělníky. Dnes jsou zaměstnaní dělníci vystaveni

každodenním útokům v závodech. Mezi horníky na Ostravsku je dnes stav takový, že smlouva — tak mluvil p. poslanec Brožík 126 v neděli na konferenci v Orlové127 — vlastně neexistuje. Uhlo baroni si dělají, co chtějí. Horníci na Ostravsku jsou donucováni k podpisování reversu, že budou pracovat laciněji, než říká smlouva, že totiž budou pracovat místo za 39,85 Kč jen za 33 Kč.

Zdražuje se jim nájemné z bytů, zdražuje se jim voda a světlo . A v době takovýchto útoků říká bývalý p. ministr dr. Engliš — a za ním to opakuje kdekdo a poslanec Brožík to na té konfe renci také řekl : bez snížení mezd se neobejdeme. Mzdy se musejí snížit. Dělníkům se snižují mzdy a zdražuje se jim všechno. A zde

se plaiduje a mluví a připravují se dělníci, že bez snížení mezd to

nepůjde. (Výkřiky komunistických poslanců .) Na Ostravsku pracuje v tomto směru také Národní sdružení. 15 V bojích se zocelila KSČ

225

V každém závodě a na každé šachtě je dnes závodní správa filiál kou sekretariátu Národního sdružení, té svinské kapitalistické organisace. A tito fašisté v závodních správách , tito inženýři vy hrožují dělníkům za každý odpor proti tomuto postupu vyhazo

vem. Na jámě Jan Maria řekl inženýr Filip, kovaný fašista, orga nisátor Národního sdružení: Já vám zde zlomím krk - a před sedovi závodní rady, když se dělníci na závodě včera ráno a odpo ledne bouřili, prohlásil : Vás za tohle vyhodím ze zaměstnání. Ale všechen ten teror se strany Národního sdružení a souhlas s těmito

útoky se strany reformistických organisací nebude nic platný; horníci připravují boj a také se ubrání. V kovoprůmyslu je taková situace, že sta dělníků ve Vítkovic kých železárnách v Třinci na vánoční svátky a při poslední vý platě nebralo žádnou výplatu, jejich obálky byly prázdné, poně vadž srážka za byt a na nemocenské pojištění dělala více, než oni

za 2—3 odpracované směny vydělali. Jsou sta dělníků, kteří šli na vánoční svátky domů s 29 Kč, vedle těch set, kteří nebrali nic. Včera jsem byl ve Vsetíně. U firmy Thonet - Mundus vydělá vají dělníci za 14 dní 34 Kč, dělnice, které jsou nemocné, mají za 10 dní nemocenskou podporu 18,90 Kč, ale ředitel nemocenské pokladny sociální demokrat Hrubý má tam tisícové příjmy.

A v této době se ještě někdo opováží prohlásit, že mzdy se budou snižovat. Vždyť dělníci už dělají zadarmo. Je nutno se divit tomu, že dělníci nejdou a neberou z bídy a hladu, na co přijdou.

Ale nejenže se vede útok na mzdy, pod vedením sociálních demokratů připravuje se útok i na nemocenské podpory, které

většinou dělnice a dělníci dostávají. Za 10 dnů berou 18,90 Kč podpory. Podívejte se na mzdy na nouzových pracích, jež jsou subvencovány ze státních peněz, běžte na nouzové práce kolem Ostravy ! Najdete dělníky na polích provádět meliorační práce. Prší-li, jsou úplně mokří a zmrzlí, až po krk od bláta, a vydělávají 7, nejvýše 10 Kč denně. Za vykopání běžného metru té zmrzlé půdy 1,10 m hluboko dostávají 70 hal . základní mzdy a někde, kde

je kopec, musí kopat až 2 m hluboko pro položení trubek. Za to dostávají 70 hal za 1 m. To jsou práce prováděné agrárními druž 226

stvy, tou bandou, která chce, aby nouzové práce byly prováděny

společností, která chce mít provedeny meliorace a chce ještě sta tisíce a miliony nacpat ze státních peněz do svých bezedných kapes. Kdybychom chtěli přirovnávat to, co se dnes děje a jakým útokům jsou dělníci vystaveni (a kdybychom řekli, že je to lupič ství,] ještě to nevystihneme. [Lupič, když zabíjí, zabíjí rychle ,) ale vy zabíjíte svým pořádkem zdlouhavě, hladem, podvýživou, těmi mizernými poměry přivádíte statisíce lidí do nemocí — zachva cuje je tuberkulosa a hladem a podvýživou mučíte rodiny s dětmi až k smrti.

My jsme zde podali návrh na zkrácení pracovní doby při ne zkrácených mzdách, na vyplácení podpor všem nezaměstnaným, snížení věkové hranice pro nároky na starobní pensi na 55 let a

stanovení nejnižšího příjmu na 500 Kč. Řekli jsme také, kde možno vzít úhradu, kde peníze jsou, kde je možno je brát, kde je možno zaopatřit tyto prostředky. Nebudu to zde znovu opako vat

ale nic se nestalo.

Stalo se však přeceněco : Bankám se dalo, nenažraným kapitalis tům se dalo a nyní se zase vypůjčují peníze pro banky a nenažrané kapitalisty, a dělnickou třídu, lidi , kteří jsou vaší vinou zbaveni práce, vinou vašeho svinského kapitalistického pořádku, chcete připravit i o tu desetikorunovou žebračenku tím, že dáváte čet níkům a policii právo, aby rozhodovali o tom, kdo ji dostane a kdo ne .

Avšak nejen to, vy šlapete sami po platných zákonech. V dnešní nezaměstnanosti na dráze Přívoz - Kojetín jsou zaměstnáni vrátní na stanicích 16 hodin denně, ale dostávají jen za 8 hodin mzdu a ještě sníženou. Jděte se zeptat vrátného do Vítkovic na stanici Vítkovice — Mor. Ostrava, do Frýdku nebo kamkoli : 16 hodin denně musí pracovat, a kdyby něco řekl, je vydán nebezpečí, že bude nazván bolševikem a rebelem a že bude propuštěn ze za

městnání. A to vše se děje ovšem za součinnosti t. zv. socialistic kých ministrů . A při tomto stavu chcete udržet klid a pořádek ? Zavádíte v řadě míst výjimečný stav, abyste zamezili hrozící bouři nespokojenosti. Na Ostravsku výjimečný stav oficiálně sice zave 227

den ještě nebyl, ale neoficiálně již existuje. Všechny schůze neza městnaných se zakazují, ani jediná se nepovolí, a když se neza městnaní sejdou, jsou brutálně policií rozehnáni a stlučeni. Čle

nové akčních výborů nezaměstnaných jsou bezdůvodně zatýkáni ve svých bytech. Když přijde někam deputace nezaměstnaných,

‘zachází se s ní sprostě a cynicky, že není možno se o tom ani vy slovit. Když se ohradí, volá se na ně hned policie. A jak by se také s těmi deputacemi tak nezacházelo, když ani úředníci ministerstva sociální péče, když k nim deputace přijdou, nezacházejí s nimi lépe. U ministerstva sociální péče byla deputace hornických žen z Kladenska. Tyto ženy byly přijaty p. sek. šéfem dr. Rosenkran cem takovým způsobem, že je nutno s tohoto místa protestovat proti postupu, jak bylo s nimi jednáno, a já také jménem pracují

cích hornických žen celého Československa, hornických žen Kla denska, Mostecka a Ostravska s tohoto místa vznáším obžalobu

na ministerstvo sociální péče, pranýřuji před celou dělnickou tří dou a před všemi pracujícími československými ženami, že zá stupce ministerstva sociální péče dr. Rosenkranc odpověděl nej

výš cynickým, hrubým a urážlivým způsobem na požadavky, které přišla jménem hornických žen Kladenska tlumočit na minis terstvo sociální péče vyslaná deputace hornických žen . Když deputace hornických žen líčila, jakému utrpení a strádání jsou vystaveny rodiny nezaměstnaných horníků Kladenska, jak bída a hlad vyvolává v dělnických rodinách čím dále tím větší zoufal

ství, a když tlumočila řadu požadavků hornických žen, zejména aby okamžitou pomocí byla zmírněna bída hornických rodin, od pověděl dr. Rosenkranc hrubě, že „ na lidi je potřeba pořádného karabáče, aby byli zticha, a že ten karabáč také přijde “ . Doposud se nestalo, aby zástupce ministerstva tak neslýchaným a cynickým způsobem odpověděl na petici deputace žen a aby tak bezpří

kladným způsobem urazil dělníky a vyhrožoval karabáčem hla dem zničeným dělnickým rodinám. Žádáme, aby ministr sociální péče dr. Czech, 128 který je ve vládě za německé sociální demo

kraty, dostavil se do sněmovny a učinil prohlášení, zda se s cynic 228

kým projevem jeho zástupce dr. Rosenkrance ztotožňuje nebo zdali proti dr. Rosenkrancovi se vší ostrostí zakročí a pro příště nedopustí, aby s deputacemi dělnických žen bylo takovým způso bem zacházeno. Žádáme okamžité odstranění dr. Rosenkrance s jeho místa.

Hornické ženy, ženy kovodělníků a nezaměstnaných z Kladna, které si vyslaly deputaci jménem svým a jménem 1468 žen

z Mostecka, které se na požadavky podepsaly, vyzývají všechny dělnice a dělnické ženy ze všech oblastí Československé republiky, aby odpověděly na brutální útok ministerstva sociální péče a na urážky dělnických žen zástupcem ministra sociální péče hromad

nou účastí na celostátním vystoupení pracujícího lidu v Českoslo venské republice . Připravujte ve všech továrnách protestní stávky proti snižování mezd, proti vyhazování a zavírání továren ! Vyjděte do ulic a roz množte řady bojujících proti hladové smrti, zakřikněte válečné štvanice imperialistických štváčů ! Samozřejmě, že jestliže se s deputacemi na ministerstvu zachází takovým způsobem, jak se potom musí s nimi zacházet u nižších úřadů ? Nakreslím vám obrázek, jak se zachází s nezaměstnanými . V Moravské Ostravě 7. ledna bylo tisícům nezaměstnaných děl níků oznámeno, že se poukázky vydávat nebudou. Nezaměstnaní, kteří tam stáli, sebrali se a šli k radnici před okresní úřad. Jízdní po licie bez výzvy k rozchodu vjížděla do řad nezaměstnaných dělníků.

Při tom byl zbit nezaměstnaný sociálnědemokratický dělník Uher takovým způsobem , že musil být ošetřen v nemocnici . Po lékař

ském ošetření a propuštění byl druhého dne ve svém bytě zatčen.

Samozřejmě, že tento sociálnědemokratický dělník už není sociál ním demokratem . Byl ze svého sociáldemokratismu jízdní policií a také tím , jak se s ním jednalo a zacházelo, vyléčen. Byl z toho

vyléčen, když viděl, jak se v době, kdy jeho soudruzi sedí ve vládě, s nezaměstnanými hladovými dělníky zachází. Na Ostravsku není obce, kde by snad nedošlo k rozhánění neza městnaných . V Hulvákách na př. byla rozpuštěna schůze úplně bez důvodů. Sociálnědemokratický dělník šel ke komisaři a řekl 229

mu : „Vy jste rozpustil schůzi bez důvodu . Vždyt referent nic

dohromady neříkal.“ Komisař na to odpověděl tím, že dal násilím policií vyhnat z přecpaného sálu několik set lidí. Jaká byla z toho panika, dovede si každý představit. Mám u sebe celou kupu zá

kazů schůzí. Všechny byly zakázány proto, že prý by byl porušen klid a pořádek. Ani jediná schůze dělnické delegace ze Sovětského svazu nebyla povolena jen proto, že by byl porušen klid a pořádek

přednáškou, co se děje v Sovětském svazu . Už je to tak špatné s dnešním režimem , že už zpráva dělníka nár. sociálního nebo sociálnědemokratického, který se vrátil z Ruska, ohrožuje klid, pořádek a trvání dnešního režimu .

A tu my říkáme přes všechny ty zákazy: Klid a pořádek nebyl, když byl hlad, a nemůže nikdy být ani dnes, poněvadž je taková bída, takový hlad, jakého není pamětníka. (Nebude klid a pořá dek] i kdybyste to sebevíce zdůrazňovali, i když to po vás opakují

druzí, okresní hejtmani a na př. i pan president Moravsko-slezské země Černý. Tento pán byl v úterý ve Frýdku, svolal si okresní výbor a zavolal si starosty města Frýdku a Slezské Ostravy jako

starosty dvou průmyslových center tohoto okresu . Když mu při této poradě člen okresního zastupitelstva říkal, jak to vypadá na Frýdecku, že v Karlově Huti v dělnické kolonii již dělníci všechno prodali nebo jim všechno prodáno bylo, že desítky a sta dělnic kých rodin leží na zemi se svými dětmi, tu říkal : Nesmíme se

poddávat zoufalství, naše vláda dělá pro nezaměstnané více než všechny vlády na světě, musíte počkat, až provedeme kontrolu

nezaměstnaných. Ti, kteří neoprávněně podporu dostávají, ji nedostanou, a potom snad dáme prý těm, kteří mají nárok, více.

Ale nakonec říkal : ale přesto přese všechno klid a pořádek musí být udržen a bude udržen za každou cenu. Když jsem se již zmínil o Karlově Huti, dodávám, že jsou tam dnes volby do závodního výboru. Volebním výborem i správou závodu byla kandidátka rudého svazu kovodělníků znemožněna. Desítky dělníků byly každý den v době příprav voleb vyhazovány, ale přesto rudý svaz kovodělníků kandidátku postavil. Když nepostačil žádný teror a vyhazování, usnesl se volební výbor za 230

předsednictví sociálního demokrata Chmela na tom, aby podpisy na naší kandidátce byly ověřeny správou závodu. Správa závodu volebnímu výboru hned vyhověla, zavolala všechny dělníky, kteří

kandidátku podepsali, do kanceláře a tázala se jich : je to váš pod pis, podepsal jste,nebo ne ? Ze všech podepsaných pouze tři řekli, že odvolávají své podpisy, ostatní na nich setrvali. Akce zklamala, kandidátka musila být připuštěna. Chmel jako předseda prohlásil volebnímu výboru: je to v pořádku, máte číslo 7 - a odpoledne kandidátku vrátil s oznámením, že je nesprávná, poněvadž u jed noho kandidáta bylo napsáno, že je valcíř, a nebylo uvedeno, ve kterém oddělení je zaměstnán - prostě taková malicherná věc, kterou je volební výbor sám povinen opravit.

Proč byla kandidátka zamítnuta, je na bíle dni. Proto, poněvadž minulého roku bylo v Karlově Huti také několik kandidátek, ale hlasy dostala kandidátka rudá, ostatní strany šly domů bez hlasů

a mandátů. Sociální demokraté, národní socialisté právě tak jako fašisté na Ostravsku vědí, že kdyby kandidátka rudého svazu kovodělníků byla připuštěna, pochodili by jako v minulých letech,

zvláště po té zradě, kterou v Karlově Huti v době velikého boje provedli, a na základě toho se nasadilo všechno, aby kandidátka

byla znemožněna. Kandidátka byla znemožněna, ale to nezna mená, že se dělníci Karlovy Huti v jednotné frontě nepřipraví k boji nejen proti svým zaměstnavatelům, nýbrž proti všem, kteří vykořisťování, vyhazování dělníků a útoky na dělníky v závodech umožňují.

Ovšem s tímto stavem se rozšiřuje také na Ostravsku jako všude jinde persekuce. Zatýkání je tam na denním pořádku. Právě nyní sedí v Ostravě dva naši redaktoři, tři horničtí sekretáři, kteří všichni mají nastoupit několikaměsíční trest. Sekretář kovoděl níků má nastoupit také několikaměsíční trest. Člen závodní rady

z karvínské šachty Pilch sedí 2/2 měsíce a má zaplatit ještě 1000 Kč pokuty. Dělník Karbaš a několik dělníků z Frýdku sedí 4 mě síce a díky novému zákonu ministra Meissnera o státním vězení

sedí jako sprostí zločinci bez jakýchkoli úlev. V Opavě sedí 5 měsíců 20letý dělník Landauer, který se poctivě živil a pracoval 231

na pile v Hlučíně a byl zatčen proto, že prodával Komunistický manifest. Již 5 měsíců sedí ve vyšetřovací vazbě v Opavě, protože se prý neví, kam patří . Je jedním z nešťastníků, kteří nevědí, kam

patří, kam patřil jeho otec, a republika mu domovského práva nedala .

Tento mladý dělník je těžce nemocen. Mám v kapse dopis od vězně, který byl propuštěn z opavské věznice, v němž mne prosí , abych ho neprozrazoval, že Landauer je nemocen a že s ním lékař zachází takovým způsobem, že to přímo řve a křičí . Prokurátor Chalupa v Opavě slíbil, že zjedná nápravu , ale propustit prý jej nemůže. Takové skandální poměry jsou přesto, že se na něho neví nic, aby se mohla podat obžaloba. Proto, že se neví , kam patří, bude v republikánském kriminále snad tak dlouho, až zemře nebo až ho

vězeňský ne lékař, nýbrž zvěrolékař, umoří. (Výkřiky komunis tických poslanců .) Je ještě řada jiných případů : sedí sekretář německých dělníků Ulrich. Za chvíli budou kriminály plné, ale to neznamená, že boj nebude veden, nýbrž boj půjde dál a bude stupňován přes všechnu meissnerovskou a sociálfašistickou persekuci . Závodní schůze na Ostravsku jsou zakazovány. Když je schůze povolena, je místnost, kde se schůze koná, přímo obležena policií nebo četniky. Na Nové jámě přišlo na schůzi následkem teroru jen 98 dělníků. Sekretář, který tam přišel jako referent, než došel k místnosti, byl zatčen 15 četníky a odveden do jiné místnosti, aby o něm dělníci nevěděli ; dvě hodiny ho tam drželi a teprve po schůzi byl propuštěn .

Tentýž den, 14. ledna, na jámě Ema ve Slezské Ostravě byl zatčen sekretář organisace proto, že řekl : Dělníci musí bojovat, horníci se musí bránit proti tomu, co uhlobaroni dělají, horníci se

musí připravovat na boj. Byl za tyto výroky držen několik hodin ve vazbě .

Persekuce, pokud se týče konfiskační praxe, přesahuje všechno. Meissnerovská sociálfašistická censura129 řádí tak dokonale, že by to nikdo lépe nedovedl. Dokazuje to nejlépe dnešní a nedělní číslo „ Rudého práva" . 232

Nedělní číslo ústředního listu „ Rudé právo“ propadlo neob vyklé konfiskaci, která není sice ojedinělá ve více než desetileté historii tohoto dělnického listu , ale právě v této chvíli se jí dostává zvláštního významu. Současnou nespokojenost, vření a rozpory ve straně sociálnědemokratické sleduje tento list se samozřejmou pozorností. Poslední dobou každý týden přinesl celou stránku zpráv z důvěrných schůzí sociální demokracie, z mnohých porad strany, které byly dodávány „ Rudému právu “ členy sociálně demokratické strany. Není třeba upozorňovat, jaký vliv mají takovéto zprávy, a není třeba podotýkat, že vedení sociálně demokratické strany nepřihlíželo k těmto stránkám „ Rudého

práva “ se zvláštním potěšením. Sociálnědemokratická strana uči nila sice několik opatření , aby podryla vliv takovéhoto zásahu komunistické strany do tábora sociální demokracie, ale tato opatření, omezující se vesměs na ubohé, vylhané zprávy sociálně demokratického tisku , selhala na celé čáře. Proto se vedení sociálně

demokratické strany odhodlalo k zákroku, který není neobvyklým v historii bojů vedení sociální demokracie proti revolučnímu děl nickému hnutí, nicméně je nesmírně podlý a velmi průhledný,

než aby ho mohla denně používat. Ministrem spravedlnosti je člen vedení sociální demokracie, dr. Meissner. Jemu je přímo

podřízena censura. Vliv dr. Meissnera na censuru , která provádí konfiskaci ,, Rudého práva “, je již na ,, Rudém právu “ velmi dávno

zřejmý; v tomto listě nemůže již dlouhou dobu vyjít jediná po známka, jediná kritika činnosti dr. Meissnera. Od doby, kdy vedení sociální demokracie je znepokojeno faktem , že prostí čle

nové jeho strany, sociálnědemokratičtí dělníci, píší do „ Rudého práva “ zprávy o řečech svých vůdců a o nespokojenosti dělnické ho členstva strany, ministr dr. Meissner svůj vliv na censuru prostě rozšířil. A tento jeho - mírně řečeno -- vliv vyvrcholil právě při konfiskaci nedělního čísla „ Rudého práva “ . Několik dnů před vyjitím tohoto čísla se v listě oznamovalo, že bude obsahovat zprávy ze sociálnědemokratických schůzí. Sociálnědemokratičtí dělníci, jmenovitě v Praze, očekávali nedočkavě toto „ Rudé

právo “, když pro nic jiného, tedy jen proto, aby se přesvědčili, 233

zda skutečně píše toto „ Rudé právo “ nepravdy, jak to při každé příležitosti tvrdí jejich vůdcové. Chtěli se přesvědčit na příkla dech, jichž sami byli svědky. Vedoucímu činiteli sociální demo kracie dr. Meissnerovi šlo o to, aby se tyto zprávy mezi sociálně demokratické dělníky nedostaly, a ministr Meissner měl možnost tento úmysl také provést. Aby bylo zastaveno vydání „ Rudého práva “ , přibyly kromě toho také jiné důvody : Vyšly v něm parla mentní řeči komunistických poslanců o pozadí francouzské

půjčky130 a o podmínkách, které klade Francie, o chystaném sní žení státnězaměstnaneckých platů a posléze zpráva poslance

Štětky o hrozné situaci na Zakarpatsku. Obvyklý konfiskační vý měr nebyl listu prostě dodán, takže „ Rudé právo“ bylo vytištěno bez konfiskace. Zároveň však se rozběhli zřízenci policie dr. Meissnera a dr. Slávika a sbírali po kavárnách , po hospodách, po

prodejnách a u kolportérů nedělní číslo „ Rudého práva“. Na venkově se to praktikovalo jednoduše : balíky „ Rudého práva“ byly zabaveny přímo ve vlaku. Aby bylo zřejmo, že zde nejde o dohady a o předpoklady fakty nedoložené, musíme se zmínit o tom, že den po této famosní kon fiskaci přineslo „ Právo lidu “, na něž má dr. Meissner právě takový vliv jako na svou censuru, článeček asi tohoto obsahu :

„ Komunistům se censuruje , Rudé právo ještě před vyjitím .

S tím my nesouhlasíme. Tím se vzbuzuje dojem , jako by u nás byl nějaký ostrý censurní systém. Jsme pro to, aby censura byla zru šena a aby byla zavedena osobní odpovědnost redaktorská. Četli jsme – praví doslova ,Právo lidu' — , Rudé právo“ této neděle.

Je v něm deliktů na 3 roky kriminálu .“ V posledních letech je případem velmi vzácným, vyšlo -li „ Rudé právo “ s mírnými konfiskacemi anebo vůbec bez konfis kací. Není téměř článku , v němž by nenašel censor zabavitelné místo, a co je nejvýznamnější na konfiskační praxi : prosté popisy faktů také neujdou jeho škrtům . Denně vychází „ Rudé právo“ s velkými bílými fleky. „ Tento stav se nám nelíbí!“ vzkazuje orgán ministra justice. „ Mohl by se někdo domnívat, že je u nás ostrá censurní praxe.“ A proto navrhuje orgán dr. Meissnera, aby 234

novináři byli osobně odpovědni za články „ Rudého práva “. To neznamená nic jiného než úsilí, aby náš tisk nevycházel jenom s bílými místy na svých stránkách, nýbrž aby nevycházel vůbec,

aby byl soustavně sbírán policisty, jak se to stalo s nedělním „ Rudým právem“. A kromě toho aby redaktoři tohoto listu byli ještě více trestáni.

Obvyklým důvodem , kterým chtějí ospravedlnit neslýchané konfiskace našich listů, je, že tento list neodpovědným způsobem štval. Jak, o tom mluví soudní relace i novinářské výklady, kdy koli je řeč o censurování komunistických listů. Pan dr. Meissner, resp. jeho censoři sami nejlépe vědí, jak je tento stav nepravdivý a směšný. Jejich posici ulehčuje pouze ta okolnost, že nikdo ne může kontrolovat, zda se skutečně na těch místech , která jsou za bavena, „ neodpovědně štvalo“. Ale je potřeba upozornit, kdyby se komunističtí redaktoři zabývali skutečně „ neodpovědným štvaním “, že by nebyla censurní praxe tak ostrá, neškrtalo by se v ,, Rudém právu “ tolik, jako je tomu nyní.

Censurní praxe dr. Meissnera stala se věcí eminentně poli tickou . Zajímají je hlavně fakta a hlavně ta fakta, která tvoří ústřední problém dne mezi lidem. Poslední dobou není možno dostat v legálním rudém tisku na veřejnost ani jedinou zprávu o průběhu demonstrací, kterých je nyní na desítky a na sta. Po všimněme si dnešního čísla ,, Rudého práva“ . V něm propadla kon fiskaci zpráva tohoto znění : „ Tisíc nezaměstnaných demonstruje na Smíchově. Alarmovaná policie bezmocná. Praha 27. ledna. Dnes dopoledne shromáždilo se před okresním domem na Smí

chově asi tisíc osob. Přišly to deputace nezaměstnaných ze všech míst smíchovského okresu, aby žádaly okresního hejtmana o rychlé splnění požadavků nezaměstnaného dělnictva. Proti deputacím byla vyslána policie. Pro odpor nezaměstnaných byla policie bez mocná. Zatýkala, ale zatčení byli vyproštěni. V tuto chvíli neza městnaní dělníci postupují pod vedením soudr. Hrušky do Košíř.“ Jak vidět, neštve se zde psaním, nýbrž štve se — ano, štve se —

fakty. Neboť nic není příkladnějšího, nic není více povzbuzujícího v této době než úspěšný příklad dělnické obrany. Ale dále v tomtéž 235

čísle ,, Rudého práva“ byla zabavena také jiná zpráva. Byla psána

schválně opatrně, náznakovitě, aby nepropadla censuře. Slyšte ji: „ Podemonstraci pracujících i nezaměstnaných . Posádka v Popradu mákasárníka.Bratislava 23. ledna. V Popraduav Kežmaroku diktu jí majitelé dřevodělných závodů snížení dělnických mezd.Dělnictvo je pobouřeno. Uspořádalo spolu s nezaměstnanými mohutnou de monstraci. Kromě četníků bylo v Popradu proti dělníkům vy sláno vojsko. Vystoupení vojska skončilo potrestáním všech vo jínů. Celá posádka má kasárníka.“ Kde je tu štvaní ? Kde je tu

překrucování skutečnosti ( výkřiky komunistických poslanců ), aby mohla být štvavým způsobem haněna republika ? Jak zdůvod ňují konfiskace soudní nálezy ? Největším hříchem komunistic kého tisku je, že podává v dnešní době zprávy o tom, co ostatní

listy zamlčují. Podává zprávy o velikém, mohutném hnutí, které zachvátilo proletariát republiky. Prosté zprávy o tomto hnutí jsou schopny podpalovat. Jsou schopny ukazovat všemu dělnictvu příklad. Proto jsou konfiskovány. Proto nemůže přinést „Rudé právo“ ani jedinou zprávu o zmařených exekucích na Zakarpat sku, které jsou tam nyní událostmi každodenními . Proto byla za

bavena v „Rudém večerníku“ od A až do Z zpráva o střílení v Turč. Sv. Martinu a v Ipolských Šahách. Nakonec uvádíme případ, který necharakterisuje pouze politič nost Meissnerovy censury, nýbrž je vážným dokumentem k našim náznakům, že inicitiva nynější zostřené kampaně proti rudému tisku vychází z vedení sociální demokracie. „ Rudé právo“ ve čtvrtek dne 28. ledna chtělo přinést zprávu tohoto znění :

„ Bratislava 27. ledna. V Turč. Sv. Martinu, kde minulý týden vyrukoval proti demonstrujícímu dělnictvu prapor vojska a kde při prolomení četnických kordonů byla vypálena salva, konaly se v celulosce závodní volby, v nichž se projevily nálady dělnictva. K volbě oprávněných voličů bylo 397, odvolilo 372. Obdrželi : Rudé odbory 302 hlasů a 7 mandátů (minule 3 mandáty), refor

misté 67 hlasů a 1 mandát (minule 5 mandátů). Posice reformistů

byla rozdrcena, Rudé odbory obdržely 80% odevzdaných hlasů . Tak odpovídají dělníci na střelbu z četnických karabin .“ 236

Také tato zpráva byla celá zkonfiskována. Bývalo zvykem pro pouštět v rudém tisku jakoukoli kritiku sociální demokracie a do konce bez škrtů zprávy o výsledcích voleb. Dnes takovéto zprávy

mohou urychlit více rozklad bašty kapitalismu mezi dělnictvem — sociální demokracie. Pánové jsou si toho dobře vědomi, a proto byla tato zpráva zabavena v rudém tisku censorem, .v „ Právu lidu“ a v ostatních kapitalistických listech redakcemi. Je třeba zřejmějšího dokladu, že skandální tažení proti rudému tisku

v posledních dnech vychází přímo ze sociální demokracie ? Zde je obrázek ( ukazuje noviny), že ty 3 zprávy opravdu byly zkonfisko vány, a takhle se konfiskuje každé ,, Rudé právo “, dokonce přes to, že v těchto zprávách se prostě konstatuje, jaká nálada se mezi děl

nictvem projevuje. Místopředseda dr. Lukavský131 (zvoní) : Žá dám pana řečnika, aby skončil. Poslanec Kliment (pokračuje ) : Hned budu hotov.

Samozřejmě, že to není jen „ Rudé právo “. Na Ostravsku řádí

censura takovým způsobem, že byl úplně zastaven časopis „Ha víř “ 132 proto , aby se nemohlo dělnictvo bránit útokům zaměstna

vatelů a uhlobaronů. Konfiskuje se vše, konfiskuje se i taková zpráva, že se zaměstnanci na závodních schůzích usnesli, aby se na útok na závodní schůze odpovědělo demonstračním vystoupe

ním a připojením k demonstraci v Hradci Králové.133 Konfiskuje se i ta zpráva, že proletáři Ostravska také po způsobu Králové hradecka dne 10. února vystoupí, že zaměstnaní i nezaměstnaní horníci, kovodělníci, textiláci a všichni ostatní dělníci zastaví práci a společně vyjdou demonstrovat do ulic za své požadavky proti útokům na nezaměstnané a zaměstnané, za zkrácení pracovní doby při plných mzdách, za zvýšení mezd , za podporu všem a za rozbití zkrachovaného gentského systému, proti válečným štvani cím imperialistických dravců a že budou bojovat za chléb, práci, půdu a svobodu.

Podmínky pro tento boj se tvoří zezdola, ze závodů, z mas neza městnaných roste jednotná, bojovná fronta. Dělníci odmítají sociálfašistické a reformistické „ nedá se nic dělati “ . Sociálně demokratičtí funkcionáři bouřlivě protestovali na nedělní konfe 237

renci horníků proti výrokům Brožíka, že stávkovat nelze, že nelze

bojovat, a projevovali v debatě svůj odpor proti Brožíkovu řádění : vyčkat. Silueta socialismu se blíží. Horníci, kovodělníci i ostatní dělníci se nebudou kochat zjevením socialismu, nýbrž oni si jej vybojují a budou též za něj bojovat a ještě svůj boj stupňovat až

k povalení kapitalismu a ke zřízení diktatury proletariátu, k vítěz ství socialismu.

Reformisté mohou na této cestě proletariát pouze zdržovat, víc dělat nemohou. Sociálnědemokratičtí i národněsociální dělníci

i funkcionáři chápou nutnost takové jednotné fronty, jaká je dnes mezi nezaměstnanými pod vedením Rudých odborů. Roste a tvoří

se jednotná fronta v závodech, rostou Rudé odbory, je sta nových přihlášek a celé desítky přestupů z reformistických odborů do Rudých odborů. Blíží se mílovými kroky světový vítězný Říjen, ať děláte cokoli, blíží se doba, kdy máte splnit požadavky pracujících

mas, dát jim chléb a práci, to, co žádají, nebo ztratíte všechno. Opakuji, že vám nepomohou vaše teroristická policejní opatření. [Nedáte-li to, co dělnictvo žádá, bude vám všechno vzato.] Přijdou takové poměry, kdy pořádek se nebude utvářet podle ko manda francouzského franku a francouzského mezinárodního

finančního kapitálu, nýbrž světové a československé poměry se

budou utvářet podle přání a potřeb vítězů světového Října, a tím vítězem bude revoluční proletariát, vedený komunistickou stra nou. ( Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 166, 28. ledna 1932

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě ČSR o rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci

Dne 23. března t. r. ráno byly ústřední sekretariáty Rudé po moci a Dělnické pomoci 134 v Praze obsazeny silnými policejními oddíly. Z příkazu vlády bylo vedoucím funkcionářům těchto organisací sděleno, že tyto organisace byly rozpuštěny a že se jim zakazuje všechna další činnost. Vláda se neostýchala zabavit vedle zařízení a vedle větších peněžních obnosů velké množství šatstva, životních potřeb, léků a jiných předmětů, obětavě sebra ných širokými masami a určených většinou pro hladovějící lid Zakarpatska, jakož i peníze určené proletářským obětem politické persekuce.

Podobná akce byla z rozkazu vlády provedena po celém Česko slovensku. Všude, jako v Praze, byla prováděna s brutální bez ohledností, s domovními prohlídkami a se zabavováním všeho, co bylo dosažitelné. Mnoho funkcionářů bylo zatčeno . Zvláště bru

tálně byla tato akce provedena na hladovějícím Zakarpatsku samém, kde také bylo nejvíce lidí zatčeno.

Vláda a policie se mnoho nenamáhaly, aby tento akt násilí proti proletářským organisacím odůvodnily, aby vzbudily zdání práv ních důvodů. Dělnické pomoci bylo vytýkáno, že prý pracovala politicky, že prý se zúčastňovala akcí komunistické strany a že prý má „ státně nepřátelský“ ráz. Rudé pomoci bylo vytýkáno, že prý pracovala jako spolek, aniž byla jako takový ohlášena. Obě 239

organisace prý byly „ nebezpečím “ pro veřejný klid a pořádek. Neudržitelnost těchto důvodů je nasnadě. Dělnická pomoc a Rudá pomoc nikdy nezatajovaly ráz a účel své činnosti a praco

valy vždy za cíle, ke kterým se veřejně přiznávaly. Jejich úkol byl v tom , že solidárně pomáhaly dělníkům a rolníkům v jejich boji za chléb a svobodu, že pomáhaly v hromadné bídě, a že podporovaly oběti politické persekuce.

Obě organisace vykonaly na tomto poli velké činy a zvláště svou pro hladovějící lid Zakarpatska získaly takových zásluh , které vyvolaly v celém světě pozornost a vyburcovaly svědomí všech lidsky cítících osob. Přítel i nepřítel musí uznat, ani vláda to akcí

nemůže popřít, že obě organisace sloužily všem, kdo potřebovali pomoci, bez rozdílu příslušnosti ke straně nebo národnosti, stejně jako jejich členstvo bylo složeno z příslušníků všech politických stran a přesvědčení .

Jednání vlády tím více pobuřuje, protože bylo vykonáno bez

prostředně po velké úspěšné akci pro Zakarpatsko a že musí být pojímáno jako čin msty vlády za odhalení poměrů v této nešťast

né, vydrancované a utlačované zemi. Místo aby bylo hlado vějícímu lidu pomoženo, zabavují se dary pro něj vybrané. Brutální potlačení těchto organisací proletářské solidarity má ale ještě další vážnější a hlubší význam. Jen v zemích, kde fašis mus dosáhl takového stupně, jako v Mussoliniho Italii, troufá si vládnoucí třída potlačit tyto organisace. A naopak i v takové zemi, kde diktatura buržoasie odložila z velké části masku měšťácké demokracie a kde fašisace pokročila již velmi daleko, i balkánské země a Hindenburgovo Německo netroufají si ještě tyto

organisace rozpustit, aby neodhalily příliš otevřeně svůj třídní ráz. Jestliže se vláda ČSR chápe takových opatření, musí pro to mít velmi vážné důvody. Je nasnadě, že tyto důvody vězí v rozhodnutí dokončit poslední přípravy k účasti na chystané imperialistické válce na přepadení Sovětského svazu. Zákazy jsou rozhodným krokem na cestě k urychlení fašisace, přípravou pokusu o rozbití všech proletářských organisací, zejména komunistické strany, aby tím byl znemožněn každý odpor mas proti imperialistickým plá 240

nům a aby se tím připravila buržoasie na blížící se proletářskou

revoluci. Všichni ministři a všechny strany uvnitř a vně dnešní koalice, s výjimkou komunistů, provádějí vědomě tuto politiku. Z toho všeho všichni pracující a utlačovaní lidé vidí, očjde, a po znávají celé nebezpečí tohoto útoku na jejich životní zájmy. Do káží ohromným hromadným protestním hnutím, že dovedou tyto

útoky odrazit. V závodech, na ulicích, protestními usneseními, demonstracemi, projevy a stávkami odpoví, neboť nebudou trpět, aby byli spoutáni na rukou a na nohou ... , aby na věky byli drženi v kapitalistickém otroctví. Ptáme se vlády ČSR :

1. Je vláda ochotna neprodleně zrušit zmíněná persekuční opa tření proti Dělnické pomoci a Rudé pomoci ? 2. Je ochotna okamžitě vrátit všechny zabavené peníze a před měty ? 3. Je ochotna bezodkladně uvolnit všechny uzavřené místnosti

organisací ? V Praze dne 30. března 1932

Tisky k těsnopiseckým zprávám poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1932, tisk č. 1698 IV

16 V bojích se zocelila KSČ

JEDNOTA , STÁVKA , VÍTĚZSTVÍ ! Reč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 14. dubna 1932

Přicházím přímo ze severočeského revíru . ( Poslanec Hatina : 135 Myslím , že ne!) Celé 3 neděle jsem v severočeském revíru a do cela klidně a otevřeně proti tomu , co zde mluvil p. ministr vnitra

Slávik, říkám : Ano, organisuji tam společně se severočeskými havíři a vedu stávku , organisoval a vedl jsem také včerejší projevy

severočeských havířů. ( Výborně! — Potlesk poslanců komunistické strany .) Třicet tisíc horníků na severu vede boj o chléb a práci, tisíce se tam sdružily a sjednotily bez rozdílu politického přesvěd čení, bez rozdílu národnosti a bez rozdílu příslušnosti k jednotli vým organisacím. Masa horníků vypověděla poslušnost těm vůd củm, kteří ji od boje zrazovali. ( Výborně ! ) Masa horníků po znala, že na její straně je právo. Vy ( obrácen k poslancům národně

socialistickým ), přátelé, jste to byli také, kteří jste zrazovali od boje, vy jste psali z počátku také v „ Českém slově“ o „ divoké

stávce horníků “ . ( Poslanec Hatina : To není pravda! ) Je to pravda a teprve, když tam psaní „ Českého slova" bylo odsouzeno...

( Výkřiky poslance Hatiny.) – ty to víš dobře, jak tam s vámi vaši delegáti mluvili — teprve, když vám vaši delegáti, čeští socialisté, řekli : „ my stojíme v jednotné bojovné frontě, my stávkujeme, ( poslanec Hatina :Myjsmejim to řekli .) —ne, oni to řekli —a co píše ,České slovo', si nedáme líbiti“ , teprve potom jste vy „ reterýro

vali“ *, teprve potom jste hledali cesty, abyste obhájili své stano * Ustupovali ( Pozn . red.) 242

visko. ( Poslanec Hatina : Máš špatné zprávy !) Nemám špatné

zprávy, mám zprávy přímo od vašich lidí, kteří na konferenci byli. Ale právě to, že dělnická masa , že horníci se sjednotili, že horníci stávku vedli, že se stávka přes všechna hasičství vůdců různých organisací šířila jako požár, nabyla úplné jednotnosti, šířila se živelnou silou po celém revíru, budilo zde strach. ( Posl. Hatina :

Kteří to byli od nás, ti hasiči ? Jmenuj je !) No, vaše ,,České slovo“ psalo tak ve stávce. Kdy jste se ukázali ve stávkovém revíru ?

Teprve, když boj byl rozpoután, přišel tam Lanc,136 ale ze za čátku, když se jednalo o zorganisování boje, tam nebyl z vaší strany nikdo. ( Poslanec Hatina : Vždyť to není pravda !) Dokaž, že

jsi tam byl. ( Poslanec Hatina : Byl jsem tam !) Kdy jsi přijel na schůzi a vyzýval horníky, aby zastavili práci a organisovali boj? Nikdy jsi tam nebyl, milý Hatino. ( Poslanec Hatina : Třikrátjsem tam byl!) Až teprve na nedělní konferenci, když už boj byl

v plném proudu. Horníci se sjednotili a nedali se zlákat žádnými nacionalistickými hesly.

Tedy jestli se zde mluvilo o nějakém spojenectví s hakenkrajc lery, o pomáhání hakenkrajclerům , ptejte se českosocialistických horníků, zdali jim dole na šachtě v té stávce překáží, že ti hor níci, kteří jsou v hakenkrajclerské organisaci, bojují také s nimi, a zdali je to rozčiluje. Ptejte se sociálnědemokratických horníků a členů Národního sdružení, zdali je rozčiluje, že němečtí horníci

jdou také s nimi. Horníci dnes nejsou vedeni na severu žádnými nacionálními hesly ani hakenkrajclery. ( Poslanec Hatina : Měl jsi slyšet Knirsche !) Co povídá Knirsch ,137 je něco jiného, a co povídají horníci na severu, kteří tam bojují, je také něco jiného ;ty víš dobře, Hatino, že i ten váš horník mluví něco jiného, než mluví vaši lidé v ministerstvu , a nemůžeš stavět to, co řekne Franke

v ministerstvu a vaši bojující horníci na severu, vedle sebe. Takové je to také u hakenkrajclerů. Je samozřejmé, že vůdcové

hakenkrajclerů chtějí si při této stávce ohřát svou nacionální polívčičku. Ale hakenkrajclerští horníci bojují za větší skývu chleba stejně jako každý český horník. To je to, co tam horníky spojuje, otázka nedat si stále z té skývy chleba ulamovat, nedat si 243

svoji existenci zbídačovat ; to sjednotilo horníky a postavilo je vedle sebe. Právě to, že horníci měli odvahu sjednotit se a vyslat delegáty na jednotnou konferenci, že měli odvahu zvolit tam jed notné stávkové vedení -- zase ne pouze komunistické, nýbrž stávkové vedení, složené ze zástupců všech organisací, z horníků, kteří jsou organisováni v různých organisacích a stranách — prá vě to naplnilo strachem řadu lidí a proto se také řeklo, že horníci za tuto opovážlivost, že vzali boj do vlastních rukou , musejí trpět .

Ještě není vytaženo 8 mrtvol z objetí pekla a ohně dolu Koh-i-noor, 138 těch 8 mrtvých horníků, kteří tam padli ve pro spěch a za zvětšení zisků kapitálu, položilo životy proto, že kapitál

dnes bezohledně vykořisťuje, že nedbá zabezpečovacích opatření a že úřady „ demokratické“ republiky docela klidně k tomu při hlížejí, že ani ministerstvo veřejných prací nedělá nic, aby uhlo barony k dodržování bezpečnostních opatření donutilo. Proto padlo 8 havířů na dole Koh-i-noor, proto ještě dnes odpočívají jejich kosti v zazděném dole, zachváceném požárem, a proto ještě

dnes přicházejí zprávy o nových obětech, o nových mrtvolách na severu. (Slyšte !) A teď se zde prolévají hořké slzy nad těmi, kteří včera padli139 při hornických demonstracích a projevech. Vystou pila zde řada řečníků a litovala těch obětí. Ale je třeba si položit otázku : Kdo je vinen těmito oběťmi , kdo je vinen smrtí těchto horníků na severu ? A musíme odpovědět : Vinníci sedí, vlastně měli by sedět , zde (ukazuje na ministerské lavice) na ministerských lavicích, vinníci sedí tady ve vládních lavicích ! A není možno

vymykat se odpovědnosti, říkat : Úřady, četníci, nedopatření a pod .

Na severu je boj, třídní boj mezi havíři a uhlobarony. Je to tvrdý boj. Havíři vedou boj sice klidně, ale tvrdě a neústupně,

poněvadž věří, že jejich boj je spravedlivý, že jejich požadavky jsou správné a poctivé. ( Potlesk komunistických poslanců .) Proti tvrdému boji havířů stojí stejně tvrdě těžaři. A nyní je otázka : Co dělá v tomto boji třetí činitel, to je vláda a s vládou všechny poli tické strany, které ji udržují? Pomáhá vláda dělníkům, staví se 244

vláda za požadavky havířů, chová se snad vláda nestranně v tomto sporu, nestaví se ani na tu, ani na onu stranu ? Ne, vláda stojí za

uhlobarony, stojí za těžaři, za kapitalisty! ( Výkřiky komunistic kých poslanců . )

Tvrdý kurs, který byl nyní v severních Čechách a na Mostecku zahájen proti stávkujícím , není možno, jak jsem již řekl, svalovat na úřady a na četníky. To nejsou přehmaty jednotlivců, to je režim, to je soustavný, úmyslný, vládní režim, který je tu proti stávkujícím prováděn, to není nedopatření nějakého úředníka,

nýbrž nařízení ministerstva vnitra, za které nese odpovědnost celá vláda, s kterým také všichni ministři souhlasí, které podporují také všechny ostatní politické strany. ( Výkřiky. ) A není možno vystoupit zde na tribunu a říkat, jako to říkal po slanec Tučný : 140 Horníci mají právo bojovat za své vítězství všemi prostředky !Teď to tady p. poslanec Tučný řekl. Ale jak je možno, když horníci bojují za své právo, abyste vy dávali souhlas, aby proti horníkům bylo používáno četníků a kavalerie, aby do horníků bylo stříleno, aby horníci byli vražděni ? Jak je možno spojit tyto dvě věci, vystoupit na tribunu v poslanecké sněmovně a říkat horníkům : Vy máte právo bojovat všemi prostředky. Jestliže toto prohlásím, pak musím také mezi horníky na severu jít a postavit se s nimi proti četnickým bajonetům , postavit se spolu s nimi proti kavalerii a říci : Horníci, vy máte právo všemi

prostředky za své požadavky bojovat a já stojím s vámi v jednotné bojovné frontě za tyto požadavky ! To jsou důsledky a není možno jednat jinak. Já ukáži, jak se věci vyvíjely ze začátku. Když stávka vypukla a stala se lavinovitě jednotnou , úřady na severu, nemajíce patrně ještě v té krátké době ministerských instrukcí, chovaly se po

měrně nestranně. Úřady dovolovaly svolat jednotné konference horníků, dovolily zvolit stávkový výbor, dokonce uznávaly stáv kový výbor. Mostecký hejtman Svoboda sám předával zvolenému stávkovému výboru k vyřízení žádosti, které přicházely z nemoc nic, od různých humánních ústavů, od škol, od továrních pod niků a pod. , o příděl uhlí. Když hejtmanství předává stávko 245

vému výboru k vyřízení žádosti o uhlí, je to uznání stávkového výboru či není ? Domníváme se, že to uznání stávkového výbo ru je. Stávkový výbor řídil stávku, přiděloval uhlí humánním ústavům , dával svolení k vysílání zabezpečovacích mužstev na

dolech, kde jich bylo třeba. Stávkový výbor s výbory solidarity řídil sbírkovou a vyživovací akci . Okresní hejtman v Mostě dal svolení ke konání těch sbírek, hejtmanství opatřilo svými razítky sběrací listiny stávkového výboru, aby se mohla sběrací akce konat. To všechno bylo na severu, dokud se tam nezasáhlo s jiné strany, se strany vládní. Upozorňuji právě zde na tyto věci. Stáv kový výbor svolával projevy a úřady je povolovaly - a klid a po řádek nebyl nikde porušen . Byl svolán ohromný stávkový projev z celého revíru do Mostu. Přišly průvody až z Chomutovska, Teplicka a z Ústí , na 40.000 lidí bylo shromážděno na 3 náměs

tích v Mostě a klid a pořádek nebyl nikde porušen. Nebylo třeba

četníků, nebylo třeba dragounů a vojska vůbec. Úplný klid a po řádek. Demonstranti a stávkující proklamovali na táborech své

požadavky a jak klidně přišli, tak zase klidně odešli do svých domovů.

Obchodníci a živnostníci v den , kdy projev byl pořádán , zavře li dobrovolně své obchody. Obchodní gremium141 samo vydalo provolání a výzvu k obchodníkům, aby obchody byly na znamení solidarity se stávkujícími horníky zavřeny, a všichni obchodníci to

udělali dobrovolně. Tento klid a pořádek snad poděsil pány nahoře a poděsil vládu, poděsily je ty ohromné sympatie, které se boji horníků dostaly ze řad široké veřejnosti. Tento klid a pořádek poděsil i některé vůdce odborových organisací, hlavně vůdce

Unie horníků pana poslance Pohla, poněvadž Unie horníků je v čele těch, kteří tam dělají nejhorší protidělnickou politiku. Unie horníků je v čele těchto organisací a propůjčuje se ke všem stávko kazeckým službám v revíru , Unie horníků, němečtí sociální demokraté to jsou, kteří od začátku chtějí stůj co stůj stávku zlo mit, rozbít. A tito pánové také intervenovali nahoře u vládních míst, že se na severu postupuje proti horníkům příliš benevolentně, že se tam neuplatňuje dostatečně řízně státní režim, a teprve 246

v důsledku těchto intervencí nastala na severu změna kursu. Na jednou byl rozpuštěn stávkový výbor a nechtěli ho více uznávat, najednou byl do Mostu dosazen pan vrchní rada politické správy v Liberci dr. Němec, najednou tam byl stanoven diktátor, které mu byla dána v revíru plná moc, a za chvíli bylo tuto činnost cítit. Povolávaly se do revíru stále nové a nové četnické posily, povolá vala se kavalerie, vojsko a dělala se zabezpečovací opatření. Na jednou se začalo vystupovat proti sbírkám , které předtím byly po voleny, byly zakazovány, lidé, kteří sbírali, byli zavíráni , začalo se vystupovat proti projevům , začalo se nadržovat stávkokazům , čet nictvo organisovalo stávkokazeckou práci, najednou se začalo upírat právo stávkovému výboru na přidělování uhlí, najednou se říkalo : to je naše věc ; kdo potřebuje uhlí, tomu dáme četnickou asistenci a pod četnickou asistencí se bude uhlí nakládat, a když i to nestačí, dáme dragouny, dáme kavalerii. Na doly byli koman dováni vojáci, aby dělali stávkokazecké práce, aby nakládali uhlí. Pan ministerský předseda odchází, není mu asi milé, že se o tom mluví, ale fakt je, že povel k provádění těchto stávkokazec

kých prací, aby se úřady postavily plně za uhlobarony a zaměst navatele, přišel odtud z ministerstva, od vlády, a že v důsledku toho nastal na severu jiný režim. Všechno, co dříve bylo povolo váno, se najednou začalo zakazovat, najednou se začalo proti haví řům vystupovat a celý vládní a státní aparát se uplatňoval přímo proti horníkům i proti těm, kteří s hnutím horníků sympatisovali. Po příchodu okresního hejtmana Němce do Mostu byla na př. vyměřena mosteckému obchodnímu gremiu pokuta 5000 Kč za to, že obchodníci byli solidární s hornickou stávkou a že zavřeli při projevu, který byl v Mostě pořádán, krámy. ( Posl. Mikuláš: 142 To jsou pohádky ! ) To nejsou pohádky, to je fakt. Obchodní gre mium vám předloží berní výměr, že dostalo 5000 Kč pokuty za to, že se prohlásilo solidárním s hornickým bojem . (Hlasy : To

jsou pohádky !) To nejsou pohádky, pánové, to jsou smutná fakta, která zde přibíjím na pranýř. Začalo se zatýkáním hornických delegací, zakazovaly se schůze a vyvolávaly se srážky mezi hor níky a četnictvem . Když pak na Minervě, Hedvice, Patrii, Saxo 247

nii a jiných dolech zakročovalo četnictvo, když byla vydávána nařízení, že nezaměstnaní se musí stávkokazecké práce zúčastnit,

a když se nezúčastní, že jim budou odebrány desetikorunové žebračenky, a když četníci hnali nezaměstnané do práce, to všecko porušovalo v revíru klid a pořádek, bouřilo havíře a jejich ženy, bouřilo celou hornickou veřejnost, poněvadž se vidělo, že státní moc se staví úplně jednostranně na stranu uhlobaronů, kapitalistů, proti bojujícím dělníkům. To vše přirozeně nemohlo přispívat ke

klidu a pořádku, když horníci, kteří věří, že bojují za spravedlivou věc, k udržení stávky, musili nasazovat denně svoje životy a denně chránit stávku proti úřadům a vládním orgánům . To nepřispívalo ke klidu a pořádku.

Když podnikatelé vycítili, že se strany vlády dostali ohromnou pomoc, že se vláda a vládní orgány úplně jednostranně postavily na stranu uhlobaronů, začali z toho vyvozovat důsledky. (Vý křiky posl. Mikuláše a Chloupka.143) Opatření, která tam děláte, strhávají státní autoritu a autoritu vlády ! Měli byste slyšet dnes, co říká řada četníků, těch , které tam proti lidu ženete, jak ti nadá vají na váš režim ! Udělali mezi sebou sbírky a stávkovému výboru odvedli peníze, aby aspoň tím dali najevo solidaritu se stávkují cími. (Výkřiky posl. Hrubého.144 ) Ano, to udělali četníci, pánové ! Když uhlobaroni cítili, že mají takovou pomoc, odmítli jednat se stávkovým výborem , vydávali vyhlášky, že všichni dělníci musejí

nastoupit práci, kdo nenastoupí práci, že bude trestán a z práce propuštěn, a hrozili ještě řadou jiných represálií . Vláda šla pak dále ve svých zákrocích proti hornictvu. Když horníci volali na svých táborech po vyjednávání, když stávkový výbor žádal, aby se o jejich požadavcích vyslovil pan ministr veřejných prací inž. Dostálek, 145 ujalo se ministerstvo veřejných prací této věci a řeklo : Bude se vyjednávat. Ale jak se zachovalo

ministerstvo veřejných prací ? Řeklo : Těžaři nebudou vyjednávat s delegáty, které si horníci zvolili , nebudou vyjednávat se stávko vým výborem , nýbrž jen s těmi delegáty, které my k tomuto vy jednávání pozveme. Ministerstvo veřejných prací tedy říká : Vy, horníci, nemáte práva volit své vyjednavače, musíte schválit ty 248

vyjednavače, které vám vláda nadiktuje. ( Výkřiky komunistických

poslanců .) Dovolilo by si ministerstvo veřejných prací také po dobný postup vůči uhlobaronům ? Dovolilo by si ministerstvo veřejných prací a dovolil by si p. ministr Dostálek říci uhlobaro nům : Pánové, vy nesmíte vyslat k vyjednávání delegáty, které si

vy zvolíte ! Musíte schválit delegáty, které my tady nadiktujeme a vám vybereme. Takový postup vůči uhlobaronům by si jistě ministerstvo veřejných prací nedovolilo . Když se vidělo, že tímto způsobem má být lámána stávka, že nechtějí uznat vyjednavače, které si horníci zvolili, tak stávkové

vedení svolalo široké konference pracujícího lidu, nejen horníků, nýbrž i dělníků ostatních oborů a také živnostníků, obchodníků

a pod. Bylo 5 takových konferencí: v Mostě, v Duchcově, v Te plicích, v Ústí a v Chomutově. Na každé konferenci minulou

neděli bylo několik set, na některé až tisíc delegátů. Nebyli to jen delegáti horníků, nýbrž delegáti všeho dělnictva, delegáti obchodníků, živnostníků a malorolníků. Bylo by bývalo zapo třebí, aby nějaký vládní zástupce na těchto konferencích byl a slyšel, co tam říkali živnostníci a delegáti malorolníků. Živnostníci a obchodníci říkali : My plně sympatisujeme s hor nickým bojem . Naše existence je těsně spjata s bojujícími hor níky, naše existence je dnes stejně rozvrácena. Přicházeli tam zástupci různých obchodních gremií a říkali: „ Podívejte se, nás nutí, abychom vydávali nezaměstnaným potraviny a zboží na žebračenky, ale od února jsme už nedostali na tyto poukázky,

které ministerstvo sociální péče vydává, ani haléře. Marně cho díme na politické úřady, marně se dožadujeme, aby nám to někdo zaplatil. Tyto dluhy u nás jdou do tisíců a my se nemůžeme dovo lat nápravy. Velkoobchodníci a dodavatelé nám nečekají, berní úřady na nás vymáhají bezohledně daně. A když jsme chtěli na berních úřadech platit své daně těmito poukázkami, za které máme dostat od státu peníze, byli jsme jimi odmítnuti s pouka

zem, že berní úřad nemůže takové poukázky přijímat. Máme platit daně a nést všechny tyto náklady, a nám nikdo nevyplácí peníze za poukázky, na které jsme na příkaz vládních úřadů 249

a ministerstva vydali zboží. Celé měsíce leží u nás poukázky a ne můžeme za ně dostat peníze. "

Malorolníci mluvili stejně o ohromném daňovém zatížení, mlu vili o všech útocích , které se podnikají na jejich existenci. A vši chni tito zástupci slibovali horníkům : Uznáváme váš boj. Váš boj je spravedlivý a my jdeme s vámi a budeme vás podporovat. Zno va zavřeme krámy, když budete pořádat projevy , bez ohledu na to, že nás hejtmanství pokutovalo, že proti nám bylo persekučně zakročováno.

Malorolníci prohlašovali: My budeme znovu sbírat z toho mála, co máme, přivezeme a dáme vám z té trošky brambor a obilí — a také v době konference přibyly dva nákladní automo

bily, naložené brambory, které byly sebrány mezi malorolníky na Roudnicku a Lounsku. To byly projevy solidarity na těchto kon ferencích . Tyto široké konference pracujícího lidu proklamovaly generální stávku na středu, tedy na včerejšek , ve všech těchto okresech a usnesly se uspořádat v 5 okresních městech - Mostě,

Duchcově, Ústí, Teplicích a Chomutově — veřejné projevy, jimiž by dokumentovaly solidaritu s bojujícími horníky a v nichž by se postavily za požadavky stávkujících, za to, aby o těchto požadav cích bylo jednáno se stávkovým výborem , který byl na konferenci všemi horníky zvolen.

A nyní najednou vydávají úřady zákaz těchto projevů a odů vodňují jej tím , že prý by mohl být porušen klid a pořádek. Když byl konán jediný projev ze všech 5 okresů v Mostě, kde bylo sou středěno na 40.000 lidí , klid a pořádek porušen nebyl, dělníci jej zachovali ; a najednou byly obavy, bude-li 5 okresních projevů, že by byl klid a pořádek porušen. Stávkový výbor intervenoval u politické správy v Mostě a já sám jsem byl s delegáty stávkového výboru, kde jsme dávali všechny záruky, že klid nebude porušen a že projevy projdou v klidu . Tam nám bylo řečeno : Pánové, my teď už to nemáme v rukou, to jsou vyšší rozkazy a my proti nim nemůžeme nic dělat. ( Předsednictví převzal místopředseda Taub. 146 )

Stávkový výbor vyslal deputaci na ministerstvo vnitra, aby zde 250

vyložila, jaké jsou poměry, a žádala povolení těchto projevů. Pan ministr vnitra však neměl čas deputaci přijmout a také ji nepřijal. Odkázali deputaci až na úterý v 5 hodin odpoledne. Před tím byla deputace na ministerstvu veřejných prací a chtěla jednat s p. mi nistrem Dostálkem . Šlo o to, aby k vyjednávání byli připuštěni zvolení zástupci stávkujících horníků. Pan ministr Dostálek neměl však také čas deputaci přijmout a odkázal ji na pana sek

čního šéfa. Ten řekl, aby chvíli počkala, že je zaneprázdněn a že za chvíli s ní bude jednat. Zatím nechal deputaci čekat od půl dva

nácté do půl třetí odpoledne na ministerstvu veřejných prací, a když se v půl třetí deputace, už celá netrpělivá, hlásila, kdy bude přijata, oznámili jí, že všichni pánové už odešli. ( Výkřiky

komunistických poslanců .) Tak se jednalo se zástupci dělnictva na ministerstvu veřejných prací, tak jednal s deputací pan ministr Dostálek . Deputace potom seznala, že v době, co nechali horníky několik hodin sedět na chodbě v ministerstvu veřejných prací a byli tam horníci čeští socialisté, sociální demokraté čeští a ně

mečtí, byli tam z Národního sdružení, hakenkrajcleři i od Prů myslového svazu — konal pan ministr Dostálek poradu s pány

Hamplem, Tučným, Pohlem a Jarolimem.147 Tito byli u p. ministra veřejných prací, ale zvolené delegáty horníků nechali

celé hodiny čekat a pak je poslali domů. Když tito horníci viděli a byli to horníci z různých stran a různých organisací — jak se

s nimi v Praze vyjednává, jak je nechají jako žebráky čekat, jak je posílají od čerta k ďáblu, jak na ně nikdo nemá čas a jak nakonec páni na celou deputaci zapomenou, nechají ji celé hodiny čekat a pak řeknou : „ Už to všecko odešlo, vždyť tu nikdo již není, kdo

by s vámi vyjednával“ – pak ovšem to nevzbuzuje klid a nepod poruje pořádek. Horničtí delegáti, umazaní horníci, se kterými se páni ministři styděli jednat, aby se snad od jejich uhelného prachu nepošpinili, jdou do revíru a říkají: Takto se s námi v Praze jednalo. Což myslíte, že ti páni mají čas, aby vyslechli zprávu o hladu a bídě našich rodin , jak tu proti nám těžaři postu pují ? Ne! O to se pánové vůbec nestarají. V ministerstvu vnitra říkal na konec p. sekční šéf Rejzek, 251

který jednal s deputací o tom zákazu tábora : „ Není sice možno zákazy odvolat“ , ale nakonec připouštěl : „ bude dán pokyn, aby se k těm projevům , když nebude klid a pořádek porušen, úřady chovaly benevolentně * . “ S tím odcházela deputace z ministerstva vnitra. Přijela do revíru a oznámila : „ Tábor nám sice nechtějí na náměstí povolit, ale k těm projevům se budou úřady chovat bene volentně.“ A havíři věřili tomuto prohlášení deputace. A my jsme ještě odpoledne předtím, v úterý, byli znova na okresní politické správě, poněvadž nám došla zpráva, že v Duchcově byl povolen

projev. Ukázalo se, že tam okresní hejtmanství povolilo veřejnou schůzi horníkům. Řekli : „ My máme striktní** příkaz, že nesmíme povolit tábor na náměstí , ale veřejnou schůzi vám povolíme“ ;

a okresní hejtman duchcovský vydal také písemné provolání, že povoluje schůzi . Přišla zpráva, že také okresní hejtman v Tepli cích prohlásil : „ Já mám zákaz povolit tábor na náměstí, ale veřej nou informativní schůzi jsem vám ochoten povolit.“ O této věci mělo být jednáno ještě ve středu. Odpoledne jsem byl na hejt manství v Mostě a jednal jsem zase s vrchním radou Němcem a radou Svobodou . Ti říkali: „ Nemůžeme povolit, je to usneseno,

nedá se nic dělat .“ Žádali jsme, aby aspoň tak jako v Duchcově a v Teplicích byla povolena veřejná schůze na Střelnici. Vrchní rada Němec říkal : „ Nemůžeme to povolit!" Jak to, že je to v Duchcově povoleno ? Ano, je to tam povoleno. To je prý jiná věc, ale tu to nepůjde. Když jsem mu nakonec říkal, že je depu tace na ministerstvu a že bude v 5 hodin na ministerstvu ještě jednat, dohodli jsme se : „ Dobrá, obraťte se na mne ještě zítra ráno, podle toho, jak tam dopadne jednání, budeme o té věci ještě jednat.“ Když potom přišla deputace a sdělila, co jí bylo řečeno na ministerstvu vnitra, domníval jsem se samozřejmě: Ta věc je na dobré cestě a veřejný projev jako v Duchcově a v Teplicích

bude tady také povolen. Podle toho se dělaly proposice. Ale ráno se ukázalo, že slibovaný benevolentní postup, který byl v minis

terstvu vnitra deputaci slibován, se obrátil v naprostý opak. Shovívavě. ( Pozn. red. )

** Jednoznačný. ( Pozn . red. ) 252

Hned ráno začalo zatýkání jednotlivých deputací. Stávkový výbor

vyslal do jednotlivých továren k dělnictvu tří až čtyřčlenné deputace, aby je vyzval k solidaritě při tomto projevu. Tyto depu tace obrátily se v každém závodě nejdříve na správu závodu a žá daly, aby jim bylo umožněno jednat se závodním výborem, a když to správa závodu závodnímu výboru povolila a zavolala

jej, přednesly mu tyto tříčlenné deputace přání stávkového vý

boru . A najednou začali četníci tyto deputace honit po městě a zatýkat. Řada jich byla zatčena. Začaly také hned jiné represálie proti horníkům a bylo znát, že se poměry přiostřují. V Horním Litvínově zastavila textilní továrna práci, dělníci se shromáždili před továrnou na klobouky, továrna byla četnictvem obsazena. Dělníci žádali , aby do továrny mohli vyslat deputaci,

která by mohla jednat se závodním výborem . Četnický velitel přistoupil na vyslání deputace a několikačlenná deputace do tohoto závodu v Horním Litvínově byla vyslána. Masy čekaly před továrnou na výsledek jednání deputace. V tom přijeli dra gouni a bez ohlášení do těch klidných mas, které tam čekaly na

výsledek deputace, která byla povolena četnickým velitelem, vjeli a začali koňmi a šavlemi dav rozhánět. Z toho nastala první srážka. Demonstranti, kteří tam klidně stáli a čekali, až přijde deputace, která byla četnickým velitelem povolena, nevěděli, proč proti nim jízda útočí . Když viděli, že jízda útok rozšiřuje, potom

samozřejmě sáhli k sebeobraně, hájili se všemi prostředky, jak zde řekl pan poslanec Tučný, vzali plot, zastavili elektrickou dráhu, postavili plot mezi vagony elektrické dráhy, aby byli proti dra gounům chráněni. Když jsem se o této srážce dověděl, znovu jsem zakročoval u okresního hejtmanství, upozorňoval jsem na tyto věci a žádal jsem , aby se neděly, žádal jsem, aby v důsledku té rozmluvy byla povolena aspoň veřejná schůze na Střelnici.

Poukazoval jsem, že Střelnice leží mimo město Most, na kraji města, má veliký sál, ohromnou zahradu, kde je veliké sportovní hřiště, takže se tam může docela klidně směstnat několik tisíc děl

níků a může se tam klidně konat projev, aniž by provoz v městě

byl rušen. Žádal jsem, aby bylo přijato aspoň toto východisko, 253

které bylo přijato v Duchcově a jinde. Pánové nechtěli se mnou

o tom ve středu ráno vůbec jednat a prohlásili : „ Máme striktní instrukce, budeme jednat podle nich . “ Bylo to před polednem, kdy se průvody z jednotlivých obcí stahovaly k městu. A nyní o tom, co bylo v Mostě. Pan ministr vnitra mluvil zde

o tom, že já jsem ty věci v Mostě řídil, že jsem se jich zúčastnil. Říkám : Ano, já jsem ty věci v Mostě řídil, já jsem se jich zúčast nil. Také jsem byl se všemi deputacemi u okresní politické správy

a navrhoval jsem všechna možná východiska, která bylo možno zaujmout, aby klid a pořádek nebyl porušen . První zpráva přišla,

že táhne průvod po chomutovské silnici od Komořan a Souše a že průvod byl na chomutovském předměstí zastaven . Já jsem oka mžitě sedl na motorku a jel k průvodu. Tam na jedné straně stál kordon četníků a proti němu asi 2000 demonstrantů v průvodu.

Za mnou už přijížděla četa dragounů na to místo. Intervenoval

jsem u vedoucího politického úředníka, je-li možno povolit vstup do města alespoň na Střelnici ke konání tábora . Intervenující úředník prohlásil : Není to možno, máme striktní rozkazy. Žádal jsem, aby povolil aspoň vyslání deputace na hejtmanství, což povolil. Vybrali jsme čtyřčlennou deputaci. Měl jsem s tou depu

tací jít. Když jsem ušel několik kroků, dav se přivalil na četnický kordon. Politický úředník přiběhl za mnou : „ Pane poslanče, neodcházejte, já se bojím , že k něčemu dojde.“ Poslal jsem depu taci samotnou a zůstal jsem na místě mezi četnickým kordonem

a demonstranty. Situace byla krajně napjata, lidé byli rozčileni a já jsem nebezpečí srážky odvracel jen tím, že jsem procházel mezi četnickým kordonem a demonstranty, kteří se na četníky tlačili.Tak jsem procházel a zdržovalje půl hodiny, než přišla depu tace zpět. Deputace sdělila, že byla odmítnuta, že se nic nepovo luje a že se nesmí nic konat. Znovu jsem se obrátil na intervenují

cího úředníka. Intervenující úředník, který viděl nebezpečí, sjednal se mnou : „ Na vlastní odpovědnost vám povoluji tábor za městem před četnickým kordonem. Pane poslanče, buďte tak laskav, odvedte ty lidi, mluvte k nim tam, aby k něčemu nedošlo ." 254

Na základě tohoto sjednání vytvořili pořadatelé řetěz a po znač ném úsilí, poněvadž lidé byli roztrpčeni a rozhořčeni, odtáhli průvod asi na 50 kroků od četnického kordonu. Tam se konal

tábor, na kterém jsem mluvil. Mezitím , co jsem mluvil, přišli lidé z města . Za četnickým kordonem stál kordon jízdy a za ním druhý četnický kordon, který zabraňoval přístup lidem z města, kteří se tam sběhli podívat se, co se tam děje. Když je vytlačovali z ná městí, přišla tam řada účastníků toho projevu, takže zástup před tím četnickým kordonem vzrostl na 1500 osob. Když jsem začal na táboru za městem mluvit, lidé v městě, poněvadž tam

bylo slyšet můj hlas, chtěli se tábora zúčastnit a začali se tísnit na

četnický kordon, který uzavíral východ z města . Teď četníci za kročili proti těmto demonstrantům. Začali do nich bít pažbami a šli do toho bodáky. Nastalo chvilkové rozrušení, četníci ne mohli tento nápor udržet, demonstranti se vrhli dopředu, pro razili četnický kordon a četníci utekli zpět k jízdě. Jízda, která stála čelem k táboru, na kterém jsem mluvil, obrátila se a pod nikla útok na demonstranty z města, čímž se zase všechna pozor nost tábora obrátila k četnickému kordonu a zase se tam všechno valilo. Zase tam nastala kritická situace, znovu jsme tam šli s pořa

dateli, utvořili řetěz a odtáhli průvod nějakých 50 kroků od čet níků zpět. Znovu jsem vystoupil a začal mluvit. Zatím dragouni rozprášili demonstranty z města, vraceli se nazpět, četníci utvořili kordon a dragouni vjeli bez ohlášení do našeho tábora, který byl

intervenujícím komisařem povolen a smluven. Rozrazili tábor a začali do lidí třískat, rozháněli je po polích, poněvadž to již bylo

za městem . Tam nebylo vůbec kamení, poněvadž je tam betonová silnice a zoraná pole. Demonstranti se však rozutekli, když je dra gouni honili a zahnali na železniční násep. Fakt je, že na železnič ním náspu demonstranti sebrali kamení a že se také pustili do dra gounů, že několikrát tam dragouni na železniční násep zaútočili a že byli kamením odraženi. Zatím došlo k tísnění četnického

kordonu, který zůstal osamocen , demonstranty za mostem a nyní tam nastala úplná panika. V této panice byl zbit intervenující úředník , komisař, bylo zbito několik policajtů městských a byli 255

zraněni četníci a demonstranti, poněvadž kameny tam pršely se všech stran, lidé byli rozvášněni. Je pravda, že k těmto věcem tam potom došlo . Ale přesto se tam podařilo ještě situaci zachránit. Zase se to tam

urovnalo, demonstranti odešli a rozptýlili se. Četníci tam utvořili nový kordon. Domníval jsem se, že tam je již nebezpečí zažeh náno , avšak v této chvíli přišla zpráva, že mám jít na druhou stranu za nádraží, kde vede silnice z Lomu a Záluží, že tam došlo ke střetnutí mezi kordonem četníků a demonstranty. Přecházel jsem přes město na druhou stranu a po mém odchodu došlo na

této chomutovské silnici ke srážce a střílení. Jak k tomu došlo, nevím z vlastní zkušenosti, poněvadž v této chvíli jsem byl u dru

hého průvodu. Tam mi řekli, že tam byl asi půl hodiny klid, ale že se tam u toho kordonu shromáždili zase zvědavci a masy, které přicházely nazpět , a že tam došlo ke zbití nějaké těhotné ženy čet niky, což demonstranty rozzuřilo, takže tam došlo ke srážce, ke střílení. Byli tam dva zabití a řada raněných. Je zajímavo, že první zabitý demonstrant při střílení byl vzdá len od četnického kordonu, který střílel, 84 kroků. Nebylo stří leno v té době, kdy byla bezprostřední srážka s demonstranty,

kdy byli takřka smícháni četníci s demonstranty. Došlo ke srážce, když demonstranti byli několik kroků vzdáleni od čet nického kordonu .

Situace tam dá se zjistit: četnický kordon stál na vrchu, při vchodu do města, a zastřelení byli při cestě u dráhy, na silnici k Souši, někteří byli až 300 kroků od četníků vzdáleni. Tedy taková byla ve skutečnosti situace na chomutovské silnici, kde padly lidské životy a kde byla situace nejkritičtější. A nyní upozorňuji na toto : Od četnického kordonu je Střelnice, o kterou jsme žádali, aby tam byly masy puštěny, vzdálena asi 100 kroků, tedy na kraji města. Kdyby byl četnický kordon ustoupil o 100 kroků a kdyby se byly mohly masy odvést do zahrady Střelnice, mohl být zase klid a pořádek zachován, k ničemu tam

nemuselo dojít. Úředníci, kteří tam byli na místě a u kterých jsem intervenoval, to uznávali a říkali : „ Kdyby bylo na nás, tak by 256

chom to beze všeho povolili, ale my máme rozkaz, nesmíme to povolit, nežádejte toho na nás. “ Pánové, zde je třeba položit otázku : Je možno, aby se tady pánové kryli za úřady, aby se kryli za úředníky a četníky ? To není otázka nedorozumění nebo otázka trucu jednotlivého úředníka, já říkám, že je to režim. Tady odtud byly pokyny dány. Ale když má někdo odvahu takové pokyny dávat, pak by bylo zapotřebí, aby páni ministři Slávik, Franke, Bechyně, Udržal, Meissner a vši chni šli se postavit na chomutovskou silnici proti demonstrantům. Ti tam měli stát proti demonstrantům, a ne tam posílat za sebe četníky, úředníky, posílat za sebe kavalerii. To by bylo bývalo čestné a mužné od vlády, když vydává takovéto rozkazy, aby je také šla osobně prosazovat. Není přec také dnes možné, aby jed notlivé strany zase svalovaly odpovědnost a říkaly : To my nic, to pan ministr vnitra !

Já se táži: Věděla ministerská rada o tom, že se na sever posi lají četníci, že se na sever posílá vojsko, že jsou tam posíláni dra gouni ? Všechno to věděla, vždyť všechny noviny a listy o tom psaly, i noviny a listy socialistických stran . I v listech socialis tických stran, v listech českých socialistů se proti tomu protesto

valo, byly přece proti tomu protesty v „ Českém slově “ a jinde a bylo upozorňováno, že to není třeba, že tím tam klid a pořádek může být porušen, že tím krajně napjatá situace a dusná atmosféra, která se tam vytvořila, může být dovedena k výbuchu .

A dále se táži: Co udělali socialističtí ministři proti této věci ? Táži se, zda pan ministr Meissner, páni ministři Bechyně, Franke, Beneš, dr. Czech vznesli proti tomuto posílání dragounů, četníků a vojska do severočeského revíru protest ? Táži se, zda někdo z těchto pánů hrozil demisí, nebudou-li tato opatření odvolána ? To bychom chtěli vědět. A já říkám - poněvadž nic takového se nestalo, poněvadž naopak pánové schválili tato opatření, poně vadž za jejich vědomí se tato opatření děla, nesou také za to odpo vědnost. A spoluodpovědnost nesou i politické vládní strany. Není možno vysílat zástupce do ministerstev a mýt si ruce nad tím jako Pilát a říkat : My nic, my nemůžeme za to, co udělala vláda. Není 17 V bojích se zocelila KSC

257

možno v časopisech psát a říkat horníkům : váš boj je spravedlivý, vytrvejte v boji, užijte všech prostředků, abyste v tom boji zví tězili - a přitom dát souhlas, aby zástupce strany, která v novi nách takhle píše, schvaloval vojenská a četnická opatření proti dělnictvu .

Jestliže nám se vytýká, že hazardujeme s lidskými životy a děl nickou existencí, pak my říkáme: tohle je hazardování s dělnickou

existencí! My máme odvahu říkat: dělníci, co si v tomto kapitalis tickém státě svými vlastními oběťmi, svým vlastním bojem nevy bojujete, to nebudete mít. My máme odvahu říkat dělníkům : musíte pro ten svůj třídní zápas za větší skývu chleba stejně bojo vat ten velký třídní boj a ten vyžaduje stejně velkých obětí jako každý jiný boj. My vás nemůžeme uchránit v tomto velkém tříd

ním boji od přinášení obětí. Každý boj vyžaduje obětí a před vámi je jen otázka, zdali budete v této situaci přinášet oběti ve prospěch cizích zájmů, ve prospěch zájmů kapitalistických , ve prospěch zisků uhlobaronů , či zda je budete přinášet ve svůj vlastní prospěch . Tak je otázka a to není hazardování s dělnic kými existencemi. Nejvíce s nimi hazarduje ten, kdo poměry u nás přivedl do těchto konců. Pánové říkali kdysi před několika roky, že k tomu, aby mohli

vládnout, jim stačí pendreky. Dnes se ukazuje, že tato vláda dospěla už tak daleko, že jí pendreky k udržení moci nestačí, že už

potřebuje bajonety, dragouny a kulomety — ano, také kulomety byly na ulicích v Mostě. Vláda k podepření své autority potřebuje

dragonády, četníky, bajonety a spěje ke svým koncům. ( Tak jest !)

Mnozí četníci, kteří byli touhle vládou, také socialistickými ministry, komandováni ve středu proti severočeským havířům ,

cítili, že konají špatnou práci. Řada četníků to dávala také najevo. Řada jich v soukromých rozmluvách řekla : Kdybychom nemu sili, tak bychom tohle nedělali . My jen proto, že nás do toho že nou , musíme tohle dělat.

Je pochopitelno, že tohle trpné stanovisko ještě nestačí, ale cítili to, a cítila to také řada vojáků, kteří byli hnáni proti děl 258

1

nictvu . Je fakt, že vojáci byli uvedeni do válečného stavu jako ve válce. S každou četou šli 4 polní četníci, dva napřed a dva vzadu. V Kopistech se stal případ, že jeden dragoun držel koně a ne

chtěl vjet do stávkujících, a byl proto ranou šavlí četníkem s koně sražen . Bylo by záhodno vyšetřit ten případ, poněvadž včera večer bylo udáváno, že při demonstracích byli tři mrtví. Bylo to i ve vládních zprávách, hlásila to také tisková kancelář i radio. My jsme mohli zjistit jen to, že voják, který byl seknut šavlí do hlavy, poněvadž nechtěl do demonstrantů vjet, byl uklizen ; byl-li těžce zraněn nebo zabit, nemohli jsme zjistit, ale vládní zprávy

mluvily o třech mrtvých a dnes byly tyto zprávy zredukovány na dva mrtvé. Bylo by záhodno zjistit, co je s dragounem, proti kterému se takto zakročilo, není-li tím třetím mrtvým , o kterém mluvily včera vládní zprávy. Taková je skutečnost, takové byly věci včera v Chomutově, Mostě, Teplicích a jinde. A teď je zajímavé: V Duchcově, jak jsem řekl, byla povolena veřejná schůze. Když tam přišli ráno stávkující intervenovat, aby

jim byl povolen tábor, řekl jim okresní hejtman : Ne, tábor na ná městí povolit nemohu, já jsem již udělal moc, že jsem povolil schůzi. Kdybych vám to nebyl dal písemně, již bych teď schůzi nepovolil, ale když jsem to dal písemně, nechci to odvolávat. Tam se také demonstranti a průvody sešli, na schůzi bylo na 8000

účastníků, nevešli se všichni do sálu, četníci nekladli tomuto shro máždění překážek, hejtman, když se u něho intervenovalo, povo lil, aby se konal tábor v zahradě a přilehlých ulicích. Prohlásil : Za žádnou cenu nemohu dovolit tábor na náměstí, to na mně ne

žádejte, ale povolím, když jsem již povolil schůzi, to jest již vis major, tábor na zahradě a v přilehlých ulicích, zaručte se za klid a pořádek. Okresní hejtman byl žádán, aby odvolal četnické hlídky, slíbil, že je odvolá, jen náměstí že musí nechat „ zašpe rováno “ * Tábor v Duchcově se úplně klidně odbyl, a když se jednalo o rozchod, bylo nutno, aby demonstranti ze schůze a tá bora šli přes náměstí. Vyjednávalo se znovu s okresním hejtma * Zavřeno. (Pozn . red.) 259

nem. Okresní hejtman stáhl četnický kordon s náměstí a všech 8000 lidí přešlo přes náměstí v úplném klidu a pořádku, nikde

nebyl dán podnět k nějakému zakročení, nedošlo k úrazu žád ného četníka ani demonstranta. Prosím, my tyto dvě věci stavíme vedle sebe. Kdo byl porušovatelem klidu a pořádku ? Byli to stávkující horníci či jiní činitelé ? Když prošly věci klidně v Duch cově, byly by klidně prošly také v jiných místech, kdyby zde nebyl postaven justament, kdyby někomu nebylo záleželo na tom, aby se fakticky mohlo proti stávkujícím horníkům takovým brutálním způsobem vystoupit.

Nyní chci říci ještě několik slov k vývodům některých před řečníků, především k vývodům p. poslance Tučného. Pan posla nec Tučný zde zdůraznil otázku znárodnění dolů. Položil tento požadavek jako nejvážnější požadavek horníků v této situaci. Ale já docela otevřeně prohlašuji, že horníci z tohoto požadavku nic

nebudou mít a že jsou také vzdáleni se nějak za tento požadavek bít. Jděte dnes na sever ! Jsem na severu celé tři neděle, každý den jsem prošel celé desítky hornických schůzí stávkujících, řadu

táborů, ale když postavíte před horníky požadavek ať zestátnění nebo znárodnění dolů, každý horník řekne : „ Tak , to se budeme mít, jako se máme teď na dolech, které jsou v majetku státu. Tak to pěkně děkujeme, to bude pěkná bída. Vždyť nás tam dnes dřou ještě hůře než u soukromých podnikatelů . “ To vám řekne ted každý havíř na severu. Vždyť tam je řada státních dolů , a ty právě

stojí v čele zdražovací politiky uhlí, stojí v čele útoku na mzdy a existence dělnictva, i státní doly a jejich správy vyhazují děl

níky a horníky z práce zrovna tak jako soukromokapitalistické společnosti.

Pan poslanec Tučný tu uvedl, že myslí, že bude málo těch, kteří se budou lekat jejich rozhodnosti při návrhu na znárodnění dolů. Já věřím také, že bude málo těch, kteří se té rozhodnosti budou lekat. Ani Weinmann, ani Petschek se té rozhodnosti ne

leknou, poněvadž pan Tučný prohlásil — a z těch návrhů je to známo : „ Vždyť my přece nechceme uhlobarony poškodit. Počí

táme, kdyby se doly znárodnily, že uhlobaroni musí za ně dvě 260

miliardy dostat. To by bylo přece nespravedlivé, abychom to vy vlastnili bez náhrady. Asi dvě miliardy to bude stát, tak to obětu jeme těm Weinmannům, Petschkům, Rothschildům a j . , dáme jim ty dvě miliardy, jen když budou doly náležet státu .“ Řekl jsem , že nikdo se nebude lekat té rozhodnosti, se kterou čeští socialisté budou návrh na znárodnění dolů prosazovat, ale

ještě docela otevřeně dodávám , že nikdo té rozhodnosti dnes ani nevěří. Myslím, že v celé sněmovně i ve veřejnosti není člověka, který by věřil, že strana českých socialistů bude znárodnění dolů se vší rozhodností prosazovat, a domnívám se, že kdyby ha víři na severu měli čekat, až se jim tímto znárodněním pomůže, umřeli by hladem nejen ti havíři, kteří dnes na severu pracují, nýbrž i jejich děti i vnuci! Když pan Tučný rozvinul otázku, kdo zrazuje dělnické boje a kdo zrazuje snad dnes dělnické stávky, a když při té příležitosti vytáhl otázku generální stávky r. 1923 — myslím, že v domě obě šence se nemá mluvit o provaze a že pan Tučný byl nejméně po volán, aby mluvil o zradě generální stávky r. 1923.148 Vždyť je přece veřejnosti známo zákulisí té věci, vždyť je známo, kdo pomáhal podlamovat stávku r. 1923 , kdo dával souhlas, aby se vozilo t. zv . zahraniční uhlí, a kdo přitom bral provise a sanoval svoje zkrachované podniky! Nebudeme se pouštět do tohoto špi navého prádla, které si mezi sebou prali rozvadění bratři. Víme, že to prádlo smrdělo tak, že to páchlo po celé republice, že ten smrad je všeobecně znám, a je proto zbytečno o tom hovořit a do toho se míchat. A nejmenší příčinu měl s tím vyjít a otázku

stávky r. 1923 ohřívat pan poslanec Tučný. Když zde řečník ze strany německých sociálních demokratů mluvil o zrazování stávky a přitom se otřel o horníky na Kladně a v Moravské Ostravě, myslím, že je to týž případ. Zrazoval - li někdo stávku v Ostravě, na Kladně a pod. , byla to jen strana sociálnědemokratická obou národností. Pánové se svorně rozdělili

o tuto úlohu, na Kladně, v Moravské Ostravě i na severu . To

přece není nikomu tajno. A podlehla-li část kladenských a ostrav ských havířů tomuto jejich tlaku, jejich zradě (hlasy : A teroru 261

státní moci !) a teroru státní moci a všem těm prostředkům, jichž se tu použilo, a nevstoupila-li do solidárního boje se severočeský mi, je dnes už každému horníkovi na severu i na Kladně a Mo ravské Ostravě jasno, na které straně a ve kterém táboře byli zrádci. Jděte dnes na Ostravu a ptejte se tam horníků, jak jsou spokojeni s výsledkem tohoto jednání, které tam z pražských kon ferencí přinesli vůdcové koaličních svazů po všech těch slibech, které zde byly dávány.

Pan Brožík , předseda Svazu horníků, při útoku uhlobaronů na Ostravsku vydal leták, ve kterém bylo psáno : „ Tento útok těžařů

musí býti odražen stůj co stůj. Svaz horníků, který je největší organisací hornickou na Ostravsku, postavil se proti tomuto útoku uhlobaronů všemi prostředky, a bude-li zahájen boj, povede jej Svaz horníků až do vysílení, povede jej tak dlouho, dokud spravedlivá věc horníků nezvítězí.“ A ostravští havíři věřili, že

slova letáků jsou správná a pravdivá. Když se zde mluvilo o kata strofě na Koh-i-nooru, mluvil jsem při té příležitosti o požadavcích ostravských uhlobaronů a o té situaci a říkal jsem zde p. Bro

žíkovi : Uvidíme, kdo splní sliby, které havířům byly dány v tomto letáku, který jsem zde citoval. V tom letáku se p. Brožík bránil, že je to lživé nařčení , říkají-li o něm komunisté a Rudé odbory, že on je ochoten slevit 5 % ze mzdy moravsko -ostrav

ských havířů. V tomto letáku prohlašuje Brožík, že je to lež, tvrdí-li někdo o něm, že by byl ochoten přistoupit na pětiprocenní snížení mezd. Já jsem řekl : „ Dobře, my ohrazení p. poslance Brožíka prozatím kvitujeme, ale za pár neděl si povíme, kde byla pravda a kde je lež.“ Musíme teď přiznat, že jsme p. poslance Brožíka křivě obviňovali, že jsme opravdu lhali moravsko ostravským havířům, když jsme říkali , že p. Brožík je ochoten slevit 5 % . Ne 5 % , 15 % byl ochoten p. Brožík slevit. A také je

slevil. Tak vypadají, pánové, vaše prohlášení a letáky, přečtěte si je ! Moravsko-ostravští havíři četli a dali se odvrátit od stávky,

protože se domnívali , že v letácích jim říkáte pravdu , a důvěřovali ještě, že skutečně je povedete proti požadavkům uhlobaronů do boje. Dnes po skončeném vyjednávání a podepsání úmluvy vámi 262

se přesvědčili, jak to vlastně myslíte, a proto je dnes pobouření na Ostravsku . Dnes si tam havíři nadávají, že neposlechli Průmyslo

vý svaz a komunisty a že nešli hned na začátku, kdy ještě jednání nebylo vámi zrazeno a podepsáno, do solidárního boje, poněvadž cítí, že jejich situace by byla mnohem lepší, než je ted, když takto důvěřovali.

Z těchto všech věcí plyne pro horníky poučení, že je skutečně potřebí odpoutat se od víry v jednotlivé falešné vůdce. A mlu vili-li tu dnes pánové také o otázce dělnických vůdců a předhazo vali-li jednotlivým našim lidem, jak dlouho stojí v čele dělnické třídy, odvolávajíce se přitom na své dlouholeté vůdcovství, říkáme my otevřeně dělnické třídě : Dejte si pozor na ty dlouholeté vůdce, kteří si z vůdcovství dělnické třídy udělali sinekury *. Dělníci, po starejte se, abyste dovedli včas vyměnit každého vůdce, který vás začne opouštět, zrazuje barikády dělnické třídy a přechází do tábora jejich třídních nepřátel. Není hanbou pro dělnickou třídu, že dovedla odstranit a vyházet řadu vůdců, kteří se zpronevěřili,

není to hanbou ani pro komunistickou stranu a Rudé odbory, zbavují-li se každého člověka, o němž se prokázalo, že se svého vůdcovského místa ukázal nehoden. Totéž musí dělat i dále ko

munistická strana, Rudé odbory i celá dělnická třída. Jak jsem již řekl, je neštěstím pro dělnickou třídu, když si vůdcové udělají z vůdcovství dělnictva sinekury, když se celým svým životem

a hospodářským i majetkovým založením oddálí od dělnické třídy, když se z vůdců dělnické třídy stanou buržoové, když se z nich celým jejich hospodářským založením stanou stejní měšťáci. Tito lidé potom , protože necítí útlaku a bídy, nedovedou vést děl nickou třídu do bojů. Dělnická třída ve všech kapitalistických

státech, i dělnická třída v Československé republice, nemá co ztratit, jen svůj hlad a své okovy. A proto také při této stávce na severu objevuje se takové bojovné odhodlání u havířů, protože ti lidé se svými rodinami jsou vyhladovělí, zbídačení, těm lidem

kouká do jejich příbytku z každého kouta nouze a bída, a proto si Důchody bez velké námahy. (Pozn. red.) 263

říkají: Hůře již být nemůže, a proto za těžkých a trpkých okol ností vedou svůj hrdinný boj, který dnes udivuje celou dělnickou třídu.

