555 let Jednoty bratrské v datech : 1457-2012 9788090538061, 8090538061 [PDF]

Zitiervorschau

555 let Jednoty bratrské v datech

0*j velmi výhodný. Podmínky, které s bratři stanovili, byly v Petrohradě uznány. 1765 přišlo prvních pět osadníků a 11. říj­ na se nastěhovali do nových domů

B ra trsk á o b e c S a re p tá

‘ oblast 'Otr /i Vvlc)Oí]radem a Kaspickým mořem

103

2. ČÁST

Na řece Volze tak vznikla kvetoucí osada Sarepta. V r. 1773 zde žilo již 200 lidí. 1766 zde začal působit Johann Nitschmann ml., později biskup. Prošel před tím několika severskými země­ mi. V Sareptě zůstal až do své smrti roku 1783. 1769 nastaly první kontakty s Kalmyky, kteří Sareptu buď vykrádali, nebo v ní žebrali. Bratři Neitz, Hamel a Maltsch se začali učit jejich jazyk, žili s nimi pak v jejich vesnici, do­ konce se díky svým zdravotnickým znalostem mohli zúčastnit velkého nomádského tažení. 1770 byla pokřtěna první kalmycká dív­ ka, kterou její otec rok předtím při­ vezl do Sarepty. Bratři Gregor, Neitz, Seiffert a Pfeiffer byli oficiálně ustanoveni za mi­ sionáře. Příležitostně navštěvovali Kalmyky, ale jejich toulavý způsob života v podstatě znemožňoval mi­ sijní práci. 1800 bratři založili školu pro kalmycké děti. 1806 propukl hladomor, který způsobil, že Kirgizové prodávali své děti. Vlá­ da je odkoupila, aby jim byla zajiš­ těna křesťanská výchova. Také do Sarepty přijali čtyři děvčata. Ta byla v r. 1810 pokřtěna. 1813 získali bratři od londýnské biblické společnosti finanční podporu na misii mezi Kalmyky. To vše ale vyvo104

I

J o h a n n N i t s c h m a n n m l.

lávalo velké nepřátelství ze strany ruských kněží. Přesto se podařilo navázat užší vztahy se čtyřmi rodinami Kalmyků, kteří se pak usídlili v blízkosti Sarepty. 1822 bratři požádali vládu o formální kon­ cesi na misijní práci. Ta byla ale od­ mítnuta s tím, že mohou rozdávat bi­ ble, ale nesmí křtít. Tím byla bratřím samostatná práce mezi Kalmyky zce­ la znemožněna. Dvacet tři Kalmyků, které bratři získali, bylo pak pokřtě­ no v řecko-katolické církvi. 1852 byly ještě vydány Kalmycko-německý slovník a Gramatika západo-

2. ČÁST

mongolského či kalmyckého jazyka, které sepsal představený Sarepty H. A. Zwick. Na Kavkaze mezi Tartary 1768 17. července vyrazili dva bratři Ku­ čera a Becher ze Sarepty na Kavkaz. Říkalo se, že v těchto místech žijí ještě potomci českých bratří. Míst­ ní velící generál jim ale nedovolil z důvodu velkého nebezpečí jít přes hory. Doporučil jim nejdříve se naučit tartarsky a pak se např. jako kupci na tuto cestu vydat. 1777 byli vyslání dva jiní bratři do oblasti Astrachanu, mezi nimi i A. Jáschke, aby se naučili jazyk. 1781 po desetiměsíční cestě dorazili do Tiflisu*, ale cesta zůstala bez 1782 úspěchu. Persie - dnešní Írán (1746-1750) Zinzendorf se v Amsterodamu se­ tkal s arménským kupcem, který ho upozornil na kmen Cheberů**, žijící v Persii. Domníval se, že by mohli být potomky „mudrců z východu". Z tohoto důvodu se Zinzendorf rozhodl vyrazit i k nim. V Persii byla nouze o lékaře. 1738 bylo rozhodnuto vyslat bratrské­ ho lékaře Davida S. Kriegelsteina, plán ale nevyšel. 1743 se vydal na cestu přes Astrachan Dr. August Eller. Ruská vláda ho ale ne­ pustila dál a on cestou domů zemřel.

I

Iz m ir, d r u h é n e j v ě t š í m ě s t o P e r s i e

1746 byli vysláni lékař Friedrich W. Hocker a s ním chirurg Johann Růffer. 1747 v listopadu spolu s karavanou, smě­ řující od syrské pouště do Bagdádu, dorazili do města Ispahán. Měli za sebou strastiplnou cestu, byli zraněni, dvakrát přepadeni a okra­ deni Kurdy. V Ispahánu je k sobě přijal anglický konzul. Zde byli informováni o tom, že většina Cheberů byla krvavě zmasakrová­ na nebo zatýkána, aby odvolali svo­ ji víru. Oba lékaři byli nakonec nu­ ceni zemi opustit. Vraceli se domů přes Egypt, kde Johann Růffer zemřel. Friedrich W. Hocker dorazil domů v únoru 1750. ' d n t ^ n ' I bi is> ' ' ‘ ? r e j m e asijští K a t o v é

105

2. ČÁST

Egypt a Etiopie (1752-1782) 1752 se F. W. Hocker vrátil do Egypta s úmyslem pracovat mezi Kopty. Pracoval v Káhiře jako lékař, učil se arabsky a čekal na povolení vydat se do Abesinie* ke Koptům. Politic­ ké zmatky ale jeho záměru zabrá­ nily. 1755 se vrátil do Evropy. 1756 opět se vydal na cestu, tentokrát spolu s Georgem Pilderem znovu usilovali dostat se do Abesinie. 1758 do října zůstali v Egyptě. Pak ale ztroskotala jejich loď, přišli o lé­ kařské vybavení a museli se vrátit zpět do Káhiry pro nové vybavení. V jednom ze svých posledních do­ pisů napsal Zinzendorf koptskému patriarchovi, aby pro bratry získal povolení k vstupu do Abesinie. Oba ale vážně onemocněli. G. Pilder od­ jel okamžitě domů a Hocker ho ná­ sledoval r. 1761. 1769 přijel F. W. Hocker do Egypta potřetí. Jeho hlavními spolupracovníky byli Johann Danke a John Antes, který byl hodinář. Jelikož cesta do Abesi­ nie byla kvůli nepokojům uzavřena, pracovali bratři v Káhiře ve svých oborech. A protože kázat evange­ lium muslimům znamenalo riskovat trest smrti, začali s překladem bible. J. Dankemu se podařilo dostat se lodí po Nilu do koptské vesnice Benesse. Zde našel mnohé otevřené dveře. Působil zde až do své smrti r. 1772. 106

‘

fťop ^ -po h oř'

I

F r i e d r i c h W il h e l m H o c k e r

Práce bratří v Egyptě měla neob­ vyklý charakter. Bratři navštěvovali koptská shromáždění i jejich kně­ ze, a hovořili s nimi o věcech víry. Nekázali veřejně, ale svojí prostou službou a důvěrou Bohu ukazovali lidem, že člověk není spasen z dob­ rých skutků nebo obřadů, ale živou vírou v ukřižovaného Krista. 1779 bratři byli často v nebezpečí, J. Antes byl dokonce bičován; hrabivý turec­ ký guvernér doufal, že tím získá fi­ nanční odměnu. 1782 zemřel F. Hocker. V tom roce také bratrský synod rozhodl, aby se všichni bratři z Egypta vrátili zpět.

2. ČÁST

MISIJNÍ SNAHY VE VÝCHODNÍ INDII Díky svým kontaktům v Holandsku a k Východo- i Západoindické spo­ lečnosti sídlící v Amsterodamu, se Zinzendorf rozhodl zahrnout do misijního plánu i Východní Indii. Cejlon - dnešní Srí Lanka (1740) 1739 18. ledna byli vysláni August Eller a David Nitschmann (syndikus*) na ostrov Cejlon, který byl holandskou državou. 1740 leden po zastávce v Jižní Africe, kde se setkali s G. Schmidtem, dopluli na ostrov do města Colombo. I sem již dorazil pastýřský list**. Přesto se

zde za podpory místního guvernéra von Imhoffa a duchovního kolonie D. Wetzelia jejich práce ze začátku dařila. ■ v Mugurugampele začali budovat obydlí mezi Sinhálci. ■ 2. dubna se tam přestěhovali a za­ čali navazovat vztahy s domorodci a učit se jejich jazyk. Svoji práci ale neomezili pouze na ně. Navštěvovali také hlavní město, působili mezi přistěhovalci a brzy kolem sebe shromáždili skupinu lidí. Po několika měsících ale mu­ seli práci ukončit. Guvernér zemřel a jeho nástupce pod vlivem pas­ týřského listu nesouhlasil s tím, aby zde pokračovali ve svých „heretických" aktivitách. Bratři byli nařčeni z neslýchaného vměšování.

E

I

h

-----

P e v n o s t F o r t s N e g o m b o n a C e jl o n u

' zplno moc ně ny zostupi e

* * v i/ po zn ám k a Jizm Afrika str. 94

"j

Q J

2. ČÁST

■ 8. října se nalodili a vrátili se zpět do Amsterdamu. Bengálský záliv a Nikobarské ostrovy (1758-1787) 1758 M. L. Zinzendorf dostal od dánského královského dvora nabídku osídlit Nikobarské ostrovy v oblasti Bengálského zálivu, kde měla dánská Vý­ chodoindická obchodní společnost svoji pobočku. Georg J. Stahlmann byl pověřen, aby pro bratry domluvil podmínky. Byla jim zajištěna nábo­ ženská svoboda, směli působit mezi domorodci, křtít je a zakládat sbory. Toto povolení ale platilo pouze pro Nikobarské ostrovy. Než ale bylo možné usídlit se přímo na ostrovech, dostali bratři svolení

PorMuni su B in ar

I

P řís ta v n í m ě s to T ra n k e b a r a je h o o k o lí

108

usadit se v přístavním městě Trankebar (dnešní Tarangambadi) na východním pobřeží Přední Indie, který byl pod správou Dánsko-hallské misijní společnosti. 1759 28. září byla ustanovena první sku­ pina bratří, kteří se začali připravo­ vat na cestu a učili se jazyk. 1760 2. července dorazilo čtrnáct bratří v čele s G. J. Stahlmannem na místo. Získali dům a začali s pěstováním rýže - základní potravinou země. 1761 v srpnu dorazila druhá skupina pod vedením A. Jáschkeho.Ten však brzy zemřel a po něm i jeho manželka. Bratři budovali osadu nazvanou „Bratrská zahrada". Díky jejich ře-

2. ČÁST

meslným i pěstitelským dovednos­ tem se osada brzy stala vyhláše­ ným místem. Bratři čekali na možnost přesídlit na Nikobary, ale Východoindická ob­ chodní společnost tam kvůli častým úmrtím zrušila svoji pobočku. Tím směrem pak nepluly žádné lodě a bratři dlouho hledali možnost, jak se na ostrovy dostat. V mezidobí docházelo mezi bratry a misijní společností k velkému na­ pětí. Společnosti se činnost bratří a jejich misijní aktivity velmi nelí­ bily. Ale Východoindická obchodní společnost s podporou královského dvora držela nad bratry ochrannou ruku.

I

1768 v srpnu se konečně našla příleži­ tost vyplout. Loď plující podobným směrem byla ochotna bratry i s ná­ kladem dovézt na Nikobarské ost­ rovy. I místní guvernér jim s přípra­ vami a vybavením velmi pomáhal. Bratři vezli s sebou i dva dřevěné rozložené domy, které mohly být na místě snadno sestaveny. Šest bratří se vydalo na cestu a za­ kotvili na jednom z ostrovů s ná­ zvem Nankauri. Náčelníci okolních vesnic je přívětivě přijali a dovolili jim usadit se v jejich blízkosti. Začalo ale období dešťů. Také ne­ zdravé prostředí pralesů způsobilo, že tři bratři do konce roku zemřeli, mezi nimi jejich vedoucí a lékař.

