Slovník biblické teologie 9788020011275, 8020011277 [PDF]

Zitiervorschau

SLOVNÍK BIBLICKÉ TEOLOGIE

SLOVNÍK BIBLICKÉ TEOLOGIE

SLOVNÍK BIBLICKÉ TEOLOGIE

SESTAVILI

Jean DUPLACY, t Augustin GEORGE, Pierre GRELOT, Jacques GUILLET, Marc-Fran^ois LACAN

Xavier LÉON-DUFOUR PŘ ELO ŽIL

Petr KOLÁŘ

1991

SEZNAM SPOLUPRACOVNÍKŮ

t Francois A miot, P.S.S. - Jean-Louis ďARAGON S J. (Moníréal). - Jean A udusseau , s.m.m. (Mar­ seille). - 1 Charles A ugrain , P.S.S. - 1 Paul A uvray, P.O. - André Barucq , S.D.B. (Lyon). - Évode Beaucamp, O.F.M. (Moníréal). - Paul Beauchamp, S.J. (Paris). - Gilles Becquet, f.m.c. (Lorris, Loiret). - Pierre Benoit, O.P. (Jérusalem). - Marie-Émile Boismard , O.P. (Jérusalem). - t PierreÉmile Bonnard . - Jeanr Briěre , P.S.S. (Angers). - Mgr Jean-Baptiste Brunon , P.S.S. (Tullé). - Jules M. C a m b ie r , S.D.B. (Louvain). - Jean C a n t in a t , C.M. (Paris). - Henri C a z e l l e s , P.S.S. (Paris). Jean C o r b o n (Beyrouth). - André D a r r ie u t o r t (Dax). - Jean D e l o r m e (Lyon). - t Mgr Albert D e s c a m p s . - Raymond D e v il l e , P.S.S. (Paris). - Marcel D id ie r (Namur). - Francois D r e y f u s , O.P. (Jérusalem). - Jean D u p l a c y (Lyon-Dijon). - Jacques D u p o n t , O.S.B. (Ottignies, Belgique). - JeanMarie F e n a s s e , O.M.I. (Bruxelles). - André F e u il l e t , P.S.S. (Paris). - René F e u il l e t , P.S.S. (Ver­ sailles). - t Jean de F r a in e , S.J. - Pierre-Marie G a l o p IN, O.S.B. (Tournay, Htes-Pyr.). - t Augustin G e o r g e , S.M. - Jean G ib l e t (Louvain). - Félix G il s , C.S.Sp. (Chevilly, Val-de-Marné). - Raymond G i r a r d , P.S.S. (Marseille). - Pierre G r e l o t (Paris). - Jacques G u il l e t , S.J. (Paris). - Edgar H a u LOTTE, S.J. (Paris). - Charles H a u r e t (Strasbourg). - Edmond J a c q u e m in , O.C.R. (Scourmont). Michel J o in -L a m b e r t , P.O. (Strasbourg). - Marc-Francois L a c a n , O.S.B. (Hautecombe). - Paul L a MARCHE, S.J. (Paris). - Xavier L é o n - D u f o u r , S.J. (Paris). - Colomban L e s q u iv it , O.S.B. (Bismark, N. Dak., U.S.A.). - Stanislas Lyonnet, S.J. (Roma). - t Donatien M ollat, S.J. - René M otte , O. M.I. (Solignac, Vienne). - t Armand N égrier , P.S.S. - Joseph P ierron , M.E.P. (Paris). - Ignáce de la P otterie, S.J. (Roma). - Maurice P rát , S.M.A. (Paris). - Jean R adermakers, S.J. (Bruxelles). - Marie-Léon Ramlot , O.P. (Toulouse). - Henri R enard (Lilie). - Bernard R enaud (Strasbourg). André R idouard (Poitiers). - Béda R igaux , O.F.M. (Bruxelles). - Léon R oy , O.S.B. (Fontgombault). - Pierre Sandevoir (Paris). - Daniel Sesboúé (Le Mans). - Ceslas Spicq, O.P. (Fribourg, Suisse). Paul de Surgy (Angers). - Ladislas Szabó, S.J. (Beyrouth). - Paul T ernant , P.B. (Jérusalem). Charles T homas, P.S.S. (Nantes). - Albert Vanhoye , S.J. (Roma). - Jules de Vaulx (Nancy). - André-Alphonse Viard , O.P. (Roma). - Claude W iéner (Bobigny, Seine-St-Denis).

Původní název: Vocabulaire de la Théologie Biblique Nakladatel: Les Éditions du Cerf, Paris 1970 Český překlad 5. vydání z roku 1981 s laskavým svolením autora a nakladatele Vydal: Velehrad - Křesťanská akademie, Řím S církevním schválením © Velehrad - Křesťanská akademie, Řím Tip. S.G.S. • Jstituto Salesiano Pio XI Finito di stampare: Settembre 1991

-

Piazza S.M. Ausiliatrice, 54

-

Roma

ZNAKY A ZKRATKY

BIBLICKÉ KNIHY Abd Ag Am

Abdiáš Ageus Ámos

Bar

Baruch

Dan Dt

Daniel Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova)

Ef Est Ex Ez Ezd

Efezanům Ester Exodus (2. kniha Mojžíšova) Ezechiel Ezdráš

Fil Fm

Filipanům Filemonovi

Gal Gn

Galaťanům Geneze (1. kniha Mojžíšova)

Hab

Habakuk

Iz

Izaiáš

Jak Jan 1 Jan 2 Jan 3 Jan Jb Jdt Jer JI Jon Joz Jud

Jakubův Jan 1. list Janův 2. list Janův 3. list Janův Jób Judit Jeremiáš Joel Jonáš Jozue Judův

Kaz Kol 1 Kor 2 Koř 1 Král 2 Král 1 Kron 2 Kron

Kazatel Kolosanům 1. list Korinťanům 2. list Korinťanům 1. kniha Královská 2. kniha Královská 1. kniha Kronik 2. kniha Kronik

Lk Lv

Lukáš Leviticus (3. kniha Mojžíšova)

Mdr 1 Mak 2 Mak Mal Mich Mk Mt

Kniha Moudrosti 1. kniha Makabejská 2. kniha Makabejská Malachiáš Micheáš Marek Matouš

Nah Neh Nm

Nahum Nehemiáš Numeri (4. kniha Mojžíšova)

Oz

Ozeáš

1 Petr 2 Petr Pis PÍ Př

1. list Petrův 2. list Petrův Píseň Písní Pláč Přísloví

Rt

Rút

Řm

list Římanům

1 Sam 2 Sam Sd Sir Sk Sof

1. kniha Samuelova 2. kniha Samuelova kniha Soudců Sirachovec Skutky apoštolů Sofoniáš

1 Te 2 Te Tt 1 Tm 2 Tm Tob

1. list Tesaloničanům 2. list Tesaloničanům list Titovi 1. list Timoteovi 2. list Timoteovi Tobiáš

Zach Zj

Zachariáš kniha Zjevení

Ž1 Žd

kniha žalmů list Židům

V

NZ SZ LXX Vulg.

Nový Zákon Starý Zákon Septuaginta, řecký překlad SZ sedmdesáti překladatelů Vulgáta, latinský překlad bible

hebr. ř. lat.

hebrejsky řecký latinsky

n nn par srv * -►

následující verš dva následující verše paralelní texty srovnej s... přesnější vysvětlení tohoto slova pod stejnojmenným heslem slovníku hlubší pochopení výrazu a jeho případné citace lze najít pod hesly slovníku, s udáním odstav­ ce. “O” přitom znamená úvod - buď k celému článku, nebo k příslušné části.

Příklady odkazů 1 Koř 2,7 1. list Korinťanům, 2. kapitola, verš 7 1 Koř 2,7nn 1. list Korinťanům, 2. kapitola, verše 7, 8 a 9 1 Koř 2,7.15 1. list Korinťanům, 2. kapitola, verše 7 a 15 1 Koř 2,7 - 3,2 1. list Korinťanům, 2. kapitola, verš 7 až 3. kapitola, verš 2 Ž1 55,23 = 1 Petr 5,7 = text žalmu je citován v listu sv. Petra Poznámka: V úvodu na str. XVII a dále je vysvětlen význam některých mimobiblických výrazů a spisů, jako jsou Henoch, Šalomounovy žalmy, midraše, targumy...

VI

Abecední seznam paraf autorů jednotlivých článků

AAV AB ADa AD es AF AG AN AR AV

A ndré -A lphonse VIARD A ndré BARUCQ A ndré DARRIEUTORT A lbert DESCAMPS A ndré FEUILLET A ugustin GEORGE A rmand NÉGRIER A ndré RIDOUARD A lbert VANHOYE

BRe BRi

Bernard RENAUD Běda RIGAUX

CA CH CL CS CT CW

C harles AUGRAIN C harles H AU RET Colomban LESQUIVIT C eslas SPICQ C harles THOMAS C laude WIENER

DM DS

D onatien MOLLAT D aniel SESBOÚÉ

EB EH EJ

É vode BEAUCAMP E dgar HAULOTTE E dmond JACQUEMIN

FA FD FG

F rancois AMIOT F rancois DREYFUS F élix GILS

GB

G illes BECQUET

HC HR

H enri CAZELLES H enri RENARD

IdlP

Ignáce de la POTTERIE

JA JB JBB JCa JCan

J ean AUDUSSEAU J ean BRIĚRE J ean-Baptiste BRUNON J ules CAMBIER J ean CANTINAT

JCo JDel JDí JDu JdF JG JGi JLA JM F JP JR JdV

J ean CORBON J ean DELORME J acques DUPONT J ean DUPLACY J ean de FRAINE J acques GUILLET J ean GIBLET J ean-Louis d ’ARAGON J ean-M arie FENASSE J oseph PIERRON J ean RADERMAKERS J ules de VAULX

LR LS

L éon ROY Ladislas SZABÓ

MD MEB MFL M JL M LR MP

M arcel DIDIER M arie -É mile BOISMARD M arc-F ranqois LACAN M ichel JOIN-LAMBERT M arie -L éon RAMLOT M aurice PRÁT

PA PBe PBp PEB PG PL PMG PS PdS PT

Paul AUVRAY P ierre BENOIT P aul BEAUCHAMP P ierre -É mile BONNARD P ierre GRELOT P aul LAMARCHE P ierre -M arie GALOPIN P ierre SANDEVOIR P aul de SURGY Paul TERNANT

RD RF RG RM

R aymond DEVILLE R ené FEUILLET R aymond GIRARD R ené MOTTE

SL

Stanislas LYONNET

XLD

Xavier LÉON-DUFOUR

VII

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ

Tato kniha vzešla z pastoračního úsilí přiblížit křesťanům komplexní biblický svět. Chce být po­ můckou při pronikání do něj a to formou několi­ ka širokých, dobře viditelných cest napříč rozleh­ lou krajinou, ze kterých je už snazší dosáhnout i vzdálenějších a odlehlejších oblastí. Nezdržuje se popisem archeologických jednotlivostí (ty lze s užitkem studovat za pomoci např. Biblického slovníku A. Novotného, Edice Kalich, Praha 1956) ani biblickými dějinami (datováním jednot­ livých knih, systematickým popisem způsobu ži­ vota v tehdejší Palestině apod) a nepodává ani exegetický rozbor textů (metodologická pojed­ nání, kritické teorie atd). Nanejvýš se o nich zmiňuje, napomáhá-li to chápání bible, a jen výji­ mečně jim v těchto souvislostech věnuje celý odstavec. Některé důležité údaje tohoto typu jsou proto souhrnně obsaženy ve druhé části Úvodu: každý z posvátných textů je zde zasazen do své doby a jejich myšlenkových proudů. V takto vymezeném prostoru jsou probrána jednotlivá významná témata Zjevení a jsou při­ tom uvedena do souvislosti s výsledky studia dějin náboženství. Někdy jsou naznačeny litur­ gické a naučné důsledky pojednání. Hlavním cílem tohoto Slovníku je ale podat souhrnný po­ pis jednotlivých témat, nejčastěji v chronologic­ kém sledu. Výchozím bodem je vždy sémantický základ, který je někdy uveden. Autoři se snaží přiblížit čtenáři vlastní svět textů v jejich vzájem­ ném myšlenkovém propojení a to s ohledem na mentalitu dnešního spontánního přístupu k Pís­ mu svátému. Rozhodnutí postavit se takříkajíc na stanovisko čtenáře sebou nese nebezpečí sklouznutí od konkrétních údajů do přednáško­ vého nebo kazatelského tónu. Doufáme, že se nám tuto nesnáz podařilo zvládnout díky trvalé pozornosti a neustálému úsilí o objektivitu a přesnost. Přes všechny snahy o syntetický přístup k látce má slovník spíše analytický charakter, jako každé dílo tohoto druhu. Abychom vytvořili alespoň nějakou protiváhu této skutečnosti, předesíláme v Úvodu důležité údaje ke způsobu čtení Písma svátého, které jsou také předpokladem biblic­ kého teologického myšlení. Mimoto najde čtenář na konci každého článku abecední seznam odka­ zů na jiná hesla, která doplňují vlastní pojednání. Na mnoha místech upozorňuje asterix (*) čte­

VIII

náře, že nestačí spolehnout se na zdravý úsudek při přesném vymezování smyslu a dosahu jednot­ livých výrazů. Ty z nich, které nejsou předmětem vlastního pojednání, mohou být osvětleny pomo­ cí této metody a jsou proto zařazeny na příslušném místě v abecedním sledu článků. Čeština velmi snadno dává předpony slovesům a nezbývá než se spolehnout na čtenářovu soud­ nost při hledání některých hesel k doplnění významu jednotlivých výrazů. Zařazené výrazy jsou pochopitelně vzaty přímo u zdroje, odvoze­ ny od slovního kmene a nikoliv od příležitost­ ných obměn základních tvarů. Pro snazší četbu byly také vypuštěny všechny bibliografické odkazy, zato ale pomáhá INDEX (na konci knihy) tématicky seskupit navzájem související témata, rozptýlená jinak po celé knize v důsledku abecedního pořádku hesel. Kniha je plodem intenzivní spolupráce sedm­ desáti exegetů po dobu čtyř let. Výsledný úspěch knihy je neobvyklý: doposud se prodalo 150.000 exemplářů původního francouzského vydání a postupně byla pořízena také celá řada překladů. Slovník už vyšel v americké i britské angličtině, dále arabsky, čínsky, holandský, chorvátsky, itals­ ky, japonsky, korejsky, maďarský, polský, por­ tugalský, ruský, řecký, Španělsky a vietnamsky. Ukrajinské vydání se připravuje a také v tamilštině a malgaštině vyšly podstatné části. Nyní tedy vychází překlad do češtiny. Je to o to radost­ nější, že právě Češi mají ve vztahu k Písmu svá­ tému starobylou a úctyhodnou tradici už od dob prvního uceleného překladu bible do vlastního ja ­ zyka, který patří mezi první díla tohoto druhu v Evropě. V poslední době bohužel katolíci po­ levili v zájmu o četbu Písma svátého a je oprav­ du na čase navázat na slavnou, ale vzdálenou mi­ nulost! Chtěli bychom k tomuto oživení zájmu přispět vhodnou pomůckou, která může zároveň přispět i ke sblížení křesťanů jednotlivých vy­ znání. Toužíme upřímně po tom, aby ve všech církvích přibývalo těch, kterým je Slovo Boží, jak je zachyceno v bibli, potravou pro modlitbu a pro celý život. Naráží to ovšem na početné nes­ náze, se kterými se zvláště překladatelé musí ob­ tížně vypořádávat. Doufáme, že se i jim podařilo odvést dobrou práci, aby vydání v češtině mohlo opravdu sloužit svému účelu. X. L éon -D ufour

CVOD I.

BIBLICKÁ TEOLOGIE & SLOVNÍK

Původním záměrem autorů této knihy bylo sestavit biblický slovník. Biblická teologie jakožto vysvětlení duchovního významu a učení, skrýva­ jícího se za jednotlivými slovy vyvstala teprve v průběhu práce jako nezbytnost: jazyk bible tvoří přes všechnu různorodost textů, vzniklých v různých obdobích a za nejrůznějších pod­ mínek, jednotu. Jednotlivé autory spojují pouta duchovní a výrazové jednoty, vycházející ze spo­ lečné víry. Ta mají co do činění s teologií a tím byl tedy dán konečný název této knihy: Slovník biblické teologie. I. BIBLICKÁ TEOLOGIE Písmo svaté je Slovem Božím, oslovujícím člo­ věka, zatímco teologie je lidský způsob mluvy o Bohu. Biblická teologie omezuje svůj zájem na obsah inspirovaných knih ve snaze porozumět jim a proniknout do jejich způsobu mluvy. Je ja ­ koby ozvěnou Božího Slova. Můžeme se samozřejmě zaměřit na různé části bible a přijmout syntézu, kterou v ní ve stavu větší či menší propracovanosti v různých okamžicích Zjevení najdeme. Lze se odděleně za­ bývat dějinným pramenem jahvistickým, deuteronomistickým, tradicí kněžskou, sapienciální, synoptickými evangelii, naukou svátého Pavla, listu Židům, Janova evangelia nebo apokalyptickou freskou knihy Zjevení. Lze však také vzít bibli jako celek a pokusit se zachytit kontinuitu, vnitřní ucelenost, které jsou základem hluboké jednoty těchto rozdílných «teologií». Teprve zde se dostáváme k teologii. 1. Základem jednoty celého Písma svátého je víra. Ona také vymezuje hranice jeho jednoty. Proč mají své místo v kanonické sbírce textů některé výrazy lidové moudrosti (kniha Přísloví) a proč jiné knihy s velkou náboženskou hodno­ tou a blízké nejkrásnějším kanonickým textům

zůstaly mimo (podobenství Henochova nebo Ša­ lomounovy žalmy)? Jedinou odpověď zde dává víra, protože bez ní není jednoty mezi různými texty Starého a Nového Zákona. Ona je předpo­ kladem, výchozím bodem biblické teologie a tuto skutečnost musí nakonec uznat i ten, kdo sám ne­ ní ani věřícím židem, ani věřícím křesťanem. Jednota bible není knižní, ale přichází od toho, který je jejím Středem. Knihy židovského Písma jsou pro křesťana jen Starým Zákonem, který ohlašuje a připravuje příchod Ježíše Krista do lidských dějin. Tímto příchodem jsou naplněna daná zaslíbení. Knihy Nového Zákona, zcela závislé na vystoupení Ježíše Krista v lidských dějinách, jsou zaměřeny na jeho příchod na konci světa. SZ je pro křesťany knihou předobrazů Ježíše Krista - NZ je Ježíš Kristus, který přišel a který přichází. To je základní pravda, vyjádřena Kristem samotným: «Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit.» Církevní Otcové nad ní nepřestávají přemýšlet a hledají v bibli co nej přesvědčivější důkazy pro ni. Tak například srovnávají Nový Zákon s vínem, ve které je proměněna voda Sta­ rého Zákona. Slovník se snaží přiblížit tomuto proudu křesťanského myšlení, postupujícímu od ♦předobrazů k jejich *naplnění v okamžiku, kdy se objevuje *novost evangelia. Z toho plyne celá řada důsledků. Biblická teologie například ne­ může oddělovat učení knihy Geneze od učení Ježíšova, když je řeč o *manželství, ale nesmí při­ tom zanedbat ani Pavlovy vývody o *panenství; pravzorem lidstva není starý *Adam, ale nový, totiž Ježíš Kristus, ve kterém jsou všichni lidé ♦bratři. Biblická teologie je odrazem Božího Slova, jak je přijal jeden národ v různých okamžicích své existence a jak z něj učinil základ svého vlastního myšlení. Než se toto *Slovo stalo učením, bylo nejdříve událostí a výzvou: je přítomností Boha, který přišel oslovit svůj lid - Boha, který nepře­ stává přicházet a který jednoho *dne přijde

IX

dovršit svůj *záměr spásy v Ježíši Kristu a obno­ vit všechno. Bibličtí autoři se pokoušejí vyjádřit ji za pomoci výrazů jako *smlouva, ““vyvolení, *přítomnost Boží atd. Důležitější než zvolený výraz je skutečnost, že tuto Boží přítomnost roz­ poznali v Kristu. Tím se stali jakoby jednou myšlenkovou rodinou, se shodným způsobem vi­ dění věcí a se společnou vírou. Nejlépe to je vidět například na jejich zpracování materiálů, po­ cházejících z okolních kultur a náboženství: usi­ lují vždy o jejich očištění, aby je mohli postavit do služby jedinému Zjevení. Metody při tom jsou různé, ale spojuje je týž duch. Obrazy babylónské mytologie o ““stvoření, mezopotámský mýtus *potopy, symbolismus '“bouře z kanaánské obla­ sti, perské představy o *andělech i folklór s jeho satyry a nebezpečnými ““šelmami a stvůrami - to všechno je jakoby filtrováno a přetaveno vírou v jediného Boha, stvořitele světa, jehož záměr spásy se odvíjí v dějinách lidí. Tato duchovní jednota je životním nervem celé biblické tvorby a z ní právě plyne možnost biblické teologie, to jest souhrnného chápání jediného Božího Slova ve všech jeho podobách. 2. Vesmír a Boží existence ve světle víry. Jednota bible je prostá, jako je prostý Bůh, ale je také ob­ sažná jako stvoření. Jedině Bůh sám ji může ob­ sáhnout jediným pohledem. Náš slovník je teolo­ gický tím, že předpokládá jednotu stvoření i Božího vztahu k němu. Název Slovník naznaču­ je, že naše syntéza vychází z analýzy - tím ale ne­ chceme odradit čtenáře, který v něm hledá po­ moc k porozumění jednotě bible. Chceme se jen vyhnout umělému sestavování systémů. Nejvhod­ nější pravděpodobně bude přecházet při četbě od jednoho hesla ke druhému za současného srov­ návání a seskupování a tím se postupně přibližo­ vat pravdám víry. Je to ostatně jeden ze základních prvků četby Písma svátého. Postupnou četbou knih Samuelo­ vých a Kronik dospěje čtenář k chápání postavy Davidovy a jeho doby v paměti Izraele podobně, jako se přibližuje čtenář tajemství Ježíšovy osoby četbou čtyř evangelií. Doufáme, že tím Slovník přispěje k lepšímu pochopení smlouvy. Přibližuje se k ní totiž různými cestami, které naznačily dějiny: *lid Boží, ^království, *církev; prostřed­ nictvím významných postav jako jsou '“Abra­ hám, ““Mojžíš, ““David, ““Eliáš, *Jan Křtitel, *Petr nebo ““Maria. Jinou možnost otevírají insti­ tuce jako *archa, ““oltář, *chrám, *Zákon; '“pro­ X

roci, *kněží, ““apoštolově i protivníci Božích '“záměrů: *svět, '“antikrist, *satan nebo *šelma. Také modlící se člověk tu vystupuje v různých si­ tuacích: na *kolenou, mlčící, ““klanějící se, vzdávající *díky nebo ““chválu, ““žehnající. Další postup spočívá v hledání Boží přítomno­ sti všude, v každém okamžiku - a to je vlastním úkolem teologie. Osobnost Hospodina, Pána dějin, dala ráz celému stvoření. Je jistě užitečné všímat si antropologických představ, převzatých Písmem svátým z určitého kulturního a civili­ začního prostředí, poukázat na jejich závislost a podmíněnost a podrobit je kritice rozumu. Tak je tomu například v případě pojetí člověka jako ne­ rozlučné jednoty (duše - tělo), vyjádřené různými způsoby ('“duch, *duše, *tělo). Netřeba ale pře­ hánět druhotný význam těchto skutečností, spo­ jených s prostým pozorováním člověka, kterým se bible přímo nezabývá - na rozdíl od řeckých filosofů, které naplňoval mikrokosmos obdivem: «Bible je teologické dílo a zajímá se o člověka pou­ ze v jeho vztahu k Bohu, jehož je člověk obrazem» (článek *člověk), a v jeho vztahu ke Kri­ stu, obnoviteli tohoto ““obrazu. Podobným způsobem přistupuje bible k teolo­ gii dějin, jejímž výchozím bodem jsou události, ustanovení a osobnosti, o kterých nám podává zprávu; cílem je vést k poznání '“cest, kterými Bůh vede své dílo k naplnění. Čas přitom není v semitském pojetí jakýmsi prázdným prosto­ rem, který potom naplňují lidské činy. Sled věků a pokolení je prodchnut bytím Stvořitelovým. Teprve tato základní představa kulturního světa bible umožňuje vystopovat rozdíly v porovnání s okolními mytologiemi a tím lépe pochopit bi­ blické pojetí *času, který není opakováním myto­ logického pračasu, odehrávajícího se ve světě bo­ hů.. ““Bohoslužba izraelského náboženství sice přejímá tradiční cyklus svátečních období, ale dává jim okamžitě nový smysl, rozepjatý mezi začátkem a koncem lidských dějin, to jest mezi '“stvořením a *dnem Páně. Jsou to tedy dějiny s ročními obdobími a opakujícími se svátky v daných měsících, ““týdnech, dnech a '“hodi­ nách, ale to všechno je Boží přítomností vyčle­ něno z bludného kruhu opakovanosti; '“vzpo­ mínka na jeho příchod a *naděje na jeho návrat ukazují, že všechno směřuje odněkud někam. S výhledem na konec už není střetnutí dvou ““měst, *Jeruzaléma a *Babylónu nějakou kata­ strofální, nekonečnou *válkou, ale utkáním do­ bra se zlem, bojem proti '“nepříteli, ústícím do

*míru bez konce, zaručeného už nyní existencí církve a Ducha, který ji oživuje. Tak odhaluje Bůh sám postupně svou lásku ke člověku a tím zjevuje sebe sama. Mluvit o Božím *hněvu a jeho *nenávisti vůči hříchu znamená objevovat i uprostřed nejbolestnějších *trestů, které stíhají člověka, *vychovatelskou *lásku Bo­ ha, dárce života. Člověk se ji snaží napodobovat, takže ctnosti jako tichost, pokora, poslušnost, trpělivost, prostota, milosrdenství — ale také síla a hrdost — nabývají pravého významu a účinnos­ ti živou přítomností Boha a jeho Syna Ježíše Krista silou Ducha svátého. Lidské situace na­ bývají v biblické teologii plného smyslu a pravé ceny ve smrti a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, našeho Pána: radost a utrpení, útěcha a zármu­ tek, pronásledování i nenásilné vítězství, život i smrt - to všechno je třeba zasadit do záměru spásy, zjeveného Slovem Božím. II. SLOVNÍK Náboženské myšlení biblického světa vytvořilo zvláštní jazyk, zvláštní způsob vyjadřování. Některá slova v něm nabývají nového smyslu. K tomu ostatně dochází i v běžné lidské mluvě. Inspirace je ale tak silným fenoménem, že myšlenky, které přináší, zasahují i slova, kterými jsou vyjádřeny. Lze mluvit o evangelické koiné, o společném jazyce, kterým se nové Zjevení vy­ jadřuje. Tato koiné je ale přímo závislá na jazyku Septuaginty, to jest řeckého překladu bible, a ta zase «překládá» a odráží hebrejštinu S£. Není to dokladem toho, že zde před námi leáí — přinej­ menším v oboru vlastních teologických představ — skutečný souhrn «technických termínů», tedy opravdový biblický jazyk? To samo o sobě už stačí k napsání slovníku, obsahujícího nástiny těchto teologických myšlenek. Nejde zde vůbec o sémantická cvičení, ale o postižení výrazného ja­ zyka, složeného z řady obrazů, přirovnání a symbolů. Mnoho našich současníků si klade možná otázku, jakou má tento jazyk pro nás dnes ještě cenu, v naší tak odlišné situaci. Máme pokračovat v popisu a ve vyjadřování tajemství nadpřirozeného světa za pomoci obrazů, které používal NZ - například obrazů *ráje, nebeských sfér, spočívajících jedna na druhé, hostiny a svat­ by? Lze ještě dnes smysluplně mluvit o Božím *hněvu? Co znamená dnes Kristovo «vystoupení» na nebesa, zasednutí po pravici Boží? Nedoj­

de ke zmatení původně jednotného obsahu b i ­ blické teologie» v okamžiku, kdy se pokusíme o nový způsob vyjádření pro dnešní situaci? Je tře­ ba «demytizovat» tento jazyk, abychom se dosta­ li k jádru Zjevení? Neznamená spojení slovníku a teologie prodlužování neblahého sebeklamu? Ne­ hodláme zde řešit všeobecnou otázku «demytologizace» jazyka; spokojíme se s pouhým pouka­ zem na dva způsoby zprostředkování pravdy ja­ zykem. 1. Obrazy a jazyk. Lidská reakce na Boží Zjeve­ ní je dvojí, navzájem protichůdná: na jedné stra­ ně je úsilí o co nejprostší popis dotyčné události, na druhé straně snaha o čím dál přesnější popis dogmatického obsahu zjevení. Obojí, jak popis události, tak snaha vyjádřit její obsah, jsou pod­ míněny kulturním prostředím, ve kterém k události došlo a mohou jím tedy být ovlivněny. Nebezpečí je však v každém z případů různé: popis může být zúžen na pouhý literární obraz, bez vztahu k významu události, jak jej Bůh za­ mýšlel. Tím mizí výzva k víře, která je přitom podstatná; dogmatická formulace by zase mohla zanedbat událost, ze které vychází a tak by se sta­ la abstraktní formulkou, místo aby vyjadřovala tajemství. Zjevení vyžaduje jak abstraktní formu­ laci, tak obrazný popis události. Formulace kul­ tovního kréda (Dt) nebo křesťanské víry (Žd) v bibli existují, ale jsou «oděny» do obrazů, mlu­ vících o smlouvě, jak ji prožíval Boží lid. Základ­ ním problémem není jak tento jazyk «odmytizovat», aby se došlo k obsahu, přístupnému i mo­ dernímu člověku, ale jak se přiblížit k tajemství, o které jde, bez scestného chápání. Nejjednodušším prostředkem je zde metafora, například Izaiášova, když mluví o stromu, třepo­ tajícím se ve větru. Metafora může výrazivo mlu­ vy o Zjevení obohatit, ale sama nemůže vyjádřit jeho obsah. Je totiž vyměnitelná jako oděv a jak­ mile je oddělena od původního zážitku, je vydána libovůli a schopnostem uživatele. Přesto zaujímá tento vyměnitelný oděv v biblickém jazyce neče­ kaně významné místo. Semita totiž udržuje meta­ forou původní svěžest obrazu. Kdo z nás ještě myslí na předslovanské obyvatelstvo, když vyslo­ vuje slovo «Morava»? Semita naopak, kdykoliv řekne kabod, *sláva, přijímá sice jeho nový smysl «zářící, vyzařující nádhery», ale nezapomíná ani na původní smysl «váhy, závažnosti)), které do­ volují Pavlovi mluvit o «váze slávy)), vyhražené vyvoleným v nebi.

XI

Vedle významu obrazu, spojeného trvale s kul­ turním úkazem, má obraz svůj vlastní život pro­ střednictvím různorodých spojení s výrazy, které dohromady udržují jeho pravý význam. Zvláště zřetelně viditelné je to na překladech Septuaginty. Najdeme v ní řecké výrazy, co do významu zře­ telně odlišné od hebrejské předlohy, ale zároveň dávající správný a plný smysl původního hebrejs­ kého výrazu. Tak překládá hebrejské kabod řec­ kým doxa, které nemá nic společného s váhou a znamená spíše «názor», reputaci. Jindy se vyhýbá výrazům s pohansko-náboženským nádechem, které by zkreslovaly zamýšlený význam: beraka, ^požehnání, překládá přednostně výrazem eulogia, který sice není přesnější, než eufemia, když jde o původní hebrejské beraka, ale zato je neutrálnější a méně zatížené jinými významy. Někdy dokonce Septuaginta upřesňuje řeckým slovem neurčitý výraz v hebrejštině. Výraz diatheke znamená v řečtině «čin, kterým někdo roz­ hoduje o svém majetku (závěť) nebo prohlašuje, jak má být naloženo s...». Septuaginta jej používá pro překlad hebrejského berith, které znamená dohodu, pakt, smlouvu. Je to prostředek, jak zdůraznit Boží «nadpřirozenost a laskavost, ze které se zrodil jak izraelský národ, tak jeho Zákon» (*smlouva). Jak vidět, je rozhodující účel a nikoliv použitý výraz samotný; smysl, který je cílem, si tak razí cestu ve značné svobodě vůči slovům. Ukazuje to ovšem též bezmocnost lids­ kého jazyka tam, kde má být vyjádřena zkuše­ nost setkání člověka s Bohem, nacházející se ne­ vyhnutelně mimo pole působnosti obrazů a při­ rovnání. Bible zachovává původní obrazy s vědomím, že jde o omezené výrazové prostřed­ ky. Tak se jí daří zůstat konkrétním výrazem lids­ ké zkušenosti i vyjadřovat hmotnými obrazy du­ chovní skutečnosti. První obrazy *blahoslavens­ tví nebo *odplaty se týkají pozemského štěstí člověka jakožto oduševnělé, ale tělesné bytosti. Tyto obrazy nemizí, když se izraelská zkušenost pozvedá na duchovnější úroveň, třebaže přes­ távají být výrazem přímé skutečnosti. Stávají se totiž symbolem vznešenější *naděje - naděje na příchod samého Boha, kterou nelze vyjádřit slo­ vy. Tím se obraz i metafora stávají normálními nositeli Zjevení, a aniž by tím samy nabyly schop­ nosti «zjevovat», stávají se svými dějinami v ja­ zyce, reakcemi a představami, které vzbuzují, zprostředkovateli Božího Slova. Nelze je prostě opomíjet.

XII

2. Symbol a zkušenost. Na rozdíl od metafory, přenosné do jiných oblastí mluvy, zůstává biblic­ ký symbol ve stálém vztahu se Zjevením, které mu dalo vzniknout. Slovník se jednotlivými člán­ ky snaží ukázat, jak jsou věci tohoto světa, události v životě vyvoleného lidu a dokonce i obyčejné zvyky vtaženy do dialogu mezi Bohem a člověkem. Bůh už totiž je ve styku s člověkem, a to stvořením a dějinami, ve kterých se zjevil. Proto bible nezná dva druhy nebe - jedno hmotné a jedno duchovní. Tajemství Božího díla objevuje ve hmotném nebi (*nebe). První nebe a první země ovšem mají pominout, ale dokud trvají, zůstávají nezbytnými prostředky k vy­ jádření blízkosti i nadpřirozenosti Boha a také k vyjádření Ježíšova oslavení («vystoupil na nebesa»). *Moře znamená v babylónské mytologii hrůzné a divoké mocnosti chaosu, odzbrojené bohem Mardukem. V bibli je už moře jen podřízeným stvořením, třebaže si zachovává rysy mocností, protivících se Bohu, který je přemáhá, aby dopomohl svému záměru k uskutečnění. Při­ pomíná tak vlastně moc smrti, která ohrožuje člověka. Podobně je tomu s ostatními kosmic­ kými útvary, jako jsou hvězdy, země, světlo, tma, den, noc, oheň, vítr, bouře, stín, skála, kámen, hora, poušť... Všechny si zachovávají plnou cenu symbolů ve Zjevení, protože jsou vždy bezpros­ tředně připisovány svrchovanosti BohaStvořitele. Pro cenu biblických symbolů je rozhodující je­ jich spojení s událostmi z dějin spásy. *Noc je symbolem, srozumitelným ve velké většině náboženství, jako něco obávaného, blízkého smrti, a pňcce zároveň nezbytného. Je to okamžik zrodu nových skutečností. Bible tento symbolis­ mus zná, ale nespokojuje se s ním. Vnáší jej do dějin a náboženství Izraele mu dává jeho vlastní význam. Ústřední událostí v něm je velikonoční noc se vší svou tajemností temnot. Mezi ostat­ ními symboly (jako jsou *oblak, *den...) si všim­ něme ještě *pouště. Vyvolený národ musel projít Sinajskou pouští, ale zážitek nehostinnosti nemá ještě sám o sobě žádnou hodnotu, ani není výchozím bodem mystického útěku do pouště. Kristův postoj a učení NZ sice ukazují, že i kře­ sťan jakoby napříště žil v poušti, ale tato před­ stava už dnes není vázána na vnější chování, nýbrž na svátostný život. Symbol pouště přesto zůstává nadále platným výrazem skutečně křes­ ťanského způsobu života.

Jakmile tedy vstoupí událost ze života vyvole­ ného lidu do jazyka Zjevení, přestává být jedno­ duchou metaforou a nabývá do budoucna trvalé hodnoty, kterou už nelze opustit jako pouhý od­ razový můstek. I dnešní křesťan si uvědomuje svou situaci hříšníka, vykoupeného z ♦otroctví, při četbě textů o *zajetí v Egyptě nebo o *vyhnanství v Babylónu. Všichni pokřtění jsou jako Noe zachráněni před ♦potopou a jsou tak du­ chovně *obřezanými ♦židy; jsou ♦ukřižováni světu a jeho žádostem a jejich pokrmem je pravá ♦mana; jsou dětmi Abrahámovými. Dějiny jako­ by se symbolicky odehrály ve slovech Zjevení, a proto také symbolický jazyk bible mluví o ději­ nách, ze kterých vyrůstá. I lidské jednání v tomto jazyce má své místo od okamžiku, kdy se stalo způsobem projevu Syna Božího. Zemědělcovo setí nebo sklizeň se tak stává popisem vzniku Božího království. Lidské počínání - práce, odpočinek, spánek, potrava má k Božímu světu vztah. Zásnuby, mateřství, zrození, nemoc, smrt - to všechno jsou analogie, kterými je lidský duch veden k neviditelným ta­ jemstvím. Symbol je s konečnou platností zpro­ středkovatelem styku Boha s člověkem, a když Bůh vede člověka k tajemství, noří se nakonec oba do mlčení.

III. SLOVO UČINĚNÉ TĚLEM Syn Boží přišel sdílet náš život a tím zpečetil oprávněnost symbolického jazyka. Slovo učiněné tělem je už samo o sobě Zjevením skrze čin, splývající dokonale s řečí; každé z jeho slov je či­ nem a každý jeho čin k nám promlouvá. Podle Augustina «jsou pro nás činy Slova řečí, protože Kristus je zosobněním Slova Božího (etiam factum verbi, verbum nobis est)». V něm nabývají i ty nejprostší pozemské skutečnosti smyslu, po­ dobně jako slavné události z dějin praotců. Ježíš je naplňuje a tím zjevuje jejich pravý smysl. Proti­ směrným postupem, co do lidské představivosti, proměňující skutečnost v metaforu, ukazuje Ježíš Kristus smysl předobrazů z dávných dějin, které jeho příchod připravují. V tomto okamžiku se všechno pozemské dění projevuje jako symbol je­ diné Skutečnosti, totiž vtěleného Slova. Chléb, voda, cesta, brána, lidský život, světlo - to všech­ no nejsou trvalé «skutečnosti» s vlastní ko­ nečnou hodnotou: jsou tu v podstatě proto, aby mluvily symbolickým jazykem o Ježíši Kristu. XLD

4

XIII

II.

LITERÁRNÍ DĚJINY BIBLE

Slovník biblické teologie nemusí čtenářům při­ nášet pojednání o kritických problémech, spoje­ ných s posvátnými texty, ale sám se přitom ne­ může tvářit, jako by jich nebylo. Jeho snaha o přiblížení učení, obsaženého v Písmu s jeho dějinným vývojem v důsledku Božího způsobu výuky člověka, nemůže vyústit jen do hromady textů a odkazů v logickém sledu. Každý inspiro­ vaný text má své organické souvislosti, ze kterých jej nelze bez vážných škod vytrhovat, protože rozvoj a prohlubování Zjevení je naroubováno na rytmus lidských dějin. Všechno, co nám umožňuje lépe chápat literární vývoj Písma svá­ tého, nám umožňuje zároveň lépe a jasněji vidět cesty Boží. Bůh mluvil k našim otcům «mnohokrát a mnohými způsoby», než k nám promluvil «v poslední době skrze svého Syna» (Žd l,ln). Je důležité znát ony jednotlivé «způsoby», chceme-li náležitě ocenit obsah Slova. Proto je užitečné shrnout nejdříve to, co víme o vznikání sbírky posvátných textů, a teprve pak přistoupit k jed­ notlivým rozborům, jak jsou seřazeny abecedně v našem slovníku.

ve výhodném postavení: čte totiž bibli takříkajíc «zevnitř», nechává se přitom vést myšlenkami, které vyvolený národ postupně propracoval v souladu s celkovým duchem textů. Historický tlak na ně vždy podléhal normativní síle Božího Slova. Tím samozřejmě nejsou popřeny dějiny in­ spirovaných textů, které jsou někdy velmi složité. Předkřesťanské židovství nám odkázalo na­ příklad pět knih Mojžíšových včetně schématické představy, že také všechny přímo od Mojžíše po­ cházejí. Podobně se pokládaly všechny žalmy za dílo Davidovo, sapienciální literatura za dílo Ša­ lomounovo a všech 66 kapitol knihy Izaiášovy bylo připisováno jednomu a témuž autorovi z 8. století před Kristem. S tímto zjednodušeným po­ hledem se dnes nemůžeme spokojit. Musíme za­ chovat to, co sebou stará představa nesla do­ brého a užitečného, ale v ostatním je to předsta­ va překonaná. Naše konkrétní znalosti textů jsou tím významně obohaceny a proto dovedeme lépe zasadit každý text do jeho historického rámce. Můžeme tak nalézt souvislosti, které by nám ji­ nak nezbytně unikaly.

STARÝ ZÁKON

I. K PRAMENŮM POSVÁTNÝCH TEXTŮ

Není snadné rekonstruovat dějiny vzniku SZ. Jednotlivé knihy jsou v našich moderních vy­ dáních SZ seřazeny ppdle logických měřítek, bez ohledu na stáří jednotlivých textů. Ve mnoha případech je datování ostatně předmětem odbor­ ných sporů a hypotetických konstrukcí. Vyhnout se jim by znamenalo vydat se cestou menšího od­ poru, která se velmi rychle ukáže být neschůdnou. Ne každá hypotéza, objevená za posledních zhruba sto let biblického bádání je přijatelná pro biblickou teologii, a proto je volba mezi nimi důležitá. Některé vycházejí například z představ o náboženském vývoji Izraele, který není nutně v souladu s příslušnými texty. Jindy je sice výchozím bodem řada objektivních kritických poznatků, ale jejich následující tendenční využití je pro nás nepřijatelné. Věřící se zde nachází spíše

Kořeny biblické literatury se ztrácejí v ústním podání. Tato skutečnost je důležitá; sepsání tra­ dovaných textů je poměrně pozdní, totiž až po ustavení Davidova království. Všechny předchozí etapy - doba patriarchů, Mojžíš, příchod Izraeli­ tů do zaslíbené země, soudcové a Saulovo králov­ ství - patří do doby ústního podání. To nezname­ ná, že neexistovaly texty s přesně vymezeným obsahem. Badatelé se například dnes shodují v názoru, že tak zvaný Zákon úmluvy (Ex 20,22 23,33) a Desatero (Ex 20 a Dt 5), některé poetické texty jako zpěv Debořin (Sd 5) nebo Jótamova obrazná obrana (Sd 9,7-15) jsou velmi starobylé. Vedle těchto prastarých textů, uchovaných izrael­ skými písaři, pokračovala dále ústní tradice jako hlavní sdělovací prostředek celé tradice s jejími zvyky, vzpomínkami a obřady i vírou předků.

XIV

Boží lid po několik století opatroval tento po­ klad, zděděný po předcích, bez písemného zázna­ mu. Tímto živým způsobem nám bylo věrně za­ chováno náboženské dědictví doby patriarchů i Mojžíše samotného. Není dnes ovšem možné re­ konstruovat je tak věrně jako například u proro­ ků ízaiáše a Jeremiáše. Jakmile David a po něm ještě více Šalomoun ustavili instituci písařů v izraelském království, nadešla chvíle k sepsání celého biblického mate­ riálu. Byl přitom sdružen do velkých literárních celků, které znamenají vlastně zrod dějepisectví. Musíme si však přitom uvědomovat, že sběratelé starobylých materiálů nebyli vedeni pouze staros­ tí sepsat vše, co jim bylo dosažitelné. Nešlo jim jen o popis vzniku Izraele; nacházeli se ve stínu chrámu a jejich cílem bylo od samého počátku a v prvé řadě udržovat víru v Boha a mluvit o dějinách spásy. Výsledky průzkumu pěti knih Mojžíšových (Pentateuch) jsou velmi hypotetic­ ké, ale přesto lze rozpoznat ruku jednoho redak­ tora nebo skupiny písařů, nazývaných dnes souhrnně jahvista. Jemu je připisován první sou­ bor tradic dějin spásy od počátku až do obsazení Kanaánu. Jeho způsob myšlení a pozornost, sou­ středěná na zcela určité prvky těchto dějin najde­ me též v knihách Jozue a Soudců, v jednom z vyprávění o Saulově království a v první knize Samuelově (např. 1 Sam 9,1 - 10,16), v Davidově příběhu (2 Sam 2 - 1 Král 2). Tento souhrn textů {corpus) vzniknul nejspíše v 10. století před Kristem v Jeruzalémě, až na některé pozdější přídavky. Při práci s tímto celkem nutno mít na zřeteli dvojí svědectví, které obsahuje - totiž o dávných časech, jak je písaři ve snaze o co nej věr­ nější podání zachytili, a pak také o písařích sa­ motných a jejich teologickém myšlení. Tím se sami významně zúčastnili utváření jednotlivých prvků i celku, který nám předkládají. Podle jejich názoru se záměry Boží v dějinách rozvíjejí postup­ ně: od zaslíbení, daných praotcům, a od smlou­ vy dané na úpatí Sinaje přes rozhodující vyvolení Davidova rodu (2 Sam 7) a Jeruzaléma jako místa bohopocty s jeho chrámem (1 Král 8) až po utvoření jednotného národa z konfederace dvanácti kmenů pod vládou Pomazaného Hospo­ dinova. Je zajímavé, že podstatně později bylo totéž starobylé dědictví zpracováno jinými sběrateli tradic, označovanými souhrnně elohista. Je silně ovlivněn prvními proroky, totiž Eliášem a Elizeem. Tato sbírka vznikla pravděpodobně

v oblasti posvátných míst na severu (Sichem?). Obsahuje shodné základní myšlenky jak v příběhu Eliášově a Elizeově, tak ve vyprávění o králi Saulovi. Ke královské instituci projevuje pramálo úcty (1 Sam 8; 10,17-25; 12). Později, snad za krále Ezechiáše, byly obě sbírky spojeny v jedno (konec 8. století). Proto jsou dnes po­ různu roztroušeny v několika knihách, od Gene­ ze až po první knihu Královskou. Toto rozdělení prvního velkého celku v bibli je velmi schématic­ ké a obsahuje ve skutečnosti mnoho nejasných bodů. Některé texty nelze s jistotou zařadit do prvního nebo druhého proudu. Pomáhá však i tak pochopit cesty, kterými se až k nám dostaly vzpomínky na dobu, ve které se Boží lid utvářel a postupně zmocnil své země. Vedle ustálených a písemně podchycených tra­ dic poetického a právního rázu dále pokračovalo ústní podání. Tvárnilo živým způsobem zvykové právo i bohoslužbu mojžíšovské tradice, a to v souladu s životem ve Svaté zemi. Lyrických bohoslužebných textů přibývá; ke starobylým (srv Nm 10,34-36) se druží od doby Davida, kte­ rý sám byl básník (srv 2 Sam 1,17-27), nové, zvláště z prostředí jeruzalémského chrámu. V době Šalomounově však proniká do moudro­ sti «intelektuálů» i moudrost lidová (srv 1 Král 5,9-14), pronikající tak do jahvistického nábožens­ tví, ač je sama kosmopolitním prvkem. Početné nové prvky pronikají ve stejnou dobu do žaltáře a do sbírky Přísloví, kterou lze pokládat za nej­ starší v celém souboru sapienciální literatury (Př 10,1 - 22,16; 25-29). Už před vystoupením proroků-spisovatelů je tak v bibli zastoupena celá řada proudů, spjatých s jednotlivými prostředími bi­ blické tradice, totiž s kněžstvem, ochránci záko­ nů a pisateli historických spisů (z čehož plyne právo vykládat je), proroky (mluvčími Božími), písaři a učiteli moudrosti. Zjevení je však stále ještě ve stádiu zrodu; doktrinální základy jsou teprve položeny a další pokolení na nich budou dále stavět.

II. PROROCI Úřad proroků, lze-li to tak nazvat, je v Izraeli něčím starobylým. Skutečných proroctví nebo obsahově blízkých textů máme v bibli z doby před 8. stoletím přesto jen nepatrný počet (2 Sam 7,1-17; 1 Král 11,17 resp Gn 49; Nm 23-24; Dt 33). Eliášovi a Elizeovi učedníci zachovali v pa­

XV

měti jejich činnost, ale sami přímo nic nezazna­ menali. Vše známe teprve prostřednictvím poz­ dějších vyprávění. Teprve od 8. století proroci a hlavně jejich žáci sepisují výroky, proslovy a kázání proroků a také některé životopisné úryv­ ky, jmenovitě vzpomínky na povolání, kterého se jim dostalo. Narážky na historické události jejich doby nám někdy umožňují dostatečně přesnou dataci. Tato skupina «píšících» proroků působila mezi 8. a 5. stoletím před Kristem. V Izraeli jsou to v 8. století Ámos a Ozeáš, v Judsku Izaiáš a Micheáš. V poslední čtvrtině 7. století žili Sofoniáš, Nahum (612), Habakuk a hlavně Jeremiáš, jehož činnost spadá do období mezi r. 625 a 587. V 6. století žil Ezechiel (593-571), Ageus a Zachariáš (mezi 520 a 515). V 5. století působil Abdiáš a pravděpodobně Joel. Tento suchý výčet nedává žádnou představu o mnohotvárnosti prorocké literatury. Výchozí tex­ ty totiž dále obohacovali žáci jednotlivých proro­ ků i jejich pokračovatelé nebo inspirovaní vykla­ datelé. I kniha Jeremiášova, na které měl ostatně jistě velký podíl Baruch (srv Jer 36), obsahuje některé pozdní dodatky (Jer 50-51). Podobně je tomu s knihou Ámosovou (9,11-15), Micheášovou (7,8-20) a zřejmě i Ezechielovou (Ez 38 -39?). Druhá část knihy Zachariášovy (Zach 9 -14) je pravděpodobně anonymním dodatkem z doby Alexandra Velikého (okolo r. 330) a kniha Izaiášova obsahuje tolik různých zásahů za různých dějinných souvislostí, že ji lze v její dnešní podobě právem považovat za skutečný souhrn učení proroků. Důležitými celky v ní jsou: poselství vyhnancům (Iz 40 - 55) z doby mezi 545 a 538; proroctví proti Babylónu (13-14) zhruba ze stejné doby; malá apokalypsa (34 -35) snad z doby prvních navrátilců do Palestiny; ka­ pitoly 56 - 66 jsou zasazeny do doby ke konci 6. století, velká apokalypsa (24 - 27) patří někam mezi 5. a 3. století. Kromě toho jsou v ní různě obsáhlé glosy, takže datování této knihy není snadnou záležitostí. Pochopitelně přitom nejde jen o otázky autorství jednotlivých textů a celá kniha si samozřejmě zaslouží úcty jakožto inspi­ rovaná. Její nauka se týká konkrétních problémů prorokovy doby. Proroci sami jsou mluvčími, hlasateli Slova Božího, které mají sdělovat svým současníkům. Nesmíme si je ale představovat jako osamělé by­ tosti. Boží lid, jehož jsou součástí, prožívá dra­ matické okamžiky svých dějin, ale jsou tu i dějin­ né zkušenosti z minulosti, které proroci ve své

XVI

době rozvíjejí. Zmínili jsme se už o starobylých textech Mojžíšova Zákona, ústředního pilíře ce­ lého zvykového práva, a o prvních sbírkách těch­ to tradic. V 8. a 7. století dochází k rozsáhlé re­ formě tohoto zákonodárství a jeho výsledkem je Deuteronomistický zákoník (Dt 12 - 28). Vychází pravděpodobně z právní tradice, spojené se sva­ tostánky severní části země a upravené pro nové potřeby. Nepopiratelně obsahuje styčné body s Ozeášem a Jeremiášem. Stal se později jádrem celého literárního souboru, ve kterém najdeme kněžská kázání (Dt 1-11), spisy historické z ob­ dobí od dobytí zaslíbené země až po odvlečení do vyhnanství (Jozue, Soudci, 1-2 Samuelova, 1-2 Královská) a jiné starši materiály. Tyto spisy zachycují dobu existence království včetně jeho katastrofálního vyústění do exilu. Je­ ruzalémské kněžstvo se ve stejnou dobu snaží písemně zachytit tamější zvyky, obřady a právo. Jejich Zákon svatosti (Lv 17 - 26) je jakýmsi pro­ tějškem zákoníku deuteronomistického a vykazu­ je značnou příbuznost s prorokem Ezechielem, takže mohl být sepsán někdy koncem 7. století. Okolo něj pak narůstá v podstatě celé nábožen­ ské zákonodárství, jak je známe z Ex, Lv a Nm. Toto kněžské pojetí dějin spásy se opírá tedy o tradice písařů jak elohistických, tak jahvistických. Souběžně s tímto dílem se také sapienciální tradice vzdělanců dvora obohacuje o nová pra­ vidla, ve kterých snadno rozpoznáme morálku proroků. Také liturgická lyrika nese stopy jejich vlivu. Když potom v období babylónského zajetí odvlečení Židé uspořádali všechno toto dědictví minulých století do jednoho celku ve snaze za­ chránit národ a jeho náboženství, drží už v ruce celou bibli a další vývoj svatopisectví už staví na tomto základě a zůstává jím natrvalo ovlivněn.

III. ZÁKONÍCI (PÍSAŘI) Prorocký duch, charakteristický pro muže či­ nu, mizí z obnoveného židovství po návratu z Babylónu. Nadchází doba mužů pera, kněží i laiků. Starobylé ústní podání i psaná tradice zůstává životodárným prostředím, ze kterého raší nové výhonky, ale je už zřejmé, že noví pisatelé jsou dosud nebývalým způsobem závislí na pře­ dchozích generacích co do metody psaní i co do duchovního postupu. Perské období (520-330) i počátek helenistického období (330-175) zůstáva­ jí pro dnešní výzkum zatím v temnotách, hlavně

co se týče podrobností, ačkoliv je to doba literár­ ně velmi plodná. Nejvýznamnější je zde práce kněží-znalců pís­ ma. Spojuje do jednoho celku všechny zákono­ dárné literární památky a na ně se vížící tradice. Tak vzniká ve své konečné podobě Tóra, ve které je obsažen také Pentateuch ve své dnešní podobě. K tomuto ustálení Zákona dochází s největší pravděpodobností ve spojení s činností Ezdrášovou (447, 427 nebo 397). Sbírka Prvních proroků zůstává přitom prakticky beze změn (od Joz po Král) a i k pozdějším prorokům (Iz, Jer, Ez a některé menší celky) jsou připojeny jen vcelku ne­ patrné dodatky, většinou jen prosté vysvětlivky vydavatele. Zato se objevují nové literární formy: výchovné texty, sloužící zprostředkování náboženského učení. Jak dosvědčují knihy Rút a Jonáš (5. století), vycházející z neověřitelných zdrojů, stávají se tyto spisy běžnými. Podobná je i motivace Kronikářova (zřejmě ve 3. století), kte­ rý vychází z historických pramenů nesporných kvalit. Jeho dílo zahrnuje celý izraelský starověk až po Nehemiáše a Ezdráše (1-2 Kron, Neh, Ezd). Teologické jádro je vždy dobře viditelné za vy­ právěním, kterému dodává metodu předkládání historických skutečností. Hlavním výtvorem doby po návratu z vyhnans­ tví je ale nesporně literatura sapienciální. Moud­ rost, zaměřená na praktický život, zahrnuje stále širší pole, včetně nesnadných doktrinálních otázek, jako je lidské bytí a problém odplaty. Staré biblické texty přinášejí bezpečná řešení, kte­ rá sapienciální kritika v některých případech kri­ tizuje a dokonce překonává. Sbírka Přísloví se svým dosti nově působícím úvodem (Př 1 - 9) je výchozím bodem tohoto literárního souboru (5. století). Následuje kniha Job (5. nebo 4. stol.), Kazatel nebo také Kohelet (4. nebo 3. stol.), výchovný text Tobiášův (3. stol.), Sirachovec (vy­ daný okolo r. 180). Nepřekvapí, že tento mohut­ ný proud poznamenal také sbírku žalmů, kde několik pozdních textů mluví o Moudrosti (Ž1 37; 73; 112) nebo oslavují Boží Zákon, který je pro člověka zdrojem pravé moudrosti (Ž1 1; 19; 119). Je to důsledek prostředí, ve kterém žily sbory zpěváků. Jeho dvěma orientačními prvky byla bohoslužba a Písmo a nové literární proudy ne­ vyhnutelně ovlivnily nové i staré žalmy, které tak neztrácejí přímý styk ani s minulostí Izraele, ani s židovskou mentalitou jako celkem. Najdeme v nich všechny důležité prvky Božího Zjevení, proměněné v modlitbu.

IV. ZÁVĚR STAROZÁKONNÍHO OBDOBÍ Posledním dramatickým zvratem SZ je období bratří Makabejských. Zde naposled zazní hlas proroka, třebaže už v jiné, netradiční podobě, to­ tiž jako apokalypsa. Tento literární styl používá Daniel (okolo r. 165), když sděluje národu své poselství útěchy v době pronásledování. K es­ chatologické vizi svého proroctví (Dan 2; 7 - 12) připojuje také několik částí výchovného charak­ teru (1; 3 - 5; 13 - 14). Židovská literatura jeho doby si tento styl oblíbila: kniha Ester je dalším příkladem zaslíbení Božímu lidu, čekajícímu na vysvobození, kniha Judit oslavuje náboženskou i vojenskou vytrvalost v protivenstvích a je možná ohlasem makabejského povstání. Pronásledování za Antiocha Epifana a svátá válka, která z něj vyplynula, jsou předmětem knih, vzniklých jen krátce po událostech samotných (1-2 Mak) a ovlivněných ve mnohém řeckou historiografií. Připojíme-li ještě knihu proroka Barucha, který spojil do jednoho celku různé zlomky textů, a Ša­ lamounovu Moudrost, napsanou řecký v Ale­ xandrii někdy v prvním století před Kristem, oci­ táme se na konci Písma svátého, jaké uznával ale­ xandrijský judaismus a s ním také apoštolská církev. Od tohoto okamžiku se vyvíjí židovská náboženská literatura na okraji bible a mimo její rámec. Je svědkem pokračujícího vývoje nauky i životnosti tradice, často ovšem poznamenaných výstředností nauky různých sekt, se kterými jsou ve spojení autoři těchto textů, většinou spíše kompilací existujících než nových útvarů. Ke skupině s umělým společným názvem apokryfy patří dva odlišné myšlenkové proudy: esénský (Henoch, Testament 12 patriarchů, Mojžíšovo na­ nebevzetí) a farizejský (Šalomounovy žalmy, 4. kniha Ezdrášova, Baruchova apokalypsa). Vlastní esénská literatura je nám dnes přístupna díky nálezům kumránských rukopisů (Pravidla sekty, Damašský dokument, komentáře Písma svátého). Židovská tradice alexandrijského okruhu vlastni­ la kromě řeckého překladu Písma (Septuaginta) celou obsáhlou literaturu. Vůdčím duchem zde byl Filón. Rabínská literatura, rodící se od 2. sto­ letí v duchovní škole farizejských učitelů, za­ hrnuje texty, jejichž původ sahá do daleké minu­ losti (mišna, sbírka soudních příkladů; jejím ko­ mentářem jsou talmudy a midraše neboli výklady textů z Písma; jejich aramejskou verzí jsou targumy). Tyto texty nepatří do Písma svátého, ale

XVII

jsou svědky života prostředí, ve kterém vznikal NZ.

NOVÝ ZÁKON Ježíš nám nezanechal žádný psaný text. Své učení svěřil paměti svých učedníků a ti nám také zachovali události z jeho života v míře, v jaké mají vztah k naší spáse. Ústní tradice je zdrojem, ze kterého čerpá celý NZ. Není ovšem vydána na pospas bezcílným pokusům anonymních autorů, ale je od samého počátku kontrolována a usměr­ ňována těmi, kterým Ježíš svěřil své poselství. Všechny spisy apoštolské doby mají svůj původ v tomto jedinečném svědectví, ať už jakkoliv. Vývoj novozákonní literatury byl v porovnání se SZ mnohem rychlejší a spjatější s událostí samot­ nou. Časová vzdálenost obnáší snad nějakých 60-70 let. I tak ovšem jde o texty pozoruhodné rozmanitosti, neodpovídající zcela běžnému třídění našich biblí.

hlavního města Říma. Obě spojuje teologický záměr, zřetelnější než u Marka. Kanonické evan­ gelium Matoušovo je jistě v úzkém vztahu k původnímu dokumentu, připisovanému staro­ bylou tradicí témuž autorovi. Je ale přinejmenším jeho rozšířeným a přepracovaným vydáním, sou­ běžným s textem Lukášovým co do konečné podoby a záměru. Způsob, jakým evangelia vznikala, vede ke dvojímu přístupu k nim: na jedné straně jsou zde Ježíšovy výroky a události z jeho života, které každý autor uspořádal podle vlastního kateche­ tického záměru, na druhé straně v nich na­ cházíme svědka apoštolské tradice, často zachy­ cené písmem delší dobu před tím, než byla pojata do dnešních evangelií. Už zde se projevuje teolo­ gický záměr autorů, kteří nebyli neutrálními zapi­ sovateli událostí, jež prožili. Obojí odpovídá du­ chovním potřebám křesťanského společenství, v jehož životě hrály oba prvky rozhodující úlo­ hu. Cílem je probudit a udržovat víru odhalo­ váním tajemství spásy, zjevené slovy a skutky Ježíšovými a zjednané jeho životem, smrtí a zmrtvýchvstáním.

I. SYNOPTICKÁ EVANGELIA A SKUTKY APOŠTOLŮ Nejstaršími křesťanskými dokumenty jsou apoštolské listy. Ty však už předpokládají novo­ zákonní tradici, ze které vznikla také tři «synoptická» a čtvrté evangelium. Až do 2. století sahá tradice, podle které byly první evangelijní sbírkou Matoušovy texty «v hebrejském jazyce» (což znamená prakticky v aramejštině). Bohužel se nám nezachovaly a můžeme je jen vycítit v poza­ dí synoptických evangelií. Křesťanská obec v Je­ ruzalémě byla velmi brzy dvojjazyčná (Sk 6) a texty evangelií byly sdělovány současně aramejsky a řecký. Kázání, která se dochovala ve Skut­ cích apoštolů (2, 22-39; 3,12-26; 4,9-12; 5,29-32; 10,34-43), nám přibližují vlastní kázání apoštolů i rámec, ve kterém byly jednotlivé materiály uspořádány, ve snaze o vykreslení osobnosti Ježíše, původce naší spásy. Tento rámec se týká evangelia Markova, který byl žákem apoštola Petra. Mohlo být sepsáno v letech 65-70, ale čerpá z mnohem starších do­ kladů. O deset let mladší by mohl být text Lu­ kášův. Je podstatně obsažnější než Markův a jsou to vlastně dvě knihy: evangelium s portrétem Pána podle vzpomínek očitých svědků a kniha Skutků apoštolů, ukazující, jak se Radostná zvěst šířila z Jeruzaléma do pohanského světa, včetně

XVIII

II. APOŠTOLSKÉ LISTY Všem textům, které se nám z doby apoštolů za­ chovaly, předchází tedy ústní a částečně i písem­ né podání. Platí to i o listech, které nejsou žádným abstraktním teologickým pojednáním ani netvoří dohromady nějaký systém. Jsou to spisy přiležitostné, hluboce zakořeněné v pasto­ rační činnosti apoštolů a jejich bezprostřednich žáků. Prvním velkým celkem jsou listy Pavlovy. Je­ jich cenným historickým rámcem jsou Skutky apoštolů, ze kterých se dovidáme o Pavlově apoštolátu mezi pohany. Z jeho druhé apoštol­ ské cesty máme listy Tesalonickým (r. 51), z další list Filipanům (asi r. 56; podle jiných z let 61-63), Galaťanům, listy Korinťanům (r. 57) a Římanům (r. 57/8). Z římského vězení (61-63) jsou listy Kolosanům, Filemonovi a Efezanům. Zbývaji li­ sty «pastorační», k nimž Skutky nedávají příslušný historický rámec. Konec Pavlovy misij­ ní činnosti se odráží v l T m a T t . 2T m předpo­ kládá druhé věznění s následujícím odsouzením k smrti. Poslední tři texty kladou problematické otázky; nejsou myslitelné bez zásahu «sekretáře» (při nejmenším), který jim vtisknul svůj vlastní.

na Pavlovi závislý, ale přesto odlišný styl. List Ži­ dům připojila starobylá tradice k Pavlovým spi­ sům, ale jeho autor je literárně i myšlenkově sa­ mostatný a od Pavla odlišný. Jeho původ nutno hledat v prostředí alexandrijské školy před r. 70, protože ještě neví o zničení Jeruzaléma a o zasta­ vení bohoslužby v jeho chrámě. Soubor tzv. katolických listů je naproti tomu velmi různorodý. Autor 1. listu Petrova se označuje sám: je jím Silván nebo Silas, někdejší společník Pavlův (1 Petr 5,12). Jeho činnost spa­ dá do doby Neronova pronásledování, ve kterém přišel Petr o život. List Jakubův je spojen s osob­ ností «bratra Pánova», který byl po r. 44 hlavou jeruzalémské církve. Je to vlastně sbírka různých úryvků z kázání. List Judův je už ozvěnou boje proti bludařům uvnitř křesťanského společenství a pochází snad z let 70-90. 2. list Petrův používá listu Judova a jeho autor už je době apoštolů do­ sti vzdálen. Petrovo svědectví je v něm už zpro­ středkováno nějakým učedníkem.

III. SPISY JANOVA OKRUHU Nakonec zbývá skupina textů, vycházejících z myšlení apoštola Jana. Kniha Zjevem sv. Jana (.Apokalypsa) se z nich zdá být nejstarší a není vyloučeno, že je to navíc poslední z postupně obohacovaných verzí této knihy, sepsané nejdříve okolo r. 70 a potom přepracované okolo r. 95 za Domiciánova pronásledování. Podobně jako některé jiné novozákonní spisy, je inspirována knihou Danielovou (srv Mk 13 par; 1 Te 5; 2 Te

1; Kol 15). 2. a 3. list Janův jsou vlastně jen krát­ kými úryvky, zatímco 1. list je zřejmě homiletickou sbírkou s velmi originální teologií jasně se­ mitského ražení. Stejný charakter má i 4. evange­ lium, které bylo asi nejdříve kázáno a potom teprve sepsáno, podle nejstarších svědectví (ze 2. a 3. století) někdy koncem 1. století. Není tedy divu, že přináší Ježíšovy výroky a vzpomínky na něj neroztříděné, ale zasazené do vypracovaného teologického systému meditací Kristova tajemství a jeho poselství. Výsledkem je hluboké chápání smyslu Ježíšových slov a činů. Rozdíly v jazyce a stylu mezi jednotlivými texty tohoto proudu ve­ dou k názoru, že jejich konečná podoba je dílem Janových učedníků. NZ shromažďuje svědectví apoštolské doby a tak dává církvi možnost uchovat je do budoucna. Apoštolově, přímí hlasatelé Zjevení přijatého od Krista a opírajícího se o činnost Ducha svátého v církvi, svěřili toto poselství nejdříve paměti ži­ vých členů křesťanských společenství, která za­ ložili. Liturgie, kázání, katecheze je předávají ve všech podobách dále a jeho obsah se stává brzy jakýmsi stereotypem. V dalším církev zachovala zděděný rámec a v něm rozvíjela hlavní body Kristova poselství. Začínají se objevovat inspiro­ vané texty, jejichž počátky se nám ztrácejí v do­ bách apoštolských. Je však jisté, že tímto způso­ bem jsou natrvalo dány perspektivy a zachyceny myšlenky, obsažené ve svědectví apoštolů samot­ ných. Je tím dána norma, od které se tradice už nikdy nevzdálila. PG

XIX

A

ABBA Bůh N Z IV - Duch Boží NZ V 5 - klanét se II 3 milost V - modlitba IV 2, V 2d - otcové & Otec V 1, VI poslání NZ III 2 - srdce II 2b - Syn Boží NZ I 1

ÁBEL 1. Spravedlivý Ábel. - Příběhem Kaina a Ábela vstupuje do Písma svátého téma *Spravedlivého a jeho *utrpení. Vypravěč jej vkládá do prvního lidského pokolení, čímž se mu dostává exemplár­ ní hodnoty. Zpřítomňuje jeden z hlavních rysů lidského údělu v celých dějinách: latentní rozpor mezi bratry, třebaže zrozenými z téhož otce (Sk 17,26), končí bratrovražedným střetnutím. Ábe­ lova *oběť je na rozdíl od Kainovy Bohu příjem­ ná (Gn 4,4n). Plyne to spíše z rozdílu ve vnitřním postoji než v rozdílnosti darů, které oba bratři přinášejí. V protikladu ke zlému Kainovi před­ stavuje Ábel Spravedlivého, ve kterém má Bůh zalíbení. Zlý ovšem číhá na Spravedlivého s úmyslem připravit jej o život (Ž1 10,9-11). Jde vlastně o všeobecnou zákonitost a *krev spraved­ livých, prolitá na počátku lidských dějin křičí ze země k Bohu a dovolává se spravedlnosti (Gn 4,10). 2. Ježíš. - Zákonitá bezohlednost vztahů ve světě se v nejvyšší míře naplňuje v Ježíšově případě. Ježíš, Spravedlivý a Svatý (Sk 3,14), bude vydán na smrt vlastními souvěrci. Nejhorší myslitelný zločin! «Všechna na zemi prolitá spra­ vedlivá krev, počínaje spravedlivým Ábelem a konče krví proroka Zachariáše, zabitého mezi chrámem a oltářem» (Mt 23,35n) tak padne na celé vražedné pokolení. Nejde přitom jen o židov­ ské předáky, odpovědné za Ježíšovu smrt, ale o celý svět, ve kterém jsou nevinní vydáváni na smrt; jejich prolitá krev volá po *pomstě (Zj 16,6; 18,24). Je zde však ještě jiná krev, výmluvnější než krev Ábelova - totiž očistná krev Ježíšova (Žd 12,24), žádající Boha o *odpuštění: «Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí» (Lk 23,34). S Ježíšem tedy dochází k zásadnímu obratu

v situaci, vzniklé vraždou Ábela. Ježíš je trpícím Spravedlivým ve vlastním slova smyslu. V proti­ kladu ke Kainovi s jeho dramatickým nedostat­ kem lidské lásky (1 Jan 3,12) ztělesňuje Ábel vnitřni bezúhonnost a víru, které vedou ke spra­ vedlnosti (1 Jan 3,12): proto, třebaže mrtev, ne­ přestává k nám hovořit (Žd 11,4). PG -*■ bratr SZ I - krev SZ I - násilí II - nenávist I 1,2 - po­ msta I

ABRAHÁM Praotec vyvoleného národa zaujímá v dějinách spásy jedinečné místo. Jeho ^povolání je počáteční fází realizace Božího *záměru i ukaza­ telem základní orientace pro celou budoucnost.

I. ABRAHÁMOVO POVOLÁNÍ Kniha Geneze nepřináší o Abrahámově životě suchou kronikářskou zprávu, nýbrž náboženský příběh, v němž lze rozlišit tři různá podání: jahvista zdůrazňuje Boží zaslíbení a požehnání, elohista Abrahámovu víru, schopnou obstát ve všech zkouškách, kněžská tradice smlouvu a obřízku. V tomto světle se Abrahámova postava jeví jako prototyp člověka, kterého Bůh k sobě přitahuje, aby jej zkoušel se záměrem učinit z něj mimořádně obdařeného otce nespočetného náro­ da. 1. Abrahám, Boží vyvolený. - Celý Abrahámův život se odvíjí ve znamení svobodné Boží iniciati­ vy. Bůh činí první krok, když si vybírá Abra­ háma v rodině, která «sloužila jiným bohům» (Joz 24,2), «vyvádí jej» z Uru (Gn 11,31) po svých *cestách do neznámé země (Žd 11,8). Boží jednání je motivováno láskou: Bůh je vůči Abra­ hámovi od prvopočátku nezměrně štědrý, jeho ♦zaslíbení dávají tušit podivuhodnou budouc­ 1

nost. Výraz «dám ti» se opakuje na mnoha místech textu: Bůh dá Abrahámovi zemi (Gn 12,7; 13,15nn; 15,18; 17,8); zahrne ho požeh­ náním a obdaří jej nespočetným potomstvem (12,2; 16,10; 22,17). Po pravdě řečeno, odporují vnější okolnosti tomuto výhledu: Abrahám je kočovník a Sára už překročila věk, v němž mo­ hla doufat v narození dítěte. O to zřetelněji vyni­ ká Boží zaslíbení jakožto nezištný dar svobodné Boží vůle a dobroty, na které Abrahám zcela závisí. Stává se přitom ztělesněním celého Božího lidu, *vyvoleného bez jakékoliv vlastní předchozí zásluhy. Bůh od něj žádá pouze jediné: pozornou, neohroženou víru a ochotu přijmout bez reptání Boží úradek. 2. Abrahám vystavený zkouškám. - Abrahámo­ va víra musí být očištěna a upevněna ♦zkouškou. Bůh žádá Abraháma, aby mu obětoval svého jed­ norozeného syna Izáka, na kterého skládá všech­ ny své naděje v zaslíbení, kterých se mu dostalo (Gn 22, ln). Abrahám «neodepřel svého jediného syna» (22,12.16) - je známo, že v kananejských kultovních obřadech skutečně k obětování dětí docházelo - Bůh však Izáka ušetřil a sám se po­ staral o «beránka k zápalné oběti» (22,8.13n). Tak se projevila Abrahámova «*bohabojnost» v celé své hloubce (22,12). Při této příležitosti Bůh současně zjevuje, že jeho záměrem je vést ni­ koliv ke smrti, ale k životu. «Neraduje se ze smrti živých» (Mdr 1,13; srv Dt 12,31; Jer 7,31). Smrt sama bude jednou přemožena; «obětování Izáka)) je v tomto smyslu prorockou událostí (Žd 11,19; 2,14-17; srv Řm 8,32). 3. Plnost Abrahámova otcovství. - Důsledkem Abrahámovy poslušnosti je obnova zaslíbení (Gn 22,16nn) a počátek jejich naplňování: «Jahve žeh­ nal Abrahámovi ve všem» (Gn 24,1), «nikdo se mu nevyrovnal slávou)) (Sir 44,19). Nejde tu ovšem o Abrahámův osobní prospěch: podstatou jeho povolání totiž je být *otcem a jeho *sláva spočívá v jeho potomstvu. Podle kněžské tradice je důkazem nové orientace Abrahámova života změna *jména (Abram se stává Abrahámem), vy­ kládaného napříště jako «otec množství)) (Gn 17,5). Důsledky Abrahámova dalšího údělu jsou dalekosáhlé. Bůh mu zjevuje své úmysly, takže se může předem přimlouvat za odsouzená města (18,16-33); jeho otcovský vliv se šíří dále a dále, až se stává univerzálním: «Tvým potomstvem se budou žehnat všechny *národy země)> (22,18). Židovská tradice došla meditací tohoto výroku

2

k přesvědčení o jeho hlubokém smyslu: Bůh Abrahámovi «slíbil přísahou, že v jeho potom­ stvu požehná všem národům)) (Sir 44,21; srv Gn 22,18 LXX). Jestliže má úděl hříšného lidstva svůj předo­ braz v hříšném *Adamovi, je předobrazem za­ chráněného lidstva věřící Abrahám.

II. ABRAHÁMOVO POTOMSTVO 1. Boží věrnost. - Zaslíbení, daná Abrahámovi, se týkají také jeho potomstva (Gn 13,15; 17,7n), jak vyplývá z Božího vyvolení: Bůh neuzavře smlouvu s Izmaelem ani později s Ezauem, ale s Izákem a Jákobem (17,15-22; 21,8-14; srv Řm 9). Bůh obnovuje s oběma smlouvu uzavřenou s Abrahámem (Gn 26,3nn; 28,13n) a oni ji pře­ dávají dále jako dědictví (28,4; 48,15n; 50,24). Když jsou později Abrahámovi potomci utisko­ váni v Egyptě, vyslyší Bůh jejich nářek, neboť «se rozpomenul na svou smlouvu s Abrahámem, Izákem a Jákobem» (Ex 2,23nn; srv Dt 1,8). «Rozpomenul se na své svaté slovo dané svému služebníkovi Abrahámovi a vyvedl svůj lid za jásotu» (Ž1 105,42n). Podobně posiluje babylóns­ ké zajatce, které nazývá «potomstvem A bra­ háma, mého přítele» (Iz 41,8). Abrahámova vyvolení se dovolávají proroci v těžkých dobách, kdy je ohrožena sama existen­ ce Izraele, a tak vedou lid k obnově důvěry v Boha: «Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vyvázli. Pohleďte na vašeho otce Abraháma...)) (Iz 51,1 n; srv Iz 29,22; Nah 9,7n). Nejlepším způsobem, jak prosit o Boží pomoc, je odvolat se na Abraháma: «Rozpomeň se na Abraháma...)) (Ex 32,13; Dt 9,27; 1 Král 18,36); «Prokaž milosrdenství Abrahámo­ vi...» (Mích 7,20). 2. Tělesný původ. - Existuje ovšem také ne­ správný způsob, jak se dovolávat praotce Abra­ háma. Pouhý tělesný původ ještě nepostačuje k tomu, atíy se někdo stal jeho dědicem, K tomu je zapotřebí navíc i svazku duchovního. *Důvěra bez hluboké poslušnosti vůči Bohu je falešná, jak to svým současníkům říká už Ezechiel (Ez 33,2429). Na stejnou iluzi útočí ještě mnohem rozhod­ něji Jan Křtitel, když ohlašuje Boží soud nad lid­ mi: «Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Náš otec je Abrahám!’ Pravím vám: Bůh může Abrahámovi vytvořit děti tady z těch kamenů» (Mt 3,9). Bo­

hatý lakomec z podobenství může sebevíce křičet: «Otče Abraháme, otče Abraháme!», a pře­ sto u svého praotce nedosáhne ničeho: jeho pro­ vinění vyhloubilo mezi ním a Abrahámem nepřekročitelnou propast (Lk 16,24nn). Stejnou řečí hovoří i čtvrté evangelium: Ježíš odhaluje vražed­ né úmysly svých odpůrců a obviňuje je, že, ač tělesnými potomky Abrahámovými, slouží ve skutečnosti ďáblu (Jan 8,37-44). Bez *věrnosti ne­ znamená tělesný původ nic. 3. Skutky a víra. - Opravdová a účinná věrnost se musí vyhnout ještě jednomu úskalí. Oslava Abrahámových zásluh - jeho ^poslušnosti (Neh 9,8; Sir 44,20), neohroženosti (1 Mak 2,52; Mdr 10,5-6) - vyústila v některých směrech judaismu nakonec do přehnané důvěry v lidské *skutky a dokonalé zachovávání Zákona, jako by nebylo hlavní ve všem spoléhat na Boha. Už v podobenství o farizeovi a celníkovi útočí Ježíš na tuto pyšnou domněnku a Pavel odhaluje do důsledku její neopodstatněnost za použití Gn 15,6: «Abrahám uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnosti Dokazuje, že zákla­ dem spásy je *víra a nikoliv skutky (Gal 3,6; Řm 4,3). Člověk se nemá ničím vychloubat, protože všechno, co má, je Božím darem a dostalo se mu jej tedy «zdarma» (Řm 3,27; 4,1-4). Žádný lidský skutek nepředchází Boží přízni, protože všechny jsou jejím ovocem. Toto ovoce ovšem nesmí scházet (Gal 5,6; srv 1 Kor 15,10) a nescházelo ani v Abrahámově životě, jak poznamenává v souvislosti s uvedeným textem Jakub (Jak 2,20-24; srv Žd 11,8-19). 4. Jediné pravé potomstvo. - Kdo je tedy sku­ tečným Abrahámovým potomkem? Je to *Ježíš Kristus, syn Abrahámův (Mt 1,1), zároveň větší než Abrahám (Jan 8,53) a dokonce jediný mezi všemi Abrahámovými potomky, na kterého se vztahují všechna zaslíbení v plném rozsahu ja ­ kožto skutečné *dědictví. On je pravým Abra­ hámovým potomkem (Gal 3,16). Skutečným důvodem Abrahámova toužebného očekávání i jeho *radosti je *den Ježíšova příchodu, který dokázal postřehnout v požehnáních, kterých se mu v jeho vlastním životě dostalo (Jan 8,56; srv Lk l,54n.73). Soustředění všech zaslíbení na jednoho jedi­ ného potomka neznamená ani v nejmenším něja­ ké omezení, ale je podmínkou skutečného univerzalismu, jenž má rovněž své místo v Božím záměru (Gal 4,21-31; Řm 9-11). Všichni, kdo věří

v Krista, obřezaní či nikoliv, Izraelité stejně jako pohané, mohou mít účast na Abrahámových ♦požehnáních (Gal 3,14). *Víra z nich pak činí duchovní potomky toho, který uvěřil a tak se stal «otcem všech věricích» (Řm 4,1 ln). «Všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potom­ stvo Abrahámovo a dědicové Božích zaslíbení» (Gal 3,28n). Takto vrcholí Boží Zjevení, vedené ke svému konci Božím Duchem. Jde tu také zároveň o po­ slední slovo, týkající se «hojné odměny» (Gn 15,1), slíbené patriarchovi: jeho otcovství se vzta­ huje na všechny vyvolené v nebi. Skutečné a ko­ nečné místo spočinutí všech věřících je «Abrahámovo lůno» (Lk 16,22). Liturgie za zemřelé prosí, aby v něm spočinuli všichni, kdo nás pře­ dešli na věčnost. RF & A V -►dědictví SZ I 2 - Hebrejec - láska I SZ 1 - lid A II 1; B II 1; C II - Melchisedech 1 - naděje SZ I - obřezání SZ 2; NZ 1 - ospravedlnění I - otcové & Otec I 2, II 1.2 - Petr (svátý) 3a - pokolení - povolání I - požehnání III 2, IV 0 - pro­ středník I 1 - spravedlnost B I SZ - víra 0 - vyvolení SZ I 2.3a b; NZ III - zaslíbení II 1 - zkouška/pokušení SZ I 1

ADAM I. ADAM A ADAMOVI SYNOVÉ 1. Smysl slov. - V protikladu k dojmu, získa­ nému četbou překladů bible je slovo adam mi­ mořádně četné a je nositelem celé škály významů. Když je vyslovoval Žid, nemusel nezbytně myslet na prvního člověka: mimo zprávu o stvoření, kde je jeho přesný význam navíc zatemněn, označuje výraz Adam prvního člověka s určitostí jen na pěti místech (Gn 4,25; 5,1.3nn; 1 Kron 1,1; Tob 8,6). Jinak je překládán - zcela správně - jako «člověk» všeobecně (Jb 14,1), lidé (Iz 6,12), někdo (Kaz 2,12; Zach 13,5), osoba (1 Král 8,46; Ž1 105,14), lidská bytost (Oz 11,4; Ž1 94,11). Zřetělně převládá množné číslo. Stejně je tomu i s výrazem syn Adamův, který nikdy neoznačuje přímého potomka Adamova, ale užívá se ho jako synonymu člověka (Jb 25,6; Ž1 8,5), osoby (Jer 49,18.33; srv Ez 2,1.3...) nebo společenství (Př 8,31; Ž1 45,3; 1 Král 8,39.42). Tam, kde je protikladem výrazu «Bůh», označuje podobně jako výraz «*tělo» pomíjejícnost a ne­ stálost všeho lidského. «Z nebeské výšiny Jahve

3

patří na všechny syny Adamovy» (Ž1 33,13; srv Gn 11,5; Ž1 36,8; Jer 32,19). Člověk žijící na této zemi je «synem Adamovým». Lidová etymologie zde vidí souvislost s výrazem adamah = země, půda: Adam je v pravém slova smyslu po­ zemšťan, bytost stvořená z prachu země. Sémantika vede k teologickým důsledkům: ne­ lze pokládat prvního Adama za člověka stejného jako ostatní lidé. Poukazuje na to i překvapivý přechod z jednotného do množného čísla ve slo­ vech Boha Stvořitele: «Učiňme Adama podle našeho obrazu a podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami...» (Gn 1,26). Co chtěl vyjádřit vypravěč prvními kapitolami knihy Geneze? 2. Vznik příběhu o stvoření a o Adamově hříchu. - První tři kapitoly Geneze tvoří jakousi před­ mluvu k celému Pentateuchu. Není to však homo­ genní text. Byl postupně napsán dvěma autory, žijícími ve dvou různých obdobích, totiž jahvistou (Gn 2 - 3) a kněžským autorem. Je překvapi­ vou skutečností, že v literatuře až do 2. století před Kristem nenajdeme žádnou zmínku o tomto textu. Až teprve Sirach obviňuje ve spojitosti s lidskou smrtelností ženu a kniha Moudrosti ďábla (Mdr 2,24). Přesto jsou to texty, vznikající už v době před 2. stoletím, shrnující staletou zkušenost. Některé její prvky můžeme objevit v sapienciální a dokonce už i před tím v proroc­ ké literatuře. a) Přesvědčení o *hříchu jako všelidském feno­ ménu se prosazuje stále zřetelněji; v žalmistově pojetí je to typická situace synů Adamových: «Zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka» (Ž1 51,7). Na jiných místech je člověk před hříchem popisován jako podivuhodná by­ tost, skoro anděl, žijící v Boží zahradě až do okamžiku, kdy zhřešil *pýchou (Ez 28,13-19; srv Gn 2,10-15; 3,22n). b) Víra v Boha Stvořitele a Vykupitele tím není nijak oslabena. Bůh utváří člověka jako hrnčíř (Jer 1,5; Iz 45,9; srv Gn 2,7) a on to také je, kdo jej navrací prachu (Ž1 90,3; Gn 3,19). «Co je člo­ věk, že na něho pamatuješ, syn Adamův, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi jej omezil, že není roven Bohu, korunuješ jej slávou a důstojností. Svěřu­ ješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil k nohám» (Ž1 8,5nn; srv Gn l,26nn; 2,19n). Bůh se ani po pádu člověka neprojevuje jen jako vznešený vladař (Ez 28,13n; Gn 2,10-14), sesazující pyšné a odkazující je na jejich původní skromné místo (Ez 28,16-19; Gn 3,23n), aleje ta­

4

ké trpělivým otcem, starajícím se o *výchovu svého dítěte (Oz 1l,3n; Ez 16; srv Gn 2,8 - 3,21). I proroci ohlašovali konec lidských dějin jako ná­ vrat do někdejší *rajské situace (Oz 2,20; Iz 11,69); smrt bude přemožena (Iz 25,8; Dan 12,2; srv Gn 3,15) a tajemný *Syn člověka se dokonce ob­ jeví jako božská, vítězná bytost na nebeských oblacích (Dan 7,13n). 3. Adam, náš praotec. - Z jednotlivých pramenů tradice, jak jsme je zde načrtli, lze vyvodit hlavní rysy učení, obsaženého v příběhu *stvoření. Jahvista, který jako první přemýšlel nad lidským ži­ votem, dochází k přesvědčení, že všichni lidé jsou jakoby «obsaženi» ve svém prapředkovi. Hlásá všem lidem, jak Bůh stvořil dobrého *Člověka, který přesto zhřešil a očekává nyní své vy­ koupení. Nezávisle na jahvistovi odhaluje kněžský text (Gn 1), že člověk je stvořen k *obrazu Božímu a prostřednictvím rodokmenů (Gn 5,10) ukazuje, jak všichni lidé i ti, kteří jsou mimo Izrael, tvoří *jednotu lidského rodu.

II. NOVÝ ADAM 1. Teologický základ učení o novém Adamovi. NZ opakuje, že všichni lidé pocházejí z jednoho jediného člověka (Sk 17,26) a že naši prarodiče jsou také pravzorem manželského páru (Mt 19,4n par; 1 Tm 2,13n), čekajícím na své obnove­ ní spolu se situací celého lidstva. Nové je v NZ tvrzení, že novým Adamem je Ježíš Kristus. Apo­ kryfy nejdříve upozorňují na Adamovu osobu ja­ kožto souhrn všech lidí-hříšníků a potom - hlav­ ně - představují Ježíše, který sám sebe prohlašuje za *Syna člověka, jako skutečného člověka a zároveň bytost, naplňující Danielovu vznešenou vizi. Souvislost mezi Adamem a Ježíšem nastiňují také synoptikové. Marek líčí Ježíšův pobyt mezi divokými zvířaty (Mk 1,13), Matouš naráží na Gn 5,1, když hovoří o «knize geneze (rodokme­ nu) Ježíše Krista» (Mt 1,1) a Lukáš v něm vidí «syna Adamova, Syna Božího», vítěze nad po­ kušením (Lk 3,38), pravého Adama, který pře­ mohl Pokušitele. I pozadí Pavlova hymnu (Fil 2,6-11) tvoří nepochybně protiklad mezi Ada­ mem, usilujícím zmocnit se božského údělu, a Ježíšem, který na něm naopak nijak nelpěl. Tyto narážky lze doložit také doslovnými citacemi. 2. Poslední a pravý Adam. - Pavel staví proti so­ bě v 1 Kor 15,45-49 dva lidské typy, kterým se

všichni lidé podobají tak, že je celé lidstvo ve sku­ tečnosti rozděleno na dvě skupiny. První Adam byl stvořen jako živá duše - pozemská a psychic­ ká bytost. «Poslední Adam je oživující duch», protože je bytostí nebeskou, duchovní. Obraz počátku tak souvisí přímo s obrazem konce světa, mezi oběma stvořeními však zeje propast, jaká odděluje vždy duchovní od tělesného, nebes­ ké od pozemského. V Řm 5,12-21 Pavel podrobně ukazuje, jak byl Adam *předobrazem, protějškem toho, který měl teprve přijít. Je přesvědčen, že jako má čin prvního Adama trvalé následky pro všechny lidi, totiž *smrt (srv 1 Kor 15,21n), tak že i vykupitelský čin Krista, nového Adama, má obecnou plat­ nost pro celé lidstvo. Neopomíná ovšem ani zře­ telné rozdíly: u Adama neposlušnost a z ní ply­ noucí odsouzení a smrt; u Ježíše *poslušnost a z ní plynoucí ospravedlnění a život. Jako vstou­ pil do světa Adamovým prostřednictvím *hřích, je Kristus zdrojem vší ♦milosti. Konečně je také plodné spojení Adama s Evou předzvěstí spojení Krista s církví; toto spojení je tajemstvím, na kterém spočívá křesťanské ♦manželství (Ef 5,25-33; srv 1 Kor 6,16). 3. Křesťan a oba Adamové. - Křesťan je tělesně potomkem Adamovým, ale vírou je znovuzrozen v Kristu, takže má trvalý vztah k oběma, tře­ baže povaha i dosah obou vztahů jsou rozdílné. Křesťan, který správně chápe zprávu o počátcích stvoření, nemluví o hříchu prvního člověka pro­ to, aby uniknul vlastní zodpovědnosti, ale proto, že ví, že on sám je Adamem s jeho křehkostí, hříšností a potřebou vysvléci starého člověka, jak o tom mluví Pavel (Ef 4,22n; Kol 3,9n). Cílem je «odít se Ježíšem Kristem, novým *Člověkem». Celý lidský úděl je tak vepsán do dramatického protikladu mezi oběma Adamy - nebo ještě lépe řečeno: křesťan nalézá v Kristu dokonalého a úplného člověka. Ten - podle komentáře listu Ži­ dům (2,5-9) k žalmu 8,5nn - byl po určitou dobu postaven níže než andělé, aby získal všem lidem spásu a aby se mu tak dostalo *slávy, přislíbené pravému Adamovi. M JL & XLD -* Abrahám I 3 - bratr SZ I; NZ 0 2 - člověk - hřích I Ježíš Kristus II ld - nový III 3a - obraz II, IV, V - otcové & Otec I 2, III 1 - pokolení - ráj 2a - stvoření SZ II 1,2; NZ II 2 - svědomí 2c - Syn člověka SZ I; NZ II - země SZ I 2 zodpovědnost 1 - žena SZ 1 ADONAI -*> Hospodin/Jahve 3 - jméno SZ 4 - Pán SZ

ADOPCE -►dítě III - neplodnost - otcové & Otec III 3.4, V 2, VI - plodnost II 3 - Syn Boží I; NZ II AGAPE -► chvála II 2 ALEGORIE -* podobenství I 3 - předobraz NZ III ALELUJA - chvála II 2 ALFA & OMEGA -> čas NZ III 1 - nový IV - písmo V

ALMUŽNA SZ 1. Výraz a jeho smysl. - V hebrejštině neexistuje zvláštní výraz pro almužnu. České slovo vzniklo z řeckého eleemosyné, které v LXX znamená Boží *milosrdenství (Ž1 24,5; Iz 59,16) nebo vzácněji - «spravedlnost», náležitou odpověď člo­ věka Bohu (Dt 6,25), a někdy také milosrdný vztah člověka k bližnímu (Gn 47,29). V tomto případě je neodmyslitelná od konkrétních čihů, na prvním místě od hmotné pomoci těm, kdo jí mají zapotřebí. V mladších knihách SZ (Dan, Tob, Sir) a v NZ se nakonec ustálí význam řec­ kého výrazu na tomto posledním významu «almužny» v našem slova smyslu, třebaže původní eleemosyné jako milosrdenství Boží ve vztahu ke člověku ještě hned nemizí (Dan 9,16; Tob 3,2; Sir 16,14; 17,29). V celé bibli zůstává almužna, do­ bročinnost vůči bližnímu, nápodobou činů Boha, prokazujícího dobrodiní člověku jako první. 2. Almužna je naší povinností. - Výraz sám je, jak jsme viděli, pozdní, ale to, co označuje, sahá až k samým počátkům biblického náboženství, které vždy od člověka vyžadovalo ♦lásku k ♦bra­ třím a k *chudým. *Zákon obsahuje ustálené formy almužny velmi starobylého původu jako přikázání nechat část úrody pro ty, kdo přijdou sbírat klásky nebo paběrkovat po sklizni vůbec (Lv 19,9; 23,22; Dt 24,20n; Rt 2), desátek každého třetího roku ve prospěch bezzemků, tj levitů, *cizinců, sirotků a vdov (Dt 14,28n; srv Tob 1,8). Přítomnost chudých je výzvou ke štěd­ rosti (Dt 15,11; Př 3,27n; 14,21) a k jemnosti ve styku s nimi (Sir 18,15nn). 3. Almužna a zbožnost. - Almužna není jen pou­ hým lidumilným gestem; její pravá motivace je náboženská. Proto se také často objevuje ve spo­ jení s velkými liturgickými slavnostmi (2 Sam 6,19; 2 Kron 30,21-26; 35,7nn; Neh 8,10nn); štěd­ rost vůči chudým je neoddělitelnou součástí nor­ málního průběhu *svátků (Dt 16,11.14; Tob

5

2.1 n), je v přímém vztahu k Bohu samému (Př 19,17) a zjednává právo na *odměnu (Ez 18,7; srv 16,49; Př 21,13; 28,27) i na *odpuštění hříchů (Dan 4,24; Sir 3,30). Almužna je totéž jako *oběť přinesená Bohu samému (Sir 35,2). Kdo se takto zbavuje svého bohatství, vytváří si ve skutečnosti poklad. «Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného» (Ž1 41,2-4; srv Př 14,21). Stařec Tobiáš nabádá svého syna vřele: «Neodvracej své tváře od žádného chudáka, a pak se od tebe neodvrátí tvář Hospodinova... Budeš-li mít mnoho, dávej mnoho; budeš-li mít málo, hleď i z mála rád udělovat... Když dáváš almužnu, neměj lítostivý smutek v očích» (Tob 4,7-11.16n).

NZ Almužna si i po Kristově příchodu uchovává svou cenu, ale obnova Zákona, kterou sebou při­ náší, ji naplňuje novým smyslem. 1. Dávání almužny. - Věřící obdivuje v prvé řa­ dě «bohabojného *cizince», který dává almužnu, a vidí v jeho gestu zájem o víru (Lk 7,5; Sk 9,36; 10,2). Ježíš sám ji prohlašuje spolu s *postem a ♦modlitbou za pilíř veškerého náboženského ži­ vota (Mt 6,1-18). Ježíš vyžaduje, aby almužna, ke které vybízí, byla udělována s dokonalou nezištností a bez ja­ kékoliv okázalosti (Mt 6,1-4), «bez touhy po odplatě» (Lk 6,35; 14,14) a bez odměřování (Lk 6,38). Nejde o povinnost, odpovídající jakémusi «tarifu», byť sebevyššímu; zdá se, že už Jan Křti­ tel navrhoval místo tradičního desátku dělení rovným dílem (Lk 3,11), jak to ve svém případě konkrétně provedl Zacheus (Lk 19,18). Kristus od svých věrných očekává vnímavost ke každé prosbě o pomoc vůbec (Mt 5,42 par), protože ♦chudí se mezi námi najdou vždycky (Mt 26,11 par). A i ti, kdo jsou sami bez majetku (srv Sk 2,44n), mohou stále ještě předávat dále *dary Kristovy (Sk 3,6) a tak Opracovat pro ty, kdo trpí nouzi (Ef 4,28). 2. Almužna a Kristus. - Almužna se stává bez­ podmínečnou povinností každého křesťana pro­ to, že její hluboký smysl spočívá ve víře v Krista. a) Ježíš se shoduje s židovskou tradicí v pře­ svědčení, že almužna je zdrojem nebeské ♦odpla­ ty (Mt 6,2nn) a že hromadí poklad v nebi (Lk 12,21.33n), díky *přátelům, které nám tam zís­ kává (Lk 16,9). Přesto nezná «hmotnou zaintere­

6

sovanost^ prostřednictvím *bratra trpícího nou­ zi ale přicházíme ke Kristu samotnému: «Co jste udělali jednomu z mých nejmenších bratří...» (Mt 25,31-46). b) Kdo chce skutečné *následovat Krista, mu­ sí rozdat jako almužnu všechno, co má (Lk 11,41; 12,33; 18,22), bez mrzutosti a úzkostlivé starostli­ vosti (Mt 19,21 n par). Následuje tak velkorysost Krista, který «ačkoliv bohatý, stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby» (2 Kor 8,9). c) Křesťanská almužna podléhá jiným pravid­ lům než jen nezávazné lidumilnosti nebo dokonce jen sentimentalitě. Ježíš proto hájí proti Jidášovi velkorysé gesto ženy, která «ztratila» tři sta dní práce za vonnou mast, vylitou na Ježíšovy nohy: «Chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte» (Mt 26,11). Chudí patří do ob­ vyklého běhu věcí na tomto světě (Dt 15,11), za­ saženém hříchem. Ježíš patří do nadpřirozeného pořádku vykupitelského období, bez kterého by ostatně předchozí neměl smyslu. Opravdové křes­ ťanské pomoci se chudým dostává jedině ve spo­ jení s láskou Boží, zjevenou v utrpení a smrti Ježíše Krista. 3. Almužna a její místo v církvi. - Okamžiky, kdy se nepočítají výdaje, jsou v církvi nutné, nemá-li se zaměňovat evangelium o Božím králov­ ství s bojem proti hmotné bídě. Přesto nemůže nikdo z těch, kdo chtějí být spojeni s «Ženichem, který nám byl odňat» (srv Mt 9,15), opo­ menout potřeby ♦bližního v nouzi: «Jak může zůstávat Boží láska v tom, kdo uzavře své srdce před ♦bratrem v nouzi?» (1 Jan 3,17; srv Jak 2,15). Anebo: je možno slavit tajemství křesťan­ ského ♦společenství, to jest eucharistii, aniž by­ chom se bratrsky rozdělili o to, co vlastníme (1 Kor 11,20nn)? Dopad almužny je ještě širší - může totiž být výrazem spojení mezi jednotlivými církevními ob­ cemi a jejich vzájemné *jednoty. Pavel vyjadřuje toto přesvědčení, když označuje sakrálním výra­ zem sbírku, kterou uspořádal ve prospěch ma­ teřské církve v Jeruzalémě. Je to *služba (2 Kor 8,4; 9,1.12n), «liturgie» (9,12). Pavel se snaží vy­ rovnat propastný rozdíl mezi církví v Jeruzalémě a církvemi pohanského antického světa a velké sbírky, které organizuje, mají také zdůraznit jed­ notu obou těchto částí jednoho a téhož ♦Těla Kristova (srv Sk 11,29; Gal 2,10; Řm 15,26n; 1 Koř 16,1-4). Jakým zápalem je neseno jeho

«kázání lásky» Korinťanům (2 Kor 8 - 9)! Zjed­ nání rovnosti mezi bratry (8,13) po vzoru velko­ rysé štědrosti samého Krista (8,9) je oslavou Sa­ mého Boha (9,11-14). Kdo «*rozsévá hojně», jed­ ná v souladu s Boží vůlí, neboť «Bůh miluje to­ ho, kdo dává s veselou tváří» (9,6n). CW -*• bohatství I 3, III 2 - dar SZ 3 - hlad a žízeň SZ 2; NZ 3 chudí SZ II - láska II - milosrdenství NZ II - půst 0.2 spravedlnost A I SZ 4

AMEN Výraz Amen znamená především: jistě, oprav­ du, bezpečně nebo jen prostě ano. Je to vlastně hebrejské příslovce, odvozené od kořene zname­ najícího jistotu, pevnost (srv *víra). Říci «amen» znamená prohlásit, že považujeme za pravdivé, co bylo právě řečeno a ochotu přijmout předlože­ nou nabídku nebo se připojit k přednesené pros­ bě. 1. Angažovanost a nadšení. - Amen může zna­ menat prosté české «dobrá», «budiž» (Jer 28,6). Častěji ale vyjadřuje závazný souhlas někoho s někým nebo něčím (1 Král 1,36; Jer 11,5); tím­ to *slovem se stvrzuje zodpovědnost za složenou *přísahu i před soudem Božím, který z ní plyne (Nm 5,22). Ještě slavnostnější je společné stvrzení závazků celého společenství v průběhu liturgic­ kého obnovení Smlouvy (Dt 27,15-26; Neh 5,13). V liturgii získává slovo ještě jiný význam: kdo uzavírá s Bohem smlouvu, projevuje tím součas­ ně důvěru v jeho slovo a svěřuje se do ochrany jeho moci a dobroty: takové radikální rozhodnutí plodí *požehnání pro toho, kdo je učinil (Neh 8,6), a jeho ^modlitba jistě dojde vyslyšení (Tob 8,8; Jdt 15,10). Amen se zde stává liturgickým zvoláním a má proto své místo na konci *doxologie (1 Kron 16,36). To je také jeho nejběžnější smysl v NZ (Řm 1,25; Gal 1,5; 2 Petr 3,18; Žd 13,21). Předpokladem je, že shromáždění chápe, co bylo řečeno a s čím vyjadřuje svůj souhlas (1 Koř 14,16). Amen je také závěrečným souhlas­ ným zvoláním vyvolených a jejich zpěvu v nebe­ ské liturgii (Zj 5,14; 19,4) ve spojení s jiným zvo­ láním, totiž s výrazem Aleluja. 2. Amen Boží a Amen křesťanů. - Bůh uzavírá smlouvu s člověkem zcela svobodně a zůstává

proto logicky svým *zaslíbením věrný. Je *Bo­ hem *pravdy, v originále «Bůh-Amen» (Iz 65,16). Božím Amen je Ježíš Kristus. V něm se totiž Boži *zaslíbení uskutečňují v plnosti a tak se zje­ vuje, že v Bohu neni zároveň Ano i Ne, ale výlučně Ano (2 Koř 1,19n). Pavel zde tlumočí he­ brejské Amen řeckým Nai, jehož původní význam je Ano. Když Ježíš uvádí některá svá důležitá tvrzení slovem Amen (Mt 5,18; 18,3...), u Jana dokonce zdvojeným (Jan 1,51; 5,19...), postupuje způsobem naprosto neobvyklým. Přebírá nepo­ chybně liturgické formulace, ale vztahuje je na sebe po způsobu někdejších proroků: «Toto praví Hospodin...». Nezdůrazňuje tím jen poslání, kte­ ré mu je Bohem svěřeno, ale také pravdivost pro­ nášených slov. Takový způsob uvádění řeči vy­ růstá ze starobylých, ale neviditelných kořenů a Amen je jeho stvrzujícím závěrem. Co jiného může za těchto okolností předcházet než dialog Otce se Synem? Ježíš není jen tlumočník přijaté Boží pravdy, ale je samotným *Slovem Božím, pravým Amen, věrným a pravdivým *svědkem (Zj 3,14). *Věrnou odpovědí křesťana Bohu je spojení s Kristem, jediným účinným Amen, vysloveným k Boží slávě (2 Koř 1,20). Církev je pronáší ve spojení s vyvolenými v nebi (Zj 7,12) a nikdo ji­ ný, bez spojení s milostí Pána Ježíše, je nemůže vyslovit. Proto také končí celé Písmo svaté po­ sledním Amen, které stvrzuje závěrečnou tužbu i prosbu, aby totiž tato milost zůstávala s námi se všemi (22,21). CT -*■ chvála III - nevěra 0 - pravda SZ - věrnost - víra 0 zaslíbení

ANDĚLÉ Výraz anděl (hebr. malak, ř. angelos) ne­ označuje přirozenost, nýbrž funkci, a to funkci posla. Andělé jsou «duchové, vyslaní ke službě těm, kdo mají dojít spasení» (Žd 1,14). Unikají našemu bezprostřednímu poznání a tvoří zláštní, tajemný svět, který je biblickým autorům samo­ zřejmostí; učení o andělech se však vyvíjelo a způsob, jakým je bible dnes představuje a jak o nich mluví, vyžaduje znalost všeobecného náboženského symbolismu.

7

sz 1. Hospodinovi andělé a Anděl Hospodinův. - SZ přejímá některé rysy běžné ve východních myto­ logiích, ale přizpůsobuje je zjevení jediného Bo­ ha, kterého tak představuje často jako orientál­ ního vládce (1 Král 22,19; Iz 6,lnn). Jeho dvořa­ né jsou zároveň jeho ^služebníky (Job 4,18) a bi­ ble je nazývá také *Svatými (Job 5,1; 15,15; Ž1 89,6; Dan 4,10) nebo Božími *syny (Ž1 29,1; 89,7; Dt 32,8). Patří mezi ně například cherubové (slo­ vo je mezopotámského původu), kteří podpírají Boží trůn (Ž1 80,2; 99,1), táhnou jeho vůz (Ez 10, ln), tvoří jeho jízdu (Ž1 18,11), střeží jeho pans­ tví, do něhož nedovolují vstoupit žádnému ve­ třelci (Gn 3,24); jiná skupina, serafové («spalující»), zpívají jeho slávu (Iz 6,2n) a seraf také očišťuje prorokovy rty během jeho zahajujícího vidění (Iz 6,7). S cheruby se setkáváme v chrámové výzdobě, jak chrání svými křídly ar­ chu (1 Král 6,23-29; Ex 25,18n). Boží *slávu tak rozmnožuje celý nebeský zástup, který je Bohu bez ustání k dispozici při řízení světa, připraven kdykoliv vykonávat jeho příkazy (Ž1 103,20). Jeho prostřednictvím je trvale udržováno spojení mezi nebem a zemí (Gn 28,12). Nicméně hovoří biblické texty kromě nich také ještě o «Hospodinově andělu», «andělu Jahveho» (Gn 16,7; 22,11; Ex 3,2; Sd 2,1). Ve skutečnosti se tento anděl neliší od samotného *Jahveho (Hospodina), jakmile se tento viditelně zjevuje v našem světě (Gn 16,13; Ex 3,2): *Bůh, který přebývá v nepřístupném světle (1 Tm 6,16), ne­ může odhalit svou *tvář (Ex 33,20). Lidé mohou spatřit nanejvýš její tajemný odraz. Hospodinův anděl nejstarších textů je tedy výplodem archaic­ ké teologie, která prostřednictvím výrazu «anděl Páně» proniká až do NZ (Mt 1,20.24; 2,13.19; Lk 1,11; 2,9) a dokonce ještě dále až do patristiky. V průběhu Zjevení ale přesto tento výraz co do obsahu stále více ustupuje andělům jakožto ob­ vyklým Božím poslům. 2. Další vývoj nauky o andělech. - Původně se andělům bez rozdílu připisovaly úlohy dobré i zlé (srv Job 1,12). Bůh posílá svého dobrého anděla, aby bděl nad Izraelem (Ex 23,20), zatímco zhoubným ^posláním pověřuje anděly zla (Ž1 78,49). Tak mluví Ex 12,23 o «Zhoubci» (srv 2 Sam 24,16n; 2 Král 19,35) a dokonce i *Satan knihy Jobovy ještě náleží k nebeskému dvoru (Jb 1,6-12; 2,1-10). Zhruba po návratu z vyhnanství se úlohy andělů upřesňují a dochází k jejich

8

třídění podle etické hodnoty jejich činnosti: dobří andělé na jedné straně, satan a *démoni na dru­ hé. Jejich vzájemný protiklad je trvalý (Zach 3,ln). Takto rozpolcený duchovní svět vzniknul pod nepřímým vlivem Mezopotámie a Persie. Aby mohlo lépe čelit irano-babylónskému synkretismu, propracovává židovské myšlení svou vlastní dosavadní nauku, ale neslevuje přitom nic ze svého přísného monoteismu. Někdy si přitom vypůjčuje cizí symboliku, s cílem systematicky uspořádat své představy o světě andělů. Sem pa­ tří sedm andělů, nacházejících se před tváří Hos­ podinovou (Tob 12,15; srv Sk 8,2), obdoba per­ ské nauky o andělech. Úloha přisuzovaná an­ dělům se přitom nezměnila: mají nadále bdít nad osudem lidí (Tob 3,17; Ž1 91,11; Dan 3,49n) a přednášet Bohu jejich modlitby (Tob 12,12); roz­ hodují o osudech národů (Dan 10,13-21). Počína­ je Ezechielem vysvětlují prorokům smysl jejich vi­ dění (Ez 40,3n; Zach l,8n), což se nakonec stává charakteristickým literárním rysem veškeré apo­ kalyptické literatury (Dan 8,15-19; 9,2 lnn). Jejich *jméno vyjadřuje jejich úlohu: Rafael znamená «Bůh uzdravuje» (Tob 3,17; 12,15), Gabriel «hrdina Boží» (Dan 8,16; 9,21), Michael «kdo jako Bůh?» (Dan 10,13.21; 12,1). Poslednímu z nich, knížeti všech andělů, je svěřeno židovské společenství. Tyto myšlenky ještě dále rozvádí apokryfní literatura (Henoch) a rabínské myšlení usiluje o vytvoření víceméně jednolitého systému celé nauky. Tímto způsobem se starozákonní nauka o andělech a jejich přítomnosti ve světě ne­ ustále upevňuje a propracovává. Ale představy a roztřídění, kterými operuje, mají nezbytně sym­ bolický charakter a při jejich hodnocení je tedy třeba velké obezřetnosti. NZ NZ přebírá z posvátných knih a současné ži­ dovské tradice tehdy běžný způsob vyjadřování a vypočítává tedy archanděly (1 Te 4,16; Jud 9), cherubíny (Žd 9,5), trůny, panstva, knížata a mocnosti (Kol 1,16), ke kterým jinde připojuje ještě ctnosti (Ef 1,21). Uvedená hierarchie, jejíž stupně podléhají různým výkyvům, netvoří vy­ hraněné učení, ale spíše druhořadý systém s dosti neurčitými obrysy. Jako už ve SZ, probíhá i zde hlavní myšlenkový proud jinudy - středem zájmu NZ nejsou andělé, ale zjevení Ježíše Krista. 1.

Andělé a Kristus. - I v Ježíšově myšlení mají

Mezi nebeským a pozemským světem tedy andělé a jejich svět své místo. Evangelia se existuje úzké spojení. Církev, žijící v tomto světě, zmiňují o jeho důvěrných stycích s nimi (Mt se připojuje svou liturgií (srv Gloria, preface nebo 4,11; Lk 22,43) a on sám o nich mluví jako o sku­ Sanctus) k nebeské bohoslužbě andělů, která ani tečně jednajících bytostech, které v průběhu vší činnosti nepřestávají patřit na tvář Otcovu (Mt na okamžik neustává (Zj 4,8-11). Jsme obklopeni nadpřirozeném, jak to vyjadřuje vizionář Janovy 18,10). Jsou vykonavateli závěrečného Božího knihy Zjevení tradičními a tehdy zcela obvyklými soudu nad světem, třebaže neznají jeho áatum, výrazy. Náležitým lidským postojem je zde úcta které zná jedině Otec (Mt 24,36 par; 13,39.49; (srv Joz 5,13nn; Dan 10,9; Tob 12,16), odlišná od 24,31). Radují se s Bohem z každého obráce­ klanění (adorace), příslušejícího jedině Bohu (Zj ného hříšníka (Lk 15,10). Novozákonní předsta­ vy se ničím neliší od tradiční nauky o andělech. 22,8n). Přehnané uctívání andělů by mohlo být Ježíš upřesňuje jejich vztah k tajemné postavě na újmu úctě, kterou má křesťan prokazovat oso­ *Syna člověka, s níž se sám ztotožňuje, jmenovi­ bě Kristově, a proto je takový kult škodlivý (Kol tě v souvislosti s budoucí *slávou, která se na 2,18). Po zvážení všeho, co bible o andělech pra­ něm zjeví: andělé jej budou doprovázet v den ví, se může kritika zabývat otázkou po smyslu jeho příchodu (paruzie: Mt 25,31) a budou vystu­ představ, vypůjčených z okolního pohanského povat a sestupovat (Jan 1,51) jako kdysi po Jáko­ prostředí a včleněných do okrajových oblastí bi­ bově žebříku (Gn 28,10...). Ježíš vyšle své anděly, blického poselství. Není to snadná otázka a jisté aby shromáždili jeho vyvolené (Mt 24,31) a vyvr­ je jen jedno: ať už je duchovní svět, obklopující hli z království zavržené (Mt 13,41n). Ježíš si Boha a sloužící jeho záměrům jakýkoliv, vše je mohl vyžádat pomoc andělů, kteří mu byli k dis­ zahrnuto do Božího plánu stvoření a vykoupení pozici, už ve chvíli svého předsmrtného utrpení skrze Krista, Pána a Spasitele světa. To je také je­ (Mt 26,53). diná vstupní brána do oblasti křesťanské víry. První křesťané navazují na Ježíšova slova, když PMG & PG vyjadřují své přesvědčení, že andělé stojí níže než Ježíš, přes ponížení na lidskou úroveň, jakým hvězdy 2.4 - nebe IV - prostředník I 3, II 3 - satan I 1 Syn Boží SZ 0 - zjeveni Krista 1 bylo jeho vtělení (Žd 2,7); jakožto *Syn Boží si ANGAŽOVANOST -> amen 1 - přísaha - věrnost - víra 0 zasluhuje jejich klanění (Žd l,6n; srv Ž1 97,7), zvláště od okamžiku svého Zmrtvýchvstání (Ef - zaslíbení ANO -►amen - blahoslavenství/blaženost NZ I 1 - naplnit l,20n), vždyť byli stvořeni skrze něj a pro něj NZ 1 - pravda NZ 1 - zaslíbení III 1 (Kol 1,16). Proto také uznávají jeho *vládu (Zj 5,1 ln; 7,1 ln) a tvoří jeho doprovod o posledním *dni (2 Te 1,7; Zj 14,14-16; srv 1 Te 4,16). An­ dělské kůry jsou podřízeny Kristu, jehož tajem­ ANTIKRIST ství mohly rozjímat (1 Tm 3,16; srv 1 Petr 1,12). Výraz Antikrist (doslovně «proti-Kristus») naj­ 2. Andělé a člověk. - Andělé pokračují v plnění deme v Písmu svátém jen na několika málo úkolů vůči lidem, které jim přisuzuje už SZ. Při každém nadpřirozeném spojení mezi nebem a ze­ místech: 1 Jan 2,18.22; 4,3; 2 Jan 7. Je však o něm mí působí jako tajemní poslové: Gabrielovi je řeč i na dalších, jmenovitě apokalypticky zabar­ vených místech NZ: Mk 13,14 par; 2Te 2,3-12; svěřeno dvojí Zvěstování (Lk 1,19.26), zástupy Zj 13,4-18. Protože je postava Antikrista součástí andělů jsou přítomny v noci Narození Páně (Lk dualistických představ, existujících ve SZ, bude­ 2,9-14), andělé oznamují Kristovo zmrtvých­ me v něm také hledat první, třebaže ještě vstání (Mt 28,5nn par) a vysvětlují apoštolům smysl Nanebevstoupení (Sk 1,1 On). Jsou Kristo­ neúplný obraz tohoto odpůrce Mesiášova. vými pomocníky v jeho díle spásy (Žd 1,14), bdí nad člověkem (Mt 18,10; Sk 12,15), přinášejí Bohu modlitby svátých (Zj 5,8; 8,3) a uvádějí duše spravedlivých do ráje (Lk 16,22). Spolu se svým vůdcem Michaelem pokračují v boji se satanem, který trvá od prvopočátku, a tak ochraňují církev (Zj 12,1-9).

SZ Už ve SZ vidíme, jak Boží působení zde na této zemi naráží na síly, které se mu protiví, a to velmi rozmanitým způsobem, podle kontextu, v němž se objevují.

9

1. Náboženská symbolika starého Východu vstoupila do Zjevení svou poetickou představou *stvoření, v níž Bůh Stvořitel svádí boj se silami chaosu a obludami, zosobňujícími nezkrotitelnou sílu *moře (Iz 51,9n; Ž1 74,13n; 89,10nn). Týmž mytickým jazykem, zbaveným polyteistických pa­ chutí, je popisována «poslední doba» jako boj Hospodina s drakem (Iz 27,1). Na jeho pozadí pravděpodobně nutno vidět i prvopočáteční dra­ ma v knize Geneze, kde nepřítel Božího záměru na sebe bere podobu hada (Gn 3). Tyto symboly dávají postupně vystoupit do popředí *satanovi, Božímu protivníkovi, a to zvláště na počátku a na konci času. 2. Nicméně působí satan zde na zemi, v lids­ kých dějinách, prostřednictvím člověka a jeho činnosti. *Nepřátelé Božího lidu jsou nepřáteli Boha samého, protože kladou překážky do cesty jeho prozřetelnostním záměrům. Nepřítelem je *Egypt v okamžiku exodu, nepřáteli jsou syrští a *babylónští vládcové, utlačovatelé Izraele a ctite­ lé falešných bohů, jejichž duchovní panství se zde na zemi pokoušejí šířit, a konečně pohanští králové s jejich svatokrádežnou pýchou a úsilím stavět se na roveň Bohu (Ez 28,2nn; Iz 14,13). Dějiny jsou tedy neustálým zápasem mezi Jah­ vem a těmito dějinnými silami, v očekávání ko­ nečného střetnutí, v němž «Góg, král Magóg» bude definitivně poražen (Ez 38 - 39). Po něm na­ dejde chvíle eschatologické spásy. 3. Výboje Antiocha Epifana, nepřítele Izraele a pronásledovatele všech těch, kdo se opravdově klanějí Bohu, dávají knize proroka Daniele možnost spojit obě předcházející představy. Antiochus je totožný s *bezbožníkem, který nasto­ luje na svátém místě ohavnost spuštění ve snaze strhnout na sebe Boží majestát (Dan 11,36; 9,27). Je také jedenáctým rohem na hlavě čtvrté *šelmy ďábelského vzhledu (7,8). Soud nad ní a její záhu­ ba jsou předehrou nastolení Boží vlády (7,11-27; 11,40 - 12,2). NZ Toto eschatologické vyústění boje mezi Bohem a jeho protivníkem v NZ je pokračováním před­ stav starozákonních - s tím rozdílem, že Boží vláda je zde nastolena v osobě *Ježíše Krista. Boží odpůrce se zde stává nepřítelem Kristovým, anti-Kristem, působícím již prostřednictvím svých nohsledů. Sám se projeví otevřeně v escha­

10

tologickém boji, v němž bude definitivně po­ ražen. 1. Synoptická apokalypsa, ohlášená Ježíšem jako «velké soužení» (Mk 13,5n.21n; Mt 24,11 par), je předehrou ke slavnému příchodu Syna člověk^. Doprovodným jevem jsou «falešní kri­ stové^'kteří svádějí lidi k odpadu, a «ohavnost spuštění» na svátém místě (Mk 13,14 par). 2. V 2 Te 2,3-12 nabývá Protivník z konce časů, tento ztracenec a bezbožník, podoby skutečného anti-Boha (2,4), podobně jako ve SZ. To zname­ ná zároveň, že je také anti-Kristem a že napodo­ buje Pána i jeho druhý příchod, paruzii, v okamžiku určeném Bohem, včetně falešných zázraků ke zkáze lidí (2,8-10). Tím koná satano­ vo dílo zde na zemi (2,9) a je ztělesněním tajemné síly *bezbožnosti, která působí v našem světě už nyní (2,7); proto tolik lidí bloudí a spolčuje se se *lží, místo aby uvěřili *pravdě (2,1 ln). Jeho osobnímu vystoupení někdo nebo něco brání (2,7) - tuto nejasnou narážku však Pavel dále ne­ rozvíjí. Jisté je, že Ježíšově paruzii bude před­ cházet vystoupení bezbožníka a že jeho zničení bude právě dílem Ježíše Krista (2,8; srv 1,7-10). 3. Zjevení sv. Jana navozuje stejnou atmosféru za pomoci dvou symbolických *šelem. První z nich představuje politickou moc, rouhá se Bo­ hu, nechává si prokazovat božské pocty a pro­ následuje skutečné věřící (Zj 13,1-10). Druhá má náboženský charakter, staví se proti *Beránkovi (to jest Kristu), koná falešné zázraky a svádí lid, aby se klaněl první šelmě (13,11-18). Tak buduje svou říši na této zemi satan, starý drak, který pře­ dal svou moc první šelmě (13,2). Velkolepý sym­ bolismus, mluvící především o «posledních časech», se dotýká nepřímo také současné situace, v níž se nachází církev, pronásledovaná pohan­ ským Římem. 4. V Janových listech označuje výraz antikrist především každého současníka, který popírá, že Ježíš je Kristus, a tím zároveň Otce i Syna (1 Jan 2,22); každého, kdo odmítá vyznat příchod Ježíše Krista v těle (1 Jan 4,3; 2 Jan 7). Každý takový člověk je svůdce a antikrist. Jan zde činí zřetelnou narážku na bludaře a odpadlíky, na kterých se už projevují bludy i odpad, ohlášené Kristem a oče­ kávané Pavlem. Eschatologie je zde tedy převede­ na do přítomnosti; dramatický boj současnosti je třeba chápat v širších souvislostech, jejichž úplný obraz přináší právě kniha Zjevení.

Celé pojetí antikrista zůstává přesto do značné výstižné: znamená «poslat» a jeho používání ve míry zahaleno tajemstvím. Lze mu porozumět je­ SZ můžeme dobře srovnat s jeho významem dině na pozadí *boje, v němž Bůh a jeho Poma­ v tehdejší mimobiblické literatuře. 2 Sam 10 mlu­ zaný čelí satanovi a jeho pozemským přívržen­ ví o vyslancích, kterým přísluší stejná úcta jako králům, kteří je vyslali, a takové je právě *pocům, jejichž cílem je zhatit Boží záměr spásy, a to jak náboženským sváděním, tak pronásledo­ slání *proroků (srv Iz 6,8; Jer 1,7; Iz 61,lnn), tře­ váním. Bylo by nemístné hledat ke každé symbo­ baže se jim nikdy nedostalo označení «apoštol». Rabínský judaismus po r. 70 používá výrazu selické postavě konkrétní jméno osoby z lidských líhín k označování oficielních vyslanců a NZ sám dějin. Kdo ale napodobuje jejich jednání, podílí se také na tajemné existenci antikrista v celém je důkazem, že jeho užívání je mnohem staršího data. Pavel žádá o «pověřovací listiny do synago­ průběhu lidských dějin, nesoucích člověka přímo na bojiště, kde zápasí Bůh s nepřítelem a kde gy v Damašku», aby mohl pronásledovat Ježíšo­ vy učedníky (Sk 9,2 par): je opravdu oficiálním tedy pouhé lidské prostředky nutně selhávají. Kde však lidé selhávají, tam Beránek zvítězí (Zj vyslancem, vybaveným příslušnými dokumenty 17,14) a jeho svědkové se budou podílet na jeho (srv Sk 28,2 ln). Církev přejímá tuto praxi, když vysílá např. z Antiochie a z Jeruzaléma Bamavítězství (3,21). báše a Silase s takovými dopisy (Sk 15,22) nebo BRi & PG když vysílá Pavla a Bamabáše jako své delegáty (Sk 11,30; 13,3; 14,26; 15,2). Dva z bratří, vysla­ -+ Babylón 6 - bezbožník NZ 2 - boj NZ III - den Páně NZ I 2 - lež II 2b - omyl NZ - rány 2 - satan III - svět NZ I 2 ní Pavlem, jsou rovněž apostoloi církevních obcí - šelma & zvěř 3b.4 (2 Kor 8,23). Podle Ježíšova výroku, ke kterému APOKALYPSA - den Páně NZ 0, I 1 - podobenství II lze nalézt paralely ve starší židovské literatuře, tajemství - Zjevení SZ I 4; NZ 0, IV - zjevení Krista představuje apoštol toho, kdo jej vyslal: «Služebník není větší než jeho pán, ani apostolos není více než ten, kdo jej vyslal» (Jan 13,16). Soudě podle používání výrazu apoštol v Písmu APOŠTOL nejsou osoby označované tímto titulem výlučně misionáři nebo charismatickými osobnostmi Pojmenování «apoštol» se v NZ dostává počet­ prvních křesťanských dob a dokonce ani ne ným osobám. Ke dvanácti učedníkům, které Ježíš *svědky; jedná se spíše o vyslance, delegáty, vybral k založení církve (Mt 10,2; Zj 21,14), je zplnomocněnce a posly. třeba přičíst Pavla, dobře známého apoštola *národů (Řm 11,13). Právě on tak ale pojmeno­ vává ještě Silvána, Timotea (1 Tm 2,7) a BarnaI. DVANÁCT APOŠTOLŮ A JEJICH báše (1 Kor 9,6); vedle Petra a dvanácti jsou tak ČINNOST nazýváni ještě «Jakub a apoštolové» (1 Koř 15,5nn; srv Gal 1,19) a výraz je používán také Apoštolát byl nejdříve funkcí a až potom titu­ k označení *daru apoštolátu (1 Kor 12,28; Ef lem. Teprve na konci dlouhého vývoje se titulu 4,11), «falešných apoštolů» a «nad-apoštolů», apoštolů dostává výlučně dvanácti (Mk 10,2) a proti nimž Pavel vystupuje (2 Kor 11,5.13; 12,11). v jednom z pozdních textů jej nacházíme Velice široké užívání tohoto výrazu vyvolává v ústech samotného Ježíše (Lk 6,13). Ale i když otázku: Jaký vztah existuje mezi všemi těmito čestný titul «apoštol» náleží jen dvanácti, set­ druhy «apoštolů»? Abychom tuto otázku vyřešili káme se s činností, kterou označuje, také u ji­ a protože v NZ vhodná definice schází, nezbývá ných osob. než zkoumat jednotlivé nositele titulu apoštol. 1. Dvanáct apoštolů. - Ježíš usiloval od samého Všimněme si ale nejdříve charakteristických známek této funkce v mimokřesťanském prostře­ počátku své veřejné činnosti o znásobení své dí. přítomnosti a rozšíření svého poselství prostřed­ Podstatné jméno apostolos má v klasické řečti­ nictvím lidí, kteří by byli jeho druhými já. Povo­ ně - s výjimkou Josefa Flavia a Herodota, ovliv­ lává první čtyři učedníky, aby z nich učinil «ryněných patrně lidovým jazykem - jiný význam, báře lidí» (Mt 4,18-22 par) a ze zástupu učedníků než ten, který mu dáváme dnes my. Sloveso apo- vybírá dvanáct mužů, aby «byli s ním» a hlásali stelló, od kterého je slovo odvozeno, však je evangelium a vyháněli zlé duchy jako on sám

11

(Mk 3,14 par). Jsou *posláni mluvit jeho jménem (Mk 6,6-13 par) a jednat jeho vlastní *mocí: «Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne při­ jímá, přijímá toho, který mne poslal» (Mt 10,40 par). Ježíš je posílá rozdávat zázračně rozmnože­ né chleby v poušti (Mt 14,19 par), svěřuje jim zvláštní pravomoc nad obcemi věřících, které ma­ jí spravovat (Mt 16,18; 18,18). Jsou zkrátka základem nového *Izraele a v poslední den také zasednou k soudu nad ním (Mt 19,28 par), což naznačuje také jejich počet (12). Zmrtvýchvstalý Kristus jim svěřuje starost o získávání nových učedníků a pokřtění všech národů (Mt 28,18nn) a ubezpečuje je svou přítomností až do konce světa. Aby byl v právě vznikající církvi zakotven obraz nového Izraele, je nezbytné doplnit *počet apoštolů a zvolit náhradníka za Jidáše (Sk 1,1526). Apoštolově mají být *svědky, mají vydávat svědectví, že zmrtvýchvstalý Kristus je týž Ježíš, se kterým žili po dobu jeho veřejné činnosti (1,8.21). Jejich svědectví je jedinečné tak jako je­ jich apoštolát (chápaný v pravém smyslu tohoto slova). Dvanáct apoštolů tvoří provždy základ církve: «Městské hradby mají jako základ dva­ náct kamenů a každý z nich nese jméno jednoho z Beránkových apoštolů» (Zj 21,14). 2. Apoštolát v rodicí se církvi. - Prvních dvanáct apoštolů jimi je v nejvlastnějším slova smyslu a díky jim je celá církev «apoštolská». Ale apošto­ lát církve se neomezuje pouze na jejich působení. Ježíš, Boží apostolos (Žd 3,1), chtěl založit privile­ govaný apoštolský sbor, který by «prodlužoval» jeho přítomnost a jeho slovo; podobně i prvních dvanáct předává své apoštolské poslání, nikoliv ovšem nepřenosnou jedinečnou úlohu přímých svědků Zmrtvýchvstalého. Podobně předal už Mojžíš ve SZ všechny pravomoci Jozuemu (Nm 27,18). Ježíš však chtěl, aby pastýřská pravomoc, svěřená prvním dvanácti apoštolům, v průběhu století z církve nevymizela. Jeho přítomnost ne­ konečně přesahuje úzký kruh dvanácti, přes zvláštní pouto, kterým je na něj vázána. Rozšíření apoštolského poslání za hranice kru­ hu dvanácti apoštolů pochází ostatně výslovně od samého Ježíše, který během svého veřejného působení rozeslal «ještě jiných dvaasedmdesát po dvou tam, kam on sám chtěl přijít» (Lk 10,1). I oni dostali na cestu stejné poslání jako dvanáct apoštolů, spojené se stejnou důstojností: «Kdo vás poslouchá, mne poslouchá, kdo vámi pohrdá, pohrdá mnou» (Lk 10,16; srv Mt 10,40 par). Ježíš

12

tedy nijak neomezuje apoštolské poslání na prvních dvanáct. Prvních dvanáct jedná obdobně. V okamžiku, kdy přistupují k volbě Matěje, si uvědomují, že nezbytné podmínky splňuje dosti velký počet učedníků (Sk l,21nn). Není to vlastně apoštol, nýbrž dvanáctý svědek, označený Bohem. Navíc je tu Barnabáš, apoštol stejně vážený jako Pavel (14,4.14) a třebaže sedm dalších pomocníků vy­ braných apoštoly není nazýváno apoštoly, mo­ hou v každém případě zakládat nové církevní obce jako např. Filip v Samařsku, i když jeho pravomoc zůstává omezena pravomocí dvanácti (6,1-6; 8,14-25). Apoštolát, jinými slovy oficiální znovuzpřítomnění vzkříšeného Krista v církvi, se jednou provždy opírá o «apoštolský» sbor dva­ nácti, ale působí prostřednictvím všech lidí, jimž oni předali příslušnou pravomoc.

II. PAVEL, APOŠTOL POHANŮ Pavel svým způsobem potvrzuje, co Ježíš sledo­ val, když kromě prvních dvanácti apoštolů vyslal dalších dvaasedmdesát. Zmrtvýchvstalý v nebi k nim připojuje ještě Pavla a toto apoštolské po­ slání nám pomůže upřesnit povahu apoštolátu vůbec. 1. Kristův vyslanec. - Pavel důrazně opakuje, že byl «povolán» za apoštola apokalypticky zabar­ veným viděním Zmrtvýchvstalého (Řm 1,1; Gal 1,15n; 1 Kor 9,1; 15,8; srv Sk 9,5.27). Dává tím najevo, že na počátku jeho *poslání stálo mi­ mořádné *povolání. Jakožto apoštol je skutečně «poslán», ale nikým z lidí (ani ne samými apoštoly), nýbrž Ježíšem osobně. Tuto skutečnost připomíná především tam, kde se dovolává své apoštolské autority: «Jsme Kristovi vyslanci, ja ­ koby Bůh skrze nás napomínal» (2 Koř 5,20); «vzali jste je ne jako slovo lidské, nýbrž - jak tomu skutečně je - jako slovo Boží» (1 Te 2,13). Blahoslavení, kdo jej «přijali jako Božího posla, jako samotného Ježíše Krista» (Gal 4,14). Apoštolově jsou opravdovými spolupracovníky Božími (1 Kor 3,9; 1 Te 3,2) a hlavně: skrze ně se zjevuje eschatologická *sláva (2 Kor 3,7-11). A aby nepodlehnul pokušení strhávat na sebe tuto božskou moc a slávu, je apoštolovi souzena ne­ návist světa, pronásledování a je vydáván na smrt, aby se jiným dostalo života (2 Koř 4,7 6,10; srv 1 Koř 4,9-13). Konkrétně se apoštolská *moc projevuje ve

věcech učení, bohoslužby a práva. Pavel se dovo­ lává často své apoštolské autority, když jde o spory, týkající se učení, a neváhá hrozit vylouče­ ním z církve (srv *klatba) těm, kdo by chtěli hlásat *evangelium odlišné od toho, které hlásal on sám (Gal l,8n). Pavel se považuje za povola­ ného k předávání vlastní pravomoci jiným, když například pověřuje *skládáním rukou Timotea ke stejnému jednání (1 Tm 4,14; 5,22; 2 Tm 1,6). Jeho autorita se projevuje také ve vztahu k círk­ vím, které založil a které mu jsou svěřeny. V případě potřeby soudí a ukládá disciplinární opatření (1 Kor 5,3nn; 1 Tm 1,20). Návštěv využívá k řešení případných problémů (1 Koř 11,34; 2 Kor 10,13-16; 2 Te 3,4) a je schopen vyžadovat poslušnost jednotlivých obcí (Řm 15,18; 1 Koř 14,37; 2 Kor 13,3), aby zachoval jednotu *společenství (1 Kor 5,4). Pavlova auto­ rita není tyranská (2 Koř 1,24), je to služba celku (1 Kor 9,19), jakou prokazuje *pastýř (Sk 20,28; 1 Petr 5,2-5), schopný zapomenout na vlastní práva (1 Kor 9,12). Věřící neutiskuje, ale hýčká je jako otec nebo matka (1 Te 2,7-12) a dává jim ve věcech víry osobní *příklad (1 Te 1,6; 2Te 3,9; 1 Koř 4,16). 2. Pavlova jedinečnost. - Předcházející portrét ideálního apoštola ukazuje názorně, co Pavel očekává od svých spolupracovníků Timotea (srv 1 Te 3,2), Silvána (2,5nn), kterého označuje patr­ ně titulem «apoštol», nebo také od Sosthena a Apolla (1 Koř 4,9). Sobě samému však přisuzuje v církvi a jejím apoštolátě postavení zcela mi­ mořádné, odpovídající jeho mimořádnému pro­ niknutí tajemstvím Kristovým, které z něj právě činí apoštola pohanských národů. Tato jedinečná úloha uvnitř křesťanského společenství je vlast­ ním *darem Ducha Pavlovi a jako taková je nesdčlitelná a neopakovatelná. a) Apoštol *národů. - Pavel nebyl prvním hlasa­ telem evangelia pohanům. Před ním už hlásal Fi­ lip evangelium v Samařsku (Sk 8) a Duch svátý sestoupil na pohany z Césareje (Sk 10). Bůh však chtěl, aby vedle hlásání evangelia židům stál u zrodu církve v pohanském prostředí apoštol zce­ la mimořádně vybavený pro tento úkol. A na Pe­ trovi Pavel vyžaduje právě uznání tohoto zvlášt­ ního poslání. Nešlo mu o to stát se vyslancem *Petrovým, nýbrž právě naopak o uznání, že je vyslancem Krista samotného bezprostředně, a hlavě apoštolů přichází o své činnosti podat zprávu, aby «neběžel nadarmo» a nebyl příčinou

rozdělení církve (Gal 1-2). b) Kristovo tajemství je v Pavlově pojetí «Kristus mezi vámi» (Kol 1,27). Už předtím pochopil Petr prostřednictvím vidění, že židy od pohanů už neodděluje žádný zákaz týkající se potravy (Sk 10,10 - 11,18). Pavlovi se však Boží milostí dosta­ lo mimořádného *poznání Kristova *tajemství (Ef 3,4) a jeho posláním je sdělit je lidem. Proto snáší pronásledování, utrpení i vězení, nezbytné k naplnění tohoto tajemství (Kol 1,24-29; Ef 3,1-21). To je ona zvláštní milost, jíž se dostalo Pavlovi a jež je dále nesdělitelná, třebaže pověření Kri­ stem a do určité míry i duchovní chápání apošto­ látu, jak je má Pavel, může být Duchem Páně dáno všem apoštolům (1 Koř 2,6-16). Apoštolát věřících sám není doložen v NZ výslovně, ale svědčí o něm celá řada skutečností. I když je apoštolát svěřen v prvé řadě dvanácti a Pavlovi, je od počátku záležitostí celé církve. Víme například, že antiošská a římská církev existují ještě před příchodem Petra a Pavla. Lze říci, že apoštolát je věcí každého *učedníka Kristova; každý má být «světlem světa a solí země» (Mt 5,13n). Na apoštolské činnosti církve se mají podílet všichni a každý tak sobě vlastním způso­ bem má následovat Pavla a prvních dvanáct v je­ jich apoštolské *horlivosti. XLD -* autorita/vláda NZ II - církev III 2 - dary Ducha II 2.4 evangelium - kázat - kněžství NZ III - loučit se NZ 2 - moc V 3 - národy NZ II - Petr (svátý) - plodnost III 3 - poslání NZ II, III - povolání III - prostředník II 2 - služba - stavět III 2 - svědectví NZ III 1 - tradice NZ I 2.3; II 2 - učedník NZ - učit NZ II - vyvolení NZ II 1 - znamení NZ II 2 — Zjevení NZ I 2, II 2, III 2 ARCHA NOEMOVA -► Noe - potopa

ARCHA SMLOUVY Boží *přítomnost se v Izraeli projevuje různými způsoby. Archa je jejím viditelným zna­ mením dvojím způsobem: v truhlici o rozměrech 125 x 75 x 75 cm jsou uchovávány kamenné des­ ky s Desaterem, psaným do kamene prstem Božím (Dt 10,1-5), a tato truhlice, obložená zla­ tém a chráněná křídly cherubů, je podnožím Hos­ podinovým (Ž1 132,7; 1 Kron 28,2). Hospodin tak sídlí «nad cheruby» (1 Sam 4,4; Ž1 80,2) a střeží své Slovo, které mu slouží za podnoží.

13

Archa, ukrytá pod Stánkem, je putovní svatyní a doprovází Izrael od počátku, počínaje smlou­ vou na hoře Sinaj až do chvíle, kdy je natrvalo uložena v *chrámě. Od tohoto okamžiku vystu­ puje do popředí chrám, zatímco archa pozbývá na významu a v textech o ní už pak není zmínky. Nejspíš byla zničena spolu s chrámem na počát­ ku exilu. Zdá se, že ve druhém, poexilovém chrámě, nahradila v liturgii archu slitovnice. Prostřednictvím archy projevuje Bůh smlouvy svou přítomnost ve středu svého národa, aby jej chránil, vedl, učil znát svou vůli a přijímal jeho prosby.

I. BOŽÍ PŘÍTOMNOST JE ČINORODÁ Archa ztělesňuje přítomnost Boha, který jedná ve prospěch Izraele v okamžiku vyjití z Egypta a v průběhu dobývání zaslíbené země. Nejstarší záznam (Nm 10,33) ukazuje Hospodina Jahveho, jak prostřednictvím archy řídí kroky svého lidu pouští; přesuny archy doprovázel válečný zpěv (10,35; 1 Sam 4,5) a archa sama je znamením sva­ té *války, důkazem, že Jahve Sabaoth, «udatný rek» (Ex 15,3; Ž1 24,8), se osobně účastní postup­ ného naplňování daných zaslíbení. Jednotlivými etapami jsou zde přechod Jordánu, dobytí Jeri­ cha a válečná tažení proti Filišťanům. Výraz ♦Hospodin zástupů (Jahve Sabaoth) se objevuje v 1 Sam 1,3; 4,4 a v 2 Sam 6,2 ve spojení s ar­ chou a «Hospodinovým domem» v Silo, kde se nacházela. Touto válečnou událostí se archa stává posvátným předmětem, přinášejícím požeh­ nání a zároveň nahánějícím hrůzu. Bývá zto­ tožňována se samým Bohem, jehož *jméno jí bývá přisuzováno (Nm 10,35; 1 Sam 4,7). Archa je «slávou Izraele» (1 Sam 4,22; srv Pláč 2,1), si­ lou Mocného Jákobova (Ž1 132,8; 78,61), přítom­ ností svátého Boha ve středu svého lidu, vyžadu­ jící *svatost od každého, kdo se jí chce přiblížit (1 Sam 6,19n; 2 Sam 6,1-11) a dává člověku po­ cítit Boží svobodu: Bůh nepřestává jednat ve pros­ pěch svého lidu, ale nenechává se jím osedlat (1 Sam 4 - 6). Celé dějiny archy vrcholí a zároveň končí slav­ nostním průvodem, který uspořádal král David, když archu nesl za jásotu lidu na místo jejího de­ finitivního uložení v Jeruzalémě (2 Sam 6,12-19; srv Ž1 24,7-10; 132; 2 Kron 6,41n). Šalomoun ji nakonec uložil v chrámě (1 Král 8). Až do té doby byla archa k dispozici jednotlivým kme­

14

nům, ale podle Nátanova proroctví je napříště smlouva vázána na Davidův rod (2 Sam 7), který byl nástrojem sjednocení národa. Jeruzalém a chrám přijaly tímto okamžikem vše, co do té doby patřilo k arše úmluvy.

II. BŮH PŘÍTOMNÝ SVÝM SLOVEM Archa je rovněž místem Božího *Slova - před­ ně proto, že jsou v ní uloženy desky *Zákona a že je tedy *svědectvím, které vydává Bůh o sobě, zjevením, které učinil ze své vůle (Ex 31,18), a od­ povědí Izraele na Boží slovo (Dt 31,26n). Archa smlouvy, archa svědectví, to jsou výrazy, označu­ jící archu v jejím vztahu ke klauzulím *smlouvy, týkajícím se obou stran a vyrytým do kamenných desek. Archa je také jakýmsi prodloužením sinajského setkání. Když se během putování pouští Mojžíš chodí radit s Hospodinem, prosit o výrok pro lid (Ex 25,22) nebo se za něj naopak přimlou­ vat (Nm 14), vstupuje do Stánku, v němž je uložena archa, a Hospodin tam k němu pro­ mlouval a «Mojžíš s ním mluvil tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem» (Ex 33,7-11; 34,34; Nm 12,4-8). Později potvrzuje své výroky Ámos tak, že s nimi přichází od archy jako od nového Sinaje (Am 1,2), a Izaiášovi se dostává prorockého povolání ve chvíli, kdy se modlí před archou (Iz 6). Podobným způsobem se «před» archou věřící setkává s Bohem, aby slyšel jeho slovo jako Sa­ muel (1 Sam 3) nebo aby se o něm poradil s kněžskými strážci a vykladači *Zákona (Dt 31,9nn), nebo aby se modlil jako Anna (1 Sam 1,9) či David (2 Sam 7,18). Tento druh «pobožností» před archou se později také přenese do chrámu (modlitby Šalomounovy: 1 Král 8,30 a Ezechiášovy v 2 Král 19,14).

III. ARCHA V NADĚJI IZRAELE A V NZ Jeremiáš vyzývá lid po roce 587, aby už neoplakával ztracenou archu, protože nový ♦Je­ ruzalém se stane místem shromáždění *národů, trůnem Hospodinovým (Jer 3,16n) a po uzavření nové smlouvy bude zákon vepsán do *srdcí (31,31-34). Ezechiel používá obrazu archy, pohy­ blivého sídla Hospodinova, aby ukázal, že «*sláva» opouští znesvěcený chrám, aby se připo­

jila k vyhnancům. Bůh bude nyní přebývat upros­ třed svého «Zbytku», ve svátém společenství (Ez 9 - 11). Judaismus podle všeho doufal, že archa se objeví na konci času znovu (2 Mak 2,4-8) a také kniha Zjevení se o ní zmiňuje (Zj 11,19). NZ totiž vidí v Kristu *naplnění osudu archy. On je Slovo Boží, přebývající mezi námi (Jan 1,14; Kol 2,9), zasazující se o spásu všech (1 Te 2,13) jako náš vůdce (Jan 8,12) a skutečný smír (Řm 3,25; srv 1 Jan 2,2; 4,10). JB -> bohoslužba SZ I NZ III 2 - chrám SZ - mana 1 - moc I 1 - přítomnost Boží SZ II, III 1 - putovat SZ 1 - sláva/ velebnost III 2 - smlouva SZ I 3 - svědectví SZ II 2

18,20). A konečně se u esénů v Ježíšově době set­ káváme nejen s očekáváním krále-*Mesiáše, Da­ vidova syna, ale především Mesiáše Áronova, svrchovaného velekněze. 2. List Židům je jediným novozákonním textem, který mluví o Áronovi, a všímá si přitom dvou charakteristických rysů této postavy: Kristus si nepřivlastnil úlohu milosrdného velekněze, ale byl stejně «jako Áron povolán Bohem» (Žd 5,2-5; srv Ex 28,1; Nm 18,1); přesto ale Áronovo dědičné kněžství neohlašuje kněžství Kristovo, na rozdíl od kněžství Melchisedechova, jehož rodo­ kmen není možné rekonstruovat (Žd 7,3.15-21). Navíc Áronovo kněžství nemůže dosáhnout oné *dokonalosti, příznačné pro kněžství Kristovo (7,11.23-27). XLD

ÁRON 1. Postava prapředka kněžské třídy (Lv 1,5), «Áronova domu» (Ž1 118,3), se v průběhu staletí utvářela velice pozvolna. Podle starobylého po­ dání je Áron «levita» (Ex 4,14), bratr Mirjam a mluvčí *Mojžíšův (4,14-17) před Izraelity (4,2731) nebo i u faraóna (5,1-5). Podpírá svého brat­ ra po dobu bitvy s Amalečany (17,10-13) a do­ provází ho na Sinaji (19,24), kde i on může «*vidět Boha» (24,1 On). Jeho památka není zcela bez poskvrny, na jeho hlavu totiž padá velká část zodpovědnosti za celou záležitost se zlatým tele­ tem (Ex 32; srv Sk 7,40) a vzpouru proti Mojžíšo­ vi (Nm 12,1-15). Kněžská tradice v něm později vidí znalce všech náboženských otázek a zakladatele kasty «synů Áronových» (Ex 28,1; srv Lk 1,5) - nej­ spíše je to ohlas sporů mezi jednotlivými *kněžskými skupinami v období druhého chrámu. Bývá představován jako *pomazaný ve­ lekněz (Ex 29,1-30) a ve velekněžském rouchu, jako původce velekněžských gest (39,1-31). Boží rozhodnutí (Nm 16) a zázrak s rozkvetlou holí (Nm 17,16-26), která je potom uchovávána v arše (Žd 9,4), potvrzují jeho privilegované po­ stavení. Od tohoto okamžiku vystupuje po boku svého bratra Mojžíše ve chvílích, kdy Bůh udělu­ je své příkazy (Ex 9,8nn; 12,1...) nebo kdy lid dává hlasitě najevo svou nespokojenost (Ex 16,2; Nm 16,3) a také ve chvíli společné *nevěry všech v Meribě (Nm 20,1-21) a ve společném trestu, takže umírá, aniž by vstoupil do zaslíbené země (20,22-29). Áronovo velekněžství trvá (Sir 45,622) a jeho přímluva odvrací Boží hněv (Mdr

-* kněžství SZ I 3.4; NZ I 3 - Mesiáš SZ II 2 - pomazání III 3 - povolání I ASKEZE -►bdít I 2, II 2 - pokání/obrácení SZ I 2 - půst sebezápor - smrt III 3 - svět NZ III 1 - víno I 2

AUTORITA/VLÁDA SZ I. VEŠKERÁ AUTORITA MÁ SVŮJ PŮVOD V BOHU Tato zásada, kterou formuluje Pavel (Řm 13,1), je všudypřítomná ve SZ: jakýkoliv projev autority je podřízen vladařské vůli Boží. 1. Pozemská autorita. - Bůh, který je stvořite­ lem a vládcem všeho, je také zdrojem vší moci na této zemi. V něm má svůj původ nadřazenost člověka nad přírodou (Gn 1,28), muže nad ženou (Gn 3,16) a také rodičů nad dětmi (Lv 19,3). Ta­ ké ve složité síti vzájemných vztahů lidské spo­ lečnosti závisí vládcové, kterým je svěřena péče o obecné blaho a kteří za ně nesou zodpovědnost, na Bohu. Hospodin nařizuje Hagaře poslušnost vůči její paní (Gn 16,9), svěřuje vládu nad Da­ maškem Chazaelovi (1 Král 19,15; 2 Král 8,9-13) a vládu nad celým Východem Nabuchodonosorovi (Jer 27,6). Co platí pro pohany (srv Sir 10,4), platí tím spíše pro lid Boží. Problém světské moci však zde je postaven jinak a zaslouží si zvláštní úvahy. 2.

Výkon moci a jeho podmínky. - Bohem svěře­

15

ná moc není absolutní, ale omezená, a to morál­ ními závazky. *Zákon má střežit její vykonávání například tím, že i *otrokům zaručuje určitá *práva (Ex 21,l-6.26n; Dt 15,12-18; Sir 33,30...). Cílem rodičovské autority je *výchova dětí (Př 23,13; Sir 7,23n; 30,1...). Největší pokušení k pře­ kračování vytyčených mezí číhají na člověka v oblasti politické *moci, kterou se může opíjet tak, že si přisvojuje zásluhy o její nabytí - viz příklad vítězných Syřanů (Iz 10,7-11.13n). To je přímá cesta k sebezbožštění (Ez 28,2-5) a tím ke vzpouře proti Nejvyššímu (Iz 14,13n), která se nezastaví ani před rouháním (Dan 11,36). To ovšem neznamená nic jiného, než spolčení se sa­ tanskou *šelmou, kterou Daniel vidí vystupovat z moře a které Bůh dal na čas moc (Dan 7,38.19-25). Takový stupeň zvrácenosti moci na sebe přivolává Boží *soud, a ten ji v určeném okamži­ ku povalí (Dan 7,lln.26). Protože spojila svůj osud s osudem sil zla, padne spolu s nimi.

II. BOŽÍ LID A AUTORITA Jak vidět, člověk nedokázal respektovat pod­ mínky, uložené každé pozemské autoritě. Bůh tedy chová *záměry *spásy neboli jinými slovy nápravy tohoto stavu. Svěřil je svému lidu a na jeho konci, kterým vyvrcholí vykoupení, čeká ta­ ké obnova výkonu pozemské moci. 1. Dvě mocenské oblasti. - Bůh obdařuje mocí ty, které staví do čela svého lidu. Nejde přitom ihned o politické vladaře, ale náboženské vůdce, *prostředníky, s *posláním proměnit Izraele v «království kněží a svátý lid» (Ex 19,6). *Mojžíš, *proroci a *kněží - všichni jsou nositeli moci, která je svou podstatou duchovní a kterou viditelně vykonávají z moci Boží. Izrael je ale ta­ ké národ, stát s určitým politickým systémem. Ten je teokratický, protože i političtí vůdcové jimi jsou z pověření Božího, ať už konkrétně jsou to starší, kteří tvoří Mojžíšův poradní sbor (Ex 18,21nn; Nm ll,24n), ^charismatičtí vůdcové jako Jozue a soudcové nebo konečně *králové. Smlouva, kterou Bůh uzavřel se svým lidem, předpokládá úzké spojení mezi oběma vykonava­ teli moci za současné nadřazenosti autority du­ chovní autoritě politické, v souladu s povo­ láním, kterého se Izraeli dostalo. Konflikty jsou za těchto okolností nevyhnutelné: Saul se stře­ tává se Samuelem (1 Sam 13,7-15; 15), Achab

16

s Eliášem (1 Král 21,17-24) a další a další králo­ vé s *proroky své doby. V Izraeli dochází k po­ dobnému zneužívání politické moci jako jinde - a to je jen dalši důvod k tomu, aby byla podřízena Božímu soudu. Politická moc izraelských králů tak nakonec ústí do katastrofy a *exilu. 2. Vztah k pohanským říším. - Po návratu z vyhnanství restauruje judaismus původní teokratické struktury. Odluka moci duchovní od po­ litické nečiní potíží v zemi, kde dále vládnou cizí zájmy a mocnosti, kterým zůstávají Židé pod­ dáni. Za této nové situace zaujímá Boží lid dva odlišné postoje, v důsledku těch kterých kon­ krétních okolností. Jedním z nich je prosté přijetí daného stavu: Kyra a jeho nástupce seslal sám Bůh (Iz 45,lnn), a protože podporují snahy o ob­ novení bohoslužby ve chrámě, je třeba se za ně modlit a oddaně jim sloužit (Jer 29,7; Bar 1,1 On). Útisk ze strany pohanské říše však může vyvolat touhu po Boží *pomstě a vést ke vzpouře (Jdt; 1 Mak 2,15-28). Obnovení monarchie v období makabejském znamená naneštěstí nezdravé sou­ středění moci v jednom jediném centru a to vede k rychlému rozkladu s nejhoršími doprovod­ nými jevy. Římská intervence v r. 63 uvrhne Boží lid pod jařmo nenáviděných pohanů.

NZ I. JEŽÍŠ 1. Ježíšova autorita. - Ježíš káže a jedná v průběhu své veřejné činnosti «nikoliv jako fari­ zeové a zákonici, ale jako ten, kdo má moc» (Mt 7,29 par). Má moc odpouštět hříchy (Mt 9,6nn) a je pánem soboty (Mk 2,28 par). Jeho autorita je náboženského charakteru jako obvykle u Božích vyslanců a židé si tedy nemohou neklást otázku, čí mocí Ježíš takto jedná (Mt 21,23 par). Ježíš od­ mítá odpovědět přímo (Mt 21,27 par), ale *znamení, která činí, vedou pozorovatele k logic­ kému závěru: jeho moc (exousia) nad nemocemi (Mt 8,8n par), živly (Mk 4,41 par) i nad *zlými duchy (Mt 12,28 par) a dokonce i v oblasti poli­ tiky, je od Boha. To, co odmítnul z ruky ♦sata­ novy (Lk 4,5nn), dostal ve skutečnosti od Boha. Svou svrchovanost však v lidské společnosti ni­ jak neuplatňuje. Zatímco mocní' tohoto světa projevují svou moc tím, že panují nad druhými, on vystupuje jako služebník všech (Lk 22,25nn). On, Pán a Mistr (Jan 13,13), přišel *sloužit a dát

svůj život za druhé (Mk 10,42nn par). A právě proto, že na sebe vzal vzhled *otroka, musí se před ním nakonec sklonit každé *koleno (Fil 2,511), proto bude také po svém Zmrtvýchvstání moci prohlásit, že je mu dána veškerá moc (exousia) na nebi i na zemi (Mt 28,18). 2. Ježíš a světská moc. - Právě řečené podtrhuje význam Ježíšova postoje vůči pozemským autori­ tám. Vůči židovským předákům vystupoval ja ­ kožto *Syn člověka (Mt 26,63n par), vybavený příslušnou autoritou, dosvědčenou Písmem (Dan 7,14). Jeho postoj k moci politické je diferenco­ vanější. Uznává císařovu vládu (Mt 21,22 par), což ovšem neznamená, že přivírá oči nad bez­ právím, kterého se nositelé politické moci do­ pouštějí (Mt 20,25; Lk 13,32). Když je předveden Pilátovi, odmítá se s ním pouštět do diskuzí oko­ lo vlastní moci, která je božského původu, a omezuje se na zdůraznění bezpráví, které je na něm pácháno (Jan 19,11), jakož i na prohlášení o vlastní královské důstojnosti, která není z tohoto světa (Jan 18,36). Ačkoliv tedy obojí moc, du­ chovní i světská, má v něm svůj původ, Ježíš po­ tvrzuje jejich odluku a přiznává politické autoritě samostatnost, která potrvá až do jeho návratu ve slávě. V izraelské teokracii byly obě propojeny, ale v církvi tomu už tak nebude. II. APOŠTOLOVĚ 1. Nositelé Ježíšovy autority. - Ježíš *posílá *učedníky hlásat evangelium a vybavuje je svou vlastní autoritou («Kdo vás slyší, mne slyší» - Lk 10,16n) a mocí (srv Mk 3,14n par; Lk 10,19). Zároveň jim ale ukázal, že výkon této moci je ve skutečnosti *službou (Lk 22,26 par; Jan 13,14n). Skutečně později *apoštolové tohoto svého práva užívají, například když vylučují z obce nehodné členy (1 Kor 5,4n). Ale jejich hlavní starostí zůstává neochvějně služba lidem (1 Te 2,6-10). Je­ jich autorita, ač viditelně vykonávaná, zůstává nicméně duchovní a týká se tedy výlučně spravo­ vání církve. Oddělení oblasti duchovní od oblasti světské, ke kterému zde dochází, je v porovnání se sociálními útvary starověku něčím zcela no­ vým. 2. Uplatňování lidské autority. - V hodnocení lidské autority a způsobu, jakým je uplatňována, potvrzují spisy apoštolů učení SZ. Staví ji však na nový základ. *Žena má být podřízena manželovi

jako církev Kristu, manžel má ale povinnost také svou ženu milovat jako Kristus svou církev (Ef 5,22-33). Děti mají poslouchat rodiče (Kol 3,20; Ef 6,lnn), protože veškeré ^otcovství je odvoze­ no od Boha (Ef 3,15), ale také rodiče mají při *výchově dbát na to, aby nedráždili své děti ke hněvu (Ef 6,4; Kol 3,21). *Otroci mají poslouchat své pány, a to i nepřívětivé a tvrdé (1 Petr 2,18), jako Krista samotného (Kol 3,22; Ef 6,5), jejich pán ale nemá zapomínat, že i on má nad sebou Pána, který sídlí na nebesích (Ef 6,9) a má se učit zacházet s otroky jako s *bratry (Fm 16). Říci, že tato sociální etika zajišťuje správné zacházení s mocí ve společnosti, by bylo nedostačující. Tím, jak jí vytyčuje ideál služby z lásky, ji staví na zcela jiný a nový základ. 3. Vztah církve k politické moci. - Apoštolově, kterým Ježíš předal svou vlastní autoritu, mají do činění se dvěma lidskými institucemi. Jedna z nich, židovští předáci, jsou zde poněkud zvlášt­ ní kapitolou: jejich autorita je náboženská a vy­ růstá z instituce, opírající se o Boží zákon, a apoštolově jí prokazují skutečnou úctu (Sk 4,9; 23,1-5), pokud se její odpor ke Kristu neprojeví naplno. Její zodpovědnost za odmítnutí a odsou­ zení Krista je však vejká (Sk 3,13nn; 13,27n) a následující zákaz kázání evangelia situaci ještě více vyhrocuje. Apoštolově zákazu samozřejmě nedbají, protože se sluší více poslouchat Boha než lidi (Sk 5,29). Odmítnutím Kristovy autority ztrácejí židovští předáci vlastní duchovní moc. Ze vztahu k politické moci vznikají zcela jiné problémy. Pavel se hlásí ke svému římskému občanství a k říši zaujímá v podstatě kladný pos­ toj (Sk 16,37; 22,25...). Odvolává se k císaři a domáhá se u něj svých práv (Sk 25,12). Prohlašu­ je však, že veškerá moc má svůj původ v Bohu a že jejím cílem má být dobro celku. *Svědomí nám proto přikazuje, že se státní moci máme podřizovat jako vykonavateli Boží spravedlnosti (Řm 13,1-7), za krále a vladaře se máme modlit (1 Tm 2,2), jak to ostatně učí i 1. list Petrův (1 Petr 2,13-17). Předpokladem je ovšem podříze­ nost světské moci Božím zákonům. Ať tak či onak, nikde není vznesen požadavek podřízenosti politického dění duchovní moci církve. Jestliže ovšem světská moc začne pronásledo­ vat církev, jako kdysi Syřané Židy, jestliže se vze­ pře Bohu i jeho Kristu, pak křesťanská proroctví slavnostně ohlašují její pád a soud nad ní - tak to činí například Janova kniha Zjevení s Nerono-

17

vým a Domiciánovým Římem (Zj 17,1 - 19,10). V totalitní říši, kde si vladař osvojuje božské atributy moci, je celý systém vlády už jen ďábel­ skou karikaturou skutečného výkonu moci. Před ni už křesťan nemůže pokorně sklánět hlavu. FA & PG

18

-> apoštolově - bohabojnost III - církev III 2b.c - dary Du­ cha II 4 - král - moc - odpuštění II 3 - otcové & Otec I 1. III 2.3, V 3 - Pán - pastýř & stádo - pečeť 1 - Petr 2.3b poslání - poslušnost - poušť NZ II - právo SZ 1 - přísaha NZ 1 - Slovo Boží NZ I 1 - služba II 1.3 - slyšet la - staro­ ba 2 - svědomí 2b - tradice SZ II 2; NZ II 1 - učit - Zákon C I

B

BAAL -» hanba I 4 - manželství SZ II 1 - modly II 1 - olej 1 otcové & Otec I 1, III 2 - Pán SZ - ženich/nevěsta SZ

BABYLÓN Na rozdíl od *Egypta s jeho mnohoznačnou biblickou symbolikou představuje Babylón v bi­ bli vždy mocnost zla, třebaže jí Bůh může příleži­ tostně použít k uskutečnění svých záměrů. 1. Babylónské znamení. - Ještě než Izrael na­ vázal jakýkoliv styk s mezopotámskou metropo­ lí, objevuje se tato na obzoru dějin spásy. Hebrej­ ský název Babylónu je «Babel» a proslulá věž z Gn 11,1-9 není nic jiného než šestiposchoďová věž (zigurat) velkého babylónského chrámu, sku­ tečný pomník babylónského *modlářství a také symbol lidské *pýchy. To je důvod, proč biblická tradice spojuje zmatení *jazyků s babylónským znamením: takto Bůh ztrestal lidi za jejich pyšnou modloslužbu. 2. Boží metla. - Počínaje 7. stoletím před Kris­ tem je přítom nost Babylónu v dějinách spásy výraznější. Je to doba, kdy Chaldejci, kteří jej do­ byli, začínají pomýšlet na ovládnutí Ninive a tím také celého Středního Východu. Stává se z něj hrozivá velmoc, jejímž bohem je její vlastní *síla (srv Hab 1,11). Bůh jí však využije ke svým plánům a činí z ní vykonavatele *soudu nad Ni­ nive (Nah 2,2 - 3,19). Stává se metlou v ruce Boží pro Izrael i ostatní království této oblasti: Hospodin je všechny vydal do rukou krále Nabuchodonosora, jehož jho bude tížit jejich šíji (Jer 27,1 - 28,17). Je zlatým *kalichem, ze kterého dá Hospodin pít národům opojný nápoj (Jer 25,1529; 51,7), je kladivem, jehož údery bude zpustoše­ na celá země (Jer 50,23; 51,20nn), vykonavatelem Hospodinova soudu v prvé řadě nad Judou (Jer 21,3-7). Jeho země bude domovem *vyhnanců, kde Bůh jednou shromáždí zbytek svého lidu (Jer 29,1-20). Obě knihy Královské popisují tuto tvrdou skutečnost (2 Král 24 - 25), ale odvlečení Židé procházejí «u řek babylónských», kde zpěvy

vystřídal pláč, očistným utrpením, které je připra­ vuje na nadcházející obnovu. 3. Město zla. - Úloha, kterou Prozřetelnost při­ soudila Babylónu, nic nemění na skutečnosti, že je to *město zla prvního řádu. I do Babylónu sice doléhá výzva připojit se k Božímu lidu (Ž1 87,4) podobně jako ostatní národy a dokonce i samo­ tné Ninive (Iz 19,24; srv Jon), ale Babylón - po­ dobně jako Ninive - spoléhá jen na vlastní sílu (Iz 47,7n.l0; srv 10,7-14). Vyvstal před Hospodinem v celé své pýše a nestoudnosti (Jer 50,29-32; srv Iz 14,13n), nahromadil řadu zločinů, mezi nimi čarodějství (Iz 47,12), modloslužbu (Iz 46,1; Jer 51,44-52) a ukrutnosti všeho druhu. Stal se sku­ tečným chrámem svévole (Zach 5,5-11) a «městem nicoty» (Iz 24,1 On). 4. Vyjití z Babylónu. - Vyhnanství bylo spra­ vedlivým trestem za hříchy Izraele. Pro zbytek, očištěný zkouškami a obrácený k Bohu je nepři­ jatelným *zajetím a nebezpečným místem poby­ tu. Už uplynulo předpověděných 70 let (tradiční ♦počet: Jer 25,11; 29,10; 2 Kron 36,21) a nad­ chází milostivé léto (Iz 61,2; srv Lv 25,10). Tolik očekávané osvobození znamená pro Boží lid (do­ brou zvěst» (Iz 40,9; 52,7nn). Vyhnanci jsou vyzváni, aby opustili hříšné město: «Vyjděte z Babylónu!» (Iz 48,20; Jer 50,8); «Pryč, pryč odsud. Nedotýkejte se ničeho nečistého!)) (Iz 52,11). Do Jeruzaléma se budou vracet jakoby v novém *Exodu. Je to okamžik, který naplní srdce radostí ještě po staletích (Ž1 126,1 n), důležité datum, ze kterého Matouš činí milník na cestě k mesiánské epoše (Mt 1,1 ln). 5. Soud nad Babylónem. - Obrat k lepšímu v průběhu dějin spásy je okamžikem, kdy Baby­ lón, Boží metla, zakouší na sobě samém Boží soud. Žaloba je sestavena a rozsudek nad městem zla je slavnostně ohlášen proroky (Iz 21,1-10; Jer 51,1 ln). Ironicky naříkají nad Babylónem (Iz 47) a dopředu už líčí jeho zhroucení (Iz 13; Jer 50,2128; 51,27-43). Bude to *den Hospodinův (Iz 13,6...), Hospodinova *pomsta na Babylónu a jeho bozích (Jer 51,44-57). Kyrův vítězný postup

19

je předzvěstí toho, co v r. 495 vykonají armády Xerxovy, které v městě nenechají kámen na ka­ meni (srv snad Iz 24,7-18; 25,1-5). Zůstane žít vlastně jen v paměti Židů jako vzor pyšného a svatokrádežného tyrana (Dan 2 - 4; Jdt 1,1-12). 6. Nepomíjející tajemství Babylónu. - Historické město Babylón zmizelo z povrchu země dlouho před novozákonní dobou. Nadále však připo­ míná Božímu lidu tajemství nepravosti, které ne­ přestává působit v tomto světě: Babylón a J e r u ­ zalém stojí proti sobě a každý člověk musí mezi nimi volit. V křesťanském způsobu řeči předsta­ vují protiklad mezi městem ♦satanovým a městem Božím. Prvotní církev si záhy uvědomila, že je také vtažena do dramatického boje mezi ni­ mi. Babylón ustavičně povstává proti novému Je­ ruzalému (Gal 4,26; Zj 21). V době Neronova pronásledování křesťanů na sebe bere podobu císařského Říma (1 Petr 5,13), Zjevení sv. Jana jej vidí jako velkou nevěstku, sedící na dravé ♦šelmě, zpitou krví svátých (Zj 17). Je spojencem draka, to jest *satana, a *šelmy, to jest *antikrista. Vy­ volený lid je i zde vyzván k odchodu z města (Zj 18,4), jehož odsouzení se blíží. Babylón, veliké město, padne (Zj 18,1-8). Nepřátelské národy bu­ dou nad ním naříkat, ale v nebi se bude rozléhat jásot (Zj 18,4 - 19,10). Takový osud stihne nako­ nec město zla a každá dějinná katastrofa, posti­ hující pozemské říše, vzpírající se Bohu a jeho církvi, je novou aktualizací Božího soudu nad Babylónem. Výroky proti Babylónu, zachované ve SZ, spějí ke svému eschatologickému naplnění: visí nad hříšnými *národy, které v dějinách ztělesňují tajemství Babylónu, jako Damoklův meč. JA & PG

-*• antikrist SZ 2 - jazyk 2 - Letnice II 2d - lid C III - město - moc III 0 - národy - pronásledování I 3 - pýcha 2 - válka SZ III 2 - vyhnanství - zajetí I BÁJE -► blud 3 - omyl NZ - pravda NZ 2c - učit NZ II 3

zákonem lásky ani nahražena, ani vyvrácena a zůstává nadále základem každého opravdového náboženského postoje. *Láska se pojí s bázní jak ve SZ, tak v NZ, třebaže pokaždé jiným způso­ bem. Důležité je rozlišovat mezi náboženskou bázní a strachem, který každý člověk pociťuje tváří v tvář přírodním pohromám nebo nepřátel­ ským útokům (Jer 6,25; 20,10). V biblickém Zje­ vení má své místo pouze první z nich.

