151 7 23MB
Czech Pages [350] Year 1968
Watchman Nee
CO BUDE S T1MT0?
WAT C4+AA A NJ
Nl-fȘ-E
Z FßANßOMZS KEHO TEXT M píSeiozi u Samuel heo-zlar
První kapitola : OSVĚDČENÍ
BOŽÍ
SLUŽEBNÍCI
Boží výzva k člověku je výzvou zřetelnou.Pla tí to alespoň do jisté míry o všech těch, které si
Bůh povolává. Když jim svěřuje úkol, je to vždy úkol osobní; nikdy nemá všeobecného rázu, - a nikdy
není pro všechny lidi týž. Pavel praví: " Ale Bohu
se zalíbilo ... zjeviti Svého Syna
mně
"Gal.l,
15-16.
Nadto účel Jeho výzvy, Jeho
povolání
J^ždy přesně předem stanoven; nikdy není pone
n prostě
náhodě, není neurčitý, ani neomezes
ý.
irícl, že když Bůh pověří posl
ím
tfás či mne, nečiní to nik£
t ého ,vymezenéh
tím
nebo působností
y jen proto, aby nás za-
wěstnal ve své službě
t)by skrze každého
Chceme
Jeho úmysl směřuje
z nás
k tomu,
vždy dosáhl splnění urči-
záměru. Je ovšem pravda, že svěřil $vé Církvi
párodů své
eobecné poslání, totiž učinit ze všech
ta Jeho učedníky./Mat.28,19«/ Avšak úkol,
fcterý Bů
B,á před
svěřuje každému z nás,představuje a vždy
tavovat osobní svěřenou věc.Povolává nás k tomu, , , abychom Mu sloužili v prostředí, které On j^VOlí , a tam předkládali Jeho lidu bud nějaký po hled , zha Kristovu plnost, nebo rnu s Boží pomocí vy-
1.
světlovali jakoukoli jinou otázku,týkajícl se božsteŕho plánu. Do jistá míry
a
v urSitém stupni by
každé poslání a působení rozhodně mělo být v tomto
smyslu posláním a působením zvláštním.
Z toho vyplývá skutečnost, že
ze
žádné
Bůh
svých dětí nepovolává k úkolům přesně stejným.k ú-
kolům totožným; také nepoužívá totožných prostřed ků, když si je připravuje k tomuto působení.
Bůh,
který je svrchovaným Pánem všech svých operací, si
vyhrazuje právo, použít pro své služebníky zvláštch podob kázně a výchovy, a k tomu' často
juje pW
připo-
adavek, aby se osvědčili v utrpení; to vše
jsou prostřeS
k dosažení Jeho cíle .Nebot Jeho zá-
már s nimi je sluS
a, která není jen nějakou
ní nebo všeobecnou slu
všed-
cbou; je spíše určerta speci-
elně pro působení mezi Jeh?
lidem, v předem stano-
vené specielní hodině. Pro saj
tného služebníka se
má takovéto poslání stát obzvlášt
posláním vlast-
ním, - čímsi, co má být zvlášt doruč?
n°,poněvadž to bní,poně-
bylo zvlášt vyzkoušeno. Je to poslání
ruky,
vadž je služebník obdržel přímo, ne z Nemohl se mu vyhnout, protože toto poslán
je vá-
sse do— záno přímo na Boží záměr, a tento záměr sám* máhá splnění. í kaž— Některé podoby tohoto poslání si všimncy dý čtenář Nového Zákona, když ho osvítí
2.