M a p a B e n g á l s k é h o z á l i v u a N i k o b a r s k ý c h o s t r o v ů o d J . M . B e llin a (1 7 0 3 - 1 7 7 2 )

109

2.CAST

Ostatní měli velké těžkosti se vůbec uživit. Lodě se ostrovům buď vědomě vy­ hýbaly, nebo měly problémy je sku­ tečně najít, a tak byli bratři mnohdy zcela odříznutí od kontaktů, zpráv nebo i dalších zásob. 1769 byla na ostrově znovu přechodně otevřena pobočka obchodní spo1773 lečnosti, a tím bylo zajištěno i pravi­ delné spojení s pevninou. 1773 dorazily k bratřím na ostrov také další posily z Evropy, což bylo v předchozích letech zakázáno. 1774 dostali bratři dvojstěžník a pozdě­ ji ještě větší loď, díky čemuž mohli udržovat kontakt s pevninou. Pro­ voz byl ale velmi drahý. 1781 jejich loď padla do rukou francouz­ ských pirátů. Tři roky trvalo, než na ostrov přijela další dánská loď. Bratři přežívali ve velmi nuzných a nezdravých pod­ mínkách, stěží si zajistili vlastní ob­ živu. Někteří z nich zemřeli. 1786 Johann F. Reichel, který přijel na vizitaci, se přesvědčil o bezvýchodnosti této práce. Úřady mu také sdělily, že lodní doprava k Nikobarským ostro­ vům je cenově velmi nákladná a že nebude dále provozována. 1787 odjeli poslední bratři z ostrovů a tato snaha, která nepřinesla žádné výsledky, byla ukončena. Z jednadvaceti bratří, kteří sem při­ jeli, se domů vrátilo osm. 110

I

A n d re a s J á s c h k e z e Ž ilin y

Bengálsko - dnešní Indie (1776-1792) 1776 na popud asijské obchodní spo­ lečnosti vyšli z Trankebaru dva bratři Johannes Grassmann a Karl F. Schmidt. Vydali se do Serampuru na řece Ganga, blízko Kalkaty, kou­ pili pozemek a brzy zde našli práci. J. Grassmann pracoval jako zahrad­ ník a K. F. Schmidt byl lékařem. 1782 získali darem od anglického přítele pozemek v Kalkatě. Díky tomu se práce mohla rozvíjet i v této oblasti. 1783 přesídlili také do Patný, kde byla dánská osada. Bratři dostali po-

2.CAST

volení, aby se zde usídlila další skupina. Vnější okolnosti byly pro misijní práci velmi příznivé, přesto bratři narazili na téměř nepřeko­ natelné překážky. Poprvé se zde setkali s vysoce postaveným nábo­ ženstvím, jemuž bylo nutné čelit, a k tomu bratřím chyběly předpo­ klady. Každý pokus získat někoho pro křesťanství tu vyvolával nepo­ koje a hrozilo, že budou brzy ze země vykázáni. 1784 opustili Kalkatu, o tři roky později Patnu.

Závěrem Tím i bratrská kolonie v Trankebaru, založená na podporu misijní práce, pozbyla svůj smysl. Ještě do roku 1792 stále přicházely další posily, ale mezi bratry tu vládlo napětí a neshody. Ředitelství misie rozhodlo r. 1795 zrušit osadu Bratrská zahrada. Vlá­ da pak povolila jejich návrat domů a roku 1803 opustili poslední bratři území Indie.

1792 zrušili osadu v Serampuru. Za celou dobu své práce pokřtili pouze jed­ nu otrokyni.

I

P r v n í k ř e s ť a n é z b r a t r s k é m i s i e m e z i r ů z n ý m i n á r o d y (J. V. H a id t , 1747)

111

2. ČÁST

JEDNOTA BRATRSKÁ V EVROPĚ Také v Evropě se práce Jednoty bra­ trské rychle rozvíjela. Nové sbory vznikaly napříč celou Evropou. 1735 13. března Daniel Arnošt Jablon­ ský, biskup polské větve Jednoty bratrské, konsekroval (s písemným svolením biskupa Kristiána Sitkovia) v Berlíně prvního biskupa obnove­ né Jednoty bratrské. Stal se jím Da­ vid Nitschmann, původem ze Suchdola nad Odrou, jeden z prvních moravských exulantů, kteří přišli do Ochranova. Při konsekraci stáli u D. Nitschmanna dva svědkové Václav Zlatník a bratr Janík. David Nitschmann se stal 63. biskupem Jednoty bratrské*. 1736 6.-9. prosince se v Marienbornu pod vedením hraběte Zinzendorfa konala porada vedoucích bratří. Nejdůležitějším předmětem diskuze byl význam bratrského biskupského úřadu. V něm bratři začali vidět za­ jištění jasně definovaného a nezá­ vislého postavení Jednoty bratrské. Projednávaly se tu také nové mož­ nosti práce Jednoty bratrské v dán­ ské kolonii Pilgerruh v Holštýnsku, v holandském Heerendijku a misie v Surinamu a Severní Americe. 1737 20. května předal král Friedrich Wilhelm I. pravomoc biskupu D. A. Ja­ blonskému (reformovanému du­ chovnímu v Berlíně), aby konse­ kroval druhého biskupa Jednoty bratrské, samotného hraběte Zin­ zendorfa. Konsekrace se uskuteč112

I

D a v id N it s c h m a n n , b is k u p

nila v domě biskupa Jablonského. Přítomen byl David Nitschmann; biskup Kristián Sitkovius z Lešna po­ slal svůj souhlas v dopise. Za svědky byli David Nitschmann (syndikus) a Matthias Schindler. Tato konse­ krace byla vskutku na tehdejší dobu značně neobvyklá, neboť duchovní reformované církve konsekrovali lu­ terána na biskupa třetí církve. ■ odešel z Berthelsdorfu a z Ochrano­ va luteránskýfarář J. A. Rothe. Působil zde patnáct let. Hrál významnou roli při založení bratrského společenství. Později však ztratil nadšení z rozvoje obnovené Jednoty bratrské. ■ uběhlo patnáct let od založení Ochranova a výročí bylo za přítom-

2.CAST

nosti Zinzendorfa náležitě oslaveno ještě větším prohloubením modli­ tebního života. 1740 9. července byl konsekrován na biskupa Polykarp Múller. Dostal na starost teologický seminář v Marienbornu. 1741 25. května v Berlíně umírá Daniel Ar­ nošt Jablonský, vnuk Jana Amose Ko­ menského, biskup polské větve Jed­ noty bratrské, teolog a reformátor. ■ 22. července byl konsekrován Johann Nitschmann starší za biskupa Jednoty bratrské. ■ 13. listopadu byl prohlášen za Vrchního staršího církve sám Pán Ježíš Kristus. Tento úřad doposud zastával některý z bratří. Stávající starší Leonhard Dober svůj úkol v rozvětvující se Jednotě bratrské nemohl unést a úřadu se vzdal. „Touto zkušeností byla Jednota bratr­ ská uchráněná před duchovním pon­ tifikátem. Denní osobní společenství se Spasitelem je podstatou chápání duchovního života. Od prvního oka­ mžiku existence bratrské denomina­ ce je skutečně je jí hlavou Ježíš Kristus, což nakonec mělo vliv na bratrskou koncepci služby, totiž že kazatelé jsou absolutním vlastnictvím Krista a jsou pro službu nezaslouženě posvěceni a že všechny formy práce vykonáva­ né pro Něho a před Jeho tváří jsou si rovny a zasluhují stejnou úctu."26 1742 byla založena další česká bratrská exulantská obec Nízké* v Horní Lu­ žici. Krátce poté odešla z východ­ ních Čech a severní Moravy další

I

B ra trsk é p e d a g o g iu m v N íz k é m

vlna tajných bratří (např. se vystě­ hovala téměř celá vesnice Dolní Čermná). 1744 15. června se stal bratrským bis­ kupem Martin Dober, Leonhardův starší bratr. 1745 26. července se stal bratrským biskupem Augustus Gottlieb Spangenberg. ■ bratři se začali několikrát ročně scházet na konferencích, kde řešili potřebné otázky fungování a chodu církve. 1746 14. června byli v Zeistu konsekrová­ ni na biskupy Friedrich Wenzel Nei' dne'

113

2.CAST

sser, David Nitschmann (syndikus) a Christian Frederick Steinhofer. ■ 25. září byl v Londýně konsekrován na bratrského biskupa John Frede­ rick Cammerhof. ■ byl povolán za sekretáře hrabě­ te Zinzendorfa mladý vychovatel Johannes M. Langguth. Později byl adoptován Friedrichem von Wattewille a stal se baronem von Wattewille. 1747 4. června byli konsekrováni na bis­ kupy Leonhard Dober, Johannes von Wattewille (Langguth) a Albert Anthony Vierort. 1748 10. ledna byli konsekrováni Frede­ rick Martin a Peter Bóhler za bratr­ ské biskupy.

I

G n a d e n fr e i, d n e š n í P ila w a G ó m a

114

■ se narodil Jan Jeník, spoluzaklada­ tel bratrské osady v Rixdorfu, kde se později stal kazatelem a kde působil až do své smrti. ■ umírá v Herrnhagu biskup Martin Dober. Bratrské sbory ve Slezsku 1734 se do pruské oblasti Ober-Peilau stěhuje Ernst Julius Seidlitz, známý dobrodinec exulantů. Zde o sedm let později vznikla po vzoru Ochra­ nova bratrská osada s názvem Gnadenfrei. 1739 9. července byl Ernst Julius Seidlitz v slezském Javoru zatčen a vyslýchán, protože přes zákaz chránil exulanty. Byl propuštěn 21. prosince 1740.

2.CAST

1741 se rodí osada Gnadenfrei. Bratři byli s Ochranovem v čilém kontaktu. 1742 25. prosince vydala pruská vláda bratřím generální koncesi, podle které se mohli usadit kdekoli v prus­ kých zemích a ve Slezsku. Jednota tak byla uznána samostatnou církví, nezávislou na zemských církvích. 1743 13. ledna byl slavnostně v Gnaden­ frei otevřen bratrský sbor. Stát se členem tohoto sboru nebylo vůbec jednoduché. Uchazečům byly klade­ ny otázky, které zavazovaly budou­ cího člena k poslušnosti a kázni. ■ 21. března se zde konalo zvláštní shromáždění s moravskými a slez­ skými exulanty, kterých tu bylo v té době celkem třicet pět. Toho roku

začala výstavba bratrské kolonie. Počet členů brzy vzrostl z 200 na 1 254 přítomných. ■ 27. července dostali bratři od prus­ kého krále Friedricha II. speciální koncesi na zřízení bratrské osady Gnadenfeld*. Začal tu sloužit bra­ trský kazatel Michael Lauterbach. Řadu let však rozvoj brzdily velké překážky - neochota místní lute­ ránské církve, později válka mezi Pruskem a Rakouskem. Až roku 1782 se stal Gnadenfeld samostat­ ným sborem. Do té doby se o bra­ trskou kolonii starali z Gnadenfrei. ■ vznikly ve Slezsku další bratrské osa­ dy Gnadenberg a Gnadeneck** Gnadenberg dostal 5. ledna od krále speciální koncesi, již o dva měsíce později byl sbor slavnostně

TITOPT

■ 1 ^ 1 1 » : . i

I

G n a d e n b e r g , d n e š n í K r u s z y n a u B o le s la w c e

115

2. ČÁST

otevřen. Koncem roku byl dostavěn bratrský sál. ■ 25. srpna v Gnadenecku byl Frie­ drich von Watteville konsekrován na biskupa. ■ přichází Ernst Julius Seidlitz do Nové Soli*, aby zde založil bratrskou osadu. Místo bylo výhodné, protože leželo v blízkosti splavné řeky Odry. Bratři v červnu obdrželi od pruské­ ho krále Friedricha II. zvláštní kon­ cesi a ihned se pustili do budování. Byla naplánována stavba modli­ tebny, sirotčince, lékárny, tiskárny i manufaktury na pruhované plát­ no. Kvůli nevoli některých obyvatel získali bratři městská práva pro toto místo až v říjnu 1743. 1744 bratři počali s výstavbou města. Chtěli zde svobodně žít svůj způsob víry tak, jak jej někteří znali z Ochra­ nova. O šest let později zde žilo na 272 osadníků, přičemž již měli své členy v radě města. Celá kolonie byla ekonomicky samostatná. Bratři vybudovali také nemocnici, školu, lékárnu, hřbitov, cihelnu a provozo­ vali různé typy řemesel i obchodu. Plánovali učinit v Nové Soli sídlo pro slezského bratrského biskupa. ■ do Slezska se přistěhoval biskup Polykarp Múller s úmyslem v Nové Soli založit bratrský seminář, záměr však již nestihl uskutečnit. 1747 17. června Polykarp Múller umírá. 1759 24. září ve třetí válce o Slezsko vtrh­ la do Nové Soli ruská vojska. Jejich jednání bylo nesmírně kruté. Ruso­ vé město zcela zničili a vypálili. 116

I

N ová Sůl

1763 se bratři začali do Nové Soli vracet, aby město znovu vybudovali. 1766 umírá Ernst Julius Sedlitz. 1769 slavnostně otevřeli v Nové Soli nový dům modlitby. Pruský král Frie­ drich II. se snažil urychlit hospodář­ ský rozvoj města a bratři splnili jeho očekávání. Přes svou specifickou vnitřní soudržnost byla bratrská ko­ munita otevřená i dalším místním obchodníkům a bratři se ochotně podíleli na veřejném životě. Dali ce­ lému městu i okolí příklad zdravého rozvoje ekonomiky a celkového po­ řádku ve městě**. Po vydání tolerančního patentu v r. 1781 již do bratrských osad žád­ ní další emigranti nepřicházeli.