I. LIDSKÝ STRACH A BÁZEŇ BOŽÍ Všechno neobvyklé, velkolepé nebo hrozivé vzbuzuje ve člověku mimovolně pocit «přesažnosti», něčeho, co je větší než malé a bezmocné lid­ ské individuum. Je to pocit nejasný a nadpřiroze­ no se v něm odráží především jakožto tremendum, aniž by přitom zcela odhalovalo svou sku­ tečnou hloubku. Ve SZ vyrovnává tento pocit poznání pravého *Boha, který zjevuje právě pro­ střednictvím ♦znamení, kterých je jeho stvoření plno, svou moc a velikost. Boží majestát vyvo­ lává bázeň Izraele na úpatí Sinaje (Ex 20,18n), Mojžíšovu před hořícím keřem (Ex 3,6) i Jákobo­ vu po nočním vidění (Gn 28,17). Tam, kde se jed­ ná o kosmická znamení, chápaná člověkem jako projev Božího ♦hněvu (*bouře, zemětřesení), je do bázně jistě přimíšeno i kus obyčejného stra­ chu. Hrůza a děs jsou běžnou součástí *dne Ho­ spodinova (dne Páně - Iz 2,10.19; srv Mdr 5,2). Takového zabarvení je i zděšení stráží u hrobu v neděli ráno o velikonocích (Mt 28,4). Naproti tomu je bázeň, která se projevuje v *klanění, normální reakcí věřícího člověka tváří v tvář Božímu zjevení: Gedeona (Sd 6,22n), Izaiáše (Iz 6,5) nebo očitých svědků Ježíšových zázraků (Mk 6,51 par; Lk 5,9-11; 7,16) a zázraků apoštolů (Sk 2,43). Bázeň Boží je tedy výslednicí řady různoro­ dých prvků, které mají společně vést člověka k prohlubování jeho *víry.

II. BÁZEŇ BOŽÍ A DŮVĚRA V BOHA

BÁZEŇ BOŽI Starý Zákon bývá často charakterizován jako zákon založený na strachu, zatímco Nový Zákon má být zákonem lásky. Je to velmi nepřesné a ne­ přihlíží to dostatečně k podrobnostem. Bázeň Boží je jistě neodmyslitelná od SZ, ale také zákon lásky v něm má své kořeny. Bázeň Boží není

20

V životě podle víry je bázeň Boží vždy vyvažo­ vána *důvěrou v Boha. Bůh se lidem nezjevuje proto, aby je vyděsil, ale právě naopak, aby je ubezpečil: «Neboj se!» (Sd 6,23; Dan 10,12; srv Lk 1,13.30). Stejného výrazu používá i Kristus kráčející po hladině jezera (Mk 6,50). Bůh není despota, třesoucí se o vlastní moc. Chce obklopit

člověka otcovskou *Prozřetelností a bdí nad jeho potřebami. Také patriarchy oslovuje oním «Neboj se!» v okamžiku, kdy jim *zjevuje svá *zaslíbení (Gn 15,1; 26,24), stejně jako trpící lid, kte­ rému se má dostat eschatologické útěchy (Iz 41,10.13n; 43,1.5; 44,2). Také Ježíš tak oslovuje «malé stádce», kterému Otec slibuje království (Lk 12,32; M t 6,25-34), a podobně utěšuje Bůh proroky, když je vysílá mezi lidi s nesnadným posláním: určitě narazí na odpor, ale toho se nes­ mí zaleknout (Jer 1,8; Ez 2,6; 3,9; srv 2 Král U5). Víra je tak zdrojem jistoty, která přemáhá čistě lidský strach. Když Izrael táhne proti nepříteli, vzkazuje mu Bůh znovu: «Neboj se!» (Nm 21,34; Dt 3,2; 7,18; 20,1; Joz 8,1) a v okamžiku nejvyšší tísně opakuje totéž Izaiáš králi Acházovi (Iz 7,4) i Ezechiášovi (Iz 37,6). Ježíš opakuje několikrát, že se netřeba bát těch, kdo zabíjejí tělo (Mt 10,26-31 par). Často opakované poučení přejde nakonec do krve. Opravdová víra, pevně zakotvená v důvěře v Boha, oprošťuje srdce od všeho stra­ chu (Ž1 23,4; 27,1; 91,5-13).

III. STRACH Z BOŽÍCH TRESTŮ Existuje též spásonosná bázeň Boží. Ve SZ se Bůh zjevuje jako *soudce a vyhlášení sinajské *smlouvy doprovází hrozba trestů (Ex 20,5nn; 23,21). Neúspěchy Izraele vykládají proroci v ce­ lém průběhu dějin jako znamení Prozřetelnosti, vyjadřující Boží hněv, který je opravdovým důvo­ dem třást se před ním! V tomto smyslu se Boží zákon opravdu jeví jako zákon, založený na bázni. Také Ž1 2 hrozí Božími *tresty, když vy­ zývá cizí národy, aby se podřídily Pomazanému Hospodinovu (Ž1 2,1 ln). Je to něco, co nelze z bible vymazat už proto, že v samotném NZ hraje Boží *hněv a '“soud významnou úlohu. Opravdový důvod ke strachu ale mají jen *zatvrzelí hříšníci (Jak 5,1; Zj 6,15n). Ostatní, kteří si uvědomují, že jsou také velmi hříšní (srv Lk 5,8), ale kdo důvěřují v ospra­ vedlňující *milost Boží (Řm 3,23n), jsou NZ ve­ deni k novému postoji: na místo otrockého stra­ chu nastupuje duch adoptivních synů Božích (Řm 8,15) a schopnost niterné *lásky, která za­ hání strach - strach, který předpokládá možný trest (1 Jan 4,18). Ten, kdo miluje, nemá strach z trestu, a to ani tehdy ne, kdy jej jeho vlastní srdce obviňuje (1 Jan 3,20n). V tomto smyslu je

tvrzení «NZ je zákonem lásky» pravdivé. Ale již ve starozákonní době existovali lidé, kteří podle takového zákona lásky žili, stejně jako i dnes existují takoví, kdo nepřekonali (v sobě) zákon strachu.

IV. BÁZEŇ BOŽÍ A NÁBOŽENSTVÍ Bázeň Boží lze chápat v dostatečně širokém smyslu, takže ji můžeme řadit k základním náboženským pocitům. Už Deuteronomium ji příznačným způsobem spojuje s láskou k Bohu, se zachováváním jeho přikázání, se službou Bohu (Dt 6,2.5.13), zatímco Iz 11,2 v ní vidí plody Božího *Ducha. Mudrci SZ o ní říkají, že je počátkem veškeré *moudrosti (Př 1,7; Ž1 111,10) a Sirachovec dlouze dovozuje, že je prakticky to­ tožná se ^zbožností (Sir 1,11-20). Její odměnou je proto blaženost, kterou jí přisuzují žalmy (112,1; 128,1), neboť «Boží *milosrdenství trvá od poko­ lení do pokolení těm, kteří se ho bojí» (Lk 1,50; srv Ž1 103,17). *Soud, který naplní hříšníky hrůzou, bude okamžikem odměny pro ty, kdo «se bojí jeho jména» (Zj 11,18). Také NZ občas za­ chovává u pojmu bázně nádech uctivosti před Bohem-soudcem (2 Kor 7,1; Ef 5,21; Kol 3,22), zvláště když přijde řeč na ty, kteří «se Boha nebojí» (Lk 18,2.4; 23,40), ale celkově chápe Boží bázeň spíše v onom hlubokém smyslu, který z ní činí jednu ze základních *ctností: «Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí, a koná, co je správné» (Sk 10,34n). Takto chápaná bázeň Boží je cestou spásy skrze víru. PA & PG -►Abrahám I 2 - blahoslavenství/blaženost SZ I 2 - důvěra - klanět se - moudrost SZ I 3 - přítomnost Boží SZ 11 - sta­ rost 2 - svátý SZ II - úzkost - zbožnost SZ 2; NZ 2

BDlT Bdít znamená v první řadě odpírat si noční *spánek s cílem prodloužit námahu dne (Mdr 6,15) nebo se zabezpečit proti překvapení ze stra­ ny nepřátel (Ž1 127,ln). V přeneseném smyslu to pak znamená bdělost jakožto opatrnost vůbec, ve snaze o připravenost k boji s nedbalostí a o do­ sažení vytčeného cíle (Př 8,34). Takovým cílem věřícího člověka je přijmout Pána, až přijde jeho

21

*den. Proto bdí uprostřed *noci, aniž by do noci patřil.

I. BÝT PŘIPRAVEN NA PŘÍCHOD PÁNA 1. Synoptikové zaznamenávají výzvu k bdělosti jako základní Ježíšovo doporučení učedníkům na závěr řeči o konci světa a druhém příchodu Syna člověka (Mk 13,33-37). «Bděte tedy, protože ne­ víte, kterého dne váš Pán přijde» (Mt 24,42). Ježíš užívá různých přirovnání a podobenství, ve kterých se sloveso bdít (odepřít si spánek) obje­ vuje ve spojení s nepředvídatelností jeho návra­ tu. Příchod Syna člověka bude stejně neočekáva­ ný jako příchod nočního zloděje (Mt 24,43n) nebo hospodáře, který se vrací uprostřed noci, aniž by předem upozornil své služebníky (Mk 13,35n). Křesťan má jednat podobně jako obezřetný otec rodiny nebo jako dobrý služebník, který se nenechá přemoci *spánkem. Jeho povin­ ností je bdít, to jest čekat a být připraven při­ jmout Pána. Charakteristickým postojem učed­ níka je tedy bdělost spolu s *nadějí v Ježíšův návrat. Znamená to v první řadě pohotovost a ta vyžaduje, aby se učedník zřeknul pozemských rozkoší i blahobytu (Lk 21,34-36). Protože hodi­ na paruzie je nepředvídatelná, musí se zařídit i pro případ, že by na sebe nechala čekat, jak o tom mluví podobenství o pannách (Mt 25,1-13). 2. V prvních listech sv. Pavla - orientovaných jasně eschatologicky - najdeme mnohé, co je oz­ věnou evangelijních výzev k bdělosti; zvláště to platí o 1 Te 5,1-7. «Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.» Křesťan je «dítě *světla», pro­ tože se obrátil k Bohu. Proto má zůstat bdělý a odpírat temnotám, symbolu zla, jinak bude i on paruzií zaskočen. Bdění vyžaduje střízlivost, to jest odmítnutí «nočních» výstřelků a všeho, co rozptyluje v očekávání Pána. Zahrnuje v sobě také duchovní zbroj, kterou je třeba se odít: «Oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu» (5,8). Později, veden obavami o ochabnutí prvotní horlivosti, píše Pavel kře­ sťanům do Říma, aby se probrali ze *spánku a aby se připravili na příchod konečné spásy (Řm 13,11-14). 3. Kniha Zjevení tlumočí výzvu Soudce všech na adresu církve v Sardech, výzvu k velké bdělosti (3,lnn). Tato církev pozapomenula na Kristův

22

příchod. Jestliže se nevzpamatuje, překvapí ji Kristus jako zloděj. A na druhé straně «blaze to­ mu, kdo bdí a hlídá své šaty» (16,15), protože se bude moci zúčastnit triumfálního Pánova průvodu.

II. MÍT SE NA POZORU PŘED KAŽDODENNÍMI POKUŠENÍMI Bdělost ve smyslu trpělivého očekávání návra­ tu Ježíšova se má projevovat v celém křesťans­ kém životě, bojem proti běžným pokušením, která jakoby byla předobrazem velkého eschato­ logického střetnutí. 1. Ve chvíli, kdy má naplnit Otcovu spasitelnou *vůli, podstupuje Ježíš bolestný boj (agonia) v Getsemanech. Tento boj je předzvěstí boje na konci světa. Líčení synoptiků ukazuje v Ježíšovi vzor bdělosti ve chvíli ^pokušení. Ježíšův vzor vyniká o to více, že jeho učedníci, málo vnímaví k napomenutím Mistra, pokušení podléhají. Výzva «Bděte a modlete se, abyste nepřišli do po­ k u še n i (Mt 26,41) přesahuje rámec getsemanské zahrady a obrací se na všechny křesťany. Připo­ meňme si zde poslední prosbu Otčenáše, která se dovolává Boží pomoci nejen v okamžiku escha­ tologického boje, ale ve všech střetnutích křesťans­ kého života. 2. Výzva k ostražitosti před nebezpečími přítomného života se objevuje několikrát v lis­ tech apoštolů (1 Kor 16,13; Kol 4,2; Ef 6,10-20). Obzvláště výrazněji formuluje 1 Petr 5,8, který se čte každý večer v kompletáři: «Buďte střízliví a bděte, protože váš nepřítel ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.» Nepřítel je zde označen stejně jasně jako v Ef 6,10nn: *satan a jeho pomahači číhají bez přestání na příležitost svést učedníky k zapření Krista. Nechť se tedy křesťan má vždy na pozoru, ať se modlí s vírou a důvěrou a sebezáporem ať uniká nástrahám ne­ přítele. Zvláště bdělí ať jsou představení, kterým je svěřena obrana společenství před «hltavými vlky» (Sk 20,28-31).

III. STRÁVIT NOC NA MODLITBÁCH Svatý Pavel v Ef 6,18 a Kol 4,2 patrně naráží na zvyklost prvotních společenství pořádat vigilie spojené s modlitbami. «Vždycky a při každé

příležitosti proste a modlete se, jak to Duch vnu­ ká. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvale se modlete» (Ef 6,18). Právě takové vigilie vyjadřují kon­ krétně křesťanskou bdělost po vzoru Ježíšově (Lk 6,12; Mk 14,38). Závěr. - Bdělost má být charakteristickým rysem křesťanské existence. Vyplývá z víry v den Páně a je výrazem odhodlání čelit odpadlictví posled­ ních dob a přípravy na příchod Kristův. Protože pokušení přítomného života předznamenávají es­ chatologické útrapy, má se křesťanská bdělost osvědčovat v každodenním boji proti zlu. Od křesťana vyžaduje ustavičnou modlitbu a střízli­ vost: «Bděte, modlete se a buďte střízliví!» MD -> anděl - den Páně NZ II - lampa 2 - naděje NZ II návštěva NZ 2 - noc NZ 2.3 - Noe 3 - opojení 2 - pastýř/ stádo - Prozřetelnost - služba II 3 - spánek - starost I

radost ze slov svého učedníka (Př 23,16), třást se před odpadem (1 Mak 2,24), mohou být probodena zkouškou (Jb 16,13). Jejich tvůrce (Ž1 139,13) může jejich prostřednictvím poučit ♦svědomí modlícího se člověka (Ž1 16,7). Bedra označují spolu se *srdcem to, co uniká pohledu a sluchu. Jedině Bůh «zkoumá ledví a srdce» (Ž1 10; Jer 11,20; Zj 2,23) a Ježíš ví, co je v člověku (Jan 2,25), protože jen Bůh proniká do hloubi lidské bytosti. Jeremiáš, prorok vnitřního života, spolu s žalmistou neváhá vystavit se zkouma­ vému Božímu pohledu: «Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib mé ledví a mé srdce *ohněm» (Ž1 26,2; Jer 17,10; 20,12), protože vědí, že jejich ledví je zdrojem toho, co mají na *rtech (Jer 12,2n) - na rozdíl od jejich nepřátel. Bůh slyší lidská slova, ale je také «svědkem ledví a pravým strážcem srdce» (Mdr 1,6). Proto se i v liturgii objevují slova «spal, Hospodine, naše ledví a srdce ohněm Ducha». RF

BEDRA/LEDVÍ

-* srdce I 2 - svědomí 1 BELIAL -* satan III

Bedra často označují fyzickou zdatnost člověka (1 Král 12,10), jeho plodnost a část těla v oblasti kyčli a pasu, včetně sexuálních orgánů (2 Sam 7,12; Ž1 132,11; Žd 7,5.10). Někdy jsou považo­ vána také za sídlo vášní, tajných myšlenek, citů (Ž1 72,21; Zj 2,23). Tak vznikly dva významové celky; první je výzvou k činům, druhý připomíná Boží moc nad člověkem i v jeho nejskrytějším nitru. 1. V oblasti beder je soustředěna síla člověka. Do boje, na cesty je třeba se vypravit a příslušně obléci, opásat si bedra (Gn 37,34), přepásat se zástěrou či zbrojí (2 Sam 20,8) a podobně je třeba se připravit i ke službě Bohu. Tak se Hebrejci při­ pravují na vyjiti z Egypta (Ex 12,11), Jeremiáš má být hotov k boji (Jer 1,17), žena silná vždy k práci (Př 31,17): Mesiáš bude podobně vyzbro­ jen spravedlností a věrností (Iz 11,5) a Ježíšovi učedníci mají čekat na svého Pána, «bedra pře­ pásána a hořící *lampy v rukou» (Lk 12,35). Křesťané mají mít za ochranný pás život podle pravdy a za krunýř bezúhonnost (Ef 6,14) a svátý Petr uzavírá doslovně «mějte přepásána bedra své mysli» (1 Petr 1,13). 2. V bedrech, vnitřních orgánech, se projevují skryté záměry a rozněcují se také nejsilnější vášně. Bedra mohou plesat u Mistra, který má

BELZEBUL - zlý duch NZ 1

BERÁNEK BOŽÍ V řadě novozákonních knih (Jan, Sk, 1 Petr a hlavně Zj) je Kristus znázorňován jako beránek. Obraz je inspirován dvěma starozákonními téma­ ty. I. Služebník Hospodinův. - Prorok Jeremiáš pronásledovaný svými nepřáteli se přirovnává ke «krotkému beránkovi, vedenému k oběti» (Jer I I , 19). Tato představa byla později přenesena na postavu Hospodinova *Služebníka, umírajícího jako smírná oběť za hříchy svého lidu: «Jako be­ ránek, vedený na porážku; jako ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa» (Iz 53,7). Tento text, v němž je kladen důraz na Služebníkovu pokoru a odevzdanost, velice dobře odpovídá osudu Krista, jak to také vysvětluje Filip eunu­ chovi etiopské královny (Sk 8,31-35). Evangelisté ji zřejmě měli na mysli, když zdůrazňovali, že Kristus před veleradou «mlčel» (Mt 26,63) stejně jako před Pilátem (Jan 19,9). Snad na něj činí na­ rážku i Jan Křtitel, podle 4. evangelia, když upo­ zorňuje na Ježíše slovy «hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa» (1,29; srv Iz 53,7; Žd 9,28).

23

2. Velikonoční beránek. - Když Bůh pojal roz­ hodnutí vysvobodit svůj lid z egyptského *zajetí, přikázal Hebrejcům, aby v každé rodině byl obětován beránek, «jednoroční sameček bez vady» (Ex 12,5), aby byl večer sněžen a jeho krví aby byly pomazány veřeje a příčný trám dveří do­ mu. Díky tomuto «*znamení» budou pak všichni ušetřeni, až přijde k vyhlazení všeho prvoroze­ ného v egyptské zemi. Židovská tradice později původní téma rozšířila a krvi beránka přisoudila ♦vykupitelskou moc: «Prostřednictvím krve smlouvy, krve obřízky a krví paschy jsem vás vy­ svobodil z Egypta» (Pirqé R. Eliezer, 29; srv Mechilta k Ex 12). Hebrejci byli vykoupeni z egypt­ ského ^otroctví beránkovou *krví, a tak se mohli stát «svatým národem», «královstvím kněží» (Ex 19,6), spojeným s Bohem *smlouvou a žijícím podle Mojžíšova Zákona. Křesťanská tradice vidí v Kristu «pravého veli­ konočního beránka» (preface velikonoční neděle) a jeho vykupitelské poslání je podáno v celé své šíři křestní katechezí, kterou lze vycítit na pozadí 1. listu Petrova a jejíž ohlas najdeme ve spisech Janova okruhu i v listě Židům. Ježíš je beránek (1 Petr 1,19; Jan 1,29; Zj 5,6) bez poskvrny (Ex 12,5), to jest bez hříchu (1 Petr 1,19; Jan 8,46; 1 Jan 3,5; Žd 9,14). Vykupuje lidi za cenu své krve (1 Petr 1,18n; Zj 5,9n; Žd 9,12-15) «ze zems­ kého obyvatelstva» (Zj 14,3), ze zlého *světa, oddávajícího se zvrácenostem, které sebou nese ♦modloslužba (1 Petr 1,14.18; 4,2n), takže se mo­ hou v budoucnu vystříhat *hříchu (1 Petr 1,15n; Jan 1,29; 1 Jan 3,5-9) a vytvořit nové «království kněží», pravý «zasvěcený národ)) (1 Petr 2,9; Zj 5,9n; srv Ex 19,6), přinášející Bohu duchovní ♦oběť bezúhonného života (1 Petr 2,5; Žd 9,14). Přešli z temnot pohanství do světla Božího ♦království (1 Petr 2,9). To je jejich pravý du­ chovní *exodus. Díky Beránkově krvi (Zj 12,11) přemohli satana, jehož předobrazem byl faraón, a právem mohou zpívat «Mojžíšův a Beránkův chvalozpěv)) (Zj 15,3; 7,9n.l4-17; srv Ex 15) na oslavu svého vysvobození. Tradice, která vidí v Kristu pravého veliko­ nočního beránka, sahá až k samotným počát­ kům křesťanství. Pavel vyzývá křesťany v Korintu, aby žili s poctivostí podle pravdy, to jest s nekvašenými chleby, protože «náš *velikonoční beránek, Kristus, byl už obětován)) (1 Koř 5,7). Pavlovo učení o Kristu-Beránkovi není něčím no­ vým, ale navazuje na liturgickou tradici křesťan­ ských velikonoc z doby před napsáním tohoto

24

listu, to jest před rokem 55-57. Přijmeme-li Jano­ vu chronologii, stojí u zrodu této tradice přímo smrt Kristova. Ježíš byl vydán na smrt v před­ večer slavnosti nekvašených chlebů (Jan 18,28; 19,14.31), tedy v odpoledních hodinách svátku velikonoc (19,14), a to v okamžiku, kdy byli podle předpisů Zákona obětováni ve chrámě be­ ránci. Po smrti mu nebyly zpřelámány kosti jako ostatním odsouzeným (19,33) a evangelista v tom vidí dodržení předpisů, týkajících se veli­ konočního beránka (19,36; srv Ex 12,46). 3. Nebeský beránek. - Kniha Zjevení sv. Jana se drží základního tématu Kristus-velikonoční be­ ránek (Zj 5,9n), staví ale do úchvatného protikla­ du slabost obětovaného Beránka s *mocí, které se mu dostává prostřednictvím jeho vyvýšení do nebe. V okamžiku své vykupitelské smrti je Kristus-Beránek také lev, osvobozující svým ♦vítěz­ stvím Boží lid ze zajetí zla (5,5n; 12,11). Od ny­ nějška je vybaven Boží mocí, sdílí Boží trůn (22,1.3) a také pocty ode všech nebeských bytostí (5,8.13; 7,10). Právě on je vykonavatelem Božích úradků proti bezbožníkům (6,1...), jeho *hněv jim nahání hrůzu (6,16) a on také vede eschatolo­ gický *boj proti spojeným mocnostem zla a po vítězství v něm bude korunován na «Krále králů a Pána pánů)> (17,14; 19,16...). Svou původní mírnost projeví zase až při slavném sňatku s ne­ beským Jeruzalémem, který představuje církev (19,7.9; 21,9). Potom se Beránek promění v ♦pas­ týře, vodící své věrné k pramenům živé vody ne­ beské blaženosti (7,17; srv 14,4). MEB -*• exodus NZ - Ježíš Kristus II 1b; záv. - krev SZ 3b; NZ 4 - oběť NZ I, II 1 - pastýř & stádo NZ 1 - služebník Boží III 2 - velikonoce I 6b II, III 2.3 - vítězství NZ - vykoupení NZ 1.4 - zvířata 0; II 3 - ženich/nevčsta NZ

BEZBOŽNÍK Duchovnímu protikladu *zbožnosti dává Pís­ mo svaté jak v hebrejštině, tak v řečtině celou řadu názvů a často přidává ještě jakýsi přídech opovržlivé zpupnosti vůči Bohu a jeho Zákonu. Pavel ohlašuje příchod «skrz naskrz hříšného člo­ věka)), který se v posledních dnech «bude po­ vyšovat nade všechno, co nese jméno Boží)), a «sám se bude prohlašovat za Boha» (2 Te 2,3n.8). Ve skrytu už špatnost ovšem pracuje nyní (2,7), a

to od okamžiku, kdy *Adam pohrdnul Božím příkazem (Gn 3,5.22). SZ 1. Bůh a bezbožníci. - *Tajemný jev bezbož­ nosti je v dějinách hříšného lidstva všeobecný. Setkáme se s ní u současníků Noemových (Gn 6,11; srv Jb 22,15nn), u stavitelů babylónské věže (Gn 11,4), u obyvatel Sodomy (Mdr 10,6)... Ve zvláště vyhraněné podobě se projevuje u pohan­ ských a Izraeli nepřátelských národů - počínaje faraónem, pronásledovatelem Izraele (srv Mdr 10,20; 11,9), přes kananejské modláře (Mdr 12,9), rouhače Sancheriba (Iz 37,17), pyšný "Babylón (Iz 13,11; 14,4), až k diktátorovi Antiochovi Epifanovi (2 Mak 7,34). Ani vyvolený národ jí však není zcela prost: bezbožní jsou odbojníci v poušti (Ž1 106,13-33), nevěrní obyvatelé zaslíbené země (Ž1 106,34-40) a vůbec celý hříšný národ, proti kterému Bůh posílá pohany, aby jej ztrestali (Iz 10,6; srv 1,4). I přes celonárodní obrácení po náv­ ratu z exilu pokračují proroci a žalmisté v pra­ nýřování bezbožnosti uvnitř vyvoleného národa a makabejská krize ukáže v plném světle, kolik Ži­ dů se dostalo na scestí (srv 1 Mak 2,23; 3,15; 6,21 atd). 2. Bezbožní a spravedliví. - Zvláště v sapienciální literatuře SZ vystupuje do popředí rozpolcenost lidského rodu: proti spravedlivým a moud­ rým v něm stojí bezbožníci a "blázni. Protiklad a přímo bratrovražedný boj mezi oběma už dopře­ du ohlašuje dramatické střetnutí dvou "měst z knihy Zjevení. Jeho počátek je už u kolébky lidstva ve dvojici Kaina a Ábela (Gn 4,8...) a každá doba jej znovu prožívá po svém. Bez­ božník dává volný průchod nízkým pudům jako jsou lstivost, "násilí, smyslnost a pýcha (Ž1 36,25; Mdr 2,6-10), pohrdá Bohem (Ž1 10,3n; 14,1) a zavile pronásleduje spravedlivé a "chudé (Ž1 10,611; 17,9-12; Mdr 2,10-20)... Jeho zdánlivá úspěšnost může mít někdy dlouhé trvání, takže naplňuje duše zbožných úzkostí (Ž1 94,1-6; Jb 21,7-13). Pronásledovaní prosí Boha o zkázu těchto bezúzdných lidí, v prvé řadě ve jménu "spravedlnosti (Ž1 10,12-18; 31,18n; 109,6...) a už předem vychutnávají *pomstu, která nás dnes tak zaráží (Ž1 58,11). 3. Odplata bezbožníků. - Ti, kdo zůstávají věrni smlouvě, vědí, že bezbožníci spějí do zkázy (srv Žl l,4nn; 34,22; 37,9n. 12-17.20), ale jejich důvěra

v konečnou spravedlnost a tedy v "odplatu, kte­ rou očekávají ještě na tomto světě, naráží na po­ horšující skutečnosti. Jsou bezbožníci, kterým se vede dobře (Jer 12,ln; Jb 21,7-16; Žl 73,2-12), ja­ koby Boží spravedlnost ani neexistovala (Kaz 7,15; 8,10-14). Eschatologická proroctví sice ujišťují, že na konci časů přijde král-*Mesiáš a zahubí bezbožníky (Iz 11,4; Žl 72,3), že Bůh sám je vyhladí v den "soudu (srv Iz 24,1-13; 25, ln), ale prozatím není jasno, jak budou bezbožníci odpykávat své zločiny. Jde přitom o individuálně naléhavou otázku a přesto je třeba na odpověď čekat dosti dlouho; teprve v době Makabejců se dovídáme, že Bůh bude každého z bezbožníků soudit jednotlivě (2 Mak 7,34n; srv Dan 12,2) a že se jim nedosta­ ne účasti na "vzkříšení mrtvých (2 Mak 7,14; srv Dan 12,2). Kniha Moudrosti pak může přinést podrobný popis jejich konečného "trestu po "smrti (Mdr 3,10nn; 4,3-6; 5,7-14). Její slavnostní prohlášení vede k cennému poznatku - Bůh opravdu nechce smrt bezbožníka, ale jeho obrácení k životu (Ex 33,11; srv 18,20-27 a 33,819). Podobné milosrdenství najdeme znovu v NZ.

NZ 1. Pravý bezbožník. - Novozákonní řečtina upřesňuje duchovní postoj, pranýřovaný už ve SZ, pojmy bezbožnost (asabeia), nespravedlnost (adikia) a odmítnutí Zákona (anomia). V Ježíšo­ vých sporech s *farizeji se velmi brzy projevuje dvojí koncepce této vzpoury proti Bohu. Podle farizeů spočívá "zbožnost v zachovávání předpi­ sů Zákona a "tradic, které se kolem něj vytvořily. Jejich neznalost sama o sobě je už bezbožností (srv Jan 7,49). Ježíš se tedy dopouští chyby, když jí s hříšníky (Mt 9,11 par), přátelí se s nimi (Mt 11,19 par) nebo u nich bydlí (Lk 19,7). Ježíš ale ví dobře, že každý člověk je ‘"hříšník a že nikdo o sobě nemůže tvrdit, že je spravedlivý a zbožný. "Evangelium, se kterým přichází, má právě dát hříšníkům možnost "pokání a spásy (Lk 5,32). Prubířským kamenem pravé zbožnosti bude tudíž napříště postoj, jaký člověk zaujme k evangeliu. 2. Nabídka spásy bezbožníkům. - Na situaci se od Kristovy "oběti, jeho vykupitelské smrti «rukou bezbožníků» (Sk 2,23), nic nezměnilo. Zemřel «spravedlivý za nespravedlivé)) (1 Petr 3,18), ač byl «počítán mezi zločince)), aby se na­

25

plnilo Písmo (Lk 22,37). Zemřel za bezbožné (Řm 5,6), aby byli ospravedlněni vírou v něho (Řm 4,5). Novozákonní *spravedlivý není nic ji­ ného než bezbožník, ospravedlněný Boží ♦milo­ stí. Bezbožnosti se odřekl, když v evangeliu roz­ poznal výzvu ke spáse (Tt 2,12) a obrátil se ke Kristu. Skutečnými bezbožníky jsou nyní ti, kdo odmítají nebo deformují evangelium: falešní uči­ telé, kteří matou věřící (2 Tm 2,16; Jud 4.18; 2 Petr 2,lnn; 3,3n) a kteří si zaslouží název ♦anti­ kristů (1 Jan 2,22), lhostejní, kteří žijí v zaviněné neznalosti (2 Petr 3,5; srv Mt 24,37; Lk 17,26-30) a především pohanské mocnosti, z jejichž středu vzejde člověk naskrz propadlý záhubě, ♦bez­ božník, který bude odpůrcem Pána (2 Te 2,3.8). To je budoucí rámec, v němž se zjevuje bez­ božnost. 3. Bezbožníci a jejich ohrožení Božím hněvem. Potrestání bezbožnosti je nyní ještě jistější než ve SZ. Boží *hněv ohrožuje trvale veškerou bez­ božnost a nespravedlnost ve světě (Řm 1,18; srv 2,8), zvláště v souvislosti s koncem času a pos­ ledním soudem. Tehdy Pán potře bezbožníka skvělostí svého příchodu (2 Te 2,8) a všichni, kdo se podíleli na *tajemství bezbožnosti, budou za­ hanbeni a potrestáni (Jud 15; 2 Petr 2,7). Zatím na sebe trest nechává čekat, protože Boží ♦trpěli­ vost chce dát všem zlým možnost k obrácení (2 Petr 2,9). ADa & PG -* antikrist - bláznovství - bohatství II - lež II 2a - ne­ návist - nevěra - omyl SZ - pokrytec 2 - pronásledování I 1 - pýcha 3 - rouhání - zbožnost BEZPEČÍ -* dveře SZ I - pokoj - víra 0 BEZÚHONNOST -►čistý - dokonalost - právo - prostý spravedlnost 0; A I BEZÚTĚŠNOST -+ neštěstí - potěšit - samota - zármutek

BĚŽET Slovo «běžet» se v bibli používá nejen ve svém doslovném smyslu, když je například řeč o královské gardě (1 Sam 22,17), spěchající se zprávami z bojiště (2 Sam 18,19-27), ale také ve smyslu přeneseném (v řečtině trecho nebo také dioko: «spěchat k», «vytrvat v» [běhu] a od toho pak odvozené «pronásledovat») k označení dy­ namičnosti Božího *Slova nebo těch, kdo je hlásají. Později, pod vlivem sportovního závo­

26

dění, oblíbeného v řeckém světě, označuje slovo také «běh» života, směřujícího ke svému cíli. 1. Slovo Boží «běží». - Boží slovo je rychlé, mocné a účinné: «Tvé všemocné slovo seskočilo z královského trůnu z nebe jako nelítostný válečník do středu země, určené k záhubě» (Mdr 18,15; srv 1 Sam 22,17). Doráží jako válečník na Joba (Jb 16,14) a opírá se přitom o představu skoku, která může být nahrazena představou rych­ lého běhu: «běží rychle, jeho slovo, jeho výrok vyslaný na zem» (Ž1 147,15; srv Iz 55,11). Snad má Pavel na mysli právě toto místo, když ukládá modlitbu za to, «aby Slovo Boží konalo dále svůj běh» (2Te 3,1). *Proroci, podobně jako královi běžci, rovněž běží hlásat jeho Slovo (1 Sam 8,11). «Hospodinova ruka byla nad Eliášem, opásal svá bedra a běžel před Achabem až tam, kudy se vchází do Jizreelu» (1 Král 18,46). Dokonce i proroci, které Bůh neposlal, si počínají podobně: «Běží, přesto že jsem je neposlal, a prorokují, přesto že jsem k nim nemluvil» (Jer 23,21). 2. Život je běh. - Lidský život, srovnávaný ča­ sto s chůzí (Jan 8,12; 1 Jan l,6n) se proměňuje v běh, jakmile jde o důležité poslání nebo horli­ vou poslušnost. Někdy jde o hlásání slova jako v případě Jana Křtitele, který dokonal svůj běh (Sk 13,24n) nebo u Pavla (20,24), hlásajícího ra­ dostnou zvěst. «Běžet» může znamenat také pro­ stou a bezstarostnou radost, plynoucí ze spraved­ livého života, neuchylujícího se z *cest Božích: «Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost» (Ž1 119,32), a: «Ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají sil, jako orli dostávají křídla, běží, neumdlí, jsou bez únavy)) (Iz 40,31). Vyjádřena jazykem Písně písní je celoživotní ♦horlivost ve službě Hospodinovi jako nedočka­ vý chvat nevěsty, běžící za hlasem svého miláčka: «Táhni mne sebou! Dáme se v běh)) (Pis 1,4). Nevyvolává to v nás obraz Petra a Jana, jak běží k Pánovu hrobu (Jan 20,4)? V Pavlově řeči se běh stává sportovním zápole­ ním, které vyžaduje oběti od každého, kdo touží po vítězství (1 Kor 9,24-27). Jiný výraz, ale spoje­ ný s touž představou, může charakterizovat celý Pavlův život. Když stíhá křesťany {dioko, ve smy­ slu *pronásledovat), je na cestě do Damašku za­ sažen Kristem. Nemyslí si, že dosáhl cíle. «Neříkám, že bych to byl už uchvátil nebo že jsem už dokonalý; ale *běžím {dioko) k tomu a chci to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus... nedbám na to, co je za mnou, a ženu se

k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše» (Fil 3,12-14). Překážky nás nesmí odradit (Gal 5,7). «Tak nesmírné je množství těch, kdo se na nás dívají (tj diváci a někdejší vítězové v závodech)... běžme tedy o závod (trechomen) a mějme při tom upřeny oči na našeho předchůdce (podromos, z edramon, aorist slovesa trecho) ve víře» (Žd 12,ln; 6,20). Potom nepoběžíme nazdařbůh (1 Kor 9,26; Gal 2,2; Fil 2,16) a budeme moci říci s Pavlem: «dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem zachoval» (2 Tm 4,7). Při tom nesmíme za­ pomínat, že všechno je dar Boží: «Nezávisí to tedy na tom, že někdo chce nebo že někdo běží, ale závisí to na Božím slitování» (Řm 9,16).

«žádný bělič na světě by jej nedokázal podobně vybílit» (Mk 9,3 par). Taková běloba je barvou svátých a proměněných bytostí, očištěných od hříchů (Iz 1,18; Ž1 51,9) krví Beránkovou (Zj 7,14), bytostí, které mají podíl na slávě Boží (7,913) a které tvoří bíle oděný doprovod vítěze (3,4n), nespočetný zástup, provolávající svou ra­ dost ve věčné slavnosti světla: Beránek se spojí s nevěstou, oděnou do «skvěle bílého kmentu» (19,1-14). Bílé roucho se používá od prvopočátku v průběhu křestního obřadu (srv Lv 6,3) a novokřtěnci je nasazován bílý čepec jako symbol křestní milosti, kterou je účasten nebeské slávy a z ní plynoucí nevinnosti a radosti. GB

XLD -►čistý - radost - sláva/velebnost - světlo - šat II 4

-* cesta - horlivost II 2 - Slovo Boží SZ II 2 BIBLE -*■ kniha - písmo III

BÍLÝ V bibli je bílá barva barvou svátků a radosti. Objevuje se ve spojení s nevinností, *radostí a čistotou, vzbuzuje radostný úžas. Je to barva ♦světla a *života, protiklad barvy černé, která je symbolem smutku. Bible používá všechny tyto výrazy (Kaz 9,8; Sir 43,18) a přisuzuje jim nový eschatologický rozměr: bílá barva označuje všechny, kdo jsou nějak ve spojení s Boží ♦slávou, to jest nebeské nebo proměněné bytosti.

BISKUP - církev III 2c - služba II 3.4

BLAHOSLAVENSTVÍ/BLAŽENOST Každý člověk usiluje o štěstí, ať už mu říká ♦ži­ vot, *pokoj, *radost, *odpočinutí, *požehnání či ♦spása. To všechno je nějak obsaženo v pro­ hlášení, že někdo je šťastný nebo naopak nešťast­ ný. Mudrcovo prohlášení «Blahoslavení chudí! Běda bohatým!» není nějakou formou ♦požeh­ nání nebo naopak *zlořečení, vedené snahou zaji­ stit štěstí či naopak přivolávat neštěstí. Je to vy­ bídnutí, opírající se o jeho vlastní zkušenost blaženosti, vydat se po cestě, která k ní vede.

1. Nebeské bytosti. - Nejvíce zdůrazňuje bílou barvu při popisu nebe a bytostí, které je obývají, kniha Zjevení. Podtrhuje přitom její eschatolo­ gický význam: kamínek (Zj 2,17), oblak (14,14), kůň (19,11), trůn (20,11). V celém Písmu svátém, v NZ stejně jako ve SZ, vystupují nebeské byto­ sti v oslnivém, bělostném rouchu, ať už jde o muže ve lněném rouchu (Ez 9,2), o anděly, Boží posly (Lk 24,4 par; Sk 10,30), čtyřiadvacet starců na nebeském dvoře (Zj 4,4) nebo o «Syna člověka» (Zj 1,13n), samotného Krista, ohlášeného starcem, oděným «do roucha bílého jako sníh a s vlasy jako čistá vlna» (Dan 7,9).

Abychom pochopili dosah a význam nepřeber­ né řady různých výroků a rad moudrosti, které se nám zdají někdy velmi přízemní, musíme je zasa­ dit do náboženských souvislostí, ve kterých byly proneseny. Zdrojem blahoslavenství (blaženosti) je vždy Bůh a vývoj, kterým prošel její obsah, stoupá od země k nebi.

2. Bytosti proměněné. - Nebeská běloba se v průběhu Kristova pozemského života neobje­ vuje nikde kromě výjimečné události na hoře ♦Proměnění, kde se jeho *šat zaskví tak, že

1. Boží štěstí a sláva. - Na rozdíl od řeckých bo­ hů, obvykle titulovaných při oslovení «blažený», protože ztělesňují lidské tužby a představy, není biblický Bůh a jeho blaženost, nesrovnatelná se

SZ

I. BLAŽENOST A BŮH

27

štěstím, o které usiluje člověk, předmětem zájmu Písma svátého (srv 1 Tm 1,11; 6,15). Hospodin je především Bohem *slávy a přeje si sdílet tuto slávu s člověkem. Zde jsme u dalšího rozdílu ve srovnání s řeckými bohy, kteří užívají své blaže­ nosti, aniž by se příliš starali o osud lidí: Hospo­ din se starostlivě sklání ke všem lidem a v prvé řadě ke svému lidu; lidská blaženost je dílem Boží ^milosti, je účastí na jeho slávě. 2. Blažeností člověka je Bůh sám. - Sapienciální literatura oplývá výroky, které pomáhají čtenáři bible objevit, v čem spočívá pravé štěstí a proč je třeba o ně usilovat. Blaze tomu, kdo se bojí Ho­ spodina, protože bude silný, požehnaný (Ž1 112,ln), jeho potomstvo bude početné (Ž1 128,lnn). Života, spásy, požehnání i bohatství dosáhne (Př 3,1-10), kdo kráčí cestami Božími (Ž1 1,1) a žije, jak učí Hospodinův Zákon (Ž1 119,1), kdo*poslouchá Moudrost (Př 8,34n), nalézá ji (Př 3,13n) a vzdělává se v ní (Sir 14,20), kdo pečuje o chudé (Ž1 41,2): zkrátka, kdo je *spra vedli vý. Starozákonní mudrc obvykle ve svých snahách přivést žáky na *cestu pravého štěstí, při roz­ vádění těchto otázek, nepřekračuje rámec bez­ prostřední *odplaty. Překonat se ji podaří až Ho­ spodinovým *chudým a zbožným. To oni pocho­ pí, že Bůh sám je plností jejich odměny a že úplné opuštění všeho v bezmezné *důvěře je cestou k blaženosti: je to prosté tvrzení, bez udání moti­ vace. «Blahoslavený člověk, který v tebe doufá!» (Ž1 84,13; srv Ž1 2,12; 65,5; 146,5). Věřící Izraelita, který tedy žije bohabojně, zachovává Zákon a naslouchá Moudrosti, žije v očekávání blaženo­ sti jakožto odměny a pro skutečně duchovní mezi nimi to znamená život ve štěstí už nyní, v přítomnosti, přebývat s Bohem navždy a *okoušet «po jeho pravici věčného dobra» (Ž1 16,11; srv 73,23nn).

II. OD POZEMSKÉHO ŠTĚSTÍ K NEBESKÉ BLAŽENOSTI Tím je vlastně definován vrchol blaženosti v Bohu. Cesta k poznání, že blažeností vyvole­ ných je Bůh sám, je však dlážděna *zklamáními (Ž1 41,10; 118,8n; 146,3n), která pomalu pročišťují jejich touhy. 1. Pozemská blaženost. - Lidské štěstí je nej­ dříve totožné s *životem, po dlouhou dobu chápaným jako život pozemský. Hle, co je blaže­

28

ností lidu, který má za Boha Hospodina: mít vel­ ké syny, krásné dcery, plné sýpky, početná stáda a žít v *pokoji (Ž1 144,12-15). Posvátným textům připadá úkol rozvádět do podrobná tuto hojnost na úrovni osob, rodiny i národa. Mít krále hodného toho jména (Kaz 10,16n), zdatnou a výtečnou ženu (Sir 25,8; 26,1), velké bohatství, nashromážděné bez podvodu a aniž by se člověk stal jeho otrokem (31,8), být obezřetný, nehřešit jazykem (25,9; 14,1), mít soucit s nešťastným (Př 14,21), nemuset si nic vyčítat (Sir 14,21) - zkrát­ ka žít důstojným způsobem a být k němu veden samým Bohem (Ž1 94,12). Jistě se sluší naříkat nad zemřelým, ale s mírou, jinak totiž nošení smutku brání v užívání přítomné blaženosti zde na zemi (Sir 38,16-23). 2. Nebeská blaženost. - Hospodinem dané a požehnané pozemské statky byly znamením ži­ votního společenství s Bohem. Okamžik, kdy se prosadila víra ve věčný život, je také okamžikem, kdy jsou vidět jejich meze i riziko, které je s jejich užíváním spojeno. Tímto očištěním ale se z nich stávají znamení života věčného. Nová naděje umožňuje objev nových hodnot, jako je na­ příklad duchovní *plodnost mužů i žen jinak bez­ dětných a doslovně převrací dosavadní stupnici hodnot. Zkušenost ukázala již dříve, že není možné posuzovat lidské štěstí před koncem živo­ ta (Sir 11,28). Kniha Moudrosti hlásá s neslýcha­ nou odvahou, která je předzvěstí evangelia, že je šťastná *neplodná žena, jestliže žije spravedlivě a ctnostně (Mdr 3,13nn) a starozákonní mudrci se nakonec připojují k žalmistovi, který prohlásil v souvislosti s biblickými *chudými, že nejvyšší dobro je v důvěře v Hospodina (srv Ž1 73,2328). NZ Všechna dobra se stávají možnými v okamži­ ku příchodu *Ježíše Krista. Blaženost má v něm svůj ideál i naplnění, protože v něm je už přítom­ no ^království a protože svým věrným dává do­ bro nejvyšší, totiž svátého *Ducha, jako záruku nebeského dědictví.

I. BLAHOSLAVENSTVÍ A KRISTUS Ježíš je víc, než jen moudrý člověk s velkou zkušeností; je to někdo, kdo plně prožívá blaže­ nost, o které mluví.

1. «Blahoslavenství jsou jakoby úvodem k za­ hajovací řeči, ve které Ježíš předkládá podle Mt 5,3-12 program křesťanského štěstí. V Lukášově verzi jsou doplněna paralelními výroky o neštěstí. Tím vyzvedávají určité životní podmínky na úro­ veň nej vyšších hodnot (Lk 6,20-26). Zmíněné dva výklady není dost dobře možné zúžit na blahosla­ venství *ctností nebo životních stavů. Spíše se vzájemně vyvažují a hlavně - pravdu nám odhalí jedině za předpokladu, že jim nebudeme podsou­ vat jiný význam než ten, který jim Ježíš opravdu dal. Ježíš skutečně přišel od Boha, aby slavnostně potvrdil platnost starozákonních zaslíbení: království Boží je zde, strasti a potřeby jsou pře­ konány, milosrdenství a život jsou Bohem dány. Stojí za povšimnutí, že zatímco některá blahosla­ venství jsou formulována v budoucím čase, první z nich («Blahoslavení chudí...»), které obsahuje potenciálně všechna ostatní, je pronešeno v čase přítomném. A co více: blahoslavenství jsou Božím Ano v osobě Ježíšově. SZ dospěl ke ztotožnění blaže­ nosti s Bohem, a nyní přichází Ježíš jako někdo, kdo tužby po štěstí *naplňuje, v něm je '“králov­ ství Boží už přítomno, jako někdo, kdo je «vtělením» blahoslavenství, kdo je dokonale žije tím, jak se ukázal být «tichý a pokorný srdcem» (Mt 11.29) . 2. Ostatní prohlášení v evangeliích rovněž mají ukázat, že středem blahoslavenství je Ježíš. '“M a­ ria je «blahoslavená», protože porodila Spasitele (Lk 1,48; 11,27), protože uvěřila (1,45). To je před­ zvěst blahoslavenství všech těch, kdo *slyší Slo­ vo Boží (11,28) a uvěří, aniž by '“viděli (Jan 20.29) . Běda farizeům (Mt 23,13-32), běda Ji­ dášovi (26,24), nevěřícím městům (11,21)! Blaho­ slavený je Šimon, kterému Otec zjevil v Ježíšovi Syna živého Boha (Mt 16,17)! Blahoslavené oči, které viděly Ježíše (13,16)! Především ale blaho­ slavení učedníci, kteří věrně vytrvají v bdění po celou dobu čekání na jeho návrat (Mt 24,46) a jsou současně oddáni ve službě jeden druhému (Jan 13,17).

II. KRISTOVA STUPNICE HODNOT Už SZ nesměle připojoval k pozemským hod­ notám bohatství a úspěchu též spravedlnost v chudobě a neúspěchu; Ježíš rovnou pranýřuje pozemské představy blaženosti v celé jejich roz­

poruplnosti. Blahoslavenství na této zemi už ne­ platí bohatým, nasyceným a všemi váženým, ale hladovým, plačícím, chudým a pronásledovaným (srv 1 Petr 3,14; 4,14). Takové zpřevracení všech hodnot mohl uskutečnit jen ten, kdo je sám jejich zosobněním. Dvě velká blahoslavenství v sobě obsahují všechna ostatní: '“chudoba, doprovázená *skutky '“spravedlnosti, *pokorou, *tichostí, *čistotou, ♦milosrdenstvím, naplňováním *pokoje - a '“pro­ následování z lásky ke Kristu. Bez Ježíše ostatně všechny vyjmenované hodnoty nejsou ničím, jedi­ ně on jim dává smysl. A jedině ten, kdo žije v kristocentrické víře, může skutečně chápat bla­ hoslavenství knihy Zjevení. Blahoslavený, jestliže je slyší (Zj 1,3; 22,7) a zůstává bdělý (16,15), pro­ tože je pozván na Beránkovu svatební hostinu (19,9) a ke Vzkříšení (20,6). A i kdyby měl na ♦svědectví Kristu položit vlastní život, ať neztrácí odvahu: «Blahoslavení, kdo umírají ve spojení s Pánem!» (14,13). JLA & XLD -*■ dědictví SZ 11 2; NZ II - chudí I, II - nebe VI - odpoči­ nek - okusit 2 - pokoj - pokrm IV - potěšit - požehnání II 3 - radost - sláva/velebnost IV 1 - smích 2 - smrt NZ III 4 utrpení NZ I 2 - zármutek NZ 2 - zaslíbení III 1

BLÁZNOVSTVÍ Bláznovství je v bibli protikladem ♦moudrosti (srv Př 10,1.14) a znamená určitý způsob *života, určitou míru *poznání Boha. Blázen je člověk pošetilý, neprozřetelný a ten je též člověkem ♦bezbožným (Př 1,22-32; Sir 22,9-18), neznalým Zákona (SZ) ani Krista (NZ). 1. Moudří varují mladého, nezkušeného člověka před svody nerozumného způsobu života, podob­ ného jednání zkažených žen (Př 7,5-27), zosob­ něného postavou paní Hlouposti, která není ni­ kým jiným než ♦bezbožností (Př 9,13-18). Ukazu­ jí na postavách bláznů, kde skončí jejich učedník bez patřičné kázně (Sir 21,14-20). Což nevede ta­ kové jednání přímou čarou k myšlence, že Pán se nestará o zjednání spravedlnosti, že nic nevidí (Sir 16,17-23) nebo dokonce že vůbec není (Ž1 14,1)? Odtud už je jen krok k přesvědčení, že je bláznovstvím být spravedlivý (Mdr 5,4) a že smrt spravedlivého je nenapravitelným neštěstím (Mdr 3,2).

29

2. Ve vztahu k Božímu království, přítomnému v osobě Krista, spočívá bláznovství nejen v bez­ božnosti, odmítající Boží Zákon, ale v jakési moudrosti, která se uzavírá jeho milosti. Každý se musí radikálně obrátit dříve, než může při­ jmout slova Kristova a uvést je do života. Jinak zůstává pošetilcem (Mt 7,26). Jen blázen, jakým je každý *lakomec, spoléhající na *bohatství (Lk 12,20). Bláznovstvím je odmítat Boží příkazy po vzoru pošetilých panen (Mt 25,1-13), nebo je překrucovat po vzoru *farizeů (Mt 23,17). Ten, kdo připustí souvislosti mezi nemocí, hříchem a zlým duchem, může vidět symbol proměny bláznovství v lásku v příkladu nebezpečného blázna z Gerazy, terorizujícího nejdříve široké okolí a potom odhodlaného následovat Ježíše, svého zachránce (Mk 5,1-20 par). Pavel prohlašu­ je za blázna toho, kdo odmítá uvěřit v Moudrost Boží, zjevenou v Kristu *ukřižovaném, kterou on, Pavel, *káže (1 Kor 1,18-29). Každý věřící musí počítat s tím, že bude světem pokládán za blázna (1 Kor 3,18nn) podobně, jako sám Kristus (Mk 3,21). Pavla skutečně považovali za blázna (1 Kor 4,10; Sk 26,24) a tomuto osudu neujde žádný apoštol Krista ukřižovaného, protože hlásá světu *spásu, která je dílem Božího bláznovství, bláznovství lásky, které je nejvyšší moudrostí (1 Koř 1,25). JA bezbožník SZ 2 - kříž I 1 - moudrost - pohoršení 14 prostý 1 - smích 1 - výchova I - žádostivost NZ 2

BLIŽNÍ SZ Výraz «bližní» se kryje celkem dobře s řeckým plesion, ale jen nedokonale s hebrejským reah, je­ hož biblickým překladem vlastně je. Nelze jej za­ měňovat za výraz «bratr», třebaže mu často sku­ tečně odpovídá. U etymologického kořene je myšlenka spojenectví, společenství. Bližní nepatří do rodiny v pokrevním slova smyslu, na rozdíl právě od *bratra, který je jakési mé druhé já. Bližní je ode mne jasně odlišný a také odlišným může zůstat; může se mi ale bratrem stát. Vzájemné pouto může vzniknout - přechodně (Lv 19,13.16.18) nebo trvale, na základě osob­ ního přátelství (Dt 13,7), lásky (Jer 3,1.20; Pis 1,9.15) nebo jen náklonnosti (Jb 30,29).

30

Starší zákonodárství neznalo pojem «bratr», ale jen «bližní» (srv Ex 20,16n). Přes tuto nespor­ nou bránu k univerzalismu Zákon nepřesáhnul prakticky hranice izraelského národa. Později, jak sílilo vědomí vlastního *vyvolení, smývá se v Deuteronomiu a v zákonu svatosti rozdíl mezi «bratrem» a «bližním» (Lv 19,16nn). Obojí se omezovalo tak jako tak výlučně na Izraelity (17,3). Nejde přitom o zúžení lásky k bližnímu jen na lásku bratrskou - naopak! Tyto texty mají rozšířit *lásku v Izraeli i na *cizince, bydlící v zemi (17,8.10.13; 19,34). Po návratu z vyhnanství se prosazují dvě roz­ dílné tendence: na jedné straně se okruh «rodiny» zužuje a přikázání lásky se týká jen Izraelitů a obřezaných proselytů, na druhé straně ale pře­ klad bible do řečtiny (Septuaginta) používá pro hebrejské reah řecké plesion a tím rozlišuje mezi bratrem a bližním, kterého tedy třeba milovat, ať je či není pokrevním bratrem. Dva lidé, kteří se potkají, jsou jeden druhému bližním, bez ohledu na jejich předchozí rodinný vztah a na to, co si je­ den o druhém myslí. NZ Zákoník, který položil Ježíšovi otázku «kdo je můj bližní?» (Lk 10,29), měl pravděpodobně na mysli ještě bližního-bratra, člena vyvoleného národa. Ježíš svou odpovědí dá pojmu «bližní)> novou, definitivní náplň. Nejdříve vyhlašuje přikázání lásky: «Miluj svého bližního jako sám sebe.)> V tomto při­ kázání nejen shrnuje všechna ostatní přikázání, ale zároveň je nerozlučně spojuje s přikázáním lásky k Bohu (Mt 22,34-40 par). Pavel, věrný učedník Ježíšův, prohlašuje slavnostně, že je to přikázání, které «naplňuje celý Zákon)) (Gal 5,14) a že v něm jsou zahrnuta všechna ostatní (Řm 13,8nn). Jakub je nazývá «královským záko­ nem)) (Jak 2,8). Potom Ježíš tento zákon zevšeobecňuje: máme milovat své přátele i své protivníky (Mt 5,4348). To je možné jedině tak, že odstraníme všech­ ny zátarasy ve vlastním srdci, takže láska může dosáhnout dokonce až k *nepřátelům. V podobenství o milosrdném Samaritánovi dává Ježíš názorný příklad aplikace (Lk 10,2937). O tom, kdo je můj bližní, nerozhoduji já. Člověk, který se dostal do nesnází, i kdyby to byl můj nepřítel, mne zve, abych se stal jeho bližním. Všeobsažná láska zůstává také láskou konkrétní,

projevující se ve vztahu ke každému člověku, kte­ rého mi Bůh posílá do cesty. XLD -* almužna NZ 3a - bratr - láska II - milosrdenství - poho­ stinství - pomsta 2a - přítel

BLOUDIT Bloudění v bibli neodpovídá omylu z neznalo­ sti, ani tápavému hledání, zmatení lidského rozu­ mu, jako v řeckém myšlení. Není to přehmat člověka, který se nechal ovlivnit zdáním (Gn 20,2-7; Mdr 13,6-9), ani neobratnost, působící nechtěné zlo a bezpráví (Lv 4,2.13.22.27). Biblic­ ké bloudění je odmítnutím *pravdy, *nevěrou. *Trestem za ně je bloudění psanců jako Kain (Gn 4,12) nebo celý Izrael (Oz 9,17), ovcí bez pa­ stýře (Iz 13,14; 53,6; Ez 34,16), které je třeba zno­ vu přivést do ovčince (Mt 18,12n; 1 Petr 2,25). SZ Nábožensky vzato jde o omyl v důsledku zasle­ pující neposlušnosti. Bloudit znamená «vzdálit se od *cesty, předepsané Hospodinem» (Dt 13,6.11). Odpadlý Izrael bloudí a končí v M o d ­ loslužbě (Am 2,4; Iz 44,20; Mdr 12,24). Tak se vede každému, kdo opustí Hospodina (Mdr 5,6), protože jedině *spravedlivý kráčí s jistotou vpřed (Ž1 26,1.3; 37,23.31). *Bezbožníky, kteří se odchýlili od pravé cesty (Iz 63,17; Př 12,26), tre­ stá Bůh tím, že je opouští (Ez 14,6-11; Jb 12,24), dokud se neodhodlají k *obrácení (Bar 4,28; Ez 33,12). Jinak *zatvrzelost *roste a omyl se pro­ hlubuje (Mdr 14,22-31). Toto provinění lpí na vůdcích lidu (Iz 9,15), levitech (Ez 44,10-13), fa­ lešných *prorocích (Oz 4,5; Iz 30,1 On; Jer 23,940; PÍ 4,13nn; Mích 3,5; Ez 13,8.10.18) a je už předzvěstí ďábelských svodů z konce času (srv Dan ll,33nn).

NZ

Eschatologické pobloudění vrcholí ve styku s Ježíšem Kristem, zosobněnou Pravdou (Jan 14,6). Ježíš pranýřuje omyly svých současníků (Mt 22,29) a také jeho apoštolově před nimi varují věřící (1 Kor 6,9; 15,33). Jak oni, tak jejich Mistr

ale budou prohlášeni za rouhače (Mt 27,63n; Jan 7,12.47; 2 Koř 6,8). Tak hlubokému omylu totiž propadli zaslepení farizeové (Jan 9,41) a «ti, kdo vládnou tímto světem, kteří kdyby měli tušení o Boží *Moudrosti, nebyli by ukřižovali božského Pána» (1 Kor 2,8). Omyl pokračuje ve svém zhoubném díle, přes porážku v utkání s Pravdou, a nadále činí z hříšníků «podvedené i podvodníky» (2 Tm 3,13). Proto je třeba *bdít (Jak 1,16; 1 Jan 2,26n), nedůvěřovat bájím, rozšiřovaným falešnými uči­ teli (1 Tm 1,4; 2 Petr 2,ln), prohnanosti svůdců (Ef 4,14.25; Tt 1,14), připisované pozdním židov­ stvím M ocnostem omylu, padlým *andělům, kteří nepřestávají odvádět zbloudilého hříšníka co nejdál od pravdy (Jak 5,20). Ježíš předvídá svody nepravých proroků na konci světa a připravuje na ně své věrné (Mt 24,5.11.24 par). Duch bludu (1 Jan 4,6), ta je m ­ ství bezbožnosti» (2 Te 2,7), ^antikrist (2 Jan 7), ♦roste až do konce času (2 Petr 2,15-18; Zj 20,8), kdy se ukáže jeho pravá tvář: tvář ďábla, «svůdce celého světa» (Zj 12,9), tvář *satana (2Te 2,9n). Nakonec však budou všichni falešní proroci i se šelmou vrženi do ohnivého močálu (19,20; 20,3.10). JR -> antikrist NZ - blud 3 - cesta - hledat - lež II, III - prav­ da NZ 2c 3 - učit NZ II 3

BLUD 1. Blud a rozkol. - Výrazy M zkol a blud (schis­ ma a hereze) jsou spojeny se závažným a dlouho­ dobým rozdělením uvnitř křesťanského lidu, a to ve dvou odlišných rovinách. Rozkol znamená roztržku v hierarchickém sboru, blud je roz­ tržkou ve víře. Ve SZ s jeho málo propracovaným intelektuál­ ním obsahem víry nevybylo místo pro herezi. Iz­ rael nebojoval s pokušením «vybírat si» (hairein) podle své chuti mezi různými nabízejícími se nau­ kami, nýbrž s pokušením «následovat jiné bohy» (Dt 13,3). Bojoval tedy spíše s pokušením k od­ padu, k Modloslužbě, než s bludem. Svůdcové a jejich stoupenci, kteří opustili Hospodina, jedi­ ného Boha a spasitele, nenarušovali jednotu vy­ voleného národa, nýbrž se tím sami z něj vylučo­ vali (Dt 13,6). Slovo «blud» ve svém plném smylu se i v NZ

31

objevuje až v některých pozdních spisech (2 Petr 2,1; Tt 3,10). Haireseis v 1 Kor 11,19 se sotva liší od schismata ve v. 18, třebaže nelze nevidět urči­ tou gradaci: rozkoly (schismata) uvnitř společen­ ství nakonec krystalizují do skutečně rivalizu­ jících frakcí a přímo sekt {haireseis), podobně jako v judaismu tehdejší doby teorie saduceů (Sk 5,17), farizeů (15,5; 26,5) nebo nazorejců (24,5.14; 28,22) a podobně, jako tomu bylo v řeckém světě s jeho školami rétorů (nazýva­ nými rovněž haireseis). Co se týče bludných učení, musela se církev vy­ rovnat se dvěma odlišnými situacemi. První ohrožení její jednoty znamenali křesťané «judaizující». Potom, o něco později, se někteří vzdálili víře v Krista (1 Jan 4,3) a «nebyli z nás» (2,19) a podobně jako učedníci, kteří v Kafarnau odmítli uvěřit v Ježíše (Jan 6,36.64), nakonec odešli (v. 66). 2. Židokřesťané. - Přijímání pohanů do církve nastolilo velmi brzy otázku po hodnotě židovské náboženské praxe jako celku, které se křesťané ze židovství přirozeně nadále přidržovali. Uložit je také křesťanům z pohanství by bylo znamenalo uznat jejich nezbytnost pro spásu, jak to také tvrdili mnozí židokřesťané (Sk 15,1). Podle Pavla by to ale znamenalo, že Kristus přišel nadarmo a jeho kříž by to zbavovalo účinnosti. Hledat os­ pravedlnění v Zákoně znamená přerušit spojení s Kristem a ztratit jeho milost (Gal 5,1-6). Hrozi­ lo rozštěpení církve. Proto se Pavel snažil dosáh­ nout za každou cenu souhlasu židovskokřesťanské obce, a hlavně «Jakubova, Kéfova a Janova» (2,9), ve věci svobody křesťanů z pohanství (2,4; 5,1). To se mu také podařilo na sněmu v r. 49 (Sk 15; Gal 2,1-10). Jinak by byl Pavel «běžel nadarmo» (Gal 2,2), to jest, že by si apoštolské zje­ vení samo odporovalo (srv Ef 3,3-5). «Jestliže vám někdo hlásá evangelium jiné, než to, které jste přijali, buď proklet!» (Gal 1,9). 3. Začátek bludů. - Poselství, které Pavel při­ nášel, se muselo vyrovnat také s řeckou moudro­ stí. Korintští křesťané ji nadšeně přijímali a to ne­ zůstalo bez následků pro křesťanské učení. Měli totiž zato, že jako jiní volí mezi školami potul­ ných filozofů (haireseis), tak že oni mohou volit mezi Pavlem, Apollem či Kéfou. Zůstávali hluší k «řeči kříže», která byla řečí všech apoštolů (1 Koř 1,17n), nebo popírali vzkříšení mrtvých a tak zbavovali hlásán^evangelia podstatné části

32

jeho obsahu, totiž Kristova zmrtvýchvstání (15,2.11-16). Směs židovských a řeckých spekulací později ohrozila víru Kolosanů v Kristův primát (Kol 2,8-15; srv Ef 4,14n) a stahovala je zpět pod nad­ vládu stínů (Kol 2,17). Ke konci apoštolského období se stává stále akutnějším nebezpečí předgnostických pomate­ ností, čerpajících z pohanství nebo nekonformního judaismu (1 Tm l,3-7.19n; 4,1-11; 6,3-5; 2 Tm 2,14-26; 3,6-9; 4,3n; Tt 1,9-16; Jud; 2 Petr 2; 3,3-7; Zj 2,2.6.14n.20-25). Jacísi «falešní proroci» (1 Jan 4,1) popírali dokonce, že Ježíš byl Synem Božím, který «přišel v těle» (2,22n; 4,2n; 2 Jan 7). Všude, ať už to je v Korintu (1 Kor 4,18n), v Kolosách (Kol 2,18) nebo jinde (1 Tm 6,4; 2 Tm 3,4) plodí tyto úchylky sváry a rozbroje (1 Tm 6,3nn; Tt 3,9; Jud 19) a jejich kořeny jsou neměnné v nepoddajné pýše těch, kdo se nechtějí podřídit nauce, kázané neúnavně církví (Řm 6,17; 1 Kor 15,11; 1 Tm 6,3; 2 Petr 2,21). Chtějí ji měnit neopodstatněnými spekulacemi podle vlastní hlavy (2 Jan 9), a tak nezbývá než vyloučit ty nejnebezpečnější z nich z církve (Tt 3,10; 1 Tm 1,20; Jud 23; 2 Jan 10). Přísnost NZ vůči falešným učitelům ukazuje nejlépe, jaký důraz je v něm kladen na čistotu víry (1 Tm 1,19; 2 Tm 3,8) a na pevné spojení s církví, bezpečně vítězící nad každým omylem, ohrožujícím «svěřený poklad» zdravé nauky, při­ jaté od apoštolů (2 Tm 1,13n). PT církev IV 3 - jednota III - národy NZ II - omyl NZ pravda NZ 2c -- rozkol - učit NZ II 3 - víra NZ III 1 - žid .1 BOHABOJNOST - bázeň Boží

BOHATSTVÍ Na první pohled se může zdát, že novozákonní pojetí bohatství a chudoby je protikladem k uče­ ní starozákonnímu. Je pravda, že Kristus zjevuje Boží království jako poklad neporovnatelné ceny, pro jehož získání musí být věřící ochoten oběto­ vat všechno (Mt 13,44; srv III). Přesto je zde zře­ telná kontinuita mezi NZ a SZ, ve kterém už bylo bohatství, pokud nebylo přijato jako dar Boží, něčím marným a nebezpečným (II). Ježíš Kristus přišel naplnit a nikoliv zrušit všechna zaslíbení Boží, podle kterých Bůh zahrne vším dobrem své

vyvolené (I). Bohatství samo o sobě není ničím špatným, jeho nebezpečnost ale spočívá v tom, že může odvádět od poznání, že «jenom jeden je skutečně dobrý», totiž Bůh (Mt 19,17), který se rozhodl být naším bohatstvím. I. BŮH ZAHRNUJE SVÉ VYVOLENÉ BOHATSTVÍM 1. Bohatství je dobrá věc. - Celý SZ, včetně svých posledních textů, vyzdvihuje bohatství bo­ habojných osobností z dějin vyvoleného národa, jakými byli Jób po přestálé zkoušce, svati králové David, Josafat, Ezechiáš (2 Kron 32,27nn). Pod­ obně jako v Homérově Řecku je i v Izraeli bo­ hatství odznakem vznešenosti a Bůh skutečně za­ hrnuje bohatstvím ty, které miluje: Abraháma (Gn 13,2), Izáka (26,12n), Jákoba (30,43). Jed­ notlivé kmeny se neskrývají svým blahobytem: Efraimovi se dostává požehnání z nebe (déšť), z hlubin (prameny), požehnání prsů a lůna (49,25). Juda se může pyšnit: «oči se mu kalí vy­ pitým vínem a jeho zuby jsou bílé po mléce» (49,12). Nic nemůže scházet v zemi, kterou Ho­ spodin slíbil svému lidu (Dt 8,7-10; 28,1-12). To proto, že i zcela hmotné bohatství je dobré tím, jak zajišťuje především drahocennou nezávi­ slost, chrání před pokořující žebrotou i před ne­ bezpečím, že se staneme věřitelovými otroky (Př 18,23; 22,7), zjednává užitečné styky (Sir 13,21nn). K jeho získání vedou chvályhodné vlastnosti jako píle (Př 10,4; 20,13), důvtip (24,4), realismus (12,11), odvaha (11,16), střídmost (21,17). 2. Bohatství je pomíjející a druhotné. - Je sice dobré být bohatý, ale Písmo nikdy neprohlašuje bohatství za to nejdůležitější. Přednost má *pokoj v duši (Př 15,16), dobrá pověst (22,1), zdraví (Sir 30,14nn), *spravedlnost (Př 16,8). Velmi brzy objeví člověk meze působnosti hmotného bohat­ ství; jsou důležité věci, které si nelze koupit: záchrana před smrtí (Ž1 49,8), láska (Pis 8,7). Bo­ hatství působí také mnoho *starostí: bohatého člověka obklopuje houf příživníků (Kaz 5,10) a co nashromáždil, připadne nakonec cizímu (6,2). ♦Moudrost má vždy přednost před bohatstvím, protože je jeho zdrojem (1 Král 3,llnn; Jb 28,1519; Mdr 7,8-11), ona je pokladem, který zasluhu­ je veškerou péči (Př 2,4; 3,15; 8,11). 3.

Dar od Boha. - Bohatství je znamením Boží

štědrosti a spoluvytváří plnost života, kterou Bůh neustále slibuje svým vyvoleným. Což není blaho­ byt mírou úspěchu v lidských snahách? Proto ta­ ké vystupuje v úloze plnosti a slávy (Ž1 37,19), podobně jako se v bídě odráží neúspěch a hanba (Jer 12,13). Vysoký věk, zdraví, úcta spoluobča­ nů a bohatství jsou pilíře pokojného, plného ži­ vota. Když se Bůh někoho ujme, vede ho vždy k ta­ kovému životu (Ž1 23,1; 34,10). Když krmil dosy­ ta svůj lid v poušti (Ex 16,8-15; Ž1 78,24-29), co teprve pro něj učiní v zaslíbené zemi (Lv 26,5; 25,19; Dt 11,15; Neh 9,25)! Tomu, koho zve k sobě, do svého chrámu, naplňuje kalich až po okraj (Ž1 23,5; 36,9). V úplné radosti, plynoucí z přítomnosti jeho *tváře (Ž1 16,11), jde nejenom o bohatou slavnostní *hostinu, ale také o vděčnost lidu, který uvěřil v Boží štědrost a v je­ ho darech vidí důkaz její existence (Dt 16,14n). ♦Almužna, ke které Zákon zavazuje, je napodo­ bováním této Boží štědrosti: «Buď otcem sirot­ ků... a budeš jako syn Nejvyššího» (Sir 4,10; srv Jb 31,18). 4. Bůh obdarovává hojně. - Bohatství, kterého se nám od Boha dostává v jeho Synu, jsou dary «slova a poznání» (1 Kor 1,5), «jeho milosti a dobrotivosti» (Ef 2,7). Jsou něčím podstatně jiným než dary tohoto světa, které nemohou utišit náš hlad (Jan 6,35) ani naši žízeň (4,14), třebaže i ony mají svůj původ v Boží štědrosti a Pavel vybízí křesťany, aby v hojné míře rozdávali z pozem­ ských statků ve jménu duchovních darů, kterých se jim dostalo (2 Kor 8,7). Bůh jim to vynahradí «všemi druhy milostí)) (9,8), včetně hmotných statků tak, «aby měli ve všem vždycky dostatek)) (9,8.11). Není náhodou, že se evangelisté zmiňují o koších se zbytky chleba po zázračném nasycení davu (Mt 14,20; 15,37; 16,9n). Tak totiž dává Bůh - v hojnosti! Myšlenka nasycení je hluboce křesťanská: kdo přichází ke Kristu, nebude už nikdy více hladovět (Jan 6,35) ani žíznit (4,14). Koho Bůh vyvolil, tomu se dostává všeho v hoj­ nosti, takže mu ani nepřijde na mysl něčeho lito­ vat nebo někomu závidět. Evangelická *chudoba oprošťuje od pocitů méněcennosti nebo utajené závisti. Křesťan je ve své chudobě bohatší než ce­ lý svět a apoštol prohlašuje, že má všechno právě ve chvíli, kdy je považován za nic nemajícího (2 Kor 6,10). Běda vlažným, kteří se pokládají za bohaté, a zatím jim schází to hlavní (Zj 3,16nn),

33

blahoslavení chudí a pronásledovaní, protože oni vlastní pravé bohatství (2,9).

II. SVODY A ÚSKALÍ BOHATSTVÍ Bůh tedy zahrnuje své přátele bohatstvím; ale to vůbec neznamená, že každý majetek je důsled­ kem jeho *požehnání! Mudrosloví starých náro­ dů zná přísloví, která ukazují, že existuje i ne­ spravedlivě nabyté bohatství, které ale není člo­ věku ku prospěchu (Př 21,6; 23,4n; srv Oz 12,9) a co takový bezbožník nashromáždil, připadne na­ konec spravedlivému (Př 28,8). Bohatství, které vylučuje část lidí z užívání pozemských statků ve prospěch několika privilegovaných, je nespraved­ livě nabytým bohatstvím: «Běda těm, kdo připo­ jují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako by byli jedinými used­ líky v zemi» (Iz 5,8)! «Jejich domy jsou plny lsti, proto se stali velkými, zbohatli. Tuční jsou, tlustí» (Jer 5,27n). Bezbožný je také ten bohatec, který se dom­ nívá, že se obejde bez Boha a spoléhá na svůj ma­ jetek jako «na pevnou tvrz» (Př 10,15), zatímco jedinou skutečnou pevností je právě Bůh (Ž1 52,9). Země, ve které je «hojnost peněz, zlata a stříbra, koní a vozů bez počtu, je snadno také ze­ mí, přeplněnou modlami» (Iz 2,7n). «Kdo doufá ve své bohatství, padne» (Př 11,28; srv Jer 9,22). Boží dary, které mají sloužit upevnění smlouvy, mohou být také příležitostí k jejímu porušení: «Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo, zapomněli na mě» (Oz 13,6; srv Dt 8,12nn). Izrael znovu a zno­ vu zapomíná na Dárce všeho, co má (Oz 2), a ozdoben šperky, jichž se mu dostalo od Boha z lásky - běhá za kdekým, aby se s ním znesvěcoval (Ez 16). Je nesnadné zůstat věrný i v bohatství, protože ztučnělé srdce zleniví ve službě Bohu (Dt 31,20; 32,15; Jb 15,27; Ž1 73,49). Skutečně moudrý se nenechá oslnit zlatém, ani kdyby byl králem (Dt 17,17), a opakuje si modlitbu Agúrovu: «Nedávej mi bohatství ani chudobu! Opatřuj mě dostatečně chlebem, tak abych nasycen neselhal a neřekl: ‘Kdo je Hospo­ din?’ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctíval jméno svého Boha» (Př 30,8n). NZ opakuje všechny starozákonní výhrady k bohatství. Jakubovy výpady proti přesyceným bohatcům s celým jejich prohnilým bohatstvím si v ničem nezadají s nejdrsnějšími výroky proroků (Jak 5,1-5). «Těm, kdo oplývají pozemskými stat­

34

ky» se dostává doporučení, aby si o sobě «nemyslili kdovíco a aby neskládali svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství, nýbrž v Boha, který nám všeho bohatě poskytuje k používání» (1 Tm 6,17). «Honosný způsob života» je svět­ ským způsobem života a kdo miluje svět, nemá v sobě Otcovu lásku (1 Jan 2,15n).

III. BŮH NEBO PENÍZE 1. Evangelijní přehodnocení vztahu k bohatství je nečekaně nesmlouvavé. «Běda vám, boháči, vám už se potěšení dostalo» (Lk 6,24) je vyřčeno s důrazem zásadního odsouzení. Celá jeho hloubka vynikne teprve když blahoslavenství horského kázání a jemu odpovídající *zlořečení postavíme vedle požehnání a zlořečení ohláše­ ných Izraeli Deuteronomiem (v nádherné sichémské scéně), úměrných Izraelově věrnosti či zpronevěře Zákonu (Dt 28). Vzdálenost mezi SZ a NZ je málokde citelnější než právě zde. Evangelium o království hlásá úplný dar Boží přítomnosti, dokonalé společenství s ním, vstup do jeho rodiny. Kdo chce ovšem vše obdržet, mu­ sí také všechno dát. Kdo chce získat drahocen­ nou perlu, jedinečný poklad, ten musí všechno prodat (Mt 13,45n), neboť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (Mt 6,24), a mamon je strašlivý vládce; dokáže totiž v *žádostivém člověku udu­ sit slovo evangelia (Mt 13,22), takže zapomene na to, co je podstatné - totiž na svrchovanost Boží (Lk 12,15-21) a zastaví v půli cesty k doko­ nalosti i ta nejušlechtilejší srdce (Mt 19,21 n). Je to zcela neúprosný zákon a nevypadá to na to, že by z něj byly výjimky nebo že by platily nějaké polehčující okolnosti. «Žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem» (Lk 14,33; srv 12,33). Bohatec, jehož po­ klad je z tohoto světa, který se «má dobře už zaživa» (Lk 16,25), který «už má své potěšení» (6,24), nemůže vejít do království. Snáze projde «velbloud uchem jehly» (Mt 19,23n par). Pouze chudí jsou schopni přijmout radostnou zvěst (Iz 61,1 = Lk 4,18; Lk 1,53) a i náš Pán nás obohatil (2 Kor 8,9) svým «nevystižitelným bohatstvím» (Ef 3,8) prostřednictvím chudoby, kterou na sebe vzal. 2. Dávat chudým. - Zříci se bohatství nezname­ ná ještě automaticky, že se člověk zříká jakékoliv formy vlastnictví. Ježíš sám měl mezi svými přáteli několik zámožných lidí, a jeden z nich.

Josef z Aritmatie, přijal do svého hrobu Ježíšovo télo (Mt 27,57). Evangelium nežádá, abychom se bohatství zbavili jako nežádoucí přítěže, ale vy­ zývá nás, abychom je rozdělili mezi chudé (Mt 19,21 par; Lk 12,33; 19,8). Tomu, kdo si nadělá «přátel z nespravedlivého mamonu» - které bo­ hatství je v tomto světě prosto jakékoliv nespra­ vedlnosti? - otevře Bůh nesnadnou cestu ke spáse (Lk 16,9). Do nebe volající nespravedlnost nes­ počívá v tom, že vedle sebe existuje boháč a chu­ dý Lazar, ale v tom, že posledně jmenovaný «by rád jedl drobty, které padaly se stolu boháčova» (Lk 16,21), a že se mu jich nedostalo. Bohatec nese za chudého před Bohem zodpovědnost. Kdo slouží Bohu, rozdává svůj majetek chudým; kdo slouží mamonu, ten si jej nechává pro sebe jako svou vlastní oporu. Našim skutečným bohatstvím není nakonec to, co vlastníme, ale to, co dáváme, protože naše vel­ kodušnost přivolává Boží štědrost a spojuje ve společném díkůčinění dárce i obdarovaného (2 Koř 9,11). Umožňuje zakusit bohatému, oč «je radostnější dávat než brát» (Sk 20,35). EB & JG -> almužna - blahoslavenství/blaženost SZ II 1 - dar NZ 3 - chudí - milost IV - mléko - plnost - požehnání II 1 sláva/velebnost I - sloužit III 0 - zármutek NZ 2 - žádosti­ vost

BOHOSLUŽBA Ve všech náboženstvích je bohoslužba jakýmsi mostem mezi Bohem a člověkem. Podle bible vy­ chází popud k tomuto vztahu od živého Boha, který se zjevuje člověku. Člověk odpovídá *klaněním v bohoslužbě, která se stává záležitostí ce­ lého společenství. Nevyjadřuje tím jen svou po­ třebu Boha-Stvořitele, na kterém zcela závisí, ale plní zároveň svou povinnost: Bůh si vyvolil jeden národ ke *službě, která je svědectvím před ostat­ ními národy. Posláním vyvoleného národa je tedy boho-služba (hebrejský výraz pro boho­ službu je odvozen od kořene abad, «sloužit»).

SZ I. SLUŽBA PRAVÉMU BOHU V DĚJINÁCH V průběhu vývoje biblické bohoslužby se po­

stupně objevují na scéně všechny kultovní prvky, známé i odjinud: posvátné osoby a předměty (po­ svátná místa, *archa, *oltář, *kněží), posvátná období (*svátky, *sobota), bohoslužebné úkony (jako očišťování, svěcení, *obřízka, *oběti, obětiny a *modlitby ve všech svých formách), kultovní předpisy (*půst, zákazy...). Před prvním hříchem je vztah člověka k Bohu jednoduchý a pokud člověk nepřestupuje zákaz, týkající se *stromu poznání dobra a zla, a uznává svou závislost na Bohu, smí jíst plody ze stromu života (Gn 2,9; 3,22) a tak bohoslužebně zabarve­ ným aktem zůstávat ve spojení s Bohem. Tentýž strom života se nalézá v nebeském Jeruzalémě, kde služba Bohu už nemá zapotřebí prostředníků (Zj 22,2n). Po prvním hříchu se v bohoslužbě objevuje oběť: patriarchové vzývají Hospodina a staví mu ♦oltáře (Gn 4,26; 8,20; 12,8). Ne každá boho­ služba je Bohu milá. Bůh nejen že bere v úvahu vnitřní dispozici obětujícího, ale přímo zakazuje některé formy oběti, jako například oběti lidské (Gn 22; 2 Král 16,3; Lv 20,2n), chrámovou pro­ stituci (1 Král 22,47; Dt 23,18) a dokonce i výro­ bu *obrazů, symbolizujících neviditelného Boha (Dt 4,15-18; srv Ex 32,4n). Jakmile se Izrael stal Božím lidem prostřednictvím smlouvy, stává se jeho bohoslužba předmětem stále přesnějších a náročnějších předpisů. Bohoslužba je v Izraeli nerozlučně spjata s ar­ chou, symbolem Boží *přítomnosti. Archa je pře­ nosná a objevuje se v různých svatyních (např. Silo: Joz 18,1) až do doby Davidovy. Ten ji umístil natrvalo v Jeruzalémě (2 Sam 6), kde jeho syn Šalomoun později postavil *chrám (1 Král 6). Od deuteronomní reformy je to jediné místo obětní bohoslužby v zemi. Bohoslužba v tzv «druhém chrámu», postave­ ném po návratu z vyhnanství, se řídí předpisy, sahajícími údajně až k Mojžíšovi, podobně jako má sahat posloupnost kněží až k Áronovi, tedy do doby uzavření smlouvy, ve snaze zdůraznit se­ pětí bohoslužby se smlouvou, která je jejím základem. Mudřec Ben Sirach to připomene před bojem, vedeným makabejskými bratřími právě za zachování možnosti této věrné služby Zákonu a jedinému pravému Bohu (1 Mak 1,41-64). Chrámovou liturgii doplňují od návratu z vyh­ nanství pobožnosti synagogálního typu, se zpěvy a modlitbami. Pomáhají udržovat židovské spo­ lečenství v diaspoře, aniž by konkurovaly chrámu v jeho jedinečnosti. Na tom nemění nic

35

ani případné sekty jako kumránská, které se odv­ racejí od jeruzalémského kněžstva; činí tak jen proto, že se cítí povolány k očištěné bohoslužbě v obnoveném chrámě.

II. BOHOSLUŽEBNÉ OBŘADY A VZDĚLÁVÁNÍ BOŽÍHO LIDU Boží lid si vypůjčoval v rituálech sousedů, od­ rážejících život kočovných pastýřů nebo usedlých zemědělců, ale dává převzatým obřadům nový smysl tím, že je uvádí do spojení s uzavřením ♦smlouvy (srv Dt 16,1-8 pro slavení paschy; Lv 23,43 pro slavnost Stánků) a s obětí, která ji pečetila (Ex 5,lnn; 24,8; Ž1 50,5). Bohoslužba se tak stává trvalým prostředkem výchovy, ze kte­ rého plynou tri dějinné dimenze i dynamismus náboženského života v Izraeli. Bohoslužba v prvé řadě připomíná významné okamžiky minulosti, které znovu a znovu slaví. Zároveň je tím ale «přesazuje» do přítomnosti, s cílem oživit víru lidu v jediného Boha, který je přítomen se stejnou mocí jako v minulosti (Ž1 81; 106; úvodní výklad v Dt 1-11; obnova smlouvy v Joz 24), a konečně také posiluje naději na příchod dne, kdy Bůh nastolí své království, ve kterém budou všechny ♦národy spolu s osvobo­ zeným Izraelem vzdávat poctu jedinému pravému Bohu. Tento výhled do budoucnosti se prosazuje po­ stupně pod vlivem proroků, ohlašujících novou smlouvu (Jer 31,31nn). Boží *záměr vůči Izraeli se nejzřetelněji projevuje v knize Útěchy (Iz 45) a u poexilních proroků (Iz 66,18-23; Zach 14,1621). Bůh se totiž chce zjevit všem lidem, aby mu všichni vzdávali úctu v důstojné bohoslužbě, jak na ni má Stvořitel a Spasitel všech právo. ♦Proro­ ci, svědkové Božích záměrů, vyhlašují při té příležitosti požadavky Boží na ty, kdo jsou za­ hrnuti do smlouvy s ním. Boj proti bezduchému rituálnímu formalismu jde u nich ruku v ruce s bojem proti národnímu partikularismu a boho­ služba se tak postupně duchovně prohlubuje a stává se účinným svědectvím, které Bůh od svého lidu očekává.

III. DUŠE VŠÍ PRAVÉ BOHOSLUŽBY: VĚRNOST SMLOUVĚ Izraelská bohoslužba se stává stále duchovnější 36

v míře, v jaké si národ, vedený proroky, uvědo­ muje niternost požadavků smlouvy, která jej s Bohem spojuje. Podmínkou pravé bohoslužby i důkazem, že Izrael nemá jiného *Boha, než Ho­ spodina (Ex 20,2n par) je právě věrnost srdce. Bůh-zachránce z exodu a Desatera je *svatý a vyžaduje, aby lid, ze kterého chce učinit lid ♦kněžský, byl rovněž svátý (Lv 19,2). Proroci, kteří mají připomínat lidu Boží požadavky, neod­ mítají bohoslužebné obřady, ale žádají, aby jim byl dán jejich pravý smysl. Obětní dar má být ak­ tem *díkůčinění Bohu, dárci všech *darů (Ž1 50). Už Samuel prohlásil, že Bůh odmítá boho­ službu neposlušných (1 Sam 15,22). S ještě větším důrazem to opakují Ámos a Izaiáš (Am 5,21-26; Iz 1,11-20; 29,13) a Jeremiáš provolává přímo v chrámu bezcennost obětí, které tam jsou přinášeny se zkaženým srdcem (Jer 7,4-15.2lnn). Prorok a kněz Ezechiel ohlašuje zboření chrámu znesvěceného modloslužbou a popisuje chrám nové smlouvy (Ez 37,26nn), místo bohoslužeb­ ného shromáždění věrných (Ez 40 - 48). Tento prorok návratu vyhnanců předkládá lidu pod­ mínky, za kterých bude bohoslužba v chrámě Bohu příjemná: musí se především stát skutečně bratrským společenstvím (Iz 58,6n.9n.l3; 66, ln). Toto společenství se otevírá také pohanům, kteří se bojí Boha a zachovávají Zákon (Iz 56,18), a pravá, všeobecná služba Bohu se má také rozšířit mezi národy (Mal 1,11). Ben Sirach sice nejde tak daleko, ale i u něj najdeme požadavek proroků po spojení mezi věrností Zákonu a bo­ hoslužebnými obřady (Sir 34,18nn; 35,1-16). Kri­ stus najde i v tomto do sebe uzavřeném Izraeli, kde se vzmáhá formalismus, *chudá srdce, v je­ jichž nitru žalmy udržely smysl pro pravou spra­ vedlnost, bez níž není pravé bohoslužby (Lk l,74n). V nich žije také touha po mesiáši, který pravou bohoslužbu přijde v její plnosti zavést (Mal 3,1-4).

NZ I. KONEC STAROZÁKONNÍ BOHOSLUŽBY 1. Ježíš je naplněním staré bohoslužby, která jeho příchodem končí. Prvním krokem je její ob­ novení: Ježíš přijímá její obřady, které prodchne svým duchem synovské modlitby. Prvně se obje­ vuje v chrámě, když je tam obětován po svém narození (Lk 2,22nn), a potom tam putuje po ce­

lý život o svátcích (Lk 2,41; Jan 2,13; 10,22) a ča­ sto promlouvá v místech bohoslužebných shro­ máždění (Mk 14,49; Jan 18,20). Podobně jako proroci zdůrazňuje i Ježíš věrnost duchu boho­ služby (Mt 23,16-23). Bez čistoty srdce nemají obřadná očišťování žádné ceny (Mt 23,25n; 5,8.23n). Svou *obětí ovšem starozákonní bohoslužbu překonává. Projevuje sice úctu starému chrámu tím, že jej vyčistí (Jan 2,14nn), ale zároveň před­ povídá jeho zničení vinou Židů a nahrazení no­ vým, kterým bude jeho vzkříšené tělo (2,19nn). To bude definitivní konec jeruzalémské boho­ služby (Jan 4,21). 2. Prvotní církev se rozchází s *předobraznou chrámovou bohoslužbou ve skutečnosti tím, jak překračuje její meze. Apoštolově nejdříve - po­ dobně jako Ježíš - učí v chrámě a modlí se v něm (Sk 2,46; 5,21). Už Štěpán ale prohlašuje, že pra­ vý chrám je tam, kde přebývá Bůh a kde vládne Ježíš (Sk 6,13n; 7,48nn.55n). Pavel osobně se sice z ohledů na křesťany ze židovství účastní s nimi židovských obřadů, na které jsou zvyklí (Sk 21,24.26; srv 1 Kor 10,32n), hlásá ale nedvojs­ myslně, že *obřízka je bez ceny a že křesťané ne­ jsou povinni zachovávat starozákonní předpisy. Nová, křesťanská bohoslužba je jiná (Gal 5,1.6).

II. POČÁTKY NOVÉ BOHOSLUŽBY 1. Ježíš sám vymezuje způsob, jakým se má ko­ nat nová bohoslužba, kterou jeho příchod ohlašuje; není nezbytně zbavena obřadů, ale je nemožná bez spojení s *Duchem, který k nim uzpůsobuje ty, kdo jsou z něho znovuzrozeni (Jan 4,23n; srv 7,37nn; 4,10.14). Ježíšova oběť pečetí novou smlouvu (Mk 10,45; 14,22nn) a dává teprve plný smysl bohoslužbě předchozí, která už pominula (Žd 10,1-18; srv Ž1 40,7nn). Nová bohoslužba je ustanovena v okamžiku, kdy on sám, Ježíš, přináší *smírnou oběť za hříchy světa a umožňuje podíl na věčném životě těm, kdo mají podíl na *těle a *krvi Kristově (Jan 1,29; 6,51). On také při Poslední večeři tuto obětní hostinu ustanovil a přikázal její obnovo­ vání (Lk 22,19n). 2. Církev byla vůle svého zakladatele poslušná. Kristovi učedníci končili bohoslužebná shro­ máždění s jejich modlitbami a stolováním obřa­ dem «lámání chleba» (Sk 2,42; 20,7.11), tedy eu­

charistií, jehož požadavky a podmínky Pavel při­ pomíná těm, kdo snad na ně pozapomněli (1 Kor 10,16; 11,24). *Eucharistie se může zúčastnit ten, kdo byl do církve přijat *křtem, podle Ježíšova nařízení (Mt 28,19), jakožto podmínky nového života (Mk 16,16; Jan 3,5). Apoštolově udělují křest ode dne Letnic (Sk 2,38-41) a *skládáním rukou udělují pokřtěným Ducha (Sk 8,15nn). K těmto třem základním křesťanským obřa­ dům přistupují tradiční zvyklosti nestejné důleži­ tosti: slavení neděle, «prvního dne v *týdnu» (Sk 20,7; 1 Kor 16,2), «*dne Páně» (Zj 1,10), pořád­ ková pravidla jako nošení závoje u *žen nebo je­ jich mlčení v bohoslužebném shromáždění, je­ jichž cílem je zachování pořádku a pokoje (1 Kor 11,5-16; 14,34-40).

III. TŘÍDIMENZIONÁLNÍ STRUKTURA KŘESŤANSKÉ BOHOSLUŽBY V církvi podobně jako v Izraeli zahrnuje v so­ bě bohoslužba připomínku Božího činu v minu­ losti, jeho «zpřítomnění» a výhled do budoucno­ sti, která má pro křesťanskou naději podobu Dne, kdy se v Kristu zjeví plnost Boží slávy. Přes určitou poplatnost starozákonní bohoslužbě není křesťanská bohoslužba pouhým *předobrazem bohoslužby dokonalé v budoucím království Božím, ale je spíše jejím přímým obrazem, a to v důsledku svého zakořenění v dokonalé, defini­ tivní *oběti Krista, Syna Božího (Žd l,2n). V něm je Otec dokonale oslaven, skrze něho jsou všichni, kdo v něj doufají, očištěni od svých hříchů, takže se mohou účastnit synovské adora­ ce samého Krista jeho nebeskému Otci; tato ado­ race není ničím jiným, než věčným životem (Žd 7,26; 8,ln; 9,14.26). 1. Minulá událost, kterou připomíná křesťanská bohoslužba, je totožná s Kristovou obětí za naši spásu. Jejími plody jsou Vzkříšení a seslání Du­ cha. To znamená konec starozákonního boho­ služebného řádu, poněvadž jeho cílem bylo právě udržovat pokornou a důvěryplnou naději ve *spásu, která je od příchodu Kristova skutečnos­ tí (Žd 7,18-28). Kristus nám prostřednictvím účasti na eucharistii uděluje prostředky, jak zís­ kat ovoce oběti, kterou přinesl on sám na oltáři *kříže (Žd 13,10). 2.

V současnosti se tak vytváří *společenství,

37

které nás připravuje na věčné společenství jednou v nebi. *Eucharistický obřad, základní kámen nové bohoslužby i zprostředkovatel nového živo­ ta, je jeho znamením i prostředkem na cestě k němu. V něm se zpřítomňuje tajemným způso­ bem Kristus oslavený a spojuje se s námi všemi svým tělem a krví, které za nás obětoval, aby­ chom tvořili jedno jediné *Tělo, které oslavuje Otce skrze Krista a s ním silou Ducha Svatého (1 Kor 10,16n; ll,24nn; Fil 3,3). Tak je nám zjednán přístup do nebeské svatyně (Žd 10,19nn), kde přebývá Kristus, věčný vele­ kněz (Žd 7,24n; 9,1 ln.24). To je místo, kde se Otci dostává *klanění v duchu a v pravdě v jediné bohoslužbě, která je přiměřena jeho důstojnosti (Jan 4,23n; Žd 9,14). Je slavena obětovaným ♦Be­ ránkem před trůnem Božím v nebi, pravém chrámu Božím s opravdovou *archou smlouvy (Zj 5,6; 11,19). Vyvolení oslavují Boha voláním Svatý, jak zaslechl ve vidění Izaiáš (Zj 4,2-11; Iz 6,lnn), a tím zároveň oslavují Beránka, který je jeho Synem (Zj 14,1). On ze svého lidu učinil královské kněžstvo a dal mu podíl na dokonalé službě Bohu (Zj 5,9-13). Obřady, kterými se spojujeme s Kristem, sebou nesou určité morální požadavky. *Křtem jsme umřeli *hříchu, abychom nadále čerpali ze svátého života Krista Zmrtvýchvstalého (Řm 6,111; Kol 3,1-10; 1 Petr 1,14n). Hřích činí člověka nehodným podílu na těle a krvi Páně, a jestliže hříšník přesto přijímá, jí a pije si odsouzení (1 Koř ll,27nn). Naproti tomu ten, kdo ♦násle­ duje Krista, sjednocuje se s ním v ♦lásce, která jej dovedla k věrnosti až do krajnosti, tj k oběti sebe sama, ten se stává živou obětí, milou S a ­ mému Bohu (Ef 5,ln; Řm 12,ln; 1 Petr 2,5; Žd 12,28). Pak vyjadřuje i liturgická bohoslužba svými ^chvalozpěvy duchovní bohoslužbu ♦kla­ nění, kterou nepřestává církev Otci přinášet skrze Syna, našeho Pána Ježíše (Kol 3,12-17). 3. Poslední den je také tečkou za bohoslužbou, která jej ohlašuje a kterou konáme, «dokud nepřijde» Beránek. Jeho příchod je odpovědí na vo­ lání Nevěsty (Marana tha = Přijď, Pane Ježíši!) a počátek svatební hostiny s ní (1 Kor 11,26; 16,22; Zj 19,7; 22,17). Tehdy nebude už zapotřebí chrámu, aby symbolizoval přítomnost Boží, pro­ tože v nebeském Jeruzalémě se už nebude *sláva našeho Pána projevovat v náznacích a ♦zname­ ních (Zj 21,22), protože ve svátém, věčném městě už nebudou Bohu sloužit hříšníci a služebníci,

38

nýbrž *synové, kteří v obnoveném a slávou Boha a Beránka prodchnutém vesmíru budou pa­ třit tváří v tvář na Otce a budou pít z jeho pra­ mene živou *vodu *Ducha svátého (Zj 21,1-7.23; 22,1-5). MFL -*• čistý SZ I - den Hospodinův 0; SZ I; NZ III 3 - euchari­ stie - hledat I - hora II 2 - hvězdy 1 .3 - chléb II - chrám chvála III,IV - klanět se - kněžstvi - krev SZ 3 - lid A II 6; B II 6 - mágie 2c - modla I - modlitba - oběť - oheň SZ II 1; NZ II 2 - olej 1 - oltář - pamatovat lb.4b - pohřbívání 1 - pokání/obrácení SZ I 2, III 1 - požehnání III 3 - prorok SZ III 3 - předobraz SZ II 4 - přítomnost Boží SZ III 1; NZ II - půst 2 - radost SZ II 1 - služba (v církvi) II 1 - smlou­ va SZ I 3, II 1 - smrt SZ I 3 - sobota - společenství SZ 1 svátky - svátý SZ II; NZ IV - svědomí 3 - velikonoce I 5, III 1 - vidět SZ I 2 - víno I 2 - vonná mast 2 - vyhnanství II 2 - vzdávat díky - Zákon A 1; B 2; C IV 1 - zbožnost SZ 2; NZ - znamení SZ II 1 - zvířata II 3 BOJ -* běžet - modlitba V 2a - nepřítel - válka - věrnost NZ 2 - zkouška/pokušení BOLEST -► potěšit - utrpení - zármutek

BOUŘE 1. Pohanská interpretace. - Národy starého Východu považovaly bouři za projev Boží přítomnosti (v Kanaanu baal), s jejími třemi charakteristickými znaky: bouře znamená uvol­ nění kosmických sil, proti kterým je člověk be­ zmocný, a tím odhaluje hrůzný majestát rozzlo­ beného božstva: v mracích ukrytý bůh se ne­ chává slyšet svým nepřátelům (= hřmění) a metá své střely (= blesky) (srv Ž1 18,6-16); déšť, který bouře přináší, je konečně důkazem plodnosti, jíž je božstvo zdrojem. 2. Bouře jako znamení Boží velebnosti. - I v bi­ bli zůstává bouře smysluplným symbolem, tře­ baže z něj byl vymýcen všechen polyteismus a hlavně polyteismus spojený s kultem plodnosti. Bouře zůstává v bibli přesto jedním z divů, hlásajících Stvořitelovu velikost (Jer 51,16n; Ž1 135,7; Jb 38,34-38) a jeho hrozivou moc (Jb 36,29 - 37,5). Bůh sídlí v nepřístupném světě vysoko nad bouří (Ž1 29), která tak umožňuje zjevit jeho ♦slávu (Jb 38,1; Ez l,13n; 10,5; Zj 4,5; 8,5nn; 10,3n) v průběhu klasických teofanií (= zjevení Božích), to jest mimořádných Božích zásahů do běhu světa, jmenovitě v průběhu dějin spásy: exodus (Ž1 77,19nn), Sinaj (Ex 19,16-19), vstup do Kanaanu (Sd 5,4n), vysvobození jeho Pomaza-

ncho (Ž1 18) nebo jeho lidu (Hab 3,3-16) a nasto­ lení konečného Božího království (Ž1 97,1-6). Boží *přítomnost se neprojevuje jen velebností a z ní plynoucí posvátnou hrůzou. Eliáš na Horebu je veden k překonání znamení tohoto druhu a zakouší důvěrnou přítomnost Boha, který mluví ke člověku s mírností lehounkého vánku (1 Král 19,1 lnn). 3. Bouře jako znamení Božího hněvu. - Bouře zůstává při zjevování Božího záměru člověku ne­ jednoznačným znamením: na jedné straně je zna­ mením přízně, přinášející *plodnost vyprahlé zemi (1 Král 18), ale na druhé straně je také hro­ zivou metlou, kterou se projevuje Boží *hněv proti jeho nepřátelům (Ex 9,13-34). Bouře je tedy vhodným rámcem zjevení Boha-soudce, který *trestá (Iz 30,27nn), zvláště o posledním *soudu, kdy bude metat své blesky proti *Babylónu (Zj 16,18; srv 11,19). Jakoby v předstihu k němu za­ zní Boží hlas, podobný zahřmění, už v okamžiku Synova oslavení, kdy je vládce tohoto světa vy­ vržen ven (Jan 12,28-32). Výhled na soud je sám o sobě děsivý, Bůh však ujišťuje své věrné, že bude jejich záštitou proti bouři, která ohrožuje jen hříšný svět (Iz 4,6). *Bůh není hlomozící Jupiter a Ježíš vysvětluje «synům hromu» (Mk 3,17), že nemá zalíbení v sesílání pohrom na ty, kdo jej nepřijali (Lk 9,54n). Boží zjevení v bouři je od této chvíle do­ plňováno zjevením Boží *milosti, které se nám dostalo v osobě Ježíše Krista (srv Tt 2,11). «Trubky, blýskání, zemětřesení; když však jsi ses­ toupil do lůna Panny, bylo to beze všeho hluku» (starokřesťanský text o Narození Páně). PG -* oblak - oheň SZ I 2 - přítomnost Boží SZ II - rány 0 sláva velebnost III 1

BRÁNA Otevřené dveře umožňují volný pohyb, průchod v obou směrech. Jsou symbolem poho­ stinnosti (Jb 31,32) a nabídky (1 Kor 16,9). Za­ vřené dveře naproti tomu brání průchodu a chrání (Jan 20,19) nebo znamenají také odmítnu­ tí (Mt 25,10). Vybavují tedy představu třídění.

SZ

I. BRÁNA MĚSTA Vstup do města chrání mocná a opevněná brána, první obrana proti nepřátelským útokům (jak ukazuje samo slovo) a průchod pro přátele: «cizinec, který dlí ve tvých branách» (Ex 20,10) se podílí na výsadách Izraele. Brána zajišťuje bez­ pečnost obyvatel a napomáhá tak při vytváření společenství. Nejživější místo ve městě se nachází nedaleko brány: zde se lidé setkávají (Jb 29,7; Ž1 69,13), uzavírají obchody (Gn 23,11-18; Rt 4,111), činí politická (2 Sam 15,1-6) a vojenská roz­ hodnutí (1 Král 22,10), a hlavně zde zasedá soud (Dt 21,19; 22,15; 25,7; Am 5,10-15; Jb 5,4; 31,21; Př 22,22; 24,7). Jejími přívlastky jsou «spravedlnost» a «bezpečí» (Iz 28,6), takže výraz sám se stává synonymem pojmu «město», se kterým je také skutečně někdy zaměňován (Dt 28,52-57). Někdy může znamenat také *moc města. Zmoc­ nit se bran města je totéž jako stát se jeho pánem (Gn 22,17) a osvobodit tamější zajatce (Ž1 107,16; Iz 45,2). Obdržet klíče města znamená dosáhnout v něm mocenského postavení (Iz 22,22). Podob­ ně se mluví o branách šéolu nebo *smrti, když se mluví o tajemném místě pobytu, do kterého je uveden jednou každý člověk (Ž1 107,18; Iz 38,10) a ke kterému jedině Bůh sám zná přístup (Jb 38,17). On jediný také zná sílu, která má v něm své sídlo a kterou on jediný může přemoci (Ž1 9,14; Mdr 16,13; srv Mt 16,18). Jeruzalém a jeho starobylé brány (Ž1 24,7nn) jsou předmětem zvláštního zalíbení Hospodina (Ž1 87), který je sám upevňoval (Ž1 147,13). *Poutník, který jimi vchází, pociťuje v duši pokoj a harmonii (Ž1 122), a jakmile se zavřou, poskytuje jejich nedobytnost obyvatelům bezpečí. Soudní výroky, které v nich jsou ale pronášeny, mají da­ leko ke spravedlnosti (Iz 1,21 n; 29,21). Proroci už myslí na nový, národům otevřenější a v pokoji a spravedlnosti lépe zakotvený Jeruzalém (Iz 26,15; 60,11; Ez 48,30nn; Zach 2,8n).

II. BRÁNA NEBES Hospodin stále otevírá nebeské brány a sesílá déšť, manu (Ž1 78,23) a vůbec *požehnání všeho

39

druhu na zem (Mal 3,10). Ale člověk sám ztratil v okamžiku, kdy byl zavřen ráj, bezprostřední spojení s Bohem. Vztah mezi nebeským a pozems­ kým světem udržuje *bohoslužba. Jákobovi se v Bételu zjevila «brána nebes» (Gn 28,17) a každý Izraelita, který přichází k branám chrámu, touží předstoupit před Hospodina (Ž1 100,4). Kněz mu předem připomene podmínky, za kte­ rých je vstup možný: věrnost smlouvě a spravedl­ nost před Bohem (Ž1 15,24; Iz 33,15n; srv Mich 6,6nn; Zach 8,16n): «Toto je brána Hospodinova a spravedliví jí projdou» (Ž1 118,19n). Jeremiáš u stejných bran prohlašuje, že tyto podmínky ne­ jsou ani zdaleka splněny a že setkání s Hospodi­ nem je proto jen zdánlivé. Chrám bude zavrhnut (Jer 7; srv Ez 8-11) a Jeruzalém ztratí důvod své existence. Město se může znovu posvětit ne tím, že uzavře své brány národům, ale tím, že o d s tr a ­ ní zlo ze svého středu». V okamžiku zboření chrámu lid pochopí, že člověk nemůže vystoupit do nebe, a proto prosí Boha v modlitbě, aby roz­ trhnul nebesa a sestoupil sám (Iz 63,19); ať se po­ staví do čela stáda a ať je vede branou (Mich 2,12n; srv Jan 10,4). NZ Ježíš je Boží odpovědí na tuto touhu. Při jeho křtu se otevírají nebesa a on sám se stává branou k nim (Jan 1,51; srv Gn 28,17). On je jediným Prostředníkem, který otevírá bránu k nebeským pastvinám a dobru, nabízenému Bohem zcela zdarma (Jan 10,9). A tak jako mají lidé přístup k Bohu jen skrze něj, tak také Bůh je ve vztahu ke člověku jeho prostřednictvím (Ef 2,18; Žd 10,19). Ježíš má klíč Davidův (Zj 3,7) a klade tedy podmínky: vstup do království, jehož klíče svěřil Petrovi (Mt 16,19), vstup do života a do města nebo hodovní síně, které představují spásu, je možný výlučně úzkou branou obrácení (Mt 7,13n; Lk 13,24) a víry (Sk 14,27; Ef 3,12). Ne­ dbalý člověk najde tuto bránu zavřenou (Mt 25,10; Lk 13,25). Ježíš se ale zmocnil klíče k pod­ světí i ke smrti (Zj 1,18) a je tedy vítězem nad mocí zla. Jeho církev je silnější než mocnosti zla, brány pekelné (Mt 16,18). Nebe a Město jsou na konci světa totožné. Kniha Zjevení popisuje naplnění proroctví Izaiášova, Ezechielova a Zachariášova: nebeský Jeruzalém má dvanáct bran, stále otevřených a přesto nepřístupných zlu. Vládne v nich pokoj a spravedlnost v plnosti, společenství mezi Bohem

40

a člověkem dosahuje dokonalosti (Zj 21,12-27; 22,14n). JB -> pastýř & stádo NZ 1 - peklo - smrt SZ I 2 - spása NZ I 1

BRATR Výraz «bratr» ve svém původním významu označuje někoho, kdo vyšel ze stejného ma­ teřského lůna (Gn 4,2). V hebrejštině je však po­ užíván, podobně jako ve mnoha jiných jazycích, při označování členů téže rodiny (Gn 13,8; Lv 10,4; srv Mk 6,3), téhož kmene (2 Sam 19,13), téhož národa (Dt 25,3; Sd 1,3), v protikladu k *cizincům (Dt 1,16; 15,2n). V bibli označuje též všechny, kdo mají stejného předka jako Edómci a Izraelité (Dt 2,4; Am 1,11). Vedle bratrství, spočívajícího na pokrevním svazku, označuje bible stejným výrazem také duchovní pouto, tedy bratrství ve víře (Sk 2,29), náklon­ nost (2 Sam 1,26), podobnost funkcí (2 Kron 31,15; 2 Král 9,2) nebo spojenectví (Am 1,9; 1 Král 20,32; 1 Mak 12,10). Používání přeneseného významu ukazuje, že lidské bratrství se v každodenním životě neome­ zuje jen na pokrevní příbuzenství. Zjevení ne­ předpokládá přirozené bratrství mezi všemi lid­ mi. Ideál bratrství mezi všemi lidmi přirozeně ne­ odmítá, ale nepokládá je za uskutečnitelné jinak než skrze Krista. Už SZ k němu směřoval, s jeho přesně vymezeným bratrským společenstvím, spočívajícím na poutech krve, rasy, ale také již náboženství. NZ je začíná uvádět do života pro­ střednictvím církve.

SZ VŠICHNI LIDÉ JSOU BRATŘI 1. Počátky. - Jeden je výchozí bod stvoření lid­ ské rasy (Sk 17,26; srv Gn 1-2). Bůh vložil do lid­ ského srdce touhu po bratrství v *Adamovi. Ce­ sta k němu je však dlouhá a zpočátku to vypadá spíše na pravý opak: Adamovi synové skýtají obraz nesmiřitelného rozporu. Kain žárlí na *Ábela tak, že jej nakonec zabije a nechce vůbec vědět, kde se jeho bratr nachází (Gn 4,9). Od těch dob lidstvo setrvává v hříchu. V Kainovi se od­

haluje prvně jeho *nenávistná podoba, neúspěšně maskovaná mytickou původní dobrotou člověka. Nezbývá než uznat, že hřích číhá u dveří jeho srdce (Gn 4,7), a nechce-li se člověk stát jeho otrokem, musí jej přemoci. 2. Smlouva jako základ bratrství. - Než tato myšlenka v Kristu zvi tezí, projde vyvolený národ dlouhým obdobím výuky k bratrským vztahům, a to ne ihned ve vztahu ke všem lidem. Z počát­ ku jde o bratrské vztahy mezi syny ♦Abrahámo­ vými, vycházejícími ze společné víry v téhož Boha a opírající se o společně uzavřenou ♦smlou­ vu s ním. Zákon svatosti je definován takto: «Ke svému bratru neměj nenávist v srdci... svého ♦bližního budeš milovat jako sebe samého» (Lv 19,17n). Nikoliv sváry, zášť a msta, nýbrž sku­ tečná pomoc, jako například levirát, tj zákon, podle kterého nejbližší příbuzný zemřelého muže «vejde k ženě zemřelého muže a postará se o po­ tomstvo svému bratru», tedy zákon střežící prvořadou povinnost *plodnosti (Dt 25,5-10; Gn 38,8.26), jsou základem vzájemných vztahů v Iz­ raeli. V nejstarší biblické tradici máme příklady takového ušlechtilého bratrství: Abrahám a Lot se vyhnou rozepřím (Gn 13,8), Jákob se smíří s Ezauem (33,4) a Josef odpouští svým bratřím (45,1-8). Tvrdost lidských srdcí ovšem nepřestává bránit uskutečňování vytčeného ideálu bratrství. Izrael­ ské společenství mu zůstává hodně vzdáleno, vi­ děno očima proroků. Bratrská láska mizí (Oz 4.2) , «nikdo nešetří svého bratra» (Iz 9,18nn), nespravedlnost vládne, nikomu nelze důvěřovat (Mich 7,2-6), na «žádného bratra není spolehnu­ tu), protože «každý bratr je plný úskočnosti» (Jer 9.3) , jako je prorok sám pronásledován svými bratry (Jer 11,18; 12,6; srv Ž1 69,9; Jb 6,15). Pro­ roci nepřestávají připomínat tomuto zhrublému světu požadavky *spravedlnosti, dobroty a souci­ tu (Zach 7,9n). Cožpak zapomenuli, že jejich spo­ lečným *Otcem je jejich stvořitel (Mal 2,10), se kterým uzavřeli smlouvu, která je spojuje pouty silnějšími, než je jejich společný původ v rodu Abrahámově (srv Iz 63,16)? Podobně vyzdvihují pravé bratrství také starozákonní mudrci: nic ne­ ní smutnější než se cítit opuštěn svými nejbližšími (Př 19,7; Jb 19,13). Opravdový bratr nepřestává milovat, i když se člověk dostane do nesnází (Př 17,17),a takový přítel je cennější než zlato (Sir 7,18), protože «bratrská pomoc je jako pevná tvrz» (Př 18,19 LXX). Bohu se protiví hádky (Př

6,19) a miluje svornost (Sir 25,1). «Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři přebývají svorně pospolu!» (Ž1 133,1). 3. Smír mezi rozvaděnými bratry. - Zákon, kte­ rý dal Bůh svému lidu, ovšem nestačí sám o sobě k vytvoření bratrských vztahů ve světě. Nedos­ tatky se projevují na všech úrovních. Dochází nejen ke sporům mezi osobami, nýbrž i mezi iz­ raelskými kmeny (srv 1 Král 12,24) a nakonec se vzájemná pouta mezi nimi zcela rozpadají. ♦Roz­ kol mezi nimi vede k bratrovražedným válkám (srv Iz 7,1-9). Není to lepší ani navenek, na­ příklad ve vztahu k blízkému Edomu, kterého má Izrael milovat (Dt 23,8) a který ovšem sám s Izraelem nejedná zrovna bratrsky (Am 1,11; srv Nm 20,14-21). Co teprve říci o vztazích k národům vzdálenějším, mezi kterými vládne skutečná ♦nenávist? Proroci hledají vysvobození z této situace kolektivního hříchu u Boha, pro­ tože jen on může obnovit bratrství mezi lidmi svou eschatologickou *spásou. Tehdy spojí Judu a Efraima v jediném národě (Oz 2,2n.25), bez vzájemné žárlivosti (Iz 11,13n). Shromáždí celého Jákoba (Mich 2,12) a bude Bohem všech čeledí Izraele (Jer 31,1). Juda s Izraelem společně (Jer 3,18) půjdou za ♦králem, poslaným Hospodinem. Jeho jméno bude «Hospodin-naše spravedlnost)) (23,5n) a bude jen jedno království (Ez 37,22). Takto obnovené bratrství se nakonec rozšíří na všechny *národy, které se navzájem smíří a tak dojdou *pokoje a *jednoty (Iz 2,1-4; 66,18nn). NZ V KRISTU JSME VŠICHNI BRATRY Prorocký sen o bratrství mezi všemi lidmi se naplní v Kristu, novém *Adamovi. Hmatatel­ ným znamením konečné dokonalosti jsou bratr­ ské vztahy uvnitř církve, přes všechnu jejich po­ zemskou nedokonalost. 1. Prvorozený z mnoha bratří. - Svou smrtí na ♦kříži se Ježíš stává «prvorozeným z mnoha brat­ ří)) (Řm 8,29) a jeho čin *smířil s Bohem i na­ vzájem rozdvojené lidstvo: *Židy a ostatní ♦náro­ dy (Ef 2,11-18). Oba jsou teď vyzváni ke vstupu do *království a prvorozený bratr - Židé - už ne­ má žárlit na marnotratného syna, který se ko­ nečně vrací do otcovského domu (Lk 15,25-32). Zmrtvýchvstalý Kristus může nazývat své učed-

41

niky svými bratry (Jan 20,17; Mt 28,10). Odpo­ vídá to skutečnosti, neboť všichni, kdo jej přijali, se stávají Božími dětmi (Jan 1,12) a navzájem bratry - nikoliv v důsledku společného původu v Abrahámově rodu, nýbrž *vírou v Ježíše Kri­ sta a plněním Otcovy *vůle (Mt 12,46-50 par; srv 21,28-32), nikoliv v přeneseném smyslu, ale sku­ tečným novým *zrozením (Jan 3,3). Zrodili se z Boha (1,13), takže mají stejný původ, jako Kri­ stus, který je posvětil a který se «neostýchá je na­ zývat bratry» (Žd 2,11). Kristus se nám stal pod­ obným ve všem, abychom se mohli spolu s ním stát syny (2,10-17). A protože jsme syny Božími v plném slova smyslu, takže můžeme k Bohu vo­ lat «Abba», jsme také spoludědici Kristovými ja­ kožto jeho bratři (Řm 8,14-17), spojení s ním pevnějším poutem, než kdybychom byli jeho bra­ try podle těla. 2. Bratrské společenství v Kristu. - Ježíš položil už za svého pozemského života základy a stano­ vil pravidla spolunažívání v novém bratrském společenství: k tomuto účelu zopakoval a zdoko­ nalil přikázání, týkající se vztahů mezi bratry (Mt 5,21-26) a zdůraznil přitom povinnost vzájem­ ného bratrského napomenutí (18,15nn). Na základě tohoto textu bychom mohli soudit, že jde 0 společenství omezené, ze kterého je možno vy­ loučit nevěrného bratra, ale jinde vidíme, že je ote­ vřeno všem (Mt 5,47). Lásku máme prokazovat 1 těm nejmenším z bratří v nouzi, neboť právě v nich ustavičně potkáváme Krista (Mt 25,40). Bratrské společenství vzniká po Zmrtvýchvstání nejdříve mezi učedníky (1 Petr 5,9) a Petrovi v něm připadá úloha «upevňovat bratry» (Lk 22,3 ln). Zpočátku ještě oslovují své židovské soukmenovce výrazem «bratr» (Sk 2,29; 3,17...), ale Pavel v nich vidí už pouze bratry «podle těla» (Řm 9,3). To proto, že nové pokolení se zrodilo jak ze Židů, tak z pohanů (Sk 14,1 n), usmíře­ ných navzájem v Kristu. Jednotlivé členy už na­ příště nic nerozděluje, dokonce ani sociální roz­ díly mezi pány a jejich otroky (Fm 16), protože jsou všichni *jedno v Kristu, bratři milovaní Sa­ mým Bohem (srv Kol 1,2). Jakožto údy Kristova *Těla jsou pravými syny Abrahámovými (Gal 3,7-29), kteří našli v novém *Adamovi základ a zdroj svého bratrského společenství. 3. Bratrská láska. - Bratrská *láska, «upřímná philadelphia» není totéž co přirozená filantropie už proto, že má svůj původ v «novém *zrození» (1 Petr l,22n). Má se projevovat v prvé řadě

42

uvnitř společenství věřících a nemůže to být žádná láska platonická, nýbrž velmi konkrétní úsilí o urovnání svárů (Gal 5,15), vzájemnou podporou (Řm 15,1), *almužna (2 Kor 8 - 9; 1 Jan 3,17), ohleduplnost; z tohoto výchozího bodu se snaží dosáhnout ke všem lidem. Vzájemná bratrská láska je Pavlovou oporou po příjezdu do Říma (Sk 28,15). Jan dává ve svém listě výrazu «bratr» zřejmě smysl tak široký, že se skoro kryje s «*bližním». Bratrskou lásku staví do protikla­ du k postoji Kainovu (1 Jan 3,12-16) a činí z ní nezbytné znamení lásky k Bohu (1 Jan 2,9-12). 4. Dokonalé bratrství. - Společenství věřících není zde na zemi nikdy dokonalé. Vždy se v něm najdou nehodní (1 Kor 5,11) nebo falešní bratři (Gal 2,4n; 2 Koř 11,36). Žije ale v očekávání dne, kdy bude svržen ďábel, žalobce všech bratří (Zj 12,10) a už v období, kdy čeká na dokonalé vítězství a uskutečnění ideálu, svědčí samo toto společenství o lidském bratrství, které je na cestě k novému *Člověku, o kterém lidstvo sní od Sa­ mého počátku. AN & XLD -* Ábel 1 - almužna - bližní - cizinec 1 - hanba II 2 - jed­ nota I - láska II - Maria II 5 - milosrdenství 0; SZ II; NZ II - nepřítel - otcové & Otec - otrok I - pohostinnost - po­ msta 2a - přítel - slitování 3 - společenství SZ 5 - výchova III 2 BUDOUCNOST - bohoslužba SZ II; NZ III 0.3 - čas naděje - svátky SZ II 2 BUDOVAT -*• dům I - kámen 1.4.6 - stavět

BŮH V bibli nenajdeme pojednání o Bohu psané s odstupem a nezúčastněně, jako při popisu něja­ kého předmětu. Bible nevybízí ke mluvení o Bo­ hu, ale zve nás k poslechu jeho slova a k odpo­ vědi vyznáním jeho slávy a službou. Jedině po­ slušnost a díkůčinění umožňují člověku vyjádřit to, co v bibli říká Bůh sám o sobě, rozdílně ve SZ a v NZ, jinak ústy svých proroků a jinak ve svém Synu (Žd 1,1 n). Nikde jinde snad není od­ lišnost mezi SZ a NZ hmatatelnější než právě zde, neboť «Boha nikdo nikdy neviděl» a jedině «Jednorozený Syn, který spočívá na srdci Otcově, ten nám o něm podal zprávu» (Jan 1,18). Je blu­ dem stavět proti sobě pomstychtivého Boha SZ a dobrého Boha NZ, nicméně zůstává pravdou, že

nikdo jiný než *Ježíš Kristus neodhaluje tajem­ ství jediného Boha v obou Zákonech.

SZ I. BŮH JE PŘEDE VŠÍM Bůh je hned «na počátku» (Gn 1,1; Jan 1,1) jakožto výchozí skutečnost, která nepotřebuje žádné vysvětlování, nemá počátku ani konce. SZ je prost teogonií, které v náboženstvích starého Východu vysvětlují vznik světa zrozením bohů. Protože jen on je «prvním a posledním» (Iz 41,4; 44,6; 48,12), je celý svět jeho dílem, jeho *stvořením. Bůh se nám nepotřebuje představovat, protože je přede vším, a náš duchovní zrak jej nemůže ne­ vidět prostě proto, že je Bůh. Nikde se nesetkáme s předpokladem objevování Boha postupným zkoumáním, kterým by člověk dospěl k postu­ látu Boží existence. Proniknout k němu znamená být jím proniknut (srv Am 3,2) a objevit jej jako zdroj vlastní existence, a i ten, kdo je před ním na útěku, cítí na sobě jeho pohled (Gn 3,10; Ž1 139,7). Protože je neodvozený, stačí aby se nechal po­ znat, a jeho osobnost, jeho reakce a záměry jsou jasné a zřejmé. Už v okamžiku, kdy jej jen začíná odhalovat, ví člověk, že Bůh chce něco zcela urči­ tého a že přesně ví, kam směřuje a co dělá. Skutečnost, že Bůh předchází naprosto všemu je vyjádřena v Pentateuchu dvěma vzájemně se doplňujícími způsoby. Tzv jahvistická tradice uvádí Hospodina hned na počátku světa, dlouho před událostí s hořícím keřem, jak sleduje svůj jediný *záměr. Elohistická tradice naproti tomu zdůrazňuje, že zjevení Božího *jména Mojžíšovi je něčím novým, ale zároveň ukazuje, jak se Bůh zjevoval už v minulosti, a používá přitom skoro vždy Božího *jména El s různými přívlastky. Mojžíš skutečně nemůže poznat Hospodina jako pravého Boha, pokud o něm nemá zřetelné, byť zastřené předběžné poznání. Totožnost Boha roz­ umu s Bohem *Zjevení a skutečnost, že si jej člo­ věk uvědomuje od okamžiku, kdy si uvědomuje sebe sama, je v bibli vyjadřována bezprostřed­ ním a neustálým ztotožňováním Hospodina s Elohimem, Boha, který se zjevuje Izraeli, s Bo­ hem, kterého mohou oslovit *národy. Proto také se Hospodin při každém svém zje­ vení představuje jako El/Elohim se vším, co to vyvolává v představách osloveného: «Bůh tvého

otce» (Ex 3,6), «Bůh vašich otců» (Ex 3,15), «váš Bůh» (Ex 6,7), «Bůh slitovný a milosrdný)) (Ex 34,6), «tvůj Bůh» (Iz 41,10; 43,3) nebo jen «Bůh» (1 Král 18,21.36n). Mezi jmény Hospodin a Bůh vzniká živý, dialektický vztah: aby se mohl zjevit jako Hospodin, zjevuje se Bůh Izraele jako Bůh; když se ale zjevuje jako Hospodin, říká zcela no­ vým způsobem kdo je Bůh i co Bůh je.

II. EL, ELOHIM, HOSPODIN El je ve skutečnosti archaickým a poetickým výrazem pro jméno «Elohim)). Podobně jako naše «Bůh» a jako Elohim, znamená El jak všeo­ becně jakékoliv božstvo, tak i jednoho jediného Boha. Elohim je plurál, ale nikoliv plurál majestátu, který hebrejština nezná, ani ne nějaký pozůstatek polyteismu, velmi nepravděpodobný v izraelské mentalitě, mimořádně citlivé právě v tomto bo­ dě. Pravděpodobně je to stopa po Semitům spo­ lečné představě božstva jakožto mnohosti sil. 1. El. - El je znám a uctíván i mimo Izrael. Ja­ kožto souhrnné jméno označuje božstvo téměř v celém semitském světě. Vlastní jméno El patři­ lo podle všeho velikému bohu, který vládnul jako nejvyšší bůh pravděpodobně nad západní částí této oblasti, jmenovitě nad Fénicií a Kanaánem. Byl snad El v semitských počátcích společný nejvyšší a jediný bůh čistého, ale nepevného náboženství, které později vytlačil svůdnější, ale také méně vznešený polyteismus? Anebo byl spíše vůdcem různých semitských rodů, jediným bo­ hem každého z nich, ale neschopným prosadit svou jedinečnost při střetnutí s jinými skupinami a proto postupně degradován na jednu z postav pohanského panteonu? To všechno je opředeno nejistotami. Bezpečně lze říci jen to, že patriar­ chové dávají Bohu jméno El, spojené s různými přívlastky: El-Eljon (Gn 14,22), El-Roj (16,13), El-Šadaj (17,1; 35,11; 48,3), El-Betel (35,7), ElOlam (21,33). El salemského krále Melchisedecha, El-Eljon, je ztotožňován v bibli s Bohem Abrahámovým (14,20nn). To dokazuje, že Bůh Izraele je «soudcem celé země)> (18,25) a že může být uznán a uctíván jako pravý Bůh i mimo vy­ volený národ. Tohoto uznání se mu nicméně dostává jen výji­ mečně. Ve většině případů nejsou pohanští boho­ vé skutečnými bohy (Jer 2,11; 2 Král 19,18). El/ Elohim je uznán za pravého Boha vlastně jen zje­

43

vením svému lidu pod jménem Hospodin. Hos­ podinova jedinečná osobnost dodává jinak více nebo méně bezkrevné a různými pohanskými vlivy znetvořované Boží tváři skutečné života­ schopnosti. 2. *Hospodin. - V Hospodinovi zjevuje Bůh své jméno, co je a co koná. Jeho jméno je tajemné a jeho činy jsou podivuhodné a neslýchané. Zatím­ co El se zjevuje patriarchům v jim důvěrně známé zemi a za prostých, jednoduchých okolno­ stí, zjevuje se Mojžíšovi Hospodin v divoké *poušti, kde je Mojžíš ve vyhnanství, a to ve hrozivé podobě *ohně (Ex 3,1-15). Stejně děsivé jsou i okolnosti doplňujícího zjevení v Ex 33,18-23 a 34,1-7. Přesto je tento Bůh spalující svatosti také Bohem věrným a Spasitelem. Nezapomněl na Abraháma a jeho potomstvo (3,6), všímá si bídy Hebrejců v Egyptě (3,7) a je rozhodnut vysvobo­ dit je (3,8) a učinit je šťastnými. Jméno (Hospo­ din), pod kterým se zjevuje, odpovídá skutkům, které připravuje. Obsahuje nesporně také něco ■“tajemného; říká samo o sobě něco nepostižitelného: «Jsem, který jsem» (3,14). Nikdo nad ním nemá moci, nikdo je nemůže proniknout. Zjevuje se v něm ale také úžasná, pozorná a činorodá přítomnost, nezranitelná osvobozující *moc a nevyhladitelné zaslíbení: «Já jsem».

III. BŮH HOVOŘÍ O SOBĚ Hebrejský výraz «Jahveh» je lidmi, ve třetí oso­ bě opakovanou ozvěnou *zjevení, učiněného Bo­ hem v osobě první: ehjéh, «jsem». Toto jméno říká vše a Bůh sám je komentuje různými formu­ lacemi, které k němu přidává. 1. Bůh živý. - Výrok «Já jsem živ» vložil možná Bohu do úst až pozdní Ezechiel. Ale je nepochyb­ né, že přesto odráží velmi starou a oblíbenou for­ mulaci židovské víry: «Jakože je živ Hospodin» (Sd 8,19; 1 Král 17,1...), «...řady živého Boha» v 1 Sam 17,26.36 (srv 2 Král 19,16...). Výstižně vy­ jadřují dojem, jaký má člověk tváří v tvář Ho­ spodinovi, totiž dojem mimořádně aktivní přítomnosti a bezprostřednosti, která se «nikdy neunavuje ani neumdlévá» (Iz 40,28), která «nedříme ani nespí» (Ž1 121,4) a která přistupuje k činu ihned, jakmile někdo ohrožuje její vyvole­ né (1 Sam 17,26.36; Oz 2,1; Dan 6,21). Intenzívní zájem o vlastní dílo a intenzita *života se zřetelně

44

odráží v jeho způsobu mluvy na Horebu v okamžiku, kdy zjevuje své jméno: «Viděl jsem... slyšel jsem... znám jeho bolesti... proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil... posílám tě» (Ex 3,7-10). Proslulé «Já jsem», připravované těmito jednotlivými záblesky, nemůže samo být méně dynamické než ony. 2. Bůh svátý. - «Přisahám při své svatosti» (Am 4,2), «Jsem Svatý» (Oz 11,9). Nezadržitelná Boží životní síla je zcela niterná, je to žár, který spaluje a zároveň je životodárný, je to Boží *svatost. Bůh je svátý (Iz 6,3), svaté je jeho Jméno (Am 2,7; Lv 20,3; Iz 57,15...) a dosah jeho svatosti je takový, že posvěcuje i jeho vyvolený lid (Ex 19,6). Ona také vytváří mezi Bohem a vším stvořením nepřekročitelnou propast. Nikdo nepřežije jeho blíz­ kost, samotná obloha se chvěje, *hory se roztěka­ jí (Sd 5,4n; Ex 19,16...) a veškeré *tělo se třese nejen hříšný člověk, který vidí, že je ztracen, ale dokonce ani ohniví serafové nejsou hodni před­ stoupit před Boha (Iz 6,2). 3. «Já jsem Bůh žárlivý» (Ex 20,5). - Jinou stránkou intensity vnitřního života Božího je jeho žárlivá *horlivost. Je to vášnivé zaujetí pro všech­ no, co koná a čeho se dotýká. Nesnese, aby cizí ruka znesvětila, na čem mu záleží a co svou po­ zorností «posvěcuje» a tak činí posvátným. Nes­ trpí, aby některé jeho dílo selhalo (srv Ex 32,12; Ez 36,22...) a nikomu nepostoupí svou slávu (Iz 48,11). Proroci objeví, že Boží zaujetí je srovnatelné s vášnivou náklonností *ženicha a v dalším ten­ to objev propracovávají a prohlubují k nové niternosti. Boží žárlivost je zároveň hrozivým ■“hněvem i zranitelnou něžnou láskou. 4. «Nebudeš mít jiného boha mimo mne» (Ex 20,3). - Izraelský monoteismus (jednobožství) není výplodem metafyzických úvah, politických dohod nebo náboženského vývoje. Je výrazem víry a je stejně starý jako ona, to jest jako vědomí vyvolení Izraele, jako jistota, že byl vybrán ze všech národů Bohem, kterému všechny tyto národy patří. Izraelský monoteismus se přesto dlouhou dobu snášel s představami, při­ pouštějícími existenci jiných bohů jako např. Ká­ moše v Moabsku (Sd 11,23n) a sám zůstával omezen hranicemi svého «dědictví», mimo které nebylo možno se mu klanět (1 Sam 26,19; 2 Král 5,17). Hospodin přesto od samého počátku nestr­ pí žádné konkurenty a celé izraelské dějiny jsou

dějinami *vítězství nad nimi, nad egyptskými bo­ hy, nad kanaánskými baaly, vladařskými božstvy Asýrie a Babylónu, až ke konečnému vítězství, které je důkazem nicoty všech falešných bohů. Tohoto vítězství je někdy dosaženo pomocí zázraků, ale přesto je to vždy také vítězství víry. Když Jeremiáš ohlašuje úplnou zkázu Judy a Je­ ruzaléma, poznamenává jakoby jen na okraj, že bohové pohanských národů «nejsou žádní bohové» (Jer 2,11), ale «něco», co není bůh (5,7). Uprostřed exilového ponížení, tváří v tvář mod­ lářství ve vší jeho nádheře, zaznívají v lůně zneuctěného národa pádná a nesmlouvavá slova: «Přede mnou nebyl stvořen Bůh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin a kromě mne není žádného spasitele» (Iz 43,10...). Je to nepochybná ozvěna Horebu a příznačná je právě hluboká du­ chovní kontinuita mezi oběma jinak velice od­ lišnými texty: Hospodin je jediný Bůh, protože je­ dině on je schopen zachránit, on, který je «první i poslední», vždy ochoten naslouchat a pomoci. Modlářství jej «smrtelně» uráží proto, že zpo­ chybňuje jeho schopnost a vůli spasit a že popírá jeho ustavičnou a činnou přítomnost, čímž po­ pírá, že je Hospodin. 5. «Jsem Bůh a ne člověk» (Oz 11,9). - Bůh se od člověká liší zásadně: Bůh je *duch, zatímco člověk je *tělo (srv Iz 31,3), křehké a pomíjející jako polní tráva (Iz 40,7n). Jde o rozdíl tak zásadní povahy, že jej člověk vždy chápe mylně. V Boží *moci vidí pouze účinnou *sílu, a nikoliv *věrnost srdce (srv Nm 23,19); v Boží *svatosti vidí jen nepřekročitelnou vzdálenost, aniž by ho napadlo, že je také znamením něžné lásky. «Jsem svátý uprostřed tebe a nepřijdu s hněvivostí)) (Oz 11,9). Nepochopitelná Boží transcendence má za následek, že Bůh je zároveň «Nejvyšší», ve svém «vznešeném a svátém *příbytku», i ten, kdo «*přebývá)> s člověkem zdeptaným a poníženého ducha» (Iz 57,15). Je Všemohoucím i Bohem chu­ dých, jeho hlas zaznívá uprostřed rozpoutaných živlů i v lehounkém vánku (Ex 19,18nn; 1 Král 19,12). Je neviditelný a dokonce ani Mojžíš nevi­ děl jeho *tvář (Ex 33,23), ale dovolává se lid­ ského srdce, když se zjevuje a když nabízí své vlastní srdce. Zakazuje všechna zpodobnění, všechny *obrazy Boží, z nichž by si člověk učinil *modlu tím, že by se nakonec klaněl dílu svých rukou, ale zároveň nabízí naší obraznosti zcela konkrétní podobu: Bůh «zcela jiný», s ničím nes­ rovnatelný (Iz 40,25), je zároveň všude «doma)) a

vůči člověku nevystupuje v žádném případě jako cizí. Jeho reakce a chování jsou popisovány za po­ moci nám důvěrně známých gest: «ztvárňuje hlínu», která bude člověkem (Gn 2,7), když Noe vstoupil do archy, zasunul za ním závoru (Gn 7,16), aby se ujistil, že nikdo z ní nebude ztracen. Je vítězoslavným ^válečným vojevůdcem (Ex 15,3...) i starostlivým *pastýřem stáda (Ez 34,16); v jeho ruce spočívá celý vesmír a přitom lne k nepatrnému Izraeli jako vinař ke své *vinici (Iz 5,1-7), projevuje něžnou lásku otcovskou (Oz 11,1) i mateřskou (Iz 49,15) stejně jako mužnou lásku (Oz 2,16n). Jsou to snad naivní antropomorfismy, ale do­ bře vystihují pokaždé jiný podstatný rys Božího jednání. Bůh, který stvořil člověka ke svému *obrazu, je schopen se zjevovat prostřednictvím lidských reakcí. Bůh je na rozdíl od nás bez ro­ dokmene, bez partnera a bez pohlaví, ale to ne­ znamená, že je méně člověkem než my - naopak: je vybaven dokonalostí ideálu člověka, po kterém my jen toužíme. «Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval)) (Nm 23,19). Bůh nás pře­ sahuje vždy, a to ve směru, ve kterém to nejméně čekáme. IV. JMÉNA, KTERÁ DÁVÁ BOHU ČLOVĚK Starozákonní Bůh se zjevuje konečně také v jednání těch, kdo ho znají, a pod jmény, která mu dávají. Na první pohled můžeme rozlišovat mezi oficiálními tituly, užívanými v bohoslužbě společenství, a přívlastky, vytvořenými soukro­ mou modlitbou. Ve skutečnosti ale se tyto přívlastky dají nalézt jak v kolektivní, tak v in­ dividuální modlitbě, a to se stejným zabarvením. Bůh je *skálou Izraele (Gn 49,24; 2 Sam 23,3...) i mou skálou (Ž1 18,3n; 144,1), nebo prostě «skálou)> (Ž1 18,32). Bůh je «můj štít)) (Ž1 18,3; 144,2) i «náš štít» (Ž1 84,10; 89,19), «*pastýř svého lidu)) (Mích 7,14...) i «můj pastýř» (Ž1 23,1) - to všechno je znamením, že setkání s Bohem je osobní a živé. Boží přívlastky jsou překvapivě prosté, přejalé z důvěrně známých skutečností každodenního ži­ vota. V bibli nenajdeme hromadění titulů, cha­ rakteristické pro pohanská božstva a tvořící na­ příklad v Egyptě nebo v Babylónu dlouhé lita­ nie. Biblický Bůh je nekonečně veliký, ale je vždy

45

na dosah ruky nebo hlasu; je Nejvyšší (Eljon), Věčný {Olam), Svatý (Kados), ale také «Bůh, kte­ rý mne vidí» (El-Roj z Gn 16,13). Takřka všech­ na jeho jména vypovídají něco o jeho vztahu k Izraeli: «Strach Izákův» (Gn 31,42.53), «Silný Jákobův» (49,24), Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův (Ex 3,6), Bůh Izraele, náš Bůh, můj Bůh, můj Pán, a dokonce i přívlastek «Svatý», který původně vyjadřuje nepřekonatelnou vzdálenost ke všemu tělesnému, se v modlitbě nakonec stává «Svatým Izraele» (Iz 1,4) a činí tak z této svato­ sti něco, co náleží Božímu lidu. V tomto vzájem­ ném vlastnění se projevuje tajemství smlouvy a ohlašuje se jím vztah, kterým je spojen Bůh se svým jednorozeným Synem, naším Pánem *Ježíšem Kristem.

NZ I. PŘÍSTUP K BOHU V JEŽÍŠI KRISTU V Ježíšovi se Bůh zjevuje dokonale a s ko­ nečnou platností. Tím, že nám dal svého vlast­ ního Syna, nemá už nic, co by bylo vyhraženo jen jemu, a může tedy pouze dávat (srv Řm 8,32). Základní jistotou církve, objevem, který prozařu­ je celý NZ, je skutečnost, že životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Bůh dokonal svůj svrchovaný čin a že od této chvíle má k němu přístup každý člověk. Jedinečný Boží čin lze pojmenovat různě, podle okolností. Nejstarší formulace prohlašují prostě: «Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali... to za­ slíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem. kdo jsou ještě daleko» (Sk 2,36-39), v něm je «obrácení a odpuštění hříchů» (Sk 5,31). Přes svou skromnost a jednoduchost mají tyto formu­ lace už stejný dosah jako pozdější vypracované formulace Pavlovy ohledně «*tajemného rozhod­ nutí Božího, totiž o Kristu ve vás» (Kol 1,27; 2,2), «ve kterém máme přístup k Otci» (Ef 2,18; 3,12), a Janovy: «Boha nikdo nikdy neviděl; jed­ norozený *Syn, který spočívá na srdci Otcově, ten nám o něm podal zprávu» (Jan 1,18). Kře­ sťanská víra je přesvědčena od samého počátku, že nebesa, Boží příbytek, se otevřela nad *Synem člověka (Sk 7,56; Jan 1,51; srv Mk 1,10). Základ­ ní křesťanská zkušenost je táž ve všech proměnli­ vých formulacích: «dar Boží *spravedlnosti» (Řm 3,21), «*usmíření» (Řm 5,11; Ef 2,16), «odraz Boží ^velebnosti v naší tváři» (2 Kor 3,18), 46

«poznání pravého Boha» (Jan 17,3). Bůh je každému z nás na dosah, a neslýchaným proje­ vem své síly a lásky v osobě Kristově se dává každému, kdo jej chce přijmout. Přijmout ve *víře Ježíše Krista je tedy totožné s *poznáním pravého Boha: «A to pak je věčný život: že poznají tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista» (Jan 17,3). Člověk, který přijme víru, ať už přichází ze židov­ ství nebo z pohanství, ať je vychován rozumem nebo izraelským náboženstvím, objevuje v Ježíši Kristu pravou tvář a přítomnost živého Boha.

II. ZJEVENÍ PRAVÉHO BOHA V JEŽÍŠI KRISTU 1. Modloslužebník. - Podle Pavla objevuje mod­ loslužebník skrze evangelium (Řm 1,16n) v Ježíši Kristu pravou tvář Boha a skutečnou podobu vlastního hříchu. Kristovo evangelium odhaluje pravou tvář zvrácené pohanské moudrosti, která spočívá v záměně «vznešeného nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení» (Řm 1,23), i původ této zvrácenosti v «uctívání tvora místo Stvořitele» (1,25) a v odmítnutí «vzdávat mu slávu» (1,21). Nevyhnutelným konečným výsledkem je snižování lidské důstojnosti a smrt (1,32). Jedině ten, kdo se «od *model obrátí k Ježíši Kristu», může objevit «Boha živého a pravého» (1 Te 1,9), «odlesk *slávy Boží na *tváři Kristově» (2 Kor 4,6), od které byl do té doby držen ve vyhnanství (Řm 3,23). 2. Pohan, *hledající Boha, tápe (Sk 17,27), ale je schopen dosáhnout Boha prostřednictvím moud­ rosti (1 Kor 1,21; Řm 1,20). Objev, který učiní v Kristu, je zcela nový a proměna skutečně hlu­ boká. V Bohu Ježíše Krista jistě nalézá božskou «přirozenost», věčné, neproměnné, všemocné, vševědoucí, nekonečně dobré a žádoucí bytí. Tyto atributy ale už postrádají lhostejné a odtažité světlo metafyzické zřejmosti, ale zato se jim dostává oslňující tajemné intenzity Božích činů, které nám zjevují jeho *tvář a jeho *milost (srv Nm 6,25). Jeho vševědoucnost se stává osobním pohledem, který sleduje člověka tajemným způso­ bem (Mt 6,4nn) a zkoumá skryté hlubiny srdce (Lk 16,15). Jeho všemohoucnost je schopnost «vzbudit Abrahámovi potomky z těchto kamenů» (Mt 3,9), «povolat k životu to, co není» (Řm 4,17), ať už jde o čin stvoření, narození Abra­ hámova syna nebo vzkříšení Pána Ježíše

z mrtvých (Řm 4,24). Věčnost Boží je věrností danému *slovu a bezpečností naděje v jeho *zaslíbení, je to konečně ono «království Boží, při­ pravené pro jeho děti od počátku světa» (Mt 25,34) v podivuhodné dobrotě Boha, který «nás *miloval jako první» (1 Jan 4,10.19), když my sami jsme byli ještě jeho nepřáteli (Řm 5,10). Zje­ vení Ježíše Krista nahrazuje přirozené *poznání Boha, které přese všechno není nakonec ničím ji­ ným než hlubším poznáním tohoto světa, po­ znáním blízké přítomnosti, osobním objetím ži­ vého Boha. Neboť poznat Boha znamená být jím poznán (Gal 4,9).

obrazem. V Ježíši Kristu nám dává Bůh sám roz­ hodující důkaz, prostý jakékoliv dvojznačnosti, že osud celého světa závisí na jeho lásce, a tím, že za nás vydal na smrt «svého milovaného Syna» (Mk 1,11; 12,6), nám dokázal (Řm 5,8), že jeho základním postojem ke světu také láska skutečně je (Jan 3,16). Tento svrchovaný a nezvratný čin je důkazem, že i nás miluje stejnou láskou jako svého Syna. Člověk se tím stává schopným lásky k Bohu, jakou má k němu jeho Syn, a účastným Ducha svátého, to jest lásky, která spojuje Otce se Synem.

3. Žid, který očekával příchod Boží, o něm už věděl. Bůh jej vyvolil a tím přivedl k *povolání, *smlouvou se zavázal pečovat o jeho existenci, promlouval k němu skrze *proroky (Žd 1,1) a byl mu živým protějškem, zvoucím k dialogu. SZ však nedovede odpovědět na otázku, kam až má tento dialog jít, jak daleko v něm chce zajít Bůh sám a co čeká od člověka jako odpověď. Klade spíše důraz na vzdálenost mezi Pánem a jeho služebníky, i těmi nej věrnějšími. Jistě, Bůh je «slitovný a milosrdný» (Ex 34,6) a projevil se jako milující otec, ženich - jaká skutečnost, jaké ta­ jemství skutečné existence Boží však se skrývá za těmito obrazy, které mohou donekonečna roz­ něcovat naše sny? Tajemství je odhaleno v Ježíši Kristu, v jeho přítomnosti, která třídí srdce a tak vynáší *soud nad lidmi. Kdo odmítá uvěřit v Ježíše může sebedůrazněji tvrdit o jeho Otci, «on je naším Bohem» - přesto jej nezná a dopouští se ve sku­ tečnosti *lži (Jan 8,54n; srv 8,19). Těm, kdo uvěřili, už nestojí v cestě žádné tajemství, pro­ tože už do tohoto nepřístupného tajemství vstou­ pili a uvykli mu, protože slyší Syna, který jim je odhaluje: «Oznámil jsem vám všechno, co jsem slyšel od svého Otce (Jan 15,15). Nemají už zapo­ třebí předobrazů ani podobenství, protože Ježíš mluví o Otci jasně (16,25), nepotřebují mu klást otázky (16,23), nejistota zmizela (14,1), protože učedníci «viděli Otce» (14,7).

III. BOŽÍ SLÁVA VE TVÁŘI JEŽÍŠE KRISTA

4. Bůh je láska. - To je tajemství (1 Jan 4,8.16), ke kterému není jiného přístupu než skrze Ježíše Krista, ve kterém poznáváme lásku «jakou má k nám Bůh» (4,16). SZ už vytušil, že *láska je největším přikázáním (Dt 6,5; Mt 22,37), nejvyšším dobrem (Pis 8,6n) a tudíž také nejdoko­ nalejší definicí Boha (srv Ex 34,6). Ale i v tomto případě se ještě jedná o lidské výrazy a přenos

Křesťan si je jist, že má účast na Božím tajem­ ství. Jeho jistota ale nespočívá na dedukci, vyvo­ zující z daru jednorozeného Syna závěr, že Bůh tedy dá - mnohem snáze - i vše ostatní (Řm 8,32). My, lidé žijící v těle, čerpáme tuto jistotu ze zjevení Slova, přítomného v těle. V Kristu se skutečně «ukázala láska našeho Boha» k nám (Tt 3,4). Ježíš nám jej nepopsal ani nám nepřinesl pouze správnou představu o tom, kterého «nikdo nikdy neviděl)) (Jan 1,18). On sám je «výblesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty» (Žd 1,3), čímž nám jej učinil *viditelným a takřka postižitelným lidskými smysly: «Kdo mne viděl, viděl Otce» (Jan 14,9). Ježíš není reproduk­ cí, byť sebezdařilejší, ani jakousi od originálu ne­ rozeznatelnou kopií. Jakožto jednorozený Syn je v *Otci stejně, jako je Otec v něm (14,40). Ježíš nemůže vyslovit jediné slovo, nemůže učinit na­ prosto nic, aniž by přitom byl zcela přivrácen k Otci, od kterého přijímá podnět a ke kterému míří všechno jeho konání (5,19n.30). Protože ne­ může nic činit bez Otce, nemůže ani mluvit o so­ bě, aniž by se Otce dovolával (Mt 11,27). Zdro­ jem všeho, co koná, co je, je přítomnost a láska Otcova; zde je tajemství jeho osobnosti, odlesku Boží *slávy na jeho tváři (2 Kor 4,6), která proni­ ká všechny jeho činy.

IV. BŮH NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA Ježíš Kristus nazývá svého Boha Otcem a činí tak dětsky důvěrným výrazem «Abba». Ale je to také jeho Bůh, protože Otec své božství od niko­ ho nepřijal, a dává je cele svému *Synu, zroze­

47

nému od věčnosti, i Duchu svátému, v němž jsou oba spojeni. Ježíš nám zjevuje, kdo je *Otec a Bůh, zjevuje nám tajemství Boží i tajemství Boží Trojice. Pavel to říká stejným způsobem na třech místech: «Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista» (Řm 15,6; 2 Koř 11,31; Ef 1,3). Kristus nám zje­ vuje Boží Trojici jedinou nám schůdnou cestou, smíme-li to tak říci, totiž cestou našeho *předurčení v okamžiku, kdy nás stvořil ke svému *obrazu, cestou synovské závislosti. Syn je ve svém vztahu k Otci dokonalým vzo­ rem stvoření ve vztahu k Bohu, a proto nám zje­ vuje v Otci dokonalým způsobem Boha, jaký se dává poznat pravou moudrostí a který se zjevil v Izraeli. To, co o sobě zjevil už ve SZ, se pak projevuje v plnosti a tak neotřelým způsobem, že to přesahuje lidskou představivost, v postavě, kterou Ježíš Kristus označuje jako svého Otce. Bůh je pro Ježíše Krista podobně jako pro nás «prvním i posledním», tím, od něhož Kristus při­ chází a ke kterému se navrací, který je vysvětle­ ním všeho, protože z něho vše vychází a jeho vůle se nezvratně prosadí, a který nemá zapotřebí nikoho. On je Svatý, jediný dobrý, jediný Pán. On je jediný a vše je oproti tomu bezvýznamné, a Ježíš obětuje veškerou nádheru stvoření a vy­ hlašuje satanovi boj svou potupnou smrtí na kříži, aby ukázal, jak vysoká a s ničím nesrovna­ telná je jeho cena: «aby svět poznal, že miluji Otce» (Jan 14,31). Otec je onen živý Bůh, stále čin­ ný, vnímavý k potřebám svého stvoření, vášnivě milující své děti. Ježíš plane toutéž touhou ve svém úsilí o nastolení Otcova království (Lk 12,50).

V. BŮH JE DUCH Toto setkání Otce se Synem se děje v *Duchu svátém. V něm slyší Ježíš Otcova slova «ty jsi můj Syn» (Mk 1,10), jako výraz zalíbení Otcova,

48

v tomtéž Duchu stoupá k Otci Ježíšova radost ze Synovství (Lk 10,21n). Jednota mezi Otcem a Synem je jednotou v Duchu, a proto nám ne­ může Ježíš zjevit Otce, aniž by zjevoval zároveň Ducha svátého. Zjevením, že Duch je jednou z božských osob, nám Ježíš Kristus zjevuje zároveň, že «Bůh je duch» (Jan 4,24), a co z toho plyne. Spojení Otce se Synem v Duchu neznamená, že by jeden dru­ hého vlastnil, nýbrž že se jeden druhému *daruje. Jejich spojení je darem, který ústí do obdarování. Jestliže ale Duch, který je darem, *pečetí jednotu Otce se Synem, pak to znamená, že i oni oba jsou ve své podstatě darem sebe samých a že jejich společnou podstatou je dávat, existovat jeden ve druhém. *Duch je právě touto silou života, sdělo­ vání a svobody. Tvrzení «Bůh je duch» opisuje Boží všemohoucnost i dokonalou schopnost při­ jímat, svrchovanou moc i oproštěnost ode všeho. Znamená to, že Bůh tím, jak se zmocňuje svého stvoření, mu otevírá možnost existence ve vší jeho původnosti. To vše znamená něco zcela ji­ ného než jen pouhou nehmotnost Boží bytosti; ukazuje to, že (a jak) Bůh je věčně a v každém okamžiku ničím neumenšovanou a stále novou silou života a společenství s ostatními živými by­ tostmi. JG

-» andělé SZ 1 - blahoslavenství/blaženost SZ I - boho­ služba - člověk - Duch Boží - Hospodin - chvála I - Ježíš Kristus II ld - jméno - klanět se - království - láska I NZ 4 - matka II 1 - milosrdenství SZ I; NZ I 2 - moc - modla moudrost SZ III; NZ I 2 - nebe II, III - obraz - otcové & Otec III, IV, V, VI - Pán - pravda SZ 1 - Prozřetelnost přítomnost Boží - ruka - skála 1 - sláva/velebnost III - slo­ vo Boží - stvoření SZ I; NZ I - svaty - světlo & temnoty 1 2.3 - Syn Boží - věrnost 0; SZ 1 - záměr Boží - Zjevení SZ II 2; NZ I lc - ženich/nevěsta - život I, III 1.2 B YD LET -► dům - plnost 2 - přebývat - země SZ II BYTÍ - Bůh SZ II 2, III 1 - Hospodin 2 - jméno SZ 2 přítomnost Boží - stvoření - život

c CELIBÁT -* dary Ducha 2 - manželství NZ II - neplod­ nost - panictví - sexualita I 2 - žena NZ 2 CELOPAL -+ zápalná oběť CENA -► běžet 2 - odplata - spravedlnost A I SZ 3; B II SZ - vykoupení NZ 1

CESTA Semité byli původně kočovníci. Cesta, stezka, směr jsou pro ně důležité pojmy. Zcela přirozeně používají stejného slovníku, když mluví o náboženství, morálce a v hebrejštině najdeme mnoho takových obratů dodnes.

I. BOŽÍ CESTY Abrahám .se vydal na cestu z poslušnosti k výzvě Boží (Gn 12,1-5). Tím začalo jeho velké dobrodružství s otázkou zásadního významu, to­ tiž jak rozeznat Boží cesty a jak ^následovat Boží hlas. Jsou to cesty, které člověka často úplně vy­ vedou z konceptu: «Mé cesty nejsou cestami vašimi», praví Pán (Iz 55,8), nakonec ale vedou k podivuhodným cílům. 1. *Exodus je toho nejnázornějším příkladem. Lid tehdy zakusil, co to znamená «jít za svým Bohem» (Mich 6,8) a uzavřít s ním *smlouvu. Bůh sám se mu postavil do čela a razil mu cestu, přičemž jeho přítomnost konkretizuje *oblak nebo *ohnivý sloup (Ex 13,21 n). Ani moře jej ne­ zastaví: «Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka» (Ž1 77,20), takže Izrael uniknul Egyp­ ťanům a nesvobodě. Za mořem ovšem čeká poušť (Ž1 68,8). Bůh bojuje za svůj lid, «nese jej jako muž nese svého syna», stará se mu o potra­ vu a o vodu, «vyhledává místo k táboření» a dává pozor, aby nic nescházelo (Dt 1,30-33). Ne­ váhá ale ani trestat Izrael za jeho malověrnost. «Chodit» s Bohem je opravdu nesnadné. Doba, prožitá v *poušti, je skutečnou dobou *zkoušky. Hospodin zkoumá nejhlubší záhyby srdce svého

lidu a tam, kde je to třeba, jej vede k nápravě (Dt 8,2-6). Proto je to cesta dlouhá a křivolaká (Dt 2,ln) - ale nakonec vede k cíli, k *odpočinku v požehnané zemi, kde bude Izrael Hospodina velebit (Dt 8,7-10). Tak se ukáže, že cesty Hospo­ dinovy jsou «láska a pravda» (Ž1 25,10; srv Ž1 136) a že na nich «je *právo» (Dt 32,4). Vzpomínka na exodus, oživovaná každoročně při slavnosti velikonoc a slavnosti Stánků, hlubo­ ce a trvale poznamenala duši Izraele. *Poutě (Si­ lo, Sichem a později Jeruzalém) pomáhají vštěpo­ vat představu posvátné cesty, vedoucí k Božímu pokoji. Když víru v Hospodina ohrožuje mod­ lářství, vydává se *Eliáš znovu na cestu k Horebu. Pozdější proroci idealizují dobu, kdy Hospo­ din chodil se svým dítětem (Oz 11,1 nn). 2. *Zákon. - Příchod do zaslíbené země nezna­ mená pro Izrael konec povinnosti «chodit po ce­ stách Hospodinových)) (Ž1 128,1). Jeho velkým privilegiem je, že tyto cesty *zná (srv Ž1 147,19n). Bůh skutečně zjevil svému lidu «celou cestu po­ znání)), kterou je «kniha přikázání Božích, Zákon, který je navěky» (Bar 3,37; 4,1). Je třeba «kráčet po cestě Zákona)) (Ž1 119,1), aby nebyla porušena jeho smlouva, která je cestou ke světlu, pokoji a k životu (Bar 3,13n). Zákon je pravou cestou člověka, protože je cestou Boží. Neposlušnost Zákonu je zbloudilost (Dt 31,17) a vede ke katastrofě. Jejím krajním následkem bude jednou *vyhnanství (Lv 26,41), exodus na­ ruby (Oz 11,5). Bůh se však nesmíří natrvalo s úpadkem svého lidu (Lv 26,44n), znovu bude třeba «připravit v poušti cestu Hospodinu)) (Iz 40,3) a on sám «povede cestu pouští, *osamělou krajinou řeky)) (Iz 43,19), na «všech svých horách udělá cesty» (Iz 49,11) k vítězoslavnému návratu.

II. DVĚ CESTY Morální počínání lidí vysvětluje judaismus za použití učení o «dvou cestách)). Existují dva způsoby jednání - dobrý a zlý (Ž1

49

1,6; Př 4,18n; 12,28). Cesta *ctnosti, přímá a dokonalá (1 Sam 12,23; 1 Král 8,36; Ž1 101,2.6; 1 Koř 12,31) spočívá v konání *spravedlnosti (Př 8,20; 12,28), ve věrnosti *pravdě (Ž1 119,30; Tob 1,3) a v hledání *pokoje (Iz 59,8; Lk 1,79). Sapienciální literatura ji nazývá cestou *života (Př 2,19; 5,6; 6,23; 15,24), která vede ke dlouhému a zdařilému životu. Zlá cesta je křivolaká (Př 21,8) a jen pošetilci po ní jdou (Př 12,15), tj hříšníci (Ž1 1,1; Sir 21,10) a zlí lidé (Ž1 1,6; Př 4,14.19; Jer 12,1). Vede do záhuby (Ž1 1,6) a ke smrti (Př 12,28). Člověk může *svobodně volit mezi těmito dvěma cestami a nese tedy za své rozhodnutí *zodpovědnost (Dt 30,15-20; Sir 15,12). Evangelium poukazuje na to, jak úzká je cesta, která vede k životu a jak málo je těch, kdo po ní jdou, zatímco velký počet lidí volí širokou cestu, která vede ke smrti (Mt 7,13n).

III. KRISTUS JE ŽIVÁ CESTA Návrat z vyhnanství byl opět jen předobrazem konečné situace. Jan Křtitel o ní mluví ve stej­ ných pojmech, jako Deutero-Izaiáš při popisu nového exodu: «Připravte cestu Páně!» (Lk 3,4 = Iz 40,3). Tento exodus, totiž mesiánské období, povede skutečně až do Božího odpočinutí (Žd 4,8n). Vůdcem a průvodcem na ní je Ježíš, nový *Mojžíš, který nás strhává sebou (Lk 24,15; Žd 3,5n; 12,2nn). Vyzývá lidi k *následování (Mt 4,19; Lk 9,57-62; Jan 12,35n). *Proměnění na hoře je předchutí nebeského *království a vrhá nakrátko paprsek světla na cestu, která do něj ve­ de: umučení, o kterém je řeč vzápětí, připomíná, že je třeba nejdříve projít Kalvárií. Do slávy ne­ vede žádná jiná cesta než cesta *kříže (Mt 16,23; Lk 24,26; 9,23; Jan 16,28). Proto se Ježíš tak od­ hodlaně vydává na cestu do *Jeruzaléma, strmou cestou, na jejímž konci jej čeká oběť sebe sama (Lk 9,51; 22,22.33). Tato oběť, na rozdíl od dřívějších obřadů, dosahuje samotného *nebe (Žd 9,24) a přitom nám do něj razí cestu. Skrze Ježíšovu *krev máme od té chvíle i my přístup do pravého svatostánku, cestou novou a živou (Žd 10,19nn). V apoštolských Skutcích je rodící se křesťan­ ství nazýváno «cestou» (Sk 9,2; 18,25; 24,22) a křesťané jsou si opravdu vědomi, že nalezli pra­ vou, do té doby skrytou cestu (Žd 9,8), ale tato cesta už nemá podobu zákona. Je to osoba

50

*Ježíše Krista (Jan 14,6). V něm jsou křesťanské velikonoce i křesťanský exodus, v něm má kře­ sťan kráčet (Kol 2,6) či dokonce *běžet (Fil 3,12nn) cestou lásky (Ef 5,2; 1 Kor 12,31), pro­ tože v něm mají židé i pohané, v témže Duchu, přístup k Otci (Ef 2,18). ADa -*• běžet - ctnosti & neřesti 1.3 - exodus - následovat - od­ počinek II - poušť SZ I 1 - pouť - příklad - smrt SZ II 2 vyhnanství II 4 - záměr Boží SZ IV CESTOVÁNÍ -+ cesta - cizinec II - pouť CESTY BOŽÍ -► cesta - vůle Boží - Zákon 1 4

CÍRKEV Většina našich současníků v ní vidí sotva něco jiného než světovou, dobře organizovanou skupi­ nu lidí, spojených společným přesvědčením a spo­ lečnou bohoslužbou. Písmo o ní mluví řečí víry a označuje ji za *tajemství, kdysi skryté v Bohu, dnes zjevené a částečně uskutečněné (Ef 1,9n; Řm 16,25n). Tajemství spočívá v tom, že ač je církev společenstvím hříšníků, přesto je už nositelkou prvotin spásy jakožto rozrůstající se Tělo Kristo­ vo, ohnisko lásky; je to tajemství Iidsko-božského útvaru, ve kterém člověk může nalézt světlo, od­ puštění a milost «ke chvále božské velebnosti)) (Ef 1,14). První křesťané z řeckého kulturního prostředí pojmenovali tento novotvar biblickým ekklesia, které dobře vystihovalo kontinuitu mezi Izraelem a křesťanským novým lidem Božím a zároveň mohlo dobře přijmout nový obsah, o který šlo. I. ETYMOLOGIE VÝRAZU V ORIGINÁLE České slovo církev (podobně jako německé Kirche) je odvozeno od řeckého kyriake a je vlast­ ně přivlastňovacím zájmenem, odvozeným od Kyrios, *Pán - např. «den Páně» (Zj 1,10). Aso­ ciací jsou potom od něj odvozeny jiné výrazy, např. v některých slovanských jazycích crkva, místo, budova, kde se křesťané shromažďují. V Písmě svátém se pro označení shromáždění věřících (a v přeneseném významu pak i pro místo shromáždění, hlavně v latinských jazycích) tedy užívá výrazu ekklesia (franc. église, lat. ecclesia atd), zatímco v běžné řecké mluvě tehdejší doby tento výraz označuje místo shromáždění li­

du, démos, ve smyslu politickém. Tento obvyklý význam (srv Sk 19,32.39n) někdy zabarvil je význam náboženský, například když Pavel mluví 0 chování křesťanů, shromážděných «v církvi» (srv 1 Kor 11,18). V LXX naopak toto slovo označuje už shro­ máždění náboženského typu, často přímo k bo­ hoslužbě (srv Dt 23; 1 Král 8; Ž1 22,26). Odpo­ vídá hebrejskému kahal, používanému hlavně deuteronomickou školou pro označení shro­ máždění pod Horebem (srv Dt 4,10), v moabských stepích (Dt 31,30) nebo v zaslíbené zemi (srv Joz 8,35; Sd 20,2) a konečně autorem Kronik k označení liturgických shromáždění Izraele v době králů nebo po návratu z vyhnanství (srv 1 Kron 28,8; Neh 8,2). Ekklesia odpovídá vždy slovu kahal, které však samo je překládáno do řečtiny také jinak, především výrazem synagoge (srv Nm 16,3; 20,4; Dt 5,22), který nejčastěji od­ povídá kněžskému edah. Zpočátku jsou oba po­ jmy, církev a synagoga, téměř synonyma (srv Jak 2,2). Protikladnými se stanou, až když si křesťané začnou přivlastňovat první z nich a druhým začnou označovat nepoddajné židy. LXX zvolila ekklesia pravděpodobně jednak pro asonanci s hebrejským kahal, jednak pro významové za­ barvení slova ekklesia, které má svůj kořen v ek~ kaleo (povolávám z, svolávám) a výstižně tak označuje skutečnost, že Izrael, Boží lid, je shro­ mážděním těch, které se Bůh rozhodl povolat. Připojuje pak ještě kněžský výraz, v němž je myšlenka povolání vyjádřena spojením klete haggia, doslovným překladem hebrejského mikra kodeš, česky «svaté svolání» (Ex 12,16; Lv 23,3; Nm 29,1). Zdá se přirozeným, že když Ježíš zakládal nový lid Boží, navazující na předešlý, označil jej biblic­ kým pojmenováním náboženského shromáždění (aramejsky to asi bylo edta nebo keništa, do češti­ ny překládané nejčastěji jako synagoge z hebrej­ ského kehala), což Mt 16,18 překládá ekklesia. První křesťanská generace, vědoma si svého vy­ volení za nový *lid Boží (1 Petr 2,10), jehož pře­ dobrazem bylo shromáždění - ekklesia - lidu na poušti (Sk 7,38), zvolila pojmenování, které už existovalo v Písmu a výstižně označovalo nové společenství jako «Boží *Izrael» (Gal 6,16; srv Zj 7,4; Jak 1,1; Fil 3,3). Jeho další předností je sku­ tečnost, že v sobě zahrnuje myšlenku výzvy, s níž se Boží milost v Kristu obrací na židy a pak i na pohany, aby vytvořili «shromáždění svatých» posledních časů (srv 1 Kor 1,2; Řm 1,7: «povolaní ke svatosti»).