DucA’
tý. Mám zato, že rozpoznáváme na stránkách
Nového
Zákona nejméně tři zřetelné případy poslání, před
tří ve
stavené zvláštními historickými příspěvky
likých apoštolů. Tito tři lidé, kteří měli všichni mnoho společných zkušeností,projevují přesto v ur čitých historických momentech dosti zarážející roz
dílnost přízvuku, a tak nám dávají jistotu, že Bůh každému z nás svěřil zcela původní úkol. Mám tu na
mysli samozřejmě specielní příspěvky
Petra, Pavla
a Jana. Myslím, že je možné v Novém Zákoně
vysto
povat tyto tři myšlenkové linie, vyjádřené
nepo
chybně v rozmanité míře všemi apoštoly,
ale jasně
vymezené a osvětlené obzvlášt jedinečnými příspěv ky každého ze tří uvedených mužů. Uvidíme, že rozdílnost jejich tří
poslání
a působností je částečně chronologická.Každý apoš tol přináší během dějin svůj vlastní přízvuk, vždy
svěží a vhodný. Nadto pak působnost každého z těch to tří je určitě nikdy nerozlučuje a nikdy je
ne
vede ke vzájemným sporům; co dává jeden, nikdy ne bude odporovat tomu, co obdrželi druzí; spíše se to
doplní. Snad také to, čím se mezi sebou liší,
ne-
tkví v samé jejich působnosti a v poslání,jako spí
še v tom, co nám říkají k našemu poučení.Přece však
myslím, že je možno rozeznat, že podněty a způsoby
3
svěřené Petrovi, Pavlovi a Janovi, které shledáváme ve všech Písmech Nového Zákona, určují tři podstat né historické přízvuky a zabarvení, dané Bohem Jeho lidu pro všechny časy. Všechna ostatní početná
á
rozdílná přisluhování v Novém Zákoně - jako na pří klad Filipovo e Barnabášovo, Sílovo a Apolovo,
Ti-
čet
moťeovo a Jakubovo - se všemi ostatními, také
nými, která budou ještě v dějinách následovat,obsa
hují v různých rozměrech rázovité rysy a prvky při sluhování všech tří apoštolů. Bude tedy užitečné , vynasnažíme-li se pochopit co nám praví Bůh
skrze
zkušenosti těchto tří vzorů; a to bude cílem
této
studie.
Pouštěli
sít
do
moře.
Začněme s Petrem. Všeobecně se uznává,
že
Marek připomíná ve svém evangeliu ve skutečnosti to,
co si zachoval Petr ze svých vzpomínek na Pána.K to
mu si připojíme vlastní Petrovy epištoly, a ovšem i události z jeho života, vypravované ostatními evan
gelisty ve čtyřech evangeliích a v
knize Skutků a-
poštolských. To pospolu nám ukazuje zvláštní Petrův příspěvek. Jaké tedy bylo jeho
působení
/ přislu
hování/? Jeho epištoly nám jistě naznačují, jak dí
lo jednoho apoštola je ohromné a rozsáhlé; ale mož— 4
ná, že je v oddílech všech vyprávění
jedna věc, ke
které Pán upřel svou zvláštní pozornost, když povo lávaje Petra, aby Ho následoval, užil pro něho poj
menovaní "rybář lidí". To měl být zvláštní úkol, a to úkol, který mu byl svěřen
Petrův
samostatně a
přednostně. Měl přivádět lidi naléhavým způsobem ve
velikém počtu do Božího království.
Později
během
událostí to Ježíš znovu potvrdil, když Petr u Césa
re je Filipovy prohlásil o Pánu Ježíši, že je Syn Bo ží. Pán vystaví svou Církev a Petr později bude po slán k pastýřskému působení, aby "pásl ovečky" Pána
Ježíše. Avšak ve vztahu k této Církvi ho Ježíš oslo vil předně těmito slovy : " Tobě dám klíče Královs tví nebeského"8/Mat. 16,19;/ Klíč
znamená, mezi ji
ným vstup, vchod, začátek. Vchází
se dveřmi a klí
čů se používá
k otevření
dveří a k dovolení,
druzí vešlí. Zkrátka-; působnost Petrova
aby
dala často
zrod začátku věcí; on byl opravdu předním v tomto spe
cielním působení. Církev v Jeruzalémě vznikla, když
tři tisíce duší přijalo Slovo;
Církev
v
Cesareji
vznikla, když za Petrovy přítomnosti Duch svátý se stoupil na Kornélia a na všechny, kteří
s ním byli
