XVI. sjezd Komunistické strany Československa a společenské vědy [PDF]

Zitiervorschau

XVI SJEZD KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKA

A SPOLEČENSKÉ VĚDY

SVOBODA PRAVDA UNIVERSITY OF VIRGINIA LIBRARY

X001017729

UNIVERSITY OF VIRGINIA CHARLOTTESVILLE

LIBRARY

I

Vědecké sympozium Ústavu marxismu -leninismu ÚV KSČ k nejdůležitějším teoretickým aspektům XVI. sjezdu KSČ Praha 31. května - 2. června 1982

ÚSTAV MARXISMU - LENINISMU ÚV KSČ

1

XVI . SJEZD KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

A SPOLEČENSKÉ VĚDY

Svoboda Pravda 1983

Autorský kolektiv :

Dr. Vilém Brokl, CSc., VŠP OV KSČ, Praha; dr. Jaroslav Čmejrek, CSc., ÚML ÚV KSČ, Praha; doc. dr. Bohuslav Doubrava, CSc., ÚML

ÚV KSČ, Praha; ing. Jiří Dvořák, DrSc., ÚML ÚV KSČ, Praha; prof. ing. Ján Ferianc, DrSc., SPK, Bratislava; dr. ing. Ivan Haluška, DrSc., ÚV KSS, Bratislava; František Havlíček, člen korespondent ČSAV,

VŠP ÚV KSČ, Praha; ing. Josef Havlín, tajemník ÚV KSČ, Praha; La dislav Hrzal, člen korespondent ČSAV, ÚML ÚV KSČ, Praha; doc. dr. Marie Huláková, DrSc., Ústav pro filozofii a sociologii ČSAV, Praha; ing. Vladimír Janků, CSc., Úřad předsednictva vlády ČSSR, Praha; Vá clav Kvěš, člen korespondent ČSAV, Praha; akademik Karol Laco, Úřad předsednictva vlády ČSSR, Praha ; ing. Leopold Lér, CSc., mi

nistr financí ČSSR , Praha; dr. Vladimír Mařík, tajemník ÚRO, Praha ; Milan Matouš, člen korespondent ČSAV, ÚML ÚV KSČ, Praha ; doc. dr. Miroslav Nárta, CSc., ÚML ÚV KSČ, Praha ; akademik Viliam Plevza,

ÚML ÚV KSS, Bratislava ; dr. Lubomír Procházka, ÚV KSČ, Praha; dr. Milan Rázus, ÚKRK KSČ, Praha; Vladimír Ruml, člen korespon

dent ČSAV, ÚML ÚV KSČ, Praha ; dr. Miloš Řehůřek, CSc., Ústav štátu a práva SAV , Bratislava ; akademik Zdeněk Snítil , ÚML ÚV KSČ, Pra

ha; prof. Ilja Šedivý, CSc., ÚML ÚV KSČ, Praha ; dr. Václav Šenkýř, CSc., ÚML ÚV KSČ, Praha; dr. Václav Šípek, CSc., ÚV KSČ, Praha ;

prof. dr. Miroslava Šolcová, DrSc., ÚML ÚV KSČ, Praha; dr. Miroslav Španiel, tajemník ÚRO, Praha; prof. dr. Tomáš Trávníček, CSc., ÚV Národní fronty ČSSR, Praha; dr. Vladimír Trvala, CSc., ÚV KSS, Bra tislava; František Valenta, člen korespondent ČSAV, Ekonomický ústav ČSAV, Praha; doc. Milan Vondruška, ministr školství ČSR, Pra ha ; doc . ing. Josef Závada, CSc., ÚV KSČ, Praha.

JN 2229

ATASIB

© Ústav marxismu -leninismu ÚV KSČ, 1983

Z VYSTOUPENÍ TAJEMNÍKA ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ SOUDRUHA JOSEFA HAVLÍNA

XVI . sjezd Komunistické strany Československa a doba, která od jeho konání uplynula, potvrdily, že zápas, který vedeme za jeho naplňování ve stále složitějších vnějších

i vnitřních podmínkách, potřebuje jako soli přesvědčivěj ších a průkaznějších teoretických pohledů, použitelných v denním praktickém životě .

Dialektika naší vědecké teorie a revoluční praxe je v tom, že praxe je založena na teorii a teorie se obohacuje

a vyvíjí na základě zobecňování postupně se hromadící praktické zkušenosti . Samotná teorie se však přitom musí nepřetržitě obohacovat v souladu s měnícími se podmín

kami a potřebami života. Jedině na tomto základě teorie může a musí sloužit jako spolehlivý kompas, jako zbraň revoluční přeměny světa . V tom je hlavní smysl naléha vého požadavku strany , aby se celá práce ve společen ských vědách opírala o potřeby a požadavky společenské praxe . Proto považujeme za tak důležité, aby už plánování,

programování prací ve společenských vědách vycházelo ze zobecněných zkušeností výstavby socialismu a z ana lýzy soudobých procesů především vývoje světové socia

listické soustavy. Naléhavě voláme po tom, aby celý obsah vědeckého bádání byl spojen se záměry strategie stranic ké politiky, jak byla formulována v kontinuitě XIV. , XV. a XVI. sjezdu KSČ.

Přitom výzkum dané etapy vývoje rozvinuté socialistic ké společnosti v našich podmínkách je obdobně jako

v ostatních socialistických zemích zcela interdisciplinár ním úkolem. Na daných úkolech se musí podílet všechny

společenské vědy, všechny ústavy Československé akade mie věd, ostatní společenskovědní instituce a vysoké ško ly. Každá ze společenských věd, zejména součásti marxis mu-leninismu, je povinována přinést do této práce svůj .

vklad. Přitom tak nemohou učinit izolovaně a ohraničeně,

ale v úzké spolupráci s ostatními obory, přinejmenším hraničními , blízkými a příbuznými. Proto je tak důležité 5

rozebrat základní linie, které nastínil sjezd v oblasti so

ciálně ekonomického, politického a duchovního rozvoje, z hlediska zabezpečení komplexnosti, souměrnosti a sou ladu různých stránek života společnosti. Je to příkaz dneš

ka i přímý stranický úkol uložený nám všem XVI. sjez dem KSČ .

Při složitosti těchto úkolů si ale uvědomujeme, že zatím nemáme takové přístupy k řešení soudobých problémů vý zkumu rozvinuté socialistické společnosti dostatečně roz pracovány.

Rozvinutý socialismus předpokládá nejen to, že se bude

rozvíjet na své vlastní základně, ale že v dalším vývoji odstraní historicky vzniklé disproporce, nesoulad jednot livých sfér společenského života , že se překonají nově vznikající rozpory a obtíže. K tomu je nutné, abychom na

cházeli takové cesty, formy a způsoby jejich řešení, které by byly socialistické svým charakterem a efektivní v čase. To vyžaduje jejich hluboké poznání, pečlivou a odpověd

nou analýzu a promyšlené závěry. A v tomto smyslu oče káváme daleko výraznější pomoc všech ústavů, všech pra covišt a společenskovědních pracovníků.

Všechny aktuální otázky výzkumu rozvinuté socialistic ké společnosti, celý směr této činnosti musí být prodchnu

ty socialistickou ideologií, jejími principy a třídními vý. chodisky z pozic dělnické třídy, jejího historického posla ní a současných úkolů. To je základní ideově politické vý

chodisko všech výzkumných prací, které jsou potřebné a po kterých voláme. Zmiňuji-li se o tomto problému, mám tím na mysli, že výzkum růstu vedoucí úlohy dělnic ké třídy v etapě budování rozvinuté socialistické společ nosti by neměl zůstávat u věcí známých , ale měl by ujas ňovat další aktuální cesty tohoto růstu, zabývat se kon

krétně prognózami jeho pokračujícího rozvoje , podmín kami jejich realizace a z toho vyplývajícími závěry pro praxi .

Význam funkce strany jako avantgardy třídy a celé spo lečnosti se v této etapě dále zvyšuje. Proto pokládáme za

správné a objektivně nutné, aby i tato zákonitost vývoje socialistické společnosti byla dále rozvíjena , aby byly 6

zkoumány a hodnoceny formy a metody uplatňování ve doucí úlohy strany obecně i v konkrétních souvislostech jednotlivých sfér našeho společenského života. Nejen to , mění se i formy uplatňování vedoucí úlohy strany vůči

třídám, vrstvám a sociálním skupinám naší společnosti. Mimořádně důležité je poznávat jejich zájmy a sladovat je

se zájmy celospolečenskými. Každodenní politická praxe, sám život přináší řadu mnohdy pozoruhodných zkušenos tí, ale i otázek a problémů, které volají po analýze a teore tickém zobecňování.

*

Je všeobecně známo , že sjezdy komunistických a dělnic kých stran nejsou jen vnitřní záležitostí jednotlivých so cialistických zemí, ale že každý sjezd je svým způsobem internacionální, protože ovlivňuje celé socialistické spole čenství a mezinárodní komunistické a dělnické hnutí.

V této souvislosti zvláště vynikají sjezdy Komunistické strany Sovětského svazu. Řeší otázky, které jsou před obrazem naší budoucnosti, naší další perspektivy . Ve spo lečenských vědách neexistuje takový obor, jenž by dnes nepociťoval plodný a životodárný vliv historických usne sení XXVI . sjezdu KSSS . Není náhodné, že tak výrazná po zornost byla v závěrech XXVI. sjezdu KSSS věnována teo

retickým otázkám a společenským vědám. Na jejich zá kladě byla rozvinuta široká a plodná spolupráce spole čenských věd v Sovětském svazu.

Sovětská věda je v řešení všech otázek souvisejících s dalším obohacením teorie marxismu-leninismu nespor

ně na předním místě socialistického společenství, propra covává ucelenou koncepci rozvinuté socialistické společ nosti a zároveň řeší i nejbližší úkoly další etapy – výstav -

by komunismu .

I naše společenské vědy mají v sovětské vědě nesmírný

myšlenkový potenciál, bohatství, z něhož můžeme čerpat a plně ho využívat. Musíme se to naučit ještě šířeji, efek

tivněji a včas. Sovětští soudruzi nám dávají plně k dispo zici všechno , čeho dosáhli. Proto mnohé problémy nemu síme řešit znovu a osamoceně, ale umně a iniciativně

těchto zkušeností využívat v našich podmínkách a mož nostech. Proto není jiné cesty, než neustále prohlubovat 7

soudružské pracovní styky našich pracovišť se sovětskými a dále promýšlet a zlepšovat, ba přímo zintenzívňovat vzájemné formy spolupráce. Sympozium k teoretickým otázkám XVI. sjezdu KSČ je i příležitostí, abychom se zamysleli nad některými otáz

kami způsobů práce ve společenských vědách. Především nad tím, aby se nejen modernizoval a spojoval s praxí ob sah jejich výzkumu, ale aby se měnily i metody práce a formy výstupů vědeckovýzkumných řešení. Za rozhodující metodu pokládáme tvůrčí přístupy a no

vátorská řešení výzkumných problémů. Nové jevy nelze vtěsnat do starých stereotypů, nelze netvůrčím způsobem přistupovat ke kvalitativně novým úkolům, daleko složi tějším a hluboce měnícím současnost.

Nových tvůrčích řešení, objevů a znalostí můžeme do sáhnout jen v otevřených vědeckých diskusích, v soudruž ských, seriózních sporech a v střetávání názorů, plným uplatňováním stranických principů kritiky a sebekritiky. Seriózní vědecké spory na pozicích marxismu-leninis mu je nutno nejen podněcovat, ale i rozvíjet a podporo vat, neboť přispívají k poznání pravdy , tolik nutné pro revoluční, přetvářející praxi. Dosavadní zkušenost ukazuje, že tvůrčím diskusím

a soudružským sporům dosud nepřikládáme takový vý znam, jaký skutečně mají. Hlavními výsledky společenskovědních výzkumů byly

ještě před deseti lety publikace a vědecká sdělení na se tkáních vědců. To však dnes nestačí. Analogicky jako u přírodních a technických věd vyžadujeme dovedení vý

zkumů až na práh technických a technologických řešení, i od společenských věd budeme vyžadovat, aby v hlavních

směrech rozpracovávání teorie poskytovaly zcela přesné vědecké prognózy , hluboce pronikaly do podstaty pro

blémů a vypracovávaly stěžejní doporučení pro společen skou praxi . Kritériem efektivity vědecké činnosti stejně

jako vědeckotechnického pokroku je uspokojování reál ných potřeb praxe, aniž bychom podceňovali přínos vědeckého výzkumu pro rozvoj vědy samé.

Zdeněk Snítil ZA DALŠÍ ROZVOJ MARXISTICKO -LENINSKÉ

TEORIE

VE SVĚTLE ZÁVĚRŮ XVI. SJEZDU KSČ

XVI. sjezd Komunistické strany Československa zdůraz nil, že celé dějiny strany jsou naplněny jejím velkým

zápasem za tvůrčí osvojení a praktické uplatnění vědec kých idejí marxismu-leninismu v konkrétně historických podmínkách naší země. Plně si uvědomujeme správnost této teze, nebot dobře víme, že nejednou bylo třeba roz

hodně čelit různým projevům revizionismu, pravicového oportunismu i sektářství a probojovat marxisticko - lenin

ský charakter strany, leninské zásady její práce ověřené historickými zkušenostmi.

Revoluční praxe plně prověřila také nezastupitelný, vpravdě životní význam marxisticko - leninské teorie pro výstavbu nové společnosti. Vyvrátila iluze a zjednodušené

představy týkající se požadavků, cest a temp socialistic ké výstavby a shromáždila bohatý fond zkušeností, na nichž může dnes stavět teoretické objasňování problémů

výstavby rozvinuté socialistické společnosti v Českoslo vensku v jejích souvislostech se všemi aktuálními otázka mi, které ve světě nastoluje současná doba. V této souvislosti je třeba připomenout zejména ve světle zkušeností z narůstání krizového vývoje v naší straně a zemi ve druhé polovině šedesátých let – neza

stupitelné místo marxisticko - leninské strany při včasném rozpracovávání životem kladených otázek a nastolova ných problémů společenského vývoje. Soudruh Gustáv Hu

sák nejednou vyzvedl tuto zkušenost a upozorňoval, že » včasné teoretické a praktické řešení nových problémů , které přináší život, je povinností strany, podmínkou a vy jádřením její avantgardní role ve společnosti« 1. Jsme si přitom dobře vědomi, že toto poučení platí 1

1 Leninské učení o straně a československá realita . Otázky míru a socialismu, 1970, č. 1 . 9

dvojnásobně v současné době. Čím je naše společnost zra lejší, rozvinutější, tím více se objevuje nových jevů i ten dencí, na jejichž objasnění neexistují předem dané, hoto

vé recepty. Kdo by se snažil za každou cenu vtěsnat tyto jevy do starých šablon, ten k rozvoji marxisticko-leninské teorie nepřispěje. Proto je nezbytné tvůrčí hledání a expe rimentování, hluboké zkoumání všech stránek ekonomic

kého, sociálního a duchovního pokroku reálného socialis

mu v jeho současné etapě, proto je tak potřebné dovádět teoretický výzkum na základě marxisticko-leninské teorie

a metodologie až k různým alternativním řešením pro blémů.

Právě ve světle závěrů XXVI . sjezdu KSSS , XVI . sjezdu

KSČ a sjezdů dalších bratrských stran vyniká náročný a možno říci hlavní společný úkol marxisticko-leninských společenských věd – hluboce pronikat do podstaty sou časných problémů, rozpracovávat v hlavníchsměrech teo rii rozvinutého socialismu, poskytovat vědecké prognózy společenského rozvoje a vypracovávat v tomto směru do

poručení pro společenskou praxi. V tomto zájmu je třeba správně pochopit teoretické bohatství obsažené v doku mentech sjezdů, pro něž byl charakteristický střízlivý, kri tický a tvůrčí přístup k analýze současných mezinárod ních vztahů a vnitřní situace v jednotlivých socialistic kých zemích i v celém socialistickém společenství. Naší pozornosti nesmí uniknout ani skutečnost, že sjezdy - a to více než kdykoli jindy - tvořivě zhodnotily dosavadní

zkušenosti z výstavby a rozvoje reálného socialismu a vy zvedly jejich významné místo pro stanovení další strategie a taktiky na dlouhodobější historické období.

Již V. I. Lenin upozorňoval na životní význam shromaž dování a využívání historických zkušeností z boje národů

za socialismus. »Naše učení není dogma, ale návod k jed nání,« psal Lenin. » Netvrdíme, že Marx nebo marxisté zna jí cestu k socialismu do všech konkrétních podrobností.

To je nesmysl. Známe směr této cesty, víme, které třídní síly jsou na této cestě vůdcem, avšak konkrétně, prakticky to ukáží teprve zkušenosti miliónů, jakmile se chopí díla. «

11

umožněn růstem vnitřní síly, jednoty a akceschopnosti strany, prohlubováním její vedoucí úlohy ve společnosti

a upevňováním jejího marxisticko-leninského charakte ru . «1

Pravdivost tohoto tvrzení lze doložit bohatými zkuše nostmi naší strany z třídních a národních zápasů proti kapitalismu a fašismu, z národní a demokratické revoluce,

z památných únorových událostí roku 1948, z výstavby zá kladů socialismu, z vítězného boje proti kontrarevoluci, z výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Jsou zakot veny ve významných dokumentech KSČ i mezinárodního

revolučního hnutí – ty nejnovější zkušenosti a závěry z nich v Poučení z krizového vývoje ve straně a společnos ti po XIII . sjezdu KSČ, v Rezoluci k aktuálním otázkám jednoty strany, v materiálech XIV., XV. a XVI . sjezdu KSČ ,

jednotlivých zasedání ÚV KSČ atd. Studium těchto doku mentů má velký význam v pronikání do podstaty součas

ných vývojových procesů naší společnosti a světového dění.

Obecnou platnost a význam leninských principů, pravdu o historické úloze marxisticko-leninské strany jako revo

luční avantgardy dělnické třídy a jejích spojenců, o život

ním významu jednoty revoluční teorie a praxe oprávněně vyzvedáváme i při zamýšlení se nad úkoly, které postavil před společenské vědy XVI . sjezd KSČ. Stanovil, že k nej důležitějším úkolům v této oblasti bude náležet výzkum

aktuálních otázek výstavby rozvinuté socialistické spo lečnosti v Československu. To znamená pozvednout tento

výzkum na nový , vyšší stupeň, hlouběji a komplexněji odhalovat specifiku působení obecných zákonů socialismu v současné etapě našeho společenského vývoje. Předpo

klady k tomu XVI. sjezd KSČ vytvořil tím, že provedl roz pracování dlouhodobé generální linie a strategických orientací na vybudování rozvinutého socialismu v naší ze

mi komplexně a na vysoké úrovni teoretického myšlení, Není nadsázkou tvrzení, že vědám, zejména společenským, svými závažnými závěry XVI . sjezd KSČ nejen uložil ná ročné , odpovědné úkoly, ale také podnítil a orientoval další úsilí pracovníků společenskovědní fronty. V souvislosti s tímto základním zaměřením našeho vý

1 XV. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1977, s. 35. 1.2

zkumu je třeba znovu upozornit, že hlavním smyslem naší práce po XVI. sjezdu je úsilí o zefektivnění, zkvalitnění základního výzkumu a jeho výstupů, úsilí o to, aby jeho výsledky měly vysokou poznávací hodnotu, aby společen

ské vědy zvýšily svou ofenzívnost a užitečnost, aktivní přístup, aby získaly větší váhu při řešení složitých otázek,

které mají klíčový význam pro společenskou praxi. To pla tí jak pro realizování našich vlastních záměrů ve vý

zkumu, tak i pro naši účast na dvoustranné a mnoho stranné spolupráci v rámci světového socialistického spo lečenství.

Kurs na další rozpracování aktuálních otázek součas ného společenského rozvoje byl zdůrazněn a konkretizo

ván poradou tajemníků ústředních výborů bratrských stran socialistických zemí pro mezinárodní a ideologické otázky ( Moskva , listopad 1981 ) i V. poradou místopředse dů akademií věd socialistických zemí pro společenské vědy (Berlín , květen 1982 ) . V jejich duchu patří k nej závažnějším společným úkolům další rozpracovávání koncepce rozvinuté socialistické společnosti, výzkum dia .

lektiky rozvoje socialismu, dialektiky hospodářského a sociálního rozvoje, rostoucí role subjektivního faktoru v současné etapě společenského vývoje i kritérií periodi zace dějin výstavby a rozvoje socialismu. Je to dále celý komplex problémů, souvisejících s převáděním ekonomik na dráhu intenzívního rozvoje, otázky zvyšování efektiv

nosti výroby, výzkum možností a dalších forem sociálně ekonomické integrace zemí socialistického společenství, urychlování vědeckotechnického pokroku ve výrobě, pro

blémy zdokonalování plánování a vědeckého řízení hos podářství, vysoké hospodárnosti a zhodnocování všech zdrojů atd. V oblasti sociálního, politického, kulturního a duchovního rozvoje socialismu se jeví jako nezbytný ze

jména výzkum vědeckých základů sociální politiky, vývoje sociálně třídní struktury , problematiky formování nové ho, socialistického člověka a socialistického způsobu ži vota , dialektiky národních a internacionálních procesů v socialistické společnosti, cest sbližování socialistických národů, otázek dalšího rozvoje socialistické demokracie a zvyšování společenskopolitické aktivity mas, mnoha pro blémů kulturní politiky , umění a literatury, zejména ve vztahu k výchově mladé generace, analýzy ideových pro 13

cesů v socialistické společnosti a aktivizace našeho zápa

su s revizionismem , antisocialistickými a antikomunistic kými tendencemi i otázek zvyšování účinnosti ideologické práce vůbec atd. K předním společným úkolům patří rov něž výzkum řady problémů v současném světovém revo

lučním procesu, v ekonomickém a politickém vývoji sou časného kapitalismu, v oblasti mezinárodních vztahů a takzvaných globálních problémů současné doby, zejména otázek boje za mír. Velký význam se všeobecně přikládá

výzkumu mnoha otázek dalšího prohlubování vedoucí úlo hy marxisticko-leninských stran při zabezpečování spole čenského rozvoje . Můžeme konstatovat, že naše vědecké záměry kore spondují s tímto obecnějším zaměřením výzkumu, které se

promítne zejména do upravované verze dlouhodobého programu spolupráce socialistických zemí ve společen ských vědách. Tato skutečnost nachází svůj výraz ve stát

ním plánu základního výzkumu společenských věd na léta 1981–1985. Stranická teoretická pracoviště - Ústav mar xismu-leninismu ÚV KSČ, Ústav marxizmu -leninizmu ÚV

KSS, Vysoká škola politická ÚV KSČ a její fakulta v Brati slavě, vědecké ústavy Československé akademie věd

a Slovenské akademie věd, vysokoškolská pracoviště i teoretické ústavy některých dalších resortů – v součas

né době již v rámci státního plánu rozpracovávají řadu aktuálních konkrétních úkolů.

Z hlediska dosavadních výsledků a zkušeností je zřej mé, že se všeobecně vítá vyjasnění základních rozhodu jících směrů výzkumu, které mají dlouhodobý charakter. Avšak ani na sebedelších úkolech nelze pracovat bez při hlédnutí k tomu, co se děje ve světě, v naší společnosti, k jakým změnám tu dochází, co pozitivního či negativního se tu prosazuje. V tomto směru musí naše teoretická fron

ta reagovat aktivněji a pružněji na problémy a požadavky současné praxe. Je důležité, aby se nikde pasívně nečekalo až na dokončení dlouhodobě termínovaných studií, mono grafií či expertiz, ale aby dílčí výsledky výzkumu byly

soustavně konfrontovány s potřebami praxe a případně bezprostředně v ní využity. V poslední době jsme už za znamenali několik případů takového operativního, poho tového přístupu . Při rozpracovávání otázek výstavby rozvinutého socia 14

lismu mají velký význam teoretické konference , sympozia a interní diskuse. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit

důležitost řady těchto akcí konaných po XVI. sjezdu KSČ , zejména takové povahy, jakou byla vědecká konference

v lednu 1982 organizovaná Ústavem marxismu-leninismu ÚV KSČ a redakcí časopisu Nová mysl za mezinárodní účasti k teoretickometodologickým otázkám rozvinutého

socialismu. Pozitivním rysem této konference - stejně ja ko dalších jednání — bylo, že se uskutečňují na interdisci plinárním základě, že se jich zúčastňují teoretici z oblasti IS

politické ekonomie, filozofie, sociologie, vědeckého komu nismu, historie a dalších vědních disciplín ze stranických, akademických, vysokoškolských a dalších institucí, aby společně řešili vážné teoretické a metodologické problé

my a hledali odpovědi na otázky nastolené společenským vývojem.

Interdisciplinární, víceoborový přístup představuje no

vý rys v naší činnosti, vyšší etapu naší teoretické práce, moderní tendenci, která se stále více prosazuje. Tuto sku tečnost postihl jednotný program společenských věd po XV. sjezd KSČ , při jehož realizaci byl založen tento trend

a získány první zkušenosti. Je třeba tuto tendenci nejen vzít na vědomí a proklamovat, ale dále ji rozvíjet a využí vat. A to jak v rámci vnitřní struktury společenských věd, tak i ve spolupráci společenských věd s vědami přírod

ními a technickými. Pro hlubší a komplexnější výzkumy aktuálních otázek společenského rozvoje je to nezbytné. Významným podnětem k rozvinutí interdisciplinárního přístupu ve společenskovědním výzkumu je i organizování tvůrčích diskusí a konzultací s mezinárodní účastí. Jednou

z takových akcí, kterou uskutečnil v březnu 1982 náš

ústav, byla československo-sovětská pracovní diskuse u kulatého stolu na téma Rozvinutý socialismus a zvýšení úrovně vědeckého řízení společenského rozvoje. Také toto

pracovní jednání předních československých a sovětských teoretiků ukázalo přednosti interdisciplinárního přístupu.

V průběhu diskuse došlo k vzájemnému obohacování po znatky a zkušenostmi, k výměně různých názorů a k pře

konávání úzce pojatých přístupů k problémům, ke kom plexnějšímu chápání a vyjasňování metodologických pro blémů. Prokázala se jak náročnost takového přístupu, tak také, a to především, jeho teoretická přínosnost. 15

Zároveň s oceněním těchto pozitivních zkušeností je

třeba ovšem upozornit, že interdisciplinární přístup ne může být uplatňován až na vědeckých shromážděních. Ne má-li představovat pouze jakousi výměnu názorů či šíření poznatků jednotlivých vědeckých disciplín, což je objek tivně nutné pro komplexnější zmocnění se problémů, ale má-li být skutečně komplexním přístupem k jejich zkou mání, pak by měl být cílevědomě zakládán už při projek

tování vědeckovýzkumné práce. A stejně tak je třeba zdů raznit, že konání různých akcí, sympozií, vědeckých kon ferencí atd. byť na interdisciplinárním základě ne -

může být považováno za konečný nebo hlavní cíl vědecké ho bádání. Jde často o akce vyžadující nemálo času, fi

nančních prostředků a organizačního úsilí, a přesto je jich užitečnost může být malá. Naše úsilí musí směřovat - jak to ve skromných počátcích naznačila práce na úko lech Jednotného programu společenských věd po XV.

sjezdu KSČ – k dosažení vysoké poznávací hodnoty vý -

sledků bádání a k jejich využití v praxi tak, aby rozšiřova ly naše znalosti a duchovní bohatství naší společnosti, aby pomáhaly prosazovat společenský pokrok a řešit složité a náročné otázky současné doby. V tom musíme spatřovat hlavní kritéria užitečnosti společenskovědního výzkumu. *

Materiály XXVI . sjezdu KSSS , XVI . sjezdu KSČ i dalších

sjezdů bratrských stran vyzvedávají do popředí úkol dal šího všestranného rozpracovávání koncepce rozvinuté so cialistické společnosti, otázek reálného socialismu a jeho perspektiv. Výzkumy v této oblasti mají velký význam pro střízlivé, realistické promýšlení a koordinování práce na

bezprostředních současných úkolech s dlouhodobými per spektivami rozvoje socialismu a přechodu ke komunistic ké společnosti. Stejně důležitý je i ideologický aspekt této výzkumné práce. Reálný socialismus

tedy socialismus, který se stal skutečností – existující v SSSR v podobě rozvinuté socia listické společnosti, v řadě zemí, mezi něž patří také

Československo , v podobě společnosti budující rozvinutý, zralý socialismus a v dalších zemích , kde je na pořadu dne výstavba základů socialismu, to je největší vymože 16

nost lidské civilizace v současné epoše. Reálný socialis mus je garantem toho, že se prosazuje základní pokroková

tendence v celosvětovém společenském vývoji; v něm je naděje a optimistická varianta budoucího vývoje lidstva. Je třeba i v naší práci plně docenit, že socialismus, kte rý existuje historicky krátkou dobu - teprve přes 60 let

-, vyřešil už mnohé, pro pracujícího člověka a společen ský progres životně důležité otázky, které nebyly schopny vyřešit předchozí společenské řády za celá staletí. A prá vě v tomto historickém kontextu je zřejmé, že socialismus prokazuje stále výrazněji svou hluboce humanistickou podstatu, své přednosti před kapitalismem. Socialistická společnost v Československu je jedním z důkazů z mezinárodního hlediska závažných -

o přednostech socialismu. Celé období výstavby socialis mu a jeho rozvoj v sedmdesátých letech přinesly česko slovenskému lidu takové materiální, sociální a duchovní

vymoženosti, jichž nemohou dosáhnout pracující v pod

mínkách kapitalistického světa, kteří marně bojují za prá vo na práci a odpovídající odměnu za ni, za právo na vzdě lání, sociální zabezpečení ve stáří a nemoci pro všechny příslušníky společnosti bez výjimky , tedy za požadavky, které se staly v naší socialistické společnosti již dávno samozřejmostí. Reálný socialismus stojí ve středu současného ideolo

gického zápasu. Především proti němu stupňují své úsilí buržoazní ideologové, revizionisté a reformisté všech od stínů ; očerňují dosažené výsledky v socialistických ze mich, falzifikují dějiny jejich vývoje, zamlčují podstatu

hlubokých revolučních přeměn provedených ve prospěch pracujícího člověka, nejrůznějšími konstrukcemi se snaží ovlivnit myšlení lidových mas a svést je z cesty sku tečného, na teorii marxismu - leninismu založeného socia

listického vývoje. K tomu jim slouží hlásání různých pseu dosocialistických koncepcí takzvaného demokratického, humánního, národního či regionálního socialismu.

Hluboce a přesvědčivě osvětlit všechny stránky ekono mického, sociálního a duchovního vývoje reálného socia lismu a vyvrátit tyto buržoazní lži a revizionistické kon strukce – to je jedním z nejpřednějších úkolů společen

skovědních pracovníků celého socialistického společen ství. Svůj důležitý podíl k jeho plnění a tím ke zkvalitňo 17

vání ideologické práce musí vnést i českoslovenští histori kové a další teoretikové , zejména rozpracováváním řady závažných problémů vývoje naší společnosti v letech vý stavby a rozvoje socialismu .

Práci na hlubokém a přesvědčivém osvětlování výsled ků reálného socialismu a při ofenzívním šíření poznatků

docílených těmito výzkumy nejrůznějšími formami ideo logického působení je ovšem třeba soustavně spojovat s rozpracováváním prognóz společenského rozvoje, s dal ším rozpracováváním teorie socialismu, zvláště leninské koncepce rozvinuté socialistické společnosti. Tato kon cepce rozvinutého, vyspělého či zralého socialismu, zfor mulovaná na základě kolektivních zkušeností marxistic ko-leninských stran socialistických zemí, a především sjezdy KSSS zobecněné zkušenosti z praxe výstavby socia lismu a komunismu v Sovětském svazu, představující vý

znamný přínos k tvůrčímu rozvoji marxisticko-leninské

teorie, se staly také teoretickým základem pro vypraco vání a konkretizaci dlouhodobé linie výstavby rozvinuté

socialistické společnosti Vv Československu. Z tohoto teoretického základu vycházel také XVI. sjezd

KSČ, když přijal závěr zásadního významu – potvrdil, že základem veškeré politiky strany zůstává generální linie budování rozvinuté socialistické společnosti přijatá XIV. sjezdem a rozpracovaná XV. a XVI. sjezdem KSČ. Sjezdové jednání zdůraznilo, že tato linie, která představuje vědec

ky podložený, komplexní, dlouhodobý marxisticko- lenin ský program politického, hospodářského, sociálního a du

chovního rozvoje naší společnosti, ucelený program vnitř ní a zahraniční politiky , se v praxi potvrzuje jako správ ná a reálná. »Na této politické linii nebylo třeba nic mě nit a v ničem jsme od ní neustoupili. Generální linie

výstavby rozvinuté socialistické společnosti zůstává v plat nosti. Naším bezprostředním úkolem je rozpracovat ji a konkretizovat pro další léta. «1 Z tohoto závěru vycházíme nejen při hodnocení minu lého období, ale i při dalším rozpracovávání otázek dal šího budování rozvinuté socialistické společnosti. Ve svém

komplexu představuje toto úsilí nejen plnění závažného vědeckého, ale zároveň vyhraněně politického úkolu šir

1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981 , s. 25. 18

šího, praktického dopadu. Vždyť dobře víme, že současné mezinárodní napětí a hospodářské těžkosti vyvolávají u některých lidí skepsi, pesimistické nálady a nihilistické postoje.

Je třeba říci, že také v tomto směru byla jednání XXVI. sjezdu KSSS, XVI. sjezdu KSČ i dalších sjezdů bra

trských stran v posledních letech poučná. Sjezdy náročně

a odpovědně, kriticky a sebekriticky hodnotily práci za uplynulá období, poukázaly na řadu nedostatků a těžkos

tí, které zpomalovaly postup vpřed, na úkoly, které neby ly důsledně plněny. Při vší kritické otevřenosti a střízli

vém hodnocení však sjezdové závěry přinesly další důka

zy, že socialismus je na vítězném postupu, že je nejdyna mičtěji se rozvíjející společenskou silou současné epochy. Ukázaly zejména historickou kontinuitu procesu výstavby nové společnosti v celé její složitosti, mnohotvárnosti

i v dlouhodobější perspektivě. Tuto metodu bychom měli plně uplatnit i v přístupu k výzkumu otázek rozvinutého socialismu i při prezentaci jeho výsledků.