II. PŘÍPRAVA A VZNIK CÍRKVE Bůh dlouho připravoval shromáždění rozptýle­ ných dětí (Jan 11,52). Církev je společenstvím li­ dí, kterým se dostalo *spásy v Ježíši Kristu (Sk 2,47): «My, kteří jdeme ke spáse», píše Pavel (1 Kor 1,18). Boží *záměr spásy byl připraven už «před stvořením světa» (Ef 1,4), začal se usku­ tečňovat v lidech od Abraháma, ne-li už od okamžiku, kdy se objevil Adam - a jeho vyvrcho­ lením je právě toto společenství. 1. Prvotní stvoření a nové stvoření. - Člověk je tvor společenský (Gn 1,27; 2,18) a Bůh jej posílá do světa, aby jej zalidnil (1,28) a žil přitom v Boží blízkosti (3,8). *Hřích však zkřížil Boží plán a Adam, místo aby byl hlavou rodu, shro­ mážděného k ži\otu s Bohem, se stává otcem lidstva rozděleného *nenávistí (4,8; 6,11), rozeštvaného *pýchou (11,8n), prchajícího před svým Stvořitelem. Musí tedy přijít nový *Adam (1 Kor 15,45; Kol 3,1 On), počátek nového ♦stvoření (2 Kor 5,17n; Gal 6,15), ve kterém by došlo k obnově života v přátelství s Bohem (Řm 5,12...) a k obnovení *jednoty lidstva (Jan 11,52) i ke smíru mezi rozvaděnými (Ef 2,15-18). Taková bude církev, připravovaná už Izraelem. Bible zasazuje příběh Abraháma a jeho potom­ stva do dějin světa, kde hřích projevuje svou zhoubnou a rozkladnou sílu. Odpovědí na něj i na *smrt, která z něj plyne, bude církev, pravé potomstvo Abrahámovo (Řm 4,1 ln). Prvním příkladem spravedlivého, vyčleněného Bohem z hříchem skrz naskrz prosáklého lidstva, ja­ kožto zárodek nového stvoření, je *Noe před ♦potopou, o níž existovalo v Izraeli ústní podání. Záchrana jednoho rodu *vodním přívalem je ♦předobrazem mnohem hlubší záchrany, *spásy, kterou přinese Kristus prostřednictvím *křtu (1 Petr 3,20n). 2. Starý a nový Izrael. - Rozhodujícím momen­ tem při utváření Božího *lidu je Abrahámovo ♦vyvolení, zpečetěné ^smlouvou (Gn 15,18). Z tohoto požehnaného kmene vyrazí jednou výhonek, Kristus, ve kterém dojdou všechna ♦za­ slíbení své plnosti (Gal 3,16). On vzbudí k životu pravý *národ vyvolených, duchovní potomstvo věřícího ♦Abraháma (Mt 3,9 par; Jan 8,40; Gal 4,21-31; Řm 2,28n; 4,16; 9,6nn). Všechny národy, které vstoupí branou víry do církve Ježíše Krista, dojdou požehnání Abrahámova (Gal 3,8n = Gn 12,3 LXX; srv Ž1 47,10). 51

Mezi Izraelem, tělesným potomstvem patriar­ chů, a církví existuje zároveň kontinuita i diskon­ tinuita. Tak například přebírá NZ ze SZ názvy k označení nového Božího lidu, ale používá jich spíše v přeneseném smyslu a k vyjádření proti­ kladů. V obou najdeme výraz ekklesia, ale nyní toto slovo označuje tajemství, které zůstává skry­ to celému SZ, totiž *Tělo Kristovo (Ef l,22n), a ♦bohoslužba, kterou je Bůh oslavován nyní, je zcela duchovní (Řm 12,1). Církev je *Izrael, aleje to Izrael Boží (Gal 6,16), nikoliv už tělesný, ale duchovní (1 Kor 10,18), získaný Kristovou *krví (Sk 20,28; 1 Petr 2,9n; Ef 1,14) z pohanů (Sk 15.14) . Nejen, že už není *nevěstou cizoložnou (Oz; Jer 2-3; Ez 16), aleje dokonce neposkvrněná (Ef 5,27); je *vinicí nikoliv zvrhlou v pláňku (Jer 2,21), nýbrž ušlechtilou (Jan 15,1-8). Je svátým ♦zbytkem (Iz 4,2n), stádem, nikoliv už shro­ mažďovaným jen proto, aby se znovu rozptýlilo (Zach 13,7nn), nýbrž trvale vedené *pastýřem obětovaným a zmrtvýchvstalým pro ně (Jan 10); je *Jeruzalémem, sestupujícím z nebe, ne už z otrockého stavu, ale svobodným (Gal 4,24n). Je lidem nové *smlouvy, předpověděné proroky (Jer 31,31nn; Ez 37,26nn), ale zpečetěné krví Kri­ sta (Mt 26,28 par; Žd 9,12nn; 10,16), ♦prostřed­ níka pro všechny národy (Iz 42,6). Smlouva, kte­ rou uzavřel, není už jako *zákon Mojžíšův, nes­ chopný zprostředkovat život (Gal 3,21), ale je to smlouva *duchovní (Řm 8,2), vepsaná do srdcí (Jer 31,33n; Ez 36,27; srv 1 Jan 2,27). Církev je ♦království svátých, jak je ohlásil Daniel. Jeho ♦předobrazem je davidovské shromáždění autora Kronik: nejde už o organizaci časného života národa (Jan 18,36), ale o viditelný zárodek, du­ chovní nástin neviditelného, nadčasového králov­ ství, ve kterém už nebude smrti (1 Kor 15,25n; Zj 20.14) . A konečně - protože *chrám nové ekono­ mie spásy, *Tělo Kristovo, není zhotoven lidskou rukou (Mk 14,58) a zůstává na věky (Mt 16,18), je církev, Tělo Kristovo, také novým chrámem (2 Kor 6,16; Ef 2,21; 1 Petr 2,5) a místem lepší ♦bohoslužby i dokonalejší *přítomnosti, přístu­ pným všem (Mk 11,17).

III. ZALOŽENÍ CÍRKVE Starý Zákon tedy církev připravuje a je jejím předobrazem, Ježíš ji zjevuje a zakládá. 1. Jednotlivá údobí církve. - Rámcem Ježíšova jednání i myšlení je kázání nebeského ♦králov­

52

ství. Podobně jako proroci a v jazyce, jehož jed­ notlivé roviny nejsou vždy zřetelně odlišeny. Ježíš nám zjevuje, že nebeské fázi království (Mt 13,43; 25,31-46) bude předcházet období pomalého po­ zemského růstu (13,31 n). Koukol hříchu, zasetý nepřítelem, poroste s dobrým zrnem společně až do *žní (13,24-30.36-43). Pozemské období církve obsahuje rovněž dvě fáze. První skončila Ježíšovou smrtí. Království Boží se v ní projevilo Ježíšovým kázáním, jeho potíráním satana a vytvořením mesiánského spo­ lečenství (Mt 12,28; Lk 17,21). Druhá je časem církve ve vlastním smyslu (Mt 16,18) a její počátek je ve znamení tří významných událostí: Ježíšovy *oběti (Mt 26,28), která zakládá v y v o ­ lený lid nové smlouvy», horlivý v očištěné boho­ službě (srv Mal 3,1-5), po kterém toužil už Jere­ miáš v době krále Josiáše (2 Král 23), ale kterou nakonec musel přenést do eschatologické bu­ doucnosti (Jer 31,31 n); jen skupinky v Kumránu nebo v Damašku byly přesvědčeny, že ji provo­ zují; Ježíšova Zmrtvýchvstání, po němž shro­ máždil v Galileji rozptýlené stádo (Mk 14,27n); a konečně zboření Jeruzaléma (Mt 23,37nn; srv Lk 21,24), které bylo jednak znamením, že na místo velké většiny židovského národa nastupuje cír­ kev, jednak předzvěstí posledního soudu. 2. Shromáždění učedníků a jejich příprava na bu­ doucí poslání. - Ježíš kolem sebe v průběhu svého pozemského života shromáždil skupinu ♦učed­ níků, které *vychovával a kterým zjevoval ♦ta­ jemství království (Mt 13,10-17 par). Zde jde už o «malé stádce» (Lk 12,32) dobrého pastýře (Jan 10), ohlášené proroky, království svátých (Dan 7,18-22). Ježíš myslel na budoucnost i na růst této skupiny po své smrti a nastínil zhruba její stano­ vy. Předpovědi o pronásledování jeho stoupenců (Mt 10,17-25 par; Jan 15,18...) a možná i po­ dobenství o spolunažívání spravedlivých a hříšníků (Mt 22,1 lnn; 13,24-30.36-43.47-50) pře­ kračují v jeho pojetí čas jeho pozemského života. A hlavně instrukce, které dal dvanácti, předpo­ kládají určitou dobu trvání. a) Dvanáct. - Ježíš si vybral mezi svými učed­ níky dvanáct nejbližších přátel jako základní buňky a vůdce nového Izraele (Mk 3,13-19 par; Mt 19,28 par). Naučil je křtít (Jan 4,2), kázat, po­ tírat *zlé duchy a *nemoci (Mk 6,7-13 par), dávat přednost službě před prvními místy (Mk 9,35), dávat přednost «ztraceným ovcím» (Mt 10,6), nebát se předvídatelného pronásledování

(10,17...), scházet se ke společné modlitbě v jeho *Jménu (18,19n), vzájemně si *odpouštět (18,2135), nevylučovat veřejné hříšníky dříve než po vážném pokusu získat je zpět (18,15-18). Církev odvozuje řadu svých nejstarších ustanovení přímo od Ježíše (srv např. Mt 18,15-20 s 1 Kor 5,1-13; 2 Kor 13,1; 1 Tm 5,19) a tím ukazuje, že předvelikonoční zkušenost dvanácti pro ni byla a zůstává nadále směrodatnou. b) Světové poslání dvanácti. - Misijní průprava *apoštolů nijak nepřekračuje rámec Izraele (Mt 10,5n). Teprve po Ježíšově vzkříšení dostávají příkaz učit a křtít všechny *národy (Mt 28,19), třebaže Ježíš sám už před svou smrtí oznamuje, že i pohanům se dostává povolání ke vstupu do království. «Synové království)) (Mt 8,12), to jest *Židé, sice měli původně přednost, ale ta je jim odňata (Mt 21,43), protože se nenechali «shromáždit)) (Mt 23,37) Kristem. Proto jsou prozatím vyloučeni (srv Mt 23,39; Řm 11,11-32) a místo nich vstoupí do království pohané (Mt 8,1 ln; Lk 14,21-24; Jan 10,16), rovnocenní s obrácenými židovskými hříšníky, kteří uvěřili v Ježíše (Mt 21,31nn). Církev je první podobou království, které není z tohoto světa (Jan 18,36) a v dalším naplní a překročí i ta nejodvážnější univerzalistická pro­ roctví SZ (srv Jon; Iz 19,16-25; 49,1-6). Ježíš je žádným způsobem nespojuje s pozemským úspěchem Izraele, který jej nezajímá. Pro zástup i pro dvanáct je to tvrdá lekce (Jan 6,15-66; Sk 1,6), kterou pochopí až po Letnicích. Teprve po­ tom se jejich univerzalismus oprostí od revanšistických národních tužeb a budou hlásat překva­ pivou loajalitu vůči římské císařské autoritě (Řm 13,1...; 1 Petr 2,13n). Normou vztahu církve ke státu jim bude Kristův výrok «dávejte císařovi, co je císařovo)) (Mt 22,21 par). Císaři je třeba platit daně a všechno, čeho je zapotřebí k uspo­ kojení spravedlivých potřeb státu, starajícího se o časné dobro národů (Řm 13,6n). Bohu, jehož svrchované právo vytváří právo císařovo, ale ta­ ké je přesahuje a soudí, Bohu přísluší všechno ostatní, to jest celé naše bytí. c) Pravomoc dvanácti. - Představení musí být vybaveni příslušnou pravomocí a Ježíš ji apošto­ lům také slibuje: *Petrovi, *skále, zaručující trvání církve, právo správce domu, otevírajícího a zavírajícího *brány nebeského města, spolu s pravomocí disciplinární a naučnou (Mt 16,18n; srv Lk 22,32; Jan 21); ostatním apoštolům - na­

víc ke slavení památky Poslední večeře (Lk 22,19) - stejné právo «svazovat a rozvazovat)), které se týká především konfliktů lidského svědomí (Mt 18,18; Jan 20,22n). Tyto texty již ukazují, jaká bude církev *Ježíše Krista, jejího zakladatele a Pána: organizované a viditelné společenství, je­ hož ustavením je zahájena éra Božího království zde na zemi. Je založena na skále a žije v ní dále Kristova moc, prostřednictvím apoštolské moci a eucharistie. Nakonec přemůže *peklo a vytrhne mu jeho kořist. *Poslání církve bude podle Ježíšových slov trvat tak dlouho, jak dlouho potrvá svět, a totéž platí také o viditelné organizaci církve a pravo­ moci, s posláním související. Část apoštolské úlohy je nesdělitelná: postavení *apoštolů ja­ kožto přímých *svědků Ježíšova života a jeho přítomnosti mezi věřícími po Zmrtvýchvstání je jedinečné v celých dějinách a tudíž nesdělitelné. Když ale vzkříšený Ježíš, podle Matoušovy teolo­ gie, svěřuje jedenácti poslání učit, křtít a řídit cír­ kevní společenství, když jim přitom slibuje svou přítomnost po všechny dny až do konce světa (Mt 28,20), je zřejmé, že přitom myslí na trvání těchto pravomocí pro celá budoucí staletí, která následovala po smrti apoštolů. Tak tomu také rozuměla prvotní církev, v níž výkon apoštol­ ských pravomocí je nepřetržitě zajištěn prostřed­ nictvím těch, které apoštolově k tomuto účelu vyberou a vysvětí *skládáním rukou (2 Tm 1,6). Ani dnes nemá pravomoc biskupů jiného podkla­ du než Ježíšova slova. IV. ZROZENÍ A ŽIVOT CÍRKVE 1. Velikonoce a Letnice. - Církev přichází na svět v den Kristova «přechodu)> (= paschy, *velikonoc) z tohoto světa k Otci (Jan 13,1). Krisstus vysvobozený ze smrti se stává «oživujícím duchem)) (1 Kor 15,45) a počátkem *nového lid­ stva (Ef 2,15; Gal 6,15), nového *stvoření. Cír­ kevní Otcové říkají často, že církev je nová Eva, zrozená z boku Kristova ve chvíli, kdy byl po­ nořen do spánku smrti, podobně jako vyšla první Eva z boku spícího Adama. Podnět vychází od Jana (Jan 19,34n), který podává svědectví o ráně kopím v boku Kristově. Krev a voda symbolizují především oběť Kristovu a Ducha, který oživuje církev, ale také svátosti křtu a eucharistie, které jí předávají život. Církev je skutečně živá jen když je opravdu

53

*tělem *vzkříšeného («probuzeného», srv Ef 5,14) Krista, který vylévá *Ducha (Sk 2,33). Vyli­ tí Ducha počíná velikonoční nedělí (Jan 20,22), kdy Ježíš «vdechuje» ducha obnovitele (Jan 20,22; srv Gn 1,2) učedníkům, kteří se konečně kolem něj shromáždili (srv Mk 14,27) jakožto vůdcové nového Božího lidu (srv Ez 37,9). Lukáš spojuje veliké charismatické vylití Ducha se dnem Letnic (Sk 2,4), slaveným židy jako den dovršení velikonoc a okamžik uzavření smlouvy. Lukáš zde už myslí na veřejné vystoupení církve ♦svědectvím dvanácti (Sk 1,8). Tento den je pro církev takříkajíc oficiálním dnem narození. Letni­ ce jsou pro církev obdobou Ježíšova *pomazání, které ho na prahu veřejné mesiášské činnosti na­ plňuje Duchem (Sk 10,38; M t 3,16 par), ze kte­ rého byl počat (Lk 1,35). Týmž Duchem je obda­ rován každý křesťan při ^skládání rukou, které ♦pečetí a dovršuje dílo, započaté křtem (Sk 8,17; srv 2,38).

službě křesťanům, kteří «vyrostli mezi Řek\» ( 6 , 1- 6 ) . Jejich neohrožené počínání, zvláště Štěpánovo, mělo za následek, že se nakonec museli rozprch­ nout (Sk 8,1-4), což umožní rozšíření církve z Judska (8,1; 9,31-43) až do Antiochie (11,1925) a odtamtud «až na konec země» (Sk 1,8; srv Řm 10,18; Kol 1,23) a v každém případě až do Říma (Sk 28,16-31). Odmítnutí, kterého se Pavlo­ vi dostává od židů, usnadňuje naroubování divo­ kého pohanského výhonku na prořezaný kmen vyvoleného národa (Řm 11,11-18). Ani Pavel, ani Petr přitom nesouhlasí s tím, aby se pohanům při vstupu do církve ukládalo zachovávání židov­ ských tradic, které «židokřesťané» ještě zacho­ vávají (Sk 10,14; 15,29). Je to pozoruhodné zvláště u Petra, který učinil rozhodující krok v tomto směru při Korneliově křtu, třebaže jindy a jinde učinil přehnané ústupky «židokřesťanům» (Gal 2,11-18).

2. Růst církve. - Po Letnicích roste církev už velmi rychle. Vstoupit do ní může každý, kdo při­ jme *slova apoštolů (Sk 2,41), která vedou k *víře (2,44; 4,32) v Ježíše zmrtvýchvstalého, Pána a Krista (2,36), a kdo potom přijme ♦křest vodou (2,41) a po něm *dary Ducha skrze skládání rukou (8,16n; 19,6). Živé členství v círk­ vi vyžaduje věrnost ve čtyřech bodech: v ♦učen i apoštolů, které prohlubuje víru, zrozenou hlásáním poselství spásy; bratrském ♦společen­ ství (koinonia); lámání *chleba; společné modlit­ bě. Jednomyslnost se posiluje (Sk 2,46) a přítom­ nost zmrtvýchvstalého Krista zakoušejí účastníci hlavně při společném lámání chleba, tedy při sla­ vení *eucharistie (srv 1 Koř 11,30.24). Euchari­ stie «zvěstuje» smrt Krista, téhož, který ji kdysi slavil se dvanácti (Sk 10,41), a udržuje křesťany v očekávání jeho návratu (1 Koř 11,26). V Jeruzalémě došlo duchovní *společenství až k dobrovolnému zespolečenštění všeho majetku (Sk 4,32-35; Žd 13,16), podobně jako tomu bylo v Kumránu. I zde se ale objevují některé stinné stránky při stolování, jak se o tom zmiňuje Lukáš (Sk 5,2; 6,1). *Autorita *apoštolů je v obci věřících zřejmá. V čele apoštolského sboru stojí Petr (Sk 1,13n), který ve společenství s ostatními apoštoly vykonává svůj primát, přijatý od Krista. Sbor starších se podílí na pravomoci apoštolů, kterým zůstává přitom podřízen (Sk 15,2). Po od­ chodu ostatních jsou podřízeni Jakubovi, hlavě místní církve (Sk 21,18). Sedm mužů, plných Du­ cha svátého, mezi nimi Štěpán a Filip, se věnuje

3. Originalita církve ve vztahu k židovství tím sílí, katolicita v pravém slova smyslu se prosazu­ je stále zřetelněji, stejně jako je naplňován Kri­ stův rozkaz hlásat evangelium. Církevní *jednota se prosazuje a překrývá místní či národnostní rozdíly sílícím vědomím všech společenství, že jsou údy jedné jediné ecclesiae. Původně tento bi­ blický výraz označuje křesťany v Jeruzalémě. Jeho používání i k označování křesťanů z po­ hanství, sbírka mezi nimi ve prospěch jeruzalém­ ské obce (2 Kor 8,7-24), odvolání na zvyklosti různých církevních obcí při projednávání otázek církevní kázně (1 Koř 11,16; 14,33), zájem, který projevují jedna druhé (Sk 15,12; 21,20; 1 Te l,7nn; 2,14; 2Te 1,4), pozdravy, které si vzájemně posílají (1 Kor 16,19n; Řm 16,16; Fil 3,21 n) - to všechno jsou neklamné známky skutečného po­ vědomí přináležitosti k jediné církvi.

54

V. KŘESŤANSKÁ REFLEXE O CÍRKVI 1. Církev se zajímá o všechny společenské rysy spásy v Ježíši Kristu. Pavel je přesto jediným svatopiscem, který se tajemstvím církve zabýval výslovně a jmenovitě. Viděním před branami Da­ mašku se mu dostalo rázem vhledu do tajemné jednoty mezi církví a Kristem (Sk 9,4n), který pak v dalším rozvinul a obohatil zkušenostmi ze zakládání a upevňování církevních obcí. Přemýšlí v první řadě nad životodárným spojením ♦obrácených s Kristem i mezi sebou navzájem,

vznikajícím při křtu a takřka hmatatelným v *darech Ducha. Proto také Korinťanům, kteří tyto *dary zbavují jejich konstruktivní, «vzdělávací» úlohy, připomíná základní pravdu, totiž, že «jsme byli všichni pokřtěni v témže Du­ chu a stali jsme se jedním tělem» (1 Koř 12,13). Všichni pokřtění, kteří tvoří církev, jsou tedy údy jediného *Těla Kristova, jehož soudržnost za­ jišťuje a udržuje eucharistický chléb (1 Koř 10,17). Tato jednota víry a křtu nedovoluje, aby se jedni hlásili k Apollovi, jiní k Pavlovi a ještě jiní ke Kéfovi, jako by Kristus mohl být rozdělen (1 Kor 1,12n; 3,4). Aby se nadále upevnila a pro­ jevila, pořádá Pavel sbírku ve prospěch «svatých» v Jeruzalémě (1 Kor 16,1-4; 2 Koř 8 - 9 ; Řm 15,26n). Jeho pojetí církve se ještě rozšíří a prohloubí ve vězení, kde je mimo bezprostřední otázky každo­ denního života církví a kde má nezbytný odstup i od kosmických spekulací, se kterými musel bojo­ vat v Kolosách. Boží záměr ve své úplnosti se zde zjeví ve vší své nádheře (Ef 1) jeho zraku ♦apoštola pohanů (Gal 2,8n; Řm 15,20). Ecclesia už není to či ono místní společenství jako dosud (s možnými výjimkami v 1 Kor 12,28; 15,9; Gal 1,13), ale Tělo Kristovo v celém svém univerzál­ ním rozpětí, místo smíru mezi židy a pohany, tvořícími zde společně jediného dokonalého č l o ­ věka (Kol 1,18-24; Ef 1,23; 5,23nn; srv 4,13). S touto základní představou spojuje Pavel obraz Krista jakožto ♦hlavy církve: Kristus není se svou církví totožný, ale je s ní spojen jako její hlava (Ef l,22n; Kol 1,18); církev se ve svém vztahu ke Kristu podílí na vztahu andělských mocností (Kol 2,10) a z něj čerpá svůj život, svou soudržnost a svůj *růst (Kol 2,19; Ef 4,15n): neúplné tělo «dorůstá v Krista», který je její hla­ vou (Ef 4,15). Obraz *chrámu, vystavěného na Kristu jako na svém úhelném kameni a na apoštolech a pro­ rocích jako svých základech (Ef 2,20), se několi­ krát prolíná s představou církve jako Těla Kris­ tova - do té míry, že z toho vzniká jakási křížo­ vá palba sloves: stavba roste (Ef 2,21) a Tělo se buduje (4,12.16). V Ef 5,22-32 se prolínají před­ stavy Těla a Hlavy s biblickým obrazem ♦ne­ věsty: Ježíš, hlava církve, je rovněž spasitelem, který svou církev miloval jako svou snoubenku (srv 2 Kor 11,2) až k sebeobětování. Křtem ji přitom posvěcuje a očišťuje tak, aby si ji připravil a spojil se s ní jako se svou nevěstou jedinečné krásy. Poslední pojem, který v Pavlově eklesiolo-

gii ve spojení s předešlými hraje důležitou úlohu, je církev-plnost (pleroma), přesněji vzato podíl na této *plnosti, která sídlí v Kristu jakožto Bohu (Kol 2,9), spasiteli všech, kdo jsou údy jeho těla (Ef), a hlavě celého vesmíru, ovládaného kosmic­ kými mocnostmi (Kol 1,15-18). Proto lze říci i o církvi, že je touto plností (Ef 1,18-21), protože ji «naplňuje» Kristus a protože ona sama také «naplňuje» Krista tím, jak doplňuje jeho tělo svým postupným růstem (Ef 4,13). Cílem všeho pak je plnost Boha samého (3,19). 2. Jan nepoužívá výrazu «církev», nicméně před­ kládá teologicky hluboké myšlenky o církvi. Nepřímo mluví o novém *exodu (Jan 3,14; 6,32n; 7,37nn; 8,12) a tím o novém lidu Božím. Skupin­ ka učedníků, vyčleněných ze světa, je jejím zárod­ kem (15,19; srv l,39.42n) a přímo ji označují bi­ blické pojmy jako ♦nevěsta (3,29), *stádo (10,16) nebo *vinice (15,1-17). Branou do církve je smrt a zmrtvýchvstání Ježíše, který umírá, aby «shromáždil v jedno rozptýlené děti Boží» (11,52) do jednoho stádce, bez rozlišování mezi Židy, Sa­ maritány a Řeky (10,16; 12,20.32; 4,2lnn.30-42). Sám vystupuje ke svému Otci, aby odtamtud ses­ lal učedníkům Ducha (16,7; 7,39), zvláště těm, které vybavil pravomocí odpouštět hříchy (20,2ln). Církev sklízí *žeň, kterou Kristus při­ pravil (4,38) a tím prodlužuje také trvání jeho ♦poslání (20,21). Jan o tom může vydat svědectví, protože se dotýkal vtěleného Slova (1 Jan 1,1) a zprostředkoval seslání Ducha na Filipovy kon­ vertity (Sk 8,14-17 oproti Lk 9,54). Jinak se ale Jan, skutečný teolog, zabývá především vnitřním životem církve. Všichni, kdo ji pod Petrovým pas­ týřským vedením tvoří (Jan 21), čerpají ze spoje­ ní s Kristem, vinným kmenem (15), v plnosti ži­ vot, začínající křtem (3,5) a rozmnožovaný eu­ charistií (6). Společně pod vedením Ducha roz­ jímají Kristova slova (14,26) a tím, že se na­ vzájem milují (13,33nn), přinášejí *plody, které Bůh očekává (15,12.16n). Takto se projevu­ je *jednota církve, jejímž pramenem a vzorem je život božských osob, přítomných ve všech a v každém (17). Církev neunikne *pronásledování (15,18 - 16,4) a čelí mu nezlomnou důvěrou, která již dosáhla ^vítězství nad *světem a jeho kníže­ tem (16,33). Stejná je i ústřední myšlenka knihy Zjevení. Církev je v ní představována střídavě jako svaté ♦město nebo častěji jako chrám s jeho nádvořími, kde je zachován zbytek pravých věřících, zatímco na náměstí šelma (pohanské impérium) zabíjí dva

55

svědky-proroky (Zj 11,1-13). Jiným obrazem je *žena, zápasící s drakem (*satan) (Zj 12), kte­ rému *šelma slouží k pronásledování svátých. Jeho dny jsou však sečteny. Tisíc let z kap. 20 ne­ ní obdobím pozemské slávy církve; neoznačuje snad duchovní obnovu v jejím lůně (srv 20,6 a 5,10 a také Ez 37,10 = Zj 11,11) nebo blaženost mučedníků už před posledním soudem? Tak či onak touží církev především po novém '“Jeruza­ lémě, po *nebi (3,12; 21,1-8; 21,9 - 22,5). «Duch a nevěsta volají: Přijď!» (22,17). Nebeským životem se uskuteční starobylá pro­ roctví o úplném vymýcení hříchu (Iz 35,8; Zj 21,27), bolesti a *smrti (Zj 21,4; srv Iz 25,8; 65,19). *Babylónské *rozptýlení, jehož protikla­ dem jsou *Letnice, bude konečně napraveno (Iz 66,18; Zj 7,9n). Zmizí také různé karikatury: říše pýchy, satanovy spolky («synagoga»: Zj 2,9; 3,9) a zůstane jen příbytek Boha s lidmi (21,3), «nový vesmír» (21,5).

VI. NÁSTIN TEOLOGICKÉ SYNTÉZY Církev je stvořena Bohem, její stavba je dílo Krista, oživuje a přebývá v ní Duch (1 Kor 3,16; Ef 2,22) a svěřena je lidem, apoštolům, v y b r a ­ ným Ježíšem za působení Ducha svatého» (Sk 1,2) a po nich těm, kdo skládáním rukou přijmou dar vést církevní obec (1 Tm 4,14; 2 Tm 1,6). Duch činí z církve (Jan 16,13) «sloup a pevnou oporu pravdy» (1 Tm 3,15), schopný «zachovat drahocenný poklad přijaté nauky» (2 Tm 1,13n) a hlásat a vysvětlovat ji bez omylů. Shromažďuje v jednom jediném národě (Gal 3,28) děti jediného Boha a Otce (Ef 4,6) a skrze evangelium tak tvoří jediné tělo Kristovo (Ef 3,6), zrozené společným křtem (Ef 4,5) a živené jednim a týmž chlebem (1 Kor 10,17). Ruší lidská rozdělení, spojuje v je­ den lid židy i pohany (2,14nn), vzdělané i ne­ vzdělané, pány i jejich otroky, muže i ženy (1 Kor 12,13; Kol 3,11; Gal 3,28). To je pravá katolická jednota, jak se o ní mluví od 2. století, smiřující všechny lidské protiklady (srv Sk 10,13: «Bij a jez!»), schopná žít ve všech kulturách (1 Kor 9,20nn) a pojmout celý svět (Mt 28,19). Církev je *svatá (Ef 5,26n), a to nejen ve své hlavě, ale také ve svých údech, svých kloubech a šlachách, které posvětil křest. *Hříšníci v ní existují (1 Kor 5,12), ale ti žijí v nesnesitelném na­ pětí mezi hříchem, kterého se dopouštějí, a náro­ ky výzvy k začlenění do společenství «svatých»

56

(Sk 9,13). Po příkladu svého Mistra jim církev nabízí i nadále *odpuštění a očištění (Jan 20,23: Jak 5,15n; 1 Jan 1,9), protože ví, že dokud smrtí nezačala v individuálním předstihu *žeň (Mt 13,30), může se koukol vždy ještě stát pšenicí. Církev tu není sama pro sebe, ale aby vedla do věčného *království, které nastoupí na její místo v okamžiku paruzie a do kterého nevstoupí nic nečistého (Zj 21,27; 22,15). '“Pronásledování roz­ něcuje její touhu proměnit se v nebeský '“Jeruza­ lém. Dokonalým vzorem víry, naděje a lásky církve je *Maria, která stála u jejího zrodu na Kalvárii (Jan 19,25) a ve večeřadle (Sk 1,14). Vroucí a či­ norodou láskou k církvi je naplněn Pavel (1 Kor 4,15; Gal 4,19). Je doslovně stravován '“starostli­ vostí o všechny církve (2 Kor 11,28) a svým vel­ kým *utrpením (1 Kor 4,9-13; 2 Kor 1,5-9) zpro­ středkovává lidem nezměrné plody *kříže a «doplňuje na svém těle to, co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap ku prospěchu církve» (Kol 1,24). Jeho život služebníka církve (1,25) je *příkladem zvláště pro ty, kdo pokračují v apoštolském díle. Všichni, kdo patří ke křesťanskému lidu (laos), nejen představení, mají *sloužit církvi prostřed­ nictvím *darů Ducha, jichž se jim dostalo, a žít jako ratolesti naroubované na kmen a přinášející hojnost *plodů lásky, dělat čest svému *kněžství (1 Petr 2,5) *obětmi víry (Fil 2,17) a čistým živo­ tem podle Ducha (Řm 12,1; 1 Koř 6,19; Fil 3,3). Všichni se mají aktivně účastnit *bohoslužby ob­ ce; kdo dostal dar *panictví, má cele přilnout k Pánu, a kdo žije v *manželství, má napodobovat svým manželským životem snubní spojení, které existuje mezi Kristem a církví (Ef 5,21-33). Svaté město, které Ježíš miloval jako svou plodnou ne­ věstu (5,25) a ke které všichni volají «*Matko!» (Ž1 87,5 = Gal 4,26), je hodno naší synovské lásky. To znamená ovšem v první řadě podílet se na jeho *stavbě. PT -* apoštol - autorita/vláda NZ II - blud - bohoslužba NZ II 2 - bratr NZ - čas NZ - dary Ducha II - Duch Boží NZ IV, V 4 - dům III - hlava 3.4 - chrám NZ II 2, III 2 - Izrael NZ 2 - jednota III - Jeruzalém NZ II 3 - Ježíš Kristus I 3, II ld.2b.c - království NZ III 2 - letnice II 3 - lid C - Maria V - matka II 3; NZ II - panictví NZ 1.3 - pastýř & stádo NZ 2 - Petr 3a - plnost 3 - plodnost III 3 - pokoj III 4 poslání NZ II - potopa 3 - povolání III - prorok NZ II 3 — prostředník II 2 - rozkol NZ 2 - rozptýlit 2 - růst 2d.3 skutky NZ II 3 - služba - společenství NZ 1 - stavět III tajemství NZ II 2 - tělo Kristovo III - tradice NZ II 2 vál­ ka NZ II - vinice 3 - vyvolení NZ II - záměr Boží NZ -

zbytek NZ - Zjevení NZ I 2a - zjevení Krista 5.7 - zkouška' pokušení NZ II - znamení NZ II 3 - žena NZ 3 - ženich nevěsta NZ CÍSAŘ -♦ antikrist NZ 3 - autorita/vláda NZ I 2, II 3 - Ba­ bylón 6 - král NZ I - počet II 2 CITY -*• bedra/ledví 2 - srdce 0

CIZINEC Bible pečlivě rozlišuje mezi cizinci, příslušníky jiných *národů, považovanými až do Kristova příchodu běžně za *nepřátele, a ostatními: pro­ cházející cizinec (nokri) je považován za neasimilovatelného (podobně jako «žena cizinka» a hlav­ ně nevěstka, která často svádí k modloslužbě: Př 5), usazený cizinec (ger), sice nepatří k původ­ nímu obyvatelstvu, ale je víceméně spjat s jeho způsobem života, podobně jako míšenci v řec­ kých městech. Naše heslo «cizinec» bude pojed­ návat výlučně o cizincích usazených v zemi.

k Hospodinu, zachovává jeho Zákon a Bůh jej milostivě přijme ve svém chrámě stejně jako Iz­ raelitu (Iz 56,6n). I v ^rozptýlení se Židé snaží šířit svou víru, jak o tom svědčí překlad bible do řečtiny. Ger je v ní často překládán jako «proselyta», což je ve skutečnosti cizinec, který zcela při­ jal židovství. Tak nabývají v rozptýlení některé texty univerzální platnosti (Am 9,12; Iz 54,15). *Misijní úsilí, kterého je zapotřebí k takovému přizpůsobování textů, připomíná i Ježíš (Mt 23,15), když říká, že farizeové «obcházejí nebe i zemi, aby získali jednoho proselytu». O proselytech je řeč v souvislosti se dnem Let­ nic (Sk 2,11), kdy mnozí z nich přijímají víru v Krista (Sk 13,43; 6,5). Pavel se však na svých mi­ sijních cestách obrací na «všechny, kdo se bojí Boha» (Sk 18,7), pohany sympatizující s židov­ skou vírou, aniž by přijali obřízku, jako na­ příklad Komelius (Sk 10,2). Všechny tyto rozdíly ostatně rychle mizí po spojení židů i pohanů v křesťanské víře, která činí ze všech *bratry v Kristu (Ef 2,14; srv Sk 21,28n).

I. IZRAEL A CIZINCI USAZENÍ V ZEMI

II. IZRAEL - CIZINEC NA TÉTO ZEMI

Postupná asimilace gerim výrazně přispěla k prolomení rasové uzavřenosti, k níž Izrael tíhnul. Byla také přípravou na křesťanský univerzalismus. Izrael nemá zapomenout, že byl sám kdysi ci­ zincem v Egyptě (Ex 22,20; 23,9), a proto se ne­ může spokojit ve vztahu vůči cizincům, usazeným v jeho zemi, s *pohostinností, jakou jinak prakti­ kuje vůči nokrim (Gn 18,2-9; Sd 19,20n; 2 Král 4,8nn), ale má je milovat jako sebe sama (Lv 19,34), protože Bůh chrání cizince (Dt 10,18) podobně jako bdí nad nuznými a chudými (Lv 19,10; 23,22). Přiznává jim právní postavení blíz­ ké postavení Izraelitů (Dt 1,16; Lv 20,2): obřeza­ ným umožňuje zúčastnit se paschy (velikonoc) i slavení soboty (Ex 20,10), zve je k postu v den *smíru (Lv 16,29) a varuje je před *rouháním Hospodinovu jménu (Lv 24,16). Jejich vplynutí do Izraele je tak pokročilé, že Ezechiel jim při­ znává právo podílu na zaslíbené zemi podobně jako těm, kdo se v zemi narodili (Ez 47,22). Po návratu z vyhnanství se projevuje zřetelná tendence k většímu rozlišování. Ger je nucen při­ jmout židovství, jinak mu hrozí vyloučení ze spo­ lečenství (Neh 10,31; Ezd 9 - 10), asimilace se prosazuje stále výrazněji. Ať se syn cizince obrátí

K významovému posunu dochází u slova ger i pod vlivem křesťanské víry. *Země Kanaán byla slíbena Abrahámovi a jeho potomkům (Gn 12,1.7), jejím skutečným majitelem zůstává ale nadále Bůh, zatímco Izrael, ger Boží, je jen nájemcem (Lv 25,23). Zárodkem této myšlenky je duchovní postoj, se kterým se setkáme v žalmech. Izraelita ví, že ve vztahu k Bohu si nemůže osvojovat žádná práva a touží být pouze jeho hostem (Ž1 15). Uznává, že je u Boha cizincem, příchozím hostem, stejně jako jeho předkové (Ž1 39,13; 1 Kron 29,15). Hostem také proto, že pozemský život je krátký, a proto prosí Boha, aby mu pomohl co nejrychleji (Ž1 119,19). Toto pojetí lidského údělu se v NZ ještě pro­ hloubí. Křesťan nemá na tomto světě trvalého *příbytku (2 Koř 5,1 n) a je zde cizincem nejen proto, že země patří Bohu, ale také proto, že jeho pravá *vlast je v nebesích, kde nebude ani ho­ stem, ani cizincem, ale spoluobčanem svátých (Ef 2,19; Kol 1,21). Dokud nedosáhl tohoto cíle, je po celý *život jakoby na cestách (1 Petr 2,11), jako kdysi patriarchové (Žd 11,13), kteří se rov­ něž odtrhnuli od vlastních rodin a vydali se na *cestu k lepší vlasti (Žd 11,16). Jan zdůrazňuje

57

“tento protiklad mezi *světem, v němž je nám souzeno žít, a pravým životem, do něhož jsme již byli uvedeni. Křesťan prošel novým zrozením (Jan 3,7) a je proto na této zemi trvale cizincem a *poutníkem, protože není možná dohoda mezi ním a světem, který zůstává v moci zla (1 Jan 5,19). Křesťan není z tohoto světa, protože ví, odkud přišel a kam jde, podobně jako Kristus, který přišel přebývat mezi námi (Jan 1,14) a který se vrátil k Otci (16,28), aby nám tam připravil místo (14,2n), aby i jeho služebník byl tam, kde je on (12,26), to jest v příbytku Otcově. ADa -* bližní SZ - bratr 0 - lid II 1 - národy - nepřítel I 1 pohostinství - rozptýlení 1 - vlast SZ 1; NZ 2

CIZOLOŽSTVÍ Už desatero a po něm proroci nekompromisně odsuzují cizoložství; *věrnost, vyžadovaná od manželů na základě *manželství však bude plně zjevena až Kristem. Věrnost, vyžadovaná jmeno­ vitě od *ženy už ve SZ, může přesto symbolizo­ vat Boží požadavek, vznesený na vyvolený národ. Proto také proroci odsuzují zpronevěru smlouvě jako duchovní cizoložství. 1. Manželství a cizoložství. - Zákaz cizoložství (Ex 20,14; Dt 5,18; Jer 7,9; Mal 3,5) je v Zákoně motivován omezeně: žena náleží svému muži nebo svému snoubenci a cizoložství je v rozporu s tímto vztahem (Lv 20,10; Dt 22,22nn). Žena je tu chápána spíše jako věc, která patří muži (Ex 20,17), než jako osoba, s níž muž vytváří ve věr­ nosti vzájemné *lásky nedělitelnou jednotu (Gn 2,23n). Takové znevážení ženy souvisí s polyga­ mií, tradičně přičítanou jednomu z Kainových potomků, vyznačujícímu se obzvláště *násilnickou povahou (Gn 4,19). Mnohoženství je trpěno dosti dlouho (Dt 21,15; srv 17,17; Lv 18,18), pře­ sto ale moudrost starců, která ukazuje zhoubnost cizoložství (Př 6,24-29; Sir 23,22-26), doporučuje muži, aby svou lásku vyhradil ženě své mladosti (Př 5,15-19; Mal 2,14n). Dokonce odsuzuje ty, kdo vcházejí k nevěstkám, třebaže to není po­ važováno za cizoložství (Př 23,27; Sir 9,3.6). Ježíš ve svém milosrdenství zachraňuje cizo­ ložnou ženu - přičemž odsuzuje nicméně její hřích (Jan 8,1-11) - odhaluje všechny dimenze manželské věrnosti (Mt 5,27.3 ln; 19,9 par), která

58

zavazuje muže stejně jako ženu (Mk 10,11), a to nerozlučně (Mt 19,6) a vnitřně (Mt 5,28). Cizo­ ložství se dopouští každý, kdo po rozvodu vstu­ puje znovu do manželství, a ve svém srdci se cizo­ ložství dopouští každý, kdo i jen touží spojit se s jiným než svým manželským partnerem. Pavel připomíná, že kdo se chce vyhnout tomuto hříchu, který vylučuje z účasti na království (IK or 6,9), musí hledat v lásce zdroj věrnosti (Řm 13,9n). Tím se vyhne také porušování svato­ sti manželského svazku (Žd 13,4). 2. Smlouva a cizoložství. - Proroci přirovnávají *smlouvu, která má spojit člověka a Boha pou­ tem věrné lásky, k nerozlučnému manželství (Oz 2,2ln; Iz 54,5n - srv *ženich) a je tedy jen důsledné, že o nevěrnosti lidu mluví jako o cizo­ ložství nebo o prostituci (Oz 2,4); lid se totiž od­ dává modloslužbě, jako se nevěstka oddává svým milcům ze zištnosti (Oz 2,7; 4,10; Jer 5,7; 13,27; Ez 23,43nn; Iz 57,3). Ježíš přebírá tento obraz, když mluví o nedo­ statku víry. O těch, kdo nechtějí uvěřit a žádají *znamení, nebo o těch, kdo se stydí za něj a za jeho evangelium (Mt 12,39; 16,4; Mk 8,38), mluví jako o «cizoložném pokolení». Svatý Jakub pro­ hlašuje, že je cizoložstvím každý kompromis mezi láskou k Bohu a láskou ke světu (Jak 4,4). Všechny tyto zákazy dávají vyniknout v pravém světle dokonalé věrnosti jakožto plodu i poža­ davku opravdové lásky. MFL -> manželství SZ II 3; NZ I 1 - odpuštění I - sexualita III smlouva SZ II 2 - žádostivost II - žena SZ 3 - ženich/ nevěsta SZ CTÍT -► hrdost - pomazání I 2 - sláva/velebnost IV 5

CTNOSTI & NEŘESTI Bible se zmiňuje o mnoha ctnostech a neře­ stech, to jest o návycích, které člověka zdokona­ lují nebo naopak snižují. Její slovník přitom zůstává přese všechno chudý, když jde o to mlu­ vit o nich všeobecně. Na rozdíl od řeckého huma­ nismu totiž o nich uvažuje méně s ohledem na člověka a jeho dokonalost a mluví o nich spíše v souvislosti s Bohem a záměrem, který Bůh má s člověkem. Bůh chce, aby lidé žili v jednotě s ním i mezi sebou navzájem, a toto spojení se neobejde bez mravního pokroku lidí.

1. Co je ctnost a co je neřest. - Lidská dokona­ lost nespočívá ve snahách o její dosažení, nýbrž v *hledání Boha a v *následování cesty, kterou člověku vyznačil. To je zároveň jediná cesta k rozvoji všech vloh lidské osobnosti. Stručně vyjadřuje tento postoj výraz «chodit s Bohem» (Gn 5,22.24; 6,9). Tak jednal *Noe, bezúhonný muž, na rozdíl od bezbožníků, kteří jej obklopo­ vali a kteří mysleli jen na zlo (6,5). Být ctnostný znamená žít v trvalém a živém vztahu k Bohu a ve shodě s jeho slovem, v ^poslušnosti Boží vůle. Znamená to žít trvale obrácen k Bohu. Ta­ kový postoj činí člověka před Bohem spravedli­ vým; *věmost v následování cest Páně je základ­ ní ctností, kterou má *Abrahám vštípit svým sy­ nům (18,19), protože to je základní podmínka smlouvy (Ex 19,5.8). A obdobně: následovat jiné bohy, než jediného pravého, je základní neřestí vůbec (Dt 6,14; srv 4,35), protože to je nevěrnost smlouvě, zbloudění s Boží cesty (Ex 32,8). Ctnost je tedy život podle Božího řádu a bible ji nejčastěji nazývá *spravedlností. Není to ale pou­ hé naplňování Božího zákona v tom, co přika zuje. Lidské činy mají projevovat poslušnost a věrnost *srdce neboli *lásku. Ta je skutečnou chartou smlouvy (Dt 6,5n; 10,16; 11,1; 30,20). Kořen ctnosti - stejně jako neřesti - tkví v srdci. Proto mají být v srdci zapsána, ba vyryta slova Boží, jakožto podstata věrné lásky, která je jád­ rem veškeré ctnosti. Davidova velikost je v jeho bezvýhradné oddanosti Bohu, na které nic ne­ mění ani jeho chyby, a ze stejného důvodu Josafat může postupovat cestami Božími (1 Král 15,3; 2 Kron 17,6); Ezechiáš jedná správně, spravedlivě a oddaně před Bohem, protože jej hledá celým svým srdcem (2 Kron 31,20n). Charakteristikou ctnostného člověka je v moudrosti žalmů to, že «jeho srdce je naplněno Zákonem Božím, ve kterém má zalíbení» (Ž1 1,2; 37,31), zatímco srdce bezbožného je boha-pusté, až k popření Boží existence (14,1). Koho Moud­ rost vychovala v užitečných ctnostech, jako jsou střídmost a opatrnost, právo a velkodušnost, ten miluje spravedlnost (Mdr 8,7 - zde je moudrost pojata v hebrejském textu jako základní ctnost a v řeckém jako jedna z občanských ctností). V Ježíšově kázání (Mt 5,20), jmenovitě hor­ ském, spočívá dokonalá spravedlnost v čistotě srdce, prostém jakékoliv zlé *žádostivosti a plném milosrdné lásky, která sahá až k nepřáte­ lům (5,7n.28.44n). Člověk je znečišťován neřest­ mi, které vyvěrají z jeho vlastního srdce (15,18n).

2. Původ ctnosti a neřesti. - Pro jeho odhalení netřeba chodit daleko: jejím totiž člověk sám. Od okamžiku, kdy se vzdálil Bohu hříchem, je nes­ chopen ovládat se a přemáhat své chtíče a místo aby spolupracoval na zdokonalení světa, kazí Boží dílo (1 Jan 2,16n). Ze stejného důvodu se mu pak nedostává sil k přemáhání vlastních vášní (Sir 1,22; 18,30) a k obnovování vlastní ztracené čistoty. Jeho ♦silou bude síla Boží (Dt 8,17n; Ef 6,10), bez které zůstává sláb a bezmoc­ ný (Sir 2,12n). Čistota srdce je v člověku dílem Božím, je jeho vlitým, «pevným» duchem (Ž1 51,12nn). Proroci oznamují, že je darem nové smlouvy: Bůh stvoří v člověku nové srdce, do kterého bude vepsán Zákon, a Boží *Duch sám je upevní ve věrnosti (Jer 31,33; Ez 36,26n). Ten­ týž Duch naplní mesiáše a obdaří jej ctnostmi, potřebnými pro jeho královské poslání: vla­ dařskou moudrostí, silou vysvobozovat z úkladů nepřátel a zbožností, spojující jej s Bohem, kte­ rého zastupuje (Iz 11,2-5). Tentýž Duch dá Kristovým učedníkům moud­ rost a potřebnou sílu, aby byli nezdolnými svěd­ ky (Mt 10,20 par; Lk 21,14n; 24,48n; Sk 1,8). Kristus jim jej zjevil jako mistra vnitřního života, který vysvobodí věřícího od vší tělesnosti a neřestnosti (Gal 5,19-21). Místo toho naplní lid­ ské srdce božskou láskou, takže člověk přináší ♦plody všech ctností, které z lásky vyvěrají (Řm 5,5; Gal 5,22) a kterými Duch vnitřního člověka upevňuje (Ef 3,16). 3. Souvislosti mezi ctnostmi a soupisy neřesti. Bible se neomezuje jen na nastínění cesty ctnost­ nému člověku a na hrozby neřestnému, který tím propadá soudu Božímu (Ž1 1). Podobně jako po­ hanští moralisté seřazuje ctnosti i neřesti do názorných seznamů podle jejich charakteristic­ kých podob. Pokud jde o seznamy neřestí, najdeme je už u proroků (Oz 4,1 n; Jer 7,9) a starozákonních mudrců (Př 6,16-19; Sir 25,2; 26,5n), ale také v kázání samotného Ježíše (Mk 7,2 ln par) i jeho apoštolů (1 Kor 6,9n; Řm l,29nn; Kol 3,5-9; 1 Tm l,9n; 2 Tm 3,1-5; 1 Petr 2,1; 4,3). Především Pavel zdůrazňuje, že vlastní příčinou neřestného života je neznalost jediného pravého Boha těmi, kdo dávají přednost modlám. Neřesti někdy roz­ dělují lidi, jindy se potírají navzájem. Takové protiklady neexistují mezi ctnostmi. Ty se právě naopak vzájemně doplňují a jejich sezna­ my ukazují, v jakém vnitřním souladu se sebou samým žije spravedlivý, který přímo vyzařuje

59

*jednotu. Za příklad nám může posloužit zkráce­ ný citát z proroka Micheáše: «Hospodin žádá jen to, abys zachovával právo, miloval milosr­ denství a pokorně chodil se svým Bohem» (Mich 6,8). Ježíše samého charakterizuje *tichost a *pokora (Mt 11,29), jichž je příkladem (Jan 13,15), a láska, která jej vede až k oběti vlastního života (15,13) a která je vzorem pro vzájemnou lásku v jeho církvi (13,24; 15,17); podle ní poznají ostatní, že jde o Ježíšovy učedníky (13,35). Pavel implicitně schvaluje řecký ideál ctnosti, když do­ poručuje věřícím, aby dělali všechno, co si zaslu­ huje chvály (Fil 4,8), ale přitom často zdůrazňuje, že «tři z nich zůstávají», totiž víra, naděje a láska (I Te 1,3; Řm 5,1-5; Kol l,4n...), a prohlašuje, že «největší z nich je láska» (1 Kor 13,13). Dopo­

60

ručuje sice i jiné ctnosti (1 Te 5,14-18; Řm 12,921; Ef 4,2; 1 Tm 4,12; 6,11; 1 Petr 3,8; 2 Peir l,5nn), ale láska je poutem dokonalosti, protože nastoluje království Kristova *pokoje, v němž tvoří všichni lidé jedno jediné tělo (Kol 3,12-15). MFL -> bázeň Boží IV - cesta II - čistý SZ II; NZ I, II 3 - dobro & zlo I - dokonalost - Duch Boží NZ V 3 - hledat I - hřích - chamtivost - láska II - modly II 3 - moudrost SZ III 4; NZ III 2 - pokora - poslušnost II 3, IV - pýcha - sexualita III 1 - síla II - spravedlnost - srdce - svědomí - tělo II 2 tichý 2.3 - věrnost SZ 2; NZ 2 - zatvrzelost - zbožnost žádostivost II, III CU D N O ST -+ manželství N Z II - neplodnost III - panictví sexualita - vdovy 3 - žena N Z 2

c Í ARODĚJSTVI -

magie

Ca s /C a s n o s t Bible, zjevení transcendentního Boha, začíná a končí výroky, týkajícími se času: «Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi» (Gn 1,1); «Ano, přijdu brzo!» (Zj 22,20). Co tedy Písmo svaté o Bohu říká, není abstraktně vyčleněné z času a prostoru do věčného bytí bez hranic, jako je tomu u Pla­ tóna a u Aristotela. Představuje nám jej jako Boha jednajícího zde na zemi a tím utvářejícího dějiny i dějiny spásy. Proto může biblické Zjevení dát odpovědi na náboženské otázky, které lidské vědomí klade a které se týkají budoucnosti a času vůbec. Zjevení na ně může odpovědět, protože jeho vlastní struktura je historická.

ÚVOD 1. «Na počátku.» - Kniha Geneze začíná stvoři­ telským Božím činem, absolutním počátkem, od kterého trvání v čase teprve začíná. Je to součást řádu, vládnoucího ve stvoření. Zcela jiného typu jsou «počátky» v pohanských náboženstvích sousedů. Tak například babylónský epos o stvoření ukazuje boha Marduka, jak stanoví rámec vesmírného i lidského času s hvězdami, souhvězdími a přírodním cyklem. Teprve tím začíná měřitelný astronomický čas. Není to však opravdový počátek všeho, protože bohové už předtím žijí v jakémsi pračase, naplněném jejich vlastními dějinami - vzorem dějin zde na zemi jedinými posvátnými dějinami babylónské civili­ zace, které jsou tedy mytické. Počátkem všech pokolení je božský prvotní pár Apsu a Tiamat; bohové mezi sebou vedou boj, jehož konečným důsledkem je celý viditelný svět včetně člověka. Bohové jsou tak součástí celého kosmického pro­ cesu zrození, jako by sami byli z nadvlády času vyňati jen zčásti.

V biblické Genezi je naproti tomu Boží transcendence důsledná: «Na počátku Bůh stvořil...» (Gn 1,1); «Když Hospodin udělal zemi a nebe...» (2,4). Není zde zmínky o nějakém pračase, ve kte­ rém by probíhaly božské dějiny, neboť velkolepé obrazy kosmického boje, v němž Bůh čelí silám chaosu (Ž1 74,13n; 89,11) nemluví o dějinách Bo­ ha, nýbrž světa, kterému Bůh uděluje jeho řád. Okamžik stvoření je počátkem našeho lidského času, který je dobrý jako celé ostatní stvoření. Bůh však je před tímto počátkem. To, co se ode­ hrává v čase, odpovídá jeho *záměru. Podle něj má celé stvoření svůj cíl a smysl v člověku, který sám směřuje k sobě vlastnímu tajemnému cíli. 2.

Čas a věčnost

a) Čas. - Je Božím dílem a tvoří rámec našich lidských dějin. To je zřejmé už ze zprávy o ^stvoření. Sedm dní z knihy Geneze má jistě pe­ dagogický význam: mají vštěpovat důležitost svěcení *soboty. Přinášejí ale také náboženský pohled na trvání v čase, ve kterém je dovršen vesmír. Bůh zasazuje své stvoření do časoprosto­ ru a tak postupně vznikají podmínky pro vystou­ pení člověka, jímž celé předchozí stvoření do­ stává smysl. Čas zde tedy není čímsi prázdným, pouhým sledem okamžiků. Je měřítkem konkrét­ ního pozemského trvání: v prvé řadě kosmic­ kého, zaměřeného na příchod člověka, a potom historického, ve kterém lidstvo spěje v rytmu jed­ notlivých *pokolení ke svému cíli. b) Věčnost. - Ve vztahu k tomuto dvojímu trvání zůstává Bůh transcendentní. Člověk žije v čase, Bůh ve věčnosti. Hebrejské ‘olam, pře­ kládané podle souvislosti jako věk, věčnost, svět... označuje trvání, které přesahuje lidská měřítka: Bůh žije «po všechny věky věků», «provždy». Ve snaze vysvětlit povahu tohoto trvání, které se vymyká naší zkušenosti, je bible staví do protikladu k přechodnému charakteru času kos­ mického («Tisíc let je ve tvých očích jako vče­ rejšek, jenž minul jako jedna noční hlídka» - Ž1 90,4) i k času lidskému («Mé dny jsou jako stín, 61

který se prodlužuje, usychám jako bylina. Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připo­ mínán ve všech pokoleních)) - Ž1 102,12n). Medi­ tace tohoto druhu tříbí smysl pro Boží transcendenci, kterou pozdní texty vyjadřují velmi přesně. Zatímco Geneze vidí Boha «na počátku», v okamžiku jeho stvořitelského činu, uvažují o něm Přísloví «nadčasově)>, kdy u něj dlela pouze jeho Moudrost (Př 8,22nn). Tato věčnost působí Jobovi závrať (srv Jb 38,4) a žalmista prohlašuje: «Od věků na věky jsi ty, Bože» (Ž1 90,2). Bible tak dokázala uvést do souladu svou představu Boží transcendence se zřejmostí jeho zásahů do lidských dějin. Tímto způsobem uniká dvojímu pokušení: buďto čas zbožštit (Chronos, bůh řec­ kého panteonu) anebo mu tváří v tvář Bohu upřít jakýkoliv význam, jak k tomu došlo v islámu. SZ Dvě lidské zkušenosti určují náš pojem času: přírodní cyklus (kosmický čas), a řetězec událo­ stí, které tvoří lidské dějiny (historický čas). Bůh vládne oběma a vede je ke společnému cíli.

I. ČAS V PŘÍRODĚ 1. Měřítka času. - Sám Bůh stvořitel stanovil koloběh v přírodě: střídání dne a noci (Gn 1,5), pohyby *hvězd, které oběma vládnou (1,14), ná­ vrat ročních období (8,22). Jejich pravidelnost je znamením řádu, který do svého díla vložil (srv Sir 43). Všechny národy přijaly cyklický průběh přírodního dění za základ měření času. V tomto ohledu není židovský kalendář ničím původním, snad až na zavedení sedmidenního *týdne se *sobotou na konci. Jinak napodobuje to, co už existovalo jinde, a zdá se, že v průběhu staletí za­ znamenal mnoho změn. Ve SZ kolísá mezi časem lunárním a slunečním. Rozdělení roku na dva­ náct měsíců odpovídá slunečnímu cyklu, ale měsíce odpovídají jak svými jmény, tak dělením cyklu lunárnímu; začínají také novoluním (Sir 43,6nn). Izraelský rok začínal původně na pod­ zim, v měsíci tišri (Ex 23,16; 34,22), potom na jaře, v měsíci nisanu (Ex 12,2). Roky se počítaly nejdříve od významných událostí jako doba kra­ lování (Iz 6,1) nebo přírodní katastrofy (Am 1,1). Teprve později se přešlo k počítání uvnitř epoch, např. doby Seulekovců (1 Mak 1,10; 14,1; 62

16,14); v období rabinismu se vše spojilo v jed­ nu jedinou židovskou éru s počátkem ve stvoření světa. 2. Sakralizace času. - Čas, plynoucí ve vesmíru a měřený kalendářem, není něčím zcela profán­ ním. Všechna antická náboženství jej pokládají za posvátný. Přiznávají přírodnímu cyklu posvát­ nost, protože mají za to, že jej řídí božské síly, které se také jejich prostřednictvím projevují. Z této mytické sakralizace vyplývají *svátky v kalendáři, sledující rytmus období a měsíců. Toto pojetí s jeho posvátnými obdobími zname­ nalo pro Izrael trvalé pokušení, na které proroci nepřestávali veřejně poukazovat (Oz 2,13). Izrael sice vyřadil ze svého kalendáře všechny souvislo­ sti s polyteistickými mýty, ale nezavrhnul přitom přirozenou posvátnost přírodních cyklů. Pokračoval ve slavení novoluní (1 Sam 20,5; Am 8,5; Iz 1,13) a kočovnického přechodu na pa­ stviny (paschy -*• velikonoc) na jaře (Ex 12), za­ choval zemědělské zvyklosti kananejského kalen­ dáře, jako jsou svátky nekvašených chlebů na jaře, na počátku sklizně ječmene (Ex 23,15; srv Dt 16,8), oběť *prvotin (Dt 26,1) i prvního snop­ ku (Lv 23,1 On), slavnost žní nazývaná též «týdnů» nebo «letnic» (Ex 23,16; 34,22; Lv 23,16), slavnost sklizně a s ní spojených radovánek na konci tohoto ročního období (Ex 23,16; Dt 16,13; Lv 23,34-43). Zjevení však postupně dalo těmto tradičním slavnostem nový obsah a tím i zcela ji­ ný sakrální charakter. Proměnilo je totiž v osla­ vu velkých Božích činů národni minulosti. ♦Veli­ konoce a svátek nekvašených chlebů připomínají vyjití z Egypta (Ex 12,17.26n) a vstup do Kanaánu (Joz 5,10nn); *Letnice jsou svátkem sinajské smlouvy a podzimní svátky připomínají po­ byt na poušti (Lv 23,43). K nim přistupují nové svátky, spojené s jinými událostmi z dějin spásy (srv např. svátek zasvěcení chrámu 1 Mak 4,36-59). Objevují se také cykly delší než jeden rok: tříroční desátek (Dt 14,28n), rok odpočinutí a mi­ lostivé léto (Lv 25). Týdenní cyklus mezi těmito jednotlivými svátky je zachován a náboženské posvěcení času proniká i do průběhu jednotlivých dní s jejich obřady obětí, modliteb a milodarů v určené hodiny (2 Král 16,15; Ez 46,13n; Nm 28,3-8). Celá lidská existence je tak zasazena do systému obřadů, které ji posvěcují. Kalendář svátků je v životě Izraele tak významný, že každý zásah proti němu (jako v případě králetyrana Antiocha Epifana, který jej chtěl nahradit

svátky a obřady pohanskými) je považován za vzpouru proti Bohu samému (Dan 7,25; 1 Mak 1,39.43.55).

II. DĚJINY A ČAS 1. Přírodní koloběh a historický čas. - Přírodní dění má cyklický charakter. Orientální a řecké myšlení vnímalo spojení lidského života s ním tak silně, že z věčného návratu všech věcí učinilo základ svého vztahu k času vůbec. Kazatel sice nejde až k metafyzickým závěrům tohoto myšle­ ní, ale jinak je jeho dojem stejný: každé konání pod sluncem má svůj čas («čas k narození a čas k umírání», Kaz 3,1-8), nic nového se neobjevuje pod sluncem («co je, dávno už bylo, a co bude, je odedávna», Kaz 1,9; 3,15). Tím jsou lidskému snažení vyznačeny meze a plyne z toho dokonce i potíž při hledání projevů Božího působení v tomto věčném návratu. V bibli je ale Kazate­ lův pesimismus přece jen výjimkou. Převládající pojetí času a jemu odpovídající přístup k ději­ nám jsou jiné. Dějiny nepodléhají zákonu o věčném návratu věcí. Jejich základní směr je dán Božím *záměrem, který se v nich odvíjí a projevuje. Milníky dějin jsou jedinečné, neopakovatelné události, které si Izrael pečlivě ukládá do *paměti. Lidská zkušenost tak poznenáhlu přivyká trvání věcí a učí se postupovat kupředu. Čas, kte­ rý tvoří dějiny, se tedy kvalitativně liší od času, měřeného přírodním koloběhem. První vstřebává druhý tím, že z něj činí čas lidský. Měřítko veli­ kosti přitom odpovídá délce lidského života. Pro Izrael to bylo původně počítání v *pokoleních (a slovo toledot znamená prakticky totéž co dějiny: Gn 2,4; 5,1 atd). Od zavedení monarchie se čas měří dobou vlády králů a teprve později celými epochami. Přitom postupně roste také záliba v číslech (viz *počet). Číselné údaje však z nedos­ tatku jistých orientačních bodů neodpovídají vždy tomu, co od dějepisectví dnes očekáváme my. Některé jsou jen přibližné a schématické (400 let z Gn 15,13), jiné mají spíše symbolický význam (365 let Henochova života v Gn 5,23). Nicméně jsou projevem péče svatopisců při zasa­ zování Zjevení do dějin. 2. Sakralizace dějinného času. - Historický čas pohanských náboženství je posvěcen událostmi 7. pradějin vztahů mezi bohy. Tak tomu je v přírodním koloběhu, který je typickým příkla­

dem mytologické posvátnosti. Změna, kterou zde přináší biblické zjevení, je zásadní. Bůh se totiž zjevuje událostmi z dějin spásy, to jest svými zásahy do dění na této zemi. Posvátnost někte­ rých časových okamžiků plyne z nich a nikoliv z nějakého opakování pračasu; v něm Bůh stvořil svět, a to jednou provždy. Zvláštní význam jednotlivých etap postupujícího Božího záměru spočívá v jejich novosti. Čas nabývá svého významu jinak než v důsledku celého pře­ diva dějinných událostí tehdejšího světa, kterým bible věnuje málo pozornosti - je to Boží záměr, který vede lidské dějiny k tajemnému cíli, v němž dosáhne čas svého naplnění i svého konce.

III. ČAS SPĚJE KE SVÉMU CÍLI 1. Počátek a konec. - Dějiny spásy, v nichž se odehrává celý život vyvoleného národa, jsou ja­ koby napjaty mezi dvěma vzájemně souvisejícími body - mezi počátkem a koncem. Starověké před­ stavy o lidské dokonalosti jsou všeobecně spojo vány s počátečním «zlatým věkem», po němž měla následovat postupná degradace. Někdy jsou doprovázeny přesvědčením, že dojde k jeho náv­ ratu s Velkým Rokem (Virgilova 4. ekloga), což ovšem znovu souvisí s cyklickým pojetím času. Také bible mluví o počáteční dokonalosti člo­ věka (Gn 2), ale její ztrátu přičítá nikoliv přiroze­ nému vývoji ve vesmíru, nýbrž lidskému *hříchu. Od té doby v dějinách spolu soupeří dvě protikladné síly. Na jedné straně je to rozvoj sil zla, duchovní úpadek, přivolávající nevyhnutelně Boží *soud. Tak tomu bylo už v prehistorii, od prvopočátku až k *potopě, která je prototypem takového soudu, a tak tomu je nadále v průběhu staletí, takže apokalyptická literatura může za­ hrnout do této katastrofické koncepce času i přítomnost a budoucnost (Dan 2,7). Na druhé straně ale činí pokroky i dobro a nezadržitelně připravuje *spásu člověka. Také ono se projevuje od prvopočátku až k potopě, kdy Bůh vyvolil *Noeho s cílem spasit jej a uzavřít s ním smlou­ vu, a tak tomu bude až do konce, kdy se na zem vrátí původní dokonalost jakožto vyvrcholení dějin spásy. Ty ovšem nejsou jakýmsi přirozeným vývojem věcí na světě, ale výslednicí Božího zása­ hu do běhu světa, kterým bude dokonán soud nad hříšnými a spása spravedlivých. Aby vytrhli Izrael svodům pohanství a jeho pojetí času, kla­

63

dou proroci důraz na blížící se konec světa a z něj plynoucí potřebu morální přípravy. 2. Co bude znamenat konec. - *Den Hospodi­ nův, první jasně formulovaný eschatologický po­ jem v bibli (Am 5,18; Iz 2,12), je především hroz­ bou, visící nad hříšným světem. Jeho datum patří nicméně do oblasti tajemství, která si Bůh vyhra­ dil pro sebe. Proroci o něm mluví prostě jako o «posledních dnech» (Iz 2,2) a nebo staví proti so­ bě «prvopočátek», minulost, a «konec» času (Iz 8,23). Současný hříšný svět dospěje ke svému konci v posledním *soudu. Jím započne nový věk, o němž mluví texty s velikým nadšením jako o království blaženosti a spravedlnosti, které při­ vodí znovu *rajskou blaženost (Oz 2,20nn; Iz 11,1-9). Budoucnost je nesrovnatelná s přítom­ ností; zpočátku proroci nemluví o zásadní di­ skontinuitě mezi ní a přítomností, a nové, neko­ nečné období (Iz 9,6) je vyvrcholením současno­ sti, bez přechodu na jinou dějinnou úroveň. Roz­ díl mezi oběma sílí po návratu z vyhnanství: na rozdíl od tohoto «přítomného věku» (nebo také *světa) «budoucí věk», začínající *stvořením «nového nebe» a «nové země» (Iz 65,17), je něčím zcela *novým a patří do oblasti Božích *tajemství, jejichž *zjevení je předmětem apokalyptické literatury. 3. Kdy nastane konec? - Apokalyptická literatu­ ra toužebně vzhlíží k tomuto cíli (Dan 9,2), ke «konci času» (11,40), který židovská *naděje ne­ trpělivě očekává bezprostředně po každé závažné události, ale skutečný «čas a hodina», určené Bo­ hem, zůstávají zahaleny tajemstvím (srv Sk 1,7). *Početní spekulace na toto téma jsou symbolic­ kého charakteru, ať už jde o Jeremiášových 70 let (Jer 29,10) nebo 70 letotýdnů Danielových (Dan 9). V obou případech jde o období, jejichž význam je spojován se ‘*sobotním’ rokem a milo­ stivým létem s jejich sedmiletým rytmem (srv Iz 61,2; Lv 25,10). Zde je také kořen rozdílu mezi Písmem svátým a různými jinými spekulacemi, které se znovu a znovu vynořují v těžkých a za­ motaných dobách. SZ nedává žádné kalendářní údaje o narození Ježíše Krista nebo o konci světa. Lidská zvědavost a lidský neklid v něm vyjdou naprázdno. Bible chce ukázat duchovní požadavky, kladené na nás dobou, ve které žije­ me, a ne odpovídat na všetečné otázky zvědaců.

64

NZ I. JEŽÍŠ A ČAS 1. Ježíš žije v určitém časovém okamžiku lid­ ských dějin. - *Ježíšovým příchodem nadchází konečná fáze času, kterou celá minulost připra­ vovala. Tento vrcholný Boží čin je přesně zasazen do průběhu dějin: Ježíš se narodil «za dnů krále Heroda» (Mt 2,1), Janovo kázání začíná «v pat­ náctém roce vlády císaře Tiberia>> (Lk 3,1) a Ježíš «vydává své slavnostní svědectví před Ponciem Pilátem» (1 Tm 6,13). Tato událost je vrcholným okamžikem dějin spásy a došlo k ní jednou pro­ vždy (Řm 6,10; Žd 9,12). Všechna křesťanská vy­ znání víry proto připomínají přesný okamžik lid­ ských dějin, ve kterém k ní došlo. Ježíš přijal ve svém osobním životě obvyklé lhůty pomalého lids­ kého dospívání (Lk 2,40.52) a tak se plně podílel na naší zkušenosti s časem. Jeho prorocké vědo­ mí mu ovšem umožňovalo být nad během událo­ stí, takže žil jakoby s očima upřenýma k okamžiku smrti, ke které «musel» dospět, aby potom mohl vstát z mrtvých (Mk 8,31; 9,31; 10,33 par). To je jeho *hodina (Jan 17,1). Po­ slušnost vůči Otci mu nedovoluje ji předbíhat (Jan 2,4). 2. Čas Ježíšův, plnost času. - Je velmi důležité pochopit význam Ježíšova času. On sám od počátku prohlašuje nedvojznačně: «Čas se *naplnil a království Boží je blízko» (Mk 1,15; srv Lk 4,21). Své posluchače upozorňuje po celou dobu svého působení, že se mají naučit roze­ znávat *znamení času, ve kterém žijí (Mt 16,lnn). Plakal nad Jeruzalémem, který nerozpo­ znal okamžik svého *navštívení (Lk 19,44). K Ježíšovi směřovalo veškeré očekávání židov­ ského národa, s ním přišla *plnost času (Gal 4,4; Ef 1,10). Tento prvek ‘naplnění’ vnesl s ko­ nečnou platností i do dějin Izraele, jak to vysvítá z celého hlásání evangelia: Nyní se však stalo zře­ jmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Už Zákon a proroci o tom svědčí (Řm 3,21). Uskutečňování Božího záměru dospělo k meznímu bodu, ve kterém jakoby se dějiny rozpadly na to, co bylo «předtím» a «potom»: «Kdysi jste byli bez Krista, bez vztahu k Mesiáši a neměli jste účast na úmluvách mezi Bohem a jeho lidem» (Ef 2,12). «Ted s vámi ale obnovil

dobrý poměr skrze jeho lidské tělo» (Kol 1,22). Ježíšův čas tedy není jen zasazen do pozemského dění; protože je vede k naplnění, je Ježíš také jeho pánem v celém rozsahu.

II. ČAS CÍRKVE 1. Prodloužení eschatologického období. - Konec světa je ve SZ pojímán globálně: Boží záměr se uskuteční tím, že vyústí zároveň do spásy a sou­ du. NZ obohacuje toto pojetí novými prvky. K rozhodující události skutečně došlo Ježíšovým příchodem, ale všechny její plody ještě nedozrály. Poslední doba je zahájena, ale prodlužuje se od Zmrtvýchvstání způsobem, který proroci ani apokalyptické texty výslovně nepředvídali. V Ježíšových podobenstvích už můžeme vytušit postupný růst království k budoucí plnosti, který si vyžádá určitý čas (Mt 13,30; Mk 4,26-29). Také poslání, svěřené apoštolům po Zmrtvýchvstání, předpokládá prodloužení eschatologického oče­ kávání (Mt 28,19n; Sk l,6nn) a konečně v okamžiku *Nanebevstoupení je už zřetelně od­ lišován okamžik Ježíšova «vystoupení na nebe» a zasednutí po *pravici Boží, od okamžiku, kdy znovu přijde ve slávě naplnit prorocká *zaslíbení (Sk 1,11). Mezi oběma leží mezidobí, kvalitativně odlišné od «doby neznalosti», do které byli po­ nořeni pohané (Sk 17,30) i od výchovného obdo­ bí, které prožíval až do té doby izraelský národ (Gal 3,23nn; 4,lnn). Je to čas církve. 2. Čas církve a jeho význam. - Čas církve je pri­ vilegované období. Je to čas Ducha (Jan 16,5-15; Řm 8,15nn), doba, kdy je evangelium uvedeno ve známost všem lidem, židům i pohanům, aby všichni mohli dosáhnout spásy. Je to také čas pa­ radoxní: na jedné straně už náleží ke konečnému uspořádání věcí, které ohlásilo Písmo: pro nás, kteří jsme křtem vstoupili do vyvoleného lidu «na přelomu věků» (1 Kor 10,11), už konec času na­ stal. Na druhé straně se však tento «konec času» odvíjí «v tomto věku» (Tt 2,12), pomíjejícím jako tento svět (IK or 7,29nn). Obrácení znamená pro každého člověka, který uvěří evangeliu Ježíše Krista, doslovně ‘epochální' změnu, totiž pře­ chod «z přítomného» do «budoucího světa)); z minulosti, která jde vstříc své zkáze, do bu­ doucnosti, která spěje k plnosti. Čas církve činí tento přechod možným, a v tom je jeho význam. Je to «čas příhodný, den spásy)), na dosah každé ruky (2 Koř 6,ln). Je oním Božím «dnes)), v je­

hož průběhu je každý člověk vyzván, aby se *obrátil a pozorně naslouchal Božímu hlasu (Žd 3,7 -4,11). Stejně jako se ve SZ rozvíjí záměr spásy podle tajemného Božího úradku, sleduje i NZ určitý záměr, do nějž můžeme nahlédnout prostřednic­ tvím některých textů. Nejdříve nadejde «čas po­ hanů)) se dvěma důležitými událostmi. ^Jeru za­ lém bude pošlapán pohany)) (symbol celého někdejšího Izraele: Lk 21,24), potom se ale titíž pohané obrátí k evangeliu (Řm 11,25). Pak na­ stane okamžik, kdy «bude spasen celý *Izrael» (Řm 11,26) a nadejde konec. To je celé tajemství času v lidských dějinách. Vládne mu Ježíš, který je také jako jediný schopen otevřít *knihu se sed­ mi pečeťmi, ve které jsou zapsány osudy světa (Zj 5). 3. Posvátnost církevního času. - Čas církve je posvátný už proto, že náleží k «budoucímu světu». Skutečně posvátný čas má ale v lidském světě zapotřebí *znamení, kterými se projevuje: «svatá údobí», náboženské *svátky, jejichž každoroční opakování sleduje rytmus ročních ob­ dobí. Už SZ pro ně hledal nový zdroj sakralizace ve slavení památky velkých událostí z dějin spásy. Od Ježíšova příchodu ale tyto svátky sa­ motné mají jen *předobraznou hodnotu, protože spása se už vepsala do dějin. Církev nyní zpřítomňuje svým cyklickým liturgickým kalen­ dářem tuto jedinečnou událost, s cílem posvětit lidský čas. Každá neděle, *den Páně (kyriake: Zj 1,10; Sk 20,7; 1 Koř 16,2), se stává v rámci *týdne oslavou Kristova vzkříšení z mrtvých. Slav­ nost je okázalejší každý rok v okamžiku slavení *velikonoc, které jsou hlavním svátkem vůbec (1 Kor 5,8) a výročím smrti a zmrtvýchvstání Páně (srv 5,7). První nárys ročního liturgického okruhu křesťanských svátků najdeme tedy už v NZ. Církev je dále rozpracuje, takže celý lidský život je jejich prostřednictvím ve vztahu k tajem­ ství vykoupení, jak se odehrálo v dějinách. Ty se tak stávají skutečným «prvotním časem», nahra­ zujícím s konečnou platností «pračas)> pohan­ ských mytologií.

III. DOKONÁNÍ VĚKŮ 1. Křesťanská eschatologie. - Čas církve, na roz­ díl od času starozákonního, je už součástí «poslední doby)), přesto ale ke skutečné, budoucí plnosti teprve spěje. Tímto cílem je *den Páně.

65

Od okamžiku, kdy se lidem dostalo *Ducha, celé stvoření touží po konečném zjevení synů Božích a po *vykoupení těla (Řm 8,18-24). Teprve potom bude dokonáno dílo Krista, který je Alfa i Ome­ ga, «ten, který je, který byl a který prijde» (Zj 1,8). Tehdy dojde «pritomný čas» i čas církve svého cíle: první vyústí do katastrofy v okamži­ ku, kdy sedmý anděl vyleje svou misku a kdy mo­ hutný hlas zvolá «Je to vykonáno!» (16,17); dru­ hý projde úplnou proměnou až se objeví *nové nebe a nová země (21,1). Už nebude ani slunce, ani měsíc, aby označovaly střídání období, jako ve starém světě (21,23), protože lidé vstoupí do Boží věčnosti. 2. Kdy nastane konec. - Ježíš nám nezjevil, kdy se naplní čas a kdy nadejde konec světa. Ta hodi­ na je tajemstvím, které zná jedině Otec (Mk 13,32 par) a lidem nepřísluší znát okamžik, který určil z vlastní moci (Sk 1,7). Prvotní církev žila v oče­ kávání bezprostředního druhého příchodu Páně: «Času nám nezbývá» (1 Koř 7,29), «spása je nyní blíže, než když jsme uvěřili, *noc pokročila, *den se přiblížil» (Řm 13,1 ln). Byl to pocit tak silný, že Pavel, který je autorem těchto výroků, musel varovat Tesalonické před jakýmkoliv pro­ počítáváním přesného data této osudové události (2 Te 2,lnn). Teprve postupná zkušenost přinuti­ la křesťany vzít na vědomí «prodlení», se kterým bude nutno v průběhu «posledního času» počítat. Přesvědčení o bezprostřednosti druhého příchodu Páně přesto zůstalo podstatným prvkem v psychologii *naděje: Syn člověka přij­ de v noci jako zloděj (Mt 24,43; 1 Te 5,2; Zj 3,3). Čas církve, jak se odvíjí před naším zrakem, je už poznamenán blížícím se koncem (2 Te 3,12; Zj 6 19). Tímto způsobem NZ doplňuje prorockou vizi lidských dějin, jak ji už nastínil SZ. MJL & PG

-+ bohoslužba NZ III - den Páně - hodina - hvězdy 1.2 naplnit SZ 3; NZ 3 - nový II - pamatovat - plnost 1 - po­ kolení - předobraz SZ II 1 - slovo Boží SZ II lc.2c - svátky SZ I; NZ II - svět SZ I - tradice - týden - záměr Boží ČEST -> pocta ČINY -*■ milost V - plody - práce - rameno & ruka - skut­ ky - srdce I 1

Č is t ý Čistota jakožto způsobilost přiblížit se posvátným věcem je pojmem společným všem starým

66

náboženstvím. Může sice být spojena i se ctností, která je protikladem nezřízenosti, ale sama není důsledkem mravně dobrých činů, nýbrž příslušných obřadů. Lze ji také zcela nezávisle na morální zodpovědnosti ztratit, prostě stykem s určitými předměty. Tyto původní představy se v dalším prohlubují, ale vývoj probíhá různými směry, podle prostředí, ve kterém k němu do­ chází. V prostředí biblického zjevení, přesvědče­ ného, že celé stvoření je dobré, se prosazuje ten­ dence čistoty jakožto mravního a vnitřního po­ stoje až k okamžiku, kdy přichází Kristus, který zjevuje, že jediným zdrojem čistoty je jeho Slovo a jeho oběť.

SZ I. KULTOVNÍ ČISTOTA 1. V životě svátého lidu. - Čistota je předpokla­ dem účasti na *bohoslužbě a na životě Bohem vyvoleného společenství. Je prosta jakéhokoliv spojení s morálkou; pojem kultovní čistoty je vy­ pracován především v Lv 11 - 16 a v dalším se objevuje prakticky v celém SZ. Zahrnuje také čistotu tělesnou, tj odpor ke vše­ mu nečistému (Dt 23,13nn), nemoci (*malomocenství: Lv 13 - 14; 2 Král 7,3) a porušenosti (mrtvoly: Nm 19,11-14; 2 Král 23,13n). Dělení ♦zvířat na čistá a nečistá (Lv 11), často převzaté z prvopočátečních tabu, nelze ovšem vysvětlit jen pravidly hygieny. Předpisy o čistotě jsou ochranou proti pohan­ ství: Kanaán je znečištěn pohany, a proto propa­ dá vojenská kořist ♦prokletí (Joz 6,24nn) a do­ konce i sklizeň plodů země je zakázána po dobu prvních tří let (Lv 19,23nn). Některá zvířata, jako vepř, jsou nečistá (Lv 11,7), zřejmě proto, že měla co do činění s pohanskou bohoslužbou (srv Iz 66,3). Předpisy o čistotě určují jak zacházet s tím, co je *svaté. Všechno, co souvisí s bohoslužbou, musí být obzvláště čisté, takže je zakázáno se k těmto předmětům i jen nenáležitě přibližovat (Lv 21; 22; 1 Sam 21,5). Je zajímavé, že posvátné i nečisté předměty jsou ve stejné míře nedotknu­ telné, jako kdyby obojí bylo nadáno jakousi hro­ zivou a nakažlivou silou (Ex 29,37; Nm 19). Také síly plození, zdroj požehnání, jsou považovány za posvátné; i jejich morálně dobré užívání vede k *sexuálnímu poskvrnění (Lv 12 a 15).

2. Očistné obřady. - Většinu poskvrnění - po­ kud nezmizí sama (Lv 11,24) - lze odstranit ob­ mytím těla nebo oděvu (Ex 19,10; Lv 17,15n), smírnými obětmi (Lv 12,6n) a v den *smíru, o hlavním svátku očišťování, vysláním obětova­ ného kozla, symbolicky nesoucího nečistoty a do­ konce i hříchy lidu, do pouště (Lv 16). 3. Úcta k posvátnému společenství. - Požadavek čistoty, chápané ještě velmi materiálně, plyne z pojetí *člověka jakožto jednoty tak nedělitelné, že oddělení *duše od *těla je nemyslitelné; náboženské úkony, i ty nejduchovnější, zůstávají také záležitostí těla. Proto nemůže člen Bohem posvěceného společenství, toužícího povznést se nad přirozeností daný způsob existence, jíst coko­ liv, dotýkat se čehokoliv a nemůže ani jakkoliv zacházet se silami plození. Četná omezení, jdoucí v tomto směru, mohla vzniknout jakkoliv. Půso­ bila však účinně ve dvou směrech: chrání víru v jednoho Boha proti vší nákaze pohanským okolím a - protože byla přijímána z poslušnosti vůči Bohu - vytvářela skutečný morální systém, vedoucí k postupnému zjevení Božích požadav­ ků, které jsou duchovního řádu.

4,17) - a přesto se mudrc snaží o mravní prohlou­ bení čistoty, přičemž začínají vystupovat do po­ předí otázky, týkající se sexuality: Sára zacho­ vávala čistotu (Tob 3,14), zatímco pohané propa­ dají nedůstojné nečistotě (Mdr 14,24). 3. Žalmy jsou důkazem toho, jak se na půdě bohoslužby stále více prosazuje péče o čistotu mravní. Boží láska se obrací k těm, kdo jsou či­ stého srdce (Ž1 73,1), přístup do svatyně je vyhra­ zen člověku nevinných rukou a čistého srdce (Ž1 24,4). Bůh odměňuje čisté ruce toho, kdo jedná ♦spravedlivě (Ž1 18,21.25). A protože jedině on sám může udělit tuto čistotu, prosí jej člověk o očistu srdce. Nejlépe ukazuje morální účinek očištění, které očekáváme od Boha, žalm 51, Miserere: «Zbav mne všeho hříchu, očisti mne yzo­ pem a budu čistý...» Jeho zvolání, shrnující dědictví Ezechielovo (36,25n) a celého staro­ zákonního myšlenkového proudu: «stvoř ve mně, ó Bože, srdce čisté!» (Ž1 51,12), si může křesťan přisvojit jako modlitbu NZ bez jakýchkoliv nes­ nází.

NZ II. OD KULTOVNÍ ČISTOTY K ČISTOTĚ MRAVNÍ 1. Proroci nepřestávají národu připomínat, že obmývání ani *oběti nemají samy o sobě žádnou cenu, nejsou-li doprovázeny očištěním vnitřním (Iz 1,15nn; 29,13; srv Oz 6,6; Am 4,1-5; Jer 7,2 lnn). Nejde o to odsoudit obřady (Iz 52,11), ale o odhalení skutečného zdroje znečišťování člověka, to jest *hříchu. Znečištění, na která po­ ukazují předpisy Zákona, jsou jen jeho vnějško­ vým obrazem (Ez 36,17n). Existuje také poskvr­ nění, neoddělitelné od lidské podstaty a od kte­ rého jen Bůh může člověka očistit (Iz 6,5nn). Úplné očištění *rtů, *srdce a vůbec celého lids­ kého bytí, je součástí mesiánských zaslíbení: «Pokropím vás očistnou vodou a budete čisti od všech vašich nečistot» (Ez 36,25n; srv Sof 3,9; Iz 35,8; 52,2). 2. Starozákonní moudrost pokládá za základní podmínku bohulibosti čistotu rukou, srdce, čela a modlitby (Jb 11,4.14n; 16,17; 22,30), to jest čisto­ tu mravní. Je si přitom vědoma základní poskvrněnosti člověka před Bohem (Př 20,9; Jb 9,30n). Jen domýšlivec se může pokládat za čistého (Jb

I. ČISTOTA V POJETÍ EVANGELIÍ 1. Židovství Ježíšovy doby pokračuje v zacho­ vávání předpisů pro očišťování a sílící formalis­ mus zdůrazňuje stále více materiální stránku čis­ toty: opakovaná obmývání (Mk 7,3n), úzkostli­ vá mytí (Mt 23,25), a vyhýbání se hříšníkům, kteří kolem sebe šíří nečistotu (Mk 2,15nn), označování hrobů, vedené snahou vyhnout se ne­ chtěnému znečištění při styku s nimi (Mt 23,27). 2. Ježíš některá z těchto očistných pravidel res­ pektuje (l,43n) a odsuzuje jen výstřelky, dodá tečně přidané k Zákonu (Mk 7,6-13). Nakonec ale prohlašuje souhrnně, že jediné skutečné znečištění vychází z lidského nitra (Mk 7,14-23 par): «Člověka nemůže poskvrnit nic z toho, co do něho vchází zvenčí... Z nitra totiž, ze srdce li­ dí, vycházejí špatné myšlenky.» Zde je důvod, proč jsou *zlí duchové nazýváni «nečistými duchy» (Mk 1,23; Lk 9,42). Osvobozující Ježíšovo učení je tak nové, že jeho učedníkům chvíli potr­ vá, než si je osvojí. 3. Ježíšova láska patří těm, kdo se mu odevzdají ♦prostou vírou a láskou - těm, kdo jsou čistého srdce (Mt 5,8). K tomu, abychom *viděli Boha,

67

abychom se mohli před ním objevit nikoli pouze v jeho chrámu v Jeruzalémě, ale v jeho ♦králov­ ství, nestačí pouze samotná mravní čistota. K to­ mu je zapotřebí také činorodé přítomnosti Boží v celém našem životě, protože jedině potom je člověk opravdu čistý. To říká Ježíš také svým apoštolům: «Vy jste už čisti tím slovem, které jsem k vám mluvil» (Jan 15,3); «ten, kdo je vy­ koupán, potřebuje si umýt jen nohy a je celý či­ stý. I vy jste čistí» (Jan 13,10).

II. UČENÍ APOŠTOLŮ 1. Rozlišování mezi čistým a nečistým je překo­ náno. - Společenství křesťanů ze židovství ne­ jdříve zachovávají nadále židovské předpisy o očišťování. Teprve po nadpřirozeném zásahu vy­ vozuje Petr z Kristových slov trojí závěr: žádné nečisté *pokrmy už neexistují (Sk 10,15; 11,9), neobřezaní nejsou nečistí (Sk 10,28) a Bůh očišťuje srdce pohanů *vírou (Sk 15,9). Pavel na­ chází v Ježíšově učení oporu pro odvážné tvrze­ ní, že pro křesťana «nic není nečisté samo o sobě» (Řm 14,14). Starozákonní řád dospěl ke svému konci, a proto ztrácejí svou platnost i předpisy o čistotě, protože Kristus nás od nich osvobodil (Gal 4,3.9; Kol 2,16-23); «Kristus je skutečnost» (Kol 2,17), protože jeho vzkříšené tělo je zárodek nového světa. 2. Kristus postavil svou vlastní *oběť na místo obřadů, neschopných očistit nitro člověka. Tato oběť je skutečně účinná (Žd 9; 10). Kristova krev nás očistila od hříchu, takže smíme doufat, že se nám dostane místa mezi těmi, kdo «očistili své roucho v krvi Beránkově» (Zj 7,14). Takového plného očištění lze dosáhnout obřadem *křtu, je­ muž se dostává účinnosti z *kříže: «Kristus si za­ miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji po­ světil vodní očistnou koupelí a slovem» (Ef 5,26). Zatímco staré obřady dosahovaly očištění zcela vnějšího, *vody *křtu nás zbavují veškerého po­ skvrnění tím, že nás spojují se vzkříšením Ježíše Krista (1 Petr 3,2 ln). Jsme opravdu očištěni na­ dějí v Boha, který z nás učinil prostřednictvím Kristovým své děti (1 Jan 3,3). 3. Posun od obřadů k duchovnímu spasení je vy­ jádřen zejména v prvním listě Korinťanům, kde Pavel vyzývá křesťany, aby «odstranili starý kvas» a nahradili jej «nekvašenými chleby čistoty a pravdy» (5,8; srv Jak 4,8). Křesťan se tudíž má

68

očistit od veškeré poskvrny duše i těla, aby tím dovršil dílo svého posvěcení (2 Kor 7,1). Etický charakter této čistoty je dále rozvíjen v pasto­ račních listech. «Čistému všechno čisté» (Tt 1,15), protože před Bohem má od nynějška cenu jen po­ stoj znovuzrozeného srdce (srv 1 Tm 4,4). Čisté srdce, dobré *svědomí a přímočará víra jsou zdrojem křesťanské lásky (1 Tm 1,5; srv 5,22). Pavel sám velebí Pána za to, že mu může sloužit s čistým svědomím (2 Tm 1,3). Podobně vyžadu­ je od svých žáků čisté srdce, ze kterého tryská spravedlnost, víra, láska a pokoj (2 Tm 2,22; srv 1 Tm 3,9). Křesťan vzdává Bohu chválu novou boho­ službou, bohoslužbou v Duchu, a to mu umožňuje žít bezúhonným životem: protikladem nečistoty je *svatost (1 Te 4,7n; Řm 6,19). I kře­ sťan má být mravně čistý, jak už to vyžadoval SZ od židů (Fil 4,8), cena této čistoty spočívá ale výhradně v tom, že nás přibližuje ke Kristu pro den jeho posledního návratu (Fil 1,10). LS -► bílý 2 - dokonalost SZ 2 holubice 1 - hřích III 3 kněžství SZ III 2 - křest - malomocenství - Maria II 2 oběť SZ II 2 - odpuštění - oheň - panictví SZ 1 - pokrm I, III - prostý 2 -- smír 1 - sexualita II - srdce II - svaty - sůl 2 - svědomí 2b.3 - svoboda/vysvobození II 3 - voda - zbytek zvířata - zkouška/pokušení SZ I 2

Čl o v ě k Základy biblické antropologie se nacházejí pod hesly *srdce, *tělo, *duše, *duch. To jsou prvky syntetické koncepce, tak odlišné od dnešního běžného rozdělování člověka na duši a tělo, které umožňují bibli vyjádřit celého člověka i způsoby, jakými se projevuje. Má duši v míře, v jaké je oživován životodárným duchem, a jeho tělo po­ ukazuje na jeho pomíjejícnost. Duch znamená jeho schopnost obrátit se k Bohu, zatímco tělo mu umožňuje vnějškové vyjádření. K tomuto prvnímu rozdílu v mentalitách přistupuje ještě ji­ ný, hlubší rozdíl. Řecká filozofie se zabývá člo­ věkem, tímto mikrokosmem, spojujícím dva světy - duchovní a hmotný. Bible se zabývá člověkem, ♦obrazem Božím, právě v jeho vztahu k Bohu. Nezná uzavřenost přirozeného světa řeckých filo­ zofů, a člověka pozoruje jako bytost, zasazenou do dějin, jejichž hlavním činitelem je Bůh - Bůh. který jej stvořil a který, aby svého tvora za­ chránil, se sám stal člověkem. Biblická antropo­

logie. neoddělitelná od teologie, se tak stává kristologií. Všechny rozmanité lidské činy v ději­ nách se tak soustřeďují v kategoriích hříšníka a nového člověka, představovaných dvěma posta­ vami, které se objevují ve významných okamži­ cích dějin spásy: Adamem a jeho protikladem, Hospodinovým služebníkem, kteří nacházejí spo­ lečné naplnění v *Ježíši Kristu. Pravým, živou­ cím člověkem není tedy Adam, ale Ježíš Kristus; nikoliv ten, který vzešel z prachu země, nýbrž ten, který sestoupil z nebe - nebo přesněji, Ježíš Kristus, předobrazený Adamem, nebeský Adam, jehož prvním nástinem byl Adam pozemský. I. K OBRAZU BOŽÍMU 1. Pozemský Adam. - Druhá kapitola knihy Geneze není jen příběhem jednoho člověka, ale celého lidstva, jak naznačuje pojmenování *Adam, které znamená ‘člověk’. V semitském po­ jetí nese v sobě praotec každé rasy celé společen­ ství, «vyšlé z jeho ledví». V něm se projevují všichni jeho potomci, kteří mu jsou jakoby «přivtěleni», a on je jakoby osobností, složenou z nich všech. V Gn 2 vystupuje na scénu člověk, pře­ dstavovaný Adamem, jako osobnost se třemi základními vztahy - k Bohu, k zemi a k bra­ třím.

pak na Bohu závisí, že od něj dostává všechno a v první řadě život, onoho ducha, který jej oživu­ je, aniž by si to vůbec uvědomoval. Člověk tedy závisí na Bohu vztahem životně důležitým, vztahem prvořadé důležitosti. Jeho *svobodná vůle na něj má reagovat poslušností. Tento *zákon, vepsaný do lidského srdce, se pro­ jevuje jako hlas *svědomí, kterým promlouvá ži­ vý Bůh ke svému stvoření. b) Člověk a vesmír. - Bůh postavil člověka do stvořeného světa, který je krásný a dobrý (Gn 2,9), aby jej vzdělával a střežil jako Boží správce. Chce, aby Adam stvrdil svou vládu nad *zvířaty tím. že jim dá *jména (2,19n; srv 1,28). Bůh tím také dává najevo, že člověk nemá přírodu zbožšťovat, ale ovládat. Povinnost obdělávat zemi nevyplývá z povinnosti poslouchat Boha, ale je s ní v trvalém vztahu, jak o tom svým způsobem svědčí vyprávění o stvoření: sedmý den, den *odpočinku, je mírou *práce i pro člo­ věka, protože *dílo lidských rukou má být proje­ vem díla Stvořitelova.

c) Člověk a společnost. - Člověk je celou svou přirozeností společenská bytost (srv *tělo), aniž by bylo třeba mu to ukládat za povinnost něja­ kým příkazem zvenčí. Základní rozdíl mezi oběma pohlavími (srv *sexualita) je zdrojem i vzorem spolunažívání, založeného nikoliv na síle, a) Člověk a jeho Stvořitel. - Adam není ani ale na lásce. Oba si podle Božího záměru mají vzájemně pomáhat. Pro muže je *žena, kterou padlé božstvo, ani částečka ducha, spadlá z nebe do lidského těla. Je svobodným stvořením, s neu­ mu Bůh přivádí a představuje jako výraz jeho sa­ motného, příležitostí k nebezpečnému vyjití ze stálým a podstatným vztahem k Bohu. Tím je sebe sama; právě to je ale *láska. Tento vztah je vyznačen také jeho původ. Vzešel z prachu země, vzorem a ideálem vztahu ke každému bližnímu, a ale neomezuje se na zemi. Jeho život závisí na to do té míry, že i sám Bůh vyjadřuje smlouvu, *duchu života, kterého mu Bůh vdechnul a učinil tak z něj živou *duši, to jest zároveň osobu a by­ kterou se svým lidem uzavírá, výrazem *zasnoutost závislou na Bohu. «Náfo>íenství» není ja­ bení. Muž i žena, oba bez *oděvu, nazí a «bez hanby kýmsi doplňkem již utvořené lidské přirozenosti, nýbrž součástí její struktury od samého počátku. jeden před druhým», představují společenské Mluvit o člověku, aniž bychom jej uvedli do spo­ vztahy ještě bez stínu, protože *společenství s Bohem je nerušená sláva. Člověk nemá z Boha jitosti s Bohem, je skutečný ne-smysl. strach, žije v *pokoji s Bohem procházejícím se Bůh, který vdechnul člověku život, se na něj důvěrně v zahradě, vede průzračný dialog se obrací také svým Slovem a toto slovo má ne­ svou družkou, se zvířaty a s celým stvořením. jdříve podobu zákazu: «Ze stromu poznání dobra a zla nesmíš jíst. V den, kdy bys z něho pojedl, d) K obrazu Božímu. - Vyprávění ‘kněžského’ propadneš smrti» (Gn 2,16n). Člověk zůstává po textu (Gn 1) shrnuje jahvistovy téže a ukazuje, že celý svůj život spojen se svým Stvořitelem *postvoření člověka znamená vyvrcholení stvoření. slušností Boží *vůle. Toto přikázání člověk po­ Vyjadřuje také záměr, který Bůh stvořením sle­ ciťuje jako zákaz a omezení; ve skutečnosti je to duje: «Učiňme člověka k našemu obrazu... Buďte ale omezení nezbytné k rozvoji člověka tím, jak plodní... vládněte celé zemi a všem zvířatům» mu pomáhá pochopit, že není bohem, ale že nao­ (Gn l,26nn). Člověk je stvořen k Božímu *obra­

69

zu a může také s Bohem, na němž závisí podob­ ně jako syn na svém otci (Gn 5,3), vejít ve styk. Zásadní rozdíl oproti tomuto vztahu spočívá v tom, že člověk není bůh, ale naopak na Bohu závisí a jakožto jeho obraz nemůže trvat nezávissle na tom, jehož výrazem je - to také naznačuje výraz «vdechnout ducha» v příběhu stvoření. Člověk se projevuje konkrétně jako Boží obraz dvojím druhem činnosti: po příkladu Božího O t ­ covství má zaplnit zemi; jakožto obraz Božího ♦panování si má podrobit zemi a vládnout jí. Člověk je pánem světa a zpřítomněním Boha na ní. 2. Nebeský Adam. - Takový záměr sleduje na naší zemi Bůh. Ale jeho dokonalým usku­ tečněním bude teprve Ježíš Kristus, Boží Syn. Na něj se také vztahují tituly *Moudrost, «odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnos­ ti a obraz jeho vznešenosti)) (Mdr 7,26). Adam byl stvořen k obrazu Božímu, ale jedině Kristus je skutečně «obrazem Boha» (2 Kor 4,4; srv Žd 1,3). Pavel to vysvětluje blíže: «On je věrný obraz neviditelného Boha, zrozený dříve, než kdokoli z tvorů. On je vzor, podle kterého bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi... všechno je stvořeno skrze něj a kvůli němu. On je dříve než všechno ostatní a všechno trvá dále jen skrze něho. On je hlava těla, to je církve» (Kol 1,15-18). Také zde se objevuje, ovšem na vyšší úrovni, trojrozměrný Adamův vztah k Bohu, zemi a bratřím. a) Jakožto Syn ve vztahu k Otci. - Syn je obra­ zem Božím, jak o tom mluví Pavel v citovaném listě (Kol 1,13); nikoliv však jen viditelným obra­ zem neviditelného Boha, nýbrž také *Synem, ži­ jícím v nepřetržitém spojení s Otcem, jak to sám vyjádřil: «Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí konat Otce... hledám ne svou vůli, nýbrž vůli toho, který mě poslal» (Jan 5,19n.30; srv 4,34). Ježíš ve svém životě usku­ tečňuje trvalý vztah synovské závislosti na Bohu, ke kterému byl původně povolán Adam. Kdo vi­ dí Ježíše, vidí Otce (14,9). b) Kristus a vesmír. - Člověk je zaujat svým dílem, Ježíš je zaujat dílem Božím: «Můj Otec je dosud činný, i já jsem činný» (Jan 5,17). *Skutkem, o kterém je zde řeč, je samo *stvoření: «Všechno bylo stvořeno skrze něj»; jeho pohled uvádí do pohybu celé stvoření, které se tak stává podobenstvím o nebeském království; jako ve vy­ právění o stvoření všechno bylo stvořeno pro člo­ věka, tak «všechno bylo stvořeno pro něj» a jeho

70

vláda se skutečně vztahuje nejen na zvířata, ale na celé stvoření. č) Kristus a lidstvo. - Kristus je konečně také «hlavou těla)). To znamená v první řadě, že to je on, kdo dává život, «poslední Adam» (1 Koř 15,45), nebeský Adam, jehož podobou se máme odít i my (15,49). Je hlavou rodiny, nazývané ♦církev, dokonalého lidského společenství - a je ještě více: on je poutem jednoty tohoto lidmi tvořeného společenství (Ef 1,10). Také Adam nalézá jedině v Kristu smysl svého bytí a celé své existence: tím že se Syn Boží stal člověkem, můžeme se my všichni stát syny Božími (Gal 4,4n).

I. OD DEFORMOVANÉHO OBRAZU... Ideálu stanoveného stvořením jakožto norma do budoucnosti už není možno dosáhnout přímo, protože obraz, který má člověk před očima, je poškozený hříchem. Od něj musí člověk přejít k ideálnímu obrazu služebníka Božího. Takové jsou nové podmínky, v nichž se odvíjí normální lidský život dnes. 1. Adam a jeho hřích. - Autor Gn 3 neměl v úmyslu popisovat porážku, ale naopak - jak došlo v boji k *vítězství. Než Bůh vyřkne svůj výrok o změnách, které postihnou člověka v jeho trojdimenzionálním vztahu navenek, zasévá do srdce člověka naději: ženino potomstvo sice bude nepřítelem zasaženo na patě, ale nakonec jeho plemeni rozdrtí hlavu (Gn 3,15). Toto «protoevangelium» prosvětluje temnou věštbu, která následuje, a ujišťuje člověka, že konečné vítězství bude patřit Bohu. a) Rozepře uvnitř lidského rodu. - První, co Adam po svém hříchu objevuje, je jeho vlastní nahota (Gn 3,7.11). Ta se stává rozdělením, které dosud jen symbolizovala: Adam svou ženu ob­ viňuje a popírá své spojení s ní, jen co se jej Bůh začne vyptávat (Gn 3,12). Bůh tedy oznamuje, že jejich jednota je opravdu zničena a že jejich vztah napříště bude veden instinktivní silou, žádostivo­ stí a panovačností: plod jejich *lásky bude vyku­ pován porodními bolestmi (3,16). Další kapitoly Geneze zachycují, jak se rozdělení uvnitř prvního páru odráží ve všech společenských vazbách: mezi Kainem a Ábelem, *bratry, které rozdělilo nepřátelství (Gn 4), mezi lidmi v Babylóně, kteří si přestanou rozumět (Gn 11,1-9). Dějiny spásy

jsou naplněny různicemi, *válkami mezi vyvole­ ným národem a pohanskými *národy, mezi členy vlastního *lidu, mezi chudými a bohatými... Příslib vítězství však dále září do noci jako červánky a proroci nepřestávají ohlašovat příchod knížete pokoje, který lidi mezi sebou na­ vzájem smíří (Iz 9,5n). b) Svět jako nepřítel člověka. - Od Adamova hříchu je prokleta i zem. Člověk musí jíst svůj chléb ne už jako samovolný dar, ale musí jej ze země doslova dobývat v potu tváře (3,17n). Celé stvoření je proti své vůli vtaženo do rozkladného procesu (Řm 8,20). Místo, aby se člověku dobro­ volně podrobovalo, vzpírá se mu. Země by jistě rodila i trní a zemětřesení by existovala, ale hloží i skutečné *rány nejsou jen známkami nedokona­ losti a pomíjejícnosti tohoto světa, ale také toho, že člověk je hříšník. Proroci přesto nepřestávají ohlašovat nastolení *rajského stavu (Iz 11,6-9) a tím zároveň odhalují, do jaké míry zůstává v člo­ věku živá jeho původní přirozenost - ta, která vyšla z rukou Stvořitele: naděje nezemřela (Řm 8, 20)! c) Člověk je vydán smrti. - «Jsi prach a do pra­ chu se vrátíš» (Gn 3,19). Adam odmítnul život jako dar z ruky Boží a chtěl se jej zmocnit sám tím, že jedl plod *stromu života. Chtěl být jako Bůh a svou neposlušností se vzdálil zdroji života. *Smrt, která měla být původně jen prostým pře­ chodem z tohoto světa k Bohu, přestala být po­ uhým přírodním jevem. Stala se znamením *trestu, to jest věčné smrti. To je také smysl *vyhnání z ráje. Člověk odmítnul zákon, vepsaný do jeho nitra (theo-nomia), tuto přítomnost Boha ve svém nitru, a tak zůstal odkázán sám sobě, své klamné auto-nomii. Dějiny jsou naplněny neúspěchy člo­ věka, který chtěl být jako Bůh a místo toho na sebe jen přivolal smrt. Ale sen o plném životě nikdy nezmizel z lidského povědomí a Bůh člo­ věku stále znovu otevírá cestu ke *stromu života (Př 3,18; 11,30): jeho *Zákon, jeho Boží '“moud­ rost - to jsou zdroje plodnosti pro ty, kdo je uplatňují ve vlastním životě. Tento Zákon však vymizel ze srdce člověka, a proto mu nyní připa­ dá něčím, co je přineseno zvenčí (hetero-nomia). d) Rozpolceně *svědomí. - Zákon skutečně ukazuje člověku, kde je spása, ale zároveň je nes­ chopen ji člověku zjednat. Tím uvádí člověka do smrtelného, ale také spasitelného napětí. Adam žil zpočátku v souladu se svým Stvořitelem. Tím, že se mu vzdálil, vzdálil se rovněž sobě samému.

Bůh jej volá, ale Adam se před ním skrývá (Gn 3,10) ze strachu, který je karikaturou opravdové Boží *bázně a vyjadřuje rozpolcenost jeho svědo­ mí a je navíc nakažlivý. Tento vnitřní rozkol dokáže uchopit a zvlád­ nout pouze vnitřně ujednocená bytost, jak tvrdí Pavel, osvícený Duchem. V listě Římanům se za­ mýšlí nad lidským Já, vydaným vládě hříchu, bez spojení s Duchem, bez něhož nemůže prakticky existovat. Je to situace sťatého člověka, který přesto zůstal na živu a Pavel si to velmi přesně uvědomuje: «Já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím» (Řm 7,14n). Člověk sice nepřestává v nejhlubších záhybech svého nitra tíhnout nadále k Božímu Zákonu, ale protože dovolil hříchu, aby se v něm zabydlil, je odsouzen přihlížet, jak *tělo prosazuje svou tělesnost (Kol 2,18), *zatvrzuje jeho *srdce (Ef 4,18) a vlastně jej celého tyranizuje tím, že jej vede ke skutečně zlým *skutkům (Řm 3,18). Je to cesta smrti, ale není to cesta nevyhnutelná: krok víry může hříšníka vytrhnout z područí těla. Bez tohoto rozhodnutí ve víře však hříšník zůstává odcizen sám sobě, protože mu schází právě to, co tvoří jeho vnitřní jednotu a co je podstatou jeho osobní existence, totiž *Duch. Pavlovými ústy volá po Spasiteli, po kterém volal už celý SZ: «Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla, pro­ padlého této smrti?» (Řm 7,24). Tak se uzavírá bludný kruh hříchu: hříšník nej­ dříve odmítnul přijmout život jako dar, načež učinil zkušenost vlastní nemohoucnosti při svých snahách opatřit si jej vlastními silami a tak se na­ konec obrací k tomu, který je dárcem *milosti. Nachází se znovu v základním postoji stvořené bytosti před Bohem, s tím rozdílem, že jeho vztah k Bohu je nyní vztahem hříšníka ke Spasi­ teli. 2. Služebník Boží. - Tohoto spasitele rozeznal Pavel, stejně jako prvotní církev, v postavě Izaiášova *služebníka Božího. Popis veliko­ nočního vítězství skutečně nemluví o velkolepém *mesiáši-králi ani o slávě *Syna člověka. Křesťan nemá zapotřebí nadčlověka, ale člověka, scho­ pného nést a sejmout hřích světa. a) Poslušnost až k smrti. - Bůh má zalíbení ve svém služebníku, «podporuje ho, vložil na něj svého ducha, aby *věmě přinesl národům *právo» (Iz 42,1-3). Mohlo by se zdát, že se na­ máhá nadarmo, on však ví, že je oslaven v očích

71

Božích (49,4n). Je poslušný jako učedník, kte­ rému Bůh každého jitra otevírá sluch. *Důvčřuje v Boha neochvějně (50,4-7), a když přijde hodina oběti, neotevře svá ústa, jako beránek vedený k zabití (53,7) se vydává na smrt v naprosté po­ slušnosti vůli Hospodinově, která na něj svaluje hříchy lidí (53,12). Takový je služebník, *zbytek lidstva, který svou *poslušností obnovuje svazek, zpřetrhaný Adamem a obětí vlastního života pečetí nezrušitelnost tohoto pouta. b) Muž bolesti. - Adam na sebe hříchem přivo­ lal tresty a utrpení; služebník nese naše *utrpení a naši bolest (Iz 53,3) - do té míry, že ten, který měl panovat nad zvířaty, se jim stal podobný, «vzhledem se nepodobá člověku» (Iz 52,14), je «červ a ne člověk» (Ž1 22,7). c) Tváří v tvář společnosti. - «Byl tak opovrže­ ný, že jsme si ho nevážili» (Iz 53,3): Služebník je nakonec zavržen všemi. Mnozí se zhrozí jeho podoby a pokládají jeho život za neúspěch (52,14), ale Bůh jim dá prostřednictvím svého proroka poznat a *vyznat výkupnou a spásonos­ nou hodnotu jeho oběti: «On však byl proboden pro naše hříchy, rozdrcen pro naše viny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily» (53,5). Prorok vidí v postavě muže bolesti přím­ luvce za hříšníky a oběť, která zjednává *ospravedlnění zástupům (53,11). Jeho smrt zjevuje na­ plno Adamovu porážku hříchem i počátek půso­ bení spásy v okamžiku, kdy přestává usilovat o ospravedlnění vlastními silami; Boží působení na­ bývá na účinnosti utrpením člověka, opuštěného všemi lidmi. Život není výsledkem žádostivého úsilí člověka, ale vždy jen pouhopouhým darem. d) Služebník Ježíš Kristus. - Proroctví o trpícím Služebníkovi inspirovalo mnoho křesťan­ ských chvalozpěvů v prvním období církve, které podvojně vykreslují bídu člověka na jedné a jeho velikost na druhé straně, v osobě Ježíšově s jeho ponížením a oslavou (Fil 2,6-11; Žd 1,3; Řm l,3n atd). Ježíšovou potravou byla po celou dobu jeho pozemského života vůle Otcova, bez lpění na vlastní božské důstojnosti. Ježíš na sebe vzal po­ dobu otroka; stal se podobný lidem a pokořil se v poslušnosti až ke smrti na kříži. Tato dokonalá poslušnost z něj učinila skutečného Adama a jeho *osamocenost na poušti z něj učinila otce nového pokolení, nevysychající pramen života. Pilát z něj učiní karikaturu krále a takového jej pak ukazuje na vyvýšeném místě: «Ejhle člověk» (Jan 19,5): tudy vede přístupová cesta ke *slávě. 72

V obraze sebe sama, znetvořeném hříchem, roz­ poznává člověk Syna Božího, který se «stal hříchem, abychom se my v něm mohli stát Boží spravedlností» (2 Kor 5,21).

III. ...K OBRAZU KRISTOVU «Obrazem Božím)), kterým je podle práva, se hříšný Adam může stát znovu jen tak, že je utvářen k «obrazu Kristovu)), a to ne pouze k obrazu Slova, ale také k obrazu Ukřižovaného vítěze nad smrtí. Hodnoty přiznané člověku dru­ hou kapitolou knihy Geneze se v přenesené pod­ obě objevují znovu na osobě Kristově. 1. Poslušnost víry vůči Kristu. - Člověk nepo­ slouchá ani neuctívá přímo Boha, ani ne Zákon, daný milosrdným Bohem hříšnému člověku, nýbrž toho, který na sebe vzal lidskou podobu (srv Řm 10,5-13). Jediné, co se od nás vyžaduje, je uvěřit v toho, kterého Bůh poslal (Jan 6,29). «Jeden je totiž *prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus)) (1 Tm 2,5), tak jako je jen jeden Otec, ke kterému jsou věřící vedeni, aby měli skrze Syna život v hojnosti a navždy. 2. Kristovo prvenství. - Ježíš může zprostředko­ vávat život, kterým žije Otec, protože je sám «na počátku, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých... Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlily všechny *dokonalosti v plné míře a skrze něho že se sebou *usmíří všechno tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že způsobí pokoj jeho krví proli­ tou na kříži)) (Kol 1,18nn). Tím ještě nezmizela všechna rozdělení uvnitř hříšného lidstva, ale jsou překonána v *novém stvoření, v Kristu: «Už tu není Žid anebo Řek, už tu není otrok anebo člo­ věk svobodný, už tu není muž anebo žena; všich­ ni jste jeden v Kristu Ježíši» (Gal 3,28). Od­ lišnost pohlaví se stala místem sváru a rozpory uvnitř lidského páru zaplavily celou společnost i vztahy mezi rasami. Když člověk znovu nalezl svou jednotu v Kristu, získal možnost zvládnout i ostatní lidské situace: *svobodu a *otroctví, *manželství i *panictví (1 Kor 7) - to vše má smysl a hodnotu v Ježíši Kristu. Zmatení *jazyků bylo symbolem rozdělení lid­ ského pokolení. Duch, kterého Kristus nepře­ stává dávat, překonává i toto rozpolcení svými ♦dary. Jejich různost spojená vzájemnou láskou je oslavou Otcovou. 3.

Nový člověk, to je v prvé řadě Kristus sám

(Ef 2,15), ale také každý, kdo v něj uvěří a tak se vymaní z otroctví *těla, čímž se mu dostává podílu na ustavičném vítězství *ducha nad tělem (Gal 5,16-25; Řm 8,5-13). Ve spojení s tím, který na sebe vzal lidské tělo (Kol 1,22), se stává i kře­ sťan tělem oslaveným skrze *křest, který je naší účastí na smrti Kristově (Řm 6,5n). Tím křesťan «umírá hříchu» (Řm 8,10) a jeho «ubohé tělo» se stává «tělem slávy» (Fil 3,21), tělem «duchovním» (1 Kor 15,44). Je obnovena a proměněna jeho vnímavost (Řm 12,2; Ef 4,23), takže dokáže ve světle Ducha posuzovat věci a situace (Řm 14,5) a vyjadřuje rozumem duchovní zážitky. Ne­ ní to «mysl Krista samého» (1 Kor 2,16)? Od okamžiku, kdy víra zasadila do našeho srdce zárodek nesmrtelnosti, už nejsme obyčejnými smrtelníky. Ve spojení s Ježíšem Kristem, který zemřel jednou provždy a jehož život je nyní *novým životem, musíme odumírat *starému člo­ věku. «Na nezakryté tváři nás všech se odráží jako v zrcadle Pánova *velebnost, a tak se přetvořujeme stále víc a více k zářivé podobě, jakou má on. Působí to Pán, který je duch» (2 Kor 3.18). Nový člověk se má stále více nechávat pro­ niknout jedinečným obrazem Krista a tak se tvář

starého člověka, znetvořená hříchem, postupně stále více podobá obrazu člověka nového a plného slávy, totiž Ježíše Krista, našeho Pána: člověk se «obnovuje k podobě se svým Stvořitelem» (Kol 3,9n). 4. Celé *stvoření, ujařmené proti své vůli mar­ ností a sténající až do dnešního dne v porodních bolestech, chová rovněž *naději na osvobození z otročení této porušenosti, na vstup do slavné *svobody Božích dětí. I práce, která se násled­ kem prvního hříchu stala trestem, je zhodnocena a prozářena nadějí v proměnění konečnou slávou (Řm 8,18-30). A až bude přemožen i po­ slední nepřítel, smrt, Syn odevzdá královskou moc Bohu, svému Otci, který tak bude znovu vším ve všem (1 Koř 15,24-28). XLD -¥ Adam - Bůh SZ III 5 - dobro & zlo I 3 - duch - duse Ježíš Kristus II lc - manželství - moudrost SZ II 2 - nový III 3 - obraz - osamocenost I - práce - sexualita I - skutky SZ II - stvoření SZ II 1.2, IV - svět - Syn Boží NZ II - Syn člověka SZ I - šat - tělo - země SZ I; NZ II 3 - zkouška/ pokušení SZ II - zodpovědnost - zvířata - žena Č T Y Ř IC E T -► nanebevstoupení II 3 - počet I 1

73

D DAR Písmo svaté učí, že zdrojem všech d aruje Bůh. «Každý dokonalý dar přichází shůry... od Otce světel» (Jak 1,17; srv Tob 4,19). Bůh se rozhodl stvořit svět a dává potravu a život všem (Ž1 104), on dává také spásu (Dt 9,6; 1 Jan 4,10). Lidská štědrost je na scestí, když se domnívá, že může předejít *milost (srv Jan 13,37n). Základním lid­ ským postojem je očekávání Božího daru (Mk 10,15 par) a teprve jeho přijetí působí, že jsme sami schopni skutečně štědře a velkoryse obdaro­ vávat druhé (1 Jan 3,16). SZ 1. Dary Boží. - SZ je spíše časem *zaslíbení než darů; ty v něm jsou jen předobrazem konečného daru Božího a přípravou na něj. «Tuto zemi dám tvému potomstvu)), říká Bůh Abrahámovi (Gn 15,18) a ozvěna těchto slov se vine celým pentateuchem. Deuteronomium vy­ chovává k vděčnosti za tak veliký dar a zároveň oznamuje, že nevěrnost vyústí do vyhnanství (Dt 8,7; 11,10). Bude zapotřebí jiného, pro návrat k životu nezbytného daru, totiž *obřezání srdce (Dt 29,21 - 30,6). Bůh dává svému lidu Mojžíšovým prostřednic­ tvím *Zákon (Dt 5,22), dar všech darů (Ž1 147,19n), protože jím se člověk podílí na moud­ rosti samého Boha (Sir 24,23; srv Dt 4,5-8). Zákon je však bezmocný, jakmile narazí na zlé srdce (srv Neh 9,13.26). Izrael potřebuje nové *srdce a k tomuto daru se do budoucnosti upínají naděje proroků (Jer 24,7; Ez 36,26nn). Podobně je tomu se všemi starozákonními da­ ry: jedny jaksi zůstávají trčet v půli cesty (Davi­ dova dynastie, přítomnost Boží *slávy v chrámě), takže se naděje musí upínat ještě dále dopředu; jiné zůstávají jen vzpomínkou na minu­ lost, která rozdmýchává touhy (nebeský *chléb v Mdr 16,20n nebo *voda ze skály v Ž1 105,41). I/rael obdržel mnoho, ale ještě více očekává od budoucnosti. 74

2. Dary, přinášené Bohu. - Izrael obětuje svému Bohu ^prvotiny, desátky (Dt 26) a *oběti (Lv 1...), z úcty k Boží moci a na poděkování za při­ jatá dobrodiní. Přináší také dary k usmíření hněvu, rozpoutaného nevěrností lidu vůči smlou­ vě (Lv 4; 5), a doufá přitom, že jimi znovu získá ztracenou Boží přízeň (2 Sam 24,21-25), takže jde při nich o jakousi vzájemnost (Sir 35,9n). 3. Výměna darů. - Výrazem takové vzájemnosti jsou i dary mezi jednotlivci a národy na tomto světě vůbec. Dar vyjadřuje vzájemnou náklon­ nost (hesed), jaká je obvyklá mezi přáteli. Kdo přijímá dar, přijímá spojenectví a dává najevo, že nechová žádné nepřátelské úmysly (Gn 32,14; Joz 9,12nn; 2 Sam 17,27...; 19,32...). Vyloučeny jsou pochopitelně dary úplatné (Ex 23,8; Iz 5,23). Cel­ ková atmosféra nepostrádá určité vznešenosti a srdečnosti, už proto, že výměna darů vyjadřuje i vzájemnost citovou. Dary chudým (*almužna), doporučované v bib­ li tak nádhernými slovy, jsou motivovány po­ dobně; jsou neseny nadějí, že chudý bude schopen jednou vrátit (Sir 22,23) anebo že Hospodin od­ platí za něj (Př 19,17). Nedoporučuje se obdaro­ vávat lidi zlé (Tob 4,17), protože takový dar je čis­ tou ztrátou (Sir 12,1-7). SZ se snaží spojit oprav­ dovou štědrost s moudrou opatrností.

NZ «Kdybys znala dar Boží...)> (Jan 4,10). NZ sta­ ví do plného světla nepochopitelnou Boží štěd­ rost (Řm 5,7n), která zcela vybočuje z rámce lid­ ských představ. NZ je skutečným obdobím Božích darů. 1. V Ježíši Kristu daruje Bůh sebe sama. - Otec nám zjevuje svou *lásku tím, že nám daruje svého Syna (Jan 3,16) a v něm se nám dává on sám, protože Ježíš je plný Otcových darů (Jan 1,14): Slovo i skutky, moc soudit a oživovat,

jméno, sláva i láska - Ježíšovi je dáno všechno, co patří Otci (Jan 17). Ježíš se odevzdává zcela svou *věrností v lás­ ce, která jej pojí s Otcem (Jan 15,10): dává svůj život (Mt 20,28 par), «své tělo za život světa» jako pravý chléb z nebe (Jan 6,32.51; srv Lk 22,19: «Toto je moje tělo, které se za vás vydává»). Svou obětí nám zjednává dar slíbeného ♦Ducha utěšitele (Sk 2,33), pravý a podstatný dar Boží (Sk 8,20; 11,17). Tak se nám už zde na zemi dostává závdavku na naše *dědictví a jsme obo­ haceni vším darem duchovním (1 Kor l,5nn) v jeho rozličnosti (1 Kor 12), dary od Krista zmrtvýchvstalého (Ef 4,7-12). *Milost, které se nám dostává, nelze nikdy dost vynachválit (Řm 5,15-21). Darem této milosti je skutečný věčný ♦život (Řm 6,23), kterým tajemně, ale reálně žije­ me už nyní (Kol 3,3n). 2. Dar Bohu v Ježíši Kristu. - Kristova oběť je zároveň darem Otcovým lidstvu (Jan 3,16) i da­ rem lidstva Otci (Žd 8,3; 9,14). Lidstvo nemá žádných dalších darů, které by mohlo přinést. Dokonalá oběť Kristova, jednou podaná, stačí navždy (Žd 7,27). Nám zbývá «jen» se s ní spojit a tak se rovněž obětovat Bohu (Řm 12,1), dát se do služeb druhým. Dar milosti je totiž dán proto, aby přinášel *plody, a nikoliv, aby byl někde ukryt (Jan 15; srv Mt 25,15-30).

jako odpověď (2 Kor 9,12-15). Dárce přitom vzdává díky ještě více než obdarovaný, protože ví, že jeho vlastní štědrost je milost (2 Kor 8,1), plod Boží lásky (srv 1 Jan 3,14-18). Proto je opravdu «blaženější dát, než brát» (Sk 20,35). AV -» almužna - bohatství - Bůh NZ V - dary Ducha - dědic­ tví - Duch Boží SZ I 3; NZ III - chléb - království NZ II 3 - láska I NZ 1; II NZ 2 - milost - moudrost SZ III 4 - oběť - ospravedlnění II 3 - požehnání - prvotiny - předurčit 4 přítomnost Boží SZ III 2; NZ I - vzdávat díky - zaslíbení země SZ II 2

DARY DUCHA Řecký výraz charisma, který je někdy používán také v češtině, znamená doslovně «dar bez protislužby» (tedy ‘zadarmo’) a je odvozen od stej­ ného kořene jako charis, «milost». NZ jej ne­ používá jen v tomto technicky přesném smyslu, ale označuje takto všechny neodvolatelné Boží dary (Řm 11,29), jmenovitě «dar milosti», které se nám dostává skrze Krista (Řm 5,15n) a který vede do věčného života (Řm 6,23). V Kristu nás Bůh opravdu «naplnil milostí» (Ef 1,6: charitoo) a dává nám «všemožné dary» (Řm 8,32: charizo). Jeho prvořadým darem je však Duch svátý, vylitý do našich srdcí, kde vzbuzuje lásku (Řm 5,5; srv 8,15). Technický termín charisma zůstává v pod­ statě vázán na přítomnost Ducha, který se pro­ jevuje «množstvím nezasloužených darů» (1 Koř 12,1-4). Jejich používání není bez problémů; ča­ sto o nich pojednávají Pavlovy listy.

3. Nenávratný dar. - Velkorysá štědrost tedy začíná zaujímat význačné místo ve vztazích mezi lidmi. Žádostivost, které se to příčí, musí být energicky potírána a celkově je záhodno se vzájemnosti v darech spíše vyhýbat než ji vyhle­ dávat (Lk 14,12nn). Kupecká vypočítavost by byla pohoršlivá u člověka, který zcela zadarmo dostal od Boha tak mnoho (Mt 18,32n). «Kdo tč I. CHARISMATICKÁ ZKUŠENOST prosí, tomu dej» (Mt 5,42). «Zadarmo jste dosta­ li, zadarmo dávejte» (Mt 10,8). Ať už jde o statky Přítomnost Božího *Ducha a jeho inspirace se hmotné nebo duchovní, křesťan je má chápat jako *bohatství, které je mu svěřeno do opatro­ už ve SZ projevovaly u vyvolených lidí mimořád­ nými *dary a schopnostmi, od prorockého jasno­ vání ku prospěchu druhých a pro ně (1 Petr 4,1 On). Ježíš dokonce dává neslýchanou radu videctví (1 Král 22,28) přes extáze (Ez 3,12) až po tajemné přenesení člověka na jiné místo (1 Král mladíkovi, který touží po dokonalosti: «Prodej, 18,12). Všeobecně vzato, Izaiáš přičítal Duchu co máš, a rozdej chudým!» (Lk 18,22). To, jak jsme byli obdarováni v Ježíši Kristu, nás zavazu­ dary, slíbené budoucímu mesiáši (Iz 11,2), Eze­ je jít ještě dále: «On za nás položil život. Také my chiel proměnu lidského srdce (Ez 36,26n) a Joel ohlašoval, že bude vylit na všechny lidi (JI 3,ln). jsme povinni položit život za své bratry» (1 Jan Musíme mít na mysli tato eschatologická ♦za­ 3,16), jak nás k tomu zve jeho milost. «Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává svůj život...» slíbení, chceme-li pochopit, co znamenaly dary Ducha pro prvotní církev, která chápala sebe (Jan 15,13). samu jako jejich naplnění. Dar spojuje v lásce a vyvolává *díkůčinění

75

1. Ve Skutcích apoštolských je první zpráva o projevu Ducha spojena se dnem *Letnic, kdy apoštolově vyhlašují veřejně a ve všech *jazycích podivuhodné skutky Boží (Sk 2,4.8-11), s odvo­ láním na Písmo (2,15-21). Znamená to, že Kristus je opravdu vyvýšen a že zasedl po pravici Boží, že přijal od Otce slíbeného Ducha, kterého pak vylil na lidi (Sk 2,33). Přítomnost Ducha v církvi se projevuje různě: opakováním toho, co se stalo v den Letnic (Sk 4,31; 10,44nn), zvláště po křtu a vkládání rukou (Sk 8,17n; 19,6), činností *proroků (1 l,27n; 15,32; 21,1 On), učitelů (13,ln), hlasa­ telů evangelia (6,8nn), *zázraky (6,8; 8,5nn) a vi­ děními (7,55). Takové mimořádné dary jsou dány nejdříve apoštolům, ale také lidem okolo nich, někdy v souvislosti s veřejnými funkcemi ve spo­ lečenství věřících (Štěpán, Filip, Barnabáš), a vždy k jeho prospěchu a rozvoji pod vlivem Ducha. 2. Křesťanské obce, založené Pavlem se v tomto směru nijak neliší od ostatních. Pavlovo kázání je doprovázeno skutky Ducha a *mocí, jinými slovy zázraky (1 Te 1,5; 1 Kor 2,4), jako darem jazyků (1 Koř 14,18) a viděními (2 Kor 12,1-4). Obec věřících zakouší přítomnost Ducha prostřednic­ tvím divů, které koná v jejím středu (Gal 3,2-5) a nejrůznějších darů, kterých se jí dostává (1 Kor 1,7). Pavel si jich od samého počátku své činnosti velmi váží a jeho jedinou starostí je ověřování je­ jich pravosti: «Nezhášejte oheň Ducha, dar promlouvání z vnuknutí nepodceňujte, ale všech­ no zkoumejte a co je dobré, toho se držte, zla se straňte» (1 Te 5,19-22). Když se objevily pasto­ rační problémy ve styku s charismatiky, rozvedl Pavel tyto rady ještě dále.

II. DARY DUCHA V CÍRKVI Problém vyvstane v korintské církvi, kladoucí příliš velký důraz na «mluvení v ♦jazycích)) (1 Kor 12 - 14). Náboženské nadšení z promlou­ vání v «různých jazycích)) (Sk 2,4) může budit rozpaky. *Opojení Duchem může být snadno za­ měňováno s opojením vínem (Sk 2,13) a dokon­ ce s nerozumnými výstřednostmi (1 Koř 14,23). S podobnými extatickými jevy se lze setkat také u pohanů, a tak vzniká v církvi nebezpečí ♦roz­ kolu, ke kterému by věřící mohli být svedeni (1 Koř 12). Pavel využívá příležitosti a zasazuje

76

řešení této otázky do daleko širších věroučných souvislostí. 1. Rozličnost darů, společný cíl. - Dary Ducha jsou stejně rozličné, jako jsou rozličné *služby v církvi. Jejich vzájemná *jednota je zajišťována společným zdrojem, totiž Duchem samotným, podobně jako mají všechny služby svůj původ v témže *Pánu a veškerá činnost v jediném ♦Bo­ hu (1 Kor 12,4nn). Lidé jsou služebníky jedné a téže *milosti Boží, každý podle darů, kterých se mu dostalo (1 Petr 4,10). Srovnání s lidským tělem názorně ukazuje, jak všechny dary směřují k jedinému cíli, totiž ke společnému dobru (1 Kor 12,7), ku prospěchu *církve, *Těla Kris­ tova, tak jako jednotlivé tělesné orgány slouží celku, každý podle úlohy, která je mu vlastní (12,12-27). Darů se nám dostává od Ducha (12,11) a zároveň od Krista, který uděluje milost Boží, komu chce (Ef 4,7-10). Při jejich používání máme i my mít na zřeteli především prospěch celku. 2. Třídění duchovních darů. - Pavel nepředkládá žádný vypracovaný systém hodnocení jednotli­ vých darů Ducha, třebaže je na několika místech vyjmenovává (1 Koř 12,8nn.28nn; Řm 12,6nn; Ef 4,11; srv 1 Petr 4,11). Z toho, co říká, lze přesto vyvodit, kam který z darů patří. Některé jsou ve spojení s výkonem služeb v církvi (srv Ef 4,12), jaké vykonávají *apoštolové, *proroci, učitelé, hlasatelé evangelia, pastýři (IK or 12,28; Ef 4,11), jiné se týkají oblastí církevního života, užitečných celému společenství: služba, výuka, napomínání, prokazování milosrdenství (Řm 12,7n), dar moudrosti či vědění, schopnost utvrzovat ve víře, uzdravovat, konat zázračné skutky, mluvit roz­ ličnými jazyky, rozlišovat duchy (1 Kor 12,8nn). Charismatikové a jejich činnost ve společenství věřících jsou projevem činorodé přítomnosti Du­ cha v církvi. Nevytváří proto žádnou skupinu zvláštních aktivistů v církvi - ostatně mohou být nositelé charismatických darů také zároveň na nejrůznějších místech církevní struktury, nezávi­ sle na přijatých darech. Pavel je například apoštol, a zároveň mluví v jazycích a koná zázraky. Dar *proroctví je někdy přisuzován všem (1 Kor 14,29nn.39), jindy je zase chápán jako zvláštní služba v církvi (1 Koř 12,28; Ef 4,11). Také osobní *povolání spočívají na darech Ducha, které mohou jednoho volat k celibátu stejně, jako může někdo jiný dostat dar zcela ji­ ného druhu (1 Kor 7,7) - a konečně je tu láska.

první mezi křesťanskými ctnostmi, která je rov­ něž darem Ducha svátého (12,31 - 14,1). Jak vi­ dět, nejsou dary Ducha něčím výjimečným, tře­ baže některé z nich, jako dar konat zázraky, mo­ hou působit neobvykle. Přesto jsou všechny základem veškerého křesťanského života i celé existence církve. Duch, který byl vylit na nový lid Boží, vede tímto způsobem a těmito prostředky každého k výkonu osobních služeb, v souladu s osobním povoláním, ku prospěchu společen­ ství, Těla Kristova (Ef 4,12). 3. Jak užívat darů Ducha? - Je třeba zároveň «nezhášet oheň Ducha» i ověřovat pravost jeho darů (1 Te 5,19n), «zkoumat *duchy» (1 Jan 4,1). Schopnost rozlišovat - sama o sobě plod milosti (1 Koř 12,10) - je přitom rozhodující. Pavel i Jan činí z vyznání, že «Ježíš Kristus je Pán» (1 Koř 12,3), že «*Ježíš Kristus je Mesiáš, přišlý v těle» (1 Jan 4,lnn), základní pravidlo při rozlišování mezi všemi dary. Tak lze vyloučit vliv falešných proroků, ve kterých přebývá duch *antikristův (1 Jan 4,3; srv 1 Kor 12,3). Dary musí sloužit společnému dobru a musí respektovat hierarchii, na jejímž vrcholu stojí apoštolově (1 Kor 12,28; Ef 4,11). Činnost všech věřících je cenná, jestliže je skutečně užitečná, a ne proto, že je to něco ohromujícího pro účastníky. V každém případě nutno nejdříve usilovat o lásku a teprve potom o ostatní duchovní dary, mezi kterými je na prvním místě uváděn *dar *prorokování (1 Kor 14,1). Pavel obšírně vysvětluje, proč je důležitější než mluvení v jazycích: jestliže se náboženské nadše­ ní projevuje způsobem pro obec nesrozumitelným a tudíž neprospěšným, neslouží k ničemu, neboť pomíjí dobro celku, které je na prvním místě (1 Kor 14,2-25; srv 1 Petr 4,1 On). Je nutno zacho­ vat praktický pořádek ve shromážděních (1 Kor 14,33), který žádný pravý dar Ducha nemůže a nesmí rušit. Pavel dává v tomto smyslu církevní obci v Korintu velmi jednoznačné příkazy (1 Koř 14,26-38). 4. Dary Ducha a církevní autorita. - Pavlův zákrok v Korintu ukazuje, že církevní autorita má ve věcech darů Ducha rozhodující a konečné slovo (srv 1 Jan 4,6). Za života *apoštolů je vše jednodušší proto, že apoštolát je prvním z darů Ducha. Po jejich smrti ale jednají se stejnou *autoritou i jejich nástupci, jak o tom svědčí rady a napomenutí, zachované v pastoračních listech (1 Tm 1,18-4,16). Také oni totiž přijali zvláštní dar Ducha *vkládáním rukou (1 Tm 4,14; 2 Tm

1,6). Nemají sice apoštolskou důstojnost, ale do­ stalo se jim daru vést a s ním spojeného práva učit a nařizovat (1 Tm 4,11), které musí všichni respektovat (1 Tm 4,12). Tak je v církvi vše podřízeno hierarchii, která je sama charismatic­ kého řádu. AG & PG

-*■ apoštol - církev IV 1.2, VI - Duch Boží NZ V 2 - jazyk 2 - Letnice II 1 - milost IV - napomínat 0 - nemoc/uzdravení NZ II 1 - panictví NZ 3 - prorok SZ I; NZ II 3 - rozkol NZ 1 - služba - učit NZ II 3 - zázrak III 3b - znamení NZ II 2 DAV -> lid - pastýř & stádo

DAVID Postava Daviaa, krále a člověka, je tak významná, že zůstává v Izraeli navždy vzorem pro postavu Mesiáše, který se má narodit z jeho rodu. Od Davidova vstupu do dějin vyvoleného národa zůstává *smlouva mezi Bohem a jeho li­ dem vázána na postavu *krále, jak připomíná Ben Sirach na závěr svého oslavného popisu Da­ vidovy velikosti (Sir 47,2-11). Izraelský trůn je trůnem Davidovým (Iz 9,6; Lk 1,32) a jeho vítěz­ ství jsou předobrazem *vítězství nad nespravedl­ ností, kterého dosáhne ♦Mesiáš, naplněný Du­ chem, který spočinul už na synu Jesseově (1 Sam 16,13; Iz 11,1-9). Ježíš naplní svým vítězstvím nad smrtí zaslíbení, daná Davidovi (Sk 13,32-37), a tak dá dějinám jejich smysl (Zj 5,5). Jak se dosta­ lo Davidově postavě jejího klíčového místa v dějinách spásy? 1. Boží vyvolenec. - David je povolán samým Bohem, *pomazán (1 Sam 16,1-13) a Boží ♦požehnání spočívá na všem, co podniká. Bůh mu pomáhá svou *přítomností, takže se mu všechno daří (16,18), ať už jde o boj s Goliášem (17,45nn), o války ve službách Saulových (18,14nn) nebo o války, které povede on sám ja­ kožto král a osvoboditel Izraele: «Bůh mu dával vítězství všude, kamkoliv šel» (2 Sam 8,14). David je podobně jako *Mojžíš *pastýřem Iz­ raele (2 Sam 5,2) a tedy *dědicem *zaslíbení, da­ ných patriarchům, z nichž na prvé místo patří vlastnictví zaslíbené *země. Tento důležitý bod smlouvy se uskutečňuje v bojích proti Eilišťanům, zahájených už Saulem, a které David dovedl k vítěznému konci (5,7-25; srv 10 - 12). Boje o zaslíbenou zemi jsou korunovány doby­

77 4

tím *Jeruzaléma (5,6-10), který od té doby nese název «město Davidovo». Kolem něj se sdruží v *jednotném svazku všechny izraelské kmeny a *archa, kterou sem David uvede, z něj učiní sva­ té *město (6,1-19). David sám zde koná kněžskou službu (6,17n), čímž vytvoří s «celým domem Izraelovým» jeden jediný *lid, v jehož středu je Bůh sám přítomen. 2. Hrdina Izraele. - David je vyvolen Bohem, kterému zůstává pevně a hluboce věrný. Jeho náboženský postoj lze charakterizovat jako oče­ kávání Boží hodiny. Projevuje se to v okamžiku, kdy ušetří Saula, svého velkého pronásledovatele (1 Sam 24; 26). Je připraven přijmout vše z ruky Boha, kterému podřizuje veškeré své konání (1 Sam 15,25n), a očekává, že On sám promění v požehnání všechno utrpení, kterým musí projít (16,10nn). Zůstává pokorným služebníkem, ohromeným projevy Boží přízně, kterými je za­ hrnut (2 Sam 7,18-29), a to z něj činí vzor staro­ zákonního «chudého»; ti všichni budou následo­ vat jeho příkladu v sebeodevzdání Boží prozře­ telnosti a v pevné naději, která proměňuje osobní modlitbu v prosbu a chválu žaltáře. Hloubka přitom nepřekrývá archaický charakter jeho zbožnosti, ať už máme na mysli efod, používaný jako prostředek dorozumění s Bohem (1 Sam 23,9; 30,7) nebo terafím (dosl. domácí bůžek), uctívaný v jeho rodině (19,13). Levité přisuzují tomuto «pěvci izraelských žalmů» (2 Sam 23,1) kromě početných žalmů také plán chrámu (1 Kron 22; 28), bohoslužebný řád (23 - 25) s jeho zpěvy (Neh 12,24.36) a za časů proroka Ámose dokonce i vynález hudebních nástrojů (Am 6,5). Náboženská velikost však z Davida nečiní žádného poloboha a jeho lidská velikost i slabost vystupují v bibli společně: otrlý až prohnaný válečník (1 Sam 27,1 Onn) se dopouští i závažných chyb; ač sám ještě ne zrovna stár, nedokáže vy­ chovávat své syny a ani jeho mravní počínání ne­ ní vždy na výši, jak ukazuje epizoda z doby jeho pobytu u Filišťanů, kdy si počínal jako opravdo­ vý vůdce lupičů (1 Sam 27,8-12) - navíc tak obratný, že si Akiš ani po roce ještě ničeho ne­ všimnul (29,6n). Nelze přejít mlčením ani jeho bez­ ohledný postup po požáru v Siklagu (30,17) nebo za války proti Moabu (2 Sam 8,2). Tam, kde je sám vázán svým slovem nebo neschopností se *pomstít, svěřuje posmrtnou pomstu Šalo­ mounovi (1 Král 2,5-9). Na druhé straně ale stojí

78

velkorysé a velkolepé *přátelství k Jonatánovi. neotřesitelná úcta ke králi Saulovi a jiné drobné známky ušlechtilosti jeho ducha, jako úcta k arše (2 Sam 15,24-29), k životu vlastních vojáků (23,13-17), štědrost (1 Sam 30,21-25), schopnost odpustit (2 Sam 19,16-24). Je také obratným poli­ tikem, schopným získat si lidi na Saulově dvoře i mezi staršími Judova kmene (1 Sam 30,26-31) tím, jak odsoudil vraždu Abnerovu (2 Sam 3,2837) nebo pomstou za smrt Išbošétovu (4,9-12). 3. Mesiáš, syn Davidův. - Davidovy úspěchy mohly vytvořit dojem, že zaslíbení došla svého naplnění. Nové, slavnostní proroctví dává naději izraelského národa nový impuls (2 Sam 7,12-16). Když chce David stavět *chrám, Bůh mu odpoví příslibem věčného potomstva: «Vybuduji ti dům» (7,27). Hebrejské banah se přitom může vztaho­ vat na stavbu domu stejně jako na potomstvo sy­ nů, ben. Bůh tak znovu obrací pozornost Izraele k budoucnosti zaslíbením, které neruší sinajskou ♦smlouvu, nýbrž ji potvrzuje a soustřeďuje na osobu krále (7,24). Od tohoto okamžiku je Bůh přítomen ve svém národě prostřednictvím Davi­ dovy dynastie a takto jej vede a udržuje jeho jed­ notu. Žalm 132 opěvuje vzájemná pouta mezi ar­ chou, symbolem Boží přítomnosti, a potomkem Davidovým. Je pochopitelné, že následnictví na Davidově trůně nabývá za těchto okolností na významu a zvýšený zájem o ně plodí intriky (srv 2 Sam 9 -20; 1 Král 1). Stejně snadné je pochopit, proč proroci dopřávají tolik místa Davidovi ve svých výrocích (Oz 3,5; Jer 30,9; Ez 34,23n). S Davidovým jménem je totiž spojena žárlivá láska Boží k vy­ volenému lidu (Iz 9,6) i věrnost smlouvě (Jer 33,20n), «věčná smlouva, na slibech daných Davidovi» (Iz 55,3). O Boží *věrnosti nelze pochy­ bovat ani uprostřed nejtěžších *zkoušek (Ž1 89,4n.20-46). Když se naplnil čas, přišel Kristus, který je na­ zýván «synem Davidovým» (Mt 1,1). Ježíš tento titul nikdy neodmítnul, zároveň ale prohlašoval, že je větší než David, že je dokonce jeho *Pánem (Mt 22,42-45). Tajemství jeho osobnosti přesahu­ je obsah titulu «služebník David», pastýř lidu Božího (Ez 34,23n). Ježíš je přítomností Boha S a ­ mého, přicházejícího pást a spasit svůj lid (34,15n), on je «výhonek rodu Davidova», jehož návrat očekává Duch i nevěsta z knihy Zjevení (22,16n). RM

-*■ dům II 1 - chrám SZ I 2 - Izrael SZ 2a - jednota II - Je­ ruzalém - Ježíš Kristus II lc - král - království SZ II - Mdchisedech 2 - Mesiáš - modlitba II 1 - pastýř & stádo SZ 2 - počet II 2 - pomazání III 2 - síla 0 - služebník Boží I smlouva SZ II 1 - vyvolení SZ I 3c - zaslíbení II 3 DAVIDŮV SYN - David 3 - Mesiáš SZ I 1 DECH -> člověk - duch SZ 2.3 - Duch Boží 0 - duše I 1, II 1 - život II 2 DEN -► čas SZ - den Páně - hvězdy 1.2 temnoty

noc - světlo &

DEN PÁNĚ Dějiny v křesťanském pojetí nejsou neustálým začínáním, ale kupředu spějícím proudem, jehož jednotlivými etapami jsou Boží *navštívení v *čase, tj ve dnech, *hodinách a určených okamžicích. Pán přišel, přichází a přijde *soudit svět a *spasit věřící. V tomto kontextu se objevu­ je výraz «den Páně», někdy jen zkráceně «den» nebo «onen den». Jeho význam je přitom dvojí: je to jednak historický okamžik vítězství Božího nad nepřáteli, jednak bohoslužebný termín, označující den, zasvěcený bohoslužbě. Oba významy spolu souvisí. *Bohoslužba připomíná a ohlašuje Boží zásahy do dějin jakožto Boží skut­ ky, a tedy přicházející odjinud,než z našeho časo­ prostoru, do kterého však vyústí jako historická událost. Bohoslužba má zpřítomnit v *čase, co přináleží do Boží a tedy věčné přítomnosti. SZ

nec všech obyvatel země (Mal 3,2; Sof 1,18), soud, třídění (Mal 3,20), očista (3,3) a konec (Ez 7,6n). Po návratu z babylónského vyhnanství se tento popis začíná vztahovat stále více na poslední den lidských dějin, platí ale nadále především histo­ rickým událostem; jako «den Hospodinův» byl označen např. okamžik zničení Jeruzaléma (Ez 13,5; 34,12; PÍ 1,12; 2,22). Tyto představy nemají svůj původ v nějakých mytologických bojích božstev (třebaže představy, kterými se zde operu­ je, nepostrádají mytických rysů), ani ne v boho­ službě (ačkoliv liturgické svátky jsou rovněž označovány názvem «den Hospodinův»). Poza­ dím je historická zkušenost Božích zásahů do dějin ve prospěch Božího lidu, jako např. o «dni Madianu», kdy Hospodin dal Izraeli skvělé, podi­ vuhodné vítězství (Iz 9,3; srv Sd 7,15-25), v den *Jozuův (Joz 10,12n), v den Jizreelu (Oz 2,2) nebo v jiné «dny» vítězství (Iz 28,21; srv 2 Sam 5,17-25). Tradice svaté *války očekává den, kdy Hospodin povstane a vstoupí do boje (Nm 10,35n; Ž1 68,2), zastaví slunce, je-li toho třeba (Joz 10,12nn; srv Ex 14,20; Joz 24,7), povolá do svých služeb oblaka (Sd 5,4n), hrom (1 Sam 7,10) nebo kamení z nebe (Joz 10,11). Rozsévá hrůzu v nepřátelském vojsku a tím je ničí (Ex 15,14nn; 23,27n; Joz 2,9; 5,1...). Z těchto nezapomenutel­ ných událostí vlastních dějin čerpal Izrael látku k představě o dni Hospodinově a k prohlášení své víry v Hospodina, Pána dějin.

II. OČEKÁVÁNÍ POSLEDNÍHO DNE I. HLÁSÁNÍ DNE HOSPODINOVA

Hospodin vede dějiny k jejich cíli. *Hlásání Hospodinova dne se tedy promění v hlásání dne, Očekávání velkolepého Hospodinova zásahu který bude rozhodující pro celý svět: nebude to ve prospěch Izraele se v lidové zbožnosti objevu­ je velmi brzy: čeká se na «den *světla» (Am 5,18) jeden z nekonečné řady dní, ale konec času vůbec a tedy konec světa. a i v ostatních prorockých textech najdeme v různých obměnách už od 8. a až do 4. století Na počátku se omezoval pojem «Hospodinova dne» jen na Izrael. Všeobecně rozšířený názor o popis dne Páně, jehož příchod je očekáván. Ho­ spodin volá k boji (Sof 1,14; Iz 13,2). «Blízko je automatické spáse vytvářel falešné jistoty mezi li­ dem, proti kterým neustále brojí všichni proroci, den Páně» (Ez 30,3; Iz 13,6; JI 1,15), už shro­ mažďuje vojsko k boji (Iz 13,3nn). Je to den ať už za použití výrazu «den Páně» nebo bez něj (Am 5,18nn; Ozeáš; Iz 28,14nn; Mich l,2n; Jer 4): oblaků (Ez 30,3), ohně (Sof 1,18; Mal 3,19), ne­ besa jsou svinuta (Iz 34,4), země se zachvívá (JI jen malý *zbytek prožije tento den jako den 2,1.1 On), svět je zpustošen (Iz 7,23) jako kdysi vítězství Izraele. Prorok Sofoniáš tento výhled rozšiřuje (6. sto­ Gomora (Sof 2,9), proměněn v poušť (Iz 13,9), letí): den Páně zasáhne i nepřátelské *národy takže lidé propadají panické hrůze (Iz 2,10.19) a okolo Izraele (Sof 2,4-15), připraví jejich obráce­ pokoušejí se skrýt (2,21) apod (Ez 7,7; Iz 13,7n; ní a znovu shromáždí rozptýlený Izrael (3,9-18). Sof 1,17; Ez 7,17). Nikdo neobstojí, nadchází ko­

79

Po vyhnanství, kterému předcházel den *hněvu Hospodinova proti Jeruzalému (PÍ 1,12), se stále jasněji prosazuje dvojí téma dne Páně jako ♦sou­ du nad *národy a vítězství *zbytku Izraele. Za­ tímco Babylón (Iz 13) a Edom (Iz 34) jsou po­ stiženy, Izrael je očišťován (Mal 3,2; Zach 13,1-4) a dostává se mu bezpečné ochrany (Zach 12,1-4), daru Ducha (JI 3; Zach 12,10) a otevírá se mu no­ vý *ráj (JI 4,18; Zach 14,8). Izraelovi nepřátelé budou zasaženi pomstou (Jer 46,10), hodina národů udeřila (Ez 30,3n) a den «Hospodinovy *pomsty» nadešel (Iz 34,8). Rozšíření dne Páně na národy je provázeno jeho přesunem na konec času. Už Ezechiel jej chápe jako jakýsi «konec» (7,6n) a Daniel už mluví o «konci světa» (9,26; 11,27; 12,13), kte­ rému předchází «poslední doba» (8,17; 11,35.40; 12,4.9). Obrazy *války Hospodinovy proti ne­ přátelům Izraele (srv Zach 14,12-20) se obohacují o představy kosmického boje na počátku, kdy Hospodin vítězí nad *šelmami a nad chaosem. Přesto ani zde není přerušeno spojení s dějinami tohoto světa: spojenectví všech nepřátel Izraele proti Jeruzalému (Zach 12,3) bude zlomeno Ho­ spodinem, kterého uzná celá země jakožto soudce (Ž1 94,2; 96,13), celá země bude vylidněna (Iz 24,1), národy vedené Gogem budou zničeny (Ez 38) spolu s bohy, kterým se klaněly. Tak bude den Hospodinův definitivním *vítězstvím Božím nad jeho nepřáteli. Žalmy o království proměňují v modlitbu tuto naději, a to voláním k Bohu o pomstu (Ž1 94) a hlásáním jeho královského ma­ jestátu (Ž1 93; 96 - 99).

NZ Příchod *Ježíše Krista znamená novou éru, ♦času přibývá nový rozměr, jak naznačuje i další obohacení slovníku. Stále se mluví o dni ♦na­ vštívení (1 Petr 2,12), *hněvu (Řm 2,5) a *soudu (2 Petr 2,9), v onen den (Mt 7,22), den Páně (1 Te 5,2; 2Te 2,2), ale také v den Pána Ježíše (1 Kor 1,8), v den Krista (Fil 1,6.10), Syna člo­ věka (Lk 17,24nn). Použity jsou i výrazy jako apokalypsis (2Te 1,7; 1 Petr 1,7.13), epifaneia (1 Tm 6,14; Tt 2,13), parousia (Mt 24,3.27; 1 Te 2,19; 2 Te 2,1; 1 Koř 15,23; Jak 5,7n; 1 Jan 2,28). Poslední z uvedených výrazů znamená v řečtině obvykle «přítomnost» (2 Kor 10,10) nebo «příchod» (2 Kor 7,6n). V řecko-římském světě se jej používalo pro označení oficiální návštěvy císaře, zatímco NZ může být ovlivněn ještě i sta­

80

rozákonní apokalyptickou literaturou s její tradi­ cí o «příchodu Páně» (srv Zach 9,9). V NZ a jeho slovníku znamená však den Páně už jedno­ značně den Kristův. Některé texty «předsouvají» v čase Kristovo zjevení (epifania) až do okamži­ ku Vtělení, jiné jsou projevem postupujícího zduchovnění apokalyptických představ SZ.

I. PŘÍCHOD PÁNA Je příchod Pána plně uskutečněn narozením Ježíše z Nazareta, který se stal Pánem? Mezi tra­ diční eschatologií a jejím uskutečňováním trvá určité napětí. Jan Křtitel přichází zvěstovat příchod soudce z konce světa (Mt 3,11) a Duch «sestoupí» na Ježíše při křtu (3,16), a přece se Jan nechává ptát, zda je Ježíš opravdu tím, «který má přijít» (11,3). Království Boží je ve vás, ohlašuje Ježíš výrokem, blízkým ohlašování dne Páně ve SZ; «království Boží přišlo k vám» (12,28). Let­ nice naplní Joelovo proroctví: dnem Páně začína­ jí «poslední dny» (Sk 2,17) a vstup pohanů do církve naplňuje proroctví Ámosovo (Sk 15,16nn). Mimo bohoslužebný rámec však nejsou ani letni­ ce, ani velikonoce nazývány «dnem Páně». Ježíšův «den» sice znamená do jisté míry na­ plnění toho, co «den Páně» znamená jako za slíbení, ale jinak zůstává nadále nositelem křessťanské naděje, očekávající návrat Pána Ježíše. 1. Den Syna člověka. - Křesťané očekávají Ježíše oslaveného, vypodobněného Danielem v postavě *Syna člověka a ohlášeného Ježíšem samotným (Lk 17,24nn). V těchto Ježíšových výrocích (logia) je věrně zachován klasický popis starozákonních teofanií (zjevení Božích) a ♦zna­ mení konce času, obzvláště co se týče ‘synoptické apokalypsy’ (Mt 24 par). V ní jsou patrny prvky válečnické (24,6nn), kosmické (24,29), návrat modloslužby (24,15), třídění před soudem (24,3743), nepředvídatelnost dne, který náhle padne na... (24,44). Novým prvkem je příchod Syna člo­ věka ve slávě (24,30n). Podobné obrazy jsou po­ užívány i v jiných apokalypticky zabarvených textech NZ. Pavel připomíná polnici a archan­ děla z konce světa (1 Te 4,16n; 1 Koř 15,52) i skutečnost, že ten den přijde jako zloděj a že bude doprovázen hrozným trápením (1 Te 5,3). Bude to okamžik konečného vítězství nad ne­ přáteli (1 Koř 15,24-28), vzkříšení mrtvých a jejich setkání s Kristem, sestupujícím z nebe (1 Te 4 ,16n). Podobně zachovává i Janovo Zjevení

válečnický (hněv, vojsko, vítězné volání), právní (soud) a kosmický charakter dne Páně (20,11 21,1). Vítězství Boží (SZ) v jeho Synu Ježíšovi (NZ) bude dokonalé, původní pořádek a řád bude znovu nastolen (Sk 1,6; 3,20) pro naši spásu (1 Petr l,4n) a naše těla budou proměněna v jeho tělo oslavené (Fil 3,20n). 2. Každodenní život v novém světle. - Očekávaná budoucnost ovlivňuje pochopitelně bezprostřed­ ně chování a jednání věřícího člověka. Paruzie umožňuje lepší a správnější ohodnocení člověka (1 Kor 3,13) i jeho činnosti (4,3nn), cenu a spoleh­ livost tohoto pomíjejícího světa (1 Koř 7,31). Myšlenka na paruzii umožňuje také pochopit mnohé z Pavlových úsudků (srv 6,12nn; 7,26...), udržuje křesťanskou naději při životě (Tt 2,13), umožňuje snášet radostně *pronásledování, ja­ kožto předchuť posledních věcí tohoto světa (1 Petr 4,13n), po kterých má toužit každý věřící: «Přijď království tvé!» Bůh dovede své dílo ke zdárnému konci (Fil 1,6) a upevní své věrné ve zkoušce (1 Koř 1,8; Fil l,9n; 2Tm 1,12.18) a v jejich očekávání této konečné «epifanie» (2 Tm 4,8). Toto přesvědčení, které později Janovo Zje­ vení, podobně jako Pavel, chce vštípit křesťanům, je základem křesťanské *hrdosti v očekávání blízkého návratu Pána (1 Jan 2,28; 4,17) i v boji s vlivem *antikristovým v tomto čase (4,1-4).

II. BLÍZKOST PARUZIE A JEJÍ ZPOŽDĚNÍ Podobně jako příchod Pána není ani čekání na něj nijak blíže určeno. Věřící má jistotu, že «Ježíš znovu přijde tak, jak jej viděli apoštolově od­ cházet do nebe» (Sk 1,11), ale neví zhola nic o okamžiku tohoto návratu (Mt 24,42); trvalá možnost tohoto návratu se vrývá do křesťan­ ského vědomí tak, že vyúsťuje do přesvědčení ná\ratu ‘užuž’. NZ udržuje vědomí blízkosti Jež sova návratu v období, kdy je stále zřejmější, že ento příchod je «opožděn»; blízkost tedy ne­ znamená už časový úsek v pravém a přesném slova smyslu. 1. Blízkost paruzie. - Vše nasvědčuje tomu, že zpočátku žili křesťané, jakoby ještě prozáření světlem velikonoc a letnic, v přesvědčení, že ke Kristovu návratu dojde ihned: Stopy tohoto pře­ svědčení ještě nacházíme v tesalonickém spo­ lečenství věřících, s jejich některými výstředními

postoji a názory: zemřelí nemají podíl na *požehnání paruzie (1 Te 4,13), pracovat není třeba, když Pán užuž přijde (2 Te 3,6), a dokonce se vy­ skytuje názor, že Pán už podruhé přišel. Pavel usiluje o nápravu, ale nikdy při tom neříká, že paruzie je ještě daleko - naopak: zřejmě doufá, že ji sám ještě zažije (1 Te 4,17). Záleží mu pře­ devším na *bdělosti, protože «ten den přijde jako zloděj v noci» (1 Te 5,2). Blízkost paruzie je ostatně obtížné chápat jinak než časově; co je blízké, připadá blízké i časově. Autoři NZ říkají, že «nyní je paruzie blíže než na počátku» (Řm 13,11), že «den se přiblížil, soud je blízko» (1 Petr 4,5nn). Ještě chvíli, a bude tady (Žd 10,25.37). Ježíš říká, «přijdu brzy» (Zj 22,20). 2. Zpoždění paruzie. - Z předchozího vyplývá, že věřící mají pocit, jakoby paruzie měla zpoždění. Ježíš mluvil o čekací lhůtě před přícho­ dem království (Mt 25,5.19) a nabádal proto k trvalé *bdělosti (24,42-51), k bdělosti nad čis­ totou učení po tuto dobu (1 Tm 6,14n). Máme jí využít k pěstování a rozmnožování svěřených ta­ lentů (Mt 25,14-30) a službě jiným (25,31-46), v souladu s novým přikázáním, které Ježíš dal svým učedníkům před odchodem z tohoto světa, spolu s příslibem svého návratu (Jan 13,33-36). «Čiňme dobro, pokud k tomu máme čas», uza­ vírá Pavel (Gal 6,10; srv Kol 4,5; Ef 5,16). Jestliže se čekání opravdu protahuje, neznamená to, že smíme ochabovat v pozornosti a nechat se vést falešnými učiteli. Pán opravdu přijde (2 Petr 3,10), a jestliže se prozatím zdánlivě nic nezměni­ lo (3,4), je to proto, že svět čeká na svůj *trest *ohněm (3,7) a že Pán neměří čas jako lidé (3,8) a ve své trpělivosti očekává obrácení všech lidí (3,8n). Věřící se má za paruzii modlit, protože ona je teprve skutečnou plností *království. «Pán přijde!», říkali první křesťané (1 Koř 16,22; Zj 22,17.20).

