Ty a tvůj dům, aneb, Křesťan ve svém domě [PDF]

Zitiervorschau

Ty a dům tvůj aneb Křesťan ve svém domě Napsal:

C. H. MACKINTOSH

Ty

a

Křesťan

tvůj dům anebo v o a v é to domě.

Jsou dva domy, které zaujímají důležité mís­ to ve Slově Božím, totiž dům Boží a dům služebníka Božího neboli křes­ ťana. Bůh přikládá nesmírnou důležitost Svému do­ mu a to plným právem, neboť je to Jeho dům. Jeho pravda, Jeho čest, jakož i Jeho přáním je,aby výraz toho, čím je On, vynikajícím způsobem osvětlil vše, co Jemu patří. Má-li Bůh dům, pak to musí zajisté býti tako­ vý dům, kde vládne bázeň Boží) musí to být svátý, duchovní, čistý a nebeský dům i v praksi. Posta­ vení domu je takové, jakým je Bůh učinil, avšak jeho praktický charakter je výsledkem praktické­ ho obcování těch, kteří jsou jeho částmi. Mnoho duší snad chápe pravdu a důležitost zásad vztahující se na dům Boží) avšak je poměr­ ně málo těch, kteří věnují přiměřenou míru pozor­ nosti zásadám, které mají ovládati dům služebníka Božího. A přece, kdyby někdo položil otázku:který dům je po domu Božím nejdůležitější? -museli by­ chom mu nutně odvětit!, že je to dům služebníka Božího. Ježto nic nepůsobí na svědomí mocněji než svátá autorita Slova Božího, rád bych uvedl ně­ kolik míst Písma svátého, která nám s mocí a jas­ ností ukazují, jaké jsou myšlenky Boží o tom,čím má být dům Jeho dětí. Když bezbožnost předpotopního světa vystou­ pila až na najvyšší stupeň a konec všelikého tě­ la přišel před spravedlivého Boha, který chtěl zaplaviti vlnami svého soudu celé toto jeviště zkaženosti, zazněla do uší loé tato sladká slova: Vejdi ty i všechen dům tvůj do korábu, neboť jsem tě viděl spravedlivého pred sebou v pokolení toar to/I.Mojž.7il dle pův./.MŮže se ovšem právem ří­ ci, že loé byl předobrazem Krista, jako pravé

- 2 Hlavy celé rodiny těch, kteří jsou spaseni pro své spojení s Ním. Vidím však v příběhu Noé ješ­ tě něco jiného než jen předobrazný chraktér, vi­ dím zde i v jiných podobných místech zásadu,kte­ rou vyjádřím jasně hned na počátku těchto řádek, zní totiž: dům každého služebníka Božího je v dů­ sledku svého spojení s ním postaven v postavení výsady a tudíž odpovědnosti.- Poznámka: Ótenář, doufám, nemyslí, že bych chtěl těmito slovy popírat nebo oslabovat! nutnost díla Ducha Svatého, pokud jde o znovuzrození dětí kres­ ťanských rodičů. Nenayodí-li se kdo znovu, nemů­ že vidět! království Božího. To je právě tak prav­ da o dítěti křesťana, jako o každém jiném.Milost

není dědičná. 0htěl jsem říci jen to, že Písmo Svaté nespatřuje člověka odděleného od jeho dmu, že křesťanský otec může počítat s Bohem vzhledem ke svým dětem a že je odpověden vychovávat je pro Boha*, jak bychom jinak mohli chápat Efez.6:4? Konec poznámky—— Tato zásada má nesmírné praktické důsledky; a ty právě chceme ukázat Slovem Božím. Kdybychom byli nuceni usuzovat podle srovnání, bylo by to­ to naše tvrzení snadno odůvodněno; neboť který člověk, který zná charakter a cesty Boží, by se mohl domnívat, že Bůh přikládá mimořádnou důle­ žitost Svému domu a jen nepatrnou domu Svého služebníka? lhostejnost vůči jednomu z Jeho dí­ tek by byla proti Boží podstatě - a Bůh je stále tentýž. Nejsme však odkázáni na takovéto srovnání, abychom mohli vylo žiti otázku tak vážnou a tak praktickou. Místo, které jsme uvedli, je jen po­ čátkem řady jiných slov, které jsou určitými dů­ kazy toho, co jsem chtěl vysvětlit!. V I.Mojž. 7:1 nncházíme významná slova "ty a tvůj dům” neoddělitelně spojena. Bůh zde nesděluje spasení pro Noé bez užitku pro jeho dům. To On nikdy ne­ učinil. Tentýž koráb, který je otevřen Noé, je otevřen i jeho rodině. Proč? Snad proto, že by­ li věrni? - Nikoliv, nýbrž proto, že Noé byl

