„Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!“: Dělníci a státní socialismus v Československu 1945–1968 80-7285-075-X [PDF]

Zitiervorschau

Peter Heumos „Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!“ Dělníci a státní socialismus v Československu 1945-1968

ČESKÁ SPOLEČNOST PO ROCE 1945

„Vyhrůme si rukávy, než se kola zastaví!“ Dělníci a státní socialismus v Ceskoslovensku 1945-1968

Peter Heumos

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Praha 2006

Práce vznikla v rámci výzkumného projektu Grantové agentury České republiky „Dějiny české společnosti v letech 1945-1989“ (reg. č. 409/03/0237).

Peter Heumos: „Leťs roll up the sleeves, before the wheels stand still p Workers and State socialism in Czechoslovakia, 1945—1968

Česká společnost po roce 1945, vol. 2

© Ústav pro soudobé dějiny AVČR, 2006 ISBN 80-7285-075-X

Stalinismus v Československu. Stav výzkumu a sociálněhistorické poznámky na příkladu

průmyslového dělnictva .................. +...

Meze socialistického produktivismu: pracovní iniciativy a pracovní vztahy v československých průmyslových závodech

vpadesátých letech...............

4.400

13 41

K problematice pracovních konfliktů

v československém průmysluv letech1945-1968.................

61

Přílohy . « . -eee

92

Seznam zkratek .................40000000000 0

140

Úvod

Pro výzkum dějin komunistických systémů se nabízí několik konceptů. Je obecně známo, že zhroucení státního socialismu v Sovětském svazu a státech střední a jihovýchodní Evropy vyvolalo nejprve konjunkturu teo­ rie modernizace. Triumfální postoj vůči zaniklému reálnému socialismu se zakládá především na nesporné skutečnosti dalekosáhlého předstihu kapita­ listických průmyslových společností na Západě, především v technickoeko­ nomické oblasti. Pouhé zjištění tohoto rozdílu však nestačí. Obtížnější bude vysvětlení, ponecháme-li stranou kvantifikovatelný vědeckotechnický a eko­ nomický rozdíl a začneme-li se ptát, jak se modernizační zaostalost podílela na kolapsu státního socialismu. Zde si to bádání velice usnadňuje. Protože při srovnávání západních průmyslových společností se společnostmi státněsocia­ listickými chybí tertium comparationis, jednoduše se —podle schématu „soutě­ žení společenských systémů“ —prohlásí rozdíl ve vývojové úrovni mezi oběma systémy za archimédovský bod: zhroucení státního socialismu má být podle toho již per se dostačující odpovědí na to, která strana si může dělat nárok na via regia modernizace, a tím na recepty pro úspěšný vývoj společnosti vůbec. V tomto smyslu ztrácejí ovšem kategorie teorie modernizace charakter heu­ ristických prostředků. Nenacházejí žádné řešení, nýbrž určují normy.' Výhrady proti teorii modernizace jsou namístě i proto, že realita mezitím již předstihla její explikační možnosti. Před třiceti lety se dalo v rámci této teo­ rie ukázat, že „západní“ průmyslové společnosti modernizovaly i strukturální konflikt mezi kapitálem a prací. Protože fakta tuto teorii podporovala, bylo možné psát bez rozpaků o „modernizaci pracovního boje“.*Vzhledem ke glo­ bální ofenzívě kapitálu a jejím ničivým účinkům pro organizaci pracovních konfliktů však tento komplex otázek zřejmě uvázl teoretikům v hrdle. Coun­

1 | Zavede-li se napříkladjako kritérium modemity tržní hospodářství, pluralistická demokracie a právní státní zřízení (jak to většina teoretiků modernizace činí), není zapotřebí žádné ana­ lýzy,abychom kvalifikovali státní socialismus jako „antimodemí“. 2. Jedním z příkladů je VOLKMANN, Heinrich: Modermisierung des Arbeitskampfes? Zum Formwandel von Streik und Aussperrung in Deutschland 1864-1975. In: KAELBLE,Hartmut — MATZERATH, Horst — RUPIEPER, Hermann-Josef

— STEINBACH, Peter —VOLKMANN,

Heinrich: Probleme der Modernisierung in Deutschland: Sozialhistorische Studien zum 19. und 20. Jahrhundert. (Schriften des Zentralinstituts fiir sozialwissenschaftliche Forschung der Freien Universitát Berlin 27), Opladen 1978, s. 110-170.

tervailing powers tohoto systému byly mlčky z teorie extrapolovány a v nej­ lepším případě se berou na vědomí jenom jako „rušivé symptomy“, které sig­ nalizují potíže „přizpůsobování“. Druhým přístupem při výzkumu komunistických systémů je teorie systé­ mů, jejíž terminologie se od kategorií teorie modernizace zásadně neodlišuje a která spočívá rovněž převážně na konceptu sociálněvědeckého funkciona­ lismu. Přednosti teorie systémů by neměly být v žádném případě podceňová­ ny —žádnému jinému typu teorie se nedaří tak dokonale popisovat komplexní sociální systémy v názorné konkrétní celistvosti a jednotě. Dokládají to i dů­ myslné analýzy státních socialismů v zemích střední, východní a jihovýchod­ ní Evropy. Nebudeme-li přihlížet k otázce, co je pro tu či onu sociální skupinu funkci­ onální, resp. dysfunkcionální, spočívá nejzávažnější výhrada proti teorii sys­ témů v tom, že všeobecné schéma vývoje (rostoucí funkcionální diferencia­ ce systému vede ke zvyšování kapacity při řešení jeho problémů) naráží na zásadní překážku, když se toto schéma přenáší na vývoj představ o světě, tj. na to, co mají lidé „v hlavě“.“Tento fundamentální nedostatek obchází teorie tím, že pojímá belief-systernsjako pouhé reflexy sociálněstrukturálních pro­ cesů diferenciace —tedy stejně tak, jako vulgární marxistická strategie, která odvozuje představy o světě přímo z hmotných poměrů společnosti.* Přes ne­ dostatky v mých znalostech teorie systémů nacházím mnoho opěrných bodů pro následující tezi: teorie systémů zachází s problémy identity jako s problé­ my řízení. To ovšem tuto teorii v její schopnosti výkladu a explikace značně omezuje. Kategorie sociálněvědeckého funkcionalismu převládající především v so­ ciologii a politických vědách ať už v podobě teorie modernizace nebo teo­ rie systémů —jsou závislé na sebepoznání průmyslově vyspělých společností.

3.

Jako vynikající příklad v tematické souvislosti s články otištěnými v tomto svazku musí být jmenován BOYER,Christoph: Sozialgeschichte der Arbeiterschaft und staatssozialistische Entwicklungspfade: konzeptionelle Úberlegungen und eine Erklárungsskizze. In: Arbeiter im Staatssozialismus: Ideologischer Anspruch und soziale Wirklichkeit. Vyd. Peter Hůbner, Christoph Klefšmann, Klaus Tenfelde (Zeithistorische Studien 31. Herausgegeben vom Zent­ rum fůr Zeithistorische Forschnung Potsdam). Kóln-Weimar-Wien2005, s. 71-86. 4 | Srov. DOBERT,Rainer: Systemtheorie und die Entwicklung religióser Deutungsmuster: Zur Lo­ gik des sozialwissenschaftichen Funktionalismus. Frankfurt/M. 1973. 5. Také pro Luhmanna jsou představy o světě „následky rostoucí společenské diferenciace“, kte­ ré lze „na podkladě teorie systémů rekonstruovat“. Srov. HABERMAS,Jůrgen/ LUHMANN, Niklas: Theorie der Gesellschaft oder Sozialtechnologie — Was leistet die Systemforschung?

Frankfurt/M. 1971, s. 375.

Žádná z těchto kategorií neztrácí generalizací svůj historicky a situačně pod­ míněný obsah. Teorie modernizace, původně svázaná s konkrétní konfigura­ cí sociálních strukturních příznaků americké společnosti padesátých let 20. století, „otupěla“ při aplikaci na odlehlejší objekty, jak se ukázalo například v diskusi o „dependencii“, a musela proto své pojmové instrumentárium mo­ difikovat." Při použití teorie systémů pro státněsocialistické systémy ve vý­ chodní Evropě stojíme před toutéž nezbytností. Toje třeba blíže osvětlit, při­ čemž se stane zřejmým, že podceňování prvě zmíněného „subjektivního fak­ toru“ zbavuje teorii systémů ve velké míře explikační schopnosti. Politická třída v československé republice mezi světovými válkami muse­ la při organizaci průmyslového konfliktu přihlížet k prekérní zahraničněpo­ litické situaci a k explozivnímu potenciálu národnostního problému a zabrá­ nit dalšímu zatěžování společenské integrace přílišvysokou agregací třídního konfliktu.“ V souvislosti s tím byla značně omezena brizantní síla průmyslo­ vého konfliktu v důsledku extrémně partikulárních organizačních forem od­ borů a systému tarifních smluv přizpůsobených místním poměrům: Vzhledem k vysoké vývojové úrovni průmyslu v zemi to mohlo fungovat jenom tak, že pro efektivní průběh pracovních bojů musely být k dispozici „elastické“ sub­ stituty. Ktomu patřila paternalistická sociální morálka politické třídy a podni­ katelů a široce rozhozená síťneformálních regulací v podobě osobního vyjed­ návání při řešení konfliktů, které bylo všeobecným zjevem i v agrární oblasti.“ Obojí bylo dělníky široce akceptováno. Lze to vyčíst z rozsáhlé a samozřej­ mé praxe dělnických delegací, které byly při pracovních konfliktech vysílány k vlivným zástupcům politické třídy; z toho, že dělníci v organizačních posto­ jích preferovali komunikaci face toface a že tvrdošíjně trvali na maloprostoro­ vě organizovaných odborech, které umožňovaly právě tento druh komunika­

6|

Srov. MILLS,Charles Wright: Kritik der soziologischen Denkweise. Neuwied 1963, obzvláště s. 192 n. 7. Přehled o dějinách proměn teorie modermizace dává LEPSIUS,M. Rainer: Soziologische The­ oreme úber die Sozialstruktur der „Moderne“ und die „Modermisierung“. In: Interessen, Ideen und Institutionen. Vyd. týž. Opladen 1990, s. 211-231. 8 | K následujícímu viz HEUMOS,Peter: Die Arbeiterschaft in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. Elemente der Sozialstruktur, organisatorischen Verfassung und politischen Kultur. In: Bohemia, 29 (1988), s. 50-72. —Týž: Konfliktregelung und soziale Integration. Zur Struk­ tur der Ersten Tschechoslowakischen Republik. In: Bohemia, 30 (1989), s. 52-70. 9 | Srov. týž: Die Entwicklung organisierter agrarischer Interessen in den bohmischen Lándern und in der ČSR. Zur Entstehung und Machtstellung der Agrarpartei 1873-1938. In : Die Erste TschechoslowakischeRepublik als multinationaler Parteienstaat. Vyd.: Karl Bosl (Bad Wiesseer Tagungen des Collegium Carolinum). Můnchen-Wien 1979, s. 323-376.

ce; konečně z toho, že očekávali sociální vrchnostenskou morálku, což se pro­ jevovalo i v jejich chování ve stávkách: průmyslové konflikty byly protestem, který v sobě současně zahrnoval apel na sociální morálku vládnoucí třídy. Založením československýchjednotných odborů (1945) mělo být celé toto interakční a organizační tkanivo zničeno a nahrazeno novým způsobem soci­ ální a politickoorganizační integrace dělníků do společnosti. Tento postup lze sice interpretovat v rámci teorie systémů, neboť přizpůsobení odborové or­ ganizace průmyslovému sektoru, který se zestátněním stal také jednotným, odpovídal hlediskům funkční nezbytnosti, avšak KSČ vycházela ze zásadně mylné domněnky, že formální organizace je zaklínadlem, které by bylo s to změnit to, co měli dělníci v hlavě: po roce 1948 si odbory opakovaně stěžova­ ly na to, že organizační struktury ROH pronikají mezi průmyslové dělnictvo jen v omezené míře, a v roce 1968, dvacet let po převzetí moci komunisty, se ukázalo, že většina průmyslových dělníků chce zavést jako oficiálně závazné staré vzory své sociální integrace, na nichž za reálněsocialistických podmí­ nek Ipěli.!?Ústřední výbor KSČ popsal situaci průmyslového dělnictva na jaře 1968 jako dalekosáhlé uvolnění jejich vazeb na organizační a zájmově-poli­ tické struktury republiky'', jako stav „loosecoupling“,jak by řekliteoretici sys­ témů. „Organizace“ podle toho nebyla pro dělníky formální povahy, nýbrž byla in­ tegrační součástí jejich sociálního života a jejich systému norem, o to více, že - jak výše naznačeno - byly v Československu poměry v organizování dělníků co nejúžeji spjaty s podmínkami stabilizace celého systému. Proto narážela „funkční diferenciace“, jak ji teorie systémů postuluje jako všeobecný základ­ ní model společenského vývoje,'* na sotva překonatelný odpor, což poukazuje současně na to, že společenské poměry ve východní Evropě mohou teorii sys­ témů nabídnout jenom poměrně nižší stupeň „vstřícnéreality“, v daném pří­

10 Srov. týž: Aspekte des sozialen Milieus der Industriearbeiterschaft in der Tschechoslowakei vom Ende des Zweiten Weltkrieges bis zur Reformbewegung der sechziger Jahre. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 323-362. 11

Srov. k tomu edici pramenů: VONDROVÁ, Jitka —NAVRÁTIL,Jaromír - MORAVEC, Jan: Ko­

munistická strana Československa. Pokus o reformu (říjen 1967 —květen 1968) (Prameny k dějinám československé krize 1967-1970. Díl 9, sv. 1), Praha-Brno 1999, dokument č. 68. 12 V diskusi o příčinách zhroucení komunistických systémů je připisován rozhodující význam skutečnosti, že komunistické systémy nebyly, nebo jen v malé míře, funkčně diferencovány. Srov. k tomu KOHLI,Martin. Die DDR als Arbeitsgesellschaft? Arbeit, Lebenslauf und soziale Differenzierung. In: Sozialgeschichteder DDR.Vyd. Hartmut Kaelble, Jirgen Kocka, Hartmut Zwahr. Stuttgart 1994, s. 31-61.

padě malou „plasticitu“ sociálního jednání, které nemohlo být rozloženo do většího počtu vždy autonomně působících sociálních rolí, pro systém funkč­ ně žádoucích. Široce koncipované sociálněvědecké návrhy teorie systémů na makromodel politického vývoje Evropy, které se zabývají otázkami vzniku států a národů, demokratizací a souvislostmi mezi sociálním a institučním, resp. organizačním vývojem, samy doznávají, že se jejich koncepty pro vý­ chodní Evropu nedají použít a omezují se jen na Evropu západní.'* Jiné kon­ cepty „řeší“tento problém prostě a jednoduše normativní rigiditou: co se ve východní Evropě nedá umístit do globálního procesu racionalizace veškerých životních poměrů, zdá se jim být „regresi“ anebo „iracionální odchylkou“. V tom případěje teorie systémů „strašným zjednodušením“: sociální jednání se připouštíjenom jako jednání adaptivní.'“ S ohledem na teorii systémů a sociálněvědecký funkcionalismus byl dost často vyzvedáván požadavek, že by se teorie měla ve své výstavbě a struktuře svých pojmů přizpůsobit předmětu výzkumu, že by se její fundamenty měly jistým způsobem opírat o realitu, a tím by se stala zdůvodnitelnou.'* Tento problém se ještě vyostřuje tím, že teorie systémů není podle vlastního do­ znání teorií, která by se vztahovala na nějakou specifickou oblast. Její pojmy jsou, jak známo, tak silně formalizovány, že je možné pod ně shrnout jak svoz komunálního odpadu, tak i antiautoritářskou školku nebo státní byrokracii. Tato teorie tudíž není s to vyzískat sama ze sebe všechna data, která zpraco­