III. VELIKONOCE A PARUZIE Ať už je konec dějin, korunovaný návratem Pána, jakkoliv důležitý, nesmí nám překrývat svou oslnivostí význam velikonoc a letnic, kdy se Kristus zjevil ve své slávě, takže jeho den zůstává v jistém smyslu v církvi trvalou skutečností. 1. «Synové dne» (1 Te 5,5). - Pavlův výrok vy­ jadřuje společnou víru, že křesťan od Kristova vzkříšení už nepřináleží *noci, ale dni. Přitom ne­

81

jde o výhled do budoucnosti, třebaže už i to by mělo vliv na jednání věřících, ale o duchovní roz­ měr přítomnosti. Křesťan se stal «synem *světla» (Ef 5,8); teologicky řečeno jsme vstali z mrtvých spolu s Kristem (Řm 6,3n), takže jsme už dosáhli spásy (Ef 2,5n) i skrytého života v Bohu (Kol 3,3n). 2. Čtvrté evangelium. - Ani v něm nemizí napětí mezi přítomností a budoucností, ale je zřejmé, že spása, které se nám už dostalo, je zde důležitější než očekávání její plnosti v budoucnosti. Běžná eschatologická témata najdeme i zde: soužení me­ siánské doby (Jan 13,19; 14,1...; 16,1-4), poslední den (6,39n.44.54; 11,24; 12,48), Ježíšův příchod (21,22n), vzkříšení k soudu (5,28; 11,24), oheň (15,6), vyvržení nepřítele (12,31), ale všechno to je dokonáno «už teď a zde» (5,25; 12,31). Volání Syna Božího zaujímá místo polnice, volající k soudu (5,25), soud je vykonán a hněv Boží zůstává na nevěřících (3,36), věčný život už byl dán (5,24), sláva se už zjevila (1,14; 2,11; 11,40): *hodina (utrpení a oslavení Syna člověka) na­ dešla (12,27.31; 13,1; 17,1) a den soudu nadchází rozhodnutím uvěřit v Ježíše (5,24; 6,47). Kristo­ va přítomnost se projevuje v jeho církvi, když tato zůstává v jeho lásce (13,35). Blízká paruzie není zamlčena nebo popřena, ale celá tradice, týkající se dne Páně, je zduchovněna a vírou pře­ nesena do přítomnosti. 3. Neděle, den Páně. - Paruzie je přenášena do přítomnosti také bohoslužbou. Jan začíná svou poslední knihu popisem zjevení, kterého se mu dostalo v «den Páně», dies dominica (Zj 1,10). Je to «první den v týdnu» (1 Kor 16,2; Sk 20,7), kdy křesťané oslavují Pána, den po *sobotě. Byl vybrán nikoliv, aby sobotu nahradil, ale proto, že se v tento den připomíná důležitá událost z dějin spásy - den velikonoc, jak bude vysvětleno počátkem 2. století. Neděle je připomínkou vel­ kého vítězství našeho Pána o slavném dnu Zmrtvýchvstání a protože je to zároveň den sla­ vení eucharistie, váže se na něj hlásání návratu Pána, jeho paruzie (1 Kor 11,26). Tradice uvede­ ný výklad doplňuje a mluví o neděli někdy jako o «osmém dnu», ve snaze vyjádřit, že den velikonoc má co do činění s paruzií a že v něm dochází k plnému a konečnému rozvoji stvoření prvního dne. PA & XLD

-* bázeň Boží I - bdít I - čas SZ III 2; NZ II 3, III - doko­

82

nalost NZ 6 - Eliáš SZ 5 - hněv - Ježíš Kristus I 3 -- naděje NZ II - naplnit SZ 3; NZ 3 - navštívení - noc SZ 2; NZ 3 oblak 3.4.5 - oheň SZ III; NZ I - pokání/obrácení NZ I, IV 2 - pouť SZ 2 - rány 2 - sobota NZ 2 - soud - spása SZ I 2; NZ II 3 - svátky NZ II - světlo & temnoty SZ II 3 - Syn člověka - utrpení NZ II - velikonoce III 1 - vzkříšení/ zmrtvýchvstání NZ II 1 - záměr Boží NZ IV - znamení NZ II 4 - žeň III 1.2c DESÁTEK -►almužna SZ 2; NZ 1 - dar SZ 2 - prvotiny I 3 DESATERO -> Slovo Boží II la - Zákon DESKY ZÁKONA - archa smlouvy 0, II - kniha II smlouva SZ I 3 - svědectví SZ II 2 - Zákon B DÉŠŤ -► bouře - nebe I - plod III - potopa - poušť 0 voda

DĚDICTVÍ Biblický výraz označuje skutečnost hlubší, než je moderní, právní představa, spojovaná s tímto slovem dnes. V bibli znamená trvalé převzetí do vlastnictví a týká se nikoliv jakéhokoliv majetku, ale toho, co umožňuje člověku a celé jeho rodině budoucí svobodný život, bez ponižující závislosti na cizích. Pro agrární civilizaci v Palestině před příchodem Kristovým to znamenalo minimální vlastnictví půdy a stád, dostačující k výživě rodi­ ny. Způsob nabytí mohl být různý, od dobytí přes darování, dělení (kontrolované zákony) až po dědictví v pravém slova smyslu (srv 1 Král 21,3n). Vše, co bible říká o daru Božím člověku, nutno chápat na pozadí této lidské zkušenosti.

SZ I. VÝCHOZÍ BOD TÉMATU Pojmy dědictví a *smlouvy spolu od samého počátku velmi úzce souvisí. Skrze smlouvu se stává Izrael Hospodinovým dědictvím, zaslíbená země dědictvím Izraele a tak i dědictvím Hospo­ dinovým. 1. Izrael, dědictví Hospodinovo. - Nej důležitější je první ze tří uvedených vztahů. Předpokládá úz­ ké pouto mezi Bohem a jeho lidem, jeho «zvláštním vlastnictvím)) (Ex 19,5), «dědictvím Hospo­ dinovým)) (Ex 34,9; 1 Sam 10,1; 26,19; 2 Sam 20,19; 21,3). Prakticky totéž je obsahem výroku smlouvy: «vy budete můj lid a já budu vaším Bohem» (Jer 24,7; Ez 37,27) k ní je «dědictvím» při­ pojena představa zvláštní přináležitosti, a to před­

stava přechodu Izraele z obyčejného světa ostatních národů do světa Božího. 2. Zaslíbená země, dědictví Izraelovo. - I druhý bod dědických vztahů se týká *smlouvy, jak lze vyčíst z textu o smlouvě z doby patriarchů v Gn 15. ^Zaslíbení, daná Abrahámovi, obsahují: příslib dědice, Izáka, a jeho potomstva, a dále zemi Kanaán. Abrahámovi dědici zdědí přirozeně i zaslíbení (Gn 26,3; 35,12; Ex 6,8). Nutno přitom mít na zřeteli, že Kanaán ještě Izraeli nepatří, ale je pouze přislíben Abrahámovým dědicům. Izrael tedy musí čekat na naplnění zaslíbení a v průběhu této doby dochází k dalšímu prohlu­ bování pojmu dědictví. Opakovaná *zklamání příliš materialistických tužeb pomáhají pozved­ nout úroveň izraelských představ postupně až k jedinému pravému dědictví, které uspokojuje lidské srdce. 3. Zaslíbená země, dědictví Hospodinovo. - Z prvních dvou vyplývá třetí vztah: zaslíbená *země je dědictvím Hospodinovým - nejde ovšem o žádný vztah mezi Hospodinem a zemí v přírod­ ním slova smyslu; právě zde se Izrael zásadně liší od svých sousedů, kteří vidí v příslušných zemích oblasti vlivu odpovídajících božstev. Ve sku­ tečnosti ale patří celá země Hospodinovi (Ex 19,5; Dt 10,14), a jestliže se Kanaán stal jeho zvláštním údělem, pak je to tím, že jej nejdříve daroval Izraeli a potom, v důsledku pouta, kte­ rým je spojen s Izraelem, si tam zvolil své sídlo (srv Ex 15,17). Odtud čerpá svůj hluboký smysl dělení půdy mezi jednotlivé izraelské kmeny, kte­ rým se tak dostává každému z nich příslušného podílu na dědictví (Joz 13 - 21) od Boha samot­ ného; proto jsou také vytyčené hranice nedot­ knutelné (srv Nm 36). V případě nuceného prode­ je se půda vrátí původnímu majiteli v průběhu milostivého léta (Lv 25,10): «Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť ze­ mě je má. Vy jste u mne jen *hosty a *cizinci» (Lv 25,23). Izrael je ve své zemi jen nájemcem Božím a také má žít ne pro sebe, nýbrž pro Boha.

II. PROHLUBOVÁNÍ TÉMATU Prohlubování tématu směřuje k jeho postup­ nému zduchovnění a zasazení do eschatologic­ kého kontextu. 1. Eschatologické dědictví. - Dobytí Kanaánu se muselo zpočátku nutně jevit jako naplnění za­

slíbení z Gn 15. Od 8. století ale jedna jeho část za druhou padají do rukou pohanů. Ne že by Bůh nedbal svých zaslíbení, ale hříchy Izraele prozatím maří výsledek. Teprve na konci času se bude moci vyvolený lid, zúžený na *zbytek, sku­ tečně plně a s konečnou platností zmocnit země jako svého údělu a bude žít v dokonalé blaženo­ sti (Dt 28,62n; 30,5). Tento názor z Deuterono­ mia se znovu objevuje u proroků z doby vyhnan­ ství (Ez 45 - 48; viz v 47,14 narážku na Gn 15) i po něm (Zach 8,12; Iz 60,21). Jedině spravedliví nakonec okusí dědických práv (srv Ž1 37,9.11.18.22.34; 25,13; 61,6; 69,37). Zvláštní místo v takto proměněné *naději Iz­ raele zaujímá *král, pomazaný Hospodinův. Je možné, že žalmista přislíbil původně žijícímu vla­ daři «*národy v dědictví a dálavy země do vlast­ n ic tv í (Ž1 2,8). Po návratu z vyhnanství nabyla zaslíbení nového smyslu a vztahují se na budou­ cího krále, *Mesiáše (srv Ž1 2,2). S představou země a národů jako dědictvím zůstáváme stále na této zemi. Eschatologický roz­ měr v pravém slova smyslu přibude až když se prosadí myšlenka na posmrtnou odplatu. Potom totiž bude «přenesena» do «budoucího světa», po smrti, i myšlenka na zemi, kterou Bůh dá spra­ vedlivým údělem (Dan 12,13; Mdr 3,14; 5,5). Bude to ovšem dědictví proměněné - jako bude proměněn i člověk, kterému se ho dostane. 2. Zduchovnění představy o dědictví. - Výchozím bodem je situace levitů, kteří podle Dt 10,9 «nemají podílu na dědictví s jejich bratry, protože jejich dědictvím je *Hospodin». Původně nutno chápat toto rozhodnutí dosti materiálně: dědic­ tvím levitů jsou dary věřících (Dt 18,ln). Postup­ ně se však začíná vztahovat na celý lid a záro­ veň se prohlubuje: Hospodin je jeho podílem na dědictví (Jer 10,16; srv jméno Hilkiáš = «Hospodin je můj podíl»). Rozhodujícím impulzem této nové myšlenky je okamžik, kdy Boží lid zemi Ka­ naán ztrácí (PÍ 3,24). Když potom žalmista říká, «Hospodin je můj podíl» (Ž1 16,5; 73,26), chce ukázat, že On je sku­ tečným a dokonalým dobrem, zdrojem plnosti pro srdce člověka. Je pochopitelné, že takovéto vnitřní dědictví je vyhraženo věrnému zbytku. Dědictví se stává *radostí, která plyne přímo z věrnosti, a ne už darem věřícímu za jeho *věrnost (srv Ž1 119). Výraz «vlastnit zemi» se za těchto okolností stává synonymem, ustáleným rčením pro vyjádření dokonalé blaženosti (srv Ž1 25,13), o které bude mluvit později Ježíšovo dru­

83

hé blahoslavenství (Mt 5,4; srv Ž1 37,11 LXX). Mít Boha za podíl je zde na zemi závdavek dědic­ tví, očekávaného v «novém světě».

NZ I. DĚDIC ZASLÍBENÍ 1. Kristus, jediný dědic. - Ve SZ byl dědicem nej­ dříve Boží lid a potom jeho zbytek. V NZ do­ chází k identifikaci tohoto zbytku spravedlivých s Kristem, ve kterém je soustředěno potomstvo Abrahámovo (Gal 3,16). Protože je pravým ♦Sy­ nem, patří mu dědictví Otcovo (Mt 21,38 par), on je ustanoven «dědicem všeho» (Žd 1,2), protože zdědil *jméno vznešenější než jména andělů (1,4), totiž jméno Hospodinovo (srv Fil 2,9). Aby však opravdu převzal dědictví, musel pro­ jít utrpením a smrtí (Žd 2,1-10; srv Fil 2,7-11), aby tak ukázal, co se stavělo do cesty naplnění minulých zaslíbení, totiž *otroctví, ve kterém se nacházel člověk (Gal 3,23; 4,lnn). Ježíš svým ♦křížem ukončil toto provizorium a převedl nás z otroctví do stavu synů, a tedy i dědiců (Gal 4,5nn). Jeho smrt nám zjednala věčné dědictví, které nám bylo přislíbeno (Žd 9,15). 2. Věřící, dědic skrze Krista. - Věřící se tedy na­ chází v situaci adoptivního syna Božího, kte­ rému se dostalo Božího Ducha a který je tedy rovněž dědicem Božím, spoludědicem Kristovým (Řm 8,14-17). Je dědicem zaslíbení, daných praotcům (Žd 6,12-17), podobně jako kdysi Izák a Jákob (11,9), protože je pravým potomkem Abrahámovým (Gal 3,29) - ne poslušností k Mojžíšovu Zákonu, ani ne členstvím v *Izraeli podle *těla, nýbrž spojením s Kristem skrze víru (Řm 4,13n). Z toho plyne, že *tajemstvím Kris­ tovým se pohanům dostává stejného dědického práva a že se i na ně vztahuje zaslíbení (Ef 3,6; srv Gal 3,28n). Okolo Krista, jediného dědice, se tvoří nový *lid Boží, kterému se dostává dědic­ kého práva skrze *milost (Řm 4,16).

II. SLÍBENÉ DĚDICTVÍ Dědictví, dané Bohem všem, kdo jsou ve «společenství těch, kterým se dostalo posvěcení» (Sk 20,32), «podílu se svatými» (Ef 1,18), tak proje­ vuje svou pravou podstatu. Kanaán nebyl od­ povídajícím předmětem zaslíbení, ale jen ♦předo­

84

brazem nebeského města (Žd ll,8nn). «Dědictví, které Otec připravil od počátku světa svým vyvo­ leným (Mt 25,34), je jeho *milost (1 Petr 3,7), ♦spása (Žd 1,14), *království Boží (Mt 25,34; I Kor 6,9; 15,50; Jak 2,5) a *život věčný (Mt 19,29; Tt 3,7). Všechny tyto výrazy podtrhují transcendentní charakter dědictví. «*Tělo a krev» jej nemohou uchvátit, protože vyžaduje bytí, proměněné podle ♦obrazu Kristova (1 Kor 15,49n). Jakožto ♦království dává také podíl na jeho všeobecné královské důstojnosti (srv Mt 5,4; 25,43; Řm 4,13, ve spojení s Gn 15 a Ž1 2,8). Výraz věčný ♦život opisuje účast na životě Krista zmrtvých­ vstalého (srv 1 Kor 15,45-50) a tím i na životě Boha samého, posmrtným spojením s Kristem oslaveným. Prozatím se k němu upíná jen naše ♦naděje (Tt 3,7), ale *Duch Svatý, kterého se nám dostalo, představuje již závdavek tohoto ži­ vota v plnosti (Ef 1,14), kterého se nám dostane v plnosti při paruzii Kristově. FD & PG -> Abrahám II 4 - dar NZ 1 - království NZ II 2.3 - lid A II 4 - naděje - odplata III 2 - plodnost II la - spása NZ 11 3 - Syn Boží NZ II 2 - tělo II 1 - vinice 2 - vlast SZ 1; NZ 2 zaslíbení II 1, IV - země SZ II 1.2.4; NZ I 2 DĚJINY SPÁSY antikrist - čas SZ II - den Páně - hodi­ na - Izrael - Ježíš Kristus II la.d; závěr - lid - modlitby I naplnit NZ 1 - pamatovat - pokolení - Prozřetelnost 0 předobraz SZ II - skutky SZ I 1 Slovo Boží SZ II lb.2a smlouva SZ II 3 - soud SZ I 2 - stvoření SZ III 1 - svátky svět SZ II 3 - tajemství NZ II - válka SZ III - vůle Boží SZ I 1 - Zákon B III 3 - záměr Boží - zbytek - Zjevení SZ I 3, II; NZ IV - znamení SZ I DĚLNÍK -► práce - skutky - žeň III 2b DIASPORA -+ rozptýlit DIDASKALE - učit DÍKŮČINĚNÍ - vzdávat díky DÍLO -» skutky

DÍTĚ Jako všechny normální národy vidí i Izrael v *plodnosti známku Božího *požehnání. Děti jsou «korunou ♦starců» (Př 17,6), synové jsou jako «olivovníky okolo stolu» (Ž1 128,3). Svatopisci ale nezapomínají, na rozdíl od některých moderních autorů, že dítě je nehotová bytost, a zdůrazňují význam pevné *výchovy: v srdci dítěte vězí pošetilost (*bláznovství, srv Př 22,15), jeho zákonem je nestálost (srv Mt 11,16-19) a bez

řádného dozoru si snadno počíná jako korouh­ vička na střeše (Ef 4,14; Gal 4,1-3). Tím pozoru­ hodnější jsou biblická tvrzení o náboženské důstojnosti dítěte.

I. BÚH A DĚTI Už SZ hledí na dítě s jeho slabostí a přiroze­ nou nedokonalostí jako na Božího chráněnce. Pán sám chrání sirotky a mstí bezpráví na nich pácha­ né (Ex 22,2 lnn; Ž1 68,6), pečoval s otcovskou ^slitovností o Izraele, když tento byl «ještě dítětem», v průběhu odchodu z Egypta a pobytu na poušti (Oz 11,1-4). Děti se účastní bohoslužby k poctě Hospodino­ vě i kajících proseb lidu (JI 2,16; Jdt 4,1 On) a v jejich ústech si Bůh připravuje chvalozpěv ke své cti (Ž1 8,2n = Mt 21,16). Podobně zakusí «mateřskou» lásku Boží i vyvolení v nebeském Jeruzalémě (Iz 66,10-13). Představa dítěte, od­ počívajícího na prsou matky, posloužila už žalmi­ stovi k zobrazení úplné důvěry v Boha (Ž1 131,2). Děti jsou mezi prvními příjemci i posly Božího *zjevení *spásy. Samuele oslovuje Bůh, když je ještě dítětem (1 Sam 1 - 3) a Davidovi dává před­ nost před jeho staršími bratry (1 Sam 16,1-13). Daniel, mladíček, projevuje větší moudrost než starší Izraele při soudu nad Zuzanou (Dan 13,44-50). Jedním z vrcholů prorocké vize mesiánské bu­ doucnosti Izraele je ohlášení narození Emanuele, znamení vysvobození (Iz 7nn) a Izaiáš vítá královské dítě, které znovunastolí právo a spra­ vedlnost v Davidově království (9,1-6).

II. JEŽÍŠ A DĚTI Je za těchto okolností překvapivé, že se Syn Boží zjevil světu nejdříve jako malé dítě? Lukáš pečlivě zaznamenal jednotlivé etapy tohoto dět­ ství od narození v jeslích (Lk 2,12) přes oběto­ vání v chrámě (2,27) až po Ježíšovu podřízenost rodičům, ale také tajemnou nezávislost na nich a vztah k Otci (2,43-51). Dospělý Ježíš zaujímá k dětem stejný postoj jako Bůh. Podobně jako *chudí z *blahoslavenství jsou i děti ve stavu, který jim umožňuje vstup do království a *požehnání, které jim Ježíš udělu­ je (Mk 10,16), ukazuje, že jsou opravdovými

*učedníky, kterým «patří nebeské království» (Mt 19,14 par). Každý, kdo do něj chce vstoupit, jej musí «přijmout jako dítě» (Mk 10,15), ve vší skromnosti, jako dar Otce a ne jako něco, nač by měl nárok. Musíme se znovu «stát jako děti» (Mt 18,3), «znovu se narodit» (Jan 3,5). Tajemství pravé velikosti spočívá v umění «udělat se ma­ lým jako dítě» (Mt 18,4). To je pravá *pokora, bez které se nikdo nemůže stát *synem nebes­ kého Otce. Pravými učedníky jsou «maličcí», kterým Otec zjevil - podobně jako kdysi Danielovi - tajem­ ství, skrytá před moudrými (Mt ll,25n). Zdá se ostatně, že v evangeliích výrazy «učedník» a «malý», «maličký», někdy splývají (srv Mt 10,42; Mk 9,41). Blahoslavený, kdo přijme jedno z ma­ ličkých dětí (Mt 18,5; srv 25,40), a běda tomu, kdo *pohorší jedno z nich a nebo jím pohrdne (18,6.10).

III. APOŠTOLSKÁ TRADICE Pavel si všímá především stavu nedokonalosti, ve kterém se nachází každé dítě (1 Koř 13,11; Gal 4,1; Ef 4,14). Křesťany vyzývá, aby *rostli spo­ lečně až k «plnosti Kristově» (Ef 4,12-16), a Ko­ rintským vytýká jejich dětinskost (1 Kor 3,lnn). Varuje je před scestnou představou, týkající se duchovního dětství, a snad tím nepřímo naráží na scestný výklad Kristových slov v Korintě (1 Koř 14,20; srv Mt 18,3n). Přitom ale nijak nepopírá přednosti spojené s dětstvím: «Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh» (1 Kor l,27n). Ve své apoštolské péči se spontánně přibližuje svým nově získaným křesťanům, «malým dětem», s mateřskou láskou (1 Te 2,7n; Gal 4,19n; srv 1 Kor 4,15). Žd 5,11-14 srovnává růst ve víře s růstem lid­ ského těla: nelze zůstat na úrovni dítěte, které se musí živit *mlékem. 1 Petr 2,2 mluví podobně o *novokřtěncích, kteří ovšem mají toužit po mléku Slova Božího pro svůj růst ke spáse. Jan mluví méně o stavu duchovních dětí, ale zato mluví o novém *zrození adoptivních *synů Božích (1 Jan 3,1). Ve vztahu ke svým «dětem» se chová podobně jako Pavel s otcovskou láskou (1 Jan 2,1.18; srv Jan 13,33). LR autorita/vláda SZ I 1.2; NZ II 2 - důvěra - chudí NZ II matka - pokora III - prostý - staroba - výchova - zrozeni (nové) - život II 1

85

DIV -+ magie - skutky SZ I - zázrak - znamení DIVY BOŽÍ -> poušť SZ II 2 - zázrak - znamení DLUH -♦ hřích IV la - odplata - odpuštění

DOBRO & ZLO «Bůh viděl všechno, co udělal, a hle - bylo to velmi dobré» (Gn 1,31). Kristus nás naučil v Otčenáši, který je modlitbou o příchod Božího eschatologického království, prosit Otce «zbav nás od zlého» (Mt 6,13). Bible obsahuje v jádru už i odpověď na otázku, která z těchto dvou pro­ tichůdných tézí vyplývá - totiž: odkud se ve světě vzalo zlo? Kdy a jak bude možné je přemoci?

I. DOBRO A ZLO VE SVĚTĚ 1. Subjektivně pociťujeme věci kolem nás jako dobré nebo špatné. Hebrejské tob, překládané do řečtiny jako kalos a agathos (krásný či dobrý, srv Lk 6,27.35), označuje původně osoby a před­ měty, vzbuzující příjemné pocity nebo unášející celou mysl: dobré jídlo (Sd 19,6-9; 1 Král 21,7; Rt 3,7), krásná dívka (Est 1,11), dobrodinci (Gn 40,14) - zkrátka všechno, co obšťastňuje člověka nebo mu ulehčuje *život psychicky nebo fyzicky (srv Dt 30,15). Všechno, co vede k *nemoci nebo k *utrpení ve všech jeho podobách a hlavně ke *smrti, je zlé (hebr. ra, řecký poneros a kakoš). 2. Lze stvoření nazvat též objektivně dobrými v tom smyslu, v jakém o nich mluví Řekové? V je­ jich pojetí existuje archetyp každé věci, který nut­ no napodobovat a uskutečňovat. Člověku se na­ bízí ideál, kalos-kagathos, který má všechny mo­ rální, estetické a sociální vlastnosti, užitečné pro obec (*město). Kam však v takovém systému zařadit zlo? Jak je chápat? Jako nedokonalost, či­ stou negativitu, nepřítomnost dobra? Anebo jako něco na dobru nezávislém, existujícím vedle něj, podobně jako tomu je ve staroíránském myšlen­ kovém systému? Když bible říká o nějaké věci, že je dobrá, má na mysli její vztah k Bohu Stvořite­ li, od kterého jediného pochází všechno dobré (Gn 1,4...), a nikoliv její vztah k nějakému ab­ straktnímu ideálu dobra. 3. Dobrý člověk je - alespoň z části - výslednicí volby člověka samého. Člověk je od okamžiku *stvoření postaven před «*strom *poznání dobra a zla», s možností uposlechnout a užívat jeho 86

plodů anebo neuposlechnout a být stržen do smrti (Gn 2,9.17). Jde o rozhodující *zkoušku. které neunikne žádný člověk a jeho *svoboda. Odmítne-li zlo a koná-li dobro (Iz 7,15; Am 5,14; srv Iz 1,16n) v souladu se *zákonem Božím a jeho *vůlí (srv Dt 6,18; 12,28; Mich 6,8), stane se dobrým, bohulibým člověkem (Gn 6,8), v opačném případě bude člověkem špatným a Bohu se nelíbícím (38,7). *Zodpovědná a svědo­ mitá volba tedy rozhoduje o mravní povaze lid­ ského jednání a tím i o osudu člověka. 4. *Člověk se nechal svést nepřítelem (srv *sa­ tan) a zvolil na počátku své existence zlo. Hledal své štěstí ve stvořených věcech, «dobrých k jídlu a lákavých pro oči» (Gn 3,6), jednal však přitom proti *vůli Boží, což je podstatným prvkem každého *hříchu. Proto také nakonec našel jen hořké plody utrpení a nakonec smrt (Gn 3,1619). Jeho hřích otevřel vstupní bránu do stvoře­ ného světa zlu, které se tam od té doby šíří. *Adamovi synové se mu tak oddali, že Bůh začal litovat, že je kdy stvořil (Gn 6,5nn). Nikdo na tomto světě nejedná dobře (Ž1 14,lnn; Řm 3,10nn), to je základní kámen všelidské zkušenos­ ti (Kaz 5,9nn; 6,7). Nenasytné lidské tužby trvá jí, člověku není dopřáno plně užívat stvořeného světa (Kaz 5,14; 11,2-6) ani konat dobro oproštěné od hříchu (Kaz 7,20), protože zlo se usadilo v jeho vlastním *srdci (Gn 6,5; Ž1 28,3; Jer 7,24; Mt 15,19n). Jsou mu vytyčeny hranice (Řm 7,19), stává se otrokem hříchu (6,17) a do­ konce i jeho rozum je zatemněn, takže v pozpřevraceném pořádku věcí nakonec nazývá zlo dobrem a dobro zlem (Iz 5,20; Řm 1,21-25). Zklamání a únava ho vedou k pesimistickému názoru, že je «všechno marnost» (Kaz 1,2) a že celý svět je «v moci nepřítele» (1 Jan 5,19; srv Jan 7,7). Zlo zde opravdu není pouhou nepřítom­ ností dobra, nýbrž skutečnou, činnou silou, která zotročuje člověka a kazí vesmír (Gn 3,17n). Bůh je nestvořil, ale od okamžiku, kdy se objevilo, vzpírá a protiví se Bohu. Začíná nekonečný, ne­ lítostný *boj, trvající pokud existuje tento svět. Všemohoucí Bůh musí zvítězit nad nepřítelem i nad zlem, má-li se člověku dostat záchrany (Ez 38 - 39; Zj 12,7-17).

II. JEN BŮH JE DOBRÝ 1. Dobrota *Boha je základním kamenem staro­ zákonního Zjevení. Izrael zakusil vrcholného

působení zla v egyptském otroctví a právě od to­ hoto pozadí se odráží kontrastně dobrota Hospo­ dina, jeho *osvoboditele, vytrhávajícího ze smrti (Ex 3,7n; 18,9) a vedoucího svůj lid do zaslíbené ♦země, «dobré země» (Dt 8,7-10), oplývající ♦mlékem a medem», na které «neustále spočívá pohled Hospodinův». Tam najde Izrael odpoči­ nutí (srv Dt 4,40), za předpokladu, že zachová věrnost *smlouvě (Dt 8,11-19; 11,8-12.18-28). 2. Boží dary doprovází podmínka. - Podobně jako Adam v ráji, stojí také Izrael před volbou, která rozhodne o jeho budoucnosti. Bůh mu před­ loží *požehnání i *zlořečení (Dt 11,26nn); jest­ liže Izrael «zapomene na Hospodina», přestane jej milovat, zachovávat jeho přikázání a tak se zpronevěří smlouvě, budou mu statky země odňaty (Dt 11,17), on sám bude uvržen do otroc­ tví a jeho země se promění v *poušť (Dt 30,1520; 2 Král 17,7-23; Oz 2,4-14). Izrael zakouší v průběhu svých dějin spolehlivost tohoto základního pravidla vztahu mezi Bohem a jeho li­ dem, daného *smlouvou: podobně jako v ráji, také tentokrát plyne ze zkušenosti hříchu zkuše­ nost neštěstí. 3. Spokojený život bezbožníků a neštěstí spraved­ livých. - Přesto by se mohlo zdát, že Bůh pro­ těžuje *bezbožníky a *spravedlivé ponechává na pospas neštěstí: stíhá je utrpení, Hospodinův ♦služebník je pronásledován a *proroci jsou usmrcováni (srv Jer 12,ln; 15,15-18; Iz 53; Ž1 22; Job 23 - 24). *Utrpení a bolest zůstávají tajem­ stvím, jehož smysl není na první pohled patrný. Hospodinovi *chudí se jejich prostřednictvím ale učí odpoutávat od nestálých a pomíjejících «statků tohoto *světa» (Sof 3,1 lnn; srv Mt 6,19nn; Lk 12,33n) a hledat *sílu, *život a vůbec všeliké do­ bro v Bohu, který jediný jim zůstane, když už je všechno ztraceno. K němu se upíná jejich *víra i hrdinná *naděje (Ž1 22,20; 42,6; 73,25; Jer 20,1 i). Samozřejmě tím neunikají zcela vládě zla, mají však Spasitele, který nad zlem zvítězí v den ♦spásy. Tehdy se jim konečně dostane všeho do­ bra, které Bůh přislíbil svým věrným (Ž1 22,27; Jer 31,10-14). Skutečně «dobrý» je jedině Bůh (Mk 10,18 par).

III. BŮH VÍTĚZÍ NAD ZLEM Bůh-zachránce oznámil své budoucí *vítězství nad zlem, ale nejdříve je nutno učinit člověka do­

brým a vysvobodit jej z moci zla, z moci knížete tohoto *světa (1 Jan 5,18n; Lk 4,6; Jan 12.31; 14,30). 1. Je pravda, že Bůh už dal svůj *Zákon, který měl vést k životu (Řm 7,12nn). Ten, kdo se jím řídí a koná dobro, dosáhne věčného života (Mt 19,16n). Zákon sám o sobě ale zůstává neúčinný, pokud *srdce člověka, vězně hříchu, neprodělá hlubokou změnu. *Člověk dokáže toužit po do­ bru a jeho vůle se k němu upne, ale nedokáže je konat. Nekoná dobro, které chce, ale zlo, které nechce (Řm 7,18nn). Žádostivost jej svede proti jeho vlastní vůli a Zákon, určený k jeho záchra­ ně, je mu nakonec spíše ku škodě (Řm 7,7.12n; Gal 3,19). Toto vnitřní napětí činí člověka nešťastným - kdo jej bude moci vysvobodit (Řm 7,14-24)? 2. «*Ježíš Kristus, náš Pán» (Řm 7,25) je jediný, kdo může z lidského srdce dokonale vykořenit zlo (srv Ez 36,26n), protože je novým *Adamem (Řm 5,12-21), bezhříšným (Jan 8,46), nad kterým nemá satan žádné moci. Svou poslušností až k smrti *kříže (Fil 2,8) zjednal svým ovcím po­ travu (Jan 10,9-18). Vzal na sebe *zlořečení, aby­ chom my dostali skrze víru slíbeného Ducha (Gal 3,13n). 3. Plody Ducha. - Kristus nám zjednal «dobré věci», o které máme prosit Otce (Mt 7,11; srv Lk 11,13), tím, že se sám zřekl všech pozemských statků a dokonce i vlastního života (Žd 12,2). Materiální statky, kdysi slíbené Židům, jsou pro­ měněny v «*plody Ducha» v nás (Gal 5,22-25). I člověk je proměněn *milostí a tak je schopen «konat dobro» (Gal 6,9n), «konat dobré *skutky» (Mt 5,16; 1 Tm 6,18n; Tt 3,8.14), «přemáhat zlo dobrem» (Řm 12,21). Nejdříve ale musí «prodat, co má», a *následovat Krista (Mt 19,21), zříci se sebe sama a nést spolu s ním svůj kříž» (Mt 10,38n; 16,14nn). 4. Vítězství dobra nad zlem. - Křesťan, který se rozhodne takto žít s Kristem a následovat vnuk­ nutí Ducha svátého, skoncoval s Adamovou vol­ bou a mravní zlo je tak v jeho životě přemoženo. Nemizí ovšem následky, a to do té doby, dokud bude trvat tento svět, ale napříště se svými souže­ ními může chlubit. Upevňuje se v ♦trpělivosti (Řm 5,4) s přesvědčením, že utrpení tohoto času nejsou ničím ve srovnání «se *slávou, která se na nás zjeví» (8,18). Vírou už vlastní trvalý poklad (♦bohatství) před Bohem (Lk 12,33n), *prostřed­

87

nictvím Kristovým. On je totiž «veleknězem bu­ doucích dober» (Žd 9,11; 10,1). Je to teprve začátek, neboť věřit neznamená ještě *vidět, víra však zaručuje budoucí dobro (Žd 11,1), které nás čeká v «lepší *vlasti» (Žd 11,16), jak to přislíbil Bůh v novém světě, který stvoří pro své vyvolené (Zj 21,lnn). JdV -* Babylón 3 - cesta II - ctnost/hrích - jazyk 1 - lež III město SZ 3; NZ 2 - moudrost SZ I 2, II 1; NZ 2 - nenávist III 3 - odplata - okusit 1 - plod III - pomsta - pronásledo­ vání - růst 2a - satan - skutky NZ I 3 - svědomí - svět světlo & temnoty NZ II - utrpení - válka - zkouška/ pokušení - zlořečení - zodpovědnost DOBROTA - * dar - dobro & zlo - láska - milosrdenství požehnání - slitování - spravedlnost A I SZ 4 - tichý 3 D OB ÝT -»• Jozue 1 - válka SZ II 2 - vítězství - záměr Boží SZ 1 země SZ II 2

DOKONALOST V evangeliu najdeme jako návod k dokonalosti výzvu k následování Boha samého: «Buďte do­ konalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec» (Mt 5,48). Ve SZ zaujímá místo tohoto překvapivého přikázání proslulé: «Buďte svati, neboť já jsem svatý» (Lv 11,45; 19,2). Mezi oběma je ovšem výrazný rozdíl. SZ

pého, polámaného či zmrzačeného nepřinesete Hospodinu...» (Lv 22,22) a totéž platí o kněžích (Lv 21,17-23), a - do jisté míry - o celém lidu. Očišťovací předpisy tento požadavek upřesňují podrobným rozlišováním mezi *čistým a neči­ stým (Lv 11 - 15). U osob se k bezvadnosti tělesné připojuje mravní bezúhonnost. Izrael má sloužit Hospodinu «celým *srdcem», upřímně a věrně (1 Král 8,61; srv Dt 6,5; 10,12). Znamená to poslušnost k při­ kázáním a boj proti zlu: «Odstraníš zlo ze svého středu» (Dt 17,7.12). Proroci bojovali usilovně proti všem náboženským úchylkám (Am 4,4...; Iz 1,10-17; 29,13): je třeba hledat pravou *spravedlnost, nejednat násilnicky ani sobecky, žít ve víře v Boha, zachovávat právo a konat dobro (Iz 58). Boží příkaz Abrahámovi, «choď stále přede mnou a buď bezúhonný» (Gn 17,1), se znovu ob­ jevuje v Dt 18,13 a jeho obsah se nadále oboha­ cuje. 3. Cesta k dokonalosti. - Zbožní židé se drželi příkladu předků (Mdr 10; Sir 44 - 49) a usilovali o zachovávání *Zákona: «Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, kdo žijí, jak učí Hospodinův Zákon» (Ž1 119,1). To ovšem neznamenalo, že zmizely všechny problémy - naopak. Jób je příkladem bezúhonného člověka, «přímého, bo­ habojného a vystříhajícího se zla» (Jb 1,1) - a přesto není ušetřen pohrom. Palčivá otázka, kte­ rá udržuje člověka v očekávání a v naději, hle­ dící vstříc budoucnosti!

1. Boží svatost a dokonalost. - SZ mluví spíše o svatosti než o dokonalosti. Bůh je *svatý neboli zásadně odlišný od všeho jsoucna na tomto světě. Je veliký, mocný, vzbuzuje bázeň (Dt 10,17; Ž1 76) a zároveň je podivuhodně dobrotivý a věrný (Ex 34; Ž1 136). Zasahuje do běhu tohoto světa se svrchovanou spravedlností (Ž1 99), a přesto se o něm netvrdí, že je «dokonalý», protože hebrejšti­ na používá tento výraz jen ve spojení s bytostmi našeho časoprostoru (srv např. české «všestranný»). Dokonalá jsou však jeho díla (Dt 32,4), jeho Zákon (Ž1 19,8) a jeho cesty (2 Sam 22,21).

1. Dokonalé zachovávání Zákona. - Evangelium se vyslovuje pochvalně o dokonalosti, spočívající v očekávání a naději, jako tomu je např. u rodičů Jana Křtitele, «bezúhonných» v jejich věrnosti Zákonu (Lk 1,6), nebo u Simeona a prorokyně Anny (2,25-38). Samolibé zachovávání Zákona je ovšem falešnou jistotou a falešnou dokonalostí, kterou nesmlouvavě pranýřuje Ježíš (srv Lk 18,914; Jan 5,44) a po něm apoštol Pavel (srv Řm 10,3n; Gal 3,10).

2. Požadavek dokonalosti. - Lid, který si Bůh vyvolil, se stává rovněž svátým, tj odděleným od ostatního profánního světa, a důsledkem jeho po­ svěcení je výzva k dokonalosti. Co je svaté, má být bez chyb, neporušené. Tělesná bezvadnost je prvním požadavkem, vznášeným například na obětní zvířata: «Nic sle­

2. Ježíš a dokonalost. - ♦Naplnění Zákona nut­ no hledat zcela jinde. Ježíš dává požadavku do­ konalosti nový směr tím, že ukazuje Boha svá­ tého jako Boha lásky. Nejde o to, zachovat si bez­ úhonnost, ale přijmout darem Boží lásku a šířit ji. Proto také Ježíš sám nesleduje cesty «spravedli­

88

NZ

vých», kteří se vyhýbají hříšníkům - právě kvůli nim totiž přišel (Mt 9,12n). Sám je sice b e r á n ­ kem bez poskvrny» (1 Petr 1,19), o kterém mluví Lv, ale bere na sebe naše hříchy. To, jak je obětí své vlastní krve smývá, z něj činí «dokonalého velekněze)) (Žd 5,9n; 7,26nn), schopného přivést nás k dokonalosti (Žd 10,14).

-*■ ctnost & neřest - čas SZ III 1 - čistý - naplnit - plnost růst 3 - spravedlnost 0 - svátý DOMOV -* vlast DOXOLOGIE -> chvála - požehnání III 5, IV 0 1 - sláva/ velebnost V - vyznání SZ 1, NZ 1 DRAK -*■ moře 2 - pronásledování I 4a - satan - šelma & zvěř - zvířata DŘEVO - kříž l, 11 3 - strom 3

3. Dokonalost skrze pokoru. - Kdo chce mít účast na *spáse, kterou Ježíš přináší, musí uznat vlastní hříšnost (1 Jan 1,8), přestat spoléhat na osobní přednosti a složit celou svou důvěru v je­ ho *milost (Fil 3,7-11; 2 Kor 12,9). Bez *pokory a sebezáporu nelze *následovat Ježíše (Lk 9,23 par; 22,26n). Všichni nejsou povoláni ke stejné formě odříkání (srv Mt 19,1 ln; Sk 5,4), ale všich­ ni musí postupovat touto cestou, všem platí, co řekl Ježíš bohatému mladíkovi: «Chceš-li být do­ konalý, běž, prodej, co máš, a potom přijď a následuj mne» (Mt 19,21; srv Sk 4,36n). 4. Dokonalost lásky. - Boží děti jsou povolány k dokonalosti lásky (Kol 3,14; Řm 13,8nn). V paralelním textu k Mt 5,48 čteme u Lukáše místo «dokonalý» «milosrdný)) (Lk 6,36) a kon­ text Matoušovy citace naznačuje, že i zde se mlu­ ví o lásce - dokonce o *lásce i k nepřátelům a pronásledovatelům. Křesťan se má vyvarovat zla (Mt 5,29n; 1 Petr 1,14nn), ale chce-li se podobat svému *Otci (Mt 5,45; Ef 5,1 n), musí se zároveň starat i o lidi zlé (srv Řm 5,8), milovat je, a jak­ koliv je to nesnadné, «přemáhat zlo dobrem)) (Řm 12,21; 1 Petr 3,9). 5. Zdokonalování sebe. - Podmanivá velkory­ sost se nikdy nemůže spokojit s dosaženými výsledky. Kristovi učedníci mají stále *růst v po­ znání a v lásce (Fil 1,9), a to i tehdy, jestliže náleží mezi křesťany «pokročilé» (v řečtině: «dokonalé)>: 1 Kor 2,6; 14,20; srv Fil 3,12.15).

DUCH Ve všech jazycích, včetně biblických, má výraz «duch» mnoho významových odstínů. Od vulgár­ ního «špiritus» přes slova jako «duchaplný», «oduševnělý», «vypustit ducha)), «duchovní život» až po vlastního «ducha» - všude máme co do činění s velkými významovými ‘výkyvy’, ale zároveň se skutečnou a nespornou podobností: «duch» označuje vždy nepostižitelnou podstatu jsoucna, oživující a v jistém smyslu nadřazenou, protože neovládatelnou, vyzařující ‘mimovolně’ a jakoby umocněně to, čím jsoucno je. SZ 1. Vítr. - Duch (v hebr. ruah) je van, v prvé řa­ dě vzdušných mas, tedy větru. V tomto pohybu je skryta jakási záhada: hned je to ničivá síla, kte­ ré neodolají ani domy, cedry a lodi na moři (Ez 13,13; 27,26), a hned zase sotva postižitelný vánek (1 Král 19,12); vichr, který vysušuje zemi (Ex 14,21; srv Iz 30,27-33), a jindy přináší blaho­ dárný a zúrodňující déšť, to jest životodárnou ♦vodu (1 Král 18,45). 2. Dech. - Podobně jako vítr neživou hmotu, uvádí i nestálý a křehký dech do pohybu živé tělo. Člověk není jeho pánem, a přitom bez něj nemůže žít, takže umírá, jakmile jej dech opouští. Bůh je pánem větru i lidského dechu, třebaže úže­ ji a bezprostředněji, zvláště dechu lidského (Gn 2,7; 6,3; Jb 33,4), a má také moc navrátit do smrti jeho odnětím (Jb 34,14n; Kaz 12,7; Mdr 15,11).

6. Paruzie jako cíl dokonalosti. - Křesťan se ne­ přestává připravovat na příchod Pána a doufá přitom, že mu bude dáno, aby byl v onen *den shledán bez poskvrny (1 Te 3,12n). Má na mysli přání Kristovo, totiž nalézt církev «zářící, bez po­ skvrny...)) (Ef 5,27). Nemyslí tedy tolik na to, če­ ho již bylo dosaženo, jako na budoucnost (srv Fil 3. Lidský duch. - Boží dech, dlící v člověku, či­ 3.13) , ve které má být dosaženo «plnosti lidství)) ní z nehybného *těla hýbající se bytost, živou (♦člověk), dospělosti a Kristovy ♦plnosti (Ef ♦duši (Gn 2,7). Všechno, co tuto duši zasáhne 4.13) . (dojmy, vzruch všeho druhu), se projevuje AV

89

dýcháním: strach (Gn 41,8), hněv (Sd 8,3), radost (Gn 45,27), hrdost. Proto je také výraz ruah po­ užíván i k označování lidského ducha nebo svědomí. Odporučit jej do rukou Božích (Ž1 31,6 = Lk 23,46) znamená vydechnout naposled a odevzdat Bohu svůj jediný poklad, totiž své vlast­ ní bytí. 4. Duchové, sídlící v člověku. - Vědomí člověka působí někdy dojmem, jako kdyby si nenáleželo a jakoby bylo uchváceno jakousi cizí silou, která sama tedy nemůže být ničím jiným než opět du­ chem. Může to být síla neblahá jako žárlivost (Nm 5,14-30), nenávist (Sd 9,23), smilstvo (Oz 4,12), nemravnost (Zach 13,2), ale také dobrý duch štědrosti, dobročinnosti, spravedlnosti (Iz 28,6), milosti, proseb, slitování (Zach 12,10). SZ zůstává neschopen proniknout *satanskou zlobu před příchodem Vykupitele, který přichází doko­ nat Zjevení. Váhá proto hledat původ zla jinde než v Bohu (srv Sd 9,23; 1 Sam 19,9; 1 Král 22,23...). Mnohem jednoznačnější je tvrzení, že od Boha pochází všechen dobrý duch a mluví ta­ ké o *svatém Duchu, posvětiteli, jako původci ja­ kékoliv změny v lidském srdci (srv Iz 11,2; Ez 36,26n). NZ I v NZ se setkáváme se stejnou rozmanitostí ve významech slova duch jako ve SZ. Dar Ducha skrze Krista však rozšiřuje naše chápání ducha lidského i duchů, kterými je hýbán. 1. Rozlišování duchů. - Ježíš odhaluje *satana a ostatní zlé duchy tím, že odhaluje jejich lstivost i jejich slabiny a projevuje se při tom jako pán nad nimi. Mocí Ducha vymítá zlé duchy, neschopné vzdorovat jeho svatosti (Mt 12,28; Mk 1,23-27; 9,29; Lk 4,41) a svou moc svěřuje také svým učedníkům (Mk 6,7; 16,17). Mezi *dary Ducha svátého zaujímá přední místo dar rozlišování duchů (1 Koř 12,10), souvi­ sející s darem *prorokování. Pro duchovní, «Duchem vyučené» osoby, je příznačný právě dar «rozlišování darů Božích)) (1 Kor 2,1 ln) a «snaha o stále lepší dary» (12,31; srv 14,12). 2. Duch ve spojení s lidským duchem. - Uznat existenci Ducha Božího neznamená snížit význam a cenu lidské osobnosti, ale naopak ji lépe pochopit (uchopit). Člověk je podle NZ podobně jako už i ve SZ - mnohotvará bytost,

90

zároveň tělesná i duchovní, mající duši i ducha (srv 1 Te 5,23), který je mocnou, od života neod­ dělitelnou silou (Lk 8,55; 23,46), vnímavou (Lk 1,47; Jan 11,33; 13,21; 2K or 2,13; 7,13), často bojující proti *tělu (Mt 26,41; Gal 5,17). Důležité je, že mysl věncích je sídlem Ducha, který ji ob­ novuje (Ef 4,23) a jehož přítomnost (Řm 8,16) vzbuzuje synovskou modlitbu a volání (8,26) s cílem spojit člověka s Pánem v «jediném du­ chu)) (1 Koř 6,17). Ve mnoha případech, zvláště v Pavlových li­ stech, je obtížné určit, zda slovo ‘duch’ označuje ducha lidského nebo Božího: «buďte vroucího ducha)) (Řm 12,11), jste «vedeni svátým duchem» (2 Koř 6,6...). Tato pro překladatele obtížná místa jsou posilou víry, protože ukazují, jak Duch svátý proniká ducha lidského do té míry, že jej zcela přetavuje, aniž by tím rušil jeho indi­ vidualitu. Bůh je duch (Jan 4,24), a i když zcela pronikne lidskou bytost, není to se záměrem umenšit její samobytnost, ale ve snaze přivést ji k existenci «před Bohem)), která je cílem stvoře­ ní. Protože *Bůh je duch, všechno, co se *narodí z Boha, «z Ducha», je rovněž duch (Jan 3,6), schopný se Bohu klanět «v duchu a v pravdě)) (4,24), zříci se *těla a jeho «mrtvých skutků)) (Žd 6,1) a přinášet *plody Ducha (Gal 5,22), který oživuje (Jan 6,63). JG andělé 0 - Bůh NZ V - člověk - Duch Boží 0 - duše klanět se II 3 - Písmo IV, V plod IV - srdce - tělo zlý duch

DUCH BOŽI Duch Boží je neoddělitelný od Otce a Syna; zjevuje se s nimi skrze Ježíše Krista, ale způso­ bem jemu vlastním, tak jako mu přináleží jeho vlastní osobnost. *Syn, přítomný tělesně mezi námi a jako jeden z nás, nám zjevuje zároveň sebe i toho, na kterého nás bez přestání odkazuje - totiž *Otce. Tak si můžeme vytvořit o obou ja­ kousi představu; co se Ducha týče, jeho tvář nám zůstává zahalena a víme jen, že nemá lidskou podobu. Ve všech biblických jazycích (hebr. ruah, řecký pneuma, latinsky spiritus) označuje slovo ‘duch’ společně přírodní úkazy, vázané na vítr, dech, a tím prakticky znemožňují přísné a přesné rozlišení mezi jednotlivými případy. Věta «sesíláš

svůj dech a jsou stvořeni a tak obnovuješ tvárnost země» (Ž1 104,30) může zrovna tak do­ bře mluvit o kosmické představě dechu Božího jako o střídání ročních období nebo o vylití Du­ cha svátého do srdcí lidí. Duch zůstává nepostižitelný, nelze určit «odkud přichází ani kam jde» (Jan 3,8), třebaže lze vnímat jeho hlas a jeho přítomnost vyčíst ze zna­ mení, často velmi výrazných. Jeho působení ale není nikdy přímé, a když «obnovuje tvářnost země» (Ž1 104,30) mimořádným způsobem, činí tak vždy prostřednictvím člověka, který je vnitřně uchvácen silou Ducha a tím přetvořen: «Vy jej znáte, neboť přebývá ve vás» (Jan 14,17). Známé symboly jako *voda, *oheň, vzduch a vítr, jsou vzaty z přírody a nejsou nositeli zřetelných obra­ zů. Znázorňují hlavně sílu, která neočekávaně svou *přítomností uchvátí nitro a vyzařuje ne­ zadržitelně do hloubky. Duch není ani více, ani méně tajemný než Otec a Syn, jen nám s větším důrazem připomíná Boží *tajemství a brání nám zapomenout, že «Bůh je duch» (Jan 4,24) a «Pán že je duch» (2 Koř 3,17). SZ Duch Boží není ve SZ zjeven jako osoba, ale jako božská *síla, proměňující lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů, určených k upevnění celého lidu v jeho povolání, kterým se stal služebníkem a společníkem samého *svatého Boha. Duch vychází z Boha, vede k němu a je proto svátým Duchem; a protože Bůh, od kte­ rého přichází, je Bohem Izraele, Bohem smlouvy, je to duch posvěcující. Jeho činnost lze sledoval ve třech oblastech: v naději na příchod slíbeného Mesiáše a spásy, kterou přinese; ve svědectví a v kázání proroků; a konečně v bohoslužbě s je­ jími obětmi, které posvěcuje. Jsou to tři pilíře, na kterých spočívá celý život vyvoleného národa, a proto je celý národ povolán ku přijetí Ducha.

I. DUCH A SPÁSA 1. Soudcové. - Prostí zemědělci jako Samson, Gedeon a Saul, bez jakýchkoliv přípravných vloh, jsou Duchem Božím nečekaně a bez možnosti odporu proměněni ve vůdce, schopné mimořádných činů, odvahy i síly. Jejich posláním je vysvobodit vlastní národ z dané situace. Jejich prostřednictvím Duch prodlužuje exodus i po­

chod pouští do přítomnosti a zajišťuje *jednolu a ♦spásu Izraele, takže je touto cestou tvůrcem svá­ tého *lidu Božího. Pole jeho působnosti je v lid­ ském nitru, třebaže prozatím zůstává spojeno s obrazy extatického charakteru, které zdůrazňu­ jí neočekávaný a náhlý charakter jeho přítomno­ sti: Duch «spočinul» na Otnielovi nebo Jiftáchovi (Sd 3,10; 11,29), Samsona nebo Saula se «zmocnil jako dravec» (Sd 14,6; 1 Sam 11,6) a Gedeonovi se stal «zbrojí» (Sd 6,34). 2. Králové. - Soudcové jsou vysvoboditeli dočasnými, a jakmile je jejich poslání skončeno, Duch je opouští. Jejich nástupcové, *králové, jsou ♦pomazáni natrvalo, nesmazatelným zname­ ním Ducha, který posvěcuje jejich majestát (1 Sam 10,1; 16,13). 3. Mesiáš. - Obřad pomazání nečiní ještě auto­ maticky z králů věrné služebníky Boží, schopné vést Izrael ke spáse, spravedlnosti a k pokoji. K tomu je zapotřebí hlubšího spojení s Duchem a pomazání od Boha samého, jakého se dostane ♦Mesiáši. Duch na něj nejen sestoupí, ale «spočine na něm» (Iz 11,2). Rozvine v něm celé své bo­ hatství «*moudrosti a chápání» jako v případě Beseleeově (Ex 35,31) nebo Šalomounově, «rady a *síly», jako v Davidovi, či «*poznání a *bázně Boží», které jsou ideálem izraelských duchovních velikánů. Jeho *dary zahájí v takto spravované zemi éru blaženosti a svatosti (Iz 11,9).

II. DUCH A SVĚDECTVÍ 1. Nabi. - Nabi je jakýmsi předchůdcem proro­ ka; «profesionál náboženské extaze», který ne­ rozlišuje vždy mezi lidskými metodami uvádění do transu a skutečným Božím působením. Přesto vydával v Izraeli *svědectví Hospodinově *moci a v působivosti jeho řeči ve jménu pravého Boha se projevovala přítomnost Božího Ducha (Ex 15,20; Nm ll,25nn; 1 Sam 10,6; 1 Král 18,22). 2. Proroci. - Velcí *proroci, nebo alespoň ti nej­ starší z nich, se neodvolávají na Ducha, ale mlu­ ví spíše o síle, která v nich přebývá, jako o ruce Boží (Iz 8,11; Jer 1,9; 15,17; Ez 3,14) - ne snad proto, že by její původ viděli jinde než v Duchu, ale protože se chtějí odlišit od postavy nabiho z předcházejících dob. Ničím nespoutatelná síla je vytrhuje z navyklého způsobu života a nutí je mluvit (Am 3,8; 7,14n; Jer 20,7nn). Draze zapla­

91

cena slova, která vycházejí z jejich úst, jsou jejich - a zároveň nejsou, protože jsou to slova Boha samého, který je poslal. Toto spojení mezi slovem Božím a Duchem se rýsuje už u Eliáše (1 Král 19,12n); osobnost proroka-služebníka *Slova je přitom přetvořena, ale dostává se jí zároveň vhle­ du do smyslu celého činu. Duch už není jen «porozumění a síla», ale «poznání Boha» a jeho cest (srv Iz 11,3). Duch otevírá prorokovi přístup ke slovu Božímu a zjevuje mu dokonce i Boží velebnost (Ez 3,12; 8,3). Přikazuje mu, aby «stál (zpříma)» (2,1; 3,24) a mluvil k lidu (11,5) o *soudu, který nadchází, takže prorok vydává svědectví Bohu samému (Neh 9,30; srv Zach 7,12).

III. DUCH A POSVĚCENÍ. SLUŽEBNÍK HOSPODINŮV Už Izaiáš představuje Ducha nejen jako osvo­ boditele a Mesiáše, ale i jako prorockého hlasate­ le Slova a nadcházejícího soudu. V osobě *Služebníka Hospodinova je tento vývoj dovr­ šen: Bůh na něj «vložil svého Ducha» a on pak «ohlašuje právo národům» (Iz 42,1; srv 61,lnn). Prorok právo a *spravedlnost ohlašuje, ale uskutečnění je věcí krále. Služebník Hospodi­ nův «svým utrpením ospravedlní mnohé» (53,11), jinými slovy, upevní je v právu, takže jeho pos­ lání má v sobě i něco královského. Prorocké a mesiášské poslání má svůj zdroj v témže Duchu. Bůh «má zalíbení» (42,1) ve svém služebníkovi; a zalíbení v *obětech, které mu mají být přinášeny, dosahuje svého vrcholu v oběti skutečně svátého života a svaté smrti jeho *služebníka, schopného podat *smírnou oběť za hříšníky a přinést všem spásu. Posvětitelem je přitom Duch sám.

IV.

VYLITÍ DUCHA NA LID

Celá činnost Ducha, jak se projevuje v proro­ cích a jiných služebnících Božích, je prorocká tím, že ohlašuje vylití Ducha na celý lid, podobné dešti, svlažujícímu vyprahlou zemi (Iz 32,15; 44,3; Ez 36,25; JI 3,1 n), dechu života, oživujícímu vys­ chlé kosti (Ez 37). Jakoby šlo o *nové *stvoření, o příchod do obnovené země, kde vládne *právo a spravedlnost (Iz 32,16), o proměnu *srdcí, ote­ vírajících se hlasu Božímu v nové, neproblema­ tické věrnosti jeho slovu (Iz 59,21; Ž1 143,10) a

92

jeho smlouvě (Ez 36,27), srdcí schopných oprav­ dové a účinné prosebné modlitby (Zach 12,10) i patřičné *chvály (Ž1 51,17). Duch obnoví Izraele, který uzná svého Boha a ten získá zpět svůj lid: «Svou *tvář už před nimi nebudu skrývat, pro­ tože jsem vylil na dům izraelský svého ducha» (Ez 39,29). Prozatím jde ovšem jen o vizi, ke které se upíná naděje. V rámci staré smlouvy nemohl Duch ještě *přebývat, «protože ještě nebyl vylit» (Jan 7,39). Mojžíš ale jednal od samého počátku pod jeho působením, při přechodu Rudým mořem a v době, kdy přítomnost Boží symbolizoval *oblak, takže to byl vlastně duch, který vedl Iz­ raele k místu ^odpočinku (Iz 63,9-14). Lid však zůstává schopen kdykoliv ducha «zarmoutit» (63,10) a mařit jeho činnost. Bůh sám bude muset přijít osobně, neslýchaným způsobem, má-li se člověku dostat daru ducha v plnosti a nezvratitelně: «Hospodine, jsi přece náš Otec... Proč jsi nás nechal zbloudit z tvých cest?... Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů...» (Iz 63,15-19). Výsledkem činnosti Ducha, jeho dílem, budou skutečně otevřená nebesa, Bůh, Otec lidí, sestu­ pující na zem, obrácení srdcí a konečné zjevení Boha v Ježíši Kristu.

V. ZÁVĚR: DUCH A SLOVO V průběhu celého SZ je působení Ducha a *Slova Božího těsně spjato. Důkazem toho, že v Mesiášovi opravdu přebývá Duch, je jeho schopnost opravdu zachovávat slovo *Zákona, daného Bohem Mojžíšovi, a to z něj činí sku­ tečného spravedlivého. Jedině v Duchu mohou proroci svědčit Slovu Božímu, služebník Hospo­ dinův přinést spásu národům a celý Izrael jedno­ ho dne přilnout celým srdcem ke slovu Božímu. Duch a slovo jsou skutečně nerozlučně spjati, ale jejich odlišnost je zřetelná. Slovo zasahuje a pro­ niká zvenčí, jako meč proniká masem, zatímco Duch je nepostižitelným pohybem, pronikajícím srdce. Slovo zaznívá slyšitelně a lze je uchopit, Duch zůstává neviditelný. Slovo je zjevení, Duch proměňuje zevnitř. Slovo odolává všemu, zůstává čnít nade vším, Duch se šíří a zaplavuje. I v NZ najdeme toto rozdělení úloh a jejich nezbytné propojení: Slovo, které se stalo spolupůsobením Ducha tělem, nečiní nic bez spolupůsobení Du­ cha a celé jeho působení vrcholí nakonec ve vylití Ducha.

1VZ I. DUCH V JEŽÍŠOVI 1. Ježíšův křest. - Jan Křtitel očekával Mesiáše a zároveň Ducha se vší jeho mocí: «Já vás krtím vodou k obrácení... On vás bude křtít Duchem svátým a *ohněm» (Mt 3,11). Volí nejnepřístu­ pnější ze všech tradičních symbolů, to jest oheň. Ježíš jej neodmítá, ale naplňuje jej obsahem, kte­ rému ani Jan hned neporozumí. Při *křtu, který od Jana přijímá, se zjevuje *holubice, sestupující z otevřeného *nebe a tento jednoduchý božský symbol se připojuje k symbolu vody a větru. Křest vodou tím neztrácí svou působnost, jak myslel Jan, ale proměňuje se v křest Duchem, který zjevuje, že slíbeným ^Mesiášem je člověk, ztracený v davu hříšníků (Lk 3,22 = Ž1 2,7). On je *beránkem, obětovaným za hřích světa (Jan 1,29), milovaným Synem (Mk 1,11). Zjevený •Duch přitom zůstává tajemstvím: zatímco Syn jedná a nechává se křtít, zatímco Otec k němu promlouvá, Duch ani nemluví, ani nejedná - u přitom zůstává nepostradatelným v dialogu mezi Otcem a Synem. Co tedy dělá? Je jakoby pro­ středkem komunikace, uskutečňuje setkání Otce sě Synem, sděluje Ježíšovi Otcova slova hrdosti a zaslíbení a zjevuje jeho synovský vztah k Otci. Ve směru od Syna k Otci přichází před Otce s posvěcením milovaného Syna a s *prvotinami jeho oběti. 2. Ježíšovo početí z Ducha svátého. - Přítomnost Ducha, jak se zjevila v okamžiku křtu, má své kořeny už v počátcích Ježíšova bytí. Křest není okamžikem jeho povolání, ale veřejným prohláše­ ním jeho mesiášské důstojnosti, jeho synovství i úlohy služebníka, ohlašovaného prorockým «hle...» (Iz 42,1; 52,13). Soudcové, proroci, králo­ vé - všichni v sobě jednoho dne pocítili přítom­ nost a sílu Ducha. Jan Křtitel je jím uchvácen tři měsíce před svým narozením, v Ježíšovi však Duch přebývá od samého počátku jeho existence, takže nijak neproměňuje jeho bytí, protože jeho synovství začíná v okamžiku početí. Obě evange­ lia, která mluví o Ježíšově dětství, zdůrazňují toto počáteční působení Ducha (Mt 1,20; Lk 1,35). Lukáš srovnává Mariino zvěstování s dřívějšími proroctvími a ukazuje, že zde jde o více než o ustanovení Boží v jistém okamžiku. Samson (Sd 13.5), Samuel (1 Sam 1,11) i Jan Křtitel (Lk 1,15) byli zasvěceni Bohu více či méně zřetelně a plně od okamžiku početí. Ježíš není Bohem vyvolen

ani mu není zasvěcen nějakým obřadem nebo vůbec lidským rozhodnutím - je «svatý» svým bytím jako takovým (Lk 1,35), v důsledku půso­ bení Ducha v *Marii. 3. Ježíš jedná v Duchu. - Vše, co Ježíš činí, do­ kazuje přítomnost a působení Ducha (Lk 4,14): v něm se utkává s ďáblem (Mt 4,1), aby vysvo­ bodil člověka z ďábelské moci (12,28), v něm přináší chudým dobrou zvěst a slovo Boží (Lk 4,18), v něm má přístup k Otci (Lk 10,21). Jeho *zázraky, přemáhající zlo a smrt, moc pravdy v jeho slovech, jeho důvěrné spojení s Bohem jsou důkazem, že «na něm spočívá Duch» (Iz 61,1) a že je Mesiášem, který přináší spásu, oče­ kávaným prorokem a milovaným služebníkem. Projevy Ducha v činnosti starozákonních charismatiků byly vždy jaksi přechodné a příležitost­ né. V Ježíšově případě jde o zjev stálý, trvalý. Ježíš slovo Boží nepřijímá; vším, co říká, je prostě vyjadřuje: když působí div, není k tomu zapotře­ bí nějakých předběžných podmínek a jeho gesto působí zcela přirozeným dojmem; nedostává se mu důvěrných sdělení od Boha, protože celý jeho život se odvíjí před Bohem bezprostředně. Ježíš je naplněn Duchem jako nikdo před ním - «v neo­ mezené míře» (Jan 3,34). To platí ale také kvalitativně: charismatické osobnosti SZ si zachovávají vlastní způsob uvažování, ale v okamžicích, kdy se jich Duch zmocní, je zřejmé, že nad nimi nabývá moci někdo, kdo je silnější, než ony. V Ježíšově jed­ nání nenajdeme žádnou stopu podobného usměr­ nění osobnosti. Měli bychom chuť říci, že nemá zapotřebí Ducha k plnění Boží vůle. Ne že by se bez něj ve skutečnosti mohl obejít, tak jako ne­ může nic dělat bez spojení s Otcem. Ale tak jako je s ním stále Otec (Jan 8,29), tak je s ním ne­ ustále i Duch. V jeho životě nikde nepozorujeme obvyklé důsledky náhlé inspirace Duchem, ale to je právě znamením jeho božství; Duch k němu nepromlouvá zvenčí, jako k ostatním, protože Ježíš v Duchu přebývá trvale; Duch mu náleží, je to jeho vlastní Duch (srv Jan 16,14n). II. JEŽÍŠ SLIBUJE DUCHA Přes to, co bylo právě řečeno, Ježíš o Duchu prakticky nemluví. Dokud žije mezi námi, zjevuje jej každým svým činem, ale nemůže jej zjevit sa­ mostatně. Teprve až nás opustí (Jan 7,39; 16,7). může být Duch vylit a zjeví se, že vychází od Kris­

93

ta. Proto Ježíš mluví o Duchu se svými učed­ níky jen když je dočasně (Mt 10,20) nebo trvale opouští (Jan 14,16n.26; 16,13nn). V synoptických evangeliích jakoby se projevy Ducha omezovaly jen na vážné situace, plné pro­ tivenství a nebezpečí, např. před soudem (Mk 13,11). V řeči na rozloučenou při poslední večeři Ježíš ukazuje, jak je nepřátelství mezi ním a *světem každodenní skutečností, a jak zůstává *pronásledování, které z něj plyne, trvalou hroz­ bou, visící nad učedníky (Jan 15,18-21). Také přítomnost Ducha v nich je z toho důvodu trva­ lým jevem (14,16n). Ježíš *vyznal Otce celým svým životem (Jan 5,41; 8,50; 12,49) a podobně budou svému Pánu vydávat *svědectví také jeho učedníci (Mk 13,9; Jan 15,27). Dokud byl Ježíš s nimi, nemuseli se ničeho obávat, protože on byl jejich utěšitelem, vždy schopným se jich ujmout a vysvobodit je z nesnází (Jan 17,12). Po jeho odchodu zaujme toto místo Duch ^utěšitel (14,16; 16,7), který bude vždy mluvit a jednat ve jménu Ježíše, od kterého je neodlučitelný a kterého «oslaví» (16,13n). Přiblíží učedníkům slova a skutky Pána a naučí je chápat je (14,26). Naučí je odolávat světu ve *jménu Ježíšově, chápat jeho *smrt a vy­ dat svědectví Božímu tajemství, dokonanému a zjevenému v této neslýchané události, kterou je hřích odsouzen, satan přemožen a *spravedlnost Boží nastolena (16,8-11).

III. JEŽÍŠ UDĚLUJE DUCHA Ježíš daruje své církvi po svém Zmrtvýchvstání svého Ducha. I ten největší z lidí, jakkoliv významný byl jeho život a ať už ovlivňuje nad­ cházející generace sebevíce, je přece jen v okamžiku své smrti odsouzen k ústupu do mi­ nulosti. Jeho dílo může přežít, ale už mu nenáleží, protože už nemá žádný vliv na to, co z něj uděla­ jí ti, kteří se jej ujali. Ježíš naproti tomu v okamžiku své smrti «odevzdává svého ducha» do rukou Božích (Lk 23,46), ale zároveň také své církvi (Jan 19,30). Až do té doby se působení Du­ cha jevilo jako omezené na jeho vlastní osobu a její akční rádius. Od nynějška je *Syn člověka vyvýšen a zasedl po pravici Otcově, v jeho slávě (12,23), shromažďuje vykoupené lidstvo (12,32) a vylévá na ně Ducha (7,39; 20,22n; Sk 2,33).

94

IV. CÍRKEV PŘIJÍMÁ DUCHA Církev, nové stvoření, se nemůže rodit jinak než z Ducha, ze kterého se rodí všechno, co se rodí z Boha (Jan 3,5n). Skutky apoštolské jsou jakoby «evangeliem Ducha». Činnost Ducha se v nich vyznačuje dvěma cha­ rakteristickými rysy, známými už ze SZ - totiž divý a mimořádnými úkazy, jako mluvením jazy­ ky (Sk 2,4.6.11), uzdravováním nemocných, vy­ svobozováním posedlých (3,7; 5,12.15...) a ne­ ohrožeností učedníků (4,13.31; 5,20; 10,20). Dále jsou tyto divý *znamením, že přísliby spásy se naplňují, že obrácení a odpuštění hříchů je možné a že nadešla hodina, kdy Bůh vylévá na svou cír­ kev Ducha (2,38; 3,26; 4,12; 5,32; 10,43). Tento Duch je duchem Ježíšovým a pod jeho vlivem církev znovu koná, co konal Ježíš; hlásá jeho slovo (4,30; 5,42; 6,7; 9,20; 18,5; 19,10.20), opakuje jeho modlitbu (Sk 7,59n = Lk 23,34.46; Sk 21,14 = Lk 22,42), pokračuje v lámání chle­ ba a v díkůčinění, on udržuje mezi bratřími jed­ notu (Sk 2,42; 4,32), jaká kdysi panovala okolo Ježíše. Nejde tu o přežívání jednou osvojených zvyklostí z doby Ježíšova pozemského života, ani o napodobování a prodlužování jeho existen­ ce. Dokud totiž žil, musel trvale vynakládat veškeré úsilí na to, aby je udržel u sebe. Nyní, kdy je od nich pryč a kdy navíc dobře vědí z jeho vlastního příkladu, jaké to bude mít následky, jeho učedníci sami jdou v jeho šlépějích - pro­ tože přijali jeho Ducha. Duch svátý je *silou, která pudí církev «až na konec země» (Sk 1,8). Občas se zmocňuje i poha­ nů (10,44) a tím dokazuje, že je «vylit na všechny lidi» (2,17), jindy *posílá vyvolené hlásat evange­ lium: Filipa (8,26.29n), Petra (10,20), Pavla a Barnabáše (13,2.4). Není však jen výchozím bo­ dem, nýbrž doprovází a vede činnost apoštolů (16,6n), propůjčuje jejich rozhodnutím svou *autoritu (15,28) a jestliže Slovo *roste a množí se (6,7; 12,24), je zdrojem tohoto pohybu a radosti tentýž Duch (13,52).

V. DUCH U SV. PAVLA 1. Duch, sláva Kristova v nás. - Ten, «který vzkřísil Ježíše» (Řm 8,11) mocí svátého Ducha (Řm 1,4) a učinil z něj «oživujícího dueha»

(I Koř 15,45), učinil též Ducha slávou našeho Pána (2 Koř 3,18). *Přítomnost jeho *velebnosti. kterou nás přetváří ke svému *obrazu, je rovněž darem Ducha. Pavel nerozlišuje přísně mezi Du­ chem a Kristem, mezi «životem v Pánu» a «životem v Duchu». Žít znamená nosit v sobě živého Krista (Gal 2,20) a tím i Ducha (Řm 8,2.10). Být «v Ježíši Kristu» (Řm 8,1) znamená žít v Duchu (8,5...). 2. Znamení Ducha. - Život v Duchu ještě není dán v plnosti, nýbrž je to život ve víře. Přesto je to skutečná a konkrétní zkušenost jeho *přítomnosti a její projevy jsou velmi různé. Všechny slouží evangeliu, od poměrně vnějškových *darů jazyků a uzdravování (1 Kor 12,28n; 14,12) až po dary vyšší, «stále lepší» (12,31), totiž dary víry, naděje a lásky ve službě evangeliu, jemuž vydáva­ jí svědectví (1 Te l,5n; 1 Kor l,5n), a *tělu Kris­ tovu, které budují (1 Kor 12,4-30). Všechny činy a celé rozpoložení člověka dávají tušit «dary, kterých se nám dostalo od Boha» (1 Kor 2,12), i osobní přítomnost někoho, kdo v něm «přebývá» (Řm 8,11), kdo svědčí (8,16), kdo se přimlouvá (8,26), kdo se spojuje s naším *duchem (8,16) a kdo «volá v našem srdci» (Gal 4.6) . 3. Duch je zdrojem nového života. - Všechny proměnné formy jsou výrazem jednoho a téhož Ducha; odsouzené a *smrtí poznamenané bytí je proměněno v *život. *Zákon, který z nás učinil zajatce litery, je vystřídán «novostí Ducha» (Řm 7.6) , *prokletí Zákona je vystřídáno *požehnáním Abrahámovým v duchu daných zaslíbení (Gal 3,13n) a po smlouvě litery, která zabíjí, následuje *smlouva Ducha, který oživuje (2 Kor 3.6) . Hřích a jeho zákon *těla jsou nahrazeny zákonem ducha a spravedlnosti (Řm 7,18.25; 8,2.4), na místo skutků těla nastupují *plody du­ cha (Gal 5,19-23) a na místo odsouzení a «soužení a protivenství» (Řm 2,9) v důsledku Božího *hněvu nastupuje *pokoj a *radost Ducha (1 Te 1,6; Gal 5,33...). Tento nový život nám byl darován Duchem, v němž se nám dostalo všeho, takže netrpíme žádným nedostatkem (1 Kor 1,7), ale dostává se nám jej v bojích, neboť v tomto světě máme jen «prvotiny Ducha» (2 Kor 1,22; 5,5; Ef 1,14; Řm 8,23). Duch nás vyzývá k boji proti tělu a jeho přítomnost v nás je spojena s výzvou: «Protože Duch je náš život, ať nás Duch vede také k jednání» (Gal 5,25; srv 6,9; Řm 8,9.13; Ef 4,30) a ať

promění tělesného člověka, malé *děti v Kristu, v «muže duchovní» (1 Koř 3,1). 4. Duch a církev. - Nové stvoření, zrozené z Ducha, je církev. V ní lze zakusit přítomnost Ducha, který nám zjednává přístup k tajemství církve. *Dary Ducha jsou tím cennější, čím účin­ něji pomáhají při stavbě církve (1 Kor 12,7; 13,4...) a při posvěcování *chrámu Božího (1 Kor 3,16; Ef 2,22). Svými stále novými dary Duch upevňuje *jednotu těla Kristova (1 Kor 12,13). Duch pokojného spolunažívání (Ef 4,3; Fil 2,1 srv *společenství) vede všechny k *jednotě nejvyšším ze svých darů, totiž láskou (1 Koř 13; 2 Koř 6; Gal 5,22; Řm 5,5). 5. Duch Boží. - «Jedno tělo, jeden duch... jeden Pán... jeden Bůh» (Ef 4,4nn). Duch sjednocuje, protože je duchem Božím; posvěcuje (2 Kor 1,22), protože je duchem Boha nejvýš svátého. Veškerá činnost Ducha má za cíl přivést člověka k Bohu, uvést ho do spojení s ním a do posvát­ ných hlubin «tajemství Božích» (1 Kor 2,1 On). Je­ dině v Duchu poznáváme Krista a vyznáváme, že «Ježíš je Pán» (12,3), prosíme Boha (Řm 8,26) a nazýváme ho *jménem: «Abba», Otče (Řm 8,15; Gal 4,6). Nic na světě nás nemůže zničit, protože se nám dostalo Ducha a tím samého Bo­ ha, ve kterém žijeme. JG -►bohoslužba NZ II, III - Bůh NZ II 4, V - církev IV 1.2 ctnosti & neřesti 2 - dar NZ 1 - dary Ducha - duch SZ 4; NZ - duše II 1 - holubice 3 - chrám NZ II 2 - křest III, IV - láska I NZ 3 - Letnice II - milost V - moc IV 2, V - mod­ litba V 2d - moudrost SZ III 3; NZ II 2 - oblak 5 - oheň NZ II 2 - olej 2 - opojení 3 - plod IV - pomazání II 5.6 poslání SZ III 2; NZ III - potěšit 2 - povolání III - požeh­ nání IV 3 - pravda NZ 3b - prorok SZ I 2; NZ II 3 - pře­ bývat II 3 - přítomnost Boží SZ III 2; NZ II, III - radost NZ I 2, II 1 - rouhání NZ 1 - sen - slovo Boží SZ I 1 - svá­ tý NZ II, III - tělo II 2 - tradice NZ II 2a.b - učit NZ II utěšitel - vkládání rukou - voda III 2, IV - výchova III 1 zaslíbení III 3 - Zjevení NZ I 2b - znát NZ 3 - zrození (no­ vé) 3a - žádost III DŮKAZ

-*

svědectví - zkouška/pokušení - znamení

DŮM Člověk potřebuje k životu příhodné prostředí a střechu nad hlavou: rodinu a dům, označované v hebrejštině jedním slovem beth (srv složená slo­ va jako Beth-el, dům Boží, Beth-lem, dům chleba

95

nebo dům Lahmův atd). Bůh se nespokojuje tím, že dává člověku hmotný dům a přirozenou rodi­ nu, ale chce jej uvést do svého vlastního domu, a to ne jako pouhého služebníka, ale jako syna. Po období, kdy přebýval sám uprostřed Izraele v chrámu, poslal svého vlastního Syna, aby mu vystavěl duchovní příbytek ze živých kamenů, otevřený všem lidem.

I. DŮM LIDSKÝCH DĚTÍ 1. Rodinný dům. - Člověk touží po domovu, po vlastním hnízdě, jak říká staré přísloví (Př 27,8), po ochranném krovu pro své soukromí (Sir 29,21), ve vlastní zemi, doma (Gn 30,25), kde se nachází otcovský dům, dědictví nezcizitelné (Mich 2,2) a přímo nedotknutelné (Ex 20,17 par). V tomto dobře střeženém a přívětivostí ženy ozdobeném domě (Sir 26,16) - na rozdíl od nesnesitelnosti, vytvářené ženou zlou (25,16) - přebývá muž se svými syny trvale, zatímco služebník jej může opustit (Jan 8,35). Rád v něm přijímá hos­ ty a za určitých okolností může dokonce nutit kolemjdoucí, aby se u něj zastavili (Gn 19,2n; Sk 16,15). Cena takto zbudovaného domu je vysoká a nikdo nemá právo bránit vlastníkovi, aby ho užíval. V Izraeli existoval dokonce zákon, který nedovoloval nutit majitele nově postaveného domu k účasti na válce, a to i kdyby šlo o svátou válku (Dt 20,5; 1 Mak 3,56). 2. Co upevňuje dům a co jej ničí. - Postavit dům neznamená tedy jen ^vystavět jeho zdi, ale založit rodinu a předat novému pokolení náboženský základ spolu s ^příklady *ctnostného života. Je to moudré (Př 14,1): žena, která takto jedná, je ctnostná a nenahraditelná (31,10-31). Je to přímo božské dílo, které muž ani sám nemůže vykonat (Ž1 127,1). Špatnost přitahuje na dům neštěstí (Př 17,13), pošetilá žena boří jeho zdi (14,1). Hřích však ničí ještě předtím, než boří dům, něco mno­ hem cennějšího - totiž člověka samotného, který je křehkou, hliněnou nádobou, oživovanou Božím dechem (Jb 4,19; Gn 2,7). Hříšník musí zemřít a navrátit Bohu svůj dech. Potom se uloží vedle svých otců v hrobě, věčném příbytku lidí (Gn 25,8; Ž1 49,12.20; Kaz 12,5nn). Žije ale dále ve svém potomstvu, jako v příbytku, který Bůh staví svým přátelům (Ž1 127). Znemožnění poby­ tu ve vystavěném domě je pokládáno za Boží *trest, postihující nevěrnost (Dt 28,30); vyvolení budou ale naplněni eschatologickou radostí a bu­

96

dou přebývat ve svých domech na věky (Iz 65,2 lnn).

II. SYMBOLIKA DOMU BOŽÍHO 1. Dům Izraelův a dům Davidův. - Bůh chce znovu přebývat mezi lidmi, které hřích od něj vzdálil. Jeho záměr se prvně projevuje v povolání *Abraháma, kterého vyzývá, aby mu sloužil tím, že nejdříve opustí společenství lidí, kteří slouží ji­ ným bohům (Joz 24,2). Proto Abrahám odchází z otcovského domu i ze své země (Gn 12,1) a žije pod stanem jako kočovník, jako později jeho po­ tomci (Žd 11,9.13), až do okamžiku, kdy se Jákob a jeho synové usadí v Egyptě. Brzy však zatouží po vysvobození z tohoto «domu otroctví» a Bůh je odtamtud také vyvede a uzavře s nimi smlouvu. Přebývá v jejich středu pod sta­ nem, který si nechá vztyčit. Viditelný *oblak tam zahaluje jeho ^velebnost a svědčí o jeho *přítomnosti před celým domem Izraelovým (Ex 40,3438). Tímto názvem je označováno ještě i potom­ stvo Jákobovo, početnější než hvězdy na nebi (Dt 10,22). Lid se shromažďuje kolem tohoto Stánku Božího, nazývaného proto stanem setkání (Ex 33,7). V něm promlouvá Bůh k *Mojžíšovi, svému služebníkovi, majícímu k Božímu domu trvale přístup (33,9nn; Nm 12,7), který povede vyvolený lid až do zaslíbené země. Hospodin chce učinit z této *země, která je jako celek «jeho domem» (Oz 8,1; 9,15; Jer 12,7; Zach 9,8), místo trvalého pobytu pro svůj lid (2 Sam 7,10). David chce později postavit Bohu dům, podobný paláci, ve kterém sám přebývá (7,2), ale Bůh odmítá: stan mu stačí (7,5nn). Nechce bydlet v domě z kamene, přitom však nezavrhuje úmysl svého Pomazaného; obrací nabídku vlastním rozhodnu­ tím postavit dům Davidovi, to jest upevnit jeho potomstvo na trůně, který mu dal už předtím (7,11-16). Stavbu domu Hospodinova vyhradil až Davidovu synu, kterému bude Bůh otcem (7,13n). 2. Kamenný dům a nebeský chrám. - Šalomoun vztahuje na sebe tajemné proroctví, dané Davi­ dovi Nátanem a vystaví pro *jméno Hospodino­ vo dům, ve kterém bude uložena *archa, symbol Boží přítomnosti, ale zároveň nepřestává vy­ hlašovat, že ♦nebesa nebes nemohou pojmout Boha, který v nich přebývá (1 Král 8,27; 8,19nn.29). Bůh sám nechá provolat Jeremiášem

přímo ve svém domě, že není vázán na žádné místo a na žádný dům (Jer 7,2-14) a Ezechielovi zjeví totéž ve dvou viděních: v prvním Boží *velebnost opouští znesvěcený dům Boží (Ez 10,18; 11,23), ve druhém se zjevuje v zemi pohanů, ve které dlí dům Izraelův ve vyhnanství (Ez 1). A právě tam a právě jemu, který znesvětil Boží jméno, zjevuje Bůh, že jej očistí, shromáždí, sjed­ notí a že v něm bude znovu přebývat (36,22-28; 37,15n.26nn). Bude to důsledek vylití *Ducha na dům Izraelův (39,29). Toto významné proroctví ukazuje pravý příbytek Hospodinův - nikoliv už lidskou rukou vystavěný chrám, podrobně po­ psaný prorokem (40 - 43), ale příbytek duchovní, kterým se má stát dům Izraelův sám.

také přátelského (7,36-50; 10,38nn). Jeho cílem přitom zůstává nabídka k obrácení, odpuštění a nabídka spásy, toho jediného, čeho je zapotřebí. Učedníkům, kteří na jeho výzvu opustili domovy a připojili se k němu, svěří poslání (Mk 10,29n) nést *pokoj do domů, kde budou přijati (Lk 10,5n), a vyzývat lidi k následování Krista, jedi­ né Cesty, která vede do domu Otcova, do kterého nás chce vést (Jan 14,2-6). Kristus, náš velekněz, je nad celým domem Ot­ covým (Žd 3,3-6). Předchází nás na cestě do něj svou obětí (6,19n; 10,19nn). Tento dům, vysta­ věný Otcem, je duchovní, je nám na dosah; ve skutečnosti jsme «my sami» tímto domem, pokud si uchováme pevnou naději (3,6).

3. Příbytek Boha pokorných srdcí. - Po návratu z vyhnanství se dostane lidu dvojího poučení, to­ tiž varování před formalismem a uzavřeností: Bůh otevře svůj dům všem *národům (Iz 56,5nn; srv Mk 11,17) a prohlašuje, že jeho dům je trans­ cendentní a věčný. Vstoupit do něj lze jen s ♦po­ korným a zkroušeným srdcem (Iz 57,15; 66, ln; srv ŽI 15). Kdo však dovede člověka k tomuto nebeskému příbytku? Bude to božská *Moudrost sama, která vstoupí do světa lidí a vystaví si mezi nimi svůj příbytek, do kterého pozve všechny lidi (Př 8,31; 9,1-6).

3. Nebeský příbytek, o kterém je řeč, nebude hotov dříve, než každý z nás opustí tuto zemi a vstoupí do nebeských a věčných příbytků, oděn oslaveným tělem a nesmrtelností (2 Kor 5,ln; srv 1 Kor 15,53). Už nyní však jsme Bohem vyzváni ke spolupráci na stavbě tohoto příbytku, jehož základem je Ježíš Kristus (1 Koř 3,9nn), kámen živý a úhelný. Celý dům je vystavěn ze živých ♦kamenů, to jest z věřících (1 Petr 2,4nn). Kris­ tus nám zjednává přístup k Otci, ale ne pouze jako *hostům v jeho domě, nýbrž jako ‘do­ mácím’ (Ef 2,18n). Spolu s ním rosteme a každý z nás se stává příbytkem Božím v míře, v jaké je spojen s bratry v Pánu a jeho Duchu (2,2ln). Proto nemá nebeský Jeruzalém z knihy Zjevení žádný chrám (Zj 21,22); je totiž celý proměněn v dům, kde Bůh přebývá s lidmi, svými syny (21,3.7) a Kristem v lásce Otcově (Jan 15,10). JMF & MFL

III. DUCHOVNÍ DŮM OTCŮV A JEHO SYNŮ 1. *Ježíš Kristus je skutečně Moudrost Boží (1 Kor 1,24), *Slovo Boží, které přišlo přebývat mezi námi a stalo se proto *tělem (Jan 1,14). Je z domu Davidova a přišel se ujmout vlády nad domem Jákobovým (Lk 1,27.33), ale v Betlémě, městě Davidově, nenajde dům, který by jej chtěl přijmout (2,4.7). Žije sice v Nazaretě, v domě své rodiny (2,51), ale už jako dvanáctiletý pro­ hlašuje, že musí být u svého Otce (2,49), jehož domem je chrám (Jan 2,16). V něm vystoupí s mocí Syna, který je zde doma (Mk 11,17 par). Ví ovšem, že tento dům je odsouzen ke zničení (13,ln par), a proto přistupuje ke stavbě nového domu, totiž své *církve (Mt 16,18; srv 1 Tm 3,15). 2. V době, kdy bude plnit své poslání, nebude mít ani domov (Lk 9,58), ani rodinu (8,21). Bude zván a nechá se zvát do domů hříšníků (5,29-32: 19,5-10), kde se mu dostane přijetí chladného, ale

chrám SZ I 2; NZ I 1 město - otcové & Otec po­ hostinnost - přebývat - přítomnost Boží SZ III 1 - stavět

DUŠE Duše označuje celého člověka, oživovaného ♦duchem života - a ne jen jednu «část» lidské by­ tosti, jejíž druhou částí by bylo lidské *tělo. Přes­ něji vzato označuje duše celého člověka a proje­ vuje se skrze tělo, podobně jako výraz *tělo sám o sobě rovněž označuje člověka celého. Duše po­ ukazuje na úzký vztah mezi lidskou bytostí a Du­ chem; tato ‘spiritualita’ je však pevně vkořeněna do hmotného světa, jak lze vyčíst z hojného po­ užívání termínu «duše» v Písmu svátém.

97

I. ŽIVÁ BYTOST A DUŠE Výrazy, které v biblických jazycích označují duši, jsou všechny více či méně úzce spjaty s před­ stavou ducha, ať už jde o hebrejské nefeš, řecké psýché či latinské anima. 1. Živoucí člověk. - Nejvýraznějším znamením života je dýchání. Živý je ten, kdo ještě má v so­ bě dech (2 Sam 1,9; Sk 20,10). Duše opouští umírajícího (Gn 35,18), člověk ji vydechuje (Jer 15,9), duše může také vytéci jako tekutina (Iz 53,12) a jestliže je člověk vzkříšen, duše se do něj navrací (1 Král 17,21). Až potud je řecký a semitský způsob vyjadřo­ vání totožný. Za stejnými slovy se však skrývají značně odlišné představy. U řeckých filozofů se často setkáváme s pojetím duše jako jakéhosi ži­ votního principu, existujícího nezávisle na těle, ve kterém se nachází a které opouští. Výchozím bo­ dem této koncepce, kterou můžeme nazvat ‘spiritualistickou’, je zřejmě takřka bezhmotný cha­ rakter lidského dechu, v protikladu k tělu. V se­ mitském pojetí je dech neoddělitelný od těla, kte­ ré oživuje. Působí pravidelný pohyb lidského těla, který je známkou života, i když člověk spí a zdánlivě se nehýbá. Není vyloučeno, že zde je klíč k pochopení pouta, kterým jsou v bibli propoje­ ny představy dechu a *krve (Ž1 72,14): duše je v krvi (Lv 17,1 On), je s ní totožná (Lv 17,14; Dt 12,23) tak, jako je totožná s živým člověkem. 2. Život. - Od přívlastků k podstatnému jménu je pak už jenom krůček: «Nevydávej duši své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň» (Ž1 74,19). Jinde v ‘zákonu odplaty’ (Ex 21,23), překládaném z originálu obvykle «život za život, oko za oko, zub za zub...)) by bylo možné říci přesněji «duši za duši...» Výrazy ♦ži­ vot a duše jsou si tak blízké, že jsou často po­ užívány jeden na místě druhého; to ale nezname­ ná, že by tedy oba označovaly tentýž *život d u ­ chovní)) v protikladu k životu «tělesnému», původně chápanému čistě pozemsky, ale rovněž postupně orientovanému a otevírajícímu se na ži­ vot nebeský, věčný; proto je nutné přesný význam každého z nich pokaždé pečlivě vyčíst z kontextu, ve kterém je použit. V některých případech bible mluví o duši jako o podstatě časného života, který je třeba zachovat (Joz 9,24; Sk 27,22), chránit před smrtí (1 Sam 19,11; Ž1 6,5), před nebezpečím (Lk 21,19), když je ohrožován (Řm 11,3 = 1 Král 19,10; Mt 2,20

98

= Ex 4,19; Ž1 35,4; 38,13). Přílišná starost však je rovněž škodlivá (Mt 6,25 par); někdy je nutno ži­ vot riskovat (Fil 2,30) nebo i dokonce položit za své drahé (1 Te 2,8), jako to udělal Ježíš (Mt 20,28 par; Jan 10,11.15.17) a jak nás k tomu jeho ♦příklad vybízí (Jan 13,37n; 15,13; 1 Jan 3,16). Takovou oběť možno přinést nejen proto, že víme, že Hospodin může vykoupit duše svých služebníků (Ž1 34,23; 72,14), ale hlavně proto, že Ježíš nám zjevuje Boha jako dárce věčného života. Proslulý citát «Kdo by si chtěl život zachránit, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mne, na­ lezne ho)) tak v sobě skrývá několikerý možný smysl (Mt 16,25n par; srv Mt 10,39; Lk 14,26; 17,33; Jan 12,25). Spása duše v těchto souvislos­ tech znamená vítězství věčného života, jehož zárodek je vložen do lidského bytí (Jak 1,21; 5,20; 1 Petr 1,9; Žd 10,39). 3. Lidská osoba. - Život je nejcennějším lidským statkem (1 Sam 26,24) a zachránit svou duši zna­ mená tedy zachránit sebe sama jakožto osobu. Duše je zde synonymem osoby. «Duší)) nazývá Písmo svaté každé živé stvoře­ ní, včetně zvířat (Gn l,20n.24; 2,19), nejčastěji ale přece jen člověka: «sedmdesát duší, které vešly do Egypta)) (Gn 46,27 = Sk 7,14; srv Dt 10,22; Sk 2,41; 27,37). Duše označuje někoho, tedy člověka (Lv 5,1...; 24,17; Mk 3,4; Sk 2,43; 1 Petr 3,20; Zj 8,9), v protikladu k mrtvému nákladu (Sk 27,10). V krajním případě může výraz «mrtvá duše» označovat mrtvolu v souvislosti se vzpo­ mínkou na to, čím byl tento člověk za živa (Nm 6, 6). Tam, kde výraz «duše» označuje ‘já ’ mluvčího - podobně jako při používání výrazů *srdce nebo ♦tělo, jen se zvýšenou silou a větší hloubkou, jde o významné nasazení vlastní osoby, například při ♦přísaze: «Jakože je živa má duše!)) (Am 6,8; Jer 51,14; 2 Kor 1,23). Jonatán miloval Davida «jako svou duši» (1 Sam 18,1.3). Někdy přesto výraz «duše)> opisuje činnost neduchovní, jako např. v případě bohatce: «Řeknu své duši: duše, máš velké zásoby na mnoho let. Pohověj si, jez, pij, vesel se! Bůh však mu řekl: Blázne, ještě této noci bude od tebe vyžádána tvá duše (= tvůj život)» (Lk 12,19n). Výraz ‘duše’ zdůrazňuje vůli k živo­ tu, tak trochu jako žízeň ve vyschlém hrdle (Ž1 63.2) . Lidské tužby mohou být ukojeny (Ž1 107,9; Jer 31,14). Duše se může radovat (Ž1 86,4), starat (Jan 12,27), rmoutit (Mt 26,38 = Ž1 42,6), může pociťovat ulehčení (Fil 2,19) nebo lhostejnost (Žd 12.3) , potřebu posily před předáním otcovského

požehnání (Gn 27,4) nebo před pronásledováním (Sk 14,22), dokáže milovat (Gn 34,3), nenávidět (Ž1 11,5), mít v někom zalíbení (Mt 12,18 = Iz 42,1; Žd 10,38 = Hab 2,4), hledat Boha (Mt 22,37 par = Dt 6,5; Ef 6,6; Kol 3,23) a do­ brořečit bez konce Pánu (Ž1 103,1). Některé z těchto obratů mohou získat novou sílu výrazu: posvěcení duší (1 Petr 1,22), pro kte­ ré Pavel pracuje až do vyčerpání (2 Kor 12,15), prospěch duše, vedené duchovními představe­ nými (Žd 13,17), odpočinutí, slíbené Ježíšem (Mt 11,29). Duše jsou tělesné bytosti, dříme v nich však símě života (1 Petr 1,9).

II. DUŠE A DUCH ŽIVOTA 1. Duše a princip života. - Duše je známkou ži­ vota, ale nikoliv jeho zdrojem - a to je druhý podstatný rozdíl mezi myšlením řeckým a semit­ ským. V platónském pojetí splývá duše s du­ chem, jehož je jakousi emanací, přinášející člo­ věku skutečnou nezávislost opravdové bytosti. Semita nepokládá za zdroj života duši, nýbrž Božího *Ducha: «Bůh mu vdechl v chřípí dech života (nešamah) a tak se stal člověk živou duší (nefeš)» (Gn 2,7). V každé živé bytosti je «dech ducha života» (Gn 7,22), bez kterého bytost umírá a který je jí propůjčen pro dobu pozem­ ského života: «Odejmeš jim dech a hynou, v prach se navracejí. Sesíláš svůj dech a jsou znovustvořeni» (Ž1 104,29n). Duše (psýché), princip života, a duch (pneuma), který je jeho zdrojem, jsou tedy dvě odlišné věci, třebaže obě sídlí v lid­ ském srdci, kam proniká Boží Slovo (Žd 4,12). Přenos do křesťanského světa umožňuje předsta­ vu člověka, který sice žije, ale kterému schází duch (Jud 19), takže znovu upadá z duchovní úrovně na pozemskou přesto, že se mu dostalo křtem účasti na Duchu (1 Kor 2,14; 15,44; Jak 3 . 15 ).

2. Duše a její přežití. - Na rozdíl od ducha, kte­ rý neumírá (alespoň se s tím nikde v bibli neset­ káme), ale navrací se k Hospodinovi (Jb 34,14n; Ž1 31,6; Kaz 12,7), duše umírá (Nm 23,10; Sd 16,30; Ez 13,19) a je smrti vydána na pospas (Ž1 78,50), stejně jako kosti (Ez 37,1-14) nebo tělo (Ž1 63,2; 16,9n). Poté sestupuje do šeólu, kde ži­ voří jako *stín, *mrtvá bytost, daleko od «zemč živých», se kterou už nemá žádného styku (Jb

14,21 n; Kaz 9,5.10), od Boha, kterého už nemůže chválit (Ž1 88,1 lnn), protože mrtví přebývají v *mlčení (Ž1 94,17; 115,17) - zkrátka už «neni» (Jb 7,8.21; Ž1 39,14). Víra však chová jistotu, že Bůh může povolat duši i z těchto hlubin propasti (Ž1 30,4; 49,16; Př 23,14) svou všemohoucností (2 Mak 7,9.14.23), že může shromáždit rozptýlené kosti. 3. Duše a tělo. - Duše odcházejí do šeólu, ale to neznamená že tam «žijí» bez těla; neexistují právě proto, že se bez těla nemohou projevit. Učení o lidské nesmrtelnosti tedy není totožné s učením o nehmotnosti duše. Nezdá se ani, že by něco po­ dobného do Písma svátého chtěla vnést kniha Moudrosti. Autor je viditelně ovlivněn helenismem a tu a tam používá terminologii řecké an­ tropologie. Jeho mentalita však je neřecká. I on říká, že «porušitelné tělo zatěžuje duši a pozem­ ský příbytek utlačuje ducha tisícerými starostmi)) (Mdr 9,15), ale říká to na adresu lidského rozu­ mu a nikoliv oživujícího ducha lidské bytosti. A v žádném případě se u něj nesetkáme s opovrho­ váním hmotou (srv 13,3) nebo tělem: «Že jsem byl dobrý, přišel jsem do neposkvrněného těla» (8,19n). Rozlišování mezi tělem a duší u něj ne­ směřuje k představě o nezávislé existenci duše (na těle). Podobně jako apokalyptická literatura teh­ dejšího judaismu, autor knihy Moudrosti mluví o posmrtném příbytku duší (hades; Mdr 16,14), ale Bůh, který je nadále drží ve své ruce (3,1; 4,14), je může vzkřísit, neboť člověk, kterého stvořil «ke svému obrazu)), je stvořen pro «věčný život)) (2,23). Bible učí nejdříve o nesmrtelnosti člověka a po­ zději jen o duši, odlišné od těla. Duše, které čeka­ jí pod oltářem (Zj 6,9; 20,4) na odplatu (Mdr 2,22), nejsou ničím jiným než výzvou ke ♦zmrtvýchvstání, které je dílem Ducha života a nikoliv jakési imanentní síly. Bůh do duše vložil símě věčného života, které vzklíčí, až nadejde jeho čas (Jak 1,21; 5,20). Celý *člověk se stane «živou duší)>, bude proměněn v «duchovní tělo», jak říká paradoxně Pavel, takže jeho *vzkříšení se bude rovněž týkat celé lidské bytosti (1 Kor 15,45; srv Gn 2,7). XLD

-> člověk - duch - krev SZ - smrt - tělo - vzkříšení zmrtvýchvstání - život II 3

99

DŮVĚRA Člověk hledá ve svém boji proti nástrahám ži­ vota oporu (hebr. batah), útočiště (hebr. hasah) před tíhou, která hrozí zavalit jej *úzkostí. Vytr­ valost ve *zkouškách a naděje na šťastný konec nejsou možné bez celoživotní pevné důvěry. Komu ale důvěřovat? 1. Víra a důvěra v Boha. - Otázka důvěry vy­ vstala už na samém počátku a Bůh na ni dává ještě v ráji odpověď: zakazuje člověku plody stromu poznání a tím jej přímo vyzývá, aby při rozlišování mezi dobrem a zlem spoléhal jen na svého Boha (Gn 2,17). Věřit slovům Božím zna­ mená zvolit důvěru v Boha namísto «sebedůvěry» (Př 3,5), znamená to volit mezi dvěma druhy moudrosti. Člověk, který důvěřuje Boží všemohoucnosti a Stvořitelově *prozřetelnosti, se nemusí *bát žádného stvoření - naopak: je mu svěřen celý svět a on je jeho pánem (Gn 1,28). První lidé ale dali přednost stvoření před Stvořitelem, a vzápětí objevili sami na sobě, že se opřeli vlastně o lež (Gn 3,4-7; Jan 8,44; Zj 12,9) a oba nesou následky vlastní pošetilé důvěřivos­ ti: začínají mít strach z Boha a *stydí se jeden před druhým; plodnost ženy i země od té chvíle doprovází námaha a bolest a na konci čeká smrt (Gn 3,7.10.16-19). Izrael jako národ se zpronevěřuje bezvýhradné důvěře v Boha, jakou se vyznačoval jeho praotec Abrahám, který necouvnul ani před obětí (Gn 22,8-14; Žd 11,17), veden bezpečnou důvěrou, že «Bůh se postará». Bůh vyvolil Izraele za svého syna (Dt 32,6.10-12), ale ten začne na poušti, kde je zbaven vší opory ve tvorech, reptat proti Bohu a lituje, že opustil místo nesvobody. Celými jeho dějinami se vine nedostatek důvěry jako červená niť (Iz 30,15; 50,10); obrací se k modlám (Jer 13,25), nicotným bůžkům (Iz 59,4; srv Ž1 115,8), přesto, že mu jeho moudří rádcové připomínají, jak je marné opírat se o bohatství (Př 11,28; Ž1 49,7n), násilí (Žl 62,11) nebo o mocné tohoto světa (Žl 118,8n; 146,3). Pošetilý, kdo spoléhá na vlastní rozum (Př 28,26), «prokletý člověk, který spoléhá na člověka... požehnaný člověk, který doufá v Hospodina» (Jer 17,5nn). Ježíš dovádí tuto myšlenku až k zásadnímu rozhodnutí proti všemu, co není dost vznešené a důstojné člověka: jedině Bůh sám, se svou mocí, moudrostí a láskou, si zasluhuje neomezené důvěry (Mt 6,2434). Předmětem všeho úsilí naší víry (Fil 3,4-9)

100

nemá být získání zásluh s cílem ospravedlnit se vlastními silami (Lk 18,9-14), ale spravedlnost království, kterou uděluje Bůh (Mt 5,20; 6,33). 2. Důvěra a pokorná modlitba. - Důvěra v Boha je tím pevnější, čím je pokornější. Neposiluje ji ovšem popírání zla, které v našem světě působí a které jej chce ovládnout (Mt 4,8n; 1 Jan 5,19), a ještě méně ji prospívá popření naší vlastní hříšno­ sti. Rozhodující je pochopit, že Boží všemohoucnost a milosrdenství chtějí spasit všechny lidi (1 Tm 2,4) a učinit z nich adoptivní syny Boží v Ježíši Kristu (Ef l,3nn). Neomezenou důvěru v Boha vlastním nezapo­ menutelným příkladem projevila už Judita (Jdt 8,11-17; 13,19), když se na něj obracela jako na zachránce z beznadějné situace a zároveň jako na Boha pokorných (9,11). Důvěra a *pokora jsou neoddělitelné. Objevují se společně v mod­ litbách chudých, jako například Zuzany, kte­ rá ve své bezmoci tváří v tvář smrtelnému ne­ bezpečí složila veškerou svou naději v Boha (Dan 13,35). To je «hlubina», ze které stoupá modlitba žalmů (Žl 130,1; 40,18): «na tvou lásku spoléhám)) (13,6), «toho, kdo doufá v Hospodi­ na, obklopuje milosrdenství)) (32,10), nebo: «blaze těm, kteří se k němu utíkají)) (2,12). Ne­ jčistším výrazem této oddané pokory, dovedené k dokonalosti Ježíšem, je Žl 131. Své učedníky nepřestává vybízet, aby přijali Boží království jako děti (Mk 10,15), jejichž mod­ litba k nebeskému Otci je vždy vyslyšena (Lk 11,9-13 par). Jen tak může hříšník dosáhnout spásy a ospravedlnění (Lk 7,50; 18,13n) a znovu získat ztracenou vládu nad stvořením (Mk ll,22nn; srv Mdr 16,24). Nikoho přitom nepřek­ vapí, že bezbožníci se takovému postoji budou vysmívat a budou pronásledovat všechny, kdo skládají svou důvěru v nebeského Otce, tak jako pronásledovali Ježíše (Mt 27,43; srv Mdr 2,18), především v okamžiku vyvrcholení jeho oběti, přinesené v bezmezné důvěře až do konce (Lk 23,46). 3. Radostná důvěra a jistota. - Ježíš přemohl moc zla důvěrou a láskou a od té doby nepře­ stává k sobě přitahovat lidi (Jan 12,31 n; 16,33) a vzbuzovat jejich důvěru a přímo jistotu. Jeho učedník se sám stává věrným svědkem *věrnosti Boží i jeho milosti, která dokončí dílo spásy (Sk 20,32; 2 Te 3,3n; Fil 1,6; 1 Kor l,7nn). Důvěra, která nekolísá ani v nejtěžších chvílích (Gal 5,10), dává apoštolovi neochvějnou jistotu, po­

třebnou ke svobodnému hlásání (parresia) Slova Božího (ITe 2,2; Sk 28,31). Už neohroženost prvních učedníků ve vydávání svědectví spočívala na důvěře a z ní plynoucí milosti, které se jim dostalo skrze modlitbu (Sk 4,24-31). Neochvějná důvěra je hlavní oporou věrnosti (Žd 3,14) učedníka, kterému vnuká radostnou jis­ totu, *hrdost (3,6) a vědomí přístupu ke trůnu milosti (4,16), zjednaného krví Ježíšovou (10,19). Nemusí se ničeho obávat (13,6), protože ví, komu uvěřil (2 Tm 1,12) a má jistotu, že nic jej nemůže oddělit od lásky Boží (Řm 8,38n), zdroje křesťan­ ské svobody i lásky a stálosti v protivenstvích (Řm 5,1-5). Všechno mu prospívá (Řm 8,28). Oporou a potvrzením věrnosti je důvěra. Hlav­ ním prubířským kamenem *lásky je věrnost (Jan 15,10), a láska vede důvěru k plnosti. Jen ti, kdo zůstávají v lásce, se objeví před věčným soudcem

beze strachu v den příchodu Kristova, protože dokonalá láska vylučuje strach (1 Jan 2,28; 4,16nn). Už nyní mají jistotu, že Bůh slyší a vy­ slyší jejich modlitbu a že jejich smutek bude pro­ měněn v radost, kterou už nic nebude moci zaka­ lit, protože je to radost Syna Božího (Jan 16,20nn; 17,13). MFL bázeň Boží II - blahoslavenství SZ I 2, II 2 dítě I, II hanba I 1, II 1 - hrdost 0; NZ 2 - mlčení 2 - modlitba II 3 naděje - nevěra I 2 - pokora II, III - pronásledování II Prozřetelnost - skála 1 - spánek I 1 - spása SZ II; NZ II 3 — starost 2 - stvoření IV 2 - svoboda/vysvobození III 3a - tělo II 1 - úzkost 3 - víra - zklamání DVANÁCT - apoštol I - církev III 2 - Izrael SZ lb počet/číslo I 1, II 1 - vyvolení NZ II 1 DVOJAKOST -► lež - pokrytec - prostý 2 - rty 1 - srdce I

Ď ĎÁBEL -> satan

101

E

EGYPT 1. Egypt a jeho úloha v dějinách spásy. - Ze všech *národů, se kterými byl Izrael ve styku, je nejlepším ztělesněním ošidnosti a nespolehlivosti mocností tohoto světa právě Egypt. Jeho bohat­ ství je útočištěm patriarchů v době hladomoru (Gn 12,10; 42nn), ale také psanců všeho druhu (1 Král 11,40; Jer 26,21), poražených Izraelitů (Jer 42n) i před Herodem prchajícího Ježíše (Mt 2,13), je ztělesněním pokušení, kterému podléhají lidé bez zásad (Ex 14,12; Nm 11,5...), do své vlastní *síly zamilovaná říše, místo útulku (Ex 1 13) i trvalé fascinace pro Židy v jejich staletých bojích o časnou nezávislost a moc. David (2 Sam 20,23-26) a hlavně Šalomoun (1 Král 4,1-6) orga­ nizují vlastní královský dvůr a státní aparát po egyptském vzoru a v nesnadných dobách hledá pomoc v Egyptě jak Samaří (Oz 7,11), tak Jeru­ zalém (2 Král 17,4; 18,24; Iz 30,1-5; Jer 2,18...; Ez 29,6n...). Mojžíš u tohoto zdroje kultury získal vzdělání (Sk 7,22) a mudrci příležitostně sahají do pokladu egyptské literatury (jmenovitě Př 22,17 - 23,11). Je to též země modloslužby a '“ma­ gie (Mdr 15,14-19), které ve vyvoleném národě zůstávají trvalým pokušením k odpadu od Boha (Jer 44,8). 2. Egypt před Bohem. - Po tom, co bylo řečeno, nepřekvapí, že exodus znamená počátek Božího *soudu nad Egyptem, který je nucen propustit Iz­ rael (Ex 5 - 1 5 ; srv Mdr 16 - 19); v královském období soud pokračuje trestem za plané sliby po­ moci (Iz 30,1-7; 31,lnn; Jer 46; Ez 29 - 32) a po­ kořením jeho pohanské pýchy a moudrosti (Iz 19,1-15). Ve všech těchto případech je Egypt symbolem lidského společenství, na které dopadá Boží hněv (Zj 11,8). Protože je ale útočištěm v nouzi, není trvale vy­ loučen ze společenství s Hospodinem (Dt 23,8n). Bůh jej trestá zdrženlivě; Egypťané jsou jeho tvo­ rové, a proto se snaží především odvrátit je od zla (Mdr 11,15 - 12,2). Konečným cílem je jejich obrácení a spojení s vyvoleným národem tak.

102

aby i oni sloužili Hospodinovi (Iz 19,16-25: Žl 87,4-7). Egypt je souzen pro své hříchy, ale přesto se mu dostane spásy stejně jako ostatním náro­ dům. R M & PG -* exodus - město SZ 1 - moudrost 0; SZ I 1 - národy SZ II la - otrok I - poušť SZ I 2 - práce II - svoboda/ vysvobození II 1 - zahanbení II - zajetí I

ELIÁŠ «Živ je Hospodin, v jehož službě stojím!» (1 Král 17,1; 18,15), volá Elijahu, jehož *jméno skutečně vystihuje to, čím byl: «Hospodin je můj Bůh», prorok plný *ohně, obnovitel smlouvy s živým Bohem: «Za to, že velice horlil pro Zákon, byl vzat do nebe» (1 Mak 2,58), «uchvácen ohnivým vichrem ve voze s ohnivými koňmi» (Sir 48,9). SZ 1. Návrat do pouště. - Boží starostlivost o Eliáše se projevuje v *poušti, kam je nucen utéci (1 Král 17,2nn; 19,4-8). Putuje až k hoře Horeb, kde se mu zjevuje Hospodin, na stejném místě jako Mojžíšovi, který zde viděl «jeho záda» (19,914; srv Ex 33,21.23). Tišibita Eliáš se stane set­ káním s Hospodinem zdrojem svatosti pro svůj lid (1 Král 19,15-18) podobně jako kdysi *Mojžíš. 2. Eliáš plane horlivostí pro Boha a pro utlačova­ né. - «Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů» (19,10); takové *horlivosti bylo proti mocným tehdejší doby opravdu zapotřebí. Jejich samolibost po dosažených vítězstvích na vá­ lečném poli, v prosperujících městech a nádher­ ném sídelním hlavním městě, je svedla na sces­ tí pyšného nacionalismu (16,23-34). Achabova pohanská manželka Jezabel osnuje v samém královském paláci («ze slonoviny»: 22,39) rou-

hačské plány a udržuje v Baalově chrámu stovky falešných proroků, jejichž úkolem je šířit ♦mod­ loslužbu! Eliáš se proti nim postaví a s pomocí Hospodinovou je na hoře Karmelu uvádí do han­ by (1 Král 18). Pokaždé, když jde o obranu Božích práv, vystupuje na kolbiště svými ostrými výpady (2 Král 1). Nejde jen o pravou boho­ službu, ale také o *spravedlnost a o osud chu­ dých: Eliáš ostře napomenul Achaba, vraha ne­ vinného Nabota, takže se Achab zalekl a nako­ nec činil pokání (1 Král 21). Tak kontrastní po­ stava si zasloužila zvěčnění v Písmě svátém: «Tehdy povstal prorok Eliáš jako oheň a jeho slovo plálo jako pochodeň» (Sir 48,1). 3. Svědek Boží mezi pohany. - Mezi Izraelity 9. století byl běžný názor, že Boží dobrodiní se omezují na vyvolený lid. Boží vůle však nese ♦spásu za hranice smlouvy: Eliášovým prostřed­ nictvím je před hladem zachráněna pohanská že­ na (1 Král 17,10-16) a její syn je vyrván ze spárů smrti (17,17-24). 4. Eliášovo nanebevzetí. - Muž Boží mizí záhad­ ně před očima všech, «uchvácen ohnivým vichrem», ve voze «Izraelově s jeho spřežením» a zanechává Eliseovi svého prorockého ducha, aby pokračoval v Božím díle (2 Král 2,1-18). 5. Předchůdce. - Tajemnému nanebevzetí odpo­ vídá eschatologický návrat: «Hle, já vám posílám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný ♦den Páně. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům» (Mal 3,23n). Jeho vystoupení je poslední příležitostí k obrácení před propuknu­ tím Božího *hněvu (Sir 48,10). NZ 1. Jan Křtitel a Eliáš. - Eschatologické oče­ kávání (srv Mk 15,35n par) ústí do vystoupení ♦Jana Křtitele (Mt 17,10-13); Jan však není Eliáš (Jan 1,21.25) a jeho kázání sice usmiřuje otce se syny, nemůže však usmířit Boží ♦hněv. 2. Ježíš a Eliáš. - V Janu Křtiteli nutno vidět ♦předobraz Eliáše, především co se týká *pokání, konaného na poušti (Mt 3,4; srv 2 Král 1,8). To hlavní, co Izrael očekával od Eliášova příchodu, přichází až s Ježíšem: už v Nazaretě navazuje svým *posláním výslovně na činnost Eliášovu (Lk 4,25n). Zázrak v Sareptě a zázrak v Naimu se sobě silně podobají (Lk 7,11-16; srv 1 Král 17,17-24). Na Eliášovu prosbu sestupuje z nebe

oheň, který ukazuje Boží velikost (2 Král 1,9-14; srv Lk 9,54), Ježíš přináší nový oheň *Ducha svá­ tého (Lk 12,49). Na hoře Olivetské je Ježíš posi­ lován andělem podobně jako Eliáš na poušti (Lk 22,43; srv 1 Král 19,5.7). Nevolá však po smrti na rozdíl od Eliáše. Nanebevzetí Eliášovo, předáva­ jícího svého ducha Eliseovi (2 Král 2,1-15) je předobrazem *Nanebevstoupení Pána, který sešle svým učedníkům «slíbeného Ducha» (Lk 24,51; srv 9,51). 3. Eliáš a křesťanská víra. - Jakub staví Eliáše svým věřícím před oči jako vzor přímluvné mod­ litby *spravedlivého (Jak 5,16nn). Rozmluva ♦proměněného Ježíše s Eliášem (Mt 17,1-8), jako kdysi s Hospodinem prostřednictvím le h o u n ­ kého vánku» (lK rál 19,12), zůstává pro křesťany ♦příkladem intimity s Bohem, slíbené všem věřícím. FG horlivost II 1 - Jan Křtitel 1 - Nanebevstoupení I, II 4 — oheň SZ I 1, II 2.3 - Proměnění 2 - prorok SZ - vidět SZ I 1 ELOHIM (EL) -► Bůh SZ II, IV - Hospodin 0 - jméno SZ 4 - otcové & Otec III 2 - stvoření SZ I EMANUEL -> Ježíš II - přebývat II 2 - přítomnost Boží SZ I - samota II 1 ESCHATOLOGIE - čas SZ III; NZ II 1, III - den Páně dědictví SZ II 1 - hodina 1 - chvála II 3 - Jeruzalém SZ III 3; NZ II 3 - Ježíš Kristus I 1, II la - království SZ III, NZ III 3 - lid B; C III - město NZ 2 - naděje NZ IV - návštěva SZ 3; NZ - nový IV - panictví NZ 3 - pokoj II 3b - pokrm IV - předobraz SZ II 3 - ráj 2b.3 - sláva/velebnost IV 1 spása SZ I 2 - stvoření SZ III 2; NZ II 3 - světlo & temnoty SZ II 3; NZ II 4 - válka NZ - velikonoce III 3 - víno II 2 vyvolení NZ III - záměr Boží SZ II; NZ IV - země SZ II 4

EUCHARISTIE I. VÝRAZ A JEHO VÝZNAM 1. Díkůčinění a požehnání. - Vlastní význam slo­ va «eucharistie» je uznání, vděčnost, a odtud od­ vozené ‘díkůčinění’, nejběžnější v profánní řecké literatuře a naležítelné také v řeckém Písmě svá­ tém, především tam, kde jde o mezilidské vztahy (Mdr 18,2; 2 Mak 2,27; 12,31; Sk 24,3; Řm 16,4). Ve vztahu k Bohu má *vzdávání díků obvykle formu modlitby (2 Mak 1,11; 1 Te 3,9; 1 Kor 1,14; Kol 1,12 resp Mdr 16,28; 1 Te 5,17n; 2 Koř 1,11; Kol 3,17 atd), jak tomu bývá například na počátku Pavlových listů (srv 1 Te 1,2). Díkůči­ nění je úzce spojeno s *požehnáním, které zase

103

plyne jako výraz ♦chvály a vděčnosti z divů Božích, dobrodiní prokázaných člověku. V tom­ to případě je díkůčinění spojeno s «anamnezí», která připomíná minulé činy Boží a tak je udržuje v *paměti (Jdt 8,25n; Zj 11,17n); eucharistein tu je potom totožné s eulogein (1 Kor 14,16nn). Díkůčinění-chvála je často součástí modliteb, ob­ vyklých při židovském stolování. Pavel v této souvislosti mluví o jídle a «děkování Pánu» {eu­ charistein; srv Řm 14,6; 1 Kor 10,30; 1 Tm 4,3n). 2. Díkůčinění v Ježíšově mluvě a v mluvě kře­ sťanů. - U synoptiků pronáší Ježíš při prvním rozmnožení chlebů «požehnání» (Mt 14,19 par), zatímco u Jana «vzdává díky» (Jan 6,11.23). Při druhém rozmnožení chlebů mluví o díkůčinění Mt 15,36, zatímco Mk 8,6n mluví o «díkůčinění» nad chlebem a o «požehnání» ryb. V praxi jsou oba výrazy tak úzce propojeny, že není možno rozlišovat mezi «požehnáním» chleba (Mt 26,26 par; srv Lk 24,30) a «vzdáváním díků» nad ♦kali­ chem (Mt 26,27 par) při poslední večeři. Pavel později skutečně mluví naopak o vzdávání díků nad chlebem (1 Koř 11,24) a o požehnání kali­ cha (1 Koř 10,16). V křesťanské tradici se nakonec pro slavnost, ustanovenou při poslední večeři, ustálil výraz «eucharistie». Nutno ale mít stále na paměti, že toto slovo nezahrnuje jen poděkování za dobro, kterého se přítomným dostává, ale také a vlastně ještě více *chválu Božích divů. Ježíš uděluje pokr­ mu trvalou hodnotu své vykupitelské smrti; pro­ měňuje sebe a celé stvoření v jediný úkon úcty k Bohu, který je podstatou «náboženství» i Ježíšova vykupitelského díla: v jeho osobě, obětované na kříži a v eucharistii, se lidstvo s ce­ lým vesmírem navracejí k Otci. Proto je eucha­ ristie duší veškeré křesťanské ^bohoslužby a bu­ de tedy dobré si všimnout blíže hutných textů NZ, které o ní mluví.

II. USTANOVENÍ EUCHARISTIE A JEJÍ SLAVENÍ V PRVOTNÍ CÍRKVI 1. Texty. - Čtyři texty NZ mluví o ustanovení eucharistie: Mt 26,26-29; Mk 14,22-25; Lk 22,1520 a 1 Koř 11,23-25. Co Pavel «předává, jak přijal» je zřejmě liturgická tradice; podobně se musíme dívat i na synoptické podání, jehož stručnost a přímo strohost kontrastuje s celým kontextem. Leží zde před námi cenná svědectví o slavení večeře Páně v prvotní církvi. Podobnosti

104

a vzájemné rozdíly mezi nimi vyplývají z okolno­ stí. za kterých vznikly. Markův text prozrazuje blízkost aramejskému prostředí a může tedy být palestinského původu. Pavlovy texty, ovlivněné řeckým myšlením, asi představují tradici obcí v Antiochii nebo v Malé Asii. Matouš předsta­ vuje zřejmě s malými obměnami tutéž tradici jako Marek, ovlivněnou liturgickou praxí. Lu­ kášův text obsahuje několik nesnadných a různě řešitelných problémů: verše 15-18 by mohly být odrazem starobylé tradice, velmi odlišné od ostatních textů, ale také (pravděpodobněji) Lu­ kášovým rozvedením Mk 14,25. Verše 19n nutno přijmout přes výhrady, opírající se o svědky tra­ dice, kteří vypustili 19b.20. Jde nejspíš o Lukášo­ vu kombinaci Mk a 1 Koř anebo dokonce o další samostatnou tradici helenistických církevních ob­ cí, což by znamenalo třetí liturgické svědectví vedle Mk/Mt a 1 Koř. Rozdíly mezi nimi jsou vcelku nepodstatné, až na časový sled z Lk, vy­ puštěný Mk/Mt. Celkové množství rukopisů a vnitřní důslednost 1 Kor/Lk mluví pro jejich původnost. 2. Historický rámec. - Výklad textů závisí také na historickém kontextu, ve kterém vznikly. V případě synoptiků to byla jistě velikonoční večeře (Mk 14,12-16 par); z Jan 18,28 a 19,14.31 však plyne, že byla slavena až další den, tedy v pátek večer. Bylo podniknuto mnoho pokusů o vysvětlení tohoto rozporu - např. tím, že byl Jan podezříván ze snah o vytvoření časové shody mezi Ježíšovou smrtí a obětí velikonočního be­ ránka (a tedy z úmyslného zpoždění o jeden den: Jan 19,14.36), nebo domněnkou, že různá židov­ ská seskupení slavila velikonoce v různý den - ve čtvrtek i v pátek - či dokonce názorem, že Ježíš slavil velikonoce se svými učedníky v úterý, pod­ le kalendáře esénů. Nejlépe snad bude přistoupit na to, že Ježíš věděl, že zemře o velikonocích, a proto slavil velikonoce se svými učedníky s jed­ nodenním předstihem a přitom dal poslední večeři takový ráz, že dostatečně připomínala veli­ konoční obřad, takže bylo později snadné z něj vyjít při vytváření velikonočního obřadu Nového zákona. Takové řešení je v souladu s Janem a neodporuje ani synoptikům. 3. Rituální stolování a večeře Páně. - Texty usta­ novení eucharistie předpokládají daleko zřetelněji velikonoční než jakýkoliv jiný slavnostní židov­ ský obřad či dokonce hostinu esénů, jak se někteří pokoušeli dokázat. Bezprostřední sled

chléb/víno při poslední večeři najdeme sice i v Kumránu, ale shoda je povrchní a může být v evangeliích také výsledkem liturgické zkratky večeře na Zelený čtvrtek, ve které jsou zachovány jen oba podstatné prvky poslední večeře, tj chléb na počátku a třetí kalich na konci, za současného opomenutí všeho, co bylo původně mezi nimi. V 1 Koř 11,25 máme ještě příznačnou stopu to­ hoto časového rozpětí ve slovech «po večeři», vsunutých před kalich. V Kumránu schází pře­ devším a zcela velikonoční teologie Ježíšových slov. Pokládat ji za pozdější vsuvku, založenou na Pavlových slovech nebo na zvycích církevních obcí v řeckém prostředí, je neodůvodněné. Esénský rituál může svou přesností nanejvýš osvětlit atmosféru, v níž probíhalo stolování Ježíše s učedníky, po vzoru mnohých židovských sdružení tehdejší doby, a jak vypadalo po jeho smrti stolování učedníků, žijících a jednajících s vědomím přítomnosti vzkříšeného Kyria mezi nimi. Ne v každé večeři, slavené společně učedníky po Ježíšově odchodu a spojené s lámáním chle­ ba, nutno vidět hned slavení eucharistie (Sk 2,42.46). Často šlo o zcela obyčejné jídlo, zabar­ vené nábožensky, po způsobu Semitů u stolu, včetně vztahu ke zmrtvýchvstalému Mistrovi a jeho očekávanému návratu. Eucharistie v pra­ vém slova smyslu následovala jen za určitých okolností, při obnovování jeho slov, činů a přítomnosti prostřednictvím chleba a vína. Tepr­ ve tím se obyčejná večeře stává «večeří Páně» (1 Kor 11,20-34), zřetelně oproštěnou od židov­ ského obřadu. Slavila se jistě častěji než jednou do roka, snad dokonce každý týden (Sk 20,7.11). Naše znalosti jsou však na tomto poli příliš kusé, než abychom mohli rozhodnout u příslušných textů, zda šlo o «lámání chleba» obyčejné nebo eucharistické v pravém slova smyslu (Sk 27,35 a také už Lk 24,30.35).

III. EUCHARISTIE, SVÁTOSTNÝ POKRM 1. Pokrm jako náboženský úkon. - Eucharistie byla ustanovena v průběhu večeře a zůstává obřadem pokrmu. Už antický člověk a obzvláště v semitské kulturní oblasti přisuzoval pokrmu posvátný charakter, vyplývající z Boží štědrosti a jeho životodárnosti. Chléb, víno, voda, plody ze­ mě - to všechno jsou dary, za které člověk velebí Boha. Navíc je společné stolování příležitostí a

přímo zdrojem mezilidských vztahů a v pro­ dloužení i vztahů k Bohu, které jsou posvátné. 2. Předobraz a skutečnost. - *Pokrm, *potrava tedy slouží biblickému zjeveni k vyjádření života, který Bůh sděluje svému lidu. *Mana a křepelky z *exodu jsou podobně jako *voda, tryskající ze skály Horebu (Ž1 78,20-29), symbolickými sku­ tečnostmi (1 Kor 10,3n), předobrazy pravého *daru, vycházejícího z Božích úst (Dt 8,3; Mt 4,4), *Slova, pravého *chleba, sestupujícího z nebe (Ex 16,4). Tyto předobrazy se naplňují v Ježíšovi. On je «živý chléb» - svým slovem, otevírajícím přístup ke věčnému životu těm, kdo věří (Jan 6,26-51 a) a svým *tělem a svou *krví, danými jako pokrm a nápoj (Jan 6,51b-58). Jsou to Ježíšova vlastní slo­ va po zázračném nasycení davu na poušti (Jan 6,1-15), která ohlašují eucharistii. Dar, který sli­ buje a který je protikladem many (Jan 6,31n.49n), má tedy vztah k divům při vyjití z Egypta i k hostině mesiášského období, předo­ brazu nebeské blaženosti v představách teh­ dejších židů (Iz 25,6; rabínské spisy) i Nového zákona (Mt 8,11; 22,2-14; Lk 14,15; Zj 3,20; 19,9). 3. Slavení večeře Páně 'na památku i ‘v naději na příchod’ Pána Ježíše. - Poslední večeře je jako­ by konečnou přípravou na hostinu Mesiášovu, při které se Ježíš znovu shledá se svými, po obdo­ bí zkoušek. Proto jim už při této večeři na roz­ loučenou prostřednictvím chleba a vína otevírá přístup k nové realitě svého těla a své krve. No­ vého velikonočního beránka (Lk 22,15n) a nové víno (Mk 14,25 par) však s nimi bude požívat až v Božím království. Obřad velikonoc je mu vítanou a vhodnou příležitostí: slova, pronášená obvykle hlavou ro­ diny nad různými pokrmy, zvláště nad chlebem a nad třetím pohárem vína, byla úzce spojena s událostmi z dějin spásy a zároveň mluvila o za­ slíbeních, týkajících se budoucnosti, takže stolu­ jící jakoby znovu prožívali událost exodu a měli už podíl na mesiášských zaslíbeních. Ježíš semit­ ského pojetí slova jakožto tvůrčí síly využívá a svou vlastní autoritou je ještě umocňuje. Nový smysl, který přitom dává chlebu a vínu, nevysvět­ luje, ale prostě stanoví s konečnou platností: toto je (i nadále) moje tělo. Tvar slovesa ‘býti' zřejmě v aramejském originále scházel - ale ani jeho přítomnost by sama neospravedlňovala tak konkrétní skutečnost, protože by vždycky mohla

105

být brána v přeneseném významu: «Žeň zname­ ná konec světa a ženci jsou andělé» (Mt 13,39). Plný smysl slova zde vyžadují okolnosti, ze kte­ rých plyne, že Ježíš nepředkládá ^podobenství na místě nějaké abstraktní skutečnosti, ale že pro­ náší z čelného místa u stolu tradiční požehnání, které dává potravinám nóvou, sakrální hodnotu. V daném případě jde o novost neslýchanou a nesnadno uvěřitelnou, odpovídající vykupitelské smrti, která vede ke vzkříšení a eschatologic­ kému, věčnému životu.

IV. EUCHARISTIE, SVÁTOSTNÁ OBĚŤ 1. Ježíš ohlašuje svou vykupitelskou smrt. - Že jde o vykupitelskou smrt plyne ze slov «...tělo, které se za vás vydává» (Lk; 1 Kor má pouze «pro vás», s málo zaručenými variantami). Krev bude «... vylita za vás» (Lk) nebo «za mnohé» (Mk/Mt). Chléb a víno jsou na stole odděleny podobně, jako bude násilně oddělena Kristova krev od těla v okamžiku jeho blížící se smrti, kte­ rou on sám zde ohlašuje jako *oběť, podobnou těm, kterými byla na úpatí Sinaje zpečetěna první *smlouva (Ex 24,5-8), nebo velikonočnímu b e ­ ránkovi, pokud tento byl tehdy považován za oběť (srv 1 Koř 5,7). Když Ježíš mluví o krvi «nové smlouvy», která se «vylévá za mnohé», má jistě na mysli také *služebníka Hospodinova, který «nese hříchy mnohých» a jehož život je «zmařen» (Iz 53,12). Bůh jej ustanovil «prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů» (Iz 42,6; srv 49,8). Ježíš si úlohu služebníka přisvojil už dříve (Lk 4,17-21), včetně jeho poslání «dát život za mnohé jako výkupné» (Mk 10,45 par; srv Iz 53). Zde dává učedníkům na srozuměnou, že jeho blízká smrt nahradí oběti staré smlouvy a vysvobodí člověka nikoliv z čas­ ného *vyhnanství, ale ze zajetí *hříchu, jak to Bůh uložil svému služebníkovi. Uzavře tak «novou smlouvu», ohlášenou v Jer 31,31-34. 2. Účast na Kristově oběti. - Nečekané je, že Ježíš váže bohatství své oběti na pokrm. V Izrae­ li existoval obyčej - podobně jako v jiných civili­ zacích starověku - podílet se na užitku oběti po­ jídáním obětovaného. Znamenalo to spojení s obětí a s Bohem, který ji přijímal (1 Kor 10,1821). Tím, že věřící jedí Ježíšovo obětované tělo a pijí jeho krev, získávají podíl na jeho oběti i lásce a dostává se jim také milosti, která z oběti plyne. Ježíš však navíc ukládá svým učedníkům, aby na

106

jeho místě pronášeli slova, kterými ji zpřítomnil poprvé on sám, a to nad zcela obyčejnými potra­ vinami. Zároveň jim takto dává účast na svém *kněžství. Křesťané tedy «ohlašují smrt Pána, dokud (on) nepřijde» (1 Kor 11,26), kdykoliv opakují to, co udělal Ježíš, protože svátostná přítomnost, kte­ rou takto uskutečňují, je přítomnost Krista oběto­ vaného. Činí tak na jeho *památku (1 Kor 11,25; Lk 22,19), to jest, připomínají ve víře jeho vykupitelský čin, nebo ještě přesněji, zpřítomňují jej v pa­ měti Boží (srv Lv 24,7; Nm 10,9n; Sir 50,16; Sk 10,4.31) jako oběť neustále obnovovanou a přivo­ lávající jeho milost. Je to ‘anamnéze’ obdivuhod­ ných činů Božích a vděčnost za ně, včetně ne­ jvětšího z nich, oběti Syna za spásu lidí, div lásky, kterého se člověk účastní přijímáním těla Páně a tak vstupem do *společenství s ním a se všemi údy jeho těla (1 Kor 10,14-22). Eucharistie je obětí Krista, svátostí lásky a jednoty jeho *těla.

V. EUCHARISTIE, ESCHATOLOGICKÁ SVÁTOST 1. Kristova oběť trvá i v obnoveném světě. - Sym­ bolismu Ježíšova činu a jeho slov se dostává reál­ né náplně prostřednictvím nového světa, do kte­ rého uvádějí. Kristova smrt uvádí do pravého *života, který nikdy nekončí (Řm 6,9n). V po­ rovnání s touto eschatologickou budoucností je přítomnost «obdobím *stínů» (Žd 10,1; srv 8,5; Kol 2,17), pouhým «náznakem budoucího dobra». Kristova oběť byla přinesena «jednou provždy» (Žd 7,27; 9,12.26nn; 10,10; 1 Petr 3,18) a jeho krev jednou provždy nahradila neúčinnou oběť krve staré smlouvy (Žd 9,12nn.l8-26; 10,110). Nová smlouva, jejímž *prostředníkem je (Žd 12,24; srv 13,20), ruší platnost smlouvy před­ cházející (Žd 8,13) a zjednává věčné *dědictví (Žd 9,15). Náš velekněz tak zasedl po pravici Boží (Žd 8,1; 10,12) a «získal nám *vykoupení pro věčné časy» (Žd 9,12; srv 5,9). Je stále živ, aby se «za nás přimlouval» (Žd 7,25; srv 9,24), na věky, a «proto jeho kněžství nepřechází na niko­ ho jiného» (Žd 7,24). Svou oběť přinesl v našem světě, odsouzeném k zániku, ale nepřestává ji předkládat svému Otci ve světě novém, kam tím­ to činem vstoupil. 2. Křesťan se eucharistií podílí na novém světě. Eucharistie zjednává věřícímu přístup k věčně ži­

vému veleknězi, který je zároveň ustavičnou obětí. Svátostná proměna chleba v tělo a vína v krev vytváří most mezi starým a novým *světem, po kterém nás předešel Kristus, když přešel ze smrti do života. Velikonoční obřad byl už předtím obřadem ‘přechodu’, exodu ze zajetí v Egyptě do zaslíbené země - a pak stále zřetel­ něji přechodem ze zajetí trápení, hříchu a smrti do štěstí svobody, spravedlnosti, prostě do živo­ ta. Ve SZ zůstává vykupitelské dobro předmětem *naděje a pokrmy, které byly obřadem požeh­ nány, dávaly jen symbolicky *okusit jejich účin­ nosti. To se Kristovým přechodem změnilo, pro­ tože jeho zmrtvýchvstáním opravdu začíná Me­ siášovo období a příslušné dobro je skutečně zís­ káno. Slova a činy, které je do té doby jen sym­ bolizovaly, jej nyní zjednávají. Tělo a krev už tedy nejsou v eucharistii jen symbolickou ^památkou minulosti, ale jsou v es­ chatologickém světě, ve kterém žije Kristus, sku­ tečností. Jako každá jiná svátost, tak i eucharis­ tie, která je mezi nimi ústřední, zjednává kře­ sťanu, ještě ponořenému do starého světa hříchu, fyzické spojení s Kristem v celé jeho nové skvělosti «duchovní», zmrtvýchvstalé bytosti (srv Jan 6,63). Pokrm, který ji tvoří, je pravým «chlebem andělů» (Ž1 78,25; srv Mdr 16,20), potrava budoucího věku, skutečná přítomnost Ježíše Kri­ sta zmrtvýchvstalého, oběti věčné. Obnovuje se na oltáři, a proto je každá mše svátá totožná s historickou obětí na kříži, od které se liší jen druhotnými podmínkami místa a času konání. Ona shromažďuje *církev po celém světě až do konce času, spojuje chvály a oběti všech lidí s dokonalou obětí chvály Krista, jediné skutečné a pravé «eucharistie» jedinečné ceny před Bohem, bez které by všechny ostatní byly bez ceny (srv Žd 13,10.15). PBe -> bohoslužba NZ II, III 1.2 - den Páně III 3 - chléb kněžství NZ III 1 - krev NZ - mana 3 - oběť - pokrm III potrava III - požehnání IV 2 - předobraz NZ I - smlouva NZ I - společenství 0; NZ - svátky NZ II - tělo I 3b - Tělo Kristovo II, III 2 - velikonoce II, III - víno II 2b - vzdávat díky NZ EUNUCH -> neplodnost - panictví - sexualita EVA -►Adam I 2 0, II 2 - církev IV 1 - Maria V - matka plodnost I 1 - touha II - žena SZ 1

EVANGELIUM Evangeliem dnes spontánně rozumíme napsaný příběh Ježíšova života nebo úryvek z něj, čtený při každé mši svaté. V běžné řečtině znamenalo slovo původně «dobrou zvěst», zvláště zprávu o vítězství. Pax romana, hlavní události v životě císaře, uctívaného jako boha a spasitele, byly ‘evangeliem’ a jako takové také slaveny. Křesťan­ ský výraz ‘evangelium’ byl však asi vypůjčen ze SZ, kde sloveso ‘evangelizovať znamenalo ‘hlásat spásu’.

I. STARÝ ZÁKON V hebrejštině existoval výraz pro označení do­ bré zprávy v životě jednotlivce i národa: smrt ne­ přítele (2 Sam 18,19n.26), vítězství (Ž1 68,12), záchrana Judova (Nah 2,1). Náboženského významu nabývá v Iz 40 - 66. «Posel dobré (nebo ‘radostné’) zvěsti» oznamuje konec vyhnanství a příchod Božího království (Iz 52,7). Obsahem jeho poselství je návrat Boha na Sión (40,ln.9), s cílem *potěšit a odpustit hříchy, takže jde o evangelium činorodé Boží síly (52, ln), provoláva­ né na horách (40,9) a týkající se tedy všech ♦národů (52,10; srv Ž1 96,2). Přesahuje přítom­ nost a návrat z vyhnanství tím, že už ohlašuje i Boží konečné *vítězství a příchod jeho ♦králov­ ství.

II. JEŽÍŠ 1. Posel radostné zvěsti. - V odpovědi poslům Jana Křtitele (Mt 11,4n par) stejně jako v naza­ retské synagoze (Lk 4,16-21) na sebe Ježíš vzta­ huje text z Iz 61,ln: Ježíš je «pomazán samým Bohem, takže na něm spočívá Duch svátý svou mocí» (Sk 10,38; Mt 3,16n), a přichází «evangelizovat *chudé», hlásat jim radostnou zvěst. 2. Radostná zvěst. - «Čas se naplnil, království Boží se přiblížilo» (Mk 1,15), to je postatou jeho poselství. Osoba posla se však sama stává obsa­ hem radostné zvěsti. Evangelium, to je Ježíš (srv Mk 1,1). Andělé oznámili jeho narození jakožto

107

evangelium (Lk 2,10n) a království Boží je tam, kde je on (Mt 12,28). Ten, kdo opustí všechno pro Ježíše a pro evangelium, obdrží už zde na zemi «stonásobek» (Mk 10,30). Zástupy se tísní okolo Božího vyslance a jeho dobré zvěsti ve sna­ ze zadržet, podržet je. Evangelium se však má šířit dál a dál. «Také jiným městům musím hlásat radostnou zvěst o Božím království, protože k tomu jsem byl poslán» (Lk 4,43). 3. Odpovědí na evangelium je *pokání a *víra (Mk 1,15). Milost Boží nabízí odpuštění (Mk 2,10 par; 2,17 par), obnovu (Mk 2,2ln) a očekává od člověka, že vyzná své hříchy, odvrátí se od nich a rozhodne se pro evangelium: «Kdo chce svůj život zachránit, ztratí jej, ale kdo jej ztratí pro mne a pro evangelium, zachrání si ho» (Mk 8,35). Jako stvoření pro evangelium jsou «chudí v duchu» (Mt 5,3 par; Mk 10,17-23 par), «maličcí» (Mt 11,28; Lk 9,48; 10,21) a dokonce i hříšníci (Lk 15,1 n; 18,9-14; Mt 21,31) a pohané (Mt 8,10n; 15,21-28 par). Protože jsou si vědomi vlastní nehodnosti, jsou schopni vnímat a při­ jmout Boží milosrdenství, ve kterém má evange­ lium svůj původ (Mt 9,36; 14,14 par; Lk 7,47-50; 19,1-10).

III. APOŠTOLOVĚ 1. Poslové. - Vzkříšený Ježíš přikazuje svým apoštolům, aby šli «do celého světa a hlásali evangelium všemu stvoření» (Mk 16,15), «všem národům» (Mk 13,10). Ve Skutcích apoštolských jsou zaznamenány jednotlivé etapy tohoto kázání (kerygma). Evangelium se přes všechny překážky šíří «až na konec země» (Sk 1,8) a církev je hlásá s důvěrou v milost Ducha svátého neohroženě (2,29; 4,13.31; 28,31). Je to činnost tak významná a důležitá, že těm, kdo se jí věnují, přináší nový titul: Filip, jeden ze sedmi, je nazýván evangeli­ stou)) (Sk 21,8; srv Ef 4,11; 2 Tm 4,5). 2. Poselství. - Obsahem radostné zvěsti je Boží království (Sk 8,12; 14,21n; 19,8; 20,25; 28,23) a naplnění «příslibů, daných našim otcům)) (13,32). Hlásá milost odpuštění, dar Ducha (2,38; 3,26; 10,43; 13,38; 17,30), ale už také «radostnou zvěst o Ježíšovi)) (8,35; 17,18), o «*jménu Ježíše Krista» (8,12), o «*Pánu Ježíši» (11,20), o «*pokoji skrze Ježíše Krista» (10,36). Ústředním tématem evangelia se stává Kristovo Zmrtvýchvstání. 3.

108

Přijetí evangelia. - Radostnou zvěst dopro­

vázejí *znamení, slíbená Ježíšem (Mk 16,17; Sk 4,30; 5,12.16; 8,6nn; 19,1 ln). Šíří se v atmosféře chudoby, jednoduchosti, laskavé pospolitosti a radosti (Sk 2,46; 5,41; 8,8.39). Všude sejí otevíra­ jí *srdce žádostivá *Slova Božího (13,7.12), toužící poznat, co vede ke spáse (16,29n), připra­ vená «*slyšet» (2,22.37; 3,22n atd), p o s le c h ­ nout)) (6,7) a «přijmout» (8,14; 11,1; 17,11). Na protipólu se nachází pyšná povýšenost (13,41), někdy žárlivá (13,45n), a nedbalost (17,32), které brání lidskému srdci přijmout evangelium.

IV. SVATÝ PAVEL 1. Posel. - Pavel je opravdu mužem evangelia. Bůh jej «určil ke hlásání evangelia)) (Řm 1,1), zje­ vil mu svého Syna, aby jej «hlásal mezi pohany)) (Gal 1,15n), svěřil mu své evangelium (1 Te 2,4). Pavel je «služebníkem» evangelia (Kol 1,23), kte­ ré musí hlásat (1 Kor 9,16), a tak sloužit Bohu celým srdcem (Řm 1,9) v tomto posvátném úkonu)) (Řm 15,16). 2. Poselství. - Pavel je prostě nazývá «evangeliem)) nebo také evangeliem «Božím)), «jeho Sy­ na... Ježíše Krista, našeho Pána» (Řm l,3nn.9), «Kristovým» (Řm 15,19n; 2 Kor 2,12 atd), «o božské slávě Krista)) (2 Kor 4,4), «o nevystižitel­ ném Kristově bohatství)) (Ef 3,8). a) Síla spásy. - Celé evangelium církve je za­ kotveno v hlásání smrti a vzkříšení Krista, Pavel je ale zdůrazňuje obzvlášť silně (1 Kor 15,1-5), stejně jako konečný slavný příchod Kristův (1 Kor 15,22-28). Ohlašuje nový řád, který se projevuje šířením evangelia prostřednictvím apoštolského *kázání a Boží *silou, která je v něm skryta, «Boží *mocí, která přináší záchra­ nu každému» (Řm 1,16). «Přináší ovoce a šíří se na celém světě» (Kol 1,6), vznikají stále nové cír­ kevní obce, objevuje se množství *darů Ducha. Nebývalá duchovní obnova a «nadpřirozená jis­ tota)) apoštola samotného svědčí o síle, která si podrobuje svět (Gal 3,5; 4,26n; 2 Koř 2,12; 3,4; 1 Te 1,5). Pavel se živí vlastní prací a «bere na sebe všechno možné, jen aby nekladl žádnou pře­ kážku radostné zvěsti o Kristu» (1 Kor 9,12). b) Naplnění Písma. - Pavel zdůrazňuje konti­ nuitu mezi SZ a evangeliem, které je «*tajemným úradkem, skrytým od věčnosti, ale dnes zřejmým, a *Písmem, které to předpovídalo, oznámeným všem národům» (Řm 16,25n). *Zaslíbení, daná

Abrahámovi (Gn 12,3), byla jakýmsi ‘předevangeliem’, které se naplňuje obrácením pohanů (Gal 3,8; Ef 3,6).

nou radostnou zvěst» (Zj 14,6n), evangelium ko­ nečného příchodu království Božího.

3. Lidská odpověď na evangelium. - Evangelium koná své spasitelné dílo jedině když na ně člověk odpovídá *vírou: «Jím se projevuje Boží moc a přináší záchranu každému, kdo věří... V něm se ukazuje, jak Bůh dává spravedlnost, která je z víry a vede k víře» (Řm 1,16n; 1 Kor 1,18.21). Evangelium vyžaduje rozhodnutí a jeho síla, spočívající ve slabosti a ve spasitelném tajemství *khže (1 Koř 1,17 - 2,5) vede u jedněch k ♦po­ horšení a «bláznovství» (1 Koř 1,18.21.23; Řm 9,32n; Gal 5,11) a zůstává tak jakoby «skryto za závojem». Jsou «zaslepeni bohem tohoto světa», takže nevidí nádheru evangelia o slávě Kristově (2 Koř 4,4) a odmítají je *poslouchat (2 Te 1,8). Jiní je přijímají «v poslušnosti ve víře» (Řm 1,5; 2 Kor 10,5) a dostává se jim milosti skryté v evangeliu (Sk 20,24).

ZÁVĚR

V. SVATÝ JAN Ani Janovo evangelium, ani jeho listy neobsa­ hují výraz ‘evangelium’. Místo něj najdeme *svědectví, *slovo, a jejich předmětem jsou *pravda, *život a *světlo. V knize Zjevení však se dostává Janovi vidění anděla, «letícího vysoko na nebi a nesoucího obyvatelům země věčně plat­

Už ve 2. století začalo «evangelium» označovat vztah mezi životem a učením Ježíšovým, ale tím ještě neztratilo svůj původní význam a nadále označovalo také radostnou zvěst o příchodu spásy a království Božího v Kristu. Sv. Ireneus píše: «Apoštolové toto evangelium nejdříve káza­ li. Potom nám je z vůle Boží sepsali a sestavili v Písmu, které je základem a páteří naší víry.» V průběhu bohoslužeb je hlásáno evangelium, radostná zvěst o vysvobození skrze *Ježíše Kri­ sta. Shromážděná obec odpovídá a projevuje tím radost ze setkání mezi světem a novostí evange-

-*■ apoštol II 1 - Izrael N Z 1 - Ježíš III - Ježíš Kristus II 2 — kázat - království N Z I - napomínat - slovo Boží N Z I, II spása N Z - svědectví N Z III 1 - tajemství II - tradice N Z I 2 - Zjevení N Z

E X IL -> vyhnanství E X K O M U N IK O V A T -> prokletí N Z E X O D U S -> vyjití E X O R C ISM U S -► nemoc/uzdravení 0 - pomazání II 2 — satan II, III - zázrak II 2b - zlý duch NZ

109

F

FARAÓN -> Egypt - král O moc III 1 - Mojžíš 1.2 pýcha 2 - trest 1 - zatvrzelost I 1, II 1.2 - zázrak I 3

FARIZEOVÉ Židovská sekta farizeů (z hebr. perušim, «oddělení», «vydělení») měla v Ježíšově době asi 6.000 členů. Obvykle je zařazována spolu s esény k chasidům (z hebr. chasidim, «zbožní»), kteří v době bratří makabejských bojovali ze všech sil proti pohanskému vlivu (1 Mak 2,42). Hlásili se k ní zákonici a učitelé Zákona, ale také jistý počet kněží. Členové byli organizováni v náboženských bratrstvech, která si vytkla za cíl udržovat své členy ve věrnosti a horlivosti v dodržování Zákona. 1. Vznik konfliktu s Ježíšem. - Zdá se, že histo­ ricky vzato jsou za Ježíšovu smrt zodpovědní v prvé řadě kněží a saduceové. Farizeové nejsou v textech o umučení uváděni (s výjimkou Jan 18,3) a je zřejmé, že v době Ježíšova veřejného působení se s ním mnozí z nich stýkali a zvali jej k sobě (Lk 7,36; 11,37; 14,1). Někteří jej otevřeně hájili (Lk 13,31; Jan 7,50), podobně jako hájili později i křesťany (Sk 5,34; 23,9) a viděli v Ježíšovi toho, který naplnil jejich vlastní židov­ skou víru (Sk 15,5) - nejznámější příklad je po­ zdější apoštol Pavel (Sk 26,5; Fil 3,5). Velký počet z nich ale zásadně odmítal Ježíše i jeho učení. Právě tato nesmiřitelná opozice, a nikoliv oportunismus velekněží, zaujala evangelisty, v je­ jich úsilí názorně vykreslit spor mezi židovstvím a křesťanstvím. Chceme-li se dnes vyhnout farizejství v posu­ zování farizeů minulosti, musíme nejdříve uznat jejich kvality, ze kterých ovšem vyrážejí také výhonky jejich přemrštěností. Ježíš sám obdivo­ val jejich *horlivost (Mt 23,15), snahu o dokona­ lost a *čistotu (5,20); Pavel vyzdvihuje jejich sna­ hu plnit pečlivě všechna přikázání Zákona, v ob­ divuhodné věrnosti živému ústnímu podání. Se­ bevědomá důvěra ve znalost Zákona však vedla některé z nich k překrucování Božích přikázání, jejich překrývání ♦tradicemi lidskými (Mt 15,120) a ve jménu domnělé vlastní spravedlnosti k pohrdání těmi, kdo nemají stejné znalosti. Od­

110

mítali styk s hříšníky a tak omezovali Boží ♦lásku svým lidským obzorem a jednali, jakoby měli v důsledku vlastních činů moc nad samým Bohem (Mt 20,1-15; Lk 15,25-30). Takové počínání ovšem nemůže dosáhnout skutečné do­ konalosti v zachovávání Zákona, jak ukazuje Pavel (Řm 2,17-24), a vede spíše k pokrytectví («obílené hroby» v Mt 23,27). Tak vypadá legalistický svět farizeů v podání všech evangelistů, kteří jistě vypracovali celý systém na základě to­ ho, co dělal ten nebo onen z farizeů. Už zde se projevuje záměr svatopisců neomezit se na popis postoje jednotlivce, ale ukázat, odkud pramení odpor ke světlu, přicházejícímu odjinud a tím od­ por k Ježíšovi, pokládaného pak důsledně jen za podvodníka a ďáblova spojence. 2. Farizejství. - Tato obměna slova ‘farizej’ pro polemické účely je nešťastným, nekřesťanským zneužitím původního slova. Má-li přesto označo­ vat lidskou (a nikoliv židovskou) uzavřenost, pak se netýká postoje farizeů Ježíšovy doby, který znamenal odmítnutí evangelia a celého jeho du­ cha. Čtvrté evangelium nám předkládá několik ilustrací slepoty farizeů z tehdejší doby (Jan 8,13; 9,13.40). Nemluví přitom ale o farizejích, ale o «*Židech» a tím ukazuje, že jejich spor s Ježíšem má transhistorickou platnost. Farizejstvím lze nazvat škrabošku *spravedlnosti, kterou si člo­ věk nasazuje, aby se chránil před jejími sku­ tečnými vnitřními nároky, před nutností uznat vlastní ♦hříšnost, před nutností následovat Boží hlas. Je to snaha uzavřít Boží lásku do těsného krunýře náboženského vědění. Tuto tendenci po­ tíral Pavel i v prvotní církvi mezi židokřesťany (Sk 15,5), kteří žádali od křesťanů z pohanství, aby na sebe znovu brali jho *Zákona přesto, že byli Kristovou smrtí povoláni ke *svobodě Božích dětí. Farizejské je také křesťanské pohr­ dání židovskými ratolestmi, uťatými od kmene (Řm ll,18nn), a vůbec všechno, co zužuje křes­ ťanství na pouhé zachovávání zákonů a předpi­ sů, protože to je prohřešek proti základnímu významu *milosti, na které všechno spočívá. J C a n

&

X L D

-*■ bezbožník N Z 1 - horlivost II 1 - nevěra II 1 - odplata III 2 - pokrytec - pýcha 1.3 - Zákon B III 5; C I 1 žid

FO R M A L ISM U S

-*

čistý N Z I 1 - farizeové - pokrytec

G

G E H E N N A - oheň SZ III; N Z I 1 - peklo SZ II

GALILEA -* Jeruzalém N Z I 1.2 - město N Z 1 - zjevení Křísla 3

G N O Z E -► Ježíš Kristus II 2 - poznat N Z 3 - Zjevení 0

H H AD antikrist SZ 1 - kříž I 4 - Maria V 2 - poušť SZ I 3 satan I - šelma & zvěř - znamení N Z I 2 - zvířata HÁDES - peklo

HANBA I. ZAHANBUJÍCÍ SITUACE Když o hanbě mluvíme my v běžné češtině, ne­ máme na mysli stejný fenomén jako Písmo svaté, když o ní mluví. Jemu jde v prvé řadě o *zklamání a pocit zmaru. Upadnout, být nahý, muset ustoupit nebo být někde zbytečný, jsou typické situace, ve kterých my dnes pociťujeme hanbu. V bibli se stejný pocit vztahuje na všechno utrpe­ ní vůbec. Tak je označen hladomor (Ez 36,30) v zemi a každá situace prožívaná před očima druhých, kteří ji budou posuzovat, a působící tak utrpení. Proto jsou v bibli tak často spojovány pojmy hanby a *soudu, který už v průběhu naše­ ho života, nebo na jeho konci ukazuje přede vše­ mi, v božském světle, marnost nebo naopak oprávněnost lidských nadějí. 1. Hanba a porážka. - Pojem hanby tvoří protikladný pár s pojmem opory (Ž1 22,4nn: hebr. «spolehnout se»), což vysvětluje rozšíření pojmu na další situace: důvěřivě spoléhat na vnější po­ moc, plán obrany, zbraň, která se projeví jako nespolehlivá, upadnout, takže to vzbudí *smích

všech. Spravedlivý ví, že jeho oporou je Bůh; kdyby se měla ukázat marnou, znamenalo by to jeho zahanbení. Proto se opakovaně modlí, aby nebyl «zahanben» (Ž1 25,2n; 22,6...; srv Iz 49,23). Na druhé straně budou v okamžiku, kdy se zhroutí klamné opory jako faraón (Iz 20,5; 30,3nn) nebo modly, když se ukáže jejich nicot­ nost, zahanbeni pošetilci (Iz 1,29). «Ucouvnou s hanbou» (Iz 42,17; Ž1 6,11; 70,4). Jejich po­ koření spočívá často v pohledu na ty, které viděli (Mdr 2,20; 5,lnn) nebo považovali za pokořené (Ž1 35,26). 2. Hanba a nahota. - Hanba a stud z nezakry­ tého těla (Gn 9,23) je součástí záhad, které vy­ plývají z prvního hříchu v ráji. Vyplouvá zde na povrch pocit *samoty, pramenící z porušení Bo­ hem daného řádu. Potupné obnažení zůstává ha­ nebným trestem pro syny Izraele i pro jiné lidi (Ez 23,29; Iz 47,lnn). 3. Hanba a *neplodnost. - Ospravedlněním existence jsou *plody. Opovržení ostatních se vysta­ vuje každý, kdo se jimi nemůže «prokázat». To platí v prvé řadě pro neplodné *ženy (Lk 1,25; Gn 30,23), ale také pro ty, které jsou bez muže (Iz 4,1). 4. Hanba a modloslužba. - «Hanba» je takřka vlastním jménem *model (např. Baala: 2 Sam 2,8 v hebr.), protože modly jsou křehké, neplodné, lživé a klamné (Mdr 4,11; Iz 41,23n; 44,19), za­ tímco pohled na *tvář Hospodinovu z hanby vy­ svobozuje (Ž1 34,6). 111

II. SPRAVEDLIVÝ JE UŠETŘEN HANBY 1. Bohem, Ježíšem Kristem. - Také spravedlivý je ohrožován hanbou: mnozí se od něj odvracejí (Iz 53,3; Mdr 5,4; Ž1 69,8) a vidí v něm přímo ztělesnění hanby (Ž1 22,7; 109,25). On jim však nastaví *tvář jako z kamene (Iz 50,7; srv Lk 9,51). NZ používá často výrazu «nebýt zahanben» nebo příslušných synonymu, které opisují rozhodnutí jednat či mluvit bez obav ze zahanbe­ ní. Věřícího čeká opovržení druhých (Mt 5,1 ln), ale přesto se nemá stydět za Ježíše ani za jeho slo­ vo (Lk 9,26). Svatý Pavel (Řm 1,16; srv 2 Tm 1,8) se nestydí za evangelium, a třebaže ještě žije v očekávání soudu, který jeho naději plně ospra­ vedlní, drží se jí pevně a jedná i mluví bez jakéko­ liv bázně. To je parresia (řecký ‘jistota’, někdy ta­ ké překládána jako *hrdost), ve slovech i v či­ nech, kterou projevuje člověk, osvobozený od strachu z hanby prostřednictvím Ježíše Krista: «Pevně očekávám a mám naději, že v ničem ne­ dojdu hanby, ale ž e ... svým neohroženým počínáním budu moci na sobě Krista oslavit ať svým životem, ať svou smrtí» (Fil 1,20). Ježíš byl opravdu první, kdo neváhal vydat se hanbě (Žd 12,2). 2. Bratrská láska. - Hanba je jedním z ústřed­ ních pojmů Pavlova slovníku. Podobně jako mužové SZ i Pavel zůstává velmi citlivý na spo­ lečenskou dimenzi zkoušek, které na věřícího do­ léhají (1 Koř 4,13). O to výše dovede ocenit lásku těch, kteří se za něj nestydí (Gal 4,14); církev je jedno tělo a žádný jeho úd se nesmí stydět za jiný (1 Koř 12,23). Pavel bere za své pohrdání, kte­ rého se dostalo Kristu (Žd 11,26), nesoucího naši hanbu, a přesto se k nám hlásícího jako ke svým bratřím (2,11). To je základ veškeré lásky v círk­ vi, zvláště tam, kde vzniká pokušení k pohrdání někým (Řm 14,10).

dlouho před Abrahámem (Gn 10,25; 11,14) a mohl to být ve skutečnosti název velké části se­ mitského obyvatelstva tamější oblasti. V knize Ex jsou Hebrejci potomky Jákobo­ vými (Ex 1,15; 2,6...), odlišnými od Egypťanů ra­ sově, původem i náboženstvím (Hospodin je «Bohem Hebrejců»: 7,16; 9,1). Hebrejci, usazení v Kanaánu, bojují proti Filišťanům, ale není řečeno, že se za tímto názvem skrývají jen Izraeli­ té (1 Sam 4,6...; 13,3.19; 14,11; 29,3; srv Nm 24,24; 1 Sam 14,21). Zákon o otrocích (Dt 15,12n; Jer 34,14) je označuje za izraelské bratry, ale i zde jde možná o široké použití výrazu (srv Gn 24,27). Až do babylónského vyhnanství se jím sotva označuje národ v pravém slova smyslu nebo příslušníci určitého náboženství. Jinak je tomu v pozdějších textech. Jonáš se představuje námořníkům jako «Hebrejec, služeb­ ník Boha nebes» (1,9) a v 2 Mak 7,31; 11,13; 15,37 označuje slovo ‘Hebrejec’ Židy, usazené ve Svaté zemi. V obou případech spoluzaznívá také silně národnostně zabarvené náboženství. Když Pavel mluví o sobě jako o «Hebrejci, synu hebrejském» (Fil 3,5; 2 Koř 11,22), jde mu o zdůraznění palestinského původu a hebrejského jazyka jeho rodiny. Podobně budou v prvotní církvi rozlišováni židé od pohanů (srv Sk 6,1). Z Jan 19,13.17 však vysvítá, že tohoto výrazu lze použít také k označení aramejsky mluvících, bez náboženského podtónu. To vše je důvodem, proč výraz nepřešel do křesťanského slovníku k označení duchovního potomstva Abrahámova (srv Řm 4,16). P G

->

Izrael - lid

A

II 1 - žid

H IE R A R C H IE - dary Ducha II 4 - kněžství SZ I 4.5 služba II

P B p

HLAD & ŽÍZEŇ -> důvěra - hrdost - mlčení 2 - neplodnost I 1 - opojení 1 samota I 1 - zklamání I 2

HEBREJEC Původní význam výrazu Hebrejec není znám. V Gn označuje vždy člověka, který sídlí jako *cizinec v zemi, která mu nepatří: Abrahám (Gn 14,13), Josef (39,14; 41,12), Jákob a jeho synové (40,15; 43,32). Jejich společný předek Heber žil

112

Hlad a žízeň jsou životně důležitými lidskými potřebami a jako takové pomáhají odkrýt smysl lidské existence před Bohem. Odtud plyne současně jejich mnohoznačnost (Př 30,9). Mít hlad a žízeň je užitečná potřeba, protože otevírá cestu k Bohu, ale hladovění je zlo, které Bůh ne­ chce a proti kterému je nutno bojovat. Tam, kde postihuje lidské společenství a nikoliv jen jednot­ livce (např. hladomor), stává se v biblickém jazy­ ce *ránou a známkou Božího *soudu.

sz 1. Hlad a žízeň jako zkouška víry a) V poušti podrobil Bůh svůj lid *zkoušce hladem, aby se projevilo nejskrytější smýšlení srdcí (Dt 8,lnn). Izrael se tak měl naučit, že celá jeho existence závisí na Hospodinovi, který jedi­ ný mu dává *potravu i nápoj. Z tohoto poznání má v prodloužení dospět k potřebě Boha, která má v Izraeli být na prvním místě. Nebeská *mana připomíná to, co vychází z Božích úst neboli Boží Slovo a Zákon, ve kterých má národ nalézt zdroj života (Dt 30,15nn; 32,46n). Lid tomu však nechce porozumět a sní jen o masitých pokrmech v Egyptě - až se mu sliny sbíhají (Nm 11,4n)! Snižuje tím Boha na dodavatele masa, místo uskutečňování záměrů spásy («až poleze nosem ven a zhnusí se vám»: Nm 11,20; srv Ž1 78,26-31). b) V zaslíbené zemi je Izrael nasycen pozem­ skými statky a zapomíná tak na poučení z *pouště. Má pocit, že to vše získal vlastním přičiněním, kterým se dokonce chlubí před Bo­ hem (Dt 32,10-15; Oz 13,4-8). Bůh musí svůj lid zavést znova do pouště (Oz 2,5), aby jeho *srdce, trápené žízní a zármutkem nad zničeným obilím a zpustošenými vinicemi (2,11.14; 2,16), pocítilo znovu hlad a žízeň po slovu Božím (Am 8,11). c) Proroci a mudrci jsou pozorní k těmto po­ naučením Božím. Roste v nich touha po do­ brech, která Bůh připravil pro ty, kdo jej milují a předkládají neustále obrazy pokrmů, chleba, vo­ dy, vína a toužebně očekávají hostinu, kterou Hospodin připravuje na své hoře pro všechny národy (Iz 25,6). Sílí touha po ^moudrosti, která skutečně utišuje žízeň (Př 5,15; 9,5) a po opojení *vínem lásky (Pis 1,4; 4,10). Bůh dává «bezplatnč» nápoj k utišení žízně a pokrm, který sku­ tečně nasycuje (Iz 55,lnn). Lidská touha směřuje k nejčistší *vodě a k jedinému vínu, jehož *opojení je život, totiž k Bohu (Ž1 42,2). On sám tuto touhu chce utišit: «Otevři ústa, a já je naplním» (Ž1 81,11). 2. Hlad a žízeň jako prostředek výchovy k lásce. - Zkouška hladem a žízní zůstává přece jen výjimkou. *Chudí, kteří nikdy nevymizí z této země (Dt 15,11), jsou živou výzvou adresovanou těm, kdo se k nim přibližují. Jednou z prvořa­ dých povinností každého Izraelity je podat chle­ ba a vody *bratru a vůbec pokrevnímu příbuz­ nému (Ex 23,11), a každému, kdo je v nouzi (Tob 4,16n) a dokonce i *nepříteli (Př 25,21). To

je *spravedlnost (Ez 18,7.16) a *půst, který se líbí Bohu (Iz 58,7.10). Hospodin sám zakročí, na konci času, ve prospěch hladových a pozve je na hostinu, kde sám utiší jejich hlad a žízeň (Iz 25,6; srv 65,13). NZ 1. Ježíš Kristus, Mesiáš chudých (Lk 1,53), vy­ hlašuje nasycení hladových a žíznících (6,21), se kterými se hned na počátku své činnosti zto­ tožňuje. Když je podobně jako Izrael pokoušen na poušti, ukazuje a prohlašuje, že nejdůležitější potřebou člověka je slovo Boží, vůle Otcova (Mt 4,4). Z nich Ježíš žije, to je jeho pokrm (Jan 4,32nn). V okamžiku, kdy na kříži vypije až do dna kalich, který mu Otec připravil (Jan 18,11), je zřejmé, že jeho žízeň umírajícího na kříži je ne­ oddělitelná od touhy «naplnit Písma» (Jan 19,28) i dílo, které mu svěřil Otec, před jehož tváří se má objevit (Ž1 42,3). 2. Ježíš hlad a žízeň utišuje i vyvolává. - Podob­ ně jako kdysi Bůh na poušti, Ježíš utišuje hlad li­ du, který jej následuje (Mk 8,lnn) a zároveň se snaží probudit v něm touhu po Božím *slovu, pravém *chlebu, kterým je on sám (Jan 6), i tou­ hu po živé *vodě, která je jeho *Duchem (Jan 7,37nn). Probouzí žízeň samaritánské ženy (Jan 4,1-14) a zve Martu ke hledání Slova, jediného skutečně potřebného v lidském životě (Lk 10,3942). 3. Křesťan a hladovějící člověk. - Ježíšovým učedníkům je uloženo sytit hladové a trýznivá žízeň čeká v gehenně na ty, kdo neviděli hlado­ vějícího u vlastních dveří (Lk 16,19-24). Bez od­ měny nezůstane na druhé straně ani sklenice vo­ dy, daná Ježíšovu učedníku (Mt 10,42). To bude jednou před soudem rozhodující, neboť utišit hlad a žízeň znamená utišit v *bratřích hlad a žízeň samotného Ježíše (Mt 25,35.42). Máme vždy mít hlad po této lásce, utišující potřeby dru­ hých. Její zdroj je zdarma přístupný všem, kdo touží po Bohu a jeho tváři, všem, kdo žízní po pravém životě (Iz 55,lnn; Zj 21,6; 22,17). JB -> blahoslavenství N Z II - chléb - pokrm - potrava - poušť - touha II - voda H LA D O M O R

-*

hlad & žízeň - rány 1

H LÁ SA T -*• evangelium III 1 - kázat I 2 - učit NZ II záměr Boží N Z II

113

HLAVA Výraz ‘hlava’ je významným kristologickým termínem v Pavlových listech. Je zde používán jako mnohoznačný obraz k popsání svrchovano­ sti osoby a úlohy *Ježíše Krista. 1. Kristus, kámen úhelný. - Lidskou nebo zvířecí hlavu označuje v hebrejštině výraz ros, kterému odpovídá řecké kefale. Kromě tohoto prvního a přirozeného významu slouží ‘hlava’ k vyjádření pocitů smutku, radosti, posměchu a v ještě ab­ straktnějším smyslu k označení všeho, co je první v řadě, nejdůležitější, nejvyšší (začátek cesty, vrchol hory... české ‘temeno hory’, ‘čelo průvo­ du’, ‘hlava rodiny’ Gn 11,4; Zach 4,7). Od­ tud asi plyne i smysl obrazu ze Ž1 118,22: «Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal kamenem nárožním» (úhelným - srv naše české ‘hlavní’). Tento obraz se znovu objevuje v NZ, kde označuje Krista, úhelný kámen a také svorník klenby nového *chrámu, který zajišťuje jeho soudržnost a dává mu smysl (Mt 21,42 par; Sk 4,11; 1 Petr 2,7; Ef 2,20), na kterém všechno spočívá. 2. Kristus, hlava všeho stvoření. - Jindy označuje termín ‘hlava’ první nebo nejdůležitější muže (srv naše ‘hlava rodiny’, ‘hlava státu’), v proti­ kladu k ohonu, chvostu (Dt 28,13.43n; Iz 9,13). Především jde o náčelníky, panovníky a vůbec vůdce (Ex 6,14; 1 Sam 15,17; Job 29,25; Dan 7,6; Zj 12,3). Tímto způsobem mluví o Kristu 1 Kor 11,3: «Hlavou všech lidí je Kristus tak, jako je hlavou ženy muž a hlavou Krista Bůh.» V tomto smyslu je Kristus naším vůdcem, prvním z lidí (1 Koř 11,3; Kol 2,10; srv Ef 1,10.22). 3. Kristus, hlava církve. - Typickou myšlenkou Pavlovy kristologie je Kristus-hlava těla, to jest církve (Kol 1,18; 2,19; Ef l,22n; 4,15). Hlava není částí těla jako každá jiná, ale je sídlem života, jednoty a růstu celé bytosti (Kol 2,19; Ef 4,15n). Podle 1 Koř se církev křtem a eucharistií váže na Krista tak úzce, že se stává jeho *tělem, i když je podstatný rozdíl mezi Kristem, který už došel k cíli a působí jako zdroj života, a křesťany, kteří od něj svůj život teprve očekávají a přijímají. Snad proto Pavel výrazem ‘hlava’ zdůrazňuje Kristovu nadřazenost, podobně jako v Ef 5,23 označením Krista za «ženicha» církve. 4. Spojitosti mezi jednotlivými představami. Pavel všechny uvedené představy často spojuje.