2. ČÁST

Rozvoj další činnosti Počátky práce ve Velké Británii byly úzce spjaty s misijní činností. M. L. Zinzendorf zde původně nezamýšlel založit Jednotu bratrskou. Londýn však sloužil jako zastávka misionářů na jejich cestě za moře. 1739 zde byla na popud biskupa Petra Bóhlera v Londýně založena socie­ ta* Fetter Lané, kde později John Wesley (zakladatel metodismu) pro­ žil duchovní obnovení. 1742 v říjnu se kaple Fetter Lané, regis­ trovaná podle tolerančního zákona, stala na britských ostrovech prvním (městským) sborem Jednoty bratrské, který se stal základnou dalších aktivit.

Jednota byla r. 1749 Anglií uznána jako samostatná, protestantská, biskupská církev, legitimní nástup­ ce starých bratří. Výraznou osobou byl i John Cennick, který byl r. 1749 ordinován a působil nějakou dobu jako cestující kaza­ tel. Díky jeho působení vznikaly na mnoha místech skupiny - society. Budování bratrských obcí/sborů se nedělo v Anglii a Irsku za podpory šlechty, ale rostlo díky probuzeným skupinám, většinou v místech, které nebyly anglikánskou církví dosta­ tečně obsluhovány. 1750 byla rozhodnutím biskupa P. Bohlera založena bratrská obec Ockbrook.

V/Sir^/TomU£££££ HAř£lfA7X**C£ I

B u d o va F e tte r L a n é v L o n d ý n ě

117

2.CAST

Dále byl založen Gracehill (1763) a díky působení Benjamina Latroba, představeného bratrských brits­ kých sborů, bylo rozhodnuto o vý­ stavbě bratrské obce Fairfeld (1783). Okolo r. 1750 je již obnovená Jedno­ ta bratrská uznávaná nejen v Anglii, ale i v ostatních evropských protes­ tantských zemích jako samostatná evangelická církev s vlastní biskup­ skou ordinací a vlastní světovou mi­ sií (označována též jako Moravská církev). 1750 6. prosince byl v Ochranově kon­ sekrován na biskupa Georg Waiblinger, který sloužil ve slezských sborech.

I

R i x d o r f - č e s k á v e s n ic e , d n e s s o u č á s t í B e rlín a

118

1751 3. února umírá Christian David, te­ sař a spoluzakladatel Ochranova. ■ 24. září se v Londýně stal biskupem Matthew Hehl. ■ umírá biskup John F. Cammerhof. 1754 14. listopadu se v Londýně stal bis­ kupem John Gambolt. 1756 1. března vznikla na jižním okraji Berlína tzv. česká vesnice Rixdorf. Sasko odmítalo přijímat další exu­ lanty z Moravy i z Čech, a tak češ­ tí bratři (především z okolí Horní Čermné) našli své nové útočiště v Rixdorfu. Po více než dvaceti letech od založe­ ní Ochranova přibývaly i další bratr­ ské osady v jiných částech Německa a také v Holandsku a Dánsku (He-

2.CAST

rendijk 1732, Pilgerruh 1737, Herrnhaag 1738, Neudietendorf 1742, Zeist 1746, Neuwied 1750, Kleinwelka 1751,Gnadau 1761, Christiansfeld 1772, Konigsfeld 1807). ■ 25. dubna byla zahájena generál­ ní konference Jednoty bratrské, na které hrabě Zinzendorf formuloval definici „Moravského bratra": „ Kdo může doložit, že on sám nebo někdo z jeho předků všecko opustil, aby mohl užívat štěstí a svobodu Božího lidu, kdo se tedy všeho vzdá, co Spasi­ tel od něj žádá, až na život/'27 ■ 5. července se stal bratrským bis­ kupem Andreas Grassmann. 1758 12. května byli konsekrováni za biskupy Johann Nitschmann mladší a Nathanael Seidel.

I

1760 9. května umírá hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf, 64. biskup. V té době měla již obnovená Jednota bratrská celkem dvacet dva bratr­ ských biskupů, z toho jich bylo šest rozených Moravanů. 1762 2. srpna umírá Jan Raške, spoluza­ kladatel bratrské osady v Nízkém. 1764 2. července byl zahájen v Marienbornu první ústavodárný generální synod obnovené Jednoty bratrské (více viz str. 154). 1766 1. dubna umírá Jan Leonhard Do­ ber, první bratrský misionář a 75. bis­ kup Jednoty bratrské. ■ odešel do nové kolonie v Sareptě Johann Nitschmann mladší. Půso-

H r o b y M . L Z i n z e n d o r f a a j e h o n e jb l i ž š í c h n a o c h r a n o v s k é m h ř b i t o v u

119

2. ČÁST

bil tam mezi Kalmyky osmnáct let. V Sareptě byl i pohřben. 1769 proběhl v Marienbornu druhý ústavodárný generální synod pod vede­ ním Augusta G. Spangenberga. 1772 v květnu umírá v holandském Zeistu Johann Nitschmann starší. ■ v říjnu zemřel v Betlehemu David Nitschmann. Oba byli bratrští mi­ sionáři a biskupové, rození Mora­ vané. 1773 7. října se narodil Karel August Pácalt, později bratrský misionář a pokračovatel misijního díla mezi Hotentoty v Jižní Africe. Zemřel ve svých 45 letech. 1775 proběhl v Barby další ústavodárný generální synod. I

1777 umírá v Barby Friedrich Wenzel Neisser, další rozený Moravan, velmi pokorný muž a biskup. ■ 24. dubna umírá v Ochranově bis­ kup Friedrich von Wattewille. Byl Zinzendorfovým přítelem z mládí a od samého počátku hořel pro dílo Jednoty. Byl výborným kazatelem, mocným ve slově i v lásce. 1779 29. března v holandském Zeistu umírá biskup, člen ředitelství a ar­ chivář Jednoty bratrské David Nit­ schmann (syndikus). ■ bylo vydáno učení obnovené Jed­ noty bratrské, které zpracoval A. G. Spangenberg s názvem Idea M ei fratrum (Idea bratrské víry). Dílo do češtiny přeložil Jan Jeník. 120

A n d re a s G ra ssm a n n

1781 umírá Melchior Zeisberger, který sloužil především na severu Evropy. 1783 v březnu umírá biskup Andreas Grassman. 1785 2. srpna umírá bratrský misionář Georg Schmidt, který začínal misijní práci v Jižní Africe mezi Hotentoty. Je pohřben v Nízkém. 1786 zemřel Johann Friedrich Kober, vy­ nikající právník, přítel hraběte Zinzendorfa a důležitý Spangerbergův pomocník. Byl členem Jednoty od r. 1747 a zejména na sklonku Zinzendorfova života uměl zdravě krotit jeho idealistické plány. Významně

2. ČÁST

se po právní stránce podílel na prů­ běhu prvních třech ústavodárných synodů. Napomohl tak nové rodící se struktuře obnovené Jednoty. 1788 v Gnadenfrei umírá biskup Johannes von Wattewille. Sloužil v církvi bezmála padesát let. 1792 18. září umírá v Berthelsdorfu bis­ kup August Gottlieb Spangenberg. Po smrti Zinzedorfa se stal jeho ná­ stupcem. Byl to pravý muž týmu. Díky jeho třicetileté službě v Herrnhutu církev vytvořila strukturu, sta­ bilizovala se a upevnila své posta­ vení především na misiích. S velkou vnitřní autoritou a s jasným rozhle­ dem řídil obnovenou Jednotu až do svých 88 let. Diaspora v Livonsku I

Do Livonska (dnešní oblast Lotyš­ ska a Estonska) přinesli křesťanství již němečtí rytíři. Přesto obyvatelé ve skrytu dále obětovali přírodním bohům a provozovali čarodějnictví a nic na tom nezměnila ani reforma­ ce (r. 1521). 1721 po severní válce, která skončila Nystadským mírem, se Livonsko stalo na dlouhou dobu ruskou pro­ vincií. Rusové se ale v zemi neusídlili, a proto si balticko-německá šlechta nadále udržela svou vládu i identitu. Duchovní, kteří studovali teologii v Německu, přinášeli s sebou do Livonska i hallský pietismus. Pieti-

A u g u s t G o ttlie b S p a n g e n b e r g

smus tak získával příznivce i mezi šlechtou. S jeho myšlenkami přišel také zájem o sociální a duchovní si­ tuaci místních sedláků, o budování venkovských škol i o revizi překla­ dů Bible (první překlad do lotyšti­ ny 1689, Nový zákon do estonštiny 1676). Pietistická šlechta usilovala už od začátku o kontakt ke vznikající Jednotě bratrské a hraběti Zinzendorfovi. Bratři byli tedy v Livonsku srdečně očekáváni a vítáni. 1729 Christian David a Timotheus Fiedler navštívili Livonsko. Usadili se na nějaký čas v Rize, kde pracovali jako řemeslníci. Měli blízko k míst­ ním sedlákům a dozvěděli se hodně 121

2.CAST

0 jejich situaci. Christian David se jako první učil lotyšský. Bratři na­ vštívili také Wollmar a Reval (dnešní Tallinn). Toto byl počátek největší diasporní práce Jednoty bratrské v tehdejší době. T. Fiedler r. 1733 pokračoval na misii do Indie. 1736 přijel do Livonska sám hrabě Zinzendorf. Navštívil Rigu, Wollmar a Reval. Kázal v mnoha zaplněných koste­ lech. Jeho osoba i poselství byly nadšeně přijaty nejen šlechtou, ale 1 duchovními a měšťany. To otevře­ lo prostor pro další působení bratří. Zinzendorf vypracoval tzv. „Livonský plán" - vyslat bratry na pomoc často přetíženým luterským duchov­ ním, kteří by o to požádali. Jejich úlo­ hou měly být hlavně biblické hodiny, praktická práce a vedení členů sboru ve skupinách k aktivní práci pro sbor. V pastýřské péči měli být bratři brzy nahrazeni místními věřícími. 1738 byl za podpory bratří založen ve Wollmarshofu učitelský seminář pod vedením teologa Magnuse F. Buntebarta. 1738 zde opět působil Christian David. Podobně jako v Ochranově či Grón1741 sku pomáhal i zde stavět bratrská střediska. Bratři, kteří přicházeli z Ochranova (do r. 1740 jich bylo asi padesát), kázali po celé zemi. Jejich kázání podnítilo probuzení, které se rychle rozšířilo po celém Livonsku. Na severu Estonska a ostrově Osel (dnešní Saaremaa) probuzení za­ sáhlo veškeré obyvatelstvo včetně 122

I

R e v a l, d n e š n í T a llin n ( E s t o n s k o )

šlechty a německých měšťanů. Krč­ my osiřely, nová pracovní morálka zlepšila poměr mezi statkáři a jejich poddanými. Místnosti a prostory brzy nestačily pojmout věřící, takže se shromáždění konala v lese pod širým nebem. Po bouřlivých začát­ cích začali bratři budovat pevnou strukturu a vedení jednotlivých sbo­ rů postupně přebírali do rukou „míst­ ní věřící". Na některých místech zřídili sbory podle ochranovského vzoru. Tím docházelo také k pochopitel­ nému napětí s luteránskou církví. Bratři pracovali jako lékaři, učitelé nebo řemeslníci a také se stara-

2.CAST

li o probuzené Lotyše a Estonce v jednotlivých církevních okrscích. Získávali srdce místních sedláků kázáním v jejich jazyce a laskavým přístupem. Tím zlomili pouto ne­ návisti obyvatel vůči všemu ně­ meckému, která byla způsobena krutovládou tehdejší německé šlechty. Velkým průlomem byla pastorační a osvobozovací služba z démonic­ kých vazeb ke starým pohanským

F I N

I

L A

N

D

C~j{eqni \Su eci{

T ^

r7

A

E

zvykům. Po těchto rozhovorech chodili poddaní za svými pány a vraceli jim ukradené věci. A místní obyvatelé sami ničili místa pohan­ ských obětí a posvátné háje. 1739 se scházelo ve shromážděních pra­ videlně asi 5 000 lidí. 1740 přicházeli do Livonska další brat­ ři, mezi nimi i Johann Nitschmann mladší.