13

ROKKAN,Stein: Staat, Nation und Demokratie in Europa: Die Theorie Stein Rokkans aus seinen gesammelten Werken rekonstruiert und eingeleitet von Peter Flora (suhrkamp taschenbuch wissenschaft 1473). Frankfurt 2000. 14 Zde se odvolávám na diskuse v rámci zasedání Centra pro výzkum novodobých dějin [Zentrum fůr Zeithistorische Forschung] vPostupimi v červenci 2005 na téma síťových vztahů ve státním socialismu, které se točily mimochodem i kolem otázky, zda by srovnávací historický výzkum komunismu neměl vzhledem k poměrům ve střední, východní a jihovýchodní Evropě své kategorie revidovat a modifikovat. V mém souhlasném stanovisku, které jsem ilustroval poukazem na vysloveně hédonicky-anarchistické chování českých průmyslových dělníků při stávkách v padesátých letech, které s „moderním“ chováním stávkujících v západních průmyslových společnostech nemá téměř nic' společného, větřili někteří adepti teorie modernizace a teorie systémů pokus udělat „raně-industrializační regrese“ zase vhodnými pro vědecké diskuse. Abychom zabránili nedorozuměním, budiž řečeno, že vědecko-teoretické spektrum pracovníků postupimského institutu je daleko širší, než kam sahá úzce kanalizovaný pohled teoretiků systémů. Právě s ohledem na dějiny dělnictva srov. k tomu publikaci Arbeiter im Staatssozialismus..., vydanou potsdamským institutem a citovanou v pozn. 3. 15 Srov. např. THOMPSON, Edward P: Das Elend der Theorie. Zur Produktion geschichtlicher Erfahrung. Einleitung von Michael Vester. Frankfurt/M.-New York 1980, zvl. s. 123-128.

vává. Jako teorie s nárokem na univerzálnost je závislá na přísun informací, které jí nabízejí jiné vědecké koncepty. Vidíme-li nedostatky teorie systémů především v tom, že zkoumá reproduk­ ci společenského života jenom v dimenzi pragmaticky úspěšných procesů při­ způsobení a vůbec se systematicky nezajímá o otázky identity, evoluce pově­ domí a sebepoznání sociálních skupin, mohou být sociální dějiny v mnohém ohledu pravým opakem. Zahrnují kolektivní zkušenosti, které se příčí před­ stavě, že integrace společnosti může být dostatečně zajištěna tím, že otázky politické praxe jsou už předem definovány jako technické a účelově racionál­ ní otázky. Teorie systémů se při této nové interpretaci může odvolávat na to, že už zřejměneexistuje žádný ekvivalent pro funkci rozpadajících se interpre­ tačních systémů, která by jim zajišťovala identitu, nebo že tyto interpretační systémy jsou natolik subjektivizovány, že už je nelze učinit společensko-poli­ ticky užitečnými. Pak by musela ovšem také přiznat, že systémový imperativ sociální integrace spočívá na hodnotách, které jsou sociálním skupinám zven­ čÍ vnucovány. Tyto hodnotové orientace se skutečně rázem rozpadají, jsou-li nacvičené mechanismy nucené průmyslové integrace načas přerušeny. To se stává zřejmým i v dějinách průmyslového dělnictva v Československu v le­ tech 1945-1968; ty zároveň ukazují, že socialistické a komunistické tradici vnímat dělníky v politicko-sociální praxi především z hlediska jejich discipli­ nace („výchovná diktatura“) bylo souzeno také jen málo štěstí. V důsledku změn ve výrobních procesech je dnes vedoucí role průmyslo­ vé práce ve svých základech otřesena; na její místo nastoupily komunikativ­ ní, kooperativní a nehmotné formy práce. Mohlo by tudíž vzniknout nedoro­ zumění, že historiografické studium tovární práce je spojeno s nostalgií pro belle épogue starších forem moci a že myšlenka emancipace se vztahuje na lokalistické pozice, které —chápány jako zároveň „přirozené“ a sebeurčující uspořádání —by měly chránit společenské poměry a identity ve smyslu dife­ rence a heterogenity proti stejnorodému světu globalizace. O to nejde. Starší mocenské struktury tvoří s těmi moderními kontinuum panství a vykořisťo­ vání, a proto obrat zpět nemá žádný smysl. Navíc, vzhledem k deteritoriali­ začním proudům kapitálu, se v současnosti už nedá jednoznačně lokalizovat místo vykořisťování.Sociální zápasy a sociální emancipace jsou konfrontová­ ny s— nazvěme to —„bezmístím“ světové produkce, a bylo by předčasné je­ jich šance na úspěch vázat na obhajobu lokalistických zájmů. Ve velkých po­ vstáních a stávkách posledních let se nadto ukázalo, že lokální zájmy mohou být jen stěží vyčleněny z jejich propojení s celosvětovými souvislostmi. Roku 1994 započatá vzpoura zapatistů v Chiapas vzplála kvůli lokálním problé­ mům, přerostla však velice rychle v boj proti regionálnímu uspořádání světo­ 10

vého trhu. Stávky ve Francii koncem roku 1995 se týkaly národních otázek (mzdy, důchody, nezaměstnanost), stejnou měrou však byly namířeny proti neoliberálním strategiím privatizace, která projekt kapitalistické globalizace všude doprovází.'“ *kkk

Články shrnuté v tomto svazku byly nejprve zveřejněny v němčině.!?Vznikly v rámci výzkumného projektu k sociálním dějinám průmyslového dělnictva v Československu v letech 1945-1968, který byl podporován nadací VW-Stif­ tung a prováděn v letech 1998-2001 v Collegiu Carolinu (Mnichov).'* Na projektu se podílelo pět českých vědců: Lenka Kalinová, Karel Kaplan, Květa Jechová, Jiří Pokorný a Eva Hošková. Jim patří za jejich angažmá při badatel­ ské práci, za nesčetné vysoce informativní diskuse a za spousty samostatných příspěvků můj výslovný dík. Dokumenty otištěné v přílohách jsou uvedeny v plném znění. Aby nebyly přetěžovány textové kritickými poznámkami, byly překlepy a pravopisné chy­ by originálu bez komentáře opraveny.

16 Tyto dva příklady (a mnoho dalších) mohou být považovány za nepřímý důkaz, že už nelze zaujmout stanovisko, které by se nacházelo mimo rámec působení globalizace, jak tomu bylo ještě před více jak 20 lety u Habermase (Theorie des kommunikativen Handelns). Emanci­ pační hnutí musí proto začínat na půdě globalizace. Kperspektivám, které emancipačně mění funkci globalizace viz HARDT, Michael - NEGRI, Antonio: Empire: Die neue Weltordnung. Frankfurt-New York2003. 17 Studie „Stalinismus v Československu. Stav výzkumu a sociálněhistorické poznámky na příkladu průmyslového dělnictva“ vyšla nejprve pod titulem „Stalinismus in der Tschechoslowakei. Forschungslage und sozialgeschichtliche Anmerkungen am Beispiel der Industriearbeiterschaft“ in: Journal of Modern European History, vol. 2/1 (2004), s. 82-109. —Studie „Meze socialistického produktivismu: pracovní iniciativy a pracovní vztahy v československých průmyslových závodech v padesátých letech“ vyšla pod názvem „Grenzen des sozialistischen Produktivismus: Arbeitsinitiativen und Arbeitsverhalten in tschechoslowakischen Industriebetrieben in den fůnfziger Jahren“ in: Arbeit im Sozialismus —Arbeit im Postsozialismus. Erkundungen zum Arbeitsleben im óstlichen Europa. Vyd. Klaus Roth (Freiburger Sozialanthropologische Studien 1). Můnster 2004, s. 199-217. —Příspěvek „K problematice pracovních konfliktů v československém průmyslu v letech 1945-1958“ byl nejprve zveřejněn pod názvem „Zum industriellen Konflikt in der Tschechoslowakei 1945-1968“ v publikaci: Arbeiter im Staatssozialismus: Ideologischer Anspruch und soziale Wirklichkeit. Vyd.Peter Hůbner, Christoph Klefšmann, Klaus Tenfelde (Zeithistorische Studien 31. Vyd. Zentrum fůr Zeithistorische Forschung Potsdam). Kóln-Weimar-Wien2005, s. 473­ 497. Nakladatelství C. H. Beck (Mnichov), nakladatelství LIT (Můnster) a nakladatelství Bóhlau (Kolín nad Rýnem) děkuji za laskavé svolení k publikaci textů v českém překladu. 18 K závěrečné zprávě o projektu srov. HEUMOS,Peter: Industriearbeiter in der Tschechoslowakei 1945-1968. Ergebnisse eines Forschungsprojekts. In: Bohemia, 44/1 (2003), s. 146-171.

Za titul této publikace jsou zvolena pro první léta výstavby socialismu pro­ gramatická slova refrénu budovatelské písně Václava Dobiáše Budujeme na text Františka Halase, která v roce 1946 zvítězila v soutěži Melantricha o no­ vou masovou píseň a dlouhá léta patřila k nejhranějším masovým písním v Československém rozhlase. Ústavu pro soudobé dějiny a jeho řediteli dr. Oldřichu Tůmovi děkuji za las­ kavou ochotu zveřejnit malou část výzkumných výsledků v ediční řadě Česká společnost po roce 1945. „Peter Heumos Moosburg, srpen 2006

12

Stalinismus v Československu o Stav výzkumu a sociálněhistorické poznámky na příkladu průmyslového dělnictva Je zjevné, že koncepty výzkumu stalinismu, odvozené z ruských sovětských dě­ jin, „sedí“ při aplikaci pro výzkum států střední a jihovýchodní Evropyjenom za určitých podmínek. Pokud tyto koncepty —a platí to bez výjimky —zahrnují his­ toncké předpoklady stalinismu, tj. osobitost ruské politické kultury, absenci civil society, dominantní roli státu, problémy enormní socioekonomické zaostalosti a zrychleného tempa industrializace, krátce: pokud tematizují to, jak to „bylo dří­ ve“,! poskytují pro výzkum zemí střední a jihovýchodní Evropyjenom slabou zá­ kladnu, i když byla vývojová úroveň jejich společností značně rozdílná a alespoň jihovýchodní agrární státy by se pro model urychlené industrializace a civilizační modernizace za podmínek vývojové diktatury mohly zdát „vhodné“.*Proto sesta­ vilo bádání pro „vrcholný stalinismus“ ve východoevropských lidových demokra­ ciích zvláštní, od teorie totalitarismu přejatý katalog příznaků. Mature Stalinism se podle toho vyznačuje „enforced imitation of soviet political, administrative, and cultural institutions; absolute obedience to Soviet directives and even hints; administrative supervision by Soviet personnel; bureaucratic arbitrariness; poli­ ce terror uncontrolled even by the local party; economic deprivation while pur­ suing overambitious industrial investment programs and undercapitalized agri­ cultural collectivization drives (lunar economics");colonial-like foreign-trade de­ pendence on the Soviet Union; isolation from the non-Communist world and to some extent even from the other people s democracies; synthetic Russomania; a mindless cult of Stalin adulation; and resultant widespread social anomie, in­ tellectual stagnation, and ideological sterility“.* Většina starší literatury, ale i literatury postkomunistické, těžící ze zpřístup­ nění archivů, se shoduje v tom, že stalinismus jako etapa ve výstavbě česko­

slovenského státního socialismu sovětské provenience spadá zhruba do let

1.

2| 3.

Ktomu zásadně TUCKER, Robert C.: Stalinism as Revolution from Above. In: Stalinism: Essays in Historical Interpretation. Vyd. Tucker, Robert C., New York 1977, s. 77-108. Srov.Autoritáre Regimein Ostmitteleuropa 1919-1944. Vyd. Oberlánder, Erwin et al., Mainz 1995. Cit. podle: ROTHSCHILD, Joseph: Return to Diversity: A Political History of East Central Europe since World War II. New York - Oxford 1989, s. 145.

13

1948-1954. Tyto publikace se podobají i v tom, že se koncepčně a při výběru tématiky drží interpretačního vzoru, který ilustruje citovaný katalog přízna­ ků stalinismu. Ponecháme-li stranou pozoruhodnou produktivnost zejména českého a slovenského výzkumu komunismu v minulém desetiletí*, lze proti tomuto přístupu —a tím i proti interpretačním vzorům totalitární teorie —na­ mítnout, že kvalita jeho zobrazení historické skutečnosti je omezená. Tento přístup vyžaduje, aby dějiny oněch let byly nejdříve interpretovány jako dě­ jiny vysoké politiky mocenských aparátů, systému institucí, oficiální ideolo­ gie, osobního kultu. Převaha a moc politiky údajně ochromily společnost, jak sugeruje spojení Stalinova kultu a sociální anomie v katalogu příznaků stali­ nismu. Na následujících stránkách budou nejprve popsány fenomény, které se za komunistické vlády v Československu dají definovat jako „stalinistické“. * Zadruhé je třeba —zčásti ve volné návaznosti na onen katalog příznaků sta­ linismu —na základě několika příkladů poukázat kritikou dosavadního his­ toriografického main stream na prospěšnost komplexů sociálněhistorických otázek, a tím na řadu dosud nedotčených výzkumných problémů. Nejde při tom jednoduše o to postavit proti sobě politickohistorický „stalinismus sho­ ra“ a sociálněhistorický „stalinismus zdola“ v naději, že se tyto heterogenní přístupy a cíle už nějakým způsobem prostoupí. Sociálněhistorické momenty nabízejí v mnoha případech,jak bude třebaještě ukázat, daleko širší interpre­ tační horizont pro procesy na politické úrovni, než dosud běžné interpretační vv? vzory, i když předběžně se dá tato souvislost jen stěží systematizovat.$

4 | Středisky tohoto výzkumu jsou v Praze Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky a v Bratislavě Historický ústav Slovenské akademie věd. 5 © Více než stručný přehled není v omezeném rámci tohoto příspěvku možný. Obsáhlá analýza by také předpokládala stav výzkumu, který by již překračoval hranice tematické oblasti, konvenčně identifikované se „stalinismem“; například dosud neexistuje žádný výzkum pro oblast školství a vzdělání, které jsou ústředním komplexem pro společenskou reprodukci, ani nemluvě o výzkumu vývojejednotlivých sociálních tříd a skupin s ohledem na jejich příslušný vztah ke komunistickému režimu. Na druhé straně se zřejmě ani pokročilejšímu výzkumu stalinismu v Sovětském svazu dosud nepodařilo vypracovat specifikum jeho výzkumného předmětu a stalinismus jasně vyčlenit z jeho předcházejících a následujících dějin. Srov. PLAGGENBORG,Stefan: Die wichtigsten Herangehensweisen an den Stalinismus in der westlichen Forschung. In: Stalinismus: Neue Forschungen und Konzepte. Vyd. Plaggenborg, Stefan. Berlin 1998, s. 13-33. 6 | Plaggenborg si stěžuje, že se sociálněhistorický výzkum stalinismu ještě nedopracoval k obsáhlejší teorii. Srov, PLAGGENBORG,Stefan: Die wichtigsten Herangehensweisen..., s. 25. To je poněkud prostoduché, neboť pokud by bylo stalinistické období chápáno také jako sociální systém (za což se Plaggenborg, pokud to správně chápu, staví), trpěl by sociálněhistorický výzkum stalinismu všeobecnými metodologickými nesnázemi: existenční