Dělničtí vůdcové, kteří si z vůdcovství udělali sinekuru, mají arci co ztratit i v dnešním kapitalistickém pořádku. Mnohý z těchto vůdců si musí klást otázku : A sakra, co pak, kdyby tu byl

nastolen socialistický režim, zlepšilo by se opravdu moje hmotné, hospodářské a existenční postavení ? A mnohý cítí , že za socialis tického režimu, za skutečné vlády dělníků a rolníků, musil by se vzdát privilegií, musil by slevovat z toho, kam se dnes dostal a vy

šinul. A proto takovíto vůdcové nemohou potřebovat skutečný boj za dělnické požadavky, nemohou potřebovat ani skutečný boj za socialistické požadavky. Takto ty věci dnes stojí a my je docela otevřeně se vší brutali tou, rozhodností a otevřeností stavíme před dělnickou třídu.

Jestli se tu dnes prolévají krokodili slzy nad utracenými životy havířů tam na severu , my říkáme : Horníci, nemáte proč plakat. Je potřeba, abyste pevněji zaťali pěsti. Nevěřte těm krokodilím

slzám soucitu, které jsou zde prolévány ! Ti, kteří dnes prolévají nad vašimi oběťmi slzy, dovedou klidně snést, když vás kapitalismus

vraždí po celých desítkách svým racionalisačním vydřidušským systémem . [Ti, kteří dnes prolévají krokodili slzy, dovedou vás zítra vehnat na válečná jatka za cizí, kapitalistické, imperialistické

zájmy a nechají vás vraždit ne po jednotlivcích , ale po stovkách a po tisících a budou vám deklamovat, že to není škoda a že se nesmí litovat těch utracených životů, které padnou na válečném

poli ve prospěch státu a vlasti.] Tito falešní, ubrečení proroci prolévají slzy jenom nad těmi obětmi, které padnou v boji za zájmy dělnické třídy. Od těchto obětí chtějí dělnickou třídu od vrátit, chtějí donutit dělnickou třídu, zfalšovat celý názor na vý voj dělnické třídy a dělnických mas, chtějí je donutit, aby dovedly vždycky přinášet oběti a obětovat životy jen ve prospěch cizích

zájmů a aby nikdy nedovedly přinést oběti — třeba i na živo tech — ve prospěch svůj vlastní . My říkáme severočeským haví řům , říkáme celé dělnické třídě : Ti, kteří padli na severu , padli na 264

bojovné třídní frontě v boji za své zájmy, za požadavky všech

svých spoludruhů. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Místopředseda Taub (zvoní) : Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již vypršela. Poslanec Zápotocký (pokračuje) : Již končím. My říkáme: Neplačte, dělníci ! Pohřbu těchto utracených

obětí, spoludruhů, využijte k tomu, ne abyste se lítostivě sehnuli nad jejich hroby, abyste plakali , využijte pohřbu zase znovu k demon strační solidaritě a solidární podpoře svého boje. Všichni horníci, ať na severu , na Kladně, v Moravské Ostravě a v Nýřanech,

a všichni ostatní dělníci, všichni vy, kteří sympatisujete s dělnic kou třídou , všichni vy , kteří sympatisujete s dělnickým bojem , projevte v den pohřbu těchto obětí, které padly na bojovné třídní dělnické frontě, svoji třídní solidaritu ! Zastavte práci, neplačte, demonstrujte proti tomu řádu a po řádku, jehož obětí se stali vaši spoludruzi, demonstrujte za vítěz

ství severočeských havířů, poněvadž jejich vítězství je vítězstvím dělnické třídy, podepřete solidárně heslo severočeských havířů :

Jednota, stávka, vítězství ! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 176, 14. dubna 1932

DOSTI JIŽ TEKLO DĚLNICKÉ KRVE ! Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Všemu pracujícímu lidu měst i venkova! Znovu stříleli do dělníků. A tentokráte na třech místech během

24 hodin : v Holiči, Telgártu a Pohorelé na Slovensku . Jeden dělník byl zabit a řada je jich zraněno. Dne 8. června stříleli v Holiči do nezaměstnaných dělníků, kteří táhli k regulační komisi žádat, aby regulační práce nebyly zastaveny. Chtěli tedy práci. Tentýž den stříleli v Telgártě do stávkujících dělníků, kteří žádali, aby

firma, stavějící dráhu Margecany - Červená Skala, platila sjedna nou mzdu 3 Kč na hodinu. Chtěli tedy za svoji těžkou, životu nebezpečnou práci 24 Kč na den. Den nato, 9. června, stříleli

v Pohorelé do dělníků, kteří žádali propuštění svých zatčených a v řetězech vlečených kamarádů. Chtěli tedy to , co jim „ ústava zaručuje “ : svobodu stávky, projevu a shromažďování. Dělnická krev není voda. Ale dnešní páni ji prolévají proudy. Vzpomeňte střelby v Duchcově, Košutech, Chustě, Frývaldově, Turji Pasice, Parkáni, Horní Suché a v Mostě, kde všude padly dělnické životy. A to vše za krátkou dobu dvou let, za ta léta, kdy v Československu vládne koalice, jejíž podstatnou oporu a část tvoří tak zvaní socialističtí poslanci a ministři. Ne, dělnická krev

není voda a pracující lid Československa nemůže a nechce dovolit, aby i nadále byla beztrestně prolévána. 266

Řeknou vám jako obvykle, že „ komunisté jsou vinni krvepro litím v Holiči, Telgártě a Pohorelé. Zeptejte se však pánů, zda komunisté učinili dělníky z okolí Holiče nezaměstnanými, zda komunisté zamezují rozšíření regulačních prací na řece Moravě. Zeptejte se jich, zda komunisté na stavbě trati Margecany Červená Skala porušili mzdové ujednání a místo sjednaných 3 Kč platili Kč 2.20 na hodinu. [Zeptejte se jich, zda komunisté

zatkli, ztloukli a v řetězech provokativně vezli důvěrníky stávkují cích dělníků v Pohorelé !]

Co udělali komunisté skutečně ? V Holiči šli s nezaměstnanými bojovat o práci. V Telgártě šli se stávkujícími dělníky bojovat proti snížení mezd. V Pohorelé šli s dělníky bojovat za právo na stávku, za právo na projev, za právo na shromáždění, za právo na protest. To udělali komunisté a k tomu se hrdě hlásí. Oni byli a budou

vždy a všude na straně dělníků a v čele těch, kteří bojují za chléb, práci a svobodu dělnické třídy. Už mnoho komunistů tuto práci zaplatilo životem, ještě větší počet komunistů úpí za to v žaláři, před tisíci komunisty stojí stejný osud. Srovnejte tento úděl

komunistických dělníků, důvěrníků a vůdců se životem měšťác kých i „ socialistických “ předáků, a bude vám, jako chudým lidem, jasno, kdo je s vámi a kdo proti vám. Zda ten, který si hoví na výsluní přízně dnešních vládců, nebo ten, který zmírá pod čet nickou kulkou nebo živoří v kriminále.

Řeknou vám jako obvykle, že běží o útok komunistů na stát. Ptáme se vás, zejména vás, sociálnědemokratických a českosocia listických dělníků : Představovali jste si svůj stát jakožto stát, který odpouští miliardy daní kapitalistům , který dává miliardové subvence

bankám, který platí stamiliony poplatnických peněz pobělo horské šlechtě, který při každém sporu mezi zaměstnavatelem

a dělníkem nechává vyrukovat celou svoji moc na obranu za městnavatele proti vám ? Ptáme se vás : kdy jste viděli, že čet níci zatkli zaměstnavatele, který vyhodil z práce a tak k zou

falství odsoudil tisíce dělnických rodin ? Kdy jste viděli, že úřad zakázal zaměstnavateli snížit mzdy ? Kdy jste viděli, že 267

četníci rozehnali nějakou schůzi průmyslníků, bankéřů nebo

velkostatkářů, kteří se radili o útoku na pracující lid ? Kdy jste viděli, že četníci zastřelili nějakého kapitalistu ? Kdy jste viděli, že censor zkonfiskoval noviny, které propagují snížení mezd ?

Kdy jste viděli, že státní moc zakročila proti těm, kteří štvali proti pracujícímu lidu a volali po brutálním zákroku proti němu ? Neviděli jste to ani jednou. Vždy jste viděli opak. Nuže, proti těmto poměrům ve státě bojuje komunistická strana . [A bude bojovat tak dlouho, až vybojuje proletářský stát, který bude nástrojem v rukou proletariátu proti buržoasii. ]

Řeknou vám jako obvykle, že komunisté dělají vše, aby rušili „ klid a pořádek “. Řekněte : Považujete za klid a pořádek ten stav, kdy miliony hladovějí a desetitisíce tonou v blahobytu ? Považujete

za klid a pořádek, když páni vyhazují desetitisíce dělníků z práce a ostatním snižují mzdy ? Považujete za klid a pořádek, když

usvědčení političtí zloději běhají na svobodě a do kriminálu jsou vsazováni poctiví dělničtí důvěrníci ?

Ano, komunisté bojují a budou bojovat proti tomuto „ klidu a pořádku “, kdy miliony umírají hladem a tisíce tuční z nahraba ných profitů . Komunisté bojují za proletářský klid a pořádek, kdy páni nebudou ničím a proletáři vším . A komunisté opakují dělni kům znovu a znovu : Dokud budou páni vládnout, dotud bude zle. Teprve potom, až páni budou zbaveni panství, nastane obrat.

Dnešní „ klid a pořádek “ bohatých je smrtí chudých. Příští, prole tářský klid a pořádek je smrt pánů. Za tento klid a pořádek boju jeme a budeme bojovat, navzdory všemu. Třikrát během čtyřiadvaceti hodin se střílelo. A na Slovensku. Do slovenských dělníků. [ V Kopčanech, rodišti Masarykově, cho dili čeští četníci a za četníky převlečení čeští sokolové od domu k domu, bili muže, ženy i děti a pustě jim láli ,,slovenských psů “ . Nejen střílení, nejen bití, nýbrž i sprosté urážky jsou jimi vmetány v tvář slovenskému národu . -- Může český lid sou hlasit s tímto řáděním české soldatesky na Slovensku ? Může

český lid, který sám po celá staletí úpěl v národní porobě, do volit, aby v jeho jméně byl slovenský národ urážen a násilně 268

deptán ? Může český lid dovolit, aby slovenští dělníci byli českými četníky stříleni pro větší zisky spojených českých, slovenských, madarských a německých pánů ? Může český lid dovolit, aby jeho vládci mu vnutili úlohu žalářníka a katana národů ?] Ne, nemůže. A proto musí pozvednout svůj hlas k protestu nejen proti tomu , že bylo stříleno do dělníků, nýbrž také proti tomu , že bylo stří leno do slovenských dělníků. Výstřely v Holiči, Telgártě a Pohorelé jsou plamennými vy křičníky, které musí vyburcovat pracující lid celého Českosloven

ska. Je léto, vrchol sezóny, a v Československu je přesto půl milionu nezaměstnaných, kterým začínají brát i ty poslední zbytky mizerné podpory. V závodech se vyhazuje dál, dál se sni žují mzdy. Ve vládních kabinetech se připravují nové zákony, jimiž bude zmenšen krajíc chleba, který dělnickým rodinám ještě

zůstal. Je léto a v zemi je hlad. Jak bude na podzim ? Má být ještě hůře, daleko hůře než minulý podzim a zimu. A páni chtějí odpor

pracujícího lidu proti hladu zlomit tvrdým násilím, chystají vládu ,,silné ruky “ , „ druhou republiku " . Jak bude tato vláda a tato druhá republika vypadat, když už dnes teče každou chvíli děl

nická krev ? [Je třeba zadržet zločinnou ruku pánů, jinak čekají na pracující lid dny nebývalého strádání, nebývalého útlaku, dny otroctví, dny, kdy nad to všechno bude hnán v zájmu plných

měšců na nová válečná jatka, která jsou mezinárodními imperia listy včetně československé buržoasie horlivě připravována. Ne boť střelba v Holiči, Telgártě a Pohorelé je součástí válečných příprav. Buržoasie chce předem zdeptat pracující lid, aby měla „ čisté zázemí“ pro válku proti Sovětskému svazu, a zejména Slo

vensko a Zakarpatsko jsou přirozeným nástupištěm k této válce .

Stejně tak slouží přípravám války sokolský slet, slet téže organi sace, jejíž bohatí členové, jako v Kopčanech, bijí dělníky, slet, na nějž se sjedou z celého světa ruští bělogvardějští hrdlořezové. Vo

láme všechny poctivé proletáře v Československu, všechny ty,

kteří nesouhlasí se systémem střelby do hladovějících dělníků, všechny ty, kteří neschvalují národní zdeptání Slovenska : po zdvihněte svůj hlas k protestu ! ] 269

Dělníci v závodech !

Sejděte se na závodní schůzi, protestujte proti střelbě na Slo vensku, zastavte práci na znamení protestu ! Nezaměstnaní dělníci !

Vám všem, kteří se musíte o každou skývu chleba doslova rvát,

hrozí stejné nebezpečí jako kamarádům na Slovensku. [ Sejděte

se na schůzi, demonstrujte a protestujte proti střílení, vytyčte znovu své požadavky a vytáhněte znovu na ulice a před úřady.] Socialističtí dělníci !

[Připojte se k protestu . Zamyslete se nad tím, že v této repu blice, o níž vám namlouvají, že je vaše, je s hladovým dělníkem

jednáno jako se škodnou.] Sejděte se ve svých politických i odbo rových organisacích a vyslovte se proti tomuto systému! Ptejte se svých vůdců, proč zprávy o střelbě umlčují, zda tím chtějí docílit toho, aby si dělníci „ zvykli" a považovali střelbu do svých kama rádů za něco všedního. Žeňte své vůdce k odpovědnosti! Spojte se s ostatním dělnictvem v jednotné frontě. Všichni pracující lidé měst i venkova ! Je nejvyšší čas rázně zakřiknout ty, kteří chleba a práci dát

nedovedou, ale dávají lidu četnické kulky. Protestujte proti tomu jako jeden muž.

[ Pryč s četniky z území stávky ! ] Za právo dělníků na stávku a demonstraci ! Propustit zatčené dělníky !

[ Pryč s režimem střelby do dělníků, pryč s osnovateli fašistic

kého násilí a války, pryč se Slávikem ! ] Dále vpřed v boji za chléb, práci, půdu a svobodu ! Ústředí Komunistické strany Československa

„ Rudé právo“, roč. XIII, Č. 136, 12. června 1932

VOLNOU CESTU HNUTÍ PROLETÁŘSKÉ

MLÁDEŽE !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Komunistická strana Československa protestuje proti rozpuš tění Komunistického svazu mládeže.149 Spatřuje v tom pokus vzít pracujícím vrstvám právo na organisaci a vedení její vlastní mladé generace. Spatřuje v tom čin, jímž má být znemožněno hnutí proletářské mládeže, a tato mládež vehnána pod kuratelu organisací, vedených třídním nepřítelem . Rozpuštění Komunis tického svazu mládeže je tak důsledným pokračováním dosavadní politiky buržoasie, která se snaží postavit proletářského syna proti proletářskému otci a proletářskou dceru proti proletářské matce.

Komunistická strana Československa se ptá všech třídně vědo mých proletářských otců a matek , zda je možno, aby si dali vyrvat svoje vlastní děti, zda je možno, aby si je dali vychovávat proti sobě, zda připusti, aby vlastní krev se vlastní třídě odrodila

a postavila proti ní, do služeb třídy nepřátelské. KSČ se ptá všech proletářů , zda si dají vzít právo na výchovu a vedení svých vlastních dětí tak, jak to sami považují za nutné, anebo zda otrocky připustí, aby vlastní jejich děti byly vychovávány proti nim .

snaze docílit toho neváhá buržoasie a její výkonný orgán [ - vláda šlapat po vlastních zákonech ;] Komsomol byl legální, Ve

po dlouhá léta existující a úřadům známou organisací, opírající svoji zákonnou existenci o tytéž zákony, podle nichž všechny poli 271

tické strany této republiky sdružují a organisují svoji mládež. Avšak na rozdíl od všech těchto útvarů všech ostatních politických

stran jediný Komunistický svaz mládeže bojoval neúnavně za práva pracující mládeže měst i venkova. Organisoval a vedl pracu jící mládež v boji za chléb a práci, proti útlaku se strany zaměstna vatelů i úřadů, proti fašismu a imperialistické válce. Za tuto činnost trpí tisíce komsomolců vyhozením z práce a sta členů

a funkcionářů Komsomolu jsou v kriminále, a za tuto činnost byl také Komsomol rozpuštěn. Komunistická strana Československa se obrací na všechnu pracující mládež s otázkou, zda je možno klidně mlčet, když páni berou mládeži právo na vlastní organisaci, když rozpouštějí právě onu organisaci, která se vždy a všude bila za zájmy pracující mládeže.

Život proletářské mládeže byl vždy zlý. Ale v dnešní době je její stav přímo strašný. Učeň se 3 až 4 roky učí a po vyučení

nenajde práci. Syn malého rolníka nenajde práci. Proletářský student ро skončení hladového studia je bez zaměstnání . Statisíce

mladých, schopných a práce chtivých lidí v dnešním kapitalistic kém systému bloudí zoufale ulicemi. Nevědí mnohdy doslova, co budou zítra jíst, kam půjdou spát. Tisíce mladých proletářů končí

sebevraždou. Chleba a práci proletářské mládeži dát nedovedou . Ale chystají pro ni kasárenský a militaristický drill. Od útlého mládí, už od školy, má nejen proletářský hoch, nýbrž i dívka stát pod komandem oficírů, dělat pověstné klencáky, konat vojenské

pochody a cvičení, připravovat se na kanonenfuter v příští, ze dne na den hrozící imperialistické válce. A této přípravě říkají páni a jejich přisluhovači „ povinná tělesná výchova“ . Komunistický svaz mládeže byl jedinou organisací mládeže, která proti těmto plánům bojovala. Rozpuštění této organisace má usnadnit rychlé zavedení zmíněného kasárenského režimu. Komunistická strana

se obrací na mladé proletářské sportovce, trampy a na proletář skou mládež vůbec s otázkou, zda je možno, aby mlčením k roz puštění Komsomolu byl dán nepřímo souhlas k tomu, aby proletářská mládež musila v neděli místo výletu do přírody

konat na execíráku vojenská cvičení pod komandem zupáků. Zda 272

je možno souhlasit, aby proletářští hoši a dívky byli třídním nepřítelem soustavně cepováni k tomu, aby se se zbraní v ru

ce postavili nejen proti „ vnějšímu nepříteli“, nýbrž také proti „nepříteli vnitřnímu“, to jest proti vlastním otcům a matkám .

Konečně se KSČ obrací zvlášť k proletářské mládeži, sdružené v organisacích tak zvaných socialistických stran , sdružené v DTJ, Sokole a v Orlu : S vámi, mladí soudruzi, právě s vámi chtějí páni začít. Vás, právě vás chtějí v prvé řadě zneužít pro své fašistické a militaristické plány. Aniž by vám dali chleba a práci, aniž by vám zajistili radostné mládí a snesitelnou budoucnost, právě vás vyvolili za bezvolný nástroj svých záměrů. Věděli, že Komsomol v zájmu veškeré proletářské mládeže nikdy se nevzdá boje proti těmto záměrům , nikdy se jim nepodrobí, vždy a všude bude proti nim brojit. Proto jej násilně rozpustili. Vás však chtějí za souhlasu

vašich vlastních' vůdců podrobit svým úmyslům . Máte sami „ dobrovolně“ dát hlavu do militaristického chomoutu . Můžete tak učinit ? Ne ! Musíte ve vlastním zájmu proti tomu brojit, a nej

lepším projevem tohoto brojení je dnes jasný protest proti roz puštění Komunistického svazu mládeže. Závěrem prohlašujeme: Pracující lid se nemůže vzdát práva na

organisaci vlastní mládeže! Komunistická strana se nemůže vzdát a nevzdá práva na organisaci mladých komunistů tím více, že

podle platných zákonů používají tohoto práva všechny strany. Komunistická strana volá proletářskou mládež, aby se hromadně

organisovala v jejích řadách, aby hromadně přistupovala do komunistické strany, kde při každé organisaci je sekce mládeže . Voláme všechnu pracující mládež, aby spolu s námi protestovala proti rozpuštění jediné organisace proletářské mládeže a bojovala za její legalitu, aby s námi bojovala za všechny hospodářské a poli tické zájmy pracující mládeže.

Pryč se zákazem Komunistického svazu mládeže ! Volnost organisaci proletářské mládeže !

Mladiproletáři měst i venkova, vstupte hromadně do komunistické strany ! 18 V bojích se zocelila KSC

273

V boj za radostné mládí proletářů ! V boj proti fašismu, milita rismu a imperialistické válce! V boj za chléb, práci, půdu a svobodu ! Komunistická strana Československa

„ Rudé právo“ , roč. XIII, Č. 142, 19. června 1932

r

1

ZA DEMOKRATICKÁ PRÁVA A SVOBODU PRACUJÍCÍHO LIDU ! Reč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 21. června 1932

V souvislosti s projednáváním této předlohy, která rozviřuje otázku nebezpečí nových útoků na existenční zájmy pracujících

mas, pokládáme my, komunisté, za nutné, podrobit kritice a ostré obžalobě postup vlády, který se projevuje právě tak v [množících se případech střílení do dělníků jako ve zběsilé] per sekuci dělnického hnutí a jeho organisací.

Prožíváme v této době velký potlačovací nápor proti dělnictvu. Aby chránila rozvrácený kapitalistický řád proti rostoucí síle bojovného hnutí nespokojených pracujících mas, aby umlčela stále mocnější volání po chlebě a práci, aby mohla provádět své nové zbídačovací plány širokých pracujících mas, aby mohla za

chraňovat státní pokladnu před bankrotem , aby mohla zvyšovat daně, odbourávat dále platy státních zaměstnanců, sociální vý daje, [ ale sanovat při tom krachující banky, aby mohla sypat státní

peníze různým příživníkům a zvláště politickým vládním stra nám , aby mohla provádět inflační opatření a pomáhat zaměstna

vatelům v ofensivě na mzdy a existenci dělnictva a posléze aby mohla ještě intensivněji připravovat imperialistickou válku, na stupuje čs. vláda, vláda měšťáků a sociálfašistů, po příkladu buržoasie jiných států cestu zostřeného politického režimu.] Vláda Udržalů, Bechyňů, Frankeů a Czechů uskutečňuje své

hrozby silnou rukou . Touží ukázat, že dovede uplatnit tvrdou , ba 275

i krvavou pěst. Avšak proti komu ? To je otázka. Vláda sice uka

zuje silnou ruku, avšak ne vůči kapitalistickým vydřiduchům , kteří zastavují závody a vyhazují dělníky na dlažbu do hladu a bídy, ne ukazuje silnou ruku kapitalistickým lichvářům , defraudantům daní a kapitalistickým bankrotářům a spekulantům , kteří utíkají s ka pitálem do ciziny, neukazuje silnou ruku kapitalistickým pirátům , kteří osnují inflační pikle vůči těm všem vláda silnou ruku .

neukazuje, na to si ani netroufá pomyslit, nýbrž kasá se silnou

rukou pouze na dělnictvo, na vyhladovělé masy nezaměstnaných, na bezcitně vyssávané dělnictvo v závodech , na chudé rolnictvo a pracující inteligenci, prostě na zbídačený pracující lid. A nej brutálněji dává vláda dopadat své silné ruce na pracující masy

[ potlačovaných národů. ] Ministr vnitra dr. Slávik, Slovák, vidi svou ctižádost v ukazování silné ruky zvláště pracujícímu lidu Slovenska.

Již v minulé schůzi poslanecké sněmovny činil náš soudruh Kliment150 trpké výčitky dr. Slávikovi. Když Slovák dr. Juraj Slávik odjížděl před 3 roky ze Slovenska do Prahy, aby zasedl na křeslo ministra vnitra, slibovalo se, že zajistí svou ministerskou mocí Slovensku ochranu jeho zájmů, jeho práv, že přinese Slo vensku zlepšení osudu, blahobyt a svobodu . Tři léta už je dr. Slávik ministrem a po ta 3 léta přináší dr. Slávik, ministr, Slovák,

Slovensku jen neblahé věci, [ jen krveprolití, jen střílení do děl níků,) jen násilné exekuce, ( jen bezpráví a násilí,] aby se tak i na něm potvrdilo, že poturčenec je horší Turka. Pan ministr dr. Slávik má velikou zásluhu, že Slovensko dnes tak strašlivě trpí. Propůjčuje se české buržoasii k soužení nejvíce právě ,,svých rod ných slovenských bratří“, slovenského pracujícího lidu, jehož

pouta pomáhá utužovat. Útlak slovenského pracujícího lidu vy padá dnes tak, [že čeští filologové jsou posíláni, aby slovenskému lidu brali jazyk, a čeští četníci jsou panem ministrem Slávikem posíláni, aby slovenským dělníkům brali životy. S tímto režimem krvavé Golgaty slovenského pracujícího lidu

bude nesporně navždy spjato jméno dr. Slávika jako odrodilce sociálních a národních snah slovenského pracujícího lidu a jako 276

1

utlačovatele Slovenska. Ministru dr. Slávikovi toho slovenský pracující lid nikdy nezapomene, a to nejen dělnictvo, nýbrž i slo venská inteligence ... Myovšem pokládáme za svou povinnost, aby chom is tohoto místa vyjádřili, zvláště jménem českého dělnictva, plnou bratrskou solidaritu s pracujícím lidem Slovenska, který v uplynulých dnech prožil opět okamžiky krvavých muk ve svém boji za chléb a práci, ve svém boji za uhájení své holé existence a svých práv. A mimo jiné také z vřelé solidarity s pracujícími masami slovenského národa slibujeme, že budeme bojovat za to, aby odstoupil ministr vnitra dr. Slávik , Slovák, který se stal utla čovatelem Slovenska, a s námi i v tomto boji bude stát všechen

československý proletariát. ( Výkřiky !

Místopředseda Špatný

zvoni.)

Necht se nikdo nemýlí. Dělnictvo je krajně pobouřeno třemi posledními případy střílení do dělníků . * Vidí, jaké nebezpečí mu hrozí z tohoto postupu, který vede ke stavu úplné bezprávnosti dělnictva. Vždyť na př. v Telgártě šlo o spontánní stávku děl nictva, stávku nikým nepodněcovanou a nikým neorganisovanou. Vždyť v Telgártě byl i sociálnědemokratický odborový tajemník četníky zatčen a železy spoután. Ano, i sociálnědemokratické děl nictvo má stále více důvodů být pobouřeno řáděním teroru . Klade si otázku, kterou po střílení na Slovensku vyslovil jeden sociálnědemokratický dělník, který se obracel na sociálnědemo

kratické ministry a volal: „Soudruhu Meissnere, to je ta spra vedlnost pro dělníky ? Soudruhu Bechyně, to je to zásobování dělníků ? Soudruhu Czechu, to je ta sociální péče ?“ Ani sociálně demokratičtí dělníci již nevěří, že za používání střelné zbraně

proti dělnictvu nesou odpovědnost jen podřízené orgány, jak se to vždycky tvrdí. Kolikrát se již střílelo do dělníků ! ( A nikdy nebylo

provedeno řádné vyšetření, nikdy nebyli strůjci krveprolití stíhá ni, trestáni, naopak četničtí velitelé a okresní hejtmani, vykoná

vající krutý útlak proti dělnictvu, jsou pravidelně zvlášť vyzna menáváni a povyšováni. A drzost jde tak daleko, že před soudem * Jde o střílení v Telgártě, Holiči a Pohorelé ve dnech 8. a 9. června 1932. ( Pozn . red .) 277

a v kriminále se na místě vinníků krveprolití a násilí ocítají naopak vždy oběti brutality orgánů ozbrojené státní moci.] Stejně reformističtí dělníci nevěří, když sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí vůdcové na schůzích před dělníky prohla

šují, že oni za střílení do dělníků nenesou odpovědnost, že odpo věden je pouze pan ministr vnitra dr. Slávik a nikoli vláda a so ciálfašistické strany a že naopak reformistické strany už se stavějí

proti kursu ministra dr. Slávika. Je to pouze šalebná hra. Kdyby reformistické strany skutečně nesouhlasily se střílením do děl níků, kdyby se skutečně stavěly proti kursu ministra dr. Slávika, mohly by si ihned vynutit jeho demisi, jeho odstoupení a změnu kursu v ministerstvu vnitra. Reformistické strany toho však neučiní.

Nedávno se šli sociálnědemokratičtí vůdcové velmi poslušně omluvit ministru vnitra dr. Slávikovi, že jeden sociálnědemokra tický poslanec v demagogické ráži naznačil, jako by sociální demo kracie s činností ministra dr. Slávika nesouhlasila . Nikoli.

Sociální demokraté vyznávají noskeovskou zásadu, že někdo tím

krvavým utlačovatelem být musí, a počítají, že je pro ně lepší, když je tím agrárník a když si sociálfašisté mohou přitom hrát na odsuzovatele násili proti dělnictvu . My však prohlašujeme, že tento klam už nebude dlouho působit. Dělnictvo také již v ostrých

protestech vznáší i na sociálfašistické ministry a strany žalobu za to, co páše vláda, (co páše dr. Slávik a co se páše nejen střílením do dělníků, ale rozpoutáváním zběsilé persekuce proti dělnickému hnutí a jeho organisacím .] Nesporně vláda Udržalova-Bechyňova zkouší uplatnit svou

silnou ruku proti dělnictvu i rozpouštěním proletářských organi sací a jejich orgánů a zákazem jejich další činnosti. V poslední době krátce po sobě byly rozpuštěny již tyto proletářské organi sace : Byla rozpuštěna Rudá pomoc, byla rozpuštěna Dělnická

pomoc, byly rozpuštěny výbory proletářské solidarity a vězeňské komise a minulý týden byl rozpuštěn Komunistický svaz mládeže. Přitom již ministerstvo vnitra vyhrožuje rozpuštěním dalším pro

letářským organisacím , mimo jiné také Svazu proletářských bez 278

věrců a sahá již i na odborové legální orgány, jak o tom svědčí rozpuštění odborové rady v Rokycanech.

Je zřejmo, že jde o persekuci proti dělnictvu, jeho hnutí a orga nisacím na širokém základě. Jde o persekuční akci, která je pro

váděna záměrně podle programu. Pan ministr vnitra dr. Slávik již několikráte opakoval, a v ,,Prager Presse “ 151 tak učinil znovu před několika dny, že ministerstvo vnitra a vláda budou přísně stíhat a potírat činnost komunistů .

Ministr vnitra dr. Slávik si dovoluje neslýchaně zpátečnickou mluvu a hrozby. A my se ptáme s tohoto místa : Odkdypak může ministr republiky dělit občany před zákonem a ústavou podle

příslušnosti k politickým stranám ? Odkdypak může ministr republiky vyhrožovat, že bude přísně dbát zákonů jen pokud jde

o příslušníky určitých politických stran ? Odkdypak může ministr republiky prohlašovat, že bude stíhat nezákonností jen pokud jde o příslušníky určitých politických stran , jako by se na

příslušníky jiných politických stran platnost zákonů nevztahovala ? Jestliže se takovýchto projevů a hrozeb odvažuje ministr vnitra dr. Slávik, je to pouze dokladem, jak i u nás padá clona demokra tičnosti a ústavnosti, kryjící buržoasní diktaturu, a jak českoslo venská vláda a její členové uplatňují při státní správě zcela ote

vřeně a bez ohledu na ústavu a výsostné zákony bezohledný postup proti svým politickým odpůrcům a otevřeně třídní reakční postup proti dělnictvu a pracujícímu lidu. Budeme se starat ze všech sil, aby tento reakční vývoj pocho pily nejširší masy dělnictva a pracujícího lidu, aby z toho vyvodily důsledky a plně podpořily naše protesty, jež zde v parlamentě

před vládou vznášíme nejostřejší formou, proti rozpuštění Rudé a Dělnické pomoci, proti rozpouštění výborů solidarity a vězeň

ských komisí a nyní zvláště proti rozpuštění Komunistického svazu mládeže. Protestujeme proti těmto útokům na legalitu děl nických organisací, prohlašujeme, [že jejich rozpuštění a zákazy

nikdy nevezmeme na vědomí,] že všemi silami budeme hájit mož nost jejich legálního působení a že neustaneme v tomto protest

ním boji, dokud nebude opět legalita těchto dělnických organisací 279

plně respektována a zajištěna. Hájíme tímto protestním bojem

nejen práva a zájmy dělníků a dělnic v těchto organisacích sdru žených a činných, nýbrž i základní, elementární politická práva dělnické třídy, právo dělnictva na plnou volnost shromaždování,

spolčování, organisování, a hájíme tato práva jako základní formu a podmínky jeho boje za dílčí zájmy i za konečnou emancipaci proletariátu z kapitalistického otroctví. Nikdy nedopustíme, aby vládnoucí třída mohla persekuci dělnického hnutí čímkoli zasti rat, jak se o to pokouší dirigent této persekuce, ministr vnitra dr.

Slávik. Dr. Slávik ujišťuje, že mu nejde o nic jiného než o přísné hájení zákonů . Tvrdí, že Rudá pomoc, Dělnická pomoc i Komu nistický svaz mládeže byly illegálními organisacemi a vyvíjely protizákonnou činnost. Odmítáme toto tvrzení. Prohlašujeme, že Rudá pomoc, Dělnická pomoc a stejně Komsomol byly organi sacemi působícími na stejně legálním základě jako nesčetná řada

jiných organisací, sdružení a svazů měštáckých, reformistických a pod. Naprosto neutajovaly svou činnost, neutajovaly své schůze, naopak, veřejně je oznamovaly, stejně jako byli veřejně známí jejich funkcionáři, všechny jejich podniky, akce, organisační

útvary, majetek, hospodářství. Úřady měly vždycky možnost se o tom přesvědčit, nehledě k tomu, že tak i činily. Úřady a docela i ministři neodmítali styk s těmito organisacemi, povolovali jim různé akce a častými policejními prohlídkami se úřady přesvěd čovaly o jejich činnosti. A najednou tyto organisace prohlásí dr. Slávik za nezákonné, rozpouští je a zakazuje jim činnost. Panu dr.

Slávikovi se nezdály tyto organisace dosti zákonné, a tak je jedno duše postavil vůbec mimo zákon. Pokud jde o rozpuštění Komu nistického svazu mládeže, je jasno, že jde o útok, kterým dr. Slá

vik přibližuje svoji [persekuční] akci až na bezprostřední okraj komunistické strany. Vyjádřili jsme již veřejným provoláním protest jménem strany proti rozpuštění Komsomolu. Spatřujeme v tomto [persekučním] útoku nejtroufalejší čin politické reakce,

dílo fašistických snah o potlačení revolučního hnutí mládeže. Buržoasie se vrhá na Komsomol hlavně proto, že Komsomol svou

činností paralysuje snahy o zmilitarisování mládeže, protože 280

vychovává pracující mládež v duchu antimilitaristickém , v duchu internacionalismu, v duchu revolučního boje proti imperialistické válce. Nejvíce buržoasii rozzuřuje, že masy pracující mládeže jsou naplněny bezvýhradnými sympatiemi k Sovětskému svazu . Tak

československá buržoasie vede boj o mládež a rozumí její svo bodě. Když se pracující mládež vzpírá nacionalismu, militarismu, fašismu, klerikalismu a když se staví do řad revolučního třídního

boje, buržoasie prostě spoutává mládež řetězy, má pro ni pouze káznici a rozpouští jako protizákonné její organisace, zatím co

nacionalistickým , fašistickým , militaristickým a klerikálním orga nisacím mládeže poskytuje plnou volnost a naprosto přitom nedbá zákonných předpisů. Prohlašujeme však, že i za těchto těžkých podmínek chceme vést a povedeme proti vám boj o mlá

dež. Celé revoluční hnutí proletariátu Československa se v této době staví za komunistickou mládež. Protestujeme proti roz

puštění Komsomolu s prohlášením , že si nedáme brát možnost legální činnosti komunistické mládeže a že v té míře, v jaké strana bude užívat a hájit svoji legalitu, zajistíme ve stejné míře všemi prostředky tuto legalitu i činnost komunistické mládeže, hnutí mladých komunistických dělníků. ( Výborně. Potlesk .) Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že při persekučním náporu

rozpoutávaném proti revolučnímu hnutí nejde o otázku formální zákonnosti, jak se snaží dr. Slávik ujištovat, nýbrž o persekuci z jasně třídních politických důvodů, jde o persekuci, ke které je

dr. Slávik poháněn mimo jiné také touhou vykoupit si přízeň a uznání u oposice v agrární straně, útočící na agrární ministry ve vládě, že jsou slabí. Persekuce revolučního hnutí má dr. Slávikovi upevnit ministerské křeslo. Dr. Slávik chce oposičníkům v agrární straně, chce velkostatkářským kruhům ukázat, že on nepěstuje kerenštinu, při čemž se kerenštinou u nás v Československu rozumí špetka respektu k právům zákony zaručeným . Dr. Slávik to ukazuje tím , že proti dělnickému hnutí pouští (plně se řetězu ] aparát policie, četnictva, byrokracie, [aparát prolezlý buňkami gajdovského a stříbrňáckého fašismu.] Máme možnost se o tom

náležitě přesvědčit. Při policejních prohlídkách a razziích, při roz 281

pouštění dělnických organisací argumentují výkonné orgány státní moci, političtí úředníci, policejní a četničtí důstojníci proti protestům nás poslanců úplně fašisticky. [Zfašisované byrokracii,

policii, žandarmerii, justici je vládou dovolováno, aby si „ v me zích zákona “ a „ na zákonném podkladě“ mohla na organisacích dělnictva vybít fašistickou zavilost, kterou v nich pěstuje gajdov ský, stříbrňácký, národnědemokratický a černosotěnský tisk.] Ano, pan ministr dr. Slávik sice ještě nezapaluje dělnické domy, nevypaluje střediska dělnických organisací, jako to dělal Musso lini, nedává házet dělnické vůdce do vody, jako to dělal Horthy, nehrozí stínáním hlav dělnických vůdců, jako to dělá Hitler, ale pan dr. Slávik s odvoláním na zákon rozhání dělnické organisace, zakazuje jim činnost, zabavuje jim majetek, zatýká jejich funk cionáře, prostě potlačuje dělnické hnutí se stejným efektem jako fašismus, ale dělá to na podkladě zákona. To jsou náběhy k československé brüningovštině,152 k provádění fašistického útlaku při zdůraznění legality a demokratické ústavnosti. To jsou náběhy k československé brüningovštině, kterou u nás reformis tické strany nejen budou tolerovat, ale po jejímž plném uplatnění přímo volají v takových heslech, jako bylo Klofáčovo heslo o druhé republice. A k této brüningovštině patří i u nás buzení dojmu, jako by se přísně zakročovalo nejen doleva, nýbrž i do prava . Pan dr. Slávik zahájil také své persekuční tažení proti děl nickému hnutí gestem zákroku proti Gajdovým junákům153 a proti pardubickým kverulantům.154 Pan dr. Slávik chtěl také simulovat persekuci doprava. Dopadlo to však směšně přesto, že to bylo vypočteno na vážné oklamání. Vypočteno to bylo tak, že rozpuštění organisace 150 Gajdových junáků mělo na druhé straně sloužit k odůvodnění rozpuštění Komunistického svazu mládeže, který ve svých řadách sdružuje desetitisíce mladých revolučních dělníků a který jako široká masová organisace ovliv ňuje velké masy mladého proletariátu a působí svou ideou na

celou mladou generaci dělnickou, na celé studentstvo a mladou pracující inteligenci. Zákrok proti Gajdovým junákům měl být lacinou omluvou pro 282

útok na hnutí revoluční dělnické mládeže. A podobně je to s par

dubickými fašisty. Zákrokem proti fašistickým pučistům , hrají cím si na budoucí vládce tak směšně, že Radolu Gajdu korunovali na krále a sebe jmenovali budoucími královskými komořími, kancléři, ministry, při čemž chodili na Kunětickou horu strašit v košilích , zákrokem proti takovýmto fašistickým tajtrdlíkům , veli kášům a omámencům chtí si zjednat na druhé straně odůvod

nění k rozsáhlé persekuci dělnického hnutí, které vede zápas celé dělnické třídy, je věru směšné. A dělnictvo a veřejnost také na

tento manévr nenalítly. Dělnictvo má zkušenosti a ví, že perse kuce doprava se jen předstírá, aby se mohlo plnou silou perse kučně udeřit doleva, proti dělnickému hnutí. A tak to dělá i dr. Slávik a Udržalova vláda. Dr. Slávik počítá, že rozpuštěním Gaj dových junáků neublíží zájmům fašismu jednak proto, že Gajdo

vým junákům bude dána tak jako tak možnost další existence, a jednak proto, že dr. Slávik a s ním vláda pokládají Gajdovo junáctví za neužitečný romantismus s poukazem na to, že je tu Sokol, Skaut, dorost ozbrojených a střeleckých jednot,155 Selská jízda, kde fašisováním lze zpracovat daleko širší masy mládeže než Gajda svým junáctvím. Nikoli ! Zákrokem proti pardubickým

fašistům nechce dr. Slávik nikterak dokumentovat svoje „ levi čáctví“ . Dr Slávik se již dávno neohlíží jen doleva, již dávno se hledí zalíbit i doprava, tam, kde stojí Hodža, Staněk,166 Kramář,

tam , kde stojí kruhy československé papenovštiny *, hýčkající československé hitlerovce. Není na př. náhodou, že dr. Slávik se vyhnul tomu, aby ve své kompetenci jako ministr vnitra rozhodl o neuznání státního občanství dr. Perglera,157 není náhodou, že

dr. Slávik se tak angažuje v Čs. obci sokolské a koketuje zde s gaj Papenovština — je míněna politika Franz von Papena, německého reak čniho politika, původně předního činitele německé katolické strany Zentrum . Jako kandidát těžkého průmyslu a junkerů byl od 1. června do 17. listopadu

1932 říšským kancléřem . Poté za Schleicherovy vlády zprostředkoval dohodu mezi představiteli těžkého průmyslu a nacisty, jejímž výsledkem bylo jmeno vání Hitlera říšským kancléřem . Odměnou za tyto služby se stal Papen vice kancléřem v první Hitlerově vládě. ( Pozn . red .) 283

1

dovci, kramářovci a ligisty,158 kteří v Sokole mají rozhodující vliv, není náhodou, že dr. Slávik se tak živě angažuje v kruzích vysokého důstojnictva, kde jsou českoslovenští Schleicherové

àla generál Syrový,159 Žák160a Kadlec161 (místopředseda Špatný zvoní) a kde jsou ti vyložení gajdovci, stoupenci jeho pučismu. Dr. Slávik nezapomíná nikterak podporovat reakční, fašistické a militaristické snahy ( a nezapomíná tak připravovat půdu i pro

ostřejší formy buržoasní diktatury, jimž ustoupí dosavadní vládní systém , když toho bude vyžadovat zájem československé bur

žoasie ). Sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí dělníci by měli pochopit úlohu, kterou hraje ministr vnitra dr. Slávik za

podpory sociálfašistických vůdců, a poznat, že je i jejich zájmem , aby podporovali požadavek , který klademe my, aby okamžitě od stoupil ministr vnitra dr. Slávik . My prohlašujeme, [že si od dr. Slávika nedáme líbit jeho persekuční běsnění,] že budeme bránit proti jeho útokům každý kousek svého práva. Naše práva jsou

práva dělnické třídy. ( Tak jest !) Stavět nás mimo zákon zna mená stavět mimo zákon dělnictvo. A kdo se toho odvažuje, uspišuje pouze okamžik, kdy dělnictvo musí pochopit, že se může osvobodit ( jen revolucí. Přijde chvíle, kdy i dr. Slávik , dnešní náš zběsilý pronásledovatel, bude také volat na komunismus „ eni kesas " ].

Není pochyby, že střílení do dělníků na Slovensku a rozsáhlá persekuční akce proti organisacím dělnického hnutí a zvláště proti hnutí komunistické mládeže nespadá jen náhodně do doby , kdy vyvrcholuje agitace československé buržoasie pro všesokol

ský slet. [Ministr vnitra dr. Slávik , místopředseda Čs. obce sokolské, zajištuje i střílením do dělníků a brutálním potlačová ním akcí revolučního proletářského hnutí klid k všesokolskému sletu .] Všesokolský slet se vydává za „ svátek národní bratrské

svornosti a radosti“ a v zájmu jeho plného zdaru má být potlačeno volání po chlebu a práci; hladovějící nezaměstnaní dělníci mají zalézt a neukazovat se, [ aby nerušili parády sokolského sletu .] Pan ministr vnitra dr. Slávik si myslí, že pro sokolské parády musí zalézt a být zticha každý hladový proletář, který se nechce ve zna 284

mení sokolského sletu bratřit s opilými měštáky, s těmi, kteří je vyssávají a zbídačují. [Prostě: I potlačovací aparát je v činnosti, aby násilným umlčením vší nespokojenosti, násilným spoutáním

proletářského hnutí připravil příznivou pohodu pro sokolský slet, pro sokolské bratříčkování, nazdarování a fangličkářství jak se vyjadřoval před válkou Masaryk .]

A přece, pánové: Přesto, že děláte pro sokolský slet všemožně náladu, přesto, že jste do služeb sokolské agitace postavili celý

státní aparát od poslední železniční stanice přes školy až po ar mádu, přesto, že každý hlas odporu proti sokolskému sletu násilím umlčujete, přesto přese vše je v širokých masách pracujícího lidu odpor proti parádám sokolského sletu . Pracující lid odmítá sokol ský slet, poněvadž hladoví nezaměstnaní proletáři chtějí práci

a chléb, nikoli parády a hry. [Pracující lid je pobouřen, že na sokolské parády peníze máte, ale na podporu nezaměstnaných peníze mít nechcete.] Pracujícímu lidu je velmi jasno, že sokol skými prapory chcete zakrýt hlad a bídu, která v Československu je. Pracujícímu lidu je jasno, že o sokolském sletu chcete sice

masy zabavit okázalými hrami, slavnostmi, vířením vlasteneckých bubnů, avšak, pánové, co děláte nyní před sletem a co chystáte po sletu ? Před sletem jste provedli a projednáváte řadu nových zbí dačovacích útoků na existenci pracujícího lidu, z nichž nejhorší je

připravované zvýšení důchodové daně. A po sletu přijdou ještě horší věci : přijde hromadné propouštění železničářů a veřejných zaměstnanců, přijde snížení platů státním zaměstnancům , úplné odbourání vánočního přídavku. Po sletu přijde nové rozsáhlé

propouštění v závodech, útoky na mzdy, ještě přísnější kontrola podpor nezaměstnaným , jak po tom volal dr. Preiss. Po sletu

přijde další zvyšování daní, odbourání ochrany nájemníků, po sletu přijdou i další opatření finanční a měnová. A toho všeho je si pracující lid dobře vědom , a proto se nedává vaší agitací pro sokolský slet odvrátit od pokračování v boji za

chléb a práci. A my velmi vážně i odtud varujeme dělnictvo, aby se nedalo omámit vlasteneckým povykem a slavnostmi sokolského

sletu, aby nezapomnělo na svou bídu, aby neustalo v boji za své 285

existenční požadavky, naopak, aby využilo nynější vhodné doby pro rozvinutí boje za své požadavky, aby podporovalo ze všech sil mzdový boj stavebního dělnictva a aby se nedalo zmást křikem

svých nepřátel, jejich pokryteckým povykem , že prý se tak ruší „ svaté chvíle národní radosti a bratrství“ . Po sletu by poznalo dělnictvo to národní bratrství, až by z omámení sokolskými slav

nostmi bylo probuzeno novým hromadným vyhazováním na dlažbu, snižováním mezd a dalšími chystanými útoky. My naopak pokládáme za svou povinnost čelit vlně měštáckého hřmotu se sokolským sletem. Myslí- li buržoasie, že volání po chlebu a práci a mzdové boje stavebníků ruší sokolské slavnosti, máme na to jedinou odpověd : necht dá buržoasie hladovějícím

najíst, necht dá nezaměstnaným práci, necht zaměstnavatelé platí řádné mzdy pražským stavebním dělníkům. Ovšem takhle bur

žoasie bratrství nerozumí [a tak zajišťuje v Praze klid před sokol ským sletem pomocí násilného potlačování boje stavebníků, po mocí policejních zákazů schůzí a stávky, proti čemuž nejostřeji s tohoto místa protestujeme.] A tvrdí- li konečně buržoasie, že naše mzdové akce v této době mají politický ráz a účel, pak je pracujícímu lidu docela jasno, že nejpolitičtější ráz má sokolský

slet. [Militaristický] ráz sokolského sletu bije do očí každého dělníka, i dělníka národněsociálního, i dělníka - sokola. Na sletu

budou parádovat jako nejvýznačnější hosté militaristé ze všech států . [Vojáci-proletáři jsou nuceni proti své vůli dělat pro dukce před nacionalistickým , šovinistickým měšťáckým publi

kem , a jako římští gladiátoři kdysi volali ,,morituri te salutant“* tak i vojáci-proletáři mají na sokolském sletišti před představiteli české imperialistické buržoasie v nadšeném volání „ Nazdar“

16

ukázat, že jsou ochotni dát se zabíjet na jatkách imperialistické války. Protestujeme proti tomu jménem vojáků -proletářů a jmé nem všeho proletariátu .] Proletariát Československa je pobouřen, že na sokolský slet mají přijet jugoslávské vojenské oddíly, rumunští militaristé, polští a lotyšští fašisté, vojenští zástupci Francie a Japonska, . Z latiny — Na smrt jdoucí tě pozdravují. ( Pozn . red . )

286

1

avšak hlavně, že mají přijet na sokolský slet ruští bělogvardějci. My jsme zde již před několika týdny prohlásili, že pozvání rus

kých bělogvardějců na sokolský slet je provokací všeho dělnictva

a pracujícího lidu Československa, který ve své naprosté většině sympatisuje se Sovětským svazem a nenávidí jeho nepřátele, a tím více kontrarevoluční emigraci. [ A dnes to opakujeme s po dotknutím , že pozvání ruských bělogvardějců na sokolský slet je tím větší provokací po Gorgulově * případu, kdy je jasno, že mezi

ruskými emigranty přijedou na sokolský slet mnozí takoví Gorgu lové. Nikdo již nepochybuje, že účast ruských bělogvardějců na sokolském sletu je aktem nepřátelské tendence vůči Sovětskému svazu , s nímž má Československá republika určité smluvně uprave

né styky.] Za tento akt nemůže být činěna odpovědnoujen Čs. obec sokolská, nýbrž i p. ministr zahraničních věcí, celá vláda, i sociál

nědemokratičtí a národněsocialističtí ministři, s jejichž souhla sem - a jinak tomu být nemůže - sem do Prahy na sokolský slet

přijedou ruští bělogvardějci. My proti této demonstraci, nepřá telské Sovětskému svazu , jménem všeho dělnictva nejostřeji pro testujeme a prohlašujeme, [že heslem dělnictva je, že o sletu nesmí přijít do Prahy ani jeden ruský bělogvardějec. Tato vůle

dělnictva je o to rozhodnější, že jsme obdrželi spolehlivé zprávy, že ruští bělogvardějci, usídlení v Praze, zamýšlejí teroristické útoky proti komunistickým institucím , proti redakci „ Rudého práva“, při čemž pranýřujeme, že Meissnerova censura nám tuto zprávu zkonfiskovala.

Voláme i odtud dělnictvo Velké Prahy, aby bylo pohotovo odrazit každou bělogvardějskou provokaci a ukázat, že ruští bělo

gvardějci, tito zločinní nepřátelé Sovětského svazu, musí z Česko Gorgulov Pavel bělogvardějský terorista, spáchal roku 1932 atentát na francouzského presidenta Paula Doumera . Tardieuova vláda dala rozšířit lživé zprávy, že Gorgulov je „ ruský komunista“ , člen „ panruské strany no

vobolševiků“ , inspirované prý III. internacionálou . Tato provokace byla od halena prohlášením Kominterny, která uveřejnila bohatý životopisný materiál

o Gorgulovově kontrarevoluční činnosti v Československu, kde žil před odjez dem do Francie. ( Pozn . red .) 287

slovenska zmizet, a že, nestane- li se tak, dělnictvo ukáže ruským

bělogvardějcům cestu z Československa samo.] ...Protestujeme proti nacionalistickým štvanicím a provokacím a prohlašujeme, že se spolu se vším německým pracujícím lidem co nejrozhodněji postavíme na odpor všem pokusům o vyvolání protiněmeckých

a protižidovských akcí. Varujeme dělníky a pracující lid a voláme k nim , aby se nedali strhnout do víru sokolského nacionalistického

nadšení, [ které není ničím jiným než psychologickou přípravou

imperialistické války,] snahou, aby v masách dělníků a pracují cího lidu byl vybičován nacionální a rasový šovinismus, [aby dělník jedné země viděl nepřítele v dělníku druhé země a aby se

pak dělníci jako nepřátelé na jatkách imperialistické války vzá . jemně zabíjeli, jako tomu bylo ve světové válce] roku 1914 až 1918 .

Varujeme dělníky a pracující lid před nacionalismem . 10 mili onů zabitých, 15 milionů mrzáků, miliony vdov a sirotků, toto

strašné ovoce poslední světové války dosvědčuje dodnes, jak děl nictvo a pracující masy krvavě doplácejí na nacionalistické iluse. [Proto voláme : Pryč se sokolským šovinismem , at žije prole tářský internacionalismus, ať žije revoluční boj proti vlastní bur

žoasii! Zároveň voláme veškerý proletariát Prahy a Českosloven ska, aby byl pohotový k odražení všech fašistických akcí a útoků, osnovaných pod sokolským praporem , a apelujeme na sociálně

demokratické a národněsocialistické dělníky a dělníky -sokoly, aby se v jednotné frontě postavili spolu s námi proti všem plánům a snahám reakce, jimž má sloužit sokolský slet.] Revoluční prole

tariát Československa bude (proti sokolskému sletu ) podporovat nejmohutnější účastí a za mobilisace nejširších mas dělníků spor

tovní a tělocvičné akce rudého tělovýchovného a sportovního hnutí, aby tak dokázal, (že proti duchu sokolství, proti duchu militaristickému, reakčnímu, nacionalistickému a fašistickému]

stojí tu proletářská fronta boje proti imperialistické válce, ( fronta proletářské obrany Sovětského svazu ,] fronta, která je prodchnuta ideou internacionalismu a která je vedena velikým cílem (prole

tářské revoluce] : zničit kapitalismus a vybudovat i v Českoslo 288

vensku nový společenský řád, socialismus. ( Potlesk komunistic kých poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 196, 21. června 1932

19 V bojích se zocelila KSC

V JEDNOTNÉ BOJOVÉ FRONTĚ PROTI REFORMISTICKÉ POLITICE ZRADY –

ZA VÍTĚZSTVÍ PROLETARIÁTU ! Reč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 12. července 1932

Předložený návrh zákona na ochranu měny je jen jedním člán kem serie zákonů, jimiž se vláda pokouší zažehnávat kapitalis tickou krisi a zjednat základnu pro další útoky na existenci pra cujících vrstev. Pevná koruna, menší platy a mzdy takový je plán kapitalis tických a vládních kruhů pro příští období. Pod pláštíkem výhod nosti a nutnosti pevné měny budou kapitalisté snižovat mzdy děl níkům a vláda bude osnovat další pikle proti platům státních zřízenců a zaměstnanců. Aby tento plán mohl být nerušeně pro váděn, je veden útok proti všem organisacím , o nichž je známo, že boj proti kapitalistickým útokům na pracující organisovaly, orga nisují a i v budoucnosti budou organisovat. Proto vláda sedmi

socialistických ministrů, která v parlamentě předkládá kapitalis tické sanační zákony, vede současně venku bezohledný útok na organisační posice dělnické třídy, snažíc se je rozvrátit a oslabit. Jedním z těchto útoků je včerejší čin pražského policejního ředitelství, které z rozkazu p. ministra vnitra dr. Slávika a z roz

kazu koaliční vlády, v níž sedí sedm socialistických ministrů , po sílá desítky uniformovaných i neuniformovaných policajtů, aby Ústředně rudých odborů a Ústřední rudé odborové radě v Praze doručili výměr o rozpuštění těchto institucí a zastavení jejich

činnosti. ( Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) 290

Oč se opírají tyto výměry ? Ve výměru, na př. v tom který mně

byl včera doručen, se praví : „Konaným šetřením bylo zjištěno, že jste vedoucím funkcionářem t. zv. Ústředí rudých odborů. Tato korporace nevznikla právně na podkladě zákona o právu spolko vém ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z. , neboť podle § 4 téhož zákona její utvoření nebylo příslušným úřadům předem ozná meno a nebyly její stanovy úřadům předloženy. Tato korporace vyvinuje však činnost spolkovou, jak bylo dostatečně zjištěno z jejích oběžníků a tiskového materiálu.

Z těchto důvodů policejní ředitelství v Praze zastavuje podle § 28, odst. 2 uvedeného zákona o právu spolkovém činnost Ústředí rudých odborů. Policejní president Dolejš." Takový výměr o rozpuštění Rudých odborů jsem dostal. A jaký je proti tomu fakt ? Fakt je, že jsou zde celé desítky ústředen a organisací, které existovaly již celá desetiletí za staré rakouské

monarchie. Útvary tyto existovaly a existují podnes jako volné organisace, tvořené na základě shromaždovacího a ne spolkového

zákona. Existovaly již v době, kdy platily zákony dodnes platné, aniž bylo proti nim nějak zakročováno.

Fakt je, že některé odborové ústředny svoji organisační formu po válce změnily na formu spolkovou, ale fakt také je, že řada odborových ústředen - nejen rudá odborová ústředna - zacho vává i nadále volnou organisační formu podle zákona shromaždo vacího. Je to na př. křesťansko -sociální odborová ústředna a je to také říšská komise německých sociálnědemokratických organisací, na jejímž sjezdu 1. června referoval pan ministr sociální péče dr. Czech.

Kdyby důvody, pro které je rozpuštěna Ústředna rudých od borů, byly skutečnými důvody, vedoucími k rozpuštění, musela

by být zároveň rozpuštěna v Československé republice řada odborových ústředen, odborových rad, komisí a pod. a spousta jiných volných organisací. Na základě důvodů uváděných ve výměru, který mně byl doručen, musil by pan ministr Slávik roz pustit také ústředí strany agrární, jehož je sám členem, neboť také tato korporace vyvinuje spolkovou činnost, aniž bylo její 291

utvoření předem hlášeno příslušným úřadům a předloženy stanovy .

Chci se zabývat ještě právní stránkou věci, týkající se přímo odborových organisací a odborových ústředen. Je tu otázka : Mohou se jednotlivé odborové svazy, stojící na půdě spolkového zákona, dohadovat o společném postupu a uzavírat dohodu s jinými svazy , aniž by pro tuto dohodu a společný postup vytvá řely nový spolek se zvláštními, úředně povolenými stanovami ? To je otázka, na kterou je potřebí odpovědět. My tvrdíme, že ano, poněvadž právo na takovéto dohodování a sdružování je svazům s úředně povolenými stanovami přímo vyhrazeno. Mám

zde stanovy řady jednotlivých našich rudých odborových svazů , na p. stanovy Svazu dělnictva kovoprůmyslu v Československé republice, které byly povoleny a schváleny výnosem ministerstva vnitra ze dne 1. července 1929. V čl. 3 těchto stanov se pravi:

„ Spolek má právo vcházeti ve styk s jinými spolky, sledujícími stejný účel, a uzavírati s nimi vzájemnou dohodu.“ Ve stanovách Průmyslového svazu textilních dělníků v Československé repu blice se sídlem v Praze, také ministerstvem vnitra povolených, se praví: ,, Svaz může se dohodnouti za účelem hájení a podporování svazových zájmů podle usnesení sjezdu se spolky, které mají

stejné tendence.“ A tak bych mohl pokračovat: Průmyslový svaz horníků, Průmyslový svaz lučebního dělnictva, Průmyslový svaz sklářského a keramického dělnictva, Průmyslový svaz kožeděl níků, Průmyslový svaz stavebního dělnictva atd. a všechny tyto rudé odborové svazy, ministerstvem vnitra povolené, mají stano vami zaručené právo za účelem vzájemného postupu dohodovat se s ostatními svazy a vytvářet s nimi společné souručenství. Nikde není řečeno, že k této dohodě potřebují vytvářet nějaký nový spolek, že k tomuto společnému postupu potřebují zadávat

o povolení nových stanov. Tedy zřejmě je zde vidět libovolný persekuční zákrok ministerstva vnitra proti určité odborové orga nisaci.

Slabiny policejního výměru vycituje také koaliční vládní tisk,

hlavně tisk stran socialistických . „ České slovo“ píše dnes o roz 292

puštění rudých odborových svazů : „Jiná jest ovšem otázka, zdali postup policie, který se jistě nedál bez souhlasu ministerstva vnitra, je formálně správný. Víme, že korporací, existenčně se

opírajících o podobnou slučovací soustavu, jako byla Ústředna rudých odborů , je více. Bylo by účelno, aby byla objasněna sku

tečná příčina rozpuštění Rudé odborové ústředny. Je to nutné proto, aby ve veřejnosti nebyl šířen názor, že jde opravdu o nějaké persekuční hnutí. Neboť nic není tak nebezpečno v době hospo

dářské deprese jako pověsti, že se sahá k mimořádným opatře ním proti škodlivým směrům . Věříce, že úřady vydají co nejdříve uspokojující vysvětlení, zdůrazňujeme, že za všech okolností i v tomto případě trváme na tom, aby ve věci byl striktně zacho váván zákon ."

My známe pravý důvod policejního zákroku proti Ústředně

rudých odborů . Prozradilo jej policejní ředitelství ve svém dru hém výměru , který byl doručen Pražské odborové komisi, a my

nemáme žádnou příčinu tento důvod před „ Českým slovem “ , zvláště pak před dělnickou veřejností zatajovat a skrývat. Ve výměru, kterým se rozpouští Pražská odborová rada, se

uvádějí tytéž důvody jako při rozpouštění Ústředny rudých odborů, ale mimo to se tam praví : „ V jednom z oběžníků, vyda ném v dubnu tohoto roku, podepsaném Vámi a nadepsaném ,Funkcionářům místních a závodních skupin a frakcím členů

Rudých odborů v závodních výborech' se vyzývá k systematic kému organisování demonstračních projevů pražského dělnictva před závody Velké Prahy na protest proti postupu úřadů u příle

žitosti poslední hornické stávky.“ * ( Slyšte !) Slyšte, dělníci ! K dělníkům mluvíme těmito slovy : Zde uvádí pražské policejní ředitelství a pan ministr vnitra dr. Slávik pravý důvod . Na severu stávkovali horníci; rudí odboráři, čeští socia

listé, sociální demokraté, neorganisovaní dělníci, hakenkrajcleři, všichni horníci v jednotné bojovné frontě se bránili proti útoku Weinmannů, Petschků a jiných kapitalistických žraloků na své • Je míněna historická mostecká stávka v dubnu 1932. ( Pozn . red .)

293

existence. Vláda pomáhala uhlobaronům . Lámala stávku, ko mandovala vojáky k nakládání uhlí, četníky na ochranu stávko

kazectví, zakazovala projevy stávkujících a do horníků, demon strujících za své požadavky, bylo stříleno. Ústředna rudých odborů a Pražská odborová komise měly odvahu vyzvat děl nictvo pražských závodů k protestu proti tomuto postupu , a v tom

spočívá zločin Ústředny rudých odborů . Kdyby Ústředna rudých odborů a Pražská odborová rada byly pomáhaly Weinmannům a Petschkům proti horníkům, kdyby byly zradily horníky a po stavily se na stranu uhlobaronů, jako to učinily reformistické

odbory, nemusily mít stanovy, nemusily mít úřední povolení a mohly dále nerušeně existovat. Rudá odborová ústředna však všemi silami sloužila horníkům .

Odborová rada vyzývala k solidaritě se stávkujícími horníky, a to

je její zločin. Proto byly tyto instituce rozpuštěny. Tak byla roz puštěna Mezinárodní dělnická pomoc proto, že podporovala hla dovějící chudáky na Zakarpatské Ukrajině, stávkující horníky v severních Čechách a jinde. Byla rozpuštěna Rudá pomoc , protože podporovala rodiny, oběti buržoasní persekuce, a podle telefonické zprávy, kterou jsem nyní dostal, byl dnes v Mostě

rozpuštěn Jednotný výbor horníků, který organisoval a vedl poslední hornickou stávku. To jsou ty důvody. Z toho plyne

závěr a poučení pro pracující lid v Československu, že kdo jakým koli způsobem bojuje proti zbídačování pracující třídy v tomto

státě, je vinníkem a bude proti němu persekučně zakročováno . Beztrestný bude vždy jen ten, kdo podporuje kapitalistické vyko řisťování a útoky proti dělnické třídě. Uvedu proto další důkazy. Sotva odešli z Rudých odborů policajti, kteří nám přinesli visitku

pana dr. Slávika, objevili se u nás jiní policajti, kteří přinášeli visitky pana dr. Meissnera, ministra spravedlnosti. Co nám vzkázal pan ministr spravedlnosti dr. Meissner ? Cituji

výměr: „ Soukromý žalobce Tomáš Baťa podal dne 27. června 1932 návrh, aby se proti neznámému pachateli a Josefu Jarosla

vovi zavedlo přípravné vyšetřování pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný nadpisem a obsahem brožurky ,Bata bankrot', 294

a bylo také usnesením vyšetřujícího soudce ze dne 28. června 1932 proti Josefu Jaroslavovi přípravné vyšetřování pro tento trestní čin zavedeno .

Bylo tudíž podle § 487 tr. ř. návrhu soukromého žalobce trestní oznámení na zabavení brožury pro nadpis ,Bata bankrot' na titulní straně brožury, jakož i na straně 75. téže vyhověti pod podmínkou, že soukromý žalobce složí kauci za možnou škodu

obviněnému způsobenou v částce 10.000 Kč v pokladně podepsa ného soudu.“

Tolik výměr krajského trestního soudu v Praze. Ale co se stalo ? Rudá odborová organisace Průmyslový svaz kožeděl níků vydal brožuru o Batově vykořisťování dělnictva, o jeho me todách ubíjení malých živnostníků . Vydavatelé, kteří znají

ochranu, jaké se těší kapitalisté u vlády této republiky, právem se domnívali, že brožura proti kapitalistickému magnátovi, jakým je Baťa, byla by na žádost Bati zkonfiskována. Byla proto brožura od A do Z imunisována řečmi komunistických poslanců a senátorů v parlamentě a v senátě. I nadpis a název brožury byl imunisován

parlamentními řečmi. V odůvodnění, proč tohle činí, uvedli vyda vatelé v úvodu, který byl také imunisován : „ Na straně Bati jako na straně každého velkokapitalisty jsou soudy, policie a četnictvo , kapitalistický tisk, vláda i poslanci. I když se dokáže, že všechna naše tvrzení jsou správná, i když můžeme všechno to, co tato bro žura obsahuje, podložit doklady, nebude Bata s námi polemisovat.

Zbaběle zajde k měšťáckému soudu a dá vydat předběžný zákaz rozšiřování a protáhne proces o dva až tři roky. Potom by vyšla

věc úplně bezcenná. “ Toto uváděli vydavatelé na doklad, proč tuto brožuru od A až do Z imunisují řečmi poslanců. Vydavatelé, jak se ukázalo, měli oprávněné obavy , že by bro

žura o Batovi a proti batismu byla zkonfiskována, ale klamali se, když se domnívali, že tím , když budou tyto věci imunisovány v demokratickém parlamentu, zkříží moc Batových peněz a Bato vých tisíců. Bata složil u soudu 10.000 Kč a brožura byla na jeho

přání zkonfiskována bez ohledu na to, že byla v parlamentě a v senátě imunisována .

295

Bata je dnes mrtev. Jako odkaz zanechal kapitalistickým vydři duchům v Československé republice jedno naučení : V republice

je možno sebepravdivější zprávy o kapitalistickém útisku a o vy kořisťování potlačit a dát zkonfiskovat, když kapitalista sáhne do

kapsy a obětuje 10.000 Kč. [Pan dr. Meissner je za 10.000 Kč k disposici.] ( Výkřiky komunistických poslanců .) Vláda podává tedy dnes parlamentu návrh zákona na ochranu měny a zároveň rozpuštěním Ústředny rudých odborů naznačuje kapitalistům , že ji ani nenapadá provádět ochranu dělnických

mezd a dělnické existence. Kapitalisté ve všech odvětvích chy stají zvýšené útoky na dělníky. Rudé odbory jsou překážkou těmto kapitalistickým útokům proto, že organisují boj dělnictva proti nim. Proto mají býti persekvovány. Nejenom Baťa, celý

kapitalistický svět ocítá se v krisi a bankrotuje. Pracující vrstvy mají být přinuceny zaplatit svou bidou útraty tohoto bankrotu a kapitalistické sanace.

Jak dnes vypadá výroba v základních odvětvích těžkého prů myslu ? Všimněme si zpráv statistického úřadu o spotřebě uhlí v prvém čtvrtletí jednotlivých let. V prvním čtvrtletí r. 1929 činila spotřeba 7 milionů 360.329 tun, r. 1930 6,039.338 tun, r. 1931 5,723.873 tun , r. 1932 5,173.783 tun. Ve výrobě surového železa je tento vývoj: za prvé čtvrtletí r. 1929 386.702 tun , r. 1930 419.385 tun, r. 1931 305.284 tun a r. 1932 140.244 tun . Surové

oceli bylo r. 1929 vyrobeno 522.084 tun, r. 1930 546.840 tun, r. 1931 390.287 tun a za první čtvrtletí r. 1932 183.588 tun. Pro

sím, jen proti r. 1931 výroba poklesla o celé dvě třetiny ! Jak vypadá potom situace dělníků v jednotlivých odvětvích ? Jak vypadá situace horníků ? Uhlobaroni udržují své zisky a bída

hornických rodin stoupá. Na Ostravsku 18.000 horníků měsíčně zahálí. 18.000 horníků jeden měsíc pracuje a druhý zahálí, a pak zase obráceně. Podle pražského paktu, který byl uzavřen , se sli

bovalo horníkům, když budou posíláni na dovolenou, že budou pracovat nejméně 5 až 6 směn v týdnu. A co je nyní faktem ? Horníci na Ostravsku jeden měsíc zahálejí a druhý pracují 5 až

6 směn za 14 dní. Když horníci přicházejí k výplatě, dostávaji 296

místo výplaty vyúčtování, ve kterém jim uhlobaroni oznamují, že jsou ještě správě závodu dlužni, že celý jejich výdělek se zúčtoval na příspěvky bratrské pokladně, na různé jiné příspěvky a pod. Nemocní horníci, když upadnou do nemoci, berou dnes 6 až 8 Kč denně podpory, dříve brali 28 až 30 Kč. Takový je dnes stav hor

níků na Moravskoostravsku. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Na Mostecku zavádějí dnes kapitalisté 2 směny v týdnu. Proč k tomu sahají kapitalisté a uhlobaroni ? Protože pražský pakt162 dal uhlobaronům právo, když se bude na šachtách pracovat jen dva dny v týdnu, že mají právo hromadně horníky propouštět. Tento pasus byl přímo vložen do pražského ujednání na návrh sekretáře Unie163 pana poslance Pohla. Tento protlačoval zmí něný návrh, ten sjednával pro uhlobarony tuto platformu nového útoku na existenci severočeských horníků .

Na Nýřansku bylo provedeno snížení mezd horníků a přikro čuje se tam k hromadnému propouštění. Horníci jsou hladoví a pobouřeni. Poučení z minulých bojů vyvolává velké sympatie k rudým odborovým organisacím . A proto ta persekuce proti

Rudým odborům . Jako u horníků vypadá také situace i v dru hých odvětvích, u kovodělníků. Propouští se na Kladně v Poldině Huti a v Pražské železářské společnosti, propouští se v pražských

strojírnách , v Českomoravské, v Kolbence a pod., propouští Škodovka v Plzni, která propustila přes 5000 dělníků, propouští se ve Vítkovicích, kde má být propuštěno 5000 kovodělníků atd .

V textilním průmyslu , kde již krise panuje několik roků a kde stay textilního dělnictva je přímo zoufalý, zakončuje se ve vý

chodních Čechách právě dnes nový pakt reformistických organi sací s textilními barony, který znamená nový útok na existenci textilních dělníků, který znamená snížení platů textilních dělníků asi o 4% . A za tímto útokem, který je prováděn ve východních

Čechách, jdou i ostatní oblasti textilního průmyslu, severní

Čechy, západní Čechy a pod. A stejně taková je situace ve všech odvětvích průmyslu . Všude mezi dělnictvem nezměrná bída, všude se množí útoky zaměstnavatelů proti dělníkům a situace 297

nezaměstnaného dělnictva je ještě horší. Gentský systém kra

chuje a bankrotuje. To doznávají již všichni ti, kteří gentský systém obhajovali. Na účet koho má být léčen zase bankrot gent ského systému ? Na účet dělníků a na účet členů odborových organisací.

Loňského roku jsme se zabývali v parlamentě persekučními zákroky proti Rudým odborům , které vedlo ministerstvo sociální

péče proto, že Rudé odbory zatěžují svoje členy zvláštními po platky v důsledku toho, aby sehnaly potřebné peníze na vyplácení

podpor v nezaměstnání. Vytýkalo se, že Rudé odbory nevyplá cejí plnou organisační podporu a že srážejí z této organisační pod pory sanační příspěvky. To vytýkaly hlavně reformistické orga nisace. A na čem se usnesl sjezd kovodělníků, 164 jehož předsedou

je pan poslanec Hampl ? Že bude srážet nezaměstnaným členům z organisačních podpor sanační příspěvky ve prospěch fondu nezaměstnaných. Učinil to také Svaz lučebníků i národnědemokra tické odborové sdružení, které zavádí sanační příspěvky a strhuje je nezaměstnaným z organisačních podpor, a činí to řada odboro vých organisací, které jsou dnešní nezaměstnanosti postiženy a jejichž finance se octly v důsledku vyplácení podpor v neza městnanosti v bankrotu.

Textilní odborové svazy, kde je situace v nezaměstnanosti

přímo katastrofální, měly nedávno konferenci, na které přímo ohlašují bankrot svých financí a žádají vládu, aby je sanovala ,

nebot jinak tyto textilní organisace prý nebudou moci podporu v nezaměstnanosti dále vyplácet. Taková je situace. A ted něco zajímavého. Dnešní večerní „ Telegraf“ ,165 tedy orgán českých socialistů , vrací se k rozpuštění Rudých odborů

a píše: „ Rozpuštění Ústředí rudých odborů, byť se stalo i z for málních důvodů, je stejně problematické. Všechno odborové hnutí trpí v současných dnech přímo hrozně krisí. Reservní fondy jsou naprosto vyčerpány, odborové svazy vydaly na pod poru svých nezaměstnaných členů veškeré své kapitály a nastává jim nyní těžká starost, co bude dále. Komunistickým odborům se přirozeně nevedlo jinak. Z této starosti budou nyní komunisté 298

osvobozeni, protože se budou, byť neprávem , vymlouvat na per sekuci, o níž se ve skutečnosti nedá zhola mluvit.

Ptáme se přímo : Není to opět záhadný tah proti socialistům ?

Tah těch, kteří potřebují silné komunisty, aby oslabili nenáviděné socialisty ? " Tedy čeští socialisté z „Telegrafu“ tak jako p. poslanec Dubický nás obviňuje, že jsme se dohodli s p. ministrem Cze chem, nás obviňují, že jsme se dohodli s p. ministrem Slávikem . Patrně jsme si to sjednali s p. ministrem Slávikem, aby nám ty

policajty tam poslal a nás rozpustil. Aby se zakryl útok na exis tenci dělnické třídy a dělnického práva, obrací se pozornost děl

níků a pracujících lidí na všechny věci, hlavně na nacionální pole . Pořádají se nacionální parády i nacionální štvanice. Německé filmy, sokolský slet, Duchcov166 a Turin 167. ( Hlasy: Nechte sokol ský slet na pokoji. — Výkřiky.) To všechno jsou věci, na které se obrací pozornost veřejnosti a pracujících vrstev. A my říkáme dělníkům : Dělníci, nenechte se oklamat ! Pro útoky italských fašistů na české footbalisty burcuje se dnes celý národ. Ale záro

veň se za vlády t. zv. demokracie nastolují fašistické persekuční metody proti dělnickým odborovým organisacím . (Výkřiky po slance Bazaly.) Poslanec Zápotocký (pokračuje ) : Jestliže se dnes hovoří o ochraně měny, hovoří se o níjedině proto, jak jsem již řekl, aby se mohlo více útočit na mzdy a aby se mohlo při tom ještě dále na účet širokých vrstev poplatnictva rozhazovat a nehospodárně

hospodařit. Faktem je, že táž vláda, která dnes stále přichází k širokým vrstvám obyvatelstva s novými daněmi, s novým zatí žením, staví současně, jak samy koaliční listy prohlašují, za sta miliony representační ministerské paláce, ve kterých zřizuje z peněz těžce vydřených z poplatnictva za statisíce mramorové lázně, bazény a fontány pro ministerské paničky. Ministr Slávik mluví o ochraně zákona a republiky a rozpouští v zájmu repu

bliky rudé odborové organisace a přitom rajtuje s celou rodinou na erárních koních, a policajti, ze státních peněz placení, dělají paní ministrové štolby. Takové je pozadí všech těch věcí, takové

je pozadí všech těch štvanic! Reformističtí vůdcové hovoří dnes 299

k dělníkům o jednotě odborových organisací a jejich ministři ve vládě podporují buržoasii a kapitalisty v persekučních útocích proti třídně bojovné části dělnického hnutí. Dělníci si musejí být

vědomi, že odborové sjednocení pod patronancí reformistických vůdců znamená zbabělou kapitulaci dělnické třídy před kapita lismem. Dělnická třída potřebuje třídní bojovnou jednotu a revo luční bojovnou frontu . Rudá odborová ústředna snažila se při každém útoku na dělnictvo, v každém hospodářském boji, při každé stávce tuto bojovnou jednotu organisovat. Rudá odborová ústředna dávala se vždy a plně do služeb dělnické třídy v boji proti kapitalismu. Aby dělnická třída byla zbavena této opory

a možnosti odporu proti chystaným útokům kapitalistů, proto je zahajován persekuční útok proti Rudým odborům , proto je roz puštěna rudá odborová centrála. Proto útok proti Rudým odbo rům je útokem na zájmy celé dělnické třídy. Je nutno, aby celá dělnická třída vystoupila jednotně na ochranu svých koaličních práv a svobod. Vyzýváme proto všechny dělníky : Organisujte na všech závodech a ve všech místech pro testní projevy proti útokům na bojovné dělnické organisace! Pro testujte proti rozpuštění Ústředny rudých odborů, Pražské od borové rady a Výboru hornické jednoty v Mostě. Nedejte si vzít právo na projevy solidarity se svými bojujícími druhy! V továr nách, v dílnách i na šachtách zdvihněte hlas svého protestu !

Uspořádejte projevy i demonstrační stávky! Dělníci v Inwaldově sklárně v Praze už dnes stávku uspořádali. Neorganisovaní děl níci, posilujte rudé odborové svazy! Vstupujte do Rudých odborů !

Reformističtí i ostatní dělníci, vytvářejte přes zákazy svých

vůdců na závodech a v místech bojovné souručenství s rudými odboráři! Organisujte dále spolu s Rudými odbory hospodářské boje i stávky na ochranu své existence! Nezaměstnaní i zaměst naní dělníci, bojujte za podporu pro všechny nezaměstnané a od

stranění bankrotujícího gentského systému ! V odpověď na persekuční tažení proti Rudým odborům , všichni dělníci bez rozdílu politického přesvědčení, povstaňte 300

v jednotné bojovné frontě proti reformistické politice třídní kapi tulace a zrady, proti fašismu a kapitalismu, za vítězství třídní,

nekompromisní dělnické politiky, za vítězství proletariátu ! (Po tlesk komunistických poslanců .) Tésnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze či 202, 12. července 1932

PROTESTUJEME !

BOHUMÍR ŠMERAL 1

Co píšeme tyto řádky, koná se obsáhlá policejní prohlídka v místnostech Svazu přátel SSSR, okolí domu je hlídáno celou skupinou uniformovaných policistů a vedoucím funkcionářům je

doručován výměr, že se činnost této organisace policejně zasta vuje. O politickém účelu tohoto nového persekučního opatření nemůže být pochyby. Souvislost mezi policejním útokem na Rudou pomoc, na Dělnickou pomoc, Ústřednu rudých odborů,

na Svaz pracujícího rolnictva na Zakarpatsku a mezi nynějším útokem na „ Svaz přátel SSSR “ je jasná. Jde o soustavu a dů sledné provádění cílevědomého plánu, jejž si vytkla u nás vlád

noucí reakce, jejíž podstatnou část tvoří také sedm „ socialistic kých “ ministrů . Koaliční vláda, která dohospodařila tak daleko, že snižování platů státním zaměstnancům je teprve počátkem jejích opatření na poli finančním , vláda, které je jasno o tom, jaká bude letošní zima, činí zavčas a soustavně přípravy proti stupňující se nevoli všech vrstev pracujícího obyvatelstva bez rozdílu politické

a odborové příslušnosti. Naši stoupenci si musí být vědomi, že rozbíjení všech masových a revolučních organisací je přípravou k tomu, aby nakonec mohl být veden hlavní úder proti hlavnímu

nepříteli buržoasie a reakce : Proti komunistické straně. Revoluční proletáři musí počítat s tím, že zloba třídních nepřátel se nezastaví před ničím, a musí se na vše připravovat. Ale krise kapitalismu je 302

tak hluboká, že nyní už propouštění z práce a snižování mezd těžce doléhá i na dělníky sociálnědemokratické, českosocialistické i

neorganisované. Také jejich hromadný odpor bude lámán za každou cenu. Prostředky násilí budou uvedeny v chod tam , kde nestačí manévry reformistických vůdců. Nový krok reakce, jenž se

projevil rozpuštěním Svazu přátel SSSR, je také pro ně burcu jícím signálem . Se stanoviska formálního práva považujeme útok na „ Svaz přátel SSSR “ za jednu z největších libovůlí, jež se stala v posled

ních měsících. – „ Svaz“ byl organisací legální, s povolenými stanovami. Teprve v poslední době po houževnatém boji o právo

na legálnost byly povoleny stanovy pro jeho odbočky. „ Svaz “ dělal vše, aby ke krokům proti sobě nedal příčiny. Podřizoval se předpisům spolčovacího zákona, starého už na šedesát let. Záminku k jeho „ zastavení“ bylo těžko hledat. Policie, když do stane pokyn od vlády, přirozeně může beze všeho napsat výměr,

že „byly překročeny stanovy “. Členstvo „ Svazu “ , ve značné většině nekomunistické, však vidí jasně na své vlastní činnosti, že

tento „ důvod “ je přitažený za vlasy a že věcným výkladem plat ných buržoasních zákonů rozpuštění odůvodněno být nemůže. Základní příčinou policejního zastavení činnosti Svazu přátel

SSSR je všeobecný nástup na masové a revoluční dělnické orga nisace. Zákrok policie má však také své bezprostřední podněty, tak jako bezprostředním podnětem k rozpuštění Dělnické pomoci byla cesta spisovatelů Renna a Hamiltona na Zakarpatsko. V ne

děli jsme přinesli zprávy, že se na podnět Svazu přátel ustavil široký výbor k organisování společných velikých oslav 15letého trvání SSSR. Už z prvních sdělení o této akci bylo zjevno, že hlas Svazu přátel SSSR má vliv na široké vrstvy pracujících a intelektuálů bez rozdílu stranické příslušnosti. Myšlenka jed notné fronty je v nynější situaci buržoasii a podporovatelům buržoasního systému krajně nebezpečná a v tomto ohledu přiro zeně mohou pro sebe považovat za nebezpečný také vliv Svazu přátel. Stejně nebezpečný pro buržoasii je růst sympatií k SSSR ,

jehož výrazem byl soustavný růst Svazu přátel a jemuž se dosta 303

lo uznání zrovna v předvečer rozpuštění ohromnou účastí ne komunistických, nedělnických vrstev při oslavném projevu na počest Maxima Gorkého, projevu, k němuž vlastenecká radnice demonstrativně odepřela propůjčit místnost. Buržoasie nenašla formu, jíž by odpověděla na vzdor protiválečného sjezdu o Amste rodamě.168 Patrně také to uspíšilo její vystoupení proti Svazu přátel Sovětského svazu . Je nutno zahájit velkou protestni akci za zrušení zákazu činnosti

Svazu přátel SSSR, za obnovení jeho legálnosti a za obnovení

legálnosti všech proletářských organisací v poslední době zaká zaných. Je nutno přijímat protesty na schůzích, jednat o řádění

reakce na závodech, ve všech dělnických skupinách a organisa cích. Právě, když píšeme tato slova, dochází nový telegram , žę policie dělá prohlídku u členů Levé fronty169 v Užhorodě. K pro

testům dělníků a dělnických organisací nechť se rychle připojí také pracující intelektuálové. Svaz přátel SSSR byl už jednou zakázán, právě v den před procesem Ramzinovým . Tlak široké veřejnosti tenkráte docílil, že

zákaz byl zrušen . Velké hnutí i nyní může docílit výsledku. Jedno je samozřejmé: Rozvášněná reakce může rozpustit organisační

formu, žádné násilí však nemůže překonat to, co je láskou a pře svědčením tisíců . Říjnové oslavy 15letého trvání první proletářské republiky světa budou nyní spojeny s bojem za obnovení legál nosti Svazu přátel SSSR. Budou konány společně ve znamení jednotné fronty všech odpůrců reakce, budou větší a mohutnější, než kdyby útok na Svaz přátel proveden nebyl.

„ Rudé právo “ , roč. XIII, Č. 236, 13. října 1932

AŤ ŽIJE BOJOVÁ JEDNOTNÁ FRONTA

PRACUJÍCÍCH MĚST A VENKOVA ! Reč soudru

А.

Zápotockého v poslanecké sněmovně

dne 18. listopadu 1932

Chci se nejdříve zabývat otázkou, proč byla včerejší schůze parlamentu předčasně ukončena. Odpověd na to dala dnes „ Ná rodní politika “, která praví: „ Podnět k tomuto, jinak nepředví danému opatření — t. j . k předčasnému ukončení schůze - za vdali komunisté, kteří nejnovější tragické příhody v Polomce na Slovensku se pokusili využíti k parlamentním kravalům a demon stracím proti státní správě.“ Tedy včerejší schůze byla předčasně ukončena proto, aby komu nisté nemohli mluvit v parlamentě o krvavých událostech, které se staly v Polomce na Slovensku . Co se stalo ? Zase se střílelo do lidu a zase byla prolévána krev . Exekutoři a četníci obraceli zuboženému a hladovějícímu lidu na

Horehroní kapsy na ruby, stejně jako to dělají na Zakarpatsku, jako u Nižní Apši, na celém Slovensku a v ostatních zemích repu bliky, a dělili se s drobnými rolníky, brali kozy, krávy, slepice a celé chalupy jako Prajzi. Střílelo se v obci Polomce u Brezna nad Hronem a na bojišti v této domácí válce (exekutorů ) bank, advokátů, kořalečníků [a jejich věrných spojenců četníků] proti drobnému lidu, na

tomto bojišti denní války drobných rolníků a dělníků proti nové vládní garnituře — Malypetr, Černý, Hodža a Meissner - zůstali před četnickými karabinami dva mrtví rolníci a jeden raněný. 20 V bojich se zocelila KSC

305

Po Košutech, Chustu, Telgártu a Nižní Apši170 následuje Polomka, pomník a vykřičník, nad nímž se zatínají pěsti sloven

ského, ukrajinského a madarského lidu a všech pracujících v Československé republice proti kapitalistickým pijavicím a čes kým pánům na Slovensku, [proti zbojnictví na lidu.] Proč se střílelo v Polomce ? Lid tam hladoví. Práce v celulosce

v Turč. Sv. Martině není, továrna je zastavena . Papírna v Har manci stojí, práce u firmy Ofi na Oravě rovněž není. V železárnách v Podbrezové se pracuje omezeně a dělníci jsou vražděni racionali sací. Z Horehroní udělali čeští páni hřbitov. Občané Polomky, jen této jediné vesnice, mají celkem na 4 miliony Kč dluhů u Slovenské banky, u Tatrabanky a v rolnických pokladnách. V lesích praco valo v září z celé Polomky pouze 6 lidí. Po loňské neúrodě bylo nabízeno a prodáváno drobným zemědělcům v obci Polomce žito

za 190 Kč 1q, zatím co pánijekupovali a kupují v českých zemích za 80 Kč. Rolníci platí 10 až 15 % úroků. Tak žijí a hladovějí občané v Polomce, na Horehroní, na celém Slovensku . Hlad řádí

po chalupách a s ním exekutoři a četníci. Takové je dějiště, na němž se odehrálo nové střílení do rolníků.

Jaká byla situace včera ? Včera přišly do Prahy zprávy, co se v Polomce událo. Všechny časopisy líčily tyto události cel kem jednosvorně. Cituji tu včerejší „ Lidové noviny“ , orgán pana poslance dr. Stránského, které napsaly : „ Krvavé dozvuky vesnické vraždy. Banská Bystrica 16. listo

padu. ,Lidové noviny přinesly již zprávu o událostech, které se přihodily v souvislosti s veřejnou dražbou, která se prováděla v Polomce nad Hronem v okrese brezňanském. Bylo zjištěno, že při dražbě nemovitého majetku jednoho rolníka, o niž žádal dr.