Kolektivní závěr komunistických a dělnických stran so cialistických zemí o historicky nutné, zákonité etapě roz voje první fáze komunismu - o rozvinutém socialismu

představuje významný přínos k teorii vědeckého ko munismu. Zkušenosti SSSR a dalších zemí, které nastoupi -

ly cestu výstavby socialismu na různé společenskoekono mické úrovni, ukázaly, že ke konci přechodného období se sice vytvářejí základy socialismu ve všech sférách spole

čenského života, ale tím se ještě nestává socialistická spo lečnost rozvinutou, zralou, vyspělou, ještě se plně nepro

ſevují a nevyužívají všechny její přednosti a možnosti. V každé zemi je proto nutné určité časové období upevňo vání, rozvíjení a vyzrávání zvítězivšího socialismu na jeho vlastní bázi, dovršení jeho budování, vytvoření plné, roz vinuté, zralé, vyspělé socialistické společnosti. Je známo, že etapa budování rozvinutého socialismu ne ní zvláštní fází komunistické formace, ale částí, etapou či

periodou socialistické fáze. Jsou mu vlastní tytéž ekono mické a další společenské zákony, tytéž základní principy

jako socialistické fázi v celku. Přitom v této vyšší etapě výstavby socialismu ekonomické a jiné poznání i vědomě využívané zákony socialismu získávají stále větší prostor pro své působení. Přednosti socialistického způsobu živo 19

ta, především jeho humanistická podstata, se projevují a realizují ve stále plnější míře.

Rozvinutá socialistická společnost – která je cílem této etapy - je charakterizována vysokou zralostí socialismu

v jeho komplexnosti, celostností společenského systému, dokončením přestavby celého souhrnu společenských

vztahů na principech adekvátních této rozvinuté etapě so cialismu. Úspěšné budování rozvinutého socialismu tedy předpokládá zabezpečovat harmonický rozvoj celého spo lečenského organismu tak, aby žádná jeho část, žádné od

větví či složka ekonomické základny a společenské nad stavby nezaostávaly. Opírajíce se o leninskou koncepci rozvinutého socialis mu, jeho výstavby i perspektiv, bratrské strany na svých sjezdech upřesnily a konkretizovaly cesty a termíny pro gramových cílů. Vypracovaly svou strategii a taktiku ne

jen na pětiletku, ale i na delší historické období, v podsta tě na celá osmdesátá léta. Plně to platí i o XVI. sjezdu

KSČ , který rozpracoval generální linii výstavby rozvinu tého socialismu na léta 1981-1985 s plným zřetelem k dlouhodobějším záměrům .

XVI . sjezd KSČ přijal tento závěr: » Dosažené celkové výsledky jsou dobrým základem všestranného rozvoje naší společnosti v osmdesátých letech. Hlavní směry hospodář ského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1981–1985nava zují na dosažené výsledky, berou v úvahu náročnost vnitř ních i vnějších podmínek a v souladu s linií budování roz

vinuté socialistické společnosti vyjadřují základní cíle a cesty k jejich uskutečňování v sedmé pětiletce.«1 Základním cílem politiky strany je udržet a zkvalitňovat hmotnou a kulturní úroveň života lidí a jejich sociální jis toty na základě výsledků, kterých bude dosaženo v hospo dářském rozvoji. Sjezdové jednání podtrhlo , že tento zá kladní cíl měla strana plně na zřeteli při koncipování hlavních směrů hospodářského a sociálního rozvoje na

sedmou pětiletku. »Neplánujeme pro plán, neorganizuje me výrobu pro výrobu, ale vše, co činíme, celé naše úsili o rozvoj socialismu, o rozkvět naší vlasti směřuje ku pro

spěchu pracujících. Blaho člověka je a zůstane největším smyslem našeho snažení. «2 1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981 , s. 360. · Tamtéž , s. 25 . 20

XVI . sjezd KSČ současně upozornil, že stanovené cíle nemohou být založeny jen na našich přáních a že jejich dosažení závisí především na dobré práci, na nejefektiv nějším a nejhospodárnějším využívání všech zdrojů. Upo- ,

zornil i na vývoj mezinárodní situace, na zhoršování vněj ších podmínek výstavby rozvinuté socialistické společnos ti v naší zemi s tím, že zmařit hazardérské plány imperia

lismu bude i dále vyžadovat nesmírné úsilí i nemalé prostředky . O těchto kontextech dalšího rozvoje socialis

mu se bude na našem sympoziu ještě podrobněji hovořit. Už dnes lze říci, že život prokazuje správnost základ

ních přístupů, s nimiž vedení KSČ vypracovávalo dlouho dobou generální linii počátkem sedmdesátých let. Připo

meňme závažnou tezi přijatou XIV . sjezdem KSČ , že »vý stavba a rozvoj socialistické společnosti v jejích třídních, politických, ideologických i ekonomických souvislostech je proces dlouhodobý , v němž je třeba respektovat všech ny jeho stránky «1. Skutečnost, že XIV. sjezd odmítl snahy předbíhat, urychlovat vývoj v rozporu s objektivními mož nostmi a přeskakovat nezbytné etapy, že vymezil a cha

rakterizoval danou etapu vývoje v Československu jako etapu výstavby rozvinuté socialistické společnosti, že ji prezentoval ve spojitosti s výstavbou základů socialismu

právě v dlouhodobém historickém kontextu a že ji spatřo val v komplexnosti pohybu všech stránek společenského

organismu, patří k výrazným rysům tvůrčí marxisticko leninské činnosti stranického vedení po dubnu 1969 . Právě v rámci této problematiky je třeba obrátit znovu pozornost nejen ke známým vlastním, československým zkušenostem z šedesátých let, ale i ke zkušenostem ze

současného krizového vývoje v Polské lidové republice. Je jistě možné se ztotožnit s názorem, že jednou z těžce za placených zkušeností je skutečnost, že vedení Polské

sjednocené dělnické strany a polského státu vystoupilo velmi subjektivisticky, nekriticky a zjednodušeně s tezí, že nástup do etapy rozvinuté socialistické společnosti je možný i v podmínkách, kdy ještě nebyly vyřešeny hlavní úkoly přechodného období od kapitalismu k socialismu, že tyto úkoly je možné plnit na pochodu s řešením úkolů

vyšší etapy výstavby komunistické společenskoekonomic 1 XIV. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1971 , s. 51 . 21

ké formace. Bylo zcela podceněno a jaksi opomenuto, že to je období nesmiři přechodné období v každé zemi

telného, antagonistického boje mezi odumírajícím kapita lismem a rodícím se socialismem, že všechny revoluční

přeměny se v něm uskutečňují v podmínkách úporného odporu kapitalistických elementů, jenž má samozřejmě nejrůznější formy a proti nimž je třeba vést nekompro misní, třídně vyhraněný boj .

Teoretické zobecnění historických zkušenostíz výstavby a rozvoje nové společnosti, z jejích jednotlivých etap, po stižení specifických rysů té či oné etapy i jejich vzájemné kontinuity a vědecké zpracování etapizace ve vývoji spo lečenskoekonomické formace komunismu – to jsou důle

žité úkoly, jejichž realizace má značný význam pro politi ku, pro stanovení správné strategie a taktiky. Konkrétně o těchto problémech budeme zde ještě hovořit, zejména ve

světle nejnovějších výzkumů sovětských teoretiků. Mám na mysli otázky, které tvoří jádro Leninových úvah o an tagonismech a rozporech; jde zejména o správné chápání jeho teze, že za socialismu antagonismus mizí, ale rozpory

zůstávají. V řadě rovin společenskovědního bádání bylo potvrzeno , že Lenin, jenž hovořil o mizení antagonismů, měl na mysli socialismus, který se již zcela upeynil, ce listvý socialismus, jak ve své době nazýval vlastně společ nost rozvinutého socialismu. A při stanovení strategie

a taktiky je proto třeba docenit, že kromě Sovětského sva zu v žádné jiné zemi nebyla ještě vybudována rozvinutá

socialistická společnost, že i v Československu se na cházíme teprve v procesu výstavby takové společnosti.

Tím spíše je třeba upevňovat a rozvíjet všechny základní principy socialismu.

Důležité je vznikající problémy včas rozpoznat a řešit,

aby se nehromadily a nevedly k nežádoucím sociálním je vům a krizovým situacím nebo dokonce k deformacím .

V opačném případě se za určitých okolností – při závaž

ných a dlouhodobých nedostatcích v organizaci společen ské a kulturní výstavby, v řízení společenských záležitostí - mohou neantagonistické rozpory změnit v antagonis

tické. Takovou možnost až do vybudování rozvinutého so cialismu zřejmě nelze vyloučit. Jak jednoznačně ukázaly polské události, aktivizace kontrarevoluce v socialistické zemi je možná jen tehdy a tam, » kde k podvratné činnosti 22

imperialismu přistupují chyby a omyly ve vnitřní politi ce «l socialistického státu.

V této souvislosti vystupují do popředí stále vyšší náro ky i na poznávací činnost revolučních avantgard – mar xisticko - leninských stran socialistických zemí – na vě -

.

decké zkoumání všech stránek a tendencí socialistické

společnosti, na vědecké zobecnění historických zkušenos tí jak z úspěchů, tak z překonávání komplikací a nedo statků, a to zvláště těch , které se opakují. Marxisticko-leninské učení nikdy nepojímalo socialis

tickou společnost jako plně zakončenou, strnule dovrše nou , jako společnost prostou rozporů, těžkostí a nedostat ků. Klasikové marxismu -leninismu nejednou zdůrazňovali, že socialismus není jednou provždy daná věc , ale že má

dynamický charakter, že ve svém rozvoji produkuje zcela nové jevy a prochází nezbytnými změnami. Ve smyslu historické předurčenosti je vítězství spole čenského pokroku, vítězství socialismu a komunismu

zákonité. Avšak proces jeho prosazování v jednotlivých zemích i v socialistickém společenství jako celku není přímočarý. Je rozporný, obsahuje v sobě vzestupy i odlivy

revoluční vlny, úspěchy i vznik nových problémů i nejrůz nějších komplikací, vedle vzestupného vývoje není vylou

čena ani možnost zpomalování, stagnace či dočasného za stavení revolučního procesu. Progresívní vývoj socialis tické společnosti stejně jako vývoj každého společen

ského organismu — nemůže probíhat bez neustálého vzni ku, řešení a překonávání rozporů, které, i když v sobě nutně zahrnují prvek negace, nepředstavují jen rušivý moment, ale i pozitivní funkci stimulu dalšího postupu.

Zdůrazňujeme- li při zamýšlení se nad úkoly teoretic kého rozpracování aktuálních otázek výstavby rozvinu tého socialismu úlohu rozporů jako vnitřního zdroje

každého pohybu, pak si plně uvědomujeme, že ve spole čenském systému socialismu mají odlišnou podobu a cha rakter než za kapitalismu. To je tomuto shromáždění dob

ře známo. Jde nyní o to, aby byla cílevědoměji než dosud zkoumána problematika rozporů v současné etapě spole čenského rozvoje Československa v jeho mezinárodních souvislostech .

* XXVI. sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982, s. 19. 23

Při řešení rozporů, ať jsou už jejich původ a povaha ja kékoli, má vzrůstající význam vědecké poznávání jejich příčin, podstaty souvislostí a východisek. Naše teoretická fronta se nemůže spokojit s tím , že rozpory bude jen doda tečně registrovat, analyzovat a posuzovat. Musíme dosáh nout toho, abychom je dokázali i předvídat, respektive od halovat v jejich zárodcích, v jejich vzniku - a jejich včas -

ným rozpoznáním a rozborem dali návod k jednání k je jich včasnému, správnému řešení a tím i k jejich zániku. Některé rozpory za socialismu vyplývají z určitých zvláštností a historických podmínek jednotlivých socialis

tických zemí; mohou být způsobeny přežitky náboženské ideologie, nacionalismu, buržoazních a maloburžoazních

tradic. Jsou ovšem i rozpory obecnější povahy, které pra mení ze vzniku nových problémů a disproporcí v procesu

společenského rozvoje, z nezbytných kontaktů s kapitalis tickým světem, z vlivu světového imperialismu i z volun tarismu a subjektivismu v řídící činnosti. Již V. I. Lenin

zdůrazňoval, že »život se vyvíjí v protikladech, a živé protiklady jsou mnohem bohatší, rozmanitější, obsažnější,

než se lidskému rozumu na první pohled zdá«1. Vnitřní rozpory v socialistické společnosti mohou vzni kat i v důsledku rychlých změn ve struktuře národního

hospodářství, společenského života i kultury. A naopak mohou vznikat i z toho, nedokážeme-li ve struktuře eko

nomiky, v úrovni řízení, v organizaci i zaměření výroby, v orientaci řízení všech oblastí i formách a metodách vý zkumu včas vyvodit závěry z objektivních světových tren

dů ; v našich podmínkách závěry odpovídající podmínkám budování rozvinutého, zralého socialismu. Vedle přiroze .

ných objektivních potíží, které provázejí rozvoj nového společenského zřízení, není tedy žádná socialistická země

ani světový socialismus jako celek, představující historic ky mladý organismus, uchráněn před různými přehmaty a chybami. Svou roli tu hraje zanedbávání obecně plat ných leninských principů výstavby socialismu, přeceňo vání národních a historických zvláštností jednotlivých ze

mí, nedůslednost v čerpání ze zkušeností KSSS a dalších bratrských stran, opoždování poznávacího procesu nebo

podceňování teorie . 1 V. I. Lenin : Spisy, sv . 34. Praha 1955, s. 390. 24

Důsledně pokračovat ve výstavbě rozvinuté socialistické společnosti a realizovat přednosti socialismu při naplňo vání linie XVI. sjezdu KSČ tedy předpokládá využít i mar xisticko -leninského učení o rozporech, vidět složitost a rozpornost současného vývoje a zároveň v praxi překo návat ty nedostatky a jevy, které jsou socialismu cizí a parazitují na něm. Zkušenosti zZ šedesátých let nám daly dostatek poučení, že nerozvíjí-li strana dostatečně ener

gicky a důsledně svůj postup v boji za řešení nazrálých problémů, proti nedostatkům a parazitujícím jevům, je to voda na mlýn nepřátelským silám. Tyto síly zveličují ne

dostatky a nabízejí taková jejich řešení, která s marxis mem -leninismem nemají nic společného. Zápas za zvládnutí úkolů dalšího rozvoje socialismu v nových, náročnějších podmínkách předpokládá rozvíjet také důsledný boj proti různým projevům maloměšťáctví, proti spotřebitelským přístupům k životu a práci, proti korupci, spekulantství a egoismu. K tomu v neposlední

řadě patří i nekompromisní boj proti oportunismu jak ve vztahu k těmto jevům, tak ve společenské praxi vůbec. Podmínkou úspěšnosti zápasu proti jevům cizím socia

lismu je poznání jejich skutečných příčin a stanovení cest i nástrojů k jejich účinnému odstraňování a zorganizování zápasu proti nim. Poznávání těchto příčin spolu s alterna cí návrhů na jejich překonávání je dnes aktuálním úko lem řady společenskovědních disciplín . Zkušenosti ukazují, že ve vědomí a jím ovlivněném jed

nání některých příslušníků socialistické společnosti ještě dlouho po likvidaci kapitalismu přetrvávají prvky staré

morálky a ideologie. Působí zde také vliv ideologické di verze prováděné západními antikomunistickými centrála mi, jež se snaží ovlivnit vývoj vědomí zvláště té generace, která osobně nepoznala kapitalistické vykořisťování,

hrůzy druhé světové války ani třídní boj o poválečný cha rakter Československa v období let 1944-1948. Tyto cen

trály líčí život ve vyspělých kapitalistických zemích v těch

nejrůžovějších barvách a snaží se získat příslušníky mladé generace pro takzvaný západní způsob života . Víme ovšem, že i za socialismu existují jak sociální, tak

ještě i určité materiální předpoklady pro přetrvávání sta

ré psychologie a morálky u některých příslušníků společ nosti. Tyto materiální předpoklady nejsou dány podstatou 25

socialistického způsobu výroby, ale prozatímní nedosta tečnou rozvinutostí některých jeho stránek, a to jak v oblasti výrobních sil, tak i společenských vztahů . Nesmíme ani při posuzování těchto jevů zapomínat na to, že se nacházíme v nižší fázi komunistické společensko ekonomické formace, v socialismu, který ještě není rozvi nutým, zralým, celistvým socialismem, a »máme tu co dělat« podle předpovědi K. Marxe - »ne s takovou ko munistickou společností, která se vyvinula na svém vlast nín základě, nýbrž naopak s takovou, která právě vychází z kapitalistické společnosti , která tedy v každém ohledu, ekonomicky , mravně, duchovně má ještě na sobě mateřská

znaménka staré společnosti, z jejíhož lůna vychází«l. Rostoucí zralost socialismu v jeho komplexnosti, syste

matické odstraňování disproporcí a slabých míst, na nichž právě maloměšťáctví, egoismus, oportunismus a další so

cialismu cizí jevy parazitují, vytvářejí základní podmínky pro jejich odstraňování ze života naší společnosti. V tomto procesu má mimořádný význam i ideově vý

chovná práce strany a všech složek politického systému. Jestliže materiálním základem jednoty společnosti za so cialismu je její výrobní způsob, pak ideovým předpokla dem této jednoty je hluboké pochopení a ztotožnění se nejširších mas s učením marxismu - leninismu. Zde tedy

vystupuje neobyčejně výrazně do popředí nutnost zkvalit ňovat obsah, všechny formy i metody ideově výchovné a politickoorganizátorské práce s cílem vytvářet morální a

ideově politickou jednotu naší socialistické společnosti. Při rozpracovávání aktuálních otázek výstavby rozvinu té socialistické společnosti má v činnosti komunistických

stran velký význam správné pochopení vzájemného vzta hu obecných zákonitostí a národních zvláštností v duchu

jejich dialektiky. Vycházíme z toho, že rozhodující pod mínkou pro zabezpečení přechodu od kapitalismu k socia lismu a výstavby rozvinuté socialistické společnosti je

uplatňování obecných zákonitostí budování a rozvoje so cialismu v konkrétně historických podmínkách jednotli vých zemí. Uplatňování těchto obecných zákonitostí, určujících základní směry, cesty a prostředky budování nové společnosti, vyplývá z objektivního historického fak 1 K. Marx, B. Engels : Spisy, sv . 19. Praha 1966, s. 48 . 26

tu, že přechod od kapitalismu k socialismu ve všech ze mích je vnitřně jednotným revolučním procesem. Také tato problematika je pro naši teoretickou frontu

velmi aktuální nejen v souvislosti s dalším rozpracovává ním teorie socialismu, ale i se zpracováním zásadních sta novisek k problémům , které jsou v současném mezinárod

ním komunistickém a dělnickém hnutí. Dobře víme, že pokusy některých politických sil, jako například vedení

Italské komunistické strany, popírat objektivní platnost obecných zákonitostí jsou v rozporu s vědou, s historic kými zkušenostmi. Dějiny poznaly už celou řadu konkrét

ních příkladů, kdy aplikace těchto obecných zákonitostí a marxisticko -leninských principů vedla ke svržení buržo

azního panství, k nastolení moci dělnické třídy a pracu jícího lidu a k vybudování socialistické společnosti – ať s těmi či oněmi nedostatky. Nepoznaly však dosud případ,

že by takových výsledků bylo dosaženo cestou ignorování obecných zákonitostí.

Obecné zákonitosti se ovšem projevují specificky v kon krétních podmínkách každé jednotlivé země, neboť tyto země mají nestejnou úroveň ekonomického a kulturního rozvoje, různé historické a národní zvláštnosti, tradice,

existuje zde různý poměr třídních sil v období uskutečňo vání revolučních přeměn a nástupu k budování socialismu.

Různost konkrétních podmínek se proto odráží ve speci- . fických, zvláštních, konkrétních formách a metodách,

tempu a intenzitě socialistických změn. Z těchto důvodů je nepřípustné nedbat nejen obecných

zákonitostí, ale i specifických podmínek a zvláštností so 7

cialistických změn v jednotlivých zemích. V. I. Lenin ve svém známém poselství kavkazským komunistům připo

mínal, že ruský proletariát provedl » první průlom do svě tového kapitalismu. Průlom je proveden. « Před dalšími

národy stojí nyní úkol »umět opatrněji a systematičtěji tvořit nové a přitom využívatmezinárodní situace ... « Jde o to, píše Lenin, »nekopírovat naši taktiku, nýbrž samo statně zkoumat příčiny její svéráznosti, její podmínky a výsledky, uplatňovat ve své zemi nikoli mrtvou literu, ný

brž ducha , smysl a poučení ze zkušeností«1 ruské revo luce .

1 V. I. Lenin : Spisy, sv. 32. Praha 1955, s. 329-330. 27

O to jde i dnes : osvojovat si leninské umění, tvořivým způsobem aplikovat obecné principy na konkrétně histo rické podmínky své země, analyzovat stav a trendy spo

lečenského vývoje, aktivně a s předstihem

reagovat na

zvláštnosti daných mezinárodních i vnitřních podmínek a v tomto směru teoreticky rozpracovat aktuální otázky dalšího budování rozvinuté socialistické společnosti V ČSSR . A v tom má náš výzkum ještě před sebou dale kosáhlé, vysoce odpovědné a náročné úkoly .

Hlavní předpoklady pro dosažení sociálních a dalších

cílů spojených s realizací generální linie budování rozvi nuté socialistické společnosti se vytvářejí v ekonomice. Jistě ne náhodou bylo na setkání vedoucích představitelů KSČ s delegací KSSS na XVI. sjezdu řečeno generálním tajemníkem ÚV KSSS soudruhem L. I. Brežněvem, že »pro nás pro všechny je hlavní fronta ekonomická . A zde se

všechno soustřeďuje na nutnost pozvednout efektivnost výroby, zvýšit úroveň řídící práce a naučit se lépe hospo

dařit. Můžeme říci, že je to společný závěr našich sjezdů.«1

Základní strategická linie hospodářského a sociálního rozvoje byla XVI . sjezdem Komunistické strany Českoslo

venska stanovena v plné jednotě se závěry XXVI. sjezdu

KSSS. Ve zprávě přednesené generálním tajemníkem ústředního výboru KSČ soudruhem Gustávem Husákem byly hlavní směry a úkoly této linie charakterizovány ve vztahu k důležitému požadavku, aby společenská výroba

ještě důsledněji a efektivněji zabezpečovala další vše stranný rozvoj socialistické společnosti. Linie XVI . sjezdu KSČ na intenzifikaci, na zvyšování efektivnosti , hospodárnosti a kvality veškeré práce není linií novou byla ve své podstatě jako dlouhodobá

orientace vytyčena již XIV. sjezdem KSČ. Novým rysem současnosti je ovšem stupeň naléhavosti takové orientace,

nutnost prosadit zásadní obrat při jejím zabezpečování, XVI. sjezd KSČ upozornil při hodnocení šesté pětiletky na vážné skutečnosti a problémy , které v hospodářské 1 Rudé právo 10. dubna 1981. 28

oblasti vystoupily ostře do popředí. »Realizace šesté pěti letky probíhala ve velmi obtížných a složitých podmín kách. Bylo to období, jež před nás postavilo takové pře kážky a problémy, na které , jak se ukázalo , naše ekono

mika nebyla připravena. Rychleji pokračoval růst cen do vážených surovin , energie, materiálů a potravin. Zostřila se diskriminace vůči ČSSR z kapitalistického světa a kon kurence na světových trzích. To mělo přirozeně svůj ne gativní vliv na plnění našeho hospodářského a sociálního programu .

Jednou z hlavních příčin toho, že jsme nedosáhli všech stanovených cílů, je skutečnost, že přes určitý pokrok se nepodařilo prosadit požadovaný obrat k realizaci dlouho

dobé strategické linie směřující ke zvyšování efektivnosti výroby, hospodárnosti a kvality veškeré práce, k zefektiv nění a zreálnění investiční výstavby, k uplatňování vědy a výzkumu v praxi. Dosáhnout tohoto obratu, to je úkol , který před námi stojí s veškerou naléhavostí. Je to také základní předpoklad zabezpečení vysoké životní úrovně lidu . « 1

O něco více než s ročním odstupem od XVI . sjezdu je

zřejmé, že zatím takovýto obrat – přes některá dílčí po zitiva – stále ještě prosazen nebyl. Vývoj v roce 1981 se

odchýlil od plánovaných předpokladů, a to v důsledku vnitřních i vnějších, subjektivních i objektivních vlivů. Rovněž pro letošní rok se předpokládá zpomalený hospo dářský rozvoj. Výsledky roku 1981 a plán na rok 1982 znamenají nižší tempo rozvoje národního hospodářství, než předpokládaly sjezdové direktivy. Teprve od roku

1983 má dynamika ekonomiky dosáhnout tempa přibližu jícího se direktivě XVI . sjezdu. Pozitivem je, že záměry hospodářského rozvoje vychá zejí z vlastních sil, bez použití zahraničních zdrojů , a to přesto , že náklady na paliva, energii, suroviny a materiály rostou a dále porostou. Zároveň je třeba vidět, že strate gický záměr obnovy vnější hospodářské rovnováhy a sní

žení úvěrové závislosti odčerpává přírůstek národního dů chodu. Zdroje pro vnitřní užití budou v roce 1985 nižší než v roce 1980 a tato skutečnost si při současném úsilí o udr

žení životní úrovně vynucuje podstatně snížit investice. 1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981, s. 20. 29

I tak půjde ovšem — v optimálním případě pouze o za chování osobní spotřeby na obyvatele ; určité politickoso ciální riziko je ovšem v tom , že dlouhodobější stagnace IC

osobní spotřehy bývá společensky pociťována — ve vztahu k dynamice potřeb - jako jejich nižší uspokojování. Náš hospodářský vývoj a možnosti životní úrovně nezů stávají samozřejmě nedotčeny snahou imperialismu pro

sazovat politiku konfrontace. Jde o globální koordinova nou politiku, kdy zvyšování zbrojních výdajů, vysoká úro ková míra a brzdění spolupráce se socialistickými zeměmi působí sice negativně i na kapitalistickou ekonomiku, ale

mají především poškodit socialistické země. Na tuto dis kriminační politiku imperialismu musíme ovšem aktivněji reagovat.

Věci se ovšem někdy stavějí tak, že se všechny hlavní problémy spatřují jen ve vnějších faktorech, že by naše ekonomika dobře prosperovala, kdyby nebylo různých vnějších , tedy objektivních vlivů. To je samozřejmě ne

správný, nevědecký přístup, který zcela opomíjí dialekti ku současného vývoje i úlohu subjektivního činitele . Nechceme zde tento problém široce rozvádět, ale soudím , že je třeba prostě i v řídící práci všude vyvodit závěry z ekonomických a politických trendů ve světě , z takových skutečností, že vědeckotechnická revoluce není ani ná

hodným procesem, ani neprobíhá izolovaně na bázi ná rodních ekonomik, že také integrační procesy nejsou

» uměle vykonstruovány« , ale objektivně vyplývají ze zá konitostí světového hospodářského vývoje, z prohlubující se mezinárodní dělby práce.

I z pouhého nastínění těchto problémů je zřejmé, že léta 1981–1985 a osmdesátá léta vůbec budou patřit k nejslo

žitějším ve vývoji socialistického Československa. Úspěš

né zvládnutí situace vyžaduje plně rozvinout intenzifikaci národního hospodářství, rozhodně a urychleně uskutečnit přechod od převážně extenzívního růstu k intenzívnímu ekonomickému rozvoji. Základem takového obratu – jak upozornil XVI. sjezd KSČ – je vědeckotechnický rozvoj, efektivní strukturální změny, racionální využívání výrob

ního potenciálu, vysoká hospodárnost a zhodnocování všech zdrojů, zdokonalování řízení, široký rozvoj iniciati vy pracujících, hlubší zapojování našeho hospodářství do socialistické ekonomické integrace a mezinárodní dělby 30

práce. Nejnáročnější úkoly spočívají především v zajištění vyššího zhodnocování a racionálnějšího využívání dostup ných zdrojů paliv a energií a ostatních surovin a mate riálů.

Bylo už mnohokrát řečeno, že určujícím činitelem in tenzifikace je vědeckotechnický pokrok. V řadě mono grafií, studií i dalších vědeckých prací bylo už dokázáno,

že právě vědeckotechnický pokrok vytváří předpoklady pro takový ekonomický rozvoj, kdy dochází k výrazným úsporám živé práce i k relativnímu poklesu výrobní spo třeby, tj. spotřeby základních výrobních fondů, surovin a energie na jednotku produkce. Jde o naplňování Marxovy vědecké předpovědi, že produkce bude postupně záviset ani ne tak na rozsahu použitého fixního kapitálu a množ ství pracovních sil jako na vydatnosti a síle výrobních komponentů uváděných do pohybu, tj . v podstatě na stavu a aplikaci vědy jako všeobecné produktivní síly společ nosti. Spojení dělnické třídy a všech pracujících s pokro kem vědy a techniky je dnes hlavním faktorem ovlivňu

jícím sociálně ekonomický vývoj naší společnosti a v tomto smyslu je také životní nezbytností, kategorickou podmínkou dosažení cílů spojených s budováním rozvi

nuté socialistické společnosti v Československu. To je vy jádřeno zásadní tezí XVI. sjezdu KSČ, že » uskutečňování vědeckotechnického rozvoje je vpravdě revoluční úkol ce lé naší společnosti«1 .

V minulém období byly pro účinnější vliv vědeckotech nického rozvoje na hospodářský růst vytvořeny některé

předpoklady a bylo dosaženo i některých dílčích dobrých výsledků. Vcelku jsou však tempo i rozsah využívání po

znatků vědy a techniky stále nedostatečné. Neodpovídají -

jak bylo konstatováno na XVI . sjezdu KSC – ani potře

bám, ani možnostem, a už vůbec neodpovídají trvale ros toucímu vědeckotechnickému pokroku v jiných průmyslo

vě vyspělých zemích. V tom je i jádro našich mnohých současných hospodářských problémů, příčina toho, že eko nomický růst je stále ještě příliš těsně vázán na zdroje paliv a energie, surovin a materiálů, základních fondů a pracovních sil, i příčina nízké konkurenční schopnosti československých výrobků na světových trzích. 1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981, s. 26. 31

O těchto problémech se bude na našem sympoziu hovo řit ještě podrobněji. Chci nicméně alespoň poukázat na to, že přes všechno, co bylo už o významu vědeckotechnické ho pokroku řečeno, postrádá zatím řízení ekonomických

procesů taková opatření, která by v praxi působila dosta tečně komplexně a účinně k prosazování vědeckotechnic kého rozvoje. XVI . sjezd KSČ sice zdůraznil, že vědecko technický rozvoj by se měl stát osou národohospodář ských plánů; zatím však nic nenasvědčuje, že by k tomu

skutečně už začínalo docházet. Opatření, která jsou přijí mána, působí zřejmě jen jako dílčí řešení při dalším pře

trvávání řady problémů a nedostatků. I zde, a především zde platí, že správnost těch či oněch zásad, a samozřejmě i jejich teoretického základu, může být oceňována jen na základě výsledků fungování výroby, výsledků ve zvyšová

ní efektivnosti a dosahování sociálně ekonomických cílů. Důležitá úloha zde připadá ekonomické teorii. Ta by měla ukázat, v čem jsou hlavní příčiny toho, že přes dlou holeté úsilí stranických i státních orgánů nehraje vědec

kotechnický rozvoj v naší ekonomice stále tu roli, která mu objektivně přísluší. Vše ukazuje, že je třeba přistoupit i k výraznějším zásahům do soustavy plánování a řízení

vědeckotechnického rozvoje i do organizace vědeckový zkumné základny . Vzhledem k tomu, že vědeckotechnický rozvoj je integrální součástí ( a měl by být osou ) rozvoje

národního hospodářství, nebude možno tyto změny ome zit pouze na samotnou oblast vědeckotechnického rozvoje, ale bude třeba je řešit v širších souvislostech.

XVI . sjezd KSČ v tomto směru uložil »posoudit dosa vadní způsob řízení vědy a techniky. Vypracovat takový

systém, který zabezpečí jednotnou celostátní vědní a vě deckotechnickou politiku, povede k potřebám prohloubení

sepětí vědy a výroby, pozvedne na vyšší úroveň naši vě deckou základnu. «1 Na tomto úkolu se za spoluúčasti na ší teoretické fronty pracuje a výsledky mají být ve druhé

polovině roku 1982 projednány ve vrcholných stranických a státních orgánech.

Důležitou součástí hospodářské politiky strany schvá lené XVI . sjezdem KSČ je realizace strukturálních změn ve prospěch oborů a výrob, které jsou nositeli technického

1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981, s . 47. 32

pokroku, při současném omezování neefektivní a neper spektivní výroby. Zdá se, že naše ekonomika se v tomto směru jen velmi pomalu připravuje, že se velmi pomalu prosazuje přechod k výrobě méně náročné na surovinové a energetické zdroje, ale o to náročnější na vysoce kva lifikovanou práci. Je nutno hledat účinnější způsoby, jak

působit na výrobce, aby pružněji realizovali progresívní strukturální změny.

Mnohé rozbory ukazují, že zůstávají dlužny i centrální hospodářské orgány, především pokud jde o inovace vyš šího řádu (mikroprocesorová technika, průmyslové ro boty, biologický průmysl a další velké výsledky vědec kotechnické revoluce ) . Bude nutné, aby teorie dala ně která vhodná doporučení i v tomto směru. Vycházíme při tom z toho, že upevňování nezbytného centrálního řízení

nemůže znamenat byrokratismus, ale především zkvalit ňování rozhodovacích procesů v centru tak, aby byly v maximální míře zbaveny subjektivismu a nahodilostí, aby byl rozhodněji překonáván resortismus, aby se pra

covalo na základě dlouhodobější, vědecky podložené perspektivy, aby se včas a racionálně řešily vznikající

problémy. Pokud věcná, plánovaná rozhodnutí nezakládají v dostatečném časovém předstihu efektivní směr vývoje

ekonomiky, stěží lze očekávat, že problémy z tohoto ply noucí budou dodatečně překonány v podnikové hospo dářské sféře .

V podmínkách rychlých technických změn a nových přínosů vědy a s tím souvisejících strukturálních změn se stává imperativem doby spojení pětiletých plánů s dlou hodobým plánováním a prognózováním . Bez tohoto spo jení vytvářejí pětiletky budoucí strukturu národního hos podářství bez možnosti dostatečného ověření správnosti prosazovaných tendencí. Proto bylo plánovacím orgánům XVI . sjezdem KSČ uloženo » posílit perspektivnost plá

nování a připravit dlouhodobý výhled naší ekonomiky« a z nich » vycházet při rozpracování pětiletých plánů, kte ré považujeme za hlavní nástroj realizace hospodářské

a sociální politiky KSČ« .1 To vyžaduje soustředit pozor nost teorie a praxe na prognostické a plánovací práce s dlouhodobým výhledem, zahrnující předvídání hlavních 1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981 , s. 35. 33

směrů vědeckotechnického rozvoje, prognózy sociálně ekonomického charakteru, jakož i dlouhodobé komplexní programy a rozvojové koncepce hlavních odvětví a oborů národního hospodářství.

