Evangelizace ohněm. 3931831337, 1882729005 [PDF]

Zitiervorschau

Evangelizace

REINHARD BONNKE

Vzbudit tvůj soucit se ztracenými

CW

Evangelism by Fire Czech Copyright © CfaN 1997 Edition 1, Printing 1 3,000 copies ISBN 3-931831-33-7

Originally published in English as Evangelism by Fire First published 1990 Copyright © CfaN 1990,1993 ISBN 1-882729-00-5

600,000 copies in print in various languages

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být bez písemného svolení vydavatele žádným způsobem reprodukována ani přenášena, a to ani mechanicky ani elektronicky včetně fotokopírovaní a nahrávání do jakéhokoliv systému pro ukládání informací umožňujícího opětovné vyvolám uložených dat.

Překlad: Hana Pallova Sazba: Křesťanská misijní společnost - Olga Markupová Biblické citace jsou uvedeny bud podle ekumenického překladu Bible (Starý zákon), nebo podle překladu KMS (Nový zákon).

Published by Christus für alle Nationen e. v. Postfach 60 05 74, 60335 Frankfurt am Main, Germany Tato kniha je distribuována zdarma na náklady organizace Christ for all Nations a není určena k prodeji.

VĚNOVÁNÍ Tuto knihu věnuji všem svým kolegům - rybářům lidí ze služby „Kristus pro všechny národy“, kteří mi pomáhali roztahovat sítě evangelia v Africe a ve světě.

OBSAH 9

Úvod

1 2 3 4

Část I: Potřeba Kdy žhářství není zločinem Anti-pomazání Nesmrtelné dílo prosmrtelníky Volání po evangeliu

5 6 7 8

Část II: Zápalné evangelium Noví Boží Elíšové Poselství, jemuž není rovno Ježíš - oblečený nebo svlečený? Když přestaly zázraky

19 35 45 60

73 87 96 108

Část III: Osobní pohnutky 9 Lekce v plavání od Ezechiela 10 Moc vroucí lásky 11 Pomazaný amatér 12 Zbraně našeho boje

127 138 150 163

Část IV: Úspěch Bezmocný nebo důležitý? Sedm kroků k úspěchu Pozitivní iniciativa Žádné smlouvy s ďáblem

179 181 195 205

13 14 15 16

Část V: V praxi

17 18 19 20

Past Dějiny na provaze Bezúhonnost - satanův terč Přímluva - rozbuška

221 234 242 255

Úvod

PROBUZENÍ NENÍ NÁHODA Jako mladý misionář v Africe jsem před 25 lety někdy kázal pouze pěti lidem. Lačně jsem toužil po příležitosti, abych viděl dopad slavného evangelia prezentovaného „osvědčenou“ tradicí zahraničních misií. Ale pět lidí? Vždyť úkolem naší misie bylo zasáhnout 450 milionů afrických duší, z nichž většina spasení skrze Ježíše Krista ignorovala. Ano, všichni by mohli být evangelizováni způsobem, jaký jsme běžně používali, ale to bychom museli zůstat naživu asi 5 000 let! Nízký počet diváků nás však nezastrašil. Mohlo přece přijít probuzení, a to by nám ušetřilo spoustu starostí. Bůh sám by mohl povstat k bitvě. Tato naděje v nás živila trpělivost a opti­ mismus. Cožpak se naši velcí duchovní prapředci nespoléhali s neochvějnou vírou na totéž?

NEKÁZANÉ EVANGELIUM NENÍ K NIČEMU Později jsem však tuto myšlenku začal zpochybňovat. Zasáhlo mě poznám, že evangelium nemůže být dobrou zprávou pro lidi, kteří je neuslyší. Nekázané evangelium tedy vlastně žádným evangeliem není. Poté mým srdcem pronikl další malý paprsek světla: V Novém zákoně nikdy nečteme o Bohu, který evangelizuje pouze sám, ale je zde psáno: „Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi“ (Mk 16,20, vlastní zdůraznění slov). Bůh jednal, když jednali oni. Smith Wigglesworth řekl: „Skutky apoštolů byly napsány proto, že apoštolově jednali!“

„Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří“ (1 K 1,21).

10

Evangelizace ohněm

Bůh tedy čekal na nás, což zahrnuje i mne. Této myšlenky jsem se nemohl zbavit. Založil jsem biblický korespondenční kurz. Zapsalo se do něj 50 000 lidí. Tak mnoho! Tento fakt mi jako periskop čnící z po­ norky zjevil, že jsem ponořen do oceánu lidstva hladového po spasení. Navíc jsem byl neustále pronásledován vizí. Noc co noc jsem viděl obraz celého afrického kontinentu, jak byl po­ stupně omýván Ježíšovou krví, jedna země za druhou.

Čekání na probuzení? Čekali jsme! Důkladné a trpělivé če­ kám jsme absolvovali během sta dlouhých let horlivých modli­ teb. Není ted na řadě s odpovědí Bůh? A ještě jedním faktem jsem byl osloven: k probuzení nikdy ne­ došlo bez agresivní evangelizace. Na základě zdánlivě divokého impulsu, který, jak se ukázalo později, pocházel od Boha, jsem tedy za souhlasu ostatních čtyřiceti lidí z našeho sboru objednal stadión s deseti tisíci místy za účelem uspořádání evangelizační kampaně. A výsledek - přišlo 10 000 lidí! První sklizeň obilí. Po­ prvé jsem sledoval na vlastní oči, jak tisíce lidí pozitivně reagovaly na výzvu ke spasení a běžely dopředu k pódiu. Bůh otevřel můj zrak a já jsem spatřil mocnou vlnu Ducha svátého, jež zalila celý stadión. Konal se masový křest v Duchu svátém, doprovázený mnoha zázraky uzdravení. Plakal jsem jako malý chlapec a slav­ nostně jsem Bohu slíbil, že v poslušnosti budu cestovat celou Afri­ kou a že tuto vizi budu šířit dále. Logicky jsem usoudil, že pokud Bůh může jednat s 10 000 lidmi, může jednat i se 450 miliony. To, co Bůh nyní činí v Africe, bere dech. Na cestě již poseté stopami velkých Božích služebníků sklízíme s radostí tam, kde oni v slzách rozsévali. Dorazili jsme do města Bukavu v Zaire, které dosud není dobře přístupné, protože se nachází v deštném pralese. Prvním misionářem, který toto město navštívil, byl C. T. Studd. Viděli jsme tam, jak na volám Boží lásky reagovalo

ÚVOD

11

70 000 lidí. David Livingstone prorokoval, že tam, kde on viděl sotva jednoho obráceného člověka, jiní později uvidí takových lidí tisíce. A tak tomu také bylo. Ve městě Blantyre v Malawi, jež bylo pojmenováno po skotském rodišti Livingstona, reago­ valo na volání ke spasení několik stovek tisíc lidí.

SPOUŠŤ PROBUZENÍ BYLA ZMÁČKNUTA Čarodějnictví, okultismus a zlo dnes činí evangelium stejně efektivním, jako je zbraň v hadí díře. Když Ježíš ve velkém osvobozuje zajatce, ďábel je na útěku. Chladné a příležitostné křesťanství nezmůže nic. Národy naléhavě potřebují plamenné poselství kříže nyní, ne až tehdy, kdy na to budeme mít čas. Prezidenti a představitelé afrických států sledovali, jak zá­ zračně a blahodárně evangelium na jejich národy působí, a osobně nás vítali. V březnu naše severní skupina dorazila téměř až k sa­ harské poušti u Ouagadougou, hlavního města státu Burkina Faso (dříve Horní Volta). Tato země je známa svým okultismem. Dva­ krát nás prezident přivedl do svého domu. Šest shromáždění bylo navštíveno celkem 800 000 lidí, závěrečné bohoslužby téměř čtvrt milionem. Většina lidí, včetně mnoha muslimů a animistů, vyznávala víru v Ježíše Krista. Podobně se na jedné bohoslužbě v nigérijském městě Kaduna shromáždilo 500 000 lidí - na šesti shromážděních byla zaznamenána účast celkem 1,67 milionu. Odezva na moc evangelia je absolutně úžasná!

V současné době chovám v srdci Boží příslib toho, že na jed­ nom shromáždění uvidíme jeden milion obrácených duší. Bu­ dujeme ozvučovací systémy, jejichž prostřednictvím bude možné oslovit větší zástupy než kdy předtím. Arogantní troufa­ lost? Pokud ten Ukřižovaný má „spatřit světlo, nasytit se dny“ (spatřit práci své duše a být uspokojen - doslovný překlad z angličtiny), jak je zapsáno v Izajášovi 53,11, můžeme se od­ važovat přemýšlet v menším měřítku? Byl by „nasycen dny“

12

Evangelizace

ohném

(uspokojen - doslovný překlad z angličtiny) něčím menším? Proč by měli Boží služebníci plánovat jako liliputám?

NÁHLÁ ZÁPLAVA Bůh říká: „Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře“ (Abk 2,14). Jak vody pokrývají moře? Tak důkladně, že na dně moře není jediné suché místo! Toto jasně ilustruje Boží plán. Známost jeho slávy, moci a spa­ sení bude rozšířena po světě jako záplava po náhlém dešti. Ne­ bude existovat jediné suché místo, žádná ignorantská země, vel­ koměsto, město, vesnice, rodina ani jednotlivec. „Celá země je plná jeho slávy,“ volali serafové (Iz 6,3). Tato dekáda se musí stát vyvrcholením století globální evange­ lizace a probuzení, dovršením dřiny a slz předchozích generací Božích pomazaných. Církev je záchranným člunem, nikoli zá­ bavní lodí. Komici tam nutní nejsou. Všechny ruce na palubě, od kapitána až po kuchaře, jsou však zapotřebí ke spasení duší. Cír­ kev, která nehledá ztracené, je „ztracená“ sama o sobě. Někteří lidé zastávají názor, že v dnešních pluralitních společnostech ne­ může křesťanská polovina lidstva nikdy proniknout tou druhou polovinou. Ale nebyla to snad naše situace, kterou Bůh předvídal?

Lidé se ptají: „Co říká Bůh církvi dnes?“ Proč je takovým pro­ blémem slyšet Boží hlas? Mluví snad Bůh tak potichu? Ani dnes Bůh neříká nic, co by již nebylo uvedeno v jeho Slovu. O jedné věci k nám mluví určitě. Jestliže poselství našich proroků jsou pravdivá, jejich hlasy budou znít stejně jako hlas Ježíše Krista a opakovat jako ozvěna to stejné Velké poslání: „Jděte do celého světa a vyhlaste evangelium celému stvoření“ (Mk 16.15).

HLEDÁNÍ EVANGELISTŮ Evangelisté? Tisíce jich zastávají v církvi službu, ke které je

ÚVOD

13

Bůh nikdy nepovolal. Je čas k tomu, aby tělo Kristovo znovu směle potvrdilo úřad evangelisty! Někteří pastoři se rozzlobí, když se jich zeptáš, proč dal Bůh evangelisty. Skutečnost, že Božím zájmem je dnes stejně jako v době Kalvárie spasení duší, zůstává věčně platná. A když byl Ježíš Kristus vzat do nebe, zřídil v církvi úřad evangelistů, aby pomohli dokončit toto velké dílo (Ef 4,8-16).

Minulost v sobě skrývá tragédie. Když se do ní ponoříme hlouběji, zjistíme, že někteří křesťanští pracovníci si chránili svůj monopol se stejnou žárlivostí, jako zlatokopové svůj zábor. Pro­ buzení bylo někdy uhašeno rivalitou. Není přece možné, aby úroda zůstala nepokosená, protože by sekáči pouze chránili své „vlastní“ stádo. Kristus nezemřel proto, aby umožnil lidem kari­ éru, ale aby zachránil ztracené. Tato kniha nepojednává o prostředcích a metodách, ale o du­ chovních principech. Nápaditost ti dá Bůh. Když on vede, začne existovat mnoho metod. Potřebujeme spíše vynalézavější přístupy, než aby lidé pracovali „vyzkoušenými a osvědčenými“ metodami včetně metod, které jsem vyzkoušel a osvědčily se. Metody, které měly malý dopad v minulosti, pravděpodobně nebudou mít velký dopad ani nyní. Mechanické dřině možná můžeme říkat věrnost, ale naším prvotním zájmem v evangelizaci je efektivita, nikoli pokroucený typ věrnosti. Během let, kdy jsem působil jako evangelista a misionář, jsem objevil množství limitujících faktorů, jež jsou evangeliu na pře­ kážku. Ačkoli se právě jimi v této knize adresně nezabývám, ze zkušenosů vím, že mnohé z „tradičních a přijatých“ metod evangeli­ zace zůstaly po generace beze změny. Jiné jsou doktrínami a stano­ visky, která nám říkají, abychom „vše nechali na Bohu“. Některé názory trvají na tom, že probuzení je Boží cestou, zatímco sou­ časně selhávají v uskutečňování Velkého poslání. Jiní lidé se do­ mnívají, že pokud lidé mají být spaseni, budou spaseni tak jako tak.

14

Evangelizace ohněm

Mám za to, že takové doktríny jsou mylné! Jaký je to strašný risk, když volba věčnosti duší spočívá na kontroverzním vý­ kladu Písma nebo formě řeckého slova. Taková doktrína může být naprosto pravdivá, nicméně však mrtvá! Neměli bychom se odvažovat úlohu evangelizace zanedbávat. Raději bych použí­ val metodu, jíž člověk opovrhl, ale kterou Bůh schválil, než me­ todu schválenou člověkem, jež však nepřináší žádné výsledky.

Z tohoto důvodu nechci tuto knihu omlouvat. Nepíši ji proto, aby ji člověk schválil, ale abych se sdílel s Božím pomazáním spo­ čívajícím na všech, kdo jsou připraveni ve víře vykročit. Teplota této knihy je vysoká - velmi vysoká. Její plameny budou pálit. Někteří z těch, kdo čtou tyto řádky, udělají dobře, když si pořídí pojištění pro případ požáru, protože zaručuji, že mnoho starých konceptů bude spáleno. Mé poselství není jednostranné, ale tryská z upřímného srdce. Neustále buším do Velkého poslání, protože vím, že ni­ kdy nemůže být zdůrazněno přespříliš. Dnem i nocí volám k Bohu a prosím ho o větší efektivitu v získávání naší generace pro něj. Evangelizace ohněm je jediné proveditelné řešení.

Neustále pečlivě pátrám, zdali se na obzoru objeví jim poma­ zaní mužové a ženy, kteří by se této výzvy Božího slova k evan­ gelizaci Duchem svátým mohli chopit. Věřím, že to nejlepší ještě přijde. Již brzy nastane doba, kdy celý svět bude rozezvučen chválami našeho Boha a Spasitele. Ten den, kdy každý jazyk, ať už mluví kteroukoli řečí a pochází z kteréhokoli národa „k slávě Boha Otce“ vyzná, že „Ježíš Kristus je Pán“ (Fp 2,11).

Tato kníhaje naplněna poznáním, kterému mě Bůh vyučoval a které mi dovolil během let prověřovat zkušeností. Píši ji pouze z jediného důvodu - abych inspiroval druhé ke „konání díla evangelisty“ (2 Tm 4,5). Poukazuji na principy, jež jsou ne­ zbytné pro jakoukoli službu Ducha svátého. Cti je, ne však

ÚVOD

15

proto, abys zjistil, jak já pracuji při svých evangelizačních kam­ paních. Čti je proto, abys mohl objevit, jak Bůh jedná skrze ko­ hokoli, kdo je ochoten následovat jeho plán.

OBROVSKÁ VÝSADA Andělovi, který se zjevil Kornéliovi ve Skutcích 10, nebylo dovo­ leno ani zmínit jméno Ježíše, ani mluvit o spasení člověka. Jaká veliká a svátá výsada byla (a je) rezervována pro lidi jako jsi ty i já. Andělovi bylo dovoleno pouze říci: „Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr“ (Sk 10,5). Tento mocný seraf z hloubi nebes se musel sklonil před vyšším privile­ giem Petrovým. Boha těší povolávat a vysílat lidi jako jsi ty i já.

Vždycky tomu tak bylo. Bůh použil čtyři evangelisty - Matouše, Marka, Lukáše a Jana - k tomu, aby napsali příběh evangelia Ježíše Krista. Takový model podle mého názoru odpovídá starozákonní si­ tuaci, kdy čtyři muži nesli Archu úmluvy. Nositelé evangelia se z generace na generaci mění, ale evangelium zůstává stejné. Nyní jsme tady my a dnes je řada na nás. Bůh povolal tebe i mne. Evan­ gelium potřebuje být šířeno až do konců země. Toto je Pánovo Velké poslání pro nás - a úkol zadaný Králem vyžaduje spěch.

JAK JE VELIKÉ PEKLO? Nevěřím tomu, že Boží záměr povolám do pekla má být větší než Boží záměr povolám do nebe. Z tohoto důvodu jsem tyto kapitoly napsal. Ačkoli Písmo mluví o „mnohých“, jež jsou na cestě k věčné zkáze (Mt 7,13), titéž lidé musí být zastaveni muži a ženami, kteří káží originální evangelium. Tak se Bůh po­ staral o to, aby „mnoho synů“ bylo přivedeno „do slávy“ (Žd 2,10). Chvála Bohu, Zjevem 7,9 mluví o úspěšném závěru.

Ježíš nařídil: „Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy“ (Mt 28,19). Neexistuje žádný alternativní plán pro pří­

16

Evangelizace ohném

pad, že by evangelium selhalo - evangelium neselže! Více lidí než kdy předtím v lidské historii je nyní přiváděno ke spasení, uzdravováno a křtěno v Duchu svátém. Rostoucí tempo vede k jedinému závěru; Ježíš přijde brzy.

Nejsme povoláni k tomu, abychom šli do bitvy, o jejímž vý­ sledku teprve bude rozhodnuto. Již na Kalvárii tato bitva byla vyhrána. Ježíš přikázal učedníkům; „Poproste tedy Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň!“ (Mt 9,38) a přidal: „Jděte!“ Stejná slova říká i dnes. Je to přenosný mandát. Probuzení přijde od Boha, ale kdy? Když budeme činit po­ kání ze své očividné neposlušnosti a vrátíme se k našemu zá­ kladnímu úkolu - evangelizaci. Každá jednotlivá aktivita ve sboru by se měla týkat toho, aby byl svět obrácen zpět ke Kristu. Proč čekáme? Vysvoboď ty, jež jsou na cestě k záhubě, nebo budeme potřebovat vysvobození my sami.

Část I

Potřeba

1. kapitola

KDY ŽHÁŘSTVÍ NENÍ ZLOČINEM Bůh přidal naplavené dříví do ohně. Suché staré klacky mohou hořet pro Boha stejně jako Mojžíšův keř! Haleluja! Nemodlím se: „Drahý Pane, dej ať pro tebe shořím.“ Nechci být hroma­ dou popela. Na hořícím keři bylo pře­ kvapující to, že neshořel. Tolik Páno­ vých služebníků vyhoří. Proč? Kvůli nějakému jinému druhu ohně. Na­ místo toho říkám: „Drahý Pane, nech mě hořet pro tebe.“ Plameny na oltáři by nikdy neměly vyhasnout.

Jan Křtitel

stál ve studených vodách Jordánu a křtil,

ale Ježíš Křtitel

stojí v řece tekutého Ohně.

Bez ohně není žádné evangelium. Nový zákon začíná ohněm. První věc řečená o Kristu ústy jeho prvních svědků se týká ohně. Jan Křtitel, sám o sobě „hořící a zářící světlo“, svědčil:

„On vás bude křtít v Duchu svátém a v ohni. V jeho ruce je lopata; pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm“ (Mt 3,11-12).

Jan Křtitel uvedl Ježíše Křtitele, Křtitele, mezi nímž a Janem je obrovský rozdíl. Jan používal vodu, fyzickou látku, ale Kris­ tus používá látku duchovní, svátý oheň. Voda a oheň - jaký kon­ trast! Ne že by Jan Křtitel měl vodnaté náboženství (ačkoli je ho okolo nás spousta, často kombinované s ledem!). Jan Křtitel stál ve studených vodách Jordánu a křtil, ale Ježíš Křtitel stojí v řece tekutého Ohně.

20

Evangelizace ohněm

Křest byl Janovým důležitým úkolem. Když uvedl Ježíše, oznámil, že i jeho důležitým úkolem bude křest. Křest je sou­ časné Pánovo velké dílo. Ježíš Křtitel - v Duchu svátém. Toto je velká Kristova zkušenost připravená pro tebe poté, co ses stal znovuzrozeným věřícím.

ZÁPALNÉ LÁTKY Evangelium je zapalovač ohně. Duch svátý ti není dán jen k tomu, aby ti Oheň je pomohl kázat výmluvná kázání. Za­ praporem paluje oheň v lidských srdcích. Do­ evangelia, znakem kud tě Kristus neosvítí, nemůžeš při­ Syna člověka. nést na zemi žádný oheň. Ježíš říká: Jen Ježíš křtí „Beze mne nemůžete činit nic“ (J 15,5). Ježíš nařídil učedníkům, aby ohněm. nedělali nic, dokud neobdrží „moc z výsosti“ (L 24,49). Když tato moc přišla, Duch zjevil sám sebe jako ohnivé jazyky spočívající na každém z nich.

Předtím Ježíš vyslal učedníky ve dvojicích (L 10,1). Připomíná mi to Samsona, který vysílal lišky po dvou, protože zvířata nesla pochodně pro žhářský nájezd na pole s úrodou a vinice nepřátel (Sd 15). Učedníci byli také vysláni po dvojicích, nesli Boží po­ chodně, zápalné látky pro Boha, které ohněm evangelia vypalovaly ďáblova teritoria. Byli to noví Elijášové, přinášející oheň z nebe. Dokud nespadne oheň, evangelizace a církevní aktivity mohou být velmi ruůnní a nudné. Kompozice z kazatelny, moralizující přednášky nebo kázání o tom, jak si myslíš, že by měla být ve­ dena ekonomika země - toto vše je ledová práce. Žádná Boží jis­ kra nezpůsobí zapálení ledu. Nikdo neodchází domů zažehnut. Je to v kontrastu se situací, kdy dva učedníci, kteří Ježíši naslouchali na cestě do Emaus, šli domů s vroucími srdci. Jsem si jistý, že k nim nemluvil o politice ani jim nenabízel nějaké návrhy či rady.

Kdy žhářství

není zločinem

21

Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi“ (L 12,49). Ježíšova misie není prázdninovým piknikem - satan se rozhodl, že tomu tak nebude. Satan působí zkázu. Pán své služebníky vy­ sílá s varováním před fyzickými nebezpečími. „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně“ (Mt 10,28). Co je pouhé fyzické zraném ve srovnání se životem zářícím Ježíšovou radostí a potěšením? Co je tělesné nebezpečí v porovnám s koru­ nou života nebo s úžasným dílem, ke kterému nás Ježíš povolává? „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte, démony vyhánějte; zadarmo jste vzali, zadarmo dejte“ (Mt 10,8).

ZNAK SYNA ČLOVĚKA Oheň je praporem evangelia, znakem Syna člověka. Jen Ježíš křtí ohněm. Takovéto Když takové křty vidíme, je to důkaz, záležitosti chladící že On. a nikdo jiný, je při díle. Je to víru nemají co do identifikující punc jeho aktivity a pra­ činění s Kristem vého vzplanutí křesťanské víry. Přilož k takovýmto aktivitám svoji ruku letnic. Čehokoli se Kristus dotýká, a ucítíš teplo. Prorok Elijáš došel ke stejnému závěru: „Bůh, který odpoví vzplane. ohněm, ten je Bůh“ (1 Kr 18). Jenom Bůh to činí. Elijáš si byl jist, že Baal toho schopen není. Co udává tvůj duchovní teploměr? Registruje něco? Jsi podchlazen? Existují v církvi studené oltáře? Uctívání bez vroucnosti? Doktríny zahřívané pouze třením? Existují teo­ logie a směry vyučování, jež jsou ohnivzdorné jako azbest. Existují náboženské knihy, jež poskytují teplo jen tehdy, když se přiloží na oheň. Takovéto záležitosti chladící víru nemají co do činění s Kristem letnic. Čehokoli se Kristus do­ týká, vzplane. Ježíš působí tání ledu. Některé druhy církev­ ního úsilí k vybičovaní malého nadšení přinášejí stejný du­

Evangelizace ohném

chovní výsledek, jako když o sebe třeme dva kusy hmoty.

SLEPÁ MUNICE Boží oheň je speciální - jedinečný. Na oltáři Mojžíšově byl po­ volen jen Boží oheň, nikoli oheň vyrobený lidskými prostředky. Nádab a Abíhú sami vyrobili oheň a zapálili jím kadidlo. Byl na­ zván „cizím oheněm“. Boží oheň vyšlehl ze svatostánku, pozřel cizí oheň a způsobil smrt obou vzpurných kněží (Lv 10,1-2). Dnes se nám také nabízí cizí oheň. Podivná evangelia, jež ne­ jsou vůbec evangelii křesťanskými, ale spíše teologií nevěry, myšlenkami lidí, jejich filozofií a kritikou. Nenesou žádnou stopu slávy - ohně z nebe. Nic v nich neprodukuje jakékoli vzplanutí, s výjimkou sporů. Jaké lži za tím leží, to mi ukázal můj přítel Paul C. Schoch. Citoval verš z Mt 16,23, kde Ježíš při rozmluvě s Petrem oslovil satana:

„Jdi ode mne, satane! Jsi mi pohoršením, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ Myšlenky existují na dvou protikladných rovinách. Existují myšlenky Boží a lidské - vyšší a nižší, jak říká Bůh v Iz 55,8-9. Satan přemýšlí jako lidé. Skutečností je, že satan prostě vůbec nemůže Boží názory pochopit. Je to podivné, když si vzpome­ neme, že původně byl Luciferem, andělem před Božím trůnem. Ježíš rozdrtil hadovu hlavu a já myslím, že ho postihl nějakým druhem poškození mozku! Ďábel je dezorientován. Kdysi byl satan plný moudrosti, dnes je však tento vládce nadzemských mocí zmaten tím, co Bůh dělá, a zvláště pak tím, co Pán udělal na kříži. Tento typ zmatku je způsoben hříchem.

Satan přemýšlí stejným způsobem jako lidé. To znamená, že lidé přemýšlejí stejným způsobem jako satan. Také se jim zdá, že kříž je bláznovstvím. Také nemohou pochopit věci Boží. Jak po­

Kdy

žhářství není zločinem

23

znamenal apoštol Pavel, ani on nejprve nebyl schopen „vidět“. Chladná zuřivost proti věřícím ovládala jeho srdce. Byl „dračí muž“, jenž vydechoval výhrůžky a vraždění. Byl plný horlivosti a jeho mozek byl plný vychytralé nevěry. Když však uvěřil, šu­ piny z jeho očí spadly. Divil bych se, kdyby peklo chtělo vyslat do Božího království špióny, aby se tam podívali, jaká tam mají tajemství. Démoni by těmto tajemstvím stejně neporozuměli. Peklo je naprosto zmateno. Pro satana je Kristova oběť zatvrze­ lou intrikou, kterou Bůh zosnoval proto, aby sám získal výhody. Ďábel ničí druhé. To je jeho špatná přirozenost. Kdybychom proti ďáblovi měli bojovat na úrovni lidských myšlenek, musíme mít na paměti, že on myslí stejným způsobem jako lidé. Satan vyna­ lezl lidskou hru v šachy a hraje ji po tisíce let. Ďábel předvídá náš každý tah a má na nás vymyšlený šach-mat již na deset tahů do­ předu. Satan má bohaté zkušenosti od dob Adama až dodnes a zná každý trik lidské důmyslnosti. Víru nevyprodukuješ moud­ rostí slov. Ke všemu, co řekneš, má ďábel vždy opačný výrok.

Evangelium nepochází z něčí hlavy. Univerzitní profesor je pro nás nevymyslel. Musíme se přesunout do Boží dimenze, protože tam nás nepřítel nemůže následovat. Ďábel není žádným protivníkem pro mysl plnou Ducha svátého. Jestliže plánujeme, kážeme, svědčíme a evangelizujeme jako lidé, satan to bude ka­ zit. Ovládá psychologii a propagandu. Odpovědí je - jednej v Duchu a kaž takové evangelium, jaké skutečně je. Pak ten, který vyvolává zmatky, se sám stane zmateným a nemůže vůbec sledovat hru. Ďábel dokonce ani nezná abecedu Ducha svátého. Neustále to vidíme na našich evangelizačních kampaních. Naše shromáždění úplně otevíráme Duchu svátému. Výsledky jsou vzrušující. Celé země jsou konfrontovány úžasnou mocí Krista. Tam, kde předtím vládla falešná náboženství a doktríny démonů, jsou nyní tyto mocnosti otřeseny a zlomeny! To by ne­ mohl udělat žádný kazatel, ať už je jakkoli populární či chytrý. Takový úspěch nastane pouze tehdy, když ho uskutečňuje svým

24

Evangelizace ohném

způsobem Bůh. Tam, kde Bůh vstoupí do pole, dojde k moc­ nému vítězství. Umí uspět, uspěje a působí úspěch i v součas­ nosti - pokaždé, když mu dovolíme, aby převzal velem. Tyto průlomy jsou součástí požehnám poslední doby, která Pán zaslíbil. Den letnic pokračoval - nezastavil se v Jeruzalémě, je určen až pro „nejzazší konec země“ (Sk 1,8). Nabízím vám tuto výzvu: Ať kdokoli začne pracovat na úrovni Ducha svátého a uvidí, zda zakusí něco méně než vyproštění a osvobození Je­ žíšem. Tento druh evangelizace rozbije satanův svět a bude roz­ prášen. Toto je ten svátý Oheň, jež nemůže být imitován.

OSTRÁ MUNICE A „PLNOU PAROU VPŘED“ Když je zbraň nabita slepými náboji, rána a zpětný ráz vypadají stejně, jako kdyby byla zbraň nabita náboji ostrými. Rozdíl je v účinku, ale ne v hluku. Slepá munice nikdy neudělá žádnou značku do terče, protože ho nikdy ne­ Boha však neuspokojí, když zasáhne. Skutečná kulka se může strefit do svého cíle. Nezajímáme se jsme jen šťastni o pouhé výstřely a zpětné nárazy, na­ a tleskáme. pínavé a efektivní Boží projevy, Duch svaty pracuje j ^^yž přitahují stovky tisíců lidí.

s perspektivou věčnosti.

Chceme vidět, jak něco ostrého se strefí přesně do středu terče. Davy mohou přijít. Chceme-li však, aby ně­ čeho bylo dosaženo, musíme vírou nechat uvolnit pravou salvu ohnivé moci Ducha svátého. Masy lidí jsou znovuzrozené, ži­ voty jsou naprosto proměněné, církve se zaplňují, peklo se vylidňuje a nebe je zalidňováno. Haleluja! Boží oheň není seslán jen pro radost několika emocionálních prožitků, i když, díky Bohu, má i tento úžasný vedlejší účinek.

Kdy žhářství není zločinem

25

Moc Ducha svátého produkuje živá shromáždění. Boha však neuspokojí, když jsme jen šťastní a tleskáme. Duch svátý pra­ cuje s perspektivou věčnosti.

Přemýšlím o tom, když vidím ty nyní Účelem letnic již téměř vyhynulé odfukující staré parní lokomotivy. Tito železní oři jsou je uvést v každém jako živá stvoření, vydechující ze sboru do pohybu svých útrob páru s ohněm. Úkolem kola pro Boha topiče je přikládat na oheň, dokud ko­ a rozvážet tak tel není plný páry. Když je tlak páry evangelium vysoký, strojvedoucí může udělat po celé zemi. jednu ze dvou věcí. Může buď zatáh­ nout za páku píšťaly, nebo může zahý­ bat pákou, která směřuje sílu do pístu. Píšťala bude vyfukovat páru, dokud žádná nezbude, a bude slyšitelná na míle daleko. Pokud je však síla nasměrována do pístů, pára může s daleko menším popraskem uvést do pohybu kola a neupoutávat žádnou pozornost na sebe sama. Vlak se pak valí pryč a rozváží svůj ná­ klad po celé zemi. Díky Bohu za vlakovou píšťalu. Je důležitá. Ale pokud by foukání do píšťaly bylo vše, co pára může dělat, nevyplatilo by se rozdělávat pod kotlem oheň a přikládat na něj.

Oheň Ducha svátého přináší moc. Hluk nevadí - aplikujme tuto sílu k pohybu. Hrom je ospravedlněn až poté, co uhodil blesk. Účelem letnic je uvést do pohybu v každém sboru kola pro Boha a rozvážet tak evangelium po celé zemi. „Jděte do celého světa a vyhlaste evangelium všemu stvo­ ření“ (Mk 16,15).

Opravdovou církví je církev typu „jdi“, a nikoli církev typu „seď“. Podívej se ven, tam, kde se náš Pán pohybuje přes celé kontinenty. Někteří jsou zahleděni dovnitř, nekonečně zkoumají své vlastní duše, jsou vyřazeni svojí introspekcí. Ježíš tě spasil,

26

Evangelizace ohném

nemusíš se bát. Začni mu nyní pomáhat při spasení druhých. Pokud Duch svátý přichází, buď bdělý a jdi. On činí své dílo, ni­ koli ty nebo já. „Běda mi, kdybych ho [evangelium] nehlásal“ (1 K 9,16). A běda těm, kdo evangelium z důvodu našeho se­ lhání neuslyší.

KŘESŤANSKÝ VĚK JE VĚK OHNĚ Dovol mi, abych ti položil otázku. Proč byl Ježíš vyvýšen na pravici Boží? I v těch nejobsáhlejších komentářích je o tom psáno velmi málo. Kristovo nanebevstoupení se zdá být opomí­ jeným studijním tématem. Má opravdu tak malou důležitost? Ježíš oznamuje své nanebevstoupení předem (J 16,7). Řekl nám, že dokud neodejde k Otci, nikdy neprožijeme tu nejzá­ kladnější zkušenost. Bez Pánova nanebevstoupení bychom ni­ kdy nemohli být pokřtěni v Duchu. Podívejme se zpět na vše, co Ježíš udělal. Ježíš podle Janovy zprávy uči­ nil tolik skutků, že celý svět by neob­ sáhl knihy o nich napsané. Takže co tedy nemohl udělat, když byl na zemi? Pouze jednu věc. Byla to věc, o které Jan Křtitel řekl, že ji Ježíš udělá křest ohněm a Duchem svátým. Ježíš to nedělal, když byl na zemi. Ježíš při­ šel z nebe a musel se tam skrze kříž a hrob vrátit předtím, než mohla začít závěrečná část jeho misie.

Pokud křest v Duchu svátém je Ježíšovým dílem, co to znamená? Znamená to, že vše, co má co do činení s ním a s evangeliem, by mělo být charakterizováno ohněm. Nic z toho, co Ježíš dělal, by ne­ Mělo by to hořet. mohlo být popsáno jako křest Du­ chem svátým a ohněm. Při žádném ze svých mocných činů - při svých kázáních, vyučování, uzdravo­ vání nebo ve své smrti a vzkříšení - nekřtil Duchem svátým. Je­

Kdy žhářství

není zločinem

27

žíš pro své učedníky udělal mnoho. Dal jim autoritu k tomu, aby pokračovali ve své misii tím, že budou uzdravovat, ale ode­ šel bez toho, aby je pokřtil v Duchu svátém. Takový křest se nemohl stát, dokud Ježíš neodešel k Otci. Vskutku, Pán to nejen řekl, ale přímo to zdůraznil. Vstoupil do slávy, aby převzal tento zcela nový úřad, úřad Křtitele Duchem svátým. To je důvod, proč vystoupil do nebes k Otci. Starý zá­ kon o takovémto křtu neudává nic. Je to „nová“ Boží věc. Ježíš nám samozřejmě dává i mnohá jiná požehnám. Je naším Vele­ knězem, Obhájcem, Zástupcem. Ale on sám tyto role nepojme­ noval. Pouze vyjádřil, že bude seslán Duch.

Poté, co byl Ježíš vzat do nebe (nikoli předtím), přišel Duch a „ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně ... a na každém z nich se usadil jeden“ (Sk 2,3). Mnoho let předtím oltáře Mojžíšova svatostánku a Šalomounova chrámu zářily čistým ohněm z ne­ bes. Plameny v horním pokoji při letnicích pocházely ze stej­ ného nebeského zdroje. Ježíš má na povel svěřenu veškerou moc. Stojí u ovládacího panelu.

OHNIVÉ JAZYKY Pokud křest v Duchu svátém je Ježíšovým dílem, co to zna­ mená? Znamená to, že vše, co má co do činění s ním a s evan­ geliem, by mělo být charakterizováno ohněm. Mělo by to hořet. V těch, kdo svědčí a pracují, by měl být oheň. V těch, kdo káží, také. Oheň v pravdě, o které kážeme - „Není mé slovo jako oheň?“ (Jr 23,29). Oheň v Pánu, o kterém kážeme - „Neboť náš Bůh je oheň stravující“ (Žd 12,29). Oheň v moci ke kázání: „ ... jazyky jakoby z ohně“ (Sk 2,3). Oheň v Duchu, z jehož síly kážeme - „ ... v Duchu svátém a v ohni“ (Mt 3,11).

Nyní mi dovol, abych ti ukázal některé velmi důležité cha­ rakteristiky Božího ohně:

28

Evangelizace ohném

1. Oheň musí strávit celou oběť

Na hoře Karmel se konaly dvě oběti. Jedna byla prováděna Baalovými kněžími, druhá Elijášem. Ta první, oběť Baalovi, nikdy neshořela. Nebyla hořlavá. Oběť tam byla. Ti, co ji obětovali, dychtivě po jejím vzplanutí toužili. Po celý den se k Baalovi modlili a pořezávali se noži, aby ukázali, jak zoufalá byla jejich touha. Dali do toho vše, co měli, a přesto jejich oběť ohněm ne­ vzplanula. Pokud by ďábel měl možnost přinést z pekla ji­ skřičku nebo dvě, aby způsobil vzplanutí, mohl by oběť zapálit. Oltář však zůstal studený. Ani na Elijášovu oběť nepadl oheň proto, že ji Elijáš připra­ vil. Oheň padl, když se Elijáš modlil a věřil. „Víra je vítězství.“ Je pravda, že Elijáš připravil všechno, jak měl. Až do posled­ ního písmene následoval pokyny Mojžíšovy, ale oheň nevzpla­ nul čistě jen na základě jeho poslušnosti. Ten plamen byl způ­ soben vírou.