v jeho domě. Proto můžeme říci, že když Petr s jedenácti učedníky, otevřel později kázal Krista v onom
5
dveře Židům, a
kázal když
Šímanovž domě, otevřel
je také ještě pohanům. Tak ačkoli Petr při
těchto příležitostí nebyl sám,- nebot ta
žádné z působnost
se vztahovala také na ty, kteří ho doprovázeli, - a ač později uvidíme, že také Pavel byl mužem od Boha vybraným pro ještě rozsáhlejší službu evangelia me
zi pohany,- přece jen Petr byl v pravém smyslu slo va průkopníkem. Historicky viděno: držel klíče a o-
tevřel dveře. Jeho úkolem bylo něco začínat.Byl po
volán Bohem, aby začínal. Břemenem Petrova poselství bylo spasení-
ne toliko jako spasení samo o sobě, ale kázané vždy vzhledem ke království Božímu v
plnosti a ve
jeho
vztahu k Ježíši, jakožto oslavenému Králi. A přece, když začal kázat království Boží,
činil tak zřejmě
ke zdůraznění jeho počátku a na dalších pohledů
ně. Tak byl kladen důraz na klíče a
na
jejich funkci,
předkládá království Boží lidem. Nepochybně to není
pouhá shoda okolností, že to vše bylo,jak jsme řek
li, v souhlasu s podrobnostmi jeho vlastního povolá* ní. Nebot Petr byl povolán za okolností
zcela
ji
ných nežli Pavel,- a to za okolností, které se také
lišily od okolností povolání Janova, jak později u-
vidíme. Jelikož tyto okolnosti se nám připomínají v Písmě svátém, nesmíme je opomíjet, jako by to
okolnosti nahodilé. Jsou hodny naší pozornosti.
6
byly
Bylo už řečeno, že Pán povolal Petra teh dy, když byl zaneprázdněn hlavním úkolem svého řemes la, to je, když pouštěl sít do moře k lovení ryb./Ma
touš, 4,18./. Toto zaměstnání, jak se zdá /mluveno obrazně/, dává ráz jeho službě po celý jeho další
ži
vot. Měl se stát předně a především evangelistou,t.j. tím, kdo něco začíná, "loví živé lidi". Když
pouštěl
do moře sít, vylovil ryby -všemožné druhy ryb.
To je
Petr> a aniž bychom,byt i na jediný okamžik, zapomněli
na všechnu ohromnou důležitost toho,co činil a napsal, je přesto pravda, když tvrdíme, že přízvuk je položen
na tuto okolnost především tím, co se nám připomíná z
jeho aktivního působení.
Dělali
stany.
Dále přicházíme k Pavlovi. Je to služebník na Ježíše, ale je jiný nežli Petr. Nikdo nebude
Pá tvr
dit, že Pavel nekázal živé evangelium. Zřejmě tak či
nil. Kdyby byl jednal jinak, byl by zamítal dílo prů kopníka Petra a odmítl by základ, který skrze něho ob
držel. Nedopouštějme sé omylu domněnkou, že by byl me zi působeními těchto dvou mužů nějaký zásadní
jako by se působnost Božích služebníků mohla do rozporu. Pavel jasně ukazuje, když píše
rozpor,
dostat
Galatským,
že rozdílnosti, které existovaly ,vyplývají ze zeměpis7
láho 8 rasového rozdílu, a že v podstatě se jejich
úkoly doplňovaly,nejen nějakou vzájemnou
dohodou,
ale i svou vnitřní hodnotou a potvrzením
Božím . :
"... naopak, když uviděli, že je mi svěřeno evange
lium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané - ne-,
bo Ten, který Petrovi dal sílu k apoštolství
mezi
obřezanými, dal sílu i mně pro pohany, - a když po znali milost, která mi byla dána, Jakub, Petr a Jan,
kteří byli uznávanými "sloupy" /církve,'/
podali
mně a Barnabášovi pravici na důkaz společnství: my k pohanům, oni k obřezaným. Jen jsme měli pamatovat
na chudé. A zrovna to jsem činil horlivě. Když však Petr přišel dó Antiochie, postavil jsem se proti ně
mu osobně, nebot si zasloužil výtky. Než totiž při
šli někteří od Jakuba, jídal pohromadě s pohany.Jak
mile však přišli, vzdaloval a odlučoval se,poněvadž se bál Židů. Spolu s ním upadli do tohoto, pokrytect
..latským 2,7-12./ Ale
je
pravda, že nadešel den, kdy byl Pavel požádán,
aby
ví také ostatní Židé."