14

1. Výsledkybádání a jeho deziderata Stalinismus v Československu jako dějiny násilí a státněpolicejního teroru, ja­ kož i „mašinérie“, která represi organizačně trvale zaručovala, je bezpochyby ústředním tématem výzkumu první poloviny padesátých let. Závažné místo při tom zaujímají bádání a dokumentace politických procesů proti domnělým anebo skutečným odpůrcům režimu, které byly v letech 1949-1954 vedeny většinou veřejné, a v mnohých případech jako monstrprocesy doprovázené propagandistickými kampaněmi obrovského rozsahu. Byly namířeny proti řadovým občanům, kteří byli postaveni převážně před Státní soud v Praze nebo Brně (existující do roku 1952); proti reprezentantům nekomunistických stran, především Demokratické strany; proti národním socialistům a sociální demokracii; proti vysokým důstojníkům a bývalým partyzánům; proti trockis­ tům a interbrigadistům; proti hodnostářům katolické církve a příslušníkům nižšího duchovenstva; proti významným hospodářským expertům, a konečně proti vysokým a nejvyšším funkcionářům Komunistické strany Českosloven­ ska —jako vrchol teroristické čistky ve vedení strany v procesu s antisemit­ skými tendencemi proti „protistátnímu spikleneckému centru“ kolem gene­ rálního tajemníka strany Rudolfa Slánského (1952). Že teror tohoto druhu byl zčásti „importován“ (aniž bychom zde chtěli pokračovat v debatě o jeho vnitřním a vnějším, tj. moskevském původu), ukazují mj. analýzy činnosti so­ větských poradců.* Objevily se první přehledné práce k dílčím oblastem re­ presivního aparátu, například k vývoji Státní bezpečnosti od poválečných let do Pražského jara, k politickému soudnictví pro celou komunistickou éru'“ a k organizaci vězeňství a sociální situaci vězňů od konce druhé světové vál­

předpoklady sociálních systémů jako veličin, které jsou nezávislé na historicky proměénlivém kulturním sebeuvědomění individuí, nelze smysluplně konceptualizovat. Kromě toho pro sociální systémy platí, že mohou své existenční předpoklady samy manipulovat; i proto nelze v těchto předpokladech spatřovat nezávislé údaje. 7 Zrozsáhlé literatury se zde odkazuje jenom na: KAPLAN,Karel: Die politischen Prozesse in der Tschechoslowakei 1948-1954. Mnichov 1986. K nejdůležitějším dokumentacím patří rovněž Karlem Kaplanem vydaná sbírka pramenů k činnosti rehabilitační komise z roku 1968: K politickým procesům v Československu 1948-1954: Dokumentace komise ÚVKSČ pro rehabilitaci 1968. Praha 1994. 8 | KAPLAN,Karel: Sovětštíporadci v Československu 1949-1956. Praha 1993. KOUDELKA,František: Státní bezpečnost v letech 1946—1968: Základní údaje. Praha 1993. 10 GEBAUER,František et al.: Soudní perzekuce politické povahy v Československu 1948-1989: Statistický přehled. Praha 1993. NO

15

ky do poloviny padesátých let.'' Poměrně pokročilý je výzkum táborů nuce­ né práce zřízených v letech 1948-1954. Vedle přehledných publikací pro celé státní území existují výzkumné práce o jednotlivých táborech, například pro uranové doly na Jáchymovsku a pro vojenskou variantu nucené práce, tzv. pomocné technické prapory, do nichž byli od roku 1950 posíláni „nespoleh­ liví vojáci“.'* Naproti tomu s výzkumem dějin společenského převratu v „zakladatel­ ských letech“ československé lidové demokracie ani s výzkumem jejího spo­ lečenského vývoje se dosud téměř nezačalo. Několik časově a věcně omeze­ ných příspěvků k průmyslovému vývoji,'? jedna výzkumná práce k sociálním

následkům měnové reformy z 30. května 1953'“ a jedna studie o kolektivizaci zemědělství!*dokládají přecejen počínající, třebaže ne programaticky formu­ lovaný souhlas s tím, že nepostačuje líčit stalinismus jenom jako formu moci, že stalinismus musí být naopak posuzován také jako specifická sociální a eko­ nomická struktura. Výzkumné práce s tímto zaměřením však v žádném přípa­ dě nepřekračují rámec sociálně kontextualizovaných politických dějin a ne­ dají se označit za sociální dějiny v běžném slova smyslu. Platí to pro všechny pokusy v oblasti společenských dějin: buď předkládají analýzy politicky in­ dukovaných dlouhodobých změn sociálních makrostruktur české a slovenské společnosti (přičemž je zpravidla zpracováván rozsáhlý statistický materi­ ál),'$ nebo ilustrují primát politiky způsobem, že do zorného pole připouštějí sociální třídy, resp. skupiny jenom jako oběti útlaku, příkladem čehož může

11 Vězeňské systémy v Československu a ve střední Evropě 1945-1955: Sborník z mezinárodní

konference konané ve dnech 28.-29.11.2001 v Praze. Opava 2001. 12

­

Poukázat je třeba mj. na následující práce: BORÁK, Mečislav —JANÁK, Dušan: Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Šenov 1996; PETRÁŠOVÁ, Ludmila: Vězeňské tábory

v jáchymovských uranových dolech 1949-1961. In: Sborník archivních prací, 44/1 (1994), s. 335-445; BÍLEK,Jiří: Pomocné technické prapory 1950-1954: Vznik, vývoj, organizace a činnost. Praha 1992. 13 Na tomto místě budou uvedeny jenom příklady, které jsou pro zpracování této oblasti reprezentativní: JIRÁSEK,Zdeněk: Hospodářský vývoj průmyslových oblastí Čech v letech 1949-1953. In: Slezský sborník, 88/2 (1990), s. 114-130; BEINHAUEROVÁ, Anna —SOMMER, Karel: K problematice pracovních sil a jejich zdrojů ve vybraných odvětvích českých zerní v letech 1949-1960. In: Slezskýsborník, 89/1 (1991), s. 17-30. 14 MUSILOVÁ,Dana: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky: Studie a dokumenty. Praha 1994. 15 JECH, Karel: Soumrak selskéhostavu 1945-1960. Praha 2001. 16 Jenom jeden příklad: KALINOVÁ, Lenka et al.: K proměnámsociální struktury v Československu 1918-1968. Praha 1993.

16

být pro „dělnickou politiku“ KSČ vysoce instruktivní líčení a dokumentace ne­ pokojů v Brně v listopadu 1951.'" Za takových metodických předpokladů se nedá zodpovědět otázka, jak hlu­ boko pronikl stranou rozpoutaný teror do nitra společnosti a jakým způso­ bem ovlivnil chování obyvatelstva. Vyjasnění této otázky se nehýbá z místa především proto, že výzkum implicitně operuje s pojmem nulového součtu moci (moc jedné strany se rovná bezmoci strany druhé) a kromě toho mlč­ ky identifikuje mocenskopolitické záměry KSČ s jejím skutečným a všudepří­ tomným disponováním společností.'* Doklady pro neomezenou moc strany a asymetrické rozdělení moci mezi ní a společností nejsou, což je příznačné, získány průzkumem „hloubky proniknutí“ komunistické politiky do společ­ nosti, nýbrž z příslušných výroků stranických funkcionářů, jako v hodnoce­ ní prvního tajemníka ÚVKSČ Antonína Novotného, který roku 1954 v Mosk­ vě prohlásil, že strana masy nepotřebuje, masy jsou naproti tomu na stranu odkázány.'? Kvantitativní dimenze teroru let 1948-1954 je rozsáhlá: víc tak 100 000 osob se stalo obětí politických procesů?“, (odhadovaný) počet prorá­ sledovaných v povolání a sociální sféře dosáhl tři čtvrtě milionu?", v tábotech nucené práce se nacházelo 25 000 a v pomocných technických táborech ko­ lem 60 000 osob**.Podle toho bylo 8% obyvatelstva (vycházeje přitom Zpo­ čtu obyvatelstva z roku 1950) postiženo různými formami politicžé perzeku­ ce, sociální depravace a deklasace. Teror měl tedy nesporně masový charakter a společenská atmosféra první poloviny padesátých let je pak popisována jako atmosféra strachu, apatie a přizpůsobení vynuceného zastrašováním.“?

17 PERNES,Jiří: Brno 1951: Příspěvek k dějinám protikomunistického odporu na Moravě. Praha 1997. 18 Srov. HEUMOS, Peter: Metodické aspekty sociálních dějin československého průmyslového dělnictva v padesátých a šedesátých letech. Rukopis, pracovní podklady pro Ústav pro soudobé dějiny. Praha. 19 Podle J. Madryho: MADRY,Jindřich: Entscheidungsfindung in der Tschechoslowakei nach Stalins Tod. In: Entstalinisierungskrise in Ostmitteleuropa 1953-1956: Vom 17. Juni bis zum ungarischen Volksaufstand. Politische, militárische, soziale und nationale Dimensionen. Vyd. Foitzik, Jan. Paderborn - Můnchen - Wien 2001, s. 215-238. 20 KAPLAN,Karel: Die politischen Prozesse..., s. 207. 21 Týž: Politische Persekution in der Tschechoslowakei 1948-1972. Kóln 1983, s. 27. 22 BORÁK, Mečislav —JANÁK, Dušan: Tábory nucené práce..., s. 77. 23. Srovnej k tomu příspěvek Karla Bartoška o střední a jihovýchodní Evropě. In: Das Schwarzbuch

des Kommunismus: Unterdrůckung, Verbrechen und Terror. Hg. Stephan Courtois et al. Aus dem Franzósichen von Irmela Armsperger.Mit dem Kapitel „Die Aufarbeitung des Sozialismus in der DDR“von Joachim Gauck und Erhard Neubert. Můnchen - Zůrich 1998, s. 430-504.

17

V žádném případě to neznamená, že bychom chtěli teror prohlásit za vedlejší záležitost, začneme-li nyní pochybovat o rozměrech psychosociálních násled­ ků, jaké jim odborná literatura připisuje. Pro stupeň souhlasu se státní mocí v oněch letech není jistě bezvýznamné, že teror nebyl vždy jako takový vnímán. Postup proti „kulakům“, přiněmž se stranické vedení chopilo brachiálního pro­ středku přesídlení, použitého též na krátký čas a s malým úspěchem v národ­ nostní politice,**byl u venkovského obyvatelstva, byť lze rozsah souhlasu jen těžko odhadnout, považován také za naplnění sociální spravedlnosti.* Kolektivizace zemědělství je navíc názorným příkladem toho, že se násilí, zprávněné v rukou státu —i v případě československé kolektivizace potřeboval teror svůj právní podklad —,mohlo stát institucionalizováním zvykem: v ob­ dobí Pražského jara roku 1968, když se veřejné diskuse mohly poměrně volně rozvíjet, se nenašla žádná zaznamenání hodná politická veřejnost, která by při­ vedla protestně řeč na násilí při výstavbě socialismu na venkově.?“ Spíše kom­ plicitě s terorem nasvědčuje, že teror byl —jako ve srovnatelných politických kontextech —též využíván k vyrovnávání osobních účtů: tak se vykazovalo do pomocných technických praporů (forma mimosoudní represe v československé armádě jistě méně drastická než tábory nucené práce) v mnoha případech na základě denunciace z řad obyvatelstva.“? Solidarita s pronásledovanými neby­ la žádným běžným jevem vzhledem k tomu, co o každodenním chování za dik­ tatury víme —a bylo by i poněkud abstraktní dožadovat se jí ve smyslu petitio principii. V průmyslové sféřenajdeme sice příklady pro to, že se vedení závodů, například ve Spojených ocelárnách v Kladně, pokoušela proti úředním naříze­ ním učinit situaci dělníků na nucených pracích snesitelnější,**že správy závodů vyžadovaly dodržování pracovněprávních předpisů také pro tyto dělníky“ a že členové strážní služby intervenovali u závodních rad ve prospěch dělníků na

24. Vroce 1949 byl proveden pokus přesídlit maďarské obyvatelstvo několika obcí na Slovensku do českých zemí. 25. JECH, Karel: Soumrak..., s. 56, 135. 26 Tamtéž, s. 61, pozn. 105. 27

BÍLEK,Jiří: Pomocné technické prapory..., s. 25, pozn. 55; BORÁK, Mečislav —JANÁK, Dušan:

Tábory nucené práce..., s. 78. 28 SOAPraha, SONPKladno, 1946-1956, karton 384. Dopis národního podniku Československé hutní závody adresovaný Spojeným ocelárnám Kladno ze dne 27.9.1949. V dopise jsou ocelárny vyzvány, aby vyhověly námitkám Nejvyššího kontrolního úřadu a náklady pro výhody poskytované dělníkům na nucených pracích (pivo, cigarety, naturálie) náležitě vyúčtovaly.

18

nucených pracích.*“Naproti tomu normální dělníci trestancům nezřídka nadá­ vali a tloukli je.“! Kromě toho bylo běžné, že dělníci na nucených pracích muse­ li zřejmě platit tribut mocenským poměrům uvnitř dělnictva: ve výrobním pro­ cesu byliještě jednou stigmatizováni tím, že museli dělat nejen špinavou práci, ale zajišťovat provoz i o nočních a nedělních směnách, které normální dělníci nemilovali a často úspěšně bojkotovali.**Noční směna u vysokých pecí železá­ ren v moravských Vítkovicích —jako jeden z nesčetných příkladů —sestávala v první polovině padesátých let převážně z dělníků na nucených pracích.* I těchto několik málo poukazů na způsob chování vůči represivnímu násilí

dává tušit, že není udržitelná odbornou literaturou zprostředkovaná předsta­ va, že komunistický mocenský aparát a společnost byly v první polovině pa­ desátých let dvě striktně od sebe oddělené sféry. Výhrady platí i pro rigiditu teroru, pokud pod něj zahrnujeme i cílevědomou sociální deklasaci. Následu­ jící poznámky ukáží, že protikladné zájmy v komunistické mocenské struktu­ ře mohly vést k tomu, že represe mohly jít do prázdna a často tak postiženým umožnit „to manipulate the system to his advantage“, jak by to formulovali stoupenci metody situational analysis. Některá opatření vedení KSČ, která jsou v odborné literatuře zařazena pod rubrikou „perzekuce v povolání a sociální sféře“, nejsou při bližším po­ hledu nic víc, než pouhá výhrůžná gesta, za nimiž zjevně nestála fakticky ani ochota represivní rozhodnutí také důsledně provádět; platí to mj. pro „Akci 77 500“, jíž mělo být 77 500 úředníků přeloženo ze státní správy do

29 Tamtéž, Dopis národního podniku Československé hutní závody adresovaný Spojeným ocelárnám Kladno ze dne 16.2.1950. Ocelárnám se v dopise sděluje, že pracovní poměr dělníků na nucených pracích —oproti mínění vedení závodu —musí být po propuštění z tábora do nového pracovního poměru řádně započítán jako doba pro později vzniklý nárok na dovolenou. 30 Tamtéž, Zpráva strážníka Oddělení pro práci s trestanci pro závodní radu Spojených oceláren v Kladně ze dne 7.12.1949, 31 Tamtéž, Zpráva ředitelství vězení Krajského trestního soudu v Praze adresovaná prezidiu Krajského trestního soudu v Praze ze dne 19.6.1948. 32 Tak se na nedělní směny v ocelárně Bílá Cerkev dostavovalo na počátku padesátých let často jen 40% dělníků. VOAPraha, Strojírenství, 1953, karton 7, fascikl 3. Zápis rozhovoru závodní rady ocelárny Bílá Cerkev se zástupci strany a vlády ze dne 11.2.1953. —K práci dělníků na nucených pracích o nedělích a o svátcích v důsledku absence normálních dělníků viz sdělení vedoucího oddělení Organizace výroby v plzeňských Škodových závodech z 11.11.1949. ArchivŠkoda Plzeň, ZVIL170/187. Příloha k protokolu vyjednávání disciplární komise ze dne 25.3.1950. : 33. VOAPraha, ÚRO-VMP1953, karton 2. Zprávy brigád (železárny Vítkovice). 34 Srov. KAPLAN,Karel: Politische Persekution..., s. 14.