Bůh seslal oheň pouze na oběť. Ne­ mělo by žádný smysl seslat oheň bez Bůh seslal oheň oběti. Křesťané sedící v křesle neob­ pouze na oběť. drží žádný oheň. Neexistuje nic tako­ Nemělo by žádný vého, jako je pomazaný „zápecník“. smysl seslat oheň Někdy se lidé modlí za oheň, když bez oběti. nejsou vůbec odevzdáni Bohu, a dů­ sledek je, že pro Boha udělají velmi málo. Dají Bohu pouze málo času nebo málo peněz a nesklízejí žádný výsledek. Kdyby takoví lidé Boží oheň měli, co by s ním dělali? Seděli by doma a jen by se z něj radovali? Oheň nás ne­ uchráni od starostí s evangelizací tohoto světa - zmocní nás k tomu, abychom kázali evangelium navzdory těmto starostem. Oheň je to, na čem záleží. Položení a připravení oběti není dost. Bůh nespasí duše a nebude uzdravovat nemocné, dokud na

Kdy

žhářství není zločinem

29

oltář pro něj nepoložíme vše, co máme - to je pravda. Naše oběť však Křesťané sedící není důvodem, proč to Bůh dělá. Bůh v křesle neobdrží vykonává své zázraky spasení žádný oheň. a uzdravení, protože je milosrdný Neexistuje nic a milostivý. Elijášova zbožnost nevy­ takového jako produkovala úžasný blesk, který na pomazaný oltáři všechno spálil. Oheň nepochá­ „zápecník“. zel z jeho svatosti. Tvé desátky a pří­ spěvky do sbírek nemohou koupit ani jediný malý plamének nebeského ohně. Boží oheň nepřichází kvůli naší oběti, ale kvůli oběti Kristově. Proto, díky Bohu, je ten oheň pro všechny. Probuzení není odměnou pro dobré lidi. Je to Boží dar. Proč o ně bojovat? Lidé mluví o „zaplacení ceny“. Toto je však případ typu „platíš příliš mnoho za to, co je dáváno zadarmo“. Oheň přichází vírou. 2. Pravda potřebuje být křtěná ohněm Můžeme být k smrti pravdiví, nicméně mrtví. Můžeme trvat na „těle pravdy“, ale může to být studená mrtvola. Ježíš neřekl pouze: „Já jsem cesta a pravda.“ Řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život“ (J 14,6, vlastní zdůraznění slov). Bůh řekl, že stvoří na Siónu „plameny ohnivé záře“ (Iz 4,5). Ježíš svědčil o tom, že Jan Křtitel „byl lampou hořící a zářící“ (J 5,35). Toto jsou před­ stavy světla a tepla. Evangelium je horké bez ohledu na to, jak mnoho se na ně svět usmívá. Nevím, jak bych kázal o „živých slovech“ Božích (Sk 7,38), kdyby nebyla skutečně živá. Evan­ gelium by mělo hořet. Kážeme-li evangelium chladně a lho­ stejně, bude to směšné. Jednoho dne mi jedna paní řekla, že na ní seděl „démon“, ačkoli byla znovuzrozenou křesťankou. Řekl jsem jí: „Mouchy mohou sedět jen na chladných kamnech a tam mohou sedět velmi dlouho! Vnes do svého života oheň Ducha Svatého a ten špinavý démon se tě neodváží dotknout, protože jinak by si spálil své špinavé prsty.“ Evangelium má svoji

30

Evangelizace ohném

vlastní hořící moc. Proto je pro kazatele přirozené, aby byl na­ plněn ohněm.

BOŽÍ OHEŇ V JEŽÍŠI Podle lidské zkušenosti se Boží oheň proměňuje v soucit - v ten typ soucitu, který jsme viděli u Ježíše. Ježíš možná svůj soucit neprojevoval pouze slovy. V Bibli čteme, že když naposledy přicházel do Jeruzaléma, kráčel před svými učedníky. Viděli, jak naléhavě spěchal kupředu. „Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli“ (Mk 10,32). Proč? Oheň v jeho duši byl nějak viditelný ve způsobu, jak kráčel. Když dorazili do Jeruzaléma, Ježíš uviděl znesvěcení chrámu. Jeho učedníci pak měli další důkaz jeho vášnivého citu. Jeho reakce ho proměnila v osobnost budící bázeň. Učed­ níci si připomněli slova Ž 69,10: „Neboť horlivost o tvůj dům mě strávila.“ Byl to však hněv lásky, nikoli chladná zuřivost. Je­ žíš nebyl šílený fanatik. Miloval dům svého Otce, a to je všechno. Jeho touhou bylo, aby viděl lidi v chrámu uctívat ve svobodě a štěstí. Komercionalismus v chrámu však toto vše zkazil. Jeho srdce přeteklo jako sopka. Oheň v jeho duši ho po­ hnul k tomu, aby vyčistil chrám. Jeho akce vyvolala strach a mnozí právě z tohoto důvodu ze scény utekli. Zůstali tam jen slepí, chromí a děti. Ježíš je uzdravil (Mt 21,14-16).

Toto však chtěl stejně udělat a to byl také důvod, proč jeho hněv dosáhl zápalné teploty. Smyslem jeho rozhořčení byla radost. Ježíš způsobil, že děti radostně zpívaly „Hosana!“ To byla jediná příle­ žitost zaznamenaná v Písmu, kdy nadšení z Boha bylo pokáráno, kdy v chrámových nádvořích bylo vyžadováno ticho. Požadovali to farizeové - chválení Pána přehlušovalo cinkání jejich peněz. Hudba peněz byla ztlumena! Toto byla jedna část Pánova ohně.

Kdy žhářství

není zločinem

31

MUZEUM MRAMOROVÝCH SOCH Světu nemá být prezentováno nic Slyšel jsem menšího než hořící poselství. Nemusí to být ohňostroj. Hořící oharky ne­ kázání, která byla musí létat do výše. Vše z církve by jako lekce však mělo odrážet teplé Boží světlo, o balzamování a to až k nejvyšší věžičce chrámu. mrtvých. Mohou se „A vše v jeho chrámu volá Sláva! „ (Ž 29,9). Čteme, že Bůh činí své slu­ z takových promluv lidé dovědět žebníky „plamenem ohně“ (Žd 1,7). Jeho lidé by měli být pochodněmi. Ne o živém Ježíši? pouze evangelisté, ale i svědkové, Ani Ježíš, ani Petr, služebníci, církevní funkcionáři, ve­ ba ani Pavel doucí, pracovníci, učitelé i administ­ neopustili sbory, rativní síly, ti všichni by měli planout sedícíjako Duchem svátým jako pochodně na studené ulici. Lidé na shromáždění mramorové sochy v muzeu. o obchodních záležitostech církve by měli vidět oheň Ducha svátého právě tak, jako lidé na shromáždění o probuzení, ba možná i více.

Ryba má stejnou teplotu jako voda, ve které plave. Příliš mnoho křesťanů je jako ryba - nemají více tepla z Ducha než studený nevěřící svět kolem nich. Lidé jsou teplokrevná stvo­ ření. Tak nás Pán stvořil. To je také způsob, jak podle jeho roz­ hodnutí máme nést evangelium - s vřelostí! Pán nás nevysílá proto, že máme chladné hlavy a jsme dů­ stojní. Ani nás nevysílá proto, že jsme klidní a vyrovnaní. Vy­ sílá nás s živými uhlíky z oltáře jako svědky Vzkříšení, aby­ chom dosvědčili, že jsme se setkali s Bohem letnic. Slyšel jsem kázání, která byla jako lekce o balzamování mrtvých. Mohou se z takových promluv lidé dozvědět o živém Ježíši? Ani Ježíš, ani

32

Evangelizace ohněm

Světu nemá být prezentováno nic menšího než hořící poselství. Nemusí to být ohňostroj. Hořící oharky nemusí létat do výše, abychom evangeliem oslovili lidi, kteří žijí stejně dlouho jako my.

Petr a ani Pavel však neopustili sbory, sedící jak mramorové sochy v muzeu.

Logika může být osvětlena, a stejně zůstane logikou, jako např. logika Izajáše nebo Pavla. Logika nemusí patřit do doby ledové. Oheň naznačuje vře­ lost, nikoli ignoranci. Je třeba učit se za pomoci všech prostředků, ale ne tehdy, pokud to oheň zháší. Pamatuj - záře před chytrostí. „Budeš nulovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“ (Mk 12,30). Pán chce, abychom měli srdce „v ohni“, aby z něj vyzařovala radost, soucit a láska.

Lidská důstojnost získává nový význam, když lidé chválí Boha. Už jsi někdy viděl, jak 50 000 lidí pláče, mává, skáče a ra­ dostně křičí Bohu? Co jiného bys očekával, když se matka po­ staví na pódium a svědčí o tom, že její dítě bylo právě uzdraveno z vrozené slepoty, hluchoty či ze zkřivených končetin? Tak často jsem viděl tato zázračná svědectví. Je to úžasná scéna - vrchol toho, co kdy člověk může zažít.

Nepřidává nám na zásluhách, pokud zůstáváme naprosto chladní, když chromí chodí a slepí vidí. Taková rezervovanost není chytrá - je pošetilá. Takové události více odpovídá jiná reakce např. tanec. Do přítomností Boží bychom měli přinášet radost! Ježíš řekl, že v takových dobách bude křičet i kamení (L 19,40). Dívám se na vzácné muže a ženy, černé či bílé, z nichž mnozí byli dříve tak smutní, jak stojí na shromáždění, ruce přitisknuté v emocích k tělu nebo pozdvihnuté při uctívám, oči se jim lesk­ nou slzami radosti, tváře obrácené vzhůru k Bohu, rty se pohy­

Kdy

žhářství není zločinem

33

bují v úžasné vděčnosti. Říkám si: „Jak jsou krásní!“ V tako­ vých chvílích si přeji, abych byl umělcem. Když důstojnost předchází naše potěšení v Pánu, je to katastrofa! Když se Bůh nedotýká našich citů, ďábel se jich dotýkat bude. Jak může Bůh usvědčit hříšníky a pomoci jim přijít k pokání, pokud nebudou cítit jeho jednání? Jak jim může poskytnout radost z odpuštění hříchů, když jejich duším nedá pocítit žádný vjem? Wřím, že povoláním evangelisty je zapálit oheň v lidském duchu.

Přivést lidi ke spasení je více než pouhé zapsání jejich jmen na tečkovanou čáru seznamu členů. Křesťanství není klub, jehož členy se stávají. Špásem' je duchovní operace. Co je odpuštění, jež vyhlašujeme? Jaký druh odpuštění Ježíš poskytl? Byl to opravdový druh milosrdenství. Toto odpuštění umožnilo, aby chromí zase chodili, a roztavilo tvrdost srdce ženy z ulice, což způsobilo, že žena slzami omyla Ježíšovy nohy. Byl to ten druh odpuštění, který umožňoval lidem více milovat. Byl to takový druh odpuštění, který umožnil lidem dělat něco neobvyklého, jako např. uspořádat večírek jako Levi. Toto odpuštění způso­ bilo, že Marie otevřela nádobku s nardem, která měla hodnotu malého bohatství, a Zacheus dal hodně peněz. Učedníci byli plni radosti, když vyháněli ďábly, ale Ježíš řekl, že to ještě nebylo nic. „Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; ra­ dujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu svátém“ (L 10,20-21). Petr slyšel, když Ježíš vyslovil tato slova, a porozuměl této lekci. Později napsal o věřících toto:

„Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, do­ cházejíce cíle své víry, záchrany duší“ (1 Pt 1,8-9).

34

Evangelizace ohněm

Radovat se tlumeně? Uctívat šeptem? Účastnit se tichých oslav? To není to, co slovo „radovat se“ znamená v Písmu. Jeho význam je „jásat, křičet, být nadšený“. Zkus to dělat bez emocí, bez ohně!

Oheň Ducha svátého je skutečný. Musí téci skrze církev Je­ žíše Krista stejně jako krev žilami. Ohněm zapálení Boží lidé a ohněm zapálená církev jako celek vyhrají naši ztracenou ge­ neraci pro Krista.

2. kapitola

ANTI-POMAZANÍ JAK DLOUHO MŮŽE TRVAT POSLEDNÍ HODINA? Představ si, kdyby nastala tvá poslední hodina! Co bys dělal? Jaká nervozita úzkostných příprav by nastala! Ale dovol mi, abych ti řekl, že toto poslední hodina je. „Dítky, je poslední hodina (1 J 2,18). Já vím - zdá se, že tato hodina trvá již velmi dlouho, protože Jan tato slova psal před deva­ tenáctí sty lety. Nenech se však tímto faktem uvést do zmatku. Jedna věc, kterou si můžeme být jisti, je to, že pokud to byla poslední hodina tenkrát, tím spíše je nyní! Kdyby Jan psal dnes, pravděpo­ dobně by napsal: „Dítky, je poslední vteřina poslední hodiny ..." Když Jan tyto verše psal, díval se na Boží hodiny, ne na naše. Jejich ručičky nestojí klidně. Jak dlouho bude Boží hodina tr­ vat, měřeno pozemskými časoměrnými metodami? Nevíme, jak blízko jsme konci. „O tom dni a hodině nikdo neví,“ řekl Ježíš v Mt 24,36. Je však zřejmé, že se jí každý den více blížíme. Pa­ vel to viděl podobně: „Víte také, jaký je čas, že už nastala ho­ dina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže než tehdy, když jsme uvěřili“ (Ř 13,11).

Kdyby si někdo myslel, že mu zbývá jen posledních 60 minut, rozhodně by nemarnil čas hloupostmi. S mikrose­ kundami utíkajícími stejně jako písek v přesýpacích hodi­ nách by viděl, co je pro něj skutečně důležité. Nešel by si asi koupit klobouk podle nejnovější módy, ani by očima nepře jížděl finanční sloupky udávající stav akcií. Zaměření se na konec by všechno v životě postavilo do správné perspektivy.

36

Evangelizace

ohném

Jednou někdo řekl, že většina lidí žije, jako kdyby jejich ži­ vot byl trvalý. Poselstvím Bible je, že naše dny nejsou neko­ nečné, ale jsou „sečteny“. Tento čas je skutečně pouze pro dů­ ležité věci. Zvláště mám teď na mysli církev Ježíše Krista. Lidé často poukazují na to, že se život skládá z tisíců detailů, z nichž menšina však nesmí převážit většinu. Církev se má zajímat o je­ diné - válku se satanem a tažení na duše. Ježíšovým úžasným rysem bylo, že přišel, když ho poslal jeho Otec. A naším úžasným rysem by mělo být, že bychom měli jít, když nás Ježíš vysílá. „Jako mne poslal Otec, i já posí­ lám vás“ (J 20,21). Církev by se měla zabývat vším, co by mohlo překážet jejímu vyjití.

LOGIKA POSLEDNÍ HODINY Když Písmo prohlašuje, že „je poslední hodina“, skutečně tomu tak je. Pro poselství evangelia je vždy poslední hodina. Tato zvláštní jedinečná doktrína Písma se nazývá „bezprostřední ne­ bezpečí“.

Mnozí si snadno přisvojí myšlenku, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce (J 4,35). Když chceš vědět, jak je možné, že jeden svobodný jedinec jménem Pavel vykonal tak mnoho, přečti si jeho závěr 1. Uštu Korintským. Žil, jako kdyby konec všech věcí byl blízko, jako kdyby závěrečná opona byla již na spadnutí.

Ale toto, vám, bratři, říkám, že čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli; a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo ku­ pují, jako by nic nevlastnili; a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa pomíjí (1 K 7,29-31). Evangelium je věčné, ale kázat je věčně nemůžeme. Když pozorujeme pomalé operace církve na frontě evangelia, mohli

Anti-pomazání

37

bychom si myslet, že na kázání dobré zprávy je času dost. Máme pouze délku svého života na to, abychom evangeliem oslovili lidi, kteří žijí stejně dlouho jako my. Dnes je naživu přes pět miliard duší - žijí v našem současném světě, který po­ třebuje být evangelizován, nikoli v nekonečném budoucím věku. Je poslední hodina.

BĚŽ! Aby otec náležitě přivítal svého mar­ Evangelium je notratného syna, běžel mu naproti! Běžel! Chtěl jsem také běžet, protože věčné, ale kázat je Duch svátý obtížil moji duši vědo­ věčně nemůžeme. mím toho, že je poslední hodina. Svě­ Máme pouze tové aerolinie mě považují za dob­ délku svého života rého zákazníka. Jedno z Pavlových k tomu, abychom oblíbených řeckých slov bylo slovo, které znamená „natahovat krk jako evangeliem oslovili lidi, kteří žijí muž už už dosahující cílové pásky“. stejně dlouho Je přeloženo výrazy „studovat, být pilný, být svědomitý, pospíchat, být jako my. horlivý, být vpředu“. Mnohé sbory jsou velmi aktivní, ale v čem? Přehrabování se ve světských záležitostech je jedním ze způsobů, jak vypadat působivě zaměstnaně a „důležitě“. Pravá důležitost však spo­ čívá v přinášení evangelia umírajícímu světu. Pokud všechny tyto myšlenky promítneme do praktického života, je to, jako kdyby se členové hasičského sboru holili předtím, než by reagovali na ohlášení požáru. Roky můžeme trávit tím, že budeme „stát za našimi principy“, jimiž pouze ospravedlňujeme naše církevní hádky a předsudky. To, na čem skutečně záleží, je příkaz k evangelizaci - je to jediný způsob, jak lidé mohou být vychváceni z plamenů věčného pekla.

38

Evangelizace ohněm

Tento Boží příkaz nebyl dán tehdy, když Bůh měl rozmarnou náladu. Sám Bůh je hnán nebezpečím toho, že lidské bytosti bu­ dou žít bez Krista. Jeho imperativem byla Kalvárie! „Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty mu­ sím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř“ (J 10,16). Ježíš řekl svým učedníkům na cestě do Emauz: „Což to ne­ měl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ (L 24,26). V obou výše uvedených Kristových výrocích je použito slovo „dei“. To slovo neznamená, že utrpení bylo pro Krista přiměřené či vhodné, ale že on to tak musel udělat - že rozhodnutí k činu bylo v něm. Bůh, který protrpěl kříž, to neudělal proto, aby nám tím dal zájmovou činnost či náplň chvil našeho odpočinku. Náš Pán nezemřel proto, aby poskytl zaměstnání několika členům církve. Nařizuje nám, abychom kázali evangelium všemu stvo­ ření. Jeho úkol nás požaduje celé.

Klamali bychom sami sebe a ztratili bychom pravý význam Božího slova, kdybychom si mysleli, že tato „poslední hodina“ se nás netýká. Týká! Nemá smysl říkat: „Boží poslední hodina je pěkně dlouhá, tak proč spěchat?“ Máme pouze dnešek. V tom nejužším slova smylu platí, že je poslední hodina. Jan tento vý­ rok mohl napsat již před dlouhými staletími, ale měl pravdu. V jeho inspiraci nebyly žádné trhliny.

■ Je poslední hodina pro někoho, jehož konečky prstů se již dotýkají věčné propastí. ■ Je poslední hodina příležitosti pro mnohé na různých mís­ tech. ■ Je posledrtí hodina možnosti poslechnout Pánovo přiká­ zání, když řekl: „Jděte do celého světa ...“ ■ Je poslední hodina před Ježíšovým návratem.

Anti-pomazání

39

PLACENI OD HODINY Před lety jsem v severním Německu Když je spasen měl tu výsadu, že jsem vedl k Pánu jednu starší paní. Většinu svého života starý člověk, zastávala funkci sborové varhanice, je zachráněna ale ještě nikdy nepoznala Ježíše jako jeho duše. svého Spasitele. Když slyšela evange­ Když je spasen lium a' otevřela své srdce Pánu, byla člověk mladý, zaplavena radostí Ducha svátého. je zachráněna O tři dny později jsem ji potkal znovu, jeho duše a celý ale tentokrát byla úplně na dně. Byl jsem tím zmaten a zeptal jsem se jí na jeho život. důvod, proč tomu tak bylo. Se slzami v očích mi řekla: „Už je mi sedmdesát let a Ježíše Krista jako svého Spasitele jsem přijala až nyní. Možná budu žít dalších pět nebo deset let, ale úplně jsem promarnila těch sedmdesát.“ Samozřejmě, že se mě to hluboce dotklo. Pak jsem řekl: „Ano, ale já vím, co se stane. Jednoho dne staneme před soud­ nou stolicí Kristovou. Jeho však nebude zajímat ani tak délka našeho života jako jeho hloubka. Když těch pět či deset let bu­ deš naprosto vydána Ježíši, bude to více, než kdybys byla vlaž­ nou křesťankou po dobu padesáti let.“ Pamatuješ si na Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici v Mt 20,1-16? Do večera, kdy dostali mzdu, někteří z nich pra­ covali pouze jedinou hodinu, ale hospodář je štědře odměnil a zaplatil jim stejně jako těm, kteří pracovali celý den. Proč? Protože oni pracovali tak dlouho, jak k tomu měli příležitost. To je Boží princip.

Pokud má někdo starost s tím, že nebyl při Ježíšově sklizni, když mohl, je nejlépe nechat to na Pánu žně. Nemarni svůj čas proléváním slz. Dej Bohu od tohoto okamžiku z celého srdce

40

Evangelizace ohněm

vše, co mu náleží! Toto radí apoštol Pavel v listě Filipským 3,13-14: Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího po­ volání vzhůru v Kristu Ježíši.

Pokud máš v sobě dech, budeš při poslední hodině, dni, mě­ síci či roku včas. Neopozdíš se. Mladí lidé však mají při stejné poslední hodině odlišné po­ stavem. Když je spasen starý člověk, je zachráněna jeho duše. Když je spasen člověk mladý, je zachráněna jeho duše a celý jeho život. Hodina pro mladého člověka by mohla být celým ži­ votem, a jak slavná tato hodina může být! Hodina plná lásky, ra­ dosti, pokoje, smyslu a jistoty po celý život. Jediný způsob, jak žít zítra, je žít ve víře a aktivitě pro Ježíše dnes. . Jednou jsem se modlil za starého umírajícího muže. Najed­ nou mě napadla podivná myšlenka: „Za co by ses modlil, kdy­ bys byl na jeho místě?“ Jeden známý politik jako své poslední přání uvedl „jeden chutný piroh s vepřovým masem“. Netrvalo dlouho a věděl jsem odpověď. Požádal bych Pána, aby mi dal sílu a pomohl mi vést ještě jednu evangelizační kampaň! Chtěl bych se trefit do středu terče ještě jednou, ještě jednou vést 100 000 duší k patě Kristova kříže. Neexistuje nic velkolepěj­ šího ani žádný slavnější způsob umírání než boj na tomto vítěz­ ném bitevním poli.

SLAVNÉ CRESCENDO Křesťané devatenáctého století měli mysl zaplněnou myšlen­ kami na přicházející století dvacáté. Příchod tohoto století byl pro ně naznačením Kristova brzkého návratu. Tito křesťané se

Anti-pomazání

41

modlili za novou sílu k evangelizaci celého světa v průběhu jed­ noho sta let před rokem 2000. Často měli na mysli cíl evangeli­ zace světa, a tato myšlenka je plnila dychtivou touhou. Bůh sly­ šel jejich modlitby a splnil touhy jejich srdcí.

Vědci zabývající se studiem moře nám říkají, že vlny v oceánu cestují tisíce mil, dokonce i pod povrchem a přes zdánlivě klidné úseky. Když dosahují na pevninu, vystupňují se v bouřlivé crescendo, vyhrbí svá mocná ramena, rozběh­ nou se s velkou rychlostí a hlasitostí, aby se majestátně roz­ lily po břehu.

Slavné vzdutí moci Ducha svátého spěchající ke břehu se dnes po celém světě chystá spojit se ke spontánnímu crescendu. Vzdouvání vln dokazuje, že břeh již nemůže být daleko. Ježíš přijde brzy! Je poslední hodina!

Další den letničního vylití Ducha začal v roce 1901 a pravda křtu v Duchu svátém s následujícími znameními byla obje­ vena znovu. Nejmocnější probuzení všech dob smetlo všechno jako vlna z nebe. Byla to stejná přílivová vlna, která začala v Jeruzalémě před 1900 lety. Povodeň Boží moci, „bys­ třiny na suchou zemi“ (Iz 44,3), přinesla světu požehnám na dvě stě nebo tři sta let. Pak se zdálo, že nastává odliv, a to z důvodu nevěry a světskosti. Církev dokonce vyučovala tomu, že taková moc byla určena pouze pro apoštoly a první učedníky. Kdyby ji tak potřebovali pouze oni! Duch svátý se stal pouhým třetím členem vyznání víry, uzamčeným a vypo­ vězeným do minulosti.

POMAZÁNI PRO POSLEDNÍ HODINU Tímto úžasným vylitím Ducha svátého dal Pán věřícím moc k tomu, aby vykonali daný úkol. Prvním úkolem, který Boží lidé vykonávali, byla evangelizace a vysílání misionářů.

42

Evangelizace ohném

V 1 J 2,18-27 Jan napsal o „poslední hodině“ (v níže uvedené citaci jsou uvedeny úryvky veršů):

Dítky, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází An­ tikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina ... Vy však máte pomazání od toho Svatého ... Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist ... Ve vás však zůstává poma­ zání, které jste od něho [Krista] přijali. Církev je pro poslední hodinu pomazávána. Duchem tohoto věku bude antikrist nebo anti-pomazaný. Pomazání Duchem svátým je téma, které prostupuje celým prvním Jano­ vým listem. Apoštolova varování ohledně poslední doby před námi dnes znovu ožívají. Udeří na nás ta­ kovou pravdou o poslední době, jež v nás téměř způsobí strach. Duch antikrista proniká lidským myšlením a společností. Vyvolává zhroucení morálky. Nepřátelské prvky zuří čím dál tím více, jako chvíle těsně před ženoucí se bouří. Je vskutku poslední hodina.

Sám Bůh je hnán nebezpečím toho, že lidské bytosti budou žít bez Krista. Jeho příkazem byla Kalvárie!

Bůh však má svoji odpověď - pomazání pro anti-pomazané poslední doby. Nikdy nedovolí, aby ďábel získal vládu. Vylití Ducha Svatého je zvláštní Boží provizí pro poslední hodinu. I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo ... dříve než přijde den Hospodinův, velký a hrozný (JI 3,1,4). Celé Kristovo tělo bude mobilizováno a vyzbrojeno pro po­ slední útok nepřítele. Ďábel znovu prohraje. Satan je poražený na věky.

Anti-pomazání

43

BIBLICKÁ PRORQCTVÍ JSOU DĚJINAMI V PŘEDSTIHU Toto je doba dozrávání pro závěrečnou žeň. Pole jsou po­ rostlá jak pšenicí, tak i koukolem. Satan vidí, že jeho příleži­ tosti postupně mizí - teď a nebo nikdy. Takže největší ukázky zloby, zločinnosti a degradace jsou před námi. Ale věřící musí přemýšlet o něčem více než pouze o přežití. Křesťané budou pravděpodobně pronásledováni a bezpochyby poteče krev. Naše myšlenky však prodlévají na Ježíšově triumfu a ví­ tězství.

Největší vylití, největší pomazání Boží mocí, které kdy bylo, na nás právě přichází. Minulá probuzení se budou zdát ničím v porovnání se dnem, kdy do celé církve proniknou letnice. Již toho vidíme záblesky - bitva pomazaných proti anti-pomazaným. Víme nyní, co znamená verš ve Zj 12,11: „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a ne­ milovali svou duši až na smrt.“ Ten rozhodující boj je plně po­ psán ve Zj 12,9-10: A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen ža­ lobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.

Biblická proroctví, jako je toto, se nedají změnit. Jsou ději­ nami napsanými v předstihu! Když ďábel trápí svět, Bůh bude trápit ďábla. Bůh udělá, co řekl, až po závěrečnou tečku. Haleluja! Radujeme se! Víme! Budoucnost je rozprostřena před námi. Je určena poslední hodina se svým grandiózním závěrem. A toto je období, do kterého nyní vstupujeme!

44

Evangelizace ohném

Na našich velkých afrických evangelizačních kampaních do­ chází k mocným vítězstvím nad satanskými mocnostmi a kouzelnictvím. Ohromné množství materiálů o čarodějnictví je na­ házeno na hromady a páleno. Jejich vlastníci byli vysvobozeni ze satanských strachů a útlaku, když přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Často jsem ukazoval na plameny se slovy: „Toto je jako místo, kde bude konečný ďáblův domov - ohnivé jezero!“ Satan nemá pod kontrolou oheň pekla - ty plameny jsou jeho soudem. Když vidíme, jak se ty „ďáblovy skutky“ mění v popel, vidíme, jak pravý oheň Pána dopadá na zástupy „en masse“. Anti-pomazání je podivný oheň zkázy a smrti. Plamen Pánovy přítomnosti však tento oheň pohltí, stejně jako pohltil cizí oheň Nádaba a Abíhúa (Lv 10,1-2). Poté na církev poplyne sladké pomazání pokoje až k jejím nohám a lemům jejího roucha.

Zapomeňme na staré sváry v Bo­ žím lidu ohledně záležitostí, které ne­ vedou ke spasení mužů a žen. Naším nepřítelem není jiná denominace či dokonce církevní sektářství. Naším nepřítelem je ďábel a jeho lži, jimiž klame svět - lež, že Bůh je mrtev, lež, že Bůh je lhostejný, lež, že všechno zvládneme bez Krista. „Oni nad ním zvítězili pro krev Berán­ kovu“ (Zj 12,11). Všimni si, že zájmeno „ním“ je v jednotném čísle! Máme jediného nepřítele - ďábla. Existuje pouze jedna moc, jež se může postavit proti němu - pomazání Ducha svá­ tého: „Jho se z tebe sesmekne jak po oleji“ (jho bude zničeno kvůli pomazání - doslovný překlad z angličtiny) (Iz 10,27).

Když ďábel trápí svět, Bůh bude trápit ďábla. Bůh udělá, co řekl, až po závěrečnou tečku.

3. kapitola

NESMRTELNÉ DÍLO PRO SMRTELNÍKY Člověk sloužící misií potřebuje vizi. I Izajáš a Jeremjáš ji po­ třebovali. Bez vize by nikdy nepostupovali směle vpřed. Být povolán Bohem nic nestojí, protože Bůh je ten, kdo povolává. Povolávat je však záležitost úplně odlišná. Pokud by člověk ne­ byl povolán, brzy by to vzdal. Byl jsem pilně pracujícím misioná­ Máme pouze řem v Lesotho, ale sen Afriky omý­ vané krví mě neustále pronásledoval. čas jedné generace Vize se stala ještě neústupnější a ži­ na to, abychom vější. Musíš pochopit, že vize je vždy jednu generaci doprovázena Božím tlakem. Všestrazachránili. vující touha mě vedla k realizaci Každá generace mých prvních pokusů v masové evan­ potřebuje gelizaci. Stále jsem však váhal. Čle­ regeneraci. nové mého misijního výboru s tím nesouhlasili. Byli to dobří a duchovní lidé, ale chyběla jim vize. Karl Barth řekl, že víra není nikdy identická s nábožností. Oni prostě věřili tomu, že běžná misijní práce spočívá v ovoce nesoucích krocích ke spasení Afriky, ni­ koli však v masové evangelizaci. Proč to podle mého názoru mám dělat odlišným způsobem? Jejich námitkou bylo, že po­ kud to byl Boží způsob, proč to tak nedělali jim lidé? Zatímco misionáři byli- spokojeni s misijní tradicí, já jsem se topil ve zmatku. Byl jejich názor mylný a můj správný? Cítil jsem se izolován. Boží tlak na mého ducha se neustále stupňoval, namísto toho, aby se zmenšoval. Pak jsem se ve spo­

46

Evangelizace ohném

lečenství setkal se skupinou evangelistů. Každý z nich vyprávěl podobný příběh. Sdíleli se s běžnou zkušeností oficiálního od­ razení. Měli v sobě hořící oheň Ducha, okolo sebe výzvu ne­ sčetných příležitostí a vnější prostředí je častovalo kritikou. Bě­ hem těchto porodních bolestí jsem mnohokrát v duševním utr­ pení musel trávit hodiny na modlitbách, abych si udržel duševní rovnováhu a pokoj. Trápil jsem se otázkou, jak dlouho by bez agresivních evangelizačních kampaní trvalo, než by Afrika byla omývána Kristovou krví? Máme pouze čas jedné generace na to, abychom jednu generaci zachránili. Každá generace potře­ buje regeneraci. Tlak dosáhl kritického bodu. Jednoho dne jsem se zamknul v hotelovém pokoji v Lesotho, abych se modlil. Rozhodl jsem se, že Bohu nedám pokoj, dokud od něj nedostanu jasné slovo. Směle jsem před Pána předložil vše, co jsem cítil. Řekl jsem mu, že jsem nemocen a unaven z napětí, jež mě táhlo k evange­ lizaci, ale v jehož realizaci mi ostatní lidé brání. Byl tento neu­ stálý impuls k uskutečňování kampaní skutečně jeho vůlí pro mě? Nezdálo se, že by ostatní pracovníci považovali masovou evangelizaci za správný směr. Zoufale jsem toužil po jasné od­ povědi. Toho dne mi Bůh všechny tyto záležitosti naprosto jasně osvětlil. Tak přímo, jak jsem mluvil k němu, mi také odpověděl. Řekl: „Pokud opustíš vizi, kterou jsem ti dal, budu hledat jiného muže, který ji přijme a udělá to, co chci.“

Ihned jsem činil pokání ze svého váhám. Rozhodl jsem se provždy. Pak se Bůh na mě začal usmívat a povzbudil mě. Od toho dne jsem se již neotočil zpět. Naučil jsem se, jak jednat s kritiky a jejich kritikou - dovolil jsem samotnému Bohu, aby se stal mým obhájcem. Ať kritikové vidí, že mě Bůh vedl, podle ovoce, které přináším, rozhodl jsem se. Namísto toho, abych se soustředil na kritiky, jsem se cvičil v soustředění na to, co Bůh

Nesmrtelné dílo pro smrtelníky

47

chce, abych dělal. Od toho času služba a výsledky postupně rostly krok za krokem, dimenzi za dimenzí. Někdy k tomu do­ cházelo poněkud dramaticky.

DOVEDNĚ UTVOŘEN Evangelizace se stala mým povoláním. Existují i jiné druhy po­ volání, které mohou lidé zastávat - apoštolově, pastýři, učitelé, proroci, starší, hudebníci, organizátoři, přímluvci, pracovníci v mnoha různých oblastech. Když Bůh na nás položí svoji ruku, dělá dvě věci. Za prvé, dává nám službu. Za druhé, ote­ vírá pro tuto službu dveře. Každý z nás má jedinečné a důležité místo v Božím království. Každý věřící je vytesán neopakova­ telným způsobem, „hněten v nejhlubších útrobách země“, jak to vyjadřuje Ž 139,15. Někteří jsou vzdáleni modelu běžného průměrného člověka. Pravděpodobně by byli stěží přivítáni ovacemi.

Nová vize může uvádět ve zmatek, a to nejen ty, kteří ji obdrží, ale i ty, Musíme si dát kteří ji neobdrží, a to zvláště tehdy, pozor na to, staví-li člověka do středu veřejného abychom s kritikou zájmu. Člověk se může setkat s od­ nezacházeli špatně. porem, kritikou, dokonce i žárlivostí. Někdy skrze oči Někdy ani jeho blízcí přátelé a pří­ druhých vidíš týl buzní nemohou uvěřit tomu, že Bůh své vlastní hlavy. toto vložil do jeho duše. Boží volba se však nedá zaevidovat do knihy účtů, jak Pavel poznamenal o Jákobovi. Povolám je naprosto rozhodnutí Boží, nikoli lidské. Jsme-li nesprávně posuzováni a kritizováni, nejlepším důkazem toho, že jsme povoláni Bo­ hem, je naše trpělivost. Člověk, který ví, že jej Bůh vyslal, bude odpočívat v Bohu a nechá Pána, aby sám jednal s těmi, kteří nesouhlasí či mu nerozumějí. „Pokořte se tedy pod moc­ nou ruku Boží, aby vás povýšil v příhodný čas“ (1 Pt 5,6).

48

Evangelizace ohněm

Musíme si dát pozor na to, abychom s kritikou nezacházeli špatně. Někdy skrze oči druhých vidíš týl své vlastní hlavy. To, co o nás říkají jiní, je důležité, ať už jsou nepřátelé nebo přátelé. Chválím Pána za jeho výběr mužů a žen, ke kterým mě vedl a od nichž jsem získával jejich vnímání a vhled. Byl bych hlu­ pák, kdybych jim nenaslouchal. Evangelisté potřebují rady stejně jako ostatní služebníci. Evangelista nemůže být sám sobě zákonem. Je údem těla Kristova.

Na základě mých těžkých zápasů a porodních bolestí v Lesotho mi Pán dal následující vhledy a výzvu pro Církev:

PODOBENSTVÍ Z DEBÓŘINY PÍSNĚ Není úžasné, jak nás Boží slovo pozvedá a burcuje? Jeden oddíl z knihy Soudců mi neočekávaně poskytl mocnou výzvu k evan­ gelizaci. Jedinečným způsobem interpretoval Pán tento oddíl do mých myšlenek jako podobenství. V období Soudců byl Izrael mnohokrát nahoře a dole. Lidé byli často utiskováni vetřelci. Bůh ve svém milosrdenství povolal charismatické vůdce, aby Izraelity sjednotili a pomohli jim bránit se. Jedním z těchto soudců byla prorokyně Debóra. V té době kenaanský král Jabín vyslal své muže pod vedením Sísery, aby plenili izraelské území a zabíjeli.

Debóra byla Duchem Božím vedena k tomu, aby se nájezdu postavila na odpor. Nebyla však žádnou Johankou z Arku a ne­ oděla se brněním, aby bojovala jako muž. Použila svoji pře­ svědčující moc k výzvě, aby izraelští muži pod vedením Báraka shromáždili své kmeny.

Každý kmen obdržel Debóřino volání ke sjednocení a k vykonání toho, co by nemohli udělat odděleně - k opozici proti Síserovi. Někteří přišli, jiní odmítli. Je velmi zajímavé vidět, jak různé kmeny reagovaly. Tento starý příběh je ve skutečnosti jako zrcadlo nastavené před tváří dnešní Církve.

Nesmrtelné dílo pro smrtelníky

49

DAN A JEHO LODNÍ OBCHODY Když Debóra konala po vítězství Izraelitů přehlídku, zeptala se na Danův kmen: „A proč Dan jako host pobývá na lodích?“ (Sd 5,17). Danité byli obchodníci, pro Izrael provozovali do­ pravu obchodního loďstva. Přiváželi zboží z dalekých konců země. Když pak tyto lodě zakotvily v přístavu, staly se obchody, kde se prodávalo všechno dovezené zboží přímo zákazníkům. Tuto situaci chci vykreslit takto. Sám Dan vedl svůj obchod. Den byl úspěšný, zisk dobrý. Dan s uspokojením sčítá ceny na paragonech. Pak ho náhle vyruší jedna událost. Posel, vyčer­ paný během, dobíhá s touto zprávou: „ Milý Dane, Jabín, kenaanský král, vyslal Síseru, aby zpustošil Izrael. Bo­ jujeme vším, co je nám k dispozici, ale potřebujeme pomoc. Všechny kmeny se musí sjednotit, aby odrazily útok nepřítele. Přijď a pomoz - nyní. Tvoji izraelští spolubratři krvácejí a umírají. Prosím, odpověz. Přijď ihned!“ S pozdravem DEBÓRA (soudkyně Izraele)

Obchodník Dan byl tímto dopisem hluboce osloven. Vysko­ čil a zadíval se směrem do vnitrozemí, kde očekával, že by mohli postupovat nepřátelé. Možná slyšel řinčení brnění a ná­ řek svých umírajících bratrů. Ale pak, stejně tak náhle, se mu v hlavě objevily jiné myšlenky. Začala ho znepokojovat zvláště jedna z nich. Mohl by teď opustit své nedopočítané peníze? Kdyby šel a bojoval, co by se stalo s jeho loďmi a obchody? Riskoval by existenci svého kvetoucího obchodu? A bylo tady ještě něco jiného - Kenaanci byli jeho zákazníky. Nesmí je roz­ zlobit. Neměl by zůstat neutrální? Co kdyby se jeho lodě poto­

50

Evangelizace ohněm

pily, když by zanedbal péči o ně, a byly využity pro armádu? Na základě takovýchto úvah se rozhodl. Ve spěchu nacpal do po­ slových kapes balík peněz a řekl: „Zajisté chci pomoci. Nane­ štěstí však sám nemohu přijít, ale tady je můj příspěvek. Řekni Debóře, že jsem v duchu s ní.“ Úžasný muž, který nechá bojovat ženy! Takže Dan se vrátil k přepočítávám své tržby, zatímco jeho bratři se shromažďovali pod vlajkou Debóry a Báraka. Ať za Izrael padnou jim. Dan měl svůj obchod, na který musel dávat pozor. Dan byl ve své lodi lodi zájmu o sebe sama, sebelásky a chamtivosti.