postoupil dále. Zatímco Petr věci začal,úkolem Pav
lovým bylo, aby stavěl. Bůh mu svěřil zcela zvlášt ním způsobem úkol budování Jeho Církve, čili jinými slovy, úkol předkládat lidem Krista v Jeho plnosti
a přivádět ty lidi, kteří se stali "jedno”, do vše ho,
co
Bůh
pro ně měl
v
Kristu.
Pavel měl vi
dění této nebeské skutečnosti v celé její
8
vzneše
nosti a jeho posláním bylo, aby podle této skuteč nosti společně vzdělával Boží shromážděný lid.
Dovolte, abych vám dal ilustraci.Vzpomeňte si
šel
na vidění, dané Petrovi, než byl povolán, aby
k pohanům v Cezareji. Viděl prostěradlo sestupují cí s nebe,upevněné za čtyři rohy a obsahující v so
bě všechny druhy živočichů čistých i nečistých.To
to vidění představovalo všeobecné a všestranné ur
čení evangelia. Je posláno ke všemu stvoření.K to mu je znovu a především určen Petr. Jeho přisluho vání je působení uskutečňované pomocí
prostěradla
nebo sítě, chcete-li, kam se dostane ze všeho něco.
To je vůle Boží, nebot mu byl dán takový
pokyn
nebe* Poslání, které obdržel od Boha, je
obnoveno
z
a vyloženo zde v Joppen; měl přivádět ke Spasiteli tolik duší všeho druhu, kolik jen bylo možno ...
Náš bratr Pavel se však v tomto od Petra
li
ší.. Není člověkem držícím sít či prostěradlo;
je
stavitelem stanů. Prostěradlo z Petrova vidění mluvím obrazně, - se stalo v Pavlových rukou
sta
nem. Co tím chceme říci? Chceme tím říci toto: pro
stěradlo je ještě věc beztvará; ještě není
ničím
určitým. Nyní však vchází na scénu Pavel jako sta
vitel stanů a pod vedením Ducha svátého, - pod ná tlakem vidění, kterého tak jako Petrovi
9
se mu do-
stalo z nebe, dává tomuto beztvarému prostěradlu ur
čitý tvar a význas®. Píše o tom sám:
"Znám člověka v
Kristu, který před čtrnácti lety - nevím, zda
se to
událo v těle, či mámo tělo, - Bůh ví, - byl uchvácen do třetího nebe. Tím, že tento člověk - stalo—li
se
to v těle či bez tSlá, nevím, Bůh ví, - byl uchvácen
do ráje, a vyslechl nevyslovitelná slova, jež člověk
nesmí pronésti." /2.Kor.l2,2,3,4;/
"Vždyt jste snad
slyšeli, že mi Bůh dal správu své milosti pro vás, jak mi zjevením bylo známým učiněno tajemství Kristo
vo, které nebylo známým učiněno synům
ných pokoleních tak,
jeho svátým apoštolům
jako nyní
lidským v ji
bylo Duchem zjeveno
a prorokům,
totiž že
pohané
jsou spoludědici, jedním tělem a spolupodílníky sli bu v Kristu Ježíši skrze evangelium,
jehož jsem
já
se stal vykonavatelem podle daru Boží milosti, která
mi byla dána podle působivosti jeho moci. Ač jsem mé
ně, než nejnepatrnější ze všech svátých, byla mi dá na teto milost, zvěstovat! pohanům evangelium o nevy stižitelném bohatství Kristově a přinésti jim světlo
o tom, jaká je nová správa tajemství skrytého od vě ků v Bohu, který stvořil všecko, aby byla nyní anděl
ským vládám a vrchnostem na nebesích skrze církev zje vnou učiněna přerozmanitá moudrost Boží, podle odvě
kého stanovení, které uskutečnil v Ježíši Kristu,Pá
lo
nu našem"» /Efez. 3,2-lo./ Tak se stal ze svrchované Boží milosti stavitelem Božího Domu«
Pavel vyvíjí všecko své úsilí nyní ne
předně
k práci na spáse duší, jako spíše k tomu, aby
již
spaseným vtiskl definitivní podobu. Je pravděpodob
né, že Pavel nikdy nezažil něco takového, jako
je
obrácení tří tisíců duší v jediném dni. To bylo vý
zá
sadou Petrovou. Ale zvláštní působnost Pavlova
ležela ve společném vzdělávání a vychovávání
věří
cích duší podle nebeského vidění, které mu dal Bůh. Bohu nestačí, aby se jeho děti toliko obrátily a za
čaly chodit do shromáždění, aby se tam posadily
naslouchaly dobře připravenému kázání a aby
a
cítily
se spokojeny, že proto jsou dobrými křestany.