Nezastupitelným zdrojem intenzifikace je socialistická ekonomická integrace. Vztah mezi socialistickou ekono

mickou integrací a procesem intenzifikace je určován náročnými požadavky kvalitativního rozvoje materiálně technické základny socialismu. Optimální úroveň koncen trace a specializace výroby a světová úroveň vědy a tech

niky nemohou být efektivně zabezpečeny jinak než na základě internacionálního zespolečenštění výroby i práce a Československo ani ostatní socialistické země nemohou

řešit optimálně žádný hospodářský problém bez využití

možností, které dávají prohlubující se integrační procesy. Na XXVI . sjezdu KSSS soudruh L. I. Brežněv vyzvedl nutnost toho, »aby se příští dvě pětiletky staly obdo bím intenzívní výrobní a vědeckotechnické kooperace so cialistických zemí«1. S touto základní orientací se XVI.

sjezd KSČ plně ztotožnil. Proto se také s plnou rozhodnos tí postavil za to, aby koordinace plánů byla provázena koordinací celé hospodářské politiky a byly řešeny takové otázky, které se dostávají na pořad dne, jako je sbližová ní struktur hospodářských mechanismů, další rozvíjení přímých styků mezi ministerstvy , sdruženími a podniky, které se účastní kooperace, vytváření společných firem i využívání jiných forem spojování našeho úsilí a zdrojů. Jedním z rozhodujících úkolů uložených XVI . sjezdem

KSC je rozpracovat – jako součást prací na dlouhodobém výhledu – hlavní směry účasti Československa v rozvoji socialistické ekonomické integrace se zřetelem k nalé havým změnám struktury československé ekonomiky. Jistě mohu říci, že českoslovenští teoretikové se budou rádi podílet na plnění tohoto závažného úkolu. Chceme tu zároveň upozornit, že v sovětské ekonomické teorii za

číná postupně krystalizovat i stanovisko zdůrazňující možnost a potřebu formovat internacionální model struk tury ekonomik zemí RVHP, který by mohl sloužit jako předobraz zkoordinovaného mezistátního národohospo dářského komplexu. 1 XXVI. sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982, s. 18. 34

Naplňování a rozvíjení požadavků socialistické ekono mické integrace je o to významnější, že v současném slo

žitém období uplatňují některé kapitalistické státy vůči socialistickým zemím včetně Československa diskrimi

nační politiku. Již v minulosti však socialistické země právě na základě těsné hospodářské spolupráce v rámci socialistického společenství, a především se Sovětským svazem, diskriminační překážky na cestě svého ekono mického rozvoje překonaly.

Významnou podmínkou intenzifikace ekonomiky je zdokonalování ekonomického mechanismu, přizpůsobová ní soustavy plánovitého řízení požadavkům a principům intenzívního hospodářského růstu . Dosud nebylo prove .

deno hluboké, komplexní vyhodnocení, jak Soubor opa tření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení působí, zda splňuje očekávané efekty. Mnohé však nasvědčuje tomu, že přijatá opatření se zatím neprojevila – přes ně

které pozitivní jevy - dost výrazně. Řada poznatků a zkušeností napovídá , že někteří odpovědní pracovníci při stupují k novým úkolům ze starých, uvyklých pozic, že nedokázali nové zásady řádně osvětlit, komplexně roz pracovat a uplatnit je k výraznějšímu zvyšování efek tivnosti. Současně se znovu potvrzuje prozíravost stano viska naší strany, v němž zdůraznila, že Soubor opatření není uzavřeným dokumentem, že jde teprve o počátek

dlouhodobějšího programu cílevědomé přestavby řídícího mechanismu. Soustava plánovitého řízení vyžaduje obo hacení o další zkušenosti a poznání stranických, státních a hospodářských orgánů a své podněty zde musí aktivněji

přinášet i ekonomická teorie. To se týká jak již zmíněné problematiky vědeckotechnického rozvoje, tak i otázek dalších , jako je například problematika optimální syntézy naturálně věcných a hodnotových kritérií, užšího sepětí hodnoty a užitné hodnoty, zvládnutí vztahů mezi růstem efektivnosti, vývojem hodnoty a cen, některých problémů v systému hmotné zainteresovanosti, v řízení souladu mezi mírou práce a mírou spotřeby apod. V této souvislosti je nutno připomenout významnou úlo hu ekonomického výzkumu v širším záběru. Současné vý robní vztahy v naší společnosti v podstatě odpovídají

existujícím výrobním silám. Je ovšem nutno mít na zřeteli, že výrobní vztahy se neomezují na formy vlastnictví a 35

že nejdynamičtější součástí socialistických výrobních vztahů jsou vztahy bezprostředně spojené s organizací společenské výroby, formami a metodami socialistického

hospodaření. Právě zde se již pociťuje zaostávání někte rých stránek výrobních vztahů, především forem plánovi tého řízení, rozdělování, kontroly i dalších. Proto strana oprávněně od ekonomického výzkumu požaduje, aby smě leji a hlouběji rozpracovával cesty zdokonalování výrob

ních vztahů, zejména celého řízení, plánování, rozdělování a kontroly, a aby účinněji přispíval k urychlení tempa vědeckotechnického a sociálně ekonomického pokroku v naší společnosti . Ekonomická věda se musí také váž .

ně zamyslet nad některými metodologickými přístupy k otázkám strukturálního řízení československé ekono

miky a nad vytvořením nových ekonomických faktorů a stimulů, které by byly schopny radikálněji působit na co nejúčinnější využívání výrobních fondů, materiálových

zdrojů, na vysokou organizaci práce a výroby. Nejde jen o to, aby teorie odhalovala a charakterizovala ekonomické zákony a jejich vztahy, ale aby odvážněji a na vysoké

úrovni zkoumala i formy a metody využívání těchto zá konů ve společenské praxi. To je předpokladem přetvá řející role ekonomické teorie a toho jak to zdůraznil XXVI . sjezd KSSS –, aby věda neustále burcovala z klidu

a ukazovala, kde se projevuje stagnace a kde současný stupeň poznání umožňuje rychleji a úspěšněji postupovat vpřed, aby se více přibližovala potřebám praxe a razila jí cestu.

Jestliže zdůrazňujeme úkol intenzifikace jako jedině možného způsobu dalšího růstu efektivnosti českosloven ské ekonomiky, pak nelze přehlížet ani souvislost inten zifikace s mnohými z těch problémů, pro které se vžilo označení globální; především s takovými, jako jsou ros

toucí deficit v klasických energetických zdrojích, vyčer panost řady druhů minerálních surovin, obtíže se zabez pečováním potravin, deficit ve zdrojích pitné vody a úrod né půdy a v neposlední řadě znečišťování a devastace přírodního a životního prostředí atd. Překonávání těchto problémů, s nimiž se dnes v té či oné míře střetává prakticky celý svět, se z hlediska na šich vnitřních podmínek, z hlediska výstavby rozvinuté

socialistické společnosti koncentruje právě do požadavku 36

intenzifikace, do požadavku plného využití vědeckotech nické revoluce a odpovídajících kvalitativních změn ve výrobě. Zdokonalování a uplatňování nové technologie a nových materiálů, přechod na nové energetické zdroje spolu s vyšším využitím klasických druhů energie, za

vádění bezodpadové technologie spolu s širším využívá ním takzvaných druhotných surovin apod. je nejen pod mínkou trvalé efektivity ekonomiky , ale zároveň vyvrací i představy o bezprostřední závislosti ekonomického růstu na světovém deficitu surovin a růstu jejich cen. V přímé souvislosti s řešením problémů surovin a ener gie je problematika vývoje životního prostředí. XVI. sjezd

KSČ označil péči o životní prostředí a jeho zkvalitňování, péči o uchování přírodního prostředí, o omezování dů sledki průmyslových exhalací, o rozvoj a ochranu vodních zdrojů za důležitou součást životní úrovně. A je třeba

podtrhnout, že právě intenzívní ekonomický rozvoj vy tváří možnosti nových ekonomických stimulací pro ochra nu životního prostředí, směřuje k efektivnímu využití úze mí a životního prostoru vůbec, i k ekologické rovnováze a odhaluje tak i možnosti zkvalitnění samotného života

člověka, dalšího prohlubování socialistického způsobu ži vota .

Marxisticko-leninskému hodnocení takzvaných globál ních problémů jsou cizí bezradnost a ideologická ome zenost buržoazní vědy při jejich řešení stejně jako pe

simistická stanoviska mající někdy téměř apokalyptický charakter. Socialismus chápe tyto problémy v kontextu

základních společenských přeměn, které jsou obsahem epochy přechodu od kapitalismu k socialismu ve světovém měřítku. Program výstavby rozvinutého socialismu v naší

zemni je jedním z příkladů komplexního přístupu k těmto problémům, kdy na základě postupného srůstání spole čenského života s vědou, na základě využívání a rozvíjení

pozitivních důsledků vědeckotechnické revoluce v nejšir ších souvislostech a překonávání jejích negativních pro

jevů dochází i k překonávání nejzávažnějších globálních problémů současnosti.

Rozvíjením všech potencí reálného socialismu se nejen postupně ruší sociální předpoklady zostřování globálních problémů současné doby, ale jsou zároveň vytvářeny so ciální síly jejich překonání, sociální síly, jejichž rozvoj 37

je založen nejen na rozumném vztahu lidstva k přírodě, ale i na rozumných vztazích mezi lidmi. Přitom nesmíme ztrácet ze zřetele, že řešení všech základních životních

problémů lidstva je ovšem spjato a podmíněno řešením nejzávažnějšího globálního problému současné epochy problému zachování míru, zástavení horečného zbrojení a zmírňování mezinárodního napětí, který marxisticko leninská věda chápe jako základní předpoklad pro řešení ostatních životně důležitých otázek lidstva v současné do bě .

XXVI . sjezd KSSS , XVI. sjezd KSC i sjezdy dalších bratr ských stran poukázaly na stále větší spjatost hospodář ského rozvoje se sociálně politickým a duchovním pokro kem socialistické společnosti . V jejich materiálech se ana

lyzuje rozvoj sociálně třídní struktury a národnostních vztahů, jehož bylo dosaženo, a jsou v nich nastíněny i per spektivy dalšího rozvoje politického systému, cest prohlu bování vedoucí úlohy marxisticko-leninské strany, formy

upevňování materiálních a duchovních základů socialis tického způsobu života, formování socialistické osobnosti, nového člověka, a jsou v nich stanoveny i hlavní úkoly ideologické a politickovýchovné práce v současné etapě

společenského rozvoje. O všech těchto otázkách se zde bude v teoretické rovině podrobněji hovořit , a proto se omezím pouze na některé z nich. Při výstavbě rozvinutého socialismu, zejména při usku tečňování obratu národního hospodářství k výrazně inten

zívnímu typu jeho rozvoje, vyvstávají i nové souvislosti V postavení, poslání a možnostech člověka i vyšší, náročnější požadavky na jeho další rozvoj. Nejen ekono mické, ale především politické , sociální a ideologické souvislosti intenzifikace ukazují, že tento proces zahrnuje větší náročnost na člo jako svou integrální součást

věka jako subjekt uvědomělého vytváření společenského pokroku. Rozvoj výroby a člověka probíhá v dialektické závislosti a vzájemně se podmiňuje . Urychlený rozvoj všech oblastí

národního hospodářství v důsledku intenzifikace bude spojen s intenzívnějším překonáváním sociálně třídních 38

rozdílů, neboť povede k urychlení procesu sbližování obou forem socialistického vlastnictví, ke sbližování fyzické

a duševní práce, práce zemědělské a průmyslové, města a venkova, k rozvoji kvalifikace a vzdělání a tím výrazně přispěje k všestrannému rozvoji osobnosti, k formování

sociálně stejnorodé společnosti a k rozvoji socialistického způsobu života. Pokud budeme uvažovat o celém komplexu souvislostí převedení národního hospodářství, a vůbec celého spole

čenského života, na nový stupeň rozvoje, pak z tohoto sou hrnného pohledu je zřejmé, že právě všestranný rozvoj li dí, jejich tvůrčích schopností a nadání, uvědomělosti a aktivity dělnické třídy i ostatních pracujících, to zna mená společenského subjektu, je oním nejvnitřnějším zdrojem intenzifikace celého společenského pohybu. Na tomto místě je třeba připomenout známou pravdu,

že žádný ekonomický, a vůbec společenský mechanismus neexistuje a nefunguje nikdy mimo lidi, ale že ho vždy

uvádějí do života, do praxe právě lidé. A člověk, byl, je a bude hlavní výrobní silou společnosti. Proto před naší

společenskovědní frontou vyvstává závažný úkol teoretic ky rozpracovat problematiku rostoucí úlohy subjektivního faktoru v podmínkách budování rozvinuté socialistické

společnosti vůbec a v podmínkách přechodu ekonomiky k intenzívnímu typu reprodukce zvláště. Významu rozvoje člověka, uvědomělé aktivity pracu jících pro zajištění úkolů nastávajícího období věnoval

XVI. sjezd KSČ velkou pozornost. Ve zprávě, kterou na sjezdu přednesl soudruh Gustáv Husák, je uvedeno : »V uvědomělosti lidí je skryta ohromná tvůrčí síla, která je schopna mobilizovat společnost k řešení i těch nejslo žitějších úkolů. Život znovu dokazuje platnost Leninových slov, že socialistický stát je silný uvědomělostí mas. Smyslem veškerého našeho výchovného úsilí je utvářet všestranně se rozvíjející osobnost člověka, formovat jeho myšlení a cítění v duchu našich socialistických ideálů, morálních norem a životních hodnot, aby se v něm plně rozvinuly nejušlechtilejší rysy hospodáře a tvůrce nové

společnosti.« i Pro rozvoj osobnosti člověka za socialismu má spolu 1 XVI . sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981, s. 44 . 39

s jeho zařazením ve výrobním procesu, ve společenské dělbě práce mimořádný význam i jeho vzdělání, kvalifika ce a celý proces výchovy. Dosažený stupeň ideového uvě

domění člověka je zdrojem jeho aktivity v pracovní čin nosti i při zapojování do řešení společenských záležitostí. Je třeba říci, že k otázkám politickovýchovné a ideolo

gické práce strany, působení masových sdělovacích pro středků i výchovného působení školy bude třeba obrátit větší pozornost společenskovědní fronty. Bylo by pro spěšné, kdyby byl proveden hluboký teoretický rozbor tendencí, které se prosazují ve společenském vědomí, jak se prohlubuje marxisticko-leninské uvědomění a jak pro bíhá celkový rozvoj osobnosti našich pracujících, kde a proč jsou slabá místa a jak je překonávat. Přitom je třeba mít neustále na zřeteli závěr XVI. sjezdu KSČ, že nic není tak složité a náročné jako komplexní výchova člověka . Jakýkoli formalismus nebo zjednodušení v této oblasti se vždy mnohonásobně vymstí.

V materiálech sjezdů bratrských stran i XVI . sjezdu KSČ bylo věnováno mnoho pozornosti komplexní problematice mladé generace, vytváření podmínek pro harmonický roz voj osobnosti mladého člověka. V plném souladu s tím

jsme založili po XVI . sjezdu KSČ teoretický výzkum na úrovni stěžejního směru státního plánu nazvaný Formo vání sociálního vývoje a aktivity československé mládeže

při budování a obraně rozvinuté socialistické společnosti, o který je velký zájem i v SSSR a v dalších socialistických zemích. Bylo by dobré, kdybychom si tu vyměnili zkuše nosti a prezentovali dosavadní výsledky tohoto důležitého výzkumu.

V současném období, kdy jde o mobilizaci a využití

všech zdrojů a sil ke splnění strategické linie sjezdu, vy stupuje zvlášť výrazně do popředí význam aktivní uvědo mělé činnosti dělnické třídy a ostatních pracujících. Je

jich iniciativa a aktivita jsou zdrojem překonávání obtíží i nástrojem plnění náročných úkolů, které souvisejí s pře chodem

od extenzívního k intenzívnímu typu rozvoje

národního hospodářství. Praktické jednání, kvalitní výkon práce spolu s aktivní účastí na řízení výroby a společnosti

jsou jediným syntetickým kritériem i ukazatelem dosaže ného stupně morálně ideové vyzrálosti a politické vyspě losti člověka, kolektivu i celé společnosti. 40

Socialisticky myslící a jednající člověk není samočin ným produktem změněných společenských podmínek ži vota . Tak, jak člověk svou revoluční přetvářející činností mění podmínky svého a tím i společenského života, mění

zároveň sám sebe. Dělnická třída se z dřívějšího pasívního objektu řízení stále více stává jeho aktivizujícím subjek tem. Nový , socialisticky myslící a jednající člověk v pro

cesu práce pro sebe a společnost v sobě objevuje nové schopnosti, nové vlohy a nadání. Jeho práce v kolektivu v něm vytváří a fixuje rysy kolektivismu, soudružských vztahů vzájemné spolupráce i kolektivní odpovědnosti za

kvalitu vykonané práce. V hierarchii společenské prestiže se stále více objevují vzory pracovního hrdinství, průkop nictví a novátorství, vzory pracovní obětavosti.

Vytváření objektivních podmínek pro rozvoj tvůrčí aktivity, pro cílevědomé vytváření nových rysů jednání a morálních vlastností není jen věcí ideově výchovné , ale

i politickoorganizátorské práce. Nezastupitelnou úlohu zde mají všechny společenské organizace Národní fronty . Pro okruh i obsah své působnosti pak zvláště Revoluční

odborové hnutí a Socialistický svaz mládeže. K výchově nového člověka a jeho socialistického způso

bu života je třeba přistupovat jako k úkolu, na němž do velké míry závisí tempo, způsob i metody budování rozvi

nuté socialistické společnosti. Socialistický způsob života je totiž výrazem podstaty a komplexní působnosti před ností socialistického společenského zřízení. Všestrannost člověka je jeho cílem i prostředkem. Jde o ztotožnění se se smyslem politiky strany vyjádřené sjezdovou tezí Vše pro blaho člověka, pro rozvoj jeho tvořivých sil.

Vyvolat a aktivizovat všechny tvůrčí schopnosti a dát je do služeb rozvoje společnosti není projevem abstraktně chápaného humanismu nebo planého entuziasmu. Je to výsledkem uvědomělého vztahu i odpovědnosti za vykona

né dílo, za rozvoj své socialistické vlasti. Hrdost na

úspěchy dosažené při budování socialismu vyúsťuje ve internacionální sounáležitosti, v poznání, že úspěchy budování socialismu ve vlastní zemi posilují po

vědomí

zice světového socialismu, celého mezinárodního revo lučního hnutí.

Formování nového , socialistického způsobu života a to všichni víme

-

není ani jednoduchý a ani bez 41

rozporným procesem. Je to dlouhodobý zápas o nové, ne

tradiční myšlení, o nově a aktivně jednajícího člověka, složitý zápas, v němž staré přežívá, nové se rodí a formu je. Jde o to, aby všechny společenskovědní disciplíny při

spěly svým dílem k tomu, aby se to nové a pokrokové cíle

vědomě rozvíjelo a upevňovalo, aby jednání člověka vyús tilo v činorodou praxi přetvářející skutečnost. To vše v duchu závěrů XVI. sjezdu KSČ : » Smyslem veš kerého našeho výchovného úsilí je utvářet všestranně se

rozvíjející osobnost člověka, formovat jeho myšlení a cí tění v duchu našich socialistických ideálů, morálních no rem a životních hodnot, aby se v něm plně rozvinuly nej ušlechtilejší rysy hospodáře a tvůrce nové společnosti.« 1 Problematikou formování socialistického způsobu živo

ta se řada pracovníků naší společenskovědní fronty za bývá již dlouho. Existuje i poměrně rozsáhlá literatura. Zdá se však, že další výzkum bude třeba orientovat více

na konkrétní problémy, s nimiž se naše praxe při formo vání socialistického člověka a jeho způsobu života v naší společnosti potýká. Výsledkem takového přístupu by měly

být teoreticky podložené návrhy, jak tyto problémy řešit. Ve světle sjezdů bratrských stran vyvstává před spole čenskými vědami řada úkolů ve výzkumu sociálně třídní struktury socialistické společnosti a jejího vývoje. Jedním z hlavních problémů teorie i praxe v tomto směru je otáz

ka překonávání třídních rozdílů a budování sociálně stej norodé společnosti. Je známo, že XXVI . sjezd KSSS zdů raznil, že základy beztřídní struktury společnosti budou v hlavním a podstatném vybudovány v historickém rámci

rozvinutého, zralého socialismu. Chceme-li tyto procesy řídit, je nezbytné, abychom s ohledem na tuto perspektivu prováděli konkrétní analýzy sociálně třídní struktury v současné etapě výstavby rozvinuté socialistické společ nosti v ČSSR, abychom dokázali předvídat tendence ve vý

voji procesů, které zdůraznil XVI. sjezd KSČ . Hluboká zna lost empirických faktorů a jejich teoretická syntéza jsou

podmínkou k hledání a nalézání nástrojů ke sbližování tříd a sociálních skupin naší socialistické společnosti, pro hlubování internacionálního společenství národů a národ ností naší země .

1 XVI. sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981, s. 36. 42

Bylo by dobré, kdybychom si na tomto sympoziu vy měnili názory týkající se těchto výzkumů a kdyby zde byly

charakterizovány jejich dosavadní výsledky i metodolo gické problémy a dány nové, zpřesňující podněty pro další zaměření badatelské práce. Zatím je třeba říci, že v této oblasti výzkumu nemůžeme být spokojeni. I materiály, které dostávala v tomto směru politika a společenská pra xe, mají velmi často příliš obecný, až abstraktní charakter

a nepostihují dostatečně dynamiku těchto procesů. XVI. sjezd KSČ při konkretizaci a tvůrčím rozpraco vávání generální linie výstavby rozvinutého socialismu

vytyčil zásadní, zákonité a zcela naléhavé úkoly při dal ším zdokonalování politického systému, moci dělnické

třídy, opírající se o svazek s ostatními pracujícími, a úko ly při dalším zkvalitňování a zefektivňování socialistické demokracie .

Nejvyšší stranické orgány věnují problematice rozvoje a zdokonalování našeho politického systému stálou po zornost. Dokladem toho je i 6. zasedání ÚV KSČ, které se zabývalo činností národních výborů.

Z hlediska sjezdových závěrů bude třeba, aby společen skovědní oblast cílevědoměji pokračovala ve všestranném

rozpracovávání problematiky dalšího rozvoje funkcí so cialistického státu v podmínkách intenzifikace ekonomic kého a sociálního rozvoje, a to s důrazem na tvorbu, reali zaci a kontrolu hospodářské, sociální a vědeckotechnické politiky. Je třeba pochopit, že v období, kdy jde o využití

všeho, čím disponujeme v zájmu rozvoje celé společnosti a i každého jednotlivce, kdy se vede obrovský zápas o stá le plnější využívání intenzívních faktorů našeho ekono

mického a sociálního rozvoje a kdy koneckonců usilujeme o vytvoření nového typu výrobních sil rozvinuté socialis tické společnosti, vystupuje do popředí zákonitá nutnost prosazovat celou řadu podstatných změn v kvalitě a in

tenzitě působení politického systému a všech jeho rozho dujících složek.

Ve výzkumech , které probíhají, se znovu potvrzuje, že

v podmínkách postupující výstavby rozvinuté socialistické společnosti se musí politika naplňovat stále bohatším ob sahem . Rozhodujícím předpokladem dalšího rozvoje so cialistické demokracie, politického systému a socialistic ké státnosti je upevňování vedoucí úlohy dělnické třídy 43

a její avantgardy

marxisticko -leninské strany. Jen pod

jejím vedením se mohou rozvíjet společenské procesy, je jichž obsahem je prohlubování jednoty politiky, ekonomi ky a ideologie, jednoty teorie a praxe, třídního a celospo lečenského se skupinovým a místním. Při řešení problematiky upevňování a rozvíjení socialis tické státnosti musíme ještě více vycházet z toho, co na

XXVI. sjezdu KSSS uvedl soudruh L. I. Brežněv, že totiž

jádrem činnosti komunistické strany, socialistického státu je především péče o rozvoj národního hospodářství. Proto je třeba usilovat i o odpověď na takové otázky, jako : které stránky činnosti politického systému a jeho jednotlivých složek napomáhají dosahovat v této oblasti pozitivních

výsledků a které naopak způsobují ( a proč ) , že se nedaří úspěšně postupovat v těch směrech ekonomického a so ciálního rozvoje, jež stanovil XVI. sjezd KSČ. Daleko kom plexněji a konkrétněji je nutno zkoumat, kde a proč se činnosti politického systému, socialistického státu i spo

lečenských organizací projevují oportunismus v praxi, formalismus a poměrně silné zbytky byrokratického a vůbec zastaralého myšlení, které ztěžují postup vpřed .

Je možno říci, že v této oblasti potřebujeme větší a in

tenzívnější úsilí všech věd, které se zabývají politickým systémem, socialistickou státností včetně právní regulace našeho společenského života i činností bohaté sítě spole čenských organizací Národní fronty . Po XVI. sjezdu KSČ byla v tomto směru rozvinuta určitá .práce a dosaženo díl čích výsledků, jež bylo možno využít při koncipování dal šího rozvoje národních výborů, při úpravě zákoníku práce i některých dalších právních norem . Zkušenosti nám však ukazují, že v této oblasti je nutno cílevědoměji usilovat o ucelenější, komplexnější přístup k marxisticko -leninské

mu rozpracovávání teorie socialistického politického sys tému, socialistické státnosti i činnosti a působení spole čenských organizací. V určité etapě by měl takto pojatý výzkum vyústit v prognózu jejich vývoje v podmínkách další výstavby rozvinutého socialismu i po jeho dosažení,

a to především z hlediska dialektiky národních a interna cionálních procesů v socialistické společnosti, z hlediska dalšího sbližování socialistických zemí.

Mezi úkoly, které vytyčil XVI. sjezd KSČ pro další obdo bí výstavby rozvinuté socialistické společnosti, má klíčové 44

místo otázka prohlubování vedoucí úlohy komunistické

strany. Soudruh Husák to na sjezdu zdůraznil slovy: » Stra na představuje čest a rozum naší společnosti. Pečovat o stranu, dále posilovat její marxisticko-leninskou jednotu a akceschopnost, rozvíjet a správně zaměřovat tvořivou

energii velké armády komunistů je výrazem nejvyšší od povědnosti za další rozvoj socialismu, za budoucnost na šeho lidu. Řečeno slovy Klementa Gottwalda, je to úkol všech úkolů, který ani na chvíli nesmíme zanedbat.«

neustálym zápasom nového so starým, progresívneho .4Xjezd VI KSC s

s konzervatívnym , a - ak chcete v etickej rovine - dob

1 Poučenie z krízového vývoja v strane a spoločnosti po XIII. zjaz de KSČ. Bratislava, Pravda 1980,s. 8.

• XIV. zjazd KSČ. Bratislava , Pravda 1971 , s. 20. 64

rého so zlým. Kto to pochopil, vie, aké tendencie a snahy

má v dennom živote presadzovať a podporovať.«1 Súdruh Gustáv Husák dobre vedel, že »nepriatelia socia

lizmu zneužívajú naše tažkosti, vyhlasujú, že ich príčina je v samej podstate socializmu «2.

Jednoznačne polemizoval s touto tézou a opäť formulo val presvedčenie, že » socializmus je najprogresívnejšie spoločenské zriadenie dnešných čias, že má objektívne

všetky predpoklady, aby riešil ekonomické i ostatné spo ločenské problémy úspešnejšie a lepšie ako kapitalizmus, aby v súťaži ss ním suverénne vyhral. Problém je v tom, ako ludia vznešené myšlienky a ideá

ly , vedecky správne zásady uvádzajú do praxe. Aké me tódy pri tom používajú .«

otázek. Tak jako žádný opravdový historik, ekonom i další specialista společenských věd se neobejde bez faktů

a musí se čas od času ponořit do studia archívních doku mentů či statistik a jiných pramenů, musí i pracovníci teoretické fronty v oblasti teorie a praxe strany hlouběji a konkrétněji poznávat otázky stranické práce. Musí čer pat tyto poznatky jak zprostředkovaně, z prací klasiků, z usnesení a dokumentů vyšších stranických orgánů, tak

i bezprostředně pravidelným kontaktem s konkrétním ži votem strany na všech úrovních. Včas upozorňovat nejen na problémy a prohřešky praxe proti leninským normám , principům a zásadám, ale i objevovat zárodky nového, na

základě zobecněných zkušeností předvídat tendence v pro hlubování obsahu, forem i metod stranické práce. Bude třeba , abychom do budoucna těsněji semkli síly vědec

koteoretických pracovišť této oblasti s pracovníky apa rátu strany i s členy volených stranických orgánů, aby

další vědecké práce víc vycházely z analýzy současného stavu a úrovně stranické práce, z konkrétní praxe stranic kých orgánů a organizací a náročně ji konfrontovaly s le ninským učením o rozvíjení a prohlubování vedoucí úlohy

strany v současném období. Tím přispějí k dalšímu posíle ní vedoucí úlohy strany a k prohloubení přínosu naší strany do pokladnice zkušeností bratrských stran v proce su budování rozvinuté socialistické společnosti .

Vladimir Rumi

JEDNOTA IDEOLOGICKÉ , POLITICKÉ A ORGANIZAČNÍ ČINNOSTI KOMUNISTICKÉ STRANY

Teoretickofilozofickým východiskem vědeckého vysvět lení základních určení komunistické strany, jejího posta vení ve společnosti a její historické úlohy je historickoma

terialistický determinismus. Marxismus - leninismus prav divě zjistil, že vývoj společnosti je přírodně historickým procesem, který se realizuje prostřednictvím dialektiky objektu a subjektu. Komunistická strana je tedy součástí

společnosti a její vývoj je neoddělitelně spojen s pohybem a vývojem společnosti jako celku. Současně pak je komu nistická strana kolektivním subjektem poznání a přeměny společnosti v soudobé epoše. Zvláštnost komunistické strany jako historického subjektu nového typu spočívá v tom, že spojuje pravdivé poznání společnosti s revoluční činností pracujících zaměřenou k realizaci socialistických

a komunistických přeměn společnosti. Systémotvornými prvky marxisticko - leninské teorie společnosti jsou uznání dějinotvorné úlohy pracujících ve

společenském vývoji, zjištění historické úlohy dělnické třídy jako třídy důsledně revoluční, jejíž podmínky osvo bození jsou podmínkami osvobození všech pracujících, důkaz o nutnosti zániku kapitalistické sociálně ekonomic ké formace a vzniku komunistické sociálně ekonomické formace. Dělnická třída může splnit svou historickou úlo hu tehdy, jestliže nezůstane jen třídou o sobě, ale stane-li se současně třídou pro sebe. Má -li být třídní boj proleta riátu doveden do konce, pak to nezbytně vyžaduje, aby činnost dělnické třídy měla organizovaný a uvědomělý

charakter, což je možné jedině tenkrát, jestliže dělnická třída vytvoří svou politickou organizaci. Komunistická strana je revoluční avantgardou dělnické třídy a ostat ních pracujících, je vedoucí silou třídního boje proleta

riátu a jeho spojenců v boji proti kapitalismu, v socialis 335

tické revoluci i v procesu budování socialismu. Komunisté jsou částí pracujících, která je nejaktivnější. Komunistická strana je především politickou organizací

dělnické třídy . Vždyt především v politice – kterou rozu míme soubor vztahů mezi třídami, zvláště pak těch, které se týkají moci ve státě – se projevuje společnost jako ce lek. Politika spojuje jednotlivé oblasti života společnosti,

je zprostředkováním jejich vzájemné podmíněnosti a je jich vzájemného působení. Současně je politika takovou společenskou činností, která se vztahuje k zájmům milió nů pracujících. Zvláštnost komunistické strany jako poli

tické organizace spočívá v tom , že je organizací, pod je jímž vedením se uskutečňuje socialistická revoluce jako podstatná změna společnosti.

Dialektika ekonomiky, politiky a ideologie ve společ nosti je objektivním základem činnosti komunistické stra ny ; přitom stranu nikdy neztrácí ze zřetele, strana je cen

trálním článkem jejich vzájemného působení. Ekonomický boj proletariátu v kapitalistických společenských pod

mínkách může dočasně a do jisté míry změnit postavení proletářů, ale není s to změnit kvalitu společenských vztahů a likvidovat kapitalistické vlastnictví výrobních prostředků. Historicky prvotním a zákonitě nutným kro kem socialistické revoluce je dobytí moci a vytvoření dik tatury proletariátu ; socialistický stát je také nástrojem

dělnické třídy k realizaci podstatných ekonomických pře měn společnosti. Po dobytí moci a v procesu budování

a vývoje socialismu stoupá specifický význam ekonomiky, trvá však nezbytnost politického přístupu ke všem otáz kám vývoje společnosti včetně otázek ekonomických. Nezbytným předpokladem naplnění úlohy strany jako revoluční avantgardy pracujících a vedoucí síly budování socialistické společnosti je pravdivé poznání společnosti

a odhalení jejích objektivních zákonů. Objektivní zákony společnosti nejsou ani nějakými entitami, které zvnějška

ovládají činnost lidí, ani pouhé vnitřní tendence jejich jednání. Zákony společnosti jsou rozhodující komponen

tou objektivní determinace činnosti lidí a v procesu čin nosti lidí se stávají jejím vnitřním obsahem. Tato trans formace se uskutečňuje na všech stupních vývoje společ

nosti. Na základě poznání objektivních zákonů vývoje spo lečnosti se tato transformace uskutečňuje prostřednictvím 336

uvědomělé činnosti lidí. A socialistické přeměny života společnosti lze uskutečnit jen tehdy, jednají-li pracující na základě socialistického uvědomění.

Poznávací činnost komunistické strany zahrnuje rozvoj pravdivé teorie společnosti, vlastní poznávací činnost stranických orgánů a organizací, jakož i zevšeobecňování zkušeností pracujících. Poznávací činnost strany vychází

z potřeb praktické přeměny společnosti, z potřeb politic koorganizátorské činnosti strany. Politickoorganizátorská

činnost strany a praktická činnost pracujících rozvíjející se na objektivních základech a reálně měnící společnost

je také kritérium pravdivosti výsledků poznávání společ nosti. Bez realizace poznávací činnosti strany však není

možná uvědomělá politickoorganizační činnost. To se vy světluje tím, že komunistická strana jako subjekt pozná vací činnosti zahrnuje jak poznávání zákonů pohybu a vývoje společnosti, tak i konkrétního průběhu společen

ských procesů v jednotlivých oblastech života společ nosti a v jednotlivých místech.