114

Nejběžnější a asi také nejstarší titul Kristův je pravděpodobně «úhelný kámen nového chrámu» (Sk 4,11; Mt 21,42 par). V Ef je ve spojení s «hlavou těla, kterým je církev» (srv paralelu mezi Ef 2,20n a Ef 4,16, mezi chrámem a tělem a použitím slovesa ‘budovat’, ‘stavět’). Není náho­ dou, že v Pavlových listech vystupuje Kristus zároveň jako hlava církve a hlava stvoření: celý vesmír je nezbytně podřízen vládě toho, který vše podrobil své jediné a jedinečné vládě; uvnitř stvoření pak je církev privilegovanou částí, která se může právem nazývat tělem Kristovým, a v tomto smyslu je Kristus její hlavou. Stvoření je však podřízeno nadvládě Kristově ještě předtím, než se spojí s církví a tak se stane jeho tělem, ne­ poskvrněnou nevěstou a svátým chrámem. On pořádá vše (Ef 1,10), oživuje všechno a zajišťuje soudržnost tohoto svátého chrámu. PL - * autorita/vláda - církev V 1 - kámen 4 - svět II 2 - Tělo Kristovo III 2 - ženich/nevěsta N Z 1

HLEDAT «Člověk se trápí hledáním, aniž by nalezl» (Kaz 8,17); Ježíš však prohlašuje, že «kdo hledá, najde» (Mt 7,8). Lidský neklid a lidské hledání nakonec směřují k Bohu, třebaže mnohdy naše úsilí ztrácí tento cíl ze zřetele a bloudí. Navrátit se na správnou cestu je spojeno s objevem, že Bůh vychází našemu hledání vstříc a že on sám hledá člověka dříve, než člověk hledá jej.

I. HLEDÁNÍ BOHA: BOHOSLUŽEBNÝ A VNITŘNÍ SMYSL VÝRAZU Hledat Hospodina nebo «hledat jeho *slovo» znamená radit se s Bohem. Před důležitým roz­ hodnutím (1 Král 22,5-8), před řešením vážného sporu (Ex 18,15n) nebo při hledání východiska ze spletité situace (2 Sam 21,1; 2 Král 3,11; 8,8; 22,18) vstupuje prosebník do stanu smlouvy (Ex 33,7) nebo do *chrámu (Dt 12,5) a předkládá svou prosbu Hospodinovi, obvykle prostřednic­ tvím *kněze (srv Nm 5,11) nebo *proroka (Ex 18,15; 1 Král 22,7; srv Nm 23,3). Může přitom jistě jít o pověrčivou opatrnost, o pokus vtáhnout Boha do vlastních starostí. Bible ukazuje, že přesto může jít o skutečný vztah

*lásky k Bohu, bez vypočítavosti: ten, kdo touží po možnosti «přebývat v *domě Hospodinově po všechny dny svého života», vyjadřuje touhu *okusit Hospodinovy dobroty a tak hledá jeho *tvář (Ž1 27,4.8). Žalmista nepochybně mluví o bohoslužebném ‘přebývání’ před svatostánkem (Ž1 24,3-6; Zach 8,21), velkolepost bohoslužby umožňuje věřícímu Izraelitovi «*vidět» H o s p o ­ dinovu dobrotu» (Ž1 27,13). *Touha po Boží *přítomnosti vede Izraelity z vyhnanství v Ba­ bylónu (Jer 50,4) k obnově jeruzalémského chrámu (1 Kron 22,19; 28,8n). Skutečné hledání Boha znamená v tomto kontextu zavedení pravé bohoslužby, zrušení modloslužby (Dt 4,29). To je také hlavní kritérium při posuzování izraelských králů v Kronikách (2 Kron 14,3; 31,21). Obrácení, hlásané bez přestání proroky, není možné bez zavrhnutí falešných bohů - tak jako není myslitelné opravdu hledat Boha a přitom ne­ usilovat o *právo a *spravedlnost. Ámos říká: Hledejte mne, a budete žít; nedotazujte se Bételu» (Am 5,4n) a «hledejte dobro a ne zlo a budete žít... Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo» (5,14n). Podobně Ozeáš: «Rozsívejte si pro spravedlnost... je čas dotázat se Hospodina» (Oz 10,12; srv Sof 2,3). «Svévolník musí opustit svou cestu» (Iz 55,6n), chce-li opravdu «hledat Hospodina, dokud je možné ho najít» a «hledat ho celým srdcem» (Dt 4,29; Jer 29,13). Ježíš mluví stejně: H ledejte nej­ dříve království Boží a jeho spravedlnost» (Mt 6,33).

II. PRAVÉ A SCESTNÉ HLEDÁNÍ BOHA

3,39nn). Bůh je «dobrý k těm, kdo ho hledají» (PÍ 3,25) a nechá se jim nalézt (Jer 29,14). Pokor­ ní, «kteří jej opravdu hledají, budou jásat» (Ž1 69,33). Ježíš Kristus, který odhaluje skrytá hnutí srdce (Lk 2,35), odděluje pravé hledače od nepravých či správněji - třídění vyplývá přímo z postojů, kte­ ré lidé zaujímají k jeho osobě (Jan 8,21). Hledat Boha znamená hledat Ježíše. Kdo jej chce «získat» (Fil 3,8.12), musí se zříci své vlastní ♦spra­ vedlnosti (Řm 10,3) a nechat se uchopit Kristem skrze *víru (Fil 3,12). Hledání věcí «shůry» (Kol 3,1) je pokračováním hledání Ježíše po jeho od­ chodu (Jan 13,33).

III. BŮH HLEDÁ ČLOVĚKA Hledač nakonec objeví, že Bůh, kterého hledá, nás miloval jako první (1 Jan 4,19) a že nás přita­ huje a vede ke svému Synu (Jan 6,44). Iniciativa Boží *milosti neplyne jen z žárlivé starosti o úctu ke svrchovanému Bohu. Celá bible ukazuje, že hlavní pohnutkou je skutečná láska, která je nej­ hlubším hnutím Božího srdce na cestě vstříc člo­ věku. Izrael může zapomenout a honit se za chi­ mérami, Bůh však nepřestává hledat, jak by «svedl» lidské srdce, jak by je oslovil (Oz 2,15n). ♦Pastýři Izraele nedbají o rozptýlené stádo (Ez 34,5n), a proto Bůh sám oznamuje, že je shro­ máždí a že se «vydá za ztracenou ovcí» (34,12.16). Právě v období zpronevěry vyvole­ ného národa opěvuje Píseň písní Boží zaujetí pro nevěstu, která po něm touží (Pis 3,1-4; 5,6; 6,3). Míru tohoto zaujetí zjeví nakonec Syn Boží: «Syn člověka přišel na tento svět hledat a *spasit, co bylo ztraceno» (Lk 19,10), hledat zbloudilou ovci (Mt 18,12; srv Lk 15,4.10). V okamžiku svého odchodu už myslí na svůj druhý příchod, kdy je vyhledá a vezme k sobě, «aby byly tam, kde je on» (Jan 14,3).

I v Izraeli docházelo při hledání Boha k omy­ lům. Někteří členové vyvoleného národa se uchy­ lovali k nepravým bůžkům (Baal: 2 Král 1,2), ji­ ní se utíkali k zakázaným prostředkům (věštcům: Lv 19,31; dotazování mrtvých: Dt 18,11; k vyvoPMG & JG lavačům duchů: 1 Sam 28,7 a jasnovidcům: Iz 8,19) a často scházel především správný vnitřní, - * ctnost & neřest 1 - hlad & žízeň - modlitba - odpočinek - pokání/obrácení 0; SZ II 1; N Z II 2 - pouť SZ 1 - přítom­ základní postoj. Chovali se jako ten, kdo usiluje nost Boží SZ III 1 - starostlivost 1 - touha - tvář 3 o spravedlnost, ale opomíjí přitom *právo (Iz 58.2) . Žádný z nich samozřejmě nenalezl Boha, od kterého jej oddělovaly jeho nepravosti (Iz HNĚV 59.2) . Pravé hledání Boha vyžaduje sprostotu *srdce Je šokující mluvit o rozhněvaném Bohu, jest­ (Mdr 1,1), *pokoru a *chudobu (Sof 2,3; Ž1 liže jeho *svatost a jeho *láska přitom zůstávají 22,27), zkroušeného ducha a zlomené srdce (Dan

115

nepoznány. Na druhé straně je ale zkušenost Božího hněvu důležitá pro pochopení Boží lásky podobně jako je vysvobození z hříchu podmín­ kou pro přijetí Boží milosti. Zúžit Boží hněv na mytický výraz lidské zkušenosti by znamenalo nepochopit závažnost hříchu i tragiku Boží lásky. Mezi svatostí a hříchem je nesmiřitelný protiklad. Lidský hněv nám pomáhá pochopit hněv Boží, ale tajemná zkušenost Božího hněvu předchází naši řeč o něm a tato zkušenost je zásadně jiného druhu než náš vlastní lidský hněv.

Je paradoxem, že jedině Bůh se může opravdu rozhněvat. Ve SZ se o jeho hněvu mluví přibli/nč pětkrát častěji než o hněvu lidském. Pavel, který musel být horkokrevný člověk (Sk 15,39), radí moudře: «Nezjednávejte si sami právo, moji dra­ zí, ale nechte Boha, aby spravedlivě potrestal. Stojí totiž v Písmě: ‘Mně patří odveta, já odpla­ tím’, praví Pán» (Řm 12,19). Hněv nepřísluší člo­ věku, ale Bohu.

B. HNĚV BOŽÍ A. LIDSKÝ HNĚV

1. Hněv je zavrženíhodný. - Bůh odsuzuje lidské vzplanutí proti jinému člověku, ať už je jeho hyb­ nou silou žárlivost jako u Kaina (Gn 4,5), zloba jako u Esaua (Gn 27,44n) nebo pomstychtivost jako u Simeona a Leviho, odplácející přehnaně urážku jejich sestry (Gn 49,5nn; srv 34,7-26; Jdt 9,2). Takový hněv směřuje k vraždě. Sapienciální knihy kárají pošetilost hněvivého vzplanutí (Př 29,11), bez ovládání «dechu chřípí», podle staro­ bylé představy; chválí mudrce a jeho «dlouhý dech» na rozdíl od netrpělivého člověka, jehož dech je krátký (Př 14,29; 15,18). Hněv plodí nes­ pravedlnost (Př 14,17; 29,22; srv Jak 1,19n). Ježíšův názor je ještě ostřejší - spojuje hněv přímo s jeho nejzazším důsledkem, totiž s vraždou (Mt 5,22). Pavel jej prohlašuje za nes­ lučitelný s láskou (1 Kor 13,5), za zlo bez příkras (Kol 3,8), před kterým je nutno se chránit, zvláště v blízkosti Boží (1 Tm 2,8; Tt 1,7). 2. Svatý hněv. - Stoikové zavrhovali jakékoliv vzplanutí jakožto prohřešek proti jejich ideálu (iapathia) - bible naproti tomu zná «svatý hněv, který je obvykle Boží odpovědí na lidskou vzpou­ ru. Tak jedná Mojžíš vůči malověrným Hebrejcům (Ex 16,20), oddávajícím se u paty Horebu modloslužbě (Ex 32,19.22), zanedbávajícím obřa­ dy (Lv 10,16) nebo obcházejícím klatbu, vyslove­ nou nad kořistí po vítězném boji (Nm 31,14). Tímto hněvem vzplane Pinchas a Bůh chválí jeho *horlivost (Nm 25,11). Eliáš ve svátém hněvu po­ bíjí falešné proroky (1 Král 18,40) nebo svolává oheň na královské vyslance (2 Král 1,10.12), Pa­ vel je jím stržen v Aténách (Sk 17,16). Tito mužové Boží jsou tváří v tvář hříchu «naplněni hněvem Hospodinovým» jako Jeremiáš (Jer 6,11; 15,17) a jejich hněv je předzvěstí hněvu Ježíšova (Mk 3,5).

116

SZ I. PŘEDSTAVY A SKUTEČNOST 1. Boží hněv existuje. - Bůh se opravdu může rozhněvat. Izaiáš nahromadil při popisu Božího hněvu následující výrazy: «...přichází s planou­ cím hněvem, jeho rty jsou plné rozhořčení, jeho jazyk stravující oheň, jeho dech jako dravý proud, jenž sahá až po krk... jeho mohutný hlas ukáže hrůzu svého ramene hrozivým hněvem za bouře, lijavce a krupobití... dech Páně zapaluje jako proud síry... už je připraven Tofet, žároviště hluboké a široké, i pro krále, na jeho hranici je mnoho dříví a ohně...» (Iz 30,27-33). Hněv spalu­ je jako *oheň, dech Boží je jako bouře, jako roz­ vodněná bystřina, když se vyleje (Ez 20,33), člo­ věk jej musí pít z *kalicha (Iz 51,17) jako opojné *víno (Jer 25,15-38). Jeho důsledkem je *smrt a vše, co ji doprovází. David má volit mezi hladomorem, morem a po­ rážkou (2 Sam 24,13nn), jinde jsou jeho důsled­ kem rány (Nm 17,11), *malomocenství (Nm 12,9n) a smrt (1 Sam 6,19). Hněv zasáhne všech­ ny *zatvrzelé hříšníky a nejdříve Izraele, protože ten je nejblíže svátému Bohu (Ex 19; 32; Dt 1,34; Nm 25,7-13) jako národ, ale i jednotlivě (2 Král 23,26; Jer 21,5); potom zasáhne také *národy (1 Sam 6,9), protože Hospodin je Bohem celé ze­ mě (Jer 10,10). Tyto skutečnosti se objevují prak­ ticky ve všech spisech SZ. 2. Lidský rozum se vzpírá představě Boha, pla­ noucího prudkou vášní a chtěl by ji očistit od všeho nedůstojného. Tato tendence se okrajově projevuje i v Písmě svátém; v jiných nábožen­ stvích je běžná (srv řecké Erinye) a jejím důsled­ kem je představa, že Boží hněv podněcuje *satan (srv 1 Kron 21 s 2 Sam24). Celkově ale bible «nedemytologizuje» tímto směrem Boží hněv a tře­

baže její jazyk je poetický, nepracuje jen s pou­ hými přirovnáními a parabolami. Bůh je zřejmé opravdu schopen vášnivého zaujetí, které nena­ chází utišení (Iz 9,11) ani pokoje (Jer 4,8) - anebo naopak pomine (Oz 14,5; Jer 18,20) v okamžiku, kdy se Bůh «navrací» k těm, kdo se vrátili k němu (2 Kron 30,6; srv Ex 34,6; Iz 63,17). V Bohu spolu bojují dva «city» - hněv a *milosrdenství (srv Iz 54,8nn; Ž1 30,6) a v obou se proje­ vuje totéž vášnivé zaujetí Boží pro člověka. Na venek se projevují oba velmi odlišně: zatímco hněv je zadržován až k poslednímu dni a nako­ nec se ztotožňuje s peklem, projevuje se vítězství milosrdné lásky už zde na tomto světě prostřed­ nictvím trestů, vedoucích hříšníky k obrácení. Dovršeno ovšem bude také až na věčnosti, v ne­ bi. K tomuto tajemství se Izrael v dějinách při­ bližoval postupně.

II. HNĚV A SVATOST 1. Svatý Bůh a úcta k němu. - Skupina nej­ starších textů je dokladem iracionality celého lid­ ského vztahu k Boží *svatosti; každý, kdo se k ní i nechtěně přiblíží, je v nebezpečí života (Ex 19,9-25; 20,18-21; 33,20; Sd 13,22). Uza je za­ sažen bleskem, když se pokouší zachytit archu, která vybočila z cesty (2 Sam 6,7); zde nalézají žalmisté vysvětlení různých neštěstí, *nemocí, předčasné *smrti nebo vítězství ♦nepřátel a jiné ♦rány (Ž1 88,16; 90,7-10; 102,9-12; Jb). Je to po­ stoj realistický, protože počítá se zlem takovým, jaké se projevuje, a zároveň naivní, protože přisu­ zuje nevysvětlitelné zlo Božímu hněvu, pojatému jako pomsta za porušení tabu. V jeho pozadí se rýsuje hluboké přesvědčení o Boží *přítomnosti všude a ve všem, spolu s oprávněnou *bázní vůči svátému Bohu (Iz 6,5). 2. Hněv a hřích. - V jiných textech se věřící ne­ spokojuje jen s bezmeznou úctou (*klanění) a do popředí vystupuje hledání smyslu a důvodu Božího zásahu. Odtud je už jen krůček k uznání vlastního hříchu jako příčiny, takže Boží hněv přestává být v Izraeli nevysvětlitelnou *nenávistí (řecká menis) či žárlivou libovůlí (babylónský bůh Enlil), což není nic jiného než způsob, jak uvalit zlo na někoho jiného. Izrael svou chybu uznává. Někdy Bůh viníka označuje, jako v případě potrestané části národa (Nm 11,1), který projevuje netrpělivou nespokojenost, nebo

v případě Mirjam, potrestané za nepatřičné řeči (Nm 12,1-10). Jindy vykonává Boží trest lid sám (Ex 32) nebo hledá hříšníka losem (Achán v Joz 7). Hněv Boží tedy zasahuje tam, kde je *hřích. Pisatel knihy Soudců podle toho pořádá celý svůj spis: Boží hněv odpovídá odpadu lidu od Hospo­ dina, ale vede jej také k obrácení. Tak se tedy projevuje Boží spravedlnost v jeho ♦procesu s hříšníkem (Ž1 51,6). Smysl Božího hněvu se tu ukazuje nejdříve v žárlivé lásce svá­ tého Boha. Stejně mluví i proroci o *trestech Božích za nevěrnost lidu *smlouvě (Oz 5,10; Iz 9,11; Ez 5,13...) a hrozivá přirovnání Ozeášova (hnisavé rány, kostižer, lev, medvěd, lovec...) ma­ jí jen zdůraznit opravdovost Boží lásky (Oz 5,12.14; 7,12; 13,8). Svatý Izraelův nemůže strpět hřích uprostřed lidu, který si vyvolil. Také na ♦národy bude vylit hněv, odpovídající míře jejich ♦pýchy, která je svedla k přestoupení vykáza­ ných mezí ve výkonu svěřeného *poslání (Iz 10,515; Ez 25,15nn). Boží hněv spočívá na *světě pro jeho hříchy a vzbuzuje v člověku strach a odhod­ lání *vyznat hříchy a prosit o *milost (Mich 7,9; Ž1 90,7n).

III. ČAS HNĚVU Náboženské vědomí ještě není u cíle svého pu­ tování. Neuvědomělá adorace přešla nejdříve ve vyznání hříchů, spojené s uznáním svatosti Bo­ ha, která nesnáší špatnost. Nyní má hříšný člověk mít v úctě *lásku, která mu dává nový život. 1. Hněv a láska. - Hněvající se Bůh se nechová jako člověk; jeho hněv je hněvem ovládaným. Třebaže vzplál hněvem proti Židům, kteří «ještě měli maso v ústech» (Nm 11,33), nebo proti Mir­ jam (Nm 12,9), nejde přitom o netrpělivost naopak: Bůh je «shovívavý ve svém hněvu» (Ex 34,6; Iz 48,9; Ž1 103,8) a jeho milosrdenství čeká jen na vhodnou příležitost projevit se (Jer 3,12). «Nedám průchod svému planoucímu hněvu, ne­ zničím Efraima, protože jsem Bůh a ne člověk», píše Ozeáš (11,9), autor hrozivých obrazů Božího hněvu. Člověk počíná chápat, že Bůh si nelibuje v hněvivém vzplanutí, ale že je Bohem ♦milosrd­ ným. Bůh praví po příkladném trestu ♦vyhnan­ stvím své nevěstě: «Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak s velikým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem na chvíli skryl před tebou svou tvář, ve věčné lásce se však nad

117

tebou slituji» (Iz 54,7n). Předpokladem vítězného milosrdenství je *služebník, jehož věrností ne­ otřese ani smrt za hříchy lidu a který tak promění nespravedlnost ve *spravedlnost (Iz 53,4.8). 2. Lze uniknout hněvu? - Boží trest nepřichází jako výbuch netrpělivosti, ale jako *výchovné opatření, ve vhodném okamžiku (Am 4,6-11) a v rámci plánu, jehož cílem je slitovnost. Boží hněv neochromuje jako osudové neštěstí, ale zve k **obrácení k Boží lásce (Jer 4,4). Základním hnutím Božího srdce je láska, která dává člověku možnost prosit o *osvobození od hněvu. *Oběti, které člověk přináší, nejsou tedy magickým zaříkáváním rozzlobeného božstva, ale - podobně jako přímluvná *modlitba - výra­ zem přesvědčení, že Bůh může upustit od svého hněvu. Proto se Mojžíš přimlouvá za lid (Ex 32,11.31 n; Nm 11,ln; 14,1 ln...), za jednotlivé vi­ níky (Nm 12,13; Dt 9,20), podobně prosí Ámos za celý národ (Am 7,2.5), Jeremiáš za Judu (Jer 14,7nn; 18,20), Jób za své přátele (Jb 42,7n). Následky hněvu tím jsou zmírněny (Nm 14; Dt 9) nebo zcpla zrušeny (Nm 11; 2 Sam 24). Argumen­ tace těchto přímluv ukazuje, že pouto mezi Bo­ hem a jeho lidem nebylo nikdy zcela přetrženo (Ex 32,12; Nm 14,15n; Ž1 74,2). Člověk poukazu­ je na svou slabost (Am 7,2.5; Ž1 79,8) a dovolává se Božího *milosrdenství a Boží *věrnosti (Nm 14,18). 3. Hněv a trest. - Boží hněv ještě nemizí zcela poznáním, že je trestem, usilujícím o obrácení za­ tvrzelého hříšníka, ale přesouvá se dále do bu­ doucnosti, až na konec času, do posledního *dne, o kterém mluví například Ámos (Am 5,18nn). Jeho «den temnot» se tak stává dnem hněvu (dies irae, Sof 1,15 - 2,3), kterému neuniknou ani po­ hané (Ž1 9,17n; 56,8; 79,6nn), ani bezbožníci, ži­ jící ve středu vyvoleného národa (Ž1 7,7; 11,5n; 28,4; 94,2), ale jedině zbožný člověk, kterému se už dostalo odpuštění hříchů (Ž1 30,6; 65,3n; 103,3). Není tedy hněv jako hněv. *Tresty v průběhu dějin nejsou vyhlazujícím Božím hněvem, ale jen jeho *předobrazem, varovným a výchovným, po­ ukazujícím na Boží lásku. Bůh *navštěvuje svůj hřešící lid a tím dává svému hněvu novou pod­ obu shovívavosti, oddalující hněv posledního dne (srv 2 Mak 6,12-17). Konečné etapě milosrdné lásky musí předcházet období Božího hněvu, jak o tom píše apokalyptická literatura: «Běž, můj li­ de, uzavři se ve svém pokojíku, zavři dveře a

118

skryj se na okamžik, než přejde hněv» (Iz 26,20; srv Dan 8,19; 11,36).

NZ Evangelium zadržuje Boží hněv *milostí, neod­ dělitelnou od jeho obsahu od kázání předchůdce Páně (Mt 3,7 par) až k posledním stránkám NZ (Zj 14,10). Potlačit myšlenku Božího hněvu ve prospěch pochybné představy «dobrotivého Boha» by znamenalo propadnout znovu Marcionovu bludu přesto, že *příchod Ježíše Krista oprav­ du přetváří celou starozákonní koncepci a dává jí novou, konečnou náplň.

I. OBRAZY A SKUTEČNOST 1. Boží vzplanutí a důsledky jeho hněvu. - Staro­ zákonní obrazy sice plně nezmizely, ale důraz je kladen na něco jiného. *Oheň (Mt 5,22; 1 Koř 3,13.15), zničující dech Boží (2 Te 1,8; 2,8), *víno, *kalich, číše, pozouny hněvu (Zj 14,8.10; 16,lnn) nepodávají psychologii Božího vzplanutí, ale jeho důsledky. Žijeme v posledních dnech, na konci *času - už Jan Křtitel ohlašoval oheň *soudu (Mt 3,12) a Ježíš na jeho kázání navazuje např. podobenstvím o nehodných hostech, pozvaných na svatbu (Mt 22,7). I v jeho podání dojde ke zničení nevěrných (Lk 19,27; 12,46) v neuhasitel­ ném ohni (Mt 13,42; 25,41). 2. Ježíšův hněv. - Hněv člověka, který je záro­ veň Synem Božím, je závažnější než zkušenost proroků, drcených nárazem hříchů lidu na sva­ tost Boha. Ježíš se přitom nechová jako stoik, kterého nic nemůže vyvést z míry (Jan 11,33): energicky poroučí satanovi (Mt 4,10; 16,23), přís­ ně hrozí zlým duchům (Mk 1,25) a ďábelská vy­ chytralost lidí jej přivádí «do varu» (Jan 9,44), zvláště když jde o *farizeje (Mt 12,34), ty, kdo zabíjejí proroky (Mt 23,33), a vůbec *pokrytce všeho druhu (15,7). Podobně jako Hospodin, Ježíš se hněvivě staví proti každému, kdo je proti Bohu. Ježíš vystupuje také proti neposlušníkům (Mk 1,43; Mt 9,30), malověrným učedníkům (Mt 17,17) a hlavně proti těm, kdo podobně jako starší bratr marnotratného syna žárlí na toho, komu se dostalo otcova milosrdenství (Lk 15,28) a sám jedná nemilosrdně (Mk 3,5). V jeho hněvu neschází ani prvek odsouzení: jako pán, zvoucí

na synovu svatbu (Lk 14,21), pán trestající nemi­ losrdného dlužníka (Mt 18,34), Ježíš oznamuje městům, která se nechtějí obrátit (Mt ll,20n), nadcházející pohromu; vyhání prodavače z chrámu (Mt 21,12n) a zlořečí neplodnému fíkovníku (Mk ll,20n). Hněv beránkův není pla­ ným slovem o nic více než hněv Boha samého (Zj 6,16; Žd 10,31).

II. ČAS HNĚVU 1. Hněv a spravedlnost. - Příchodem na zem rozdělil Pán dějiny spásy na dvě velké části. Teo­ logii nové éry rozpracovává hlavně Pavel: Kristus zjevuje Boží *spravedlnost vůči věřícím i hněv, který padá na nevěřící. Tento hněv, spojený s konkrétními tresty, jako ve SZ, je předehrou ke konečným trestům, spojeným s posledním sou­ dem. V kázání Jana Křtitele spadá Mesiášův příchod do posledních dnů tohoto světa, a v této perspektivě tedy Ježíšův příchod znamená po­ slední *soud. Pavel naproti tomu říká, že přícho­ dem Ježíšovým začíná přechodné období, v němž se zjevují jak spravedlnost, tak Boží hněv. Pře­ jímá přitom některé starozákonní představy, např. představu světské moci jako nástroje «k vykonání Božího trestu nad tím, kdo koná zlo» (Řm 13,4), ale přednostně se přitom zabývá novou situací člověka před Bohem. 2. Hněv a milosrdenství. - Člověk je hříšník od prvopočátku a zasluhuje, aby zemřel (Řm 1,1832; 3,20). Hněv Boží na něm spočívá právem - je přímo «nádobou hněvu», pohybující se na pokra­ ji zkázy (9,22; Ef 2,3). Jan říká: «Boží hněv zůstává na hříšníkovi)) (Jan 3,36). Vrozená lidská zvrácenost překrucuje i ty nejsposvátnější z Božích ustanovení, jako je např. *Zákon, který «plodí hněv)) (Řm 4,15). Boží *záměr je však záměrem *milosrdenství a nádoby hněvu se mohou stát - jestliže se *obrátí - nádo­ bami milosrdenství, připravenými předem ke slávě Boží (Řm 9,23), bez ohledu na jejich původ, židovský nebo pohanský, protože «Bůh dopustil, že upadli do nepoddajnosti všichni, aby tak všem prokázal milosrdenství)) (11,32). Podobně jako ve SZ, Bůh «drží svůj hněv na uzdě)> a tak zjevuje nejen svou moc (která snáší i hříšníka), ale (výz­ vou k obrácení) také své milosrdenství.

III. VYSVOBOZENÍ Z HNĚVU 1. Ježíš a Boží hněv. - Kristovým příchodem došlo nicméně k radikální změně: nikoliv Zákon (1 Te 1,10), nýbrž Ježíš nás osvobozuje od n a d ­ cházejícího hněvu)) (Mt 3,7). Bůh určil nikoliv «abychom propadli hněvu, nýbrž abychom získa­ li *spásu» (1 Te 5,9) a ujišťuje nás, že nás n e h ­ ráni před svou trestající spravedlností)) (Řm 5,9) a že naše víra z nás učiní lidi «spasené)> (1 Kor

M8). Ježíš opravdu «snímá hřích světa)) (Jan 1,29), stal se «*hříchem», abychom se my mohli stát spravedlností Boží skrze něj (2 Kor 5,21); umíral na *kříži, jako *prokletí pro nás, a tak nám zjed­ nal *požehnání (Gal 3,13). V něm se snoubí moc lásky s mocí Boží svatosti, takže v okamžiku, kdy padá hněv na toho, který «se stal hříchem)), je hněv přemožen láskou. Tuto *lásku člověk jen nesnadno objevuje za Božím hněvem. Ale v okamžiku, kdy Ježíš umírá a svou smrtí dopře­ du láme ostří hpěvu o posledním soudu, je toto hledání u cíle. Každý, kdo v něj uvěří, je od hněvu vysvobozen. 2. Očekávání dne hněvu. - Církev je i nadále místem boje se *satanem přesto, že je od hněvu osvobozena. To proto, že «ďábel k nám sestoupil s velikým hněvem)) (Zj 12,12) při pronásledování *ženy a jejího potomstva. Dokázal opít *národy svým smilným vínem, takže na nich spočinul Boží hněv (14,8nn). Církev se této karikatury hněvu nemusí obávat, protože nový *Babylón bude po­ ražen, až král králů přijde «šlapat ve *vinném lisu trestajícího hněvu vševládného Boha)) (19,15) a zpečetit na konci světa Boží *vítězství. XLD - > bázeň Boží III - bezbožník NZ 3 - bouře 3 - den Páně SZ II; NZ 0 - horlivost - kalich 2 - milosrdenství SZ I 2b mlčení 1 - násilí - odpuštění - oheň SZ II 2, III - pomsta 1 - soud - trest - trpělivost - víno II 2a - vinobraní 2 - zatvrzelost I 2 - zlořečení V

HODINA Biblické dějiny sice mluví o době, měřené měsíci, dny a hodinami, ale časové údaje v nich často nelze brát doslovně. Mají náboženský smysl

119

či obsah. Podobně jako *čas *navštívení Hospo­ dinova nebo *den jeho spásy je i hodina důleži­ tým momentem v Božích *záměrech. 1. Hodina eschatologická. - Židovská apokalyptika byla přesvědčena o blízkosti konce světa a věřila, že to bude doba *plnosti. Čas, který zbývá, dělila na dny, hodiny, a tím zdůrazňovala důležitost každého okamžiku, který nás od ní ještě dělí. Danielovo vidění se týká «hodiny» konce a «hodiny *hněvu na konci času» (Dan 8,17.19), ke kterým vše spěje (11,35). Jednou totiž nadejde poslední, rozhodující hodina naplnění všeho a hlavně - porážka ♦nepřítele (11,40.45; srv Zj 18,10.17.19). Podobně počítá Henoch ho­ diny při střídání pastýřů Izraele. V této atmosféře vystupuje Ježíš a káže příchod hodiny vítězství Syna člověka, ale bez přesného časového udání. Bude to hodina *soudu (Mt 24,36.44.50 par; Jan 5,25.28), *žně (Zj 14,15nn). Stejně překvapivě přijde hodina různých ♦na­ vštívení, předzvěst «poslední» (Zj 3,10) nebo určené hodiny (9,15). Věřící má na ni být připra­ ven, i když neví, kdy nadejde (Mt 25,13). Ví jen, že je blízko, v jistém smyslu dokonce už v ní žije­ me (Jan 4,23; 5,25.28). Náš současný čas je p o s ­ lední hodinou» (1 Jan 2,18), vyžadující činoro­ dou *bdělost (Řm 13,11) a dokonalou ♦boho­ službu ke cti Otce, skrze Ducha (Jan 4,23).

vyžadovat zázrak, aniž by přitom Ježíš poukázal na příchod své hodiny (a prosbu přijal nebo od­ mítnul - podle výkladů, které se zde různí). Všechna jeho činnost divotvůrce je s ní spojena, takže evangelista zevšeobecňuje a mluví o «jeho hodině». Také všechny ostatní pokusy o zatčení a jiné zmaření jeho činnosti jsou odsouzeny k ne­ zdaru, dokud nenadejde jeho hodina (7,30; 8,20). Boží rozhodnost zde stojí v cestě lidské vrtkavosti jako nepřekonatelná hráz. Jakmile ale hodina odchodu z tohoto světa k Otci nadešla (13,1), tato hodina lásky až do krajnosti, Pán jde smrti vstříc svobodně, jako skutečný vládce nad časem a událostmi, jako velekněz ke slavení liturgického obřadu (srv 14,29n; 17,1). Události se odvíjejí zdánlivě samy od sebe, ale ve skutečnosti směřují k předem určenému cíli, kterého také v daném okamžiku, dni a hodině, dosáhnou. Čas je zde odměřen přesně - tak jako dnes v politice nebo ve vědě. Jsou v něm okamžiky bolestné, jako chvíle, kdy Ježíše opouštějí jeho učedníci (Jan 16,32), ale vše směřuje ke vznešenosti Pána, přicházejícího zno­ vu ve slávě, takže všechny svou nezvratností svědčí o *záměru Boha, který vládne dějinám (Sk 1,7). RM -*

2. Hodina Mesiášova. - Ve skutečnosti přišla tato hodina nepozorovaně s Ježíšem, který hlásá království (snad Jan 2,4); je to jeho hodina utr­ pení a slávy, kterou vrcholí Boží plán spásy lidí. Synoptikové ji označují jednoduše a slavnost­ ně: «Hle, přichází hodina...» (Mt 26,45 par). Je to spíše závěrečná fáze, koruna Božího díla, než pře­ sný časový okamžik - podobně jako hodina ženy, která přivádí na svět nového člověka (Jan 16,21). Je to hodina utrpení a její příchod znamená vnitřní boj (Mk 14,35), v důsledku *nepřítelova vystoupení a zdánlivého vítězství temnot (Lk 22,53). V první řadě aleje to hodina Boží, určená jím a to od pradávna. Ježíš ji prožívá proto s vědomím poslušnosti *vůle Otcovy; pro ni ve skutečnosti přišel na tento svět a přijímá ji přes ♦úzkost, kterou přitom pociťuje (Jan 12,27) vždyť je to také hodina jeho *slávy (12,23) a vyvrcholení díla spásy (12,24). Podle Jana nazývá Ježíš sám tento okamžik «svou hodinou» (2,4) - tak se ztotožňoval s Boží ♦vůlí! Nikdo, ani jeho matka, nemůže do průběhu tohoto plánu Boží vůle zasahovat a

120

čas N Z I 1 - den Páně - navštívení - záměr Boží N Z I 1

HOJN OST -► bohatství - plnost - požehnání H O LD

-¥

chvála - klanět se - poslušnost

HOLUBICE 1. Hrdlička, holoubě a holubice jsou hlavní druhy ptáků, které bible zahrnuje pod jeden spo­ lečný výraz jonah, holubice - jediný druh ptactva, obětovaný v jeruzalémském chrámě, hlavně v obřadech *očišťování (Lv 1,14; 5,7.11; Nm 6,10; Lk 2,24 cit. Lv 12,8). Je to obětina chudých. Pro­ davači holubů se nacházeli přímo v chrámě (Mt 21,12 par; Jan 2,14.16). 2. Holub či holubice jsou tedy Židům důvěrně známá zvířata a objevují se také často v lidových přirovnáních. Nepřichází-li očekávaná spása, kvílí Izraelita jako holubice (Iz 38,14; 59,11; Nah 2,8) a touží uletět do pouště (Ž1 55,7n). Holubi táh­ nou zemí v souladu s ročními obdobími a pro­ kazují tím znalosti, kterých se nedostává vyvole­ nému národu v jeho vztahu k Bohu (Jer 8,7). Je­

jich zvyky symbolizují útěk do vyhnanství (Ez 7.16) nebo slétání k odpočinku (Oz 11,11; Iz 60,8). Jinde je Efraim nazýván «holubicí naivní a bez rozumu» (Oz 7,11), vylekanou nebezpečím. Ježíš v evangeliích nepoužívá bezprostředně žádné z těchto přirovnání a postupuje spíše za použití protikladů, když nabádá učedníky, aby byli chytří jako hadi a prostí jako holubice (Mt 10.16) . 3. Básnická mluva, i biblická, vidí v holubici symbol lásky. Milovaná dívka je milencem na­ zývána «má holubička» (Pis 2,14; 5,2...) a Izrael si sám dává toto jméno: «nevydávej dravci život své hrdličky» (Ž1 74,19). Při Ježíšově křtu sestu­ puje Duch z nebe v podobě holubice na Ježíše (Mt 3,16 par) - interpretace tohoto symbolu zůstává nejasná; snad jde o narážku na holubici, kterou vypustil Noe z archy a která se vrátila s olivovou ratolestí (Gn 8,8-12). Někdy je holu­ bice identifikována s Izraelem; nejde ale spíše o Boží lásku, sestupující symbolicky na zem? Jiné židovské tradice konečně v ní vidí Ducha Božího, vznášejícího se nad vodami (Gn 1,2), nebo nové stvoření, kterým je Ježíš při křtu. XLD -> Duch Boží N Z I 1 - chrám N Z I 1 - křest III 2 - prostý 2 - zvířata

HORA Ve většině náboženství je hora místem, kde se nebe stýká se zemí, pravděpodobně pro svou výšku a pro tajemství, kterým je opředena. Po­ svátné hory existují ve mnoha zemích a jsou síd­ lem bohů, odkud přichází spása nebo kde byl stvořen viditelný svět. Bible tyto obrazy převzala a očistila: ve SZ je hora stvořena stejně jako všechno ostatní a «Hospodin je Bohem horstev» (pravděpodobný význam titulu ‘El Šaddai’), ale také «Bohem rovin» (1 Král 20,23.28). Kristův příchod zbavuje Sión jeho výjimečného postavení (Ez 38,12), protože Bůh už nesídlí na té či oné hoře, ale lze se mu klanět kdekoliv, v duchu a v pravdě (Jan 4,20-24).

z hory symbol Boží věrnosti a ♦spravedlnosti (Ž1 36.7) a ty, které znali patriarchové, jsou dokonce nazývány «věčnými pahrbky» (Gn 49,26; Dt 33,15). Ale ať už jsou jakkoliv mohutné, nejsou to žádná božstva: «Dříve než byly zrozeny hory, od pradávna jsi ty, *Bože» (Ž1 90,2; srv Př 8,25). Stvořitel, který «vážil hory i pahrbky na vahách» (Iz 40,12), je zároveň udržuje «svou *silou» (Ž1 65.7) nebo je přemisťuje podle svého uvážení (Jb 9.5) a tuto moc může předat nejskromnějšímu ze svých věřících (Mt 17,20; srv 1 Kor 13,2). Písmo svaté je tedy právem vyzývá, «hory i pahrbky, dobrořečte Pánu!» (Dan 3,75; Ž1 148,9). 2. Majestát. - Roviny jsou často a různými způsoby pustošeny. Hory se nad nimi tyčí jako přirozené útočiště v nebezpečí, např. Lotovi (Gn 19,17) a přitahují trvale spravedlivého, který má v úmyslu utéci se pod jejich ochranu jako ptáče (Ž1 11,1; srv Ez 7,16; Mt 24,16); nesmí ovšem při­ tom zapomenout, že jeho útočištěm je jedině Ho­ spodin, stvořitel nebe i země (Ž1 121,1 n; srv Jer 3,23). Jinak spoléhá na tvora, pouhý odlesk ♦mo­ ci Boží (Dan 2,35.45), který ho bude svádět k *pýše, jako *Babylón, vládnoucí světu (Jer 51,25). Každá vyvýšenina musí být pokořena, jen Bůh je hoden vyvyšování (Iz 2,12-15). 3. Před Bohem. - «Tábor i Hermon plesají ve tvém *jménu» (Ž1 89,13). Když Pán *navštíví ze­ mi, hory a pahrbky propuknou v jásot (Iz 44,23) a poskočí před jeho vznešeností (Ž1 29,6). Po je­ jich bocích poteče nové *víno a pšenice bude zrát na jejich vrcholech (Am 9,13; Ž1 72,16)! Mohou ale být také srovnány se zemí (Iz 45,2; 49,11; Bar 5,7; Lk 3,5). Jakým pak budou útočištěm proti ♦hněvu, až nadejde jeho den (Oz 10,8; Lk 21,21; 23,30; Zj 6,14nn)? «Viděl jsem hory, a hle, třesou se» (Jer 4,24); dýmají, když se jich dotkne ten, který je může nechat zmizet v *ohni (Ž1 104,32; Dt 32,22). Pod jeho kroky (Mich 1,4) a před jeho ♦tváří (Iz 63,19) se rozpouštějí jako vosk (Ž1 97.5) , roztěkají se (Sd 5,5), «pravěké pahrbky se hroutí» (Hab 3,6), rozpadají se (Ez 38,20), mizejí na konci času (Zj 6,14; 16,20).

II. VYVOLENÉ HORY I. DÍLO BOŽÍCH RUKOU 1. Neměnnost. - Člověk přichází a odchází, hory zůstávají. Toto pozorování snadno činí

Některým horám byl vyhrazen slavný a trvalý úděl, ale na konci světa budou i ony zcela pro­ měněny jako ostatní *stvoření.

121

1. Místo zjevení. - «Hora Boží», Horeb v Sinaji, je svata země. Mojžíšovi se zde dostalo povolání (Ex 3,1.5), vyvolenému lidu tu byl zjeven Zákon (Ex 24,12-18), byla posvěcena Boží *velebností (24,16) a sem vystoupil *Eliáš (1 Král 19,8), když toužil zaslechnout hlas Boží, podobně jako ostat­ ní proroci, kteří s tímto úmyslem rádi stoupali na vrcholy hor k modlitbě: Mojžíš na Sinaj (Ex 17,9n), Eliáš a Eliseus na Karmel (1 Král 18,42; 2 Král 1,9; 4,25). 2. Místo bohoslužby. - Hory a vůbec vyvýšeniny jsou oblíbenými místy bohoslužby a tím setkání člověka s Bohem. I obětní *oltář má být vlastně malou vyvýšeninou (Ex 24,4n). S vrcholu hor Garizim a Hebal mají být pronášena požehnání a zlořečení (Dt 11,29; Joz 8,30-35) a na vrcholu kopce je uložena po návratu ze země Filišťanů ar­ cha smlouvy (1 Sam 7,1). Gedeon (Sd 6,26), Sa­ muel (1 Sam 9,12), Šalomoun (1 Král 3,4) i Eliáš (1 Král 18,19n) - všichni zůstávají věrni této tra­ dici a přinášejí spolu s lidem oběti «na vyvýšeninách» (1 Král 3,2). Tyto kananejské zvyklosti byly zavedeny nej­ dříve i do služby jedinému Bohu, Hospodinovi. Ale rozptýlenost jednotlivých kultovních míst sebou nesla nebezpečí modloslužby (Jer 2,20; 3,23), a proto se nakonec celá *bohoslužba soustřeďuje na jednom jediném místě (Dt 12,2-9), na hoře, kterou člověk nezbudoval ve snaze přiblížit se nebi (Gn 11), hora vyvolená Bohem mezi všemi rozeklanými horstvy (Ž1 48,2n; 68,17), hora ne­ ochvějná mezi ostatními, které mohou být svrže­ ny do moře (Ž1 46,3) - hora Sión, útočiště bez­ pečné (JI 3,5) a trvalé (Ž1 125,1). Člověk tedy nemá říkat: «Vystoupím na nebe­ sa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkání... vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit» (Iz 14,13n), protože jeho pýcha předchází pád do hlubin. Jen Bůh je králem na Siónu, svaté hoře, kterou si vy­ volil (Ž1 2,6) na místě, kde Abrahám obětoval svého syna, na hoře Morija (2 Kron 3,1; srv Gn 22.2) . Věrní ctitelé Boha mají vystupovat na tuto horu, posvěcenou tolika minulými událostmi (Ž1 24.3) , za zpěvu příslušných písní (Ž1 120 - 134), mají se tam vracet neustále (Ž1 43,3) a doufat, že tam jednou budou navždy *přebývat s Pánem (Ž1 15,1; 74,2). 3. Na konci světa. - Čím se stanou tato místa, posvěcená Bohem samým, na konci času? Sinaj nenachází místa v eschatologické literatuře, mlu­

122

ví se o něm jen v minulém čase, jako o místě, kde «kdysi bylo dáno slovo života» (Sk 7,38) a odkud vzešla Boží iniciativa, směřující k Siónu, pra­ vému svatostánku (Ž1 68,16nn). Sión si tedy zachovává, na rozdíl od Sinaje, es­ chatologickou cenu. «Stane se v. posledních dnech: Pevně bude stát hora Hospodinova domu na vrcholku hor, vyvýšená nad pahorky. Budou k ní proudit všechny *národy... Vzhůru, vstup­ me na Hospodinovu horu» (Iz 2,2n), horu svátou (11,9; Dan 9,16)! Hospodin tam bude kralovat (Iz 24,23) a připraví tam velikou hostinu (25,610) pro ty, které shromáždí z *rozptýlení (27,13; 66,20), a dokonce i pro *cizince (56,6n). Celá ze­ mě bude srovnána, jen *Jeruzalém bude vyvýšen, aniž by změnil místo (Zach 14,10), a všichni budou na věky putovat «vzhůru k němu» (14,16nn).

III. KRISTŮV VZTAH K HORÁM 1. Hory v Ježíšově životě. - Společným jmeno­ vatelem toho, co se dovídáme u synoptiků, je skutečnost, že se Ježíš rád uchyloval k modlitbě na hory (Mt 14,23 par; Lk 6,12; 9,28), do ♦samo­ ty a na *poušť (srv Lk 15,4 = Mt 18,12), kde na­ cházel útočiště před vší okázalostí (srv Jan 6,15). Je nápadné, že se prakticky nezmiňují o hoře Siónu, ale jmenovitě uvádějí horu Olivetskou a horu Proměnění, i když v odlišných perspekti­ vách v každém z textů. V Matoušově podání jsou obvyklým místem Ježíšovy spasitelské činnosti galilejské hory. Dvě z nich jsou důležité: na počátku satan nabízí Ježíšovi na vrcholu hory moc nad celým světem (Mt 4,8) a na konci předává Ježíš svým učed­ níkům moc, kterou dostal od Otce (28,16). Mezi těmito dvěma okamžiky ještě najdeme Ježíše na hoře učit davy (5,1), uzdravovat nemocné, roz­ množovat chléb (15,29...), zjevovat se proměněný (17,1 n) —je zajímavé, že žádná z těchto hor nenese přesné místopisné jméno, jakoby ve snaze za­ bránit učedníkům postavit si na některé z nich trvalý stan. Zůstává jen to, co podržela *paměť «očitých svědků jeho velebnosti»: Písma se na­ plnila na «posvátné hoře» (2 Petr 1,16-19). Ježíš váže své poselství nikoliv na nějaké místo, ale na svou osobu. Lukáš popisuje cestu «vzhůru do Jeruzaléma» jako Ježíšovu *cestu ke slávě skrze kříž. Nejde o prostou *pouť, jaké konali zbožní Izraelité (Lk

2,42), ale o slavnostní cestu vzhůru v určitém přesně vymezeném období Ježíšova života (9,51 21,38; srv 18,31). Ústředním bodem je přitom Olivová hora; o galilejských horách, kde Ježíš kázal a uzdravoval, se Lukáš nezmiňuje. Výstup k Jeruzalému směřuje tedy na horu Olivovou (Lk 19,29), ale o eschatologickém Ježíšově kázání se Lk přesto nezmiňuje (Mt 24,3 = Mk 13,3). Podle apokalyptické literatury měl Pán vyjít k dobývání světa právě odsud (Zach 14,3n). Zde se mu dostává slavnostního přijetí (Lk 19,37), zde ale prožívá také smrtelnou úzkost (22,39) a od­ sud nakonec vystupuje k Otci (Sk 1,12). Jméno jiné hory je uvedeno zřejmě ve snaze vést k «pozvedání očí k *nebi, nebo - podle Janovy teologie - k tomu, který byl «vyzdvižen od země» (Jan 3,13n; 19,37).

4,5.8; Nm25,7n). Samo o sobě je to hnutí *násilné, ale morálně neutrální. Vše závisí na příslušné motivaci. Mudrci mluví o žádostivosti jako o kostižeru (Př 14,30), který pustoší lidské srdce. Vy­ vstává mezi bratry (Gn 4,5-11; 37,11), ženami (30,1), manžely (Př 6,34; Nm 5), národy (Gn 26,14; Iz 11,13) a dokonce i mezi spravedlivým a bezbožníkem (Ž1 37,1; 73,3; Př 3,31; 23,17). Vnáší třenice do křesťanských obcí (Řm 13,13), hádky a spory (1 Koř 3,3; 2 Kor 12,20), zahořklost a ústrky (Jak 3,14.16). To ale neznamená, že by všech­ ny snahy a vášně člověka měly svůj původ v žár­ livosti a hněvu, jak to naznačuje Kaz 4,4, rozhor­ lený člověk jistě snadno bude úzkoprsý (Nm 11,29), ale může vzplanout také čistou láskou (Pis 8,6), jaká se zračí v prvé řadě v horlivosti Boží.

2. Ostatní knihy N Z neuvádějí žádné výjimečné či významné hory SZ. Sinaj je v Pavlově polemice srovnáván s domem nevolnictví (Gal 4,24nn) anebo slouží jen jako kulisa cesty na horu Sión, ke které se nyní lze přiblížit (Žd 12,18.22). I Zje­ vení představuje Beránka na konci času, jak stojí na hoře Siónu (Zj 14,1), ale na jiném místě po­ svátnou horu židovského národa ostře kritizuje: už to není Ezechielovo svaté místo, na kterém stojí svaté město (Ez 40,2), nýbrž pouze místo, odkud lze spatřit nebeský *Jeruzalém, sestupující z nebe (Zj 21,10).

I. ŽÁRLIVÝ BŮH

XLD -*

Jeruzalém SZ I 2 - Nanebevstoupení - Proměnění 2

HOREB -+ Eliáš SZ 1 - hora II 1 - jméno SZ 2 - oheň SZ I 1 - smlouva SZ I 1

HORLIVOST Řecké zelos, používané v originálu NZ, zname­ ná původně ‘být ve varu’, rozpálený, a dobře se kryje s hebrejským kin'ah, jehož kořen znamená ‘červenat se ve tváři’ v důsledku vášnivého vzpla­ nutí, často podobného *hněvu (Dt 29,19), který připomíná *oheň (Sof 1,18; Iz 26,11). Může být nejrůznějšího původu, od velkorysé, nezištné lásky až po potměšilou závist. Láska, nenávist, žárlivost (Kaz 9,6), zuřivost, pohnutí (Sir 40,4), mohutná vášeň (30,24) i horlivé úsilí o záchranu lidu (2 Sam 21,2) nebo o čest Boží (Nm 25,11) to vše může zachvátit lidské srdce a vést ke hněvu (Př 27,4) nebo dokonce ke smrti člověka (Gn

1. Žárlivost jediného pravého *Boha. - V mytických náboženstvích sdílí bohové vášně člověka, který je stvořil: jsou žárliví vůči šťastným lidem, snaží se hájit svá privilegia a člověk hledí uspoko­ jit jejich požadavky lidské úcty. I v Izraeli existo­ val tento prostoduchý synkretismus, přes při­ kázání úcty k jedinému Bohu, Hospodinovi (Dt 18,13; 2 Král 23,4-14). Hospodinova žárlivost s tím vším nemá nic společného. Bůh nežárlí na «někoho», kdo by mu byl roven, ale chce, aby člověk, kterého stvořil ke svému *obrazu, se neklaněl nikomu jinému než právě jemu. Vyjádřeno antropomorfně, jeho žárlivost se týká «jiných bohů», jak to také obsa­ huje první přikázání desatera ve starých textech: «Nebudeš se klanět jiným bohům, protože tvůj Bůh je Bohem žárlivým a jeho jméno je Žárlivý» (Ex 20,5; 34,14; Dt 6,14n). Tato výlučnost, ne­ známá v pohanských náboženstvích, se objevuje jak ve starých, tak v nových textech; podobá se «stravujícímu ohni» (Dt 4,24), «žárlivosti vůči *modlám» (Žl 78,58; Dt 32,16.21; 1 Král 14,22), nazývanými proto «modlami žárlivosti)) (Ez 8,3.5; 2 Král 21,7). Bůh je žárlivý proto, že je svá­ tý a nesnáší újmu na své cti (Joz 24,19n). 2. Horlivost Hospodina zástupů (Sabaoth). Žárlivost je motivem Božích činů v dějinách spásy: Bůh brání s velikou horlivostí utlačované a trestá zlé. Je překvapivé, že proroci Ozeáš a Je­ remiáš, kteří mluví o *smlouvě jako o ♦zasnou­ bení Hospodinově s jeho lidem, nepoužívají nik­ de pojem «žárlivost». Sílu Boží lásky u nich vy­

123

jadřuje Boží *hněv. Žárlivost Boží se od počátku (Ex 20,3-6; 34,14) až do vyhnanství v Babylónu (Dt 6,15; 29,19; Ez 5,13; 16,38.42; 23,25) týká výhradně urážek Boží svatosti ve vztahu mezi ním a Izraelem (Joz 24,19; Dt 4,23n). Žárlivost je strážkyní této svatosti a hájí ji vší svou vášnivou silou (Ez 16,38.42; 23,25). Vyhnanství ponižuje nejen Izraele, ale jeho prostřednictvím - jakožto nositele Hospodinova jména - ponižuje také Boží jméno (39,25; srv 36,23). Žárlivost zjednává od­ vetu za tuto urážku na pohanech, kteří ji způso­ bili (35,11; 36,5n), čímž zároveň osvobozuje Iz­ raele a připravuje příchod spásy, kterou Hospo­ din, válečník-bohatýr, připravuje (goel; Iz 42,13; 59,17; 26,11). Proto k němu Izrael volá s netr­ pělivostí a dovolává se jeho milosrdenství i jeho otcovského srdce, ve jménu jeho mocné horlivosti (63,15), a Bůh slibuje příchod mesiánského času vykoupení (9,6). Horlivost, spalující srdce nejvýš svátého Boha ve skutečnosti sídlí ve středu jeho lidu (Dt 6,15), kde se projevuje bezvýhradnost jeho lásky v podobě Boží ^slitovnosti (JI 2,18; srv Zach 1,14n; 8,2). Ona spojuje v dokonalé a bezpečné jistotě Hospodina a jeho lid (Pis 8,6). II. BOŽÍ HORLIVOST 1. Horlivci Boží. - Hospodin vzbuzuje ve svém lidu horlivost, podobnou své vlastní, různými způsoby, například vzbuzuje žárlivost svého lidu tím, že projeví svou přízeň *národům (Dt 32,21). Obvykle stravuje horlivost pro jeho jméno jím vyvolené jednotlivce: Pinchas «dal mezi vámi průchod mé žárlivosti» (Nm 25,11) a tak ji utišil, prorok *Eliáš, přes mylnou představu o své osa­ mocenosti, je stravován pravou božskou horlivos­ tí (1 Král 19,14; Sir 48,2) a žalmista prohlašuje, «horlivost pro tvůj dům mě stravuje» (Ž1 69,10; 119,139). Matatiáš Makabejský nastupuje cestu těch, kdo ho předcházeli v horlivosti pro Boží Zákon (1 Mak 2,54.58) a až do ledví se zachvěl, když viděl zneuctění Hospodina modloslužbou (2,24-27). V boji proti pohanským zvykům, se kterými se vetřela do života národa i modloslužba (2 Mak 4,14), horlí *zbožní (1 Mak 2,42), z nichž vyjde hnutí *farizeů, pro dobro (Sir 51,18), které *hledají ze všech sil. Jiní z nich, «zeloti» (horlivci), se rozhodují k ozbrojenému povstání proti pohans­ ké okupaci (Sk 5,35nn) a k násilí proti těm, kte ré považují za bludaře, jak se k němu uchyloval i Pavel před svým obrácením (23,1-14).

124

2. Křesťanská horlivost. - Horlivost Židů usiluje též o vyhubení stoupenců Ježíšových (Sk 5,17; 13,45; 17,5) a také Šavel byl prodchnut jejím opravdově náboženským, ale ne dosti uváženým duchem (Řm 10,2), když pronásledoval církev Boží (Fil 3,6; Gal 1,14; Sk 22,3). Křesťané nesmí propadnout ničemu podobnému; na počátku mezi nimi takoví «horlivci pro Zákon» (Sk 21,2) opravdu byli. Ježíš nebyl zelot. Odmítal vzpouru proti císaři (Mt 22,15-21), a i když mezi jeho učedníky najde­ me jednoho zelota (Šimona - Mk 3,18), on sám odsuzuje unáhlenost «synů hromu» (3,17; Lk 9,54) a v okamžiku svého zatčení odmítá jakýko­ liv odpor (Mt 26,5 lnn), protože není žádný lupič ani vůdce bandy (26,55). Ježíš tedy odmítá ozbrojený odpor, ale plane vnitřní horlivostí pro nebeské království, které «trpí *násilí» (Mt 11,12). Kdo jej chce *následovat, musí být připraven i k oběti vlastního života (16,24n). Jeho učedníci vidí ve vyčištění chrámu projev jeho horlivosti, horlivosti Spravedlivého, která jej bude stát život (Jan 2,17). Křesťanská horlivost tedy není prázdným po­ jmem, jak v dalším ukáže Pavlova horlivá starost o církve, které mu byly svěřeny jakožto příteli že­ nicha (2 Kor 11,2). Bojuje o jejich čistotu od vše­ ho falešného učení s horlivostí, která se ve SZ obracela proti každé formě modloslužby. Jeho horlivost o spásu židovského národa má v sobě cosi z Hospodinovy žárlivosti pro vyvolený lid i tam, kde projevuje svou přízeň pohanským ♦národům (Řm 11,11.14; 10,19). Horlivost se může projevovat ochotou *běžet ve službě Kristu (Fil 3,12nn), při příležitosti sbír­ ky (2 Koř 9,2) a vždy má usilovat o to, co je nej­ lepší (1 Koř 12,31; 14,1.12.39), protože spása, přinesená Kristem vyvolává k životu «lid horlivý v konání dobrých skutků» (Tt 2,14; srv 1 Petr 3,13). B R e

Á

X L D

- * běžet - Bůh SZ III 3 - Eliáš SZ 2 - farizeové 1 - hněv A 2; B II 2 - Ježíš IV - láska I SZ 2 - násilí III 2 ~ oheň SZ 1 3. II 2 - Zákon B III 5; C II

H O SA N A -► chvála

HOSPODIN Své vlastní jméno «Jahve», překládané do češtiny starobylým a hutným «Hospodin». si

dává *Bůh sám. Není to jediný způsob, jakým se zjevuje - i mimo Izrael může člověk dojít k pra­ vému Bohu, jehož jméno je odvozeno od kořene El Elion, s nímž se setkáme v sousedních náboženstvích. Jméno ‘Hospodin’ je však oproti tomu krokem navíc: Bůh vyslovuje jako první a sobě vlastním způsobem jméno, které bude lid opakovat v bohoslužbě i v modlitbách, a dává mu sám obsah (Ex 3,13nn; 36,6n). Činí tak za okolností, které umožňují zjevení tajemné hloub­ ky jeho jména i *spásy, kterou přináší. Zatímco El se zjevuje patriarchům v jim důvěrně známé zemi, prostými a navyklými formami, *Mojžíšovi se Hospodin zjevuje v podobě hrozivého ♦ohně v době, kdy Izrael strádá vyhnanstvím v drsné poušti. Hospodin je totiž právě Bohem, který si všímá krajní nouze svého lidu (3,7), odpouští mu jeho omyly a přestupky, protože je «Bohem do­ brotivým a shovívavým» (34,6n). 1. Původ jména. - Pomineme-li schématické vy­ světlení v Ex 3, je v Písmě samotném vznik jména Hospodinova složitým procesem. V tzv jahvistické tradici je Hospodin Bohem, jedna­ jícím od samého počátku a postupně se zjevu­ jícím ve stále jasnějším světle na sebe navazujícím pokolením patriarchů (Gn 4,26; 9,26; 12,8...). Tuto tradici doplňuje tradice zvaná «kněžská)) (Ex 6,3). Jiný pohled na celou otázku zasazuje do Mojžíšovy doby konečnou formu izraelského náboženství spolu se zjevením Hospodinova jména (hebr. kořen JHWH). Tento názor je roz­ hodující pro tradici kněžskou (6,2-8) a opírá se o vyprávění elohistovo (3,13nn) a svým způsobem je potvrzen také jahvistickou tradicí (33,19). Je přirozené, že moderní historikové hledali původ tohoto jména, které se nemohlo objevit naráz a bez vztahu k předcházejícím zkušeno­ stem. V Mojžíšově rodokmenu se setkáváme se jménem jeho matky Jokebed nebo jen Jo, což by mohl být ekvivalent výrazu Jau a představovat Boží jméno ve spojení s kořenem KBD, označu­ jícím velebnost nebo *slávu. Stejný tvar Jau označuje v Babylóně, přibližně v období patriar­ chů, příslušného boha, uctívaného tím kterým člověkem se jménem, obsahujícím ve složenině jméno takového osobního boha. Jau zde vlastně plní úlohu ukazovacího zájmena «(ten) můj)>, a věřící pak na něj ‘poukazuje’: «(ten/můj) bůh», to jest «můj bůh, který mě bere v ochranu)). Spojo­ vací pouto s věřícím, který je zároveň služeb­ níkem takového boha, je velmi silné, ale zároveň je respektováno tajemství příslušného božstva.

Odsud vede už zřetelná linie k «Bohu Abrahámovu», který má už zároveň některé charakte­ ristické rysy Jahveho: spojení od Jau k Jahn nečiní potíže - posledně jmenovaný tvar lze po­ kládat za zkrácenou formu Božího jména (Jere­ miáš = Jirmejahu = Jahve staví). 2. Význam jména. - Zjevení Božího *jména Mojžíšovi obsahuje přinejmenším jednu reinter­ pretaci starobylého posvátného pojmu a jednu obsahovou proměnu. Vytváří totiž spojení mezi Jahve a první osobou slovesa havah/hajah: ehyeh, «(já) jsem». Člověk odpovídá na Boží «já jsem)) výrazem «on je» nebo «on dává bytí». Je obtížné určit, zda je jahveh formou příčinnou, což se jeví gramaticky správnější, nebo archaickou formou, jednodušší a lépe zapadající do textu. S jistotou lze říci jen tolik, že Boží jméno není jen zájmeno, které by poukazovalo na osobního boha, ani podstatné jméno jako ostatní, ani přídavné jméno, které by jej označovalo jeho charakteri­ stickým rysem. Je to sloveso, navazující na ♦Slo­ vo, kterým Bůh označuje sebe sama. Odpověď, které se Mojžíšovi dostalo, je darem a zároveň odmítnutím. Bůh odmítá nechat se uzavřít do lidských kategorií: ehjeh ašer ehjeh, «já jsem ten, který jsem)) (Ex 3,14), ale také ehjeh immak «jsem s tebou» (3,12). Sloveso hajah opisuje pohyb, to, co se děje (a ne tolik to, co «je») - tedy účinnou pomoc Boží *přítomnosti. 3. Další osudy. - Se jménem Jahve je často spo­ jeno Sabaoth, jméno či titul, který se objevuje ve spojení se svatostánkem v Silo (srv 1 Sam 1,3) a hlavně s ♦archou (srv 1 Sam 4,4). Význam toho­ to výrazu je rovněž nejistý. Snad znamená izrael­ ské vojsko, snad jen «svět živých» a pro pohany «svět bohů»; nejpravděpodobněji znamená «svět ♦nebes a ♦hvězd)). Izraelův Bůh má v moci celý vesmír a tam, kde lze pocítit příčinný tvar výrazu Jahveh, vyplývá z něj dar bytí. Ale je možné, že Sabaoth je osobním jménem, příbuzným akádským výrazům na -atu, znamenajícím roli: *Jahve-válečník(?). Po návratu z vyhnanství a až do Kristova příchodu začali židé z úcty ke jménu Božímu na rozdíl od starého Izraele - a ve snaze vyhnout se znesvěcení pohanstvím, upouštět od vyslovo­ vání Božího jména*. Při psaní sice dále používali souhlásek JHWH, ale prokládali je samohláska­ mi slova, které vyslovovali, totiž Adonai, ::Pán. Tyto samohlásky a-o-a (transkripce e-o-a) vedly k výslovnosti Jehova, která se tu a tam ještě obje­

125

vuje i dnes přesto, že je zcela umělá. Překlad LXX Kyrios odpovídá použití výrazu Adonai. Při všech těchto přepisech a překladech vlastně zmi­ zel výraz Jahve, ale skutečnost, která mu odpo­ vídá, je příliš závažná a originální, než aby zmize­ la se slovem. V *Ježíši Kristu daruje Bůh nikoliv už jen své jméno, ale sebe sama skrze toho, který má jméno nade všechna jména (Fil 2,9). JG -*■ hvězdy 2 - Ježíš IV - jméno SZ - moc I, III 2 - Mojžíš 1 - otcové & Otec III 3 - Pán SZ - přítomnost Boží SZ I sláva/velebnost III - válka SZ II, III - Zjevení SZ II 2

HOSPODIN ZÁSTUPŮ/SABAOTH - archa smlouvy I horlivost I 2 - Hospodin 3 - hvězdy 2 - moc I 1, III 2 HOSTINA - pokrm - radost SZ; N Z III - víno 2b

HRDOST Řekové se v boji proti pocitům méněcennosti dovolávají lidské moudrosti. V bibli spočívá lid­ ská hrdost na tom, že člověk je Boží tvor a syn. Nemá se proč stydět ani před Bohem, ani před lidmi - ledaže by byl *otrokem *hříchu (srv *hanba). Pravá hrdost je něco jiného než *pýcha. Ta je vlastně karikaturou hrdosti a odporuje *pokoře. Když Panna *Maria zpívá Magnifikat, je si plně vědoma své důstojnosti, ale také toho, že je dílem Božím, jak to provolává vstříc všem pokolením (Lk 1,46-50). Biblická mluva nemá přesný výraz pro označe­ ní hrdosti a opisuje ji tedy dvojím způsobem. První, který Řekové označovali slovem parresia, má co do činění se *svobodou a hebrejština jej opisuje obrazem člověka, držícího se zpříma, *tváří vzhůru, mluvícího bez vytáček. Hrdost se projevuje svobodou ve vyjadřování a jednání. Druhý způsob je blízký představě vyzařující *důvěry, nazývané řeckými překladateli kauchesis: člověk existuje jako osoba mezi ostatními a ve vztahu k Bohu, protože má v něčem oporu, něco je jeho chloubou, oslavou. Tato *sláva může být opravdová a vznešená, ale také marná - podle toho, zda tkví v Bohu nebo v člověku. SZ 1. Hrdost vyvoleného národa. - Po svém vysvo­ bození z otroctví mohl Izrael, zbavený tíživého jha, «kráčet zpříma» (Lv 26,13; parresia v LXX). Tato hrdost vyvěrá z posvěcení samým Bohem a

126

proto zavazuje lid k životu ve *svatosti samého Boha (Lv 19,2). Je to postoj, který se může snad­ no zvrhnout v povýšenectví (srv Sir 50,25n). V Izraeli má především vytvářet odstup od modloslužebnických sousedů (Dt 7,1-6). I v pokoření hrdost přežívá v podobě *hanby, například když Hospodin skrývá svou *tvář před Izraelem a ten «má hruď přitisknutou k zemi» (Ž1 44,26). Stačí ale, aby se před Bohem pokořil, a bude znovu moci «pozvednout svou *tvář k Bohu» (Jb 23,26). Tak či onak - sražen do prachu země nebo upírající pohled vzhůru k nebi, Izrael si za­ chovává svou hrdost, spočívající ve *vyvolení, kterého se mu dostalo (Bar 4,2nn; srv 2,15; Ž1 119,46). 2. Hrdost a marnost. - Od hrdosti je k *pýše jen krůček (Dt 8,17). Pýcha proměňuje hrdost v marnost, protože ji zbavuje jakéhokoliv pod­ kladu, jak vidět názorně na pohanských *národech, které mají spolu s ostatním stvořením '“ve­ lebit Stvořitele, svého Boha, a místo toho se pyšní svou krásou, bohatstvím nebo mocí (Iz 23; 47; Ez 26 - 32). Pravá hrdost vyzařuje *důvěru v Boha samotného a jejím výrazem je věrnost smlouvě s ním. Je pošetilé honosit se *chrámem, ve kterém přebývá pravý Bůh ve středu svého li­ du, jestliže si tento myslí, že je tím osvobozen od povinnosti sloužit Boží přítomnosti pravou du­ chovní *bohoslužbou (Jer 7,4-11). «Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím: Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a že *zná mne» (9,22n). Mudrci nepřestávají opakovat, že jediným důvo­ dem hrdosti je *bázeň Boží (Sir 1,11; 9,16) a ne bohatství nebo chudoba (10,22). Pravá sláva spočívá v tom, že je člověk synem Pánovým (Mdr 2,13), že má Boha za otce (2,16). Hrdost spravedlivého není jen vnitřní, ale její odlesk pa­ dá jako soud na *bezbožníka, který proto spra­ vedlivého *pronásleduje. Ten ale vyjadřuje svou hrdost modlitbou o zjednání práva k Bohu, kte­ rý dává bytí: «Nebudu zahanben» (Ž1 25,3: 40,15nn). 3. Hrdost služebníka Božího. - Prosící žalmista 'očekává bezprostřední zákrok Hospodinův, kte­ rým skončí jeho hanba, a vzdává díky za to, že se obrátí proti jeho nepřátelům: «Pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají» (Ž1 18,49), «tvou přízní se zvedá náš roh» (89,18). I ve vyhnanství Izrael důvěřuje, že spravedlivý může pokořením

dospět k nové hrdosti. Bůh neopouští svého *služebníka, drží jej i uprostřed pronásledování za ruku (Iz 42,1.6), takže nebude zahanben (50,7n), třebaže se od něj dav s ošklivostí odvra­ cí, protože se vůbec nepodobá *člověku, jak je znetvořen (52,2n). Ale i když služebník ztratil svou *tvář před lidmi, Bůh vezme jeho při za svou a ospravedlní jeho vnitřní neochvějnou hrdost tím, že jej «oslaví» před tváří národů: «Hle, můj služebník uspěje, zvedne se, povznese a vysoko povýší» (52,13), «bude se s četnými dělit o kořist» (53,12). Ve šlépějích služebníkových se Božího *soudu dovolává každý ^spravedlivý, po­ kládaný za ubožáka: i on bude «stát s důvěrou a vzpřímeně)) v «poslední dem> (Mdr 5,1-5). NZ 1. Kristova hrdost. - Ježíš ví, odkud přišel a kam jde. Jeho hrdost se nejzřetelněji projevuje v okamžiku, kdy se prohlašuje za *Syna Božího. Čtvrté evangelium označuje toto jednání výrazem parresia. Ježíšovi nešlo o pocty a mluvil «otevřeně» ke všem, s jediným cílem, totiž oslavit Otce (Jan 8,49n; 18,20n), takže se posluchači mezi sebou ptali, zda v něm předáci národa nevi­ dí Mesiáše (7,26n). Ježíšův přímočarý způsob mluvy je v příkrém rozporu s nabubřelým vystu­ pováním mocných tohoto *světa (7,3-10) a Ježíšova řeč proto zůstává pro mnohé nepřijatel­ nou, takže musí sám nakonec ustoupit (11,54) a na jeho místo nastupuje ^Utěšitel, který «v onen *den» řekne vše zřetelně všem (16,13.25). Podob­ ně jako Jan popisují i synoptikové Ježíšovo cho­ vání tak, že odpovídá Janovu parresia, třebaže výraz sám se vyskytuje jen v předpovědi utrpení (Mk 8,32). Viditelným projevem je Ježíšovo střet­ nutí s *mocí, kdy se odvolává na svou důstoj­ nost Syna Božího a na svého Otce nebo když mluví podobně se svými rodiči (Lk 2,49; Mt 23; 21,12nn par; Jan 18,23). 2. Hrdost a svoboda věřících. - Každý křesťan má od počátku (Žd 3,14) dostatečný důvod k hrdosti skrze víru a věrnost Kristu, ve kterých má vytrvat až do konce v radostné naději (3,6). Kristova prolitá *krev nám zjednává jistotu (10,19n), že se smíme přiblížit trůnu *milosti (4,16), a to i uprostřed *pronásledování (10,34n), a že Ježíš se k nám přihlásí (Lk 9,26) v den *soudu. Křesťan, který zůstává věrný, má být v této jistotě neochvějný, protože ví, že Bůh je větší než naše srdce (1 Jan 2,28; 3,2 lnn; 4,17).

Křesťanská hrdost se zde na zemi projevuje svobodou člověka, který vydává svědectví zmrtvýchvstalému Kristu. Tak hlásají apoštolově - lidé nevzdělaní (Sk 4,13) - od počátku bez bázně Slovo (4,29.31; 9,27n; 18,25n) i před poslu­ chači naladěnými nepřátelsky nebo posměvačně. Pavel vyjadřuje toto jednání za použití obrazu nezahalené tváře věřících, která odráží *slávu Sa­ mého Zmrtvýchvstalého (2 Koř 3,1 ln). To je základ apoštolské hrdosti: «Mluvíme, protože věříme)) (4,13). 3. Hrdost a sláva. - Pavel se podobá Jeremiášo­ vi, který upíral člověku jakékoliv právo o sla v o ­ vat sebe sama» jinak než skrze poznání Hospodi­ na (1 Kor 1,31: kauchesis). Bezpečným prostřed­ kem proti pokušení tohoto druhu je *víra. Od Kristova příchodu se nelze dovolávat nějakých privilegií, jako příslušnosti k židovskému náro­ du, Zákona nebo obřízky (Řm 2,17-29). Ani Abrahám nemohl hledat svou slávu v nějakých *skutcích (4,2) - čím méně tedy my, hříšníci (3,19n.27)! Naše sláva je v Bohu (5,11), ve smíru, který nám zjednal Ježíš. Naše *naděje, že se nám jí dostane (5,2), je plodem *ospravedlnění skrze víru, všechno ostatní není k ničemu (Fil 3,3-9). Jediným pramenem slávy je Ježíšův *kříž (Gal 6,14), ať už jej hlásá kdokoliv (1 Kor 3,21). Křesťan se může honosit jen svým trápením (Řm 5,3) a apoštol ve své slabosti ještě více (1 Kor 4,13; 2 Kor 11,30; 12,9n). Jeho korunou jsou církevní obce, které založil (1 Te 2,19; 2 Te 1,4), a ti, kdo je tvoří, přese všechno, co s tím je spojeno (2 Koř 7,4.14; 8,24). Ve shodě s veliko­ noční událostí je základem křesťanské hrdosti sláva, prorážející i temnoty smrti, v níž víra obje­ vuje život. MJL & XLD -> důvěra 3 - hanba - kázat II 2b - pýcha - síla - sláva/ velebnost IV 5 - svoboda/vysvobození III 3a - tělo II 1 - za­ hanbení I 2 HROB -> pohřbívání - Vzkříšení/Zmrtvýchvstání NZ I 1.2 HŘBITOV -♦ peklo SZ I - pohřbívání - smrt SZ I 2.3 spánek I 1

HŘÍCH Bible mluví takřka na každé stránce o sku­ tečnosti, které všeobecně říkáme hřích. SZ mu dává různá jména, převzatá hlavně z oblasti lid­

127

ských vztahů, jako jsou chyba, špatnost, vzpou­ ra, nespravedlnost, přestupek aj. Židovská tradi­ ce k nim připojuje pojem dluhu, který najdeme i v NZ. Všeobecně vzato, je hříšník člověk, «který učinil, co je zlé před tváří Boží». Proti «spravedlivému» (saddik) tu stojí člověk «zlý» (rasa). V průběhu dějin spásy se postupně projevuje skutečná tvář hříchu a toto poznání lidské přiro­ zenosti je současně zjevením Boha, jeho *lásky, proti které se hříšník proviňuje, i jeho ♦milosr­ denství, které se přitom projevuje. Celé dějiny vztahů Boha s člověkem jsou ve skutečnosti jedi­ ným řetězem Božích snah vytrhnout člověka ze smrtícího objetí hříchu.

I. PRVOTNÍ HŘÍCH Počátek Písma svátého a scéna pádu, kterým začínají lidské dějiny, je impozantní, a třebaže se v ní slovo hřích neobjevuje, nutno začít právě zde. 1. *Adamův hřích. - Prvním hříchem je nepo­ slušnost, vědomé a uvážené přestoupení jednoho z Božích příkazů (Gn 3,3). Viditelné revoltě před­ chází vnitřní rozhodnutí «být jako Bůh»; Adam a Eva podlehli našeptávání ďábla a zatoužili «rozeznávat dobro a zlo jako bohové» (3,5), což podle obvyklého výkladu znamená pokus rozho­ dovat na místě Božím o tom, co je *dobré a co je zlé. Oba se tak prohlašují za své vlastní pány a za míru věcí. Znamená to odmítnutí závislosti na Stvořiteli a tím porušení původního vztahu mezi Bohem a člověkem. Podle Gn 2 to nebyl jen vztah závislosti, ale ta­ ké přátelství. Bůh «předal člověku stvořenému podle svého vlastního obrazu» (Gn 1,26n) všech­ no, a na rozdíl od jiných starověkých eposů o stvoření (např. Gilgameš X,3), si nevyhradil nic, dokonce ani *život ne (srv Mdr 2,23). Eva a po ní Adam přesto zapochybují o Boží velkorysosti a dobrotě, a uvěří hadovu tvrzení, že zákaz, který má podle Boží vůle chránit člověka (srv Řm 7,10), je ve skutečnosti jen záminkou, za kterou se skrývá Boží rozhodnutí vyhradit si pro sebe jistá privilegia. Trest, kterým hrozí za přestoupe­ ní zákazu, je podle hada obyčejná lež: «Nikoliv, nezemřete! Ale Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro a zlo!» (Gn 3,4n). Tak začíná člověk pode­ zřívat Boha, pokládat jej za soupeře. Sám pojem Boha je tím převrácen naruby: na místo Boha la­

128

skavého, nezištného, protože skutečně dokona­ lého, kterému nic neschází a který tudíž nepři­ jímá, ale je naopak *dárcem všeho, staví člověk Boha zištného a nedůstojného, cele zaměstna­ ného starostí o vlastní obranu před svým stvoře­ ním. Zvrácenému gestu člověka předchází zvráce­ nost ducha, způsobená hříchem. A protože při­ tom jde o vztah k Bohu, jehož ♦obrazem člověk je, lze si sotva představit zvrácenost zásadnější, s následky vážnějšími, než právě zde. 2. Následky hříchu. - Vše se změnilo mezi Bo­ hem a člověkem, jak to okamžitě dává poznat člověku jeho vlastní *svědomí. Ještě než na ně dolehne *trest v pravém slova smyslu (Gn 3,23), snaží se Adam a Eva skrýt před Hospodinem Bo­ hem, ke kterému měli dosud důvěrný vztah (srv 2,25), «mezi stromy» (3,8). Člověk musí nést ♦zodpovědnost za to, co sám způsobil - on to byl, kdo se odvrátil od Boha a začal se před ním skrývat, a vyhnání z ráje jenom zpečetí jeho vlastní rozhodnutí. Přitom pozná, že Boží hrozba nebyla žádným nastrčeným strašákem, ale že na­ příště zůstane vzdálen Bohu, a také *stromu ži­ vota (3,22), takže mu zbude za úděl s konečnou platností *smrt. Hřích, roztržka s Bohem, přivozuje vzápětí roz­ tržku uvnitř lidské rodiny. Už Adam, a ještě v ráji, obviňuje Evu před Bohem, který mu ji dal jako pomocnici, «kost z mých kostí a tělo z mého těla» (Gn 2,23). Boží rozhodnutí pečetí jejich roztržku: «Budeš toužit po muži a on ti bude vládnout» (3,16). Jejich děti po nastoupené cestě budou jen pokračovat - nejdříve vraždou Ábela (4,8) a potom nastolením zákona džungle, který opěvuje nestoudná řeč Lámechova (4,24). Ale to není ještě všechno. Hřích se valí až za hranice lidského světa a mezi Bohem a člověkem se objevuje třetí bytost, o které se sice SZ skoro nezmiňuje, zřejmě z obavy, aby z ní člověk nevy­ tvořil druhého boha, kterého ale Moudrost po­ jmenuje (Mdr 2,24): ďábel, *satan, se kterým se znovu setkáme v NZ. Popis událostí okolo prvního hříchu přece jen nekončí v beznaději. Nevolnictví hříchu ale ne­ může být zrušeno a naopak se od svého vstupu do světa nepřestává šířit; v nepřímé úměrnosti k tomuto vývoji ubývá skutečného života tak, že těsně před *potopou takřka mizí ze zemského povrchu (Gn 6,13nn). Roztržka vyšla od člověka a je zřejmé, že jedině Bůh může učinit první krok ke smíru. On také už zde, na počátku Písma svá­ tého, naznačuje, že tento krok jednou učiní (3,15)

a že jeho dobrota, kterou člověk zneuznal, nako­ nec zvítězí, «zlo bude přemoženo dobrem» (Řm 12,21). Moudrost tvrdí, že «Adam byl vysvobo­ zen ze své viny» (Mdr 10,1) a už Gn 6,5-8 ukazu­ je, jak Boží dobrota nepřestává působit ve světě, když zachraňuje Noeho a jeho rodinu před trestem a dává z něj vyjít takřka novému stvoření (8,17.21n ve srv s 1,22.28; 3,17) a hlavně vyvole­ ním Abraháma: tím jsou *národy, «svomé ve své zvrácenosti, zahanbeny» (Mdr 10,5) a Abrahám vychází, je vyčleněn z tohoto hříšného světa (Gn 12,1; srv Joz 24,2n.l4), aby v něm byly p o ž e h ­ nány všechny národy země» (Gn 12,2n, viditelně jako protějšek zlořečení z 3,14nn).

II. IZRAEL A JEHO HŘÍCH Podobně jako hřích poznačil počátek lidských dějin, poznačil i dějiny Izraele, který od svého zrození znovu prožívá Adamovu tragédii. Pro­ chází zkušeností hříchu a tak i nás učí chápat, co hřích je. Dvě epizody jsou přitom zvláště poučné. 1. Zlaté tele. - Izrael zakusil Božích dobrodiní bez vlastních zásluh podobně jako Adam, a možno-li, v míře ještě větší. Stal se bez vlastní zásluhy (Dt 7,7; 9,4nn; Ez 16,2-5), z pouhé Boží lásky (Dt 7,8), «vyvoleným *lidem», «prvorozeným synem Božím» (4,22). Ačkoliv nebyl ani více, ani méně zasažen hříchem než ostatní (srv Joz 24,2.14; Ez 20,7n.l8), byla mu dána přednost přede všemi národy země (Ex 19,5); Bůh jej podi­ vuhodně vysvobodil z faraónova otroctví, ze ze­ mě hříchu (= kde nelze *sloužit Hospodinovi, podle 5,1) - a právě v okamžiku, kdy s ním uza­ vírá smlouvu a kdy «předává Mojžíšovi desky Svědectví)) (31,18), žádá tento lid na Áronovi, «udělej nám boha, který by šel před námi» (32,1). Izraeli připadá Hospodin příliš «vzdálený)) a přes všechny důkazy své věrnosti příliš «neviditelný)). Nedůvěřuje mu a dává přednost bohům hmata­ telnějším, jejichž *hněv se dá utišit *obětmi, a především bohům, které může po chuti přemi­ sťovat a kteří od něj nevyžadují jako Hospodin poslušné *následování (srv 40,36nn). Místo aby dodržoval přikázání a «kráčel pokorně se svým Bohem» (Mích 6,8), chce boha, který by chodil s ním. Neposlušností, svým «dědičným hříchem», Iz­ rael ve skutečnosti a v hlubším slova smyslu od­ mítá uvěřit v Boha a bezvýhradně se mu oddat. Prvně se setkáváme s tímto pohledem na věc

v Dt 9,7, a potom už při každé další vzpouře to­ hoto «lidu tvrdé šíje», hlavně když jde o uctívání model, jmenovitě «baalů», vedle Hospodina. Iz­ rael v podstatě odmítá vidět v Hospodinovi jedi­ ného «dostačujícího)> Boha, dárce všeho, a proto právem vyžadujícího výlučnou službu jako odpo­ věď (Dt 6,13; srv Mt 4,10). Když bude Pavel po­ zději popisovat zvrácenost pohanské modlo­ služby, použije spontánně tohoto prvního hříchu Izraele jako přirovnání (Rm 1,23 = Ž1 106,20). 2. «Náhrobky žádostivosti». - Dt 9,22 uvádí hned po epizodě se zlatým teletem jiný hřích Iz­ raele, který sv. Pavel později prohlásí za typický «hřích pouště» (1 Kor 10,6). Smysl epizody je jas­ ný. Izrael dává přednost masitým hrncům před potravou, kterou mu vybral a zázračně předkládá Bůh: «Kdo nám dá maso k jídlu?... Hyneme, nic tady není, jen tu manu máme na očích)) (Nm ll,4nn). Izrael nechce přijmout Boží vedení ani Boží plán duchovní zkušenosti *pouště (Dt 8,3; srv Mt 4,4). Jeho *žádostivosti bude učiněno za­ dost, ale zakusí přitom podobně jako Adam, co to stojí, když člověk dá přednost vlastním cestám před cestami Božími (Nm 11,33).

III. UČENÍ PROROKŮ Proroci nepřestávají lidu připomínat jménem Božím tuto lekci. Člověk, který spoléhá jen na sebe, končí neslavně a Božímu lidu se nepovede lépe, jestliže opustí *cesty, které mu vytýčil Bůh. Hřích je hlavní a vlastně jedinou překážkou v nastolení Božího království a jeho «slávy», na­ víc totožné se slávou Izraele, ve středu Božího li­ du. Hříchy vůdců - králů a kněží - přitom vidi­ telně váží více než hříchy obyčejných členů židov­ ského národa a jsou také jmenovány na prvním místě, i když ne izolovaně od všeho ostatního. Už hřích Achánův zastavil izraelské vojsko před bra­ nami města Aje (Joz 7) a proroci ukazují, jak i později jsou hříchy lidu zodpovědný za neštěstí, která jej postihují: «Ne, Hospodinova ruka není krátká k záchraně ani jeho ucho zalehlé, aby nes­ lyšel. Ale vaše nepravosti vás oddělují od vašeho Boha» (Iz 59, ln). 1. Kárání hříchů. - Hříchy vůdců, ale také ce­ lého národa, jsou těžištěm kázání proroků (srv 1 Sam 3,11; 13,13n;2Sam 12,1-15; Jer 22,13), ob­ vykle ve vztahu k desateru a jeho přikázáním. Sapienciální literatura ještě tuto dlouhou řadu výčtů rozhojní (srv Dt 27,15-26; Ez 18,5-9;

129

33.25n; Ž1 15; Př 6,16-19; 30,11-14). Hřích nabývá konkrétních podob a s nimi se upřesňuje i výčet následků odklonu od Hospodina: *násilí, loupež, nespravedlivé soudy, lež, *cizoložství, křivé přísahy, vražda, lichva, pošlapané právo, zkrátka - celé spektrum společenských zlořádů. «*Vyznání», obsažené v Iz 59, ukazuje, jak právě tyto nahromaděné špatnosti «vyhloubily propast mezi Bohem a jeho lidem» (59,2): «Naše hříchy svědčí proti nám, naše nepravosti se nás drží, známe svou nevěrnost: nevěru a zapírání Hospo­ dina, odklon od našeho Boha, řeči o útisku, o od­ padu, v srdci nápady a úvahy o klamných věcech. Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstích, a co je správné, nemůže vstoupit» (Iz 59,12nn). Stejně mluvil už dávno předtím Ozeáš: «Není věr­ nosti ani milosrdenství, ani poznání Boha v ze­ mi, ale kletby, přetvářka, vraždy a krádeže a ci­ zoložství se rozmohly, krveprolití stíhá krveprolití» (Oz 4,ln; srv Iz 1,17; 5,8; 65,6n; Am 4,1; 5,715; Mich 2,ln). Poučení, které z toho plyne, je důležité: Každý, kdo se pokouší «postarat o sebe a o své záležito­ sti sám», bez spojení s Bohem, tak činí na úkor druhých, obvykle malých a bezmocných. Žalmi­ sta volá: «Muž, který nepokládal za záštitu Boha» (52,9), «splétá zhoubu celý den» (v. 4), zatím­ co «spravedlivý doufá v Boží milosrdenství na­ věky a navždy» (v. 10). Vysvítá to už z Davidova cizoložství (2 Sam 12), zvláště když uvážíme, jaké místo v židovské koncepci hříchu tato událost zaujímá (srv Miserere): hřích nezasahuje jen Boží právo, ale také srdce. 2. Hřích, urážka Boží. - Hříšník jistě nemůže zasáhnout Boha; Písmo svaté má příliš vysoké mínění o Boží transcendenci a tedy nepřístupnosti, než aby nevyužilo příležitosti připomenout, že «synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu ne­ bes a přinášejí úlitby jiným bohům a tak mě urážejí. Urážejí tím opravdu mne? je výrok Ho­ spodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?» (Jer 7,18n). «Jestliže hřešíš, v čem ho zasahuješ? A jestli rozmnožuješ tvé urážky, působíš mu nějaké zlo?» (Jb 35,6). Hřešit proti Bohu znamená jen ničit sebe sama. Bůh dává zákony nikoliv ve vlastním zájmu, ale v zájmu člověka, «abychom žili v pokoji» (Dt 6,24). Biblický Bůh není bůh Aristotelův, kterému je osud světa a člověka lho­ stejný. 130

a) Hřích nezasahuje Boha osobně, ale zasahuje ty, které on miluje, a jejich prostřednictvím je «zasažen)> i Bůh. Tak si zřejmě představoval Da­ vid, když «udeřil mečem Uriáše Chetitu)) a vzal mu ženu, že ranil jen člověka a k tomu ještě ci­ zince v izraelském národě: zapomněl, že Bůh sám zaručuje práva každé lidské bytosti. Nátan mu oznamuje, že «opovrhnul Hospodinem)) a že bude podle toho také potrestán (2 Sam 12,9n). b) Ještě vážnější je, že hřích, který odděluje člověka od Boha, jediného zdroje života, zasahu­ je Boha samého v záměru jeho lásky: «Můj národ vyměnil svou *slávu za nicotnou modlu!... Mne opustili, pramen vody živé, a kopali si ci­ sterny, cisterny rozpukané, které nemohou držet vodu)) (Jer 2,1 lnn). c) Zjevení postupně odhaluje hloubku Boží *lásky a tak ukazuje zřetelněji, jak může hřích skutečně «urazit» Boha - totiž jako nevděčnost dítěte vůči hluboce milujícímu *otci (srv Iz 64,7) či dokonce vůči *matce, která «nemůže opustit plod svého života)). A i kdyby ona opustila, «já neopustím)) (Iz 49,15), prohlašuje ústy proroka Hospodin. Hlavně je ale hřích nevěrou *nevěsty, která se oddává kdekomu a zůstává lhostejná k neměnné a věrné lásce svého ženicha: «Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice?... Myslel jsem, že po tom všem, co provedla, se obrátí ke mně. Ale neobrátila se! Navrať se, izraelská od­ padlice, praví Hospodin, já se na vás neosopím, neboť jsem milosrdný)) (Jer 3,7.12; srv Ez 16; 23). V tomto okamžiku Zjevení se hřích jeví pře­ devším jako přestupek proti osobním vztahům, jako lidské odmítnutí Boží lásky, která trpí jako každá láska tím, že není opětována. Tuto její zra­ nitelnost, toto její tajemství odhalí plně teprve NZ. 3. Lék proti hříchu. - Proroci brojí proti hříchu a upozorňují na jeho závažnost jen proto, aby mohli o to důrazněji volat po *obrácení. Člověk se Bohu zpronevěřuje, ale Bůh zůstává neměnné *věrný. Člověk Boží lásku odmítá, ale Bůh jej ne­ přestává zvát k návratu, dokud je nějaká naděje, že k němu dojde. Jako v podobenství o marno­ tratném synu, vše je připraveno v naději na tento vytoužený návrat: «Proto hle, já oplotím její ce­ stu trním, ohradím ji zdí, takže své stezky nenaj­ de. Bude se honit za svými milenci, ale nenajde je, bude je hledat a nenajde je. Pak si řekne: vrátím se ke svému prvnímu muži. Tam mně bylo lépe než teď)) (Oz 2,8n; srv Ez 14,11 atd).

Jestliže hřích opravdu spočívá v odmítnutí lásky, potom je zřejmé, že bude zapomenut, vy­ mazán a odpuštěn v míře, v jaké člověk Boží lásku znovu přijme. Nelze si opravdu nijak pře­ dstavit *odpuštění, kterým by se člověk ‘dispensoval’ od návratu k Bohu. Láska Boží sama ne­ může nevyžadovat tento návrat; o ní je právě řeč, když se mluví o Boží *žárlivosti (srv Iz 63,15; Zach 1,14) nebo když se provolává «Bůh je Bo­ hem žárlivým!» (Ex 20,5; Dt 5,9 atd). On jediný může a chce člověka učinit opravdu šťastným. Podmínky tohoto návratu jsou shrnuty v po­ jmech *popel, *vyznání, *smír, *víra, O d ­ puštění, *pokání/obrácení, *vykoupení. Člověk sám musí samozřejmě v první řadě upustit od svého rozhodnutí být nezávislý na Bo­ hu, musí přijmout Boží vedení a Boží lásku a to znamená, že se musí zásadně zříci svého hříchu. Přitom se velmi rychle přesvědčí, že to přesahuje jeho síly. K tomu, aby dosáhl odpuštění, nestačí, aby jej Bůh přestal odmítat; je k tomu zpotřebí Boží iniciativy: «Obrať nás, Pane, k sobě, ať se obrátíme!» (PÍ 5,21). Bůh sám se tedy vydá za rozptýlenými ovcemi (Ez 34) a dá člověku «nové srdce)) a «nového ducha», svého Ducha (Ez 36,26n). Uzavře s ním novou smlouvu a její Zákon vepíše nikoliv do desek z kamene, ale do *srdcí lidí (Jer 31,31nn; srv 2 Kor 3,3). Bůh dá svou lásku výměnou za naši a navíc «Hospodin, tvůj Bůh, *obřeže tvé srdce i srdce celého tvého potomstva, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým srdcem a celou svou duší a budeš živ)) (Dt 30,6). Také žalmista, když prosí Boha, aby ho «obmyl» a «očistib), aby v něm stvořil «nové srdce)), vyznává svůj hřích (Ž1 51) a své přesvědčení, že *ospravedlnění od hříchu je Božím dílem, podobným aktu stvoření na počát­ ku. SZ proto také oznamuje, že vysvobození člo­ věka z hříchu s konečnou platností bude vyko­ náno obětí tajemné osoby *služebníka, o němž před jeho skutečným příchodem nikdo nemůže říci, kdo to bude a jak bude možno jej poznat.

IV. UČENÍ NZ NZ učí, že služebník, poslaný Bohem vysvobo­ dit člověka z hříchu (Iz 53,11), není nikdo jiný než Syn Boží sám. Nepřekvapí tedy, že hřích hra­ je v NZ stejně významnou úlohu, jako ve SZ. Dokonalé zjevení Boží lásky v díle vykoupení člověka teprve umožňuje správně docenit její

význam v plánu Boží Moudrosti. 1. Ježíš a hříšníci a) Synoptikové nám představují Ježíše hned na počátku jeho činnosti obklopeného hříšníky. Přišel totiž pro ně a nikoliv pro spravedlivé (Mk 2,17). V běžné mluvě tehdejší doby to znamenalo, že jim přišel «odpustit hříchy». Ne ovšem jako ja­ kýsi «dluh», který by byl Bohem jednostranně smazán, bez proměny hříšníkova srdce (Mt 6,12; 18,23nn). Proroci, Jan Křtitel (Mk 1,4) i Ježíš společně hlásají nutnost *obrácení, radikální změny smýšlení a postoje, jako nezbytnou přípra­ vu na přijetí Božího činu. «Království Boží se při­ blížilo, obraťte se a věřte radostné zvěsti (evange­ liu))) (Mk 1,15). Tam, kde je světlo odmítáno (Mk 3,29 par) nebo kde je odpuštění považováno za zbytečné, jako v případě farizea z podoben­ ství (Lk 18,9nn), zůstává Ježíš bezmocný. Proto Ježíš vyhlašuje boj hříchu, jako kdysi proroci, na všech frontách, i u těch, kdo se dom­ nívají, že jsou spravedliví, protože zachovávají přikázání vnějšího zákona. Hřích však sídlí v srdci člověka, odkud vycházejí «špatné myšlen­ ky, necudnost, krádež, vražda, cizoložství, lako­ ta, zloba, lest, prostopášnost, závist, rouhání, pýcha a bláznovství. Toto všechno vychází z nit­ ra a poskvrňuje člověka)) (Mk 7,2lnn par). Ježíš nepřichází zrušit, ale naplnit Zákon (Mt 5,17). Jeho učedník se nemůže spokojit se ^spravedl­ ností zákoníků a farizeů)) (5,20). Spravedlnost, kterou hlásá Ježíš, lze sice nakonec uvést na jedi­ ného společného jmenovatele, kterým je *láska (7,12), ale ten, kdo jej následuje, pochopí teprve z jeho činů pravý obsah tohoto pojmu i pojmu hříchu, který lásku odmítá. V první řadě pochopí z Ježíšových slov nepřed­ stavitelnou *milosrdnou lásku Boží ke hříšníkovi. Málokterý text NZ ji ukazuje lépe než podobens­ tví o marnotratném synu a jeho milosrdném otci (Lk 15,1 lnn), velmi blízké svým pojetím učení proroků. Její protiváhou je hřích, urážka Boha; zde je zřejmé, že jeho *odpuštění není myslitelné bez hříšníkova návratu k Bohu. Co zarmoutilo otce z podobenství - vedle zjevné synovy odbojnosti - je rozhodnutí nebýt už synem; narážku na to činí ostatně jen starší syn, když staví na odiv svou vlastní poslušnost (vv. 29n). Urazil otce tím, že jej zbavil své synovské přítomnosti; jak jinak zjednat nápravu než právě návratem do původní situace syna a přijetím otcovy lásky? Proto mluví podobenství o otcově radosti, a proto nelze bez

131

návratu mluvit o odpuštění - či přesněji: Otec už dávno odpustil, ale jeho odpuštění zůstává neúčinným, dokud syn sám nerozhodne je při­ jmout a tedy se vrátit.

mluví lež, mluví z toho, co je mu vlastní, protože je lhář a otec lži» (Jan 8,44). Byl vrahem, když se mu podařilo svést do smrti prvního člověka (srv Mdr 2,24) a Kaina k vraždě vlastního bratra (1 b) Tento postoj Boha vůči hříšníkovi zjevují Jan 3,12-15), a je jím dodnes, když svádí Židy k vraždě toho, který jim říká *pravdu: «Já jsem ještě lépe, než Ježíšova slova, jeho činy. Nejen, že vám mluvil pravdu, a vy mě chcete zabít... Vy ko­ sám přijímá hříšníky se stejným taktem a stejnou náte skutky vašeho otce a chcete dělat, co váš láskou jako otec z podobenství (srv Lk 7,36nn; otec žádá» (Jan 8,40n.44). 19,5; Mk 2,15nn; Jan 8,1 On), přes nebezpečí po­ horšení těch, kdo nechápou takové milosrdenství, č) Lež a vražedné choutky se nedají vysvětlit podobně jako starší syn z podobenství (Lk jinak než *nenávistí. Písmo v této souvislosti 15,28nn), zároveň tím ale jedná proti hříchu u mluví o žárlivosti (srv Mdr 2,24), Jan neváhá po­ jeho kořene. Jako první také vítězí nad *satanem užít výrazu nenávist: stejně jako zatvrzelý hříšník při *pokušení na poušti, během své veřejné čin­ «nenávidí světlo» (Jan 3,20), nenávidí Židé Krista nosti vysvobozuje lidi z moci ďábla a hříchu, kte­ i Boha, jeho Otce (15,22n). ‘Židé’ jsou zde všich­ rou představují *nemocní a posedlost (srv Mk ni, které si podmanil satan a kdo odmítají uznat 1,23) a tak ukazuje, že je *služebník Hospodinův Krista. Na konci této nenávisti stojí vražda Syna (Mt 8,16n) ještě dříve, než «dá svůj život jako Božího (8,37). výkupné» (Mk 10,45) a než «vyleje svou krev, d) Až sem vede hřích světa, který Ježíš pře­ krev smlouvy, za mnohé na odpuštění hříchů» máhá, protože je sám bez hříchu (Jan 8,46; srv (Mt 26,28). 1 Jan 3,5) a «jedno s Otcem» (Jan 10,30), svět­ 2.

Hřích světa

Svatý Jan sice používá tradiční výraz o d ­ puštění hříchů» (Jan 20,23; 1 Jan 2,12), ale říká také, že Kristus «snímá hřích světa» (Jan 1,29). Zdůrazňuje tím existenci tajemné moci, protivící se Bohu a bránící příchodu jeho království a plo­ dící nesčetné jednotlivé hříšné činy v našem světě. a) Prvním projevem této nepřátelské moci je vědomé odmítnutí *světla. Hřích je neprůhledný jako temnoty: «Světlo přišlo na tento svět, ale li­ dé měli raději tmu než světlo, protože jejich skut­ ky byly zlé» (Jan 3,19). Hříšník se brání světlu z obavy, aby neodhalilo před ostatními jeho zlé jednání; ve skutečnosti světlo nenávidí: «Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo» (3,20). D o­ brovolná slepota je důsledkem přesvědčení, že člověk vidí: «Kdybyste opravdu neviděli, byli bys­ te bez hříchu. Ale vy tvrdíte ‘vidíme'. Váš hřích trvá» (9,41). b) Tak zatvrzelou zaslepenost nelze vysvětlit ji­ nak než vlivem *satanovy zvrácenosti. Hřích činí z člověka satanova otroka: «Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu» (Jan 8,34). Křesťan je synem Božím, hříšník je synem ďábla, «hřešícího od počátku», když koná jeho skutky (1 Jan 3,8nn). Jan si obzvláště všímá dvou hříchů, totiž vraždy a lži: «Ďábel byl vrah od počátku a nedrží se pravdy, protože v něm pravda není. Když

132

lem, «ve kterém není temnoty» (1,5; 8,12), prav­ dou beze stopy lži a neupřímnosti (1,14; 8,40) a především láskou - protože «Bůh je láska» (1 Jan 4,8). Celý jeho život je předznamenán láskou a i jeho smrt je činem této lásky, která nemá sobě rovné: «Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá život za své bratry» (Jan 15,13; srv 13,1; 19,30). Proto je jeho smrt *vítězstvím «nad knížetem to­ hoto světa». Proti Ježíšovi tento vládce nic nesve­ de (14,30) a nakonec je vypuzen (12,31). Ježíš přemohl svět (Jan 16,33). e) Dokladem toho je nejen skutečnost, že Ježíš, který dal svůj život za druhé, «jej opět přijal» (Jan 10,17), ale snad ještě více jeho schopnost dát učedníkům podíl na vlastním vítězství. Kře­ sťan se stává dítětem Božím, když přijímá Krista (1,12) a od toho okamžiku nehřeší, «protože se narodil z Boha» (1 Jan 3,9), a pokud v něm zůstává «símě Boží», pokud se nechá vést Du­ chem Božím (Řm 8,14; srv Gal 5,16), «nehřeší». Ježíš «snímá hřích světa» (Jan 1,29) a křtí «Duchem svatým» (v 33), neboli sděluje *Ducha, sym­ bolicky znázorněného *vodou, tryskající z boku Ukřižovaného, jakožto pramen, o kterém mluvil Zachariáš (Zach 13,1; 12,10; srv Jan 19,30-37), a kterou Ezechiel viděl vytékat «zespodu prahu chrámu» a proměnit břehy Mrtvého moře v no­ vý *ráj (Ez 47,1-12; Zj 22,2). Křesťan je sice *zrozen z Boha, ale přesto může znovu upadnout do hříchu (1 Jan 2,1). Ježíš je smírná oběť za hříchy

(1 Jan 2,2) a dal apoštolům moc tyto hříchy kře­ sťanům odpouštět (Jan 20,22n). 3.

Teologie hříchu u svátého Pavla

a) Pavlův slovník je ještě rozvinutější a umožňuje rozlišovat mezi hříchem (řecký harmatia, v jedotném čísle) a hříšnými skutky, kterým dává většinou (až na tradiční obraty) názvy «chyba» (doslovně «poklesky», řecký paraptoma) nebo «přestupky» (řecký parabasis), aniž by tím ovšem zlehčoval jejich závažnost. Hřích Adama v ráji, kterému - jak známo - přikládá Pavel ve­ liký význam, je u něj postupně nazýván «přestupkem», «chybou» a «neposlušností» (Řm 5,14.17.19). V žádném případě nelze tvrdit, že by hříšné jednání v Pavlově katechezi zaujímalo méně významné místo než u synoptiků, jak ostatně ukazují četné seznamy hříchů v jeho listech: 1 Kor 5,1 On; 6,9n; 2 Kor 12,20; Gal 5,19nn; Řm l,29nn; Kol 3,5-8; Ef 5,3; 1 Tm 1,9; Tt 3,3; 2 Tm 3,2-5. Všechny vylučují člověka z království Božího, jak to je někdy výslovně řečeno (1 Koř 6,9; Gal 5,21). Pavlovy seznamy vykazují příbuz­ nost s podobnými výčty ve SZ co do obsahu týkají se totiž obdobně *sexuálních nepřístoj­ ností, *modloslužby a sociálních nepořádků (srv Řm 1,21-32 a výčty v 1 Koř, Gal, Kol a Ef). Za velmi závažnou považuje Pavel také lakotu (řec­ ký pleonexia), hřích, spočívající v touze «vlastnit stále více» a známý v latině pod názvem avaritia, blízká ‘chtivosti’ z desatera (Ex 20,17; srv Řm 7,7). Pavel jej ztotožňuje s modloslužbou: «chamtivost, to znamená modloslužbu» (Kol 3,5; srv Ef 5,5). b) Z jednotlivých zlých skutků Pavel usuzuje na jejich zdroj, onu Bohu nepřátelskou sílu, bránící příchodu Božího království na zem, jak o tom mluví sv. Jan. To, že termín ‘hřích’ (v jed­ notném čísle) Pavel vyhradil jí, ukazuje na její je­ dinečnost. Apoštol ukazuje především, jak má svůj původ i pole působnosti v každém z nás, a to dostatečně přesně, aby vzniknul nárys teologie hříchu, Hřích tak působí jako zosobněná síla zla, takže by se zdálo, že je totožná se *satanem, «bohem tohoto světa» (2 Kor 4,4); ve skutečnosti ale se od něj liší a je vnitřní vlastností hříšného člověka. Adamova neposlušnost jej uvedla do světa lidí (Řm 5,12-19) - a následkem toho do celého světa (Řm 8,20; srv Gn 3,17). Zachvátil všechny lidi a strhl je do *smrti, věčného odloučení od Boha,

podobného trápení zavržených v *pekle. Bez *vykoupení je to proslulá «massa damnata» sv. Augustina, kterému ovšem nutno správně rozu­ mět. Pavel obšírně popisuje situaci, ve které se nachází člověk, «zaprodaný hříchu» (Řm 7,14), «sympatizující sice s dobrem» (7,16.22) a přímo po něm toužící (7,15.21) - což ukazuje, že všech­ no v něm přece jen není zvráceno - ale nescho­ pný dobro konat (7,18), a tak nevyhnutelně «propadající věčné smrti» (7,24), která je «koncem těchto věcí» (6,2 lnn). c) Apoštolův postoj je někdy označován za pe­ simistický a přehnaný. Abstrahuje totiž přitom od *milosti, ve snaze lépe popsat univerzálnost a tyranii hříchu a dát vyniknout bezmocnosti *Zákona. Cílem je prokázat naprostou nezbyt­ nost spasitelného díla Kristova. Když Pavel mlu­ ví o našem spojení s *Adamem a jeho hříchem, je to rovněž proto, aby ukázal naše mnohem sil­ nější a důležitější spojení s Ježíšem Kristem. V plánu Božím je *Ježíš Kristus Adamovým pro­ tějškem, ve skutečnosti jej ale předchází a Ada­ mův hřích mohl být v jistém smyslu spáchán právě proto, aby se projevilo bohatství milosti, které se člověku prostřednictvím Kristova vítěz­ ství dostává. Pro Pavla je tento bod tak důležitý, že ještě než začne srovnávat prvního Adama se druhým (5,17nn), mluví o odlišnosti a přednos­ tech Krista (5,15n). Kristovo vítězství nad hříchem není u Pavla o nic méně skvělé než u Jana. I u něj je křesťan *ospravedlněn *vírou a *křtem (Gal 3,26nn; srv Řm 3,2lnn; 6,2nn), mrtvý hříchu a s Kristem vzkříše­ ný, nová bytost (6,5), nové *stvoření (2 Kor 5,17). Už nežije «podle *těla», ale «podle ducha» (Řm 7,5; 8,9), třebaže ovšem může kdykoliv až do své smrti znovu upadnout do starých hříchů (6,12), jakmile jen přestane «žít podle Ducha» (8,4). d) Bůh vítězí nad hříchem tak, žt jeho «přerozmanitá» *Moudrost (Ef 3,10) využívá ke svému vítězství i samotného hříchu. To, co se nejvíce protivilo nastolení Božího království a spáse lidí, se stává hlavním prvkem v díle spásy. Pavel mlu­ ví ve spojení s hříchem o «Moudrosti Boží» (1 Koř 1,21-24; Řm 11,33), zvláště když přemýšlí nad ^nevěrou Izraele, která - byť jen částečná a neúplná (Řm 11,25) - byla pro Pavla hříchem nej­ strašnějším a nejbolestnějším (Řm 9,2). Pavel zde pochopil, jak i hřích může být součástí *záměru Božího, který připravuje spásu lidstva, a že tedy vlastně «Bůh dopustil, aby do neposlušnosti

133

upadli všichni, aby tak mohl všem prokázat milosrdenství» (Řm 11,32; srv Gal 3,22). On sám je stržen k výkřiku obdivu: «Ó jaká bezedná Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutel­ ná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způso­ by jeho jednání!» (Řm 11,33). Tajemství Boží Moudrosti, která využívá k záchraně člověka dokonce i lidského hříchu, se projevuje nejjasněji v utrpení Syna Božího. Bůh «vydal svého Syna na smrt)) (Řm 8,32); postavil jej totiž do situace, ve které mohl vykonat čin ne­ jvětší myslitelné *poslušnosti a lásky pro naše *vykoupení, svým přechodem (jako první z lidí) ze života tělesného do duchovního. Všechno, co vytvořilo podmínky tohoto jedinečného vzoro­ vého činu, je důsledkem lidského hříchu: Jidášo­ va zrada, strach a útěk apoštolů, Pilátova zba­ bělost, nenávist židovských předáků, krutost katanů - prostě všechny naše hříchy, pro které umírá jako *smírná oběť. Aby mohl projevit lásku, jakou před ním žádný člověk neprojevil, dovolil Bůh, aby jeho Syn byl ztotožněn s naším hříchem, veden jím na smrt, a tak nás uvedl do požehnaného života a zjednal nám Boží spravedl­ nost (2 Kor 5,21). Bůh opravdu pořádá věci tak, že tomu, «kdo miluje Boha, vše napomáhá k dobrému» (Řm 8,28), i hřích. SL - * Adam - bázeň Boží III - bezbožník SZ 1; N Z 1 - ctnosti & neřesti - čistý SZ II - člověk II 1 - dobro & zlo I 4, III hněv - lež - malomocenství 1 - milosrdenství - modly II 2 — nemoc / uzdravení - nenávist I 1.3, II - nevěra - odpuštění omyl - ospravedlnění I - otrok II - peklo SZ II - proces I, II - prorok SZ III 1, IV 1 - rána - rouhání - samota I 2 satan I, III - skutky NZ I 3 - smír - smrt - soud - spánek II, III - svědomí - svět N Z I 2, III 0.1 - svoboda/ vysvobození III 2a - šat II 1 - tělo - utrpení SZ II - vyhnan­ ství I 2.3 - vykoupení - vyznání SZ 2; N Z 2 - zajetí II Zákon C III 2 - zármutek SZ 2 - zatvrzelost - země SZ I 3, II 3b - zkouška/pokušení - zlořečení - zodpovědnost zvířata II 1 - žádostivost II, SZ 2

HVĚZDY 1. Hvězdy ve starověkém pohanství. - Starověký Orientálec byl vůči hvězdnému nebi mnohem cit­ livější než my. Ve slunci, měsíci, planetách a hvězdách viděl známky existence jiného světa než toho, ve kterém žijeme, totiž světa ^nebeského, který si představoval jako dvě polokoule nad sebou, v nichž hvězdy plují po svých drahách. Je­ jich pravidelný cyklus umožňuje měřit *čas a ses­

134

tavit kalendář, ale vnukal také myšlenku na zákon věčného návratu a nehmotného světa n a ­ hoře)), ve kterém hvězdy udávají zcela jiný, po­ svátný rytmus dění než z náhod složené dějiny tohoto světa. Světelná tělesa pro něj byla proje­ vem nadpřirozených mocností, ovládajících osu­ dy lidí, a on je uctíval, ve snaze zajistit si jejich přízeň. Slunce, měsíc, planeta Venuše atd pro něj byla božstva a jejich vzájemná poloha na nebi na­ značovala záhadné obrazce, kterým dával mytic­ ká jména. Z tohoto zájmu o hvězdy se postupně vyvinulo systematické pozorování: Egypťané a obyvatelé Mezopotámie měli nemalé astronomic­ ké vědomosti, ale jejich rodící se věda byla zcela ve službách věštění, *magie a modloslužby. Sta­ rověký člověk nad sebou cítil nadvládu hrozivých mocností, určujících jeho osud a zakrývajících mu pravého Boha. 2. Hvězdy jako služebníci Boží. - Při četbě Pís­ ma svátého velmi brzy cítíme, že jsme v jiném světě: hvězdy sice nejsou ještě jasně odlišné od *andělů, tvořících nebeský dvůr (Jb 38,7; Ž1 148,2n), proslulé «nebeské zástupy» (Gn 2,1), o kterých se mluví jako o živých bytostech. Ale jsou stvořeny jako všechno ostatní ve vesmíru (Am 5,8; Gn l,14nn; Ž1 33,6; 136,7nn). Na Ho­ spodinův příkaz svítí na vykázaném místě (Bar 3,33nn) nebo spěchají na pomoc jeho lidu (Joz 10,12n; Sd 5,20). Nejsou to božské bytosti, ale služebníci *Hospodina zástupů. Z jeho rozkazu udávají čas a roční období, oddělují den od noci (Gn 1,15n). Náš obdiv slunečního jasu (Ž1 19,5nn), měsíčního lesku (Pis 6,10) nebo dokona­ lého uspořádání nebeských pohybů (Mdr 7,18nn) platí ve skutečnosti jedinému Bohu a jeho *slávě (Ž1 19,2), protože «on dal nebesům jejich řád» (Jb 38,3 lnn). Nebeská tělesa zde Boha nezakrývají, ale naopak zjevují (Mdr 13,5). Symbolizují po­ zemské skutečnosti a Boží záměr, zcela bez příměsi *modloslužebných významů: množství Abrahámových potomků (Gn 15,5), příchod Da­ vidovy dynastie (Nm 24,17), světlo nadcházející spásy (Iz 60,lnn; Mal 3,20) nebo slávu vzkříše­ ných spravedlivých (Dan 12,3). 3. Svody pohanství. - Biblické zjevení je jedno­ značné - a přesto neujde Izrael pokušením hvězd­ ného kultu, zvláště v obdobích náboženského ochabnutí, kdy se měsíci, slunci, hvězdám do­ stává i zde náboženské úcty (2 Král 17,16; 21,3.5; Ez 8,16). Instinktivní *bázeň plodí snahy naklo­ nit si vesmirné mocnosti. Přinášejí se oběti «nebe­

ské královně», Ištaře, planetě Venuši, osudy lidí se vyčítají z hvězd (Jer 7,18; 44,17nn; Jer 10,2; Iz 47,13). Tyto pohanské praktiky nepřestávají kárat proroci, varuje před nimi Deuteronomium (Dt 4,19; 17,3), král Joziáš proti nim zakročil drastickým způsobem (2 Král 23,4n.ll) a Jere­ miáš hrozí nejpřísnějšími tresty všem, kdo se bu­ dou klanět hvězdám (Jer 8,1 n). Teprve zkoušky vyhnanství a rozptýlení dokončí nesnadné dílo vymýcení této modloslužby v Izraeli (srv Jb 31,26nn), jejíž marnost provolává alexandrijská Moudrost (Mdr 13,1-5). 4. Hvězdy a padlí andělé. - Boj proti uctívání nebeských těles se projevuje v celém náboženství. Vyvstává otázka, zda hvězdy nejsou takovým po­ kušením proto, že jsou nějak spojeny s mocnost­ mi zla, nepřátelskými Bohu, a zda tedy mezi an­ děly v nebeských zástupech nejsou také andělé padlí, přetahující člověka na svou stranu, k vlastní službě? Starý mýtus *války mezi bohy dodává podněty epickým básním, popisujícím pád nebeských mocností, které se vzepřely Bohu (Lucifer; Iz 14,12-15). Také novozákonní *satan jejími «obohacen» (Zj 8,10; 9,1; 12,3n.7nn). Pro­ to budou i nebeské zástupy *souzeny spolu se svými pozemskými přívrženci (Iz 24,2 Inn)

v *den Hospodinův. Hvězdy zde zaujímají místo *démonů. 5. Vesmír, vykoupený Kristem. - Hvězdy v něm znovu nalézají místo, které jim bylo přisouzeno Prozřetelností. Kříž zbavuje člověka strachu z vesmírných sil (srv Kol). Už není nevolníkem «tohoto světa», protože Kristus odzbrojil «knížata i mocnosti a přemohl je křížem» (Kol 2,8.1518; Gal 4,3) a skoncoval s pohanským determi­ nismem, vázaným na hvězdy. Hvězda, oznamující jeho narození (Mt 2,2) jej označila zároveň jako jitřenku nových časů (Zj 2,28; 22,16), která má vzejít v našich srdcích (2 Petr 1,19; srv veliko­ noční Exsulteť). On je sluncem nového světa (Lk l,78n) a zatmění hvězd bude jednou předzvěstí a *znamením jeho slavného druhého příchodu (paruzie) stejně jako doprovázelo jeho smrt (Mt 24,29 par; Iz 13,9n; 34,4; JI 4,15; Mt 27,45 par) v novém světě totiž všechna tato tělesa ztratí význam: nový Jeruzalém bude prozářen Boží slávou a zdrojem jeho světla bude Beránek (Zj 21,23). ADa & PG -*■ čas SZ 1 1 - magie 1 - modly II 2 - nebe I - světlo & tem­ noty SZ I - zlý duch SZ 3 - znamení SZ II 2

135

CH

CHAMTIVOST Výraz «chamtivost» (hrabivost) je překladem řeckého pleonexia (z pleon echein = «vlastnit více»), které v LXX a v NZ označuje nezkrot­ nou žízeň po stále větším vlastnictví, bez ohledu na druhé nebo dokonce na jejich úkor. Je to po­ stoj blízký *žádostivosti, karikatuře *touhy (epithymia), s výraznými znaky násilnického a přímo frenetického úsilí dosáhnout cíle (Ef 4,19), v roz­ poru s láskou k bližnímu, zvláště chudému. Je­ jím předmětem jsou hlavně materiální statky, bo­ hatství a peníze. Bible popisuje zlo, které z chamtivosti plyne, podobně jako to činí řečtí filozofové, ale proniká až k náboženskému jádru věci a soudí potom s důrazem, který v pohanství nemá obdoby: chamtivost zraňuje nejen bližního, ale uráží také Boha smlouvy způsobem, který má co do činění s modloslužbou. SZ 1. Projevy chamtivosti a její následky. - Svatopisci věnují mnoho místa popisu zkracování práv bližního chamtivostí a vypočítávají mnoho jejích konkrétních forem: obchodník, často nepoctivý (Sir 26,29 - 27,2), falšuje váhy a spekuluje, jak vy­ dělat na všem možném (Am 8,5n), bohatec bere úplatky (5,12) a zmocňuje se cizího vlastnictví (Iz 5,9; Mích 2,2.9; srv 1 Král 21) a vykořisťuje chu­ dé (Neh 5,1-5; srv 2 Král 4,1; Am 2,6), zaměstna­ vatel, který zadržuje dohodnutou a zaslouženou mzdu (Jer 22,13), soudce a vladař, kteří berou úplatky (Iz 33,15; Mích 3,11; Př 28,16) a znásilňují ♦právo (Iz 1,23; 5,23; Mích 7,3; 1 Sam 8,3). Chamtivost je protikladem lásky k bližnímu, zvláště *chudému, kterého má Zákon před jejími následky chránit (Ex 20,17; 22,24nn; Dt 24,1021). Hospodin přikazuje «nezatvrdíš svého srdce» (Dt 15,7), ale chamtivcovo srdce je zlé a duše vyschlá (Sir 14,8n), nelítostná (27,1). Takový člo­

136

věk je zcela v zajetí vlastní žádostivosti a chová se «jako vlk, rvoucí se o kořist», neštítí se ani ♦násilí, když jde o zvětšení «zisku» (hebr. běsa, řecký pleonexia: Hab 2,9; Jer 22,17) nebo o pro­ sazení své touhy po moci (Ez 22,27). 2. Náboženský pohled na věc. - Ovce, které vlk trhá, patří Hospodinu, Bohu smlouvy (Ez 34,616) a on je vlastní obětí chamtivosti, ubližující jeho vyvoleným. Proto je žádostivost zlých rou­ háním (Ž1 10,3) a SZ mluví dokonce, ve spojení s ní, o modloslužbě. Jahvistická tradice tak označuje čin Adama a Evy, kteří chtějí «být jako bohové» (Gn 3,5) a odmítají závislost na Bohu i důvěru v jeho slovo (3,6). Žádostivost se tak stává matkou všech *hříchů (srv Jak 1,14n). Hříšník, který si chce přivlastnit a vlastními sila­ mi opatřit, co je ve skutečnosti darem Boží lásky, staví stvořenou věc a nakonec sebe sama na místo Boha. Targum srovnává při výkladu při­ kázání «nepožádáš...» (Ex 20,17; Dt 5,21) cham­ tivce s pohany, kteří jsou synonymem hříchu a žádostivosti (Gal 2,15). Pavel na tohoto spo­ lečného jmenovatele uvádí celý Zákon (Řm 7,7) a jmenovitě hřích pokolení Izraelitů, kteří prošli pouští (1 Koř 10,6; srv Nm 11,4.34), a přesto od­ mítli duchovní zkušenost, kterou jim Bůh nabíd­ nul (Dt 8,3; srv Mt 4,4). Chamtivce nemine trest Boha, kterým pohrdnul tím, jak zneuctívá bližního ve své honbě za pomíjejícím bohatstvím (Kaz 6,2; Př 23,4n; 28,22), které nemůže uspoko­ jit (Př 27,20; Kaz 4,8): «Žádostivost vede do zkázy ty, v jejichž srdci se uhnízdila» (Př 1,19), a «ten kdo jí odolá, prodlužuje své dny» (28,16). NZ NZ rozvádí nauku SZ ve třech bodech: předně ukazuje, jak je chamtivost protikladem agape a jak je v ní skryt zárodek modloslužby. Zdůra­ zněním budoucího života, ve kterém pozemské statky pozbývají ceny, odhaluje marnost a bláznovství vší chamtivosti.

1. Projevy chamtivosti a její následky. - Evange­ lia používají výrazu pleonexia jen v Mk 7,22 v Ježíšově výčtu ^hříchů, při odhalování jejich vnitřního kořene, a v Lk 12,15: «Chraňte se před všelikou chamtivostí.» Tato polovina verše, souhrn Lukášova učení, tvoří zde přechod mezi odmítnutím Mistrovým rozhodovat mezi rozva­ děnými dědici (w 13n) a podobenstvím o bohat­ ci, který chce bezstarostně užívat svého majetku, jako by budoucnost byla v jeho moci (vv 15b21). Chamtivost zde vystupuje jednak jako žádos­ tivá touha po rozmnožování bohatství, často na úkor bližního, jednak jako «lakota» (srv 2 Kor 9,5), lpící na nahromaděném jmění. Pavel se o ní zmiňuje několikrát a uvádí ji do spojitosti se sexuální nezřízeností (1 Kor 5,1 On; 6,9n; Řm 1,29; Kol 3,5; Ef 5,3.5; srv 1 Te 4,6: pleonektein, vykořisťovat, při zmínce o nečistotě). Je to spojitost významná: hmotná ziskuchtivost i smyslná žádostivost využívá bližního, místo aby mu sloužily. V obou případech jde o žádostivost hříšnou, umlčující Slovo Boží (Mk 4,19) a zařa­ zující hříšníka mezi pohany (Řm 1,24.29) tohoto ♦světa (Tt 2,12; 1 Jan 2,16n; 2 Petr 1,4), do otroc­ tví zla (Kol 3,5) a *tělesnosti (Gal 5,16; Řm 13,14; Ef 2,3; 1 Petr 2,11), příznačné pro starého člověka (Ef 4,22) v jeho smrtelném těle (Řm 6,12). Chamtivec obětuje druhé svým zájmům za případného použití násilí. «Žene vás touha něco mít... máte chuť vraždit)) (Jak 4,2) - přesně v protikladu ke Kristu, který «ačkoliv měl božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešeno­ sti, že je rovný Bohu» (Fil 2,6), «ačkoliv bohatý, stal se pro nás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby)) (2 Koř 8,9); chamtivý násilník, naproti tomu, obírá chudé ve svůj prospěch (Jak 5,1-6; Lk 20,47 par). Chamtivost apoštola by byla ještě pohoršlivější než jiná. Hlasatel evangelia se má učinit «otrokem všech» (Mk 10,44; 1 Koř 9,19) a Pavel také prohlašuje, že je prost vší chamtivosti (1 Te 2,5) a netouží po tom, co patří věřícím (Sk 20,33). Živí se vlastní *prací, aby nemusel od nikoho nic chtít, ačkoliv na to má právo (20,34; 1 Te 2,9; 1 Koř 9,6-14; 2 Kor 11,9n; 12,16nn). Tak proje­ vuje nezištnost (1 Kor 9,12; srv Fil 4,17), která může sloužit ostatním *služebníkům církví za příklad (Sk 20,34n). Žádný ze starších (1 Tm 3,3; Tt 1,7) a jáhnů (1 Tm 3,8) ať nehromadí peníze! Chamtivost je známkou falešných učitelů (Tt 1,11; 2 Tm 3,2), kteří pod rouškou zbožnosti hle­ dají vlastní prospěch (1 Tm 6,5n). 2 Petr 2,3.14

nazývá «chamtivostí» jejich zacházení se Slovem, ostatně překrucovaným lží a nemravností (2,2.10.18; 3,3; Jud 16). Ideálem pravého služebníka evangelia je a zůstává člověk, který nemá nic a přece vlastní všechno (2 Koř 6,10). 2. Náboženská stránka věci. - Pavel prohlašuje chamtivost za obzvláště vážný přestupek s důra­ zem, který SZ jen naznačoval: «Chamtivost je ♦modloslužba)) (Kol 3,5). Kdo chce následovat Krista, nemůže být «přítelem peněz» (Lk 16,14) a upínat své srdce na stvořené věci místo na Boha jediného (Mt 6,21 par), protože to znamená jim sloužit, zatímco jediným skutečným Pánem je Bůh (6,24 par). Přísloví «Láska k penězům je kořenem všeho zla)> (1 Tm 6,10) má v sobě něco tragického: vol­ bou falešného boha se člověk vzdaluje pravému Bohu a tak se vrhá do záhuby (6,9) jako Jidáš, chamtivý zrádce (Jan 12,6; Mt 26,15 par), «propadlý záhubě)) (Jan 17,12). Pozemské statky jsou relativizovány nadějí na budoucí život (Lk 6,20.24), o kterém někdejší mudrci ještě nic ne­ věděli. Teprve NZ může ukázat pošetilost cham­ tivcova počínání (12,20; Ef 5,17; srv Mk 8,36 par), jeho honby za «nespravedlivým mamonem)) (Lk 16,9.11), v původním aramejském textu asi nazvaného «falešným)) a «klamným»; je ♦bláznovstvím stavět právě na něm (srv Mt 6,19n) v životě, který se radikálně mění. ♦Boha­ tec snadno zapomíná na smrt, která je přecho­ dem do věčnosti a zvratem v celé situaci (Lk 16,19-26; 6,20-26). P T

bláznovství - bohatství II, III - ctnosti & neřesti - hřích - chudí SZ II, III - modly II 3 - násilí II - sexualita III spravedlnost A I SZ 1 - tělo II 1.2 - touha CH A O S -► moře 1 - poušť 0 - stvoření SZ II 2.3 - šat I C H A R ISM A -► dary Ducha CHERUB

-*■

anděl SZ 1 - archa smlouvy 0

CHLÉB Chléb, dar Boží, je člověku zdrojem síly (Ž! 104,14n) tak důležitým, že kdo «přišel o chleba)), přišel o všechno (Am 4,6; srv Gn 28,20). Také v modlitbě, které naučil Ježíš své učedníky, za­ stupuje chléb zřejmě všechny *dary, potřebné ke každodennímu životu (Lk 11,3) a nadto byl zvo­

137

len za znamení největšího z darů (Mk 14,22).

I. KAŽDODENNÍ CHLÉB 1. Ve všedním životě vyjadřuje situaci biblického člověka chuť, kterou má jeho denní pokrm, to jest chléb: trpící či Bohem opuštěný člověk «jí chléb slz», úzkosti nebo «popela» (Ž1 42,4; 80,6; 102,10; Iz 30,20). Šťastný člověk jí chléb v rado­ sti (Kaz 9,7), hříšník jí chléb bezbožnosti nebo lži (Př 4,17), lenoch chléb nečinnosti (Př 31,27). Chléb není jen obživou, ale také příležitostí roz­ dělit se s nuzným. Každý *pokrm předpokládá shromáždění stolovníků, kteří tak tvoří *společenství u stolu. Jíst s někým pravidelně chléb znamená být jeho *přítelem a takřka patřit do jeho rodiny (Ž1 41,10 = Jan 13,18). *Pohostinnost je posvátnou povinností, která proměňuje hostitelův chléb v chléb poutníka, poslaného samým Bohem (Gn 18,5; Lk 11,5.11). V době po ♦vyhnanství je zdůrazňována povinnost rozdělit se o chléb s hladovým a židovská *zbožnost zde nachází nejvhodnější výraz blíženské lásky (Př 22,9; Ez 18,7.16; Jb 31,17; Iz 58,7; Tob 4,16). Když Pavel doporučuje v Korintě sbírku na «svaté», připomíná, že každý dar a jmenovitě první z nich, to jest chléb, přichází od Boha (2 Kor 9,10). V křesťanských obcích označuje výraz «lámání chleba» eucharistický obřad lámání chleba pro všechny; Tělo Páně se při něm stává zdrojem jednoty církve (Sk 2,42; 1 Kor 10,17). 2. Chléb - dar Boží. - Bůh, který člověka stvořil (Gn 1,29), mu po potopě (9,3) znovu dává vědět, jakým způsobem se bude moci na zemi uživit: za cenu námahy, v důsledku hříchu, kterého se člo­ věk dopustil. «V potu tváře bude dobývat svůj každodenní chléb» (3,19). V dalším má proto do­ statek nebo naopak nedostatek chleba hluboký symbolický význam; první je *znamením Božího ♦požehnání (Ž1 37,25; 132,15; Př 12,11), druhý je ♦trestem za hřích (Jer 5,17; Ez 4,16n; PÍ 1,11; 2,12). Člověk musí Boha o chléb pokorně prosit a s důvěrou jej od něj očekávat. Proto má roz­ množení chleba, ať už ve SZ nebo v NZ, takový význam. Eliseův zázrak (2 Král 4,42nn) vyjadřuje hojnost daru Božího: «Budou jíst, a ještě zůsta­ ne.» Pokorná důvěra je také prvním poučením, plynoucím z evangelia, které činí narážku na «chléb silných», kterým Bůh nasytil svůj lid na poušti (srv Ž1 78,25): «Všichni jedli a nasytili se»

138

(srv Mt 14,20 par; 15,37 par; srv Jan 6,12). Na stejné důvěře spočívá modlitba, kterou dopo­ ručuje svým učedníkům Ježíš: «Chléb náš vezdejší dej nám dnes» (Mt 6,11), tak mají volat k Otci, jehož syny se stali (srv Mt 6,25 par). Chléb je nejvyšším darem eschatologické éry, pro každého osobně (Iz 30,23) i pro všechny vy­ volené při Mesiášově hostině (Jer 31,12). Ježíšovo společné stolování (srv *pokrm) s učedníky na­ značuje tuto eschatologickou hostinu (Mt 11,19 par), především *eucharistickou, kdy Ježíš po­ dává svým učedníkům chléb, který je jeho ♦tělem, pravým darem Božím (Lk 22,19).

II. CHLÉB V BOHOSLUŽBĚ 1. Kněžské zákonodárství přikládá velký význam «předkladným» chlebům, kladeným v chrámě na stůl spolu s nádobami, určenými k úlitbám (1 Král 7,48; 2 Kron 13,11; srv Ex 25,23-30). Zdá se, že jsou velmi starobylým zvy­ kem (1 Sam 21,5nn), snad pozůstatkem rituálu, při kterém se připravovala ‘*potrava’ božstvům. V Izraeli, jehož Bůh všechny potraviny odmítá (Sd 13,16), se tyto obětiny stávají symbolem ♦společenství Boha s věřícími. Jíst je mohou jen kněží (Lv 24,5-9). 2. Chléb z prvotin byl součástí oběti, přinášené o svátcích týdnů (Lv 23,17). Výraz «prvotiny přine­ seš do domu Hospodinova» naznačuje, že jde o uznání Božího daru, jako při každé slavnosti ♦prvotin (srv Ex 23,16.19), které nakonec do­ stává kněz, zastupující Boha (Lv 23,20; srv Ez 44,30; Nm 18,13). Stejným úmyslem je nesena oběť chleba a vína z rukou krále Melchisedecha Bohu-Stvořiteli (Gn 14,18nn). 3. Od pradávna jsou součástí obětí nekvašené chleby (Ex 23,18; 34,25), potrava Izraele o jarních svátcích (23,15; 34,18). Kvásek byl z bohoslužeb­ ných obětí vyloučen (Lv 2,11), snad proto, že v něm byl viděn symbol porušení. Když později došlo ke spojení zemědělského svátku nekvaše­ ných chlebů s *velikonoční obětí, došlo i k ne­ rozlučnému spojení vyjití z Egypta s nekvaše­ nými chleby, které zde připomínaly kvapný od­ chod, bránící přípravě těsta (Ex 12,8.11.39). Obřad je snad zbytkem zvyklostí kočovníků, mi­ zejícím s usazením v zemi. Teprve později se zde napojuje myšlenka, že starý kvas musí zmizet (12,15), kterou Pavel používá při vyúce konverti­

tů, kteří mají žít jako *nový člověk (1 Kor 5,7n). Liturgická úloha chleba dochází *naplnění v *eucharistii. Po rozmnožení chlebů, prováze­ ném bohoslužebnými gesty (Mt 14,19 par), přika­ zuje Ježíš při poslední večeři opakování toho, co učinil, totiž proměny chleba ve své obětované tělo, svátost jednoty křesťanů (1 Kor 10,16-22; 11,23-26).

základní symbolismus najdeme také ve SZ, kde je jeruzalémský chrám *znamením Boží ♦přítomnos­ ti mezi lidmi. Je to ale znamení prozatímní, na jehož místo v NZ nastoupí tělo Kristovo a jeho církev.

SZ I. JERUZALÉMSKÝ CHRÁM

III. CHLÉB SLOVA

1. Původním svatostánkem Izraele nebyl chrám. V době patriarchů neexistoval chrám, ale různá Prorok Ámos přirovnává chléb ke Slovu místa, «kde bylo vzýváno jméno Hospodinovo)), Božímu, když mluví o «hladu po slyšení *slov Hospodinových)) (8,11; srv Dt 8,3 o maně). Poz­ jako Bétel (= dům Boží: Gn 12,8; 28,17n), Beršedější proroci mluví o chlebu, živém Slovu Božím ba (Gn 26,25), Sichem (Gn 33,18nn) a také Sinaj, (Iz 55,lnn), jako o zosobněné moudrosti Boží (Př posvěcený zjevením Božím (Ex 3; 19,20). Později 9,5n; Sir 24,19-22; srv 15,lnn), když mluví o Me­ přebývá Hospodin, když vede svůj lid pouští, siášově hostině. Také v Ježíšově kázání se obje­ v přenosném svatostánku, jehož idealizovaný po­ vuje chléb-Slovo Boží, ze kterého má člověk žít pis máme v Ex 26 - 27 (ovlivněný budoucím každý den (Mt 4,4). Touze po chlebu eschatolo­ chrámem). Je místem setkání lidu s Bohem (Nm 1,1; 7,89...). Bůh v něm sídlí mezi cheruby, nad gického království (Lk 14,15) odpovídá Ježíšovo ♦archou smlouvy, a tam pronáší své výroky (srv podobenství o pozvaných na hostinu, kteří musí název «příbytek svědectví)) v Ex 38,21; 25,22; nejdříve přijmout Božího vyslance a jeho posel­ ství. Marek, jak se zdá, spojuje s rozmnoženým 26,33). Jeho přítomnost je zde zároveň zastřena i chlebem jak Slovo, tak eucharistický chléb (Mk zjevná: za ohnivým *oblakem (Ex 33,7-11; 6,30.34) tím, že zasadil první rozmnožení chlebů 40,36nn) se ukrývá oslnivá Boží *sláva (Nm do katechetického textu. U Jana Ježíš sám vy­ 14,10; 16,19). Památná událost na úpatí hory Si­ světluje smysl zázraku, který učinil, když označu­ naj je tak zachována v ústředním svatostánku je sebe sama za «pravý chléb)) (Jan 6,32n). Je Slo­ pro celý svazek izraelských kmenů. Po usazení vem, kterému nutno věřit (6,35-47), a protože se v Kanaánu se s tímto svatostánkem setkáváme obětuje za mnohé, předpokládá akt víry účast na nejdříve v Gilgalu, potom v Sichemu (Joz 8,30této oběti v eucharistii (6,48nn). Vezdejší chléb, o 35; 24,1-28) a v Silo (1 Sam 1 - 4). Liší se jasně který věřící prosí Boha každý den, znamená pro­ od posvátných míst kananejských svou archaic­ střednictvím víry nezbytný pokrm Božího Slova a kou formou: zůstává přenosný, zatímco místní osobu obětovaného Vykupitele, pravého chleba chrámy jsou většinou stavěny z kamene. Sinajský života, přicházejícího z nebe oživit všechno Bůh se nehodlá mísit s pohanskou civilizací Ka­ naánu. (6,32.35.51). DS -► eucharistie - hlad & žízeň - mana - pokrm - potrava společenství N Z - život IV 2

CHRÁM Chrám je ve všech náboženstvích posvátným místem přebývání božstva mezi lidmi, místem ♦bohoslužby, ve které božstvo uděluje svou přízeň a dává účast na svém životě, jakousi en­ klávou božské přítomnosti v našem světě, do kterého jinak tato přítomnost nenáleží. Tento

2. Davidův úmysl. - David uložil archu smlou­ vy, ústřední svatostánek Izraele, vysvobozený z rukou Filišťanů, v hlavním městě svého království, *Jeruzalémě (2 Sam 6). Tím z něj uči­ nil nejen politické, ale také náboženské centrum celého národního života. Podobně jako zorgani­ zoval své království po vzoru sousedů - aniž by přitom popřel specifikum izraelské situace - za­ mýšlí ‘zmodernizovat’ také tradiční službu Bohu; po stavbě vlastního paláce se zabývá myšlenkou na stavbu kamenného chrámu Hospodinovi (2 Sam 7,lnn). Bůh však odmítá jeho plán: ne David Hospodinovi, ale Hospodin Davidovi po­ staví *dům (chrám - dynastie: 2 Sam 7,4-17).

139

Tato reakce má dvojí kořen: ideálním svatostán­ kem pro lid, se kterým uzavřel Bůh smlouvu, je i nadále starobylý svatostánek, připomínající navíc výslovně přechod pouští (2 Sam 7,6n), a dále si pravá bohoslužba Hospodinova nemůže brát za vzor pohanské náboženství, jehož chrámy jsou jakýmsi pokusem ‘zmocnit se’ božstva (např. ziggurat v Babylónu, srv Gn 11,1-9). Navíc jsou po­ skvrněny modloslužbou, magií a nemravností. 3. Šalomounova stavba. - Davidův plán se usku­ tečňuje v průběhu kralování jeho syna, bez pro­ testů proroků (1 Král 5,15 - 7,51). Náboženství Hospodinových ctitelů je už dosti silné, aby se mohlo obohatit i prvky kananejské civilizace bez ztrát nebo nevěrností vlastní tradici sinajské, kte­ rá se v chrámě také od samého počátku důrazně prosazuje: středem chrámu je archa smlouvy (8,19) a ona zajišťuje kontinuitu starobylé kmenové bohoslužby. Bůh schvaluje celou akci: jeho *velebnost, zahalená *oblakem, se objevuje v novém chrámě (8,10-13) a potvrzuje tak, že je Božím příbytkem, místem, «kde dlí jeho *jméno» (8,1621). Ten, kterého nebesa nemohou pojmout, ne­ může jistě být omezen na dům, vystavěný lidskou rukou (8,27)! Hospodin přesto volí chrám za svůj příbytek, aby dal svému lidu bezpečnou možnost setkání s ním: «Mé jméno je zde» (8,29). 4. Vyvolený národ a jeho chrám. - Ústředním místem bohoslužby k poctě Hospodinově se tedy stává chrám. Ostatní místa zpočátku ještě mají také svůj význam. Ale poutníci *putují už odevšad ke chrámu v Jeruzalémě, aby p ře d sto u ­ pili před *tvář Boží» (Ž1 42,3). Nezapomínají při­ tom, že příbytkem Božím jsou *nebesa (Ž1 2,4; 103,19; 115,3 atd), ale chrám se stává předmětem skutečné lásky věřících (srv Ž1 84; 122), protože je jakoby odvozen od nebeského Božího příbytku (srv Ex 25,40), je jeho zpřítomněním na zemi. Proto je také bohoslužba, která se v něm koná, oficiálním aktem služby Bohu jak národem, tak jeho králem.

II. OD KAMENNÉHO CHRÁMU KE CHRÁMU DUCHOVNÍMU 1. Problematičnost chrámu jakožto znamení Boží přítomnosti. - V období králů vyvstává nebez­ pečí, že se bohoslužba v chrámě stane pro lidi s povrchním vztahem k náboženství prázdným gestem a úcta ke chrámu samotnému pověrčivou

140

představou o povinnosti Boží hájit jej jako ‘svůj dům’ za každou cenu, ať už lid zachovává ♦Zákon nebo ne: «Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův!» (Jer 7,14), napodobuje iro­ nicky prorok volání Izraelitů. Zde je kořen zdrženlivosti proroků vůči chrámu. Izaiášovi se sice Hospodin zjevuje v chrámě, ale právě Izaiáš (Iz 6) oznamuje jeho zničení bezbožným Sancheribem (Iz 37,l6-20.33nn). On, Jeremiáš a Ezechiel se předstihují v kárání povrchnosti *bohoslužby, která je tam konána (Iz 1,11-17; Jer 6,20; 7,9nn); objevují se v ní dokonce i modloslužebné ele­ menty (Ez 8,7-18)! Všichni tři proroci oznamují, že Hospodin Bůh tento příbytek opustí a vydá jej zničení, aby potrestal viny celého národa (Mich 3,12; Jer 7,12-15; Ez 9 - 10). Pravost bohoslužby je důležitější než hmatatelné znamení Boží přítomnosti, kterým byl na čas chrám. 2. První a druhý chrám. - Chrám sdílí křivolaké osudy národa. Náboženské reformy Ezechiášovy zprvu zvětšují jeho význam (2 Král 18,4; 2 Kron 29-31) a ještě více za krále Joziáše, který z něj učiní jediné místo bohoslužby v Izraeli (2 Král 23,4-27). Ale nakonec se hrozby proroků přece jen uskutečňují (25,8-17), Hospodinova sláva opouští znesvěcený příbytek (srv Ez 10,4.18). Je to jeho konec? Není; eschatologické výroky pro­ roků mu naopak přisuzují významné místo v bu­ doucnosti. Izaiáš v něm vidí budoucí ústřední místo bohoslužby celého lidstva, sjednoceného v jediné pravé úctě k jedinému Bohu (Iz 2,1-4). Ezechiel předvídá jeho obnovu v okamžiku obrody celého národa (Ez 40 - 48) a stavba no­ vého chrámu je také první starostí navrátilců z vyhnanství, povzbuzovaných proroky Ageem a Zachariášem (Ezd 3 - 6). Nová proroctví opěvují jeho budoucí vznešenost (Ag 2,1-9; Iz 60,7-11) a bohoslužba v něm prakticky pokračuje tam, kde skončila zničením prvního chrámu. Chrám je ústředním místem judaismu, navazujícího na teokratické kořeny počátků národa. Je místem a vi­ ditelným znamením přítomnosti neviditelného Boha; znovu se k němu putuje z blízka i z dáli a Sirachovec nadšeně opěvuje krásu jeho obřadů (Sir 50,5-21). Když jej Antiochus znesvětí, vyvolá tím povstání a prvním cílem této svaté války je vymýtit pohanskou modloslužbu, kterou v chrámu zavedl, očistit a navrátit jej tradiční bohoslužbě (1 Mak 4,36-43). O několik desítiletí později jej nádherně rekonstruuje Herod Veliký. Ale opravdová *zbožnost, projevující se v průběhu obřadů, je důležitější než vnější nádhera.

3. Duchovní chrám. - Od konce období proroků se přes trvající úctu k jeruzalémskému chrámu začíná prosazovat i nová tendence, posílená Jere­ miášovou hrozbou proti chrámu (Jer 7), následu­ jícím zničením chrámu a hlavně trpkou zkuše­ ností *vyhnanství. Nutnost obnovit *bohoslužbu směrem k hlubšímu a duchovnějšímu n á b o ž e n ­ ství *srdce», vyhlašovanému už v Dt (6,4-6) a Je­ remiášem (31,31...), je nakonec zřejmá všem. Ve vyhnanství je snazší pochopit, že Bůh vládne všu­ de a že se mu lze klanět kdekoliv (Ez 11,16): Eze­ chielovi se jeho velebnost zjevuje přímo v Baby­ lónu (Ez 1)! Ani po návratu z vyhnanství nepře­ stávají proroci varovat před přílišným zdůrazňo­ váním významu chrámu, vystavěného z kamene (Iz 66, ln). Pravá úcta, vyžadovaná Bohem - ja­ kou konají *chudí a pokorní srdcem (66,2) - se lépe shoduje s duchovním společenstvím s Bo­ hem, i bez viditelných znamení jeho *přítomnosti. Hospodin sídlí na nebesích a až tam k němu doléhají prosby věřících, ať jsou přednášeny kde­ koliv (srv Tob 3,16). Existence této tendence v Izraeli vysvětluje zčásti i odloučení od chrámu, ve kterém žila např. sekta esénů těsně před příchodem Krista, v přesvědčení, že chrám je zneuctěn nepravým kněžstvem a že pravým chrámem Božím, ve kterém se Bohu dostává příslušné pocty, hodné jeho vznešenosti, jsou oni, skupina odloučená od chrámu. Ve stejné době popisují apokryfní apokalypsy *nebeský chrám, nevystavěný lidskou rukou, ve kterém Bůh sídlí na rozdíl od chrámu pozemského, který je jen jeho předobrazem (srv Mdr 9,8). Tento pravý chrám se na konci světa objeví zde na zemi jako příbytek Boží v očekávaném «novém světě».

NZ

Jan 2,16nn; srv Iz 56,7; Jer 7,11). Přesto ale ohlašuje takové zničení této nádherné stavby, že nezůstane kámen na kameni (Mt 23,38n; 24.2 par). Když se ocitne před soudem velerady, bude obviněn, že chtěl zbořit chrám, vystavěný lidskou rukou a ve třech dnech jej nahradit novým, niko­ liv vystavěným člověkem (Mk 14,58 par), a toto obvinění bude ironicky opakováno u paty kříže (Mt 27,39n par). Smysl těchto záhadných slov objasní až budoucnost. Prozatím naznačuje pře­ devším roztržení chrámové opony v okamžiku jeho smrti, že židovský chrám ztrácí svůj posvát­ ný charakter a přestává plnit úlohu znamení Boží přítomnosti. 2. Nový chrám. - Novým znamením Boží přítomnosti, novým chrámem, je Ježíšovo vlastní *tělo. Janovo evangelium uvádí už při vyčištění chrámu záhadná slova o jeho zboření a znovuvystavění ve třech dnech (Jan 2,19), připojuje však, že Ježíš mluvil «o chrámu svého těla» a že učed­ níci pochopili, o čem byla řeč, až po Zmrtvých­ vstání (2,2ln). To je tedy nový, definitivní chrám, nikoliv vystavěný lidskou rukou, příbytek Božího Slova mezi lidmi (1,14), jako kdysi ve Stánku Iz­ raele. K tomu, aby nahradil s konečnou platnos­ tí starý chrám, musí ale Ježíš nejdříve zemřít a potom vstát z mrtvých; chrám jeho těla bude ne­ jdříve zničen a potom znovu vystavěn, podle vůle Otcovy (10,17n; 17,4n). *Zmrtvýchvstáním je jeho tělo proměněno, takže toto znamení Boží přítomnosti je všudypřítomné ve všech dobách tam, kde se slaví ^eucharistie. Starý chrám tedy může zmizet, a jeho zboření v r. 70 je jakoby de­ finitivní tečkou za jeho dlouhou historickou existencí.

II. CÍRKEV, DUCHOVNÍ CHRÁM I. JEŽÍŠ KRISTUS, NOVÝ CHRÁM

1. Ježíš a jeruzalémský chrám. - Podobně jako proroci prokazuje i Ježíš chrámu hlubokou úctu. V něm je nejdříve obětován svou matkou (Lk 2,22-39), k němu putuje o svátcích jako k místu setkání s Otcem (Lk 2,41-50; Jan 2,14 atd). Schvaluje jeho bohoslužbu, i když kritizuje for­ malismus, který ji kazí (Mt 5,23n; 12,3-7 par; 23,16-22). Chrám je pro něj *domem Božím, Ot­ covým, domem modlitby, a proto je rozhořčen, když vidí, jak je proměňován v kupecký krám. V prorockém vzplanutí vyhání prodavače *holubů, určených k očistným obřadům (Mt 21,12-17 par;

1. Křestáné a židovský chrám. - V přechodném období po letnicích apoštolově i věřící nejdříve nadále zůstávají ve spojení s židovským chrámem (Sk 2,46; 3,1-11; 21,26). Dokud židov­ ství, jeho vůdcové a lid nezavrhli definitivně evangelium, není spojení mezi starým a novým místem bohoslužby zcela přerušeno; kdyby se ži­ dovský národ obrátil, mohl by hrát rozhodující úlohu v obrácení všech národů. Ale první znám­ ky definitivní roztržky se objevují od samého počátku. Štěpán dává ve své obhajobě duchovní bohoslužby už tušit zkázu místa starého způsobu bohoslužby.

141

2. Duchovní chrám. - Křesťané si už předtím uvědomovali, že sami tvoří nový chrám, duchov­ ní a úzce spojený s tělem Kristovým, jak to výslovně učí už Pavel: *církev je chrám Boží, zbudovaný na Kristu, který je základem, *hlavou i úhelným *kamenem (1 Kor 3,10.17; 2 Kor 6,16nn; Ef 2,20nn). Ona je skvělým chrámem, ve kterém mají židé i pohané bez rozdílu přístup ke společnému Otci, v jednom a témže Duchu (Ef 2,14-22). Každý křesťan je jakožto úd Kristova těla chrámem Božím (1 Kor 6,15; 12,27) a jeho tělo je chrámem Ducha svátého (1 Kor 6,19; srv Řm 8,11). Obojí plyne z Boží přítomnosti ‘vázané’ tělesně na zmrtvýchvstalé tělo Ježíšovo (Kol 2,9). Křesťané, kteří jsou jeho součástí, mají spolupra­ covat na jeho růstu (Ef 4,1-16). Kristus je živým *kamenem, odhozeným staviteli, vyvolený ale samým Bohem. Věřící jsou podobně živými kame­ ny, jako zmrtvýchvstalý Ježíš, se kterým tvoří společně duchovní stavbu, svaté *kněžstvo, při­ nášející duchovní *oběti (1 Petr 2,4n; srv Řm 12,1). To je onen věčný nehmotný chrám: církev, tělo Kristovo, místo setkání lidí s Bohem, zna­ mení jeho přítomnosti zde na zemi. Chrám v Je­ ruzalémě byl pouze jeho *předobrazem - výraz­ ným, ale dočasným a dnes překonaným.

III. NEBESKÝ CHRÁM 1. List Židům. - NZ používá podobně jako ju ­ daismus a apokalyptická literatura symbol sta­ rého chrámu v Jeruzalémě, ve kterém vidí lid­ skou napodobeninu nebeského sídla Božího. List Židům používá těchto představ, když mluví o *oběti Krista-velekněze, uskutečněné jeho smrtí, zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením. Po skončení pozemského života vystoupil do nebe­ ského Božího příbytku, nikoliv s krví obětova­ ných zvířat předobrazné bohoslužby, ale se svou vlastní *krví (Žd 9,11-14.24). Vstoupil tam jako náš předchůdce, aby nám zjednal přístup k Bohu (4,14; 10,19n). Ve spojení s tímto jedinečným ve­ leknězem máme přístup do nebeské velesvatyně, do Boží *přítomnosti, do které nás vede víra (6,19n). 2. Zjevení sv. Jana. - V apokalyptické knize Zjevení je představována církev, duchovní chrám, jako odlesk chrámu nebeského, kde věřící mohou sloužit Bohu, zatímco pohané zůstávají

142

odkázáni na chrámové nádvoří, spojené s obra­ zem *pronásledování, které zuří proti církvi (Zj 11,1 n). Na výsostech existuje chrám a trůn oběto­ vaného *beránka, kde mu je přinášena oběť chvály a modliteb (5,6-14; 7,15). Na konci světa skončí i tato podvojnost tím, že nebeský Jeruza­ lém sestoupí na zem jako nevěsta beránkova, při­ pravená k věčné svatbě. Bůh sám bude chrámem církve spolu s beránkem (21,22). Věřící budou s Bohem a nebudou už tedy potřebovat znamení, protože jej budou *vidět tváří v tvář a budou se plně účastnit jeho života. FA

-* archa smlouvy - bohoslužba - brána SZ II - církev II 2, V - David 2.3 - Duch Boží NZ V 4 - dům - hlava 1.4 - ho­ lubice 1 - chvála III - Jeruzalém - jméno SZ 4 - kámen 4 kněžství SZ I 3.4, III 1 - oběť SZ I 1 - oblak 2 - oltář 2 prorok NZ II 2 - prostředník II 1 - přebývat II 1 - přítom­ nost Boží SZ III 1; NZ I, II - putovat - smír 2 - stavět svátý NZ III - tělo Kristovo I 3, III 3 CHRÁNIT -+ hora - Prozřetelnost - rameno & ruka spása - stín II

CHUDÍ Chudí, na které někdy moderní literatura pozapomíná, zaujímají v bibli velmi důležité místo. Na konkrétní život zaměřený hebrejský slovník vyjmenovává celou řadu doprovodných jevů chu­ doby: raš, «nuzák»; dal, «chudý = hubený»; ehjon, «žebrák» (bez pomoci); ‘ani, ‘anaw, (mn. číslo 'anawim), člověk «ponižovaný» a ztrápený. Biblická chudoba není jen situace hospodářskosociální, nýbrž také často vnitřní, duchovní po­ stoj. Tak už SZ ukazuje, co znamená duchovní bohatství chudoby a NZ později prohlašuje, že právě tito chudí jsou předními dědici Božího království.

SZ I. CHUDOBA JE POHORŠUJÍCÍ Chudoba nebyla v Izraeli opatřena žádnou du­ chovní gloriolou - naopak: je pokládána za ne­ vyhnutelné zlo, zvláště ve srovnání s nerozpraco­ vanou představou hmotného *bohatství jako zřej­ mé *odměny za věrnost Bohu (srv Ž1 1,3; 112,1.3). Starozákonní moudrost jistě nepopírá, že existují i počestní chudí (Př 19,1.22; 28,6), ale

ukazuje také, jak je chudoba často důsledkem ne­ pořádnosti a nedbalosti (Př 11,16; 13,4.18; 21,17) a důrazně pranýřuje lenost, která k nouzi vede (Př 6,6-11; 10,4n; 20,4.13; 21,25 atd). Chudoba se snadno stává příležitostí ke hříchu a nejlepší je tedy «zlatá střední cesta» mezi chudobou a bo­ hatstvím (Př 30,8n; srv Tob 5,18nn).

II. OHLEDUPLNOST VŮČI CHUDÝM Důležitý je poznatek, že chudoba jedněch je čas­ to důsledkem *chamtivosti druhých. Hroznou bídu takto zchudlých zemědělců popisuje Jób (24,2-12) a proroci jsou jejich rozhodnými zastán­ ci. Ámos «řve jménem Božím» (Am 1,2) proti «zločinům, páchaným v Izraeli» (2,6nn; 4,1; 5,11). Bez oddechu kárají «násilí a loupež», jimiž je zaneřáděna země (Ez 22,29), lichvu (Am 8,5n; Oz 12,8), rozchvacování země (Mich 2,2; Iz 5,8), ujařmování malých (Jer 34,8-22; srv Neh 5,1-13), zneužívání svěřené moci a zkorumpovanost sa­ motných soudců (Am 5,7; Iz 10,ln; Jer 22,13-17). Jedním z Mesiášových úkolů bude hájit *právo nuzáků a chudých (Iz 11,4; Ž1 72,2nn.l2nn). V tomto bodě panuje shoda mezi proroky a přikázáními Zákona (Ex 20,15nn; 22,21-26; 23,6). Deuteronomium předpisuje celou řadu sociálních opatření i individuálních postojů s cílem zmírnit utrpení chudých (Dt 15,1-15; 24,10-15; 26,12). Sapienciální literatura rovněž připomíná posvát­ nost práv chudých (Př 14,21; 17,5; 19,17), jejichž mocným ochráncem je Pán (Př 22,22n; 23,1 On). Nedílnou součástí pravé biblické zbožnosti je *almužna (Tob 4,7-11; Sir 3,30 - 4,6).

III. HOSPODINOVI CHUDÍ A JEJICH MODLITBA «Křik nuzných» stoupá až ke sluchu Hospodi­ novu (srv Jb 34,28) prostřednictvím žalmů. Ne­ jsou to jen prosby hmotných nuzáků, ale také modlitby pronásledovaných, nešťastných a ztrápených, kteří všichni patří do rodiny chu­ dých. Žalmy ukazují jejich ‘společného jmenova­ tele’ (Ž1 9 -1 0 ; 25; 69). Někdy je jejich volání po nápravě přímo násilnické (54,7nn; 69,23-30), ale skutečnou spásu očekávají od Hospodina, ke kte­ rému se upíná jejich naděje podobně jako kdysi Jeremiášova (Jer 20,12n). Jejich *nepřáteli jsou nepřátelé Boží: lidé *pyšní (srv Ž1 18,28) a *bez­

božní (9,14-19). Jejich tíseň jakoby jim dávala nárok na Boží lásku (srv 10,14). V žalmech vystupuje chudý skutečně jako přítel a *služebník Hospodina (srv 86,ln), ve kte­ rém *hledá útočiště, s *bázní a *důvěrou (srv 34,5-11). Překladatelé do řečtiny vystihli správně, že starozákonní ‘anaw není jen ptochos, «nuzný» nebo penes, «chudý, strádající». Použili tedy výrazu praus, který zabarvuje chudobu tichostí a mírumilovností v utrpeních a ve zkouškách. Pro­ to lze ‘anawim překládat právem také jako «pokorný» (Ž1 10,17; 18,28; 37,11; srv Iz 26,5n). Základním prvkem jejich postoje je opravdu *pokora, starozákonní 'anawah, blízká spravedlnosti v textech jako Sof (2,3), «bázni Boží» (Př 15,33; 22.4) , víře a věrnosti (Sir 45,4 heb.; srv 1,27; Nm 12,3). Kdo takto trpí a modlí se, je opravdu jedním z «chudých Hospodinových)) (srv Ž1 74,19; 149.4) . Jim patří Hospodinova láska (srv Iz 49,13; 66,2), oni jsou prvotinami «lidu utiskova­ ného a nuzného)) (Sof 3,12n), «církve chudých)), kterou shromáždí Vykupitel.

NZ I. VYKUPITEL CHUDÝCH Ježíš zahajuje svou veřejnou činnost '“blahosla­ venstvím chudých (Mt 5,3; Lk 6,20), protože v nich vidí prvorozené dědice království, které je předmětem jeho poslání. Jak prohlašuje ve svém chvalozpěvu Maria, pokorná služebnice Páně (Lk I, 46-55), přichází hodina naplnění starodávných zaslíbení: «chudí budou nasyceni)) (Ž1 22,27) u stolu samého Boha (srv Lk 14,21). Ježíš vystupu­ je na veřejnosti jako Spasitel a Vykupitel chu­ dých, pomazaný a poslaný hlásat jim radostnou zvěst (Iz 61,1 = Lk 4,18; srv Mt 11,5), a jsou to opravdu hlavně chudí, kdo jej následují (Mt II, 25; Jan 7,48n). Spasitelem je ostatně jeden z těchto chudých. Betlém (Lk 2,7), Nazaret (Mt 13,55), veřejný ži­ vot (8,20) a kříž (27,35) - to jsou různé podoby této dobrovolné a Ježíšem posvěcené chudoby. On sám je «pokomý a tichý srdcem)) a zve všech­ ny, kdo se «lopotí a jsou obtíženi)) k sobě (Mt 11,29: praus a taipenos, srv ‘anaw a ‘ani v žal­ mech). Pokorným a tichým zůstává i při svém slavnostním vjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli, jak ohlásil Zach 9,9 (= Mt 21,5). Nejzře­ telněji vystupuje do popředí tato jeho vlastnost 143

v průběhu jeho umučení, kdy se modlí slovy Ho­ spodinových chudých (Ž1 22; srv Mt 27,35.43.46).