Žibřin,171 který byl také dražbě přítomen spolu s dr. Rudolfem Kleinem , dirigentem pobočky Tatrabanky v Brezně, byl také

zástupce okresního úřadu M. Cigler a zástupce dr. Tuscherera dr. Molčan, všichni z Brezna. Exekučně byl prodáván v sobotu majetek v ceně 28.000 Kč, který byl nakonec vydražen za 600 Kč. Majetek koupil v dražbě dr. Michal Žibřin společně s dr. Rudol fem Kleinem . " 306

To, prosím, konstatovaly včera ,,Lidové noviny“, to konstato valy včera všechny časopisy. Došlo k exekuční dražbě, advokát žaloval jednoho rolníka, resp. rolnici, její majetek byl hnán na buben, a ačkoli representoval částku asi 28.000 Kč, koupili jej dva vyděrační, hladoví advokáti za 600 Kč. To bylo včera všeobecně tištěným faktem , že nad tímto vylo ženým lupičským činem se vzbouřilo svědomí všech rolníků a obyvatel v Polomce, vzbouřilo se svědomí všech obyvatel na Horehroní. Dovede si kdo představit, když se mluví o právním řádu

a právním státu, aby v právním řádě a v právním státě bylo možné za ochrany četníků , za ochrany zástupců úřadu, jak zdů razňují „ Lidové noviny“ , takové zlodějství?

Je pochopitelno, že hladové obyvatelstvo Horehroní se bouřilo proti tomuto činu. Je to pochopitelno a já se ptám zde otevřeně

s této tribuny všech lidí v Československé republice, kteří mají svědomí a ještě neztratili cit pro spravedlnost: Byli v právu oby

vatelé Polomky, [když hnali ty, kteří je takto olupovali a vydírali, z Polomky ven ?] Já se domnívám , že se nenajde člověk, který neztratil cit pro spravedlnost, který by řekl : Ti obyvatelé nebyli v právu, ti oby

vatelé měli k tomu klidně přihlížet, jako k tomu klidně přihlíželi zástupci úřadu, (když se taková zlodějna děje pod ochranou úřadu .] Ty události včera byly tak silné, zprávy, které byly přinášeny,

byly tak pobuřující, že bylo nebezpečno i ve sněmovně o nich jednat. Proto se sněmovna odročila a proto začal pracovat aparát vlády, aparát státu, aby byl ochráněn právní řád a aby věci byly postaveny do jiného světla . Byla poslána vyšetřující komise. A co se dělalo ? [ Prostě se sháněli falešní svědkové na ochranu právního

řádu ), hledaly se argumenty a manévry, jak věc vymanévrovat, jak věc změnit, aby do celé Československé republiky a do celého světa tak nekřičela .

A dneska už máme zprávu pana zemského presidenta Országha172 ze Slovenska. V té zprávě se mluví o událostech v Polomce a na

jednou se už říká proti tomu, co včera bylo všemi časopisy kon 307

statováno, že se vlastně v Polomce nic nestalo. Nedošlo prý ke dražbě, poněvadž ta dražba byla překažena, nebyl prodán ten majetek za 600 Kč. Prostě obyvatelstvo Polomky znemožnilo úřední výkon. Poněvadž šlo o ochranu právního řádu, o prosa zení úředního výkonu, a proti tomu se obyvatelstvo Polomky

bouřilo a ohrožovalo četníky, proto došlo k zatýkání. Taková je zpráva p. zemského presidenta Országha. I ,,Právo

lidu “, tedy vládní orgán, dává k této zprávě podtitulek : „Málo pravdy o smutné příčině krveprolití.“ Tedy i „Právo lidu“ uznává, že to, co tu řekl p. zemský president, se příčí všem sku tečně zjištěným pravdám, i ,,Právo lidu“ cítí, že tu jde o úřední švindl, o zfalšování skutečnosti, že tu jde o opatření (falešných ] svědků, kterými dnes a vždycky vládní orgány v takových přípa dech operují, a že zprávu, kterou tu uvádí p. Országh, je nutno brát s velkou reservou .

To dělá „Právo lidu “ ještě dnes, ale už zítra bude psát jinak, totiž tak, jako píše již dnes úplně jinak p. dr. Stránský v „ Lido vých novinách “ . „ Lidové noviny“ obrátily na čtyráku a proti své včerejší zprávě dnes píší ( čte ) : „ Pokud se týče uveřejněných zpráv, nutno je opraviti v ten smysl, že exekuce vlastně provedena nebyla, a není tedy pravda, že za 600 Kč byl prodán majetek

v ceně 28.000 Kč. Dr. Žibřin nekoupil nic a rovněž četnická sta nice neasistovala. Není bezpečně zjištěno, zdali Klein je dirigen tem Tatrabanky a jaká byla jeho účast.“

Co tedy znamená tato zpráva „Lidových novin “ ? Poněvadž p. Országh, zemský president na Slovensku, vydal úřední

zprávu, že se nic nestalo, všechny vládní orgány – dnes „Lidové

noviny “, po nich „ Právo lidu “ a potom všechny druhé — budou obracet. Bude se psát: „ Je pravda, co tvrdí Országh, a ne to , co jsme tvrdili my včera na základě zjištěných zpráv.“ ( Poslanec dr. Stránský: O tom jsou přece spisy !) Pane dr. Stránský, já mluvím

o těch vládních spisech, vždycky o těch falešných vládních spi sech. ( Poslanec dr. Stránský: Musí být přece spis o tom , konala - li se dražba čili nic !) Ta dražba se konala, to přiznává i Országh.

( Poslanec dr. Stránský: Ne, on to popírá ! ) Říká, že se konala, ale že 308

úřední výkon byl přerušen , že to za těch 600 Kč nebylo prodáno. To je to, co nejvíce pobuřovalo, a právě ten nejvíce pobuřující fakt má být falešnými zprávami smazán se světa. To, co dnes udělaly „ Lidové noviny“ , pane dr. Stránský, není to, o čem jste mluvil v tom procesu, to není gentlemanství, to je ta hrubá, řekl

bych, sprostá práce, kterou ve prospěch vládního kapitalistického režimu dělají vládní strany, kterou děláte vy a kterou ve prospěch vládního režimu dělají všechny socialistické strany. Přitom je zajímavé, že pánové z koalice ještě dnes nebyli do

hodnuti, poněvadž dnešní „Venkov“173 proti zprávě „Lidových novin “ konstatuje zase znovu, že ta dražba byla a že ten majetek byl za 600 Kč prodán. „ Venkov“ tedy dnes usvědčuje p. dr.

Stránského a „Lidové noviny“ ze lži . ( Poslanec dr. Stránský: Pane kolego, přece víte, že ty zprávy nejsou ode mne, nýbrž že to jsou

zprávy ze Slovenska ! Proč mne stále do toho pletete, jako bych já to tam byl dal! Místopředseda Špatný zvoni.) Pane dr. Stránský, proč píší všecky vládní noviny, že to, co se stalo na Slovensku, udělali komunisté ? My bychom mohli říci : No, pánové, Ježíš Maria, proč nás do toho strkáte, vždyť my jsme na Slovensku nebyli ! Není možná takhle se vykrucovat. Říkáme docela otevřeně: My se za to, co lid dělal na Horehroní, stavíme a bereme za to odpo vědnost. ( Výkřiky. Místopředseda Špatný zvoní.) My tu od vahu máme a nevytáčíme se. [My říkáme: správně jednali rolníci

na Slovensku .] ( Poslanec dr. Stránský: To je ale trošičku laciné, když živý bere za mrtvého odpovědnost. Ten mrtvý je mrtvý, kdo vlastně ho zabil?) To je otázka. My říkáme: Zabil ho váš právní režim, který zde je, a proto říkáme lidem docela otevřeně ,

každému, kdo pod tímto právním režimem trpí: Ano, vy musíte proti tomu režimu bojovat, i když to bude vyžadovat oběti, tak jako dovedete říkat lidem, když je třeba chcete vyhnat do impe rialistické války : Vy musíte bojovat, i když to bude stát životy,

i když to bude stát oběti na majetku, ve prospěch vlasti a všech těch krásných věcí musíte přinést oběti, nesmíte nad těmi zabitými,

mrtvými a zmrzačenými plakat, ti padli, neboť to bylo nutné. Říkáme: vy musíte bojovat proti tomuto právnímu režimu, který 309

vás vyssává a vykořistuje, a musíte být odhodláni přinést oběti ve prospěch svého boje. Tak stojí ta otázka. ( Poslanec dr. Stránský:

Pane kolego, podívejme se, jestli se to tam už stalo, chyba je v tom , že vy jste také nenavrhli dosud změnu toho zákona ,

který je toho příčinou .) Nesvádějte to, pane doktore, na zákon . Svádějte to na něco jiného. ( Poslanec dr. Stránský: Když se dovoli prodat za 600 Kč majetek zákonem , pak se ten zákon musí změ

nit !) V tom je vaše odpovědnost. ( Poslanec dr. Stránský: Jako vaše !) My bychom mohli mluvit o osudu celých stovek a tisícovek našich návrhů, které byly v této sněmovně podávány. Nebudeme

spolu, pane dr. Stránský, polemisovat, jaký je osud návrhů opo sičních stran, které jsou parlamentu podávány. Nemluvte tu o tom , zda je možno návrhy oposičních stran něco v českosloven ském zákonodárství změnit čili nic. Uvádím právě tyto věci. A přicházím dále. Včera zasedala ministerská rada. Ze schůze

této ministerské rady byla dána do veřejnosti tato úřední zpráva: „ Ve schůzi ministerské rady byla podána ministrem vnitra zevrubná zpráva o politováníhodných událostech v okrese Brezno

nad Hronem. V tomto referátu byla zejména uvedena zpráva zvláštní komise, kterou na místo samé ještě večer vyslal zemský úřad v Bratislavě, a bylo konstatováno, že exekučního výkonu sou

kromoprávní pohledávky bylo zneužito k rozvášnění obyvatelstva proti státním orgánům, konajícím svou povinnost při ochraně

právního řádu. Ministerská rada se usnesla vzít referát na vědomí.“

Tedy zde se konstatuje, že v Polomce se nestalo nic jiného, než že byl chráněn právní řád , a já se chci právě touto otázkou

ochrany právního řádu zabývat. Co je vlastně právním řádem v této t. zv. demokratické, ale ve skutečnosti kapitalistické repu blice ? ( Poslanecdr.Ivanka :174 To, že môžete tuná hovorit!) Vy byste už byli nejraději, abychom nemohli mluvit, ale abychom seděli

v kriminále. (Poslanec dr. Ivanka: To, že žijete, je také súčastkou právneho riadu !) Podle vašeho právního řádu už bych měl viset. ( Poslanec dr. Ivanka : Podle moskevského ! V Moskveuž by vás boli obesili !) Já pochybuji, byl jsem příliš často v Moskvě a ještě 310

mne neoběsili. Tedy tento váš argument je úplně bez významu. ( Posl. dr. Ivanka : Ale nás by boli obesili!) Ano, to je druhá věc, a v tom je právě ta protiva právních řádů, které tu stojí proti sobě. Zde je otázka, co je tím právním řádem chráněno, proti čemu ten právní řád vystupuje. A co dělá váš právní řád kapita

listický ? (Místopředseda špatný zvoni.) (Chrání korupčníky, lumpy a zloděje,] dává možnost vyděračským advokátům , židov

ským kořalečníkům , aby prodávali majetek chudého rolníka, který representuje cenu 28.000 Kč za 600 Kč. To umožňuje váš kapitalistický právní řád, [který dává možnost všem korupční

kům, aby vydírali a vyžírali veřejný majetek beztrestně,] ( Výkři ky komunistických poslanců. Místopředseda Špatný zvoní.) aby se na úkor pracujícího lidu a všech vrstev národa obohacovali. A co na druhé straně dělá ten právní řád ? Když se opováží bývalý ministr této republiky sbírat příspěvky ve prospěch stávkujících

horníků, tak ho váš právní řád posílá do kriminálu. To se stalo minulý týden. Protože dr. Vrbenský, jako předseda výboru pro pomoc stávkujícím horníkům na severu, sbíral příspěvky, které

jsou dobrovolně občanstvem odváděny rodinám stávkujících hor níků, proto ho váš soud, soud pana dr. Meissnera, socialistického

ministra, podle vašeho platného právního řádu poslal do krimi nálu, poněvadž podle vašeho právního řádu je to strašlivým zloči nem, když bývalý ministr se opováží vybírat dobrovolné pří spěvky ve prospěch stávkujících. ( Výkřiky komunistických po

slanců. Místopředseda Špatný zvoní.) [Váš právní řád vede k tomu, že] příslušníci majetných, kapitalistických vrstev se už dnes domnívají, že (podle vašeho právního řádu) mají úplnou volnost a možnost střílet a zabíjet dělníky beztrestně. O tom svědčí proces, který se konal právě tento týden s vrahem Kříže z Vráže. Ten člověk zastřelil dělníka bezdůvodně, spáchal vraždu a byl přesvědčen, že podle vašeho právního řádu se mu

nic nestane. On se strašlivě divil, že ho porota za vraždu horníka odsoudila a že mu byl vyměřen - nízký trest — 4 roků. ( Hlasy : Pro zabiti!) Jen pro zabití, (poněvadž ten člověk podle výchovy vašeho právního řádu si řekl : Každou chvíli v zájmu kapitalistů, 311

v zájmu kapitalistické třídy střílejí četníci dělníky, zabíjejí poli cajti dělníky proč by je tedy nemohli kapitalisté zabíjet sami ?] Takové je myšlení vašich lidí na základě tohoto právního řádu. A proto, když o těchto věcech zde mluvíme, nemluvíme o nich, abychom vás přesvědčovali, jak ten váš právní řád je

špatný a jak je nebezpečný pro pracující vrstvy, my také nemlu víme o těch věcech zde, abychom s vámi disputovali o výhodách a nevýhodách toho vašeho právního řádu, ale my tyto křiklavé

případy vašeho právního řádu stavíme před oči celé dělnické a celé rolnické veřejnosti. My říkáme : Podívejte se, tohle jsou důsledky

kapitalistického řádu . A víme, že dělníkům v továrnách , i malým rolníkům, i pracující inteligenci lezou už důsledky vašeho práv ního řádu z krku. My víme, že se poctiví dělníci sociálnědemo kratičtí, národněsocialističtí i křesťanskosocialističtí neztotožňují s vámi, s těmi pány, kteří zasedají ve vládní koalici a tady na těch

lavicích, že se neztotožňují s ochranou tohoto právního řádu. My víme, že dneska poctiví dělníci, a nejen dělníci, nýbrž i velká část důvěrníků sociálnědemokratických, národněsocialistických a kře sťansko -socialistických, kteří na svých vlastních bedrech cítí

důsledky tohoto krajně nespravedlivého třídního kapitalistického řádu, se bouří, dělníci cítí, že poměry samy je ženou, aby proti tomuto právnímu řádu bojovali. Dělníci cítí, že oni se nemohou ztotožnit s politikou svých zástupců, kteří tady sedí ve vládní koalici. Dělníci cítí, že vysvobození ze všech těchto poměrů ,

zamezení Telgártu, Polomky, Apši a podobných věcí nevězí v zákonech, které udělá tento parlament, nýbrž v boji, v jednot ném boji dělnické třídy ... Dnes skutečně jediným vysvobo

zením pro dělnickou třídu je srazit se dohromady v jednotnou bojovnou frontu, bojovat proti všem těmto výhonkům vašeho kapitalistického řádu, a proto my také věříme, že všichni pra cující lidé, dělníci, drobní zemědělci, živnostníci i pracující

intelektuálové odpovědí na tuto střelbu v Polomce zvýšeným útokem proti hladovým plánům této koaliční vlády. Dělníci v závodech , odpovězte na útoky zaměstnavatelů proti pro pouštění, proti snižování mezd, proti střílení do vašich bratrů 312

a sester na vesnicích, vyjděte do ulic a demonstrujte. Domkáři,

drobní zemědělci a maloživnostníci, ( vypovězte válku berním úřadům ), sejděte se ve všech vesnicích, usnášejte protesty proti střelbě do vašich těl. S ještě větším úsilím (volejte a bojujte ] na každé vesnici, ve všech okresech za zastavení všech berních i soudních exekucí a za odepsání daňových nedoplatků. Spojte se

s dělníky v městech, protestujte a demonstrujte (proti zbojníkům . Pryč s vrahy lidu ! Pryč se sociálfašistickými pomocníky katů

lidu!] At žije bojovná jednotná fronta pracujících měst i venkova . ( Potlesk komunistických poslanců . )

Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 217, 18. listopadu 1932

DVA TÝDNY ROSICKÉ STÁVKY175

JAN ŠVERMA

„ Již nikdy více !" — prohlásil poslanec Pohl, generální sekretář

německého reformistického hornického svazu, po mostecké stávce. Již nikdy více se nesmí opakovat to, co se stalo na Mos již nikdy více se nesmí stát, aby si dělníci na šachtách podali ruce , aby zavrhli všechny „ dobré rady “ reformistických vůdců, aby postupovali společně v sevřených řadách a s pevnou vůli jednotně bojovat a jednotně vítězit. A stejnou řečí mluvil poslanec Brožík, vůdce českého refor mistického hornického svazu. Dne 6. listopadu se v Praze konala schůze zastupitelstva Svazu horníků . Zastupitelstvo schválilo tehdy po referátu poslance Brožíka následující projev: tecku

Členové Svazu horníků jsou povinni odmítnouti účast a funkce na všech projevech a poradách komunisty svolávaných, třebaže byly svolávány pod hesly různých společných, jednotných, akč ních a jiných výborů. Každá přímá nebo nepřímá účast na těchto poradách a projevech znamená podporování komunistické ha

zardní demagogie, která nemůže skončit jinak než novým těžkým poškozením horníků. Pro postup našich členů musí býti směro datným jedině usnesení jeho vlastních a právoplatných korporací,

v nichž jejich zástupci a důvěrníci svobodně a volně rozhodují.“ Reformističtí vůdcové — Brožík i Pohl - projevili jasně svůj úmysl: Všemi silami zmařit bojovné sjednocení horníků, všemi 314

silami pracovat k tomu, aby reformističtí dělníci neuposlechli výzev Rudých odborů k jednotnému boji, aby se stali klínem , rozrážejícím dělnické řady. Prosazovali tuto politiku rozkolu a zrady v době, kdy na Rosicku uhlobaroni žádali snížení mezd až o 14 procent, kdy každý den se čekají nové útoky těžařů na Mos tecku, na Ostravsku.

Ale havíři udělali škrt přes tyto „ dobré rady“ reformistických vůdců. Slavný příklad Mostecka se znovu opakuje přes všechny přísahy pana Pohla. Bojovné sjednocení horníků se stalo znovu činem na rosických šachtách . Dne 6. listopadu pan posla

nec Brožík zapřísahal své členy, aby nikdy více jednotně nekráčeli v dělnickém šiku, aby odmítli všechny výzvy svých kamarádů a dne a dali pokorně hlavu do chomoutu otroctví a zrady 8. listopadu stávka na rosických šachtách byla úplná. Všechny šachty, všichni havíři, všichni reformističtí dělníci vstoupili pod

vedením Rudých odborů do boje proti snížení platů. Dva týdny již stávkují havíři na Rosicku. A stávka je úplná a jednotná. Reformistické odborové skupiny, reformističtí děl

ničtí funkcionáři, odmítli všechny stávkokazecké příkazy svých vůdců a stojí v jednotných řadách dělnického boje. Pod praporem Průmyslového svazu horníků se soustředily všechny dělnické síly v rosickém revíru . Dělníci vzali svou věc do vlastních rukou . Na

jednotných schůzích horníků byly zvoleny orgány jednotné fronty, byla ustavena stávková vedení, která z vůle havířů rozho dují o všech otázkách boje.

Těžký je boj na rosických šachtách. Vždyť všechny síly státní moci, všechny síly reformistického aparátu stojí na straně těžařů . A pracují horečně. Četnické uniformy se míhají v celém kraji mezi rosickými Šachtami. Závodní inženýři, provázeni četnickým doprovodem , navštěvují znovu a znovu hornické kolonie, o jejichž bídu se

nikdy nestarali. Přemlouvají, slibují, vyhrožují. Horečně se hle dají k „ práci ochotní dělníci “ a desítky četníků jsou připraveny k tomu, aby těžaři mohli třeba sebemenším klínem otřást bojov nou vůli dělníků .

315

Reformističtí vůdcové pracují seč síly stačí, aby rozbili bo jovné sjednocení rosických horníků, jemuž nemohli zabránit. Když horníci nastupovali do stávky, reformisté křičeli o ,,divoké stávce “, o „ nezodpovědném puči komunistů “, se škodolibou

radostí prorokovali, že během dvou dnů musí být spravedlivý boj horníků potlačen. Ale havíři se nedali zmást — ani jeden nesfáral na rosických šachtách . Všechny hrozby závodních správ zůstaly bez výsledku. Pod vedením volených stávkových výborů se po stavil celý revír jednotně do boje. A proto po prvém týdnu stávky svolali reformističtí vůdcové konferenci svých nejvěrnějších . Prolévali zde hořké slzy nad bidou rosických havířů, trpce zde žalovali na neústupnost a na zisku chtivost rosických těžařů - a nakonec usnesli, aby jednotná fronta v obranném boji rosických horníků byla rozbita, aby těžaři na Rosicku mohli snížit mzdy a ještě více vykořisťovat horníky . Sociálnědemokratický „ Moravský přítel lidu“ píše dne 13. listo padu o usneseních této konference :

„ Bylo také konstatováno, že komunisté volí do stávkových výborů sociální demokraty, kdežto svoje lidi opatrně chrání. Proto se konference usnesla, aby členové Svazu horníků ze stávkového výboru vystoupili.“

Je to lež. Komunisté i rudí odboráři stojí v čele stávky a spolu se sociálnědemokratickými dělníky bojují hrdinně za společné dělnické zájmy, za svou existenci. Ale co záleží reformistickým

vůdcům na lži a na podvodu, když se jedná o to, aby jednota bojujících dělníků byla rozbita.

Těžký boj je na Rosicku. Četnické bajonety chrání posvátné právo kapitalistického vykořisťování. Klín reformistické zrady znovu a znovu se snaží rozrazit dělnické šiky. Rosičtí havíři dosud odrazili všechny tyto útoky. Je velmi málo těch, které četníci mohou ve stínu bodáků vodit do šachet. Práce

reformistických sekretářů byla dosud marná, reformističtí dělníci neposlechli výzvy svých vůdců, zůstali ve stávkových výborech . Reformističtí dělníci odsoudili otevřeně stávkokazecké cíle refor

mistických vůdců, bojují odhodlaně v jednotných řadách. 316

Jednotný boj na Rosicku je velikým příkladem všem dělníkům . Rosičtí havíři ukazují – právě tak jak tomu bylo na jaře na Mos tecku — že dělníci na závodech a šachtách mohou rozbít ty hranice a překážky, jimižje reformističtí vůdcové chtějí rozškatulkovat, aby je páni mohli otročit. Rosičtí havíři znovu činem dokazují, že dělníci se mohou shodnout, za jeden provaz táhnout, proti kapitalistům jednotněbojovat. Ale hrdinný boj Rosických vyžaduje pomoci všeho dělnictva. V rodinách rosických havířů nebyl nikdy blahobyt vždyť se

dlouhou dobu pracovalo při střídavých dovolených a při mizer ných mzdách . A těžaři také počítají s tím , že nedostatek v hornic kých rodinách snad pomůže, když dosud reformističtí vůdcové pomoci nemohli .

Pracující lid musí zmařit tyto rozpočty. Jasný příklad jednot ného boje 2000 havířů nesmí být zkalen .

Všechny hornické revíry musí vystoupit na pomoc Rosickým . Vždyť na výsledku stávky na Rosicku závisí v mnohém, kdy a v jakém rozsahu podniknou těžaři útok na Ostravsku , na Mos

tecku. Příklad některých šachet, kde se horníci usnesli odvádět hodinovou mzdu pro rosické kamarády, nesmí zůstat osamocen . Jde o věc všech horníků.

Musí pomoci všechny závody. Velký příklad dělnické jednoty, která se dnes stává touhou a cílem všech pracujících, musí mobi lisovat dělníky v továrnách k solidárním projevům , k solidární pomoci. Bojovná jednota rosických havířů odrazila dosud všechny

útoky. Je třeba pomoci všech pracujících, aby rosičtí kamarádi dále vytrvali ve svém spravedlivém boji!

„ Rudé prduo" , roč . XIII, c. 266, 20. listopadu 1932

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

ministru vnitra a ministru spravedlnosti o zavraždění j. Kovacse policejnim strážníkem Josefem Gregušem

Dne 26. února 1932 odešel obyvatel obce Parkáň J. Kovacs se svými druhy Josefem Juhaszem a Josefem Rebkou*, aby před obecními volbami, které se měly konat v Parkáni, maloval agi

tační hesla a číslo kandidátky. Když se dostavil na ulici, zvanou Kakadvar, a když dělník Juhasz odešel od něho několik kroků, viděl Kovacs, že ve stínu stojí v civilních šatech strážník Josef Greguš. Juhasz popošel podél strážníka a chtěl v malé vzdále

nosti počkat, až dva druzí dělníci ho dostihnou . Strážník Greguš nato dal se směrem ke Kovacsovi, a když se octl za jeho zády, vy táhl silnou hůl, kterou měl schovánu pod dlouhým pláštěm , a udeřil Kovacse zezadu po hlavě tak silně, že tomuto vypadla z rukou nádoba s barvou a dělník padl na zem. Strážník Greguš se nato postavil před dělníka, který ležel na zemi, akdyž se tento

pokusil se zvednout, ustoupil od něho na malou vzdálenost, elektrickou svítilnou posvítil Kovacsovi ne na tvář, ale přímo na prsa a třikrát po něm střelil ze služební pistole. Kovacs, jsa zasa žen, zhroutil se. Po několik vteřin zůstal ležet na zemi. Potom

se pokusil ještě jednou vstát, udělal několik kroků, a definitivně

klesl. Greguš po celou tu dobu ho pozoroval, a když upadl po druhé, utíkal směrem do Košutovy ulice, kam ho pronásledoval * Po roce 1945 oba zklamali KSČ a byli ze strany vyloučeni. (Pozn . red .) 318

Josef Juhasz. Když Greguš zjistil, že je sledován, vrátil se na místo, kde zůstal ležet Kovacs. Josef Juhasz a Josef Rebka byli nato v půl 9. hod. večer zatknuti. Josef Greguš uvedl do úředního protokolu, že byl Kovacsem

napaden nožem, dokonce prý mu byl nožem probodnut zimník a kabát, a proto prý jen v sebeobraně byl donucen použít střelné zbraně.

Toto tvrzení Josefa Greguše je lživé, protože soudní pitvou, která byla provedena v Ostřihomi v župní nemocnici, soudními lékaři krajského soudu v Budapešti, bylo zjištěno, že Kovacs, který zranění podlehl, byl 1. udeřen zezadu tupým předmětem do hlavy, takže v důsled ku toho upadl na zem, 2. při pádu na zem zlomil si kotníky na obou rukou, takže ne mohl žádný předmět, tím méně nějaký nůž, držet v ruce a jím ohrožovat Greguše ,

3. byl zasažen ranami směřujícími shora dolů a nemohl tedy zaujímati vůči Gregušovi posici útočnou, ale naopak musel klečet na zemi.

Ještě v den vraždy byl policií v Parkáni proveden výslech Ju hasze a Rebky a při výslechu svědka Josefa Rebky byl přítomen též strážník Josef Greguš.

Na základě toho podal právní zástupce Julie Kovacsové, vdovy po zavražděném, dne 9. března 1932 státnímu zastupitelství v Komárně trestní oznámení proti strážníkovi Josefu Gregušovi pro zločin vraždy dle § 278 tr. z. s návrhem , aby podezřelý byl okamžitě vzat do vyšetřovací vazby vzhledem k nebezpečí koluse a aby vyšetřování bylo svěřeno přímo vyšetřujícímu soudci v Komárně.

Tato záležitost je vedena u stát, zast. v Komárně pod č. j . ST 610 32 a svědci Josef Juhasz a Josef Rebka byli skutečně vyšetřu jícím soudcem vyslechnuti a taktéž plně potvrdili zde uvedený skutečný stav. Záměrné ztěžování nebo maření trestního řízení tím, že obviněná osoba působí na svědky nebo spoluvinníky. ( Pozn. red . ) 319

Přesto z vraždy podezřelý strážník Josef Greguš je dále pone chán ve službě, byl jen přesazen na výhodnější místo, a třebas ode dne vraždy minul již téměř rok, ani státní zastupitelstvo v Ko márně, ani obžalobní rada krajského soudu v Komárně se ani dost

málo nesnaží, aby vyšetřování skončily a z vraždy podezřelého Josefa Greguše daly v obžalobu. Poslanec Josef Štětka podal v této věci v březnu 1932 panu mi

nistru spravedlnosti interpelaci tisk 1698/II, která však do dneš ního dne nebyla vůbec zodpověděna. Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti: Co hodlá podniknout, aby jemu podřízený orgán, státní zastu pitelstvo v Komárně, uspíšilo skončení vyšetřování a podalo ob žalovací spis proti Josefu Gregušovi? Hodlá odpovědět na naši interpelaci tisk 1698/II z března 1932 v této věci ?

Pana ministra vnitra se ptáme:

Hodlá pan ministr trpět i nadále, aby ve službách jemu podří zené policie byli zaměstnáni (vrahové dělníků ?]

Je ochoten postarat se neprodleně, aby vdově po zavražděném

se dostalo doživotního zaopatření v podobě pravidelné renty 600 Kč měsíčně ?

V Praze, dne 26. ledna 1933

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1932–1933, tisk č. 2153/ III

NABÍZÍME SOCIALISTICKÝM STRANÁM SPOLEČNÝ BOJ PROTI HLADU , FAŠISMU A VÁLCE

Dopis Ústředního výboru KSČ výkonným výborům československé strany sociálnědemokratické, německé strany sociálnědemokratické a strany Česko slovenských národních socialistů

V Německu řádí krvavá fašistická diktatura Hitlerova. Brutálně

šlape poslední zbytky práv dělnické třídy. Sociálnědemokratičtí a komunističtí dělníci - to jest většina dělnické třídy Německa — jsou postaveni na roveň škodné. Tisíce z nich padly pod palbou

Hitlerových band a Göringem komandované policie. Deseti tisíce z nich byly odvlečeny do kriminálů, kde jim hrozí smrt. Je spousta případů, kdy zatčení dělníci a jejich důvěrníci byli při „ pokusu o útěk“ prostě odstřeleni. Komunističtí a sociálnědemo kratičtí dělníci a funkcionáři jsou Hitlerovými vrahy přepada váni na ulici a ve svých bytech , biti, mučeni a velmi mnohdy od

střelováni jako zvěř. Dělnické domy a místnosti jsou obsazovány, demolovány, dělnický majetek doslova loupen. Komunistická strana a komunisty vedené organisace jsou zakázány. Hlásit se ke komunismu, to znamená riskovat život. Legální možnosti strany

sociálnědemokratické jsou omezeny na minimum. I její tisk je zakázán a schůze znemožňovány. Odborovým organisacím hrozí nebezpečí, že budou rozehnány nebo násilím zatlačeny do Hitle rova státního aparátu, aby se po vzoru Mussoliniho „ odborů “ staly přímým nástrojem zotročení dělnictva. V Německu, v zemi Marxe a Engelse, Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové,

mají hlavní slovo nejreakčnější lancknechti velkokapitalistů, jun kerů a monarchistů. Znovu se tam prohání smečka kronprinců* . • Korunních princů. ( Pozn . red . ) 21 V bojích se zocelila KSC

321

Hohenzoller Poslední* pakuje v Doornu kufry, aby se vrátil do Berlína .

Toto široce založené tažení německého fašismu k vyhlazení všeho třídně uvědomělého, protikapitalistického, mezinárodního, revolučního a proletářského v Německu nezastaví se ovšem

u Podmokel. Je tím ohrožena dělnická třída celé Evropy, přede vším však Československa. A jasněji než dlouhé theoretické úvahy to ukazují skutečnosti. Předně skutečnost, že buržoasie všech

národů a všech politických odstínů v Československu vítá krvavé tažení Hitlerovo proti „rudé komuně“ a „ proti marxismu“ . Dále neslýchaná skutečnost, že před několika dny u Vejprt postupo valy československé státní orgány spolu s německými orgány proti československým dělníkům, kteří byli napadeni na česko

slovenské půdě střelbou říšskoněmeckých hakenkrajclerů a brá nili se. A konečně skutečnost, že i u nás na každém kroku – jak vám o tom podá svědectví každý třídně uvědomělý dělník – jsou deptána práva dělnické třídy, zatím co se největším nepřátelům lidu nešlápne ani na kuří oko. Je jasné, že už tyto okolnosti tvoří živnou půdu pro přenesení Hitlerových metod i do Česko slovenska .

Současně s tím je pracující lid Československa ohrožován no vými útoky hospodářskými. Máme už přes milion nezaměstna

ných. Sytí a často z veřejných peněz subvencovaní kapitalisté zahájili štvavou kampaň proti hladovým podporám v nezaměst nanosti. Podpory mají být sníženy a pro celé kategorie, zejména sezónních dělníků, zrušeny. Při tom se z fabrik neustále pro pouští a také snižování mezd nemá konce. Zatím co výdělky kle sají, ceny životních potřeb rostou. Před širokými vrstvami drob

ného rolnictva, živnostnictva a pracující inteligence je vyhlídka vyvlastnění a proletarisace. Jsou v Československu celé kraje, kde zuří hlad. Pro statisíce proletářů stal se život peklem. Zkrátka, zbankrotovaný kapitalistický systém žene lidstvo do katastrofy. • Je míněn ' německý císař Vilém II., který po porážce Německa v první světové válce z Německa uprchl a žil v holandském městečku Doornu . ( Pozn. red .)

322

Nicméně jsme my, komunisté, hluboce přesvědčeni, že pracu jící lid je s to postavit šílenému řádění kapitalistů hráz. Že je s to odrazit všechny politické i hospodářské útoky buržoasie a sám přejít k protiútoku. Hitler v Německu, Hitlerové v Českosloven sku, Hitlerové a jejich velkokapitalističtí zaměstnavatelé v celém světě mohou být smeteni silou sjednoceného a důsledně bojují

cího proletariátu. Široké vrstvy socialistických, komunistických a neorganisovaných dělníků cítí, že bojové sjednocení může učinit z dělnické třídy nezdolnou moc. Široké vrstvy dělníků bez roz dílu touží po tomto bojovém sjednocení a na mnohých místech k němu skutečně přikročují. A tak v těchto dějinných chvílích, kdy se rozhoduje o nejbližší budoucnosti dělnické třídy celé střední Evropy, kdy v nejtěsněj ším sousedství běsní nejreakčnější diktatura, kdy život pracují cího lidu celého kapitalistického světa se stal prostě nesnesitel ným obracíme se před tváří všeho dělnictva i na vás s nabídkou společného boje proti fašismu a ofensivě kapitálu, společného

boje za nejnaléhavější, neodkladné požadavky dělnické třídy. Za podklad společného boje navrhujeme tyto otázky:

Vycházíme z přesvědčení, že nejlepší podporou ohroženého dělnictva v Německu je boj proti fašistickému nebezpečí u nás,

v Československu. V rámci toho navrhujeme společný boj proti fašistickému hnutí hakenkrajclerů, gajdovců a Stříbrného. Ko munističtí a sociálnědemokratičtí dělníci nechť hromadně navštíví

každou schůzi těchto stran , na místě odhalí prolhanost fašistické

agitace, přesvědčí neujasněné posluchače — a tak projevy svolané za účelem fašistické agitace obrátí v projevy protifašistické. Dále navrhujeme, aby komunisté a socialisté společně bojovali za od zbrojení a rozpuštění fašistických a polofašistických formací, jako jsou střelecké jednoty, Národní gardy a podobné. Komunisté a socialisté se budou společně bránit proti rušení politických práv dělnické třídy. Budou potírat zákazy dělnických schůzí a demon

strací, rozpouštění dělnických organisací, zasahování ozbrojené státní moci při mzdových a jiných bojích dělnictva, konfiskace

dělnického tisku, zatýkání a žalařování dělníků a jejich důvěr 323

níků, budou bojovat za amnestii proletářských politických vězňů, za právo asylu pro proletářské politické uprchlíky z Německa a budou se zejména stavět proti střílení do dělníků. Jsme totiž

toho názoru, že soustavným šlapáním politických práv dělnické třídy si buržoasie připravuje cestu k nastolení nezahalené fašis

tické diktatury, takže vedle boje proti fašistickým hnutím , vedle houževnaté protifašistické propagandy a zápasu o mysli fašismem už svedených pracujících vrstev je boj za politická práva dělnické třídy podstatnou součástí boje proti nebezpečí fašistické diktatury. Socialistická internacionála vyzvala už několikráte své strany,

aby bojovaly proti nebezpečí války. V této věci považujeme v nynějším okamžiku za nejnaléhavější, aby komunisté a socia listé žádali a prosazovali zákaz vývozu zbraní z Československa, zejména aby zabraňovali vývozu zbraní do Japonska a aby ne

připustili chystanou předvojenskou výchovu mládeže. Pokud běží o hospodářskou ofensivu kapitalistů, navrhujeme, aby komunisté a socialisté společně bojovali proti jakémukoli snížení a zhoršení podpor v nezaměstnanosti ; proti nucené práci a pro práci nezaměstnaným za řádnou mzdu; aby ve všech závo

dech společně vytyčili a probojovali heslo : „Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy!“ ; aby nepřipustili zamýšlené zhoršení sociál niho, zejména nemocenského a hornického pojištění; aby se

postavili proti jakémukoli zhoršení ochrany nájemníků; aby spo lečně bojovali proti drahotě a zdražovatelům ; aby nepřipustili zvyšování daňového břemene, doléhajícího na pracující lid měst

i venkova, a aby se postavili proti exekvování majetku malorol níků a maloživnostníků. Současně navrhujeme, aby komunisté a socialisté společně bojovali za vrácení peněz, daných z veřej ných prostředků bankám a kapitalistům , aby všude stáli na tom, že dlužné daně u velkokapitalistů všeho druhu musí být třebas i exekučně vymáhány, a aby pod heslem „ Bohatým vzít — chu

dým dát !“ se vůbec zasazovali o pronikavé zdanění kapitalistů ve prospěch obětí jejich systému. Všechny materiální možnosti ke splnění oprávněného volání dělnictva po chlebu a práci zde jsou. Je dosti zásob všeho druhu, aby nikdo nemusil hladovět. Je 324

dosti strojů a továren, kde je možno vyrábět. Je dosti práce schopných lidí, kteří chtějí pracovat. Je tedy dosti materiálních možností dát lidu chléb a práci. Víme, že všechny tyto věci mohou být pro dělnictvo úplně příznivě a definitivně řešeny jen tehdy, až kapitalisté všeho druhu budou vyvlastněni a výrobní

prostředky přejdou do rukou pracujícího lidu, což opět je možné pouze tehdy, když bude zlomena moc buržoasie a nastolena moc

dělnické třídy, která vyvlastnění kapitalistických vyvlastňovatelů provede. Nyní běží o to, aby ti, kdož všechny výrobní prostředky a vyrobené hodnoty vlastní, to jest kapitalisté, byli donuceni k ústupnosti. A jsme přesvědčeni, že sjednocená a důsledně boju jící dělnická třída tolik síly má. Když se nezaměstnaní ve všech místech republiky spojí a jako jeden muž vyjdou na ulice, mohou zabránit zamýšlenému snižování, resp. zrušení podpor. Když se dělníci ve všech závodech a místech sejdou a slíbí si, že na úmysly zaměstnavatelů propouštět dělníky nebo snižovat jim

mzdy odpovědí hromadným odporem, včetně stávky, mohou za bránit snížení mezd a propouštění. Když se dělničtí pojištěnci ve

všech závodech a místech sjednotí na tom, že proti jakémukoli zhoršení sociálního pojištění rozpoutají bouři odporu, mohou tomu zabránit. Když se pracující obyvatelstvo ve všech místech bude hodně hlasitě domáhat toho, aby ti, kdož mají, to jest boháči, musili dát těm, kdož hladovějí a strádají, může toho docílit. Po dobně je tomu i s politickými právy dělnické třídy. Ani ta nedává

buržoasie z milosti, nýbrž musí být na ní vynucena. Když se děl níci v každém závodě a místě shodnou na tom , že se každému

pronásledování svých druhů a důvěrníků postaví na odpor, když na zákazy svých schůzí, demonstrací a organisací odpovědí pro testem , když si nedají klidně líbit, aby jim byla brána svoboda stávkovat a aby se do nich střílelo, když zkrátka na každý útok na svá politická práva odpovědí odporem - od protestní schůze a resoluce až po hromadnou politickou stávku — pak může děl

nictvo svá politická práva obhájit. A samozřejmě, že my komu nisté, budeme nejen vždy ze všech sil napomáhat tomuto sjedno

covacímu procesu v boji proti kapitálu dole, nýbrž budeme také 325

v parlamentě podporovat vše, co bude ve prospěch tohoto boje a v zájmu pracujícího lidu podniknuto .

To jsou naše návrhy. Činíme je současně československé sociální demokracii, německé sociální demokracii a straně česko

slovenských národních socialistů. Žádáme, abyste k navrženým požadavkům a prostředkům boje za jejich prosazení zaujali co

nejdříve stanovisko, učinili své eventuální návrhy a navrhli také dobu, kdy by se zástupci vaší a naší strany mohli sejít ke společné poradě.

Při organisování společného boje je nejlepší zárukou úspěchu

dělnické věci uvolnění veškeré skryté energie, iniciativy a živel nosti širokých vrstev pracujícího lidu samého. Proto navrhujeme široké uplatnění principu dělnické demokracie. Představujeme si věc tak, že se v každém závodě a místě dělníci bez rozdílu sejdou na schůzi, určí své požadavky, rozhodnou o tom, jak je prosadit,

a zvolí si ze svého středu bojové vedení, které akci povede a které bude odpovědno všemu dělnictvu . V případech, kdy půjde o akci v širším měřítku, může být zvolen obdobný způsob a společné požadavky, způsob boje a bojové vedení může být určováno na konferencích delegátů závodů, organisací a míst. Takové konfe rence by se konaly podle potřeby v místním , obvodním, po pří padě i státním měřítku. Za účelem organisace společného boje za

společné požadavky všech dělníků a soustředění tohoto boje v celostátním měřítku může být na tomto podkladě po případě

svolán i celostátní proletářský kongres. Každý účastník a samo zřejmě též každá zúčastněná organisace, resp. strana bude mít plné právo činit iniciativní návrhy a náměty, o nichž by pak všichni na každé společné akci zúčastnění dělníci rozhodli. Máme za to, že touto nebo podobnou metodou se může v plné míře

uplatnit zásada dělnické demokracie a mohou být na společných akcích zainteresovány i široké vrstvy dělníků neorganisovaných a bezpartijních.

Činíce výkonnému výboru strany tyto vážné návrhy, nikterak si nezastíráme, že mezi stranou komunistickou a stranou vaší byly a jsou hluboké diference zásadního rázu. Nicméně však komu 326

nisté jsou a byli vždy ochotni, nehledíc na různosti názorové, bojovat za zájmy dělnické třídy a pracujícího lidu bok po boku s každým , kdo za tyto zájmy skutečně bojovat chce. Jsme pře svědčeni, že krajně vážné nebezpečí úplného zotročení a zbída čení dělnické třídy kapitalismem srazí dělnictvo všech táborů dohromady, že se dělníci poznají, podají si ruce, půjdou spo lečně proti společnému nepříteli a že potom nastane i na prole tářské ulici svátek. Činíme i tuto nabídku proto, abychom pří chod tohoto velkého dne urychlili. V Praze 14. března 1933

Za Ústřední výbor Komunistické strany Československa (sekce Komunistické internacionály ) Klement Gottwald

Antonín Zápotocký

„Rudé právo“, roč. 1933, č. 64, 16. března 1933

DO BOJE NA OBRANU DĚLNICKÉHO TŘÍDNÍHO TISKU !

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 20. června 1933

K programu reakčních opatření, která vládní strany nyní uzá koňují, je třeba říci, že předlohy, které se týkají tisku, vyvolávají nesporně mezi pracujícím lidem a ve veřejnosti nejživější pro testy a odpor. Má to své důvody v tom , že pracující lid a veřej nost dobře vystihují, že reakce útoky na tisk se dotýká nejdůleži tější stránky politických práv a občanských svobod . Vládní strany vedou nyní proti tisku útok se dvou stran, jednak úkladně, pomocí předloženého zákona o kolportáži tisku, a jednak ote vřeně, zostřením ustanovení zákona na ochranu republiky, která se týkají možnosti zastavování tisku. Pokud jde o předložený návrh zákona, my komunisté již

v ústavně právním výboru jsme prohlásili, že jeho genese * je na prosto nelegitimní. Předložený návrh není ani návrhem vládním , ani iniciativním návrhem parlamentních stran . Původně se slibo valo, že zákonem o tisku bude řešena celková úprava tiskového práva. Avšak když přišla z Německa po vítězství Hitlerově kon junktura pro reakci všeho druhu, dočkali jsme se, že vládní strany prostě nechaly vypracovaný návrh zákona o tisku , návrh

vypracovaný za účasti zástupců novinářských organisací, plavat a chopily se jenom několika partií z tohoto návrhu zákona, které . Z latiny – vznik. ( Pozn. red.) 328

se hodily, aby na ně bylo přivěšeno, co vláda a vládní strany

momentálně potřebují k reakčnímu potlačování tiskové svobody, a tak byl snadno a rychle vytvořen předložený návrh zákona, jemuž se eufemisticky * dostalo názvu „ malý tiskový zákon“ , při čemž, jak zdůrazňuji, vládní strany nepokládaly ani za nutno,

aby respektovaly předepsaný formální postup, totiž, aby o hlav ních zásadách zákona byla sněmovna předem tiskem náležitě informována.

V poslední schůzi sněmovny došlo zde k ostré kontroversi mezi dvěma význačnými funkcionáři čs. organisace novinářů , mezi

dvěma místosyndiky**, p. poslancem Pekárkem a p. poslancem Stivínem . Kontroverse se točila okolo toho, jak při tomto návrhu zákona o tisku pochodili českoslovenští novináři. Je třeba říci, že českoslovenští novináři kladli do tiskového zákona veliké naděje, a to jak pokud jde o celkovou úpravu tiskového práva, tak i pokud jde o úpravu jejich novinářského poslání a i jejich existenčního postavení. Ale českoslovenští novináři, kteří se zúčastnili vypra cování původního celkového návrhu zákona, dočkali se velmi šeredného zklamání. Dnes českoslovenští novináři, můžeme říci,

stojí u hrobu pochovaných nadějí. Vládní strany je překvapily návrhem , proti kterému se novináři musí bouřit a jejž musejí ostře odmítat. Toto zklamání novinářů je tím trapnější, že v par lamentě je řada poslanců, kteří zaujímají význačné, vedoucí funkce

v novinářské organisaci, a že docela existuje i zvláštní sdružení poslanců novinářů . Vládní strany se prostě vždycky stavěly do

takového světla, aby vypadaly jako příznivci a ochránci novinář ského povolání. Ale teprve nyní se mohou novináři přesvědčit, zač skutečně jsou panstvem vládních měšťáckých i socialistických stran považováni, že novináři jsou dobří k tomu, aby za mnohé prázdné mozky mysleli, že novináři jsou dobří k tomu, aby z mno hých nul dělali veličiny, že jsou dobří k tomu, aby podkuřovali Z latiny

zde úmyslné zastírání skutečné podstaty věci pěknými slovy

8 cílem oklamat veřejnost. ( Pozn . red .)

** Z řečtiny – zplnomocněnec, ve spolkovém životě předseda, Mistosyn . dik – místopředseda. ( Pozn. red .) 329

a pochlebovali, že jsou dobří k tomu, aby zaprodávali své svě

domí, ale za více nežli za takovéto kuli a služebníky je panstvo měštáckých a socialistických stran nepokládá. Stejně jako vládní

strany vidí v tisku jen nástroj klamu a nástroj ovlivňování veřej ného mínění v duchu své reakční, zpátečnické politiky. Jestliže naposledy byla zde hádka o to, jak se novináři stavějí k předloženému návrhu zákona, a jestliže poslanec Stivín tvrdil, že novináři se prý nestavějí proti předloženému návrhu zákona, pak je třeba říci, že tomu tak není, že valná hromada Syndikátu čs . novinářů * se postavila naprosto ostře proti zákonu o kolportáži tisku, v němž spatřovala reakční opatření a útok na ústavní práva

tiskové svobody. ( Výkřiky.) Říkám výslovně – valná hromada syndikátu, poněvadž valná hromada syndikátu je nejvyšší orgán novinářské organisace u nás, nejvyšší orgán novinářského hnutí, je to orgán , který je povolán, aby zastupoval novináře a vyjadřoval jejich skutečnou vůli. A tato vůle je taková, že novináři ostře pro

testují proti tomuto návrhu zákona. Jestliže později předsed nictvo syndikátu zvrátilo usnesení valné hromady jiným usnese ním, pak tento postup se může vysvětlit jenom tím, že v před sednictvu novinářské organisace jsou lidé, kteří zájmům vládní koalice, kteří zájmům reakční politiky dávají přednost před

zájmy svých novinářských kolegů a před zájmy tiskové svobody. Tolik jsem chtěl říci k věci, o kterou zde posledně šlo. A nyní

několik poznámek k rozboru vlastního zákona. Dokazuje se, že prý předložený návrh zákona se dotýká jenom několika stránek tisko vého práva a že, pokud jde o kolportáž, znamená její zákonná úprava prý pokrok, a to proto, poněvadž podle dosud platných ra kouských předpisů byla kolportáž prý zakázána, zatím co podle nového návrhu zákona se má kolportáž dovolit.

My tvrdíme, že tomu tak není, že sice podle starých platných rakouských předpisů byla kolportáž zakázána, ale že fakticky u nás v Československu byla kolportáž od převratu r. 1918 naprosto povolena a že, ačkoli československé vládní strany for • Je míněna valná hromada Syndikátu Čs . novinářů , která se konala 7. května 1933 v Praze. ( Pozn . red .)

330

málně nezrušily staré předpisy o zákazu kolportáže, přece jen se doposud za 15 let v žádném případě neodvážily, aby nějak zásadně

zákaz kolportáže prováděly. Situace v budoucnu je taková, že sice podle nového návrhu zákona se kolportáž povoluje, ale zákon

zároveň obsahuje ustanovení, podle kterých se kolportáž stejně výslovně zakazuje. Praxe bude taková, že volná kolportáž bude

platit pro „České slovo “ , pro „ Právo lidu “, pro měšťácký, nacio nalistický a klerikální tisk, ale bude omezována a zakazována pro třídně dělnický tisk. Jestliže se tvrdí, že kolportáž je fakticky jenom obchodně tech nickou a organisační stránkou a že omezováním kolportáže nijak se zákon nedotýká svobody tisku, není tomu tak. I kdyby bylo do budoucna možno, aby se mohl dělnický tisk tisknout a aby mohl

vycházet, my máme právo se tázat, co bude platno, že náš tisk může být vydáván , když zároveň dělnický tisk nebude mít mož nost, aby byl volně rozšiřován , když nebude mít možnost, aby byl rozšiřován tak rychle a pohotově, jak toho vyžaduje moderní novinářská organisace ? Prostě skutečný efekt ustanovení nového zákona bude, že omezením a zákazem kolportáže se má docílit,

aby rozšiřování revolučního dělnického denního tisku, který je nyní v masách rozšířen, se omezilo na úzký kruh odběratelů. Úče

lem ustanovení nového zákona nemá být nic jiného, než aby z továren a ulic byl dělnický tisk vytlačen a aby pole v továrnách a na ulicích mohl plně opanovat tisk dělnické třídě nepřátelský. Pravda tedy je, že předložený návrh zákona znamená útok na tiskovou svobodu, poněvadž kolportáž musíme pokládat za nut

nou součást práva tiskové svobody. Tisková svoboda u nás fak ticky přestává. Napříště nebude mít svobodu dělnický tisk, nýbrž napříště bude mít svobodu jenom byrokracie při rozhodování o osudu časopisu. A to je právě věc, kterou třeba zvláště důrazně pranýřovat, že napříště má to být zemský úřad a i policie, která

má naprosto libovolně rozhodovat, bude-li kolportáž dělnického tisku, dělnického časopisu nebo jiného tiskopisu povolena, čili nic. Administrativnímu úřadu, zemskému úřadu a policii má se ponechat rozhodování, zda kolportovaný tiskopis nebo časopis se 331

dopouští trestných skutků, které jsou v tomto zákoně vyjmeno vány. Jsou to : útok na celistvost státu , na demokraticko-repu blikánskou jeho formu, nebo ohrožování klidu a pořádku. Prohla šujeme, že tato ustanovení znamenají naprosté zvrácení dosavad ních právních zásad, podle kterých rozhodovat o tom, co je trestné nebo ne, může jedině soud, a nikoli administrativní úřad. Jestliže tímto návrhem zákona se dává administrativním úřadům

právo, aby mohly kolportáž tisku zakazovat, kolportáž tisku

omezovat, pak to neznamená nic jiného, než že režim policejního absolutismu se u nás má rozšířit i na sféru tiskové svobody. Je třeba však dále podotknout, že kolportáž dělnického tisku

má být ztěžována ještě jinými opatřeními, ještě jinými zákazy. Mimo jiné tím zákazem, že kolportovat nesmí osoba, která je mladší 16 let, až po 9. hodině večer smí kolportovat jenom osoba,

která je zletilá. Už to bude znamenat značné ztěžování kolportáže, speciálně dělnického třídního tisku. Vedle toho obsahuje zákon ustanovení, že kolportáž má být zakázána osobě, která je stižena

nakažlivou nemocí. My si můžeme docela dobře představit, že

tato ustanovení budou praktikována takovým způsobem, že prostě kolportéři dělnického tisku, kteří většinou právě svým vzezřením a chorobným zjevem mohou upozorňovat policii a četníky, budou moci být na podkladě ustanovení tohoto zákona šikanováni.

Vedle toho ovšem je na místě, abychom při této příležitosti zdůraznili a znova uvedli, že je, pokud jde o třídně dělnický tisk, zakázán jeho prodej v trafikách . U nás v Československu je taková fašistická spravedlnost, že v trafikách se může prodávat tisk

měšťácký, tisk reakcionářský, tisk fašistický, tisk nacionalistický, tisk klerikální, ale v trafikách ani v nádražních prodejnách se ne smí prodávat třídně dělnický tisk. Je to opatření, které dělníci Československa nikdy nevezmou na vědomí, poněvadž v něm

spatřují provokativní uplatňování fašistické spravedlnosti. Děl níci mají být nuceni, aby si v trafikách sice kupovali kuřivo, aby cpali do státní pokladny veliké milióny, ale nemají mít práva žádat, aby v těchto trafikách byl prodáván tisk, který odpovídá jejich zájmům a hájí jejich práva. 332

My pranýřujeme, že tento zákaz prodeje rudého dělnického tisku v trafikách již existuje dlouhá léta, a jestliže se někdo oddá val naději, že se tento kurs změní, až na křeslo ministra financi dosedne socialista, tak se mýlil. Na křesle ministra financí sedí dr. Trapl, národní socialista, ale tento socialista ponechává zákaz prodeje dělnického tisku v trafikách nadále v platnosti, stejně jako socialista Bechyně ponechává nadále v platnosti zákaz prodeje dělnického tisku na nádražích. My i při této příležitosti proti tomu co nejostřeji protestujeme. Prohlašujeme, že dělníci zákaz prodeje dělnického tisku v trafikách na vědo

mí neberou a že žádají, aby tento zákaz byl neprodleně zrušen a aby dělnickému třídnímu tisku byl povolen stejně volný prodej v trafikách a v nádražních prodejnách jako každému jinému tisku .

Kromě toho je třeba uvést, že návrh zákona o tisku obsahuje i ustanovení, která se týkají zákazu rozšiřování tisku mezi mládeží, tisku, který by ohrožoval mládež, jak se v zákoně praví. My na to poukazujeme a uvádíme, že je nápadné, jak se intence tohoto vládního návrhu plně ztotožňují s tím, co dělá Hitler v Německu . Je známou věcí, že Hitler spolu s Goebbelsem a Göringem pro hlašují, že nejdůležitějším úkolem fašistického reakčního režimu

je zamezit, aby německá mládež mohla být prý otravována ideo vým jedem, za který je prohlašován komunismus, socialismus, marxismus atd . Předložený návrh zákona obsahuje také ustano

vení, která znamenají, že i v Československu má být napříště znemožněna výchova mládeže, výchova proletářské pracující mládeže v duchu komunistickém , v duchu zásad třídního boje, v duchu bezvěreckém a v duchu vědeckých poznatků a že tato ustanovení zákona znamenají splnění základního požadavku kle

rikálního hnutí u nás v Československu, které už dávno a dávno volá, aby bylo zakázáno rozšiřování komunistického, bezvěrec kého, socialistického a pokrokového tisku v řadách mládeže, ale

naproti tomu aby klerikálům a zpátečníkům byl ponechán monopol na ideové ovládání a ovlivňování mas mládeže.

Vedle těchto ustanovení se do zákona dostala také kubátovšti 333

na*. Zákon obsahuje ustanovení, že má být zakázána kolportáž každého tisku mezi mládeží, který prý ohrožuje její zdravý po hlavní vývoj. Můžeme říci, že i v této věci se dostávají autoři tohoto vládního návrhu zákona na tutéž linii, na které postupuje hitlerovský režim v Německu . Je známá věc, že Hitler, mimo jiné útoky na kulturním poli, podnikl i velmi ostrý útok právě na možnost rozšiřování moderních poznatků sexuologické vědy a sexuální hygieny v řadách německé mládeže. Je známo, že

Hitlerovi úderníci podnikli jeden z prvých útoků na sexuologický

ústav známého německého sexuologa Magnuse Hirschfelda. Můžeme říci, že ustanovení zákona, která praví, že má být zaká záno rozšiřování tisků a tiskopisů, jimiž by byl ohrožován zdravý pohlavní vývoj mládeže, nebudou znamenat nic jiného, než že se

i u nás bude zakazovat rozšiřování poznatků moderní sexuolo gické vědy a sexuální hygieny. Ale tak i v tomto směru vládní strany celkem vycházejí vstříc

spolu se socialistickými stranami požadavku klerikálního hnutí, který je vyjádřen v hesle, že má být u nás zakázán „ nemravný tisk a literární brak " .

Posléze je třeba uvést, že nejhorší ustanovení jsou ta , která se týkají trestních sazeb. Pro přestupek zákazu kolportáže bude moci být dělník trestán trestem na svobodě až do výše 3 měsíců a pokutou až do výše 5000 Kč. To jsou jistě nejhorší ustanovení zákona. Jejich účelem není nic jiného než odstrašit dělníky vůbec od rozšiřování dělnického tisku .

Při tom však je třeba mít na mysli, že zákaz kolportáže se ne týká jenom časopisů, nýbrž také tiskopisů. Tak se může stát, že dejme tomu dělník bude rozšiřovat leták nebo nálepku, o jejímž úředním zákazu se nedověděl, a bude moci být trestán pro rozšiřování zakázaného agitačního letáku trestem na svobodě Kubátovština — jde o politiku Hugo Kubá-a, od roku 1926 presidenta

zemské správy politické v Čechách. Kubát v roce 1931 vydal vyhlášku nami řenou proti t. zv. trampskému hnutí , jež se vyvinulo z odporu proti měšťác

kému skautingu. Podle Kubáta t. zv. trampské hnutí prý ohrožovalo zdravý pohlavní vývoj nıládeže. ( Pozn. red.) 334

do 3 měsíců a pokutou až do 5000 Kč. Pranýřujeme, že tato ustanovení znamenají zastrašovací útok proti dělnictvu a že od socialistických stran je to nejpodlejší a nejbezohlednější úklad proti dělnictvu. Ze všech ustanovení zákona tedy vyplývá, že tento zákon zna mená velmi dalekosáhlý, zásadní a podstatný zásah do tiskové svobody. My jsme řekli už v ústavně právním výboru, že by v ty dny, kdy se v parlamentě vyřizuje tento zákon, měly být v Česko

jako v zemi Havlíčkově — kde se dnes tisková svoboda pohřbívá, vyvěšeny smuteční prapory. V Českosloven

slovensku

sku, v zemi Havlíčkově, se dnes tisková svoboda pohřbívá, a po hřbívají ji právě ti, kteří měli Havlíčka a jeho hesla o svobodě tisku vždycky plná ústa. Vzpomeňme si, že ještě nedávno v česko slovenských biografech běžel film o životě Karla Havlíčka Borov ského. Čeští měšťáci a maloměšťáci byli nadšeni, jak Karel Havlíček Borovský statečně hájil tiskovou svobodu před kutno horskou porotou proti útokům staré rakouské vlády, ale dneska

tito ctitelé Karla Havlíčka Borovského šlapou u nás v Českoslo vensku tiskovou svobodu stokrát více, nežli to dělaly staré

rakouské vlády. Pro vývoj osudu tiskové svobody u nás v Česko slovensku je nanejvýše příznačné, jak československá buržoasie dovedla při škrcení a spoutávání třídního dělnického tisku, při

omezování tiskové svobody uplatnit všechny možné metody, jak se postupně historicky vyvíjely. U nás se především provádí cen sura ; censura je dědictvím starého policejního absolutismu rakous

kého z doby Bachovy. Československá republika nepohrdla touto institucí starého bachovského absolutismu a uplatňuje ji tak, že třídní dělnický tisk většinou vychází s velkými bílými

místy, s místy, ve kterých prostě byla škrtem censorovy tužky po tlačena pravda, aby se nedostala do mas dělnictva a veřejnosti. Ale československé buržoasii nestačilo jenom toto staré bachovské pouto ke škrcení tiskové svobody, a r. 1923 přikročila k těm usta

novením zákona na ochranu republiky, na jejichž podkladě je možno tisk zastavovat a zároveň také redaktory dělnického tisku velmi přísně a bezohledně stíhat. Ustanovení zákona na ochranu 335

republiky v § 34 jsou kopií toho , co je obsaženo v německém zákoně na ochranu republiky, ale rozdíl mezi německým zákonem na ochranu republiky a zákonem naším spočívá v tom , že v Ně mecku nebyla v platnosti censura , takže v Německu bylo možno dříve prostě, docela volně v tisku uveřejňovat věci , které byly shledány později závadnými a trestnými, a až teprve po častém opakování měly německé úřady možnost , aby ten tisk zastavo

valy. Ale u nás kombinace staré rakouské censury s novým usta novením zákona na ochranu republiky znamená, že to , co sku

tečně představuje inkriminovaný projev, co představuje trestný skutek v časopisech, do veřejnosti se fakticky nedostane, poně vadž je to vybíleno, censurováno . Ale přes to přese všechno na podkladě zákona na ochranu republiky dostaly úřady možnost zastavovat dělnický tisk a ještě naše redaktory stíhat – a tato praxe má být ještě zpřísněna nynějšími zostřenými ustanoveními

zákona na ochranu republiky, pokud se týkají § 34. V poslední době ke všemu tomu ještě přistoupil zákon , který se týká ochrany cti, a konečně tento předložený návrh zákona, takže máme právo se tázat, co vlastně zbude z tiskové svobody pro československé dělnictvo , když se může censurovat , konfisko

vat a tisk zastavovat a když redaktoři dělnického tisku mohou být přísně trestáni, když prodej dělnického tisku v trafikách je zaká zán a když ještě ke všemu má být nynější možnost rozšiřování dělnického tisku guillotinována * ustanovením o úplném zákazu e tisku . portáž kolTak vidíme , že prostě z tiskové svobody pro dělnictvo a pra

cující lid naprosto nic nezbývá , že tisková svoboda pro dělnictvo a pracující lid u nás v Československu fakticky neexistuje . Naši nepřátelé vůči našim poukazům většinou namítají, že prý naše

dovolávání se tiskové svobody je neupřímností , když prý na druhé straně v Sovětském svazu také tisková svoboda neexistuje . kyádotknouta. Chci se je výtkov stutéto obod

Exi

tis

sv

v Sovětském svazu nebo ne ? Tvrdí

• Zde v přeneseném slova smyslu zcela znemožněna. (Pozn . red .) 336

me, že ano. Tvrdíme, že pro pracující lid a dělnictvo v Sovětském

svazu existuje ta nejúplnější tisková svoboda. V žádném evrop ském státě a v žádném státě na světě nezaznamenává tisk tak

obrovský rozmach a volný rozvoj jako v Sovětském svazu . Je známo, že v Sovětském svazu vychází sta a sta deníků, že tam vychází tisíce a desetitisíce různých časopisů, že v Sovětském svazu je vydáván tisk, časopisy všech odborů, časopisy pro nej různější vrstvy pracujícího obyvatelstva a zároveň časopisy pro

nejrůznější národy, které Sovětský svaz obývají. Neboli : v So větském svazu má pracující lid a dělnictvo možnost v nejúplnější míře využít tiskové svobody, kterou dává dělnický stát. Je to naprosto samozřejmé, a to z toho důvodu, že v Sovětském svazu vládne dělnická třída, a je tedy samozřejmé, že dělnická třída nebude sama sebe nějakých práv zbavovat. Místopředseda Stivín

( zvoní ): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uply nula. Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : Pravda je také, že v Sovět ském svazu existuje plná možnost kritiky. Je známo, že v sovět ském tisku má každý pracující člověk plnou volnost kritisovat chyby a vady státního organismu, a při tom se tato kritika neza stavuje ani před nejvyššími orgány, zatím co u nás v Českoslo vensku je dělník a pracující člověk trestán , když útočí na ministra

nebo na člena vlády. V Sovětském svazu má možnost pracující lid a dělnictvo tiskovou kampaní dosáhnout sebekritiky i toho,

aby lidoví komisaři byli nuceni demisionovat, když se touto sebekritikou a kritikou dělníků a pracujícího lidu zjistí jejich vina na zaostalosti, chybách a vadách sovětského hospodářského nebo administrativního organismu. Ostatně výtka, že v Sovětském

svazu neexistuje tisková svoboda, kterou operuje hodně měšťácký, sociálnědemokratický a národněsociální tisk, se vyvrací již tím , že na druhé straně nám nepřátelský tisk právě využívá oněch

statí v Sovětském svazu, které se týkají sebekritiky a kritiky vad a nedostatků v sovětském hospodářství a administrativním orga nismu, aby je rozváděl a používal jich k zlehčování onoho velké

ho úspěchu socialistické výstavby, kterou zaznamenává prole tariát Sovětského svazu . 22 V bojich se zocelila KSČ

337

Ovšem třeba říci, že v Sovětském svazu platí tisková svoboda jenom pro dělnictvo a pracující lid. Tisková svoboda v Sovětském svazu nemá naprosto co dělat s pojmem tiskové svobody, jak je vyjádřena v měštácké, demokratické ústavě, a sovětský stát se ovšem staví na zásadu, že může dovolit tisk stejně jako ostatní druhá politická práva a občanské svobody jenom těm, kteří hájí zájmy pracujícího lidu nebo je representují, že nemůže a nesmí

uznat a respektovat tiskovou svobodu pro nepřátele proletariátu a pracujícího lidu. Neboli : skutečný poměr mezi praxí tiskové

svobody v kapitalistických státech a praxí tiskové svobody v So větském svazu vypadá tak, že v Sovětském svazu se tisková

svoboda dává a uznává jenom pro dělnictvo a pracující lid, nikoli však pro všechny. Ale toto uznání tiskové svobody pro dělnictvo a pro pracující lid znamená vlastně nejširší demokratické uznání tiskové svobody pro pracující masy . V kapitalistických státech se v ústavě sice formálně říká, že tisková svoboda platí pro všechny, praxe je však taková, že tisková svoboda fakticky platí jenom pro

malou hrstku kapitalistických vykořisťovatelů, pro kapitalistickou třídu, která při svém bohatství má možnost, aby masy pracujícího lidu a veřejnost zaplavovala různým tiskem , zatím co dělnictvo již pro svou chudobu a pro nedostatek materiálních prostředků nemá možnosti náležitě využít formálně uznané tiskové svobody,

nehledě k tomu, že i ten sporý tisk, který může dělnictvo vydávat, je značně škrcen a má být na podkladě nového zákona omezován .

Takový je tedy poměr při srovnání tiskové svobody u nás a tiskové svobody v Sovětském svazu . Nikdo žádnými argumenty

nepopře, že všecky zákony, které se týkají tisku, mají vždy jednu tendenci, a to tu, aby co nejvíce spoutaly dělnický třídní tisk, a že podobnou tendenci vyjadřuje i předložený návrh zákona o kol portáži, jehož smyslem stejně jako smyslem zostřených ustano

vení zákona na ochranu republiky není nic jiného, nežli aby děl nický tisk nemohl vyjadřovat skutečné smýšlení proletariátu a pracujícího lidu, aby tisk nemohl dát výraz odporu pracujících mas proti těm reakčním a protilidovým předlohám a zákonům , které nynější vláda uzákoní. 338

Tisková svoboda byla vždycky nejcitlivější stránkou svobod

lidu. Tisková svoboda byla vždycky mírou všech druhých občan ských svobod . Míra tiskové svobody obyčejně ukazuje stupeň

a charakter režimu, ukazuje stupeň reakce, ale zároveň ukazuje stupeň strachu vládnoucí třídy před pracujícími masami. Je třeba

říci, že i tento zákon, pokud obsahuje ustanovení, jimiž má být možnost rozšiřování dělnického tisku znemožňována, odpovídá základnímu interesu vládnoucí třídy - umlčet dělnictvo, umlčet pracující lid, znemožnit upřímný a pravdivý výraz veřejného mínění, znemožnit kritiku. Je to dokladem toho, jak se vládnoucí režim již bojí. Mohl bych citovat slova, která uvedla vdova po známém anglickém ministerském předsedovi Asquithovi, když interviewovala Hitlerova zahraničního ministra Arthura Rosen

berga za jeho pobytu v Londýně. Tehdy poukázala Rosenber govi, že to, co dělá Hitler - naprosté potlačení všeho tisku, který není hakenkrajclerský – neznamená nic jiného než výraz strachu před veřejným míněním . Je to výrazem toho, že se hitlerovská

vláda musí bát nejen demonstrací a bojových akcí dělnictva, nýbrž že se musí bát i napsaného slova, napsaného projevu a ná zoru , že se musí bát projevu mínění. Místopředseda Stivín ( zvoni) : Prosím pana řečnika, aby skončil. Poslanec Kopecký ( pokračuje ): A je třeba říci, že tento návrh zákona neznamená nic jiného než znemožnit kritiku a chránit dosavadní vládnoucí režim , při čemž – a to znovu pranýřujeme - se to u nás provádí ve znamení hesla ,,obrany demokracie “ . My ovšem prohlašujeme, že toto podvodné heslo „ obrana demokracie “ nebude mít na prosto účinku, pokud jde o obhajobu tohoto tiskového zákona. Dělníci si řeknou, že je stejné, jestliže jim někdo zavírá ústa a dává jim náhubek, jako to dělá Hitler ve znamení národního vzkříšení a národní revoluce, nebo jestliže jim někdo zavírá ústa a dává náhubek ve znamení silné demokracie a obrany demokracie. Chci prohlásit, že dělnictvo svůj tisk bude za každou cenu a co nej

ostřejšími prostředky hájit, že nikdy nedopustí, aby mu tisková svoboda byla vzata.

Dělníci nazírají na svá práva takto: Nikdo dělnictvu jeho práva 339

nedal a nikdo mu je také nesmí vzít. Neplatí tedy to, jak si to představuje vládní koalice, která myslí, že buržoasie práva dala, buržoasie práva vzala a že proletariát bude volat : Budiž jméno buržoasie pochváleno ! Nikoli ! Dělnictvu jeho práva nikdo nedal a dělnictvu také nikdo práva nesmí brát. Právo na vydávání tisku, právo shromažďovací, právo spolčovací, to jsou nutné elemen tární formy třídního boje dělnictva. Kdyby dělnictvo nemělo možnosti se scházet, nemělo možnosti ukazovat svoji mohutnou masovou sílu, nemělo možnosti vyjádřit svoje tužby, svoje ná

zory , svou kritiku, svou kontrolu formou tisku, pak by dělnický třídní boj byl likvidován. Ale tak tomu nikdy nebude. Mají-li práva dělnictva co společného s měšťáckou demokracií, tedy jenom potud, že měšťácká demokracie byla nucena respektovat elementární formu třídního boje proletariátu a že tomuto res

pektu musila dát výraz docela už slavnostním ujištěním ve své ústavě.

My však říkáme : At buržoasie práva dělnická uzná čili nic, dělnictvo se bude scházet, bude se shromaždovat, bude se spol čovat a bude také vydávat svůj tisk . Německo je toho dokladem . Hitler potlačil a zahnal tam do podzemí všechen jiný tisk nežli hakenkrajolerský a my vidíme, že ani to neronovsky krvavé, vra žedné řádění nebylo s to, aby dělnický třídní tisk umlčelo. Dneska vychází v Německu každého dne 300.000 výtisků „Rote Fahne“ ; dneska v Německu nejenže dělnický tisk potlačen není,

ale naopak my vidíme, že dělnictvo, i sociálnědemokratické, pídí se po každém letáku, po každém závodním časopisu, po každém

tiskopisu, který vydává komunistická strana. Pánové při persekuci dělnického tisku zapomínají na jednu věc, že noviny tisknou, noviny sázejí dělníci a že ti dělníci, kteří dovedou noviny tisk nout pro buržoasii, dovedou noviny udělat také pro sebe, pro

dělnický třídní boj (potlesk komunistických poslanců ), ať to někdo dovolí nebo zakazuje. To ovšem neznamená, že by nám bylo lhostejné, jestli zákon bere nebo respektuje naše práva. Na tom nám mnoho záleží, poněvadž nechceme, aby každého dne bylo naše právo, právo na tisk, právo shromažďovací , právo spolčovací 340

bráno v pochybnost kterýmkoli úředníkem nebo aby pod zá minkou nezákonného konání schůzí, nezákonného vydávání tisko pisů mohli být dělníci persekvováni. Prohlašujeme, že všemi

prostředky budeme hájit legální právo dělnického tisku. Jestliže buržoasie dává nyní najevo, že nechce právo tiskové svobody pro dělnictvo a třídní dělnické hnutí respektovat, prohlašujeme, že použijeme všech prostředků, abychom čs. buržoasii k tomu opět donutili, aby byla nucena legálně respektovat naše práva a naši tiskovou svobodu . ( Výborně !)

Jsme přesvědčeni, že v tomto boji s námi půjde dělnictvo a všechen pracující lid. Naše práva nejsou práva nějaké sekty, naše práva jsou práva dělnické třídy. Co my vybojujeme pro sebe, vy

bojováváme pro každého, kdo se staví na odpor proti nynějšímu vládnímu reakčnímu systému. Naše politická práva jsou dnes nut

nou existenční podmínkou boje za chléb, práci, půdu a svobodu. ( Výborně !) Jsme proto přesvědčeni, že pracující lid a dělnictvo

uzná nutnost účinné obhajoby a obrany dělnického tisku, a proto prohlašujeme: Kdybyste sebevíce štvali proti komunistickému

revolučnímu hnutí a kdybyste sebevíce persekvovali dělnický tisk, nikdy nevezmete třídnímu dělnickému tisku ony živé a hlu boké sympatie, které k němu chová dělnictvo a pracující lid.

Používáme příležitosti projednávání tohoto návrhu zákona, aby chom všechno dělnictvo a všechen pracující lid v Československu volali do boje na obranu svobody dělnického tisku, a apelujeme na

všechen pracující lid a všechno dělnictvo, aby si učinili heslem dne : Pryč s persekucí dělnického tisku, vše pro jeho obranu a jeho svobodu ! Pryč s reakcí, pryč s fašismem ! Ať žije socialismus ! ( Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 284, 20. června 1933

PRACUJÍCÍ MLÁDEŽI ČESKOSLOVENSKA : ZMAŘTE HLADOVÉ , VÁLEČNÉ A FAŠISTICKÉ PLÁNY BURŽOASIE !

Provolání Ústředního výboru KSČ a Ústředního vedení mládeže KSČ

Ulice měst a obcí se hemží hladovou nezaměstnanou mládeží,

marně se ohlížející po nějaké práci. Téměř polovina veškeré

pracující mládeže v Československu je vyřazena z hospodář ského života a kapitalistickým systémem vehnána na pokraj tělesné a duševní záhuby. Ale není dost na tom : buržoasie útočí i na tyto oběti jejího vykořisťovatelského systému. Podle nového nouzového nařízení

se za „ nezaměstnané“ 176 nepovažují ti, kdo od 1. ledna 1929 nebyli alespoň 3 měsíce zaměstnáni. Jinými slovy : ohromná většina z vás, kteří jste v letech 1929 až 1933 vyšli ze škol a chtěli, ale nemohli pracovat, protože jste práci nedostali, a vy, kteří studujete dnes nedostanete ani haléře podpory, o práci ani nemluvě.

Ale stejný úděl čeká i vás, mladí dělníci, dělnice, kteří jste ještě

v závodech, dílnách a kancelářích. Nepostavíte-li se svorně a jed notně proti hroznému útoku buržoasie a její měšťácko- socia listické“ vlády, čeká i vás osud vašich nezaměstnaných kamarádů. Kdo si je ještě dnes jist svým zaměstnáním ? Denně vás vyhazují zaměstnavatelé z práce. Snižují vám mzdy až do nemožnosti. Jste kapitalistům dobří, pokud jim vyděláváte miliony. Octne

te-li se však na ulici --- neštěkne po vás ani pes. Podle nouzového nařízení snižuje se státní podpora v nezaměstnanosti pro osoby 342

svobodné o celou polovinu a ze stravovací akce je mládež vyřa zována už dnes ! Bere se všem dělníkům

a mládeži se bere

nejvíc! [Ale nikde není napsáno, že se drzé záměry buržoasie musí uskutečnit. Nesčetněkráte dokázali již dělníci a mládež, že lze úspěšně čelit náporům buržoasie. Dnes vládne menšina

nad zdrcující většinou obyvatelstva. Ale spočítány jsou buržoasie, jestli si tato většina uvědomí svou sílu, sjednotí se, strhá pouta, která ji vážou ke kapitalistickému řádu, a nastoupí cestu boje .]

Současně s hospodářským zbídačením útočí buržoasie též na politická práva pracující mládeže. Pod heslem „ obrany demo

kracie “ spolu se „ socialistickými“ vůdci více oklešťuje po celá desetiletí vybojovaná práva pracujících. Ale čím dále tím více padají pod hospodářskými a politickými ranami buržoasie závoje

demokratických ilusí s očí pracující mládeže. Před rokem roz pustili Komsomol – nyní sahají na hnutí mládeže komunistické strany. Zatím fašistické organisace mládeže Gajdy, Stříbrného

atd . mohou se na „ demokratické“ půdě volně pohybovat, mládež národnostně rozeštvávat a militarisovat –

rozpouštějí organisace

komunistické mládeže, zakazují jejich schůze, po desítkách vrhají mladé komunisty, hrdiny revolučního boje proletářské mládeže, do kriminálu. Proč ? Protože fašistické organisace mládeže jsou pro tento systém neškodné, jsou jeho budoucím sloupem zatím co my, komunisté — a k tomu se hrdě přiznáváme — jsme největším a jediným nepřítelem tohoto kapitalistického zlořádu -

protože byli jsme to my, mladí komunisté, kteří jsme stáli a stoji me v čele mládeže v jejím boji proti hladu a militarisaci. Připo

mínáme pánům : co se nepodařilo Hitlerovi s jeho krvavou inkvi sicí proti hrdinnému Komunistickému svazu mládeže, nepodaří se ani jim ! Jsme nositeli krásné socialistické budoucnosti mládeže

a nechtějte od ní, aby se stavěla za vás, kteří jste odpovědni za její hroznou přítomnost! [Mladí dělníci a dělnice ! Pohledte kolem sebe : co vidíte ? U nás, v Německu, v Polsku, ve Francii , v Anglii, v Americe, všude, všude, kde vládnou kapitalisté, je krise , anarchie, hlad, 343

bída a zuřivý teror proti dělnické třídě. Budoucnost ? Jedinou vám skýtá tento systém : válku . K ní máte být vychováni, k ní vycvičeni. Zavádějí předvojenskou výchovu v Sokole, Orlu a DTJ ; chtějí nahnat nezaměstnanou mládež do táborů nezaměst

nané mládeže, aby ji zmilitarisovali. Vnášejí mezi vás válečný jed šovinismu. Chtějí vás zneužít proti vám samým , proti celé dělnické třídě. „Obrana demokracie “ , „ samostatnosti“ a „ svo

body“ jsou hesla, kterými zastírají své skutečné válečné, loupežné cíle. ] Pracující mládež zkříží plány rozhodným bojem za socia lismus, jenž jedině zaručí svobodu pracující mládeže, dá jí mož nost žít, rozvíjet se tělesně i duševně a učiní z dnes zotročených budovatele nového světa, kde nebude vykořisťovatelů, a proto také nebude válek. Mladí dělníci a dělnice ! Mladi socialističtí dělnici !

Odražte jednotně, bez rozdílu politického přesvědčení, hla dové, fašistické a válečné plány buržoasie ! Nenechte se zlákat

„ socialistickými“ vůdci pro spolupráci s kapitálem . Pod faleš nými hesly zájmu státu a vlasti chtějí vás zavést tak jako v Ně mecku pod knutu otevřeného fašismu.

[ Jděte hromadně na úřady a žádejte práci nebo podporu ! Demonstrujte v závodech a na ulicích !] Účastněte se protestních schůzi !

Proti vyřazení mládeže z podpor v nezaměstnání - za práci a chleba pro nezaměstnanou mládež !

Proti imperialistické válce, za obranu Sovětského svazu ! Proti zavedení předvojenské výchovy mládeže ! Proti národnostnímu rozeštvávání

-

pracující mládeže ! Proti fašismu a fašistickému teroru

za mezinárodní sbratření za zrušení zákazu

Komsomolu !

Vystupňujte svůj boj o XIX . Mezinárodní den mládeže, 1. zář[ 177,

kdy celým Československem musí znit hlas mládeže : Odvolejte hladový diktát ! 344

Pryč s imperialistickou válkou ! Pryč s fašismem !

Ústřední vedení mládeže KSČ — Ústřední výbor KSČ „ Rudé právo“ , roč. XIV , č. 186, 13. srpna 1933

KSČ BUDE ŽÍT, BUDE EXISTOVAT,

BUDE PRACOVAT A BUDE DÁLE BOJO VAT, PONĚVADŽ TO ČESKOSLOVENSKÁ DĚLNICKÁ TŘÍDA CHCE !

Reč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 20. Fijna 1933

Pánové, my jsme si vědomi, že nás v této chvíli, kdy vstupujeme na tribunu, abychom jménem komunistické strany vyjádřili

stanovisko k předloženému zákonu, provází v nejúplnější míře solidarita statisíců revolučních dělníků Československa, solidarita celé dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Jestliže si vládnoucí třída myslila a myslí, že předloženým zákonem vynáší ortel nad existencí revolučního proletářského hnutí v Československu a že my, parlamentní zástupci revolučního proletariátu, zde dnes budeme stát jako nějací chvějící se odsouzenci, pak se šeredně

mýlila. ( Souhlas komunistických poslanců .) My nepřicházíme, abychom vyslechli ortel nad sebou, nýbrž my s plnou hrdostí a s plným sebevědomím přicházíme, abychom

jménem dělnické třídy, jménem všeho pracujícího lidu vyřkli, že systém , který přichází v tuto dobu s takovým zákonem, jako je předložený zákon , vyslovuje ortel sám nad sebou a zpečetuje, že nemůže být již daleko chvíle, kdy zvrácením tohoto k zániku odsouzeného kapitalistického systému dojdou uskutečnění velké dějinné cíle, velké dějinné snahy proletariátu . My sem dnes nepřicházíme, abychom apelovali na ohledy

někoho, nýbrž my přicházíme tlumočit, že pracující masy jsou předloženým zákonem nejživelněji pobouřeny, ( potlesk komu

nistických poslanců ) [že tento zákon pokládají za nezměrnou 346

provokaci proti sobě, že ho v nebývalé svornosti a jednomyslnosti odmítají a že jeho schválení a provádění budou pokládat jen a jen

za výzvu k tomu, aby všemi silami usilovaly o zvrácení panujícího buržoasního systému ].

My přicházíme říci, že se vládnoucí třída důkladně mýlí, jest liže myslí, že i pomocí tohoto zákona snad donutí pracující masy , aby nadále snášely nezaměstnanost, bídu, hlad a všechno to

utrpení, které po pět let uvaluje na pracující masy hospodářsky se hroutící kapitalistický systém .

My přicházíme říci, že vládnoucí třída se také mýlí, [jestliže se domnívá, že pomocí takovéhoto zákona dokáže a docílí toho, aby pracující masy hnala na nové jatky imperialistické války.] Ani jednoho, ani druhého nedocíli ti, kteří tento zákon diktovali.

Pracující masy jsou odkázány nadále se domáhat splnění svých požadavků existenčních , domáhat se chleba a práce přes všechny výjimečné [ a káznicové) zákony, přes nejbrutálnější diktaturu . Pracující masy jsou odhodlány bojovat proti imperialistické válce přes všechny hrozby a násilí, přes všechen teror. Pracující masy jsou odhodlány proti všem zbídačovacím a zotročovacím snahám buržoasie postavit svoje vlastní velké snahy, svoje velké tužby,

touhu po konci všech útrap, které přináší kapitalismus, touhu po konci všeho otroctví, které přináší třídní panství buržoasie, touhu

po svobodě, po lepším životě, po uskutečnění lepšího, spravedli

vého společenského pořádku, touhu po uskutečnění socialismu. A toto odhodlání spojuje proletariát Československa v tuto dobu s proletariátem ostatních zemí, a v těchto dnech zvláště s proleta

riátem Německa, s proletariátem země, kde je podobná situace, do jaké se dostává proletariát Československa, kde musí proleta riát proti svým fašistickým tyranům a katanům hrdinně a statečně pod vedením Komunistické strany Německa vést svůj osvobozo vací boj. My říkáme: Ať páni měšťáci, ať páni sociálfašisté jakkoli straší, at se snaží sebevětší reakcí zatemnit obzor, jedna věc je

jasná : že proletářská revoluce je všude na postupu a že je na

pochodu i v Československu a že její pochod nikdo nezadrží. A Komunistická strana Československa se nedá ničím odvrátit 347

od toho, aby v historické chvíli, která nastává, ve chvíli konce

kapitalistického systému, ve chvíli, kdy se na denní pořad dostává otázka třídní diktatury, otázka revoluce, otázka splnění dějinného poslání dělnické třídy, aby v této chvíli nesplnila svoji dějinnou

úlohu. Všechny rány, které jsou proti KSČ mířeny, budou marné. KSČ bude žít, bude existovat, bude pracovat a bude dále

bojovat, poněvadž to československá dělnická třída chce, poně vadž to vyžaduje zájem dějinného pokroku, zájem obyvatelstva a všeho pracujícího lidu československého. ( Tak jest!) S tlumo čením tohoto rozhodného mínění přicházíme na tribunu dnes,

kdy se projednává předložený návrh zákona. Je ironií, že právě několik dní před výročím 15letého trvání republiky Českoslo venské přichází vláda do sněmovny s takovými zákony. Vjubilej ních dnech má být podán důkaz, jak to za těch 15 let demokratic kého vývoje, určovaného měšťáckými a socialistickými stranami, dopadne dnes v Československu se slibovanou svobodou a s právy lidu. Pracujícímu lidu a většině obyvatelstva tohoto státu dostává se od vlády a od vládních stran jubilejního daru, [který spočívá v zákoně, jenž není ničím jiným než hrozným úkladem proti svobodě lidu] . ( Výkřiky poslance Jurana .) Vláda a vládní strany si vybraly právě jubilejní dny k tomu, aby [ tímto zákonem pro vedly zákeřný] atentát na nejzákladnější práva a na nejzáklad nější zájmy pracujícího lidu československého. Vláda a vládní strany si vybraly právě jubilejní dny t. zv . československé svobody [k tomu, aby tímto zákonem vzaly obrovské části lidu všechna práva a poslední zbytky svobod, aby tímto zákonem ohromná část byla postavena mimo zákon , aby zavedly v Československé repu

blice režim vražedné proskripce proti politickému a svým údě lem danému přesvědčení, aby terorem, hrozbami a násilím pro

vokovaly u nás krvavé řeže, občanskou válku, ] aby z Českoslo venska prostě učinily stát nejreakčnější třídní despocie. Takovýje jubilejní dar vlády a vládních stran pracujícímu lidu. Původci tohoto zákona se však nebudou rozpakovat, aby 28. října šli a na okázalých jubilejních parádách mluvili, jaký pokrok udělala československá svoboda za 15 let, jak se má cítit lid 348

štastným a svobodným, jak si má své svobody vážit a jak má být odhodlán ihned za tuto svobodu ve válce utrácet život. [A pů vodci tohoto zákona, kterým se provádí hotový protiústavní puč ... Místopředseda Taub ( zvoni ) : Volám pana řečníka k po

řádku . Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : ...komplot, půjdou 28. října... ( Hluk ). Místopředseda Taub ( zvoní ) : Prosím o klid. Poslanec Kopecký (pokračuje ) : ... aby znovu přísahali na ústavu

a zákony, půjdou, aby vyzývali pracující lid a občany tohoto státu k úctě k zákonům a k obraně čs. demokracie. Kdy více než nyní by bylo na místě, aby těmto podvodníkům a těmto šarlatánům

pracující lid řekl, že už má dost jejich klamu a podvodu s demo kracií, a aby jim pracující lid o jejich prolhaná ústa otloukl tento zákon, který neznamená nic jiného, než že se čs. demokracie stává pro pracujícího člověka a pro dělníka jenom bezprávím a otroc tvím .] Místopředseda Taub (zvoni:) Volámpana řečníka pro tento

výrok k pořádku. Poslanec Kopecký (pokračuje ): Kdy více než nyní bylo by na místě, aby zvláště dělnictvo a pracující lid řekly,

že už mají dosti toho nezměrného podvodu, který provádějí strany, které si troufají říkat socialistické, ale které dnes tímto zákonem dovršují zradu na socialismu, na dělnictvu . To jsou ty

strany, jež nejvíce naléhaly na uskutečnění tohoto zákona, který znamená kruté, brutální potlačování dělnického hnutí, který znamená, že se dělníkům berou práva, která se nikdo neodvážil dělníkům brát a která se dělníkům neodvážila brát ani stará

rakouská císařská vláda. Nebylo by na místě, aby dělnictvo ukázalo, že už má dost ničemné činnosti těchto stran , které se

dostaly tak daleko, že si dnes troufají sahat i na rudé prapory, na symbol svaté dělnické myšlenky ? Tak daleko si již troufají,

že chtějí i v Československu udělat z dělníka, ze socialisty, z pro letářského revolucionáře psance, který je zbaven všech práv

a který má být vydán na pospas každému násilí. Každý slušný člověk a každý pracující člověk by měl přijít v těchto dnech k ná zoru , že se musí rozejít s takovými stranami, že musí proti nim zaujmout jedině možné stanovisko : stanovisko jako proti svým utlačovatelům, proti svým přímým tyranům . Všecko dělnictvo 349

musí vědět, že autorem tohoto zákona je a že jej spolupodepisoval

ministr spravedlnosti, sociální demokrat dr. Meissner a že zpra vodajem o něm je národní socialista a legionář dr. Patejdl (rý

křiky komunistických poslanců ) a že k němu mluví dva dny po 15. výročí podepsání washingtonské deklarace, kterou bylo slíbe

no, že budou v Československu práva respektována. (Hluk . Místopředseda Taub zvoni.) A za tento zákon se plně stavějí jako jeho hlavní původci všecky tři vládní socialistické strany. Říkáme: tento zákon znamená fašismus, a tento fašismus pro

vádějí u nás jako hlavní činitelé vládně socialistické strany. Ony to jsou, které u nás berou fašistický bič na dělnictvo a pracující

lid. Ony to jsou, které dělají a chtějí dělat v Československu totéž, co dělá v Německu Hitler a v Rakousku Dollfuss. (Výkřiky

komunistických poslanců .) [Ony to jsou, které v této době ve jménu buržoasie nastupují, aby násilným potlačováním odpůrců

vládního režimu nastolily i v Československu systém otevřené násilnické diktatury.] Tento zákon je z toho usvědčuje. Co je smyslem , v čem spočívá význam tohoto zákona ? V ničem

jiném než v tom, že pod titulem rozpouštění a zastavování čin nosti politických stran se u nás nastoluje otevřená diktatura proti dělnictvu, proti pracujícímu lidu a proti potlačovaným národům. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Předloha svým skutečným smyslem , svou reakční, násilnickou a fašistickou diktaturou smě řuje hlavně proti komunistickému hnutí. Mluví-li se, že směřuje také proti oposičním měšťáckým stranám, je to pouhou omluvou hlavního účelu zákona. Vždyť úplně jasně vidíme, že — dejme tomu – němečtí hakenkrajcleři a němečtí nacionálové úplně dobrovolně provedli všecko to, co viděli na očích české vládě. Dobrovolně se rozpustili, dobrovolně rozpustili své organisace, dobrovolně se ztratili z arény politického boje, dobrovolně opustili všecky své posice, a pokud se ozývají, ozývají se nanejvýš

loyálně a přímo patrioticky vůči tomuto státu. Podobně jako němečtí hakenkrajcleři a nacionálové se dobrovolně „ glajch šaltují“ i gajdovci a čeští fašističtí ligisté. S tímto zákonem na prosto souhlasí dr. Kahánek. Gajda sám před brněnským soudem 350

prohlásil, že nechce nic jiného, než co je t. zv. silná demokracie. Proti těmto měšťáckým oposičním stranám je zákon hrozbou zbytečnou anebo nanejvýše markýrováním skutečné persekuce. Skutečný význam předlohy spočívá v tom, že se jí připravuje totéž, co se stalo v Německu, když po zapálení Říšského sněmu byl rozpoután vražedný vyhlazovací teror proti komunistické straně, proti dělnickému hnutí. Komunistické hnutí rozdupat,

vyhladit a vyvraždit, to bylo hlavním posláním Hitlerovy dikta tury. To bylo jejím cílem a zůstává jím doposud. Vidíme, když

se Goebbels, Göring a Hitler ujmou slova, když apelují na mezi národní reakci, na kapitalistické státy, že jako hlavní poslání své

diktatury a svého režimu vyhlašují násilné vyhlazení komunismu. A takový smysl má celkem i předloha, která se zde projednává.