V rozvoji socialismu dochází k reálnému zespolečen štění poznávání společnosti a sebepoznání dělnické třídy a ostatních pracujících. Poznávací činnost komunistické strany jako součásti společenského poznávacího procesu je nejvyšší formou poznání společnosti a inspirací pozná vací činnosti pracujících. V tomto směru je nedoceněn po

litický systém naší socialistické společnosti, která je také institucionální základnou poznávací činnosti lidí. Fungo vání politického systému společnosti zprostředkuje v ši

rokém měřítku názory pracujících na problémy společ nosti .

Poznávací funkci uskutečňuje každá marxisticko-lenin ská strana jako součást mezinárodního komunistického hnutí. Teorie marxismu - leninismu je jednotným vědec kým 'revolučním učením. Aplikace marxismu-leninismu

v konkrétních podmínkách té které země je jak předpo kladem skutečně revoluční politiky, tak i dalšího rozvoje

vědecké ideologie dělnické třídy. Marxisticko-leninská věda se rozvíjí také na základě analýzy a zobecnění prak tických zkušeností jednotlivých národních oddílů mezi národního komunistického hnutí.

V podmínkách budování rozvinuté socialistické společ

nosti stoupá také význam vědecké prognózy vývoje spo 337

lečnosti. Na základě pravdivého a relativně všestranného

poznání zákonitosti vývoje jak společnosti jako celku, tak i vývoje jednotlivých oblastí společnosti lze formulovat vědecké předpovědi o budoucím vývoji společnosti. To má

zvláštní význam pro stanovení jednotlivých vzestupných cílů v rozvoji společnosti. Jak ukazují dosavadní zkuše nosti z prognostické činnosti – a jak to ostatně vyplývá z objektivního vývoje společnosti nelze přitom zmen šovat význam politiky. nebo ji dokonce opomíjet.

Pro přechod od poznatků a z nich vyplývajících progra mových cílů k jejich praktické realizaci má zvláštní vý znam rozhodovací proces a tvorba norem jednání lidí. Usnesení stranických orgánů vycházejí jak z pravdivého

poznání společnosti jako celku, tak i z poznání dalších společenských souvislostí. Jen tak je možné zjistit speci fickou podstatu dané konkrétní historické situace, stano vit další postup vpřed, zabezpečit, aby pomocí usnesení jako přímé akční směrnice byla tvůrčí aktivita 'pracujících

zaměřena společensky prospěšným směrem. Mezi poznatky jako ideálním odrazem skutečnosti ve

vědomí subjektu a normami jako regulativními principy činnosti je jednota ; pravdivé poznání umožňuje adekvátní určení norem, které vedou k naplnění programových cílů. Současně je však nezbytné uznat specifické místo poznat ků a ' norem v procesu ideálního osvojení si světa člo věkem. Vždyť poznatek je produkt poznávací činnosti,

která má vlastní zákonitosti; pravdivý poznatek musí být dokázán a verifikován. Naproti tomu norma činnosti vzni

ká odlišnou procedurou; pokud jde o stranická usnesení, vznikají hlasováním příslušného orgánu nebo organizace.

Nelze tedy normy činnosti vydávat za objektivní zákonitos ti. To musí vést nutně k subjektivismu, kdy zdání objekti vity se dociluje pouhým přejmenováním toho, co lidé chtě jí na zákonu. A pravdivé sebepoznání komunistické strany nemůže mít nic společného s tím, že principy její činnosti se neprávem povyšují na úroveň objektivních zákonitostí;

tato transformace je ovšem koncem vědeckého zkoumání strany .

Nutným zprostředkováním mezi poznatky a normami na

jedné straně a bezprostřední praxí pracujících na straně druhé je ideově výchovná činnost komunistické strany. Rozvíjí socialistickou uvědomělost pracujících, učí je 338

chápat celospolečenské souvislosti své vlastní činnosti,

vede je ke komunistické zaměřenosti jejich vlastního spo lečenského usilování. Ideově výchovná činnost strany ve de k tomu, že komunistické ideje se přeměňují v bez

prostřední politickou sílu. V celospolečenském měřítku spoluvytvářejí podmínky skutečného revolučního kriticis mu, umožňující pravdivé poznání vlastních nedostatků a chyb a inspirují k jejich překonání praktickou revoluční činností.

Při socialistických společenských přeměnách společ nosti se mění i charakter politiky a politické činnosti. Po litika se rozvíjí na vědeckém základu, roste socialistické uvědomění pracujících, dochází k reálnému zespolečen

štění politiky. Prohlubování a rozšiřování socialistické demokracie zahrnuje rozmnožování faktických možností spoluúčasti pracujících na tvorbě, realizaci a kontrole po litiky. Aby však pracující mohli využít těchto možností, je nezbytné postupné sbližování marxisticko- leninské vědy O společnosti s bezprostředními zkušenostmi socialistic

kých občanů, je nutné, aby si pracující osvojovali komu nistické ideje . V. I. Lenin pravdivě dokazoval, že čím větší je rozsah historické akce , tím větší počet lidí se účastní tohoto dění, a že čím hlubší je obsah a dosah dané histo rické akce, tím více je třeba vzbudit o ni zájem a uvědo

mělý poměr k ní, přesvědčovat o její nutnosti další milió

ny a desetimilióny. Komunistická politika se realizuje prostřednictvím uvědomělé činnosti pracujících. Proto te dy komunistická politika nemůže být ani záležitostí ome

zeného okruhu profesionálů, ani živelným hnutím mas. Jednota ideologické , politické a organizační činnosti komunistické strany je nezbytným předpokladem realiza ce jejího historického poslání a její vedoucí úlohy v socia listických společenských podmínkách . Z faktu jednoty zá kladních stránek komunistické stranické činnosti vyplývá

nutnost odstranit resortní přehrady mezi nimi. Strana, která by byla jen organizátorkou činnosti pracujících, by klesla na úroveň sociálně demokratické oportunistické strany. Strana, která by se jednostranně či snad dokonce

výlučně spoléhala na ideově výchovnou práci, by klesla na úroveň sekty, neschopné vést masové hnutí. Bezideový

pragmatismus v praktické organizační činnosti jde vždy ruku v ruce s revizionismem v teorii . 339

Specifický význam jednoty ideologické, politické a or ganizační činnosti vzrůstá v podmínkách budování rozvi nuté socialistické společnosti. Stupeň zralosti socialistic

kých společenských vztahů umožňuje harmonický vývoj společnosti jako celku a proporcionální vývoj jednotli vých oblastí společenského života. To klade zvýšené náro ky na řízení společenských procesů a vedení lidí. A reali zace těchto požadavků nutně zahrnuje i rozvíjení jednoty ideologické, politické a organizační činnosti komunistické strany .

František Havlíček

SPOJENÍ VĚDECKÉHO SOCIALISMU S DĚLNICKÝM HNUTÍM A PŘESTAVBA IDEOLOGICKÉ PRÁCE STRANY

V SOUČASNÝCH PODMÍNKÁCH

V současné etapě, jak zdůraznily poslední sjezdy KSC, úloha komunistické strany roste, a to ve všech oblastech

společenského života. Sjezdy KSSS a KSČ upozornily ze jména na nutnost hlubokého, tvůrčího poznání všeho no

vého, co přináší život, aby na základě teoretického pocho pení aktuálních potřeb dalšího rozvoje společnosti úloha strany skutečně rostla. Ne náhodou byla na XXVI. sjezdu

KSSS i na XVI. sjezdu KSČ citována proslulá Leninova formulace , že strana je rozum, čest a svědomí naší epo chy . Aniž bych chtěl snižovat význam dalších dvou atributů

Leninovy charakteristiky poslání komunistické strany, neboť v podmínkách boje za komunistickou morálku a za odvrácení rostoucí hrozby termojaderné války jsou právě ony vysoce aktuální, třeba si povšimnout, že v obrazné

Leninově formulaci stojí na prvním místě slovo » rozum « . Tím Lenin stručně a přitom lapidárně upozornil, že vý chozím momentem a zároveň nesmírně důležitým rysem veškeré činnosti komunistické strany je její vědecký pří stup k objektivní realitě, k problémům společenského vývoje a řízení, nerozlučná jednota vědy a politiky. Proto

v boji s ekonomisty, ruskými koryfeji reformistického pragmatismu zdůraznil: Bez revoluční teorie nemůže být ani revoluční hnutí. Úlohu předního bojovníka může splnit pouze strana , která se řídí nejpokrokovější teorií. Zároveň vyzvedl zásluhu Marxe a Engelse, že vytyčili

úkol spojit vědecký socialismus s dělnickým hnutím. Po ukazujíce na určitý růst uvědomění proletariátu v procesu třídního boje, zdůrazňovali zároveň úkol komunistů vnášet

do vědomí proletariátu jasné ideje vědeckého socialismu. » Zaměření socialismu k splynutí s dělnickým hnutím je 341

hlavní zásluhou K. Marxe a B. Engelse,«1 napsal V. I. Le nin koncem 19. století.

Marxisticko-leninská idea o nezbytném splynutí vědec kého socialismu s dělnickým hnutím má trvale aktuální význam , nebyl to jen úkol průkopníků socialismu za ran ních červánků dělnického hnutí. Úkol spojit dělnické hnutí s vědeckým socialismem , s činností marxistické strany je vysoce aktuální i v podmínkách budování rozvi

nuté socialistické společnosti. Zní jako paradox, ale je to přímo zákonitost, že problémy , jež se rodily na počátku nové epochy, kdy dělnická třída nastupovala do centra

nové epochy, jsou i dnes vysoce aktuální a živé, vtiskují svou pečet vývoji významných událostí; pokolení nastu

pují nová, ale určité otázky jako dříve vzrušují avant gardní lidi, dostávají ovšem nové , roucho, vyžadují kon kretizaci a doplnění, další rozvoj teoretického myšlení. Úkol spojovat vědecký socialismus s dělnickým hnutím je aktuální především proto, že výstavba rozvinuté socia listické společnosti nemůže probíhat živelně, ale je vý sledkem aktivní uvědomělé činnosti dělnické třídy ve

svazku s ostatními pracujícími. Přitom rozmach a efektiv nost jejich činnosti jsou přímo úměrné úrovni ideového přesvědčení, organizovanosti a kázni. Proto spojovat vědecký socialismus s dělnickou třídou je i dnes důležitý ideově teoretický, politický a organizační úkol komunis tické strany . Cílem je formovat především v dělnících vůli , připravenost a schopnost uvědoměle se podílet na 1

budování socialismu a komunismu, aby chápali charakter naléhavých úkolů, cesty jejich řešení i místo dělnické třídy v tomto procesu.

Úkol spojovat vědecký socialismus s dělnickým hnutím je trvale aktuální také proto, že do života vstupují stále nové ovšem jinak než jejich otcové a dědové generace lidí, kteří si musí v nových historických pod mínkách osvojovat ideově politické a mravní zkušenosti předcházejících generací bojovníků za socialismus. Tyto

zkušenosti, vědecky zobecněné , promyšlené a systemizo vané , ztělesňuje marxisticko -leninská teorie. Nová gene race ji musí studovat , procítit, pochopit a hlavně přetavit

v hluboké vnitřní přesvědčení, v aktivní životní pozici. 1 V. I. Lenin : Sebrané spisy, sv . 4. Praha, Svoboda 1980, s. 254. 342

Kromě toho je soustavné vnášení socialistické ideologie do vědomí pracujících zejména nyní nutné také z mezi

národních důvodů. Sili útoky našich třídních nepřátel na ideové a mravní hodnoty socialismu, jejich pokusy roz kládat vědomí obyvatel socialistických zemí jsou stále ra

finovanější a podlejší. Ze zkušeností Československa i Pol ska víme: Jestliže komunistická strana jako vedoucí síla

společnosti rozhodně nebojuje proti třídně cizím názorům a náladám, jestliže neprovádí aktivní, proletářsky třídní politickovýchovnou práci ve svých vlastních řadách a me zi všemi vrstvami obyvatel, dochází k oživení buržoazní

ideologie a psychologie i v socialistické společnosti. Spojování socialismu s dělnickým hnutím je nutno chápat jako trvalý, soustavný proces, a nikoli jako jedno

rázový akt proto, že vědecký socialismus není souhrn jed nou provždy hotových a poznaných pravd, je to živé, stále se rozvíjející učení, které se neustále obohacuje a prově

řuje praxí, kolektivním teoretickým myšlením strany. To znamená, že spojení teorie s praxí není prostým a jedno směrným vztahem , ale že jde o vzájemné aktivní propojení a ovlivňování teorie a praxe.

Společenská přeměna světa v dnešních podmínkách, jak ukazuje už struktura sociálních sil světového revo lučního procesu, je fenomén obsáhlý a mnohostranný. Je ho hlavní silou však je , nehledě na rozmach národně osvobozeneckého hnutí, socialismus, který v současných

historických podmínkách světového revolučního procesu musí zapojit do služeb lidstva nevyčerpatelné možnosti nejmodernější vědy a techniky. Zároveň je třeba vidět, že vědeckotechnická revoluce v podmínkách třídně rozděle ného světa plodí složité problémy. Komplikuje řízení spo

lečenských procesů, vyžaduje obrovskou erudici a její neustálé doplňování, vysokou úroveň ekonomického myš lení, politickou kulturu a široký mezinárodní obzor. Proto naše společnost, již socialistická, a tím spíše její politic ká avantgarda komunistická strana musí, řečeno Le -

ninovými slovy , jednat podle vědeckých zásad. Komunis tické a dělnické strany , jež vznikly na žulovém základě marxisticko-leninské teorie, se tímto Leninovým poky

nem řídí. Svědčí o tom poslední sjezdy , jejichž tematika je obsahem tohoto sympozia : nejen vědecky řešily nej

důležitější otázky praxe, ale současně významně přispěly 343

k rozvoji marxisticko-leninské teorie. Jinak by nesplnily své poslání. Ve zprávě XXVI. sjezdu KSSS to L. I. Brežněv vyjádřil větou: » Marxisticko-leninská strana není s to plnit svou úlohu, nevěnuje-li náležitou pozornost spray nému pochopení všeho , co se děje kolem nás, zobecňo vání nových jevů, jež přináší život, tvůrčímu rozvíjení marxisticko-leninské teorie. «1

Život však nejen nové problémy nastoluje, ale skýtá i prostředky nezbytné k jejich řešení. Je jen třeba jich dovedně využívat. Z hlediska tématu daného vystoupení to znamená, že úkol spojit vědecký socialismus s dělnickou

třídou a se všemi pracujícími řešíme v situaci, kdy socia lismus jako společenské zřízení - přes všechny obtíže svého rozvoje - a jeho vedoucí síla disponují velkými nikoli možnostmi. Úroveň vzdělanosti a kulturnosti mas a histo politické i jejich mas právě ale jen jednotlivců, rické zkušenosti a znalosti jim otevírají cestu k hlubo kému poznání teorie marxismu-leninismu. Naše strana , a tím spíše KSSS , disponují rozsáhlým informativním a tiskem, rozhlasem, tele propagandistickým aparátem nemalou armádou dobrovolných ideologických vizí -

pracovníků, lektorů a propagandistů strany, Socialistické akademie, SČSP, Svazu protifašistických bojovníků. Všich ni jsou povoláni k tomu, aby do vědomí pracujících vná šeli ideje vědeckého socialismu. Stůjme však pevně na zemi, nedívejme se na situaci

v oblasti ideologické výchovy mas růžovými brýlemi mámení. Přes velkou práci a úspěchy v této oblasti,

o nichž se právem hovoří v různých souvislostech, ústřed ní výbor KSSS I KSČ – i sjezdy těchto stran od podlahy a konkrétně kritizují podstatné nedostatky v oblasti pro pagandy a agitace.

Při nesporných úspěších politickovýchovné práce je

nutné její podstatné zdokonalení, výrazné zvýšení její efektivnosti. Takový je naléhavý příkaz doby! Proto bylo v SSSR v dubnu 1979 přijato usnesení ÚV KSSS O dalším zlepšování ideologické a politickovýchovné práce, proto L. I. Brežnev mluvil na XXVI. sjezdu KSSS o přestavbě úseků a oblastí ideologické práce. »Musíme dosáhnout to ho, « prohlásil na sjezdu L. I. Brežněv, »aby její náplň byla 1 XXVI. sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982, s. 83 . 344

aktuálnější a její formy odpovídaly současným požadav kům a potřebám sovětských lidí.« 1 Za tím účelem byla v SSSR i v ČSSR přijata usnesení týkající se marxisticko leninského vzdělávání.

Podstata problému byla zformulována jasně a přesně, je však třeba, jak zdůraznil redakční článek v Kommunistu č. 1, 1982 – tvořivě a energicky plnit požadavek XXVI. sjezdu KSSS o přestavbě různých úseků ideologické práce. Pozitivní posun v tomto směru je, ale probíhá pomalu ,

zejména pokud jde o obsah propagandy a agitace, i pokud jde o jeho organizační zabezpečení. Je nutné, aby propa ganda a agitace věnovaly větší pozornost aktuálním otáz kám politiky a ekonomiky. Jak v socialistické skutečnosti, tak na mezinárodní

aréně vzniká řada nových objektivních realit, které je třeba včas a přesvědčivě objasňovat a hodnotit, ukazovat podstatu a tendence vývoje. Ve vystoupeních v tisku, roz hlasu a televizi je však málo hlubokých analýz faktů živo ta a seriózních zobecnění. Možno to vyjádřit stručně tak to : Propagandisté, lektoři, novináři se musí učit analytic ky myslet. Jen pomalu – a to i v Sovětském svazu – se překonávají projevy slovního balastu v ideologické práci . Stále se nedomýšlí, že její účinnost spočívá v tom, jak se prakticky zabezpečuje jednota ideově teoretické, politic kovýchovné , organizátorské a hospodářské činnosti, jak -

ideologická práce zabezpečuje plnění hospodářských úko lů vytyčených stranickými sjezdy. Dovolte zastavit se u dvou aspektů problematiky pře stavby ideologické práce . Novátorský, vskutku revoluční marxisticko-leninský

přístup XXVI. sjezdu KSSS k otázkám výchovy lidí se pro jevil v tom, že otázky ideologické práce posoudil jako ži vou náplň dnešní reálné a zároveň rozporuplné sociální reality. Procesy výstavby beztřídní komunistické společ

nosti v SSSR neodtrhl od zostřování třídního boje na me zinárodní aréně .

XXVI. sjezd KSSS vyslovil závažnou tezi , »že základy beztřídní struktury společnosti budou v hlavním a pod statném vybudovány v historickém rámci rozvinutého so 1 XXVI . sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982, s. 81 . 345

cialismu«1. Kolik otázek je třeba vysvětlit, aby lidé po chopili, oč jde ! A to i lidé s vysokoškolským vzděláním a vědeckými hodnostmi.

Zároveň však zprávy sjezdů našich bratrských stran

upozorňují, že současné období je složité a bouřlivé, že se vyznačuje urputným zápasem dvou směrů ve světové poli tice, že se zostřily vnitřní rozpory v kapitalistických ze mích, že pronikavě vzrostla agresivnost politiky imperia lismu, především amerického, že od počátku osmdesátých let se na mezinárodním obzoru nakupily mraky. Ale na

vzdory pokusům imperialistických sil, zejména vojensko průmyslového komplexu USA, se zákonitě rozvíjí proces

revoluční přeměny světa. Je však nezbytně nutné, jak zdůraznila sovětská Pravda, orgán ÚV KSSS , k 1. výročí XXVI . sjezdu KSSS , » zvýšit bdělost vůči intrikám imperia lismu a sjednotit všechny síly bojující za mír, demokracii, národní nezávislost a společenský pokrok lidstva« , proto

že nejagresívnější kruhy imperialismu ruku v ruce s pe kingskými hegemonisty zahájily prudký útok na úspěchy, jichž bylo dosaženo v sedmdesátých letech, snaží se vrh nout svět do » studené války« , mluví o přípustnosti » lokál ních« termojaderných válek. Imperialisté usilují o revanš

nad socialismem a národně osvobozeneckým hnutím , a to i za cenu jaderné války v Evropě, na Blízkém východě nebo i jinde.

Proto je nutná přestavba obsahu ideologické práce, aby lidé, budující rozvinutý socialismus, eventuálně už bez třídní společnost, hluboce chápali procesy třídního boje na mezinárodní aréně, objektivní tendence světového re volučního procesu .

V tom tkví hlavní důvod, který mluví pro nutnost pře stavby ideologické práce komunistických stran v SSSR i v dalších socialistických zemích v etapě budování a v etapě zdokonalování rozvinuté socialistické společnos

ti při současném zostřování hlavního rozporu naší epo chy , rozporu mezi světovým socialismem a kapitalismem, v době, kdy imperialismus USA usiluje, navzdory základ ním tendencím světového revolučního procesu, o nastole ní své světovlády .

Nedostatky v ideologické práci jsou nepřípustné i z hle 1 XXVI. sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982, s. 60–61. 346

diska vnitřních úkolů socialistických států , kdy Sovětský svaz, a nejen on, řeší takové úkoly, jako je převedení eko

nomiky na převážně intenzívní cestu vývoje, jako je reali zace komplexních a rozsáhlých hospodářských programů, na nichž závisí růst životní úrovně lidu a další upevnění hospodářské a branné moci socialistické vlasti. Přitom ,

jak známo, v osmdesátých letech působí a budou působit

objektivní faktory, které komplikují ekonomický vývoj. Tím spíše je nutno mobilizovat subjektivní faktory, tj. spo lečenské organizace, státní a hospodářské orgány a jejich pracovníky, zvyšovat vedoucí úlohu strany , jejích orgánů

a organizací, a to ve všech oblastech společenského živo ta. Proto se propaganda nesmí vyhýbat palčivým tématům. Souhrnně řečeno : Současná situace vyžaduje přijmout

řadu dodatečných opatření, aby byl rychleji realizován rozhodný a zásadní obrat k řešení nových, aktuálních úkolů ideologické a stranickoorganizátorské práce s cí

lem uvést v život historická usnesení sjezdů našich stran. Myšlenky o zlepšení ideologické a politickovýchovné

práce jsou směrnicí pro rozpracování a praktické uplatně ní konkrétních metod a opatření, aby bylo dosaženo vze stupu úrovně ideologické práce, zejména propagandy a agitace .

Třeba mít přitom na zřeteli, že přestavba ideologické práce, přestavba především jejího obsahu a těsnější sepětí s naléhavými otázkami není krátkodobou záležitostí, ale ,

je vypočtena na léta, je objektivně podmíněna, a to ni koli zaostáváním, ale pokrokem socialistické společnosti a rozvojem světového revolučního procesu. Proto je třeba tuto přestavbu provádět důkladně, s perspektivou, ale

zároveň bez zbytečných průtahů a otálení. Podstata a hlavní směry přestavby a zlepšení ideologic

ké a politickovýchovné práce tedy spočívají: za prvé v tom, aby její obsah byl nejaktuálnější, aby byl naplněn analytickými materiály o nejdůležitějších procesech charakterizujících postup socialistické společ

nosti a též materiály o procesu světového vývoje ; za druhé , aby formy a metody této práce odpovídaly současným potřebám a požadavkům lidí, aby ideově vý chovná práce byla živá a zajímavá ; - za třetí, je nutný hlubší, vskutku vědecký přístup 347

k výběru a k ideově teoretické a metodické přípravě ideo logických kádrů, aby se výrazně zvýšila úroveň teoretic

kých znalostí i metodického mistrovství propagandistů. Vybírat k této práci komunisty připravené a s autoritou! Ideologické kádry musí mít na paměti, že přesvědčit a za ujmout člověka je možno jedině tenkrát, když posluchač cítí, že propagandista zná svůj předmět, že sám věří ve správnost svých tvrzení. Lidé studují marxismus - leninismus ve školách, na uni

verzitách, v rámci stranického a svazáckého vzdělávání >

atd. At je to však kdekoli, stojí před učiteli, lektory, pro pagandisty, autory učebnic a vědeckopopulárních brožur,

před publicisty v rozhlase a televizi dvojjediný úkol: 1. dávat lidem soustavné znalosti této teorie, která je nástro

jem poznání a revoluční přestavby společnosti ; 2. vštípit

jim chuť stále hlouběji pronikat do tvůrčí laboratoře mar xisticko-leninského myšlení tím, že se jim objasňuje bo hatství obsahu a logiky prací klasiků marxismu-leninis mu a dokumentů strany.

Formování socialistického uvědomění není však jen úkol čistě propagandistický, neboť se plní nejen prostřed ky propagandy a agitace. Při řešení otázky přestavby a zlepšení ideově politické

práce je třeba vycházet z toho, že lidé procházejí proce sem výchovy především v denní práci, ve společenských podmínkách, v nichž žijí a pracují. Je proto důležité, aby promýšleli a procítili souvislost těchto podmínek s osudy socialistické země, s bojem pracujících celého světa za sociální spravedlnost.

Jádrem ideologické práce musí být argumentovaná pro paganda historických předností socialismu a jeho vymo žeností, a to při řešení všech sociálně politických , ekono mických a národnostních problémů, při rozvíjení vědy a kultury, při formování socialistického způsobu života a upevňování mravních hodnot. Nelze se smiřovat s tím , že důležitá problematika je osvětlována často formálně, že pozornost lidí není zaměřována na velké vymoženosti strany, lidu , na to, co člověku poskytuje socialistické zřízení. Nelze trpět, aby vymoženosti socialismu byly zne

važovány , překrývány dočasnými obtížemi. Pravda, téma historických vymožeností socialismu je v zorném poli naší propagandy a agitace slovem , tiskem >

348

i obrazem. Ale mluví se o nich jaksi zvnějšku, bez emocí,

div ne úředním jazykem. A přece je možno uvést na řadě příkladů, jak se změnil život lidí, co socialismus udělal

pro jejich zdraví, penzijní zabezpečení, pro bytovou vý

stavbu, jak bydleli lidé dřív a jak bydlí nyní, jaká je dnes péče společnosti o děti, kolik lidí může studovat atd.

Pravda, vymoženosti socialismu jsou abecedou dnešního života, ale právě proto, že jsou už doslova abecedou, není možno se k nim chovat povýšenecky, jako by jich ani ne bylo nebo jako by nic neznamenaly. Přední místo v naší propagandě, a to ve všech sdělova cích prostředcích, musí zaujímat ideologické zabezpečení ekonomické politiky strany a státu, usnesení sjezdu, ze jména pokud jde o zvýšení efektivnosti národního hospo dářství, intenzifikaci výroby a hospodárnost. Když se mluví o intenzifikaci, není správné zužovat ji pouze na technickoekonomické problémy. Má totiž i důle

žité mravní a výchovné aspekty, zejména pokud jde o vý chovu k pracovní a státní kázni. Zvýšení intenzifikace záleží především na člověku, na jeho uvědomělosti, tvůrčí aktivitě , odborné a ekonomické připravenosti! Sociálně ekonomické formace se od sebe liší nejen tím, co se vy

rábí, ale hlavně jak se vyrábí, jakými nástroji, jací lidé vystupují v procesu výroby otroci, nevolníci, proletáři nebo pracující jako hospodáři své země ? Osou výchovné práce strany musí být vštěpování komu nistického světového názoru a socialistické etiky. Prvořa dým úkolem je pěstovat v lidech ideové přesvědčení, tvůr čí vztah k práci. Zde probíhá fronta boje za komunismus, to je ono proslulé bitevní pole v nás ! Na úspěších na této frontě závisí do značné míry i hospodářská výstavba, i společenskopolitický vývoj v zemi. Zároveň budování no

vé společnosti, cílevědomé přetváření společenských pod mínek života mas je polem, na němž se rozvíjí proces vý chovy a sebevýchovy lidí, který je tím úspěšnější, čím

aktivnější je jejich účast v revolučně přetvářející praxi, čím jasněji je každodenní praxe ozařována světlem vědec kého komunismu .

Z toho plyne, že nejdůležitějším požadavkem ideologic ké a politickovýchovné práce je její spojení s praxí, s den

ní činností lidí, se změnami jejich způsobu života. Druhým důležitým faktorem , který určuje formování 349

člověka, je jeho zapojení do soustavy společenských vzta hů. S přestavbou těchto vztahů na kolektivních základech

organicky a vnitřně vlastních novému zřízení je spojen jeden z hlavních výchovných úkolů – vypracování socia listických zájmů, návyků, přesvědčení, morálky. Předpo kladem úspěchů takové výchovy je správná organizace socialistického života lidí, péče o zdravou ideově mravní atmosféru v každém kolektivu

pracovním , studijním

a rodinném. » Odedávna víme, že pravda se natrvalo

vštěpuje, je-li prožita, a ne pouze předána ,« l prohlásil L. I. Brežněv na XXVI . sjezdu KSSS. Proto je třeba zaměřit studium marxisticko-leninské teorie tak, aby organicky

splývalo s praktickou činností těch, kdo ji studují, s jejich vlastním životem .

Při výchovné práci je tedy třeba respektovat dva mo

menty: za prvé , že změna společenských vztahů, v nichž se člověk nachází, zákonitě vede ke změnám v jeho způso

bu života ; za druhé, že člověk sám svou vlastní aktivitou vnáší určité změny do soustavy sociálních vztahů společ nosti, v níž žije a jedná. Z toho vysvítá vzájemná souvislost ideově výchovné práce s činností organizátorskou, hospodářskou a kultur ní. Dobře organizovaná a plánovaná činnost všech článků socialistické soustavy má stejný vliv na společenské vědo mí, na rozum, city a nálady lidí jako různá výchovná

opatření propagandistického rázu, což živelně vystihuje známé přísloví : Verba excitant, exempla trahunt. Výchova nového člověka je úspěšná tehdy, zdůraznily

poslední sjezdy bratrských marxisticko-leninských stran, když se opírá o pevný sociálně ekonomický základ. Na

tomto základě , v těsném spojení s řešením nejrůznějších naléhavých úkolů výstavby rozvinutého socialismu, a ni koli v uzavřeném kruhu čistě osvětářských úkolů a poky nů – někdy efektivních, někdy neefektivních – je třeba

budovat veškerou ideologickou práci. I na ni je třeba aplikovat materialistickodialektickou metodu!

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů koordinace objek tivních a subjektivních faktorů socialistické výchovy, ale tudíž i její účinnosti , je úroveň socialistické disciplíny. V dodržování socialistické disciplíny a v sebekázni člo 1 XXVI. sjezd KSSS. Praha, Svoboda 1982 , s. 73. >

350

věka se odráží úroveň jeho uvědomělosti a přesvědčení. »... na základě jakých znaků máme posuzovat reálné zá

měry a city reálných osobností? Takový znak může být pochopitelně jen jeden: činy těchto osobností. Protože se tu však mluví jen o společenských záměrech a citech, je nutné ještě dodat: společenské činy osobností, tj. sociální fakta,«1 upozorňoval V. I. Lenin. To znamená, že způsob chování člověka, jeho podíl a účast na činnosti kolektivu jsou i způsobem projevu

jeho výchovy, způsobem kontroly úspěchu výchovné práce a s ním i jeho vlastní práce na sobě , je to prověrka pev nosti , souhrnu znalostí, přesvědčení a praktického jedná ní, jehož bylo během výchovy dosaženo. Marxisticko-leninské učení o společenské podstatě člo věka, o jeho zapojení do konkrétní soustavy společen ských vztahů, o jeho aktivní účasti ve společenskohisto

rické praxi, v níž se realizuje jeho činnost, nám poskytuje metodologický základ nejen pro správné pochopení objek tivních a subjektivních faktorů socialistické výchovy, ale i jejích cílů a obsahu.

1 V. I. Lenin : Sebrané spisy, sv . 1. Praha, Svoboda 1979, s. 435 436 .

Václav Šenkýř K ORIENTACI PRÁCE STRANICKÝCH ORGÁNŮ A ORGANIZACÍ PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ DLOUHODOBÉ STRATEGICKÉ

LINIE

XVI . SJEZDU KSČ

z jednání XVI . sjezdu KSČ a ze zasedání ústředního

výboru je dostatečně zřejmé, že nové podmínky v osmde sátých letech vyžadují ujasňovat perspektivy vývoje

a zpřesňovat pohled na hlavní článek politické linie stra ny. Svůj podíl na tomto úkolu mají i jednotlivé disciplíny

společenských věd. Byla už vykonána nemalá práce a dále se rozvíjejí vědecké diskuse o využití ekonomických a so ciálních faktorů společenského rozvoje . K využití politic kých faktorů v etapě budování rozvinutého socialismu se

pokoušíme vědeckou činnost koncepčněji rozvinout. Tady patří prvořadé místo výzkumu obsahü, forem a metod práce strany ve vztahu k úkolům etapy budování rozvinu

tého socialismu, zejména k úkolům přechodu k intenzifi kaci reprodukčního procesu socialistické společnosti.

V. I. Lenin od komunistů a jejich strany žádal, aby při zachování svých ideově politických principů uměli přizpů sobovat svou činnost změněným podmínkám a požadav kům situace.1

Komplexní a pravdivé poznání společenské skutečnosti vytváří reálnou základnu pro stranické orgány a organi zace při zpřesňování obsahu, zdokonalování forem a me

tod práce strany včetně dalšího rozvoje norem a principů jejího vnitřního života . Přičemž, jak upozorňoval Lenin , v dialektice celého procesu poznání musí předcházet

komplexní a pravdivé poznání objektivní stránky spole čenského pohybu , od něhož se odvozuje hodnocení reali

zační schopnosti strany a úkoly v její další přípravě.2 12 Viz V. I. Lenin : Spisy, sv . 19. Praha 1959, s. 399. „ Popsaljsem pouze jeden materiální proces, pouze změnu výrobních poměrů, aniž jsem se dotklsociální stránky procesu, sjednocování, stmelo

vání a organizování dělníků, neboťto jejev odvozený (podtrženo V.Š .),dru >

hořadý.“ (V. I. Lenin : Sebrané spisy, sv. 1. Praha, Svoboda 1979, s. 187.) 352

Zkušenosti z uplatňování a rozvoje vedoucí úlohy strany učí, že účinnost působení strany v zápase za stanovenou linii v rozvoji společnosti závisí především na správné volbě hlavních článků a na správném určení strategie a taktiky v politice, na kterých je založena každodenní práce všech stranických orgánů a organizací, každého člena a kandidáta strany .