19

výroby.*“Nejde zde o to, že bilance této akce —patří k: oněm početným, věc­

ně oprávněným, ale vždy nanovo váznoucím pokusům strany utlumit pro­ ces nadměrného bujení byrokratického aparátu“ —zůstala se svými 51 000 úředníky přeloženými do výroby daleko za svým vytčeným cílem. V naší sou­ vislosti je důležité, že toto přeložení do výroby pociťované většinou jako so­ ciální deklasace, bylo —i když se to dá prozatím jen těžko odhadnout —re­ verzibilní. Spisy osobního oddělení už zmíněných oceláren v Kladně ukazují, že se přinejmenším 15-20% úředníků přeložených do tohoto závodu poda­ řilo, s odvoláním na zdravotní stav nebo sociální důvody, ale i protekcí je­ jich bývalých úřadů, vrátit se na bývalé pracoviště, resp. do Prahy. Finanční požadavky, které ocelárny vůči těmto „navrátilcům“ vznesly, byly po zdlou­ havých pracovněprávních sporech Nejvyššímsoudem zamítnuty. Tendenci tohoto podkopávání usnesení ústředního výboru strany odpovídá i to, že při některých teroristických, zde obzvláště náročných záměrech stranické špič­ ky, chyběla i schopnost vytvořit pro takové akce potřebné organizačně-tech­ nické předpoklady.V říjnu 1949 započatá „AkceT-43“,jejíž plán předpoklá­ dal deportovat pod vedením Státní bezpečnosti v letech 1949-1953 celkem 150—200000 osob, ztroskotala i proto, že nedostačovala kapacita pracov­ ních táborů. Zastavení akce současně dokládá, že strana —přestože Novotný chtěl namluvit něco jiného —brala ohled na postoj obyvatelstva: jeho reakce na deportace přispělyzřejmě k tomu, že se ve vedení strany prosadili „umír­ nění“ proti „radikálům“.*? Není žádným novým poznatkem o struktuře stalinismu, že se cílové před­ stavy a mocenské nároky strany nedaly bezezbytku přenést na státní aparát a na organizační systém.* I u teroristických opatření mohlo v byrokracii do­ jít k tak silným „ztrátám třením“, že se původní záměry strany masivně změ­

35 | Zatímco se KSČ podobnými akcemi především ve státní správě téměř udřela, vzrostl současně administrativní aparát v průmyslu z 393 500 (1930) na 852 000 osob v roce 1950, vývoj, který však byl uveden do pohybu již v době válečného hospodářství a zestátňování průmyslu před rokem 1948. Srov. KALINOVÁ,Lenka: Ke změnám ve složení hospodářského aparátu ČSR v 50. letech. In: Stránkami soudobých dějin: Sborník statí k pětašedesátinám historika Karla Kaplana. Vyd. Karel Jech. Praha 1993, s. 149-157. 36 SOA Praha, SONP Kladno, 1951-1952, karton 399. Protokol z 30.6.1952 k výsledkům Akce 77 500. —tamtéž: 1954-1961, karton 395. Záznam Zelinky z 22.7.1955 a příslušné přílohy. 37 JIRÁSEK, Zdeněk —ŽÁČEK, Rudolf : Příprava masových represí v ČSR roku 1949. Akce T-43. In: Dějiny a současnost, (1991), 4, s. 38-41. 38. RITTERSPORN, Gabor T.: Stalinist Simplifications and Soviet Complications: Social Tensions and Political Conflicts in the USSR, 1933-1953. Chur 1991.

20

­

nily, a v důsledku oslabily. Ilustruje to provádění zákona č. 247 z 25. října 1948 o táborech nucené práce, který byl podle představ vedení strany namí­ řen proti „třídnímu nepříteli“ a osobám „buržoazního původu“. Bezpečnostní referenti okresních národních výborů, kteří byli zodpovědni za návrhy k vyka­ zování osob do táborů, se však svou horlivostí splnit předepsané kontingenty za každou cenu, postarali k velké nespokojenosti stranického vedení o to, že byli internováni především dělníci (kteří se dopustili jen menších přečinů). Na jaře 1949 představovali dělníci téměř polovinu (49,8%) osazenstva tábo­ rů, v následující době se jejich podíl ustálil asi na jedné čtvrtině.?*Na druhé straně nelze přehlédnout, že instituční řád přinesl přecejenom omezení stra­ nické moci, a to změkčováním původně vytyčených cílů: v poměru mezi KSČ a odbory je zřejmé, že strana v otázce alokace kompetencí, a tím mocensko­ politicky, udělala ne zrovna nepatrné ústupky, nemohla tedy ani onu stále ci­ tovanou všudypřítomnost násilí a teroru libovolně prosazovat. To však bude zapotřebí ještě objasnit.

2. Stalinistický režim a průmyslové dělnictvo Dělníci tvořili ve sledovaném období 25-30% obětí politického pronásledo­ vání na všech úrovních soudní a mimosoudní represe.““ V běžné praxi pra­ covního dne se to nedalo přehlédnout. Na pozadí socialistického budovatel­ ského nadšení, inscenovaného na počátku padesátých let v gigantickém mě­ řítku, stačila často jen kritika podnikových opatření, aby byl člověk označen za sabotéra. „Mytě známe“, bylo řečeno zkušenému hutníkovi ve Vítkovicích, který kritizoval obsluhu vysoké pece, „ty jsi starý rýpal a takoví lidé se zaví­ rají“.“! V mnohých továrnách si dělníci netroufali vystoupit na podnikových schůzích s protesty, nebo jim v tom bylo masivně bráněno.“* V šedesátých le­ tech se s příznaky následků strategií disciplinování a zastrašování už téměř

39 40

BORÁK, Mečislav —JANÁK, Dušan: Tábory nucené práce..., s. 77. KAPLAN,Karel: Politische Persekution..., s. 18 —vychází ze 30—40%, které mohou odpovídat

politické justici na úrovni okresních soudů, i když bádání v této oblasti teprve započalo. Podíl dělníků na osobách odsouzených Státními soudy v Praze a Brně podle zjištění provedeného v rámci našeho výzkumného projektu Evou Hoškovou nedosahuje ani 30 %. Tady zůstává určitá nejistota, neboť v příslušných registraturách a spisech schází v mnohých případech označení povolání delikventa. Mezi pronásledovanými trestní komisí okresních národních výborů představovali dělníci 25 %. Srov. GEBAUER,František et al.: Soudní perzekuce..., s. 18. 41 VOAPraha, ÚRO-VMP1953, karton 2. Zprávy brigád (železárny Vítkovice). 42 Tamtéž, Zprávy brigád (železniční depot Žilina).

21

MSMsuvasc. oprava pro Ustřední radu odborů ze září 1966, která shrnu­ je informace z 35 okresních odborových rad o členských schůzích.závodních odborových organizací, zaznamenává spíše s překvapením diskusní příspěvek odboráře z Urxových závodů v Ostravě, který prohlásil, „že se lidé bojí otevře­ ně o problémech hovořit“.* Celkem vzato, strach, přizpůsobení a podřizování se bez odmluv nebyly však v první polovině padesátých let převládajícím rysem v chování dělnic­ tva. Rozšířený bojkot práce, ve směnách, především v těžkém průmyslu, ma­ sová fluktuace, která regionálně dosahovala až třiceti procent a pomíjela veš­ keré pracovněprávní předpisy,tvrdošíjný odpor proti prověřování pracovních norem v letech 1950—1952,doprovázený téměř ve všech průmyslových od­ větvích značnými vnitrozávodními třenicemi a nepokoji, a konečné protest­ ní a stávkové hnutí od převzetí moci komunisty až do jara 1953 s více než stovkou větších zastavení práce, kulminující po měnové reformě ve stávkové vlně, které se zúčastnili dělníci ze 135 závodů, mezi nimi i největších podni­ ků v zemi (Škodovy závody v Plzni, strojírny ČKD v Praze a brněnská Zbro­ jovka) —to vše dokumentuje pro „vrcholný stalinismus“ silnou sociální dyna­ miku a ruku v ruce s tím připravenost ke konfliktům.“ Drakonické tresty za účast ve stávkách —v červenci 1953 uložil plzeňský krajský soud tresty věze­ ní až do deseti let“ —dělníkům nebránily, aby navíc využili stávek —už samy stávky byly z komunistického hlediska politickým skandálem —k vědomým provokacím: stávkující dělníci, kteří táhli v červnu 1953 Strakonicemi, se pta­ li vysokého odborového funkcionáře, zda dostanou peníze ze stávkového fon­ du jako za první republiky.“6Že poslušnost, podmíněná strachem, byla mezi dělníky spíše slabě vyvinuta, ukazují zvláště události po brutálním potlačení revolty v souvislosti s měnovou reformou spojenými silami policie, Lidových milicí a jednotkami Pohraniční stráže: v polovině července —když ještě řádil

43

VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 84, inventární číslo 440 / II / 1. Zpráva o členských schůzích závodních organizací Revolučního odborového hnutí z 22.9.1966. 44 Srov. HEUMOS,Peter: K sociálním dějinám průmyslového dělnictva v Československu v letech 1945-1968. In: Dějinya současnost, 2000, č. 4, s. 35-38. Týž: Aspekte des sozialen Milieus der Industriearbeiterschaft in der Tschechoslowakei vom Ende des Zwéiten Weltkrieges bis zur Reformbewegung der sechziger Jahre. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 323-362. 45 AMVPraha, fond H-193. Měnová reforma, Zprávy krajské správy Státní bezpečností v Plzni (červenec 1953). 46 VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, inventární číslo 180. Protokol zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 19.6.1953 (diskusní příspěvek Kolář).

22

v Plzni, Praze, Ostravě a jiných místech soudní teror proti účastníkům stávek ze začátku června —vypukly v dolech na Mostecku stávky nanovo.“" Kmyšlenkovým figurám literatury z dob studené války patří, že ve stávkách dělníků za komunistické moci vyšlehl plamen rozhořčeného protestu proti so­ ciální mizérii a politické nesvobodě.“ Proti prvnímu bodu není v určitých me­ zích co namítnout,“ k druhému je třeba konstatovat, že politické požadavky hrály ve stávkách jen nevýznamnou roli *“. Motivace, která ke stávkám ved­ la, byla v mnohých případech zcela jiného rázu. Tucty zpráv popisují náladu mezi rebelujícími dělníky, kterou lze označit spíše jako hédonistickou s anar­ chickými prvky.“!'Dělníci přidělení na noční směnuvtextilní továrně v Hoři­ cích v severovýchodních Čechách nastoupili místo toho „kolektivní dovole­ nou“, aby se na pouti pobavili na taneční zábavě, a druhý den proti nočním směnám stávkovali.**Na pozadí takových jevů jsou ona častá tvrzení o vyso­ ce represivním charakteru pracovních poměrů v průmyslu*“*pochybná. Jejich rigidita měladaleko k tomu, aby mohla disciplínu prosadit natolik, že by byla s to zabránit například dost častému provozování sexu v továrnách.*“ Podni­

47 48 49.

50

51

HEUMOS, Peter: Dělnické stávky v Československu v padesátých letech. In: Pohledy: Revue pro politiku, ekonomii, sociologii a historii, 8/6 (2000), s. 20-21. TIGRID, Pavel: Arbeiter gegen den Arbeiterstaat: Widerstand in Osteuropa. Kóln 1983. Důkladný výzkum sociální situace dělnictva dosud neexistuje. Mzdová politika směřovala od roku 1945, jak je známo, systematicky ke zvyšování platů nižších tarifních tříd. Ještě roku 1956 existovaly sice —podle názoru závodních výborů odborů - iv strategicky důležitých průmyslových odvětvích „hladové mzdy“, často však byly prostředky závodní sociální politiky, zřetelně zvýhodňující nižší mzdové skupiny velkorysým zacházením s počtem předepsaných přesčasů a politikou prémií, postupně odbourány. VOAPraha, ÚRO-Sekr. II, karton 66, i.č. 215/1, Zpráva o aktivu předsedů mzdových komisí závodních výborů odborů v Ostravě ze dne 14.9.1956. Platí to i pro stávkovou vlnu počátkem června 1953. Politické požadavky byly přitom —jako v Plzni —stavěny teprve tehdy, když dělníci v ulicích stávkovali společně s jinými skupinami obyvatelstva. „Kanarchii tíhnoucí“ chování dělnictva (jakož i obyvatelstva vůbec) bylo jedním z oblíbených

topos (přidržujících se poměrně věrně skutečnosti) v myšlení stranického vedení. Srov. k tomu zprávu ÚV KSČ z 12.8.1968 o politické situaci v ČSSR. In: Komunistická strana

Československa:Konsolidace(květen—srpen 1968). Vyd.Vondrová,Jitka—Navrátil,Jaromír. Praha 2000, dokument č. 134 (Prameny k dějinám československé krize 1967-1970, sv. 9/ 2). 52 NA Praha, fond ÚV KSČ 02/4, sv. 54, č. 22, s. 5-11, Zpráva o stávce v národním podniku Mileta v Hořicích z 8.10.1953. 53 MADRY,Jindřich: Entscheidungsfindung..., s. 215. 54 Archiv Škoda Plzeň, ZVIL945, UZ 507. Průzkum v lisovně plechů (červen 1953).

23

kové prostředí dovolovalo skutečně spousty „odchylných“ nebo „únikových“ jednání a poskytovalo dostatečnou oporu odbojnému chování. Souviselo to ve velké míře —a to je naše teze —s rolí odborů. Ale abychom zůstali u otázky

stávek, a tím formulace a artikulace skutečných pracovních zájmů: nejprve je zřejmé, že v závodech početně velmi silné odborové kádry —v roce 1954 při­ padl v průmyslu na tři až čtyři dělníky jeden závodní odborářský funkcionář —,

kteří měli mezi výrobou a aparátem jednotných odborů prosazovat usnesení a pokyny odborového vedení, značně přispívali k tomu, že se legitimita pra­ covních bojů zachovala. Často to činili aktivní účastí, otevřenou podporou anebo „neintervenováním“ ve smyslu tichého souhlasu s dělníky.**Odboro­ vé vedení neustále co nejostřeji kritizovalo tuto nedostatečnou „ideologickou tvrdost“, aniž by však samo zaujímalo v otázce stávek jednotnou pozici. Také­ v Československu převzalyjednotné odbory roli „převodní páky“ komunistic­ ké strany, působily jako pohonný agregát výkonnostní mobilizace v průmyslu a soustřeďovaly se na vytvoření nového, politicky definovaného typu výrob­ ce a nové pracovní kultury, současné však v nich byly zakořeněny zkušenosti a alternativní koncepty dělnického hnutí, jehož tradice se houževnatě držely dál a uvrhly proto roku 1956 jednotné odbory do hluboké existenční krize.“é A tak není překvapivé, že i vysocí odboroví funkcionáři považovali stávky za něco samozřejmého, zatímco v oficiálních věstnících strany byly stávky jed­ ním dechem označovány za „teroristické akce“.*7Několik dní před stávkovou vlnou v prvních dnech června roku 1953 mohl člen předsednictva Ústřední rady odborů, odvolávaje se na Leninovy spisy o byrokracii a maje přitom na mysli působení byrokracie ve vlastní zemi, předtímto grémiem bez protestů prohlásit, že stávky jsou i v socialismu oprávněné, pokud jsou namířeny proti byrokracii.**

Ústup KSČ od politické kriminalizace pracovních konfliktů začíná na po­ čátku padesátých let odporem závodních rad proti „vedoucí roli strany“ v zá­

55. HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 346-347. 56 Ke kritice Ústřední rady odborů na adresu jejích funkcionářských kádrů v závodech srov. VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 180. Protokol zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 19.6.1953 (diskusní příspěvek Kolář). 57 VOAPraha, KOR,karton 12/1950, i.č. 56. Zpráva o zasedání politického sekretariátu Krajské odborové rady Jihlava, březen 1950. —NAPraha, fond 100/24, sv. 59, č. 927, 24-41. Přehled stávek, teroristických akcí a vražd, protistátních akcí a sabotáží, šeptandy a nápisů z 1.7.-6.9. 1948. 58 VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, inventární číslo 177. Protokol zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 28.5.1953 (diskusní příspěvek Kolář).