Koho Dan reprezentuje dnes? Každý z nás by si měl tuto otázku položit. Dan je křesťan, patřící do Boží rodiny. Ví, že Bůh od něho něco žádá, slyší Boží volám, ale nereaguje na ně. Zůstává ve svém lodním obchodě, když Bůh chce, aby nejprve „hledal království Boží“. Zvuk cinkajících peněz, potlesk neob­ rácených nebo zkušenosti rodiny či přátel mu hrám v tom, aby následoval volání živého Boha. V církvi Dan zpívá o „sladkém sbohem a na viděnou na zlatém Dan nechal Debóru samotnou, břehu“. Dosáhne však jeho loď tohoto břehu nebo v moři života se bude jen ale anděl smrti snažit udržet rovnováhu? Pokud si byl ten poslední, myslíš, že by takováto situace nemo­ kdo nechal hla nastat, jen se rozhlédni kolem samotného jeho. sebe. Uvidíš vraky životů - následky toho, že si lidé zvolili špatné priority. Někteří z těch nejsmutnějších lidí jsou ti, kteří se upnuli na svoji hlavní příležitost, ale spustili oči z Boha. Ztratili své vize. A nakonec se jim nedařilo. Úspěch se proměnil v popel, popu­ larita zhořkla. Zvolili si Danovo rozhodnutí - zůstat ve svém lodním obchodě. Ať ostatní následují Krista na jeho pole zlátnoucí ke sklizni, na jeho pole bitevní či možná misijní. A na

Nesmrtelné dílo

pro smrtelníky

51

konci uvidí, že se jejich radost a spokojenost převrátí v tragédii. „Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde“ (Jr 8,20).

VYDĚLÁVAT PENÍZE - NEBO TVOŘIT DĚJINY? Běžec s Debóřiným dopisem doufal, že u Zabulóna a Neftalí pochodí lépe. Ti dva muži pracovali na polích a ve vesnicích. Slunce pálilo a oni se těšili, až den skončí a budou se moci ra­ dovat se svými ženami a dětmi. Shlukli se okolo posla, aby sly­ šeli a zvážili Debóřino volám do služby. Co by měli dělat? Tady existovala jen jediná volba - jít! „Chvála Pánu!“ křičeli, „že Bůh někoho pomazal k tomu, aby nás vedl. Nyní snad již na­ stane konec toho neustálého obtěžování od Jabína a jeho ban­ ditů. Díky Bohu za Debóru! Vrátíme se zpět k ní ozbrojeni až po zuby. Řekni jí, že jsme na cestě. Počítej s námi.“

Zabulón a Neftalí vyměnili své zemědělské náčiní za oštěpy. Objali své děti, políbili své plačící ženy a pochodovali do bi­ tevního pole. .Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole“ (Sd 5,18).

Válka byla vyhrána brzy. Danovi však nepřinesla žádnou slávu. Debóra, žena, vedla Izrael, a jiná žena, Jáel, manželka Cheberova, zasadila známou závěrečnou ránu. Přikolíkovala Síseru k zemi vlastním stanovým kolíkem, kterým prorazila jeho hlavu. Tím skončilo řádění kenaanské armády. Debóra pak jako soudkyně vykonala inspekci a na své cestě dorazila.do vesnice na pobřeží, kde navštívila Dana. Položila mu otázku, jež mu způsobila dlouhodobé problémy: „Proč Dan zůstal na lodi?“ Dan seděl, nemluvil a jeho prsty si nervózně pohrávaly s mincí. Nemohl pozvednout své oči do tváře této Duchem pomazané Boží ženy. Její otázka jej pronásledovala po zbytek jeho života. Stejnou otázku uslyšíme znovu před Božím

52

Evangelizace ohném

Zabulón a Neftalí neměli Danovo srdce pro obchod. Dan vydělával peníze, oni však vytvářeli dějiny své doby.

trůnem, kde Dan a zbytek nás bu­ deme muset skládat účty ze svých ži­ votů. Podívá se Dan na Pána? Nebo bude tak zahanben tím, že neví, jak odpovědět, že bude neustále ve zmatku klopit hlavu?

Zabulón a Neftalí neměli Danovo srdce pro obchod. Dan vydělával pe­ níze, oni však vytvářeli dějiny své doby - bojovali a zvítězili. Zachránili Izrael ve významné bitvě, o které se bude mluvit ještě za tři tisíce let. Riskovali všechno, dokonce i svůj život, a bojovali v předních pozicích bitevního pole. Dan nedal v sázku nic. Nikdy nepodstoupil žádné riziko. Když Dan zemřel, byl nejbohatším, ale přesto nejubožejším mužem v zemi. Ve své ložnici měl tyče zlata, které dosahovaly až do stropu. Viděl na ně z každého místa své ložnice, takže se na nich neustále svým zrakem mohl pást. Dan žil pro své zlato tak dlouho. Pak, když jeho duše opouštěla jeho tělo, chtěl ho uchopit a vzít si je s sebou. Anděl smrti mu je však se smíchem vzal: „Už sis svoji hromadu udělal, teď to utratí někdo jiný!“ Boží povolám slyší lidé Zabulóna a Neftalího, ne však lidé Danovi. Církve jsou tvořeny jedním nebo druhým druhem lidí. Danovi lidé jsou ti, kteří považují své obchody za důležitější než práci pro Boha, ti, jejichž zahrady za domem jsou úrodnější než pole, ti, kdo považují své domovy za cennější než nebeské příbytky pro ztracené a úsporu peněz za výhodnější než spasení duší. „Oženil jsem se, a proto nemohu přijít“ - tak Ježíš v L 14,20 citoval výrok člověka, který minul svoji příležitost. Zabulón však nechal všeho, a zachránil království. Zeptej se kteréhokoli pastora - řekne ti, kdo v jeho sboru má charakter Dana nebo Zabulóna a Neftalího. „Jsou to pořád titíž

Nesmrtelné dílo pro

smrtelníky

53

lidé, kteří reagují, dávají a pracují,“ řekne ti. „Kdyby nebylo jich, mohl bych sbor zavřít.“ Někteří Boží povolám poslechnou, ať to stojí cokoli, ale jiní by pro Boha neriskovali ani pět centů. Zabulón a Neftalí zemřeli na vysokých postech bitevního pole pro Boha a pro Boží království. Ježíš řekl: „Kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji“ (kdo ztratí svůj život kvůli mně, nalezne jej - doslovný překlad z ang­ ličtiny) (Mt 10,39). Později říká: „Bud věrný až na smrt a dám ti věnec života“ (Zj 2,10). V tomto druhu umírání, dokonce i v připravenosti k tomu, abychom dali všechno, co nyní uzná­ váme a ctíme na zemi, je skryta ušlechtilost. Sám Pán ji dá na­ jevo, když na něčí hlavu svojí vlastní rukou vloží třpytící se ko­ runu života. O Danově lidu však Ježíš řekl: „Kdo nalezne svou duši, ztratí ji“ (ten, kdo nalezne svůj život, ztratí jej - doslovný překlad z angličtiny) (Mt 10,39).

TA ŽENA!

Jiní lidé jsou více zaměřeni na duchovní věci a kvalitu vnitřního života než na to, aby vytrhovali lidi z pekelného ohně. Sestavují pěkné projevy a svojí elegantní módou Dovol mi, abych pokračoval jsou ozdobou v křeslem svého jednoduchého ob­ pódií, ale chybějí razu. Rúbenovi lidé byli přemýšliví, v předních liniích.

Po bitvě se konala oslava. Prorokyně Debóra a generál Bárak zazpívali ví­ těznou píseň, ve které jmenovali všechny kmeny, jeden po druhém. Pí­ seň je plná ironie. Po Danovi, Zabulónovi a Neftalím jmenovali Rúbena, o němž je napsáno navěky, jako by to bylo vryto do kamene: „U potoků Rúbenových bylo velké rokování“ (Sd 5,16).

lidé uvažující a posuzující. Byli vzdě­ láni v řeči. Když zpocený a zaprášený

54

Evangelizace ohněm

posel vpadl s hekáním do jejich středu a supěl: „Naléhavé! Na­ léhavé! Zpráva od soudkyně Debóry!“, Rúben si rychle ten pa­ pír vzal. Okamžitě svolal výjimečné shromáždění Rady moud­ rých. Společně věnovali Debóřinu dopisu soustředěnou pozor­ nost, se kterou projednávali všechny záležitosti. Rada se sesedla a nejprve si přečetla zápis z minulého shromáždění. Všichni její členové rádi přemýšleli. Jejich vnímám jim brzy ukázalo, že tato záležitost je příliš důležitá, a proto řešení nemůže být ukva­ pené, protože jinak by toho později mohli litovat. Se svou ob­ vyklou opatrností se rozhodli, že se nejprve vyspí a v rokování budou pokračovat až druhý den, kdy jejich mysl bude čerstvá.

Následujícího dne tedy bylo Debóřino volání pečlivě pro­ zkoumáváno ze všech možných úhlů. Bylo dosaženo jednomy­ slného závěru - byla potřeba akce! Ale předtím, než budou moci spěchat do bitvy, si musí vytvořit plán. Těmto velmi důle­ žitým záležitostem byl s radostí věnován další celý den. Rada chtěla zajistit úspěch bitvy. Byli by prvotřídní armádou. Veškeré plánování je stálo mnoho času, přemýšleli o tom, ale bylo přece lépe, aby šli do bitvy dobře připraveni.

Evangelizace, záchrana duší, je životně nezbytnou operací. Jinak by pro topícího se muže mohlo být pak zcela bezvýznamné, zdali mu někdo jiný hodí záchranné lano.

Během této porady měli přestávku na kávu a protažení nohou. Ze své práce cítili velké uspokojení. Zatímco se Rúbenovci procházeli, zachytili slabý zvuk vzdálené bitvy a viděli na obloze kouř z hořících vesnic. V jejich zorném poli vrávoral voják odloučený od svého pluku, krvácející ze svých ran. Cítili radost z toho, že již začali pracovat na projektu, který může po­ moci. Bitva mezitím zuřila dále. Pořád je ještě trápil jeden poslední problém. Rada se následujícího dne

Nesmrtelné dílo pro smrtelníky

55

shromáždila znovu, a tento problém se konečně dostal na řadu. Byla jím Debóra! Konec konců, byla to přece žena! Jak by mohli brát vážně povolání od pouhé ženy? Kde v Písmu byla tato situ­ ace popsána? Kdy existovala žena, která vedla - s výjimkou sve­ dení Adama ke hříchu? Mezi nimi a akcí stála Debóra. Jejich vzdělání a znalosti nepřipouštěly žádný způsob, jak si dovolit vyjít na její povolání. Akce neměla žádný precedens. Žena pře­ bírající autoritu k vládě a soudu? Mohl by Bůh požehnat muže, kteří následovali ženy do bitvy? Brzy se to stalo zřetelným: je­ jich povinností bylo odmítnout. Byla to otázka principu. Je něco z toho pro tebe známé? Lidé dnes často neradi dělají věci způsobem, jakým se mají udělat. Nemají rádi vedení, me­ todu, načasování či personál. Nějak si vždycky najdou intelektuálské námitky. „Evangelizace - cože, máme to dělat, i když jsme dosáhli vysokého vzdělám? Toto není doba Pavla a Petra! Špásem duší? Probuzení? To vše bylo v pořádku pro venko­ vany, ale my potřebujeme odlišný přístup.“ Tito lidé však nikdy nenajdou odlišnou metodu.

Někteří mají evangelium bochníků a ryb. Ježíš řekl: „Pracujte ne pro po­ krm, který hyne, nýbrž pro pokrm, zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka“ (J 6,27).

Jim lidé jsou více zaměřeni na duchovnost a kvalitu než na vytrhování lidí z pekelného ohně. Sestavují pěkné projevy a svojí elegantní mó­ dou jsou ozdobou pódií, ale chybějí v předních liniích. Někteří jsou superduchovm - do hloubky studují práci Ducha uvnitř sebe sama nebo ve svých sborech. Evangelista by však

Někteří mají evangelium bochníků a ryb. Ježíš řekl: „Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm, zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka“ (J 6,27).

56

Evangelizace ohném

mohl narušit a přerušit Boží dílo za uplynulé období. Nemohou proto evangelisty podporovat. Říkají, že evangelisté si hromadí pozornost druhých a hlubší principy jim jsou skryty. Takže zbožná slova plynou a úsilí není vynakládáno žádné. Vzácní lidé dále umírají ve svých hříších stejně jako předtím. Evange­ lizace, záchrana duší, je životně nezbytnou operací. Jinak by pro topícího se muže mohlo být pak zcela bezvýznamné, zdali mu někdo jiný hodí záchranné lano.

NA DOVOLENÉ Jak reagoval Ašer? Zneklidněný a vyčerpaný posel dostihne Ašera a předává mu zprávu. Jeho odpověď? „Ašer se usadil na pobřeží moře, při svých zálivech si zůstal“ (Sd 5,17). „Je mi Líto,“ řekne omdlévajícímu poslu, „já tento odpočinek potřebuji. Nemohu přece přerušit svoji dovolenou, že ne?“

Ašer ve svém zaměstnám pracoval velmi těžce a neměl žádný čas. Církevní povinnosti byly dobré pro ty, kdo neměli na práci nic jiného, on však po úředních hodinách musel počítat své účty. Tuto dovolenou bez přerušení dlužil sám sobě. Ne, nemohl přijít v této chvíli.

„Ale,“ řekl Ašer, „jsem si jist, že se je načase, objeví mnoho jiných a ti pomohou. abychom věnovali Víš, někteří lidé jsou pro tento druh záležitostí určeni. Debóra bude v po­ pozornost jiným řádku.“ Ašer se posadil na své sklá­ věcem než dací lehátko a dlouze si usrkl ze materiálnímu svého studeného nápoje. „Ano, řekni pohodlí - abychom jí, že ji obdivujeme. Je úžasná a my začali pracovat pro máme jistotu, když tu záležitost ne­ to, co nezahyne. cháváme v jejích schopných rukou. Bůh nedopustí, aby selhala. Budeme se modlit a věřit ve vítězství. Vysvětli jí mé nepříjemné dilema,

Nesmrtelné dílo pro smrtelníky

57

že potřebuji zůstat ještě chvíli tady na pláži, jinak nebudu scho­ pen dobře provozovat svůj obchod.“

Ašerova filozofie? Svěř druhým práci, kterou nechceš udělat sám. Ašerovi synové říkají: „Někdo se objeví a tu práci udělá. Rád bych strávil své víkendy stranou toho všeho. Vyhlédl jsem si již pro ně místo, a bylo by hloupé, kdybych tam nejel.“ Něk­ teří křesťané věnují prioritní pozornost něčemu, co si napláno­ vali, něčemu, co se nenadále vynoří, nějakému jinému poža­ davku, ale ne Bohu. Nemohou dělat toto všechno a ještě za­ chraňovat duše. Potřebují občas relaxovat a také se věnovat ně­ kterým věcem. Rozhodnutí přicházejí první. Dříve či později pomohou - když mají „volno“, když nemají nic jiného na práci a když se na to cítí.

Ano, již jsem vysvětlil, že Dan skončil tragicky. Nechal Debóru samotnou, ale anděl smrti byl ten poslední, kdo nechal sa­ motného jeho. A co se stalo s Rúbenem? Slyšel jsem, že při svém mluvení jednou padl na zem mrtvý. Stejně jako Ašer ztloustl a měl vysoký krevní tlak, protože měl nedostatek po­ hybu. Ašer se nikdy nezúčastnil žádného úderu, sám však dostal mrtvici a zemřel. Ztratil svůj život, když ho chtěl zachránit.

Toto je podobenství z příběhu o Debóře. Je pro nás závažným ponaučením, jež je zapotřebí brát v úvahu i dnes. Ježíš použil humor, když mluvil o velbloudovi procházejícím uchem jehly, když varoval bohatého člověka před obtížemi, které by mohl mít při vstupu do Božího království. Lidé se vymlouvají, jako např. ti, jež Ježíš použil jako negativní příklady v podobenství o svatební hostině. Jeden odmítl pozvání, protože se oženil. Druhý koupil půdu a další voly. Měli svá dočasná potěšení, ale ztratili korunu navždy. Někteří z členů našich evangelizačních týmů již tuto korunu přijali. V roce 1985 se stala ošklivá nehoda. Byli jsme v Zaire

58

Evangelizace ohném

Smyslem života může být zemřít při práci pro Krista. Kristus je oslaven, ať už jsou lidé pro něj získáni naší smrtí nebo naším životem. Je to na stejné úrovni.

a slavné vítězství evangelia ve městě Lubumbashi přivedlo tisíce do krá­ lovství Božího. Stadión byl nabit asi 80 000 lidmi. Ještě mnohem více lidí bylo osloveno skrze živé rozhlasové a televizní přenosy.

Po kampani se naše nákladní auta vracela zpět do Zambie. Když jsme jeli přes hranice, proti našemu kon­ voji vyrazil cisternový vůz řízený opilým řidičem. Srazil se s jedním z našich týmových nákladních aut. Došlo k explozi a dva z našich tech­ niků, Horst Kosanke a Milton Kasselman, uhořeli. Zbytek na­ šeho týmu stál bezmocně okolo, modlil se a plakal.

Byli jsme šokováni a přemoženi zármutkem. Pak zvítězil duch odhodlám. Práce přece nemůže být zastavena ani smrtí či tragé­ dií. „Bůh pohřbívá své pracovníky, ale jeho práce pokračuje.“

Reakce druhých lidí však byla jiná. Kritici doma začali vy­ tvářet negativní soudy. „V týmu musí být nějaký hřích,“ říkali potajmu. „Zastavte práci. Zastavte službu. Zastavte celou ope­ raci.“ Byl jsem ohromen. Pokud by byl v našem týmu hřích, Bůh přece nenechá zabít dva dobré muže, aby mi to oznámil! Tyto ukazující obviňující prsty byly jako Jobovi přátelé, kteří se pokoušeli prokázat, že jeho utrpení bylo výsledkem Božího soudu nad ním. Tito lidé byli jako lidé Danovi, sedící ve svých houpacích křeslech za svými pokladnami. Dávali radu, která je nic nestála. A jako lidé Rúbenovi z okrajů svých pohodlných křesel provozovali „velké rokování“. Všem takovým lidem říkáme, že mnozí jsou připraveni k tomu, aby při vykonávám práce pro Ježíše položili svůj život

Nesmrtelné dílo

pro smrtelníky

59

za něj. Mnozí misionáři dali svůj život za Afriku. Existují zjevná nebezpečí, jako např. takové, ve kterém se ocitli Horst a Milton - tito bratři však byli připraveni riskovat všechno. Jim by neriskovali ani pět centů, natož celý svůj život. Všichni čle­ nové týmu žijí s Ježíšem v úzkém každodenním obecenství. Jsme na skutečném bitevním poli se satanem, který by nás rád zničil. Svatý Tertullian před osmnácti sty lety napsal: „Krev mučedníků je semenem Církve.“ Jeho slova mají za sebou celé dějiny a jsou dnes jejich důkazem.

Smyslem života může být zemřít při práci pro Krista. Kristus je oslaven, ať už jsou lidé pro něj získáni naší smrtí nebo naším životem. Je to na stejné úrovni. Následující řádky nabízím jako svoji osobní výzvu všem, kdo tuto knihu čtou: Bud Zabulónem nebo Neítalímem a připoj se k vojákům v bitevním poli! Pán je s námi. Náš Kapitán nikdy žádnou bitvu neprohrál. Je načase, abychom věnovali pozornost jiným věcem než materiálnímu pohodlí - abychom začali pracovat pro to, co nezahyne.

Budovat Boží věčné království znamená dělat smrtelnýma rukama něco, co bude nesmrtelné. To, co je budováno ve víře v Boha, nemůže nikdy zemřít. Levi ihned opustil svoji kancelář výběrčího daní, rybáři z Bethesdy okamžitě následovali Ježíše. Tito lidé žijí v našich vzpomínkách dodnes. Nyní se povolání týká nás. Ježíš říká: „Následuj mě!“

4. kapitola

VOLÁNÍ PO EVANGELIU Pokud v okolí sboru žije deset tisíc lidí, podle statistiky čtyři z nich každý týden zemřou. Stěží pak můžeme být uspokojeni tím, když je jeden člověk zachráněn za měsíc nebo za týden. Potřeba evangelia je absolutně kritická, i když dábel vynalézá triky, aby tuto zřejmou skutečnost zakryl.

Satan se nejprve pokusil zastavit narození Spasitele. Vypus­ til pekelné střely na všechny Kristovy lidské předky. Vyvrcho­ lením bylo zavraždění nevinných dětí v Betlémě. Když jeho strategie vraždy a genocidy neuspěla, pak jeho jedinou alterna­ tivou bylo zabránit kázání evangelia. Nejprve ďábel používal pouze pronásledování a falešná evan­ gelia, ale v průběhu století si vybudoval značný arzenál. Jedním typem jeho rafinovaných zbraní, jež rozestavuje, je podstrčit vě­ řícím jiné priority. Satanovi nevadí, jak těžce pracujeme pro náš sbor, pokud nám to brání v šíření pro něj škodlivých zvěstí, že moc evangelia způsobí zkázu jeho špatného království. Buď pozorný! Můžeme se zabývat doktrínami, společenstvím, prosperitou či kultivací své vlastní duše způsoby, které nemají žádný vztah ke kázání evangelia všemu stvoření. Nenechme se oklamat. Pokud dobré aktivity překryjí tu nejnaléhavější práci, jsme obětí klamu.

Víš o tom, že srdce je tak náchylné ke klamu, že si dokonce můžeme vymýšlet výklady Písma, které uklidní naše svědomí ve vztahu k záchraně ztracených? Sama modlitba, i když je živá, se nesmí stát náhražkou evangelizace. Modlitba bez evan­ gelizace je jako šíp vystřelený do vzduchu naslepo, bez jakého­

Volání

po evangeliu

61

koli konkrétního terče. Pokud organizujeme modlitební shro­ máždění, měla by být spojena s přímým evangelizačním úsilím. Potřeby světa jsou dost obrovské na to, aby je každý viděl. K tomu, abychom je všechny popsali, bychom potřebovali ce­ lou knihu. Pokud něco vůbec může pomoci vyřešit potíže naší zeměkoule, na první místo v seznamu se řadí Bůh. Kázat evan­ gelium znamená osvobozovat, zatímco zatajovat evangelium znamená spoutávat. Nekážeme-li evangelium, schováváme před pacientem léky! Mnozí lidé se už veškeré naděje vzdali. Poznali totiž omezení vědy, Nekážeme-li technologie, lékařství, politiky evangelium, a vzdělám. Cynicky se obrátili k opi­ schováváme před átům, aby zapomněli. Drogy, alkohol, pacientem léky! cokoli - dokonce i náboženská mys­ tika. Myšlenka, že člověk má ku po­ moci pouze druhého člověka, vzbuzuje strach. Za každou usek­ nutou hlavu zla vyrostou dvě další. Tato mnohohlavá saň potře­ buje, aby jí byla do srdce vražena dýka kříže. Každá oblast života křičí po evangeliu jako ryba na říčním břehu lapající po vodě. V oblasti osobní, sociální, celkové, ná­ boženské - jediná naděje pro nás je v evangeliu.

EVANGELIUM JE JEDINÁ NOVÁ DOSTUPNÁ SÍLA Izajáš zpozoroval, že „hlava je celá chorá a celé srdce ze­ mdlené“ (Iz 1,5). Někdy se naše tělo vyléčí samo, velmi často však potřebujeme léky. Tyto léky povzbuzují přirozenou uzdra­ vující schopnost těla. Nemoc může přemoci obranný systém těla, a pak je někdy zapotřebí pomoci zvenčí. Když v tomto smyslu mluvíme o spasení, pro člověka neexistuje jiný zdroj

62

Evangelizace ohném

s výjimkou nadpřirozené moci evangelia. Naším úkolem je předložit tento lék na stůl. Neexistuje žádný argument proti úžasné moci evangelia - existují pouze lidé, kteří ji nepřijímají. Pokud se pacient rozhodne, že léčení nepodstoupí, nikdo mu nemůže vnucovat lék ani násilím, ba dokonce ani výhružkou. Ta osoba pak zemře, pokud nezasáhne ze svého milosrdenství Bůh.

Považovat víru v Boha za druhotnou záležitost nebo za věc kontroverzní je smrtelné. Jsme to, čemu věříme. Veškerá aktivita je určována vírou.

Dějiny Izraele dokazují, že pokud se Židé drželi své ústřední víry, dařilo se jim dobře. Když však svá srdce vy­ dali něčemu jinému - novým nábo­ ženstvím, pohanství a perverzi - au­ tomaticky následovala katastrofa. Duchovní život Izraelitů byl vždy rozhodujícím faktorem toho, zda pro­ sperovali nebo byli pustošeni.

Považovat víru v Boha za druhotnou záležitost nebo za protikladnou věc je smrtelné. Jsme to, čemu vě­ říme. Veškerá aktivita je určována vírou. Pokud si to neuvědo­ mujeme, nevíme nic o lidské přirozenosti. Bůh je jediná hod­ nota, která nakonec platí. Je nemožné, abychom příliš přeháněli naléhavost evangelia!

PROTIPOŽÁRNÍ POJIŠTĚNÍ? Nyní ti chci říci o té největší potřebě. Nikdo nemůže kázat evangelium pro pouhý sociální užitek. Evangelium má co do činění s Bohem a Bůh má co do činění s věčností. Pokud chceš zvažovat jeho přínos zde a nyní, je zřejmý. Abych za­ čal od začátku, bez Boha nic nedává smysl. Život je beze smyslu, jak na tom trvají mnozí ateisté. Je to typická cynická odpověď nevěřících, kteří bez Krista nemají žádnou naději.

Volání

po evangeliu

63

Mnozí z nás si však uvědomují, že nás Bůh konfrontuje s věčností. Naše určení je svázáno s naší odezvou na evange­ lium. „Jsi spasen nebo ztracen?“ Tato otázka je nad všechny ostatní otázky.

Prohlášením evangelia je výrok „Ježíš zachraňuje". Zachra­ ňuje od hněvu, soudu, pekla, otroctví, ďábla a temnoty. Zachra­ ňuje nás od smrti v hříchu. Někteří žertem říkají evangeliu „protipožární pojištění“ Pře­ mýšlej však o tom chvilku. Co je tak pošetilého na protipožár­ ním pojištění? Pošetilý je ten, kdo pojištěn není. Lidé pojišťují své domy, ale své věčné příbytky ne. Víme, že spasení je mno­ hem úžasnější než prostředek k úniku před požárem. Kdo jiný než Ježíš může takové pojištění nabídnout?

PROČ LIDSTVO TRPÍ Když dělám interview pro tisk, jednou z nejčastějších otázek, na které jsem dotazován, je ta, proč Bůh dovolí na světě tak mnoho utrpení. Často jsem si tuto otázku kladl sám, ne snad proto, že se na ni nějací přepracovaní reportéři ptají, ale protože opravdu trpím, když vidím, jak trpí druzí. Tak proč Bůh dovo­ luje utrpení? Stejně tak se můžeš zeptat sekretáře ministerstva dopravy Spojených států, proč dovoluje nehody na silnici. Bez­ pochyby by nepřijal tvé obviňování a poukázal by na pravidla silničního provozu. „Nehody a utrpení se mohou vyskytovat po­ každé, když je porušen zákon,“ mohl by odpovědět.

Lidé trpí hlavně z jednoho důvodu - ignorují Boží knihu pra­ videl, Bibli, a pak vše směřuje špatným směrem. Náš Stvořitel ví přesně, jak nás stvořil a co nám může uškodit. Jako důsledek své péče a ochraňujícího srdce říká: „Nebudeš ...“. Tato „nebudeš“ nejsou určena k tomu, aby nám zkazila legraci - jsou spíše návo­ dem k použití od toho, jenž nás vyrobil. Bůh moudře ví, že náš

64

Evangelizace ohněm

duch nemůže snášet hřích a špatnými činy je skutečně ničen a trá­ pen. Je vždycky moudré, když si před použitím nového přístroje přečteme návod k jeho použití. Lidé si dávají pozor, aby nerozbili magnetofon nebo novou pračku. Nezdá se však, že by jim vadilo ničení jejich vlastního ducha a duše jedem hříchu, a to je podivné. Už vidíš jasněji, proč je zoufale potřeba kázat evangelium?

VÝZNAM KŘÍŽE Ježíš však, přišel a vně Jeruzaléma byl vztyčen svislý trám, který překřížil naše znaménko mínus. Ježíš tam visel na výšku, a tím převrátil naše mínus na plus. Římané se domnívali, že kříž byl pouze nástrojem popravy. Bylo to však Boží znamení plus pro lidstvo, jehož mysl byla charakterizována znaménkem mínus.

Je evangelium voláním k učednictví? O této otázce se diskutuje. Jedna věc je jistá - Ježíš nežádá nikoho, aby vzal svůj kříž, dokud nenašel spasení a sílu v jeho kříži. Nejsme spaseni tím, že zapíráme sami sebe a neseme svůj vlastní kříž. Jsme spaseni vyku­ pující mocí usmiřující smrti Ježíše Krista, jako ten zloděj, který se obrá­ til k Pánu, když visel na kříži vedle něj. Ovšemže doufáme, že mnozí se stanou učedníky a vezmou svůj kříž, nejdříve však musí pokleknout před křížem Kristovým.

Ježíšův kříž se skládá ze dvou trámů - svislého a vodorovného. Ty překřížené trámy jsou dva paralelní symboly lidské bídy a Božího spasení. Vodorovný trám je jako pomlčka, znak používaný jako mínus. A to je příběh člověka. Byli jsme narozeni v mínusu, v deficitu, v prázdnu. Hřích něco zni­ čil. To něco chybí, ale lidé naprosto nevědí, co to je. Mluví o svém hledání pravdy, ale ani dokonce nevědí, co tou pravdou myslí. Jsou jako Pontský Pilát, který, když

Volání po evangeliu

65

stál před Ježíšem, se ho téměř přemožen pravdou zeptal: „Co je pravda?“ To je lidská minusová vyhlídka. Ježíš však přišel a vně Jeruzaléma byl vztyčen svislý trám, který překřížil naše zna­ ménko mínus. Ježíš tam visel na výšku, a tím převrátil naše mí­ nus na plus. Římané se domnívali, že kříž byl pouze nástrojem popravy. Bylo to však Boží znamení plus pro lidstvo, jehož mysl byla charakterizována znaménkem mínus.

Vskutku, podívejme se na kříž znovu - znamená dokonce více než plus. Můžeme ho vidět jako zna­ ménko násobení. V J 10,10 Ježíš pro­ hlásil: „Já jsem přišel, aby [ovce] měly život a měly ho hojnost.“ Apoš­ tol Petr mohl napsat: „Milost vám a pokoj kéž se rozhojní!“ (1 Pt 1,2). Hojnost je pravým srdcem evangelia.

Ježíš Kristus proměnil ztrátu v zisk, negativní v pozitivní, noc v světlo, nenávist v lásku, otroctví ve svobodu, selhání v úspěch, nemoc ve zdraví, slabost v sílu, zlo ve spravedlnost a více - tak mnohem více. Jaké evangelium!

Proto musíme toto slavné evange­ lium kázat. Přemýšlej o mnoha pro­ měnách, jež Spasitel působí. Ježíš Kristus proměnil ztrátu v zisk, nega­ tivní v pozitivní, noc v světlo, nenávist v lásku, otroctví ve svobodu, selhání v úspěch, nemoc ve zdraví, slabost v sílu, zlo ve spravedlnost a více - tak mnohem více. Buď Bohu chvála! Jaké evangelium! Nic ve veškerém lidském poznání nemůže soutěžit s jeho oslňující nádherou. Nejdůležitější prací na světě je kázání Dobré zprávy a největší potřebou světa je potřeba evangelia.

V jednom britském městě, kde jsem kázal, mi někdo řekl, že stavitelé stavěli mešitu a, jak je zvykem, po šestí měsících při­ jeli znovu, aby na stavbě opravili všechny chyby, které by mohly vzniknout. Jedny dveře se nedaly dobře otevírat, a tak

66

Evangelizace ohném

poslali dělníka, aby problém napravil. Muslimský vůdce však opravu odmítl se slovy, že pokud ty dveře vypadaly takto, byla to vůle Alláhova, a proto musí zůstat tak, jak jsou.

Ježíš nenechá nic zadřeného a špatného. Pokud to potřebuje změnu, může to změnit a udělá to. Jeho vůle není nikdy chybná. Účelem evangelia je změnit na celém světě to, co není dobré. Haleluja!

MARNOTRATNÁ PLANETA Nenapadá mě nic, co by ještě více mohlo objasnit naléhavou potřebu vyhlašování evangelia všemu stvoření, než je téma věč­ ného života po smrti. Pravda, jiná náboženství se v tomto bodě Uší. Kdokoli, kdo si je však projde, pozná, že v nich chybí ja­ kékoli zaslíbení evangelia. Východní kulty, i kdyby fungovaly, mohou nabízet pouze pomíjivý užitek. Evangelium však má na zřeteli něco více než pouhou duševní rovnováhu. Úsilí, které podle těchto náboženství musí být vynaloženo na dosažení har­ monie s přírodou, není rentabilní.

Ježíš nepřišel proto, aby nám dal náboženské pocity nebo aby nám navrhl systém duševní síly. Přišel, aby nás zachránil, ne aby nám vysvěthl, jak naše „vnitřní zdroje“ mohou být vyčer­ pány, chceme-li se pokusit zachránit se sami. Ježíš nebyl učite­ lem transcendentálni meditace, kvietismu či stoicismu. Byl a je především Spasitelem.

Co se týká jiných náboženství, která z nich nabízejí věčný ži­ vot nyní? Některá pouze zaslibují konec existence. Učení karmy vidí život jako takové trápení, že jeho opuštění je jedi­ ným způsobem, jak se z toho utrpení dostat ven! Pak je tam zasUbení ráje, který se skládá z nekonečného smyslového potě­ šení. Nekonečné obžerství a věčná žádostivost mi připomínají spíše peklo než nebe.

Volán! po

evangeliu

67

Vrcholným divém evangelia je jeho současné uvědomění si života - života takové kvality, že nemůže vyblednout ani na věčnosti.

Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ (J 11,25-26)

Tento výrok evangelia je nejvyšší Bůh miluje svoji možný! Je logicky nemožné jej pře­ konat. Ten život je pro nás dostupný marnotratnou nyní. Naléhavé? Svět bez dechu lapá planetu. po evangeliu jako ryba bez vody. Vrátíme-li se, Věčný život je nejvzácnějším darem. budeme se radovat Toto poselství o věčném životě je po­ z Otcova přivítání selstvím číslo jedna, stejně jako dů­ a začneme se vodem číslo jedna ke kázání evange­ „veselit“. lia. Náš současný svět zoufale evan­ gelium potřebuje! Mimochodem, proč vlastně Bůh svět stvořil? Bylo to k dobrému, z jeho lásky. Naplnil jej tou nejčistší rozkoší z toho, že žádný člověk nemůže být vyčerpán, i kdyby žil věčně. Všechny myslitelné chutě a po­ těšení, každý smysl, který vlastníme, pochází ze srdce Boha, jenž miluje své děti. Když jdeme Boží cestou, je všechno naše. Když se Bohu stavíme na odpor, stavíme se na odpor jeho zá­ jmu o nás. Kazíme jeho plány, požehnání pro nás a štěstí je ni­ čeno. Dostali jsme se dnes do stádia, kdy jsme v ničení téměř dosáhli dokonalosti, od nepořádku nápisů na zdech až po hrozbu vyhlazení celého prostředí. Válčíme, nenávidíme, pošla­ páváme zemi a špiníme vše, co nám Bůh dává. Většina této destrukce pochází z čistého zla nebo ze sobecké chamtivosti. V podstatě je však vyvolána naším odvrácením se od Boha. Většinu z lidských nemocí má na svědomí člověk. Evangelium tyto smrtelné procesy proměňuje. Přivádí nás zpět

68

Evangelizace ohněm

k činění Boží vůle, a Boží vůle je vždy pro dobro nás všech. Bůh miluje svoji marnotratnou planetu. Vrátíme-li se, budeme se radovat z Otcova přivítání a začneme se „veselit“.

VIDĚL JSEM, ŽE SE TO STALO! Bůh mocně evangeliem zaplavuje některé části světa. Výsledkem je spasení: odpuštění hříchů, rasová harmonie, odstraňování zlo­ činů, navrácení ukradeného vlastnictví majiteli, obnovení man­ želství, znovusjednocem rodin, zlí lidé jsou proměněni ve svaté, vyléčení závislostí vedoucích k smrti a zázračná uzdravení. Evangelium je nejvíce pozdvihu­ jící silou na zemi. Osobně jsem to vy­ zkoušel. Mnohokrát během našich evangelizačních kampaní v Africe policie oznámila, že neuvěřitelně po­ klesla zločinnost, protože životy lidí byly proměněny. Nikdy nezapomenu, jak ve státě Burkina Faso lidé činící pokání přinášeli k pódiu velké věci, jako byly ukradené ledničky a jiné zařízení domácnosti. Chtěli vyčistit své domovy od ukradeného majetku. Musela přijet policie a odtáhnout to na několika nákladních autech! Tato úžasná scéna se opakovala i v mnohých jiných zemích.

Evangelium nebylo dáno k tomu, aby lidi srovnalo do nejnižší možné roviny, ale k tomu, aby tvořilo nová stvoření a dalo veškerou důstojnost Božím synům!

Evangelium nebylo dáno k tomu, aby lidi srovnalo do nejnižší možné roviny, ale k tomu, aby tvořilo nová stvoření a dalo veškerou důstojnost Božím synům! Lidé, kteří kdysi byli di­ vocí, jsou civilizováni a chodí jako princové. Haleluja! Jaký dů­ vod k tomu, abychom kázali evangelium! Mohlo by cokoli ji­ ného být více vzrušující, dobrodružnější a hodnotnější? Co ji­ ného je více hodno lidského úsilí?

Volání po evangeliu

69

Spasení tohoto světa? Ježíš si nemyslel, že je ztráta času, když na své cestě bude uzdravovat nemocné a krmit zástupy prostých lidí. Za uzdravení muže s odumřelou rukou byl pronásledován. Od toho okamžiku chodil s nápisem na čele. Ale Ježíši na tom člo­ věku záleželo a jeho ruka musela být uzdravena (Mt 12,10-13).

Lidé, kteří věří evangeliu, také věří lidem. Čím méně věříme v Boha, tím méně si ceníme lidstva. Ateismus zplodil Adolfa Hitlera a Josefa Stalina a smazal existenci miliónů, jako kdyby nebyly více než čísla napsaná křídou na dětské tabuli! Kázání evangelia je část Božího plánu vrátit nás zpět do Edenu, jak tomu bylo původně. Představme si však nyní nemožné že by nás zpět do zahrady Eden mo­ hla vrátit věda a politika. Trvalo by to dlouho? Nepřivedla by to naše přiro­ zenost opět ke zkáze? Existuje jeden důvod, proč toužíme po Edenu, i když si to mnozí neuvědomují - lid­ stvo chce žít znovu v podmínkách, kdy v zahradě uslyší opět Boží hlas. Žádný zámek by neuspokojil nevěstu bez ženicha! Žádný pozemský ráj nás neuspokojí bez lásky a slov Bozích.

Nevěřící budou muset čerpat z toho nápoje, který získají ze suché půdy zášti, pochybností a nenávisti. Duch a Nevěsta však praví „Přijď ... A kdo chce, ať si vezme vodu života Někteří lidé v církvi říkají, že člo­ zdarma.“ věk je „sociální zvíře“, jako kdyby stá­

dový instinkt byl vše, co by charakte­ rizovalo to nádherné stvoření, jemuž říkáme člověk. Jsme více než stádem - každý z nás je stvořen pro Boha a nic jiného než vztah s ním nás nikdy nemůže uspokojit.

