Efektivní a citlivá evangelizace : proces setby, žně a uchování [1. vyd. ed.] 9788086849102, 8086849104 [PDF]

Zitiervorschau

Efektivní a citlivá evangelizace Proces setby, žně a uchování

Laurence Singlehurst

Efektivní a citlivá evangelizace Proces setby, žně a uchování

Laurence Singlehurst

První vydání © 2005 SAMUEL, Biblická práce pro děti Vydáno ve spolupráci s Martinem a Marií Sauerovými. Přeloženo z anglického originálu Sowing, Reaping, Keeping, původně vy­ daného nakladatelstvím Inter-Varsity Press, Leicester, Velká Británie v roce 1995. Přeloženo a vydáno s povolením. Orig. ISBN 1-85684-052-2 Původní anglické vydání © 1995 Laurence Singlehurst Překlad © 2005 Martin a Marie Sauerovi Obálka © 2005 Jan Bíca Foto na obálce © 2000 Salim Issa Veškerá práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být v jakékoli formě reprodukována bez písemného svolení vydavatele. Biblické citace byly převzaty z ekumenického překladu Bible z roku 1985 (Česká biblická společnost, Praha 1998). SAMUEL, Biblická práce pro děti, Starodejvická 8,160 00 Praha 6 www.samuelcz.com ISBN 80-86849-10-4

Úvodem Čtení této knihy mi připomnělo jednoho muže, který se sám sebe zeptal: „Jak sníst slona?" Chvíli usilovně přemýšlel a pak odpověděl: „Sousto po soustu." Jako křesťané víme, že bychom ve sdílení naší víry měli být aktivní, ale myšlenka nasměrovat náš národ, naši čtvrť, nebo třeba jen nejlepší přátele k živému vztahu s Ježíšem Kristem je pro většinu z nás reálná asi tak jako konzumace slona. Tato kniha ukazuje, jak postupovat „sousto po soustu". Laurence Singlehurst odkrývá svou bohatou zásobu zkuše­ ností, aby nám nabídl užitečné nápady, které mohou pomo­ ci jednodivým křesťanům, domácím skupinkám, vedoucím místní církve - zkrátka všem, kdo mají zájem sdílet svou víru inteligentně a efektivně. Správně zdůrazňuje jak důležitost strategického přemýšle­ ní, tak cílené modlitby bok po boku s rozvíjením cest, ve kte­ rých mohou být principy „setby, žně a uchování" uplatněny. Toto je kniha, která teorii evangelizace dovádí k jejímu uplatnění v praxi. Pro dosažení úkolu, kterému čelíme, si tuto knihu všichni potřebujeme přečíst.

lan CoíFey starší pastor Mutiey Baptist Church Plymouth, Anglie leden 1995

5

Poděkování Při psaní knihy, jakou je tato, bych chtěl poděkovat celému houfu lidí, ale obzvláště bych chtěl poděkovat všem přátelům z Mládeže z misií (YWAM), po jejichž boku jsem pracoval a získával zkušenosti po více než dvacet let. Především děkuji Ráchel Ellisové, která přepsala rukopis, Andrew Woodingovi, který moji angličtinu učinil skutečnou angličtinou, Jamesi Featherbymu, mému příteli a kritickému čtenáři mého raného rukopisu, Alistairovi a River Churchovým, kteří mne věrně podporovali a povzbuzovali. A velmi speciální poděkování patří Ailish, mé úžasné irské manželce, a mým trpělivým dětem.

6

1. KAPITOLA

Správné porozumění Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. Jsem přesvědčen, že se všichni shodneme na tom, že evan­ gelizace je něco, k čemu jsou křesťané povoláni. Možná že jsi dokonce horlivý a připravený začít. Ale vrátil se někdo z vás v posledních letech z evangelizační akce s pocitem hořkého zklamání? Většina z vás, ne-li všichni, pravděpodobně na tuto otázku odpoví ano. Já určitě! Proč něco, co je potenciálně tak vzrušující a víru budující zkušenost, může být tak častým zdrojem frustrace? Dovolte mi poznamenat, že většinu zklamání, která cítí­ me, si působíme sami. Myslíme si totiž, že rozumíme tomu, co evangelizace znamená. Ale velmi často tomu tak není. V této knize chci hledat nové porozumění pro to, co je evangelizací pro současnou dobu, abychom již dále netrpěli neustálým zklamáním a mohli začít vidět výsledky, po kte­ rých všichni toužíme. Výstup na horu Zkušenosti mnoha církví vypadají takto: Církev vynaloží ob­ rovské úsilí na to, aby přišla s nápadem, jak zasáhnout své okolí. Pak šplhá na horu, aby myšlenku dovedla ke zdárnému konci. Ale na konci vší své namáhavé práce a postupu se zřítí do údolí zklamání, protože její očekávání nebylo naplněno. 7

Církev pak šplhá na další horu, protože souhlasí, že evan­ gelizace je něco, co rozhodně musí dělat, a znovu se zřítí do údolí zklamání. Zkouší to dál, možná vidí výsledky, ve které původně doufala, a myslí si, že na to konečně přišla. Pak opakuje svůj nápad, a tentokrát neuspěje. Nakonec zkusí způsob, o kterém je přesvědčena, že nemůže fungovat, a on funguje. Proč? Španělská zkušenost Mé vlastní zkušenosti během dvaceti let evangelizování vypa­ dají asi takto: Některé věci fungovaly, ale jindy byly bez zjev­ ného důvodu bezvýsledné. Zvláště si vzpomínám na jednu akci, kdy jsme dospěli k přesvědčení, že řešení našich evangelizačních potíží vězí ve větší víře a moci. S přítelem evangelistou jsme v Anglii vedli krátký učednický kurz pro „Youth With A Missiorí4(Mládež s misií). Tři měsíce jsme strávili tím, že jsme do studentů hustili očekává­ 8

ní, budovali v nich víru a povzbuzovali je, aby věřili Bohu, že je naplní mocí Ducha svátého pro evangelizaci. Na závěr kurzu jsme všichni měli jet do Španělska a tam se rozdělit do čtyř týmů. Akci jsme měli přesně naplánovanou. Naučili jsme se hrstku španělských písní, měli jsme připrave­ ny nějaké chytré pantomimy, každý tým měl zkušeného pře­ kladatele. Byli jsme připraveni vyrazit na náměstí španělských měst, zpívat naše písně, předvést pantomimu, shromáždit vel­ ké davy, kázat přes překladatele a moc Boží měla sestoupit na mnoho lidí, kteří měli být spaseni. Nebo ne? Zanedlouho jsme vyrazili do Španělska s vírou, že uvidíme přinejmenším sto Španělů, jak se skrze naše úsilí stanou křes­ ťany. Nikdy předtím neodjel tým s tak velikým očekáváním, že Bůh bude jednat. Jedna skupina dorazila do malého městečka Fugares v se­ verním Španělsku. Zvučeli vzrušením a jejich víra se vzná­ šela vysoko nad zemí. Ihned se vydali na náměstí v centru, o kterém si byli jisti, že bude velmi rušné. Naneštěstí jim ne­ došlo, že Fugares se rozkládá na úpatí Pyrenejí a v listopadu zde přímo středem města vane mrazivý vítr od pyrenejských ledovců. Vedoucí týmu si uvědomil, že je něco v nepořádku, jakmile dorazili na náměstí a zjistili, že i vrabci mají šály. Ale přesto­ že bylo náměstí prázdné, mladí lidé s gustem kázali a zpívali. Mělo to ovšem jediný efekt - kytaristovi zmodraly prsty. Vedoucí skupiny rozumně rozpoznal, že evangelizace pod širým nebem pro ně není zrovna to nejlepší. Věděl, že musí najít něco, co budou dělat zbytek měsíce. A tak dostal náhle zjevení, že by mohli být modlitebním týmem pro celou akci a očekávat, že se probuzení uskuteční na akcích ostatních 9

skupin. Jelikož byli členové skupiny dobrými studenty, pře­ kousli to a zaútočili na nebesa svými modlitbami. Vše bylo v pořádku až do doby, kdy vedoucí zatelefonoval jinému týmu, který vedl Alan, hlavní vedoucí celé výpravy. Než mohl náš vedoucí cokoli říct, Alan vyhrkl: „Musím ti říct něco důležitého: Můj tým je modlitebním týmem a evangeli­ zace je na tvé skupině." „Ne," vyhrkl náš vedoucí, „můj tým je modlitebním týmem!" O měsíc později naše výprava do Španělska skončila a čtyři týmy se znovu shledaly na lodi mířící zpět do Anglie. Vedoucí, rádi že se opět vidí, porovnávali zápisky svých zkušeností. Ke svému zděšení zjistili, že se během akce neobrátil ani jeden Španěl a že všechny čtyři týmy strávily celý měsíc modlitbami. Náš vedoucí z Fugares strávil zbytek plavby po moři tím, že se skrýval před svými studenty, neboť jim nemohl vysvětlit, proč se všechna ta úžasná obrácení, která jim slíbil, nedostavila. Následující rok vedl tento vedoucí do Španělska jinou sku­ pinu. Poučen z předchozího fiaska prohlašoval: „Nikdo se při naší výpravě neobrátí - vše, co budeme dělat, je modlit se," a vyrazil podruhé se svými studenty do Španělska. První ve­ čer přivedl tento tým deset lidí k Pánu a do konce výpravy založili nový sbor. Jste zmateni? To byl vedoucí týmu také! Trénink Zde je další z mnoha matoucích příběhů, které vám mohu vyprávět! Asi před deseti lety jsem v pěti sborech vyučoval kurz tré­ nující evangelizaci. Všude jsem vyučoval stejným způsobem. Dva z těchto sborů začaly praktikovat, co se naučily, a jejich 10

počet se zdvojnásobil. Dva udělaly totéž, a vůbec nic se nesta­ lo. Poslední sbor, který to také zkusil, úplně zanikl! Při stej­ ném tréninku! Co bylo příčinou? Znát cestu Po mých rozličných zkušenostech jsem volal k Bohu, že po­ třebuji více rozumět evangelizaci. Proč některé pokusy fun­ govaly a jiné absolutně neuspěly? Když jsem četl Bibli, vyvstal přede mnou jako odpověď na mou modlitbu sedmý verš z Žalmu 103. Tento verš říká, že synové Izraele viděli Boží skutky, ale Mojžíš znal Boží cesty. To mě mocně zasáhlo, neboť já jsem sice viděl Boží skutky (mnoho lidí spasených během práce, do které jsem byl zapojen), ale stále jsem potřeboval poro­ zumět Božím cestám v oblasti evangelizace. Okamžitě jsem se vrhl do usilovného biblického studia a hodně jsem o tom přemýšlel. Během posledních dvaceti let jsme viděli, jak Bůh dělá v církvi obrovské věci. Nově jsme porozuměli uctívání, týmo­ vému vedení a tomu, že celé tělo Kristovo má být zapojeno do práce v církvi. Byla nám dána nová láska pro přátelství, úžas­ né porozumění modlitbě a mnoho dalších životně důležitých lekcí, které rozechvěly církev a vybavily nás pro současnou dobu. Ale troufnu si říct, že v oblasti evangelizace jsme čerstvé porozumění neobdrželi. Obávám se, že stále používáme staré věci starým způsobem. Tom Sine, velmi známý prognostik, řekl, že křesťané velmi často plánují zítřek, jako by to byl dne­ šek. Náš svět se změnil - a co naše evangelizace? 11

V následujících kapitolách chci předložit závěry, ke kterým jsem dospěl jak svým vlastním výzkumem, tak zkušenostmi druhých. Dvě strany Pavlovy služby Když jsem začal svůj průzkum, první oblastí Bible, kam jsem se podíval, byla kniha Skutků, zvláště kapitoly, které mluví o službě apoštola Pavla. Co mě při dřívějším studiu těchto kapitol skutečně oslo­ vovalo a co také mnoho lidí vyučovalo, byla nadpřirozená stránka jeho služby. V posledních dvaceti letech byla práce Ducha svátého v církvi zdůrazňována více než cokoli jiného. To mezi jiným vedlo k opravdovému důrazu na naše osobní zjevení a naslouchání Bohu. Mnoho z nás, mě nevyjímaje, se přiklonilo k tomuto rysu služby. Nicméně na druhou stranu musíme klást důraz na Bibli a na zdánlivě neduchovní aspekty principů a plánování, které jsou samy o sobě biblické. Já jsem poznal Pána skrze „Jesus freakswz generace hippies. Byli jsme blázny pro Ježíše a kladli jsme takový důraz na vnitřní zjevení, že jsme pořádali modlitební setkání, aby­ chom se dozvěděli, zda máme ráno vstávat. Pak následovalo další modlitební setkání, abychom učinili podobná nedůleži­ tá rozhodnutí. Ale když jsem procházel knihu Skutků, viděl jsem nejen důraz na Ducha svátého, ale také jsem začal vnímat důrazy na strategii. Bylo jasné, že apoštol Pavel měl pro svou práci plán. Jeho práce nebyla založena jen na zjevení. V každém místě, kam Pavel přišel (kromě Athén a Lystry), měla jeho služba podobný model. Většinou nejdříve vyhle­ 12

dal Židy nebo skupinu věřících v Boha Židů. Proč tento apo­ štol pohanů zašel nejprve k Židům? Mohli bychom předložit celou škálu argumentů jako třeba: „Možná cítil k Židům závazek." Ale možná že vysvětlení je mnohem jednodušší. Ve skutečnosti byli Židé nejsnadněji zasažitelní. Za prvé, rozuměli základnímu pojetí Boha (křesťanská zpráva byla samozřejmě založená na židovské víře). Za druhé, byli z po­ dobného kulturního prostředí jako sám Pavel. To znamená, že mluvili stejným jazykem a sdíleli s ním mnoho kulturních norem. Protože apoštol Pavel nemusel překonávat kulturní rozdíly, mohl tyto Židy žijící mimo Izrael zasáhnout. Pokud zasahujeme lidi, kteří mají shodné kulturní a jazykové záze­ mí jako my, budou našemu poselství pravděpodobně více přístupní. Neměli bychom tedy dospět k závěru, že strategií apoštola Pavla bylo setkat se s nejsnadněji oslovitelnými lidmi, kteří by se stali jeho základnou pro zasažení lidí kolem nich? Oni rozuměli kultuře národa, ve kterém žili, rozuměli místnímu jazyku a nářečí a měli v dané oblasti dlouhodobé závazky. To je selský rozum! Strategie Mohli bychom sami sobě položit stejnou otázku. Máme stra­ tegii, jak zasáhnout nejsnadněji oslovitelné lidi kolem nás? Víme, kdo tito lidé jsou? První zásada, o které chceme přemýšlet při evangelizaci v současnosti, a prvním krokem našeho nového porozumění je, že musíme udržet rovnováhu mezi Duchem svátým a zje­ vením na jedné straně a Písmem a strategickým plánováním na straně druhé. 13

Dovolte, abych řekl, že použít rozum není neduchovní. Můžeme použít náš dar inteligence a porozumění k přemýš­ lení a plánování, co by mohlo být nejlepším způsobem, jak zasáhnout naše okolí evangeliem. Není neduchovní, když má církev dvouletý detailní plán, pětiletý rámcový plán, a do­ konce nějaké vize do vzdálenější budoucnosti. Během let jsem navštívil mnoho církví, ale nenašel jsem ani jedinou, která by měla sepsaný plán, jak by mohla zasáhnout své okolí. Většina pracovala na poslední věci, kterou cítili, že jim Bůh řekl. Jak uvidíte ve druhé a třetí kapitole, možná že jsme docela neporozuměli tomu, co nám Bůh říká, neboť to nevidíme v širších souvislostech. Říkám tedy, že bychom měli opustit Ducha svátého a spo­ léhat jen na strategie a plánování? Ne! Potřebujeme oboje. Když vytváříme náš plán za pomoci rozumu, který nám Bůh dal, a principů, které se učíme z Písma, potřebujeme volat k Duchu svátému, aby nám dal tvořivé nápady, jak tyto plány uskutečnit. Od samého začátku mohou naše plány vycházet z modliteb a naslouchání Bohu, a my bychom je pak měli rozvinout skrze moudrost, kterou nám Bůh dal. Pokud se chystáme v 21. století udělat konkrétní krok k za­ sažení našeho národa, nesmíme tuto otázku opomenout. Jako církve i jako jednotlivci se musíme připravit na život v tomto napětí.

14

2. KAPITOLA

Co je evangelizace? Jednou příčinou zmatku kolem současné evangelizace je, že křesťané v první řadě nerozumějí tomu, co evangelizace zna­ mená. Což, jak uvidíte dále, je docela problém. Jakmile řekneme slovo „evangelizace", v mysli nám nasko­ čí jisté představy. Třeba obraz lidí klepajících na dveře, kteří jsou vítáni slovy: „Díky, o jehovisty nemáme zájem." Nebo obrázek nějakého zapáleného jedince, který stojí na rohu uli­ ce a z celého srdce káže všem a nikomu. Pokud se zeptáme sami sebe: „Co to znamená evangeliza­ ce?" můžeme sepsat velmi pěkný seznam. • Žít křesťanský život. • Vykonávat službu, do které nás Bůh povolal. • Kázat dobrou zprávu a být dobrou zprávou pro lidi kolem nás. • Hlásat poselství evangelia. • Vidět lidi, kteří se rozhodují pro Ježíše. A náš seznam by mohl pokračovat. Ale jsem pevně přesvědčen, že naše chápání (nebo spíše nepochopení) toho, co evangelizace skutečně zahrnuje, je jed­ ním z největších problémů, kterým dnes církev čelí. Přestože se můžeme všichni shodnout na seznamu, který jsem napsal výše, většina evangelikálů věří ve svém srdci něčemu jinému. Existuje tu rozdíl mezi naší vědomou a podvědomou definicí 15

toho, co evangelizace znamená. Většina z nás je řízena pod­ vědomou definicí. Což samozřejmě nabízí otázku: „Co je naše podvědomá definice?" Pokud bychom se zeptali běžné skupiny evangelikálních křesťanů, zda si odnesli pocit zklamání z evangelizační akce, kterou pořádali, můj výzkum a také výzkum ostatních pro­ kázal, že více než 70% by odpovědělo zvučným „Ano!" Jsem hluboce přesvědčen, že zklamání běžného člena církve je dnes největší překážkou evangelizace. A pokud jsou Udě zklamaní, je podlomena jak jejich energie, tak jejich motivace. Když se zeptáme lidí, proč jsou zklamáni, nejčastější odpo­ vědí je, že dosud neviděli nikoho spaseného nebo odevzdá­ vajícího svůj život Kristu. Druhým nejčastějším důvodem je, že nebylo naplněno jejich očekávání. A třetím důvodem je, že jsou zklamáni sami se sebou. Jinými slovy - definice evangelizace, kterou mají lidé v podvědomí, je: Vidět, jak se lidé rozhodují pro Krista. Hle­ dají nějakou formu výsledku, a to je kořen problému. Nemělo by tomu tak být, protože evangelizace neznamená jen vidět lidi, jak přijímají Krista. „Co?" křičíte. Ale ještě nevolejte protikacířskou policii. Víte, já skutečně věřím, že vidět spasené lidi je částí evangelizace. Dovolte mi předložit vám vysvětlení tím, že položím další dvě otázky: „Jaké problémy jsou skryté v názoru, že evangeli­ zace znamená vidět lidi, přijímající Krista?" a „Co je to evan­ gelizace?" Englova stupnice 1 — 2 — 3 — 4 — 5 — 6 — 7 — 8 — 9 — 10 16

Podívejme se na stupnici od jedné do deseti (někdy zvané Englova stupnice podle muže, který ji poprvé užil v této souvis­ losti) a umístěte na stupeň jedna lidi s negativní představou o Bohu a na stupně 9 až 10 lidi přijímající Krista a stávající se křesťany. Kdybychom vyšli ven a zeptali se lidí v našem městě, jak si představují Boha, odpovědi, které bychom dostali, by mohly vypadat asi takto: „Nevěřím v Boha." „Bůh je síla." „Není spravedlivý, o nikoho se nestará." „Je jako Santa Claus." V podstatě bychom získali velmi negativní obrázek. A pokud bychom se zeptali lidí, co si myslí o dnešní církvi, dostali bychom ještě negativnější obraz: „Křesťané jsou nud­ ní, pokrytečtí, plní předsudku, fundamentalisti, náboženští fanatici" a tak dále. Kde byste řekli, že se většina populace nachází na této stupnici? Správně - u jedničky! Je smutné, že jedním ze základních faktorů, které dnes ovlivňují evangelizaci, je skutečnost, že stále vzrůstající část populace je na dolním konci stupnice. V předchozích dobách jsme v Británii pravděpodobně nikdy nezakusili dobu, jako je ta naše, kdy existuje tak negativní představa o Bohu - a je mimořádně důležité, abychom si to uvědomili. Jestliže se ohlédneme třicet let nazpět, a především do ob­ dobí před druhou světovou válkou, vidíme, že v Británii cho­ dilo do nedělní školy mnohem více lidí. Proto měli do určité 17

míry přesný obraz o tom, jaký je Bůh, a možná i o tom, jací jsou skutečně křesťané. Dnes je to očividně o něčem úplně jiném. Vzhůru po stupnici Rozviňme tuto myšlenku dál. Pokud je naše podvědomé po­ rozumění evangelizaci zaměřené na výsledky (výsledkem je být u toho a vidět, jak lidé odevzdávají své životy Ježíši) - jak to ovlivnilo způsob naší evangelizace v posledních dvaceti le­ tech? To znamená, že obrovská část našeho evangelizování, ať už je to kázání na shromážděních nebo práce v ulicích, byla zkrátka zaměřena na vyzvání lidí, aby udělali rozhodnutí pro Krista. Mluvíme k lidem, jako by už měli o Bohu pozitivní před­ stavu. Ale oni ji ve skutečnosti nemají. Je to téměř jako by­ chom je požádali, aby dali své životy nějaké příšeře a připojili se k nejnudnější skupině lidí na zemi. Není divu, že nám od­ povídají „Ne!M Takže - co je ve skutečnosti evangelizace? Je to setkání s lidmi, kteří se nacházejí na kterémkoli bodě stupnice a kte­ rým se skrze toto setkání proměňuje jejich představa o Bohu a církvi. Skrze tuto změnu krok za krokem vidí, že evangeli­ um je pro ně dobrá zpráva týkající se jejich situace. Pokud se tedy někdo posunul z prvního bodu do dru­ hého bodu, jde o evangelizaci stejně tak, jako když se někdo posunul z bodu pět do bodu osm. A pokud někoho vedeme z bodu osm do bodu deset a vedeme ho k přijetí Krista, je to také evangelizace. Kdykoli někdo udělá to poslední, nazveme ho evangelistou, jsme nadšení a nosíme ho na ramenou. Když tak jednáme, vysíláme signál, že kdokoli jiný je neúspěšný 18

a osoba, která vedla nově obráceného k modlitbě přijetí Pána, je ten jediný úspěšný evangelista. Můžeme si tedy všimnout, že naše definice toho, co je evangelizace, je extrémně důležitá. Každý křesťan potřebu­ je mít shodnou jak vědomou, tak podvědomou definici, že evangelizace je proces zabírající určité časové období, vedoucí lidi z pozice, kde se nacházejí, a proměňující jejich představu o Bohu a církvi. Doufejme, že skrze práci Ducha svátého pak budou chtít dát své životy Kristu. Setba a žen K tomuto procesu chci nyní uvést dva termíny. Evangelizace je proces „setby* a „žně*. Jak čteme v Janovi 4,34-38: Ježíš jim řekl: Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, kte­ rý mě poslal, a dokonal jeho dílo. Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. Již přijí­ má odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věč­ nému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete. Z této pasáže pochází mnoho tradičního učení o evange­ lizaci, které obvykle slýcháme. Ježíš ji však končí zajímavým bodem. Mluví o společné práci rozsévače a žence - jeden seje, druhý žne. Samozřejmě hovoří o dávných prorocích, kteří rozsévali mezi Samařany. Samařani věřili v jednoho Boha a očekávali Mesiáše, Spasitele. Tak byly zasety základy 19

také do ženy u studny, přestože vedla nemorální život. Když jí tedy Ježíš zjevil, že je Mesiáš, mohl ji „sklidit" pro Boží krá­ lovství. Tento koncept setby a žně je nesmírně důležitý. Při svých častých návštěvách sborů a církví pozoruji jejich nejrůznější situace a vidím, že tělo Kristovo začíná být pro evangeliza­ ci více nadšeno (což je dobré), ale také že strategie, které si máme tendenci přivlastnit, jsou zaměřeny pouze na žeň (což není dobré). Dovolte mi to říci takto: Kdybyste viděli farmáře jedou­ cího s kombajnem na pole, z nějž předtím nevybral kameny, nezoral ho, ale především ho neosel - nemysleli byste si, že má o kolečko víc? A měli byste pravdu. Ale nevyhlíží tak naše evangelizace? Mnoho evangelistů přijíždí do církví na velké evangelizač­ ní akce a podle mě se od nich očekává, že jsou kouzelníci. Z nějakého důvodu všichni čekají, že evangelista přitáhne ne­ věřící lidi, kteří nikdy v minulosti o dveře kostela ani nezava­ dili, a ti že pak po stovkách kladně odpoví na výzvu. Pokud se tak nestane, je ten nebohý člověk obviněn, že je špatným evangelistou. Ale pokud vidíme evangelizaci jako dvojí proces, proces setby a žně, mnoho našich evangelizačních strategií začne dá­ vat smysl. Pokud dovolíme místní církvi pozvat evangelistu, pak by to mělo být součástí strategie. Církev by měla strávit předcházející rok rozséváním do okolní společnosti a budo­ váním vztahů. Měla by se seznamovat s nevěřícími a ukazovat zázračnou lásku Ježíše Krista mnoha přitažlivými způsoby, takže když uspořádáme evangelizační shromáždění, můžeme sklízet to, co jsme předtím s námahou zaseli. 20