A na této předloze, která směřuje k potlačení komunistického hnutí, se mohou pracující masy a dělnictvo teprve přesvědčit, jak bylo pravda, - a to nebyla fráze, nýbrž plná pravda — když jsme vždycky říkali, že s právy komunistické strany souvisí

právo celé dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Říkali jsme vždycky, že právo, které si vybojujeme pro sebe my, revoluční dělníci, vybojujeme pro celou dělnickou třídu, pro každého,

kdo chce, aby kapitalistický systém nemohl utlačovat pracující masy, a že každé právo, které se bude brát nám , béře se celé děl nické třídě a všemu pracujícímu lidu. Na tomto zákoně velmi jasně vidíme, že zákaz komunistické strany, potlačení komunismu by znamenalo uplatnění fašismu za účelem vyhlazení celého hnutí

dělnické třídy, uplatnění fašismu za účelem násilného potlačení

všech pokrokových snah, za účelem násilného potlačení třídní socialistické myšlenky, každého pokrokového smýšlení, každé levě orientované pokrokové, vědecké, umělecké a literární práce. Ano, stačí si přečíst ustanovení této předlohy, aby se ukázalo, že tomu tak je. Na podkladě tohoto zákona nemají být jenom rozpouštěny komunistické organisace, nýbrž pod záminkou

souvislosti s činností komunistické strany a s jejím ideovým pro gramem budou moci být rozpuštěny nejrůznější dělnické orga nisace, spolky, odbory, družstva, sportovní organisace, a to 351

nejen dělnické, nýbrž i inteligentské, studentské, kulturní organisace. Tedy nejen organisovaný komunista, nýbrž každý třídně uvědomělý dělník, každý člověk socialistického pře

svědčení, každý proletářský družstevník, každý dělnický spor tovec, každý proletářský volnomyšlenkář, každý pokrokový stu dent, inteligent, učitel, profesor, kulturní pracovník bude moci být na základě tohoto zákona postaven mimo zákon a vystaven pronásledování a teroru . [Smysl tohoto zákona nespočívá v ničem jiném, než že se v něm v zákonné formě vyčerpávají všechny

metody teroru , kterých použil Hitler při nastolení své diktatury, kterých on použil přímo, bez jakéhokoli zákonného podkladu. To je rozdíl mezi silnou demokracií v Československu a mezi režimem Hitlerovým . Je to rozdíl čistě formální, ale ve skuteč nosti je to stejný fašismus, stejná reakce, stejné nebezpečí, stejná diktatura.] Dělníkovi je přece jedno, zavírá-li mu ústa někdo ve jménu demokracie nebo ve jménu národa. [Pro dělníka je stejným

zotročením , když ho řeže hitlerovský úderník nebo čs. policista a čs. četník . Pro něho je stejné utrpení, jestli na šibenici utrácí jeho život fašistický úderník Hitlerův nebo oficiální, legální čs. kat.] Pro dělníka je to prostě totéž, dělník béře efekt těchto opa tření, a tento efekt je stejný, je to stejná reakce, (násilí a stejná diktatura ).

Je potřeba říci, že československé vládnoucí strany napodobují Hitlera do všech podrobností, že se po něm opičí ve všem, co mu vytýkaly a v čem se mu posmívaly. Vytýkali jste, pánové, Hitle rovi koncentrační lágry, a i vy se připravujete tyto koncentrační lágry zřizovat, poněvadž si nelze myslit, kam byste dávali zatčené, až přeplníte československá státní vězení. Vytýkali jste Hitlerovi

týrání a mučení jeho politických odpůrců, a budete to také dělat vy. Jak budete vynucovat na někom přiznání, že je komunistou,

jak budete vynucovat přiznání jeho spojení s činností komunis tické strany a jak budete vytloukat z hlavy komunistickou a jinou t. zv . rozvratnickou ideologii ? Budete to dělat týmiž methodami, rozdíl bude jen v tom, že v Německu jsou údernické kasárny

Hitlerovy, kdežto u nás legální policejní nebo četnické stanice. 352

( Vytýkali jste Hitlerovi, že loupí majetek dělnictva .) Na podkladě

tohoto zákona se připravujete k nejrozhodnějšímu vyvlastňo vání dělnického majetku, ſloupení] dělnických domů, tiskáren , družstev a dokonce k vyvlastňování soukromého majetku dělníků ſa k jejich okrádání mimo jiné] i ve formě velkých peněžních po kut. A budete také komunistické knihy, socialistickou litera turu, pokrokovou, „ rozvratnou“ literaturu pálit, neboť co budete dělat se zabavenými knihami, až vybrakujete dělnické spolky, organisace, knihkupectví atd. ? Budete prostě také tančit koniá šovský tanec kolem hranic s kacířskou literaturou, jako tomu bylo v Německu a jak to vytýkáte Hitlerovi. Budete odpravovat své

odpůrce na útěku, dohánět je k zoufalství a sebevraždám , až někoho nevinného nařknete ze spojení s protistátní stranou, a budete ho stejně s jeho rodinou hnát do zkázy. Budete prostě dělat všechno, co dělá Hitler a co je dnes v celém světě nazýváno barbarstvím , nad čím celý svět se otřásá hrůzou a odporem a co Hitlerovi vytýká. Budete to dělat, poněvadž se dostáváte na

stejné cesty zaslepené reakce, poněvadž máte z rozvratu kapita listického systému stejný smrtelný strach , jaký měla německá buržoasie, když 30. ledna svěřovala vládu do rukou vyhlášených katanů, hrdlořezů a dobrodruhů . My jsme vždy upozorňovali

dělnictvo a pracující v Československu, aby se neoddávali ilusím a nemysleli, že snad český měšták bude nějak lepší, ohledupl

nější, shovívavější než německý měšták . Německý měšták byl proslulý svou bázní před Bohem, byl proslulý svým respektem zákonů, ale my jsme se dočkali, že tento bohabojný německý měšták dnes jásá, když vidí, jak ( jeho krvaví pacholci] bestiálně

muči, vraždí dělníky, pokrokáře, socialisty. Říkali jsme, že i český měšták, padourský, bumbrlíčkovský, navenek zcela nevinně

vypadající, bude se jednou kochat radostí při mučení a týrání dělníků, až pocítí stejný strach z rozvratu svého kapitalistického řádu a ohrožení svého třídního panství, jak tomu bylo v Německu.

A již tomu tak je. Česká buržoasie odhazuje čím dále tím více, a tímto zákonem úplně, přívětivost, ohledy, lichotky, se kterými šla na české dělnictvo, dokud cítila, že její panství je jakž takž 23 V bojích se zocelila KSČ

353

pevné, ale dnes ukazuje československému dělnictvu a pracují címu lidu jen a jen svou pěst. Teprve ted se ukazuje jasně, jak to česká buržoasie myslela se svobodou, s demokracií, s humanitou a jak to myslela s demokratickým socialismem . Karabáč, perse kuce, teror, hrozby, násilí, rušení všech práv, kriminály – toť písnička, kterou ted zpívá česká buržoasie dělnictvu podle známé Hitlerovy noty. Zákaz, zákaz všeho, co připomíná komunismus, zákaz všeho, co symbolisuje myšlenku třídního boje, zákaz všeho, co posiluje ideu dělnické třídy, solidaritu - tot maršruta, kterou má česká buržoasie v této době.

A bojí se všeho ! Bojí se praporů, odznaků, i proletářských

pozdravů, bojí se prostě všeho, všechno má zmizet, aby se česká buržoasie utěšila ve svém smrtelném strachu o svůj řád a aby

zahnala příšeru komunismu, aby v každém člověku v Českoslo vensku násilně potlačila myšlenku na změnu společenského

řádu, na nahrazení kapitalistického společenského řádu socia listickým společenským řádem , jak to žádá dějinný pokrok a dějinný vývoj. [Musíme říci, že v mnohém je tímto zákonem Hitler celkem

překonán . ( Slyšte !) Vy jste vzkřísili z hrobu všechny historicky proslavené reakční stvůry, vy chcete obnovit systém slídičství a udavačství, jaký panoval před francouzskou revolucí a v době nejtemnější reakce. ]

Vy zase křísíte starý černý kabinet Metternichův ustanovením , že policie má právo zabavovat a prohlížet soukromé dopisy, obnovujete metody starého carského absolutismu, prostě všechno, co v historii bylo a co znamenalo šlapání nejelementárnějších

práv a svobod člověka, povolujete a křísíte k životu vy, kteří jste kdysi tyto věci kladli do hrobu jako pokrokoví měštáci a jako

socialisté. My však říkáme: Čím důkladnější, čím křiklavěj čím nehoráznější je vaše reakční řádění, tím jasnější je, že to není

výraz vědomí vaší síly, nýbrž výraz strachu. Je to všechno jen dílo naprosto pošetilé myšlenky, že by bylo možno pomocí tako vých násilných prostředků zachránit buržoasii její panství. Pročítáme- li tento zákon , vidíme-li v této zákonné formě vy 354

jádřeny všechny metody teroru , jakých použil Hitler, teprve tím více se přesvědčujeme, jak brzy musí v Německu zvítězit revo luce, jak brzy se tam musí zhroutit režim , který ve 20. století, v době tak vysoké vyspělosti lidí, v době tak uvědomělých snah

o pokrok, uplatňuje tak zpátečnické, hrubé, násilnické metody, které se dotýkají nejelementárnějších zájmů socialisticky, po krokově, kulturně cítících lidí, kterých je většina. Jako je jistý konec Hitlerovy diktatury, která svými vnitřními obtížemi je hnána čím dále tím více do náruče válečného dobrodružství,

stejně je jisto, že ani reakční řádění čs. buržoasie nemůže dlouho trvat (a že je nutno uspíšit okamžik , kdy třídní socialistické hnutí vyvstane k obrovskému rozmachu, aby všechnu reakci smetlo, ] avšak již definitivně, ne tak jako r. 1918 a 1919, nýbrž aby na vždycky zarazilo možnost reakce, možnost návratu ke starým metodám útlaku, aby navždy rozhodlo, že dějinný vývoj půjde kupředu a že jeho nositelem bude o socialismus usilující dělnická třída.

Pánové, mohu vás ubezpečit, že není daleka doba, kdy se děl nické hnutí znovu rozmáchne k obrovskému nástupu, jak tomu

bylo za války, i když se r. 1916 zdálo, že je po socialismu, po Inter nacionale, i když se r. 1916 zdálo, že rakouská vojenská diktatura ovládá pole a že myšlenka socialismu a revoluce je potlačena. Roku 1916 se to ještě zdálo a již v březnu 1917 se dostala Evropa

do obrovského požáru revoluce ; roku 1917 se v Čechách v ně kolika týdnech vzkřísily socialistické organisace a naplnily se miliony nových dělníků a dělnické třídní hnutí se dalo na obrov ský pochod, který by musil u nás zvítězit, kdyby nebylo strašli vého a kolosálního podvodu a zrady, které se dopustila sociální demokracie, a který na šestině zeměkoule vedl přece jen k tomu, že dělnická třída zvítězila, že dodnes naprosto nevývratně, pro

vždycky, pro světový pokrok existuje, sílí a mohutní Sovětský svaz jako země osvobozeného proletariátu. ( Potlesk komunistic kých poslanců .) Pánové, řekl jsem již několikráte, že nás komunisty nepřipraví

sebevětší strašení a teror o dobré nervy a vědomí jistoty našeho 355

brzkého vítězství. Pánové, vy všichni, měštáci i sociálfašisté,

jste si velmi dobře vědomi, že dějinný vývoj pracuje celkem proti vám a že pracuje pro nás. Vy cítíte, že každý den hospodářské krise musí v lidech posilovat myšlenku, jak je nespravedlivý tento

řád, při němž lidé umírají hlady, ačkoli vaše magacíny jsou plné. Vy víte, jak každý den hospodářské krise musí posilovat v člověku

myšlenku na změnu společenského řádu. Dobře cítíte, že nejen v masách dělníků, nýbrž i rolníků, inteligence, živnostníků a všeho pracujícího lidu roste nespokojenost s nynějším řádem a že všude přicházejí na myšlenku radikální změny tohoto řádu, že většina

tohoto pracujícího lidu více méně jasně, správně nebo nesprávně myslí na změnu společenského řádu. Nemyslí na to, že by tento řád měl existovat dále, nýbrž jak jej nahradit radikálním řešením , lepším společenským pořádkem. To je vývoj, který pracuje pro nás, to je vývoj, kterého se musíte bát vy, kterého se musí bát měšták a ten, který měšťákům slouží. To je rozhodnuto . S tím, kdo se musí bát dějinného vývoje, je konec, protože

dějinný vývoj je určován silami, které nelze zastavit. Dějinný

vývoj je určován nezdolatelnými, mohutnými ekonomickými a sociálními silami, které nezadržitelně pracují k tomu, aby se

uskutečnily naše ideály. Třída dělnická, jejíž zájmy se dostávají do nejpříkřejšího rozporu se společenským soukromokapitalistic kým řádem ajeho ideály, tento rozpor nejmocněji cítí aje naplněna vůlí revolučním násilím svrhnout kapitalistický společenský

pořádek a nastolit diktaturu proletariátu, připravit půdu pro uskutečňování socialismu.

Pánové, to jsou ideály, které my komunisté máme na svých praporech. (Chci jenom ještě říci, že tento zákon má směřovat jenom k tomu, aby násilnou cestou, za cenu všeho teroru a násilí, bylo udržováno nadále třídní panství buržoasie. Tímto zákonem] vládní strany - a to je velká nevýhoda pro českou buržoasii —

chtějí provádět u nás v Československu fašistickou diktaturu ; chtějí ji provádět strany, které za 15 let demokracie zkrachovaly,

zbankrotovaly, které z velké části pozbyly důvěru, které nemohou provádět diktaturu jinak než tím, že se oprou o policii, četnický 356

a kriminální aparát, poněvadž, pánové, řeknu vám , že ani jednoho národněsocialistického a sociálnědemokratického dělníka nezí

skáte, aby šel zabírat dělnický dům, aby šel pálit rudé prapory, aby šel rozpouštět komunistickou stranu. Všecko toto můžete

dělat s oporou policie a byrokracie a to je masová opora velmi slabá. (Výkřiky poslance Jurana .) Místopředseda Taub ( zvoní) : Volám p. poslance Jurana za tento výrok k pořádku. Poslanec Kopecký ( pokračuje ): Jsme si velmi dobře vědomi, jak se v tříd

ním boji vyvíjejí síly, jsme si vědomi toho, že se nakonec nejen dělníci s námi sympatisující, nýbrž i dělníci národněsocialističtí a sociálnědemokratičtí, ti, kteří se čím dále tím více dostávají do rozporu s politikou svých stran, dostanou s námi do jednotné společné fronty boje proti fašismu a buržoasii, a to bude ko

nec veškeré fašistické diktatury u nás v Československu. Naše síly jsou o to větší, že našimi spojenci nakonec budou a musí být i pracující masy potlačených národů, které v této době jsou

buržoasií lákány do iredentistických vod, ale nakonec musejí dojít k přesvědčení, že jen ve spojení s revolučním proletariátem mohou dosáhnout plné sociální a nacionální svobody. My, komunisté, jejichž cíle odpovídají dějinnému vývoji, ne musíme se bát žádného zpátečnictví, žádné reakce. Komunisté se nikdy nebáli fašismu a nebudou se ho bát ani v silné demo

kracii, nebudou se bát ani tohoto zákona. Protestujeme-li proti tomuto zákonu, činíme tak jménem nejširších pracujících mas, jichž důvěry jsme si vědomi. Budeme se všemi silami teroru

bránit a prohlašujeme, že budeme bránit naše dělnictvo proti každému, že rudé prapory za žádnou cenu nevydáme, že děl

nický majetek budeme bránit proti fašistickému teroru, ale záro veň říkáme: Kdyby vládní a socialistické měšťácké strany cokoli

dělaly, kdyby nás, komunistické funkcionáře, třeba všechny pověsily, dělnickou třídu a její vůli po svobodě a její hnutí za socialismus nepotlačí. My nejsme nic více než část dělnické třídy ;

kdo chce nás vyhladovět, musel by vyhladovět celou dělnickou třídu . Síla dělnické třídy, toť naše síla. Ze síly dělnické třídy ko munismus vždy čerpal a bude i nadále čerpat svou nezničitelnou 357

energii. Příklad Německa, hrdinného chování Dimitrova, a re voluční hrdinný boj německých dělníků ukazuje, že žádné mu sebevražednému útlaku a teroru se nepodaří zastavit a

potlačit revoluční hnutí a že i v pekle takových fašistických hrůz, jaké byly rozpoutány v Německu , dovedou komunisté nést hrdě a sebevědomě prapor komunismu, jemuž nakonec připadne vítězství.

Revoluční dělníci v Československu budou směle bojovat proti všem fašistickým ranám. Pánové, nikdy nedocílíte našeho od loučení od mas, my jsme s masami dělnictva nerozlučně spojeni.

Našimi baštami budou závody, o ty se opřeme, v těch budeme umět za všech okolností burcovat a soustředovat bojovnou sílu

dělnictva ke konečnému zápasu, a pak za všechen ústrk, za všechno utrpení, které jsme už vystáli a které se na nás i tímto zákonem chystá, za všechny rány přijde odplata a ta bude krutá a neúprosná. Pánové, vy jste vyléčili dělnictvo z iluse, že se může dostat k socialismu a moci po dobrém, [vy dokazujete dělnictvu , že se dostane k moci jenom tím, že zlomí vaši násilnickou dikta turu .] Vy jste postavili pracujícím masám otázku teroru, vy sta víte otázku otevřené třídní diktatury, a můžete být ubezpečeni, že si nakonec pracující lid a dělnictvo tyto otázky rozřeší ve svém smyslu, (ve smyslu teroru a diktatury, že si je nakonec vyřeší ve svém proletářském smyslu. A když diktaturu, řekne : Ne ote vřenou diktaturu malinké hrstky kapitalistických kořistníků ani diktaturu jako v Německu pana Thyssena za fašismu a u nás diktaturu Preisse, nýbrž když diktaturu, tedy diktaturu většiny,

diktaturu dělníků, pracujících lidí. Řekne si : Když teror, na konec si otázku teroru rozřeší ve svém smyslu, na konec rudý teror revoluční proletářské moci.]

K tomu směřuje dějinný vývoj a vy přispíváte k tomu, aby to, co dělníkům nebylo po 15 let jasné, co bylo právě demokracií zastíráno a zatemňováno, aby se tyto základní otázky třídního boje dělníkům osvětlily. Tento vývoj, všechno, co vy děláte, k tomu přispívá. Přispívá to jenom k tomu, aby se dějinný vývoj

rychleji popohnal a aby se prostě přiblížil k uskutečnění úspěš 358

ného cíle, který máme my komunisté na štítu . Poněvadž to jsou cíle odpovídající dějinnému vývoji, musíme my komunisté zví tězit, i kdybyste dělali co chtěli a chtěli nás zastavit sebebrutál

nější reakcí a fašismem . [I kdybyste nás zahnali do illegality, vezměte na vědomí, že i tam , i v illegalitě, budeme umět organi sovat pracující lid, ) a že budeme usilovat o to, abychom co nej dříve vyšli z podzemí jako jediný vůdce pracujících mas . Roz

viňte prapory ke konečnému vítěznému revolučnímu zápasu. Pryč s fašismem , pryč s kapitalismem , [ at žije proletářská revo

luce, at žije KSC ! ] ( Potlesk komunistických poslanců .) Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromášdění republiky Československé, schůze č. 296 , 20. Fijna 1933

LENINOV PROGRAM

JE NAŠÍM PROGRAMEM

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 27. června 1934

Místo formálního úvodu chtěl bych uvést toto : Několika děl

níkům jsem položil otázku, co soudí o předložených výjimečných zákonech.178 A odpověděli mně takto : [Kdyby tušili, že v Česko slovenské republice budou práva a svobody tak reakčně potlačo

vány, tak brutálně šlapány, jak se to děje, nebyli by prý ničím přispěli k utvoření čs. státu, nevstoupili by do legií, nepomáhali

by budovat stát a byli by šli po válce s bolševiky a pomáhali jim, aby byl v těchto zemích vybudován stát proletářské diktatury, který znamená moc dělnické třídy a tím zároveň svobodu všech pracujících. ] Tak usuzují dělníci a všichni proletáři o předlože ných zákonech a jich úsudek nesporně jasně osvětluje povahu

předložených výjimečných zákonů se všech stran. Je nesporné, že tímto zákonem se dorážejí poslední iluse o repu blice a o demokracii v Československu. Vždycky se tvrdilo, že

tato republika je zbudována na právech lidu. Avšak vládnoucí strany každým krokem nyní dokazují, že tomu tak není, že tato republika není zbudována na právech lidu, nýbrž na útlaku lidu, na útlaku pracujících, v zájmu malé hrstky kapitalistických vlast níků výrobních prostředků. Práva a svobody se lidu stále berou , a z lidu, o němž se v ústavě praví, že je zdrojem veškeré moci, se činí objekt reakčního útlaku a reakčního násilí. Je faktem , ať se používá jakéhokoli podvodu k zakrytí skutečné povahy výji 360

mečných zákonů, přes to přese všechno je každému jasné, že vládnoucí strany postupně provádějí převrat ve státním zřízení a že nahrazují demokratické vládní formy formami

polofašistickými, formami fašistickými, [formami přímé, ná silné diktatury.] Proti tomu, jak nastolili diktaturu Hitler nebo Dollfuss,179 Mussolini a Pilsudský, 180 je v Československé repu blice ten rozdíl, že odstranění demokracie se zde provádí bez efektních pučů, bez okázalých pochodů, bez zapalování parla

mentu , provádí se legální cestou za opory parlamentních stran a že provádění fašistické diktatury se opírá hlavně o zfašisovaný

státní aparát, zfašisovanou byrokracii, justici, policii, četnictvo [ a soldatesku ]. U nás v Československu má vládnoucí třída dva hlavní ná

stroje legálního uplatnění diktátorských a násilnických metod : zmocňovací zákon181 a zákon na ochranu republiky182. Zmocňo vacím zákonem je odstaven parlament a je nastolen režim nou

zových nařízení. Jsou nesporně marné všechny snahy, aby byla

zastřena skutečnost, že parlament v Československu je v rozhodu jících otázkách vyřaděn z rozhodování a kontroly a že jeho po stavení je čím dále žalostnější. Projev pana předsedy vládyMaly

petra a jeho výroky o důstojnosti parlamentu byly nejlepším do kladem , že československý parlament sdílí osud říšského sněmu, sdílí osud polského sejmu a rakouské Národní rady. Hitler od soudil říšský sněm k nejubožejšímu statování a k lízání důtek hitlerovských úderníků, Pilsudský nenazývá polský sněm jinak než smrdutou konírnou a Dollfuss se vytahuje na rakouskou Národní radu, pokud mu to jeho velikost dovoluje. [Pan minis terský předseda Malypetr ještě nepoužívá tak silných výrazů,

avšak smyslem jeho slov o manekýnech, smyslem jeho postoje vůči parlamentu není nic jiného nežli stejně fašistické brysko vání parlamentu. Parlament, tato instituce, která byla vynášena za svatyni demokracie, je dnes terčem vtipů a úsměšků i se strany vlády, která si říká parlamentní vláda. Když Lenin kdysi nazval

parlament žvanírnou, předstírali právě sociální demokraté a mnozí měštáčtí demokraté velmi často rozhořčení nad tímto 361

výrazem a prosím , my se můžeme tázat, čím se dnes parlament stal.] Pan předseda vlády Malypetr odkazuje parlament již jen na to, že má možnost debatovat. Ano, parlament může ještě debatovat, ale nemůže rozhodovat. Nemůže již rozhodovat v hlavních ožehavých otázkách, otázkách hospodářských, otáz

kách sociálních . Může nanejvýš schvalovat to, co vláda provádí nouzovým nařízením , jako tomu je právě nyní při zhoršení nemo cenského pojištění.

Zákonodárná činnost parlamentu se dnes redukuje skutečně na to, že parlament prohlašuje za zákon vládní nařízení. Poměr mezi mocí výkonnou a zákonodárnou se v základě obrátil. Dříve

byla vláda pouze orgánem, který měl provádět zákony, na nichž se usnesl parlament. Dnes je tomu obráceně. Dnes je parlament orgánem , který dává štempl zákona tomu, co vláda bez ohledu na parlament diktátorsky nařizuje. Skutečným režisérem státní

politiky stala se výhradně vláda. Parlament je odstaven na vedlejší kolej a obstarává při režii státní politiky nanejvýš

jenom zvukové efekty ve formě zbytečných debat. (Když pan ministerský předseda Malypetr vidí v parlamentu jenom sbor

manekýnů, je to nesporně nejlepší cesta k tomu, aby diktátorsky vládnoucí strany na konec napadlo ušetřit lid té komedie s mane kýny vůbec a parlament vůbec odstranit .] Jedna věc je jasná, že okresní hejtmani, kteří dirigují četnictvo, kteří dirigují byro kracii a policii, jsou dnes v očích pana předsedy vlády daleko

důležitějším činitelem než všech těch 500 zástupců lidu v Národ ním shromáždění. K tomuto názoru ostatně již před panem Maly petrem došel Hitler a Dollfuss. Dělníci sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí se mohou nyní velmi jasně přesvědčit, že máme pravdu my, komunisté, když tvrdíme, že politická reakce,

která se uplatňuje u nás v Československu, není namířena jenom proti nám , nýbrž že směřuje k potlačení demokratických práv pro všechny. Okleštování a potlačování práv parlamentu, okleš

tování a potlačování práv parlamentních zástupců postihuje i všechny sociálnědemokratické, národněsocialistické a ostatní

t. zv. zástupce lidu. Rozdíl je ovšem jenom ten, že vy , pánové, 362

s tím okleštováním práv parlamentu souhlasíte, že je sami inspi rujete, že fašismus přímo podporujete, kdežto my se za demo kratická práva dělnická bijeme a bijeme se i za práva parlament ních zástupců proletariátu. (Je nesporně velmi podivné, co všechno si vy, pánové, necháte za těch 5000 Kč líbit. Necháte se degradovat na hlasovací aparát, necháte se degradovat na poslušné kývaly, necháte se degradovat na směšné figuriny, na pochlebníky, podkuřující vládním diktá torům , necháte se degradovat na chor aportujících hafánků )...

Místopředseda Roudnický ( zvoni) : Volám pana řečnika za tento výrok k pořádku. Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : [ ... kterým se dovoluje nanejvýš z plných plic se vyštěkat na komunisty a zchladit si i žáhu při vydávání komunistických poslanců do kri minálů.] Ale všecko jinak snesete, snesete odbourání celé té demokratické dekorace, jejíž hlavní ozdobou jste byli vy, snesete to, poněvadž máte jedinou zásadu : at se odbourává všecko demo

kratické, jen když zůstávají demokratické příjmy. ( Potlesk komu nistických poslanců .) Vaše bezmocné, žalostné postavení vám ovšem nebude bránit,

abyste, až budou volby, šli opět před lid a dokazovali, jakou máte moc, jaké důstojnosti se těšíte, jakým suverénem je parlament v demokratické republice. Je proto směšné, když každého dne a stále opakujete, že jste demokraty, když mluvíte o demokratičnosti, když mluvíte, že všechny tyto zákony jsou obranou demokracie; jako kdybyste předpokládali, že fakticky všichni lidé jsou slepí, hluší a necítí ve svém vlastním postavení, v tom, že se nemohou scházet, shro maždovat, že nemohou demonstrovat a vydávat tisk, jak se stá vají úplnými poddanými diktátorsky vládnoucích obecních

správ a absolutisticky vládnoucích správ nemocenských pokla den ; že na každém kroku necítí, že jejich skutečná práva potla čujete, svobodu jim berete, a proto vám tito lidé nevěří, když dokazujete, že jste demokraté.

Je naprosto směšné, když stavíte poměry v Československu proti poměrům v Německu, v Rakousku a dokazujete, jak prý 363

se demokracie u nás drží, zatím co fašistické diktatury prý již krachují. ( Předsednictví převzal místopředseda Taub. ) Máte si nesporně s Hitlerem a druhými čím dále méně co vyčítat. Bankrot fašismu v Německu, Italii, Rakousku není žádné zadostiučinění pro vás, nýbrž je bankrotem i vašich snah ,

vašeho režimu, který je veden stejně protidemokratickými, fa šistickými intencemi jako režimy v nejbližším sousedství. Předložený zákon vás usvědčuje, že zatím co mluvíte o ban krotu fašistických režimů v Německu a Rakousku, jdete dále cestou těchto vzorů , cestou fašismu. Demokracii měníte v des

pocii, v absolutistickou despocii vládnoucích politických stran . Zostření zákona na ochranu republiky má pouze takový smysl

a význam. Ve fašisaci demokracie v Československu jdete prostě již tak daleko, že jako Hitler odstraňuje odpůrce svého režimu do kriminálů a do koncentračních táborů, tak i vy začínáte hrozit

kriminálem každému, kdo proti vaší politice, proti vašemu režimu bídy, hladu a útlaku se staví na odpor. Hrozíte mu už

také kriminálem, poněvadž se nemůžete spoléhat již na zbraně ideologického vlivu, nemůžete potlačit hněv lidu klamem a pod vodem, poněvadž víte, že nejste schopni své odpůrce umlčet, saháte k policejní a trestní dresuře proti svým odpůrcům. Pod sankce na ochranu republiky stavíte již politické strany, činov níky, funkcionáře a aparát svých stran. [Každý zkorumpovaný vůdce, předák, funkcionář vládnoucí strany, každý sociálfašistický sinekurista, zbohatlík a vyšinulec

může dnes říci, že republika, demokracie je on a za každé slovo kritiky a odporu proti němu půjde svobodný občan do kriminálu, poněvadž ohrožuje republiku.] Co je to ? Zavádění demokracie z boží milosti, je to zavádění patentované demokracie, je to zavá dění demokratické vrchnosti, zavádění absolutismu pod úředně chráněnou firmu stoupenců demokratického řádu . Říkáte, že je to obrana demokracie. Nikoli ! Je to obrana těch ,

kteří demokracii odbourávají a kteří si u nás usurpují diktátor skou moc. Je to obrana Malypetrů, Bechyňů, Hamplů, Czechů , Klofáčů, Šrámků. [Je to ochrana mocenských posic, sinekur, 364

žlabů a korupčnických výdělků vládnoucích stran .] Místopřed

seda Taub ( zvoni) : Volám pana řečnika za tento výrok k pořádku. Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : Je to pohřbení demokracie, poně vadž rušíte rovnost před zákonem , proklamujete dělení občanů na demokraty a nedemokraty, při čemž ovšem o tom, co je demo kracie, budete rozhodovat vy, páni Meissner, Bechyně, Klofáč, Šrámek a Malypetr. Každý, kdo nebude chtít akceptovat takový výklad demokracie, jaký vy dáváte, nebude demokratem, nebude

chráněn, nýbrž bude u nás v Československu vydán na pospas politické proskripci. Paragrafem 14 zavádíte systém politické proskripce. Říkáte jím velmi jasně, že proti těm, kdož nejsou stoupenci demokracie nebo by neakceptovali výklad demokracie, jak vy jej podáváte, dovoluje se beze všeho štvaní a násilnické

a nepřátelské vystupování. Je třeba si ovšem uvědomit, že v jádře je to všechno děláno v zájmu kapitalistů a v zájmu udržení vyko řistovatelského řádu, poněvadž demokracie se v Československu čím dále tím více ztotožňuje s nejvypjatější diktaturou velkokapi

talistických magnátů, monopolů, kartelů, trustů a syndikátů. O tom nemůže být pochyby. Jasným dokladem toho je rozsudek nad prof. Krohou.183 Nejvyšší soud už několikráte rozhodl, že útočit na kapitalis tický společenský pořádek u nás a propagovat socialistický spole čenský pořádek znamená útočit na demokraticko-republikánskou státní formu a ohrožovat republiku. V případě prof. Krohy to vyslovil nejvyšší soud s neklamnou otevřeností a jasností. Vznikl z toho veliký poprask a odpor ve všech kruzích , které upřímně

a opravdově demokraticky smýšlejí. Poukazuje se, že nejvyšší soud zakazuje u nás odmítání kapitalismu, kapitalistického spole čenského řádu a vyhlašuje trestání lidí, kteří provádějí socialis

tickou propagandu, neboli že jsme v Československu už tak daleko, kde je dnes Německo, Rakousko a Italie, [že totiž fašis tická reakce přechází k tomu, aby pomocí soudů, soudních roz sudků a kriminálů zakazovala a trestala socialistickou propagandu za změnu společenského řádu.] Každý si teprve musí uvědomit, čím bude v takovémto smyslu 365

§ 14, kde se mluví o stoupencích demokratického řádu a demo kratické státní formy, co to bude znamenat, když každý zde jasně

vidí, že demokratická státní forma a demokratický řád se ztotož ňuje s panujícím kapitalistickým , třídním , společenským a vý robním pořádkem . Každý si dovede představit, jak v takovém

smyslu bude možná persekuce, která se obrátí proti sociálním demokratům i proti národním socialistům , prostě proti všem, kdož formálně mají se socialismem co činit. A tu je třeba říci, že

zostřením zákona na ochranu republiky a novelou tiskového

zákona pletou vládnoucí socialistické strany fašistický bič na své vlastní stoupence. Vzpomeňme si, že pro zákon na ochranu repu

bliky byla již sta a sta dělníků sociálnědemokratických a národně socialistických odsouzena, poněvadž na podkladě tohoto zákona je možno odsoudit každého, kdo vede protiklerikální boj; za útoky

proti Šrámkovi, proti klerikálům , proti papeži se dostávají sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí dělníci už dnes do kri

minálu, neboť již dnes je sta a sta dělníků sociálnědemokratických i národněsocialistických trestáno. Představme si, jak to bude vypadat, když boj proti agrárníkům a klerikálům bude také trestný, poněvadž oni přesto, že solidarisují s Hitlerem a Doll

fussem , přesto, že klerikálové drží palec Dollfussovi, schvalovali jeho krvavé masakrování, přesto, že agrárníci antisemitsky štvou a napodobují surové hitlerovské protidělnické štvanice, přes to si říkají stoupenci demokratického řádu a budou tudíž chráněni

§ 14. Každý, kdo bude chtít vystoupit proti agrárníkům a kleriká lům, Malypetrovi, Staškovi184 a Spinovi185 a hlásat otevřeně sta vovský program , půjde u nás do kriminálu . Velmi jasně se ukazuje , že § 14 v tomto zostřeném znění zna mená snahu o znemožnění jakékoli protivládní propagandy, jaké

hokoli politického boje proti vládnoucím stranám a že znamená

nesporně úplné podvázání politického života. Stav, který se tím vytvoří, bude takový, že se u nás rozbují udavačství, špiclování,

denuncování, slídění, zastrašování, jaké bylo na počátku války a jakým se vyznačovala atmosféra po nastolení Hitlerovy dikta

tury . Šplhavci — štrébři — podlízavci, udavači budou se chtít za 366

vděčit tím , že budou ze msty udávat nepohodlné lidi, protože se špatně vyjádřili o nějakém sociálnědemokratickém předákovi. Pan Stivín , který byl tak rozčilen nad tím , jak neuctivě se v hostincích a kavárnách mluví o předácích vládních stran, bude spokojen s tímto zákonem , který má zavřít ústa všem lidem, kteří

nejsou spokojeni s vládou. Můžeme se těšit, že se bohatě rozhojní případy, jaké jsme zažili za války a o jakých píše Hašek, případy Palivcova a Švejkova putování do kriminálu . Ovšem je otázka, budou-li čs. žaláře stačit, když se bude § 14 provádět. Myslím, že je naprosto na místě otázka, jak daleko jsme od toho, aby

i v Československu byly zřízeny koncentrační lágry, které by mohly pojmout všechny politické odpůrce panujícího politického režimu.

Myslím , že dělnictvo musí poznat nebezpečí ono ho ostatně již chápe ale nejen dělnictvo, nýbrž i všichni pokrokově

smýšlející lidé. Dokazuje to nesporně všeobecný odpor a pobou ření nad tiskovou novelou.186 Nic nemůže tak dokumentovat

rostoucí strach vládnoucího režimu jako to, že se musí ještě ostřeji a brutálněji potlačovat tisk a umlčovat veřejné mínění. Tisková novela je nejdalekosáhlejším potlačením tiskové svo body. Opět by bylo na místě, aby v zemi Havlíčkově byly vyvě šeny smuteční prapory, poněvadž se tisková svoboda pohřbívá. Konce tiskové svobody jsou u nás vskutku smutné. Taková svo boda u nás začala Havlíčkem a končí panem Richtrem187 a panem

Stivínem, který ve funkci místosyndika novinářské organisace schvaluje zákon, který i podle mínění vládních žurnalistů učiní poslání tisku jako tlumočníka veřejného mínění a jako orgánu

veřejné kritiky a kontroly naprosto ilusorním . Protesty novinář ských organisací jsou nejpádnějším usvědčením z klamu a pod vodu všech, kdož by si troufali i tiskovou novelu vydávat za obranu demokracie a její posílení. Všechna ustanovení tiskové novely mluví jasně, že úmyslem vlády je pouze tisk škrtit, poutat, poručníkovat, komandovat a diktovat mu, aby sloužil vládnoucí diktatuře agrárníků a sociálfašistů . Doposud vláda při okleštování

tiskové svobody šla hlavně jedním směrem : potlačit dělnický 367

třídní tisk pomocí zastavování. Tyto snahy vláda nyní dovršuje. Původně se mohl časopis zastavit na jeden měsíc, pak na tři, a podle předloženého zákona to bude možné až na dobu šesti měsíců. V tom smyslu je tento zákon „lex Rudé právo “ .

Vláda jde však v potlačování tiskové svobody nyní dále a roz šiřuje frontu i proti jinému tisku. Napodobuje vůči tisku známé glajchšaltovací metody Hitlerovy a Dollfussovy. Nucené otisko vání projevů ústavních činitelů, spolu s možností zvláštních oprav pro presidenta , předsedu vlády, členy vlády, je pokusem o to diktovat tisku, aby sloužil panujícímu režimu, vládě a vlád

noucím stranám , aby vnucoval lidu přesvědčení vládnoucí kama rily. Lid velmi dobře vystihuje, že se tu v daleko horší formě opa kuje, co dělala starorakouská vláda proti českému tisku za války.

Tehdy psali články pro český tisk pánové z Křikavova a Kunzova

policejního ředitelství, dr. Slavíček a dr. Klíma. České oposiční noviny je musily otiskovat a dělaly to rády, za oportunistického

vedení českých stran, avšak český pracující lid byl na nejvyšší stupeň rozhořčen . A dnes to bude tak, že první strany politických časopisů budou vyplňovat dodané projevy z kabinetní kanceláře, presidia ministerské rady, ministerských kanceláří atd. V tisku svých nejzásadnějších třídních odpůrců si bude moci vláda dělat

agitaci pro inflaci, pro snižování platů státních zaměstnanců, pro obilní monopol,188 188 pro militaristické zbrojení, [pro střílení do

dělníků,) pro útlak nacionální, pro svůj reakční, klerikální, agrár nický, sociálfašistický program. C. k. „ Pražské noviny“,189 blahé paměti, budou vzkříšeny ve své slávě jako vzor vzhledu a obsahu

novin v demokratické Československé republice. [Na místo řečí císařů a arciknížat, jejichž pověstná omezenost a blbost určovala tón a ducha loyálního smýšlení za starého Rakouska, přijdou v československé demokracii nyní do novin jako povinné čtení

projevy Msgr. Šrámka, Hodži, Malypetra, Czecha, Meissnera, Dérera a Spiny a) demokratičtí občané budou mít příležitost ob divovat se moudrosti představitelů vlády a z jejich projevů čerpat za hladu a bídy posílení svého loyálního smýšlení.

Věru, kdepak by si byl Msgr. Šrámek pomyslil, když za Ra 368

kouska poníženě holdoval císaři pánu, že v samostatném česko slovenském státě bude moci husitskému českému národu vtloukat

i v novinách bezvěrců z vládní moci do hlavy své černé, římské, klerikální názory. Ano, tak to vypadá u nás s československou

demokracií. Je zapřeno všechno, čím se český národ v historii proslavoval jako bojovník za svobodu přesvědčení. Všechno je zapřeno, od husitů až po Havlíčka a české liberály, a lid českých zemíje opět duševně i materiálně zotročován a podrobován posluš

nosti vůči absolutistické vrchnosti, sloužící kapitalistické reakci. Musíme se nesporně stydět, že Československo se stává zemí, která zpátečnictvím a potlačováním svobod a práv se přibližuje k řadě států, do kterých patří barbarské Německo a Rakousko. A je třeba před tváří všeho lidu a pro pamět dějin říci, že toto

znásilňování svobody přesvědčení, toto duševní porobení, toto násilné vnucování názorů vládnoucích tříd nejen spolu provádějí, nýbrž inspirují strany, které si říkají socialistické, které kdysi hájily svobodu přesvědčení jako nutnou podmínku uvědomění

pracujících mas k pochopení socialistických cílů a k jejich koneč nému vybojování. [Dnes tito socialisté, spolu s nejhoršími kleri kálními, agrárnickými a měšťáckými zpátečníky, rdousí práva a svobody lidu a rdousí i svobodu tiskovou, a z dělnictva, jež sli

bovali osvobodit, chtějí udělat násilně ohlupované raby, loyální mameluky, státní patrioty, militaristické nadšence, otrockou pod nož kapitalistické třídní nadvlády.] To dělá sociální demokracie, strana, která kdysi byla stranou

dělnickou, třídní, revoluční. Památku zakladatelů a někdejších poctivých vůdců sociální demokracie, Pecky,190 Pravoslava Vese lého, 191, Hybeše, 192 hanobíte. Ze sociální demokracie, ze strany

dělnické a revoluční, učinili Hamplové, Meissnerové, Bechyňové stranu, která lokajsky slouží velkokapitálu, stranu protidělnickou,

protidemokratickou, kontrarevoluční. Ale je třeba říci, že neje nom vláda bude mít možnost na podkladě zákona otiskovat v tisku své projevy a své opravy, ale že se zároveň tiskovou novelou vláda postarala, aby nemohla být její činnost kritisována, kontro lována a potírána. 24 V bojích se zocelila KSC

369

Formulace § 18 a) zůstává přes všechny rafinované, ať již jsou korektury jakkoli maskované, takovou, že jasně vyniká její účel :

znemožnit tisku, aby mohl předem upozornit pracující lid, co vláda proti němu chystá, aby potlačováním takových zpráv byla ztížena obrana proti zbídačovacím útokům vlády, neboli, aby vláda mohla za nuceného mlčení tisku a naprosté nejistoty svými opatřeními a útoky překvapit a tak je snadněji provádět. Boj proti programu a proti činnosti vlády má být zbaven veřejné tribuny, legality, a je tlačen do illegality. Tak jako Goebbels v Německu dnes potlačuje zprávy, tak to bude i u nás, až vláda si vzpomene, že ta či ona zpráva ohrožuje „veřejný zájem “. Je to vlastně legali sování praxe, která se už zaváděla . Už dosud byla praxe, že státní zástupce v nejpříkřejším rozporu se zákony a ústavou pod hroz

bou nařizoval telefonicky redakcím, o čem se nesmí v tisku psát. Teď bude tento postup legalisován. Jsou to ovšem hrozné po

měry, nejhorší náhubek pro tisk. O tiskové svobodě nelze již mlu vit, lze mluvit jen o neomezené volnosti vlády dělat si bez kon

troly a bez kritiky co chce. Právě v těchto dnech prohlásil Goebbels, že v Německu mají právo na kritiku jen hakenkrajcleři. U nás v Československu budou mít právo na kritiku jen sociální demokraté, agrárníci a klerikálové. Jakékoli úsilí o výklad pro

gramu vlády, jakékoli úsilí o výklad snah vlády s hlediska oposič ního, o vyvrácení vládních argumentů, o přesvědčování občanů o nutnosti svržení vlády, o škodlivosti její činnosti bude zakázáno, všecka oposice bude prostě zatlačena do illegality. Velmi jasně vidíme, jak se mění charakter vládního systému u nás, jak vláda přestává být vládou parlamentní, jak se mění ve vládu kabinetní, jak se mění ve všemocný oligarchický * orgán, před jehož mocí ustupují všecka práva a svobody občanů. Občané se fakticky stá vají poddanými vlády, nesmějí se hnout, nic kritisovat, nic dělat, co vláda nedovolí, co není vládě vhod nebo co směřuje proti vládě.

Při tom je zároveň potřeba si uvědomit, jak se změnil systém Oligarchie

vláda několika málo osob. ( Pozn . red .)

370

politických stran , že totiž lidé, kteří diktují ve vládě, diktují zároveň ve stranách . Kdo by se odvážil nějaké rebelie proti Hamplovi, Beranovi, 193 nebo Frankemu v jejich stranách, pocítí sílu jejich moci. Pohrozí se mu zničením existence, ztrátou chleba i kriminálem . Sociálnědemokratický a agrární tisk již

dávno nesmí psát tak, jak smýšlejí sociálnědemokratičtí a agrární straníci, a nesmí psát ani tak, jak smýšlejí poslanci sociálně demokratičtí nebo agrární, nýbrž musí psát tak, jak to přikazuje

Bechyně a Beran. Ve vládních stranách byl prostě tisk už dávno glajchšaltován * v duchu vládní diktatury. Nyní se to má stát

všeobecným , i pokud jde o oposiční tisk . Glajchšaltung, který vyčítali Hitlerovi a Dollfussovi, zavádějí ted u nás demokraté a socialisté. Ovšem pro dělnický tisk vláda již svobodu vůbec uznat nechce. Dělníci již podle názorů pánů demokratů a socia listů právo na tisk vůbec nemají. Svědčí o tom nejen to, že se může tisk zastavovat na 6 měsíců, při čemž jsou zároveň zkráceny lhůty námitek, nýbrž svědčí o tom zároveň zákaz prodeje tisku

v trafikách a nádražních prodejnách, pro který, což je zajímavé, se nyní vlastně sjednává zákonný podklad, a svědčí o tom i další rafinované opatření, jako je zákaz kolportáže, odepření sazebních a dopravních výhod. Jasně vidíme, jak vláda sleduje linii, která dělá rozdíly mezi občany. Již dělá rozdíly, komu má erární aparát sloužit a komu nemá, komu mají erární podniky sloužit a komu nemají. Erární podniky, pošta a železnice, mají plně sloužit

agrárníkům a sociálním demokratům , nemají však sloužit komu nistům , nemají sloužit těm, kteří jsou odpůrci panujícího režimu .

[ Tak jako by vláda chtěla, aby lidé přišli na myšlenku, že erární aparát není zde proto, aby sloužil dělnickému tisku, že by mohli

lidé přestat platit státu daně a odvádět dávky .] My ovšem říkáme, že si svobodu svého tisku vzít nedáme za žádnou cenu. A aby bylo

jasno : často se mluví, že naše volání po demokratických svobo dách, právech a tiskové svobodě je v nějakém zásadním rozporu s naším programem , s hlásáním diktatury proletariátu. Když se Usměrňován . ( Pozn . red .) 371

dožadujeme tiskové svobody, dožadujeme se jí pro dělnictvo a pracující lid, pro jejich boj, pro jejich hnutí, organisace a jejich tisk. Naší zásadou je a zůstane: Všechna práva a svobody těm ,

kteří pracují a kteří lidskou společnost svou prací udržují, ale žádná práva a žádné svobody kapitalistickým vykořistovatelům , náhončím a lokajům kapitalistických vykořisťovatelů. Na této linii hájíme práva pracujících a potíráme onu demokracii, která dává svobodu nepřátelům lidu, která dává svobodu fašistům , kleriká lům, militaristům , šovinistům a všem zpátečníkům , zatím co

dělnictvo a pracující lid utlačuje. Bojujeme za zvrácení takovéto demokracie ; my bojujeme za demokracii proletářskou, jejímž podkladem bude vláda dělnictva, která dá všechna práva a všechny

svobody pracujícím , zatím co měštácká demokracie, a tím více zfašisovaná měšťácká demokracie, může pouze práva a svobody dělnictvu a pracujícím lidem omezovat, poněvadž spočívá na pod kladě kapitalistického společenského pořádku, na podkladě hos podářské nadvlády, vlastníků výrobních prostředků, kteří nikdy

nemohou, jestliže vykořisťují dělníka, tomuto dělníkovi dát plné právo a kteří, jestliže vyssávají rolníka, nemohou nikdy plné právo dát rolníkovi. Bude-li třídní demokracie vládnout s hlediska

svých třídních zájmů, nebude se zájmy ostatních pracujících tříd v naprosto žádném rozporu, naopak, ona má zájem , aby se pracu jící masy mohly v největší svobodě plně vyvíjet a tak aby mohly

společně s proletariátem organisovat, budovat a stát se nositeli nového kolektivního socialistického společenského hospodář ství.

As tohoto zásadního a třídního stanoviska odmítáme ovšem

demagogii, kterou dělá Národní liga a národní demokracie. U příležitosti projednávání této tiskové novely nemůže jim na prosto jít o svobody a práva lidu; jim může jít jenom o to, aby

nejhorší nepřátelé lidu měli větší volnost a svobodu, jim jde o plnou svobodu a volnost fašistické nacionalistické propagandy a hlásání programu, jehož uskutečnění má být jen jinou a ještě

surovější formou fašistického útlaku, než jaký se uskutečňuje v nynějším režimu . 372

Pan poslanec Stříbrný ostatně v závěru své řeči velmi jasně potvrdil, že není proti těmto zákonům , nýbrž že je pouze pro to, aby sám mohl těchto zákonů použít k útlaku pracujícího lidu ; neboli mezi vámi a Stříbrným je pouze hádka o to, kdo koho má glajchšaltovat. Stříbrný se těšil, že bude glajchšaltovat vás, ale politická konstelace je jiná, a vy glajchšaltujete Stříbrného. To

jsou pouze frakční spory, ale jeden jako druhý tábor zásadně akceptujete nutnost útlaku, zostřeného odbouráním lidských práv a svobod. My můžeme jenom těm , kdož pod praporem pana

Stříbrného jdou, říci, jestli si přejí plnou svobodu ... Místopřed seda Taub (zvoní ): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická aby se spo lhůta již uplynula. Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : jili s námi, s dělníky, proletáři a pracujícím lidem, poněvadž jenom bojem proti fašismu, bojem za svobodu socialismu můžeme zároveň my navždy a bezpečně zajistit i národní svobodu česko slovenského pracujícího lidu a pracujícího lidu jiných národ ností .

Ke konci bych chtěl ještě říci, že pan ministr dr. Dérer194 se domníval, že uplatnil kdovíjak obratný argument, když v ústavně

právním výboru pravil, že komunistická strana prý není opráv něna se dovolávat demokratických práv, poněvadž prý chce orga nisační a agitační politické svobody využít, aby provedla revoluci

a aby zvrátila panující moc. Jak my na to odpovídáme ? Je velmi zajímavé, pánové - a my vám to připomínáme – co jste vždycky

říkávali o demokracii před válkou a ještě po válce. Vždycky jste říkávali, že demokratické svobody a práva mají sloužit k tomu, aby se dělnická třída mohla semknout, mohla se uvědomit, mohla se organisovat, aby se dělnická třída mohla vyzbrojit k po

slední bitvě, k revolučnímu zvrácení kapitalismu a nastolení socialismu. To jste vy vždycky říkávali a my nechceme nic jiného.

Demokratická práva hájíme jen za tím účelem, aby se dělnická třída mohla vyzbrojit ke své poslední bitvě, k svržení kapitalismu a k nastolení socialismu. Vy to nazýváte zločinem, neboli zloči nem nazýváte to, co jste sami hlásali. Prostě demokracie nemá

sloužit k tomu, aby dělnictvo mohlovyspět, aby zvrátilokapitalis 373

tický pořádek. Je velmi zajímavé, že k boji za demokracii uza víráte cestu vy, kteří jste byli hlasateli demokratického socialismu, že jste přestali být socialisty, vyznavači třídních sociálních snah a že jste přestali být i dnes demokraty, poněvadž chápete, že

demokracie a využití demokratických práv je pro panující dosa vadní kapitalistický pořádek nebezpečné. Ovšem jestliže se dáte na tuto cestu, nemůže to skončit jinde než v témž bankrotu, jako skončila sociální demokracie v Německu, Rakousku a v řadě

jiných evropských států, tím spíše, že v Československu tento program nepřímého potlačování demokracie a nepřímého uplat ňování fašistických metod vy provádíte. V této souvislosti chtěl bych říci jednu věc. Na stolech sně

movny leží zpráva imunitního výboru. V této zprávě se sněmovna vyzývá, aby souhlasila s návrhem imunitního výboru, jímž se dává souhlas k žádosti pražského trestního soudu o vydání čtyř

komunistických poslanců * k trestnímu stíhání pro zločin podle § 2 zákona na ochranu republiky. Tento zločin měl být spáchán letákem „ Ne Masaryk, ale Lenin!“ Pokládám za nutné pranýřo vat tu jednu věc . I v imunitní zprávě se praví, že prý v klubovních místnostech komunistické parlamentní frakce byl při prohlídce nalezen leták „ Ne Masaryk, ale Lenin !" ...195 Každému je u nás nápadno, že to má být u nás podobně jako v Německu, že prohlídky klubu a vydání poslanců jsou opako váním případu v Německu, že se také inscenují provokace proti komunistickému klubu, že se také opakují fráze o připravovaném

komunistickém puči, tak jak to dělal Göring a Hitler, aby mohl být zahájen útok na komunisty, na sociální demokraty, [ to že se opakuje. Obvinění, že se připravoval ozbrojený puč, tvrdím , je

provokace nejhoršího druhu . My tvrdíme, že je to provokace nej horšího druhu .] To neznamená, pánové, že bychom zapírali své cíle, naprosto ne. Své revoluční cíle nezapíráme, naším revoluč ním cílem je změna společenského řádu, změna státního pořádku * Jsou míněni komunističtí poslanci Klement Gottwald, Václav Kopecký, Josef Krosnář a Josef Štětka, kteří byli 28. června 1934 vydáni poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání. ( Posn. red .) 374

a nahrazení kapitalistického státu státem proletářské diktatury. To jsou, pánové, cíle, které má dělnická třída na svém štítu od počátku své existence, to jsou cíle, které měla na svém štítu I. in ternacionála a z počátku i II . internacionála, to jsou cíle, které měla na svém štítu před válkou sociální demokracie, dokud se neodcizila třídně revolučním cílům dělnické třídy.

My neustaneme také bojovat za tyto cíle, i kdybyste nás sebe více persekvovali. My budeme odmítat a na každém kroku potírat

jakýkoli pokus provokace proletářských vrstev, jako prováděl Göring v Německu, provokace, které mají skreslit naše revoluční snahy, snahy o to, abychom získali většinu dělníků, většinu pra

cujících lidí pro myšlenku změny společenského řádu, aby nás pak mohli vylíčit jako pučisty, teroristy , hazardéry, aby nás mohli v očích dělnictva zošklivit. Proti všem těmto provokačním meto dám krok za krokem budeme bojovat, jako to dělal Lenin, který

na každém kroku odmítal pomluvy menševiků a kadetů, poněvadž mu záleželo na tom, aby pracující masy pochopily, že snahou naší proletářské revoluce není nic jiného než dovršení všeho toho boje, který každého dne vedeme tím, že hájíme mzdy dělníků, že se ujímáme existence dělníků, že se rveme za každý kus chleba a za každý kousek práva. Ale, pánové, my vám říkáme, že tyto provokace u nás na celé čáře zkrachují. Vaše situace je jiná, než byla situace Göringova, když nastoupil se svými provokacemi proti komunistům. Vy se opíráte jen o policii, četnictvo a o státní aparát, pracující lid a děl nictvo nenávidí policejní režim. Místopředseda Taub ( zvoni ) : Upozorňuji pana řečníka po druhé, že jeho řečnická lhůta uplynula. Poslanec Kopecký ( pokračuje ) : [ Jestliže jste použili příležitosti voleb presidenta republiky k tomu, abyste pod jménem presi

denta republiky vyvolávali atmosféru štvanic proti nám, tak vám pravím , že jste tím sobě neprospěli, lidé budou s námi souhlasit. Proti presidentu Masarykovi jako našemu odpůrci, odpůrci

marxismu, bolševismu a sovětů, postavili jsme Lenina, vůdce mezinárodního proletariátu. Na jedné šestině zeměkoule, kde vyhrál, zatím co vy skončíte jako policejní ministři.] Místopřed 375

seda Taub (xvoni ): Volám pana tečníka sa tento výrok k pořádku. Poslanec Kopecký ( pokračuje) : Lenin vedl proletariát k vítězství. My jsme přesvědčeni, že skuteční proletáři a pracující lidé budou souhlasit a musejí být rozhodně pro Lenina, který je programem naším a stane se i programem většiny dělnické třídy, všeho pra cujícího lidu ...

Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždeni

republiky Československé, schůze č. 337, 27. června 1934

ZLOMENIM SABOTÁŽE

K ŠIROKÉ AKČNÍ JEDNOTĚ VÁCLAV KOPECKÝ

Pro akční jednotu dělnictva vyslovily se již desítky a desítky sociálnědemokratických a národněsocialistických organisací. Na stech a snad tisíci místech republiky se jednání o sblížení mezi

komunistickými a socialistickými dělníky navazuje nebo je v prů běhu. Pokud jde o sociální demokracii, postavilo se za myšlenku bojovného dělnického sjednocení kompaktnějiž několik sociálně demokratických okresů . Pro akční jednotu se vyslovují nejen orga nisace politické, ale i různé zájmové organisace dělnictva, odbo rové, družstevní, sportovní, kulturní atd . Tisíce rukou poctivých dělníků a dělnických funkcionářů pracují na díle bojovného sbra tření dělnictva, k němuž dala podnět komunistická strana svou

nabídkou jednotné akční fronty vedením socialistických stran. Zatím co ústředny socialistických stran akční jednotu odmítly, setkala se naše nabídka s důvěrou u nižších organisací sociálně demokratické a národněsocialistické strany, mezi socialistickými

dělníky, kteří si bojovnou jednotu s komunisty přejí a o její uskutečnění se zasazují.

Avšak za jakých okolností musí sociálnědemokratičtí a národ něsocialističtí dělníci bojovnou jednotu s námi uskutečňovat ?

Činí tak proti vůli vůdců socialistických stran . Činí tak přes jejich výslovný zákaz a činí tak navzdory všem hrozbám a nátlaku, jichž používají vůdcové socialistických stran, aby dělníky od jednoty 377

s komunisty odvrátili. Sociálnědemokratičtí a národněsocialis tičtí dělníci se musí doslova prát o to, aby směli vyjádřit své mínění, aby mohli dát výraz své vůli, aby se v organisacích směli

usnášet a rozhodnout pro to, co uznávají za prospěch dělnic tva. Zvláště sociálnědemokratičtí vůdcové podávají nyní důkaz,

že zasahují všemi prostředky, aby bojovné spojení sociálnědemo

kratických dělníků s komunisty znemožnili. Hrozí, terorisují, vy lučují. Avšak přesto další a další organisace se vyslovují pro akční jednotu . Jsme oprávněni se již dnes tázat : nestačí Police, Velká Byteš a desítky míst, v nichž organisace sociálnědemokratické strany komunistickou nabídku jednotné fronty přijaly, k tomu, aby se vůdcové sociálnědemokratické strany přesvědčili, že všechno jejich násilné bránění hnutí za akční jednotu dělnictva je marné

a že ničím již nezdolají u sociálnědemokratických dělníků vůli po bojovné jednotě.

Zanechají sociálnědemokratičtí vůdcové svých marných po kusů o potlačení myšlenky akční jednoty a zanechají své sabotáže,

která je hříchem na zájmech dělnictva v Československu ? Nebo není čím dále jasnější, jak dělnictvo Československa již draze platí za to, že vůdcové socialistických stran sabotují za tvrzele snahy o jednotnou akční frontu ? Ve všech ostatnich zemích již dělnictvo přechází k protinástupu. Všude jinde se již dělnictvo nejen úspěšně brání kapitalistickým útokům, ale začíná zasazovat

kapitalismu pádné rány. Všude jinde se již síla dělnické třídy křísí a její rostoucí sebevědomí vynáší na štít dělnického boje stále smělejší hesla . U nás v Československu se však zfašisovaná

buržoasie ještě roztahuje. Kapitalisté si troufají ještě útočit a za sazovat dělnictvu rány. Měšťácká reakce si troufá ještě pomýšlet na další odbourávání práv dělnictva a další deptání dělnického hnutí . A proč ? Poněvadž se pro zatvrzelou sabotáž socialistických

vůdců ještě neuskutečňuje akční jednota v tom rozsahu, aby se bojovné šiky dělnické třídy mohly postavit proti buržoasii v plné síle. Poněvadž socialističtí vůdcové sabotují soustředění hnutí za akční jednotu, poněvadž se pokoušejí isolovat místa, kde k bo 378

jovné jednotě dochází, poněvadž se snaží toto hnutí udržovat

v rozptýlenosti a znemožňují celostátní organisování akční jednoty, schopné velkých nástupů, velkých bojů. Jakjinak by vše

musilo být v Československu, kdyby tato sabotáž byla zlomena, kdyby vedení socialistických stran byla donucena stejně jako v ostatních zemích dát souhlas ke společnému postupu a závazky akční jednoty dodržovat tak, jak je k tomu nucena na příklad socialistická strana ve Francii.

Nebude již brzy téměř jedné evropské význačné země, ve

které by sociální demokracie nebyla donucena přistoupit na akční jednotu. Jen v Československu se sociální demokracie pod vedením pánů Bechyně a Czecha vzpěčuje podvolit se tomuto mezinárodnímu hnutí za akční jednotu a chce si vysloužit vděčnost čs. buržoasie nejzatvrzelejším bráněním jednotné bojovné frontě dělnictva. Pro otrocké souručenství s reakční buržoasií odmítá vedení

sociální demokracie každý ústupek myšlence bojovné jednoty

dělnictva, po které sociálnědemokratické dělnictvo již živelně volá a pro kterou

se sociálnědemokratické organisacevyslovují ve stále větším počtu. A dochází k takovým paradoxním zjevům , že sociálnědemokratičtí dělníci v Československu nesmějí chtít to, co

dělá sociální demokracie ve Francii, Italii, Španělsku a jinde. Sociálnědemokratičtí dělníci v Československu jsou vylučováni, terorisováni a pronásledováni za to, že chtějí, aby sociální demokra cie přistoupila na akční jednotu, jako to již učinila sociální demo kracie v celé řadě zemí. Proto, že sociálnědemokratičtí vůdcové se

chtějí udržet na ministerských křeslech a zachovat výhody so

ciálnědemokratického aparátu z účasti na vládě, mají být sociál nědemokratičtí dělníci tak pevně svázáni na rukou a nohou, že se nesmějí sjednocovat ani k boji za nejminimálnější požadavky a že mají trpně snášet zhoršení nemocenského pojištění, drahotu, sni žování mezd a fašistické troufalosti čs. buržoasie v době, kdy sociálnědemokratičtí dělníci v druhých zemích již bojují bok po boku

komunistických dělníků a kdy v druhých zemích již sjednocené dělnictvo vehementně útočí .

Ty velké úspěchy akční jednoty v druhých zemích činí sabo 379

térský odpor socialistických stran proti akční jednotě v Českoslo vensku neudržitelným . Všechny argumenty, všechny vytáčky a výmluvy, jichž socialističtí vůdcové u nás proti akční jednotě používají, padají již tím, že v druhých zemích se akční jednota uskutečňuje, a to již tak lavinovitě v jedné zemi po druhé, že

Československo se fakticky stává ostrovem, v němž socialističtí vůdcové mohou ještě akční jednotu sabotovat. Nemůže se to však takto dále udržet. Dělníci v Československu si nenechají přece namluvit, že akční jednota u nás není možná, když je možná již

téměř ve všech evropských zemích. Škůdcovský, rozbiječský charakter sabotáže socialistických vůdců v otázce akční jednoty bije čím dále jasněji do očí. A my neustaneme v tom , abychom znovu a znovu na škodlivost této sabotáže vůdců socialistických stran nepoukazovali a neburcovali k jejímu zlomení. Činíme to i v této chvíli, kdy se nejjasněji projevuje škodlivost sabotérského brzdění jednotné bojovné fronty v otázce solidarity se

Sovětským svazem . Ve všech zemích již dělnictvo povstává, aby jednotně demonstrovalo na obranu Sovětského svazu, jemuž hrozí válečné přepadení se strany japonských imperialistů, při čemž je každému zřejmo, že roznícení válečného ohně na Dál ném Východě by znamenalo rozpoutání válečného požáru

v celém světě. My jsme nabídli socialistickým stranám již před několika týdny společné protesty proti japonskému imperialismu, ohrožujícímu Sovětský svaz a světový mír . Socialistické strany naši nabídku odmítly a vysmály se tomu, že chceme protestovat proti japonskému imperialismu. Vývoj událostí ukázal, zda naše nabídka zasluhovala posměchu nebo ne. Dnes je tisk socialistic

kých stran plný zpráv o nebezpečí války na Dálném Východě. Avšak socialistické strany přes to odmítají dále jednotné demon strační akce pro Sovětský svaz .

A odmítají je, ačkoli stále okázaleji stavějí na odiv své přátelství k Sovětskému svazu a ačkoli dávají slavnostní ujištění o své

ochotě k jeho obraně. Když my voláme socialistické strany, aby společně s námi prokázaly činy svoji oddanost Sovětskému svazu

v nynější chvíli, která je zkouškou opravdové solidarity se zemí 380

sovětů, stejně jako zkouškou opravdové vůle k protiválečnému boji, odpovídají na naše volání záludnostmi a manévry, jež na místo sjednocení mají dělnictvo i pod záminkou sympatií k So větskému svazu tříštit a frontu obrany Sovětského svazu poškozo vat. Pod pláštíkem přátelství k Sovětskému svazu lákají dělníky na

půdu čs. patriotismu, na půdu podpory čs. militarismu a váleč ných příprav. Chtějí, aby dělníci manifestovali ne pro Sovětský

svaz, ale pro Československo, ne pro třídní solidaritu s proleta riátem Sovětského svazu , nýbrž pro solidaritu s čs. buržoasií. Sociální demokraté při tom také dokazují, že prý pro Sovětský svaz pracují tím, že jsou ve vládě a že se tu zasazují o politiku

prospěšnou zájmům Sovětského svazu, „ o přátelské a spojenecké

vztahy ČSR k SSSR “ . Avšak, když říkají, že ve vládě tolik zmohou, a o Sovětském svazu mluví jako o spojenci, proč se nepostarají o to, aby byla čs. zbrojařům zamezena výroba a do

dávky zbraní pro japonské imperialisty, pro nepřátele Sovětského svazu ? Proč se nepostarají o to, aby byla zastavena persekuce přátel Sovětského svazu a aby jejich organisaci byla přiznána

zákonnost ? Proč se nepostarají, aby byla zajištěna plná volnost a svoboda pro projevy přátelství k Sovětskému svazu a pro všechny akce na jeho obranu ? Proč se nepostarají o rozehnání všech emi grantských kontrarevolučních organisací, o vypovězení bělo- • gvardėjských dobrodruhů a o umlčení všech protisovětských štváčů, jež otevřeně v tisku fašistů a reakčních nacionalistů agi

tují pro podporu japonského imperialistického nájezdu proti So větskému svazu ? Neučiní to vše proto, že politiku buržoasie ve skutečnosti neurčují a neovlivňují oni, nýbrž naopak, že buržoa sie určuje jejich politiku a při podřízenosti zájmům buržoasie si

ani socialističtí vůdcové, stejně jako buržoasie, nepřejí v Českoslo vensku opravdového lidového, proletářského hnutí přátelství k So větskému svazu . Všechno, co je třeba v zájmu obrany Sovětského

svazu a v zájmu jeho podpory proti imperialistickým ohrožova telům, může být docíleno jen pohotovostí a bojovnými akcemi děl nictva. Avšak tyto akce socialistické strany doposud sabotovaly a sabotují. 381

A přece : jaké velkolepé manifestace by to byly, kdyby děl

nictvo jednotně demonstrovalo svoji solidaritu se Sovětským svazem ! A jak snadno by se mohly uskutečnit ! Nic jim nestojí

v cestě. Neboť je skutečností, že všechno dělnictvo bez výjimky sdílí nejžhavější sympatie k Sovětskému svazu. Všichni sociálně demokratičtí a národněsocialističtí dělníci by nadšeně souhlasili, aby se jednotně a co nejmohutněji demonstrovala solidarita se Sovětským svazem. A k dělnictvu přidali by se všichni ostatní pra cující lidé a nesčetní jiní přátelé Sovětského svazu , kteří, i kdyby nic jiného neuznávali, tak uznávají, že Sovětský svaz jest mocným činitelem v boji o světový mír, v boji za odvrácení hrozící válečné katastrofy. Jestliže socialistické strany sabotují uskutečnění těchto společ

ných manifestací pro Sovětský svaz - pak v nynější době stupňo vaných protisovětských provokací japonského imperialismu a hro zícího nebezpečí válečného nájezdu proti Sovětskému svazu je tato sabotáž aktem nepřátelství vůči Sovětskému svazu a přímou pomocí pro gajdovské, kramářovské a jiné reakční spřežence japon ských a bělogvardějských protisovětských válečných štváčů. Avšak

právě proto, že dělnictvo a pracující lid Československa bez roz dílu tak nadšeně lnou k Sovětskému svazu a jsou pohotovy činně

prokázat svoji solidaritu se Sovětským svazem , právě proto na bývá otázka jednotných akcí pro Sovětský svaz jiné povahy a vyšší důležitosti než otázka jiných akcí. V otázce solidarity se Sovět ským svazem dělníci nebudou a nesmějí trpět žádné sabotáže !

V této věci musí prosadit akční proletářskou jednotu do všech důsledků a s veškerou rozhodností. Mohutné společné manifestace pro Sovětský svaz, jednotné protesty proti zločinnosti japonského imperialismu, svorné demonstrace proti nebezpečí imperialistické války, k nimž volá nynější hodina, musí se stát skutkem !

V zájmu jejich uskutečnění obracíme se my, komunisté, s na bídkami a výzvami znovu na všechny sociálnědemokratické a národněsocialistické organisace stejně jako na odborové organi sace, sportovní atd. Jsme přesvědčeni, že nalezneme nejlepší po chopení u socialistických dělníků. Jestliže v akci na záchranu 382

Thälmanna byly zdárně položeny základy k akční proletářské jednotě, jsme přesvědčeni, že ve znamení solidarity se Sovětským svazem zaznamená akčníjednota nové veliké úspěchy. V rukou sociálnědemokratických a národněsocialistických děl

níků leží možnost, aby jakákoli sabotáž jednotných akcí pro So větský svaz byla zlomena. Uvidíme, zda se socialističtí vůdcové odváží zakazovat dělníkům sjednocovat se k projevům pro So větský svaz ; uvidíme, zda se odváží socialistické dělníky teroriso

vat, pronásledovat a vylučovat za to, že chtějí spolu s komunis tickými dělníky jednotně a svorně manifestovat přátelství k So větskému svazu , o němž socialističtí vůdcové tolik nyní mluví. Nástup k uskutečnění jednotných akcí pro Sovětský svaz musí se všude stát nástupem k zlomení sabotáže a všech metod nátlaku, hrozeb a rozbiječství, jimiž se socialističtí vůdcové doposud sna

žili budování akční jednoty brzdit a mařit. Ve znamení solidarity se Sovětským svazem musí nastoupit dělníci k tomu, aby si

v Československu vynutili uskutečnění akční jednoty v takovém rozsahu, v jakém se již uplatňuje v druhých zemích . Dělnictvo Československa nezůstane pozadu ! Přišla chvíle, aby

ztrátu tempa v tvoření akčníjednoty, zaviněnou sabotáží, nyní vy rovnalo a dostalo se také na cestu ofensivního nástupu .

„ Rudé právo “ , roč. XV, Č. 129, 2. září 1934

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě ČSR o chystaných opatřeních proti Komunistické straně Československa a ostatním třídně proletářským organisacím

Pronásledování třídně proletářského hnutí v republice Česko slovenské nabývá už nyní často forem , které připomínají poměry v zemích fašistických . Ústavně zaručené právo shromaždovací pro proletářské hnutí v praxi již neexistuje. Konání táborů lidu a průvodů není až na nepatrné výjimky již vůbec povolováno. Veřejné schůze, na kterých chtějí proletářské organisace zaujmout stanovisko k ak

tuálním politickým otázkám , se pravidelně zakazují. Policejní a okresní úřady omezují se přitom na pouhé tvrzení, že jde o ohrožení veřejného zájmu, bezpečnosti a klidu, a osvojují si tak za souhlasu vlády právo rozhodovat zcela svévolně o možnosti

pracujících vrstev projevovat své mínění . Třídně proletářský tisk je podrobován zcela svévolné, libovolné konfiskační praxi, pro kterou není již směrodatný ani obsah trest ních ustanovení, [nýbrž diktát příslušných ministerstev,] rozho dujících (podle politické situace, ] co je v zájmu veřejnosti a co nikoli, o čem se smí psát a o čem se psát nesmí, co má v tom kterém místě být zabaveno a co má být volně propuštěno. Prodej proletářského tisku je již 5 let zakázán v trafikách a na nádražích, zatím co teprve letos vyšel zákon, který takové zákazy povoluje. Nad dělnickým tiskem visí Damoklův meč tiskového zákona,

který má poslední zbytky ústavně zaručeného tiskového práva učinit ilusorními. 384

Dělníci a pracovníci proletářského hnutí jsou pronásledováni za každý výrok, kterým dávají výraz svému přesvědčení o zhoub

nosti kapitalistického systému a o nutnosti řádu socialistického. Po vzoru a na příkaz Nejvyššího soudu odsuzují soudy pracovníky dělnického hnutí k mnohaměsíčnímu žaláři pro pravdivé vylíčení bídy pracujících vrstev a opatření, jak této bídě učinit přítrž. Pří

pad vysokoškolského profesora Krohy, kterého odsoudila porota, že konstatoval výhody socialistického systému proti systému kapitalistickému, je toliko jeden z mnohých případů podobných. Výrok „At žije Sovětský svaz“ se prohlašuje za přečin pobuřo vání; ( výrok, že proletariát bude v imperialistické válce znát svou

povinnost, se považuje za zločin, za výzvu k vojenským trestním činům, a to i tehdy, když byl přednesen před nevojáky .] Veřejné věnování vlajky kulturní organisaci v Sovětském svazu se po kládá za velezradu (případ senátora Lokoty)196 a hlásání programu komunistické strany prohlašuje Nejvyšší soud šmahem za trestné,

ačkoli tato strana je dosud podle zákona zcela legální. Výhody podmíněného odkladu trestu se uvědomělým proletářům v pře vážné většině případů odpírají z důvodů „veřejného zájmu“ , vý hody ve státním vězení jsou odnímány bud přímým zákonným ustanovením , nebo prohlašováním , že politické činy proletářských

revolucionářů jsou obzvláště hodné zavržení. Ruku v ruce s touto praxí, která je výsměchem všem pojmům o politických právech, jde zbavování proletářských revolucionářů práva volebního,

práva volitelnosti a ostatních „ čestných práv občanských “. Ti, kdož bojují o lepší budoucnost dělnické třídy a celého lidstva, jsou už nyní jak před soudem , tak ve vězení podrobováni výji mečnému stavu a meritorně * často postaveni mimo zákon.

Tento vývoj se uplatňuje ještě pronikavěji před policejními úřady. Policejní úředník nebo úředník okresního úřadu, který

odsuzuje proletářského pracovníka k trestu na svobodě a k vysoké peněžité pokutě, je po vzoru středověké justice žalobcem a soud

cem v jedné osobě, zbavuje svévolným způsobem obžalovaného Zásadně. ( Pozn. red .) 25 V bojich se zacelila KSC

385

nejprimitivnějších práv obhajoby. Reakční byrokracie využívá

své moci, již dostala od vládních orgánů, stále nezahalenějším způsobem, nezakrývajíc již ani formálně svou zavilou zášť proti snahám třídně uvědomělého proletariátu ; prohlašuje tyto snahy v žargonu vládního a fašistického tisku za „ rozvratné“ , trestá nositele těchto snah pokud možno nejpřísněji a zbavuje je k tomu i vykazováním z místa pobytu, práce a existenční základny. Také koaliční právo dělnické třídy se krok za krokem odbou

rává; je zakázána Rudá pomoc a Dělnická pomoc, organisace soli darity dělnické třídy, zakázán Svaz proletářských bezvěrců, Svaz přátel SSSR, Svaz pracujícího rolnictva na Zakarpatsku, Ústřed na Rudých odborů, komunistický Svaz mládeže. Jsou rozpouštěny

mnohé organisační jednotky organisací odborových, tělovýchov ných a kulturních. Získávání dělníků do odborové organisace se

prohlašuje za činnost „ rozvratnou “ a „ štvavou“ (případ Jana Melichárka v Trnavě ). Takto se soustavně ruší základní práva dělnické třídy.

Vyvrcholení tohoto záměrného tažení proti třídně proletár

skému hnutí jsou opatření proti legální činnosti komunistické strany. Už dnes je naše strana v praxi krok za krokem zbavována

možnosti rozvíjet svou činnost legálně. Práci organisací obtěžuje a ruší policie a četnictvo a ruku v ruce se zaměstnavateli se proti jejím členům uplatňuje nátlak i zbavování existenční možnosti.

Vůdcové komunistické strany jsou terčem nehorázných útoků : po zrušení mandátů komunistických poslanců, po soustavném jejich odsuzování k nejpřísnějším trestům byli vedoucí činitelé

komunistické strany poslanci Gottwald, Kopecký, Štětka a Kros nář na základě nehorázně vykonstruované obžaloby z velezrady hnáni do illegality. Zástupce komunistické strany v obecním

zastupitelstvu duchcovském je zatčen proto, že se v městském zastupitelstvu ohradil proti nacionalistickým štvanicím roz poutaným u příležitosti atentátu na jugoslávského krále.197 Domovní svoboda, ústavně zaručená osobní svoboda, listovní

tajemství pro pracovníky komunistické strany fakticky již ne existuje. 386

A v této situaci volá fašistický a vládní tisk denně po roz puštění komunistické strany. Pod fašistickou vlajkou „boje proti rozvratníkům “, proti „ státu nepřátelským organisacím “ je proti naší straně vedena pogromová kampaň , neopírající se již ani

o zákony tohoto státu, ale toliko o agitační hesla fašistické reakce, převzatá z hitlerovského Německa a z jiných absolutistických států . Po zákonu o rozpouštění politických stran, namířeném

proti komunistické straně, připravuje vláda nyní zákon o regis traci stran , kterým naše strana má být úplně zbavena legální činnosti a vylučována z účasti na volbách a ze zastoupení v parla mentních sborech .

Vylíčená persekuční opatření neomezují se ovšem jen na pří slušníky strany komunistické. Množí se případy, kdy stejně své volným způsobem jsou stíháni i členové strany sociálnědemokra tické a národněsocialistické, jakmile dávají výraz svému proletář skému cítění; obžaloba proti sociálnědemokratickému starostovi

duchcovskému je toho dostatečným důkazem . Skutečnost, že fašistické směry (národní demokracie spojená s národní ligou) mohou současně volně konat tábory lidu i v jiných formách orga nisovat nápor proti dělnickému hnutí, je také pro sociálnědemo kratické a národněsocialistické dělníky přesvědčivým příznakem,

že cesta jejich vůdců, podporujících a prosazujících všechny útoky proti komunistické straně, vedla by nezbytně k takovému vývoji, jaký byl v Německu a v Rakousku. Sjednocený postup všech socialistů za práva dělnické třídy je očividným příkazem dne.

Uvědomělé dělnictvo a pokrokové vrstvy obyvatelstva nesou

hlasí s persekučními opatřeními proti komunistické straně, proti revolučnímu dělnickému hnutí, protestují proti těmto opatřením a domáhají se plné svobody bojovat za své požadavky a za své konečné cíle .

Ptáme se proto vlády : 1. Je vláda ochotna plně respektovat politická práva dělnické třídy a pracujícího obyvatelstva vůbec ?

2. Je vláda ochotna upustit od všech opatření namířených proti 387

legální činnosti komunistické strany a ostatních třídně proletář ských organisací ? V Praze dne 24. října 1934

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního

shromážděné republiky Československé, rok 1934 – 1935, tisk č. 2822 \IX

ZA SOCIALISMUS JE TŘEBA BOJO VAT !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 7. listopadu 1934

Dříve než přikročím k vlastnímu referátu o vládních pro hlášeních , chci udělat některá prohlášení jménem našeho klubu.

Právě v této chvíli pochodují miliony osvobozených dělníků po ulicích Moskvy, Leningradu, Charkova a jiných měst a míst Sovětského svazu (Komunističtí poslanci provolávají třikráte :

„ At žije Sovětský svaz !“ — Místopředseda Taub zvoní.), oslavu jíce 17. výročí socialistické revoluce. Miliony oslavují vítěznou vý stavbu socialismu, ukazující pracujícímu lidstvu celého světa jedinou možnou a správnou cestu z krise, bídy a chaosu do lepší

budoucnosti. Jménem pracujících mas Československa připo jujeme se k těmto oslavám, volajíce ke všem dosavadním i bu doucím vítězstvím Sovětského svazu své proletářské „ Práci čest!“ ( Potlesk komunistických poslanců .)

Druhá věc, které se chci dotknout, je otázka vydání zatykače na komunistické poslance Gottwalda, Kopeckého, Štětku a Krosnáře . Protestujeme proti vydání zatykače, poněvadž je zde zřejmě úmysl znemožnit poslancům vykonávání politické činnosti, dříve než byla vůbec jejich věc projednána soudně.

Zatykač byl vydán dříve, než byly doručeny obsílky od soudu. Poslanec Štětka na příklad do poslední chvíle seděl v parlamentě a při návratu domů čekali již na něj fízlové a četníci se zatýkacím rozkazem . Můžeme uvést řadu případů z praxe ministra spra 389

vedlnosti. Je zde případ soudruha poslance z Olomouce. Byl

zatčen pro podezření prý ze špionáže a velezrady, 8 měsíců seděl ve vyšetřovací vazbě a vůbec nebyl vyslýchán. Když se dožadoval předvedení k výslechu, bylo mu řečeno, že materiál

proti němu ještě není pohromadě. A nyní po 8 měsících byl bez výslechu z vyšetřovací vazby propuštěn a bylo mu řečeno, až bude sehnán materiál, že bude povolán k výslechu a vyšetřován na svobodě. (Výkřiky komunistických poslanců.) Taková je dnešní

praxe a proti té praxi ministerstva spravedlnosti my protestujeme, žádáme odvolání zatykače a záruku, že poslanci budou vyšetřová ni na svobodě. ( Výkřiky komunistických poslanců .) A nyní přikročuji k vlastnímu předmětu, k prohlášení před stavitelů vlády, pana ministra financí Trapla, pana zahraničního

ministra Beneše a pana předsedy vlády Malypetra, abych pre cisoval stanovisko komunistické strany k nim. ( Výkřiky komu nistických poslanců .) Především otázka rozpočtu na rok 1935. Prohlášení pana

ministra Trapla není nic jiného než stará otřepaná písnička, kterou slyšíme od ministrů financí již řadu let. Rozpočet je v rovnováze, situace se lepší. Rovnováha rozpočtu a naděje na zlepšování situace jsou ty dva velké dary, které přinášejí oby vatelstvu tohoto státu páni ministři již po několik let za sebou jdoucích. Po roce pak ohlásí tentýž ministr, že vyrovnaný roz počet končí miliardovým schodkem a že naděje na zlepšení

selhaly. A proto státním zaměstnancům se nepřidalo, malí rol níci a malí živnostníci byli dále dřeni bez nože, nezaměstnaní dále zmírali hladem a dělníci práci nedostali.

Všechny vyrovnané rozpočty, všechny miliardové půjčky a s nimi všechny sliby o širokém a rozsáhlém zahájení prací roztají na konec vždy jako jarní sněhy, zbude z nich jen špína korupčních afér a miliardový deficit vyrovnaného rozpočtu. To

je kapitalistické hospodářství. Rozpočet dotvrzuje rozklad kapitalismu. Dokazuje, že na zá kladě starých řádů se dále žít nedá. A jsou zde dvě perspektivy.

První perspektiva počítá s restaurací kapitalistického řádu. To 390

je bankrotářská perspektiva. Pokusy o restauraci kapitalismu zaplatí masy pracujících zvětšující se bidou, existenční mizerií, odbouráváním občanských svobod , persekucí a pod. , nebot snaha po restauraci kapitalismu nemůže vést nikam jinam než k fašismu, a fašismus, to je reakce, to je návrat nazpět, vláda stře dověké tyranie. Fašismus znamená zvěrstva, atentáty, nacionální běsnění, pogromy a na konec imperialistické války.

Druhou perspektivou je socialismus. A socialismus, to je po krok , socialismus znamená využití rozvoje technických sil ne k vykořisťování, ale k zvětšování blahobytu pracujících vrstev. Znamená kulturní rozvoj, národnostní svobodu pro všechny národy, znamená světový mír a lepší budoucnost. ( Potlesk komu nistických poslanců .) Proto socialismus musí na konec zvítězit. A kdo pomáhá dneska restaurovat kapitalismus, ten prodlužuje krisi, ohrožuje světový mír a hazarduje se samostatností svého národa.