Někdy, když se nás dotýká inspirovaná hudba, máme pocit nekonečnosti. I hudba na to poukazuje. Hudba je ozvěnou vzdá­

70

Evangelizace ohném

lené velikosti, kterou nemůže naplnit. Tou nekonečností je sám Bůh, a to, co tato hudba naznačuje, je nám dáno, když přijmeme spasení skrze Ježíše Krista a začneme ho uctívat. Bůh je naším přirozeným domovem. V něm se pohybujeme. V něm máme své bytí. Dokud ho nenajdeme, což se stane, když posloucháme evangelium, jsme drženi v kleci. Všude lidé svými hlavami tlučou o mříže svého vlastního materialismu a nevěry. Jejich peníze se stávají jejich vězením. V našich du­ ších se hluboké druží s hlubokým a vysoké s vysokým. Naše umění, naše poezie, naše krásná díla jsou výrazem uvězněných stvoření, která vzpomínají na krásu čistého vzduchu a hor. I když tato vyjádření mohou být sama o sobě dobrá, dokud duše nepřijde ke spasení, zůstávají pouhým odrazem skutečnosti. Je­ žíš je skutečnost za vším, co vidíme nebo děláme. Evangelium nás vysvobozuje z otroctví a umožňuje nám vstoupit do naší pravé podstaty!

Někdo řekl, že křesťané jsou určitým způsobem šťastni. Ja­ kým způsobem? Jakým způsobem jsou šťastni nevěřící? Ne­ myslím si, že nějaký takový způsob pro nevěřící existuje. Křes­ ťané jsou šťastni Božím způsobem, způsobem původně zamýš­ leným. Boží scéna je scénou jedinou. Vně jsou pustiny divo­ činy, horizonty, nad kterými se nikdy nerozední, kde bezbožní nikdy nebudou jakýmkoli způsobem šťastni. Nevěřící budou muset čerpat z toho nápoje, který získají ze suché půdy zášti, pochybností a nenávisti. Duch a Nevěsta však praví: „Přijď ... A kdo chce, ať si vezme vodu života zdarma“ (Zj 22,17). Kázání evangelia je způsobem života, který do této dokonalé doby vede hlouběji a hlouběji. To je dalším důvodem toho, proč je zapo­ třebí kázat evangelium.

MOHLA BY JEŠTĚ VŮBEC EXISTOVAT VĚTŠÍ NALÉHAVOST?

Část II

Zápalné evangelium

5. kapitola

NOVÍ BOŽÍ ELÍŠOVÉ VELKÉ POSLÁNÍ PRO KAŽDOU GENERACI Kristovo „Velké poslání“ není kousek papíru, který k nám před staletími přivanul vítr. Je to Ježíš, stojící uprostřed své církve a říkající: „Jděte ... já jsem s vámi.“ Představ si, že by ti to Ježíš řekl osobně - vzal bys to na vědomí více? Ježíš pro nás Jen si představ, že bys měl takovou nebude mít žádná vizi Pána ve tvém sboru, jako měl Jan další slova, dokud na ostrově Patmos. Představ si, že by jeho stávající Ježíš ke každému z vás promluvil tato nařízení nebudou slova: „Jděte do celého světa a vy­ plněna. hlaste evangelium všemu stvoření ... Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří“ (Mk 16,15-17). Co bys dělal? Pokračoval bys dále v životě se stejným dosavadním postojem? Nebo bys začal na­ léhavěji usilovat o to, abys svědčil o Kristu?

Pokud někdo přemítá o tom, zdaje Velké poslání „důležité“ dnes, je to stejné, jako by přemýšlel o tom, zdaje důležité orání a sklizeň anebo vstávám z postele! „Důležité“ není to pravé slovo. Úkol je naléhavý. Měl by se stát smyslem naší existence. Slovo „křesťan“ začalo být používáno ke snadnější identifikaci věřících - oni totiž neustále mluvili o Kristu. Úkolem křesťana není zaneprázdněnost, ale svědectví. Svědectví je zaměstnáním lidí království Božího. Kristova nařízení zapsaná v Písmu jsou právě tak bezpro­ střední, jako kdyby nám je osobně sděloval skrze vizi. Velké po­

74

Evangelizace ohném

slaní je „naším dítětem“. Naše práce na tomto poli není voli­ telná. Pán se neptá: „Nevadilo by ti, kdybys mi pomohl? Rád bych tě k tomu pozval.“ V J 15,16 říká: „Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a usta­ novil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo.“

Pomazání Ducha přichází pouze ruku v ruce s poslušností. Pomazání a Velké poslání spolu souvisí.

Ježíš zde nemluvil o povolání ke spasení, ale o povolání ke službě. Ne­ sloužíme podle vlastního uvážení. Velké poslání je jako předvolání k od­ vodu. „Jděte do celého světa a vy­ hlaste evangelium všemu stvoření.“ Nemáme tam jít z důvodu pouhé chůze, ale proto, že nás Ježíš vyslal.

Kristovo nařízení je však ve sku­ tečnosti daleko více než to. Ježíš nás proměňuje ve svědky. Svým Duchem v nás proměňuje naši přirozenost. Neříká nám: „Vydávej svědectví!“ Říká: „Buďte svědkové!“ Bylo to stvoři­ telské slovo. Bůh řekl: „Buď světlo!“ a světlo vniklo do nás. Vyvolil si nás a učinil nás nositeli světla. „Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům.“ Tyto dobré skutky mají ukázat „oplývající bohatství své [Kristovy] milostí“ (Ef 2,10,7). Pokud svými skutky nepro­ kazujeme oplývající bohatství jeho milosti, bude to pro náš nový charakter v Ježíši Kristu velice nepřirozené. Duch svátý do nás zasadil Ducha svědectví. My jsme však ochabli a dovo­ lili jsme, aby světlo v nás naším zanedbáním vyhaslo. Větve, které nenesou ovoce, jsou Bohem odřezány.

Máme tady úžasnou záruku: Když vyjdeme tak, jak nám Je­ žíš přikázal, on půjde s námi. Evangelizace a svědectví jsou zá­

Noví Boží Elíšové

75

ruky toho, zeje Ježíš s tebou! Předpokládejme, že se tomuto na­ řízení nepodřídíme - je Ježíš stále s námi? Jedna věc je jistá. Pomazání Ducha přichází pouze ruku v ruce s poslušností. Po­ mazání a Velké poslání spolu souvisí. To je to, co jsem chtěl, aby sis nyní uvědomil.

PŘENOSNÝ MANDÁT Pán k nám dnes chce mluvit. Jeho hlas ke mně zazněl z často opomíjeného oddílu Bible, kde mluví k Elijášovi:

Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské pou­ šti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.“ (1 Kr 19,15-16) Tri muži měli být pomazáni - Chazael, Jehú a Elíša. To je přímočarý, Neexistují nepříliš zajímavý výrok. Co se však žádná skrytá skutečně stalo, to je už jiná záležitost. tajemství určená Tento velký prorok Elijáš selhal v pl­ výše postaveným ném dvou třetin Božího přikázání. svátým. Jeho Nikdy nepomazal Chazaela ani Je­ húa. Ve skutečnosti se nedočteme ani nařízeníje prosté: „Jděte!“ konkrétní informaci o pomazání Elíši. Elijáš však šel a vyhledal ho. Když jeho plášť spočinul na Elíšovi, Elíša dostal „dvojnásobný díl“ Elijášova ducha. To znamená, že tentýž duch, který poma­ zal Elijáše, pak pomazal Elíšu k tomu, aby vykonával stejné po­ slání. Byl to Elíša, kdo později pomazal Chazaela a Jehúa.

Na tomto místě si nyní vysvětlíme velmi důležitý fakt - Elijášovo poslání s Elijášovou mocí bylo přeneseno do Elíši. Do­ šlo ke dvojitému přenosu poslání a moci od proroka, který od­

76

Evangelizace ohněm

cházel, k prorokovi, který zůstal. Elíša přijal Elijášovo vyba­ vení, ale jeho pomazání bylo úkolem Elijáše. Boží poslání a au­ torita zůstaly, když Elijáš odešel, a padly na Elíšu. Mandát byl přenosný. To je Boží princip. Boží povolání a moc jsou přenosné. Velké poslání a zaslíbení, která je doprovázejí, vedly učedníky k tomu, čím se nakonec stali. Stejné poslání a stejná zaslíbení byla předána i nám za tím účelem, abychom mohli dělat a být tím, co dělali a čím byli první učedníci. Jsme dědicové apoš­ tolů!

Kristovo poslání pro nás je však mnohem důležitější, než bylo poslání Elijášovo, a zaslíbené pomazání je dokonce větší. Přečti si to znovu: „Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svátého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonám tohoto věku. Amen.“ (Mt 28,19-20) Všimni si, že součástí poslání je výrok „až do skonám tohoto věku“ - to znamená nyní, zítra i v době, která teprve přijde. Užití tohoto výroku také znamená, že kdyby se Ježíš objevil dnes a mluvil s námi, řekl by přesně to samé. Ježíš se nikdy nemění.

Lidé chtějí vědět, co Pán nyní říká církvi. Bezpochyby má mnoho co říci, tak jako v „Ježíšových dopisech“ ve 2. a 3. ka­ pitole knihy Zjevení. Když však neděláme to, co nám již řekl, chce nám nyní říci pouze jednu věc: „Pokračuj v tom.“ Tak slyš, co Duch praví církvím: Proč čekáte na další dopis, když jste do­ sud neotevřeli ten první?

Ježíš pro nás nebude mít žádná další slova, dokud jeho stá­ vající nařízení nebudou plněna. Mnozí čekají na Boží po­

Noví Boží Elíšové

77

kyny pouze v tom případě, když Bůh řekne to, co se shoduje s jejich představami. Čekají. Čekají na Boha, že jim dá další směr. Jak ale vědí, že Bůh pro ně nový směr má? Jak vědí, že má pro nové úžasné zjevení? Jak vědí, že jim dá radikální pokyny? Mám slovo od Boha, které říká, že Bůh chce starý směr - církev vydávající svědectví, církev prodchnutou evangelizací. Rád bych to vyslovil tak jasně, jak jen mohu: Dokud církev nenásleduje toto hlavní přikázání, vše ostatní je vedlejší! Měli bychom v sobě mít postoj pokory a opravdu se modlit za to, aby na nás spočíval plášť prvních Božích mužů a žen. Kdyby Bůh skrze tyto své služebníky neuvolňoval svoji moc k probuzení, neexistovala by žádná církev. Mnozí z nich byli praví Elijášové. Přijali Velké poslání za své a stali se nejjasněj­ šími zdroji Božího světla.

Jan měl od Pána to nejčerstvější slovo, když napsal: „Milo­ vaní, nepíšu vám nové přikázání, ale staré, které jste měli od po­ čátku“ (1 J 2,7).

Ježíš si nepotrpí na vydávám' čerstvých dekretů jako některé vlády dnes. Co jednou řekl, to řekl - jednou a provždy. Jeho Slovo stále vyjadřuje jeho vůli!

Kterákoli „nová věc“ je již v jeho Slově z jeho úst vyřčena. Neexistují žádná skrytá tajemství určená výše postaveným svá­ tým. Jeho nařízení je prosté: „Jděte!“ Motorista čekající u světelného semaforu si nevšiml, že se světlo z červeného změnilo na zelené. Podrážděný řidič za ním vyskočil ze svého dopravního prostředku a zařval: „To světlo říká jeď! Čekáš snad na ministra dopravy, aby ti to osobně potvrdil?“ Máme také od Boha zelené světlo. Tak jděme!

78

Evangelizace ohném

VELKÉ POSLÁNÍ JE PŘEDÁVÁNO BOHEM Boží lid potřebuje slyset informace přímo od Boha. Ježíš řekl, že jeho ovce poznají jeho hlas. Nečteme o tom, že Elijáš by někdy instruoval Elíšu o pomazání Chazáela a Jehúa. Ačkoli Elíša zdědil Elijášovo poslání, Bůh mu to musel říci osobně. To nám vypovídá o tom, že i když jsme spo­ jeni s generacemi Božího lidu před námi, Velké poslání je na nás přená­ šeno samým Pánem. Ježíš nadále poukazuje na původní Velké poslání, ale dává nám také osobní konkrétní vedení, co se týče našeho podílu na tomto velikém plánu. Bůh vždy pracuje s originály. Jeho mandát je přímý. Není přenášen tradicí. Nejsme kopiemi kopií, ale originály z Originálu Ježíše Krista.

Bůh vždy pracuje s originály. Jeho mandát je přímý. Není přenášen tradicí. Nejsme kopiemi kopií, ale originály z Originálu Ježíše Krista.

„A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni?“ (Ř 10,15) Duch nás vede. Duch svátý je Duchem svědectví. Vydávám svědectví je jeho smyslem. Velké poslání je spojeno s Duchem svátým. Když nás Kristus křtí v Duchu, pokládá do našich rukou své in­ strukce k tomu, abychom nesli evangelium do celého světa. Vše pochází od Mistra samotného - nikoli všeobecným způsobem, ale způsobem individuálním. Ježíš sám je Křtite­ lem. Činíme mu radost, jestliže se nasadíme do práce, do které nás vysílá. Kristus si sám pro sebe rezervoval úkol, že nás jako jednotlivce bude křtít v Duchu svátém. Nechodíme si pro moc k lidem. Každý může dostat svůj vlastní křest v Du­ chu svátém přímo od Pána. Nejsme povoláni vůlí lidskou, ale vůlí Boží. Zdůrazněním tohoto faktu Pavel začíná sedm ze svých epištol. Společně s povoláním přichází moc, uschopnění.

Noví Boží Elíšové

79

Mohu vkládat ruce na muže a ženy, modlit se za to, aby jim Bůh požehnal a aby si je použil (a přesně toto jsem dělal s lidmi, jichž k dnešnímu datu musí být mnohé tisíce). Smíme vkládat své ruce na lidi, aby přijali křest v Duchu svátém, stejně jako to dě­ lali apoštolově. Ježíš řekl: „ ... Ustanovil jsem vás ...“ (J 15,16). Kdyby pomazání muselo být od doby letnic přenášeno z ruky do ruky, nebo kdyby mohlo být předáno pouze prvním apošto­ lům, církev by se již před dlouhou dobou stala jednou z dějin­ ných proher. Můžeme však mít od Pána čerstvý olej. Panny se nechtěly a ani nemohly se svým olejem sdílet (Mt 25,8-9). Každý z nás musí mít svůj vlastní olej přímo od Ježíše.

JEDINÁ SOUHRNNÁ TRANSAKCE Velké poslání pro učedníky je přená­ šeno na každého z nás jednotlivě Odděl poslání a přichází s pomazáním Ducha svá­ od uschopnění tého, jež je také určeno jednotlivci. a získáš buď moc Přikázání a moc jsou jedinou souhrn­ bez účelu nebo nou transakcí. Ježíš řekl svým učed­ účel bez moci. níkům, aby zůstali v Jeruzalémě, do­ kud nebudou vybaveni mocí k tomu, aby byli svědky v celém světě. Odděl poslání od uschopnění a získáš buď moc bez účelu nebo účel bez moci. Nástroje k jed­ nání v moci přicházejí s tím, když tento úkol přijmeme. Jdeš-li pouze s holýma rukama, dosáhneš malého pokroku.

BÝT ZAJEDNO S APOŠTOLY Na sepisování další kapitoly jsem se velice těšil. Pokud si při­ svojíš to, o čem tato kapitola pojednává, už nikdy nebudeš stejný! Začal jsem s vysvětlováním toho, co Elijáš předal Elíšovi. Uvědomil sis, že Bible říká, že stejně tak byl vybaven i Jan Křtitel? Čteme, že přišel v duchu a moci Elijášově (L 1,17). To,

80

Evangelizace ohném

co učinilo Elijáše velkým prorokem, to, co učinilo Elíšu velkým prorokem, učinilo také velkým prorokem Jana Křtitele. Ježíš povolal Jana, největšího člověka narozeného z ženy.

To však ještě není konec. Stejný Duch, který spočíval na Elijášovi, učinil i apoštoly tím, kým byli. A to ještě není konec. Duch také spočíval na mučednících a těch, kdo vyznávali svoji víru, a stejně tak i na jejich následovnících. Ztratil se nyní? Ne vzrušující pravda spočívá ve faktu, že ten Duch, který učinil jmenované proroky jedno s Elijášem, činí s nimi jedno i nás. Je zde stále. Patříme do jeho společnosti. Duch Elijáše, Elíši, Jana, apoštolů a prvotní církve nikdy neodešel. Od té doby byl příto­ men generaci za generací mezi lidmi. A tento stejný Duch je nyní naším dědictvím. Byli jsme zrozeni k tomu, abychom pat­ řili do jeho společnosti. Jsme v Božím týmu probuzení, hned po boku Whitfielda a Wesleyho, Finneyho a Evanse, Wiggleswortha, Priceho a Jeffreyse. Toto jeviště sdílíme společně se všemi Božími pomaza­ nými. My - ano, my - přicházíme v Duchu svátém, v duchu a v moci Elijášově. To, co patřilo velkým Božím mužům v mi­ nulosti, je naše, a to, co je naše, bylo kdysi jejich. Duch svátý je duchem proroků, vylitým dnes na veškeré tělo.

Všichni tito věřící byli Elijáši a my všichni jsme nyní jejich Elíši. To, co dělali, budeme dělat také. Ježíš řekl: „Druzí praco­ vali a vy jste vstoupili do jejich namáhavé práce“ (J 4,38). S nimi se všemi se ztotožňujeme. Přímo z horní místnosti v Je­ ruzalémě nám přinesli plamen letnic - nyní ho neseme dál my. To, co inspirovalo je, inspiruje i nás - stejné evangelium, stejná Bible, stejná láska, stejný Kristus a kříž na Kalvárii a stejný Duch svátý. Lidé historických probuzení zemřeli. Odešli všichni, s vý­ jimkou hlavní postavy, Ježíše Krista - toho, jenž se na silnici do

Noví Boží Elíšové

81

Damašku setkal se Saulem, toho, jenž se setkal s Petrem v Ga­ lileji. On je zde! Je s námi! Stále křtí v Duchu svátém. Se stejným pomazáním často přijde i stejné pronásledování. Velké poslání, pomazání a opozice, jdou společné. Jako vždy budou Ježíšovi následovníci očerňováni a vysmíváni moudrými tohoto světa. Pokud tyto „moudré“ nebudeš následovat v jejich nevěře a takzvané vědě biblického racionalismu, budou tě jako věřícího považovat za toho, kdo je mimo. Ti, kdo tento raciona­ lismus přijmou, začnou s vyznáním, jež nepřipouští zázraky, a pak vezmou nůžky a Písmo si tomu přizpůsobí. Pokud se podílíme na Kristově díle, To, co patřilo podílíme se s ním na jeho utrpení. Jest­ liže však trpíme, budeme s ním také velkým vládnout (2 Tm 2,12). Pokud se nám Božím mužům druzí vysmívají za naši víru, budeme v minulosti, naší vírou v Boha vládnout. Když lidé je naše, a to, o tobě říkají ty samé věci, jako říkali co je naše, o Božích lidech v minulosti, raduj se bylo kdysi jejich. z toho, že jsi s nimi ztotožňován! Když Duch svaty je s tebou kdokoli jedná tak, jak bylo jed­ náno s novozákonními lidmi, dokazuje duchem proroků, vylitým dnes to, že patříš k slavné novozákonní spo­ lečnosti. Jestliže vykonáváš stejné po­ na veškeré tělo. slání a se stejnou autoritou jako oni, pak také budeš mít stejné nepřátele. Kdykoli s tebou ďábel jedná jako se svým nepřítelem, raduj se! Prokazuje ti tím největší možný respekt a poctu. Staví tě do jedné řady s těmi, které nená­ viděl v minulosti, s milovanými služebníky nejvyššího Boha.

PROROCTVÍ DAVIDA LIVINGSTONA V r. 1986 jsme měli jednu z našich největších evangelizačních kampaní ve městě Blantyre v Malawi (východní Afrika). Blan-

82

Evangelizace ohném

tyre je pojmenováno podle města ve Skotsku, kde se narodil velký misionář David Livingstone. Livingstone v této oblasti Afriky vybudoval křesťanskou misii a založil město, které má nyní 300 000 obyvatel, což je řadí k největším městům v dneš­ ním Malawi.

Rád bych citoval některé výroky z jeho diáře: Jsme jako hlasy křičící v divočině; připravujeme cestu pro slavnou budoucnost. Budoucí misionáři budou odměněni tím. že při každém kázání se budou lidé obracet. Nechť nezapo­ menou na noční hlídku - nás, kteří jsme pracovali, když vše bylo v temnotě. Naše stezky k obrácení lidí neoživil ani jeden důkaz úspěchu. Budou mít bezpochyby více světla než my; my však sloužíme svému Pánu horlivě a vyhlašujeme evangelium tak, jak to budou dělat i oni. Livingstone zemřel v roce 1873. My jsme tedy byli v Africe o více než Elijášové, sto let později. A co Livingstonovo Pavlové, prorocké slovo? Bylo to pouhé tou­ mučedníci žebné přání? Raduji se, když popisuji, Justýni co jsme viděli. Semeno zaseté před tak a Livingstonové, dlouhým časem nyní kvete ve sklizeň. ti všichni Např. jsme na vlastní oči viděli, jak se spoléhali se najednom shromáždění sešlo 150 000 zasažením budoucí Udí. Lidé z Malawi slyšeli o Bohu, generace na nás. jenž byl stejný jako Livingstonův, o Spasiteli, jenž byl stejný jako Pav­ Očekávali, že zúročíme veškerou lův, o evangeliu, jež bylo stejné jako Petrovo. Byli jsme tam šestnáct dní jejich práci. a desítky tisíc reagovaly na Livingsto­ Nemůžeme být novo poselství, když jsme je kázali pyšní, je to pouze pro něj a pro Ježíše. Pozitivní odezva naší výsadou! lidí na evangelium se šířila celou zemí. Duch svátý mluvil k mému

Noví Boží Elíšové

83

srdci a řekl toto: „Chodíte po slzách předchozích generací.“ Na­ jednou jsem to všechno pochopil. Jsme s Bohem spojeni v hnutí, které se skládá také z jeho dřívějších pracovníků, takže jsme s nimi se všemi jedno. Patříme k jejich týmu, k jejich misii. S ra­ dostí sklízíme tam, kde oni v slzách před námi rozsévali.

Nesklidili jsme tuto úrodu proto, že bychom byli lepší než tito vzácní muži a ženy, ale pouze z toho důvodu, že nastal čas sklizně. Jak ti, co rozsévali, tak ti, co sklízeli, obdrží podle slova Pána žně, Ježíše, odměnu. Ježíš řekl: „Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému ži­ votu, aby se společně radovali rozsévač i žnec ... Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich namáhavé práce“ (J 4,36,38).

Toto je doba sklizně - věř tomu! Zástupy lidí na světě se zná­ sobily. Tato příležitost je obrovská, vzrušující. A my, ty, všichni z nás jsme ti privilegovaní, vybraní k tomu, abychom provedli sklizeň. Vědomí toho, že tak mnoho již bylo uděláno dlouho před­ tím, než jsme se my kdy objevili na scéně, by nás mělo v období úspěchu činit pokornými. Nesmíme zklamat ty, jež zasévali. Byla nám svěřena velká důvěra. Vezmeme-li si do ruky srp nebo, ještě lépe, použijeme-li sklizňový kombajn, splácíme tím svůj dluh. Elijášové, Pavlové, mučedníci Justýni a Livingstonové, ti všichni spoléhali se zasažením budoucí generace na nás. Oče­ kávali, že zúročíme veškerou jejich práci. Nemůžeme být pyšní, je to pouze naší výsadou!

NEZAPOMENUTELNÉ SETKÁNÍ V roce 1961, když mi bylo právě 21 let, jsem dokončil svá vy­ sokoškolská studia ve Velké Británii. Pak jsem mohl jet domů do severního Německa. Má cesta vedla přes Londýn. Vlak

84

Evangelizace ohněm

z Londýna mi jel až večer, takže jsem měl čas podívat se trochu po památkách. Šel jsem bez jakéhokoli plánu tam, kam mě nohy nesly, a nějak jsem se dostal jižně od řeky Temže do pří­ jemných ulic Claphamu. Pak jsem na jistém rohu za vysokým dřevěným plotem viděl jméno na domovním štítku - George Jeffreys. Právě jsem četl knihu, kterou tento evangelista napsal, a stěží jsem si dokázal představit, že jsem měl šanci octnout se právě před domem, kde by ten samý evangelista možná mohl být. George Jeffreys vyšel z probuzení ve Walesu a společně se svým bratrem Stephenem a ostatními členy rodiny veřejně lidem v Británii představil posel­ ství plného evangelia. Jeho práce otřásla velkými městy - desítky tisíc lidí byly svědky mocných zázraků. Nedočkavě jsem prošel brankou a u domovních dveří zmáčkl zvonek. Ve dveřích se obje­ vila nějaká paní. Zeptal jsem se jí: „Je toto domov zkušeného evangelisty George Jeffreyse?“ K mému velkému potěšení při­ kývla. S nadějí v hlase jsem se jí zeptal: „Mohu se, prosím, s pa­ nem Jeffreysem setkat?“ Její odpověď byla rozhodná: „Ne, to není možné.“ Pak však ten hluboký melodický welšský hlas, o němž se říkalo, že svojí autoritou učaroval tisícům, zevnitř promluvil: „Nech ho, ať jde dál.“ Rozechvěn jsem vstoupil a tam byl on. Bylo mu sedmdesát dva, ale hleděl na mě jako devadesátiletý muž. „Co chceš?“ zeptal se. Představil jsem se mu a pak jsme hovořili o Bo­ žím díle. Náhle ten velký muž padl na kolena, strhl mě s sebou dolů a začal mi žehnat. Do pokoje vstoupila moc Ducha svátého. Začalo téci pomazání a zdálo se, že jako Áronův olej (Ž 133,2) ka­ nulo přes moji hlavu „na výstřih roucha“, abych to tak vyjádřil. Dům jsem opustil jako ve snách. O čtyři týdny později byl George Jeffreys jako Elijáš vzat do slávy. Byl jsem veden k set­ kání s ním právě předtím, než zemřel. Věděl jsem však, že jsem pochytil něco z tohoto bývalého Duchem svátým zapáleného evangelisty. Jsem si jist, že to setkání pro mě zařídil Pán. Jak ji­ nak by bylo možné, že jsem se dostal až před jeho dům ve vel­

Noví Boží Elíšové

85

koměstě s deseti milióny lidmi, když jsem na setkání s ním předtím ani nepomyslil? Ať už tato zkušenost se mnou udělala ■cokoli, jednu věc mohu prohlásit s určitostí. To, že jsem viděl tohoto Božího muže, mi pomohlo porozumět tomu, že Boží dílo budujeme na lidech, kteří šli před námi. Boží město je posta­ veno na základech apoštolů. Můžeme to připodobnit ke štafetovému běhu. Jeden člověk běží s kolíkem, pak ten kolík uchopí jiný člověk a běží dál, pak další a další - všichni se podílejí na závodě i na vítězství. Po­ kud jeden z nich kolík upustí nebo dokonce špatně běží, úsilí zbývajících členů týmu je zmařeno a celý tým prohrává.

V Listě Židům čteme o „zástupu svědků“, který je tvořen svátými. Stojí, rozhlížejí se po cimbuřích slávy a povzbuzují nás. Běžíme za ně. Mu­ síme udělat trochu víc než oni, nikoli trochu méně. Je to poslední etapa před Ježíšovým příchodem. Nemů­ žeme odpočívat na vavřínech těchto průkopníků. Velká cílová páska je v dohledu. Rozumíš nyní tomu, co znamená následující verš?

Originální mandát evangelia není možný bez originální moci. Boží dokonalá strategie je úplná. Zahrnul do ní tebe i mě.

„Toto evangelium o království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec“ (Mt 24,14).

Co je Božím tématem nebo heslem pro dnešní dobu? Je to „evangelizace ohněm“, která je sama o sobě iniciativou probu­ zení. Je to evangelizace dary, mocí a projevy Ducha svátého letnice jsou probuzení! Zjistil jsi, že vyhrávat duše pro Ježíše je těžké, a tak jsi to pře­ stal zkoušet? Ano, neměl by být právě tento problém na pořadu

86

Evangelizace ohném

jednání na prvním místě? Co je prvním bodem při jednám v na­ šem sboru, na konferenci či v našich osobních úvahách? Je to výrok, že nelze nic dělat, protože doba je příliš problematická? Bůh má pro tebe cestu ve svém svátém Duchu. Dr. David H. C. Read píše o mladém knězi v drsné oblasti New Yorku, který si vyléval své nesnáze a obtíže před místním policistou. Policista se ho snažil povzbudit. Řekl: „Je pravda, pane faráři, že toto není vhodný okrsek pro křesťanskou církev.“ Tato slova kněze probudila. Co jiného, pomyslel si, by měla křesťanská církev dělat, než pracovat tam, kde je největší po­ třeba?

Pochybovači jsou rádi chytří. Analyzují situaci a výmluvným jazykem poukazují na nemožnost. Za pomoci slov jako je plu­ ralismus, hedonismus, izolovanost a narcisismus „dokazují“, že se nedá nic dělat, a zvučnými termíny se pokoušejí objasnit, že situace je beznadějná. Myslel by sis, že Bůh s tímto vším přece nemohl počítat. Pochybovači se mýlí. Toto je Boží čas sklizně. Něco uděláno být může. Bůh nás připravil na všechno - ne silou ani mocí, ale jeho Duchem. To je to, na co se spoléháme, ne na televizi, rá­ dio, pemze nebo vzdělání, ať už jsou tyto věci jakkoli nezbytné, ale na Ježíšovu zázračnou moc. Máme čas pouze jediné generace k tomu, abychom ji zasáhli. Originální mandát evangelia není možný bez originální moci. Boží dokonalá strategie je úplná. Zahrnul do ní tebe a mě. Jsme vetkáni a vpletení do Božích plánů, které nemohou selhat. Po­ kud to víš, pak ať už děláme cokoli, jsme schopni to dělat!

6. kapitola

POSELSTVÍ, JEMUŽ NENÍ ROVNO Nediskutuj - zař! Nemůžeš přemoci temnotu tím, že s ní budeš diskutovat. Prostě jen rozsviť světlo. Evangelium je moc, moc k vytvoření světla. Kaž o něm. Pak jsi zapnutý do zásuvky a světlo se objeví.

Boží moc spojuje proud z Kalvárie, ze vzkříšení a od trůnu: „Evangelium ... je to Boží moc,“ napsal apoštol Pavel v Ř 1,16. Věděl to. Vyzkoušel to. Svět v období jeho života snad už ne­ mohl být horší: krutý, zkažený a cynický. Evangelium však tento svět změnilo. A evangelium to může udělat znovu.

JAK NECHAT MOC EVANGELIA, ABY OSVOBODILA SVĚT Jeden kazatel mi vyprávěl, že chtěl sehnat transformátor k redukci emocionální výzvy evangelia - chtěl převést poselství z vysokého napětí na napětí nízké. Obracející se hříšníci však požadují plnou moc evangelia. Kaž, abys usvědčil a obracel. Tvou prací není li­ dem poskytovat zábavu, ani na jejich tvářích vyvolat úsměv, aby se na cestě domů cítili příjemně. Spasení není tišící sirup. Zachra­ ňuj duše, nehlaď je! Usmívající se štěstí bude následovat.

Případ mistrovství v evangelizaci je uveden v osmé kapitole Skutků. Evangelista Filip měl na své cestě Boží schůzku s eti­ ópskym královským úředníkem. Etopan byl vedoucí královni­ ných finančních záležitostí, zaneprázdněný muž, který neměl čas na běžné rozhovory. Filip se nestaral o to, aby se zeptal, jaké měl Etiopan potřeby, nezačal s ním trávit dlouhé hodiny pora­ denství. Ne, on do této léčky neupadl. Věděl, že Etiopanova po­ třeba byla jasná a prostá: Etiopský eunuch potřeboval Krista.

88

Evangelizace ohném

Spasení je potřebou každého. Filip věnoval pozornost podstatě. „Zvěstoval mu Ježíše“ (Sk 8,35).

O čem kázal Ježíš? Ježíš mluvil o sobě samém. Na cestě do Emaus, když kráčel s Kleofášem a s jeho přítelem, probral Písmo a vysvětlil jim, „co bylo napsáno o něm“ (L 24,27). Veškeré jeho vyučování se vrací zpět k němu samému.

Ježíš je začátkem i koncem kaž­ dého kázání evangelia, alfou a ome­ gou veškerého svědectví. Nejsme vý­ robci doktrín. Nejsme ti, kdo do lidí pěchují náboženství. Nejsme fantas­ tové. Jsme svědci o Kristu. On je v našem poselství jádrem, koncem, prostě vším. O čem kázal Ježíš? Ježíš mluvil o sobě samém. Na cestě do Emauz, když kráčel s Kleofášem a jeho příte­ lem, probral Písmo a vysvětlil jim, „co bylo napsáno o něm“ (L 24,27). Veškeré jeho vyučování se vrací zpět k němu samému.

Vezměme si třeba jeden příklad. Poté, co Ježíš opustil Nazaret a začal se svojí úžasnou službou, nám evangelium Lukášovo vypráví o tom, že se tam jednoho dne Ježíš vrátil a šel do synagógy. Každý týden po dvacet let tuto synagógu věrně navštěvoval. Bylo místním zvykem dovolit mužům, kteří tam byli známi, číst Písmo a pak je možná vykládat. Když byl Ježíš opět v syna­ góze, bylo přirozené, že byl vyzván k tomu, aby toto udělal. Poselství evangelia lze nalézt i ve Starém zákoně - Starý zá­ kon je ve skutečnosti plný evangelia. Lukáš nám vypráví, že Je­ žíš četl z Izajáše 61:

„Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych ozná­ mil evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům pro­

Poselství, jemuž není rovno

89

puštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svo­ bodu, vyhlásit vítaný Pánův rok“ (L 4,18-19).

Bezpochyby mnozí v synagóze tento oddíl znali zpaměti, protože tato Ježíš si troufl slova již byla čtena po osm set let. Pak prohlásit: byl svitek Písma vrácen zpět, předsta­ „Dnes se naplnilo vitel synagógy jej s velkou uctivostí toto Písmo vzal, políbil jej a uložil, aby se na něj ve vašich uších“ až do dalšího týdne zapomnělo. Na­ (L 4,21). Takto jednou se však zdálo, že se ten svitek proměnil v dynamit. Slovo na Ježíšo­ prohlásil sám sebe za Pomazaného, vých rtech vyvolalo správný účinek. Krista, toho, Probudilo ospalý sbor. Ježíš jim uká­ zal, že to slovo pojednávalo o něm sa­ kdo měl naplnit motném. Ve verši je sedm odlišných všechny zaslíbené výroků a všechny se daly aplikovat na hrdinské činy. Ježíše. Tak je tomu dodnes. Ježíš si troufl prohlásit: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve va­ šich uších“ (L 4,21). Takto prohlásil sám sebe za Pomazaného, Krista, toho, kdo měl naplnit všechny zaslíbené hrdinské činy.

ROK ODPOČINUTÍ Poslední výrok je shrnutím prvních šesti: „ ... vyhlásit vítaný Pánův rok.“ Ten „vítaný rok“ je ve skutečnosti rok jubilejní. Slovo „jubilejní“ pochází z hebrejštiny. Znamená Boží nápad či myšlenku. Jubilejní rok (tj. rok odpočinutí) byl ustanoven proto, aby každý mohl mít roční dovolenou, aby byli osvobo­ zeni všichni nevolníci a zrušeny všechny dluhy.

Naneštěstí se však zdá, že zvuk trumpety ohlašující začátek tohoto roku nikdy nezazněl. Národ nikdy nedržel roční volno, což bylo selhání, které mu Bůh zazlíval. Pán by takovýmto ve­

90

Evangelizace ohněm

selím mohl být potěšen - Božím stylem jednání je činit lidi více a více šťastnými. Přestože země jubilejní rok neslavila, Bůh chtěl, aby tento rok byl. Jak uvidíme, jeho jubilejní rok by byl mnohem větší než Mojžíšův. Mojžíšův jubilejní rok je popsán vLv 25,8-17:

„Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na pol­ nici ... Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, ... Nikdo nepoškodíte svého bližního ... Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Lidé shromáždění v synagóze nad jeho vyučováním užasli. Nedokázali si představit Pastýře Izraele s cizími ovcemi a nerozuměli Kristovým výhledům pro celý svět.

Vyhlásíte svobodu! Nekaž pro efekty, pro podívanou na kazatelně, proto, abys lidi okouzlil, vzrušil či postrašil. Nekaž, abys lidi ztišil. Mohl bys sice kázat proto, abys vy­ volal mnoho efektů, Ježíš však prostě vyhlásil svobodu. Vyhlásil, že tím dnem v synagóze začal jubilejní rok. Ukázal jim, co je pravým jubilejním rokem - vysvobození! Nebude to pouze jubilejní rok pro Izrael, ale pro celý svět. Jubilejní rok pro lidi jako byli cizinci, o kterých se zmínil - Náman, malomocný ze Sýrie, a vdova ze Sarepty.

Lidé shromáždění v synagóze nad jeho vyučováním užasli. Nedokázali si představit Pastýře Izraele s cizími ovcemi a ne­ rozuměli Kristovým výhledům pro celý svět. Svět, který Kris­ tus miloval, byl pro ně příliš veliký. Začali se bát. Tím se vzní­ tily vražedné vášně, které se v té době neskrývaly příliš hlu­ boko pod povrchem. Ježíšovo kázání jistě vyprodukovalo odezvu - členové shromáždění ho chtěli svrhnout dolů z hory!

Poselství, jemuž

Jeho poselství však bylo úžasné svoboda, osvobození, uzdravení a žádné dluhy! Ať však reakce lidí byla jakákoli, Ježíš kázal své evange­ lium. A stejně tak to musíme dělat i my.

není rovno

91

Svět, který Kristus miloval, byl pro ně příliš veliký.

Dluh v té době byl tragédií. Otcové a jejich rodiny se stali ot­ roky a již nikdy nemohli být svobodní. Jen jubilejní rok je mohl osvobodit. Dlužníci by mohli jít domů. Pokud by někdo domů ne­ šel, byla by to jeho chyba. Zákon nařizoval:, Jdi!“ Kterýkoli otrok po ukončení jubilejního roku by byl otrokem pouze ze své vůle. Ježíš Kristus vyhlásil jubilejní rok pro veškerou lidskou rasu. Všechen Izrael nyní věděl, že nynější jubilejní rok se stal ubo­ hou představou skutečného jubilejního roku v Božím králov­ ství. Osvobozené životy, smazané dluhy hříchů, vysvobození pro tělo, ducha a duši. V tom Království neexistují žádní potící se otroci, žádné okovy. Nikdo není ovládán ďáblem. Haleluja! Jaký jubilejní rok! Izajáš jej popisuje takto:

Dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje ... Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města ... Budete užívat bohatství pronárodů ... Budou mít věčně radost... Už nikdy o tobě neřeknou: „Opuš­ těná“ ... Hle, přichází tvá spása ... Nazvou je „Lid svátý“, „Hospodinovi vykoupení“ (Iz 61,3,4,6,7; 62,4,11,12). V Nazaretě Pán tyto staré verše z Písma proměnil v králov­ skou proklamaci nových skutků. Oznámil amnestii pro všechny ďáblovy vězně - „odvedl s sebou zajatce“ (Ef 4,8).

V Ŕ 6,14 Pavel vysvětluje, že „hřích nad vámi nebude pano­ vat“, protože „když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého

92

Evangelizace ohněm

Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vy­ koupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství“ (Ga 4,4-5).

JUBILEJNÍ ROK JE NYNÍ Toto je „vítaný Pánův rok“. Vysoký stupeň rozvoje technologie nás ne­ zbavil nezbytnosti vysvobození. Každý národ oplývá zotročenými lidmi - otroky svých opovrženíhod­ ných zvyků, otroky strachu, otroky pochybností, otroky depresí. Ďábel nikdy nikoho nepustí na čestné slovo. Všude existují lidé náchylní k selhá­ vání, ke hříchu, morálně defektm, v duchovních řetězech. Jak směšné. Proč? Protože polnice jubilejního roku zazněla. Lidé již byli úžasným způsobem osvobozeni potřebují jen, aby jim o tom někdo řekl! Tak kaž o tom! Lidé za­ pomněli, že Kristus již přišel. Toto není období před Kristem. Nečekáme na to, až Ježíš přijde a zvítězí. Válka skončila. Svo­ boda je naše. Ježíš otevřel království svobody a zadul na polnici osvobození, když zvolal na kříži: „Je dokonáno!“

Evangelium... je proklamací vysvobození. Dialog? Evangelium není otevřeno proměně. Je to závazné Boží královské vydání.