Velká očekávání Tato „rozsévači a sklízeči" definice evangelizace je také nanej­ výš důležitá pro naše očekávání. Jak jsme již viděli, zklamá­ ní je obrovskou překážkou efektivní evangelizace. A jedním z hlavních zdrojů zklamání je, že tělo Kristovo očekává žeň od rozsévačích strategií. Dám vám příklad. Zajel jsem do jednoho sboru na vesni­ ci, který v blízkém městě provozoval malou restauraci. Den před mým příjezdem ji zavřeli. Když jsem se zeptal vedoucích církve proč, odpověděli mi, že byla neúspěšná. Zeptal jsem se, co tím míní, a oni mi vysvětlili, že viděli jen čtyři obrácené během pěti let. Svým obvyklým taktním způsobem jsem odpověděl: „Ale to nebyl neúspěch, to byl úspěch!" To nevzbudilo zrovna po­ zitivní reakci, a tak jsem se zeptal: „Byla restaurace hodně na­ vštěvovaná?" „Ano!" zvolali. „Většinu dní byla plná!" „Kolik lidí podle vás uvidělo křesťany v lepším světle díky tomu, že navštívili vaší restauraci?" „Ach, tisíce," odpověděli. A když jsem se jich zeptal, kolik lidí podle nich uvidělo v lepším světle Bohayzněla jejich odpověď „stovky a stovky". Jinými slovy, byla to úžasná rozsévači strategie, ale ne tak dobrá strategie sklízeči. Není divu. Z této ilustrace můžeme vidět, že lidé v tomto sboru pro­ žili nejen nevyhnutelné zklamání, ale také začali pochybovat o tom, zda otevření restaurace byla vůbec Boží vůle. Pokud očekáváme, že budeme sklízet během rozsévači strategie, pak jsme samozřejmě odsouzeni ke zklamání. Jinak to ani nemů­ že dopadnout. 21

Mohl bych vám předložit nepřeberné množství dalších sborů, které trpí stejným způsobem: například byla zrušena dobře fungující setkání maminek s malými dětmi, protože ni­ kdo nebyl spasen, a přece jsou kluby pro matky s dětmi zna­ menitou rozsévači strategií. Spolupracoval jsem s jedním sborem, který si velmi dra­ ze pronajal největší divadlo ve městě a uspořádal ambiciózní vánoční divadelní představení. Kapacita sálu byla vždy na­ plněna a každý večer bylo více než šedesát procent diváků nevěřících. Přesto byl na konci akce sbor zdrcen, protože se nikdo z diváků neobrátil. Opět vidíme, že to byla skvělá roz­ sévači strategie, ale oni očekávali výsledky sklízeči strategie. Není divu, že byli zklamáni. Opačnou stranou mince je, že některé sbory mají rozséva­ či strategii bez očekávání sklizně. Pracují na velmi dobrých nápadech založených na vztazích, ale nepřemýšlejí, jak mo­ hou přejít z rozsévači strategie ke sklízeči. Jeden k jednomu Můžeme také sledovat, jak naše očekávání ovlivňují naše vzá­ jemné vztahy. Díky našemu neporozumění setbě a žni máme tendenci očekávat příliš mnoho a příliš rychle. Proto je pod­ statné, abychom rozuměli procesu, kterým lidé musí projít před tím, než mohou učinit uvážené rozhodnutí pro Krista. Představte si, že když navážete nové přátelství, budujete se svým přítelem vztahový most, řekněme o nosnosti jedné tuny. Často ale přes tento most o nosnosti jedné tuny převá­ žíme náklaďák s evangeliem o váze pěti tun. Všichni samo­ zřejmě víme, co se stane - most se zřítí a vztah se rozpadne. Můžete to vidět na následujícím obrázku. 22

Tak co bychom měli dělat? Bylo by dobré si uvědomit, že jsme ve fázi utvářeni vztahu, a rozložit naše pětitunové evan­ gelium do pěti jednotunových zpráv. Pak s nimi během něja­ kého časového období můžeme most přejet.

Pokud chápeme evangelizaci jen jako vedení lidí k Pánu, bude to pro nás těžké, ale pokud přijmeme, že evangelizace je proces setby a žně, pak nebudeme mít žádný problém být trpěliví. 23

Výzkum prokázal, že většina lidí, kteří přijali Krista, nej­ prve potřebovala pět až sedm pozitivních zkušeností s křes­ ťanstvím. Jakmile tuto myšlenku přijmeme, sejme to z naší evangelizace všechnu tíhu a každý se může cítit součástí to­ hoto procesu. Mnoho lidí je svou osobností mnohem lépe vybaveno pro budování vztahů. Skrze jejich každodenní ži­ voty a slova, která říkají, mohou ukazovat opravdovost své křesťanské zkušenosti. Pak, v pravý čas a na správném mís­ tě, mohou pozvat své přátele někam, kde mohou slyšet více o obsahu evangelia a kde budou mít příležitost na něj odpo­ vědět. Nesprávné předpoklady V tomto bodě mnoho lidí vykřikne: „A co když mám jenom tuto jednu příležitost? Určitě teď musíme předložit celé evan­ gelium. Co když je zítra přejede auto?“ A začnou vám z Bible citovat, že Boží slovo se nevrátí s prázdnou. Zde je několik předpokladů, které je třeba zvážit. Možná máme falešnou představu, že pouze my sami jsme zodpověd­ ní za proces evangelizace. Písmo nám však říká, že Boží oči přehlížejí zemi a hledají někoho, kdo by se k němu obrátil. Jinými slovy, na proces evangelizace dohlíží Bůh a věřím, že naším cílem je, aby byli lidé po setkání s námi pozitivně nala­ děni pro další setkání s Duchem svátým. Vzpomínám si, jak jsem pozoroval několik mladých lidí, kteří šli do evangelizace s maximálním nasazením a byli svou vírou velmi zapáleni a vzrušeni. Tři muži tam tehdy hovo­ řili s velmi drobnou osmdesátiletou dámou, která se opíra­ la o chodící rám. Vysvětlovali jí detailně celé evangelium od Genese po Zjevení se zvláštním důrazem na to, jak dlouhou 24

dobu by mohla strávit v pekelných plamenech. Vstoupil jsem do debaty, ujal jsem se této dámy, vyvedl ji z davu a zeptal jsem se jí, kdo byli všichni ti hrozní lidé. „Nevím, synku,w odpověděla mi. Chvalme za to Pána! Strávil jsem potom rozhovorem s touto ženou nádhernou půlhodinku. Pozval jsem ji na šálek čaje a přitom jsem se mohl trochu sdílet o křesťanství. Opustil jsem ji velmi přízni­ vě naladěnou pro další setkání s Duchem svátým. Zda věřím v pouliční evangelizaci? Odpověď zní: ano, hod­ ně, a v následujících kapitolách si detailně rozvedeme, jak být při práci na ulici efektivní. Ale ať už se jedná o naše osobní vztahy, obcházení bytů či pouliční akce, musíme pamatovat na to, že je důležitější zanechat lidi pozitivně naladěné, než říct jim všechno, co víme. A co s myšlenkou, že Boží slovo se k nám nevrátí s prázd­ nou? Myslím, že když mluví Bůh, je tomu tak vždycky. Jeho hlas přinese ovoce pokaždé. Ale my, lidské bytosti, jsme při­ nejlepším chabými kabely, a protože naši posluchači často nerozumějí tomu, co jim říkáme, naše slova se k nám vracejí prázdná, neboť nikdy skutečně nezasáhla lidská srdce a mysl. Pokud s nimi však sdílíme něco, co jsou schopni přijmout na přiměřené úrovni, pak věřím, že zde Duch svátý může po­ kračovat ve své práci. Pokud se s těmi lidmi setkáte vy nebo jiný křesťan později, jsou tu základy pro to, aby mohli při­ jmout něco víc z Božího nádherného příběhu. Závěr Jako církev často máme jen jeden nápad, jednu akci, jednu strategii a očekáváme, že budeme jak sít, tak sklízet na zákla­ dě této jedné myšlenky. Později v této knize probereme, že 25

potřebujeme různé propojené nápady a akce, abychom vy­ tvořili strategii pro setbu a žeň. Samozřejmě to také platí o našich osobních vztazích a přátelstvích. Jednou definicí naší evangelizace, podle které zřejmě mnoho z nás žije, je: „Já mám pravdu a ty ne, měl bys přijmout mou pravdu!" Chápeme evangelizaci výhradně jako předání pravdy a cítíme se pod tlakem sdělit najednou všech­ no od Genese po Zjevení. Buďte trpěliví. Budujte vztahy. Veďte lidi dále po Englově stupnici v souladu s jejich porozuměním a vnímavostí na evangelium. Dovolte Duchu svátému pracovat na tom, co jste řekli, a modlete se, aby tito lidé dospěli k úplnému obrácení. To je skutečná evangelizace.

26

3. KAPITOLA

Proces evangelizace Jen pro zopakování, evangelizace je proces a obrácení je cíl. Nyní potřebujeme porozumět podstatě tohoto procesu. Jedním z nejvýznamnějších podobenství o evangelizaci v Novém zákoně je to, které je obvykle nazýváno Podobenství o rozsévači. Najdeme ho v Matoušovi, Markovi a Lukášovi (skutečnost, že se nachází ve třech evangeliích, jenom pod­ trhuje jeho důležitost). Je nanejvýš důležité se na něj podívat, pokud máme skutečně porozumět podstatě obrácení. Zde je text z Matouše: Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná pad­ la na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš! (Matouš 13,3b-9) Kolik z nás při své evangelizaci vidí to, co je v tomto podo­ benství zmíněno jako „obrácení na skalnaté půdě" - člověka, který chvíli věří a pak odpadne? Věřím, že „obrácení na skal­ naté půdě" jsou kletbou církve dvacátého a počátku jedena­ dvacátého století - neboť zde vynakládáme maximum úsilí, 27

nicméně s minimem návratnosti. Po čem všichni toužíme, je „obrácení v dobré půdě“; člověk, který nezůstává jen u osob­ ního odevzdání, ale jenž buduje církev skrze nový život, který obdržel. Podívejme se na Ježíšovo vysvětlení tohoto podobenství: Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaž­ dé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, při­ chází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s ra­ dostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned od­ padá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udu­ sí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou. (Matouš 13,18-23) Podíváme-li se na tento výklad a na podobenství samotné, vytane nám na mysli mnoho otázek. Za prvé, co je skutečnou příčinou, že ve špatné půdě semeno špatně roste? (Existují tři druhy špatného růstu: semeno zaseté podél cesty, semeno zaseté na skalnatou půdu a semeno zaseté mezi trní). A co činí dobrou půdu dobrou pro růst? Abychom mohli zodpovědět tyto otázky, měli bychom se podívat do Lukáše 8,15: „Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zacho­ vávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu." 28

Radikální závěr Podíváme-li se do této pasáže, co bude naším závěrem? Když jsem položil tuto otázku různým skupinám křesťanů po celé zemi, slyšel jsem mnoho různých závěrů, většinou v podstatě zemědělských! Ale co Ježíš řekl? Verš 18 v textu z Matouše nám říká, že komukoli, kdo slyší slovo o království a nero­ zumí mu, jej zlý odejme. Možná že je toto podobenství ve skutečnosti o porozumění a tři druhy špatné půdy zobrazují různé úrovně lidského porozumění: • Semeno zaseté na cestu zobrazuje lidi, kteří nerozumí ničemu a nemají žádný zájem. • Semeno zaseté na skálu zobrazuje lidi, kteří trochu rozumí obsahu evangelia, ale nerozumějí důsledkům, a jakmile se kvůli víře objeví potíže, odpadají. • Třetí semeno bylo zaseto do trní; tito lidé také trochu rozumějí tomu, co evangelium znamená, ale nechá­ pou, co znamená mít Ježíše jako Pána. Neuvědomili si, že možná musí změnit svůj životní styl. Pokud se podíváme na obrácení v dobré půdě, okamži­ tě vidíme, že to je někdo, kdo slyší slovo a rozumí mu - ne jenom výhodám, ale také důsledkům. Když se podíváme na verše v 8. kapitole Lukáše, čteme, že ten, kdo se obrátil v dobré půdě, je ten, kdo má upřímné srdce. Závěr je, že podmínkou pro obrácení v dobré půdě jsou upřímnost a porozumění. Pojďme se to pokusit aplikovat do běžného života a snad i nastínit nějaký radikální závěr. Čí je obrácení na skalnaté půdě ve skutečnosti chyba? Moje vlastní zkušenost je, že když vidíme lidi odpadat, máme tendenci obviňovat z nedosta­ 29

tečného odevzdání je. Ale chtěl bych učinit provokující pro­ hlášení - možná je to naše chyba! Možná jsme vedli tyto lidi k Pánu příliš brzy! Nezjistili jsme si, čemu tito lidé rozumí a čemu nerozumí, a v touze vidět tyto lidi obrácené jsme je vedli k Pánu dříve, než jsme si to ověřili. Víte, je možné, aby si nevěřící upřímně přiznali své potře­ by, aby si uvědomili, že se cítí ztraceni a mají problém, který ovládá jejich život, a pro to všechno řekli Ježíši ano. Ale oni nechápou - protože my jsme jim to nevysvětlili - že obrácení se ke křesťanství není náplast první pomoci nebo nějaká ma­ gická léčba. Křesťanství vyžaduje nejen porozumění nádher­ nému zisku odpuštění a uzdravení, ale také potřebě pokání a odevzdání se; odložení našeho vlastního sobectví. Chci říct, že obrácení na skalnaté půdě je z větší části naší chybou a můžeme se jí lehce vyhnout. Pokud se skutečně ujistíme, že těmto principům nevěřící rozumí, věřím, že zmi­ zí mnoho zklamání, která církev zakouší. Před časem mi volal jeden pastor a sdělil mi výsledky evangelizační akce, kterou právě podnikli v jeho sboru. Byl nadšený, protože během dvoutýdenní evangelizace poznalo Pána 120 lidí. S nesmírnou radostí mi vysvětloval, jak skvěle všichni pracovali a jak úspěšné to bylo. Místo abych reagoval se stejným nadšením, vyjádřil jsem vážné pochybnosti, a do­ konce jsem poznamenal něco jako: „To mě dost zklamalo!" To mému příteli pastorovi vzalo slova a náš rozhovor rychle skončil. O několik týdnů později jsem mu zatelefonoval a zeptal jsem se ho, kolik obrácených bylo v neděli ve sboru. Ukázalo se, že na bohoslužby přišli dva a zbylých 118 úplně zmizelo. Následkem toho byla nálada ve sboru pod psa. 30

Tento příběh se může opakovat znovu a znovu po celé zemi a všechno to způsobuje v srdcích křesťanů zklamání. Kvůli tomu je odčerpána jejich energie pro budoucí evangelizaci. Řekni mi víc Chtěl bych se u toho na chvíli zastavit. Těch 118 lidí zjevně tím, že se při této evangelizaci modlili, něco sdělovali. Ale o co se ve skutečnosti pokoušeli? Myslím, že svou modlitbou vyjadřovali zájem vědět víc. Tímto činem žádali, aby jim bylo řečeno víc o tom, co to znamená být křesťanem. Ale často bývá jedinou odpovědí, kterou máme, vést je k rychlé mod­ litbě spasení. Pokud to děláme, musíme čelit skutečnosti, že se rozhodli pro Krista bez dostatečného porozumění a že půjde o obráce­ ní na skalnaté půdě. Co se často stává s lidmi po odpadnutí, je: Za prvé, že pro nás z církve je těžké být s nimi ve styku, neboť nás zklamali. Za druhé, pokud se později dostanou do styku s křesťanstvím, možná řeknou, že to dříve zkusili a ne­ fungovalo to. Máme zde dva praktické úkoly. První je, že my sami mu­ síme vědět, jak správně vést lidi k Pánu - to prozkoumáme v jedné z dalších kapitol. Druhý je, že musíme náš tým řádně trénovat a musíme mít realistická očekávání. Mnoho velkých evangelizačních akcí, které organizujeme, jsou převážně rozsévači programy. Přivedou nás do styku s lidmi, kteří se nacházejí na samém počátku Englovy stupni­ ce. V první řadě mají tito lidé negativní představu o křesťan­ ství a je velmi nerealistické očekávat, že během jednoho nebo dvou krátkých setkání porozumějí tomu, co skutečně zname­ ná následovat Ježíše. Proto potřebujeme mít jako odpověď 31

programy, jako jsou například úspěšné kurzy Alfa nebo kurz Just Looking (Jen se dívám), kde se lidé mohou dozvědět více o křesťanství, o které projevili zájem. Poté co mu hlouběji po­ rozumějí, se mohou rozhodnout pro Krista, a pak je daleko větší pravděpodobnost, že půjde o obrácení v dobré půdě. Zpět k Englovž stupnici 1 — 2 — 3 — 4 — 5 — 6 — 7 — 8 — 9 — 10 Pokud se znovu podíváme na Englovu stupnici, vidíme, že jsme hovořili o procesu porozumění od bodu jedna do bodu deset. Rozdělme stupnici na rozdílné úseky (kroky 1, 2 a 3; kroky 4, 5 a 6 a tak dále) a zeptejme se sami sebe, čemu lidé potřebují porozumět. Začneme u kroků 1-3. Jaké základní věci lidé potřebují vědět? Často se domníváme, že jim musí^ m ev první řadě sdělit obsah evangelia: že jsou hříšníci, že je Bůh miluje a tak dále. Já však věřím, že potřebují začít s poro­ zuměním jistým Božím vlastnostem, jako že Bůh je dobrý, že je živý, že neopustil vesmír poté, co jej stvořil, ale je zapojen do všeho dění. ^ \ V°\L Potřebují také poznat, že křesťané jsou prima, že nejsme banda fundamentalistických maniaků a že nejsme pokrytci. V ^j^řinejm enším většina z nás není!) Že křesťané mohou být ^příjemní lidé - jinými slovy, jsou fajn. ^ y V naší strategii jak zasáhnout své okolí a v našich vztazích \J s jednotlivci to označujeme termínem „Bůh je dobrý a my \Jjsme fajnw.Tento první krok, který lidé potřebují udělat, se na­ zývá Setba 1. Cílem je předložit lidem jasný obraz o tom, kdo skutečně Bůh je. Odstranit jejich negativní představu o Bohu

v

/

a umožnit jim vidět, že křesťané nejsou nudní, bezvýznamní pokrytci", ale ryzí, laskaví lidé, kteří zažili Boží lásku. Za druhé, kroky 4-6 obsahují evangelium. Toto stádium nazýváme Setba 2. Je to základ dobré zprávy: že lidstvo má problém, tím problémem je naše sobectví, které nás odděluje ^ od Boha. Ale Bůh má odpověď: smrt a zmrtvýchvstání Ježíše ^ Krista. jod Třetí fázi, krokům 7-10, říkáme Žeň. Při krocích 7-8 se­ znamujeme s důsledky a cenou evangelia. A nakonec, kroky 9-10 jsou o tom, jak přijmout Ježíše jako Pána a Krále. 1—2 —3 Setba 1

4 —5—6 Setba 2

7 — 8 — 9 — 10 Žeň

Skuteční přátelé V následujících kapitolách chceme zformulovat tyto principy do praktických strategií - k zasažení jak jednotlivců, tak sku­ pin. Ale než to uděláme, potřebujeme se podívat na poslední důležitý faktor. Jestliže hovoříme o procesu porozumění, co je nejmocnějším a nejdynamičtějším prvkem, který vede lidi tímto procesem? Jestliže se zeptáte průměrné skupiny křesťanů, jak poznali Pána Ježíše a co bylo významným faktorem v tomto procesu, znovu a znovu uslyšíte, že přátelství s křesťanem bylo to nejdů­ ležitější. Provedl jsem výzkum mezi stovkami různých skupin. Pokud oddělíte ty, kteří přišli z nevěřícího prostředí, a zeptáte se jich, zda přátelství s křesťanem bylo důležitou součástí jejich při­ jetí Ježíše, sedmdesát procent odpoví kladně. Skrze přátelství po­ znali, že Bůh je dobrý a křesťané jsou fajn. Pak v nějakém bodě přišli do kontaktu s obsahem evangelia a odpověděli na něj. 33

Zbývajících třicet procent nalezlo Pána mnoha různý­ mi způsoby. Možná jim někdo dal traktát a oni zareagovali na jeho obsah. Možná, že přišli poprvé do církve, uslyšeli evangelium a odevzdali svůj život Ježíši. Mohli mít o Ježíši sen nebo vidění. Možná byli hluboce zranění a začali se ptát Boha, jestli tam skutečně je. Snad četli Bibli a odevzdali život Ježíši. Nebo možná slyšeli program křesťanského rádia nebo viděli křesťanský pořad v televizi, byli kontaktováni skrze ná­ vštěvu u dveří, slyšeli nějaké kázání na ulici nebo... jsou de­ sítky dalších způsobů! Třicet je dobré procento, ale ve své vlastní službě a v mnoha místních církvích jsem zjistil, že nejvíce svého úsilí soustře­ ďujeme na těchto třicet procent a hluboce ignorujeme neje­ fektivnější zdroj evangelizace. Což je samozřejmě: upřímné, dynamické, každodenní přátelství!

Nevěřící přátelé

0 = Absolutní posvěcení - žádní nevěřící přátelé!

34

Průměrný křesťan zná ihned po obrácení mnoho nevě­ řících lidí. Často se však stává, že měsíc za měsícem, rok za rokem, je tento obrácený vtahován více a více do křesťanské subkultury. Do této subkultury jsme vtahováni mnoha způ­ soby. Snad nejběžnější je, že sbory mají příliš mnoho setkání a očekávání od členů, což omezuje množství volného času. Jak čas plyne, nový věřící zná stále méně a méně nevěřících, až dosáhne nádherného bodu posvěcení - vůbec žádní nevě­ řící přátelé! Teď je čas pro nás jako církev rozbít své ghetto, ujmout se nejdynamičtější formy evangelizace - přátelství - a uvědomit si, že jádrem celého poselství evangelia jsou vztahy: s Bohem, s druhými lidmi a samozřejmě vztahy s těmi, kteří neznají Boha. Veškerá naše evangelizace - ať jde o přátelskou evange­ lizaci, klepání na dveře, rozdávání traktátů nebo péči o chudé a potřebné - musí vycházet z perspektivy vztahů. Souhlasíte s tím?

