Bludné cesty ke zdraví [1. vyd. ed.] 9788085832013, 8085832011 [PDF]

Zitiervorschau

BLUDNÉ CESTY KE ZDRAVÍ Manfred Heide

JU POS

ac. Vf. .-Č .?;•!- v

■

r:\r

'' "

-

'ilđlCi in /c')'!'

.

BLUDNÉ CESTY

KE ZDRAVÍ Manfred HEIDE

JUPOS

Copyright © 1982 by Verlag Klaus, Asslar Preklad © MUDr. Alois Kubik Lektor © MUDr. Jana Krynskä

ISBN 80-85832-01-1

ÚVOD Milý čtenáři! Dostává se ti do rukou knížka, která je určena především věřícím lidem - křesťanům, ale nechce být opomíjena ani ostatními. Má sloužit pro infor­ maci zdravotníkům i nezdravotníkům. Byla původ­ ně určena pro „západní svět“, ale změnou okol­ ností se stává velmi aktuální i v našem českém prostředí. Nechce - jak sám autor tohoto díla říká - pouze informovat, ale i varovat, protože je mno­ ho Udí, kteří za účelem i třeba přechodné úlevy od svých trápení hledají pomoc tam, kde jim může hrozit nebezpečí, že se napáchá více škody, než užitku. Dr. Manfred Heide je vedoucím lékařem odbor­ ného léčebného ústavu Bad Laasphe. Je odbor­ ným lékařem vnitřního lékařství, revmatologie, fyzikální terapie, přírodního léčení a sociálního lékařství. Jako upřímně věřící křesťan zkoumal mnoho léčebných metod, které nejsou zahrnovány do kla­ sické medicíny. V předložené knize je popisuje jejich praktiky, jejich původ, jakož i jejich podsta­ tu. Zejména upozorňuje čtenáře na duchovní důsledky „alternativní“ léčby. Je mým přáním, aby byla k užitku každému! Překladatel

5

PŘEDMLUVA V současnosti hledají miliony lidí v okultních oblastech odpověď a pomoc týkající se jejich pro­ blémů. V r. 1982 vyšla v jedněch novinách zpráva, že počet Udí v SRN zatížených okultismem přesahuje miliony. Mladí Udě hledají útočiště v orientálních názorech a v orientální mytologii. Nabídka okulti­ stů je povážhvě velká. Žijeme v době „znamení a divů“. Kdo je přesvědčen o tom, že „rozhodující je úspěch“, je vystaven vlivům nebezpečných proudů. Mnozí doufají, že pomocí paramedicínských léčebných metod dosáhnou uzdravení. Jiní Udě zase dávají přednost tomu, aby byl jejich osud určován postavením hvězd, aniž by se cele podří­ dili vůli Boží. Okultismus se stal společensky únosným; okultní praxe je stále populárnější a žá­ danější. Okultismus se šíří také v medicínské oblasti. Okultními silami je náš svět prostupován stále víc a více. Spiritismus a okultismus se dnes rozšířily téměř po celém světě. Důvody, proč se oblast okultismu těší stále větší oblibě, jsou násle­ dující : - jeden ze způsobů, jak strávit čas, - zvědavost, - obava před neštěstím a nemocí. V 1. dopise Timoteovi čteme: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách odpadnou někteří od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonický­ mi naukami. “ V západních zemích je stále více Udí uchvacová­ no nezvyklými a senzačními věcmi Dálného výcho­ du. Pod pláštíkem moderních medicínských léčeb­ ných forem a cviků za účelem dosažení tělesné a duševní vyváženosti a prostřednictvím nových 7

léčebných prostředků a léčebných metod je pro­ bouzen zájem o čínský hypnotismus a indický spi­ ritismus. Narůstá víra v mimosmyslové jevy. Všude na světě se dá zjistit, že magické praktiky, jóga, autogenní trénink a transcendentálni meditace abychom jmenovali alespoň některé - pronikají dokonce i do křesťanských kruhů. Lidé opět věří v divy!: Meditace je dnes moderní. A mnoho křes­ ťanů podléhá vlivu zbožně maskovaných svůdců. Nábor pro nové způsoby léčení, které se zakládají na akupunktuře a čínském učení o energii, se děje pomocí částečně seriózního náboženského opisu a citací významných lékařů, kteří např. v Evropě provádějí školení v nově objevených možnostech léčby. Lidé se obracejí k asijské filozofii, zabývají se parapsychologií a je doporučována makrobiotic­ ká strava ve světle učení o jin - jang. Dnešnímu člověku jsou nabízeny nové „cesty ke zdraví“. V západním světě se stále více lidí přiklá­ ní k orientálním náboženstvím. Jako křesťané se musíme vypořádat s hinduistickými jevy transcen­ dentálni meditace, hnutím Hare - Krišna, s jógou jako zvláštní cestou k vykoupení a s jinými „na­ bídkami spásy“, neboť pravé vykoupení nám nabí­ zí pouze Ježíš Kristus. Ale „ten zlý odvádí posvěcující vliv od srdce věřícího a místo toho jej naplňuje zvláštními teorie­ mi“. Dle názoru katolického teologa Hanse Kůnga (Tůbingen) existuje dnes mimo církev více religio­ zity než kdykoliv před tím. Stále více lidí se utíká do stavů vytržení, mystidsmu a okultismu. Seibel139 k tomu zcela zřetelně poznamenává, že „dnes se setkáváme s odpadnutím a narůstá okultismus praktiky, pomocí kterých se člověk otevírá vlivům démonických mocí a stává se s nimi zajedno; což tedy silně poskvrňuje ducha. K tomu patří mimo

8

jiné: drogy, jóga, transcendentálni meditace, pasivní sebeotevírání, hypnóza, parapsychologie, autogenní trénink atd.“ Na základě četných dotazů - jak ze strany paci­ entů, tak i spolupracovníků -, zda věřící křesťan, případně lékař, se smí podrobit tomu či onomu „druhu léčby“ nebo zda je smí praktikovat, jsem byl podnícen k tomu, abych se předloženými otáz­ kami zevrubněji zabýval. Stalo se tak na základě vědomí mé odpovědnosti jako lékaře a křesťana. Dnes totiž existují oblasti, ve kterých se špiritis­ tické nebo okultní základy nedají tak snadno roz­ poznat. Tím vzniká i pro křesťana nebezpečí, že se dostane do styku s temnými věcmi. Okultní zákla­ dy se dají prokázat v dílčích oblastech léčitelství a medicíny. Zde pak stojí lidé často tváří v tvář vůči skryté a tajné síle a nakonec se mnohdy dos­ távají do bezprostředního kontaktu s mocí tem­ nosti. Protože jako křesťané víme o nebezpečí takovýchto praktik, nechtěli bychom s nimi přijít do styku. Zde platí latinské přísloví: principiis obsta odporuj začátkům! Neboť, jak píše Wachtman Nee110, „dnes je mnoho křesťanů velice náchyl­ ných k tomu, aby se dali svést něčím nadpřiroze­ ným“. Pozorujeme vůbec, v jakém víru svodů se již nalézáme? „Dávejte pozor, aby vás někdo neoklamal před­ stíráním vyššího poznání. To vše je vymyšleno jen od lidí. Jedná se pouze o kosmické moci; s Kristem to nemá nic společného.“ Kolos. 2,8. Protože mocné svody k nám dnes přistupují téměř nepozorovaně, měl by každý z nás ta různá učení i tak zvané techniky podporující víru zkou­ mat a nárokovat pro sebe jen to, co je jasně sluči­ telné se slovem Božím! Nebuďme nevěrní Bohu

9

a Jeho slovu! Buďme si však také vědomi toho, jaký skrytý satanský vliv nás ohrožuje. Dnes hledá mnoho lidí - zklamaných vědou a technikou - útočiště v ezoterice a v astrologii. Jaké úděsné důsledky může mít okultická víra jako příklon k paranormálnímu, to nám postavila před oči masová sebevražda přívrženců vůdce sekty Jonese v Guyaně v listopadu 1978. Tato kniha nám nedá odpovědi na všechny otázky, neukáže beze zbytku na všechny paramedicínské léčebné metody a není s to obsáhnout všechny okultní oblasti. Také není jejím účelem zveřejňovat nějaké vědecké pojednání. Obojí, úpl­ nost a vědeckost, by překročilo stanovený rámec. Tato kniha chce spíše varovat a otevřít oči k poz­ nání mnohých věcí. Jako křesťané máme mít odstup od magie s jejími ďábelskými praktikami. Bůh má taktéž odpor k hvězdopraveckému umění. Nepouštějme se tedy do satanských praktik! Pomysleme na to: aby zamaskoval své dílo, aby svedl zbožné, dává satan svému dílu nová jména. Satan postupuje ve své strategii velmi vychytrale. Přizpůsobuje se údem. Jednoho naláká na amule­ ty, jiného - snad vědecky vzdělaného - na vědec­ ký postup, jako je např. autogenní trénink, jiné opět - věřící lidi - na zbožné metody a bludná učení. Vysoké konjunktury dosáhl horoskop. Pohled do budoucna je velmi žádaný. Povážlivě přibývá špiri­ tistických sedánků a. satanského kultu - také mezi mladými lidmi. Všude lze poznat sklon k okulti­ smu. Jako nikdy před tím stojí vysoko v kurzu ponoření se do sebe sama, nalezení sebe sama a seberealizace. Miliony občanů se cvičí v tomto směru. Stále více Udí běhají bosi po žhoucím uhlí, aniž by se poranili. Opět ožívají staré africké kulty.

10

Jistě se v této knize dotkneme ožehavých témat. Povstanou mnozí kritici! Jsem si jist, že touto knihou nebude každý nadšen. Vím, že jsou mnozí, kteří se lekají otevřeného slova, pravdy. Ne parapsychologické jevy, nýbrž pouze slovo Boží dává odpověď na nesčetné otázky dnešních Udí a dnešní doby. „Co má člověk z toho“, když na základě působení okultních sil se těší tomu nejlep­ šímu zdraví, ale „na konci přece ztratí svůj život?“ Mat. 16,26. Tato kniha má v úmyslu postavit u současných „medicínských módních proudů“ někoUk varov­ ných tabulí. Mnoho nemocných Udí se odvrací od „školské medicíny“ a přiklání se k metodám pokoutních léčitelů, které jsou často nesmyslné, ba dokonce, dokonce nebezpečné. A bez jakéhokohv formahsmu nebo farizejského ducha mohu říci, že jsou zde věci, ke kterým musí křesťan jasně říci své „ne“! Nebo je to pravda a správné, když se říká, že na mnoho věcí se nelze „tak úzkoprsé dívat“? Boží přikázání vedou na cestu, která se skutečně dá nazvat životem. Tato začíná u deseti Božích přiká­ zání a pokračuje dále v naučeních, která dah Ježíš a apoštolově. Často nám nejsou Boží návody vhod­ né, jsou pro nás nepohodlné a také obtížné. Ale každopádně jsou správné! Ze mnoho dnešních Udí jen málo počítá s Je­ žíšem? Nezapomínejte, že Boží Syn má moc nad všemi věcmi na tomto světě. A jestUže se stalo, že medicína se odvrátila od náboženské cesty, pak je úkolem každého věřícího lékaře ukázat člověku, který se ve své nouzi na něho obrátil, na cestu k „Velkému lékaři“. „Uzdravovat znamená člověka zachránit, posvětit jej, přivést bUže ke spáse."23

11

Vzpomínám na slova jednoho velkého politika, který varoval před vědou bez soucitu, před stole­ tím bez Boha. Toto varování vyslovil Churchill již v r. 1932. To, co dnes potřebujeme, je osobní vztah k Ježíši! Kdo se rozhodne žít pro Boha, ten také volí život s Bohem. Pán Bůh nás provází každý den. Dává nám naději. Ježíš je také silnější než jakákoliv závislost. Kdo poznal Ježíše jako svého osobního Pána, ten také ví, že tento Kristus je absolutní pravdou, která je lidstvu zjevena v Písmu svátém - v Bibli. A Boží slovo je absolutní, neměn­ né a platné až do konce dnů! Boží slovo nám má sloužit jako směrnice pro naši víru a pro naše jed­ nání. Protože na konci dnů bude klam stále zálud­ nější a bude stále obtížnější ho prohlédnout, pak je zvláště důležité, aby se v našem životě dostalo Písmu svátému vysokého postavení. Buďme bdělí, když nás satan pokouší. Satan použije vší možné lsti. A ti z nás, kteří se pokoušejí poslouchat Boží příkazy, budou osočování. Nezapomeňme, že se jednou bude muset před Bohem odpovídat každý sám za sebe. Na tomto místě bych nechtěl opomenout podě­ kovat všem těm, kteří mi laskavě poskytli literatu­ ru ke zpracování předložených tematických okru­ hů. Úmyslně jsou citovány četné vývody jiných autorů, aby bylo ukázáno, že současné proudy v naší společnosti musíme jako upřímní křesťané posuzovat střízlivě. Je přáním autora i nakladatele, aby se kniha stala ukazatelem, který umožní zorientovat se v houští naší přítomnosti a najít jedinou cestu k záchraně, ke Kristu. Stávající vydání bylo také podstatně rozšířeno na podnět mnohých čtenářů. Neboť „nebezpečí pro nás věřící jsou rozmanitá a velká“, potřebuje­

12

me „varující hlasy“. A když se spřízníme s „okultní­ mi proudy“, pak o nás platí slovo Pavla Timoteovi: „Neboť přijde čas, kdy budou považovat pravé učení za neúnosné a vyhledají si učitele dle své záliby, kteří k nim budou hovořit dle jejich před­ stav. Nebudou více poslouchat pravdu, nýbrž se obrátí k neplodným spekulacím“. 2. Tím. 4,3.4. V 2. Tím. 4,5. čteme: „Ty však buď ve všem střízlivý!“. Dnes je to nutné pro nás všechny. Nelaškujme s proudy naší doby! Nedejme se zasle­ pit, např. hnutím „Zpět k přírodě“. Od pochyb­ ných hnutí naší doby se máme jasně distancovat. Pro nás dnes platí „zpět k Bohu!“ A bylo by to lakování na růžovo, kdybychom zamlčeli to, co není příjemné jen proto, že ta neb ona metoda še těší velké přízni našich bližních, a abychom se proto obávali zaujmout kritické stanovisko.“ „Ale máme ducha víry, o níž je psáno: .Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil.* I my věříme, a proto také mluvíme.“ 2. Kor. 4,13

13

Člověk hledá tělesné I DUŠEVNÍ BEZPEČÍ Člověk dnes ztratil do značné míry schopnost se vypořádat se svými všedními problémy a stresem ve společnosti, která klade důraz na výkon. Takto se rozšiřuje odpovědnost lékaře nejen za nemoc, nýbrž i za celého člověka, za jeho životní okolnos­ ti. Náš ztechnizovaný a materializovaný svět, naše rychle rostoucí průmyslová společnost, to vše na nás všechny klade ty nejvyšší požadavky. Náš život je přitom stále více vtěsnáván do šablony. Vedle narůstající prázdnoty a nudy mezi lidmi zároveň roste i velká touha po štěstí. Tuto touhu chytře využívají okultní hnutí a svými idejemi ovlivnily dnes již miliony lidí. Chorobné dění je dnes stále více určováno duševními faktory. Ordinace lékařů a psychoterapeutů jsou přeplněny pacienty, kteří hledají duševní účast. Ve své tísni pacienti vyjevují své skryté bolesti a doufají, že naleznou lidskou odez­ vu. Pacient hledá útěchu a zmírnění svých obtíží. Lékaři odhadují, že asi u 80% všech nemocí hrají svou roli duševní činitelé. Četné druhy neuróz, psychopatií a psychosomatických poruch zatěžují v nejvyšší míře život člověka. Podstatnou roh zde hrají záplavy podráždění, nedostačující schopnost přizpůsobit se stresu, emocionální a vegetativní labilita. Často vede k poruchám duševního zdraví také to, že nebyla zvládnuta minulost. Tito pacienti nejsou často organicky nemocní, a proto se nedají léčit obvyklými medicínskými metodami a léky. Proto jsou také psychofarmaka (tablety, které mají regulovat duševní život) jen 14

krátkodobým pomocným prostředkem, neboť neod­ straňuj! příčiny nemocí. Pacient hledá tělesné a duševní bezpečí. Láska k lidem a porozumění patří ke službě bližnímu. Smyslem lékařského počínání je „léčivé setkání se s celým člověkem"151. Římský básník Petronius toto vyjadřuje následujícími slovy: „Medicus nihil aliud est quam animo consolatio- Lékař nemůže učinit nic jiného, než potěšit duši.“. „Dnešní nemocný, který je posílán od laboratoře k laboratoři a tone v anonymitě technických vyšet­ ření, nenalézá ve své nouzi a bezradnosti žádnou útěchu“56. Tato ztechnizovaná a specializovaná diagnostika odcizuje navzájem pacienta od lékaře. Často hovor s lékařem nepřispěje k uklidnění, pro­ tože „doktor“ se více zajímá o laboratorní data a EKG než o starosti, bídu a otázky pacienta. I když magie aparátů má stále svoji na váhu, přeje si pacient ještě osobní kontakt se „svým“ lékařem. Existuje výrok: „Mezi všemi účinnými léky je často tím nejúčinnějším prostředkem lékař sám.“1 Lékaři stojí před úkolem, jak naučit svého paci­ enta účinné „svépomoci v období zdraví i nemoci“. Pacient dobře vycítí, zda lékař má pro něho čas, aby mohl vyslechnout, jaké má starosti, co jej tísní, čeho se bojí. Nemocný člověk se oné tiché moci vyslechnutí ochotně svěří. Často sám pozná „své nemocné zdraví“, vycítí onu fázi svého života, která mu přivodila nemoc. Zjistí, že dlouhotrvající stálé problémy ohrožují jeho vnitřní spokojenost, jeho štěstí a jeho zdraví, má touhu se vypovídat o všech svých tělesných a duševních strastech, smět vylíčit všechno, co způsobuje jeho nemoc.39 Takto jsou „trpělivost a čas, tyto dvě nej cennější a nejojedinělejší věci na tomto světě, nejméně stej­ ně tak důležité pro správnou léčbu nemocného 15

jako komfortní nemocníce nebo dobře zařízená ordinace.“104 Již první rozhovor vyžaduje od léka­ ře takt a schopnost vcítit se do pacienta a jemný způsob dotyku. U mnoha pacientů narůstá odpor vůči rostoucí závislosti na chemikáliích. „Většina medikamentů představuje selektivní léčbu příznaků“78, tzn. jsou zaměřeny zejména dnes u tolika se vyskytujících stavů nervového vyčerpání výlučně proti přízna­ kům a ne proti příčinám. Místo pomáhajícího roz­ hovoru se masově předepisují tablety. Je moderní lékař skutečně typický tím, že je skoupý na hovor? Moderní medicína aparátů nesmí nahradit osobní kontakt! Naše tělo je jedinečným, nejgeniálnějším staveb­ ním dílem na světě. Je postaveno ze 100 bilionů buněk, mezi kterými existuje nanejvýš komplikova­ ná souhra. Je snadno pochopitelné, že „kompliko­ vané dílo reaguje velmi citlivě na každé poškození, kterému je vystaveno. Nervy mohou být uvedeny do úplného nepořádku nejen přílišnými nároky v důsledku tělesného a duševního přepracování nebo drogami, návykovými jedy, nýbrž také poško­ zením vnitřní povahy, jako jsou duševní vzruchy, zejména když člověka ovládají nedobré pocity. “87 Právě naše nervy a mozek ukazují, jakým divém je lidské tělo. „Děkuji ti za to, že jsem podivuhod­ ně učiněn; podivuhodná jsou tvá díla a má duše to dobře poznává“ Žalm 139,14. Naše mozkové buňky, především nervové buňky pro oblast rozu­ mu, sílu vůle a citu jsou nejvíce ohroženy. Onen „zázrak - mozek“ se skládá z 15-16 miliard bu­ něk, z nichž každá má 25 000 nervových vedení. Kdybychom chtěli takový mozek postavit, pak bychom potřebo vah 16 miliard tranzistorů, kdy každý by měl 25 000 připojení, které by opět byly 16

navzájem propojeny. Takovýto mechanický mozek by stál asi 32 500 miliard marek. K výrobě elektric­ ké energie a chlazení by byla potřebná síla niagar­ ských vodopádů. Onen „mozek“ by se dal umístit v mrakodrapu, který by měl výšku 380 m a byl téměř tak vysoký jako Empire State building. Dýcháme, aniž bychom na to mysleli, i když spíme. Nestaráme se o tlukot srdce, o zažívání, ani o naše vodní a tepelné hospodářství. Všechno to funguje samo. Životně důležité funkce v našem organismu nemůžeme normálně ovlivnit vůlí. Tento automa­ tický běh je řízen našim vegetativním nervovým systémem. Tento vegetativní nervový systém sympatikus a parasympatikus - zajišťuje stav fyzi­ ologické rovnováhy; pracuje jako váha dle princi­ pu balance v protichůdném smyslu - antagonistic­ ky. Proti sympatiku vždy působí parasympatický systém. Nemá-li dojít k poruše funkcí některého orgánu, pak se musí oba tyto dílčí systémy nachá­ zet v dobře vyvážené rovnováze. Tak je tomu normálně, děje se to totiž automa­ ticky! Náš vegetativní nervový systém je nesmírně zatížitelný. Prostřednictvím zabudovaných „pojis­ tek“ je zabráněno přetížení; odpovídajícími varov­ nými signály jsou únava a vyčerpání. Náš nervový systém může být zatížen různým způsobem. „Takovými příčinami mohou být: každé tělesné a duševní přetížení, u dítěte přetížení ve škole, u hospodyně nepřerušená práce v domác­ nosti, u muže vysilující povolání; dále nedostatek zotavení a spánku, noční rušení v důsledku stísně­ ných bytových podmínek nebo hluku velkoměsta, požívání alkoholu a nikotinu a jiných návykových prostředků nebo výstřelky v pohlavním životě... K tomu přistupují nejrůznější druhy starostí, těžké rány osudu a zklamání v životě, ponížení ze

17

stany představeného, sváry s okolím, nešťastná manželství a ne naposledy špatné svědomí v důsledku spáchané viny.Všechny tyto okolnosti mohou zapříčinit těžké nervové poruchy. Hlavní známky získaného oslabení nervů jsou: bolesti hlavy, závratě, nevolnost, žaludeční a střev­ ní obtíže, srdeční obtíže, poruchy činnosti ledvin a močového měchýře, jakož i pohlavního života, přecitlivělost na zvuky, bolesti v zádech, celková slabost, třes, nadměrné pocení, místně ohraničené zarudnutí pokožky, chladné ruce a nohy, záškuby hlavy nebo obličejových svalů, poruchy spánku; dále sklon k pláči, duševní rozlady, pocity strachu, předrážděnost, snížená schopnost soustředění a poruchy paměti. Přirozeně že všechny tyto poruchy se nevysky­ tují v každém případě nervového oslabení; ale stačí jen některé z nich, a člověk má dostatek ner­ vových obtíží.87 Předpokladem úspěšného způsobu léčení je pře­ devším přezkoumání celého způsobu života, zjiště­ ní, jak jsou dodržovány životně důležité zdravotní zásady. Protože o tom tématu jsem psal v jiných knihách48’49, nebudu o tom nyní pojednávat. Právě pro člověka, který má vegetativní a psy­ chosomatické poruchy, je důležité, aby měl „živý poměr závislosti na Bohu“, jak to uvádí O. Buchinger ve své knize „Léčivý půst".16 I když hovoří zejména o souvislosti postu a modlitby, také i jiné léčebné postupy si žádají modlitbu. Ale to neplatí pouze pro pacienta, i lékař musí mít v sobě něco z onoho prastarého lékařského dědictví, z onoho „kněžského“, totiž, musí být homo religiosus zbožný člověk. Víra je nutná jak pro léčícího, tak pro léčeného, aby vznikla léčivá, spásná atmosféra

18

mezi lékařem a nemocným jednotící atmosféra důvěry. Je to vůbec nutné, aby uprostřed světa našeho moderního století měl člověk spojení s „Velkým lékařem“ a s lékařem - člověkem, nebo je v tom něco zpátečnického? Ani spojení s naším „Velkým lékařem a pomocníkem“, ani „osobní vztah paci­ ent - lékař“ se nesmí v naší době ztratit. Ještě dnes platí následující Paracelsův výrok: „Lékař je sluhou přírody a Bůh je pánem přírody. Umění pravého lékaře přichází od Boha. Nemocný je k němu poslán a on opět k nemocnému.“ Křesťan­ ský lékař se smí považovat za „pečovatele a udr­ žovatele lidské přirozenosti“, smí se počítat za „spolupracovníka Boha - Tvůrce". Lékařský stav je blíže vylíčen v apokryfech a tam v knize Siracha 38,1-4. Mezi jiným je tam psáno: „Cti lékaře náleži­ tou úctou, abys jej měl v nouzi; neboť Pán jej stvořil a lék pochází od Nejvyššího...“ Dřívější lékař se považoval za „pomocníka příro­ dy“; nechal se vést intuicí, vyznal se v „umění“ léčit. Lékaři dneška žijí v pozoruhodném rozporu. Stojí „v poli napětí, zda jsou umělci, či roboti. Lékař - umělec při tom reprezentuje u nemocného sou­ časně ono individuální a lidské; lékař - inženýr opět hledá rozčlenění dle hledisek teorie pravdě­ podobnosti. “38 V moderní medicíně pozorujeme „přímo úděsné otevírám se na všechny strany“. Velká část lékařů dnes praktikuje skupinovou dynamiku, akupunk­ turu, hypnózu, autogenní trénink a antroposoficky laděná medicína se těší velkému ohlasu: „Člověk je v pokušení prohlásit, že s ohledem na uzdravení je dnes všechno dovoleno.“ Medicína se nesmí stát obchodem. Zdraví se nedá koupit tak jako nějaká potravina. My máme bližnímu sloužit. Jako lékaři

19

máme pacientovi dát zřetelně najevo, že nakonec může pomoci jen Ježíš! V jednom ilustrovaném časopise bylo možno si v r. 1986 přečíst následující: „Skrze duši vede cesta k uzdravení." Mezi jiným tam bylo dále psáno, že oblast duše, tzn. city, nálady, pocity, nejsou vůbec pojímány do školské medicíny a nepoužívá se jich k léčení. „Duše je dnešnímu lékaři zdaleka nezná­ mou oblastí, kde se cítí nejistý, a proto se jí vyhý­ bá. Pacienti cítí, že si musí vyhledat pomoc někde jinde.“183 2el, takto se připravuje cesta k „iracionálním příslibům uzdravení, k šamanství a k mastičkářství“, ano, dokonce k senzačním divadelním liveexperimentům v televizi, jak tomu bylo v SRN v říjnu r. 1986. Prostřednictvím takovýchto televiz­ ních vysílání, která byla právem kritizována jak ze strany lékařů, tak církve, mohlo být přirozeně mnoho Udí podníceno k tomu, aby věřili v nad­ smyslové síly, předkřesťanská podání, tradice, v „návrat k pohanství se všemi jeho okultními jevy“.178 Naše sdělovací prostředky takto podpo­ rují nemocné Udí v hledání uzdravení prostřednic­ tvím „kosmických duchovních bytostí nebo ener­ gií z náboženství Dálného východu“. Takto se u nás stává okultismus společensky únosným, zli­ dovělým a žádoucím. Přece víme, že dlouhá chvíle, zvědavost, obava před neštěstím a nemocí jsou důvodem k tomu, proč se okultní oblasti těší stále větší oblibě. Údajně nezvyklými duchovními způsoby uzdra­ vování a prostřednictvím senzací se vyvolává nárůst víry v nadsmyslové jevy. A dnešní člověk se dá snadno svést něčím nadpřirozeným. Protože nemocný člověk má silnou víru v zázraky, obrací

20

se k „zázračným léčitelům“ a stává se obětí přání „být zdráv za každou cenu“. Bylo „duchovní uzdravení“ vysílané německou televizí „pokusem o masovou sugesci, o špiritistic­ kou seanci“, jak o tom psal časopis „Spiegel“ č. 42/1986? Jistě to byla propagace onoho mimosmyslového. Pod zastřešovacím pojmem „duchovní léčitel“ se v narůstajícím počtu nabízejí zástupci „paramedicínského mastičkářství“, jak to také nazývá předsedající soudce zemského soudu v Mannheimu, Wolf Wimmer: „Zejména SRN je dnes rejdištěm a cvičištěm magických léčitelů.“ Přičemž jsou za námi doby, kdy lidé manipulující s kyvadlem, proutkaři - diagnostikové, ti, kteří vzkládali ruce nebo magnetopati, byli terčem pos­ měchu jako šarlatáni a považovali se za zatlačené do přítmí... Mezi německými duchovními léčiteli, kteří ještě nejsou plně organizováni, se přirozeně různí infor­ mace o tom, odkud získali své mimosmyslové léči­ vé síly. Vcelku jednoznačně tvrdí, že pracují s tera­ peutickým zářením, které je napájeno ze zdroje „vesmírného ducha“, který vládne v dálavách uni­ versa... Kněžští lékaři proniknuti magií se většinou odvolávají na nebeská poselství... Klíčová slova těchto nových hlasatelů spásy zní - soulad, har­ monie, optimismus. Tito proroci „svátého spiknutí století Vodnáře“ učí, že z pozemšťana nebude nikdy nic kloudného, pokud nezačne konečně s tím, aby využil svého vlastního JÁ: pryč od osoby rozkouskované školskou medicínou, zpět k novému „celku“, k vychvalovanému „holismu“, ke znovusjednocení ducha, duše a těla. Byla by to otřepaná pravda, známá i osvícené­ mu zastánci školské medicíny, „kdyby k tomu ještě nepřistupoval šamanský kult center energie

21

jemných látek, na které se většina duchovních léčitelů odvolává a jež jsou jakýmisi zástavními úpisy tomuto uzavřenému bludnému systému. Znovuzrození duchovního uzdravování, jak bylo pěstováno a rozšířeno ve starých kulturách, pochá­ zí od Američana Phinease Parkhursta Quimbyho (1802-1866), který prostě definoval nemoc jako „obavu v důsledku špatného myšlení a špat­ né víry“, jako „poruchu, zmenšení nebo přerušení jednoty a harmonie s božským“. Quimby založil hnutí „New Thought“ (Nové myšlení), jehož přívr­ ženci pohli žeh na spásu jako na zdraví celého lid­ stva; pod souhrnným pojmem „New Age“ (Nový věk) získává dnes veškeré toto úsilí novou půdu... Podníceni těmito průkopníky hází dnes stále více občanů svůj zdravý lidský rozum přes palubu a ochotně se noří do zaslíbení nové „duchovní nitemosti“. Tento „boom“ - jak to konstatuje lékař­ ský měsíčník - je víc než móda; je to odpověď na křesťanskou ztrátu víry, na narůstající obavy z bu­ doucna, které prožívá lidstvo na konci tisíciletí. Naděje, které jsou probouzeny špiritistickou alter­ nativní medicínou, jsou většinou bezmezné, ale nesplněné."213 Chtěl bych ještě jednou vyzvednout, že naše doba je otevřena pro mystické očekávání spásy a esoterické booms. „Léčitelé, proutkaři, duchovní a zázrační léčitelé mají prospěch ze skepse obyva­ tel, která se projevuje vůči lékařům zastávajícím školskou medicínu. 70% dotázaných si postesklo, že jejich lékař má pro ně málo času a ošetření je příliš neosobní“ (uveřejnily 11. 7. 1986 noviny „Westfalenpost“). Jak již bylo řečeno, pacient potřebuje rozhovor, ve kterém cítí, že je bližním. Žel, toto pokaždé nenajde. „Nervově vyčerpaný“ člověk hledá uvol-

22

není pro svůj nervový systém. Příliš často však schází rady, které by mohly být užitečné právě s ohledem na zdraví nervů. Proč se tak zřídka daří zaměřit pohled „nemocného" člověka na Boha, u něhož by mohl dosáhnout pokoje pro své nervy a pro duši? Proč se Bohu tak málo děkuje za jeho dobrodiní?“ „Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, Tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost.“ Žalm 92,2.3 V čem to vězí, že člověk hledá klid, uvolnění a uzdravení v „paramedicínských léčebných meto­ dách“? Již mnoho lidí bylo při hledání zdraví bez­ nadějně zaplaveno okultní vlnou. „V hraničních oblastech medicíny se prostě nedá všechno kon­ zumovat, aniž bychom si to prohlédli, tak jako nemůžeme bez výběru sbírat v lese houby, aniž bychom je prozkoumali a pak teprve snědli.117 Švýcarský lékař Dr. Blatter, který ve své nadaci pro celostní medicínu usiluje o medicínskou čin­ nost na základě Bible a pro kterého je Boží slovo v celém rozsahu základem lékařského a pečovatel­ ského počínání, konstatoval, že dnešní medicína hledá nové cesty léčení a také je praktikuje, proto­ že klasické formy terapie se ukázaly z větší části jako málo účinné nebo zcela neúčinné. „Je jisté, že léčebné formy jako skupinová dynamika, hyp­ nóza, autogenní trénink, akupunktura atd., které byly dříve zakázány jako paramedicínské metody nebo byly praktikovány pouze pokoutně, jsou dnes veskrze přijímány a používány. Těmto paramedicínským metodám se dnes dokonce učí na našich univerzitách a nedají se odmyslet od terapeutické nabídky naší doby. Proto je povinností nás, křesťanských lékařů, tyto metody a praktiky přesně přezkoumat. Zkušebním

23

kamenem je při tom jedině Bible, pravé slovo Boží.“ Jako lékař i jako křesťan se musím ptát, proč se stále více lidí přiklání k paramedicínským meto­ dám a tyto se dokonce označují za „alternativní medicínu“, tzn. za zdánlivě pravou alternativu vědecké medicíny? Protože se dnes hovoří více o nebezpečích než o úspěších přírodovědné školské medicíny, vzniká nejistota, pokud se týká rizik a škod ve spojitosti s léčbou medikamenty a dle pravidel školské medicíny. Znovu a znovu lze slyšet nářky na tzv. medicínu přístrojů; člověk pak věří, že v alterna­ tivních léčebných metodách je riziko daleko menší. Jaké jsou tedy vlastně znaky tohoto paramedicínského, alternativního způsobu léčení, které se jeví tak přitažlivé? „Podstatným znakem přitažli­ vosti alternativního způsobu léčby je její emocio­ nální nebo dokonce magický apel. Pojmy jako „pří­ rodní“, „biologický“, „celostní“, „alternativní“ jsou v naší dnešní společnosti prostě v kurzu. Ono magické v onemocnění a v léčení hrálo v celé his­ torii medicíny vždy velkou roli. Onemocnění a uzd­ ravení se nedá vždy a beze zbytku vysvětlit pou­ hými přírodovědnými pojmy... Pro mnoho pacientů je atraktivní, že většina paramedicinských metod nemá žádné kontraindikace a nezná žádných ved­ lejších účinků, i když již takovéto vedlejší účinky se objevit mohou... Paramedicína vyplňuje „tržní mezeru" ležící v emocionální a magické oblasti... Mezi lékaři a akademiky, kteří praktikují paramedicínské metody, je nápadné, že pracují stranou svých kolegů a pomíjejí obvyklé zdroje vědeckých informací. Často a rádi poukazují na to, že ve „školské medicíně“ byl jejich význam po dlouhou dobu zneuznán nebo dokonce potlačován. K pro­

24

motorům, kteří podporují alternativní metody, patří často vážené osobnosti veřejného života, které se na základě svého sebevědomí odvažují vstoupit do oblasti, která nespadá do jejich kom­ petence. Toto se např. týká některých zástupců sdělovacích prostředků... Ne zřídka, ale také ne často, se děje příklon k paramedicíně ze zcela iracionálních důvodů. K tomu patří nepříznivé zkušenosti s medicínou, které učinili sami nemocní, jejich rodinní příslušní­ ci nebo známí; světonázorové důvody, jakož i od­ por k vědě, víra v „nadpřirozené síly“ nebo názory některých náboženství. Ne naposledy zde ale hraje rozhodující roli emocionální bezmocnost ve vztahu k nemoci a k nastávajícímu umírání a člo­ věk se obrací k paramedicíně. “182 Paramedicína dnes představuje pro každého křesťanského lékaře pravou výzvu a je ji třeba jak z medicínského, tak z křesťanského pohledu striktně odmítnout. Koneckonců kdo jediný může pomoci při nemoci? Jen Bůh! Vše ostatní, co dělá­ me, je nakonec jen dílem jeho rukou! Lékař nebo léčitel mohou pokaždé vykonat jen tolik, nakolik jim Bůh dá zdar. Tak patří jen Bohu čest! „Satan je vychytralý stratég; on umí chytře rozestřít svou síť a učinit lidi sebe poslušné právě v jejich nouzi. Důležitá otázka však také patří Božím dětem. Je možné, aby okultní praktiky a vlivy, zahalené a dobře zamaskované, se mohly stát také skutečným nebezpečím pro věřícího? Slovo boží praví, že ďábel, který je od počátku lhářem, může vystupovat jako anděl světla. Bible varuje nás věřící před lstivými útoky ďábla. Sou­ časně nám dává návod, jak se máme v tomto duchovním boji chovat. Jedinou zbraní, kterou máme, je samotné Boží slovo. Náš Pán Ježíš potvr-

25

díl tento návod, když byl sám pokoušen satanem. On bojoval pomocí slova Božího, když řekl: „stojí psáno... a znovu stojí psáno“. Zamaskován jako anděl světla se pokouší ďábel vtáhnout pod své kouzlo nás věřící právě v oblasti medicíny. “12 Kdosi kdysi řekl, že ďábel je „velkou boží opicí“. Tento výrok má své opodstatnění, neboť ďábel to není smyšlenka. On skutečně existuje! Jen se nepředstavuje jako ďábel. Jako boží protihráč svádí den co den pomocí lsti mnoho lidí. Jako nej­ větší a nej rafinovanější podvodník ve všem napo­ dobuje Boha. Dokáže se mistrovsky zamaskovat a přetvařovat. Jako „anděl světla“ nebo „jako dobrodinec lidstva“ činí nám ďábel zdánlivě skvě­ lé, svůdné nabídky. Lidé by byli rádi, kdyby se uzdravili, pak také mohou i u ďábla najít uzdrave­ ní. Tak uvádí satan často chytré argumenty, jako „to je jen něco zcela nevinného“ nebo - „když bude člověku pomoženo, pak to přece nemůže být hřích! “ Milý čtenáři, je třeba se konečně ujistit, že Bůh je i dnes hotov nám, lidem, pomoci. Boží nabídku pomoci nemocným nalézáme u Jakuba 5,14-16. Bůh, stvořitel nebe a země, má ještě dnes moc dát zdraví, když to odpovídá jeho vůli. Bůh i dnes vyslýchá modlitby za naše zdraví! On má moc odejmout nemoc a darovat vytoužené zdraví. Toto se může stát v okamžiku nebo to může být proces trvající týdny nebo měsíce. Bůh si však také vyhra­ zuje to, že řekne k modlitbě o zdraví „ne“! On slyší tuto modlitbu, ale On ji nevyslyší! Toto je pro nás přirozeně těžko pochopitelné. Na tomto místě je třeba položit si také otázku, jaké jsou příčiny tak problematického jevu, jako je ohrožení špatnými návyky a zneužívání drog. Jedná se o přechodný jev naší doby?