Lidé, kteří hodně vědí, tuto dobu nazývají dobou „po Kristu“. Jako kdyby Kristovo dílo platilo pouze pro minulost! To jistě není pravda. Kristus otevřel vězeňské dveře navždy, ne pouze na určité období v minulosti. Ježíšovo dílo se nedá vyčerpat či anu­ lovat. Je to dnes největší činná vykupující síla na zemi. Již nikdy nemohou být za lidmi přibouchnuty vězeňské dveře. Když Ježíš otevře dveře, žádný člověk je nemůže zavřít. „Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní“ (J 8,36). Proč tedy milióny lidí zbytečně úpějí v ďáblově koncentračním táboře? Dnes je den amnestie. Vítěz prorazil bránu, nastalo vysvobození.

Poselství,

jemuž není rovno

93

Nejznámějším mizejícím artistou byl Houdini. Provozoval podivuhodná show. Policie ho třeba zamkla do cely, a když od­ cházela, on ji následoval - vždy se během několika sekund do­ kázal vyprostit. Jedenkrát mu to však nevyšlo. Uplynula půlho­ dina a Houdini stále supěl pod zámkem. Pak přišel policista a jednoduše do dveří strčil. Dveře nikdy nebyly zamčené! Hou­ dini byl pošetilý, když se snažil odemknout dveře, které již odemčené byly. Kristus odešel přímo hradem obra Zoufalství. Má klíče od smrti a pekla a zotevíral brány. Proč se tedy milióny lidí potí ve snaze zkusit vše možné proto, aby se vyprostili ze svých špat­ ných zvyků a okovů? Připojují se k novým kultům nebo starým pohanským náboženstvím, slyší nové teorie, navštěvují psychi­ atry. Ale proč? Ježíš vysvobozuje lidi. Dělá to pořád.

To je evangelium! Nekážeš o tom ani nenabízíš jeho obsah k diskusi. Evangelium není námětem k diskusi. Evangelium je proklamací vysvobození. Dialog? Evangelium není otevřeno proměně. Je to závazné Boží královské vydání. Některé systémy a teorie vysvobození jsou okovy samy o sobě, jsou plné celoživotních povinností a požadavků. Pouze Ježíš zachra­ ňuje a povolává nás ke svobodě. Pamatuji se na jednoho muže, který mi řekl, že byl také „du­ chovní poradce“. Nevěřil však tomu, že Ježíš Kristus je Božím Synem, ani tomu, že Bible je Boží slovo. Divil jsem se, jak tento „poradce“ mohl někomu radit. „Přicházeli k vám lidé? Odcházeli pak se zlomenými srdci?“ ptal jsem se.

„Ale ne,“ ujistil mě, „prostě jsem je uklidnil.“ Podíval jsem se mu do očí a řekl jsem: „Pane, člověk na po­ tápějící se lodi potřebuje více než jen prášek na uklidnění. Nemá cenu ho uklidňovat. Již sám směřuje ke dnu. Když za ta­

94

Evangelizace ohném

kovýmto člověkem na vraku přichází Ježíš, nehodí mu pilulku Valia a neřekne: „Zahyň v pokoji.“ Vztáhne dolů svoji ruku zjizvenou hřeby, uchopí ho, vyzdvihne ho a řekne mu „Já žiji a také vy budete žít“ (J 14,19).

To je evangelium Ježíše Krista, které musí být kázáno. Ježíš je Spasitelem světa. Tímto poselstvím je život, pokoj a zdraví pro ducha, duši a tělo.

JAK POMAZANÝ LÁME JHO Ježíš řekl: „Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal“. On je tím „Pomazaným“ těchto nových skutků. Přesně tak tomu porozuměl první kazatel evangelia, apoštol Pavel. Svým poslu­ chačům (prvním Evropanům, kteří kdy měli evangelium slyšet), řekl: „Bůh pomazal Duchem svátým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním“ (Sk 10,38).

Výraz „Pomazaný“ je stejný jako „Kristus“. Spojení „Ježíš Kristus“ se rovná spojem „Ježíš, ten Pomazaný“.

A nyní se zeptejme: Byl Kristus pomazaný pouze tehdy, když byl tady na zemi? Pokud ano, již více bychom ho „Kristem“ ne­ mohli nazývat. Pokud je však stále stejný, pak je i dnes „ten Po­ mazaný“. Tím je, jak je to přesně o něm řečeno v Žd 13,8: „Je­ žíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky.“ Ne pouze sám „Je­ žíš“, ale „Ježíš Kristus, ten Pomazaný“.

Čteme o tom také v J 1,33: „Na koho uvidíš sestupovat Du­ cha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu svátém.“ Duch svátý spočívá na něm, a proto Ježíš stále křtí v Duchu svá­ tém. Toto bylo důležitým bodem Petrova prvního kázání ve Sk 3,36: „Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pá­ nem i Mesiášem.“ Petr kázal toto kázání v době po Ježíšově

Poselství,

jemuž není rovno

95

smrti a jeho nanebevstoupení. V celém Novém zákoně až po Zjevem je Ježíš v každé obsáhlejší knize nazýván jako v tomto případě „Kristem“. V prvních deseti verších první kapitoly 1. listu Korintským je šestkrát zdůrazněno „Pán Ježíš Kristus“. A v druhé kapitole stejné epištoly Pavel řekl: „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukři­ žovaného“ (1 K 2,2). Protože je stále naším ukřižovaným Pá­ nem, je stále naším Pomazaným. Kdyby Ježíš již více nevysvobozoval, neuzdravoval, nezachraňoval, ne­ vymítal démony, nekřtil v Duchu, pak máme Ježíše, který již více není „Kris­ tem“, protože to je pravý význam ti­ tulu „Ježíš Kristus“. On „včera i dnes je tentýž, i na věky“ (Žd 13,8). Jestliže se změnil, zapomněl nám to sdělit. Nemáme však žádný důvod, předpo­ kládat něco takového. Haleluja!

Pokud je Ježíš stejný, je stále dnes „tím Pomazaným“. Tím je, přesně tak, jak je to o něm řečeno... „Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky.“ Do jakékoli úvahy musí být tedy

kromě pravého významu jeho titulu zahrnuta i skutečnost toho, kým Ježíš byl a je.

Tímto bodem se budeme více zabývat v následující kapitole.

7. kapitola

JEŽÍŠ - OBLEČENÝ NEBO

SVLEČENÝ? Když jdou lidé do sboru, chtějí Ježíše. Ne politiku. Ne sentimentalismus. Ne muže z Galileje jako vzdálenou, ideální po­ stavu. Nechtějí ani fantóma, ani mýtus. Pokud četli Bibli, chtějí se setkat s tím stejným živým a slavným Ježíšem. Proč by to nešlo? Kaž o tomto Ježíši a Duch svátý je povinen ho zjevit. Je­ žíš vkročí doprostřed zástupu tak, jak zaslíbil. Při našich kampaních, ať už v Africe či kdekoli jinde, jsme viděli Pomazaného Ježíše při práci - činil vše, k čemu byl po­ mazán. Vidíme ho, jak s větry z nebe dnes vane světem. Při­ táhl k sobě tak velké zástupy, že jejich počet může být od­ hadnut pouze podle jejich hustoty na jednotce plochy. Tisíce jsou současně zachraňovány, uzdravovány a křtěny Duchem svátým.

JAK VĚDĚT, KTERÉHO KRISTA KÁZAT Když vidím, že se dějí zázraky, zá­ zraky uzdravování, zázraky pro­ Ježíš může být měny životů, zázraky očišťování pouze takový, hříšníků, vím, kdo je při díle. Je to o jakém kážeš! ten Pomazaný. Tyto zázraky jsou jeho otisky prstů, jeho punc. Tento Kristus je tím Kristem, o kterém máme kázat, Kristem včera, dnes i na věky. Použití jeho jména, Ježíš Kristus, je pokaždé prohlášením, že On je pomazaný k vysvobození. Když se dějí zázraky, pak víme, že on je opravdovým Kristem. Zázraky jsou jeho občanským průkazem, jeho genetickým kódem.

Ježíš -

oblečený nebo svlečeny?

97

Jak v té částečné temnotě jednoho mlhavého rána poznal Jan Krista? Ježíš byl na břehu, na pláži, zatímco Jan seděl ve člunu 100 yardů od břehu. Přesto však Jan Ježíše rozpoznal (J 21.7). Jak? Podle toho, co Ježíš dělal.

Ježíš povolal učedníky a řekl jim, aby vyhodili sítě. Stejně tak jim to Kolik lidíje řekl, když je potkal poprvé. Chytili vinno svlékáním zase spoustu ryb, stejně jako před našeho vzácného třemi roky. „Musí to být ten stejný Je­ Pána; lidé ho již žíš,“ usoudil Jan a zvolal: „To je svlékli jednou, Pán!“ Kristův skutek zjevil Ježíšovu osobnost. Jak však lidé mohou vědět, když byl křižován. Nevěra ho z jeho že je to ten stejný Ježíš, pokud nedělá tytéž věci? Jak ho mohou znát, jest­ moci svléká znovu. liže dokonce ani o něm není kázáno jako o tom, který je stejný - o tom, kdo činí zázraky a promě­ ňuje lidské životy? Jak se někdo může odvažovat nazývat ho Kristem a říkat, že nečiní zázraky? Jeho pomazání je zárukou toho, že bude činit zázraky. Ježíš je Kristus Ježíš, Pomazaný Je­ žíš. On je tím, o kom máme kázat. Následující výrok je důle­ žitý: Ježíš může být pouze takový, o jakém kážeš! Duch svátý může pouze požehnat to, co jsi o Ježíšovi řekl. Duch nemůže požehnat to, co o Ježíšovi neříkáš. Pokud je o „tomto stejném Ježíši“, o Ježíši, „o kterém káže Pavel“, nyní kázáno, Duch Boží to potvrdí. Kaž o Ježíši, jehož moc je ome­ zená, a on nebude moci být sám sebou. Nezachraňuje, dokud o něm nekážeš jako o Spasiteli. Neuzdravuje, dokud o něm nekážeš jako o tom, kdo má moc k uzdravení. Kolik lidí je vinno svlékáním našeho vzácného Pána; lidé ho již svlékli jednou, když byl křižován. Nevěra ho z jeho moci svléká znovu. Nemá již déle moc k uzdravení a ke spasení v mnoha církvích. Jak to vyjádřil Pavel, Ježíš je v našich životech „tísněn“, což znamená „sevřen, bez žádného prostoru k práci“ (2 K 6,12)

98

Evangelizace ohném

JAK UČINIT EVANGELIUM NOVINOU Školák se zeptal: „Jak můžeš říkat novina něčemu, co je dva ti­ síce let staré? Ježíš je historie, nikoli novina.“ Chlapec udělal chybu. Pouze mrtví lidé jsou historií. Ježíš je živý a aktivní po celém světě. Je světovou postavou a všechny světové postavy jsou novinou, tato pak zvláště.

Slovo „gospel“ (anglický výraz pro evangelium) pochází ze staroanglického „god“ (good-dobrý) a „spěli“ (message-poselství). Je to překlad řeckého originálu „evangelion“. Evangeliem není pouze to, co Ježíš udělal, ale to, co dělá. Ve Sk 1,1 je za­ psáno: „První zprávu ... jsem napsal o všem, co Ježíš začal či­ nit a učit.“ Začal to dělat a dělá to dosud. Dělá dnes nové věci.

Dva tisíce let pro něj neznamenají nic. Slunce je staré, ale ak­ tivní. Bible je stará, ale mocná. Jestliže telefonní seznam obsa­ huje všechna správná čísla, nedělám si starosti s tím, jak je starý, protože pokaždé, když číslo z něho použiji, dovolám se. Beru do rukou Bibli. Pokaždé, když ji otevřu, dovolám se k Bo­ žímu trůnu. Evangelium je Slovo Boží. Jedním z největších myslitelů moderní doby byl německý fi­ lozof Immanuel Kant. Řekl: „Existence Bible je největším po­ žehnáním, které kdy lidstvo zažilo.“ Je, pokud je kázána. Ně­ které církve se však nejvíce zabývají pouze tím, že se snaží zjis­ tit, kdo a kde ji napsal, jako kdyby na tom záleželo. Mezitím miliony umírají duchovním hladem a jsou navěky ztraceny.

JAK UDĚLAT, ABY SE EVANGELIUM USKUTEČNILO V PRAXI Pokud evangelium zbude pouze jako myšlenka - „litera za­ bíjí“. Pokud je však kázáno v moci Ducha svátého, produkuje moc. Tento proces začíná za vhodných podmínek, následujeme-

Ježíš - oblečený

nebo svlečený?

99

li správné vzorce; něco se děje. Pokud uchopíš Ježíšovu pravdu a kážeš ji v moci Ducha svátého, používáš Boží vzorec. Použití takového vzorce přináší výsledky. Když je kázáno evangelium a současně působí Duch svátý, dochází k explozi moci. Je uvol­ ňována Boží energie. Pavel použil slovo „energemata“, což zna­ mená „pracující energie“. Když se taková exploze vyskytne, pak je evangelium novinou. Když se k nám nebeská síla pro­ lomí, má vysoce neortodoxní a zají­ mavé následky. Dochází k probuzení! Hřbitovní atmosféra je pryč! Shro­ máždění přestávají být pouze formál­ ními rituály. Tato moc není slepá. Je to Ježíš, který je opět při díle!

Přišel, aby osvobodil vězně, ne aby obnovil vězeňské cely a učinil je pohodlnějšími nepřišel je vybavit pěknými postelemi a barevnou televizí. Chce, aby lidé vyšli ven.

Smutnou skutečností křesťanského světa je to, že stovky milionů bojují, jako kdyby Ježíš byl pouhým smrtel­ níkem, nikoli Ježíšem Kristem. Mluví o něm jako o někom, kdo byl nejpozoruhodnější světovou postavou minulosti. Jednají, jako kdyby jeho první příchod byl zcela bez ovoce. Snaží se být sami odvážní a vše zvládnout, ale ještě to nezvládli. Většinou je to ignorance evangelia a jeho moci, za což neseme vinu my, církev. Všude kolem jsou však Kristovy otisky prstů. Existuje církev. Moderní zázraky. Bible. Křesťanské festivaly. Ježíšovy výroky jsou sou­ částí naší mluvy. Všechno to nejlepší v civilizaci, naše morální zásady a principy, zde máme proto, že Ježíš přišel. Lidé se však přesto vláčejí životem, jako kdyby k němu neměli klíč. Plazí se ve stínu a bojí se rozednění. Mluví o tom, že chtějí nové nábo­ ženství, ale nikdy nezkusili křesťanskou víru. Problém je v tom, že své nukleární elektrárny postavili výše než církev. Nukleární věk je bezmocný. Existuje však obrovský požadavek konkrét-

100

Evangelizace ohném

nich věcí. Příliš mnoho lidí se domnívá, že křesťanství již ne­ funguje. Církev je muzeum. Bible by mohla být stejně dobře objevena v Tutanchamónově hrobce - jako kdyby Slovo platilo jen pro starověký Izrael! Proto musíme kázat evangelium v moci Ducha s následnými znameními a zázraky. Pak Ježíš vy­ stoupí z Bible do moderního života. Neuzavírej ho v církvi. Cír­ kev by neměla být jeho hrobkou. Často to však takto vypadá. Myslel by sis, že některé sbory sedí okolo Ježíšovy rakve. Co lidé od kazatelny chtějí, je více, než jen čistě kazatelské úvahy. Nejsme povoláni k doručování kázání, ale k vysvobozo­ vání lidí. Ježíšovým zájmem jsou lidé. Přišel, aby osvobodil vězně, ne aby obnovil vězeňské cely a učinil je pohodlnějšími vybavil je pěknými postelemi a barevnou televizí. Chce, aby lidé vyšli ven. Evangelium není ani renovace, dekorace či re­ formace, ale OSVOBOZENÍ!

Chvála Bohu, dosud to funguje! Stovky miliónů lidí po celém světě jsou toho svědky. Svědčí: „Evangelium se uskutečnilo v mém životě.“ Novina!

JAK MÍT PŮVODNÍ MOC V dřívějších stoletích v Evropě existoval velice neobvyklý ob­ chod, prodávání pozůstatků. Lidé po domech prodávali hrůzu na­ hánějící kostry a různé jiné předměty, o nichž prohlašovali, že pat­ řily svátým. Některé z nich překračovaly všechny meze, jako třeba Noemovy zuby či železné piliny z Petrových řetězů ve vězení. Za tím vším však byla skryta dojemná touha dotknout se Boží sku­ tečnosti a moci. Lidé nevěděli, jak to dělat. Pokoušeli se o to z druhé ruky, skrze kosti a ostatky apoštolů, mučedníků a svátých. Doufali, že by se požehnám těchto věřících mohlo přenést i na ně.

Proč se však trápit? Skutečná věc je dostupná z první ruky. Haleluja! Jestliže budeme dělat to, co dělali apoštolově, mů­

JEŽIŠ - OBLEČENÝ NEBO SVLEČENÝ?

101

žeme dostat to, co oni. Sám Petr to tak vyjádřil (Sk 2,38-39). Všichni můžeme znát Ježíšovu moc a proniknuti mocí Ducha Svatého můžeme kráčet vpřed. Originální jakost! Pro Pavla to znamenalo: „Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího ... jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova“ (Ř 15,18-19). Letnice se mohou opakovat v životě každého z nás. Apoš­ tolově nebyli lidmi výjimečnými lidmi, ale obyčejnými s vý­ jimečným Bohem. „A nikdo už nebude učit svého spoluob­ čana a nikdo svého bratra slovy: Poznej Pána, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich“ (Žd 8,11).

JAK VYPLENIT PEKLO A ZALIDNIT NEBE Více než šest let jsem vedl biblickou korespondenční školu. Bylo to ve městě Lesotho v Africe od roku 1968 do roku 1974. Účelem školy samozřejmě bylo oslovit ztracené lidi v té zemi zprávou o Kristu.

Udržování celého projektu v chodu kladlo velké nároky na moji víru. Byl jsem pouhým misionářem. Potřeboval jsem kan­ celář. Měsíční nájemné činilo pouhých 30 dolarů. Jednoho dne jsem však již nemohl zaplatit, a tak jsem se celý den modlil a sténal k Bohu: „Drahý Pane, dej mi těch třicet dolarů, abych mohl zaplatit nájem.“ Hodiny ubíhaly, přišel večer, a já jsem stále neměl žádné pemze. Pomalu jsem kráčel ulicí k domu, kde bydlela má rodina. Uprostřed silnice na mě náhle přišla Boží moc. Uvnitř svého srdce jsem jasně slyšel Boží hlas: „Chceš, abych ti dal jeden mi­ lion dolarů?“ Mé srdce se prudce rozbušilo. Co všechno by se dalo dělat s takovým množstvím peněz! Napadlo mě, že přece

102

Evangelizace ohněm

s jedním milionem bych mohl bombardovat evangeliem celý svět. Pak mnou však pronikla jiná myšlenka. Ačkoli nejsem plačtivá povaha, slzy mi začaly stékat po obličeji a plakal jsem: ..Ne. Pane, nedávej mi jeden milion dolarů. Chci více než to. Dej mi jeden milion duší! O jeden milion duší méně v pekle a o jeden milion duši více v nebi - to bude smyslem mého života.'' Pak mi Duch svátý pošeptal slova, která jsem nikdy předtím neslyšel - ..Kvůli Kalvárii budeš plenit peklo a zalidňovat nebe.“ Toho dne jsem přijal své určení. Věděl jsem, že Bůh má pro můj život větší plány, a rozhodl jsem se je postupně napl­ ňoval. Bůh mě obdařil neustále se zvětšujícím požehnáním a milostí.

jak často jsem od té doby viděl,

„Kvůli Kalvárii Jak devastující moc evangelia rozbíjí budeš plenit peklo brány pckla \s"hává lem,,á sata‘

a zalidňovat ne^e-

nova panství! Často jsem byl svěd.( , x kem toho, jak na našich evangehzačnich kampaních během jednoho

týdne reagoval jeden milion vzác­ ných lidí na volání ke spasení. Společně s mými spolupracov­ níky jsme žertovali: ,,Pokud Ježíš bude v zachraňování duší pokračovat tímto tempem, satan bude jednoho dne sedět v pekle sám.“ Rád vyvolávám situace, které jsou satanovi proti vůli. Když známe moc evangelia, nemusíme být zoufalí. Ježíš je více než dostatečným řešením každé potřeby. Svět je nemocný a jediný lék pro něj - evangelium - má pouze Ježíš. Naším po­ dílem je pouze to, že tenfb lék musíme dopravit pacientům. Je­ žíš nařídil: „Jděte!" To není návrh ani doporučení, nýbrž roz­ kaz. Měli bychom ho raději poslechnout, nebo mineme největší radost, jakou kdy člověk poznal.

JEŽÍŠ - OBLEČENÝ NEBO SVLEČENÝ?

103

JAK MÍT EFEKTIVNÍ EVANGELIUM Tím poselstvím je Ježíš. To, co udělal, ukazuje, kým je. První část předcházející věty je důležitá nade vše. Ježíš zachraňuje z hříchu. Nemoralizujeme. Nepodáváme popis hříchu.

Jeden americký prezident šel jednoho dne do církve. Později se ho jeho žena zeptala, o čem bylo kázání. „Bylo o hříchu,“ odpověděl. „A co kazatel o hříchu říkal?“ ptala se jeho žena. „Ale, byl proti němu,“ řekl jí prezident. Lidé to očekávají. Otázkou však zůstává: Co se s tím dá dělat? Lidé ve svém osobním životě potřebují nad hříchem zvítězit. Potřebují se cítit čisti, potřebují vědět, že je jim odpuš­ těno. Mnozí lidé ti řeknou, že vědí, že nepůjdou do nebe, ale nemají žádnou představu o tom, jak toto dilema vy­ řešit.

Máme slovo od Krále. Kazatel evangelia není pouze poslíčkem přinášejícím zapečetěné dopisy, ale tím, kdo mluvil s Králem Musíme věnovat velkou pozornost a rozumí mu. tomu, jak dostávat lidi z bahna, jak dostávat do povědomí lidí informaci o tom, že je možno se nechat očistit vzácnou Ježíšovou krví, jak přijímat ujištění a svědectví Ducha svátého. Toto jsou důležitá témata.

Neustále stojím před obrovskými zástupy, abych jim neřekl nic menšího než to, že evangelium je úžasné. Díky Bohu, že mám evangelium, pozitivní zprávu moci a naděje. Pak zjišťuji, že začíná tryskat fontána Boží lásky. Uzdravující vody tečou všemi směry. Boží láska se dotýká lidských srdcí. Tito lidé

104

Evangelizace ohněm

často vlastní pouze minimum dobrých věcí světa, ale na tom tak nezáleží, když vlastní bohatství Boží: jistotu, pokoj a radost, které se nevyrábějí v žádné továrně, neprodávají v žádném ob­ chodě, které nepřináší žádný příliv.

Jsme Kristovými velvyslanci. Evangelium je konfrontace mezi Bohem a hříšníky. Nesnižuj je na příjemné představení. Naše poselství s sebou nese to největší postavem. Máme od Krále slovo, jež má naléhavou přednost. Kazatel evangelia není pouze poslíčkem přinášejícím zapečetěné dopisy, ale tím, kdo mluvil s Králem a rozumí mu. Není to jen poselství pro koho­ koli, kdo je náhodou v doslechu. Není posláno pouze lidem, kteří se již dříve zajímali o náboženství. Je pro všechny, vysoce postavené i prosté, nikoho neuprednostňuje. Bůh praví: „Mlu­ vím“, a hříšníci by měli odpovědět: „Naslouchám.“

Evangelium není ani nabídkou, ani Kázání evangelia návrhem. Není to přemýšlení nahlas, bez zázraků vyústí ani pokračující diskuse. Kázání evan­ gelia neznamená uhlazené vysvětlení ve vytvoření ortodoxní víry jako monolog herce na pásem bez výskytu prázdném jevišti. Není jednou z mož­ jakéhokoli ností, je ultimátem od Krále - od Boha. zázraku, jimiž, „Věř, nebo zahyneš“, protože „Bůh naneštěstí, některé nyní všechny lidi všude povolává k po­ církve jsou. kání“. To prohlašoval Pavel. Jeho po­ sluchači byli vznešení a pyšní aténští intelektuálové. Pavel jim však ukázal, že je ten jim neznámý Bůh k sobě přitahoval v lásce, otevíraje svoji náruč na přivítanou. Duch svátý uchopí Slovo a zašpičatí je jako meč, pro každého jednot­ livce stejně rovný. Studium doktrín není vždy stejné. Evangelium je Božím „Já“ mluvícím v osobní komunikaci s naším „já“. Dále prohlašujeme, že Ježíš Kristus je ten, který uzdravuje. Naším modelem je Pán, který vyhlašuje svobodu a jako ukázku

Ježíš - oblečený nebo svlečený?

105

této svobody uzdravuje nemocné. Evangelium není obhajobou Boha. Bůh obhajuje nás, nešťastné ďáblovy oběti, kterými by­ chom bez Boha byli. Vysvobození v sobě zahrnuje Boží zázračné uzdravení. Někteří Udě se domnívají, že uzdravení bylo pouze vedlejším výsledkem, pouhým přídavkem k evangeliu. Nikdy! Je součástí poselství. Kážeme celé evangelium pro celého člověka. Fyzické zdraví je část celého balíku. Je to Boží speciální nabídka.

Evangelium je zázrakem samo o sobě, a ten zázračný prvek z něj vyjmout-nemůžeš. Kázání evangelia bez zázraků vyústí ve vytvoření pásem bez výskytu jakéhokoli zázraku, jimiž, nane­ štěstí, některé církve jsou.

Není to adresováno vinným duchům, ale vinným mužům a že­ nám, kteří ve svých tělech trpí za svůj hřích. Ježíš odpouští a uzdravuje, což je součástí tohoto procesu. Evangelium je ká­ záno „v ukázání Ducha a moci“ (1 K 2,4). Jak jinak by evange­ lium mohlo být demonstrací moci, pokud by se týkalo pouze du­ chovní oblastí, a ne fyzické? Kristus je ten, který uzdravuje, a jeho uzdra­ Pokud církev vení se šíří v každém směru - k du­ zdůrazňuje křest chu, duši, tělu, mysli a okolnostem.

v Duchu,

Duch svaty bude Uzdravení zahrnuje autoritu vymítat povzbuzovat démony. Někdy démoni mohou být k evangelizaci přímo v pozadí nemoci a deprese. Každá nemoc či slabost však démo­ a misii. Je to stejné nická není. Ježíš tyto dvě oblasti od jako u květiny: sebe jasně oddělil: „Nemocné uzdra­ Duch svaty vujte, ... démony vyhánějte“ (Mt 10,8). evangelizace Na Ježíši spočívalo Boží pomazání v sobě nese semena k uzdravování nemocných a stejné po­ své vlastní věčnosti mazání dnes spočívá na jeho služební­ a vzrůstu. cích. Je chybné uzdravování nemoc­ ných podceňovat, je chybné je i přece­

106

Evangelizace ohném

ňovat. Vždy můžeme spadnout z jedné či druhé strany koně. Něk­ teří evangelisté káží pouze o fyzickém uzdravení. Jistě, kdekoli je víra, tam se dějí úžasné věci, ale lidé neslyší poselství o záchraně z hříchu. Jaký užitek mají lidé z toho, že jejich tělo je v pořádku, když stejně bude vrženo do pekla? Proto o naší službě nemluvím jako o „uzdravujících kampaních“, ale o „kampaních evangelia“. Když veškerý náklad uložíme na jednu stranu lodi, převrhne se. Kázání o Ježíši, který neuzdravuje, není právě tak biblické, jako kdybychom kázali o Ježíši, který nezachraňuje. Tretí součástí evangelia je Ježíš, Musíme kázat Křtitel v Duchu. Ježíš Křtitel - ale evangelium v moci v ohni, ne ve vodě. Není jen dárcem „jazyků“ nebo duchovních darů. Po­ Ducha, sílá Ducha svátého. Při všech našich s následnými divy kampaních se modlíme za to, aby lidé a zázraky. byli pokřtěni Duchem. Nestydím se Pak Kristus za to mocné požehnám. Nedržím je vystoupí z Bible pod pokličkou, „dokud to lidé nepo­ do moderního chopí“. Je to součást evangelia a já se života. nestydím za Kristovo evangelium. Apoštol Pavel kázal ve svém prvním kázání celé evangelium, včetně daru Ducha. Já to dělám také tak. Den letnic nebyl jen evangelikální. Byl právě tak mocně charismatický! Pokud církev zdůrazňuje křest v Duchu, Duch svátý bude povzbuzovat k evangelizaci a misii. Je to stejné jako u květiny: Duch svátý - evangelizace - v sobě nese semena své vlastní věčnosti a vzrůstu.

VELKOLEPÉ VYVRCHOLENÍ A NOVÝ ZAČÁTEK Přes veškeré poznám a moudrost této doby státníci a světoví vůdci nevědí, co dělat. Plné evangelium dnes vidí Ježíše, jak kráčí po světadílech k vítězství. Haleluja! Přijede ve svém ma­

JEŽÍŠ - OBLEČENÝ NEBO SVLEČENÝ?

107

jestátu, jímž byl korunován na Kalvárii, dokud se nestane Krá­ lem králů a Pánem pánů. Nyní je pouze „nepřítomen v těle“. „Tentýž Ježíš“, kterého musíme kázat, se vrátí. Všichni malí králové, lordi a vládci budou vytlačeni stranou a svět bude osvětlen jeho nádhernou slávou.

Když se nyní věřící sejdou dohromady, radují se z Ježíšovy přítomnosti, ale svět je vzhledem k ní lhostejný a mrtvý. Ježíš však brzy přijde a celý svět se dozví, že je zase tady. Patří sem. Narodil se tady, tady žil a zemřel. Znovu přijde tam, kam patří, ke svým vlastním. Tentokrát ho přijmou. Toto spojuje veškeré jeho dílo dohromady. Nemůžeme to z našeho poselství vynechat. Pro válčící, nemocný a ustrašený svět je toto poselství tím jediným, které vyjadřuje naději. Ježíš je naděje světa. Útočíme na svět: „Řekni nám,“ ptáme se, „jak podle tvého názoru bude vše v pořádku? Jak myslíš, že skon­ číš?“ Svět nemá žádnou odpověď, žádnou alternativu. Nevěřící nemají žádnou naději. My máme - Ježíše. Kaž o něm! Svět Ježíše potřebuje.

8. kapitola

KDYŽ PŘESTALY ZÁZRAKY ÚLOHA APOŠTOLŮ Kdyby Pán chtěl mít dnes apoštoly, nebyl by žádný nedostatek zájemců. Je to ušlechtilý titul. Kolik lidí by však chtělo být apoštolem, kdyby věděli, co to ve skutečnosti obnáší?

Nemyslím si, že by seděli za ředitelskými stoly. Apoštol zna­ mená „vyslaný“. K jakému úkolu byli vysláni? V první řadě byli vysláni proto, aby se stali evangelisty. Za druhé, byli vy­ sláni proto, aby za vykonávám tohoto úkolu trpěli. Rád bych ti řekl toto: Vydávání svědectví a evangelizace jsou naší výsadou. Děláme to, co dělali apoštolově.

Pán ustanovil dvanáct apoštolů jako své první svědky. Byli vysláni k tomu, aby představili evangelium světu. Naším úko­ lem je v jejich práci pokračovat. Jejich zvláštností jako apoštolů bylo to, že mohli evangelizaci začít. Ježíš jim dal své učení a oni nám ho předali. Apoštolově byli základem. Vstupujeme tam, kam oni šli před námi. Označení „apoštol“ nebylo váženým titulem, který je měl učinit slavným. Popisovalo, co by měli dělat (jít) a kým by měli být (hlavními terči pronásledování, nikoli prestiže). Čteme: „... Nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako od­ souzené na smrt“ (1 K 4,9).

Apoštolově nebyli Bohem ustanovenými šéfy církve. Přene­ chali řízení druhým. Ve Sk 15 muž, který řídil sbor, Jakub, ne­ byl apoštolem, protože apoštol Jakub byl zabit již ve Sk 12. Ne­ dočteme se nic o apoštolech udílejících rozkazy. Byli naopak

Když přestaly

zázraky

109

zvláštně poctěni tím, že „byli uznáni za hodné, aby byli potu­ peni pro to jméno [Ježíš]“ (Sk 5,41). Utrpení v roli průkopníků Kristových bylo jejich jediným vysokým postavením, ze kte­ rého se mohli radovat. V Markově evangeliu byl používán tilu i „apoštolově“ proto, že tito lidé kázali a uzdravovali. Apoštolství v průběhu celého No­ vého zákona znamená jedno - kázání evangelia. Pavel řekl: „Kris­ tus ... mě poslal kázat evangelium.“ Svůj úžasný dopis Římanům začal jasným výrokem o práci apoštola: ,Pavel, otrok Krista Je­ žíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium“ (Ř 1,1).

Toto byla jejich oblast autority. Když Filip kázal v Samaří a ostatní evangelizovali v Antiochii, apoštolově cítili, že by jim jako nositelům pravdy k tomu měli dát svůj souhlas (Sk 8,14, 10,22). Ježíš jim řekl: „Dám ti klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“ (Mt 16,19) Petr nechrastí svým svazkem klíčů u nebeské brány, jako nějaký nebeský úředník v recepci. To je nesmysl. Obraz, který v uvede­ ném verši Ježíš použil, jednoduše znamená, že Petr má být první, kdo bude o dni letnic kázat evangelium, a tedy první, kdo tak otevře království pro ty, kdo věří. Petrovými klíči bylo evangelium.

Vskutku, Pán vyjádřil docela jasně, že klíče nebudou výlučně v Petrových rukou (Sk 1,8). Zaslíbení o svazování a rozvazo­ vání bylo pro všechny, kdo věří a poslouchají (Mt 18,18). Roz­ vazující moc se uvolňuje proklamací Božího slova. Apoštolově cítili, že byli poctěni pověřením vykonávat úkol evangelizace. Byla to posvátná důvěra. Byli zodpovědní za krá­ lovský poklad. Pavel o tom napsal:

110

Evangelizace ohném

„...Podle evangelia slávy blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno. Děkuji tomu, který mne posilnil, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za spolehlivého a ustanovil k službě“ Í1 Tm 1,11-12). Také prohlásil, že byl: „Pavel, ... apoštol Ježíše Krista ... [Bůh] ve svůj čas zjevil své slovo ve zvěstování, které mi bylo svěřeno podle příkazu našeho Zachránce Boha“ (Tt 1,1-3).

Nebyli pouze „spolupracovníci“ navzájem, ale „spolupracovníci Ježíšovi“. Ježíšovi partneři!

Každý apoštol byl tedy v první řadě evangelistou. Ne každý evange­ lista byl však apoštolem. V Písmu jsou tyto dvě role rozlišeny. Termín „evangelista“ je zmíněn ve Sk 21,8, Ef 4,11, 2 Tm 4,5. Evangelisté však sdílejí s apoštoly jejich hlavní výsadu - kázání. Podílejí se na hlavní úloze apoštolů. Evangelisté jsou prodlouže-

nýma rukama apoštolů.

UVOLNIL NÁM PROSTOR Apoštolé považovali svůj úkol za něco mnohem více než jen za zvláštní zaměstnám. Byla to stejná práce, jakou dělal sám Pán. Nebyli pouze „spolupracovníci“ navzájem, ale „spolupracov­ níci Ježíšovi“ (2 K 5,19; 6,1). Ježíšovi partneři! Část nebeského evangelizačního týmu Otce, Syna a Ducha. Dílem samého Boha je spása světa a apoštolově byli povoláni k tomu, aby se na ní podíleli. A tak jsme tady. Bůh uvolnil prostor obyčejným lidem. Apoštolově na své první misii žárlivě zastavovali ty, kdo něco dělali, ale Ježíš je za to pokáral (L 9,49-50). Dokonce i později se domnívali, že mají apoštolské výhradní právo k evangelizaci. Museli však uznat službu Štěpána, Pavla a jiných. Tito evange­ listé byli praví následovníci apoštolů.

Když přestaly

zázraky

111

Apoštolství, které neevangelizuje, je podivné. Následovníci apoštolů, kteří nevykonávají zvláštní úkol apoštolů, tj. kázání evangelia, jsou také podivní. Rád bych se také sdílel o tom, jak Pán uvolnil prostor pro mne. Před mnoha lety jsem cítil, že Duch svátý mě naléhavě vedl k ná­ vštěvě jistého města. Byly tam dvě církve, a tak jsem jim napsal a požádal je o spolupráci. Ihned jsem obdržel kladné odpovědi. Později jsem o nich slyšel některé negatívni zvěstí, ale dal jsem je na modlitbě Pánu a na mém přesvědčení vyrazit tam se nic ne­ změnilo. O devět měsíců později jsme s mojí ženou dorazili do toho města den před plánovanou evangelizační kampaní. Setkali jsme se s duchovními ke společné diskusi o organizaci.

Nemohu přijít na nic, co by mohlo být ještě méně užitečné než tato diskuse. Směr rozmluvy se neustále pohyboval v kruhu bez ohledu na to, jak jsem se snažil směrovat konverzaci k pří­ nosnějším záležitostem.

Odrazení a smutní jsme se nakonec vrátili do hotelu a trochu si odpočinuli. Musel jsem usnout hned, jak se má hlava dotkla polštáře, protože Bůh mi dal okamžitě živý sen. Bylo to podo­ benství. Viděl jsem sám sebe a ty dva duchovní na sportovním stadiónu, jak jsme dělali tu poslední věc, která by mě kdy na­ padla - skákali do dálky. Jeden z duchovních skákal první - bě­ žel a skočil, ale nebylo to nic moc. Druhý skočil lépe. Pak jsem byl na řadě já. Rozběhl jsem se. Při běhu jsem cítil něco úžasného. Neviditelná ruka se vsunula pode mě a po­ zvedla mě. Plul jsem majestátně ve vzduchu. Mé nohy se pohy­ bovaly, jako kdyby běžely, ale mé špičky se nedotýkaly země. Má rychlost byla strašná. Pak jsem se dotkl odrazového prkénka a skočil jsem. Přistál jsem úplně na opačném konci doskočiště. Úžasné! Olympijský rekord! Když jsem se ohlédl za sebe, druzí dva muži byli daleko za mnou. Ve snu jsem s velkým nadšením

112

Evangelizace ohném

vzpažil a zakřičel jsem: „Můj Bože, ty jsi mi uvolnil prostor!“ Zatímco jsem tato slova skutečně křičel, vzbudil jsem se. Tento sen mi přinesl velkou útěchu od Ducha svátého a od té doby jsem z něj čerpal a stále čerpám povzbuzení. Bůh nám uvolňuje prostor! Když nás vysílá do své služby, otevírá nám dveře. Můžeme jít! Možná se musíme odvážit skočit jako v mém snu, ale to můžeme, a daleko, protože nás drží Boží ruka. Přistaneme tam, kde Bůh chce. Dostaneme se tam!