4 . KAPITOLA

Síťová práce V předchozích třech kapitolách jsme položili základy, které nám umožní začít přemýšlet o strategiích a podívat se zblíz­ ka na dvě hlavní metody evangelizace. První z těchto metod můžeme nazvat „síťová práce" V podstatě to znamená, že členové církve pracují s někým, s kým mají určitou formu již existujícího vztahu. „Průkopnictvf, druhý způsob evan­ gelizace, znamená, že jako církev nebo jednotlivci vyvineme strategii, jak získat lidi, se kterými dosud vztah nemáme. Jako „průkopníci" promýšlíme, jak bychom mohli rozsévat a sklí­ zet v určité skupině lidí a jak „sklizeň" uchovat. Uvnitř ghetta Začněme tím, že se podíváme na otázku síťové práce. Měli bychom si připomenout že strategie, kterou budeme vytvářet, bude zpočátku jednou z rozsévačích strategií. Ta nakonec po­ vede ke žni a poté k uchování. Jak jsme již naznačili, křesťané se z větší části odřízli od vztahů s okolím a žijí v ghettu. Podívejme se na jednoduchou ilustraci. Na následujícím obrázku znázorňují všechny tečky ve čtverci lidi z našeho okolí a křesťané jsou znázorněni obráz­ kem kostela - vně okolní společnosti. Náš běžný způsob evangelizování vyžaduje, aby se pár křesťanů sešlo a vytvořilo policejní oddíl nebo přepadovou skupinu. Pak se rozhlédnou, zda by mohli chytit několik hříš36

níků a vzít je s sebou zpět do svého ghetta. Zcela narovinu, tohle nefunguje. Proč se křesťané izolují a uzavírají se do ghetta? Jedním z důvodů tohoto uzavírání se je učení o svatosti, pocházející z 19. století. Mnozí křesťané se začali tak obávat, že by mohli být znečištěni světem, a tak se bát toho, že se nově obrácení vrátí k bezbožnému životu, že se stáhli z mnoha ob­ lastí života společnosti. Vidíme to v umění a v médiích, ale také to zřetelně pozo­ rujeme v životě okolní společnosti. Církev se stala vším, co potřebujeme v našich vztazích. Věřím, že i dnes je hlavním důvodem, proč nejsou křesťané zapojeni do vztahů s nevě­ řícími, obava z toho, aby nebyli znečištěni a pokoušeni k od­ padnutí. To je oprávněný důvod. Ale podíváme-li se zpět na to, co dělal Bůh v církvi během posledních deseti či patnácti let, můžeme vidět, že jednou oblastí, která se jistě zlepšila, je pas­ 37

týřská péče a vzájemná vykazatelnost. Jak v souvislosti s buň­ kovými skupinkami1, tak na rovině učednického vztahu dvou křesťanů máme mnohem účinnější pastýřskou péči než kdy­ koli dříve. Zamyslete se nad tím: možná že Duch svátý tyto věci zdůrazňoval proto, abychom se dostali do pozice, kdy můžeme vyjít ven a rozvinout vztahy s nevěřícími. Můžeme být dost silní, abychom nebyli vtaženi do něčeho, čeho by­ chom neměli být účastni. Někdy (ale ne tak často, jak se obáváme) se octneme v situ­ aci, kdy naši nevěřící přátelé budou dělat věci, kterých se zcela jasně nebudeme chtít účastnit. V tomto případě potřebujeme buď v milosti odejít, nebo navrhnout alternativu. Například: Vyrazil jsem s několika nevěřícími přáteli na večeři do londýnského West Endu. Večeři jsme skončili asi o půlnoci a jeden z nich navrhl jít za trochou nočního povy­ ražení do blízkého night klubu, kde byl „moc pěkný striptýz" Věděl jsem, že to je akce, které se nemohu účastnit, a tak jsem horlivě přemýšlel o alternativě, kterou bych mohl nabídnout. Nakonec jsem dost váhavě navrhl, že bychom místo toho mohli jít k někomu domů na kafe. K mému ohromení všichni souhlasili. Zjevně jsme stále v době zázraků! Skutečně musíme být připraveni někdy prchnout. Ale ne­ smíme dovolit strachu, aby nás držel zpátky při odhodlání navazovat vztahy a být aktivně zapojeni mezi lidmi v našem okolí, kdekoli to je možné. Připomínky Díváme-li se na celou oblast síťových vztahů, zastavme se a při­ pomeňme si několik věcí. Už jsme řekli, že sedmdesát procent lidí, kteří přicházejí k Pánu, činí toto rozhodnutí, protože mají 38

přítele, který Pána zná. Takže síťová práce a budování přátel­ ství není něco navíc - je to nezbytnost. Nemůžeme však jen tak vyjít a „být přátelští". Pokud bychom všichni vyrazili do ulic a byli na každého přátelští, vyděsili bychom místní obyvatele k smrti! V naší moderní společnosti to není možné. Potřebujeme porozumět tomu, že všechny vztahy a přátel­ ství jsou budovány v souvislosti s něčím dalším. Znamená to vykročit z našeho ghetta a přiblížit se k lidem skrze věci, které nesouvisí s církevními činnostmi, a skrze to budovat vztahy. Při pohledu na stádium „Bůh je dobrý a my jsme fajn" na­ zývané Setba 1 můžeme vidět, že lidi tímto stádiem provede­ me skrze přirozené vztahy. Později se podíváme na Setbu 2, která obsahuje podstatu evangelia, a na třetí stádium, Žeň. Čtyři oblasti Jak a kde přesně můžeme budovat vztahy s nevěřícími lidmi?

C írkev

Společenské vztahy

V olný čas

Spolupracovníci

Z této ilustrace vidíme, že každý jednotlivec má čtyři hlav­ ní oblasti, kde je možné vytvořit síť založenou na přátelství. Za prvé, je zde církev. Překvapivě mnoho nevěřících se v církvi objeví - z nejrůznějších důvodů. Může to být díky 39

nějaké části naší evangelizační strategie nebo to může být ze zvědavosti. Ale je důležité, aby církev byla přátelským mís­ tem, kde hosté nejsou přehlédnuti, kde jsou přivítáni a kde jim možná někdo věnuje trochu času, aby jim církev před­ stavil a řekl, v čem jim může být nápomocná. (Je dobré po­ znamenat, že v anglické kultuře to nemůžeme s přátelskostí přehánět, jinak se lidé okamžitě stáhnou.) V jednom sboru, který znám, vyčlenili skupinu lidí, jejichž službou bylo vítat ve sboru nově příchozí a hosty a pomoci jim cítit se jako doma. Říká se jim „plyšáď*. Skrze vztahy, kte­ ré navazují, se každým rokem připojují ke společenství noví a noví lidé. Druhou oblastí, na kterou se podíváme, jsou naše spo­ lečenské vztahy - kontakty, které vytváříme v každodenním životě. Lidé kolem školy (jako třeba ostatní rodiče, kteří tam doprovázejí děti), prodavači, taxikáři, sousedé a tak dále. Možná je dobré, abychom se zeptali sami sebe: známe jména lidí, kteří žijí naproti nám, nad námi či pod námi? Známe lidi, kteří žijí přes ulici? Vzpomínám si na jeden pár, který se přestěhoval do nového města, kde neznali žádného nevě­ řícího. Žena se zapojila do Sdružení rodičů a učitelů. Oba dva velmi brzo znali široký okruh lidí skrze párty a akce pořádané touto organizací. Určitě existuje mnoho společen­ ských akcí, kterých se můžeme účastnit, kde můžeme sdílet své zkušenosti s nevěřícími a společnou činností přirozeně rozvíjet přátelství. Skrze tyto vztahy jsou naplněny cíle pro Setbu 1. Ale je velmi důležité si připomínat základní pravi­ dlo, že při tomto sdílení zkušeností nečekáme, že se lidé bu­ dou obracet. Očekáváme budování ryzích vztahů, které snad lidem začnou měnit jejich obraz o křesťanech, protože nás 40

poznali. Také snad začnou vidět Boha jinak, než jak si ho představovali. Třetí a jednou z nejdynamičtějších oblastí, na kterou se chceme podívat, je využití našeho volného času. Není nepří­ jemné dělat to, co děláme rádi. Na dělání věcí, které nás baví, máme většinou plno energie. Pokud vidíme evangelizaci jako přirozený přátelský proces, jak to navrhujeme, pak můžeme dělat věci, které nás nejvíce baví, a stále být zapojeni do evan­ gelizace. Mnoho lidí se ptá, proč není v církvi více mužů. Kde jsou ti muži? Odpověď zní, že jsou venku a věnují se celé řadě ak­ tivit - jako sportování - nebo jsou se svými přáteli v hospodě či v baru. Pokud jsou tedy muži na těchto místech, musíme se k nim připojit tak, že se zapojíme do sportovních klubů a dalších aktivit. Při těchto kontaktech mohou lidé přirozeně zjistit, že jsme křesťané, že nejsme maniaci, a mohou, doufej­ me, změnit svou představu o Bohu. Tak můžeme být zapojeni do přirozeného rozsévacího procesu. Jeden anglický pár, který žil v oblasti osídlené především střední vrstvou, toužil po zapojení do evangelizace. Nedovedli si představit, že by vyšli na ulici, a tak si položili otázku, jak by mohli využít svého domova k budování vztahů s lidmi ze svého okolí. Měli rádi zábavu, a tak se rozhodli pravidelně po­ řádat večerní párty společně pro křesťany a nevěřící. Všichni křesťanští návštěvníci byli požádáni, aby „netloukli lidi Biblí po hlavě", byli přirození a odpovídali na otázky o křesťanství, jen když se někdo zeptá. V této relativně bohaté společenské vrstvě byla většina ostatních forem evangelizace neúčinná. Pokud jste obcházeli domy a klepali na dveře, většina vašich nezapomenu­ telných setkání se týkala obrovského a zuřivého hlídacího psa. 41

Zkrátka a dobře, na tyto párty pravidelně přicházelo mno­ ho lidí, včetně špičkových manažerů a úspěšných podnikate­ lů žijících v této oblasti. Sám jsem jednou tuto párty navštívil a seděl jsem vedle milionáře, obchodníka s nemovitostmi, který se mne během jídla zeptal, čím se živím. Odpověděl jsem mu, že jsem mi­ sionář. Pak jsem rozhovor přesměroval tím, že jsem oslovil člověka, který seděl z druhé strany. Po nějaké chvíli se mne obchodník zeptal: „Kde jste na mi­ sii - v Africe?" „Ne, v Anglii," odpověděl jsem. Zareagoval naprosto obvykle: „Nejsme zde snad všichni křesťané?" Místo odpovědi na tuto otázku jsem poukázal na to, že církev navštěvuje méně než čtrnáct procent obyvatel. Nezdá se tedy, že většina populace potřebuje křesťanskou zprávu? S tím souhlasil. Během večera jsme měli nádhernou rozmluvu. Ten muž tam neodevzdal svůj život Kristu, ale posunul se po stupnici. Na závěr večera mi řekl: „Začínám vidět křesťany v novém světle a Boha jiným způsobem." A nejde snad právě o to? Čtvrtou a závěrečnou oblastí pro přátelství založená na síťové práci jsou lidé, se kterými pracujeme. Zjevně nejvíce času trá­ víme s lidmi při naší práci v kancelářích i jinde. Lidé zde mají obrovskou příležitost vidět skrze náš životní styl a slova, která říkáme, že jsme křesťané, ale nejsme fundamentalističtí maniaci. Problémem v této oblasti je v Anglii narůstající trend, že lidé nepracují v místě, kde žijí. Je velmi nepravděpodobné, že by ovoce tohoto rozsévání sklízela naše místní církev. Ale jako místní církev potřebujeme mít pozitivní přístup k budo­ 42

vání vztahů, které mají lidé na svých pracovištích. Přestože z toho nemusíme získat žádné přímé výhody, můžeme to vi­ dět jako nesobecké užití našich zdrojů pro širší přínos pro tělo Kristovo. Potřebujeme pokračovat v povzbuzování lidí, že skrze jejich rozsévání na pracovištích mohou sklízet jiní mnoha různými způsoby. Křesťané na pracovišti Pokud hovoříme o práci, stojí za to se zmínit, že v této oblas­ ti mají křesťané dvojí poslání. Jedním je jejich zodpovědnost svědčit verbálně, tedy seznámit lidi s tírťi, že jsme křesťané, a hledat možnost, jak ovlivnit setbu a žeň. Pamatuji si, že jsem jako mladý křesťan byl v kanceláři, kde jsem pracoval, skvělý v mluvení a neměl jsem žádné zábrany hovořit o své víře. Ale velmi dobře si vzpomínám na to, jak jsem se tehdy modlil a ptal se Boha, jakými dalšími způsoby bych mohl vydávat svědectví. K mému zahanbení jsem cítil, jak Bůh odpověděl, že bych projednou mohl zkusit pracovat, mé spolupracovníky by to mohlo překvapit! Tak naše slova a činy musí být v souladu. Samozřejmě je mnoho lidí na opačném konci spektra, pro které není problém konat skutky, ale zdráhají se hovořit o své víře a o tom, že jsou křesťané. Obzvlášť těžké to může být pro někoho, kdo je ve vedoucí pozici. Ale věřím, že je to vý­ zva, které musí každý na pracovišti čelit. Potřebujeme nalézt vhodný způsob, jak můžeme dát lidem o naší víře vědět. Druhým posláním pro křesťany na pracovišti je být solí a světlem, jak nás k tomu vybízí 5. kapitola Matouše. Věřím, že to je důležité právě dnes, kdy obrovské množství evangelikálních křesťanů rozumí své víře v kontextu své církve a do­ 43

mova, ale jakmile jednou nastoupí do vlaku nebo do svých aut, zanechají svou křesťanskou víru za sebou, neboť nevidí, jak souvisí s jejich pracovištěm. Je nezbytné, aby křesťané na pracovištích začali být „solí a světlem", což znamená, že by měli hájit principy Boží­ ho království. Průběžně se potřebujeme ptát sami sebe, jak uplatňujeme hodnoty království jako čestnost a poctivost v jednotlivých oblastech, za které jsme zodpovědní. V za­ městnáních se stále zvyšuje korupce, takže hájit křesťanské hodnoty v této oblasti je velký úkol pro každého křesťana. Čas pro zopakováni Shrňme si, co jsme zatím z osobní síťové práce potřebovali. Začínáme vycházet ze svých ghett a budovat přirozeným způ­ sobem vztahy s nevěřícími lidmi. Ale také potřebujeme postoupit do druhého stádia - které budeme nazývat „Setba 2“ - kde seznamujeme lidi s obsahem evangelia. Zjistíme, že jakmile jednou začneme tyto procesy, Setba 1 (to je vytváření vztahů, „Bůh je dobrý a my jsme fajn") je relativně snadná a stádium Žně je také celkem snadné. Nej­ těžším stádiem je však to uprostřed: najít cesty, jak představit obsah evangelia lidem, které známe. To je oblast, na kterou bychom se nyní měli podívat. Setba 2 V tomto stádiu může místní církev pomoci svým členům tím, že uspořádá akce, jejichž záměrem je představení obsa­ hu evangelia. Takové akce by měly být pro posluchače, které chceme oslovit, kulturně vhodné. Pochopitelně tedy budete pořádat různé druhy akcí pro různé skupiny lidí. 44

Když jsme například pořádali akci pro mládež mezi 17 a 25 lety, uspořádali jsme koncert, kam jsme pozvali křesťan­ ské hudebníky. Během koncertu mohli předávat po kapkách, čemu věří a proč. Nezapomeňte, že cílem této akce není vidět spasené lidi, ale sdělit obsah evangelia v pozitivní atmosfé­ ře. Pokud je to vhodné, mohou být lidé následně pozváni na další akci, která je více zaměřená na žeň. Znám jednu oblast v Británii, kde roste mnoho sborů, protože pravidelně pořá­ dají takové večerní akce. Pokud bychom byli zaměřeni na manažery a podnikate­ le, které znají někteří naši členové, mohli bychom uspořádat večeři v restauraci - nebo ples, jako skupina sborů v Lutonu - kam jsou lidé pozváni s jasným vysvětlením, že tam bude po večeři pronesena krátká řeč související s křesťanstvím. (V kapitole 6 nabídnu více takových příkladů). Jinou strategií, která je založená na tomto principu a roz­ šířila se po celém světě, jsou kurzy Alfa, které poprvé uspo­ řádali ve sboru Holý Trinity v Bromptonu. Je to rozsévači a sklízeči strategie, která je založena na otázce „Chceš vědět víc o Ježíši?" Skupina prochází desetitýdenním kurzem, který krok za krokem klade otázky, které má většina lidí o křesťan­ ství, a odpovídá na ně. Pak ve vhodný čas mají lidé příležitost dát svůj život Kristu. (Více informací o tomto kurzu najdete v seznamu na konci této knihy.)

Žen Žeň je závěrečné stádium, do kterého se může zapojit místní církev - jsou v něm pořádány akce, které dávají lidem příle­ žitost odpovědět na evangelium. Taková setkání se většinou nazývala „evangelizační shromáždění", ale dnes bychom na 45

ně asi měli mít tvořivější pohled. Měli bychom usilovat o po­ řádání takových shromáždění, která jsou přátelská vůči hle­ dajícím - jinými slovy, mělo by to být místo, kde se mohou nevěřící setkat s výzvou evangelia, ale nebýt přitom odrazeni kulturou křesťanského ghetta. Často zapomínáme na to, jaké to je být někým, kdo nerozumí křesťanské „hantýrce*4. Zapo­ mínáme, jak budou nevěřící vnímat naše shromáždění. Nežádám církve, aby dělaly kompromisy s pravdou, ale po­ třebujeme ji předložit způsobem, který není pro naše nevěřící hosty trapný nebo nepřijatelný. Naneštěstí už bylo uspořádá­ no mnoho shromáždění pro hosty, která začínala hodinovými chválami, během nichž se dělo mnoho úžasných věcí, které nebyly přítomným lidem vysvětleny - ať šlo o zvedání rukou, tanec v uličkách nebo manifestace darů Ducha svátého. Pak následuje hodinové kázání podávané tím nejjízlivějším způ­ sobem, které dovede naše ubohé hosty k tomu, aby vyhledali nejbližší východ a mohli se trochu uklidnit! Chci tento bod ilustrovat příběhem mladého muže, který hledal Boha a byl pozván na církevní shromáždění. Vládlo tam obrovské nadšení a velmi živé chvály, což ještě zvládl. Na konec kázání vyzval kazatel ty, kteří se chtějí setkat s Bohem, aby přišli dopředu. Tento dychtivý mladý muž byl druhým člověkem v řadě. Pověřený služebník přišel a postavil se před mladou dívku, která byla v řadě první, a nějaký další služeb­ ník se postavil za ní. „Aha, modlitba z obou stran,Mřekl si mladý muž. Vtom zvedl služebník ruce, „proklel** mladou ženu v cizí řeči a ona mu padla mrtvá k nohám (nebo to tak alespoň vy­ padalo). Přestože se tento mladý muž toužil setkat se svým Stvořitelem, neočekával, že se to stane tak rychle!

Když služebník přišel, aby se modlil za něho, mladík za­ vřel oči a byl připraven zemřít. Dovedete si představit, jak byl ztuhlý strachy. Naštěstí při modlitbě nezahynul, ani nepadl na zem. Služebník se pak modlil za zbývající lidi v řadě a všichni byli zasaženi stejně jako ta dívka. Později si mladý muž všiml, že se dívka vrtí, snad tedy nebyla úplně mrtvá. Tento jev, kterému se říká „padání pod mocí Ducha svá­ tého”, se děje v mnoha sborech a není na něm nic špatného. Padnout pod mocí Ducha svátého znamená, že Boží přítom­ nost je tak intenzivní, že způsobí, aby lidé jemně spadli na zem. Ale to samozřejmě vyžaduje vysvětlení předem! Dalším důvodem, proč křesťané nepřivádějí své přátele na shromáždění určená nevěřícím, je, že je často uvádí do roz­ paků to, co se děje v jejich průběhu. To je zásadní důvod. Po­ třebujeme se proto učit pořádat taková shromáždění, ve která mohou mít členové církve důvěru. V jedné rychle rostoucí církvi uspořádali „ukázkové" shromáždění pro nevěřící hosty a pozvali tam pouze členy církve, aby jim ukázali, jak to bude ve skutečnosti vypadat. Slíbili jim, že všechna budoucí shromáždění pro hosty budou stejné kvality a povahy. Tak mohou členové církve získat dů­ věru ve shromáždění - vědí, co se bude dít, a cítí, že mohou pozvat své přátele. Willow Creek Účinným příkladem, který můžeme následovat, je model Willow Creek. Jedná se o strategii Setba 2, která má přiblí­ žit obsah evangelia a jejímž autorem je Bili Hybels z Willow Creek Community Church v Chicagu. Strategií jeho církve pro nevěřící je síťová práce. Nedělní shromáždění nepoužívá 47

jako sklízeči akce, ale jsou to shromáždění zcela zaměřená na nevěřící. Jsou uspořádána tak, aby předala obsah evangelia a jeho nezbytnost dynamickým způsobem. Církev pak dává lidem možnost projít kurzem Just Looking (Jen se dívám), který nabízí plnější porozumění evangeliu. Uvědomili si, že lidé, kteří se obrátí v dobré půdě, jsou ti, kteří mají ve stejné míře jak porozumění, tak upřímnost - upřímnou touhu ná­ sledovat Boha, ale také porozumění tomu, kdo Bůh je. Je toho mnoho, co se můžeme naučit z modelu Willow Creek. Jako církev to chápejme jako výzvu k tomu, abychom byli citliví na potřeby okolní společnosti. Síťová práce a evangelizační akce Dalším způsobem, jak sklízet v kontextu naší strategie síťové práce, je uspořádat cílenou sklízeči evangelizační akci nebo se zapojit do evangelizačního programu zaměřeného na širší oblast. Evangelizační akce jsou často kritizovány proto, že na nich sice mnoho lidí reaguje na výzvu, ale jen relativně malé pro­ cento se skutečně obrátí. Velká část obrácení je obrácením na skalnaté půdě. To však nemusí být ve skutečnosti chybou evangelizačního shromáždění. Pokud nechápeme, že evange­ lizace je proces setí a sklízení, neporozumíme tomu, že evan­ gelizační shromáždění může sklidit pouze to, co jsme zaseli. Je potřeba, aby lidé skrze naše přátelství postupně poznali, že Bůh je dobrý a my jsme fajn. Pak je dobré najít způsoby, jak jim představit obsah evangelia a nakonec je přivést na evan­ gelizační shromáždění. Doufejme, že tam budou „sklizeni" pro Boží království.