Vytyčení základních úkolů a hlavních směrů činnosti

orgánů je důležité zvláště proto, že při růstu složitosti a náročnosti úkolů společenského a v tom zejména náro

dohospodářského rozvoje je třeba překonávat v práci stra nických orgánů a organizací rozptylování sil na úkor dů sledného a intenzívního soustředění na klíčové otázky po

litického přístupu k plnění linie sjezdu. Odklon stranických orgánů a organizací od rozhodu jících směrů v politice v zápase za splnění ekonomických úkolů sjezdu bývá zapříčiněn i jednostranným chápáním

Leninovy teze o politice jako koncentrovaném výrazu ekonomiky, kdy se zapomíná na prvenství politiky a na to,

že politika je jiným druhem vztahů mezi třídami než eko nomika. V politice jde však o takové vztahy mezi třídami,

které nepatří do ekonomické základny společnosti, nýbrž do její nadstavby, kde ji představují politické ideologie a politické instituce.1

Proto a v důsledku vedoucího postavení strany v poli tickém systému socialistické společnosti je třeba v práci

stranických orgánů a organizací rozvíjet právě jim vlastní postupy k zabezpečení sjezdové linie, které nemohou uplatňovat v nezměněné podobě jiné orgány a organizace. A zároveň jakékoli zpoždění či dokonce stagnace v práci

ostatních článků politického systému, zejména pak stát ního a hospodářského řízení, znamená přímo nebo nepří mo odvádění stranických orgánů a organizací od jejich hlavního poslání .

Úkoly na rozhodujících směrech v práci stranických or gánů a organizací chápeme současně jako vodítko pro za

měřování výzkumné činnosti, kterou na našem pracovišti rozvíjíme. 1 Viz I. Hrůza : Vědecký komunismus o zákonitých souvislostech růstu vedoucí úlohy dělnické třídy. Hlavní referát pro vědecké sympozium

s mezinárodní účastí. VŠP ÚV KSČ, Praha 18. - 19. května 1982. 353

Výstavba rozvinutého socialismu v naší zemi a v ní ze jména úkoly intenzifikace reprodukčního procesu vyžadu jí, aby , podle našeho názoru, z komplexu úkolů, které stranické orgány a organizace musí dnes a denně řešit,

byly v práci stranických orgánů a organizací za hlavní směry rozvoje jejich úsilí považovány : Za prvé, správné zaměřování obsahu a využívání účin

ných forem ideově výchovné práce k řešení současných a perspektivních úkolů. S důrazem na přípravu strany sa motné v předstihu. Ne všude, na všech stupních stranické výstavby se chápe naléhavost a neodkladnost úkolů vyplývajících z přechodu k intenzifikaci reprodukčního procesu. Mnoh

de ve stranických orgánech a organizacích hodnocení a bilancování dosažených výsledků není provázeno dosta tečně kritickou analýzou slabin a problémů. Tento nedo statečně kritický přístup brání vyvozovat včas správné politické závěry a konkrétní úkoly pro komunisty ve sféře státního a hospodářského řízení a úkoly pro komunisty ve

společenských organizacích . Z praktického hlediska nelze čekat, až ve straně a

společnosti obsah a charakter úkolů pochopí všichni beze zbytku. Jde především o to , aby si na úrovni požadavků doby obsah úkolů a způsob jejich realizace osvojily ká dry ve vedoucích funkcích ve struktuře strany a státního

a hospodářského řízení. Dosahované výsledky v plnění linie XVI. sjezdu KSČ a některá stanoviska přednesená na 6. zasedání ÚV KSČ v roce 1982 upozorňují na potřebu výraznější změny úrovně myšlení. Na základě usnesení stranických orgánů se vytváří no vý systém stranického vzdělávání. Bylo by vážnou chybou očekávat, že jenom nové organizační předpoklady zajistí plně úspěch . To hlavní není v organizačním systému, i když ten může nemálo pomoci, ale v tom , aby obsah ideologické práce důsledně vycházel z úkolů a potřeb no vé etapy , do které československá společnost po XVI . sjezdu KSČ vstoupila . konkrétně ve stranickém V ideově výchovné práci je velmi důležité nezabřednout do techno vzdělávání

kratického a technickoorganizačního výkladu, zejména při vysvětlování úkolů a cílů hospodářské politiky strany.

Rozhodující je, aby členská základna rozuměla úkolům 354

doby, ve které žijeme, aby členové a kandidáti strany byli schopni samostatně se orientovat v podstatných souvislos

tech zápasu za uskutečňování linie XVI . sjezdu KSČ. V té spojitosti vystupují více do popředí takové formy

ideově politické přípravy, jako je co nejširší zapojování členů a kandidátů strany do zpracovávání kritických ana

lýz a do přípravy usnesení stranických jednání. Tyto for my je třeba intenzívně rozvíjet tak, aby se rozšíření pozná

ní členů a kandidátů výrazněji zúročovalo v jejich posto jích, zejména pak v práci mezi lidmi.

Za druhý rozhodující směr v činnosti stranických or gánů a organizací je nutno považovat rozvoj politickoor ganizátorské činnosti a v tom zejména řešení úkolů v ka drové politice strany, která se podle našeho názoru stává stále více určujícím činitelem uskutečňování linie XVI .

sjezdu KSČ.

Úroveň poznání a konkrétního osvojení politické linie strany jednotlivými kádry a jejich odhodlání politickou li nii strany prosazovat a někdy i probojovávat do života tvoří rozhodující předpoklady k celkové politickoorgani zátorské, kontrolní a dalším činnostem strany.

Třetí, nikoli však chápaný jako poslední, ale v dialek tické jednotě s ostatními, úkol v práci stranických orgánů a organizací je stálé formování a rozvíjení konkrétních politických postojů a činů, zejména dělnické třídy, děl nických kolektivů a ostatních pracujících. V souvislosti s růstem a složitostí úkolů budování rozvinuté socialistic

ké společnosti, s růstem úkolů vědy a rozvoje techniky je

nutno překonávat tendence redukující úlohu dělnické třídy, dělnických kolektivů na disciplinované plnění výrobních úkolů a opomíjející formování politických po stojů dělnické třídy v celé její struktuře, aby se pod vede ním komunistické strany efektivně realizoval výrobní a celý společenský pokrok. To, že jsme zastánci výrazného růstu úkolů vědy ve společenském životě, nevylučuje ani v současné etapě to, že dělnická třída neztratila nic ze svého konkrétního re volučního poslání.

Socialistická revoluce politicky osvobodila dělnickou třídu tím, že po odstranění politického panství kapitálu a odstranění vykořisťování se dělnická třída stala politic ky vládnoucím a rozhodujícím vlastníkem výrobních pro 355

středků a prokazuje schopnost využívat své moci ve pro spěch všech pracujících. Tím se kvalitativně změnilo po stavení dělnické třídy v systému společenské výroby.

Dosavadní výstavba socialismu ale nepřekonala a také nemohla

překonat

podstatné

pozůstatky staré dělby

práce , a tedy ani zařazení dělnické třídy v ní. Úspěchy, kterých jsme za léta budování a rozvoje socialismu u nás

docílili , znamenají na jedné straně zlepšení podmínek pro život a práci především dělnické třídy. Na druhé straně

však omezení socialismu vyplývající z daného stupně roz voje, i nedostatky, které se u nás vyskytují, a jevy parazi

tující na socialismu nese na svých bedrech nejvíce děl nická třída. Nechceme-li zůstat stát v půli cesty při do

bývání cílů, které jsme si vytyčili, musíme se vždy obracet k nejvyspělejším dělníkům v materiální výrobě a vytvářet

podmínky, aby se na řešení společenských problémů roz hodující měrou podíleli.

Proto je na místě v práci strany, jejích orgánů a organi zací rozvíjet takový obsah a styl práce , který bude stále více zdůrazňovat odpovědnost všech článků politického systému za rozvoj tvořivé aktivity a politických postojů dělnické třídy.

Tolik ve stručnosti několik poznámek , spíše zamyšlení

nad otázkami souvisejícími s orientací práce stranických orgánů a organizací po XVI . sjezdu KSČ.

Vladimir Trvala

STRATÉGIA KADROVEJ POLITIKY

Naša strana na novembrovom zasadnutí ÚV KSČ v roku

1974 nastolila otázku nevyhnutného využívania vlastných rezerv, efektívnosti zhodnocovacích procesov. XV. zjazd

KSČ túto úlohu vyjadril v požiadavke zvýšiť kvalitu výro by, kvalitu všetkej práce . XVI. zjazd strany potom na zá

klade zbilancovania toho , čo sa dosiahlo , možností, rezerv a potrieb, rozvinul túto orientáciu KSČ do strategickej línie dosiahnuť obrat vo zvyšovaní intenzifikácie, efektív nosti a kvality práce. Ako je známe, doterajšie výsledky

nie sú úmerné potrebám dynamického rozvoja spoločno sti, ani tomu , aby sme držali krok s vyspelými krajinami vo svete . Jednou z hlavných príčin je, ako uviedol súdruh

Gustáv Husák, že kádre sa dostatočne neadaptovali na no vé podmienky a nové úlohy.

O kvalite výroby, výrobkov, všetkej práce sa už nemálo povedalo, popísalo, vydalo dosť rôznych výziev. Bolo a je i nemálo pokusov boriť sa s týmto problémom , zvýšiť zod

povednosť, kontrolu výrobkov, podnecovať iniciatívu pra cujúcich, uplatňovať rôzne skúsenosti, napr. lvovský sy stém, saratovské a ščokinské hnutie . Toto úsilie treba

oceniť , ale je to len začiatok procesu, ktorý treba perma

nentne a veľmi rýchlo rozvíjať a energicky organizovať. Skúsenosti v boji za túto strategickú líniu strany nám ukazujú, že problémy stoja niekde inde, vyššie ako v čiastkových otázkach – ako to vyjadril XVI. zjazd KSČ

v zvládnutí cieľavedomého riadenia rozvinutej socialis tickej spoločnosti ako celostného systému, socialistickej vedecko -technickej revolúcie, čo je podmienené najmä

tým , aby kádre zvládli riadenie na úrovni doby, aby sa teda stala skutočne integrálnou súčasťou riadenia. Ako ukazujú skúsenosti, dalšie podstatné zvýšenie efek tívnosti výroby a kvality výrobkov je možné len za pred pokladu moderných vedeckých výsledkov a riadení, uplat

ňovaním účinných sociálnoekonomických mechanizmov zvyšovania efektívnosti, využitím výsledkov progresívnej 357

techniky a technológie, energickou a premyslenou čin nosťou ludí.

Nie sme, a povedzme, nemôžeme byť daleko od sku točnosti, ked automatické systémy riadenia budú riešit ce lý komplex technickoekonomických úloh: zdôvodňovanie účelnosti výroby, výber materiálov, optimalizáciu schém

a konštrukcií, organizačné zabezpečenie výrobných pro cesov, analýzu chýb a podobne.

Využívanie všeobecných zákonitostí teórie riadenia predpokladá dôsledne určovat objekt riadenia, ciele, úlo

hy a kritériá efektívnosti riadenia, funkcie, skladbu sy stému a organizačnej štruktúry riadenia, rozpracovanie

a volbu mechanizmov, metód a prostriedkov. Nedostatky v riadení, nízka úroveň kvality vývoja a technológie sa už nemôžu v štádiu výroby nahradit ani tou najkvalitnejšou prácou, ale naopak majú u bezprostredných výrobcov

- robotníkov – negatívny politický a morálny dosah . Realizácia cieľovo-programových metód riadenia kvali ty výroby si vyžaduje vytvorenie zodpovedajúcej, optimál nej organizačnej štruktúry, vzájomné pôsobenie vedy a výroby, akými sú medziodvetvové vedecko -výrobné komplexy, ktoré združujú vedecko -výskumné pracoviská, vysoké školy, podniky, odvetvia. Dobré príklady máme v niektorých vedecko-výrobných združeniach v Soviet skom zväze, kombinátoch v NDR, ale aj v niektorých na šich čiastkových úspechoch, napríklad vo VHJ Závody taž kého strojárstva, v skúsenostiach Mestského výboru KSS v Bratislave pri vytyčovaní cieľových programov a ury chlovaní zavádzania poznatkov vedy do praxe.

V riadení ekonomiky, v komplexnom systéme riadenia

kvality výrobkov narastá váha metód systémového projek tovania, funkčnej štruktúry komplexných automatizova ných systémov riadenia, skladby subsystémov a prostried kov ich vzájomného prepojenia a vzájomného pôsobenia. Pripomeňme si, ako Lenin hned po Októbrovej revolúcii dbal o zdokonalovanie riadiacej činnosti vo všetkých no vých mocenských a hospodárskych orgánoch. Vynaložil všetku autoritu na rozvíjanie vedných disciplín, ktoré

podmieňovali skvalitňovanie riadenia, a svojimi názormi a činmi položil pevné základy riadenia.

Riadenie ekonomiky a v ňom jadro

kvalita

.

si dnes

vyžadujú hlboké vedomosti z najrozmanitejších vedec 358

kých oblastí: všeobecnej teórie riadenia, psychológie, teórie veľkých čísiel, teórie pravdepodobnosti, teórie ma sovej obsluhy, vedomosti z ekonomicko-matematických

metód, lineárneho programovania atd. Je pritom rozdiel v postavení a zodpovednosti majstra a generálneho riadi tela. Každý však z hladiska stupňa v hierarchii riadenia a funkcie subsystému, ktorý riadi, musí mať zodpoveda júce znalosti a schopnosti a má ich využívať v riadení. Len

vtedy budeme môcť povedať, že sa kádre adaptujú na zvládnutie požiadaviek doby . *

XVI. zjazd KSČ určil klúčovú úlohu kádrov podľa osvedčeného a vždy platného hesla : kádre rozhodujú o všetkom.

Z tohto hladiska treba skúmať aj príčiny, ktoré brzdia

proces tej najzložitejšej, najzodpovednejšej výroby »výroby kádrov« . Východiskovým bodom je zdokona lovanie komplexného hodnotenia kádrov, objektivizácie vzhladom na potreby doby. Komplexné hodnotenie by nám malo dať obraz o pripravenosti toho či onoho člo

veka, ale aj obraz kádrovej štruktúry ako celku, zbilan covať potreby a smery ich výchovy a objaviť talenty pre » vyššie poschodia« a zaradiť ich do kádrových rezerv. Okrem iných nedostatkov komplexného hodnotenia po važujem za najzávažnejšie to, že síce všeobecné kritériá pre hodnotenie sú, ale nie je konkretizované kritérium požiadaviek pre súčasnosť a budúcnosť. Také kritérium ,

ktoré by nám dalo jednoznačnú odpoveď: pracovník sa adaptoval na úroveň doby, alebo sa néadaptoval, má pred poklady pre vykonávanie riadiacej funkcie, alebo ich ne má. Ak má, akým procesom prípravy by mal dalej prejst. Všeobecne sa konštatuje, že posledné komplexné hod

notenie bolo náročnejšie ako predchádzajúce. Súčasne sa tu však vynára rad otázok: aké závery sa robia k hodnoti telom, ktorí z tých či iných príčin nedokážu objektívne

zhodnotiť podriadeného pracovníka ; ako ho vlastne po znajú, ako sú potom schopní viest a formovat kolektiv, riadiť vôbec ; aké politické ovzdušie sa vytvára v stra

níckej organizácii, keď vedúci pracovník nedokáže objek tívne hodnotiť podriadených pracovníkov? 359

Pri hodnotení treba využívať nielen empirické poznat ky, ale do kritérií hodnotenia zavádzať vedecké metódy a poznatky , psychotechnické metódy , testy atd. Len v empirických poznatkoch o pracovníkoch môže byť veľa subjektivistického, nesprávneho. Nemusia doceňovat nie

ktoré základné stránky a požiadavky na pracovníka, ako sú napríklad jeho racionalizačné schopnosti a podobne. Empirické poznatky slúžia ako nevyhnutný predpoklad hodnotenia, ale nemôžu byť konečné . Nemálo chýb v hod notení pracovníkov vyplývalo z toho, že hodnotiaci ko lektív nemal dostatok vedomostí z odboru, v ktorom hod notený pracoval, a nevedel ho správne ohodnotit. Hodnotenie nemôže ukazovať človeka »bieleho« alebo

»čierneho «, ale musí ho ukázať v jeho rozpornosti, v kla doch i záporoch. Ak má byť hodnotenie objektívne, musí informovať pravdivo. Ešte vždy sa vyskytuje prax, že keď pracovníka navrhujú do vyššej funkcie, napíše sa

o ňom vždy to najlepšie a nájde sa hned desať ludí, kto rí mu » dôverne« oznámia, že bude povýšený a že dô verný oznamovateľ tiež niečím prispel k tomuto pový

šeniu . Keď pracovníka odvolávajú z funkcie, tak sa nie kedy napíše tolko zlého , že najlepší priatelia od neho bočia, obávajú sa s ním stretnúť, aby aj oni nemali ne príjemnosti . Pritom sa nenájde nikto , kto by súdruhovi povedal priamo do očí: Nedorástol si, nestačíš, urobil si také a také chyby.

Treba ovela intenzívnejšie rozvíjať teóriu kádrovej poli

tiky. To je úloha tak vedeckých inštitúcií, ako aj školia cich pracovísk i tých, čo vyberajú ludí najmä do vedeckej ašpirantúry. Treba dôsledne uplatňovať stranícke doku menty v oblasti práce s kádrami, jej princípy. Ako príklad uvediem takú kľúčovú otázku, ako je pojem » kádrový pro gram« . Kádrový program sa neraz chápe ako plán pre

važne mechanickej operácie s kádrami na päť rokov. Ako plán ich vysielania do škôl a pod., v ktorom naviac chýba prepojenie na tvorbu kádrových rezerv. Takýto »program« možno považovať nanajvýš za plán prípravy kádrov na päť rokov. Ak sa povýši na program, vedie k subjektivizmu i k tomu, že na jednej strane máme pomerne vela vysoko školských odborníkov a na druhej strane nedostatok vy

sokokvalifikovaných kádrov, aké si vyžaduje dosiahnutie » Olympu « vo vede, technike, výrobe, v praxi vôbec. 360

Kádrová politika je súčasťou generálnej línie strany na

výstavbu rozvinutej socialistickej spoločnosti: vytyčuje politickú líniu pre výber, prípravu a rozmiestňovanie ľudí na základe analýzy rozvoja spoločnosti , prognóz rozvoja vedy, techniky, výroby, spoločenskej štruktúry, určuje zá kladné požiadavky a potreby kádrov v súčasnosti i'v bu

dúcnosti, smer ich výchovy na základe kvalifikačných po žiadaviek. Kádrový program, to je prognóza potrieb a plán prípravy ludí pre budúcnosť . Teda kádrová politika si vy žaduje stratégiu strany v oblasti prípravy kádrov. Takúto

stratégiu naša strana vždy mala: generácie komunistov priviedli náš pracujúci lud k moci, ďalšie generácie ká drov položili základy socializmu, uskutočnili industriali záciu a kolektivizáciu , položili základ rastu vzdelanosti ,

socialistickej kultúry i obrany socialistickej vlasti. Stra tégiu kádrovej politiky súčasnosti stanovili posledné zjaz dy strany v politickej línii : a to je pripraviť a uschopnit

kádre k zvládnutiu socialistickej vedecko-technickej re volúcie . Treba ju dôsledne uskutočňovat.

Kardinálnou otázkou je pritom všestranný rast robot níckej triedy, výber talentov z radov robotníkov a ich prí prava pre riadiace funkcie. Do nomenklatúrnych funkcií dorastá len malý podiel robotníkov, čo je v hlbokom roz

pore so samotnými základmi socializmu. Tu je nevyhnut ný všestranný obrat na robotnícku triedu vrátane toho , že treba uskutočniť zásadný rozbor, prečo sa niekedy úloha robotníckej triedy redukuje na »stavovské« záujmy . V stratégii kádrovej politiky má významné miesto prí

prava vedeckého frontu. Tu treba ešte viac pripravit ká dre a prognózu s rozhladom pre budúcnosť . Treba však energickejšie presadzovat do praxe - a to musia predo všetkým vedúci vedeckých a výskumných ustanovizní a kolektívov – že veda, to nie je počet pracovníkov v tej to oblasti , ale je produkciou mozgov zmaterializovanou vo výrobe. Teda, aby veda nebola suchou vetvou na košatom

strome života. To si vyžaduje, aby zodpovedné stranícke, štátne a hospodárske orgány účinne organizovali cyklus od vedy po výrobok a jeho použitie, aby videli osoh svojej práce a získavali nový elán i nové podnety, aby mozgy

produkovali to, čo sa od nich očakáva, aby pracovníci ne vysedávali často na zbytočných schôdzkach a nevybíjali

svoju energiu v žabomyších sporoch a aby všetci vedeckí 361

pracovníci pocitovali zodpovednosť za formovanie mla dých vedeckých adeptov,

aby ich viedli k vedeckej

náročnosti, občianskej cti a komunistickému presvedče niu.

Nemožno povedať , že akcií slúžiacich príprave kádrov bolo málo, počnúc straníckymi školami, straníckym vzde lávaním, cez školskú sústavu až po rôzne odborné škole

nia. Avšak ich výsledok nie je úmerný. Treba dotvorit sy stém prípravy kádrov, uviesť ho do života a v procese vývo ja korigovať. Máme už určité skúsenosti i vzory v brat ských krajinách. Systém treba dotvorit s ohladom na

vážny princíp, ktorý vstúpil do kádrovej praxe – celoži votné štúdium.

V systéme vzdelávania je stabilným základom škola. Ale

aj tu treba mnohé dotiahnuť. Chceme upozorniť na jedno: škola, aj vysoká škola, a to i technického smeru , len velmi okrajovo dáva základy, ktoré najviac potrebujeme: zna losti o riadení. Objektívne bude trvať dlhšie , kým sa tomu

prispôsobí, a na to nemáme čas, ako nám ukazujú i soviet ske skúsenosti. Tento nedostatok a vákuum by mal vyrie šit systém doškolovania kádrov v otázkach vedeckého ria

denia, ktorý by mal periodicky sprostredkovávať nové po

znatky o riadení v určitých časových cykloch. Len v tomto zmysle slova je možné použiť pojem cyklika. Poučení ne dostatkami z minulosti , domnievame sa, že by tento sy stém mal rešpektovať : diferencovanost podla stupňa ria denia a špecifiky systému; diferencovane, ba i individuál ne pristupovať k príprave klúčových kádrov ; príprava by nemala byť abstraktná, ale samotná inštitúcia by mala

byť spojená s praxou , pracovať ako laboratórium riadenia, učiť riešiť modelové situácie, štáb učiteľov by mal pracovat

ako inžinierska organizácia, ktorá by poskytovala služby podnikom pri analýze riadenia, uplatňovaní chozrascotu atd . Takto by sa mala overovat výučba, pričom každý

pracovník by mal atestovať , dobrovoľne alebo organizo vane .

Kto neštuduje, ztráca perspektívu revolucionára. Z toho,

kto sa ženie len za čiastkovými úspechmi, hoci ho v týchto úspechoch opája márnivost vlastného »ja« , po stupne sa stáva malomeštiak, spohodlnie, nemá chuť zme niť doterajší spôsob života .

Človek, ktorému vyhovuje malomeštiacky spôsob ži 362

vota a ktorému sa nestala práca pre socializmus zmys lom života, nepodriaďuje osobné záujmy záujmom komu

nizmu, nemôže zastávať vedúce postavenie. Na kádre sa treba pozerať aj z toho pohladu, ako sa ten -ktorý súdruh vo svojom vnútri premenil, či žije životom socialistické

ho človeka. Tento proces sa odzrkadluje v práci , vo ve rejnom i osobnom živote .

Na vedúce miesta je potrebné vyzdvihovať ludí, ktorí svoje »ja« dokážu podriadit veci socializmu, ktorí pocho pili, že blahobyt pre seba, pre svoju rodinu môžu vybu dovať len vtedy, keď v prvom rade budú bojovať za celospoločenské ciele .

Pracujúci čoskoro spoznajú, kto bojuje za záujmy so cializmu, a kto len za svoje záujmy. Často podľa toho

upravujú svoj vzťah k strane. Podla toho strana nado búda alebo stráca pre nich prítažlivosť. Záujmy socializmu vyžadujú, aby komunisti videli ne dostatky ostrejšie ako iní pracovníci, aby sa s nimi ne uspokojovali, neospravedlňovali ich a nesnažili sa zmen šovať ich význam .

Sociáldemokratizmus i oportunizmus sa prejavujú v tom,

že zastierajú rozpory, vyvolávajú zmierlivosť s chybami a nedostatkami, utvárajú ovzdušie sebauspokojenia a opo jenia z úspechov. Oportunizmus sa prejavuje aj v tom, že rozpory nerieši , zastiera ich, usiluje sa umlčať zdravú, oprávnenú kritiku, usiluje sa o to, aby sa z nedostatkov nevyvodzovali dôsledky. Oportunizmus sa pod pláštikom rozvážnosti usiluje zastierať protirečenia, otupovať ne

kompromisný boj proti nedostatkom na pracoviskách, uprednostňuje pokoj , zastieranie nedostatkov a zásadu

byť s každým zadobre, aby si to u nikoho »nerozhádzal«. Takýto postoj nemá nič spoločné s úsilím o stmelenie kolektívu a dosiahnutie jednoty. Napokon neprincipiálny postoj nemôže byť podkladom principiálnej jednoty. Aj dnes prebieha boj medzi kapitalizmom a socializ Pôsobenie buržoáznej morálky , ideológie i psy chológie nachádza živnú pôdu i v socialistických kraji nách, najmä medzi tými občanmi spoločnosti, u ktorých pretrvávajú staré prežitky. Na každom kroku, vo všet kých organizáciách, v každom kolektíve vidieť určitú » nespokojnosť «, polarizáciu, ktorá má neraz formu tzv.

osobných sporov. Treba vidieť , že nejde o čisto osobné 383

spory, ale že je to práve boj starých prežitkov so socia listickými názormi a snahami.

Postavenie vedúceho pracovníka zaväzuje, aby pozorne vypočul každú pripomienku , odhaloval a odstraňoval chyby a vedel analyzovať aj vlastné nedostatky a pre konávať ich. Prehliadanie nedostatkov sa nezlučuje s ko

munistickým spôsobom práce. Tam, kde sa rozvíja ynútro stranícka demokracia a sebakritika , kde sa kontrola a kritika nezastavujú pred obavou o autoritu pracovníka, kde sú komunisti vychovaní v duchu nezmieriteľnosti k nedostatkom, tam nestranícke, protispoločenské počí nanie nie je možné. Nevyhnutnou črtou straníckosti je boj za pokrok a

schopnosť bez ohľadu na osobné záujmy , z hľadiska cie 1

lov robotníckej triedy podporovať všetko progresívne, ale aj správnym spôsobom riešit objektívne vznikajúce protirečenia. Straníckosť treba chápať ako uvedomelú triednosť v jednote troch aspektov: vedeckosti, organizo vanosti a ideológie .

Kto chce straníckosť úspešne presadzovať, sám musí stelesňovat straníckosť, musí byť nositelom kolektiviz

mu, chápať a prebojúvať spoločenské záujmy – teda ne možno »vodu kázať a víno piť « .

Vo výchove kádrov je základom politická výchova, aby každý pracovník videl politické a ideologické súvislosti svojej práce. Lenin zdôrazňoval, že základnou otázkou

riadenia je politický prístup, že politika nemôže nemat

prvenstvo. Mnohým riadiacim pracovníkom to chýba a v ich práci sa prejavuje pragmatizmus. Vedúci pracoy ník musí : zvládnuť marxisticko - leninskú teóriu a metodo

lógiu ( to je základný predpoklad pre predvídavosť ) ; pes tovať schopnosť analýzy a sebaanalýzy , to neznamená iba naučiť sa vedeckým metódam poznania , ale je to spojené

so stotožnením sa s filozofickými, etickými, svetonázoro vými zásadami komunistu , s politikou strany a bojom za jej ciele ; vniesť socialistickú morálku do kolektívov.

Otázku kontinuity kádrov tak ako inde chápeme ako

proces od nižšieho k vyššiemu, aj keď v kádrovej oblasti je to proces zvlášť citlivý i konfliktný . Znamená to tzv . 364

spojenie starších kádrov s mladšími. S ludmi treba maxi

málne ludsky jednať, ale pre sociálne ohlady nemožno ne chať upadať podnik či ministerstvo. Bez pohnutia kádro vou štruktúrou nemožno urobiť krok vpred. To znamená predovšetkým zatriasť človekom, aby si uvedomil, že nemô

že zaostávať . Ak nenastane náprava, musí nasledovať výmena za pochodu. Skúsenosti z analýzy kádrov ukazujú,

že často sú nenáročné kritériá na prácu, preto i neschopní ludia sa domnievajú, že môžu » držať « svoje miesta.

Lenin porovnával riadiaci aparát s akademickými inšti túciami .

Pracovníci

riadiaceho

aparátu nemôžu byť

ani empirikmi či administrátormi , ale mali by byť pracovníkmi schopnými teoreticky pracovať. podla neho

K úlohám pracovníkov riadiaceho aparátu Lenin zaraďo val štúdium teórie organizácie práce atd. Prikladal velký význam spätosti vedeckých a administratívnych metód. Treba túto látku nasadiť i v mnohých našich orgánoch a inštitúciách, aby sa dosiahla dynamika v kádroch a pre konal sa určitý »spazmus « . Stratégiu prípravy výchovy a rozmiestňovania kádrov

v súčasnom období budovania rozvinutej socialistickej spoločnosti rozpracoval XVI . zjazd KSČ . Súdruh Gustáv Husák v Správe o činnosti strany zdôraznil, že do po predia vystupuje úloha dalej pozdvihnúť úroveň kádro vej práce strany , že musíme dosiahnuť , »aby riadiace kád re na všetkých úsekoch držali krok s novými úlohami, ovládali

a

dôsledne zabezpečovali politiku strany «1.

Aktuálne podčiarkol požiadavky na vedúce kádre v sú časnosti : ich schopnosť riadit, viesť , vychovávat a organi zovať pracujúcich k splneniu úloh hospodárskeho a sociál neho programu strany . » Od riadiacich kádrov,« povedal, » sa musí vyžadovať disciplína, zásadovosť , zmysel pre no vé, tvorivý iniciatívny prístup, rozhodnosť v prekonávaní prejavov byrokratizmu, stereotypu , rutinérstva a zhovieva

vosti k nedostatkom. Úplnú podporu straníckych orgánov

a organizácií musia dostať pracovníci , ktorí zodpovedne a smelo plnia úlohy. Základným kritériom politickej vy. spelosti, odbornej pripravenosti a organizačných schop ností musia byť konkrétne výsledky prinášajúce prospech spoločnosti, socializmu. «2

1 XVI. zjazd KSČ. Bratislava, Pravda 1981 , ss.. 62 . • Tamtiež, s. 62-63.

365

V tejto smernici je vlastne obsiahnutá dlhodobá stra tégia strany v oblasti kádrovej politiky. Treba, aby ju stranícke organizácie a stranícke orgány dôsledne uvá dzali do života .

Milan Vondruška

VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA -

VÝZNAMNÝ NÁSTROJ FORMOVÁNÍ IDEOVĚPOLITICKÉHO, MORÁLNÍHO A ODBORNÉHO PROFILU MLADÉ GENERACE

Konání sympozia, na kterém se dnes podílíme, má ne sporně velký přínos k rozpracování teoretických aspektů XVI. sjezdu Komunistické strany Československa. Byl to právě XVI. sjezd, který spolu s náročným ekonomickoso ciálním programem akcentoval nezbytnost všestranného

a harmonického rozvoje člověka, jednotu ideově politic kého, morálního a odborného profilu mladé generace v etapě vyspělé socialistické společnosti spjaté s vědecko technickou revolucí a mírovým soužitím. Generální tajem

ník ÚV KSČ soudruh Gustáv Husák ve Zprávě o činnosti strany a vývoji společnosti od XV. sjezdu a dalších úko lech strany k tomuto tématu mimo jiné uvedl: » Smyslem veškerého našeho výchovného úsilí je utvářet všestranně se rozvíjející osobnost člověka, formovat jeho myšlení

a cítění v duchu našich socialistických ideálů, morálních norem a životních hodnot, aby se v něm plně rozvinuly nejušlechtilejší rysy hospodáře a tvůrce nové společnos ti . « 1

V těchto několika slovech jsou obsaženy velmi cenné myšlenky obrážející jednotu politiky, ekonomiky a ideo logie v činnosti KSČ a socialistického státu, která nedíl ně zahrnuje i vědu , kulturu, vzdělání a socialistickou vy

chovu širokých vrstev pracujícího lidu. Samo vzdělání, které se v průběhu vývoje lidské společ

nosti stalo významnou institucí, představuje – jak známo v třídně protikladné společnosti především nástroj třídní moci. Kromě toho má svou stránku zprostředkování poznatků vědy a zkušeností a tím i významnou funkci so ciálně ontogenetickou a humanizující vůči každému jedno

tlivci. Tyto některé stránky vzdělání, byť ideově a třídně 1 XVI . sjezd KSČ. Praha, Svoboda 1981 , s. 44. 367

deformované, intuitivně pochopili mnozí vynikající peda gogové minulých dob včetně našeho Jana Amose Komen ského . Proto ve svých teoretických úvahách usilovali mi mo jiné o to , aby vzdělání bylo především demokratické ,

tedy dostupné co největšímu počtu dětí a mládeže.

Teoretické vize, ale někdy i praktické demokratické snahy významných pedagogů minulosti, ideje a ideály po krokových lidí se mohly ve svých částech uskutečnit

a stát se reálným obsahem školské politiky až v socialis tické společnosti, kde výchova a vzdělání jsou cílevědo mě , programově řízeny a všestranně podporovány komu nistickou stranou vycházející z teorie vědeckého socialis mu , marxismu - leninismu .

V činnosti KSČ a socialistického státu se velmi zřetelně

v jednotlivých etapách vývoje – rýsují snahy a úsilí směřující k tomu, aby výchova a vzdělání mládeže i do spělých byly vždy neodlučitelnou součástí revolučních

přeměn na cestě ke komunistické společnosti. Aby škola

sloužila dělnické třídě a ostatním pracujícím, všestranně, kvalitně odborně , vědecky i prakticky je připravovala pro život, pro práci a vyzbrojovala zvláště nastupující mladou generaci socialistickým myšlením a uvědoměním .