My obviňujeme tuto vládu i všechny dřívější vlády této repu bliky, že hospodářsky ubily dělnictvo a pracující lid, rozvrátily existenci státních zaměstnanců, k bankrotu ženou živnostníky

a malorolníky, hospodářsky a kulturně dusí pracující inteligenci, do beznadějné budoucnosti ženou dělnický i studentský dorost, znásilňují potlačené národy tohoto státu (a hazardují se samostat ností vlastního národa jen kvůli tomu, aby pomohli kapitalismu .] Přikročím nyní k zahraniční situaci. Obviňujeme vládu tohoto státu, že od počátku činí osud české samostatnosti závislým na osudu světové reakce, že zakládá svoji politiku na násilí a na impe rialismu. Víra ve versailleský mír198 nebyla nic jiného než vírou v násilí jedné skupiny imperialistů. Touto vírou, že násilí se věčně udrží, byla prodchnuta vnitřní i zahraniční politika tohoto státu, na podkladě víry v násilí se sliboval věčný mír. [Proto dnes, kdy proti násilí versailleského míru vyvstávají nové násil nické proudy imperialistické, je samostatnost tohoto státu v ne bezpečí.] Násilím se vládlo 16 let doma. Místo slibovaného roz

množování demokratických práv občanstva pokračuje se v jejich okleštování, pokračuje se ve fašisaci veřejného života. Co je dnes 391

ze svobody tisku, ze svobody projevu, ze svobody slova, svobody

koaliční, spolčovací atd. ? Všecky občanské svobody dnes nahra zuje censorova tužka, soudcův kriminál a policajtský pendrek. Vláda, která nedovedla širokým rozvinutím občanských svobod získat důvěru pracujících, nahrazuje tuto důvěru, tak jako to je a bylo v každém policejním státě, bajonety a kriminály. Misto

předseda Taub ( zvoní ): Volám pana řečníka za tento výrok k po řádku. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Poslanec Zápotocký ( pokračuje ) 16 let se vládne protilidově, protisocialisticky, i když

jsou socialisté ve vládě, 16 let jsou národnostně utiskovány pra cující vrstvy jiných národností, i když jsou zástupci těchto jiných národností ve vládě. 16 let se snažíte jít ruku v ruce s nejčernější reakcí doma i za hranicemi. A proto jste 16 let neuznávali Sovětský svaz . Když jste uznali kdejakou monarchii, kdejaký fašistický stát, s uznáním Sovětského svazu jste stále odkládali, jedině proto, že Sovětský svaz je socialistickým státem . ( Poslanec

Dubický: A když jsme ho uznali, tak se vám to nelíbí!) Přejdu k vašemu uznání Sovětského svazu *. K uznání Sovětů dochází

teprve nyní, [když vám samotným začíná být úzko ve společnosti těch imperialistických loupežníků, jejichž rovnocenným kama

rádem jste se stali .] Dnes jasně vidíte, že ve společnosti imperia listických žraloků může být některý z nich v každé chvíli pro

nasycení druhých obětován . ( Poslanec Dubický: Co by vaší řeči ří kal Litvinov ? ) 199 Když dnes německé, polské a madarské fašistické čelisti klapou nedočkavě na našich hranicích , vzpomněli jste si,

že existuje Sovětský svaz. Sovětský svaz je socialistický stát, který je jediným skutečným zastáncem světového míru, který nikoho imperialisticky neohrožuje, který dal úplnou samostat nost a svobodu desítkám národů a je jediným bojovníkem za právo sebeurčení a svobody každého jednotlivého národa. Přes to však, že byl Sovětský svaz uznán, že jste ho formálně uznali, nepřestali jste být jeho nepřáteli. Vaše činy a skutky rozbíjejí dokonale každou ilusi o vašem skutečně přátelském poměru * Dne 9. VI. 1934 byl uznán SSSR Čs. vládou do jure. ( Poxn. red .) 392

k Sovětskému svazu . Toho důkazem je, že jsou zde dále trpěny ozbrojené bělogvardėjské, kontrarevoluční tlupy a organisace.

Dále se dovoluje nepříčetné štvaní národně demokratickým , fašistickým a stříbrňáckým tiskovinám proti Sovětskému svazu . A vaši soudcové a policajti jsou nad tím celí znervosnělí, že pro pouhý projev sympatie k Sovětskému svazu nemohou mlátit pendreky a zavírat do kriminálu, tak jak jste to činili celých 16 let.

Toho dokladem je událost se sovětskými sportovci v Koši

cích.200 Sovětští sportovci nedemonstrovali proti Československé republice. Co je to za demonstrace, kde, jak sami přiznáte, šlo v hloučku po ulici 28 lidí. A přesto sovětští atleti dostali výměry,

jimiž se navždy vypovídají z Československé republiky. Nebylo jim ani dovoleno zajet si do Prahy pro zavazadla. Byli v policej ním doprovodu vezeni přes Kolín, Všetaty do Děčína - a nyní

přijde to nejlepší —, kde československá policie předala sovětské atlety na hranicích do rukou hitlerovské policie, (Výkřiky komu místopředseda Taub zvoní) a hitlerovská nistických poslanců policie sovětské atlety v Drážďanech internovala na poukázání

Čs. policie. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Vezla je dále v policejním doprovodu přes Berlín na hranice. To je vaše přá telství k Sovětskému svazu . To, co se udělalo v Košicích , není

nic jiného než provokační dílo košické policie. A co udělala právě nyní zase košická policie ? Zakázala provo zování divadelní hry Maxima Gorkého „ Jegor Bulyčev“. Proč

ji zakázala ? Hra se v Praze uváděla. Jedině proto, že Maxim Gorkij je sovětským spisovatelem . Košická policie vystoupila proti sovětským atletům jedině proto, že to byli sovětští atleti, příslušníci a občané sovětského státu. Z toho je vidět, že přes uznání Sovětského svazu jste svoje nepřátelské metody vůči němu nezměnili. Jak je tomu na tomto poli, tak je to i na všech

ostatních polích. I v obchodním a hospodářském styku jste se uznáním Sovětů nenaučili nic nového. Chtěli jste do Sovětského svazu vyvážet, ale nedovedete si uvědomit, že dnes za pouhé uznání, se kterým jste přišli nejposlednější a kde vás třebas 393

stejně kapitalistická, ale alespoň chytřejší konkurence dávno předešla, zvětšené dodávky nedostanete. V exposé p. ministra Beneše je nápadný chlad, když mluví o sovětech. V tomto exposé se říká, že nebudeme činit, pokud se týká přátelských vztahů k Sovětskému svazu , nic více, než co bude činit Francie a druhé státy Malé dohody.201 Druhé státy Malé dohody jsou státy fašistické. Naproti tomu je zajímavo číst, jak mluví ve svém exposé pan ministr zahraničních věcí

o hitlerovském Německu. ( Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Tady nečeká, co bude dělat Francie a co budou dělat druhé malodohodové státy. Zde říká, že ve spolupráci s hitlerov ským Německem půjdeme v první řadě a přede všemi. To ilustruje poměry. Fakt tedy je, že i po uznání Sovětského svazu

sovětští občané nejsou zde chráněni před policejními provokace mi. Mohl bych uvádět řadu dokladů. Byl jsem se sovětskými

sportovci na řadě zájezdů a všude a v každém místě byli sovětští sportovci provokováni policejními špicly. V Liberci si policejní

špiclové sedli mezi sovětské sportovce u oběda. Policejní špiclové vlezli do autokaru, který byl pronajat pro sovětské sportovce, a teprve po velkých protestech tento autokar opustili. Stejně tak bylo v Košicích , kde seděli u oběda mezi sovětskými spor tovci a provázeli je na každém kroku . Stejně to bylo v Brně, kde jsem se sovětskými sportovci byl. Ano, čs. policie na každém kroku sovětské sportovce provokovala a čekala jen na to, aby

nějaký zákrok proti sovětským sportovcům mohla vyprovokovat. A to vám řekne každý. Ptejte se sociálních demokratů v Košicích. Však to napsali do „ Práva lidu “ , jak vypadaly v Košicích skuteč nosti.

A proč jsou tyto věci ? Po uznání Sovětského svazu sami jste se

zhrozili těch širokých sympatií, které Sovětský svaz má nejen v dělnických, nýbrž i v širokých vrstvách občanských, a abyste tyto sympatie, které tu jsou a které vy těžce nesete, zkřížili, proto ty provokace. Ale pracující lid a celá pokroková veřejnost, která dnes vzhlíží k Sovětskému svazu jako k jedinému státu, který

skutečně ukazuje cestu k lepší budoucnosti, který ukazuje cestu, 394

jak se dostat z tohoto začarovaného kruhu a z chaosu, ve kterém

se dnes žije, nedá si své sympatie k Sovětskému svazu zvrátit. Lid tím neoklamete, ten půjde vždy po boku sovětů, po boku Rudé armády, nikdy ne proti sovětům a nikdy ne proti Rudé

armádě. ( Potlesk komunistických poslanců .) Přecházím k otázce potlačovaných národů. Už jsem uvedl, že tato vláda nedovedla dát svobodu českému lidu a tím méně

ji dovedla dát pracujícímu lidu jiných národností. Pan poslanec

Hampl se zmínil ve své řeči o otázce sebeurčení národů, a obraceje se do našich komunistických řad, prohlásil, že nemůže souhlasit s naším heslem „ sebeurčení až do odtržení “ . My prohlašujeme, že na tomto hesle a na této zásadě, že každý národ má právo

určovat své osudy, trváme, že toto právo hájíme pro český národ, pro svůj národ, a proto také přiznáváme toto právo příslušníkům

každého jiného národa. ( Tak jest!) Říká-li se nám, že vytyčo váním tohoto hesla chceme hnát Němce v Československu

k Hitlerovi, Poláky k Pilsudskému a Madary k Horthymu, docela otevřeně prohlašujeme, že jsme proti každému takovému anšlusu ", a otevřeně říkáme německému lidu a německým děl níkům : za žádnou cenu nemůže dnes znamenat sebeurčení

německého lidu spojování se s Hitlerem, návrat do hitlerovského Německa. Docela otevřeně prohlašujeme Polákům : v žádném případě sebeurčení Poláků nemůže dnes znamenat spojování se s Pilsudským , a Madarům říkáme : sebeurčení Maďarů ne

může znamenat spojování se s Horthym . Děláte-li z nás pro naše stanovisko a pro naši zásadu práva na sebeurčení národů až do odtržení velezrádce, prohlašujeme: vy , kteří vyvoláváte a inscenujete procesy s velezrádci, jste sami největšími velezrádci, poněvadž velezrádcem je ten, kdo rozdmychuje nacionální vášně, kdo národnostně i hospodářsky potlačuje německé, maďarské, slovenské, polské i ukrajinské pracující vrstvy, kdo protežuje kapitalismus. A to vše dělá dnes vládní koalice.

Nyní několik slov o té t. zv. nové konstelaci. Docela otevřeně • Z němčiny

připojení. ( Pozn. red .) 395

prohlašujeme naše stanovisko k nynější koaliční vládě a říkáme, že tato koalice nepřestala nikdy být panskou koalicí. V této koalici byli vždy socialisté jen z milosti trpěni a budou v ní trpěni

jen tak dlouho, dokud pomáhají upevňovat panství kapitalismu. Ocituji vám zde jednu stat, která zní : „ Zdá se, že odpovědná vláda státu nedopouští se ničeho menšího, než že organisuje třídní boj všech podnikatelských skupin proti všem skupinám pracovníků. Hlavním programovým bodem vládní koalice je

snížit a možno-li zničit všechny politické, sociální a mravní posice pracující třídy ve státě. Začalo to zákonem o vysokých celních sazbách a zákonem o duchovenských platech na účet nových konsumních daní. Pak přišla t. zv . reforma veřejné správy se zvýšením byrokratického vlivu a s okleštěním auto

nomních práv; přišla daňová reforma * s nepřímou petrifikací daňových privilegií agrárního kapitálu, sešněrovány byly obce

a jejich pravomoc zákonem o finančním hospodaření, zhoršeno bylo volební právo občanů do vyšších samosprávných svazků202, zrušeno bylo volební právo vojáků a nyní, dámy a pánové, před stupuje vláda před sněmovnu se smutnou odvahou a předkládá jí první výjimečný zákon proti dělníkům . “ Toto mluvil 25. listo padu 1927 na adresu koaliční vlády nynější ministr železnic, p. poslanec Bechyně. To je přesné citování stenografického pro tokolu. A teď počítejte, co se stalo od r. 1927, jak dalekosáhle se rozvinulo oklešťování občanských práv a nápor na dělnické vrstvy v této republice se strany vlády, jak byla dále sešněrována samo

správa a zhoršeno sociální pojištění, co se všecko stalo za součin nosti socialistů ve vládě. Věřím , že by dnes p. ministr Bechyně neřekl, co řekl roku 1927, poněvadž to, o čem mluvil roku 1927,

je strašlivou obžalobou politiky socialistů v koaličních vládách do dnešního dne. Kdybychom měli posuzovat tuto politiku podle řeči Bechyňovy roku 1927, co bychom dnes o té politice museli

prohlásit ? ( Poslanec Chalupnik : Co bychom my museli říci o vaší politice dnes, kdybychom usuzovali podle toho, co jste prohlašovali * Je míněna t. zv. finanční novela II. z roku 1927. ( Pozn . red .) 396

roku 1922 ? ) Dnes je jasné a vám socialistům , kteří jste ve vládě, to nemůže být dnes tajno, že kapitalistické strany v koalici už na prstech počítají dobu, kdy budou moci socialisty z vlády vy hodit, (hlasy: K vaší radosti ) a nevidíte-li to, pak byste museli býti slepí. Ano, připravují se nové konstelace*, buržoasní

pravice se zde sdružuje: národní demokraté, Stříbrní a ligisté. A když zde v důsledku téhle vaší koaliční politiky má socialismus a socialistická fronta určité neúspěchy, podívejte se do článku „ Venkova “ , jak má přímo radost z porážky socialistických stran , jak si pochvaluje a libuje vítězství t. zv . občanského buržoasního bloku a jak nadržuje Henleinovi203 proti německé sociální demo

kracii. Není přece možné, že byste toto přeskupování neviděli, že byste před ním zavírali oči, že byste neviděli, jaké budou důsledky toho, co se tu připravuje za vaší pomoci na pracující lid.

Mluvíte- li o otázce demokracie a obraně demokracie, je si přece potřebí uvědomit, že jsou dvě demokracie: revoluční a buržoasní. Co znamená revoluční demokracie ? Ta nutně musí

znamenat cestu k nastolení a upevnění vlády socialismu, a jen ten, kdo má toto na zřeteli, může být revolučním demokratem . Naproti tomu buržoasní demokracie musí nezbytně znamenat upevňování vlády kapitalismu a cestu k fašisaci. Podívejte se : souručenství v buržoasii a podpora buržoasní demokracie zna mená nezbytně potlačování revoluční demokracie a musí vést

k porážce socialismu a socialistických stran. Začne se s bolševis mem, přejde se na marxismus a na konec na socialismus vůbec.

Taková je cesta a takové jsou perspektivy. Je potřebí, a myslím , že je nutné, abyste si vy, sociální demokraté a čeští socialisté, uvědomili přeskupení, které se tady odehrává, abyste si uvědomili, že nemáte-li sami být ztraceni, musíte zahájit obrat. A v čem

musí spočívat ten obrat ? Proti jednotné frontě buržoasie postavit jednotnou frontu pracujících , na místo souručenství s buržoasií je nutno postavit souručenství socialistických stran . A my tu • Z latiny – seskupení. ( Pozn. red .) 397

prohlašujeme: Jsme ochotni v boji za vítězství pracujících vždy a všude postupovat v jednotné frontě, ve spolupráci a v souru čenství na obhajobu dělnických práv. Jsme ochotni ke spolupráci

a souručenství se socialistickými stranami i zde v tomto parla mentě. Toto souručenství musí však být opřeno o bojovnoumobi lisaci dole, jednotnou frontu v závodech, v továrnách, na ulicích i v obcích. Nezakrýváme nikterak nebezpečí, které hrozí se strany mezinárodní reakce, a nepřehlížíme ani nebezpečí, které hrozí se strany reakce vnitřní. Co je potřebí a jak je nutno proti tomuto nebezpečí se bránit ? Je nutno vést nesmiřitelný boj proti fašismu.

Ale tato vláda, která počítá na spolupráci s Hitlerem , tato vláda, která usiluje o restauraci kapitalismu, nebude nikdy proti fašis mu ani proti Hitlerovi upřímně bojovat. Jen dělnická třída, jen dělnicko -rolnická vláda může ochránit ohroženou samostatnost,

vést důsledný boj proti fašismu doma a odstranit všecky imperia

listické choutky Hitlerů, Pilsudských a Horthyů. A bojovat proti Hitlerům a hitlerismu znamená především odzbrojit fašisty a ozbrojit pracující. ( Potlesk komunistických poslanců .) Vzpomeňte z historie, že panské šiky byly vždy ochotny jít s nepřítelem proti vlastnímu svému lidu, vzpomeňte jen na české pány a jejich armádu, která šla s křižáky proti Táborům , proti českému lidu u Lipan.

Přecházím nyní k ožehavé otázce „ socialismus a armáda “ .

My tu prohlašujeme: [budovat panskou armádu, ozbrojovat buržoasní armádu znamená ozbrojovat své vlastní katy a ohro

žovat světový mír.] Skutečný socialista nemůže hlasovat pro bur žoasní armádu a její rozpočet. Osudnou chybou bylo, když ně mečtí socialisté v říši hlasovali pro Vilémovu armádu.204 Čím to tenkráte zdůvodňovali ? Tím, že chtějí chránit demokratické vymoženosti německého lidu před carským despotismem. A co se stalo ? A stejně osudnou chybou bylo , když po válce zase ně mečtí sociální demokraté v říši hlasovali pro militaristické položky na říšskou obranu.205 Čím to zdůvodňovali ? Říkali, že je to pro test proti násilnému versailleskému míru . A čím se stala tato říšská obrana, kterou sociální demokraté pomáhali budovat 398

a ozbrojovat ? Stala se katem sociálnědemokratických dělníků v Německu a všeho pracujícího lidu, stala se nebezpečím pro světový mír, oporou nového imperialistického násilí, nebezpečím pro německé dělníky u nás a nebezpečím samostatnosti jiným

národům . Zárukou před zneužitím armády proti zájmům dělníků je odstranění panské a buržoasní armády, zbudování lidové armády, ozbrojení pracujících. A jestliže zde včera poslanec Hampl prohlašoval a sliboval, že bude hlasovat a s ním všichni ostatní socialisté pro miliardové položky, pro buržoasní armádu,

domnívám se, že poslanec Hampl a vy všichni dopouštíte se stejně osudové chyby, jako se dopouštěli vaši němečtí soudruzi

před světovou válkou i po ní. My nejsme pacifisté,206 jsme upřím ní stoupenci míru, jsme proti imperialistickým válkám , ale nejsme proti revoluční válce. ( Potlesk komunistických poslanců .) Socialistické a dělnické stanovisko k válce krásně formuloval

Lenin r. 1917, když šlo o mír s Německem. Lenin tehdy napsal: Bude- li náš návrh na mír odmítnut, pak se staneme , oboronci" , postavíme se v čelo válčících, budeme stranou nejvíce válečnou,

povedeme válku opravdu revolučně. Vezmeme kapitalistům chléb i boty. Ponecháme jim kůrky. Obujeme je do bačkor. Chléb a obuv pošleme na frontu . A uhájíme Petrohrad . – To bylo revoluční dělnické stanovisko k válce ; a my stejně, když dnes mluvíte o nebezpečí válečném, o nebezpečí náporu hitlerismu, o nebezpečí pro naši samostatnost, říkáme: Dejte zbraně severo

českým havířům a máte vybudováno pásmo pevností po celé severní hranici! ( Potlesk komunistických poslanců .) Ozbrojte šumavské zedníky a malorolníky a budou hájit každou mez do

poslední kapky krve proti hitlerovskému nájezdu a poženou k čertu i všecky moderní vykořistující je Lomikary. To je naše stanovisko.

Přicházím nyní k závěru a říkám otevřeně, že mluvím do socia listických řad : Vytvořme socialistické souručenství, opřeme se o jednotnou bojovnou dělnickou frontu ! Místo buržoasního plánu restaurace kapitalismu na účet bídy pracujících vytyčme plán proletářského východiska z krise na účet kapitalistů ! 399

Vládní prohlášení a rozpočet na rok 1935 nic lidu nedávají, slibujíjen další okleštování malého zbytku demokratických svobod a další fašisaci. Já bych zde mohl rozvádět prohlášení pana před sedy vlády Malypetra tam , kde mluvil o řadě nových reakčních zákonů, které jsou připravovány a které má vláda v úmyslu pro vést. Když jste vy poslouchali vládní prohlášení a slova předsedy

Malypetra, jak vám, kteří si říkáte, že jste socialisté, bylo ? Co jste v celém tom prohlášení našli socialistického ? Jak vám bylo a jak musí být vašim dělníkům , když si uvědomí, že takovépro hlášení může být děláno za souhlasu sedmi nebo snad dokonce, jak se tvrdí, osmi socialistických ministrů ? To je potřeba, abyste

si uvědomili ! Podle plánů, které tu byly vytyčovány, bude dále podporován bankovní, průmyslový i agrární velkokapitál na úkor

pracujících, budou podporováni silní kapitalističtí jedinci à la Bata a rozkvět kapitalistických mamutů bude platit zbankrotělý maloživnostník. Bude se vyzbrojovat panská armáda a státní zřízenci a zaměstnanci si budou dále utahovat řemen a sušit hubu .

Statisíce nezaměstnaných dělníků budou dále bloudit ulicemi,

budou odkázáni na stále se snižující podporu podle gentského systému a na ponižující žebračenky. Dělnická studentská mládež bude dále vydána na pospas beznaději. Buržoasie bude dále omezovat dělnická práva a svobodu a připravovat při všech řečech o demokracii za pomoci socialistů ve vládě fašistickou diktaturu. A až buržoasie opory své diktatury vybuduje a z vlády vás socialisty vyhodí, pak bude pozdě tvořit jednotnou frontu a budovat socialistické souručenství...

Pan předseda vlády ... ( Poslanec Mikuláš: Chcete jítdo vlády ?) Do socialistické vlády, ano. Ne do vaší vlády. ( Poslanec Pozdi lek207: Vždyť je většina socialistů ! ) Socialistická vláda především musí mít socialistický program. To je otázka, a nikoli jací lidé tam sedí. Jaký je program té vlády, podle toho my ji posuzujeme, a co se

nám zde dneska presentuje, to je kapitalistický program. ( Poslanec dr. Stránský: Proč chodíte do městských rad ? ) Jdeme do městských zastupitelstev, jako jdeme do parlamentu. ( Poslanec dr. Strán ský: Městská rada je vláda !) Městská rada není žádná vláda, pane 400

poslanče Stránský. Mohu v té městské radě dělat oposici, mohu jako člen městské rady hlasovat proti všem t. zv. vládním ná vrhům ? ( Poslanec dr. Stránský: Můžete !) Opovážíte se hlasovat

proti vládním návrhům vy , jako poslanec, opovážíte se ? Vy jste často prohlašoval o leckterém vládním návrhu, že s ním nesou hlasíte, ale tady jako poslušný manekýn jste pro něj hlasoval.

Tak je to , pane poslanče, a nijak jinak. Řekněte, že to není pravda. Řekněte, že jste neprohlašoval o mnohém návrhu, že s ním ne souhlasíte, a řekněte, že jste pro něj nehlasoval! ( Poslanec dr. Strán ský: Velmi mnohé návrhy se dělají ve vládě proti přání socialistic kých stran a také zase proti přání jiných stran !) Všecko to, co se uskutečnilo, je podpora kapitalismu. ( Poslanec dr. Stránský: Mys líte, že občanské strany se vším souhlasí, co se děje, a přece pro to hlasují! ) Co jste např.udělali pro dělníky, řekněte mi, co jste usku

tečnili ze socialistického programu ? (Poslanec dr. Stránský: To už je demagogie ! ) Nikoli demagogie. Dovolte mi konkretní otázku, pane poslanče, já zde mluvím o socialismu, o uskutečňování

socialistických cílů, budto jsme socialisty a pak to uskutečňování socialistických cílů máme na zřeteli a pak pro ně musíme také zjednávat oporu. Podívejte se, měšťácké strany jsou stranami buržoasními a kapitalistickými, fakt je ten, že ony ve vládě ten svůj cíl mají vždy na zřeteli a dělají všecko a prosazují všecko,

co by zde k rekonstrukci kapitalismu vedlo a co by zde kapita listickou vládu posílilo, to je fakt. ( Poslanec Mikuláš: Postarejte se,

aby zde byla vláda jiná ! Vždyť jen negujete ten parlament! Rikali jste, že je to žvanirna !) Já vám to, Mikuláši, podávám po lopatě, nejste - li na hlavu padlý, tak vám to stačí ; jak už chcete, abychom to řekli určitěji ? Já zde upozorňuji, že pan předseda vlády prohlásil, bylo to zřejmě také na vaši adresu, že vláda netrpí, aby si některé strany ve vládě kladly podmínky, ale agrární strana si podmínky klade, po obilním monopolu a zdražení potravin žádá oddlužení a nové miliony pro velkoagrárníky. ( Poslanec dr. Stránský: Ještě nikdy agrární strana nehrozila vystoupením z vlády!) Přečtěte si ,,Ven

kov “, p. poslanče, co napsal o oddlužení. ( Poslanec dr. Stránský: 26 V bojích se zocelila KSČ

401

Venkov “ klade určité požadavky, ale nikdy nehrozí vystoupením z koalice !) Vy máte velkou víru , že tato koalice socialistů s bur žoasií vydrží věčně. ( Poslanec Mikuláš: To nikoli! ) No, povíme si o této věci později.

My zde upozorňujeme na to, že dělníci jsou nespokojeni. Masy pracujících nechtějí fašismus, dělníci mají dosti politiky ústupků a hrbení páteře. Poslanec Hampl mluvil o žlutých a agrárních odborových organisacích, o lámání charakterů pomocí zaměst

navatelského teroru , o útocích na mzdy a podlamování koupě schopnosti širokých vrstev. Uvědomte si, že toho všeho je pří činou souručenství socialistů s buržoasií. Pryč s tímto souručen

stvím , pryč s defensivou ze socialistických řad! Sjednotme socia listické řady ! Sjednotme dělníky a budete vidět, jak toto sjed nocení naleje nové nadšení do mas pracujících a ukončí zpětný

pohyb socialistického tábora a způsobí, že socialistický tábor půjde kupředu, půjde za vítězstvím . Strhne svým elánem střední

nespokojené stavy, malorolníky, maloživnostníky a pracující inteligenci. Uvědomte si však, že socialismus není možno vy modlit, vyprosit a vyškemrat, že za socialismus, za socialistickou vládu je potřebí bojovat proti fašismu, proti kapitalismu, proti

reakci, proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli pracujících, že je třeba bojovat za samostatnost českého lidu, za svobodu a sebe

určení potlačených národů, za svobodný svazek pracujících, za novou, lepší budoucnost, za socialistickou republiku! ( Potlesk

komunistických poslanců .) Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění

republiky Československé, schůze č. 346, 7. listopadu 1934

NA OBRANU LEGALITY

KOMUNISTICKÉ STRANY !

VÁCLAV KOPECKY

Ministerský předseda Malypetr učinil při informaci o chysta ném zákonu o registraci politických stran výslovné sdělení,

z něhož vychází najevo, že na podkladě tohoto zákona má být komunistická strana zbavena legality. Toto sdělení vyvolalo mezi dělnictvem přirozeně velké rozhořčení. Když již několikráte během posledních dvou let vládní koalice vystoupila s úmyslem zákazu komunistické strany a řadou opatření učinila k tomu náběh - dodává blížící se termín parla mentních voleb* vládní koalici tolik kuráže, že k provedení zákazu komunistické strany chce již nejen přikročit, ale přímo s tím nyní spěchá. Chtějí se před soudem voličů zbavit komunistické strany jako nejnebezpečnějšího žalobce a odpůrce. Vládnoucí strany se domnívají, že doženou tempo a že budou moci provést i v nynější době to, co chtěly již učinit v roce 1933, když nástupem Hitlera k moci a řáděním německého fašismu

byla povzbuzena i v Československu politická reakce. Domnívají se ve své bláhovosti, že budou moci zaimponovat útokem na komunistickou stranu i po tom všem, co se v těch dvou letech

událo a co jasně dokazuje, že konjunktura pro reakční siláctví a fašistické hrozby se dnes mezinárodně chýlí ke konci. V těch dvou letech znamenaly něco nejen revoluční boje dělnictva v Ra * Parlamentní volby se konaly 16. května 1935. ( Pozn. red.) 403

kousku208, ve Španělsku209, ve Francii 10 a jinde, ale znamenaly něco i brzy se dostavivší vnitřní otřesy ve všech zemích, kde se

fašismus tak zpupně dral k moci. V těch dvou letech znamenalo však něco i to, že k velkým úspěchům dospěla jednotná proletář

ská fronta a že dnes je na př. mezi komunistickým a sociálně demokratickým dělnictvem zcela jiný poměr než před lety.

V těch dvou letech se situace vyvinula tak, že protifašistická vlna je dnes již v rozmachu a že za tohoto stavu naráží i persekuce komunistického hnutí na jiné podmínky. Po těch dvou letech bohatých zkušeností s fašismem a politickou reakcí se vidí jasněji smysl persekuce komunistů . Ten, kdo pronásleduje komunisty, dostává dnes nesmazatelnou

známku reakcionáře a pomocníkafašismu, i kdyby se sebelicoměr něji dušoval a zapřísahal, že je „ obráncem demokracie“ a „ SO

cialistou “ . Tak stoupl prestiž komunismu proti jeho pronásle dovatelům . A s tímto vzrostlým prestižem mezinárodního komu

nismu, který dosvědčuje úcta k Dimitrovovi, Thälmannovi, stejně jako úcta k hrdinným revolučním dělníkům v Rakousku, ve Španělsku, ve Francii, v Holandsku211 atd. , bude mít co dělat

i vládní koalice, ohlašující svůj útok na KSČ. Jestliže revoluční dělnictvo Československa pohlíželo na všechny hrozby zákazem komunistické strany pevně, odhodlaně a nebojácně dříve, když vlna fašismu se prudce zdvihla, pak je

a bude jeho odolnost proti persekučním hrozbám tím pevnější nyní, kdy fašistická vlna prodělává poslední vzepětí na svém poklesu a kdy síla dělnického hnutí je na novém vzestupu. O legalitu komunistické strany bude boj! Myslí-li vládní koalice, že její kredit v masách pracujícího obyvatelstva za ta dvě léta stoupl, že si může dovolit hrozit odnětím legality straně dělníků a pracujících lidí, straně boje za chléb a práci, straně jednotné proletářské fronty, straně proti

fašistických bojovníků, straně protiválečného boje a straně boje za skutečný socialismus - ukáže se, jak to vpravdě vypadá s kre ditem vládní koalice a jak pracující lid pohlíží na gesto hrozeb proti komunistické straně. 404

Necht zkusí pánové zeptat se nezaměstnaných, zdali si přejí zákaz komunistické strany. Nechť pánové zkusí zeptat se na to dělníků v továrnách. Necht zkusí zeptat se nyní horníků na Klad ně a ve druhých revírech, co říkají úmyslu rozpustit komunistic kou stranu. A nechť zkusí zeptat se na to i v jiných pracuji cích vrstvách a pracujících ve svých stranách . Ručíme vládním

stranám za to, že by se dnes ani jediný poctivý sociálnědemo kratický a národněsocialistický dělník nejen nevyslovil pro zákaz komunistické strany, ale ani pro jakékoli její pronásledování a šikanování.

Pro zákaz komunistické strany nalezne zato vládní koalice nadšený souhlas v Lützowově a Jungmannově ulici212, u pánů Kra máře, Hodáče213, Stříbrného a u pánů Nikolaua214, Gajdy a po

dobných. Neboť jen tito bojci nejreakčnějších kapitalistických kruhů netrpělivě naléhají na zákaz komunistické strany, přejíce si, aby potlačením komunistické strany byli ve volebním boji

chráněni a aby mohli vystupovat proti komunistům s veškerou fašistickou surovostí. A pak : zákaz komunistické strany patří k těm opatřením , jež mají fašistům uvolnit cestu k moci. Je-li jasno, že zákonem o registraci politických stran nebude ani v nej

menším dotčen politický tábor Preissovy Živnobanky „ Národní sjednocení“, je neméně jasno, že zákazem komunistické strany by se vládní měšťáci a vládní socialisté také nanejvýše zavděčili panu Preissovi, snícímu o thyssenovské diktatuře pomocí fašismu. Vládní koalice se hrozně mýlí, počítá-li s tím, že o smyslu chystaného zákazu komunistické strany bude moci někoho kla mat a že dovoláváním se patriotismu, státotvornosti a demokra cie utiší rozhořčení a protestní boj proti útokům na komunistic kou stranu .

Nikoli ! Dělnictvo a pracující lid jsou si vědomi, že útok na

komunistickou stranu je pokusem vládní koalice o to, aby se umlčením revoluční dělnické strany zbavila před volbami ža lobce, který ji obviňuje, že nedovedla opatřit práci a chléb a že obranou kapitalistických zájmů v době šesti let krise přivedla dělnické a ostatní pracující masy do hrozných poměrů . Jsou si 405

vědomy, že útokem na komunistickou stranu se vede útok na děl nická práva. A že se tím připravuje cesta k tomu, aby po volbách mohla sjednocená měšťácká reakční fronta otevřeně napadnout i sociálnědemokratické a národněsocialistické dělnictvo a jejich organisace, jak po tom již volají fašisté z „Národního sjedno cení“ a jak s tím zakrytě i zjevně souhlasí agrárníci i klerikálové.

Dělnictvo a celá pokroková veřejnost postaví před odpovědnost zvláště vládně socialistické strany. Zeptá se jich, jak souhlasí útok na komunistickou stranu s tím , co předstíraly tyto strany a různi

jiní činitelé po Písku a Pečkách215, a po pražských nacionálních demonstracích fašistů216. Tehdy prohlašovali sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí vůdcové na schůzích před dělnictvem , že prý

jsou ochránci legality komunistické strany, že je nutný společný postup proti fašistům , a pan poslanec Hampl prohlašoval, že mů

žeme „ jít vedle sebe a nepotírat se nepřátelsky". Čím byla tato gesta, když nyní vládně socialistické strany spolu s agrárníky a

klerikály připravují zákrok proti komunistické straně ? Jak sou hlasi ujišťování o přátelství k Sovětskému svazu s tím , že se chystá potlačení komunistické strany, která vede nejpovolaněji boj na

obranu Sovětského svazu a pro podporu jeho mírové politiky ? V jakém souhlasu je to, že čs. novináři z řad vládních socialistů

dávají v Moskvě na hrob Leninův věnec s projevem úcty velikému Leninovi, a nyní se připravuje umlčení strany, která program toho velkého Lenina vyznává ? Jak souhlasí to, že spisovatelé, organi

sovaní v sociálnědemokratické a národněsocialistické straně, vydá vali spolu s komunisty protifašistické projevy a dovolávali se respek tování svobody přesvědčení a nyní se chystá potlačení svobody komunistického revolučního přesvědčení ?

A takových otázek je mnoho. Dělníci je budou klást při obraně legality komunistické strany. Budou je klást i sociálnědemokra tičtí a národněsocialističtí dělníci. Nebot : tvářili-li se sociálně

demokratičtí a národněsocialističtí vůdcové ve svém pokrytectví včera k nám přátelsky a dnes nám chtějí zasadit úkladnou ránu zbavením legality, nemají takový charakter sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí dělníci. Ti jednotnou frontu s námi myslí 406

čestně a poctivě. Cítí, že komunistické hnutí a jejich zájmy a osud jsou společnými nebezpečími a zvláště nebezpečím fašismu svázány. Upevní své bratrství s námi, budou se zastávat našich práv.

S vědomím této důvěry a oddanosti proletariátu a pracujícího lidu rozvineme velký boj na obranu legality komunistické strany. Dělnická práva musí být obhájena. Reakce a fašismus musí být odraženy!

Pryč s návrhem zákona o registraci politických stran ! Pryč s útoky politické reakce ! Pryč sfašismem ! Plnou svobodu dělnickému hnutí, dělnickým organisacím , děl nickému tisku !

Plnou legalitu komunistické straně a revolučním organisacim !

„ Rudé právo “, roč. XVI, č . 12, 15. ledna 1935

PROTI HITLEROVI – POD PRAPOREM THÅLMANNA A DIMITRO VA !

VÁCLAV KOPECKY

Dva roky uplynuly ode dne, kdy se vlády nad Německem

zmocnil Hitler. Dva roky trpí německý proletariát v poutech kapitalistické diktatury, nad jejíž brutalitu neznají dějiny větší. Dva roky vidí svět na příkladě Německa, jak vypadá v plném svém uplatnění systém fašistické vlády, jakou reakci, násilnictví,

barbarství je schopna dopustit buržoasie kdysi nejcivilisovanější evropské země, aby udržela svoji třídní moc a aby násilím

zdržela vývoj dějin, směřující k tomu, aby na místě přežitého a rozvráceného kapitalistického řádu byl nastolen revolučním proletariátem řád socialistický. Dva roky dokazuje Hitlerův režim svou existencí, že fašismus jako nejvypjatější forma bur žoasní reakce a kontrarevoluce je hanbou lidské civilisace a nebez pečím pro nejelementárnější zájmy kulturního života lidstva.

Dva roky se všechny pokrokové a kulturně cítící živly světa otřá sají živelným odporem nad hnědou hrůzovládou v Německu

a vidí svoji povinnost v tom, aby v solidaritě s německým

proletariátem, s německými protifašisty přispěly svými pomoc nými silami k povalení této tyranie a k zamezení jejích dalších zločinů .

Výročí dvouletého trvání Hitlerovy diktatury spadá do takové

situace, kdy se jasně ukazuje, jaké nebezpečí pro všechny národy hrozí z německého fašismu. K letošnímu 30. lednu připravil 408

si Hitler pro oslavu své krvavé moci úspěch získáním Sárska217. Právě Sársko však dokumentuje, k čemu se nyní obracejí snahy německého fašismu. Vnitřně rozerván a cítě blížící se bankrot,

vrhá se hitlerismus na cestu vnějších fašistických výbojů, aby prodloužil svůj život. Podvod s heslem osvobození německých obyvatel mimo hranice Německa, podvod, jemuž Hitler vděčí za získání Sárska, má především přinést slábnoucímu hitlerov skému režimu posílení proti jeho vnitřním obtížím, proti rostou címu tlaku jeho vnitřních odpůrců. Tak jak to učinil v Sársku, chce Hitler i na jiných stranách docílit pomocí teroru a podvodu toho, aby další miliony německých proletářů a pracujících lidí přivlekl pod jařmo své diktatury. S pokryteckou maskou „ Osvo

boditele“ pracuje dnes hitlerismus se zvýšeným úsilím v Rakous

ku, stejně jako v dánském Šlesviku, stejně jako v Eupen, stejně jako v Klajpedě218 a stejně jako v německých územích Českoslo venska. Na všech těchto stranách zasazuje německý hitlerismus dnes své krvavé drápy, aby všude šířil fašistický teror, násilí a duševní mor. K 30. lednu 1935 je třeba říci, že Hitlerův fašismus nastupuje, aby svoji tyranii šířil mimo hranice Německa,

aby terorisoval další oblasti Evropy a aby plnil svoji úlohu žan dára mezinárodní reakce.

Dnes se také ukazuje, že buržoasie druhých evropských zemí,

a to i takových, které se kryjí štítem demokracie, napomáhá již beze studu Hitlerovi v jeho fašistické mezinárodní práci. Okol

nosti sárského plebiscitu odhalily, že s Hitlerem se paktuje i Francie, která pohřbívajíc iluse, jež svými dřívějšími protihitle rovskými gesty po léta budila, dokazuje, že je schopna vydávat německému fašismu na pospas nové otroky. Hitlerovské Německo rozpřádá všude a usilovně nitky intrik, aby do sítě svých reakč ních a imperialistických piklů vtáhlo druhé státy. Cestou tajných vyjednávání o souhlasu s vyzbrojením Německa, cestou tajných vyjednávání mezi Anglii, Francii a Německem fedruje se nyní záludný plán, směřující k tomu, aby za účasti hitlerovského

Německa byla vytvořena aliance evropských imperialistických velmocí, která by v reakčním, fašistickém duchu, diktátorsky 409

nad Evropou rozhodovala. Hitlerovské reakční a imperialistické pikle, podporované vlivnými kapitalistickými kruhy druhých velmocí, ohrožují tak akutně osudy evropských národů, rozsévají

všude nebezpečí válečných konfliktů a zároveň záměrně směřují k hlavnímu cíli mezinárodní reakce: k válečnému napadení Sovětského svazu .

V takové podobě se představuje hitlerovské Německo dnes,

po dvou letech od 30. ledna 1933. Čím nejistějším se Hitler vnitropoliticky cítí, čím rychleji ztrácí svou oporu, čím více vzpour svých pretoriánů musí potlačovat, čím více se musí opírat o říšskou obranu a staré vojácké živly — tím dobrodružnějším se jeví německý fašismus navenek, tím usilovnějším strůjcem impe

rialistických a válečných piklů a tím smělejším podněcovatelem mezinárodní reakce se stává.

Všechna tato nebezpečí si o výročí dvouletého trvání Hitlerovy

vlády uvědomuje mezinárodní proletariát. Dnes více než kdy předtím je jasno, že boj proti německému hitlerismu je úkolem celého mezinárodního hnutí proletariátu, který v povalení Hitlerovy diktatury spatřuje nejen vysvobození německého dělnictva z pout fašismu, ale současně zmaření všech zločinných mezinárodních snah německého hitlerismu, zmaření jeho snah

o terorisování dělnictva druhých zemí, zmaření jeho žandárské reakční úlohy v Evropě, zmaření jeho imperialistických snah, ohrožujících evropské národy, a zmaření jeho válečných, kontra revolučních piklů proti Sovětskému svazu. Tento úkol si musí uvědomit i proletariát Československa, a

to tím vážněji, že právě na území Československa má německý hitlerismus nástroj svých snah v nebezpečném hnutí Henleinova fašismu, jež nalézá dnes, po sárském plebiscitu, téměř jednotnou podporu v řadách zdejší německé buržoasie, a dále, že německý hitlerismus dochází nejen obdivu, ale přímé politické podpory i se strany české fašistické buržoasie, jejímž exponentem je hnutí národního sjednocení, vedené Stříbrným a Kramářem. Proletariát Československa musí spatřovat svoji velkou povinnost v tom, aby bojem proti všem těmto agenturám německého fa 410

šismu stejně jako bojem proti lžidemokratickému podvodu kapi

tulantů před fašismem učinil z Československa úsek úspěšného nástupu mezinárodní proletářské fronty, zápolící s německým hitlerismem .

My, komunisté Československa, budeme neúnavně volat děl nictvo k splnění této povinnosti. Budeme mobilisovat všechny

protifašisty do jednoté fronty k podpoře protihitlerovského boje německého proletariátu. Budeme pevně povznášet prapor Dimi trova219 a Thälmanna220, prapor komunismu, jako jediný prapor, pod nímž lze táhnout proti německému fašismu a pod nímž lze

dobýt vítězství nad Hitlerem i všemi jeho pomocníky a napo dobiteli .

„ Rudé právo“ , roč. XVI, Č. 25, 30. ledna 1935

REGISTRACE POLITICKÝCH STRAN, REFORMA VOLEBNÍHO ŘÁDU

ÚTOKY NA VOLEBNÍ PRÁVO VÁCLAV KOPECKÝ

Listy vládních stran přinesly shodná sdělení, že ve vládě se

vede opět intensivně jednání o připravovaných politických před lohách, týkajících se registrace politických stran a reformy voleb ního řádu221. Nebezpečí jejich uskutečnění se stává nejvýš akutním. Dělnictvo musí stupňovat svůj boj na obranu politic kých práv a svobod.

My jsme již několikráte řekli, že zmíněnými předlohami při stupuje politická reakce k tomu , aby v souvislosti s nadcházejí cími volbami dovršila své útoky na politická práva a svobody

pracujícího lidu a aby okleštila nejzákladnější demokratické právo, volební právo. Původně se vládnoucí strany zabývaly úmyslem zajistit se pro volby i přímým obmezením volebního práva, a to v té formě, že se připravovalo zvýšení věkové hranice pro volební právo a že tak mělo být odňato volební právo mladým voličům. O tomto úmyslu se prozatím již navenek nemluví, ačkoli nelze vylučovat, že by i k provedení tohoto úmyslu mohlo dojít. Mluví se nyní hlavně o dvou politických opatřeních k volbám : 0 regis traci politických stran a reformě volebního řádu, a to zvláště o zavedení t. zv. kvora*. Obě tato opatření však znamenají ne přímý útok na volební právo, na svobodu rozhodování voličů. Posudme blíže tento smysl chystaných zákonů. * Potřebný pravoplatný počet hlasů. ( Pozn. red .) 412

Doposud se podle zásad měšťácké demokracie vydávalo za vlastnost demokratického volebního práva to, že voliči se mohli

ve volbách rozhodovat pro jakékoli politické hnutí, pro jakoukoli politickou organisaci, pro jakýkoli politický program . Voliči se nemohlo diktovat, že volebním hlasováním může projevit své smýšlení jen v určitých mezích, že ve volbách může hlasováním projevit politické přesvědčení jen určitého druhu a že může

hlasovat jen pro určitý politický program. Zásadě svobody politického přesvědčení a svobody politického hnutí odpovídalo, že právo kandidovat nebylo obmezeno na strany určitého druhu a s určitým programem. Voliči měli právo volně se rozhodovat

a měli právo, aby organisace jakéhokoli jejich politického vyznání mohly volně kandidovat.

Zákonem o registraci politických stran má být toto právo voli čům vzato nebo obmezeno. Voliči mají být při volebním hlaso vání obmezeni potud, že by si v nadcházejících volbách mohli vybírat jen mezi stranami registrovanými, úředně schválenými aže by se mohli ve volbách rozhodovat jen pro politický program

úředně dovolený, při čemž by zásady povolení určily vládnoucí strany. Voliči, vyznávající takový program, který při registrování politických stran nebyl úředně schválen, nemají mít možnosti projevit ve volbách své smýšlení, své politické přesvědčení. Těm se fakticky má v tomto smyslu volební právo vzít a má se jim

diktovat, jaké strany, jaké programy mohou podle úředního povolení volit, nechtějí - li odevzdat neplatné anebo prázdné hlasovací lístky. Na místo volebního práva založeného na svo

bodě politického přesvědčení má se tak zavést systém násilného poručnikování a usměrňování voličů v duchu snah vládnoucího režimu .

Je jasno, že chystaná registrace politických stran směřuje k tomu, aby se nepřímo, přes usměrnění politických stran a přes eventuální zákaz nepohodlných stran mohlo napadnout a sešně rovat volební právo . Je to pokus o další fašisaci měšťácké demo kracie i v ohledu volebního práva.

Neméně jasný je smysl chystané reformy volebního řádu. Co 413

má znamenat zavedení t. zv . kvora ?" Znázorníme to. Voliči

budou ve volbách hlasovat pro určitou politickou stranu. Vykonají tak své volební právo. Avšak tento výkon volebního práva voličů bude anulován proto, že dotyčná kandidující strana nedocílila celkově takového počtu hlasů, jaký je stanoven podle zásad kvora

pro přiznání mandátů. Mandáty, které by na hlasy oněch voličů připadly, přijdou k dobru těch stran, jež stanoveného celkového počtu hlasů, kvora, dosáhly. Neboli : mandáty nedostane strana, kterou dotyční voliči volili, nýbrž strany, které tito voliči nevolili a proti kterým volili. Mandáty se nemají přiznávat a přidělovat podle projevené vůle voličů, nýbrž o jich osudu má rozhodovat i číselné měřítko stran . (Kvorum má být stanoveno pro každou národnost zvlášť, odstupňovaně podle jich početnosti ; u mezi národní strany, jako je komunistická strana, by kvorum činil součet číselných stupnic, stanovených pro všechny jednotlivé národnosti.)

Vidíme, že kvorem se má zavést takový stav, že se může zne uznat a zvrátit výkon aktivního volebního práva, případně značné části voličů, a že se pasivní volební právo může vůbec zrušit. Myšlenka kvora je kuriosita, která ilustruje, jaké jedinečné mani pulace s volebním právem se mají u nás provádět, aby byla zne možněna různá oposiční hnutí a aby si politické strany mohly proti vůli voličů uměle udržovat a zveličovat své državy. Tako

vými krkolomnými cestami se má při koaličním vládním systému a při snaze držet v zájmu klamání lidu demokratické kulisy spět k monopolu a k totalitě politického reakčního tábora buržoasie. Z toho, co jsme uvedli, vyplývá, jak dalekosáhle se chystané předlohy o registraci politických stran a reformě volebního řádu mají v reakčním směru dotknout základních prvků měšťácké

demokracie, pokud jimi jsou volební právo a svoboda politického přesvědčení, svoboda politického hnutí. Demokratická práva, která byla vybojována na monarchickém absolutismu již ve sta rém Rakousku a která platila po řadu desetiletí, mají být zvrá cena , okleštěna a rušena.

Tohoto rušení a obmezování demokratických práv se spolu 414

s měšťáckými stranami účastní i vládně socialistické strany, aby ukázaly, jak šlapou i měštácko -demokratický program , jak kašlou na zásady, které dříve prohlašovaly za svaté, a jak se nerozpakují vydávat měšťácké reakci na pospas i volební právo, za jehož

vybojování dělnictvo právě před 30 lety prolévalo krev.222 Vládní socialisté se snaží své přisluhování při přípravě zákonů o registraci politických stran a reformě volebního řádu omluvit tvrzením , že tato opatření jsou chystána proti fašistickým stranám a hnutím . Nikdo tomu ovšem nevěří. Kdo by na př. věřil, že

registrace politických stran má směřovat proti Kramářovu a Stříbrného fašistickému Národnímu sjednocení, když ústřední list čs. sociální demokracie v těchto dnech dal v souvislosti

s trnavskými událostmi223 panstvu z Národního sjednocení slavnostní ujištění, že sociálnědemokratičtí vůdcové plně přizná

vají Národnímu sjednocení demokratické politické svobody a že nemají nejmenšího úmyslu vylučovat Národní sjednocení z demo kracie ? Kdo by tomu věřil, když „ Lidové noviny“ připravují již veřejnost na to, že Národní sjednocení půjde po volbách do vlády,

a když vládně socialističtí vůdcové již nadbíhají politickým slu hům mocného pana Preisse, aby si od fašistické buržoasie vy

prosili milost, až po volbách přijdou národní demokraté do vlády ? Ostatně registrace politických stran a reforma volebního řádu, to jsou opatření, jež národní demokracie žádala, když byla ještě

ve vládě, a jež jsou dnes tím více jejím programem. Ke kvoru má Národní sjednocení takové stanovisko, že chce, aby se ho použilo ke zvýšení nacionálních českých výsad při rozdělování mandátů na úkor druhých národností.

Kdo by také věřil, že registrace politických stran má postih nout fašistické hnutí v německých oblastech, když se Henleinově

Heimatsfrontě224, soustředující hakenkrajclerské živly, dostává ochrany a podpory od německých i českých vládních agrárníků a když se pro volby stále sjednává společný postup Henleina a Spiny ? A kdyby i případně byla Henleinovi odepřena registrace, dostane se podpory jiné německé nacionální organisaci, která by namístě Henleina soustředovala dále německé fašisty. Poněvadž 415

české buržoasii jde sice o to, aby mírnila německou iredentu, ale nejde jí o to, aby v německých oblastech oslabovala fašismus, jejž potřebuje proti německému dělnictvu a k podpoře svých

reakčních a fašistických snah v českých oblastech . — Totéž platí o fašistech v územích polských a ukrajinských. Ani těm nechce česká buržoasie ublížit registrací politických stran. Stejně jako je nepochybné, že ani v nejmenším nesměřují tato opatření proti slovenské Hlinkově ludové straně, která se také stále více fašisuje. Nikoli! Fašistům nechce vládnoucí měšťácko - socialistická koa

lice nijak upírat účast na demokratických právech a svobodách ; těm nechce nijak upírat právo volit ; ty uzná vždy hodnými zaregistrování v duchu demokratických zákonů, i když osnují

a aranžují puče, i když organisují teroristické illegální bandy, i když otevřeně hlásají napodobení hitlerismu, násilné nastolení fašistické vlády ; ty uzná hodnými zaregistrování, i když pracují pro své fašistické cíle illegálně v armádě, ve státním aparátě a i když ve své agitaci útočí sebeostřeji na představitele vlády a státu . Nikoli! Proti fašistům nejsou připravovány zákony o registraci stran a reformě volebního řádu, jimiž se mají tak

dalekosáhle okleštit politická práva a svobody. Tato reakce je namířena proti pracujícímu lidu, proti dělnickému hnutí. Mají to být především opět dělníci, jež má odbourávání a okleštování práv postihnout. Ve znamení přípravy voleb na stupuje politická reakce především proti dělníkům. Svoboda politického přesvědčení dělníků, volební právo dělníků mají

být především podvázány chystanými opatřeními a zvláště chystaným zákonem o registraci politických stran. Zdůraznili jsme to již mnohokráte : Předlohou o registraci politických stran sleduje vládnoucí koalice zvláště úmysl uplatnit před volbami výjimečná opatření proti komunistické straně a hnát komunistic kou stranu eventuálně mimo zákon, k čemuž má prostředek i v zákoně o rozpouštění politických stran, útokem na komunis tickou stranu chce buržoasie zamezit, aby se ve volbách projevila nespokojenost pracujících mas a rostoucí radikalisace dělnictva. Dělníkům a pracujícím lidem má být bráněno, aby mohli ve vol 416

bách vyjádřit své skutečné smýšlení, svůj živelný odpor proti

bědám kapitalistické krise, proti šestileté činnosti vládnoucího koaličního režimu a proti snahám a plánům fašistické buržoasie. Dělníci a pracující lidé nemají mít práva ve volbách demonstrovat

pro třídně proletářský, revoluční, komunistický program , jenž má být zavržen „ ve jménu demokracie “ . Dělníci a pracující lidé mají být donucováni, aby volili strany svých zbídačovatelů a Tak má vypadat podle utlačovatelů a strany svých škůdců.

přání reakce v nadcházejících volbách demokratické volební právo dělníků a pracujících lidí. Fašisté, hitlerovští agenti, klerikální tmáři, nacionalisté, mili taristé, protisovětští štváči, vyhlazovatelé bolševismu, marxismu, internacionalismu atd .

-

všichni tito nepřátelé dělnictva a ná

hončí kapitalistické reakce mají mít ve volbách právo hlásit se

volně ke svému programu, avšak dělníkům, pracujícím lidem, má být bráněno hlásit se ke komunistickému programu a postavit se za svou poctivou zastánkyni a neohroženou vůdkyni, za komu nistickou stranu.

Vládně socialistické strany se účastní těchto úkladů proti prá vům dělnictva. Chtějí ve volbách těžit z persekuce komunistic kého hnutí; chtějí těžit z potlačování práv revolučního dělnictva. Myslí, že zfašisovaná buržoasie v Československu bude činit výjimku a nebude chtít jíti po útocích na komunisty dále, i na

socialistické organisace. Tváří se hluchými, jako by neslyšely, že fašisté hlásají i vyhlazení sociálnědemokratického „marxis mu“ . Tváří se, jako by neslyšely, že fašisté počítají mezi „ proti

národní a protistátní živly“ již i je a že se s fašisty v tom solida risují čím dále tím zjevněji i vládní měšťáci, jak o tom svědčí i množící se případy agrárního teroru proti sociálnědemokratic kým dělníkům .

Takovými opatřeními, jako je chystaná registrace politických stran a reforma volebního řádu, pomáhají vládně socialistické strany plést fašistický bič i na sociálnědemokratické a národně socialistické dělnictvo. Napomáhají tomu, aby reakční a fašistická buržoasie byla zbavována překážek, aby mohla zítra obrátit 27 V bojích se zocelila KSČ

417

i proti sociálnědemokratickému a národněsocialistickému děl nictvu fašistické hrozby, jež dnes ve znamení registrace politic kých stran obrací proti komunistickému hnutí. Sociálnědemo kratičtí a národněsocialističtí dělníci si to musí uvědomit a po

stavit se svorně s komunistickými dělníky do fronty obrany demokratických práv. Provedení chystaných reakčních politických předloh musí být

odvráceno pohotovým , rozhodným a jednotným odporem děl nictva a veškerých pracujících mas. Musí být odraženy útoky na volební právo, na svobodu politického přesvědčení, na volnost politického boje. Musí být obhájena legalita komunistické strany a revolučních organisací. Uhájení demokratických práv pracují

cího lidu bude úspěšným vybojováním předvolební bitvy s reakcí a fašismem a úspěšným nástupem dělnictva do volebního boje. Březen je v dějinách dělnické třídy měsícem tradice bojů za

politická práva a politické svobody. Dělnictvu Československa připadá, aby v tomto měsíci hájilo svá politická práva a svobody proti náporu, jejž reakce nyní rozvíjí v souvislosti s nastávajícími volbami. Zároveň si dělnictvo připomene, že na letošní rok při

padá 30. výročí velkých dělnických bojů za všeobecné hlasovací právo v roce 1905. Všemi těmito vzpomínkami je dnes dělnictvo burcováno, aby neustupovalo reakci a fašismu a aby se odhodlaně postavilo na obranu svých práv.

My vyzýváme všechno dělnictvo a veškerý pracující lid, aby se v jednotné protifašistické frontě vzchopil k velkému boji na obranu demokratických práv a svobod a aby se soustředil pod praporem komunistické strany navzdory veškeré reakci !

„ Rudé právo “, roč. XVI, Č. 49, 27. února 1935

UKAZUJEME VÝCHODISKO Z HLADU

JAN ŠVERMA

Komunistická strana prý zmizela se zemského povrchu. Dnešní projevy jsou odpovědí na tyto štvanice. Jsou důkazem, že naše strana chce ne umřít — ale bojovat a zvítězit! Dnes k vám, ke shromážděnému pracujícímu lidu Velké Prahy, chce mluvit komunistická strana. K vám, nezaměstnaným , kteří hladoví blou díte nebo za pár haléřů dřete na nouzovkách . K vám, dělníkům z továren, kteří vydáváte všechny své síly na to, aby akcie Živno banky stoupaly. K vám, ženám , které čekáte s hrůzou, co bude zítra vaše rodina, vaše děti jíst. K vám, mládeži, mladé generaci a naději národa, bloudící beznadějně bez chleba, bez práce. Nelze tak dále žít. Není chleba dnes a nebude ho zítra . Není

svobody, je dusno na pražských předměstích . Mraky války stojí

na obzoru. A v této chvíli vy jste přišli sem. Vy se ptáte své děl nické strany : Co dělat ? Co říkají ti, kteří vás přivedli do této situace ? Národní socia

lista Zenkl,225 který sedí v jednom souručenství na pražské rad nici s fašisty, vypracoval program o nezaměstnaných. Tento plán pravi:

Staří se již nikdy nevrátí do normální práce. Bude třeba je pod porovat chudinskou podporou. Chudinskou podporu pro ty , kteří v potu dřeli celý život, aby Praha byla taková, jaká je, aby Praha zkrásněla ? 419

Pro mládež má tento plán prodloužení školní docházky jako lék proti nezaměstnanosti. A nikdo se neptá, kdo té mládeži dá chleba ? Pro mládež má dále prodloužení vojenské povinnosti a pracovní povinnost za žebráckou mzdu v pracovních táborech . Takové je řešení pro mladou generaci národa, pro naději národa.

Ale tyto plány nejsou ojedinělé. I na dělníky v továrnách má dojít. Dlouho se mluvilo o zkrácení pracovní doby. A dnes se má toto zkrácení provést na účet mezd, dělnická bída se má rozdělit. Mluví se o syndikalisaci. Agrárníci s ostatními, agrárníci,

spojení s Anglobankou a dirigovaní Agrobankou, mluví o zása zích „ proti finančnímu kapitálu “ . Komu mají sloužit tyto syndi

káty za této situace, kdy fabriky patří kapitalistům ? Opět jen a jen kapitalistům. A k čemu mají sloužit ? Aby zachránily zisky zkra chovaných podnikatelů a bankéřů . To není hospodářský plán. To je plán hladu. Plán ničím se nelišící od plánu Mussoliniho nebo Hitlera .

A současně se vším tím jdou útoky na dělnické svobody. Před třiceti lety se zvedl pražský pracující lid a bojem na ulicích dosáhl rovného, všeobecného hlasovacího práva. Svou krví toto právo vydobyl; a proto i nyní je ochoten je bránit do všech důsledků. Jestliže se dnes mluví o registraci stran, pak je třeba tuto starou velkou tradici pražského dělnictva připomenout. A v této situaci přichází Národní sjednocení. Hází lesklé

střípky demagogie mezi pražský lid. Kdo to chce „ zachraňovat “ pracující? Vždyť jsou to staří známí, kteří vládnou Českomorav skou, Kolbenkou, kteří vyházeli tisíce našich bratří na ulici. Kam chce vést lid toto panstvo z příkopských paláců ? Panstvo šilhající na Berlín ? Chce pošlapat zbytky našich práv, chce českou zem proměnit v hospodářský hřbitov a v les šibenic.

Pracující lid v Praze ještě nedostoupil vrcholu své kalvarie. A ptá se dnes : Je možno se zachránit, je nějaká cesta k lidskému životu ?

Tu přicházíme my, čeští komunisté, a říkáme všem chudým : Ano, je možno se zachránit. Když pražské dělnictvo vyšlo dne 420

14. října 1918 do ulic — otřáslo celou obrovskou rakouskou říší.

A my, čeští komunisté, přicházíme k vám. Vztyčujeme starý osvědčený prapor třídního boje a žádáme :

Práci všem nezaměstnaným . Na pražských předměstích je tolik práce, aby lidé mohli lidsky žít a bydlet. Práci za řádnou mzdu. Podpory pro ty, kdo práci nedostanou . Pro všechny řádnou státní podporu.

Žádáme práci a chleba. Dále : Pro dělníky ve fabrikách zkrácení pracovní doby při vyrovnaných mzdách. Nové kolektivní smlouvy se zvýšením mezd.

Přístřeší pro lidi bez bytu, neboť tisíce bytů pustnou a v srdci Evropy, v naší krásné Praze, umírají čeští lidé ve stokách. Zasta vení exekučních vystěhování, snížení činží o 20 procent. Konec zdražování, které je pokračováním válečné ketasiny. Sní žení cen .

Konfiskaci zásob a jejich rozdělení, neboť zásoby obilí se ničí a hnijí ve skladech . Ochranu malým živnostníkům , kteří s hrůzou čekají exeku tora . Zastavení exekucí.

Je možno provést tyto návrhy ? Rozhlédněte se kolem. Všude jsou paláce a vily. Má pražský pracující lid v zájmu záchrany národa snést, aby deset tisíc žilo na účet statisíců ? Pražské děl

nictvo, které vybudovalo tuto krásnou Prahu, má se kolem tohoto svého dila toulat bez chleba, bez bytu, bez práce ? Žádáme konečně volné shromaždovací právo a neomezené právo volební. Budeme se bránit proti registraci stran, budeme žádat naproti tomu rozpuštění všech fašistických band a stran. Mnoho slibů je vám dáváno nyní před volbami. My říkáme : vše záleží na vás, na vaší jednotě a boji. My vám dáváme jediný

slib : Slibujeme, že my, čeští komunisté, jako vždy a v každé době, jsme stáli v čele dělnické třídy, budeme stát i dnes, budeme bojovat.

Odvolávajíce se na slavnou minulost pražského lidu, obracíme se k vám , sociálnědemokratickým a národněsocialistickým děl níkům, a říkáme: I dnes je možné to, co bývalo. Na vás závisí další 421

utrpení dělnické třídy, budete-li stát mimo, anebo podáte -li nám ruku v těchto velkých okamžicích, nastoupíte-li s námi cestu třídního boje. Již zítra se může vrátit pro dělnictvo slavná popře vratová doba.

Vaši vůdci vám ovšem budou namítat : S rozvratníky nejdem.

My, čeští komunisté, vám prohlašujeme: Milujeme český pracující lid. Tuto lásku dokazujeme tím, že bojujeme se všemi, kdo ho

utlačují, že bojujeme proti tomu, aby se stal nástrojem utlačování. Pracujeme za socialismus, za štěstí pracujícího lidu, za bratrský svazek svobodných národů !

Budou vám namítat : Komunisté svým rozvratnictvím vás vy

dávají na pospas Hitlerovi. Kdo to říká ? Páni ze Živnobanky, protežující a propagující Hitlera. Světový fašismus má jednoho nepřítele : komunistické strany a Sovětský svaz. Já věřím, že to bude Thälmannova armáda, která osvobodí německý lid. Budou vám namítat : Cesta boje je cesta obětí. — A jaké oběti jsme museli přinést na záchranu kapitalismu ? Jak žije nová generace v Sovětském svazu ?

Cile dělnické třídy, cíle třídního boje, jsou velké a krásné. Při nášejí šťastný život pracujícímu lidu. Marx kdysi pravil : Chcete vidět naše cíle ? Podívejte se na Pařížskou komunu .

My říkáme : Chcete vidět naše cile ? Slyšte velikou, vítěznou píseň Sovětského svazu !

„ Rudé právo“, roč. XVI, Č. 50, 28. února 1935

PROTI VÝJIMEČNÝM OPATŘENÍM

SMĚŘUJÍCÍM PROTI KOMUNISTICKÉ STRANĚ

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Dělníci, dělnice, dělnická mládeži! Všichni pracující! Zástupci měšťáků a tak zvaných socialistických stran připravují ve vládě dvě předlohy, které se dalekosáhle dotýkají politických

práv dělnictva a veškerého pracujícího lidu : předloha o registraci politických stran a předloha o reformě volebního řádu. Obě

osnovy mají být v nejbližších dnech po projednání ve vládě před loženy sněmovnám a mají se stát zákony.

Poukazujeme dělnictvu zvláště na smysl chystané registrace politických stran . Reakce si troufá pomýšlet na to, aby komunistická strana nebyla připuštěna k volbám , jež se mají v brzké době konat. Vůči komu nistické straně mají být uplatněna na podkladě registrace stran k volbám křiklavá výjimečná opatření. Mají jí být upřena práva, která jsou přiznána druhým legálním stranám. Strana s jedním milionem revolučních dělníků, jediná třídní strana proletariátu , jediná skutečná zástupkyně pracujícího lidu, jediná skutečně

protikapitalistická a socialistická strana má být vyřazena z účasti na volbách, aby tak původci bídy a utrpení pracujících mas byli ve volbách zbaveni nejnebezpečnějšího a nejpovolanějšího žalobce.

V tomto smyslu je chystaná registrace politických stran bez příkladným útokem na volební právo dělníků a všech pracujících, kteří jen volbou komunistické strany mohou a chtějí dát výraz 423

svému skutečnému smýšlení, svým požadavkům a svým tužbám .

Dělnictvu, které právě před 30 lety v krvavých bojích vybojovalo všeobecné hlasovací právo jako svobodné volební právo, má být svo bodný výkon volebního práva znemožněn, zatím co fašistům a všem nejhorším zpátečníkům se práva a svobody nejen zajišťují, ale dovoluje se jim, aby přípravu voleb měnili v přípravu teroru a demagogického znásilňování voličů. Patří na pranýř, že těchto troufalých reakčních úkladů proti demokratickým právům dělnictva se zúčastňují vůdci sociální demo kracie a národněsocialistické strany, pro výsměch všem svým ujišťováním o „ obraně demokracie “ .

Je nutno však domyslit celý dosah připravované registrace poli tických stran. Nejde jen o volby. Nejde jen o to, že legální práva komunistické strany mají být křiklavě obmezena odepřením účasti na volbách. Chystaným zavedením registrace je ohrožo vána celá legalita komunistické strany a revolučního hnutí. Cílem měšťácké reakce je, aby po nezaregistrování komunistické strany mohla přikročit k potlačení celé její legální činnosti, k čemuž si již dříve připravila zákon o zastavování činnosti a rozpouštění poli tických stran. Tyto persekuční záměry, namířené proti komunis tickému hnutí, jsou v přímé souvislosti s náporem, jejž u příleži tosti voleb podniká fašismus.

Dělníci! Pracující lidé ! Nemůžete být na pochybách o velikém nebezpečí, jež se strany

fašismu v tuto dobu hrozí. Kapitalističtí magnáti, vládnoucí ban kami, těžkým průmyslem a velkoagrárním majetkem , ženou veškerým svým vlivem politické poměry v ČSR ve směru svých fašistických snah.

Fašismus se připravuje vrhnout se na hrdlo proletariátu. Peníze finančně kapitalistických klik vydupávají ze země bandy fašistických teroristů a demagogů. Nejreakčnější živly se soustře dují pod různými štíty a národními prapory , aby tvořily oporu fašistickým snahám. Kramářovo a Stříbrného „ Národní sjedno 424

cení“ zpracovává pro fašismus české oblasti. Henlein, agent Hit lerův, zpracovává německá území . Hlinkova226 černá reakce zpra covává Slovensko. Na stranu fašistického tábora se již otevřeně přihlašují i reakční agrárníci. Katolický klerikalismus pak dopl

ňuje tuto mobilisaci fašistických živlů, jež jsou připraveny spojit se v jednu frontu, aby se dostaly k moci a prosadily i v Českoslo vensku „ autoritativní režim “, který by zajišťoval blahobyt kapita listů před hněvem hladových a zbídačených. Je zřejmo, že každý útok na komunistickou stranu, na revolučni hnutí je dnes jen uvolňováním cesty fašistickému náporu. Vyřazení

komunistů z účasti na volbách, potlačení jejich legální činnosti je nejtoužebnějším přáním všech fašistů a zpátečníků, kteří dychtí po tom, aby po komunistech mohli napadnout i sociálnědemokra tické a národněsocialistické dělnictvo a dokonat tak po hitlerov ském vzoru fašistické zdeptání dělnické třídy. Obrana demokra tických práv, ohrožených chystanými zákony o registraci poli

tických stran a reformě volebního řádu, obrana legality komunis tické strany a revolučního hnutí je tak frontou boje proti

fašismu, frontou boje proti Kramářům , Stříbrným , Henleinům , Hlinkům , Stoupalům.227 Na tuto frontu patří v bojovném souru

čenství s komunisty i všichni sociálnědemokratičtí a národně socialističtí dělníci ! Na tuto frontu patří všichni, kdož nechtějí,

aby v Československu triumfovalo fašistické násilnictví a bar barství.

Delnici !

Sveřepými útoky na vaše základní politická práva vypovídají vám reakce a fašismus před volbami troufalý boj. Vaše odpověd

může být jen jediná : nastoupit jako jeden muž k nejrozhodnějším protestům ! Vyzýváme vás k tomu. Odmítněte v živelném odporu chystanou registraci politických stran a reformu volebního řádu ! Protestujte proti úmyslu zbavit komunistickou stranu práva účasti na volbách ! Postavte se na obranu svobody volebního práva dělnictva ! Odmítněte všechna výji 425

mečná opatření proti komunistické straně ! Braňte legalitu revoluc ního hnutí! Hajte demokratická práva a svobody pracujícího lidu ! Nastupte k protestům neprodleně. Ozvete se ve všech závodech a místech. Uspořádejte po příkladu pražského a libereckého děl nictva228 velké manifestační projevy proti reakci a fašismu, za děl

nická práva, na obranu komunistické strany, za socialistické bojovné souručenství ! Sociálnědemokratičtí a národněsocialističtí dělníci ! Zařadte se do

fronty obrany dělnických práv a svobod ! Vynutte si, aby vaše strany odepřely dát souhlas k předlohám o registraci politických stran a reformě volebního řádu , aby společně s komunistickou stranou organisovaly jednotnou obranu proti fašistickým plánům

měštáků ! Odrazte všechnu sabotáž a pomáhejte budovat všude socialistické bojovné souručenství proti fašismu!

Všichni dělníci, všichni pracující, všichni protifašisté, všichni pokrokoví lidé !

Semkněte se pod vedením komunistů v nejširší protifašistickou frontu, abyste zlomili reakční útoky, abyste rozdrtili ve volebním boji nápor fašistů a znemožnili příchod fašismu k moci! Pryč s registraci politických stran a reformou volebního řádu !

Pryč se všemi protidělnickými útoky lžidemokratické reakce ! Pryč s fašismem !

At žije jednotná proletářská fronta na obranu demokratických práv a svobod !

At žije socialistické bojovné souručenství! Vše pro vítězný protifašistický boj! Ústředí Komunistické strany Československa Mládež KSČ

„ Rudé právo “ , roč. XVI, Č. 53, 3. března 1935

NEDESET - ALE TISÍCE

PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ ! Řeč soudruha Josefa Štětky v poslanecké sněmovně dne 12. března 1935

Dostavil jsem se do sněmovny jako jeden z těch, které stíháte

zatykačem pro domnělou velezradu. Ujímám se slova právě dnes, kdy se projednává předloha, která mi dává možnost, abych k ní také zaujal stanovisko s ohledem na vydaný zatykač a na naše trestní stíhání pro velezradu .

Vydali jste nás k trestnímu stíhání pro domnělou velezradu bez jediného důkazu, jak je toho dokladem protokol o t. zv . prohlídce v klubu komunistických poslanců, kde ani slovo není o tom, čím

zpravodaj klamal poslaneckou sněmovnu, že byl v klubu komu nistických poslanců nalezen leták s názvem „ Ne Masaryk, ale Lenin! “. V návrhu imunitního výboru se doslova pravi: „Při do

movní prohlídce v místnostech klubu poslanců KSČ nalezen byl písemný materiál, jenž vznesené podezření odůvodňuje, ob zvláště leták nadepsaný ,Ne Masaryk, ale Lenin !'. “ Tento leták nebyl v klubu nalezen a pan zpravodaj mystifikoval

úmyslně a vědomě sněmovnu, jsa spojen s policií, aby podložil návrh na naše vydání. ( Různé výkřiky. - Předseda zvoni.) V této sněmovně sedí dosud lidé usvědčení nejen z korupce a roz

krádání státních peněz, nýbrži zvelezrady. Pod firmou Národního sjednocení Hodáč, Stříbrný, Maixner, Slavata,229 toť fašistická špionážní agentura Hitlera a Pilsudského. To musela doznat sama

policejní zpráva a doznávají to také „ Lidové noviny“ z 3. března 427

t. r. , které píší doslova : „ Maixner stál v krajní pravici nacionalis tického hnutí . Byl v osobním styku jak s národními demokraty, tak také s lidmi Stříbrného, tak i konečně s fašisty. Členové všech těchto tří frakcí byli spolupracovníky, jak dokázáno, Národního státu' a Maixner sám spolupracoval v jejich listech krajní pravice a v jejich spolcích . “

Dále cituji: „ V létě 1934 konal Maixner dlouhou cestu nejprve do Německa a pak do Polska. Je prokázáno, že byl v ministerstvu propagandy v Berlíně a byl přijat v oddělení Ost.230 Zde jednal o tom, aby Německo poskytlo pomoc krajně pravicovým elemen tům v Československu k provedení státního převratu ( Slyšte! ),

a zato zaručoval Maixner, že po fašistickém převratu Českoslo vensko odevzdá Německu německé kraje Čech a Moravy .“ ( Slyšte ! ) Co je tohle, pánové ? ( Výkřiky. Předseda zvoni.) A tihle pánové sedí zde v lavicích, národně sjednocení, úředně puncovaní a pravověrní vlastenci Stříbrný, Hodáč, Kramář, kteří

ve službách mezinárodního finančního kapitálu zaprodávají český lid, ti jsou pro vás stoprocentními vlastenci a státotvornými. Pánové, jaký pán, takový krám . ( Výkřiky. Předseda zvoni. ) My, komunisté, kteří otevřeně zastáváme stanovisko, že ani jediná vesnice nesmí připadnout Hitlerovi ani Pilsudskému, jsme ozna čováni za velezrádce. Proč nás označujete za velezrádce, pánové ?

Protože vedeme poctivý boj za chléb, práci a svobodu pro děl nictvo. ( Výkřiky. Předseda zvoni. ) Protože vedeme poctivý boj,

aby byla dána práce všem nezaměstnaným , a za tuto práci řádná mzda, protože vedeme poctivý boj, aby se všem nezaměstnaným dostalo podpory na účet kapitalistů a buržoasie. Předseda

( zvoní) : Volám pana poslance k pořádku. Poslanec Štětka (pokra čuje ) : Za to, aby byly všechny zásoby obilí, mouky, cukru, uhlí atd. , které necháváte ničit, zatím co lid hladoví, rozděleny hlado vým a nezaměstnaným. Ano, protože vedeme poctivý boj za zvý šení mezd a proti zastavování závodů, dolů, fabrik, že bojujeme

za zkrácení pracovní doby při plném vyrovnání mezd — za zvý šení mezd s ohledem na drahotu, ano, protože vedeme poctivý boj proti drahotě, za zlevnění cukru, obilí a mouky a všech životních 428

potřeb, za zdanění zisků bankovních koncernů nejen Živnobanky, ale také Anglobanky, Agrární banky a všech finančních průmyslo vých a agrárních pirátů ve prospěch nezaměstnaných , jejich práce a jejich podporování v nezaměstnanosti. Protože vedeme poctivý boj proti vaší finanční a daňové poli tice, podle které se béře chudým a dává bohatým a podle které jsou ožebračováni pracující rolníci, živnostníci a obchodníci.

( Předseda zvoní.) Ano, protože vedeme poctivý boj proti korupci a rozkrádání veřejných prostředků, vydřených z pracujícího lidu. ( Předseda zase zvoni. ) Protože vedeme poctivý boj proti daňovým exekucím a žádáme odpis daní pracujícím rolníkům, živnostníkům, obchodníkům,

ale velmi důrazně žádáme exekuční vymáhání dlužných daní od bohatých. Předseda ( zvoní ) : Volám pana poslance Štětku po druhé k věci ! Poslanec Štětka ( pokračuje ): Protože vedeme poctivý boj proti sanaci bank, subvencování průmyslových závodů, při čemž se domáháme podporování kapitalistickou krisí zničených malých a drobných zemědělců, živnostníků a obchodníků, škrtnutí jejich dluhů na účet zisků bank. Ano, protože vedeme poctivý boj proti fašismu a válce, za poražení kapitalismu jako nositele fašismu -

za socialismus, že hlásáme mezinárodní sbratření všech pracují cích proti kapitalismu, fašismu a válce, že vedeme boj za národní samostatnost každého národa, že chceme, aby každý národ roz hodoval, řídil a spravoval sám své záležitosti, národní, politické, hospodářské a kulturní bez jakéhokoli zásahu národa jiného.

Ano, že my, komunisté, jsme důslední bojovníci za mír a proti válce, jak je toho zářným příkladem mírová politika SSSR pod vedením soudruha Stalina, kterého vy tak nenávidíte, a kterého

dělnická třída tak miluje a ctí. ( Potlesk komunistických poslanců .) Předseda ( zvoní) : Žádám pana řečnika po třetí, aby přešel k vě

ci! ( Výkřiky komunistických poslanců . Poslanec Štětka pokraču je v řeči.) Vydáváte nás proto, že jsme jediní bojovníci za osvo bození dělnické třídy, proto je komunistická strana vámi označová na za stranu protistátní, za stranu „ velezrádců a špionů “, ač je to jediná dělnická strana, která vede důsledně třídní revoluční boj – 429

za osvobození všech pracujících z područí Preissů, Weinmannů, Petschků, Kramářů, Hodáčů, Stříbrných a celé vládní koalice, kteří zaprodávají český lid hitlerovskému fašismu. Vydali jste na nás zatykač, abyste nás uvrhli do kriminálu.

Zrovna tak jako v Německu soudruha Thälmanna a všechny protifašisty.

Měli jste za to — že když nás uvrhnete do kriminálu, že se vám podaří komunistickou stranu rozdrtit — zničit — leč marně.

Strojili jste funus komunistické straně každý den, ale komunis tická strana každý den rostla, roste a poroste až k vaší záhubě. Chcete komunistickou stranu zbavit legality za pomoci regis trace stran.

Chcete komunistickou stranu zbavit parlamentního zastoupení. Chcete zbavit volebního práva milionovou armádu dělníků v domnění, že bude volit vás — ale kdepak ! I tento prostředek vám selže , neboť komunistická strana je zaregistrována nejen v srdcích dělníků a všeho chudého lidu , ale komunistická strana je zaregistrována v krvi a mase pracující třídy — jako jediná vůdkyně revolučního třídního boje, která je předurčena.k povalení kapitalismu a nastolení socialismu.

Po řadu let vyrábíte „ komunistické“ velezrádné a špionážní aféry, které skončily blamáží pro vás.

Z velezrady v Praze a Brně,231 aby se neřeklo, že nic – udělalo se aspoň tajné spolčování.

Špionážní aféra s komunisty v Olomouci byla tak mizerně vyrobena, že váš soud musel zastavit další vyšetřování.

Nejste schopni dát lidu chléb a práci — proto jedny zavíráte jako velezrádce a špiony, abyste druhé krmili „ komunistickými“ aférami místo chlebem.

Zdravím dělnickou třídu s tohoto místa, děkuji všem dělníkům také jménem mých soudruhů Gottwalda, Kopeckého a Krosnáře za solidární boj proti našemu bezdůvodnému stíhání a věznění!

Vám zde opakuji slova, kterých jsem užil v červnu loňského roku při našem vydávání:

Už ne za jednoho deset — ale tisíce protifašistických bojovníků 430

nastoupí na naše místa, jak jsou toho dokladem velké komunis tické projevy za účasti všeho dělnictva nejen v Praze, Liberci, Brně,232 ale v celém Československu . Dělnická třída se nedá vámi zničit a povede boj za své osvobození a svržení kapitalistického

řádu. Ať žije sjednocený boj všeho dělnictva v Československu, at žije mezinárodní sbratření proletariátu, ať žije náš vůdce soudruh Stalin a soudruh Gottwald !

„ Rudé právo“ , roč. XVI, Č. 61, 13. března 1935

AKO DOŠLO K UDALOSTIAM NA VÝCHODNOM SLOVENSK U233

Řeč soudruha Jozefa Vallo o poslanecké sněmovně dne 21. března 1935

Pri vyjednávaní smluvy medzi Československom a kráłovstvom juhoslávskym chcem sa zmienit o udalostiach, ktoré sa zbehly

minulý týždeň na východnom Slovensku. Za tejto príležitosti je treba podotknúť, ako rýchle reagovaly jednotlivé časopisy, ako

rýchle reagovaly jednotlivé strany. Akonáhle na východnom Slo vensku prišlo k srážke medzi roľníctvom a četníctvom, okamžite vyrukovaly niektoré časopisy a niektorí páni : Rozpustte komu nistickú stranu. To mal byť liek k použitiu na to, čo sa stalo na východnom Slovensku, poneváč údajne tieto události organi zovali komunisti, a preto je treba rozpustiť komunistickú stranu. S týmto návrhom prišli páni Beneš, Pangrác atd. Za krátku do bu, o niekoľko dní prišli na to, že nie komunisti to boli, ale

agrárníci. Ale rýchle odišla týmto pánom chuť, aby volali agrár níkov k zodpovednosti, aby povedali, čo sa má stáť s agrárník mi, ked zapríčinili túto srážku. Iste, že pomery panujúce na Slovensku, zvlášte na východnom Slovensku, sú udalostmi a vec mi samy o sebe.

Ako došlo k udalostiam na východnom Slovensku ? ( Předseda zvoni.) Robotníci a maloroľníci tam nevlastní buď žiadne po zemky, alebo tak malé, že to nemôže stačit na vydržanie seba a rodiny, a kde by si mohli zarobiť pri svojich malých pozemkoch, tam práce niet. V týchto pomeroch ešte zťažuje situáciu týchto 432

roľníkov okolnosť, že sa nachádzajú na území, kade prešla svetová válka, že svetovou válkou boly zničené všetky ich statky, aké mali, že svetová válka ich uviedla do ešte väčšej biedy, než v akej by

boli bez nej. Předseda (zvoní ) :„ Upozorňujipana řečníka, že před mětem jednáníje smlouva s Jugoslavii, a žádám ho, aby mluvil k vě

ci.“ Poslanec Vallo (pokračuje) : Je treba, aby sa tu zvlášť vyzdvihlo, že týmto ľudiam boly sľubované válečné náhrady, že im bolo sľu bované odpísanie daní, že sa im sľubovalo zastavenie exekúcií, zastavenie úrokovania a ja neviem , čo všetko možné. A zvlášte

agrárnicki agitatori prichádzali a sľubovali tomuto ľudu, avšak exekúcie sa prevádzaly dalej a válečné náhrady im poskytnuté neboly. Kedže došlo k udalostiam 13. marca , tedy len preto, že týmto ludiam mal byť vzatý posledný kúsok dobytka, s ktorým ešte vydržiavali svoju rodinu, ktorým ešte krmili svoje deti. Jestliže siahli tito ludia k tomu, aby sa bránili exekúciam, jestliže sa po stavili na obranu svojho posledného kúska chleba, iste, že to bolo ich povinnosťou.

13. marca prišiel do obce Čertižné exekútor, ktorý mal zabaviť pár ošipaných. Ale poneváč medzitým maloroľník bol donútený, aby tieto predal a aby takýmto spôsobom pomohl svojej rodine z biedy, exekútor nemohúc zabaviť ošipané, chcel zabaviť krávu za čiastku 140 Kč. Maloroľník nenachádzal sa doma a jeho syn prehlásil exekútorovi, aby si to vybavil s otcom, až sa tento vráti, je možné, že otec zaplatí tieto peniaze, alebo snád nájde nejaký

spôsob, aby sa s berným úradom vyrovnal. Exekútor vidiac, že sám tú vec nesvedie, zavolal četníkov a chcel zabaviť poslednú

kravičku . Zatým sbehli sa ľudia, ktorí sa všetci v celej obci na chádzajú v tej istej situácii (předseda zvoni), a keď exekúcia berie jednomu rolníkovi kúsok dobytka, znamená to, že môžu očakávať, že zajtra alebo pozajtra príde na rad on . Sišli sa tam četníci, prišli a zatkli toho mladého roľníka a odviedli na četnickú stanicu , spí

sali protokol a poneváč videli, že sa ľud dožaduje prepustenia tohoto nevinného, prepustili ho. ( Předseda zvoni.) Večer prišli agrárníci, ako už obyčajne, zase sľubovať, čo roľní 28 V bojích se zocelila KSČ

433

kom v Čertižnom dajú, ako im zase pomôžu, ako pred 7 rokmi, prehlásil agitátor. Prichádzajú , aby vraj sa pozreli na ten lud, ako trpí, ako vyzeral pred 7 rokmi a ako vyzerá teraz. Předseda (zvo

ni): „ Volám pana řečnika po druhé k věci. “ Poslanec Vallo ( po kračuje ) : Samozrejme, že títo ľudia vedeli, že práve ti, ktorí

idú im zase sľubovať válečné náhrady, zase prichádzajú im sľu bovat odpísanie daní, že práve oni to boli, na ich komando boli k nim poslaní exekútori, ktorí exekvujú týmto chudákom posledný kúsok dobytka. Povedali referentovi, čo si o ňom myslia, aby via cej do ich obce neprišiel, poneváč si neprajú, aby ešte dalej krmil lud sľubmi, zatým čo ich deti a oni sami umierajú na tuberkulozu a iné choroby . Iste, že vládnucia strana nemohla sniesť toto pokorenie, ktoré sa jej dostalo, že ešte pred voľbami sú ich agitátori vyhnaní z obce,

že tam , kde okresný náčelník je hlavným agitátorom agrárnej strany, že v tom okrese je agitator agrárnej strany vyhnaný z obce a dané mu na srozumenú, aby sa viacej v tej obci neukázal. A toto

viedlo k tomu, že do Čertižnej bolo sústredené vyše 250 četnikov, ktorí tam prišli ako trestná expedicia, aby potrestali tých roľníkov,

ktorí sa bránili proti exekúcii, ktorí sa opovážili vládnucej partaji dať na srozumenie, že si neprajú, aby ešte dalej boli zavádzaní a aby im bolo sľubované. ( Výkřiky.) Úradná zpráva hovorí o tom, že roľníci strieľali do četníkov. Je vymyslenou lží, že by bola padla čo len jedna rána so strany rolni

kov. Nepadľa, ale ako má štátny aparát v takomto prípade ospravedlniť to, čo tam bolo podniknuté ? Ved četníci chodili z domu do domu, bez ohľadu na to , či to bol mužský alebo ženská, bili kolbami a gumovými obuškami. Takým spôsobom sa mstili

za to, že tito ľudia sa nechcú nechať ďalej zavádzať rôznymi slu bami. A preto, aby mohli toto ospravedlnit, preto bolo nutné (předseda zvoní) , aby hovorili, že ti roľníci použili zbraní a že četníctvo stálo v obrane, že sa im bránilo proti útoku, ktorý na nich podnikali roľníci . Nie je pravda, že by roľníci boli podnikali útok, ale fakt je to, že keď bolo zatknutých niekoľko tých, ktorí v noci zostali z bitvy, boli odvedení na četnickú stanicu , kde boli 434

zbiti do bezvedomia, takže sa na nich nosila voda a polievali ich, aby prišli zase k sebe. Iste, že to rozbúrilo celú obec a robotníci a mali roľníci sa vzchopili a chceli vyslobodit tých, ktorí boli biti na četníckej stanici, z rúk četníkov. To je pravda, ale akú to mu selo vzbudiť ozvenu, kedže manželka počula, že jej muž v četníc kych kasárnach kričí, že je bitý, ako to muselo pôsobiť na deti, ktoré počuly, že ich otec je na četníckej stanici bitý kolbami a gu movými obuškami. Niet sa potom veru čo čudovat, že roľníci potom podnikli proti četníckej stanici útok a chceli vyslobodit svojich príbuzných. Tak sa odohrála udalosť na východe. Čo je dôvodom, čo viedlo k týmto událostiam ? Môžeme ho vorit, že to nebude iba ojedinelé, že je to taký záblesk, odkrytí toho stavu, v akom sa pracujúci ľud Slovenska nachádza, že je to záblesk a otvorenie tej rany, ktorou pracujúci ľud Slovenska trpí. Kedže musí siahať už k tomu, aby si svojim telom a životom brá nil posledný kus chleba, potom je to veľmi smutné vysvetlenie a veľmi smutné vysvedčenie za 17ročné vládnutie tých , ktorí pri

každej príležitosti majú plné ústa ochrany robotníctva a roľníctva, za 17 rokov vládnutia agrárnej strany, ktorá sa považuje a hlásá, že ona je zástancom malého drobného roľníckeho ľudu . Kedže takýmto zástancom po 17 rokov, to dokumentuje Čertižná a rôzne události. Najlepšie to dokumentuje, ako daleko sú dohnaní pra cujúci roľníci a pracujúci vôbec. Príčina událostí v Čertižné vy plýva z toho, že roľníci ešte pred vojnou chodili na madarské roviny pracovať, poneváč ich polia nevynášajú toľko, aby mohli svoju rodinu a seba uživit. Chodili pracovať na poľné práce, chodili pracovat do lesov a takým spôsobom vedľa toho, co im ich malé políčko vynieslo, zarobili si pre seba a doniesli si a ako-tak cez zimu žili so svojimi rodinami, aby nehladovali. Dnes táto možnosť zárobku odpadla, odpadla možnosť zárobku v poľnom

a lesnom hospodárstve, poneváč ešte doteraz tam, kde by snáď Československo mohlo isté kvantum dreva odpredat, sa nesnažilo,

aby bola uzavretá obchodná smluva s Maďarskom, kde by Česko slovensko mohlo umiestnit niekoľko tisíc a snád i desať tisíc m3

dreva, kde by si mohli pracujúci ľudia zarobiť aspoň na ten nutný 435

kus chleba. Toto doteraz nebolo urobené a ako som už vspome

nul, ani práce nieto v poľnom ani v lesnom hospodárstve a v prie myslu. V priemyslu iste, že sa tým menej môže uplatnit, poneváč priemyslové robotníctvo, ktoré pracovalo v priemyslu, je dnes

nezamestnané, poneváč ked sa pozreme od Čopu až po Bratislavu a druhým smerom, vidíme, že továrne, ktoré pracovaly, sú od montované a práca žiadna. Isté je, že za týchto okolností roľníci

nemôžu platit dane, nemôžu platit dlžoby, nemôžu samozrejme, poneváč nie sú v stave ani vyživit svoju rodinu . A ked za týchto

udalostí prichádza exekútor, prichádza banka a chce vzať po sledný kus živobytia tomu rolníkovi alebo robotníkovi, je isté, že

je treba, aby sa bránili. To boly dôsledky a príčina udalostí na

východnom Slovensku, [že pracujúci lud bol nucený, a ako ľudia samihovorí: My už dalej nemôžeme, a ked by nám prišli aj zajtra, aby nám exekvovali, musíme spraviť zase to, co sme spravili včera, zase sa musíme všici postavit, abychom bránili posledný kus svojho dobytka.]