26

Za narůstajícím šířením zneužívání drog, zejmé­ na mezi mládeží, se skrývá touha po seberealizaci a skutečném štěstí, kterou společnost není schopna splnit; touha po vyšším stupni života na základě zkušeností rozšířeného vědomí, touha po psychic­ kých a mystických prožitcích, které mají člověka při­ vést za hranice tohoto bezduchého všedního dne. Kořeny této touhy většinou spočívají v útěku před nejistotou a ve strachu ze života, v nepocho­ pení a osamění, v pocitech méněcennosti a v neús­ pěších. Svádějí stejně tak jako neuspokojený pocit sebevědomí a touha po uplatnění a ve všech slož­ kách vznikající opozice vůči politickému aparátu i establishmentu blahobytné společnosti učinit zvědavý pokus a napodobit jiné, kteří jsou zdánli­ vě šťastnější, když používají omamné prostředky. „K pokračování pak svádí radost ze stupňování prožitků a požitků, radost z rozšířeného smyslové­ ho vnímání, z povznesení se nad všední den do domněle duchovního života plného barevných vizí a jasných tváří“.66 Kde pak najde člověk skutečnou pomoc? Kde najdeme východisko z tohoto lidského dilematu? Zda nepřichází skutečná pomoc „shůry“? Bible, slovo Boží, dokáže dát odpověď na řešení četných problémů naší doby. Osobně jsem o tom přesvěd­ čen. Ale také o tom, že tzv. moderní léčebné meto­ dy a v tisku vychvalované „alternativní řešení" nemohou přinést pacientovi ani pomoc, ani uzdra­ vení. I když problémy a chyby tzv. „školské“ medicí­ ny jsou na veřejnosti ne vždy jemným způsobem zkreslovány a je podkopávána důvěra v lékaře, přece by jistě nikdo z nás nechtěl popírat požeh­ nané účinky moderní medicíny. „Nespoléhejte se na onu vrženou záchrannou kotvu, i když je to

27

sebelépe míněno! Skutečnou záchranu zakusíme jen v setkání s Bohem v Ježíši Kristu. Takovéto setkání bude mít vliv na celý náš život.“ Proto, je-li kdo v Kristu, pak je novým stvořením; staré pomi­ nulo a vše se stalo novým 2. Kor. 5,17 a v Žalmu 107,19.20 čteme: „Když ve své nouzi volali k Pánu, pomohl jim z jejich úzkostí, poslal své slovo, uzdravil je a zachránil je, že nezemřeli.“ Když se člověk zabývá okultními věcmi, pak je zde nebezpečí. Také křesťané mohou být jimi uchváceni a je skutečně těžké se od démonických kouzelných praktik opět osvobodit. Čteme k tomu zprávu u Lukáše 8,26-39, jak je podána v Dobré zprávě. „Jeli dál do oblasti Gadarenské, která leží proti Galilei na břehu jezera. Když Ježíš vystoupil z člunu, vyběhl z onoho města jemu vstříc jeden muž. Byl posedlý a již dlouho nenosil žádné šaty. Protože nemohl vydr­ žet doma, žil v hrobních jeskyních. Když viděl Ježíše, vykřikl, vrhl se k zemi a volal: „Co chceš ode mne, Ježíši, ty synu nejvyššího Boha? Prosím, netrap mne přece! “ Ježíš poručil zlému duchu, aby onoho muže opus­ til. Ten ho měl již dlouho ve své moci. Přestože tento muž byl jako vězeň spoutáván na rukou a na nohou, roztrhal pouta a byl hnán zlým duchem do pustiny. Ježíš se ho ptal: „Jak se jmenuješ?“ On odpověděl: „Jmenuji se legie.“ Do toho muže totiž vešlo mnoho zlých duchů. Ti prosili Ježíše: „Neposílej nás do pekelné propasti!“ V blízkosti se páslo stádo vepřů na hoře a oni ho prosili, aby směň vstoupit do vepřů. Ježíš jim to dovolil. Tu opustili muže a vešli do vepřů. Celé stádo se vrhlo z prudkého břehu do jezera a utonulo. Když to viděli pasáci vepřů, utekli a vyprávěn ve městě a ve vesnicích, co se stalo. Lidé to chtěli vidět a při­

28

šli k Ježíši. Našli muže, ze kterého vyhnal zlé duchy, sedícího u jeho nohou. Byl řádně oblečen a měl jasný rozum. Tu dostali strach. Očití svědko­ vé jim vyprávěli, jak byl posedlý uzdraven. Všichni prosili Ježíše, aby se vrátil zpět. Muž, který byl uzdraven, prosil Ježíše, aby ho přece vzal s sebou. Ale Ježíš jej poslal pryč a řekl: „Běž domů a vyprávěj, co Bůh pro tebe udělal!" Muž prochá­ zel celým městem a všude oznamoval, co Ježíš pro něho udělal. “ Podívejme se přesně na tento příběh! Nemohl by se odehrát také v naší době? Nemáme co do činění s člověkem, který má takové příznaky, jaké vidíme i dnes? Není zde muž, který se svým nesty­ datým chováním stal nápadným? Byl tak „nápad­ ný“ , že ho museli odsunout na psychiatrii jeho doby. Do dnešní doby se sice metody zjemnily, ale tendence zůstala stejná. Člověk, který se přespří­ liš vzdálil od společenské normy, od normálu, od průměru všech způsobů chování, musí být izolo­ ván. Ven z lidské společnosti, abychom nebyli rušeni! Člověk v Gadarenských končinách byl svá­ zán řetězy. Ale byla zde nějaká moc, která mu pro­ půjčila takovou sílu, že řetězy roztrhl. Také dnes můžeme zažít, jak malí, útlí lidé vyvinou takovou sílu, že více silných mužů je může sotva udržet. Není zde člověk, který to nikde nevydrží? Který se toulá v krajině, kde se Udě všeobecně neradi zdržují? V hrobech! Nějaká moc jej žene mezi mrtvé. Zda se tento člověk nechová bláznivě? Zda není hnán silami, které nad ním panují? Tento příběh zřetelně ukazuje, že existuje dé­ monická síla, že satan není žádnou legendou. Co říkáme, když se dnes setkáme s takovýmto člově­ kem? Tento člověk je nemocný; nemá to v hlavě v pořádku nebo je psychicky narušený. Jiní míní,

29

že jej zničilo prostředí, že nevydržel každodenní stres. Nebo budeme tvrdit, že tento muž je schi­ zofrenik. O tomto muži praví Lukáš 8: „Byl posedlý.“ Nebo se hovoří o tom, že měl démony. Jak ona posedlost povstala, nevíme. Bereme pouze na vědomí, že démoni se mohou zmocnit člověka. Není také psáno o rozsahu posedlosti. Ale o tom, že onen zlý duch ho již dlouho držel - měsíce, snad léta. Mnoho psychicky nemocných by jistě nemuselo být na psychiatrické klinice, kdyby se cele a plně odevzdali Ježíši. Což přirozeně neznamená, že všichni psychicky nemocní jsou posedlí démony. Rozhodně ne! Jako lékař jsem povinen léčit poru­ chy chování a zakročit proti onemocnění mně dostupnými prostředky. Jen se musím střežit toho, abych nesprávně neposuzoval člověka! C. G. Jung prý jednou řekl: „Co bylo dříve nazývá­ no démony, se nyní označuje jako neuróza a neu­ rózy se množí se zánikem náboženského života!“ Existuje viditelná nadvláda démonů nad člově­ kem. Kde však vstoupí do života člověka Ježíš, tam musí démoni uhnout. Zde také nepomůže žádná psychoanalýza. Ta může být, jak píše D. v. Drigalská29, „něčím příliš nebezpečným, než aby byla vůbec použita.“ Píše, že může způsobit těžké škody a může dokonce dovést k sebevraždě. Dle D.v. Drigalské existuje „vysoký temný počet sebevražd v souvislosti s analýzou a analyticky orientovanou terapií, kde analýza byla přinejmenším převážně vyvolávají­ cím momentem nebo prostě ještě doplnila u něko­ ho zbytek, který k dokonání činu scházel. Dle jeho názoru se vplížil do psychoanalýzy nárok na všemocnost, že může vše a cokoliv vysvětlit. Tajně ve

30

všem převýšila ostatní vědy. „Snad jé něco pravdy na zlomyslné kritice protivníků psychoanalýzy, kteří (řízenou, praktikovanou) psychoanalýzu srov­ návali s církevně spravovaným náboženstvím. Namísto Boha byl dosazen Freud, na místě kříže a na místě desatera jsou jeho obrazy.“ Dochází k závěru, že psychoanalýza nakonec způsobí více škod než užitku. Jistě, nejsnáze se vypořádáme s našimi všední­ mi problémy, bude-li Kristus středem našeho živo­ ta. Člověku je dáno svobodné volní rozhodování. Toto svobodné rozhodování může být pro člověka - a to právě v naší době, která tolik nabízí - také svým obsahem chybné. Čiňme, ať už ve dnech zdraví či nemoci, tu pravou volbu! Jde o celého člověka. Smyslem našeho života je „ochota, odevz­ dání se a oběť.“47

31

OVZDUŠÍ ZÁCHRANY -

nebo svod

Člověka?

V posledních letech povážlivé přibylo okultních praktik. Literatura o těchto praktikách a léčebných postupech z Dálného východu zaplavuje knižní trh. Miliony Udí vidělo filmy podobného druhu jako je „Exorcista“. Masové sdělovací prostředky sezna­ mují se všemi myslitelnými parapsychologickými a démonicky ovlivněnými postupy až po kouzelnictví a čarodějnictví. Nesčetní Udě studují své denní horoskopy a řídí se v mnoha směrech - ať již vědomě či nevědomky - dle jejich návodů. Dokonce je na postupu kult ďábla, uctívání satana. Špiritis­ tické sedánky se těší rostoucí oblibě. Stále více Udí mezi námi následuje „svůdné duchy a učení zlých duchů“ 1. Tím. 4,1. Člověk se pokouší řešit své problémy bez Boha. Při tom není oproštěn od stra­ chu. Má obavy z budoucna, obavy ze života, strach ze smrti; ve spánku jej provázejí úzkostné sny. Člověk hledá východisko ze svého pozemského dilematu, hledá záchranu ze své bídy a vděčně sahá po nabízené pomoci. Takto objevuje různé odrůdy okultismu, pověr a paramedicínských me­ tod. A na mnohé z toho se upíná. Nevinně vypada­ jící záležitosti nebo dokonce údajně cenné pro­ středky, které mají v životě pomoci, jej však mohou přivést pod satanskou moc! Kolik Udí např. žije ve stálém strachu, aby v noci nemuseU slyšet houkat sovu, v obavě, že v rodině pak někdo musí zemřít. Dá se to označit za něco nevinného? Jiní Udé zase chtějí podle toho, kolikrát zakuká kukač­ ka, zjistit, jak dlouho ještě budou žít. Je to životní 32

pomoc? Mnoho lidi, kteří nevloží cele svůj život do rukou velkého Boha, žije v obavách a často propa­ dá pověře a okultismu. „Okultní“ znamená tolik jako skrytý, schovaný, tajuplný. Pod pojmem okul­ tismus jsou zahrnuty všechny ty jevy, které se sotva dají pochopit rozumem. Jedná se zde o zále­ žitosti metafyzické (nadpřirozené) a metapsychické (mimosmyslové). Jedná se o magii (černé umění a ďábelské umění), spiritismus (styk s mrtvými), astrologii (hvězdopravectví) a mnohé jiné. Pomoc nenalezneme prostřednictvím vazby na okultní síly. Žel, mnoho lidí mezi námi nezná při­ tažlivou moc těchto sil prostě proto, že nejsou in­ formováni. Proto je třeba zde zcela otevřeně podat zprávu o různých věcech - také proto, že od okult­ ních věcí nás Ježíš Kristus může osvobodit. Jen Stvořitel nám může pomoci; jen On může být naším Spasitelem. Bez Božího Syna bychom byli na věky ztraceni. Kristus je a zůstane pro nás tou jedinou nadějí! Nedejme si něco předstírat pro­ střednictvím satanských mocí! Považujeme to např. za něco nevinného, když se „vážený muž“ vrátí, protože mu zleva přeběhla přes cestu černá kočka? Nazýváte toto životní pomocí, když se někdo stane závislým na amuletu anebo na hvězdách? Je talisman něco, čemu se prostě pousmějeme? Anebo přivádíme pomocí talismanu do moderní doby staré pohanství? Nepřestupujeme takto Boží přikázání: „Nebudeš mít vedle mne žádného jiného boha?“ Neměli bychom se snad více svěřit ochraně Nejvyššího? Očekáváme štěstí od čtyřlístku jetele nebo od podkovy? Přece nežijeme v pohanském světě! Jak o tom smýšlí Bůh? „Kdo toto činí, ten je před Bohem ohavný.“ 5. Moj. 18,12 Pod pláštíkem vědy, zdánlivé vědy, jsou lidé sváděni; a žel - jak zdů­

33

razňuje Bible - také věřící, také lidé, kteří nenásle­ dují cele Ježíše, jsou těmito kouzelníky sváděni. Slouží Bohu a současně ďáblovi. Okultní léčitelé jsou často lidé, kteří se tváří zbožně, kteří se ták přetvařují, že vypadají přímo jako andělé světla. A přece jsou pověřenci Božího protihráče. Bílá magie, kouzelnictví ve jménu Boha a přitom zneu­ žití Božího jména, Otčenáše je jednou z nejnebez­ pečnějších forem, protože na ní není vidět, co za ní vězí.“147 „Dnes se stal okultismus společensky únosným, vystoupil ze skrytosti na světlo a působí na veřej­ nosti - stal se pro mnohé zájmovou oblastí, jíž se zabývá pokrokový člověk...“ Okultismus není žádnou nevinnou záležitostí, i když si člověk namlouvá, že na něm pracuje na základě vědeckého zájmu. Nemůžeme se zabývat satanem, aniž bychom ho nepřitahovali a nepůsobil na nás svým vlivem. Neboť on žije, jemu je propůj­ čena moc; a tuto moc používá k tomu, aby škodil lidem, aby je trýznil, aby je přivedl do zkázy“.128 „Ještě dnes se lidé upisují ďáblu krví, tak jak nám to líčí Goethe ve svém Faustovi. A také dnes jsou ještě lidé, kteří zavěšují kyvadlo nad různými fotografiemi nebo medikamenty... Pak se říká, že existuje tzv. zemské záření, proti kterému se musí­ me bránit staniolovými kuličkami anebo nějakým jiným zařízením, které je třeba si pořídit za mnoho peněz. Člověk věří, že musí obdržet osvícení ze vzdálených světů a domnívá se, že tento svět může co nejhlouběji poznat jen tenkrát, když se oddá tajuplným duchům. Často to také zní velmi zbožně. V podstatě vzato, nejde u všech těchto praktik o nějaký žert, o jakýsi způsob, jak strávit čas, nýbrž o jeden z nejtěžších hříchů, které vůbec existují; hříchy, které nejsou přestoupením občan­

34

ského zákoníku nebo trestního zákona, nýbrž jde o hříchy, které jsou veskrze státem povoleny, pro­ tože se státu netýkají. Jde o hříchy proti 1. přiká­ zání: „Nebudeš mít mimo mne žádného jiného boha. “ 2e člověk atomového věku běhá za těmito jinými bohy, za těmito primitivními bohy dřívěj­ ších staletí a tisíciletí, to je ostuda. Jak často pak vede život poznamenaný strachem a bídou k pově­ ře, ke kouzelnictví, k duchovnímu a duševnímu ohlupování, k nepřátelství vůči Ježíši, k zoufalství a k sebevraždě?“147 Člověk je dnes víc než jindy dříve ohrožován dé­ monickou mocí. Satan ví, že má pouze málo času! V r. 1975 byli z celého světa přivedeni do Kolum­ bie lidé, kteří byli přístupní okultním věcem, a tam se konal první světový kongres kouzelníků a čaro­ dějnic. Dokonce byly na programu noční satanské mše. Je to něco senzačního proniknout do „nad­ smyslového světa“. S velkým zájmem se stále více Udí obrací k okultismu, „aniž by věděh anebo tuši­ li, že se dostávají pod vliv nanejvýš nebezpečné moci, která může jejich život zde i pro věčnost při­ vést ke zkáze“.128 Kdo přijímá satanovy nabídky, je takto zatížen. Člověk, který s takovýmito nabídkami přišel do styku a setkal se se satanem, je zatížen na celý život. Neboť satan sleduje jen jeden cíl: učinit člo­ věka pomocí lsti a podvodu na sobě závislým. Stačí jen, aby jeden z předků (rodičů, prarodičů) si např. vyžádal účast na špiritistických praktikách, a již je takovýto člověk zatížen a tato zátěž je pře­ nášena na dítě a jeho děti do třetí a čtvrté genera­ ce. Toto je zde nutno uvést, protože duchovní to znovu a znovu zjišťují. Pan Glowatzki z Bernu, který se po léta zabýval moderním okultismem, píše: „Moderní okultismus

35

se toho času chová pseudovedecký a vklouzává do učeně znějících slovních slupek, jako např. „para­ psychologie“, neboť chce ukázat, že je vysokoškol­ skou disciplínou, kterou je třeba brát vážně. Jeho adepti se rekrutují ze všech vrstev vzdělanců, při čemž při rozdělení pohlaví převládají mezi aktivní­ mi okultisty muži a mezi pasivními ženy. Pokud se týká sociálního rozložení, pak prostupuje všemi vrstvami, a sice obě skupiny okultismu; přičemž masovost je u polovzdělanců, kteří jsou aktivní, ale je nápadný i počet pasivních. Soudní lékař Otto Prokop stanovil postuláty, dle kterých „tři sloupy okultismu“ sestávají ze „sebe­ klamu, duševní poruchy a podvodu“. U aktivních okultistů se dají nalézt všechny tři, přičemž se ten třetí jeví často jako nej silnější, zatímco u pasivních adeptů jsou nejvíce rozvinuty sebeklam a oklamavatelnost (spojené s důvěřivým ignorantstvím). Častá vyvrácení okultistických tvrzení, odhalení „medií“ a okultních podvodníků, to vše nemohlo zabránit tomu, že hydře okultismu narostly další hlavy, protože v lidské psýché jsou hluboce zako­ řeněny lehkověrnost a víra v divy. Dále existuje mnoho Udí, kteří raději vidí to, v co věří, než aby věřili tomu, co nevidí. Přirozeně že okultismus v žádné době neopome­ nul léčení, naopak, od pradávna zde i zakořenil. Tady ukazuje zvláště zlovolnou tvář, neboť jde nejen o majetek těch, kteří jsou okultně pasivní, ale také o jejich zdraví, o jejich nejvyšší statek. Co pomohou všechny ty námitky vědecké medicíny, že dochází k selhání okultní medicíny (paramedicíny) při vážných onemocněních lidských orgánů: u nemocných je víra v zázračné uzdravení větší a tak příliš usnadňuje šarlatánovi, aby hrál roli zázračného léčitele. Rovněž varování, jako např.

36

nositele Nobelovy ceny W. Forssmanna, nezmohlo nic, neboť v táboře okultních léčitelů jsou mezi aktivisty nejen laičtí mastičkáři, nýbrž také aprobovaní lékaři, kteří žijí na válečné noze s vysokoškol­ skou medicínou. Ti se mezi aktivisty ocitli buď na základě nedostatku vědeckého chápání, důsled­ kem frustrace, nebo prostě na základě peněžních důvodů. Nelze totiž zamlčet, že paramedicína jako módní směr přináší svým zastáncům, kteří ji prak­ tikují, nemalé zisky... Po dlouholetých zkušenostech s okultisty všech oblastí může autor prohlásit: jistě není chybou, že je možno určitou část adeptů okultních praktik považovat za psychopatologicky nápadné a dotá­ zat se psychiatra na povahu jejich onemocnění. To platí v paramedicíně především pro ony praktikan­ ty, u kterých hledají pomoc většinou prostí Udě, věřící v divy a jsou nadmíru zvědaví na všechno zdánlivě moderní ve způsobu léčby, což jim navíc ještě denně představuje bulvární tisk formou křik­ lavé tržní reklamy. Zbytek okultních léčitelů je jistě možno umístit tam, kde jsou zdomácnělé hos­ podářské zájmy a důvěřiví lidé jsou ochotni poskytnout vyšší poplatek za ono „zvláštní“, aniž by došlo k odškodnění prostřednictvím nemocen­ ské pokladny. A neudivuje, že paramedicínští léči­ telé, kteří snadno (ale i mnoho) vydělávají, se zuby nehty brání tomu, aby byli oloupeni o svůj zdroj příjmů, zvláště když jde o peníze, které jdou mimo pokladnu a mají „zvláštní zacházení s daněmi“. Kdo si však uchoval cit pro logiku a vědeckost, ten bude muset i nadále velmi kriticky posuzovat paramedicínu i tenkrát, bude-li muset počítat s tím, že bude vystaven divokým útokům ze stra­ ny medicínských okultistů. A. Kitaigorodski vyslo­ vil požadavek: „Povolání vědce je služba pravdě.“

37

„Adepti moderního okultismu však ignorují jakou­ koliv barvu pravdy, nebo dokonce proti ní bojují. Nemohou ale zabránit tomu, aby nakonec pravda nezvítězila nad hloupostí, ignorantstvím a prospěchářstvím. Všichni, kteří jsou mezi námi obdařeni rozumem a mají odpor k šarlatánství, jsou vyzváni, aby se dali do tohoto boje! “34 Lidé se stávají stále přístupnější vlivům nadsmyslného světa. Dnes se opět věří v zázraky. Pomys­ leme jen na úspěchy Uri Gellera, který dokázal vzrušit celý národ. „Také mnoho křesťanů podléhá zbožně maskovaným svůdcům, když činí zázračné uzdravování středem své víry, a takto se stávají obětí touhy být uzdraven za každou cenu.“ 117 Dnes se již nabízejí „zázrační doktoři“, kteří umí vyléčit „všechny“ nemoci. „Musí pacient skutečně nechat napřed odcelebrovat satanskou mši, aby se stal okultně zatížen? Nebo postačí vydat se v důvě­ ře léčiteli, který se spoléhá na neměřitelné energie, neviditelné meridiány nebo kosmické potence? Jak dalece je uzdravení prostřednictvím paramedicíny psychické a jak dalece je okultní?“.117 „Léčitelé nediagnostikují nemoci pomocí rent­ genových snímků nebo na základě zevrubného vyšetření krve v laboratoři, nýbrž zvláštním způso­ bem a okamžitě se „stoprocentní jistotou“ jmenují určitou nemoc. Zda diagnóza souhlasí, o tom se pacient přesvědčit nemůže. Ale on tomu věří, a zde hraje víra velkou roli. Těmto „kouzelníkům“ je nutno bezpodmínečně věřit.“147 Kolik údajných křesťanů např. věří, že zvero­ kruh má vliv na povahu člověka! Jak často se skrývá spiritismus a astrologie pod škraboškou okultních spisů, které stojí tu a tam v našich regá­ lech! A co všechno nám nabízejí nakladatelství a často také zbožné, špiritistické knihy.

38

Když jsem sestavoval rukopis této knihy, našel jsem ve své poště prospekt jednoho nakladatel­ ství, který měl nadpis: „Světlo a láska vysokých učitelů“. Zde byla např. nabízena kniha s názvem „Světlo z onoho světa“; jedná se o „vedení vysoké bytosti“, o „odpovědi vysokého, neihkarnovaného učitele, které vnesou světlo do našeho života“. Zde je jeden citát tohoto učitele: „Žij každý den tak, jako by to byl tvůj poslední den: tak uvědomě­ le, tak intenzivně, tak plný povinností a tak vděč­ ně. Dej, ať každý den rozkvete v květ, v němž by měl Bůh zalíbení, abys pak mohl před Něho před­ stoupit s krásnou kyticí.“ Nebo kniha „Léčitel a léčebný proces", „Zpráva o léčiteli, léčení a pohledy na procesy, které probíhají při uzdravo­ vání ve fyzickém a v neviditelném těle lidí. “ Další zajímavý titul: „Stezka uzdravení“. Kdo z nás by nechtěl být zdráv nebo ve své nemoci nechtěl najít uzdravení? Zda pak člověk není hned hotov takovouto nabízenou knihu získat? Ale co tato kniha líčí? Ke jmenované knize je třeba pozname­ nat: „Jde o pacientku, kterou nepříznivé poměry ze strany jejich rodičů společně s dobovým posto­ jem: .vyzískej ze svého života co možná nejvíce, aniž by ses dal ovlivnit jinými úvahami', přivedly k nespokojenosti, emocionálním konfliktům, hoř­ kosti, tělesným poruchám a ke stavu nejistoty a strachu. Nakonec navštěvovala jednoho lékaře za druhým. Náhodou (?) poznala paní Challonerovou. Takto mohl převzít léčení někdo jiný, NÉKDO, kdo věděl podstatně více o příčinách, které stály v pozadí nemoci a o kterých nevěděl průměrný lékař nebo léčitel, přičemž H. K. Challonerová sloužila jako zprostředkovatelka poselství spásy pro blaho pacientky a širšího pub­

39

lika - neboť takovéto úsilí není vynaloženo pouze pro jednotlivce.“ Zda nám to neříká dost? Další tituly: „Kolo znovuzrození“, ve kterém jsou představovány „zásady a souvislosti karmy a reinkarnace“, nebo „Regenti sedmi sfér“, což je věnováno „studiu neviditelného“. Bylo by možné uvádět ještě další „svůdné“ tituly knih. Všechny ukazují, kdo zde vedl pero pisatele. Velmi zřetelně je to ukázáno v titulu „Návody k okultní moudros­ ti“; zde nabízí autorka „základní myšlenky okultní moudrosti, které byly od nepaměti hlásány vyso­ kými učiteli vyvíjejícím se lidem, při zdůrazňování určitých hledisek, a sice v té nej zkrácenější logic­ ké a přísně uspořádané formě“. Předem však je poznámka: „Přiměřeně jejich vývoji a při zdůraz­ nění zvláštních hledisek byly národům země po všechny doby hlásány tytéž věčné pravdy, nábo­ ženství s příkazy, jak si správně počínat. Avšak tajně - neboť vědění je moc - byli vzděláni žáci, kteří se stah posly a apoštoly. Toto stále přísně střežené vědění smí být dnes zčásti oznámeno veřejnosti jako přípravné učení. Nazývá se okulti­ smem nebo prastarou moudrostí. “ Toto by mělo postačit! Neboť takováto poselství nám nemají co říci! Ale není to svůdné, když čteme: „Jsou tři knihy, které by měl mít každý studující Bhagavad Gitu, Nový zákon a Jógu Sutras, neboť v těchto třech knihách je celý obraz duše a její rozvoj. A dále. „V Gitě nalézáme podi­ vuhodné popsání duše, Krišny, kdy se on zjevuje jako duše všech věcí, skryt za závojem formy. V Novém zákoně je nám ukázán život dokonalého Božího syna, který viditelně ukázal pravou podsta­ tu duše, zbavené každého závoje. V Jóga-Sutrech se učíme poznávat zákony tohoto bytí, jakož i pra­ vidla a metody, dle. kterých člověk rozvíjí síly

40

duše, může dosáhnout osvobození a dokonalosti na zemi.“ Úmyslně jsem nejmenoval autory citovaných knih ani nakladatelství, neboť existuje mnoho lidí, kteří mají sklon k okultismu, k astrologii, ke kyva­ dlu a proutku, k mesmerismu - léčivému magne­ tismu, k esoterické literatuře atd. Před takovýmito vócmi je třeba varovat, také před okultními léčeb­ nými prostředky, určitými bylinnými recepty a zvláštními léčebnými praktikami, jako je jóga a autogenní trénink. Na objednacím lístku nakladatelství jmenova­ ných knih čteme, že ke knize „Žít a přežít“ je při­ ložen nástěnný obraz „reflexních zón nohou“ a tento obraz je možno si ponechat, i když bychom po 10 dnech ukázkového pročtení knihu vrátili. Tak se přece jen dozvíme, že „vše probíhá dle kos­ mického plánu“, že v této knize „se nehovoří pouze zevrubně o vegetarianismu“, nýbrž součas­ ně mezi mnohým jiným kniha „vysvětluje cvičení jógy“. Pak přirozeně vyvstává otázka, co jsou to zóny na chodidlech. Jedná se o masážní léčbu, která byla známa již před 5 000 léty v čínské a indické lidové medicíně. Podle představ masáže reflexních zón na noze je lidské tělo rozděleno do 10 tělesných zón, které lze opět najít v síti 10 zón na chodidle. Hledáme-li určitou reflexní zónu, pak je možno ji obecně najít mezi stejnými podélnými zónami na noze, které v těle prostupují tím orgánem. Pokus, jak vysvětlit bolestivost zón na chodidle, spočívá dle Inghama v tzv. „energetických chybných funkcích ve tkáni chodidla, které jsou reprezentovány nefyziologickou energií nebo relativním nedostatkem energie ve tkáni. “

41

V časopise „Bunte" bylo možno se dočíst: „V lidském těle protékají od hlavy skrze trup až k chodidlům energetická pole. Již před 5 000 léty byla známa tato energetická pole ve staré Cíne, v Indii maharádžů a ve vigvamech Indiánů. Ame­ rický lékař Dr. William Fitzgerald využil poznatků původních obyvatel své země. Na počátku století rozdělil lidské tělo do 10 svislých zón a chodidla do odpovídající sítě 10 rastrů.“ Je to „nezodpo­ vědný nesmysl stanovit diagnózu tlakem na chodi­ dlo“. Teorie masáže chodidel je v rozporu se základními pravdami anatomie a fyziologie. Masáž reflexních zón na chodidle je v nejlepším případě masáží k uvolnění nohou. Neboť neexistují žádné nervové vztahy mezi chodidly a nějakým orgánem. Chorobné procesy v organismu také neproduku­ jí žádné ukládání krystalů v chodidlech, jak je tvr­ zeno. Něco takového se děje u onemocněni jako je dna atd., ale ne u cukrovky, srdečního infarktu, depresí a mnohých jiných chorob. Není to také svádění lidí, když se nabízí takové­ to „vědecky uznané" léčení psychosomatických obtíží, pocitů strachu, poruch spánku, depresiv­ ních rozlad, psychosomatických stresových syn­ dromů, aby se takto zdravotní stav dlouho udržel ve stabilitě a zlepšila se kvalita života? „Prostřed­ nictvím úspěšného programu“ nahraného na mag­ netofonovém pásku má být umožněno každému člověku, aby pomocí předložených pravd o přírod­ ních zákonech a při jejich uvědomělém použití zvládl svůj život a v každém směru jej uspořádal tak, aby byl úspěšnější, harmonický, zdravější a šťastnější. Co si máme myslet, když čteme, že terapie sugescí je vědecky uznaný léčebný postup a stejně tak jako hypnóza je spolehlivou pomocí psycholéčebného zásahu?

42

Přirozeně že každý člověk by si přál mít úspěch a být zdráv! Každý také by si přál být oproštěn od strachu, pocitů méněcennosti a jiných komplexů. Je ale terapie sugescí tou „nejjistější cestou“? Trpíme-li pod tíhou duševních problémů, jistě nenajdeme žádné osvobození prostřednictvím sugesce. Co - a tuto otázku by si měl každý polo­ žit - je nabízeno „k dosaženi oproštění od veškeré duševní a tělesné disharmonie“ a co nakonec „podminovává životní sílu“? Člověk se nestane úspěšnějším a zdravějším prostřednictvím „psychoautogenní sugesce“! Právem se dá označit 6. a 7. kniha Mojžíšova jako „škvár“, který nabízí „nejohavnější a nejděs­ nější léčebné prostředky“.120 U 6. knihy Mojžíšo­ vy je podtitul: „Toto je Mojžíšovo magické duchovní umění, kniha největších a nejpodivuhod­ nějších tajemství“, a u 7. knihy Mojžíšovy: „Toto je magicky sympatetický poklad pro různé účely v domácnosti, za použití osvědčených prostřed­ ků". Takovouto literaturou se křesťan nemůže obí­ rat! Nemáme se zabývat tím, jak se např. zhotoví kouzelná hůl nebo proutek, jak je možno zaklínat různé duchy, a taktéž se nemáme obírat „prasta­ rými recepty“, dle kterých se dají léčit nemoci. Odtud bychom neměli brát zdravotní rady! Bližší pohled soudního lékaře k tomuto tématu najdeme u Prokopa120, který se kriticky vypořádává s kriminogenitou této knihy. 6. a 7. kniha Mojžíšova patří k černé magii. I když jsou tyto knihy nazvány po jednom z největ­ ších Božích mužů, pak nemají s Mojžíšem ani v nejmenším nic společného. Původcem této knihy není Duch Boží, nýbrž duch satana, duch lži. Tyto knihy patří k největším kouzelnickým knihám, které svět zná. Ten, kdo tyto knihy má, se doslova

43

zaprodal ďáblu. Je životu nebezpečné se obírat okultními věcmi. Touha člověka po zdraví zaujala dnes ústřední postavení. Již Simonides, jeden řecký básník ve starověku, napsal: „Zdraví je nejcennější věcí smr­ telného člověka“. Úsilí o zdraví je něco specificky lidského - je štěstím a darem, stejně tak jako úko­ lem a povinností!“ Že zdraví je velkým darem, že má zcela osobní hodnotu, o kterou je třeba pečo­ vat a kterou je třeba udržovat, to poznává jen málo Udí. Kdo modernímu člověku slibuje uzdrave­ ní a dává naději, že bude dokonale zdráv, ten bude mít vždy plnou čekárnu. Co pak vězí za vším tím novým paramedicínským děním, které tolik získává na ceně? Jako za starodávna, tak i dnes by člověk rád pohlédl'do budoucna; používá předpovídání, horo­ skopu, vykládání karet a jiné. Mnoho lidí dokonce cítí potřebu podívat se za kulisy záhrobí; zde nabí­ zí pomocnou ruku spiritismus. Co je nám k tomu řečeno v Božím slově? „Když se někdo obrátí k vyvolávačům mrtvých a k těm, kteří předpovídají budoucnost, aby s nimi prová­ děl modloslužbu, pak obrátím svůj obličej proti takovému člověku a vyhladím jej ze středu svého lidu.“ 3. Moj. 20,6 Jasné a zřetelné slovo! Nemůžeme a nesmíme prohlásit, že jsme jen jednou, a to již hrozně dávno, přišli do styku s tím neb oním. Jediný styk s okult­ ními věcmi nás činí nevnímavými vůči Božímu působení. Když však cele přijímáme do svého života Ježíše Krista, všechna satanova pouta se rozváží. Neboť Ježíš se stal vítězem a jeho vítěz­ ství je také naším vítězstvím. Smíme se odvolat na Jeho slovo: „On odzbrojil neviditelné moci...“ Kolos. 2,15. Kéž by Bůh každému pomohl.