Důležitým mezníkem na cestě k obsahové přestavbě československého školství bylo zasedání ÚV KSČ v čer venci 1973. Na základě jeho závěrů a další praxe zpraco

val přední vědeckopedagogický a stranickopolitický aktiv dokument, který projednalo a schválilo předsednictvo ÚV KSČ 4. června 1976 pod názvem Další rozvoj českosloven ské výchovně vzdělávací soustavy ( krátce Projekt ) . Ve smyslu Projektu

spolu s využíváním internacional

ních teoretických a praktických zkušeností, zvláště sovět ských – se uskutečňuje v ČSSR obsahová přestavba škol ství. Má mimo jiné za úkol vysoce kvalitně připravit mla dou generaci v jednotné, demokratické, polytechnické , socialistické škole , která je těsně spjata ve všech výuko vých disciplínách s teorií, vědou, praxí a prací, která je marxis prostoupena vědeckým světovým názorem

mem -leninismem. Přitom jedním z nejdůležitějších úkolů obsahové přestavby je kvalitní příprava mladé směny děl nické třídy , což v současné době znamená především bu

dovat střední odborná učiliště jako hlavní proud střed ního školství vedle gymnázií a středních odborných škol, 368

kde se realizují cíle formování profilu budoucí dělnické třídy.

Potřeby , které socialistická společnost má v oblasti vý. chovy a vzdělání pracujících, nemůže plnit žádný jiný spo

lečenský útvar než specificky k tomuto účelu vytvořená výchovně vzdělávací soustava. Přitom tuto soustavu nelze chápat zúženě jen jako soubor institucí, to znamená škol, výchovných zařízení a podobně . Praxe ukazuje a pedago gická věda na základě aplikace systémové analýzy vyme

zuje výchovně vzdělávací soustavu jako specifický systém institucí, osob, věcí, norem a ekonomických nákladů, sy stém, který funguje v rámci celého společenského sy stému.

Za nosné prvky tohoto systému je nutno pokládat stra

nickopolitické dokumenty i právní normy, dále pak veške ré pedagogické i ostatní školské pracovníky, kteří zajištu jí řízení a optimální funkci výchovně vzdělávací soustavy, stejně jako metody a formy výchovně vzdělávací práce, jimiž se veškerá činnost uskutečňuje. Strukturu a funkce

výchovně vzdělávací soustavy ovlivňují faktory společen ské , to jsou sociálně politické , ekonomické, technické

a kulturní, a společně s nimi i faktory biologické, psy chologické , ekologické, hygienické a další. Toto komplexní systémové pojetí výchovně vzdělávací

soustavy zdůrazňuji proto, že je právem pokládáme za důležitý vstup k postupnému rozpracování ucelené teorie výchovně vzdělávací soustavy včetně jejího nepřetržitého a účinného praktického zdokonalování. Pro pedagogické vědy to znamená pokračovat v cestě , která již byla zčásti nastoupena a spočívá v postupném odstraňování určité jednostrannosti, kdy se pozornost zaměřuje převážně třeba jen na problematiku práce učitele a vychovatele ( byt velmi důležitou a záslužnou ) nebo zase pouze na

problémy úzce spjaté s výchovně vzdělávacím procesem ve škole . Tento typický » pedagogický« pohled je nutno

postupně doplňovať širším a obsahově hlubším pojetím , které právě za pomoci vědy i praxe odhaluje strukturální

vztahy a závislosti mezi jednotlivými prvky a funkcemi výchovně vzdělávací soustavy.

V praxi se nám stále více potvrzuje i konkretizuje teze o tom, že výchovně vzdělávací soustava není a nemůže být

jen » předmětem zájmu« resortu školství a záležitostí 389

pouze pedagogické vědy. Takovéto chápání by bylo ko neckonců velmi chybné jak z hlediska teorie, tak i praxe.

Pravý opak je pravdou ! Celá socialistická společnost za vedení KSČ, pracující lid, společenské organizace Národní

fronty, všechny resorty mají dnes zájem na přípravě, vý chově i zajištění dostatečného počtu kvalitních a kvalifi kovaných kádrů, na jejichž výchově se zároveň tak či onak

podílejí. Prakticky všechny vědní obory si také kladou v souvislosti se svým dalším rozvojem otázku vlastní sdělnosti, vřazování svých poznatků do společenského vědomí a společenské praxe. Tím pro ně, mimo jiné záro veň vyvstala otázka, jak nově, kvalitně a účinně koncipo vat obsah vzdělávání mládeže i dospělých a jaké nej

správnější metody osvojování poznatků vědního oboru přitom zvolit. Je třeba říci, že naše věda je zde – at ať již

V ČSAV, na vysokých školách i v resortních vědeckový zkumných ústavech a podobně – teprve v počátcích. Od borníci z oblasti pedagogické vědy mají velmi potřebné

a společensky žádoucí snahy výsledky práce ostatních předních odborníků a činitelů z dalších vědních oblastí,

techniky i umění vhodně koordinovat, podněcovat je a vy užívat pro praxi v procesu obsahové přestavby naší vý chovně vzdělávací soustavy. Vždyť v historii našeho škol ství jde o nejvýznamnější kvalitativní obsahové změny, a to ve všech úsecích výchovy a vzdělání. Nelze také očekávat, že při realizaci dokumentu Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy do sáhneme úspěchu pouze využitím aktivity a iniciativy lidí.

Rozhodující úlohu na této cestě má především důsledné uplatnění vedoucí úlohy KSČ na všech úrovních . Zvlášt vý znamné místo náleží i znalosti historického vývoje a využí vání zkušeností z ostatních socialistických zemí, přede

vším ze Sovětského svazu. Naši pedagogové mají v tomto smyslu náročný úkol : vytvářet u dospívajícího pokolení historické vědomí a schopnost dialektického, historického myšlení i praktických činů, které mají nezastupitelný vý znam při tvorbě marxisticko -leninského světového názo ru .

Problematice vytváření a prohlubování marxisticko -le ninského vědeckého světového názoru je pedagogy vě . nována značná péče na všech stupních výchovně vzdělá vací soustavy, ve všech studijních disciplínách . Velkou zá 370

sluhu na dílčích úspěšných výsledcích mají především ko munisté, uplatňování vedoucí úlohy KSČ jednotlivými územními stranickými orgány. Přesto však právě zde je

zapotřebí důsledně se vyvarovat všech dílčích projevů for malismu, » apolitičnosti« , oportunismu i někdy se vysky

tujícího nezvládnutí příslušné problematiky samotnými pedagogy. Ukazuje se , že na cestě za kvalitní marxistic

ko-leninskou účinnou politickou přípravou mládeže je nutné úzce spojit, tedy účelně zpracovat světonázorovou, ideově politickou problematiku vztahující se vnitřně, ob sahově k jednotlivým učebním vědním disciplínám. V celé výchovně vzdělávací soustavě se především uka zuje , jak důležitou, nezastupitelnou úlohu má zkušený,

ideově politicky a odborně vyspělý pedagog, který je sžitý

s politikou KSČ, prostý všech frází, »nezkrášluje « skuteč nosti, podněcuje žáky, studenty k práci pro socialistickou vlast, za odstranění všech nedostatků a těžkostí, vede

mládež k věrnosti politice KSČ, k jejímu revolučnímu, hu manistickému a optimistickému poslání v socialistických přeměnách práce, života , společnosti a lidí. Je nemálo dokladů a zkušeností o tom, že k socialistic kému formování mladé generace významně přispívá umění, literatura, film, práce s knihou, besedy o morálce, ale i tělovýchovná a sportovní činnost a vše další, co zasa huje rozum, srdce a city, utváří názory a postoje člověka. Při formování vědeckého světového názoru se tedy ne lze omezovat pouze na výuku, ale je nutno zahrnout sem celou oblast výchovného vyučování, mimotřídní a mi moškolní výchovu. Koneckonců například usnesení sekre tariátu ÚV KSČ o práci na vysokých školách je toho do kladem .

Při formování mladé generace nelze opomíjet, že ideově politický zápas mezi ní za »naše ideje« musí mít i dru hou nezbytnou stránku ideologického boje: totiž ve správ

ných proporcích ideově přesvědčivě, účinně objasňovat naše postoje a principy proti nejrůznějším nepřátelským 9

ideologiím, proti všem formám antisocialistického půso bení. Někdy tato » stránka« ve výchově mladé generace ustupuje do pozadí, popřípadě je málo přesvědčivá a účinná . Stále tedy v celé výchovně vzdělávací soustavě

činíme taková konkrétní opatření – v duchu XVI. sjezdu KSČ i navazujících zasedání ústředního výboru aby se 371

socialistický , marxisticko-leninský profil mladé generace zkvalitňoval.

Uvedl jsem zde pouze některé problémy, pozitiva i dílčí nedostatky. Celý pedagogickovýchovný proces je tedy nutno neustále promýšlet, obsahově obohacovat a dosa

hovat jeho vyšší kvality, větší účinnosti, a to i prostřed nictvím dokonalé organizace práce a jejím kvalitním ří zením .

S obsahovou přestavbou školské soustavy byly vypraco vány a dále se zkvalitňují nové učební plány a osnovy na

všech typech a stupních škol, kde jsou zdůrazněny světo názorové aspekty u všech vyučovacích předmětů. Zvýšená péče se věnuje zvláště tvorbě nových učebnic. Při jejich

koncepci i při sestavování autorských kolektivů se dbá o to, aby světonázorová výchova byla vždy na vhodném

místě a přiměřeně věku dětí a mládeže probírána v nej širších souvislostech ,

Dosavadní zkušenosti také ukazují, že nám chybí jed notný pedagogickometodologický a didaktický výklad

světonázorové problematiky v jednotlivých studijních oborech, ale i ve vědních oborech vůbec. Výchova k vě deckému světovému názoru tak zůstává převážně na uči telích, na jejich působení v základních vyučovacích před mětech. Bude proto nutné zabývat se těmito problémy na seriózní odborné bázi, využít fundovaných odborníků z marxisticko -leninských oborů, speciálních vědních dis

ciplín a pedagogů. Prvním krokem by mohlo být svolání sympozia vybraných učitelů- teoretiků marxismu- leninis mu k výměně zkušeností, k vytyčení badatelské proble

matiky, k vytipování výzkumného kolektivu a podobně. V tomto směru mají nemalé úkoly naše vysoké školy, ústavy marxismu -leninismu i další vědecké pedagogické

ústavy ; počítáme s koncentrací sil ve spolupráci s ČSAV . V souvislosti s realizací obsahové přestavby školské

soustavy byla rozpracována i nová koncepce mravní vý chovy . Učební programy a studijní osnovy byly sestaveny tak, aby se tato výchova uskutečňovala s metodicky při měřenou náročností vzhledem k věku a mentalitě žáků .

K tomu se na vysokých školách, především na fakul

tách připravujících učitele, zavedla výuka marxisticko leninské etiky a estetiky . Mimo pedagogickou stránku má mravní výchova i svou obecně teoretickou stránku. 372

Vědecké zkoumání této problematiky bylo zařazeno do státního plánu základního výzkumu na léta 1981-1985 a na jeho řešení se podílejí mnozí přední učitelé vysokých škol .

Vědeckotechnický pokrok vytváří podmínky pro uvol nění fyzických a duševních sil člověka od jednostranné zá vislosti na výrobním procesu. Proto socialistická společ nost vyžaduje důsledné uplatňování zásad socialistické morálky ve všech strukturách. Souvisí to jak se změnou

charakteru práce, tak i s motivací pracovní činnosti člo věka. Práce v socialistické společnosti akcentuje svůj spo

lečenský charakter. Proto vystupují do popředí mimoeko nomické a mimopeněžní stimulace. Narůstá úloha subjek tivního činitele , což vede k rozvojí celkové morálky a mravní výchovy ve všech jejích složkách, zvláště pak vý chovy k socialistickému vlastenectví a internacionalismu. Nesporné je, že se v uplynulých letech vykonalo mnoho

pro to, aby mládeži byly vštěpovány základy socialistické morálky. Nicméně znalost jak teoretických základů, tak

i praktické projevy nejsou vždy uspokojující. Setkáváme se i s tím, že principy socialistické morálky jsou chápány jako něco vnějšího, stojícího mimo konkrétního člověka, nikoli jako podstatná, přímo bytostná součást socialis

tické osobnosti. Proto i v mravní výchově mládeže potře bujeme ještě účelněji rozpracovat vhodné pedagogicko psychologické postupy a učinit opatření a to jak ve škole , tak i pokud jde o socialistickou rodinu - vychá zející důsledně z nejnovějších výsledků vědy . Naše pozornost se zvláště zaměřuje k vysokým ško

Jám, které mají připravovat své absolventy nejenom po odborné stránce, ale též po stránce politické a mravní. K dosažení tohoto cíle se realizuje ve výchovně vzděláva cím procesu vysokých škol systém společenskopolitické

praxe . Představuje organickou jednotu práce studentů v nejrůznějších funkcích, při plnění veřejně politických úkolů i přípravu k těmto úkolům tak , aby je mohli plnit kvalifikovaně , získali přitom bohaté zkušenosti, které

jsou využívány v teoretické výuce marxismu -leninismu i v odborné výuce. Jsme zatím na začátku tohoto systému

společenskopolitické praxe studentů, sbíráme zkušenosti, teoreticky celý systém i » domýšlíme« a pečlivě hodnotíme jeho účinek . 373

Ze systémové analýzy výchovně vzdělávací soustavy plyne také nový pohled na poslání pedagogického pracov níka. Dnes už si nelze pod tímto pojmem představovat

pouze učitele , vychovatele, mistra odborné výchovy. Pe dagogem v nejširším slova smyslu je každý, kdo se podílí na výchově a přípravě dětí, mládeže nebo i dospělých, ať v odvětví školství, nebo i v jiném resortu. Proto vzhledem k narůstajícím nárokům na rozsah a kvalitu výchovně vzdělávacího působení bude nutno hledat rezervy v ra

cionální spolupráci, návaznosti a vzájemné propojenosti všech pedagogických pracovníků. Důležité je, aby se ne

zkvalitňovala jen práce učitelů nebo jednotlivců, ale aby se postupně měnil a zkvalitňoval styl práce celých peda gogických kolektivů, které rozhodují o výsledné kvalitě výchovného působení na žáky. S tím souvisejí i formy a metody činnosti řídících a kontrolních orgánů.

Na XVI . sjezdu Komunistické strany Československa by lo konstatováno , že naše výchovně vzdělávací soustava má vcelku potřebné politické, kádrové , odborné i materiální

předpoklady k tomu, aby naplňovala své poslání. Zároveň vyjádřil sjezd přesvědčení, že naši učitelé a všichni, kdo ve škole působí a s ní spolupracují, budou odpovědně,

s pochopením a uvědoměním plnit úkoly, které komunis tická strana a socialistická společnost na školu kladou. Jde přitom o to , aby si celá naše veřejnost uvědomila, že socialistická škola má mimořádně odpovědné poslání: so cialisticky vychovat mladou generaci; za pomoci socialis

tické rodiny, společenských organizací Národní fronty

a politickohospodářských pracovníků ji velmi kvalitně, odborně, vědecky připravit na život a práci. To znamená neustále mít na paměti, že už ve škole se formuje profil nejenom budoucího dělníka , technika , zemědělce , lékaře, ale i veřejně politického činitele, dobrovolného funkcio náře společenské organizace, poslance národního výboru, funkcionáře ROH a SSM apod. Z těch nejlepších, jimž vý chovu a tím základ života dala škola , se jednou stanou i členové Komunistické strany Československa, avant garda socialistické , komunistické společnosti. To jsou di

menze, úkoly socialistické školy tak , jak je obsahuje Pro jekt1, jak to vyplývá z historických zkušeností marxistic 1 Viz Sborník vybraných dokumentů orgánů KSČ kideologické a ideo vě výchovné práci. Praha, Svoboda 1979 , s. 265. 374

ko-leninské strany, z obecných zákonitostí budování vy spělé socialistické společnosti, z politiky KSČ. Podle nich chceme a budeme prostřednictvím výchovně vzdělávací

soustavy formovat potřebný ideově politický, morální a odborný profil mladé generace.

Josef Závada K ÚKOLOM EKONOMICKÉ PROPAGANDY A VÝCHOVY

Trvalým úkolem politiky Komunistické strany Česko slovenska a našeho socialistického státu je zabezpečit

šťastný a

spokojený život pracujícího člověka. Péče

o hmotnou a kulturní úroveň lidu pramení ze samotné podstaty socialistického zřízení. Za léta budování socia

lismu byla u nás poprvé v dějinách našich národů vytvo řena společnost, která v praxi naplňuje ideály sociální spravedlnosti, opravdové svobody a práv pracujících . Hospodářská základna, kterou jsme vybudovali, vytváří

podmínky pro všestranný rozvoj člověka, jeho tvořivých sil a schopností. Náš politický systém zabezpečuje stále aktivnější účast pracujících na životě státu. Žádný jiný společenský řád neudělal a nemůže udělat pro postavení

pracujícího člověka, pro zajištění jeho životních a sociál ních jistot tolik co socialismus. XVI . sjezd Komunistické strany Československa věnoval

velkou pozornost hospodářské politice, která má rozho dující význam pro výstavbu rozvinuté socialistické společ nosti ,

V souladu se závěry XVI . sjezdu Komunistické strany Československa a schválenými zákony o sedmé pětiletce

byly dopracovány úkoly pro zbývající léta 1983–1985 spo lu se směrnicí pro přípravu státního plánu a rozpočtu na rok 1983. Byly posouzeny způsoby a cesty řešení a zabez pečení stanovených záměrů a cílů hospodářské a sociální

politiky strany. Vychází se z náročnějších vnitřních a vý razně zhoršených vnějších podmínek, z nutnosti upevnit dynamiku rozvoje národního hospodářství, udržet dosaže nou vysokou životní úroveň obyvatelstva i jeho sociální

jistoty a posílit rovnováhu vnějších ekonomických vztahů urychlením intenzifikace a zvýšením efektivnosti národ ního hospodářství. Plnění všech těchto úkolů vyžaduje odpovídající ekono mické myšlení a činorodé a energické jednání. Ve svém 376

novoročním projevu generální tajemník ÚV KSČ a prezi dent ČSSR soudruh Gustáv Husák řekl: » K tomu, abychom

se vyrovnali s úkoly , které musíme v současných, podstat ně složitějších vnějších i vnitřních podmínkách splnit, je nezbytná aktivní podpora a velké pracovní úsilí nás všech, pružná a účinná řídící práce, vysoce odpovědný přístup, hospodárnost a disciplína. Řečeno slovy XVI. sjezdu strany, chceme-li dosáhnout vytyčených cílů v rozvoji národního hospodářství a zajiš tění dosažené vysoké životní úrovně našeho lidu, musíme na všech úsecích ještě důsledněji zvyšovat efektivnost výroby , úroveň řízení a kvalitu veškeré práce. Ještě více

než v minulosti platí : Jak dobře budeme pracovat, tak dobře budeme žít .

V činnosti celé strany zaujímá přední místo hospodář ská a sociální politika a spolu s tím vystupuje i v ideolo gické práci – aniž by to bylo na úkor komplexnosti jejího působení – stále více do popředí ekonomická propaganda

a agitace, intenzívní úsilí o formování ekonomického myšlení pracujících tak, aby bylo v souladu s potřebami současné etapy rozvoje socialismu a napomáhalo spoleh livému fungování hospodářského mechanismu socialistic ké společnosti. Ekonomické vzdělávání a propaganda

hospodářské a sociální politiky strany spolu s agitací za tuto politiku 'musí být rozvinuty do mnohem větší šíře a musí se soustavně zvyšovat jejich úroveň. Je třeba, aby se žádoucí obrat v ekonomickém myšlení a jednání lidí

projevil v odpovědném hospodaření s existujícími pracov ními a hmotnými zdroji, v co nejvyšší tvorbě národního důchodu .

V rozvoji a zvýšení úrovně ekonomického vzdělávání a ekonomické propagandy a agitace spočívá jeden z hlav

ních článků přestavby celé ideologické práce, zdůraznilo 15. zasedání ÚV KSČ v roce 1980. V celé naší ideolo

gické práci jde o to , abychom dokázali účinněji zaměřo vat pracovní kolektivy i jednotlivce k iniciativnímu a tvo

řivému plnění vytyčených úkolů . Hlavní přitom je, aby si každý byl vědom závislosti vlastní životní úrovně na hos

podářských výsledcích, jichž dosahuje jeho pracovní ko lektiv, on sám jako jednotlivec i celá společnost. Jen tak budeme moci pohotově i správně reagovat na měnící se podmínky, hledat na ' všech místech a stupních cesty 377

k překonávání a způsobu řešení vznikajících překážek a problémů. To zároveň vyžaduje napomáhat rozhodnému

přechodu k intenzívnímu způsobu hospodaření, prosazo vat všude vysokou náročnost a odpovědnost zejména v řídící práci .

Úkoly, které jsou před naší ekonomikou, vyžadují

soustředit pozornost na další růst účinnosti ideologické práce tak, aby se ještě více odrazila v růstu socialistic kého uvědomění, vedla k široké tvůrčí aktivitě a iniciativě lidí, k upevňování kázně, odpovědnosti a socialistického

vztahu k práci a přispívala k rozvíjení socialistického způsobu života.

To klade značné nároky na ekonomickou propagandu. Musí být přesvědčivá, věcná a ofenzívní, vyznačovat se

argumentační silou a pohotovostí. Je nutno ji orientovat tak, aby více přispívala ke každodennímu zápasu strany o dosažení ekonomických cílů XVI . sjezdu, o myšlení

a cítění lidí, o jejich postoje k jednotlivým problémům a konkrétní vztah k socialismu, jenž se projevuje v tom, jak lidé plní své občanské povinnosti a své pracovní úko ly. Jejím posláním je hluboce osvětlovat generální linii na všestrannou intenzifikaci výroby, efektivnost a kvalitu

veškeré práce vytyčené stranou, bojovat ofenzívně proti nesprávným názorům , pesimismu, skepsi, bezvýchodnosti, nesmiřovat se se zlehčováním problémů, vytvářet atmosfé ru vhodnou pro řešení národohospodářských úkolů, pro aktivní, činorodou práci. Zvýšení výkonnosti našeho hospodářství a zlepšení ja kosti veškeré práce není pouze ekonomickým či technic kým úkolem . Je to zároveň úkol vysoce politický. Vždyť na

jeho plnění závisí, jak se bude naše země rozvíjet, jak bu deme žít.

Posláním ekonomické propagandy a agitace je hluboce a zasvěceně tyto souvislosti objasňovat, ' ukazovat pro

blémy ekonomiky a cesty jejich řešení, mobilizovat k pl nění národohospodářského plánu, k rozvíjení pracovní iniciativy, překonávání všech těžkostí a nedostatků. Jejím úkolem je účinně napomáhat , aby pracující aktivně pod

porovali politiku strany, aby jí rozuměli, ztotožňovali se s ní a tvořivě se podíleli na jejím uskutečňování.

Při realizaci závěrů XVI . sjezdu vychází komunistická strana z toho , že ekonomika a výchova jsou hlavní oblasti, 378

v nichž je nutno upevňovat a rozvíjet naši socialistickou společnost, a že výsledky dosažené v těchto oblastech ži vota společnosti jsou vzájemně podmíněny. Přistupuje k hospodářským úkolům ze sociálních pozic a jejich prak tické plnění spojuje neoddělitelně se zkvalitňováním poli

tickovýchovné práce mezi nejširšími vrstvami pracujících. Postup, v němž se soustavně a cílevědomě spojuje řešení konkrétních úkolů hospodářského a sociálního rozvoje s výchovnou prací, navazuje na dlouhodobé zkušenosti

naší strany i bratrských stran v socialistických zemích . Z těchto zkušeností rovněž vyplývá, že jedním z před pokladů účinnosti ekonomické propagandy a agitace je je jí jednotné zaměření. V současných podmínkách vývoje

našeho národního hospodářství to znamená, že veškerá ekonomická propaganda a agitace musí zdůrazňovat nut

nost rozvíjet intenzívní faktory hospodářského růstu a zvyšovat efektivnost a kvalitu veškeré práce, posilovat

autoritu národohospodářského plánu jako základního ná stroje řízení a přispívat k prohlubování hospodářské spo lupráce se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialis tického společenství .

K nejdůležitějším úkolům, na které je třeba zaměřit 'po zornost, patří rozhodné soustředění sil na racionalizaci spotřeby a úspory paliv a energie. Ke splnění tohoto úkolu přispěje především důsledné plnění dlouhodobého pro gramu úspor a racionalizace spotřeby všech druhů paliv, energie, kovů a pohonných hmot, který se týká všech roz hodujících oblastí národního hospodářství. V průběhu osmdesátých let tento program spolu se strukturálními změnami především v průmyslové výrobě přinese vý razné snížení celkové energetické náročnosti naší eko nomiky. Důraz přitom je třeba klást na realizaci opatření,

která přinesou efektivní úspory energie již v nejbližším období. Jde o bezprostřední úspory jak energie, tak i že lezných a neželezných kovů, chemických surovin , cemen tu a dalších stavebních materiálů. Stranou pozornosti ekonomické propagandy a agitace

však nemohou zůstat ani další úkoly . Byl nastoupen kurs

na snižování výdajů na činnost státních, hospodářských a společenských orgánů a organizací. Byla přijata opatře ní k

urychlení vědeckotechnického rozvoje vybraných

klíčových oblastí. Závažné kroky se uskutečňují ke zdoko 379

nalování struktury výroby , ke zlepšení práce zahraničního

obchodu, k zefektivnění zemědělské výroby, ke snížení administrativy i ke zkvalitnění chodu dalších úseků. Jde o to, učinit sociálně ekonomické cíle vytyčené XVI . sjez

dem KSČ základním obsahem práce státních, hospodář ských i společenských orgánů a organizací, tvůrčím způ sobem je rozpracovat do konkrétních opatření, směle a rozhodně je uvádět do života. Proto i v propagandě a agi taci je nutno podporovat ty, kdo iniciativně hledají nové, efektivní cesty , jak lépe a hospodárněji pracovat.

Klíčovým úkolem ekonomické propagandy je objasňo vat nutnost širšího zapojování naší ekonomiky do mezi národní dělby práce, především nezbytnost a prospěšnost všestranného rozvoje vzájemně výhodných obchodních , rámci ekonomických a vědeckotechnických styků RVHP, prohlubování naší účasti v socialistické ekonomic ké integraci a zejména spolupráce se Sovětským svazem, která přináší znásobení našich sil v rozvoji a využití všech zdrojů intenzifikace a jejího vlivu na účinnou tvorbu národního důchodu, dává naší ekonomice dlouhodobou stabilitu a perspektivu .

Aby ekonomická propaganda a agitace účinně napo máhaly realizaci hospodářské politiky strany , je nutno je rozvíjet na široké základně . Aktivně se na nich musí podí let nejen propagandisté a agitátoři, ale všichni funkcioná

ři strany , ROH , SSM a dalších společenských organizací a hospodářští pracovníci. Při řízení ekonomické propa gandy a agitace je nutno soustředit pozornost na to, aby jejich obsahové zaměření bylo více spojováno s problémy,

které se řeší na jednotlivých pracovištích, členských schůzích strany a odborů, výrobních poradách a ekono mických konferencích. Velmi důležitá je komplexní čin nost všech forem a nástrojů propagandy a agitace, tedy včetně závodního rozhlasu a časopisu.

Zkušenosti ukazují, že dobré výsledky má politickový

chovná práce tam, kde se daří organicky spojovat ekono mické vzdělávání, ekonomickou propagandu a agitaci s problematikou činnosti brigád socialistické práce, kom plexních racionalizačních brigád, vědeckotechnické spo lečnosti, pracovních kolektivů . Skloubení poznatků eko nomické teorie s problémy intenzifikace výroby a růstu jakosti produkce v daném, konkrétním podniku, závodě , 380

družstvu, dílně, pracovním kolektivu účinně pomáhá for movat ekonomické myšlení lidí a současně jim ukazuje,

jak je nutno k řešení těchto problémů přistupovat. Systém ekonomické výchovy má proto kromě samotných škol, kursů a seminářů zahrnovat všechny formy, metody a prostředky růstu ekonomické průpravy pracovních ko lektivů a jednotlivců, odrážet se ve výsledcích práce. Z tohoto hlediska je také nesmírně důležité vyzdvihovat a rozšiřovat všechny pozitivní příklady a zkušenosti pra

covních kolektivů a jednotlivců, popularizovat svědomitou a odpovědnou práci, napomáhat rozvoji socialistického soutěžení a pracovní iniciativy, účasti pracujících na říze

ní. Je nutno velmi konkrétně ukazovat, jakýmipracovními postupy bylo dosaženo dobrých výsledků na daném pra covišti, v podniku, v závodě, v dílně anebo v jiných podni cích. Je třeba všestranně šířit metody dobrého hospodaře ní, způsoby efektivního využívání a úspor paliv, energie , krmiv, produkce kvalitních výrobků a zároveň adresně a konkrétně ukazovat na případy špatného hospodaření, lajdáctví, plýtvání, neodpovědnosti a lhostejnosti.

Stejně nutné je podporovat operativní přístup k mobili zaci a využití všech vnitřních rezerv a možností, napo máhat soustředění všech kvalifikovaných kádrů, pracov níků výzkumu a vývoje , konstrukčních a projektových útvarů na zdokonalení technologie a organizace výroby,

na zvýšení technické úrovně a kvality výrobků, na úspor né a vysoce efektivní projekty staveb, na modernizaci a rekonstrukci.

Jak bylo zdůrazněno na 15. zasedání ÚV KSČ v roce 1980 a znovu na XVI . sjezdu, skutečnost, že budujeme roz

vinutou socialistickou společnost v podmínkách úporného boje dvou protichůdných společenských soustav, dvou ne

smiřitelných ideologií, vyžaduje přesvědčivěji propagovat výsledky, kterých v uplynulém období dosáhl českoslo venský lid vedený komunistickou stranou v díle socialis tické výstavby, v rozvoji ekonomiky a životní úrovně , v sociálně politické oblasti, v rozmnožování hmotného

a kulturního bohatství naší vlasti, v upevňování socialis tického zřízení ; ukazovat, že jsme těchto výsledků dosáh li za situace, kdy se v kapitalistickém světě prohloubila všeobecná krize, vzrostla inflace, nezaměstnanost a život ní nejistota širokých vrstev pracujících. 381

Je nezbytné pohotověji objasňovat národohospodářské

problémy v širších politických a ideologických souvislos tech. Takový přístup je nutný již proto, že buržoazní pro paganda stále agresívněji, cílevědoměji a zákeřněji útočí proti naší soustavě hospodaření a řízení ekonomiky, očer >

ňuje pozitivní výsledky rozvoje národního hospodářství a životní úrovně v zemích socialistického společenství.

Ekonomická propaganda se musí připravit na to, aby byla schopna nejen rychle, kompetentně a úderně reagovat na tyto útoky, ale zejména na konkrétních faktech přesvěd čivě demonstrovat přednosti reálného socialismu. Pokud jde o formy a metody našeho propagandistického

působení, je třeba usilovat, aby bylo vždy věcné a kon krétní, ofenzívní, odborně kvalifikované, založené na hlu

bokém poznání zákonitostí ekonomického vývoje, cílů a záměrů hospodářské a sociální politiky strany.

Hlouběji a soustavněji je třeba osvětlovat v ekonomické propagandě i vzájemné vazby a závislosti mezi hospodář skou a sociální politikou, zákonitosti růstu mezd a pro 1

duktivity práce. Trvalou pozornost je třeba věnovat otáz kám stability a vyváženosti vnitřního trhu, rozšiřování sortimentu a zabezpečování kvality zboží na základě růstu výrobních zdrojů a možností, osvětlovat zákonitosti tvor by a stanovení maloobchodních cen.

Jde o to, srozumitelně vysvětlovat pracujícím nezbyt nost opatření, která plán zakládá, radit se s kolektivy

pracujících o jejich řešení a získávat podporu všech. Po depřít každého , kdo poctivě pracuje a hospodaří, dodržuje

pracovní a technologickou kázeň, kdo tvořivě přistupuje k plnění úkolů, nachází nové způsoby, jak lépe pracovat a šetřit čas, energii, společenské prostředky. Nejvyšší stranické orgány soustavně pečují o zkvalitňo vání ekonomické propagandy a agitace. Přijaly usnesení k jejím aktuálním úkolům V masových sdělovacích

prostředcích, řídí a usměrňují tuto činnost jak obsahově, tak i organizačně . Jde o to, aby ekonomická propa nda , která je jedním z ústředních článků výchovné práce stra ny, více přispívala k formování aktivního postoje lidí, k upevňování činorodé pozice jako charakteristického ry. su nového , socialistického člověka, který se chová a jedná

jako hospodář na společném vlastnictví a z hlubokého vnitřního přesvědčení buduje socialismus. 382

Další rozvoj společenské aktivity a angažovanosti pra cujících, prohloubení socialistického uvědomění lidu je

jedním z hlavních předpokladů zvládnutí úkolů vytyče ných XVI. sjezdem KSČ . Zkušenosti potvrzují, jak řekl soudruh Gustáv Husák, že čím vyšší je společenská aktivi

ta, politická vyspělost dělníků, rolníků, příslušníků inteli gence, žen, mládeže, tím úspěšněji se vyrovnáme s ná

ročnými úkoly výstavby socialistické společnosti. Jsme přesvědčeni, že záměry a náročné úkoly druhého roku i dalších let pětiletky budou splněny. Upevňuje nás vědomí, že naše dělnická třída, družstevní rolníci a pracu jící inteligence spojí své síly k důslednému naplňování

závěrů XVI. sjezdu strany v zájmu dalšího všestranného rozvoje naší socialistické vlasti a upevnění míru ve světě. Komunistická strana Československa se při vytyčování plánů dalšího společenského rozvoje i v zápase o jejich

splnění opírá o tvořivou sílu a schopnosti, které tkví v pracovních kolektivech a jejich politickém jádru – zá kladních organizacích strany.