II. DUCHOVNÍ CHUDOBA Už ve SZ chápala náboženská elita chudobu jako duchovní postoj a Ježíšovi učedníci si jej zce­ la přirozeně přisvojili, jak zdůrazňuje Matouš: «Blahoslavení chudí v duchu» (Mt 5,3), to jest ti, kdo mají «srdce chudého». Ježíš vyžaduje od svých učedníků, aby nelpěli na hmotných statcích (ať už jimi jsou obdařeni či nikoliv) a tak byli schopni toužit po pravém bohatství a také ho do­ sáhnout (srv Mt 6,24.33; 13,22). Tam, kde je hmotných statků dostatek, vzniká snadno iluze duchovní chudoby (Zj 3,17). Člověk, který se chce stát Ježíšovým učedníkem, musí být ochoten se jich zcela zřici (Lk 14,26.33). Má tohoto *světa užívat, jakoby jej neužíval, «neboť podoba toho­ to světa pomíjí» (1 Kor 7,31). Pravý postoj «chudých v duchu», nástupců starozákonních ‘anawim, je neoddělitelný od vědomí vlastní nábožen­ ské chudoby, volající po Boží pomoci - na rozdíl od samolibosti *farizea, spokojeného vlastní *spravedlností a v souladu s *pokorou publi­ kána z téhož podobenství (Lk 18,9-14). Tím vším se blíží postoji *dětí, kterým podle Ježíšových slov patří nebeské království (srv Lk 18,15nn; Mt 19,13-24).

III. SKUTEČNÁ CHUDOBA Zdůrazňování duchovní chudoby v evangeliu nesmí vést k přehlížení ceny skutečné chudoby, pokud je tato znamením a prostředkem vnitřního odříkání. Je něčím kladným jen v míře, v jaké vnuká člověku synovskou důvěru v Boha spolu s touhou následovat Ježíše a se štědrostí vůči bratřím. Zvětšuje totiž lidskou svobodu k přijetí Božího daru a k zasvěcení službě Božímu králov­ ství: tyto motivy rád připomíná zvláště sv. Lukáš (srv Lk 12,32nn). 1. Dobrovolná chudoba. - Ježíš varuje své učed­ níky před nebezpečím *bohatství (Mt 6,19nn; Lk 8,14). Ode všech, kdo chtějí žít ve spojení s ním, a v prvé řadě od svých apoštolů, žádá opravdo­ vou chudobu (Lk 12,33; Mt 19,21.27 par). Při výkladu jeho příkazu «nebrat ani zlata, ani stříbra na cestu» (Mt 10,9; srv Sk 3,6) při kázání evangelia «domu Izraelovu» nutno ovšem mít na 144

zřeteli tehdejší podmínky života v Palestině s její tradiční pohostinností. V řecko-římském světě tuto radu nelze uplatňovat doslova a do písmene, jak ukazuje příklad apoštola Pavla s jeho pod­ půrným rozpočtem (srv 2 Koř 8,20; 11,8n; Sk 21,24; 28,30), i když sám nadále hlásá evangelium nezištně (1 Koř 9,18; srv Mt 10,8), s ochotou žít velmi skromně, kdykoliv je toho třeba (Fil 4,1 ln). Křesťanská obec v Jeruzalémě, seskupená okolo apoštolů, usilovala o napodobování jejich vlastní chudoby a tato vita apostolica, «kde nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní» (Sk 4,32; srv 2,44n), zůstává v církvi natrvalo vytouženým i napodobovaným ideálem. 2. Trpělivé snášení chudoby. - Blahoslavenství z evangelia se vztahuje na chudobu, plynoucí z pronásledování a podobných okolností, stej­ nou měrou jako na chudobu zvolenou dobrovol­ ně (Mk 12,41-44) - za předpokladu, že ji člověk přijme «pro stálejší a lepší bohatství v budoucím čase» (Žd 10,34). Potom je vlastně bohatý už zde na zemi, přes zjevnou chudobu: jeho bohatstvím je věrnost ve zkouškách a Lukáš navíc ukazuje, jakých odměn se mu dostane v budoucím životě (6,20n) u Boha, jako chudému Lazarovi, ve věčné radosti (16,19-25). 3. Křesťanská služba chudým. - To, co bylo právě řečeno, nemá nijak přikrašlovat lidskou bídu, člověka nedůstojnou a nepřijatelnou stejně jako už ve SZ, v kázání proroků (srv Mt 23,23; Jak 5,4). Bohatí mají vůči chudým na tomto světě velké povinnosti a jedině, když je po příkladu Božím přijmou (Lk 14,13.21), budou mít také podíl na jejich věčné blaženosti (16,9). Naše služba chudým je ve skutečnosti ještě něčím více: je službou samému Kristu (Mt 25,34-46; 26,11). «Jestliže někdo... vidí svého *bratra v nouzi a za­ vře před ním své srdce, jak v něm může přebývat láska Boží?» (1 Jan 3,17). Od proroků až po Ježíše se Písmo svaté velmi intenzívně zabývá utrpením chudých a hlavně nám zjevuje jeho smysl. Existuje duchovni chudo­ ba, naplněná evangelijní blažeností, otevřená k přijetí Božích darů ve víře, důvěře a trpělivé ♦pokoře. Cestou k ní je nepochybně a na prvním místě skutečná chudoba materiální. Jejím smys­ lem je ale spoluúčast na tajemství «našeho Pána Ježíše Krista, který, ač bohatý, stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby» (2 Kor 8,9). LR

-» almužna - blahoslavenství NZ II - bohatství - David 2 hlad & žízeň SZ 2; NZ 1.3 - chamtivost SZ 1; NZ 1 - poko­ ra II - právo SZ 3; NZ - samota I 1 - víra - vdovy 1 - zby­ tek SZ 4 CHUTNAT - okusit - sůl 2.3

10,46), znamená uznat jeho jedinečnou svrchova­ nost. On je *svatý a sídlí na ♦nebeských \ \ M í s ­ tech (Lk 2,14). Z tohoto vědomí Boží svatosti plyne chvála (Ž1 30,5 = 97,12; 99,5; 105,3; srv lz 6,3), která člověka spojuje s Bohem.

CHVÁLA

II. OBSAH LIDSKÉ CHVÁLY BOHA

Obvykle se rozlišuje *modlitba prosebná, ♦vzdávání díků a chvála. Ve skutečnosti se obě poslední dají stěží rozlišit. Bible je představuje ja­ koby jedno jediné hnutí duše, ve společných tex­ tech. Boží dobrota vzbuzuje lidskou chválu, spo­ jenou přirozeně s vděčností a dobrořečením (♦požehnáním). Takových paralelních textů je v bibli celá řada (Ž1 35,18; 69,31; 109,30; Ezd 3,11). Chvála a díkůčinění jsou doprovázeny stej­ nými vnějšími projevy *radosti, zvláště v průběhu *bohoslužby. Obě vzdávají *slávu Bohu (Iz 42,12; Ž1 22,24; 50,23; 1 Kron 16,4; Lk 17,15-18; Sk 11,18; Fil 1,11; Ef 1,6.12.14) a hlásájí jeho velikost. Tam, kde je takové rozlišení možné, lze říci, že chvála se týká spíše Boha samého než jeho darů člověku. Je spíše teocentrická, ponořená v Boha a blízká *klanění, směřující k extázi. Chvalo­ zpěvy obvykle nemají zapotřebí konkrétních sou­ vislostí - opěvují Boha prostě proto, že je právě ♦Bůh.

1. Chvála a vyznání. - Chvála je v první řadě ♦vyznáním Boží velikosti. Je uváděna nej­ různějšími formami slavnostního zvolání (srv Iz 12,4n; Jer 31,7; Ž1 89,2; 96,lnn; 105,ln; 145,6; srv 79,13). Předpokladem je společenství, ochotné odpo­ vědět; je to společenství *spravedlivých (Ž1 22,23.26; srv 33,1), jejichž srdce jsou pokorná a schopná pochopit velikost Boha a chválit jej (Ž1 6,6; 30,10; 88,1 lnn; 115,17n; Iz 38,18; Bar 2,17; Sir 17,27n), na rozdíl od pošetilců (Ž1 92,7). Chvalozpěv k poctě živého Boha strhává ce­ lého člověka (Ž1 57,8; 108,2-6) a vede jej k obno­ vě jeho vlastního *života. Boží chvála vyžaduje celého člověka, a je-li pravá, trvá bez ustání (Ž1 145,ln; 146,2; Zj 4,8). Kypí jako život sám. Mrtví, kteří sestoupili do šéolu, nechválí Boha to zůstává vyhraženo živým (Ž1 6,6; 30,10; 88,1 lnn; 115,17n; Iz 38,18; Bar 2,17; Sir 17,27n). V novozákonní chvále převládá prvek ♦vy­ znání Boží velikosti: chválit Boha znamená v prvé řadě provolávat jeho velikost (Mt 9,31; Lk 2,38; Řm 15,9 = Ž1 18,50; Žd 13,15; srv Fil 2, 11).

I. BOŽÍ CHVÁLA Chvalozpěvy jsou neseny nadšením člověka před Bohem a jejich obsahem je popis Boží veli­ kosti, Hospodinovy dobroty a spravedlnosti (Ž1 145,6n). Hospodinova spása (Ž1 71,15), pomoc (1 Sam 2,1), jeho láska a věrnost (Ž1 89,2; 117,2), velebnost (Ex 15,21), jeho síla (Ž1 29,4), jeho ob­ divuhodné úradky (Iz 25,1) a osvobozující soudy (Ž1 146,7) - to vše se projevuje v obdivuhodných činech (Ž1 96,3), divech (Ž1 105,lnn) a *skutcích Hospodinových (Ž1 92,5n), včetně *zázraků Kri­ stových (Lk 19,37). Od skutků vede přímá cesta k jejich původci: «Veliký je Hospodin a nadmíru chvályhodný!)) (Ž1 145,3). «Hospodine, můj Bože, jak jsi nesko­ nale veliký, oděný velebnou důstojností)) (Ž1 104,1; srv 2 Sam 7,22; Jdt 16,13). Hymny opěvují veliké Boží *jméno (Ž1 34,4; 145,2; Iz 25,1). Chválit, vyvyšovat a oslavovat Boha (Lk 1,46; Sk

2. Chvalozpěv. - Chvála tryská z obdivu Boha, předpokládá šíři a zaujetí celé *duše. Může se projevit výkřikem, zvoláním či ovací (Ž1 47,2.6; 81,2; 89,16n; 95,1... 98,4). Ze snahy o srozumitel­ nost pro druhé se postupně stává chvalozpěvem, doprovázeným hudbou a někdy i tancem (Ž1 33,2n; srv Ž1 98,6; 1 Kron 23,5). Výzva zpívej­ te...» je častým zahájením chvalozpěvu (Ex 15,21; Iz 42,10; Ž1 105,1...; srv Jer 20,13). Jedním z charakteristických výrazů chvalo­ zpěvů je hillel, velmi mnohoznačný významově (z hebrejštiny nejčastěji překládaný jako «chválit», srv Ž1 113; 117; 135 - žalmy souhrnně nazývané ostatně v latině laudate). Důvod chvály je většinou vyjádřen; v opačném případě, jako u zvolání aleluja = Hallelu-Jah, chvalte-Jah(veho), je výraz používán absolutně. V NZ se vyskytuje několik výrazů chvály zpěvem, podle toho, nač je kladen důraz - na

145

zpěv (z řeckého aido: Zj 5,9; 14,3; 15,3), obsah (řecké hymneo: Mt 26,30; Sk 16,25) nebo hudební doprovod (řecké psallo: Řm 15,9 = Ž1 18,50; 1 Kor 14,15). V Ef 5,19 máme všechny tyto výra­ zy vedle sebe. V LXX je hillel překládán obvykle výrazem aineo, který se v NZ objevuje nejčastěji v textech Lukášových (2,13.20; 19,37; 24,53; Sk 2,47; 3,8n). 3. Chvála a eschatologie. - Právo chválit Boha je v bibli nejdříve vyhraženo Izraeli, v důsledku jeho vyvolení a *Zjevení pravého Boha. V dalším se tento obzor rozšiřuje a také poha­ nům se zjevuje sláva a moc Hospodinova, takže i oni se mohou připojit ke chvalozpěvu Izraele (Ž1 117,1). Příznačné jsou v tomto směru žalmy, opěvující království (Ž1 96,3.7n; 97,1; 98,3n). Z Božích vítězství se mají radovat nejen všechny národy země (sem patří např. návrat Izraele z vyhnanství), ale i celá příroda (Iz 42,10; Ž1 98,8; 148; Dan 3,51-90). Univerzalismus připravuje eschatologii, chvála v ústech všech národů v okamžiku návratu z vyhnanství je úvodem velkého hymnu chvály «na věky věků». Starozákonní hymny jsou předo­ brazem věčného hymnu, který zazní v *den Hos­ podinův a který je v NZ už zahájen, třebaže za­ zní naplno až v budoucnosti. «Nová píseň» z knihy Zjevení (5,9; 14,3) je jakýmsi prodlouže­ ním «nových zpěvů» žaltáře.

III. CHVÁLA A BOHOSLUŽBA Chvalozpěv v Izraeli je odedávna spojen s bo­ hoslužbou, zvláště ale od poslední přestavby *chrámu a s ní spojené liturgické reformy. Účast lidu při bohoslužbě byla živá a radostná. Právě v ní se setkáváme při oslavě *svátků a význam­ ných událostí národního života (korunovace králů, oslava vítězství nebo posvěcení chrámu) se všemi prvky Boží chvály: velké shromáždění se tu snaží vyjádřit své nadšení voláním jako *amen!, aleluja! apod (1 Kron 16,36; Neh 8,6; srv 5,13), refrény jako «...neboť jeho láska trvá na věky» (Ž1 136,1...; Ezd 3,11), *vůní kadidla, hudbou a zpěvem. Mnohé žalmy, roztroušené po žaltáři, byly zřejmě složeny k tomuto účelu. Menší celky se zachovaly v ‘malém’ a ‘velkém hallelu’ (Ž1 113 - 118 resp 136) a v závěrečném hallelu (Ž1 146 150). V chrámě doprovází zpěv žalmů jmenovitě

146

«děkovné oběti», hebr. todah (srv Lk 7,12... 22.29n; 2 Kron 33,16), smírné *oběti spojené s posvátnou, radostnou *hostinou v místnostech přilehlých ke chrámu. V křesťanských společenstvích je tomu nejinak: Skutky apoštolů i epištoly mluví o křesťanských bohoslužebných shromážděních v podobném stylu (Sk 2,46n; 1 Koř 14,26; Ef 5,19) a stejný je i popis nebeské liturgie a s ní spojených chvaloz­ pěvů v knize Zjevení.

IV. KŘESŤANSKÝ CHVALOZPĚV Základní prvky chvály jsou v obou částech Pís­ ma svátého tytéž, ale od příchodu Kristova je je­ jím přirozeným předmětem Spasitelův vykupitelský čin. To je už smyslem chvalozpěvu *andělů a pastýřů v Betlémě o vánocích (Lk 2,13n.20), chval zástupů po Ježíšových zázracích (Mk 7,36n; Lk 18,43; 19,37), provolávání «hosana» o Květné neděli (srv Mt 21,16 = Ž1 8,2n) i chvalo­ zpěvu Beránkova v knize Zjevení (Zj 15,3). Několik zlomků chvalozpěvů z prvních dob křesťanství se nám zachovalo v epištolách. Umožňují nám vhled do atmosféry křesťanských chvalozpěvů k poctě Boha Otce, který nám zjevil *náboženské *tajemství (1 Tm 3,16) a přislíbil Kristův návrat (1 Tm 6,15n). Novozákonní chvála hlásá tajemství Kristovo (Fil 2,5...; Kol 1,15...) nebo tajemství spásy (2 Tm 2 ,llnn) a někdy přechází ve *vyznání křesťanské víry a ži­ vota z ní (Ef 5,14). Křesťanská chvála se opírá o Krista, s ním a skrze něj stoupá k Otci (srv Ef 3,21) jako synov­ ská chvála v návaznosti na Kristovu vlastní *modlitbu (srv Mt 11,25), ale obrací se také na Krista samotného (Mt 21,9; Sk 19,17; Žd 13,21; Zj 5,9). Lze říci s plnou vahou, že naší chválou je Pán Ježíš. I křesťanská chvála tedy vychází z Písma a má prvořadý význam v liturgii, kde se rozléhá její opakované aleluja a Sláva Bohu Otci. I zde strhává celého modlícího se člověka a proměňuje jej v hlasatele chvály světu (srv Ef 1,12). AR -* bohoslužba - eucharistie I, 1.2 - jazyk 1 - klanět se modlitba II 3, V 2 - požehnání II 3, III 5 - rouhání - rty 2 skutky SZ I - sláva/velebnost V - vůně 2 - vyznáni vzdávat díky - zbožnost SZ 2

I

INICIATIVA BOŽÍ -► Abrahám I 1, II 3 - milost povoláni předurčit - vyvolení - zjevení Krista 4a - znát SZ 1 INSPIRACE - Duch Boží SZ II - písmo III, V - Slovo Boží SZ I 1, NZ I 1 IZÁK -♦ Abrahám I 2, II 1 - velikonoce I 6b

IZRAEL SZ Izrael (pravděpodobně od «Bůh bojuje» nebo «Bůh je silný») označuje ve SZ buď lid nebo jeho stejnojmenného praotce, spojovaného s osobou patriarchy Jákoba (Gn 35,10.20n; 43,8; 50,2 atd). Příběh, který vysvětluje jeho dvojí jméno, se za­ kládá na lidové etymologii: Izrael - «bojoval pro­ ti Bohu» (Gn 32,29; Oz 12,4). 1.

Izrael, lid úmluvy

a) Izrael jako posvátný titul. - Izrael není jen jméno etnické skupiny, jako Edom, Aram a Moab. Je to *jméno posvátné, protože je to jméno *lidu, se kterým Bůh uzavřel *smlouvu a který od té doby tvoří «izraelské společenství)) (Ex 12,3.6), na které se obrací Dt svým proslulým «Slyš Izraeli!)) (5,1; 6,4; 9,1; srv Ž1 50,7; 81,9) a proroci svými zaslíbeními (Iz 41,8; 43,1; 44,1; 48,1). b) Dvanáct izraelských kmenů. - Dvanáct kme­ nů tvoří základ národního svazku. Každý z nich nese od okamžiku uzavření smlouvy (Ex 24,4) jméno jednoho ze synů Jákobových. Seznamy kmenů vykazují jisté obměny (srv Gn 49; Dt 33; Sd 5; Zj 7,5), ale jejich *počet je posvátný a vzta­ huje se na dvanáct měsíců bohoslužby v roce. c) Hospodin - Bůh Izraele, Izrael - Hospodinův lid. - Smlouvou se Bůh jistým způsobem váže na Izraele a stává se jeho *Bohem (Iz 17,6; Jer 7,3; Ez 8,4), *svatým (Iz 1,4; 43,14; Ž1 89,19), *silným (Iz 1,24), *skálou (Iz 30,29), *králem (Iz 43,15), ♦vykupitelem (Iz 44,6). Bůh Zjevení tak vstupuje do dějin náboženství jako zvláštní Bůh Izraele, vyvoleného za nositele Božích *záměrů spásy.

Příznačné jsou tituly, kterých se přitom vyvole­ nému národu dostává: je *lidem Hospodinovým (Iz 1,3; Am 7,8; Jer 12,14; Ez 14,9; Ž1 50,7), jeho ♦služebníkem (Iz 44,21), *vyvoleným (Iz 45,4), ♦prvorozeným *synem (Ex 4,22; Oz 11,1), Boží posvátnou prvotinou (Jer 2,3), jeho *dědictvím (Iz 19,25), *stádem (Ž1 95,7), *vinicí (Iz 5,7), Boží svatyní a vlastnictvím (Ž1 114,2), jeho *ženou (Oz 2,4)... Izrael tedy není jen jednou ze součástí lid­ ských dějin; z Božího rozhodnutí je místem, kde se o nich rozhoduje. 2.

Izrael a Juda

a) Politické rozdvojení Izraele. - Posvátný sva­ zek dvanácti kmenů ve skutečnosti zakrývá poli­ tickou dualitu, která vystoupí do popředí v ob­ dobí králů: David se stává postupně králem judským a potom na severu izraelským (2 Sam 2,4; 5,3). Po Šalomounově smrti se Izrael odtrhává od Davidovy dynastie (1 Král 12,19) za volání «ke svým stanům, Izraeli!)) (1 Král 12,16; srv 2 Sam 20,1), čímž dochází k *rozkolu, rozštěpení Božího lidu. Kázání proroků se přizpůsobuje to­ muto stavu, odporujícímu ustanovením smlouvy, a rozlišují mezi Judou a Izraelem, nazývaným též Efraim podle kmene, který ovládá severní králov­ ství (Am 2,4; Oz 4,15n; Iz 9,7...; Mich 1,5; Jer 3,6nn). b) Izrael a židovství. - Po zhroucení Samařska se stává Judsko centrem pro celý Izrael (2 Král 23,19...; 2 Kron 30,lnn) a po zboření jeruzalém­ ského chrámu je spatřován vzor národní obnovy v dávném svazku dvanácti kmenů. Výsadní po­ stavení Judska (Judy) vysvětluje, proč označuje výraz *Žid v budoucnosti všechny členy roz­ ptýleného národa a způsob života za těchto pod­ mínek je souhrnně nazýván ‘židovstvím’ (judais­ mus, srv Gal 1,13n). Název ‘Izrael’ nabývá znovu svého posvátného zabarvení (Neh 9,1 n; Sir 36,11; srv Mt 2,20n; Sk 13,17; Jan 3,10). 3. Nový Izrael jako příslib. - Už eschatologické výroky proroků ohlašují nadcházející návrat k původní jednotě Izraele, tj spojení Izraele a 147

Judy (Ez 37,15...), shromáždění všech rozptýle­ ných izraelských synů, patřících ke dvanácti původním kmenům (Jer 3,18; 31,1; Ez 36,24...; 37,21...; Iz 27,12). V očekávání všech Židů za­ ujímá tato naděje přední místo (Sir 36,10), ale jen malý *zbytek Izraele zažije naplnění těchto ♦za­ slíbení (Iz 10,20; 46,3; Mích 2,12; Jer 31,7). Ho­ spodin učiní z tohoto zbytku *nový Izrael, defi­ nitivně svobodný (Jer 30,10) a trvale usazený v zemi (31,2). Uzavře s ním novou *smlouvu (31,31) a dá mu nového *krále (33,17). K Izraeli se pak připojí všechny *národy (Iz 19,24n), které se k němu obrátí, protože poznají, že on je místem, kde sídlí pravý Bůh (45,15). Jejich obrácení znamená spásu (45,17) a slávu Izraele (45,25). NZ 1. Evangelium a původní Izrael. - Bůh rozhod­ nul, aby se lidstvu dostalo spásy skrze Izraele a tomuto národu, ‘lidu smlouvy’, byla také spása oznámena nejdříve. Stejný význam má i křest Ja­ nův (Jan 1,31). Poslání Spasitele a jeho učedníků je po dobu Ježíšova života ještě omezeno na Iz­ rael (Mt 10,6.23; 15,24) a radostná zvěst je po Vzkříšení hlásána nejdříve Izraeli (Sk 2,36; 4,10). K víře jsou povoláni jak Izrael, tak národy, pro­ tože umučení Kristovo je jejich společným dílem (4,27). Ale Izrael zůstává přesto prvním v řadě (9,15; Řm 9,4; 1,16; 2,9n; Sk 13,46). Radostná zvěst naplňuje naději těch, kdo očekávali ♦potěšení Izrae­ le (Lk 2,25), jeho *spásu (24,21) a obnovení iz­ raelského království (Sk 1,6). V Ježíšově osobě přichází Bůh na pomoc svému lidu (Lk 1,54), prokázat mu ♦milosrdenství (Lk 1,68), *obrátit jej znovu k sobě a odpustit mu hříchy (Sk 5,31). Ježíš je *slávou Izraele (Lk 2,32), jeho *králem (Mt 27,42 par; Jan 1,49; 12,13), *spasitelem (Sk 13,23n). Nová naděje, opírající se o *Vzkříšení, je totožná s nadějí vyvoleného národa (Sk 28,20). Izrael spojuje spásu s celými lidskými dějinami.

148

2. Nový Izrael. - Nový Izrael, ohlašovaný pro­ roky, se na této zemi objevuje příchodem Ježíšo­ vým. Ježíš ustanovuje dvanáct *apoštolů jako základ, ze kterého vyroste *církev jako kdysi Iz­ rael ze dvanácti kmenů (Mt 19,28 par) a církev eschatologický Izrael - je místem nové *smlouvy (Žd 8,8nn), novým lidem, shromažďujícím ♦vyvo­ lené ze dvanácti kmenů Izraele (Zj 7,4), svátým městem, vystavěným na apoštolských základech, se jmény dvanácti kmenů na branách (Zj 21,12; srv Ez 48,31-34). 3. Starý a nový Izrael. - Církev je tedy na­ plněním osudu starého Izraele, ze kterého byli pohané vyloučeni, protože příslušnost k němu závisela na pokrevních poutech (Fil 3,5; Ef 2,12). Nyní už nestačí náležet k tomuto «tělesnému Izraeli» (1 Koř 10,18), chce-li člověk být součástí «Izraele Božího», protože «ne všichni, kdo od Iz­ raele pocházejí, jsou Izraelité» (Řm 9,6). Vztah k Ježíšovi a k evangeliu je rozhodující při třídění lidí (srv Lk 2,34n). Jedni se opírají o ♦spravedl­ nost Zákona a zatvrzují se ve svém odmítavém postoji ke spravedlnosti z víry (Řm 9,31; 11,7) a připravují tak vlastní pád; jiní, «pravý Izrael» (Jan 1,47), *zbytek oznámený předem Písmem (Řm 9,27nn), spolu s pohany, obrácenými k víře v Krista, jsou přitahováni k Bohu. Starý Izrael tím není zavržen navždy, ale Bůh dal průchod své žárlivosti (Řm 10,19) poté, co jeho lid odmítnul evangelium. Jeho *zatvrzelost pomine, až budou všichni pohané obráceni, takže nakonec bude «spasen celý Izrael» (Řm 11,26) a bude patřit k vyvolenému duchovnímu lidu, kterému se jeho prostřednictvím dostalo spásy. P il

-*■ církev II 2, III 2b - cizinec - dědictví SZ I 1 - dům II 1.2 - Egypt - Hebrejec - hřích II - království SZ I, II - lid moc I 1 - národy - nevěra III - obřezání - poslání SZ I 2, II - povolání II - rozkol SZ 2 - služebník Boží II 1.2 - smlou­ va SZ - stín II 3 - Syn Boží SZ I - vinice 2 - víra SZ - vyvo­ lení - Zákon B - záměr Boží NZ III 2 - zaslíbení II Žid

J JÁHEN -► sloužit III 2 - služba (v církvi) JAHVE - Hospodin JÁKOB -►Abrahám II 1 - bohatství I 1 - bratr SZ 2 - dům II 1 - Izrael SZ 0 - jméno SZ 1 - lež I 1 - lid A II 1 - moc I 1 - nepřítel I 1 - otcové & Otec I 2, II - vkládání rukou SZ - vyvolení SZ I 3b - země SZ II 1

JAN KŘTITEL Podle Ježíšových vlastních slov je Jan více než prorok (Lk 7,26 par). Je Ježíšovým předchůdcem (Lk 1,76; Mt 11,10 par; srv Mal 3,1) a jím začíná evangelium (Sk 1,22; Mk 1,1-4): «až k Janovi sa­ hají Zákon a proroci. Od té doby se hlásá radost­ ná zvěst o Božím království» (Lk 16,16 par). Jan je prorokem zcela jedinečným (Mt 11,11 par), je předchůdcem (Sk 13,24n), svědkem (Jan l,6n), připravujícím cestu Pánu (Mt 3,3 par). 1. Předchůdce a jeho křest. - Jan je zasvěcen Bohu a naplněn Duchem Svatým ještě před svým narozením z ženy, do té doby neplodné (Lk 1,7.15; srv Sd 13,2-5; 1 Sam 1,5.11). Má být no­ vým *Eliášem (Lk 1,16n) a připomíná tohoto vel­ kého proroka *oděvem i způsobem života (Mt 3,4 par). Od mládí žije v drsné poušti (Lk 1,80) a vyvstává otázka, zda byl ve spojení s nějakým společenstvím, např. v Kumránu. V okamžiku vystoupení, pečlivě zaznamenaném Lukášem (3,1 n), má kolem sebe skupinu učedníků (Jan 1,35), které učí modlitbě a postu (Mk 2,18; Lk 5,33; 11,1). Jeho mocný hlas se rozléhá po Izraeli, až do nejzazších končin Judska. *Obrácení, které hlásá, je doprovázeno obřadem koupele a vy­ znáním hříchů, ale také výzvou k polepšení (Mk l,4n). Nic neprospěje být z Abrahámova rodu tomu, kdo nejedná spravedlivě. Jan vštěpuje zástupům pokorných pravidla této *spravedlnosti. Farizeové a znalci Zákona mu však nedůvěřují (Mt 21,25 par; 21,32), někteří ho dokonce poklá­ dají za posedlého (Mt 11,18; Lk 7,33). Jan je také vítá řečí o Božím *hněvu, který vyvrátí z kořene neplodný strom (Mt 3,10 par). Kárá cizoložství

krále Heroda a tak se dostává nejdříve do vězení a potom na popraviště (Mt 14,3-12 par; Lk 3,19n; 9,9). *Horlivost, která je pro něj tak příznačná, je horlivostí proroka Eliáše, který má přijít připravit příchod Mesiášův (Mt 11,14). Jan je ale odmítnut a jeho *mučednická smrt je předzvěstí umučení Syna člověka (Mk 9 ,lln n par; Jan 5,33nn). 2. Svědek světla a přítel ženichův. - Janovo ♦svědectví začíná prohlášením «Já nejsem *Mesiáš» (Jan 1,20), před zástupem, který si tuto otázku klade (Lk 3,15). Na oficiální dotaz odpo­ vídá, že není hoden rozvázat řemínky u sandálů tomu, jehož je předchůdcem a «který byl před ním» (Jan 1,19-30; Lk 3,16n par). Tím, «který přichází» křtít Duchem (Mk 1,8) a ohněm (Mt 3,1 ln) a na kterého sestoupil při křtu Duch, je Ježíš (Jan 1,31-34). Jan vidí v Ježíšovi «Božího *beránka, který snímá *hřích světa» (Jan 1,29), ale měl sám sotva jasnou představu, jak k tomu dojde, podobně jako mu zůstalo nepochopitelným, proč se Ježíš od něj nechává křtít (Mt 3,13nn). Jeho křest je skutečně jen ♦předobrazem křtu, který měl při­ jmout Ježíš a kterým měl sejmout hřích světa, to­ tiž *křtu umučení (Mk 10,38; Lk 12,50). Tím je naplněna všechna spravedlnost (Mt 3,15), bez násilí na hříšníkovi, ale naopak jeho "‘ospravedl­ něním tím, že Ježíš bere jeho hříchy na sebe (srv Iz 53,7n.lln). Tento postup už před zatčením udivuje jeho učedníky i Jana, kteří očekávali soudce; Ježíš jim ale připomíná proroctví o příchodu spásy, kterou přináší, a varuje před ♦pohoršením (Mt 11,2-6 par; srv Iz 61,1). Někteří z Janových učedníků dlouho nechápou význam Ježíšova příchodu a křest Duchem (srv Sk 18,25; 19,2). Mezi nimi a rodící se církvi do­ chází dokonce i ke sporům (srv Mk 2,18); církev se přitom dovolává svědectví Jana Křtitele samot­ ného (Jan 1,15). «On musí růst, já se umenšovat», říká Jan o svém vztahu «přítele ženichova» k Ježíšovi (Jan 3,27-30) a vyzývá své vlastní učedníky, aby Ježíše následovali (l,35nn). Ježíš oceňuje velikost tohoto svědka, *lampy hořící a

149

svítící (5,35), největšího z proroků, kteří se kdy narodili z ženy (Mt 11,11). Připojuje však, že i nejmenší v Božím *království je větší než Jan milost synů království je nadřazena prorockému daru, čímž ovšem není nijak snižována Janova osobní svatost. Sláva tohoto skromného ženichova přítele je provolána v prologu 4. evangelia, který uvádí Jana do vztahu ke vtělenému Slovu, «Jan nebyl *světlo, ale přišel vydat svědectví světlu», a k církvi: «Přišel na svědectví světlu, aby všichni uvěřili skrze něj» (Jan l,7n). MFL Eliáš NZ 1 - Ježíš Kristus I 1 - křest 11 - navštívení N Z 1 - pokání/obrácení N Z I - pokora IV - prorok N Z II 1 přítel 3 - radost NZ I 1 - svědectví N Z II

JAZYK Jazyk nás spojuje s bližním a vyjadřuje city našeho *srdce před Bohem. Proto může být jeho ztráta Božím *trestem (Lk 1,20; Ž1 137,6). N a­ vrácení řeči patří mezi typické činy Mesiášovy (Iz 35,6; Mk 7,33-37), umožňující člověku chvá­ lit velké Boží skutky (Lk 1,64). 1. Dobré a špatné užívání jazyka. - «V moci ja ­ zyka je život i smrt» (Př 18,21). Od literatury sapienciální až po list sv. Jakuba se vine jako červe­ ná niť přesvědčení o velké síle slova, v dobrém i špatném smyslu (Př, Žl, Sir); «Jazykem velebíme Pána a Otce, jím zlořečíme také lidem stvořeným k obrazu Božímu» (Jak 3,2-12). Zvráceným užíváním jazyka vznikají *lež, podvod, dvojsmyslnost, pomluvy, zlořečení (Žl 10,7; Sir 51,2-6). Jazyk je jako had (Žl 140,4), nabroušená břitva (Žl 52,4), břitký meč (Žl 57,5), vražedný šíp (Jer 9,7; 18,18). Skeptickému «Kdo nikdy nezhřešil ja­ zykem?)) (Sir 19,16) odpovídá ve SZ blahoslaven­ ství toho, «kdo nehřeší jazykem)) (25,8). Člověk upíná svou naději k poslednímu soudu, ke dni Hospodinovu, kdy nebude mezi *zbytkem vyvo­ lených «lstivého jazyka)) (Sof 3,13). Už nyní lze říci, čím se vyznačuje jazyk spra­ vedlivého: je jako ryzí stříbro (Př 10,20), oslavuje spravedlnost a provolává Bohu *chválu (Žl 35,28; 45,2), *vyznává jeho všemohoucnost (Iz 45,24). Projevuje smýšlení lidského srdce podob­ ně jako *rty; *skutky člověka mají být v souladu s jeho *slovy. «Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, skutečně!)) (1 Jan 3,18; srv Jak 1,26).

150

2. Rozrůzněnost jazyků. - Bible tak označuje ne­ jen kulturní mnohoznačnost, ale také důvod, proč se lidé nemohou vzájemně dorozumět, ono tajemství *hříchu, jehož náboženským symbolem je *babylónská věž (Gn 11). Zmatení jazyků je důsledkem svatokrádežné *pýchy lidí, kteří chtěli vystavět město bez Boha. Sesláním *Ducha svá­ tého, který sestupuje o *letnicích (Sk 2,1-13) v podobě ohnivých jazyků na apoštoly a tak jim sděluje schopnost hlásat evangelium všem náro­ dům, je rozdělení lidí překonáno. Všichni dojdou jednoty ve Slovu Ducha, kterým je láska. *Charismatický dar «mluvení jazyky» je v apoštolské době jednou z forem nadšené *modlitby (Sk 2,4; 10,46) a *prorockým hlásáním Božích divů (Sk 2,6.11; 19,6). Pavel sám chválí první, ale dává přednost druhému aspektu, který je užitečný celé církvi (1 Koř 14,5). Události letnic jsou zname­ ním, Ž£ církev je zrozena jako všeobecná a že shromažďuje všechny bez rozdílu jazyka, ve chvále podivuhodných Božích skutků (srv Iz 66,18; Zj 5,9; 7,9...). Tak «vyznají všechny jazyky, že Ježíš je Pán, ve slávě Boha Otce» (Fil 2,11). PdS

-*■ Babylón 1 - dary Ducha - Hebrejec - letnice II 1.2d - lež - lid A II 5; B II 5; C II - mlčení 2 - národy SZ I 2, III 2 rty - slovo (lidské) JEDNÁNÍ -> milost V - plod - práce - rameno & ruka srdce I 1 - skutky

JEDNOTA Uznat trojjediného Boha Otce, Syna a Ducha, znamená otevřít se vztahu lásky, který spojuje božské osoby (Jan 15,9; 17,26; Řm 5,5). Člověk se stává jejím svědkem před světem a spolupra­ covníkem na uskutečňování Božích záměrů, totiž na sjednocení všech lidí a celého vesmíru v jed­ norozeném Synu (Řm 8,29; Ef 1,5.10).

I. ZDROJ JEDNOTY A JEJÍ NARUŠENÍ HŘÍCHEM Celý vesmír, se svou podivuhodnou rozmanito­ stí, je dílem Stvořitele, jehož *záměr lze vyčíst z přikázání, daných muži a ženě v ráji: «Buďte plodní, množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji)> (Gn 1,28). Bůh spojuje ve svém stvoření jednotu

s rozmanitostí. *Plodnost člověka předpokládá harmonii mezi mužem a ženou v lásce (Gn 2,23n); jejím prostřednictvím dojde celé ^stvoření k jednotě pod vládou člověka - za předpokladu, že tento důvěřuje Bohu, zůstává mu *věren a uzná svou závislost na něm. Odmítnutí věrnosti je základním *hříchem: člověk chce «být jako Bůh», což znamená popře­ ní existence jediného pravého Boha a odloučení od něho a od jeho lásky (1 Jan 4,16), zdroje jed­ noty. Z tohoto konfliktu s Bohem vzcházejí všechny roztržky v lidstvu, ať už jde o rozvod mezi *manžely, vedoucí k polygamii (Gn 4,19; Dt 24,1), o nesvornost mezi *bratry ústící do vražedné žárlivosti (Gn 4,6nn) či rozkol ve spo­ lečnosti, jehož výrazným symbolem je rozrůznění *jazyků (11,9).

II. SNAHY O JEDNOTU PROSTŘEDNICTVÍM SMLOUVY Bůh usiluje o překonání roztržky a svým vyvo­ leným nabízí *smlouvu, zpečetěnou vírou (Oz 2,22). *Víra je základní podmínkou jednoty s ním a spolupráce na jeho díle obnovení jedno­ ty. Noví a noví lidé jsou k němu Bohem povo­ láni: Noe, Abrahám (srv Iz 51,2), Mojžíš, David a služebník Hospodinův. Bůh dává svému lidu *Zákon, *krále z potomstva Davidova, *chrám, který je jeho sídlem v Jeruzalémě, a konečně *služebníka, vzor věrnosti. Ti všichni zajišťují jednotu Izraele, kněžského *lidu (Ex 19,6) a Božího *svědka (Iz 43,10nn). Výsadní postavení Izraele je prostředkem, jak zjevit *národům jediného pravého Boha a sjed­ notit je všechny v jediné, pravé *bohoslužbě. K tomuto cíli směřuje i *rozptýlení, které Bůh dopustil jako trest za nevěrnost Izraele (Iz 45). Aby ho bylo opravdu dosaženo, musí po nevěr­ nosti Šalomounově vůči jedinému Bohu (1 Král 11,31 nn) přijít nakonec ten, který bude zároveň *služebníkem, obnovujícím jednotu Izraele, i spa­ sitelem, který svou smrtí zachrání množství hříšníků (Iz 42,1; 49,6; 53,10nn) a shromáždí národy k jediné pravé bohoslužbě (Iz 56,6nn). Bude novým *Davidem, pastýřem Božího stádce (Ez 34,23n; 37,21-24), *Synem člověka, vůdcem svátého lidu, jehož království zahrne celé stvoření (Dan 7,13n.27). Díky jemu se stane Sión, jediná Hospodinova *nevěsta, společnou *matkou všech (Ž1 87,5; Iz 54,1-10; 55,3nn), kterou Hospo­

din. jediný skutečný král (Zach 14,9), miluje věčnou láskou.

III. DOKONALÉ JEDNOTY JE DOSAŽENO V CÍRKVI Tímto Božím *vyvoleným je jeho jednorozený *Syn, Ježíš Kristus (Lk 9,35). On spojuje všech­ ny, kdo ho milují a věří v něj, v jediném Duchu (Řm 5,5), dává jim svou vlastní matku (Jan 19,27) a za *potravu pravý *chléb, totiž své tělo, obětované na kříži (1 Koř 10,16n). Tak sjednocu­ je všechny národy v jediném *těle (Ef 2,14-18); všichni věřící jsou údy jeho těla, v mnohotvárno­ sti *darů, kterými byl každý obdařen ku pro­ spěchu *církve a celého těla (1 Kor 12,4-27; Ef I, 22n), a zároveň jsou zasazováni jakožto živé kameny do stavby jediného *chrámu Božího (Ef 2,19-22; 1 Petr 2,4n). Ježíš je jediným *pastýřem, který zná ovce ve vší jejich rozmanitosti (Jan 10,2) a obětuje svůj život, aby shromáždil ve svém stádě *rozptýlené Boží děti (Jan 10,14nn; I I, 51 n). Tak je znovu dosaženo jednoty: *člověka, zmítaného vášněmi (Řm 7,14n; 8,2.9), mezi manžely, jejichž vzorem je spojení Krista s církví (Ef 5,25-32), mezi všemi lidmi, kteří jsou skrze Ducha dětmi jednoho a téhož *Otce (Řm 8,14nn; Ef 4,4nn), takže mohou jednohlasně, jedním *srdcem a jednou *duší (Sk 4,32) chválit svého Otce (Řm 15,5n; srv Sk 2,4.11). Tuto jednotu je třeba posilovat, protože ji stále ještě narušují *bludy a *rozkol (1 Koř 1,10; 11,18n); ale jejím základem je víra v jediného Pána (Ef 4,5.13; srv Mt 16,16nn). Rozpoznáva­ cím znamením této jediné pravé církve, svěřené Petrovi (Jan 21,15nn), je její jednota, *plod spo­ lečného života těch, kdo zachovávají věrně jediné přikázání, přikázání lásky: «Milujte se vespolek, jako jsem já miloval vás» (13,34n). Spojení s Kris­ tem, podobné spojení ratolestí s vinným kme­ nem (15,5-10), je mírou věrnosti věřících a z ní vyrůstá také všechen užitek, zvláště zjevení Otco­ vy lásky světu, která nám dala jeho jednoroze­ ného Syna (3,16), aby byli všichni jedno v něm (Ef 4,13), takže dojde naplnění největší Ježíšovo přání: «Otče, kéž jsou jedno, jako já jsem v tobě a ty ve mně!» (Jan 17,21nn). MFL -► almužna NZ 3b - blud - bratr NZ 2 - církev - Duch

151

Boží NZ V 5 - chléb II 3 - láska - letnice II 2c.d - lid B 11 1.5.6, III; C - národy - otcové & Otec V 2 - pastýř & stádo SZ 2; NZ 1 - pokrm III - pokoj - rozkol - rozptýlení - smír II 2 - společenství - Tělo Kristovo III - záměr Boží NZ III 2 - ženich/nevěsta JER E M IÁ Š -*■pokání/obrácení SZ II 3 - pronásledování I 1 - prorok - služebník Boží II 2

JERUZALÉM Jeruzalém je ‘svaté město’ židů, křesťanů a mohamedánů z důvodů, které se částečně shodují. V křesťanském pojetí patří jeho úloha v dějinách spásy už minulosti. Zajímavý je pouze jeho hlu­ boký smysl a význam, který odhaluje NZ.

SZ I. POVOLÁNÍ MĚSTA 1. Kananejské město Urušalim (= město boha Šalema) se objevuje v akádských dokumentech ve 14. stol. před Kristem (listy z Tellal-Amarny). Biblická tradice v něm vidí město *Melchisedecha, Abrahámova současníka (Gn 14,18nn) a snad dokonce místo, na kterém Abra­ hám měl přinést oběť svého syna, totiž horu Moria (2 Kron 3,1). V období soudců byl Jeruzalém ještě pohanským městem (Sd 19,1 ln); první po­ kus o jeho dobytí ztroskotal (Sd 1,21). Město Jebusitům nakonec odňal *David (2 Sam 5,6nn), který je opevnil a učinil z něj hlavní *město svého království. Jeho pevnost se od té doby na­ zývá «městem Davidovým» (5,9). Ten sem ze Sila přenesl *archu smlouvy (6), putovní svatostánek dvanácti izraelských kmenů, kterému se tak do­ stává trvalého sídla. Nátanovo proroctví potvrdi­ lo, že se tak děje v souladu s Boží vůlí (7) a Šalo­ moun dokončil dílo svého otce stavbou a slav­ nostním vysvěcením jeruzalémského *chrámu (1 Král 6 - 8). Náboženský osud města je tím určen na dlouhé časy dopředu. 2. Jeruzalém zaujímá ve svaté *zemi zvláštní místo. Jakožto osobní vlastnictví Davidovy dyna­ stie je mimo území, dané dvanácti kmenům, a ja ­ kožto politické centrum říše je symbolem národní jednoty Božího *lidu. Je také hlavním městem náboženským, duchovním středem národního ži­ vota, kde sídlí Hospodin na *hoře Siónu, kterou si zvolil za sídlo (Ž1 78,68n; 132,13-18); «vzhůru

152

k Jeruzalému» začínají stoupat početná *poutni procesí. Obojí dává svátému městu klíčové místo také v naději a víře Izraele.

II. DRAMATICKÝ OBRAT V důsledku svého významu je Jeruzalém vtažen do dramatických otřesů, kterými v obdo­ bí králů prochází celý vyvolený národ: i v Jeru­ zalémě se projevuje střídavě Boží *milost a *hněv. 1. Brzy po Šalomounově smrti je zasáhne ničivá rána *rozkolu. Knihy královské v tom vidí prozřetelnostní trest za zpronevěru vládcovu (1 Král 11). Jeruzalém zůstává hlavním městem zmenšeného judského království a jeho chrám nadále plní svou úlohu. Král Jeroboam však zřídil v Izraeli další obětiště, která mu konkurují (12,26-33) a brzy nato vzniká v Samařsku i nové hlavní město, v přímé opozici proti Jeruzalému (16,24). Davidem vytvořená náboženská a poli­ tická jednota je zlomena. 2. Jeruzalém přesto zůstává městem posvátným, hlavně pro pravověrné židy. Po zničení Samařska se k němu znovu upínají všechny naděje, Ezechiáš se pokouší k němu připojit znovu severní kmeny a provádí první náboženskou reformu (2 Král 18,1-4; srv 2 Kron 29 - 31). V jeho době dochází k podivuhodnému vysvobození města zm o ci útočícího Sancheríba (2 Král 18,13 19,36). Slavná vzpomínka na ně zůstane trvale vepsána do srdcí (Ž1 48,5-9). O sto let později se pokusí ještě Josiáš znovu soustředit všechny Iz­ raelity okolo jediného chrámu s ústřední a přes­ ně uspořádanou bohoslužbou (2 Král 22,1 23,25) v posledním pokusu o záchranu Davidova díla. 3. Bůh se ale «nenechává uchlácholit ve svém hněvu... Říká: zavrhnu toto město, které jsem si vyvolil, Jeruzalém a jeho chrám, o kterém jsem řekl: tam bude uctíváno mé *jméno» (2 Král 23,26n). Přes prchavé reformy totiž Jeruzalém zůstává svému Bohu nevěrným, a to rozhodne o jeho osudu. Nevěrní jsou *králové, kteří obětují modlám (2 Král 16,2nn; 21,3-9) a pronásledují proroky (2 Kron 24,21; srv Jer 36 - 38), nevěrní jsou *kněží, pohrdající voláním proroků (Jer 20) a dovolující modloslužbě proniknout až do chrámu (2 Král 21,4n.7; Ez 8) a nevěrný je ko­

nečně i *lid, který láká výhled spojení s pohan­ skými národy a nestará se o Boží Zákon ani o smlouvu se svým Bohem (Iz 1,16n; Jer 7,8nn). «Jak se mohlo stát nevěstkou město věrné, plné oddanosti?» (Iz 1,21). Neobrátí-li se upřímně, do­ lehne na ně hněv Boží plnou vahou: Izaiáš vidí možnost záchrany jen pro malý *zbytek svátých (Iz 4,2n), Jeremiáš předpovídá chrámu stejný osud, jaký postihnul Silo (Jer 7,14) a Ezechielův výčet nevěrností města končí předpovědí trestu (Ez 11,1-12; 23; 24,1-14): Hospodin je opustí (10,18nn). 4. To všechno staví do nového světla konečný osud města, zničeného Nabuchodonosorem: je to ♦soud Boží nad ním (srv Ez 9,1 - 10,7), v okamžiku, kdy dceři siónské už nezbývá nic ji­ ného než vyznat svou velkou vinu (PÍ 1 - 2). Jeho synové prosí Boha, aby nechal na pohany dopad­ nout utrpení, které způsobili Jeruzalému, Božímu ♦dědictví (Ž1 79). Vyvstává otázka, co bude dále.

III. NOVÝ JERUZALÉM 1. Dramatické události okolo zničení Jeruza­ léma obracejí zraky proroků k Jeruzalému no­ vému, jinému. Izaiáš vidí «město spravedlnosti a věrnosti» (Iz l,26n) a Jeremiáš mluví o dni, kdy se obnovený izraelský lid znovu přijde poklonit Bohu na Sión (Jer 31,6.12), Ezechiel podává pod­ robný popis budoucího města, semknutého okolo chrámu (Ez 40 - 46), uprostřed rajské země (47,1 -48,29), otevřené všem dvanácti kmenům (48,3035) a nazývané «Hospodin je zde» (48,35). Pro­ rocká vize se prohlubuje a velkolepě rozvíjí zvláště ve vyhnanství: jakmile bude vyprázdněn ♦kalich Božího *hněvu, oblékne město znovu sváteční šat (Iz 51,17 - 52,2), jeho zdi budou zno­ vu nádherně vystavěny (54,11 n). Stane se opět ♦nevěstou Hospodinovou (54,4-10) a její děti budou obdivuhodně rozmnoženy (54,lnn; 49,14-26). 2. Obnova města po Kyrovu ediktu (Ezd 1 - 3) a znovuvystavění chrámu (5 - 6) zdánlivě tato za­ slíbení naplňují. Proroci znovu opěvují slávu města a jeho chrámu, který se má stát středem ce­ lého náboženského vesmíru (Ag 2,6-9; Iz 60; 62), a spojují brzy jeho osud se ztraceným a znovunalezeným *rájem (Iz 65,18): Sión přivede na svět, do ničím nezkalené radosti, nový *lid (66,6-14). Skutečná situace ale zůstává spíše skromná a ko­

nec zkoušek je ještě v nedohlednu. Stěny zůstávají dlouho zříceninami (srv Ž1 51,20; 102,14-18) a k jejich obnově je zapotřebí energic­ kého Nehemiáše (Neh 1 - 12). Poznenáhlu se z něj přece jen stává «pevnost Tóry», chráněná před jakýmkoliv cizím vlivem (srv Neh 13). Poli­ ticky ale zůstává Jeruzalém hlavním městem ma­ ličké a bezvýznamné provincie. 3. Jeho hlavní úloha je napříště náboženská. Ži­ dé ze všech končin světa k němu upínají zraky (Dan 6,11), putují k němu (Ž1 122) a touží po ra­ dosti, plynoucí z přebývání v něm (Ž1 84). Je to doba krásných liturgických slavností v chrámě (Sir 50,1-21) a žalmy opěvují sídlo Hospodinovo (Ž1 46; 48), povolané stát se *matkou všech ♦národů (Ž1 87). Název Jerušalaim nabízí jazyko­ vou souvislost s pokojem (šalom, srv Ž1 122,6-9) a město je vyzýváno, aby chválilo Boha (Ž1 147,12nn). Poslední prorocké texty v něm vidí místo budoucího eschatologického *soudu (JI 4,9-17), hostiny, ke které je pozváno celé lidstvo (Iz 25,6nn), závěrečného osvobození a proměny (Zach 12; 14), ke kterým dojde. Popisují lyricky blaženost, kterou mu Bůh chystá (srv Tob 13) a zvou všechny k důvěře (Bar 4,30 - 5,9). Jeruza­ lém projde ještě zkouškou za Antiocha, který ho znesvětí (1 Mak 1,36-40), ale apokalyptické spisy nadále mluví jazykem stále fantastičtějším o bu­ doucím Městu - v protikladu ke skutečné, ne příliš skvělé situaci. Podle nich je Davidův Jeru­ zalém jen nedokonalým předobrazem nebeského Jeruzaléma, který bude zjeven a sestoupí na zem na konci světa. Sotva lze lépe vyjádřit transcendenci budoucího řádu ve vztahu k historické zkušenosti, která obsahuje její bohatý předobraz.

NZ I. POZEMSKÝ JERUZALÉM A PŘÍCHOD SPÁSY Jeruzalém zaujímá důležité místo ve všech evangeliích, zvláštním způsobem však vyzdvihuje jeho význam Lukáš, a to jak ve svém evangeliu, tak ve Skutcích apoštolských. 1. Podle Markova evangelia zasáhne Janovo kázání i obyvatele Jeruzaléma (1,5). Ježíš působí nejdříve v Galileji (1,28.39) a teprve, když jej ga­ lilejská města odmítnou, obrací se k Jeruzalému (6,1-6; 8,1 ln; 9,30), kde podle vlastní trojnásobné

153

předpovědi dokoná svou oběť (10,32nn). Od to­ hoto okamžiku dostávají věci rychlý spád: Ježíš slaví vjezd do města, v souladu s Písmem (1 l.l11) , v prorockém zápalu vyčistí chrám (11,1519), ale vzápětí dochází ke srážce s židovskými předáky (11,27 - 12,40). Jeho nadcházející smrt nabývá konkrétních obrysů (12,6-9); Ježíš odpo­ vídá proroctvím trestu, který stihne město i chrám (13,14-20), čímž skončí nejen celé ‘staro­ zákonní’ období, ale zároveň nadejde konec světa (13,24-27). Hned nato je opravdu zavržen lidem (15,6-16) a autoritami (14,53-64), takže podstu­ puje ukřižování za hradbami města (15,20nn). Ve stejném okamžiku se trhá chrámová opona a tím naznačuje, že dosavadní chrám ztrácí svůj po­ svátný charakter (15,33-38). Jeruzalém je jevištěm zásadního odmítnutí. 2. Matouš obohacuje tento obraz několika dalšími rysy. Velkopáteční drama vrhá stín už i na Ježíšovo dětství: pohané, vedení hvězdou (srv Nm 24,17), přicházejí do Betléma, «aby se poklo­ nili nově narozenému králi» (Mt 2,ln.9nn), za­ tímco znalci Zákona zůstávají neschopni roze­ znat v Ježíšovi toho, o kterém mluví Písmo (2,4nn), a Herodes přemýšlí rovnou, jak jej spro­ vodit ze světa (2,16nn). Pochopitelné vzrušení je­ ruzalémských obyvatel (2,3) nevyústí do rozhod­ nutí k víře. Hlavní město je tedy sesazeno a na jeho místo nastupuje Betlém a později Nazaret, jehož jméno (a nikoliv jméno Davidova Jeruza­ léma) ponese Ježíš, Syn Davidův (2,23). Z hlav­ ního města vyjdou naopak nejmocnější útoky proti němu v době jeho veřejného působení (15,1). Ježíš pláče nad jeho budoucím osudem za to, že usmrcuje Boží vyslance (23,37nn). Proto dochází i k setkáním se Zmrtvýchvstalým a k rozeslání apoštolů do celého světa v Galileji (28,7.16-20). 3. Jan vnáší do tohoto vcelku tradičního pojetí další a komplexnější historické úvahy. Mluví o několika Ježíšových cestách do Jeruzaléma, kde se odvíjí podstatná část celého dramatu. Dlouze rozvádí nevěru jeruzalémských obyvatel (Jan 2,13-25) i neschopnost učitelů Zákona uvěřit (3,112) a popisuje zázraky, které tam Ježíš vykonal, i rozporuplnost jeho vztahu k tamějším poslu­ chačům (5; 7 - 10). I jeho poslední zázrak se ode­ hrává u bran Jeruzaléma, jako závěrečné svědec­ tví o jeho spásonosném díle. Poznamenává, že Ježíš se stahuje do ústraní, když vidí komplot, který se proti němu chystá (11,1-54). Vrací se

154

teprve, když nadejde jeho *hodina (12,27; 17,1). Odmítnutí, kterého se mu zde dostalo, vystupuje do popředí ještě výrazněji než u Marka. 4. Lukáš připojuje ke svému evangeliu o Ježíši Kristu také nástin osudů prvotní církve a tím vyzdvihuje ještě jiný charakteristický rys posvát­ ného Ježíšova dramatu, jehož nitky se sbíhají v Jeruzalémě: dítě Ježíš je obětováno v chrámě, kde jej rozpoznají Duchem naplněné osoby (Lk 2,22-38), do Jeruzaléma putuje Ježíš ve dvanácti letech a v rozpravě se znalci Zákona projevuje svou moudrost (2,41-50) a naznačuje své budoucí poslání a svou oběť. Jeruzalém je cílem jeho živo­ ta: «Žádný prorok neumírá jinde než v Jeruzalémě» (13,33). Lukáš vyzdvihuje jednotlivé etapy celé významné cesty, kterou Ježiš dokoná v Jeru­ zalémě (9,31.51; 13,22; 17,11; 18,31; 19,11.28). Na odmítnutí, kterého se mu dostává, odpovídá ještě přesnější předpovědí zkázy města a chrámu než Marek a Matouš (19,41-44; 21,20-24). Pře­ chodné období, čas pohanů, však zřetelně od­ děluje tuto událost od konce světa (21,24-28). Ježíšovo poslání končí v Jeruzalémě jeho obětí, zjeveními a Nanebevstoupením (24,36-53; Sk 1,413). Odtud se také začíná šířit církev, opírající se o svědectví apoštolů, kteří zde zažijí seslání Du­ cha (Sk 2). Od tohoto okamžiku je jim svěřeno poslání hlásat evangelium z Jeruzaléma do Jud­ ska, Samařska a až na kraj světa (1,8; srv Lk 24,47n). Začínají tedy v městě samotném založe­ ním první křesťanské obce (Sk 2 - 7), proti které se obrací stejné nepřátelství velerady jako před­ tím proti Ježíšovi (4,1-31; 5,17-41). Bůh po­ tvrzuje při té příležitosti Štěpánovým prostřed­ nictvím proroctví o zničení města i chrámu jako trest za odmítnutí Ježíše a za odporování Duchu svátému (7,44-53). Důsledkem je pronásledování křesťanů a jejich částečné rozptýlení (8,1), ze kte­ rého vyplyne paradoxně další rozšíření evangelia na Samařsko (8,2-40), Césareu (10) a Antiochii (11,19-26), kde byli do církve přijati první poha­ né. Podobně je důsledkem smrti prvního svědka evangelia Pavlovo obrácení, kterým se z pro­ následovatele stává Boží vyvolený nástroj (7,58 8,lnn; 9,1-30). Petr opouští Jeruzalém po svém uvěznění (12,17) a Jeruzalém tak postupně pře­ stává být výchozím bodem evangelizace a jde ne­ odvratně vstříc svému osudu, jak to Ježíš předpo­ věděl. Pavel se tam ještě jednou vrací, ale jen pro­ to, aby tam snášel útrapy po vzoru svého Mistra (21,11) a aby tam byl znovu odmítnut (22,17-23).

Evangelium se vydává z Jeruzaléma «na kraj světa» (1,8).

II. JERUZALÉM POZEMSKÝ A NEBESKÝ 1. Svatý Pavel, «vyvolený nástroj», obrácený na cestě do Damašku (Sk 9), ve svém kázání jako první mluví o překonání Jeruzaléma pozemského nebeským. V listě Galaťanům představuje tento Jeruzalém «shůry», naši matku, dědičku Božích ♦zaslíbení, pronásledovanou Jeruzalémem po­ zemským, odsouzeným ke zkáze (Gal 4,24-31). 2. List Židům pracuje se stejnými představami. Nebeský Jeruzalém, město živého Boha (Žd 12,21nn), ke kterému se křesťan už přiblížil křtem, je sídlem Boha, kde se nachází Boží ♦chrám, «nikoliv zhotovený lidskou rukou»; k němu směřuje Kristovo poslání (9,24; srv 9,1 ln). Je vzorem (typos 8,5) pozemského chrámu v Jeruzalémě, který je tak jen jeho stínem nebo *předobrazem (8,5; 10,1) nadpřiro­ zené skutečnosti, kterou nádhernými slovy popi­ suje židovská apokalyptika. 3. Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) přejímá tyto obrazy k popsání konečné dokonalosti *církve, ♦nevěsty *Beránkovy (Zj 21,1 - 22,5), skvělého nadzemského města. Prorocké obrazy nového Je­ ruzaléma, jmenovitě Ezechielovy a Izaiášovy, jsou zde přepracovány tak, že se pozemské město ztrácí z dohledu a zůstává jen nebeský vzor, je­ hož obraz v sobě nese církev tím, že se podílí na jeho tajemství. Ona je svátým městem, po kterém šlapou pohané tím, jak ji pronásledují (11,2). Na konci NZ už má hlavní město Izraele, někdejší místo Hospodinova pobytu mezi lidmi, jen přene­ sený význam. V okamžiku nové, Ježíšem ohláše­ né zkázy přecházejí zaslíbení, jejichž nositelem bylo, na jiný Jeruzalém, už existující a zároveň očekávající své naplnění, na skutečnou vlast všech vykoupených, na «nebeské město, kýžený pokoj» (hymnus ve svátek posvěcení chrámu). MFL & PG

-* Babylón 6 - brána - církev V 2 - David 1 - domov SZ 2; NZ 1.2 - hora III 1.2 - chrám SZ I - kámen 6 - lid II 4 matka II 3 - město - nový IV - putovat - vystavět III 4 země SZ II 4 - ženich/nevěsta NZ

JEŽÍŠ (JMÉNO) Pod tímto heslem chceme ukázat pouze, co znamená a co se nabízí při používání *jména Ježíš, jednoho ze mnoha lidských jmen.

I. «TENTO JEŽÍŠ» Jméno Ježíš má stejný význam jako každé vlastní *jméno v lidské a zvláště biblické mluvě: označuje jeho nositele v jeho konkrétní, neza­ měnitelné jedinečnosti; osobu, nesoucí toto jméno a nikoliv nějakou jinou. V bibli se objevu­ je na několika místech výraz tento Ježíš (Sk 1,11; 2,36; 5,30; 9,17). Ukazovací zájmeno, uvedené nebo zamlčené, vyjadřuje skoro vždy pro kře­ sťany základní kontinuitu mezi bytostí, která žila mezi námi ve svém *těle, a božskou osobou, kte­ rou vyznáváme ve víře: «Mesiášem a Pánem usta­ novil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali» (2,36); «Tento Ježíš, vzatý od vás do nebe, přijde zase právě tak...» (1,11); «Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí» (Žd 2,9). Stejného druhu je i zjevení, kterého se dostává Šavloví na cestě do Damašku: «Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ» (Sk 9,5; 22,8; 26,15). Zjevuje pronásledovateli nejen Pána, neoddělitelného od jeho učedníků, ale zároveň ta­ ké totožnost nebeské bytosti, všemohoucí i vůči němu, dosavadnímu pronásledovateli, s galilej­ ským rouhačem, kterého svou nenávistí pronásle­ doval do té doby. V tomto okamžiku jej navždy «uchvátil Kristus Ježíš» (Fil 3,12), takže je ocho­ ten zříci se všeho, aby «poznal Ježíše, svého Pána» (3,8). Velkolepá osobnost Kristova, Boží ♦plnost v celém vesmíru (Kol 1,15-20), je nadále totožná s «Pánem Ježíšem, kterého jste přijali» ( 2, 6).

II. JEŽÍŠ NAZARETSKÝ Ježíš se v našem světě objevuje jako tělesná by­ tost. Narodil se z ženy, «pod Zákonem» (Gal 4,4), v daném historickém okamžiku - «když byl v Sýrii místodržitelem Quirinus» (Lk 2,2), v lid­ ské rodině, jejíž hlavou byl «Josef z domu Davidova» (1,27), bydlící v galilejském městě Nazaret

155

(1,36). Jméno, které je mu dáno při obřezání, jako každému izraelskému dítěti (Lk 1,31; 2,21; Mt 1,21.25), není v Izraeli neobvyklé (srv Sir 51,30). Bůh v něm však naplňuje zaslíbení, daná prvnímu Ježíšovi, *Jozuemu, že bude s ním, že se zjeví jako Emmanuel, Bůh s námi, *Hospodin Spasitel (Dt 31,7n). Ježíšův původ je tak obyčej­ ný, že není označován jménem rodiny, jak je to zvykem v případě známých rodin, kdy se uvádí jméno *otce a předků (srv Sir 51,30), ale pouze jménem jeho domovské obce, Nazareta. Pozdější rodokmeny u Mt a Lk vyzvednou jeho královský původ; první provolání jeho slávy ve víře se opírají spíše o přídomek «nazaretský», který zůstal v paměti těch, kdo jej znali (Jan 19,19; Sk 2,22; 4,10; 6,14; 22,8).

III. JEŽÍŠ V EVANGELIÍCH Ježíš je jméno, používané obvykle evangelisty pro označení Krista a jeho činnosti. Zdá se přes­ to, že byl běžněji oslovován «Rabbi», Mistře (Mk 4,38; 5,35; 10,17); po smrti a oslavení se stává «*Pánem» křesťanské víry. Evangelisté však - až na několik výjimek (Mt 21,3 a hlavně charakteristické texty Lukášovy: Lk 7,13; 10,1 atd) - nadále mluví prostě o «Ježíšovi». Nejde o násilnou snahu vrátit se ke způsobu vyjadřování z doby před přijetím víry do doby, kdy Ježíš ještě nezjevil plně své poslání a kdy většina posluchačů v něm viděla pouhého člověka - naopak: evange­ lia sledují normální cestu *víry, na které poslu­ chač evangelia nejdříve objevuje tohoto Ježíše a teprve potom jeho božskost a jeho spásné dílo, které z něj činí *Pána (Sk 1,21; 2,36; 9,17), Kris­ ta (2,36; 9,22; 18,28 atd), Spasitele (5,31; 13,23), *Syna Božího (9,20; 13,33) a *služebníka Božího (4,27.30). Evangelium je jen věrno sobě samému, když mluví o Ježíšovi - totiž *evangeliu, radostné zvěsti o Ježíšovi (8,35), o Ježíši Kristu (5,42; 8,12) a o Pánu Ježíši (11,20; srv 15,35). Janovo evange­ lium se svou zřetelnou snahou vyzvednout Kristo­ vu božskost a poukázat na *slávu jednorozeného Syna, projevující se v jeho činnosti (Jan 1,14) a na svrchovanost Syna člověka (1,51; 3,14), přesto nevynechá jedinou příležitost vyslovit jméno Ježíšovo - i tam, kde to připadá zbytečné, jako např. v jednoduchých rozhovorech (Jan 4,6.21; 11,32-41). Tato starostlivost plyne z vůle «*vy­ znávat Ježíše Krista, který přišel v *těle» (1 Jan 4,2), a z jistoty, že pokaždé, když se objeví toto

156

jméno, posluchač se dotýká *bohatství «Slova života» (1,1.4).

IV. JMÉNO NADE VŠECHNA JMÉNA Jméno Ježíš je pro každého křesťana neodděli­ telně spojeno s ponížením konkrétního člověka, který byl nositelem tohoto jména, nerozlučně na­ vždy spojeného s titulem Pán; proto je to jméno «nade všechna jména», takže se «ve jménu Ježíšo­ vě sklání každé koleno na nebi, na zemi i v pod­ s v ě tí (Fil 2,9nn). Ježíš se stal Pánem, ale tím ne­ ztrácí ani své jméno, stejně jako neztrácí svou lid­ skou přirozenost. Obojí je proměněno, prod­ chnuto velikostí a velebností nevyslovitelného jména. Ježíš je jedinou spásou lidstva (Sk 4,12), jedi­ ným bohatstvím církve (3,6), v něm působí veškerá její *moc: «Ježíš Kristus tě uzdravuje» (9,34) a jejím poselstvím je «mluvit ve jménu Ježíšovu» (5,40). I Pavel, ihned po svém obrácení, «káže Ježíše)) v damašských synagogách (9,20), na athénském Areopágu, kde hlásá «Ježíše a Zmrtvýchvstání)) (17,18), nebo v Korintu «Ježíše ukřižovaného)) (1 Kor 2,2). Žít křesťansky zna­ mená «nasadit svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista» (Sk 15,26) a zdrojem největší *radosti je «smět pro to jméno trpět» (5,41) spolu s odhod­ láním «zemřít pro jméno Pána Ježíše)) (21,13). JG -> Ježíš Kristus - jméno NZ 2.3 - Jozue 2 - klanět se II 2 koleno 1 - Mesiáš NZ - moc V - Pán - spása NZ I 2b - víra NZ I 2 - vyznání NZ 1

JEŽÍŠ KRISTUS Prvotní církvi nestačí jen dát titul *Mesiáš hi­ storické osobě ^Ježíšově. Spojuje vlastní jméno s označením funkce (Pavel, ale i Mt 1,1.18; 16,21; Mk 1,1; Jan 1,17; 17,3; Sk passim), na roz­ díl od prostých titulů jako Beránek Boží, David, Syn člověka, prostředník, Slovo Boží, prorok, svátý, Spasitel, Pán, služebník Hospodinův... Výrazem Ježíš Kristus spojuje církev originálně a úzce titul křesťanského vyznání víry s pozem­ ským, historickým člověkem. Proto je každý přístup k evangeliu, který vytlačuje jednu z obou částí výrazu, nepřístojným zjednodušo­ váním. Kritika vede k Ježíšovi dvěma odlišnými

etapami; rozjímává modlitba je spojuje tak, aby mohlo dojít k setkání s ním jako živou bytostí. Budeme se zde zabývat postavou Mistra, ale ne­ budeme rozvádět dopodrobna «vše, co Ježíš vykonal» a co by ani celý svět nemohl pojmout (Jan 21,25). Proniknout až k osobě Ježíše z Nazareta lze na poli literární kritiky jen cestou, kterou on sám ukázal svým učedníkům, když se jich zeptal «a vy, za koho mne pokládáte?» (I). Autoři NZ hledají odpověď na tuto otázku (II) a ta nemůže obejít historickou osobu Ježíše, který ji položil.

I. JEŽÍŠ Z NAZARETA '“Evangelia nejsou životopisem Ježíšovým v moderním slova smyslu. Jsou napsána věřícími, s cílem vzbudit a povzbudit víru čte­ nářů. Vzpomínky na Ježíše jsou prosvětleny veli­ konoční vírou, ale přesto umožňují - za použití správné kritické analýzy - probrat se až k Ježíšo­ vi z Nazareta. 1. Eschatologie Ježíšovy situace. - Obsahem ra­ dostné zvěsti, hlásané Ježíšem, je Boží království a jeho počátek je totožný s počátkem kázání: «Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte...» (Mt 13,16n par). Co viděly? V prvé řadě vymítání zlých duchů, komentované Ježíšem osobně: J e s t ­ liže vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království» (Lk 11,20 par). Znamená to, že nepřítel je už přemožen: «Viděl jsem satana padat s nebe jako blesk» (10,18). Dále jsou tu *zázraky, potvrzující skutečný vstup do nového údobí lidských dějin, jak říká sám Ježíš: «Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší a mrtví vstávají.» Učedníci zažili to hlavní v Ježíšově působení: «Chudým je zvěstováno evangelium)) (Mt 11,5 par). Toto Ježíšovo prohlášení totiž znamená naplnění Izaiášova proroctví (Iz 29,18n; 35,5n; 61,1). Ježíš dává svému kázání eschatologický smysl: je *naplněním Božího záměru jako celku. Tím je určen Ježíšův vztah k SZ. Chválí Jana Křtitele jako posledního a největšího z proroků: «Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel)) - ale královstvím Božím začíná už nová éra: «A přece nejmenší v Božím království je větší nežli. on» (Mt 11,11). S ničím nesrovnatelná novost Božího králov­ ství nespočívá jen v tom, že je zde, ale také v je­ ho povaze. «Od dnů Jana Křtitele až podnes trpí

Boží království *násilí a násilníci je uchvacují (těm, kdo tam chtějí vstoupit))) (Mt 11,12). Proto se Ježíš tak rozhodně staví proti obhájcům sobo­ ty a systému obřadů, který k ní připojili znalci Zákona za použití jejich subtilní kazuistiky (Mt 15,1-20; 23,1-33). Jeho úsilí směřuje také k očištění království Božího od prostoduchých představ současníků, kteří je zjednodušeně spojo­ vali s národním a politickým osvobozením (Mt 16,22; 20,21; 21,9 par; Lk 19,11; 22,38; 24,21; Jan 6,15; Sk 1,6), a dokonce se distancuje zřetelně i od Jana Křtitele (Mt 11,3). Staví se sice za jeho požadavek ^obrácení, ale místo Janem hlásaného odsouzení, stojícího bezprostředně přede dveřmi, místo Boha-mstitele (Mt 3,7-12) ohlašuje milosti­ vé léto (Lk 4,19). '“Radost zaplaví všechny, kdo objeví poklad (Mt 13,44n); blaze tomu, kdo prožívá tuto hodinu! 2. Rozhodnutí pro Ježíše nebo proti němu. - Je zbytečné zkoumat, kdy nastane tento okamžik: «Království Boží nepřichází tak, že by se dalo po­ zorovat. Ani se nedá říci: ‘Hleďte, tady je!’ nebo ‘Tam je!’ Neboť království Boží je mezi vámi)> (Lk 17,20n). Není událostí budoucnosti, nýbrž je na dosah naší ruky. Stačí rozpoznat dobu Me­ siášovu a obrátit svůj pohled na Ježíše, chccme-li do něj vstoupit. Kdo je tedy tento Ježíš? Neučí jako ostatní rabíni, zaměření na výklad Písma, ale jako «ten, kdo má moc» (Mk 1.22). Na rozdíl od *proroků neříká ani «takto praví Hospodin, Bůh...», ale «Já však vám říkám...)) (Mt 5,22.28.34.39.44), často ve spojení se slav­ nostním «Vpravdě vám pravím...», jakoby oz­ věnou na to, co vyslechnul osobně a ve skrytu. Odvažuje se srovnávat sebe sama s významnými osobnostmi SZ: «Zde je více než Jonáš... než Šalomoun» (Mt 12,41n; Lk 11,31 n). Kdo se chce obrátit k Bohu, musí *následovat Ježíše, rozhodnout se pro něj nebo proti němu. «Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshro­ mažďuje se mnou, rozptyluje)) (Mt 12,30). Kdo slyší Ježíše, slyší samého Boha a «staví svůj dům na skále» (7,24). Jak ale učinit rozhodnutí připo­ jit se k někomu, jehož jednání je tak nesnadné pochopit? Ježíš si tuto nesnáz uvědomuje, když říká: «Blahoslavený, komu nejsem kamenem úra­ zu)) (11,6 par). Ježíš musí své náročné požadavky zdůvodnit a činí to poukazem na svůj jedinečný vztah k Otci. Vše je mu možné, protože věří (Mk 9,23) způso­ bem, který je vzorem veškeré *víry (srv Žd 12,2) 157

- ba ještě více: Ježíš mluví o Bohu jako o svém «tatínkovi» (Mk 14,36) a v návaznosti na Danie­ lovu apokalypsu (Dan 2,23-30) o sobě tvrdí, že mu jsou zjevná tajemství jakožto Synovi, ma­ jícímu jedinečný, neopakovatelný vztah k «Otci» (Mt 1l,25nn par). Netvrdí o sobě, že je vševědou­ cí (Mk 13,32), a svou vůli podřizuje vůli Otcově (14,36; srv Mt 20,23), ale odmítá se zařadit mezi ostatní Boží posly jako jeden z nich (Mk 12,6). Boží království ztotožňuje se svou vlastní oso­ bou, jak vysvítá např. z podobenství o rozsévači (Mt 13,3-9 par) i z jeho přístupu k chudým a hříšníkům, který je postojem Boha samého (Lk 15). 3. Ježíš a budoucnost. - Ježíšův život byl živo­ tem pravověrného Žida. Hodnotu židovské tradi­ ce však poměřuje *vůlí Boha, k němuž má, jak jsme řekli výše, jedinečný vztah. Přišel Zákon a proroky *naplnit (Mt 5,17) a ideál dokonalé lásky, který předkládá, narušuje systém jemného rozlišování znalců; zůstává ale nedosažitelný všem, kdo jej nechtějí následovat a odmítají úzké spojení s ním a přímo závislosti na něm: «Pojďte ke mně... neboť mé jho je lehké a mé břemeno sladké» (Mt 1l,28n). Naplňuje také prorocká za­ slíbení spásy pohanům svým kázáním, přes ne­ souhlas posluchačů (Lk 13,28n par). Myslel Ježíš na církev jako na prostředek usku­ tečnění tohoto díla? Bylo by naivní představovat si, že Kristus ustanovil církev takovou, jakou ji známe dnes. Bylo by ale rovněž omylem myslet si, že Ježíš očekával bezprostředně po své smrti paruzii, bez jakéhokoliv přechodného období (srv *den Páně). Nelze sice stanovit přesné datum, ale je nepo­ piratelné, že Ježíš kolem sebe shromažďoval učedníky (Lk 10,1 n par; Mk 3,12) a hlavně dva­ náct vybraných apoštolů, kteří jej měli následo­ vat (Lk 9,57-61 par) a rozšířit jeho působnost i jeho přítomnost. Tím de facto zakládá *církev, jistě ne po vzoru separatistických společenství jako Kumrán, ale jako předobraz Božího *lidu na konci času a světa (Mt 19,28 par). Určitě měl na mysli - na rozdíl od Jana Křtitele - postupné uskutečňování Božího království (Mk 4,29; Mt 13,24-30), které si vyžádá vytrvalosti ve víře (srv úkol, svěřený Šimonovi, «utvrzovat bratry ve víře», Lk 22,32) a ve snášení utrpení (Mt 9,15 par; Mk 8,34 par; Lk 6,22 par). Proto je velmi pravděpodobné, že sám použil výrazu ekklesia, odpovídajícího aramejskému sod nebo edah a po­ užívaného v Kumránu k označení eschatologic­

158

kého společenství Božích vyvolenců, třebaže se v evangeliích tento výraz vyskytuje jen dvakrát (Mt 16,18; 18,17). Chceme-li respektovat NZ, musíme připustit, že Ježíš předvídal určité období po své smrti. To ovšem nevylučuje možnost Ježíšova přesvědčení, že jeho smrt znamená ko­ nec (srv Mk 9,1). Poslední úvahu musíme správně zasadit do ce­ lého kontextu Ježíšova kázání. Ježíš předvídal svou smrt, jak dosvědčují zvláště předpovědi smrti bez připojeného ohlášení zmrtvýchvstání (Lk 13,31nn; srv 17,25; Mk 9,12). Chápal ji jako výkupnou oběť, jako službu Božímu záměru (Mk 10,45); na prahu smrti odkazuje přikázání vzájemné služby také svým nejbližším (Lk 22,25nn). To vše nám brání chápat Ježíšovu smrt jako vynucenou vnějším nepřítelem, silnějším než on sám. Mnozí exegeté jdou ještě dále a domnívají se, že Ježíš se ztotožňoval se *služebníkem Božím; je pravda, že popisuje svůj osud jako osud *Syna člověka přímými citacemi Izaiášova zpěvu o služebníkovi (52,13 - 53,12) a svou po­ slušnost vyjadřuje několikrát slovy «Syn člověka musí...» (Lk 17,25). Svůj život obětuje za mnohé (Mt 20,28 par; 26,28 par; Lk 12,16.18.30b) jako oběť nové *smlouvy (Lk 22,20). Jestliže tedy Ježíš předvídal svou smrt, proč by nemohl předvídat i své zmrtvýchvstání? Vliv prvotní církve je zřetelně v pozadí tří velkých předpovědí utrpení a vzkříšení Ježíše Krista (Mt 16,21 par; 17,22n par; 20,18n par; srv Lk 24,25n.45), ale jejich neoddiskutovatelným zákla­ dem je Ježíšova víra v brzké vzkříšení, které teh­ dejší židé spojovali s koncem světa (srv Mt 22,23-32 par). Ježíš si je vědom své jedinečnosti, i v souvislosti s děním na konci světa, jak už o tom byla řeč. Mohl tedy pochybovat o konečném úspěchu svého poslání a o zvláštním zákroku Ot­ cově ve svůj prospěch, když byl zároveň pře­ svědčen o jedinečnosti svého vztahu k němu? Pevné přesvědčení o budoucím vzkříšení jej ne­ zbavuje člověčenství: prošel smrtelnou *úzkostí v Getsemanech (Mk 14,36) i pocitem, že jej Bůh opustil (15,34) přesto, že nepochybuje o svém Sy­ novství. Poslední otázkou je, zda Ježíš používal k označení sebe sama běžné teologické termíny své doby, jako jsou Mesiáš, Syn Boží, Syn člo­ věka? V evangeliích je najdeme všechny bez roz­ dílu v Ježíšových slovech. Textová kritika se dnes kloní spíše k názoru, že až na tituly ‘Syn' a ‘Syn člověka’, které nelze jednoznačně upřít

Ježíšově slovníku, nutno chápat ostatní jako 'do­ tažení’ Ježíšovy mluvy a jeho myšlení v prostředí prvotní církve po Zmrtvýchvstání. Ježíš sám se neprohlásil za Mesiáše. Teprve jeho smrt totiž mohla s konečnou platností zabránit mylnému chápání tohoto titulu. Ale jeho použití se nabízí například při četbě Ježíšova příkazu učedníkům neprozrazovat jeho pravou identitu (Mk 8,27-30 par) a dovolením provolávat mu slávu jako synu Davidovu při vjezdu do Jeruzaléma (Mt 21,1-9) a při výslechu u velekněze, který mu klade otázku «Jsi ty Mesiáš, Syn Boží?». Ježíš na ni odpovídá zastřenou, starobylou formou, typickou pro Ma­ touše: «Ty to pravíš» (Mt 26,64). Ježíš těmto titu­ lům zřejmě sám nepřikládal ve svém díle Božího vyslance velké váhy, protože mohly jen deformo­ vat jeho vztah k posluchačům. Jeho výsadní vztah k Bohu i k lidem ale nakonec vede k otáz­ ce z Matoušova evangelia: «A za koho mě po­ kládáte vy?» (Mt 16,15 par).

II. JEŽÍŠ JE PÁN, KRISTUS A SYN BOŽÍ Učedníci mohli na tuto otázku správně odpo­ vědět teprve, když se jim Ukřižovaný *zjevil živý. Touto odpovědí je *víra, která odhaluje teprve smysl života a tajemství osoby Ježíše z Nazareta. NZ vyjadřuje obojí tradičními tituly, kterým dává nový význam. Formulace jsou rozmanité a jejich obrysy spíše nejasné, podle autora a jeho životního prostředí. Zajímavý proces zrodu této kristologie bohužel nelze s jistotou rekonstruo­ vat na základě pramenů, ve kterých je neodděli­ telně propleten palestinský základ s helenistickým výkladem. Můžeme však přece jen rozpo­ znat první pokusy o pochopení tajemství Ježíšovy osoby a také hlavní tendence jednotlivých evan­ gelijních textů. 1. První nástin tajemství. - To, co učedníci prožili po Zmrtvýchvstání, lze rozdělit do čtyř velkých skupin, ve kterých se odráží jistý historic­ ký vývoj. Paruzie zde označuje povýšení Ježíše Krista na nebe; vykupitelský *kříž je spojen se starozákonním služebníkem Hospodinovým a konečně je zde okruh otázek, týkajících se člo­ věka Ježíše, tajemství jeho osoby a jeho vztahu ke stvoření. V dalším se budeme zabývat především vyznáními víry, chvalozpěvy a tím, co víme o teo­ logii z doby ještě před Pavlem a před sepsáním

evangelií. Novější vývoj teologie v NZ bude pro­ brán zvlášť. a) Ježíš vystupuje na nebe jako Pán a Kristus. Učedníci, kteří znali Ježíše za jeho života, pro­ hlašují, že «Bůh ho vzkřísil z mrtvých» (1 Te 1,10; Řm 10,9; srv 8,11; Gal 1,1; 1 Petr 1,21; Sk 4.10) . Toto prohlášení není výsledkem úvah nad biblickými texty (srv 1 Kor 15,4), ale zkušenosti, např. Štěpánovy (Sk 7,56), vyjádřené židovskou terminologií, související s tématem *zmrtvýchvstání: Ježíš byl vyvýšen a oslaven! Tomuto prastarému základu křesťanské víry odpovídá neméně staré aramejské zvolání «Marana tha» (1 Koř 16,22; Zj 22,20; srv jeho ozvěnu v 1 Kor 11,26), podle nejpravděpodobnějšího překladu: «Náš Pane, přijdi!» Oznamuje, že osla­ vený Ježíš na nebesích je také eschatologickým «soudcem» a odhaluje smysl příchodu oslave­ ného Ježíše (Sk 1,11), který není jen obyčejným ‘návratem’ na konci světa, ale postupným zjeve­ ním v lidských dějinách: Ježíš je Pánem dějin (srv Mt 28,20). V liturgii je používán také jiný výraz, zřejmě řeckého původu: *vyznání víry v «Ježíše-Pána» (1 Kor 12.3; Řm 10,9; Fil 2,11). Není to suché konstatování, ale uznání vznešenosti Pána, kte­ rým se Ježíš stal, a podrobení se mu. Po těchto prvních snahách o formulaci násle­ duje upřesnění Písmem. Proroctví, týkající se Me­ siáše (2 Sam 7,14; Ž1 2,7; 110,1), pomáhají pocho­ pit, že Ježíš «se stal Pánem a Kristem» (Sk 2,36), že byl «ustanoven Synem Božím» (Řm 1,4; Sk 13,33), že «zasedl po pravici Boží» (Sk 7,56 a snad i 2,33nn; 5,31; Mk 14,62 par; Řm 8,34...) a že «je mu dána veškerá moc» (Mt 28,18). Tituly *Mesiáš, *Syn Boží a *Pán nejsou původně ve spojení s pozemským životem Ježíšo­ vým, ani s jeho smrtí, ale vyjadřují Ježíšovo vy­ výšení a chtějí ukázat, že v Ježíši z Nazareta jsou naplněny naděje Izraele a on sám že se tak stává Pánem navždy. Zde navazuje teologická spekulace autorů NZ. Pavel např. nejen aplikuje titul Kyrios ze SZ, kde v LXX označuje Boha, na Ježíše (Řm 10,2n; [Fil 2.11] ; 1 Kor 2,8; srv 15,25; Ef 1,20), ale navíc jej staví do protikladu k «*Pánům» pohanů (1 Kor 8,5n; 10,21). To vysvětluje obrat «Náš Pán Ježíš Kristus». Evangelia nazývají Ježíše ne už prostě «Rabbi», ale «Pán» (srv Mt 8,25 par; Lk 7.19 par). b) Ježíšova spásonosná smrt. - Křesťanská veli­ konoční víra hledá v bibli smysl hanebné Ježíšo­

159

vy smrti. Ježíš sám naznačoval za svého pozem­ ského života svůj osud odkazem na proroctví o trpícím *služebníkovi a jeho vyvýšení. Prvotní církev mu tento titul dává (Sk 3,26; 4,25-30) a popisuje událost Izaiášovými slovy (52,13 -53,12). Text starší než list Petrův (1 Petr 2,21-25) i Fili­ pova katecheze (Sk 8,30-35) říká, že Ježíš vystou­ pil na nebesa (Sk 2,33; 5,31) a byl ‘oslaven’ (3,13). Jedna z nejstarších formulací kréda říká konečně, že Ježíš zemřel za naše hříchy «podle Písem» (1 Koř 15,3). Předložka hyper vyjadřuje zde stejně jako jinde (Gal 1,4; 2 Kor 5,14n.21; Řm 4,25; 8,32; 1 Petr 3,18; 1 Jan 2,2) a hlavně v eucharistické terminologii (Lk 22,20; 1 Koř 11,24) spásonosnou moc Ježíšovy smrti. Stejný obsah mají i tituly «služebník», «Spravedlivý» (Sk 3,14), dárce života (3,15; srv 5,31), neposkvrněný Boží Beránek (1 Petr 1,19n; srv Jan 1,29.36), velekněz bez poskvrny, prostředník nové smlouvy (Žd 2,14-18; 4-14). Zde, v posledních listech Pavlova okruhu, se objevuje titul «Spasitel», utvářený řeckými náboženskými představami (Tt 1,4; 2,13; 3,6; 2 Tm 1,10), a s ním spojená mystika: každý po­ křtěný je spojen s Kristem ve smrti i ve Vzkříšení (Gal 2,19; Řm 6,3-11). Prohlubuje se nauka o oběti na smír (Řm 3,23...) atd. c) Člověk Ježíš. - Sílící spojení s Kristem zmrtvýchvstalým vedlo ke zvýšení zájmu o jeho pozemský původ. Silným motivem byl vedle úsilí poznat jeho život také zájem o praktický příklad, který z něj plyne. Shromážděné vzpomínky jsou tříděny a upřesňovány ve světle víry v Pána Ježíše. V nadpřirozeném světle, obklopujícím jeho postavu, se začíná rýsovat také postava Ježíše-člověka. Pavel projevuje o pozemského Ježíše méně zájmu a soustřeďuje se na Ježíšovu vykupitelskou smrt a jeho učení. List Židům se zabývá pře­ devším smyslem '“utrpení, které na sebe Kristus dobrovolně vzal, včetně smrti (Žd 10,7): byl «zdokonalen utrpením» (2,10), «vzal na sebe kříž místo radosti» (12,2), «zakusil, co je utrpení a po­ slušnost (5,7n). «Naše víra pochází od něj a on ji vede k dokonalosti» (12,2). Návrat ke kořenům pokračuje až k otázkám okolo Ježíšova původu, pravděpodobně za po­ moci proroctví, např. Nátanova (2 Sam 7,12nn) nebo žalmů (16,1 On). Ježíšova existence je dvojí: pozemská ‘v těle’ a nebeská ‘v Duchu’ (Řm l,3n; 1 Petr 3,18; 1 Tm 3,16a). Po vnitřní proměně, působením Ducha, se Ježíšovi dostalo *pomazání 160

- zprvu je řeč jen o královském (při zasednutí na trůn: Žd 1,9), potom také o *prorockém, při křtu, na prahu jeho veřejné činnosti (Sk 10,38; srv 4,27; Lk 4,18). Vzkříšení jako naplnění za­ slíbení daných Davidovi (Sk 2,34n; 2 Tm 2,8) vede k logickému závěru, že Ježíš je synem Davi­ dovým (Řm l,3n; 2 Tm 2,8; Sk 13,22n; 15,16 a snad i Mk 12,35nn). Podobným způsobem vzni­ kají Ježíšovy rodokmeny (Mt 1,1-17; Lk 3,23-37) a prology evangelií (propracováním kristologie, naplnění Písem) ve formě vyprávění Ježíšova dět­ ství (Mt 1 - 2; Lk 1-2). Události, které jsou v nich bez přímé souvislosti s veřejnou činností Ježíšovou, nabývají později teologickou hloubku, když jde o otázku po původu toho, kterého víra uctívá jako Pána. d) Ježíš, prvorozený všeho stvoření. - Další eta­ pou tohoto návratu ke kořenům je Ježíšova preexistence, objevená ani ne tak za pomoci gnostic­ ké mytologie o Bohu-Spasiteli jako spíše židovské apokalyptiky, ukazující jednotu stvoření a konce času. O preexistenci *Syna člověka mluví kniha Henochova (Henoch 39,6n; 40,5; 48,2n; 49,2; 62,6n) a úvahy o Boží *Moudrosti, spolupracu­ jící na stvoření (Jb 28,20-28; Bar 3,32-38; Př 8,2231; Sir 24,3-22; Mdr 7,25n). Velmi starobylý hymnus v pozadí Fil 2,6-11 popisuje tři způsoby existence Ježíšovy: jeho «božskou přirozenost)), které se dobrovolně zřekl, když na sebe vzal po­ dobu služebníka, a jeho vyvýšení na nebesa. Ten­ to text netvrdí, že by byla lidská přirozenost Ježíšova ‘pohlcena’ jeho božskostí, ale chce ukázat, že Ježíšova existence se rozprostírá na ce­ lou dobu trvání stvoření. «Skrze něj je všechno)), skrze něj jdeme i my k Bohu (1 Koř 8,6), on je duchovní skála, doprovázející lid na poušti (10,4), on je *obrazem neviditelného Boha, prvo­ rozený všeho stvoření (Kol 1,15), «v něm pře­ bývá *plnost božství» (2,9) - myšlenky z doby, předcházející snad i Pavlovu teologii. NZ mluví nejdříve o dokonalé *spravedlnosti a *svatosti Ježíšově (Sk 3,14), načež prohlašuje jeho božství jakožto «Syna Božího)) a tak dota­ huje do konce náznaky v řeči Ježíše samotného, přesahující i sám titul Mesiáše, protože mluví o preexistenci Syna Božího, zjevené Pavlovi (Gal 1,12), hlasateli a kazateli evangelia (Řm 1,9). Křesťan věří, že Ježíš je «Syn Boží» (1 Jan 4,15; 5,5), jak jednoznačně prohlašuje evangelium (Mk 1,11; 9,7; 14,61; Lk 1,35; 22,70; Mt 2,15; 14,33; 16,16; 27,40.43) v návaznosti na Ježíšovo pro­ hlášení, že je «Syn» (Mt 11,27 par; 21,37nn par;

24,36 par). Na konci tohoto teologického pohybu stojí prohlášení (snad už v Řm 9,5, s velkou pravděpodobností v Žd 1,8; Tt 2,13 a určitě v Jan 1,1.18; 20,28), že Ježíš je soupodstatný s *Bohem. Logickým důsledkem preexistence je eklesiologická a kosmická úloha Ježíše - *hlavy církve, která je jeho *tělem (Kol 1,18), Pána ce­ lého světa a všeho stvoření v jeho třech prostoro­ vých představách: země, peklo, nebesa (Fil 2,10). On je «Pán slávy» (1 Koř 2,8), protože je «prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých» (Kol 1,18). Některé další tituly navazují na tuto nauku: Ježíš-nový *Adam (1 Kor 15,15.45; Řm 5,12-21), ten, ve kterém Bůh shromažďuje (anakefalaio) všechny věci (Ef 1,10), dárce *pokoje (stvořením jediného *člověka: 2,13-16), prostředník nové smlouvy (1 Tm 2,5; Žd 9,15)...

v užívání výrazu «Syn Boží». Najdeme jej v do­ znání zlých duchů jednotlivě i souhrnně (3,11; 5,7) a pak ve vrcholných okamžicích Zjevení: v hlase Božím při Ježíšově křtu (1,11), při pro­ měnění na hoře (9,7) a v ústech setníka. Chrámová opona se roztrhla, čas SZ se naplnil. Setník pod křížem prohlašuje jménem všech po­ hanů: «Skutečně, tento byl Syn Boží» (15,39).

b) Svatý Matouš vede své evangelium k vrcho­ lu, kterým je slavnostní prohlášení Zmrtvýchvsta­ lého: «Je mi dána veškerá moc na nebi i na ze­ mi... Já jsem s vámi až do skonání věků» (Mt 28,18nn). Ježíš se představuje jako Danielem ohlášený Syn člověka (Dan 7,13n), jako svrcho­ vaný vládce veškerenstva. Evangelium ukazuje, jak Ježíš odmítá přijmout tuto moc od satana (Mt 4,8nn), protože vše přijal z ruky Otcovy 2. Tajemství Ježíšovy osoby v evangeliu. - Náš (11,27), a jak přemáhá své nepřátele: království systém klasifikace kristologických titulů je umělý; Boží je zároveň královstvím Kristovým. Mt argu­ jen evangelia předkládají skutečnou kristologii. mentuje Písmem svátým v souladu s vírou Tradice ve výkladu tajemství Ježíšovy osoby sahá prvotní církve, že Ježíš je dovršením a korunou ovšem do doby před sepsáním NZ. Její stopy se celých dějin Izraele. Tím, jak zpřítomňuje tyto zachovaly v závěrečném shrnutí ucelených evan­ minulé události, se Matoušovo evangelium stává gelijních částí a také v ucelených literárních útva­ skutečným, pravým církevním textem (srv 14,33). c) Svatý Lukáš projevuje svůj zájem o církev rech menšího rozsahu, které později převzali synoptici. Zájem o Ježíšův pozemský život je knihou o skutcích apoštolů, ale ve svém evange­ příznačný (bez ohledu na případné pokusy o jeho liu zdůrazňuje především důležitost času Ježíšo­ životopis) pro snahu o udržení historického cha­ va, mezi proroctvími, která jej ohlašují, a časem rakteru Zjevení proti všem pokusům o gnosticko- církve (srv Lk 16,16; 22,35-38; Sk 2,1). Ježíšův ži­ mytický výklad a pro odmítnutí fosilizujících vot má velký význam pro existenci církve: je to úvah o tom, že tato minulost je už bez vlivu na programový čin, vyplývající z Božího záměru přítomnost - naopak: ten, který žil na naší zemi, s církví, a její celá budoucnost je o něj trvale je nadále živý a oslovuje každého křesťana i dnes. opřena. Minulost tak trvale vchází do přítomnos­ Všechny evangelijní texty se snaží právě ukázat, ti. Kristova tvář nese v Lukášově obraze rysy jaký význam má Ježíšovo vystoupení pro nás milosrdného Spasitele (Lk 3,6; 9,38.42; Sk 10,38) chudých (Lk 4,18), hříšníků (15) a bezzemků. dnes. Novozákonní kristologie je «*evangeliem před Termín «Syn Boží», odlišný od výrazu Kristus evangeliemi». Není to žádný teologický systém (1,35; 22,70), zde zaznívá v celé své šíři a plnosti. ani odtažitý literární popis tajemství osoby Ježíše d) Svatý Jan vychází z tradiční představy o z Nazareta, který se stal Pánem veškerenstva, ale preexistenci a ukazuje v Ježíšovi *slávu Otcovu, snaha představit a přiblížit je. Jednotlivé evange­ slávu Vzkříšení, zjevnou už zde ve znameních, lijní texty jsou jen různými způsoby, jak se při­ která po svém příchodu na zem koná nebeský blížit k jednomu a témuž evangeliu, hlásanému Syn člověka, než opět vystoupí na nebesa; Ježíš a v Duchu svátém. Naše pojednání o něm uzavře­ tento Syn člověka jsou jednou a touže osobou me několika vysvětlujícími poznámkami. (Jan 3,13.31; 6,62; srv 13,1; 14,28; 16,28; 17,5), a) Svatý Marek chce svým čtenářům ukázat, *Slovem Božím, které se v Ježíšovi stalo tělem že Ježíš z Nazareta je Syn Boží, který nás spasil (1,14). Jeho posláním je zjevovat neměnné Boží tím, že přemohl satana. Zdůrazňuje, že s přícho­ plány a spásu, a kdo v něj uvěří, má život dem Ježíšovým se nám dostalo možnosti vstoupit (3,16n.36; ll,25n...). Je od věčnosti v Otci (8,58; do osobního vztahu k Bohu na konci světa. 10,38; 14,9n.20; 17,21). Jan vede věřícího vytrvale k osobě a k pozem­ V porovnání s Mt a Lk je Mk zdrženlivý

161

ské činnosti Ježíše z Nazareta, která dává smysl všemu dění v církvi, jmenovitě svátostem, křtu (3,22-30) a eucharistii (6).

ZÁVĚR Než uzavřeme celou kapitolu, musíme se ještě zabývat Knihou Zjevení neboli Apokalypsou. Mlu­ ví o živém Kristu, Pánu církve a sbíhají se v ní početné vlivy, především liturgické (Zj 1 - 3). Středem všeho je zde Beránek, nesoucí ještě stopy svého umučení (5), záruka vítězství nad nepřáteli církve (6,15nn; 17,14), kterou připravuje pro sebe jako nevěstu (19,7n; 21,9). On je Pánem lidských dějin, první a poslední, začátek a konec, alfa a omega (1,17; 22,13; 1,8; 21,6), amen (3,14), Po­ mazaný Boží, král králů a Pán pánů, kterému přináleží veškerá čest a sláva (19,19; 17,14). Všechno, co slouží pochopení tajemství Ježíše z Nazareta, který se stal Pánem a Kristem, nelze uvést na jednoho společného jmenovatele, i když jde vždy o pohyb stejným směrem, totiž ke zpřítomnění Ježíše a jeho vykupitelské smrti pro nás v tom kterém kulturním prostředí. Pravověrnost se poměřuje pevností pouta mezi historickou osobou Ježíše Nazaretského a tím, co o něm cír­ kev říká. «Každý duch, který vyznává Ježíše Kris­ ta, přišlého v těle, je z Boha» (1 Jan 4,2). Ro­ dící se víra neváhala vstřebat žádnou kulturu židovskou v Judsku i v diaspoře stejně jako řec­ kou. Církev se přizpůsobuje nejrůznějším civiliza­ cím a je tak *předobrazem budoucích možných výkladů. Od sepsání NZ nepřestává hermeneutika postupovat a zabývat se otázkami, které si klade člověk - dnes například o «Ježíšově vědomí», «přirozenosti» jeho osoby atd. Nedomnívá se přitom, že snad dojde k nějakému konečnému závěru, platnému pro všechny kultury všech dob. Tento pohyb pokračuje dodnes všude, kde se víra v Ježíše Krista ‘vtěluje’ do nových kultur a civili­ zací. XLD -+ Abrahám II 4 - Adam II - Beránek Boží - Bůh NZ - ce­ sta III - církev III - člověk I 2, II 2, III - den Páně NZ Duch Boží NZ I - Eliáš NZ 2 - evangelium II - hlava chrám NZ I - Ježíš (jméno) - kněžství NZ I - král NZ - kříž I - láska I NZ 2 - Mesiáš NZ - modlitba IV - moudrost NZ I Nanebevstoupení - naplnit NZ 1 - oběť NZ - obraz IV otcové & Otec IV, V - Pán NZ - pastýř & stádo NZ 1 plnost - pokoj III - poslání NZ I - poslušnost III - poušť NZ I - požehnání IV 1 - pravda NZ 3a - prostředník II předurčit - příklad NZ - přítomnost Boží NZ I - skutky

162

NZ I - Slovo Boží NZ I 1, III 1 - služebník Boží III smlouva NZ - spása NZ I 1 - stvoření NZ I 2, II svaly NZ 1 - svědectví NZ II - světlo & temnoty NZ I - Syn Boží NZ I - Syn člověka NZ - tajemství NZ II 2 - tělo Kristovo - učit NZ I - utrpení NZ I, II - válka NZ I - vidět NZ vůle Boží NZ I 2 - výchova II - vykoupení NZ - vyvolení NZ I - vzkříšení NZ I - Zákon C l - záměr Boží NZ I 1 Zjevení NZ I 1, II 1, III 1 - zjevení Krista - ženich/nevěsta NZ 1 - život IV JHO - otrok - Zákon C I 2, II 2, III 2 JÍST

hlad & žízeň - chléb - pokrm - potrava - strom 1

JÍT -►běžet - cesta - ctnosti & neřesti 1 - následovat - pře­ bývat 0

JMÉNO

sz Ve starověku nebylo jméno jen konvenčním označením, ale vyjadřovalo místo každé bytosti ve vesmíru. Bůh dovršuje své stvořitelské dílo tím, že dává jméno každému stvoření, dni, noci, nebi, moři (Gn 1,3-10) i každé z hvězd (Iz 40,26) a potom pověřuje Adama, aby pojmenoval všechna zvířata (Gn 2,20). Člověk dává jména i místům, se kterými je spojena nějaká důležitá událost, někdy za použití nesnadno pochopitelné etymologie (Gn 11,9). 1. Lidská jména. - Jméno, které se dává novo­ rozenci, vyjadřuje jeho budoucí činnost nebo po­ slání: Jákob je ten, který zabere místo jiného (Gn 27,36), Nabal je opravdu přiléhavé jméno: zna­ mená blázen (1 Sam 25,25). Jméno může také vy­ jadřovat okolnosti narození nebo předvídanou budoucnost. Umírající Ráchel například nazývá své dítě «synem bolesti», ale Jákob mu dává jméno Benjamin, «syn mé pravice» (Gn 35,18). Někdy je to prorocký výraz, kterým je dítěti přána pomoc izraelského Boha: Izaiáš (JešaJahu), «Nechť Bůh spasí!» Jméno vyjadřuje vždy společenské zařazení, aspoň možné, a to do té míry, že může popisovat pověst osoby (Nm 16,2). Bezejmenný člověk je takřka člověk neexistující (Jb 30,8), a naopak, kdo má několik jmen, má ta­ ké několik ‘společenských úloh’ a může to být ‘někdo’, jako např. Šalomoun, nazývaný «Miláčkem Božím» (2 Sam 12,25). Jméno je totéž co osoba, a proto ten, kdo má v moci jméno, má v moci osobu. Sčítání lidu může proto znamenat ujařmení osob (srv 2 Sam 24). Změna něčího jména je *znamením změny jeho osobnosti, proměna v poddaného (2 Král

23,34; 24,17). Když Bůh do svých rukou bere něčí život, mění jméno dotyčné osoby, jako v případě Abraháma (Gn 17,5), Sáry (17,15) nebo Izraele (32,29). Podobně vyjadřují nová jména, daná Bo­ hem obnovenému Jeruzalému, nový život ve městě, jehož srdce je obnoveno novou smlouvou: město-spravedlnost, věrné (Iz 1,26), město Ho­ spodinovo (60,14), vytoužené (62,12), ta, která sc mi líbí (62,4). 2. Jména Boží. - Jména božstev jsou důležitá ve všech kulturách. Babyloňané měli až padesát různých jmen, kterými označovali vítězství Marduka, jejich nejvyššího boha stvořitele. Kananejci drželi jména svých božstev v tajnosti a používali jen všeobecné «baal» (‘pán’ toho kterého místa). Izraelský *Bůh si dává jméno sám. Bůh Mojžíšův je zpočátku znám jen jako Bůh předků, Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův. Posledně jmenovaný se dotazuje anděla, se kterým bojuje, na jeho jméno, ale dostává se mu odmítnutí (Gn 32,30). Samsonovu otci je zjeven jen jeden z přívlastků: «podivuhodný» (Sd 13,18). V ob­ dobí patriarchů je takové označování přívlastky běžné: Šaddai (horský), Hrůza Izákova nebo Síla Jákobova. Na Horebu ale zjevil Bůh Mojžíšovi své skutečné jméno. Formulace, které je přitom použito, je někdy vykládána jako odmítnutí po­ dobné tomu, kterého se dostalo Jákobovi při jeho nočním boji s andělem: «Já jsem, který jsem», «Já jsem /to/, co jsem» (Ex 3,13-16; 6,3). Posvát­ né texty ale daly tomuto výrazu kladný smysl a ze souvislostí vyplývá, že zjevené jméno má být legi­ timací Mojžíšova poslání: «Já jsem mě k vám posílá», řekne Mojžíš, a lid se vydá k hoře, aby se klaněl tomu, «který je» (nebo «který dává by­ tů)). V každém případě znamená toto jméno Bo­ ha, *přítomného uprostřed svého lidu: on je *Hospodin. 3. Vzývání jména Božího. - Bůh zjevuje své jméno proto, aby ho člověk mohl vzývat a aby se mu *klaněl pod skutečným, pravým jménem (srv Ex 3,15). Je to svolávací pokřik společenství kme­ nů před dobytím zaslíbené země i po něm (Sd 7,20). Proroci řeknou později, že je to jméno jedi­ ného skutečného Boha: «Žádný bůh nebyl utvořen přede mnou a ani po mně žádný nebude utvořen. To jsem já, Hospodin» (Iz 43,10n). Jiné jméno tedy nebude trpěno v Izraeli (Ex 23,13) a Jeruzalémě od okamžiku, kdy jej David zvolil za své sídlo a tím i za hlavní město židov­ ského náboženství, protože «Hospodin, žárlivý.

je moje jméno»; *bohoslužba, modlitba, to je «vzývání Hospodinova jména». Znamená to křičet jeho jméno (Iz 12,4), volat jej (Ž1 28,1; srv Iz 41,25), dovolávat se jej (Ž1 99,6). Izrael si má zjeveného, jména Božího vážit a «nevyslovovat je nadarmo» (Ex 20,7; Dt 5,11) - Bůh není k dispo­ zici nikomu, a kdo zneužívá jeho jména, dopouští se opovážlivosti, *pokouší Boha, kterému už ne­ slouží, ale kterého se pokouší využít pro své vlast­ ní účely. 4. Boží jméno, to je Bůh. - Když Bůh mluví o svém jménu, mluví o sobě samém. Člověk je mi­ luje (Ž1 5,12), chválí (Ž1 7,18); Boží jméno je po­ svěcené (Iz 29,23), hrozné (Dt 28,58), věčné (Ž1 135,13). Bůh jedná «pro své veliké jméno» (Joz 7,9), pomáhá Izraeli pro své jméno (Ez 20,9), to jest pro svou *slávu, s cílem dát poznat svou ve­ likost a svatost. Mluvit o jménu Božím místo přímo o Bohu je jedním z prostředků, jak zdůraznit nepřístupnost Boha, jeho transcendenci. Místem, kde «přebývá Boží jméno» (Dt 12,5) a kde se tedy lze setkat s Bohem, je *chrám, který «nese jeho jméno)) (Jer 7,10.14) - tím ale není dáno místo, kde Bůh ‘je’ (na rozdíl od míst, kde by potom nebyl: Ex 34,23). Je to jméno, které přichází zdáli prosít řešetem zničení národy (Iz 30,27n). V jednom z mladších textů (Lv 24,11-16) označuje «jméno)> Hospodina bez dalšího vysvětlování - podobně, jak to bude později zvykem v rabinismu. Úcta ke jménu, zjevenému na Horebu, roste v židovství tak, že se je nakonec už nikdo neodvažuje vyslo­ vit. V Písmě je nahrazováno výrazem Elohim, «Bůh)>, a ještě častěji slovem Adonaj, «můj Pán», takže při překladu do řečtiny nebude použito nik­ dy výrazu Jahve (Hospodin), ale vždy Kyrios, «*Pán», a jméno Hospodinovo (Jahve) přejde prakticky úplně v podobě Jau do světského a do­ konce *magického slovníku. HC

NZ 1. Jméno Otcovo. - Starozákonnímu zjevení Božího jména odpovídá v NZ zjevení Boha ja­ kožto *Otce, kterého se učedníkům dostává pro­ střednictvím Ježíše (Jan 17,6.26), který sebe sama přitom zjevuje jakožto *Syna; proto je opravdu nejpřiléhavějším pojmenováním *Boha výraz «Oteo>. Jeho otcovský vztah k Ježíšovi (Mt 1l.25nn) se rozšiřuje a zahrnuje také všechny ty, kdo v jeho Syna uvěří (Jan 20,17). 163

Ježíš prosí Otce, aby oslavil své jméno (Jan 12,28), a také své učedníky vyzývá k modlitbě o *posvěcení Božího jména (Mt 6,9 par). Boží od­ povědí je zjevení vlastní *slávy a *moci (Řm 9,17; srv Lk 1,49) a oslava Syna (Jan 17,1.5.23n). Po­ vinností křesťanů je *chválit Boží jméno (Žd 13,15) a vystříhat se rouhání (Řm 2,24; 2 Tm 6, 1).

2. Jméno Ježíš. - Učedníci uzdravují ve jménu Ježíšově nemocné (Sk 3,6; 9,34), vymítají zlé du­ chy (Mk 9,38; 16,17; Lk 10,17; Sk 16,18; 19,13) a konají ještě další zázraky (Mt 7,22; Sk 4,30). Tím jej hlásají jako spasitele, v souladu s jeho jménem (Mt 1,21-25), uzdravujícího tělo (Sk 3,16), ale také - a hlavně - přinášejícího věčnou spásu těm, kdo v něj uvěří (4,7-12; 5,31; 13,23). 3. Jméno Páně. - Bůh Ježíše vzkřísil, posadil jej po své *pravici a dal mu jméno nade všechna jména (Fil 2,9; Ef l,20n), jméno nové (Zj 3,12), které se neliší od jména Božího (14,1; 22,3n), na jehož tajemství má Ježíš podíl (19,12). Toto ne­ výslovné jméno lze přece jen opsat výrazem *Pán, které přísluší vzkříšenému Ježíšovi stejným právem jako Bohu samému (Fil 2,1 On = Iz 45,23; Zj 19,13.16 = Dt 10,17), nebo titulem ‘Syn’, který v tomto přesném smyslu Ježíš nesdílí s žádným jiným stvořením (Žd l,3nn; 5,5; srv Sk 13,33; Řm 1,4 podle Ž1 2,7). První křesťané ne­ váhají použít typického židovského způsobu mlu­ vení o Bohu, když mluví o Ježíšovi: apoštolově jsou naplněni radostí, že byli shledáni «hodnými trpět pro to jméno» (Sk 5,41), misionáři se v y ­ dávají na cestu pro to jméno» (3 Jan 7). a) Křesťanská víra *vyznává, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, že Ježíš je *Pán, a vzývá jeho jméno. Tyto tři způsoby vyjadřování jsou prak­ ticky rovnocenné (Řm 10,9-13). První křesťané jsou, podle vlastních slov, těmi, kdo vzývají jméno Páně» (Sk 9,14.21; 1 Kor 1,2; 2 Tm 2,22; srv Sk 2,21 = JI 3,5) a tak uznávají, že Ježíš je Pán (Sk 2,36). Vyznání víry má své místo v obřa­ du *křtu, konaném ve jménu Pána Ježíše (Sk 8,16; 19,5; 1 Kor 6,11), ve jménu Kristově (Gal 3,27) nebo ve jménu Ježíše Krista (Řm 3,6). Novokřtěnec vzývá jméno Pána (Sk 22,16), které obec vzývá také nad ním (Jak 2,7). Tímto úko­ nem se ocitá pod vládou toho, jehož panství uznává. U Jana je předmětem křesťanské víry spíše jméno *Syna než Pánovo: kdo chce dosáhnout ži­ vota, musí věřit ve jméno jednorozeného Syna

164

Božího (Jan 3,17n; srv 1,12; 2,23; 20,30n; 1 Jan 3,23; 5,5.10.13), tj obrátit se cele k Ježíšovi a uznat, že je Synem Božím a že tento titul vyjadřu­ je skutečně jeho bytí. b) Kázání apoštolů má za cíl seznámit poslu­ chače se jménem Ježíše Krista (Lk 24,46n; Sk 4,17n; 5,28.40; 8,12; 10,43). Kazatelé budou mu­ set pro toto jméno trpět (Mk 13,13 par), ale jejich utrpení jim bude zdrojem radosti (Mt 5,11 par; Jan 15,21; 1 Petr 4,13-16). Kniha Zjevení se obra­ cí na křesťany, kteří trpí pro jméno Kristovo (Zj 2.3) , a přesto se jej pevně drží (2,13) a nezapírají je (3,8). Pavel přijal v tomto směru zvláštní po­ vinnost (Sk 9,15), která je mu zdrojem utrpení (9,16); přesto plní svůj úkol s odvahou a h r ­ dostí (9,20.22.27n) člověka, zcela zasvěceného jménu našeho Pána Ježíše Krista (15,26), pro kte­ rého je ochoten i zemřít (21,13). c) Křesťanský život je zcela prodchnut vírou v Pána Ježíše Krista, v jehož jménu se scházejí věřící (Mt 18,20). Církev v jeho jménu přijímá přicházející (Mk 9,37 par), vzdává díky Bohu (Ef 5,20; Kol 3,17) a oslavuje je celým životem (2 Te 1,1 ln). Vyhýbá se jedině rouhačům (Mk 13,6 par). V modlitbě se obrací k Otci ve jménu jeho Syna (Jan 14,13-16; 15,16; 16,23n.26n). 4. Jiná jména. - Každý nese jméno, odpovídající jeho poslání. Když je toto božského původu, při­ chází z nebe i jméno, jako např. *Janovo (Lk 1,13.63). I když je dávají lidé, jeho původ je v Bohu: Zachariáš (‘Bůh se rozpomenul’ 1,5.72), Alžběta (‘Přísaha, kterou složil’ 1,5.73) nebo *Maria (‘Oslavovaná, vyvyšovaná' 1,27.46.52). Když Ježíš dává Šimonovi jméno *Petr, naznaču­ je tím úlohu a novou osobnost, kterých se mu do­ stane (Mt 16,18). Dobrý *pastýř zná každou ovci jménem (Jan 10.3) a jména vyvolených jsou zapsána v *knize života (Fil 4,5; Zj 3,5; 13,8; 17,8) v nebi (Lk 10,20). Při vstupu do slávy obdrží každý *nové, nevyslovitelné jméno (Zj 2,17), jméno Otce i Syna (3,12; 14,1) na znamení spoluúčasti na Boží existenci; Bůh je bude nazývat svými *syny (5,9) a opravdu jimi také budou (1 Jan 3,1). JDt Abrahám I 3 - Bůh SZ II, III, IV - Hospodin - Ježíš (jméno) - křest IV 2 - magie 2c - modlitba IV 4 - otcové & Otec III 3 - pamatovat lb - Petr 1 - plodnost II - povolání I - přítomnost Boží SZ I - rouhání - síla I 1 - svátý SZ I \ vznání SZ 1 - Zjevení SZ II 2; NZ III lb - znamení SZ II 5 žena SZ 1

JORDÁN - křest II, III 1 - voda IV 2 JOSEF - David - Maria 0, II 4, III 2

JOZUE 1. Izraelský vůdce. - Jeho dílo je významným úsekem starozákonní části dějin spásy. Jozue vy­ stoupil s Mojžíšem, jako jeho služebník, na horu Sinaj (Ex 17,9; Nm 11,28; Ex 24,13) a žil v blíz­ kosti Stánku smlouvy (Ex 33,11), kde se ‘vyučil ve věrnosti’. Osvědčuje ji při příležitosti vyslání zvědů do Kanaánu (Nm 13), a proto vstoupí jedi­ ně on s Kalebem (ze všech poutníků pouští) sku­ tečně do zaslíbené země (Nm 14,30.38). Bůh jej vyvolil za nástupce Mojžíšova, který na něj skládá ruce a tak mu sděluje Ducha Božího (Nm 27,15-23; Dt 31,7n.l4-23). Může tedy hned po Mojžíšově smrti zaujmout jeho místo v čele vy­ voleného národa, kde osvědčí svou odvahu (Joz 1,6) a schopnosti v průběhu svaté *války, ja­ kožto zástupce opravdového nebeského vůdce (Joz 5,13nn), který se projevuje zásahy do přírod­ ního běhu ve prospěch bojujícího Izraele (6,20; 10,10-14). Cílem boje není zničení kanaánského obyvatelstva, nýbrž získání země pohanů, která je dědictvím vyvoleného lidu (Ž1 78,54n; 105,44n)

a která je zemí předků a zemí *zaslíbení. Izrael je do ní veden poslušností vůči Boží smlouvě a Zákonu. Jozue dává osobní příklad náboženské nesmlouvavosti a vede po této cestě věrnosti celý Izrael (Joz 23; 8,30-35; 24). 2. Předobraz Spasitele. - Jozue se svým přiléha­ vým jménem (hebr. = Hospodin spasí) za­ chraňuje Boží vyvolené a starozákonní myslitelé se k tomuto tématu rádi vracejí (Sir 46,1). Přesto je tento první *Ježíš jen nejasným náčrtem bu­ doucího spasitele, nesoucího stejné *jméno (Mt 1,21) a jeho čin je pouhou epizodou ve dlouhých dějinách spásy (Sk 7,45). Ježíš Kristus mrtvý a zmrtvýchvstalý vystoupil na nebesa a zjevil tak Božímu lidu skutečnou *spásu. Zaslíbená země, do které vstoupil Jozue, byla nikoliv cílem, ale jen předobrazem skutečného odpočinku v Bohu (Žd 4,8). Lepší *odpočinek nám je slíben, sku­ tečná sobota spoluúčasti na odpočinku Božím. Statečný Jozue nás zve k boji o tuto odměnu za všechnu námahu (Zj 14,13). PG -» Ježíš (jméno) II - skládání rukou SZ 2 - spása SZ I 0 země SZ II 2 JUDA - Izrael SZ 2 - Jeruzalém SZ II 1 - král SZ 1 1.3 Žid I 1

165

K

KADIDLO

vůně 2

KAIN -► Ábel - bratr SZ 1 - nenávist I 2 KAJÍCNOST - pokání KALENDÁŘ -> čas 0; SZ I; SZ II 3 - den Páně NZ III 3 sobota - týden

Mt 26,27n.39-42 par; Lk 22,17-20; 1 Kor 11,25). To je onen *kalich *spásy (Ž1 116,13), oběto­ vaný za všechny lidi, spojené v krvi Kristově do té doby, než znovu přijde, v chvalozpěvech Otci, který je přijímá u stolu svého Syna v nebeském království (1 Kor 10,16; Lk 22,30). PEB

KALICH 1. Kalich společenství. - Staří Orientálci dávali kolovat během jídla kalich (*pokrm), ze kterého všichni pili na znamení vzájemnosti mezi stolov­ níky (*společenství). Při obětních hostinách je člověk zván k Božímu stolu a vrchovatá číše, která mu je podána (Ž1 23,5), symbolizuje spo­ lečenství s Bohem smlouvy, který je údělem svých věrných (Ž1 16,5). Nevěřící dávají spolu s *bezbožníky přednost kalichu zlého ducha (srv Dt 32,17; 1 Kor 10,20n), se kterým jsou spojeni v modloslužbě. 2. Kalich hněvu. - Bezbožnost přivolává Boží *hněv. Proroci jej vyjadřují symbolem kalicha, který obveseluje lidské srdce *vínem, ale při ne­ mírném požívání vede k *opilství, které je Ores­ tem Božím na bezbožníky (Jer 25,15; Ž1 75,9; srv Zach 12,2). Jejich vynucená účast na kalichu je nápojem smrti, vínem Božího hněvu (Iz 51,17; Ž1 11,6; Zj 14,10; 15,7 - 16,19). 3. Kalich spásy. - Boží hněv stíhá jen zatvrzelce a lze mu uniknout *obrácením. Ve SZ vyjadřova­ ly *smímé oběti lítost a touhu po obrácení. ♦Krev obětí, zachycená v kalichu-kropence (Nm 4,14) byla přitom vylita částečně na oltář a částečně jí byl pokropen lid. Tak se obnovovala smlouva mezi Bohem a očištěným lidem (srv Ex 24,6nn). Tyto obřady byly ♦předobrazem *oběti krve Kristovy, dokonalého smíru věčné úmluvy mezi Bohem a jeho lidem na věky. To je kalich, který Otec dává pít svému Synu Ježíšovi (Jan 18,11), a ten v synovské ♦poslušnosti přijímá tuto cestu ke *spáse lidí. Jménem těch, které při­ tom zachraňuje, vzdává chválu Otci (Mk 10,39; 166

-> eucharistie - hlad & žízeň NZ 1 - hněv B SZ I I; NZ I 1, III 2 - krev NZ 2 - opilství 1 - požehnání IV 2 - smlouva NZ I - víno II 2a - vinobraní 2

KÁMEN Neuvěřitelný nadbytek kamení v Palestině se odráží přirozeně jak v myšlení, tak v činnosti ta­ jnějších lidí. V představách primitivních kultur kdekoliv na světě je kámen symbolem trvání, pevnosti, váhy a síly. Také bible těchto dvou sku­ tečností využívá, když mluví obrazně o Mesiášo­ vi. 1. Posvátné kameny a Kristův oltář. - Úcta k posvátným kamenům, velmi rozšířená ve sta­ rověkých náboženstvích, byla v Izraeli zakázána. Pokušení bylo ovšem při nevyhnutelném styku s pohanskými sousedy veliké. Početná varování ve SZ jsou nepřímým důkazem, že tento zákaz nebyl dostatečně dodržován (Lv 26,1; Dt 16,22; Iz 57,6). Posvátné kameny si zachovávají svou symbolickou hodnotu i po vyčlenění z modloslužebného a *magického kontextu a mohou vy­ jadřovat vztah k transcendentnímu Bohu. Sem patří například stéla, kterou postavil Jákob v Bételu (Gn 28,16nn), kameny, postavené na paměť dvanácti kmenů a posvěcené blízkostí ol­ táře (Ex 24,4; 28,10.21), z přitesaných kamenů se staví *oltáře, jejichž prostřednictvim se Bůh do­ týká země a posvěcuje ji (Ex 20,25; srv Mt 23,19). Všechny tyto posvátné kameny jsou *znameními Boží přítomnosti mezi námi a ♦předobra­ zem Krista, v němž je Bůh mezi námi přítomen dokonale. V NZ najdeme narážky (Žd 13,10;

1 Kor 10,18) na ztotožnění Krista s oltářem, kte­ ré později rozpracují církevní otcové.

stavbu, jejímž základem je Kristus (1 Petr 2,5; Ef 2, 21).

2. Nepomíjející úmluva a její kamenný pomník. Rozdíl mezi posvátným kamenem a *pamětním kamenem (pomníkem) není vždy zřetelný, ale je očividné, že k myšlence stavět kamenné pomníky na památku uzavřené dohody (Gn 31,45-52), zemřelých lidí (Joz 8,29; 2 Sam 18,17) a v Izraeli hlavně na paměť *smlouvy, uzavřené mezi Bo­ hem a jeho lidem (Joz 8,29; 2 Sam 18,17), vedla trvanlivost a neměnnost kamene. Zákon, vepsaný do kamenných desek (Ex 24,12) na znamení jeho nepomíjejícnosti, se ve styku se *srdci Izraelitů, tvrdými jako kámen (Ez 11,19), stává takřka symbolem nezúčastněné chladné tvrdosti. Jere­ miáš a Ezechiel mluví v protikladu k tomuto stavu věcí o novém Zákonu, vepsaném Duchem do *tělesných srdcí (Jer 31,33; Ez 11,19; 36,26).

5. Kristus, kámen úrazu, kámen drtící. - Zjeve­ ním Boží lásky a svatosti vede Kristus člověka k nutnosti volby mezi světlem a temnotami. Pyšnému nevěrci se stává kamenem úrazu (Iz 8,14; Řm 9,33; 1 Petr 2,8), *pohoršením. Ale Kri­ stovi nepřátelé jsou nakonec rozdrceni, jak názorně ukazuje Lukáš dalším rozváděním obra­ zu: «Kdo na ten kámen padne, rozrazí se, a na koho padne, toho rozdrtí» (Lk 20,17n). Snad jde zároveň o narážku na kámen, kterým Daniel symbolizuje Mesiáše a jeho království, vítězící nad mocnostmi tohoto světa. «Bez zásahu lidské ruky se utrhl kámen a udeřil do železných a hli­ něných nohou sochy a rozdrtil je... A ten kámen, který udeřil do sochy, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi» (Dan 2,34n).

3. Skála na poušti a Kristus, Spasitel. - Pavel vi­ dí ve *skále na poušti, ze které dal Mojžíš vy­ trysknout prameni vody, Krista, který je oživu­ jícím pramenem spásy (1 Kor 10,4). Tím navazu­ je na rabínskou tradici, která ve skále vidí Ho­ spodina, doprovázejícího svůj lid, ale jde ještě o krok dále. Starozákonní autoři totiž často připo­ mínají tento Mojžíšův zázrak (Ž1 78,15; 105,41; Mdr 11,4 atd), protože dobře ilustruje skutky mi­ losrdenství mocného Hospodina, schopného vy­ vést ze suchého tvrdého kamene životodárnou vodu a snad v něm viděli i obraz žehnajícího Ho­ spodina (např. Ez 47,1-12; Zach 14,8; Zj 22,1). Voda ze skály jako podobenství vody, prýštící z boku mrtvého Krista, je snad myšlenkou Jano­ vou (Jan 19,34; srv 7,37n); jisté je, že ji obsahují výslovně spisy církevních otců.

6. Drahokamy a nový Jeruzalém. - Jedním ze znamení proměny, kterou projde nový Jeruzalém, je skutečnost, že bude vystavěn z drahocenných kamenů, z drahokamů (Iz 54,1 ln; Tob 13,16n; Zj 21, 10- 21).

4. Kristus je kámen úhelný a křesťané jsou živými kameny. - Kristova spása se uskutečňuje zkouškami a zdánlivými neúspěchy: «Kámen, za­ vržený staviteli, se stal kamenem úhelným», hlásá už Ž1 118,22. Jeho nejbližší jej sice odmítnou, jak to sám předpověděl v podobenství o vinařích, ale přesto se stane kamenem *hlavním, nebo ještě pravděpodobněji vrcholovým, svorníkem klenby (Mt 21,42 par; Sk 4,11; 1 Petr 2,4.7), který uza­ vírá a zajišťuje soudržnost celého svátého *chrámu. V něm se *staví a rozrůstá příbytek Boha (Ef 2,20n). Kristus je také kamenem neochvějným (Iz 28.16; Řm 9,33; 1 Kor 3,11; 1 Petr 2,6), o který se lze s důvěrou opřít a na kterém tedy spočívají věřící jako živé kameny, tvořící celou duchovní

P L

-> hlava 1.4 - chrám - oltář 1 - Petr - pohoršení I 1.3 skála 1 - stavět 11, lil 1 - zatvrzelost KANAÁN -> dědictví SZ - Jozue 1 - město SZ 1 - země SZ II KARMEL -v Eliáš SZ 2 - hora II 1 KATECHEZE -► kázat I 4 - tradice - učedník - učit SZ I; NZ II

KÁZAT Slovo «kázat» v sobě dnes zahrnuje jak ohlašo­ vání spásy, tak *napomínání {parakalein), tak *učení (didaskein). V NZ naproti tomu zužují výrazy keryssein a euangelizesthai dosah kazatel­ ského působení na slavnostní provolávání (kerygma) toho, že Ježíš je Pán a Spasitel. Nejde tu o zmenšení ‘kazatelského prostoru’, ale o zdůra­ znění zdroje všeho učení a napomínání, kterým je velikonoční poselství. Kořeny tkví v kázání *proroků SZ, vedených duchem Božím a ohlašujících Boží soudy. Jejich slovo se tak stává *Slovem Božím. Také v NZ hlásají kazatelé Boží Slovo, ale od okamžiku, kdy se Slovo stalo tělem, je roz­ hodujícím kriteriem jejich jednání a života sám Kristus.

167

I. OBSAH KŘESŤANSKÉHO KÁZÁNÍ Při všech rozdílech v místě, posluchačstvu a v cíli, jedno je všem novozákonním kazatelům - od Jana Křtitele, přes Ježíše, Petra až po Pavla společné: všichni volají po obrácení a ohlašují nadcházející spásu člověka. 1. Výzva k obrácení. - Stejná výzva uvádí kázání Křtitelovo, Ježíšovo i prvních učedníků zmrtvýchvstalého Krista: «Obraťte se!» (Mt 3,2; 4,17; Sk 2,38; 3,19; 5,31; 10,43; 13,38n). Nejde o hlásání teoretických pravd, nad kterými lze do nekonečna meditovat; biblické *Slovo *pravdy je rozhodující pro život a vyžaduje proto bezpro­ střední rozhodnutí posluchače. Kázání, které ne­ ní výzvou k *pokání, je přednáškou a nikoliv hlásáním *evangelia. 2. Předmět kázání. - Výzva k obrácení se neopírá o moralizující napomenutí, ale o příchod ohlášené spásy. Evangelisté - a hlavně Matouš - ukazují, že zdrojem kázání apoštolů je Ježíš a jeho vlastní kázání: «Nebeské království je blízko» (Mt 4,17), volá Ježíš podobně jako předtím jeho předchůdce (3,2). Jeho učedníci neohlašují nic jiného (10,7): proroctví jsou ^naplněna, Jan je «hlas volajícího na poušti», jak předpověděl Izaiáš (3,3). Ježíš se představuje jako *služebník, který přichází hlásat ♦evangelium chudým: «Dnes se naplnilo to slovo, které jste právě slyšeli» (Lk 4,17-21; Iz 61, ln). Ohlášené ♦království se zjevilo o velikonoční neděli ve slávě Zmrtvýchvstalého a o letnicích se pak z *Ducha zrodila *církev, viditelný počátek království na této zemi. Proto napříště kazatelé nemluví už o blízkém příchodu království jako Ježíš, ale o dané skutečnosti, s viditelným půso­ bením Ducha svátého, spjaté nerozlučně s událos­ tí z minulosti (= Kristův přechod z tohoto světa do světa Božího) i s budoucností (s Páno­ vou paruzií). Zachovaná kázaní apoštolů nejlépe dokládají, jakým způsobem církev od počátku evangelium hlásala. Petr prohlašuje v den ♦letnic, že posluchači jej mohou slyšet mluvit v různých *jazycích (Sk 2,4.11.15nn) proto, že Duch už byl vylit. Zázračné uzdravení ochrnutého (3,1-10) a neob­ vyklá odvaha kazatelů (4,13; 5,28) přitahují po­ zornost a vnucují otázku po zdroji této síly a moci (Sk 2,8-12; 1 Te 1,5). Obnovené letnice (Sk 10,44-47) nelze pochopit bez minulosti a budouc­ nosti, které mají vztah ke Kristu. Ježíš vstal

168

z mrtvých; je živý a Duch mu vydává svědectví letničním zázrakem (Sk 2,22-36), jak ukazuje uzdravení ochrnutého v Ježíšově jménu (3,1216). Ježíš je nebeským, oslaveným *Pánem (3,21), který se vrátí se slávou jako *soudce (1 Te 1,10; 2 Te 1,7). Obsahem kázání je v prvé řadě událost velikonoční neděle a tím také cíl a smysl dějin spásy. 3. Metoda kazatelů. - Kerygma je původně slav­ nostním prohlášením, provoláním vyslance, oznamujícího oficiální události. Touto událostí je zde ^vítězství Kristovo nad *smrtí, takže přítom­ nost, ve které žije posluchač, je vtažena do nadča­ sovosti. To by samo o sobě bylo dostačující, za předpokladu ovšem, že posluchači za daných ča­ soprostorových podmínek mohou obsahu posel­ ství skutečně porozumět. Když Pavel hlásal v Athénách «Ježíše a Vzkříšení», pokládali ho tam za vypravěče historek o nějakých dvou no­ vých božstvech (Sk 17,18). Pavel se jim snažil usnadnit pochopení hlásaného, aniž by se ovšem spoléhal výlučně na lidský rozum. Podobně jed­ nal v Korintu, kde se křesťané domnívali, že Apolo, «zběhlý v Písmech a výmluvný muž» (Sk 18,24), by mohl být vhodným kazatelem: z oba­ vy o možné popření Kristova *kříže, za takové situace, odmítá *moudrost a výmluvnost jazyka (1 Kor 1,17). Žádný kazatel se nesmí odchýlit od základu, kterým je kříž, ani při nejpoctivějších snahách o přiblížení poselství posluchačům, které opravňuje nezbytné obměny v podání evangelia. a) Posluchači apoštolů věřili v Boha a jeho záměr spasit lidi podobně jako předtím poslu­ chači Ježíšovi. Výchozím bodem takového kázání je tedy Písmo svaté, které o Boží spáse mluví. Apoštolově přitom ukazují podobně jako před­ tím Ježíš a Jan Křtitel na ♦naplnění prorockých zaslíbení; nacházíme se v «poslední době», ohlášené Joelem (Sk 2,17) a ostatními proroky (3,24). *Zaslíbení, daná *otcům, se naplnila (13,33). Pohoršující *kříž byl zvolen samým Bo­ hem (2,23), je to dřevo, o kterém mluví SZ (5,30; 10,39; 13,29; srv Dt 21,23), Kristův osud byl oznámen proroky (Sk 3,18; 13,27), zvláště hym­ nem o služebníkovi (8,32n; 3,13.26), žalmy (2,2528.30.34n; 13,22.33.35) a Mojžíšem (3,22). Stejně byla předpověděna nutnost obrácení, hlásaná apoštoly (2,21.39). Kázání vychází tedy z bible a výraz «podle Písem» je základem nejstaršího kře­ sťanského vyznání víry (1 Kor 15,3n). b) Tam, kde má kazatel co do činění s poslu­

chači, kteří neznají Ježíše ani Písmo, začíná hlásání Krista prostým, střídmým nárysem Ježíšova života, jak tomu bylo například v přípa­ dě pohanského setníka Kornelia (Sk 10,37-42), kterému Petr mluví o radostné zvěsti skrze Ježíšův život, prosvětlený ovšem velikonočním poselstvím.

*víra (Řm 10,17) v Krista umučeného a vzkříše­ ného, Pána dějin, dárce Ducha těm, kdo jeho Slovo přijímají; na ty, kdo je odmítají, doléhá Boží *hněv (1 Te 1,10). Kázání se podobá volání herolda, ohlašujícího Boží království (Iz 40,9) a Božímu potvrzení Kristovy vlády nad světem. Posluchačům nepřísluší zkoumat jeho obsah, nýbrž učinit rozhodnutí pro «poslušnost ve víře» c) Tam, kde posluchači nevěří v pravého Bo­ ha, se musí začít vysvětlováním biblické víry (Řm 1,5). v něj. V Lystře začíná Pavel kázat o Bohu, «kte- 2. Slovo Boží a lidská řeč. - Bez víry není spásy; rý stvořil nebe i zemi... který svlažuje z nebe zemi bez kázání není víry a kázat může jen ten, kdo a je pánem vesmíru» (Sk 14,15nn). V Athénách byl poslán (Řm 10,15). Církev vysílá z moci i ukazuje, jak je Kristovo Zmrtvýchvstání vyvr­ Ježíše Krista kazatele a vybavuje je autoritou. cholením dějin od stvoření až do poslední doby a a) *Poslání je nezbytné, má-li se lidské slovo upozorňuje na úlohu, kterou přitom sehrává lid­ stát slovem Božím - a to ne jen jako u *proroků, ské hledání Boha (17,22-31), Tesalonickým mluví které uchvátilo vnuknutí Božího Ducha, ale po­ o tom, jak «opustili modly a obrátili se k živému a pravému Bohu, aby vyčkávali z nebe jeho Sy­ sláním, které svěřuje Kristus: «Jako by Bůh skrze na, kterého vzkřísil z mrtvých, to jest Ježíše; ten vás napomínal» (2 Koř 5,20). Cílem je smír s Bo­ hem a kazatel má tedy hlásat svěřené Slovo tak, nás vysvobodí od blížícího se hněvu» (1 Te l,9n). Kázání se může vydat různými cestami, ale nako­ aby přineslo plody - a to i tam, kde kazatel sám není zcela nezištný (Fil 1,15-18); rozhodující je nec musí vést ke Kristu, Pánu lidských dějin. skutečnost, že «Kristus je hlásán», ať už je služeb­ 4. Evangelizace a z ní plynoucí učení. - Poselství ník Slova jakýkoliv! Základem je Ježíš Kristus a velikonoc, shrnuté ve vyznání víry, jak je přijal vše ostatní je vedlejší. Oheň soudu jednou s ko­ Pavel (1 Kor 15,3nn) a jak je opakováno, ve sna­ nečnou platností zváží a rozhodne (1 Kor 3,5-15). ze o udržení jeho čistoty, celou církví, činí Prvotní církev dělá všechno pro to, aby Slovo z kázání základ křesťanského učení. Ježíš sám bylo opravdu kázáno: schvaluje iniciativy, které postupoval podobně, když «*učil» na hoře (Mt nevzešly z jejího popudu (Sk 8,14-17; ll,22nn) a 5,2), v synagogách (9,35), a jeho učedníci jen po­ *vkládá ruce na vybrané misionáře (13,2n). kračují v jeho intencích, když podle příkazu, kte­ Vyslancova autorita spočívá ve velikonoční rý jim Zmrtvýchvstalý dal (28,20; Sk 4,2), činí zkušenosti, které vydává svědectví. Navazuje při­ z velikonoc výchozí bod svého učení. Pavel na­ tom nevyhnutelně na jedinečné *svědectví dva­ příklad hlásá *moudrost *kříže (1 Koř 1,23) a nácti - *apoštolů v přesně vymezeném slova *křest jako spoluúčast na smrti a vzkříšení Kri­ smyslu (Sk 2,32; 3,15; 5,32; 10,39.41; 13,31) podle stově (Řm 6). Kazatel se stává katechetou a teo­ přání Zmrtvýchvstalého (1,8). Nepřerušená ‘“tra­ logem, nesmí ale proto ještě ztratit spojení s ve­ dice věrných svědků zajišťuje kázání nefalšova­ likonoční událostí jako takovou ani s jejím ného Slova Božího. hlásáním. b) Kazatelova *hrdost se opírá o apoštolskou

Obsah kázání nelze dost dobře definovat a podobně je tomu také se způsobem, jakým kázání probíhá. Tajemství *Slova, kazatelského úkonu a osobnosti kazatele však trvají.

posloupnost a *autoritu (Sk 2,29; 4,13.29.31). Má hlásat Slovo «vhod i nevhod» (2 Tm 4,2), s *důvěrou (1 Te 2,2; Fil 1,20) a vírou (2 Kor 4,13) jako oni, jak ho k tomu uschopňuje jeho spojení s Kristem (2 Kor 2,16n; 3,4nn). Jinak by byl čachlířem se Slovem Božím (2,167 1 Te 2,4). Ideálem je Pavlův postoj: «Vy jste je přijali ne jako slovo lidské, nýbrž - jak to skutečně je jako Slovo Boží» (1 Te 2,13).

1. Tajemství kázaného Slova. - Kázání je sku­ tečným Božím činem a vyžaduje obrácení poslu­ chače; podle Pavlových slov je schopno dát mu účast na tajemství, které hlásá. Z poslechu se rodí

3. Kázání a vykoupení. - Kazatelova důstojnost nespočívá jen ve vznešenosti jeho poslání, ale i v tom, že je spolupracovníkem Božím» (1 Kor 3,9), «vedeným jako zajatec v triumfálním

II. KÁZÁNÍ A JEHO NADPŘIROZENÝ OBSAH

169

průvodě Kristově». Skrze něj se šíří «*vůně jeho poznání všude». Osud kazatele je často tragický; skrze něj jako by se šířila *vůně kadidla, zdroje života (2 Kor 2,14nn). Jemu samému se často do­ stává odmítnutí (1 Kor 9,27), protože sdílí osud Ježíšův: «Bůh vykázal apoštolům poslední místo» (1 Kor 4,9), takže hlasatelé kříže jsou jakoby sami za živa ukřižováni (2 Kor 4,7-15; 6,4-10). Je­ jich jedinou slávou je *hrdost na spojení s Vyku­ pitelem (Sk 14,12nn), které z nich činí smírnou oběť (pravděpodobný význam 1 Kor 4,13), takže v nich sice smrt koná své dílo, ale zároveň sílí ži­ vot v těch, kterým je Slovo hlásáno (2 Kor 4,12). Slovem Božím tedy není jen to, co kazatel říká, ale celý jeho život je projevem velikonočního ta­ jemství. JA & XLD -*■ apoštol - evangelium - království NZ I - napomínat poslání NZ II 1, III 2 - Slovo Boží NZ II 1 - svědectví III 1 - učit - víra NZ II 2 - Vzkříšení NZ I 3 - záměr Boží NZ II, III KERYGMA -> evangelium III 1 - kázat I 2.3 - učit 0; NZ II 1.2 - vyznání NZ I KLAMAT -* lež - omyl NZ - pokrytec - satan

klanEt se Tváří v tvář Hospodinově *slávě je člověk vržen na zem a takřka zničen: Ezechiel (Ez 1,28), Šavel při zjevení zmrtvýchvstalého Krista (Sk 9,4). *Svatost a velikost *Boží působí na člověka ničivě, protože dávají vystoupit do popředí jeho nicotnosti. Taková bezprostřední setkání s Bohem jsou ovšem výjimečná, ale *zkušenost Božího působe­ ní a jeho *přítomnosti ve světě je v jiných for­ mách něčím zcela obvyklým. Lidskou odpovědí na Boží blízkost je úcta, klanění: spontánní, ale také vyžadované, mnohotvaré hnutí lidského ni­ tra, v němž má své místo také poznání vlastní bezvýznamnosti a *hříšnosti (ze kterého plyne mlčenlivý ostych: Jb 42,1-6), rozechvělá a vděčná úcta (Ž1 5,8; Gn 24,48), vzdávání pocty (Ž1 95,16) . Celá lidská bytost je vtažena do tohoto vztahu víry v Boha; taková skutečná úcta se nemůže obejít bez příslušných postojů *těla, které vy­ jadřují jeho svrchovanost *Pána všeho *stvoření, které se k němu obrací. Hřích svádí člověka

170

k omezování úcty jen na její vnější formy, a pro­ to má Bůh zalíbení jen v poctě, která je mu vzdávána celým *srdcem.

I. VNĚJŠÍ PROJEVY ÚCTY K BOHU Jsou v podstatě dva: zmenšování vlastní posta­ vy před Bohem a úctu vyjadřující políbení. V ^bohoslužbě obojí nabývá posvátných forem, os­ cilujících mezi posvátnou *bázní a nadšeným ob­ divem. 1. Prostrace, nejvýraznější z forem ‘zmenšování’ vlastní osoby (srv dnes obvyklejší pokleknutí), není původně gestem spontánním, ale vynuceným silou protivníka, jako např. Síserovo před Jáelem (Sd 5,27) nebo Izraelitů v babylónském zajetí (Iz 51,23). Slabší často předchází očekávanému násilí tím, že se už předem před ním sklání a tím záro­ veň prosí o *milost (2 Král 1,13). Asyrské reliéfy s oblibou znázorňují poddané, klečící před králem s hlavou skloněnou až k zemi. V bibli se mají Hospodinovi, *vyvýšenému nade všechno stvoření» (1 Kron 29,11), klanět všechny národy (Ž1 99,1-5) a celá země (96,9). 2. Políbení připojuje k výrazu úcty touhu po spojení s podtónem *lásky (Ex 18,7; 1 Sam 10,1...). Pohanské uctívání model je spojeno s polibkem, neseným rukou od úst směrem k *modle {ad os = adorare v latině, srv Jb 31,26nn), který vyjadřuje jak touhu po doteku, tak i vzdálenost, dělící člověka od Boha. V kata­ kombách je jedním z klasických gest orantů, se kterým se dodnes setkáváme v liturgii, totiž vztažené paže a ruce, vyjadřující podle postoje to­ ho, kdo se modlí, oběť, prosbu nebo pozdrav. Nenajdeme zde už polibek jako takový, ale je možno jej ještě vytušit v pozadí gest, která z něj vyplynula. 3. Všechny úkony bohoslužby jakožto *služby Bohu lze shrnout nejvhodněji do výrazu «klanět se Hospodinu» (1 Sam 1,3; 2 Sam 15,32) - ať už jde o obřadnou prostraci před ním (Dt 26,10; Ž1 22,28nn) nebo před *archou (Ž1 99,5), souhrn všech úkonů u *oltáře (2 Král 18,22), v «*domě Hospodinově)) (2 Sam 12,20) či o vlastní *obětní úkony (Gn 22,5; 2 Král 17,36). Tam, kde jde o výraz lidské úcty před Bohem, kterému se koří andělé (Neh 9,6) a před kterým falešní bohové-

modly nejsou ničím (Sof 2,11), je výraz «klanět se» nejvýstižnější (ale tím také v podrobnostech nejrozmanitější).

II. BUDEŠ SE KLANĚT PÁNU, SVÉMU BOHU 1. Jedině *Hospodinovi přísluší se klanět. - SZ uvádí příklady klanění lidem, ale nikdy nezav­ dává příčinu k záměně s úctou, příslušející jedi­ nému Bohu (Gn 23,7.12; 2 Sam 24,20; 2 Král 2,15; 4,37), více či méně zřetelně přítomnou v každém projevu adorace vůči lidem (1 Sam 28,14.20; Gn 18,2; 19,1; Nm 22,31; Joz 5,14). Na­ proti tomu je zcela jednoznačně zakázáno ja ­ kékoliv gesto úcty vůči kterémukoliv možnému soupeři Hospodina, jakými jsou *modly, *hvězdy (Dt 4,19) nebo cizí bohové (Ex 34,14; Nm 25,2). Dlouhodobá výchova v tomto duchu, vyhýbající se velmi pečlivě všemu, co by v sobě neslo sebe­ menší stopu modloslužby, vytvořila v Izraeli hlu­ boce zakořeněný smysl pro skutečnou bohopoctu, jak se to zračí například v postoji Mardochea (Est 3,2.5) nebo izraelských chlapců před sochou Nabuchodonosorovou (Dan 3,18). Stejná čistota vztahu se zračí v pevné odpovědi Ježíšově po­ kušiteli: «Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit» (Mt 4,10 par). 2. *Ježíš Kristus je Pán. - Židovské náboženství se klaní jedině Bohu a křesťanská pocta stejného druhu, vzdávaná *Ježíši Kristu ukřižovanému, kterého vyznáváme jako *Pána, je pro ně sku­ tečným pohoršením (1 Kor 1,23; Sk 2,36): «v tomto *jménu se sklání každé *koleno na ne­ bi, na zemi i v podsvětí» (Fil 2,9nn; Zj 15,4), říká Pavel. *Bohoslužebná úcta ke Kristu zmrtvých­ vstalému a oslavenému (Mt 28,9.17; Lk 24,52) se vztahuje už i na Člověka, spějícího teprve ke smrti (Mt 14,33; Jan 9,38) a dokonce už i na novoroze­ ně (Mt 2,2.11; srv Iz 49,7), ve kterém *víra roz­ poznává Syna Božího, hodného takové adorace. To neznamená, že by taková pocta už nebyla vyhrazena jen Bohu. Ani křesťané ji nepřipouštějí např. vůči *andělům (Zj 19,10; 22,9) nebo do­ konce apoštolům (Sk 10,25n; 14,11-18). Kdo vy­ znává *Mesiáše, bohočlověka a Spasitele, který si zasluhuje poctu klaněním, ten odmítá podobně jako židé klanění císaři, jehož obrazem je apoka­ lyptická *šelma (Zj 13,4-15; 14,9nn), a to i za cenu konfliktu se státní mocí.

3. Klanět se v duchu a v pravdě. - Nová není v křesťanství jen úcta k Bohu trojjedinému k Bohu «který je *Duch». Nová je také možnost pro ty, kdo se «zrodili z Ducha a z vody» (Jan 3,8), klanět se Bohu dokonale, to jest «v duchu a v pravdě» (4,24). Nejde jen o zduchovnění úko­ nu tak, že by se odehrával jen v nitru člověka, bez vnějších projevů a forem, ale o přímý důsle­ dek posvěcení celého bytí, *ducha, *duše i *těla (1 Te 5,23), které už nemá zapotřebí vyhledávat posvátná místa jako *Jeruzalém nebo horu Garizim (Jan 4,20-23) ani rámec národnostně vymeze­ ného náboženství. Vyplývá to ze spojení s Kri­ stem a z Kristova spojení s Bohem (1 Kor 3,22n). Věřící se tedy klanějí *Otci v jediném sku­ tečném *chrámu, ve kterém má Bůh zalíbení, to­ tiž v *těle zmrtvýchvstalého Krista (Jan 2,19-22). Duchovní člověk (Jan 3,8) se připojuje k jediné úctě, ve které *Otec nachází zalíbení (Mt 3,17) a připojuje se k volání milovaného *Syna, «Abba, Otče» (Gal 4,6). V nebi konečně nebude chrámu, ale Bůh sám a Beránek (Zj 21,22) tam budou při­ jímat ve dne v noci (4,8) službu vyvolených ke cti a slávě toho, který žije na věky věků (4,10; 15,3n). JdV & JG -+ bázeň Boží I - bohoslužba - koleno - mlčení 2 modlit­ ba - modly I - rouhání - sloužit II 1 - stvoření SZ IV vůně 2

KLATBA Semitský kořen výrazu prokletí je herem, do­ slovně ‘vyčlenit’ a ‘zakázat profánní užití’. V bi­ blické mluvě znamená herem především výlučné vlastnictví Boha. SZ V nejstarších textech neznamená klatba, po­ užívaná v Izraeli podobně jako u sousedů, např. moabítů, prosté vyvraždění poraženého nepříte­ le, ale uplatnění jednoho z náboženských pravi­ del *svaté *války. Izrael vede Hospodinův boj. a chce-li zvítězit, musí uvalit na celou kořist klatbu, jinými slovy - musí se jí zříci a zasvětit ji Hospo­ dinovi (Nm 21,2n; Joz 6). Důsledkem je úplné zničení této kořisti - osob i předmětů. Nepo­ slušnost stíhají tresty (1 Sam 15) a porušení toho­

171

to zákona je svatokrádež, která přivolává po­ rážku (Joz 7). Ve skutečnosti se zdá, že striktní uplatnění to­ hoto zákona bylo spíše vzácností; většina kana­ nejských měst byla Izraelem osídlena (Joz 24,13; Sd 1,27-35) jako Gezer (Joz 16,10; 1 Král 9,16) nebo Jeruzalém (Sd 1,21; 2 Sam 5,6n) a některá z nich uzavřela s Izraelem dokonce spojenecké smlouvy, jako Gabaon (Joz 9) nebo Sichem (Gn 34). Autoři deuteronomních spisů dobře věděli, že pravidlo klatby nebylo v průběhu dobývání Kanaánu doopravdy uplatňováno (Sd 3,1-6; 1 Král 9,21). Zákon, který přesto formulovali, měl pře­ devším vytvořit hráz proti svodům kananejského náboženství a zdůraznit svatost vyvoleného lidu (Dt 7,1-6). Jejich pohled na minulost je proto schematizován a jsou do něj transponovány náboženské mechanismy obrany izraelské víry v jednoho Boha, výlučného Pána svaté *země i jeho obyvatel. Významový posun slova herem v bibli nakonec od sebe oddělil původně související zkázu a trest za nevěrnost Hospodinovi (Dt 13,13-18; Jer 25,9) a - hlavně v kněžských textech - zasvěcení člo­ věka či předmětu Bohu do nezcizitelného, úplného a trvalého vlastnictví (Lv 27,28n; Nm 18,14). NZ NZ nezná svátou válku ani klatbu, uvrženou na *nepřítele. Výraz sám přežívá v označení ♦zlořečení, prokletí (a v Lk 21,5 pro označení votivních darů v jeruzalémském chrámě). V židovských *přísahách (Mk 14,71 par; Sk 23,12) označuje zlořečení, které na sebe uvaluje křivopřísežník. Pavel vyjadřuje formou zlořečení soud Boží nad nevěřícími (Gal l,8n; 1 Kor 16,22). Je nemy­ slitelné, aby je křesťan použil proti Ježíšovi (1 Koř 12,3), a když Pavel říká, že by si přál být proklet, kdyby tak mohl být zjednán přístup Ži­ dům ke spáse, znamená to, že by přijal odloučení od Krista (Řm 9,3). Tento paradox je vlastně nej lepší definicí zlořečení. PS -> apoštol II 1 - čistý SZ I 1 - svátý SZ III 2 - válka SZ II zlořečení KLÍČ -► brána KMEN -*■ Izrael SZ lb - král SZ 0 - lid - otcové & Otec

172

KNĚŽSTVÍ Ježíš «zůstává na věky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného» (Žd 7,24). Tak vy­ světluje list Židům úlohu Krista *prostředníka za použití funkce kněží, která existovala ve SZ i v náboženstvích sousedů. Chceme-li pochopit Ježíšovo kněžství, musíme se nejdříve dobře se­ známit se starozákonním kněžským úřadem, kte­ rý je jeho předobrazem a přípravou na ně.

SZ I. HISTORICKÉ KOŘENY KNĚŽSKÉHO ÚŘADU 1. V civilizační oblasti Palestiny, kde žije židov­ ský národ, koná kněžskou službu sám král, jme­ novitě v Egyptě a v Mezopotámii. Pomáhá mu přitom hierarchický klérus, obvykle dědičný a tvořící tedy opravdovou kastu. U izraelských pa­ triarchů je tomu jinak: neexistuje chrám ani vy­ mezená skupina kněží, sloužící Bohu Abrahámo­ vu, Izákovu a Jákobovu. Z Geneze se dovídáme, že patriarchové stavěli oltáře v Kanaánu (Gn 12,7n; 13,18; 26,25) a přinášeli oběti (Gn 22; 31,54; 46,1). Jejich kněžská funkce je rodinná, ja­ ká existovala ve většině starověkých národů. Je­ diní skuteční kněží, o kterých je zde řeč, jsou ci­ zinci: jeruzalémský kněz a král *Melchizedech (Gn 14,18nn) a kněží faraónovi (Gn 41,45; 47,22). Kmen Levi je ještě kmenem jako ostatní, bez zvláštní kněžské funkce (Gn 34,25-31; 49,5nn). 2. Specializace kmene Levi na bohoslužbu začíná snad právě Mojžíšem, který je jeho čle­ nem. Starobylý text Ex 32,25-29 formuluje pod­ statu tohoto kmenového kněžského úřadu jako Boží vyvolení k bohoslužbě. Mojžíšovo požeh­ nání, na rozdíl od požehnání Jákobova, nese kněžské rysy (Dt 33,8-11). Tento text ovšem od­ ráží situaci pozdější doby, kdy už levité vyko­ návají kněžskou službu zcela samozřejmě (Sd 17,7-13; 18,19) na různých posvátných místech země. Rodinná kněžská funkce však ještě nezmi­ zela (Sd 6,18-29; 13,19; 17,5; 1 Sam 7,1). 3. V období králů vykonává různé kněžské funkce panovník, podobně jako *králové okol­ ních národů. Saul přináší oběti (1 Sam 13,9) stej­ ně jako po něm David (2 Sam 6,13.17; 24,22-25)

nebo Acház (2 Král 16,13). Přísluší mu rovněž úloha žehnat lidu (2Sam 6,18; 1 Král 8,14), ale ti­ tul kněze je mu přiřčen jen ve starobylém Ž1 110,4, kde je přirovnáván k Melchizedechovi. Ve skutečnosti zůstává i přes tuto narážku na kana­ nejský kněžský úřad spíše hlavou než členem kněžské kasty. Ta se mezitím stává organizovanou institucí, jmenovitě při jeruzalémském chrámu, ústředním místě *bohoslužby od doby Davidovy. Dva kněží zde vykonávají společně hlavní bohoslužebnou funkci. Ebiatar, potomek Eliho ze Sila, je prav­ děpodobně levita (2 Sam 8,17), ale jeho rodina je Šalomounem vyhnána (1 Král 2,26n). Původ Sadokův je neznámý, ale jeho potomci se v kněžské funkci udrží až do 2. století. Pozdější tradice od­ vozuje jejich původ - podobně jako Ebiatarův od *Árona (srv 1 Kron 5,27-34). Vzniká roz­ větvená organizace, pod vedením hlavního kněze, ve které najdeme ve chrámovém personálu až do vyhnanství ještě i neobřezané (Ex 44,7nn; srv Joz 9,27). I na jiných kultovních místech, jmenovitě v Judsku, musely existovat početné skupiny levi­ tů. Zdá se, že David a Šalomoun se je snažili roz­ místit po celé zemi (srv Joz 21; Sd 18,30). Přesto existují nadále u různých kultovních míst skupiny kněží nejrůznějšího původu (1 Král 12,31). 4. Joziášova reforma z r. 621 soustřeďuje veške­ rou bohoslužbu do Jeruzaléma a tím upevňuje monopol levitů i nadřazenost jeruzalémského kněžstva. Jde dále než přikázání z Dt 18,6nn a svěřuje kněžský úřad výlučně Sadokovu potom­ stvu (2 Král 23,8n). Tím vytváří předpoklad pro rozlišení mezi kněžími a levity, zřejmé např. už v Ez 44,10-31. Zničení království i chrámu v r. 587 osvobozu­ je kněžstvo od královské kontroly a tak zvyšuje jeho prestiž v národě, napříště ovládaném poha­ ny. Je zbaveno přímého politického vlivu, a tak se stává nepopiratelným náboženským vůdcem národa. Tato jeho role ještě sílí od 5. století, když mizí poslední proroci. V r. 573 vylučuje Ezechie­ lova reforma ze svatostánku ‘knížete’ (Ez 44,lnn; 46) a také kasta levitů upevňuje své postavení (je­ diná výjimka v Iz 66,21 se týká «poslední doby») a kněžské texty pentateuchu (6. - 5. století) spolu s kronikami (3. stol.) už předpokládají podrob­ nou strukturu kněžské hierarchie. Je to struktura pevná; nejvýše stojí velekněz z rodu Sadokova jakožto nástupce Árona, trva­ lého vzoru. U každého kultovního místa vždy existoval hlavní kněz. Velekněžský titul se objevuje

na vrcholu celé teokratické pyramidy v době hlu­ bokého politického úpadku. Od 4. století se velekněžím dostává i pomazání, vyhraženého kdysi králům (Lv 8,12; srv 4,3; 16,32; Dan 9,25). Vele­ knězi podléhají ostatní kněží, synové Áronovi. Le­ vité, nižší kněžstvo, tvoří tři rodiny, ke kterým jsou ještě připojeni zpěváci a vrátnici (1 Kron 25 26). Všichni společně tvoří posvátný kmen ve službě Pánu. 5. Tento systém zůstává v platnosti natrvalo a jediné výjimky tvoří jmenování velekněží. V r. 172 je zavražděn poslední velekněz z rodu Sado­ kova, Oniáš III., v důsledku politických intrik. Od té doby jmenují velekněze syrští králové, bez ohledu na původ jmenovaných. Makabejskou odpovědí na tuto zvůli je dosazení Jonatána, po­ cházejícího z kněžské rodiny nejasného původu. Jeho nástupcem je Šimon (r. 143), zakladatel dy­ nastie Asmonejců, kněží a králů (134 až 37), spíše politiků a válečníků než náboženských vůdců národa. Proti nim povstali farizeové a tradiční klérus, nespokojený s jejich cizím původem. Do­ chází k roztržkám, z nichž jedna spočívá v roz­ chodu kněžské kumránské sekty s celou chrámo­ vou hierarchií. Od doby krále Heroda (r. 37) jsou velekněží nakonec jmenováni politickou mocí a jsou vybíráni mezi členy velkých kněžských ro­ din, tvořícími skupinu ‘velekněží’, několikrát uváděnou v NZ.

II. KNĚŽSKÝ ÚŘAD Ve starověku jsou kněží služebníky oltáře, strážci posvátných tradic a mluvčími božstev for­ mou věštby. V Izraeli se přes vývoj společnosti i dogmatického náboženského systému udržely dvě základní kněžské funkce: bohoslužebná a služba Slova. 1. *Bohoslužba. - Kněz zůstává vázán na místo bohoslužby. Původně je strážcem *archy (1 Sam 1 - 4; 2 Sam 15,24-29), přijímá věřící v domě Ho­ spodinově (1 Sam 1) a vede bohoslužbu lidu o svátcích (Lv 23,11.20). Jeho hlavní povinností je přinášet *oběti, a právě zde vystupuje jasně do popředí jeho úloha prostředníka: přináší Bohu oběti věřících, kterým pak tlumočí Boží *požehnání. Tak je tomu v případě Mojžíšově, na úpatí hory Sinaj (Ex 24,4-8), Leviho, prvního v řadě služebníků oltáře (Dt 33,10). Jednou za rok. v den *Smíru, vystupuje velekněz v úloze

173

svrchovaného prostředníka, když přináší oběť /a viny všeho lidu (Lv 16; Sir 50,5-21). K těmto hlavním úkonům se připojují ještě příležitostné obřady posvěcení a očisty, pomazání králů (1 Král 1,39; 2 Král 11,12), očista malomocných (Lv 14) nebo žen v šestinedělí (Lv 12,6nn). 2. Služba *Slova. - V Egyptě i v Mezopotámii odpovídal kněz jménem svého boha na dotazy li­ du. V Izraeli původně kněží zastávali stejnou úlo­ hu ve spojení s efodem (1 Sam 30,7n), umím a tuřím (Dt 33,8; srv 1 Sam 14,36-42), zhruba až do doby Davidovy. V Izraeli zaznívá Slovo Boží pro každou příle­ žitost života odjinud, totiž od *proroků, vedených *Duchem. Jejich hlas se připojuje v důležitých okamžicích k tradiční formě Slova Božího, vy­ cházející z významných událostí minulosti a z ustanovení sinajské *smlouvy. Tuto tradici for­ mulují tedy texty, připomínající události minulo­ sti, a *Zákon, který jim dává souhrnný smysl. Kněží jsou služebníky slova Božího po vzoru Áronově (srv Ex 4,14nn). V průběhu *sváteční liturgie připomínají věřícím události, na kterých spočívá víra Izraele (Ex 1 - 15 a Joz 2 - 6 jsou pravděpodobně ozvěnou těchto liturgických slav­ ností). Při obnovování smlouvy provolávají Tóru (Ex 24,7; Dt 27; Neh 8) a jsou jejími běžnými vy­ kladateli, když odpovídají na otázky lidu praktic­ kými návody (Dt 33,10; Jer 18,18; Ez 44,23n; Ag 2,1 lnn). Tato činnost je přivedla k písemnému zachycení Zákona: Deuteronomium, zákon sva­ tosti (Lv 17 - 26), Ezechielova Tóra (40 - 48), kněžský právní kodex (Ex, Lv, Nm) a konečné sestavení pentateuchu (srv Ezd 7,14-26; Neh 8). Je pochopitelné, že za těchto okolností vystupuje kněz v posvátných knihách jako strážce *poznání (Oz 4,6; Mal 2,6n; Sir 45,17) a *prostředník Slova Božího tradiční formou zákonů a historic­ kých textů. V pozdním židovství se množí synagogy a kněžím je vymezena stále zřetelněji jen úloha bo­ hoslužebná a obřadná. Roste autorita laických písařů-zákoníků. V době Ježíšově jsou spolu s ideově blízkými farizeji skutečnými nábožen­ skými vůdci židovského národa.

III. DOKONALÉ KNĚŽSTVÍ Starozákonní kněžstvo bylo vcelku věrné svému poslání; bohoslužbou, učením a sestave­ ním Písma svátého udržovalo v Izraeli živé *po­

174

dání Mojžíšovo i proroků a tak se po generace staralo o náboženský život vyvoleného národa. 1. Kritika kněžstva. - Kněžský úřad byl spojen s vysokými požadavky, kterým ovšem nevyhovo­ vali všichni kněží. Proroci nemilosrdně odhalují tyto slabiny: nákaza *bohoslužby ku poctě Ho­ spodina kananejskými zvyky, zvláště v místních bohoslužebných shromážděních (Oz 4,4-11; 5,1-7; 6,9), pohanský synkretismus v Jeruzalémě (Jer 2,26nn; 23,11; Ez 8), porušování Tóry (Sof 3,4; Jer 2,8; Ez 22,26), spory s *proroky (Am 7,1017; Iz 28,7-13; Jer 20,1-6; 23,33n; 26), osobní zis­ kuchtivost (Mích 3,11; srv 1 Sam 2,12-17; 2 Král 12,5-9), nedostatek horlivosti ve službě Pánu (Mal 2,1-9)... Bylo by levným zjednodušením vi­ dět v těchto sporech jen odraz rivality dvou sou­ peřících kast, proroků a kněží. Jeremiáš a Eze­ chiel jsou kněžími; kněží sepsali Deuteronomium a Zákon svatosti, ve zjevné snaze o reformu a nápravu stavu uvnitř vlastní kasty, a také kumránská sekta v závěrečném období židovství, kte­ rá se odděluje od chrámu a jeho ‘bezbožného kněze’, je kněžská. 2. Kněžský ideál. - Všechny kritiky a všechno reformní úsilí jsou neseny snahou přiblížit se ideálu dokonalého kněžství. Proroci nepřestávají připomínat jejich povinnosti, jako věrnost Tóře a pravou, neposkvrněnou *bohoslužbu. Znalci kněžského zákona formulují pravidla kněžské *čistoty a *svatosti (Ez 44,15-31; Lv 21; 10). Prostá zkušenost ovšem stačí k poznání, že člo­ věk je sám od sebe neschopen takovéto dokona­ losti. Proto se veškerá naděje upíná k Bohu, kte­ rý v *den obnovy (Zach 3) a *soudu (Mal 3,1-4) sám nastolí takové dokonalé kněžstvo. Věrný a neposkvrněný kněz má vystoupit společně s *Mesiášem, synem Davidovým (Zach 4; 6,12n; Jer 33,17-22). Očekávání dvojice Mesiášů, Áronova a Izraelova, se objevuje na několika místech ve spisech kumránského společenství a také v apokryfním «Zákoně patriarchů)). Kněžský Vykupitel zde vystupuje jako nadřazený Mesiáši královskému, zřejmě v souladu s podstatným rysem smlouvy, podle které je Izrael «kněžským lidem» (Ex 19,6; Iz 61,6; 2 Mak 2,17n), jediným na celém světě, který zajišťuje bohoslužbu jedi­ nému pravému Bohu a v závěrečném stavu vlast­ ní dokonalosti bude Pánu sloužit dokonale (Ez 40 - 48; Iz 60 - 62; 2,1-5). Jak by to mohl dokázat bez velekněze a jeho vedení? SZ ovšem neomezuje zprostředkování mezi li­

dem a jeho Bohem výlučně na kněze. Také *králové vedou Boží lid dějinami, jakožto vůdco­ vé političtí, vojenští i náboženští a jako zákono­ dárci. Významnou úlohu hrají také *proroci s je­ jich osobním povoláním a osobním poselstvím do konkrétní situace Božího lidu. Prorok i kněz ne­ sou zodpovědnost jasně nábožensky vymezenou a ohraničenou institucemi; kněz je však knězem v důsledku příslušnosti ke kněžskému rodu, je vázán na chrám nebo jiné bohoslužebné místo a jeho zvyky. Mluví k lidu ve jménu *tradice a ni­ koliv ve svém vlastním jménu, z vlastního od­ hodlání. Připomíná lidu významné události z mi­ nulosti a vyučuje Mojžíšovu Zákonu, přednáší Bohu modlitby lidu v průběhu bohoslužby a jako Boží odpověď uděluje lidu Boží požehnání. Tak zajišťuje ve vyvoleném národě nepřerušenou posvátnou tradici náboženského života. NZ Vše, co přináší SZ, nabývá plného významu v Ježíšovi, který je právě v oblasti kněžského úřadu jeho *naplněním i překonáním.