44

„Kdo zatajuje svá přestoupení, nedojde cíle; kdo však je vyzná a zanechá jich, nalezne slitová­ ní“ Prísl. 28,13. Prosme proto Boha, aby zasvítil do našeho života a abychom poznali naše hříchy a je pak také vyznali. Neberme na lehkou váhu okultní věci! Píše démonů je hrozná. Existuje mnoho zpráv o Údech, kteří se dostah do těžké závislosti vazbou na okultní moci. I když na počátku to může vypa­ dat jako žert, že člověk si denně čte svůj horoskop, nakonec dojde k tomu, že v něj uvěří. Vykládání karet, zpočátku jen tak, „aby ušel čas“, může pak pro člověka nabýt rozhodujícího významu. Špiri­ tistický sedánek, zpočátku jen jako „společenská hra“, nakonec člověka nepustí. Manfred Donig jednou při své přednášce řekl: „Kdo se pohybuje v šedé zóně okultismu, ať již vědomě, či nevědomky, ten se takto vystavuje silám, které jej obemknou, bez milosti ovládnou jeho život a nakonec také zcela zničí. Oddat se okultismu je v tom pravém slova smyslu životu nebezpečné. Kdo toto činí, toho se zmocní démo­ nické síly a stane se jejich vlastnictvím. Nejsou pouze lidé závislí na drogách; jsou také lidé závislí na satanu a jím spoutáni. Víme, že každá droga má své důsledky, žádá svou cenu; a totéž platí o oblasti moci temna. Ďábel sice všechno slibuje, ale nic nedaruje. Okultismus není žádným druhem vzrušujícího prožitku volného času nebo novou pomocí pro život. Ruku do hry zde přikládá satan. Bible důtklivě varuje, abychom se svůdné hře okultismu neoddávali. Každá okultní hra je od A až do Z hrou satana. Každý, kdo se jakýmkoliv způsobem postaví do oblasti pověry, nevyhnutel­ ně se dostane do vleku onoho démonického, i když jen „žertuje“. Slovo Boží velmi zřetelně hovoří

45

o existenci satana, aby nám otevřelo oči, abychom z moci satana našli cestu k Bohu. Jen Kristus je pánem nade všemi zlými mocnostmi a silami. On je ten jediný, který zase může osvobodit. V 1. Jan. 3,8 čteme: „Syn Boží se zjevil za tím účelem, aby zničil dílo satana. “ K otázce: „Jak se mohou Ježíšovi učedníci set­ kat s okultními vlivy?“ píše P. Beyerhaus: 1. „Nesmíme zlehčovat okultní vlivy tak jak se projevují v různých formách, a ani to, že v pozadí stojí satan. 2. Současně platí, abychom náš pohled nezamě­ řovali k okultním silám, nýbrž raději k Ježíši Kristu: On je již zbavil moci - (Kol. 2,15) a brzy je svýma nohama zcela pošlape (Řím. 16,20). 3. Platí abychom byli v našem duchovním živo­ tě, (pokud se týká okultních vlivů), nanejvýš bdě­ lými.“178

46

MAGIE - PRAPŮVODNÍ VZPOURA PROTI BOHU Je nápadné, že v dnešní době se tolik lidí cítí být přitahováno k okultním věcem. Jsme vystaveni záplavě časových jevů, které je často - i křesťany obtížné prohlédnout. Neboť ne vše, co vypadá křes­ ťansky, má svůj původ v Bohu. Ne nadarmo jsme vybízeni: „Mih, nevěřte každému duchu, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou od Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků.“ 1. Jan. 4,1. Satan vždy mistrně zvládal to, jak oklamat člo­ věka. Okultní jevy často nesou takové odění, že jsou podobné pravdě a je možno je s pravdou i zaměnit. Ježíš vyslovil u Mat. 24, verši 11. a 24. vážné napomenutí, abychom byli bdělí: „Vystoupí četní falešní proroci a přivedou mnoho lidí k pobloudění... falešní Kristové a falešní proroci... se budou vykazovat velkými divy, takže dokonce i Bohem vyvolení by mohli být oklamáni - kdyby to vůbec bylo možné.“ Vlna příboje svodů se zvedá do stále větší výše. Četné knihy (aby byla uvedena jedna z nejznámějších, tak např. Keller: „Co ještě včera platilo za div“), úspěch Uri Gellera a jiných magických divotvůrců a také pojednání o těchto věcech, která se objevují v masových sdě­ lovacích prostředcích, svědčí o silách a proudech této doby a o aktuálnosti okultních jevů. Parapsy­ chologie usiluje o to, aby se tyto jevy osvětlily vědeckými metodami. Mnoho Udí se dnes už nenechává vést Božími přikázáními. Nezařizují si více svůj život podle textů Bible, nýbrž jednají pod mimobiblickými vlivy. „Problém tohoto světa spočívá v tom, že exi­

47

stuje mnoho definic pravdy, že je tolik všeléků, které mají pomoci světu v jeho nouzi. Ale křesťan ví, že není pod nebem žádné jiné jméno, prostřed­ nictvím kterého bychom mohli být zachráněni, jedině jméno Ježíš (Sk. 4,12). Existuje jen jedna pravda, totiž pravda zjeveného Slova Božího.“63 Moderní člověk však již v Boží slovo nevěří. Ve velkém rozsahu ztratil vazbu na Boha a Jeho při­ kázání. Odsunuje tato přikázání stranou a hledá náhradu v tajuplných, okultních, magických věcech. Takto se člověk dostává stále více do léček a kliček satana. Tak jako satan přiměl první lidi pomocí lichotek a lží k tomu, že uvěřili, že „budou jako Bůh“ (1. Moj. 3,5), tak také dnes sli­ buje požehnání, nové poznatky, nové „oči, aby viděly Boha“. Člověk se vzpouzí proti Božímu řádu. Pomocí „tajuplných prostředků a ceremonií“ se pokouší poznat svět duchů, svět lidí, zvířat i rostlin, jakož i mrtvou hmotu a prostřednictvím mimosmyslových cest je také ovládnout... Proto je magie pra­ původní vzpourou od počátku až dodnes a vrcho­ lem odporu člověka vůči Bohu. Veškeré řeči o nevinných silách přírody a neutrálních prakti­ kách jsou tváří v tvář biblické skutečnosti něčím obludným.“68 Pojem magie má mnoho vrstev... Existuje magie v tom nejširším slova smyslu. Všechno, co člověka oslní, okouzlí, a také vše nevysvětlitelné, zavánějí­ cí božskými přísliby, fluidum je možno nazývat magickým. „Magická kůže“ přitahuje miliony diváků na fot­ balové hřiště... Existuje také magie náboženství, když se člověku stanou církevní ceremonie, svíč­ ky, kadidlo, krásné obrazy svátých, sakrální umění důležitějšími než osobní spojení s Bohem. Náladová

48

pobožnost nás může odvést od podstaty. Dále exi­ stuje magie, která představuje jen formu zábavy. V jednotlivých zemích dokonce existují magické kroužky, společenství mužů nebo skupiny, které sestavují zábavné programy. Triky nejsou žádnou magií... Třetí formou magie je mastičkářství. Také zde nemáme žádnou pravou magii, nýbrž oklamávání a podvádění lidí... Když jsme si takto vyjmenovali všechny ty podřády a vedlejší formy magie, pak se dostáváme k pravé formě magie, která je Biblí zavrhována, k umění zaklínání, kouzelnictví, ďábelskému umění. Poslyšme několik varování Písma svátého. Micheáš 5,11: „Pán hovoří: vyhladím kouzel­ níky, kteří jsou u tebe. “ 2. Mojž. 22,18: „Kouzelnice nenecháš na živu. “ Jeremiáš 27,9: „Neposlouchejte svých kouzelní­ ků.“ Malachiáš 3,5: „Bůh praví: potrestám vás a budu svědčit proti kouzelní­ kům.“69

Co se rozumí pod pojmem magie? Je to defino­ váno následujícím způsobem: „Magie je po tisíci­ letí podnikaný pokus člověka, aby sám sebe pový­ šil a zaujal ono místo, které je vyhrazeno Bohu. “ Dále o tom čteme: „Překračování hranic oblasti okultního, kouzelnictví, předpovídání a magické ovládání světa a přírody je v první řadě hříchem proti Bohu a jeho přikázáním. Zde nehrají rozho­ dující roli technika, občanská etika a morálka. Tyto hranice nejsou střeženy ani policií nebo hra­ niční ochranou.

49

Člověk se domnívá, že si zde může nepozorova­ ně svobodně zahrávat. A přece, kdo ve válce, a to ať již ze zvědavosti nebo „z žertu“, přeběhne do nepřátelských postavení, je buď zajat nebo ho to stojí život. Před člověkem se otevírají okultní zdroje pozná­ ní, když ten, jako kdysi Eva, naslouchá hlasu hada (ďábla). Člověk se stává vědoucím, dostane se mu 6. smyslu a může se zaskvět svými schopnostmi, nebo může dokonce získat peníze. Není nutné stu­ dovat přírodní vědy, technické obory nebo medicí­ nu. Na tyto „školské vědomosti“ povzneseně pohlí­ ží svrchu a pyšní se nadsmyslovými poznatky a netušenými možnostmi, jak ovládat přírodu. Překročení hranic v oblasti magie je proviněním před Bohem. Má za důsledek zajetí v zemi nepříte­ le. Člověk ztrácí svou svobodu. Stane se svázaným ve svých schopnostech přemýšlení a ve svém praktickém jednání. “148 Známe také pohansko-magické zvyky v katolic­ ké církvi. „Podle katolického pojetí nemáme pouze vzývat svaté a důvěřovat jejich přímluvám, nýbrž také mít s nimi společenství a důvěrně se s nimi stýkat. V mystickém těle Krista by snad měly být hranice mezi tímto světem a záhrobím, ale tyto hranice nejsou žádnou dělicí zdí, takže vztahy mezi tímto a oním světem jsou velmi úzké a výmě­ na otázek a proseb, odpovědí a pomoci proudí stále sem a tam. Zde se blíží uctívání svátých (čímž se stýkáme s někým, kdo zemřel) povážlivě k oblasti spiritismu. Vzdor veškeré dogmatické ohraničenosti neod­ mítla katolická církev pohanská náboženství a jejich učení... Nesmíme - takto je argumentová­ no - postavit nekřesťanská náboženství na roveň světa, který je Bohu nepřátelský... Otevřenost vůči

50

nekřesťanským učením se také ukazuje ve spojení katolicismu s řeckou filozofií... Žijeme v době, kdy narůstá promíchávání víry a náboženství (Synkre­ tismus), což má charakter doby konce dějin... Cím více se smísí toto pohanství, které popírá božské synovství Krista, s křesťanstvím, tím více se bude vzdalovat od lidstva Duch Boží, který se nemůže spojit s ničím falešným. Mystický kult Marie je taktéž charakterizován démonickými vlivy... Od konce 7. století nastalo zcela nebiblické uctívání a zbožňování Marie... Kult Marie je protibožský a nebezpečný.“95 Brockhausův naučný slovník pod heslem magie praví: „Magie (řecký) - kouzelnictví; údajná schop­ nost podrobit si v službu nadpřirozené síly pomocí určitých způsobů jednám, znaků a formulí, a takto s jejich pomocí ovlivnit pozemské dění. Při škodli­ vém vlivu se hovoří o černé, při užitečném vlivu o bílé magii. “ Bílá magie jsou okultní praktiky, které jsou zastře­ ny zbožným pláštíkem, neboť víme, že satan se může také proměnit v anděla světla. Aby mohl zůstat nepoznán, maskuje se. Prchá před pravdou! Protikladem k bílé magii je magie čemá. Zde se zříká jakéhokoliv maskování. Přímo jsou vzývána jména ďábla a démonických sil, jak se to děje třeba v oblasti spiritismu, kde se lidé obracejí ke zlým duchům a dotazují se mrtvých. U bílé magie se jedná - viděno z pohledu Slova Božího - o „nečisté metody a praktiky, které mají zbožný nátěr a jsou maskovány jako zdánlivě čisté a jako takové jsou vychvalovány.“ Co znamená bílá magie, to ukázal Blatter na velmi rozšířené a nevinně vypadající knize „Zdraví z Boží lékárny“ Marie Trebenové, v níž píše: „V této knížce se jedná o sbírku návodů a receptů,

51

jak zhotovit rostlinné léčebné prostředky pro dny zdraví i nemoci.“ Výroky samotné paní Trebenové jasně poukazují na to, že provozuje bílou magii. O zdrojích a původu svých poznatků sama říká: „Má matka zemřela na Hromnice v r. 1961 a od té doby mám určitý pocit, že je to ona, která mne hlouběji uvádí do oblasti léčivých prostředků. (Klasické pro duši, mající předpoklady, aby se stala médiem!) Oas od času mám pocit, jako by mne vedla vyšší moc a jakoby především Marie, pomocnice nemocných, mi ukazovala bezpečnou cestu. Důvěra v Marii, naši nebeskou matku, její uctívání a modlitba před úctyhodným obrazem Marie, který se dostal zvláštním způsobem do mého vlastnictví, to pokaždé pomohlo v pochyb­ ných případech, když jsem hledala léčivé byliny.“ Marie Trebenová staví své dílo pod „požehnání velkého Paracelsa“. Dnes prožívá dílo Paracelsa pravou renesanci. Kdo se přiznává k Paracelsovi a odvolává se na něho ve svých vlastních pracích, přiznává více méně zjevně svou sympatii k bílé magii. Dle názoru Franze Hartmanna se Paracelsus dů­ věrně seznámil s indickými tajemnými vědami. V Carihradu se stýkal s tenkráte proslulým má­ gem a alchymistou Solomonem Trismosisem. Na základě jeho spisů, které byly nalezeny teprve po jeho smrti, se zabýval mimo alchymie mantikou, astrologií a uměním prodlužovat život. Dnes stále znovu a znovu zjišťujeme, že věštci, vykladači známem a spiritisté se se svými „pacien­ ty“ modlí,vkládají na ně ruce a jako velcí znalci citují Bibli. To není nic jiného než „bílá magie“12. Četní výrobci různých zdravotních čajů se plaví na vlně „zpět k přírodě“. Jejich výrobky nejsou vždy tak nevinné, jak se všeobecně soudí. Tzv.

52

přírodní léčivé prostředky se mohou stát tehdy nebezpečné, není-li zaručen sběr bylin člověkem, který věc zná, a totéž platí i o jejich přípravě. Protože v posledních letech jsou stále více známy vedlejší účinky syntetických léků, objevuje se ve stále větší míře sklon k samoléčení pomocí léčivých bylin nebo jejich přípravků. Tento trend je ještě podněcován v medicínských koutcích atraktivního tisku a prostřednictvím knih. Výrazným příkladem toho je již zmíněná kniha o bylinách „Zdraví z Boží lékárny“, která dosáhla netušené velkého nákladu. V této knížce popisuje autorka četné léčivé byliny a dává rady, u kterých nemocí je jich třeba použít. Dle Marie Trebenové se dají vyléčit i taková onemocnění, jako jsou rakovina, cirhóza jater a leukémie. Zde se musí vlastně každému křesťanu otevřít oči! Když např. paní Trebenová zapůsobí dojmem, že by bylo možno pomocí léčivých bylin vyléčit všechny nemoci a - jak bylo řečeno - dokonce i rakovinu, pak by všichni lékaři měli být „považo­ váni nezodpovědnými“, když by neléčili nemocné­ ho rakovinou žebříčkem a kořenem puškvorce a naopak jej nechali zemřít. „Rostlinné .léčebné prostředky' jsou v podstatě stvořeny Bohem; obsahují průkazně účinné látky a jsou po stránce terapeutické velmi užitečné, takže i v moderní medicíně představují asi jednu třetinu léčiv.“207 Také mnohý přesvědčený vysokoškolsky vzdě­ laný zdravotník neodmítne, např. při projevech lehké nespavosti nebo stavech duševní rozlady, kozlík, chmel nebo třezalku. Ve vztahu k fytofarmakům (léčivům rostlinného původu) je však třeba uvést, že i tyto čistě rostlinné, přírodovědnou medicínou používané léky mohou mít také škodli­

53

vé vedlejší účinky. Tak bychom měli být opatrní při samoléčitelství pomocí vychvalovaných „léči­ vých bylin“ Jak již bylo zmíněno, vzývá paní Trebenová mrtvé, např. svou matku a „milou pramáti“ Marii. Co si máme myslet o vzývání mrtvých, o tom čteme v 5. Mojž. 18,9-12. 2el, ono pochybné poza­ dí knihy Marie Trebenové není známé a často není bráno vážně. Jinak by tato kniha nenašla přístup do tolika křesťanských domovů.

54

ASTROLOGIE BUDOUCNOST Z HVÉZD? Odpradávna se lidstvo snažilo dávat do souvis­ losti postavení hvězd s funkcemi lidského života. Astrologie je prastará a setkáváme se s ní v Ba­ bylóně a v Egyptě. Spočívá tedy na staré pohanské víře, že totiž vše, co se děje na zemi - také osud člověka - závisí na hvězdách. Takto chápeme pod pojmem astrologie „výklad lidského osudu a budoucnosti člověka z postavení hvězd v okamži­ ku zrození“.69 Podle názoru astrologů existuje mezi makrokosmem (vesmírem) a mikrokosmem (člověkem) úzký životní vztah. „Makrokosmos a mikrokosmos jsou nakonec ve své podstatě stejné. V důsledku toho musí veškeré děje, které se odehrávají v makrokosmu, osudově podmíněně a neodvratně vyvolat také odpovídající projevy v mikrokosmu. Zejména se věřilo, že mezi během souhvězdí a lidským osu­ dem je jistá a bezprostřední souvislost. Odmítneme-li dnes toto astrologické učení, pak to ovšem neznamená, že bychom veskrze odmítli to, že exis­ tují životní vztahy mezi vesmírem a lidstvem. Ve skutečnosti nevíme nic o tom, jak onen celek v tom nejmenším působí a žije. Poznatky moderní atomové fyziky nás mezitím učí o vnitřní struktuře atomů s jejich jádry a elektrony, které kolem nich krouží po zákonem vymezených drahách, a že také atomy nejsou ničím jiným, než „slunečními sou­ stavami v malém“. Tušíme tedy, že existuje vnitř­ ní spojitost mezi tím největším a nejmenším. Ale nejsou nám známy „odpovídající vztahy makro-

55

kosmu, které by působily na život a osud člově­ ka“.92 „Je možno bez námitek přiznat, že mezi sou­ hvězdími a zemí existují kosmické souvislosti. Bez slunečního světla by nebyl na Zemi možný žádný biologický proces. Dále je nám známa skutečnost, že konjunkce a opozice v konstalaci slunce, měsíc, Země zapříčiňují různé formy přívalů. Je známo, že příliv a odliv vznikají vlivem přitažlivosti slunce a měsíce. Dále také existují vztahy mezi přibývají­ cími skvrnami na slunci a zvýšenou dráždivostí nervového systému člověka.“70 Astrologie je „projevem nedůvěry vůči Bohu“ neboť chce člověku zprostředkovat pohled do budoucnosti a osudu jednotlivce. Toto však Bůh výslovně zakázal. Je to jeden z největších „zaslepovacích prostředků satana“. Což ale satan nemá moc nad touto zemí? Nes­ míme všechno odbýt jako nešvar. Jsou případy, kdy se vše ohromujícím způsobem plní. „Prorokům antikrista je dána moc konat zázraky.“ Jako křesťa­ né bychom neměň provádět žádné okultní experi­ menty. Satanské moci se tak snadno člověka opět nevzdávají. Kdo má být mým rádcem? Kdo má vést můj život? K tomu čteme v Žalmu 32,8: „Já tě chci poučit a ukázat ti cestu, po které bys měl jít; pove­ du tě svýma očima. “ Astrologie tvrdí, že hvězdopravectví se zakládá na vědě. Ona sama však není vědou, i když použí­ vá jejího pláště! Nesmíme ji zaměňovat s astrono­ mií, kde se jedná o pravou vědu, která nám zpro­ středkovává poznání nádhery hvězdného světa a „v něm se zjevující moci a moudrosti našeho Boha". Astrologie je odmítána jako „zcela nevě­ decká“ nebo jako okultní věda. „Hvězdopravectví"

56

je démonické; na to ukazuje skutečnost, že sou­ hvězdí jsou zde postavena na roveň Boží moci. Církevní otec Augustin nazval astrologii „šále­ ním nejvíce spalujícím mozek v jeho době“. A Luther ji nazval jako „šejdířské umění“ a porušování prvního přikázání. Augustin také řekl: „K věštci přicházíš jako svobodný muž, ale jako otrok od něho odcházíš.“ Astrologie odděluje od Boha! Augustin považoval astrologii za ďábelskou magii, která má zničit člověka. Satan se pokouší člověka k sobě připoutat, aby mezi ním a člověkem vznikla vazba. Nespokojí se s tím, aby jej svedl k hříchu. Ďábel vynakládá vše na to, aby člověka zaslepil. Zná lidskou zvědavost, zná jeho touhu poznat budoucnost. 15 miliónů Udí v SRN věří v astrologii a 8 miliónů z nich dle ní uspořádává svůj život! V této souvislosti je třeba zmínit se o tom, že téměř všechny církve zaznamenávají úbytek člen­ stva, ale okultní a magická učení a praktiky zejména astrologie - zakoušejí znovuoživení. To ovšem není nikterak překvapivé, neboť záplava novin, časopisů a knih na Stáncích, jakož i jisté rozhlasové a televizní pořady sytí lidi od kolébky až do hrobu horoskopy a jejich výklady“ (Factum, č. 6/1984). Zde je člověk uváděn na scestí a oklamáván! Podle astrologického učení mají planety a znaky zverokruhu směrodatný vliv na osud člověka. Je činěn rozdíl mezi příznivými a nepříznivými hvěz­ dami: např. Mars a Saturn působí škodlivě, Ve­ nuše a Jupiter jsou příznivé planety. „Počítání ast­ rologů spočívá v tom, že propočítávají a vykreslují schématický obraz hvězdné oblohy s tzv. „ 12 zve­ rokruhy“, planetami a odpovídajícími „systémy domů“ a „silových polí“ na základě hodiny nebo dne narození, což je tzv. horoskop. Toto astrologic-

57

ké rozdelení však postrádá jakýkoliv vedecký pod­ klad; bylo prosté převzato od babylonských astro­ logů společně i s jejich výklady. Všechna nebeská telesa jsou dávána do souvislosti s povahou člove­ ka, se všemi jeho životními projevy a s jeho pro­ stredím. Osud človeka se dá předem poznat podle pevné stanovených pravidel výkladu, stejně tak i z protichůdného postavení planet a jejich vzá­ jemného působení.“76 Není bláznivé věřit, že hvězdy řídí náš život? Náš Nebeský Otec, který také stvořil hvězdy, drží náš život ve své ruce. Astrologie dnes prožívá stále větší „vzkříšení“, pozoruhodnou renesanci, přestože byla již dávno na počátku minulého stole­ tí překonána jako pověra. Nyní téměř všechny noviny a ilustrované časopisy otiskují horoskop, astrologický kalendář. A kolik astrologické litera­ tury je v obchodech! Ve velkých množstvích jsou prodávány astrologické sešity. Mnoho lidí, kteří se označují za vzdělané, sedli astrologii na lep a před svým určitým jednáním se doptávají, jaký je „kalendář světového rytmu“. Zejména je povážli­ vé, že jsou dokonce stanovovány „astrologické diagnózy chorob“. Je vidět, jakým způsobem se dají Údem z kapsy tahat peníze! Astrologie působí magickou přitažlivostí, která má vliv na stále větší počet lidí, i když mnozí z nich si to nechtějí přiznat. Před časem jsme dokonce měli „astro-show“. A neexistuje téměř žádný ilustrovaný časopis nebo jiné periodikum, které by nedopřálo svým čtenářům pohled do kos­ mických tajemství. Často je možno denně mít podíl na tajuplném vědění proslulých astrologů světa. Je to jen společenská hra? Nebo přece jen „něco“ na tom může být?

58

Používaní zvířetníku pro horoskop co nejostřeji odmítl Jan Kepler: „Astrologové vymysleli rozdě­ lení dvanácti domů nebes právě za tím účelem, aby mohli rozličným způsobem odpovědět na všechno to, co člověk chce vědět. Já však považuji tento způsob za nemožný, pověrečný, věštecký a za přívěšek arabské sortilegie (vykládání osu­ du).“64 Jako křesťané smíme říci: Nejsou to hvězdy, které řídí náš život, nýbrž Bůh, který panuje nade vším! Astrologické rady přivádějí člověka k abso­ lutnímu nevolnictví a zapříčiňují ochrnutí vlastní svobodné vůle; dochází ke stále narůstající autosugesci. Prostřednictvím závislosti na horoskopu se člověk pozvolna dostává do stavů strachu; dostavuje se strach před rozhodováním, přicházejí deprese. Takto může závislost na horoskopu půso­ bit na člověka jako neodolatelná těžká moc. Astrologická pověra je dnes daleko horší než coko­ liv jiného! „Astrologie stojí v příkrém rozporu s biblickou vírou a je pohanským, Bohu nepřátel­ ským, protikřesťanským náboženstvím hvězd, za kterým stojí špiritistické věštění.“76 Upíšeme-li se astrologii, pak ona hluboce půso­ bí na náš osobní život. Také „hravé“ obírání se astrologií v sobě skrývá nebezpečí, neboť základy astrologie tvoří náboženské představy. Kdo se jí obírá, ten se dostane do kouzelného zajetí démo­ nických sil. Příliš mnoho Udí bylo zajato zlořádem astrologie a věří ve vlivy planet na duševní život každého člověka. Kdo čte denně horoskop snad zpočátku jen z žertu, bude v něj nakonec stále více věřit. Jako mor se prosazují horoskopy v novinách a ča­ sopisech. Denně je čtou miliony Udí, kteří věří v to, že daný zvířetník je rozhodující v jejich osudu.

59

Kurzy v současné magii, kouzelnictví a astrolo­ gii nabízí větší počet velkých amerických univer­ zit. Zřetelně to dokládají některé údaje: v USA je asi 10 000 astrologů z povolání a 14 000 jasnovid­ ců s 42 miliony zákazníky s obratem téměř 7 mili­ ard korun. 54% německých čtenářů pravidelně čtou svůj horoskop. Víra ve hvězdopravectví stála německé občany v r. 1981 asi 60 milionů marek.“82 Úkolem nás křesťanů je, abychom zřetelně pou­ kázali na nebezpečí této bludné víry. Neboť každý druh výkladu z hvězd bude potrestán Bohem jako modloslužba a popírání Boha. „Zda jsem se podí­ val na světlo, když jasně zářilo, a na měsíc, když byl v úplňku, aby mne při tom mé srdce tajně svá­ dělo posílat jim svou rukou polibky? Což je také zločinem před soudci; neboť takto bych popíral Boha ve výšinách.“ Job 31,26-28 „Dle orientální víry v hvězdy měla hvězda, která vycházela v den zrození, ovládat jako bůh zrození až do těch nejmenších detailů, schopnost a moc, život, charakter a tělo novorozence. Proto Bůh pro­ střednictvím Mojžíše pod trestem smrti vážně varoval lid staré smlouvy před tím, „ aby nepozvedali oči k nebi, slunci, měsíci a hvězdám ani k veš­ kerému nebeskému vojsku, aby se tomu všemu neklaněh“, a tím nesloužili jiným bohům. (5. Moj. 4,19; 17,2-5) Má to svůj význam, že Bůh dal hvěz­ dám objevit se teprve 4. den stvoření po vzniku země a měly sloužit, aby „oddělovaly den od noci a určovaly časy, dny a data“. (1. Moj. 1,14). Tímto je naznačena výše určení země, jež měla převýšit i ono určení hvězd, neboť na tuto zem přišel „Syn člověka“, aby přivedl lidi prostřednictvím kříže na místo, které pro ně Bůh určil a které převyšuje postavení andělů“ ,76

60

Dle slova Božího mají hvězdy: - vyprávět o cti a slávě Boží a Boha chválit (Žalm 8,4; 19,1; 148,3; Job 9,7-10; 22,12; 1. Kor. 15,41) - dokazovat Boží moudrost a Jeho velkou sílu (Žalm 147,4; Iz. 40,26) - posílit lidi v jejich víře ve Stvořitele a v daná zaslíbení (1. Moj. 15,5; 5. Moj. 1,10; 10,22; Neh. 9,23; Jer. 33,22) - sloužit jako symboly (Dan. 12,3; l.Moj. 37,9; 4. Moj. 24,17; Zj. 1,16.20; 12,4 Dan. 8,10; Jan 14,13; Zj. 22,16) - být znamením Božího soudu (Iz. 23,10; Ezech. 32,7-8; Joel2,10; 3,4; Mat. 24,29; Zj. 8,10-11) Naproti tomu nám Bůh zakázal, abychom se pomocí hvězd dívali do tajemství budoucnosti. Věřící člověk se také nemá jako pohané obávat znamení na nebi: „Neučte se způsobům pohanů a nebudete se obávat znamení nebe, tak jako se bojí pohané.“ (Jer. 10,2.) Tzn. nemáme se chovat jako lidé, kteří si zhotovují horoskopy a pokoušejí se vyčíst svůj osud a svou budoucnost z hvězd. Bůh nám zde dal varování! Bůh ziiá skrytá nebezpečí astrologie, věštby a vykládání znamení. Tímto způsobem se nemáme dozvídat o své budoucnosti. U Iz. 8,19 čteme: „Když vám však řeknou: musíte se zeptat věšt­ ců a vykladačů znamení, kteří šeptají a mumlají, pak povězte, zda se nemá lid ptát svého Boha, nebo se máme ptát mrtvých místo živých?“ Hvězdopravectví společně s věštěním vzdaluje člověka od Boha. Kdo odchází cestou závislosti na hvězdách, ten se dostane pod kouzelnou moc satana. K tomu čteme v 3. Moj. 20,6: „Když se některá duše obrátí k věštcům a vykladačům zna­ mení, aby se jimi řídila, pak obrátím svůj obličej proti takovéto duši a vyhladím ji z jejího lidu. “

61

Učení o „astrologickém přehledu času“ bylo vytvořeno před 4 000-5 000 léty kaldejskými a ba­ bylonskými modlářskými kněžími. Přestože v me­ zidobí prodělalo mnohou proměnu, zakládá se dnešní astrologie více či méně na těchto starých pohledech. O jejím křesťanském původu nemůže být ani řeči. Jako zverokruh se označuje dráha, kterou pro­ jde slunce během roku. Tento zverokruh je rozdě­ len do 12 úseků. Toto dělení je zcela svévolné a nedá se ničím dokázat, že to musí být přesně dva­ náct znaků. Kaldejští uváděli tyto dílčí úseky nebeské sluneční dráhy do souvislosti s náboženskými symboly svých model a bohů. Vyhledali si určitou skupinu hvězd, která dala pomocí pomyslných spojovacích Unií obraz lva, a nazvali tuto část „hvězdným obrazem lva“. Pro štíra byl vyhrazen jiný díl nebe, kde bylo možno najít takové seskupení hvězd, které se podobalo štíru. Oněch 12 zvěrokruhů nejsou tedy skutečné obrazy, nýbrž jen myšlené symboly, které měly mít své místo na nebeské klenbě. Ve skutečnosti tyto obrazné zverokruhy vůbec neexistují. Astrologie patří k ohavným hří­ chům. Astrologie není pouze hříchem proti Bohu, nýbrž lidé, kteří se tímto zabývají, se dostávají do zlé závislosti.“44 „Kněží pohanských národů používali astrologie, aby často vědomě ovlivňovali krále a národy a určovali své představy. Také izraelští králové se dali často přes přísné zákazy Boží svést k tomu, že zavedli pohanskou modloslužbu hvězdám a hvězdopravectví, a astrologů se ptali o radu, což pokaž­ dé mělo za následek, že lid Boží byl stižen těžkými soudy.“ (2. Král. 17,16; 21,3; 23,4-5; Jer. 19,13; Sof. 1,5; Amos 5,26; Sk. 7,43)76

62

Bůh kdysi vyhnal Kananejské z jejich země pro kouzelnictví, volbu dnů a výklad znamení. Jak obyvatelům Babylona, tak také všem hvězdopravcům je oznámen hrozný soud: „Neboť jsi unaven v důsledku množství svých ran. Nech přistoupit a nechť ti pomohou mistři běhu hvězd a ti, kteří pokukují po hvězdách, kteří počítají měsíce, říkají, co tě postihne. Hle, jsou jako strniště, které spálí oheň; nemohou svůj život zachránit před ohněm; neboť to nebude žár, při kterém by bylo možné se ohřát, nebo oheň, u kterého by bylo možno si posedět." (Iz. 47,13-14) A ve Zjevení 18,2-3 čteme: „Padl! Babylon, to velké město padlo! Nyní je obydleno démony a nečistými duchy. Všechny druhy špinavých a ošklivých ptáků hnízdí na jeho zdech. Všichni lidé pili z jeho vína, z těžkého vína výstřední vášně. Králové země s ním prováděli neřesti. Kupci zbohatli prostřednictvím jeho nesmírného blahobytu.“ V astrologii je nebezpečná a otřesná nesmysl­ nost, kterou se člověk dostává do závislosti na ďábelských vykladačích budoucnosti; brzy se stane, že nedokáže prožít ani jednu radostnou chvíli a natrvalo si odnáší škody na zdraví. Astro­ logie představuje tu nejtemnější formu pověry! Je strašné, jakým způsobem se ubozí lidé dostávají pod její temnou moc. Člověk se stává otrokem předpovědi, která je mu dána. Obírání se astrolo­ gií otravuje duši a rozum, není tedy nikterak nevin­ né! Tedy: ruce pryč od astrologie! Pod výmluvnými pojmy a vědeckým nátěrem „esoterická věda" (esoterický znamená dle slovní­ ku: „určený jen pro vybraný kruh zasvěcenců“) je nabízena literatura, která má vyvést z par a závoje tajuplného „hokusupokusu “. Nezabývejme se kni­

63

hou, jako je „Karma, osud, kosmický řád“, ve které je napsáno: „Člověk není náhodou a jen jednou v tomto životě, nýbrž přichází z dálav a jako úvod­ ní bilanci tohoto života přináší odtud konečnou bilanci - součet svého předchozího života. Jako každá správná bilance obsahuje tato svá aktíva a pasiva. Pro obojí jsem získal pravé nové poznání z písmen svého jména a dávám tím návod, který pochází skutečně z hlubin bytí, jak uspořádat nastávající osudy. To však není totožné s mým učením kabalagramu, nýbrž je koncipováno výluč­ ně k poznání daného zatížení karmou a jak jej zvládnout“. Dr. Edward Bach, tvůrce květinové řeči, vysvětluje ve své knize: „Nemoc je ve své podstatě výslednicí konfliktu mezi duší a myslí a nemůže být nikdy vyhlazena jinak než pomocí spirituálního a mentálního úsilí. Ukazuji Vám nejen na druhy konfliktů, nýbrž také na nutné cesty, jak je vymýtit“.75 V dalším novém vydání je psáno: „Vykládání karet tak jako nikdy, to je ta nová kniha, kterou vám doporučuji k zotavení, uvolnění a poučení, jak zacházet s vašimi hlubinnými vrstvami. Tato kniha je opět pravou KOWA s absolutně novým přístupem k této prastaré magické hře. Každá karta má svou vlastní záři, ale je také ve vztahu k astrologii, jakož i k čínskému, mnou absolutně nově interpretovanému I ging. To je něco pro ezoteriky, kteří kladou důraz na úroveň. Je to kniha, která svými 300 stranami skýtá daleko více, než je její cena75 marek. Této koupě nebudete litovat, pokud máte jen trochu vztah k magickým oblas­ tem života.“75 Vykládání karet je „jednou z mnoha masek, za kterými se skrývá satan“. Je úděsné, jak si mnoho lidí vykládá karty. Chtějí vědět, co přinese budouc­

64

nost, jaké rozhodnutí mají učinit, nebo zda je radno učinit to či ono... Je skutečností: kdo si vykládá karty nebo si je dá vyložit, ten se dostane do nebla­ hé závislosti. Během času se člověk stane neschop­ ným učinit samostatné rozhodnutí, aniž by se pře­ dem nezeptal karet. Proč se chcete tázat karet? Jak to přece řekl Hudson Taylor? „Proč se mám ptát bezmocných Udí, když existuje všemocný Bůh?“ ...Vykládání karet je zločin na majestátu, kterým urážíme Boha. Proč má být vykládání karet hří­ chem? Kdo vykládá karty nebo si dá karty vykládat, ten se neobrací k Bohu, nýbrž k ďáblu. Nehledá pomoc u Boha nýbrž u jeho protivníka.u44 „V našich dnech to nejsou pouze křesťané věřící v Bibli a evangelisté, kteří vytáhli do pole proti astrologii, ale také v oblasti medicíny a psycholo­ gie začínají budit pozornost lidé poškozeni astrolo­ gií. Tak vedoucí lékař Dr. Schrank z Wiesbadenu píše o psychologii pověry: „Jak nebezpečně půso­ bí astrologie, to dokazuje skutečnost, že jejím vli­ vem možno pozorovat mezi citlivými lidmi těžké duševní poruchy, úzkostné stavy, zoufalství a rozervanost. Astrologie ochrnuje iniciativu a schopnost posuzování. Ohlupuje a oplošťuje, uniformuje osobnost tak, že se z ní stává přívrženec podzem­ ního hnutí s oploštělým duchem.“71 Nepouštějme se tedy do „nevinně“ vypadají­ cích věcí! Prchejme před takovýmito věcmi; neboť jsou ohavností před Pánem, jak čteme v 5. Moj. 18. kap. Je na pováženou, že mnozí „vědci se vědomě nebo nevědomky stávají ručiteli pověry“152, že velké procento našich spoluobčanů je přesvědče­ no o tom, že je možno předpovídat budoucnost a že se stále více Udí oddává spiritismu.