V této souvislosti jsou evangelizační akce skvělé, ale často se stává, že nemáme strategii pro setbu a pro síťovou práci. Když se pak uspořádá evangelizační shromáždění, přivede­ me houf lidí, kteří tímto procesem neprošli. Jsou na Englově stupnici příliš hluboko dole, a my očekáváme, že se všechno stane během jednoho shromáždění. To je zjevně nerealistické, a pokud se tak stane a oni zareagují, je velmi pravděpodobné, že ve skutečnosti neměli příležitost plně porozumět evangeliu a vidět, že Bůh je dobrý. Pak mohou skončit jako ti, kteří byli obráceni na skalnaté půdě. Jiný způsob, jak můžeme použít evangelizační shromáž­ dění, je jako součást Setby 2. V tomto případě je třeba pozvat stejného přítele několikrát. Jednou, aby slyšel obsah evan­ gelia, který s ním pak můžeme prodiskutovat, a po nějakém čase znovu, aby mohl reagovat na evangelium s porozumě­ ním a upřímností. Na jedné velké evangelizační akci se obrátilo mnoho mla­ dých lidí, zato ohlas mezi dospělými byl velmi žalostný. Je vel­ mi poučné se na to podívat. Co mají mladí lidé navíc oproti dospělým? Odpověďzní: mnoho nevěřících přátel. Proto bylo na shromážděních vysoké procento nevěřících. Při stejné evangelizační akci byl stan zaplněn i během ve­ čerů pro dospělé, ale převážně věřícími. Nevěřící, kteří přišli, byli zcela na počátku procesu. Naštěstí byl evangelista velmi opatrný, chtěl sklidit jen ty, kteří byli připraveni, a uzpůsobil tomu své kázání. Co tedy mohlo být jinak? Rok předtím měly zúčastněné sbory jasně chápat, že evangelizační shromáždění může efek­ tivně sklidit pouze to, co lidé zaseli. Proto měla být prioritou

roku přátelská evangelizace a síťová práce a jejich plány s tím měly být v souladu. Při této evangelizační akci, kde měli stan s 5000 místy k se­ zení, se o to popravdě řečeno pokusili. Ale skutečností bylo, že na kurz o přátelské evangelizaci přišlo mnohem méně lidí než na kurzy poradenství a vedení lidí k Pánu. To mělo or­ ganizátorům prozradit, že budou mít problém. Měli doslova stovky lidí, kteří radostně očekávali, že budou sklízet lidi do Božího království skrze poradenství, ale jen relativně malý počet těch, kdo rozuměli prioritám síťové práce. Je pochopitelné, že na konci této evangelizační akce přišlo zklamání. Ale tomu se mohli vyhnout, kdyby měli mnohem hlubší porozumění a důslednost jak pro setbu, tak pro žeň.

1 Anglický termín cell group překládáme doslovně poněkud méně obvyk­ lým názvem buňková skupinka. Chceme tím zdůraznit unikátní koncept tohoto společenství, který není zcela shodný s obecnějším českým pojmem domácí skupinka. Koncept buňkových skupinek chápe skupinku jako zá­ kladní stavební jednotku místní církve a očekává, že skupinky budou jako buňky růst (díky příchodu nových křesťanů) a dělit se. Buňkové skupinky jsou založeny na těchto hodnotách: Skupinka je místo, kde se křestané setkávají s Bohem. Všichni členové si vzájemně slouží, jsou učedníky a duchovně rostou. Členové prohlubují vzájemné vztahy jak ve skupince, tak i mimo ni. Každý člen se snaží zasáhnout své okolí evangeli­ em. Více informací na www.celluk.org.uk. (Poznámka překladatelů)

50

5. KAPITOLA

Strategie V předchozí kapitole o síťové práci jsme podrobně probrali koncept plánování a strategií. Dříve než se pustíme v násle­ dující kapitole do průkopnické evangelizace, podívejme se na to, co je strategie a jak funguje. Jak bylo řečeno dříve, mnoho sborů může mít nápad, kte­ rý pochází od Boha, ale často očekávají sklizeň od rozsévači strategie, a tak jsou zklamány. Nejčastějším problémem aleje, že nemají komplexní plán, jak nápad (ať se jedná o síťovou práci či o průkopnickou evangelizaci) dovést od setby ke žni. Určitě existuje mnoho nápadů, které mohou být k zasažení našeho okolí použity, a my chceme použít tolik tvořivosti, kolik jen půjde, ale je důležité porozumět, jak tyto nápady fungují. Jednou z možností, kterou sbory často používají, je po­ řádat setkávání maminek s malými dětmi, což je přirozený rozsévači projekt - jinými slovy, jde o průkopnický nápad za účelem vytvoření vztahů s matkami a dětmi z okolí, které by církev normálně nenavázala. Je důležité, abychom měli od konkrétní strategie správné očekávání. Správné očekávání od setkávání maminek s malými dětmi je to, co označujeme jako strategie Setba 1: setkávání bude místem, kde mohou lidé vi­ dět, že „Bůh je dobrý a my jsme fajn". V mnoha sborech se však stává, že mají dobrý nápad, jako je tento, a zkoušejí dosáhnout v rámci této aktivity vše­ ho. Jdou do toho a očekávají během této jedné činnosti žeň. 51

Předpokládají, že matky padnou vedle svých kočárků na ko­ lena a úplně se obrátí. Pokusy o sklízení během této aktivity mají jeden zásadní problém - tyto matky přišly na setkání maminek s dětmi - nepřišly proto, aby jim někdo kázal. Dal­ ším problémem je, že ve stejné skupině budete mít někoho, kdo je opravdu otevřený, ale ostatní se třeba právě připojily a mohou cítit takové náhlé předložení evangelia jako mani­ pulaci. Proto potřebujeme vytvořit strategie, kterými se budeme snažit zjistit, kdo by chtěl o křesťanství slyšet víc, a pozvat ta­ kové lidi na akci, kde více slyšet mohou. Zde je naše plánovací pomůcka:

Všechny strategie fungují stejně jako tato. Na první úrovni naší strategie chceme mít co nejvíce lidí a co nejmenší obsah 52

- to označujeme Setba 1 - a prostým cílem je, aby lidé viděli, že Bůh je dobrý a my jsme fajn. Pokud toho dosáhneme, pak jsme uspěli. Jak jdeme po trojúhelníku dolů, je tam stále méně lidí a ví­ ce obsahu. Následující úroveň označujeme Setba 2 a cílem je představit přitažlivým způsobem obsah evangelia, ale bez evangelizační výzvy. Na třetí úrovni je nejméně lidí a největší obsah - to je úro­ veň žně. Vraťme se zpět k nápadu setkávání maminek s malými dětmi a podívejme se na náš trojúhelník:

Vidíme, že na první úrovni máme skupinu maminek s ma­ lými dětmi, které se scházejí každý týden. Na druhé úrovni máme kurzy vhodně přizpůsobené přísluš­ ným posluchačům, které se konají jednou měsíčně. V tomto případě by mohly mít například téma, jak vychovávat děti z křes­ 53

ťanské perspektivy. Záměrem je vyhledat ty lidi z první úrovně, kterých se začal dotýkat Duch svátý, ty, za které se modlíme, a pozvat je na tuto úroveň (tedy na setkání jednou za měsíc). V této souvislosti je můžeme seznámit s obsahem evangelia. Zde je důležité, aby si lidé sami zvolili, že by chtěli vědět víc. V našich strategiích je zásadní, aby se lidé sami rozhodovali k postupu z jedné úrovně do druhé, takže nejsou do ničeho tlačeni a jak my, tak oni jednají v upřímnosti a porozumění. Na pozvánku musíme jasně uvést, že druhá úroveň zahrnuje něco o křesťanství. Takže pokud jste měli ve skupině padesát maminek, mohli byste mít asi dvanáct až patnáct maminek, které by přešly na další úroveň, což je výborné. Pak můžete ve vhodný okamžik pozvat některé z těchto dvanácti až patnácti maminek na shromáždění pro hosty. Pět by jich mohlo přijít a dvě možná odpoví na evangelium. Velmi důležité v každé strategii je, abychom udrželi běh všech tří úrovní najednou po dobu dvou let, protože lidé bu­ dou postupovat velmi odlišným tempem, které záleží na ote­ vřenosti jejich srdcí pro Boha, jejich okolnostech, prostředí, ze kterého vyšli, a tak dále. Podívejme se znovu na myšlenku této strategie z hlediska síťové práce a postupujme skrze ni po našem trojúhelníku. Na první úrovni trojúhelníku, tedy na první úrovni naší síťové práce, máme 150 členů naší církve, kteří navazují přá­ telství skrze tenisové kluby, grilovací párty, aerobik, sdružení přátel školy, akce v okolí a tak dále. Jak jsme již zdůraznili, cílem Setby 1 je, aby lidé viděli skrze náš vztah s nimi, že Bůh je dobrý a my jsme fajn. Druhou úrovní naší strategie síťové práce by mohlo být uspořádání akce s křesťanským obsahem, která je dost zábav­ 54

ná na to, aby tam lidé přišli. Jednou oblastí, která si zaslu­ huje celou samostatnou kapitolu, je: „Jak získat z Vánoc co nejvíc/4 Například pokud bychom měli možnost, můžeme secvičit vánoční divadelní hru, na kterou bychom pozvali rodiče s dětmi. Nebo můžeme uspořádat vánoční kabaret, na který pozveme své přátele a kde nebude během večerní zábavy scházet vánoční cukroví. V jednom sboru, který vá­ noční kabaret pořádal, vystoupil nejprve zpěvák, který zpíval křesťanské balady, následovalo čtení poezie, zábavné scénky se zpěvem a nakonec slovo o skutečném významu Vánoc. Pak si všichni zazpívali tradiční vánoční koledy a vše bylo zakon­ čeno Rolničkami! Když posléze lidé hovořili se svými přáteli, zjistili, že ohlas byl velmi pozitivní. V únoru pak tato církev uspořádala několik shromáždění pro hosty, na kterých se ně­ kteří lidé rozhodli pro Krista a nyní patří do společenství. Takže tento trojúhelník může vypadat asi takto:

55

Další příklad je z církve, kde některé domácí skupinky vě­ děly, že vybudovaly velmi pevné vztahy s nevěřícími přáteli. Členové skupinek tedy najali sál v blízké restauraci a pozvali své přátele na večeři. Jasně jim vysvětlili, že po večeři bude krátká promluva na téma „Je křesťanství odpovědí na problé­ my světa?" V restauraci měli velmi dobré jídlo, promluva ne­ trvala déle než patnáct minut, řečník se nemodlil, několikrát je rozesmál, ale řekl i velmi významné věci. Následně pozvali členové církve své přátele na shromáždění pro hosty, které se konalo později.

Nějak tak by ta strategie vypadala. V tomto případě mělo shromáždění pro hosty obrovský účinek na manžela jedné křesťanky, který se tam rozhodl pro Pána. V následující kapitole se zaměříme na průkopnickou evan­ gelizaci a podíváme se na více příkladů strategií. 56

6. KAPITOLA

Průkopnická evangelizace Ukázali jsme si na silné stránky evangelizace pomocí síťo­ vé práce. Ale její slabou stránkou je, že skrze ni nikdy ne­ zasáhneme celou okolní společnost. Pokud máme v plánu jít dál, zakládat sbory a oslovit dosud nezasažené skupiny v naší společnosti, musí být součástí našeho programu prů­ kopnická evangelizace. Samotná síťová práce by trvala příliš dlouho. Naše další směrování je tedy zjevné: Co je průkopnická evangelizace? Průkopnická evangelizace se skládá ze tří součástí, které ji od­ lišují od síťové práce. První částí je zasažení jednotlivců nebo skupin v našem okolí, se kterými jsme dosud neměli žádný kontakt. Za druhé, průkopnická evangelizace vyžaduje určité zdro­ je a nemůže být obvykle vedena pouze jednotlivcem. Prů­ kopnická evangelizace musí být podepřena zázemím, zdroji a lidmi z místní církve nebo skupiny církví. Za třetí, průkopnická evangelizace by měla být navržena takovým způsobem, aby několik málo křesťanů mohlo kon­ taktovat co nejvíce nezasažených lidí (jinými slovy, je potřeb­ ný násobící účinek). Všechny průkopnické strategie je potřeba začít modlitbou a průzkumem. O modlitbě se dozvíte více v následující kapi­ tole, ale začněme nejdříve tím, že se podíváme na průzkum. 57

Poznej svou oblast Pokud chceme mít účinnou průkopnickou evangelizační strategii, potřebujeme vědět, jaký typ lidí žije v oblasti, na kterou se chceme zaměřit, a v jakém poměru. Tuto informaci můžeme získat na místních úřadech, přístupem k výsledkům statistických průzkumů a k materiálům o sčítání lidu, a také z našeho vlastního pozorování okolí. Ve většině oblastí budou žít podobní lidé, ale samozřejmě v různém poměru. Typická oblast by mohla vypadat asi takto: • • • • . • • • • • •

Manažeři a podnikatelé Manželské páry Osamělé matky (či otcové) Mládež Děti Příslušníci etnických skupin Bezdomovci Drogově závislí a alkoholici Lidé se specifickými potřebami Bohatí lidé Chudí lidé

A tento seznam může pokračovat dál a dál. Jak je vidět, pravděpodobně budeme potřebovat odlišné strategie pro zasažení rodin, které žijí ve vlastních domech, a těch, které žijí v nájemních bytech. V porovnání s rodina­ mi budeme potřebovat jinou strategii pro oslovení osamělých matek - a tak dále. Dynamika těchto strategií bude podobná našim strategiím síťové práce v tom, že budou mít rozséva­ či fázi. Ta bude stejně jako předtím rozdělena do dvou čás­ 58

tí. Prvním cílem je ukázat, že Bůh je dobrý a my jsme fajn. Druhým bude fáze Setba 2 - sdělení obsahu evangelia - a pak následuje žeň a uchování. Kde začneme? Ve stádiu našeho počátečního průzkumu si potřebujeme po­ ložit a zodpovědět některé z následujících otázek: • Kdo žije v oblasti, která nás zajímá? • Koho bychom tam měli oslovit nejdříve? • Existují tam zjevné potřeby, které bychom mohli napl­ nit, abychom vybudovali mosty a ukázali křesťanskou lásku? Zjistit, z koho se komunita skládá, je relativně jednoduché. Druhé stádium je těžší: zjistit, s kým bychom měli začít. Exis­ tují pravděpodobně dva způsoby, jak to rozpoznat: a) Zjevení - jednoduše se modlíme a žádáme Boha, a tím bychom měli začít. Je to dobré, ale z Písma také víme, že Bůh vede i skrze principy. b) Principy - jaké máme zdroje, co se týče lidí a budov? Můžeme je využít pro potřeby některé z rozličných skupin v našem okolí? Později předložím některé praktické příklady. Začněme s lidmi Bible říká: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9,38 a Lukáš 10,2) Všechny dobré průkopnické 59

strategie začínají u lidí - u těch, kteří mají povolání od Boha zasáhnout určitou oblast nebo skupinu. Například před ně­ kolika lety jsem pracoval s jednou místní církví, kde se lidé ochotně zapojovali do síťové práce, ale říkali, že skutečně ne­ vědí, jak by mohli dělat průkopnickou evangelizaci, když ne­ mají žádné zdroje. Přesto požádali vedoucího, jestli by mohl uspořádat setkání, na které by mohli přijít ti, kdo mají zájem o průkopnickou evangelizaci. Během setkání jsem položil otázku: „Cítí někdo z vás touhu sloužit určité skupině lidí v tomto městě?" Jedna žena okamžitě odpověděla, že má na srdci práci s matkami a osamělými rodiči a že by ráda začala pořádat setkávání maminek s malými dětmi. Zeptal jsem se jí, zda má potřebnou kvalifikaci a je při­ pravena převzít zodpovědnost. Odpověděla: „Ano." Pak jsem vedoucímu církve položil otázku, zda má tato žena potřebné charakterové vlastnosti a schopnosti pro vedení takové služ­ by - odpověděl: „Ano." Poslední otázka zněla, zda by mohla církev pomoci s financováním nápadu a zda by pro něj mohli poskytnout místnost ve své nové budově. Odpovědí na všech­ ny tyto otázky bylo: „Ano!" Během toho večera odstartovaly tři nové projekty. K ohro­ mení vedoucího církve byli ve sboru lidé s vizí, charakterem a schopnostmi. Tito lidé od církve potřebovali jen podporu a uvolnění. Čas od času se stane, že někteří jednotlivci budou chtít začít nějakou službu, a přitom nebudou dostatečně zralí, ne­ budou mít schopnost vést nebo dostatečně pevný charakter. V těchto případech je budeme muset s láskou zastavit, ale při­ tom jim řekněme, že jestliže na sobě budou pracovat, znovu to později zvážíme. 60

Snad nemusím říkat, že jako vedoucí musíme v církvi vy­ tv o řit atmosféru a příležitosti, ve kterých lidé budou moci rozvíjet své vize. Když jsou takové vize dobré, musíme na­ jít způsoby, jak je začít uskutečňovat a udržet je vykazatelné církvi. Někdy může vize přijít od vedoucích a členové na ni zarea­ gují. Aleje skutečně důležité, abychom budovali místní církve, které nefungují jen odshora dolů, ale také odzdola nahoru! Lidé jsou tedy velmi důležitou součástí zdrojů a zásadním indikátorem průkopnické strategie, s nímž bychom měli začít. Propracuj strategii Nyní se začínáme rozhodovat - skrze zjevení, skrze principy nebo skrze obojí - pro určitou skupinu lidí, kterou bychom chtěli zasáhnout. Následně přichází na řadu rozpracování strategie. Jednot­ livci nebo tým, který chce na tomto projektu pracovat, musí skrze modlitbu a průzkum nastínit, jak bude jejich strategie vypadat. Mohlo by být užitečné, aby si její tři části - setbu, žeň a uchování - rozpracovali dříve, než začnou. Zřejmě nám pomůže, když se podíváme na nějaké příklady. Strategie pro dříve narozené V jednom anglikánském sboru se porozhlédli po svém okolí a zjistili, že členy jejich sboru jsou většinou mladé rodiny. Ale v okolí žilo obrovské množství starších a ne zrovna bohatých obyvatel a církev si uvědomila, že v minulosti tyto lidi neoslo­ vovali. Začali proto vymýšlet strategii a hledat pro tuto službu prostory i lidi. 61

Měli vikáře, který se tímto plánem nadchnul, a městský úřad právě vrátil církvi budovu, ve které bývala škola. V bu­ dově byla školní kuchyň a jídelna. Sbor ustanovil modli­ tební tým a rozhodl se pro pravidelné pořádání obědového klubu.1 Jednoduše se porozhlédli po ostatních klubech v té oblasti a podávali obědy, které byly dvakrát lepší a za poloviční cenu než kdekoli jinde. Na první oběd přišlo sto třicet lidí. To byla samozřejmě část „Bůh je dobrý a my jsme fajn“. Na konci oběda měli stručné „zamyšlení na tento den“, které bylo extrémně krátké a nekonfrontační. Sbor tak strávil asi šest měsíců, aby projekt uvedl do po­ hybu a získal důvěru a přátelství těch, kteří přicházeli. Poté mohli příležitostně uspořádat odpolední čaj s řečníkem zhruba stejného věku a původu jako byli lidé, kteří chodili na obědy. Pozvaný muž či žena mohli vyprávět o svých zkušenostech a dobrodružstvích a sdílet se, jak skutečný je pro ně Ježíš v je­ jich životech. V té době chodilo na obědy kolem 130 lidí a z nich jich začalo přicházet na odpolední čaje asi čtyřicet. Po nějakém čase byli někteří z těch, kteří přicházeli na čaje, pozváni na shromáždění - osm přišlo a dva z nich přijali Krista. Dva ze 130 se nezdá mnoho, ale 128 lidí postoupilo po stupnici pro další setkání. Když tuto strategii umístíme do našeho pláno­ vacího trojúhelníku, vyhlíží asi takto: Opakuji, že je opravdu důležité si v tomto scénáři povšim­ nout, že v prvním stádiu máme nejvíce lidí a nejmenší obsah a v následujících fázích máme méně lidí a více obsahu evan62

gelia. Je také důležité si uvědomit, že v každém stádiu mají lidé svobodnou vůli rozhodnout se, zda postoupí dále, tedy půjdou dolů po trojúhelníku! Naší zodpovědností je mod­ lit se a věřit Bohu, že se dotkne lidí, aby si uvědomili jeho existenci, a nabídnout lidem příležitost postoupit do dalšího stádia. V žádném případě nesmíme lidi manipulovat; měli by slyšet to, co očekávali, že uslyší, a obdržet to, co očekávali, že obdrží. Jak už jsem říkal, strategie jako tato bude nejúčinnější, po­ kud bude trvat nejméně dva roky. Je to proto, že lidé budou postupovat po trojúhelníku různou rychlostí. Jelikož máme o lidi opravdový zájem, každé stádium naší strategie je platné samo o sobě a musíme v něm pokračovat. Pořádání dobrého obědového klubu má cenu i jen pro klub samotný. Všichni oceníme dobré a levné jídlo. 63

Maminky s malými dětmi Podívejme se na jinou oblast v našem okolí: na průkopnickou strategii pro maminky s malými dětmi (nebo, řečeno poli­ ticky korektním jazykem, pro rodiče s malými dětmi). Stále znovu slyším o zavírání podobných klubů a o zklamání lidí, kteří tyto skupiny vedli a kteří neviděli matky padat v pokání na kolena na podlahu plnou hraček! Ale takovému zklamání se můžeme snadno vyhnout. Podí­ vejme se na tuto činnost jako na rozsévači a sklízeči strategii. • Setba 1 - Každotýdenní setkání maminek s malými dětmi, které je perfektně organizováno. Cílem je, jak již bylo zmíněno dříve, ukázat, že Bůh je dobrý a my jsme fajn. • Setba 2 - Jednou za měsíc uspořádáme později do­ poledne nebo odpoledne povídání u kávy o tom, jak vychovávat děti. Mělo by být jasně uvedeno, že řečník bude hovořit z křesťanské perspektivy. Pokud nemůže­ me sehnat řečníka, může být obměnou nějaké kvalitní video, které se tohoto tématu týká. Pomocí těchto před­ nášek může být postupně předkládáno evangelium. Na setkání může chodit čtyřicet dospělých a dvanáct nebo třináct přijde na povídání u kávy pořádané jednou za měsíc. Tam se může budovat opravdové přátelství a pak můžeme po­ zvat ty, kteří by chtěli přijít na naše shromáždění pro hosty. Nedávno mi napsal starší jednoho sboru, že od té doby, co sbor začal podobnou strategii, viděli, jak osm nebo deset maminek přijalo Pána. Předtím vedli podobnou skupinu, ale bez viditelných výsledků. 64

Takže zpět k našemu plánovacímu trojúhelníku:

Strategie pro mládež Teď se podíváme na úplně odlišnou věkovou skupinu - na průkopnickou strategii zaměřenou na mládež. Je samozřejmě mnoho příkladů, kterými se můžeme inspirovát, ale zde nabí­ zím jednu rozsévači, sklízeči a uchovávací strategii. Jeden služebník, který se věnoval mladým a který byl vyškolen v těchto evangelizačních principech, se připojil k jednomu sboru a stal se vedoucím práce s mládeží. Zdědil skupinu osmnácti mladých lidí. Prvních šest měsíců strávil tím, že skupinu vyučoval o učednictví, principech Kristovy vlády v našem životě a o tom, co skutečně znamená odevzdání se Ježíši. Na konci těchto šesti měsíců zůstalo devět mladých - to nevypadalo příliš dobře! Těchto devět mladých lidí spolu s vedoucím mělo touhu zasáhnout své okolí, a tak začali modlitbou a průzkumem. 65