Předseda (zvoní) : Napomínám pana řečníka po třetí, aby mluvil k věci. Poslanec Vallo ( pokračuje ): ...

„ Rudé právo“ , roč. XVI, Č. 70, 23. března 1935

PŘIPRAVUJTE JEDNOTNÝ RUDÝ 1. MÁJ !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Dělníci, dělnice, dělnická mládeži! Všichni pracující lidé! Soudruzi a soudružky!

Blížící se 1. máj vyžaduje, abychom již dnes postavili před děl nictvo úkol přípravy k tomuto velikému dni dělnické třídy.

Pronášíme svoji výzvu ve chvíli, kdy ve všech oblastech Česko slovenska shromaždují se dělnické masy k demonstračním proje vům proti fašismu, aby tak uskutečnily v celostátním měřítku protifašistický nástup proletariátu a aby pro další boje utvrdily protifašistickou jednotu dělnictva.

Tento soustředěný protifašistický nástup dělnictva dokazuje nejpádněji, za jaké situace třídního boje se v Československu blíží

letošní 1. máj. Proletariát Československa ocítá se v zápase s kapi talistickou reakcí. Ve znamení živelného odporu proti fašismu, ve znamení obrany demokratických práv a ve znamení rostoucího rozhořčení proti hladu rozvíjí se po několik týdnů stále mohut nější silou bojovné hnutí dělnictva. Za praporem třídního boje,

neseným neohroženě komunistickou stranou, soustřeďují se revo lučně odhodlané masy. Myšlenka bojovné jednoty dělnictva do zrává ke svému uskutečnění. Ona to jest, která posiluje jeho sebe

vědomí a která opravňuje k přesvědčení, že proletariát Českoslo venska může pro sebe úspěšně rozhodnout zápas, jejž svými 437

útoky a zvláště náporem fašismu staví na denní pořádek měšťácké reakce.

První máj 1935 tyčí se před námi jako den, který za těchto okolností nabývá pro proletariát Československa mimořádně veli kého významu. Dělnictvo si spontánně uvědomuje, že letošni 1. máj bude nejen dnem tradiční každoročni manifestace, nýbrž že jeho bojovný ráz a síla dělnických májových manifestací bude mít bezprostřední politický účinek a že může o mnohém rozhodnout. Může rozhodnout o tom , odváží-li se kapitalisté dalších útoků na existenci pracujících ; může rozhodnout o tom, odváží-li se měš tácká reakce šlapat dále práva dělnictva ; může rozhodnout o tom , bude-li respektována legalita revolučního hnutí ; může rozhodnout o tom, odváží-li se pomýšlet na provedení fašistic kých plánů, jimiž se zabývá v souvislosti s nadcházejícími volbami. Z tohoto mimořádného významu letošního 1. máje vyplývá jasný příkaz : připravovat 1. máj 1935 tak, aby byl projevem impo nující síly dělnictva, aby byl hrozbou i výstrahou všem nepřátelům pracujícího lidu, aby nejen prokázal pohotovost dělnictva k obraně, avšak aby postavil dělnictvo na cestu rozhodného protinástupu

a aby tak revoluční hnutí proletariátu Československa posunul do popředí mezinárodní proletářské fronty. Splnit tento příkaz přípravy 1. máje znamená : stupňovat všemi silami bojovné hnutí, jež dělnictvo v posledních týdnech rozvi nulo, a vystupňovat je v tak strhující bojovnou mobilisaci, aby 1. máj 1935 byl nebývale mohutnou demonstrací dělnických mas proti fašismu, proti hladu, proti válce, za chléb, za dělnická práva, za svobodu , za socialismus.

Jestliže buržoasie zesiluje v tuto dobu svoji zbídačovací ofen

sivu, jestliže pod různými podvodnými tituly a zvláště pod titu lem „ plánovitého hospodářství “ rozvíjí nové velkorysé útoky, jež

v zájmu záchrany bankrotujícího kapitalismu mají ještě brutálněji hospodářsky a sociálně zdeptat pracující masy

pak necht na

1. máje ukáže dělnictvo, že je nejen odhodláno se těmto útokům vzepřít, ale domáhat se zlepšení svého sociálního postavení.

Nechť 1. máj soustředí a přivede na ulice milionovou armádu 438

nezaměstnaných s jejich hladovějícími rodinami, aby řekli, že nechtějí zmírat hlady, že chtějí chléb, práci, řádné podpory. Nechť na 1. máje se zjeví na ulicích mohutné masy dělnictva ze závodů a necht se 1. máj stane demonstrací za palčivé dělnické požadavky dne, za zvýšení mezd, za zkrácení pracovní doby, proti drahotě, za zlevnění životních potřeb.

Necht 1. máj 1935 promluví nejen hlasem dělnické bídy, ale i hlasem živelného odporu proti kapitalismu, hlasem pevné děl nické vůle zúčtovat s kapitalistickým zbídačováním ! Jestliže měšťácká reakce doráží v tuto dobu na dělnictvo, aby mu brala zbylá práva a svobody a aby stupňovala politický útisk pracujícího lidu – pak necht 1. máj ukáže, že dělnictvo má dost této troufalosti, lžidemokratických pomocníků fašismu a že k obraně svých práv a svobod tvoří nerozbornou dělnickou hradbu, o kterou se další nájezdy politické reakce musí drtivě roz bít. Necht na standarty 1. máje dělnictvo vpíše, že chce, aby mu uloupená práva byla vrácena a jeho politické svobody rozšířeny. Nechť je 1. máj mohutnou demonstrací na obranu legality komunistické strany a celého revolučního hnutí a nechť se na

vzdory všem zavilým nepřátelům dělnictva projeví 1. máje impo

santně důvěra a sympatie nejširších pracujících mas ke komunis tické straně a ke Komunistické internacionále !

Jestliže fašismus v tuto dobu spřádá své krvavé plány a finanční kapitál posílá fašistické bandy, aby po vzoru hitlerovského fašismu připravovaly půdu pro nastolení fašistického režimu – pak nechť se 1. máj stane hřímající bouří proletářského hněvu proti zločinnému fašismu.

Necht se 1. máj stane všude dnem přísahy, že dělnictvo se chopí všech prostředků, aby zmařilo každý pokus fašismu o na stolení jeho tyranské moci. Statisíce zdvižených dělnických pěstí musí 1. května ukázat představitelům českého fašismu, Kramářům , Stříbrným, Mare šům, Gajdům , jak pochodí, odváží-li se české dělnictvo, český pracující lid dále provokovat pokusy o napodobení násilnického německého fašismu. 439

V německých oblastech musí 1. máj vyznít v mohutný prole tářský protinástup proti Hitlerově henleinovské agentuře. 1. máj musí ukázat, že v německém sudetském území nebude triumfovat

hákový kříž, že německý proletariát neustupuje vlně fašistického teroru a nacionálního šovinismu, že drží pevně rudý prapor, aby podporován českým dělnictvem, českým pracujícím lidem, dů sledně bojoval za pokrokové proletářské řešení i nacionálního osudu německého pracujícího lidu Sudet. Na Slovensku musí být 1. máj signálem k rozhodnému účto vání s Hlinkovou černou reakcí, která se nejoddaněji staví do služeb protidělnického fašistického tažení a která se hotoví zaprodat zájmy slovenského pracujícího lidu českému fašismu. Jestliže se buržoasie za pomoci fašistického hnutí snaží na všech stranách o nacionální rozeštvávání pracujících mas — pak necht je 1. máj všude odsouzením nacionálního šovinismu a manifestaci solidarity a vřelého bratrství dělnictva a pracujícího lidu všech národů v Československu . Necht na standartách 1. máje je vy jádřen rozhořčený protest proti útlaku a vyhladovování pracují

cího lidu Slovenska a Zakarpatska. A nechť na štítě dělnictva, demonstrujícího 1. května, vynikne proletářská zásada boje za rovnost, svobodu a bratrské soužití všech národů.

První máj 1935 volá pracující masy nejen k demonstracím proti hladu a proti fašismu, avšak více než kdy předtím volá k boji proti nebezpečí nové imperialistické války.

Prožíváme situaci, kdy nad Evropou a světem se stahují hrozivá válečná mračna.V zločinných choutkách německého fašismu, jehož barbarství se stalo hanbou civilisace, probouzí se k svému krvavému dílu válečný běs. Imperialistická politika kapitalistických států , bezuzdné závody ve zbrojení, stupňující se mezinárodní chaos, vyvolávaný kapitalistickým hospodářským rozvratem, hrozí zplo dit své ovoce. Lidstvo hledí vstříc děsivé příšeře nové imperialis tické války. Sovětský svaz , bašta míru, tvrz mezinárodního socia lismu, výspa světového pokroku, je ohrožen válečnými úklady mezinárodní imperialistické reakce. V celém světě bude 1. máj 1935 stát ve znamení boje proti 440

nebezpečí imperialistické války. Májové manifestace proletariátu změní se ve všech zemích v kletbu paličům války, v přípověd

milionů a milionů pracujících lidí : nedopustit rozpoutání ničivé vražedné imperialistické války, nedopustit opakování roku 1914, kdy se proletáři šli na jatka imperialistické války vzájemně vraždit, mrzačit a mučit.

Na Prvního maje 1935 musí být vysoko povznesen prapor pro letářského internacionalismu, prapor Leninův, prapor Lieb knechtůy !

Aby v duchu mezinárodního bratrství proletariátu ukazoval cestu k odvrácení vzájemného válečného zabíjení proletářů

a k spojení proletariátu všech zemí za cílem uspíšení pádu kapi talismu, tohoto jediného vinníka válek. První máj musí být demonstrací živelné solidarity s mírovými snahami Sovětského svazu, demonstrací pohotovosti k jeho

obraně proti imperialistickým válečným nájezdům , manifestací pro socialismus, přinášející mír a pokojné soužití národů. Demaskovaná záludnost pacifistického podvodu, jejž mezi národní kapitalismus po léta za podpory II . internacionály pěsto

val, aby uspal ostražitost pracujících mas před nebezpečím války, musí být 1. května souzena stejně jako fašismus, který je biřicem imperialistické války, nástrojem kapitalistických válečných paličů a štváčů, nástrojem rozeštvávání národů, nástrojem militaristic kého zotročování v zájmu válečných příprav.

I proletariát Československa musí nastoupit 1. května do ulic, aby demonstroval svůj elementární odpor proti imperialistické

válce, aby dal výstrahu válečným paličům, aby odmítl válečné zbrojení, prováděné pod podvodným pláštíkem pacifismu a „ obrany demokracie “, aby manifestoval mezinárodní solidaritu v boji proti válce, aby manifestoval pro podporu mírových snah Sovětského svazu a pro jeho obranu.

Prvního maje musí proletariát Československa pozdvihnout svůj hlas, aby nejen vyjádřil své mezinárodní bratrské cítění s prole tariátem sousedních zemí a zvláště s proletariátem Německa a aby nejen posílil boj mezinárodního proletariátu proti válečným 441

piklům německého fašismu a jeho polských, japonských, anglic kých imperialistických spojenců, avšak aby pranýřoval zločinnost i vlastního domácího fašismu, který se pod vedením Kramářů, Stó

brných, Hlinků, Henleinů snaží učinit z Československa oporu Hitle rovu, spojence německého imperialismu, oporu fašistické válečné fronty proti Sovětskému svazu . Dělníci, pracující lidé ! Kapitalismus staví i před dělnickou třídu a veškerý pracující lid Československa jen perspektivu katastrofy v podobě hladu, v podobě fašistické poroby, v podobě nebezpečí nové imperialis tické války.

Jen síly dělnických mas se zaleknou kapitalističtí strůjci války, kapitalističtí utlačovatelé a zbídačovatelé. A tu chceme postavit dělnictvu před oči , co by 1. máj mohl znamenat, kdyby dělnické

šiky nepochodovaly odděleně v průvodech komunistických, sociálnědemokratických a národněsocialistických, nýbrž kdyby se spojily a konaly se jednotné májové manifestace. Jakou sílu by dělnictvo spojením svých řad o 1. květnu uká

zalo ! Jakou ránu by dělnictvo zasadilo plánům fašismu demon strováním své bojovné jednoty! Jak mohutný čin by jednotný 1. máj znamenal v boji proti imperialistické válce ! Jaký mocný

mezinárodní ohlas by mělo jednotné vystoupení čs. dělnictva o 1. květnu !

Pro nebezpečí fašismu, pro nebezpečí imperialistické války,

pro nebezpečí dalšího krutého zbídačování — je příkazem učinit z 1. máje den bojovné jednoty dělnictva, manifestaci socialistic kého bojovného souručenství !

My prohlašujeme, že komunistická strana a její organisace jsou

ochotny učinit vše pro společné pořádání 1. máje. A tážeme se sociál nědemokratických a národněsocialistických dělníků : Je důvod k tomu pochodovat 1. máje odděleně, když vy, socialističtí děl níci, chcete 1. máje demonstrovat proti fašismu stejně jako my,

komunisté ? Je důvod k tomu pochodovat na 1. máje odděleně, 442

když chcete demonstrovat proti nebezpečí války stejně jako my, komunisté ? Je důvod k tomu pochodovat na 1. máje odděleně, když měšťácká reakce své řady spojuje, když fašisté se sjednocují? Máme 1. máje ukázat před reakcí a fašisty roztříštěnost dělnic kých řad, nebo máme ukázat, že přes všechny rozdíly se dovede

dělnictvo spojit proti společným nepřátelům ? Najdeme k sobě cestu v den 1. máje ? V den tradice všem nám společně drahé ? Pravíme : 1. máje musí vyrukovat do ulic dělnická armáda bo

jovně sjednocená ! At komunistické prapory, at sociálnědemokra tické nebo národněsocialistické, nechť se dají 1. máje dohromady na znamení solidarity v boji proti hladu , fašismu a válce ! At tribuny 1. máje jsou společné pro mluvčí komunistického, sociálně demokratického a národněsocialistického dělnictva ! A nechť ze všech táborů 1. máje vyjde usnesení zavazující k pevné , neroz

borné jednotné proletářské frontě, k pevnému socialistickému bojovnému souručenství proti buržoasii!

Obracíme se k sociálnědemokratickým a národněsocialistickým dělníkům s výzvou : Žádejte uskutečnění jednotného 1. máje, pro

sazujte společné pořádání májových manifestací ve svých stra nách, ve svých organisacích a usnášejte se na přijetí komunistické

nabídky ! Přikročte spolu s komunistickými dělníky k společné přípravě 1. máje! Utvořte spolu s komunisty v závodech, v místech,

v obchodech společné výbory pro přípravu jednotného 1. máje! Organisujte společně mobilisaci všech dělnických organisací, proletářských žen, dělnické mládeže. Připravte vše pro to, aby 1. máje nastoupilo dělnictvo do ulic v jednotných průvodech, na

jednotné tábory, k společným tribunám ! Apelujeme na druhé pracující vrstvy, na studenty, inteligenci, úředníky, živnostníky, malovýrobce, aby se připravili posílit bojovný nástup proletariátu v den 1. máje a aby mobilisovali své řady pod rudé prapory májových dělnických demonstrantů . Je nutno, aby letošní 1. máj byl manifestaci i bojovného svazku dělnictva s malorolníky a aby 1. máje pochodovaly spolu s dělníky

i pracující masy vesnice, demonstrujíce za své požadavky a za společné požadavky a cíle svého pracujícího lidu. 443

Jestliže každého roku v posledních letech se 1. máj stává stále více demonstrací mas mladých dělníků a dělnic, pracující mlá deže, je příkazem, aby o letošním 1. máji byly nejširší masy pra

cující mládeže mobilisovány k protestu proti zavádění nucené vojenské výchovy mládeže, proti nuceným pracovním táborům , proti zatahování mládeže do příprav války a aby 1. máj ukázal, že dělnická mládež se nedá ani v duchu fašismu, ani v duchu měštáckého militarismu zotročit a odvést od cesty třídního boje,

na které vidí jedinou svou záchranu a budoucnost.

Dělníci! Pracující lidé! Doba, kterou prožíváme, mluví k dělnictvu vážnými příkazy. Rozvrat kapitalismu dokazuje, že se naplňuje opět chvíle revoluč ních činů dělnické třídy tak jako před 20 lety. Jestliže kapitalismus staví před dělnictvo jen perspektivu kata strof, musí dělnictvo ukázat, že má vůli vybojovat si jiný osud, než je zmírání v nouzi a bídě, sténání pod fašistickým karabáčem

a hromadná smrt na jatkách imperialistické války. Tímto jiným osudem je jen boj za odstranění kapitalismu, za socialismus. Voláme vás, abyste v duchu tradice 1. máje připravovali mo hutné májové manifestace za socialistické cíle, po boku proletariátu druhých zemí, jako součást světové armády dělnické třídy,

prodchnuti bojovným nadšením, povzbuzeni vítězným dilem pro letariátu Sovětského svazu . Učiňte vše, aby 1. máj 1935 byl

v Československu bojovným , velkolepým, strhujícím . Mobili sujte na rudý 1. máj dělnickou třídu a pracující lid do posledního příslušníka. Burcujte, že je doba boje pro všechny vyssávané, utlačené, nespokojené. Vyhlašte, že nikdo nesmí váhat, kolísat,

že nikdo nesmí stát mimo řady boje, že nikdo nesmí chybět v bojovném nástupu 1. máje.

Chystejte rudé revoluční prapory ! Připravujte mohutné de monstrační průvody a tábory v den 1. máje! Všechna dělnická střediska, všechny oblasti postavte ve znamení přípravy nástupu k 1. máji! 444

Vytyčte k 1. máji 1935 všude hesla : Proti hladu — za práci a chléb !

Proti fašismu a reakci pracujícího lidu !

za demokratická práva a svobody

Proti válce — za podporu mirových snah Sovětského svazu , za proletářský internacionalismus ! Proti kapitalismu - za socialismus ! Pod praporem komunismu - k záchraně, k vítězství!

At žije Komunistická strana Československa a Komunistická internacionála !

At žije jednotný rudý 1. máj 1935 !

Ústřední výbor Komunistické strany Československa Mládež KSČ

„Rudé právo“ , roč. XVI, Č. 77, 31. března 1935

INTERPELACE KLUBU

KOMUNISTICKÝCH POSLANCO

ministru vnitra a ministru školství a národní osvěty o praxi policejního ředitelství v Brně vyúsťující v systém kulturních skandálů

Brněnské policejní ředitelství je z minulosti smutně slavné celou řadou kulturních ostud. Je ještě v živé paměti, jak nedávno

24 hodin před premiérou byla zakázána „ Zelená pastviska'" 234 když již v Brně byli přítomni zahraniční kritikové a když již

censura po některých škrtech, provedených na přání policejního ředitelství, hru povolila. Před časem zastavilo policejní ředitelství v Brně činnost spol ku „ Levá fronta“ s tím odůvodněním, že spolek „ hodlal“ po řádat oslavu výročí ruské revoluce a manifestaci na památku V. I. Lenina .

V poslední době nabírá praxe policejního ředitelství v Brně zvlášť skandálních forem .

U příležitosti 70. narozenin Romaina Rollanda235 uspořádala „ Jednota nemajetných a pokrokových studentů “ v aule filoso fické fakulty Masarykovy university přednášku, na níž měl pro mluvit o Rollandovi děkan filosofické fakulty prof. dr. Vl. Hel fert. Prof. dr. Helfert byl policejním ředitelstvím vyzván , aby svou přednášku předložil censuře. Zmíněný vysokoškolský učitel odmítl proto přednášet a uvedl k odůvodnění svého rozhodnutí ve svém dopise zaslaném pořadatelstvu následující důvody :

„ Je neslýchaný případ, aby vysokoškolský učitel byl vyzván k předběžné censuře přednášky, která je dokonce částí jeho 446

oboru . V mé dosavadní, jistě nikoli malé přednáškové praxi také je tento případ prvý. Dále je mi velmi podivné, že se vyžaduje předběžná censura pro přednášku o R. Rollandovi, o umělci

a mysliteli evropského významu, jenž patří k osobním přátelům pana presidenta T. G. Masaryka. “

Na programu slavnostního večera o R. Rollandovi byla dále přednáška dr. R. Fleischnera, který text své přednášky policej nímu ředitelství k předběžné censuře předložil. Policejní cen suře propadla následující její partie: „ V dobách intervence připomíná (totiž R. Rolland) všem evropským lidem, že Rusko je v nebezpečí. Kdyby bylo rozdrceno Rusko, nebyl by zotročen jen proletariát celého světa, ale všechna sociální i individuální svoboda. Ruská revoluce je největší, nej mohutnější sociální úsilí moderní Evropy. Sám charakterisuje posledních 10 let svého života jako boj

o obranu SSSR, o obranu mezinárodního míru, proti kapitalistům a vojenskému imperialismu a proti fašismu. Je vždy tam, kde je tupena lidská důstojnost. Volá

ро osvobo

zení Dimitrova.

Stojí v čele akce pro osvobození Thälmanna. Ne všichni intelektuálové jsou v předních řadách boje za po krok a kulturu ..."

Milosti v očích policejního ředitelství nenalezl rovněž v před nášce dr. R. Fleischnera uváděný citát R. Rollanda z knihy „ Sbohem minulosti“ . Citát zní : „ Přibíjím na pranýř zradu oné vrstvy intelektuálů, která dříve stála na stráži ve strážném koši

majákové lodi a která tuto loď řídila v bouřích, která si však dnes

poddansky vykupuje svůj klid a pohodlí mlčením nebo lokajským přisluhováním a která dnes slouží zájmům a choutkám po po mstě majitelů zlatých žoků a čestných úřadů ... “

Celý tento citát musel být škrtnut. Dále bylo zakázáno přečíst závěrečnou kapitolu z V. dilu „Okouzlené duše“, a to z toho důvodu, že se v této kapitole hovoří o fašismu.

Kulturně politickou orientaci brněnského policejního ředi 447

telství ilustrují dále tyto skutečnosti : Proti funkcionářům

„ Jednoty nemajetných a pokrokových studentů“ vede policejní ředitelství vyšetřování, poněvadž dle udání národně sjednocených studentů bylo v nástěnném časopise ve studentské mense uve deno heslo : „ Fašismus

válka. “

Dne 2. února byl pořádán v dělnickém domě v Brně-Julia nově vzpomínkový večer na V. I. Lenina, K. Liebknechta a

R. Luxemburgovou236. Na programu byla také zdramatisovaná

scéna z Antala Staška „ Švec Matouš“ .237 Okresní policejní komisařství v Brně-Husovicích sice aktovku povolilo, ale škrtlo z ní všeobecně známá místa Komunistického manifestu , totiž :

„ Nechť se třesou vládnoucí třídy. Proletáři nemohou ztratit nic než okovy.“ A dále „ Evropou obchází strašidlo ... strašidlo komunismu.“

Podepsaní se táží: 1. Souhlasí páni ministři s touto praxí policejního ředitelství v Brně ?

2. Jsou ochotni učinit opatření, aby reakcionářské živly z poli cejního ředitelství v Brně, které kupí ostudu na ostudu, byly odstraněny ? V Praze dne 7. února 1936

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzich poslanecké sněmovny Národního

shromáždění republiky Československé, rok 1936, tisk č. 286 /VI

INTERPELACE

KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

ministru vnitra o reakční praxi komisaře dr. Lejky v Kežmarku, okresního hejt mana Haviara v Popradě a ostatnich okresních úřadů ve Spiši

V kežmarském okrese provozuje komisař okresního úřadu dr. Lejko přímo krutovládu proti pracujícímu a pokrokovému obyvatelstvu, které samovolně a bezohledně zbavuje demokratic kých práv zaručených ústavou. Lejko již za své dřívější úřední činnosti v popradském okrese

vzbudil proti sobě u pracujícího obyvatelstva takovou nenávist, že musil být přeložen do Kežmarku. Od roku 1931 do roku 1934 soustavně zakazoval všechny veřejné schůze komunistické strany v popradském okrese. Nezaměstnané vyškrtával tak bru tálně z podpory, že na př. nezaměstnaný Bierbrenner ze Spišské

Soboty strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, poněvadž se Lejko o něm domníval, že ho chce probodnout, protože byl vyškrtnut z podpory.

Když byl dr. Lejko roku 1934 přeložen do Kežmarku, pokra čoval tam ve svých reakčních způsobech, a to formou tak vyzý vavou, že jeho jednání je již evropskou kulturní ostudou. Doka zuje to tento přehled jeho činnosti v letošním roce : Od počátku roku 1936 byly až na jednu schůzi, která se usnesla

na zastavení stávky pilařských dělníků, zakázány všechny ve řejné schůze Komunistické strany Československa, a to : 3 schůze nezaměstnaných, mírové schůze dne 25. března, 4. dubna, 23. dubna a dne 15. května schůze proti kulturnímu zpátečnictví 29 V bojích se zoc elila KSČ

449

v Kežmarku . Dále byly zakázány schůze dne 6. prosince 1935 v Huncovcích a dne 5. prosince 1935 v Lomnici. Jen ve Spišské

Belé byly zakázány 4 schůze. Všechny tyto schůze byly zakázány pod průhlednou záminkou, „ že se místnost k tomu nehodí“ , – ačkoli jiné politické strany konaly své schůze v téže místnosti,

nebo „ že svolavatelé neposkytují záruky, že bude zachován klid a pořádek “. Na velikonoce bylo zakázáno představení divadelního kusu Friedricha Wolfa „ Poslední východisko profesora Mamlocka “, které tepá rasové šílenství, s neslýchaným a pro smýšlení dr.

Lejky příznačným odůvodněním , „ že to jest provokace místního německého obyvatelstva sympatisujícího s Hitlerem “.

Dne 1. května dr. Lejko zakázal skoro celý kulturní program , mezi tím i píseň „ Hej pane králi“ , kterou její autoři Voskovec a Werich zpívali v Praze více než 300krát. Dne 10. května dr. Lejko zavřel výstavu pokrokové knihy,

která byla bez závady ukazována v četných sudetoněmeckých městech. Kromě všech legálních marxistických knih (dila

Marxova, Engelsova, Leninova, Stalinova atd.) byla zabavena i díla Gorkého, Romaina Rollanda, Zweiga, Jindřicha Tomáše Manna, Alberta Einsteina ,238 jakož i celá moderní ruská bele tristika (díla Gorkého, Vsevoloda Ivanova, Gladkova, Bogdanova, Erenburga, Fadějeva, která lze dostat ve všech knihkupectvích ) a do dneška přes všechna zakročení nebyla vrácena. Na všechny námitky, že zmíněné recitace byly v Praze a jinde povoleny a že všechny knihy jsou legální, prohlašuje dr. Lejko stereotypně, „ že v Kežmarku jsou právě zvláštní censurní poměry a že za to

nemůže, že pražské censurní úřady jsou tak krátkozraké“ . Poněvadž všechny zabavené knihy jsou tytéž, které byly ve Třetí říši spáleny, je zřejmo, že se dr. Lejko při svých „ zvláštních

censurních hlediskách“ řídí censurními předpisy Goebbelsova ministerstva propagandy. Mimo to je přímo demonstrací proti

přátelským poměrům se Svazem sovětských socialistických repu blik zabavovat moderní sovětskou literaturu v době, kdy se

úředně zdůrazňuje, že je nutno prohloubit kulturní styky mezi 450

Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.

Dne 19. června zakázal dr. Lejko z kulturního pořadu slav nosti kežmarského sportovního spolku „Vorwärts“, který se skládal z děl Kellera, Heineho, Liliencrona, Brechta239 a j ., recitovat Heinovu báseň ,, Slezští tkalci“ a báseň „ Pidder Lüng“ od Detleva von Liliencrona. Na námitku, že především báseň „ Pidder Lüng“ lze nalézt skoro ve všech čítankách pro měšťan ské a střední školy a že byla recitována na četných žákovských slavnostech, prohlásil Lejko, že „ se postará, aby vyletěli všichni

učitelé, kteří ve školách provozují komunistickou propagandu “. V Popradu provozuje totéž okresní hejtman Haviar. Schůze se

soustavně zakazují; tak i mírová schůze v Popradu dne 22. března.

Ve Veľké u Popradu bylo po sobě zakázáno 5 veřejných schůzí, posledně mírová schůze dne 7. června 1936. Kromě toho se okresní hejtman pokouší zavést jistý druh předběžné censury, neboť žádá, aby se komunistické tiskopisy předkládaly v rukopise censuře. Když okresní úřad byl dne 4. června v případu voleb ního letáku k obecním volbám v Levoči upozorněn, že tento

postup je protiústavní, popřel, že existuje předběžná censura

a žádal povinné výtisky. Když byly předloženy, bylo tiskaři ústně oznámeno, že se leták nesmí tisknout, ale nebylo vydáno písemné rozhodnutí zabavovací.

Také v okrese Spišská Nová Ves se soustavně zakazují schůze

Komunistické strany Československa, a k tomu dal si okresní hejtman pořídit hektografované vzorce, v nichž vyplňuje jen místo, datum a jméno svolavatele. Jako důvod se v těchto hekto grafovaných vzorcích pravidelně uvádí, že prý svolavatelé ne prokázali, že jsou plnoprávnými státními občany, a proto „ že je

veřejně známo, že se na schůzích Komunistické strany Českoslo venska páchají protizákonné činy“ . Tato praxe pobuřuje tím více,

že tento okresní úřad stejně jako všechny jiné okresní úřady ve Spiši povoluje sudetoněmecké straně všechny schůze. Ve Vondrišelu byly od roku 1931 , kdy tam byla rozpuštěna schůze

Komunistické strany Československa pro výkřik „ Ať žije Svaz 451

sovětských socialistických republik !“ , zakázány všechny komu nistické schůze, m. j. i schůze dne 24. května a dne 14. června 1936 .

V okrese gelnickém byla zakázána veřejná schůze v Krompa ších dne 26. dubna a letnicový sjezd mládeže ve Švedlaru dne 31. května.

V okrese levočském chtěl na 1. května okresní hejtman zakázat většinu standart, mezi jinými i standartu s nápisem „ Proti fašismu “, poněvadž prý by se Gajda a Henlein mohli tím cítit uraženi.

Dne 27. června byla v Levoči zakázána veřejná schůze s před

mětem „ Kdo má být starostou v Levoči “, poněvadž prý by tím byl ohrožen veřejný klid a pořádek, jakož i nynější majetkové poměry . Tážeme se pana ministra vnitra :

1. Je-li ochoten se postarat, aby pracujícím z Kežmarku ,

Popradu a v jiných spišských okresech byla zajištěna jejich ústavní práva, především shromaždovací svoboda a svoboda předvádět umělecká díla ? 2. Je-li ochoten nařídit zvlášť přísně vyšetřování úřední

činnosti komisaře kežmarského okresního úřadu dr. Lejky a bude-li zapotřebí, nařídit, aby tento úředník byl propuštěn ? V Praze dne 31. července 1936

Tisky k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, rok 1936, tisk č. 603/XVI

REPUBLIKU MŮŽE UHÁJIT JEN LIDOVÁ FRONTA Reč soudruha Klementa Gottwalda v poslanecké sněmovně 1. prosince 1936

Při příležitosti generální debaty o státním rozpočtu považu jeme za nutné obrátit pozornost k některým zahraničně politic

kým otázkám , které se dotýkají zájmů Československa. Běží především o události ve Španělsku. Pátý měsíc tam již probíhá vojenská intervence fašistických států , Německa a Italie,

proti legální španělské vládě. Čtvrtý týden již je tam bombardo váno a ničeno hlavní město země, Madrid. Po tisících jsou tam bestiálně vražděny děti, ženy, starci, nemocní a ranění. Dějiny

neznají příkladu podobných úžasných zvěrstev. A přece česko slovenský parlament nepovažoval dosud za nutné zabývat se španělskými otázkami meritorně a zaujmout k nim patřičné

stanovisko, ačkoli je jasné, že to, co se dnes ve Španělsku ode hrává, není soukromou záležitostí Španělů, nýbrž záležitostí celého světa .

Ve Španělsku to začalo vojenskou vzpourou fašistických gene rálů proti legální vládě. Tato vzpoura byla však již ve svých začátcích osnována v dohodě s jinými fašistickými státy, přede vším s Německem a Italií. Německo a Italie také od začátku zá

sobovaly své pučistické chráněnce veškerým potřebným váleč ným materiálem , penězi i lidmi, zatím co demokratické státy,

především Anglie a Francie, strčily jako pštros hlavu do písku

a držely se fikce o „ nevměšování se“. A nyní Berlín a Řím nasa 453

dily své od začátku provozované intervenční politice korunu tím, že i ve vší formě uznaly Francovu vládu *, takže každý dnes vidi,

že ve Španělsku válčí vlastně Hitler a Mussolini s tím cílem, aby zničili nezávislost Španělska, aby se o tuto zemi rozdělili a uči nili z ní svou kolonii a základnu k dalším ſloupežným] výpadům proti světovému míru a světové demokracii .

Jestliže Japonsko začalo předělovat svět na Dálném Východě,

v Mandžusku a Číně, jestliže Italie pokračovala s předělováním světa v Africe, v Habeši, tu nyní Německo a Italie začínají s po kusem o předělování světa v Evropě, přímo pod nosem demokra

tických velmocí, ve Španělsku. Válečná intervence fašistických států ve Španělsku ukazuje nový, fašistický způsob dobývání a podmaňování cizích území. (Koupíš si pár prodejných hrdlořezů s generálskými lampasy, dáš jim peníze, kanony, tanky, letadla, válečné lodi a vojenské in struktory, uznáš tuto pirátskou společnost slavnostně za pravo platnou vládu a] válčíš vesele cizíma rukama, pod cizí vlajkou , cizím jménem, aniž sám vypovíš válku, aniž provedeš mobilisaci a uvedeš vlastní armádu v pohyb. A přitom ještě ze sebe uděláš hotové neviňátko, poněvadž podepíšeš pakt o „ neutralitě “'** * 25. října 1936 byla podepsána italsko-německá dohoda o vytvoření t. zv.

osy Berlin – Řím. Touto dohodou uznalo Německo anexi Habeše Italií, byla stanovena linie společného postupu v londýnském výboru pro neintervenci, uznána Francova vláda a sjednána další vojenská pomoc španělským povstal cům. Dále byla vymezena sféra hospodářské expanse Italie a Německa na Bal káně a v dụnajské pánvi. Koncem listopadu 1936 fašistické státy Německo, Ita lie, Madarsko a Rakousko veřejně oznámily, že uznávají Francovu vládu. ( Pozn. red. )

** Na podnět anglického ministra zahraničních věcí A. Edena se 25. čer

vence 1936 usnesla francouzská vláda L. Bluma provádět vůči Španělsku poli tiku přísné neutrality a vyzvala ostatní státy, aby se k této dohodě přidaly.

Kromě 24 evropských států podepsaly tuto dohodu i státy zúčastněné na přímé intervenci – Německo, Italie, Portugalsko —, při čemž ani jeden z těchto tří států neupustil od přímé podpory Franca. Pakt o neutralitě tedy nepřímo za

krýval a podporoval fašistickou agresi a stal se zbrani proti Španělské lidové vládě. Jakmile SSSR zjistil tuto skutečnost, oznámil 22. října 1936, že se necítí dále touto dohodou vázán. ( Pozn. red. ) 454

[K takovým přímo gangsterským metodám sahá dnes fašismus

v mezinárodní politice. Každý si dovede představit, k jakým koncům by to vedlo, kdyby podobné gangsterské metody v mezi národní politice zdomácněly, kdyby fašistickým státům bez trestně prošel jejich nynější španělský zločin.] Aby se tak nestalo, na tom má veliký zájem také Českosloven sko, již prostě z toho důvodu , aby se samo nestalo obětí podob ného útoku se strany Třetí říše. Československo má životní

zájem na tom, aby ve Španělsku byl Hitler poražen, neboť jinak bychom přišli my velmi brzo na řadu. Není přece náhoda, že Goebbels provádí svou stupidní, lživou,

ale vytrvalou a houževnatou propagandu o tom , že Českoslo vensko je „ výpadní branou bolševismu“ ve střední Evropě. Je přece známo, že Hitler má v Československu své Francy a Moly v podobě henleinovských pohlavárů . Není žádným tajemstvím , že tato společnost vytváří v německých územích republiky vytr vale psychosu občanské války. Všichni slyšeli, jak Henlein mluvil

cosi o dvou dnech před útokem a jak Rosche* prohlásil, že Česko slovensko není posledním slovem dějin. Je všeobecně známo, jak

bohapustě štve říšský rozhlas proti Československu a jak líčí každé rozbití schůze henleinovci jako bolševické nepokoje v Českoslo vensku .

Náhodou právě dnes našemu klubu došel dopis, který ilustruje tyto metody. Přečtu jej. Není dlouhý, ale charakteristický. Je to dopis z Trutnova. Tam naši soudruzi píší : „ Dne 13. listopadu se konala v Trutnově schůze strany, na které mluvil soudruh Trapp o úkolech komunistické strany v nynější situaci a také o obraně republiky. Jednal zevrubně o těchto otázkách v souvis losti s nutností vytvořit jednotnou a lidovou frontu a s nebez

pečím, že je republika ohrožena vnitřními fašistickými silami, i o nebezpečí přepadu republiky fašistickými státy. Na schůzi členů strany byl jednomyslný názor, že politika strany je správná • Alfred Rosche – německý kapitalista a Hitlerův agent v Československu, poslanec za Henleinovu Sudetoněmeckou stranu . ( Pozn. red . ) 455

a že musíme také bránit republiku proti fašistickému útoku. To o průběhu členské schůze. V průchodu u dveří do spolkové místnosti poslouchal však po celé hodiny vedoucí trutnovské SdP pan Streitenberger. Dne 17. listopadu přinesla , Die Zeit' zprávu , že se v Trutnově konala schůze komunistů, ve které

referoval komunistický poslanec o přípravách k občanské válce. Dne 23. listopadu přinesl již německý vratislavský rozhlas tuto zprávu ve svém podání zpráv, a to v této formě: Komunistická

strana republiky Československé koná přípravy k občanské válce, pořádá v celé zemi schůze, v nichž připravuje občanskou válku, a dne 13. listopadu se konala taková schůze také v Trutnově, ve které komunistický poslanec štval k občanské válce .“ Prosím, tedy o členské komunistické schůzi, kde se mluví

o obraně republiky, říšský rozhlas na základě relací pánů hen leinovců rozšiřuje zprávu, že komunisté připravují v Českoslo vensku občanskou válku.

Naproti tomu je známo, a to není Goebbelsův výmysl, nýbrž fakt, že Henleinova strana organisuje tajné anebo různě masko vané úderné oddíly, provádí soustavná polní cvičení a je v těsném styku s údernými oddíly v Třetí říši. A kdo za těchto okolností pochybuje o tom, že Třetí říše může jednoho krásného dne

organisovat v Československu puč, že se může postavit za pučisty pod záminkou, že tím zachraňuje Evropu před bolševismem , že pod touto průhlednou záminkou může proti Československu provést vojenskou intervenci ? Uznává-li dnes fašistické Německo burgoskou „ vládu “, co mu bude bránit, aby zítra neuznalo ně jakou vládu v Aši anebo v Chebu ? A je-li dnes bořen a ničen

Madrid německými bombami, německými letadly, kde je záruka, že podobný osud nestihne zítra Prahu ?

Pravda, nejúčinnější zárukou by bylo, kdyby byl ve Španělsku Hitler poražen. [A proto také má Československá republika život ní zájem na Hitlerově porážce ve Španělsku .] Stojí -li takto otázka , není možno přejít mlčením stanovisko české reakce ke španěl ským událostem. Vraní, Kahánkové, Stoupalové, Stříbrní a Kra mářové se od začátku v plném rozsahu postavili za španělské 456

pučisty a za jejich zahraniční protektory. (Hlasy : „ Nemůžete

nám říci, čím jsme se za ně postavili ? “ ) Při nejmenším novinami. To není privátní záležitost těchto pánů. To musí být zhodnoceno politicky a musí být z toho vyvozeny politické závěry. Uvažte jen, oč běží. Běží o to, že v českém politickém táboře jsou strany, skupiny a lidé, kteří schvalují generálský puč proti

legální demokratické vládě, kteří tleskají neslýchaným fašistickým zvěrstvům , jsou nadšeni ubíjením tisíců a tisíců demokratů a republikánů a [kteří ječí radostí nad ničením země hordou

krvavých reakčních dobrodruhů ). Je jasné, že tím se tito lidé sami stavějí na pranýř hanby. Je jasné, že by jim mělo být vpá leno v čelo Kainovo znamení a že by měli být vyloučeni z národa,

aby se jich každý slušný člověk štítil jako moru. A nejen to. Tito čeští marokánci a berbeři* drží palec svým španělským kolegům , ač vědí, že za námi stojí Hitler, úhlavní

nepřítel českého národa a Československa, ač vědí, že proti legální španělské vládě vede válku vlastně Hitler, ač vědí, že případné

vítězství Hitlerovo ve Španělsku by bylo smrtelným nebezpečím pro Československo. Není jasné, že si tito lidé, tito čeští marokánci, dávají sami vysvědčení velezrady ? Ano, neskrývaná solidarita Vraných a Stříbrných s Francy a Hitlery není privátní záležitostí

těch lidí, nýbrž kvalifikovaným úkladem proti Československé republice.

Pokud běží o oficiální politiku československé vlády v záleži tostech španělských , tu nutno říci, že tato politika stojí jednak

pod terorem oněch českých marokánců a jednak připomíná poli tiku pštrosí. Je pobuřující, jestliže se pod nátlakem českých marokánců stále ještě zakazují sbírky pro španělskou demokra

cii a různé projevy solidarity se Španělskem . A je nepochopi telné, že československá vláda se dosud nepřipojila k iniciativě Sovětského svazu, aby byla účinně znemožněna vojenská inter * Jde o přezdívku českých přisluhovačů Hitlerovi. Původní význam slov se týká Marokánců a Berberů , jichž fašisté zneužili k boji proti španělskému lidu a kteří se stali aktivním nástrojem fašistického teroru . ( Pozn . red. ) 457

vence fašistických států ve Španělsku a aby se legální španělské vládě dostalo jejího mezinárodního práva.

Opíráme se o mínění zdrcující většiny obyvatelstva v Česko slovensku a o přímá usnesení stovek a stovek veřejných schůzí, závodních výborů, nejrůznějších organisací dělnických a rol nických, když od československé vlády žádáme, aby se za prvé Československo připojilo k iniciativě Sovětského svazu ve věcech

Španělska, aby za druhé protestovalo ve vší formě proti inter venci Německa a Italie ve Španělsku a proti bombardování Madridu, aby za třetí poskytlo španělské vládě všechna práva, která jí jako legální a Československem uznané vládě příslušejí, aby za čtvrté podporovalo žádost Španělska o svolání mimořádné

schůze Společnosti národů* a o prohlášení Německa a Italie za

útočníky, aby za páté byly povoleny sbírky pro Španělsko a všechny projevy solidarity se Španělskou republikou. Konečně navrhujeme, aby se československý parlament usnesl na projevu sympatií a solidarity se španělskými cortesy**, se španělskou

republikánskou vládou a s hrdinnými obránci Madridu. ( Potlesk poslanců strany komunistické.)

Druhá mezinárodně politická věc, o níž nutno v rozpočtové deba tě mluvit, se týká německo-japonské válečné smlouvy. Tato smlou

va je navenek deklarována jako smlouva proti Kominterně.*** Někteří lidé říkají, že místo Kominterna se má číst Sovětský • 27. listopadu 1936 požádal ministr zahraničních věcí španělské republi kánské vlády Společnost národů, aby v co nejkratší době prozkoumala fakta porušení neutrality Německem a Italií a poskytla španělskému lidu pomoc v boji proti fašistům . Rada Společnosti národů se zdráhala a vymlouvala se na existenci t. zv. výboru pro neintervenci. Na mimořádném zasedání 11. prosince

1936 podporoval žádost Španělska pouze zástupce SSSR. Poté přijala Rada Společnosti národů 12. prosince 1936 čistě formální resoluci o nutnosti „pro studování situace " . ( Pozn . red . )

** Název pro zákonodárné shromáždění Španělské republiky. Cortesy byly původně středověké stavovské zastupitelstvo, které mělo představovat rovno právnost šlechty, církve a měst s králem . ( Pozn. red .)

*** T. zv. pakt proti Kominterně byl podepsán v Berlíně 25. listopadu 1936. ( Pozn. red . ) 458

1

svaz . Najdou se jistě i v Československu takoví mudrci, kteří řeknou : „ Ak už je to proti Kominterně nebo proti Sovětskému svazu , my jsme aspoň z obliga, neboť nás se to netýká.“ Pravda je, že ani Kominterna, ani Sovětský svaz nepotřebují, aby se o ně někdo staral. Postarají se o sebe samy. Ale všichni ti naivní lidé, kteří ještě věří Hitlerovu slovu, by si měli uvědomit, že poslední německo -japonská smlouva je vlastně namířena proti všem ne fašistickým státům, že Hitler přes bolševismus a přes Sovětský svaz střílí vlastně na ně. Je přece jasné, že proti Kominterně ne

potřebuje a nepotřeboval Hitler zavádět brannou povinnost, a tím méně ujednávat nějakou vojenskou smlouvu s Japonskem a různé tajné pakty s Italií. Kominterna přece není žádný stát s vlastním územím, s vlastní brannou mocí, proti němuž by bylo možno vést válku, a dokonce v bloku s několika státy jinými. Hitler zde skutečně podceňuje až urážlivě soudnost celého světa, jestliže svou válečnou smlouvu s Japonskem deklaruje jako smlou vu proti Kominterně.

Pokud běží o Sovětský svaz, tu je jisté, že německo-japonská smlouva je namířena také proti Sovětskému svazu . Ale se Sovět

ským svazem to má háček. Chuť a zálusk na Sovětský svaz mají jistě jak Hitler, tak Japonsko. Což o chutě ! O ty by nebylo, těch je více než dost. Ona liška v bajce měla totiž také chuť na hrozny. Ale není sporu o tom, že sovětské hrozny visí příliš vysoko a že jsou setsakramentsky kyselé pro tu fašistickou lišku , která by je

chtěla ukrást. (Henleinovský poslanec Knorre německy: „ Neni radno vystoupit příliš vysoko, aby se pak nepadlo příliš hluboko !" ) Ano, sny Hitlerovy jdou příliš vysoko. A proto není divu, že zkla maná fašistická liška hledá odškodnění jinde, blíž. A vskutku,

stačí si zopakovat některé skutečnosti z posledních let. Vezměme na příklad Japonce. Japonci už léta letoucí, jak je známo, zachraňují civilisaci před bolševismem na Dálném vý oni chodě. Americe a Anglii po léta namlouvají, že jsou jedině – povoláni k tomu, aby od pobřeží Tichého oceánu -

odehnali Sovětský svaz. „ Prý, “ povídají, „strýčku Same a mister Bulle, dejte nám volnou ruku a my půjdeme hrr na Sověty.“ 459

A zatím ? Zatím milí Japončíci zabrali Mandžusko, vnitřní Mon

golsko, několik čínských provincií a lezou stále hlouběji do zeli —

komu ? Právě Anglii a Americe ! Proč tak postupují ? Že by jim snad přešla chuť na sovětský Dálný Východ ?

Jistě ne, kdepak, chut jim nepřešla. Ale v Číně mají cestu více méně volnou, kdežto na sovětské hranici, na Amuru, stojí ta pověstná „ dálnovostočná “ Rudá armáda, a ta ovšem Japoncům nahání respekt. Čili skutečně, páni henleinovci, sovětské hrozny jsou kyselé. Anebo podívejme se na Mussoliniho ! To je také starý „ za chránce civilisace před bolševismem" . Pořád a pořád zachraňuje civilisaci před bolševismem, ale při tom mimochodem zabral

Habeš. Zabral tedy ne bolševismus, ale Habeš — a posadil se ausgerechnet“ Anglii na nejdůležitější životní tepnu. A co Hitler ? Ten se snad již narodil s protibolševickým vřísko

tem, jeho první výkřik pravděpodobně byl : „ At zhyne bolše vismus !“ A dnes a denně polyká bolševiky a Sovětský svaz, a celou Evropu a celý svět volá do křižáckého tažení proti Sovět skému svazu . Zatím však roztrhal vojenské články versailleské smlouvy, kterou nepodepsal Sovětský svaz, nýbrž Francie, Anglie, Československo atd. Svévolně roztrhal locarnskou smlou vu , kterou Německo neudělalo se Sovětským svazem , nýbrž s Francií a Anglií. Obsadil vojensky Porýní a posunul svoji armádu ne na hranice Sovětského svazu, nýbrž na hranice Francie a Belgie. Opevňuje Rýn a ohrožuje svými dalekonosnými děly Štrasburk a Paříž, nikoli Moskvu . Staví hustou síť letišť a velkých autostrád, které nesměřují k Moskvě, nýbrž k Paříži, Bruselu , Amsterodamu, Praze a Varšavě. Svévolně zrušil smlouvy o zmezi národnění plavby na Rýně, Labi, Odře*, porušuje tím životní zájmy ne Sovětského svazu, nýbrž mimo jiné také značně zájmy Československa. A konečně Hitlerovo nynější španělské tažení

není ani tak namířeno proti státním zájmům Sovětského svazu • 14. listopadu 1936 vypověděla hitlerovská vláda ustanovení versailleské smlouvy o vodních cestách , týkající se Rýna, Dunaje, Labe a Odry. ( Pozn . red . )

460

jako proti posicím Anglie a Francie v Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři.

Taková je tedy jarmareční taktika těchto fašistů a haken

krajclerů : plná huba hysterického protibolševického vřesku. Ale Moskva je daleko, sovětské hrozny vysoko a Rudá armáda mocná. A proto, než na ni dorosteme, budeme se zatím ho na těch, kteří jsou blíže, kteří jsou slabší, kteří nejsou tak mocní.

(Svět by musil být na hlavu padlý, kdyby po všech těchto zkuše nostech věřil Hitlerovi, byť jenom slovo. ]

Československo má dvojnásobný důvod, aby odmítlo německo japonskou válečnou smlouvu, neboť je také namířena proti Československu, je jí ohroženo také Československo. Ostří této

smlouvy, pokud je namířena theoreticky proti všem nefašistickým státům a prakticky proti nám , proti Československu, spočívá v klausuli, že Německo a Japonsko se zavazují potírat bolševismus doma i v cizině. Je vůbec nutno uznat, že fašistická drzost a cynis mus neznají mezí. Ještě nikdy nebyla s takovým cynismem deklarována zásada vměšování se do vnitřních záležitostí jiného

státu. [Vždyť zde neběží o nic jiného než o deklaraci jakéhosi

loupežnického přímo práva na intervenci. Jak uvažuje tento fašistický „ Raubritter “, pane kolego ?] On uvažuje takto : Já prohlásím, že ta nebo ona země, kterou si vyhlédnu, je rejdištěm

bolševismu. Vyberu si k tomu na příklad Československo. To je mi nejblíže. Tam mám nejvíce svých agentů, tam mám nejvíce

„ Franců “ a „ Molů“ . V tom Československu budu svými agenty všemožně podporovat všechny možné provokace, všechny ničem nosti svých vlastních lidí, překroutím je prostě goebbelsovsky na

komunistické rejdy a prohlásím do světa — mám k tomu „ Kö nigswusterhausen " * —, že pražská vláda vlastně propadla vlivu bolševismu, že není s to bolševickou vlnu zastavit a že v důsledku

toho je Evropa na pokraji bolševické propasti. Když si to tak

všechno připravím , tak tam pomocí svých agentů — mám jich tam dosti — něco důkladného semelu a prohlásím to za boj proti Město jihovýchodně od Berlína, kde byl hlavní hitlerovský vysilač, t. zv. Deutschlandsender . ( Pozn. red . )

461

bolševismu . Sám sebe budu pasovat na zachránce Československa a na zachránce evropské civilisace. Podle smlouvy, kterou mám s Japonskem, budu intervenovat úplně legálně „ na záchranu civilisace před bolševismem “ . Tak uvažuje ten fašistický „ Raub ritter “ , a kdyby snad někdo myslil, že je to nějaká umělá kon

strukce, ať se podívá do Španělska, uvidí, že právě tak nebo po dobně tam Třetí říše dnes provádí válečnou intervenci. Za takovýchto okolností je neslýchané, že se najde český list, který má odvahu omývat mouřenína a hájit německo -japonskou smlouvu. Hájit ji nota bene nehorázným tvrzením , že běží o smlouvu obrannou, vynucenou prý útočností Sovětského svazu . A tento český list je náš starý známý „Vraný Venkov “ . (Vese

lost.) Představte si : Hitler šije pytel na nás, na Československo, ta smlouva je jedním z těch pytlů — a pánové z „ Venkova “ už to předem omlouvají: Hitler prý nic, on je neviňátko, on muzi kant, to Stalin ho dráždí, Stalin útočí na Hitlera a Hitler, chudák,

se jen brání. Tohle si dnes troufá v Praze uveřejňovat český list, list nejsilnější vládní partaje. Ovšem pokud se týká Vraného a jeho kolegů – co chcete ? Vraní páni tím jen znovu potvrzují, že jsou spřeženci Hitlerovými, že jsou nepřáteli republiky a vele zrádci .

Třetí mezinárodně politická otázka, dotýkající se životních zájmů Československa, je svévolné zrušení t. zv. říčních aktů Německem. Především se na tomto příkladě znovu ukazuje,

jakou cenu mají pro Třetí říši mezinárodní smlouvy a ktomu smlouvy mezinárodně zaručené a kontrolované. Je to nová lekce

všem těm, kteří Československu radí, aby se vzdalo obranných smluv se svými přáteli a ujednalo s Německem nějakou dvou strannou smlouvu bez záruk třetí mocnosti . Hitler roztrhal už

řadu smluv, garantovaných Anglii, a každý si může na prstech spočítat, co by udělal se smlouvou, kterou by negarantoval nikdo. Ta by pro něho zřejmě znamenala méně než cár papíru. A za

pomněl-li snad někdo v Československu na tento ryze hitlerovský poměr k úmluvám, smlouvám a dohodám, pak mu to mohlo vy

povězení říčních aktů připomenout. Na první pohled je zřejmé, 462

že tímto činem je nejvíce postiženo Československo, neboť Labe a Hamburk jsou pro československý zahraniční obchod nejdů ležitější tepnou . Dříve mělo Československo mezinárodní záruky, že nebude Německem šikanováno a vydíráno. Dříve zde exis tovaly pro Německo určité mezinárodní závazky a mezinárodní kontrola ; dnes však je tomu jinak, neboť Hitler se na Labi, v Hamburku a jinde zbavil mezinárodních závazků i kontroly, čímž také Československo ztratilo mezinárodní záruky. Kdyby

dnešní Německo nebylo fašistickým Německem, pak by odstra

ňování mezinárodních záruk nebylo pro Československo nic tak zlého. S demokratickým Německem , které respektuje smlou vy, by bylo možno se vzájemně dohodnout bez třetího. Ale takhle je věc jiná, nebezpečnější, mnohem nebezpečnější, neboť česko slovenská plavba na Labi se stane objektem vydírání a nátlaku na Československu se strany Třetí říše, vydírání a nátlaku nejen po stránce hospodářské, nýbrž zejména po stránce politické. Fašistické Německo má dnes možnost položit Československu kdykoli nůž na krk : Bud mi vyhovíš v tom a v tom, anebo ti vnu tím takové podmínky plavby po Labi, že ti z toho bude horko. Takhle dnes otázka stojí.

A vzhledem k takovému stavu věcí je nepochopitelné, že vláda nic nepodniká, aby obhájila ohrožené zájmy republiky. Snad se namítne, že to není nutné, když Německo prohlásilo, že na Labi i v Hamburku zůstane prakticky vše při starém. Pravda, Ně mecko to sice prohlásilo, ale kde je nějaká záruka, že to také prohlásí zítra anebo že zítra neprohlásí něco jiného ? Kdože je

takový blázen , aby věřil Hitlerovi na slovo a nadto ještě v oka mžiku, kdy roztrhal staré smlouvy ? Je jasné, že sliby Třetí říše ani v tomto případě nemají cenu zlámané grešle, a je jasné, že československá vláda je povinna s tím počítat a zabezpečit se jinak .

Proto navrhujeme, aby Československo vzneslo otázku jedno stranného zrušení říčních aktů Německem ve Společnosti ná rodů a žádalo mezinárodní záruky, jimiž by Německo bylo nu

ceno respektovat převzaté závazky. Snad někdo namítne, že by 463

to byla bezvýsledná cesta. Říkáme, že právě v tom je bída, že fašistickým státům dosud prošlo všechno beztrestně, že postižení vždy jen dosud resignovaně pokrčili rameny a prohlásili, že se nedá nic dělat. Jsme přesvědčeni, že kdyby byla od začátku padla

kosa na kámen, že by byl spadl také fašistický hřebínek . Ale zdravý rozum dá, že z dosavadního ustupování před fašistickými provokacemi nelze odvozovat, že nejmoudřejší politikou by bylo ustupovat do nekonečna. Jednou tomu musí být učiněn konec

a na tom má právě Československo zvlášť životní zájem . Přejdu nyní k některým problémům vnitropolitickým. Oči vidné je, že v situaci, kdy republika je tak vážně ohrožena úklady zahraničního fašismu, [kdy v důsledku bezohledné útočnosti sousední Třetí říše je se vší vážností postavena otázka nezávislosti

a existence Československa,] má pro obranu republiky její vnitřní režim svrchovaný význam . Možná, že se v tomto parlamentě najdou ještě lidé, kteří buď z krátkozrakosti, anebo ze zlomyslnosti se budou nadále snažit zdiskreditovat positivní stanovisko komu

nistů k obraně republiky, stanovisko jedné z nejsilnějších stran Československa. Vidí-li však páni dále než pod okna svých par tajních sekretariátů, musí pochopit, co to znamená, když se ko munisté vysloví pro obranu republiky. ( Agrárnický poslanec

Čuřík : „To je moc pozdě!") A měli by konečně nechat těch naivních a hloupých triků, jimiž se dosud snaží proti zájmům republiky zdiskreditovat naše positivní stanovisko k její obraně. Je prý pozdě, proč prý komunisté nemluvili o obraně republiky dříve, před deseti lety, proč tak činí teprve ted ? Prostě proto, že republika nebyla ohrožena, nemluvili komunisté o její obraně. Dnes, kdy je republika ohrožena, sedí ve vaší vládě lidé a největší

vládní partaj je ovládána lidmi, kteří chtějí republiku prodat Hitlerovi. ( Výkřiky komunistických poslanců .) Proč prý komunisté hlásali právo na sebeurčení národů až do odtržení a proč prý dnes říkají, že nedají ani jednu vesnici Hitlerovi, Horthymu nebo Pilsudskému ? Inu prostě proto, že skutečná národní rovnopráv

nost, provedení toho, co komunisté hájí a navrhovali, by vedlo k tomu, že bychom dnes v republice neměli žádného Henleina 464

ani Eszterházyho, ani Sidora, Fencika * a Wolfa **, prostě nikoho,

kdo by šilhal k Berlínu, Varšavě nebo Budapešti. Říkají: Proč prý hlasují komunisté proti státnímu rozpočtu včetně rozpočtu na armádu , jsou -li vskutku pro obranu státu ? Inu prostě proto , nebo právě proto, že jsme pro skutečnou obranu republiky, hla sujeme proti předloženému rozpočtu. Hlasování pro rozpočet by znamenalo vyslovení důvěry dnešnímu vládnímu režimu, k němuž my a s námi velká většina lidu důvěru nemáme, [režimu,

který se paktuje s lidmi, kteří chtějí naši armádu prodat Hitle rovi. ] My máme Machníkovi hlasovat pro jeho rozpočet ? [Kdo nám dává záruku, že zítra Machník – a nejen Machník sám ,

nýbržijeho druzí kamarádi — nepůjde k Hitlerovi ?] V Goslaru *** jsou dnes vaši koaliční... ( Poslanec Ešner : „ To je rozpočet repu

bliky a ne Machnikův !“ ) Ale Machník nad ním zatím vládne.

My prostě nemáme v dnešní režim důvěru a naše nedůvěra je v každém směru oprávněná. Podívejte se na problém obrany republiky se stanoviska sociál ního. Není třeba žádné zvláštní duchaplnosti, aby každý pocho pil, že skutečná ochota bránit republiku se zbraní v ruce předpo

kládá jakés takés uspokojení sociálních a hospodářských zájmů oněch aktivních účastníků. Jinými slovy, je nutno dát lidu práci a chléb, aby bylo s úspěchem možno žádat, aby bránil republiku. Co však vidíme u nás ? Je fakt, že se prostě ignoruje samozřejmá nutnost zvýšit životní úroveň pracujícího lidu. Málo zemí je

v Evropě, kde je produktivita práce tak velká jako v Českosloven sku, ale současně je málo zemí v Evropě, kde je tak nízká životní úroveň jako u nás. Kam ten rozdíl jde ? Rozdíl jde zřejmě do kapes

kapitalistů. Když výroba a zaměstnanost klesaly, zaměstnavatelé byli všude jako na koni a žádali snížení mezd, prý je krise a nelze • Štefan Fencik reakční šovinista , poslanec fašistické autonomistické strany na Zakarpatské Ukrajině. ( Pozn. red .) ** Leon Wolf fašista, poslanec za nacionalistickou polskou stranu v předmnichovské ČSR. ( Pozn. red .) Koncem listopadu 1936 pořádali hitlerovci v Goslaru ve středním Ně mecku (Hannoversko ) říšský sjezd zemědělců, kterého se zúčastnili i čs. agrár nici, Feierabend, Klindera a Mečíř. ( Pozn. red .) -

30 V bojích se zocelila KSČ

465

platit takové vysoké mzdy, nutno se podílet na té bídě, kterou máme, všichni společně. Dnes výroba a zaměstnanost stoupá,

ale nikomu z pánů zaměstnavatelů nenapadne, aby stejně rychle spěchal podělit se o dobré výsledky se svými dělníky. Tak máme dnes takový stav, že ačkoli výroba a zaměstnanost stoupají, stou

pají také zisky, ale životní úroveň nestoupá, naopak v mnohých případech je snižována a dělníci se dnes musejí se zaměstnava teli přímo hrdlit o mizernou drahotní výpomoc, o pár korunek. Jestli někdo má na srdci skutečnou obranu republiky, jak může snést takový stav ? Jak může snést stav, kdy tisíce a miliony lidí trpí podvýživou , ačkoli zde je reální, materiální možnost jejich požadavky ukojit ? A vláda ? Vláda v tomto případě prstem ne

hne, aby se státního stanoviska přiměla fabrikanty k ústupnosti vůči těm skromným dělnickým mzdovým požadavkům . Je možno snad namítnout, že vláda nemá vliv na to, jak se

utvářejí mzdové poměry, že nemůže diktovat fabrikantům , jaké

mzdy mají nebo nemají platit. No dobře, vezměme tedy drahotu . v Československu je téměř všechno zkartelováno. Máme přes 900 kartelů. Téměř veškeré zboží prochází kartelovou výhní,

jeho ceny jsou určovány kartely. Na drahotu kdekdo nadává, i Stříbrný dokonce ve svém plátku štve proti kartelům a proti

drahotě. Mluví proti nim ministri, dr. Hodža proti nim mluvil, ten onen mluvil, zkrátka všecko na kartely nadává, není zde v tom to parlamentě snad nikdo, kdo by se odvážil vystoupit a říci :

Kartely mají pravdu a jsem také pro jejich dnešní cenovou poli tiku. Tedy všichni na kartely a drahotu nadávají. Ale ceny zůstá vají stále stejné. Kartely si zdražují podle svého a vláda nezakro

čuje, ačkoli k tomu má právní, legální možnost. Řekne- li nám snad někdo, že dosavadní zákon k tomu nestačí, ať tedy předloží vláda zde v parlamentě nový zákon proti kartelům , který by jí umožnil nařídit snížení kartelových cen. Všechny kartelové ceny jsou více méně neodůvodněné. Rád bych viděl, kdo by si zde v parlamentě troufal hlasovat proti takovému zákonu. Ale vláda

to nedělá. To znamená, že na její rozhodování v tomto případě mají vliv více kartely a monopoly nežli volání nejširší veřejnosti. 466

1

Možno snad říci, že těch 900 kartelů zrušit naráz je mnoho, že to nejde, že je to příliš bolševické. Dejme tomu. Ale pak by bylo záhodno vzít na paškál aspoň některé kartely, ty, které obzvláště řvou. Řekněme takový cukerní kartel. Pro cukrobarony je to hotový zlatodůl, každý to ví, po léta a léta se o tom píše,

hausíruje se s tím na schůzích, všichni na to nadávají, ale cukerní kartel si žije vesele dál. Kde je překážka, aby se cukerní kartel

přeměnil, řekněme, ve státní cukerní monopol, když již to musí být zkartelisováno ? Cena cukru by mohla být nižší, sedláci by mohli dostat více za řepu, mohli by více osívat a státní pokladna by též dostala více. Proč to nejde ? Rád bych viděl, aby nám to zde někdo z těch pánů koaličníků upřímně vysvětlil, proč to nejde, aby vláda použila zákonné moci a změnila cukerní kartel ve státní cukerní monopol a aby tímto způsobem pro státní pokladnu získala při nejmenším několik set milionů Kč. ( Poslanec Krosnář :

„Ty kanály z kartelů by nesměly jít do sekretariátů pravicových koaličních stran !" ) Možná, že to je ta příčina. Rozhodně ale je fakt, že to nejde, že se sice mluví, ale nic se

nedělá ; z toho plyne jediný logický závěr, že zase zájmy cukerních kartelářů mají ve vládě větší vliv než zájmy milionů a milionů spotřebitelů cukru. Anebo vezměme takový špiritusový kartel. Z toho již je ve řejné pohoršení. Vrabci na střeše cvrlikají o pohádkových ziscích špiritusových baronů . Mohlo by se říci — a já to říkám , když už je tomu tak, že na špiritusu je možno a nutno vydělávat sta miliony, tak proč do sakrů to nemá dostat státní pokladna, aby

občanů

státní zaměstnance, aby měla na práci, na investice, na podpory v nezaměstnanosti atd. ? Proč pak ne ? Proč ne státní

měla pro

špiritusový monopol ? Organisační, technické, finanční a právní překážky nejsou. Přes noc je možno přeměnit dnešní lihové hospo

dářství na státní lihový monopol a tím způsobem získat pro státní pokladnu miliony a miliony mimořádných příjmů. Všichni jsou pro to. V koalici, jak slyšíme, je jediná strana agrárnická, která je proti, a ostatní strany jsou pro. A co je příčinou, že to

s tím špiritusovým monopolem nejde ? Zase jedině možný závěr, 467

že zájmy spiritusobaronů v koalici váží více než zájmy státu . Marné, nedá se žádný jiný závěr odvodit.

Anebo se podívejme na takový zbrojařský průmysl. Zbrojařský průmysl má vysokou konjunkturu. Státu draho prodává, dělní kům platí bídné mzdy, i o tu bídnou drahotní několikastovkovou

výpomoc se musí dělníci rvát s těmi těžkými prachaři, takže to každého přímo pobuřuje. Hlavním zákazníkem zbrojařského průmyslu je stát. A vzniká logická otázka, proč nezestátnit zbrojní průmysl, proč zisky, které shrabuje takový Schneider z Creuzotu,

které shrabuje takový Loewenstein a vůbec majitelé Škodovky — Vraný má také nějaké akcie - nepřevést do státní pokladny, když

vlastně jsou ty zisky ze státních peněz ? A bez státních dodávek by museli zbrojaři chcípnout. Bylo by to logické a účelné. Stát by měl lacinější výrobky, dělníci by mohli mít lepší mzdy, po

platníci by mohli platit méně daní na zbrojení, zkrátka všechno mluví

pro to, aby se to zestátnilo . Zatím však se dožíváme u nás

právě v těchto dnech přímo neslýchaného skandálu . Najednou se veřejnost dovídá, že v době, kdy nebylo peněz ve státní po kladně, kdy se vypůjčovaly na těžká procenta, [kdy se brala ne zaměstnaným žebračenka, ] že právě v té době se hodilo do ško dovky ze státních peněz 250 milionů Kč. Více než celý akciový

kapitál Škodovky, více než co tam akcionáři Škodovky dali, hodilo se jim tam ze státní pokladny. Nikdo o tom nevěděl, ani parlament, ani veřejnost, ani úsporná a kontrolní komise. Dobře, řekněme, dali jim to. Postavme se na to stanovisko, že to bylo nutné z těch nebo oněch důvodů. Ale proč se toho potom ne využilo ? Když už tam státní peníze dali, proč si neřekli : Počkejte,

my si ted Škodovku zajistíme pro stát. Vždyť jí dali více než celý akciový kapitál. Za to bylo možno Škodovku přímo vykoupit. Nestalo se to však. 250 milionů Kč se dalo, léta prošla, stát dával

objednávky, Škodovka lifrovala, posílala účty, a tak se to vyrov nalo na protiúčet se ziskem, nevím už jakým , ale obvyklým zbro

jařským , který je ve Francii tuším 200 % a ve Škodovce, poně vadž Škodovka má také francouzského patrona, nebude méně. Jak může vláda něco takového připustit ? Zřejmě jen proto, poně 468

vadž v ní převládají zájmy zbrojařů nad zájmy republiky. Nemohu si pomoci, jinak to nelze pochopit, jiný důvod nelze pro to nalézt. A už z těchto několika příkladů je vidět, že sociální a hospodář ská politika dnešní vlády neodpovídá zájmům republiky. A co říci

na příklad tomu, co provádějí orgány ministerstva vnitra v pohra ničních územích , když se na celou věc díváme s hlediska obrany republiky ? Co provádí ministerstvo vnitra ve věci podpor v ne zaměstnanosti v pohraničních územích ? V pohraničních územích jsou okresními úřady a orgány ministerstva vnitra soustavně a hromadně škrtány žebračenky. Tisíce rodin, jejichž živitelé jsou již půl roku bez zaměstnání, rodin, které prožívají bídu, o které se nikomu z nás zde nesní, jsou zbavovány posledních deseti korun . V celku běží o pakatel, o několik milionů Kč. [Zadina má na korupčních fondech víc, než se škrtá v pohranič

ních územích na žebračenkách .] ( Poslanec Čuřik : „Tam to bylo všecko přehnáno dr. Czechem ! " ) Měl byste se tam podívat, jak je to přehnáno ! ( Poslanec Dubický: „Tam je třeba revise!" ) V ministerstvu zemědělství je třeba revise. ( Výkřiky .) Ale po slyšte, vy páni čeští vlastenci! Kdybychom tam do pohraničního

území měli dávat stamiliony, a ne mizerné žebračenky, tedy je to v zájmu obrany republiky nutné. ( Poslanec Dubický: „ Poštvete to tam zase proti republice !" ) [Prohlašuji, že to, co dnes orgány ministerstva vnitra v otázkách podpor v nezaměstnanosti v po hraničních územích dělají, se rovná velezradě. Kdyby byl někdo v ministerstvu vnitra Hitlerem placen za to, aby štval německý lid

v pohraničí proti republice, nemohl by to dělat lépe, než jak se to tam ted dělá. ] A tato sorta (ukazuje na henleinovce) děkuje hlavně těm a podobným metodám za svoji existenci.

[ Zadina vydá na korupčních fondech víc, než co tam ušetří tímto způsobem. ] V takových poměrech je každá odepřená žebračenka vodou na mlýn Henleinovi, a tím Hitlerovi. (A jak už

jsem řekl: Hess * a Goebbels by nemohli lépe zaplatit to, co dělá Rudolf Hess nacistický pohlavár, Hitlerův zástupce. Za druhé světové války přiletěl do Anglie a pokoušel se ji získat pro společné tažení proti Sovět

skému svazu . ( Pozn. red. ) 469

ministerstvo vnitra v pohraničních oblastech .) Ale je potřebí ovšem také říci, že ministerstvo sociální péče se tomu příliš laxně brání .

Když už o tom mluvíme, vezměme takový případ, jako je pracovní spor v Mauthnerových závodech ve Mšeně. Mauthne

rovy závody ve Mšeně patří Živnobance. Asi před šesti měsíci tam vznikla stávka pro t. zv . Bedeaux-systém, racionalisační systém ,

který vyčerpává a vymačkává z dělníka poslední energii. Dnes tito dělníci přijali v podstatě všechny podmínky firmy, ale fabrika

zůstává dále zavřena. Proč ? Poněvadž Živnobanka vydírá ted na vládě. Chce, aby jí stát dal v té neb oné formě miliony, než znovu otevře fabriku . A zatím 1200 dělníků na horké půdě v pohraničí je bez práce už šestý měsíc. A vláda jako celek ? Krčí rameny. Nedalo prý se nic dělat. To je mzdový spor, do kterého se zasahovat nemůže. Ačkoli tam jde o eminentní zájmy republiky, je tam, v pohraničí, 1200 lidí šestý měsíc bez práce, poněvadž Živnobanka si postavila hlavu, že zkrotí nejen dělníky, nýbrž i vládu.

Co tomu říci ? Zase je zřejmé, že zájmy Živnobanky převažují ve vládě nejen zájmy 1200 textiláků, nýbrž i zájmy republiky. A na druhé straně, zatím co takto a podobně týrají a šikanují

chudé německé lidi, ponechává se úplná volnost hakenkrajc lerské agitaci henleinovských vůdců . Je to národnostní politika postavená přímo na hlavu . Drobného německého člověka dráždit, píchat, šikanovat, štvát - a přitom volně pouštět lidi, kteří jeho oprávněnou nespokojenost eskontují pro Hitlera. My jsme navrhli vládě prostředky a způsoby, jak možno docílit demokratického

vyrovnání mezi Čechy a Němci. V koaličních novinách se také teď píše o nějakém vyrovnání, bohužel jen píše a mluví, ale skutek utek. A přece je německá otázka pro republiku životní otázkou . Co by bylo nutno v tomto směru udělat v zájmu ochrany republi

ky ? Dát Němcům, co jejich jest, dát jim to nejen na papíře, nýbrž prakticky ve skutečnosti a současně si rázně došlápnout na ony pány, kteří myslí, že hitlerovský Berlín je pupkem světa a Goeb belsovo ministerstvo jediným zdrojem moudrosti. Než minister 470

stvo vnitra má zřejmě ve všech těchto věcech protichůdné názory. Ale poněvadž ministerstvo vnitra nevisí v luftě, je zřejmé, že za jeho politiku konec konců má odpovědnost celá vláda.

To je několik podle mého soudu pádných důvodů, pro které nám pro rozpočet dnešní vlády hlasovat nelze. Snad nám někteří socialisté namítnou, že ani oni nejsou pro vše, co se ve vládě dělá, nadšeni, že i oni by si přáli jinou politiku, ale že za daných okolností to jinak nejde. Nuže, podle našeho soudu to není vůbec pravda. Prostředek, který donutí reakci k ústupu, podle našeho soudu spočívá v jed notné frontě a v lidové frontě. Je nutno se tázat, proč socialisté

tohoto prostředku nepoužívají? Oni říkají: „ Proto, abychom nedráždili reakci, abychom nedráždili Vraného240 u nás a Hitlera v Berlíně.“ Nu, ale Vraný je rozdrážděn stejně dost. Hitler také.

Více rozdrážděn být nemůže. Hitler chce spolknout Ceskoslo vensko i tak, a Vraný chce dostat v Československu vrchní ko mando. A tak jak ho chcete více podráždit ? A jak se nevyplatí

před reakcí ustupovat, to ukazují zkušenosti z minulého prosince resp. zkušenosti po minulém prosinci. Tehdy po prosinci při kryli

jak to říkal Stivín

blamáž, mírně řečeno, reakce

„pláštěm zapomenutí“ . Myslili si, že Vraní přijdou k rozumu,

když jim jejich zkrachovaný puč v prosinci nebude nikdo připo mínat. Ale co se ukazuje ? Ukazuje se, že ted jsou reakcionáři znovu na koni, a to tak nebezpečně na koni, že přímo ohrožují existenci republiky. Co je může zkrotit ? Jedině sjednocená děl nická třída a se sjednocenou dělnickou třídou postupující střední

vrstvy měst a venkova. Prostředkem k tomu je právě lidová fronta .

Dnes je situace taková, že o osudu a o složení koaliční vlády

rozhodují více méně reakční agrárníci, titíž lidé, kteří vodí depu

tace k Hitlerovi do Goslaru. Vytvoření jednotné a lidové fronty u nás by přivodilo takový stav věcí, že o složení vlády by neroz

hodovali fašističtí karteláři, nýbrž demokraté, republikáni a lid. Dnes je situace taková, že reakce s plnou vážností pomýšlí na dosazení pravicového reakčního režimu . Utvoření lidové fronty 471

by přivodilo takovou situaci, v níž by v Československu bylo možno pomýšlet na dosazení režimu levicového, lidového, na zřízení levicové vlády, bez stoupenců pánů Vraných, těchto agentů a spřeženců Hitlerových . Dnes ještě mají odpůrci lidové fronty ve vedení socialistických stran převahu, dosud ještě mohou lidovou frontu odmítat, ač její vytvoření je životním zájmem republiky. My jsme však pře

svědčeni, že přijde, brzy přijde den, kdy členstvo socialistických stran zlomí sabotáž nepřátel jednoty a kdy i v Československu bude uskutečněna lidová fronta. Pak také republika bude obhá

jena před úklady domácího i zahraničního fašismu. ( Potlesk komunistických poslanců.)

„ Těsnopisecké zprávy o schůzich poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé“, 1936-1937, 68. schůze, 1. prosince 1936

MINISTERSTVO VNITRA A OBRANA

REPUBLIKY PROTI FAŠISMU

eči

ha Jana Švermy v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 14. listopadu 1936 o unitropolitickém režimu koalice

Před několika dny mluvil pan ministerský předseda Hodža

o Henleinově straně. Prozradil zajímavou věc, že vláda v létě jednala s Henleinovou stranou — celá vláda i se socialistickými ministry, kteří i v dnešní situaci odmítají všemi silami jakékoli jednání s komunisty o společné obraně demokracie a republiky.

Ale pan ministerský předseda si dále trpce naříká na ireden tistický * projev Konráda Henleina a odmítá pro dnešní situaci možnost spolupráce s Henleinem. A v tomto směru kvitujeme projev pana ministerského předsedy, který se obrací nejen proti proti reakční skupině Henleinovi, ale také — třeba nepřímo v agrární straně, která s Henleinem dále jedná a bude jednat v pevné naději, že v síle Henleinovy strany najde oporu v boji proti dělnickému hnutí a demokracii.

Ale pan ministerský předseda Hodža vychází při ocenění

Henleinovy strany z naprosto mylných a falešných předpokladů. Žádá Henleinovu stranu, aby revidovala svoji politiku a aby byla loyální vůči republice. A víme přece, že tento požadavek nemůže Henleinova strana nikdy vyplnit. Vede sice politiku dvou želízek

ale při tom jednu nedílnou politiku, politiku hitlerovskou. Na jedné straně henleinovci hýří projevy loyality, snažíce se vybudo Iredenta je označení pro buržoasni nacionalistické hnutí usilující o odtrže

ní území obývaného určitou národnostní skupinou od daného státu . (Pozn. red .) 473

vat jednotnou reakční frontu s pány Kramáři a Vranými a

touto „ mírnou cestou “ přivést Československo pod hitlerovský diktát. A na druhé straně – a to je druhé želízko henleinovské

politiky – připravují puč proti republice. A proto není smíru mezi československou demokracií a Hen

leinovým hnutím. Zbývá jen boj, který nutno vést tím, že budou splněny sociální a národnostní požadavky sudetsko -německého lidu a že budou tak vyrvány kořeny iredenty; boj, který nutno vést i mocenskými prostředky československé demokracie proti henleinovskému teroru .

A přecházím k otázce : Co činí ministerstvo vnitra proti hen leinovskému teroru ? Jak ministerstvo vnitra brání republiku proti

agentům německého imperialismu ? Ministerstvo vnitra projevuje úplnou blahovolnost k iredentě a teroru Henleinovy strany. Henleinova strana uplatňuje všemi prostředky teror proti děl nictvu . Cesta do práce vede přes henleinovskou legitimaci. Je to kupování duší ve velkém, je to nejhroznější ponižování anti fašistických dělníků, proti němuž není žádné ochrany. Henleinova strana uplatňuje teror vůči středním vrstvám . Její „ Nothilfe“ 241, která byla prováděna pod patronancí ministerstva vnitra, byla velkou agitační akcí, do které byli terorem a psycholo gickým nátlakem nahnáni všichni živnostníci, obchodníci, rol níci.

Zákon proti útisku,242 který byl tak brutálně uplatňován proti

dělníkům, ten neplatí proti hitlerovským agentům a henleinovským zaměstnavatelům , jejichž moc se dnes roztahuje v Sudetech. A ani na tom není dosti.

Ministerstvo vnitra trpí spojení henleinovců s Berlinem . Pan předseda vlády mluvil o jednání Konráda Henleina v Ženevě. Ale Henleinova strana jednala také jinde. Henlein

byl polooficiálně v Anglij243 a po jeho cestě nastala v anglickém tisku kampaň proti Československu. Henlein byl v Německu, kde jednal nejen s Hitlerem, ale také s panem Bohlem, předsedou sekretariátu zahraničních Němců, v jehož rukou se soustředuje

všechna iredentistická práce hitlerovského Německa. My jsme 474

tyto otázky rozvinuli už v plenu sněmovny, ale ministerstvo vnitra k nim vůbec nezaujalo stanovisko. Nebyl učiněn ani jeden krok, aby se úřady republiky zeptaly, co dělal Henlein v Berlíně, o čem jednal s panem Bohlem. My dále obviňujeme ministerstvo vnitra, že přihlíží i k tomu, jak se Henleinova strana ozbrojuje. Před časem jsem mluvil o pašování zbraní z třetí říše. Náhoda tomu chtěla, že za tři dny potom byly na dvou místech nalezeny zbraně v Heřmanově Huti, kde došlo k velikému teroristickému

aktu Henleinovy strany vůči komunistům a sociálním demokra tům , a v Javorníku. O těch případech jsme mluvili, ale minis terstvo vnitra nevydalo o tom ještě ani zprávu. Máme dokonce zprávy o tom, že v Javorníku nebylo provedeno ani zatčení lidí, u nichž byly zbraně nalezeny. A nyní ke druhé otázce: Co dělá ministerstvo vnitra na ochranu demokracie proti české „ vlastenecké“ reakci ? Na pokyn norim berských pánů je vedena „kampaň proti bolševikům “ . Tato kampaň je namířena především proti Sovětskému svazu , proti

velmoci, která dnes znamená pro Československo jeho existenci a nezávislost. Tato kampaň je namířena proti celému dělnickému hnutí, které znamená hlavní sloup obrany republiky a demokra cie. Tato kampaň je namířena proti celé demokracii ; pan Kut244 v „ Poledním listě“ na prohlášení Mussoliniho odpověděl : „ Ano, udělejme korporativní Evropu “ - a rozvinul celý program této „ korporativní Evropy“. A co se dnes dělá proti těmto útokům na demokracii ? Režim

ministerstva vnitra dává této kampani úplnou volnost. Zatím co se úplně svobodně štve proti Sovětskému svazu a jsou pronášeny ejhorší urážky Stalina a Vorošilova, režim je takový, že na každé téměř schůzi přijde k našim řečníkům komisař a řekne : „ Nesmí být urážen říšský kancléř Hitler a Mussolini. “ Jaký je to duch, kam vede tato politika ? Vy se nebojíte urazit místopředsedu

francouzské sněmovny soudruha Duclose245 a spojeneckou Francii, ale bojíte se, aby se neurazil Hitler, abyste se nedotkli norimberských pánů. 475

V dnešní protibolševické kampani se útočí na všechny demo kratické činitele a ministerstvo vnitra tuto kampaň trpí a dává jí volné pole. Ale ministerstvo vnitra nejenže neplní povinnost

na obranu demokracie proti reakci, nýbrž orgány ministerstva vnitra samy slouží reakci a jsou spjaty s reakční frontou ... Režim ministerstva vnitra nestojí na frontě obrany republiky

proti fašismu na svém místě, neplní svoji povinnost, jak to dnes vyžaduje zájem lidu a republiky. Je namnoze spojen s reakcí a slouží jejím zájmům . A proto s veškerou rozhodností potíráme

tento režim — právě se stanoviska obrany republiky a demokracie. Žádáme změnu tohoto režimu, úplnou demokratisaci ministerstva vnitra odshora počínaje ; bojujeme, aby i v ministerstvu vnitra byl nastolen demokratický režim , režim skutečné obrany republiky proti jejím nepřátelům !

„ Rudé právo" , roč. XVII, Č. 266, 15. listopadu 1936

ZÁUJEM OBRANY REPUBLIKY VYŽADUJE VYROVNANIE SO SLOVENSKÝM NÁRODOM

Řeč soudruha Viliama Širokého v poslanecké sněmovně dne 3. prosince 1936

Každý demokrat a pokrokový človek pociťuje radosť pri čítaní rečí zástupcov sväzových republik, zástupcov autonomných

republík Sväzu sovietských socialistických republik, prednese ných na VIII. mimoriadnom sjazde sovietov246. Každý zástupca

neruského národa s radosťou hovorí o vymoženostiach svojej krajiny, o múdrej a slávnej národnostnej politike Sovietského sväzu, ktorá vzkriesila už takmer vymreté národy a priviedla ich k blahobytnému sociálnemu a kultúrnemu životu. Boli by sme štastni, keby nám, zástupcom nečeských národov, bola už daná

možnosť hovoriť s takou pýchou o našich vymoženostiach, o hospodárskom a kultúrnom rozvoji nášho národa, o výsledkoch rozumnej, demokratickej a národnostnej politiky. Žial, tieto možnosti nám nie sú dané. Ba čo viac, formovaním

známeho frontu reakčných činiteľov v Československu, ako aj s pripravovanými útokmi hitlerovského fašizmu a madarského

revizionizmu, sú aj tie doposial vydobyté vymoženosti ohrožené. Reč Mussoliniho v Miláne a jej ohlas v revizionistických buda peštských kruhoch velmi jednoznačne odhaľujú skutočnosť, že

Slovensko je jedným z najprednejších objektov boja zahraničných fašistických imperialistov. O kožu slovenského národa a o osud tunajšieho madarského

Pudu jednajú predstavitelia stredovekého barbarstva bez neho. 477

Madarský revizionizmus neusiluje iba o navrátenie madarských krajov do uhorskej ríše svätoštefanskej koruny, ale aj o porobe

nie celého „ horného územia*" a chce vytýčit nad Tatrami symbol madarského feudálneho fašizmu.

A ako nezmenene tečie Dunaj vo svojom koryte, tak nezme nene prúdi sympatia vedenia Hlinkovej slovenskej ľudovej strany

k fašistickým štátom, k snaženiam nemeckého, talianského a pol ského fašizmu. A ako je jednoznačné úsilie fašistických revizio

nistov, tak jednoznačný je aj postoj komunistickej strany proti tomuto revizionizmu : Nevydáme národy Slovenska, nevydáme ani

jednu dedinu madarskému fašistickému revizionizmu, madarskému fašizmu.

A ak sa denne vedú útoky na zahraničnú politiku Českosloven ska, aby republika bola porobená fašistickému Berlinu, podobne

sa pokračuje v takej hospodárskej, sociálnej a národnostnej politike, ktorá nutné sbliženie národov hatí a ktorá udržuje nečeské ná

rody republiky v nerovnoprávnosti. ( Posl. Sidor :247 „ Udržuje v demokracii!“ ) – V nerovnoprávnosti, pán kolega ! A je to politika 900 kartelov, politika fabrikantov, liehovarníkov a veľkostatkárov,

politika Živnostenskej a Agrobanky. Nerovné robotnícke mzdy. Dôsledky kartelárskej politiky, dôsledky politiky českých a slo venských fabrikantov sú strašné práve na Slovensku. Hospo dárske oživenie priemyslu na Slovensku súvisí vo veľkej miere s požiadavkami ministerstva národnej obrany. Je pravda, že je teraz menej nezamestnaných ako pred rokom. To však nemá za následok podstatné zlepšenie sociálnej úrovne ľudu. Ba naopak.

Napriek určitému hospodárskemu oživeniu, celková životná úroveň klesá.

Kým v roku 1929 takmer polovina robotníctva mala vyššiu mzdu ako 18 Kč denne, tak dnes iba jedna tretina z počtu 270.000 Je míněno Slovensko, které bylo do roku 1918 součástí Uherska. ( Pozn . red .)

478

robotníkov dostáva denne viac ako 18 Kč a mzdová hladina dvoch

tretin robotníctva je pod 18 Kč denným zárobkom. Je notoricky

známe, že priemerná mzdová hladina robotníckej triedy na Slo vensku je o 20 percent nižšia ako v historických krajinách.

Žiadame vydať pre Slovensko platný zákon, alebo vládné naria denie na podklade zmocňovacieho zákona, ktorým sa prevedie na úkor kartelov a fabrikantov mzdové vyrovnanie!

Nerovné pomery v polnohospodárstve. Podľa výkazu štátneho štatistického úradu je počet rodinných príslušníkov poľnohospodárskeho povolania, ktorí sú vydržiavaní živiteľom rodiny, na Slovensku o 1/3 vyšší ako v historických kra jinách. Väčšina týchto usadlostí môže iba čiastočne uživiť maji tela . Dve tretiny maloroľníckeho ľudu Slovenska nemajú obživu na obrábanej pôde. Dôsledek tejto politiky agrárnych mocipánov je, že usadlosti

domkárov a malých roľníkov na Slovensku sú strašne zadlžené. Za tejto situácie rołnického ludu žiadame urobit koniec tejto

vlastizrádnej politike reakčných veľkostatkárov. Žiadame roz hodne predlženie moratoria až do uzákonenia oddlženia malo rolníkov podľa predloženého návrhu KSČ.