65

Dědičné sklony však jsou zcela nezávislé na horoskopu. Dle Prokopa odporuje horoskopu veš­ keré učení o dědičnosti. „Sledujeme-li osud jednovaječných dvojčat, což dnes patří ke stálému úkolu biologů, zabývajících se dědičností, pak zjiš­ ťujeme, že jejich život probíhá zcela odlišně a sou­ hvězdí nepůsobí ani přibližně koordinovaně... “ Dvouvaječná dvojčata často ukazují zvláště zřetel­ ně, že vzdor stejnému datu narození mají různé osudy, takže horoskop stanovený při narození musí být takto nesprávný.152 Považme, že nabídka satana je velká, slovo Boží hovoří velmi jasně o moci temna a také velmi jasně ukazuje na okultní praktiky. Satan chce přirozeně zůstat nepoznán. On nenávidí světlo, jak praví Bible. „Proto“, tak čteme u Jer. 27,9.10 „neposlouchej­ te vašich proroků, věštců, vykladačů snů, voličů času a kouzelníků... Neboť vám špatně prorokují.“ Nebo u Jer. 10,2:-,, Tak praví Pán: Nemáte se učit moudrostí pohanů a nemáte se bát znamení nebes tak, jako se bojí pohané! “

66

RADIESTEZIE (KYVADLO A PROUTEK) - TAJUPLNÁ VÉDA? Jako ostatní okultních praktik objevuje se i snaha také „učinit vědecky únosnou praxi s kyvadlem“. Je raženo vědecky znějící slovo „radiestezie“, což znamená „cit, vnímavost pro záření." Tím je míně­ no „údajné ovlivnění prostřednictvím vyzařování živých nebo neživých objektů (např. vodních prou­ dů), což se dá prokázat prostřednictvím agregátového proutku a kyvadla. “123 Žijeme ve století, které je dalekosáhle ovlivněno vírou ve vědu. Slovo radiestezie se skládá ze dvou slov: radí-ásthesie; „radí“ pochází z latinského slo­ va „radiare“ a znamená, že něco ze sebe vydává zá­ ření; rádius, rádio = záření, zářivý, záření (jako) spontánní energie drobných částic, které jsou nazývány kvanta nebo korpuskule. „Ästhesie“ pochází z řeckého slova „aistanesthai“ a znamená vnímat. Je to vnímání nebo jemný smysl pro vidi­ telné nebo neviditelné působení. „Radiestezie“ znamená tedy vnímavost záření nebo přesnější výraz: jemný cit pro zářivé částice. V poslední době se objevují časté zmínky o „zem­ ském záření“, a to především v senzacechtivém tisku. Píše o tom prof. I. Oepen z Marburgu v ně­ meckém lékařském časopise „Deutchsches Arzteblatt“ z 14. září 1984. Záření je označováno za příčinu chronických onemocnění, nebo dokonce za „původce“ rakoviny. Údajně má být vyzařováno tzv. vodními žilami v zemské půdě a je pociťováno proutkaři pomocí proutku nebo kyvadel, která jsou zhotovována z rozličného materiálu ve zcela odliš­ ných podobách. Protože údajné zemské záření se 67

dá často „tušit“ pod lůžky, mají být tato odstraně­ na z „rušivých zón“ a postavena na příznivých místech... Při tomto stavu věcí pak neudivuje, že při odvolání se na prominentní osobnosti - jsou nabízena ke koupi zařízení, která mají „odstínit zemské a vodní záření“. Toto údajné zemské záře­ ní, o němž se praví, že má tak zkázonosné účinky, se však nedá reprodukovatelně prokázat ani pomo­ cí proutku nebo kyvadla, ani pomocí jiných postu­ pů.“ Ve stejném vydání německého lékařského časo­ pisu píše prof. H. Löb z Giessenu: „Fyzika nezná pojem .zemské záření'... Ve srovnání s našimi mo­ derními detektory má proutek takovou přístrojo­ vou schopnost výpovědi jako kávová sedlina. Z toho tedy uzavíráme: .zemské záření1 postrá­ dá jakýkoliv fyzikální základ. Jeho .působení1 se dá vysvětlit psychickým nebo psychosomatickým způsobem, případně je možno dojít na autosugesci či sugesci jiné osoby. Posun lůžka nebo měděná síť pod matrací nemá žádný jiný než placebový efekt. Žel, pověra v našem století ještě zcela nevy­ mrela a stále ještě jsou Udě, kteří takto získávají peníze. “ Mnozí Udě dnes spekulují se strachem, zejména s obavami před rakovinou; větří výnosný obchod a prodávají stínící zařízení proti údajným škodli­ vým zemským paprskům. Prostřednictvím „zem­ ských paprsků“ jsou uváděny „do pohybu“ buď kyvadlo, nebo proutek; tzn. proutek se „vychýlí“ a kyvadlo se „otočí“. Pod pojmem zemského záře­ ní se chápe „hypotetické záření neznámé povahy, pronikající ze zemské půdy na různých místech v různé intenzitě a sloužící k vysvětlení toho, že dochází k reakci proutkaře na určitých místech,

68

kde se houfněji vyskytují určité chorobné a pochyb­ né jevy.“124 Reakce kyvadla nebo proutku na podzemní vodní záření, minerály aj. - kyvadla se dokonce používá k tomu, aby se určila diagnóza onemocně­ ní! - se zpočátku jeví jako „zcela vědecký postup“. „Proutkaři a lidé manipulující s kyvadlem tvrdí, že reakce proutku a kyvadla je podmíněna tzv. zemským zářením. Věda žádné zemské paprsky ve smyslu proutkařů nezná. Jsou však jiné fyzi­ kální okolnosti, kterých by bylo možno použít k vysvětlení tzv. zemského záření. Naše země vytváří magnetické zemské pole, ve kterém střel­ ka kompasu míří k jižnímu magnetickému pólu (na ostrově Boothia felix). Zemské magnetické pole není homogenní, tzn. není všude stejně silné, nýbrž jsou v něm rušivá pole. Rušivá pole jsou podmíněna povahou půdy, trhlinami, dutinami, podzemními vodními proudy, mineráliemi, ložisky solí, olejů, železa atd. Tato rušivá pole se dají změ­ řit, k tomu existuje celá řada přístrojů. Nejlepším přístrojem je protonový rezonanční magnetome­ tr. “69 Ještě dnes jsou přiléhavá slova Grassbergera: „Protože v minulosti byla přírodní věda méně vyvi­ nuta jak prorokování, pak je pochopitelné nadšení pro proutek a siderické kyvadlo dávnověku. Když se však v novější době znovu probudil zájem o tyto věci vzdor všem pokrokům v technice a způ­ sobil to, že se objevila obsáhlá literatura, pak tento jev sám o sobě opravňuje k tomu, aby se také věda touto otázkou zabývala.“37 „Siderické kyvadlo jako ukazatel tajuplných sil má sloužit k tomu, aby dalo odpověď na otázky, které většinou hýbou lidmi. Stejně tak i jiné mantické praktiky, proutek, klepající stůl ...jsou prasta­

69

ré a patří k .nástrojům', které jsou uváděny do po­ hybu duchy nebo jinými .tajuplnými silami', údaj­ ně nezávisle na osobě, která s těmito nástroji manipuluje... Označení siderické kyvadlo je odvo­ zeno od slova desiderium, přání, touha, při čemž se nějak předjímá odpověď na otázku po silách pohybujících kyvadlem.“120 V názorech na povahu zemského záření nejsou jednotní ani sami radiestezisté. Dosud se jim také nepodařilo podat důkaz, že existují zevní formy energie, které dávají podnět k pohybu kyvadla. Nezbývá než hledat, zda podněty pro pohyb kyva­ dla nevycházejí „zevnitř", tzn. z člověka samotné­ ho jako pokusné osoby.“120 Nezvyklé schopnosti proutkaření nebo kyvadlo­ vé reakce nejsou žádnými duchovními dary ani dokonce neutrálními přirozenými dary, nýbrž dary mediálními. Je mnoho lidí, kteří tyto mediální síly mají, aniž by o tom věděli. Mnohdy jsou objeveny náhodou... Člověk by měl vážně prosit o osvobození od těchto „darů“.71 Existují dokonce i věřící lidé, kteří jsou toho názoru, že se zde jedná o Boží dar. „Dokonce teologové se dají svést k tomu, že použí­ vají kyvadlo.“76 „Jsou uváděni lékaři, faráři, misionáři, úředníci, kteří pracují s kyvadlem... Je falešný následující argument: když s kyvadlem pracují faráři a jim služebníci Božího království, pak to musí být nevin­ ná záležitost. Nemůžeme přece říci, že manželská nevěra je dovolena, protože misionář byl nevěrný. Dá se napadnout i následující zdůvodnění: když mnozí služebníci Božího království necítí při práci s kyvadlem žádné nepříznivé následky, pak by bylo jakékoli pozorování i v jiné oblasti bezpřed­ mětné. Znám sice případy, kdy hledání vody pomocí proutku nezanechávalo na nositeli tohoto

70

daru zdánlivě žádné následky, ale nelze zamlčet, že následky mohou být latentní (skryté). U mnoha lidí se ukáže ono čertovo kopýtko teprve až na smrtel­ ném loži nebo již dříve tehdy, když by chtěl přijít ke Kristu. “71 Kyvadlo se používá nad fotografiemi, rukopisy atd. Kolik rodičů a manželek např. nechalo po poslední válce nad obrazy pohřešovaných synů nebo mužů kývat kyvadlo, aby se něco dozvěděly o jejich osudech. Takto se mnoho lidí dostalo pod moc temné síly. Prostřednictvím tajuplných věcí je dnes přitahováno stále více lidí. Tak mnohý léči­ tel, přírodní lékař nebo dokonce i aprobovaný lékař se dali svést k tomu, aby použili kyvadla a tak sebe i své pacienty dostávají pod vliv špiri­ tistických mocí. Mnozí jdou ještě dále: používají kyvadla, aby zjistili nemoc nebo zdravotní stav člověka, a dokon­ ce tím určili vhodné léčebné prostředky. Tímto způsobem si dává pomoci mnoho lidí. Já sám jsem měl před léty možnost se dívat přes rameno věhlas­ nému lékaři při jeho praxi. Mimo jiných praktik používal také kyvadla. Prohlásil, že k léčení je mu dobrý každý prostředek a že při používání kyvadla se jedná jen o špičku ledovce. „Používání kyvadla je velmi rozšířené... Mnoho nemocných, kteří trpí žaludečními potížemi, používá kyvadla, aby mohli zjistit vhodnou stravu a pravé jídlo... Mnozí, kteří šli za kyvadlem, pro­ padů trudomyslnosti, byli sužování sebevraženými myšlenkami nebo v jiné oblasti zaplatili velkou cenu, kterou si ďábel žádal... Mnozí lékaři a léčite­ lé vyšetřují své pacienty pomocí kyvadla. Má to tu přednost, že pacient se nemusí svlékat... Pomocí kyvadla se dokonce vyhledá i vhodný lék. Dá se dobře pochopit, že ti, kteří používají kyvadla, se jej

71

nechtějí vzdát, pokud nepoznají, že následky pou­ žívání kyvadla nejsou tak nevinné a že kyvadlo v jejich ruce nereaguje na nějaké neviditelné záře­ ní, nýbrž že jsou ve skutečnosti nástroji sil, které jsou Bohu nepřátelské.“44 Satan se znovu a znovu pokouší pomocí lsti zís­ kat lidi pod svoji moc. Kolik Udí se již dostalo pod kouzlo jeho síly? Poukazy na proutkaření jsou také uvedeny v 6. a 7. knize Mojžíšově; tyto obě knihy však nemají s Biblí nic společného! Ve Slově Božím - 5. Moj. 18,9-14 - je zcela zřetelně napsá­ no, že Bůh nedovoluje věštění, kouzelnictví atd. „Již staré orientální národy používaly kyvadla (neboli „kouzelného kroužku“) a virgule (neboli „kouzelného proutku“) jako věšteckého nářadí a jako prostředku k hledání vody... Ještě dnes ovládá a podrobuje si v službu čínská „geomantie“ (= věštění ze země) tzv. „fung schui“ (vítr voda) život víry celého národa... Bekové nazývali proutkaření „rhabdomancie“ (= věštba prostřednictvím proutku). U Etruskú a Římanů byla zobrazována s proutkem bohyně „Juturna“. Po celá tisíciletí bylo používáno proutku a kyva­ dla jako dorozumívacího prostředku s nadsmyslo­ vým světem a s duchy, zejména za účelem věštby. Proto Bůh již svůj lid staré smlouvy před něčím takovým varoval a hrozil soudem.“76 Doptávání se proutku bylo v Bibli zakázáno (u Oz. 4,12 čteme: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá...“) 3. Moj. 20,27: „Umí-U muž nebo žena zaklínat duchy nebo vykládat znamení, pak mají smrtí zem­ řít; je třeba je ukamenovat; vina jejich krve při­ padne na ně. “

72

Iz. 44,25: „...který maří znamení věštců a činí z věštců blázny, který zahání mudrce a z jejich umění činí bláznovství.“ Mích. 3,7: „A vidoucí mají být zahanbeni a věšt­ ci posmíváni, oni musí zahalit svůj vous, protože nebylo žádné Slovo Boží. “ Na proutek nebo kyvadlo by žádný věřící člověk neměl přiložit svou ruku. Nikdo by se neměl dát zaslepit nevědomostí a zabývat se vzdor Boží vůli „skrytými silami“. Bylo zjištěno, že ne všichni Udě jsou „citliví“ pro údajné výkyvy. Zvlášť silně vní­ maví na tzv. záření jsou lidé, kteří se již nějakým způsobem - ať vědomě, či nevědomky - dostali do styku s okultními silami. „Radiestezie není vědou, jak by to chtěli mnozí tvrdit... Je pouze „vírou“, a věřící nepotřebují žádné důkazy.“90 A pokud se týká stanovení lékařské diagnózy jsou jak proutek, tak i kyvadlo „prakticky neschop­ né“.^,^ „Křesťané se musí mít na pozoru před morálním a duchovním nebezpečím této zdánlivé vědy. Tato nová forma, jak rozluštit záhadu ráje pomocí .poz­ nání“, je opět lstivým způsobem, jak svést lidstvo k tomu, aby nalezlo pravdu pomocí kratších a snad­ nějších cest než jsou ty, kterých používá vážná věda a Boží zjevení. Svými dětinskými metodami proutku a kyvadla probouzí onu v nás přebývající touhu, jak skrze sebe sama dojít k poznání toho, co je před námi skryto. Radiestezie se svým zdánlivě nevinným vzhledem je spřízněna se spiritismem a všemi jeho údajnými objevy.“25 Následovně chci předložit ještě některé závěry, ke kterým došel po dlouholetých výzkumech týkajících se kyvadla jeden profesor na univerzitě v Neuchatelu ve Švýcarsku.

73

1. Radiestezie se vydává za vědu, tím se podřizu­ je vědecké disciplíně a soudu vědců. 2. Radiestezie nic neobjevuje, nic nedokazuje a žádnou novou skutečnost vědeckým způsobem nevysvětluje. Vzpírá se proti velmi jednoduchým i zevrubným vyšetřením tím, že uvádí bezcenné a zcela směšné důvody. 3. Na počátku se odvolává na záření, které má vysvětlit její výsledky, aniž by vysvětlila povahu tohoto záření a vůbec dokázala jeho existenci. Pak se opět vzdává tohoto stanoviska a objevuje, že ten, kdo se zabývá kyvadlem, může také „praco­ vat“ s kartami a fotografiemi: v tomto případě nehraje záření žádnou roh. 4. Radiestezie apeluje na víru, na smysl pro tajuplné a nadpřirozené. Má tedy všechny znaky okultní (tajemné) vědy a je třeba s ní takto jednat. 5. Pomáhá k tomu, aby byla živena pověra mezi lidem, dokonce i mezi vzdělanci, představuje ústup civilizace a návrat k epoše kouzelnictví. 6. Vede k tomu, že se šíří ten osudný, nemorální postoj, kdy je možno bez vážné práce dospět ke všem možným druhům poznání. Když by neměla brzy zmizet jako každá jiná pověra, pak znamená vážné nebezpečí pro civilizaci a pro ducha náro­ da.“60 „Svědectví dějin, Bible a vědy se tedy zcela sho­ dují v tom: .Základy používání kyvadla a proutku jsou pověra, věštění a démonické působení!“90 V radiestezii se nalézá mesmerické myšlení. O tom nám Bům dal ve svém Slově jasné poznání! Používání kyvadla, jakož i proutkaření je okultní praxí a obojí nelze považovat za něco neškodného. Pomocí lsti se pokouší satan znovu a znovu získat nad lidmi moc. Proto vážně zkoumejme všechny věci, které k nám přicházejí.

74

Pro rozhodné křesťany platí jediné: ruce pryč od následujících nabídek. „Kniha tisíce homeopatických prostředků - Ma­ téria Medica Radiestezie - se osvědčila. Stovky lékařů a léčitelů již po léta využívají skutečnosti, že skýtá nejen přehled o téměř všech homeopatic­ kých prostředcích, ale také současně udává, pro které nálezy je možno použít potencí D 3, D 10, D 30, D 200, D 1000. Jste tedy zbaveni svých hlav­ ních starostí, jak určovat potence. Když používáte kyvadla, máte k tomu ihned přes 500 pracovních tabulí, které jsou uspořádány tak, že během několika minut můžete najít z celko­ vého výběru možných prostředků vždy individuál­ ní předpis pro všechny myslitelné nálezy. Když nepoužíváte kyvadla, je výběr také zcela jednodu­ chý; v 75 hlavních skupinách, počínaje agresí a konče úzkostnou neurózou, najdete pokaždé sku­ tečně obsáhlý výběr všech použitelných prostřed­ ků současně s udáním potence.“75 „Kyvadlová praxe - mé standartní dílo - si zís­ kala pověst, že je skutečně knihou, dle které je možno naučit se hned o začátku používat kyvadla; však také dává celé radiestezii nový obsah a novou tvář. Zde naleznete knihu, kterou musí začít nové údobí radiestezie, je důkladně promyšlená, jasně srozumitelná, bez okultního pokusnictví. Poslužte sami sobě, odvažte se obětovat těch několik marek a budete bohatě odměněni. Věřte mi, jsme na nejlepší cestě, abychom celou medi­ cínskou diagnostiku a hledání léků postavili na novou bázi, bázi radiestezie. Ví to již daleko více lékařů a léčitelů, než tušíte, a jednají podle toho, i když zatím bez oficiálního uznání, ale s velkým úspěchem. Aniž bychom potřebovali vůbec nějaké uznání, jsme na nejlepší cestě, aby se věc prosadi-

75

la sama o sobě. Poznejte znamení doby, učiňte ales­ poň jednou jeden vážný pokus. Je pro vás 30 marek za návod k používání kyvadla, příliš mnoho?“75 Co soudíme o tom, když se např. pomocí kyva­ dla zjišťuje, pro kterou nemoc je ten či onen čaj dobrý nebo když se pomocí kyvadla sestavují různé druhy čajů? Pro křesťana by měl být závěr jasný! Jistě, smíme se těšit z toho, že máme k dispozici mnoho léči­ vých bylin, které nám Bůh daroval. Moderní medi­ cína by byla bez léčivých bylin nemyslitelná. Co by si dnes počalo mnoho nemocných, trpících one­ mocněním srdce a krevního oběhu, bez digitalisových preparátů - léků z náprstníku? V přírodě se stále nalézají ty nejlepší prostředky proti většině nemocí.117 Ale vědomě bychom se měli distancovat od okultních praktik - jako je určování léčivých bylin pomocí kyvadla nebo sestavování léků podle zvláštní filosofie, případně sázení, sklízení a zpra­ cování léčivých bylin s ohledem na určitou konste­ laci hvězd. Takové Medikamenty, které jsou při­ pravovány dle biorytmů, tzn. že jsou k lékům při­ dávány substance v noci při úplňku v biorytmických výkyvech tak, že se jimi pohybuje v kruhu při různém sklonu k měsíci, je třeba zásadně odmít­ nout. Takto mnohý přírodní léčitel pracuje s prout­ kem nebo s kyvadlem a mnozí jsou dokonce toho názoru, že přijali tento dar od Boha. „Zbožná slova pronášená ústy ještě zdaleka nejsou známkou kvality přírodního léčitele.“117 Pro používání kyvadla a podobné praktiky je třeba použít slov z 5. Moj. 18,12. „Kdo toto činí, je Bohu ohavný. “ Evangelista Richard Ising píše: „Kam vedl tento vývoj, to se dnes ukazuje v mnohých bezbožných

76

léčebných praktikách. Podle Slova Božího sugesce a hypnóza uvádějí člověka v poslušnost vůle jiné­ ho (Pavel praví: „Nestávejte se sluhy člověka.“ 1. Koř. 7,23). Toto vše je považováno za nevinné, ba dokonce za oprávněné... Sestup pokračuje ještě dále: zbožní léčitelé okouzlují naše okolí bezbož­ nými prostředky: léčivým magnetismem, diagnó­ zou z duhovky, okultní medicínou, používáním kyvadla při stanovení nemoci a při volbě léčeb­ ných prostředků. Dnes jsou dokonce na týdenním lékařském setkání v Baden-Badenu - a to se jeví jako velmi povážlivé - nabízeny na Stáncích kyva­ dla a proutky jako „medicínské přístroje“, a to i s příslušnou literaturou! Praxe proutkaření je dnes velmi rozšířena. Vědec prof. Prokop, který se kriticky vypořádává s parapsychickými jevy v medicíně a přírodních vědách, k tomu píše následující: „Pro všechny vědy, které se zrodily z okultního myšlení, je charakteristické jedno: velká diskrepance (rozdíl, rozpor) mezi zdů­ razňovanými .vědeckými' výkony a prokazatelný­ mi výsledky.V žádné jiné oblasti okultismu není diskrepace tak velká jako právě u nauky o prout­ kaření... Lékař se bude ptát, jakpak se vůbec uskutečňuje ten zvláštní výkyv proutku a jak si zvláštní tah proutku máme vysvětlit. Nedá se ani slovem říci, že zde běží o mechanický průběh výkyvu. Mechanický systém pracuje jen tenkrát, když je do něj přiváděna energie, a to je tak jasné, že k tomu není třeba dalšího vysvětlení. Energii do systému přivádí přirozeně člověk, když pro­ střednictvím síly jeho svalu dochází k deformaci elastického ramene proutku. Nepřichází snad z kosmu nebo ze .zemského' záření, jak se mnozí proutkaři domnívají.“120 Člověk nemůže zjišťovat magnetická pole.

77

„Nesmírně výnosnou oblastí činnosti pro radiestezisty a zejména pro proutkaře je vyhledávání tzv. .geopatogenních' zón, tedy oblastí povrchu zem­ ského, na nichž - když chceme věřit vědeckým garantům radiestezie - jsou lidský a zvířecí život, ale také rostlinná vegetace většinou nepříznivým způsobem ovlivňovány... V tomto čase jsou šířeny po Německu a jiných zemích četné .zastiňovací aparáty'. Takto se pro­ bouzí obchodní duch četných podvodníků a šarla­ tánů. Zčásti se odvolávají na různé akademiky, aby pojistili ,své‘ zařízení vědeckým dobrozdáním, a takto se stah po právní stránce nepostižitelnými.“120 „Schopnost proutkaře není okultní proto, že ne­ byla dosud vědecky probádána, nýbrž proto, že zde působí zcela jiné síly, které nejsou dány kaž­ dému normálnímu člověku, nýbrž jen několika .nadaným'. Ti na základě zkušeností disponují ještě jinými okultními schopnostmi.“149 „Je zvláštní, že vnímavost pro manipulaci s prout­ kem se dá přenést... Tato skutečnost nás přivádí k zamyšlení. Když se proutek skutečně vychýlí jen na základě údajně existujícího magnetického záře­ ní země, pak by se musel stejným způsobem vychýlit u všech lidí. Je-li však citlivost pro prout­ kaření přenosná, pak zde působí ještě jiné síly. Jsou to síly nadpozemské povahy, ke kterým se Bůh nepriznáva. Proutkaři musí zaplatit jistou cenu. Ďábel svou pomoc neposkytuje zdarma.“44 Proutkaři ztrácí radost z modlitby, jakož i vůbec z Božích věcí. Často trpí vnitřním neklidem a depre­ semi. I když mnozí hovoří o „hlouposti", že si při tom nic nemyslí, když pomocí proutku hledají vodu, stojí za vším satan.

78

Dr. F. v. Halle-Teschendorf, prezident Německé společnosti pro zdravé bydlení, odpověděl v časo­ pise Selecta č. 30 z 25. července 1983 na otázku, zda existují geopatogenní zóny, následující: „Fyzi­ kální a medicínské výzkumy dosud nepodaly důkaz o souvislosti mezi tzv. dráždivými zónami a nemocí. K tomu existuje rozsáhlá literatura. Část těchto poznatků je hodnocena v publikaci Stavební biologie a zdraví, která byla vydána Německou společností pro zdravé bydlení. Ke vzniku nemoci všeobecně přispívá více činitelů. Zprávy geostavebních biologů postrádají průkazné nálezy a dife­ renciálně diagnostická vysvětlení. V této souvis­ losti je třeba poukázat na jeden rozsudek spolkové­ ho soudního dvora (2 StR 506/59), který odsoudil dva lékaře za podvod neboť svým pacientům před­ stírali, že jejich obtíže je třeba uvést do souvislosti s „geopatogenními dráždivými zónami“. Přiměli je tak k tomu, aby si koupili bezcenné zařízení, které je mělo záření zbavit. Prvotní rozsudek zemského soudu Spolkový soudní dvůr ve Wuppertalu potvrdil. Z něho vyplý­ váme zdraví škodlivá zemská zářeni nejen neprů­ kazná, nýbrž také po stránce fyzikální nemyslitelná. Údajná citlivost na záření u těch, kteří manipulují s kyvadlem, spočívá jen na jejich vlastní domněnce. Výkyvy kyvadla a vychýlení proutku se vysvětlují na základě známých fyziologických zákonitostí; s podzemními dráždivými zónami nebo zdroji záření nemají ani v nejmenším nic společného. V různých zprávách, kde se líčí léčebné úspěchy, by se mohlo jednat o sugestivní účinky. Sem se jistě hodí slova prof. Dr. R. Richtera: „Přenecháme-li šarlatánu jen zrníčko pravdy, pak se z něj stane lokomotiva, která za sebou potáhne

79

celý nákladní vlak plně naložený pověrou a hum­ bukem. “ Používám kyvadla je také označováno Alfredem Stelterem, okultně věřícím autorem knihy „Léčení Psi“143, jako metoda, která je vhodným prostřed­ kem k tomu, jak si „zjednat kontakt s vlastním pod­ vědomím" a „odtamtud získávat informace“.

80

MESMERISMUS LÉČIVÉ MAGNETICKÉ SÍLY? Jak bylo již dříve řečeno, součástí radiestezie je mesmerické myšlení. Oč se zde jedná? Antonín Mesmer (1734-1815), zakladatel okultního učení o léčivém magnetismu, byl rakouský lékař a mys­ tik. Studoval medicínu a teologii. Měl za to, že hvězdy ovlivňují zdraví člověka neviditelnou teku­ tinou a že on disponuje magnetickou silou, která je v jeho ruce. Nazval ji „živočišným magnetis­ mem“. Tato síla údajně existuje ve vesmíru. V roce 1778 byl obviněn vídeňskými lékaři, že provozuje magii. Byl z Rakouska vykázán a přesídlil do Paříže. Mesmer je dnes oslavován jako „vlastní otec hypnózy, pro něhož bylo tragické to, že sice odhalil zázračné síly hypnózy, ale interpretoval je zcela falešně jako magnetismus.“23 Mesmer promoval v r. 1766 na astrologickomystické téma: „O vlivu planet na lidské tělo.“ Mesmer se domníval, že celý svět je magnetem, a magnetické síly proto také protékají člověkem. Ten se tak sám stává magnetem. Zdravý člověk by proto mohl uzdravit nemocného tím, že hlazením mu zčásti předá něco ze svých magnetických sil. Tyto magnetické síly by měly téci ve zmíněných neviditelných jemných tekutinách, které by mohly ovlivňovat tělo a ducha člověka. Při nemoci se dostává „tekutina“ v určitém orgánu mimo rovno­ vážný stav, někde se postavila tomuto proudu do cesty překážka. Pomocí „mesmerování“ (masáží) tzv. „tělesných pólů“ se v těle opět dosáhne har­ monie. To je pak stav zdraví. Mesmer poznal, že „také bez použití magnetu vychází zejména z jeho

81

osoby síla, že tedy vlastní oživenou povahu tohoto fluida, a nazval tuto sílu „animální“ nebo „živočiš­ ný magnetismus“. Učil, že síla a působení živočiš­ ného magnetismu mohou být předávány jiným živým tělům. Mesmer tedy hovoří o zvláštní schop­ nosti ovlivnit magneticky jiné lidi a přenášet svou sílu na živé tvory i na neživé předměty.96 Mesmer měl nesmírný úspěch. Lidé přicházeli v proudech do jeho ordinace. Na základě svých velkých úspěchů s magnetovou metodou se poku­ sil jednoho dne nahradit železný magnet lidskou rukou. „Protože ošetření pomocí ruky bylo také úspěšné, došel Mesmer k závěru, že i v člověku spočívá síla, která je podobná magnetismu. “23 Tuto vlastnost nazval, jak již bylo výše uvedeno, „ani­ mální m magnetismem“. Pro názornost jedna zpráva lékaře Glasscheiba (Cit. u 96): „Mesmer stačil sotva zvládnout nával těch, kteří hledali uzdravení. Bohatě zařízené poko­ je jeho domu se staly ošetřovacími místnostmi. Zrcadla, koberce, tlumené světlo, dokonce tónů skleněné harmoniky používal jako vedlejší diva­ delní efekt. Brzy však ani velký dům nestačil zvládnout nával mas. Nemocní, kteří seděli a čeka­ li kol dokola v zahradě, museli být zaměstnáni. Mesmer nebyl schopen věnovat se každému paci­ entovi, a protože nechtěl druhé zasvětit do tajů svého umění, přešel k hromadnému léčení. Mesmerem byly magnetizovány stromy zahrady tak, že je pohladil, a nemocní byli uloženi kolem stro­ mu, ze kterého proudily přijaté magnetické síly do trpících... Přirozeně to bylo fyzikálně neudržitelné. To už by mohl potvrdit kterýkoliv fyzik. Ale on nedbal námitek. .Magnetizoval' vodu a dával ji nemocným pít nebo se v ní koupali, magnetizoval jídelní příbory, šaty a lůžka nemocných, kteří leželi

82

a ke kterým byl povolán; „magnetizoval“ zrcadla, aby zrcadlila magnetickou sílu. Dokonce i hudební nástroje, na kterých bylo během seancí hráno, byly magnetizovány, aby se zvukem byla přenášena do prostoru moc léčivého fluida.“ Tyto příklady by měly postačit k tomu, aby ukázaly, jak Mesmerův magnetismus je okultní, ba špiritistický. V této souvislosti bych chtěl uvést také to, co jsem četl v jednom novinovém inzerátu o „magne­ tických náramcích“. Mezi jiným tam bylo pod nad­ pisem „Zdraví a magnetické síly“ psáno: „Že by magnetismus mohl být léčivým prostředkem, to mnozí považují za jistý druh staré pověry, ale pomocí experimentů zjistili vědci biologické účin­ ky. V Americe byla provedena celá řada biologic­ kých a medicínských zkoušek s magnetickými poli a biomagnetismus je již dávno vědecky uznaným polem bádání. Když se dnes vážní badatelé na celém světě zabývají biologickými a medicínskými účinky magnetismu, není tím nikterak dokázáno, že magnety mohou léčit, ale že tato otázka ještě není vědecky osvětlena. “ De Romanett126 píše: „Mesmerismus je před­ chůdce moderní hypnózy... Jak působí mesmeris­ mus a proč se dá srovnat s akupunkturou? Mes­ merismus a akupunktura působí prostřednictvím rytmických dráždění periferních nervů... Jaká filo­ sofie stojí za mesmerismem a jak se dá srovnat s čínskou filozofií akupunktury? Původně byly posunovány nad nemocným orgánem kusy želez­ ného magnetu... Mesmer zavrhl používání želez­ ných magnetů a řekl, že magnetem je svět a že magnetismus protéká člověkem a takto z něho činí magnet... Přenos magnetismu byl původně zpro­ středkován ruční masáží... Číňané podobně věří ve své panteistické víře, že Chi je životní silou nebo

83

silou, která proniká celou přírodou, přičemž pozi­ tivní skrze yang a negativní skrze yin zapříčiňuje všechny nemoci. Číňané napravují nerovnováhu mezi yin a yang, a tak se snaží získat nápravu masáží nebo pomocí jehel. V historickém přehledu je možno vidět, že obě filozofie - mesmerismus a čínská akupunktura věří v tok nebo v síly, které pronikají celý vesmír, a že nerovnováha této energie nebo toku v člověku zapříčiňuje nemoc... Aby bylo v těle opět dosaženo rovnováhy Mesmer a jeho následovníci masírovali nebo tlakem působili na periferní nervové oblasti. Číňané dělají totéž skrze tlakové body, ale připojili k tomu orientální zjemnění tím, že při ošetření těchto citlivých nervových oblastí používali jehel. Léčebný výsledek je týž, ať už se používá mesmerické masáže nebo akupunktumích jehel.“

84

SPIRITISMUS DÉMONICKÁ MOC! V našem přetechnizovaném a materialistickém světě se okultní hnutí nesmírně rozšířila. V růz­ ných kroužcích, klubech a lóžích se mnoho Udí zabývá tajnými, mimosmyslovými praktikami. Lidé sedí okolo stolu. Hoří svíčka. Okna jsou zatemněna černými šátky. Všichni jsou zticha. Soustředěně se dívají na střed stolu. Ruce leží na stolní desce. Natažený malíček se dotýká ruky souseda... Špi­ ritistický sedánek! Lidé se pravidelně scházejí a nic si při tom nemyslí. Skutečně „na tom nic není“? Zejména dnes vystupuje spiritismus ve své matoucí formě. „Náboženský spiritismus se koná ve shromážděních, kde se lidé modlí a zpívají chorály. Mnohá shromáždění, kde dochází ke spontánnímu uzdravení, jsou špiritistické povahy. Spiritismus vystupuje také s vědeckými předzna­ menáními, často např. na univerzitách pod ozna­ čením .parapsychologie“. Také široké pole astrologie a věštění má nakonec za základ spiritismus. To platí i pro tak mnohé jevy hloubkové hypnózy. Vývoj a četnost v této oblasti jdou bouřlivě kupředu a mnoho lidí by mohlo být uvedeno do zmatku.“21 Četní lidé - také nepozorné Boží děti - jsou dnes svedeni, protože okultismus a spiritismus se obje­ vují v tolika variantách a skrývají se za nejrůzněj­ šími organizacemi. A „protože se spiritismus při­ způsobuje dnešnímu křesťanství, má větší moc, aby člověka podvedl a dostal do léčky. Satan sám se obrátil k novému řádu věcí... A protože tvrdí, že věří v Bibli... je přijímáno jeho dílo jako zjevení Boží moci.“166