D V C A T T V S ,

mrmiřrvm

■ íacus varujpscm m gcyrr a Perryjttur m láryiruO. i

CCCS.X.Jbum *.

A1

L IV O N i: A E NOVA D E S C K IP T I O, fo a n n c (P o rtzm tio

Scalk rufluvium ýfrm anúvr.

^■Pawerwof! '•

LfiAKAi

I

O b la s t L iv o n s k a z le t 1 5 7 3 -1 5 7 8

123

2. ČÁST

1742 přišel také lékař a teolog David Sigmund Kriegelstein, který byl vyslán z Ochranova, aby převzal řízení livonské práce. ■ koncem roku bratři pracovali mezi 14 000 až 15 000 místními věřícími.

iélaffiíaé garrtgaě of)tmreifíDrilíefaé/ un no

jauna pamattotaé íaf;m

1743 16. dubna byl vydán výnos ruské carevny Alžběty, který zakázal čin­ nost Jednoty bratrské v Ruské říši. Jednota bratrská zde ale v činnosti pokračovala a došlo tak k pronásle­ dování.

famumuMqňtju tčtjlaljbfcbami měřícPmnapm íwríjfricínn pat* toWni.

V Petrohradě byli v té době zatčeni bratři, kteří se snažili dostat ke Kalmykům. Tam byli uvězněni i bratři z Livonska, někteří zemřeli mučed­ nickou smrtí. Práce v diaspoře se tím nezastavila, ale prožívala čas utrpení. 1747 byl zatčen i David Sigmund Kriegel­ stein. Po dvanácti letech věznění byl propuštěn a poslán do vyhnan­ ství do Kazaně, kde v r. 1760 zemřel. 1764 došlo opět k novému rozmachu diasporní práce. 1801 se stal ruským carem Alexandr I., který byl velmi otevřený evropské­ mu křesťanství a Jednotu bratrskou dokonce podporoval. Práce Jednoty bratrské tu rostla až do poloviny 19. století. Bratři stavěli na pozemcích statků dře­ věné modlitebny. Dle existujícího seznamu jich zde do r. 1840 vznik­ lo 253. Do r. 1854 jich bylo 276, s 83 272 členy. 124

$ur fríf>t ué tt>aifřefminu fcfccfňm no pirřfcfianatf. SKfijnwfc1,

I

pe« 2ef>řaba jja jííi

174* ©afcfca.

__________

1

B r a t r s k ý z p ě v n í k v l o t y š t i n ě , R é v a ! /7 4 2

Jednota bratrská měla poměrně velký vliv na sociální a hospodář­ ský život v zemi. A tak se bratrsky zaměřená baltická šlechta otevřela estonskému a lotyšskému způso­ bu života a podporovala národ­ nostní probuzení lidu. 1857 rozhodl generální synod o zm ě­ ně struktury práce Jednoty v Livonsku. Synod zrušil specifický ochranovský charakter, na který byli místní věřící zvyklí. Toto roz­ hodnutí však narušilo duchovní život místních členů a mnoho jich z Jednoty odešlo. Společenství se zmenšovala. Mnoho modli­ teben zůstalo prázdných a byly

2. ČÁST

prodány nebo předány místní lu­ teránské církvi. Práce v diaspoře trpěla škodu tím, že se stále více přizpůsobovala místní církvi. Ta to sice vítala, ale ztrácela tím rys du­ chovního probuzení, které právě specifickým ochranovským půso­ bením získala. 1903 zde zbylo pouze pár bratří, kteří mohli svobodně působit. Ale Jed­ nota již neměla prakticky žádný vliv na církevní a veřejný život, který by byl srovnatelný s tím dřívějším. Válka r. 1914 a revoluce r. 1918 zcela změnily celkovou situaci a donutily Jednotu k úplnému opuštění této oblasti.

I

Závěrem V 18. století navštívili bratrští mi­ sionáři celkem dvacet čtyři zemí a národů a ke konci století pomohli téměř 15 000 lidí obrátit se ke Kris­ tu. To rozhodně není málo a určitě můžeme být i dnes vděčni za dílo Moravských bratří. Při pohledu na současnou mapu rozmístění sborů světové Jednoty bratrské můžeme konstatovat stej­ ně jako tehdy William Carey: „ Po­ hleďte, co tito Moravané vykonali!" Lze říci, že Jednota bratrská v 18. sto­ letí nesla pohanům především zvěst o Kristu ukřižovaném, o jeho utrpe­ ní a vykoupení z jejich hříchů.

B r a t r s k á m i s i e v e s v ě t ě v 18. a 19. s t o l e t í

125

2.CAST

MISIE 19. STOLETÍ V 18. století pracovala Jednota bra­ trská na misiích mezi pohany prak­ ticky sama. Od počátku 19. století začínaly s misií mezi pohany i jiné skupiny. Šlo především o anglické misijní společnosti. Jednota tak zís­ kávala zkušenosti od druhých a i jí samotnou to vedlo k ještě větší hor­ livosti v této činnosti. V Evropě se stále více probouzel zájem o výsledky této práce a Jednota tím získávala pro tuto službu více finanč­ ních darů a další podporu. I když v této službě duchovně rostla, neopouštěla svůj původní způsob práce. Nešlo jí o hromadné pokřesťanštění celých území a národů, ale stále se zaměřo­

I

K a fro v é p ři p r á c i

126

vala na srdce jednotlivce a vedla kaž­ dého k osobnímu vztahu s Kristem. Na některých místech se misie přero­ dila již v samostatnou práci, některé oblasti museli bratři opustit a na ji­ ných místech se práce teprve rodila.

JIŽNÍ AFRIKA Ve východní oblasti jihoafrického Kapska žili Kafrové; jejich území hraničilo s územím Hotentotů (viz str. 93). Mezi Kafry (od 1818) 1818 byla založena stanice Enon, která byla spíše přípravou na misii mezi

2.CAST

Kafry, protože v okolí žili převážně Hotentoti. Misijní práce zde začínala pomalu i díky tomu, že Kafrové opakovaně válčili s Angličany. Mnohdy to byly velmi kruté a krvavé bitvy. 1827 náčelník Da Bauana pozval bratry, protože si přál, aby misijně pracova­ li mezi jeho lidem. Setkání se účast­ nili bratři Hanz P. Hallbeck a Fritsch. 1828 založili první stanici Silo. Kromě Kafrů tam začali přicházet i Ho­ tentoti, což přinášelo napětí. Ještě dlouho poté bylo nutné, aby se ko­ naly dvoje různé bohoslužby. 1850 vznikla stanice Gošen. Rok na to ale vypukla válka, bratři museli uprch­

I

nout a obě stanice byly zničeny. Po několika letech v nich práce opět pokračovala a kromě misijních domů zde byly vystavěny i školy. 1859 přibyla další stanice v Engotini. Dále byly zakládány stanice v ob­ lasti Tembuland, kde pracoval mi­ sionář Heinrich Meyer za podpory náčelníka Zibi. V dalších letech se práce také rozšířila do měst: Queenstown, Est London. 1875 otevřeli stanice Elukolweni, Tinana, Bethesda a další. 1905 Misijní práci mezi Kafry se také vě­ noval František Chleboun, český misionář, který zde pracoval pře­ devším ve stanici Enon v letech 1894-1913.

M is io n á ř m e z i K a fry

127

2. ČÁST

1901 byl otevřen učitelský a misijní seminář pro domorodé učitele a spolupracov­ níky. Ti byli pevní ve víře a pro bratry velkými pomocníky v dennodenní službě. Kafrové, kteří ztratili svoji poli­ tickou samostatnost a museli se pod­ řídit životu v koloniích, nahlíželi totiž na misionáře spíše jako na politické agenty než na opravdové přátele. Proto také práce pokračovala pomalu. 1906 zde působilo devadesát osm evan­ gelistů, třicet pět misionářů a sedm domorodců. Pečovali o 8 771 lidí. 1930 měla Jednota bratrská v této části Jižní Afriky již 126 učitelů na šedesáti jedna základních školách. Kromě nich vznikly i tři odborné střední školy. Obě jihoafrické provincie - západ­ ní i východní pracovaly odděleně a samostatně. I když rozdělení této práce bylo opodstatněné, způsobi­ lo hluboce zakořeněné dlouhodo­ bé problémy odcizení, oddělených struktur i podezření. 1976 na Unity synodu na Jamajce bylo rozhodnuto, aby se obě provincie spojily v jednu. ■ nastal dlouhý proces. Celou situaci stěžoval i velký problém té doby jihoafrický apartheid, který strikt­ ně upřednostňoval práva bělochů a podněcoval rasovou diskriminaci. 1980 bylo v Jižní Africe přes 90 000 členů a zhruba sedmdesát pět sborů. 1986 byla ustavena komise, která praco­ vala na sjednocování obou provincií. 128

I

N e d ě l e v b r a t r s k é s t a n i c i (J. A f rik a )

1998 byla přijata nová ústava a od té doby působí Jednota bratrská v Již­ ní Africe jako jedna provincie.

JIŽNÍ AMERIKA - Britská Guyana* (od 1835) Oblast okolo řek Essequibo, Demerara a Berbice patřila původně pod holandský Surinam, kde misionáři působili mezi Arawaky (viz str. 88). Po různých změnách vlád se dostala r. 1802 natrvalo do rukou Angličanů. 1835 zde probíhala misie mezi černochy. Působili zde manželé Colemanovi 1838 a později Hamannovi, ale práce byla

2. ČÁST

pro nezájem a značné těžkosti opět ukončena. 1878 na pozvání majitele plantáže přijeli z Barbadosu tři domorodí bratrští misionáři - Henry Moor, A. Pilgrim a učitel Robert E. Potter. Začali praco­ vat mezi černochy a mulaty. Většina z nich byli již křesťané, někteří i členy Jednoty bratrské z jiných oblastí. (Po skončení otroctví se černoši stěho­ vali na různá místa za prací.) Spolu s péčí o jednotlivé skupiny se bratři starali i o vzdělávání a budovali školy. U ústí řek Demerara a Berbice vzni­ kaly postupně stanice/sbory Grahams Halí (1878), Beterverwachting zvaný Tabernackle (1883), Queenstown (1902) a další.

I

Na tomto rozvoji se nejvíce podílel i domorodý pracovník John Dingwall, který po Henrym Moorovi pře­ vzal vedení celé práce (působil zde až do r. 1944). 1907 se Guyana stala samostatnou misij­ ní provincií Jednoty bratrské s vlast­ ními řády. Misionáři začali také pracovat mezi pohanským kmenem (britsko-indičtí Kuliové). Tato práce se ale nemohla plně rozvinout z důvodu nedostatku spolupracovníků i fi­ nančních prostředků. Přibývaly další skupiny černochů, o které se bratři starali. Toto obdo­ bí bylo pro Guyanu nejplodnější.

M is ijn í m a p a B r it s k é G u y a n y

129

2.CAST

Vzniklo zde celkem deset misijních stanic, měly 3 600 členů, tři ško­ ly, 950 dětí a 600 žáků nedělních škol. V hlavním městě Queenstown založil J. Dingwall Střední školu J. A. Komenského, která měla zhru­ ba 1 000 žáků. 1966 poté, co se Guyana osamostatni­ la a stala se nezávislou zemí, byly všechny místní školy zestátněny. Guyana je dodnes misijní provincií Jednoty bratrské.