Také
se tolik nezajímá o jejich osobní zkušenosti s "drur hým požehnáním", s "posvěcením", s "vyproštěním",/či jak se tyto všecky zkušenosti nazývají, pokud jde o tyto zkušenosti samy/. Bůh má se svými dětmi
ještě
vyšší úmysly, - cosi, co se má stát hodno jména:"No vý člověk", - člověk nebeský. Bůh má na zřeteli,jako
cíl a předmět dokonalého vykoupení, jednotu Krista Hlavy s Církví - Jeho Tělem, aby člověk, Kristus Jeho Církev tvořili dohromady Jeho jediného
a
Nového
Člověka - "Krista". Je užitečné hledat v Písmu svátém, abychom
11
v
něm nalezli tohoto "Skista". Jak je vzácné, když po známe, ža jediným cílem Božího myšlení je jeho Syn -
napsá
Ježíš Kristus! Několikrát máme v Písmu svátém
no: "Ježíš Kristus", a velmi často pouze "Kristus Ale zkoumejme pozorně a uvidíme, že tento výraz slou
ží nejen k označení Božího Syna osobně, ale že se ho
užívá také k zahrnutí všech vykoupených s ním. Podí vejme se zvláště na 2. list ke Korintským 12,12:"Ja ko tělo jest jedno a má mnoho údů, všecky údy
těla
pak jsou jedním tělem., ač je jich mnoho, tak
je i s
Kristem". - Jaká nesmírná milost! Bůh shromažduje pro Sama Sebe mnoho vykoupených synů, nejen prostě
jako
jednotlivce, ale jediný lid dokonale sjednocený. za jakým účelem? Aby ž nichvSynu a se Synem
A
učinil
jednoho nového člověka - jeden dokonalý celek, dobře sjednocený, ve kterém je všemi těmi lidskými
životy
vyjádřen nebeský ráz, život a sláva požehnaného
Bo
žího syna. To je úžasný Boží záměr! A Pavel byl Bohem po volán obzvláštním způsobem k tomu, aby byl
šafářem
tohoto tajemství, jednak aby je předkládal,
jednak
aby do něho pomáhal Jeho lidu proniknout. Tím jistě nechceme zmenšovat působnost Petrovu. Domníváme
se
však, že by evangelizace neměla znamenat vše. Musí
me vědět, že Pavlovo působení je nezbytným doplňkem
12
pôsobení Petrova. Pavel jde dál než Petr, ale ne tak,
aby bořil to, co postavil Petr, nebo aby ho připravo
val o důvěru. Náš bratr Petr sám s plně
vzrůstajícím
pochopením, které měl o "Božím duchovním domě",
při
znal, že ho Pavel do jisté míry předstihl: " Odložte
tedy každou zlobu, každou lest, pokrytectví, závisti a všecky pomluvy; jako novorozené děti mějte touhu po rozumném, čistém mléku, abyste jím rostli ke
spáse,
jestliže jste okusili, že je Pán dobrý. K němu
při
stupujte, k živému prameni, jímž lidé pohrdli,
jenž
však je u Boha vyvolený a vzácný; vy sami s = pak
bu
dujte, jako živé kameny v duchovní dům, v svaté kněž stvo, abyste přinášeli duchovní oběti milé Bohu
pro
Ježíše Krista. Proto stojí v Písmě: Hle, kladu na Si
ónu kámen vyvolený, vzácný kámen úhelný, kdo v něj u-
věří, jistě nebude zahanben. Pro vás, kteří věříte,je to vzácnost; pro nevěřící však se kámen, jimž
stavi
telé pohrdli, stal úhelnou hlavicí, kamenem úrazu
skálou pohoršení. Narážejí naň, protože nevěří
a
slovu;
k tomu byli také určeni. Vy jste však vyvolený rod,krá
lovské kněžstvo, svátý národ, získaný lid, abyste zvě stovali mocné činy toho, jenž vás povolal ze tmy v po divné své světlo". /l.Petrova, 2,1-9;/ Je velmi užiteč né
číst poslední oddíly druhého Petrova listu, ve kte
rých mluví o moudrosti dané Pavlovi a jak pokračuje v
13
dalším hodnocení e srovnávání Pavlových listů s os
tatními sv. Písmy. Aby to mohl učinit, potřeboval k tomu milost; ale Petr došel až na místo, za kterého
viděl, že v Božím plánu Pavlovo vyučování vskutku doplňovalo jeho vlastní.