NAPLNĚNÍ VŠECH PRÁZDNÝCH NÁDOB Ne vždy chtějí církve uvolnit místo pro evangelisty. Věděl jsem však, že s církvemi musím spolupracovat. Když bych ve službě pokračoval nezávisle na církvi, lidé by nemuseli vidět všechno, co ke kampani náleží. Mohli by si myslet: „To je pro něj snadné. Není zodpovědný nikomu, kdo by mohl souhlasit či nesouhlasit s tím, co dělá.“ Proto jsem chtěl získat spolupráci církví. To je jedna věc. Vysvětlím však ještě něco jiného. Tady je klíčový oddíl z Písma. Je to známý příběh o nevysychající ná­ dobce s olejem (2 Kr 4,3-6). Rád bych ho vysvětlil. Odkryje to některé z důležitých principů pro práci s Bohem:

[Elíša] Řekl jí: „Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. ..." Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci. Po mnohá léta jsme společně s mojí ženou pracovali v rámci jedné denominace. Bůh nám žehnal a používal naše evangeli­ zační úsilí. Naše evangelizační kampaně se začaly brzy rozšiřo­ vat. Pak mi skrze tento klíčový oddíl Duch svátý ukázal, co mám

Když přestaly

zázraky

113

dělat. Viděl jsem, že olej nenaplnil pouze mísy, pánve, džbány a lahve, jež patřily té ženě, ale také nádoby jejích sousedů! Pán řekl: „Nemám břímě pro prázdné nádoby pouze ve tvém vlastním domě (tj. v mé denominaci), ale také pro prázdné ná­ doby v domech tvých sousedů. Jdi, shromáždi jejich nádoby a naplň je také.“

„Ach,“ odpověděl jsem, „ale mí sousedé mi nedovolí vzít je­ jich prázdné nádoby. Mysleli by si, že je chci ukrást.“ (Vím, že pastoři byli nervózní, když jim kazatelé přetahovali lidi k sobě - říkali tomu „krádež ovcí“.) Pán odpověděl: „Vybuduj ovzduší důvěry. Pak ti půjčí své nádoby, abys je naplnil.“ Toto slovo moudrosti jsem dostal na jednom ze svých čas­ ných ranních setkáních s Pánem. Úplně to změnilo můj pohled na celou záležitost. Ve skutečnosti to vlastně změnilo směr mého života. Spočinulo na mě nové břemeno za církve vně de­ nominace, do které jsem patřil.

Každý musí uznat vedení kterého­ koli těla, do něhož jej Bůh umístil, po­ Každý pracovník kud jedná podle Písma. „Bůh, jenž osa­ potřebuje církev, mělé usazuje v domě ... odbojníci však stejnějako rybář zůstanou ve vyprahlé zemi“ (Ž 68,6). potřebuje člun. Člověk by se nikdy neměl stát zákonem sám sobě, ať už zastává jakékoli posta­ vení, bydlí kdekoli či zastává jakoukoli práci. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě“ (1 K 12,21); tím méně může říci ruka ce­ lému tělu, že si stačí sama. Ani apoštolově neměli tento postoj.

Každý pracovník potřebuje církev stejně jako rybář potřebuje člun. Evangelista se nemůže plavit ve svých vlastních vodách. Bůh dal evangelisty do církve. I když se evangelista může cítit požehnán a finančně nezávislý, neznamená to, že by měl zpívat

114

Evangelizace ohném

sólo bez podpory církve. Neměl by ze svého ramene netrpělivě setřásat každou ruku, ať už hoří jakoukoli touhou vyhrát svět pro Krista.

POUČEN Z NEBE, JAK BÝT VYUČEN NA ZEMI

Pavel se naučil svoji první křesťanskou pravdivou lekci o tom, že věřící nejsou plný pytel náhodných prvků, ale živé tělo, církev. Bůh mu nedovolil, aby tuto pravdu minul. „Jdi do města ...“t Pán ho ujistil o pozemském propojení svého lidu.

Vezměme si případ velkého služebníka Pavla. Jako pronásledovatel Saul byl na své cestě do Damašku, když k němu promluvil hlas od Božího trůnu:

I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ (Sk 9,3-4)

Rozpoznal, že to bylo navštívení z nebe. Pavel byl vychován u nohou velkého rabína Gamaliela. Se svými hluboce náboženskými zájmy jako „Žid Židů“ si určitě musel předtím aspoň tisíckrát přát takový přímý kontakt s nebem. V jeho hloubavé mysli se vařilo tak mnoho otázek. A nyní přišel okamžik pravdy. Co se naučí? Která zjevem vůle a záměru

Božího přijme za své? Ve skutečností mu nebylo řečeno nic. Nic s výjimkou těchto slov: „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat“ (v. 6). Do města! V Damašku žili lidé, které přišel zavřít do vě­ zení za jejich „kacířství“ víry v Ježíše jako Krista. Nyní byl

Když přestaly

zázraky

115

poslán k nim, protože je potřeboval a měl se stát jedním z nich. Svůj první pokyn se dozví od nich, ne od andělů či .hlasů z nebe. Pavel se naučil svoji první křesťanskou pravdi­ vou lekci o tom, že věřící nejsou plný pytel náhodných prvků, ale živé tělo, církev. Bůh mu nedovolil, aby tuto pravdu mi­ nul. „Jdi do města ...“ Pán ho ujistil o pozemském propojení svého lidu. Pavel šel a podřídil se péči druhých. Z moudrosti a pokory to­ hoto muže bychom se měli poučit. Záblesk světla z nebe, osví­ cení duše, zjevení pravdy. Někteří muži a ženy však odcházejí na výlety svého vlastního já, nezávisle na veškerém poradenství či dohledu. Myslí si, že se nemusejí obtěžovat těmi „ve městě“. Měli by ale být moudřejší, protože ve městě jim „bude řečeno“ a pomoženo. Pavel se vydal správným směrem již od začátku svého křesťanského života. Církev jeho bratří ve víře se mu stala silou a moudrostí, stejně jako on jim. Výsledkem je historie slavná historie! Ve skutečnosti jsme všichni závislí na sobě navzájem. Pokud evangelista potřebuje sbory, pak sbory potřebují evangelistu. Ruka potřebuje tělo a tělo potřebuje ruku. Doplňujeme se na­ vzájem, tak jako manžel a manželka. Pokud budou sbory evan­ gelistu přehlížet, spoutají ho. Pokud evangelista přehlíží církev, je jako záchranná vesta, která není připojena k záchrannému lanu. Poté, co jsem uslyšel slova od Pána a nechal se jimi vést, ra­ dil jsem se se svými vedoucími denominací a sdílel s nimi Boží vizi. Bůh mi dal přízeň. Byli se mnou v úplné harmonii a s je­ jich požehnáním jsem byl uvolněn k evangelizaci přes všechny denominační hranice. Od té doby opravdu dosvědčuji, že jsem viděl, jak olej Ducha svátého naplnil mnoho nádob a velmi mnoho sborů, a přivedl velké množství vzácných mužů a žen k poznání Ježíše. Bohu buď sláva!

116

Evangelizace ohněm

KDYŽ PRESTAL ZÁZRAK Olej vdovy nakonec přestal téci. Proč? Řekl snad Bůh: „To je pro dne­ šek dost, nemohu ti dávat doneko­ nečna“? Jistě ne. Stále vyléval olej, i když už nemohli najít více nádob. Vdova řekla: „Rychle, přines mi více misek či džbánů odkudkoli. Zdá se, že ten olej je nevyčerpatelný.“ Bůh však překonal její schopnost přijímat. Pak zázrak skončil.

Někteří lidé jsou pokřtěni Duchem svátým a znepokojují se tím, že by tato zkušenost mohla být pouze dočasná, že by olej mohl zmizet. Olej bude vždy. Zacharjáš viděl Pomazání zůstává zlatou lampu, která nikdy nezhasla, navždy. protože olej do ní tekl žlábky přímo

z olivového stromu (Za 4). V Duchu svátém máme zdroj všeho, co potřebujeme. Pokud existují prázdná srdce, pokud chodíme tam, kam si Bůh přeje, a nic náš pohyb neomezuje, olej bude téci stále, vždy a navěky.

Někteří lidé jsou pokřtěni Duchem svátým a znepokojují se tím, že by tato zkušenost mohla být pouze dočasná, že by olej mohl zmizet. Pomazání zůstává navždy (1 J 2,27). Pokud však pracujeme pouze s nádobami v naší vlastní malé kuchyni, tok oleje brzy přestane. Není k ničemu, modlíme-li se týden po týdnu za vylití Du­ cha jen pro náš malý sbor, když celý vnější svět čeká na to, aby byl naplněn. „Někdo rozdává a přibývá mu stále,“ jak je uve­ deno v Př 11,24. Každý sbor by měl vidět své vlastní zdi v ta­ kovém rozpětí, jako je šířka zeměkoule, a svoji střechu tak ob­ rovskou, že přikryje všechny lidi na zemi. Nazvi světové pro­ buzení probuzením tvým! Rámec místního sboru může být uni­ verzální, když společenství pracuje po boku lidí, které Bůh dal

Když přestaly zázraky

117

univerzální církvi. Takovým sborem poteče požehnání Ducha svátého. Pokud se zavřeme a nemáme co do či něm s těmi, které Bůh ustanovil v církvi, jmenovitě evangelisty, budeme mimo běh událostí, mimo řeku Boží. Shromáždění by nemělo být soukro­ mým klubem. V Německu je na krásné staré katedrále v Cologne nápis pro turisty, jenž oznamuje: „Tento kostel není mu­ zeum.“ Každý sbor by měl být misijní stanicí.

TI, KTEŘÍ DÁVAJÍ PO ČAJOVÝCH LŽIČKÁCH Ve svých představách vidím syny izra­ elské ženy, jak spěchali ulicemi a kaž­ Jiní mohli skrývat dého žádali: „Prosím, nemáš džbán, své větší nádoby, mísu nebo něco jiného, co si můžeme protože se báli, půjčit, abychom do toho načepovali že by je již olej?“ Chodili tam a nazpátek. nedostali zpět. Možná si některá šťouravá duše po­ Jako ti, kdo byli stěžovala: „Jak mnoho cizích věcí si požádáni o šálek půjčuješ?“ Jiní mohli skrývat své cukru, a pak jej větší nádoby, protože se báli, že by je již nedostali zpět. Jako ti, kdo byli dávali opatrně požádáni o šálek cukru, a pak jej dá­ po čajových vali opatrně po čajových lžičkách, lžičkách, jednu jednu lžičku za čas. Ti, kdo své ná­ lžičku za čas. doby zadrželi nebo je odmítli půjčit, Takové sobectví napomohli zastavit tok. Takové so­ zastavilo zázrak. bectví zastavilo zázrak. Můžeme po­ moci zázraku požehnání probuzení, nebo jej můžeme omezit na čajové lžičky ve své malé kuchyni. Pro všechny z nás je nezbytné, abychom pracovali společně s druhými. Někteří mohou kritizovat, nesmíme se však nechat

118

Evangelizace

ohném

odradit. Vdovini mládenci se jen usmáli, protože věděli, co je­ jich matka měla na mysli, a pokračovali v půjčování misek na olej. Bůh má v úmyslu nás pomazat nikoli skvrnou oleje, ale ře­ kami oleje. Když Ježíš v Káni proměnil vodu ve víno, nenapl­ nil jím pouze několik sklenic, ale proměnil asi dvanáct set pint, dost na to, aby svatebčanům vydrželo týdny - dost na koupel ve víně, jestliže by si to přáli, takže ženich a nevěsta nevěděli, co s tak velkým objemem vína dělat. Ježíš nasytil zástupy a ještě měl dvanáct košů plných zbytků.

Pokud příliš opatrná církev nebude napomáhat, protože evangelisté by s jejich nádobami mohli utéci, nebude mít pro své nádoby žádnou hojnost. Od té doby, kdy jsem poslechl hlas Ducha, jsme viděli hojnost. Já, „jsa poslán Duchem svá­ tým“, jsem začal pracovat v harmonii s celým Kristovým tě­ lem. Bylo to jako otevření propustě v přehradě. Všichni jsme se společně koupali v tekoucích a nekonečných vodách Boží řeky. Když však jednou začneme kalkulovat a ochraňovat náš malý záhonek, řeka se stočí jinam. Nesnášenliví lidé se stanou osamělými! Chceme záplavy požehnání? Tak nech řeku pře­ téci!

EVANGELISTOVA INICIATIVA Někdy máme skutečné nepřátele, jimž dá povstat satan. Je to démonická opozice. Pomazání Boží „láme jho“ a je ochranou Božích služebníků. Když jsem bojoval bitvy přímo uvnitř ne­ přátelských bran, často jsem si uvědomil, že jsem obklopen ďáblovými mocnostmi. Ty zlé legie však byly také obklíčeny Božími anděly! Vím, že kdyby ode mě bylo pomazání od­ ňato, tyto síly by se na mě vrhly jako smečka vlků připra­ vená mě v minutě zhltnout. Nepřátelé, kritici, ti, kdo odra­ zují, přijdou, ale pomazaný muž či žena jsou neporazitelní.

Když přestaly

zázraky

1 19

Čteme, že ďábel je jako řvoucí lev. Pokud budou Připomíná mi to řvoucího lva, připra­ veného ke skoku na Samsona. Sam­ sbory evangelistu son se s touto mladou šelmou setkal přehlížet, na cestě do Tímnaty (Sd 14,5-6). Lev spoutají ho. neznal Samsona, pomazaného soudce Pokud evangelista Izraele. Bylo to překvapení jeho ži­ přehlíží církev, vota -jeho poslední překvapení. Lví je jako záchranná řev je obvykle postrachem lidí - otočí vesta, která není se a běží. Pak na ně lev snadněji skočí připojena a chytí je. Když ale uslyšel lví řev k záchrannému Samson, stalo se něco, o čem lev ne­ věděl: na Samsona sestoupil mocně lanu. Duch svátý. Když na lidi sestoupí Duch svátý, začínají se dít nové věci. Lidé začínají vzdorovat ďáblu a on od nich uteče. Jsi bázlivý? Duch svátý způsobí, že budeš odvážný. Jsme jako ovce mezi vlky, ale ovce jsou v útoku. Máme moc šlapat na štíry, chodit po rozbouřených vlnách. Zakoušení moci Ducha nás učiní více než jen partnerem pochybností a intelektu. Když žijeme v Duchu, máme autoritu přikazovat démonům, aby odešli, a přinášet vy­ svobození pro tělo, duši a ducha. Takže Samson, oběť, kterou si vyhlédl lev, neutekl. Prchající obětí vzbuzují ve lvu chuť na snídani. Tento muž se však otočil proti lvu. Divoká bestie stojí tváří v tvář divokému muži. Se sla­ bým zařváním se lev pokusil odplazil, ale marně. Nazdvihly ho mocné ruce. Později se jeho mrtvola stala úlem. Samson ho­ lýma rukama lva „roztrhl jako kůzle“. Záměrem budovám církve nebyla nikdy obrana. Pekelné brány by měly být přepadeny. Nejlepší obranou je útok. Na­ místo čekání na odražení ďáblova útoku obrať směr bitvy a začni s invazí na ďáblovo území!

120

Evangelizace ohněm

Ježíš nepřišel na svět proto, aby bránil nebe, ale přišel jako vítěz války, která zničila ďáblovy skutky. Kristus přenesl bitvu do tábora nepřítele, obsadil peklo, neoblomně vyhnal nepřítele, dopadl ho, zatáhl jej do kouta, nedal mu žádnou milost, rozdrtil hlavu toho hada a zanechal ho poraženého a nepoužitelného. Satan není „živý“ a nevede se mu „dobře na planetě Zemi“. Ježíš ho smrtelně zranil!

Toto evangelizace ve jménu Ježíše působí. Kdekoli je viditelná slizovitá hadí stopa, Boží lidé by měli s naostřenými meči hada vystopovat. Nedopřej mu žádného odpočinku, protože „v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“ (Ř 8,37). Nejlepší způsob obrany pravdy je její nekompromisní prohlašování. Nebyli jsme povoláni k omlouvání Božích výroků, ale kjejich proklamaci. „...Meč Ducha... je slovo Boží“ (Ef 6,17). Jak David řekl o meči, kterým zabil Goliáše, „kromě něho tu žádný jiný není“ (1 S 21,9). Kaž evangelium a ďábel bude pora­ žen. Nikdy ho nepostrašíš křikem a hlukem. Použij svůj meč.

EVANGELISTOVA CÍLEVĚDOMOST

Evangelista je člověk, který je puzen naléhavostí, nikoli člověk dvou tváří. Evangelium je to, na čem na zemi záleží; na ničem jiném, ať už je to sláva, peníze, popularita či sám život, nezáleží.

Jeden člověk se zeptal evangelisty: „Proč pořád kážeš, že lidé se musí na­ rodit znovu?“ Odpověděl: „Protože se musíš znovu narodit.“

Žádný evangelista nehledá posel­ ství ke kázání. „Běda mi, kdybych nekázal evangelium!“ Nepotřebuje se scházet s jinými evangelisty a říkat: „Prodiskutujme, o čem bychom měli kázat.“ V tomto bodě se všichni evan­ gelisté bez jakékoli pochybnosti sho­ dují. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“

Když přestaly

zázraky

121

(Mk 1,15). Není třeba o tomto poselství uvažovat znovu, pro­ tože žádné lepší neexistuje. Evangelista je člověk, který je pu­ zen naléhavostí, nikoli člověk dvou tváří. Evangelium je to, na čem na zemi záleží; na ničem jiném, ať už je to sláva, pemze, popularita či sám život, nezáleží.

EVANGELISTŮV CÍL Č. 1 Evangelista je darem církvi (Ef 4,11) pro svět (L 24,47). Pravý evangelista se nezajímá o vybudování své vlastní říše. Jeho cíl je dvojí. Nejprve a v první řadě platí: jeho práce má smysl pouze ve spojení s budováním místních sborů Ježíše Krista. Vše, co dělá, by mělo mít za cíl, aby lidé byli přiváděni do církve, kde je kázáno živé Boží slovo. Největší, a dokonce nej­ úspěšnější evangelizační kampaně se téměř stávají bezvý­ znamnými, když nejsou vedeny ve spojitosti s církví a jejím růstem.

Ježíš nám vyprávěl příběh o dobrém Samaritánovi, což je lekce pro evangelisty. Jeden člověk na své cestě z Jeruzaléma do Jericha padl do rukou lupičů. Samaritán ho našel a pečoval o něj. Další lidé, jako např. kněží, ho míjeli. Poté, co Samaritán ošetřil olejem a vínem rány tohoto přepadeného člověka, vy­ zvedl jej na svůj vlastní dopravní prostředek, osla, a vzal ho dd hostince. Tam o něj bylo pečováno (L 10,33-35). Poté, co jsme začali zvedat ty, kdo upadli, kdo byli v životě zraněni, potřebujeme na pomoc druhé. Samaritán takovou po­ moc našel v hostinci, kde se přepadený muž za péče hostin­ ského zotavoval. Evangelista tuto pomoc nachází v církvi. Ob­ rácení lidé mohou být ve víře vyživováni a budováni. Tam se mohou stát pravými učedníky. Díky Bohu za hostince podél cesty. Díky Bohu za evangelisty, kteří vycházejí hledat ďáblovy oběti. Církev/hostinec, pečující o nově obrácené v rekonvales­ cenci, nebude mít bez Samaritána/evangelisty co na práci.

122

Evangelizace ohněm

Je to jako rybaření. Vždycky během našich evangelizač­ ních kampaní říkám, že my, evangelisté, přinášíme sítě a používáme čluny místních sborů. Společně s nimi sítě spustíme a vytáhneme velký úlovek ryb. Pak odjedeme. Pro­ stě jim tam ten úlovek předáme. Vytřepeme sítě, spravíme je, usušíme je, a pak jdeme nabízet pomocnou ruku někam ji­ nam. Evangelista sám nezíská nic, kromě radosti a odměny z toho, že vidí, jak je všude kolem něj budováno Boží krá­ lovství.

EVANGELISTŮV CÍL Č. 2 Za druhé, evangelistovým cílem je proklamace. Vyhlašuje evan­ gelium, ať už ho lidé uslyší, či ne. „Toto evangelium o králov­ ství bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem náro­ dům. A tehdy přijde konec“ (Mt 24,14). Místní pastor tuto práci vykonávat nemůže. Bůh je zřejmě závislý na jiných služební­ cích. Každý by však měl podporovat člověka, který má vizi a povinnost vyhlašování evangelia.

DUCHOVNÍ CHEMIE Již jsme se zmínili o tom, že evangelium je novinkou pouze tehdy, je-li kázáno. Pouze tehdy, je-li kázáno, je také mocné. Kázání evangelia je duchovní chemie. Modlitba přináší moc, ale kázání ji uvolňuje. Kázání evangelia je jako zapojení do zásuvky. Evangelium nemůže být použito, dokud není vyjád­ řeno slovy. Proklamace je důležitou částí Božího plánu. Lidé nejsou spaseni jiným způsobem. Je to nadpřirozený proces. Tento proces byl Bohem zaveden pro celé lidstvo. „Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří“ (1 K 1,21). Boha potěšilo, že člověk má ryby vy­ táhnout tak, že spustí síť do moře, protože ryby normálně samy na břeh nevyskakují.

Když přestaly

zázraky

123

Ježíš řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili“ (J 21,10). Za prvé, chyť je. Za druhé, přines je. Pokud sbory ni­ kdy nezvednou ani prst s výjimkou situace, když evangelista káže, pak nemají co přinést, protože nic není chyceno. Proces, který Pán zamýšlel, se tak přeruší a obvod je přerušen.

Jak Kristus naznačil, v některých vesnicích Slovo nepřijmou, ale přesto Ježíš řekl: tam musí být vyhlašováno (Mt 10). „Přineste něco Tuto skutečnost Ježíš ilustroval po­ z těch ryb, které dobenstvím o rozsévači (Mt 13,323). Všechno rozsévání není stejně jste právě chytili“ (J 21,10). úspěšné - některé neuspěje vůbec. Za prvé, chyťje. Proč? Na semenu (Slovu) ani rozsé­ vači (samotném Kristu) nebylo špat­ Za druhé, ného nic, ale problém byl s tím, kam přines je. semeno dopadlo. Na některých mís­ Pokud sbory nikdy tech kvůli špatnému podkladu ne­ nezvednou ani prst přineslo nic. Pro rozsévače je příliš s výjimkou situace, tvrdá, neplodná půda frustrující. když evangelista Nebuď však odrazen. Zkus to někde káže, pak nemají jinde. Někteří kazatelé nedosáhnou co přinést, žádných výsledků, protože ztrace­ protože nic není ným káží o učednictví a mají po­ třebu spasit ty, kteří se již obrátili. chyceno. Když člověk pracuje a jeho práce Proces, který Pán nepřináší výsledky, potřebuje po­ zamýšlel, se tak moc, nikoli kritiku. Podle měřítka přeruší a obvod je světa k úspěchu nevede nic tak, jako přerušen. jiný úspěch. Úspěšný člověk v církvi sklidí pochvalu. Ale my máme povolání, jež je třeba naplnit, a úspěch není vždy tes­ tem toho, zda je takové povolám vykonáváno řádně. „Hlásej Slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním“ (2 Tm 4,2).

124

Evangelizace ohném

Selhání však není pravidlem. Pán nás poslal na sklizeň pole, takže bychom svoji hodnotnou pracovní sílu neměli vyplýtvat na betonové dlažbě či na poušti. Pán tím má na mysli, abychom sklizeň přinášeli ve snopech (Mt 10,14,15). Počkej, dokud ne­ přijde déšť a půda nezměkne. Ať přijde cokoli, musíme vyjít do světa a kázat evangelium všemu stvoření. Někteří neuslyší, jiní ano. Když evangelium bude kázáno na svědectví celému světu, pak Ježíš přijde, jak řekl. Pán sklizně! Ať naše práce tedy uspíší jeho příchod!

Část III

Osobní pohnutky

9. kapitola

LEKCE PLAVÁNÍ

OD EZECHIELA V roce 1991 se v Lome, hlavním městě západoafrické země Togo, konal sesuv půdy pro Ježíše. Ve skutečnosti se rozpadla celá hora. Obrovské zástupy lidí přijaly Ježíše Krista jako svého Spasitele. V tomto městě s 435 000 obyvateli se každého shro­ máždění účastnilo 200 000 lidí. To všechno je ovšem velmi vzrušující. Jak je však možné stejně tak efektivně zevangelizovat celý svět? Pán nám musel dát vizi, že je to možné, protože nás poslal učinit jeho učedníky všechny národy (Mt 28,19). Národy! Jsem si jist, že Bůh má velké plány pro zasažení celého lidstva evangeliem. Znovu a znovu se vracím ke Slovu, snažím se této myšlence porozumět a žádám Pána, aby otevřel mé oči.

Jednou jsem se při studiu Bible dostal k velmi známému od­ dílu Písma, tématu mnohých kázání. Duch Pána spočíval na mně a pravda obsažená v tomto oddílu v mé duši explodovala. Je to v knize napsané Ezechielem, jedním ze starozákonních proroků.

Ezechiel byl židovský zajatec v Babylóně v době, kdy do na­ rození Krista zbývalo více než 500 let. Pán k němu často mlu­ vil skrze vidění, která Ezechiel zapisoval do knihy. Tady je jedno z nich: „Uvedl mě do izraelské země a postavil mě na velmi vysokou horu ...“ (Ez 40,2). Ve vidění se mu zjevil muž, jenž vypadal, jakoby byl z bronzu. „V ruce měl lněnou šňůru a prut k měření.“ Ezechiel viděl, jak tento muž vyměřoval nový

128

Evangelizace ohném

chrám, který bude postaven na hoře v Jeruzalémě, až Židé jed­ noho dne budou uctívat Boha.

Po vyměření chrámu a poté, co dal Ezechielovi pokyny ohledně předmětů, zákonů, skutečných obětí a uctívání, které tam budou, vzal muž Ezechiele zpět k východním dve­ řím chrámu. „A hle, zespodu prahu domu vytékala k vý­ chodu voda“ (Ez 47,1). Ezechiel byl veden od severní brány k vnější bráně, která směřovala východním směrem k řece Jordánu. Tam Ezechiel uviděl vodu vytékající z pravé strany chrámu.

Přečtěme si společně Ez 47,3-7:

Když odcházel ten muž na východ, měl v ruce měřicí šňůru. Odměřil tisíc loket a provedl mě vodou; vody bylo po kot­ níky. Znovu odměřil tisíc a provedl mě vodou; vody bylo po kolena. Odměřil dalších tisíc a provedl mě; vody bylo po bedra. Odměřil ještě tisíc a potok nebylo možno přebrodit; voda vystoupila a muselo se v ní plavat; byl to potok, který se už nedal přebrodit. Řekl mi: „Vidíš, lidský synu?“ Vedl mě dál a znovu mě přivedl k břehu toho potoka. Když jsem se tam vrátil, hle, na břehu potoka bylo po obou stranách velmi mnoho stromoví. V první části tohoto oddílu byl Ezechiel vzat ze suché země do vod této slavné řeky. Mnozí se shodují v tom, že je to obraz života, jež dává záplava Ducha svátého. Jaký zážitek! Ze su­ chého, mrtvého, studeného náboženství do vířivé skutečnosti Ducha svatého. Jaké nadšení by mělo nastat, poznáme-li tuto stranu spasení! Je jedinečné a nevysvětlitelné - není divu, že se charismatické/letniční hnutí šíří po celém světě. V tomto význačném vidění mi Pán ukázal důležité lekce, jejichž znalost je pro nás podstatná, jestliže nechceme duchovně stagnovat

Lekce plavání od Ezechiela

129

PO KOTNÍKY JE BOŽÍ MINIMUM Čtyřikrát anděl opatrně změřil tisíc loket. Vedl Božího muže do určitých úrovní vody. V prvním stádiu ho přivedl do vody, která byla „po kotníky“.

Přímý kontakt s mocí Ducha svá­ tého je naprosto úžasný, ale nezapo­ meň, že „po kotníky“ je Boží mini­ mum! Je tragédií, že tak mnoho křes­ ťanů se uvelebí v tomto postavení. Zní to jako rada, abys nikdy nenásle­ doval zaparkované vozidlo, protože se nikam nedostaneš. Nenásleduj za­ parkovaného pastora ani zaparkova­ ného člena církve. Chci tím říci to, aby ses neusadil v Božím minimu. Bezpochyby můžeš srovnávat svoji zkušenost s lidmi, kteří nejsou ani po kotníky hluboko. Neporovnávej však svoji pozici s tím, co je ještě mělčí, ale s hloubkou, do které můžeš dále jít. Mnozí lidé mají v Bohu velký po­ tenciál, ale nikdy se nedostanou z dětského nafukovacího bazénku.

Zní to jako rada, abys nikdy nenásledoval zaparkované vozidlo, protože se nikam nedostaneš. Nenásleduj zaparkovaného pastora ani zaparkovaného člena církve. Chci tím říci to, aby ses neusadil v Božím minimu.

Jednou jsem byl pozván, abych mluvil na modlitebním setkání lidí, kteří nevěřili křtu v Duchu svátém. Dělal jsem, co jsem mohl, ale bylo to velmi obtížné. Ti lidé tam prostě seděli a beze slova na mě upírali své vykulené oči. Na závěr byla řečena malá modlitba a vše skončilo. Když jsem shromáždění opustil, sám pro sebe jsem to uzavřel těmito slovy: „Musí být velmi obtížné plavat ve třech palcích vody.“ Toto je naneštěstí situace mnohých křesťanů. Pádlují a pracují, ale nepřinese to žádný pokrok prostě jen proto, že uvázli na dně. Žádný div, že věci jsou pro ně tak obtížné a vyčerpávající.

130

Evangelizace

ohném

Charles Haddon Spurgeon napsal: „Někteří křesťané se na svých člunech plaví v tak mělkých duchovních vodách, že kýl jejich člunu po celou cestu do nebe škrábe o štěrk, namísto toho, aby byl nesen přílivem.“

Jaká noční můra! Naštěstí se jí můžeme vyhnout.

Existuje tolik frustrovaných pracovníků. Jsou oddáni svému dílu, pracují téměř „až do úmoru“. Přesto se děje tak málo. Proč? Protože veslují pouze na břehu. Jsou to lidé typu „udělej si sám“. Dělají to nejlepší, co mohou, a pak to ,.zalijí modlitbou“. Nená­ sledovali Pánův pokyn v L 5,4 o tom, aby zajeli na hlubinu. Dnes Ježíš stále stojí na břehu a volá na nás, abychom zajeli na hlu­ binu, abychom opustili mělké vody. Kdo však se toho odváží? Jaký je princip letnic? Ježíš zaslí­ bil, že budeme dělat ještě větší Úspěch křesťana skutky, protože sešle Ducha svátého je v plnosti (J 14,12-17). Znamená to, že tu práci Ducha svátého! udělá On. Pán nám nedává zubní pa­ stu, ze které bychom jednou či dva­ krát denně mohli vymáčknout malou kapku moci pouze pro naše vlastní duchovní přežití. Běžný křesťanský život je tento: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody“ (Ž 1,3). Následující výrok přímo křičím: Úspěch křesťana je v plnosti Ducha svátého! Haleluja! Z milosti Boží mi bylo ukázáno ta­ jemství: přemístit se do hlubší vody Ducha svátého. Když se jednou v tomto přívalu ocitneš, okamžitě budeš proměněn.

BOŽÍ OSOBNÍ PŘÍSTUP Když jsem si tuto scénu představoval, divil jsem se, proč muž s měřicí holí vzal Ezechiele pokaždé pouze o tisíc loket hlou­ běji, celkem ve čtyřech stádiích. Když Pán mluví, jsem typem

Lekce plavání od Ezechiela

131

člověka, který rád skáče. Proč se tedy střemhlav nevrhnout na­ jednou do čtyř tisíc loket? Duch svátý mě vyučil následující lekci plavání. Otec dobře rozumí každému ze svých dětí. Nehodí nás „na hlubinu“ Plavu v Duchu všechny a najednou; duchovní růst svátém. a zralost vyžaduje čas. Boží dílo je Jeho vody mé milující dílo s jednotlivcem. Andělovi nesou. bylo nařízeno, aby nejprve „měřil“, Duch mé a pak jednal. Stejným způsobem náš nazdvihuje. požehnaný Pán měří naši individuální Plavání bere schopnost - a pak nás vede. Kdyby byl Ezechiel veden rovnou do čtyř ti­ z tvých nohou tíhu. síců loket, mohl by se utopit. On však Dává dovolenou šel do hlubiny postupně ve čtyřech tvým zádům a tvé stádiích, a tak se dostal kupředu.

Pán nás vede jemně. Chce, aby­ chom šli, ale ne abychom ztřeštěně spěchali - takto nebudeme mít ani studené nohy, ani horké hlavy!

klouby odcházejí na prázdniny. Duch koná práci.

UČÍME SE PLAVAT Zatímco jsem o tomto úseku Písma přemýšlel, Bůh mi jednoho dne řekl: „Chceš vědět, co znamená plavat?“ Myslel jsem si, že to vím, protože jsem dobrý plavec. Ale opravdu jsem to věděl? Duch svátý způsobil, že jsem uviděl něco, co jsem si dříve ne­ uvědomoval. Řekl: „Když plaveš, pohybuješ se v jiné slouče­ nině - vodě - a funguje nový zákon. Musíš ji nechat téci a plně v ní spočinout. Vody řeky tě ponesou.“

Ted už tomu rozumím. Plavu v Duchu svátém. Jeho vody mě nesou. Duch mě nadzdvihuje. Plávám bere z tvých nohou tíhu.

132

Evangelizace ohněm

Dává dovolenou tvým zádům a tvé klouby odcházejí na prázd­ niny. Duch koná práci.

Co je pak skutečným handicapem? Skutečným handicapem je spoléhání na sebe sama, závislost na své vlastní energii a schopnostech. Ta způsobí, že se budeš plahočit podél řeky, hned vedle stejných vod, které tě na svých vlnách mohou nést. Mnozí lidé pracují pro Boha, když Bůh chce pracovat pro ně. Bůh nechce, abychom pracovali tak tvrdě, že bychom z toho pro něj omdleli. Viděl jsem jednou náhrobek, kde bylo jméno člo­ věka a tento epitaf: „Jeho celý život se skládal pouze z práce.“ Pomyslel jsem si: „To je epitaf pro mezka, nikoli pro člověka.“ Božím záměrem pro nás není, abychom byli tažný dobytek či abychom pracovali jako roboti. Mohl by stvořit mnoho sou­ marů, kdyby chtěl. Když však Pán přemýšlel o tobě a o mně, měl na mysli něco jiného než otroky. Náš Otec chtěl syny a dcery, s nimiž by mohl mít společenství a hostinu u stolu, s ni­ miž by se sdílel se vším, co má. „Všechno, co je mé, je tvé“ (L 15,31).

Je čas k tomu, abychom změnili negativní představu křesťan­ ského života. Cítíš, že to, že ses stal křesťanem, ti prostě ohnulo záda? Že ses nikdy necítil dost dobrý? Cítíš, že v tvém životě není dost modliteb, práce, lásky nebo Bible. Povinnosti tě zavalují. Pokud jsi zrozen Duchem, mohl bys být ve slavné Boží řece. To jsou vody, které nadnášejí! V Něm jsi více než vítěz. Jsme často jako Josef, který byl vyveden z vězení, aby za­ čal vládnout. To je principem Božího jednání v celém Písmu. Nejsme tady proto, abychom náš křesťanský život vydrželi, ale abychom se z něj radovali. Nechci dorazit do nebe, abych objevil, že jsem dosáhl pěti procent z toho, co Bůh chtěl, abych měl - to není žádný klad. Zajímám se o ostatních 95%.

Lekce plavání

od

Ezechiela

133

Potřebujeme porozumět Boží mysli a Božímu povolání. Tak, jak vedl Bůh Ezechiele od minima k maximu, povede i nás, po­ kud mu to dovolíme.

ŘEKA ŽIVOTA Bible nemá mnoho co říci o moři. Pavel ztroskotal v moři na lodi a Jonáš utekl do moře, aby se pokusil uniknout Božímu po­ volání, ale obecně řečeno, Bible není námořnická kniha. Ve Zj 21,1 je psáno: „... A moře již není.“ V Písmu je pro nás moře obrazem mas lidstva, mas svévol­ níků a způsobu jejich života. Izajáš napsal: „Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal“ (Iz 57,20). Dnes vidíme naše moře, jak na pláže vy­ vrhuje bahno a špínu plnou odpadů našeho života. Kontamino­ vané podkožní jehly; zašpiněné dětské plenky najedno použití; vyhozené láhve od whisky - voda je plná průmyslových che­ mikálií, které jsou dost silné na to, aby zabily, či způsobily mu­ taci v rybách, které jíme. Ta stejná mořská voda přichází den po dni zpět. Příliv přináší odpadky, o kterých jsme si mysleli, že jsme se jich zbavili.

Na druhé straně, Bible má mnoho co říci o řekách. Zj 22,1 popisuje „řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova“. Řeky tečou - voda je neustále čerstvá, protože se pořád mění, nikdy není stejná.

ŘEKA MOCI Ve své vizi Ezechiel plaval v těchto hlubokých vodách. Život a služba všech, kdo objeví toto tajemství, budou proměněny.

Před několika lety mě přišel navštívit naprosto frustrovaný duchovní. Právě navštívil psychiatra a řekl, že již déle neunese

134

Evangelizace ohném

břemeno svého sboru s padesáti členy. Bylo toho prostě příliš mnoho. „Jsi pokřtěn v Duchu svátém?“ zeptal jsem se. „Ne,“ odpověděl, „má denominace v to nevěří.“ Věnoval jsem čas tomu, abych mu tuto úžasnou pravdu vy­ světlil. Poté jsem se s ním modlil. Večer odešel - domů neodjel, ale přímo „odplaval“! Byl slavně pokřtěn Duchem svátým.

Jaké může být ve skutečnosti Boží maximum? Nemohu s jisto­ tou prohlásit, že jsem je již dosáhl. Ale určitě jsem na cestě k to­ muto cíli! Jsem jako apoštol Pavel, který jde „z víry k víře“ a „od slávy k slávě“ (R 1,17; 2 K 3,18). To je postup Ducha svátého.

PŘEKVAPENÍ, KTERÉ NÁSLEDOVALO Bůh má každé ráno něco nového. Poté, co Ezechiel plaval, vrá­ til se k říčnímu břehu. V novozákonní terminologii toto vyjád­ ření znamená, že jestliže jsme jednou byli v řece, tak ta řeka je v nás. „Reky živé vody“ budou trys-

Zatímco Bůh Ezechiele ve své řece proměnil, proměnil současně i celou krajinu okolo něj. Situace se mění s pomazanými lidmi a pomazanými sbory.

kat uvnitř našich srdcí Tento zážitek proroka proměnil. Pak, když se šplhal na říční břeh, s překvapením vzhlédl. „Hle, na břehu potoka bylo po obou stranách velmi mnoho stromoví“ (Ez 47,7).

Nyní uviděl něco, co tam ještě nebylo, když předtím vstoupil do řejcy - stromy! A toto je velká pravda této kapitoly: Zatímco Bůh Ezechiele ve své řece proměnil, pro­ měnil současně i celou krajinu okolo

Lekce plavání od Ezechiela

135

něj. Situace se mění s pomazanými lidmi a pomazanými sbory.

Domnívám se, že kdyby byl Ezechiel fyzicky v Izraeli a po­ koušel se tam sázet stromy, jeho práce by nepřinesla výsledek, i kdyby stromy zaléval svými slzami. Bůh však Ezechielovi ukázal, že je schopen ve vteřině udělat to, co by Udě nebyli schopni udělat za mnoho let. To je naše víra pro dnešní den! „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zá­ stupů“ (Za 4,6). Lidé, kteří plynou s proudem Ducha svátého, mají důvod k tomu, aby každý den žasli, protože Pán dělá divy. A, díky Pánu, v Bohu nic neubývá! Všechno se stává v průběhu dní ještě úžasnějším.