STŘEDNÍ AMERIKA NIKARAGUA (od 1849) Na základě informací o těžkých podmínkách indiánů Miskito na Po­ břeží Moskytů* rozhodl generální synod Jednoty bratrské r. 1848 vy­ slat misionáře do této oblasti. 1849 14. března dorazili do hlavního města Bluefields Heinrich Gottlob Pfeiffer s manželkou, Johann Eugen Lundberg a E. Kandler. Se schvále­ ním anglického konzula i indián­ ského náčelníka zde začali praco­ vat. Pfeiffer navštěvoval lidi a kázal, Lundberg se věnoval výuce a brzy otevřel školu. Věnovali se nejprve anglicky mluvícímu obyvatelstvu a založili první stanici. 1856 po vizitační návštěvě z Ředitelství mi­ sie byl na místo Pfeiffera povolán Gu­ stav Feurig, dosavadní misionář na Jamajce. Cílem změny bylo zaměřit se především na práci mezi indiány. 130

' oblast zahrnujíc i východní po b tť /i

hi*c:rnd aru,

2. ČÁST

1881 nastalo probuzení, které začalo v malém a brzy se rozšířilo po celém pobřeží. Většina obyvatel bez rozdílu rasy si se strachem jasně uvědomo­ vala svoje hříchy. Lidé byli následně Bohem naplněni pokojem, radostí a jistotou odpuštění. Sami vyhle­ dávali misionáře s prosbou o křest a biblické vyučování. Přicházeli v zá­ stupech i z těch nejodlehlejších míst. Sedm misionářů, kteří zde v té době byli, sloužilo od rána do večera. Rychle vznikaly další indiánské mi­ sijní stanice - Quamwatla a Yulu (1884), Sharon a Twappi (1886), s povolením tři stanice na severu za hranicemi* - Dakuta (1893), Sandy Bay a Wasla (1896) a další (do r. 1906 jich bylo šestnáct). 1899 Nikaragua procházela politickými i hospodářskými těžkostmi, což misii 1914 velmi poznamenávalo. Místní vláda také rozhodla o tom, že španělština bude úřední řečí a zavedla nový škol­ ní systém, který ale vedl k uzavření všech doposud fungujících bratr­ ských škol. Bylo jich šestnáct. Misie pokračovala dál, bratřím se da­ řilo pronikat hlouběji do vnitrozemí, a tam místo dalších misijních sta­ nic zakládali kazatelské stanice (do r. 1912 - šedesát osm). Z misionářů se stali hlavně cestující kazatelé. V mezidobí proběhla další revoluce, která opět zaručila svobodu církvím i školám. Nastal tím ale i tlak ze stra­ ny sílící katolické církve. Navíc generální synod Jednoty bra­ trské rozhodl r. 1909 o celkovém utlumení práce na misiích vůbec. Někteří bratři byli z misie odvoláni,

I

D o m o r o d í ry b á ři

někteří kvůli podnebí onemocněli nebo zemřeli. Na jejich místa bylo třeba najít místní pomocníky. 1914 vedení práce převzal Guido Grossmann. I přes nedostatek misionářů vstoupilo do služby čtyřicet šest místních evangelistů a deset po­ mocníků. Bratři pracovali v místě svého působení, vyučovali a ještě sloužili jako cestující kazatelé. Podařilo se jim dostat i k indiánům Sumu, kteří žili ve svém menším teri­ toriu. V r. 1912-1913 byli první Sumu pokřtěni, přestože kontakt s misio­ náři byl i nadále jen občasný a indiá­ ni se často stěhovali podél řeky. uí

u /i-n u H o n clw ciu i

131

2. ČÁST

1919 převzal Herbert Cruickshank z Ameriky vedení místních bra­ trských škol. Po jejich násilném uzavření (r. 1900) se postupně dařilo na mnohých místech školy obnovovat. Chyběly ale jak pro­ středky, tak i učitelé. Cruickshankovi se podařilo přesvědčit i vládu, že bratrské školy budou pro zemi přínosem. A tak jejich počet opět narůstal. Bratři byli i zkušenými zdravotníky a v dobách epidemií velmi pomá­ hali všem potřebným. 1923 vznikla další stanice Bilwi, a tím již na pobřeží nebyla žádná vesnice bez bratrské misie. ■ byla založena i stanice Musafas, která se stala pevnou základnou pro práci mezi indiány Sumu. Hned na počátku se jich 200 přihlásilo ke křtu. Bratři se dále soustředili na misii ve vnitrozemí, kde byli dobře přijímá­ ni. Misionáři si rozdělili území a kaž­ dý pak pečoval o svoji oblast jako cestující kazatel. Vznikala tím jistá síť kazatelských stanic. Především v povodí řeky Wangksfluss tak měli do r. 1929 ve všech vesnicích (kromě jedné) základ křesťanského sboru. Dalším směrem, kam se misie mohla posouvat, byl sever - oblast Hondurasu, kde také žili Miskito in­ diáni (více viz str. 147). 1925 vedení a správu misie v Nikaragui převzalo Ředitelství v americkém Betlehemu. Doposud bylo spravo­ váno z Ochranova. 132

I

S t u d e n ti m i s i jn í š k o l y v e W a s la

■ G. R. Hearth zrevidoval a opět vydal Nový zákon v řeči Miskito. Bible byla překládána postupně, první části Nového zákona vyšly již v r. 1889. 1926 G. R. Hearth zpracoval a vydal mluv­ nici a slovník Miskito. Byla také ote­ vřena první misijní škola. 1930 fungovalo již dvacet dva denních škol s 1 218 žáky a čtyřicet devět ne­ dělních škol s 6 005 žáky. Deset misionářů a dvacet dva míst­ ních evangelistů pracovalo na čty­ řiceti třech stanicích a devatenácti kazatelských místech. Ve sborech byla zhruba Kreolů, kteří mluvili anglicky, 2h indiánů s různými Mis-

2.CAST

kito dialekty. V některých místech bratři kázali i Španělsky.

MISIJNÍ SNAHY V AUSTRÁLII Provincie Viktoria (1850-1907)

1931 byla pro indiánské sbory poprvé vy­ tištěna Hesla Jednoty bratrské. V Bluefieldsu byla otevřena střední škola, nazvaná Collegio Moravo. Po r. 1950 měla přes 600 žáků. Dodnes je tu Jednota bratrská rozšířena hlavně na východním pobřeží Ni­ karagui, kde byly postupně vybu­ dovány i nemocnice v Bilwaskarma a Puerto Cabezas. V těchto městech byl kromě škol rovněž zřízen teolo­ gický seminář. 1974 se Nikaragua stala samostatnou provincií Jednoty bratrské s 80 000 členy.

I

V Melbourne žilo v r. 1835 asi 14 000 přistěhovalců, v okolí města kolem 15 000 primitivních domorodců, často kanibalů. Přestože byli v převaze, cho­ vali se k nim kolonisté jako k otravné, nebezpečné a škodící zvěři a snažili se je vyhladit. Později vydala australská vláda zákon na jejich ochranu, platil však pouze pro ty, kdo žili v rezervaci. 1848 rozhodl synod v Ochranově zahájit misii mezi australskými domorodci. Guvernérem australské provincie Viktoria byl Charles Joseph La Trobe, člen Jednoty bratrské a bratr sekretáře londýnské bratrské misie.

M is ijn í s t a n ic e v B lu e fie ld s u

133

2. ČÁST

1850 26. února přistáli v Melbourne vysla­ ní misionáři Andreas Táger z Nízkého a Friedrich Spiesecke z Gnadenbergu.

1858 usadili se na vládou doporučeném místě v oblasti Wimmera (severozá­ padně od Melbourne).

1851 snažili se o práci v Boga-See na řece Murray (asi 300 km severně od Mel1856 bouřné). Často byli na cestách, vy­ hledávali domorodce, učili se jejich jazyk, ale žádné výsledky to nepři­ neslo. Dlouho trvalo, než dostali po­ volení usídlit se na pozemku, o kte­ rý ale záhy opět přišli. Další těžkosti i nebezpečí, kterým byli vystaveni, vedly k tomu, že bratři tuto práci vzdali a vrátili se bez vědomí Ochra­ nova zpět domů.

1859 založili stanici Ebenezer, učili se ja­ zyk a otevřeli školu pro domorodce. Tím pozvolna získávali jejich srdce.

1857 generální synod povzbudil do obno­ vení této misie, a tak byli do Austrálie vysláni F. W. Spiesecke a F. Hagenauer.

I

1860 byl pokřtěn první z nich, chlapec Pepper. Domorodci se jen velmi zvolna vzdávali svého původního životního stylu. Postupně se ale usazovali, učili se hospodařit, pěs­ tovat zeleninu a obdělávat pole. 1863 vznikla další stanice Ramahyuk. Jedinému ale nemohli bratři zabrá­ nit. Domorodci umírali velmi mladí a i jejich děti, kterých se rodilo málo, byly slabé a nemocné.

M is ijn í o b la s t i V ic t o r ia a Q u e e n s la n d ; a u s t r a ls k ý d o m o r o d e c

134

2. ČÁST

1903 z tohoto důvodu byly postupně za­

vřeny obě stanice a zbytek domo1907 rodců byl převeden do jiných míst. (1906 zde pracovali manželé Hagenauerovi a starali se o dvacet jedna pokřtěných.)

1895 J. Ward zemřel, ale jeho žena praco­ vala dál, především ve škole, domo­ rodci jí říkají,,maminka". ■ byl zde postaven kostel, fara, škola, řemeslné dílny, hospodářské budo­ vy a třicet domků pro domorodé obyvatele. Těch postupně přibývalo.

Queensland (1891-1919) 1891 na severu Austrálie v Queenslandu vznikla za podpory australské presbyterní církve nová práce. Ře­ ditelství misie sem vyslalo Jamese Warda s manželkou a N. Heye. Na poloostrově Kap-York založili sta­ nici Mapoon. Nezdravé podnebí, sucho, neplodná země, protivenství ze strany bělochů - tomu všemu museli misionáři čelit. Domorodci se však brzy stali jejich přáteli.

I

M is ijn í d ů m

1896 proběhl první křest a byly vybudo­ vány další stanice Weipa a později Aukurum (1904). Bratři přicházeli i se zdravotní péčí a domorodci přestávali předčasně umírat. Přestože se někteří domo­ rodci opět vydávali na svá putování a vraceli se k pohanskému způsobu života, práce zde rostla. 1907 bylo v Mapoonu padesát jedna pokřtě­ ných a ve Weipa dvacet pokřtěných.

v M a p o o n - s e v e r n í Q u e e n s la n d

135

2. ČÁST

1919 bylo celé dílo předáno presbyterní církvi Austrálie a Tasmánie, která také misii finančně podporovala.

LADAK A JIŽNÍ ASIE (od 1856) 1850 na konferenci Jednoty v Ochrano­ vě se bratři usnesli podniknout mi­ sii mezi Mongolci v centrální Asii. K tomu byli povoláni Johannes E. Pagell a August W. Heyde. Zača­ li se učit mongolsky a také sbírali zdravotnické a chirurgické znalosti. Vzhledem k tomu, že kvůli ruským úřadům nebylo možné putovat přes Rusko, zvolili bratři cestu přes Indii. 1853 trvala jejich těžká a strastiplná ces­ ta. Z Kalkaty, kam dopluli, putovali 1856 pěšky na severozápad přes prů­ smyky hor do Západních Himálají dnešního Kašmíru. Na třech místech se snažili překročit čínské hranice, ale vždy byli vykázáni zpět. Roz­ hodli se proto založit misijní stanici co nejblíže hranic, kdyby se situace změnila. Oblast Ladaku byla ale ne­ bezpečná, proto zvolili oblast Lahul, kde také sídlili mongolští obyvatelé.

I

K lá š te r v K y e la n g u

1856 založili stanici v Kyelangu, kde kou­ pili pozemek a vybudovali dům.

Bratři začali kázat evangelium i v okolních vesnicích a oblastech. A tam, kde naráželi na nezájem a uzavřenost, rozdávali alespoň tis­ koviny těm, kteří se chtěli učit číst. Bratři založili v Kyelangu školu, po­ skytovali zdravotnickou péči, po­ máhali rozvíjet hospodářství. Jejich manželky pracovaly mezi ženami, mj. je učily plést vlněné ponožky, což dodnes zůstalo místní tradicí.

1857 dorazil k nim třetí misionář Heinrich A. Jáschke. Ten měl za úkol přeložit bibli do tibetštiny. Kromě biblických příběhů překládal i různé traktáty a učebnice, které mohli tisknout na litografickém tiskařském stroji.