"Běda by mně bylo, kdybych nekázal evangelium!”
- praví Pavel /l.Koř.9,12;/ - a prosil Boha o pomoc, aby mohl evangelium zanést až k nejzazším
hranicím
římského světa. Tam však, kde je zvěstoval, nezasta
voval se toliko u prvních účinků kázání, ale pokra čoval v něm, až dosáhl toho, že došlo dokonalého ur
čení svého ve věřících Božích dětech. Vždyt byl hlav ně stavitelem. "Podle míry Boží milosti, jaká mi byla propůjčena, já jsem jako moudrý stavitel položil zá
klad , jiný pak na něm staví; každý at si dá
pozor,
jak staví. Nikdo nemůže položiti základ jiný ..než ten,
který jest položen, to jest Ježíš Kristus". /l.Kor.3, lo./
Položil základ - Ježíše Krista - a pak pokračo val ve stavbě tohoto základu. Kdo by se pokoušel sta
vět na jiném základě, tvrdí Pavel, docela by se dis
kvalifikoval. Alé i když byl položen dobrý základ,vi děl, že způsob budování má také svou důležitost. Způ
sob, kterým stavíme, je velmi důležitý, právě jako/stavební materiál, kterého používáme. V Božím domě nemů
14
že být nedbalé práce ani se nelze spokojit s náhraž
kami. Bůh chce, aby jeho lid byl sjednocen v
lásce,
vzděláván a změněn ve svátý chrám Pánu, aby byl s to
zjevovat a manifestovat slávu Jeho Syna. To je záměr,
který Pavel před nás staví svým působením. Všecky lek ce jeho života, tak bohaté na zkušenosti, a všecky je ho dopisy, které co do času, prostoru a působení jsou
tak rozdílné, mají na zřeteli jediný cíl: aby Kristus měl pro sebe sama slavnou církev, za kterou zemřel.
0 p r a v ováli
své
s í t ě .
Ke konci se však náhle objevují zdržení a zkla
mání. V epištole k Filipenským nám Pavel říká
toho
důvod: "Všichni zajisté hledají svých věcí a ne těch, které jsou Ježíše Krista". /2,21/. - Když později pí
še Timoteovi, praví o svátých v jedné římské provin
cii, že všichni ti z Asie se odvrátili. Kdo je to ti
někteří z těch, ke
věřící z Asie? Jistě
kterým
se Pán obrací ve Zjevení svátého Jana. Sedm církví za
stupujících církve asijské provincie
je tam
napomí
náno proto, že jejich duchovní stavy, jak se domnívá
me, jsou symbolem církví celého onoho věku. "Co vidíš,
napiš do knihy a pošli to sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergamen, do Tyatiru, do Sard, do Filadel
fie a do Laodicie". Nebo? v Božích očích všechny cír 15
kve oné první periody Nového Zákona se již zdají vzdá leny od Jeho myšlení a ztratily cosi z Božího
záměru.