BOŽÍ ENERGIE Jiný pozoruhodný detail je tento: lýto stromy již nesly zralé ovoce. Zatímco Ezechiel objevoval hloubku řeky Ducha svá­ tého, Bůh v okamžiku zasadil stromy a dal jim vzrůst. Bůh je stvořitelem času a může ho zkrátit, kdykoli si přeje. Ve verši 12 čteme: „Jeho ovoce bude sloužit za pokrm.“ Bylo to ovoce, jež Ezechiela vábilo. Volalo na něj: „Ezechieli, pojď sem. Již žádné vaření podle tvých vlastních receptů. Bůh ti prostřel ta­ buli. Již žádné další pohromy ve tvé kuchyni! Očekává tě vy­ rovnaná dieta!“ Jak úžasné! Boží muž se najednou stal, a dosud je, partne­ rem Ducha svátého. Již žádná další námaha, až se z nás bude kouřit. Již žádné potácení se v temnotě. To je zázrak života a služby v Duchu svátém. Takto náš svět bude vyhrán pro Krista. Evangelizace Duchem svátým získá naši generaci pro Boha! Všechno začíná tehdy, jsme-li poslušni podnětů Ducha svátého a následujeme-li ho do hlubin, kde jsou vody, ve kte­ rých se dá plavat.

13 6

Evangelizace ohném

V BOŽÍ ŘECE Někteří křesťané jsou neustále „v pustině“. Hluboce vzdychají a říkají: „Procházím zase další zkušeností v pustině.“

Křesťan, který není v řece Ducha svátého, je mimo ni. Je jak ta příslovečná ryba bez vody. My nejsme povoláni k tomu, aby­ chom pobývali na poušti jako Izraelité, kteří putovali pouští po čtyřicet let, i když jim Pán zaslíbil zemi řek. Kristus zaslíbil vě­ řícím řeky, ne pouze jako vzácnou zkušenost, ale jako součást jejich přirozeného prostředí. Nemáme být těmi, kdo sedí na břehu a obdivují plynoucí vody, ale říčními muži. Mnohokrát mi lidé řekli, že za jejich okolností nemohou žít vítězný křesťanský život. Jeden mladý muž v Africe mi vysvět­ lil, že jeho prarodiče i rodiče byli šamané, a proto že není pro něj možné, aby žil na stejném místě s Ježíšem.

Když jsme v Duchu, jsme neporazitelní, nezranitelní, kráčíme od vítězství k vítězství a náš život je s Kristem skryt v Bohu.

Nikdo z nás by však nemohl žít v tomto hříšném světě vítězně, kdyby nebylo Ducha svátého. Kamkoli jdeme, On je tam. V něm se pohybu­ jeme a v něm žijeme (Sk 17,28). On je naším prostředím. Jsme pokřtěni v Krista. Plaveme v Boží řece, nikoli v malém jezírku, které pro nás Bůh stvořil a které pravděpodobně jed­ noho dne vyschne.

Stejně tak si můžeme položit otázku: „Může člověk žít na Měsíci?“ Odpověd je „ne“ i „ano“. Člověk nemůže žít na Mě­ síci, pokud se tam dopraví takový, jaký chodí po Zemi. Pokud však na Měsíc dorazí v řádném vesmírném obleku, může tam

Lekce plavání od Ezechiela

137

žít. Vesmírný oblek obsahuje stejný vzduch jako na Zemi. Když astronauté mají tyto vesmírné obleky na sobě, mohou chodit, jezdit a vyskakovat nad měsíční povrch. Nemůžeš očekávat, že budeš žít úspěšný křesťanský život, pokud nejsi v Duchu, protože tak Pán náš život zařídil. Kdekoli jsme, můžeme být v Duchu, a to je důležitý fakt. I v těch nej­ horších místech, kde cítíme odporný dech pekla, jsme zabaleni v Bohu a můžeme dýchat vzduch nebe. „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného“ (Ž 91,1). On je naším příbytkem za všech okolností.

Když jsme v Duchu, jsme neporazitelní, nezranitelní, krá­ číme od vítězství k vítězství a náš život je s Kristem skryt v Bohu. Člověk pohybující se v Duchu; církev pohybující se v Duchu; pracovníci, evangelisté, pastoři a učitelé pohybující se v Duchu - to je jediný recept na úspěch, který znám. V Duchu Božím můžeme vyhrát svět pro Ježíše.

10. kapitola

MOC VROUCÍ LÁSKY „Neboť Kristova láska nás váže“ (2 K 5,14)

ZÁKONY LÁSKY Na Ježíšových rtech se zákon stává láskou. Existuje Deset při­ kázání, která Bůh vepsal do kamene na hoře Chorébu na Sinaji. Prvním a všeobsahujícím Ježíšovým přikázáním je:

„Miluj Pána, svého Boha, ..." Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,37-39). Hlas ze Sinaje překypuje touhou. Izrael již od počátku Bohu neporozuměl. Choréb hřměl naléhavým hlasem Všemocného, jenž budil úžas. Jeho vnější projev byl mocný, byla to však moc vroucí lásky (Ex 19,16-19).

PRÁVA LÁSKY Kým byl doopravdy tento Bůh, jehož slova se sama od sebe vrý­ vala do holé skály?

Bůh charakterizuje sám sebe a ustanovuje svá práva vyhlásit přikázání. Má právo milovat: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20,2) To je Bůh! Jeho zákony jsou zákony lásky. Bůh, který je „oheň sžírající“, je také sžírajícím ohněm lásky (Dt 4,24). Sestoupil dolů, aby vysvobodil nevděčné davy otroků z otroctví. Přišel,

Moc VROUCÍ LÁSKY

139

aby dal lidem národní příslušnost a novou zemi. Takový úkol klade velké požadavky na jeho nevyčerpatelnou trpělivost.

OBRAZ LÁSKY Často jsem se zaobíral následující myšlenkou: Když Bůh tvořil člověka, teoreticky se třeba mohl chtít se svým nápadem dychtivě sdílet s anděly. Kdyby to udělal, zdalipak by mu to tito duchové moudrosti nerozmlouvali? „Taková křehká stvoření z masa?“ mohli by spekulovat. „Neo­ klame je Lucifer? Bude se ďábel se svými hordami snažit je zničit?“

Božím obrazem člověka byl obraz lásky až do té doby, kdy bouře hříchu zčeřily vodní hladinu a obraz pokřivily. Bůh však nebyl poražen. Investoval vše, co měl, pro kohokoli, kdo kdy žil.

Bůh veškeré moudrosti věděl, jak to bude. První člověk, který byl kdy zrozen, zabije svého bratra. Bůh však měl svoji mistrovskou strategii. Začne s Evou a bude pokračovat se všemi ženami. Naprogramuje jejich instinkt. Do jejich přiroze­ nosti vsadí mateřské srdce, nejčistší formu vroucího citu, jaká jen může být, citu, který nikdy nehledá odměnu. Tento cit pro­ nikne do rodiny a bude mít za následek potřebu ochrany. Pak se velké tajemství Božího plánu pomalu začalo odkrývat skrze Boží jednám s Izraelem a skrze potíže tohoto národa. Nakonec se skrze Syna v Božím klíně odhalilo úplně.

„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna“ (J 3,16).

Božím obrazem člověka byl obraz lásky. Pak však bouře hří­ chu zčeřily vodní hladinu a odraz pokřivily. Bůh však nebyl po­ ražen. Investoval vše, co měl, pro kohokoli, kdo kdy žil. Evan­

140

Evangelizace ohném

gelium požehnalo lidské uši; evangelium bylo Božím srdcem, zjevením ustarané úzkostlivosti o Boží stvoření.

PRO NÁS A NÁM Evangelizace se dá shrnout tímto vý­ rokem: Bůh nás skrze své evangelium Boží láska miluje. Každé kázané poselství by k lidské duši je stokrát skvělejší mělo mít křídla lásky. Jsme lidé, kteří Bohem vštěpenou láskou milují a ušlechtilejší než druhé lidi. V průběhu dějin najdeme jakýkoli motiv, příklady zapálených mužů a žen, kterým kdy byl kteří žili a umírali proto, aby kázali člověk veden. Krista a jeho spasení všem kmenům a národům. Ze stejné Boží síly vznikla nejlepší lidská díla: kostely, charity, nemocnice, sirot­ čince, samotná civilizace. Boží láska k lidské duši je stokrát skvělejší a ušlechtilejší než jakýkoli motiv, kterým kdy byl člo­ věk řízen.

Když se Boží přítomnost od hory Chorébu vzdálila, co zbylo? První odpověď nalezneme v Ex 21,5-6 - jiný zákon lásky týka­ jící se otroků. Otrok neměl absolutně žádné postavení ani žádná práva - s výjimkou práva opustit svého pána, když období jeho služby u něj skončilo. Když se však otrok oženil, neměl právo si svoji ženu po ukončení období své služby odvést s sebou. Mohl si ji ponechat póze tehdy, pokud zůstal u svého pána nastálo. Dále, otrok, který se rozhodl zůstat se svým pánem, musel jako vnější znamení svého podřízení podstoupit bolestivý zá­ krok. Obřad byl následující: Otrok byl přiveden ke dveřím domu svého pána, kde mu bylo ucho na dveřích probodnuto sídlem. Šidlo bylo ihned vytaženo, ale výsledná jizva byla vněj­ ším symbolem toho, že se otrok rozhodl zůstat se svým pánem.

MOC VROUCÍ LÁSKY

141

Jizva jak v uchu, tak na dveřích také znamenala toto: „Miluji svoji ženu a dal jsem sám sebe za ni, takže mohu dát sám sebe

jí- “

BOŽÍ EPOS LÁSKY Postavení otroka je podobenství milostné záležitosti, která je mezi Bohem a lidstvem. Ježíš byl také proboden - skrze ruce a nohy - proto, aby vykoupil svoji Nevěstu, své Tělo - tebe a mě (1 K 12,27; Ef 5,25-27). Velký Král vesmíru se kvůli nám pokořil a stal se otrokem. Kristus dal sám sebe za nás, aby mohl dát sám sebe nám. Bůh je láska. To je jádro všeho. Proto jsme byli zrozeni, abychom milovali a byli milováni. Poznat lásku veškeré lásky je to největší tajemství. Poznej ji a budeš mít odpověď na otázku po smyslu života. Evangelium bez lásky si protiřečí, stejně jako moře bez vody, slunce bez světla, med bez cukru a chleba bez hmoty. Evangelium vlastně není nic jiného než vyjádření Boží nekonečné lásky k nám.

Od 1. knihy Mojžíšovy až po Zjevení se milostný epos ode­ hrává v rámci věčnosti: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství,“ říká nám Bůh (Jr 31,3). Ozeáš slyšel Boží pláč. Izrael nakonec vpocho­ doval do temnoty své dlouhé historické noci a Ozeáši bylo do­ voleno, aby zaslechl ozvěnu Božích muk: „Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát? Mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? ... Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí“ (Oz 11,8).

Ježíš řekl, že dělal pouze to, co viděl dělat svého Otce. Jediné vysvětlení Ježíšova uzdravování nemocných či jiných činů, které je nám dostupné, je pořád stejné - Ježíš měl soucit. Vtě­ lená láska. Zákonem vesmíru je vlastně láska.

142

Evangelizace ohném

NIAGÁRA LÁSKY Nepředpokládám, že by se kdy nějaký anděl zeptal Pána, proč hodlal stvořit takové bytosti, jakými jsme právě my se svou svobodou k volbě zla a mocí k zlomem Božího srdce. Andělé touží po tom, aby do takovýchto záležitostí nahlédli. Ať už Kristova bolest byla jakkoli velká, musel vylít sám sebe do Ni­ agarských vodopádů lásky. A co je lepšího, než vylít sám sebe na ty, kdo si to nikdy nezasloužili? Co mohlo lépe sloužit jeho záměrům než nepřátelé, svévolníci, utlačovatelé a utlačovaní hledající odplatu? lyto lidé byli přijati v Božím milovaném Synu (Ef 1,6). Peklo je strašné tajemné místo. Není nám dáno jako zdroj po­ těšení. Naším cílem není vidět, jak se lidé houpají nad okrajem propasti a po pádu se v ní svíjejí jednoduše proto, že jsou ne­ přáteli spravedlnosti. Proč je tento možný cíl hříšníků pro nás dokonce popsán slovy? O pekle jsme informováni proto, aby vzbudilo naši nejhlubší lítost a zvláště aby nám připomínalc péči o neopatrné a jejich varování.

VÝRAZ LÁSKY NA JEHO OBLIČEJI Ježíš řekl o pekle více slov než kdokol jiný v Bibli. Ve skutečnosti jsou témě> Tím, že šel na kříž, dal novou všechna slova vyřčená o pekle výroky Ježíšovými. Přál bych si, abych moh definici slovu slyšet, jak Ježíš o pekle hovořil. Ja „láska“. kým způsobem řekl farizeům: „Běd; vám ...“? Jaký byl tón jeho hlasu, po hled v jeho očích, jeho výraz bolesti za jeho stvoření? Jistě b; to nemohl napodobit žádný herec, protože Ježíšova varován tryskala z Božího srdce, jehož hloubka je nezměřitelná. Pouzjeho láska v našich srdcích by mohla možná dát našim hlasůn zabarvení hlubokého soucitu, s jakým vyslovoval svá varováni

Moc VROUCÍ LÁSKY

143

MOTIV LÁSKY Láska byla motivem Syna Božího, který přišel mezi nás. Přečti si tato známá slova z Písma: „ Pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou“ (Žd 12,2). Ti, kdo jsou vzdělanější, nám řeknou, že předložka „pro“ ve výrazu „pro ra­ dost“ se dá lépe přeložit předložkou „namísto“. Tato část verše tedy neznamená „hledat radost“, ale „obětovat radost“. Ježíš po kříži pouze získal znovu to, co již bylo jeho. On, třikrát požeh­ naný Bůh, vyměnil svoji korunu za kříž.

V J 13,1 opět čteme, že nastala doba, aby Ježíš „přešel z tohoto světa k Otci“. On však hned nešel. Namísto toho vzal ručník, umyl svým učední­ kům nohy a dovolil Jidášovi, aby vyšel ven a zradil ho. Ježíš šel až na Kalvá­ rii a stal se výkupným za všechny ďáb­ lovy zajatce. Pak v tom samém verši Jan vysvědil, proč tomu tak bylo: „ ... Miloval své, kteří byli ve světě, až do konce je miloval.“ Ježíš se nevrátil zpět k Otci s nedokončenou prací. Um, že šel na kříž, dal novou definici slovu „láska“. Před křížem pro lásku neexistovalo žádné vhodné měřítko. Po kříži se sám kříž stal konečným způsobem měření lásky.

Evangelium bez lásky si protiřečí, stejné jako moře bez vody, slunce bez světla, med bez cukru a chleba bez hmoty. Evangelium vlastně není nic jiného než vyjádření Boží nekonečné lásky k nám.

NÁZORNÝ PŘÍKLAD SOUCITU Jsem fascinován slovem „soucit“, které se vyskytuje v Písmu. Toto slovo je přesvědčivým důkazem lásky. Je jedinečné. Je pou­ žíváno pouze při zmínce o Bohu a Ježíši. Znamená „cit pro ty, jež mají potřebu“. Popíši jednu situaci, kdy je toto slovo použito.

144

Evangelizace ohněm

Byl jednou jeden otec, který čekal a čekal a pozoroval silnici (L 15,11-13). Jeden z jeho dvou synů opustil domov i svého otce, aby se měl dobře v daleké zemi. Pošetilý mladík. Ten otec byl obrazem našeho nebeského Otce. Den po dni otec vyhlížel směrem ke vzdálenému kopci, na kterém by se jeho chlapec mohl jednoho dne objevit znovu. Když ta úžasná chvíle přišla, otec běžel - běžel! Myslíš, že otec byl v té době ve věku, kdy byl zvyklý běhat? Jeho láska však způsobila, že se chtěl dostat ke svému synu dříve, než by jeho syn měl příležitost změnit svůj názor a obrá­ tit se k domovu zády. Na každý krok svého syna Otec potřebo­ val kroků deset.

Jaký příběh! Nejúžasnější, jaký byl kdy vyprávěn, s výjim­ kou příběhu samotného Ježíše. Je v něm ukryto tak mnoho. Na­ příklad to, že syn v cizině pracoval mezi prasaty a vrátil se domů v jediných šatech, které měl, ve starých cárech, jež dosud zaváněly pachem vepřince. Otec však mu „padl kolem krku a zlíbal ho“ - objal to zapáchající budižkničemu! Hluboká vroucí láska a soucit byly silnější než odpor.

LÁSKA OBNOVUJE VZTAHY Je tolik překvapující, že starší z těch dvou synů nechtěl mít s tímto nemytým tulákem nic společného? Pohrdavě řekl otci: „ ... Tenhle tvůj syn ...“ Dostal však odpověd: „ ... Tento tvůj bratr ...“ Láska obnovuje všechny vztahy. To je evangelium. Starší bratr obvinil mladšího z toho, že utratil své peníze na pro­ stitutky. To byla jeho domněnka, o které však není před tím uve­ dena žádná zmínka. Otec však nepožadoval vědět, zda toto ob­ vinění bylo pravdivé či ne. Neptal se, jaké byly hříchy jeho mladšího syna. Viděl jen, jak jeho syn vypadal. Byl to ztracený, mrtvý muž, který potřeboval být opět přiveden do života láskou. Trvalo to nějaký čas, ale syn se vrátil. To bylo vše, co marnot­

Moc VROUCÍ LÄSKY

145

ratný mohl udělat, a nyní mu otec mohl odpustit. To uvolnilo příležitost k obnovení vztahu. Takto je v evangeliu ilustrováno slovo „soucit“.

Tomuto příběhu jsem porozuměl lépe, když jsem si uvědo­ mil, že slovo „soucit“ zahrnuje fyzickou reakci. Má co do či­ nění s vnitřními orgány. Cit prochází našimi útrobami a může nás zanechat uvnitř v šoku. Říkáme „obrátil se mi žaludek“ nebo „mé srdce přestalo bít“. Právě to stejné slovo je použito k popisu citů Ježíše, když uviděl zástupy. „Pocítil nad nimi ve svém nitru lítost“ (byl hnut soucitem - doslovný překlad z ang­ ličtiny) (Mt 9,36). Nebyl to pouhý blahosklonný skutek křes­ ťanské lásky. Byl to neodolatelný mateřský či otcovský instinkt, na jehož základě matka či otec vytáhne dítě z nebezpečí. V tomto smyslu by si Ježíš nemohl pomoci sám. „Jiné zachrá­ nil, sám sebe zachránit nemůže“ (Mt 27,42). Tento samotný výrok objasňuje fakt, že se Ježíš trápil všude se vy­ Ježíš byl hnut skytujícími chorobami a mořem lid­ soucitem. ských neduhů, jež byly tak dlouho Nebyl to pouhý přijímány jako nevyhnutelné životní blahosklonný skutečnosti a někdy byly dokonce po­ važovány i za Boží soud. Je jistě skutek křesťanské lásky. Byl to pravda, že Kristovo zázračné uzdra­ neodolatelný vování nemocných vyústilo v mnohé důsledky: poznání Boží slávy, potvr­ mateřský zení jeho Božího synovství. To však či otcovský instinkt, nebylo důvodem toho, proč uzdravo­ na jehož základě val. Smyslem jeho uzdravování bylo matka či otec prostě uzdravit. Nehraji na klavír vytáhne dítě proto, abych dokázal, že mám prsty z nebezpečí. ano, je pravda, že mám prsty, ale na klavír hraji proto, že miluji hudbu. Smyslem hudby je hudba. Smyslem dobroty je dobrota. Ná-

146

Evangelizace ohněm

Ježíš byl tak přitahován k ubohým, že jej to přivedlo až ke kruté smrti. Neměl však žádnou jinou volbu. Přinášel svůj uzdravující dotek lidem, jejichž životy byly zlomené, ať už z jakékoli příčiny. Čteme, že v Ježíšových očích byly zástupy jako ovce bez pastýře.

sledky jsou pouhé vedlejší efekty, do­ provázející motivy.

Co by mohl Ježíš ze svých skutků milosrdenství získat? Nepotřeboval je pro svůj vlastní užitek. Proč šel k ryb­ níku Bethesda mezi ten odpad lidí, jež byli jako ztroskotanci vyvrženi na zapomenutý břeh? Proč šel do města Naim na setkání s mrtvým mužem, nebo vůbec kamkoli jinam? Proč vlastně přišel na zem? Kvůli čemu? Nebylo to kvůli žádnému jeho vlast­ nímu prospěchu či zisku. Pravdou je, že Ježíš byl tak přitahován k ubohým, že jej to přivedlo až na smrt. Jeho smrt byla krutá, on však neměl žád­ nou jinou volbu. Přinášel svůj uzdra­ vující dotek lidem, jejichž životy byly z jakýchkoli důvodů zlomené. Čteme, že v Ježíšových očích byly zástupy jako ovce bez pastýře. „Slitoval se nad nimi a uzdravil jejich ne­ mocné“ (Mt 14,14). Pak povolal své učedníky a vyslal je, aby konali podob­ nou práci. Jeho práce - prokazování soucitu - se stala jejich prací. Soucit, jenž učedníci roznášeli, byl Ježíšův. Cítili jej však? Cítíme jej my? Učedníci se vrátili nadšeni, protože objevili, že mají moc a že i démoni se jim poddávají (L 10,17). Nezmínili se o těch, kdo byli vysvobozeni, ani o uspokojení, jež tyto skutky v jejich srdcích vyvolaly. Jest­ liže jsme zklamáni, že trpící zůstali trpícími, Ježíš je zkla­ mán právě tak. Ve skutečnosti bychom toto zklamání tak ne­ prožívali, kdyby to Ježíš nedělal sám. Proto pro nás ustano­ vil tento způsob. Uzdravuje, aby zmírnil následky hříchu,

Moc VROUCÍ LÁSKY

147

odpouští hřích, z téhož důvodu zachraňuje. Jiným způsobem by prostě nemohl být uspokojen. Hluboké uspokojení je pro Pána skryto v milování, péči, spasení, uzdravování. Nic ji­ ného z toho nemá.

KOTEL LÁSKY Bůh je oheň spalující. Je veškerá láska, kotel hořící pro jeho stvoření. Kdykoli šíříme evangelium, musí to být proto, že máme zájem. Nejsme tady proto, abychom uzdravovali jen kvůli tomu, abychom viděli zázrak. Bůh není reklamní agen­ tura. Nepřišel na zem, aby si sám udělal jméno. Kdyby to udě­ lal, jeho posluchači by pro něj pouze vyrobili hřeby. Bůh učinil stromy. Lidé je svlékli z jejich elegance a přemě­ nili je na ošklivý kříž, aby Boha vystavili svému posměchu. Bůh stvořil člověka, a stvořil tedy i Jidáše Iškariotského. Dřevo, které jej neslo, železo, jímž byl proklán, Jidáše, jenž jej zradil - Bůh vše učinil od počátku. Dobře věděl, jaké bude použití těchto věcí i co udělá ten člověk. Přesto však pro lidský užitek učinil stromy a železo, ať už konečná cena pro něj byla jakákoli.

LÁSKA BEZ PŘÍČINY Naše vlastní motivy musí být Ježí­ šovy. Můžeme toho dosáhnout Boží láskou, jež je v našich srdcích vylita skrze Ducha svátého. Miloval nás, abychom milovali druhé. Za naší služ­ bou se mohou skrývat nedokonalé motivy. Na konci bude naše dílo pře­ zkušováno ohněm. To, co bylo před­ stavením pro nás samotné, se promění namísto zlatých a stříbrných šperků

Bůh je oheň spalující. Je veškerá láska, kotel hořící pro jeho stvoření. v seno, dřevo a slámu, lásky (1 K 3,12-13).

148

Evangelizace ohném

Prahneš po veřejné produkci Ježíšovy zázračné moci? Exis­ tuje příležitostný „démon - lovec“, který vyhledává příležitosti k předvádění. Chceš být považován za člověka modlitby, velké víry či za člověka superduchovmho? Ježíš řekl, že takoví lidé již mají svou odměnu (Mt 6,2).

Láska nemůže mít příčiny. Je definitivní. Když Bůh mluvil k Izraeli, řekl, že jej miluje bez příčiny. Nebylo to proto, že Iz­ rael byl velkým národem, protože Izraelitů bylo dokonce méně než příslušníků národů, které musely být vyhnány z Kenaanu. Hospodin jim řekl, že je miluje, protože k nim má lásku - což není vůbec žádný důvod! Důvodem lásky je láska, což je Bůh sám (Dt 7,7-8). Láska není Bůh, ale Bůh je láska. Ježíš mě ohromuje. Uzdravil člověka u rybníka Bethesda, odešel a nikdy se ani slovem nezmínil, kdo je. Jakou výhodu mu toto uzdravení přineslo? Žádnou slávu, žádný věhlas - ve skutečnosti mu přineslo potíže a pronásledování (J 5). Vzal za ruku hluchého muže a vedl jej mimo vesnici, aby nikdo neviděl, jak koná zázrak. Totéž udělal se slepým mužem. Uzdravil jiné a řekl jim, aby se o tom ani slovem nezmínili. Existuje jediné vysvětlení pro Ježíšovo veškeré dílo, a tím je jeho láska k lidem.

HLUBOKÝ SOUCIT Kristovu službu je možné provádět pouze do té míry, do jaké máme Kris­ Je možné provádět Kristovu tův soucit. Mou myslí pronikla závě­ rečná úvaha. Proč Ježíš plakal, když službu, ale jen stál u Lazarova hrobu? Myslel jsem do té míry, si: Jistě přece věděl, že nastane ten do jaké máme největší zázrak, což je vzkříšení. Pak Kristův soucit. by přece jeho obličej musel zářit! Na­ místo toho však čteme: „V duchu se rozhorlil, zachvěl se“. Dokonce i zaplakal. Pak Židé řekli: „Hle,

Moc VROUCÍ LÁSKY

149

jak ho měl rád.“ Pak Ježíš, opět sténaje ve svém duchu, přišel k hrobu (J 11,33-38).

Proč? Odpovědí je, že Ježíš při této scéně viděl zármutek a bolest všech Lazarových pozůstalých. Smrt nezasáhla pouze jeho přítele Lazara. Neprojevil tak hluboký cit kvůli svým vlastním okolnostem. „Neproléval žádné slzy při svém vlastním zármutku, proléval však krvavé kapky potu za mě,“ napsal tex­ tař písní Charles J. Gabriel. V té chvíli Ježíš viděl každý pohřeb a krále teroru, který pronásledoval lidstvo smrtí. Příčinou jeho cesty do jeskyně smrti a jejího přemožení byl právě tento hlu­ boký soucit, jejž Ježíš nosil ve svém nitru. Toto je Láska, evangelium, a vše v církvi se týká jí. Toto je evangelium, na které svět čeká.

11. kapitola

POMAZANÝ AMATÉR Existuje jeden příběh z Bible, který jsme jako děti slýchávali znovu a znovu. Není však jen „něčím pro děti“-obsahuje jedny z nejmocnějších Božích výroků v celém Písmu. Je to příběh konfrontace mezi Davidem a obrovským válečníkem Goliášem. Najdeme jej v 1 S 17.

Musíme mít na paměti to, že Božím lekcím se neučíme pouze hlavou. Naše IQ nemá co do činění s naší duchovností. David objevil tyto pravdy jako chlapec. Byl jedním z Bohem inspirovaných duchovních géniů. Ve zprávě o úžasném Davi­ dově představení v dolině Éle objevíme také obecné pravdy. Najdeme zde klíčové prvky, které jsou oštěpy a meči do du­ chovní bitvy. V tomto slavném příběhu je ilustrováno křes­ ťanské dílo a duchovní boj. Skrze pravdy zde uvedené je možné vítězství. Nejsou tajemstvím Davida, ale Hospodina zástupů. Domnívám se, že tyto body je možné dobře rozlišit. Pouhé vyjmenování faktorů, jichž se týkají, však není dost. Mohu to udělat hned teď. Davidova moc spočívá ve dvou stejně dů­ ležitých prvcích - pomazání a víře. Postoupíme však ještě dále. V příběhu se vyskytují čtyři druhy lidí a já je označím tímto způsobem:

Pomazaný amatér - David, nepomazaní profesionálové - strachující se izraelští válečníci, bývalý pomazaný profesionál - král Saul, nepomazaní profesionálové - Goliáš a Pelištejci.

Pomazaný amatér

15 1

POMAZANÝ AMATÉR David nebyl profesionálním válečníkem, byl však pomazaným mužem. Nepatřil do izraelské armády. Neměl s ní vůbec nic společného. Je to konkrétně řečeno v Písmu. David měl svoji práci doma - staral se o ovce. Vnutil se do armády, což byl čin neslýchané troufalosti. Jeho pomazání od Boha však bylo záro­ veň jeho pověřením k tomu, co dělal. Skutečně, David původně přišel, protože ho poslal otec, aby doručil svým starším bratrům nějaké jídlo. K našemu překvapení byl ten pomazaný David až do tohoto bodu pouhým poslíčkem - pomazaným poslíčkem. Hospodi­ novi pomazaní by měli být ochotni stát se poslíčky. Pokud jsme věrni v nejmenších věcech, Pán nás ustanoví vládci nad mno­ hým. Boží pomazání může spočívat na těch nejpokornějších pracovnících.

David pravděpodobně předtím, než dorazil do doliny Éle, ni­ kdy žádnou bitvu či bitevní pole neviděl. Přišel s pomazanou vizí a bezmeznou vírou v Hospodina. Mezi muži izraelské ar­ mády však objevil pouze strachující se válečníky. Víra a vítěz­ ství se z ducha armády téměř vytratilo. Cítil tam zármutek a předtuchu neštěstí. V tu chvíli, když otevřel ústa, aby položil otázku, vrazil do svého nejstaršího bratra Elíaba. David byl sedmnáctiletý mladík a Elíab byl profesionál, kapitán v armádě. Elíab byl také mužem, jehož Samuel nepomazal. Byl nepomazaným profesionálem. Představoval celou armádu nepomazaných profesionálů. Kdo ví, kolik křesťanů nyní věří tomu, že jsou v Boží armádě? Elíab ná­ hodou víru měl - víru určitého druhu, jak uvidíme později.

Mezi pomazanými a nepomazanými existovala třecí plocha. David byl pro Elíaba dráždícím smirkovým papírem. Chci ted

152

Evangelizace ohněm

poukázat na několik rozdílů mezi těmito dvěma skupinami Elíaby a Davidy.

V ČEM SE LIŠÍ POMAZANÝ A NEPOMAZANÝ Elíab ve svých představách postavil vedle Goliáše sám sebe a viděl, jaký je Goliáš strašlivý obr. David, na rozdíl od něj, byl mužem aktivní víry. Ve svých představách postavil Goliáše vedle Boha Izraele a viděl Pelištejce jako trpaslíka.

David viděl Goliáše a slyšel rouhání, jež vycházelo z jeho úst. Elíab Goliáši naslouchal s rychle bušícím srdcem. S Davidem se však dělo něco jiného. Hospodinovo pomazání v něm začalo vřít. V ten stejný okamžik srdce nepo­ mazaných izraelských profesionálů byla strachem studená jako led. Toto bylo vždy velkým rozdílem mezi tě­ mito dvěma skupinami a je jím dosud. Pomazání dává větší smělost, činí lidi nebojácnými. Pomazání působí rozdíl mezi akademickou vírou a vírou pla­ noucí. Rád bych tě varoval - každý z těchto dvou druhů víry bude vždy dráždit ten druhý. Nebuď tím překva­ pen. Je to starý, starý příběh.

Elíab měl nepochybně na své straně rozum. Ten jej však vedl k po­ rovnávání izraelských a pelištejských sil. Žádné jiné zdroje Elíab prostě neviděl. Byl schopen učinit profesionální odhad si­ tuace v bitevním poli a viděl, že Izrael neměl žádnou šanci na vítězství. Profesionální vojenský důstojník ve svých předsta­ vách postavil vedle Goliáše sám sebe a viděl, jaký je Goliáš strašlivý obr. David byl na rozdíl od něj mužem aktivní víry. Ve svých představách postavil Goliáše vedle Boha Izraele a viděl Pelištejce jako trpaslíka. Není úžasné, co vychází najevo, když se postaví do kontrastu víra a strach? David věděl, že Hospodin

Pomazaný amatér

153

byl na jeho straně, a cítil ve své duši svátou nevoli a burcování k činu. Důvodem toho bylo pomazání, které mu dalo zdroje, jež ostatní neznali. Jeho vnitřní oči víry byly upnuty na Hospodina. Boží pomazání spočívající na něm ho učinilo hladovým po ví­ tězství, vzrušeným jeho dychtivým očekáváním. Udělal více, než aby jen doufal a modlil se. To pomazání bylo „zárukou“ nadcházejících věcí.

Na bitevním poli víry není dokonce ani nezbytné „studovat svého nepřítele“, jak někteří navrhují. Je pravda, že 1 S 17 nám podává detailní popis váhy a velikosti Goliášových zbraní. To však pomazaný amatér David nestudoval a nebral v úvahu; to studovali nepomazaní profesionálové. Tak věnovali nepříteli řádný kus své inteligence, ale ani trochu si tím nepomohli. I kdyby Goliáš byl dokonce stokrát silnější, než byl, Davida by to ani neovlivnilo, ani nezastrašilo - věděl, že Bůh může udělat cokoli! Elíab byl zajisté inteligentní muž. Udělal dojem dokonce i na proroka Samuele. Samuel si nejprve myslel, že by tento muž mohl být dobrým králem, ale Hospodin mu řekl: „Ne­ hleď na jeho vzhled ani na jeho vyso­ kou postavu, neboť já jsem ho zamítl“ (1 S 16,7). Proč? Uvidíme za chvíli.

I kdyby Goliáš byl dokonce stokrát silnější, než byl, Davida by to ani neovlivnilo, ani nezastrašilo věděl, že Bůh může udělat cokoli! Viděno lidskýma očima, David ne­

byl hoden toho, aby s ním počítali byl prostě jen nejmladším aktivním mladíkem. Patřil k tomu druhu lidí, jež bychom se možná rozpakovali vybrat i pro roz­ dávání zpěvníků. Hospodin však řekl: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Neznámý mladík s narudlým obličejem z kmene Juda. To, že měl narudlou pleť, budoucímu králi slušelo, protože klenot kmene Juda na náprsníku ornátu nejvyššího kněze byl červený.

154

Evangelizace

ohném

Boží přízeň spočívající na Davidovi mu nikdy nezjednala pří­ zeň jeho sedmi nepomazaných bratrů. Nyní, ve válečné zóně, Elíab mluvil za všechny, když se Davida zeptal, komu nechal „ten houfeček ovcí na stepi“. David nezanedbal své ovce. Ne­ chal je v rukou hlídače. Boží pomazání nikomu nedovolí, aby zanedbal své řádné povinnosti. David byl mužem podle Božího srdce, který činil veškerou Boží vůli, dokonce i v rámci každo­ denních všedních povinností. Davida, pomazaného amatéra, ne­ mohly Elíabovy protivné narážky otrávit - považoval je za bez­ významný nesmysl.

Pomazání Ducha svátého v něm nyní dosáhlo zápalné teploty. Abych Armáda použil moderní ilustraci: Davidova považovala Davida víra byla jako běžící motor a Boží po­ za nezasvěcence, mazání jako turbonabíječ akumulá­ on však byl Božím toru na jeho vrcholu. Musel nejdříve zasvěcencem. zatáhnout za ruční brzdu, aby nesko­ čil na nepřítele příliš brzy. Ignoroval veškeré formální záležitosti. Pokud tam nebyl nikdo jiný, kdo by se proti Goliášovi postavil, pak on, nikdo, to udělá. Udělá to ve jménu Hospodina, protože věděl, že Bůh Izraele nebyl scho­ pen pouze nečinně přihlížet! Armáda považovala Davida za ne­ zasvěcence, on však byl zasvěcencem Božím.

TVÁŘÍ V TVÁŘ BÝVALÉMU POMAZANÉMU Když se David dotázal na politiku armády, možná tím překročil určitou mez. Zkrátka a dobře se pak stalo, že se ocitl ve stanu krále Saula. Možná to bylo nedorozumění; David však řekl, že je nej vyšší čas, aby se někdo proti obrovi z Gatu postavil. Davidovo pomazání, dokonce větší než jeho víra, způsobilo, že tato věta vy­ šla z jeho úst. David rozpoznal, že Goliáš je jeho vlastním nepří­ telem, a ne pouze terčem armády pro ten den. Tady stál nepřítel na smrt, nepřítel každého muže, ženy a dítěte v zemi. To, aby se

Pomazaný amatér

155

ho země zbavila, bylo věcí každého, ať už v armádě či mimo ni. To samé dnes platí o ďáblu. Království Boží nemůže být zajišťo­ váno pouze profesionály placenými z církevních fondů. Je zapo­ třebí pomazaných amatérů. Ďábel ohrožuje každého.

Pro bitvu jsou zapotřebí zásoby a peníze, z nichž některé musel David Bývalý pomazaný přinést, ačkoli dolary nejsou žádnou se stal vůdcem náhražkou za oddanost. David však nepomazaných dlouho nevydržel jen tak bloumat není nic okolo. Pro co byl vlastně pomazán? katastrofálnějšího Každý věděl, že něco by mělo být než taková uděláno, ale kdo to udělá? Ruce kombinace. dychtivé po práci Davida tlačily do­ předu. Bezpochyby by si z něj Goliáš mohl udělat sekanou, ale pak by to mohlo uváznout na mrtvém bodě. Na nikom takovém, jako byl David, nezáleželo. Mohl být nabídnut jako obětní beránek. Pak by Izrael mohl pokračovat v hlavní bitvě. Vstupme však nyní do stanu krále Saula a podí­ vejme se, co se stalo. Saul a jeho generálové zřejmě Davidovu nabídku, že obhájí Izrael, považovali za vtip. Skutečnost je však následující: Když prorok Samuel pomazal pastýře ovcí Davida, král Saul se stal Hospodinovým bývalým pomazaným. Nyní oba dva, pomazaný a bývalý pomazaný, stáli proti sobě tváří v tvář a hleděli si vzá­ jemně do očí. Saul se na Davida pobaveně zadíval. David se chvěl pod mocným pomazáním Ducha svátého. Bývalý poma­ zaný se stal vůdcem nepomazaných - není nic katastrofálněj­ šího než taková kombinace. Saul řekl: „Nemůžeš bojovat proti Goliáši! Víš, proti komu se chceš postavit? Viděl jsi, jak je velký? Nevíš o boji nic. A on je válečníkem již od svého mládí.“

Vždy existují ti, kdo se snaží druhé vytlačit ven, a ti, kdo se snaží druhé dotlačit k tomu, aby udělali věci, do nichž se jim sa­

15 6

Evangelizace ohném

mým nechce. Elíab chtěl Davida odstrčit. Nemůžeš však odstr­ kovat oheň. Saul chtěl, aby David šel a bojoval namísto něj. Kdyby armáda hlasovala, byli by v 99,9% proti Davidovi - ří­ kám 99,9%, protože věřím, že David by sám za sebe hlasoval. David však nečekal, až bude demokraticky zvolen, ani nepře­ mýšlel o popularitě. Ježíš řekl: „Jak vy můžete uvěřit, když při­ jímáte slávu jedni od druhých?“ (J 5,44).

BÝVALÝ POMAZANÝ Nyní je kapitánem všech bývalých pomazaných satan, který je sám bývalý pomazaný a který byl kdysi „zářivý cherub ochránce“. Je to fakt poněkud nahánějící hrůzu. Čteme o tom v Ez 28,14-17:

Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých ka­ menů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost... Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi.