I. JEŽÍŠ, PRAVÝ VELEKNĚZ 1. Synoptická evangelia. - Ježíš sám si v nich nikdy nedává titul kněze nebo velekněze, což je pochopitelné, když uvážíme, jak přesně vymezená funkce členů kmene Leví se za ním v jeho době skrývá. Je to funkce velmi odlišná od úlohy, kte­ rou si Ježíš sám vytknul a kterou pojal šířeji a tvořivěji. Proto dává přednost titulům jako *Syn a *Syn člověka, ačkoliv pro popsání svého po­ slání používá výrazů ze slovníku chrámového kněžstva. Jsou to, jako v Ježíšově mluvě často, výrazy obrazné a mnohoznačné. Platí to především o tom, co Ježíš říká o své *smrti. Jeho protivníci v ní vidí trest za *rouhání, učedníci křiklavý neúspěch. On sám mluví o ní jako o *oběti, kterou popisuje za použití sta­ rozákonních předobrazných událostí, jako je např. smírná oběť *služebníka Hospodinova (Mk 10,45; 14,24; srv Iz 53) nebo Mojžíšova oběť při uzavření *smlouvy u paty Sinaje (Mk 14,24; srv Ex 24,8). Jeho krev, prolitá o velikonocích, při­ pomíná krev velikonočního beránka (Mk 14,24; srv Ex 12,7.13.22n). Přijímá smrt, ke které je od­ souzen, jako oběť, kterou přináší kněz na smír Boha s hříšníky, jako novou smlouvu o spáse li­

du; je skutečným knězem, který přináší oběť vlastního života. Druhým úkolem starozákonních kněží bylo vy­ kládat Tóru. Ježíšův postoj k Mojžíšovu *Zákonu je jednoznačný: přichází jej naplnit (Mt 5,17n) a odhalit jeho hluboký a doposud skrytý smysl. Sám se přitom necítí vázán jeho literou (Mt 5,2048), ale jeho duchem, vyjádřeným prvním, nej­ větším přikázáním i druhým, jemu podobným (Mt 22,34-40). I v tomto ohledu je Ježíš «nástupcem» starozákonních kněží a zároveň stojí nad nimi tím, jak svým *Slovem, skutečným *evangeliem spásy, naplňujícím Zákon, dovršuje Zjevení. 2. Pavel a Jan. - Pavel mluví často o Ježíšově smrti a podobně jako jeho Mistr přitom používá *předobrazů *beránkovy velikonoční oběti (1 Kor 5,7), utrpení *služebníka (Fil 2,6-11), li­ turgie v den *smíru (Řm 3,24n). Srovnání s tou­ to obětí se objevuje i v přirovnáních, používa­ ných při vysvětlování přijímání *krve Kristovy (1 Koř 10,16-22) a *vykoupení touto krví (Řm 5,9; Kol 1,20; Ef 1,7; 2,13). V Pavlově pojetí je Ježíšova smrt vrcholným projevem jeho svobod­ né vůle, dokonalá oběť, hodná nejvyššího velek­ něze, kterým Ježíš Kristus je. Přesto ale nikde ne­ mluví o Ježíšovi jako o knězi, snad ze stejných důvodů, z jakých se tomuto označení vyhýbá i Ježíš sám. To platí o všech novozákonních spisech, s výjimkou listu Židům. Všechny ostatní mluví o Ježíšově smrti jako o oběti služebníka Hospodi­ nova (Sk 3,13.26; 4,27.30; 8,32n; 1 Petr 2,22nn), neposkvrněného beránka (1 Petr 1,19), a výraz kkněz’ přitom není použit ani jednou. Méně zdrženlivý je už Jan, když popisuje Ježíše, oděného do pontifikálního roucha (Jan 19,23; Zj 1,13), nebo když zahajuje popis Ježíšova umuče­ ní, jeho oběti, «velekněžskou modlitbou» (Jan 17). Ježíš se posvěcuje podobně jako kněz pro­ střednictvím oběti, kterou přináší (Jan 17,19), a tak se stává skutečným prostředníkem, jakým se marně snažili být kněží SZ. 3. List Židům. - Jedině v něm se setkáme s roz­ vinutou myšlenkou na Ježíšovo kněžství. *Kříž je přitom přirovnáván k oběti v den velkého smíru (9,1-14; srv Řm 3,24n) nebo v den obnovy smlouvy (Žd 9,18-24), osobní čin Kristův je po­ měřován postavou služebníka (9,28) s hlavním důrazem na Kristově oběti sebe sama. To proto, že Ježíš je povolán podobně jako kdysi Áron, a daleko dokonaleji než on, přinášet oběti za

175

hříchy lidu (5,1-4). Jeho kněžská důstojnost je prorocky předobrazena postavou Melchisedechovou (Gn 14,18nn; srv Ž1 110,4). K osvětlení těch­ to souvislostí podává autor listu Židům komplex­ ní výklad starozákonních textů. Zamlčení rodo­ kmene kněze a zároveň krále Melchisedecha v Gn se mu jeví jako známka věčné platnosti kněžství Syna Božího (Žd 7,3). Abrahámův desátek vy­ kládá jako důkaz podřízenosti kněžství levitského Ježíšovu (7,4-10) a Boží *přísahu v Ž1 110,4 jako prohlášení o trvalém kněžství dokona­ lého velekněze posledních dob (7,20-25). Ježíš je knězem svátým, jediným, jedinečným (7,26nn) a jeho kněžstvím končí kněžský úřad SZ. Ježíš je dokonalý prostředník a zároveň sku­ tečný člověk (2,10-18; 5,7n), sdílející naši nouzi až k pokušení (2,18; 4,15), i pravý Syn Boží, pře­ vyšující svou důstojností anděly (1,1-13), a proto je jediným a věčným veleknězem. Jeho jediná oběť je platná navždy (7,27; 9,12.25-28; 10,10-14) a on sám se tak stává věčným přímluvcem (7,24n) a prostředníkem nové smlouvy (8,6-13; 10,12-18). 4. Žádný z titulů nevystihuje sám dokonale Kris­ tovo poslání a jeho osobnost: od Otce neodděli­ telný Syn člověka, podobný všem lidem, ale také velekněz nové smlouvy, Slovo Boží i Mesiáškrál... SZ rozlišoval mezi zprostředkovatelským úkolem krále a kněze (mezi světskou a duchovní velikostí), mezi kněžími a proroky (institucionál­ ní a vnuknuté *slovo) a vedl k pochopení celého Zjevení. Ježíš je uchráněn možných historických nedorozumění a tak spojuje ve své osobě všechny rozličné způsoby zprostředkování. Jakožto Syn a věčné Slovo dovršuje a překonává poselství pro­ roků; jakožto Syn člověka v sobě nese celé lid­ stvo a přitom je také králem, s mocí a láskou k těm, kdo jsou mu svěřeni, jaká se dosud nikde neprojevila. Je dokonalým knězem, posvěcujícím lid, a proto je jediným opravdovým prostřed­ níkem mezi Bohem a jeho lidem.

II. NÁROD KNĚŽÍ 1. Ježíš nemluví ani o sobě, ani o lidu v souvi­ slosti s kněžským úřadem, alespoň ne výslovně. Celé jeho jednání a celý lid nové smlouvy má však v jeho pojetí kněžský charakter. Ježíšovo kněžství se projevuje službou Slovu a jeho obětí sebe sama. Je pozoruhodné, jak vyzývá všechny své učedníky, aby se podíleli na dvou úkonech: Ježíšův *učedník má na sebe vzít svůj *kříž (Mt 176

16.24 par) a má pít jeho *kalich (Mt 20,22; 26.27) ; každý má být nositelem jeho poselství (Lk 9,60; 10,1-16) a být mu svědkem, věrným až ke smrti (Mt 10,17-42). Protože Ježíš dává všem podíl na svém synovství a na království me­ siášského nového světa, činí z nich skutečné kněze podle svého obrazu. 2. Apoštolově dále tuto myšlenku rozvíjejí a mluví o celém životě křesťanů jako o liturgii, bo­ hoslužbě a účasti věřících na kněžství jediného skutečného kněze nové smlouvy. Pavel považuje službu věřících za «oběť ve službě víře» (Fil 2,17). Peněžitá pomoc, kterou při tom od věřících Filipanů dostává, je jako «libá vůně, oběť Bohu příjemná» (Fil 4,18) a celý ži­ vot věřících je vlastně jedinou obětí, příjemnou Bohu, to jest, kněžský úkon; vyzývá proto věřící, aby «přinášeli sebe samy v oběť živou, svátou a Bohu milou». To je totiž skutečná «duchovní *bohoslužba» (Řm 12,1; srv Fil 3,3; Žd 9,14; 12.28) . Tato *bohoslužba spočívá ve chvále Boha a společném vlastnictví všeho (Žd 13,15n). List sv. Jakuba vypočítává, v čem spočívá pravá *bohoslužba: v ovládání jazyka, návštěvách sirotků a vdov, ochraně před nečistotou tohoto světa (Jak l,26n). 1. list Petrův a Zjevení sv. Jana prohlašují kře­ sťany výslovně za «královské kněžstvo» v Izraeli (1 Petr 2,5.9; Zj 1,6; 5,10; 20,6; srv Ex 19,6). Sta­ rozákonní proroci podobně připomínali Izraeli jeho povinnost nést Slovo Boží pohanským náro­ dům a zajišťovat pravou *bohoslužbu k poctě Boží. V NZ je nositelem tohoto poslání křesťan­ ské společenství, jakožto podílník na Ježíšově mesiášské důstojnosti a jeho královské i kněžské úloze.

III. VYKONAVATELÉ JEŽÍŠOVA KNĚŽSKÉHO ÚŘADU Žádný text NZ neoznačuje titulem ‘kněz’ ty, kdo nesou zodpovědnost za církevní obce. Uvážíme-li, jak zdrženlivý byl v tomto směru Ježíš sám, nemůže nás překvapit ani zdrženlivost prvních křesťanů, kteří si uvědomovali, že mají podíl na Ježíšově kněžství. Jak ve SZ tak v NZ musí být nositel takové funkce povolán Bohem. 1. Ježíš svěřil starost o svou církev dvanácti apoštolům a připravoval je na službu Slova. Svěřil jim také potřebnou moc s tím související

(Mt 10,8.40; 18,18) a při poslední večeři jim uložil slavení *eucharistie (Lk 22,19). Obojím se učed­ níci podílejí na jeho kněžství. 2. Apoštolově takto skutečně chápali své po­ slání. Staví do čela církví muže, z nichž někteří nesou titul ‘starších’, ‘předchůdců’ dnešních kněží («presbyteros», viz v Sk 14,23; 20,17; Tt 1,5). Pav­ lovy úvahy nad *apoštolátem a *dary Ducha už směřují neodvratně ke kněžské *službě v církvi. On sám nazývá ty, kterým svěřil starost o církve, «správci Božích tajemství» (1 Koř 4,ln), «služebníky nové smlouvy» (2 Koř 3,6). Když mluví o apoštolském *kázání, používá výrazů z liturgicko-bohoslužebného slovníku (Řm 1,9; 15,15n). Zde je kořen pozdějšího vývoje k institucionál­ nímu kněžství, které ovšem není v NZ žádnou kastou a ani není konkurentem či dokonce po­ přením kněžství Kristova nebo kněžství všech věřících. Je službou oběma a tím také *prostředníkem služby lidu jeho Bohu. AG -> Áron - bohoslužba SZ I 2 - eucharistie IV 2, V 1 - král SZ I 1 - Melchisedech - Mesiáš SZ II 2; NZ II 2 - oběť olej 2 - oltář 2 - pomazání II I 3 - povolání 1 - prostředník I 1 - skládání rukou NZ 2 - služba II 4 - smírná oběť 2 - vy­ volení SZ I 3c - Zákon B II I 1.5

KNIHA I. PÍSMO A KNIHA Písmo a kniha jsou pojmy blízké, ale nikoliv totožné. Kniha je sled navzájem souvisejících tex­ tů. spojených předmětem, o kterém pojednává. Pioto má každá kniha titul, třebaže v biblickém způsobu *psaní tento titul nebývá vždy na počát­ ku knihy. Sled událostí, které popisuje, mají urči­ tý řád; v případě Písma svátého zde najdeme navzá em související básně, zpěvy, rozsudky, pod­ obě uštvi, proroctví... spojené do jednoho jedi­ ného vyprávění. Bible se v Izraeli objevuje velmi brzy a už nejstarší dochované biblické texty se zmiňují o dvou starobylých sbornících epických a lyrických písní. Prvním je «Kniha Hospodinových bojů» (Nm 21,14) a druhý nese titul «Kniha spravedlivého» (Joz 10,13; 2 Sam 1,18). Dokazují, že si Izrael

uvědomil záhy svou zvláštnost a oddělenost od ostatních národů, v důsledku nepřetržitého působení Božího ve svých dějinách. Počet takto vzniklých knih ve spíše malém národě a v tak krátké době svědčí o síle víry a z ní plynoucích otázek, na které hledal odpovědi. Najdeme zde texty dějepisné, sbírky poetického, právního i liturgického charakteru, úvahy nad lidskou existencí apod.

II. BIBLE - POSVÁTNÉ SVĚDECTVÍ A PSANÁ PAMĚŤ Posvátný původ některých biblických textů, především legislačních a prorockých, lze doložit: *Zákon a *proroci jsou podstatným, ustavujícím prvkem bible. Je sice nesnadné označit slovem «kniha» obě «desky svědectví» (Ex 31,18) s vepsanými záko­ ny a přikázáními (24,12), které Mojžíš přijal z ruky Boží a přinesl lidu (32,15) - kamenné de­ sky, připomínající podobné desky z hlíny, po­ užívané tehdejšími písaři - ale přesto jde o sou­ bor, mající trvale *svědčit o Boží *vůli, ze které vzniknul, jakýsi náčrt, rámec pozdějších textů, které vytvořily postupně tzv «Knihu smlouvy» (Ex 24,7; 2 Král 23,2.21), «Knihu Zákona» (Dt 28,58.61; Mk 12,26). V ní je zachyceno to, co se v žádném případě nemá z Božích rozhodnutí vy­ tratit a co má být trvale po ruce proti nedbalcům (Dt 31,26n; srv Joz 24,27). Podobné potřebě odpovídají knihy prorocké. Izaiášovi nestačí vštěpovat vlastním shro­ mážděným učedníkům do srdce své svědectví (Iz 8,16) před celým národem (8,20). Dostává se mu příkazu «vepsat je do knihy, aby zůstalo svědec­ tvím do posledního dne, navždy» (Iz 30,8). Po­ dobně jedná Jeremiáš, když Baruchovi diktuje dvakrát souhrn svého dvacetiletého kázání v na­ ději, že «Hospodinovy hrozby hněvu a zla, které zamýšlí učinit» (Jer 36,2.7), přivedou lid k lítosti a k obrácení. Tak vzniká v Izraeli originální literární útvar svědectví Boha o vlastní *spravedlnosti a o lid­ ském *hříchu. To ovšem přesahuje pouhé svědec­ tví o minulosti národa. Sv. Pavel přisuzuje Písmu úlohu ukázat, «že všichni jsou hříšníci» (Gal 3,22).

177

III. KNIHY POZEMSKÉ A NEBESKÉ Sbírky prorockých textů nejsou jen slovem proroků, ale také *Slovem Božím. Vizionář Eze­ chiel může proto mluvit o nebeské knize, která mu byla dána k pozření, takže potom na zemi sděluje, co obdržel z nebe jako *poslání (Ez 2,8 3,3). Tento příměr dobře ilustruje myšlenku in­ spirace spisů, které jsou zároveň slovem lidským i Božím, a ukazuje, jak se vyhnout omezené lite­ rární kritice, které snadno propadá mnohý ko­ mentátor. Existují také knihy záhadné, jejichž obsah je vyhrazen Bohu, jako např. «Kniha soupisu (občanské přináležitosti)» (Ž1 87,5n; Iz 4,3), z níž jsou vyškrtnuti falešní proroci (Ez 13,9). Je to soupis Izraelitů i pohanů v *Jeruzalémě, ♦pře­ durčených k záchraně života (Iz 4,3), a tedy to­ tožný s «Knihou ♦života)) (Ž1 69,29; Ex 32,32n) na nebi i na zemi (Dan 12,1; Lk 10,20). Existuje též kniha, ve které jsou sepsány všechny naše činy ještě dříve, než vůbec přicházíme na tento svět (Ž1 139,16), a jiná kniha, která bude otevřena v den ♦soudu (Dan 7,10; Zj 20,12). Všechny tyto obra­ zy nemájí vést ke spekulacím nad místy a časo­ vými shodami, ale k pochopení svrchované Boží spravedlnosti a nezvratnosti v uskutečňování jeho záměrů v tomto světě. Jeho «účetní» kniha obsahuje v prvé řadě naše slzy a utrpení (Ž1 56.9) . IV. ZAPEČETĚNÁ A ROZLUŠTĚNÁ KNIHA Kniha, zapečetěná sedmi pečetěmi a držená v ruce tím, který je na trůně (Zj 5,1-10), je podle celé starozákonní tradice knihou prorockou (srv Iz 8,16; 29,1 ln; Ez 2,9). Je shrnutím celého izrael­ ského Písma svátého a jedině obětovaný ♦Be­ ránek ji může otevřít a přečíst. V Ježíši Kristu na­ bývají všechny tyto knihy nového, nečekaného smyslu. Do té doby se jevily jako souhrn Božích přikázání, jako *Zákon, neustále člověkem po­ rušovaný a tím nesnesitelný jakožto svědectví naší nevěrnosti. V okamžiku, kdy přichází «ten, o kterém je psáno ve svitku knihy», v okamžiku, kdy Ježíš Kristus prohlašuje «Hle, přicházím, abych vykonal tvou vůli, Bože» (Žd 10,7 = Ž1 40.9) , dochází ke konečnému *naplnění Boží ♦vůle do posledního písmene (Mt 5,18) a celý

178

soubor jeho *Slova se jeví jako jedno jediné ♦za­ slíbení, jeden jediný *záměr Boží, dovedený Bo­ hem samotným až ke konečnému naplnění. V ♦Ježíši Kristu se stávají všechny jednotlivé knihy (řecké biblia je množné číslo!) jedinou biblí (latin­ ské biblia je jednotné číslo). JG -* písmo - předurčit 3.4 - Slovo Boží - tradice SZ II 2 Zákon KOČOVNÍK - cesta - cizinec II - město SZ 1 - pastýř & stádo 0 - přebývat - víno I 2

KOLENO 1. Pokleknout před někým znamená uznat sym­ bolicky jeho nadřazenost a tím vlastní podříze­ nost, poddanství vůči němu. Všichni mají poklek­ nout a vrhnout se na tvář při průjezdu Ámanově (Est 3,2). Pokleknutí může být zabarveno nábožensky (srv 2 Král 1,13, kde je Eliášovi vzdávána úcta, mající do činění s úctou k Bohu, kterého zastupuje). První křesťané viděli projev takové úcty v *klanění malomocného (Mt 8,2; Mk 1,40), který «padá na svou tvář» (Lk 5,12), zatímco posměšky vojáků jsou svatokrádežnou parodií adorace (Mt 27,29 par). Pokleknutí je jednoznačným úkonem klanění (srv v češtině stejný kořen ‘kin’ obou slov) v očích těch, j e ­ jichž kolena nepoklekla před baalem» (1 Král 19,18 = Řm 11,4). Hospodin žádá, aby takové klanění zůstalo vyhraženo jemu jedinému (Iz 45,23; srv Mt 4,9). Součástí křesťanské víry je vědomí, že ve *jménu Ježíšovu se má sklonit každé koleno (Fil 2,10) a tak uznat, že Ježíš je ♦Pán. 2. Modlitba vkleče je nejjednodušší formou vzdávání úcty, jasně odlišné od postoje stojícího nebo sedícího člověka. *Modlitba vkleče je něco zcela jiného než promluva, dobrořečení nebo ex­ hortace. Je to někdy modlitba beze slov, prosba, která stoupá z hlubin duše. SZ zaznamenává čtyři případy takové modlitby, soukromé nebo veřejné. Na konci obřadu posvěcení chrámu se obrací Šalomoun ke shromážděným, stojícím věřícím, žehná je a promlouvá k nim (1 Král 8,14-21). Potom se obrací k oltáři a zůstává dlouho na kolenou v modlitbě (8,22-53) s ruka­ ma vztaženýma k nebi (8,54). Nakonec se ještě jednou obrací k lidu, žehná mu a zároveň jej na­

pomíná k věrnosti (8,55-61). Když zvítězil Eliáš nad baalovými kněžími a cítil, že období sucha trest za odpad - je u konce, «vystoupil na horu Karmel, sklonil se až k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena» (1 Král 18,42); déšť na sebe skutečně ne­ nechal dlouho čekat. O staletí později zůstává Ezdráš sedět «jako omráčený až do večerní oběti... klesl na kolena a rozprostřel ruce k Ho­ spodinu, svému Bohu» (Ezd 9,4n) pod dojmem zpráv o sňatcích Židů s cizinkami. K jeho mod­ litbě (10,1) se připojil celý shromážděný lid, který «se dal do usedavého pláče». Podobně klekal «třikrát za den» Daniel (Dan 6,11) k modlitbě a vzdávání chvály a cti Bohu ve svém pokoji. Ježíš se modlí na kolenou jen na hoře Olivové večer před svým zatčením (Lk 22,41); «padl na zem» (Mk 14,35) «s tváří k zemi» (Mt 26,39). Lukáš mluví o Štěpánovi, klečícím v okamžiku slavnostního odpuštění a prosby za katany (Sk 7,60), Petr klečí před vzkříšením Tabity (9,40) a Pavel po své dlouhé řeči na rozloučenou v Efezu (20,36). Všichni křesťané se s ním loučí vkleče na pobřeží (21,5). Klečící člověk je v obvyklém po­ stoji pro modlitbu prosebnou i pro vzdávání chvály (Ef 3,14).

polyteismu. Řekové a Římané později těchto základních myšlenek použijí ke zbožštění císařů. Na tomto pozadí nutno vidět originalitu biblic­ kého Zjevení, ve kterém patří rozhodující místo *království Božímu, a to jak v SZ, tak i v NZ. Z něj a z celonárodní zkušenosti vyplývá institu­ ce království v Izraeli. Směřuje nakonec ke královské důstojnosti Ježíše Krista. Boží i lidské království je přitom - v souladu se Zjevením je­ diného *Boha - radikálně očištěno. Správnější je nemluvit o očistě, ale spíše o úplné proměně původního pojetí: královská důstojnost lidí je na jedné straně definitivně oddělena od božské a na druhé straně je Kristova královská důstojnost zcela jiného charakteru než důstojnost pozem­ ských vladařů. SZ

KRÁČET -►běžet - cesta - ctnosti & neřesti 1 - následovat - přebývat 0

Království není podstatným prvkem uspořádání života Božího *lidu, původně tvořícího svazek kmenů, spojených *smlouvou. Už v době patriarchů existovali králové v Pale­ stině (Gn 20) a také v době exodu a soudců v malých státečcích izraelských sousedů (Gn 36,31-39; Nm 20,14; 21,21.33; 22,4; Joz 10 -1 1 ; Sd 4,2; 8,5). Izrael sice přebírá představu Bohakrále, ale bez důsledku pro uspořádání vlastního státního a národního života. *Hospodin vládne Izraeli (srv Sd 8,23; 1 Sam 8,7; Ex 19,6) v soula­ du s uzavřenou *smlouvou, ale žádný král nezpřítomňuje Boha zde na zemi.

KRÁL

I. ZKUŠENOST S MONARCHIÍ

Starý Orient vidí v královské důstojnosti vždy prodloužení majestátu božstev místní mytické koncepce. Je to tedy instituce posvátná, podílející se v různé míře na dění uvnitř božské sféry. Egyptský faraón je pokládán za vtělení boha Hóra a jedná tedy s jeho autoritou; bohoslužeb­ né úkony ve státě jsou jeho nezadatelným právem. Babylónský král je vyvolencem Mardukovým, poslán jím spravovat «čtyři kraje», tj celý svět, jako vojenský a politický vůdce, velekněz království. V obou případech je král *prostředníkem mezi bohy a lidmi. Jeho posláním je nejen zajistit lidu spravedlnost, vítězství a pokoj, ale ta­ ké zprostředkovat mu Boží požehnání, včetně úrodnosti země a plodnosti lidské i zvířecí. Král a jeho svět jsou tak neoddělitelní od mytologie a

1. Počátky království. - V období soudců se po­ kusil Abimelek nastolit v Sichemu království ka­ nanejského typu (Sd 9,1-7), které však naráží na nepřekonatelný ideologický odpor (9,8-20) a končí trapným neúspěchem (9,22-57). Nesnadné boje s Filišťany přivedou izraelské předáky na myšlenku nastolit krále, «který by nás soudil a vedl nás v boji» (1 Sam 8,19). Následky tohoto kroku jsou nebezpečné, protože zde hrozí splynu­ tí Izraele s «ostatními národy» (8,5.20). Samuel je proto nejdříve proti (8,6; 10,17nn; 12,12). Nako­ nec ale sám slavnostně uděluje Saulovi *pomazání a předsedá náboženské slavnosti jeho intronizace (9,16n; 10,1; 10,20-24; 11,12-15). Králov­ ské zřízení je ovšem zasazeno do pevného rámce, daného smlouvou. Saul je podobně jako před

XLD -*■ Ježíš (jméno) IV - klanět se - požehnání II 0 KONEC SVĚTA - čas SZ III; NZ III - den Páně - svět SZ III; NZ III 3

179

ním soudcové charismatickým vůdcem, vedeným *Duchem Hospodinovým (10,6nn) ve všech svá­ tých *válkách (11). Za stejných okolností přebírá jeho žezlo David, nejdříve v Judsku (2 Sam 2,14) a potom v Izraeli (5,lnn). Činí další kroky k politickému uspořádání země po vzoru souse­ dů a Nátanovo proroctví činí z jeho rodu ve vy­ voleném národě trvalou instituci, nositelku Božích zaslíbení (7,5-16). Na Davidovo králov­ ství se v dalších dobách skutečně upínají velké naděje, při nejmenším v jižní části země (srv Nm 24,17; Gn 49,8-12), kde zůstává dynastická struk­ tura nástupnictví zachována, zatímco na severu se náboženské kruhy snaží zachovat formu cha­ rismatickou: krále označují bez ohledu na jejich původ proroci (1 Král 11,26-40; 2 Král 9). 2. Královská funkce. - Izraelský král není - na rozdíl od sousedních států - včleněn do božských sfér. Zůstává podřízen smlouvě i Zákonu jako ostatní lidé a proroci tuto skutečnost nepřestávají připomínat (srv 1 Sam 13,8-15; 15,10-30; 2 Sam 12,1-12; 1 Král 11,31-39; 21,17-24). *Pomazání z něj ovšem činí posvátnou osobu (1 Sam 24,11; 26,9). Davidem se upřesňuje jeho vztah k Bohu; stává se jeho adoptivním *synem (2 Sam 7,14; Ž1 2,7; 89,27n), nositelem jeho důstojnosti na zemi a je tudíž potenciálně nadřazen všem králům světa (Ž1 89,28; srv 2,8-12; 18,44nn). Svou věrností vůči Bohu si zajišťuje ochranu, *vítězství nad vnějším nepřítelem i blahobyt celému lidu (srv Ž1 20; 21). V zemi samotné má dbát o zachováni *spravedlnosti (Ž1 45,4-8; 72,l-7.12nn; Př 16,12; 25,4n; 29,4.14). Jeho povinností je tedy uskutečňovat cíle smlouvy a *Zákona. Mimoto na sebe bere při určitých příležitostech některé liturgické úkony jakožto vůdce národa (2 Sam 6,17n; 1 Král 8,14.62n), takže lze mluvit o královském *kněžském úřadě (Ž1 110,4). Ideál věrného, spra­ vedlivého, mírumilovného krále se tak spojuje s ideálem národním a správné kralování jej má uskutečňovat. 3. Problémy s monarchy. - Historické a proroc­ ké knihy poukazují také na záporné stránky královské instituce. Proroci podporují krále v míře, v jaké tito odpovídají ideálu, o kterém byla řeč, a historické knihy je chválí; tak je tomu v případě Davidově (Ž1 78,70; 89,20-24), Ásově ( 1Král 15,11-15), Josafatově (1 Král 22,43), Ezechiášově (2 Král 18,3-7) a Josiášově (2 Král 23,25). Šalomounova sláva je co do čistoty v uskutečňování ideálu už mnohem spornější

180

(1 Král 11,1-13) a vysloveně špatných králů je ce­ lá řada jak v Izraeli (1 Král 16,25nn.30-33). tak v Judsku (2 Král 16,2nn; 21,1-9). Okolní pohan­ ská království nepřestávají fascinovat izraelské panovníky a svádět je nejen k napodobování je­ jich despotismu (kritizovaného v 1 Sam 8,10-18), ale také k *modloslužbě, spojené s mytickým pojetím královské důstojnosti. Proroci kritizují všechnu tuto zvůli a ukazují, jak jsou neštěstí, kterými je národ stíhán, důsledkem a trestem za nevěru králů (srv Iz 7,10nn; Jer 21 - 22; 36 - 38; 2 Král 23,26n). Deuteronomium se snaží zavést pořádek a varuje krále před napodobováním po­ hanských praktik a Ozeáš nakonec zavrhuje glo­ bálně celý monarchický systém vůbec (Oz 8,4). 4. Pohanští králové. - SZ je v posuzování po­ hanských králů opatrný. Jejich *autorita, jako každá jiná v tomto světě, je od Boha, takže Elizeus může dokonce vystoupit ve jménu Božím s výzvou k Hazaelově vzpouře v Damašku (2 Král 8,7-15; srv 1 Král 19,15). I pohanští králové jsou ve službách Prozřetelnosti a mohou tedy být nositeli *poslání ve vztahu k Božímu li­ du, jako např. Nabuchodonosor, kterému Bůh svěřil celý Orient, včetně Izraele (Jer 27), nebo v případě Kyrově, poslaném pokořit Babylón a osvobodit Židy (Iz 41,1-4; 45,1-6). Všichni přitom zůstávají podřízeni Boží vůli, která soudí jejich svatokrádežnou *pýchu (Iz 14,3-21; Ez 28,1-19) i jejich *rouhání (Iz 37,21-29). I oni se musí podro­ bit svrchované královské moci Božího Pomaza­ ného (Ž1 2; 72,9nn). II. BUDOUCÍ KRÁLOVSTVÍ A S NÍM SPOJENÉ NADĚJE 1. Přísliby proroků. - Mnozí z proroků do­ cházejí při posuzování královské instituce z čistě náboženského hlediska ke zcela negativnímu názoru. Ozeáš oznamuje konec království (Oz 3,4n) a Jeremiáš předvídá ponížení davidovské dynastie (21 - 22), ke které Izaiáš ještě tolik lnul. Dokonalé uskutečnění Božího záměru se váže stále silněji na «poslední dobu» a proroci ji popi­ sují za použití některých - vzácných - kladných historických zkušeností a hlavně Davidova obdo­ bí, ^předobrazu dokonalosti. Izaiáš se v 8. století upíná k budoucímu králi a pozdravuje jeho na­ rození (Iz 9,1-6). S ním bude nastolen *pokoj, *vítězství a *spravedlnost se ujmou žezla a *ra­ dost zavládne všude. Tento výhonek z kmene

Jesseova bude prodchnut *Duchem Hospodino­ vým a nastolí *spravedlnost (srv 32,1-5), která promění zem v pozemský *ráj (11,1-9). Stejnou naději skládá v jeho příchod i Micheáš (Mich 5,1-5) a Jeremiáš oznamuje království výhonku spravedlnosti z rodu Davidova právě v okamži­ ku, kdy dochází ke zničení Davidovy dynastie (Jer 23,5n). Obrat přichází teprve s Ezechielem, který sice smýšlí v podstatě jako ostatní, ale no­ vého Davida, *pastýře Izraelova, vidí už jen jako knížete (Ez 34,23n; 45,7n) a ideál hledá dále v minulosti, v teokracii Mojžíšovy doby, ke kte­ ré upíná všechnu svou naději (srv Iz 52,7). To mu ovšem nebrání očekávat naplnění zaslíbení, da­ ných Davidovi (Iz 55,3; srv Ž1 89,35-38). 2. Období čekání. - Královské období skončilo v r. 587 a ve skutečnosti to byla v dějinách Iz­ raele jen krátká epizoda. Přesto hluboce pozna­ menala život národa. V průběhu vyhnanství je pokoření královské dynastie pociťováno velmi bolestně (PÍ 4,20; Ž1 89,39-52) a k nebi stoupají modlitby za její obnovení (Ž1 80,18). Zorobábelovo poslání (Ezd 3) nechává na chvíli vzplanout naději na znovunastolení národní monarchie (Zach 3,8nn; 6,9-14), ale ne na dlouho. Poexilové židovství se organizuje teokraticky; politicky zůstává pod vládou pohanských králů, kteří vlád­ nou celkem bez přílišného násilí, s ohledem na autonomii země (srv Ezd 7,1-26), a ta se za ně oficielně modlí (6,10; 1 Mak 7,33). Jak se pro­ dlužuje toto období utrpení, vzmáhá se naděje na nápravu v «poslední době», ohlášenou proroky. Veškerá eschatologická naděje se soustřeďuje na budoucí Boží *království pod vládou krále, na kterého se vztahují starobylé královské žalmy (2; 45; 72; 110) a představy očekávaného království jsou jimi výrazně ovlivněny. Ústřední postavou je zde spravedlivý, mírumilovný král (Zach 9,9n), který si podrobí pohanské říše, které se buď při­ dají k poctě, vzdávané jedinému pravému Bohu (srv Iz 60,16), nebo jsou odsouzeny (Iz 24,2ln) za odboj proti království Hospodinovu (Dan 7,17-27). 3. Na prahu NZ. - Obnovení království dynastií Asmonejců přichází v okamžiku, kdy se roz­ máhá apokalyptická naděje, že Bůh sám zasáhne zázračně ve prospěch svého lidu (Dan 2,44n; 12,1). Judův odboj navazuje nejdříve na ideologii svátých *válek v daleké minulosti (srv 1 Mak 3) a Šimon hned nato soustřeďuje ve vlastních ru­ kou všechnu moc (1 Mak 14). Tato novinka ale

vede brzy k přebírání zvyků, mravů a metod po­ hanských sousedů. Jako první odmítají tuto si­ tuaci jednoznačně *farizeové, ve jménu věrnosti Davidově dynastii, ze které má vyjít *Mesiáš (srv Šalomounovy žalmy). Souběžně se odštěpuje směr esénský - odmítnutím oficiálního ^kněžstva tvrzením, že je neplatné - který očekává příchod «dvou Mesiášů: Áronova a Izraelova» (velekněze a krále z rodu Davidova, podřízeného velek­ nězi). Po Asmonejcích přichází už Herodes a jeho rod, vládnoucí pod kontrolou Říma. Až na Sadu­ ceje se všichni jen tím více upínají k příchodu es­ chatologického krále a definitivnímu nastolení Božího království, zabarvenému silně politicky, protiřímsky - v naději na osvobození z římské nadvlády. NZ Novozákonní poselství je zásadně náboženské. O Božím *království se v něm mluví ve spojitosti s prorockými zaslíbeními a s jejich pomocí je ta­ ké popisováno poslání Ježíše, který přišel toto království nastolit. On sám od prvopočátku od­ mítá jakoukoliv politickou příměs v očekávané *spáse, kterou vrcholí Boží Zjevení.

I. JEŽÍŠOVA KRÁLOVSKÁ DŮSTOJNOST ZA JEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA 1. Je Ježíš skutečně král? - V celém průběhu svého pozemského života Ježíš vytrvale odmítal nadšení davů, které v něm viděly *Mesiáše spíše ovšem politického než náboženského. Ježíš sám nebojuje ani proti Herodovi, který jej přesto osobně podezírá z konkurenčních úmyslů (Lk 13,31nn; srv 9,7), ani proti Římu, kterému je národ povinen odvádět daně (Mk 12,13-17 par); jeho ♦poslání je totiž jiného řádu. Neodmítá vy­ znání Natanaelovo («Ty jsi izraelský král», Jan 1,49), ale usměrňuje jeho pozornost k paruzii ♦Syna člověka. Když jej chce dav provolat králem po rozmnožení chlebů, uchyluje se do ústraní (Jan 6,15). Jen jednou přijímá veřejnou poctu: při svém vjezdu do Jeruzaléma, ke kte­ rému ovšem přistupuje sám v pokoře, v souladu s proroctvím Zachariášovým (Mt 21,5; srv Zach 9,9). Jen při této příležitosti se nechává provolat králem izraelským (Lk 19,38; Jan 12,13). Tento úspěch ovšem uspíší jeho zatčení a umučení. Pro­ to také mluví se svými učedníky tak, aby obrátil

181

jejich pozornost směrem k eschatologické naději. Ve stejném smyslu s nimi mluví o království také v okamžiku, kdy začíná jeho umučení (Lk 22,29n). 2. Ježíšova královská důstojnost a jeho umučení. - V průběhu náboženského *procesu je Ježíš do­ tazován na svůj nárok na titul *Mesiáše a *Syna Božího. Před Pilátem je naproti tomu hlavním bodem obžaloby jeho nárok královský. Evangeli­ sté toho využívají a ukazují, jak je Ježíšův proces vlastně paradoxním zjevením této důstojnosti. Ježíš neodpovídá záporně na Pilátovu otázku «Ty jsi tedy král?» (Mk 15,2 par; Jan 18,33.37), ale upřesňuje, že jeho *království «není z tohoto světa» (Jan 18,36) a nemůže tedy konkurovat důstojnosti císařské (srv Lk 23,2). Židé jdou v zaslepenosti nevěrou tak daleko, že uznávají císaře za jediného vládce nad národem, jen aby dosáhli Ježíšova odsouzení a zneuznání jeho nároku na královský titul (Jan 19,12-15). Ale i prostřednictvím výsměchu a pohany se projevuje Ježíšova královská důstojnost: po bičování jej vo­ jáci pozdravují jako židovského krále (Mk 15,18 par), nápis na jeho kříži hlásá, že se jedná o Ježíše z Nazareta, židovského krále (Jan 19,19nn par), a když okolostojící usilují o zesměšnění této důstojnosti, uznává ji kající lotr a prosí Ježíše, aby «se na něj rozpomenul, až bude ve svém království» (Mt 27,42 par; Lk 23,37.42). Ježíšova sláva se nakonec projeví, ale až *Zmrtvýchvstáním a v poslední den, při jeho druhém příchodu. Jeho soukmenovci jej odmítli podobně jako vinaři syna z podobenství, ale nemohou zabránit tomu, aby mu Bůh dal svou vlastní slávu; až se vrátí, zúčtuje s každým a *pomstí se svým N epřáte­ lům (Lk 19,12-15.27). Na *kříži se Ježíšova královská důstojnost projeví všem, kdo se dívají očima víry: Vexilla regis prodeunt, fulget crucis mystérium.

II. KRÁLOVSKÁ DŮSTOJNOST JEŽÍŠE ZMRTVÝCHVSTALÉHO 1. Současnost. - *Ježíš Kristus vstoupil po svém Zmrtvýchvstání do svého království. Nejdříve však musel vysvětlit svým *svědkům jeho podsta­ tu, tak odlišnou od všeho, co od Mesiáše a jeho království očekávali židé: nejde totiž o obnovení izraelského království ve prospěch vyvoleného národa (Sk 1,6), ale o království, které vzniká všude, kde je hlásáno *evangelium (Sk 1,8). Přes­

182

to je Kristus král, jak *káží křesťanští misionáři s odvoláním na starozákonní proroky: král spra­ vedlnosti ze Ž1 45,7 (Žd 1,8), Pán a zároveň kněz ze Ž1 110,4 (Žd 7,1), král od počátku svého po­ zemského života, jak plyne z evangelijních textů o Ježíšově dětství (Lk 1,33; Mt 2,2). Jeho králov­ ství však nijak nesoupeří s pozemskými vládami a Ježíš také žádnou pozemskou vládu sám nevy­ tváří: jeho království «není z tohoto *světa» (Jan 18,36). Křesťané se stávají jeho občany, když je Bůh vytrhne z temnot a «přenese do království svého Syna, ve kterém se jim dostává vykoupení)) (Kol 1,13). To není ale nijak na překážku podda­ nosti králům tohoto světa ani uznání jejich důstojnosti (1 Petr 2,13.17), a to ani v případě králů pohanských. Stačí, aby se taková pozemská ♦moc neprotivila duchovní *autoritě Ježíšově. Celé neštěstí spočívá v tom, že ve skutečnosti se obojí právě do sporu dostává, podle prorockého výroku Ž1 2,2. Tak tomu bylo už v průběhu týd­ ne umučení (Sk 4,25nn), tak tomu je po celou dobu lidských dějin. Pozemští králové smilnili od počátku s *Babylónem (Zj 17,2), a tak se podílejí na satanské vládě *šelmy (17,12). Opojení mocí vede k pronásledování církve a jejích dětí po vzoru Babylónu samotného, zpitého krví Ježíšo­ vých *mučedníků (17,6). 2. Kristovo království a paruzie. - Konec světa, jak nám jej symbolicky popisuje Apokalypsa, začíná bojem všech králů tohoto světa proti ♦Be­ ránkovi; shromáždili se k velkému *dni (16,14) poté, co předali veškerou moc *šelmě (17,13), ale Beránek je přemůže (srv 19,18n), protože on je skutečný král králů a *Pán pánů (17,14; 19,lnn; srv 1,5). Jeho druhý příchod bude skvělým počát­ kem jeho kralování i kralování Božího (11,15; 2 Tm 4,1). Podle proroctví z Iz 11,4 král, syn ♦Davidův, přemůže *antikrista svým pouhým velkolepým příchodem ve slávě (2 Te 2,9). Potom předá království svému *Otci, «dokud mu Bůh nedá za podnoží všechny jeho nepřátele)) (Ž1 110,1; 1 Kor 15,24n). Výsledkem této eschatolo­ gické *války, kterou povede jakožto Slovo Boží, bude jeho nadvláda nad nepřáteli (Ž1 2,9), kte­ rým povládne žezlem železným (Zj 19,15n). Teh­ dy vstanou z mrtvých mučedníci, kteří raději po­ ložili život, než aby se klaněli *šelmě, a ujmou se svého podílu na království (srv 1 Kor 15,24). Bu­ dou vládnout s ním a s Bohem (Zj 20,4nn; srv 5,10) na věky, podle proroctví Danielova, týka­ jícího se *Syna člověka (Dan 7,22.27), a podle sli­ bu Ježíšova dvanácti při poslední večeři: «Já vám

odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, abyste v mém království jedli a pili... a budete soudit dvanáct pokolení Izraele» (Lk 22,29n; srv Zj 7,4-8.15). PG -> autorita SZ II 1 - David - Ježíš Kristus II lc - kněžství SZ I 3; II I 2 - království - matka I 3 - Melchisedech 2 Mesiáš - modlitba I 2 - Nanebevstoupení II 0 - olej 2 - ot­ cové & Otec I 1, II I 4 - Pán SZ; NZ 2 - pastýř & stádo 0 pomazání I I I 2 - povolání I - prorok SZ I 3 - prostředník I 1- sláva/velebnost I, I I I 2 - stín II 1 - Syn Boží SZ II - šat I 2 - vyvolení SZ I 3c

KRÁLOVSTVÍ «Království Boží se přiblížilo», ohlašují Jan Křtitel i Ježíš (Mt 3,1; 4,17). Jeho konkrétní po­ dobu a požadavky nám přibližuje četba NZ, pod­ statné rysy tohoto království však obsahuje už SZ, který jeho příchod ohlašoval a připravoval. SZ Myšlenka Božího království je v celém starém Orientě a jeho náboženství něčím zcela samozřej­ mým. Z ní vychází mytologický výklad posvát­ nosti osoby pozemského *krále, vyslance králeboha. SZ tuto myšlenku přejímá, ale naplňuje ji novým obsahem, odpovídajícím jeho víře v jed­ noho Boha, jeho pojetí politické moci a výhledu do eschatologické budoucnosti.

I. IZRAEL - BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ Představa *Hospodina-krále se neobjevuje ihned na začátku SZ. Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův nenese žádné královské rysy, a to ani v okamžiku, kdy zjevuje své *jméno Mojžíšovi (Ex 3,14). Objevuje se však velmi brzy po usazení v Kanaánu a vyjadřuje symbolicky vztah Hospo­ dina k jeho lidu. On je králem v Izraeli (Sd 8,23; 1 Sam 8,7). *Bohoslužba lidí zde na zemi je po­ dobná té, kterou jej na nebi oslavují *andělé. Tuto základní myšlenku najdeme v liturgickém lyris­ mu (Ž1 24,7-10) i u proroků (Iz 6,1-5) a svatopisci rozvádějí její podrobnosti. Hospodinovo králov­ ství je na věky (Ex 15,18), na nebi (Ž1 11,4; 103,19) i na zemi (Ž1 47,3) a v celém vesmíru, který stvořil (Ž1 93, ln; 95,3nn). Vládne všem ♦národům (Jer 10,7.10). Jeden národ si však vy­

volil zcela zvláštním způsobem: je to Izrael, se kterým uzavřel *smlouvu a který je jeho zvlášt­ ním údělem, «královstvím kněží», zasvěceným ♦lidem (Ex 19,6). V něm se jeho království proje­ vuje zvláštním způsobem - Hospodin, král králů, přebývá mezi svými v *Jeruzalémě (Ž1 48,3; Jer 8,19), aby jim žehnal (Ž1 134,3), vedl a chránil je, shromažďoval jako *pastýř shromažďuje stádo (Ž1 80; srv Ez 34). Myšlenka Boží královské důstojnosti dobře vyjadřuje obsah smlouvy, uzavřené mezi lidem a jeho Bohem. Náplň pojmů ‘král’ a ‘království’ je ovšem zcela nová. Hospo­ din zástupů (Iz 6,5) vládne světu a řídí jeho osu­ dy, je jeho *soudcem. Od svého lidu žádá uznání své královské autority, to jest zachovávání ♦Zákona; tím je dána morální náplň království, výrazně odlišná od představ sousedů, kde vystu­ puje do popředí mnohem jasněji prvek politický.

II. KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ A KRÁLOVSTVÍ IZRAELSKÉ Izrael, Boží království, přesto nemůže existovat zcela bez politické struktury, proměnné v průběhu dějin. Když ale národ vyžaduje *krále «jako ostatní národy», zůstává toto pozemské království trvale podřízeno království Hospodi­ novu a stává se nástrojem Božího panování na zemi, v souladu se smlouvou. Zde je vysvětlení odporu proti monarchii v části národa (1 Sam 8,l-7.19nn) i existence Božích vyslanců, kteří pro­ sazují Hospodinovy kandidáty: Saula (10,24), Davida (16,12) a celé jeho dynastie (2 Sam 7,1216). Pozemské království se zde stává časným projevem království Božího, přes nevyhnutelné propletení s děním jinde. Služba Hospodinovi (2 Kron 13,8; srv 1 Kron 28,5), který shlíží na po­ tomky Davidovy jako na své *syny (2 Sam 7,14; Ž1 2,7), zůstává, co do důležitosti, prvořadá. Vcelku ale zanechává monarchické zřízeni v Iz­ raeli po sobě smíšené pocity, protože pozemské ambice jeho králů se nekryjí se záměry Hospodi­ novými a často jsou přímo v rozporu se Záko­ nem. Proroci nepřestávají připomínat podříze­ nost pozemského království Božímu, vyčítají králům jejich hříchy a oznamují blížící se tresty za ně (už 2 Sam 12; 24,10-17). Dějiny izraelského království jsou skutečně psány slzami a krví až do dne, kdy zničení Jeruzaléma uzavírá celou záležitost před očima zděšených věřících (Ž1 89,39-46). Je to důsledek rozchodu pozemských

183

vladařů s králem-Bohem, od něhož pochází veškerá královská moc (srv Jer 10,21).

III. OČEKÁVÁNÍ KONEČNÉHO HOSPODINOVA KRÁLOVSTVÍ Politická a národní katastrofa, která postihla izraelskou monarchii, obrací zrak vůdců národa k původní teokracii (srv Ex 19,6). Proroci ozna­ mují, že bude před definitivním koncem skutečně obnovena; mluví sice o budoucím *králi, ♦Me­ siášovi a synu *Davidovu, ale téma kralování Hospodinova přitom nabývá na významu, zvláště od konce babylónského vyhnanství. Hospodin bude pást své stádo jako *pastýř, bude je chránit, shromažďovat a vodit (Mich 2,13; Ez 34,11... Iz 40,9nn). Radostná zvěst, rozléhající se ve zdech Jeruzaléma, zní: «Tvůj Bůh je král» (Iz 52,7; Sof 3,14n) a jeho království se postupně šíří po celé zemi. Odevšad se do Jeruzaléma pohrnou lidé, aby se klaněli králi Hospodinovi (Zach 14,9; Iz 24,23). V bohoslužbě se za použití starobylých motivů po návratu z vyhnanství znovu ozývají jásavé tóny na oslavu eschatologického Božího králov­ ství - všeobecného, hlásaného a uznaného všemi národy. Jeho viditelným počátkem je *soud Boží (Ž1 47; 96 - 99; srv 145,1 lnn). Daniel obnovuje slavnostně proroctví předchozích dob, v době pronásledování za Antiocha Epifana. Jeho apo­ kalypsa oznamuje příchod království Božího, zvedajícího se na troskách pozemských království (Dan 2,44...). Symbolická postava *Syna člo­ věka, přicházejícího na nebeských oblacích, je jeho obrazem, v protikladu k *šelmě, která před­ stavuje politické říše této země (Dan 7). Jeho příchod je signálem k ♦soudu, po kterém bude nastoleno království Syna člověka a národa svá­ tých nejvyššího Boha (7,14.27). Hospodinovo království tedy na sebe bere znovu podobu kon­ krétního království, jehož nositelem bude vyvole­ ný *lid (srv Ex 19,6), ale toto nové království «nebude z tohoto světa». Také kniha Moudrosti se tohoto tématu dotýká: po soudu budou spra­ vedliví vládnout národům a Pán nad nimi bude vládnout na věky (Mdr 3,8). Vyvolený národ žije po staletích příprav v oče­ kávání tohoto království, jak je zřejmé zvláště z mimobiblické literatury tehdejší doby. Občas se zdá, že království přichází ve viditelné politické formě, ale skutečně nábožensky hluboké osobnos­

184

ti vědí, že *Mesiáš, který přijde obnovit Davido­ vo království, přijde nastolit království duchovní, vnitřní: «spravedlivý na sebe bere jho království» tím, že zachovává Zákon, učí rabíni. Na tuto mocnou, i když ještě nejasnou naději navazuje evangelium o království, se kterým přichází NZ.

NZ I. EVANGELIUM O KRÁLOVSTVÍ 1. Ježíš káže galilejským městečkům a vesnicím v prvé řadě «radostnou zvěst o království» (Mt 4,23; 9,35), nazývaném Markem «královstvím Božím», zatímco Matouš mluví o «království nebeském», v souladu s učením rabínů; oba výrazy jsou zaměnitelné. *Zázraky, doprovázející kázání, jsou viditelnými znameními jeho přícho­ du a pomáhají pochopit jeho význam. Znamená totiž konec panství *satana, *hříchu a *smrti nad člověkem: «Jestliže já vymítám *zlé duchy Du­ chem Božím, pak k vám přišlo Boží království» (Mt 12,28). Každý člověk se tak ocitá na rozcestí a musí volit; má se *obrátit, stát se ♦učedníkem Ježíšovým a přijmout požadavky, které na něj království vznáší. 2. Apoštolově jsou ještě za života jejich Mistra posláni hlásat *evangelium o království (Mt 10,7). Po letnicích je očekávání království vlast­ ním cílem všeho kázání evangelia, a to i u sv. Pa­ vla (Sk 19,8; 20,25; 28,23.31). Věřící pro ně snáše­ jí utrpení (Sk 14,22), když je Bůh povolal «do svého království a do své slávy» (1 Te 2,12). Ke vstupu do něj je ale od tohoto okamžiku nutno věřit ve ♦jméno *Ježíše Krista (Sk 8,12).

II. TAJEMSTVÍ BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ Království Boží je skutečnost tajemná. Jedině Ježíš ji zjevuje, a to pokorným a maličkým - ni­ koliv moudrým a obratným tohoto světa (Mt 11,25); svým *učedníkům, a ne ostatním lidem, kterým zůstává tajemství zahaleno (Mk 4,11 par). Evangelium vede k odhalení tohoto ♦tajemství postupně, zvláště prostřednictvím ♦podobenství. Po Zmrtvýchvstání je ještě doplněno (Sk 1,3) a seslaný Duch Svatý je dovádí k plnosti (srv Jan 14,26; 16,13nn). 1.

Paradoxy Božího království. -

Doslovné

chápání eschatologických výroků SZ vedlo židy k názoru o bezprostředním, skvělém příchodu království. Ježíš je chápe jinak: království při­ chází v okamžiku, kdy je lidem hlásáno *Slovo Boží. Podobá se *semeni, zasetému do země a *rostoucímu bez lidského přičinění (Mt 13,39.18-23 par; Mk 4,26-29). Působí ve světě jako kvas v těstě (mt 13,33 par) a jeho skromný začátek je v silném kontrastu k budoucnosti, ke které spěje. Ježíš sám káže jen palestinským Ži­ dům a i mezi nimi vlastně jen malému hloučku svých učedníků, kterým «je dáno království» (Lk 12.32) . V budoucnosti se však má království stát košatým *stromem, v jehož větvích budou hníz­ dit nebeští ptáci (Mt 13,31 n par). Přijme všechny *národy země, protože samo není vázáno na žádný z nich, ani ne na národ *židovský. Vzniká tam, kde člověk přijímá Boží *Slovo (srv Mt 13,23), ale proto ještě nezůstává zcela neviditelné v našem světě. Nelze je sice spatřit obyčejnýma očima (Lk 17,20n), ale přesto se navenek proje­ vuje (srv podobenství o pšenici a koukolu v Mt 13,24...). Malé stádce, kterému je svěřeno (Lk 12.32) , mu propůjčuje pozemskou podobu no­ vého *Izraele, totiž *církve, založené na *Petrovi, který je držitelem klíčů od království (Mt 16,18n). Tato viditelná podoba ovšem nemá nic společného s královstvími tohoto světa. Ježíš sám uniká všem, kdo by jej chtěli provolat ♦králem (Jan 6,15) a i titul *Mesiáše přijímá jen ve zcela přesně vymezeném smyslu.

nou ke stolu s patriarchy SZ (Lk 13,28n par; srv 14,15; Mt 22,2-10; 25,10). Věřící se ujmou svého ♦dědictví v plnosti (Mt 25,34) po vlastním vzkříšení a proměně těla (1 Kor 15,50; srv 6,10; Gal 5,21; Ef 5,5). V očekávání těchto událostí se modlí a prosí «Přijď království tvé!» (Mt 6,10 par).

3. Vstup do království. - Království je nejcen­ nějším Božím darem a člověk musí být ochoten dát za něj vše, co má (Mt 13,44nn). Vstup je do něj možný jen za určitých podmínek - ne že by si jej bylo možno zasloužit, jako nějakou mzdu nebo odměnu: Bůh najímá svou *vinici, komu chce, a najatým dělníkům rovněž vyplácí mzdu podle vlastního uvážení (Mt 20,1-16). Jestliže ale je z jeho strany všechno *milost, má člověk na ni příslušně odpovědět. Zatvrzelí hříšníci «nebudou mít podílu v království Kristově a Božím» (1 Koř 6,9n; Gal 5,21; Ef 5,5; srv Zj 22,14n). Kdo do něj chce vstoupit jako dědic, musí žít v duchu ♦chudoby (Mt 5,3 par), jako malé *děti (Mt 18,14 par; 19,14), musí usilovat o Boží království a jeho *spravedlnost (Mt 6,33), snášet pro ně ♦pro­ následování (Mt 5,10 par; Sk 14,22; 1 Te 1,5) a být ochoten pro ně obětovat všechno, co vlastní (Mt 13,44nn; srv 19,23 par), a jeho spravedlnost musí být větší než ♦farizejská (Mt 5,20) - jedním slovem, musí konat ♦vůli Otcovu (Mt 7,21), zvláště co se týče bratrské lásky (Mt 25,34). Všichni jsou sice povoláni, ale *vyvolených je málo. Kdo se chce vetřít bez svatebního roucha, 2. Království prochází několika etapami. - Má-li bude vyhnán (Mt 22,11-14), přičemž k získání království postupně růst, potřebuje k tomu čas. tohoto roucha je zapotřebí opravdového V jistém smyslu se už *čas naplnil a království je ♦obrácení (srv Mt 18,3), nového *zrození, bez zde od doby Jana Křtitele (Mt 11,12n par). Je to kterého nelze «uzřít Boží království» (Jan 3,3nn). období svatby (Mk 2,19 par; srv Jan 2,1-11) a Nevyžaduje se *už přináležitost k židovskému ♦žní (Mt 9,37nn par; srv Jan 4,35). Podobenství národu jako ve SZ: «mnozí přijdou od východu a mluvící o *růstu (símě, hořčičné zrno, kvas, kou­ od západu a zasednou ke stolu v království, za­ kol a dobrá pšenice, hřích: srv Mt 13) však na­ tímco občané království budou vyvrženi ven» značují, že počátek království je v dějinách od (Mt 8,1 ln par). Před vstupem dojde k *soudu, o jeho plnosti časově vzdálen. V současnosti trpí kterém mluví některá podobenství, např. jako o evangelium *násilí (Mt 11,12), které se pokouší třídění koukolu od pšenice (Mt 13,24-30), o zabránit šíření evangelia. Po Ježíšově Vzkříšení třídění ryb (Mt 13,47-50) nebo o vyúčtování (Mt se s konečnou platností rozlišuje mezi jeho 20,8-15; 25,15-30). Ze všeho řečeného plyne poža­ vstupem do slávy a jeho návratem k soudu živých i davek *bdělosti (Mt 25,1-13). mrtvých (Sk l,9nn). Z toho vyplývá charakter bohoto období «rozlišování»: je to doba *svědectví (Sk 1,8; Jan 15,27), čas církve. Teprve na jeho III. KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ konci přijde království ve své plnosti (srv Lk A KRÁLOVSTVÍ KRISTOVO 21,31), skutečná slavnost *velikonoc (Lk 22,14nn), eschatologická *hostina (Lk 22,17n) Téma Božího království je nerozlučně spojeno pro pozvané ze všech končin světa, kteří zased­ s osobou Mesiáše, protože jde o *Syna Božího,

185

který obojí ve své osobě spojuje. Jeho přítomnost v království prochází třemi postupnými etapami: nejdříve pozemským životem Ježíšovým, potom obdobím církve a nakonec plností na konci času. 1. Za svého pozemského života zůstával Ježíš velmi zdrženlivý v používání titulu «*král». Při­ jímá jej očištěný od politických aspirací, až když to odpovídá prorockým slibům SZ, tak aby se ukázalo, že «není z tohoto světa» (Mt 21,1-11 par; srv Lk 23,2), a když je svědectvím pravdě (Jan 18,36n). Neváhá ale ztotožnit své poslání s jeho příchodem a hlavně se vším, co je s tímto příchodem nějak spojeno; opustit všechno pro Boží království (Lk 18,29) je totéž jako opustit všechno pro Ježíšovo *jméno (Mt 19,29; srv Mk 10,29). Podobně staví na stejnou úroveň pojmy «království *Syna člověka» a «království Otcovo» (Mt 13,41nn) a ujišťuje učedníky, že pro ně připravil království stejně, jako je Otec připravil pro něj (Lk 22,29n). 2. Ježíšova královská důstojnost vychází najevo teprve po jeho *zmrtvýchvstání, při zasednutí na trůn Otcův (Zj 3,21) a po jeho pravici (Sk 2,3035). Po celou dobu trvání období církve se proje­ vuje královská Boží moc mezi lidmi prostřednic­ tvím kralování Krista, *Pána vesmíru (Fil 2,11), kterého Otec učinil «králem králů a Pánem pánů» (Zj 19,16; 17,14; srv 1,5). 3. Na konci lidských dějin předá Kristus, vítěz nad všemi nepřáteli, království Bohu Otci (1 Kor 15,24). «Náš Pán a jeho Pomazaný se plně ujmou vlády» (Zj 11,15; 12,10) a věřícím se dostane «dědictví v království Kristově a Božím» (Ef 5,5). Tak se ujme Bůh, Pán veškerenstva, plně vlády nad svým královstvím (Zj 19,6). Učed­ níkům Ježíšovým se dostane podílu na slávě to­ hoto království (Zj 3,21), protože Ježíš z nich učinil už na této zemi «královské kněžstvo pro svého Boha a Otce» (Zj 1,6; 5,10; 1 Petr 2,9; srv Ex 19,6).

KREV V NZ stejně jako v pozdním židovství označuje spojení «*tělo a krev» člověka jakožto smrtelnou bytost (Sir 14,18; 17,31; Mt 16,17; Jan 1,13), ja­ kou se stal i Syn Boží, když přišel mezi nás (Žd 2,14). Jinak ale v bibli najdeme jen krev prolitou (ve smyslu latinského cruor) ve spojení s darova­ ným, obětovaným nebo ztraceným životem, na rozdíl o vyjadřování řeckého, které se slovem ‘krev’ (ve smyslu latinského sanguis) spojuje spíše významový okruh lidského plození a citovosti. SZ Izrael přisuzuje krvi, podobně jako všechna ostatní starověká náboženství, posvátný charak­ ter. Krev je *život (Lv 17,11.14; Dt 12,23) a všechno, co je s ní spojeno, je v úzkém vztahu k Bohu, Pánu života. Proto jsou zakázány vražda a požívání krve a proto hraje krev tak důležitou úlohu v bohoslužbě. 1. Zákaz vraždy. - Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, a proto jen Bůh má právo života a smrti nad ním. Jestliže někdo proleje lidskou krev, bude se za to zodpovídat před Bohem (Gn 9,5n). To je základem náboženského přikázání desatera «nezabiješ» (Ex 20,13). Krev zavražděné oběti «volá k nebi o *pomstu» (krev *Ábelova: Gn 4,1 On; srv 2 Sam 21,1; Ez 24,7n; 35,6). Zvykové právo proto považuje za spravedlivé «pomstít krev» (Gn 9,6) a snaží se pouze omezit neko­ nečný řetěz krevní msty (srv Gn 4,15.23n) příslušnými pravidly (Dt 19,6-13; Nm 35,9-34). Vykonání této pomsty na sebe bere ostatně Bůh sám a jeho přičiněním padá nevinně prolitá krev na hlavy těch, kdo ji prolili (Sd 9,23n; 1 Král 2,32). K němu se obracejí pronásledovaní věřící (Ž1 79,10; 2 Mak 8,3; srv Jb 16,18-21) a Bůh přislibuje zjednání práva, až přijde jeho *den (Iz 63,1-6).

RD & PC,

-*• církev - dědictví NZ II - evangelium - chudí NZ I Ježíš Kristus I 1.2 - král - lid A I 2; C I - Mesiáš SZ II 3; NZ 11 1 - naděje NZ I - násilí IV 1.3 - nebe II, V - podobenství I 2; II 2; III - pokání/obrácení NZ I, II - pokrm IV - růst 3 spravedlnost B II NZ - strom 2 - Syn člověka SZ II 1 - ta­ jemství NZ I - záměr Boží SZ V; NZ - zázrak II 2 - země NZ I 2 KRÁSA -► dobro & zlo I 1 - milost I - sláva/velebnost I vůně I - žena SZ 3

lcS()

2. Zákaz požívání krve. - Jeho kořeny jsou předbiblické (srv Gn 9,4) a týká se v bibli též masa, ze kterého nebyla krev odstraněna příslušným obřadným způsobem (Dt 12,16; 15,23; srv 1 Sam 14,32-35). Ať už je původ tohoto přikázání ja­ kýkoliv, ve SZ se mu dostává přesného obsahu: krev patří, podobně jako celý život, výlučně Bo­ hu, je jeho podílem na obětech (Lv 3,17) a člo­ věku může posloužit jedině jako prostředek smíru (Lv 17,1 ln). Zákaz požívání krve přežíval po

nějakou dobu i v křesťanských společenstvích, jako prostředek snazšího společného stolování někdejších židů a pohanů (Sk 15,20-29). 3. Krev v bohoslužbě. - Z posvátnosti krve plyne její použití v bohoslužbě. a) *Smlouva mezi Hospodinem a jeho lidem je zpečetěna krvavým obřadem, při němž je polovi­ na krve vylita na *oltář, představující Boha, dru­ há polovina je vylita na lid. Mojžíš vysvětluje: «Toto je krev smlouvy, kterou Hospodin s vámi uzavřel...» (Ex 24,3-8). Tak vzniká nezničitelné pouto mezi Bohem a jeho lidem (srv Zach 9,11; Žd 9,16-21). b) Důležitou úlohu hraje krev při *obětních obřadech, ať už jde o celopaly nebo jiné oběti. Kněz vylévá krev na oltář a okolo něj (Lv 1,5.11; 9,12 atd). Zvláštního významu nabývá krev veli­ konočního b e rá n k a , jíž jsou pomazány veřeje dveří (Ex 12,7.22) na ochranu proti ničivosti hro­ zící zkázy (12,13.23). c) Prvořadou úlohu hraje krev v obřadech *smírných, protože smír se uskutečňuje právě krví (Lv 17,11), kterou je postříkán shromážděný lid (4,6n atd). V den odpuštění velekněz vstupuje do velesvatyně s krví obětí na odpuštění hříchů vlastních i celého lidu (16). d) Krev konečně posvěcuje jak oltář, tak kněze, a označuje je jako vlastnictví Boží (Ex 29,20n; Lv 8,23n.30; Ez 43,20).

NZ

NZ upouští od krvavých obětí SZ a od židov­ ské bohoslužby vůbec, protože ruší celý systém krevní msty a protože uznává cenu a význam «nevinně prolité krve», «drahocenné krve» (1 Petr 1,19), vylité jako výkupné za lidi.

Druhá stránka dramatického vývoje se proje­ vuje při poslední večeři, kdy Ježíš pozvedá *eucharistický kalich «krve nové smlouvy, vylité za mnohé na odpuštění hříchů» (26nn par). Jeho obětované tělo a jeho prolitá krev dávají jeho smrti dvojí význam: je to oběť nové *smlouvy, nastupující na místo smlouvy sinajské, a zároveň oběť *smíru, v souladu s proroctvím o *služebníku Hospodinovu. Nevinná, nespravedlivě proli­ tá krev se stává krví *vykoupení. 2. Svatý Pavel. - Pavel mluví o výkupné moci krve ve spojitosti s výkladem smyslu Ježíšova *kříže. Zakrvavený Ježíš zaujímá místo, které ve staré smlouvě zaujímala v obřadu *smíru ‘slitov­ nice’ (kapporet) na arše smlouvy (Řm 3,25). On je přítomností Boží a místem odpuštění hříchů. Jeho krev je totiž naší *spásou, *ospravedlněním (Řm 5,9) a vykoupením (Ef 1,7). Ježíš nás ‘znovuzískal’ pro Boha (Sk 20,28) a vytvořil *jednotu mezi židy a pohany (Ef 2,13), mezi člověkem a nebeskými mocnostmi (Kol 1,20). Člověk může mít účast na této krvi nové úmluvy prostřednic­ tvím eucharistického *kalicha (1 Kor 10,16n; 11,25-28), který vytváří mezi člověkem a Pánem hlubokou eschatologickou jednotu: ohlašuje smrt a očekávaný příchod Pána Ježíše (11,26). 3. List Židům. - Autor pokládá veleknězův vstup do velesvatyně s krví smíru za *předobraz Krista, vystupujícího do nebe se svou vlastní krví a získávající nám tak vykoupení (Žd 9,1-14). Zároveň se zde objevují prvky, navazující na Mojžíšovu oběť smlouvy na úpatí Sinaje: Ježíšova krev, krev nové smlouvy, je obětována na od­ puštění b řic h ů lidí (Žd 9,18-28). Jejím prostřed­ nictvím je lidem zjednán přístup k Bohu (10,19) a ona je posvěcuje (10,29; 13,12) a uvádí do stádce dobrého pastýře (13,20).

4. Svatý Jan. - Hlavně jeho kniha Zjevení nava­ zuje na tradiční nauku tam, kde mluví o krvi b e ­ 1. Synoptickci evangelia. - Na prahu smrti my­ ránkově, která nás obmyla z hříchů (Zj 1,5; srv slel Ježíš na zodpovědnost Jeruzaléma, který 7,14) a získala nás znovu pro Boha, takže se v minulosti zabíjel proroky, podobně jako stáváme královským kněžstvem (5,9). Významné je přitom spojení s autorovým viděním *Baby­ zanedlouho jeho samotného a jeho učedníky. Boží soud nad tímto městem bude nevyhnutelně lónu, města nepravostí, zpitého krví *mučedníků přísný a krev, prolitá od smrti spravedlivého (18,24), kteří však přesto satana přemohli, díky Ábela, padne na hlavy tohoto pokolení (Mt beránkově krvi (12,11), a jejich vlastní krev volá 23,29-36). Jeho vlastní umučení je součástí toho­ do nebe o spravedlnost. Bůh je *pomstí tím, že dá pít prolitou krev vrahům (16,3-7) dříve, než to dramatu: Jidáš přiznává, že zradil spravedli­ vou krev (27,4), Pilát si myje ruce v okamžiku, bude prolita jejich vlastní krev a než se objeví spravedlivý soudce v šatě, nasáklém krví (19,13; zatímco dav přebírá zodpovědnost za její prolití (27,24n). srv Iz 63,3).

187

Janovy úvahy okolo krve Kristovy jdou jiným směrem. Voda a krev, které vycházejí z boku Kristova, probodeného kopím (Jan 19,31-37), jsou dvojnásobným svědectvím Boží lásky a Du­ cha (1 Jan 5,6nn) a oživují církev. *Voda je zna­ mením Ducha, který dává nové zrození a utišuje žízeň (Jan 3,5; 4,13n). Krev je podávána věřícím v *eucharistické slavnosti: «Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má v sobě život věčný... zůstává ve mně a já v něm» (Jan 6,53-56). CS & PG Ábel - beránek Boží 2 - čistý NZ II 2 - duše I 1 - eucha­ ristie - kalich 3 - magie 2a.c - mučedník - násilí - oběť obřezání SZ 2 - pomsta 1.4 - pronásledování - smír smlouva SZ I 3; NZ I - svědectví NZ III 2 - tělo I 1.3b - ve­ likonoce I 6b - víno 11 2b - vykoupení NZ 1.2 - život II 3 KR ISTUS -+ Ježíš Kristus II - Mesiáš - pomazání III 5 tajemství NZ II KRISTOVO V Y V Ý ŠE N Í -► hrdost - Ježíš Kristus II la Nanebevstoupení - pokora IV - síla II - sláva/velebnost

KŘEST České slovo «křest» od slova ‘pokr(i)stiť je jazykově nezávislým překladem řeckého bapteinj baptizein, které znamená «(ob)mýt, ponořit» (srv naproti tomu francouzské baptéme nebo německé Taufé). Křest se provádí obřadem obmytí nebo ponořením. Obmytí *vodou je velmi častý sym­ bol očisty v dějinách nejrůznějších náboženství. Podobnost s křesťanským křtem však zde končí. Určitou analogii najdeme ve SZ, a ještě více ovšem ve křtu Janově i v judaismu tehdejší doby všeobecně.

I. SZ A ŽIDOVSTVÍ 1. Na mnoha místech S Z je řeč o očistné síle vo­ dy. - Objevuje se ve mnoha událostech Písma svátého, které později budou vykádány jako před­ obraz křtu - např. *potopa (srv 1 Petr 3,20n) nebo přechod Rudým mořem (srv 1 Kor 10,1 n). Zákon ukládá ve mnoha případech nečistoty obřadná umývání, která ^očišťují a zjednávají pa­ třičný přístup k bohoslužbě (Nm 19,2-10; Dt 23,1 On). Proroci mluví o vylití očistné vody na hříšníky (Zach 13,1). Ezechiel je spojuje s *darem Ducha Božího (Ez 36,24-28; srv Ž1 51,9.12n). 2.

188

Po návratu z vyhnanství se množí obřadná

obmývání a úzkostlivě se dbá na jejich přesné dodržování, které vede v době evangelií ke kraj­ nímu formalismu farizeů (Mk 7,1-5 par). Tato gesta symbolizují očistu *srdce, které skutečně mohly dosáhnout, za předpokladu, že ruku v ru­ ce s nimi šla skutečná lítost. Zhruba v době NZ křtili rabíni proselyty z pohanství a tak je včleňo­ vali do vyvoleného národa (srv Mt 23,15). Zdá se dokonce, že někdy byl křest považován za stejně důležitý jako *obřízka. Josephus uvádí početné obřadné koupele v sektě esénů i v židovských společenstvích v Damašku a v Kumránu. Obřadná koupel zde ale není zásvětným rituálem; kandidát je k ní při­ puštěn až po dlouhém období zkoušek a ověřo­ vání pravosti a upřímnosti jeho obrácení. Pro­ vádí se denně a vyjadřuje tak touhu po očistné Boží milosti a po čistém životě. Jedinec se do vody ponořuje sám, na rozdíl od křtu, udělova­ ného kajícníkům jednou provždy Janem.

II. JANŮV KŘEST Janův křest možno přirovnat ke křtu proselytů, o němž byla řeč výše. Zatímco tento uváděl do vyvoleného národa, Janův křest připojuje hříšníka ke skutečnému potomstvu ♦Abrahámo­ vu (Mt 3,9 par), posvátnému *zbytku Izraele, na který se nevztahuje Boží *hněv (Mt 3,7.10 par) v den *Mesiášova příchodu. Nabízí se celému ži­ dovskému národu a nejen hříšníkům nebo proselytům. Tento křest na znamení odpuštění hříchů a obrácení hříšníků se uděluje v poušti (Mk 1,4 par) jednou provždy každému, kdo vyzná hříchy a chce vyjádřit své odhodlání k opravdovému obrácení (Mt 3,6nn). Jan zdůrazňuje morální čis­ totu, ale nežádá po vojácích ani po publikánech, aby opustili své funkce (Lk 3,10-14). Janův křest je provizorní, vodou. Připravuje Mesiášův křest Duchem svátým a *ohněm (Mt 3,11 par; Sk 1,5; 11,16; 19,3n), pravé očištění (srv Ž1 51), začátek nového světa a nové země, spja­ tého (jak se zdá) s očekávaným *soudem. Ve skutečnosti bude Vykupitelův dar Ducha oddělen od soudu (Lk 3,16n).

III. JEŽÍŠŮV KŘEST 1. Ježíš přichází k Janovi, aby se nechal pokřtít a aby tak naplnil vůli Otcovu (Mt 3,14n). Řadí se

tak mezi hříšníky, jako *beránek Boží, který na sebe bere hřích světa (Jan 1,29.36). Křest v Jor­ dáně ohlašuje Ježíšův křest «ve smrti» (Lk 12,50; Mk 10,38), takže se vlastně celý Ježíšův veřejný život odvíjí mezi dvěma křty. Totéž chce říci Jan, když podává svědectví o vodě a *krvi, které vyšly z boku Kristova (Jan 19,34n) a když mluví o spojení Ducha s vodou a krví (1 Jan 5,6nn). 2. Nejdůležitějším okamžikem Ježíšova křtu v Jordáně je sestoupení *Ducha svátého v podo­ bě *holubice a Otcovo prohlášení o Ježíšovu *Synovství. Seslání Ducha znamená v řeči proroků uvedení do funkce (Iz 11,2; 42,1; 61,1) a zde zna­ mená už i příslib *letnic, kterými začne křest Du­ chem (Sk 1,5; 11,16) církve i všech, kdo se k ní přidají (Ef 5,25-32; Tt 3,5nn). Jestliže Otec zjevu­ je svůj otcovský vztah k Ježíšovi, otevírá tím možnost adoptivního synovství věřícím, kteří se na Ježíšově životě podílejí právě v důsledku vylití Ducha (Gal 4,6). Křest ve smrti vede Ježíše ke *vzkříšení; jeho lidství přijímá *plnost Ducha a tak se samo stává «oživujícím Duchem» (1 Koř 15,45) pro všechny, kdo v něj uvěří.

IV. KŘESŤANSKÝ KŘEST 1. Křest vodou a Duchem. - Jan Křtitel hlásal křest ohněm a Duchem (Mt 3,11 par), přičemž je Duch darem mesiánské doby. *Ohněm začíná» *soud v okamžiku Ježíšova příchodu (Jan 3,1821; 5,22-25; 9,39). V Ježíšově křtu je počátek obojího, spolu s perspektivou křtu věřících. Pa­ vel pokládá za první předobraz křtu věřících pře­ chod Rudým *mořem při vyjití z Egypta, které znamenalo konec otroctví Izraelitů (1 Koř 10,ln). Pro církev jsou letnice křtem, počátkem tohoto osvobození skrze Ducha a oheň. Petr bezpros­ tředně po nich káže shromážděnému davu nut­ nost křtu, spojeného s obrácením a z něj ply­ noucím odpuštěním hříchů a daru Ducha. Přítomným se jej také dostává ihned na místě (Sk 2,38-41). Tento způsob jednání apoštolů si lze so­ tva představit bez přímého Ježíšova příkazu (Jan 3,3nn) i po Zmrtvýchvstání (Mt 28,19; Mk 16,16). Obvykle je udělován křest úplným ponořením do vody (srv Sk 8,38), a kde to není možné, jen pokropením hlavy, jak o tom mluví Didache (7,3). *Vkládání rukou po křtu uděluje dary Ducha v plnosti (Sk 8,15nn; 19,6). Svatý Pavel prohlubuje, co o křtu řekl Spasitel sám a obohacuje tuto nauku také tím, co už vešlo

do církevní praxe (Mk 10,38; Řm 6,3). Křest ve jménu Kristově (1 Kor 1,13) spojuje novokřtěnce s Kristem v jeho smrti a pohřbu, ale také v jeho zmrtvýchvstání (Řm 6,3nn; Kol 2,12). Ponoření symbolizuje smrt a pohřeb Krista, vynoření jeho *zmrtvých vstání a spojení věřícího s ním. Křest způsobuje smrt ‘těla hříchu’ (Řm 6,6) a dává podíl na Božím životě v Kristu (6,11). Obmytí vodou je zároveň obmytím *krví Kristovou, účinnější než krev *Ábelova (Žd 12,24; 1 Petr 1,2), a přivlastňuje člověku zásluhy, získané Kris­ tem na Kalvárii. Dává mu tak podíl také na Kris­ tově zmrtvýchvstání a oslavě (Ef 2,5n). Křest je tedy svátostí *velikonoční, spoluúčastí na ‘Pře­ chodu’ samého Krista. Novokřtěnec umírá hříchu, aby žil napříště v Kristu pro Boha (Řm 6,11), aby žil přímo *životem Kristovým (Gal 2,20; Fil 1,21). Je to změna zásadní; znamená vysvlečení, smrt starého a oblečení nového *člověka (Řm 6,6; Kol 3,9; Ef 4,24), nové *stvoření podle *obrazu Božího (Gal 6,15). Podobnou nauku, jen stručnější, najdeme v 1 Petr 3,18-21, kde je záchrana *Noeho upro­ střed potopy představována jako předobraz průchodu křesťana osvobozujícími vodami křtu, díky Kristovu Vzkříšení. 2. Křest a božské osoby. - Křest ve *jménu *Ježíše Krista nebo ve jménu Pána Ježíše (Sk 2,38; 8,16; 10,48; 19,5; 1 Koř 6,11) znamená, že pokřtěný člověk patří ke Kristu, že je k němu vnitřně připoután. To je znázorňováno různými způsoby: novokřtěnec ‘se obléká v Krista’, je s ním sjednocen (Gal 3,27; Řm 13,14) a navíc jsou všichni pokřtění spojeni navzájem v Kristu (Gal 3,28) a jeho oslaveném těle (1 Koř 12,13; Ef 4,4n), jsou s Kristem jednoho ducha (1 Kor 6,17). Křest ve jménu Ježíšově předpokládá formula­ ci, ve které byl uváděn zřejmě jen Kristus sám. Trinitární formulace, s výslovným výčtem všech tří božských osob (srv Didache), je odvozena z Mt 28,19. Zdůrazňuje, že novokřtěncovo spoje­ ní s Kristem je zároveň spojením s Otcem a Du­ chem (1 Koř 6,11) a že z něj činí *chrám Ducha (6,19), adoptivní dítě Otcovo (Gal 4,5n), bratra a spoludědice Krista, jehož životem žije a na jehož slávě se jednou bude podílet (Řm 8,2.9.17.30; Ef 2, 6). 3. Obrácení, víra a křest. - Křest předpokládá, že novokřtěnec slyšel kázání evangelia a *vyznal svou *víru v Ježíše Krista (Sk 16,30n) a hlavně

189

v jeho ^Zmrtvýchvstání (Řm 10,9). Víra samot­ ná může být vlita Duchem už před křtem (Sk 10,44-48) a dokonce může víra *otce zahrnovat v sobě všechny členy jeho rodiny, jako v případě Kornelia nebo žalářníka ve Filipách (Sk 10,47; 16,33). Víra v Krista není ovšem jen duchovní rozhodnutí pro něj, ale také ♦obrácení celé byto­ sti k němu, oddanost, která proměňuje celý ži­ vot. Z ní plyne zcela přirozeně žádost o křest jako její svátostné dovršení. Pavel nikdy neodděluje víru od obrácení a když mluví např. o ♦ospravedlnění z víry, činí tak v protikladu k ospravedlnění ze *skutků Zákona, zastávanému křesťany ze židovství. Vyznání víry je u něj lid­ skou odpovědí na Boží povolání apoštolským kázáním (Řm 10,14n), která vždy ústí do křtu; tato odpověď je už sama *milostí (Ef 2,8). Ve křtu se Duch zmocňuje celé lidské bytosti a dává člověku jistotu, že se mu otevírá brána nebeského ♦království. Je očividné, že svátost křtu nepůsobí automa­ ticky, jako mávnutím čarovného proutku. Výchozím bodem musí být opravdové obrácení, ze kterého pak plyne nový způsob života a ne­ ochvějná věrnost.

- čistý NZ II 2 - Duch Boží NZ I 1 - holubice 3 - hřích IV 2e. 3c - Jan Křtitel - jméno NZ 3a - letnice II 2a.e nový lil 3b - obřezání NZ - odpuštění II 3 - oheň NZ II - okusit 2 - pečeť 2b - pokání/obrácení NZ I, III, IV 1 - pomazání III 5.6 - potopa 3 - radost NZ II 0 - smrt NZ II 1, III 1 spása NZ II 2 - svátý NZ II, III - světlo & temnoty NZ II 2 - šat II 4 - tělo Kristovo III 1 - velikonoce III 2 - víra NZ II 2.3 - voda IV 2 - vyvolení N Z I - vyznání N Z 1 Vzkríšení/Zmrtvýchvstání NZ II 2 - zkouška/pokušení NZ II - zrození (nové) - život IV 4

4. Věrnost křtu. - Hloubku změny, kterou novokřtěnec prochází, vyjadřuje Písmo svaté mno­ ha způsoby. Je to nové *zrození z vody a z Du­ cha (Jan 3,5), koupel znovuzrození v Duchu svá­ tém (Tt 3,5), *pečeť, vtisknutá do duše (2 Kor 1,22; Ef 1,13; 4,30), přechod z temnot do podivu­ hodného *světla Kristova (Ef 5,8-14; Žd 6,4), no­ vé *obřezání, kterým se vstupuje do nového vy­ voleného národa Božího (Kol 2,11; srv Ef 2,1122) a vše je shrnuto v pojmu *synovství Božího (1 Jan 3,1), jímž se dostává jedinečné důstojnosti každému, kdo je pokřtěn. Člověk se dostává ni­ koliv do nehybné situace, ale vstupuje do nového života, který mu nemůže nikdo odejmout: Křes­ ťan stále odhodlaněji umírá hříchu a žije pro Boha (Řm 6,12-14). Jednou je přitom zdůrazňo­ váno spojení s Kristem v jeho utrpení, jindy jeho Zmrtvýchvstání - oba aspekty jsou ovšem neod­ dělitelné. Křesťan usiluje o spojení s Kristem oslaveným v bezvýhradné věrnosti, a tak se při­ pravuje na vstup do jeho království slávy (Kol 1,12n) a na převzetí nebeského dědictví, jehož prvotiny již přijal skrze dary Ducha (2 Kor 1,22; Ef 1,14).

1. Pohoršení kříže. - «Kážeme Krista ukřižova­ ného, *pohoršení pro židy, *blaznovství pro pohany» (1 Koř 1,23). Těmito slovy vyjadřuje Pavel spontánní reakci člověka tváří v tvář vykupitelskému kříži. Pro římskou civilizaci to znamenalo, že spása přichází skrze nástroj hanebné smrti, vy­ hrazené vlastně jen otrokům (srv Fil 2,8), výraz hanby a krutosti (Žd 12,2; 13,13). Pro Židy spočívalo pohoršení v představě spásy skrze mrtvolu, která patřila mezi předměty znečišťující každého, kdo se k nim přiblížil, takže každý věřící žid se jí snažil co nejrychleji zbavit (Joz 10,26n; 2 Sam 21,9nn; Jan 19,31), navíc mrtvolu odsouzence, popraveného Římany jako otroka, nesoucí v sobě *zlořečení samého Boha (Dt 21,22n; Gal 3,13). Na Kalvárii se mu mohli při­ hlížející dosyta vysmívat a vyzývat jej k sestou­ pení s kříže (Mt 27,39-44 par) a lze si živě pře­ dstavit zděšení učedníků v průběhu soudu, od­ souzení a popravy jejich Mistra. Petr, který v něm poznal Mesiáše, nedokázal snést předpo­ věď jeho utrpení a smrti (Mt 16,21nn par; 17,22n par) - jak by tedy dokázal snést smrt samotnou? Ježíš také v předvečer svého utrpení předpověděl pohoršení všech svých učedníků (Mt 26,31 par).

FA -

bílý 2 - b o h o s lu ž b a N Z II 2, II I 2 - c írk e v II I 2 b , IV , V 1

190

K Ř ESŤA N -* církev - nový III 3b - obraz V - povolání III - svátý N Z II, IV - učedník N Z K Ř ÍD L O - stín II 2

KŘIŽ Ježíš zemřel na kříži, který se jakožto nástroj vykoupení stal spolu s výrazy *smrt, *utrpení, ♦krev jedním z klíčových výrazů při řeči o lidské ♦spáse. Není to už znamení hanby, ale znamení křesťanské náročnosti a slávy, nejdříve pro Krista samotného a potom také pro křesťany.

I. KŘÍŽ JEŽÍŠE KRISTA

2.

Tajemství kříže. - V pohoršení, o kterém je

řeč, musí být skryt hluboký smysl, uvážíme-li. že ani Ježíš, ani jeho učedníci se nesnažili zaretušovat je. Před velikonocemi prohlašoval jeho nut­ nost jen Ježíš sám, v *poslušnosti Otcově *vůli (Mt 16,21 par). Po letnicích mluví takto jeho učedníci, osvíceni slávou Zmrtvýchvstalého a po­ ukazují na místo, které v *záměru Božím za­ ujímá pohoršení kříže. *Mesiáš byl ukřižován (Sk 2,23; 4,10), «pověšen na dřevo kříže» (5,30; 10,39) pohoršlivým způsobem (srv Dt 21,23) v důsledku *nenávisti vlastního národa. Tím se ale *naplňuje, «co bylo předpověděno o Kristu» (Sk 13,29). Evangelia velmi často citují žalmy (Mt 27,33-60 par; Jan 19,24.28.36n): «bylo třeba, aby Mesiáš trpěl», říká emauzským poutníkům Zmrtvýchvstalý při objasňování *Písem (Lk 24,25n). 3. Teologie kříže. - Pavel opakuje, že «Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma» (1 Koř 15,3) a rozvíjí tento výrok prvokřesťanské tradice v teologický systém: kříž je pravou *moudrostí, a proto nechce on, Pavel, znát nic jiného než Krista ukřižovaného (2,2). M oudrost Božího záměru, ohlášeného ve SZ (1,19n), a Boží *síla se projevují v lidské slabosti (1,25); Ježíš byl «pověšen na *dřevo jako zlořečený» (Gal 3,13) a tím nás vysvobodil ze zlořečení Zákona. Jeho *tělo na kříži, takové, «jaké mají hříšní lidé», umožnilo Bohu «odsoudit *hřích na lidském těle» (Řm 8,3). Ortel *Zákona byl vykonán, ale Bůh jej zároveň «přibil na kříž» a tím jej zničil (Kol 2,14n). Krví, prolitou na kříži, Bůh se sebou *smířil všechno tvorstvo (1,20), usmířil staré roz­ pory a rozdělení, způsobené hříchem, a nastolil *pokoj a *jednotu mezi židy a pohany, kteří tak tvoří jedno *tělo (Ef 2,14-18). Kříž je tedy me­ zníkem mezi SZ a NZ. 4. Kříž, místo vyvýšeni ke slávě. - V Janově myšlenkovém systému není už kříž jen nástrojem *utrpení a pokoření, byť i smysluplným v důsled­ ku spásy, kterou přináší. Je to už předchuť *slávy Boží. Předcházející tradice ostatně nemluvila nik­ dy o kříži bez spojení s Boží a tedy i Ježíšovou oslavou. U Jana však je kříž přímo místem Ježíšova vítězství a oslavy. Používá také výrazu, který do té doby byl používán jen pro označení Ježíšova vystoupení na nebe (Sk 2,33; 5,31) a zmiňuje se o okamžiku, kdy je Syn člověka «vyzdvižen od země» (Jan 8,28; 12,32n) jako no­ vý měděný had, *znamení spásy (3,14; srv Nm 21,4-9). Četba umučení v jeho textu působí do­

jmem, že Ježíš je na sebe bere s majestátní důstojností, triumfálně: je to okamžik, kdy dává život své církvi, které sděluje *Ducha (19,30) a svou *krev, smíšenou s *vodou (19,34). Pohledy všech jsou upřeny k tomu, kterého probodli (19,37), protože *víra se obrací k ukřižovanému, jeho kříži, živoucímu znamení spásy. Podobně uvažuje i kniha Zjevení o dřevě kříže, kterým je zachován «strom života» (Zj 22,2.14.19).

II. KŘÍŽ, ZNAMENÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY 1. Kříž Kristův. - Apokalypsa se zmiňuje o umučení dvou svědků tam, kde byl ukřižován Kristus (Zj 11,8), a tím ukazuje, že osud U čed­ níků Ježíšových bude podobný osudu Mistra sa­ motného, podle jeho vlastních slov: «Chce-li kdo přijít za mnou, nechť zapře sebe sama, vezme na sebe svůj kříž a *následuje mne» (Mt 16,24 par). Učedník má *zemřít sobě i *světu; kříž mu je znamením, že přerušil všechny přirozené svazky (Mt 10,33-39 par) a přijal *pronásledování, které jej může stát i život (Mt 23,34), ale které je také předchutí jeho budoucí slávy (srv Jan 12,26). 2. Život na kříži. - Kříž, který podle Pavla od­ děluje svět *Zákona od světa *víry, se stává v srdci věřícího hranicí mezi světem *těla a světem *ducha, jediným *ospravedlněním a jedi­ nou *moudrostí. Obrácení je důsledkem poznání Krista ukřižovaného, vykresleného před očima kazatelem evangelia (Gal 3,1). Křesťan není ospravedlněn *skutky Zákona, ale vírou v Ukřižo­ vaného, se kterým je ve *křtu spoluukřižován, aby zemřel Zákonu a žil pro Boha (Gal 2,19), bez jakéhokoliv dalšího vztahu k tomuto *světu (6,14). Kdo nechce být «nepřítelem kříže» (Fil 3,18), musí složit veškerou svou naději v *sílu Kristovu. 3. Kříž je slávou křesťanů. - V každodenním ži­ votě křesťana je «starý *člověk ukřižován» (Řm 6,6), což je výraz pro osvobození z hříchů. Jeho pohled na svět je proměněn moudrostí kříže (1 Kor 2), která jej připodobňuje *příkladu Ježíše pokorného a «*poslušného až k smrti, a to smrti kříže» (Fil 2,1-8). Má mít stále před očima, jak na svém těle «vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchu a byli živi spravedlnosti)) (1 Petr 2,21-24) a má se chránit odpadu, který «znovu křižuje Syna Božího» (Žd 6,6). Pak může volat

191

hrdě s Pavlem: «Nebudu se chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne ukřižován svět a já světu» (Gal 6,14). JA & XLD

vat 2b - nevěra II 2 - oběť NZ I, II 1 - pohoršení I - pro­ následování - radost NZ I 2, II 2 - služebník Boží III - smrt NZ II, III - strom 3 - trest 3 - utrpení - vítězství NZ 1 vy­ koupení NZ - zkouška/pokušení NZ I - záměr Boží NZ I 1, II, III 1 - znamení NZ I 2 K V A S -► c h lé b II 3 - v e lik o n o c e I 3, I I I 2

bláznovství - cesta III - Ježíš Kristus II lb - kázání II 3 - krev N Z 2 - láska I N Z 2b - moudrost N Z II 1 - následo­ -*■

192

K Y R I O S -♦ B ů h - H o s p o d in 3 - J e ž íš K r is tu s II l a - jm é n o S Z 4; N Z 3 - P á n

L LAKOTA -► bohatství II, III - hřích IV 3a - chamtivost pýcha 3

LÁSKA «Bůh je láska» - «Milujte se navzájem»... Než člověk dospěje k těmto vrcholům, musí se jeho představy o lásce očistit a připravit na přijetí Boží lásky, která sama prochází křížem. Slovo «láska» může označovat mnoho věcí, tělesných i duchov­ ních, uvážených i spontánních, vážných i leh­ kých, ničivých i rozvíjejících lidskou osobnost. Člověk může milovat věc, zvíře, ale také spolu­ pracovníka, příbuzného, přítele, děti a manžela či manželku. Písmo svaté ukazuje hned na počátku, jak se právě zde mísí to nejlepší s tím nejhorším, co člověk dokáže (Gn 2,23n; 3,16; 12,10-19; 22; 24; 34), stejně jako později v příběhu Davidově (1 Sam 18,lnn.20; 2 Sam 3,16; 12,15-25; 19,1-5) nebo v Písni písní. Vyniknou přitom všechny důležité lidské vlastnosti. Izrael nemá sklon k intelektuální abstrakci; v jeho řeči mají slova citovou náplň často i teh­ dy, když jde o výrazy v češtině citům vzdálené: *poznat může znamenat milovat, a to tělesně, ♦věrnost rodině a národu (besed) je nesena spon­ tánní velkorysostí (srv Gn 24,49; Joz 2,12nn; Rt 3,10; Zach 7,9). «Milovat» (hebr. ahab, řecký agapan; LXX volí toto poměrně neobvyklé slove­ so, které se v NZ stane čistě náboženským výra­ zem) je v biblickém jazyce podobně mnoho­ značný výraz jako v češtině. Biblický člověk zná dobře cenu citů i jejich úskalí (srv Př 5; 15,17; Sir 9,1-9), a když mluví o lásce, projevuje hlubokou konkrétní nábožen­ skou i lidskou zkušenost. Nechybí ani početné otázky; jak může například vznešený a dokonalý Bůh milovat malého a hříšného člověka a snížit se až k němu? A jestliže to učiní, jak bude moci člověk na jeho lásku odpovědět? Jaký je vztah mezi láskou k Bohu a láskou k lidem? Všechna náboženství se snaží zodpovědět tyto otázky a ča­ sto přitom upadají do jednoho z obou hrozících

extrémů: buď zlidšťují a tím zužují velikou Boží lásku, snižující se k člověku, anebo zdůrazňují vzdálenost, která je odděluje takže odkazují Boží lásku do člověku nepřístupných sfér. Bible dává jednoznačnou odpověď: Bůh se rozhodnul z vlastní vůle navázat s člověkem vztah lásky a učí jej tak vzájemné lásce mezi lidmi.

I. VZÁJEMNÝ VZTAH LÁSKY MEZI b o h e m a Čl o v ě k e m

sz V prvních textech Písma svátého sice nikde ne­ najdeme slovo ‘láska’ výslovně, ale z celého vy­ právění o stvoření (Gn 1; 2 - 3) Boží láska k Adamovi a k Evě vyplývá. Bůh jim chce dát ♦život v plnosti, k tomu ale je zapotřebí svobod­ ného rozhodnutí lidské *vůle. Dialog lásky mezi člověkem a Bohem se řídí Božími přikázáními. Adam se chtěl zmocnit vlastní silou toho, čeho se mu mělo dostat darem, a tak se dopustil hříchu. Boží láska se při této příležitosti projevuje novým způsobem, totiž jako ♦milosrdenství vůči hříšníkovi, kterému je *přislíbena *spása, na níž staví Bůh nový vztah lásky ke člověku. Události v ráji už obsahují ve zkratce celé dějiny spásy. 1. Boží přátelé a důvěrníci. - Bůh projevuje své ♦přátelství láskou k *Abrahámovi, kterého si vy­ volil mezi pohany (Joz 24,2n; Iz 41,8) a který se stává Božím důvěrníkem, majícím přístup k Božím tajemstvím (Gn 18,17). Mohlo k tomu dojít proto, že Abrahám přijal požadavky této Boží lásky: opustil svou vlast (12,1) a rostl vytr­ vale v *bázni Boží až ke krajní poslušnosti, když šlo o oběť vlastního syna a s ním spojené osobní lidské lásky: «Vezmi svého syna, toho, kterého miluješ...» (22,2). ♦Mojžíš není zkoušen takovým způsobem, ale nese před Bohem tíhu střetnutí Boží svatosti s hříšností lidu a napětí mezi Bohem, který jej poslal, a lidem, jehož je mluvčím (Ex 32,9-13). V

193

nesnadném postavení může vytrvat jedině tak. že od okamžiku svého povolání (3,4) až do své smrti nepřestává růst v přátelství s Bohem, se kterým rozmlouvá jako se svým *bližním (33,11). Dostalo se mu zjevení nekonečné Boží ♦slitovno­ sti, která je v podstatě *milosrdenstvím, aniž by to bylo na újmu Boží *svatosti (34,6n). 2. Prorocká zjevení. - *Proroci jsou svědky dra­ matického vztahu mezi Bohem a člověkem, ve kterém se projevuje jak láska, tak Boží *hněv (Am 3,2). Boží vyvolení je uchvacuje (7,15), na­ plňuje radostí (Jer 20,1 lnn), ale také rozpaky (20,7nn). Ozeáš, a po něm Jeremiáš a Ezechiel ukazují, že Boží láska k Izraeli je láskou ♦ženi­ cha ke stále se zpronevěřující nevěstě. Boží zauje­ tí a *horlivost neustále naráží na nevděčnost a nevěru lidu. Láska je však silnější než hřích, i když zato musí projít utrpením (Oz 11,8). ♦Od­ puštění dává Izraeli *nové *srdce, schopné milo­ vat (Oz 2,2 ln; Jer 31,3.20.22; Ez 16,60-63; 36,26n). Sílu Boží lásky vyjadřují také jiné obra­ zy, např. obraz *pastýře (Ez 34) nebo *vinice (Iz 5; Ez 17,6-10). Deuteronomium, vyhlášené zřejmě v okamži­ ku, kdy se zdá, že se národ definitivně rozhodnul pro ^modloslužbu a že odmítnul Boží lásku (2 Král 22), nepřestává připomínat nezištnou a velkorysou Boží lásku k Izraeli (Dt 7,7n); Izrael má rovněž «milovat Boha z celého svého srdce» (6,5), *poslouchat jej a *klanět se mu (11,13; 19,9). Neobejde se to bez radikálního rozhodnutí, bolestivého odtrhnutí od překážek, které stojí člověku v cestě k Bohu (4,15-31; 30,15-20). Není to možné jinak než osobním zásahem Boha Sa­ mého, který přichází *obřezat lidské srdce a naučit je milovat (30,6). 3. Příprava osobního dialogu. - *Zkouškou očištěný Izrael objevuje po návratu z ♦vyhnan­ ství stále zřetelněji, že život s Bohem je dialogem lásky. Tak chápe Píseň písní, popisující lásku «silnou jako smrt» (Pis 8,6), pojící *ženicha k ne­ věstě. Sílí také přesvědčení, že Bůh oslovuje každého osobně a ne jen národ jako celek (Dt 4,7) nebo jeho vůdce (2 Sam 12,24n). Každý, zvláště ♦chu­ dí, malí (Ž1 113,5-9) a *spravedliví (Ž1 37,25-29; 146,8), jsou předmětem jeho zájmu. Objevují se už i první náznaky přesvědčení, že Boží láska za­ hrnuje přes hranice židovského národa i pohany (Jon 4,1 On) a vůbec všechno stvoření (M dr 11,23-26).

194

V době těsně před Kristovým příchodem po­ znává *zbožný žid (hebr. chasid: Ž1 4,4; 132,9.16) při rozjímání Písma, že Bůh, který mu projevuje lásku, je milosrdný, *věrný *smlouvě (Ž1 136; JI 2,13), dobrotivý (Ž1 34,9; 100,5), *milostivý (Gn 6,8; Iz 30,18) a *slitovný (Ž1 86,15; Mdr 15,1). Odpovědí je láska (Ž1 31,24; 73,25; 116,1) k Bo­ hu i jeho *jménu, jeho *Zákonu a jeho ♦Moud­ rosti (Ž1 34,13; 119,127; Iz 56,6; Sir 1,10; 4,14). Láska k Bohu je zkoušena útlakem a *příkladem ze strany *bezbožníků (Ž1 10; 40,14-17; 73; Sir 2,11-17) a může od ní být požadována i oběť nejvyšší, totiž *mučednictví, jak tomu bylo v době Makabejců (2 Mak 6 - 7 ) nebo v případě rabína Akiby, který položil život za svou víru v r. 135 po Kristu se slovy: «Miloval jsem jej z celého srdce a ze všech sil; doposud jsem ještě neměl příležitost milovat jej celou bytostí (srv *duše). Tento okamžik nyní nadchází.» Když tato slova pronáší, je už Zjevení příchodem *Ježíše Krista dovršeno. NZ Vztah mezi Bohem a člověkem se ve SZ proje­ voval řadou skutečností: Boží iniciativou a lid­ ským odmítnutím, utrpením zneuznané lásky, snahou zasloužit si ji. V NZ se láska Boží proje­ vuje jednou jedinou souhrnnou událostí, která zcela zásadně mění celou danou situaci: Ježíš při­ chází prožít jakožto bohočlověk drama dialogu Boha s člověkem. 1. Dar Otcův. - Ježíšův příchod je v prvé řadě Otcovým činem. Bůh «se rozpomenul na své milosrdenství)) a dává se poznat (Jan 1,18) v souladu se zaslíbeními a proroctvími SZ (Lk l,54n; Žd 1,1 n) jakožto láska (Řm 8,39; 1 Jan 3,1; 4,9), zosobněná v tom, který je nejen ♦Me­ siášem, očekávaným vykupitelem (Lk 2,11), ale zároveň vlastním milovaným *Synem (Mk 1,11; 9,7; 12,6; Jan 3,35; 10,17; 15,9; Kol 1,13). Otcova láska se projevuje nepřekonatelným způsobem a jejím dílem je nová *smlouva, věčná svatba ♦že­ nichova s lidstvem. Boží velkodušnost se proje­ vovala od samého počátku existence Izraele (Dt 7,7n), zde však dostupuje svého vrcholu. Od příchodu Synova člověk nemůže jinak než se zříci své *pýchy a *hrdosti na vlastní zásluhy: dar Boží lásky je totiž zcela nezasloužený a bez ja­ kékoliv ‘úhrady’ ze strany člověka (Řm 5,6n; Tt 3,5; 1 Jan 4,10-19). Je to dar bezmezný, sahající za hranice pozemského Ježíšova života (Mt

28,20; Jan 14,18n), dar vlastního Syna, pro *život *svčta (Řm 5,8; 8,32) a dar *synovství Božího těm, kdo uvěří (1 Jan 3,1; Gal 4,4-7). Jestliže «Bůh tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna» (Jan 3,16), aby člověk dosáhl věčného ♦ži­ vota, pak ti, kdo odmítají v něj uvěřit, kdo «milují více temnoty než světlo» (3,19), vyslovují or­ tel sami nad sebou. Nikdo neunikne volbě mezi láskou a vírou vůči Synovi a *hněvem, plynou­ cím z odmítnutí víry (3,36). 2. Zjevení dokonalé lásky v Ježíšovi. - Drama lásky se odvíjí napříště nejen ve styku s Ježíšem, ale v jeho vlastní osobě, konkrétním zjevení lásky. *Člověk Ježíš je v synovském vztahu k Bohu a vydává o něm lidem svědectví. V Ježíšovi prožívá Bůh sám svou lásku v lid­ ském těle a obrací se na lidi s výzvou k odpo­ vědi; v Ježíšovi člověk miluje Boha a je jím milo­ ván. a) Celý Ježíšův život je svědectvím tohoto obousměrného vztahu. Ježíš naslouchá (srv *slyšet) Bohu bez přestání (Jan 5,30; 8,26.40), svou dokonalou podřízeností Boží *vůli (Jan 4,34; 6,38), od okamžiku, kdy byl Bohu obětován jako dítě (Lk 2,49; srv Žd 10,5nn) a po celý svůj život, strávený modlitbou a díkůčiněním (srv Mk I, 35; Mt 11,25). Obětuje se nejen pro malý kroužek přátel (srv Mk 10,21; Lk 8,lnn; Jan II, 3.5.36), ale pro všechny lidi (Mk 10,45). Dobře činí, kudy prochází (Sk 10,38; Mt ll,28nn), prost jakékoliv ziskuchtivosti (Lk 9,58) a pozorný ke všem, jmenovitě k těm, kterými jiní pohr­ dají (Lk 7,36-50; 19,1-10; Mt 21,31 n). Volí mezi lidmi své budoucí vyslance bez ohledu na jejich zásluhy (Mk 3,13) a činí z nich své přátele (15,15n). Jeho láska je výzvou k následování. Přikázání z knihy Deuteronomium zůstávají v platnosti (Mt 22,37; srv Řm 8,28; 1 Kor 8,3; 1 Jan 5,2), ale poslušnost k nim prochází Ježíšovou osobou; kdo jej miluje, miluje Boha (Mt 10,40; Jan 8,42; 14,21-24), zachovává neporušené jeho *Slovo (Jan 14,15.21.23) a *následuje jej v dokonalém sebeodříkání (Mk 10,17-21; Lk 14,25nn). Jsme svědky toho, jak v průběhu evangelia dochází ke třídění (Lk 2,34) mezi těmi, kdo evangelium při­ jímají, a těmi, kdo jej odmítají i s láskou, která se v něm projevuje a která nemůže nikoho nechat netečným (Jan 6,60-71; srv 3,18n; 8,13-59; 12,48). b) Na *kříži vrcholí zjevení Boží lásky. Ježíš musel *trpět (Lk 9,22; 17,25; 24,7.26; srv Žd

2,17n), aby se naplno projevila jeho *poslušnost vůči Otci (Fil 2,8) i láska k učedníkům (Jan 13,1). Ježíš prochází zcela svobodně (srv Mt 26,51-54; Jan 10,18) pokušením a zdánlivým ♦mlčením Boha (Mt 26,39-44; 27,46; srv Žd 4,15) a lidsky naprostým osamocením (Mk 14,50; 15,29-32) až k jedinečnému okamžiku «největší lásky» (Jan 15,13), kdy se dává bez výhrad Bohu (Lk 23,46) i všem lidem bez rozdílu (Mk 10,45; 14,24; 2 Kor 5,14n; 1 Tm 2,5n). Bůh je křížem dokonale oslaven (Jan 17,4) a «člověk Ježíš» (1 Tm 2,5) i s celým lidstvem si zasluhují plnou Boží lásku (Jan 10,17; Fil 2,9nn). Bůh a člověk se spojují ve společenství nerozlučné *jednoty, v souladu s Ježíšovou závěrečnou modlitbou (Jan 17); člověk musí tak velikou a náročnou lásku ovšem přijmout svobodně, protože jí bude veden k oběti, podobné oběti samého Krista (17,19). Ani on se nemůže vyhnout *pohoršení kříže, které není ničím jiným než pohoršením lásky. Zde se plně projevuje vzájemné odevzdání ženicha nevěstě (Ef 5,25nn; Gal 2,20), do popředí však vystupuje též síla pokušení k vrcholné nevěře. 3. Všeobjímající láska v Duchu svatem. - Láska prochází rozhodující *zkouškou na Kalvárii, kde ukřižovaného Ježíše opouštějí všichni přátelé (Mk 14,50; Lk 23,13-24). Rozhodnutí pro lásku k Bohu není činem «*tělesného člověka» (2 Kor 5,16), tedy obyčejné úvahy či fyzického setkání; je k němu zapotřebí *darů *Ducha, který tvoří v člověku «*nové *srdce» (srv Jer 31,33n; Ez 36,25nn) a zůstává ve světě od *letnic (Sk 2,1-40), podle příslibu Kristova. Je vázán na církev (Ef 2,2 In), ve které učí a připomíná všechno, co Ježíš ká/al (Jan 14,26), a zároveň dává lidem pochopit zevnitř podstatu tohoto kázání, to jest obsah pra­ vého náboženského *poznání, v němž jsou si všichni lidé rovni, ať už jsou *svědky Ježíšova po­ zemského života nebo ne, ať už patří nebo nepa­ tří k izraelskému národu. K tomu, aby člověk mohl říci «Otče» a oslavit Krista (Jan 16,14), je v každém případě zapotřebí přítomnosti Ducha (Řm 8,15). Tak jsme připravováni láskou, která je «nám vylita do srdce» (Řm 5,5; 1 Kor 5,14) v plnosti a která nás dovede k poznání dokona­ lému, takovému, «jakým jsme poznáváni Bohem» my sami (1 Kor 13,12). 4. Bůh je láska. - Křesťan je takto veden Du­ chem k životu se svým Pánem a vstupuje do ta­ jemství samého *Boha. Bůh totiž nezjevuje

195

v první řadě, co je, čím je (bytí), ale oslovuje člo­ věka, jedná v jeho prospěch a volá jej, aby se vy­ dal na cestu poznání mnohem hlubšího. Sesláním svého Syna zjevuje Bůh svou touhu dát člověku sebe sama (srv Řm 8,32). Jeho «jednorozený Syn, který spočívá na srdci Otcově», nás vede k po­ znání neviditelného Boha, «kterého nikdo nikdy neviděl» (Jan 1,18), protože sám žije spojen s Bo­ hem poutem jedinečné lásky, takže je s Otcem «jedno» od věčnosti (Jan 10,30; srv 17,11.21 n) a on sám je Bohem (Jan 1,1; srv 10,33-38; Mt 11,27). Bůh, to je totiž právě on s Otcem v jed­ notě Ducha. Učedník, «kterého Ježíš miloval» a který zakusil, co to znamená milovat a věřit, shrnuje: «Bůh je láska» (1 Jan 4,8.16). Ze všech početných lidských výrazů, s jejich bohatstvím a s jejich nedokonalostí, je výraz «láska» nejvhod­ nější k vyjádření tajemství trojjediného *Boha a vzájemnosti mezi Otcem, Synem a Duchem v něm.

SZ takové jednání nazývá «láskou k Bohu» (Lv 19,18; 19,34; Dt 10,19), ale láska k *cizincům je výslovně zdůvodňována láskou Hospodi­ novou z období *Exodu: «Hospodin miluje ci­ zince, kterému dává chléb a oděv. Milujte cizince, protože jste i vy byli cizinci v Egyptě» (Dt 10,18n). Motivací tedy není pouhá přirozená soli­ darita, ale události z dějin spásy. Před Kristovým příchodem prohlubovalo dále židovství pojem *bratrské lásky a zahrnulo do ní už i protivníka a dokonce i pohanského *nepřítele. Jde už tedy o lásku, zahrnující všechny lidi, přes trvale výsadní postavení Izraele. «Miluj po­ koj, říká Hillel. Hledej pokoj, miluj stvoření a veď je k zachovávání Zákona.» Objevuje se pře­ svědčení, že milovat znamená prodlužovat Boží činnost ve světě: «Stejně jako Nejsvětější - nechť je požehnáno jeho jméno! - odívá nahé, utěšuje ztrápené a pochovává zesnulé, stejně j ty odívej nahé, navštěvuj nemocné atd.» Bylo tedy snadné spojit obojí, jak to udělal zákoník, který se jedno­ ho dne obrátil na Ježíše (Lk 10,26n).

II. BRATRSKÁ LÁSKA NZ SZ Už ve SZ je přikázání lásky k Bohu doplněno druhým přikázáním: «Milovat budeš svého bližního jako sebe sama» (Lv 19,18). Po pravdě řečeno, je druhé přikázání formulováno mnohem méně slavnostně než první (srv Lv 19,1-37 a Dt 6,4-13) a výraz «*bližní» je pojat mnohem úžeji, než jsme tomu navykli v NZ. Ale přesto je vidět, že je Izraelitům uloženo, aby si lidí kolem sebe všímali. Je považováno za urážku Boha, když je někdo bez zájmu o druhé nebo se k nim dokonce chová nepřátelsky (Gn 3,12; 4,9). Zákon připoju­ je k požadavkům ve vztahu k Bohu také pravid­ la styku s bližním. Desatero (Ex 20,12-17) a «Zákon smlouvy» obsahují celou řadu příkazů v oblasti styku s bližním, zvláště malým a *chudým (Ex 22,20-26; 23,4-12). Stejným směrem se ubírá celá prorocká tradice (Am 1 - 2; Iz 1,14-17; Jer 9,2-5; Ez 18,5-9; Mal 3,5), jakož i texty sapienciální (Př 14,21; 1,8-19; Sir 25,1; Mdr 2,10nn): Bohu se nelze líbit bez úcty ke druhým, zvláště těm nejméně «zajímavým». Boží přátelé si těchto skutečností byli vždy dobře vědomi, jak ukazují početné texty ve SZ - např. Jer 22,15n: «... uplatňoval právo a spravedlnost... zastával se utlačovaného a ubožáka. Zda to neznamená, že mě *znal?» Bezprostředním adresátem výroku je sice Josiáš, ale týká se celého Izraele (srv Jer 9,4).

196

Láska k bližnímu mohla ještě ve SZ vypadat jako jedno z přikázání Zákona, rovnocenné s ostatními. V křesťanském pohledu na svět se jí naproti tomu dostává ústředního a jedinečného místa. 1. Dvojí přikázání lásky. - Láska k *bližnímuje v celém NZ neoddělitelná od lásky k Bohu, obě přikázání jsou vrcholem a klíčem Zákona (Mk 12,28-33 par), blíženská láska je naplněním vší morálky (Gal 5,14; 6,2; Řm 13,8n; Kol 3,14) a je vlastně jediným skutečným přikázáním (Jan 15,12; 2 Jan 5), opravdovým *skutkem *víry v jeho nejrůznějších podobách (Gal 5,6.22). «Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí... milujeme děti Boží, když milujeme Boha» (1 Jan 4,20n; 5,2). Sotva lze lépe vyjádřit, že obě přikázání jsou v podstatě jedním jediným. Láska k bližnímu má tedy hluboce náboženský základ a není jen pouhou filantropií. Náboženský je její vzor, Bůh (Mt 5,44n; Ef 5,ln.25; 1 Jan 4,1 ln), i její zdroj, totiž působení Boží v nás; kře­ sťan věří, že může být ^milosrdný jako jeho nebe­ ský Otec (Lk 6,36), protože jej k tomu vede učení našeho Pána (1 Te 4,9) a milost Ducha, vylitá do srdcí o letnicích (Řm 5,5; 15,30). Láska přichází od Boha a působí v nás v důsledku našeho

adoptivního *synovství (1 Jan 4,7), a zase se k Bohu vrací, když v bratřích milujeme našeho Pána samého (Mt 25,40), se kterým spolu s bra­ třími tvoříme jedno *Tělo Kristovo (Řm 12,5-10; 1 Kor 12,12-27). Takový je koloběh lásky, počínající láskou Boží k nám (1 Jan 3,16; 4,19n). Láskaje hlavním kritériem soudu nad lidmi při druhém příchodu Pána ve slávě (Mt 25,31-46), ona je odkazem učedníkům: «Milujte se na­ vzájem, jako já jsem miloval vás» (Jan 13,34n). Skrze učedníky dále působí ve světě. Starobylé, až ke kořenům Zjevení sahající přikázání lásky (1 Jan 2,7n), je zároveň přikázáním *novým, pro­ tože Ježíšova oběť zahajuje novou éru, je počát­ kem nového vyvoleného lidu, přislíbeného proro­ ky a uskutečňovaného Duchem, seslaným církvi s cílem stvořit v člověku nové srdce. Kristova láska trvá ve světě prostřednictvím skutků apoštolů a vůbec křesťanů. 2. Láska je dar. - Synoptici i Pavel poměřují lidskou lásku nezištnou láskou Boží ke člověku, dávající velkoryse vlastního Syna ku spáse hříšníků, bez ohledu na jejich zásluhy (Mk 10,45; Řm 5,6nn). Láska nezná hranic, ruší všechna ra­ sová, sociální i jiná rozdělení (Gal 3,28; Lk 14,13; 7,39) a nezastavuje se dokonce ani před *nepřítelem (Mt 5,43-47; Lk 10,29-37). Láska se nenechá odradit a jedním z jejích výrazných znaků je ne­ omezené *odpuštění (Mt 18,21n; 6,12.14n), ocho­ ta učinit první krok ke smíru s protivníkem (Mt 5,23.34), *trpělivost. Odplácí zlé dobrem (Řm 12,14-21; Ef 4,25 - 5,2). V *manželství je její cha­ rakteristikou bezvýhradné sebeodevzdání po příkladu oběti Kristovy (5,25-32) a všeobecně je to vlastně dobrovolné vzájemné *otroctví (Gal 5,13), ve kterém se člověk s Kristem ukřižova­ ným zříká sebe sama (Fil 2,1-11). Pavel opěvuje tyto vlastnosti ve svém «chvalozpěvu na lásku» (1 Koř 13). Láska vše přetrpí a uvádí člověka, který miluje jako Kristus, do skutečnosti věčného, božského světa, aniž by přitom zaned­ bávala každodenní všední povinnosti (13,46.8-13). Je ‘*stavebním materiálem’ církve (1 Kor 8,1; Ef 4,16) a vede člověka k dokonalosti pro *den Páně (Fil l,9nn). 3. Láska jako pouto společenství. - Také Jan mluví o všeobecné, velkorysé a nezištné lásce (Jan 3,16; 15,16; 1 Jan 4,10), ale navíc zdůrazňuje *společenství mezi Otcem, Synem a Duchem s jeho důsledky pro společenství lidí. Jejich bratrství má být dokonale svorné a každý má mít

příležitost projevit naplno svou osobní lásku a víru. Tváří v tvář *světu odmítá křesťan spolu­ pracovat na panování «zloducha» (1 Jan 2,14n; srv Jan 17,9) a prokazuje o to náročnější a účin­ nější lásku *bratřím (1 Jan 3,11-18), řízenou zákonem odříkání a smrti, bez kterých není pravé *plodnosti (Jan 12,24n). Křesťan zůstává touto láskou spojen se samým Bohem, *přebývá ve společenství s ním (1 Jan 4,7 - 5,4). Poslední Ježíšova modlitba to vyjadřuje takto: «Aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych i já byl v nich» (Jan 17,26). Tato bratrská láska je ve světě, do kterého nepatří (17,11.15n), *svědectvím učedníků, které umožňuje ostatním poznat Ježíše, poslaného Otcem (17,21): «podle toho po­ znají všichni, že jste mými učedníky, budete-li mít lásku jedni ke druhým» (13,35). CW -*■ almužna - bázeň Boží 0, III - bližní - bratr - Bůh NZ II 4, III - cizoložství 1 - ctnosti & neřesti - dar - dary Ducha II 2.3 - dokonalost 2.4 - důvěra 3 - hlad & žízeň SZ 2; NZ 3 hledat III - hněv - holubice 3 - horlivost - jednota manželství - milosrdenství - milost - modlitba IV 4 - odpla­ ta III 2 - odpuštění - oheň SZ II 3 —otcové & Otec - panic­ tví - pastýř & stádo - pohostinství - pokora III - právo NZ - Prozřetelnost - předurčit - příklad NZ - přítel - rozkol NZ - sexualita - skutky NZ II 2 slitování - smlouva společenství - srdce svědomí 2 - tichý 3 - touha - trpěli­ vost - vdovy 3 - věrnost - vůle Boží - vůně 1 - Vykoupení NZ 5 - vyvolení SZ II 1 - Zákon B II 3; C - zázrak I 2c zbožnost SZ 2; NZ 2 - znát - ženich/nevěsta LÁMÁNÍ CHLEBA -* eucharistie II 3 - chléb I 1 - pokrm III - společenství NZ 1 - velikonoce III 1

LAMPA Lampa svým *světlem označuje přítomnost ži­ vé bytosti, Boha nebo člověka. 1. Lampa, symbol Boží přítomnosti. - «Ty jsi, Hospodine, moje lampa, světlo mých kroků» (2 Sam 22,29). Žalmista tímto voláním prohlašu­ je, že Bůh jediný může dát světlo a život, že on je stvořitelem lidského *ducha, světla od Hospodi­ na (dosl. «lampou»). Hospodin osvětluje *cestu věřícího svým *Slovem (Př 20,27; Ž1 119,105) a svými přikázáními (Př 6,23). Prorocké výroky jsou «jako světlo, které svítí na temném místě, než začne den» a než vzejde jitřenka v našich srdcích (2 Petr 1,19). Až přijde *den, nebude více *noci a vyvolení už nebudou potřebovat ani lam­ pu ani slunce, protože «Pán Bůh je bude ozařo­ v a l (Zj 22,5; 21,23).

197

2. Lampa, symbol lidské přítomnosti. - Symbo­ lismus lampy označuje lidskou přítomnost v její nejprostší podobě. Hospodin slibuje Davidovi lampu, to jest nepřetržité trvání rodu (2 Král 8,19; 1 Král 11,36; 15,4). Nevěrné zemi hrozí Hos­ podin, že nechá zmizet «světlo lampy» (Jer 25,10), a stejně tak nešlechetníkům, že jejich lam­ pa zhasne brzy, takže jejich štěstí nebude mít dlouhého trvání (Př 13,9; Jb 18,5n). Lampa, která hoří nepřetržitě před svatostán­ kem v jeruzalémském chrámě, je znamením *věrnosti Bohu a nepřetržité *modlitby Izraele (Ex 27,20nn; 1 Sam 3,3). Nechat ji uhasnout by zna­ menalo dát Hospodinovi na srozuměnou, že se jeho lid od něj odvrací (2 Kron 29,7). Šťasten, kdo *bdí v očekávání Pána, jako např. moudré panny (Mt 25,1-8) nebo věrný služebník (Lk 12,35), jejichž lampy zůstávají zapálené. Bůh od svých věrných očekává ještě více: chce, aby neskrývali své hořící lampy pod kbelík (Mt 5,15n par), ale svítili jako zdroj světla uprostřed zvráceného světa (Fil 2,15), jako kdysi prorok *Eliáš, jehož slovo «hořelo jako pochodeň» (Sir 48,1) nebo *Jan Křtitel, «lampa hořící a svítící» (Jan 5,35) na svědectví pravému světlu (l,7n). Podobně má až do konce času vyzařovat *slávu Syna člověka (Zj 1,12n) také církev, vystavěná na základech Petrových a Pavlových, těchto dvou olivovnících, vypínajících se před Pánem země (11,4). JBB -* bdít - světlo & temnoty SZ II 2; NZ II 3 LEDVÍ - bedra LEGALISMUS - čistý NZ I 1.2 - farizeové - Zákon LENOST -► bdít 0, I - práce I 2 - spánek II

LETNICE Český výraz ‘letnice’ vlastně navazuje na staré zvyky z doby předkřesťanské. V Písmě svátém to byl nejdříve zemědělský svátek, který se postup­ ně vyvinul ve výroční svátek uzavření *smlouvy a nakonec, po Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, se z něj stal svátek seslání Ducha svátého, kterým začíná období nové smlouvy. Výraz pentecoste v řečtině, převzatý do latiny, znamená «padesátku» a tím 50 dní od velikonoc, kdy se letnice slaví, tj sedmou neděli po velikono­ cích, Hod Boží svatodušní.

198

I. SZ A ŽIDOVSTVÍ Letnice jsou spolu s velikonocemi a svátkem Stánků jedním ze tří ♦svátků, kdy má Izrael před­ stoupit před Hospodina na místě, zvoleném jím samým k tomu, aby tam přebývalo jeho *jméno (Dt 16,16). 1. Nejdříve je to svátek *žní, den díkůvzdání za úrodu (Ex 23,16; Nm 28,26; Lv 23,16nn) a oběto­ vání *prvotin z plodů země (Ex 34,22, zde je na­ zýván svátkem *týdnů, naznačující odstup sedmi týdnů od velikonoc; obřad obětování prvního snopku obilí, viz Lv 23,15). 2. Dále je to oslava výročí uzavření *smlouvy, zhruba padesát dní po odchodu z Egypta (Ex 19,1-16), zvaná pascha, přechod; letnice jsou tedy výročním svátkem uzavření *smlouvy až dosti po­ zdě (snad od 2. století před Kristem), jak plyne ze spisů rabínů i z rukopisů v Kumránu.

II. KŘESŤANSKÉ LETNICE 1. Teofanie (zjevení Boha). - Seslání Ducha se znameními, jako jsou vítr, *oheň apod, je pro­ dloužením řady zjevení Božích ve SZ. Při prvních křesťanských letnicích dochází ke dvojímu zázra­ ku, který podtrhuje význam události: předně mluví apoštolově cizími jazyky a oslavují divý Boží (Sk 2,4) - mluvení *jazyky je ♦charismatic­ ká forma modlitby, jaká existovala v prvotní církvi - a za druhé je zde skutečnost, že poslu­ chači apoštolům rozumí, ačkoliv dar jazyků sám o sobě může být nesrozumitelnými Koř 14,1-25). Lze v tom vidět známku všeobecnosti církve, ne­ boť posluchači se zde sešli z nejrůznějších končin světa (Sk 2,5-11). 2.

Význam události

a) Eschatologické vylití Ducha. - Petr cituje ve svém projevu k davu proroka Joele (JI 3,1-5) a ukazuje, že událostmi letnic jsou naplněna Boží ♦zaslíbení: na konci *času má být vylit Duch na všechny (srv Ez 26,27). Kristův předchůdce po­ ukázal na Vykupitele a řekl také, že přichází křtít ne vodou, ale Duchem svátým (Mk 1,8). Ježíš po svém Zmrtvýchvstání potvrdil toto očekávání: «Budete pokřtěni Duchem svátým za několik málo dní» (Sk 1,5). b) Dovršení Kristova vykupitelského díla. Podle katecheze prvotní církve je vylití Ducha

korunou vykupitelského díla Krista umučeného, zmrtvýchvstalého a oslaveného na pravici Boží (Sk 2,23-33). Letnice jsou naplněním a dovršením *velikonoc. c) Shromáždění Mesiášova lidu. - Proroci při­ slíbili Božím jménem shromáždění *rozptýleného *zbytku na hoře Sión okolo Hospodina; letnice uskutečňují v Jeruzalémě duchovní *jednotu ži­ dů a proselytů ze všech národů. Ti, kdo přijali *učení apoštolů, tvoří všichni *společenství u *eucharistického stolu (Sk 2,42nn), v bratrské *lásce. d) Společenství věřících je otevřeno všem náro­ dům. - Duch má vést Kristovy svědky až do nejzazších končin světa (Sk 1,8), jak je zřejmé už při prvním zázraku (viz výše) a jak potvrzují «letnice pohanů» (Sk 10,44nn). Rozdělení lidstva při stav­ bě *babylónské věže (Gn 11,1-9) je zde překo­ náno, kruh se uzavírá. e) Začátek misií. - Letniční shromáždění je též výchozím bodem křesťanských misií. Jejich prvním krokem je «vystoupení Petra a jedenácti)) (Sk 2,14), *poslaných *svědčit (Sk 1,8) do Jeruza­ léma, Judska, Samařska a až na konec země. Církevní Otcové srovnávají «křest v Duchu svatém», ke kterému o letnicích dochází, s Ježíšovým křtem a Božím zjevením na počátku jeho veřejné činnosti. O letnicích se Božímu lidu podle nich dostává darem nového *Zákona (srv Jer 31,33; Ez 36,27), a je to okamžik, kdy se obje­ vuje na světě nové *stvoření (srv Gn 1,2). Tře­ baže ve Sk 2 tyto skutečnosti nejsou výslovně uvedeny, opírají se o skutečnou činnost Ducha v nitru lidí a jeho stvoření nového lidu. 3. Letnice v díle spásy. - Viditelné známky Božího zjevení o letnicích brzy zmizely, *dar Du­ cha však v církvi zůstává; je to okamžik založení *církve, která se vydává vstříc Pánu. Od něj do­ stává nadále Ducha, který ji shromažďuje ve víře a v lásce, posvěcuje ji a posílá k lidem. Skutky apoštolské, «evangelium Ducha svátého)), jsou nepřetržitou řadou projevů tohoto *daru Ducha, jakožto samého základu církve, včetně vnějších, viditelných projevů (Sk 4,8.31; 10,44nn; 13,2; 15,28; 16,6). Je to zároveň známkou toho, že na­ stal «poslední *čas», zahájený Kristovým ♦Nane­ bevstoupením a směřující ke *dni Páně, na konci světa. PdS -*■církev IV 1 - dary Ducha I 1 - Duch Boží NZ III, IV -

jazyk 2 - národy NZ II la - oheň NZ II 2 - opilství 3 po­ slání NZ III 2 - prvotiny I 1 - rozptýlení 2 - svátky SZ 11 1 - svátý NZ 0 - týden 1 - znamení NZ II 1 - žeň 1, 111 2c LEVIATAN -» šelma & zvěř LEVITA -> Áron - kněžství SZ I - prvotiny II - učit SZ I 2 - vyvolení SZ I 3c

LEŽ Výraz ‘lež’ má v bibli dva významy - podle to­ ho, zda jde o vztahy mezi lidmi anebo o vztah člověka k Bohu.

I. LEŽ VE VZTAHU ČLOVĚKA K BLIŽNÍMU 1. Ve SZ. - Zákaz lži v Zákoně má původně za­ bránit především falešnému svědectví před sou­ dem (desatero: Ex 20,16 a Dt 5,20; převzato v Ex 23,lnn.6nn; Dt 19,16-21; Lv 19,11). Taková lež, vyslovená pod *přísahou, je braním Božího ♦jména nadarmo (Lv 19,12). V prorocké a sapienciální literatuře SZ je tento zúžený pohled na lež jakožto hřích velmi hojný (Př 12,17; Zach 8,17), což ovšem neznamená, že se tam nevysky­ tuje pojetí širší - např. lstivost, podvádění, roz­ por mezi tím, co je na srdci a co je na *jazyku (Oz 4,2; 7,1; Jer 9,7; Nah 3,1): to všechno «se hnusí Hospodinu)) (Př 12,22), kterého lhář ne­ oklame (Jb 13,9). Jen se sám vrhá do zkázy (Ž1 5,7; Př 12,19; Sir 20,25). I Jákob, který se tak obratně zmocnil otcovského požehnání, byl na­ konec podveden svým tchánem Lábanem (Gn 29,15). 2. V N Z formuluje povinnost přímočaré prav­ domluvnosti Ježíš sám: «Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne)) (Mt 5,37; Jak 5,12). Pavlovi je pravidlem celkového počínání (2 Koř 1,17n). Učení SZ je tak převzato a zároveň prohloubeno: «Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého... a oblečte člověka nového)) (Kol 3,9n); «se svým bližním mluvte každý jen pravdu. Pa­ tříme přece k sobě všichni jako údy» (Ef 4,25). Lež je návratem k porušené přirozenosti, proti našemu společenství s Kristem. Tak lhali Ananiáš se Safirou nejen Petrovi, ale ve skutečnosti Duchu svátému (Sk 5,1-11). Jakmile jde o křes­ ťanské společenství, jsme ve spojitostech širších než jen na pouhé úrovni sociálních vztahů.

199

II. LEŽ A BŮH

průhledných lží místo *Slova Božího, kterého je lidu zapotřebí.

1. Zneuznání pravého Boha. - Hospodin je pra­ vý *Bůh. Ten, kdo se od něj odvrací k nicotným *modlám, je lhářem v nejhlubším slova smyslu nikoliv *rty a jazykem, ale životem. Svatopisci velmi často pranýřují tento druh podvodu a lži, za použití ironie (Jer 10,1-16; Iz 44,9-20; Ž1 115,5nn) a posměšných anekdot (Dan 14). Po­ užívají přívlastků jako ‘nicotný’ (Jer 10,8), ‘ohyzdný’ (4,1), ‘marný’ (2,5), ‘bezmocný’ (2,11). Vyznat pravého Boha předpokládá vždy pro­ hlášení klamnosti a lživosti model, kterým člověk sloužil, než se obrátil k Bohu (16,19). To má na mysli Pavel, když vyzývá pohany, aby se odvrátili od falešných bohů (Řm 1,25) a ^sloužili Bohu ži­ vému a pravému (1 Te 1,9).

b) V N Z kárá sám Ježíš slepotu vůdců židov­ ského národa (Mt 23,16...). Tito *pokrytci a lháři odmítají uvěřit jeho kázání (Jan 8,55) a jsou před­ chůdci všech prolhaných svůdců, kteří se v bu­ doucnosti budou vydávat za záchrance lidí, a tak se je budou snažit odvést od evangelia: falešní apoštolově (Zj 2,2), antikristové (1 Jan 2,18-28), nepraví mesiášové (Mt 24,24; srv 2Te 2,9), falešní proroci (Mt 7,15), falešní učitelé (2 Tm 4,3n; 2 Petr 2,lnn; srv 1 Tm 4,ln), ke kterým nutno přičíst ještě odpor mnoha židů, bránících hlásání evangelia (1 Te 2,14nn) a falešné bratry, nepřáte­ le pravého evangelia (Gal 2,4...). Ti všichni jsou původci lží, kterými se křesťan nesmí nechat svést, ale musí je naopak odhalovat, jako to udělal Pavel v případě kouzelníka Elymase (Sk 13,8nn).

2.

Náboženský život a hřích lži

a) S Z pokládá také zvyk žít ve lži za odmítnutí pravého Boha - tak jednají všichni *bezbožníci, protivníci spravedlivých, neupřímní (Sir 5,14), prolhaní (Ž1 59,13; Sir 51,2; Jer 9,2), jen na pod­ vod spoléhající lidé (Oz 10,13), kteří odmítají obrácení (Jer 8,5) nebo je jen předstírají (3,10). Člověk, přenechaný sám sobě, se nevyhnutelně stává lhářem (Ž1 116,11), zatímco ten, kdo je upevněn ve víře, nepopřává ve svém životě místa lži, ale zůstává pevně přimknut k Bohu pravdy (Ž1 15,2nn; 26,4n). To je typický postoj např. Hos­ podinova *služebníka (Iz 53,9) nebo pokorného *zbytku lidu Božího (Sof 3,13). b) N Z ukazuje, jak je tento ideál uskutečněn v Ježíšově životě (1 Petr 2,22) a jak patří odpor ke lži k základním požadavkům křesťanského ži­ vota (1 Petr 2,1). Znovu jde o lež v širším, než pouze ‘akustickém’ slova smyslu; v každé neřesti je kus lži (Zj 21,8), ale společník Kristův je jí prost (14,5). Zvláště odpudivým příkladem lháře je ten, kdo odmítá božskou *pravdu, zjevenou v Ježíšovi - totiž *antikrist, popírající Ježíšovo mesiášské poslání (1 Jan 2,22). Jeho lhaní už není přestupkem morálního typu, ale je to náboženské rozhodnutí prvého řádu, blízké modloslužbě. 3.

Cesta lži

a) Svět lži, který se staví proti Bohu v otevře­ ném boji, láká člověka prostřednictvím nepra­ vých vůdců. Ve S Z jsou to falešní *proroci, ve kterých příležitostně odhaluje Bůh (1 Král 22,1923) a hlavně jeho proroci (Jer 5,31; 23,9-40; 28,15n; 29,3 ln; Ez 13; Zach 13,3) nositele ne­

200

III. SATAN, OTEC LŽI Svět je tedy rozpolcen morálně i nábožensky. *Dobro v něm zápasí se zlem, pravda se lží. První je světem Božím, druhé patří *satanovi, starému hadu, svádějícímu svět (Zj 12,9) ode dne, kdy svedl Evu (Gn 3,13), a tak uzavřel člověku přístup ke stromu života, takže se projevil jako «vrah od prvopočátku)) (Jan 8,44). On svedl Ananiáše a Safíru k obelhávání Ducha svátého (Sk 5.3) a Elymas kouzelník je jeho «*synem» (Sk 13,10). V něm má původ nevěra *židů, kteří od­ mítají Ježíše; jsou to synové ďábla, lháře a otce lži (Jan 8,41-44), a proto usilují o zabití Ježíše, který «říká *pravdu» (Jan 8,40). On vysílá falešné uči­ tele, nepřátele evangelijní pravdy (1 Tm 4,2), on dává moc mořské *šelmě, aby potírala křesťany (Zj 12,17) a budovala násilnickou říši, kde vládne rouhání (13,1-8). Od něj vycházejí falešní proroci, kteří klamou lidi a svádějí je, aby se klaněli lživé modle (13,11-17). Veškeré dění světa se odehrává mezi těmito dvěma póly a vše záleží na tom, aby se křesťané nedali svést lstivostí ďáblovou, která nasadí všechny páky tam, kde slábne víra (2 Koř 11.3) . Kdo chce zůstávat v pravdě, musí prosit Boha, aby byl vysvobozen z moci zlého (Mt 6,13). JCa & PG -* antikrist NZ 2 - hřích IV 2b - jazyk 1 - modly - omyl pokrytec - pravda - rty 1 - satan I 2, III - slovo lidské 1 -

srdce I 2 - svědectví SZ I; NZ I - zklamání I 1 - zlý duch NZ 2

LID Lid Boží je ve SZ pojmem, ve kterém se sbíhají všechny nitky života ♦Izraele, vyvoleného náro­ da, stejně jako tomu bude v NZ v pojmu ♦církve, nového lidu Božího, prohlášeného navíc za ♦tělo Kristovo. Prorocká eschatologie je na­ vzájem spojuje tím, jak uvnitř staré smlouvy při­ pravuje půdu ohlášenému novému lidu nové smlouvy, očekávanému před koncem světa.

A. LID ST A R É Ú M LU VY Hebrejská slova chám a goj označují původně společenství krve a sociologickou stabilní jednot­ ku. Jejich význam se ve SZ postupně zužuje, takže chám (v jedn. čísle) zůstává vyhraženo sko­ ro výlučně Izraeli, lidu Božímu, zatímco gojim (v mn. čísle) označuje cizí, pohanské *národy (už Nm 23,9), s několika výjimkami. V řeckém pře­ kladu pak označuje laos Boží lid (vzácněji démos, když mají být zdůrazněny politické struktury), zatímco ethne (v mn. čísle) označuje pohanské národy. I zde však existují výjimky. Jazykové rozrůznění je dokladem úsilí o vytvoření termínu pro výlučnost Izraele, jeho odlišnost a tajemství jeho povolání, odrážející se v celonárodním vědomí náboženského významu jeho existence pro spásu, která se už začíná projevovat.

I. TRANSCENDENCE BOŽÍHO LIDU 1. * Vyvolení, *povolání, *smlouva. - Izrael žije s vědomím, že se mu od samého počátku jeho národní existence dostalo Zjevení, které přesahu­ je pouhý historický rámec jeho zkušenosti. Existuje díky Božímu vyvolení (Dt 7,7; Iz 41,8) a povolání (Iz 48,12), a to ne v důsledku své počet­ nosti, síly nebo zásluh (Dt 7,7; 8,17; 9,4), ale v důsledku Boží *lásky (Dt 7,8; Oz 11,1), která jej vykoupila, vysvobodila prostřednictvím exodu (Dt 6,12; 7,8; 8,14...; 9,26) a učinila z něj nezávi­ slý národ. V jistém smyslu jej tím Bůh *stvořil (srv Iz 43,15), tak jako vzniká dítě v mateřském lůně (Iz 44,2.24). Vědomí z toho plynoucí závi­ slosti na Bohu je tedy celonárodní. Potom při­

chází *smlouva a ta ještě silněji zdůrazňuje, že vše, co se v budoucnosti přihodí, má pro Izrael význam nejen historický, ale také náboženský, opírající se o víru v Boha. Posvátná dohoda, uzavřená mezi dvanácti kmeny, je zpečetěna ♦krví *obětí (Ex 24,8), a tak se Hospodin stává Bohem Izraele a Izrael jeho lidem (srv Dt 29,12; Lv 26,12; Jer 7,23; Ez 11,20 atd). Pouto, které je vzájemně pojí, je v celém lidstvu jedinečné a každý, kdo se *obřízkou stane členem společen­ ství, se na něm podílí (srv Gn 17,10). 2. Úlohy, svěřené Božímu lidu. - Izrael je *svatý lid, zasvěcený Hospodinovi a vyčleněný z ostat­ ních národů pro svého Boha (Dt 7,6; 14,2), jeho majetek (Ex 19,5; Jer 2,3), jeho *dědictví (Dt 9,26), jeho stádo (Ž1 80,2; 95,7), jeho *vinice (Iz 5,1; Ž1 80,9), jeho *syn (Ex 4,22; Oz 11,1), jeho ♦nevěsta (Oz 2,4; Jer 2,2; Ez 16,8). Je ^k rá lo v ­ stvím kněží» (Ex 19,6), v němž Bůh vládne svým služebníkům. Tento cíl smlouvy ukazuje, čím je Izrael vůči ostatním národům: Božím *svědkem (Iz 44,8), *prostředníkem mezi Bohem a celým lidstvem, takže nakonec bude k nebi stoupat chvála celého lidstva (Iz 45,14n.23n) a všechny národy budou Bohem *požehnány (Gn 12,3; Jer 4,2; Sir 44,21).

II. NÁBOŽENSKÝ VÝZNAM NÁRODNÍ ZKUŠENOSTI IZRAELE V důsledku uzavřené smlouvy je Izrael para­ doxně zároveň náboženským a tedy transcen­ dentním společenstvím, ale také jednou z veličin stvořeného světa, se vším, co tvoří život ostatních národů. Proto mohou v jeho národní, a zároveň náboženské, pro víru významné zkušenosti roz­ poznat i jiné národy vlastní osud. 1. Rasový původ. - Židovský národ pojímá svou jednotu jako výsledek společného původu. ♦He­ brejští patriarchové jsou *otci celé rasy a vzpo­ mínka na to, co se stalo před odchodem z Egyp­ ta, se ustaluje v *rodokmenu, který jde od ♦Abraháma přes Izáka až k Jákobovi-Izraeli, otci dvanácti synů, nesoucích jména dvanácti iz­ raelských kmenů. V průběhu dalšího vývoje ži­ dovský národ ovšem asimiloval mnoho jednotliv­ ců i menších skupin. Hned na počátku při odcho­ du z Egypta (Ex 12,38), potom dále v poušti (Nm 11,4; Sd 4,11...) a po dobytí Kanaánu (Joz 9; Sd 3,1...). Později se zřetelně prosazuje snaha o

201

*čistotu židovské krve: zakazují se sňatky s cizin­ ci na ochranu «posvátné rasy» (Ezd 9,2) před po­ hany, kteří mají modloslužbu v krvi. Zároveň se přikrašluje minulost tím, že se na rodokmen pa­ triarchů «roubují» některé cizí skupiny, žijící už dlouho uprostřed izraelského národa, např. Kalebité (lKron 2,18; srv Nm 32,12 a Gn 15,19). Vyvolení Izraele obdrželi předkové a na všech stupních lze od té doby vidět ochranná opatření proti ostatním národům (Gn 19,30; 21,8... 25,1...; 36). Jen Abrahámovi potomci mají podíl na Božích zaslíbeních a smlouvě, jakožto Boží přáte­ lé (Iz 41,8; 51,2; srv 63,16; Jer 33,26; Ž1 105,6; 2 Kron 20,7). Tendence k univerzalismu přesto trvá: Abrahám se má stát «otcem mnoha národů» (Gn 17,5n). Prozatím se však musí proselyté, *cizinci, kteří se obrátí na židovské náboženství (Iz 56,8), připojit k vyvolenému národu, k rase Abrahámově, chtějí-li mít podíl na jeho nábožen­ ských privilegiích. Společná víra ještě nestačí k vytvoření Božího lidu; jeho konkrétní podo­ bou je národ, vyvolený Bohem mezi ostatními. 2. Izraelské instituce. - Pokolení patriarchů není jen beztvará lidská masa, ale organizovaná spo­ lečnost. Její základní prvky, rodina a klan (mišpaha) stejné krve, přetrvají staletí, včetně seismic­ kého otřesu vyhnanství (Ezd 2; Neh 7). Na poli hospodářském toto společenství pořádá užívání půdy, pastvin a vlastnictví stád, kontroluje záko­ nem starobylé zvyky, jako například krevní *mstu (Nm 35,19) nebo levirát (Dt 25,5...) či výkupní právo (Rt 4,3). Jeho prostřednictvím si každý jednotlivec uvědomuje své místo ve spo­ lečnosti a také nachází jistotu a ochranu. Klany se postupně seskupují do kmenů, základních poli­ tických útvarů, jejichž konfederace je prvním národním celkem, stmeleným smlouvou (Ex 24,4; Joz 24). Na ní staví, aniž by ji rušila, monarchie, když izraelský stát sílí (2 Sam 2,4; 5,3), takže po pádu království je tato konfederace přirozeným ideálem rozptýleného národa v jeho obnovitelských snahách (srv Ez 48). Přes všechny rozdílné momenty, které přitom hrají svou úlohu, je jeden natrvalo rozhodující: *Zákon, jehož základy po­ ložil Mojžíš a který je jednotícím prvkem v měnícím se systému zvyků (srv Neh 8). Zákon dává smysl a cenu všemu, on je ‘pedagogickým’ vodítkem k Božím záměrům, daným Prozřetel­ ností a smlouvou s Bohem (Gal 3,24). 3. Společný úděl. - Kočovný život, útlak v Egyptě a vysvobození z něj, putování pouští,

202

boje o vlast i draze zaplacenou národní jednotu, až ke zkáze království, rozpadu státu a národa na prahu katastrofy a rozptýlení - to jsou společné zkušenosti, vytvářející souběžně ke státní instituci také společenství duchovní. Tyto události mají také náboženský náboj, jsou zvláštními konkrét­ ními zkušenostmi Božích záměrů; ve šťastných okamžicích zprostředkovávají Boží *dary vyvole­ nému národu a skryté Boží úradky, v temných okamžicích projevují jeho *hněv a hrozivé *soudy. Dějiny se tak stávají *Zjevením, jehož základ­ ní témata se znovu a znovu objevují v přítomno­ sti (srv 1 Mak 2,51; 2 Mak 8,19) a osvětlují také budoucnost, k níž se upíná naděje vyvoleného národa (srv Iz 63,8). 4. Konkrétní vlast. - Vyvolený národ byl vyve­ den z pouště, která byla jeho původním domo­ vem, do Kanaánu, *země, kde kdysi žili praotco­ vé a kde se nacházejí jejich hroby (Gn 23; 25,9 atd). Tato země (Gn 12,7; 13,15) byla Bohem při­ slíbena a pak darována jako *dědictví (Ex 23,27; Dt 9,1; Jer 2,7; Ž1 78,54n), byla ale také před­ mětem dobývání, v souladu s Božím plánem (Joz 1,13; 24,11). Už to není Kanaán, pohanská země, ale vlast Izraele, Svatá země, kde uprostřed Izraele sídlí sám Bůh (1 Král 8,15). *Jeruzalém, příbytek Hospodinův a hlavní město království, je jednotícím prvkem národním i náboženským (Ž1 122). Proto i *rozptýlení po národní katastro­ fě jen ještě upevní pouto, kterým se národ cítí vázán na svou vlast. Z Kyrova dekretu se pak ro­ dí sionistická mystika (Ezd 1,2), působící po celá další staletí (Ezd 7). Židé se necítí nikdy zcela vy­ kořeněni, ani uprostřed cizích národů ne, protože jejich *vlast je natrvalo tam, kde jsou hroby jejich praotců (Neh 2,3), a kam se v modlitbě nepře­ stávají vracet (Dan 6,11). 5. Jazyková jednota. - Izrael přijal po dobytí Kanaánu tamější jazyk za svůj (Iz 19,18) a tím bylo rozhodnuto o jednom z důležitých prvků ve vytváření národní jednoty. *Jazyk je sdělovacím prostředkem, ale spoluvytváří také mentalitu a udržuje kulturu, pojetí světa i Boha a je tedy sku­ tečnou duchovní vlastí. Hebrejsky jsou vyjádřeny nejdůležitější události Zjevení, které se tak odívá semitským myšlením, s jeho dlouhým předcho­ zím vývojem a obzvláštní konkrétností a dynami­ kou, dobře viditelnou právě v oblasti nábožen­ ské. Národní kultura se dále vyvíjí a přibírá různé, někdy zcela cizí prvky (kananejské, syrsko-babylónské, řecké a dokonce i íránské), ale

Zjevení je vždy «filtruje» a odmítá nepřijatelné prvky nebo jim dává nový obsah, takže slova a představy mohou přibližovat Boží záměry. Jak­ mile Židé mluví už jen aramejsky nebo řecký, stává se hebrejština ‘posvátným jazykem’; targumy a řecký překlad Septuaginta umožňují aramejštině i řečtině vyjádřit bez překroucení původ­ ní poselství Písma svátého. Tak je celý kulturní vývoj národa přímo ovládán Slovem Božím, za­ chyceným v bibli konkrétní formou hebrejského jazyka. 6. Jednotná bohoslužba. - V celém starém Orientu byla bohoslužba podstatným prvkem ži­ vota říší. V Izraeli je *bohoslužba vrcholným národním aktem, v důsledku smlouvy, uzavřené s jediným pravým Bohem. Hebrejština vyjadřuje shromáždění bohoslužebného charakteru velmi přesnými termíny: společenství ( Slovo Boží

206

Pavlovou závětí je 2 Tm. V předtuše smrti (2 Tm 4,6nn) připomíná svému věrnému žáku spásu, danou v Ježíšovi (2,16nn), a svou vlastní naději obrací ke dni Páně (1,12.18; 2,1 ln). Po­ dobný je 2 Petr 1,12-15: apoštolova smrt se blíží; věřícím připomíná spásu, které se jim dostalo (l,3n), varuje je před *bludem (2,lnn.l0.22), připomíná nadcházející den Páně (1,16.19; 3,8nn.l2n.l8). Nejtypičtější je Pavlův odkaz starším v Efezu (Sk 20,17-38), s Pavlovým osobním příkladem

(20,18-21.31-35), očekávaným zatčením (vv 22nn), slavnostním prohlášením, že splnil svou úlohu (vv 25nn), výzvou k nástupcům (v 28), aby chránili stádo před bludaři (vv 29n). Apoštolově nemluví o shledání; jejich naděje se upíná k setkání s Mistrem, vítězem nad *smrtí, v *den Páně. AG -+ pokrm III - přítomnost Boží NZ I - smrt SZ I 1 zjevení Krista 4

207

M MAGIE 1. Magie a čarodějství. - Tváří v tvář hrozivému světu a bytostem, které nahánějí strach, se snaží člověk nabýt moci, přesahující jeho vlastní síly a dávající mu možnost ovládnout božstva a tím vlastní osud. Touha po ovládnutí neznáma je hluboce zakořeněna v lidském srdci a vede i dnes k podobnému počínání; jen prostředky jsou při­ tom jiné. Do oboru «magického umění» (magike techne), které nemá nic společného s astrologickou vědou «mágů» (Mt 2,1-12), patří věštba (hebr. ksm: Ez 21,26) a čarodějství (hebr. ksf: Mich 5,11; Nah 3,4; řecký farmakia: Dt 18,10; srv Mdr 12,4; Zj 18,23). Jim blízké je zaklínání (Ž1 58,6; Jer 8,17; Kaz 10,11), příprava kouzelných váčků a jiných předmětů (Ez 13,17-23), uhranutí (Mdr 4,12; srv 2,24; Gal 3,1) aj. Židé se dostali do styku s chaldejskými a egyptskými čaroději (Ex 7 - 9; Iz 47,12n; Gn 41,8.24; Iz 44,25; Ex 7,11). V těchto zemích, ale také v Izraeli, bylo prokazatelně pro­ vozováno toto ‘černé umění’. Jeden příklad je obšírně rozváděn, totiž Saulo­ va návštěva u vyvolávačky duchů z Endoru, kte­ rá pro něj vyvolává zemřelého Samuela a přitom mu sděluje jeho blížící se tragickou smrt (1 Sam 28,3-25). Dovídáme se také o čárech Jezabely (2 Král 9,22), o pověrčivém jednání Achazově (16,3) a Manasseově (21,6), proti kterým se obra­ cí Joziáš (23,24). Obvykle jsou tyto praktiky jen příležitostí ukázat nadřazenost Hospodinovu nebo později Pána Ježíše nad temnými silami, kterými se zabývá magie a zaklínání. 2. Potírání magie. - Zákony a příkladu z minu­ losti mají zřetelně ukázat soud Boží nad těmito praktikami. a) Zákazy. - Všechny tři kodexy mojžíšovské tradice ukládají za čarodějství trest smrti (Lv 19; Dt 18; Ex 23). Patří sem různé zvyky, převzaté z kultury Kanaánu (Dt 22,5.11; Lv 19,19), např. vaření kůzlete v mléce jeho matky (Ex 23,19;

208

34,26; Dt 14,21), oběti dětí (Dt 18) při kladení základů (1 Král 16,34) nebo jako ochranné (2 Král 3,27) a iniciační oběti (Mdr 12,3nn). Čas­ té jsou zákazy, týkající se *krve: její pití zname­ ná pokus uchvátit životodárnou sílu, nad kterou má moc jedině Bůh (Gn 9,4; Lv 3,17; Sk 15,29). Všechny tyto zvyklosti jsou přímo nebo nepřímo pokládány za *modloslužbu (Gal 5,20; Zj 21,8). b) Čarodějově a služebníci magie jsou pravidel­ ně zahanbováni skutečnou mocí Boží. V Egyptě se ukazuje, že Josef je moudřejší než věštci (Gn 41) a Mojžíš než místní čarodějové (Ex 7,1013.19.23; 8,1 nn. 12-15; 9,8-12). Baalam je přinu­ cen sloužit i se svou oslicí Hospodinovi a jeho lidu (Nm 22 - 24), Daniel zahanbuje chaldejské mudrce (Dan 2; 4; 5; 14). Podobná vyprávění o událostech minulosti, někdy legendárního cha­ rakteru jako zápletka mezi Mojžíšem a Jannesem a Jambresem (2 Tm 3,8), najdeme i v NZ: kou­ zelník Šimon se pokorně obrací na Petra (Sk 8,924), kouzelník Elymas je umlčen Pavlem (13,611) stejně jako věštkyně ve Filipách (16,16nn) nebo židovští zaklínači v Efezu (19,13-20). Dar činění *zázraků a *prorocké řeči se totiž obejde bez kouzelnictví a čárů, protože zpro­ středkovává Boží přítomnost zcela bezpečně (Dt 18,9-22; srv Nm 23,23), zatímco čarodějové od Boha ve skutečnosti odvádějí (Dt 13,2-6) a ti, kdo činí divý, překrucují pravé učení (Mt 24,34; Zj 16,12-16...). Praví proroci bojují proti kouz­ lům a čárům pohanů ze všech sil (Iz 9,lnn; 44,25; 47,12n; Jer 27,9; Ez 21,34). Přitažlivost magie viditelně přetrvává, a proto se jí Ježíš vystavil, když jej satan naváděl, aby po­ užil božské moci k vlastnímu nasycení a k ohro­ mení Židů. Ježíš nehodlá získávat svět touto ce­ stou: «Pánu, svému Bohu se budeš klanět a jemu jedinému sloužit» (Mt 4,1-11). č) Magie a náboženský obřad. - Starozákonní obřady převzaly některé prvky z praktik magie, ale přitom došlo k jejich takové očistě, že ne­ může být pochyb o jejich podřízenosti pravé bo-

hoslužbě. Tak je například převzat zákaz mani­ pulace s krví, ale kněz právě *krví koná obřad *smíru (Lv 17,11) a obnovuje *smlouvu (Ex 24,8). Krev má překrýt hlas hříchů, volajících k Bohu (Jer 17,1; Lv 4). Tím nabývá ovšem obřad nového smyslu. Dává-li přesto podnět k pověrám, je zrušen, jako bronzový had, který se stal předmětem modloslužby (2 Král 18,4). Vy­ slovování Božího *jména, původně dovolené ce­ lému národu (Hospodin se na rozdíl od egypt­ ských bohů nemusí obávat manipulace ze strany čarodějů), je nakonec vyhraženo jen kněžím (Nm 6,27). Z řeckých papyrů víme, že starověcí čaro­ dějové neváhali je brát nadarmo při svých obřa­ dech (srv Ex 20,7 LXX). Člověk je stvořen svobodný a Bůh mu svěřil moc nad světem. Proto nemá zapotřebí vyhle­ dávat ji pokoutními cestami magie, která ne­ přístojně směšuje náboženství a iniciační rituály, čímž překrucuje přirozenost a kalí čistotu víry. XLD

-* Egypt 1 - jméno SZ 4 - moc III 2 - modly - nemoc/ uzdravení 0; SZ II 1 - smrt SZ I 3 - slovo lidské 1 - tajem­ ství 0 - zázrak I 2a, II 1 - Zjevení SZ I 1 - znamení SZ II 3; NZ II 4 MAJETEK -► blahoslavenství - bohatství - dědictví - do­ bro & zlo II, III 3.4 - požehnání

MALOMOCENSTVÍ Bible zahrnuje pod tento název nejen malomo­ cenství v přesném slova smyslu (z nega, původně ‘rána’), ale také různé jiné, zvláště nakažlivé kožní nemoci. Patří sem dokonce i plíseň na zdech a šatech (Lv 13,47...; 14,33...). 1. Malomocenství je zdrojem nečistoty a Božím Hrstem. - Podle Zákona je malomocenství na­ kažlivou nečistotou, a proto je malomocný vy­ loučen až do vyléčení a obřadu očisty ze spo­ lečenství ostatních lidí. Zjednání *čistoty vyžadu­ je oběť za *hřích (Lv 13 - 14). Malomocenství je přímo typem «rány», Božího trestu za hříchy. Iz­ rael je jím ohrožen jako celek (Dt 28,27.35); ma­ lomocenstvím jsou raněni Egypťané (Ex 9,9nn), Mirjam (Nm 12,10-15) a Oziáš (2 Kron 26,1923). V podstatě je to tedy viditelné znamení hříchu. Jestliže služebník Hospodinův je jím raněn (nagua; vulg. má leprosum) z vůle Boží tak, že se li­ dé od něj odvracejí, pak je to přes jeho nevinnost

právě tím, že nese hříchy lidí, vyléčených jeho ranámi (Iz 53,3-12; Ž1 73.14). 2. Uzdravení malomocných. - Může být přiroze­ né, ale také zázračné: Boží přízní nebo prorockou mocí, jako uzdravení Syrského Námana ve vodě Jordánu (2 Král 5). Když Ježíš uzdravuje malo­ mocné (Mt 8,1-4 par; Lk 17,11-19), prokazuje tím příkladně svou moc nad zlem; léčí lidi, jejichž ♦nemoci bere na sebe (Mt 8,17), navrací malo­ mocné do života ve společenství ostatních a tím zázračně ruší přehradu mezi čistým a nečistým. Přikazuje přesto oběti, jako svědectví kněžím o vlastní úctě k Zákonu a zázračné moci. Uzdra­ vováni malomocných i ostatních nemocných je zřetelným znamením, že je tím, «který má přijít» (Mt 11,5 par). Také apoštoly rozesílá s mocí a příkazem dokazovat touto cestou, že se přiblížilo Boží království (Mt 10,8). PG -* čistý SZ I - nemoc/uzdravení SZ I 1 M A L Ý -» dítě - chudý - pokora M A M O N -> bohatství III 2 - chamtivost N Z 2 - sloužit

III 0

MANA Mana je název potraviny, kterou dal Bůh Iz­ raeli na poušti (Joz 5,12). Důležitější než odhalení jejího původu a složení je symbolická hodnota many. Výklad jejího původu z otázky «Co je to?» (hebr. man hu, Ex 16,15) zdůrazňuje její tajemnost; Bůh zkouší svůj lid na poušti a přitom ho živí (16,4.28). Tento zázračný dar je několi­ krát komentován a vykládán v Pentateuchu (Ex 16; Nm 11,4-9), v žalmech a v knize Moudrosti (Mdr 16,20-29). Je přípravou na zjevení pravého nebeského chleba v NZ (Jan 6,3 ln). 1. Mana a zkouška lidu na poušti. - V nesnázích na poušti se nevěřící lid domáhá projevu Boží přítomnosti: «Je Hospodin mezi námi nebo není?» (Ex 17,7). Bůh odpovídá zjevením své veleb­ nosti, mj také prostřednictvím many, kterou da­ ruje (16,7.10nn) s cílem *zkoušet a *vychovávat svůj lid: «Uznáte tedy, že jsem vaším Bohem a uposlechnete mých příkazů?» (srv 16,4.28). D ar potravy je znamením účinné Boží ♦přítomnosti (16,12) - tak výmluvné, že nádoba s manou je uložena v *arše smlouvy spolu s de­

209

skami Zákona (16,32nn; srv 25,21; Žd 9,4) jako trvalá připomínka celé události. Každé znamení vyžaduje ovšem lidskou odpověď a dar many je doprovázen předpisy, které mají zkoušet víru Iz­ raele v dárce: manu nutno sbírat denně, bez vy­ tváření zásob, vyjma sobotního předvečera, aby mohl být zachován *sobotní ^odpočinek. Izraeli se tak dostává příležitosti projevit *poslušnost vůči Bohu a *důvěru v jeho slovo (Ex 16,16-30). Placky z vařené many mají sice výtečnou, nic­ méně stále stejnou chuť (Nm 11,8) a jsou příčinou nespokojenosti Izraele, který neobstál ve zkoušce a reptá proti Bohu, místo aby se v prvé řadě opřel o to, co od něj přichází a co mana symboli­ zuje - totiž o Boží *Slovo (Dt 8,2n). Veškerá jeho pozornost je upnuta na pozemskou potravu (1 l,4n). 2. Mana a eschatologická naděje. - Modlitba Iz­ raele rozjímá nad minulostí a tehdejším vztahem národa k Bohu. Opěvuje přitom manu jako «pšenici a chléb z nebe», «chléb silných» a chléb andělů, sídlících v nebi (Ž1 78,23nn; 105,40; Neh 9,15). Svatopisci přitom přemýšlejí o tom, jak skvělá teprve bude *potrava v nebi, kterou dá Stvořitel svým dětem při eschatologické hostině; k ní se upíná touha Izraele, na ni myslí autor ko­ mentáře k Exodu (midraš). Budoucí mana se přizpůsobí *chuti a *touze každého osobně. Všichni zakusí Boží *dobroty, která dává celé stvoření do služeb věřícím (Mdr 16,20n.25n). Podobně mluví i kniha Zjevení: mana je přislíbe­ na všem, kdo vírou a svědeckým životem zvítězili nad satanem a nad světem (Zj 2,17; srv 1 Jan 5,4n). 3. Mana a pravý nebeský chléb. - Kristus při po­ kušení na poušti potvrzuje slova SZ «nejen pou­ hým chlebem živ je člověk, ale každým slovem, vycházejícím z úst Božích» (Mt 4,1-4 par; srv Dt 8,3), a aktualizuje je nasycením lidu na poušti zázračně rozmnoženým *chlebem (Mt 14,20; 15,37 par; srv Ž1 78,29). Zástupu se zmocňuje nadšení - ovšem bez souvislostí s *vírou, kterou Ježíš vyžaduje (Jan 6,14n). Ani učedníci ne­ chápou lépe smysl zázračného daru. Nevěřící sa­ duceové a farizeové vyžadují v tomto okamžiku «znamení z nebe» (Mt 16,1-4 par; srv Jan 6,30n; Ž1 78,24n). Pravým chlebem, «sestupujícím z nebe», není mana, po jejímž požití člověk nadále zůstává za­ jatcem smrti, ale Ježíš sám (Jan 6,32n) přijímaný ve víře (6,35-50), jeho *tělo, které se vydává «za

210

*život světa» (6,51-58). Také Pavel mluví o této «duchovní stravě» a jejím předobrazu na poušti, maně (1 Koř 10,3n). Eucharistická liturgie tedy právem přebírá obrazy, týkající se many. Účastí na eucharistickém *pokrmu se věřící živí tajem­ nou stravou, zdánlivě vždy stejnou, jako kdysi mana na poušti, a odpovídá na znamení od Boha vírou ve Slovo, sestupující z nebe. Tak je už zde na zemi živen «chlebem andělů, který se stal chle­ bem poutníků» (Lauda Sión) a který odpovídá všem rozličným potřebám a tužbám v průběhu nového *exodu; věřící dostává ještě více, totiž vítězství v boji, který musí podstoupit v průběhu svého putování po této zemi, protože je živen chlebem od Boha, na jehož věčném životě se podílí (Jan 6,33.54.57n; Zj 2,17). MFL -* eucharistie III 2 - hlad & žízeň SZ la - chléb III - potra­ va II - poušť SZ I 2

MANŽELSTVÍ SZ I. MANŽELSTVÍ V ZÁMĚRU STVOŘITELOVĚ Obě vyprávění o stvoření světa končí scénou, která je základem manželské instituce. Jahvista (Gn 2) vysvětluje Stvořitelův záměr takto: «Není dobré, aby člověk zůstal sám. Udělám mu po­ mocníka, který by se k němu hodil» (Gn 2,18). Protože je člověk nadřazen všem zvířatům (2,19n), nemůže nalézt takového pomocníka jin­ de než «v těle ze svého *těla a kostech ze svých kostí» (2,2 lnn). Bůh mu jej dává v ženě, kterou pro něj stvořil a ke které přilne tak, že opustí otce i matku a «stane se s ní jedním tělem» (2,24). Smysl *sexuality je zde vyjádřen tělesnou jedno­ tou mezi mužem a ženou, kteří jsou předurčeni k tomu, aby si vzájemně v lásce pomáhali. Do­ kud není vzájemný vztah zkalen hříchem, není v něm ani stopy po hanbě či studu (2,25). Po hříchu začínají nesnáze (3,7), napětí, *utrpení a pokušení k žádostivosti a touze po ovládnutí (3,16). I za této situace však zůstává *plodnost «matky všech živých» znamením trvalé Boží do­ broty (4,1.25n). Kněžský text (Gn 1) podává méně dramatický průběh událostí: člověk, stvoře­ ný jako pán a vládce země, je od počátku pojat

jako muž a žena, manželský pár (l,26n), a plod­ nost prvního páru je přirozeným vyústěním se­ xuality, která je sama výtečnou věcí, jako celé stvoření (1,31). V těchto dvou variantách se nám představuje Bohem daný ideál vztahu muže a že­ ny před prvním hříchem, který tento vztah kazí.