1865 byli pokřtěni první dva muži. Do oblasti Lahulu přišli další služební­ ci. A. W. Heyde začal později pracovat na revizi tibetského Nového zákona. V Kyelangu se obraceli především Ladakové, kteří ze své oblasti museli

Kyelang

136

2. ČÁST

utéci a kteří se plánovali vrátit zpět. Mezi Ladaky a domorodým obyva­ telstvem vznikalo napětí. Během první světové války misio­ náři odešli, ale pracoval zde dál do­ morodý evangelista. Po válce se mi­ sionáři vrátili a pracovali zde až do r. 1940. Kvůli druhé světové válce museli ale zemi opustit, a tak byla práce v Keylangu později zrušena. Zůstal zde jen kostel a hřbitov a ro­ dina Phuntsogovi. Puh 1865 byla založena druhá stanice v Puh. Vesnice byla na obchodní stezce, dva dny cesty od Tibetu. Pracovali zde manželé Pagellovi. Ze začátku je lidé nepřijímali, ale J. E. Pagell byl

I

také dobrý zdravotník, a tím se stal známým. V Puhu se scházelo 40-50 lidí, ale pokřtěných bylo jen málo. 1883 Pagellovi zemřeli na tyfus a misie málem zanikla. Problémem zde byla velká chudoba a nedostatek jídla. Mnoho dlužníků se muselo prodat na nucené práce. Bylo nebezpečí, že zde vyrostou tzv. rýžoví křesťa­ né, kteří budou přicházet jen kvůli darům a jídlu. Příchodem misio­ náře Theodora Schreva se situace měnila. Založil továrnu na zpraco­ vání vlny a také zařídil levné osivo pro nejchudší a znovu otevřel ško­ lu. Pastýřská péče byla přesto velmi obtížná. Křesťany se stávali většinou členové nižších vrstev, což vyvolá­ valo dojem, že křesťanství je jen pro

M is ijn í s t a n ic e v P u h (P o o )

137

2. ČÁST

chudé, a vyšší vrstvy se na ně dívaly s despektem. V r. 1924 byla v Puhu práce misionářů ukončena. Ladak - Leh 1885 v oblasti Ladaku u města Leh byla založena třetí stanice. Misijní budo­ vy i kostel patřily vládě a bratři pla­ tili nájem (cizinci zde nemohli nic vlastnit). Bylo to strategické místo, hlavní město oblasti Ladaku. 1887 zde byla otevřena škola a také lé­ kařská praxe a později nemocnice, kterou vedl lékař Karel Marx. O čtyři roky později však zemřel na tyfus. Dlouho nebylo možné K. Marxe na­ hradit. 1897 přišel doktor F. Ernest Shave a ne­ mocnice i škola byly opět otevřeny a práce znovu pokračovala. V době první světové války byli však němeč­ tí misionáři posláni do internačního tábora. Po válce se zde jako doktoři střídali Švýcaři a také Britové. 1897 byly založeny ještě stanice Šimla, Chini a Kalatse. Kromě Kalatse prá1900 ce v ostatních opět zanikla během pár let. Někde bratři narazili na ne­ dostatek pracovníků, někde na pro­ blém s jazykovými rozdíly. 1906 pracovalo v celé oblasti na pěti mís­ tech deset mužů a třináct žen. Sta­ rali se o 150 lidí. V Keylangu i v Lehu se postupně zří­ dily útulky pro karavany s názvem Gospel Inn. Práce zde byla ale nes­ mírně těžká. 138

I

F r i e d r i c h E u g e n P e t e r, b i s k u p

1920 navštívil Leh biskup A. Ward z Lon­ dýna a také ordinoval první služeb­ níky - Josepha Gergana a Dewazunga Danu. 1927 byl konsekrován Friedrich Eugen Peter, první a jediný biskup západní himálajské provincie. Sloužil zde do r. 1936. Přestože v Ladaku pracovali míst­ ní evangelisté i pomocníci již delší dobu samostatně, nechtělo Ředi­ telství misie přenechat kompeten­ ce místním. To mělo na život sboru špatný dopad. 1945 došlo konečně k osamostatnění.

2. ČÁST

Mnoho let zde pracoval Eliyah Thsetan Phuntsog, původně z Keylangu. Vystudoval teologii a později se podílel na revizi Nového zákona v tibetštině. Po druhé světové válce proží­ vala země ekonomické těžkosti a v r. 1947 začala indicko-pákistánská válka o Kašmír. Mnohá města obsadil Pákistán. Misionáři ve vál­ ce trpěli, byli často zatýkáni. (Spor o Kašmír se vlekl až do r. 1972.)

^ • ^ O ^ g j- ív a -

1967 na Unity synodu dostalo dílo sta­ tus Dílo světové Jednoty bratrské, tzv. Unity Undertaking, a bylo fi­ nančně podporováno všemi pro­ vinciemi. 1980 měla Jednota bratrská v Ladaku tři sbory: Leh, Kalatse a Shey. V současné době má toto dílo sta­ tus Misijní oblast Jednoty bratrské Jižní Asie a spadá pod péči britské provincie. Rajpurvlndii V padesátých letech byl Tibet ob­ sazen čínským i kom unisty, a to způsobilo exodus Tibeťanů do In­ die. Část se jich usadila v Mussoorie na úpatí Himalájí, kde právě E. T. Phuntsog dokončoval revizi Nového zákona v tibetštině. Rozho­ dl se začít práci s dvěma sty tibet­ skými rodinami. Tak zcela nečekaně vzniklo v Indii nové dílo Jednoty. 1957 byl v Rajpuru u města Dhaka (vý­ chodní Indie) založen ústav pro děti

I

U k á z k a tib e ts k é h o p ís m a

tibetských uprchlíků, později z něj vznikla internátní škola. 1961 otevřeli zde výrobu malých domků pro utečence a pomáhali jim s jejich stavbou. 1963 v Rajpuru také otevřeli open air school, ze které vyrostl současný Moravský institut - Zhan-phan-ling*. E. T. Phuntsog se stal jejím ředitelem a působil zde do r. 1971. Od r. 1980 je ředitelem institutu jeho vnukThsespal Kundan. 1995 navštěvovalo m oravský institut 228 muslimských a Hindů dětí.

/n a m e tu i „místo do bré p ro d ru h é ‘

139

2. ČÁST

ALJAŠKA (od 1885) 1884 bratři osloveni vrchním školním inspektorem pro Aljašku Dr. Sheldonem Jackonem, bývalým mi­ sionářem, vyslali dva bratry ze severoamerické větve Jednoty bra­ trské na průzkumnou cestu. 1885 zde bratři William Weinland a John Killbuck založili stanici Bethel, kde s velikým úsilím postavili dům. Začali se učit jazyk Eskymáků, ale zatím ká­ zali anglicky za pomoci překladatele. V příštím roce založili i školu, která se brzy rozrostla. Díky vlivu misionářů opouštěli Eskymáci pozvolna svá iglú, stavěli si dřevěné domy a učili se také pěstovat zeleninu. W. Weinland těžce snášel zdejší pod­ nebí a musel Aljašku po dvou letech opustit. Killbuck zde s manželkou zů­ stal sám a musel být kazatelem, uči­ telem, doktorem, lovcem, rybářem a tesařem zároveň. Jeho manželka se kromě rodiny starala o sedmnáct es­ kymáckých dětí, které měli u sebe na výchovu. Tím byl položen základ prv­ ního eskymáckého dětského domova. 1887 J. Killbuck začal kázat domorodcům v eskymáčtině. Ti s radostí přijímali zprávu o Kristově oběti i Boží lásce a díky tomu rostl počet poslucha­ čů. O rok později bylo prvních osm Eskymáků přijato za členy sboru. J. Killbuck totiž zjistil, že byli již pokřtěni řeckokatolickým knězem v době, kdy země ještě patřila Rusku. ■ vznikla další stanice Karmel - práce zde ale nepřinesla výsledky, a tak byla stanice opět opuštěna. 140

I

P ř e d e v š í m r y b y ž i v í a l ja š s k é E s k y m á k y

Dílo se potýkalo s těžkostmi. Nejpr­ ve misie patřila pod americkou pro­ vincii Jednoty bratrské, později ji převzalo Ředitelství misie v Němec­ ku a po druhé světové válce se opět vrátila pod americkou provincii. Do oblasti také přicházeli další pracov­ níci, často se tu ale střídali a chyběl stabilní tým. 1892 byla založena severně od Bethelu další stanice Ogavig, která ale po r. 1908 nebyla dále obsazena. 1901 byl otevřen v Bethelu první sirotči­ nec a později také finanční a strojní škola, které byly uznávány i kolonis­ ty a vládou. Finance přinášela i malá

2.CAST

pila, kterou bratři původně zřídili kvůli výstavě stanice a také chov sobů. První stáda dostala stanice od vlády (1 046 kusů) a V3 se stala majetkem misie. O chov se starali hlavně domorodci. 1903 založená stanice Quinhagak se stala dalším centrem pro Eskymáky žijí­ cí v mnoha vesničkách v okolí. Věž kostela, který bratři postavili, dlouho sloužila i jako maják pro blízký přístav. 1909 přicházelo na Aljašku stále více lidí (hledači zlata), Bethel se stal vý­ znamným místem a misionáři začali pracovat i mezi nimi. 1915 byla založena další hlavní stanice Kwigillingok.

I

1925 byla postavena stanice Nupapitsinghak, kde se bratři věnovali pře­ devším dětem. Byl postaven sirotči­ nec a škola. V r. 1930 už měli třicet tři dětí. Pracovaly zde i ženy (uči­ telka, zdravotní sestra). Eskymáci se z toho velice radovali, protože doposud měly osiřelé děti velmi smutný úděl. John Hinz pracoval na překladech do eskymáckého jazyka Yu'pik. Pře­ ložil a vydal zpěvník, evangelium Matouše a další texty. 1927 vyšel přeložený celý Nový zákon. Během let vznikaly i další stani­ ce. Některé neměly dlouhého tr­ vání, ale některé fungují dodnes.

M is ijn í s t a n ic e B e th e l, k d e s e v ě n o v a li c h o v u s o b ů

141

2. ČÁST

Jsou to Kwethluk (1955), Dilingham (1956) a Anchorage (1962) aj. Později se stala Aljaška samostat­ nou provincií Jednoty bratrské. V devadesátých letech 20. stol. byl úspěšně dokončen a vydán překlad celé Bible v jazyce Yu 'pik.

VÝCHODNÍ AFRIKA později Tanzanie (od 1891) Tanzanie vznikla sloučením států Tanganika a Zanzibar. 1885 po rozdělení afrického kontinen­ tu evropskými velmocemi, se stala tato oblast německou kolonií s ná-

I

M is ijn í s t a n ic e R u n g w e

142

zvem Německá východní Afrika (do r. 1919). Bratrští misionáři začali pracovat ve dvou oblastech. Nyassa - jižní pohoří Tanganiky 1891 v jihozápadní části kolonie, severně od jezera Nyassa, založili čtyři misio­ náři stanici Rungwe. Učili domoro­ dý kmen zemědělské práci a získali jejich důvěru. 1894 vznikly stanice Ipyana, Rutenganio, Untegule, Isoko, Mbozi, kam při1900 cházely stovky domorodců. Od po­ čátku se dařilo učit mladé křesťany práci finančně podporovat. 1903 založili v Rungwe školu pro pomoc­ níky, kde se vzdělávali budoucí uči-

2. ČÁST

telé a evangelisté, aby mohli sloužit dalším, kteří přicházeli.

rodějné předměty. Díky tomu zaží­ vala tato oblast nové probuzení.

Bratři začali pracovat na překladu evangelií do jazyka nyakyusa.

1912 byl dokončen překlad Nového zá­ kona do jazyka nyika.

1904 založili také osady pro nemocné, kteří měli lepru. Vznikaly další stanice a školy a prá­ ce se rozrůstala.

V době první světové války zabrali oblast Angličané a všichni němeč­ tí misionáři byli internováni. Péči o misii převzala svobodná církev ze Skotska a až r. 1926 mohli prá­ ci opět převzít němečtí misionáři. Práce během války utrpěla mnohé škody, ale početně se rozrostla na 5 000 členů.