85

Pokud se týká spiritismu, skutečně „to nic ne­ ní“, jak si mnozí myslí? Moderní člověk má sklon k tajemným a mystickým věcem. Ve špiritistických kroužcích se hledá kontakt s „duchy“, „poselství ze záhrobí“. „Spiritismus ohrožuje křesťanské sbory a křesťanské poselství.“72 Zde v Evropě vidíme ovšem jen špičku ledovce, hlavní masu však najdeme v Americe! Slovo spiritismus se odvozuje od latinského slova „spiritus“ (= duch). Lidé, kteří se obírají spiritismem, se pokoušejí navázat spojení s mrtvými. Tzv. doptávání se mrt­ vých je prastarou formou kouzelnictví. Stalo se osudným již králi Saulovi. Uctívání mrtvých je ode­ dávna náboženstvím orientálních národů. „Miliarda lidí ve východní Asii žije ve znamení uctívání předků. Tento kult předků není pouze známkou piety, nýbrž v praxi znamená denní styk s mrtvými... Předkům jsou přinášeny oběti. Lidé je uctívají. Jsou dotazováni při všech rozhodováních... Spojení s mrtvými není pouze výrazem úcty, nýbrž má náboženský význam. Je formou spiritismu... Kdo chce najít školní příklady klasického a kul­ tického spiritismu, ten nechť studuje náboženský vývoj v Brazílii. Zde je možno pozorovat všechny formy spiritismu... Celý veřejný život Brazílie je ovládán špiritistickými duchovními a kultickými proudy...“73 Spiritismus jasně definoval Tischner: „Spiritis­ mus představuje duchovní hnutí, které se zakládá na přesvědčení, že se lidé dostávají do kontaktu se zemřelými prostřednictvím zjevování se mrt­ vých, pohybů stolu, sklenic, klapání, prostřednic­ tvím píšících a hovořících médií, které se nalézají ve stavu transu nebo spánku. „Ale Bůh nás před tím varuje: ,Aby se uprostřed tebe nenalézali zaklí­ nači nebo věštci nebo vykladači znamení nebo ti,

86

kteří se doptávají mrtvých. Neboť kdo něco tako­ vého dělá, ten je Pánu ohavný' (5. Moj. 18,11.12). „Oni odpadlí andělé, kteří podporují Lucifera v jeho boji proti Bohu a byli se satanem, svým vůd­ cem, vyvrženi z nebe, jsou duchovními bytostmi, které zapříčiňují všechna ta jedinečná zjevování spiritismu. Mají stále ještě mnoho ze svých dřívěj­ ších duchovních vlastností a sil. Proto mohou vykonávat mnohé, co se jeví jako příčící se přírod­ ním zákonům a co nemůže vysvětlit žádný vědec. Avšak i jejich moci jsou dány meze, které pro ně určil Bůh, zejména proto, aby ochránil své děti. Mezi jiným mohou přijímat postavu zemřelého. Zprostředkovávají médiím a jiným příjemcům tajné informace. Vystupují jako duchové a jako strašidla zapříčiňují klepavé zvuky, dávají hrát nástrojům, aniž by se jich dotkla lidská ruka, dáva­ jí psát poselství bez pomoci ruky, nebo tajuplným způsobem přenášejí osoby v krátkém okamžiku z jednoho místa na druhé, byť velmi vzdálené. Způsobují, že se osoby nebo těžké předměty vzná­ šejí (telekinese) bez pomoci člověka, a nechávají média hovořit změněným hlasem. Tím se řadí do oblasti moderního spiritismu.“21 Moderní spiritismus začal v Americe. „V březnu 1848 nastal v pokojném městě Hydesville ve státě New York neklid v důsledku zvláštních událostí, které se odehrávaly v domě rodiny Foxovy. Tenkrát tam zaznělo klepání a jiné zvláštní zvuky. Během tohoto dění se staly obě dcery v rodině, Leah a Kathie, špiritistickými médiemi. Ve své nové podobě doptávání se duchů se spiritismus rozšířil rychle jako epidemie po celých Spojených státech, pak napadl Anglii a evropskou pevninu a současně upevnil svůj vliv v Severní a Jižní Americe... Dnes

87

existuje mnoho druhů hříček spiritismu pod rozlič­ ným označením. “21 Učení mimosmyslového světa duchů si dodnes získalo v křesťanských zemích miliony přívrženců. Slovo Boží praví v l.Tim. 4,1: „že v posledních dnech někteří odstoupí od víry a přidrží se svůdných du­ chů a učení ďábla. “ „Spiritismus je dnes tou největší pseudonáboženskou sektou. Dle odhadů existuje nyní 50 až 70 milionů spiritistů, přičemž pouze na Evropu a Sever­ ní Ameriku samotnou připadá nejméně 20 milio­ nů. V USA má být víc jak 6000 lóží a v samotném městě Curychu je asi 400 špiritistických kroužků. Ze spiritismus je náhradou náboženství, je zře­ telné z toho, že již dnes jsou v mnoha zemích špi­ ritistické kostely, ve kterých se konají bohoslužby a „jsou pronášena duchovní kázání“. Křesťansky špiritistická společenství získávají lehkověrné pod krycími jmény prostřednictvím inzerátů a pozvá­ nek. V jedné učebnici čteme takto: „Všichni vážně křesťansky smýšlející lidé jsou vyzýváni, aby se podíleli na našem kosmickém řetězu modliteb. Neboť právě tebe volá Kristus: Změň své smýšle­ ní. Vždyť spojení s duchovním světem božím je blízko.“ Mat. 4,17.21 „Zastánci téměř všech forem spiritismu tvrdí, že mohou uzdravovat. Připisují tuto moc elektřině, magnetismu, tzv. „uzdravování prostřednictvím sypathie“, nebo silám, které dřímají v lidské duši. A je nemálo těch, kteří i v nynějším křesťanském věku jdou raději léčit k těmto „umělcům“, než aby důvěřovali moci živého Boha a schopnostem léka­ řů, kteří jsou odborníci ve svém oboru. “ i69 Africké kulty a spiritismus jsou dnes v úděsné formě rozšířeny v Brazílii. Existuje „špiritistický spolkový svaz afro-brazilských kultů“. „Brazilský

88

spiritismus je charakterizován přivoláváním duchů, magickými praktikami, kouzelnickými knihami, kontaktem se zemřelými, ochrannými kouzly, čer­ nou magií, vyháněním ďáblů, africkým bylinářstvím aj... Brazílie je největší špiritistickou zemí na zeměkouli. 93% obyvatel se jmenovitě hlásí ke katolicismu. Ze špiritistických účastníků je většina také nebo zejména jsou „dobrými katolíky“; nevi­ dí žádný rozpor v tom, že se současně více nebo méně intenzivně zúčastňují okultních nebo magic­ kých praktik. Výsledek je ohromující. Milionům Udí není ukázána cesta ke spáse, jsou nakonec pone­ cháni pohanskému ďábelství a temnotě.“96 „Spiritismus a orientální náboženství se svým učením o stěhování duší a koloběhem znovuzroze­ ní v zásadě neříkají nic jiného než to, čím v ráji přivedl had Evu k tomu, aby mu uvěřila: „Nikoliv, nezemřete smrtí... Budete jako Bůh.“ (l.Moj. 3,4.5) Ve spiritismu je popírána smírčí oběť Krista... Dále zde vystupují duchové, kteří se vydávají za biblic­ ké postavy nebo za zemřelé rodinné příslušníky... „ Spiritisté na celém světě podávají znovu a znovu zprávy o poselstvích, která přijali údajně z říše zesnulých pomoci médií.“ Bible zcela jednoznačně varuje před praxí vyvolávání mrtvých... (5. Moj. 18, 9-11) Že se nesmíme mrtvých doptávat, a že ani nemohou na dotazy reagovat, to vyplývá z jedno­ značného výroku Písma svátého o stavu mrtvých: „Neboť živí vědí, že zemřou, ale mrtví nevědí nic, nemají žádnou mzdu, neboť upadli v zapomnění, že nejsou více ani milováni, ani nenáviděni a nemají žádný podíl na světě na tom všem, co se děje pod sluncem. Vše, co ti přijde pod ruku, to konej, neboť mezi mrtvými, kam půjdeš, není ani díla, ani umění, ani rozumu, ani moudrosti.“ (Kaz. 9,5.6.10) „Mrtví

89

tebe, Pane, nebudou chválit, ani ti, kteří sestupují do ticha.“ (Žalm 115,17) Přesto spiritismus znovu a znovu získává pří­ stup i do křesťanských církevních kruhů. „Pod vznešeným označením parapsychologie (zabývá se mimosmyslovými, okultními oblastmi duševní­ ho života) jsou dokonce v církevních domech a v kostelích konány přednášky, které získávají přívržence víry skrze zjevování mrtvých...“ Katie Foxová, jedna z Foxových sester, které založily v r. 1848 v USA spiritismus, veřejně pro­ hlásila v r. 1888: „Považuji spiritismus za jednu z největších kleteb, kterou kdy svět poznal.“82 „Spiritismus odmítá Kristovo božství a popírá jeho smírčí smrt. Ježíš je považován za médium, které uznalo základní učení spiritismu a praktiko­ valo je. Vylití Ducha sv. o letnicích je považováno za spiristickou událost. V jednom časopise spiritistů - .Korouhev světla' - čteme: .Člověk je sám sobě spasitelem a vykupitelem.' Ve spiritismu je člověk postaven na úroveň Boha a Bůh ponížen na úro­ veň člověka.158 Podle soudu Bible jsou špiritistické věci zakázá­ ny. Bůh těžce trestá ty, kdo se jimi zabývají, neboť ve spiritismu se projevují temné moci. Apoštol Pavel nám dává varování v Ef. 6,2: „Neboť neboju­ jeme proti lidem. Bojujeme proti neviditelným silám a mocem, proti zlým duchům mezi nebem a zemí, kteří nyní ovládají tento temný svět (D.Z.). Dále čteme u Kol. 2,15: „Odzbrojil neviditelné moci a a vedl je před celým světem k zahanbení ve svém triumfálním průvodu. “ Již ve Starém zákoně Bůh přísně zakázal doptá­ vání se mrtvých:

90

3. Moj. 19,31: „Neobracejte se k duchům zemře­ lých a nevyhledávejte vědmy a neznečisťujte se jimi; neboť já jsem Pán, váš Bůh." Bůh ve svém slově zcela zřetelně prohlásil, že mrtví nesmí být vzýváni. Také vzývání svátých není nic jiného než vzývání mrtvých. Kdo vzývá mrtvé podává svou ruku spiritismu! Bible zcela jasně praví, (a to v jakémkoliv překladu, že existu­ je jen jeden prostředník mezi člověkem a Bohem, a to je Ježíš Kristus! (1. Tim. 2,5) Iz. 8,19: „Když vám ale řeknou: musíte se zeptat duchů mrtvých a zaklínačů, kteří šeptají a mumlají, pak řekněte: zda se nemá lid ptát svého Boha? Nebo se máme místo živých ptát mrt­ vých?“ „Bůh učinil člověka upřímným, ten však vyhle­ dává mnohé smyšlenky.“ (Kaz. 7,29). V 1. Sam. kap. 28-30 je nám líčen vrchol neposlušností krále Saula, když se pokoušel v noci před bitvou s Filištinskými získat radu od proroka Samuela. A v 1. knize Paralipomenen 10,13 a 14 je pak posmrt­ ná vzpomínka na bezbožného monarchu: „Tak zemřel Saul, protože porušil věrnost, kterou se prohřešil na Pánu, protože nezachoval slovo Pána a protože se doptával věštkyně, ale Boha se neptal. Proto mu dal zemřít a předal království Davidovi, synu Izai.“ Proč Pán tak přísně zakázal svému lidu doptá­ vat se spiritistů nebo vyvolávat duchy? Proč toto umění, které bylo rozšířeno mezi pohany po všech­ ny časy, označil jako ohavnost před svýma očima? Čteme to v 5. Moj. 18,19-11 - „Když přijdeš do země, kterou dá tobě Pán, tvůj Bůh, pak se neuč provádět ohavnosti těchto národů, aby se nenašel někdo mezi tvými, který by dal projít svému synu nebo dceři ohněm, nebo se stal někdo věštcem,

91

nebo určovatelem dnů, nebo kdo by sledoval křik ptáků, nebo byl kouzelníkem nebo zaklínačem nebo věštcem nebo vykladačem znamení, nebo se dotazoval mrtvých." Odpověď na tuto otázku začíná prvním opováž­ livým činem, kdy se člověk vzbouřil proti slovu svého Stvořitele. Původním Božím plánem bylo, aby se lidé těšili věčnému zdraví a věčnému štěstí - tzn. věčnému životu. Tato milost však byla Údem nabídnuta pod jednou podmínkou: měli věrně dodržovat návody, které jim byly dány, aby mohli správně žít. Je jistě pochopitelné, že jednoho dne byl člověk podroben zkoušce. Mohl si volit mezi cestou života a cestou smrti, měl schopnost se svobodně rozhodnout. Však v 1. Moj. 2,17 je také zřetelně popsán důsledek toho rozhodnutí. V příběhu o pádu člověka v ráji satan při svém pokusu svést člověka k neposlušnosti označil Boha za lháře, když řekl: „V žádném případě nezemřete smrtí.“ Pokusil se přesvědčit člověka o tom, že je nesmrtelný a přes neposlušnost nikdy nezemře. Adam a Eva uvěhU nepříteli, když tento pomluvil charakter Stvořitele, uvěřih falešnému učení o lidské nesmrtelnosti a zvolili si život, který obsaho­ val jak dobré, tak i zlé. Učení, že člověk je nesmrtelný, je satanské. Je také základem vyvolávání mrtvých ve starověku a dnes ve spiritismu. Proto Bůh považuje spiritis­ mus za ohavnost! „Satan volil jistý, naprosto zavádějící způsob klamu, který počítá s tím, že získává sympatii těch, kteří právě uložili do hrobu své milé. ZU andělé berou na sebe podobu těchto milých a odvolávají se na události, které souvisejí s jejich životem. Cho­ vají se přesně tak, jako oni přátelé během svého života. Tímto způsobem klamou příbuzné zemřelé­

92

ho a probouzejí v nich víru, že jejich mrtví přátelé jsou anděly, kteří se kolem nich vznášejí a stýka­ jí se s nimi. Tyto projevy pozorují s jistým modloslužebným uctíváním a - což také mohou potvrdit - tito mají na ně větší vliv než Slovo Boží. “167 Text v Kol. 2,8 je možno aplikovat na moderní spiritismus: „Vizte, aby vás nikdo neoloupil skrze filozofii a nevázanými svody lidského učení a dle ustanovení světa a ne dle Krista.“ V 1. Kor. 10,20 je zřetelně vyjádřeno, že Bůh nechce, „abyste měli společenství s démony“. Tato formulace tedy ukazuje, že společenství s démony je možné také u Božích dětí. (Poukazuji zde na knihu A. Seibela.) V této souvislosti dbe­ jme jasného napomenutí Písma sv. „Odporujte ďáblu“ u Jak. 4,7; 1. Petr. 5,9 Již tenkrát - jako i dnes - byl a je spiritismus hlavním prostředkem věštby. Dnes je spiritismus, jak je popisován v 1 Tim. 4,1-3 typickým znakem doby konce.: „Duch ale zřetelně praví, že v posledních dobách odstoupí někteří od víry a stanou se přívrženci svůdných duchů a učení ďábla skrze ty, kteří hovoří kluzkou lží a mají vypálené znamení ve svém svědomí, kteří poroučejí věřícím a těm, kteří poznávají pravdu, aby se člověk neženil a aby se vyhýbal jídlům, která Bůh stvořil." Přitom se spiritismus ve stále větší míře vydává za křesťanské náboženství a jeho přívrženci dokon­ ce tvrdí, že vede k víře v Boha a k věčnému živo­ tu; odvolávají se při tom na Bibli, jejíž obsah však zcela překrucují a špiritistický vykládají. Staví Krista vedle Brahmy, Buddhy, Zarathustry a proje­ vy vyšších spiritistů - duchů, kteří údajně hovoří „z pověření Spasitele“, staví výše nad Boží zjevení a Ducha sv. v Bibli. Spiritismus sice hovoří o Spa­

93

siteli, avšak popírá hřích a vinu člověka a hlásá „sebevykoupení prostřednictvím mravní práce na sobě samém.“76 U Gal. 1,7-9 k tomu čteme: „Není přece žádné jiné evangelium; jsou však někteří, kteří vás matou a chtějí překroutit evangelium Kristovo. Ale ať už bychom to byli my, nebo anděl z nebe, který by vám jinak evangelium kázal, než jak jsme vám původně kázali, ten nechť je proklet! Jak jsme nyní řekli, tak také znovu říkáme: kdyby vám někdo jinak kázal evangelium, než jak jste přijali, ten budiž proklet! “ „Spiritismus chce být vědou nebo světovým duchovním názorem. Učení spiritismu chce doká­ zat, že existují duchové, a učí, jak je možno se s nimi dostat do styku. Vydává se za náboženství budoucnosti, kde bude víra vystřídána vědou, a chce učinit skutečnost záhrobí a nesmrtelnosti pro každého vědecky přístupnou. “107 Nesmrtelnost - věčný život - je dle Nového zákona Božím darem v Kristu. „Neboť smrt je odpla­ ta za hřích, ale Boží dar je věčný život v Kristu, na­ šem Pánu (Rím. 6,23). Nesmrtelnost obdržíme jako Boží dar při vzkříšení z mrtvých, ne dříve! Slova Ježíšova jsou jednoznačná: „Nedivte se tomu. Neboť přijde hodina, kdy všichni, kteří jsou v hro­ bech, uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří dobře čini­ li, na vzkříšení života, kteří však činili zle, na vzk­ říšení soudu.“ Jan. 5,28-29. Pojem „nesmrtelnost“ se v Písmě svátém vysky­ tuje jen dvakrát: 1. Kor. 15,53.54 a 1. Tím. 6,15.16 Jednou zde jde o proměnu věřících Udí při druhém příchodu Krista, kdy dostanou - dle slov Bible nové nesmrtelné tělo. Podruhé jde o Boží vlastnost; Bůh sám je nesmrtelný.

94

Učení, že člověk je nesmrtelný, je satanské a je také základem vyvolávání mrtvých ve starověku a - jak již by1 o řečeno - dnes v praktikovaném spi­ ritismu. Z toho důvodu považuje Bůh spiritismus za ohavnost, a proto jej také zakázal. Každý, kdo se nějakým způsobem dostal do styku se špiritistickými věcmi, nechť se jich zřek­ ne! Toto osvobození z kouzla spiritismu je možné jen skrze Ježíše Krista. Ani lékař, ani psycholog zde nemohou pomoci! Kdo se chce osvobodit, ten se musí bez výhrad odevzdat Kristu a ve víře se chopit Ježíšovy oběti na kříži. „V Ježíšově vítěz­ ství má každý věřící také své vítězství nad všemi mocemi temnoty a nad všemi démonickými silami. Toto znovu podivuhodně prožívá Ježíšova cír­ kev."17! Ve Skutcích apoštolů 19 můžeme číst, že nově získám členové církve v Efesu se veřejně vyznáva­ li a pálili své kouzelnické knihy. Kouzelnictví nebylo nic jiného než to, co se dnes nabízí jako moderní spiritismus. Proto je třeba vyhýbat se jakémukoliv styku s okultismem! Vždyť „satan je mistrem ve svém oboru. S dob­ rým úspěchem používá své ďábelské moudrosti. Je ochoten a schopen použít všechny, kteří odmí­ tají Boží radu určenou pro spásu. Návnada, kterou hodil, mu pomůže nalákat lidi do své sítě. Aby se na ně mohl vrhnout se svou ďábelskou chtivostí, nasadí si masku dobrého a bude se chovat tak při­ tažlivě, jak je to jen možné... Až dosud svět ví jen velmi málo o zkázonosném vlivu spiritismu... Spiritismus přichází bezpro­ středně z jeho satanského majestátu, nárokuje si právo ovládnout všechny, kteří s ním zacházejí, neboť se vydali na zakázané území a takto se zba­ vili ochrany svého Stvořitele... Jediná cesta, jak

95

přemoci satana, spočívá v tom, že rozlišíme mezi čistými biblickými pravdami a vymyšlenými vyprá­ věními... Je-li Slovo Boží správně chápáno a použi­ to, pak tvoří proti spiritismu bezpečnou ochra­ nu.“167 Tak je nutné, abychom sami studovali Slovo Boží. Nesmíme se spoléhat na poznatky druhých! Evangelista George Vandeman píše: „Boží poselství pro tuto kritickou hodinu se nenalézá právě v triviálních objevech duchů, kteří mnohdy často hovoří pravdu a mnohdy lžou... Ne, naděje člověka nespočívá ani v okultních fenoménech, ani v poselstvích z chladné, kalné země duchů a vůbec ne u mrtvých, nýbrž v živém Kristu: Člověk nebu­ de žít ze slova mrtvých, „nýbrž z každého slova, které vychází z Božích úst“. (Mat. 4,4.) A jeho slovo obsahuje ono utěšující zaslíbení, jaké kdy bylo trpícím Údem dáno: „Já chci opět přijít a vzít si vás k sobě, abyste byli tam, kde jsem já.“ (Jan. 14,3.)160 Slovo Boží zcela zřetelně praví, že „živí ví, že zemřou“. Ve vztahu k tomu, co se stane, když člo­ věk zemře, řekl Pán: „Duch člověka musí odejít, a on se opět musí stát hlínou, tím berou za své všechny jeho plány.“ Žalm 146,4 V l.Moj. 2,7 je nám řečeno, že Bůh stvořil člově­ ka z prachu země. Bůh zformoval člověka. Rozhodu­ jící při stvoření však bylo, že Bůh mu vdechl dech do chřípí a že takto se stal člověk „živou duší“. Nedostal tedy živou duši. Člověk se stal živým stvořením, „živou osobou“. Celý člověk je označo­ ván jako „duše", nejen jeho část! Život byl tedy od prvopočátku závislý na dechu, který dal Bůh. Skrze dýchání přišel člověk k životu, a když pře­ stane dýchání, nastává smrt a smrt přináší rozpad,

96

návrat do prachu, z něhož byl první člověk zformo­ ván. Všichni lidé - bez rozdílu - klesají do hrobu. Nový zákon hovoří o mrtvých jako o spících, pří­ padně jako o těch, kteří usnuli. Uskutečněním plánu spasení opět všichni vyjdou z hrobů. Existuje budoucí vzkříšení mrtvých, spravedlivých a nespravedlivých. (Skut. 24,15) Protiklad mezi Bohem a satanem je skutečností. Augustin praví, že satan je „Boží opice“, a Bible nám jej jako takového ukazuje... Ríše démonů je skutečná a hrozná. Existuje mnoho zpráv o lidech, kteří se dostali do těžké závislosti vazbou na okultní moci. Kdo se zúčastní špiritistických sean­ cí, zpočátku jen jako „společenské hry“, pak se často nemůže odpoutat. Jsou četné příklady nebezpečí, která vznikají tím,že se člověk obírá okultními záležitostmi. Také křesťané, když se jimi obírají, jsou jimi uchváceni. Dokonce i duchovní, chtějí-li pomoci člověku, aby se jich zbavil, jsou jimi pronásledováni. V časopise „Weltbild“ napsal Kurt Allgeier: „Poslouchá se to spíše jako žert plný fantazie nebo jako pasáž z románu science - fiction. Avšak postižení přísahají, že je to čistá pravda. Robert A. Monroe, obchodník z Aftonu ve Virginii (USA) a zakladatel ústavu pro „doplňující vědy“, tvrdí: ,V uplynulých letech jsem pomohl tisícům duší k tomu, aby přechodně opustily svá těla.1 Je možno se tomu smát, kdyby se k tomu nepriznáva­ li vlivní „vědci“ jako třeba paní Dr. Kúbler-Rossová, badatelka v oblasti thanatologie ze Švýcarska. Vynalézavý obchodník nedělá experimenty s odpoutáním duše od těla proto, aby jiné polekal nebo indiskrétne ošálil, nýbrž chce takto Údem pomoci, aby pozbyli strachu z umírání. Monroe

97

pořádá kurzy přípravy na nový život po smrti tím, že již předem dává nahlédnout do .nového světa“. Tímto způsobem mohou lidé poznat, že smrtí vše nekončí a že skutečně existuje .onen svět“. Dr. Kůbler-Rossová měla být údajně vícekrát na cestách „mimo své tělo". Setkala se s „průvodci duchů“, s bytostmi, které doprovázejí zemřelé na onen svět. Tito jí podávali zprávy o životě po smrti, dokonce jí jednou předali poselství zemřelého. Křesťan skrze modlitbu a víru smí činit s Bohem své zkušenosti. V 1. Janově 3,8 čteme: „Za tím účelem se zjevil Boží syn, aby ničil skutky ďábla.“ Kristus je pánem nad všemi mocemi a silami. Tak může také pomoci těm, kteří by chtěli být svobod­ nými. Člověk sám to nedokáže! Ježíšova zaslíbení jsou shrnuta ve slovu: „Na světě máte strach, ale buďte klidní, já jsem svět přemohl.“ (Jan. 16,33) To je pevné ujištění! Pro nás není život na nové zemi existencí „bezkrevných duchů“. „Po smrti nebudeme věčně odpočívat nebo se jako ztracenci potloukat kraji­ nou, nýbrž žít,“ napsal Allgeier ve svém článku. „Nebe je zcela jiné.“ Tím se křesťanské nebe roz­ hodně Uší od mlhavých představ, které jsou dnes tak rozšířené a jsou např. Bernardem Shawem shr­ nuty do vět: „Přijde den, kdy nebudou žádní Udé, pouze myšlenky. To bude věčný život. “ Další žití v myšlenkách - to by bylo příhš bledé. Příliš málo. Věčný život nemůže být menší než pozemská existence. Musí být něčím víc, mnohem více. A nesmí v něm také chybět nic z toho, co nás zde na zemi činí vskutku šťastnými. Také u Buddhy se dozvídáme: „Všechno, co jsme, je výsledek našich myšlenek, zakládá se to na nich a z toho to vzniká. “

98

V poslední knize Bible, Zjevení, v onom moc­ ném vizionářském proroctví Jana, je nám skutečně vylíčen podrobný obraz věčného života a v 21. ka­ pitole je nám rovněž ukázáno, jak bude vypadat obnovený svět a nebeský Jeruzalém.

99

TĚLESNÉ A DUŠEVNÍ UVOLNĚNÍ ZA KAŽDOU CENU? Žijeme v éře skla a ocelí, počítačů a nadzvuko­ vých letadel. Ve světě, který žije rychle, je plný horečného shonu, ve kterém si lidé jen málo uvě­ domují, jaký smysl, jaký účel náš život má a co bude v budoucnu. Náš organismus musí být dnes vystaven prostředí, které se v posledních desetile­ tích přímo výbušným způsobem změnilo. V důsledku informačního přetížení lidé trpí stále více. Spoustu věcí, se kterými se den co den setká­ váme, dokážeme snad ještě zaregistrovat, nikoliv však zpracovat. Je toho mnoho, co překračuje naši schopnost přijímat: napětí, zklamání, nepřátelský postoj a to vše hlodá na silách našeho zdraví. Jsme vystaveni každodennímu stresu. Člověk je drážděn průmyslovou společností a tíhou výkonu. Naše tělo je oslabováno, stáváme se náchylnějšími pro řadu nemocí. Přirozená obra­ nyschopnost v nás, „nám od Stvořitele darovaná dynamická rovnováha", nemůže být více „držena v šachu“. Stres, to je zcela normální biologický děj, který patří k životu. Je „reakcí našeho těla na zevní i vnitřní podráždění“, které působí na náš organismus. Tato reakce je u každého člověka různá. Stres je současně jak „fyzickou“, tak také „psychickou“ zátěží. „Stres je prostě reakcí těla na zátěž a požadav­ ky, které jsou na nás každodenně kladeny. Každá činnost, každé hnutí mysli ... vyvolá stres. A způ­ sob, jak naše tělo s takovými stresory (původci stresu) zachází, záleží v mnohém na tom, v jakém stavu je naše zdraví, kolik máme životní síly.

100

Vystavovat své tělo stálému stresu je asi tak smys­ luplné, jako bychom nechali motor běžet nepřetr­ žitě na plné obrátky. Jednou se to nevyhnutelně vymstí. Je-li tělo vystaveno stresu, pak všechny jeho části jsou vystaveny napětí. Zda nakonec začne stávkovat srdce, ledviny či žaludek nebo nějaký jiný orgán, to záleží na tom, který z těchto orgánů je u postiženého nejcitlivější, nejsnáze napadnutelný. Lze proto říci, že stres mnohé nemoci vyvolává a mnohé jiné zhoršuje.“47 Nepochybně měl již každý jednou ten pocit, že je se svými,nervy' u konce. Všichni přece spějeme k vrcholnému bodu stresu, k napětí a přetížení. Dnes se všeobecně uznává, že tělo a duše tvoří jednotu. Přitom není tento poznatek nikterak nový. Již v Žalmu 32,3.4 čteme: „Když jsem to chtěl zamlčet, ochably mé údy (tělesně jsem one­ mocněl) ...má šťáva vyschla, tak jako je sucho v létě...“ Jak se tedy můžeme utkat s každodenním stre­ sem? Chceme-li zůstat zdraví, pak musíme proti přetížení něco podniknout. Je nesmyslné, když se svou životní silou zacházíme příliš rozmařile. Žel, nedá se změnit nebo odstranit vše, co stres zapří­ čiňuje! Nejsme schopni stresu úplně zabránit, ale je možno vyvinout strategii. Selye to vyjádřil následujícím způsobem: „Má­ me se tedy stresu vyhnout, ale je to vůbec možné? Jistě ne! Stres je kořením života... Komu by se ostatně líbil život, který by neměl žádnou výšinu nebo hlubinu? Mimo to mají některé druhy činností léčivý účinek, a dokonce pomáhají stresový mecha­ nismus udržovat v chodu. “ Přirozeně že proti přemíře stresu musíme něco podniknout. Ale nevyhánějte čerta ďáblem, když

101

sáhnete po cigaretě, když si vezmete uklidňující nebo povzbuzující prostředek, nebo sáhnete po alkoholu! Co potřebujeme k uvolnění? Člověk hledá klid, uvolnění, které dříve měl automaticky. Dnes však často přirozené metody jako čerstvý vzduch, slun­ ce, tělesná činnost, zdravá strava a vodoléčba k uvolnění nestačí. Pak stále více a více lidí sahá po tzv. „svépomocných programech“, nebo navště­ vují kurzy, aby se tam naučili určitým uvolňovacím technikám. Abychom se vypořádali s horečným spěchem a hlukem, se stresem a jinými mnohými rizikovými faktory, nabízí se autogenní trénink, jóga a transcendentálni meditace. Zel, zapomíná se na tu nejprostší cestu, totiž abychom vložili svou důvěru na Boha, který přece zná všechny naše starosti a také jim rozumí! „Životní problémy, starosti a obtíže různého druhu jsou zde, aby byly překonávány a ne aby ony vyřídily nás. Proto nesmíme připustit, aby náš život ovládly negativní síly, nýbrž se musíme zdrá­ hat uznat toto panství nad naším životem. Panství nad naším životem má někdo jiný. Nárok si činí Kristus. V životním společenství s ním spočívá základ šťastného a smysluplného života.“127 Musíme tedy provést v našem životě změnu, a sice dospět od vlastní „vypjaté aktivity“ k „tvůr­ čímu klidu“. V posledních letech se dostaly do módy uvolňo­ vací postupy s cílem potlačit účinek stresu a stra­ chu, i když „skutečná účinnost je stále ještě po­ chybná.“161 Tyto uvolňovací metody, které se setkávají se stále větším zájmem, se objevily většinou před více jak 50 lety, a sice proto, že již tenkrát stejně jako dnes existovala potřeba vědomého uvolnění.

102

Jak je možné se uvolnit? „Klasickými příklady spíše pasivního procesu uvolnění jsou hypnóza a autogenní trénink, jakož i meditace, pocházející z tradic Dálného východu. Jako reprezentanty spíše aktivních postupů možno považovat „pro­ gresivní relaxaci“ a „metodubiofeedback".161 Metodou biofeedback se chce tedy člověk aktiv­ ně uvolnit, ph čemž léčba dechovým feedback je metodou, jak se připravit na psychoterapii, která leží „mezi hypnózou a autogenním tréninkem“. „Bio“ znamená život a „feedback“ zpětné hlášení. Prof. Leuner z Gottingenu zjistil při vědeckých vyšetřeních, že EEG - tedy měření elektrických proudů mozku - vykazuje pod vlivem biofeedbacku stavy podobné spánku a má hypnoidní charakter. „Experimentujícím v feedback - terapii je kla­ dena k uvážení následující otázka: Vědí pacienti již předem, že se zde používá technik, které použí­ vali někteří experimentátoři k navození autohypnózy?... Chtěl bych navrhnout, aby byla zvýšená opatrnost u těch, kteří léčí autogenním feedbackem.126 Tváří v tvář širokému spektru chorobných jevů se provádějí uvolňovací praktiky stále častěji. Při tom je třeba odlišovat tělesné změny od psychic­ kých. K těm prvním patří ztráta tonu (napětí) kos­ terního svalstva, rozšíření cév na periferii a zpo­ malení, jakož i rovnoměrnost dýchání. Ke všeobec­ ně psychickým změnám patří pocit narůstajícího duchovního, tělesného a psychického uvolnění, pocit klidu a bezpečí. Sugesce ze strany někoho druhého -„hypnóza, tzn. pasivní odevzdání se hypnotizérovi“144, jakož i samoinstrukce -„autogenní trénink“ a praktiky Dálného východu, jako je zřeknutí se sebe sama a samoregulace, budou popsány zvláště.

103

Zdá se mi, že zde je třeba zmínit se o tom, že u mnoha uvolňovacích postupů - také u jógy hrají velkou roh dechová cvičení. Sugesce ztráty svalové tíže (paže je lehká a zvedá se z podložky) a svalové tuhosti nejsou k navození reakce uvolně­ ní nutné.“161 Absolutní uvolnění nemůže být „žádným biolo­ gicky nutným a pozitivním cílem“.144 Uvolnění má spíše sloužit k tomu, abychom lépe zvládli životní úkoly; nelze na ně pohlížet jako na vysloveně léčebné prostředky. „Problém uvolnění vstoupil dnes do povědomí západního člověka.“144 A když dnešní požadavky na vysokou specializaci, maximální pěstování jed­ notlivých vloh, všeobecné výkonnostní požadavky - a to již ve škole - a ještě mnoho jiného uvádí člo­ věka do stále většího napětí, měli bychom se pak dožadovat „uvolnění za každou cenu“? Nejde zde o otázku eventuálních „zázračných uzdravení“. Jde o to, zda je možno z náboženské­ ho hlediska ten který postup přijmout. Nepomůže pravému křesťanu modlitba? Nedosáhne věřící člo­ věk uvolnění pomocí radostných myšlenek?100 P. Beyerhaus k tomu píše: „S podstatně serióz­ něji se jevícími nároky vystupují techniky kon­ centrace jógy a meditace, které jsou zakořeněny v hinduismu a budhismu. Slibují člověku, který je vysušen přírodovědným racionalismem a materia­ lismem, novou spirituální zkušenost. Současný člověk, který je uštván horečným shonem západ­ ního přetechnizovaného životního stylu, který je deprimován a křečovitě vypjat, má najít úplné tělesné a duševní uvolnění. Mají mu být otevřeny jeho nevyužité duchovní síly a jeho vědomí se roz­ šíří do kosmického nekonečna. Co se však ve sku­ tečnosti stane?... Takto se nikterak nedostane do

104

světlého světa Ježíše Krista. Doštane se spíše do závislosti na religiózně uctívaných silách. Také zde nejde o nic jiného než o démonické prožitky. “178 Každý normální člověk se může uvolnit! Křesťan nepotřebuje žádnou z mediálních terapií, které jsou nabízeny dokonce na kongresech; žádné meditační praktiky Východu a žádnou sugestivní uvolňovací terapii západu! Také hudbou - zejména jazzem se více méně dosáhne uvolnění, případně uklidnění, ale spíše zde dochází ke vzniku podnětů, které často vedou ke stupňujícímu vzrušení. „Silně rytmická hudba vede k prožitkům extáze, což přináší pocit uvolnění a blaha.“111 Pohoda nemá být navozována sugescí nebo autosugescí. Pomocí gramofonových desek nebo magnetofonových pásků, které hlásají, že „sugesce je tou největší léčivou silou světa“, pří­ padně „že veškerá síla vychází z duše“, se žádné­ ho pravého uvolnění nedosáhne. Teprve když zakusíme, že pro zdraví našich nervů je nepostra­ datelná radost, jak o tom píše Lechler, a budeme-li moci říci s Pavlem: „Radujte se v Pánu vždycky“, tedy v každé životní situaci, pak poznáme tu pra­ vou metodu, jak se uvolnit. Učme se tedy uvolňo­ vat!