II. MANŽELSTVÍ VE VYVOLENÉM NÁRODĚ V době, kdy Bůh dává svému lidu *Zákon a začíná jej tedy vychovávat, je už instituce manžel­ ství v rozporu s původním ideálem a obsahuje už některé ústupky «tvrdosti srdcí» (Mt 19,8). Nejcennější hodnotou přitom zůstává plodnost, které je podřízeno všechno ostatní, a jakmile je zajištěno trvání rodu, objevují se prvky staroby­ lého zvykového práva, hodně vzdáleného ideálu z Gn 1 - 2. 1. Manželství pod tlakem sociální nezbytnosti. Starobylé texty jsou výrazně poznačeny snahami o dobro společenství, jednoznačně nadřazeného jednotlivcům. Rodiče rozhodují o sňatku dětí, aniž by se jich na něco ptali (Gn 24,2nn; 29,23; Tob 6,13). Společnost zakazuje sňatky do urči­ tého stupně příbuznosti (Lv 18,6-19) a mimo rámec národa (Dt 7,1-4; Ezd 9), nařizuje je tam, kde to zájem rodu vyžaduje - např. se bezdětná vdova stává automaticky ženou nejbližšího příbuzného zemřelého (levirát: Dt 25,5-10; Gn 38,7nn; Rt 2,20). Spontánní láska přesto nevymi­ zela pod tlakem takových nutností. Někdy se srdce nevyhnutelnému spojení přizpůsobí (Gn 24,62-67; Rt 3,10), jindy se partneři vzájemně volí (Gn 29,15-20; 1 Sam 18,20-26; 25,40nn), a to i proti vůli rodičů (Gn 26,34n; Sd 14,1-10). Hlubo­ ká manželská láska nesporně existuje (1 Sam 1,8) a věrnost sahá až za hrob (Jdt 16,26). Ani povin­ né věno, vyplácené rodině nevěsty (Gn 34,12; Ex 22,15n), které činí z muže pána a vlastníka (baaf) ženy, neznamená, že se tato stává pouhým zbožím, kupovaným a prodávaným. Je s to vzít na sebe opravdovou spoluzodpovědnost ku pro­ spěchu manželství i ke cti svého manžela (Př 31,10-31). Svobodnou, vášnivou a vší nutnosti se vymykající lásku opěvuje Píseň písní, třebaže mluví básnickým, alegorickým jazykem pře­ devším o lásce člověka k Bohu (srv Pis 1,12-17; 6.4 - 8,4). 2. Polygamie a monogamie. - Touha po potom­

stvu, po velké rodině (srv Sd 8,30; 12,8; 2 Král 10,1), vede přirozeně k polygamii. Jahvista se svým ideálem monogamního manželství (Gn 2,18-24) ji degraduje tím, že ji odvozuje od barba­ ra Lamecha (4,19), ale přesto cítíme při četbě SZ, že bylo zvykem mít dvě ženy (1 Sam 1,2; srv Dt 21,15) nebo konkubíny a otrokyně (Gn 16,2; 30,3; Ex 21,7-11; Sd 19,1; Dt 21,10-14). Králové mají mnoho manželek, ať už z osobní touhy (2 Sam ll,2nn) nebo z důvodů politicko-státních (1 Král 3,1). Někteří měli velké harémy (1 Král 11,3; 2 Kron 13,21), kde byla opravdová láska nemožná (srv Est 2,12-17). Ale výlučné jednoženství existuje, počínaje Izákem (Gn 25,19-28) a Josefem (Gn 41,50), přes Ezechiele (Ez 24,15-18), Joba (Jb 2,9n) až po Ju­ ditu a Tobiáše (Jdt 8,2-8; Tob 11,5-15). Sapienciální literatura mluví o radostech a strastech monogamních manželství (Př 5,15-20; 18,22; 19,13; Kaz 9,9; Sir 25,13 - 26,18) a v Písni písní je láska snoubence a snoubenky chápána zcela výlučně. V době Ježíšově je jednoženství pravidlem. 3. Trvání manželství a manželská věrnost. - Sta­ rost o zajištění potomstva jistě sehrála svou úlo­ hu v zavedení zápudních lístků pro *neplodnou ženu; v polygamii se ovšem tento problém neob­ jeví (Gn 16). Zákon, připouštějící rozvod, neupřesňuje, jaká ‘vada’ manželky opravňuje muže k zapuzení ženy (Dt 24, ln), a od vyhnanství se množí chvály věrnosti vůči ženě «svého mládí» (Př 5,15-19) i manželské stálosti vůbec (Sir 36,25nn). Malachiášovo přirovnání Hospodinovy *smlouvy (berith) se smlouvou (berith) manžel­ skou, spojené s tvrzením, že «Hospodin nenávidí zapuzení» (Mal 2,14nn), je známkou rostoucí přísnosti na tomto poli. S možností rozvodu se ale ještě setkáme i v NZ a znalci rozebírají pod­ mínky přípustnosti tohoto kroku (srv Mt 19,3). Zákon trestal smrtí *cizoložství ženy (Dt 22,22; Lv 20,10) i jejího spoluviníka. Původní zvyk (Gn 38,24) zde přešel do Zákona, hájícího především práva muže (Ex 20,14), kterému nic nebránilo ve styku se svobodnými ženami nebo nevěstkami, v rámci polygamie. S rostoucím odporem proti ní ale rostou i nároky, kladené na muže; i jemu je cizoložství zakázáno (Jb 31,9; Sir 9,5.8n; 41,2224). Proroci je přísně odsuzují i v případě sa­ motného krále Davida (2 Sam 12). Vychovatelé důrazně varují mladého muže před svody záludné cizí ženy (Př 5,1-6; 7,6-27; Sir 26,9-12) a tak ve­ dou k hlubší manželské věrnosti.

211

4. Náboženský ideál manželství. - Manželství je v prvé radě občanskou smlouvou a staré podání se nezmiňuje o náboženských obřadech, spoje­ ných s jeho uzavřením. Izraelita přesto ví, že je při volbě ženy veden Bohem (Gn 24,42-52) a že Bůh je zárukou celého manželského spolunažívání prostřednictvím smlouvy a zákonů. Základní z nich, desatero (Ex 20,14; srv Př 2,17), je v Izraeli zárukou posvátnosti manželství. Kni­ ha Tobiášova nabízí po návratu z vyhnanství vy­ soce zduchovnělou představu manželství, připra­ vovaného samým Bohem (Tob 3,16) a spočíva­ jícího na víře a modlitbě k Bohu (7,11; 8,4-9). Jde vlastně o návrat k ideálu z Geneze (8,6; srv 2,18), stojícímu vysoko nad dočasně dovolenými nedokonalostmi Mojžíšova Zákona. NZ r

Novozákonní pojetí manželství nese přímé sto­ py Ježíšova paradoxálního života: «narozen ze ženy» (Gal 4,4; srv Lk 11,27), posvěcuje rodinu svým životem v Nazaretě (Lk 2,5 ln), jak to ply­ nulo z celého SZ. Zároveň se ale narodil z panny a sám zůstal panicem a vydává tak svědectví hod­ notám nadřazeným manželství jako takovému.

přijímá je; ne že by schvaloval jejich počínání, ale protože je chce vést k obrácení a *odpuštění, kterým je jen znovu zdůrazněn ideál, proti kte­ rému se prohřešili (Jan 8,11). 2. Manželství jako svátost. - Ježíš se nespokoju­ je s návratem k původní dokonalosti manželské instituce, porušené lidským hříchem, ale staví ji na nový náboženský základ Božího království. Novou smlouvou, uzavřenou v jeho vlastní krvi (Mt 26,28) se on sám stává *ženichem církve a křesťané, kteří jsou chrámem Ducha svátého v důsledku křtu (1 Kor 6,19), mají pojímat manželství jako «veliké tajemství vůči církvi a vůči Kristu» (Ef 5,32). Poddanost církve Kristu a Kristova láska k ní, spasené jeho obětí, jsou ži­ vým příkladem a pravidlem vztahů v manželství lidí. Vykupitelská láska Kristova jim k tomu dává sílu i schopnost (5,21-33) a činí tak z lidské *sexuality, jejíž normální požadavky nutno náležitě ocenit (1 Kor 7,1-6), součást posvátné skutečnosti, v niž je nakonec proměněna.

II. MANŽELSTVÍ A PANICTVÍ

«Není dobře člověku samotnému», říká Gn 2,18. V Božím království, které Ježíš přišel za­ I. KRISTUS A MANŽELSTVÍ ložit, se objevuje nový ideál: člověk se stává (do­ brovolným eunuchem pro Boží království» (Mt 1. Nový zákon. - Ježíš hlásá nerozlučnost 19,1 ln). Zde je kořen paradoxu křesťanského manželství a opírá se přitom nikoliv o Mojžíšův *panictví. Mezi starozákonní dobou s *plodnosZákon, ale o mnohem starší záměr Stvořitelův tí jako prvním úkolem uvnitř Božího lidu, (Mt 19,1-9). Bůh sám spojuje muže a ženu a tak s cílem udržovat a rozmnožovat jej, a paruzií, posvěcuje jejich svobodnou volbu. Oba tvoří kdy manželství zcela zmizí (Mt 22,30 par), koexi­ «jedno *tělo» před Bohem, a proto je v nad­ stují v církvi oba způsoby života: manželství, cházejícím Božím království, kde je obnovena proměněné tajemstvím Kristova vztahu k církvi, původní dokonalost stvoření, zakázáno zapuzení a Bohu zasvěcený celibát, který Pavel pokládá za ženy, připouštěné Zákonem «pro tvrdost lidských lepší (1 Koř 7,8.25-28). Nejde o podceňování srdcí». Proslulá výjimka «případu smilstva» (Mt manželství (srv 7,1), ale o účast na tajemném za­ 19,9) nemluví pravděpodobně o rozvodu (srv Mk snoubení, do kterého se vstupuje křtem (2 Koř 10,1 ln; Lk 16,18; 1 Kor 7,10n), ale o ukončení 11,2) a které znamená bezvýhradné spojení s Bo­ nelegitimního spojení, případně o rozchodu hem, ve snaze zalíbit se jemu jedinému (1 Koř manželů, kteří ale nadále zůstávají vázáni a ne­ 7,32-35). Věci tohoto světa, do kterého patří i ži­ mohou se tedy znovu ženit ani vdávat. To vysvět­ vot v manželství, pomíjejí (7,31) a Pavel proto luje zděšení učedníků nad přísností nového Záko­ vyzývá ty, kdo jsou ženatí, «aby žili, jako by ne­ na: «Jestliže je tomu opravdu tak mezi mužem a měli ženy» (7,29), a *vdovy, aby se znovu ne­ ženou, pak je lepší se neženit!» (Mt 19,10). vdávaly. Vše záleží nakonec na Pánovi a způsobu Požadavky ovšem nevylučují milosrdenství povolání člověka, údu *těla Kristova. Každý do­ vůči člověku, který zhřešil. Ježíš se často setkává stává totiž od Boha «zvláštní dar, jeden pro to, s lidmi cizoložnými nebo jinak nevěrnými ideálu druhý pro ono» (7,7; srv Mt 19,11). lásky (Lk 7,37; Jan 4,18; 8,3nn; srv Mt 21,31 n) a CW

212

-» Adam II 2 - cizoložství 1 - jednota I, III - Maria II 4 neplodnost - obřezání SZ 1 - panictví - plodnost - přítel 3 sexualita - šat I 1 - tělo I - vdovy 2 - žena SZ 2; NZ 2 - že­ nich/nevěsta MARANA THA -> bohoslužba NZ III 3 - Ježíš Kristus II la - naděje NZ IV - Pán NZ

MARIA Významná úloha matky Ježíšovy v křesťanské tradici má svůj podklad v Písmě svátém. Apošto­ lově se soustředili na Ježíšovu činnost mezi jeho křtem a velikonocemi (Sk 1,22; 10,37nn; 13,24nn), to jest na období, kdy s ním byli ve styku a které je důležité pro jejich poslání a pro poslání církve. Je logické, že texty o Ježíšově dět­ ství se objevují až později. Marek se spokojuje s pouhými dvěmi poznámkami o Ježíšově matce (Mk 3,31-35; 6,3); Matouš už texty o Ježíšově dětství obsahuje, ale ústřední postavou je při tom Josef, potomek Davidův, přijímající poučení z nebe (Mt l,20n; 2,13.20.22) a dávající dítěti jméno Ježíš (1,18-25). V Lukášově textu se M a­ ria dostává do popředí a hraje klíčovou úlohu na počátku evangelia i v okamžiku zrodu církve, když se modlí s učedníky ve večeřadle (Sk 1,14). Jan začíná a končí scénami, kde Maria hraje důležitou úlohu (Jan 2,1-12; 19,25nn), totiž Kánou Galilejskou a Kalvárií. Maria je nejdříve vzorem víry a potom matkou učedníků. Postup­ ný růst jejího vlivu nelze vysvětlit jen psycholo­ gicky, ale má co do činění s prohlubujícím se chápáním *Ježíšova osobního tajemství, neod­ dělitelného od «*ženy», ze které se chtěl narodit (Gal 4,4). Konkrétním výrazem toho jsou tituly, které Písmo svaté dává Marii.

I. DCERA SIÓNSKÁ 1. Maria se ve všem podobá svým současnicím. *Jméno Maria je velmi hojné jak v NZ, tak v dobových dokumentech. Jmenovala se tak Mojžíšova sestra (Ex 15,20) a v aramejštině zna­ mená pravděpodobně ‘princezna’, ‘dáma’. Lukáš čerpá v palestinském podání pro svůj portrét Marie - zbožné židovské ženy, věrně zachováva­ jící Zákon (Lk 2,22.27.39) a vyjadřující staro­ zákonním jazykem i svou odpověď na Boží posel­ ství, kterého sejí dostalo (1,38). Jmenovitě Magnificat si nelze představit bez žalmů a hlavně bez Annina chvalozpěvu (1,46-55; srv 1 Sam 2,1-10).

2. Přesto ale není Maria, jak ji vidí Lukáš, obyčejná židovská žena. Při Zvěstování a při Na­ vštívení (Lk 1,26-56) je nepopiratelně starozákon­ ní dcerou Siónskou, zosobněním Božího *lidu. Andělovo «Buď zdráva!», doslovně «raduj se» (1,28), není obvyklý pozdrav, nýbrž ozvěna *zaslíbení, daného svátému městu, ohledně příchodu Pána (Sof 3,14-17; Zach 9,9). Výraz «milostiplná» může podobným způsobem navazovat na snoubenku z Velepísně, tradiční a oblíbený před­ obraz vyvoleného národa. Tyto literární názna­ ky odpovídají úloze, ktejá Marii v obou scénách připadá; přijímá v nich totiž jménem Jákobova *domu příslib spásy a svým souhlasem otevírá cestu jeho uskutečnění. Její chvalozpěv, Magnificat, velmi rychle opouští rovinu osobních díků (Lk 1,46-49) a stává se hlasem Abrahámova ro­ du, plného radosti a vděčnosti (1,50-55).

II. PANNA 1. Mariino panenství při Ježíšově početí pro­ hlašují Mt 1,18-23 a Lk 1,26-38 (a lze je vytušit ve starobylém způsobu čtení Jan 1,13: «Ten, kterého nezplodila ani krev, ani tělo, ale Bůh»). Vzájem­ ná nezávislost Mt a Lk vede k závěru, že jejich tvrzení má starší zdroj, na kterém jsou oba závi­ slí. 2. V biblickém prostředí se jeví panenské početí Mesiáše jako něco nového. Až do té doby bible nepřikládala ^panenství náboženskou cenu (Sd 11,37n). Zdá se, že prvními židy, kteří se rozhodli pro takovou zdrženlivost, v úsilí o *čistotu před Zákonem, byli eséni. 3. Matouš se omezuje na tvrzení, že panenské početí Ježíšovo je naplněním výroku proroka Izaiáše (Iz 7,14 v řeckém překladu). 4. Lukáš naproti tomu přikládá velký význam Mariinu panenství, podobně jako pohlavní i jiné zdrženlivosti v celém svém díle (Lk 2,36; 14,26; 18,29 resp Sk 21,9). Zmiňuje se sice o manželství mezi Josefem a Marií (Lk 1,27; 2,5), protože v něm vidí základ Ježíšovy mesiášské důstojnosti (3,23nn), ale první věc, kterou říká o mladé ne­ věstě, je, že šlo o pannu (1,27). Podle tehdejších zvyklostí v Palestině asi předcházel sňatek časo­ vě Mariinu vstupu do Josefova domu (srv Mt 25,1-13). Mariino panenství v okamžiku Zvěstování je zdůrazněno námitkou andělovi, který jí oznamu­

213

je, že bude matkou Mesiáše: «Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám» (Lk 1,34). Výraz «poznávat muže» je v bibli obvyklý pro vyjádření manželského styku (Gn 4,1.17.25; 19,8; 24,16...). Lukáš tím vyzdvihuje skutečnost, že Maria je v okamžiku Ježíšova početí pannou. Chce Lukáš říci, že Maria měla před Zvěsto­ váním v úmyslu zůstat pannou? Mnozí křesťanští myslitelé od dob sv. Augustina jsou o tom pře­ svědčeni. Mariinu otázku andělovi vykládají ve smyslu: «jelikož nehodlám poznávat muže», s přesvědčením, že jen tak je tato otázka pocho­ pitelná. Jinak by jí totiž jakožto manželce Davi­ dova potomka stačilo žít manželským životem, aby se stala matkou Mesiáše; jestliže přesto vidí překážku, pak to může být jen její rozhodnutí zůstat pannou. Tato úvaha však vychází z pochybeného před­ pokladu, že Maria byla za Josefa provdána bez ohledu na vlastní vůli. Navíc čte nepřesně její otázku, která zní: «...protože v současnosti nežiji v manželském styku». Lukáš chce říci, že Maria rozumí, že se má stát matkou ihned, jako matka Samsonova (hned po slovech anděla, který jí oznámil mateřství: Sd 13,5-8). Maria ještě nežije manželským životem, a to je smysl její námitky, na kterou anděl odpovídá zvěstováním panen­ ského početí Ježíšova na znamení jeho božského synovství. Duch svátý, který byl u zrodu vesmíru (Gn 1,2), bude původcem Ježíšova početí, kterým začíná nové stvoření. Panenské početí Ježíšovo v Lukášově podání je předpokladem pro Ježíšovo synovství Boží. Marii se přitom dostává povolání k panenství. 5. Zmínka o Ježíšových bratřích (Mk 3,31 par; 6,3 par; Jan 7,3; Sk 1,14; 1 Kor 9,5; Gal 1,19) vedla některé vykladatele k závěru, že Maria ne­ zachovávala panenství po Ježíšově narození. Ten­ to názor naráží na několik evangelijních textů a není dosvědčen nikde v křesťanské tradici ve spojitosti s Ježíšovými bratry: Jakub a Josef, jeho bratři z Mt 13,55 par jsou s velkou prav­ děpodobností syny jiné Marie (Mt 27,56 par), umírající Ježíš svěřuje svou matku jednomu ze svých učedníků (Jan 19,26n), což by bylo velmi nepravděpodobné, kdyby tu byli ještě jiní synové. V semitském světě se titul *bratra, jak známo, dává často blízkým příbuzným a společníkům.

214

III. MATKA Když NZ mluví o Marii, nazývá ji především «matkou Ježíšovou». Některé texty ji přímo defi­ nují tímto jednoduchým titulem (Mk 3,3 ln par; Lk 2,48; Jan 2,1-12; 19,25n). Tento titul také plně vystihuje její úlohu v díle spásy. 1. Mariino mateřství je dobrovolné. - Ze scény Zvěstování to plyne zřetelně (Lk 1,26-38). Lukáš představuje Marii jako dívku, usilující o pocho­ pení *povolání, kterého se jí dostává a které při­ jímá včetně panenského početí, jakmile se jí do­ stává vysvětlení. Je služebnicí Páně jako Abra­ hám, Mojžíš a proroci, s nimiž sdílí také jejich svobodné rozhodnutí pro *službu Božímu záměru. 2. Ježíšovým narozením Mariina úloha teprve začíná jako úloha každé lidské *matky: čeká na ni úkol Ježíše vychovávat. S Josefem jej nese do chrámu a tam jej obětuje Pánu; sama ještě lidsky nechápe, co v jejím životě jednou bude znamenat Simeonovo proroctví (Lk 2,29-32.34n). Jejím *posláním je být v první řadě a bezprostředně Ježíšovou *vychovatelkou, a této úlohy se také v dalším se vší autoritou ujímá (Lk 2,48). Do­ spívající Ježíš její autoritu respektuje stejně jako autoritu Josefovu (Lk 2,51). 3. Maria zůstává Ježíšovou matkou, i když už Ježíš dosáhne dospělého věku. Je mu nablízku v těžkých chvílích (Mk 3,21.31; Jan 19,25nn) a její úloha přitom nabývá nových forem. Lukáš a Jan na to poukazují ve dvou významných událo­ stech Ježíšova dospívání. Ve dvanácti letech Ježíš prohlašuje před svými rodiči, jakožto plnoprávný Izraelita, že je poslán sloužit v prvé řadě svému nebeskému Otci (Lk 2,49). V Káně, na počátku své veřejné činnosti, mluví se svou matkou slovy, která jej ukazují spíše jako nositele úkolu hlásat království než jako syna: «Ženo, nech mne» (Jan 2,4). Je to zřetelně formulovaný požadavek ne­ závislosti Božího vyslance. Od tohoto okamžiku ustupuje jeho matka do pozadí; jakoby se skryla za postavu věřící v synovo poslání (srv Mk 3,3235 par; Lk 1l,27n). 4. Tento proces je dovršen u paty kříže. Tam dochází k naplnění Simeonova proroctví (Lk

2,34n), tam je dovršen i smysl jejího mateřství, jak ukazuje Jan ve svém textu, jehož každý detail má svůj význam (Jan 19,25nn). Ještě s kříže oslo­ vuje Ježíš svou matku oním slavnostním «ženo», které vyjadřuje jeho důstojnost Pána i krále. Při­ tom svěřuje do její mateřské péče nového typu přítomného učedníka: «Hle, tvůj syn.» Tím začíná její úloha v novém společenství Božího li­ du. I Lukáš snad chtěl naznačit tuto skutečnost, když mluví o Marii, modlící se s učedníky ve večeřadle před sesláním Ducha sv. (Sk 1,14). V každém případě odpovídá toto všeobsažné mateřství jeho představě Marie jakožto personifi­ kace Božího lidu v postavě dcery Siónské (Lk 1,26-55).

IV. PRVNÍ Z VĚŘÍCÍCH Mariina postava, jak nám ji představují evan­ gelisté, je prosta výjimečných efektů. Důraz je kladen na její *víru, vystavenou podobným zkouškám a nejasnostem jako víra prostých věřících (Lk 1,45). 1. Marii se dostává zjevení. - I Maria se k Ježíšovi přibližuje ve víře, objasňované předpo­ věďmi SZ. Dítě ponese jméno *Ježíš a bude sy­ nem Nejvyššího, synem Davida, izraelského *krále, synem Božím. V chrámě Maria uslyší, jak jsou na něj vztahovány i výroky o Hospodi­ nově služebníku, jakožto světle národů a znamení odporu. Mimoto, v dalším životě, o kterém není v NZ nic řečeno, objevuje Maria také chudobu a ubohost každodenního života svého Syna, vyku­ pitele lidu. Když s ní Ježíš mluví, pak způsobem starozákonních proroků s jejich drsným, přímým vyjadřováním. Maria přitom musí uznat nezávislost a autoritu svého syna a tak se nechat vést k poznání nadřazenosti víry nad mateřským citem. 2. Mariina věrnost. - Lukáš zaznamenává Ma­ riinu reakci na Boží zjevení: zmatení (Lk 1,29) a obtíž pochopit (1,34); Maria se diví Simeonově řeči (2,33), nechápe synovu odpověď v chrámě (2,50). Tváří v tvář *tajemství, které nechápe, Maria uvažuje o jeho smyslu (1,29; 2,33), vrací se k němu a uchovává je ve svém srdci (2,19.51). Přijímá Boží *Slovo i tehdy, kdy se to příčí je­ jím vlastním představám a uvádí do nesnází svého snoubence Josefa (Mt 1,19n). Její odpověď na Navštívení a Obětování v chrámě je pro Ježíše

příležitostí k činům: posvěcuje svého předchůdce a v chrámě se obětuje Otci. Maria ustupuje do pozadí a zůstává mlčenlivá v období veřejného života, ale setkáme se s ní na místě jeho umučení. 3. Magnificat. - Lukáš zachoval v Mariině chvalozpěvu spíše tradici palestinské křesťanské obce, než přesná slova Mariina, do jejíchž úst je vkládá (hlavně veršem 48). Je to modlitba v kla­ sickém stylu děkovných žalmů. Oslavuje příchod Božího království, ve kterém Maria vystupuje jako služebnice nového Božího lidu. V její pros­ totě a *chudobě se uskutečňují *blahoslavenství, její víra je vírou Božího lidu, prostá a vytrvalá ve zkouškách, rozjímání spásy a nezištné služby, kterou se očišťuje pohled věřícího. Právě pro tuto víru, ochotnou přijmout Boží Slovo, prohlásil sám Ježíš za blahoslavenou tu, která jej nosila pod srdcem (Lk 11,27n).

V. MARIA A CÍRKEV Předchozí úvahy můžeme vyjádřit krátkým biblicko-teologickým shrnutím: 1. Panna. - Maria je vzorem víry, která vede ke spáse prostřednictvím Boží milosti a vykupitelské smrti Kristovy. V tom se nijak neliší od ostatních lidí. Přesto má v církvi výsadní postavení, pro­ tože v ní můžeme spatřit člověka, který do ta­ jemství církve vstupuje plně, vírou ve Slovo Boží. Církev je neposkvrněná *nevěsta (srv Zj 21,2), posvěcená a očištěná samým Kristem (Ef 5,25nn), a každý křesťan, který má na tomto po­ volání podíl, je «snoubenkou Kristovou, jako panna čistá» (2 Kor 11,2). Tento vztah církve ke Kristu se projevuje prvně a dokonale právě v Marii. Zde je skrytý kořen jejího *panenství, ke kterému je Bohem povolána a které není jejím mateřstvím nijak umenšeno, ale posvěceno. Ma­ ria je v dějinách zjevením církve-panny, nové a skutečné Evy (2 Kor 11,3). 2. Matka. - Maria má výsadní vztah k Ježíšovi. Stává se dobrovolně jeho *matkou, ku prospěchu celého Božího lidu, který také představuje a který Spasitele v ní přijímá. Právem jí přísluší titul siónské dcery (Sof 3,14; srv Lk 1,28), nového J e ­ ruzaléma. Celé lidstvo lze přirovnat k *ženě, je­ jímž prvorozeným synem je Kristus (Zj 12,5); při­ tom nelze pominout, že touto ženou je konkrétní, skutečná bytost Mariina a že tedy nejde jen o

215

předobraz nebo symbol. Spojení mezi Marií a církví je tak silné, že obě jsou viditelné na pozadí obrazu ženy, zachráněné Bohem před útoky hada (Zj 12,13-16), protiváhy k první, hadem svedené a padlé Evy (2 Koř 11,3; Gn 3,13). Mariina po­ stava se objevuje v dějinách současně s postavou církve; bere na sebe také její úlohu v dějinách spásy. Proto v ní církev právem vidí «novou Evu», podobně jako v církvi, a jako vidí v Ježíšovi «nového *Adama». 3. Tajemství Marie. - Spojení Mariina osobního osudu s osudy církve nejlépe ukazuje, kdo je Ma­ ria, a to na pozadí výroků Písma svátého. V je­ jich osobních osudech se projevuje zřetelně, co prožívá církev ve skrytu. Tajemné panenství obou, jejich spojení s Bohem-ženichem a působe­ ní Ducha svátého v obou (Lk 1,35; Mt 1,20; srv Řm 8,15), nejdříve ve vztahu ke Kristu (Lk 1,31; Zj 12,5) a potom k údům jeho těla (Jan 19,26n; Zj 12,17). Panenství znamená dokonalou čistotu, díky milosti Kristově, která činí bytost «svatou, bez poskvrny» (Ef 5,27). Mateřství znamená pev­ né spojení s Ježíšem a jeho pozemským životem až ke zkoušce kříže (Lk 2,35; Jan 19,25n; srv Zj 12,13), k jeho oslavení a zmrtvýchvstání (srv Zj 21). Maria, kterou anděl oslovuje «milostiplná» (Lk 1,28), zůstává v církvi a v jejích údech «Plnou milosti skrze (Božího) milovaného syna» (Ef 1,6). Jejím prostřednictvím se stal Syn Boží, jediný ^prostředník, bratrem všech lidí. Je s nimi spojen nerozlučně a oni k němu mají přístup je­ dině skrze církev, jeho tělo (Kol 1,18). Tato základní skutečnost je rozhodující pro vztah křes­ ťanů k Marii, a proto je s nimi Maria tak úzce spojena vztahem k církvi, jejich matce (srv Ž1 87,5; Jan 19,27). AG církev VI - matka I 4, II 2.3 - panictví NZ 2 - pokora IV - prostředník II 0.2 - radost NZ I 1 - žena NZ 1.3 MARNOST -»• hrdost SZ 2 - lež II 1 - modly - pokora pýcha sláva/velebnost II - stín I 1 - stvoření NZ II 3 - tělo I 3b zahanbení I 1

MATKA M atka dává život, a proto má v životě každého z nás veliký význam; podobně je tomu i v dějinách spásy.

I. MATKA V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA M atka si zaslouží, aby ji dítě milovalo. Tato láska může postupným prohlubováním vést až k oběti, podobně jako v Ježíšově životě. 1. Výzva k plodnosti. - Když Adam nazval svou ženu «Evou», naznačil tím její povolání být «matkou živých» (Gn 3,20). Geneze dále vypráví, jak se toto ženino povolání uskutečňovalo, někdy se značnými obtížemi: Sára se uchyluje ke lsti (16,ln), Lotovy dcery ke krvesmilstvu (19,30-38), Ráchel k vydírání: «Dej mi potomstvo, nebo umřu», volá ke svému muži, který musí vyznat, že není Bohem, aby měl takovou moc (30, ln). Jen Bůh, který vložil do ženina srdce všeovládající touhu po mateřství, může opravdu otevřít nebo zavřít její lůno a přemoci *neplodnost (1 Sam 1,2 - 2,5). 2. Matka a rodina. - Žena, která se stala mat­ kou, je naplněna radostí, jak ukazuje zvolání Evy při prvním porodu: «S pomocí Hospodinovou jsem obdržela prvního potomka)) (Gn 4,1); její radost přetrvává ve *jménu Kaina (z hebr. kanah, ‘obdržet’, ‘získat’). Stejně tak připomíná jméno «Izák» Sářin smích v okamžiku početí (Gn 21,6) a «Josef)) Ráchelinu naději přivést na svět ještě jedno dítě (30,24). Žena mateřstvím ne­ jen spolupůsobí v rozvoji lidské společnosti, ale prohlubuje také lásku a oddanost ve svém muži (Gn 29,34). Desatero přikazuje dětem, aby ctily matku stejně jako otce (Ex 20,12), a hrozí stej­ nými tresty pro případ přestupků (Ex 21,17; Lv 20,9; Dt 21,18-21). Sapienciální literatura opaku­ je tato ponaučení (Př 19,26; 20,20; 23,22; Sir 3,116) a přidává výzvu «naslouchat otcovu kárání a neopovrhovat matčiným poučením)) (Př 1,8). 3. Matka krále. - Zdá se, že matce *krále je při­ souzena v bibli zvláštní úloha; na rozdíl od vlád­ covy manželky jí připadá zvláštní úcta ze strany jejího syna. Obvyklým titulem bývá «Velká Pa­ ní)); tak je opravdu nazývána Betsabé (1 Král 15,13; 2,19), matka krále Ásy (2 Kron 15,16) a Atalja (2 Král ll,ln ). Lze tím vysvětlit některé prvky královského mesianismu a úlohu mateřství s ním spojenou. Není bez zajímavosti, že v něk­ terých jazycích je matka Ježíšova nazývána «Naše Paní» (fr. ‘Notre Dáme’, něm. ‘Unsere Frau’, angl. ‘Our Lady’). 4.

216

Mateřství a jeho význam. - Kristus synov­

skou lásku k matce neumenšuje, ale povznáší a dovršuje, jak ukazuje apoštolská katecheze v NZ (Kol 3,20n; Ef 6,1-4). Ježíš se ostře obrací proti farizeům, kteří pod průhlednými záminkami (Mt 15,4-9 par) odmítají poslušnost tomuto při­ kázání. Přesto ale existují situace, kde z lásky k Ježíšovi člověk musí dát přednost úctě k Bohu před *úctou k otci a matce. Kdo jej chce totiž být hoden, musí být schopen «nenávidět svého otce a svou matku» (Lk 14,26), tj milovat Ježíše více než vlastní rodiče (Mt 10,37). Ježíš přišel «rozdvojit syna s otcem a dceru s matkou» (Mt 10,35) a slibuje stonásobek těm, kdo pro něj opu­ stí své rodiče (Mt 19,29). Ježíš sám dává příklad oběti rodinných svazků už jako dvanáctiletý v chrámě (Lk 2,49n) a také později, jako např. v Káně, kde nakonec matce vyhoví, ale přitom ji upozorňuje, že jí nepřísluší ovlivňovat běh událostí tímto způsobem, ať už proto, že nenadešla *hodina jeho veřejného vy­ stoupení nebo jeho ukřižování (Jan 2,4). Tento Ježíšův odstup neznamená snížení pravé velikosti ♦Mariiny. V rozhovoru se ženou, která velebí Mariino tělesné mateřství, zdůrazňuje nadřaze­ nost pout víry nad pokrevním příbuzenstvím (Mt 12,48nn) - což ale právě zdůrazňuje velikost jeho učedníků, a ještě více Panny Marie, která přece v takové neochvějné víře setrvávala i v nej­ těžších chvílích (Lk ll,27n)! Toto duchovní ma­ teřství vztahuje Ježíš ukřižovaný na všechny své učedníky, když praví tomu, kterého obzvláště mi­ loval: «Hle, tvá matka» (Jan 19,26n).

II. MATKA V DĚJINÁCH SPÁSY Charakteristické vlastnosti mateřské lásky mo­ hou být metaforicky přenášeny na Boha, Mesiáše nebo na život a činnost církve, s cílem postih­ nout jejich nadpřirozené vlastnosti. 1. Boží moudrost a slitovnost. - Plnost *života v Bohu, který je jeho zdrojem, označuje Písmo výrazy *otec a matka. *Milosrdenství a ♦slitov­ nost Boží vůči lidem jsou vyjádřeny výrazem rahamim, který jinak znamená mateřské lůno, a tak vyvolává představu spontánní něžnosti matky vůči vlastnímu dítěti (Ž1 25,6; 116,5). Bůh nás utěšuje jako matka své dítě (Iz 66,13), a i kdyby ona na své dítě zapomenula, on na Izraele neza­ pomene nikdy (49,15). Podobně chtěl shromáždit děti Jeruzaléma i Ježíš (Lk 13,34). ♦Moudrost, která je *Slovem Božím, poslaným

uskutečnit Boží záměry (Mdr 18,14n), a která vy­ chází z úst Božích (Sir 24,3), oslovuje své děti jako matka (Př 8 - 9), dávající jim ponaučení a potravu ve formě *chleba moudrosti a *vody ze svého pokladu (Sir 15,2nn). Její děti jsou jejím ospravedlněním (Lk 7,35), když rozpoznají v Ježíšovi toho, který na sebe bere její úkol: «Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit» (Jan 6,35: srv 8,47). 2. Matka Mesiášova. - Už tzv protoevangelium (Gn 3,15) oznamuje, že bude lidstvu dána žena. jejíž potomstvo rozdrtí hadovu hlavu. V dalších textech, jmenovitě tam, kde Boží moc přemáhá ♦neplodnost, vystupují ženy, dávající patriar­ chům potomky, jako vzdálené předobrazy *panny-matky. Panenské početí je ohlášeno v proroc­ tvích o Emanuelovi (Iz 7,14) a o mladé dívce, kte­ rá počne (Mích 5,2). Evangelisté spojují Ježíšův příchod s jejich naplněním (Mt 1,23; Lk l,35n). 3. Matka národů. - Nejvýznamnějším městem bible je *Jeruzalém (srv 2 Sam 20,19), který po­ skytuje svým obyvatelům pokrm a ochranu. Hlavně ale z něj plynou *spravedlnost a ♦po­ znání Hospodina. Jeruzalém se stane matkou všech *národů podobně jako Rebeka, které se dostává požehnání s přáním tisíců a tisíců po­ tomků (Gn 24,60); všichni k ní budou volat ‘matko’, protože všichni tam budou narozeni (Ž1 87,5), ať už patří ke kterémukoliv *lidu země. Že­ nich se vrací k Jeruzalému, potrestanému za zpronevěru: «Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej... protože synů osamělé bude více než synů provdané» (Iz 54,1; Gal 4,2230). K němu potáhnou jako holubice ke hnízdu všechny národy země (Iz 2,1-5; srv 60,1-8). Jeruzalém se však zpronevěřil svému poslání tím, že se uzavřel před Kristem a stal se duchovně neplodným (srv Lk 19,41-44). Jeho děti se proti němu jednou obrátí s výčitkou (srv Oz 2,4). Bude nahrazen Jeruzalémem shůry, naší sku­ tečnou matkou a vlastí (Gal 4,26), která sestoupí z nebe od Boha (Zj 21,2). Tímto novým městem je církev, která plodí děti pro život s Bohem. To je také úkolem každé jednotlivé křesťanské obce (2 Jan 1), aby Kristovo *tělo dorostlo do své ♦plnosti a shromáždilo v sobě duchovní ♦izrael­ ský lid ze všech národů země (Ef 4,13). Nástrojem duchovní plodnosti jsou apoštolo­ vě. v radostech i bolestech, které jsou s tím spo­ jeny (srv Jan 16,20nn). Pavel připomíná svým mi­

217

lovaným Galatským, že je zrodil pro Krista, kte­ rý v nich má sílit (Gal 4,19), a Tesalonickým se představuje jako matka, která živí své děti (1 Te 2,7n). Toto mateřství je jen projevem mateřství ♦ženy, která nepřestává snášet porodní bolesti i radosti. Za ní můžeme vytušit všechny matky od Evy, matky živoucích, až po církev, matku věncích, aniž bychom přitom pominuli Marii, matku Ježíšovu a naši matku (Zj 12). AN & XLD

-* církev VI - Jeruzalém SZ III 3 - Maria III - milosrden­ ství 0 - mléko 1 - neplodnost - panictví NZ 2 - plodnost slitovnost - výchova I 1 - žena - ženich/nevěsta MED -> mléko 2 - tichý 1 - země SZ II 1

MELCHISEDECH Melchisedech vystupuje v bibli jako Abra­ hámův ochránce, předchůdce Davidův a předo­ braz Ježíšův. 1. Melchisedech a Abrahám (Gn 14). - Melchi­ sedech je *králem a knězem v Salemu (ztotožňo­ vaném v Ž1 76,3 s *Jeruzalémem) a předkládá Abrahámovi pokrm, složený z *chleba a *vína, obřadného jídla ♦smlouvy (Gn 31,44nn; Joz 9,1215) a pronáší nad Abrahámem obřadné ♦požeh­ nání. Za poplatek, který mu Abrahám odvádí, jej ujišťuje ochranou. K tomu všemu dochází před tváří nejvyššího ♦Boha, nazývaného El Eljon, bůh semitských předků, kterého Melchisedech pokládá za nej­ vyššího boha a Abrahám za Boha jediného. Hlavní úlohu zde hraje nehebrejský kněz, vedle kterého Abrahám, předek levitů a kněží, zaujímá jen druhé místo. Rabínská exegeze toto místo ob­ chází; křesťané si jej znovu povšimnuli. 2. Melchisedech a David (Ž l 110). - David usi­ luje od dobytí Jeruzaléma o asimilaci všech míst­ ních skupin obyvatelstva. Žl 110 jej představuje jako vznešeného pokračovatele a nástupce Melchisedechova; Hospodin přísahá svému ♦poma­ zanému: «ty jsi knězem na věky podle vzoru Melchisedechova». Tato metafora, vztahovaná na různé, velmi dočasné krále (= pomazané = me­ siáše) je pravdivá v případě posledního ♦Me­ siáše, ke kterému Žl 110 od vyhnanství stále více obrací naděje národa, očekávajícího spasitele, spojujícího ve své osobě *kněžskou a královskou důstojnost.

218

Někteří proroci o takovém spasiteli skutečně mluví (Jer 33,14-22; Zach 3 - 6), jiní vyžadují královskou důstojnost pro velekněze (tak tomu bylo za bratří Makabejských: 1 Mak 10,20.65; 14,41.47) jako například autor «Testamentu dva­ nácti patriarchů)) (má přitom na mysli hlavně závěť Leviho). Jiní zůstávají věrni perspektivě, která se objevuje v době Davidově, s její návaz­ ností na Melchisedecha, totiž přiznání vele­ kněžské důstojnosti budoucímu králi. Ve sku­ tečnosti dochází k takovému spojení očištěné královské důstojnosti s pravým kněžstvím teprve v osobě Ježíše Krista. 3. Melchisedech a Ježíš (Ž d 7; srv 5,6-10; 6,20). - Ježíš je jakožto člověk potomkem Abrahámo­ vým a také *Adamovým (Lk 3,23-38). Podle listu Židům dovádí Ježíš, pravý velekněz, třebaže ne­ pocházející od Leviho (je z kmene Judova), k dokonalosti královský velekněžský úřad Me­ siáše z rodu Davidova, nástupce Melchisedecha (Žl 110). Tento král-kněz vystupuje v roli nadřa­ zené levitským kněžím, kteří se před ním v úctě sklánějí v osobě jejich předka Abraháma a od­ vádějí mu poplatek. Jméno a tituly, přisuzované Melchisedechovi, připominají Ježíše; objevuje se «bez počátku a bez konce», jméno Melchi-sedech znamená ‘Můj král je spravedlnost’. Král Salemu znamená skoro přesně král Šalom, král pokoje. To všechno se přímo vztahuje na tituly, které křesťané dávají Kristu, králi *pokoje. Slavnostní přísaha Žl 110 se netýká hříšných levitských kněží, smrtelných a tedy početných v průběhu pokolení, navíc spoje­ ných s překonanou starozákonní smlouvou - ve skutečnosti se obrací na osobu krále-kněze, pra­ vého syna Davidova, Ježíše, nevinného, nesmrtel­ ného, a proto jediného velekněze nové, trvalé smlouvy. Jejím obřadným pokrmem je chléb a víno, podobně jako kdysi při smlouvě s Melchisedechem. Tak se dostalo Melchisedechovi, členu neizraelského ‘národa’, ale nábožensky orientova­ nému člověku, «samoukovi ve věcech poznání Boha» (Filón), mocnému příteli Abrahámovu a opoře Davidově, vysokého ocenění jakožto pře­ dobrazu Ježíšova. Jeho jméno najdeme dnes v křesťanském rituálu a v římském misálu (první, nejstarší eucharistická modlitba). Je svěd­ kem univerzálnosti Božího záměru, kterým jsme všichni vedeni ke Kristu prostřednictvím vyvole­ ného národa, ale také prostřednictvím pohanů. PEB

-+ Áron 2 - Bůh SZ II 1 - chléb II 2 - Jeruzalém SZ I 1 kněžsiví SZ I 1.3 - Mesiáš NZ II 2 - národy SZ II 2b požehnání II 3 - stvoření SZ I

MESIÁŠ Mesiáš je slovo odvozené z hebrejštiny i aramejštiny a znamená, shodně s řeckým synonymem Kristus (Christos), «Pomazaný». V době apoštolské se tento titul stal Ježíšovým vlastním jménem; shrnuje ve šťastné syntéze tituly, které si Ježíš sám přivlastnil. Spojuje tak jeho osobu pev­ ným poutem s tisíciletou nadějí židovského náro­ da, čekajícího na příchod Mesiáše, syna Davido­ va. Ve SZ a v židovství vůbec je sice tento výraz už používán, ale v mnohem užším smyslu než v NZ, kde je spojen s osobou Ježíše Krista. Je užitečné sáhnout až ke kořeni tohoto slova, chceme-li docenit hloubku proměny, kterou prošlo ve světle zjevení, vepsaného do Ježíšových slov a ce­ lého jeho života. SZ

Zde je jím označován především král, ale tu a tam přece jen i jiné osoby, hlavně kněží. První použití zůstává nicméně zapsáno rozhodujícím způsobem do podvědomí Židů.

16), se každý král z jeho rodu stával «Mesiášem» pro svou dobu a jeho prostřednictvím Bůh usku­ tečňoval své záměry ve vyvoleném národě. 2. Hospodinův Pomazaný v modlitbě vyvoleného národa. - Žalmy z doby před vyhnanstvím nám pomáhají učinit si obrázek o důležitosti králov­ ského mesiáše v životě Izraele a hlavně v jeho ži­ votě podle víry. Pomazáním, které je znamením Božího vyvolení (Ž1 45,8), se stává adoptivním *synem Hospodinovým (Ž1 2,7; srv 2 Sam 7,14), jehož ochranou si je proto jist (Ž1 18,51; 20,7; 28,8). Vzepřít se králi je tedy čirým bláznovstvím (Ž1 2,2), neboť Hospodin mu bezpečně přispěchá ku pomoci (Hab 3,13), aby «pozvednul jeho roh» (1 Sam 2,10). Bůh slíbil Davidovi trvání dynastie (Ž1 132,17), ale jeho poddaní se přesto za něj modlí (Ž1 84,10; 132,10). Když je Pomazaný Ho­ spodinův po pádu Jeruzaléma zajat pohany (PÍ 4,20), zmocňuje se všech bezmezné zděšení: proč Bůh zavrhnul svého Mesiáše a vydal ho urážkám pohanů (Ž1 89,39.52)7 Pokoření Davidovy dyna­ stie je velkou zatěžkávací zkouškou židovské víry, která trvá i po obnovení státu po návratu z exilu - naděje na znovunastolení královského rodu je totiž zklamána: Zorobabel není nikdy ko­ runován (přes Zach 6,9-14) a od tohoto okamži­ ku skutečně není královského mesiáše v čele ži­ dovského národa.

3. Hospodinův Pomazaný v eschatologické na­ ději. - Proroci jsou často přísní k vládcům své doby, které považují za nevěrné a dávají tedy ce­ lonárodní naději nový směr: soustřeďují ji na bu­ I. KRÁL A JEHO POTOMEK, MESIÁŠ doucího *krále, kterého ale nikdy nenazývají me­ siášem. Po návratu z exilu se tato naděje prohlu­ 1. Hospodinův Pomazaný v dějinách židovského buje a nabývá na důležitosti. Královské žalmy národa. - *Pomazání olejem symbolizuje vyvolení kdysi mluvily o vládnoucím pomazaném; nyní osoby *Duchem Božím (1 Sam 9,16; 10,1.10; 16,13) za *krále, který je v Izraeli zástupcem Ho­ mluví o Pomazaném budoucím, který bude Me­ siášem v plném slova smyslu. Popisují jeho boje spodinovým. Pomazání je důležitým obřadem a jeho slávu (srv Ž1 2), jeho vítězství atd. V době v průběhu korunovace (srv Sd 9,8); mluví se o něm v souvislosti se Saulem (1 Sam 9 - 10), Davi­ Ježíšově je židovská naděje, opírající se o tyto dem (2 Sam 2,4; 5,3), Šalomounem (1 Král 1,39) texty, velmi živá, především ve farizejské sektě. a těmi z jejich nástupců, kteří nastupovali na Tématem touhy, vyjádřené rabínskou literaturou i autorem Šalomounových žalmů (63 před Kr.), trůn v období nesnází (2 Král 11,12; 23,30). Král se tak stává «Pomazaným Hospodina» (2 Sam je příchod Mesiáše, syna Davidova (Šal 17; 18). Mesiáš je zde chápán vždy jako nástupce 19,22; PÍ 4,20), posvátnou osobou, které je pro­ někdejších izraelských králů. Jeho kralování je kazována v důsledku posvěcení náboženská úcta (1 Sam 24,7.11; 26,9.11.16.23; 2 Sam 1,14.16). Od zasazeno do rámce teokratických národních insti­ tucí s velmi konkrétním politickým momentem proroctví Nátanova, kterým byla naděje Izraele soustředěna na *Davidovu dynastii (2 Sam 7,12celé jeho vlády.

219

II. JINÁ POUŽITÍ VÝRAZU POMAZANÝ 1. «Pomazaní Hospodinovi» v širším slova smy­ slu. - Boží pomazání posvěcovalo krále k jeho ♦poslání, týkajícímu se záměrů Boha s jeho li­ dem. V širším, metaforickém smyslu mluví někdy SZ o pomazání Bohem tam, kde jde o na­ plnění poslání, které v sobě zahrnuje dar Ducha Božího. Kyrus je prohlášen za Hospodinova Po­ mazaného, protože má vysvobodit Izraele z ru­ kou Babyloňanů (Iz 45,1). Jeho korunovace při­ tom vypadá jako příprava na úlohu, která je mu Prozřetelností svěřena. *Prorokům se pomazání nedostává, ale o Eliášovi čteme, že dostal rozkaz «pomazat Elizea jako proroka místo sebe» (1 Král 19,16) a vysvětlením může být skutečnost, že mu má odkázat «dvojnásobnou dávku svého *ducha» (2 Král 2,9). Pomazání proroka Du­ chem se odráží také v Iz 61,1: znamená posvěce­ ní před hlásáním radostné zvěsti chudým. Všichni členové vyvoleného národa budou jednou na­ zýváni pomazanými (Ž1 105,15; srv snad i ŽI 28,8; Hab 3,13) v důsledku toho, že jsou všichni «Hospodinovými proroky». Všechna tato použití však zůstávají okrajová a příležitostná. 2. Pomazání knězi. - O pomazání kněží není před exilem nikde ani zmínky. Zavádí se po něm, kdy *kněžská vážnost za nepřítomnosti králů ro­ ste a kdy se velekněz stává vůdcem společenství. Pozdní kněžské texty mluví i o pomazání *Áronově ve zjevné snaze zdůvodnit novotu (Ex 29,7; 30,22n; srv Ž1 133,2) a postupně se tento obřad rozšiřuje na všechny kněze (Ex 28,41; 30,30; 40,15). Velekněz se stává Pomazaným Knězem (Lv 4,3.5.16; 2 Mak 1,10), tedy «mesiášem» pro přítomnost, jako kdysi král (srv Dan 9,25). V li­ nii některých prorockých textů, které uváděly do těsných spojitostí královskou a kněžskou důstoj­ nost eschatologické doby (Jer 33,14-18; Ez 45,18; Zach 4,1-14; 6,13), se objevuje očekávání dvou Mesiášů - jednoho kněžského a druhého králov­ ského. První měl být nadřazen druhému, stara­ jícímu se především o pozemské věci (Testament dvanácti patriarchů, texty z Kumránu). Šlo však asi o naděje, omezené na úzký okruh esénů, po­ znamenaných silným kněžským vlivem. 3. Eschatologie a mesianismus. - Očekávání Me­ siáše bylo tedy důležitou součástí židovské escha­ tologie: královský Mesiáš byl očekáván všemi, někteří očekávali navíc Mesiáše kněžského. Za­

220

slíbení SZ se však neomezovala na tento druh mesianismu, často navíc spojeného s tužbami po obnově pozemského království. Ohlašovala ob­ novení *království Božího a ♦spásy, spojené též s postavou ^služebníka Hospodinova a s po­ stavou *Syna člověka. Uvedení všech těchto nadějí na společného jmenovatele není snadné a teprve Ježíšův příchod přináší v těchto otáz­ kách vyjasnění.

NZ I. JEŽÍŠ A OČEKÁVANÝ MESIÁŠ 1. Ježíšův titul. - Ježíšova svatost, moc a autori­ ta (srv Jan 7,31) vedla mnohé k úvahám o tom, «zda to není Mesiáš» (Jan 4,29; 7,40nn) nebo «Syn Davidův», což je totéž (Mt 12,23). Nutili Ježíše, aby se projevil (Jan 10,24). Celkově jsou ale posluchači rozděleni (srv 7,43). Předáci náro­ da trestají éxkomunikací každého, kdo by Ježíše prohlašoval za Mesiáše (9,22), ale ti, kdo vyhle­ dávají jeho zázračnou pomoc, jej veřejně pro­ hlašují za syna Davidova (Mt 9,27; 15,22; 20,30n). Nechybí výslovná prohlášení víry v je­ ho mesiášskou důstojnost - u prvních učedníků po Ježíšově křtu (Jan 1,41.45.49) nebo ve vyznání Marty před vzkříšením Lazara (11,27). Zvláště slavnostní je u synoptiků popis vyznání Petrova: «A za koho mě pokládáte vy?» - «Ty jsi Mesiáš!» (Mk 8,29). Tato *víra je nepochybně pravá, ale zároveň nedokonalá, protože představa Mesiáše je ještě příliš spojena s nadějemi na obnovu po­ zemského *království (srv Jan 6,15). 2. Ježíšův postoj. - Ježíš sám zachovává obezřetnou zdrženlivost. Mimo Jan 4,25n (kde výraz ‘Mesiáš’ vyjadřuje zřejmě křesťanskou víru Samaritánů) si sám titul Mesiáše nepřivlastňuje nikde a spíše se nechává nazývat synem Davido­ vým. Zakazuje i zlým duchům, aby jej nazývali Mesiášem (Lk 4,41). Přijímá vyznání víry, ale po vyznání Petrově doporučuje apoštolům, aby neříkali, že je Mesiáš (Mt 16,20), a zároveň začíná očišťovat jejich představy; ukazuje, jak se na něj vztahují proroctví o trpícím *služebníkovi, ♦Synu člověka, a jak jeho vstup do slávy začíná obětí jeho vlastního života (Mk 8,31 par; 9,31 par; 10,33n par). Pro učedníky je to v prvním okamžiku stejně nestravitelné sousto jako pro Ži­ dy «povýšení Syna člověka» později (Jan 12.34). Na Květnou neděli se přesto úmyslně nechává

oslavovat jako syn Davidův (Mt 21,9). V násle­ dujících sporech s farizeji poukazuje na nadřaze­ nost syna Davidova nad Davidem samotným (Mt 22,41-46 par) a v průběhu svého náboženského soudu je veleknězem přinucen veřejně zaujmout stanovisko. Ježíš titul Mesiáše neodmítá, ale dává mu transcendentní obsah: není pozemským králem, ale *Synem *člověka, který brzy zasedne po Boží pravici (Mt 26,63n). Toto prohlášení na počátku týdne umučení je rozhodujícím momen­ tem pro jeho odsouzení (26,65n). Spolu s jeho nárokem na *královskou důstojnost bude také terčem cílevědomého posměchu (Mt 26,68; Mk 15,32; Lk 23,35.39). I jeho učedníci pochopí tepr­ ve po Zmrtvýchvstání, co je vlastně jeho obsa­ hem: «Což nemusel Mesiáš to všechno vytrpět, a tak vejít do své slávy?» (Lk 24,26). Nejde samo­ zřejmě o slávu pozemskou; podle Písma «musel Kristus zemřít a vstát z mrtvých, aby v jeho jménu mohlo být hlásáno odpuštění hříchů všem národům» (Lk 24,46).

II. VÍRA CÍRKVE V JEŽÍŠE KRISTA 1. Zmrtvýchvstalý Ježíš je opravdu Kristus. - Ve­ likonoční události vedou prvotní církev k pře­ svědčení, že *Ježíš je Mesiáš (= Kristus). Tento titul je nyní zbaven možných nedorozumění. Z teologických a apologetických důvodů je po­ užíván v kázání židům jako důkaz, že jejich oče­ kávání vykoupení se v Ježíšovi uskutečňuje. Teo­ logickou oporou tohoto tvrzení je kontinuita mezi oběma *smlouvami, z nichž novější je N a ­ plněním předcházející. Ježíš je pravý syn Davidův (srv M t 1,1; Lk 1,27; 2,4; Řm 1,3; Sk 2,29n; 13,23), počatý z Ducha svátého (Lk 1,35), a pro­ to oprávněný následník na Davidově trůnu (1,32). On dovrší izraelské království v *království Božím na této zemi. Jeho královská sláva má svůj původ ve Zmrtvýchvstání. Od Otce «přijal slíbeného Ducha» (Sk 2,33), «Bůh ustanovil to­ hoto Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, Pánem a Mesiášem» (2,36). Tato sláva je však jiná než sláva někdejších pomazaných Izraele. Patří do nového stvoření, takže králové minulosti a jejich sláva byli jen jejím *předobrazem. 2. Tituly, kterými je Ježíš Kristus označován. Titul ‘Kristus’ je nerozlučně spjat se jménem *Ježíšovým; všechny ostatní se soustřeďují kolem něj, ať už to je *služebník Ježíš (Sk 4,27), kterého

Bůh pomazal, bezúhonný *beránek z 1/ 53 (1 Petr 1,19; srv 1 Kor 5,7) či syn Davidův, o kte­ rém už byla řeč. Na prvních dvou lze pochopil, proč Kristus musel trpět (Sk 3,18; 17,3; 26,22n) v důsledku toho, co Ž1 2 nazývá ‘spiknutím národů proti Hospodinu a jeho Mesiáši’ (Sk 4,25nn; srv Ž1 2,1 n). Pavel káže rovněž Krista ukřižovaného (1 Koř 1,23; 2,2) a umučeného za hříchy bezbožníků (Řm 5,6nn) a první list sv. Pe­ tra dopodrobna probírá Mesiášovo umučení (1 Petr 1,11; 2,21; 3,18; 4,1.13; 5,1). Izaiáš popisu­ je služebníkovo poslání jako úlohu pronásledova­ ného *proroka - a Ježíš na sebe skutečně sám vztahuje jediné pomazání, totiž *pomazání Du­ chem, kterého se dostává pronásledovanému pro­ roku (Lk 4,16-22; srv Iz 61,1) a Petr ve Skutcích apoštolských mluví o Ježíšovi, kterého «pomazal Bůh Duchem svátým a mocí» (Sk 10,38). V před­ večer své smrti mluví Ježíš o své důstojnosti *Syna člověka (Mt 26,63n) a apoštolově mluví o jeho paruzii jako o návratu Syna člověka, který se vrátí, aby nastolil nový svět (Sk 1,11; srv 3,20n; Mt 25,31.34), a proto už nyní zasedl po pravici Otcově (Sk 7,55n; Zj 1,5.12-16; 14,14). Ve spojení s jeho osobou se neobjevuje zmínka o mesiášství kněžském, přesto ale se Ježíš ukazuje v knize Zjevení oblečen do kněžského roucha (Zj 1,13), takže jeho královské *kněžství s konečnou plat­ ností nahrazuje předobrazné kněžství Áronovo (Žd 5,5; 7). Je označován i nejvyšším titulem, to­ tiž titulem *Pán (srv Sk 2,36): je «Pánem Ježíšem Kristem» a «Kristem Pánem» (Lk 2,11; 2 Kor 4,5n), «náš Pán Ježíš Kristus» (Sk 15,26). Jeho zmrtvýchvstání ukázalo, že jeho sláva je jiného než lidského řádu: Kristus je *Syn Boží v pra­ vém smyslu toho slova (Řm 1,4), Bůh (Řm 9,5; 1 Jan 5,20). Titul ‘Kristus’ není pro něj jedním ze mnoha, ale je jeho vlastním jménem (1 Koř 15,12-23), ve kterém jsou shrnuty všechny ostat­ ní, a ti, které spasil, nosí právem jméno ‘křesťané’ (Sk 11,26). PEB & PC

-> Áron 1 - David 0.3 - Duch Boží SZ I 3; NZ 1 1.2 hodi­ na 2 chudí NZ I - Jan Křtitel 2 - Ježíš Kristus - kněžství SZ III 2 - král - království SZ III; NZ II 1, III 1 - Melchisedech 2 - olej 2 - Pán NZ 1 - pastýř & stádo SZ 2 - poma­ zání III 2.5 - potěšit 1 - Proměnění Páně 1.2 - služebník Boží III 1 - Syn Boží SZ II; NZ 1 1 - Syn člověka SZ II velikonoce I 6c - víno II 2b - vítězství SZ 3a - vykoupení SZ 2 - záměr Boží - zaslíbení II 4, III 1 - zbytek SZ 1 zna­ mení NZ I 0.1, II 3 M Ě S Í C -> č a s S Z I - h v ě zd y

tý d e n 1

221

MĚSTO Biblické Zjevení v sobě nese stopy o města opřené civilizace, v níž vznikalo. Na jedné straně z ní čerpalo podněty, na druhé straně k ní zaujímalo často kritické stanovisko. SZ 1. Přechod od kočovného života k usedlému. Města existovala v Palestině už před příchodem patriarchů. První město, pojmenované podle svého syna Henocha (slovní hříčka s významem tohoto slova, které znamená «zasvěcení»: Gn 4,17), zakládá už zemědělec Kain (protiklad svého bratra Ábela, pastevce, srv 4,2). Velká města jsou však zakládána teprve po potopě a okolo nich se vytvářejí mezopotámské říše (10,1 On), pod jejichž hradbami žili *Abrahámovi předci (11,31). Pastevci tehdejší doby žili kočovně nebo polokočovně na okraji tamějších civilizací. Hebrejci museli v Egyptě pomáhat stavět městapevnosti (Ex 1,11) a teprve útěk z egyptského ro­ botování jim umožnil nejdříve návrat ke kočov­ nému životu a po dobytí Kanaánu usedlý život v zemi se zavedeným zemědělstvím a existujícími městy, které Izrael přijímá z ruky Boží (Dt 6,1 On; Joz 24,13). Kočovnému životu od té doby zůstávají věrny jen okrajové skupiny, z protestu proti zkaženosti městské civilizace (např. Rekabité: Jer 35,6-10; srv 2 Král 10,15nn). 2. Úskalí městského způsobu života. - Nový způsob života vnáší do židovského náboženství různé nesnáze. Město je pro zemědělce útočištěm v době nájezdů a ve mnohých z nich se brzy na­ cházejí oltáře ku cti Hospodinově. Výslovně je to řečeno o Jeruzalému, městě *Davidově (Ž1 122,5) a státním centru (Iz 7,8), městě *krále králů (Ž1 48,4; srv 46,5), místě společné bohoslužby všech kmenů a znamení jednoty izraelského *lidu (Ž1 122,3n). Hříchy místních pohanů rychle pronikají do života Izraele (Am 3,9n; 5,7-12; Iz l,21nn) a působí jeho rychlý úpadek, jako kdysi v případě civilizace ninivské a babylónské. Proroci předpo­ vídají izraelským městům osud (Am 6,2; Mich 3,12) podobný zničení Sodomy a Gomorry (srv Gn 19). Tomuto *soudu Božímu propadnou tím spíše pohanská města jako Tyr, Sidon atd. 3. Dvě města. - Prorocká eschatologie nadále mluví o novém *Jeruzalému (Iz 54; 60; 62),

222

náboženském ústředí Svaté země (srv Ez 45). za­ tímco bezbožným městům, jejichž prototypem je *Babylón, předpovídá konečnou zkázu (Iz 47). Apokalyptická literatura předkládá barvitý a kontrastní obraz dvou měst: na jedné straně město ničemné (Iz 24,7-13), bašta pyšných (25,2; 26,5), na druhé straně město silné, útočiště Božího lidu, vytvořené pokornými (26,1-6). N a­ pětí mezi nimi odpovídají protichůdné obrazy *soudu a *spásy. Města se svou civilizací jsou da­ rem Božím, ale mohou člověka také svádět k nej­ horšímu. NZ 1. Spása a Boží soud. - Stejná civilizace je poza­ dím celého NZ. Události naší spásy se odvíjejí v Palestině, v římském impériu a hlásání *evangelia se děje za obvyklých podmínek doby, v níž Ježíš a jeho apoštolově žili. Osud *Slova Božího je různý podle míst: galilejská města Ježíše odmítají, Athény později odmítnou Pavla (Sk 17,16nn). V Korintu naproti tomu padá Slo­ vo na úrodnou půdu (18,1-11) a v Efezu je při­ jímají, třebaže nesnadno (1 Kor 16,8n). Ježíš zlořečí nevěřícím městům na pobřeží Genezaretského jezera (Mt 11,20-24 par) i Jeruzalému (Lk 19,41nn; 21,20-24 par; 23,28-31), a tím i jejich obyvatelům. 2. Dvě města. - Boží *soud stíhá Jeruzalém ještě v dobách apoštolských (Zj 11,2.8), ale církev, pronásledovaná římským impériem, dále rozvíjí eschatologické téma dvou měst; kniha Zjevení prorokuje pád novodobému Babylónu (17,1-7; 18; 19,2); potom sestoupí z nebe na zem nový Jeru­ zalém. V něm se shromáždí všichni vyvolení (21), kterým se křtem už zde na zemi dostalo domov­ ského práva v něm a kteří se mu už za života zde na zemi přibližovali (Žd 12,22; Fil 3,20). Ono je jejich matkou (Gal 4,25n). Zde však nemají trva­ lého příbytku, ale usilují o vstup do města nebe­ ského (Žd 13,14). Tak umožňuje zkušenost života v městské civilizaci vyjádřit charakteristické rysy budoucího světa, do kterého všichni směřujeme (srv Žd 11,16). PG -+ Babylón - brána SZ I - církev V 2 - cizinec - David 1 dům Jeruzalém - nebe VI - přebývat - stavět III 4 - svaty NZ V - země

MILOSRDENSTVÍ Český výraz dobře vystihuje, co je myšleno he­ brejskými výrazy rahamim a hesed. První z nich vyjadřuje spontánní příchylnost člověka ke člo­ věku; v semitských představách je sídlem těchto citů mateřské lůno {rekem: 1 Král 3,26), nitro (ra­ hamim) - my bychom řekli srdce - otcovo (Jer 31,20; Ž1 103,13) nebo bratrovo (Gn 43,30). Je to něha, která hledá možnost konkrétního výrazu v činech *slitovnosti vůči člověku v těžké situaci (Ž1 106,45) a také *odpuštění urážek (Dan 9,9). Druhý z uvedených hebrejských výrazů se do řečtiny obvykle překládá jako eleos a do češtiny slovem ‘milosrdenství’. Původně znamená *zbožnost a vztah mezi lidmi, zakládající se na *věrnosti. V bibli není milosrdenství planým ci­ tem, ale skutečně hlubokým postojem, vědomým hledáním dobra v souladu s vnitřním pocitem povinnosti vůči druhému a tím věrnosti vůči sobě samému. Překlad je přesto obtížný, protože oba hebrej­ ské výrazy oscilují zhruba mezi soucitem a věrno­ stí, a jsou tedy širší než naše ‘milosrdenství’, které hrozí sklouznout do pouhé citovosti. V důsledku tohoto stavu jsou při překládání používány také jiné výrazy, např. zbožnost, soucit, dobrota, mír­ nost nebo i *milost (hebr. hen), která už je v našem milosrdenství obsažena. Bůh projevuje účinné milosrdenství lidu v nouzi a povinností člověka je prokazovat milosrdenství bližnímu po vzoru Stvořitelově.

SZ I. BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ Člověku, který si uvědomuje své neštěstí nebo svou hříšnost, se v jeho tísni zjevuje nekonečné Boží milosrdenství. 1. Pomoc člověku v nouzi. - Žalmista volá: «Smiluj se nade mnou, Bože!» (Ž1 4,2; 6,3; 9,14; 25,16) a také *děkuje za vyslyšení: «Vzdávejte chválu Hospodinu, neboť jeho milosrdenství (he­ sed) na věky!» (Ž1 107,1). Jeho milosrdenství se vztahuje na nejrůznější situace, od plavce v tísni (Ž1 107,23) přes *chudé, sirotky a vdovy, jejichž zvláštním ochráncem Bůh je, až po «syny *Adamovy» všeobecně. Zbožní Izraelité neochvějně důvěřovali v Boží milosrdenství od základní zkušenosti, kterou pro

celý národ představuje *exodus, vyjiti z Egypta, třebaže výraz ‘milosrdenství’ se v popisu vysvo­ bození ze země faraónů nevyskytuje. Nejstarší texty, popisující Mojžíšovo povolání, ukazují jas­ ně, že celá událost je jediným skutkem Božího milosrdenství vůči vyvolenému národu: «Viděl jsem bídu svého lidu a popřál jsem sluchu jeho volání... Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil)) (Ex 3,7n.l6n). Pozdější kněžská úprava zdůvodňuje Boží rozhodnutí věrností smlouvě (6,5). Milosrdný Bůh nemůže nečinně přihlížet tísni svého chráněnce, který se smlouvou jakoby stal členem «jeho rodu)) (srv Sk 17,28n). Spojuje je vzájemná láska, která je ze strany Boží především milosrdná. 2. Hříšníkova záchrana. - Co se stane, jestliže se Boží vyvolenec vzdálí od svého ochránce hříchem? I potom má poslední slovo milosrden­ ství - za předpokladu, že se hříšník neoddá *zatvrzelosti. *Trest, který jej stihne, probudí Boží slitovnost, která chce hříšníka zachránit a vysvo­ bodit. Tak se člověku dostává i uprostřed bídy, způsobené hříchem, nového důkazu Božího mi­ losrdenství a slitovnosti. a) Nejdůležitější okamžik Zjevení. - Na Sinaji zjevuje Bůh Mojžíšovi hlubiny svého bytí, těsně po hříchu modloslužby, kterého se dopustil vyvo­ lený národ. Bůh prohlašuje, že se slitovává nad kým chce (Ex 33,19) a že nedovolí zlu, aby bylo silnější než jeho milosrdenství: «Hospodin je Bůh plný slitování (rahum), milostivý (hanun), sho­ vívavý a nejvýš milosrdný (hesed), věrný (emet) a osvědčuje své milosrdenství (hesed) tisícům poko­ lení, odpouští viny, přestoupení a hřích, avšak nenechává hříšníka bez trestu... až do třetího a čtvrtého pokolení)) (Ex 34,6n). Následky hříchu z Božího dopuštění zaplavují viníka až do čtvrtého pokolení, čímž vynikne závažnost toho, co se stalo. Milosrdenství, které zůstává ne­ ochvějné až do tisícího pokolení, však přináší pomoc bez konce. Takový je vztah mezi Bohem a jeho lidem až do příchodu jeho Syna. b) Milosrdenství a třest. - V celém průběhu dějin spásy ukazuje Bůh, že když musí potrestat hřešící lid, stačí, aby hříšník k němu ze své bídy zavolal, a jeho soucit se probudí a převládne nad spravedlností. Kniha Soudců ukazuje tento dvojí pohyb mezi *hněvem proti nevěrným a milosr­ denstvím, které jim posílá *spasitele (Sd 2,18). Proroci dávají Božímu jednání překvapivě lidské obrysy. Ozeáš prohlašuje, že kdyby se Bůh roz­

223

hod nul být vůči Izraeli nemilosrdný (Oz 1,6) a potrestal jej, jeho vlastní srdce by se «proti němu vzepřelo a bylo pohnuto hlubokým soucitem, takže se rozhodnul nedát průchod svému planou­ címu hněvu» (11,8n). Znovu nadejde den, kdy ne­ věrná nevěsta bude nazvána «omilostněnou» (ruhama: 2,3). Proroci nezapomínají na Boží slitov­ nost ani když ohlašují nejhorší katastrofy: «Efraim je mi synem tak drahým, dítě mého potěše­ ní... kdykoliv o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Slituji, slituji se, praví Hospodin» (Jer 31,20; srv Iz 49,14n; 54,7). c) Milosrdenství a obrácení. - Velké Boží po­ hnutí nad bídou, do které uvrhnul člověka hřích, vyžaduje jako lidskou odpověď *obrácení. Bůh vede svůj lid do *pouště, protože «mu chce promlouvat k srdci» (Oz 2,16). Návrat z ♦vy­ hnanství do země má symbolicky připomenout nutný návrat srdce k životu, k Bohu (Jer 12,15; 33,26; Ez 33,11; 39,25; Iz 14,1; 49,13). Bůh «se nehněvá na věky» (Jer 3,12n), ale chce, aby hříšník uznal svou špatnost: «svévolník ať opustí svou špatnost, nechť se vrátí k Hospodinu, svému Bohu, a on se nad ním slituje, vždyť od­ pouští mnoho» (Iz 55,7). d) Hříšníkovo volání. - Přesvědčení o Božím milosrdenství, přesahujícím lidské myšlení, je hlu­ boce zakořeněno v povědomí Izraele: «On nás ztrestal, on nás zhojí» (Oz 6,1). «Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost, nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosr­ denství? Opět se nad námi slituj, rozšlap naše ne­ pravosti, vhoď do mořských hlubin naše hříchy» (Mich 7,18n). Žalm Miserere je jakýmsi shrnutím volání hříšníků: «Smiluj se nade mnou, Bože, pro své veliké milosrdenství, pro své veliké slitování zahlaď můj hřích» (Ž1 51,3). 3. Bůh se smilovává nad veškerým tělem. - Boží milosrdenství je ohraničeno jen *zatvrzelostí hříšníka (Iz 9,16; Jer 16,5.13), dlouho se však po­ važovalo za privilegium Božího ♦‘lidu. Bůh sám však překonal hráze, kterými je sevřela lidská malodušnost (už Oz 11,9). Nejpozději po návratu z vyhnanství pochopil národ Boží neomezenou štědrost. Jonášův příběh je satirou na lidskou úzkoprsost, neschopnou přijmout bezmezné Boží milosrdenství (srv Jon 4,2). Sirachovec už pro­ hlašuje naplno: «Lidská slitovnost je pro jeho ♦blízké, ale slitovnost Pána je pro všeliké tělo» (Sir 18,13). Žaltář shrnuje tradici (srv Ex 34,6; Nah 1,3; JI

224

2,13; Neh 9,17; Ž1 86,15; 145,8) bez jakéhokoliv omezení Božího milosrdenství: «Hospodin je sli­ tovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, nevede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Ne­ nakládá s námi podle našich hříchů... Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach» (Ž1 103,8nn.l3n). «Blažený, kdo v něj doufá, protože se nad ním slituje» (Iz 30,18), «protože jeho mi­ losrdenství je na věky» (Ž1 136). «U Hospodina je milosrdenství)) (Ž1 130,7).

II. «MILOSRDENSTVÍ CHCI...» Milosrdný Bůh vyžaduje od svého stvoření vzájemnou slitovnost; člověku ovšem takový po­ stoj není vrozen - spíše naopak: homo homini lupus! Už David chce «raději padnout do rukou Hospodinových než do rukou lidí» (2 Sam 24,14). I zde musí Bůh svůj lid teprve pomalu vycho­ vávat. Odsuzuje pohany, kteří jsou nemilosrdní (Am 1,11), a chce, aby člověk zachovával v prvé řadě přikázání blíženské *lásky (srv Ex 22,26), důleži­ tější než celopaly (Oz 4,2; 6,6). Vrcholem ♦spra­ vedlnosti je milosrdná láska (Mich 6,8), a kdo se chce opravdu *postit, má pomáhat chudým, vdo­ vám, sirotkům, a neodmítat pomoc tomu, kdo je jeho vlastní *tělo (Iz 58,6-11; Jb 31,16-23). Toto ♦bratrství je prozatím omezeno na společný původ nebo společnou víru (Lv 19,18), ale Boží příklad rozšiřuje lidská srdce: «Já jsem Bůh a ne člověk» (Oz 11,9; srv Iz 55,7). Důležitou úlohu přitom hrají přikázání odpírat touze po ♦pomstě, zapudit ze srdce zášť. Celý proces vrcholí v závěru sapienciální literatury, která připravuje půdu Ježíšovu učení: *odpouštět se má «každému člověku)) (Sir 27,30 - 28,7).

NZ I. BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ 1. Ježíš, milosrdný velekněz (Ž d 2,17). - Ježíš se chtěl stát «podobným svým bratřím ve všem)), aby tak na sobě zakusil bídu těch, které přišel spasit. Jeho činnost je zjevením Božího milosr­ denství, i když je tak evangelisté výslovně nena­ zývají. Ze všech nejvíce si tohoto bodu všímá Lu­ káš. Ježíš je «přítelem)) «*chudých)> (Lk 4,18;

7,22) a hříšníků (7,34), který se nebojí styku s ni­ mi (5,27.30; 15,1 n; 19,7). Ježíšovo milosrdenství vůči zástupům (Mt 9,36; 14,14; 15,32) se u Lu­ káše konkretizuje v «jediném synu vdovy» (Lk 7,13) nebo zarmouceném otci (8,42; 9,38.42), ♦že­ nách a *cizincích. Univerzalismus spěje ke svému ♦naplnění a vyvrcholení: «Všeliké *tělo uzří Boží spásu» (3,6). V důsledku této Ježíšovy všeobsažné slitovnosti se na něj pochopitelně trpící obracejí jako na Boha: «Kyrie eleison!» (Mt 15,22; 17,15; 20,30n). 2. Srdce Boha Otce. - Ježíš chtěl natrvalo za­ chytit rysy Božího slitování svým vlastním jed­ náním. Proto hlásá radostnou zvěst hříšníkům, kterým *farizejská přísnost zavírala dveře do ne­ beského království. Ukazuje, ostatně v přímé li­ nii SZ, jak se Boží srdce raduje ne z lidí, pře­ svědčených o vlastní spravedlnosti, ale z obráce­ ných hříšníků, podobných ztracené a znovunalezené ovci nebo drachmě (Lk 15,7.10). ♦Otec vy­ hlíží návrat marnotratného syna, a když jej vidí z dálky přicházet, «je pohnut milosrdenstvím)) a běží mu naproti (15,20). Bůh dlouho čekal a ještě stále ♦trpělivě čeká na obrácení Izraele. Ten však zůstává zatvrzelý jako neplodný fíkovník (13,6-9). 3. Boží milosrdenství je 'přehojné'. - Bůh je opravdu «nejmilosrdnějším Otcem)) (2 Kor 1,3; Jak 5,11), přijímajícím milosrdně Pavla (1 Kor 7,25; 2 Kor 4,1; 1 Tm 1,13) a tuto možnost ote­ vírá všem křesťanům (Mt 5,7; 1 Tm 1,2; 2 Tm 1,2; Tt 1,4; 2 Jan 3). Pavel ohlašuje rozsah a hojnost milosrdenství v Božím záměru, projevující se ♦spásou a ♦pokojem, ohlášenou už na úsvitu evangelia novozákonními chvalozpěvy (Lk I, 50.54.72.78). Pavlova nauka vrcholí v listě Římanům: Židé se mýlí, když jsou přesvědčeni, že se lze propracovat ke ♦spravedlnosti vlastními ♦skutky podle *Zákona. I oni zhřešili a potřebují Boží milosrdenství, skrze spravedlnost z *víry. Na druhé straně jsou vtahováni pohané, kterým nebylo slíbeno nic, do silového pole nezměrného Božího milosrdenství. Všichni musí uznat vlastní hříšnost a tak dosáhnout milosrdenství: «Bůh to­ tiž dopustil, aby upadli do neposlušnosti všichni, aby tak mohl všem prokázat milosrdenství)) (Řm II, 32).

II. BUĎTE MILOSRDNÍ Ježíš vyžaduje od svých učedníků «*dokonalost» (Mt 5,48). Podle Lk 6,36 to znamená být milosrdný, «jako váš Otec je milosrdný)). To je podstatná podmínka pro vstup do nebeského království (Mt 5,7), jak už upozornil Ozeáš (Mt 9,13; 12,7). Milosrdenství přibližuje křesťana jako kdysi milosrdného Samaritána (Lk 10,30-37) ♦bližnímu, kterého potkává, a to bez rozdílu, včetně těch, kdo se proti němu provinili (Mt 18,23-35), protože Bůh je vůči svým dětem rov­ něž milosrdný (18,32n). I my budeme jednou sou­ zeni podle milosrdenství, které jsme prokazovali, možná bez výslovného spojení s osobou Ježíšo­ vou (Mt 25,31-46). Pohanská nemilosrdnost rozpoutává Boží hněv (Řm 1,31) a křesťan se právě zde má lišit od světa, ve kterém žije (Fil 2,1), má mít v srdci láskyplnou dobrotu a milosrdenství (Fil 2,1; Ef 4,32; 1 Petr 3,8) a «neuzavírat své nitro)) před bratrem v nouzi: Boží *láska přebývá jen v těch, kdo konají skutky milosrdenství (1 Jan 3,17). JCa & XLD -*■ almužna - hněv - hřích IV lc.d - láska - milost - odpla­ ta II 1 - odpuštění - pastýř & stádo - pohostinnost 1 - sli­ tovnost - spravedlnost 0; B - trpělivost I SZ - zatvrzelost I 2b - zbožnost SZ 2

MILOST I. VÝZNAM VÝRAZU MILOST Výraz ‘milost’ najdeme už ve SZ, ale teprve NZ mu dal jeho dnešní smysl a rozsah. Křesťanští mi­ sionáři jím označili kvalitu vztahů mezi Bohem a člověkem od příchodu Ježíše Krista. Na rozdíl od SZ, ovládaného *Zákonem, je v NZ rozhodující milost (Řm 6,14n; Jan 1,17). Milost je Boží dar, obsahující všechny ostatní, totiž *dar vlastního Božího *Syna (Řm 8,32). V něm poznáváme velkorysost dárce vůči stvoře­ ní, které je do ní ponořeno. Bůh dává z lásky a ten, kdo přijímá, je Bohu příjemný, nalézá před ním milost.

225

Řecké charis a jeho latinský překlad grcitia pře­ kládáme do češtiny slovem ‘milost’, ve kterém zůstávají šťastně spojeny původní dva významy originálu, totiž okolnosti obdarování a účinek u příjemce. Hebrejské hen označuje vlastně obráce­ ný vnitřní postup než jeho řecký překlad charis. Zatímco hen znamená původně nezištnou přízeň vysoko postavené osoby a svědectví milostivého projevu této přízně i milosti nalezené na straně příjemce a teprve pak spěje ke kráse takového jednání, začíná charis zářivým projevem krásy, pokračuje vyzařováním dobroty a ústí do darů, které jsou dokladem této dobroty.

II. MILOST VE STARÉ ÚMLUVĚ Milost, která je nám zjevena a dána v Ježíši Kristu, je ve SZ předmětem *naděje a *zaslíbení. Různými způsoby a pod různými jmény se proje­ vuje v darech Božích člověku prakticky v celém SZ. Křesťanská interpretace, např. u sv. Pavla v listě Galaťanům, v něm nalézá a uznává činy milostivého Boha. 1. Boží milost. - Bůh označuje sebe sama: H o ­ spodin, Bůh slitovný a milostiplný, shovívavý, milosrdný, dobrotivý a věrný» (Ex 34,6). Boží milost je *milosrdenstvím, sklánějícím se nad ubohým (hen), velkorysá *věrnost vůči vyvole­ ným (hesed), neochvějnost v plnění daných slibů (emet), něžná a opravdová *láska k milovaným (;rahamim), nevyčerpatelná *spravedlnost (sedek), zajišťující všemu stvoření plnost práva a splnění tužeb. Také jeho dary *pokoje a *radosti plynou z Boží milosti: «Jak vzácný skvost je tvá milost, Bože (hesed)\ Lidé se utíkají do stínu tvých křídel, osvěžují se tím nejtučnějším ze tvého domu, z potoka svých rozkoší jim dáváš napít» (Ž1 36,8nn). «Neboť tvá milost (hesed) je lepší než život» (63,4); i *život, nejcennější z darů tedy ustu­ puje do pozadí před Boží štědrostí. Milost dává život bohatší než všechno ostatní. 2. Projevy Boží milosti. - Milosrdenství Boží se vztahuje na «všeliké tělo» (Sir 1,10), jeho milost není bedlivě střeženým, nepřístupným pokladem. Nejskvělejším znamením Boží štědrosti je Vyvo­ lení Izraele, ničím neodůvodnitelné, žádnými zásluhami nebo zvláštními vlastnostmi (Dt 7,7; 9.4; 8,17) - pouze «*láskou a věrností přísaze, da­ né otcům» (7,8; srv 4,37). Milost Boží zůstává za všech okolností neochvějně věrná uzavřené

226

♦smlouvě (7,9) a příslibu *země «potoků a pramenů» (8,7), kterou Bůh dá svému lidu; země «hor a údolí, zavlažovaných deštěm z nebe» (11,11), «měst, která jsi nestavěl, domů, které jsi nenaplnil bohatstvím, s cisternami, které jsi nevysekal» (6,1 On). Milost, která rozdává, však není slepým mrháním nadbytečného *bohatství; jejím cílem je uzavření *smlouvy. Milost, která rozdává a volí, je projevem *poznání vyvoleného, od něhož oče­ kává odpověď, totiž uznání a lásku, jak připo­ míná Dt (6,5.12n; 10,12n; 11,1). Boží milost hledá partnerství, vzájemnost, *společenství. 3. Boži milost vůči vyvoleným. - Nej výstižnějším slovem pro označení působení milosti v člověku je pravděpodobně *požehnání. Znamená více než jen vnější ochranu; ve skutečnosti posiluje *život v *plnosti a *síle, *radost z osobního vztahu mezi Bohem a požehnaným - jakoby Bůh s ús­ měvem pohlédl laskavě na člověka, který se tak ocitá v záři Boží *tváře a Boží milosti (hen: Nm 6,25), přičemž toto pouto v sobě nese cosi tvůrčího a životodárného. Požehnání je v bibli ♦otcovským gestem a v tomto smyslu jsou dějiny izraelského národa dějinami požehnání pro všechny národy (Gn 12,3), jeho děti (Iz 45,10nn). Boží milost je projevem otcovské lásky, plodící ♦syny, a protože je požehnáním Boha nejvýš ♦svátého, je to milost posvěcující. Vyvolení je pak výzvou ke svatosti i příslibem posvěceného života (Ex 19,6; Iz 6,7; Lv 19,2). Izrael však odmítá odpovědět jako syn, to jest zasvěcením života a srdce (srv Oz 4,ln; Iz 1,4; Jer 9,4n). «Jako studna uchovává čerstvou vodu, tak (Jeruzalém) uchovává své zlo» (Jer 6,7; srv Ez 16; 20). Bůh sám tedy koná v člověku, čeho tento je neschopen: činí ze zvráceného Jeruzaléma město spravedlivé (Iz 1,21-26) a proměňuje vzpurná ♦srdce (Jer 5,lnn) v srdce *nová, schopná ♦po­ znat jej (Oz 2,21; Jer 31,31). Je to dílo jeho ♦Du­ cha (Ez 36,27), kterým vchází do světa Boží ♦spravedlnost (Iz 45,8.24; 51,6).

III. MILOST BOŽÍ SE NÁM ZJEVILA V JEŽÍŠI KRISTU Příchod *Ježíše Krista ukazuje, kam až Boží štědrost může sahat - totiž k daru vlastního ♦Sy­ na (Řm 8,32), v důsledku slitovnosti, milosrden­ ství a věrnosti, kterými ve SZ Hospodin definoval

sobe sama a které NZ souhrnně označuje výra­ zem ‘milosť, charis. Přání milosti Boží (skoro vždy v doprovodu přání *pokoje, tak typického pro semitský způsob myšlení a spojený s řeckým ideálem, kterým je charis) uvádí skoro všechny apoštolské listy a ukazuje tak, že milost Boží je pro křesťany hlavním *darem Božím člověku, za­ hrnujícím v sobě všechny ostatní a také všechno, co můžeme přát svým nejdražším. V osobě Ježíše Krista «se nám dostalo milosti a pravdy» (Jan 1,17), *viděli jsme jej (1,14) a tak jsme poznali *Boha v jeho jednorozeném Synu (1,18) a zároveň jsme poznali, «že Bůh je *láska» (1 Jan 4,8n). Naše setkání s Ježíšem Kristem nás poučuje, že jeho dílem je milost (Tt 2,11; srv 3,4). Synoptici sice nepoužívají výrazu charis, ale jeho obsah je v textech všudypřítomný: i zde je Ježíš nejvyšším darem Otcovým (Mt 21,37 par), vydaným za nás (26,28). Milosrdenství, které projevoval Bůh v průběhu SZ, nacházíme také v Ježíšově soucitu s trpícími, a když sv. Pavel vyzývá Korintské ke štědrosti, připomíná jim mi­ lost (charis) našeho Pána Ježíše Krista, «který se pro nás stal chudým» (2 Kor 8,9).

IV. MILOST, NEZASLOUŽENÝ DAR Boží láska je tajemstvím *vykoupení a každý jednotlivec a každá místní církev z ní žijí svým konkrétním způsobem (Řm 12,6; Ef 6,7). Makedonské církve přijaly od Boha dar štědrosti (2 Koř 8,1 n), ve Filipách se křesťanům dostalo podílu na apoštolátu církve (Fil 1,7; srv 2 Tm 2,9), který umožňuje Pavlovu vlastní aktivitu (Řm 1,5; srv 1 Kor 3,10; Gal 1,15; Ef 3,2). Jednotlivé *dary Ducha svědčí o Božím Vyvo­ lení, které je výchozím bodem všeho (Řm 1,5; Gal 1,15); pozváním i výzvou ke přijetí *spásy (Gal 1,6; 2 Tm 1,9) a k zapojení do *poslání celé církve (1 Koř 3,10; Gal 2,8n). Křesťan žije ve znamení nezištného Božího vy­ volení (Řm 11,5); spása je Boží dar a ne odměna za výkon (Řm 4,4). Jinak by milost už nebyla mi­ lostí (11,6); jestliže je milost vázána na jakákoliv přikázání a jejich zachovávání, «víra by neměla cenu a zaslíbení by nebylo k ničemu» (Řm 4,14). Božímu daru milosti odpovídá skutečně jedině *víra v Boží *zaslíbení. Nezasloužené vyvolení se nám zjeví v pravém světle teprve když uvážíme, že je vyvolen člověk hříšník, vlastně tedy Boží *nepřítel, odsouzenec.

kterému Bůh dává milost: «Když jsme ještě byli slabí, když jsme ještě byli hříšníky, znepřátele­ nými s ním, tehdy jsme byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna» (Řm 5,6-10). Boží milosti však nestačí nás vysvobodit ze smrti rozhodnutím omilostnit nás (3,24; Ef 2,5). Ona jde až k nejzazší mezi, takže tam, kde bylo množství hříchů, tam je «tím hojnější milost» (Řm 5,15-21), ote­ vírající poklady nevyčerpatelného *bohatství Boží štědrosti (Ef 1,7; 2,7). Rozdává bez míry (2 Koř 4,15; 9,14; srv 1 Koř 1,7). Jak by nám mohl Bůh odepřít svou milost poté, co nám dal svého vlastního Syna (Řm 8,32)?

V. MILOST JE ČINORODÁ Boží milost nezůstává «ležet ladem», není v člověku nadarmo (1 Kor 15,10): právě pod je­ jím vlivem koná naše víra své *skutky, jedná a pracuje (1 Te 1,3; 2 Te 1,11), «koná skutky lásky» (Gal 5,6) a přináší *plody (Kol 1,10), «dobré skutky, které Bůh předem připravil, abychom je pak ve svém životě uskutečňovali)) (Ef 2,10). Mi­ lost je v životě apoštolů nevyčerpatelným zdro­ jem činnosti (Sk 14,26; 15,40), jejím prostřednic­ tvím je Pavel tím, čím je (1 Koř 15,10), takže jeho nejvlastnější «já» je právě to, co z něj učinila Boží milost. Neutuchající činnost milosti v nás je ale též požadavkem k trvalé spolupráci s ní. «Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout skleslostí)) (2 Koř 4,1), ale jsme stále «připraveni poslechnout Božího vnuknutí)) (1,12) a «odpovídat na ně» (Řm 15,15; srv Fil 2,12n). Milost nikdy neschází, vždy je jí dostatek, i v nejhorší tísni; «její *síla se projevuje ve slabo­ sti)) (2 Kor 12,9). Milostí jsme se *zrodili k novému životu (Jan 3,3nn) z *Ducha, k životu *synů Božích (Řm 8,14-17). Pavel tento nový život často popisuje pomocí terminologie, která má svým právním za­ barvením zdůraznit rozdíl mezi Starým a Novým Zákonem: křesťan je povolán «Kristovou milo­ stí)) (Gal 1,6), «stojí v ní pevně)) (Řm 5,2), «žije pod milostí)) a skrze ni se mu dostává ospravedl­ nění, které vede k věčnému životu (5,21; 6,14). Tento život přesto není jakousi nadiktovanou skutečností, ale životem v nejplnějším slova smy­ slu; je životem těch, kdo přešli ze smrti do no­ vého života s Kristem zmrtvýchvstalým (Řm 6,4.8.11.13). Pavel zde tedy dochází ke stejným

227

závěrům jako Jan, i když byl jeho výchozí bod jinde: milost Kristova je darem života (Jan 5,26: 6,33; 17,2). Nové bytí pochází od *Ducha svátého (Řm 6,14; 7,6). Člověk, který je osvobozen od hříchu, přináší ovoce posvěcení (6,22; 7,4) z moci Du­ cha, který je největším *darem Božím člověku (Sk 8,20; 11,17) a který potvrzuje, že jsme dětmi Božími (Řm 8,16), takže můžeme volat Abba, ♦Otče. Takové je ♦ospravedlnění, kterého se nám dostává skrze milost (Řm 3,23n). I vůči ostatním lidem nachází křesťan, žijící z milosti a v její mo­ ci, postoj pravé *hrdosti, která nespočívá v pýše, protože křesťan ví, že nevlastní nic a že vše, co má, především spravedlnost před Bohem, je výsledkem působení Boží milosti. Hrdost jde ruku v ruce s milostí, zvláště u Pavla (Řm 4,2nn; 5,2n; 2 Kor 12,9; srv Ef 1,6). Působením Boží mi­ losti se člověk stává skutečně sebou samým. JG -> blahoslavenství SZ I 1 - dar - dary Ducha - dobro & zlo III 3 - milosrdenství - ospravedlnění II 3 - požehnání - sli­ tování - skutky NZ II 1 - spása NZ - spravedlnost svoboda/vysvobození I, III 2ac - víra NZ III 2 - vzdávat díky Zákon B III 5; C III 1 MILOSTIVÉ LÉTO - týden 1 MILOVAT - láska MÍSTO -* vyvýšenina MISTR -»• autorita/vláda - manželství SZ II 1 - otcové & Otec - odplata I - otrok - Pán - poslušnost - sloužit - učed­ ník - učit - výchova MLADOST -¥ nový - staroba

m l Ce n í

Mlčení, které předchází, přerušuje nebo pro­ dlužuje sled *slov, obohacuje vztah mezi člověkem a Bohem zcela zvláštním způsobem. 1. Boží mlčení. - Slovo bylo Bůh na samém počátku (Jan 1,1), ale nikoliv zjevně, nýbrž skrytě «v mlčení věků» (Řm 16,25), dokud se nezjevilo člověku. Toto skryté zrání se vyznačuje *vyvole­ ním celé řady *předurčených, které Bůh *znal už v mateřském lůně, dříve než k nim promlouval (Jer 1,5; srv Řm 8,29). Existuje ještě jiné mlčení Boha, naplněné nikoliv láskou, ale Božím ♦hněvem. Když Bůh přestává mluvit prostřednic­ tvím proroků se svým lidem, napomíná jej tím a upozorňuje na jeho hříchy (Ez 3,26). Proč se odmlčel ten, který tak často a tak *mocně mluvil,

228

v okamžiku, kdy bezbožnost vítězí (Hab 1,13), proč neodpovídá Jobovi na jeho *modlitbu (Jb 30,20) ani žalmistovi na jeho volání (Ž1 83,2; 109,1)? Izrael chce *slyšet svého Boha, a jeho mlčení pociťuje jako *trest (Iz 64,11), jako na­ růstání vzdálenosti, která jej od jeho Pána dělí (Ž1 35,22), až k ponoření do smrti (srv Ž1 28,1) a k «mlčení šeólu», kde není dialogu mezi člo­ věkem a Bohem (Ž1 94,17; 115,17). Prozatím ale není vztah přerušen. Boží mlčení může být také výrazem jeho ^trpělivosti v dobách nevěrnosti lidu (Iz 57,11). 2. Lidské mlčení. - «Existuje čas k mluvení a čas k mlčení» (Kaz 3,7). Tato moudrost má svou platnost na různých úrovních. V průběhu dní může mlčení znamenat nerozhodnost (Gn 24,21), souhlas (Nm 30,5-16), bezradný zmatek (Neh 5,8), strach (Est 4,14); člověk se může zdržet řeči a krotit svůj *jazyk ve snaze vyhnout se chybě (Př 10,19), zvláště uprostřed planého žvanění a neuváženého posuzování (Př 11,12n; 17,28; srv Jan 8,6). Důležitější než tato lidská moudrost ve vážení slov je rytmus řeči před Bohem. Mlčení před ním je výrazem *hanby za hřích (Jb 40,4; 42,6; srv 6,24; Řm 3,19; Mt 22,12) nebo *důvěry ve spásu (PÍ 3,26; Ex 14,14) a v případě Ježíšově, tváří v tvář lidské nespravedlivosti, důvěry *věrného ♦služebníka v Boha (Iz 53,7; Mt 26,63 par; 27,12.14 par). V jiných situacích by ale bylo mlčení nedostatkem *hrdosti ve *vyznávání Boha (Mt 26,64 par; Sk 18,9; 2 Kor 4,13) a proto nelze mlčet (Jer 4,19; 20,9; Iz 62,6; Lk 19,40). Země zachovává mlčení v okamžiku, kdy se jí dostává *navštívení Stvořitelova (Hab 2,20; Sof I, 7; Iz 41,1; Zach 2,17; Žl 76,9; Zj 8,1) a mlčení člověka při této příležitosti znamená posvátnou bázeň, úctu a *klanění (PÍ 2,10; Ex 15,16; Lk 9,36). Pokorné mlčení je pro toho, kdo je zacho­ vává (Lk 2,19.51), rozjímavou modlitbou, ale ta­ ké vstupem do odpočinku (Žl 131,2) a do ♦zjeve­ ní, přislíbeného Pánem jeho nejmenším (Mt II, 25). AR -* Beránek Boží 1 - jazyk I - rty - Slovo Boží - slovo lidské

MLÉKO V pastevecké civilizaci Hebrejců na poušti je

mléko, dar přírody a nikoliv výrobek lidských ru­ kou, životně důležitou složkou *potravy. Zůstává v Izraeli i po usazení v Kanaánu jednou ze základních a běžných potravin (Sd 5,25; Př 27,27; Sir 39,26). Hojnost mléka je známkou bohatství (Jb 29,6) a ve spojení se zaslíbeními nabývá předobrazného, symbolického významu. 1. Boží slitovnost. - *Matka, kojící své dítě, je jedním z nejsilnějších a také nej přirozenějších symbolů laskavé něhy, slitovnosti a bezmezné od­ danosti (2 Mak 7,27). Izrael používá spontánně tohoto obrazu k vyjádření nekonečné *slitovné lásky Hospodinovy ke svému *lidu, zvláště v souvislostí s vysvobozením z Egypta a puto­ váním do zaslíbené *země (Nm 11,12). Žalmista vyzývá lid, aby se přimknul k Bohu jako dítě ke hrudi své matky (Ž1 131,2n). 2. Obraz Božího požehnání a zaslíbení Mesiášovy doby. - Hojnost mléka je klasickým výrazem po­ pisu Božích *zaslíbení. Země, do které vstupuje Izrael, je ve SZ často popisována jako «oplývající mlékem a medem» (Ex 3,8; 13,5; Dt 6,3; 11,9; Jer 11,5; Ez 20,6.15). Popis odpovídá představám a touhám nomádů po bohatství země «úrodné a ši­ ré, země tekoucí mlékem a medem» (Ex 3,8; srv Dt 32,12nn), «nejkrásnější ze všech zemí» (Ez 20,6.15). V *požehnání Judově (Gn 49,8-12), které vyúsťuje do naděje na Mesiáše, je bohatství země popisováno hojností *vína a mléka. Stejné obrazy poslouží později prorokům při popisu ideální země budoucnosti (JI 4,18; Iz 55,1; 60,16), kde Izrael nalezne *útěchu a *spásu pod žezlem Mesiášovým (Iz 66,1 lnn). V Písni písní symboli­ zuje mléko rozkoš lásky mezi ženichem a jeho ne­ věstou (Pis 4,11; 5,1). Mléko je potravou Ema­ nuelovou a těch, kdo uniknou zkáze v nejtěžších dobách; zároveň připomíná hojnost mléka bu­ doucí zaslíbení (Iz 7,15.22). Tak jako je blahobyt znamením a prvotinou Božího požehnání, tak je nedostatek mléka a cel­ ková nouze známkou *trestu a zlořečení. Ozeáš žádá Hospodina, aby dal hříšnému národu ne­ plodné lůno a vyschlé prsy (Oz 9,14) a eschatolo­ gický *soud bude tak hrozný, že Ježíš blahoslaví ženy, které v té době nebudou kojit (Lk 23,29; srv 21,23). 3. Mléko dětí Božích. - NZ mluví o mléku v metaforickém smyslu a označuje tak *učení jako potravu *dětí Božích. Pavel mluví o mléku v souvislosti s nevyspělostí Korinťanů, ještě

příliš tělesných a nevyzrálých; mlékem rozumí počáteční, nekomplikované křesťanské učení, v protikladu k hutné stravě ^moudrosti, vyhražené dokonalým (1 Kor 3,2; srv Žd 5,12nn). Podle 1 Petr 2,2 však má věřící, zrozený k no­ vému životu, vyžadovat mléko *Slova, aby rostl a dosáhl spásy, protože zůstává nadále *rostoucím dítětem a má tak stále zapotřebí mléka Božího Slova. Toto Slovo je v podstatě Kristus sám (2,3): «Pijme Slovo, potravu *Pravdy», praví Klement Alexandrijský. IdlP -*■ dítě III - země SZ II 1 - zrození (nové) 3a MLSNOST - hlad & žízeň SZ la - touha II MNOHOŽENSTVÍ - cizoložství 1 - manželství SZ II 2.3

MOC Všechna náboženství vidí v moci, tj v konkrét­ ní schopnosti prosadit svou vůli, rozhodující známku božskosti. Křesťanská víra formuluje takto první článek biblického Zjevení: «Věřím v Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země.» Tím jsou naznačeny tři prvky Boží všemohoucnosti: její všeobsažná univerzálnost, neboť Bůh je stvořitelem veškerenstva (Gn 1,1; Jan 1,3), její láskyplnost, neboť Bůh je nebeský Otec všech (Mt 6,9), a její tajemnost, neboť jen víra dokáže rozlišovat její zásahy, často nepochopitelné, když jde o dílo spásy (1 Kor 1,18; 2 Kor 12,9n). Jejím polem působnosti jsou dějiny spásy.

I. MOC HOSPODINA, BOHA IZRAELOVA 1. Projevem Boží všemohoucnosti zde na zemi jsou jeho zásahy. Ve vyprávění o životě patriar­ chů je to moc svrchovaná, takže u Boha «není nic nemožného» (Gn 18,14), může kdekoliv chránit své vyvolené a zasahovat v jejich prospěch (Gn 12,2n; 28,13n). Jákob bojuje s tímto všemohou­ cím Bohem a na konci zápasu mu Bůh žehná a dává mu *jméno *Izrael (Gn 32,27-30), které po­ tom nese celý jeho rod jako výraz touhy: «Kéž se Bůh ukáže silným!» Síla izraelského národa je skutečně v pomoci Boží, a té se také dovolává (Ž1 20,2.8nn; 44,5-9; 105,3n; 124,8) jakožto «síly Jákobovy» (Gn 49,24; Iz 1,24; 49,26; 60,16; Ž1

229

132,2). Bůh vztáhne *ruku (Ex 3,19; Dt 4,34) a *vysvobodí svůj lid z Egypta prostřednictvím *exodu. Tak se zjevuje *Hospodin, Izraelův Bůh, jako všemocný vládce nebe i země (Dt 4,32-39). Vůdce zástupů Izraelových (Ex 12,41), Hospo­ din, je také mocný válečník, který dopomáhá k *vítězství - to je snad původní význam slova Sabaoth (Ž1 24,8nn; Ex 15,2nn; 1 Sam 17,45; 2 Sam 5,10; Am 5,14n). Všemohoucí je prostřed­ nictvím *archy smlouvy natrvalo přítomen ve středu svého lidu (2 Sam 6,2; Ž1 132,8). 2. Hospodin někdy činí svůj lid nepřemožitel­ ným (Dt 8,17n) ve svých vůdcích, jakými byli soudce Gedeon (Sd 6,12nn), král David (2 Sam 7,9; 22,30nn; 1 Sam 2,10) nebo Makabejští bratři, spoléhající v nepřemožitelnou sílu Hospodina (1 Mak 3,18n; 2 Mak 8,18). Bůh je schopen za­ sáhnout tak, že jeho lid nemusí vůbec nic dělat a jen přihlíží (2 Král 19,35; 2 Kron 20,15nn.24). Oba způsoby pomoci vyvolenému lidu se spojují v Jozuově bitvě proti Gibeónu (Joz 10,8-11). Hospodin je každopádně zdrojem *síly svého lidu, opěvované žalmy (Ž1 144,ln; 28,7n; 46,2; 68,34nn; 29,11). Izrael si je jist spásou, protože všemocný Bůh jej vyvolil a miluje (Ž1 59,17n; 86,15nn; 115,3; Iz 46,10).

II. MOC STVOŘITELOVA A MOC ČLOVĚKA, JEHO OBRAZU

nesčetného množství věřících (Gn 22,16nn), po­ dobně jako v případě Juditině, jejímž zásahem se projevuje Boží všemohoucnost a vláda nad ne­ bem a zemí (Jdt 9,12nn; 16,1-17). I její jednání je prodchnuto důvěrou a naprostou podřízeností Boží vůli (8,11-27; 13,19). Kdo by tedy váhal svěřit se tomu, jehož slovo je všemohoucí (Est 4,17; Mdr 18,15), který k so­ bě může naklonit lidská srdce (Př 21,1) a jehož rameni nikdo nemůže uniknout (Tob 13,2; Mdr 11,17; 16,15)? Boží moc je nekonečně moudrá ve svém díle stvoření a vlády nad ním (Mdr 7,21.25; 8,1); stvoření má jen slabou potuchu o této neko­ nečné *moudrosti a moci (Jb 26,7-14), ale do­ stačující spravedlivému, aby se ani v nejtěžších zkouškách nenechal svést a pohoršit, ale setrval v důvěře a mlčenlivém klanění Všemohoucímu (Jb 38,1 - 42,6). 3. Člověk, který věří v Boha, se stává spolupra­ covníkem Všemohoucího, jehož je nejen tvorem, ale také *obrazem (Gn 1,26nn), jak ukazuje jeho moc nad zvířaty a celou zemí (Sir 17,2nn). Živlů a jejich síly se nemá *bát, ale má je ovládat. Může to dokázat, zůstane-li podřízen svému stvořiteli v pokorné důvěře. Adam zhřešil činem domnělé nezávislosti na Bohu, ve skutečnosti vzpourou proti němu (Gn 2,17; 3,5; Řm l,20n). Ztratil i tu moc nad stvořeným světem, kterou dosud měl (Gn 3,17n).

III. MOCNOSTI ZLA, KTERÉ ZOTROČUJÍ ČLOVĚKA

1. Bůh má veškerou moc nad nebem a zemí, protože je jejich stvořitelem (Gn 2,4) a tak mu ne­ ní nic nemožné (Jer 32,17). Zůstává pánem svého *díla (Jer 27,5), *stvořeného jeho Slovem a de­ chem (Ž1 33,6.9; Gn 1), vesmír trvá jeho mocí (Ž1 119,90). Drží na uzdě síly, které by mohly rušit řád, vládnoucí ve stvoření, jako např. *moře s je­ ho nespoutaným vlnobitím (Ž1 65,8; 89,1 On); on, Stvořitel, však tento řád může libovolně měnit: před ním tančí *hory nebo se rozpadají v ohni a dýmu (Ž1 114,4; 144,5), může měnit *poušť v pramen vody a vysušit moře (Ž1 107,33nn; Iz 50,2), všechno se třese před jeho pohledem (Sir 16,18n).

Začátek knihy Geneze ukazuje zřetelně, jaké síly popuzují člověka proti Bohu. Kain se jimi ne­ chává svést k vraždě svého bratra Ábela a Lá­ mech se mstí bez míry (Gn 4,8.23n). *Násilí plní zemi (6,11); hřích stavitelů *Babylónu je jen prodloužením hříchu Adamova. I zde chce člověk uchvátit nebe vlastní mocí. Bůh ironicky komen­ tuje tento pokus: «Nic jim nebude nemožného» (1 l,4nn). Tento druh pýchy vrhá člověka do dvo­ jího otroctví: mocní zotročují slabé a sami se oci­ tají pod vládou zlých duchů, mocností temnot.

2. Boží moc se tedy projevuje ve stvořeném světě (Ž1 19,2; 104; Mdr 13,4; Řm 1,20) a jedná ve prospěch těch, kdo *věří dostatečně hluboce, jako Abrahám, který je přesvědčen, že ten, který tvoří z ničeho, může též vzkřísit mrtvé (Řm 4,1621; Žd 11,19). Proto také z něj Bůh činí otce

1. Násilí páchané na člověku se šíří, jakmile jen moc zapomene, že má svůj původ v Bohu (Řm 13,1; 1 Petr 2,13; Jan 19,11) a že v každém člo­ věku má ctít obraz Boha (Gn 9,6). Faraón Ho­ spodina neuznává a je rozhodnut udržet v otroc­ tví jeho lid a ukládat mu stále tvrdší povinnosti

230

(Ex 5,2.6-18). Tyrani všeho druhu nakládají po­ dle své libosti s celými národy, jakoby na to měli božské právo (Iz 14,12nn). *Pyšní zneužívají svěřené moci a páchají násilí. Proroci je pranýřují jak uvnitř, tak vně vyvoleného národa (Am 1,3 2,7). Hospodin používá pohanských *národů k potrestání svého lidu, ale to nijak neospra­ vedlňuje jejich nespravedlivé násilí (Iz 47,6). Větší vinu ovšem nesou ti, kdo uvnitř vyvoleného iz­ raelského národa drží moc a zneužívají jí k útla­ ku chudých tím, že s nimi jednají proti právu (Iz 3,14n; 10,ln; Mich 3,9nn; Ž1 58,2n). Všemohoucí je bude jednou všechny soudit «s mocí». On je je­ diný skutečný Pán a vyžaduje ode všech lásku ke ♦spravedlnosti (Mdr 1,1; 6,3-8). 2. Ti, kdo neuznávají Všemohoucího, uctívají bohy, které si sami udělali a kteří jsou tedy be­ zmocnými *modlami. Proroci a svatopisci vůbec si z nich na mnoha místech tropí ironicky po­ směch (Iz 44,17nn; Jer 10,3nn; Ž1 115,4-7; Dan 14,2-27; Mdr 13,10-19). Uctívání *hvězd a jiných stvoření, jejich obrazů a soch, provozování čaro­ děj ství a *magie mezi pohany má za cíl zbožštění přírodních sil a získání jejich přízně, když je po­ přena moc jejich skutečného pána a stvořitele (Mdr 13,1-8). Za falešnými bohy pohanů jsou ovšem mocnosti *zla (Ž1 106,36n; Dt 32,17; 1 Kor 8,4; 10,19). Ďábel nejdříve svedl člověka ke hříchu (Gn 3,5; Mdr 2,24) a pak jej nutí, aby mu vzdával božskou úctu. Zjevuje se pod nej­ různějšími podobami a využívá přitom moci, které se mu od Boha dočasně dostalo (2 Te 2,9; Zj 12,2-8; srv Mt 4,8n). Jeho moc se projevuje na těch, kdo odmítli Boha (Ef 2,2), a je to moc ♦smrti; strachem ze smrti zotročuje také člověka (Žd 2,14n). Jméno Hospodina zástupů tak nabývá nového významu v protikladu k falešným bohům; on je skutečným Pánem zástupů, tj všech vesmírných mocností, včetně hvězd (Iz 40,26; Ž1 147,4) i ♦an­ dělských šiků (Ž1 103,20n; 148,2; Lk 2,13n) a v rozhodujícím okamžiku zakročí ve prospěch člověka.

IV. MOC SPASITELE A JEHO SLUŽEBNÍKA 1. Už v exodu se ukazuje, jak Všemohoucí jed­ nou skoncuje s *otroctvím, do kterého jsou uvrženi slabí, i s otroctvím duchovním, ve kte­ rém je každý hříšník. Exodus je vzorem ♦vysvo­

bození vůbec a vyjití z Egypta zůstane navždy vryto do paměti Izraele (Ex 13,3). Faraónův od­ mítavý postoj vůči Hospodinovým příkazům je příležitostí k projevu skutečné Boží moci nad ce­ lou zemí novými divý (Ex 9,14n). Nástrojem vy­ svobození je obyčejný, svou slabost znající, ♦po­ korný *Mojžíš (Ex 4,10-13; Nm 12,3), kterého Bůh učinil největším z proroků (Dt 34,10nn). Ale i vysvobozený lid se vzpírá svému vysvo­ boditeli a Bůh *trestá ty, kdo neuvěří v jeho moc přes všechny divý: zahynou v poušti, v průběhu čtyřicetiletého pobytu v ní (Nm 14,22n). Na Mojžíšovu prosbu Bůh nezničí odbojný lid, aby nedal pohanům příležitost pochybovat o své moci (Nm 14,16) nebo schopnosti spasit (Ex 32,12). Této moci Bůh užívá k *odpouštění (Nm 14,17nn). 2. Boží cesty jsou neměnné: k uskutečnění svých záměrů povolává Bůh mocné tohoto světa. Když chce potrestat svůj lid vyhnanstvím, stává se jeho služebníkem Nabuchodonozor (Jer 25,9); když je zkouška u konce, dostává Kyrus plnou moc, aby nařídil návrat na Sión (Iz 44,28 - 45,4; 2 Kron 36,22n). Je to nový *exodus z otroctví, dílo Vše­ mohoucího, síly těch, kdo v něj doufají (Iz 40,10n.29nn). Jeho *Duch, Boží síla v protikladu ke slabému ♦tělu (Iz 31,3; Zach 4,6), jeho mocné *Slovo (Iz 55,11) proměňují pokorného vyvolence v mocný nástroj: pastýř *David je prostřednictvím poma­ zání na krále naplněn Duchem (1 Sam 16,13) a vysvobozuje Izrael ode všech nepřátel (2 Sam 7,811). Z jeho rodu vzejde *Mesiáš, jehož jméno bude «Bůh je síla», Duch Boží na něm spočine (Iz 9,5n; ll,ln ) a Bůh mu bude otcem (2 Sam 7,14; Ž1 89,27nn). Jeremiáš, neschopný řečník, provolává s nepřemožitelnou silou slova, která vkládá «ruka Boží do jeho úst» (Jer 1,6-10.18n). Sám izraelský národ, připravený vyhnanstvím takřka o všechnu naději, bude *vzkříšen Duchem Božím (Ez 37,11-14). Svou sílu v protikladu k bezmoci *model zjevuje Hospodin nejzřetelněji právě záchranou tohoto národa, zotročeného ty­ rany. Pohané jím pohrdají, Bůh však zůstává jeho silou, Izrael mu slouží (Iz 49,3-7) a všechny národy se mu mají klanět (Iz 45,14n.20-24). 3. Bůh chce vytrhnout všechny národy pře­ devším z moci hříchu a jeho záměr uskuteční ta­ jemný *služebník, který zemře pod tíhou utrpení a opovržení (Iz 53). Boží mocí však z jeho smrti vzejde množství spravedlivých, protože Boží síla

231

vede vzkříšením k životu. Jako je *smrt násled­ kem hříchu, tak budou od smrti vysvobozeni všichni, kdo jsou vytrženi z moci hříchu. Spra­ vedlivý vstane k životu, vysvětlují svatopisci smrt spravedlivého umírajícího pro víru (Dan 12,2n). Naděje na vzkříšení z ruky Stvořitelovy dodává síly pronásledovaným (2 Mak 7,9.14.23). Moc utiskovatelů bude zlomena, až nadejde Bohem určená chvíle a svátý lid bude panovat se *Synem člověka, přicházejícím na nebeských oblacích (Dan 7,12nn.l8.27). 4. Mudřec, uvažující nad dějinami spásy, před­ kládá obraz Všemohoucího a ukazuje, jak milu­ je všechno, co stvořil (Mdr 1l,24nn), jak je spra­ vedlivý a milosrdný, vyzývající k obrácení a če­ kající na ně (22,23; 12,2.10-18), ochránce spra­ vedlivých a dárce věčného života, skutečný Otec (2,16nn; 3,1; 5,15n; srv Mt 22,29-32). A jestliže před zraky pošetilců přesto dopouští smrt, zkouší tím naději těch, jejichž oběť odmění věncem vítěz­ ství (Mdr 3,2-9).

V. PROJEVY MOCI DUCHA V TĚCH, KDO VĚŘÍ V KRISTA 1. Ježíšova oběť je pečetí nové smlouvy; v ní se Všemohoucí plně zjevuje a skrze ni dovršuje dílo spásy. *Ježíš Kristus je všemohoucí Slovo, které se stalo tělem v lůně čisté panny (Lk l,27.48n; Jan 1,14; Žd l,2n). Jeho příchod je dílem Ducha svátého a moci Nejvyššího, pro kterou není nic nemožného (Lk l,35nn; Mt 1,20). Ježíš je Syn člověka, *Pomazaný Duchem (Sk 10,38). Duch je nad ním a sídlí v něm ve své plnosti (Lk 3,22 par; Jan l,32nn; 3,34n; srv Iz 11,2; 42,1; 61,1). Ježíšo­ va moc se projevuje *zázraky, které jsou též potvrzujícím znamením (Sk 2,22) toho, že Bůh je s ním (Jan 3,2; 9,33) a že jej poslal (5,36), že je skutečně «Bohem s námi» (Mt 1,23). 2. Ježíš hledá ve všem Otcovu *slávu a vůli (Jan 5,30; 17,4), a nikoliv svou vlastní, v souladu s tehdejšími představami doby Mesiášovy (Mt 4,3-7; Jan 8,50). Zdrojem jeho moci je právě tato ♦pokora, takže je mu podřízeno všechno stvoření (Mt 8,27 par; 14,19nn par) a může uzdravovat nemocné, křísit mrtvé (Mt 4,23n par; 9,25 par) a dokonce i odpouštět hříchy (Mt 9,6nn par) a mo­ cí Ducha svátého vyhánět zlé duchy (Mt 12,28 par). Sám o sobě prohlašuje, že může svůj život dát i vzít nazpět (Jan 10,18), to jest obětovat se

232

svobodně na kříži a vstát z mrtvých. Oznamuje svůj druhý příchod k poslednímu soudu, kdy bude soudit všechny (Mk 13,26 par; Jan 5,21-29). «Uvidíte přicházet Syna člověka s mocí na obla­ cích nebeských a zasednout po pravici Boží» (Mt 26,64 par). Toto prohlášení je učiněno před vele­ radou, právě když se zdá, že mocnosti temnot zvítězily (Lk 22,53). Ježíš však tyto mocnosti sesazuje svým «povýšením», kdy se ukazuje, kým vlastně je (Jan 8,28). Přemáhá «knížete tohoto *světa» (Kol 2.15) a táhne všechno k sobě (Jan 12,31n). Jeho ♦učedníci se rozcházejí do celého světa, aby do­ svědčili, že mu je dána moc vládnout nade všemi národy, skrze víru a poslušnost, a vést je do svého duchovního království (Mt 28,18nn). Aby mohli splnit toto *poslání, potvrzuje jejich ♦kázání zázraky (Mk 16,20) a zůstává s nimi «až do konce světa» skrze sílu svého Ducha, kterého jim přislibuje z nebe (Lk 24,49; Sk 1,8). 3. Duch, který sestoupí na *apoštoly o letnicích (Sk 2,4) je darem Krista zmrtvýchvstalého a pro­ jevem jeho spasitelné moci (Sk 2,32-36; 4,7-12). Tam, kde jejich kázání obrací srdce (Sk 2,37-43; 4,4.33), odpouštějí hříchy (Jan 20,2 lnn) a pře­ dávají Ducha svátého (Sk 8,17). Šíření církve po­ tvrzuje Ježíšův slib učedníkům: konají větší ♦skutky než on sám a Otec jim dává vše, oč jej prosí ve *jménu Synově (Jan 14,12nn; 16,23n). Víra propůjčuje *modlitbě skutečně všemohoucnost (Mk 9,23; 10,27; ll,22nn). Jako věrný učedník Ježíšův učí Pavel, že se člo­ věk *vírou otevírá moci spásy, přinášené ♦evan­ geliem (Řm 1,16). Vírou «*poznáváme na sobě moc Kristova zmrtvýchvstání a máme účast v je­ ho utrpení» (Fil 3,9n). Ježíš zmrtvýchvstalý za­ chraňuje věřící, pro které je projevem Boží moci (1 Kor 1,18.23n), protože slabost Boží je silnější než člověk a tato síla se projevuje ve slabosti jeho svědků (1 Kor 1,25; 2 Kor 12,9); když jsou totiž vydáváni na smrt pro Ježíše, projevuje se v nich Ježíšův život (2 Koř 4,10nn) a skrze něj moc a síla Boha, který je vzkříšil z mrtvých (Kol 2,12; 2 Kor 13,4). Jsou mocně posilováni Duchem (Ef 3.16) , jehož zásahem se jejich řeč proměňuje ve Slovo Boží včetně příslušné moci (1 Te 1,5; 2,13). V nich působí nesmírná velikost Boží moci, pře­ sahující všechno myšlení a všechny prosby (2 Kor 4,7; Ef 1,19nn; 3,20). 4. Tatáž síla je uchovává až ke spáse na konci světa (1 Petr 1,5). Bůh upevňuje ty, kdo se pokor­

ně sklání pod jeho všemocnou rukou a kdo ve víre odporují ďáblu (1 Petr 5,5-10). Nevěřící nao­ pak se nechávají svést posly zlého ducha (2 Te 2,9-12; Zj 13,2-7). Pán je zničí dechem svých úst v *den svého návratu (2 Te 2,8). Tehdy bude zničena *smrt a všechny mocnosti nepřátel (1 Koř 15,24nn): Bůh vzkřísí svou mocí *těla, obývaná jeho Duchem (1 Kor 6,14; Řm 8,11) a bude všem všechno (1 Kor 15,28). Janovo Zjevení zachycuje zpěv ke cti Pána Boha všemohoucího (řecký Pantokrator), jehož trůn sdílí *beránek. Bůh učiní nový vesmír, «ve kterém už nebude *moře», tj moci chaosu (Zj 21,1.5): «Aleluja! Náš Pán Bůh se ujal vlády» ve svém *království (Zj 19,6), království *lásky, protože je všemohoucím Otcem toho, který «nás miluje a který nás vysvo­ bodil z našich hříchů svou krví. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky. Amen» (Zj l,5n). MFL -» autorita/vláda - brána SZ 1 - Bůh SZ III 5; NZ II 2 Duch Boží - hora I 2 - Ježíš (jméno) IV - jméno SZ 1; NZ 1 - magie 1 - moře - násilí - pravice 1 - pýcha - rameno & ruka - síla - skála - skládání rukou 0; NZ 2 - sláva/ velebnost - Slovo Boží SZ II 2; NZ I 1, II 1 - stín II stvoření SZ III; NZ I, II - vítězství - vůle Boží SZ I 2a vzkříšení/zmrtvýchvstání NZ II - zázrak - život IV 1

MODLITBA I. MODLITBA V DĚJINÁCH IZRAELE Konstantou v modlitbě SZ je viditelně přímý vztah k událostem. Předmětem modlitby jsou prožitky minulosti i přítomnosti a touha po spáse Boží pro celou zem do budoucnosti. Obsah je tedy vázán na dějiny a ty jsou zpětně modlitbou silně ovlivněny. Je pozoruhodné jak, jsou významné okamžiky dějin spásy spoluutvářeny modlitbou prostředníků i celého lidu o Boží zákrok v daném okamžiku, vycházející ze znalo­ sti Božích *záměrů. Uvedeme jen několik příkla­ dů, které potvrzují tuto tendenci v modlitbě Ježíše Krista a také jeho církve. 1. Mojžíš. - Jeho modlitba rozhodujícím způso­ bem vtiskla svou pečeť modlitbě celého SZ. Je to vzor, zvláště přímluvné modlitby, i předobraz modlitby Ježíšovy. Na jeho prosby zachrání Bůh svůj lid (Ex 33,17), do něhož Mojžíš sám není za­ hrnut (32,10; 33,16). Mojžíšova modlitba má dra­

matický spád (32,32), s argumenty, příznačnými pro každou prosbu: dovolává se Boží lásky («iento národ je tvůj lid»: 33,13; srv 32,11; Nm 11,12), Boží spravedlnosti a věrnosti («ať všichni poznají, že jsi to ty; rozpomeň se na své dřívější skutky»), připomíná Boží slávu («co by řekli jiní, kdybys nás přenechal našemu osudu?»: Ex 32,11-14). *Mojžíš-zákonodárce je u kolébky hluboce rozjímavé modlitby o dobro bližního a zachovaly se nám stopy i jeho zvrácené modlitby, nazývané «pokoušením Boha». Jde o projev žádostivosti, protikladný k prosbě o *milost, spojené s Božími záměry. Typickým příkladem je událost v Meribě a s křepelkami na poušti, kterými je pokoušen Bůh (Ex 16,7; Ž1 78; 106,32): ‘uvěříme v tebe, jestli uděláš, oč tě žádáme...!’ (srv Jdt 8,11-17). Je to protiklad, pravý opak skutečné modlitby. 2. Králové a proroci. - Nátanův příslib Mesiáše vyvolává u Davida modlitbu s prostým obsa­ hem: «Učiň, Bože, co jsi slíbil» (2 Sam 7,25; srv 1 Král 8,26). Šalomoun se při posvěcení *chrámu modlí za všechna budoucí pokolení (obřad vy­ svěcení chrámu: 1 Král 8,10-61); převládajícím tónem jeho modlitby je zkroušenost (1 Král 8,47), která znovu vystupuje do popředí po zboření chrámu (Bar 2,1 - 3,8; Neh 9). Zachovaly se nám i jiné královské modlitby (2 Král 19,1519; 2 Kron 14,10; 20,6-12; 33,12.18). Modlitba za lid zřejmě patřila k oficiálním povinnostem králů. Schopnost účinné přímluvy vysloužila i *Abrahámovi titul proroka (Gn 18,22-32; 20,7). *Proroci byli muži přímluvné modlitby: Eliáš (1 Král 18,36n; srv Jak 5,17n), Samuel (srv Jer 15,1), Ámos (Am 7,1-6) a hlavně Jeremiáš. Tradice v něm viděla «muže, který se modlil za lid» (2 Mak 15,14). Úloha přímluvce předpokládá jas­ né vědomí přináležitosti jedince ke společenství, ale také jeho individuality, vymykající se zevšeo­ becnění. Zde je kořen bohatství Jeremiášovy modlitby (srv také Jer 45,1-5), ve mnohém sou­ běžné s modlitbou Mojžíšovou, ale lépe dolože­ né. Jejím obsahem je prosba o spásu lidu (10,23; 14,7nn. 19-22; 37,3...), jehož bolesti bere za své (4,19; 8,18-23; 14,17n), jindy si na něj ale stěžuje (15,10; 12,1-5) a přímo volá po *pomstě (15.15; 17,18; 18,19-23), anebo také naříká nad jeho osu­ dem (20,7-18). Spojitost mezi těmito modlitbami a žalmy je zřejmá. Také Ezdráš a Nehemiáš se modlí za sebe samy

233

i za lid (Ezd 9,6-15; Neh 1,4-11) a později nejdou makabejští bratři do boje bez modlitby (1 Mak 5,33; 11,71; 2 Mak 8,29; 15,20-28). Osobní mod­ litby nabývají na objemu i na významu v poexilové literatuře, která nám je cenným svědectvím o ní (Jon 2,3-10; Tob 3,11-16; Jdt 9,2-14; Est 4,17). Tyto modlitby byly určeny k předčítání, ale mo­ hou se stát také modlitbou osobní, jak nás k to­ mu zve církev. Co se týče žalmů, ty byly zazna­ menány jakožto modlitba v pravém slova smy­ slu. Žádná jiná modlitba Izraele nemá tak obec­ nou platnost jako právě ony.

II. ŽALMY, MODLITBA SPOLEČENSTVÍ Podivuhodné skutky Hospodinovy (Ž1 104...), jeho přikázání (Ž1 15,81...), proroctví (Ž1 50...), moudrost (Ž1 37...), celé Písmo svaté se sbíhá v modlitbě žalmů. Jednota vyvoleného lidu v modlitbě vedla k sestavení žaltáře a jeho přijetí také v církvi. Bůh nám jej dává jako modlitbu, kterou chce slyšet z našich úst, a tak naší modlit­ bě udává základní směr. 1. Modlitba společná a osobní. - Žalmy jsou čas­ to výrazem modlitby celého národa v radostech i strastech (Ž1 44; 74; 77), společenství zbožných (Ž1 42,5: zpěvy poutníků, stoupajících k Jeruza­ lému...). Důležitý je v této modlitbě chrám, ať už vzdálený nebo blízký, protože v něm zaznívá modlitba shromáždění (Ž1 5,8; 28,2.4; 48,10), a prosba za spravedlivé, aby na ně nepadla naše špatnost (Ž1 69,7) a aby je povzbudila naše záchrana z ruky Boží (Ž1 22,23 = Žd 2,12). Některé výrazy a rčení se v žaltáři často opaku­ jí, ale přesto nelze říci, že by sbírka žalmů byla jednoduchým ceremoniálem nebo formulářem. Spontánní prvek v něm poukazuje na původ v osobní zkušenosti. Kromě osobní modlitby je v něm modlitba za krále, čímž vzniká rovnováha mezi významem jednotlivce a společenství: *král je jedinečnou osobou, ale zároveň symbolem ce­ lého společenství. Tradiční připisování žalmů Da­ vidovi, prvnímu žalmistovi, otevírá výhled na zprostředkovatelskou důstojnost Ježíše, syna Da­ vidova. 2. Modlitba pro čas zkoušek. - Modlitba žalmů vychází z rozličných situací prosebníka: samoty (Ž1 55,7; 11,1), veřejného života a války (Ž1 55; 59; 22,13n.l7), takže působí neuspořádaným a na

234

sbírku modliteb přímo hlučícím dojmem. Volání k Bohu je někdy opravdu křikem (Ž1 69,4; 6,7; 22,2; 102,6), ale musíme uvážit, že tu jde o život a celé bytí (Ž1 63,2) a tělo se svými požadavky zde je stejně důležité jako v celém životě (Ž1 22; 38...). Žalmista usiluje o *dobro úplné, hebr. tox (Ž1 4), které očekává od Boha jediného. Snaha o život s Bohem na této zemi vede ne­ vyhnutelně do *zkoušek. Bůh, zasahující do lid­ ského života na tomto světě, je nezbytným před­ pokladem modlitby žalmů. Ti, jejichž *víra pro­ chází zkouškou, volají o pomoc a úzkostlivě se ptají: «Uskuteční Bůh svůj *záměr s jednotliv­ cem, s národem, nebo ne?» Okolo prosebníka utichla modlitba (Ž1 53,5), rozléhá se posměch: «Kde je tvůj Bůh?» (Ž1 42,4), takže si on sám na­ konec klade pronikavé otázky (Ž1 42 - 43; 73). Jeho jistoty nejsou z těch, které by život ne­ ovlivňoval; to vysvětluje prohlášení neviny; nejde o samolibost, ale o obranu proti opačnému tvrze­ ní hrozících *nepřátel (Ž1 7,4nn; 26). 3. Vyslyšení modliteb. - Hlavním tématem mod­ litby je důvěra, batah (Ž1 25,2; 55,24...). *Důvěra v Boha a jeho *Prozřetelnost vzbuzuje slzy, hned nato smích a zase naopak (Ž1 23,4; 116,10; 119,143), naléhavé prosby i *díkůčinění. Díky za­ znívají často ještě před splněním prosby (Ž1 22,25nn; 140,14; srv Jan 11,41). Důležitou součástí žaltáře je samostatný sborník žalmů *chvály. Archetypem jsou zde tři mládenci v peci ohnivé, kteří společně chválí Boha. 4. Modlitba o pravé dobro. - Dobro, které člo­ věk očekává od Boha, má vést k poznání, že hlavním darem je *Bůh sám. Žít s ním je *radost, být, přebývat v jeho *domě je nejvyšší do­ bro (Ž1 16; 23; 25,14; 65,5; 91; 119,33nn). Žalmy ještě neprosí výslovně o podíl člověka na *životě Božím, ale lze v nich nalézt předtuchu tohoto *daru (Ž1 73,24nn; 16). Kdo je modlitbou žalmů připraven přijmout jej, najde v nich i výrazy pro­ seb o něj. 5. Žalmy, modlitba Ježíšova. - Zjevení Krista obohacuje žalmistovu naději a dovoluje její posuv bez ochuzení o vztah k lidské nouzi. Žalmy lze vztáhnout na Krista bezprostředně, přede vší transpozicí (srv Mt 26,30); Ježíš je jimi formován stejně jako okolí, ve kterém vyrůstá. *Zbožnost křesťana, usilujícího «osvojit si Krista» (Ef 4,20). nemůže pominout tuto významnou skutečnost.

III. JEŽÍŠOVA VÝUKA K MODLITBĚ Syn Boží se Vtělením ocitnul uprostřed pro­ sícího lidstva. Posiluje jeho naději, kterou při­ chází naplnit, přičemž chválí, podporuje *víru a vychovává k ní (Lk 7,9; Mt 9,22.29; 15,28). Jeho učení je v neposlední řadě návodem k tomu, jak se má věřící modlit: «Když se modlíte, říkejte...» (Lk 11,2). 1. Synoptikové. - Duší této výuky je Otčenáš (Lk 11,2-4; Mt 6,9-13). Volat k Bohu «*Otče» znamená jít v intimitě modlitby za hranice žalmů (Ž1 27,10; 103,13; srv Iz 63,16; 64,7) a určit nově postoj modlícího se. Zvolání ‘Otče’ je úkonem víry a zároveň darem, vtahujícím člověka do Boží lásky, takže se zcela ve smyslu biblické modlitby stává jeho hlavní starostí uskutečnění Božích *záměrů, chvála Božího *jména a *příchod jeho ♦království (srv Mt 9,38), uskutečnění jeho *vůle za daných okolností. Prosí také o *chléb (kterého se člověku dostává v eucharistii), o ^odpuštění a ♦smír s ostatními syny téhož Otce a nakonec o milost stálosti ve *zkouškách tohoto světa. Ostatní přikázání jsou seskupena kolem mod­ litby Otčenáše a často Boha oslovují stejným výrazem ‘Otče’. Výchozím bodem takové modlit­ by je jistota, že Bůh vyslyší (Mt 18,19; 21,22; Lk 8,50). Marek to vyjadřuje zpříma: «Kdo nepo­ chybuje ve svém srdci, ale věří, že bude vyslyšen, tomu bude dáno» (Mk 11,23; srv 9,23 a hlavně Jak 1,5-8). Jistota plyne právě ze skutečnosti, že se modlitba obrací na Otce (Lk 11,13; Mt 7,11), který vidí ve skrytu (Mt 6,6; srv 6,4.18). Netřeba hromadit a opakovat slova (Mt 6,7), jakoby Bůh, který je naším Otcem, byl stejně daleko jako baal, ze kterého si Eliáš tropí posměch (1 Král 18,26nn). Je třeba modlit se bez přestání (Lk 18,1; srv 11,5-8), odpouštět (Mk 11,25 par; Mt 6,14), zůstávat ve spojení s bratry (Mt 18,10) a nezapomínat na vlastní chyby (Lk 18,9-14). Naše vytrvalost má být neochvějná a má ji doprovázet bdělost srdce. Nového významu nabývá ve spojení s koncem světa (Lk 18,1-7), který se přiblížil Ježíšovým utrpením, bez něhož bychom neunikli «tomu, co se má stát» (Lk 21,36; srv 22,39-46). Otčenáš končí modlitbou o ochranu proti nesne­ sitelnému *pokušení z posledního období. 2. Jan přichází s vypracovaným systémem nau­ ky o modlitbě, přecházející od žádosti k oprav­ dové modlitbě a od *touhy po darech až k daru

Boha samého, jako v některých žalmech. Příkla­ dem je Samaritánka, jejíž osobní touha nakonec ústí do *daru Božího (Jan 4,10), a také dav, kte­ rému je dán «*pokrm, trvající do věčného života» (Jan 6,27). Víra není jen podmínkou modlitby, je také jejím ovocem a touha spěje modlitbou k očištění i vyslyšení (Jan 4,50.53; ll,25nn.45).

IV. JEŽÍŠOVA MODLITBA 1. Jeho modlitba a jeho poslání. - Nic nevy­ jadřuje důležitost modlitby v bibli lépe než místo, které zaujímá v životě Ježíšově. Ježíš se modlí často na hoře, sám (Mt 14,23), v odlouče­ nosti (Lk 9,18), zatímco «všichni» ho hledají (Mk 1,37). Jeho modlitba není jen výrazem touhy po blízkosti Otcově, ale týká se přímo jeho *poslání a *výchovy učedníků, jak uvádí Lukáš ve všech čtyřech zmínkách o Ježíšově modlitbě: při křtu (Lk 3,21), před volbou dvanácti (6,12), při Pro­ měnění na hoře (9,29) a před výkladem Otčenáše (11,1). Z jeho modlitby plyne síla, která k němu přitahuje jeho nejbližší, za jejichž víru se Ježíš modlí. Před zahájením veřejné činnosti se postí a modlí po čtyřicet dní a tím je zdůrazněno pouto mezi jeho činností a modlitbou, jako kdysi u Mojžíše, který je zde překonán: také Ježíš je v modlitbě pokoušen, ale přemáhá ďábla lépe než Mojžíš (Mt 4,7 = Dt 6,16: Massa) a ukazuje nám tak ještě před týdnem umučení, jaké pře­ kážky musí zdolat i naše modlitba. 2. Jeho modlitba a jeho utrpení. - Rozhodující zkouška přichází na Olivové hoře. Ježíš se modlí a vyzývá učedníky k modlitbě a tento okamžik je shrnutím křesťanského způsobu modlitby: «Abba», synovské zvolání, je doprovázeno přesvědče­ ním, že Bohu «je všechno možné». Zkouška se týká poslušnosti, která zahání pokušitele: «Ne co já chci, ale co chceš ty» (Mk 14,36). Je to tedy podobně jako každá naše modlitba - zároveň i modlitba, hledající svůj směr. 3. Ježíšova modlitba a jeho Zmrtvýchvstání. Modlitba je vyslyšena nad očekávání. Bezpro­ střední odpovědí Otcovou je andělova posila (Lk 22,43), ale list Židům ukazuje svým výkladem, že konečnou odpovědí Boží na Ježíšovu modlitbu je Zmrtvýchvstání: «V době, kdy jako člověk žil na této zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc

235

ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou *zbožnost» (Žd 5,7). Zmrtvýchvstání Ježíšovo, klíčový moment dějin spásy, je odpovědí Boží na modlitbu Bohočlověka, v níž jsou shrnuty mod­ litby lidí (Ž1 2,8: recordare). 4. Poslední večeře. - Ježíš nejdříve ukázal, jak se mají učedníci modlit, a nyní se sám modlí. Jan ukazuje podobně jako synoptici, že rozhodujícím momentem je jistota, že modlitba bude vyslyšena (parresia v 1 Jan 3,21; 5,14), ale nové je vybídnu­ tí k modlitbě «v mém jménu»; intuitivní žádosti se zde stávají skutečnou modlitbou: «až dosud jste o nic neprosili v mém jménu» (Jan 16,24). Modlit se, prosit «ve jménu» Ježíše Krista není jen pouhá formule. Nelze jednat něčím *jménem bez opravdového vztahu k němu. Modlit se ve *jménu Ježíšově neznamená jen něco od Boha žádat, ale také spojení s jeho vůlí. Ježíš je zcela soustředěn na *poslání, které mu bylo svěřeno, a na *jednotu s Otcem, základ jednoty těch, které sám povolal. «Aby všichni jedno byli, jako ty jsi, Otče, ve mně a já v tobě» (Jan 17,22n). Vystupo­ vat v jeho jménu a spojovat svou vůli s jeho zna­ mená řídit se jeho přikázáními, mezi nimiž ne­ jdůležitější je přikázání lásky. Ta je duchem veškeré modlitby, její základní podmínkou a cílem. Otec dá vše těm, kdo jsou takto spojeni s jeho Synem. Tvrzení synoptiků, že každá mod­ litba dojde vyslyšení, se ověřuje v životě těch, je­ jichž srdce bylo obnoveno. Je to nová situace a zároveň naplnění zaslíbení «vysvobození všech, kdo vzývají jméno Hospodinovo» v *den Ho­ spodinův (JI 3,5 = Řm 10,13). Modlitba při po­ slední večeři zahajuje éru souladu mezi nebem a zemí (Oz 2,23nn; Iz 30,19-23; Zach 8,12-15; Am 9,13). Ježíš říká v modlitbě obvykle «dej» a «chci» (Jan 17,24) a jen vzácně «prosím». Jeho přímluvná modlitba (věčná podle Žd 7,25) nám dává poznat hlubší smysl jak jeho vlastního utr­ pení, tak *eucharistické hostiny, která je závdav­ kem dokonalé *přítomnosti Boha a opravdového vztahu mezi ním a člověkem.

V. MODLITBA V CÍRKVI 1. Církevní obec. - Modlitba v církvi je pro­ dloužením modlitby Izraele. Lukášovo evangelium končí zmínkou o apoštolech, kteří «byli stále v chrámě... a chválili Boha» (Lk 24,53; Sk 5,12). Petr a Jan jdou do chrámu ve tři hodiny, v době určené k modlitbě (Sk 3,1; srv Ž1 55,18 s názna­ 236

kem liturgického rytmu). Modlitba se koná s pozvednutýma rukama (1 Tm 2,8; srv I Král 8,22; Iz 1,15), ve stoje, někdy na *kolenou (Sk 9,40; srv 1 Král 8,54), zpěvem žalmů (Ef 5,19; Kol 3,16). Všichni «jednomyslně setrvávali na modlitbách)) (Sk 1,14). Společná modlitba, která zde připravuje letniční seslání Ducha, doprovází později všechny velké události církevního života, jak jsou zaznamenány ve Skutcích: hledání náhrady za Jidáše (l,24nn), ustanovení sedmi jáhnů (6,6), kteří mají právě usnadnit modlitbu apoštolů (6,4). Shromáždění se modlí za Petrovo osvobození (4,24-30), za novokřtěnce ve Filipách a v Samařsku (8,15). Zaznamenány jsou modlit­ by Petra (9,40; 10,9) i Pavla (9,11; 13,3; 14,23; 20,36; 21) a kniha Zjevení popisuje zpěv hymnů ve shromáždění (Zj 5,6-14 atd). 2.

Svatý Pavel

a) Modlitba jako boj. - Pavel připojuje tam, kde mluví o modlitbě, výrazy jako «bez pře­ stání)), «v každé době)) (Řm 1,10; Ef 6,18; 2 Te 1,3.11; 2,13; Fm 4; Kol 1,9), «ve dne v noci)) (1 Te 3,10; 1 Tm 5,5). Modlitbu chápe jako zápas: «stůjte při mně tím, že se za mne budete usilpvně modlit» (Řm 15,30; Kol 4,12). Takové je jeho pojetí služby církevním obcím (Kol 2,1). «Modlí se ve dne v noci» (1 Te 3,10), aby se mohl setkat s Tesalonickými, a tentýž superlativ (zde opsaný jako «ve dne v noci») používá i k popsání daru Božího v listě Efezanům: «věci nad pomyšlení vznešenější, než oč my prosíme» (Ef 3,20). Modlí se za pomoc pro sebe sama: «Třikrát jsem prosil Pána, aby mě nechal na po­ koji osten těla, posel to satanův)) (2 Kor 12,8). b) Modlitba a apoštolát. - ‘Soukromá prosba’, o které právě byla řeč, je výjimečným zjevem v Pavlově modlitbě, nerozlučně spjaté s po­ sláním hlásat Boží záměry a království, které mu bylo svěřeno. Sem patří konkrétní činy, jako sbír­ ka pro Jeruzalém (Řm 15,30n), prosba o ukonče­ ní zkoušek (2 Kor 1,11), o osvobození (Fm 22) apod (Fil 1,19; 1 Te 5,25). Za tímto účelem se do­ volává modliteb všech, jak o tom píše Kolosanům (Kol 4,12), za které v modlitbě bojuje Epafras. Modlitba je v *Těle Kristově poutem jedno­ ty (viz též 1 Jan 5,16). c) Vzdáváni díků. - Pavlova modlitba osciluje mezi tradičními póly prosby a *chvály: «modlitbou a prosbou oznamujte Bohu své potřeby s děkováním)) (Fil 4,6; srv 1 Te 5,17n; 1 Tm 2,1). Jeho vlastní listy (až na Gal a 2 Kor, z očivid-

ných důvodů) začínají chválou a díkůčiněním za duchovní pokrok adresátů a za to, aby Bůh po­ kračoval doplňovat svou milost (Fil 1,9). Zdá se, že *vzdávání díků sebou nese ostatní důležité prvky modlitby. To, co jsme jednou provždy obdrželi v Ježíši Kristu, zůstává výchozím bo­ dem modlitby, která se obrací k Bohu s pros­ bou, aby mohla vzápětí děkovat (2 Koř 9,11-15).

MODLY I. ODKLON OD MODLOSLUŽBY

Písmo svaté je vlastně popisem odklonu Božího lidu od modloslužby. Bůh «vzal» Abra­ háma, který sloužil «jiným bohům» (Joz 24,2n; d) Modlitba v Synově Duchu. - Pavel vysvětluje Jdt 5,6nn) - tento zlom se však neprosadil jedním rázem a Abrahámovi potomci jej musí prožívat úlohu *Ducha v modlitbě, která nás spojuje znovu a znovu (Gn 35,2nn; Joz 24,14-23) spolu s Nejsvětější Trojicí. Duch pak předkládá naše modlitby skrze Krista *Otci, jak to dodnes vy­ s rozhodnutím *následovat jediného Boha místo «chození za přeludy» (Jer 2,2-5). jadřujeme v bohoslužbě. Pavel se jen vzácně Modloslužba se totiž může vetřít i do úcty obrací ‘přímo’ na «Pána», tj na Ježíše (2 Kor k Hospodinovi. Už v desateru je obsažen zákaz 12,8; srv Ef 5,19; ale Kol 3,16 mluví o «Bohu» *obrazů (Ex 20,3nn; Dt 4,15-20), protože jedi­ místo o Pánu). Můžeme se modlit skrze Krista ným skutečným obrazem Boha je *člověk (Gn (v jeho jménu), protože se nám dostalo Ducha l,26n). Uctívání býka jako symbolu božské *síly synovství (Řm 8,15). V něm říkáme podobně (Ex 32; 1 Král 12,28; srv Sd 17 - 18) přivolává jako Ježíš «Abba», výrazem, který Židé užívali Boží *hněv a spolu s ním ostrou ironii proroků jen k označení pozemského otce a nikdy k označení Boha. Taková přízeň může přijít jedi­ (Oz 8,5; 13,2). Bůh trestá nevěrnost, ať už má konkrétní podobu modloslužby nebo uctívání ně shůry: «Bůh seslal do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče» (Gal 4,6; srv jeho vlastních zobrazení (Dt 13): opustí ty, kdo jej opustili nebo zesměšnili a vydá je napospas Mk 14,36). ♦ranám osudu (Sd 2,11-15; 2 Král 17,7-12; Jer Tím je ukojena lidská touha po Boží iniciativě 32,28-35; Ez 16; 20; 23). jako počátku modlitby. Jsme skutečně *syny (a Když pak jsou hrozby proroků tragicky po­ nejen naplněni pocitem synovství). Duch dodává tvrzeny vyhnanstvím, vzchopí se lid k novému naší modlitbě jistoty, uprostřed našeho váhání úsilí, ale ani potom modloslužba nemizí úplně (Ž1 (Řm 8,26; Žd 4,14nn; Jak 4,3nn), takže můžeme dosáhnout nezbytné hloubky, odkud nás Bůh vo­ 31,7; 10,4.11nn). V době makabejské znamená modloslužba přijetí pohanského humanismu lá - to jest hloubky lásky. Dovedeme pojmenovat dar, z něhož modlitba vychází a k němuž směřu­ (1 Mak 1,43), neslučitelného s *vírou v Hospo­ je: Duch lásky. Již se nám jej dostalo (Řm 5,5) a dina. Nezbývá než volit mezi modlami a ♦mučed­ nictvím (2 Mak 6,18 - 7,42; srv Dan 3). a zároveň o něj nepřestáváme prosit (Lk 11,13) Podobně je i v NZ věřící vytržen z modlo­ s jistotou, že budeme vyslyšeni a že nám otevře služby a přiveden k pravému Bohu (1 Te 1,9), ale přístup do svého nového *světa. Vně tohoto rám­ pokušení k návratu do pohanství číhá na ce se modlitba podobá modlitbě «pohanů», uvnitř se připravuje a uskutečňuje setkání nebe se každém kroku všedního života (srv 1 Kor 10,2530). Kdo chce vstoupit do království, musí upu­ zemí: «Duch i nevěsta volají: ‘Přijď!... Ano, Pane stit od modloslužby (1 Kor 10,14; 2 Kor 6,16; Ježíši, přijď!» (Zj 22,17.20). Gal 5,20; 1 Jan 5,21; Zj 21,8; 22,15). Církev, ve PBp které pokračuje Ježíšův boj proti *světu, žije vlastně v trvalém pokušení *klanět se «obrazu amen 0.1 - bdít II, III - bohoslužba - důvěra 2 - Eliáš NZ 3 - eucharistie I 1 - hledat I, II - chrám SZ I 1; NZ I 1, *šelmy» (Zj 13,14; 16,2) a «zhoubné modle» (Mt III 2 - chudí SZ III - chvála - klanět se - kněžství - koleno 24,15; srv Dan 9,27) v samotném chrámě. 2 - Mesiáš SZ I 2 - odpuštění I - požehnání I, III 5 - půst 0.1 - putovat - sláva/velebnost V - slyšet 2 - smír 2 - spása SZ II - společenství SZ 4 - touha III, IV - vzdávat díky zkouška/pokušení NZ III 1

237

II. CO JE MODLOSLUŽBOU? Snaha o věrnost Božímu vyvolení vedla Izrael k úvahám o «němých modlách» a jejich podstatě (1 Kor 12,2) i přitažlivosti. Dospěl tak k přes­ nému popisu nicotnosti všech model. 1. «Jiní bozi». - Tento výraz je až do doby Jere­ miášovy běžný a zdá se, že jím Izrael nepřímo připouští existenci jiných bohů než Hospodina. Nejde o dožívání starých náboženství, protína­ jících se s novějším jahvismem lidové zbožnosti, jak je tomu v případě domácích bůžků (teraflm), zřejmě vyhražených ženám (Gn 31,19-35; 1 Sam 19,13-16), nebo v případě hada v Nechúštánu (2 Král 18,4). Jde o úctu ke kananejskému Baalovi, na kterou Izrael narazil bezprostředně po do­ bytí zaslíbené země. Nemilosrdný, nesmiřitelný boj vzplanul hned na počátku: Gedeon si zjednal nehynoucí slávu tím, že nahradil oltářem ke cti Hospodinově *oltář, který jeho otec postavil Baalovi (Sd 6,25-32). «Jiní bohové» tedy označují jiná náboženství (srv 2 Král 5,17); že Hospodin je jediným skutečným Bohem, zůstává přitom mimo pochybnost (srv Ex 20,3-6; Dt 4,35). 2. Nicotnost model. - Boj proti modloslužbě po­ kračuje, napříště je ale už veden věřícím, který poznal, že na rozdíl od Hospodina «nejsou modly ničím» (Ž1 81,10; 1 Kron 16,26). Eliáš riskuje vlastní život, když se posmívá bo­ hům, kteří nedovedou strávit celopal (1 Král 18,18-40), a vyhnanci chápou nejlépe, že modly nejsou k ničemu, protože nedovedou říci nic o budoucnosti (Iz 48,5; 45,20nn). «Žádný Bůh ne­ byl stvořen přede mnou a nebude ani po mně» (43,10). To proto, že neexistuje doopravdy, ale byl stvořen (každý z nich) člověkem. Když pro­ roci brojí proti modlám, není to boj proti před­ stavivosti, ale proti zvrácenosti, konkretizované výtvory ze dřeva, bronzu, kamene nebo zlata (Am 5,26; Oz 8,4nn; Jer 10,3nn; Iz 41,6n; 44,920). Kdo se jim klaní, klaní se vlastnímu, lid­ skému výtvoru místo Stvořiteli. Kniha Moudrosti poukazuje na následky mod­ loslužby (Mdr 13 - 14): opustit toho, který je ži­ vot, znamená vydat se smrti. Podává také vysvět­ lení zrodu této zvrácenosti: zbožštění zemřelých, hlavně významných osobností (14,12-21) nebo přírodních živlů, které přitom mají ve skutečnosti člověka vést ke Stvořiteli (13,1-10). Pavel pokračuje v kritice modloslužby, kterou uvádí do úzké souvislosti s úctou ke *zlým du­

238

chům, takže oběti modlám jsou obětmi zlým du­ chům (1 Koř 10,20n). Ve svém masivním výčtu špatností se zabývá lidskou *hříšností, bránící člověku v poznání Stvořitele skrze stvoření a oslavující místo něj stvořené předměty a strháva­ jící do zkázy veškeré stvoření (Řm 1,18-32). 3. Modloslužba je trvalým pokušením. - Modlo­ služba není nikdy překonána s konečnou platno­ stí. Objevuje se pod nejrůznějšími rouškami zno­ vu a znovu. Jakmile člověk přestane *sloužit Pánu Bohu, stává se *otrokem - peněz (Mt 6,24 par), vína (Tt 2,3), *žádostivosti, která usiluje o opanování bližního (Kol 3,5; Ef 5,5), touhy po moci (Zj 13,8), rozkoše, závisti či nenávisti (Řm 6,19; Tt 3,3), hříchu (Řm 6,6), otrockého zacho­ vávání Zákona (Gal 4,8n). To všechno vede do smrti (Fil 3,19), kdežto ovocem Ducha je život (Řm 6,2 ln). Za těmito *neřestmi modloslužby se skrývá odmítnutí jediného Boha, který si zaslouží naší *důvěry. CW -* Babylón 1 - blud 1 - bohatství III - bouře 1 - Bůh SZ III 4; NZ II 1 - cizoložství 2 - ctnosti & neřesti 3 - Egypt 1 hanba I 4 - horlivost I 1 - hřích II 1, IV 3a - hvězdy chamtivost SZ 2; NZ 2 - kámen 1 - klanět se I 3, II 1 - klat­ ba SZ - lež II 1 - magie 1 - národy SZ II lb - nevěra obraz I - omyl SZ - pokrm II - šelma & zvěř 3b - zahanbe­ ní II - zlý duch SZ 2; NZ 2 - zvířata I 1

M OJŽÍŠ Mojžíš jako *prorok nemá v Izraeli sobě rov­ ného (Dt 34,10nn). Skrze něj Bůh vysvobodil svůj lid a uzavřel s ním smlouvu (Ex 24,8), jemu zjevil svůj Zákon (Ex 24,3; srv 34,27), jen jemu a Ježíšovi dává NZ titul *prostředníka. Mojžíšova úloha je ovšem omezena na vyvolený národ (Gal 3,19; Žd 3,5), zatímco Kristus, Syn Boží (Žd 3,6), přišel zprostředkovat spásu všem lidem bez roz­ dílu (1 Tm 2,4nn). Zákon nám byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda k nám přišly skrze Ježíše Krista (Jan 1,17). Porovnání Mojžíše s Ježíšem dává vyniknout rozdílu mezi oběma Zákony. 1. Služebník a přítel Boží. - Mojžíšovo povolání je výslednicí dlouhé prozřetelnostní přípravy. N a­ rodil se sice z rodu utlačovaných (Ex 1,8-22), ale za svou záchranu «vytažením z vody» (2,1-10) a za svou výchovu, kterou jej připravila na úlohu vůdčí osobnosti (Sk 7,2ln), vděčí dceři faraóna.

utiskovatele jeho národa. Lidská moudrost, po­ stavení a schopnosti, kterých tim nabyl, by ov šem nestačily k tomu, aby se stal vysvoboditelem svého lidu (srv Ex 11,3). Zpočátku dokonce zře­ telně naráží na odpor svých soukmenovců (Ex 2,11-15; Sk 7,26nn) a musí utéci do pouště. Tam se mu dostává *povolání od Boha: *Hospodin se mu zjeví, zjeví mu své *jméno a svůj *záměr ♦spásy, svěřuje mu příslušné *poslání a dává mu sílu k jeho naplnění (Ex 3,1-15). Slibuje mu, že bude s ním (3,12), a tím odpovídá na jeho ustrašenou námitku «Kdo jsem já...?» (3,11). ♦Pokora, která mu zpočátku brání vzít na sebe tak velikou úlohu a zodpovědnost (4,10-13), mu pomůže dovést ji s výjimečnou jemností a přes počáteční odpor svého národa (Nm 12,3.13) ke zdárnému konci. I jeho víra zakolísala (20,10), ale Bůh jej přesto nazývá svým nejvěrnějším služebníkem (12,7n) a jedná s ním jako s ♦příte­ lem (Ex 33,11). Na důkaz své velké přízně mu zjevuje ne sice svou *slávu, ale přece jen své jméno (33,17-23). Rozhovorem, který s ním tak­ to vede z ohnivého sloupu, z něj činí vůdce svého národa (19,9; 33,8-10). 2. Osvoboditel a prostředník smlouvy. - Prvním činem Mojžíše-vůdce národa je *vysvobození lidu z egyptského útisku. Mojžíš je poslán skoncovat s násilím, bránícím Izraeli sloužit Bohu, kterého faraón nechce uznat (Ex 4,22n; 5,1-18), dokud Bůh sám nestihne «svou mocnou rukou» Egypt těžkými *ranami. Mojžíš je vykonavatelem těch­ to trestů, kterými se projevuje Boží *soud. Po­ slední z nich umožňuje Izraeli vyjít pod vedením Mojžíše, naplněného moudrostí (Mdr 10,16-20), ze země a slavit *velikonoce. Lid Boží je vysvo­ bozen «rukou Mojžíšovou» (Ž1 77,21), a zatímco Izrael prochází mořem, vlny pohltí Egypťany, kteří jej pronásledují (Ex 14). Prvního cíle *exodu je dosaženo: na úpatí Sinaje přináší Mojžíš oběť, činící z Izraele *lid Boží (19,4nn) prostřednic­ tvím *smlouvy, která je zde uzavřena (24,3-8; srv Žd 9,18nn). K lidu smlouvy patří všichni, kterým se dostalo Mojžíšova křtu (1 Kor 10,2), tj. ti, kdo s ním a pod vedením *oblaku přešli mořem a zakusili ♦spásy. Mojžíš, jejich «vůdce a spasitel», je tak předobrazem Krista (Sk 7,35), prostředníka nové a lepší smlouvy (Žd 8,6; 9,14n), vykupitel, vysvo­ bozující z hříchů ty, kdo prošli jeho křtem (Sk 2,38; 5,31). 3.

Prorok, zákonodárce a přímluvce. - Jako vůd­

ce lidu smlouvy mluví Mojžíš jménem Božím (Ex 19,6nn; 20,19; Dt 5,1-5). Jako každý pravý pro­ rok je jen hlasem Božím (Dt 18,13-20). Zjevuje Izraeli Boží *Zákon a učí jej, jak podle něj žít (Ex 18,19n; 20,1-17 par). Napomíná k věrnosti vůči jedinému, transcendentnímu Bohu, trvale přítom­ nému uprostřed svého lidu (Dt 6), vyvoleného z lásky a spaseného bez jakékoliv zásluhy (Dt 7,7nn). Jeho prorockým úkolem je udržovat smlouvu a vychovávat vzpurný národ (Oz 12,14). Tato čin­ nost z něj činí prvního mezi pronásledovanými Božími *služebníky (srv Sk 7,52n). Občas si po­ stěžuje před Bohem: «Počal jsem snad já všechen tento lid nebo jsem jej zrodil, že mi říkáš: Nes jej ve svém klíně jako nosí chůva děťátko... Nemohu sám unést všechen tento lid» (Nm 11,12nn) a jed­ nou dokonce klesne pod tíhou nevěry svého lidu (Nm 20,10nn; Ž1 106,33): přestoupí meze své ob­ vyklé *slitovnosti a zapochybuje přes hloubku své důvěry k Bohu (Sir 45,4; Žd 11,24-29) a je za to potrestán (Dt 3,26; 4,21). Protože je Mojžíš prorok, přimlouvá se za lid, se kterým je spjat, a právě v úloze přímluvce je jeho osobnost nejpůsobivější. Jeho *modlitba za­ jišťuje Izraeli *vítězství nad nepřáteli (Ex 17,9-13) a zjednává mu odpuštění hříchů (32,11-14; Nm 14,13-20; 21,7nn). Staví se mezi Hospodinův ♦hněv (Ž1 106,23) a lid, který tím zachraňuje před smrtí. «Odpusť jim - ne-li, vymaž mne ze své kni­ hy, kterou píšeš!» (Ex 32,3 ln). Touto planoucí láskou nastiňuje už postavu trpícího *služebníka, který se přimlouvá za hříšníky, jejichž hříchy nese (Iz 53,12). Je předobrazem «proroka podobného jemu», jehož příchod oznamuje (Dt 18,15-18). Štěpán připomene toto proroctví (Sk 7,37) a Petr prohlásí, že v Ježíšovi došlo svého naplnění (Sk 3,22n). Tomuto «Prorokovi» (Jan 1,21; 6,14) vy­ dává Mojžíš v Písmě svědectví (Jan 5,46; Lk 24,27), a proto se zjeví po jeho boku v okamžiku Proměnění (Lk 9,30n). Ježíš, nový Mojžíš, však překonává Zákon tím, že jej naplňuje (Mt 5,17). On je skutečným cílem Zákona (Řm 10,4), a když naplnil vše, co tam je o něm psáno, je Otcem vzkříšen z mrtvých, aby dal svátého Ducha li­ dem (Lk 24,44-49). 4. Mojžíš a Boží sláva. - V Kristu se nyní zjevu­ je naplno *sláva (Jan 1,14), jejíž odlesk zářil na tváři Mojžíšově po jeho setkání s Bohem (Ex 34,29-35). Lid SZ nemohl snést ani tento prchavý odlesk slávy Boží (2 K or 3,7), a proto si Mojžíš dával na tvář závoj. Pavel vidí v tomto závoji

239

známku zaslepenosti Židů, kteří sice čtou, co na­ psal Mojžíš, ale nerozumí a neobrací se ke Kri­ stu, kterého Mojžíš ohlašoval (2 Koř 3,13nn). Ti, kdo opravdu věří Mojžíšovi, věří také Kristu (Jan 5,45nn) a jejich tvář, podobně jako Mojžíšova, odráží slávu Pána, který je proměnil ke svému obrazu (2 Kor 3,18). Vykoupení v nebi «budou zpívat Mojžíšův hymnus a chvalozpěv Beránkův» (Zj 15,3; srv Ex 15), jediný chvalozpěv velké noci jediného Spasitele, jehož *před obrazem Mojžíš byl. R M & MFL -> archa smlouvy II - Áron 1 - Hospodin - Jozue 1 - láska I SZ 1 - modlitba I 1 - oheň SZ I 1, II 2 - povolání 0, I Proměnění 2 - prorok - prostředník I 1 - přítel 1 - služeb­ ník Boží I - smlouva - tichý 2 - tvář 4 - vidět SZ I 1 - víra SZ I - vyvolení SZ I 3c - Zákon MORÁLKA -* ctnosti & neřesti - dobro & zlo - odplata III 2 - spravedlnost - tělo II - Zákon

MOŘE Na rozdíl od Féničanů a Řeků, Izrael nebyl národem mořeplavců. Šalomounovy a Josafatovy pokusy jsou ojedinělé (1 Král 9,26; 22,49). Teprve v důsledku ^rozptýlení se «ostrovy» dostaly do zorného pole Izraele (Iz 41,1; 49,1) a Židé si po­ malu přivykali na dlouhé cesty po moři (Jon 1,3). V době NZ to už bylo běžné (Mt 23,15) a Pavel, Žid z diaspory, cestoval Středozemním mořem a hlásal evangelium. Moře samotné však pro svatopisce zůstává nositelem náboženských obsahů se zcela přesným zabarvením. 1. Mytické monstrum a Boží stvoření. - Pohled na moře vzbuzuje v každém člověku pocit ne­ spoutané, hrozivé síly, nebezpečné námořníkům (Ž1 107,23-30) i obyvatelům pobřeží, které hrozí zatopit (srv Gn 7,11; 9,11.15). Mezopotámská mytologie personifikovala tento kosmický oceán, obklopující pevninu, do podoby nestvůrného *zvířete. Nazvala je Tiamat a viděla v něm nes­ poutané chaotické síly zkázy, protivníka boha Marduka. Jeho úkolem bylo přemoci tuto nes­ tvůru, bránící uspořádání vesmíru. Podobně stojí proti sobě v ugaritské mytologii bůh moře Jam a Baal v boji o moc nad božským světem. V bibli je naproti tomu moře odkázáno na úro­ veň pouhého *stvoření a v klasickém vyprávění o stvoření Hospodin odděluje od sebe dvojí vod­ stva propastných hlubin (Tehom), jak to dělal

240