Žiadame, aby iredentistické rozvrátnictvo bolo znemožnené konfiškáciou veľkostatkárskej pôdy madarských iredentistov, aby zbytkové statky českých zbytkových statkárov boly zabrané a roz

delené chalúpkárom a malým roľníkom, aby pozemková reforma, ktorá na Slovensku ani dokončená nebola, bola urýchlene pre vedená .

Žiadame zriadiť podľa demokratických principov Zemedelskú radu , 248 a zvýšenú podporu pre zlepšenie výnosnosti pôdy. Nerovný stav školstva. V školnom roku 1934–35 bolo 3212 slovenských ľudových

škôl s 8635 triedami a s 8572 učiteľmi. Do týchto škôl chodilo 479

v tej istej dobe 433.309 žiakov. Pomery ohľadne počtu žiactva, pripadajúceho na jednu školu, potažmo triedu a učitelá, sú na Slovensku pod celoštátnym priemerom , ktorý sám pre seba tiež nie je uspokojivý. Keby však Slovensko v tomto ohlade malo aspoň dosiahnuť celoštátny priemer, bolo by treba otvoriť nových 1806 tried a zamestnat o 1744 učiteľov viac.

Kultúrné vyrovnanie oboch národov predpokláda, aby vo zvy šení úrovne slovenského ľudového školstva aspoň na úroveň

v historických krajinách boly nedostatky odstranené, aby konečne sa pristúpilo k stavbe slovenskej techniky a aby zriadená bola školská rada pre Slovensko pri vylúčení reakčných činiteľov.

Nerovné pomery administrativne. Je priamo urážajúce, že po 18 ročnej existenci republiky štátna správa sa spravuje podľa starých uhorských feudálnych zákonov,

že shromaždovacia sloboda slovenského ľudu je potlačována reakčnými okresnými náčelníkmi podľa uhorského shromaždo vacieho zákona. Priečí sa zásadám demokracie, že vôla ludu

v samosprávných orgánoch v obecných zastupiteľstvách nemôže sa prejaviť, pretože existuje byrokratický systém obec ných notárov. Tito svojvoľne suspendujú usnesenia týchto ľudom volených orgánov, lud vydierajú poplatkami za žiadosti a za úradné výkony .

V záujme demokratického spolužitia slovenského a českého národa je treba previesť demokratickú unifikáciu zákonodárstva,

rozšíriť právo samosprávných orgánov a demokratizovať verejnú správu .

Za bratský sväzok slovenského a madarského ludu. Bolo by však pre republiku a demokráciu osudné, keby v po

mere k madarskej menšine v Československu boly prijaté tie zásady pre odstranovanie madarského iredentizmu, aké doporu čuje Národné sjednotenie, a menovite Stříbrný. Táto fašistická 480

skupina českej reakcie doporučuje uplatniť dalekosiahle represálie proti tunajšiemu maďarskému ľudu ve forme potlačenia všetkých

demokratických práv madarského ľudu, potlačenia madarského jazyka, madarskej kultúry, maďarských škôl atd. Práve skupina pána Stříbrného je pusipajtásem * pp. Eszterházyho249 a Ja rossa.250 Bola by to politika prilievania oleja do ohňa. Madarský iredentizmus, madarský revizionizmus nie je možno vykorenit policajnými, reakčnými opatreniami, tak, že madarský Pud, žijúci

v Československu, má byť trestaný za pánsku politiku budapešť ských pánov, ale jedine tak, že maďarský ľud dostane všetky práva, dostane chleba a pôdu a že národnostné požiadavky tohoto Pudu budú splnené. Je to v záujme republiky, keď mimoriadne zdôrazňujeme, že slovenský národ nemá pražiadneho záujmu na potlačení madar ského ľudu, že chce žiť s ním v bratskom sväzku a svorne s ním

tvoriť pevnú hrádzu proti madarskému fašistickému revizionizmu !

Cesta k vyrovnaniu. Jedinou spoľahlivou a účinnou cestou je dôsledné odmietanie kartelárskej a veľkostatkárskej politiky českých a slovenských

reakcionárov! Spolahlivou cestou je zaistenie občianskej rovno právnosti a demokratických slobôd. Pre to treba však jednoty

robotníckej triedy, je treba sústredenia všetkých demokratických sil a organizácií ľudu . Jednotný a ľudový front a ním vytvorený ľavicový režím zaistí

všetko to, čo ľud a republika potrebujú s hľadiska úspešnej obrany demokracie a republiky pred úkladmi domácej a zahraničnej reakcie .

„ Rudé právo", roč. XVII, Č. 283, 5. prosince 1936 • Z madarštiny

nejmilejší kamarád. (Pozn . red .)

** VII . kongres KI zasedal v Moskvě ve dnech 25. července až

20. srpna 1935. (Pozn. red.) 31 V bojích se zocelila KSC

481

PRAKTICKÉ KROKY

KE SJEDNOCENÍ ODBORŮ Resoluce Ústředního výboru KSČ ze dne 13. prosince 1936 o otázce sjednocení odborů

1. Československo je ohroženo zahraničním i domácím fašis mem. Zvenčí strojí Třetí říše úklady proti nezávislosti a existenci republiky. Uvnitř zvedá hlavu reakční prosincová fronta, sbírá síly k nastolení pravicového režimu, který by Hitlerovi uvolnil cestu k ovládnutí republiky. Při tom je obranná schopnost repu bliky podlamována a rozvracena úžasnou hrabivostí a kořist nictvím velkokapitalistů, kartelářů a monopolistů, kteří udržují široké vrstvy pracujícího lidu měst i venkova v úžasné sociální bídě a v závodech terorisují dělnictvo svými žluťáckými a zele nými organisacemi.

Všem těmto nebezpečím může být čeleno jen spojením proti fašistických sil v širokou jednotnou a lidovou frontu. Přesto ale, že nebezpečí útoku den ze dne roste, dělnická třída v ČSR zůstává roztříštěna. Vážnost situace přímo nutí, aby za každou cenu, byť třeba na jediném úseku, byly prolomeny přehrady, které dělnický tábor od sebe oddělují. Důležitým činitelem v tomto sdružování

protifašistických sil jsou masové organisace, v první řadě odbory. ÚV KSČ považuje otázku sjednocení odborových organisací v této chvíli za centrální problém v úsilí o vybudování jednotné a lidové fronty v boji proti nebezpečí fašismu, za chléb, mír a svobodu.

2. Odborové hnutí v Československu je neobyčejně roztříštěno 482

jak politicky, tak národnostně. To ztěžuje současné všeobecné od borové sjednocení, o které se zasazuje jak komunistická strana, tak Rudé odbory. Komunistická strana je však přesvědčena, že při dobré vůli vedoucích činitelů ostatních odborových ústředen by

bylo možno obtíže odstranit a dospět rychle k sjednocení všech odborových ústředen a svazů, které nejsou pod vedením žlutáků a zaměstnavatelů. Vedouc dále boj za takové všeobecné odborové sjednocení, bude komunistická strana podporovat i sjednocení

dílčí, to jest sjednocení Rudých odborů byť i s jednou odborovou ústřednou , jako první krok k celkovému sjednocení odborového hnutí v Československu. Již tento první krok sjednocení Rudých odborů s některou z jiných ústředen - by měl daleko sáhlý význam a v dalších perspektivách by urychlil sjednocení všech ostatních nefašistických odborových organisací.

ÚV KSČ ukládá proto všem komunistům, aby otázku sjedno cení odborů, třeba po linii dílčí, v řadách Rudých odborů i v řa

dách ostatních odborových organisací co nejusilovněji propago vali, tak aby co nejrychleji byla připravena půda k praktickému jejímu uskutečnění. 3. Zkušenosti ukazují, že linie VII. kongresu KI251, pokud jde o provádění správné odborové politiky, nebyla všemi členy strany úplně pochopena. Projevily se sektářské i pravé úchylky. Toto kolísání svědčí o nedocenění ohromného významu sjednocení odborů jakožto důležitého politického problému a velmi význam

ného kroku k vytvoření jednotné a lidové fronty v boji proti fašismu, za chléb, mír a svobodu. Také tisk strany nevěnoval otázce sjednocení odborů náležitou pozornost. Zde je nutno provést obrat. Celá strana musí chápat, že otázka sjednocení odborů není otázkou úzce odborovou, ale v dané situaci nejdůležitějším politickým problémem. Proto je nutno se vší rozhodností postarat se o zabezpečení správného provádění odborové práce, což závisí na soustavné, trpělivé a každodenní činnosti komunistů v odborových organisacích a na věnování

pozornosti každé nepatrné denní otázce až do organisování akcí a bojů za dělnické požadavky. Hlavní je, aby strana naplnila 483

všechny příslušníky přesvědčením , že odborová práce je nejdůle žitějším úkolem každého člena strany, a orientovala v tom směru i činnost všech orgánů strany od ústředí až k buňkám . 4. Každý komunista musí být bezpodmínečně členem své od borové organisace, a přitom mezi odborově organisovaným děl nictvem , zvláště mezi členstvem Rudých odborů, je nutno pro

vést získávací kampaň do řad KSČ.

Je nutno mít na zřeteli, že sjednocení nebude dosaženo jen projevenou vůlí komunistů po sjednocení ani pouhým usnese ním všeodborového sjezdu RO. Je nutno, aby sjezdu předchá

zela velkorysá kampaň , která by vyburcovala celou dělnickou třídu k boji za sjednocení odborů. To znamená provést širokou objasňovací kampaň o významu sjednocení odborů v boji proti fašismu, za chléb, mír a svobodu a současně organisovat jednotné boje a zápasy za zvýšení životní úrovně pracujících i za požadav ky zaměstnaných i nezaměstnaných dělníků. Hybnou pákou v boji za sjednocení odborů mohou být i zá vodní výbory a rady, aje proto nutno věnovat všem jejich sjedno covacím snahám plnou pozornost a podporu. Stejně i našeho vlivu v samostatných odborových svazech a organisacích stojících mimo odborové ústředny je nutno využít k mobilisování těchto svazů do boje za sjednocení odborů .

V proudu všech uvedených akcí je nutno starat se o stále větší a větší sbližování rudých i reformistických organisací, vytvářet akční jednotu na závodech a místech a překonávat odpor nepřá tel odborové jednoty, aby jednota odborů byla uskutečněna stůj co stůj.

,,Rudé právo " , roč. XVII, c. 292, 16. prosince

V DUCHU LENINOVE PROTIFAŠISMU

VÁCLAV KOPECKÝ

Vzpomínajíce letos památky Vladimíra Iljiče Lenina, Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové, uvědomujeme si, že nikdy

nebylo čestnější nést jejich prapor než za dnešního zápasu s fašismem .

Německý fašismus, který se s cynickou pýchou hlásí k zavraž

dění Liebknechta a Luxemburgové jako k prvému činu na své krvavé politické dráze, ukazuje dnes, k jaké úloze dospěl po čty řech letech své vlády v Německu. Přesvědčuje evropské národy, že jeho poslání nebylo obmezeno jen na Německo, nýbrž že chce vlajku s hákovým křížem učinit vlajkou dosud nepoznaného a všechny dosavadní formy imperialismu překonávajícího doby vatelství a že jest odhodlán porobit národy ostatních zemí po dobně, jako porobil národ vlastní země. Z programu německého

fašismu odpadly během čtyř let všechny maškarní cetky, jimiž klamal lid. A čím větší jsou vnitřní obtíže Hitlerova režimu, čím silněji se z podzemí dere na povrch duch odporu tím více zůstává z programu německého fašismu jeden jediný bod : válka!

S tímto programem německý fašismus nyní zkouší svoje štěstí. Ve Španělsku dává před zraky Evropy defilovat svým válečným silám . Ve svém okolí šíří válečnou hrůzu. A to vše činí s takovým chvatem , jako by chtěl hrozbami docílit zahraničně politických

úspěchů dříve, než se nebezpečně projeví hrozivý stav vnitřních poměrů v Německu. 485

Československo je zemí, která může nejvíce světu žalovat na to , jakým způsobem dovede německý fašismus ukládat o nezávislost republikánského malého státu. Protibolševické šílení hitlerovské

propagandy se nyní soustředuje především proti Československu, jež je vyhlédnutou kořistí. Terorem, vyhrůžkami a provokacemi se snaží německý fašismus zahnat Československo z oné posice, kterou dnes zaujímá mezinárodně v boji o mír a v obraně Evropy před fašistickým rozvratem . Osočováním z ,,bolševictví“ chce na

jedné straně odstrašit Československo od spojenectví s SSSR a s Francií Lidové fronty - a na druhé straně přimět Jugoslavii a

Rumunsko k opuštění Československa. Hitlerovská propaganda se

vrhá nyní i na vnitřní politické poměry v Československu, troufá si napadat demokratická práva občanstva, troufá si zasahovat do věcí československé armády, troufá si tupit československé poli tické strany, útočit na legální existenci komunistické strany v Československu a štvát proti snahám o jednotnou a lidovou frontu .

Rozvratné úklady německého fašismu se stávají i vnitřně vel

kým nebezpečím tím, že jeho ruce zasahují do vzájemného po měru mezi národy Československa, snažíce se nečeské národy postavit proti českému národu a dávajíce iredentismu takový smysl, jako by šlo o to, aby se Němci, Madaři, Slováci a Poláci odlučováním od českého národa „ uchránili moru bolševictví“ .

Pokud jde o německá území, pokládá německý fašismus půdu již tak dalece připravenou činností Henleinovy strany, že se osnují plány, jak přes nastrojení rozvratné akce henleinovských pučistů dát třetí říši záminku k tomu, aby zde uplatnila podobný inter

venční banditismus, jakým se dnes „ proslavuje“ ve Španělsku. Pracující masy Československa stojí před vážnými zkouškami. Nápor reakce činí z Československa všestranně exponovanou posici v mezinárodním boji o mír, svobodu a pokrok. Jak čestnou je tato posice, která připomíná obdobnou čestnou úlohu, kterou

lid v českých zemích v minulosti Evropy historicky již hrál, tak odpovědnou je zkouška sil, kterou náš lid nyní musí podstoupit. Udrží lid republiku na posici míru, uhájí demokracii proti fašis 486

tickým úkladům zvenčí i uvnitř, bude mít sílu nepovolit a bude mít odvahu jít dále — nebát se lidové fronty, nebát se bolševismu, jimiž reakce straší ? To jsou otázky, které dnešní situace staví před lid Československa.

A za této situace vzpomínat památky Lenina, Liebknechta a Luxemburgové — to pro dělnictvo a pracující lid Českosloven

ska především znamená čerpat z jejich idejí, ze světla jejich ducha a z hloubky jejich oddanosti věci svobody a socialismu, po silu a povzbuzení pro splnění těch velkých úkolů, jež nám připa dají v boji s fašismem . Ctit Leninovu památku to znamená uvědomit si, že za 13 let

od Leninovy smrti bylo jeho dílo dovedeno Stalinem k plnému uskutečnění socialismu a že tento šťastný vývoj v Sovětském svazu má mocný vliv na utváření se osudu celého lidstva.

Protibolševická kampaň hitlerismu je krajně naivním pokusem o to, aby — jak řekl Stalin — byl Sovětský svaz zakryt pro ostatní svět. Fašismus chce zakrýt SSSR, aby národy ostatního světa

nemohly srovnávat, jak jinak se utváří osud lidu na jedné šestině zeměkoule, zatím co fašismus žene lid do válečné bídy a poroby. Fašismus se snaží rozvrátit mezinárodní právní řád, Společnost národů a všechny zásady kolektivity, jen aby vyloučil Sovětský svaz z mezinárodní politiky a znemožnil tu úlohu, kterou hraje

Sovětský svaz v obraně míru, svobody a obraně malých států a národů .

Lid Československa nedá si však zakrýt Sovětský svaz nikým . Má všechny důvody, aby pozdravil veliké socialistické vítězství v SSSR, aby se radoval nad tím, jak tu roste nový silný socialistický člověk, jak tu stoupá hospodářský blahobyt, jak tu pohádkově vy

růstá společenské bohatství. Lid Československa může jen nadšeně vítat, že novou Stalinskou ústavou SSSR se demokracie dostává

na socialistický podklad, na podklad sociálně, hospodářsky i po

liticky nejpevnější. Znamená to novou éru demokratické ideje. Socialistická demokracie SSSR je spojencem každému demo kratickému hnutí a je nejbližším spojencem čs. demokracie. A jestliže fašismus s potupnou pohrdavostí dokazuje ústy Hit 487

lera a Mussoliniho, že idea demokracie je mrtvá, pak ústava SSSR dává všem bojovníkům za demokracii do rukou důkaz, jaké životnosti a nezdolnosti nabývá demokracie, když z vetchých

rukou buržoasie vezme její prapor do rukou dělnictvo a když ono svými socialistickými snahami dá myšlence demokracie ten pravý obsah.

Ctít Leninovu památku — to znamená uvědomit si, že všechny

socialistické úspěchy SSSR jsou pro lid Československa největší posilou v boji proti fašismu, že mu dávají sílu vydržet na bojovné posici mírové a protifašistické fronty a mít pevnou víru v úspěch jeho demokratického poslání ve střední Evropě. A snaží-li se

fašismus strašit bolševismem , pak si lid Československa uvědomí, že z ducha bolševismu vzešlo všechno to veliké, co je v SSSR ob divováno, a že v programu bolševismu jsou obsaženy ty nejdoko

nalejší myšlenky demokracie, svobody a spravedlivého sociálního řádu. Fašismu se nepodaří vsugerovat lidem, že bolševismus při náší zlo někomu jinému než jen nepřátelům a tyranům lidu. Protibolševická kampaň fašismu je schopna jen dokázat, že každý boj proti reakci a barbarství právě v bolševismu má svého oddaného a nejpevnějšího spojence. Jestliže o lidu Československa šíří hit lerovská propaganda ve světě pověst jako o lidu zbolševisovaném , pak se jen reakční buržoasie může za to hanbit a štítivě se cítění

lidu odříkat. A jen ustrašenci mohou toto cítění lidu zapírat. Lid Československa se naprosto nehanbi za to, že cítí důsledně demokra ticky a že ve spojení s bolševickým Sovětským svazem je hotov

bít se za demokracii proti fašismu. Tak jako je lid Českosloven ska hrdý na historii českého husitství a táboritství, středověkou

reakcí proklínaného, tak se bude hrdě hlásit k úloze důsledného demokratického a sociálního bojovníka dneška, byť by hitlerovský nepřítel hanobil tento boj sebezavileji. Jen na levé posici může lid Československa hledat spásu před fašismem , záchranu nezávis losti a národní existence, a jen na levé posici může mít důstojné určení.

A jako z památky Leninovy čerpá pracující lid Československa posílení ve svém protihitlerovském boji, stejně tak je mu posíle 488

ním památka Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové. Právě v době 18. výročí jejich smrti došlo k významnému činu v řadách německých antifašistů, k utvoření Lidové fronty německých anti fašistických stran, komunistů, sociální demokracie, německých demokratů a protifašistických katolíků. Utvoření německé Lidové

fronty znamená, že v Německu se spojují síly, které jsou odhod lány zmařit válečné hrozby německého fašismu a předejít jeho dalším zločinům. Antifašistické podzemí v Německu horečně pracuje. Stává se nadějí mírové a demokratické Evropy. Lieb knechtův antimilitaristický duch je spojencem národů ohrožova

ných německým fašismem . Je jejich spojencem v týlu hitlerovské útočnosti a ve středu mas zmilitarisovaného národa určeného

pro válečné dobývání. U Madridu bojuje antifašistické Německo pod praporem Thälmannovým proti Německu Hitlerovu a zasa

zuje mu svou chrabrostí pádné rány. Pracující lid a národy Česko slovenska cítí povinnost pozdravit nejvřeleji utvoření německé Lidové fronty, vzkříšení bojové síly německého lidu a hrdinství

německých antifašistů, kteří dokazují, že v utrpení se jen zpev ňuje jejich vůle vysvobodit Německo z hanby a vybojováním Ně mecka svobodného, kulturního a pokrokového zbavit Evropu nebezpečí.

Ve jménu památky všech tří mrtvých revolučních vůdců je nutno volat nyní do neúprosného boje i proti onomu nepříteli, který pracuje zákeřně v zádech dělnické třídy a protifašistického hnutí a jehož činnost hraje svoji roli ve výpočtech hitlerovského

fašismu. Nový proces s trockisty v Moskvě *, proti skupině Radka a Pjatakova, odhaluje další oblasti úkladné práce trockis tických podvratníků a další jejich spoje s imperialistickými, fašis tickými nepřáteli Sovětského svazu . Trockistické agentury se etablovaly ** přímo jako součást válečných štábů protisovětské

německo -japonské fašistické fronty. Vinníky bude spolu se sovět ským lidem soudit proletariát a protifašisticky smýšlející lid všech zemí. Nedopustí opakování odporného citlivůstkářství, které Jde o proces, který se konal ve dnech 23. až 30. ledna 1937. ( Pozn . red .) .. Z francouzštiny

zařídily se. ( Pozn. red .)

489

chce zůstati slepým k tomu, jak se mezinárodní fašismus směje do hrsti, když vidí, jak různí slaboši dovedou krýt jeho agenty proto, že se dali do služeb kontrarevoluce jako zbankrotovaní vůdcové trockistické oposice, a jak se dovedou rozlítostnit při jejich ztres

tání. Pracující masy Československa, které dobře vědí, co cizí fašistické vyzvědačství dokáže, nemohou projevovat jiné přání, než aby Sovětský svaz byl pevný při potírání vnitřních úkladných nepřátel, neboť každý přítel Sovětského svazu a každý, kdo má na

zřeteli pomoc Sovětského svazu v obraně proti hitlerismu, může mít jen zájem , aby Sovětský svaz byl silný a aby jeho síla v ničem neochabovala.

Je třeba Leninovu památku chránit před zneuctěním a jeho učení před falšováním se strany trockistů, kteří se Leninova jména drze chápou, aby mohli podvodně autorisovat trockistické

štvaní proti socialistické zemi, a kteří zpotvořili Leninovy myšlenky, aby mohli trockisticky napadat politiku Sovětského svazu a zlehčovat Stalinovo vedení, v němž leninismus nalézá své

úspěšné uplatnění a další rozvinutí, jež vedlo k velkolepému vítězství socialismu v Sovětském svazu . Trockisté a jejich pomoc níci se snaží skreslovat Leninův zjev a namáhají se, aby Lenina, tohoto velkého politického vůdce mas a odvážného taktika, podali ve falešném vydání jako úzkoprsého sektáře a dogmatika.

Provádějí toto falšování proto, aby mohli napadat Dimitrovovu politiku dělnické jednoty a lidové fronty a aby mohli „ radikalis mem " maskovat, že jsou novými rozbiječi dělnického hnutí a škůdci snah o širokou bojovnou frontu lidu proti fašismu. Dělnictvo v Československu se nedá zmást těmito „ leninovci“ , kteří jdou jen zanášet zmatek do řad proletariátu ve chvíli sbližo vání dělnických stran a kteří jdou sabotovat svazek dělnictva

s jeho demokratickými, antifašistickými spojenci, uskutečňovaný v podobě lidové fronty. Duch leninismu přikazuje v této době odmítnout všechny takové sektáře a činí hlavním úkolem boj za uskutečnění dělnické jednoty, především odborové, a boj za

uskutečnění lidové fronty v Československu, která by demokra tické, antifašistické hnutí Československa postavila do prvé řady 490

evropské fronty, po bok španělské demokracii a Francii Lidové fronty.

Památka Lenina, Liebknechta a Rosy Luxemburgové mluví k nám v této době jasně. Kdyby ještě žili tito tři velcí vůdcové dělnictva, měl by v nich mezinárodní fašismus vášnivé odpůrce.

Tak vášnivé, jak vášnivá byla nenávist Leninova k carskému ab solutismu a jak vášnivá byla nenávist Liebknechtova a Rosy Luxemburgové k hrubému prušáctví a militaristickému kaise

rismu. Kdyby tito tři velcí vůdcové dělnictva ještě žili, měl by v nich mezinárodní zápas za svobodu proti fašismu nejvášnivější

bojovníky a lidová fronta své nejnadšenější průkopníky a vůdce. Nežijí. V jejich jménu bojuje Komunistická internacionála. Je

jich památka nás vybízí, abychom vybojováním vítězství nad fašismem vydobyli dělnické třídě, jako revoluční třídě, příslu šející jí vůdčí místo v zápase za svobodu a lidský pokrok.

„ Rudé právo" , roč. XVIII, č. 21, 24. ledna 1937

PEVNÁ BOLŠEVICKÁ STRANA -

ZÁKLAD VÍTĚZSTVÍ NAD FAŠISMEM VILIAM ŠIROKÝ

Naše strana, která představuje nejuvědomělejší, nejlepší a nej

odvážnější část dělnické třídy Československa, rozvinuje dnes před veškerým pracujícím lidem veliké a skvělé perspektivy. Bo juje o stmelení všech pracujících lidí a všech demokratických složek v pevnou lidovou frontu, která by porazila reakci a vytvo

řila zcela novou politickou situaci v Československu. Bojuje o národnostní demokratické vyrovnání mezi všemi národy Česko slovenska, které by se stalo základnou jejich bratrského svazku. Bojuje o to, aby lidovou frontou a uspokojením těch nejzáklad

nějších sociálních, politických i národnostních požadavků pracu

jících mas v Československu byly vytvořeny předpoklady úspěšné obrany republiky proti vnitřnímu fašismu i proti hrozícímu útoku se strany třetí říše. — Naše strana, strana revolučního proleta riátu Československa, přechází od propagandy k tomu, aby byla důležitým aktivním činitelem v tomto velikém zápase mezi silami lidu a silami fašismu.

A čím více se u nás rozvinuje tento zápas, čím blíže stojíme neodvratnému měření sil mezi lidem a fašismem , tím větší jsou úkoly naší strany, tím větší je odpovědnost všech komunistů. Ano, každý den nás může postavit do nové situace a před nové úkoly. Abychom si jasně uvědomili celou svoji odpovědnost,

hledme na hrdinnou Komunistickou stranu Španělska, která dnes 492

je tak mocným činitelem v boji nejen za zájmy španělského prole tariátu, ale i za svobodu celého národa, za státní nezávislost Špa nělska, a která dnes musí spolupracovat v těch nejtěžších podmín kách nejen při řešení všech státně politických otázek, ale i při -organisaci hospodářského života země, při řešení vojenských otázek atd .

Fašismus vnitřní i zahraniční hrozí i našemu lidu, i naše strana

může být v dohledné době postavena před podobné dalekosáhlé úkoly. A aby strana dovedla zdolat tyto úkoly, musí již dnes k nim být plně připravena, musí být politicky i ideologicky tak pevná, aby se každý její funkcionář i člen dovedl orientovat

v každé situaci. Politická a ideologická pevnost naší strany je jedním z hlavních předpokladů úspěšného boje za lidovou frontu, je jedním z hlavních předpokladů vítězství lidu nad fašis

mem . A jaké hlavní úkoly si dnes musíme vytyčit ve svém úsilí o politické a ideologické upevnění strany ?

Především musíme pracovat k tomu, aby celá strana správně dovedla ovládnout politiku jednotné a lidové fronty — aby celá strana správně pochopila veliký revoluční význam lidové fronty, který spočívá v tom, že sjednocená dělnická třída se stává hege

monem všeho pracujícího lidu v boji proti fašismu, aby porážkou fašismu otevřela sobě i všemu pracujícímu lidstvu cestu k usku tečňování velikých socialistických cílů. A druhý dnes úkol který s oním prvním úzce souvisí spočívá v tom, aby celá strana správně poznala skutečnou úlohu a skutečnou politickou tvář zarytých nepřátel lidové fronty, pomocníků a agentú fašismu v řadách dělnické třídy

trockistů !

Je jistě velikou zásluhou naší strany, že trockismus zůstal

v Československu nepatrnou sektou , že dělnické masy byly uchráněny tohoto moru , přestože měšťácká reakční společnost se

snaží svými „sensacemi o rozvratu komunistické strany“ dát hrstce trockistů důležitost a význam . Ale pamatujme, že i v SSSR představuje trockismus nepatrnou hrstku desperádů*, ale přece • Ze španělštiny - vyvrhelové. ( Pozn. red . )

493

jen - desetitisíce lidí musely těžce pracovat, aby zbudovaly

Dněprostroj, ale několik desítek fašistických trockistických agentů ho může zničit! A iu nás nesmíme podceňovat trockismus a tím více musíme být na stráži, protože trockismus nepředsta vuje jen sílu malé sekty, ale opírá se o mocné spojence a protek tory – o reakcionáře, o fašisty, o měštáky, o všechny odpůrce jednotné a lidové fronty. Trockismus není nebezpečný svou sku tečnou politickou fysiognomií, kterou si ani netroufá ukázat

dělnickým masám , ale je nebezpečný svou „ bakteriologickou válkou" proti dělnické třídě a proti její jednotě, je nebezpečný svým otravováním studní. Trockisté nehlásají politický pro

gram - oni hlásají negaci. Oni popírají politiku jednotné a lidové fronty, oni popírají jednotu odborů, oni popírají možnost vítězství španělského lidu nad mezinárodní reakcí, a tím i nutnost pomoci tomuto hrdinnému lidu, oni popírají obranu republiky proti fašismu, oni popírají možnost boje za mir, oni popírají jakobínskou

lidovou obranu 252 Československa proti možnému útoku se strany Třetí říše - oni popírají vše, co slouží pracujícímu lidu, snaží se vnést zmatek a kolísání do velikého boje o jednotu děl nické třídy, aby sami sloužili největšímu nepříteli proletariátu – fašismu !

Uvážíme- li, jaké grandiosní úkoly stojí dnes před naší stranou, pak pochopíme, jaké nebezpečí plyne z této „ bakteriologické války “ trockistů, která sleduje jediný cíl : zabránit jednotědělnické třídy, a tím pomoci fašismu. A proto , voláme-li dnes všechen pra cující lid do jednotného boje proti fašismu, voláme také celou stranu do pohotovosti a bdělosti proti agentům fašismu v děl nických řadách, proti trockistům . Voláme k bdělosti celou děl

nickou třídu – i socialistické dělníky. Bdělost proti trockismu je i jejich věcí, neboť trockismus není částí dělnického hnutí, není politickým směrem v dělnickém hnutí, ale patří na zcela opačnou stranu barikády

do tábora fašismu!

Politická a ideologická pevnost strany, její bdělost proti trockis tickým travičům studní ! - to jsou úkoly, které si i dnes, v den 1. máje, musíme připomenout. Nebot nikdy nesmíme zapome 494

nout, že splnění těchto úkolů je nutným předpokladem toho, aby se plnily ony cíle, které si dnes na májových projevech vytyču jeme : aby se totiž jednotná a lidová fronta v Československu stala co nejdříve skutečností !

„ Rudé právo “ , roč. XVIII, Č. 103, 1. května 1937

BYLY SPLNĚNY POŽADAVKY VELKOSTATKÁŘŮ, MUSÍ BÝT SPLNĚNY POŽADAVKY LIDU

Za vládu lidu v každé obci — za vládu lidu v republice ! Stanovisko KSČ k ustavení nové vlády

Krise Hodžovy vlády, která zaměstnávala tyto dny českoslo venskou veřejnost, je zatím rozřešena ustavením nové vlády. Prů

běh vládní krise plně potvrdil stanovisko KSČ, že bezprostřední příčinou krise byl diktát velkostatkářské kartelářské kliky agrární

strany v otázce cen obilí pro letošní sklizeň , že však šlo při tom současně o pokus pravicových směrů využít za podpory Hen leina sporu o cenách obilí k prosazení reakčnějšího vnitropoli

tického i zahraničně politického kursu v Československu. Krise vlády byla za těchto okolností mimořádněpříznivou příleži

tostí k tomu, aby se zúčtovalo s exponenty reakce ve vládě. Česko slovenská pravice se zdiskreditovala v očích veškeré pracující veřejnosti svými nepřetržitými úklady proti lidu a republice, nadržováním Henleinovi při současné sabotáži všech snah o vy

rovnání s německým lidem, snahou o rozbití spojenectví Česko slovenska se Sovětským svazem a Francií Lidové fronty, ustavič

ným brzděním veškeré hospodářské i sociální činnosti pro pra cující lid. Rozhořčení, které tyto plány vyvolávají v masách pracu jících, zatlačovalo v poslední době reakci na ústup. Vyvoláním vládní krise sledovala agrární pravice snahu vymanit se z isolace, do které se svou reakcionářskou politikou dostává, a domnělou obhajobou zájmů zemědělského lidu získat nové posice a výhod nější podmínky k provádění svých plánů. Pracující lid však pro 496

hlédl tento manévr agrární pravice a žádal, aby prosincové frontě reakcionářů nebyly její hříchy proti lidu a republice dále blaho

sklonně promíjeny a proti kartelářským a velkostatkářským sabo térům zakročeno turdou a rozhodnou rukou. Vše nasvědčovalo

tomu, že při rozhodném postupu socialistů a demokratů, jimž KSČ nabídla celou svoji podporu a pomoc, při utvoření levicové vlády, pohoří reakce při vládní krisi ještě silněji než 18. prosince* při volbě presidenta republiky. Nová vláda je nyní ustavena. K účtování s reakcionáři však nedošlo . Ustavení koaliční vlády ve starém složení i s exponenty reakce je dokladem , že se má pokračovat v dosavadní politice paktování s mluvčími kartelářské oligarchie, ochránci Henleina, nepřáteli demokracie a republiky.

Nebezpečí drahoty prvním činem nové vlády Prvním činem nové vlády je, že provedla to, pro co se dřívější vláda rozešla : stanovila ceny obilí. Ne však podle přání skuteč ných zemědělců a všeho lidu, to jest ve smyslu zásady dvojích cen , vyšších pro malé zemědělce a nižších pro velkostatkáře. Při

tom též ponechala nespravedlivé cenové rozdíly mezi jednotli vými zeměmi, takže slovenský, zakarpatoruský a madarský rolník budou dostávat za obilí méně v důsledku srážek zavedených pro tyto oblasti. Toto řešení zemědělského problému vládní koalici neuspokojí drobné zemědělce, neboť to málo, co se jim dostane ve zvýšených cenách obilí, bude jim několikanásobně vzato zvýše

nými cenami krmiv , zdražením průmyslových výrobků a novými břemeny plynoucími ze sanace obilního monopolu . Pobouři však přímo široké vrstvy konsumentů, které se právem obávají, že zvýše ní cen obilí povede nezbytně k zdražení chleba a mouky. Nová koaliční vláda vyřešila prostě zemědělský problém tak, že obilní monopol bude moci dále shrabovat stamiliony, zatím co lid má v dražším nebo horším chlebu a mouce platit ceny tisíce • Roku 1935. (Pozn . red .) 32 V bojích se zocelila KSČ

497

vagonů obilí zasílaného za směšně nízké ceny do Německa a ukládaného tam do zásobáren jako válečná reserva Hitlerovy Třetí říše.

Ustavení nové vlády nepřeklenulo rozpory v koalici Spor byl nejen o ceny obilí ; šlo o úhradu 2 miliard, o něž má

být státní rozpočet příštím rokem větší. Šlo o vypořádání se s hen leinovskou agenturou třetí říše ; šlo o to, je-li možno dále snášet,

aby se uplatňovaly vlivy reakce v zahraniční i vnitřní politice československého státu. Všechny tyto otázky zůstávají nevyřešeny a odkládají se na podzim . Situace je stejně nerozhodná a plná roz

porů jako před odstoupením vlády. Při tom způsob, jak byla vládní krise řešena, neodpovídá zájmům lidu a státu. Což se neukázalo dost jasně, že s karteláři to po dobrém nejde ? Ze koalice s expo

nenty reakce selhala ? Že lid žádá, aby se s kartelářskými sabotéry zatočilo ? Ukázalo se to velmi jasně. Vláda slibovala, že rozřeší otázky nezaměstnanosti, že zkrátí pracovní dobu, že zruší platové srážky veřejných zaměstnanců, že zastaví drahotu a zlevní živo

bytí lidu, sníží ceny cukru, provede oddlužení zemědělců, ochra nu živnostníků a pod. Vláda však ustoupila tlaku reakce a svoje sliby nesplnila. Neučinila též ani krok, aby splnila své minimální

sliby v otázce spravedlivého vyrovnání s německým pracujícím lidem, a ničím nepřispěla k hospodářskému, sociálnímu a kultur nímu povznesení Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Pracující lid proto očekával, že vládní krise bude využito k účtování s reakcio náři, kteří sabotáží ochromují práci pro lid a republiku. Proč se tak nestalo ? Proč se socialističtí a demokratičtí ministři nevze přeli zdražení, ačkoli dělníci to chtěli ? Proč socialisté a demo

kraté, kteří již dávno volají po výměně osob v ministerstvu vnitra, národní obrany, zemědělství, obchodu, nežádali rozhodně vý měnu resortů právě nyní, když se sestavovala nová vláda ? Proč nepovolali pracující lid, aby podpořil svým vystoupením tyto návrhy ? Komunistická strana nabídla socialistům a demokratům své síly 498

k tomu, aby s její podporou mohlo být čeleno reakčním živlům a sestavena vláda bez exponentů reakce. Komunistická strana navrhovala jednotné vystoupení socialistů a demokratů a utvoření vlády levicové.

Naší podpory nebylo však využito! Socialistické strany nezmo bilisovaly pro podporu svých návrhů ani své stoupence a organi sace, obmezily se jen na koaliční handlování a znovu před reakcí slabošsky ustoupily. Jen tak se mohlo stát, že na vládní krisi vydělávají ti, kteří ji

zavinili. Znovu říkáme : Nešlo jen o ceny obilí ! Vždyť dnes ujed nané ceny byly v podstatě dohodnuty již v den odstoupení vlády.

Šlo o zabezpečení lidu a republiky před úklady vnitřní i zahra niční reakce, o opatření proti Henleinovi, o hospodářské a sociální požadavky lidu. Bude nová vláda znamenat v tomto směru zlepšení ?

Vyjednali socialisté a demokraté při vstupu do nové vlády zkrácení pracovní doby pro dělníky, zvýšení mezd, že se nebude zdražovat, že se zakročí proti Henleinovi, že se nebudou trpět rejdy reakcionářů ve veřejné správě ? Nevyjednali!

Vyjednaly se jen ceny obilí. A i zde se ustoupilo od požadavku dvojích cen. Socialisté a demokraté místo aby se zpupnými mluv

čími kartelářů zúčtovali, dali jim vyhrát ve věcech, které jsou výsostnými zájmy lidu a republiky, a dovolili agrárním pravičá kům sehrát odpornou komedii s domnělým hájením zájmů země dělského lidu .

Byly splněny požadavky velkostatkářů

musí být zvýšeny

mzdy a platy ! Dělníci, pracující, KSČ vás volala, abyste svým hlasem zasáhli do sestavování vlády. Vy jste se ozvali, ale socialistické strany vás nepodporovaly, a proto se nestalo po vašem. Nemlčte nyní k tomu, že se opět ustoupilo před reakcionáři ! Nemlčte k tomu, že se sla bošsky plní všecky požadavky kartelářů a agrárních monopolistů a upouští se od požadavků pracujícího lidu. Netrpte dále, aby se pro spolupráci s exponenty reakce odmítalo sjednocení odborů, jednotná a lidová fronta. Sjednoťte se a v usneseních závodních 499

schůzí, veřejných projevů, schůzí odborových, družstevních, spotřebitelských a zájmových organisací, ze schůzí obecních zastupitelstev vyslovte svoje rozhořčení a prohlašte, že nepřipustíte žádné zdražení mouky a chleba, že jste v poho tovosti a že na každý haléř zdražení odpovíte protestní akcí; že

když vláda dovedla splnit požadavky kartelářů a velkostatkářů, musí splnit též hospodářské a sociální požadavky lidu, a že proto žádáte, aby vám byly zvýšeny mzdy, aby byla zkrácena pracovní doba, aby byl zlevněn cukr o Kč 1,40, aby byla pro

vedena nová parcelace půdy a oddlužení rolníků, aby byla pro vedena ochrana živnostníků, aby bylo provedeno skutečné národnostní vyrovnání s německým lidem a pomoženo hospo dářsky, sociálně a kulturně národům Slovenska a Zakarpatska a aby bylo zakročeno proti kartelářské a velkostatkářské spe kulaci.

Uvědomte si při tom , že splňování dělnických požadavků je spojeno s otázkou režimu, s otázkou vlády. Způsob, jakým byla vyřešena vládní krise, bere lidu poslední iluse o účinnosti koaliční

politiky, přesvědčuje o tom, že koalice s exponenty reakce není schopna zlomit diktát kartelů a povýšit zájem lidu, národního

hospodářství a obrany země nad zájmem úzké hrstky neomale ných a cynicky drzých kapitalistických šakalů .

Krise vládyjezažehnána — krise koaliční politiky trvá. I v Česko slovensku nutno jít jinými cestami. Na pořadu dne je neodvratně i v Československu semknutí socialistů, komunistů a demokratů, utvoření jednotné a lidové fronty, zřízení vlády bez exponentů reakce, vlády levicové, která provede pronikavé hospodářské a

sociální reformy, zúčtuje s reakcionáři a upevní přátelské svazky se Sovětským svazem a Francií Lidové fronty.

Spojte se v jednotné lidové frontě — bojujte za vládu lidu v obcích a republice!

Na podzim se budou konat volby v tisících obcích. Vláda místo aby zajistila plnou svobodu voleb, zúčtování s Henleinem, místo 500

aby povolala lid ve všech obcích k rozhodování naráz a využila

tak hromadných voleb k posílení demokracie, usnesla se konat volby v etapách, aby prý neměly politický ráz. Přes tyto pokusy zastřít politický ráz voleb je jisto, že se ve volbách bude rozho dovat o to, jak se bude dále vládnout v obcích a celé republice. Volby jsou příležitostí, kterou pracující lid nesmí zanedbat. Voláme již dnes pracující masy , aby se připravily na toto důležité rozhodování. Dělníci, pracující, zúčtujte ve volbách s reakcionáři všech směrů a národností, sudte ve volbách neschopnost koalice!

Sudte slabošské ustupování před diktátem kartelářů! Semkněte se v jednotnou a lidovou frontu k rozhodnému zúčtování s reakcí !

Dejte průchod své vůli, aby i v Československu se šlo vpřed cestou lidové fronty, aby se zúčtovalo se sabotáží finanční oli

garchie, aby byly splněny spravedlivé požadavky lidu, aby došlo v Československu ke změně režimu v duchu lidové fronty .

Vpřed cestou jednotné a lidové fronty! Vše pro vládu lidu v každé obci a v celé republice! Ústředí KSČ

„ Rudé právo“ , roč. XVIII, č. 172, 25. července 1937

KOALIČNÍ POLITIKA OSLA BUJE SÍLY LIDU I REPUBLIKY !

Řeč soudruha Jaromira Dolanského v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 18. listopadu 1937

Při projednávání rozpočtu promluvil v generální diskusi poslanec soudruh Dolanský řeč, která vyjadřuje celkové stanovisko komunistů

k hlavním otázkám dnešní situace i k vládnímu návrhu rozpočtu. Soudruh Dolanský pravil v podstatě toto : „ Státní rozpočet na rok 1938, jak co do mimořádné výše, tak

co do nezvyklého rázu, odůvodňuje vláda obranou republiky. Chceme říci docela jasně, že jsme zajedno s každým , kdo právě dnes obranu země staví do popředí, kdo ji činí střediskem celé vnitřní i zahraniční politiky.

Ale otázka je, jak má tato obrana vypadat. Předložený rozpočet je bohužel svědectvím , že i v tak vážné době se v kruzích vlády

uplatňuje zájem úzké vrstvy bohatých, obrana se úzkým rámcem třídních sobeckých zájmů komolí a obranné síly země se podrý

vají. Cítíme plnou odpovědnost za osud republiky, demokracie a lidu. Máme také pochopení pro to, že rozpočtové hospodářství je zařízeno na obranu. Naše stanovisko není namířeno proti mi

mořádným a zvýšeným výdajům . Ale naše odpovědnost má ještě druhou stránku. Jsme odpovědni za zájmy lidu, které jsou neroz lučně spjaty se zájmy obrany země. A to je to, co nás vede, aby

chom co nejostřeji kritisovali nikoli zvýšená a mimořádná vydání na obranu, nýbrž způsob jejich úhrady.

Předkládáte rozpočet s heslem, že každý musí přinést obět pro 502

obranu země, že oběti musí být rozděleny spravedlivě. Ale spravedlnost přece nespočívá v tom, že se ukládá stejné materiální

břemeno chudým jako bohatým . Jakápak je to spravedlnost, když daleko převážnou část zvýšených nákladů zaplatí lid ze svých

příjmů a zvýšenými daněmi, ačkoli jeho stav je kritický, ačkoli je beztak pobouřen rostoucí drahotou. Jaká je to spravedlnost, když se z bídných podpor nezaměstnaných škrtne 250 milionů Kč a mimořádné zisky kapitalistů se postihnou daní, jež má vynést pouhých 150 milionů Kč. Jaká je v tom spravedlnost, když pří spěvek na obranu ve výši 440 milionů Kč zaplatí většinou pracu jící lid přirážkou k dani důchodové ? Kdyby se postihly kapitalistické zisky, mimořádné zisky z kon junktury, kdyby se tu sazby zvýšily, kdyby se postihly miliardové zisky kartelů, nebylo by zapotřebí těchto pobuřujících obětí lidu . My nejsme proti obětem lidu na obranu země. Ale lid dává pro obranu země to, co hrstka boháčů dát nemůže, dává své životy, svou krev, svou sílu. A když dává lid na obranu země svou sílu, at daji kapitalisté peníze. To je spravedlivé rozvržení obětí. Ale tak, jak vy na to jdete, to je cesta kapitalistická, protilidová a škodlivá pro obranu republiky. Pan ministr Krofta ve svém exposé v zahraničním výboru velmi

vážně řekl, že před námi stojí těžká zkouška. Lid už drahnou dobu skládá zkoušku vytrvalosti, obětavosti a oddanosti republice.

Uvažte jen ty ohromné oběti, které dělnictvo a pracující lid při nesly za 7 let hospodářské krise ! Vzpomeňte těch materiálních obětí, které přinesl lid pro obranu republiky na základě všech

minulých rozpočtů !Vzpomeňte si na oběti, jež byly uloženy lidu zákonem na obranu státu253, zvýšením kontingentu branců, bran nou výchovou, půjčkou práce254, půjčkou obrany255 ! A jakou zkoušku za tu dobu složili bohatí ? Žalostně propadli vždy při

všech těch příležitostech, kdy měli ukázat obětavost a oddanost vlastní zemi .

Je třeba se podívat nebezpečí v tvář. Vidět jasně, co hrozí a v čem je obrana a její síla. Dnes je jasno, že třetí říše se chce míchat i jinak do našich vnitřních poměrů nežli propagandou 503

a tiskovou kampaní. Sjezd národněsocialistické strany v Norim berku a kongres Ústavu zahraničních Němců ve Stuttgartě letos na sklonku léta jasně signalisovaly, jakými cestami a prostředky

zamýšlí fašismus třetí říše rozvíjet v budoucnu své útoky proti Československu . Za základnu svého útoku si zvolil otázku ně

mecké menšiny. Proklamoval právo třetí říše nejen na sympatie,

nýbrž na přímou podporu Němců, žijících kdekoli mimo hra nice Německa, zejména v Československu. Reklamoval s jasnou otevřeností právo zasahovat do poměrů německých menšin a tím

právo suverenity třetí říše nad příslušníky německého národa v Československu. Tím si chce zjednat příležitost k soustavnému

zastrašování Československa, příležitost i k přímým zásahům , a tak ve vhodné chvíli připravit situaci k připojení německého území k Třetí říši. Při tom počítá na přímou podporu a spolu práci s Henleinovým hnutím na jedné straně a na druhé straně s tím, že právě v oblasti národnostních problémů by se mohl nejspíše setkat se souhlasem reakčních anglických lordů. V té souvislosti třeba také chápat návrhy na autonomii, které ve sněmovně podala Henleinova strana ; a v poslední době právě události, jež se vyvinuly ve spojení s případem teplickým 256,

a docela spojitost henleinovských akcí sútoky Třetí říše na Česko slovensko. A odůvodnění, jímž přímo neslýchaným způsobem odmítl zahraniční ministr Neurath zákrok československého

vyslance ve věci štvavé kampaně tisku třetí říše, potvrzuje docela jasně, že Třetí říše chce přímo do našich vnitřních poměrů zasa hovat.

Lid si tohoto hrozivého nebezpečí není plně vědom a nesmí být nadále v takové nevědomosti udržován. O to se starat je v první řadě povinnost vlády. Nemělo by se již po druhé opako vat, jako se to stalo v souvislosti s henleinovskou provokací v Tepli

cích, aby vláda místo toho, aby informovala lid, reagovala na to pouhými policejními opatřeními. A proto my říkáme, že je třeba se podívat nebezpečí v tvář, proto s největším důrazem opaku jeme : Je třeba alarmovat a mobilisovat lid ! Toho vyžaduje vnitřní pevnost republiky. To neznamená a nesmí znamenat klesat na 504

mysli a upadat v pesimistickou paniku. Šířit kapitulantské nálady -

- to je u nás věcí reakce a odpovídá úplně jejímu zrádnému ledví.

Jde však o to, dát lidu poznat v pravém světle rozsah hrozícího nebezpečí a ukázat zároveň síly, jež lze uvést v pohyb k obraně republiky. A odkud máme čerpat tuto sílu k odporu proti fašis tickému útočníkovi a k obraně republiky ? Ze sympatií celého opravdu demokratického a mírového světa, ze spojenectví se Sovětským svazem a s Francií a z víry v demokratické cítění a v odolnost širokých lidových mas. Jedině širokou jednotou a semknutostí všech sil lidu s vyloučením všech opravdu zrád ných živlů lze zajistit pevnost a odolnost obrany, pevnější, než jsou betonové kryty. Ale dnešní vláda není s to, aby sjednotila zemi k soustavnému odporu proti útoku Třetí říše. Naopak, dnešní režim jde po linii

tříštění sil země. Není na výši úkolů, které před republiku staví obrana proti fašistickému nepříteli, je slabým vůči reakci a kapi talistům , kteří zaviňují rozvrat. Nelze konečně také jinak při koalici, v níž demokratické živly jsou spoutány, paralysovány a stále zatlačovány silami reakce.

Je přímo nesnesitelný stav, aby reakce u nás pod vedením pravého křídla agrární strany vedla soustavnou kampaň proti

spojencům Československa, Sovětskému svazu a Francii a při tom do nebe vynášela německý, italský, španělský a kdejaký jiný fašismus. Nelze trpět, aby tisk reakce a dokonce tisk největší vládní strany byl u nás amplionem štvavých kampaní Třetí říše

proti Československu a jeho spojencům . Dělnictvo a široké vrstvy lidu jsou krajně pobouřeny hanebným stanoviskem , které ve shodě s mezinárodním fašismem zaujímá tábor československé reakce ve věci hrdinného zápasu španělského lidu o svobodu . Podpora Franca, německého italského fašismu, tot otevřená

podpora úhlavního nepřítele Československa a zjevná zrada čs. demokracie. Muselo by se jednou vymstít, kdyby se nadále sná

šelo, aby reakce u nás v každé kritické chvíli šířila paniku a kapi tulantské nálady. Vzpomeňte si jenom na t. zv . portugalskou

aféru257. Zde v dojemné shodě celý reakční tábor od Henlei 505

nova tisku přes tisk Stříbrného, Národní listy 258, Slováka 259

atd. až po ,Venkov' a ,Večer' vpadl republice do zad a ukázal se ve zrádné roli nástroje piklů Třetí říše proti Československu. Sjednocení země v obraně vyžaduje, aby tyto zrádné rejdy československé reakce v zahraniční politice byly zamezeny, aby Československo zůstalo věrno své mírové politice spojenectví se Sovětským svazem, s Francií a státy Malé dohody, aby si v ni čem nezadávalo v pevném a důstojném postoji vůči Berlinu,

aby zachovalo věrnost zásadám kolektivní bezpečnosti a paktu o Společnosti národů. Jak v politice zahraniční, tak také v poměru k Henleinovi a k národnostním problémům je stanovisko reakce neslučitelné

s potřebami obrany republiky. Česká reakce se u nás nevzdala plánů pomocí Henleinova hnutí nastolit svůj režim a kdykoli

je zatlačena z této posice, znovu a znovu se vrací a sonduje půdu. Využívá záludné situace a nesnází působených republice útoky fašismu v Třetí říši, aby manévrujíc s henleinovským hnutím, kořistila pro své reakční cíle, potlačovala demokracii a hospo dářsky vydírala, vše to ke škodě republiky a její bezpečnosti. Paktování pravého křídla agrární strany s Henleinem a shovíva vost režimu ministerstva vnitra vůči Henleinovi vyhýčkalo

v sudetoněmecké straně veliké nebezpečí pro republiku a její demokratické zřízení. Projevilo se to naposled jasně, když v sou vislosti s fašistickou provokací v Teplicích a s kampaní Třetí říše se čs. demokracie dostala přímo do stavu obležení a vláda se roz hodla odložit volby.

Obrana republiky vyžaduje rozhodné a pevné zákroky proti velezradě, piklům , iredentě, teroru a všestrannou podporu všem protifašistickým demokratickým živlům. Při tom se však musí rozlišovat potření iredenty a pudismu od úsilí, aby nacionální

hnutí, které se dostalo pod vliv ciziny, bylo získáno pro demo kracii důslednou politikou demokratického národnostního vyrov nání. Směrnice vlády z 18. února mohou znamenat v tom směru jen první krok. Je třeba dělat národnostní politiku opravdu velko rysou. Jednak ve směru hospodářského a sociálního povzneseni 506

německých oblastí s použitím daleko větších finančních prostřed ků, nežli se dálo dosud, za druhé je třeba, aby v duchu demokra tického centralismu byli němečtí ministři vybaveni větší pravo mocí při řešení věcí německého národa, aby po případě byly

zřízeny zvláštní sekce při centrálních úřadech pro obstarávání a rychlé vyřizování těchto záležitostí a konečně aby mohly být některé věci vyřizovány kolegiem německých ministrů . V každém

případě by měly prostředky rozpočtů německých ministrů být podstatně zvýšeny nad dnešní nepatrnou úroveň . Zároveň však musí být paralysována fašistická a iredentistická ideologie v ma sách německého lidu soustavnou uvědomovací kampaní. Nesmějí být nechány na pospas omylu, že odtržení německého území

od Československa a připojení k třetí říši je záležitostí nějakého , volksentscheidu '*, nýbrž naopak, že každou píd země budou

čeští dělníci a lid spolu s demokratickými a antifašistickými ně meckými spoluobčany bránit do poslední kapky krve v pevném přesvědčení, že hájí svobodu, kulturu a demokracii nejen svoji, nýbrž i německého národa před fašistickým barbarstvím . Ve stejném duchu je třeba řešit i ostatní národnostní problémy v republice. Sidorovské heslo autonomie Slovenska' nemá za

cil svobodu slovenského národa, nýbrž právě nacionální parce laci republiky v duchu politiky třetí říše a ztrátu národní svobody. Obrana republiky vyžaduje naléhavě hospodářské a sociální vyrovnání poměrů Slovenska s poměry v českých zemích, vyža

duje opravdu bratrského svazku slovenského národa s národem českým.

Koalice, stojíc pod vlivem reakce, poškozuje obranu republiky také tím, že odstrkuje práva a svobody lidu a potlačuje demokra

tická zřízení. Již spojení reakčních živlů ve vládě s reakčními skupinami a stranami je věčným zdrojem nebezpečí pro demo kratické zřízení. Administrativa prostřednictvím okresních hejt

manů je z velké části pod vlivem reakce, jak dosvědčují časté stížnosti i z koaličních stran . Zatím co reakčním a fašistickým • Z němčiny – rozhodnutí lidu ; zde ve významu plebiscit. (Pozn . red .) 507

stranám se projevuje blahovůle, demokratická práva protifašistů,

socialistů a komunistů se porušují. Vidi se snad v tom nějaký vyšší stupeň demokracie, nějaká , objektivní demokracie', když vláda v souvislosti s teplickou provokací fašistů suspenduje volby nejen v německých, ale i v českých oblastech ? Nebo když

dokonce vydá všeobecný zákaz veřejných schůzí, platný stejně pro fašistické teroristy jako pro stoupence demokracie ? A není zákaz schůzí oslabením demokracie, když takový zákaz schůzí postihuje demokratické strany i v době, kdy se v parla mentě projednává rozpočet dotýkající se tak mimořádně zájmů lidu jako rozpočet letošní ? Není to přehlížení demokratických principů, když se poslancům znemožní, aby o rozpočtu jednali

se svými voliči aspoň poté, když je rozdán , zatím co zástupci bank a průmyslu jsou přibíráni již k poradám o sestavování rozpočtu ? Každé obmezení demokracie znamená podvázání inicia

tivy lidu a škodí obraně země. Jsme pro upevnění demokracie, pro její prohloubení a rozšíření. Trváme proto také na tom, aby i se strany vlády bylo dbáno toho, aby demokracie byla upevňována

a rozšiřována podporou iniciativy lidových mas, a to zejména ve věcech obrany, při propagandě a provádění branné výchovy a pod. Reklamujeme veškerou podporu demokratickým živlům, zejména v oblastech národnostních menšin . S hlediska obrany země pokládáme za nezbytné vyčistit státní aparát, jakož i důle žité závody, válečné podniky a stavby od reakčních a fašistických živlů.

S největším důrazem a vážností žádáme od vlády, aby odstra nila všechna diskriminující opatření proti komunistické straně a revolučním organisacím a zjednala stav plné její legality a rovno právnosti s ostatními demokratickými stranami, jako v otázce volného prodeje tisku v trafikách a na nádražích, v přijímání zaměstnanců do státních a železničních služeb, zaměstnávání

dělníků v závodech důležitých pro obranu státu a na opevňova cích stavbách , v otázce povolování schůzí a veřejné činnosti ; aby ve veřejném životě, v parlamentě i mimo parlament, v obcích,

samosprávných korporacích, ve věci potvrzování starostů platily 508

v poměru ke komunistické straně stejné zásady, jimiž se řídí poměr k ostatním demokratickým stranám ; zvláště v dnešní době

podtrhujeme požadavek, aby revolučním organisacím byla při znána stejná působnost v branné výchově jako ostatním demo

kratickým organisacím . Pokládáme vyplnění těchto požadavků za přirozený zájem obrany země.

Opakuji a podtrhuji: Před námi je velmi těžká zkouška. Repu blika je v nebezpečí. Znovu říkám , to prvé, co je třeba, jest alar movat a mobilisovat lid ve velikou, širokou frontu obrany. My se této mobilisace zúčastníme, učiníme vše, aby i přes tato nová daňová břemena, která rozpočet převaluje na bedra lidu, nebyla oslabena vůle dělnictva a lidu chránit republiku. Učiníme i vše, aby bylo zlomeno souručenství s reakcí a aby reakcionáři byli vytla čeni z vlády. Pak se stane jednota lidu při obraně republiky skut kem .

Odmítajíce tento režim, budeme hlasovat proti rozpočtu jako celku . Dáme však svůj souhlas k oněm daním , které byť v míře úplně nedostatečné postihují bohaté. Zvláště pak budeme zaujímat stanovisko k rozpočtu podle jednotlivých kapitol."

„ Rudé právo“ , roč. XVIII, č. 270, 19. listopadu 1937

PRYČ S KOALICÍ BERAN - HENLEIN !

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 27. ledna 1938

Vážená sněmovno ! Na pořadu jednání je osnova zákona, která se týká mezinárodní konvence o potírání obchodu opiem. Důle žitost zákona byla již zdůrazněna. Domnívám se však, že do chází- li k zasedání sněmovny a zvláště máme-li před sebou

vyhlídku, že sněmovna se sejde až po několika dnech, nelze přejít přes závažné události, které vývoj situace přivádí na denní pořad.

A, pánové, já jako komunistický mluvčí pokládám za nutné poukázat na jednu okolnost, která se týká naší strany. V ústřed ním listě republikánské strany, „ Venkově “, objevily se včerej šího dne provokativní výhružné nápisy, namířené proti komu nistické straně. Den po tom, kdy předseda agrární strany poslanec Beran na schůzi v pražské Lucerně prohlásil, že ze svého novo ročního projevu 60 nic neodvolává a že na něm trvá, den po tom,

.kdy pan Beran dal v Lucerně již vlastně výpověd dnešní koalici a kdy hrozil koalicí panskou, koalicí pravicovou, měl „ Venkov “ troufalost k tomu, aby ve jménu demokracie učinil komunisty

předmětem nepříčetných štvanic. V přívalu hrubých nadávek dal „ Venkov “ průchod svému vzteku nad tím, že jsme pravdivě zpodobnili pana Berana v jeho nynější úloze, že jsme odhalili hospodářsko -majetkové motivy jeho jednání a že jsme pravdivě

vyjádřili, jaké rozhořčení vyvolávají poslední politické projevy 510

předsedy agrární strany nejen v masách dělnictva, nýbrž v celé demokratické veřejnosti, v masách všeho lidu. Podle známé taktiky žháře, který zapálí a pak volá na poplach , aby odvrátil od sebe pozornost, učinil „ Venkov“ pokus, aby právě v tuto dobu živelného pobouření nad projevy p. poslance Berana vyvolal štvanici proti komunistům . „ Venkov“ se při tom nezmohl na nic jiného než na opakování starých , omšelých

a stupidních protikomunistických frází, které zůstávají dnes již vyhrazeny jen a jen ubohým nástrojům zastrašovací hitlerovské

propagandy. „ Venkov" zkusil opět opakovat, že komunisté jsou živly protistátní, protinárodní, protidemokratické, že komunisté

jsou rozvratníci, krvežíznivci ( výkřiky poslance Dubického ) a pod., a aby dokázal, že se neštítí použít ani provokačních cagoulard

ských metod 261,vykřikoval ,,Venkov“ docela něco o atentátnících, Šoupalech 262 a pod. ( Hlasy : To je pravda.) Pánové, veřejnost si učiní úsudek o této nízké úrovni listu strany, která vede vládu. (Výkřiky.) Avšak my pokládáme za nutné říci s tohoto místa jedno : Reakční agrární vůdcové dávno ztratili legitimaci k tomu, aby dávali známky ze státotvornosti ( výkřiky) a aby mluvili o protistátnosti někoho druhého.

( Výkřiky.) Na cestě protistátní, na cestě protidemokratické a protinárodní politiky je dnes plně agrární reakce. Agrární vůdcové to byli, ( výkřiky ) kteří zosnovali již v roce 1935

komplot ... ( Výkřiky sgalerie.) Místopředseda dr. Markovič (zvo ni) : Prosím pánov na galérii, aby zachovali klud, lebo ináč dám

galérii vyprázdnit. Poslanec Kopecký ( pokračuje ): ...který měl československou demokracii pohřbít a republiku uvrhnout do fašistického rozvratu. Agrární vůdcové vyhýčkali henleinovské iredentistické hnutí a posilovali je na úkor německých demokratů, aby v Henleinovi měli spojence proti demokracii a proti českému lidu. Agrární reakce vede po dva roky úklady proti československé zahraniční politice, aby republiku zbavila spojenců a mohla ji bezbrannou a bezmocnou vydat na pospas hitlerovskému fa šismu. My se tážeme: A vy, pánové z agrární pravice, vy se odvažujete dělat soudce nad námi, kteří jsme již v kritických 511

chvílích prokázali tak významné služby obraně demokracie ( odpor ) a kteří stojíme se svými dělnickými oddíly tak oddaně a věrně na stráži obrany republiky ? Vy se odvažujete mluvit o nás jako o rozvratnících ? Vy, kteří republiku soustavně ohro

žujete ochranou a podporou henleinovských iredentistů, pučistů

a špionů ? Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Žádám pána rečnika, aby mluvil k veci. Poslanec Kopecký (pokračuje ) : Vy se odvažujete mluvit o velezrádném spojení s cizí mocí ? Vy,

kteří jezdíte do Goslaru263 a do Berlína holdovat představitelům německého imperialismu a militarismu ? Vy se odvažujete mlu vit o nutnosti demarkační čáry mezi demokraty a komunisty ? Vy, kteří se spojujete bez ohledu na koalici s protidemokratickými a fašistickými živly, s hodačovci, s německými hitlerovci, se sido rovskými tukovci264, s madarskými grófy ? ( Poslanec Eszterházy: Vy jste horší než opium ! – Veselost komunistických poslanců .) A vy se odvažujete vyčítavě mluvit o třídních snahách děl nictva ? Vy, kteří nemáte než nejhrubší třídní majetkový egoism ? Vy, kteří rozvracíte republiku vydřidušstvím agrárních mono polů a kartelů a kteří se neostýcháte hromadit velmožský majetek a blahobytně žít, zatím co lidu přikazujete přinášet oběti a strádat.

Říkáme na adresu pánů z agrární pravice: Máte úžasnou

drzost ... Místopředseda dr. Markovič ( zvoni) : Žádám pána reč nika, aby mluvil k věci. Poslanec Kopecký ( pokračuje) : avšak nebude vám nic platno sebezběsilejší štvaní proti komunistům .

Žádnými štvanicemi a žádnými manévry nezamluvíte fašistický charakter plánů, jež pan Beran proklamoval. Všechen lid v repu blice je si vědom, kam míříte. Před lidem republiky jste a zůsta nete na pranýři vy, pánové z agrární pravice, kteří chcete k moci přivést fašistickou panskou koalici, abyste v Praze nastolili pra vicovou vládu, která by byla vládou iredentistů, vládou proti českému národu, vládou Berlína, vládou parcelace republiky, vládou, která by znovu uložila do hrobu samostatnost národa a pohřbila i svobodu rolnictva.

Avšak kdybyste dělali cokoli, zločinné plány pravice se skut 512

kem nestanou . Henlein se na Hradčany nedostane. Tuto přísahu stvrdí lid právě ve znamení 20. výročí trvání republiky. Lid ne dopustí, aby v jubilejním roce byla potlačena jeho práva a svo boda. Právě v jubilejním roce si lid uvědomí, jakou mohutnou hrozebnou sílu měl před 20 lety, když republiku a demokracii vybojovával a když srážel s trůnu staletou moc dynastické habs burské reakce. Jestliže poslanec Beran, který byl před 20 lety

chudým mužem, jenž bouřil proti velkostatkářům , se ted domnívá, že zbohatnutí mu dává moc k tomu, aby on, agrární

velmož, hrozil chudému československému lidu fašistickým kara báčem , pak ho lid poučí, že jeho zpupnost má meze.

My prohlašujeme toto : Novoroční hrozby poslance Berana, jeho proklamace v pražské Lucerně, to není jen věc koalice a koa

liční discipliny, ale je to věc všech demokratů a antifašistů i mimo koalici. To je věc všeho lidu. Lid nestrpí, aby zbohatlí agrární

velmožové mohli hrozit panskou koalicí. Lid nedopustí, aby z řad koalice mohli vyvstávat Gogové265 a Stojadinovičové266. Lid volá : Pryč s beranovštinou ! Lid chce, aby republika měla v jubi

lejním roce vládu, která by uskutečnila jeho tužby, která by byla vládou důsledně demokratickou, očištěnou od všech reakčních

živlů a která by byla vládou pevné a rozhodné obrany republiky. Lid chce, aby se ani o krok neustupovalo nátlaku Berlína, aby byly odmítnuty všechny provokační požadavky německého

fašismu, aby republika zůstala celou svou duší neochvějně věrna svým mocným spojencům a ochráncům , Sovětskému svazu a Francii, aby republika zůstala oddána zásadám kolektivní bez

pečnosti a aby nadále platila za místo ochrany a útočiště všech, kdož proti mezinárodnímu fašismu a mezinárodní reakci bojují za svobodu, právo, mír a pokrok. Lid chce v jubilejním roce

vládu svoji, vládu protireakční, bojovně demokratickou vládu lidovou .

[ V odpověď na prosincové plány a hrozby se šíří již republikou volání. Všichni demokraté, všichni antifašisté, všichni dělníci republiky dohromady. V bojovné jednotě lidu je síla, která zažene

všechny chutě Beranů a jeho společníků na převrat.] 33 V bojích se zocelila KSČ

513

Agrární tisk si troufal hrozit nám , komunistům, ale my se nele káme a varujeme velmi vážně agrární vůdce před pokračováním

v těchto vyhrůžkách a provokacích. Máme pro strach uděláno! Jsme si vědomi, že za věcí našeho boje proti plánům reakce stojí svorně všechno dělnictvo, pohotové zasáhnout všemi prostředky odporu proti piklům reakčních beranovských komplotistů a také proti jakýmkoliv útokům na naše hnutí. Jsme si vědomi, že ve věci boje proti bloku Beran-Henlein stojí s námi svorně všichni demokraté, z nichž každý ví, že hrozby proti nám jsou hrozbami proti celému demokratickému táboru a proti všem demokra

tickým činitelům . Avšak jsme si vědomi také toho, že ve věci boje proti koalici Beran-Henlein stojí s námi svorně i rolnický a malorolnický lid a všichni čeští, demokraticky smýšlející lidé z agrární strany, které pojímá stud nad tím, kam se agrární strana dostává. Dělníci a rolníci budou i v této chvíli stát věrně po boku v obraně proti velkostatkářské a kartelářské reakci. Agrární tisk si troufal ve svých vyhrůžkách hrozit opět naší straně persekucí, potlačováním a kriminálem . Necht si však dají agrární reakcionáři zajít chuť na takovéto myšlenky. Lid by ukázal, kdo patří do kriminálu místo do vlády, lid by také ukázal, jaké místo patří v republice naší straně, straně milionové, straně

dělnické, straně chudých, utlačovaných pracujících lidí. Necht se dá lidu v republice rozhodnout otázka, chce-li dohodu s Hen

leinem nebo dohodu s komunisty. ( Hlasy komunistických poslan củ : S komunisty !) A my vám zajišťujeme a uvidí se, že demokra ticky cítící lid celé republiky by rozhodl v duchu hesla, které se už šíří jako jubilejní heslo lidu ve všech oblastech republiky a které zní : Pryč s koalicí Beran-Henlein ! At žije demokratická

bojovná fronta, jejíž složkou by byla Komunistická strana Česko slovenska, strana Klementa Gottwalda. ( Potlesk komunistických poslanců .)

Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromážděni republiky Československé, schize č. 129, 27. ledna 1938 514

ZA VOLNOST 1. MÁJE ! Dopis KSC socialistickým strandm a jejich organisacim

Ústředí Komunistické strany Československa schválilo následující projev, adresovaný socialistickým stranám , jejich vedením i všem jejich organisacím : Vážení soudruzi!

Všeobecně se mluví dnes o tom, že vláda chová úmysly roz

šířit zákaz politických projevů i na letošní májové manifestace . Při tom se poukazuje na to, že Henleinova strana by mohla májových projevů zneužít k protistátním činům , a že proto mají být zákazem projevů postiženy dále i dělnické a demokratické organisace, a to dokonce i v českých a slovenských oblastech, kde Henleinova strana nemá žádného vlivu .

Jsme přesvědčeni o tom, že úmysly zakázat 1. máj vznikly jen u reakčních živlů, které si přejí, aby tímto způsobem byla

kopána propast mezi lidem a republikou, a to právě v okamži cích, kdy nejužší spojení lidu s republikou je příkazem dne. První máj je slavný dělnický svátek. Hrál velikou úlohu

v celém vývoji naší dělnické třídy, v těžkých a mnohaletých bo jích o uvědomění naší dělnické třídy, o její práva, o její lidskou existenci. Hrál velikou úlohu v historii všech národů naší země -

vždyť právě před dvaceti lety, 1. máje roku 1918, dělnická třída 515

směle a rozhodně stanula v čele všeho lidu a celého národa v boji

proti rakouskému útlaku, v boji za samostatnost národa, v boji za demokratickou republiku. — A letos, kdy na obzoru vystupuje tolik chmur, nabývá 1. máj stejně historického významu. Je to znovu dělnická třída, která v jednom duchu a bez stínu kolísání a slabosti stojí v čele všeho lidu při obraně republiky. Dělníci bez rozdílu politického přesvědčení připravují letošní 1. máj jako manifestaci za nezávislost republiky, při čemž právě letos se po bok dělníků řadí všichni ti, komu osud republiky leží na srdci. Nebezpečí, které dnes hrozí republice se strany Henleina a se strany mezinárodního fašismu, vyžaduje, aby právě letos byly májové manifestace mohutné jako odpověd našeho lidu všem

jeho nepřátelům. Odůvodňovat zákaz májových manifestací poukazem na možnost henleinovských provokací znamená ustu

povat Henleinovi a podvazovat ty síly lidu a dělnictva, které jsou největší záštitou republiky. Kdyby se touto cestou mělo jít dále,

kdyby na každou hrozbu fašistických provokatérů se mělo odpo vídat obmezováním dělnických a demokratických práv nejlepších obránců republiky, pak by další vývoj musil vést k nedozírným následkům . Republika má dosti sil, aby zmařila provokace fašis

tických iredentistů, a její rozhodný postup v tomto směru by jistě nabyl souhlasu v celém demokratickém světovém veřejném

mínění. A republika bude silna i v budoucnosti potud, jak se dovede opřít o lid, jak dovede čerpat v těchto těžkých dobách novou a novou sílu z věrné oddanosti dělnictva, jemuž i minis terský předseda dr. Hodža vyslovil svoje uznání.

Poukazujíce na tyto skutečnosti a jsouce si vědomi vážnosti chvil, které prožíváme, obracíme se především na vedení socia listických stran. Apelujeme na ně, aby nenechala na sebe působit ani zastrašováním , ani oportunistickým opatrnictvím , ale aby jednala tak, jak toho žádá čest dělnické třídy a skutečný zájem obrany republiky. Nabízíme jim ruku ke společnému postupu, aby byly zmařeny reakční úmysly zakázat 1. máj a aby naopak májové manifestace se staly důstojnými projevy dělnictva a všeho lidu, v nichž by došlo výrazu jednotné odhodlání všech pro 516

letářů bránit demokracii a republiku do posledního dechu . Současně se obracíme na všechny socialistické organisace, na socialistické funkcionáře a dělníky. Víme, jak jsou rozhořčeni

zprávami o možném zakázání 1. máje. Připomínáme i jim odpo vědnost za to, zda se reakci podaří v tomto směru prosadit její plány. Podáváme jim ruku a voláme je, aby společně s námi a s našimi organisacemi se ozvali proti úmyslům zakázat 1. máj a

aby společně s námi a s našimi organisacemi jednali o tom , jak letošní 1. máj učinit ve všech místech a závodech velkým svát kem jednoty dělnictva a lidu v obraně republiky. Věříme, že naše slova naleznou ohlas u všech dělníků a u všech

těch , kdož po boku dělníků jsou odhodláni v těchto těžkých do

bách stát pevně ve frontě obrany demokracie a republiky. Ústředí KSČ

„ Rudé právo “ , roč. XIX , Č . 91 , 17. dubna 1938

PRAHA VYŠLA DO ULIC

Projeu soudruha Klementa Gottwalda

na protestni manifestaci před poslaneckou sněmovnou 22. září 1938

Občané, přátelé, soudruzi! Heslo, s nímž jste dnes vyšli do ulic, stalo se skutkem. Vláda odstoupila. ( Bouřlivý potlesk .) V této chvíli se tvoří nová vláda rozhodné obrany republiky. ( Bouře souhlasu se stupňuje .) Tvoří se nová vláda, která se opírá o lid, armádu, o poctivé demokraty ze všech politických stran. ( Potlesk .) Republika je v nebezpečí. Avšak lid, který si vynutil novou vládu, se také postará, že republiku dobyvatel nedostane. ( Bouře souhlasu nebere konce.) Jsme ve stálém spojení s Londý nem a Paříží. Pan Chamberlain a Daladier jsou pod tlakem lon dýnského a pařížského lidu. ( Potlesk. ) Lid Londýna a Paříže

stejně jako Rudá armáda Sovětského svazu (dav hromadně volá „ At žije Rudá armáda !“ ), jsou s námi a celý demokratický svět

nám vzkazuje: Držte se a nedejte se! ( Poslední slova utonula v obrovských ovacich .)

„ Rudé právo “ , Ročník XIX, Č. 224, 23. září 1938

LÉPE JE BOJO VAT NEŽ NECHAT SE ZOTROČIT !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 14. prosince 1938

Slavná sněmovno !

Předem učiním krátké prohlášení našeho komunistického klubu k zmocňovacímu zákonu .

Vláda podala návrh zmocňovacího zákona, kterým se ve skuteč nosti suspendují práva parlamentu a volených zástupců lidu a veškerá zákonodárná moc se přenáší na vládu. Presidentu je

dokonce za souhlasu vlády dávána moc měnit ústavu a ústavní zákony republiky. Považujeme tuto osnovu zákona za nejdalekosáhlejší zásah do

elementárních demokratických práv našeho lidu. Ústava repu bliky, podle níž veškerá moc pochází z lidu, je velikou vymože ností našeho národa, je výsledkem jeho mnohaletých bojů proti rakouskému útlaku, je nejvyšším výrazem jeho osvobozovacího boje, ve kterém zápasili a krváceli nejlepší synové národa. Tento výsledek práce a bojů celých generací má být rázem likvidován. Tato skutečnost je pro další osud našeho národa tím nebez pečnější, že v tomto zásahu proti jeho demokratickým právům a vymoženostem cítíme vliv cizáckých a našemu lidu nepřátel ských sil, které svým násilným postupem přinesly republice a lidu

tolik běd. Cítíme v tomto zásahu do demokratických práv našeho lidu vliv reakčních kruhů, které z porážky republiky chtějí vy budovat svou moc proti vlastnímu lidu a vlastnímu národu. Víme, 519

že toto přesvědčení, které vyjadřujeme tímto prohlášením, sdílí s námi ohromná většina lidu této země. Náš lid, rozdrásaný tolika

bolestmi, varuje před dobrodružnými diktátorskými zámysly, ať přicházejí odkudkoliv. Lid se nedá také oklamat těmi, kdož dnes mluvíce licoměrně o „ národní jednotě“ chtějí těžit z po rážky národa pro své reakční mocenské cíle. Náš lid a náš národ zůstanou věrny velikým ideálům celé své minulosti, ideálům

svobody a demokracie, myšlence své národní nezávislosti. Těmto

myšlenkám budeme sloužit i my, spojeni s lidem, za všech okolností. ( Potlesk komunistických poslanců .) Přecházeje nyní k vládnímu prohlášení, jsem veden pevnou vůlí vyhovět plně přání pana předsedy vlády, které pronesl na

konci svého vládního prohlášení, t. j. podrobit toto prohlášení kritice.

Pan předseda zdůraznil, že sněmovna zná asi nejlépe, co si lid

myslí. Známe nejen, co si lid myslí, nýbrž i to, co si šeptá. Říci to zde však pohříchu nemůžeme. Znělo by to mnohým pánům doma i v cizině nepříjemně do uší a bylo by to jen tučnou pastvou pro parlamentní censuru . Musím proto i svou kritiku, třeba si ji pan předseda vlády přímo vyžádal, usměrňovat. Lid je pevně přesvědčen, že to, co se stalo, se stát nemuselo. Věří, že kdyby

byl měl skutečné, demokratické právo rozhodovat o tom, co se v posledních měsících v republice má dělat, bránit se, či kapitu lovat, že by byl rozhodoval jinak a lépe. Pak by však také nebylo

dnešního vládního prohlášení , protože by bylo jiné prohlášení a jiná vláda.

Vládní prohlášení uznávajíc, že mnichovský diktát srazil nás v prach ponížení, zná jen jedinou útěchu : Přinesli jsme oběť míru. Ale je zbytečno utěšovat dnes lid, i když uznáváme, že útěchu potřebuje, nepravdami. Naše ponížení v prach nám mír nezajistilo. Posílilo jen válečné síly, které ohrožovaly náš národ a naši republiku, k novým výbojům . Krvavě pravdivými zůstá vají nadále památná a mužná slova dr. Ladislava Riegra, na psaná přede dny osudové kapitulace : „ Dnes chápe kdekdo, že Německo sahá po podílu na světovládě a že po pádu Rakouska 520

jsme to my, kteří především stojíme v cestě jeho expansi na

východ a jihovýchod Evropy. Musil by být raněn slepotou, kdo by neviděl, že to znamená vzdát se na milost a nemilost silnému sousedu, stát se vasalem , a že národ, který by nechtěl bojovat za svoji svobodu, byl by brzy donucen bojovat za cizí cíle proti dnešním spojencům !"

Za dobu dvacetiletého trvání první republiky slyšel národ celé

tucty vládních prohlášení. Slyšel mnoho krásných plánů a slibů a jejich splnění zaručovala státotvorná koalice. Dnes se všichni ti, kteří jménem této koalice prohlášení koncipovali a pronášeli, zaří kají jednosvorně, že ona státotvorná koalice vlastně za nic nestála .

Že dovedla národ ke katastrofě a že na éru její činnosti je lépe nevzpomínat. Státotvorná koalice pohřbila první republiku. Ti,

kdož koalici udržovali, pohřbili proto ve vší rychlosti státotvor nou koalici.

Dnešní vládní prohlášení, předkládající národu směnky nových požadavků, nové plány a sliby, je zaručováno už novým podpisem národní jednoty. My, komunisté, jsme jistě stoupenci jednoty. Nikdo se tolik nenamáhal o to, aby byla vytvořena nejen dělnická a lidová, nýbrž široká všenárodní jednota na obranu demokracie republiky

proti hrozbám válečného útoku. Usilujíce o tuto jednotu, vždycky jsme zdůrazňovali: Nikoho z této obranné jednoty nevyluču jeme, kdo se sám z ní nevyloučí. Pro příslušnost k této jednotě známe jedinou podmínku : obranu republiky, její samostatnosti, celistvosti hranic a demokratického zřízení. Tato jednota po

hříchu vytvořena nebyla a došlo ke kapitulaci. Nebylo to jen se lhání spojenců *, byly to i rejdy reakcionářských kapitulantů a nacionálních iredentistů v domácím táboře, které republiku oslabily. Když katastrofa byla hotovou věcí, začalo se najednou hovořit o nutnosti jednoty všude tam , kde byla dříve obranná jednota národa odmítána. První cestou k vytvoření této pokapitulantské * Jde o imperialistickou Anglii a Francii. ( Pozn. red .) 521

jednoty bylo zastavení činnosti komunistické strany *. Příčiny jsou zde jasné. Ve dnech přípravy obrany republiky žádná poli tická strana ani její tisk tak úzce nesplynul se zájmy národa

a nikdo nevyjadřoval tak jasně přání a touhy širokých lidových mas jako komunisté. Národ byl bez boje sražen na kolena. Byl

poražen a ponížen. Proto důsledky této porážky sklízejí přede vším komunisté, kteří stáli v čele obranné fronty národa. (Posla

nec Haščík : 67 : Tak ako vo Franci !) Kdyby republika nebyla tak žalostně okleštěna, kdyby zde dnes rozhodovala jen vůle národa a lidu, a nikoli mocný tlak cizího vítěze, nebylo by dnes možno rozpouštět komunisty. Vládní prohlášení mluví o nové orientaci zahraniční politiky. Nevím, do jaké míry se v osobním složení dnešní vlády uplatňuje staré lidové rčení : Co Čech - to muzikant! Vládní prohlášení o směrnicích zahraniční politiky je přímo hudebně modulováno. Sledujte jen ty škály ! „ Náš poměr k Německu : Půjde nám především o úpravu našeho přátelského poměru k největšímu

sousedu, k Německu . – Nasloucháme pozorně hlasu z Říma. — Dobrý sousedský poměr chceme vytvořit rovněž k Polsku a Ma darsku. – Rumunsku a Jugoslavii zachováme vděčnost.

Budeme udržovati a rozšiřovat styky především s Francií, Anglii a Severoamerickou unií. 66“

Ale není ani tak zajímavé, o kom všem vládní prohlášení mluví a s kým chce vláda do budoucna dobré styky udržovat, jako to, o kom se nemluví a na koho vládní prohlášení zapomnělo. Vládní prohlášení ostentativně vynechává Sovětský svaz. O udržení přátelského anebo aspoň normálního poměru k této velmoci vláda nemluví. To není nedopatření, to je úmysl. Mám jen malou poznámku . Pokládají representanti dnešní vlády mezinárodní

situaci už za tak vyjasněnou a stabilisovanou, že je státnicky moudré tak činit ? Mír není ještě zajištěn . Nikdo neví, co přinese

zítřek. Není ani diplomaticky slušné, ani státnicky prozíravé bagatelisovat stát zaujímající jednu šestinu světa, i když v tom Dne 21. října 1938. ( Pozn. red .)

522

státě vládne snad jen obyčejný lid. ( Potlesk komunistických poslanců .) Vždyť ještě 30. září 1938 byla pronesena věta z rozho dujících úst, že „ jediný spojenec, který nás nezradil, je Sovětský svaz “ .

Jestli se u nás dnes odpovědní státníci při nové orientaci zahra niční politiky dávají inspirovat coctaily melantrišského tisku, které pro pana Šaldu288 zvláště pikantně míchá známá propagační kancelář, je to jejich věcí. Upozorňuji jen, že vedle nás, u sousedů, to také tak dělali. Sovětský svaz to vydržel, ale u „ Proše-pána“ je z toho dnes těžká kocovina. ( Poslanec Haščík : Tak ako robia sovety tu demokraciu ? Každý deň noví ludia ! ) Jen abyste se těch sovětů

ještě nedovolávali jako pan Beck 69. ( Poslanec Haščík : My nebude me ! ) Ještě jste neumřel, neříkejte něco, co zítřek může změnit. ( Výkřiky poslance Haščíka.) Pokud se týče hospodářské a sociální politiky, vládní prohlá

šení slibuje především všestrannou podporu soukromokapitalis tické podnikatelské činnosti a péči o prosperitu soukromého pod nikání. To znamená, že se vláda zavazuje starat se o to, aby kapi talisté nejen mohli podnikat, nýbrž aby dosahovali zisků. Do jaké míry tyto zisky mohou a smějí jít, se neříká, a podle toho je vidět, že výše kapitalistických zisků není nijak omezována. Jinak je tomu u pracujících. Vládní prohlášení říká ( čte ) : „ Zdůrazňujeme-li

v hospodářské politice státu význam a poslání podnikání soukro mého, neznamená to, že zapomínáme na svoji povinnost k vrst

vám pracujícím , především k vrstvě dělnické a zemědělské. Právě naopak, jsme hluboce přesvědčeni, že spravedlivá sociální poli tika je základní zárukou udržení a rozvoje každého moderního státu. Důsledná spravedlnost mzdová předpokládá, aby se nikomu nedostávalo odměny neúměrné významu jeho práce, rozsahu jeho výkonu a odpovědnosti. “ U podnikatelů uznává vláda zásadu starat se o to, aby docilo vali zisků bez ohledu na to, jsou-li to zisky úměrné či neúměrné. U zaměstnanců naopak slibuje vláda, že se bude starat, aby ne dostávali odměny neúměrné významu své práce. To znamená starat se, aby dělnické a zaměstnanecké mzdy nestoupaly. 523

Vládní prohlášení zdůrazňuje: „ Spravedlnost mzdová vylučuje vysoké důchody z několikerého zaměstnání.“ Uznává se, že vy

soké důchody plynoucí z několikerého zaměstnání jsou ne mravné, ale vysoké důchody dosahované bez zaměstnání, tedy bez práce, anebo dosažené z využitkovávání práce jiných, jsou mravné a nedotknutelné. Při tom se dnes všeobecně mluví o nut

nosti odstranit třídní boj a nastolit sociální mír. Nebudu s těmito názory široce polemisovat, je lhostejno, chcè-li dnes kdo v třídní boj věřit či se ho zříkat. Můžete ho tisíckrát zakazovat a proklí nat, on prostě existuje. „ A přece se točí!“ řekl Galilei270 umíraje. Místo dlouhých polemik uvedu praktický příklad. Dělník Ma tějka271 obdržel tento výměr :

„ Panu Josefu Matějkovi v Praze. Akciová společnost , Česko moravská -Kolben - Daněk a. s.' v Praze, kde jste zaměstnán, jest podnikem důležitým na obranu státu. Policejní ředitelství v Praze na podkladě provedeného šetření považuje vás za osobu státně nespolehlivou. Důvod pro toto opatření neuvádím. Za policejního presidenta podpis nečitelný.“

Druhý den po obdržení výměru byl zavolán do kanceláře firmy a okamžitě, bez výpovědi a náhrady propuštěn z práce. Ředitel zavolal dva muže závodní policie a dal dělníka vyprovodit před vrata továrny. Závodní výbor podal proti propuštění žalobu

k rozhodčímu soudu, poněvadž dělník byl členem závodního výboru a jako takový nemůže být podle zákona z práce propuštěn. Rozhodčí komise zamítla stížnost, poněvadž na základě policej

ního výměru je prý správa závodu nejen oprávněna, nýbrž po vinna okamžitě dělníka z práce propustit. Kdo je dělník Josef Matějka ? ( Výkřiky : Asi kradl!) Neurážejte, pane, neznáte ho nikdo, možná, že o zlodějství mohlo by se mluvit na adresu toho, kdo zde vykřikuje. Je to 38letý pomocný dělník. Živí manželku, dvě své vlastní nezletilé dítky a dva sirotky, které přijal za vlastní po zemřelém,, nemajetném bratru, také dělníkovi . Pracoval v ČKD 11 let. Měl důvěru svých spoludělníků, a byl proto po 7 roků volen do závod

ního výboru. Od loňska byl jeho místopředsedou . V době příprav 524

na obranu republiky, kdy se jednalo o sbírky na obranu státu, referoval jako hlavní referent na třech celozávodních schůzích a na jeho návrh usnesli se zaměstnanci Českomoravské odvádět dobrovolné srážky ze mzdy ve prospěch obrany státu . Když byla

vyhlášena mobilisace, narukoval Matějka za 2 hodiny po vyhlá šení mobilisační výzvy k svému útvaru . Měl být přidělen k divisi, ale hlásil se dobrovolně pro službu v poli. Byl zařazen jako kulo metčík a poslán do pole. Na vojně byl přes 3 neděle. Správa závodu mimo povinné náhrady mzdy za 48 hodin nedala za tu dobu jemu ani jeho rodině haléře podpory. Po kapitulaci, kterou Matějka nezavinil, byl demobilisován, vrátil se do práce a ještě před uplynutím povinné 14denní lhůty, v níž podle zákona demo

bilisovaný vojín nesmí být z práce propuštěn, byl na hodinu ze zaměstnání vyhozen. Dnes žije v bídě se svými dětmi i za vlastní přijatými sirotky, o které se léta poctivě staral. Proč ? Protože

mu byl do čela vypálen cejch státní nespolehlivosti a znemožněno mu tak, aby se živil poctivou prací, i když pracovat chce.