105

Hypnóza - znásilnění duševního života Dnes je jen málo lidí, kteří ještě neslyšeli nic o hypnóze. Copak je to? Šarlatánství, nějaký hokuspokus, nebo léčebná metoda? Vězí za hypnózou něco tajuplného, ohrožujícího? Je pomocí mimosmyslových sil a často pronikavého pohledu něja­ kého mága technik zlomena každá síla vůle? Je třeba hypnózu odmítnout jako něco „čarodějné­ ho“, jako něco neprůhledného nebo jako něco ďábelského? Hypnóza se odvozuje od řeckého slova hypnos, což znamená spánek. Přitom se nejedná o novodo­ bý jev, neboť již ve starém Egyptě a Pecku se hol­ dovalo „černému umění". Ve středověku používa­ ly hypnózu dokonce mnišské řády. V Indii měli hypnotické schopnosti zejména fakírove. U nás na Západě se rozšířila hypnóza teprve asi od doby Antonína Mesmera (viz mesmerismus). O mesme­ rismu se píše: „Magnetizér jako lékař má za úkol přenášet na nemocného fyzikálně myšlené flui­ dum a takto jej ovlivnit. Tento vliv postihuje celou osobnost nemocného, uvádí ho do transu a extá­ ze.“134 Výraz hypnóza se stal známým teprve v r. 1843 prostřednictvím anglického lékaře Jamese Braida z Manchesteru, který zavedl do medicíny pojem „hypnotismus“, aby tak radikálně oddělil své počí­ nání od „mesmerismu“ (živočišného magnetismu). „Na základě pokusu odhalil metodu upřeného pohledu očí, pomocí které mohl u svých pacientů pravidelně navodit hypnotický stav. Charakteri­ zoval tuto metodu jako výkon soustředění se, jako

106

pokračující soustředění se duchovního a vidoucího oka na objekt. Hypnózu, kterou takto vyvolal, označil jako nervový spánek (nervous sleep), který se jednoznačně odlišoval od normálního spánku nebo stavu bdění... Braid nezavedl do medicíny jako léčebný prostředek pouze hypnózu prostřed­ nictvím druhé osoby, nýbrž i autosugesci, a stal se tak předchůdcem autogenního tréninku...“134 „Hypnóza působí zvlášť fascinujícím kouzlem na všechny lidi, kteří se zabývají okultismem; na veřejnosti je t.č. opět ceněna jako zvlášť účinný léčebný prostředek, při čemž příznivci hypnózy bez obav ověšují terapii hypnózou esoterickým pláštíkem."23 Dnes se nabízí bohatý výběr literatury o „lékař­ ské hypnóze“.22' 83' 84 Provádějí se hypnotické experimenty za léčebným účelem. Ze strany léka­ ře je dokonce možné „léčení osoby pomocí hypnó­ zy“ - jak o tom píše poplatkový řád pod číslem 845 (v SRN) - vyúčtovávat prostřednictvím nemocen­ ské pokladny. Ale „lékař, který používá tuto metodu, je nescho­ pen pro Boží dílo“. „Proto se straň všeho, co zavá­ ní hypnózou,“ psala již před léty jedna věřící Američanka. Pokračuje: „Prostřednictvím této vědy se rozrušuje ctnost a je položen základ ke spiritismu... Služebníci satana se natolik rozšířili, že se lidé na ně obracejí s žádostí o radu a stává se to všeobecnou záležitostí. Je zcela na místě, aby došlo k důraznému varování... Mnoho vyzna­ vačů Krista v tomto tzv. křesťanském století hledá útočiště u zlých duchů, místo aby důvěřovali síle živého Boha.“ Žijeme v době, kdy je tzv. léčení pomocí hypnózy ve vysokém kurzu. U hypnózy se napřed pokouší hypnotizér unavit oční svaly „pacienta“. Cílem je, aby hypnotizova­

lo?

ný byl svou pozorností cele upoután na signály léčitele, např. na jeho hlas. Hypnotizovaný může při vnějším pohledu působit dojmem „spícího“, on však nespí, nýbrž vnímá všechny signály léčitele a je schopen je přijímat a na ně reagovat. Co se týká hloubky „mrákotného stavu“, tu odborník rozlišuje mezi ospalostí (somnolencí), středním spánkem (hypnotaxí) a hlubokým transem (somnambulismem). Jednotlivá sezení trvají od několi­ ka minut až po celou hodinu. Podstatné spojení s prostředím spočívá jen v osobě hypnotizéra. „Dosáhne-li se hypnotického stavu, pak pokusná osoba poslouchá každý sugestivní rozkaz hypnoti­ zéra a ten může vyvolat takové halucinace, jaké si jen přeje. Několik příkladů: vsugeruje-li hypnoti­ zér, že je nesnesitelně chladno, tu pokusná osoba počne mít na celém těle pocit mrazení. Rekne-li, že je stále tepleji, že je horko, začne se pokusná osoba potit, až jí vystoupí kapky potu na čele. Pomocí prosté sugešce je možno způsobit to, že určité části těla ztuhnou, ochabnou nebo není v nich cit... Hypnotickým experimentům nejsou stavěny žádné meze... Zde je třeba krátce vysvětlit pojem posthypnózy. Je možné, aby sugesce daná v hypnóze působila i nadále po probuzení nebo případně v hypnóze svázat rozkaz se signálem, který je pak dán až po hypnóze v bdělém stavu. Tímto způsobem se dají všechny projevy hypnózy odvolat i v bdělém stavu, a sice v tom případě, když tyto byly do pokusné osoby vloženy během hypnózy a navázány na signál. “23 Jak dosvědčují hypnotizéři, ani pomocí hypnózy se však nedají uspokojit očekávání „zázračného“ uzdravení. Mnohý člověk se dostane do slepého vleku hyp­ nózy, když čte o tajuplných silách a stojí v údivu

108

před viditelnými úspěchy. Netušené si zahrává s ohněm a škody pozná teprve pák, až je už pozdě. Neinformovaný věří závěrům lékařů „znalých věcí“. Cte o bezbolestných operacích bez narkózy, které se provádějí v hypnóze, tak jak je to možné v Číně pomocí akupunktury. Dále se dozvídá o uzdravení duševních obtíží a poruch. Mnozí zacházejí dokonce tak daleko, že píší, že hypnóza patří do oblasti přirozeného léčebného postupu, že „aktivizuje zdravé síly“ a „ nikdy nemůže způso­ bit škody, je-li prováděna lékařem“, že může nabýt „významu prostředku, který zachraňuje život“. Pro mě jako věřícího lékaře, je to něco nepředstavitel­ ného! Tak je možno skutečně jen prohlásit: „Současný stav si nutně vyžaduje, aby došlo k osvětlení spo­ lečenských škod způsobených hypnotismem... Hypnotismus představuje jedno odvětví pseudookultismu, které za každých okolností za sebou zanechává těžké následky... Mnoho Udí vidí v hyp­ notismu cestu ke štěstí a k vyššímu rozvoji člově­ ka, označují schopnost hypnotizovat za vyšší duchovní sílu. Jen málokdo tuší, že takto hrozí velké nebezpečí Udstvu, národům, rodinám a kaž­ dému j ednotlivci. “19 „Hypnotismus zastává program zniternění.“ Kosmické síly se stávají silami psychickými: vzá­ jemné působení mezi osobami je uváděno do sou­ vislosti se vzájemným psychosomatickým působe­ ním na individuu samotném. Přívrženci hypnotismu se takto domnívají, že s konečnou platností odstra­ nili magii z vědecké medicíny. Podobně jako pro nás ve všedním životě měsíc „svítí“ a neodráží pouze sluneční světlo, pro mnoho lidí vyzařuje také dnes hypnotizér imaginární (pomyslné) síly a zdá se jim, že je v něm zdroj ener­

109

gie, podobně jako v pojetí duchovního uzdravová­ ní... V dnešní medicíně se málo dbá na hypnózu jako metodu bádám či ošetření, přestože určité hypno­ tické postupy, jako autogenní trénink, který spočí­ vá na určité technice autosugesce, si našly cestu do klinické praxe. “134 Trpí-li člověk nějakou nemocí, bude se snažit nalézt léčení. U nemocného člověka trpí také „duševní život“. Protože moderní medicínské vymo­ ženosti nepřinesly žádoucí úlevu, věří mnohý nemocný v cokoli, jen aby to pomohlo! Každý takový by však měl zkoumat, v co věří: „Zkoumejte duchy!" čteme v 1. Janově epištole 4, 1-2. Neboť „nekritická víra v duchovní síly jim ote­ vírá dveře dokořán." Hypnotická sugesce dokáže způsobit to, že nemoc se na určitou dobu neproje­ ví. Takováto uzdravení jsou však pouze zdánlivá a podvodná a mají krátké trvání. Prostřednictvím hypnózy se nemoc nedá nikdy odstranit! Zdánlivé uzdravení je vykoupeno příliš draze! Je třeba si tedy položit otázku: je hypnóza sku­ tečně „tím suverénním prostředkem, pomocí něhož je možno postupně vybudovat vlastní sebedůvěru, vnitřní vyváženost a klid“?28 „Těžké duševní škody jsou často přivozeny tím, že dochází k duchovním vazbám, které jsou vyvolá­ ny působením hypnotizujících, špiritistických, okultních sil na nemocného. Staré pohanské, orien­ tální, démonické umění sugesce a hypnózy, které bylo nejstaršími národy používáno za účelem věšt­ by, se znovu objevilo pod nevinným pláštíkem tzv. moderní vědy a téměř nerušeně připravuje cestu jiným moderním zaslepujícím léčebným metodám. Hypnóza je tím nejúčinnějším prostředkem, který prostřednictvím úplného vyřazení vůle a vědomé­

110

ho působení smyslů otevírá dveře všem zlým du­ chům .“76 „Žádným rozumem se nedá změřit, kolik utrpe­ ní lidstvu přinesla hypnóza... Následky hypnózy jsou těžší než všechny nemoci, utrpení a neduhy, které na světě existují, neboť hypnóza olupuje člo­ věka o jeho rozum, svobodnou vůli a mravní odpo­ vědnost. Bere mu jeho svobodu, jeho štěstí, jeho klid, ničí jeho pokoj a přináší nevýslovné utrpení... Pomocí hypnózy a sugesce může osoba, která má zločinecké vlohy, provést téměř každý zločin, aniž by byl při tom poznán jeho původce... Kdo se dá dobrovolně hypnotizovat, páchá bezpráví sám na sobě.“19 „Mezi vědeckými zastánci hypnózy existuje názor, že člověk nemůže být v hypnóze přinucen k ničemu, čeho by nebyl schopen v bdělém stavu. Je zcela zastáván názor, že zločin v hypnóze je nemožný. Předem je třeba poznamenat, že ne všichni odborníci jsou o tom přesvědčeni. Mimo to jsem já sám při své duchovní práci poznal mnoho případů, kdy se vlivem hypnózy zločiny udály. Z biblického stanoviska je také pochopitelné, že dosud neporušená dívka může být vlivem hypnó­ zy zneužita. Ježíš praví: „Ze srdce člověka přichá­ zejí zlé myšlenky.“ Také i v tom morálně nejlep­ ším člověku dřímají nedobré věci. V normálním stavu jsou všechny pudové záležitosti ovládány a potlačovány prostřednictvím vědomí, které je formováno charakterovými dispozicemi, výchovou a náboženským postojem. V hypnóze je tento regulační mechanismus vypnut. Pudové pohnutky mohou bez zábran vystoupit z podvědomí a mohou být využity bezcharakterními a nesvedomitými lidmi. Odborníci také neberou ohled na to, že mimo tzv. školní hypnózu existuje magická hypnóza,

111

která ve svém působeni sahá mnohem dále než normální hypnóza. Magická hypnóza se často pozná podle toho, že pacient se pak nemůže mod­ lit a nemůže věřit.“68 Carothers20, který se mezi jinými pokoušel najít v hypnóze „klíč k působení Božího Ducha“ ve svém životě, píše: „Velmi jsem podceňoval moc nepřítele. Tenkrát jsem to ještě nevěděl, ale hyp­ nóza může být duchovně velmi nebezpečná, kdo se jí oddal, otvírá své nitro vlivům démonie. “ „Provádění hypnózy patří do oblasti černé magie... Stojí v příkrém protikladu s každým nábo­ ženstvím, s každým mravním a morálním zákonem a zdravým životním pocitem člověka. Každý sku­ tečný přítel člověka ji musí zcela rozhodně odmít­ nout."19 Nej lepší ochranou proti nebezpečí hypnózy a sugesce je modlitba, modlitba „bez ustání“. Mysleme při tom na slova Žalmu 3,9: „U Pána lze nalézt! pomoc.“ Jestliže se věřící člověk staví pod vliv modlitby a nesouhlasí s hypnózou, pak je každý hypnotizér bezmocný. Člověk „ se silnou vůlí nemůže být proti své vůli zhypnotizován.“68 K tomu následující zkušenost jedné mladé věřící dívky: Její přítelkyně ji prosila, aby přece jednou s ní šla na jedno hypnotické vystoupení. Odmítala to na základě svého křesťanského postoje. Ale když její přítelkyně nepovolila a vysvětlila jí, že podnik se koná ve velkém sále a že se posadí do poslední řady, dívka svolila. Když se obě - tak jak se domluvily - posadily do poslední řady, věřící dívka se vroucně a neustále modlila k Bohu. Hypnotizérovi se nepodařilo - přes mnohé poku­ sy - zhypnotizovat posluchače, které vyzval, aby šli dopředu. Když se nakonec zeptal, zda je někdo v sále, kdo v hypnózu nevěří, věřící dívka konečně 112

na prosbu své přítelkyně opustila sál. Pak byla hyp­ nóza - jak se později dozvěděla - možná. Každý člověk by se měl chránit před nebezpe­ čím hypnotismu. Jistě neměl pravdu A. Forel ve svém výroku, který napsal před 100 léty: „Abychom mohli hypnotismus posoudit, pak musíme určitou dobu hypnotizovat, ale také - tak je možno doplnit - být i hypnotizován a zakusit jevy hypnózy na vlastním těle.“ (cit. u134) Dr. Hawley píše: „Prosím, nedejte se nikdy svést k tomu, abyste hledali řešení svého problé­ mu v hypnóze. Nikdy nepřenechávejte „vládu“ nad svým tělem žádné jiné lidské moci. Při hypnó­ ze je podvědomí člověka kontrolováno někým jiným a výsledkem je často v zesílené míře rozru­ šená emocionální rovnováha a duševní závislost. Tato oblast je plná velkých nebezpečí. “195 Během hypnózy je člověku odebráno svobodné rozhodování, člověk je ve svém svobodném rozho­ dování podváděn. Jen když podřídíme naši vůli cele vůli Boží, můžeme odolat hypnotické sugesci. Metoda uvolnění - zcela lhostejné, jak ji nazýváme - nemůže nahradit ani pravý život víry, ani nemů­ že dát náplň životu! „Musíme si uvědomit, bez ohledu na teorii půso­ bení hypnózy, že jedno je jisté: dochází k podřízení vůle hypnotizovaného vůli hypnotizéra... I když hypnotizér obyčejně hovoří, aby svého pacienta dostal do stavu transu, pak toto není nutné. Mnoh­ dy je subjekt vyzván, aby zaměřil svůj zrak na vzdálený bod. Často je prostor málo osvětlen a hypnotizér hovoří pomalým, monotónním hla­ sem... I když moderní hypnóza byla zavedena k medicínským a terapeutickým účelům teprve před dvěma stoletími, je přesto jednou z nejstar­ ších léčebných metod, která sahá až k počátkům

113

-dejlm-Ałe-nyní má vědecké pojmenování a je snaha předstírat, že není totožná se staromódním kouzelnictvím a magií. Ale je to jedno a totéž! “126

Autogenní trénink - soustředěné sebeuvolnění? Nejen stres, jak jsme již četli, ale také strach, vnitřní neklid, problémy se sebou samým, s rodi­ nou nebo na pracovišti, nároky na výkon, zloba a zklamání, to vše může zapříčinit nemoci, tzv. psychosomatická onemocnění. Jedná se o one­ mocnění, která nejsou organicky, nýbrž duševně podmíněna. Mohou však vést k organickým poru­ chám. Těchto duševně podmíněných onemocnění dnes stále přibývá. Je důležité, aby u takovýchto chorobných stavů byla opět nalezena „vnitřní rov­ nováha“ a „vnitřní pokoj duše“. Léčení člověka s psychosomatickým onemocněním vyžaduje ze strany terapeuta mnoho času. Ale který lékař má dnes dostatek času pro pacienta? Pak je pochopi­ telné, že jak léčitelé, tak také stále více pacientů používají praktik, kdy se člověk může vnitřně zklidnit a zcela vypnout. Takto se v medicíně projevuje nejen stále větší zájem o hypnózu, ale také o autogenní trénink. Nabízejí se semináře autogenního tréninku, jakož i písemné návody a knihy. Téměř všechny vysoké školy provádějí kurzy autogenního tréninku. Slova „terapie prostřednictvím uvolnění“ se píší velkými písmeny. Dlouholeté lékařské zkušenosti se „sugestivní psychoterapií a s autogenním trénin­ kem“ oslovují čtenáře. Jde to až tak daleko, že se

114

mluví o „lékařských metodách za účelem výstavby sebedůvěry“ prostřednictvím hypnózy a autogen­ ního tréninku. Je pochopitelné, když se právě věřící člověk ptá, zda se smí dát léčit pomocí autogenního tréninku. Je možno autogenním tréninkem eventuálně utr­ pět škody v životě víry? Tato otázka vyvstává zvlášť naléhavě, protože jiné meditatívni metody jsou odmítány jako autosugesce, ale autogenní trénink se doporučuje jako „užitečná technika k ovlivnění sebe sama“.41 Pro mne je to nepochopitelné, když pomyslím, že „mezi autogenním tréninkem a trans­ cendentálni meditací je více paralel než protikla­ dů“.85 Obojí „zužují vědomí“, případně autogenní trénink mění stav vědomí.81 Autogenní trénink má „velmi blízko józe“76 a vyvinul se „bezprostředně z experimentů hypnó­ zy“. Pro křesťana existují věci, ke kterým musí říci své jasné „ne“! V této souvislosti bych chtěl citovat slova z Marka 8,36: „Co by člověku pomohlo, kdyby celý svět zís­ kal a své duši by uškodil?“ Co to tedy autogenní trénink je? Co se skrývá za tzv. soustředěným sebeuvolněním, které je také označováno za evangelium uvolnění, jež zvyšuje výkonnost, osvobozuje od migrény, astmatu, rev­ matismu, poruch spánku a srdečních neuróz, pomo­ cí něhož je možno dokonce překonat otylost, nikotinismus, alkoholismus, drogovou závislost. „Tak jako psychoanalýza povstal autogenní trénink z hyp­ nózy.“114 „Autogenní trénink“ přeloženo znamená „cviče­ ní mne samého“ na můj vlastní povel. Z historické­ ho pohledu je „ dceřininou disciplínou hypnózy“. Metoda autogenního tréninku se tedy vyvinula z techniky hypnózy. Autogenní trénink je odvozen

115

od lékařské hypnózy a představuje .sebehypnózu‘."28 „Autogenní trénink vede ke klidu, rozvaze a k sobě samému. Takto je cestou k seberealiza­ ci. "97 Jeho zakladatelem je neurolog Johannes H. Schultz. Podtitul jeho knihy135 - „Soustředěné sebeuvolněni“ - zřetelně ukazuje, co se chápe pod pojmem autogenní trénink, totiž: navození sebehypnózy. „Schultz šel pomocí vědeckého experi­ mentu k řešení problému, kde je třeba hledat pod­ statu hypnotického přeladění. Hypnotizoval zdra­ vé, psychologicky vyškolené pokusné osoby a dal jim za úkol, aby bez výjimky sdělili introspektívne všechny své vjemy, pocity.“144 Zpočátku Schultz získával zkušenosti u hypnoti­ zovaných pacientů na lékařské klinice univerzity ve Vratislavi; večer co večer ošetřoval v hypnotic­ kém ambulatoriu v Burgfeldu často až do půlnoci 40 až 50 pacientů. Později se Schultz stal profeso­ rem v Berlíně. Sám píše: „Pacienti leželi v různých místnostech nebo seděli v pohodlných lenoškách. A já, mladý nadšenec pro hypnózu, jsem chodil od místnosti k místnosti, od pacienta k pacientovi, abych kontroloval stav a každému jsem dával sugestivní podněty.“ Takto prováděl Schultz to, co dlouho před ním prováděl švýcarský nervový lékař Forel, totiž hypnotizoval. Autogenní trénink je, jak píše Dr. Hammer z Bad Nauheimu v jednom časopise, „učební postup, pomocí něhož ovlivňujeme naše orgány přes vege­ tativní nervový systém prostřednictvím řízené autohypnózy; je to pokles vědomí prostřednictvím exaktně (přesně) vybudovaného stavu podobného hypnóze... Ve svém nejvyšším stupni je jakýmsi tre­ zorem našeho já, kdy si uvědomujeme konflikty.“

116

Schultz, jakož i Stokvis s N. Speyerem zjistili v podobných experimentech, že hypnotizovaní mají pravidelně ve svých končetinách i na trupu pocity tíhy a tepla jako důsledek uvolnění cévních stěn. Schultz šel nyní „opačnou cestou“. Nechal pokusnou osobu, aby v určité poloze nacvičovala pomocí autosugesce „tíhu“ a „teplo“ a takto ji přenesl do stavu sebeuvolnění a toto nazval auto­ genním tréninkem. “141 Metoda autogenního tréninku se tedy vyvinula z techniky hypnózy. Autogenní trénink se skládá z 6 základních cvičení. Provádí se vsedě nebo vleže za tělesného klidu, není tedy spojen s žád­ ným pohybem. „Paže a končetiny jsou teplé“(uvolnění cév) „srdce bije klidně a stejnoměrně“; „dech je zcela klidný a stejnoměrný“; plexus Sola­ ris (nervové centrum břišních orgánů) hřeje, jakoby jím protékalo teplo“; „čelo je příjemně chladné“ (místní zúžení cév) - a výsledek má být uvolněný, klidový stav s teplým tělem a chladnou hlavou, povznesený pocit. Dříve než bude autogenní trénink analyzován, je třeba poukázat na to, jaký obraz člověka tvoří základ pro Schultzův systém. On sám k tomu píše: „Představ si v hrubých rysech tělo s jeho funkč­ ním systémem, naplněné a oživené vědomím vlastního já; pak se smíme tázat, které systémy jsou s takovýmto schématickým Já nejblíže spoje­ ny. Výslednicí je jednoznačné seskupení. Nejblíže onomu fiktivnímu středu vlastního Já leží kosterní svalstvo, jehož obvyklá funkce nám má přece zprostředkovat klamné zdání volného pohybu. Poněkud dále od teoretického bodu Já vidíme oběhový systém, který ještě patří do spojení, jež jsou přímo vystavena stavu prožitků vlastního Já. Méně přímé je naproti tomu, jak vysvítá z všední­

117

ho pozorování klinických výzkumů a experimentů, spojení tohoto Já s všeobecnými vegetativními ději. Při srovnání s tímto smíme vlastní opěrný systém kostry atd. zařadit pak co nejdále. Toto hrubé odstupňování můžeme znázornit tak, že zařadíme do skupiny soustředných kružnic ony systémy, které přicházejí v úvahu kolem středu toho fiktivního Já...“135 Ve středu autogenního tréninku tedy stojí ono „JÁ“. Člověk se přenáší do zvláštního stavu „vytr­ žení“ a zahloubá se do „harmonického pohledu na své nitro“, což se dá nejlépe vyjádřit označením „ponořeni". „Uvolněný, ponořený člověk se dostává - za před­ pokladu určitých dispozic - do „kouzelné říše oblažující fantazie“, jak píše Schultz. Označuje tento stav jako „fakirismus“.141 Tohoto „zahlou­ bání se do pasivity hypnotického stavu“57 se má dosáhnou metodou autogenního tréninku. „Hypnotický stav je charakterizován snížením kri­ tičnosti, orientace a sebeurčení a je spojen s cel­ kovým odcizením se prostředí. “141 Schultz také píše (citováno u141), že „něco podobného jako u autogenního tréninku lze pozo­ rovat i někde jinde: při kouzelnických úkonech sibiřských šamanů, u čínských jasnovidců, při autosugestívni extázi Pawangů na ostrovech Fidži, u vyjících dervišů v Asii, při léčebných ďábelských tancích Kafrů a u indických jogínů.“ Tu je třeba zpozornět! Zda se zde neotevíráme světu démonů? To je v plánu protivníka, aby svým světem duchů ovládl každého člověka - věřícího nebo nevěřícího, nevzdělaného nebo vzdělaného. Satan ví, že má již jen ještě málo času! Autogenní trénink se skládá z nižšího a z vyšší­ ho stupně. Účastníkům autogenního tréninku je

118

vštěpováno, že je třeba mít k němu pozitivní klad­ ný postoj, vnitřní ochotu a že se člověk musí zaměstnávat jen takovýmto předsevzetím. Nižší stupeň autogenního tréninku se sestává ze sedmi článků, které jsou nápadné podobností s jógou. 1. Držení: správný sed (držení kočího - drožkáře). Při osmičlánkovém systému jógy toto odpoví­ dá třetímu článku, ásána, správný způsob sedu! 2. Zavření očí: zavřít víčka 3. Navození klidu: dojít k vnitřnímu klidu („Já jsem zcela klidný“), ze systému jógy tomu odpoví­ dá osmý článek, samádhi, ponoření, stav úplného klidu. 4. Nácvik tíže: plná duševní koncentrace, pocit tíže prostřednictvím hypnoticko-soustředěného zaměření se na formuli: „pravá paže je velmi těžká“ (šestý článek, dháraná, určení orgánu, na který je třeba myslet, koncentrace a sedmý článek, dhjána, duchovní ponoření, meditace - v systému jógy). 5. Nácvik tepla: vytvoření pocitu tepla, „je zcela teplý“. 6. Rozšíření pocitu tepla na oblast břicha, regu­ lace dýchání (= 4. článek, pránájáma, regulace dechu v systému jógy), uklidnění srdce (srovnej ochlazení čela s „dechem duchů“ u spiritistů). 7. Ubírání (odhypnotizování): „sedmý článek nižšího stupně pojednává o odhypnotizování cvičí­ cího. Tzn., že ten, který sám sebe prostřednictvím autogenního tréninku zhypnotizoval, se musí dostat do svého normálního stavu vědomí tím, že se pomocí výzvy napnout paže, zhluboka dýchat“ a oči otevřít odpoutá od hypnotického ztmutí.57 Stejně tak musí být hypnotizovaný odhypnotizován na konci hypnózy.

119

Schultz sám upozornil na to, že uvedené jevy, jako tíže, teplo atd., jsou již dávno známy z hypno­ tických vyšetření a nejsou specifické pro autogen­ ní trénink.114 Podaří-li se v autogenním tréninku pokročit až k posledním článkům nižšího stupně, pak je již možno prožít stav, který - jak již bylo řečeno - je srovnatelný s „kouzelnou říší oblažující fantazie“ a uvádí do vyššího stupně autogenního tréninku. Tento krok do vyššího stupně se děje většinou po 2-3 měsíčním intenzivním cvičení v nižším stupni. „Vyšší stupeň“ je navozen technikou ponoření a hypnotizování, kdy se stočí oba oční bulvy nato­ lik dovnitř a nahoru, že je pohled zaměřen do stře­ du čela. Účinek, kterého je takto dosaženo, přivádí cvičícího do stavu podobného spánku a až ke ztrá­ tě citu, kdy je možno se dotknout pokožky hořící cigaretou, aniž by při tom byla pociťována bolest. V tomto stavu je cvičící vnímavý pro .vizionářský vnitřní pohled na obrazy", kdy rovněž vnímá .anděl­ ské hlasy" a .hudbu sfér". Stálé praktikování auto­ genního tréninku tak vede ke zvláštním nábožen­ ským prožitkům, o kterých se také píše v knize135 profesora Schultzeho...“57 Ostatně pohled do středu čela je prastarou sou­ částí všech ponořovacích a hypnotických technik. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak vyvolat sled obrazů u vyššího stupně autogenního tréninku, je ,cesta na dno moře", jak ji popisuje farář a lékař prof. K. Thomas, který nyní vede „I. H. Schultzův ústav pro psychoterapii, autogenní trénink a hyp­ nózu“ v Berlíně. Pokusná osoba musí přitom učinit rozhodnutí vyjádřené následující formulí: ,Jdu zcela klidně. Krok za krokem, stále dále a stále hlouběji na dno moře". Aby člověk zvládl nebezpe­

120

čí mořského dna, musí cvičící učinit další předse­ vzetí. „V mé pravé ruce se nalézá kouzelná hůlka. Dá se libovolně proměnit v každou zbraň, aby mne chránila, nebo v klíč, který otevírá každé dveře nebo každou nádobu. - Kouzelná hůlka může také proměnit každou živou bytost.“ Přes 75 procent účastníků dospěje při tom k pozi­ tivním obrazovým zážitkům a vidí ryby všech veli­ kostí, draky, nestvůry, raky, čarodějnice a také kosti mrtvých jako v Ezechielovi 37 Ono poslední vidí dokonce i takoví, kteří nikdy nečetli Starý zákon.“141 Přívrženci autogenního tréninku přiznávají, že „ve vyšším stupni je autogenní trénink choulosti­ vým instrumentem a že „není nevinným nástro­ jem.“82 „Autogenní trénink vyžaduje vnitřní odevzdání se určitým nacvičeným představám a prochází různými stupni: Soustředěné sebeuvolnění... pro­ hloubení tělesného Já jako osobní zkušenost... spontánní meditatívni prohloubení... a jako nejvyšší stupeň: prohloubený vlastní pohled do sebe s optickými a obrazovými zážitky, vizionářskými formami zjevení a sny... V hlubší hypnóze se vyvíjí stav obdobný noční náměsíčnosti... Trénink ve vyšším stupni doslovně otevírá okna, kterými pro­ nikají zcela nové vjemy: cvičící se otevírá volně vyvstávajícím obrazům a dospívá k obrazovým zážitkům!... Stinnou stránkou techniky hypnózy je trvalý nebo aspoň po dobu série ošetření trvající stav vazby mezi hypnotizérem a hypnotizova­ ným." Dle Kremera76 dostatečně ukazují tyto citá­ ty ze spisů zakladatelů, jak nebezpečný může být autogenní trénink. Hypnóza jako léčebná metoda otevírá dveře všem mocnostem temna, které mohou

121

ovlivnit a ovládnout hypnotizéra jakož i hypnotizo­ vaného, aniž by to věděli. Člověk ve stavu autohypnózy je v pokušení „vykoupit sama sebe ze špatných nebo také hříš­ ných návyků a charakterových vlastností“. „Nejistota, obtíže s navazováním kontaktů, strach, agresivita, všechny tyto problémy člověka, které ho brzdí v rozvoji jeho osobnosti, jsou pozná­ ny a zvládnuty pomocí síly vlastního Já."31 „Právě v autogenním tréninku jsme schopni prostřednic­ tvím pohledu do vlastního nitra a sebepoznáním po vytřídění faktů, tedy když proti sobě postavíme příčiny a jejich následky - se vymanit z neurotic­ kého chování. Kdo žije s neurotickým chybným postojem a nezná příčinu, má tedy možnost pomocí auto­ genního tréninku při hlubokém ponoření se do sebe tuto příčinu odhalit. Ve vyšším stupni dochá­ zí prostřednictvím pohledu do nitra k prožitku osvětlení. Pomocí tohoto fenoménu pochopení tedy „je člověk nyní schopen jít po naznačené cestě a vymanit se z objetí neurózy“ ,31 „Ovlivnění orgánů a orgánových systémů nám dává jistotu, že se můžeme vypořádat s komplexy psychických poruch."31 „Přes pohled do nitra, umožněný soustředěnou představou, dochází k rozvoji osobnosti. Vědomě nyní hledáte pozitivní postoj k životu. To má za důsledek korekci postoje ve smyslu tvorby charak­ teru. Ze sil pramenících z tohoto poznání zraje osobnost, která usiluje o vědomý, pozitivní postoj k životu. Jdete cestou od vlastního Já k sobě samému. Tato cvičení nás vedou do vnitřní říše. Je tomu tak, jako bychom prošli skrze branku vědomí a nastoupili novou cestu s novým, dosud nezná­ mým pocitem, s pocitem zvláštním. Vynořují se

122

nové myšlenky a ideje, aby tak získaly pevný tvar. Rostou v nás nové tvůrčí schopnosti, které oboha­ cují život a činí nás šťastnými. V pohroužení se jsme přivedeni k onomu pod­ statnému: cítit se zapojeni do kosmického dění, jehož velikost jsme mohli dosud jen tušit. Ono Já ustupuje zpět a tím i touha po všem, co je smrtel­ né a pomíjivé, také touha po cti a slávě.“31 Jistě si nyní budeme muset položit otázku, zda jako křesťané smíme praktikovat autogenní tré­ nink. Na tuto otázku existuje pouze jedna odpo­ věď: ne! Písmo svaté nezná žádné pasivní odevz­ dání se, vzdání se své identity, jak je to, žel, stále častěji praktikováno. Víme, že v této poslední době zlí duchové se zvláštní pílí šíří falešná učení. Příkaz hodiny zní: Bděte (1. Kor. 16,13). Věřící křesťan by měl mít odpor proti autogenní­ mu tréninku a odmítnout tuto „okultní praktiku". Protože poslouchá napomenutí Ducha svátého, nehledá žádnou pomoc v autohypnóze, neobrací se k žádnému „náhradnímu náboženství“, které ho vydává na pospas „protibožským silám". Okultní praxe autogenního tréninku byla vědec­ ky „vypulírována“, ale při detailnějším pohledu je zřetelně viditelné čertovo kopýtko.141 Křesťan nalézá útěchu, jistotu a pomoc výlučně u Boha. (Žid. 12,1-3). „Ti všichni, kteří nás jako oblak obklopují, nám mohou sloužit za příklad. Proto se chceme oprostit od všeho, co nás obtěžu­ je, zejména od hříchu, který se na nás tak snadno zavěsí. Chceme vytrvat v běhu, který jsme nastou­ pili. Přitom nechceme spustit oči z Ježíše. On nám otevřel cestu důvěry a také nás přivede k cíli. On vzal na sebe kříž a nic si nedělal z pohaňující smrti, protože na něho čekala tak velká radost. Nyní zau­ jal místo vedle Boha. Myslete na to, co on musel