Milan Rázus

RASTÚCI VÝZNAM STRANÍCKEJ, ŠTÁTNEJ A SPOLOČENSKEJ KONTROLY

Realizácia záverov XVI . zjazdu KSČ kladie vysoké náro

ky na stranícke a štátne orgány i na spoločenské organi zácie Národného frontu, na ich riadiacu a organizátorskú činnosť, ktorej neoddeliteľnou súčasťou je kontrola . Stra nícka, štátna a spoločenská kontrola musia stále účinnej šie pôsobiť pri zabezpečovaní úloh v rozvoji národného hospodárstva, upevňovaní socialistického politického sy stému, a pri rozvoji socialistickej demokracie i všetkých oblastí spoločenského života. Rastúci význam straníckej, štátnej a spoločenskej kon

troly vyplýva predovšetkým z nevyhnutnosti presadzova nia intenzívneho rozvoja našej ekonomiky, zvyšovania kvality a efektívnosti výroby a na tom základe i uspokojo vania životných potrieb. Je všeobecne známe, že sa vyža

duje skvalitňovanie celého reprodukčného procesu, inten zívnejšie uplatňovanie výsledkov vedy a techniky vo výro be, lepšie hospodárenie s materiálovými a energetickými zdrojmi, aby sme z nich vyťažili podstatne viac, vyrobili viac hodnôt. Musíme zvyšovať exportnú schopnosť našej

ekonomiky, nedovoľovať zvyšovanie zadlženosti štátu. V každom článku riadenia a na každom pracovisku treba presadzovať realizáciu úloh hospodárskej politiky strany, vysoké nároky na proces ekonomického rozhodovania , vedeckého riadenia, správne využívanie hmotných a mo rálnych stimulov, uplatňovanie socialistickej zásady od

meňovania podľa kvality, množstva a spoločenského vý znamu vykonanej práce a vôbec všetko, čo obsahuje Sú bor opatrení na dalšie zdokonalovanie systému tého riadenia národného hospodárstva. Bez kontroly by nebolo možné realizovat naše Tento nástroj na prekonávanie rozporu medzi nými cieľmi a skutočnosťou, medzi teóriou a

plánovi zámery. stanove praxou,

medzi slovami a činmi musí byť všade dobre zvládnutý, 384

aby realizácia našich programov, plánov a uznesení ne zostávala na polceste. Naša strana venuje problémom kontroly sústavnú po zornost. Otázky kontroly a jej účinnosti sa posudzovali na zjazdoch a konferenciách, na mnohých zasadnutiach ústredného výboru. Strana se neprestajne stará o zdoko

nalovanie organizácie , foriem a metód tejto činnosti, zdôrazňuje nevyhnutnost , aby kontrolu plnenia línie a po litiky strany a straníckych uznesení uskutočňoval každý stranícky orgán, každá základná organizácia , každý štát ny a hospodársky orgán a ich vedúci pracovníci. Veľkú

pozornosť venuje zdokonalovaniu kontrolnej činnosti spo ločenských organizácií a zvyšovaniu účasti pracujúcich na správe štátu aa riadení národného hospodárstva .

Zvyšovanie úlohy kontroly je jednou zo zákonitostí roz voja socialistickej spoločnosti. Čím zložitejšie sú úlohy, ktoré tento rozvoj prináša, tým väčšie sú nároky na poli

tickoorganizátorskú a riadiacu činnosť, ktorá nie je možná bez kontroly. Kontrola musí prenikať všetkými fázami tejto činnosti, musí byť uskutočňovaná dôsledne zo straníckych pozícií, náročne a sústavne. Bez účinnej kontroly nemožno očakávať úspešné výsled

ky v žiadnej oblasti hospodárskeho a spoločenského živo ta. Nestačí slovami uznávat význam kontroly a pritom,

keď ide o preverenie skutočného stavu vecí a vyvodenie záverov, na to »niet dosť času« alebo sa čaká, že to uro bí niekto iný. Všetko napokon závisí od vzťahu ve

dúcich pracovníkov ku kontrole, pretože i organizácia kontroly je podmienená týmto vztahom . Kontrolu ne možno odtrhávat od zodpovednosti vedúcich pracovníkov za výsledky práce organizácie, inštitúcie, kolektívu, kto rý im je zverený. Nemôže byť chápaná ako technická ale bo administratívna záležitost, nedôstojná postavenia ve dúceho pracovníka . Naopak, kontrola je významná poli tická činnosť, a preto musí byť súčasťou štýlu práce kaž dého vedúceho .

Pripomeňme si v tejto súvislosti hlboký zmysel výroku

V. I. Lenina, že preverovať ľudí a preverovať faktické plnenie úloh – v tom je hlavné ohnivko celej práce a ce -

lej politiky. Politický charakter kontroly je v tom, že jej zmyslom je realizácia politiky strany, jej strategických a

taktických cieľov. Dôsledne organizovaná kontrola má 385

rozhodujúci aktívny vplyv na plnenie štátnych , hospodár skych a politických úloh, na včasnosť, presnosť a správ nosť uvádzania smerníc a uznesení do života .

K politickému vedeniu nestačí stanovit konkrétne úlo

hy, organizovať a získavať ludí. Patrí k nemu i kontrola, ktorá pomáha ludom v prekonávaní tažkostí, chýb a nedo $

statkov, vedie k zvýšenému úsiliu v prebojúvaní všetkého nového a pokrokového, v odstraňovaní pasivity, strnulosti a zaostalosti. Bez včasnej a účinnej kontroly a vyvodzova nia záverov kvitne formalizmus, pohodlnosť, lahostajnost a byrokratizmus. Aktívna úloha kontroly je v tom, že po

máha prekonávať najrôznejšie nešváry, ktorými býva po značený proces realizácie, núti hľadať nové cesty a prístu py, premieňať rozhodnutia na skutočnosť . Ak by sme uplatnili len kvantitatívne hladisko , na nedo

statok kontroly sa nemôžeme sťažovať . Stranícke a štátne

orgány i spoločenské organizácie majú najrôznejšie ná stroje na uskutočňovanie kontroly, využívajú sa najrôz nejšie formy kontroly . Horšie je to, ak sa dívame na kon

trolu z hladiska jej kvality a účinnosti. Často sa stretáva me s takým prístupom ku kontrole, že sa len registruje zistený stav a tým sa vlastne kontrola degraduje na spiso vanie nedostatkov. Je nevyhnutné všade presadzovať plné

rešpektovanie dialektického vzťahu medzi poznávacou a regulujúcou stránkou kontroly . Ved odchýlky od žiadúce ho stavu, vyjadreného v straníckych uzneseniach , v záko noch a nariadeniach a pod. nezisťujeme len preto, aby

sme ich poznali, ale predovšetkým preto, aby sme sa k tomuto žiadúcemu stavu priblížili. Niekedy sa však ne doceňuje regulujúca stránka, ktorá je v kontrole rozhodu júca, dáva jej zmysel a zabezpečuje jej ciel. Poznávanie je predpokladom toho, aby sa mohla uplatnit regulujúca

stránka. Pozorovatelský alebo informačný prístup ku kon trole je v príkrom rozpore so straníckym prístupom , pre

tože vynecháva z kontroly to, čo je v nej hlavné : boj za pozitívnu zmenu skutočnosti v súlade s cieľmi strany , štátu a celej spoločnosti.

XVI . zjazd KSČ venoval velkú pozornosť kontrolnej funkcii orgánov štátnej moci a správy , zákonodarných or

gánov, národných výborov i orgánov ľudovej kontroly a dalších kontrolných orgánov. Analýza kontrolného sy stému v hospodárskej sfére a štátnej správe, ktorú 386

v roku 1981 uskutočnilo Predsedníctvo ÚV KSČ a federál

na vláda, a prijaté opatrenia sú významným krokom k lepšiemu uplatňovaniu kontrolnej funkcie orgánov štát nej moci a správy a majú bezprostrednú väzbu na plnenie Súboru opatrení na ďalšie zdokonaľovanie systému plá novitého riadenia národného hospodárstva.

Štátne a hospodárske orgány, orgány ludovej kontro ly a iné mimostranícke kontrolné orgány majú ničím

nezastupiteľnú zodpovednosť i za správne využívanie všetkých svojich zákonných právomocí, aby sa objekty kontroly správali a jednali v súlade so záujmami a cielmi spoločnosti, v súlade so zákonmi a dalšími právoplatnými rozhodnutiami a normami. V štáte je kontrola podmiene ná mocou, rovnako ako moc je podmienená výkonom kon troly. Žiadna moc by sa nemohla udržať bez kontroly, rov nako ako kontrola bez využitia prostriedkov moci by bola neúčinná . Všetci, ktorým bola moc ľudom delegovaná,

musia túto moc využívať v záujme a na prospech ludu, proti tým, ktorí pôsobia v rozpore s celoštátnymi záujma mi . Ten , kto nie je schopný použiť právomocí, ktoré mu boli zverené , aby zabezpečil dodržovanie štátnej , hospo

dárskej , finančnej , plánovacej , pracovnej disciplíny a pod., sa stáva spoluvinníkom za nedostatky a nemal by zotrvá vať vo vedúcej funkcii.

Týka sa to všetkých rozhodujúcich úloh v národnom hospodárstve. Nie je úplne ojedinelé, že v niektorých

výrobných organizáciách i v miestnom hospodárstve sa často len hovorí o kvalite a efektívnosti, ale málo sa robí

pre uplatnenie týchto požiadaviek v praxi . Štátna skúšob ňa alebo obchodná inšpekcia zistí nízku kvalitu výrobkov a nedovolí ich predávať dokonca ani za nižšie ceny. Kolko

materiálu, surovín a energie, koľko živej práce bolo bez úžitku vynaložené na ich výrobu, ale ani vyššie hospodár

ske orgány neprijímajú včas opatrenia, aby sa situácia zmenila k lepšiemu. Malo by byť samozrejmosťou volanie na zodpovednosť a vyvodzovanie záverov voči tým ve dúcim pracovníkom, ktorí neplnia svoje povinnosti. Kon trola musí prispievať k prekonávaniu nedostatkov , k zlep

šovaniu riadenia, k intenzifikácii národného hospodárstva, ku kvalitnej a efektívnej výrobe, k zabezpečeniu potrieb národného hospodárstva a obyvateľstva . Mimoriadny význam má správny výber, príprava a vý 387

chova kádrov pre orgány ludovej kontroly a iné mimo

stranícke kontrolné orgány včítane vnútornej kontroly na ministerstvách, generálnych riaditeľstvách, VHJ a podni koch. Vyžaduje sa, aby do nich boli vyberaní skúsení pra covníci , schopní zastávat principiálne stanoviská, ktorí, ako to zdôrazňoval V. I. Lenin, nedajú na reči, slova nepo vedia proti svojmu svedomiu, neboja sa žiadneho boja za dosiahnutie vytýčeného ciela.

Rastúci význam straníckej , štátnej a spoločenskej kon

troly vyplýva tiež z nevyhnutnosti prehlbovania socialis

tických spoločenských vzťahov, zdokonaľovania politic kého systému a rozvíjania socialistickej demokracie. Kontrola

sa

v podmienkach socializmu stala všelu

dovou. S rozvojom socializmu sa zákonite zvyšuje účasť pracujúcich na správe štátu a riadení národného hos

podárstva . Nie je to automatický, ale organizovaný pro ces, v ktorom rozhodujúcu úlohu plní strana ako ve dúca sila spoločnosti. Strana vždy vychádza z toho , že so cializmus nie ' je možné budovať a rozvíjať len silami ko munistov, ale že je cieľom tvorivej aktivity miliónov ľudí. Získavať pre spoločnú vec nesmiernu energiu, skúsenosti a talent, vzdelanie a um , ktoré sú nazhromaždené v našom lude , všestranne rozvíjať socialistické povedomie más

– to je vždy nevyhnutnou podmienkou realizácie sociál noekonomického programu strany.

XVI. zjazd KSČ venoval týmto otázkam mimoriadnu po zornosť. V Správe o činnosti strany prednesenej súdru hom Husákom sa hovorí : »Budeme dbať o to, aby Národný front ako politický výraz triedneho zväzku robotníkov, roľníkov a inteligencie , pospolitosti našich národov a ná rodností d'alej zjednocoval úsilie komunistov, nestraní kov a príslušníkov dalších politických strán pri budovaní

socializmu, prehlboval ich úplnú a rovnoprávnu účast na riadení a správe verejných vecí a utváral dobré podmien

ky pre uplatnenie rôznorodých záujmov, ich politických práv a slobôd.«1

Naša strana plní teoretický odkaz V. I. Lenina, ktorý si 1 XVI . zjazd KSČ. Bratislava, Pravda 1981 , s. 46 . 388

lu socialistickej spoločnosti videl v uvedomelosti más. V ich účasti 'na riadení a kontrole videl účinný nástroj komunistickej výchovy všetkých občanov, ktorý im umož ňuje hlboko prenikat do problémov rozvoja socialistickej spoločnosti, pestuje v nich vedomie zodpovednosti, pri pravuje ich na stále náročnejšie úlohy výstavby komuniz

mu. Spoločenská kontrola tvorí podstatný rys socialistic kej demokracie .

Zvyšuje sa úloha spoločenských organizácií pri tvorbe,

realizácii a kontrole sociálnoekonomického programu rozvoja spoločnosti. Odbory sa aktívne zúčastňujú na vy pracúvaní a plnení národohospodárskych plánov, na ria dení činnosti závodov a podnikov. Významne prispievajú k hospodárskemu, sociálnemu a kultúrnemu rozvoju spo ločnosti, k všestrannej starostlivosti o človeka, k uspoko jovaniu záujmov a ochrane práv pracujúcich. Rastie ich úloha vo zvyšovaní iniciatívy pracujúcich a socialistickom

súťažení, v zdokonaľovaní organizácie práce a riadenia. Na XVI . zjazde KSČ bola zdôraznená dôležitá úloha

odborov v boji proti rôznym nešvárom, ako je lajdáctvo , nedbalosť , formalizmus a byrokratizmus, rovnostárstvo v odmeňovaní, zlá pracovná morálka a pod . Rastie i úloha odborov v kontrole zlepšovania pracovných a životných

podmienok pracujúcich. Všetky organizácie Národného frontu, národné výbory, zákonodarné zbory, výkonné orgány štátu, náš právny po riadok, vzdelávacia a informačná sústava sú širokou zá kladňou pre prehlbovanie socialistickej demokracie, stále širšej účasti ľudu na riadení a kontrole štátnych a spolo

čenských záležitostí. Vzájomná jednota v uplatňovaní práv a plnení povinností občanov voči spoločnosti umožňuje zhodnocovať tvorivú činnosť ludí pre uskutočňovanie spo ločných cielov.

Vyžaduje sa zdokonalovať vzťahy a väzby, ktoré vznika jú v celej štruktúre spoločenskej kontroly, zvyšovat efek tívnosť a kvalitu kontrolnej činnosti všetkých jej súčastí

a článkov, dbať na ich správne zameranie na rozhodujúce úlohy, na cielavedomosť, plánovitosť, 'komplexnost a kon krétnosť , skvalitňovanie metód a foriem kontrolnej čin nosti .

Rast vedúcej úlohy strany a úlohy spoločenských or ganizácií v spoločenskej kontrole je vzájomne spojený 389

a podmienený . Čím aktívnejšie sú spoločenské organizácie v kontrole plnenia úloh výstavby rozvinutej socialistickej

spoločnosti, tým silnejšia je strana. Súčasne všetky spolo čenské organizácie sú bytostne zainteresované na čo naj dôslednejšej realizácii vedúcej úlohy strany, pretože ona je zdrojom ich vlastnej sily, pevnosti a akcieschopnosti.

Strana ich ideovo vyzbrojuje, spracúva jasnú politickú orientáciu, sociálnoekonomický program, pomáha im, aby špecifikovali svoje úlohy a miesto a nachádzali čo najprimeranejšie formy a metódy svojho pôsobenia. Cielavedomý a harmonický vývoj politického, ekonomic

kého, ideologického a kultúrneho života zabezpečuje stra na predovšetkým riadením kádrovej práce a uplatňovaním vedúcej úlohy v spoločenskej kontrole. Mimoriadny význam má koordinácia rozmanitých fo riem aktivity ludových más v spoločenskej kontrole, citli vý prístup k iniciatíve a tvorivosti, k názorom, požiadav kám a potrebám ludí. Vyžaduje to zvyšovať tiež úlohu ko munistov a straníckych skupín v orgánoch spoločenských

organizácií, žiadať od nich, aby všestranne upevňovali vplyv strany a získavali nestraníkov pre realizáciu jej po litiky a uznesení a zvyšovali tak účast všetkých občanov v spoločenskej kontrole. *

Význam straníckej kontroly v procese výstavby rozvinu tej socialistickej spoločnosti vyplýva zo zákonitosti rastu

úlohy strany ako vedúcej sily spoločnosti. » Starat sa o stranu, ďalej posilňovať jej marxisticko-leninskú jed notu a akcieschopnosť, rozvíjať a správne zameriavat tvorivú energiu velkej armády komunistov,“ hovorí sa

v Správe o činnosti strany prednesenej na XVI. zjazde

KSČ, »je výrazom najvyššej zodpovednosti za ďalší rozvoj socializmu , za budúcnosť nášho ludu ...

Aby sme úspešne zvládli úlohy, ktoré budeme riešit v nadchádzajúcom období, je nevyhnutné zlepšit politic koorganizátorskú a ideovo-výchovnú činnosť, skvalitnit

kádrovú prácu a dalej prehlbiť vedúcu úlohu strany.«1 Posilňovanie kontrolnej funkcie všetkých straníckych

1 XVI. zjazd KSČ. Bratislava, Pravda 1981 , s. 58 , 59. 890

orgánov a základných organizácií a nevyhnutnosť dobrej

organizácie kontroly plnenia uznesení je naliehavou otáz kou súčasného obdobia. Pritom realizácia strategických a taktických cielov strany vyžaduje, ako to zdôrazňoval V. I. Lenin , aby kontrola bola »všadeprítomná« , zasahujú ca do všetkých sfér a do všetkých úsekov života spoloč nosti, nie náhodná a epizodická, ale »systematická«, aby sa na nej zúčastňovali všetci komunisti a ostatní pracu

júci. Treba ďalej zdokonalovat a zvyšovat efektívnost kontrolného systému strany, dôsledne uplatňovať princíp

demokratického centralizmu a vnútrostraníckej demokra cie vo vnútrostraníckych vzťahoch. Všetko to úzko súvisí so sústavným obnovovaním , upev

ňovaním a prehlbovaním ideovej a organizačnej jednoty strany na stále vyššom stupni a 'pri riešení nových úloh . Vnútorné stotožnenie sa každého člena strany s líniou a politikou strany sa musí výrazne prejavovať v ich vôli a

činoch pri ich realizácii. Jedine jednotná strana je schopná aktívne pôsobiť na celú masu pracujúcich. Od toho, ako dokážeme spájať kontrolu zhora nadol s kontrolou zdola

nahor, s účasťou všetkých členov strany na kontrole, v rozhodujúcej miere závisí posilňovanie jednoty strany, aby sa mohla realizovať ako organizovaná politická sila, schopná plniť svoj program a prijaté uznesenia. Dobré plánovanie v straníckych orgánoch i v základ ných organizáciách, vychádzajúce z dôkladnej analýzy si tuácie a potrieb, správny výber objektov a predmetu kon troly, komplexné preverovanie faktických výsledkov vylu čujú náhodnosť a plytvanie silami ; sú nevyhnutnou pod mienkou efektívnosti, kontroly. Mnoho však závisí od vy užívania nástrojov, ktoré majú stranícke orgány a základ

né organizácie k dispozícii pre organizovanie a výkon kontroly. Vyžaduje sa, aby oddelenia straníckych orgánov

venovali kontrole plnenia uznesení toľko času, koľko je pre ich dôslednú realizáciu nevyhnutné , a aby do kontroly

boli podľa potreby zapojované rôzne stále a dočasné komisie a skupiny , aby k sústavnej kontrole boli cielave dome vedení komunisti v štátnych a hospodárskych orgá

noch a spoločenských organizáciách, stranícka tlač a ko munisti v ostatných oznamovacích prostriedkoch, výbo roch ľudovej kontroly a iných kontrolných orgánoch. Naliehavou požiadavkou súčasného náročného obdobia 391

je správne zameranie a zvyšovanie účinnosti práva kon troly. V Správe o činnosti strany prednesenej na XVI. zjaz de KSČ súdruh Gustáv Husák zdôraznil, že stranícke orga

nizácie musia lepšie využívať toto svoje právo. Znamená to dôsledne zo straníckych pozícií a náročne kontrolovat,

ako hospodárske vedenie závodov a podnikov zabezpečuje úlohy hospodárskej politiky strany a štátu , ako zabezpe

čuje rovnomerné plnenie plánu, lepšie zhodnocovanie su rovín, materiálov a energie, využívanie výrobných fondov, efektívnosť a kvalitu výroby, ako uplatňuje princíp zá

sluhovosti pri odmeňovaní, vytvára podmienky pre širšie uplatňovanie vnútropodnikového chozrasčotu atd . Ne možno sa uspokojovať s formálnym prístupom k uplatňo vaniu práva kontroly, s povrchným konštatovaním, že sa úlohy » vcelku « alebo »v podstate« plnia, a obchádzať

mlčaním nedostatky a nevyužité rezervy, nekvalitnú prá cu , príčiny reklamácií, nedostatočnú prípravu výroby, zlú organizáciu práce a podobne.

Výbory a členské schôdze základných organizácií využí vajú rôzne nástroje na výkon kontroly a na získavanie vlastných poznatkov o plnení úloh hospodárskej politiky strany , o rozvoji výroby a ekonomiky v závodoch a podni koch. Významnú úlohu majú stranícke skupiny, dočasné skupiny poverené kontrolou na jednotlivých úsekoch

alebo stále ekonomické komisie, ktoré sa už v mnohých závodoch a podnikoch osvedčili ako významný pomocník pri kontrole. Pomáhajú straníckym orgánom operatívne

odhalovať nedostatky, v súčinnosti s vedúcimi hospodár skymi pracovníkmi dosahovať nápravu , rozvíjať iniciatívu,

kritiku a sebakritiku, stranícky a náročný prístup k úlo hám a výchovne pôsobiť na kádre . Najmä tam, kde pôsobia ekonomické komisie celo závodných výborov a základných organizácií, sa spravidla lepšie darí prepájať stranícku prácu s praxou ekono mického a sociálneho rozvoja , prehlbovať súčinnosť stra níckeho a hospodárskeho vedenia. Za pomoci komisií stranícke organizácie konkrétnejšie a komplexnejšie kon

trolujú, ako hospodárske vedenie plní svoje úlohy, získa vajú stále nové podnety k tomu, aby sa presadzovala do

konalejšia organizácia práce, zvyšovala zodpovednosť za zverené úlohy , aby sa dosahovali priaznivé výsledky . Úsilie o zvyšovanie kontrolnej úlohy základných orga 392

nizácií strany vidíme aj v Komunistickej strane Soviet skeho zväzu a dalších bratských stranách, ako o tom

svedčí napríklad i nedávno zverejnené uznesenie ÚV KSSZ o komisiách základných organizácií pre kontrolu činnosti vedenia podniku a práce aparátu.

Efektívnosť straníckej kontroly predpokladá tiež vyššiu náročnosť na využívanie účinných foriem a metód. Ne možno sa zmierovať so správami, predkladanými stranic kym orgánom a členským schôdzam, ak nemajú kontrolný charakter, ak nezodpovedajú požiadavkám kritickej ana

lýzy a neukazujú východiská a cesty riešenia problémov a prekonávania nedostatkov. Je tiež potrebné zvyšovat kvalitu previerok a kontrol priamo na mieste , aby stranic ke orgány mali vlastné poznatky ; nespoliehat sa len na

správy predkladané hospodárskymi pracovníkmi a funk cionármi nižších orgánov. Požiadavky vysokej náročnosti sa musia uplatňovať i pri komplexnom hodnotení kádrov,

pri ich schvalovaní, premiestňovaní alebo odvolávaní z funkcie, pri pohovoroch s členmi strany, ako plnia ulo žené konkrétne úlohy a povinnosti . Stranícke orgány

a základné organizácie riešením pripomienok, námetov a upozornení, s ktorými vystupujú členovia a kandidáti

strany na schôdzach, zasadaniach orgánov a aktívoch, vy tvárajú podmienky na zvyšovanie účasti všetkých komu nistov na kontrole a na raste jej efektívnosti. Kvalita kontroly závisí od jej objektívnosti, od presného

poznávania skutočnosti. » Potrebujeme pravdivé, objektív ne informácie, ktoré nezastierajú nedostatky a neskres lujú skutočnosť ,“ hovorí sa v Správe o činnosti strany

prednesenej na XVI. zjazde KSČ . »Neobjektívna a ne úplná informácia, prispôsobená tomu, aby závod, okres či kraj nevyzerali zle, prináša len škodu. Neumožňuje

prijať ani správne rozhodnutie, ani účinné opatrenia. Stranícke orgány a organizácie si musia všestranne osvo jovať metódu kritickej ' analýzy, opierať svoje závery

o presné, overené fakty, o hlbokú znalosť spoločenskej reality.« 1 Skúmanie faktov vo všetkej zložitosti, vo všetkých väz

bách a súvislostiach sa musí spájať so straníckosťou a náročnosťou . To znamená nezlavovať z požiadaviek, sta

1 XVI . zjazd KSČ. Bratislava, Pravda 1981 , s. 60. 393

novených straníckymi normami, nezmierovať sa s nedo statkami , lajdáctvom, váhavosťou , liberalizmom, formál

nosťou a oportunistickým prístupom . Správne postupujú v orgánoch a základných organizáciách, kde robia ná slednú kontrolu, dokiaľ nedostatky nie sú skutočne pre

konané, a usilujú sa zainteresovat do kontroly a odstraňo vania nedostatkov celú členskú základňu, kde zverejňujú výsledky kontroly, preventívne pôsobia proti negatívnym

javom a kde súčasne venujú pozornosť propagácii a využi tiu pozitívnych skúseností a výsledkov. Stranícka kontrola môže byť účinná len tam, kde sa

správne využívajú prostriedky, ktoré majú podľa stanov strany k dispozícii stranícke orgány a organizácie, aby dosiahli žiadúci stav v plnení straníckych uznesení. Treba ľuďom pomáhať dobrou radou, konzultáciou, námetom, odovzdaním skúseností, aby mohli lepšie zvládnuť úlohy, ktoré im boli zverené. Nikdy sa však nevypláca nechat Pudí zaspať na vavrínoch. V súvislosti s rastúcimi nárokmi na upevňovanie jednoty

a akcieschopnosti strany a straníckej disciplíny, preko návanie váhavosti a nedôslednosti treba správne volit

a využívať adekvátne prostriedky na dosahovanie žia dúceho stavu pri plnení uznesení. Nevyhnutným prostriedkom na dosahovanie žiadúceho

stavu je prijatie a realizácia konkrétnych, adresných a terminovaných opatrení vedúcich k náprave, k dosiah nutiu optimálnych výsledkov. Regulujúca stránka straníc

kej kontroly vo vzťahu k nižším straníckym orgánom a základným organizáciám sa musí uplatňovať priamo,

tzn . rozhodnutím vyšších orgánov. Osvedčuje sa žiadať opatrenia od kontrolovaných vedúcich pracovníkov štát nych a hospodárskych orgánov a spoločenských organi

zácií a posudzovať ich vecnú správnosť a účinnosť ; pri jímať i vlastné opatrenia na ich politickoorganizačné za bezpečenie. Neuspokojovať sa so zdôvodňovaním neplne nia uznesení alebo zvaľovaním zodpovednosti na iných, ale využívať kritiku a sebakritiku, upozornenia, varova

nia, pohovory a iné formy volania k zodpovednosti na za sadnutiach straníckych orgánov a členských schôdzach. Zmyslom a cielom kontroly nie je ludí trestať, ale dosa

hovať, aby uznesenia boli dôsledne plnené, vychovávať kádre k vysokej zodpovednosti za zverené úlohy. Ne 394

možno však váhať odvolať a vymeniť ľudí, ktorí nie sú schopní zvládnuť zverené funkcie alebo zanedbávajú svo je povinnosti. V prípade hrubého porušenia stanov, línie a politiky strany, narušenia straníckej a štátnej disciplíny a komunistickej morálky treba využívať i výchovné pôso

benie straníckych trestov. Ak však niekto odmieta plniť stranícke uznesenia, pominuli dôvody jeho členstva v stra ne .

V Správe o činnosti strany na XVI . zjazde KSČ súdruh Gustáv Husák zdôraznil nevyhnutnosť prekonávať nedô slednosť a váhavosť pri plnení uzneseni. » Zodpovedné poslanie má ústredná kontrolná a revízna komisia i ko misie na nižších stupňoch straníckej výstavby. Mali by ešte viac prispievať k plneniu straníckych uznesení, k po

silňovaniu jednoty strany a straníckej disciplíny.«l Smernice ÚV KSČ pre činnosť kontrolných a revíznych

komisií dávajú dostatočný priestor pre efektívne pôsobe nie komisií v tomto smere . V uplynulých rokoch získali

značné skúsenosti zo spoločných kontrol, organizovaných v súčinnosti s komisiami na rôznych stupňoch, i kontrol

plnenia stanov, uznesení zjazdu a ústredného výboru . Svo jou činnosťou, samozrejme, nemôžu nahradit kontrolu,

ktorú musia uskutočňovať riadiace stranícke orgány a ich oddelenia. Ich úlohou je napomáhať prehlbovanie stranic kej kontrolnej činnosti, upevňovanie jednoty strany. Ne dávno uskutočnená koordinovaná previerka, ako straníc

ke orgány a organizácie uskutočňujú kontrolu a upevňujú disciplínu pri plnení uznesení prijatých k realizácii záve rov XVI. zjazdu KSČ a straníckych konferencií, prispela k dôslednejšiemu uplatňovaniu kontrolnej funkcie zá kladných organizácií, k lepšiemu využívaniu nástrojov kontroly i prostriedkov na dosahovanie žiadúceho stavu v plnení prijatých uznesení. V súčasnom období prebieha podobná spoločná previerka účinnosti uplatňovania práva kontroly činnosti hospodárskeho vedenia závodov a pod nikov v podmienkach realizácie Súboru opatrení na ďal šie zdokonalovanie systému plánovitého riadenia národ ného hospodárstva.

V záujme dalšieho zvyšovania podielu komisií na plnení uznesení sa ukazuje prospešné ich pozornosť orientovať 1 XVI. zjazd KSČ . Bratislava, Pravda 1981, s. 60. 395

na kontrolu prístupov komunistov a straníckych organi zácií k realizácii hospodárskej politiky strany a štátu v dôležitých závodoch, a to podľa potrieb riadiacich stra níckych orgánov na príslušných stupňoch. Komplexný prí

stup umožňuje v jednote preverovať politickoorganizá torskú, ideovo -výchovnú a masovopolitickú prácu stra

níckych organizácií, pomáhať im a straníckym orgánom v realizácii záverov XVI. zjazdu KSČ. Kontroly v oblas

ti palív a energie, stavebníctva, strojárstva, elektrotech niky, poľnohospodársko - potravinárskeho komplexu, v ob jektoch zabezpečujúcich vedecko-technický rozvoj alebo objektoch významne zapojených do socialistickej ekono

mickej integrácie sa osvedčuje organizovať v súčinnosti s výbormi ludovej kontroly a príslušnými oddeleniami straníckych orgánov.

Vyžaduje sa zvýšenú pozornosť venovať kontrole plne

nia Smernice Ústredného výboru KSČ O ďalšom zdoko nalovaní činnosti straníckych organizácií v centrálnych úradoch a inštitúciách, najmä uplatňovaniu ich kontrol

nej funkcie, rovnako ako plneniu uznesení ústredného výboru o dalšom skvalitňovaní členskej základne strany, o kádrovej a personálnej práci, o práci s pripomienkami z rokovaní členských schôdzí, zasadaní straníckych or gánov, ako aj kontrole plnenia smernice o disciplinárnej činnosti a riešení členských otázok a podobne.

Okrem revíznej a odvolacej činnosti dôležitou súčasťou práce komisií je šetrenie sťažností a upozornení pracu

júcich. Skúsenosti a poznatky ukazujú, že je nevyhnutné zvyšovať úsilie o prekonávanie negatívnych javov, ktoré občania právom kritizujú. Ide najmä o to , aby boli vyvo

dzované prísnejšie závery voči tým , ktorí narušujú stano vy strany , stranícku a štátnu disciplínu a stranícku mo

rálku, zneužívajú svoje postavenie na osobný prospech, nenakladajú hospodárne s prostriedkami spoločnosti , i voči tým, ktorí sú nevšímaví a lahostajní k narušovaniu celospoločenských záujmov. Rastúce nároky na činnosť kontrolných a revíznych ko

misií vyžadujú zvýšenie starostlivosti o prípravu členov a širokého aktívu, aby dokázali uplatňovať zásadný stra nícky prístup ku kontrole , aby si osvojovali stanovy a

uznesenia, ktorých realizáciu kontrolujú, leninské zásady 396

kontroly, správne formy a metódy práce, aby dokázali každú vec doviesť do konca.

*

Otázky straníckej , štátnej a spoločenskej kontroly sa

dostávajú po XVI . zjazde KSČ právom čoraz viac do popre dia pozornosti. Zvyšuje sa aj význam spracúvania problé

mov zvyšovania kvality a efektívnosti kontroly, dalšieho zdokonalovania kontrolného systému strany a spoločnos ti. Zovšeobecnenie skúseností z foriem a metód kontroly,

z účasti komunistov a všetkých pracujúcich na plnení úloh socialistického rozvoja v najrôznejších oblastiach

hospodárskeho, spoločensko -politického a kultúrneho ži vota treba viac využívať na zvyšovanie výkonnosti nášho

národného hospodárstva i na dalšie upevňovanie socialis tickej štátnosti a politického systému. Je nevyhnutné, aby

sústavná a účinná, komplexná a systematická kontrola bo la stále účinnejším nástrojom plnenia záverov XVI. zjazdu

strany a uznesení ÚV KSČ na všetkých stupňoch a na všetkých úsekoch výstavby a rozvoja našej spoločnosti.

Vilém Brokl

PROBLEMATIKA STRANICKÉ INFORMACE

Chtěl bych vyslovit několik poznámek k problematice stranické informace. Jde o oblast velmi složitou už proto, že navazuje na řadu dalších oblastí a aspektů současné stranické práce a úzce s nimi souvisí. Toto krátké vystou

pení ji pochopitelně zdaleka nemůže vyčerpat a musí se omezit jen na některé momenty, které podle mého soudu patří při prohlubování vedoucí úlohy strany k nejdůležitěj ším a které by měly být předmětem zájmu i naší marxis tické vědy ..

Ve všech zemích socialistického společenství a v celém dnešním světě nesmírně vzrostlo množství a úloha infor

mací. Vidíme to na tom, jak se mnohonásobně zvětšila pozornost věnovaná celé této problematice, stejně jako jejím jednotlivým oblastem a dílčím problémům. Je to vý sledek složitého působení mnoha známých i méně zná mých příčin.

K hlavním jistě patří vědeckotechnický rozvoj, který vede k postupné kvalitativní přeměně ve všech oblastech

společenského života, dále charakter problémů souvisejí cích zejména s přechodem od extenzívního rozvoje ekono miky k intenzívnímu, a pochopitelně i skutečnost, že slo žité problémy výstavby rozvinutého socialismu řešíme v podmínkách zostřujícího se boje dvou protichůdných společenských systémů. Na našem sympoziu byly v celé řadě jednotlivých pří spěvků nejednou vysloveny základní teze podrobně rozvá dějící jednotlivé momenty vedoucí úlohy strany, zejména pak v současné etapě . Myslím si proto , že za této situace

a také vzhledem k omezeným časovým možnostem mohu přikročit k tomu, co tvoří jádro mého příspěvku. Jestliže se zamýšlíme nad otázkami informací, nemůže me jinak než se snažit hledat a nacházet a samozřejmě především realizovat cesty a způsoby, jak s nimi lépe pracovat , aby více přispěly k efektivnosti celé stranické

práce a k dalšímu upevňování vedoucí úlohy strany. 398 .