24

vodech, tj. proti nároku závodních komunistických organizací na mocenskou převahu nad závodními odborovými orgány a vedeními podniků.“? V těchto třenicích, které trvaly do roku 1954, musely závodní organizace KSČ „přibrz­ dit“ a omezit se nakonec na úkoly přidělenéjim závodním řádem, totiž jen na kontrolu řízení podniku.“©Tím odboroví funkcionáři získali v závodech roz­ hodující vliv na závodní disciplinární komise“! a to se odrazilo v daleko mír­ nějších rozsudcích než byla rozhodnutí jiných sankčních právních instancí. Takovým příkladem může být shovívavé posuzování protisovětských výroků, které byly vně závodů tvrdě pronásledovány.“* Bezprostředně po červnové re­ voltě daly závodní rady v četných oblastech českých zemí najevo, že použijí svého nového silného postavení v disciplinárních komisích také k „normaliza­ ci“ pracovních konfliktů: zásadně odmítaly nasazení čestných soudů, jejichž úkolem bylo volat k zodpovědnosti ty odborové funkcionáře, kteří se zúčast­ nili nepokojů a stávek.“* Dne 6. června 1953 —stávky právě ochably —bylo schváleno vládní usne­

sení, které mělo drakonickými tresty potírat hlavní problémy v průmyslu, tj. fluktuaci a především špatnou pracovní morálku. Vzhledem k explozivní situ­ aci mezi dělnictvem vedení odborů před následky takového zákroku varova­ lo a nakonec dosáhlo stažení vládního usnesení, za což ovšem partajní Špič­ ka uvalila na odbory „plnou zodpovědnost“ za řešení obou problémů. Prová­ děním opatření v této oblasti byl tak'pověřen odborový sankční aparát, dis­ ciplinární komise, smírčí orgány a soudružské soudy. Ústřední rada nařídila k zlepšení pracovní morálky —platila až do šedesátých let za otázku „státní disciplíny“ —rigorózní trestní praxi a pokusila se proti bulačům mobilizovat disciplinované dělníky. Oproti tomu vsadily jmenované závodní orgány bez přesvědčivého úspěchu na celkem „benevolentní strategii“, která se zčásti se

59 Pro celý moravský okres Jeseník srov. k tomu zprávu Krajské odborové rady Olomouc ze dne 12.4.1950 adresovanou Ústřední radě odborů. VOAPraha, KOR,karton 14/1950, i.č. 59. 60 Ve Škodových závodech v Plzni se to zřejmě podařilo již do poloviny roku 1953. Srov. k tomu Archiv Škoda Plzeň, ZVIL945, UZ 507, Průzkumv lisovně plechů (červen 1953). 61 Disciplinární komise byly složeny půl napůl ze zástupců závodní rady a řízení podniku. V praxi řízení podniku do jednání komise většinou nezasahovalo. 62 Srov. ktomu šetření proti pekaři Jindřichu Kunzmanovi, který byl zaměstnán v závodní pekárně plzeňských Škodových závodů a kvůli své nepříznivé poznámce o kvalitě sovětské mouky byl na „doporučení“ komise pro stranickou kontrolu při plzeňském krajském sekretariátu KSČ předvolán před disciplinární komisí Škodových závodů. Archiv Škoda Plzeň, ZVIL180 /985, Protokol z 22.1.1951. 63 VOAPraha, Zápisy předsednictva ÚVOStěžkého a všeobecného strojírenství od 9.1.1953 do 30.12.1953. Protokol schůze z 20.8.1953.

25

značným pedagogickým úsilím spoléhala na dlouhodobé zlepšení.““Ústřední výbor KSČ nešetřil po roce 1953 kritikou na adresu odborů, strana však inter­ venovala jenom jednou (r. 1961) ztroskotaným pokusem vyřešitproblém pra­ covní morálky na závodech prostřednictvím lidových soudů cestou jakéhosi „zespolečenštění denunciace“, aby nakonec bojiště přenechala zase improvi­ zaci odborů.“* Stávková problematika se od roku 1953/54 vyznačuje slábnu­ tím represe a ubýváním bezprostředních zásahů strany a Státní bezpečnosti do pracovních konfliktů, až tyto konflikty asi od roku 1956/57 vlivem ros­ toucí regulační kompetence odborářských funkcionářů a zlepšující se vnitro­ podnikové pružnosti v otázce konfliktů ztratily ideologicky na dramatičnosti a byly urovnávány prostředky tradičních, legální procedurou ovšem nezajiš­ těných metod, tzv. bargaining.“é Souvislost mezi dělnickými protesty, podnikovým prostředím, mocenský­ mi nároky strany a politikou odborů jsem vyložil podrobněji, abych mohl o to důrazněji upozornit na vývoj, v jehož průběhu se KSČ ještě ve zname­ ní stalinismu musela mocenskopoliticky uskrovňovat a následovně neměla k neomezené dispozici ani instrumentář prostředků teroru. Pro tento roll­ -back se nabízí několikeré vysvětlení: poznatek, že politické náklady násil­ ného potlačování nepokojů v průmyslu, od roku 1948 nepřetržitých, byly příliš vysoké,“" že se systémový imperativ ekonomického dohánění kapita­

64

Srov. STÁTNÍK, Dalibor: Sankční pracovní právo v padesátých letech: Vládní nařízení o opatřeních proti fuktuaci a absenci č. 52/1953 Sb. Praha 1994. 65 Ktomu podrobně HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 338-345. 66 Od roku 1954 informují vnitrostranické věstníky jako Stranická informace o dělnických stávkách poměrně věcně a příležitostně ibez komentářů a upouštějí iod dříve běžné formulace, že stávky jsou dílem „třídního nepřítele“. Srov. např. Stranická informace, 104 (14.10.1954) se zprávou o třech stávkách stavebních dělníků v Praze. NA Praha, fond ÚV KSČ 19/13, sv. 3, č. 17. - První stávky, při kterých se dělníkům podařilo prosadit část svých požadavků, bylo zastavení práce v dolech ve východoslovenské Rožňavě vříjnu 1953. Vpředcházejících letech bylo stávkování neúspěšné a končilo pravidelně tím, že dělníci museli čas ztracený stávkováním napracovat. Zpráva o pracovních nepokojích v Rožňavě označuje jejich výsledek také spíše nerada a s odstupem jako „kompromis“. NAPraha, fond 014/12, sv. 10, č. 132, s. 4-5, Stávka horníků v dolech v Rožňavě. o 67 Do té míry, že údajně spolehlivé opory represivního aparátu režimu přitom nebyly schopny “ poskytnout režimu očekávané služby. To platilo, jak je známo, pro část Lidových milicí,

které se v Plzni zdráhaly uplatnit násilí proti stávkám a demonstracím po měnové reformě roku 1953. S tímto zdráháním byla spojena ztráta loajality vůči komunistickému režimu, jak se ukázalo roku 1954 na mizící ochotě milicionářů složit služební přísahu. NA Praha,. fond 02/3, sv. 61, č. 276, s. 161-168. Aktuální politická situace a disciplína v Lidových milicích (květen 1954).

26

listických zemí pouze vynucenou „spoluprací“ ukázal být z dlouhodobého hlediska nedosažitelným,“* že přímá politizace výrobního procesu narazila na široký odpor průmyslového dělnictva, že se KSČ —pokud trvala na orga­ nizačním principu masové strany —nepodařilo vychovat v závodech ideo­ logicky pevné a průbojné kádry, s jejichž pomocí by mohla účinněpoliticky formovat celé osazenstvo.“*?

Implicitně takové pragmatické úvahy respektovaly participační nárok děl­ nictva, který byl předsednictvem Ústřední rady odborů krátce před měno­ vou reformou roku 1953 ještě jednou uznán."“ Samozřejmé přesvědčení děl­ níků, že továrna patří „nám všem“, jak to bylo prohlášeno v květnu 1951 na. schůzi závodní rady v plzeňské Škodovce,"! akceptovalo vedení odborů do té míry, že již na počátku padesátých let začalo pod tlakem dělníků podpo­ rovat alespoň v některých bodech demokratizaci voleb do závodních rad.?* Již na počátku šedesátých let zajistila rostoucí reprezentativnost závodních rad, resp. závodních výborů těmto grémiím mezi dělníky legitimitu, která možnosti zásahů strany a odborového aparátu do závodní sféry drasticky omezila, jak ukazují události kolem zřizování výše zmíněných lidových sou­ dů v podnicích."? Mocenské techniky československého stalinistického režimu byly podle toho pružné natolik, že mohly prostřednictvím institucionální diferenciace, tj. diferenciací organizačních struktur odborů na závodech, „odchylné“ sociál­ ní jednání alespoň zčásti zbavit politicko-ideologického tlaku sankcí a konfor­ mity, a v jednotlivých oblastech tento tlak dokonce kanalizovat. Tento model se téměř neodlišuje od technik social engineering v západních demokraciích. Staví tedy současně otázku o tom, co „bylo dříve“, působícím i nadále v sta­

68 To je zkušenost, kterou udělaly především odbory zvláště při celostátních prověrkách pracovních norem v letech 1950-1952. Celkově velmi slabá rezonance těchto akcí mezi dělnictvem byla téměř nulová, když bylo zvyšování norem nařízeno jenom „shora“. To vedlo v mnohých případech ke stávkám. Srov. k tomu zprávu instruktora Krajské odborové rady Praha za leden 1951. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 105, i.č. 382. 69 Například členství v KSČ zjevně nebylo překážkou účasti ve stávce. Srov. k tomu zprávu o opatřeních Krajského výboru KSČ v Liberci po stávce v železničním depu v České Lípě v červenci 1953. NA Praha, fond 014/12, sv. 12, č. 1893, s. 1-2. 70 VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 177, Protokol zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 28.5.1953 (diskusní příspěvek Kolář). 71 Archiv Škoda Plzeň, ROH 13, 669, Protokol plenárního zasedání závodní rady z 28.5.1951. 72 Srov. k tomu zprávu o volbách do závodní rady v podniku Agrostroj v Jičíně z 1.4.1949. VOA Praha. OS Kovo, karton 2, fascikl 7. 73 HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 342.

27

linistickém systému, jak bylo již zmíněno s poukazem na odborářské tradice. Odpověď lze nejspíše očekávat od výzkumu sovětizace Československa.

3. Dělnický protest a odbory Jak vyplývá z katalogu příznaků představeného v úvodu, je sovětizace po­ stavena na roveň se stalinizací. Současně velká část výzkumu zastává ná­ zor, že Československo bylo sovětským socialismem formováno v zvlášťvelké míře: podle starší literatury bylo hned za Albánií sovětizováno nejdůkladně­ ji7“a nejnovější bádání přejímá toto hodnocení tím, že používá pro Českoslo­ vensko topos „vzorového satelitu“."* Relativizující přístupy"“nebyly rozvíjeny v té míře,jakou by si zasloužily. Je nesporné, že Československo s ohledem na podíl socialistického sektoru na celkovém národním hospodářství —vezme­ me-li jej za měřítko sovětizace —stálo mezi východoevropskými lidovými de­ mokraciemi na předním místě, kupříkladu i před NDR. Současné není pochyb o tom, že sovětský zájem o prosazování vlastního státního a společenského modelu se týkal centrální politické, ekonomické a administrativní oblasti, na nichž měli Sověti zvláštní zájem."?7Proto se dá předpokládat, že intenzita so­ větského zájmu na různých úrovních neobvykle kolísala. Skutečně to také dokonce vedlo až k doporučením Sovětů samých od sovětizačních opatření upustit. „Vy specielně přebíráte“, citoval český odborářský funkcionář roku 1956 z rozhovoru se sovětskými odboráři, „co my dávno odhazujeme, nedo­ vedete se postavit na vlastní nohy, využít vlastních zkušeností a předností.“7? Dodnes výzkum sovětizace žije i z představ o nepružnosti totalitárních or­ ganizací, a především rigidního formování společnosti prostřednictvím „mo­ nolitického“ institucionálního systému stalinistického období. Má proto smysl se ptát i po skutečné „hloubce proniknutí“ příslušných institucionálních fo­ rem do nitra společnosti. Tomu slouží následující poznámky, které se týkají

74 75

ROTHSCHILD,Joseph: Return to Diversity..., s. 166. PERNES, Jiří: Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. Brno 2000, s. 26 (Krize komunistického systému v Československu 1953-1957, sv. 1). 76 SowjetischesModell und nationale Prágung: Kontinuitát und Wandel in Ostmitteleuropa nach dem Zweiten Weltkrieg. Vyd. Lernberg, Hans im Auftrag der Fachkommission Zeitgeschichte im J.-G-Herder-Forschungsrat. Marburg 1991. 77. Srov. KAPLAN,Karel: Sovětští poradci... 78 VOAPraha, KOR,karton 75/1956, i.č. 138/3, Protokol plenárního zasedání Krajské odborové rady České Budějovice z 18.5.1956 (diskusní příspěvekNovák).

28

pouze několika málo organizačních, resp. institucionálních aspektů státněso­ cialistického systému sovětské provenience v Československu. V souvislosti s problematikou stávek bylo již výše upozorněno na to, že niž­ ší odborářské kádry nefungovali jako rezolutní exekutoři ústřední nařizova­ cí moci. Nelze to interpretovat jenom jako rezistenční chování, neboť v mno­ hých usneseních ústředí —třebaže byly formulovány jako příkazy —byla už implicitně oslabena naléhavost jejich implementace. Platilo to v první řadě pro ekonomické problémy, jejichž řešení bylo silně podmíněno praxí státně­ socialistického národního hospodářství. Přesvědčivým příkladem se v této souvislosti jeví otázka práce ve směnách, jejíž zavedení, resp. rozšíření bylo ve vysoké míře zpětně vázáno na sociální potřeby průmyslového dělnictva, a tím se protahovalo ad calendas graecas."? Usnesení ÚV KSČ z února 1951, zakládající se na naléhavých ekonomických a pracovně-organizačních argu­ mentech zavést druhou a třetí směnu zvláště v těžkém průmyslu (jehož úkoly, stanovené plánem, byly v průběhu první pětiletky drasticky zvýšeny) —opat­ ření, které bylo deklarováno jako základní předpoklad pro splnění prvního pětiletého plánu —narazilo na tak všeobecný odpor, že se odborářští funkci­ onáři v závodech často ani nepokusili dělníky ovlivnit.““ Z pramenů lze sou­ dit, že strana a odbory se v následující době —přes neustálou skandalizaci problému -—soustředily nikoli na vynucená opatření, nýbrž na „přesvědčovací práci“, která ovšem hlavní argument dělníků nemohla ani zčásti vyvrátit: že totiž práce ve směnách ničí jejich „společenský a rodinný život“.“' Průzkum Ústřední rady odborů z roku 1965 taky ukazuje, že se ve srovnání s počátkem padesátých let téměř nic nezměnilo: v celostátním průměru připadalo na ran­ ní směnu pořád ještě 70% dělníků, zatímco osazení noční směny stouplo ze 4 jen na 7,5 procent. Ve velkých, pro „železnou cestu“ socialistické industri­ alizace strategicky důležitých podnicích, například ve Škodových závodech v Plzni, se v podstatě nezměnilo nic: na ranní směně se zde v roce 1965 tlači­ lo 80% dělníků, zatímco na noční směně nepracovala ani 4% osazenstva."? Perspektiva úspěchů strany a odborů v otázce práce ve směnách byla na­ víc masivně omezena sociální strukturou samotného průmyslového dělnic­ tva. Vedoucí silou odporu proti práci ve směnách byli kovorolníci, průmysloví

79 Podrobně k tomu viz HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 329-330. 80 VOA Praha, ÚRO-PaM, karton 1/1951, Zpráva Krajské odborové rady Ústí nad Labem o zavádění druhé a třetí směny v těžkém průmyslu (březen 1951). 81 HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 330. 82 Tamtéž, s. 329.