Zeptali se sami sebe: koho by měli zasáhnout, kde se tito lidé, které chtějí zasáhnout, nacházejí, a jak to udělat? To jsou tři základní otázky průkopnické strategie. V jejich čtvrti bylo velké množství škol a do nich chodila většina z těch devíti mladých lidí. Logicky se rozhodli zaměřit svou pozornost sem. Mnoho teenagerů bylo v té době nadšeno taneční hud­ bou, především ravem. Mladí křesťané mohli využít starou školu, kterou vymalovali a upravili tak, aby to vyhovovalo je­ jich potřebám. Potom začali každý měsíc pořádat rave párty. Vedoucí mládeže znal jednoho odpadlého křesťana, který byl DJ a hrál rave. Ta akce přitáhla každý měsíc přes 200 mladých lidí. Veškerá hudba byla světská a jednalo se o světskou akci po všech stránkách - ale vědělo se, že to vše pořádá skupina mladých křesťanů a těch devět mladých křesťanů bylo v davu a vytvářelo si přátele. Po několika rave párty zahájili mladí křesťané další část své strategie. Začali pořádat akci zvanou „Pokec" a jednalo se prostě o čtyřicet pět minut diskuze na téma přitažlivé pro mladé lidi (témata zahrnovala osamělost, drogy, sebevraždu a sex). Pokec zahajovalo dvacetiminutové přestavení problé­ mu následované diskuzí, ve které se mladí snažili roztrhat křesťanský pohled na cucky. Pak přišlo na řadu třičtvrtě ho­ diny legrace a scének. Když lidé odcházeli z rave párty, byli pozváni na Pokec, který se pořádal každý týden. Na rave párty chodilo asi dvě stě lidí a kolem šedesáti jich pravidelně přicházelo na Po­ kec. Po nějaké době se na Pokecu oznámilo, že příště budou mít návštěvníci příležitost rozhodnout se pro Boha - jinými slovy, bude to sklízeči Pokec. Během předcházejících týdnů 66

mladí lidé zřetelně slyšeli, co to skutečně je být křesťanem, a cena takového rozhodnutí jim byla vysvětlena v jasných termínech. Věděli, že pokud na výzvu k přijetí Ježíše odpoví kladně, bude to znamenat radikální změnu životního stylu, co se týče drog, sexu a tak dále. Při prvním sklízecím Pokecu přijalo Ježíše Krista více než dvacet lidí. Všichni se stali sou­ částí týmu a účastnili se dalších rave párty a Pokeců. Tato strategie trvala po dobu dvou let a během ní ode­ vzdalo své životy Kristu více než 150 mladých lidí, většinou z nevěřících rodin. Pak už nebyly další rave párty třeba. Skupina se přesunula k síťové práci - těchto 150 mladých lidí mělo několik tisíc ne­ zasažených přátel, které mohli pozvat na Pokec. V tomto konkrétním případě musel být dobře promyš­ len plán pro „uchování" nových křesťanů. V jedné z dalších kapitol o tom bude mnohem více, je totiž důležité, abychom věnovali stejnou pozornost uchovávací strategii jako strategii pro setbu a žeň. Je to proto, že lidé, které jsme získali, velmi pravděpodobně nebudou zapadat do našich existujících sbo­ rových struktur. Je jasné, že pokud jsme průkopníky a chceme zakládat sbor, budeme se muset ujistit, že společenství, které zakládá­ me, je vhodné pro lidi, které zasahujeme. Pokud ale chceme, aby tito obrácení byli včleněni do existujících struktur, potře­ bujeme se nad tím dobře zamyslet. Zkušeností mnohých je, že lidé z odlišného kulturního prostředí nebo ze zcela odlišné věkové skupiny se mohou z naší církve vrátit zpět do původ­ ního prostředí. Pak jsme ale nemuseli začínat s průkopnictvím. Nemá smysl získat lidi pro Ježíše a pak je ztratit! 67

Na ulicích | Podívejme se nyní, jaký vliv mohou mít principy rozsévání a sklízení na náš přístup k evangelizacím pod širým nebem a na práci na ulicích. Evangelizování pod širým nebem se v po­ sledních letech stává stále více populární, a to je samozřejmě pozitivní věc. Všiml jsem si však, že stále více pouliční práce je zaměřeno na sklízení - a stále více evangelistů pod širým ne­ bem očekává, že se lidé rozhodnou okamžitě přímo na ulicích. Často se stává, že při našich osobních rozhovorech na ulici lidem řekneme úplné poselství evangelia bez ohledu na to, zda ho chtějí slyšet, nebo ne. To bohužel často způsobí, že se lidé cítí zmláceni Biblí nebo zmanipulováni. Stojí za to si povšimnout, že nejúspěšnější strategie pod širým nebem jsou ty, které obsahují mnoho různých složek. Jedním z příkladů je, že skupina vyjde do ulic se svou scén­ kou a s hudbou a cílem jejich akce pod širým nebem je získat si přátele, které pozvou do křesťanské kavárny. Ti, kteří vychá­ zejí na akci do ulic, jsou povzbuzeni, aby se necítili pod tla­ kem říkat každému, koho potkají, úplné evangelium. Měli by raději zjistit, kde se lidé nacházejí na Englově stupnici a snad jim pomoci postoupit na ní o jeden nebo dva stupně. Jinými slovy, mají zanechat lidi pozitivně naladěné na další setkání s Duchem svátým. Lidé v týmu jsou povzbuzeni, aby těm, se kterými hovo­ ří, řekli třeba jednu nebo dvě věci, jako například proč jsou venku na ulicích, ale dále pouze odpovídali na otázky - a po­ kud ti, s kterými mluví, přestanou klást otázky, pak si povídat o městě nebo zkrátka jen tak. Je jim také doporučeno, aby pozvali lidi do křesťanské kavárny, kde bude nějaká hudba a příležitost slyšet více o křesťanství. Z kavárny mohou být

lidé pozváni na nějakou konkrétní evangelizační akci. To je strategie pro každého - ti, kteří se necítí schopni předložit celé evangelium zcela neznámému člověku, se do ní mohou zapojit, aniž by se cítili trapně! Takže co se týče našeho plánovacího trojúhelníku, vypadá strategie v ulicích takto:

• Setba 1 - zajímavé akce pod širým nebem s cílem spřátelit se • Setba 2 - kavárna nebo koncert hudební skupiny. To je příležitost k vysvětlení evangelia. Někteří muzikanti se specializují na nepodbízivý a vtipný způsob prezento­ vání křesťanského poselství spolu s hudbou bez toho, aby po lidech žádali rozhodnutí. • Žeň - lidé jsou vedeni ke Kristu na základě osobních rozhovorů; zveme lidi na shromáždění pro hosty nebo na akci, kde jim bude předloženo evangelium. 69

Pokud je práce na ulicích dělána tímto způsobem, vytvá­ ří to ve městě mnohem pozitivnější prostředí. Neposiluje to předsudky, které lidé mají vůči křesťanům, a je to celkově mnohem efektivnější než očekávat, že lidé budou reagovat okamžitě přímo na ulicích. To neznamená, že bychom neměli kázat na ulicích - to v žádném případě ne. Ale při kázání mějme na mysli rozsévá­ ní. Můžeme hovořit o potřebách naší společnosti a o tom, jak sama společnost nemůže tyto potřeby naplnit, a pak můžeme vysvětlit, proč je Ježíš tou jedinou odpovědí. Pochopte, naše kázání by nemělo lidi kritizovat; mělo by odhalit potřeby, kte­ ré všichni máme, a ukázat, že Ježíš je odpovědí. Shrnutí V této kapitole jsme poukázali pouze na některé průkopnické strategie. Na konci této knihy je seznam, kde můžete získat další příklady průkopnických strategií. V souhrnu jsou všechny strategie, jak síťová práce, tak průkopnictví, založené na vztazích. Všechny strategie vy­ žadují setkat se s lidmi tam, kde se právě nacházejí ve svém porozumění tomu, kdo je Bůh a co je poselství křesťanství - a pak je posunout dopředu. Všechny strategie vyžadují, aby lidé měli svobodu rozhodnutí, zda chtějí slyšet více. Všechny strategie musí obsahovat tři základní elementy rozsévacího a sklízecího procesu: Setbu 1, Setbu 2 a Žeň. 1 Obědový klub (Lunch club) je v Británii i ve Spojených státech rozšíře­ nou službou. Sbor nebo skupina dobrovolníků jednou týdně vaří a podává obědy (či večeře) za symbolickou cenu. Služba je určena především starším a osamělým lidem nejen jako nabídka chutného jídla, ale i jako příležitost pro navázání přátelství a společenské vyžití. (Poznámka překladatelů)

70

7. KAPITOLA

Co je evangelium? Zaměříme-li se na některé otázky související s tím, co je evangelium, a s plánováním strategií, musíme se zeptat sami sebe: jak přesně zní zpráva, kterou hlásáme a které mají lidé porozumět? Jednou z příčin toho, proč se musíme tolik věnovat učed­ nictví nově obrácených a proč lidé, kteří vypadají, že věří, od­ padají, možná je, že jim ve skutečnosti nekážeme evangelium. Zeptáte-li se křesťanů: „Co je to evangelium?" dostanete vel­ mi zajímavé odpovědi. Většinou jsou tyto odpovědi zaměřeny na výhody, které evangelium přináší: odpuštění, očištění, věčný život, nový ži­ vot - a na to, jak kříž s těmito výhodami souvisí: Ježíš zemřel, aby nám všechny tyto věci dal. Jen občas je zmíněn hřích. Asi spolu budeme souhlasit, že všechny tyto výhody jsou pravda, ale je tohle poselství evangelia? Možná si sami potře­ bujeme položit některé obtížné teologické otázky jako: „Co je to hřích?" Měli bychom se na to krátce podívat a ujasnit si, že zpráva evangelia neobsahuje jenom výhody, ale také řeší otázky, jako jsou hřích a pokání. Hřích a sobectví Jak jsme už naznačili v předchozí kapitole, problém s hří­ chem je, že jeho pojetí rozumí průměrný křesťan zřídka, a li­ dé na ulicích mu už nerozumějí vůbec. Jaký jiný termín tedy 71

můžeme použít, aby naší společnosti hlasitě říkal, co hřích je a co není? Možná stojí za zvážení slovo „sobectví" spolu s pojmy, jako je sebestřednost a princip sebevlády. I když má průměr­ ný člověk problém porozumět slovu hřích, pokud byste mu řekli: „Myslíte, že problémy v bývalé Jugoslávii mají něco spo­ lečného s lidským a národním sobectvím?" bez pochyby by řekl ano. Pokud byste se někoho zeptali: „Domníváte se, že zničená manželství mají něco společného se sobectvím jed­ notlivců?" opět byste dostali kladnou odpověď. A jestliže se zeptáte průměrného člověka o něco osobně­ ji, zda si myslí, že sobectví je v jeho životě problém, zřejmě zjistíte, že když jsou lidé sami k sobě upřímní, velké množství z nich s tím souhlasí. Začátek všeho Existuje tedy v biblických termínech vzájemná souvislost mezi pojetím sobectví a hříchu? V knize Genesis se píše, že v zahradě Eden rostly dva stromy. Prvním byl Strom života, symbolizující vesmír, jehož středem je Bůh - vše, co celé lidstvo potřebuje vědět o životě, o dob­ ru a zlu, mělo být nalezeno ve vztahu s Bohem. Proto je život z tohoto stromu ten jediný, který dává smysl - je to pro nás to nejlepší, tak jej Bůh zamýšlel. Božím záměrem bylo, abychom žili ve vesmíru, kde Bůh je středem, a měli s Bohem vztah. Lidstvo mělo ale otevřenu ještě další možnost - tu symbo­ lizoval Strom poznání dobrého a zlého. Lidé si mohli zvolit, že budou jíst z tohoto stromu, a tím umístit do středu ves­ míru svůj vlastní úsudek. Jinými slovy, lidé by mohli rozho­ dovat, co je pro ně dobré a co zlé. Tento strom symbolizuje 72

sebestředný pohled na svět: každá osoba si vybírá, co je pro ni dobré a co je špatné, sobectví je středem jejího vesmíru. Z Božího pohledu není těžké porozumět, proč možnost volby sebestředného názoru doprovázely ty nejtvrdší ná­ sledky. Tyto následky jsou spravedlivým Božím odsouzením hříchu a sobectví, a jeho spravedlivý rozsudek znamená fy­ zickou smrt a věčné oddělení od Boha. Pokud máme něja­ ké pochybnosti proč, stačí se jen podívat na lidskou historii, abychom se dozvěděli že nejsme dobrými soudci toho, co je dobré a co je zlé. Stále dokola si lidstvo na rovině národů i jednotlivců mys­ lí, že je něco správné, zatímco z Boží perspektivy je to špatné. V extrémních případech uplatňovali lidé, kteří vášnivě věřili, že mají pravdu, jako Hitler, Stalin, Pol Pot atd., myšlenku, že pokud společnost očistíte od určitých druhů lidí (třeba Židů nebo buržoazie), můžete vytvořit dokonalý svět. To je zjevné zlo. Ale také můžeme vidět, jak často prostě jenom pohodlníme, jak naše sobectví zatemňuje náš úsudek na takové otázky, jako je chudoba, zničená manželství a lidé bez domova. A zcela určitě můžeme vidět zoufalé následky sobectví v dnešní společnosti. Dvě stránky evangelia Jestliže se na evangelium díváme tímto způsobem, chápeme, že v jeho poselství existují dvě hlavní témata. Když kážeme evangelium, je potřeba zdůraznit obě: • Důsledky našich sobeckých činů - našeho hříchu - potřebují odpuštění a očištění. • Smrt a vzkříšení Ježíše Krista nás uschopňuje vrá­ tit se zpět do původního Božího plánu; skrze naše 73

odevzdání se umístíme Boha - Krista - zpět do centra našich životů a budeme žít pod Stromem života. Často vidíme lidi, kteří vyznávají své hříchy, ale ve skuteč­ nosti neřeší samotné principy sebevlády. Často zdůrazňujeme potřebu odpuštění a obnovení, ale neřešíme problém podří­ zení se. V 2. Korintským 5,15 se píše: „a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili již sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal". Tento verš hovoří o otázce sobectví a sebestřednosti, uka­ zuje, že křesťané už by nadále neměli být lidmi, kteří žijí sami pro sebe. Křesťané by si pro sebe neměli vybírat, co je dobré a co je špatné (t.j. Strom poznání dobrého a zlého), měli by se odevzdat Bohu skrze Krista a žít podle principů Stromu života, zjistit, co je dobré a špatné z Božího zjeveného slova (z Písma). Je to jasné? Je tedy zřejmé, že zpráva evangelia by měla zdůraznit pro­ blém sobectví a to, že z něho můžeme být osvobozeni tím, že se odevzdáme Bohu skrze Krista. Tak nám mohou být od­ puštěny následky našeho hříchu/sobectví skrze očišťující krev Ježíše a jeho smrt a úžasné vzkříšení. Není to úžasná zpráva?

74

8. KAPITOLA

Jak vést lidi k Pánu Záměrem této knihy je podívat se na některé klíčové otázky, které nás uschopní k efektivnější evangelizaci na počátku 21. století. Pokud se podíváme zpět do sedmdesátých a osmdesátých let, vidíme ke své lítosti, že charakteristickým znakem evan­ gelizace bylo, že lidé věřili jen chvíli - pomodlili se modlitbu spasení, ale pokud víme, nikdy skutečně nenásledovali Pána. Znovu a znovu se nám připomínají situace, kdy jsme ve svém nadšení vedli lidi k Ježíši, ale tito lidé tenkrát možná jen říkali, že chtějí vědět více. Naší jedinou odpovědí naneštěstí bylo, vést je k modlitbě spasení. Asi bychom si měli položit nějaké nepříjemné otázky jako: „Nevedeme lidi k Pánu příliš snadno a příliš rychle?" a „Jsou způsoby, které používáme, skutečně efektivní?" V této kapitole se chci na chvíli pozastavit nad nedostatky některých tradičních evangelikálních metod. Upřímné porozumění Mnoho z nás používá populární modlitbu spasení jako zá­ kladní přístup pro vedení lidí k Ježíši, ale já jsem na pochy­ bách, zda je to pro současnost skutečně vhodný model a zda to vůbec někdy dobrý model byl. Z podobenství o rozsévači, o kterém jsme hovořili v před­ cházejících kapitolách, je zřejmé, že obráceným v dobré půdě je někdo, kdo jednak rozumí evangeliu a jednak má upřímné 75

srdce. Je velmi důležité, aby při vedení lidí k Pánu byla obě tato kritéria skutečně přítomná. Víme, že pokud lidé skuteč­ ně ve svých srdcích evangeliu rozumí a pokud jsou skutečně upřímní, pak nezáleží na tom, co se modlí - Bůh odpoví! Takže pokud učíme lidi, jak vést druhé k Pánu, měli by­ chom je povzbudit k položení citlivých otázek jako: „Co si myslíš, že znamená být křesťanem? Jak si myslíš, že to změ­ ní tvůj život?" a „V čem si myslíš, že bude rozdíl?" Odpovědi nám ukáží, nakolik tomu dotyčný porozuměl. Pokud je jasné, že tomu nerozumí, měli bychom se dohodnout na pozdějším setkání, abychom mu pomohli porozumět. Povzbuďte takové­ ho člověka, aby se připojil ke kurzu Alfa nebo k setkání Just Looking (Jen se dívám). Obsah evangelia P R O B L É M = Sobectví Hřích O D P O V Ě Ď = Je ž íš

R E A K C E = O d e vzd á n í se V yzn á n í P Ř ÍN O S Y = O dpuštění

Připomeňme si obsah evangelia, abychom mohli klást otázky, které se vztahují k těmto specifickým oblastem. Exis­ tují zhruba čtyři oblasti, které tvoří obsah evangelia. 76

Za prvé - problém: naše oddělení od Boha, naše sobectví, život podle zásad sebevlády. To ve svých životech zažíváme skrze sobecké skutky, které konáme. Můžeme tedy člověku položit otázku, která se k problému vztahuje - například: „Jak rozumíš tomu, že jsi oddělen od Boha?" Chceme, aby lidé po­ chopili, že problémem nejsou jen jejich sobecké skutky, ale také princip sebevlády. Druhá věc, které by lidé měli rozumět, je, že existuje úžasná odpověď -Ježíšova smrt a vzkříšení; Ježíšův příklad; všechno, co pro nás udělal. To, co asi chceme, je, aby si lidé uvědomili, jak moc je Bůh miluje - Boha a druhé zraňuje naše sobectví, a přesto přišel, aby nám ukázal svou lásku a odpuštění. Měli bychom klást otázky jako: „Jak víme, že nás Bůh opravdu mi­ luje?" nebo „ Jak poznáme, jak máme žít?" Za třetí, je tu naše reakce. Ve Skutcích 3,19 se říká, že se potřebujeme změnit ve svých myslích a rozhodnout se, pro koho budeme skutečně žít - plně se poddat Boží lásce; být upřímní ohledně svých hříchů a vyznat je; jednat s podstatou naší sebevlády tím, že se poddáme Ježíši. Za čtvrté, existují věčné přínosy evangelia. Bylo nám od­ puštěno a byli jsme očištěni, máme vztah s Bohem Otcem, máme nový cíl a směr a tak dále a tak dále. Proměna našich myslí Zmínil jsem se, že ve Skutcích 3,19-20 apoštol Petr říká, že potřebujeme činit pokání a obrátit se a že čas občerstvení a očištění přijde od Pána. Mnoho z nás křesťanů vnímá slovo pokání ve významu rozhodnutí, obrácení se od něčeho k ně­ čemu. Proto na lidi velmi naléháme, aby odříkali modlitbu na znamení toho, že se chtějí obrátit a žít jiným způsobem. 77

Ale slovo „pokání", řecké metanoia, doslovně znamená „změnit svou mysl" Opravdové pokání začíná v naší mysli a pak se projevuje v našich skutcích; zapojujeme naši vůli do toho, co jsme plně přijali svým porozuměním. Když sloužíme mladým křesťanům, kteří opravdu zápasí s tím či oním hříchem, často zjišťujeme, že sice v jistém smys­ lu chtějí následovat Ježíše, ale ve skutečnosti nezměnili své smýšlení o svém životním stylu. Stále se jim líbí chtíč, stále se jim zamlouvá jejich nemorálnost, nepřijali plně Boží pohled. A tak se nevidí takovým způsobem, jakým je vidí Bůh; milo­ vaní, ale stále padlí. V procesu obrácení je tedy velmi důležité, abychom pro­ brali základy toho, co pro ně obrácení bude znamenat. Vyhněme se zakrývání Podívejme se na otázku upřímnosti. Když požádáme lidi, aby se modlili modlitbu, která říká: „Otče, odpusť mi moje hříchy," nelibujeme si tak v neuvěřitelném zakrývání? Ano, Bůh ví, jaké jsou jejich hříchy a touží lidem odpustit, když k němu přijdou, ale ani my často nevíme, jaké jsou všechny naše hříchy. V 1. Janově 1,9 se říká, že pokud vyznáme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, že nám odpustí a očistí nás. Možná by bylo lepší lidem říct, že je toho mnoho, co se Bůh v příštích několika týdnech či měsících chystá dělat v jejich životech, ale povzbudit je, aby při odevzdání svých životů Bohu vyznali jednu nebo dvě věci, o kterých vědí, že je udělali špatně. Jeden evangelista, s kterým jsem hovořil, mi sdělil svou zkušenost, že nikdy nemusel říkat lidem, že to, co udělali, bylo špatné - když se modlili, tak to věděli! 78

Sdílel se mnou příběh o velmi drsném mladém muži, který během shromáždění neočekávaně reagoval na výzvu. Evangelista si ho vzal stranou, aby se s ním modlil, ale místo toho, aby tohoto mladého muže vedl k běžné modlitbě spase­ ní, požádal ho, aby vyznal Bohu věci, o kterých ví, že je udělal špatně. Tento šestnáctiletý mladík žádal Boha, aby mu odpustil tu noc, kdy jednu starou paní zkopal a zbil. Když to řekl, začal sténat a plakat, protože mu právě došlo, jak příšerné to ve skutečnosti bylo a jak mimořádná je Boží láska. Když mladý muž toto násilí vyznal a odevzdal svůj život Ježíši, prožil nád­ herný pocit očištění a odpuštění. Když lidé vyznávají své hříchy, je to pro ně příležitost změ­ nit svou mysl. Začnou vidět své činy z Boží perspektivy - že byli sobečtí nebo ublížili druhým lidem. V žádném případě nejde o kosmetické zakrytí - „Bože, odpusť mi všechny hří­ chy" - ale o specifické vypořádání se se sobectvím, které je v našich srdcích. . Ježíš nám vypráví velmi zajímavé podobenství v Lukáši 7,41-43: „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít radě­ ji?" Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: „Správně jsi usoudil!" V tomto příběhu pokládá Ježíš otázku: „Který z nich mne bude více milovat?" Šimon správně odpověděl, že ten, kterému je nejvíce odpuštěno. Nemohly by být tak časté 79

pochyby mladých lidí, zda je Bůh skutečně miluje, způso­ beny tím, že nemají skutečný pocit, že jim bylo odpuštěno? Pokud pravdivě vyznáme své hříchy, odhalí se nám děsivý pohled na stav našich vlastních srdcí. Získáme představu o některých opravdu ubohých a sobeckých činech, kte­ ré jsme udělali. Když je vyznáme a pocítíme, že nám Bůh odpustil, měla by se v našich srdcích zrodit hluboká láska k Bohu Otci. Není tedy možné, že lidi neuváženě podvádíme, když je vedeme k obecné modlitbě odpuštění všech hříchů místo toho, abychom je vedli k vyznání jedné nebo dvou oblastí, o kterých vědí, že jsou špatně? Jiný evangelista mi vyprávěl příběh chlapce, který přišel dopředu, aby se pomodlil a dal svůj život Ježíši. Evangelista mu řekl, že když odevzdává svůj život Ježíši, měl by Boha po­ prosit za odpuštění něčeho konkrétního, o čem ví, že to udě­ lal špatně. Evangelista byl na pochybách, zda se desetiletý kluk bude modlit, ale on bez váhání požádal Boha, aby mu odpustil, že včera ukradl na výstavě náboj. Ten hoch nepotřeboval, aby mu někdo říkal, že krádež nábojů je špatná; Duch svátý jej usvědčil a chlapec nejenže odevzdal svůj život Ježíši, ale pro­ žil pocit nádherného Božího odpuštění. V jeho mysli tak za­ čal proces proměny ohledně krádeží. Když si čtete deník Johna Wesleye, je velmi zajímavé si povšimnout, že tento muž čas od času strávil s lidmi až dvě hodiny, hovořil s nimi a modlil se s nimi. Pro Wesleye ne­ bylo vedení lidí k Ježíši nějakým „za pět minut hotovo" na konci shromáždění, ale velmi ryzím setkáním s nebeským Otcem.