1906 zde pracovalo třicet dva misionářů. Měli třicet pět škol s 4198 žáky a osm­ desát jedna učitelů; devět hlavních misijních stanic, stovky kazatelských stanic a 1 291 lidí, o které se starali. 1910 domorodí křesťané vyhnali z Untegule ty, kteří ještě tajně provozovali čarodějnictví, a spálili amulety a ča­

I

Dále se rozvíjelo školství a školy, rostly počty vzdělaných učitelů. Na školách učili svahilsky - hovorová řeč centrální Afriky.

V e lk á r a d a v e V ý c h o d n í A f r ic e

143

2. ČÁST

Unyamwesi - západní Tanganika 1897 kvůli vzniku německé kolonie pře­ vzali němečtí bratři od londýnské misijní společnosti stanici Urambo, ležící na severozápadě kolonie. Spo­ lečnost zde trpělivě pracovala již dva­ cet let, ale bez výrazných úspěchů. Bratři hledali nové možnosti a za­ kládali další stanice jižněji ve snaze navázat kontakt s prací v Nyassan. 1901 byly postupně zakládány stanice Kitunda, Sikonge, Ipole, Kipenba1907 bwe a Usoke. Někdy ale braři nará­ želi na překážky koloniální vlády. Ve stanici Kitunda se utvořil malý sbor, první domorodci byli pokřtě­ ni. Vznikla zde i škola a pensionát pro mladíky. 1912 zahájili bratři práci v Tabora. Měs­ to bylo v té době spojeno železnicí s pobřežím, což bylo velkým usnad­ něním. Počet škol v oblasti vzrostl na dva­ cet čtyři s 1 000 studenty. Bratři také rozvíjeli zdravotnictví. Učili domorodce pěstovat plodiny, zacházet se dřevem a začali vyrábět cihly na stavbu domů. Během první světové války mohly dva misionářské páry Gaarde a Spellig zůstat v oblasti Tabora (s omezeným pohybem). Ostatní byli internováni do Francie. Manželé Gaarde (Dánové) mohli zůstat i po válce a pracovat dál. Po druhé světové válce navštěvo­ vali oblast bratři z Británie, Dánska, Švýcarska a hledali, kam se bude rozvíjet budoucí práce v zemi. 144

I

O b la s t U n y a m w e s i

1967 byly provincie Tanzanie jižní a Tan­ zanie západní na Unity synodu usta­ veny jako samostatné provincie UF. Díky rychlému růstu byla provin­ cie Tanzanie jižní v r. 1976 rozdě­ lena na dvě provincie a to samé se stalo s provincií Tanzanie západní r. 1986. V současnosti tu pracuje sedm pro­ vincií: Tanzanie východní, jezero Tanganika, severní, Rukwa, jižní, ji­ hozápadní a západní. Zanzibar má statut misijní oblasti a je v péči provinicie Tanzanie východní. Jednota bratrská v Tanzanii i nadále roste a nových členů rychle přibývá.

2.CAST

EVROPA - OBDOBÍ KRIZE A ZNOVUPOVSTÁNÍ V prvních dvou desetiletích 19. sto­ letí procházela evropská Jednota bratrská krizí, i když v misijních ob­ lastech šlo dílo kupředu. 1803 se Evropou prohnaly napoleonské války a mnohé ekonomické zdroje 1815 JB určené především na podporu misie utrpěly finanční ztráty. V Jed­ notě povstala zcela nová generace služebníků, která hledala cestu ven z krize - Johann Baptist Albertini, Friedrich Ludwig Kólbing a Christlieb Reichel. 1814 24. srpna byl J. B. Albertini konse­ krován na biskupa.

I

1818 na generálním synodu hledali bra­ tři kromě jiného také odpovědi na různé otázky, např.: „Proč nás tu Pán Bůh vlastně má?" Některé odpovědi nacházeli mj. při studiu archivních dokumentů a přípravě stoletého výročí vzniku Ochrano­ va. Bratři tak postupně znovu na­ lezli smysl svého poslání a Jednota tím prožila další vnitřní obnovení z duchovní mdloby a strnulosti mi­ nulých let. 1822 17. června se konala slavnost k 100. výročí založení Ochranova. Během slavnosti byl také čten his­ torický přehled Památné dny obno­ vené Jednoty bratrské, který sepsal F. L. Kolbing v r. 1820. Napomohl tím Jednotě vyjít z krize.

P a m á t n í k v m í s t e c h , k d e b y l 1 7 .6 . 1 7 2 2 p o r a ž e n p r v n í s t r o m n a v ý s t a v b u O c h r a n o v a

145

2. ČÁST

1824 se biskup J. B. Albertini stal před­ sedou Konference starších Jednoty (viz str. 154), které byl od r. 1820 čle­ nem. 1831 6. prosince biskup Albertini umírá. Měl velký vliv především na učitele a mladou generaci. Jeden z jeho po­ sluchačů, který ho poslouchal a roz­ horlil se pro Ježíše, byl Friedrich E. Kleinschmidt (více viz str. 176). 1832 slavila celá Jednota bratrská jubi­ lejních sto let od založení bratr­ ské misie. K této příležitosti sepsal F. L. Kólbing knihu Přehled dějin mi­ sijních, která seznamovala všechny členy Jednoty bratrské se stoletou misijní historií. Tato oslava vypůso­ bila v celé církvi radost i touhu v mi­ sii nadále pokračovat. 1835 13. března byl F. L. Kólbing konse­ krován na biskupa. 1840 13. prosince biskup Kólbing, velký přítel a spolupracovník Albertiniho, umírá. Od r. 1818 byl členem Konfe­ rence starších Jednoty a od r. 1832 byl jejím předsedou. 1841 29. července umírá Johann Plitt. Zasloužil se o znovuobnovení bo­ hosloveckého semináře Jednoty a tím velice pomohl k vybudování nové mladé kazatelské generace. Od r. 1836 pracoval jako archivář Jednoty bratrské. Zpracovával his­ torii Jednoty a vytvořil čtrnáctisvazkové dílo Pamětihodné události z dějin Jednoty bratrské, na němž pracoval od r. 1828 až do své smrti. 146

I

J o h a n n B a p tis t v o n A lb e rtin i

1848 generální synod, který zasedal v Ochranově, věnoval bratrské misii opět velkou pozornost. Krize a znovupovstání napomohly Jednotě, aby ve své původní struktu­ ře neustrnula, ale znovu hledala ces­ tu k postupnému rozvoji a k osamo­ statnění jednotlivých oblastí misie. Dalším prověřením soudržnosti círk­ ve se stal generální synod r. 1857, který schválil rozdělení dosavadní práce Jednoty bratrské do tří samo­ statných provincií (viz str. 159). Zároveň se také v celé církvi po­ stupně rodila touha reagovat na do­ sud nevyslyšenou modlitbu J. A. Ko­ menského a vrátit se do země otců - tedy do Čech a na Moravu.

2. ČÁST

ROZŠÍŘENÍ PRÁCE VE 20. STOLETÍ Velkou radostí pro celou Jednotu byl další rozvoj díla v Čechách a na Moravě, kam se Jednota mohla vrá­ tit v sedmdesátých letech 19. století (více viz IV. kapitola). I práce na misiích se dále rozšiřo­ vala a vznikly nové misijní oblasti. V druhé polovině 20. století se z ně­ kterých misií nakonec zrodily další samostatné provincie.

STŘEDNÍ AMERIKA HONDURAS (od 1930) Hoduras leží severně od Nikaragui, žijí zde indiáni a španělsko-indiánští míšenci. 1914 navštívil vedoucí misijní práce v Ni­ karagui T. Reinke vesnice na hrani­ cích s Hondurasem a byl místními Miskito indiány vlídně přijat. Záměr založit zde bratrské stanice byl ale první světovou válkou znemožněn.

I

M i s i jn í p r á c e n a p o b ř e ž í M o s k y t ů

1934 vznikla stanice Brus, dále ButukAhuas (1937), Kokobila (1938). 1934 Práce však byla ztěžována neu­ stálými spory mezi Nikaraguou a Hondurasem.

1929 se vydal na inspekci biskup Guido Grossmann, který na audienci s pre­ zidentem země získal povolení po­ kračovat v zamýšlené misijní práci.

1937 kvůli těmto sporům byl také Danne­ ry Downs pro podezření ze spolu­ práce s nepřítelem uvězněn.

1930 práce se ujal misionář Georg Heart s manželkou, který již dvacet let pů­ sobil v Nikaragui. Založil první sta­ nici v Kaukira. Misionáři dále úzce spolupracovali s Nikaraguou.

1938 byla proto práce v Hondurasu zcela osamostatněna a oddělena od Ni­ karagui, i když obě země byly tvo­ řeny převážně stejným indiánským kmenem.

1933 byl ordinován první indián kmene Miskito Dannery Downs.

1947 byla v Butuk-Ahuas vybudována klinika. 147

2.CAST

1978 byla ve městě Brus Laguna otevřena střední škola. V těchto letech již byla převážná většina zodpovědnosti za duchovní vedení provincie v rukou domácích bratří. 1995 v Tanzanii na Unity Synodu byl Honduras přijat za samostatnou provincii UF. Za posledních několik desetiletí dílo podivuhodně vzrostlo. Mezi jednot­ livými sbory však postupně vyrostlo napětí, které vygradovalo v r. 1999 do otevřeného konfliktu, a církev se tu rozdělila na dvě části. Provincie Honduras má dnes cca 35 000 členů. Provozuje církevní ško­ ly, které jsou dodnes pro mnoho dětí jedinou možností vyššího vzdělání.

I

B ra tři S a m M a r x a in d iá n i M is k ito

148

Slibně se dnes rozvíjí i nová práce v Belize, severně od Hondurasu. 2009 byla druhá menšinová část Jednoty v Hondurasu na Unity synodu v An­ glii nejprve nazvána Dílem Jednoty (tzv. Unity Undertaking), následně se transformovala v misijní provin­ cii UF. Mezi oběma částmi v Hondu­ rasu probíhá velmi komplikovaný proces, jehož cílem má být smíření.

STŘEDNÍ AMERIKA KOSTARIKA (od 1968) 1968 se sešla karibská regionální konfe­ rence Jednoty bratrské v Paramaribu (Surinam), na které se všech šest okolních provincií dohodlo na společ-

S. G o f f a M . B e n t le s v A h u a s ( H o n d u r a s )

2. CAST

ném misijním díle v Kostarice. V dal­ ším období se do oblasti přestěhova­ ly některé rodiny, zvláště z Nikaragui. Během patnácti let tu povstaly čtyři sbory a další sbor se začal utvářet. 1981 uznal Unity synod Kostariku za nové misijní dílo a celosvětová sbírka UF byla toho roku věnována k rozšíření tohoto díla. 1983 25.-27. února se konalo výroční shromáždění pracovníků Jednoty bratrské v San José. Zde bratři při­ jali vizi každým rokem založit nový sbor. ■ 11. března byla Jednota bratrská v Kostarice úředně uznána za samo­ statnou církev pod názvem „La Iglesia Morava en Costa Rica".

I

Kostarika se v poslední době sou­ středí především na tři úkoly: roz­ voj nedělních škol, práce s mládeží a vzdělávání laiků. Práce s mládeží i s laiky je zaměřena na výchovu k učednictví. Program se snaží mo­ tivovat členy k misijnímu působení a rozvíjet jejich znalosti a doved­ nosti. Bratři doufají, že se jim po­ mocí této práce podaří duchovně i početně růst. 2009 na Unity synodu v Anglii byla tato provincie přijata za samostatnou provincii UF. Misijní snahy a zakládání dalších provincií v jednotlivých regionech světa pokračují v Jednotě bratrské dodnes.