- 3 věrný a oni byli a ním spojeni. Bůh mu dává tak­ řka průvodní list pro něho a jeho rodinu.Opaku­ ji - toto nijak neoslabuje předobrazný charakter Noé. Vidím v něm tento charakter, avšak vidím v něm i zásadu, že za žádných okolností nelze člo­ věka odděliti od jeho domu» to by Vyvolalo ihned nejhorší zmatek a nejhlubší zkázu mravní. Dům Boží je v postavení požehnání a odpověd­ nosti, protože je spojen s Ním a tímtéž právem je dům služebníka Božího v tomtéž postavení. To je naše mínění. Druhé místo, které uvedu, se vztahuje na ži­ vot Abrahamův: "A řekl Hospodin:Zdali zatajím před Abrahamem, což dělati budu?...Nebo znám jej,protož přikáže synům svým po sobě a domu svému, aby os­ tříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud,ať by naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.” /I.M.18:17-19/ Zde nemáme otázku spasení, nýbrž otázku obe­ cenství s myšlenkami a radami Božími. Nechť si křesťanský otec všimne a uváží, že když Bůh hle­ dá člověka, kterému by zjevil Svá tajná uložení, vyvolil si toho, který přikázal synům svým a do­ mu svému, aby ostříhali cesty Hospodinovy. Toto nemůže neučiniti hluboký dojem na cit­ livé svědomíj neboť je-li nějaká věc, ve které pochybyli křesťané víc než v jiné, pak je to v povinnosti přikázati svým dětem a svému domu,aby ostříhali cesty Hospodinovy, aby sloužili Pánu. Jistěže při tomto předmětu neměli Boha před oči­ ma, neboť kdyby se byli dívali na cestu Boží vzhle­ dán k jeho domu, byli by je stále viděli označeny mocí na zásadě spravedlnosti. On pevně založil svou svátou autoritu a neproměnně ji udržuje. "Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu Tvému,Hos­ podine, ušlechtilá svatost zůstává až na věky»" - Nuže, služebník si stále musí brát za vzor své­ ho Pána a když Bůh Svůj dům ovládá mocí vykoná­ vanou ve spravedlnosti, musím i já svůj dům tak říditi» neboť jestliže se v nějaké podrobnosti ve svém chování odchylují od Boha, pak jsem v té-

- 4 to podrobnosti »rojme v neprávu, to je jasné. Avšak Bůh Svůj dům nejen, jak řečeno, řídí,nýbrž jej i miluje. Chválí a Svou důvěrou poctívá ty, kteří to napodobují. Na uvedeném místě Jej slyší­ me praviti:"Nezatajím své úmysly před Abrahamem" Proč? Prostě proto, že přikáže, synům svým a domu svému, aby sloužili Pánu. - Člověk, který toto umí přikázat svým dětem, je hoden důvěry Boží. To je podivuhodná pravda, jejíž ostří, jak doufám, za­ sáhne svědomí nejedněch křesťanských manželů.Ach, mnozí mezi námi učiní dobře při uvažování I.Mojž. 18:19, když se pokoří před Tím, který tato slova dal zvěstovat a zapsat, aby před Ním vyznali svou nedbalost a nevěrnost v této věci. Proč jsme v ta­ kovém pádu? Proč jsme pochybili v této slavnostní odpovědnosti, která je na nás vložena vzhledem k řízení našeho domu? Jediná odpověá, kterou je na tuto otázku podle mého názoru možno dáti, je ta, že jsme netftôli věrou uskutečnit! výsadu, propůj­ čenou tomuto domu v důsledku jeho spojení s námi. Je pozoruhodné, že naše dva první příklady velmi přesně znázorňují oba veliké oddíly našeho před­ mětu, totiž výsadu a odpovědnost. V případě Noé nacházíme slova: "Ty a tvůj dům" a to ve vztahu ke spasení, v případě Abrahamově nacházíme totéž slovo ve vztahu k vládě. Toto spojení je pozoru­ hodné a krásné; a člověku, kterému chybí víra, aby si přivlastnil výsadu, bude chyběti i mravní moc, aby byl věren vzhledem k odpovědnosti. Bůh vidí dům člověka jako jeho součást,ne­ může nikterak ani v zásadě, ani v praksi,zaned­ bat! tohoto spojení, aniž by utrpěl vážnou ško­ du, a vydal svědectví v šanc. Je nyní otázka pro svědomí křesťanských ro­ dičů: "Počítám s Bohem pro svůj dům? a ovládám svůj dům pro BohaÝ" To je věru slavnostní otáz­

ka, jenže je třeba se obávat!, že velmi nemnozí pociťují její důležitost a vážnost. Možná poci­ ťuje čtenář, že by bylo v našem právu počítat! s Bohem pro naše domy třeba uvést! ještě další důkazy Písma. Proto ještě některá místa Písma

- 5 uvedu: Bejdříve zdůrazním jeden rys z příběhů Já­ kobových: "Potem řekl Bůh Jakobovi:Vstup dp Bethel..."- Zdálo by se, že toto slovo je určeno jen osobně Jákobovi, avšak on sám o tom tak nepřemýš­ lí, neboť nikdy ani na okamžik neměl myšlenku, že by mohl být považován za něco jiného, než jeho ro­ dina, ani vzhledem k výsadě, ani vzhledem k zod­ povědnosti, proto se také ihned dodává: "Tedy ře­ kl Jákob čeládce své a všechněm, kteříž šate by­ li: odvržte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou a očičtte se, a změňte roucha svá a vstanouce,vstup­ te do Bothel."/I.M.35:1-M7

Vidíme z toho, že povolání určené Jákobovi staví celý důn pod zodpovědnost a ihned v jeho svědomí vzniká otázka: Je můj dům ve vhodném sta­ vu»