Říkám tedy snad: Neveďte lidi k Pánu na konci shromáž­ dění? Nepoužívejte formální modlitbu? Ne tak úplně. Říkám, že formální modlitba má určitá omezení. Říkám, že v mno­ ha případech, ať už z nadšení či nervozity, vedeme lidi k této modlitbě, i když ve skutečnosti nerozumějí tomu, co dělají. Říkám také, že bychom měli chtít, aby lidé zažili skutečný pocit odpuštění, a proto je nutné konkrétní vyznání hříchů - pojmenovat je nebo přiznat se k tomu, co jsme udělali. Možná to zní radikálně, ale pokud chceme vidět v dnešní době radikální obrácení, pokud chceme vidět radikální mladé lidi oddané Ježíši, pokud chceme vidět dospělé, jejichž živo­ ty jsou opravdově proměněny, pak možná potřebujeme naše metody znovu promyslet. Poddávám se! Možná se potřebujeme podívat na celý problém odevzdání se. V modlitbě spasení je poddání se Bohu vyjádřeno nějak jako: „Ježíši, buď mým pánem a králem." Ale je snadné tato slova říci, a přesto nerozumět jejich významu. Podívejme se do 2. Korintským 5,15: „a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou na živu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně také zemřel i vstal." To je nádherný verš, který ukazuje, že křesťan je někdo, kdo už nežije pro sebe, ale pro toho, který za nás zemřel a byl vzkříšen. Možná bychom měli lidi povzbuzovat, aby se mod­ lili modlitbu, která jednoduše říká, že už nechtějí dál žít podle svého vlastního porozumění tomu, co je dobře a co je špatně, že už nechtějí mít vlastní zájem jako svůj hlavní životní cíl a že tyto věci odevzdávají Bohu. Dávají Boha a Boží cesty do středu svých životů. 81

Minulost poznamenaná závislostí Co jsme v této kapitole doposud řekli, se týká většiny lidí, kte­ ré povedeme k Pánu. Ale možná se potřebujeme trochu za­ myslet nad lidmi, jejichž minulost je poznamenaná závislým chováním a návyky, které ovládají jejich život. Myslím, že bychom měli vědět, že tito lidé budou potře­ bovat obrovské množství následné péče a pomoci, protože mají hluboce zakořeněné negativní návyky, které se nemohou změnit během jediného okamžiku. Přestože jim může být odpuštěno, mohou být očištěni a cítit okamžitě novou moc (Kristovu moc), potřebují následnou pomoc, vykazatelnost a péči. Pro tento druh pomoci je nutné zjistit kořeny těchto ná­ vyků ovlivňujících život. Je zde nutná upřímnost, aby člověk identifikoval, často poprvé v životě, to, co jej skutečně zranilo a proč - pak požádá o odpuštění věcí, které udělal, a odpustí lidem, kteří jej zranili. Pak následuje proces změny mysli a vytváření nových ná­ vyků, které jsou opačné než závislé chování. Proces začíná tím, že tento člověk obdrží nové hodnoty. Pro mnoho lidí je nejdůležitější novou hodnotou vidět sám sebe novým způ­ sobem: že jsou v Kristu, a proto jsou důležití, jsou milováni Bohem, a proto mají hodnotu, jsou stvořeni Bohem, a proto mají smysl života a obdarování. Jakmile takový člověk vidí Boha a sebe v novém světle, dochází k nádhernému procesu obnovy. V jistém smyslu musíme projít tímto procesem my všich­ ni, ale pro většinu z nás nejsou naše návyky tak negativní a tak ovládající, takže procházíme tímto procesem sami nebo v rámci církve a nepotřebujeme speciální pomoc. 82

Pokud pracujeme s těmito druhy situací - a doufám, že mnoho z nás bude - je důležité, abychom se ujistili, že jsme napojeni na nějaké další skupiny a že sami nebo ve spojení s někým dalším máme kapacitu těmto lidem pomoci. Zcela narovinu mohu říct, že pokud jsou závislé chování a život ovládající návyky silné, zabere to devět měsíců až dva roky poměrně intenzivní péče a vykazatelnosti, než uvidíme pl­ nou obnovu, kdy je člověk dost silný na to postavit se na vlastní nohy v rámci místní církve, své práce a každodenního života. Shrnutí Při vedení lidí k Pánu bych vám mohl navrhnout formu mod­ litby, která zahrnuje následující body: • Za prvé, část kdy uznáme, že jsme sebestřední, ale že teď chceme změnit svou mysl. Chceme Boha a Krista umístit do středu našich životů a odvrátit se od uspo­ kojování sebe k dělání radosti Bohu. • Za druhé, část, která je začátkem procesu vyznávání. Vyznáme jednu hlavní oblast našeho života, o které víme, že jsme si v ní počínali špatně. • Za třetí, poděkovat Bohu za odpuštění a očištění. Přemýšlejme o tom, jakým způsobem vedeme lidi k Bohu. Povzbuďme služebníky, aby se ujistili, že tomu lidé rozumí, že každý došel přinejmenším k bodu, kdy si je upřímně vědom svých vlastních hříchů, a že plně odevzdali Bohu Otci svou vůli a své porozumění dobrému a zlému. Potom, a pouze potom uvidíme skutečné radikální obrá­ cené této doby. 83

9- KAPITOLA

Uchovávací strategie Když církve formulují své evangelizační strategie, jednou z klíčových otázek, kterou by si měly položit, je: „Máme uchovávací strategii?* Jak řekl Lionel Fletcher, anglikánský evangelista z třicátých let: „Všechny církve rostou, ale musí­ me zamezit jejich protékání!* Trvalým zdrojem frustrace je skutečnost, že i tehdy, když církev efektivně zasahuje lidi - dokonce i když získáváme ob­ rácené, kteří promysleli své rozhodnutí a učinili ryzí odpověď - velmi často to vypadá, že je nejsme schopni udržet. Vrána k vráně sedá ... Abychom mohli překonat tento problém, musíme se podívat na několik faktorů. Prvním faktorem je: „...rovný rovného si hledá*. V Británii musíme čelit problematické sociologické skutečnosti, že se naše církve skládají převážně z lidí střední vrstvy. Pokud zasahujeme lidi, kteří jsou podobní těm v círk­ vi (jinými slovy, pocházejí z podobného sociálního prostředí a etnicko-kulturní skupiny), pak máme velmi dobrou šanci je získat a udržet. Pokud ale mezi těmito dvěma skupinami existuje rozdíl, potřebujeme se vážně zamyslet nad tím, jak se s ním vypořádáme v rámci naší celkové strategie. Změna atmosféry Dalším zásadním faktorem, který udržení lidí ztěžuje, je, že tito lidé často přicházejí k Pánu v určité velmi vzrušené at84

mosféře. Je to atmosféra s konkrétními vztahy a s velmi přá­ telským přístupem k jednotlivci. My se je potom pokoušíme vtáhnout do života církve, kde může být samozřejmě atmo­ sféra dost odlišná. Takový problém může vzniknout dvěma způsoby. Lidé mohou poznat Boha ve velmi vzrušujícím a živém prostře­ dí. Pak přijdou do církve, kde je to nudné, skoro nepřátelské, a oni se vůbec necítí její součástí a rozhodně její součástí být nechtějí. Ale na druhou stranu poznají někteří lidé Pána relativně tichým procesem skrze přátelství a síťovou práci. A pak jsou přivedeni na extrémně živé shromáždění s tancem, hlasitou hudbou a chválami. Následkem toho se cítí izolováni a úplně mimo. Takže pochopitelně odpadnou. Odpovědi Možná bychom se mohli podívat na některá řešení problému odpadnutí. Zakládání sborů je zjevně jednou z hlavních strategií, kte­ rou církev používá. Když zakládáme nový sbor, jsme velmi citliví ke kultuře lidí, které chceme zasáhnout. Organizujeme náš sborový život a shromáždění takovým způsobem, který je pro určitou komunitu kulturně vhodný. Proto je mnohem pravděpodobnější, že udržíme lidi, které zasahujeme. Ale v určitých situacích nemáme možnost založit sbor. Ja­ kou jinou možnost tedy můžeme použít? Víme, že ideální je, když náš sbor není uniformní - členové mají různou barvu pleti, jsou tam chudí i bohatí, mladí i staří a tak dále. Ale aby­ chom dosáhli tohoto ideálu, možná potřebujeme mít k dis­ pozici přemosťující krok, který přenese lidi od jejich prvního 85

rozhodnutí do skupiny, kde se budou cítit volně. Odtud je pak můžeme přenést do hlavního proudu sboru. Pokud jsme například církev, jejíž členové spadají pře­ vážně do střední vrstvy a kde je velmi málo mladých lidí, a máme úspěšnou evangelizaci mezi mládeží z nejrůznějšího kulturního prostředí, mládež velmi pravděpodobně zase hez­ ky rychle odpadne. V takovém případě bychom rozhodně měli mít klub mlá­ deže, který je svým stylem a způsoby pro tyto mladé lidi vhodný. Měli bychom po nich žádat jen minimální účast na zbytku sborového života, ale během určitého času bychom je měli do sboru vtáhnout víc. Tento typ strategie je běžně užíván pro mládež, ale měli bychom o něm přemýšlet i pro ostatní věkové skupiny. Existuje celá řada křesťanských iniciativ pro mládež, které přitahují značné množství mladých lidí a přivádějí je k Pánu. Proto je zásadní, abychom měli efektivní uchovávací strate­ gie. I tito obrácení by samozřejmě měli vždy vědět, že učed­ nictví je klíčovou složkou křesťanova života. Měli by vědět, že z jejich ano Ježíši vyplývá změna životního stylu. Buňkové skupinky pro mladé Existuje mnoho efektivních modelů, které jsou užívány pro následnou péči o teenagery, kteří uvěří. Já bych se chtěl po­ dívat na nové a možná radikální řešení užívané jednou nebo dvěma skupinami. Jedná se o koncept buňkových skupinek pro mladé. Je zřejmé, že v církvi jsou buňkové skupinky v pastoraci a péči o dospělé efektivní. Ale pouze na málo místech byla tato zásadní myšlenka užita pro mladé lidi. 86

Z historie víme, že probuzení za Johna Wesleye bylo úspěš­ né proto, že v jeho jádru byly buňkové skupinky. V těchto „mužských a ženských třídách", jak byly nazývány, byl pro­ stor pro vykazatelnost, povzbuzování a učednictví. Ve tří­ dách Johna Wesleye si lidé kladli tři otázky: Jakým hříchem jsi zhřešil? Jakému pokušení čelíš? a Jaké prostředky milosti ti Bůh nabízí? Tyto tři otázky jsou základem dobré uchovávací strategie, protože se zabývají problémy, kterým lidé čelí. V poslední otázce je jasný důraz na to, že odpověď nezáleží na vedoucím skupinky nebo na její struktuře, ale na Bohu. Prostředky mi­ losti mohou zahrnovat studium Písma, přátelství, moc Du­ cha, který v nás přebývá, a tak dále. Mezi mládeží fungují velmi dobře dívčí a chlapecké sku­ pinky. Buňkové skupinky, ve kterých jsou chlapci s dívkami společně, mají tendenci skončit tím, že kluci věnují pozor­ nost hlavně dívkám a naopak. Ve skupinkách oddělených tyto komplikace odpadají a celá věc začíná být více skutečná a vážná. V dívčích i chlapeckých skupinkách může vládnout taková úroveň otevřenosti a upřímnosti, ve které jsou lidé připraveni hovořit o tom, co je štve, o hříchu a dalších pro­ blémech. Mohou pak získat radu a pomoc od kamarádů ve skupince i od vedoucích. Takové situace také vytvářejí příle­ žitosti, aby se lidé ve skupince modlili jeden za druhého a vi­ děli, že Bůh odpovídá na jejich modlitby. Pokud se rozhodneme pro zřízení skupinek, první otáz­ ka, kterou bychom si měli položit, je: „Kdo bude vedoucím skupinky?" V mnoha situacích se osvědčilo vzít ty nejlepší ze sedmnáctiletých a osmnáctiletých a nabídnout jim takovou průpravu, aby mohli vést skupinku. 87

Ve většině mládežnických skupinek je většina mladých mezi čtrnácti a sedmnácti lety. Toto znamená, že se sedmnác­ tiletí a osmnáctiletí začínají cítit nadbyteční. Můžeme je tedy vyzvat, aby převzali zodpovědnost. To jim dá skutečný pocit důležitosti; znamená to, že nejsou ve skupince jen pozorova­ teli, ale hrají životně důležitou roli. Péče o druhé bude dělat v jejich duchovním životě zázraky. Budou také více dbát na to, aby jejich život s Bohem byl v pořádku. Jistý trénink bude přirozeně nutný, ale pokud jsou tyto sku­ piny menší, pak úroveň tréninku nemusí být příliš složitá. Je samozřejmě nezbytné, aby hlavní vedoucí mládeže stanovil pro skupinky měsíční program, měl by vybrat na každý měsíc téma a dát vedoucím skupinek pomocné otázky. Ty pak mo­ hou vedoucí skupinek použít k rozproudění upřímné diskuse. Model, který se osvědčil, je mít čtyři setkání za měsíc: dvě s důrazem na vyučování a vykazatelnost, jeden společenský večer, tedy příležitost, aby se vzájemně lépe poznali; a jeden večer, kam skupina pozve své nevěřící přátele. To může být jak pouze neformální společenský večer, tak setkání zahrnu­ jící diskusi nad nějakou stránkou křesťanství. Touto cestou skupinky nejen efektivně uchovávají a vyučují mladé obráce­ né, ale také je uschopňují k zasažení jejich přátel. A tak by měla síťová práce pokračovat v růstu. Dříve narození Pojďme se přenést na druhý konec spektra, k nápadům, jak se církev může postarat o množství nově příchozích v důcho­ dovém věku. V jedné církvi měli například značné množství starších lidí, kteří poznali Pána. Ti zjistili, že běžná nedělní shromáždění jsou 88

pro ně příliš živá a docela těžko se s tím vyrovnávali. Církev pro ně tedy vytvořila jedno odpolední setkání během týdne, jehož písně, atmosféra i obecenství byly starším lidem příjemné. Na tomto setkání jim bylo také vysvětleno, že pokud při­ jdou na hlavní shromáždění, nemusejí stát během celých chval. Mohou se posadit, kdy chtějí bez toho, aby jimi někdo opovrhoval. A aby toho nebylo málo, jeden nebo dva z nej­ nadšenějších lidí ve shromáždění byli požádáni, aby šli pří­ kladem v tom, že se po několika písničkách posadí. Jinými slovy, tato církev vytvořila atmosféru, kde se starší lidé mohli připojit způsobem, ve kterém se cítili pohodlně. Vztahy Znovu a znovu vidíme, že vztahy jsou klíčem k efektivní evangelizaci a jsou také efektivní v našich uchovávacích stra­ tegiích. Proto bychom měli hledat způsob, jak pomoci zbudo­ vat vztahy nově obráceným lidem. Máme-li v mysli zakódovaný jednoduchý princip, o kte­ rém jsme se již zmínili, totiž že všechny vztahy jsou vytvoře­ ny v souvislosti s něčím dalším, musíme tedy v životě církve a v našem učednickém procesu vytvořit souvislosti, ve kte­ rých se mohou vztahy budovat. To zajistí účinné uchování nových křesťanů. Dalším důležitým faktorem je to, že pokud se snažíme v síťové práci i v průkopnické evangelizaci klást důraz na přátelství, pak by lidé, kteří byli zapojeni do této služby, měli v těchto přátelstvích setrvat. To uchovávací strategii pomůže. (V průkopnické strategii, kdy se malé množství lidí seznamu­ je s velkým množstvím lidí, nejsou samozřejmě osobní vzta­ hy tak silné jako při síťových strategiích.)

Existují některé průkopnické strategie, které mají jako cíl zakládání sborů. Tady nebudeme mít velké problémy s tím, jak lidi ve sboru udržet, neboť charakter sboru bude těmto lidem pochopitelně kulturně přizpůsoben. Například skupina služebníků z londýnského West Endu vedla k Pánu skupinu skejťáků a sprejerů. Jejich nově zalo­ žená církev byla tedy prodchnuta kulturou „pouliční scény". Nově obrácení do tohoto prostředí skvěle zapadli. To je pak mohlo uchovat, dokud nebyli schopni pomalu vplynout do širšího kontextu života církve. Existuje samozřejmě mnoho případů, kdy jsou průkopnic­ ké strategie ve spojení s existující církví. Například kurzy Alfa, evangelizační akce, setkávání maminek s dětmi, programy na pomoc sociálně slabším a tak dále. Při těchto strategiích po­ třebujeme pečlivěji promyslet způsob, jak budou lidé zapo­ jeni do života církve. Je totiž téměř jisté, že lidé, kteří vedou tyto programy, nebudou mít tak velkou osobní kapacitu, aby mohli budovat vztahy se všemi. Takže máme obtížný úkol, uvést tyto nově obrácené do nových vztahů a prostředí. Existuje množství efektivních strategií, které církve použí­ vají a které bychom mohli zvážit. Některé církve s úspěchem používají krátké kurzy, ve kterých církev představí všem no­ vým členům bez ohledu na to, zda se jedná o nově obrácené nebo o křesťany, kteří se nově přistěhovali. Během kurzu se také nastíní, čemu církev věří v oblasti učednictví a pastorač­ ní péče. Běžně jsou tato setkání docela malá - sedm nebo osm lidí a tím jsou vytvořeny podmínky pro navázání nových vztahů. Tyto kurzy umožňují lidem setkání s klíčovými lidmi sboru, dovolují porozumět sborové vizi a kultuře a pochopit, čemu 90

věří. Když všechno dobře půjde, budou na konci kurzu znát vedoucí církve nově obrácené osobně. To znamená hladkou cestu od seznamovacího kurzu do církevního obecenství. Zbývá jen jedna věc, kterou je třeba říci k uchovávací stra­ tegii: uchovejte ji živou!

91

ÍO. KAPITOLA

Modlitba Můžeme mít úspěšnou evangelizační strategii nebo oslovit své okolí bez modlitby? Odpovědí je velmi důrazné Ne! Vím, že je v našich církvích velmi obtížné zorganizovat efektivní, neustávající a dynamické modlitby. Ale pokud chceme zasáhnout náš národ, pokud chceme zakládat tisíce nových sborů, musíme najít na místní úrovni způsoby, jak povzbudit a udržet náš modlitební život. O modlitbě byly napsány v posledních letech stovky knih - teologie modlitby, duchovní boj a tak dále. Ale v této kapi­ tole se chceme na modlitbu podívat prakticky a odpovědět na otázku: „Je možné, abychom měli efektivní, nadšenou a neu­ stávající modlitební strategii?4* Nechystáme se začít hluboký výklad o důležitosti modlit­ by. Ale pokud se vrátíme k dřívějšímu příkladu, tedy k po­ dobenství o rozsévači, a připomeneme si, že toužíme po proměně špatné půdy v dobrou, pak chápeme, že musíme z půdy vybrat velké balvany a zorat ji, aby byla připravena pro semeno. Do naší modlitební strategie potřebujeme zahrnout vyhledání toho, co „balvany44reprezentují, a poté zorání půdy modlitbou. Máme-li půdu připravenou modlitbou, můžeme se pak zaměřit na podporu našich rozsévačích, sklízečích a uchovávacích aktivit a modlit se za přátele, se kterými jsme v kon­ taktu v rámci síťové práce.

92

Přípravné práce Nejdříve bychom se měli podívat na přípravu „půdy" našeho okolí a na to, jak objevit případné „balvany" V Římanům 6,16 čteme jednoduchý princip toho, že když se hříchu poddáme, stáváme se jeho otroky, a že jednotlivci žijí v duchovní temnotě nejen pro svou padlou přirozenost, ale také pro své podléhání hříchu a pokušení. Jinými slovy, když si jednotlivec vytvoří návyk, který je bezbožný, má to dva rozměry. Za prvé, je to modelové cho­ vání zakotvené v naší mysli - pokud se například nějaký čas necháváme ovládat hněvem, stane se to pro nás životním sty­ lem. Jestliže se nějakou dobu oddáváme sexuálním fantaziím, stane se to naším návykem a také životním stylem. Za druhé, tyto návyky mají podle Římanům 6,16 duchov­ ní rozměr - stáváme se otroky hříchu.

První ilustrace znázorňuje návyk vytvořený několika po sobě jdoucími činy. Na druhé ilustraci vidíme zámek tohoto návyku, který symbolizuje moc hříchu. Je zřejmé, že se tento návyk stal v životě člověka duchovní pevností. Pokud skrze 93

pozorování nebo zjevení identifikujeme v životě člověka tyto návyky a budeme se modlit proti duchovní slepotě, kterou způsobují, pak bude taková osoba zřetelně otevřenější pro evangelium. Stejný princip můžeme uplatnit při pohledu na naše okolí, společnost a město. Pokud je pro větší množství lidí v oko­ lí charakteristický určitý životní styl či jednání, pak se může jednat o skupinové sobectví, o společný návyk bezbožného chování.