123

snášet a jak vzal na sebe to veškeré nepřátelství hříšných lidí. To vám pomůže, abyste zůstali odváž­ nými a nevzdávali se.“ Pohled věřícího člověka spočívá na Ježíši a ne na sobě samém. On ví, že nutně potřebuje Boha a nezmůže nic vlastní silou. Naproti tomu autogenní trénink „se přestavuje, viděno jako celek, jako jedna z mnoha forem lidské samospásy“. Ale člověk jako padlé Boží stvoření není schopen vykoupit sám sebe a navíc víme o zaslíbení, že jsme vykoupeni Ježíšem Kristem. Také nižší stupeň autogenního tréninku nemá křesťan praktikovat, i když není pochyby o tom, že pomocí autogenního tréninku lze dosáhnout urči­ tých úspěchů. „Kouzlo autogenního tréninku spočívá v tom, že dokáže vzbudit velké naděje u stresem sužovaného a trpícího člověka dnešních dnů. Nabízí se totiž jako „důležitá životní pomoc“, jako prostředek k odstra­ nění neschopnosti koncentrace nebo k zabránění poklesu výkonnosti, jako možnost, jak provést očis­ tu duše, takto se vnitřně pozdravit a vytvořit si předpoklady ke stupňování výkonnosti. Je návo­ dem k tomu, jak se oprostit od strachu a nakonec si dopomoci k povznesenému pocitu vlastní hodnoty. Mimo to se o autogenním tréninku tvrdí, že je metodou, kterou je možno vyléčit migrénu, astma, revmatismus, poruchy spánku a srdeční neurózy, a že je také vhodný k tomu, aby se člověk zbavil návyků, jako je přejídání, nikotismus, alkoholismus a drogová závislost a odvedl od sebevražedných myšlenek a nutkavých představ.“57 Při všech pozitivních „úspěších“ však nesmíme přehlédnout, že ve středu autogenního tréninku stojí cele lidské JÁ. Co to znamená? „Při všech těch nepopiratelných léčebných úspěších je cvičící

124

během hypnoticko-meditativního praktika auto­ genního tréninku pohroužen cele do sebe, zcela soustředěn na své Já - při tom nemůže být zaměře­ na žádná myšlenka na Boha - , což je takto nesmír­ ně posilováno až do fáze příkrého egoismu.“57 Pomocí metody nižšího stupně člověk tedy nic nezíská; je navíc veden k „jáství", má tedy pouze „pohled na své vlastní Já“. „Kdo se spoléhá na autogenní trénink, je ponechán sám sobě a je odcizen Bohu.“57 Ani příznivci autogenního tréninku nepopírají, že není žádným „nevinným nástrojem“, to nepopí­ rají ani jeho příznivci: „Také my jsme toho názoru, že nekontrolované vklouznutí do sebe sama, do dlouho trvajícího stavu dřímoty - jak to často prová­ dějí ti, kteří trpí poruchami spánku - může v nepříz­ nivých případech vyvolat mrákotný stav, a tím usnadnit vznik depresivní rozlady."107 Dále je třeba pomyslet na to, že autogenní tré­ nink a indická jóga mají příbuzenské vztahy, jak již konstatoval Schultz. A jóga je „vytříbená tech­ nika sebe vykoupení“. „Význam držení těla při podobných cvičení byl uchováván Indy po dobu 4000 let a má tam nábo­ ženské a příp. mystické pozadí. Nezávisle na nich učí autogenní trénink, že malá chyba v držení těla, která se udála na počátku cvičení, může přivodit poměrně těžké poruchy. “144 „Cím se Uší autogenní trénink od jógy? Jóga, doslovně „přizpůsobení“, je úsilí, jak se dostat pomocí tělesné a duševní koncentrace k vyššímu stavu vědomí. Podobnosti nebo návaznosti nalézáme ve vyšším stupni autogenního tréninku. Autogenní trénink je možno také označit za jógu Západu, je oproštěn od

125

známých tělesných cvičení jógy, ale stejný v pono­ ření se na cestě od Já k sobě samému. „V seberealizaci je cíl identický, totožný, jsou však různé cesty, které k tomu vedou.“30 „Počátek sebehypnózy v Evropě je třeba hledat u D. Oskara Vogta v letech 1890-1900. Pozoroval, že inteligentní pacienti, kteří absolvovali sérii hyp­ notických sezení, byli schopni sami sebe uvést do stavu, který je hypnóze velmi podobný. Jeho paci­ enti podávali zprávy, že tyto epizody jim, jak se zdá, pomáhají, a on toto nazval „profylaktickou autohypnózou“. Kolem roku 1910 zkombinoval Johannes Schultz své bádání o hypnóze s metoda­ mi jógy. Metodu nazval autogenním tréninkem. Dr. Schultz si vypůjčil některé myšlenky z jógy. Autohypnotická cvičení praktikovaly různé náboženské sekty během celých lidských dějin. Všechny používaly podobných metod. Jedna sekta ve 14. století nechala zápis o tom, jak je možno měnit vědomí. Provádí to následovně: Zvol si slovo, řekni třeba Bůh a začni si je znovu a znovu ve své mysli opakovat. A když ti přijde na mysl něco jiného, pak to ihned vymaž tím, že budeš pokračovat v opakování zvoleného slova. Časem se dostaví autohypnotický stav transu, kdy je vše ostatní zapomenuto... Nevidím v autohypnóze žádný užitek. Je výraz­ ným nebezpečím pro morální a duchovní sílu těch, kteří jsou přivedeni k tomuto způsobu léčby. Stálé používání takovéto terapie může oslabit sílu vůle jednotlivce a může jej vystavit možnosti psychic­ kého zhroucení... Autohypnóza může být člověku nebezpečná, neboť odvádí člověka do říše snů a fan­ tazie a určité lidi také do psychotických stavů. “126 Žel, je nutno znovu a znovu konstatovat - což je nadmíru pochopitelné - že ti, kteří praktikují auto-

126

genní trénink, tvrdí, že je to „vědecky fundovaná technika, za kterou nestojí žádné ideologie“, že je to „metoda sebeuvolnění, která nemá vůbec nic společného se sebevykoupením“. Věřím, že na základě četných uvedených citátů si každý čtenář vytvoří svůj vlastní úsudek. Je nepochopitelné, že když se v křesťanských kruzích varuje před spiritismem a magií, nikdo neučiní zmínku o škodlivosti hypnózy a autogen­ ního tréninku! Máme zde co činit se stejnými vlivy a silami jako u spiritismu. Proto musíme varovat nejen před kouzelnicí vím, magií a spiritismem, nejen před hypnózou, ale také před autogenním tréninkem. Autogenní trénink může podivuhodně fungovat, tzn. může přivodit uvolnění a podpořit spánek. Nemůže však odstranit vlastní příčiny problémů. Naše problémy budou odstraněny z cesty jen ten­ krát, když je přineseme Bohu, a tak najdeme náš vnitřní pokoj, klid a spánek. Před autogenním tréninkem musíme varovat s naléhavou vážností, neboť je „záludnou léčkou ďábla v poslední době.“141 Satan dnes používá všechno; on ví,, že má už jen málo času.“ Zj. 12,12: „Proto se radujte, vy nebesa s vašimi obyvateli! Ale běda zemí a moři od té doby, co se tam zdržuje ďábel! Zuří vzteky, neboť ví, že mu zůstává jen málo času“. Také není pravda to, že všichni lékaři hodnotí autogenní tré­ nink kladně, neboť obsahuje i určitá nebezpečí. Tak např. při uvolnění cév(„ pravá paže je zcela teplá“) se může dostavit kolapsový stav trvající až půl hodiny. „Jeden kritický lékař, který pracoval s autogenním tréninkem, to vyjádřil takto: „Uzdrave­ ní bylo dosáhnuto výměnou za vynucený stav.“(cit. u141) Přirozeně se o některých léčebných úspěších

127

nedá pochybovat, zda jsou jen přechodné nebo dokonce klamné, to je ponecháno stranou. Jestliže jste praktikovali něco z autogenního tréninku, pak se vnitřně i zevně od toho odpoutejte! Skloňte se před Bohem a nechte se očistit! A na ty, kteří se dosud autogenním tréninkem nezabývali, bych chtěl zavolat: ruce pryč od toho! Autogenní tré­ nink není pro Boží dítě! „V čem spočívají duchovní nebezpečí autohypnózy? Je spřízněna s filosofií hinduismu a jógy, kde je Bůh objevován v člověku samotném. Člověk sám zaujímá místo Boha a tím, že si začíná navo­ zovat do vědomí, že sám je božský, pak věří, že dosáhne dokonalosti. Člověk věří, že spontánně dělá správné věci. Jako základ všeho jednání nechá­ vá působit své svědomí. Tato filosofie božské pod­ staty nebo Boha v nás, jak tomu učí autohypnóza, nemá podle mne v křesťanském učení žádné místo.“126 Oporu a bezpečí nenajdeme v autogenním tré­ ninku, nýbrž v důvěře v Boha. V horečném spěchu našich všedních dnů potřebujeme „tichou chvíli“. Zastavme se v shonu všedního dne; uvědomme si, jaké jsou priority našeho života! „Ztišení“ nalezne­ me v modlitbě a také pobytem v přírodě, ne v auto­ genním tréninku. Když důvěřujeme Bohu, pak se u něho cítíme bezpečně a jsme jím přijati. Bůh nás má rád a stará se o nás tak, jak to dělá dobrý pozem­ ský otec. V obtížných situacích často pomohla Bedřichu Kryštofovi Oetingerovi (1702-1782) tato modlitba: „Dej mi klid, abych dokázal přijímat ty věci, které nemohu změnit, dej mi odvahu měnit věci, které měnit mohu a dej mi moudrost, abych dokázal jedno od druhého odlišit.“

128

Vraťme se opět k tzv. formálnímu principu refor­ mace: „Sóla scriptura“. Pouze Písmo svaté nám může říci, jak máme věřit, čemu máme věřit, čemu máme učit a co máme dělat. V Ježíšově církvi platí pouze jedno měřítko: kdo stojí na půdě biblické pravdy? Profesor Beyerhaus jednou ve své před­ nášce řekl: „I kdyby to měl být jednotlivec, který by měl proti sobě celé křesťanství, pak by stále ještě musel být ten hlas slyšen! “ Při jiné příležitosti položil Beyerhaus otázku: „Jak se máte vyrovnávat s tak mnohostrannými protikřesťanskými svody?“ K tomu uvedl: „Máme se dát vyburcovat slovem proroka Jeremiáše: ,Můj lid páchá dvojí hřích: „Mne, živý pramen, opouště­ jí a kopou si cisterny, které mají trhliny a nemají vodu!' (Jer. 2,11-13) Stále nám hrozí nebezpečí, že bychom se mohli vzdálit od pravého zdroje života tím, že z pohodlí nebo z nechuti zanedbáváme náš styk s Kristem na modlitbě a v tichém naslouchání jeho slovu. Stojíme rovněž v pokušení, že za úče­ lem obohacení našeho života upneme naše srdce k jiným hodnotám, které si ceníme víc než spole­ čenství s Kristem... Nepravý Kristus, vyzbrojený magicko-spirituálními silami mimokřesťanské religiozity se staví na místo biblického Krista. “ Při tom můžeme pomyslet mimo jiné na Guru Bhagwana, který si činí výslovný nárok na to, že nastoupil jako živý Kristus na místo mrtvého histo­ rického Krista. Je otřesné, že narůstající počet pokřtěných křesťanů přistupuje na tuto nabídku a jsou ochotni pít z tohoto domnělého pramene života. Ze ve skutečnosti pijí smrtelný jed, je zře­ telné dle znaků... Zda není jedním z oněch faleš­ ných Kristů a proroků, kteří dle Ježíšových slov povstanou s velkými znameními a divy? Biblický

129

obraz Ježíše je nahrazen dnešními lidskými zkuše­ nostmi a idejemi! “ Ve své nenasytné touze po životě pronikají lidé k jiným pramenům, experimentují s extatickými transcendentními zkušenostmi. Za tím stojí strate­ gie démonického odpůrce Boha a jeho lidu. Satan chce dosáhnout odpoutání od „Kristova hnutí“. V protikladu k tomu stojí známé Barmské teze z r. 1934, z nichž první začíná následovně: „Ježíš Kristus, jak nám o něm svědčí Písmo svaté, je tím jediným slovem Božím, které slyšíme, kterému v životě a v smrti důvěřujeme a které máme poslou­ chat.“ Dnes se Ježíš přemodelovává a dělá se z něho socialista, pacifista, ekolog nebo cokoliv jiného tak jak to odpovídá vlastním ideologickým cílům. Blouznivé ideje jsou prodávány jako nové cesty ke spáse ve jménu Ježíše Krista. „To, co se zde děje, to není jen pochybný slovní trik, ne, zde se skutečně odehrává zločin!... „Jistě, jistě pravím vám: Kdo nevchází dveřmi, nýbrž vstupuje jinudy, je zloděj a vrah.“ Jan. 10,1. To, co my všichni máme společné“ (míněny jsou ty „nové cesty ke zdraví a spáse“)je, že v nich, v nás a pro nás své spásné dílo nevykonává více historický Bůh, ale i člověk Ježíš Kristus... Tyto módní nebo genetivní teologie se odvolávají na Ježíše a praví člověku, co má vykonat a měl by domněle také zvládnout: zakoušení sebe sama, sebeurčení, seberealizaci, buď jako jednotlivec nebo kolektiv, vždy znovu a znovu i za použití bib­ lických pojmů a obrazů. “4 Nepřičiňujme se o to, abychom zjevný okulti­ smus vydávali za něco neškodného. Neboť to byla vždy satanova strategie.

130

Jóga - léčebná gymnastika nebo sebevykoupení? Miliony lidí provozují jógu z náboženských důvo­ dů. Proč s stala tak populární? Mnozí na to odpoví­ dají: protože prostřednictvím jógy se zlepšuje zdraví. Jiní se domnívají, že uvolňuje skryté talen­ ty nebo podporuje klidný stav mysli. Jóga se stala pro mnoho Udí na Západě „masovým sportem", léčebným tělocvikem. Jóga je nabízena jako určitý druh životní filozofie. Právě proto by neměl nikdo zapomenout, že za jógou stojí určitý náboženský názor! Jóga patří do „vzorkové kolekce ďábla“. V západní společnosti se jóga těší stále vzrůsta­ jící oblibě; o jógu se zajímá stále více Udí a získá­ vá na přitažlivosti. Všude jsou nabízeny kurzy jógy. Literatura o ní, s poukazem na „léčebné těles­ né cvičení“, zaplavuje knižní trh. Lidé všech vrs­ tev vzdělanosti se zúčastňují kurzů jógy v naději, že najdou pomoc, jak lépe zvládnout stresy v povo­ lání a život vůbec. Je jóga skutečně tak bezproblé­ mová, jak si miliony lidí myslí? Smíme s jógou koketovat? V univerzálním slovníku nové švýcar­ ské knihovny je daná následující definice: „Jóga (indicky = zapnutí), jeden z 6 ortodoxních indic­ kých filozofických systémů, který pomocí systema­ tického soustředění, ponoření se, meditace, aske­ ze a extáze, dechových cvičení, držení těla ovláda­ jícího nervy a svaly chce probudit mimořádné stavy vědomí (mystické pohledy) a síly, a přivodit sjednocení pomíjivého člověka s univerzálním (božským).“ Jako „kulturní tvůrčí síla prvního řádu“ (tak se vyjadřuje Hauer), nebo jako „specifická dimenze indického ducha“ (dle Eliadeho) přinesla jóga své

131

plody do celého indického a dále do asijského pro­ storu. Tak se dá sledovat nepřetržitý historický řetěz od počátku jógy až do přítomnosti a rozšíření po celém asijském prostoru přes jógu v djainismu, přes tibetský lamaismus, .budhistické ponoření' (jak ji nazval Heiler), .taoistickou meditaci' a ,zen‘ - abychom vyjmenovali ty nej důležitější. U všech těchto .asijských meditací', jak je rád takto sou­ hrnně označuji, se dá prokázat něco společného a takto i spojení s jógou skrze osmistupňovou stez­ ku při stavbě oněch asijských metod ponoření se v sebe sama. V józe je sice nejjasněji propracová­ na, ale dá se prokázat také u jiných asijských medi­ tací. Asijské formy víry jsou tak úzce vázány na medi­ taci, jako theistická náboženství - a tím také i křesťanství - na modlitbu. Již s ohledem na svou formu víry potřebuje asijský člověk odpovídající meditaci. Dosahuje svého osvobození výlučně pro­ střednictvím vlastního úsilí, protože mimo jeho samotného není žádný Bůh, který by mu mohl pomoci nebo, se kterým by se mohl sjednotit (Zaehner). Ponoření se v sebe sama je takto ces­ tou, kterou se asijský člověk, tak jako to odpovídá jeho monistické formě víry, může dostat k nábo­ ženskému prožitku.85 „Již toto líčení jasně ukazuje na nebezpečí toho­ to orientálního duchovního proudu. Právem proto varovalo evangelicko-katolické „pracovní spo­ lečenství 75 - okruh mladých křesťanů“ v Lindau (Harc, oblast jižního Dolního Saska) ve svém pro­ volání všem křesťanům Dolního Saska před účastí na kurzech jógy.“ Poukazuje se na to, že jóga se pokouší dosáhnout „plného panství nad vlastním Já v tělesné, duševní i duchovní oblasti“. Jóga v žádném případě není pouhým „prostým systé­

132

mem blahodárně působících tělesných cvičení", jak je často falešně nabízena. S jógou proniká do západní společnosti moderní hinduismus a člověk se vystavuje - ať již vědomě či nevědomky démonickým vlivům indického náboženství hindu. Pomocí svých různých forem je jóga na nejlepší cestě získat Evropu - často i křesťanské kruhy. Jóga je nebiblická a věřící křesťan ji má odmít­ nout! V indickém časopise „Vedanta Kesari“, vydáva­ ném misií Ramakrišna, napsal Dr. B. S. Surti ve vydání z září 1981 následující: „Hlavní cíl filozofie jógy spočívá v tom, aby předávala dále pomocné prostředky, pomocí kterých se lidská duše může úplně sjednotit s nejvyšším duchem.“ Jeden znalec asijských náboženství píše11: „Jóga se jeví jako něco nevinného, jako sled cviče­ ní, ale vede člověka, aniž by to pozoroval, do nové­ ho světa duchů a k nové formě náboženství. Chtěla by člověka přivést k zapomenutí a odpoutat ho, i když na krátkou chvíli, od jeho smyslového světa a dát mu dokonalé štěstí. Jóga je náboženství a vyvíjí se dnes v jedno z největších náhradních náboženství v prostoru křesťanství.“ Mistr a zakladatel jógy byl Krišna, jeden z nejob­ líbenějších hinduistických bohů. Také na Západě je Krišna tím nejznámějším bohem hinduismu, „díky misijní horlivosti zpívajících a tančících učedníků Hare Krišny, se kterými je možno se set­ kat v jejich šafránových oděvech ve všech větších městech.“93 Rabindranath R. Maharaj, potomek dlouhé linie brahmánských kněží, byl již jako malé dítě cvičen v józe a meditaci a denně se učil po několik hodin tajuplným modlitbám a zvykům svých mnohých záhadných bohů. Dostával se přitom do transcen-

133

dentálních stavů, dostal se do kontaktu s „duchy“ a byl uctíván jako „bůh, který nakonec prostřednic­ tvím vnitřních bojů našel pravý smysl svého živo­ ta“. V knize „Smrt našeho guru“ píše následující: „Nic nebylo tak důležité jako naše každodenní transcendentálni meditace, srdce jógy; tu Krišna doporučoval jako tu nejjistější cestu k věčné blaže­ nosti. Mohlo to být ale také nebezpečné. Toho, kdo si nedal pozor, očekávaly úzkostné psychické prožitky, podobně jako stav hrůzy při zneužití drog. Věděli jsme o jogínech (tzn. o Údech, kteří již dosáhl v józe určité zdatnosti; tj. dosáhli skrze jógu jejího cíle - sjednocení s Brahmou), jak to popisují védy (nejčasnější spisy hinduismu), že byli posedlí démony. Moc Kundalini (bohyně), která údajně dřímá stočená jako had na dolním konci páteře, mohla při hlubokém ponoření a při neovládané manipulaci vyvolat extatické zážitky, ale také duchovní a tělesné poškození. Hranice mezi extází a děsem byla velmi úzká... V každodenní meditaci jsem počínal vnímat psychodelické barvy, slyšel jsem nadpozemskou hudbu a navštěvoval dokonce i tajuplné planety, kde se mnou hovořili bohové a povzbuzovali mne, abych usiloval o dosažení vyšších stupňů vědomí. Občas jsem v transu potkal ony hrozné démonické bytosti, které jsou zobrazeny v hinduistických, budhistických a šintoistických chrámech... Mnohdy jsem zažil pocit mystického spojení s vesmírem. Já jsem byl vesmírem, pánem nade vším, všemohou­ cím, všudypřítomným... Pokoj, který jsem prožíval během meditace, mne sice rychle opustil, ale okultní síly, které byly podpořeny mými jogínskými cvičeními, mi zůstaly a začaly působit i na veřejnosti...

134

Zatímco jsem byl pohroužen, do hluboké medita­ ce, bylí bohové často viditelní a hovořili se mnou. Občas se zdálo, že jsem skrze astrální projekce přenesen na jiné planety a do světů jiných dimen­ zí. Teprve po létech jsem se dozvěděl, že takovéto zkušenosti se dají napodobit v laboratořích pomo­ cí LSD a prostřednictvím hypnózy pod vedením parapsychologa... Pomocí jógy jsem v narůstající míře zakoušel přítomnost duchovních bytostí, které mne vedly a propůjčovaly mi psychické síly... V jogovém transu jsem cítil jednotu s celým vesmírem... Neznal jsem-žádnou jinou cestu k Bo­ hu než skrze jógu. “ Také tento mladý guru musel nakonec přiznat, že „žádný člověk není Bohem, a proto není hoden uctívání“, a že „když se někdy dostaneš do sku­ tečného nebezpečí a nic jiného nepomáhá, pak přece existuje jeden Bůh, ke kterému se můžeš modlit. Jeho jméno je Ježíš“. A když se stal Maharaj křesťanem, konstatoval: „Brzy jsme pochopili, že nás nepronásledoval duch Nany, nýbrž duchovní bytosti, které jsou v Bibli označovány jako démoni. To jsou andělé, kteří se připojili k satanu v jeho vzpouře vůči Bohu a nyní usilují o to, aby zmátli lidi a svedli je, aby se připo­ jili k jejich vzpouře. Oni jsou tou vlastní mocí, která stojí za každým božstvem a za každou filozo­ fií, která zpochybňuje postavení Boha jako Stvo­ řitele a Pána. To byly bytosti, se kterými jsem se setkával v transu jógy a v hluboké meditaci, které se ovšem vydávaly za Šivu nebo jiné božstvo.“ Maharaj učinil vzrušující objev, „že tolik narko­ manů má stejné prožitky s drogami jako jogíni prostřednictvím východních meditací. Drogy vytvářejí podobný stav vědomí jako meditace. Tak mohou démoni působit na nervová centra. Toto

135

vyvolává nepřirozené zážitky, které však nejsou ničím jiným než klamem. Titíž zlí duchové, kteří mne uvedli do meditace, aby se mne beze zbytku zmocnili, stojí také za drogovým hnutím a to se stejným ďábelským cílem. Bylo mi stále jasnější, že drogový kult, meditace, volná láska a vzpoura mladých v hnutí hippies patří ke stejné satanské strategii. Toto hnutí se mezi jiným projevilo v hudbě skupin jako jsou Beatles nebo Rolling Stones... Mé obavy rostly, když jsem si jasně uvědomil, že satan usiluje o to, aby západ cele zaplavil východ­ ním mysticismem... Sebezapření, které podporuje východní mysticismus, se zakládá na mylném pojetí, že jediným problémem člověka je chybné myšlení. Člověk se musí naučit poznat, že je bohem... Toto nebylo řešení, nýbrž satanova lež... Jaká nezměrná slepota, považovat východní mys­ ticismus jako pravé osvícení...! “93 Způsob, kterým jóga oslovuje nespokojeného a nešťastného člověka, má sugestivní charakter. Při tom neobstojí argument, že skrze jógu se dá ovlád­ nout tělo! „Přirozeně mají novodobí jogíni také ,své' vědce... Jsou také lékaři, kteří používají starou jogínskou víru pouze jako odrazový můstek pro své vlastní myšlenky. Mezi vědce jóginismu řadí členo­ vé jóginských sekt na první místo J. H. Schultze.“120 U klasické jógy, u Raja-jógy, královské jógy, jde o osvobozující vykoupení; pomocí askeze, těles­ ných cvičení, dechové techniky a meditací se má lidská duše oprostit od všeho pozemského. „Při tom má úsilí o oproštění dvojí význam. Míní se tím nejen stávající individuální existence člověka, nýbrž především koloběh znovuzrození, zvaný také stěhování duší. Podle starého hinduistického pojetí musí neočištěná duše člověka pod tlakem svého ,karma“,

136

svého dřívějšího působení, znovu a znovu vstoupit do lůna matky a z něho se zrodit. Teprve až se jí podaří očistit se pomocí vlastní síly, dosáhne vykoupení a tedy osvobození od jakéhokoliv zno­ vu vtělení (reinkarnace). Vykoupení znamená sou­ časně poznání, že jednotlivá duše (atman) je nako­ nec identická s duší světa (brahman). Dle toho je základem indické jógy pojetí, že každá duše je dle své povahy a substance ve své podstatě zajedno s božským. Zde spočívá tajné pokušení jógy: učí o zbožštění člověka. Člověk není pro ni skrze pád do hříchu poškozeným obrazem Božím, nýbrž Bohem samotným.“129 Je mnoho druhů jógy. V Evropě je nejvíce rozší­ řena Hatha-jóga, hrubá jóga, jóga tělesných cvičení. V Mantra-józe se dává více přednost meditativním technikám. Zde se pracuje s hlasitým, tišším nebo zcela tichým opakováním mantry; mantra jsou magicko-náboženské formule. Hindu věří, že pomocí neustálého opakování takovýchto manter se ztotožní se svým pohanským božstvem. Mantrajóga je dnes podávána v západních zemích zejmé­ na formou tzv. transcendentálni meditace, o které budeme hovořit zvlášť. Forma Hatha-jógy tak, jak ji „na západě prakti­ kují mnozí lidé s přesvědčením, že provozují těles­ ná cvičení, je spojena s cvičením k dosáhnutí duševního uvolnění. Když vycházíme z toho, pak se nedivme, že tato jóga je považována mnohdy za nábožensky neutrální metodu, které se může s klidným svědomím oddat také křesťan. “57 Cvičení, kterým se zde učí, mají především posí­ lit organismus a přinést tělu blahodárné uvolnění. Tyto pohyby udržují v pružném stavu klouby a uklidňují nervy. Všechna cvičení slouží k tomu, „aby uvedla vnitřní mechanismus člověka do pra­

137

vého rytmu, aby tělo a duch, tělesné a transcen­ dentálni bytí mohly být navzájem harmonicky sla­ děny“57 Aby toho bylo dosaženo, používá se dvou článků klasické jógy: první důraz se klade na zvláštní tělesnou polohu (ásány) a druhý na decho­ vou techniku (pránájáma). Žádné jóginské techni­ ky se nedají odloučit od své nábožensko-filozofické souvislosti. „Patandšali, indický starověký učenec“, uvádí se v jednom časopise, „byl snad ten, který syste­ mizoval filozofii jógy, tím, že uvedl 8 stupňů, skrze něž je možno - údajně - dosáhnout spojem s .věč­ ným'. Toto spojení má vyvolat dobré zdraví. Dle hinduistické víry vyjmenoval Patandšali 14 překá­ žek na cestě k cíli jógy. Patří k nim i špatné těles­ né zdraví, neklidné údy. Takto jsou zdraví a různé polohy těla podstatnou částí filozofie jógy. Asána, neboli správné držení těla, je třetím z těch osmi stupňů a budí v západním světě více pozornosti než ostatní. Ostatní stupně, které si našly přístup do západní jógy, jsou ovládám dechu, koncentrace a meditace. Vzdor tomu všemu není hlavním cílem jógy dobré zdraví. Hinduistický spisovatel Svahananda řekl: „Kdo hledá duchovní, bude považovat zdravotní přednosti vždy jako vedlejší, které jsou podřízeny hlavnímu cíli, totiž poznání sebe sama nebo Boha. “ Profesor Tirala, expert na zdravotní dechová cvičení, napsal, že u jógy se hledá „pomocí ovlád­ nutí dechu získat moc nad životem“. „Jogíni věří nejen v ovládnutí vlastního těla, nýbrž také, že mohou dosáhnout vlády v duchovním smyslu. V době apnoe (= stav, kdy člověk nepotřebuje dýchat, protože chybí specifické podráždění dechového centra, které vzniká v důsledku zmno­ žení kyseliny uhličité) je totiž člověk zvlášť pří­

138

stupný autosugesci a sugesci ze stioiiy druhého. Jogíni používají tohoto stavu, aby své přívržence naplnili svými idejemi. Přezkoumáme-li techniku Hatha-jógy, pak musí­ me konstatovat, že se zde objevují i ty nejtěžší škody. Máme tedy důvod k tomu, abychom výslov­ ně před tím varovali. Jóga si v zásadě troufá tvrdit (v protikladu k naše­ mu přírodovědeckému učení o nemocech, které se dá vymezit pojmy dědičnost, konstituce, prožitky, infekce, uzávěr, opotřebení, stárnutí atd.), že nemoc je vnitřní nevyrovnanost... Jóga slibuje zdra­ ví těm lidem, kteří nejsou ani zdraví ani nemocní v normálním slova smyslu. K těmto se jóga obrací přesně tak jako autogenní trénink, křesťanská věda a moderní psychoanalýza. Toto je omyl trva­ jící již tisíciletí... Jak často se stává, že psychoana­ lytik mamě po léta ošetřuje pacienta. Všechna tato dechová cvičení jsou z fyziologic­ kého pohledu chybná a mohou vést k tomu, že brzy dojde k rozšíření pravé srdeční komory a také ke vzniku plieni rozedmy. Fyziologické vysvětlení těchto škod je prosté. Setrváváním v nádechovém postavení je plíce nadmíru rozepnuta. Je-li toto rozepnutí pravidelným cvičením jógy přeháněno, pak se nejen zabrání elastické tkáni plíce a svalo­ vine průdušek, aby došlo k normálnímu ochabnutí, nýbrž tyto elastické elementy vůbec zanikají, nadmíru rozepjaté plieni sklípky se trhají a začíná rozedma plic.“156 „Jóga se samozřejmě neomezuje pouze na ásány; tyto však tvoří vlastní základy jejího učení, nezávisle na tom, zda jde více o tělo nebo o psy­ chické techniky, především meditaci. Asány před­ stavují nejen vstupní bránu k tzv. tělesné józe; otevírají přístup ke všem psycho-fyziologickým

139

stupňům jógy“ - takto můžeme číst v knize „Má každodenní hodina jógy“91. Dále tam čteme: „Během setrvávání v ásáně musí být svaly skuteč­ ně ve stavu, který je v zásadě odlišný od všech situací každodenního života, ať už se zde nyní jedná o sport, cvičení, práci nebo dokonce stav odpočinku. Ze zevního pohledu silně připomíná surynamaskar (= pozdrav slunci) tělesná cvičení, ale jaký to rozdíl ve vnitřním postoji cvičícího! Cvičení a sport - jejichž hodnota se nedá zpo­ chybnit - představují tělesnou aktivitu, která je orientovaná na zevní svět, při čemž jóga naproti tomu uvádí cvičícího do jeho vnitřního světa. Cvičná hodina jógy nesmí skončit náhle poslední ásánou. Pro jogíny jsou přípravná cvičení a držení těla úvodem, pránájáma (dechová cvičení) předkr­ mem a duchovní jóga, nešťastně nazvaná .medita­ cí“, hlavním jídlem, které není na jídelníčku západ­ ních příznivců jógy vždy uvedeno. “ Jak se dá vyčíst z příruček, znamená každé tělesné cvičení něco zvláštního a je třeba je zčásti chápat symbolicky; tak květ lotosu, postavení kobry, např. pozdrav slunci, úklon, heroický postoj. Jednotlivými tělesnými pozicemi se chce působit na určitou část těla, např. na páteř, horní část těla, končetiny atd. „To však platí především o vnitřních orgánech, žlázách jakož i nervových centrech, aby byly ovliv­ něny, protože takovéto ovlivnění má rozhodující význam. Všechny tyto různé ásány slouží k tomu účelu, aby na jedné straně k sobě navzájem har­ monicky přiřadily jedno tlivé části lidského těla a na druhé straně aby bylo dosaženo harmonie mezi těmito a tím, jak příroda vládne přiměřeně svým zákonům. Jogín, který ovládá tyto tělesné postoje, si od toho slibuje nejen to, že posiluje své

140

orgány, nýbrž že může léčit i nemoci, jako jsou poruchy spánku, dechové obtíže, slábnutí zraku či zažívací obtíže nebo také odstraňuje otupení ducha a může být duševně čilým.“57 Nedá se popřít, že tělesná cvičení mají na zdra­ ví těla blahodárný vliv. To nám nemusí říkat jogí­ ni. Také v Evropě máme „klasická a zdravá gym­ nastická cvičení, pomocí nichž se tělo stává vláč­ nější a která zlepšují zdravotní stav, aniž bychom se při tom vystavovali nebezpečí jistých škodli­ vých duchovních vlivů jógy.“76. Již každá procház­ ka na čerstvém vzduchu, každý prostý cvičební program, každé plavání bude po zdravotní stránce jistě dobře působit na naše tělo! U jógové gymna­ stiky se nejedná o „klasickou gymnastiku“ s cílem posílit případně zocelit organismus, svaly, nýbrž o tzv. „nehybnou gymnastiku“, při které neprobí­ hají žádné rychlé, unavující nebo rozehřívající pohyby. Jedná se spíše o „koncentraci myšlenek“, jak píše francouzský mnich J. M. Dechanet22, který je horlivým zastáncem (!) jógy. Regulace dechové činnosti, pránájáma, je „významná proto, že dýchání je považováno za nejdůležitější funkci těla a je směrodatné pro zdra­ votní stav. Z toho důvodu je uvedení do vědomého dýchání také hlavním oborem jógínských škol a tvoří nejpodstatnější část základního vyučová­ ní... Žák se musí naučit natolik ovládnout celý dýchací proces, že tento je cele určován rytmem nádechu, výdechu a klidovým stavem mezi oběma pohyby. Jistě je možné si takto přivlastnit zdravou techniku dýchání, která může působit uvolnění (dýchání není *křečovité). Ale nelze zamlčet to, co při tom zjistili lékaři, kteří tomuto dechovému rytmu, je-li trvale praktikován, připisují škodlivé vlivy na lidské orgány. “57

141

Tak jako tělesná cvičení jsou neoddělitelně spo­ jena s něčím duchovním, pak také při učení o dýchání se jedná o náboženskou filozofii. Pod pláštíkem „tichých, klidných cvičení“ se usiluje o dosažení vlastního, skutečného, duchovního cíle jógy. Při bližším pozorování jsou tato zdánlivě gymnastická cvičení řízena duchovně a také dýchání je jen tenkrát účinné, když vústí do cíle hinduistického pohanského náboženství. Vlastním cílem Hatha-jógy není nic jiného než příprava na klasickou jógu, které jediné přísluší to, aby přivo­ dila lidské sebevykoupení. To znamená, že dobře připraven je ten jogín, který se intenzivně věnuje různým tělesným pozicím a dechovým cvičením, až je dokonale ovládne.“57 Cvičení jógy se „nakonec nedají odloučit - jak je často zdůrazňováno - od zvláštního pojetí hinduismu, od okultního světa duchů, který stojí za ním. Zastánci jógy to zcela otevřeně dosvědčují.“129 „Celá jóga se dá vyjádřit jedním slovem: medi­ tace, tzn. série úvah, pohroužení. Je to vypnutí celého myšlení a snaha o kontrolu těla a životní energie... Jejím nejvyšším cílem je přivést člověka ke klidu ducha, který je nutný k tomu, aby bylo dosaženo ,božského“. Napřed musí člověk ovlád­ nout své tělo a své instinkty a pak probudit svého ducha! Cvičení jógy činí člověka vnímavějšího, a proto otevřenějšího pro osobní kontakt, výměnu s Bohem.“22 Člověk je tedy prostřednictvím jógy veden k tomu, aby se otevřel „vlivům duchovního světa“. „Jogíni (zastánci jógy) dokazují, že člověk chce vstoupit prostřednictvím ovládnutí fěla do spojení s bohem a pokouší se pomocí vlastního úsilí o záchranu a o změnu. Je to cesta ze zevnějšku do nitra, a zdola vzhůru. Jóga je tedy sebevykoupe-