A právě v této chvíli Bůh povolává Jana. Až dosud,
se týká psané historie Nového Zákona, zůstával
pozadí. Když však odešel Pavel, Pán osvěcuje
co
Jan v jiný
ze
svých nástrojůs s ním se objevuje zřetelně nový přízvuk, který odpovídá nové potřebě.
Janovo působení je zcela odlišné od původního pů
sobení Petrova. Jan nebyl osobně a jedině povolán, aby něco začal. Podle toho, co nám b něm říká
evangelium,
Pán si ho použil ze začátku jako Petrova společníka.Ny
ní nám je ukázáno, že význačným, zřetelným způsobem při jal úkol seznamovat nás s tajemstvím Církve. Jako ostat
ní apoštolově se samozřejmě zúčastnil založení
Církve.
S hlediska věroučného nebude mít co dodat ke zjevení da
nému Pavlovi. V Pavlově působení dosáhly Boží věci cholu a nebylo k nim co dodávat. Pavlův cíl
vr
záležel v
uskutečnění Božích úradků, které Bůh předurčil před za
ložením světa. Ty úradky, které se pojí k Jeho Synu, -
zjevo
totiž plán vykoupení a oslavení člověka, - Bůh val věk po věku, zjevením po zjevení až do doby,
kdy
za tohoto zvláštního věku milosti je plně manifestován
skrze narození a smrt, vzkříšení a vyvýšení Jeho Kris ta. Předkládání tohoto plánu v jeho celku, a
péče
uskutečnění jeho vším Božím lidem, - to bylo
zvláštní
16
o
starostí Pavlovou. Jeho úkolem bylo, aby dal pro do bro vdech výraz čemusi, co vycházelo z Božího srdce,
čemusi, co vycházelo z věčnosti, a co bylo nyní vy
neseno na světlo. Kdyby tudíž někdo chtěl doplnit to,
co bylo svěřeno Pavlovi, byl by doplňoval samého Bo ha, a to je samožřejmě nemožné. Boží plán je napros
to dokonalý.
Proč je tedy Jan připojen k Pavlovi? K čemu je
třeba dalšího přisluhování? Odpověďzní: Ke konci pr vní periody Nového Zákona nepřítel duší pronikl
do
Božího domu a přiměl samy Boží děti, dědice vykoupení, k odvrácení od Božích cest. Ba i ti, kterým bylo svě
řeno zjevení Bfezských/list k Sfezským/,
opustili
svou první lásku a ochabli, takže efezská církev
je
' první v tomto úpadku. Srovnáme-liprvní list k Slez
ským, psaný Pavlem,s druhým listem Bfezským, psaným Janem, ukáží nám tyto dva listy, kam až věřící kles
li: "Andělu pak církve Efezské piš: Takto mluví ten,
kterýdrží sedm hvězd ve své pravici, který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám skutky tvé, tvou práci a trpělivost; vím, že nemůžeš snésti zlých li dí ; vyzkoušel jsi lidi, kteří si říkají
apoštolově,
ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš
trpě
livost, snesl jsi mnoho pro jméno mé, a neochabíš.Ale mám proti tobě něco a to, že jsi upustil od první lá
sky. Pamatuj tedy, s jaké výše jsi spadl.Kaj se a cin
17
dřívější skutky. Pakli ne, přijdu na tě a pohnu tvým
svícnem z jeho místa. Ale toto máš,že nenávidíš skut
ky Mikulášenců, jež i já nenávidím. Kdo má uši,nechí poslechne, co Duch říká církvím. Vítězi dám jisti ze
stromu života, který je v Božím ráji". /Zjevení 2,1-
7/. - Přihodila se strašná věc; a nyní je povolán Jan a dostane poslání - proč? Ne aby vedl kupředu,ale aby
obnovoval. Shledáme, že v celém
Novém
Zákoně Janovo
působení bude sestávat vždy ze znovuzřizování,z uvá
ani
dění do dřívějšího stavu. Nepřináší nic nového nápadného, či původního. Nevede
nás
dál
kupředu
Zvždyt i ve Zjevení jen ukazuje,co nám již bylo
dá
no/. Co vyznačuje Jana v evangeliu, v epištolách ne bo ve Zjevení, je břímě starostí o to, aby znovu při
vedl Boží děti do postavení, které ztratily. Znovu podotýkám, že je to v souvislosti s okolnostmi, za kterých byl -Jan povolán, aby
se
stal
učedníkem Pána Ježíše. Petr byl povolán k následová ní Pána,když pouštěl sít do moře.Pavel
bezpochyby
již ovládal své řemeslo, výrobu stanů,když ho Pán po volal za svůj vyvolený nástroj /Skutkové 9,13/;a
Jan
také byl povolán zcela odlišným způsobem.Jako Petr tak i Jan byl rybář, ale na rozdíl od něho nebyl na lodi, ale na břehu jezera ve chvíli svého povolání a je nám
řečeno, že on a jeho bratr spravovali sítě. /Mat.