A Izajáš píše:

Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! ... A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy ... s Nejvyšším se budu měřit.“ (Iz 14,12-14)

Opravdu, v tomto smyslu měl ďábel víru. V Jakubovi je psáno: „Také démoni tomu věří, avšak chvějí se“ (Jk 2,19). Sa­ tanovi však pomazání bylo odňato, a tak opustilo bito kdysi zář­ nou bytost. Král Saul byl nyní žalostným odrazem těch samých podmí­ nek. Tak, jako satan pronásledoval Ježíše a usiloval jej zabít,

Pomazaný amatér

157

Saul brzy bude pronásledovat pomazaného Davida. V obou pří­ padech bylo v sázce království. Bývalý pomazaný bude vždy pronásledovat Hospodinova pomazaného. Satan se povazoval za rovného s Bohem (srovnej s Fp 2,6), ale Ježíš, který byl Bůh, nikoli. Apoštol Pavel pokračuje takto: „ ... Nýbrž sám sebe zma­ řil ... ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a daroval mu jméno, které je nad každé jméno“ (Fp 2,7-9). Buď Bohu chvála za Ježíše! Když se David setkal se Saulem, byl nebojácný. Jistě nikdy nebojoval jako profesionální voják, ale bojoval s divokými zví­ řaty. Šelmy se vždy táhly za jeho stádem. Medvěd a lev přišli, a když se setkali s Davidem, přáli si, aby se jeho stádu oblou­ kem vyhnuli. Goliáš byl lidský válečný stroj, lidský tank, ale z Davidova pohledu byl příliš velký terč na to, aby se do něj ne­ strefil, a s Bohem se David cítil jako celá ozbrojená divize. „S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdo­ lám hradbu“ (Ž 18,30).

Buď byl s Davidem Bůh, anebo byl David úplně sám. Byla to Boží čest skrytá v Davidovi, jež vyzvala Goliáše k souboji. Go­ liáš nehodil rukavici pouze lidem či izraelské armádě, ale „potu­ pil řady živého Boha“ (1 S 17,36). To byla Goliášova chyba chyba, pro kterou přišel o hlavu, jak se ukázalo později. Vše, co David měl vykonat, bylo vlastně vše, co potřebovalo být vyko­ náno. Bůh Davidovi pomohl k úspěchu. Víra mu řekla, že do toho může jít, a pomazání rozehřálo jeho horlivost a vedlo ho k akci.

SAULOVA ZBROJ Nyní měl Saul bojovat proti Goliáši. V Bibli je uvedeno, že Saul byl větší a statnější než ostatní izraelští muži. Dále byl králem, který měl kdysi Hospodinovo pomazání. Měl také mocného vo­ jevůdce Abnéra. Ti dva však nechali Davida, aby bojoval na­ místo nich. Ve skutečnosti první věc, kterou Saul udělal a kte­

158

Evangelizace ohněm

rou často dělají nepomazaní profesionálové, byla, že si z tohoto venkovského chlapce, který věřil tomu, že Bůh mu může dát ví­ tězství nad největším válečníkem pelištejských sil, dělal zlomy­ slnou legraci. Podle Saula byl David prosťáček. David a vysvo­ boditel? To bylo prostě absurdní.

Takže král Saul se usmál, mrkl na své statečné generály a na­ bídl Davidovi, že může použít jeho vlastní královskou zbroj. To bude komické. Jaký to bude pohled, až David, jenž dosahoval asi poloviny Saulovy velikosti, bude v tomto pro něj příliš vel­ kém brnění pochodovat před očima dvou armád! Nejprve koženou kazajku. Ramena s vrstvami kůže a bronzu přesahovala o šest palců Davidovu postavu. David v tom vypa­ dal jako zaživa pohřbený. Řetízkové brnění ho téměř srazilo dolů. Bronzová přílba - David v ní mohl otáčet hlavou, jak chtěl, a přílba stejně pořád směřovala dopředu. Pás byl velikosti 44 - Davidův pas byl pouze 29 palců. Saulův meč byl tak dlouhý, že ho David za sebou vláčel po zemi s rizikem, že o něj klopýtne. Chacha - no tak dobře, Goliáš umře - ale smíchem!

KDYŽ POMAZÁNÍ VŘE ... Co dělal Goliáš? „Vydejte mi někoho,“ řval (1 S 17,10). Čekal na odpověď Izraele. Bude to určitě největší izraelský válečník, myslil si. Pak ten hrdina skutečně přišel, vynořil se z řad moc­ ných izraelských válečníků. Goliáš mohl jen stěží věřit svým očím, když přes pole doprovázen povykem na obou stranách běžel výrostek v sandálech a pastýřské tunice! Jeho zbraněmi byly dva klacky a malý prak. Goliáš se cítil uražen - myslel si snad Izrael, že jde honit psa, když na něj vyslali mládence s ho­ lemi a prakem?

Davidova víra mohla být zjevná v celé jeho bytosti. Goliáš však byl také proti Duchu Božímu. Uvnitř srdce pastýřského

Pomazaný amatér

mládence začalo neviditelně vřít po­ mazání. Již se nemohl déle udržet v nečinnosti. V 1 S 17,48 je uvedeno, že David rychle vyběhl proti Pelištejci jako šíp vypuštěný z luku vše­ mocného Boha. Nepomazaní profesi­ onálové přihlíželi z bezpečného vý­ hodného postavem.

Goliáš Davida chraplavým řevem varoval. Jako odpověď uslyšel sladký hlas izraelského zpěváka, lahodný te­ nor, který později utěšoval Saula v jeho chvílích šílenství. Možná Elíab či jiný Davidem pohrdající muž zavo­ lal: „Zazpívej mu, Davide - možná se rozpláče a odejde domů.“ Ta slova Goliáše neukonejšila.

159

Nezaměňuj troufalost za víru. Pamatuj, k tomu, abys vykonával Boží práci, musíš mít Boží pomazání. Není žádná náhoda, že pouze věřící v armádě, jež se pustí do boje s nepřítelem, je ten, na němž spočívá Boží pomazání.

Mimochodem, tisíce Izraelitů byly na nohou, sledovaly dění a křičely. Vojáci řvali hodně. Na řev byli šikovní. Chrastíce oštěpy na svých štítech, stovky z nich dohromady vydávaly slušný za­ strašující hřmot. Goliáš však byl tvrdohlavý - bojiště neopustil.

Měj na mysli to, že kdyby se jednalo o záležitost víry, tak celá armáda víru měla. David nevěřil ničemu více než oni. Měli Ar­ chu úmluvy. Izraelité byli navíc Božím vyvoleným lidem. Zpívali o tom. Dokonce recitovali žalmy, např. „Hospodin mocný v boji“. Do rytmu si k tomu podupávali, dokud se země nechvěla. Přesto se však dosud nikdo neodvážil bojovat. Měli víru, ale nejednali podle ní. Pomazaný David však cítil, jak jím třese Duch Boží. Hospodinova armáda - není to dnes podobné? Nedělá jeho armáda vše s výjimkou boje? Vše s výjimkou evangelizace. Izra­ elité trávili čas tím, že sami sebe organizovali - a to je vše. Leš­

160

Evangelizace ohnem

tili své zbraně, dohadovali se o tom, kdo by měl být vedoucím - bezpochyby diskutovali o struktuře, politice a metodách ar­ mády. Hospodinova armáda může vypadat také lak - hlavně se zajímá o leštění proč a protože svého složení, diskutuje o cír­ kevních řádech, vyhlašuje, že je „mocným lidem“, jako byl Iz­ rael čelící Goliášovi. Ve skutečnosti však pro Boha nedělá nic aktivního, žádnou skutečnou evangelizaci.

BOŽÍ KULKA David udělal to, co měl a mohl učinit kterýkoli muž z armády. Bojoval. Měj na paměti Prostě dělal jen to. Všimni si: Promě­ toto: Tvé slovo, nil svoji pasivní víru ve víru aktivní. pokud je slovem Rozdal si to s obrem, protože věřil. Božím, je mnohem Nepoužil profesionální zbraně, ale závažnější než jen to, na co byl zvyklý - prak a ka­ veškeré argumenty. mének. Se zkušeností získanou za léta střílem prakem při hlídám ovcí, by David pravděpodobně dokázal „trefit vlas na 50 yardů“. Když však stál tváří v tvář obru, byla to jiná situace.

A tady se nyní dostáváme k jádru celé záležitosti. Nezaměňuj troufalost za víru. Pamatuj, k tomu, abys vykonával Boží práci, musíš mít Boží pomazání. Není žádná náhoda, že pouze věřící v armádě, jenž se pustí do boje s nepřítelem, je ten, na němž spočívá Boží pomazání.

Právě to Bůh chce: lidi víry a pomazání. Pomazaný člověk bude poměřovat svůj čin tím, v co věří. To je ten člověk, jehož víra ho uschopní k tomu, aby se pokoušel o nemožné, aby dě­ lal to, co nikdy nedělal, dokud neuvěřil v Boha. Všichni mů­ žeme dělat běžné věci a důvěřovat Bohu. David udělal mimo­ řádnou věc a důvěřoval Bohu. Taková může být víra, když při­ chází s pomazáním Ducha. Věříme v nemožné - a děláme to!

Pomazaný amatér

161

Nemám žádné tušení, jak prudce může udeřit kámen vystře­ lený prakem. Vím však, že je-li vystřelen zkušeným střelcem, může letět jako kulka. Ten kámen se zabořil do Goliášova čela, skácel jej na zem, a pak mladý vítěz udělil Goliášovi jeho vlast­ ním mečem ránu z milosti. Měj na paměti toto: Tvé slovo, pokud je slovem Božím, je mnohem závažnější než veškeré argumenty. Zasahuje lidi tam, kde nejsou chráněni. Spoléhám na to, když káži tisícům lidí, z nichž každý je jiný. Bůh ví nejlépe, jaké Slovo je osloví. Pro­ fesionální nepřítel je připraven na každé nebezpečí, ale zapo­ mněl se připravit na kamének z praku. Bůh má mnoho překva­ pení, jež může na ďábla vytáhnout. Ďábel nechápe, co zname­ nají, a proto je Bůh s velkou pravděpodobností bude vybírat. Když se pohybujeme v Duchu svátém, vždy najdeme ďáblovu Achillovu patu, a tak ho porazíme. Pomazaný amatér David uplatnil svoji aktivní víru a slavně uspěl. Pak se všichni ti odvážní nepomazaní izraelští profesio­ nálové pustili do akce: Honili Pelištejce, kteří již uprchli! To musí být nějaký jiný druh víry!

NAKONEC: POMAZANÝ PROFESIONÁL Nebylo by správné nezmínit následující. David se brzy také stal „profesionálem“ - pomazaným profesionálem. Kdokoli, kdo dělá něco dost dlouho, se za nějakou dobu profesioná­ lem stane! Namísto toho, aby se však spoléhal na vyšší stu­ peň poznání či na staré rutiny a ceremonie, udržoval si skrze Ducha svatého duchovní svěžest, jak o tom mluvil Bůh v Ž 132,17-18:

„Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

162

Evangelizace ohněm

„Světlem“ byl duch zjevení, Duch svátý. David neustále při­ jímal nové duchovní vhledy. Spoléhal se na pomazání Ducha svátého, a tedy na svého Hospodina a Boha. Bůh nečiní zázraky proto, aby nás zachránil z problémů, ale proto, aby oslavil své jméno.

Věř. Jednej. Ujisti se o svém pomazání a řekni Pánu stejně jako autor tohoto hymnu: „Nyní mi nařiď běžet a já budu zápa­ sit s nemožnými věcmi.“ Bůh jedná s lidmi, kteří jednají!

12. kapitola

ZBRANĚ NAŠEHO BOJE Dnes vidíme, jak se celé národy otřásají pod Boží mocí. To, co jsme viděli Boha dělat například v západoafrickém státě Togo, nás naplnilo bázní. Celá země věděla o naší evangelizační kam­ pani v hlavním městě Lome, protože každou noc naše shro­ máždění byla událostí číslo jedna v národních televizních zprá­ vách! Kampaň se konala v době války v Zálivu, a přesto zprávy o tom, jak chromí chodí a slepí vidí, byly na prvním místě v žebříčku zájmu televizních diváků. Na Západě se vlády k Božímu jednání na zemi začaly sta­ vět cynicky, v Africe však tomu bylo jinak. Více než jednou jsem měl výsadu oslovit parlamenty afrických národů státní instituce rovnocenné americkému Kongresu. Jako Kristův velvyslanec jsem se nestyděl kázat celé evangelium. V těchto zákonodárných halách jsem volal lidi k oltáři. Spa­ sením jsem však své poselství nezakončil. Také jsem se modlil za nemocné. Nikdy mě i můj tým nepřestane udivo­ vat, jak úředníci od premiéra až po zaměstnance kanceláří čekali v řadě na službu vzkládání rukou! Jakému mocnému Bohu sloužíme! Slavnostně jsem slíbil, že nikdy Boha ne­ budu omezovat. Samozřejmě, budu první z těch, kdo přiznají, že toto vše není dílo lidské, ale Boží. Lidé se ptají: „V čem spočívá tajemství va­ šeho úspěchu?“ Boží dílo vidí jako úspěch. Pravdou je, že se svými důsledky nemůže evangeliu rovnat nic.

To je mé zjevem a to bylo i zjevením Pavlovým: Evangelium je moc! (Ř 1,16). Mám veškerou důvěru v to, že když je spasení skrze Ježíše Krista kázáno jasně, pak skrze evangelium budou

164

Evangelizace ohněm

zachraňovány duše. Když se odvážíme kázat, že Ježíš Kristus je stále tím, kdo uzdravuje, pak se zázraky vynoří jako pražená kukuřice.

Zábava, politika a jiné atrakce mo­ hou přitahovat davy, ale nic není tak Evangelizace, která vyhrává svět, atraktivní jako evangelium. Nenabízí žádnou levnou popularitu, ale jeho je evangelizace úžasná moc spojuje dohromady Duchem svátým. v nádherném společenství milióny lidí po celé zeměkouli. Jak se to stane? Odpověď je skryta v tom druhu evangelizace, která vy­ hrává svět - evangelizace Duchem svátým. Evangelizace Duchem svátým přináší užitek ze zbraní, které nám Bůh za tímto účelem dal, konkrétně z darů Ducha svátého. (Dary Ducha jsou jako klíče k získávám ztracených tak pod­ statné a důležité, že jsem napsal jinou knihu, která vysvětluje smysl darů i to, jak do nich vstoupit.)

Jsem si jistý, že pomazané kázání společně s pomazanou hudbou a zpěvem není jediným vysvětlením našeho úspě­ chu. Musíme mít ještě něco více - to, co měli první učed­ níci. V Novém zákoně se mluví o velkolepých projevech, které stály za vidění. Jsou to pravdy, jež byly učiněny vidi­ telnými. Jaké jsou Boží skutky? Není to pouze obrácení, či dokonce uzdravení. Patří do nich zjevení, proroctví, nadpřirozené po­ znám, moudrost, rozlišení, sny, vidění a autorita nad satano­ vými mocnostmi. Cítím, že právě všechny tyto aspekty našich kampaní a shromáždění pomáhají přitahovat stovky tisíců lidí. Lidé se probouzejí do reality duchovních věcí, když vidí něco, co sahá až za hranice pouhých slov. Zdrojem zkušeností tohoto typu jsou dary Ducha.

Zbraně našeho

boje

165

V této kapitole chci zdůraznit nádherné možnosti těchto zbraní, darů. Skrze tyto Bohem dané prostředky se ustrašená duše může stát smělou a člověk v defenzívě aktivním. Božím zá­ měrem pro nás je, abychom byli nositeli pověřovacích listin vel­ vyslanců. Těm, které Pán vysílá, také dává svoji moc a autoritu.

Mnozí věřící po duchovních darech touží, ale možná jsou tro­ chu nervózní z jejich použití. „A co když se budu mýlit?“ stra­ chují se. Nejhorším omylem je však to, když Pánovy zbraně ne­ používáme. Připomeňme si některé klíčové oddíly z Písma. Buď rozhodný a velmi udatný. (Joz 1,7)

V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí. (Př 14,26) Posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. (2 Tm 2,1)

Dychtěte po duchovních projevech ... horlivě se snažte pro­ rokovat. (1 K 14,1,39) Co se týče projevu duchovních darů, existuje jeden starozá­ konní oddíl, který mě již dlouhou dobu fascinuje. Pokud jej při­ řadíme k novozákonním pravdám, vznikne jasný obraz toho, jak Bůh jedná se svými nepřáteli: Elíša těžce onemocněl a umíral. Tehdy k němu sestoupil iz­ raelský král Jóaš, rozplakal se nad ním a zvolal: „Můj otče, můj otče! Vozataji Izraele!“ Elíša mu řekl: „Vezmi luk a šípy.“ Přinesl k němu tedy luk a šípy. Řekl izraelskému králi: „Napni rukou luk.“ I napjal jej rukou. Elíša položil své ruce na ruce královy. A nařídil: „Otevři okno na východ!“ Když je otevřel, Elíša řekl: „Střel!“ Střelil a on řekl: „Šíp zá­ chrany Hospodinovy, šíp záchrany proti Aramovi. Úplně po­ biješ Arama v Afeku.“ (2 Kr 13,14-17)

166

Evangelizace ohném

SOUCITNÁ NÁVŠTĚVA A PROROK Jóaš, izraelský král, byl v době, kdy V Novém zákoně jeho království hrozila uvedená ka­ tastrofa, mladý a nezkušený. Zmobili­ se mluví zovala se proti němu syrská armáda o velkolepých a on věděl, že nemá šanci ji porazit. projevech, které Měl strašlivé vize porážky a svého stály za vidění. vlastního uvěznění. Strašila ho do­ konce i možnost smrti. Byl nemocný Jsou to pravdy, starostmi. Ale moment! Nebyl snad jež byly učiněny dosud u něho muž, jenž by mu v jeho viditelnými. zoufalství mohl pomoci? Jak už se tak často stává, když je jeden přitla­ čen ke zdi, pak jak prezident, tak i chudas upřou svůj zrak k Bohu.

Jóaš byl jedním ze špatných izraelských králů, ale v čase ob­ tíží si také vzpomněl na Hospodinova proroka Elíšu.

Král se rozhodl navštívit Elíšu, jemuž bylo tehdy 80 let. Při­ stoupil k tomuto starému muži a poctil jej lichotkami. Popsal Elíšův přínos pro Izrael slovy: „Vozataji Izraele!“ Pak se roz­ plakal, nechal proroka, aby viděl jeho slzy, a volal: „Můj otče, můj otče! ...“ To byla ale podívaná! Skutečností však bylo, že Jóaš neplakal proto, že Elíša umí­ ral, ale proto, že by mohl zemřít sám.

Starý Elíša, dobře školený v následování podnětů Ducha svá­ tého, dal králi pokyn, který se zdál být velice podivný. Prostě mu řekl, aby si vzal svůj luk a šípy. (Myslím, že stejně tak by Elíša mohl říci: „Vezmi svůj kapesník.“ Elíša viděl do Jóašových cest příliš mnoho na to, aby byl pohnut jeho vzlykajícím příběhem).

Zbraně

našeho boje

167

Ani Bůh tím nebyl dojat. Je nejvyšší čas, aby někdo řekl, že Bůh ví, když lidé pláčí, až když je důvodem jejich pláče pouze litování sama sebe.

Zdá se, že někteří lidé potřebují příliš mnoho času druhých. Ve sku­ tečností je často velmi obtížné po­ znat, jaký je jejich problém, zda sku­ tečně znají sami sebe. Příležitostně mohou být oběťmi duševních zranění z minulosti. Vedoucí, kteří se specia­ lizují na poradenství, však mohou zji­ stit, že těmto pacientům věnují příliš mnoho pozorností. Existuje zde ne­ bezpečí, že hodiny věnované jejich soucitným večírkům mohou vtáhnout problémy ještě hlouběji do vědomí takto zraněných lidí, dokonce v nich mohou vyvolat pocit, že jsou velmi speciální trpitelé, jejichž utrpení do­ sahuje až za hranici běžné Boží schopností jim pomoci. Pro Boha však není nic příliš těžké.

Naším úkolem není „rozmazlovat“ křesťany, kteříjiž příliš litují sama sebe. Naším cílem je probudit je, ne jim dát uklidňující lék! Lidé potřebují vyjít ze sebe sama a znovu vidět potřeby umírajícího světa.

Naším úkolem není „rozmazlovat“ křesťany, kteří sami se již litují příliš. Naším cílem je probudit je, ne jim dát uklidňující lék! Lidé potřebují vyjít ze sebe sama a znovu vidět potřeby umírajícího světa. Bud ostražitý! Toto je využívání ďáblovy tak­ tiky: věnovat cenný čas lidem, kteří nikdy nevyřeší své osobní problémy. Vzácný čas tkající předivo rozhovorů by mohl být in­ vestován do získávání ztracených.

Ano, Elíša používal dar rozlišování duchů. Měl také slovo moudrosti. Neměl však žádný čas na to, aby králi dodával kapesníčky na utírání slz, když na obzoru hrozila národní ka­

168

Evangelizace ohněm

tastrofa. Neuchýlil se k sondování požadavků. Potřeba byla jasná. Proto bez formalit královské přítomnosti Eliša přešel rov­ nou k věci, k Božímu slovu.

„Vezmi luk a šípy.“ Možná byl příkrý, ale když nepřátelé ob­ sazují zemi, odpověď musela být prostě jasná - luk a šípy. Bylo zapotřebí vojenského rozumu. Jóaš musí zapomenout sám na sebe a zahrát si na muže.

TŘESOUCÍ SE NEBO TRIUMFUJÍCÍ SVATÍ?

Mnozí členové církevních sborů i mnozí lékaři jsou v opozici proti Božímu uzdravení. Zveličují případy těch, kdo jsou „zklamáni“ a kdo nejsou okamžitě uzdraveni. Pohodlně zapomněli na to, že lékaři působí zklamání miliónům. Téměř každý z těch, kdo nyní odpočívají na hřbitově, byl nejprve u lékaře.

Kde jsou naše zbraně? Pavel napsal: „Připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě“ (2 Tm 1,6). Jeho pokyn byl: „Rozněcuj.“ Slovo, které Pavel použil, má co do činění s ohněm -jako kdybys rozněcoval (zapaloval) táborový oheň. Znamená to „roznítit“, „přivést k plnému plameni“. Neochlazuj! Rozněcuj ten oheň! Použij dmy­ chadlo na doutnající uhlíky.

Jóaš byl slabý král, jak uvidíme později, s malým ohněm v kostech. Přišel k Elíšovi a se strachem plakal „můj otče, můj otče“, namísto toho, aby svolal armádu a vynesl ze zbroj­ nice zbraně. Elíša by si o mnoho více cenil akce. Máme své zbraně a ďábel dělá to nejlepší, co může, proto, aby křesťa­ nům zabránil v jejich použití. Když na začátku tohoto století otevřeli Boží zbrojnici letniční, povstala téměř celá

Zbraně

našeho boje

169

církev. Do té doby kazatelé příliš často spoléhali na lidské pro­ středky a ne na moc Ducha svátého.

Mnozí členové církevních sborů i mnozí lékaři jsou v opozici proti Božímu uzdravení. Zveličují případy těch, kdo jsou „zkla­ máni“ a kdo nejsou okamžitě uzdraveni. Pohodlně zapomněli na to, že lékaři působí zklamání miliónům. Téměř každý z těch, kdo nyní odpočívají na hřbitově, byl nejprve u lékaře, ale přesto by nikdo nebyl tak pošetilý, aby požadoval zavření všech ne­ mocnic! Někteří křesťané proti Božímu uzdravení namítají, že někteří prostě uzdraveni nejsou, a proto není vůbec dobré slou­ žit kterýmkoli nemocným. To znamená nedat nikomu šanci k uzdravení! Kde je soucit či poslušnost Písma?

Ostatní dary jsou také napadány. Když bylo poprvé letnič­ ními a charismatickými evangelisty obnoveno „slovo poznání“, mnozí prohlašovali, že tyto projevy jsou „jako spiritismus“. Proč by Bůh nemohl dělat takové mocné věci? Spiritismus a jasnovidectví jsou ve skutečnosti ďábelskými imitacemi toho, co zamýšlí dělat Bůh. Dary Ducha svátého jsou mnohem úžas­ nější než cokoli, co může vyprodukovat okultismus. Všude tam, kde existuje falešné, musí existovat i skutečné. Někteří Duchem naplnění lidé odložili kvůli kritice svůj luk a šípy (své dary, své duchovní zbraně) raději do kouta, kde se na nich hromadí prach. Jiní byli zraněni, možná poznámkami svých bratrů ve víře, a proto pustili své dary proroctví, jazyků či jejich výkladu. „Ztratili“ je, ačkoli Bůh je nikdy nepožaduje zpět, protože „dary milosti a Boží povolám jsou neodvolatelné“ (Ř 11,29). Tyto dary musí být objeveny znovu. Slyš slovo Hospodinovo: Vrať se zpět ke dni a do místa, kde jsi zanechal své duchovní dary, a požádej Boha, aby ti odpustil. Nepropadej zoufalství; dary jsou dosud tam, i když leží ladem. Rychle osuš své slzy a uchop znovu „luk a šípy“.

170

Evangelizace ohněm

ČEKÁNÍ NA BOŽÍ CHVÍLI Když vstupuji do shromáždění, nesu svůj luk a šípy s sebou. Luk je již napjatý, protože se v srdci modlím: Pane, co jsi mi dnes přichystal za terč? Kde je slovo poznám? Kterým směrem teče pomazání Ducha svátého? Kde je klíčový zázrak pro dne­ šek? To mám na mysli, když říkám, že můj luk je napjatý. Jsem přichystán k vystřelení šípu, když mi to Duch svátý nařídí!

Král Jóaš byl žalostnou postavou. Jistě byl vycvičen jako vá­ lečník, nicméně nikdy však pohotově neuchopil svůj luk a šípy. Kvůli svému zženštilému pláči nemohl pořádně vidět. Tak se bál výhrůžek nepřítele, že se mu třásly ruce. Pak se však stalo něco úžasného, co vše změnilo. Elíša položil své ruce na ruce královy. To je potěšující obraz toho, jak Bůh přebírá vedení za nás. Potom nejednáme my skrze dary Ducha, ale Boží ruka spočívající na nás. Např. Ezdráš stále opakuje, že „nad ním byla ruka Hospodina, jeho Boha“ (Ezd 7,6,9,28; 8,18). A Ezdráš nebyl tím jediným člověkem, který byl takto posílen. Bible je plná svědectví těch, již jsou silní „v Pánu a v převaze jeho síly“ (Ef 6,10). Sláva Bohu! Je to vzrušující. Vlastnit dary, Boží luk a šípy, je jedna věc. Jejich použití je však věc jiná. „Proroci“ by neměli otevírat svá ústa prostě jen proto, že jsou proroky. Existuje Boží chvíle nařízení, Boží do­ tek rukou.

V Africe se traduje půvabný příběh slona, který našel pštrosí hnízdo. Matka pštrosice si právě odskočila k řece, aby se trochu napila. Slon uviděl nechráněná vejce a po jeho chobotu se mu začaly kutálet velké sloní slzy. „Jak může být matka tak nezod­ povědná, že nechá vejce odkrytá? Dobře, dokud se nevrátí, po­ mohu jí.“ Tak si slon s mateřskými pocity sedl na hnízdo. Vý­

Zbraně našeho

boje

171

sledkem byla samozřejmé zničená, míchaná vejce. Nejsou ně­ kteří křesťané také takoví? Elíšův dotek dodal sílu. Král osušil své slzy a strach ho opus­ til. Přišla Boží sebedůvěra. Totéž můžeme zažít i my. Mnoho­ krát se mi to již stalo. Najednou poznám, že nepřítel je poražen. Jsem si jist, že se začnou dít zázračné věci. Je tady pomazání, které láme jho. Můžeme být silni silou, kterou nám dává Bůh skrze svého věčného Syna.

„OTEVŘI OKNO“ Elíša pak Jóašovi řekl: „Otevři okno na východ.“ Takže, máš zbraně darů, máš pomazání. Co se bude dít nyní? Nemůžeš stří­ let šípy skrze zavřené okno. Otevři je, začni připravovat a vytvá­ řet příležitost. Pusť se do toho. Vyčisti palubu k akci. Mám tím na mysli to, abys v této záležitosti naslouchal Duchu svátému tak, jako Jóaš naslouchal Elíšovi. Může to znamenat odložení běž­ ného programu, „oficiálních kanálů“ a dokonce možná i zdvoři­ lostí, ale pokud to Bůh říká, udělej to - pamatuj vždy na slona a pštrosa! Když mluví Ježíš, nedovol nikomu, aby tě zastavil. Bylo mi asi patnáct let, když Bůh poprvé položil své ruce na mé a zvláštním způsobem mě použil. Byl jsem na modlitebním shro­ máždění ve sboru v severním Německu, kde byl můj otec pasto­ rem. Všichni jsme klečeli, když na mě přišla Boží moc a já jsem cítil, jak mé ruce byly naplněny elektřinou. Jasně jsem v srdci sly­ šel, jak mi Pán říká: „Vstaň a vlož své ruce na sestru C.“ Málem jsem omdlel při přemýšlení o následcích, protože můj otec byl velmi přísný muž. Jak bych mohl prostě vstát a položit své ruce na tu paní? Když jsem však váhal, zdálo se, že Pán zvyšuje napětí, a cítil jsem se, jako bych umíral. Pomalu jsem pozdvihl svou hlavu a zadíval se upřeně na okolí sestry C. Pla­ zil jsem se po podlaze tak pomalu, jak jsem jen mohl, abych ne­

172

Evangelizace ohném

byl odhalen. Pak jsem se rychle vztyčil a položil ruce na její hlavu. V ten okamžik jsem cítil, jak skrze mé ruce proudí do je­ jího těla moc Boží. Otec mě však uviděl a výraz jeho obličeje mi naznačil, že ne­ byl potěšen. Šel přímo k sestře C. „Co ti Reinhard udělal?“ „Ó,“ odpověděla, „když na mě Reinhard vložil ruce, bylo to, jako by mým tělem prošel elektrický proud. Jsem uzdravena!“

Km, že jsem šel k ní, jak mi Bůh nařídil, jsem se naučil tuto lekci: „Otevři okno.“ Když to Jóaš udělal, mohl mu být vydán další pokyn.

STŘÍLEJ!

Boží šípy jsou samozaméřovací a nikdy se neminou cíle! Jsou jako naprogramované řízené střely s plochou dráhou letu. Udeří a žádné srdce se jim nemůže vyhnout.

Je zajímavé, že Elíša neřekl: ,Zaměř na cíl!“ Nebylo tam nic, na co by se mělo zacílit. Bůh prostě chtěl, aby střílel! Zjistil jsem, že je to velmi uklidňující: Boží šípy jsou samoza­ měřovací a nikdy se neminou cíle! Jsou jako naprogramované řízené střely s plochou dráhou letu. Udeří a žádné srdce se jim nemůže vyhnout. Není to úžasný objev? Když si vez­ meš tento princip k srdci, budeš se ptát: „Na co vlastně čekám? Na doko­ nalost? Ještě na další tři lidi, kteří jsou v abecedě až za mým jménem?“ Vše, co po nás Bůh chce, je poslušnost.

Například, když Bůh dá slovo poznání, nemusím se snažit objevit, zda zapadá či zda bude pravděpodobně správné. Bůh to

Zbraně

našeho boje

173

ví lépe než my. Mojí povinností je vypustit šíp z luku, a ten se stane „šípem vysvobození“. Jen sám Duch Boží může změřit hloubku lidského ducha. Bůh se nezmýlí. Duch důvěrně zná ži­ votní příběh každého člověka, včetně jeho nejtajnějších myšle­ nek. Pro naše logické mysli není vždy jednoduché prostě střelit skrze otevřené okno příležitosti bez toho, abychom viděli sku­ tečný cíl. Když to však někdo udělá, výsledky jsou úžasné. Jak říká píseň Johna H. Sammise: „Důvěřuj a poslouchej, protože není žádný jiný způsob, jak být šťastný v Ježíši, jen důvěřovat a poslouchat.“ Jeden z ohromujících zážitků tohoto druhu, které jsem prožil, se týkal mého bratra. Vyrostli jsme společně jako synové zbož­ ných rodičů, on však nechtěl následovat Ježíše. Když jsme do­ spěli, měl svoji vlastní kariéru a svůj život měl podrobně roz­ plánovaný.

Čas běžel a já jsem nevěděl, že ho jeho žena opustila a že jeho nejlepší přítel zemřel na rakovinu. Život pro něj ztratil smysl. Pak měl jednu noc živý sen. Zdálo se mu, že kráčí po vy­ sokém mostě. Najednou uklouzl a cítil, že s křikem padá. Pro­ budil se zmáčený potem. Později řekl: „Poprvé ve svém životě jsem měl vroucí touhu modlit se k Bohu, připomenout si verše z Písma, které jsem se učil jako dítě: ,Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovať (Ž 50,15). Padl jsem na ko­ lena a řekl: ,Pane, ty víš, že já dokonce ani nevím, že existuješ, ale můj bratr Reinhard je tvým služebníkem. Dej mi skrze něj znamení, že jsi živý.’“

Tu noc jsem byl šest tisíc mil daleko v jižní Africe. Nevěděl jsem o jeho problémech, ani o tom, že pomýšlel na ukončení svého života, protože mezi námi byla pouze velmi malá komu­ nikace. Před ránem jsem však měl strašlivý sen. Také jsem vi­

174

Evangelizace ohném

děl vysoký most a na něm svého bratra, jak po něm kráčí do mlhy. Most neměl žádné bezpečnostní zábradlí a já se bál, že by bratr mohl ztratit orientaci a spadnout. Vkročil do té mlhy. Zdálo se mi, že jsem slyšel zvolat zoufalým hlasem jeho jméno. Pak jsem slyšel další zvuk, a to byl hlas volající z nekonečných hloubek. Byl to hlas mého bratra.

Probudil jsem se mokrý potem a ptal se: „Pane, co je to?“ Odpověděl mi: „Tvůj bratr je na mostě k věčnosti. Pokud nebu­ deš varovat bezbožného, budu tě volat k zodpovědnosti za jeho krev.“ Sestoupila na mě Boží bázeň. Abych to zkrátil, napsal jsem svému bratru dopis. Je pravda, že před tím, než jsem to udělal, jsem musel ve svém srdci projít nelítostnou bitvou. V dopise jsem mu vyprávěl o svém snu. Také jsem ho naléhavě prosil, aby přijal Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele.

Jednoho dne před vánocemi r. 1987 jsem obdržel jeho odpo­ věď. Ježíš úžasným způsobem zachránil jeho duši. Haleluja! Věděl, že mu byly odpuštěny jeho hříchy. Napsal: „Chodím s Pánem každý den. Vyřešil všechny mé problémy.“ Když jsem ten dopis dostal, nemohl jsem prostě ovládnout své emoce a plakal jsem radostí.

Jak úžasný je Duch svátý! Jak účinné jsou jeho dary! Jsou Božími mocnými zbraněmi. Hrajeme ďáblovi na ruku, když se stydíme je používat nebo když jejich nedostatečné používám neustále omlouváme. Co by se stalo, kdybych ten dopis nena­ psal? Co kdybych nikdy neotevřel okno na východ a nevystře­ lil ten šíp do tmy? K rozhodnutí napsat dopis mě nevedl rozu­ mový důvod, nicméně šíp však našel svůj cíl. Ve jménu Ježíše ti říkám: Otevři okno! Odlož stranou své strachy! Ať poslušnost ve víře zvítězí nad tvou nervozitou. Do­ vol Bohu, aby skrze tebe realizoval svoji úžasnou cestu! A ať je tvá moudrost taková, jak je napsáno v Jk 3,17: „Moudrost shůry

Zbraně našeho boje

175

je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná mi­ losrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.“

RADOST! Když Jóaš vystřelil šíp skrze okenní křídlo, s Elíšou se něco stalo. Zakři­ čel: „Šíp záchrany Hospodinovy, šíp záchrany proti Aramovi. Úplně pobi­ ješ Arama v Afeku“ (2 Kr 13,17). Jóaš tomu uvěřil a vyšel v síle této důvěry. Třikrát přemohl Syřany a znovu získal svá ztracená izraelská města.

Muži a ženy, které Bůh používá... se přesunuli z náboženské rutiny pod křídla Ducha svátého.

Nasměrování tohoto krále bylo změněno jediným mocným setkáním s Bohem. Muži a ženy, které Bůh používá, měli také taková setkání s Bohem. Přesunuli se z náboženské rutiny do křídel Ducha svátého. Můžeš absol­ vovat toto setkání, ale musíš ho hledat dost zoufale. Základní věcí je Boží pomazání. Dokud je nemáš, vše ostatní je troufa­ lost. Když znáš Boží nařízení, je troufalost neposlechnout je.

BOD VARU Příběh Jóaše a Elíši je pozoruhodný. To, co se v něm stalo, jak jsem zde popsal, je pro nás zdrojem velkých pravd. Má však ještě další aspekt. Jóaš to mohl provést dokonce i lépe. Když čteme dále, zjistíme, že prorok Elíša mu řekl, aby vzal hned své šípy a střílel k zemi. Jóaš to udělal jen polovičatě, třikrát. Poté čteme: „lů se na něho muž Boží rozlítil. Vykřikl: ,Měls vystře­ lit pětkrát nebo šestkrát, pak bys pobil Arama úplně! Nyní po­ biješ Arama jen třikrát.’“ (2 Kr 13,19). Navzdory prorokově ruce na jeho vlastní, králův charakter vyznačující se slabou vůlí se projevil. Jóaš nebyl smělý. Pouze

176

Evangelizace ohnem

tři inspirované údery do země byly typické pro vlažný, líný tem­ perament. Muž s mocnými záměry by vykonal dobře dokonce i tento malý úkol - vytrvale by bušil do země šípy, až by byla celá dobře rozrytá.

Bůh miluje temperamentní duše, které vše, co mají, vkládají do svých skutků, ať už je přikázání jakkoli „malé“. Žádné Boží nařízení není nedůležité. „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil“ (Kaz 9,10). To, kým jsi, neukazuješ pouze ve velkých bitvách, ale i v těch malých. Nezabiješ Goliáše, pokud utečeš od medvěda či lva. Bůh pro tebe může udělat tak mnoho, pokud se vydáš cele jemu a jeho příkazům. „Cokoli vám říká, učiňte“ (J 2,5).

Základní věcí je Boží pomazání. Dokud je nemáš, vše ostatní je troufalost. Když znáš Boží nařízení, je troufalost neposlechnout je.

Uvažujme o Josefovi. V Potífarově domě, ve vězení i ve funkci správce egyptské úrody vložil do své práce vše. Tímto způsobem se stal vysoce postaveným člověkem v Egyptě. Kdekoli jsi, dělej, co můžeš a vše, co můžeš, a Bůh tě ustanoví vládcem nad mnohým.

Když jsem položil své ruce na tu nemocnou sestru v modlitebním shromáždění svého otce, všiml jsem si záblesku čehosi důležitého. Dary Ducha tady nejsou proto, abychom je uschovali pro nějakou bu­ doucí příležitost, ale jsou k použití dnes.

Když Boží ruka spočívá na tvé ruce, neváhej. „Vezmi luk a šíp! Otevři okno! STŘÍLEJ!“

Reinhard a Anni Bonnke a plánovací tým CfaN

reto, Jižní Afrika 1984

Největší evangelizační stan na světě, určený pro 34 000 lidí, byl zasvěcen Boží slávě 18. února 1984 v Sowetu.

Mbuji-Mayi, Zair 1991

W5V

Masy lidí se scházejí na shromáždění.

Jakarta, Indonézie 1995

Bůh potvrdil kázání svého slova mnoha zázraky uzdravení. Tento muž již vozík nebude potřebovat!

ký hlad po evangeliu! Zástupy až

■

i lidí se sešly k jednomu shromážděn .

„Chromí chodí... hluší slyší... chudým se zvěstuje evangelium." (Mt 11,5)

Madras, březen 1994: evangelizační kampaně CfaN se zúčastnilo celkem 600 000 lidí.

Slepému muži je navrácen zrak.

Němý od narození uzdraven Ježíšem.

Awasa, Etiopie 1995

Slepá, osmdesátiletá matka jednoho z pastorů cestovala 1200 km a prohlédla.

Tyto dvě děti se národ» hluché a němé. Nyní slyší a mluví.

(15 000 Egypťanů se sešlo la jednom shromáždění,