142

ní.“76 Základní učení klasiků jógy obsahuje 8 jogangů, „8 prostředků k osvobození“. Tyto jsou označovány následovně: 1. Jama, disciplína, mravní kázeň. Tím se rozu­ mí 5 velkých příkazů, totiž nezabít, nelhat, nekrást, nebýt necudným a nebýt chtivým majet­ ku. 2. Nijama, sebekázeň. Je nacvičována dodržová­ ním předpisů očišťování, citací a studiem svátých výroků, praktikováním skromnosti a dodržováním oddanosti bohu. 3. Asána, správný způsob sezení. Označuje různá držení těla, která musí být ovládána. 4. Pránájáma, regulace dýchání. Předpisuje, jak je třeba dle určitých pravidel nadechovat, zadržo­ vat dech a vydechovat. 5. Pratjahára, odvolám, umrtvení smyslů. Spočívá v tom, že lidské smysly se odpoutají od objektů, které jsou jimi vnímány a takto jsou umrtveny, přestávají mít svůj vliv. 6. Dhárána, určení orgánu, na který je třeba mys­ let, koncentrace. Je jí dosaženo fixací pozornosti na určitý bod za účelem soustředění ducha. 7. Dhjána, duchovní ponoření, meditace. Provádí se tak, že představivá síla, veškerá pozornost je cele zaměřena na tento jeden bod. 8. Samádhi, ponoření, stav úplného klidu. Tohoto stavu se dosáhne, když soustředěné myšlení je zcela zajedno s objektem. Tzn., že je dosaženo tak > zvané dlouhodobé meditace."57 Jogová cvičení nečiní člověka šťastnějším. Jóga patří k omylům Dálného východu. Jóga jako domně­ lé sebevykoupení vede zdola vzhůru. Jan. 8,23:... „Vy jste zdůlí, ale já přicházím shůry. Vy patříte k tomuto světu, ale já nejsem z tohoto světa“. Pro křesťany vede cesta spásy shora dolů. Ježíš jako

143

Boží syn přichází shůry. Zastánce jógy žije v hin­ duistické tradici, otevírá se orientálnímu náhrad­ nímu náboženství a dostává se pod vliv ďábla. Ve slově Božím je nám řečeno, že jsme obklopeni démony temnosti. Ef. 6,12: „Neboť nebojujeme proti lidem, my bojujeme proti neviditelným mocem a silám, proti zlým duchům mezi nebem a zemí, které nyní ovládají tento temný svět.“ U jógy jde o magické síly. Jeden znalec jógy píše: „Jogín byl v Indii vždy považován za mahasiddhu, za toho, který má okultní síly, za kouzelní­ ka.“ (cit. u129) Orientální vlivy proudí ve stále větší míře na Západ. Proti všemu okultnímu, proti dílu satana se mohou věřící křesťané postavit jen s Kristem. Neboť Ježíš je Pánem a vítězným knížetem nad satanem. „Cílem jógy je .seberealizace1 - nahlédnout hlu­ boce do toho, co by mělo být chrámem pravého Boha, a tam objevit tzv. „pravé Já“ nebo to „vyšší Já“ a prohlásit za Boha sebe sama. Toto je nábo­ ženství antikrista, v západním světě je praktiková­ no především jako transcendentálni meditace a v různých formách jógy. “197 Jóga tedy není pro křesťana! Jistě také Vy byste nechtěli mít nic společného s nadpřirozenými moc­ nostmi duchů, které se pokoušejí Vás ovládnout. Neboť ten, kdo se zabývá jógou, musí s touto mož­ ností počítat. Při praktikování jógy je možno zaplést se do okultního. Jeden bývalý jogín řekl: „Člověk si myslí, že ovládá jiné síly, skryté ve vesmíru. Ale s úděsem musím dnes konstatovat, že člověk je vlastně ovládán jimi.“ Mnohý člověk si myslí, že může zdánlivě nevinné znaky jógy oddělit od těch, které považuje za škodlivé. Na základě následující­ ho výroku v jednom slovníku hinduismu se to jeví

144

jako nemožné: „Žádný systém jógy nestojí sám, nýbrž každý je spojen s prvky jiného. “ 1. Jan. 3,8: „Kdo nepřestane hřešit, patří ďáblu, neboť ďábel od počátku hřešil. Ale Boží Syn přišel na zem, aby mařil dílo ďábla.“ Žel, mnoho lidí Boží pravdu nepřijímá. Dnes se plní slova z 2. Tess 2,10-11. „Všechny, kteří jdou do zkázy, bude klamat svým zlým uměním. To je trest za to, že se neobrátili k pravdě a nechtěli se dát zachránit. Proto je Bůh dává na pospas klamu, že věří lži. “ A jóga patří dnes k omylům naší doby. Neexis­ tuje žádná „křesťanská jóga“, i když jsou mnozí, kteří tuto metodu používají „s křesťanským předz­ namenáním“, ano, jsou dokonce teologové, kteří se za takováto cvičení přimlouvají. Jógou se nedá osvěžit unavený modlitební život. Bůh nám ukazuje jiné cesty, když je „naše vedení mrtvé a hluché“. Také učení o sebevykoupení stojí v příkrém protikladu s naší křesťanskou vírou. Jako hříšní lidé nemáme žádnou moc, aby­ chom se pomocí určitých cvičení vykoupili. Nikdy neobjevíme naše „božské já“. Víme spíše o naší hříšnosti, vině a zlobě. 1. Moj. 8,21: .... neboť myš­ lení lidského srdce je od mládí zlé...“ Není žádná kombinace jógy a křesťanské víry. Křesťan zaměřuje své myšlenky na Krista, ne na neznámé síly cvičení jógy. Křesťan věří v živého Boha, nehledá svou spásu u jiných náboženství. Jóga je cestou, která vede k odpadnutí,ke zkáze. Pro křesťana platí Skut. 4,12: „Ježíš Kristus a nikdo jiný nemůže přinést záchranu. Nikde na celém světě neoznámil Bůh jiné jméno, skrze které bychom mohli být zachráněni.“ Nemůžeme běhat ještě za jinými bůžky, když máme Ježíše: „Jak dlouho budete kulhat na obě

145

strany?“ (l.Král. 18,21). Když přijmeme Krista za svého osobního Spasitele, pak najdeme hledané vnitřní uvolnění, najdeme pokoj s Bohem a záro­ veň poznáme i pravý smysl našeho života. Jistě to poslouží zdraví, když provádíme pravi­ delný tělesný trénink, svalstvo se posílí, napětí se uvolní, zlepší se držení těla a dechová činnost. Tak to také připouští Bible. Ale v protikladu k józe je zde odděleno tělesné cvičení od náboženství; u l.Tim. 4,8 čteme: „Neboť tělesné cvičení má malý užitek, blaženost v Bohu je užitečná ve všem, neboť má zaslíbení života, nynějšího i budoucího.“

146

ANTROPOSOFIE - „MOUDROST ČLOVĚKA“ Jak se vůbec mohlo v Evropě rozšířit tak cizí učení, jako je jóga? Mnoho z těchto věcí bylo v Evro­ pě známo v době, kdy se začal šířit nový duchovní směr, který se nazývá antroposofie. Víra v tajupl­ né věci a nevědomost připravily půdu směru, který chytře používá různé demagogické prostřed­ ky. Abychom ještě lépe rozuměli tomu, co se dělo předtím, musíme zeširoka pátrat a blíže se podívat na exponenty tohoto nového duchovního proudu. Podnět k tomu, aby se Indie dostala opět do středu zájmu evropských kulturních států, vyšel od tří osob, na které je třeba se dívat v chronolo­ gickém pořadí. Jsou to: Madam Blavatská, Annie Besantová a Rudolf Steiner. Madame Blavatská, dívčím jménem Helena Petrovna z Hahn Rottensternu, se narodila v r. 1831 v Jekatěrinoslavi (nyní Dněpropetrovsk). Údajně byla dítětem nadaným zvláštní fantasií. V 17 letech se provdala za generála Blavatského, ale již po třech letech bylo manželství rozloučeno. Madame Blavatská cestovala 12 let po Evropě, Americe a Indii. V následujících 7 letech byla považována za nezvěstnou. Ona sama řekla, že se zdržovala v oblasti Himalájí u sekty bílých mužů, mahatmů. Tam poznala mnohé moudrosti, stala se ,adeptkou1 a rozvíjela různé schopnosti. Tak např. dokázala bez mechanické pomoci pohybovat hmotnými předměty. V r. 1870 založila v Káhiře špiritistický kroužek, který se ale dlouho neudržel. Poté šla - údajně na rozkaz svého guru (učitele) jménem Koot Hoomi - do New Yorku, kde založila

147

v r. 1875 .Theosofickou společnost1. Hodně cesto­ vala, v r. 1888 založila německou Theosofickou společnost, vydala v němčině své .tajné učení' a obklopila se tzv. esoterickým kroužkem (esote­ rický = tajný), ve kterém seznamovala zasvěcené s částmi svého vědění. Madame Blavatská byla podvodnice, přesto byla svými přívrženci nadšeně uctívána. Ti byli zvlášť četně zastoupeni v Indii, kde se stala budhistkou. Tak jí mohlo být dokázá­ no, že její knihy (zejména „ Isis bez závoje“) neby­ ly napsány, jak sama tvrdila, v astrálním těle jejího Koot Hoomiho. Údajně pro ni spouštěl popsané listy ze stropu a ona je pak ráno nalézala. Byly psány jí samotnou (objasněno znalci písma). Po smrti Madame Blavatské, když se znesvářili dva z jejích přívrženců, manželé Coulomovi, bylo pak vyzrazeno další. Při tom vyšlo mezi jiným najevo, že také posvěcená skříňka, která hraje u theosofů velkou roh, v sobě neskrývá nebo nezpůsobuje nic tajuplného. Dle Madame Blavatské se bez jakého­ koliv přičinění objevily v neporušeném stavu před­ měty, které byly rozbité vloženy do této posvěce­ né skříňky, a otázky, které tam byly vloženy napsa­ né na lístcích, byly tajuplným způsobem písemně zodpovězeny. Když manželé Coulombovi prozradi­ li, že k této skříňce byl přístup z jiné místnosti, byla tato tvrzení již neudržitelná. Učení Madame Blavatské bylo chytře uspořádá­ no. Hlavním bodem jejího programu bylo sjedno­ cení všech Udí nezávisle na rase. Není divu, že takovýto program musel mít v Severní Americe úspěch, a to zejména u černého obyvatelstva. Dále bylo vyžadováno intenzivní studium nábožen­ ských spisů brahmánů a budhistů; a především sUbovala posílení psychických sil člověka. V jejím učení nebylo žádné věčné zatracení, jak to zná

148

křesťanství; přesto se mohla prosadit v křesťan­ ských kruzích. V theosofii sehrála dále velkou roh jiná žena, a sice Anni Besantová. Jako dítě byla velmi zbož­ ná. Téměř se stala diakonkou, ale pak se provdala za jednoho anglického duchovního. Její manželství se záhy rozpadlo a Besantová se obrátila k ateis­ mu (viz její známou knihu „Má cesta k ateismu“). Později se stala theosofkou a členkou .esoterické­ ho kroužku'. V Indii mluvila ve prospěch budhismu a byla tam oslavována jako vtělení bohyně výmluvnosti. Měla ,oči jako tygr'. Pochybná osob­ nost, Mr. Leadbeater, její sekretář, který pro ni psal učené a svaté knihy, uvádí její znalosti do pří­ mého vztahu k .éteru'. Její největší troufalostí však je to, že jednoho hinduistického chlapce jmé­ nem Krišnamurti vydávala za znovuzrozeného Krista a cestovala s ním po Evropě. V této době, zřejmě také pod vlivem podvodů Madame Blavatské, které ve stále větší míře proni­ kaly na veřejnost, se německá theosofická sekce, vedená Rudolfem Steinerem, zřekla theosofů. Rudolf Steiner, kdysi hlavní sekretář paní Anny Besantová, založil v r. 1913 Antroposofickou spo­ lečnost. Jeho spisy mluví tajuplnou řečí - jakou se hovoří právě v esoterickém kroužku. K výstavbě své antroposofie používá indické, egyptské a írán­ ské mytologie. Přitažlivé na jeho učení, které papež v r. 1919 ostře odmítl, bylo to, že mělo být křesťanstvím nového ražení, které zdánlivě dávalo odpovědi na mnoho otázek jak prostým Údem, tak také intelek­ tuálům. Např. na otázku ,co se bude dít po smrti' slibuje Steiner nesmrtelnost a stěhování duší a současně hlásá kosmogonii, a proto se přibhžuje k prostému pochybovači o víře i k hledajícímu člo­

149

věku. Jeho neuvědomělý, úspěšný systém, jak se přiblížit k lidem, se nikterak nelišil od toho, jaký měli známí znalci přírodní léčby, jako byli Kneipp, Felke a Rasputin. Ti všichni byli duchovní příp. řádoví bratři, kteří díky svému vztahu k nábožen­ ství mohli získávat Udí, aby jim věřili na základě toho, že byli „zástupci Všemocného“. Kluby jógy, které vyrůstaly po Evropě jako houby po dešti, se stále zvětšovaly. Komentuje to Bleuler13, že .snadněji může duševně nemocný obrátit tisíc zdravých, než tisíc zdravých jednoho duševně nemocného1. Na trh se dostává stále více a více theosofické a antroposofické literatury - nekriticky sebrané pohádky z oblasti jógy v novém hávu. A nadále jsou šířeny představy, které byly utváře­ ny před 2 000 léty v jedné zemi, kde některé druhy opic byly považovány za posvátné (Weinert105) a tyto představy byly přenášeny na nás Evropany. Nový pokus, jak rehabilitovat jógu a přes opaková­ ní starých pohádek o józe ji také vědecky fundo­ vat, ukazuje čtivá kniha od Langena, která vyšla v r. 1963 a je zajímavá i pro psychoterapeuta. Zajímavý a pozoruhodný je také pokus katolické církve zmocnit se jógy a nábožensky ji interpreto­ vat (k tomu viz Déchanet 22). Pro dějiny hypnózy a sugesce je znalost učení jógy nepostradatel­ ná.“120 Chceme se nyní blíže podívat na antroposofii (od anthropos = člověk, a sophia = moudrost, tedy věda, moudrost člověka), která obsahuje směs křesťanských, budhistických, novoplatonských, indických a špiritistických myšlenek a kterou zalo­ žil Rudolf Steiner (1861-1929). Hlavním sídlem společnosti je Dornach ve Švýcarsku. Bez pochyby působí antroposofie na veřejnost silným dojmem. Zde je třeba vzpomenout na wal-

150

dorfské školy, učení o léčivých prostředcích a alter­ nativní výživě prostřednictvím biologicky-dynamického obdělávání půdy. Co však se za těmito školami skrývá? Můžeme bez obavy dát naše dítě do waldorfské školy, protože tato škola má „tak dobrou pověst?“ Co se skrývá za onou „biovlnou“ a za těmi „bio produkty? Ctěme napřed slova z Bible. V 1. Janově 4,1 je psáno: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou od Boha! Neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. “ Již v dětství se u Steinera ukázaly jasnovidecké schopnosti, které ho nenechaly na pochybách o tom, že existuje duchovní svět ,za' a ,nad‘ svě­ tem vnímaným smysly. Od začátku tedy nebyla pro něho problémem otázka: existuje duchovní svět? - nýbrž: jaký je vztah mezi fyzickým a du­ chovním světem? V jedné přednášce, kterou Rudolf Steiner před­ nesl v r. 1913 v Berlíně jako skicu svého života, hovoří o tom, jak se u něj v dětství projevovala jeho nezvyklá schopnost prožitků ve vztahu k mrt­ vým. Mohlo to být kolem roku 1868, tedy když měl 8 let. Chlapec seděl jednoho dne sám v čekárně staniční budovy v Pooschachu. Jak tak seděl, jako­ by se otevřely dveře a dovnitř vstoupila ženská postava; šla až do středu místnosti, dělala posun­ ky a také pronášela slova, která by se dala repro­ dukovat následujícím způsobem: - Pokus se nyní i později učinit pro mne co jenom můžeš! - Pak byla ještě chvíli přítomna a dělala posunky, které nemohou vymizet z duše tomu, kdo je jednou viděl... Dítě vědělo, že se nejednalo o tělesného člověka.“137 Steiner byl „jedním z prvních průkopníků a systematiků okultních filozofií na západě... Musí být

151

označen za klasika současného okultního myšlení. Jako daleko zacházející synkretista vytvořil Steiner komplikovaný světonázorový systém, kde čerpal z nejrůznějších pramenů. Mají zde místo všechny duchovní, metafysické a vědecké koncepce, pokud se hodily do jeho schématu myšlení. Tak se v jeho kosmologii setkáváme s křesťanskými anděly (ovšem ne biblického druhu, nýbrž dle Steinerových představ: neviditelní elementární duchové) s hin­ duistickým systémem šaker (se Steinerovými vari­ acemi) a s vědeckými teoriemi (evoluce a vývoj vesmíru z původního plynného stavu).“137 Když Steiner přistoupil v r. 1902 ke shora uve­ dené theosofické společnosti Heleny Blavatské, byly mu známé východní myšlenky o reinkarnaci, karmě atd.; již v raných letech měl silný sklon k mystickému. Steiner popíral div stvoření. V antroposofii se „uchovává evoluce duchovních bytostí, které se připojují k člověku a jej formují, působí stálé rozši­ řování jeho vědomí“.137 „Nebyl jsem stvořen Bohem, nýbrž vyvinul jsem se sám o sobě z dřívěj­ ších stupňů života!“ tvrdil Steiner a „své poznatky jsem získal na základě mimosmyslových vjemů“. Používal „meditačních praktik“, čímž mu byly otevřeny - jak ujišťoval - dřívější světy a dáno poznání o původu a o pravém určení člověka... Jádrem Steinerovy okultní metafyziky je evoluce, a sice, jak člověka, tak také země. Důsledkem tohoto evolučního pojetí je jeho víra v reinkarnaci (znovuvtělení zemřelých). Dle Steinera byl člověk stvořen prostřednictvím duchovních bytostí, které určily jeho vývoj. Steiner dává svým přívržencům skutečně obsáhlé dějiny o původu člověka a o jeho konečných cílech. Učí, že naše skutečné Já se vyvíjí tím, že „prostřednictvím řady životů a dokon­

152

ce prostřednictvím dějinných epoch se zdokonalí... Stát se cele člověkem, to není ve Steinerových očích proces, který trvá celý život, nýbrž trvá celé věky. My všichni musíme projít celou řadou životů a převtělení.“137 Dle Steinera je „čas mezi smrtí a novým zrozením, pokud se týká jeho trvání, určen tím, že ono Já se vrátí na svět teprve tenkrát, až se tento tak přetvo­ ří, aby ono Já prožívalo něco nového... Zpravidla se uskutečňují dvojí ztělesnění, jedno formou muže a jedno formou ženy, proto jsou prožitky člověka jsou rozličné.“ Steiner vytvořil okultní teorie; tyto a techniky meditace nazval „duchovní vědou“. Tvrdil, že jsou postižitelné také okultní fenomény. Steinerův okultismus je výzvou křesťanství. On sám nazval své hnutí „pravým křesťanstvím“ a „křesťanským okultismem“. A některé antroposofické společnos­ ti si daly jméno „křesťanská okultní společnost“. Steiner zastával názor, že evangelia byla esoteric­ kými dokumenty, určenými jen pro zasvěcené. Dle Steinera byl Kristus dokončeným příkladem lid­ ského vývoje. Pravá jedinečnost Ježíše spočívá v tom, že prošel jen jednou reinkarnací. Tak hovoří Steiner o dvou dětech v Ježíši; to jedno představo­ valo reinkarnaci Zarathustry, vysoce vyvinuté osoby, to druhé bylo znovuvtělený duch Buddhův; ve 12 letech se obě spojily. Kristus, kterého Steiner oslavuje, není Ježíš skutečnosti. Antroposofický Kristus je dle své podstaty nebiblický! ■ „Chce-li někdo pochopit tajemství Krista v celé jeho hloubce a plnosti a chce-li mít účast na jeho síle a na jeho zaslíbení, může to jen prostřednic­ tvím meditace, která mu zjedná přístup do nad­ smyslového světa. V této proceduře vidí Steiner evangelia jako „návody ke křesťanské iniciaci“,

153

jakémusi uvedení do pravd a zkušeností z nad­ smyslového světa, což za jistých okolností vede ke spojení mezi zasvěceným a „fantomem“. To má Steiner na mysli, když říká: „Fantom, který povstal z hrobu, se zprostředkuje tomu, který se o to přiči­ ní, aby byl k tomu vhodný... Mnoho aspektů antro­ posofie jsou skutečnému biblickému obrazu cizí ne-li dokonce nepřátelské.“137 Steiner popírá div stvoření: odmítá Boží zjevení a na jeho místě dává „jako měřítko jasnovideckou podívanou do hlubin Já". U Gal. 1,8 čteme: „Ale kdybychom i my nebo sám anděl z nebe přišel hlá­ sat jiné evangelium než to, co jsme vám zvěstova­ li, budiž proklet!“ Pavel praví dále v prvním dopi­ se ke Korintským, 4,6 - abychom nešli „nad to, co je psáno“. V Žid. 9,27 čteme: „Každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud. “ A co říká Steiner? „Osud (karma) uvedl duše dětí do nemocných, znetvořených těl. Takovéto ztělesnění není v žád­ ném případě nesmyslné a marné. Zprostředkovává zážitky a zkušenosti, které budou věčnou indivi­ dualitou zpracovány v životě po smrti a vyzrají v nové síly pro příští inkamaci.“ (cit u137) Steiner přiznává, že se zde jedná o skutečnost, „která vyvstává právě z okultního bádání“. Steinerova antroposofie je směsice různých náboženství, svě­ tových názorů a okultních hledisek! Označuje se jako cesta k poznání, která vede mimo hranice smyslového světa dále a v nadsmy­ slovém poznává skutečnost, kterou je možno zaku­ sit. Je to celostní učení, které se pokouší pochopit člověka jako duševně - duchovní bytost v její sou­ vislosti se světem a kosmem.106 Takto je snadno pochopitelné, že antroposoficky orientovaná záso­ ba léků má své kořeny v astrologii. V této souvis­

el 54

losti je třeba se také zmínit o tom, že „snad nanej­ výš účinné spagyrické prostředky nakonec vychá­ zejí z alchymických zkušeností; avšak alchymie jako taková je opět možná jen tenkrát, když se berou v potaz astrologické principy“, jak píše H. A. Piper v HP Aktueli. Zde je třeba se krátce zmínit o biologicko-dynamické výživě. K tomu píše časopis Spiegel č. 30, 1982: „Byl u toho všelijak esoterický mysticismus, když zakladatel antroposofie Rudolf Steiner téměř před 60 léty uvedl v život „biologicko-dynamické venkovany“ a takto založil tradici, na níž mezitím v mnoha směrech navázali „zelení" a ekologičtí aktivisté... Tento návrat k dávno osvědčeným meto­ dám obdělávání půdy doplnili přívrženci Steinera dávkou antroposofického hokusupokusu... Že se dají pomocí bombastických označení zboží každo­ pádně dělat dobré obchody (máme na mysli Demeter, Biodyn), to poznali již záhy antroposofičtí Steinerovi zemědělci... Stejně tak snadné je pro jednotlivého obchodníka, aby se stal prodejcem takto vychvalovaného zboží. Jen deset marek poplatku za uznání stojí .obchodní průkaz Demeter', což opravňuje k účasti na výnosném obchodě s drahými biodynamickými potravinami." „Myšlenkový statek antroposofie je směsí huma­ nismu (Goethův kult), výbušně špiritistické theosofie, křesťanské - případně pseudokřesťanské mystiky a myšlenek budhismu a hinduismu z Dálného východu, které jsou okultního formátu velkého kalibru. Hnutí přírodního způsobu života vděčí za mocné podněty Steinerovi tím, že tento své okultní metody a názory zavedl také mezi rol­ níky do techniky obdělávání půdy. Na vzorných dvorech a v centrech spojených se jmény jako Weleda a Demeter se používají nejen přísně biolo­

155

gické metody obdělávání půdy, ále operuje se zde také s astrologickými zákonitostmi měsíčního cyklu a tzv. zemským zářením. Tedy také zde vidí­ me spojení humanismu, okultismu a přírodní stra­ vy.1'94 Pavel k tomu praví v dopise Kol. 2,8: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klam­ ným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.“

156

HOMEOPATIE LÉČIT PODOBNÉ PODOBNÝM? Zdá se, že v posledních letech narůstá obliba tzv. „alternativního léčení nemocí“. Mnoho paci­ entů přitahuje „přírodní“ způsob léčení. Medicína s aparáty je pro ně hrozná; bojí se případných vedlejších účinků „chemicky“ připravených léků. Mnohý ztratil důvěru k „akademické medicíně“, protože tato je pojímána jako příliš ztechnizovaná. Obrací se zády ke školské medicíně a obrací se k metodám, které se nacházejí mimo její oblast. Někdy jsou označovány jako „para-medicína“. Omylem je mnoho takovýchto paramedicínských metod také ještě přiřazováno k „přírodním léčeb­ ným postupům“. Považuji předem za důležité, abych krátce vysvětlil, co je třeba chápat pod pojmem „přírodní léčení“; neboť mnohé, co je dnes prodáváno jako „přírodní“, takové není. Jedná se zde o souhrnný pojem, pod který patří přirozené léčivé prostředky, jako je voda, světlo, vzduch, pohyb, byliny. Tak tedy označení „přírodní léčba" v tom vlastním slova smyslu nesou právem ty léčebné postupy, které chtějí ovlivnit uzdravení pomocí fyzikálních metod a přírodními léčivy. Pomocí těchto přírod­ ních, fyzikálních postupů se např. pokoušíme vyvolat dráždění na povrchu těla, které mimi obtí­ že, anebo může vyléčit onemocnění. Tzn., že je vyvoláno podráždění, na které organismus odpoví­ dajícím přirozeným způsobem reaguje. Tyto léčeb­ né úspěchy, jichž dosáhneme pomocí takových metod, se dají také vědecky na základě fyziologie vysvětlit!

157

Dnes je však také značně rozšířen názor, že i takové metody, jako je akupunktura, homeopatie a jiné, jsou uznanými, přírodními léčebnými postu­ py. Tento názor není na místě. Mezi „klasické léčeb­ né metody“ se počítají následující postupy: balneoterapie (lázeňství), klimatická léčba, vodoléčba (např. dle Priessnitze nebo Kneippa), elektroléčba, léčba stravou, pohybová léčba, masáže, fytotera­ pie (léčení pomocí bylin). „Samotný pojem .příroda' vyvolává u mnoha křesťanů ukvapenou asociaci, že .přirozený1 je také .Bohem chtěný', a je zde domněnka, že ve smyslu křesťanské etiky je spojitost s přírodou vždy mno­ hem lepší než jiné věci, které samy o sobě si nemohou činit nárok na označení přírodní. Nevzniká zde nebezpečí, že prostřednictvím takovýchto myšlenek nastává průlom přírodně mystických a iracionálních představ do myšlení křesťanů?“198 U homeopatie se nejedná o přírodní léčení, i když je často vyvolán dojem, že u homeopatických léků je účinná rostlinná látka, která je v nich obsažena. Ve skutečnosti jsou to však „dynamická ředění, „potence“, které zde projevují svou moc. „Četné křesťanské a křesťansky zabarvené věří­ cí společnosti se dívají na homeopatu jako na při­ měřenou terapii, odpovídající .božímu způsobu', léčby.. Zčásti je jejímu praktikování přisuzován spirituálně-religiózní význam a kritika tohoto učení je považována za zcela nepochopitelnou... V prů­ běhu narůstajícího šíření celostní medicíny zazna­ menává však homeopatie v Evropě a Americe opět silný vzestup. Přitom je toto učení právě pro svůj spirituální význam považováno za důležitý inte­ grační prostředek přispívající k novému pohledu na člověka... Podobné myšlenky se nalézají také

158

u F. Capry, a jiných předchůdců myslení hnutí ,New Age'.“198 V poslední době ožívá výrazně starý spor mezi školní medicínou a tzv. mimoškolskými metodami, zejména homeopatií. Tak napŕ. profesor F. Anschůtz dokládal177, že homeopatie se nedá vědecky pře­ zkoumat. Také prof. W. Forth píše: „Dnes se dá zcela oprávněně tvrdit, že princip ,simile‘ (podob­ nosti) nemá za základ ani jediný skutečný biolo­ gický znak, který by se dal postihnout pomocí moderních metod fyziologie nebo biochemie... Pro moderní farmakologii neposkytuje princip podob­ nosti žádnou možnost, jak najít a charakterizovat účinné látky, kterých by se dalo použít jako lé­ ků.“189 K „vědeckému“ charakteru homeopatie píše soukromý docent Dr. H. Kliemt: „V jádru sporu leží teze specificky praktického poznání jednotli­ vých příznaků, která však nevede k reprodukova­ teľným výsledkům, ale přesto si činí nárok na vědeckost. Když se totiž léčebné postupy homeo­ patie vyhýbají zkoušce dle obvyklých vědeckých standartů, ale současně se nechtějí zříci žádoucí­ ho přívlastku vědeckosti, pak musí disponovat zvláštní formou vědeckého poznání. Kontraverze by byla bezpředmětná, kdyby se homeopatie pod­ robila buď obvyklým vědeckým zkouškám, anebo aby se zřekla nároku na označení „vědecká“ .197 Doposud se nedala prokázat vědecky zdůvodněná souvislost mezi homeopatů a léčebným úspěchem. A i když je homeopatie v SRN uznána v lékařském řádu, pak se to děje spíše na základě historických než vědeckých důvodů. Kdo by se chtěl dále informovat o homeopatii, tomu doporučuji, aby si přečetl přehledný článek G. Kuschinského „Homeopatie a lékařská praxe“

159

v německém lékařském listě „Ärzteblatt“ č. 72 z roku 1975 str. 497. Homeopatie nosí stále ten starý šat, který jí byl ušit Samuelem Hahnemannem na počátku minulé­ ho století. Hahnemann byl bezpochyby mimořád­ ným mužem a lékařem. Způsob, jakým se oddával medicíně, by měl sloužit jako příklad pro mnohé moderní rutinní lékaře. Následujícími vývody nechci provádět vědecky zdůvoděné odmítnutí homeopatického způsobu léčení. Spíše bych chtěl - jak bylo žádáno z mnoha stran - dát vysvětlení na základě bibhckého pohledu. Použití a účinky homeopatických léků nevzrušu­ jí pouze mysl lékařů. Homeopatie je používána lékaři i léčiteli a je často popisována jako léčebná metoda, která plánovitým využitím poznaných zákonitostí vede v mnoha případech dále než obvy­ klá školní medicína. Předem budiž řečeno, že lékař, který si je vědom své zodpovědnosti, se nemůže nikterak zříci školské medicíny. Pro medi­ cínské ošetření jsou stále ještě podkladem vědec­ ky přesné poznatky a moderní diagnostické postu­ py. A také homeopate přiznávají, že samozřejmě existují onemocnění, která se dají pomocí školské medicíny léčit mnohem lépe. Pojem „školská medicína“ je ostatně „bojovým pojmem přírodních věd z první poloviny minulého století“, jak je možno vyčíst v časopise „Die neue Ärztliche“ č. 161 ze srpna 1986. Školská medicína stanoví: „Kontraria kontraribus“, tzn. nemoc je léče­ na prostředkem, který je proti m zaměřen. Naproti tomu homeopatie: „Similia simílibus“, tzn. že homeopatie léčí nemoc lékem, který ve velké dávce sám nemoc vyvolá. Homeopatie je věda, která se odvolává na zku­ šenosti a je největším medicínským pokoutním

160

hnutím - vlastní praktická zkušenost je doposud tou jedinou cestou, jak je možno přesvědčit se o účinnosti tohoto způsobu léčení. Pro účinnost homeopatických prostředků neexistují dosud žádné vědecké důkazy. „Kontrolované klinické šet­ ření s jediným homeopatickým prostředkem pro určitou nemoc není přiměřeno homeopatické meto­ dě a vede k chybným, mylným výsledkům."208 „S homeopatickou medicínou jsou spřízněny jiné léčebné postupy, které se případně zabývají homotoxikologií nebo elektroakupunkturou.“146 Zakladatelem homeopatie byl lékař Dr. Samuel Hahnemann (1755-1843), přibližně současník Goetheho. Dle Blattera12 byl přítelem Mesmera, který vyvinul magnetismus a svého času byl nej­ větším božím rouhačem a ošklivil si jméno Ježíš. „Z křesťanského pohledu je pro charakteristiku jeho osoby a učení důležité, že Hahnemann byl svobodným zednářem. Do řádu svobodných zednářů vstoupil již jako 221etý v r. 1777 (dle Tischnera). Společně s Lorenem Keipem považuje­ me ale svobodné zednářství za pevnost ďábla. Od svého mládí stál Hahnemann daleko od křesťan­ ství.“96 „Chtěl bych právě zde upozornit na to, jakým rouhačským duchem byl Hahnemann zjevně puzen. Označovat Ježíšovo spásné působení za bajku a pověru, a stavět proti Kristu jako pravého vyku­ pitele Konfucia, to se nedá chápat jinak, než jako satanský útok proti poselství spásy našeho Pána Ježíše Krista. Bude důležité, abychom toto měli na zřeteli, když se podíváme na učení, které Hahne­ mann vyvinul... Musí nám být jasné, že homeopa­ tie, která se dnes praktikuje, je neodmyslitelná od svého zakladatele. Samotní křesťanští homeopati se neostýchají oceňovat zásluhy Hahnemanna, ano

161

dokonce se v úctě sklánějí před tímto velkým mist­ rem léčebného umění.“199 Haimemann byl samostatným myslitelem a měl bezpochyby intelektuální schopnosti, neboť nepře­ vzal prostě to, co tenkrát učila školská medicína, nýbrž dospěl k vlastním úvahám. Bojoval za vlast­ ní pojetí, a z podnětu vlastních pokusů v něm vznik­ la myšlenka, že by pomocí látek, které na zdravém jedinci vyvolávají určité „chorobné známky" a poruchy funkcí, bylo možné při jejich větším zře­ dění léčit nemoci, které se projevují podobnými nebo nejlépe překrývajícími se znaky. Tak stanovil tzv. „pravidlo podobnosti" (latinsky: pravidlo = simile), které praví, že „podobné je léčeno pro­ střednictvím podobného“ (Similia similibus curentur). „Princip podobnosti byl uváděn a používán ve spisech všech medicínských kultur od Tibetu, Cíny a Arábie až po Hippokrata a Paracelsa. Hahnemannovou zásluhou bylo, že tento léčivý princip znovu v r.1796 objevil a v následujících letech experimentálně podepřel a vybudoval. “186 Toto pravidlo podobnosti je jádrem homeopatie; přičemž slovo homeopatie se skládá z řeckých slov „homoion" (podobný) a „pathos“ (nemoc; „pathein = trpět“). Haimemann přišel na tento názor zcela náhodně. Při pokusu s peruánskou kůrou chininovníku, o které se vědělo, že léčí bahenní horečku, zjistil na sobě - na zdravém, že horečku vyvolává. Pro něho bylo jisté, že lék může u zdravého vyvolat právě onu nemoc, kterou u nemocného léčí. Tento experiment z r. 1790 ho přivedl k další hlavní větě homeopatie, totiž: ke zkoušení léků na lidech. Uvedený pokus s lékem na sobě samém je považo­ ván za hodinu zrodu homeopatické medicíny.

162

V protikladu k zákonu podobnosti chce farmakoterapie - „allopatie“. (Hahnemanem ražené označení školské medicíny) způsobit uzdravení celou řadou léčiv, a sice ve smyslu potlačení cho­ robných příznaků, je tedy zaměřena proti obtížím. „Allopathia“ znamená tolik jako „jinak“ nebo „proti nemoci“ zaměřený, tedy „léčebná metoda používající prostředků proti onemocnění“, a pochá­ zí z řeckého slova „allos" = jinak a „pathos“ = utr­ pení.“ „Allopatie je dnes převážně používanou léčebnou metodou; je součástí vědecky přesné, na přísně přírodovědeckém učení založené vysoko­ školské medicíny... Látky účinně zasahují do cho­ robného dění...“96 Každopádně je třeba se zde také zmínit o tom, že žel, existuje jen málo allopatických léků, které jsou zcela neškodné. Když tedy odmítáme homeo­ patii, pak to ještě zdaleka neznamená, že na druhé straně může být bez námitek přijímána allopatie! Homeopatie jde jinou cestou než allopatie. U homeo­ patie má být nemoc přivedena k zániku stejnou látkou, asi tak: „Homeopatický prostředek staví před buňky těla jakýsi druh zrcadla, ve kterém poznávají, že špatně fungují. Obranné síly, které tělo vlastní, jsou tímto podníceny, aby se s chybou vypořádaly a uchopily nemoc za její kořen. Aby se to podařilo, musí účinek léku na zdravém souhla­ sit v co možná největším počtu bodů s obrazem nemoci u chorého - jinak se tělo v tomto zrcadlo­ vém obraze nemůže opět poznat“; tak to bylo možno číst v časopise „Brigitte“ č. 7.1984. Další princip homeopatie je zředění nebo „potenciace“, učení o malých dávkách léků. Nechce se tedy - v protikladu k allopatické léčbě