První ilustrace ukazuje, jak se buduje skupinový návyk, který také spadá pod principy v Římanům 6,16. Existují du­ chovní mocnosti a pevnosti, se kterými je potřeba jednat, ať je to materialismus, strach či podobné záležitosti. Barry měl například pocit, že má toho nejbezbožnějšího otce ve vesmíru. Byl to ten nejméně pravděpodobný kandi­ dát na spasení. Pokaždé, když se Barry pokoušel hovořit o své víře nebo otci nějak přiblížit křesťanství, jeho otec se naštval a řekl Barrymu, ať sklapne. Barry, který nežil doma, se modlil obecné druhy modliteb, které se můžeme modlit za naše pří­ 94

buzné: „Bože, spas mého otce, prosím tě, přijď do jeho živo­ ta,“ a tak podobně. Po nějaké době se sám sebe zeptal, jaké jsou největší pře­ kážky, které jeho otci brání, aby slyšel něco z poselství o Ježíši. V tomto případě nebylo potřeba velkého duchovního rozliše­ ní, aby rozpoznal, že hlavním balvanem v životě jeho otce je hněv. Barry pak strávil několik týdnů v modlitbě proti moci hněvu, dokud nezačal cítit, že něčeho dosáhl. Potom přemýšlel o alkoholu, který byl také evidentním problémem otcova života, a strávil následující dva měsíce modlitbou proti tomuto balvanu a jeho moci, kterou měl nad jeho otcem. Proces pokračoval - Barry konkrétně rozpozná­ val balvany v životě svého otce a modlil se, aby byly odstra­ něny z půdy. Nezdálo se, že by se něco měnilo okamžitě, ale o sedm mě­ síců později potkal Barry přítele ze svého rodného města. „Slyšel jsi tu novinu?" řekl přítel. „Tvůj otec dal svůj život Pánu." Barry tomu nevěřil. Ukázalo se, že pastor místní církve, který byl ve městě nový, z nějakého důvodu navštívil Barryho otce. Když se v minulosti octl na prahu otcova domu kdokoli „náboženský", byl odmrštěn obrovskou vlnou nadávek. Ale teď pozval Barryho otec pastora dovnitř. Když se ho pastor zeptal, zda by neměl zájem o kurz, kde by se dověděl více o křesťan­ ství a na jehož závěru by byl možný křest, otec řekl ano. Na konci tohoto kurzu odevzdal Barryho otec svůj život Pánu. Na tomto příkladu je vidět, jak se můžeme specificky modlit za své přátele, s kterými se stýkáme ve své síťové práci, a jak může modlitba připravit půdu. Když se pak dostanou do styku s křesťany, budou otevření. 95

Modli se za průkopníky Tento princip se může také aplikovat na naše průkopnické aktivity. Na začátku sedmdesátých let byla v YWAM (Mládeži s misií) skupina, která pracovala a evangelizovala v ulicích Brightonu. Nemělo to žádný efekt. Když se ptali ostatních křesťanů ve městě, bylo jim řečeno, že Brighton je pro křesťanství nejtvrdším místem v jižní An­ glii, že je tam nejvíc čarodějnic na metr čtvereční a že „lidé mohou být spaseni ve všech ostatních městech na pobřeží, ale ne v Brightonu4. Tým se tedy rozhodl modlit se a zároveň prozkoumat historii. Na průzkum se zaměřili dva nebo tři členové týmu, zatímco ostatní očekávali na Pána, aby jim ukázal, jaké jsou v půdě Brightonu balvany. Každý pátek večer se scházeli k modlitbám. Jednoho ta­ kového pátku průzkumníci nadšeně přiběhli, protože obje­ vili hlavní balvan v půdě. Vysvětlili, že Brighton byl původně malinkou rybářskou vesnicí, ta se ale jednoho dne zalíbila princi regentovi. Díky tomu se Brighton proměnil v město, které se stalo střediskem zábavy pro bohaté a mocné a zá­ bavním centrem anglického jihu. Bylo jasné, že vliv zábavy a potěšení byl tím základním balvanem, na který se bylo tře­ ba zaměřit. Když to průzkumníci vylíčili, ti, kteří očekávali na Boha, byli šokováni, neboť cítili přesně tytéž věci při modlitbách. A tak se během několika dalších měsíců neustále modlili pro­ ti tomuto specifickému vlivu. Proměna nepřišla ihned, ale po nějaké době si služebníci při své práci v křesťanské kavárně začali všímat, že přivádějí 96

k víře více a více lidí. A nerostla jen jejich práce, ale slyšeli také příběhy jiných církví v okolí, které viděly průlomy. Možná bychom mohli podniknout malý historický prů­ zkum o našem městě a okolí. Můžeme se modlit a žádat Boha, aby nám ukázal, jak se modlit za naše okolí, a zároveň může­ me použít rozum a pozorovací schopnosti, abychom se roz­ hlédli po okolí a viděli vlivy, které by mohly být balvany. Pokud například sloužíme ve velmi bohaté čtvrti, nepo­ třebujeme moc představivosti, abychom zjistili, že balvanem, se kterým je potřeba se vypořádat, je materialismus. Pokud v okolí bují násilí, může být velkým problémem strach. Jakfunguje modlitba Než se podíváme na budování naší modlitební strategie, měli bychom se svou skupinou služebníků sdílet, jak funguje modlitba. Samozřejmě že to můžeme dělat pomocí vyučování z Písma, ale nabízím vám jednu ilustraci ze současnosti, která by vám mohla pomoci. Mnoho školáků si s sebou nosí malou lupu. Jejím účelem není zvětšovat věci, má mnohem zákeřnější úlohu! Chlapci čekají na slunečný den, sednou si zády k slunci, vezmou své lupy a zaměří skrze ně sluneční paprsek na nějakou nebohou oběť před sebou. Trpělivě čekají, dokud oběť strašlivě nezařve, když ji slunce začne pálit do krku! Co se to stalo? Vytvořila lupa více slunečního tepla? Ne, soustředila sílu a zdroj, který v sobě slunce má. Přesně to se děje, když se modlíme. My nezvětšíme Boží lásku k lidem - Bůh je najednou nezačne více milovat - ale skrze naše modlitby zaměříme Boží lásku a moc na okolnosti, za které se modlíme. Takže pokaždé, když se sejde skupina lidí 97

k modlitbám nebo když se modlíme jako jednotlivci, může­ me sami sebe vidět jako lupy, které soustřeďují sluneční sílu, jestliže se podrží proti slunci. Když se modlíme, zaměřujeme Boží lásku na okolnosti, abychom pohnuli balvany a rozryli půdu, aby naše strategie setby a žně byly efektivní. Probuzení V posledních letech se hodně hovořilo o probuzení. Ale co je probuzení? Někteří lidé jej vidí jako mocný Boží pohyb ve­ doucí lidi do Božího království. Ale možná, že je probuzení toto: půda je tak proměněna skrze naše modlitby, že to zrychlí procesy setby a žně. Na světě existují místa, kde je půda tak tvrdá, že pokud zaseje­ te, sklidíte velmi málo. Ale existují i nádherně úrodná místa, a pokud zasejete tam, budete sklízet dobré plody velmi brzo - mnoho lidí se stane křesťany. V probuzení budeme stále potřebovat setbu a žeň, ale bu­ deme pracovat s půdou, která vydá dynamickou a nádhernou sklizeň. Modlitební strategie Podívejme se nyní na praktickou strategii pro modlitbu. Důle­ žitou složkou této strategie je udělat modlitební setkání efek­ tivnější. Pokud máme dobrý nápad, za co se modlit, opravdu to pomůže naše modlitby soustředit a zefektivnit. Jedním dobrým vodítkem jak se dovědět, za co se mod­ lit, je selský rozum: jednoduše se podívat na věci, které zná­ me. Dalším způsobem je očekávat na Boha a požádat ho, aby k nám mluvil skrze Ducha svátého. Většinu skupin máme pravděpodobně složenou jak z těch, kteří jsou šťastnější, když 98

načrtneme, za co se modlit, tak z těch, kteří raději očekávají na Pána. To nás staví před určité dilema, ale myslím si, že můžeme dělat obojí. Při našich modlitebních setkáních navrhuji, abychom měli jejich čas rozdělený na části: Začínáme se síťovou prací, takže pokaždé, když se modlí­ me, modlíme se za naše přátelství s nevěřícími lidmi. Modlí­ me se, abychom jako církev a jako lidi, kteří se na modlitbách sešli, mohli tyto vztahy vytvářet krok za krokem. Pak se můžeme modlit za akce, které jako církev pořádáme a které podporují naši strategii síťové práce (např. můžeme mít akci typu Setba 2, kdy zkoušíme nabídnout obsah evan­ gelia, ale neděláme výzvu). Můžeme se modlit za průběh takové akce - za všechny služebníky, za to, aby se Duch svátý akce dotkl a za to, aby lidé odtamtud odcházeli s novým porozuměním tomu, co to znamená křesťanství. Jestliže pořádáme shromáždění pro hosty, je jasné, že bychom se za něj měli modlit - aby měli křesťané dost se­ bedůvěry pozvat své přátele, aby bylo setkání dobře vedeno a naplánováno a tak podobně. Když jsme se na modlitebním setkání pomodlili za síťo­ vou práci, můžeme jít dál a zaměřit se na průkopnické strate­ gie. Naše modlitby jsou nejrůznější. Některé mohou být velmi jednoduché - můžeme se modlit za to, aby někdo dostal vizi pro určitou činnost. V jiném případě můžeme mít strategii, ve které je zahrnut celý tým - např. setkávání maminek s dět­ mi, které je na počáteční úrovni setby - a můžeme se za ně modlit. A můžeme zahrnout další průkopnické činnosti, jako je práce s mládeží, kde se organizátoři právě chystají pořádat 99

akci, na které chtějí vysvětlit evangelium a která vyžaduje modlitby. Nakonec máme na našich modlitebních setkáních čas vy­ hrazený pro zjevení. V tomto případě se můžeme Boha zeptat na další věci, za které bychom se měli modlit. Možná zjistíme, že se nakonec modlíme za náš národ nebo za celý svět. Modlitební procházka Jinou modlitební strategií, kterou můžeme použít při našich modlitbách, jsou modlitební procházky. Množství vynikají­ cích knih tento předmět detailně probírá. Mnoho lidí po celé zemi zjišťuje, že jim značně pomáhá, když se ve svých měs­ tech modlí systematicky po ulicích a domech. Existuje celá řada způsobů organizace těchto procházek. Po nějakou dobu může být každé druhé modlitební setkání modlitební procházkou. Rozdělte se do dvojic, procházej­ te město a modlete se za určité ulice, které byly pro ten den označeny. Modlitební období Pro mnoho církví je těžké udržet modlitební setkání po celý rok. Mohou tedy popřemýšlet o tom, zda neuspořádat období modliteb. Třeba třikrát do roka by mohly mít sérii setkání věnova­ ných modlitbě. Všechna tato setkání by mohla být zaměřena na všeobecnou evangelizační strategii církve, na všechna její rozdílná stádia. Výhodou pořádání těchto období je, že takový krátký a soustředěný výbuch může mobilizovat a zapojit velké množ­ ství lidí. Máte-li jako součást strategie pouze jedno setkání 100

v týdnu po celý rok, možná skončíte jen s několika věrnými, kteří přicházejí každý týden. Vše pro modlitbu Jak uvidíme v kapitole o vedení, vedoucí církve potřebují de­ legovat na druhé co největší možné množství úkolů, a to se týká i modlitby. Může být přínosné ustanovit modlitebního koordinátora nebo tým, který podporuje nadšení pro církev­ ní modlitební strategii. Musíme mít ale jistotu, že je všem jasné, že oni nejsou „ti, kteří se modlí". Jinak by všichni ostatní zůstali doma, protože se modlí „oni". Všichni se můžeme modlit. Všichni můžeme být zapojeni. Modlitby za evangelizaci jsou pro každého z nás.

101

11. KAPITOLA

Vedení V každé strategii, jejímž cílem je zasáhnout okolní společ­ nost, je role vedoucích zásadní. V minulosti existovalo mno­ ho dobrých strategií, které motivovaly lidi a které byly velmi hodnotné. Ale drsnou skutečností je, že pokud lidé ve vedení církve nejsou zapáleni pro strategii růstu a nepostaví se za ni, je velmi nepravděpodobné, že jejich církev poroste. Můj průzkum ukázal že církve, které rostou, jsou ty, kde vedoucí řekli: „Jsme zde, abychom oslovili své okolí," a plně se postavili za síťovou práci a průkopnické strategie. Říkám tím, že by vedoucí církve měli tuto práci dělat? V žádném případě! V listu Efezským se píše, že vedoucí jsou zde proto, aby vybavili svaté ke službě. Jinými slovy, dobří vedoucí nemusí nutně dělat síťovou práci a průkopnickou evangelizaci, ale spíše vytvářet atmosféru, ve které se tyto věci mohou dělat efektivně. Dobré vedení znamená rozeznávat obdarování členů, umožnit jim službu ve strategiích a uvolnit finance. Dobré vedení je připraveno změnit sborové struktu­ ry tak, aby strategie mohly fungovat. Vytváření atmosféry Podívejme se na to podrobněji. Za prvé: atmosféra. Jednou ze základních věcí, kterou jako vedoucí potřebu­ jeme ovládat, je umět vytvořit prostředí, ve kterém lidem umožníme užívat jejich darů a schopností. Písmo nám říká, abychom se modlili k Pánu žně, aby poslal dělníky. Našimi 102

dělníky jako vedoucích jsou členové církve, které nám Bůh dal. Musíme je zmocnit pro žeň. V oblasti síťové práce to můžeme udělat třeba tak, že vez­ meme nějaký materiál z této knihy a budeme s nimi sdílet, co evangelizace skutečně znamená, vysvobodíme je z jejich zklamání a vytvoříme v církvi nové možnosti pro přátelskou evangelizaci. Můžeme sdílet jednoduchý princip, že evange­ lizace je proces. Můžeme jim pomoci vytvořit prostor, aby měli čas najít si přátele. Jinými slovy, možná budeme řešit problém, že náš program je tak zaneprázdněn církevními setkáními, že lidé stěží najdou nějaký čas na formování vztahů s těmi, kteří jsou vně církve. Pokud chceme vytvořit lidem čas na budování vztahů, budeme muset učinit nějaká radikální rozhodnutí. Když se podíváme do knihy Nehemjáš, najdeme nádherný příklad vůdce, který vytvořil pozitivní atmosféru. Od první ka­ pitoly ležel Nehemjášovi těžce na srdci stav města. Možná že jako vedoucí potřebujeme požádat Boha, aby naše srdce čerstvě obtížil břemenem pro ztracené, aby nám dal čerstvě pocítit, že sobectví ničí život našeho národa a že my máme dobrou zprávu. Kromě toho měl Nehemjáš vizi. Vytyčil program, vytvo­ řil atmosféru. Potřebujeme vytyčit program a vytvořit novou vizi, že zasáhneme naše okolí skrze setbu, skrze žeň, pomocí síťové práce a průkopnické evangelizace. Ve druhé kapitole Nehemjáše je zajímavé vidět, že na Nehemjášovu vizi reago­ vali obyčejní lidé. Povstali, aby vykonali toto dílo, a Bůh jim v tom požehnal. Součástí vytvoření atmosféry je to, aby si čle­ nové církve uvědomili, že pokud má jejich církev růst a po­ kud má jejich okolí skutečně zasáhnout, pak oni jsou těmi, kteří musí pracovat - ne jenom jejich vedoucí. 103

Ve třetí kapitole Nehemjáše se dočteme, jak různé skupiny budují různé části zdi a Nehemjáš je uprostřed nich. On ve skutečnosti zeď nestavěl, ale dohlížel na toto dílo. Když někde nastaly problémy, mohl Nehemjáš zatroubit na trubku a lidé se shromáždili k této části zdi. Uvolni mne Druhou věcí, kterou musíme jako vedoucí udělat pro vytvo­ ření atmosféry, je lidi uvolnit - jak k síťové práci, kterou už jsem zmínil, tak k průkopnictví. Musíme věřit, že Bůh do ži­ votů jednotlivců vkládá své povolání a my potřebujeme zjistit, kteří to jsou, obzvláště v souvislosti s průkopnickou evange­ lizací. Víme, že průkopnická evangelizace vždy vyžaduje lidi a zdroje, a jako vedoucí samozřejmě musíme být součástí rozhodovacího procesu. Můžeme však vytvořit správnou atmosféru tím, že řekne­ me: „Pokud vám leží na srdci konkrétní lidé, pak nám dejte vědět." Vedení sboru by potom mělo vytvořit strategii, která umožní, aby tento specifický projekt fungoval. Mějte oči otevřené Je klíčové, abychom na tento proces dohlíželi. Zákonem lidské přirozenosti je, že všechno směřuje k zániku. Jestliže nebudeme v týmu vedoucích vzájemně spolupracovat, naše síťová práce se vytratí a průkopnická evangelizace se zablo­ kuje. Jedna církev objevila pro síťovou evangelizaci velmi efek­ tivní způsob, jak ji udržet při životě. V mnoha církvích v naší zemi se nadšeně užívá koncept domácích skupinek. Ale skupinky jsou někdy zdrojem zkla­ 104

mání, protože jsou tak pastorační, že se často zdá, že se v círk­ vi nic neděje. My je pak rozpustíme a vytvoříme ,zájmové* skupinky pro lidi, kteří stojí mimo církev a mají o křesťanství zájem. Tyto skupiny jsou přirozeně zaměřeny více vně, takže tím zase trpí naše pastorace. Ale v této konkrétní církvi měly jejich domácí skupinky dva vedoucí. Jeden byl pastorační vedoucí, vyzrálý křesťan, který je klasickým vedoucím domácí skupinky. Druhým byl někdo, kdo se zajímá o evangelizaci. Jednou měsíčně skupin­ ku vede tento evangelizačně zaměřený člověk a jednoduše se ptá členů: „Jak pokračuje tvá síťová práce?" Členové skupinky pak jeden po druhém sdílejí své zkuše­ nosti. Někteří mohou říci, že nemají žádné nevěřící přátele, a skupina by pak měla hledat způsob, jak pomoci těmto lidem vyjít z jejich křesťanského ghetta. Ti se také mohou podívat do svých diářů, aby zjistili, jak mohou získat nějaký čas pro síťovou práci, a skupina se za ně může modlit. Někteří mohou říci, že přivedou přátele na setkání, kde se bude vysvětlovat evangelium (Setba 2) a skupina se za to může modlit. Ostatní mohou říci že mají mnoho přátel, ale ani jeden nechce jít na žádné církevní shromáždění. Skupina se pak za ně může modlit a dlouhodobě je povzbuzovat. Jiní mohou říci, že přivedou přátele na nedělní shromáž­ dění pro hosty (Žeň) a skupina na to může zaměřit své mod­ litby. Tento evangelizační vedoucí by také mohl zorganizovat akci, která podpoří přátelské vztahy ve skupince. Z toho jasně vyplývá, že tento způsob vedení domácí sku­ pinky udržuje síťovou práci v centru pozornosti - jednou mě­ síčně je to zde znovu. Bude se tak neustále zdůrazňovat fakt, 105

že sedmdesát procent lidí, kteří poznají Pána a nepocházejí z křesťanského prostředí, přichází skrze přátele, kteří znají Ježíše. Jiným způsobem užití této myšlenky je, že řekneme na­ šemu současnému vedoucímu skupinky: „Mohl bys do pro­ gramu naší skupinky pravidelně zařadit síťovou práci?MTo by vedoucímu nemělo dát příliš velkou práci, a přitom to pomá­ há udržet síťovou práci na programu. Skupinu můžeme také použít k získání zpětné vazby. Splni­ lo naše poslední setkání, kde se představoval obsah evangelia (Setba 2), skutečně svůj účel? Máte nějaké návrhy? Můžeme dát domácím skupinkám vědět o budoucích setkáních, kur­ zech Alfa, shromážděních pro hosty a tak dále. Měli bychom také udržovat směr průkopnických strate­ gií. Je důležité uvědomit si, že lidé, kteří vedou určitý pro­ jekt, ať už je to klub mládeže, setkání maminek s dětmi nebo nějakou službu, která pečuje o lidi v okolí, mohou ztratit přehled o tom, kde se v procesu nacházejí. Potřebujeme se ujistit, že nejsou tak pohlceni rozséváním, aby ztratili ze zřetele sklízení, a že mají strategii, která směřuje od setby ke žni. Ale také musíme mít jistotu, že neporušují své strate­ gie tím, že by chtěli sklízet tam, kde se ve skutečnosti jedná o rozsévání. Naši průkopníci také potřebují být povzbuzeni. Někdy to zabere roky rozsévání, něž vidíme viditelné důkazy Boží prá­ ce. Obzvláště v chudších čtvrtích a na sídlištích se musíme připravit na dlouhodobou práci. Ne každá vynikající rozsé­ vači, sklízeči a uchovávací strategie bude okamžitě fungovat. Pravidelné povzbuzování je životně důležitou složkou, která pomůže, aby tito lidé ve službě pokračovali. 106

Na závěr chci říct, že je velmi důležité, aby měli vedoucí jistotu, že modlitební stránka jejich strategie žije. Aby tomu tak bylo, může nastat čas, kdy bude třeba vyhlásit v církvi zvláštní období modliteb. Výjimky Dalším aspektem vedení je rozumět některým výjimkám v procesu, o kterém hovoříme. Fungují věci vždy takovým způsobem, jak jsme to vykreslili? Odpověď je ne. Ano, evan­ gelizace je většinou proces, ale rozhodně existují věci, které mohou zapříčinit jeho zrychlení. Například nadpřirozený zásah. Když vidíme, že se v životě jednotlivce děje něco nadpřirozeného, třeba ve formě uzdra­ vení, snu nebo zjevení, je tato osoba zjevně v procesu vystře­ lena kupředu. Ale je důležité porozumět tomu, co to znamená a co to neznamená. Z Ježíšovy službu je patrné, že ne každý, kdo byl uzdraven, ho následoval; ne každý, kdo byl uzdraven, se stal jeho učed­ níkem. Nadpřirozený zásah urychluje posun lidí z jednoho stádia do druhého - jinými slovy, přesvědčuje je to o tom, že Bůh je dobrý a opravdový (Setba 1). Ale možná jim to nedá skutečné porozumění obsahu evangelia. Je tedy důležité, abychom tam, kde vidíme nadpři­ rozený zásah (a jistě jich chceme vidět mnohem víc), měli čas na to, ubezpečit se, že lidé skutečně rozumí tomu, o čem je evangelium. Další věcí, která zapříčiňuje, že se lidé posunou v proce­ su rychleji, je bolest. Pokud lidé trpí, kladou si tak základní otázky jako: „O čem je život?“ a „ Proč jsem tady?" Během let jsem mluvil s mnoha mormony a svědky Jehovovými a jsem 107

přesvědčen, že oni hledají právě tyto trpící lidi. Ve svých hla­ vách si spočítali, že na každých dvě stě zaklepání na dveře připadne jistý počet těch, kteří prožívají bolest. Možná to bude člověk, který se nedávno rozvedl, člověk, kterému někdo blízký v nedávné době zemřel, nebo člověk, v jehož životě se stalo něco podobně smutného. Mormoni a svědkové Jehovovi si uvědomili, že tito lidé jsou otevření a zranitelní. Nenavrhuji, abychom všichni šli a klepali na dveře, ale aby­ chom se nad tím zamysleli jak v naší síťové práci, tak v prů­ kopnické strategii. Bolest způsobuje, že si lidé začnou klást otázky. A to je častým důvodem toho, proč jsou trpící lidé nejvíce otevřeni evangeliu. Bůh nás volá, abychom pečovali o sirotky, vdovy, chudé a ty, kteří mají nějaké potřeby. Těm je obzvlášť třeba ukázat, kdo Bůh skutečně je. Třetí věcí, která zrychluje proces, je změna. Sociologové ukázali, že kdykoliv dojde v lidském životě k zásadní změ­ ně, lidé jsou otevřenější pro věci, pro které dříve otevřeni nebyli. Mnoho lidí například pozná Pána, když odjedou na dovolenou nebo emigrují do jiné země. Přestože by ve svém prostředí evangeliu otevřeni nebyli, změny je učiní otevře­ nými a oni znovu přehodnotí své životy a to, co se kolem nich děje. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy byli Kambodžané násilně vyhoštěni do Thajska jako uprchlíci. V uprchlických táborech jich tam žilo několik stovek tisíc. Přestože ve své zemi evangeliu naprosto vzdorovali a pouze zlomek z nich byli křesťané, náhle jich v těchto uprchlických táborech při­ jaly Pána tisíce. Tyto tábory se pak staly inkubátory a trénin­ kovými základnami pro budoucí pastory a vedoucí církve. 108

Když se pak Kambodžané rozešli do celého světa, zrodily se kambodžské církve. Další příklady nalezneme ve východní Evropě a v bývalém Sovětském Svazu. S pádem komunismu tam nastala obrovská otevřenost pro evangelium a tisíce lidí poznalo Krista. (Nic­ méně je dobré poznamenat, že tato otevřenost se netýkala jen evangelia. Zvláště ve východní Evropě zahrnovala i porno­ grafii, magii a každý druh zla.) Důležité Takže: Vedení vytváří atmosféru, a ta je katalyzátorem pro proces růstu. Pamatujte si, že jestliže naše církve mají mít efektivní stra­ tegie a růst, vedení musí mít jako svou prioritu aktivní účast v těchto věcech.

12. KAPITOLA

Jděte do toho! V této poslední kapitole vás chceme povzbudit, abyste do toho šli. Navrhněte strategii, která vyhovuje vaší oblasti. Ne­ zapomeňte, že efektivní strategie bude mít nápady, které jsou ve své podstatě Setba 1 (která lidem ukazuje, že Bůh je dobrý a my jsme fajn, a získává nový prostor pro tvorbu osobních vztahů). Pak budete potřebovat nápady typu Setba 2 (to jsou nápa­ dy, které zahrnují vysvětlení obsahu evangelia. Lidé jsou zvá­ ni k postupu z akcí typu Setba 1 na akce typu Setba 2. Cílem Setby 2 je, aby lidé slyšeli něco z obsahu evangelia a porozu­ měli tomu.) A nakonec Žeň. Ta přichází v úvahu poté, co lidé prošli Setbou 1 a Setbou 2. Jsou pak pozváni na místo, kde budou přímo konfrontováni s evangeliem a kam se sami rozhodnou přijít. Jak jsme nastínili v předchozích kapitolách, některé nápa­ dy, jako jsou kurzy Alfa nebo Just Looking (Jen se dívám), jsou nápady typu Setba 2 zakončené Žní. Ve zbytku této kapitoly načrtneme některé nápady, které se úspěšně používají v mnoha církvích a my jsme je rozdělili do Setby 1, Setby 2 a Žně. Některé z nápadů můžete použít k za­ hájení vaší síťové práce nebo průkopnické strategie. Pamatuj­ te, síťová práce znamená, že si během každodenního života vytváříte přátelství jako vaši Setbu 1 a pak zvete své přátele na následné akce v rámci Setby nebo na akce, kde se představuje 110

evangelium. Průkopnictví znamená, že nemáte žádné existu­ jící vztahy a překračujete hranice vašich normálních spole­ čenských vztahů, abyste zasáhli určitou skupinu lidí. Zde přichází ještě jednou na řadu náš plánovací trojúhel­ ník. Vepište své nápady do trojúhelníku, promyslete si celou vaši strategii od Setby až po Uchování a pak, s mnoha mod­ litbami, začněte.