4,
21/. Když se někdo zabývá opravováním něčeho,snaží se
18
to přivést! do původního stavu. Když bylo něco poš kozeno nebo ztraceno, bude naším úkolem, abychom to
opravili nebo nahradili ztracené; a to bude speciál ní služba Janova. Usiluje, aby nás vždy znovu uvedl do původní Boží myšlenky. Možná, že tato věta by zasluhovala plnějšího vy světlení; odložíme to však zatím na vhodnější místo.
A aby si někdo nemyslil, že přikládáme příliš
důle
žitosti shodě světského zaměstnání těchto tří
apoš
tolů s jejich zvláštním duchovním posláním,
řekněme
jen, že tyto podrobnosti, které jsou dozajista
uve
deny v Písmu gvatém Boží prozřetelností, považujeme za užitečné svorníky, ke kterým upoutáváme své
myš
lenky a které nám pomáhají upevnit v našem duchu vě ci větší, při nichž každý z nich byl Božím služební^ kem. Máme tedy před sebou tyto tri muže
vitele, Máme Petra, zaměstnaného p dováním duší; máme Pavle, mou d r • s t a ■v í p o d 1 e
í\
e b e s ke i i o v :i d. ' r'
b.cooí úpadek, máme Jana, ta rdi J to.
co
t a .■ r ' ....
i\\s.
■
M.V
p p: ví
.:..
A -A
' ;r->;
-řzr''t
Praktický důsledek toho, co jsme si právě řekli, je: potřebujeme těchto tří služeb, které se navzájem do
plňují a jsou navzájem spojeny, aby se Církev
stala
dokonalou. Je třeba služby Petrovy, aby v určité si tuaci věc začal; je třeba služby Pavlovy, aby se dá le budovalo na tomto začátku; a je třeba služby
Ja
novy, aby až toho nastane potřeba, uvedl věci
znovu
do souladu s původním Božím úmyslem. Je málo
těch,
kteří popřou velikou potřebu těchto tří služeb
mezi
námi dnes a kteří by neuznali, že ta třetí služba,to jest služba, která obnovuje, je totožná
s toú nejpo
třebnější ze všech v tomto období na konci věku.
nám tedy pomůže zkoumat některé klíčové rysy v
To
pod
robnostech pro ně praktičtějších a dát obzvláštní po zor na aktuelní obsah té poslední ze tří služeb.Tak-
^^^hnásledujících kapitolách budeme pozorovat
Pet-
SI18> " předně je samotné, - a pak
je-
'loe:ní v
'sn&elizaci , v budování Cír-
nneravování poškozeného > Bohem
'
CovcJ.oě
3
osobu o z
nás«
' :-láni,
■
r
Kapitola druhá :
FETRÁCESTA. Jedním z nejnápadnějších rysů při čtení
mích kapitol Skutků svátých apoštolů
prv-
je nám nepo
piratelná autorita, s kterou apoštol Petr zvěstuje
evangelium spasení v Ježíši Kristu«
On
je prvním
zmámenitým příkladem způsobilého evangelisty.Slyš me ho, jak ukazuje lidem cestu vedoucí k Bohu:"Ži-
šc
Zastavíme se tedy U 12. kapitoly prvního lis'.■íssdsn davodeelinsm '\Heoc.tgdS