29

dělníci se skromným zemědělským majetkem, kteří oscilovali mezi agrárním a průmyslovým prostředím a jejichž denní rytmus byl v první polovině dne určován prací v továrně a v druhé polovině zemědělskou činností. Tato vrst­ va tvořila v Československu roku 1956 více než třetinu z celkového počtu 1,3 milionu domácností průmyslového dělnictva. „Hloubka proniknutí“, a tím (předpokládaná) rigidita masové organizace jednotných odborů koncipova­ ných podle sovětského vzoru se rovnala v tom případě téměř nule, zatímco by důkladná sovětizace, která se pro Československo předpokládá, vyžadovala přesvědčivýpotenciál politického formování. Příklad práce ve směnách nadto ukazuje, že komunistický systém nebyl s to řešit ani dílčí problémy poměrů v průmyslu, které zdědil z dob před převzetím moci: útěk od práce ve smě­ nách započal již roku 1945 ve velkém měřítkujako útěk od „těžké práce“.“ Sovětsko-socialistický, a tím podle rozšířeného jazykového úzu stalinistický státní a společenský model v Československu, zůstal skutečně jistým způso­ bem systematicky spjat se svým, jak to „bylo dříve“. Tam, kde ze svých stra­ tegií namířených k společenským přeměnám slevil —a na příkladu segmen­ tární kanalizace „průmyslových nepokojů“ jsme na tento bod již upozornili -, byl podporován a stabilizován často citovaný „strukturální konzervativismus“ socialistických formací, tj. tradiční technickoekonomické struktury, kontex­ ty sociálního jednání a hodnotové orientace. Alternativa k práci ve směnách znamenala konzervaci tradičních životních poměrů. Že to bylo ambivalentní, ukazuje vývoj samotných jednotných odborů, které v mnohém ohledu struk­ turálnímu konzervativismu napomáhaly, nakonec se ovšem samy přivedly do situace, v níž byl jejich vlastní mocenský nárok masivně ohrožen. K odborové socializaci první československé republiky patřila maloprostoro­ vá organizační prostředí s nepřehledným množstvím malých a menších vysoce specializovaných jednotlivých odborů, které zastupovaly různé stavovské zá­ jmy, tomu odpovídající časté styky mezi dělníky a odboráři a řešení průmyslo­ vých konfliktů v jednotlivých podnicích navíc podporované tarifními smlouva­ mi, přizpůsobenými ve velké míře místním pracovním podmínkám.“ Vjednot­

83 Tamtéž, s. 327, 330. 84 Tamtéž, s. 328. 85 VOAPraha, KORBrmo,karton 1/1945, i.č. 1A, Zápis o II. konferenci předsedů závodních rad a důvěrníků, která se konala ve středu 4.7.1945 v Brně v Mramorovém sále Zemského domu v 9 hodin dopoledne (diskusní příspěvek Hanák). | 86 HEUMOS, Peter: Die Arbeiterschaft in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. Elemente der Sozialstruktur, organisatorischen Verfassung und politíschen Kultur. In: Bohemia, 29/1 (1988), s. 50-72.

30

ných odborech, které se formálně zakládaly na organizačním principu demo­ kratického centralismu, nebylo pro tohle všechno místo. Jejich dějiny po roce 1948 —vezmeme-li za základ pohled dělníků —byly dějinami kritiky byrokra­ tické velkoorganizace, která stále více ztrácela vztah k průmyslové skutečnosti; dějinami stížností nad ztrátou komunikace face to face s odborářskými funkci­ onáři; dějinami požadavků decentralizace a volání po větší pravomoci pro jed­ notlivé svazy i po zájmové politice, která by brala ohled na sociální a materiální zvláštnosti rozličných průmyslových odvětví.“"I zde však musí být zdůrazněno, že se jednotné odbory jenom krátce pokoušely intenzivně vychovávat své členy bubnovou propagandistickou palbou k jinému chování v novém typu organiza­ ce. Krajské odborové rady —jako takzvané všeodborové orgány, příslušné zvláš­ tě pro tyto úkoly —v některých případech už v roce 1949 (například v Plzni) rezignovaly na přímou indoktrinaci prováděnou na pracovištích instruktážemi a přednáškami. Nevole dělníků vůči vyšším odborářským funkcionářům, kteří továrny navštěvovali, aby mohli „nařizovat“,trvala však až do roku 1956. Reptání dělníků nás ovšem nesmí mýlit, neboť —jak výše ukázáno —byly předválečné tradice v jednotných odborech pořád ještě živé. „Strukturální kon­ zervativismus“ mohl být nasazen dokonce i k odstraňování zásadních defici­ tů jednotných odborů. Protože neznaly ani institucemi zajištěné zprostředko­ vávání zájmů „zdola nahoru“, ani pravidla urovnávání pracovních konfliktů? byl starobylý vzor řešení konfliktů deputacemi dělníků hojně využíván i za ko­ munistické vlády. Kovářive Škodových závodech, kteří v lednu 1953 vyslali ze svých řad deputaci k předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, protože jim byl zrušen hutní příplatek, používali tohoto prostředku s takovou samozřejmos­ tí jako dělníci ve slovenské Banské Štiavnici, kteří v létě 1967 poslali deputaci k příslušnému ministrovi, aby zabránil plánovanému zrušení jejich závodu.“'

87 Týž: Aspekte des sozialen Milieus... 88 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 5, i.č. 83, Příloha k zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 4.5.1949. 89 VOAPraha, KOR,karton 75/1956, i.č. 138/3, Protokol plenárního zasedání Krajské odborové rady České Budějovice z 18.5.1956 (diskusní příspěvek Novák). 90 Přesliberalizaci v postoji ke stávkám, která začala působit na podzim roku 1953, panovala uvnitř vedení KSČ v této otázce zřejmě i nadále bezradnost. Ještě roku 1957 se stranická špička obrátila na čínské soudruhy s dotazem, jak by se mělo zacházet s rebelujícími dělníky, a.obratem dostala příslušné směrnice ÚV Komunistické strany Číny. NA Praha, fond 02/2, sv. 143, č. 188, s. 2-12, Směrnice ÚVKomunistické strany Číny k řešení otázky dělnických a studentských stávek. 91 Archiv Škoda Plzeň, ROH 4, PV 34, Protokol zasedání předsednictva závodní rady z 15.1.1953. — VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 88, č. 453, Hodnocení ročních

členských shromáždění závodních odborových výborů v roce 1967.

31

Na tomto místé nelze vysledovat všechny zastávky na cestě, na níž zprvu segmentárně kanalizovaný kontext „odchylného“ sociálního jednání nabyl na závažnosti natolik, že se rozrostl v širokou vnitroodborovou (a dokonce pře­ sahující i hranice odborů) opozici proti oficiálním strukturám jednotných od­ borů. Ve sporu s Ústřední radou odborů v první polovině roku 1968 požado­ valy odborové závodní výbory —mezitím už dlouhou dobu reprezentativní zastupitelské orgány dělnictva —zásadní reformu jednotných odborů, která ve své tendenci odpovídala obnovení odborů první československé republiky, aniž by se však přitom pomýšlelo na restauraci kapitalistických poměrů. Od­ stranění všeodborových orgánů, autonomie vlastních odborových svazů, kte­ ré od padesátých let živořilyna okraji, revize principu průmyslových odborů rozčleněním na organizace závodních a stavovských odborů, úplná demokra­ tizace odborů formou svobodných voleb do všech odborových orgánů kromě orgánů na úrovni závodů (které byly v tomto smyslu již demokratizovány), právo na stávku atd. —to byly ty nejdůležitější požadavky."* Základní model této obnovy odborových tradic spočíval v tom, že „klasic­ ké“ role odborů mělo být opětovně dosaženo vydělením veškerých dodateč­ ných funkcí, které odbory převzaly od doby svého založení v květnu 1945. To se týkalo především kontrolního a sankčního aparátu odborů na závodní úrovni (lidové soudy, komise pro lidovou kontrolu, společenští žalobci), sprá­ vy specifických služeb (národní pojištění), organizačně-politického příspěvku průmyslových závodů ke kolektivizaci zemědělství (patronáty nad jednotný­ mi zemědělskými družstvy), inspekčního aparátu ochrany práce, organiza­ ce a administrace novátorství a zlepšovácích návrhů v průmyslových podni­ cích.?*Vjádru šlo tedy o funkční specifikaci ve smyslu obnovení institucionál­ ních jednotek s různými akčními orientacemi a kritérii racionality. Pro organi­ začně-politické účely nevznikl tento prvek společenské struktury teprve roku 1968 jenom jako pouhý akt upomínky na minulost. Od roku 1948 se sověti­ zaci vzpíral. K tomu na závěr tři příklady. a) K průmyslové sovětizaci patřily podle sovětského vzoru koncipované závodní kluby, které vznikaly ve velkém počtu především od roku 1951. Je­ jich cílem bylo etablování socialistické kultury, soustřeďující se pod vede­

92

93

32

HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 355-358. —Jenom velmi malé stavovské skupiny jako např. strojvůdci argumentovali v průběhu této reformní diskuse tím, že v předválečné republice byly nejen jejich zájmy lépe organizovány, nýbrž i jejich sociální situace byla lepší. Tamtéž, s. 358, pozn. 181. HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 355-356.

ním odborů na prostředí závodu. Jako „dělnická kultura“ zaměřená na zvy­ Šováníprodukce a produktivity měla propojovat práci a volný čas a odstra­ nit tento běžný protiklad kulturně-politickou mobilizací.**Již v počáteční lúzi však bylo zřejmězapotřebí organizovaného nadšení: do závodů se musí vnést „radost, zpěv, sport a tělocvik“, aby závodní kluby ožily,jak doporuču­ je roku 1949 jedna odborová zpráva."“ Jako místo pospolitosti a nepolitic­ kého trávení volného času se závodní kluby časem stávaly stále populárněj­ šími; i jejich mnohostranná nabídka vzdělávacích programů se těšila velké oblibě. Co se podle vlastního doznání odborů nepovedlo, nebo'jenom v ma­ lé míře, bylo spojení práce, kultury a volného času v požadovanou „produk­ tivistickou“ normu chování.* Politizace volného času se ukázala v daleko méně specifickém smyslu obtížnou, než tomu bylo v případě závodních klu­ bů, tím spíše, bylo-li použito nátlaku, na který ovšem odboráři moc nespo­ léhali: když straničtí funkcionáři, aby zajistili náležitou účast na oslavách 35. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, zastavili roku 1952 v Ostravě provoz autobusů, které vozily ranní směnu městských průmyslových závodů domů do okolních vesnic, vysloužili si nadávky a protesty dělníků, kteří se nakonec dali téměř bez výjimky na cestu domů pěšky.?"Na zakládacím scé­ náři závodních klubů lze ještě jednou ukázat onen spíše nevšímavý postoj odborů k tradicím, který se nakonec ukázal pro jejich cíle kontraproduk­ tivní. Dosud se dá ovšem jenom pro Prahu doložit, že zákonem o spolcích z roku 1951 rozpuštěné místní profesionální hudební, divadelní, pěvecké a taneční soubory, jakož i další kluby a spolky, v nichž byla organizována veškerá zájmová činnost a volný čas, byly se svým řídícím personálem a vět­ šinou bez politické „prověrky“ převzaty do závodních klubů, jejichž další vývoj podstatně ovlivňovaly: uchovávání tradičních kulturních ideálů a sla­ bá vazba kulturního programu klubů s technicko-ekonomickými potřebami výroby byly podle odhadu samotných odborů následkem skutečnosti, že zá­ vodní kluby nebyly založeny na zelené louce nových, socialistických orga­ nizačních struktur.*“

94 Tamtéž, s. 331. 95 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 5, i.č. 83, Příloha k zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 4.5.1949. 96 HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 332-333. 97 NA Praha, fond 014/12, sv. 8, č. 50, 46, Administrativní zajištění účasti na oslavách k 35. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Ostravě. 98 Podrobně k tomu srov. zprávu inspektora Krajské odborové rady Praha z roku 1956. VOA Praha, KOR, karton 83 A, i.č. 146 A.

33

b) Že ani ty nejdůležitější části sovětského zespolečenšťování nevedly v československých podmínkách k žádné „důkladné“ sovětizaci, dokládá vý­ voj organizovaného socialistického „produktivismu“, tj. ze Sovětského svazu přejatého instrumentária netržní stimulace výkonnosti, počínaje stachanov­ ským a údernickým hnutím, přes socialistické soutěžení, socialistické závazky a zvyšování pracovních norem až k nesčetným mobilizacím ke zvyšování vý­ konnosti diktovaným průmyslu socialistickým kalendářem hrdinů práce, jako byly Stalinova směna, „bolševické soboty“ (subotniky), přesčasová práce vě­ novaná sjezdům strany atd. Stopy stachanovského hnutí se ztrácejí v letech 1951-1952; v březnu 1951 nařídila Ústřední rada odborů nevydávat žádné nové údernické knížky. Prověrky (t.j. veskrze zvyšování) pracovních norem, prováděné v letech 1950-1952 ve třech etapách pod silným politickým nátla­ kem, přinesly sice zvýšení produktivity, muselo to však být zaplaceno tak ma­ sivními konflikty a protesty průmyslového dělnictva, že otázka norem zůstala v následující době omezena spíše jenom na jednotlivé závody a v tomto rámci —politicky zbavená dramatičnosti —se stala při pracovních konfliktech před­ mětem obvyklého bargaining mezi vedením podniku a dělníky. Dějinysocia­ listického soutěžení, kterého se roku 1952 zúčastnila alespoň podle statistiky téměř polovina průmyslových dělníků, jsou po roce 1953 jenom historií trva­ lého úpadku. Roku 1965 pak byly tyto pracovní iniciativy fakticky odloženy ad acta na základě odborové ankety, která musela zjistit mizivý význam soci­ alistického soutěžení pro produktivitu, plnění plánu a kvalitu výrobků. Mezi rozmanitými příčinami dalekosáhlého ztroskotání pracovních iniciativ bych chtěl vyzdvihnout tři, které jasně ukazují, že kontexty sociálního jednání zba­ vené diferenciace, jak je socialistické pracovní iniciativy implikují, narazily na hranice norem a hodnot, které dělníci chápali jako relativně autonomní a mající vlastní logiku. Ostré námitky měli dělníci proti směšování, resp. ztotožňování práce a po­ litiky. Přepjatou „produktivistickou“ mobilizaci chápali od samého počátku tak, jak tomu opravdu bylo: jako nástroj politického ovlivňování. Již před převzetím moci komunisty se stávkovalo proti tomu, že dělníci organizovaní v KSČ se zavázali k přesčasové práci na počest VIII. sjezdu KSČ. Anketak sta­ chanovskému hnutí (1947) potvrdila zásadně odmítavé stanovisko dělníků k využívání průmyslové práce pro politické cíle. Trvalá politická mobilizace,

99. VOAPraha, ÚRO-PaM,karton 8, Zprávy mzdového oddělení. Poznámky ke stávce ve slévárně národního podniku Agrostroj v Jičíně ve dnech 17. a 18.6.1957.