Jak je vidět z trojúhelníku, obecným principem je, že Set­ ba 1 je nahoře, kde je nejvíce lidí a nejméně obsahu; pak jsou lidé pozváni na Setbu 2, kde je méně lidí a více obsahu a pak na závěr na akci typu Žeň, kde je nejvíce obsahu a nejméně lidí. 111

Nápady pro Setbu 1 \

Buďte připraveni sdílet svou viru na praktické úrovni Jeden muž se stal křesťanem skrze „službu* sekačky na trávu. Jeho soused křesťan mu nabídl, že může používat jeho elek­ trickou sekačku. Asi po šesti týdnech půjčování to na toho muže udělalo tak dobrý dojem, že se začal vyptávat na křes­ ťanský život, a nakonec se rozhodl následovat Krista. Tím, že se podělíte o to, co máte, můžete křesťanství doo­ pravdy ukázat, ne o něm jen mluvit. Najděte příjemný způsob, jak seznámit lidi z vaší síťové práce s vašimi křesťanskými přáteli Pozvěte lidi na večeři - pár křesťanů společně s několika přá­ teli, kteří křesťany nejsou. Cílem je cítit se příjemně a být nor­ mální. Svou víru ani nevnucujte, ani neskrývejte. Téma církve se nakonec vždy nějak do rozhovoru dostane. Buďte přátelští a nezvěte takové věřící, o které se bude pokoušet infarkt, když někdo z nevěřících zakleje! Nedopusťte, aby se večer změnil v teologickou hádku. Je­ den muž mi řekl: „Moc rád se s tebou bavím o Bohu, protože se kvůli tomu nerozčiluješ.** Budíte ohleduplní a podporujte lidi v těžkých časech Pohled s přáním brzkého uzdravení může být nevtíravým projevem péče. Zastavte se v nemocnici a vezměte s sebou nějaké ovoce, nabídněte sousedům, že jim zalijete květiny, pohlídejte jejich dům, když musejí odjet pryč, nabídněte se jako telefonický kontakt pro příbuzné.

112

Budujte sousedské vztahy Uspořádejte grilování na zahradě a pozvěte sousedy. Buďte iniciativní, pozvěte paní odvedle na kávu a na kus řeči.

Zapojte se do dobrých akcí ve vašem okolí Křesťané umí velmi dobře všechny zvát, aby se zapojili do je­ jich akcí, ale projevují málo zájmu o cokoli jiného, co se v je­ jich okolí děje. Zajímavé kontakty můžete získat, když třeba zařadíte svůj alegorický vůz, který nemusí mít nutně biblické téma, do průvodu výročního karnevalu. Pak mohou některé rozhovory začít slovy: „Ano, viděl jsem vás v karnevalovém průvodu../* Obědové kluby Pomozte starým lidem ve vašem okolí, nabídněte jim tuto službu a své přátelství. Podpora obětí násilných činů ap. Pro tento typ činnosti je nutné velké nasazení, neboť oběti, ať už jakéhokoli typu, potřebují dlouhodobou stálou péči. Kon­ taktujte vaši místní policejní stanici, abyste získali podrobněj­ ší informace. Poskytněte podporu Údem závislým na alkoholu nebo na drogách Zprostředkujte závislým lidem přístup k podpůrným skupi­ nám nebo do poraden. Více informací vám může podat na­ příklad organizace Teen Challenge (drogové závislosti) nebo organizace Anonymní alkoholici (kontakty naleznete na kon­ ci knihy). 113

Hlídání dětí jako pomoc rodičům v obtížných situacích Praktická pomoc, jako je hlídání dětí, může být neocenitelná. Připravte letáček nebo zaveďte helplinku. Zjistěte potřeby lidí v okolí a poskytněte pomoc. Pomoc truchlícím Nabídněte se těmto lidem jako přátelé. Zaměřte se na možné dlouhodobé citové a praktické potřeby. Zprostředkujte jim přístup k podpůrným skupinám nebo do poraden. Podpůrné skupiny pro lidi s AIDS Pokyny jsou dostupné například u organizace ACET (kontakt naleznete na konci knihy). Poskytněte bezdomovcům praktickou pomoc Kromě praktické pomoci, jako je jídlo, oblečení a přístřeší, se zkuste zaměřit na způsob, jak se vypořádat s prvotními pří­ činami, které možná vedly k bezdomovectví. Pomozte jim poskytnutím kontaktu na příslušné vládní úřady a organizace poskytující pomoc. Programy pro sídliště V čase, kdy jsou děti venku, a na místě, kde vás bude dob­ ře vidět, uspořádejte veselý program. Použijte legraci, hudbu, písně - zvláště ty, které obsahují pohyb, a scénky, abyste při­ táhli děti. Někdo z vašeho týmu by měl obejít domy poblíž s letáčky vysvětlujícími, kdo jste. To vám pomůže v setkání s rodiči a vysvětlení případných podezření ohledně vašich motivů. Dejte dětem pozvánky na další akce z vašeho církev­ ního programu. 114

Veselé rodinné večery

Vyberte čas vhodný pro účast co největšího počtu dětí. Použij­ te pohybové hry, hry na přemýšlení a týmové hry, do kterých se zapojí společně děti i dospělí. Povzbuďte „volné" dospělé, aby utvořili tým s dětmi, kteří tam nemají rodiče. Přimíchejte zábavné vsuvky jako písně, scénky, žonglování. Jednoduchý tanec také dobře poslouží. Udělejte přestávku na jídlo a pití. Pak představte krátce, jasně a názorně evangelium. Poskytně­ te informace o dalších církevních činnostech zaměřených na rodiny a děti. Školky a dětské koutky

Jako průběžný způsob zasažení dětí z nevěřících rodin zvažte provozování školky nebo dětského koutku. Během prvního roku provozování školky v chudé čtvrti jihovýchodního Lon­ dýna poznalo křesťanské prostředí dvacet dětí. Děti školku milují, rodiče ji oceňují a na odborníky, kteří školku navště­ vují, to dělá velký dojem. Jedna rodina díky tomu začala cho­ dit na shromáždění a na domácí skupinku. Tato oblast práce odpovídá na příkaz Písma pečovat o vdovy a sirotky.

Skupiny mládeže Skupiny mládeže jsou stále velmi důležitým prostředkem k naplnění potřeb mladých lidí. Poskytnou pocit sounáleži­ tosti, možnost pro společenské vyžití a pro svědectví. Mnohé z následujících nápadů pomohou k tomu, aby skupiny mlá­ deže byly jak účelné, tak efektivní.

115

Sportovní týmy Zapojte se do místních soutěží nebo si jen choďte pravidelně zahrát. Takové akce přilákají rodiče a pomohou navázat kon­ takty v okolí. Vstupte do organizací ve vašem okolí Mládež, školy, skauti, sportovní kluby - všichni potřebují křesťany. Praktická služba lidem kolem vás Zjistěte si, jaké charity a organizace jsou ve vašem okolí. Čle­ nové skupin mládeže se mohou zapojit do přidělené praktic­ ké pomoci a péče. Měl by to být dlouhodobý závazek. Budování přátelství Mladí lidé vědí o místech v okolí, kam chodí jejich vrstevní­ ci. Běžte tam a spřátelte se s nimi. Nejlepší je jít ve dvojicích nebo trojicích. Multikulturní činnosti Jestliže část členů vaší církve ovládá i jiný jazyk, povzbuďte je, ať navážou kontakty s přistěhovalci, kteří tak mluví. Můžete založit klub, kde budou moci lidé rozdílných národností sdí­ let své vzpomínky, zájmy, recepty atd. Prázdninová evangelizace Co takhle vytvořit tým, který pojede společně na prázdniny a bude mít na mysli evangelizaci? Možností je mnoho: kem­ pování po Evropě, evangelizace na pláži...

116

Církevní noviny Vydávejte církevní noviny. Zahrňte svědectví, příběhy a fo­ tografie. Příběhy by měly oslovovat různé kulturní a věkové skupiny ve vašem okolí. Můžete třeba přidat hodnocení ně­ kolika restaurací v sousedství. Upozorněte na některé místní parky a zajímavá místa. Mělo by být jasné, že tyto noviny vze­ šly z vaší církve. Možná mezi sebou máte obratného spiso­ vatele, který si to může vzít na starost. Zaměřte se na kvalitu - noviny mohou být nejen vhodné pro návštěvy bytů, ale také pro pouliční evangelizační akce.

Církevní video Natočte video s bohoslužbami, svědectvími atd. Nabídněte video při obcházení bytů a pak, když si pro něj přijdete, se ptejte na komentáře. Vítánínových sousedů Když se do vašeho okolí přistěhují noví lidé, navštivte je na uvítanou. Zeptejte se, jestli jim můžete nějak pomoci. Dejte jim leták s informacemi o nejlepších školách a restauracích v okolí a s informacemi o vaší církvi. _ Párty pro sousedy Povzbuďte lidi ve vaší církvi, aby uspořádali grilování na za­ hradě nebo aby zorganizovali párty a pozvali sousedy. Může­ te do programu zahrnout veselé scénky a písničky v podání členů církve.

117

Dotazník To je dobrý způsob, jak přimět lidi k tomu, aby se rozhovo­ řili, protože dotazník je neděsí. Vymyslete dotazník, který vám umožní zjistit sociální a duchovní klima vašeho okolí. Pomůže jako návod při vašich modlitbách a poskytne vám základ pro budoucí obcházení bytů. Také jej můžete využít k povzbuzení rozhovorů. Rozhovory Mluvte s lidmi a budujte přátelství. Nejlépe se pracuje ve dvo­ jicích muž a žena. Kromě známého: „Promiňte, mohli by­ chom si s vámi promluvit o Ježíši?" je tu velká škála vět pro zahájení rozhovoru. Buďte uvolnění a připraveni naslouchat. Neberte si osobně, když si někdo nechce povídat, bude mno­ ho dalších, kteří budou chtít. Průzkumy týkající se víry či tematiky evangelia otevírají nenásilné příležitosti mluvit o Pánu. Průzkumy veřejného mínění poskytnou body pro modlitbu i akce. Nabízení litera­ tury pomáhá v navázání kontaktu a může vysvětlit, kdo jsme, udělat reklamu našim budoucím akcím nebo být přímou na­ bídkou poselství evangelia. Show pro mládež Pravidelné mládežnické „show" nabité zábavou a aktivitami poskytují mladým křesťanům příležitost setkat se v atmosfé­ ře, kterou považují za příjemnou a moderní. To může pomoci rozbořit vnímání církve a křesťanství jako něčeho, co je pro mladé lidi nudné a zbytečné.

118

Prázdninový týden

Letní prázdninový týden se skládá z aktivit pro děti všeho věku. Místem konání může být velký polní stan v místním sportovním areálu nebo veřejná budova, jako je škola nebo tělocvična. Použijte rozličné programy od sportu, přes umě­ lecké a rukodělné dílny, až po biblické pracovní sešity. Je to skvělý způsob, jak nabídnout vašemu okolí praktickou službu a jak vytvářet kontakty s rodinami, které by možná jinak ne­ byly vaší církví osloveny.

Nápady pro Setbu 2

Maximálně využijte Vánoce a Velikonoce Lidé, které byste normálně do církve nedostali za žádnou cenu, jsou často ochotni přijít na Velikonoce nebo proto, aby viděli svou pětiletou ratolest hrát anděla během vánočního představení. Můžete vyrobit nálepku nebo leták, na kterém bude pozvánka na takovou akci, a vložit ho do rozdávaných vánočních přání. Začněte kurzy Alfa nebo Just Looking (Jen se dívám) Udělejte reklamu otevřeným setkáním, která poskytnou těm, kteří mají zájem, možnost blíže se podívat na to, kým byl Je­ žíš Kristus. Jedná se o nápad typu Setba 2, který také vede ke Žni. Shromáždění pro rodiny Shromáždění pro rodiny mohou být plodnou evangelizační příležitostí. Program by měl obsahovat širokou škálu krát­ 119

kých výstupů kolem jednotného tématu. V programu by měly vystupovat všechny věkové kategorie, měl by být vizuálně ná­ zorný a zapojit obecenstvo. Je zásadní určit si jasné cíle. Co chcete, aby se lidé dozvěděli? Jak chcete, aby reagovali?

Setkání doma Skupina dětí může u někoho z nich doma uspořádat setká­ ní. Vytvořte zvláštní pozvánky a jmenovky. Začněte s nená­ ročnou hrou, abyste dětem pomohli se uvolnit a navzájem si důvěřovat. Myšlenkou je představit dětem Ježíše za pomoci zvláštního hosta nebo něčeho podobně zajímavého. Měly by mít čas na otázky a rozhovory. Děti si mohou společně dát malé občerstvení. Akce při zvláštních příležitostech Zvláštní akce, jako je třeba Den dětí nebo konec školního roku, dávají příležitost seznámit děti s přátelstvím a legra­ cí mezi křesťanskými dětmi. Přemýšlejte o párty na Vánoce a Nový rok. A co třeba „Haleluja pártyM , která by nahradila Halloween? Taková akce by mohla mít na programu i krátké představení Ježíše Krista. Je důležité, aby taková akce byla lep­ ší než její nekřesťanská alternativa. Krátkodobé kluby Týdenní schůzky klubu po dobu osmi až deseti týdnů jsou dobrou alternativou tam, kde je těžké udržet dlouhodobé projekty. Členství v klubu dá dětem pocit, že někam patří. Bez ohledu na to, jaké je zaměření klubu, zařaďte hry a nejrůznější aktivity. Děti mají rády jak pravidelnost, tak překvapení, tak­ že je dobré některé činnosti opakovat a zároveň občas zařadit 120

nové. Vyvarujte se „závěrečné vložky", kdy je Ježíš oddělen od legrace a her. Místo toho buď vmíchejte modlitbu, uctívání a vyučování do programu, nebo oddělte některé večery klu­ bu, které budou zaměřeny na tyto činnosti. Zajistěte si kázeň. Tato aktivita může také vést ke Žni.

Koncert Zorganizujte koncert, kde může křesťanská skupina sdílet svou víru skrze současnou hudbu. Alternativou může být, že budete sledovat, zda se takový koncert pořádá někde v okolí, a vzít své přátele s sebou. Školy Chopte se příležitosti zapojit se do školních shromáždění. Modlete se za studenty a učitele, aby poznali Boha. Organi­ zujte zvláštní akce a pozvěte je na ně. Informace vám může poskytnout Biblická jednota (kontakt na konci knihy). Církev mládeže Abyste přitáhli nevěřící mládež, které se možná zdají církev­ ní shromáždění nepřístupná, můžete použít koncept „církev mládeže". Církev mládeže připravuje za pomoci rychlé akce a hudby novou generaci k odevzdání se Ježíši. Experimentujte s různými typy programů, s různými prostorami a časy shro­ máždění. Některé církve mládeže používají prostory nočních klubů, jejich programy zahrnují video, taneční hudbu a svě­ telnou show a scházejí se v devět večer. Jiné jsou založeny na rockové hudbě nebo používají přístup „show pro mládež". Církev mládeže využívá netradičních prostředků, a při­ tom by měla být stále zaměřena na získávání a výchovu učed­ 121

níků a pomáhat mladým lidem více se zapojit do širší místní církve.

Charitativní párty Mládež z vašeho sboru může uspořádat charitativní párty, jejíž výtěžek z dobrovolného vstupného půjde na konkrétní humanitární projekt, například na sirotčinec ve třetím světě. V zábavném programu by nemělo scházet představení tohoto projektu. Na párty lze také prodávat například výrobky dětí ze sboru a utržené peníze použít stejným způsobem. Shromáždění uprostřed týdne Může být v církevní budově nebo u někoho doma. Použijte písně a chvalozpěvy, které se líbí starším lidem. Takové shro­ máždění bude obzvlášť vhodné pro to, aby tam mohli starší členové církve pozvat své přátele. Veřejné shromáždění Připravte veřejné shromáždění a pozvěte dříve narozené křes­ ťany, aby promluvili o tom, co dělají a co pro ně znamená být křesťanem. Jejich moudrost a zkušenosti, o které se podělí, budou pro posluchače velmi cenné. Povzbuďte členy sboru, aby pozvali své starší přátele. (To je vhodná strategie Setby 2 pro starší lidi). Mimořádná shromáždění - Vánoce, Velikonoce... Každý rok pořádejte vánoční shromáždění s koledami a po­ zvěte lidi, které jste kontaktovali během posledních dvanácti měsíců. Během shromáždění předložte poselství evangelia přitažlivě, ale jasně. Můžete použít speciální pozvánky. 122

Vyrobte kazetu pro rozdávání ve vašem okolí Kazeta může obsahovat svědectví a hudbu společně s vy­ světlením, kdo jste a kdy a kde se scházíte. Je nezbytné uvést kontaktní telefonní číslo pro dotazy či žádosti o praktickou pomoc nebo modlitbu. Sousedské diskusní skupiny Můžete založit diskusní skupinu pro ty lidi z určité ulice či čtvrti, kteří projevili zájem o křesťanství nebo potřebují přá­ telství. Zlaté hity Večer věnovaný zpívání starých křesťanských písní. Omezte volbu pouze na staré písně. Je to dobrý způsob, jak oslovit dříve narozené.

Nápady pro Žeň Co se týče žně, máme v podstatě pár základních nápadů, kte­ ré je možno uplatnit mnoha různými způsoby. Některé se přizpůsobí kultuře mládeže, některé jsou vhodné pro rodiny atd. 1. Jeden s jedním (individuální vedení). 2. Závěrečná výzva na kurzech Alfa nebo Just Looking (Jen se dívám). 3. Nějaká forma shromáždění pro hosty v místní církvi, kde jsou lidé přímo osloveni, aby odpověděli na výzvu 123

nebo aby se zapojili do kurzů Alfa či kurzu Just Looking (Jen se dívám), na jehož závěru jim bude znovu nabídnuto, že se mohou rozhodnout přijmout Krista. 4. Evangelizační akce, jednorázová nebo vícedenní. Může ji uspořádat sbor nebo skupina sborů ve velkém stanu či v sále. Známý evangelista bude mít kázání zakončené výzvou a my sem pozveme všechny naše kontakty z fáze Setba 2. 5. Týden nebo víkend mimo domov se během posled­ ních 100 let ukázal jako extrémně účinný způsob Žně. Může se jednat třeba o letní tábor pro mladé lidi nebo o víkend v konferenčním centru pro dospělé. Když lidi dostaneme ven z jejich vlastního prostředí na místo, kde je trochu víc času na přemýšlení, a v tomto pro­ středí jim předložíme výzvu, je to velmi efektivní.

124

Zdroje Mhy a kazety Jicky Gumbel: Proč Ježíš? KMS, Praha 2001. Jicky Gumbel: O tazníky života. KMS, Praha 1998. Jicky Gumbel: Jak to říci ostatním. KMS, Praha 2000. Jicky Gumbel: Život, který stojí za to. KMS, Praha 2004. Zurzy Alfa na videu. KMS, Praha 2000. Jvodní video kurzů Alfa ; Video pro přípravu týmu. KMS, Praha 2002. Juin Sherrerová, Ruthanne Garlocková: Jak se m odlit za své děti. amuel, Praha 1998. Juin Sherrerová, Ruthanne Garlocková: Jak se m odlit za své blízké. amuel, Praha 2002.

)alší inspirativní literatura Vybrané knihy o evangelizaci a pro evangelizaci dostupné v češtině: Lobert E. Colleman: M istrův plán spasení. Návrat, Praha 2004. jeorge B. Eager: Jak přivádět děti ke Kristu. Samuel, Praha 2003. snnifer Haajer: Evangelizace dětí. Dětská misie, Příbor 2000. )avid Lynn: Debatník: 50 tém at k zam yšlení pro skupinky mládeže. Jová naděje, 2001. lili Wilson: Č ije tohle dítě? Postilla, Brno 1999.

Zontakty lCET

omáš Řehák, Táborská 1047, 539 01 Hlinsko ± : 454 224 55

[email protected] ttp://acet.wz.cz

inonymní alkoholici polečenství AA, Na Poříčí 16,110 00 Praha 1 ;L: 224 818 247 [email protected] rww.sweb.cz/aacesko

125

Biblická jednota

Biblická jednota, Římská 43,120 00 Praha 2 tel.: 222 515 663 [email protected] www.volny.cz/bibl Dětská misie

Dětská misie, Jičínská 549, 742 58 Příbor Tel: 556 723 333 [email protected] www.detskamisie.cz Kurzy A lfa

Česká kancelář kurzů Alfa, KMS, Primátorská 41, 180 00 Praha 8 tel.: 284 841 922 [email protected] www.kurzyalfa.cz Mateřská centra

Síť MC v ČR, o.s., Široká 15,110 00 Praha 1 tel.: 222 316 407 [email protected]; [email protected] www.materskacentra.cz Teen Challenge

Národní kancelář Teen Challenge, Kodaňská 29,101 00 Praha 1 tel.: 271 743 607

[email protected] www.teenchallenge.cz YW AM - M ládež s m isii Česká republika

YWAM Plzeň, P.O.Box 307,301 00 Plzeň tel.: 377 329 423 [email protected] www.ywamplzen.org

126

Obsah Úvodem......................................................5 Poděkování................................................6 1. kapitola: Správné porozumění..................7 2. kapitola: Co je evangelizace?.................. 15 3. kapitola: Proces evangelizace..................27 4. kapitola: Síťová práce.............................. 36 5. kapitola: Strategie.................................... 51 6. kapitola: Průkopnická evangelizace.......57 7. kapitola: Co je evangelium?....................71 8. kapitola: Jak vést lidi k Pánu...................75 9. kapitola: Uchovávací strategie...............84 10. kapitola: Modlitba................................... 92 11. kapitola: Vedení..................................... 102 12. kapitola: Jděte do toho!....................... 110 Zdroje.....................................................125

Efektivní a citlivá evangelizace V roce 2005 vydal SAMUEL, Biblická práce pro děti, jako svou 57. publikaci. Vydáno ve spolupráci s Martinem a Marií Sauerovými. Původně vydáno jako Sowing, Reaping, Keeping, nakladatelstvím Inter-Varsity Press, Leicester, Velká Británie. Autor: Laurence Singlehurst Překlad: Martin a Marie Sauerovi Redakce překladu: Markéta Pytlíková Grafická úprava a sazba: Jan Bíca Obálka: Jan Bíca Foto na obálce: Salim Issa Tisk: PBTisk, Příbram TS 00 (křesťanství)

Jestliže je evangelium skutečně dobrá zpráva, proč jej přijímá tak málo lidí? Laurence Singlehurst odkrývá ve své praktické a vtipné knize překvapivý pohled na evangelizaci. Zbavuje tento termín mnoha nezdra­ vých mýtů a znovu odhaluje jeho skutečnou podstatu: Evangelizace zahrnuje celý proces setby, žně a uchová­ ní, ve kterém křesťané lidem kolem sebe nabízejí Boží lásku s respektem, citlivostí a porozuměním.

Singlehurstova kniha je plná hodnotných a praktických rad. -N icky Gumbel zakladatel kurzů Alfa

Pastoři i starší budou mít radost z toho, co tato důležitá kniha udělá s jejich sborem. -

Floyd M cClvng

pastor a autor knihy Boží otcovské srdce

L a u r e n c e Sin g l e h u r s t

je vedoucím misijní organizace Youth With A Mission (Mládež s misií) v Anglii. Je ženatý a má tři děti.