Myslím, že každý bude zvědav, jaký důvod mělo pražské poli cejní ředitelství k tomu, aby označilo Matějku za státně nespo lehlivého ? V čem a jak byl státní zájem ohrožován ? Pražské policejní ředitelství ve svém výměru důvod neuvádí. Neuvedlo jej ani Matějkovi, když jej den před vydáním výměru povolalo

k výslechu. Není podle zákona povinno důvody udávat. Ale důvody jsou zde a jsou jasné. [Při persekuci Matějky a když ho označovali za státně ne

spolehlivého, nešlo o zájem státu . Šlo tu o zájem třídní.] Matějka je dělník. Uvědomělý dělník! Podle názoru kapitalistů každý uvědomělý dělník ohrožuje třídní, vykořisťovatelský zájem kapi talistů . Matějka jako uvědomělý dělník byl ochoten přinášet

oběti ve prospěch obrany státu, přispívat ze svého skromného výdělku, i když živil vlastní dítky a přijaté sirotky, na sbírku pro obranu státu . Matějka bez váhání, když ho vlast volala , šel se zbraní v ruce ji bránit. A byl ochoten obětovat i svůj život. Ma

tějka všakjako uvědomělý dělník a občan byl přesvědčen, že řádná obrana státu a republiky nedá se organisovat bez obrany existence 525

pracujících. Staral se proto, aby existence pracujících i existence jeho spoludělníků byla zlepšována. Jako člen a místopředseda závodního výboru hájil proti správě závodu dělnická práva, nároky a požadavky. Zúčastnil se akcí za zvýšení mezd, úpravu pracovních poměrů a pod. Pod tlakem těchto akcí musela Česko

moravská i ostatní kovodělné závody ze svých milionových zisků vyplatit několikrát přídavky nebo drahotní výpomoc dělníkům . To se dotýkalo třídních zájmů kapitalistů. Snižovalo to o několik

set tisíc jejich desetimilionové zisky. A proto Matějku ne osobně, nýbrž třídně nenáviděli. Byl pro ně prostě příslušníkem pracující třídy, jejíž příslušníci mají být vykořisťováni. A Matějka se vyko

řisťování bránil. To je jeho zločin. Poslední drahotní výpomoc byla v ČKD a v ostatních kovodělných závodech vyplacena za rok 1937. Za letošek vyplacena nebyla, protože dělníci nevedli akci .

Republika byla ohrožena nepřítelem. Dělníci v zájmu obrany republiky zachovávali sociální mír, i když věděli, že kapitalisté na jejich práci dále vydělávají a dosahují zvýšených zisků. Kapi talisté dobrovolně sami žádnou drahotní výpomoc nevyplatili.

Dnes se však blíží vánoce. Drahota stoupá. Dělníci v ČKD a jinde mají plné právo dožadovat se drahotní výpomoci. V takové

situaci stávají se Matějkové nebezpečnými. Neohrožují samostat nost státu, nýbrž ohrožují třídní zájem kapitalistů. ČKD dosáhla sice za minulý rok 22 milionů čistého přiznaného zisku, má 300

milionů přiznávaných kapitálových reserv, vyzískaných také jen z dělnické práce, a doufá, že za letošní rok její zisky se ještě o řadu milionů zvýší. Ale drahotní výpomoc dělníkům vyplatit nechce. Vláda by měla vyšetřit, kdo požádal pražské policejní ředitelství o vydání výměru o státní nespolehlivosti Matějkově.

Byly to snad vojenské kruhy ? (Nikoli, byla to správa soukromého kapitalistického podniku a na její žádost pražské policejní ředi

telství toto vysvědčení o nespolehlivosti vystavilo, aby ČKD měla důvod k propuštění Matějky ze zaměstnání .] Opovážlivostí je tvrdit, že Matějka ohrožoval bezpečnost státu . Ne ! Dělník Matějka se zasloužil o stát. Tak jako se o stát zasloužilo statisíce 526

a miliony nejmenovaných pracovníků, dělníků, úředníků, země dělců, živnostníků, státních zaměstnanců, strážníků, četníků, vojáků a hraničářů různých národností, kteří byli ochotni repu

bliku v těžkých chvílích poctivě bránit, pro ni pracovat i bojovat. O jejich existenci a budoucnost dnes v druhé republice jde, tak jako o existenci Matějky. Tyto statisíce pracujících lidí ne

žádají, aby jejich existence byla řešena dobrovolným almužnic tvím , jakým je dobrovolná sbírka národní pomoci. Ať se vláda

postará o to, aby Českomoravská a ostatní kapitalistické podniky, které v době, kdy se všichni musili v zájmu obrany státu uskrov nit, dosáhly těžkých milionových zisků, upravily dělnictvu řádné mzdy odpovídající dnešním drahotním poměrům . Ať vyplatí oka mžitě z těchto zisků drahotní a vánoční výpomoc. Tím by se do sáhlo pro zamezení hladu a zlepšení existenčních poměrů pra cujících daleko více než apelem na majetné, aby „ přispěli úměrně

svému jmění a úměrně k obětem osob méně majetných ke zmír nění bídy svých spoluobčanů “.

Bude to špatná sociální péče a špatná sociální politika, bude-li se vláda starat jen o to, aby žádný pracující nedostával odměnu neúměrnou své práci. Skutečná sociální péče by vyžadovala, aby vláda donutila zaměstnavatele, aby každému pracujícímu člověku dávali nejméně takový plat, aby umožňoval lidskou

existenci jemu a jeho rodině. Řádná sociální péče a zajištění soci álního míru by vyžadovalo bezohledný třídní boj proti třídní vykořisťovatelské politice kapitalistů. To by vyžadovalo, aby Matějkové nebyli persekvováni, nýbrž podporováni. Není správné a není to spravedlivé uznávat Matějky za státně spolehlivé, když jde o to jít pro zájem republiky bojovat a život

obětovat, a prohlašovat je za státně nespolehlivé, když je obava, že se budou hlásit o své lidské a občanské právo na existenci pro

sebe a své rodiny. Matějkové nezradili a nekapitulovali. Ma tějkové tvoří lid a lid nezrazuje. Dějiny nás učí, že zrazovat a kapi tulovat dovedli vždy jen páni. Lokaje cizákům a karabáčníky nad vlastním lidem dovedla dělat šlechta a vysoká byrokracie. Národ mohl být poražen, lid mohl být znásilněn, ale pod šosy vítězů 527

nelezl a důtky otrokářů poníženě nelízal. Věříme, že to nebude dělat ani dnes český, slovenský a zakarpatoruský lid. My komunisté nepřezíráme třídní boj a věříme i ve vítězství. To nevylučuje, že můžeme být dočasně na určitých místech i po raženi. Není hanbou porážka, hanbou je zrádná a dobrovolná

kapitulace. Naše činnost může být zastavena, můžeme být i roz puštěni. Avšak idea, kterou jsme my v národě zastávali, že je lépe bojovat, než kapitulovat a nechat se zotročit, že je potřebí jednoty k odboji za samostatnost a svobodu, a ne jednoty k lokajství a otro čině, v národě žije a tato idea zvítězí.

Končím slovy nezapomenutelného učitele českého národa Jana Amose Komenského : „ Věřím pevně, že po přejití vichřic hněvu opět vláda věcí tvých k tobě se navrátí, ó lide český.“ ( Potlesk

komunistických poslanců .) Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé, schůze č. 157, 14. prosince 1938

POZNÁMKY

Mimořádný sjezd Komunistické strany Československa proti t. zv. zákonu na ochranu republiky se konal v Praze dne 1. dubna 1923. - 15. ? Dne 28. října 1923 provedli četnici v Dulové na Zakarpatské Ukra jině masakr malorolníků, kteří hájili své právo na užívání lesních pastvin . Při tom jednoho malozemědělce zastřelili, tři těžce a třicet lehce zranili. - 18. 3

Jde o interpelaci komunistických poslanců vládě o poměrech na Vrchovině v Zakarpatské Ukrajině. - 18.

* Jde o interpelaci komunistických poslanců vládě o zneužívání úřední moci úřady republiky ke korupci, znásilňování politického přesvědčení a poru šování volební svobody, - 18.

5 Totéž co krajské. Zákon o zřízení župních úřadů čís. 126/1920 Sb. rozdělil území předmnichovské buržoasní republiky na 21 žup ( vyjma území Za

karpatské Ukrajiny). Byl uveden v život jen na Slovensku. Zákonem čís. 125/1927 Sb. byly župy nadobro odstraněny. - 19.

Jedná se o Juraje Slávika, v letech 1929–1932 ministra vnitra, který nesl odpovědnost za organisované střílení do dělníků v této době. - 27.

Klima Jaroslav – rakušácký byrokrat. Po roce 1918 policejní ředitel v Ko šicích a později v Bratislavě. Horlivý služebník vládnoucí buržoasie při potlačování revolučního dělnického hnutí na Slovensku. - 30. 34 V bojích se zocelila KSČ

529

o v době od 29. března do 6. dubna 1923 byly v tisku i ve veřejnosti šířeny provokační zprávy, že komunisté a posádka 37. pěšího pluku v Levoči při pravují o velikonocích roku 1923 obsazení města Levoče, zabrání úřadů

a vyhlášení diktatury proletariátu . Všechny tyto provokační zprávy byly vy ráběny v kanceláři košického policejního ředitele Klímy. Tyto provokace umožňovaly buržoasní vládě uplatňovat ostřejší metody při potlačování dělnického revolučního hnutí. - 30. 9 Rašín Alois

představitel čs. finančního kapitálu, známý svou protilido

vou finanční politikou . Jako ministr financí provedl po první světové válce deflaci Československé měny, která znamenala hluboké snížení

životní úrovně pracujících a velké posílení posic finančního kapitálu . - 33. 10 Engliš Karel

buržoasní národohospodář a politik , který se po první

světové válce stal profesorem národního hospodářství na Masarykově uni versitě v Brně. Byl v letech 1918-1925 poslancem za národní demokracii, šestkrát ministrem financí a od roku 1934 guvernérem Národní banky. -33. reakční agrární politik. Od roku 1920 byl poslancem za agrární stranu, v roce 1925 ministrem školství, v roce 1926 ministrem

11 Srdínko Otakar

zemědělství. - 34.

12 Gentský systém upravoval podpory nezaměstnaných v tom smyslu, že stát,

který dříve nesl veškeré náklady na podporu nezaměstnaných , nyní pouze přispíval odborovým organisacím . Tyto měly zbytek nákladu hradit ze svých prostředků, t. j . z členských příspěvků dělníků, a vyplácet podporu

jen těm nezaměstnaným , kteří byli odborově organisováni. Zavedení gent ského systému u nás v roce 1925 znamenalo značné zhoršení dosavadní

sociální politiky, neboť jím byla velká část nezaměstnaného dělnictva zba vena finanční pomoci. Tento systém znamenal značné finanční zatížení

odborových organisací tím , že vyčerpával jejich fondy. Podpora byla vyplá cena jen po určitou dobu. Při provádění tohoto zákona stát favorisoval refor mistické odbory a Rudým odborům bylo často vyplácení příspěvků pod různými malichernými záminkami zastavováno. U nás byl uzákoněn v roce 1921 a nabyl účinnosti 1. dubna 1925. - 35.

13 Je míněna střelba četníků do stávkujících textilních dělníků v Trenčíně dne 8. října 1924, při níž byl zastřelen 1 dělník a 8 těžce zraněno. - 37. 14 Jde o zákon o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shro máždění. - 37.

15 Jsou míněny Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 530

(agrárníci), Čs. sociálnědemokratická strana dělnická, Čs. strana národně socialistická, Čs. strana národnědemokratická, Čs. strana lidová. - 38. 16 Dne 10. února 1925 byl v Praze po skončení protidrahotní demonstrace uspořádán demonstrační průvod přes Václavské náměstí. Proti demonstru

jícím byla vyslána policie, která do nich střílela. Šest demonstrantů bylo těžce a mnoho lehce zraněno . - 46.

17 Stříbrný Jiří – původně jeden z vůdců národněsocialistické strany, typický korupčník, který se stal později vedoucím činitelem fašistického Národ ního sjednocení. - 46. 18 Buříval František

v letech 1918–1929 poslanec za Čs. stranu národně

socialistickou . - 47.

19 Deník velkoburžoasní Čs. strany národnědemokratické. - 47. 20 Kolčak

kontrarevoluční ruský admirál; ve službách západních impe rialistů organisoval v roce 1918 intervenční armádu proti mladé sovětské

republice. roce 1920 odsouzen k trestu smrti sovětským vojenským soudem. Jeho policie byla proslulá terorem , bestiálními vraždami, bitím ,

žhářstvím , páchanými na obyvatelstvu Sibiře v období intervence a ob čanské války v Sovětském Rusku. - 48. 21 Jde o vládu agrárníka Antonina Švehly, která se ustavila po volbách v prosinci 1925 a trvala do 18. března 1926, kdy byla vystřídána úřednickou

vládou Jana Černého. - 50.

reakční národněsocialistický politik , který byl v letech 1929–1935 ministrem pošt a telegrafů a v letech 1936-1938 ministrem

23 Franke Emil

školství a národní osvěty . - 51 . as Je míněn zákon č. 568/1919 (t. zv . lichevní zákon ), pozměněný zákonem č. 80/1924 ( t. zv . lichevní novela). - 51 .

24 Jde o reformistické odborové organisace soustředěné v Amsterodamské internacionále, která po první světové válce roku 1919 byla znovuzřízena a pojmenována podle svého sídla Amsterodamu. - 52. 26 Tayerle Rudolf

pravicový sociálnědemokratický poslanec, ústřední

tajemnik Odborového sdružení, ústředny sociálnědemokratických odborů v Československu . - 52. 531

26 Malik Rudolf

poslanec za agrární stranu v letech 1918–1929. - 53.

27 Karpišková Betty – pravicová sociálnědemokratická poslankyně v letech

1920–1929, redaktorka reformistického časopisu pro ženy „ Ženské listy ". - 53.

28 Heidler Ferdinand JUDr – společník a majitel komisionářského obilního obchodu (zastupitelství haagské firmy H. Müller a Co.), ministr ob

chodu v první Tusarově vládě za Čs. stranu socialistickou. - 55. 29 Roku 1922 se jednalo ve vládě o kalkulačních cenách lihu . Lihovary měly zájem na stanovení vysokých cen a podplácely ministry. Národní socialisté

si tehdy vyjednali provisi 3 miliony Kč, které byly uloženy Družstvem

hospod. lihovarů u národněsocialistického podniku, České lidové záložny. Těchto peněz použil generální tajemník České obce dělnické Tučný k sanaci jejího majetku, biografu Louvru . Když zpráva o tom pronikla do veřejnosti, musel se Tučný vzdát ministerského křesla. - 56.

30 Vláda agrárníka Švehly vystoupila v roce 1926 s požadavkem zvýšení a přeměny pohyblivých obilních cel v pevná. Tento požadavek znamenal

zdražení mouky, a tím i podstatné zhoršení životní úrovně širokých lidových vrstev , naproti tomu velkoagrárníkům mělo zvýšení cel přinést každým rokem zisk stamilionů korun . Poněvadž loupežná celní politika

agrárníků narazila na rozhodný odpor lidu, byl povolán na pomoc osvěd čený byrokrat z doby starého Rakouska Jan Černý, který vytvořil úřednic kou vládu a zahájil boj o agrární cla. Při projednávání návrhu zákona došlo k bouřlivým obstrukcím v parlamentě a k velkým demonstracím dělnictva . Avšak v parlamentě se seskupila koalice české, slovenské a ně

mecké buržoasie, která v červnu 1926 zákon odhlasovala. - 57.

reakční katolický kněz, předseda Československé strany 31 Šrámek Jan lidové, poslanec a od roku 1921 ministr ve všech koaličních vládách předmnichovské kapitalistické republiky. - 58. 82 Stávka ostravských horníků v dubnu roku 1925 byla zradou reformistic

kých vůdců po týdenním trvání neúspěšně skončena. V době stávky, 4. dubna 1925, zastřelili četníci při rozhánění demonstračního tábora stávkujících v Orlové dva horníky a jedno dítě a pět osob těžce zranili. - 60.

38 Je míněna skupina dr. B. Vrbenského, Th. Bartoška, H. Landové-Šty chové, V. Borka a dalších vyloučených z Čs. strany národněsocialistické v roce 1923 , protože hlasovala proti přijetí zákona na ochranu republiky. Tato skupina se na sjezdu v červnu 1924 ustavila jako „ Nezávislá socia

532

listická strana dělnická v Československu “ , V září 1925 se likvidovala a sloučila se s Komunistickou stranou Československa. - 61 .

34 Týdeník reformistické odborové organisace Svaz horníků, vycházející v Moravské Ostravě. - 61 .

35 Krajský sociálnědemokratický deník , vycházející v Moravské Ostravě. - 61 .

36 Mezinárodní všeodborový svaz, nazývaný Rudé odbory, se utvořil v říjnu 1922 z těch odborových organisací, které byly vyloučeny z odborů ovlá

daných oportunistickými sociálnědemokratickými vůdci. Byl součástí

Rudé odborové internacionály. - 63. 37 Pražský německý buržoasní časopis. - 64 . 38 Německý buržoasní deník polooficiálního rázu . - 66. 39 Po odchodu reformistických stran z koaliční vlády v březnu 1926 byla

přechodně dne 18. března 1926 vytvořena úřednická vláda pod vedením reakcionáře Jana Černého. Po jejím odstoupení 12. října 1926 byla pak

vytvořena nová Švehlova vláda t. zv. panské koalice ze zástupců českých a německých buržoasních stran , do níž později vstoupila také Hlinkova Pudová strana . - 71 .

40 Stivín Josef

za předmnichovské buržoasní republiky šéfredaktor

„ Práva lidu" , místopředseda poslanecké sněmovny. Patřil k nejreakčněj ším politikům sociální demokracie a k zavilým protisovětským štváčům . - 71 .

Je míněn společný výbor anglických a sovětských odborů , který byl vy tvořen z iniciativy Všesvazové ústřední rady odborů na anglo - sovětské

konferenci, jež se konala ve dnech 6. - 8. dubna 1925 v Londýně. Členy Anglo - ruského výboru byli předsedové a tajemníci Všesvazové ústřední rady odborů a generální rady anglického kongresu trade -unionů a kromě toho tři členové každé z těchto organisací. Výbor přestal existovat na pod

zim 1927 v důsledku zrádné politiky reakčních předáků anglických odborů . - 75 .

42 Původní zákonodárství po první světové válce připouštělo určitou samo správnou působnost volených okresních a zemských zastupitelstev.

V roce 1927 byla tato samosprávná působnost zákonem č. 125/27 Sb. okleštěna, byla zavedena tuhá centralisace a výkon vnitřní správy v okre sech a zemích svěřen byrokratickému aparátu. Tím si zajistila vládnoucí 533

buržoasie výkon správy v zemích a okresech a volená zemská a okresní zastupitelstva byla prakticky degradována na pouhé poradní sbory. - 81 . 43 Je míněn režim nezřízeného policejního teroru , který v letech 1849—1859 nastolil v Rakousku Alexandr Bach, předseda rakouské vlády. Bach krutě pronásledoval revolucionáře z roku 1848, potlačoval bezohledně každé pokrokové hnutí a základní občanské svobody. - 82.

významný český novinář a publicista, který po porážce revoluce v roce 1848 proslul svým odvážným bojem za demo kratická práva proti bachovskému absolutismu . - 82.

44 Havlíček Borovský Karel

45 Kramář Karel

vůdce velkoburžoasní strany národnědemokratické .

Pod pláštěm nacionalismu obhajoval ve své politice zájmy nejbohatších vrstev finanční a průmyslové oligarchie a byl znám zvláště svou nenávistí k Sovětskému svazu . V roce 1934 vytvořil spolu se Stříbrným fašistické Národní sjednocení. - 87.

46 František Josef – předposlední císař rakousko -uherské monarchie. Vládl od roku 1848 do roku 1916. - 88.

47 Jde o kontrarevoluční převrat, který v dohodě s anglickými a americkými

imperialisty provedl v dubnu 1927 v Šanghaji kontrarevoluční generál Cankajšek. Tímto převratem začalo krvavé tažení Čankajška za přímé podpory anglických imperialistů k vyhlazení předvoje čínského lidu, Komunistické strany Číny. - 88. 48 Jde o t. zv. zákon proti útisku a na obranu svobody ve shromážděních z roku 1921 , který hájil stávkokaze. - 88.

generál československé armády, jeden z hlavních orga nisátorů kontrarevoluční intervence čs. legií proti sovětskému Rusku. Když byl Gajda v roce 1926 odstraněn z československé armády, organi

49 Gajda Radola

soval s podporou reakčních kruhů české buržoasie „ Národní obec fašis

tickou“, která byla budována podle vzoru italského fašismu. - 88.

50 Horthy Mikuláš – maďarský šlechtic a bývalý rakousko -uherský admirál, který v roce 1919 potlačil s pomocí imperialistických dohodových moc ností maďarskou republiku rad. Roku 1920 se stal říšským správcem a nastolil fašistickou diktaturu madarské šlechty a velkoburžoasie. - 88. 51 Mussolini Benito

vůdce italského fašismu. Za podpory italských prů 534

myslníků a finančníků zmocnil se roku 1922 v Italii vlády a nastolil fašis

tickou diktaturu. V roce 1945 byl popraven italskými vlastenci. - 88. 68 Cankov Alexandr

pravicový sociální demokrat, který byl strůjcem

vojenskofašistického převratu v Bulharsku, k němuž došlo 9. června 1923. V září téhož roku jako předseda nové fašistické vlády krvavě potlačil lidové povstání vedené Jiřím Dimitrovem a Vasilem Kolarovem . - 88.

63 V lednu 1918 vyhlásil americký president Wilson, představitel a mluvčí amerických imperialistů , 14 bodů, které proklamovaly cíle amerického

imperialismu, zahalené do mírových frází. Měly být zvláště v otázce sebeurčení národů protivahou vlivu a ohlasu požadavků, které vytyčila Velká říjnová socialistická revoluce. - 92.

54 Jest míněna t. zv . Washingtonská deklarace, vydaná Masarykem 18. října 1918 ve Washingtoně v USA. Byla psána pod tlakem revolučního hnutí pracujícího lidu v Českých zemích a pod přímým ohlasem Velké říjnové

socialistické revoluce, obsahovala i pokrokové požadavky. Tyto požadavky byly však jen dočasným ústupkem revolučnímu dělnickému hnutí a měly sloužit ke klamání pracujících mas. Ve skutečnosti z nich buržoasie ani jeden neuskutečnila. - 92.

56 Československá ústava byla vyhlášena dne 29. února 1920 zákonem č. 121 Sb. - 92.

56 Zákonem ze dne 8. dubna 1927 bylo v ČSR odňato volební právo vojákům . - 93.

67 Jedná se o tiskovou novelu č . 124/1924 Sb. z. a n. Touto tiskovou novelou

byly tiskové přečiny nebo zločiny proti bezpečnosti cti odňaty porotám složené ze 3 soudců z povolání a 2 pří

a zřízeny t. zv. kmetské soudy

sedících z „ lidu “, t. zv. kmetů . Na redaktory mohl být se strany státních úřadů činěn nátlak, aby porušili redakční tajemství a prozradili informátory. Kromě těchto ustanovení novela dovolovala také odsoudit redaktora vedle vězení k peněžité pokutě do výše 20.000 Kč. Vládnoucí buržoasie vydala tento zákon po velké kampani komunistického tisku, který v letech 1923

a 1924 odhalil řady obrovských korupčních afér, do nichž bylo zapleteno mnoho buržoasních politiků , aby tak potlačila tiskovou svobodu a za rdousila revoluční tisk. - 93. 68

Jde o období vlád v předmnichovské buržoasní republice od 14. XI. 1918

až 9. XII. 1925 , v nichž společně s představiteli buržoasie zasedali ministři sociální demokracie. - 93.

535

59 Bechyně Rudolf – vedoucí pravicový sociálnědemokratický politik , člen t. zv. pětky, pětičlenné komise koaličních stran, jež byla rozhodujícím politickým orgánem buržoasní vlády. Byl mnohokrát ministrem , ve třech vládách byl náměstkem ministerského předsedy. Za okupace příslušel k reakčním kruhům československé londýnské emigrace. - 93. 60 Klofáč Václav

-

zakladatel a předseda národněsocialistické strany, která

vznikla roku 1897 jako agentura buržoasie mezi maloměšťáctvem a dělnic

kou třídou proti sociálnědemokratické straně. Klofáč prováděl šovinistic kou politiku a skončil nakonec jako obdivovatel hitlerovského fašismu. S jeho souhlasem se národněsocialistická strana v listopadu 1938 dobro volně rozpustila a vstoupila do fašistické Národní jednoty , v jejímž před

stavenstvu byl Klofáč spolu s Beranem , Stříbrným a Gajdou. - 93. 61 V březnu 1927 obsadila vojska Kuomintanu, která do té doby vedla po

krokovou válku proti reakčním militaristům severní Číny, průmyslové

středisko Šanghaj. Šanghajské dělnictvo svým revolučním vystoupením , zejména generální stávkou v únoru 1927, přispělo k osvobození města .

V osvobozeném městě převzaly dělnické organisace významnou úlohu, avšak velitel kuomintanských vojsk , kontrarevoluční generál Čankajšek , se již před obsazením Šanghaje tajně dohodl s imperialisty a provedl v dubnu kontrarevoluční převrat. Dělnické organisace byly rozpuštěny a začalo krvavé tažení k vyhlazení předvoje čínského lidu, Komunistické

strany Číny. Šanghajské události znamenaly obrat v politice Kuomintanu a otevřený přechod jeho reakčního křídla na posice kontrarevoluce. - 94.

reakční buržoasní politik , slovenský představitel agrární strany. Byl ministrem téměř ve všech vládách předmnichovské kapitalis tické republiky. V letech 1935–1938, kdy se stal ministerským předsedou ,

62 Hodža Milan

podporoval Henleinovu nacistickou stranu a byl jedním z aktivních osnovatelů Mnichova . - 101 .

63 Dne 2. listopadu 1927 začali železničáři provádět t. zv. pasivní resistenci ( trpný odpor, při němž sice konali dále svou službu podle předpisu , ale co nejnevýhodněji pro zaměstnavatele ), když jednání organisací železničářů za zvýšení mezd s ministerstvem železnic skončilo po osmi měsících bez úspěšně. Reformisté vyzvali 10. listopadu 1927 železničáře k zastavení

akcí pod záminkou, že vláda přistoupí na požadavky železničářů . Vláda však zásadní požadavky železničářů nesplnila. - 103. 64 Podle vládního návrhu předloženého 25. X. 1927 měly být z invalidního

astarobníhopojištění vyloučeny osobymladší16 let a všichni domáčtí dělníci. 536

Další opatření měla snížit dávky v nemoci. Kromě toho měl být zrušen státní úvěr 100 milionů Kč na zřizování porodnic a dětských útulků. Projednávání zákona bylo velmi vleklé, vyhlášen byl až 24. listopadu 1928. - 103.

bohatý pražský advokát a pravicový sociálnědemokratický poslanec, který byl v letech po první světové válce několikrát ministrem

65 Winter Lev

sociální péče a v letech 1930–1935 předsedou sociálně politického výboru poslanecké sněmovny. - 103.

66 Kongrua – úprava platů duchovenstva církví a náboženských společností uznaných státem , byla přijata dne 25. VI. 1926. Tento zákon, opírající se o dohodu s reakčními církevními činiteli, měl protilidový cha rakter. - 104 .

67 Jde o zákon , jímž byla v červnu 1926 zavedena pevná agrární cla. - 104.

68 Daňová reforma byla provedena celou řadou zákonů nové buržoasní vět šiny v roce 1926. Došlo k podstatnému snížení přímých daní, které platili

kapitalisté a velkostatkáři, a byly zavedeny nové daně, které zatěžovaly především pracující lid . - 104.

69 Dne 24. listopadu 1927 konali zástupci všech odborových ústředen v Československu společnou poradu, na které byla uzavřena dohoda o vedení společného boje proti zhoršení sociálního pojištění a za jeho zlepšení. Tato dohoda byla však později oportunisty sabotována. - 105. 70 Švehla Antonín – reakční politik, předák československé agrární strany a ministerský předseda v letech 1922–1926. - 105. 71

Je míněna druhá Udržalova vláda t. zv. československo -německý koncen trační kabinet od 7. XII . 1929–29. X. 1932, v níž čs. sociální demo

kracie a národní socialisté byli zastoupeni 6 ministry. - 106. 12 Trockij a Zinověv

v roce 1927 byl bl

trockistů a zinověvců, který

vystoupil v diskusi před XV. sjezdem VKS(b) s protistranickou oposični „ platformou třiaosmdesáti“ , na hlavu poražen . Trockij a Zinověv byli pro

protistátní a protistranický postoj dne 14. listopadu 1927 ze strany vylou čeni. - 107.

likvidátoři, kteří byli pro svou protistranickou činnost vyloučeni z Komunistické strany Československa. - 107.

73 Skála , Polák

537

14 V říjnu 1928 vypukla stávka horníků na Kladensku. Po čtyřech týdnech dosáhli horníci zvýšení svých mezd . - 109. 75 Jedná se o čtvrté a páté zasedání přípravné komise Společnosti národů pro všeobecné odzbrojení, která se konala v Ženevě v listopadu 1927 a v březnu

1928. Sovětská delegace při svém vstupu do této komise předložila svůj samostatný návrh . Žádala v něm rozpuštění veškeré branné moci, zničení válečného materiálu, zrušení zákonů o povinné vojenské službě, zrušení válečných závodů atd. Tento návrh měl mohutný ohlas mezi pracujícím lidem všech zemí. - 113.

76 Kellogův pakt (nazvaný podle tehdejšího sekretáře státního departmentu

USA) – byla mezinárodní smlouva, slavnostně podepsaná 27. srpna 1928, která měla zajistit světu „ věčný mír“. Ve skutečnosti byl Kellogův pakt pouze pláštíkem, který měl zastřít válečné přípravy imperialistů . - 113.

?? Je míněna dohoda mezi Anglií a Francií o otázce námořního spojení, která byla uzavřena v roce 1928. Anglie a Francie chtěly toto společné stanovisko prosazovat v přípravné odzbrojovací komisi Společnosti národů . USA nebyly pozvány k účasti na této dohodě. V tom se projevilo zostření rozporů mezi anglickým a americkým imperialismem . Američtí imperi alisté odpověděli na dohodu zvýšením svého námořního zbrojení. - 113. 78 Za kancléřství pravicového sociálního demokrata Hermanna Müllera v letech 1928–1930 byl postaven první moderní pancéřový německý křižník . Za druhé světové války jej poslal Hitler pod jménem „ Admirál Graf Spee“ na pirátskou cestu do Tichého oceánu , při níž byl potopen . - 114 .

* Jsou míněny Selské jízdy, ozbrojené to fašistické útvary venkovských statkářů a boháčů, které měly být nasazeny jako pomocné policejní sbory proti pracujícímu lidu. - 114.

80 Dne 8. října 1928 v noci byl v Boroňavě u Chustu na Zakarpatské Ukrajině uspořádán četníky pogrom na pracující rolníky. 24 muži a 4 ženy byli zbiti četníky a byli vážně zraněni. - 114.

81 Jde o revoluční vystoupení vídeňských dělníků dne 15. července 1927. Vídeňští dělníci, pobouřeni osvobozujícím rozsudkem vídeňského nejvyš šího soudu nad fašisty , uspořádali v tento den generální stávku a mohutné demonstrace. Během těchto demonstrací byla zapálena budova soudního dvora a došlo k ozbrojeným bojům se státní mocí . V důsledku zrádcovské

politiky vedení sociální demokracie byli dělníci poraženi. - 115. 538

82 Dne 7. Mjna 1928 uspořádali vůdcové „ Heimwehru " , rakouské ozbrojené fašistické organisace, velkou fašistickou demonstraci ve Vídeňském

Novém Městě. Přes odpor dělníků i vlastních řadových členů se pravi

coví předáci sociální demokracie postarali o ochranu demonstrujících fašistů a proti dělníkům , kteří se zúčastnili protidemonstrace, využili stát ního mocenského aparátu . - 115. 83 Federace proletářské tělovýchovy byla ustavena v roce 1926 sloučením

Federace dělnických tělocvičných jednot a ostatních proletářských spor tovních organisací. - 121 .

84 Dne 2. května 1928 byla četníky při stávce zemědělských dělníků v Dolním Kereškýně na Slovensku zastřelena jedna žena a dvě další ženy a jeden hoch byli těžce zraněni. - 125.

85 Stávkové hnutí textilního dělnictva začalo 28. ledna 1929 zastavením práce na několika místech. Hlavním střediskem stávkového hnutí byla liberecká

oblast, kde se stávky zúčastnilo okolo 10.000 dělníků. Zrádcovský postup reformistů, kteří se spojili s likvidátory ve straně a v Rudých odborech, přinutil textilní dělníky po několikadenním boji stávku ukončit. Tento neúspěch byl zneužit likvidátory k diskreditování nového vedení KSČ.

Stávka textilních dělníků byla první velkou stávkou vedenou samostatně

Rudými odbory a byla v ní uplatněna nová taktika stanovená IV. sjezdem Rudé odborové internacionály a VI. sjezdem Komunistické internacionály. - 145.

86 VI. kongres Komunistické internacionály se konal v Moskvě ve dnech 17. července až 1. září 1928. Ve svých usneseních poukázal kongres na růst vnitřních rozporů kapitalismu, které vedou nevyhnutelně ke zviklání kapitalistické stabilisace a příkrému zostření všeobecné krise kapitalismu. Kongres stanovil úkoly Komunistické internacionály, vyplývající z nových podmínek boje dělnické třídy, mobilisoval komunistické strany k zesílení boje proti pravé úchylce jako hlavnímu nebezpečí a proti smířlivectví vůči ní. - 145 .

87 IV. kongres Rud borové internacionály se konal v Moskvě ve dnech 17. března až 3. dubna 1928. Kongres ve svých usneseních zdůraznil, že

celá činnost ROI se musí zaměřit na získání mas a vedení jejich boje proti

kapitálu. Kongres připomněl, že ústředním úkolem ROI je dobytí refor

mistických odborových svazů a vedení stávek přes odpor reformistických předáků. V resoluci k organisačním otázkám kongres zdůraznil, že revo luční odbory musí bojem za každodenní požadavky získávat široké vrstvy proletariátu do odborových organisací. - 145.

539

88 Sýkora Jan

tajemník textilní sekce Mezinárodního všeodborového

svazu (MVS ), který před V. sjezdem vydal leták proti straně. - 148. 89 V březnu 1929 zmocnili se s pomocí policie vedení v MVS likvidátoři v čele s Josefem Haisem. Většina členstva Mezinárodního všeodborového

svazu se však postavila proti tomuto likvidátorskému vedení a za revoluční

linii odborové práce. Pod vedením hlavních představitelů revolučního odborového hnutí, soudruhů Zápotockého, Švermy a Dolanského, byla vybudována nová odborová ústředna průmyslových svazů . Likvidátorský MVS splynul v září 1930 se sociálnědemokratickým Odborovým sdru žením Československa. - 152.

90 Jedná se o sovětský konflikt s Čínou, který byl vyvolán protisovětskou provokací kontrarevolučních čínských živlů na přímý rozkaz imperialis tických států. Po útoku na sovětský konsulát v Charbině dne 27. května 1929 a zatčení sovětských úředníků obsadila reakční čínská vojska dne

10. července 1929 Východočínskou dráhu, náležící SSSR. Pokusy sovětské vlády o smírné vyřešení sporu byly bezúspěšné a 16. srpna 1929 byly pře

rušeny diplomatické styky SSSR s Čínou. Teprve v listopadu 1929, když Rudá armáda rozdrtila vojska čínských militaristů v Mandžusku, zahájila kontrarevoluční čínská vláda jednání s SSSR a 22. prosince 1929 byl po depsán t. zv. „ Chabarovský protokol" o obnovení dřívějšího stavu na Vý.

chodočínské dráze. Sovětsko-čínské diplomatické styky, přerušené kon Aiktem , byly obnoveny 22. prosince 1932. - 155. 91 Zasedání X. plena EKI se konalo v červenci 1929 v Moskvě. Usnesení

X. plena vyzvalo všechny komunistické strany k neúprosnému boji proti oportunismu a k očištění komunistických řad od všech oportunistických živlů . - 155 .

92 Na zasedání ÚV KSČ, které se konalo ve dnech 10. a 11. srpna 1929, byla přijata resoluce, navržená soudruhem Klementem Gottwaldem „ O situaci, o X. plenu EKI, o zkušenostech z 1. srpna a o dalších úkolech strany“ . (Viz Klement Gottwald , Spisy I. , 1950, str. 246–261.) - 155 .

93 Dne 13. května 1929 vypukla na Slovensku velká stávka zemědělských dělníků, které se zúčastnilo 25.000 stávkujících . Stávka přinesla dělnictvu značné dílčí úspěchy, ač byla vedena za největšího teroru se strany státní

moci a za otevřeného stávkokazectví reformistů a likvidátorů. Skončila 28. května 1929. - 161 .

94 Jedná se o Hlinkovu ľudovou stranu , která pod heslem autonomie Sloven 540

ska usilovala o rozbití Československa. V době ohrožení republiky hitle rovským fašismem Hlinkova strana úzce spolupracovala s reakčním kříd lem České buržoasie a s německými fašisty . - 161 . 96 Pechmanová Ludmila poslankyně v letech 1920–1935. - 170.

za Čs. stranu národněsocialistickou

* 6 Dne 16. prosince 1930 schválila poslanecká sněmovna vládní návrh zákona o mimořádném úvěru 150,000.000 Kč na zmirňování následků hospo

dářské krise, kterým se vláda zmocňovala, že může uvedenou částku roz

dělit podle svého rozhodnutí bez kontroly parlamentu . Návrh komunistů, aby 100 milionů Kč bylo dáno na okamžité podpory nezaměstnaných a 50 milionů Kč pracujícím rolníkům a malým živnostníkům , byl měšťác kými t. zv. socialistickými poslanci zamítnut. - 171 . 97 Inženýrská komora

Praze přijala 9. prosince 1930 plán na zmírnění

hospodářské krise a nezaměstnanosti intensivním rozvinutím stavební činnosti. Zdůraznila také potřebu, aby pro veřejné podnikání byl vytvořen

řádný hospodářský celostátní program . Tímto plánem sledovala Inženýr ská komora výhradně své cíle dosáhnout dalších maximálních zisků pro

podnikatele a projektanty staveb. - 171 .

vedoucí činitel francouzského zbrojařského kon cernu Schneider -Creuzot, který byl majitelem akcií mnoha zbrojařských

98 Schneider -Creuzot

podniků, mezi jinými také Škodovky, Báňské a hutní a j. - 173 98 Žlutácká odborová organisace při Kramářově národnědemokratické straně, která sdružovala nacionalistické živly většinou z řad úředníků a vysoce placených mistrů a dělníků. - 175 .

100 Špaček Jaromír

poslanec za Čs. stranu národnědemokratickou (později

Národní sjednocení) v letech 1918–1939. - 175 .

101 Hudec Josef – národnědemokratický poslanec, který organisoval žlutácké hnutí mezi dělnictvem . Roku 1919 vystoupil ze sociální demokracie a za ložil s Františkem Modráčkem ,, Stranu Čs. pracujícího lidu “ . Po likvidaci

této strany v roce 1923 vstoupil do Národní demokracie. V roce 1934 zaměnil tuto stranu opět za sociální demokracii. - 175 .

103 Stránský Jaroslav reakční národněsocialistický politik a poslanec , majitel tiskařského koncernu „Lidových novin“, který byl za druhé

světové války výrazným představitelem benešovské londýnské kliky. 541

Po květnu 1945 byl jedním z hlavních podněcovatelů naší reakce a usi loval o návrat k předmnichovským poměrům . Po únorovém vítězství našeho lidu v roce 1948 utekl do zahraničí. - 175 .

103 Živnostenské inspektoráty byly zřízeny zákonem 117/1883 ř. z. Jako orgány ministerstva sociální péče podle zákona č. 47/1921 Sb. měly dohlížet na všechny podniky provozované po živnostensku nebo továrnicku, zda jsou provedena zdravotní opatření k ochraně dělnictva v dílnách a děl. nických bytech , zda se plní předpisy o pracovní době, pracovní řády a výkazy. - 179.

104 Dne 25. února 1931 se konaly na mnoha místech Československa demon strace u příležitosti Mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti, jichž se přes vládní zákaz a přes nasazení policie i vojska zúčastnilo na 200.000 demonstrantů . - 185.

105 Jsou míněny německé národněsocialistické vojenské organisace v Česko slovensku ( „ Volksfront“ , „ Sudetenbund “ , „Jugendverband“ a National sozialistische Deutsche Arbeiter - Partei). - 192. 106 Je míněna lichva a nekalé manipulace se zástavami nemovitostí a pozemků. - 193 .

107 Jde o čtyři horníky zabité četníky dne 4. února 1931 při hladovém pocho du nezaměstnaných v Duchcově. - 193.

108 Podle fašistického receptu bylo vydáno vládní nařízení č. 1579/1930, nazvané demagogicky „ produktivní péče o nezaměstnané“ , kterým měli

þýt nezaměstnaní zahnáni na nouzové práce za hladové mzdy. - 197. 109 Dne 20. února 1931 schválila poslanecká sněmovna návrh zákona o státní investiční půjčce. Této půjčky nebylo použito k investicím , nýbrž na úhradu státních dluhů u velkých československých bank . Místo slibů pra vicových vůdců sociálnědemokratické a národněsocialistické strany, že půjčka opatří nezaměstnaným práci, musel pracující lid zaplatit tento

obnos ve formě zvýšených daní a poplatků. - 197. 110 Metternich Klemens kníže

-

vedoucí ministr rakouské monarchie,

který po napoleonských válkách zavedl tuhý policejní a protilidový režim . Byl svržen revoluci 1848 a uprchl do Anglie. - 198. 111 Bismarck Otto kníže

říšský kancléř, diplomat Pruska a Německa,

monarchista, který uskutečnil sjednocení Německa pod vedením Pruska. 542

Jako říšský kancléř ( 1871–1890) snažil se potlačit dělnické hnutí v Ně mecku (výjimečný zákon proti socialistům 1878–1890). Byl organisáto rem ozbrojené intervence proti Pařížské komuně v r. 1871. - 198.

německý pravicový sociálnědemokratický ministr vo

112 Noske Gustav

jenství, který krvavě potlačil povstání spartakovců v Berlíně v lednu 1919. - 198.

118 Ramsinův proces

nazvaný podle prof. Ramsina, který stál v čele kon trarevoluční organisace t. zv. „ Průmyslové strany“ v Sovětském svazu . Organisace prováděla sabotáž při výstavbě průmyslu v Sovětském svazu a byla ve spojení se zahraničními kapitalisty, zejména francouzskými (Poincaré, Briand ). Po jejím odhalení bylo osm vedoucích činitelů „ Prů myslové strany“ , vesměs profesorů a inženýrů , postaveno 25. listopadu 1930 před soud, který 8. prosince 1930 odsoudil těchto pět škůdců k smrti a tři k vězení na deset let. Tresty smrti byly pak změněny v desetileté vězení. - 200 .

114 Dne 25. května 1931 byli při táboru lidu na ukončení vítězné stávky země dělských dělníků v Košutech na Slovensku četníky zastřeleni čtyři země

dělští dělníci a mnoho osob bylo zraněno. - 201 .

116 Dne 20. dubna 1930 uspořádal Komunistický svaz mládeže Sraz mladých v Radotíně. Při rozhánění průvodu střelbou Četníci těžce zranili dvě děti a tři členky Komunistického svazu mládeže. - 202.

poslanec za Čs. stranu lidovou v letech 1920–1935,

116 Roudnický Alois

místopředseda Národního shromáždění. - 202. 117 Šafránek

jde o policejního ředitele v Bratislavě. - 203.

118 Orgán slovenské strany sociálnědemokratické. - 205 . 119 Narážka na „ statečný“ postoj Františka Soukupa, pravicového vůdce čs. sociální demokracie za první světové války, který v říjnu 1915 udal

rakouské policii kurýra ze zahraničí, jenž k němu přišel se šifrovanou zprávou, vlepenou do dřevěného, látkou obšitého knoflíku. - 206 .

poslanec za Čs. stranu národnědemokratickou (později Národní sjednocení) v letech 1925–1939. - 212.

120 Ježek František

131 Bergmann Hugo

-

poslanec za Čs. stranu národněsocialistickou v letech

1920–1939. - 212.

543

122 Je míněn vánoční příspěvek státních zaměstnanců uzákoněný v září 1930. Tento t. zv. 13. plat byl zákonem z listopadu 1931 zrušen . - 215.

123 Instituce zabývající se hornickým nemocenským , invalidním a vdovským (sirotčím ) pojištěním . Byly jedním z nejstarších odvětví sociálního pojištění v Českých zemích. Zákonem 242/1932 byla provedena nová organisace bratrských pokladen v předmnichovské ČSR jejich sloučením v revírní

bratrské pokladny a zřízením Ústřední bratrské pokladny v Praze. Správa těchto pojišťoven měla být svěřena členům pokladen , t. j . horníkům a důl

ním podnikatelům . Ve skutečnosti pokladny ovládali pravicoví předsta vitelé sociální demokracie a těžaři. - 215.

124 Topinka Jan tajemnik reformistické sociálnědemokratické odborové organisace v Moravské Ostravě. - 224 .

125 Německý buržoasní deník, který vycházel za předmnichovské republiky v Moravské Ostravě. - 224.

126 Brožík Karel

pravicový sociálnědemokratický poslanec, předseda

reformistické odborové organisace Svazu horníků a starosta Ústřední bratrské pokladny, který prováděl stávkokazeckou politiku a rozbíjel jed notu dělnického hnutí. - 225.

127 Je míněna konference funkcionářů skupin a členů závodních rad v Orlové dne 24, I. 1932. - 225.

128 Czech Ludwig

bývalý předseda německé sociální demokracie v před mnichovské republice. V době hospodářské krise, kdy byl ministrem sociální péče, neblaze proslul svými opatřeními na „řešení“ nezaměst nanosti. Místo řádných podpor v nezaměstnanosti zavedl týdenní poukázky na potraviny ve výši 10 Kč pro svobodné a 20 Kč pro ženaté, které fakticky uzákoňovaly žebráckou úroveň nezaměstnaného dělnictva a byly proto nazývány „ žebračenkami“ . - 228.

129 Sociálnědemokratický ministr spravedlnosti dr. Alfréd Meissner pronesl

11. prosince 1929 v nástupní řeči k úředníkům svého resortu tato slova o svobodě tisku : „ Změněná situace vyžaduje, abychom nevycházeli ze

zásad, které byly nutné v jiné době, nýbrž abychom si vytvořili zásady přiléhavé k potřebám současna. Kdysi byla tisková svoboda nutnou, protože celý obsah byl věnován veřejnému zájmu. Jestliže však dnes téměř

celý obsah je věnován zájmům obchodu, pak mějme odvahu o tiskové svobodě nemluvit.“ - 232.

544

130 Je míněna půjčka 600 milionů francouzských franků, kterou v dubnu

1932 poskytla Československu Francie. Půjčka, uzavřená na základě zmocňovacího zákona, přinesla další daňová zatížení širokým masám pra

cujících a utužila vasalský vztah Československa k imperialistické Francii. - 234 .

131 Lukavský František

místopředseda výkonného výboru a předseda

poslaneckého klubu Čs. strany národnědemokratické.

237.

132 Týdeník ostravskokarvinských horníků vydávaný Rudými odbory od roku 1930. Od 16. XI . 1931 byl zastaven na 6 měsíců. Roku 1931 vyšlo 45 čísel, z nichž bylo 42 konfiskováno. Byl zastaven výměrem policejního ředitelství v Ostravě dne 25. X. 1938. - 237.

133 Demonstrace v Hradci Králové

17. I. se konala 4. konference závodních

výborů a delegátů závodů Velkého Hradce Králové, která se usnesla uspo řádat 10. února v Hradci Králové veliký protestní projev spojený s de

monstrační stávkou. Dne 10. února se demonstrace konala – přes teror 200 četniků, kteří byli soustředěni do Hradce Králové. - 237. 134

organisace mezinárodní proletářské solidarity, pomáhající obětem

buržoasního teroru, revolučním politickým vězňům, politickým emigran tům a jejich rodinám . 135 Hatina Alois

-

239.

poslanec za Čs. stranu národněsocialistickou v letech

1929–1939. - 242.

reakční vedoucí činitel národněsocialistické odborové orga nisace „ Jednota horníků “ . - 243.

136 Lanc Josef

137 Knirsch Hans poslanec Německé v letech 1925–1933 . - 243.

národněsocialistické strany dělnické

138 Dne 15. března 1932 došlo v důsledku vraždící kapitalistické racionalisace na dole Koh - i -noor ke katastrofě, při které zahynulo 8 horníků. - 244. 130 Dne 13. dubna byli při táboru stávkujících za velké mostecké stávky za střeleni dva dělníci, pět těžce a 21 lehce zraněno. - 244 .

140 Tučný Alois

reakční národněsocialistický odborový předák, v pová

lečných letech ministr pošt. Byl generálním tajemníkem České obce děl nické, národněsocialistické odborové ústředny, která zrazovala zájmy dělnické třídy, - 245 . 35 V bojích se zocelila KSČ

545

101 Společenstvo obchodníků, které sdružovalo majitele obchodů a skladů k obhajobě jejich stavovských zájmů. - 246. 142 Mikuláš Václav poslanec 1920–1939. - 247.

za Čs. stranu národněsocialistickou v letech

poslanec za agrární stranu v letech 1929–1939,

143 Chloupek Antonín - 248.

144 Hrubý Josef – poslanec za Komunistickou stranu Československa v letech 1929–1935 . - 248.

146 Dostálek Jan

lidovecký poslanec, který byl v letech 1929–1934 minis

trem veřejných prací, později ministrem průmyslu, obchodu a živností. .

248 .

146 Taub Siegfried poslanec za Německou sociálnědemokratickou stranu dělnickou v letech 1920–1939. Od ledna 1930 místopředseda poslanecké sněmovny. - 250.

147 Jarolim Anton

senátor za Německou sociálnědemokratickou stranu

v letech 1920–1933 , předseda sociálnědemokratické odborové organisace Svazu horníků . - 251 .

148 Dne 20. srpna 1923 vypukla v celé republice generální stávka horníků . Po sedmi týdnech skončila stávka dne 6. října 1923 částečným úspěchem . . 261 .

149 Dne 14. července 1932 rozpustila buržoasní vláda ústředí Komunistického svazu mládeže a policie obsadila sekretariát KSČ v Praze. 271 .

dlouholetý pracovník dělnického hnutí a zakládající byl komunistickým poslancem a čelným funkcio 1929 Od roku KSČ. člen

160 Kliment Gustav

nářem Rudých odborů na Ostravsku , kde organisoval boje nezaměstna

ných a vedl řadu stávek horníků, kovodělníků, textiláků a j . Zvlášť význam

ná byla jeho účast při organisování hrdinného boje karlohuťáků v letech 1929-1931 . Za nacistické okupace byl vězněn až do května 1945 v kon centračním táboře v Dachau. Po osvobození byl vedoucím pracovníkem

ROH, od r. 1948 zastával funkci ministra průmyslu a od r. 1951 byl ministrem těžkého průmyslu. - 276. 161 Buržoasní vládní deník vycházející v Praze v německé řeči. - 279. 162 Jsou míněny metody německého říšského kancléře Heinricha Brüninga 546

(od března 1930 do června 1932), který s podporou sociální demokracie vyřadil parlament z činnosti tím, že vládl nouzovými nařízeními a připravil tak cestu Hitlerově fašistické diktatuře. - 282.

163 Fašistické úderné oddíly Gajdovy Národní obce fašistické, budované

podle hitlerovských SA a financované Živnobankou . - 282. 164 Jsou míněni Gajdovi fašisté na Pardubicku v čele s pověstným fašistou soudcem Vážným z Pardubic. Na Kunětické hoře u Pardubic se scházeli

Gajdovi fašisté v čele se soudcem Vážným z Pardubic a katolickým farářem Štefanem z Kunětic a oblékali se při svých nočních jednáních do bílých kukel. Zde také připravovali pochod pardubických fašistů na Prahu a na stolení fašistické vlády. - 282.

165 Jde o fašistické organisace, jako byly agrárnická Selská jízda, střelecké jednoty, Fašistická legie, Národní jízda, Bílá orlice Národní obce fašistické,

Šedá legie Mladého Národního sjednocení, klerikální Legie katolických ofensorů a německé fašistické organisace Sudetendeutsche Ordner

Gruppen, Jungsturm , Sudetendeutsches silbernes Kreuz a j . - 283. 166 Staněk František

reakční agrární politik ; několikrát byl ministrem

a v letech 1932–1935 předsedou poslanecké sněmovny. - 283.

fašistický politik, který spolu s R. Gajdou a J. Stříbrným

157 Pergler Karel

byl organisatorem „Ligy proti vázaným kandidátkám " . Mezi ním a sku pinou Masaryk – Beneš byly různé osobní spory ještě z dob t. zv. „ odboje“ . Proto vláda dala zbavit Perglera volebním soudem poslaneckého mandátu pod záminkou, že se stal v době první světové války cizím státním pří slušníkem .

-

283.

156 Jde o stoupence fašistické strany Stříbrného Národní ligy, která vznikla v roce 1927 po vyloučení Jiřího Stříbrného ze strany národněsocialistické. V roce 1934 utvořila spolu s Kramářovou národní demokracií fašistické

Národní sjednocení. - 284.

160 Syrový Jan - jeden z kontrarevolučních vojenských představitelů čs. legií na Rusi, později generál čs. armády. - 284. 160 Žák Miloš

reakční armádní generál v předmnichovské republice. - 284.

reakční armádní generál v předmnichovské republice. V letech 1918–1920 zúčastnil se jako plukovník kontrarevolučního tažení Čs. legií proti Sovětskému Rusku . - 284.

161 Kadlec Eduard

547

168 Jedná se o dohodu uzavřenou mezi majiteli dolů a reformistickým Svazem horníků na začátku roku 1932. Touto dohodou byla zhoršena kolektivní smlouva z 21. X. 1928 a značná část zaměstnaných horníků od 15. 4. poslána na „ dovolenou “ . - 297.

163 Je míněna Union der Bergarbeiter

.

reformistická odborová organisace

horníků německé sociální demokracie. - 297.

164 Je míněn sjezd reformistického odborového Svazu kovodělníků, který se konal v Praze v roce 1932. - 298.

165 Bulvární deník národních socialistů, který vycházel v Praze a v Ostravě. - 298.

166 Dne 26. června 1932 organisovala česká buržoasie nacionalistické proti německé štvanice v Duchcově. - 299.

167 V létě 1932 došlo na mistrovství světa v kopané při finalovém zápase Italie - Československo v Turině v Italii k projevům otevřeného nepřá telství vůči československým footbalistům . Toho využila česká buržoasie

k národnostním štvanicím , které se opakovaly i při sokolském sletu v roce 1932. - 299.

168 Amsterodamský protiválečný sjezd se konal ve dnech 27. – 30. srpna 1932 za účasti 2500 delegátů . Sjezdu se zúčastnila i padesátičlenná delegace

z Československa, vedená soudruhem Bohumírem Šmeralem . Sjezd přijal manifest proti válkám a jménem desítek milionů pracujících projevil bojovou odhodlanost, že všemi prostředky bude bojovat proti imperia listické válce. - 304.

169 Organisované sdružení pokrokové pracující inteligence založené v roce 1929. - 304.

170 Při násilné exekuci zastřelili četníci dne 21. září 1932 v obci Nižní Apša,

okres Tiačevo, sedmdesátiletého rolníka a větší počet obyvatel zranili. - 306.

171 Žibřin Michal správně Zibrin . Po roce 1945 vedoucí funkcionář reakční slovenské demokratické strany, - 306.

172 Országh Jozef od roku 1931 agrární velkoburžoasie , - 307. 173 Venkov

zemský president Slovenska, hájící zájmy

ústřední orgán agrární strany. - 309. 548

174 Ivanka Milan slovenský poslanec v letech 1929-1934. - 310.

za Čs. stranu národnědemokratickou

176 Dne 9. listopadu 1932 vstoupili havíři v rosicko -oslavanském revíru do stávky proti snižování mezd. Po 16 týdnech houževnatého a krvavého boje skončila stávka pro zradu reformistů neúspěšně. - 314. 176 Je míněno vládní nařízení ,,o přechodné úpravě státního příplatku k pod

poře nezaměstnaných “, vydané na základě § 1 zákona o mimořádné moci nařizovací dne 29. července 1933. Podle tohoto nařízení byly podpory sníženy o 30 až 70 % . - 342.

177 Usnesení o každoročním pořádání Mezinárodního dne mládeže bylo přijato v dubnu 1915 na Mezinárodní konferenci socialistických organisací v Bernu ve

Švýcarsku. V Československu byl pořádán každou první neděli v měsíci září. - 344.

178 Jsou míněny zákony vydané a vydávané na základě zmocňovacího zákona č. 95 z 9. VI . 1933. - 360.

rakouský křesťansko -sociální politik . V roce 1932 179 Dollfuss Engelbert se stal spolkovým kancléřem . Za své vlády potlačil parlamentní demo kracii a přešel k formě fašistické vlády bez parlamentu . V únoru 1934 bru tálně potlačil povstání rakouského dělnictva. - 361 .

180 Pilsudski Josef

polský maršál, renegát dělnického hnutí a kontrarevo

luční buržoasni nacionalista, který v květnu 1926 provedl ozbrojený převrat a nastolil v Polsku fašistický diktátorský režim . - 361 . 181 Jde o zákon ze dne 9. VI . 1933 , č. 95 o mimořádné moci nařizovací. - 361 . 182 Je míněn zákon č . 124 ze dne 10. června 1933. - 361 .

183 Dne 8. června 1934 byl odsouzen profesor brněnské techniky architekt Jiří Kroha Nejvyšším soudem v Brně, na základě zákona na ochranu

republiky z roku 1923 , pro přednáškovou činnost o Sovětském svazu do žaláře na dobu tří měsíců a k peněžité pokutě 1000 Kč. Dne 10. června byl suspendován z katedry vysokoškolského profesora. - 366. 184 Stašek Bohumil

vyšehradský kanovnik , představitel reakčního křídla

Lidové strany v předmnichovském Československu . - 366. 185 Spina František – universitní profesor, představitel německé menšinové 549

buržoasie v Československu, od roku 1925 vůdce reakční německé agrární strany. - 366.

186 Jde o zákon č. 126 z 10. VII. 1933. - 367.

187 Richter Ferdinand – poslanec za Čs. stranu národněsocialistickou v letech 1929–1939. - 367.

188 Obilní monopol byl zřízen roku 1934 po několikaletém úsilí agrární buržo asie. Byl propagován jako organisace, která zajistí zemědělcům odbyt za pevné ceny i v období krise. Ve skutečnosti však tu šlo o monopolní ovládnutí obilní výroby a obchodu a o zajištění odbytu za vysoce renta

bilní ceny pro kapitalistické velkostatkáře i vesnické boháče. Kromě toho znemožňoval obilní monopol dovoz levného obilí z ciziny, aby mohl sám

rozhodovat o cenách vnitřního trhu v zájmu agrárních velkovýrobců i kapitalistických spekulantů za cenu zbídačení malých a středních rolníků , jakož i za cenu snížení životní úrovně všech pracujících . - 368.

189 Jedny z nejstarších českých novin podporovăné rakousko - uherskou vládou. - 368.

180 Pecka Josef Boleslav ( 1849–1897) jeden z prvních průkopníků socia lismu a organisátorů dělnického hnutí v Čechách. Významný revoluční publicista a redaktor řady dělnických časopisů. - 369 .

účastník omladinářského hnutí, později přední 191 Veselý Pravoslav sociálnědemokratický novinář. - 369. 192 Hybeš Josef (1850-1921 ) – jeden z průkopníků dělnického hnutí u nás. V poválečných letech patřil k sociálnědemokratické levici a po vytvoření komunistické strany přešel do ní jako senátor spolu s klubem levicových sociálnědemokratických poslanců. - 369..

poslanec a předseda agrární strany, vedoucí činitel jejího fašistického křídla, které aktivně připravovalo mnichovskou kapitulaci. - 371 .

193 Beran Rudolf

slovenský pravicový sociální demokrat a poslanec . V letech 1929–1934 ministr školství. Od roku 1934 do září 1938 ministr sprave

194 Dérer Ivan

dlnosti . - 374.

ale Lenin " je uveřejněn ve sborníku dokumentů 195 Leták „ Ne Masaryk Za chléb, práci, půdu a svobodu, SNPL, Praha 1954. - 376 . 550

196 Lokota Ivan

vedoucí funkcionář KSČ na Zakarpatské Ukrajině a vý.

chodním Slovensku . - 385 .

197 Dne 9. října 1934 byl charvátskými fašistickými teroristy zavražděn v Marseilles spolu s francouzským ministrem zahraničí Barthouem jugoslávský král Karadorděvič. - 386.

198 Je míněna mírová smlouva uzavřená imperialistickými mocnostmi roku 1919 ve Versailles. - 391 . 199 Litvinov Maxim Maximovič

-

významný sovětský diplomat, do roku

1939 ministr zahraničí SSSR, jeden z nejstarších pracovníků bolševické strany. V letech 1934–1938 byl zástupcem Sovětského svazu v Radě spo lečnosti národů, kde důsledně hájil a prosazoval politiku kolektivní bez pečnosti proti fašistickým útočníkům. Zemřel roku 1951. - 392.

200 Dne 27. října 1934 bylo v Košicích zatčeno 12 sovětských sportovců , členů sovětské delegace, jež se na pozvání proletářských sportovních orga nisací zúčastnila zájezdu do Československa. Pod tlakem masových pro testů pracujících byli propuštěni. - 393.

201 Malá dohoda byla svazkem tří států - Československa, Rumunska a Jugoslavie, které byly navzájem spjaty spojeneckými, vojenskými a hospo dářskými smlouvami. Oficiálně byla namířena proti madarskému revisio nismu, ve skutečnosti však tvořila nejdůležitější článek francouzského imperialismu v protisovětské politice. - 394 .

202 Zákonem č. 126 ze dne 14. července 1927 (t. zv. organisačním zákonem ) bylo zhoršeno volební právo občanů do zemských a okresních zastupitel

stev. Volební právo vojáků bylo odstraněno, pro aktivní volební právo byla zvýšena věková hranice z 21 na 24 let a doba řádného nepřetržitého pobytu v zemi určena na 1 rok. Pro pasivní volební právo předepsal zákon věkovou

hranici 30 let a dvouletý nepřetržitý pobyt. - 396. 203 Henlein Konrád

vůdce fašistické Sudetoněmecké strany, která byla

agenturou německého fašismu v Československu. - 397. 204 Je míněna armáda posledního německého císaře Viléma II. Hohenzoller ského. - 398.

205 Po skončení světové války 1914-1918 se nazývala německá armáda říšskou obranou ( Reichswehr). - 398. 551

306 Stoupenci buržoasního směru vystupujícího zdánlivě proti jakýmkoli válkám . Zakrývajíce se pláštěm pacifismu, odmítají i spravedlivé revoluční akce pracujících mas. Ve skutečnosti ohlupují pracující a zakrývají přípravu imperialistických válek . 399. 207 Pozdilek Václav

poslanec za agrární stranu v letech 1929–1939. - 400.

208 Ve dnech 12. – 15. února 1934 došlo k ozbrojenému boji rakouského děl nictva proti Dollfussově fašistické diktatuře . - 404.

209 Na pokus reakční Lerrouxovy vlády a nastolení otevřené fašistické dikta

tury odpověděla v říjnu 1934 dělnická třída Španělska generální stávkou . V asturské provincii se boj vystupňoval k ozbrojenému povstání. Přesto, že povstání bylo poraženo, stalo se východiskem k novému soustředování revolučních sil, jež znemožnilo stabilisaci sil španělské reakce. - 404. 210 Jako odpověď na fašistický pokus o převrat ve Francii zahájilo 12. února 1934 5 milionů dělníků generální stávku. Pod tlakem dělnických mas byli socialističtí vůdcové přinuceni přijmout výzvu komunistů k akční jednotě a společnému postupu proti fašismu a válce. - 404.

211 Ve dnech 4. - 9. července 1934 došlo v Holandsku, hlavně v městech

Amsterodamu a Rotterdamu, k prudkým srážkám mezi dělnictvem pro testujícím proti snížení podpor v nezaměstnanosti a mezi policií. V ulicích

Amsterodamu i Rotterdamu postavili dělníci barikády a rozhořčeně bojo vali s brutálně zasahující státní mocí. - 404.

212 V Lützovově ulici byly tiskové podniky národnědemokratické strany, kde se tiskly „ Národní listy “ a „ Národní politika“ , v Jungmannově ulici tiskové podniky Národního sjednocení, kde se tiskl „ Polední list“

a „ Expres“ , - 405. 213 Hodač František

měšťácký národohospodář , politický představitel

fašistického křídla národnědemokratické strany a generální tajemník

Svazu průmyslníků. V roce 1934 se stal jedním ze zakladatelů fašistického Národního sjednocení.

405 .

214 Nikolau Stanislav

v letech 1917–1921 byl členem předsednictva Československé strany socialistické, od roku 1934 se stal členem Ústřed ního výboru fašistického Národního sjednocení. 405 .

315 V obecních volbách v Pečkách a Písku dne 4. XI . 1934 sdružily své kandi 552

dátky vládní i oposiční měštácké strany a utvořily prakticky jednotnou frontu proti komunistům a socialistům .

406.

216 Jde o fašistické výtržnosti stoupenců fašistické strany Národního sjedno cení v listopadu 1934. - 406.

217 V roce 1934 zahájila Hitlerova vláda rozsáhlou fašistickou kampaň pro přípravu plebiscitu v Sársku . Hlasování mělo rozhodnout, zůstane-li Sársko pod kontrolou Společnosti národů nebo bude-li připojeno k Francii či k Německu . Dne 13. ledna 1935 se konal v Sársku plebiscit, při kterém většina sárského obyvatelstva hlasovala za otevřeného fašistického teroru pro připojení k Německu . - 409.

218 Území, která Německo ztratilo mírem versailleským . - 409. 219 Dimitrov Jiří ( 1882-1949) přední činitel Komunistické strany Bul harska a vůdce bulharského pracujícího lidu, který byl 9. března 1933 zatčen v Berlíně nacistickou policií pro vymyšlené „ podezření“ z účasti

na zapálení Říšského sněmu. Jiří Dimitrov svým hrdinným vystoupením před soudem rozbil při procesu provokační obvinění nacistů a ukázal celé mezinárodní dělnické třídě cestu rozhodného boje proti fašismu po boku Sovětského svazu .

411 .

od roku 1926 vůdce Komunistické 220 Thälmann Ernst (1886–1944 ) strany Německa, neúnavný bojovník proti fašismu. Po Hitlerově nástupu k moci byl 3. března 1933 uvězněn . Po 11 letech věznění byl fašisty zákeřně zavražděn na podzim roku 1944 v koncentračním táboře v Buchen waldu . . 411 .

321 Jde o návrh zákona podaný vládou dne 29. března 1935, kterým se mění a doplňují volební řády do poslanecké sněmovny, senátu, městských

a okresních zastupitelstev. - 412.

222 Jde o demonstrace za všeobecné hlasovací právo, kdy 4. listopadu 1905 byl zastřelen policií kamenický učeň František Hubač a řada dělníků zraněna,

415 .

223 Dne 12. února 1935 byla v Trnavě rozehnána revolučními dělníky provo kační schůze fašistické organisace Národní sjednocení a byla uspořádána

protifašistická demonstrace před budovou této organisace. - 415. 224 Německá fašistická strana v předmnichovském Československu. Vznikla 553

pod vedením Konráda Henleina koncem roku 1933 pod názvem Sudeten deutsche Heimatsfront a převzala úlohu agentury hitlerovského Ně mecka od dřívějších stran Deutsche Nationalsozialistische Arbeiter partei a Deutsche Nationalpartei, které byly vládou rozpuštěny. V dubnu 1935 změnila Henleinova strana název na Sudetendeutsche Partei (SDP). - 415. 325 Zenkl Petr

-

reakční představitel strany Čs. národních socialistů , pri

mátor hlavního města Prahy. Jeden z osnovatelů kontrarevolučního pude v únoru 1948. - 419.

226 Hlinka Andrej

katolický farář z Ružomberku , zakladatel a vůdce

slovenské ľudové strany, která pod heslem autonomie Slovenska usilovala o rozbití Československa . 425 . -

finanční magnát, který stál v čele největšího cukrovar nického kartelu v kapitalistickém Československu. Jeden z hlavních před stavitelů fašistického křídla agrární strany na Moravě. Spolu s Beranem spojil se s Hitlerovým agentem Henleinem a prosazoval kapitulantskou politiku mnichovské zrady. - 425.

337 Stoupal Viktor

228 Jedná se o protifašistické demonstrace 3. března 1935 v Praze a v Liberci, kterých se zúčastnily jednotně desetitisíce českých a německých děl niků .

-

426.

329 Maixner Miloš, Slavata cení, 427 .

činitelé fašistické strany Národního sjedno

230 Oddělení Ost v Berlíně bylo hitlerovské špionážní centrum pro země východní a jihovýchodní Evropy. - 428. 231 V březnu 1934 zatklo pražské policejní ředitelství řadu komunistů . Po dobná zatýkání byla i v Olomouci , Brně a Hodoníně. Mezi zatčenými

byli i němečtí antifašističtí emigranti. Tito byli obviněni ze špionáže proti republice ve prospěch Německa. - 430.

232 Jde o tři mohutné komunistické projevy v Brně dne 8. března 1935, které byly odpovědí na pokus fašistického Národního sjednocení získat prole tářské Brno pro fašismus. - 431 .

233 Dne 14. března 1935 stříleli četníci při provádění exekuce v Čertižné na Slovensku do demonstrujících a mnoho osob zranili. - 432. 554

234 Divadelní hra amerického autora Marca Conellyho. Hra ukazovala „ nebe“ ,

jak si ho představovala obrazotvornost černocha .

-

446 .

velký francouzský spisovatel, autor vynikajících ro mánů „ Jan Kryštof“ a „ Okouzlená duše “ , přítel Sovětského svazu . Měl vynikající úlohu v organisaci mezinárodní bojové fronty proti fašismu

235 Rolland Romain

a za mir.

-

446.

stál spolu s Rosou Luxemburgovou v čele levého křídla německé sociální demokracie, bojujícího v letech 1914-1918 proti imperialistické válce. Vedl hnutí Spartakovců. Pravicoví vůdcové ně

236 Liebknecht Karel

mecké sociální demokracie v čele s Ebertem a Noskem krvavě potlačili

revoluční hnutí Spartakovců a dali Liebknechta a Luxemburgovou 15. ledna 1919 zavraždit. - 448.

vlastním jménem Antonín Zeman , otec Ivana Olbrachta , pokrokový český spisovatel. Román ,,O ševci Matoušovi a jeho přátelích “ líčí život proletářů a první počátky dělnického hnutí v prvé polovině XIX.

237 Stašek Antal

století. - 448.

238 Einstein Albert

německý fysik a matematik . Zakladatel theorie relati

vity. - 450 . 239 Zweig Arnold , Mann Heinrich Thomas, Keller Gottfried, Heine Heinrich,

Detlev von Liliencron, Brecht Bert básníci .

němečtí pokrokoví spisovatelé a

451 .

240 Vraný Josef

představitel nejreakčnějšího křídla agrární strany a šéf

jejího tisku. - 471 .

241 Je míněn podpůrný spolek Henleinovy strany zřízený podle vzoru nacistů, jehož prostředků používali henleinovci k politickému nátlaku na dělnictvo a k volební a protikomunistické agitaci. - 474 . 342 Jde o t. zv. zákon proti útisku a na obranu svobody ve shromážděních z roku 1921 , který hájil stávkokaze. - 474 .

243 V polovině července 1936 byl Henlein v Londýně na pozvání Královského

ústavu pro věci zahraničí. Za svého pobytu v Anglii sešel se se zástupci britského ministerstva zahraničí a dalšími činiteli. V září 1936 zúčastnil

se v Ženevě ,,Evropského kongresu národních menšin “ , kde přesvědčoval politické činitele a zástupce tisku o utiskování Němců v Československu . 555

Na svých četných zájezdech do Berlína dostával instrukce pro další roz

vratnou práci v Československu přímo od Hitlera. - 474. fašistický novinář, v letech 1935 – 1939 poslanec za Národní sjednocení. - 475.

244 Kut Karel

245 Duclos Jacques

od roku 1926 poslanec za Komunistickou stranu Francie a v současné době její generální tajemník. - 475.

246 VIII. mimořádný sjezd sovětů, na kterém byla jednomyslně přijata nová ústava SSSR, se konal ve dnech 25. listopadu až 5. prosince 1936 v Moskvě.

477.

247 Sidor Karol – jeden z předáků klerofašistické slovenské ľudové strany, od roku 1939 vyslanec t. zv. Slovenského štátu ve Vatikánu . - 478. 248 Zemědělské rady byly poradním orgánem ministerstva zemědělství a byly plně ovládány agrární buržoasií. - 479 .

poslanec a přední činitel iredentistické madarské 249 Eszterházy János strany křesťansko-sociální v předmnichovské kapitalistické republice. - 481 . 250 Jaross Sandor

poslanec maďarské národní strany na Slovensku . - 481 .

251 Je míněna politika vytyčená VII. kongresem KI v projevu generálního tajemnika J. Dimitrova „ Nástup fašismu a úkoly Komunistické interna cionály v boji za jednotu dělnické třídy proti fašismu “ . VII . kongres KI zasedal v Moskvě ve dnech 25. července až 20. srpna 1935. - 483.

252 Je míněno ozbrojení nejširších lidových mas k obraně revoluční diktatury, které provedli v době francouzské buržoasní revoluce ( 1789-1794) před stavitelé levicového křídla - Jakobíni. - 494 .

253 Jde o zákon č . 131/1936 Sb. ze dne 13. května 1936. - 503.

254 Půjčka práce byla vypsána v roce 1933 ve výši více než 2 miliardy Kč pod záminkou zmírnění nezaměstnanosti. Místo komunistického návrhu, aby

si stát opatřil prostředky zdaněním boháčů, převzal stát vysoké zúročení

této půjčky, a přitom úroky musely být placeny z výnosu daní, jimiž byli zatíženi převážně pracující. „ Půjčka práce “ byla z největší části spotřebo vána na subvence, provise, sanace a různé finanční machinace kapita listů , - 503. 556

256 Jde o půjčku na obranu státu , která byla vypsána podle zákona č. 142/1936 Sb. ze dne 29. května 1936. - 503.

256 Jde o událost ze 17. října 1937, kdy čs. policie zakročila proti několika

henleinovským poslancům v čele s K. H. Frankem , kteří se pokoušeli u příležitosti svého krajského sjezdu v Teplicích vyvolat nacionalistické kravály. Němečtí fašisté využili teplického případu k protistátním štvanicím . - 504.

257 Dne 18. srpna 1937 přerušila portugalská vláda fašistického diktátora

Salazara diplomatické styky s Československem pod záminkou, že Česko slovensko odmítlo dodat Portugalsku objednané zbraně. - 505.

258 Ústřední orgán Kramářovy Čs. strany národnědemokratické. - 506. 259 Ústřední orgán Hlinkovy ľudové strany. - 506. 260 Jde o projev z 1. ledna 1938, v němž Beran žádal o připuštění Henleina

do vlády a vyzýval ke sjednocení všech fašistických sil v Československu. - 510.

261 Metody tajné fašistické organisace cagoulardů, která připravovala v roce 1937 ozbrojený puč ve Francii. - 511 .

262 Narážka na atentát, spáchaný anarchistou Šoupalem na ministra financí Rašína v lednu 1923. - 511 .

263 Koncem listopadu 1936 pořádali hitlerovci v Goslaru ve středním Němec ku (Hannoversko) říšský sjezd zemědělců, kterého se zúčastnili i českoslo venští agrárníci Feierabend, Klindera a Mečíř, - 512 .

264 Tuka Béla, přední činitel klerofašistické Hlinkovy ľudové strany a před

stavitel jejího promadarského iredentistického křídla.

265 Goga Oktavián

-

512.

rumunský reakční fašistický politik, předseda rumunské

vlády od konce roku 1937 do února 1938. - 513.

266 Stojadinovič Milan – jugoslávský reakční politik před druhou světovou válkou, známý svou prohitlerovskou politikou. - 513. 267 Haščík Štefan - poslanec Hlinkovy klerofašistické slovenské ludové strany. - 522.

268 Šalda Jaroslav – ředitel Melantrichu, tiskového a vydavatelského koncernu národněsocialistické strany. - 523. 557

369 Beck Josef polský ministr zahraničí v letech 1932–1939 za vlády fašistického diktátora Pilsudského . - 523. 370 Galilei Galileo ( 1564-1642)

veliký italský astronom , fysik a mate

matik . - 524 .

271 Matějka Josef

uvědomělý dělník a vlastenec. Za okupace se aktivně zapojil do protifašistického boje. Byl zatčen gestapem a umučen v kon centračním táboře. - 524.

1

OBSAH

PŘEDMLUVA

5

NALÉHAVÁ INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

vládě, zejména ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru zemědělství o krveprolití v Hrušově, v župě marmarošské, o násilném zakročování četnictva a zcizení vykoupené půdy ruským mužikům

9

NALÉHAVÁ INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ

ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru s plnou moci pro

Slovensko o útoku četniků na lid v Novém Městě n./V. dne 14. června 1922

12

KOMUNISTICKÁ INTERNACIONÁLA K NAŠEMU SJEZDU Provolání Výkonného výboru Komunistické internacionály k mimo řádnému sjezdu KSČ roku 1923

15

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ o poměrech na Zakarpatské Ukrajině, o krveprolití v Dulové a besti álním náporu četnictva proti obyvatelstvu

18

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě o soustavné persekuci mládeže komunistické strany na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině

26

VZHŮRU DO BOJE PROTI NEZAMĚSTNANOSTI ! Provolání Výkonného výboru Komunistické strany Československa

33

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě o trenčínských událostech z října minulého roku

37

BOLŠEVISOVAT KOMUNISTICKÉ HNUTÍ Klement Gottwald

41

V BOJI NEUSTANEME A ZVÍTĚZÍME ! Řeč soudruha Bohumira Šmerala v poslanecké sněmovně dne 12. února 1925

46

NA OSTRAVSKU STOJÍ 50 TISÍC DĚLNÍKŮ ! Úvodnik Večerníku Rudého práva

60

NA OSTRAVSKU TEKLA DĚLNICKÁ KREV Úvodník Večerníku Rudého práva

64

PRACUJÍCÍMU OBYVATELSTVU ČESKOSLOVENSKA Provolání Výkonného výboru Komunistické strany Československa

68

BOJ O JEDNOTNOU FRONTU A ZÁVODNÍ BUŇKY Jan Šverma

71

PROVEĎTE MOCNÝ JEDNOTNÝ NÁSTUP VŠECH PRACUJÍ. CÍCH VRSTEV ČESKOSLOVENSKÉHO OBYVATELSTVA DO BOJE PROTI DRAHOTĚ A ZBÍDAČENÍ DĚLNICTVA !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa

77 1 1

PROTI VLÁDNÍ PŘEDLOZE NA ZARDOUŠENÍ SAMOSPRÁVY ! Z řeči soudruha Bohumira Šmerala v ústavněprávním výboru posla necké sněmovny dne 3. března 1927

81

PRO VLÁDU DĚLNÍKŮ A PRACUJÍCÍCH ROLNIKOI Prohlášení klubu komunistických poslanců přednesené soudruhem Josefem Hakenem

91

PRACUJÍCÍ MLÁDEŽI MĚST A VENKOVA ! Provolání Ústředního výboru Komsomolu

96

S BOJUJÍCÍM PROLETARIÁTEM VŠECH NÁRODO ZA ÚPLNÉ VÍTĚZSTVÍ DELNICKÉ TŘÍDY !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 28. listopadu 1927

99

MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA VŠEMU PRACUJÍCÍMU LIDU v jednotné frontě dělníků, rolníků a vojáků do boje za vládu dělníků a pracujících rolníků !

109

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě o zákazu tělocvičných a sportovních slavnosti Federace prole

tářské tělovýchovy v Praze pražským policejním ředitelstvím a Zemskou politickou správou

121

PROTI NESLÝCHANÝM KONFISKACÍM „ RUDÉHO PRÁVA " A PROTI STŘÍLENÍ DO DĚLNÍKUI

Protest soudruha Josefa Štětky v sociálně politickém podvýboru posla necké sněmovny dne 4. května 1928

124

NALÉHAVÁ INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ ministru vnitra o střílení do bezbranných žen a dětí v Dolním Keres kýně v župě nitranské na Slovensku

127

NALÉHAVÁ INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě o událostech v Chustu - Boroňavě dne 8. září 1928 a o bilém teroru na Zakarpatsku

130

V. SJEZD UDAL SPRÁVNÝ SMĚR

Závěrečná řeč soudruha Klementa Gottwalda na V. sjezdu KSČ dne 23. února 1929

140

POUČENÍ ZE SEVEROČESKÉ TEXTILNÍ STÁVKY Resoluce Ústředniho výboru Komunistické strany Československa 145 36 V bojích se zocelila KSČ

POD REVOLUČNÍMI PRAPORY K NOVÝM ZÁPASŮM ! Jan Sverma

150

OTEVŘENÝ LIST ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ VŠEM ČLE NŮM STRANY !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Ceskoslovenska 154

BOJ ZEMĚDĚLSKÝCH DĚLNÍKU NA VÝCHODNÍM SLOVENSKU

Jan Šverma

DROBNÁ REVOLUČNÍ PRÁCE

161

VELKÉ REVOLUČNÍ

PERSPEKTIVY

167

Klement Gottwald

ÚTOK BURŽOASIE NA KARLOVU HUŤ JE ÚTOKEM NA VEŠKERÝ PROLETARIÁT

Řeč soudruha Gustava Klimenta v poslanecké sněmovně dne 12. pro since 1930

170

PROTI MASOVÉMU ZBÍDAČOVÁNÍ, ZA CHLÉB A PRÁCI! PROTI UDRŽALOVĚ BECHYŇOVĚ VLÁDĚ HLADU ! -

Z řeči poslance soudruha Josefa Krosnáře dne 29. ledna 1931 v posla necké sněmovně

185

25. ÚNOR VÝCHODISKEM K DALŠÍM VELIKÝM TŘÍDNÍM BOJUM !

Řeč soudruha Čeňka Hrušky v poslanecké sněmovně dne 5. března 1931 189 PRAVDA O KOŠUTECH

z řeči soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 2. června 1931

201

PRACUJÍCÍ SI MUSÍ LEPŠÍ BUDOUCNOST VYBOJOVATI Řeč soudruha Antonína Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 26. listopadu 1931

212

VÍTĚZEM BUDE REVOLUČNÍ PROLETARIAT VEDENY KOMUNISTICKOU STRANOU

Řeč soudruha Gustava Klimenta o poslanecké sněmovně dne 28. ledna 1932

220

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě ČSR o rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci

239

JEDNOTA, STÁVKA, VÍTĚZSTVÍ!

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 242

14. dubna 1932

DOSTI JIŽ TEKLO DĚLNICKÉ KRVE !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa 266 VOLNOU CESTU HNUTÍ PROLETÁŘSKÉ MLÁDEŽE !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa 271

ZA DEMOKRATICKÁ PRÁVA A SVOBODU PRACUJÍCÍHO LIDU !

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 275

21. června 1932

V JEDNOTNÉ BOJOVÉ FRONTĚ PROTI REFORMISTICKÉ POLITICE ZRADY

-

ZA VÍTĚZSTVÍ PROLETARIÁTU !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 12. července 1932

290

PROTESTUJEME !

Bohumír Šmeral

302

AŤ ŽIJE BOJOVÁ JEDNOTNÁ FRONTA PRACUJÍCÍCH MĚST A VENKOVA !

Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 18. listopadu 1932

306

DVA TÝDNY ROSICKÉ STÁVKY

Jan Sverma

314

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ ministru vnitra a ministru spravedlnosti o zavraždění J. Kovacse policejním strážníkem Josefem Gregušem

318

NABÍZÍME SOCIALISTICKÝM STRANÁM SPOLEČNÝ BOJ PROTI HLADU, FAŠISMU A VÁLCE Dopis Ústředního výboru KSČ výkonným výborům československé strany sociálnědemokratické, německé strany sociálnědemokratické a strany československých národních socialistů

321

DO BOJE NA OBRANU DĚLNICKÉHO TŘÍDNÍHO TISKU ! Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 20. čer vna 1933

328

PRACUJÍCÍ MLÁDEŽI ČESKOSLOVENSKA: ZMAŘTE HLA DOVÉ, VÁLEČNÉ A FAŠISTICKÉ PLÁNY BURŽOASIE ! Provolání Ústředního výboru KSČ a Ústředního vedení mládeže KSČ 342 KSČ BUDE ŽÍT, BUDE EXISTOVAT, BUDE PRACOVAT A BUDE DÁLE BOJOVAT, PONĚVADŽ TO ČESKOSLOVENSKA DĚLNICKÁ TŘÍDA CHCE !

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 20. října 1933

346

LENINOV PROGRAM JE NAŠÍM PROGRAMEM

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 27. června 1934

360

ZLOMENIM SABOTAŽE K ŠIROKÉ AKČNÍ JEDNOTË Václav Kopecký

377

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ vládě ČSR o chystaných opatřenich proti Komunistické straně Česko slovenska a ostatním třídně proletářským organisacím

384

ZA SOCIALISMUS JE TŘEBA BOJOVAT ! Reč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 7. listo padu 1934

389

NA OBRANU LEGALITY KOMUNISTICKÉ STRANY! 403

Václav Kopecky PROTI HITLEROVI

POD PRAPOREM THÅLMANNA

A DIMITROVA

Václav Kopecký

408

REGISTRACE POLITICKÝCH STRAN , REFORMA VOLEB NÍHO ŘÁDU - ÚTOKY NA VOLEBNÍ PRAVO

Václav Kopecký

412

UKAZUJEME VÝCHODISKO Z HLADU

Jan Šverma

419

PROTI VÝJIMEČNÝM OPATŘENÍM SMĚŘUJÍCÍM PROTI KOMUNISTICKÉ STRANĚ.

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa 423 NE DESET

ALE TISÍCE PROTIFAŠISTICKÝCH

BOJOVNÍKŮ !

Řeč soudruha Josefa Štětky v poslanecké sněmovně dne 12. března 1935 427 AKO DOŠLO K UDALOSTIAM NA VÝCHODNOM SLOVENSKU

Řeč soudruha Jozefa Vallo v poslanecké sněmovně dne 21. března 1935 432 PŘIPRAVUJTE JEDNOTNÝ RUDY 1. MÁJ !

Provolání Ústředního výboru Komunistické strany Československa 437 INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ ministru vnitra a ministru školství a národní osvěty o praxi policejntho teditelství v Brně vyúsťujíci v systém kulturních skandálů

446

INTERPELACE KLUBU KOMUNISTICKÝCH POSLANCŮ ministru vnitra o reakční praxi komisaře dr. Lejky v Kežmarku, okres niho hejtmana Haviara v Popradě a ostatních okresních úřadů ve Spiši 449

9

REPUBLIKU MOŽE UHÁJIT JEN LIDOVÁ FRONTA Řeč soudruha Klementa Gottwalda vposlanecké sněmovnědne 1. prosince 453

1936

MINISTERSTVO VNITRA A OBRANA REPUBLIKY PROTI FAŠISMU

Z teči soudruha Jana Švermy v rozpočtovém výboru poslanecké sně movny dne 14. listopadu 1936 o vnitropolitickém režimu koalice

473

ZÁUJEM OBRANY REPUBLIKY VYŽADUJE VYROVNANIE SO SLOVENSKÝM NÁRODOM Řeč soudruha Viliama Širokého v poslanecké sněmovně dne 3. prosince 477

1936

PRAKTICKÉ KROKY KE SJEDNOCENÍ ODBORU Resoluce Ústředního výboru KSČ ze dne 13. prosince 1936 o otázce 482

sjednocení odborů

V DUCHU LENINOVĚ PROTI FAŠISMU Václav Kopecký PEVNÁ BOLŠEVICKÁ STRANA FAŠISMEM

485

ZÁKLAD VÍTĚZSTVÍ NAD

Viliam Široký

492

BYLY SPLNĚNY POŽADAVKY VELKOSTATKARU , MUSÍ BÝT SPLNĚNY POŽADAVKY LIDU

Za vládu lidu v každé obci - za vládu lidu v republice! Stanovisko KSČ k ustavení nové vlády

496

KOALIČNÍ POLITIKA OSLABUJE SÍLY LIDU I REPUBLIKY! Reč soudruha Jaromira Dolanského v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 18. listopadu 1937

502

PRYČ S KOALICÍ BERAN - HENLEIN !

Řeč soudruha Václava Kopeckého v poslanecké sněmovně dne 27. ledna 1938

510

ZA VOLNOST 1. MÁJE ! Dopis KSC socialistickým stranám a jejich organisacim

515

PRAHA VYŠLA DO ULIC Projev soudruha Klementa Gottwalda na protestni manifestaci před poslaneckou sněmovnou dne 22. září 1938

518

LÉPE JE BOJOVAT NEŽ NECHAT SE ZOTROČIT ! Řeč soudruha Antonina Zápotockého v poslanecké sněmovně dne 14. prosince 1938

519

USTAV DĚJIN KSČ

V BOJÍCH SE ZOCELILA KSČ Obálku a vazbu navrhl Milan Hegar

Graficky upravil L. Svášek

Vydalo Státní nakladatelství politické literatury, n. p. v Praze, jako svou 403. publikaci.

Z nové sazby, písmem Old Face. Vytiskla tiskárna Rudé právo, vyda vatelství Ústředního výboru KSČ , Praha. Formát papiru 86 x 112 cm .

AA 31.26, VA 31.37. Číslo povolení HSV 11.931 ;55,SV 1 . Náklad 20.400. Thematická skupina 00/10 . Vydání I. Daň 4 % . Cena vázaného výtisku 19.10 Kčs. A

Naví

.

1

THE UNIVERSITY OF MICHIGAN GRADUATE LIBRARY

BM DATE DUE

3 9015 02270 6272

DO NOT REMOVE OR MUTII