Jestliže společenskopolitická úloha, objektivní význam informací vzrostl v celé současné společnosti, pak tím ví ce vzrostl v činnosti subjektu řízení této společnosti komunistické straně.

Strana vždy věnovala této oblasti velkou pozornost. Avšak vzhledem k celkovým kvalitativním změnám, k nimž dochází a bude ještě docházet v současnosti, klade na ni další, vyšší, kvalitativní nároky, a to prakticky po

všech stránkách – stejně jako na ostatní formy a metody stranické práce.

Kvantitativní nárůst informací pulsujících v celém sys tému společenskopolitického řízení vyvolává kvalitativní požadavek, přesněji řečeno celou řadu kvalitativních změn, což vyžaduje řešení mnoha otázek. O některých z nich se chci poněkud podrobněji zmínit. I když dosud není a právě proto, že není v teorii ujednoceno, ustáleno pojetí stranické informace, dovolte uvést, co si pod pojmem vnitrostranická a stranická informace představujeme .

Stranickou informaci chápeme jako základní specifický typ sociální informace, která obsahuje podstatné znaky o společnosti jako celku, o jejích významných částech a procesech, které se v ní uskutečňují, poznatky hodnocené z hlediska zájmu dělnické třídy. Chápeme ji jako nutný

předpoklad tvorby, zdokonalování i případné korekce usnesení, vyjadřující jednotlivé konkrétní úkoly strany, jako předpoklad plného pochopení a přijetí závěrů strany a aktivního podílu členů i ostatních pracujících na jejich

uskutečňování, jako jeden ze základních

předpokladů

jednoty strany samotné a jednoty strany a lidu, jejich úzkého aktivního sepětí.

A jak chápeme vnitrostranickou informaci ? Tak, jako je základem, předpokladem, zárukou realizace historických

cílů komunistické strany, jejích programů, usnesení a dal ších dokumentů její ideově politická připravenost, síla,

jednota , akceschopnost – tedy kvalita její členské zá kladny, celého vnitřního života a činnosti – , tak je také efektivnost a konečná politická účinnost stranické infor mace podmíněna kvalitou vnitrostranické informace a jistě i subjektivní schopností s ní tvůrčím způsobem – lenin

sky - pracovat. Do značné míry je jejich jádrem, výcho diskem, je nejvyšší formou sociální informace, především 399

v intencích plného pochopení stanov strany, kterými pro líná vlastně v celém jejich rámci na základě vůdčího principu demokratického centralismu .

Tedy oddělení obou typů – vnitrostranické a stranické je nejen možné, ale i nutné, přinejmenším do určité míry tak, jak to vyžadují konkrétní potřeby strany, tak, jak je to dáno nezbytností zkvalitňování vnitř ního života a činnosti strany ve vztahu k celospolečen ským potřebám, zakotveným v programu a cílech strany. Ve vnitrostranických a stranických informacích se kon

informace

-

centrují otázky politiky, ekonomiky, výchovy, kultury , vě dy, techniky, řízení, plánování, obrany, mezinárodních vztahů, dále otázky způsobu života, stavu společenského vědomí tříd a sociálních skupin, otázky světonázorové orientace různých národnostních, věkových, vzdělanost

ních a dalších sociálních skupin a další momenty složitě strukturovaného společenskopolitického dění. Bez stranické, politické, třídní a kritické analýzy se ne lze pravdivě a s potřebnou konkrétností v naznačených otázkách orientovat, správně politicky rozhodovat a řídit s patřičným výsledným společenským efektem. V tom je jak nezastupitelnost strany obecně, tak i nezastupitelnost

vnitrostranických a stranických informací tvořících uce lený systém, specificky utvářenou informační soustavu . Těžiště tohoto systému nepochybně spočívá v oblasti řídící práce, která je konkrétním praktickým naplňováním ve

doucí úlohy strany jako subjektu grandiózních , vpravdě historických společenských přeměn .

Řízení, to jest vlastní konkrétní řídící rozhodnutí, které V. G. Afanasjev označuje za koncentrovaný výraz informa cí, speciálně sebraných, analyzovaných a zpracovaných

subjektem řízení, tuto těsnou návaznost jenom přesvědči vě dotvrzuje. Jinak řečeno, stanovené cíle, program a jed notlivé úkoly strany se projevují v určitém řídícím roz hodnutí, v němž jde vlastně o tvůrčí aplikaci závěrů nej vyšších orgánů strany, která se uskutečňuje na nižších stupních stranické výstavby i v mimostranických orgá nech, organizacích a institucích pracujících v konkrétních

podmínkách , místech, oblastech nebo pracovištích. Struč ně můžeme říci, že proces realizace programů a usnesení je současně procesem řízení nebo že usnesení je realizo váno prostřednictvím řídících činností. 400

Jestliže bereme zmíněnou úlohu a závažnost i dosah

stranických rozhodnutí včetně konkrétních usnesení za základ pro řízení, pak vystupuje do popředí nejen jejich veliký význam v zásadní poloze, ale současně se ukazuje také značný funkční význam informací, protože bez úpl

ných a pravdivých informací nelze přijmout ani správná, to znamená dostatečně reálná usnesení, která nejsou ni čím jiným než koncentrovaným výrazem těchto informací. Pochopitelně za předpokladu, že také tyto informace jsou samy patřičně funkční.

Položme si nyní otázku. Má strana, nebo nemá dostatek potřebných informací k takové tvorbě usnesení a pro ce lou další činnost? Pokusme se odpovědět: na jedné straně

se setkáváme s názory, že je až příliš mnoho různých

informací z vlastních stranických zdrojů, ze zdrojů speci álních informačních pracovišť, z orgánů a organizací po litického systému, z hospodářských pracovišť a státních

orgánů, z výzkumných pracovišť atd. Na druhé straně je nemálo názorů, že na tak velké

množství úkolů by člověk či orgán potřeboval více a hlav ně kvalitnějších podkladů a údajů k dobrému a zdůvod

něnému rozhodnutí, požadovanému výchovnému působení apod. Nebo další názor : informací je, obecně vzato, dost, ale pro konkrétní potřebu je to už horší, nestačí, nebo přicházejí opožděně. Obecně je možno konstatovat, a ten to názor bude nejblíže pravdě, že informací pro stranic kou práci je dostatek. Tato informace však není vždy

v optimální podobě , a proto ani v dostatečně použitelné formě .

Požadavek optimálnosti informace nemůže být řešen abstraktně, nutno jej chápat konkrétně, podle podmínek a potřeb jednotlivých stupňů a míst stranické výstavby a podle charakteru řešených otázek. Ale ani potom nedo jdeme ihned k uspokojivému výsledku, k definitivnímu určení optimální informace, protože realita, která je před mětem řízení a zdrojem informací, má dynamický charak ter, vyvíjí se a mění, a jak je to ze stranické práce známé co stačilo včera, nemusí stačit dnes. Jde vlastně o uplatňování metody hlavního článku v informační čin nosti. Pokud toto dokážeme v obecné, zásadní poloze, bu

de také snazší jeho odhalení v dalších oblastech a stup ních stranické práce a působení. 401

A když si položíme otázku , jaký je hlavní článek ve zdokonalování informační činnosti strany, pak můžeme

odpovědět i pro naše podmínky závěrem XXV. sjezdu KSSS : zvládnout, orientovat se ve velikém proudu politic

kých a vědeckých informací. Soudruh L. 1. Brežněv řekl, že v tomto směru nás čeká velká práce. Jistě nejde jen o tento problém, ale o celkovou kvalitu vytvářené, po skytované a využívané informace. Abychom dosáhli dobré kvality, je třeba nejdříve zvládnout dostupný i vyžádaný

materiál, patřičně jej analyzovat i syntetizovat a konečně pak efektivně využít.

O tom, jaký význam přikládají sovětští soudruzi celé té to činnosti, svědčí i skutečnost, že po XXVI. sjezdu KSSS byl pro zkoumání těchto otázek uvolněn velký kolektiv soudruhů, který má analyzovat dosavadní zkušenosti a hledat cesty ke zdokonalení systému informací.

I když jejich zkušenosti jistě využijeme, čeká nás rov něž nemalá práce, abychom splnili závěry XVI. sjezdu

KSČ, který nám ukládá získávat a předávat pravdivé a úplné informace, které nezkreslují skutečnost, nezastírají nedostatky. A připomíná, že neobjektivní a neúplná infor mace přináší jen škodu. Neumožňuje přijmout ani správná rozhodnutí, ani účinná opatření.

Jaký význam této problematice přikládá ústřední výbor KSČ, můžeme vidět téměř v každém jeho dokumentu z posledního období, stejně jako v samostatném dokumen tu k této oblasti z června 1980, který ukládá dosáhnout

zásadního obratu v úrovni práce s informacemi. Ke splně ní tohoto požadavku je zřejmě třeba jít dvěma směry: 1. systematicky a cílevědomě rozvíjet teorii vnitrostra nické a stranické informace, v širokém slova smyslu jako tvořivou aplikaci teorie výstavby a činnosti strany, jako

nevyhnutelnou podmínku prohlubování a zdokonalování celé soustavy stranických informací v praxi ; 2. současně shromažďovat a analyzovat praktické zku

šenosti orgánů a organizací naší strany včetně komunis tických stran socialistických zemí, zvláště KSSS. Konkrétněji půjde zřejmě o hlubší zkoumání těchto otá zek, na něž bych chtěl v závěru zvláště upozornit : jak je doceňována funkce informace v kontextu se všemi činnostmi strany jako jejich nedílná součást, zvláš

tě pak s ní bezprostředně související poznávací, ideově 402

výchovná, organizátorská, řídící a kontrolní činnost ve

smyslu zvyšování účinnosti stranické práce; – do jaké míry existují a v čem jsou příčiny zkreslo jaké jsou možnosti zamezit tomuto ne gativnímu jevu ; - jak zlepšit funkčnost přenosu, systematičnost, ply vání informací

-

nulost získávané a předávané informace, jak snížit jejich rozptýlenost v tom smyslu, aby jednotlivé stupně stranic ké výstavby obdržely vždy včas a v úplnosti všechny informace, které k výkonu své funkce nezbytně potřebu jí ;

jaká je praxe z hlediska úsilí konkrétně realizovat

usnesení nejvyšších orgánů strany o prohlubování a zdo konalování informační propojenosti v obou směrech, tj .

shora i zdola, včetně vytváření předpokladů pro zdokona lování a prohlubování – formování – propojenosti na vnější informační systémy . Jak jsou překonávány brzdící

stereotypy, zajetá praxe, která již nestačí novým požadav kům ;

jaká opatření včetně technických a technologic kých je třeba uskutečňovat k zajištění zvládnutí velikého množství informací;

jaké předpoklady je nutno vytvářet ve výběru , roz mísťování a přípravě kádrů jako rozhodujícího předpokla

du pro praktické prohlubování i teoretické zkoumání celé informační oblasti tak, jak nám ukládá ústřední výbor KSČ k dosažení zásadního kvalitativního obratu v úrov ni práce s informacemi.

Z uvedeného vyplývají, jak už bylo řečeno, závažné úkoly pro marxistickou vědu, hlavně ve směru rozvoje teorie stranické informace v souladu s leninskými princi py a normami stranické práce, s výsledky analýzy dosa

vadních pozitivních zkušeností z této oblasti a současnými i perspektivními úkoly strany.

Ladislav Hrzal

TVŮRČÍ DISKUSE, KRITICKÉ OVZDUŠÍ, SMĚLÉ HLEDÁNÍ A ZÁSADOVÝ STRANICKÝ PŘÍSTUP

VÝZNAMNÝ PŘEDPOKLAD ROZVOJE SPOLEČENSKÝCH VĚD

Na XVI . sjezdu KSČ bylo zdůrazněno, že rozvoj spole

čenských věd se neobejde bez tvůrčích diskusí, kritického ovzduší, bez smělého hledání a zejména bez zásadového stranického přístupu. Pokusme se nejdříve odpovědět na otázku, co znamená tvůrčí přístup. Abychom mohli tvůr

čím způsobem rozvíjet společenské vědy v teorii a praxi, je nezbytně nutné vycházet ze znalostí, z myšlenkového bohatství marxismu-leninismu. Zdá se, že jde o samozřej most ; zkušenost z krizového vývoje konce šedesátých let nás však přesvědčila o tom, že mnozí, kteří sami sebe vy dávali za tvůrčí, svými teoriemi a praktickým rozhodová

ním pouze potvrdili, jak málo znají myšlenky zakladatelů marxismu -leninismu, s jak nízkou výchozí úrovní teore tických znalostí jej chtějí rozvíjet. Domnívali se, že tvůrčí znamená originální, chtěli být tedy originální za každou

cenu. Jejich originalita často spočívala v tom, že po svém reprodukovali cizí, často i buržoazní názory. Snažit se o originalitu za každou cenu je scestné, životu

a společnosti to nic nepřináší. O originalitě, o tvůrčím myšlení nejednou uvažoval J. W. Goethe. V rozhovorech s Eckermannem uvádí: » Stále se mluví o originalitě, ale co to znamená ? Jakmile se narodíme, začíná na nás svět

působit a tak to pokračuje až do smrti. A co můžeme vů bec nazývat svým kromě energie, síly, chtění. Kdybych mohl říci, za co vše vděčím velkým předchůdcům a sou

časníkům, mnoho by pak již nezbylo .« Na jiném místě poukazuje na to, že všichni jsme v podstatě kolektivní by tosti , nechť si o sobě myslíme cokoli. Vždyť je toho pra málo , o čem bychom s čistým svědomím mohli říci, že je skutečně naším vlastnictvím. Všichni musíme přijímat a

učit se i od těch, kdo tu byli před námi, i od těch, kdo tu jsou s námi. Mnozí, jinak velmi dobří lidé, to nechápou a 404

tápají se svými sny o původnosti polovinu života v tem notách . O sobě pak řekl: » Za svá díla nevděčím nikterak své vlastní moudrosti, nýbrž moudrosti tisíců lidí a okol nostem, které mně pro ně poskytly materiál. « Mohl bych uvádět řadu dalších příkladů z prací Marxe, Engelse a Lenina, jsou většinou známé, často se však interpretují pouze jako příklad jejich skromnosti. To je

sice také pravda , ale cožpak zakladatelé marxismu -leni nismu nejednou nezdůrazňovali, jakou úlohu a význam

při vytváření jejich názorů mělo myšlenkové bohatství vy tvořené v historii i v jejich současnosti?

Často se toto myšlenkové bohatství zužuje pouze na tři bezprostřední zdroje a součásti marxismu a ještě i ty byly v nedávné době těmi, kteří se vydávali za » tvůrčí « mar xisty, interpretovány jednostranně. Domnívám se tedy, že pokusit se o to, být skutečně tvůrčím i originálním v po zitivním slova smyslu, předpokládá soustavné, cílevědomé a také tvůrčí studium především klasiků marxismu-leni nismu.

Tvůrčí studium, to je pochopení podstaty marxismu-le ninismu, pochopení principů marxisticko -leninské meto dologie, osvojování si marxisticko -leninské dialektiky , pochopení toho, že » Marxovo pojetí, « jak napsal Engels v dopise Werneru Sombartovi, »není doktrína, nýbrž me toda«1. Či jak připomínal nejednou V. I. Lenin, že »na Mar xovu teorii se rozhodně nedíváme jako na něco jednou 2

provždy daného a nedotknutelného ... tato teorie dává jen obecné, nejzákladnější teze, které se v jednotlivostech uplatňují jinak v Anglii než ve Francii, ve Francii jinak

než v Německu, v Německu jinak než v Rusku«?, jde tedy o nejobecnější návod, jak řešit společenské problémy. Tvůrčí přístup v uplatňování marxismu -leninismu není možný , je- li badatel odtržen od společenské praxe, ne

zná-li potřeby současného dělnického hnutí, nemá-li

vztah k dělnickému hnutí. Vztah k dělnickému hnutí, k je ho potřebám , k jeho praxi je jak přímý – přímá účast

v politické praxi – tak zprostředkovaný stranickými do kumenty, které představují zobecnění nových , konkrét ních podmínek vývoje společnosti či dělnického hnutí 1 K. Marx , B. Engels: Spisy, sv . 39. Praha 1975, s. 495. • V. I. Lenin : Sebrané spisy, sv . 4. Praha, Svoboda 1980, s. 195–196. 405

v určité etapě vývoje. Ani jedno, ani druhé nelze podce ňovat. I v tomto směru je možné učit se z historie, učit se na příkladu zakladatelů marxismu-leninismu i z historie naší strany. Kabinetní vědec, odtržený od života, od praxe dělnického hnutí, může produkovat pouze spekulace, kte

ré se rozcházejí s potřebami hnutí. Nemá smysl a poro zumění pro řešení nejaktuálnějších teoretických otázek, na požadavky praxe se dívá svrchu , podceňuje dělnické hnutí a zpravidla přeceňuje sám sebe, své » tvůrčí myšle ní « ,

Spojení s praxí nám také pomáhá vyvarovat se chyb a omylů, ke kterým v každé tvůrčí práci může dojít.

o správnosti, pravdivosti našeho poznání koneckonců rozhoduje společenská praxe. Sama teorie marxismu-leni nismu ve své obecné podobě potvrzená praxí může se stát kritériem správnosti nových poznatků. Omylu se nemůže vyvarovat žádný vědec , proces poznání je procesem pře

konávání omylů, k pravdě se dostaneme tím, že překoná váme omyly. Tato skutečnost však nikterak neznamená, že lze vyhlásit, tak jak tomu bylo u nás v roce 1968, » právo na omyl « v tom slova smyslu, že ti, kteří sami sebe ozna

čili za průzkumníky , za tvůrčí bytosti, které hledají, si vy hrazují právo na omyl, aniž by ovšem ostatní měli právo

je na jejich omyl upozornit, či dokonce je kritizovat. Je známo, jak na podobné názory Lunačarského, obha jujícího »hledající ve filozofii«, uplatnil Lenin právo kri tizovat hledající. Setrvávat v omylu, obhajovat omyl z je šitnosti, to je cesta k rozchodu s marxismem-leninismem ,

to je samolibost, nedotknutelnost takového vědce, který

přezírá ostatní, který pokládá sám sebe za jedinou tvůrčí bytost. Tím se dostáváme k významu kolektivu v rozvoji vědecké práce. V přírodních a technických vědách se stává stále více

výjimkou jednotlivec, vědec, který pracuje sám. Většina významných poznatků, ke kterým v posledním období došlo v přírodních a technických vědách, je výsledkem týmové , skupinové práce.

Je-li tomu zatím ve společenských vědách jinak, není to důkaz pro to, že ve společenských vědách může snad dnes jednotlivec obsáhnout všechno nebo že problema

tika, kterou zkoumají společenské vědy, je jednodušší. Domnívám se , že opak je pravdou, složitost společenských 406

jevů, složitost samotného člověka se nejen vyrovná slo žitosti v přírodě a technice, ale ještě je daleko předči. Příčin, proč právě ve společenských vědách do značné

míry přežívá individualistický přístup k práci, je jistě celá řada, nechci se jimi zabývat, ale domnívám se, že to je jedna z vážných příčin toho, proč rozvoj společenských věd nepřináší takové výsledky jako rozvoj věd přírodních

a technických. V poslední době jsme i ve společenských vědách svědky společné týmové práce, i když schopnost vzájemné diskuse, tvůrčích vědeckých rozprav stále ještě chybí. Proč je tomu tak ? Příčin je více, pokusím se na některé poukázat . Není tomu tak dávno, kdy se ve společenských vědách vedly diskuse, vzpomeňme na některé z marxisticko - le

1

ninské filozofie, diskutovalo se o předmětu historického materialismu, o vědeckém komunismu, o marxistické so ciologii. Pokud šlo o diskuse odborníků v odborném ča sopise, i když i tam se vyskytly nesprávné názory a zá rodky revizionismu, byly svým způsobem oprávněné a při nesly určité pozitivní výsledky v překonávání dogmatis mu. Současně signalizovaly, jak se diskutovat nemá, co je a co není soudružská diskuse, co je diskuse, která může napomoci k tvůrčímu rozvíjení složitých společenských problémů. Diskuse o vědě a ideologii v druhé polovině šedesátých let již zcela zřetelně svým pojetím a záměrem

nesloužila k tvůrčímu rozvíjení marxismu -leninismu, ale k hlásání nesprávných a v podstatě revizionistických ná zorů. Tím, že nebyla vedena v odborném tisku, ale v tý deníku Literární noviny, měla za cíl ovlivnit myšlení urči té části inteligence aa získat ji – pod rouškou boje za

překonání dogmatismu - k přijetí nesprávných a mar C

xismu-leninismu cizích názorů . Sloužila ideologům » de mokratického socialismu« k pomlouvání a diskreditaci marxismu -leninismu, to vše pod rouškou » tvůrčího, ko nečně od dogmatismu osvobozeného marxismu « . Podobný smysl a cíl měla i diskuse o » demokratickém socialismu« v Nové mysli v roce 1968. Jejich služebnost revizionismu byla zřejmá. Nešlo také o skutečnou diskusi, výběr diskutujících byl přizpůsoben záměrům osnovatelů diskuse . Také tato diskuse se hlásila k » tvůrčímu « roz víjení marxismu, i když se v ní jako nová a tvůrčí pro klamovala stará revizionistická teorie, jejímž duchovním 407

otcem byl E. Bernstein. Takové diskuse a jejich závěry

odradily řadu teoretických pracovníků od diskutování. Ti, kterým skutečně šlo o překonání dogmatismu, o překo nání nesprávného známkování a nálepkování, byli postup

ně z možnosti diskutovat vyřazeni. Ti, kteří neměli jasno v některých otázkách a nechali se svést zkušenými ideo

logy revizionismu, jako byli Sviták, Kosík a další, se z takových diskusí poučili především negativně a po zději se přesvědčili, že to , co pokládali za tvůrčí rozvoj marxismu, byl ve skutečnosti revizionismus. Byla ovšem i řada takových ideologů, kteří si zvykli na dogmatické pohodlí opakování starých, známých a pro věřených pravd, kteří mlčeli, kteří, jak se říká, se do ni

čeho nezapletli, nic nezkazili, protože kromě opakování abecedy marxismu -leninismu nic jiného nedělali. Tím ne chci tvrdit, že nemáme zvláště mladé lidi učit znát abe cedu marxismu. Je to nutné , ale ani to nelze dělat stále

stejným způsobem, bez ohledu na neustále se měnící spo lečenské podmínky, na rozvoj společnosti. Základní, praxí potvrzené a prověřené poznatky marxismu-leninismu je

nutné propagovat a vysvětlovat i proto, že pravda se musí stále opakovat, jak říkal už Goethe, protože i blud kolem nás stále hlásají. Vzpomeňme jen, kolik podvodu, klamu a bludů bylo hlásáno v masových sdělovacích prostřed cích v roce 1968, a byly vydávány za pravdu. Kolik se

na Západě našlo a stále nachází Goebbelsových žáků, kteří jsou přesvědčeni, že stokrát opakovaná lež se stane prav

dou. Kolik lží proti reálnému socialismu a zejména proti Sovětskému svazu denně chrlí imperialistická propaganda a jak rafinovaně falšuje objektivní skutečnost. Proti ta kovým ideologům je nutné stále obhajovat pravdy mar

xismu-leninismu. Ale to zdaleka nestačí. Nejúčinnější je obhajoba tehdy, když na překroucené, zkomolené a lživé

teze vytržené z problematiky rozvoje společnosti jsme schopni dát nové, pravdivé odpovědi. Tvůrčí diskuse nemůže být ani náhodná, ani nepřipra

vená, musíme vědět, o co nám jde, kde jsou problémy, jaké otázky jsou sporné, co chceme vyřešit, k objasnění čeho chceme přispět. Je samozřejmé , že pochybovat je >

možné o všech otázkách, pro soudružské diskuse nemůže být žádné » tabu« ; zdůrazňuji pro soudružské diskuse, kde jde o to , z pozic dělnické třídy a její marxisticko-leninské 408

strany rozvíjet diskusi v zájmu dělnické třídy. Hledání

je nezbytné, nechceme-li na nové jevy aplikovat staré pravdy. Hledáním se učíme, a dokonce i zablouděním se

můžeme, nejsme-li ješitní a umíme-li přiznat i chybu, poučit. Základním kritériem našich diskusí musí být ko

munistická stranickost, zásadový stranický přístup, re spektování a svoboda názorů v tomto rámci. To není ome

zení, protože komunistická stranickost v sobě zahrnuje vědeckost, pravdivost. Nejde nám přece o to, v diskusi »nasadit lidem brouka

do hlavy « , jak říkal Sviták, bez ohledu na to, co brouká,

i když se pochopitelně v diskusi každý snaží pomocí faktů a argumentů přesvědčit ty druhé. V soudružské diskusi

vždy jde o to, dospět k výsledku, který by nejenom po tvrdil názory toho či onoho, ale který by především pro spěl věci dělnické třídy. Zdá se mi, že soudružské diskusi

se musíme učit. Příliš posloucháme každý sám sebe, každý jsme přesvědčen o své pravdě , ale pravda je přece jenom

jedna, je to pravda objektivní a ta se rodí překonáváním bloudění, chyb a omylů, v tvůrčí diskusi, kde existuje sku tečný dialog, kdy jeden druhému naslouchá, váží jeho argumenty, srovnává je se svými, doplňuje, upřesňuje, a když už vyvrací a polemizuje, pak mu jde o věc , a ne o prosazení sebe samého.

Tvůrčí diskuse tedy předpokládá ne snad řadu mono logů, ale plodný dialog, ve kterém je plán, řád, pořádek, ve kterém se dojde k pravdivému, novému poznatku. Při

tom nelze popřít ani tu Goethovu myšlenku, že pravdu lze přirovnat k démantu , jehož paprsky nevyzařují jen jedním, nýbrž mnoha směry. Schopnost pochopit různé pohledy na skutečnost, uvidět celek v jeho složitosti a rozpornosti, vidět mnohost a nekonečnost proměn, tvarů

a souvislostí, schopnost vybrat a určit to, co je v dané chvíli rozhodující, to vyžaduje konfrontaci názorů, hle disek, ověřování faktů, porovnání se skutečností, kon frontaci s historií. K tomu všemu může jednotlivci na

pomoci kolektiv, soudružská tvůrčí diskuse, ve které odborníci různých společenských věd řeknou své ke zkou mané problematice.

OBSAH

Z VYSTOUPENÍ TAJEMNÍKA ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ SOU 5

DRUHA JOSEFA HAVLÍNA Zdeněk Snítil

ZA DALŠÍ ROZVOJ MARXISTICKO-LENINSKÉ TEORIE VE SVÉT LE ZÁVĚRU XVI. SJEZDU KSČ

9

Viliam Pleza

K NIEKTORÝM TEORETICKÝM OTÁZKAM VÝSKUMU SOCIALIS TICKEJ VÝSTAVBY V ČSSR

53

MEZINÁRODNÍ ASPEKTY XVI. SJEZDU KSČ Milan Matouš

MEZINÁRODNÍ POLITICKÉ A IDEOLOGICKÉ PODMÍNKY PLNĚNÍ PROGRAMU XVI. SJEZDU KSČ

71

Vladimír Janků AKTIVNÍ ÚLOHA ČSSR V SOUČASNÉM SVĚTOVÉM VÝVOJI À VLIV MEZINÁRODNÍCH PODMÍNEK NA VÝSTAVBU ROZVI NUTÉHO SOCIALISMU V ČESKOSLOVENSKU

85

Bohuslav Doubrava

AKTIVNÍ POLITIKA KSČ A ČESKOSLOVENSKÉHO SOCIALIS

TICKÉHO STÁTU VE VZTAHU K ROZVOJOVÝM ZEMÍM

95

Jaroslav Čmejrek SOUČASNÁ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE A VÝZNAM JEJICH POLI TICKÝCH A IDEOLOGICKÝCH POSTOJU PRO ČESKOSLOVENSKO

102

EKONOMICKÁ A SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA František Valenta

XVI. SJEZD KSČ A OTÁZKY PŘECHODU OD EXTENZIVNÍHO K INTENZIVNÍMU ROZVOJI ČESKOSLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

111

Leopold Lér

FEALIZACE ZÁVĚRO XVI. SJEZDU KSČ V PLANOVITÉM RIZENI 410

132

Václav Kvěš

HLUBŠÍ ZAPOJENÍ ČESKOSLOVENSKÉ EKONOMIKY DO ROZ 156

VOJE SOCIALISTICKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE įvan Haluška

VEDECKO -TECHNICKÝ ROZVOJ

168

OS RIADENIA

Jiří Dvořák

KRITÉRIA EFEKTIVNOSTI A SOUSTAVA PLÁNOVITÉHO ŘÍZENÍ NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ V PODMÍNKÁCH INTENZIFIKACE

174

Miroslava Šolcová

AKTIVNÍ ROLE SOCIÁLNÍHO PROCESU V INTENZIFIKACI

184

ilja Šedivý K PROBLEMATICE INTENZIFIKACE CELÉHO PROCESU VÝ. STAVBY ROZVINUTÉ SOCIALISTICKÉ SPOLEČNOSTI V ČSSR

192

Ján Ferianc EKONÓMIA ČASU V INTENZIFIKÁCII NÁRODNÉHO HOSPO 200

DÁRSTVA Marie Huláková

K PROBLEMATICE SOCIALISTICKÉHO ZPUSOBU ŽIVOTA A ŽI VOTNÍ ÚROVNĚ V SOUČASNÝCH PODMÍNKÁCH

215

POLITICKÝ SYSTÉM SPOLEČNOSTI Lubomír Procházka

XVI. SJEZD KSČ A TEORETICKÉ PROBLÉMY DALŠÍHO ZDOKO NALOVÁNÍ POLITICKÉHO SYSTÉMU A ROZVOJE

SOCIALIS

TICKÉ DEMOKRACIE

227

Karol Laco

K PROBLEMATIKE ŠIRŠIEHO A PLNŠIEHO VYUŽÍVANIA MOŽ NOSTÍ NÁRODNÝCH VÝBOROV V ROZVOJI SOCIALISTICKEJ DEMOKRACIE

244

Tomáš Trávníček

VÝRAZ IDEOVĚ POLITICKÉ JEDNOTY SPOLEČNOSTI A SPOJENÍ STRANY S LIDEM NÁRODNÍ FRONTA

267

Miroslav Španiel

MISTO, ÚLOHA A VÝZNAM REVOLUČNÍHO ODBOROVÉHO HNUTÍ PŘI ZABEPEČOVÁNÍ SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉHO ROZ VOJE SPOLEČNOSTI 411

274

Vladimír Mařík

TEORIE A PRAXE SOCIALISTICKÉHO SOUTĚŽENÍ V PODMÍN 282

KÁCH VÝSTAVBY SOCIALISMU Miloš Řehůřek

SPOLOČENSKÉ ORGANIZÁCIE NÁRODNÉHO FRONTU A ICH

ÚLOHA PRI ZLAĎOVANÍ ZÁUJMOV S CELOSPOLOČENSKÝMI ZÁUJMAMI

294

Miroslav Nárta

BOJ PROTI FORMALISMU A BYROKRATISMU TRVALÝ ÚKOL VŠECH SOUČÁSTÍ SOCIALISTICKÉHO POLITICKÉHO SYSTÉMU .

302

STRANICKOIDEOLOGICKÁ PRÁCE Václav Šípek XVI . SJEZD KSČ A PROBLEMATIKA VEDOUCÍ ÚLOHY KOMU NISTICKÉ STRANY V SOUČASNÝCH PODMÍNKÁCH VÝSTAVBY 313

ROZVINUTÉ SOCIALISTICKÉ SPOLEČNOSTI Vladimír Ruml

JEDNOTA IDEOLOGICKÉ, POLITICKÉ A ORGANIZAČNÍ NOSTI KOMUNISTICKÉ STRANY

ČIN 335

František Havlíček

SPOJENÍ VĚDECKÉHO SOCIALISMU S DĚLNICKÝM HNUTIM

A PŘESTAVBA IDEOLOGICKÉ PRÁCE STRANY V SOUČASNÝCH 341

PODMÍNKÁCH

Václav Šenkýř K ORIENTACI PRÁCE STRANICKÝCH ORGÁNU A ORGANIZACI PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ DLOUHODOBÉ STRATEGICKÉ LINIE XVI. SJEZDU KSČ

352

Vladimír Trvala

STRATÉGIA KÁDROVEJ POLITIKY

357

Milan Vondruška

VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA

VÝZNAMNÝ NASTROJ

FORMOVANÍ IDEOVĚ POLITICKÉHO, MORÁLNÍHO A ODBOR NÉHO PROFILU MLADÉ GENERACE

367

Josef Závada

K ÚKOLUM EKONOMICKÉ PROPAGANDY A VÝCHOVY

376

Milan Rázus

RASTÚCI VÝZNAM STRANÍCKEJ, ŠTÁTNEJ A SPOLOČENSKEJ KONTROLY

384

412

Vilém Broki

PROBLEMATIKA STRANICKÉ INFORMACE

398

Ladislav Hrzal

TVŮRČÍ DISKUSE, KRITICKÉ OVZDUŠÍ , SMĚLÉ HLEDÁNÍ A ZÁSADOVÝ STRANICKÝ PŘÍSTUP ROZVOJE SPOLEČENSKÝCH VĚD

VÝZNAMNÝ PŘEDPOKLAD 404

1

XVI. SJEZD KSČ

A SPOLEČENSKÉ VĚDY Vědecké sympozium

Ústavu marxismu- leninismu ÚV KSČ

k nejdůležitějším teoretickým aspektům XVI. sjezdu KSČ Praha 31. května- 2 . června 1982

Vazbu navrhl Jan Solpera.

Sestavil a k vydání připravil ÚML ÚV KSČ. Vydání I. Praha 1983. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 5103. publikaci v koedici s Nakladatelstvím Pravda .

Za vydání odpovídá redakce politické literatury. Výtvarná redaktorka Anna Kubů. Technická redaktorka Jaroslava Petráková . Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 2500. AA 24,64, VA 25,00.

Tematická skupina 02/84. Cena brož. výt. 15,80 Kčs, váz. výt. 21,- Kčs. 73 /203-21-8.5 25-101-83

Kčs 21,

1

EXCHANGE APR 6 '84

NX 001 017 729

41 } / Р

25 – 101 - 83 02/84 кis 21, с.