34

která by se odrazila ve stabilizaci vysokých pracovních výkonů, jak to strana n odbory pro socialistické soutěžení v ideálním případě předpokládaly, zůsta­ la 1na počátku padesátých let jenom málo realistickou perspektivou: pro 70 - 80% úderníků byly rozhodující lepší výdělek a další materiální výhody pro účast na socialistických pracovních iniciativách, a odboráři si pak stěžovali, že se nedaří dělníky pro politiku zaujmout natolik, aby politika mohla být na­ sazena jako motor při zvyšování výroby.'99Tato tendence zůstala nezměně­ na až do roku 1968, kdy se na závodech vytvořila široká fronta proti bezpro­ střednímu vlivu strany na výrobní proces.'?! Za druhé, socialistické pracovní iniciativy byly považovány za neslučitelné se standardem „solidní práce“, sa­ mozřejmým pro starou průmyslovou a pracovní kulturu. V tomto ohledu se v závodech velmi otevřeně diskutovalo. Tak závodní rada Škodových závodů - a to byl zastupitelský odborový orgán 27 000 dělníků —vytýkala v únoru 1950 úderníkům, žejejich práce „jest z poloviny vadná“ a že lepší dělníci jsou ti, kteří plní sice nižší normy, zato však odevzdávají kvalitativně bezvadnou práci.'9ž V profesionálním povědomí starších kovodělníků nebylo pro socia­ listické pracovní iniciativy místo. Sovětští stachanovci, kteří pobývali na jaře 1951 v Československu a chtěli navštívit soustružníka Václava Svobodu, je­ hož sláva pronikla až do Sovětského svazu a jenž byl zahrnut nečetnými vy­ znamenáními a poctami, si museli od „starých kádrů“ vyslechnout vysvětle­ ní, že Svoboda vůbec žádný soustružník není.'© Poslední protesty proti tomu, že socialistické pracovní iniciativy produkují v nezanedbatelné míře zmetky, se ozvaly na severozápadě Čech roku 1964 z místních dolů v Ostrově.!%A to nás přivádí —za třetí —ke vztahu dělníků k oné dost často mizerné ekono­ mické racionalitě socialistických pracovních iniciativ. Ústřední rada odborů vytýkala příležitostně dělníkům, že dbají za socialismu na „zákon hodnoty“ méně, než by činili za kapitalistických poměrů.'“* Problém práce ve směnách jí dával za pravdu. Na druhé straně nelze přehlédnout výhrady dělníků proti

100 VOAPraha, KOR, karton 13/1950. Zpráva o situaci Krajské odborové rady Karlovy Vary a nedatovaná příloha k činnosti okresních odborových rad.

101 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 95, i.č. 471, Zpráva o aktuální sociální a politické situaci v závodech (červen 1968). 102 Archiv Škoda Plzeň, ZVIL1515, PV 1287, Protokol schůze závodní rady z 1.2.1950. 103 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 9, i.č. 126/2/8. Projevy sovětských stachanovců na mimořádném zasedání Ústřední rady odborů dne 7.5.1951. 104 VOAPraha, ÚVOS,horníci, karton 134, 1964, Fascikl Delegační zprávy (3). 105 VOA Praha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 177, Protokol zasedání předsednictva Ústřední rady odborů z 28.5.1953 (diskusní příspěvek Tepper).

35

časté nehospodárnosti socialistických pracovních iniciativ. Výchozím bodem byl ve stovkách případů pokus zacházet šetrně se zdroji surovin a materiálo­ vých potřeb podniků a vyhýbat se nadměrnému zatěžování často zastaralých strojů a technických zařízení, které s sebou socialistické pracovní iniciativy přinášely. Že hazardní hra s extrémním vytížením výrobního aparátu skuteč­ ně mnohdy končila jeho kolapsem a zdlouhavými opravami, ukazuje opráv­ něnost těchto ekonomických úvah.'“ Kritika průmyslových dělníků byla na­ mířena i proti nadprůměrné spotřebě materiálu a surovin při údernické práci a socialistických soutěžích a proti vysokému časovému limitu, který tyto akce vyžadovaly, neboť byly často připravovány v přesčasové práci.'?7 [ když bylo socialistické soutěžení od roku 1948 systematicky začleněno do plnění plá­ nu a rychle se tak dostalo pod diktát hospodářského plánování ve fyzických jednotkách zaměřeného na primát hrubé výroby, mohli zpočátku dělníci ještě dávat přednost jiným aspektům práce: určujícím kritériem soutěže několika dílen Škodovýchzávodů na jaře 1949 byla kvalita výrobků. © c) Třetí příklad se vztahuje na výše naznačené problémy pracovní morálky a chování v organizacích. Jako závodní disciplinární soudy byly na počátku pa­ desátých let založeny mj. soudružské soudy, jakési kopie sovětských soudruž­ ských soudů (tovariščeskije sudy), které ovšem po roce 1941 ztratily na význa­ mu!“ a potvrzují tím výše citované mínění sovětských odborářů, že se při so­ větizaci Československo chápalo už překonaných elementů sovětského státní­ ho a společenského zřízení. O právní praxi soudružských soudů samých, které se zabývaly výlučně otázkou pracovní disciplíny, víme jen málo; o to více však víme o metodě zjišťovánítrestní skutkové podstaty, přičemž šlo vlastně jen o to vypátrat dělníky uznané práceneschopnými, ale ve skutečnosti bulače. Tento úkol převzaly soudružské návštěvy: odboráři, zaměstnanci nemocenské pojiš­ ťovny a dělníci navštěvovali dělníky, kteří byli doma s neschopenkou, což byl v podstatě způsob, který navazoval na (neúspěšné) laické kontrolory z dob na­ cionálněsocialistického válečného hospodářství v Protektorátu Čechy a Mora­ va.!!9 Účinnost tohoto sovětizačního instrumentu byla —při všem jeho různém

106 VOAPraha, ÚRO-VMP1953, karton 2, Zprávy brigád (železárny Vítkovice). 107 VOAPraha, KOR, 1950, i.č. 352/048. 108 VOAPraha, OS Kovo, karton 2, fascikl 7, Protokol schůze důvěrníků ve Škodových závodech v Plzni z 30.5.1949. 109 PLAGGENBORG,Stefan: Stalinismus als Gewaltgeschichte. In: Stalinismus..., s. 71-112, 95. 110 Bundesarchiv-Militárhistorisches Archiv Freiburg, Bestand Růstungskommando Briinn. RW

22/40, Kriegstagebuch Brůnn, 1.1.1944-31.3.1944. Aktenvermerk úber Besprechnung betr. den hohen Krankenstand der Waffenwerke Brinn AG,Werk I, am 27.1.1944.

36

hi

P

'

(

: :

-

bw 1

A |

i

411 |

" =

J

-

-M KVYLE. =

n

v

/ C od

W2

ň M

„

,

Z

Ma AA . 9 m2

V

„2 A

nm

r

:

L

dh

nenechoj

spoluzam ČSÍnAMCO tak

va -=

žsko nav

Vykonejte svu

W wm

a nolosteŠK S u a načíchMmanodlů 5NeřSS aklokr tit ehvíleHMOT >.taklo

krá

Tzv bleskovka z východočeských dolů o nutnosti soudružských návštěv z roku 1953 (VOA)

37

a občas i rigidním užívání''' —již na základě obvyklých organizačních nedo­ statků systému omezená. Tak chyběla v rozpočtu mnohých závodů položka, která by pokrývala ne zrovna zanedbatelné náklady soudružských návštěv ve vzdálenějších bydlištích dělníků.'* Rozhodující však bylo, že se dělníci zdráha­ li takové kontrolní úkoly vůbec převzít, resp. je důsledně provádět.''* Sice zde hrála roli i vzájemná solidarita,'"* rozhodující však byla zásadní námitka proti požadované funkci „policajta“,'!“ která odporovala tradičním odborářským po­ stojům. To se stalo ještě zřetelnějším roku 1961 v souvislosti s výše zmíněným zřizováním lidových soudů na závodech, když závodní odborové organizace v celé zemi daly jasně najevo, že nepovažují disciplinární subjustici za svou věc, a o několik let později vyžadovali roku 1968 výslovně —jak jsme se o tom již zmiňovali —likvidaci odborových kontrolních a sankčních orgánů. Oddělení sfér práce a volného času, práce a politiky, odborářských postojů a „justiční“ funkce jsou jako orientace jednání, které charakterizovalo orien­ taci dělníků už v letech 1948-1968, jenom velmi malým zlomkem problému, který patřil k ústředním částem reformního programu roku 1968. S těmito náběhy k diferenciaci ekonomického systému, k institucionálnímu oddělení masových organizací a svazů od politické moci, k znovuzavedení správy pod­ le vlastních kritérií racionality,"'“ k relativní autonomii vědeckého systému

111 HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 339. 112 Archiv Škoda Plzeň, ZVIL1457, PV 33, Protokol plenární schůze závodní rady z 5.11.1952. 113 VOAPraha, KOR, karton 81/1956, i.č. 144, Zpráva pro zasedání Krajské odborové rady Olomouc dne 28.2.1956. 114 Archiv Škoda Plzeň, ROH 16, PV 164, Protokol schůze závodního odborového výboru kovářů z 31.10.1956. : 115 VOAPraha, KOR, karton 83/1956, i.č. 146, Zpráva oddělení pro bytové a sociální otázky Krajské odborové rady Praha z 4.9.1956. 116 Výnosným by se vtéto souvislosti mohl ukázat i průzkum ekonomického jednání průmyslového managementu, který se na jedné straně musel samozřejmě přizpůsobit politickomocenským poměrům a komunistické hospodářské politice, na straně druhé si však přes své silné sociální převrstvení (již roku 1950 byl každý třetí závodní ředitel v kurzech narychlo zaškolený dělník) uchoval při řešení ekonomických otázek hospodářská kritéria racionality. Příkladem toho může být odpor závodního managementu v rámci novátorského hnutí proti nákladnějšímu, politicky motivovanému zrušení diferenciace v různých oblastech zaměstnanecké činnosti na úrovní závodu: zatímco strana a odbory včleňovaly techniky kvůli politické mobilizaci závodů do tohoto hnutí a chtěly je za jejich pracovní příspěvek příslušně honorovat, měl proti tomu management výhrady a upozorňoval na to, že technická zlepšení ve výrobě patří ke „služebním povinnostem“ techniků. VOAPraha, OS Kovo, karton 4 A, fascikl 4, Stav socialistického soutěžení a novátorského hnutí v závodě ČKD Sokolovo (1951). Hojně se dá doložit ze strany závodního managementu i ekonomicky odůvodněné odmítání údernické práce a socialistických soutěží.

38

etc. byly pokusem vyvodit důsledky ze všeobecného institucionálního maraz­ inu, který bylo možno pozorovat už od roku 1948. Jeho příčinypřesahují zde pojednávanou oblast: na jedné straně oficiální a zpravidla nerozrůzněné in­ stitucionální struktury byly jen v nedostačující míře s to mobilizovat osoby se stejnými zájmy, na druhé straně „odchylné“ cíle a kontexty buď neměly žád­ nou šanci k realizaci, nebo byly etablované struktury natolik přeorány, že pro politické formování společnosti ztratily fakticky na účinnosti. Jenom jedním příkladem mohou být závodní kluby. Všechny příklady dokládají, že již dříve funkcionálně diferencované hodnotové sféry (práce a politika, práce a volný čas etc.), jež se konstituovaly jako dalekosáhle autonomní dílčí systémy, moh­ ly opět fůzovat jenom za cenu vysokých ztrát v sociální a politické sféře. Vý­ voj jednotných odborů, jejichž úkolem bylo přetvořit vysoce diferencované dělnictvo v novou „třídu výrobců“, ukazuje, že státní ideologie marxismu-le­ ninismu nebyla s to fúzi provést. Celkově se musí nejprve konstatovat, že bádání pojednává o stalinismu v Československu převážně stále ještě jako o dějinách institucionalizovaného teroru. Odborná literatura předpokládá sice také časově dalekosáhlé účinky teroru na společnost,'!"7dosud jim však nevěnovala žádnou pozornost. Svým soustředěním na domnělou všemocnost vyšších institucionálních zřízenísu­ geruje „odumírání společnosti“ za stalinistického panství, zatímco na příkla­ du vývoje průmyslového dělnictva je zřejmé, že právě počátek padesátých let byl obdobím enormní, později už nikdy nedosažené sociální dynamiky (fluk­ tuace, stávkové hnutí etc.), nad kterou se mocenskému aparátu státu a strany nepodařilo získat kontrolu. Tato literatura nám zprostředkovává obraz nanej­ výš rigidního prosazování materiálních státních cílů (např. socialistická indu­ strializace) nelekajícího se žádných lidských a věcných nákladů, ačkoliv pra­ covní zápasy již za stalinismu dokládají fakticky osudné doznání mocenských elit, že zájmy dělníků se mohou dostat do protikladu k státní moci definované jako „moc dělníků“. Abychom se odpoutali od perspektivy, která je určována monádologickým pojmem moci, neproměnlivou veličinou vůči měnící se společenské realitě, a víceméně jenom deskriptivními dějinami politiky, zdálo se nám správné upozornit v tomto příspěvku na užitečnost jiných, v tomto případě sociál­ něhistorických otázek, byť omezených jenom na příklad průmyslového děl­ nictva. I tak malý úsek z jeho dějin v období stalinismu ukazuje, že teror vůči

117 Karel Kaplan pokládá ve svém díle Politische Persekution... stalinistický teror let 1948-1954 za hlavní příčinuvzniku reformního hnutí, které kulminovalo v Pražském jaru 1968.

39

dělnictvu jako projekt disciplinování ztroskotal, zrovna tak jako instituciona­ Jizovaný pokus o vytvoření nové dělnické kultury. Segmentární kanalizování „průmyslových nepokojů“, započaté již na počátku padesátých let pod tla­ kem nutností průmyslové společnosti, poukazuje na veskrze pružné mocen­ ské techniky stalinistického systému. Chceme-li proniknout k podstatě kon­ ceptu sovětizace, často pojímané jako stalinizace, a to s ohledem na normo­ vání postojů prostřednictvím institucionalizace, zůstane z údajné „důkladné“ sovětizace Československa jen pramálo. Úspěšný příběh i těch hlavních ele­ mentů sovětského socialismu trval v československých podmínkách jen krát­ ce. V rámci odborů, především na závodní úrovni, se naskýtaly volné prosto­ ry pro zachovávání, resp. pro obnovení tradičních kontextů sociálního jed­ nání dokonce i v institucionalizované formě, a to nikoli až po dohodě mezi vedením strany a odborů v létě 1953. Celkově nízká konformita průmyslové­ ho dělnictva s vládnoucími normami chování může být vysvětlena tím, že si dělnictvo coby „státní třída“ —i když to bylo ve velké míře inscenovánoa jen symbolicky valorizováno —mohlo ledacos dovolit. Proti tomu mluví fakt, že dělníci měli absolutně nejvyšší podíl na obětech politické justice. Ačkolivten­ to podíl —na to bylo upozorněno v souvislosti s tábory nucené práce —byl v jistém měřítku způsoben administrativním chaosem, odráží přesto realis­ tický poměr mezi challenge and response:jen odpíráním poslušnosti, „odchyl­ nou“ hodnotovou orientací, rezistencí a protesty v dimenzích, které v této době nenajdeme u žádné jiné sociální třídy, si průmyslové dělnictvo vynu­ tilo prostor pro svobodné jednání, kompromisní úpravy a adaptivní postupy mocenských aparátů. Samo o sobě to nepřipouští domněnku, že si můžeme o stalinismu v Československu učinit náležitý obraz jenom pod charakteristi­ kou „ocelového pancíře poslušnosti“.