B i s k u p S a m u e l G r a y a p ř e d s e d a p r o v i n c i e v K o s t a r i c e L e o p o l d P ix le y

149

3. ČÁST

CASTIII Od ochranovského probuzení a následného misijního hnutí k církvi

3. ČÁST

ŽIVOT A VÝVOJ SVĚTOVÉ JB I když se zpočátku zdálo, že ochra­ novské duchovní probuzení bude jen jedním z mnoha hnutí v Evro­ pě, která porůznu vznikala a zase zanikala, Božím řízením se z to­ hoto vnitřního obživení postupně zrodila církev s jasně definovanou strukturou, ideami a misijním za­ měřením. Docházelo k tomu po­ stupným přerodem od r. 1727 až do dnešní doby. 1727 v květnu si sbor v Ochranově zvo­ lil dvanáct starších, aby dohlíželi na život bratrské vesnice. A jak bylo ve staré Jednotě zvykem, losem zvo­ lili čtyři z nich za tzv. vrchní starší. První byli - Christian David, Georg a Melchior Nitschmann a Christoph Hoffmann. Jednání bratří se nazývala konfe­ rence starších. V průběhu let se členové konference měnili. Přestože si bratři rozhodovali o svých věcech sami, oficiálně pa­ třili pod Evangelickou luterskou církev, která mohla vysluhovat svá­ tosti. Proto chodili z Ochranova do kostela v Berthelsdorfu, kde působil luteránský farář J. A. Rothe. V následujících letech se v Ochra­ nově stále hledala forma a struk­ tura vedení a docházelo k častým změnám. 1730 koncem roku zůstal vrchním star­ ším již pouze Martin Linner a místostarším byl Augustin Neisser. 152

I

Kostel v Berthelsdorfu

M. L. Zinzendorf si jako majitel pan­ ství ponechal některé rozhodovací pravomoce. 1733 počátkem roku Martin Linner ze­ mřel. ■ 26. března byl vylosován za vrch­ ního staršího Leonhard Dober, kte­ rý byl v té době spolu s Davidem Nitschmannem na misii na ostrově Sv. Tomáše. 1735 5. února se vrátil do Ochranova, aby se ujal tohoto úřadu. ■ 12. února byl do úřadu slavnostně uveden. Leonhard Dober vykonával tento úřad velice svědomitě a pečlivě.

3. ČÁST

Díky růstu další misijní práce i rozvo­ ji sborů obnovené Jednoty po celé Evropě, bylo však toto poslání pro jednoho člověka stále náročnějším a těžším úkolem. Dober byl vrchním starším nejen pro Ochranov, ale i pro celou obnovenou Jednotu. Za jeho služby v tomto úřadu vznikaly sbory, rostla misijní práce na Západoindic­ kých ostrovech, v Grónsku, slibně se rozvíjela v Jižní Karolíně, Georgii, Surinamu, Guiney, Jižní Africe atd. V Ev­ ropě dále rostla práce v Německu, Holandsku, Anglii, Francii, Švýcarsku, Dánsku, Švédsku a Livonsku. Ježíš Kristus, Vrchním starším Jednoty Vedle konference starších hrabě M. L. Zinzendorf také svolával ob­ čas i širší okruh předních církevních pracovníků - synodální konferen­ ce (synodus). 1740 5.-13. prosince se konala synodál­ ní konference v Marienbornu. Na ní Leonhard Dober požádal o zproš­ tění funkce vrchního staršího kvůli přetížení a přílišné odpovědnosti tohoto poslání. Nebylo mu však vy­ hověno. 1741 po roztržce ve sboru Pilgerruhu v Holštýnsku žádal L. Dober znovu o zproštění své funkce. ■ 11.-23. září zasedala synodální konference v Londýně. Konferen­ ce se 16. září usnesla ustanovit za Vrchního staršího obnovené Jed­ noty samotného Ježíše Krista. Toto oznámení bylo rozesláno celé církvi.

I

H r o b ě M . L. Z i n z e n d o r f

■ 13. listopadu bylo toto oznámení slavnostně přečteno ve všech sbo­ rech Jednoty. Správu církve od té doby vedla tzv. generální konference. 1742 vydal pruský král Friedrich Veliký tzv. generální koncesi* k zakládá­ ní moravských sborů vyrostlých z emigrantů. Povolení platilo ve všech pruských zemích a zvláště ve Slezsku. Na základě toho rozhod­ la generální konference založit ve Slezsku nové sbory.Tak vznikly Gnadenfrei, Gnadeberg a Nová Sůl Neusaltz (viz též str. 114). Těmto moravským koloniím, které byly pod správou moravského biskupa,

3. ČÁST

byla zajištěna naprostá nezávislost na evangelické luterské církevní konsistoři. Tím byla „Moravská cír­ kev" v Prusku uznána jako samo­ statná církev s biskupským zřízením a nové sbory se rychle rozrůstaly. 1743 v dubnu po návratu z Ameriky byl hrabě M. L. Zinzendorf s tímto roz­ hodnutím velmi nespokojen a na čas generální konferenci zrušil. 1745 se postupně vytvořila struktura sy­ nodálních konferencí. Tyto konfe1756 rence se také konaly ještě za života hraběte Zinzendorfa. 1760 po smrti Zinzendorfa, díky biskupu Augustu G. Spangenbergovi a práv­ níkovi Johannovi F. Koberovi z Gersdorfu, dostaly tyto konference sku­ tečný ráz synodů a byly nazvány generální Synody. Ústavodárné synody 1764 generální synod zasedal v německém Marienbornu. Sbory zde byly poprvé zastoupeny jednotlivými delegáty, kteří byli zplnomocněni vyjádřit se ke všem usnesením a nařízením synodu, které se týkaly života jednotlivých sborů i celé církve. Jednalo se o sprá­ vu věcí duchovních, celocírkevních, občanských i ekonomických. Synod řídili tehdejší uznávaní otcové církve Johannes von Wattewille, August G. Spangenberg, Leonhard Dober, Friedrich von Watewille. Synod roz­ hodl: že veškerá zákonodárná moc náleží synodu; členové synodu bu­ dou voleni samotnými sbory a v ob­ 154

I Synodální konference v r. 1750 dobí mezi synody povede církev tzv. Ředitelství, které se za svá rozhod­ nutí bude následně zodpovídat na dalším synodu. Ředitelství bylo vo­ lené synodem a mělo devět členů. 1769 generální synod zasedal opět v Ma­ rienbornu. Pozměnil některé články, schválené před pěti lety, které se neosvědčily. Jednalo se především o ekonomické záležitosti a dluhy, které v té době Jednota bratrská měla. Ředitelství bylo přejmenová­ no na Konferenci starších Jedno­ ty (KSJ). Konference měla i nadále vrchní dohled nad celosvětovou Jednotou a vedla církev v období mezi generálními synody.

3. ČÁST

Synod také rozhodl o tom, že všech­ ny sbory budou nadále organizačně i ekonomicky zcela samostatné. Ve věcech vnitřních záležitostí sbo­ ru měla KSJ už jen hlas poradní. 1775 generální synod zasedal v němec­ kém Barby (poblíž Magdeburgu), v sídle KSJ. Synod reflektoval všech­ na dosavadní rozhodnutí od r. 1764 a upřesnil je tak, aby církev zůstala v rovnováze jak duchovní, tak i eko­ nomické. Velmi tomu napomohli i otcové círk­ ve, kteří navštěvovali sbory a ve své vnitřní autoritě vysvětlovali jednotli­ vá synodní rozhodnutí a povzbuzo­ vali církev k obětavosti, k sounáleži­ tosti a k důvěře v Ježíše Krista jako Vrchního staršího Jednoty.

I

Synod se také zabýval učením Jed­ noty. Po mnohém zvažování bylo dohodnuto držet se rozhodnutí z r. 1734: „Smíření hříšníka s Bohem se děje skrze krev Ježíše Krista. Jis­ tota spasení spočívá povšechně na zjeveném slovu o kříži, osobně na osobní srdečné víře v ukřižovaného Spasitele.1126 Členové KSJ často navštěvovali sbory a pomáhali sjednocovat cír­ kev. Upevňování jednoty a násled­ ně i dohled nad jednotlivými sbory vykonávali stejně tak jako bisku­ pové. Biskupové měli oproti pů­ vodní Jednotě bratrské již jen roli pastýřskou a modlitební, což bylo zakotveno i ústavně. Byli v obnove­ né Jednotě vysoce vážení, všechny

Barby - správní sídlo Jednoty bratrské a Konference starších Jednoty

155

3. ČÁST

sbory je měly v úctě a braly jejich rady vážně. Biskupové byli pověře­ ni ordinovat a konsekrovat v rámci celé Jednoty bratrské. Svojí vnitřní autoritou pomáhali vést církevní správu, v níž často zaujímali čestná postavení. Další generální synody Konference starších Jednoty pře­ sídlila do Ochranova, kam následně svolávala další synody. Konaly se tu až do r. 1931. 1782 generální synod zasedl v Berthelsdorfu na bývalém panství hrabě­ te Zinzendorfa. Synodu se poprvé účastnili také zástupci britských i amerických sborů.

I

Berthelsdorf, panstvíM. L Zinzendorfa

156

1789 generální synod zasedal v Ochra­ nově. Tento synod opustil užívání losů ve věcech vnějších, např. při prodeji či koupi nemovitosti. V ji­ ných případech se užívání losu na­ dále drželo. Synod dal také podnět k založení misijního odboru, který se později transformoval v Ředitel­ ství misie. Oba synody vyjádřily radost z po­ kračující práce v misiích, ve škol­ ských zařízeních a v diaspoře. 1801 1. června - 31. srpna chybou to­ hoto generálního synodu bylo to, že na něm nebyl téměř žádný laický pracovník. Zvolení delegáti za sbo­ ry byli především služebníci placení církví. Pouze Ochranov byl zastou-

3. ČÁST

pen dvěma necírkevními pracov­ níky. Synod reflektoval těžkou krizi v církvi, protože do církevních obcí pronikal světský život a mládež se církvi odcizovala. Synod však ne­ učinil žádná rozhodnutí, která by duchovní úpadek pomohla změnit. Otcové církve zemřeli koncem mi­ nulého století a církev ztrácela svoji identitu. 1818 od 1. června jednání generálního synodu se účastnila mladší gene­ race. Jen předsedou synodu zůstal starý bratrský biskup J. G. Cunow, který jako jediný byl ještě pamět­ níkem starší doby. Ostatní delegáti byli především ti, kteří si své du­ chovní otce již nepamatovali a o po­ čátcích ochranovského probuzení

I

měli idealistické představy. Členové synodu zodpovědně a horlivě řešili náročný stav církve, ale neměli ještě příliš mnoho zkušeností. Nestýskali si ale na špatné poměry jako jejich předchůdci, naopak si kladli základ­ ní otázky, zda je Jednota ještě stále církví Páně. 1825 od 30. května přinesl generální sy­ nod již zcela jiný obraz o stavu Jed­ noty. Jistě tomu napomohla i osla­ va sto let od založení Ochranova, kdy Christian David pokácel první strom na jeho výstavbu (17. června 1722). Na tuto slavnost byla církev dobře připravena, oslavy probíhaly více dní. K výročí byla také vydána knížka Friedricha Ludwiga Kólbinga Památné dny obnovené Jednoty

Christian David kácí první strom na výstavbu Ochranova 17. 6. 1722

157

3. ČÁST

bratrské, kterou zpracoval dle ar­ chivních pramenů a která napo­ mohla nové mladé generaci ucho­ pit identitu Jednoty (vyšla tiskem r. 1821). Církev tak vnitřně ožila. Proto byli delegáti synodu schop­ ni lépe a do hloubky pochopit, čím Jednota je, proč ji Bůh povolal k životu a jaká další naléhavá roz­ hodnutí ke svému poslání a k živo­ tu potřebuje. Synod vedl s velkou vnitřní autoritou F. L. Kolbing (poz­ ději biskup). 1836 30. května - 3. září generální sy­ nod se zabýval reakcí na dva prou­ dy, které silně ovlivnily některé sbory Jednoty. Ultraradikální proud se dožadoval většího kongregacionalismu, při zakládání jednotlivých sborů žádal úplnou samostatnost a oddělení se od všech specifik* Mírnější proud chtěl demokratiza­ ci v tom, aby veškerá rozhodnutí a zprávy ze synodu byly vytištěny a uveřejněny. Jejich motivy byly ale pokrytecké. Ani jeden z delegátů synodu však tyto názorové prou­ dy nezastával. Jednota se naopak na synodu sjednotila a např. po­ prvé formulovala význam svátku 13. listopadu 1741. Vyjádřila tím také, že rozhodnutím povolat Ježí­ še za Vrchního staršího v Jednotě, si neosobuje nějaká zvláštní specifika, která by Jednotu nadřazovala nad ostatní evangelické církve. Stručný obsah synodní zprávy byl nakonec v r. 1838 vytištěn a dán na vědomí sborům i obcím. Synodu se také účastnili zástupci misií z Jižní Afriky, Jamajky i Západoindických ostrovů. 158

' např. J e d n a l a slavila jevise K a s ta j dk u V rc h ní h o starší ho

šBeríjanbíungen t>eé

© V) n o b u é bet

e»>an