40

Meze socialistického produktivismu: pracovní iniciativy a pracovní vztahy v československých průmyslových závodech v padesátých letech Se zřízením státního socialismu sovětského ražení po komunistickém coup d'“état v únoru 1948 —plakátově shrnutého do hesla „Po vzoru vítězných bol­ ševiků vybudujeme socialismus v naší vlasti“! —se sovětský model tzv. socia­ listické industrializace stal vodítkem vývoje průmyslového sektoru. Jako sou­ část tohoto modelu bylo současně do výrobního procesu zavedeno instrumen­ tárium netržní stimulace výkonnosti známé z let výstavby socialismu v Sovět­ ském svazu: systém stachanovského a údernického hnutí, socialistického sou­ těžení, socialistických závazků a nesčetné mobilizace zvyšování výkonnosti v průmyslu, určované podle příležitosti kalendářem hrdinů socialismu, jako třeba —abychom uvedli alespoň jeden příklad —Stalinova směna v prosinci 1949 organizovaná jako údernická směna při příležitosti 70. narozenin ge­ neralissima, které se v českých zemích zúčastnilo kolem 60% průmyslových dělníků.* Tento příspěvekje jen prvním opatrným přiblížením k tomuto tématu. Jeho širšími souvislostmi jsou otázky po rozsahu sovětizace Československa a po dimenzích mobilizace a politického formování průmyslového dělnictva ko­ munistickým režimem. V rámci společenskopolitického programu socialistic­ ké industrializace byl tzv. socialistickým pracovním iniciativám připisován po­ litický charakter a Komunistická strana Československa a Ústřední rada odbo­ rů je pak důsledně hodnotily jako kvalitativně vyšší pracovní výkony. Maso­ vé rozšíření údernického hnutí, psal vedoucí oddělení plánovacího referátu v roce 1949, je —jako v Sovětském svazu —důsledkem předsvědčení dělníků, že „žijí již v sociálně spravedlivějším státním zřízení a že mají možnost větší intensitou své práce stvořit v dohledné době pro sebe, své rodiny i pro celý národní kolektiv opravdový „ráj na zemi', v němž nebude bezpracných zisků

1 | Text plakátu B. Němce zveřejněný pražským nakladatelstvím Svoboda k 35. výročí VŘSR. 2 — VOAPraha, NHK,karton 117, i.č. 308, Zpráva o Stalinových směnách pro Generální sekreta­ riát Ústřední rady odborů (28.12.1949).

41

a vykořisťování člověka člověkem“.* Na cestě k takovým cílům stát, strana a odbory nikdy nevěřily na ryzí idealismus dělnictva. Nelze očekávat, že by havíři, i když jsou politicky vysoce uvědomělí, sfárali do dolů a soutěžili „snad vůbec zadarmo“, píše se ve zprávě ostravské krajské rady odborů z-prosin­ ce 1948 o organizační přípravě socialistických pracovních iniciativ v tamním uhelném revíru.“ Tlak na nasazení materiálních podnětů (zvyšování mezd, peněžní a věcné odměny, lepší zásobování) při socialistických pracovních ini­ ciativách nepochybně vzrostl v roce 1951 v souvislosti s drastickým zvýšením cílů prvního pětiletého plánu (1948-1953), které zvedlo průmyslovou výrobu vůči původnímu plánu o více než 40 procent.* Politicko-ideologická dramati­ zace „pracovní fronty“ v Československu na počátku padesátých let se stává pochopitelnou teprve na pozadí této ekonomické megalomanie, vyvolané vy­ puknutím studené války a doprovázené i urychleným růstem československé­ ho zbrojního průmyslu. Než konkrétně představíme komplex otázek, ze kterých vyplyne (předběž­ ná) bilance průmyslových výkonnostních stimulů, je třeba upozornit na dva body,jimiž se v rámci tohoto malého přehledu není možné zevrubné zabývat tak, jak by bylo potřeba.

1. Počátky organizovaného produktivismu lze pozorovat už v období před převzetím moci komunisty, v letech 1945-1947, tedy ještě za politických pod­ mínek československé poválečné republiky, formálně pojaté jako parlamentní demokracie. Již 8. května 1945 proklamovali důlní inženýři v Ostravě zaháje­ ní stachanovského hnutí v uhelných revírech Ostravy a Karviné a ještě v témž roce rostl počet stachanovců mezi-horníky revíru jako „houby po dešti“, jak se dočteme ve zprávě pro předsedu Ústřední rady odborů Antonína Zápotoc­ kého. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 89 z 12. října 1945 —tedy ještě před převzetím moci komunisty —proběhlo sedm kol celostátně organi­ zované národní soutěže, první velké mobilizační akce v rámci politické doho­ dy Národní fronty o obnově, které se zúčastnilo přes 50 tisíc závodů. Soutěže­

3.

VOAPraha, NHK, karton 117, i.č. 308d, Stanovisko vedoucího studijního a plánovacího od­ dělení Ústřední rady odborů Otakara Krause k údernickému hnutí (1949). 4 | VOAPraha, NHK,karton 96, i.č. 252/2, Zpráva o přípravách socialistického soutěžení na do­ lech ostravské oblasti [prosinec 1948]. 5 © TEICHOVA, Alice: The Czechoslovak Economy 1918-1980. London, New York 1988, s. 137n. 6 © VOAPraha, NHK,karton 96, i.č. 252/2. Zpráva o socialistickém soutěžení v ostravsko-karvin­ ském revíru z 30.3.1948.

42

ní v jednotlivých průmyslových odvětvích, například soutěž v kovoprůmyslu, vyhlášená 1. srpna 1947, výrobní komise zavedené od konce léta 1945 k zvy­ šování pracovního výkonu, počátky údernické práce, masové hnutí uhelných n žňových brigád a v lednu 1948 komunistickou stranou inscenovaná kam­ paň „30 milionů pracovních hodin pro republiku“," jsou zde uvedeny jako příklady pro vývoj, ve kterém se spojovalo nadšení pro vybudování socialis­ mu s nutností rozsáhlé hospodářské obnovy a s politicky nespecifikovaným poválečným elánem do jen obtížně rozlišitelné směsice. Ekonomické, poli­ ticko-organizační a sociální rámcové podmínky této rané poválečné ofenzívy v průmyslové výrobé jsou známé: rychlé a rozsáhlé zestátnění průmyslu (ří­ jen 1945), založení jednotných odborů (květen 1945), které pod komunistic­ kým vedením a podle sovětského vzoru převzaly roli pohonného motoru v or­ vanizaci a zvyšování průmyslové výkonnosti a motivačního managementu při prosazování pracovních iniciativ, dále absence přesvědčivých alternativ k so­ větskému státnímu socialismu, sociální austerity působící po válce v období obnovy i v jiných evropských zemích, a konečně zpočátku vysoká akceptance KSČ mezi dělnictvem.

2. Topos o politickém kapitálu všeobecného entuziasmu prvních poválečných let, který po roce 1948 komunistická moc rychle prohospodařila, přejímané příslušnou odbornou literaturou pořád ještě bez připomínek, se však při bliž­ ším pohledu ukazuje i přes zmíněnou mobilizaci let 1945-1947 právě pro oblast práce přepjatým. V uhelných dolech v Ostravě stáli od samého počát­ ku proti stachanovcům mnozí horníci, kteří požadovali co možná nejrychlej­ ší „pohřeb“ stachanovců.* Odborová anketa v jednom středočeském kovoděl­ ném závodě v létě 1947 zjistila, že 70% z 1200 zaměstnanců závodu systém stachanovštiny odmítalo.? Na pozadí státní mzdové politiky orientující se zpr­ vu silně na princip sociální mzdy nebyl odpor proti zavádění výkonnostních mezd překvapivý,jako například počátkem roku 1947 v mnohých slévárnách. Stávky proti příliš vysokým úkolovým sazbám, jako v lánských dolech v říj­ nu 1947, extrémně vysoká absence na pracovištích v celé zemi, kterou nelze vysvětlit jenom vyčerpaností dělníků z doby nacionálněsocialistického váleč­

7.

8| 9

VOAPraha, OS Kovo, karton la, 1947-1948, Nové pokyny k soutěžení v celém Svazu zaměst­ nanců kovoprůmyslu z 21.09.1947; PROVAZNÍK,Josef, - VLASÁK,František: Socialistické

soutěženív ČSR. Praha 1960, s. 21-44. Srov.k tomu v poznámce 6 citovanou zprávu. ÚRO,3.7.1947.

43

ného hospodářství, a nakonec vnitropodniková fronta formující se od podzi­ mu 1946 proti prvním pokusům o zavedení nových pracovních norem“ —to je jen několik málo indikátorů pro to, že konflikt mezi průmyslovým dělnic­ tvem a politickým a odborovým mocenským aparátem o zvyšování produkce, vyznačující první polovinu padesátých let, doutnal již dlouho před převzetím moci komunisty. **ž

Vedení KSČ si přece jen kladlo otázku, nakolik-je zavedení sovětských pra­ covních metod v československém průmyslu vhodné; jeho technologická úroveň a pracovně-organizační stupeň racionalizace byly zcela nesporně nad sovětským standardem let 1935-1936, doby konjunktury sovětského údernického a stachanovského hnutí.'' Argumenty pro nasazení těchto me­ tod dodávala nízká produktivita právě v prvních poválečných letech, odha­ dovaná na dvě třetiny předválečné úrovně (1937).'* Na tomto deficitu měla z velké části vinu mzdová politika poválečné republiky: aby se na pozadí nedostatku pracovních sil zabránilo rozmáhajícím se „černým mzdám“, ur­ čil výnos Ministerstva práce a sociální péče ze 7. srpna 1947, aby byla při překročení měsíční mzdy o 25% úkolová doba prověřena a pracovní normy přiměřeně zostřeny. Tím byl vlastně vytvořen „mzdový strop“, neboť dělní­ ci svůj výkon už napřed přizpůsobili 125% mzdě, tj. pracovali s přitaženou brzdou, aby zabránili zvyšování norem.* Cíl socialistických pracovních ini­ ciativ po roce 1945 odhalit výrobní rezervy mohl být tedy přesvědčivězdů­ vodněn; bylo jej dosaženo postupně v letech 1950-1952 i přes zčásti silný odpor na závodech ve třech celostátně organizovaných akcích prověřová­ ní norem. Konjunkturu zažilo stachanovské a údernické hnutí v letech 1948-1953; ne vždy lze mezi nimi rozlišovat, neboť prameny často používají obecného

10 VOAPraha, OS Kovo, karton la, 1947-1948, Sociální a mzdová politika [v Odborovém svazu Kovo]. —tamtéž: ÚVOS-Horníci, karton 3, 1947. Zpráva o příčinách stávky na dole Laušman v Lánech 3.10.1947. —Podle soudobých odhadů se denně nedostavila do práce čtvrtina prů­ myslových dělníků. Srov. KALINOVÁ,Lenka —BRABEC,Václav: K některým stránkám vývoje

struktury a postavení čs. dělnické třídy v letech 1945-1948. In: Odbory a naše revoluce: Sbor­ ník studií. Praha 1968, s. 61 a 85n. 11 BRABEC,Václav: Problematika organizace soutěžení při utváření modelů československé so­ cialistické ekonomiky 1948-1953. In: Sborník historický, 17 (1970), s. 97-120, zde s. 109. 12 13

44

KALINOVÁ,L. - BRABEC,V: K některým stránkám..., Tamtéž, s. 87.

s. 61.

pojmu „(socialistické) soutěžení“. Údernické hnutí uvízlo ještě před koncem první pětiletky, poté co bylo předávání údernických knížek pojímaných jako vyznamenání už v březnu 1951 zastaveno.'“ Po roce 1953 je v pramenech užíván už jen pojem „(socialistické) soutěžení“, aniž by bylo zřejmé, v jakém rozsahu spočívá na pracovních metodách sovětských stachanovců (k nimž pa­ třilipředevším Korabelnikova, Bykov,Čutkich a Privalov). Asi od roku 1953 si strana dělala zřejmě naděje, že by mobilizující účinky pro socialistické soutě­ žení mohly namísto „importovaných“ pracovních metod a technických postu­ pů nahradit metody československé provenience; ukazuje to kampaň kolem brusiče kovů Hamra.'* A vskutku již v květnu 1951 vystoupili čeští průmyslo­ ví dělníci přijedné diskusi s právě jmenovaným Bykovem s neskrývanou kn­ tikou „stachanovštiny“.'“ O deset let později si musel hrdina práce NDR Erich Seifert v československých závodech vyslechnout, že jeho pracovní metoda je obzvláště pro technický personál „bičem“.'? Ironií je, že to byli nejspíš sami členové sovětských odborových organizací, kteří dali podnět k takovým vý­ hradám. „Vyspeciálně přebíráte,“ citoval jeden člen Krajské odborové rady České Budějovice na jaře 1956 z rozhovoru se sovětskými odboráři, „co my dávno odhazujeme, nedovedete se postavit na vlastní nohy, využít vlastních zkušeností a předností.“!“ Už asi v polovině padesátých let, ve zvýšené míře pak od počátku šedesá­ tých let, vedly úvahy v podnikovém hospodaření k tomu, že některé závody neuvolnily pro socialistické soutěžení žádné finanční prostředky, a to se po­ tom také opravdu nekonalo.'? V polovině šedesátých let označoval řídící ma­ nagement i dělníci účinnost socialistických soutěží na plnění plánu a kvalitu výrobků za „velmi slabou“, jak ukázala odborová anketa v 26 závodech všech

14 BRABEC,Václav: Problematika organizace..., s. 119. 15 VOAPraha, ÚRO-VPM,karton 2, Zprávy brigád a zprávy o socialistickém soutěžení. Socialis­

tický závazek soudruha Františka Hamra (1955). 16 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 9, i.č. 126/2/8, Schůze z 10.5.1951, projevy so­ větských stachanovců na mimořádném zasedání předsednictva Ústřední rady odborů ze 7.5.1951. 17 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 54, i.č. 350 1/3, Zpráva o návštěvě soudruha Ericha Seiferta v ČSSR. 18 VOAPraha, KOR,karton 75, 1956, i.č. 138/3, Protokol plenárního zasedání Krajské odborové rady České Budějovice z 18.5.1956 (diskusní příspěvek Novák). 19. VOAPraha, KOR,karton 75, 1956, i.č.138/1, Zhodnocení všeodborových okresních funkcio­ nářských aktivů z 6.-20. 7.1956 ve všech okresech kraje České Budějovice (stanovisko Švec). - Tamtéž: Strojírenství, karton 63, neutříděný materiál, Protokol závodního výboru ROH Čes­ koslovenských závodů naftových motorů v Praze z 2.9.1963.

45

odvětví s více jak 50 000 zaměstnanci;?“ a roku 1968 doporučovali odborářští funkcionáři dokonce veřejně odložit socialistické soutěžení z ekonomických důvodů jednou provždy ad acta.*! Bezpochyby získalo údernické hnutí za první pětiletky charakter masového hnutí. Zatímco začátkem roku 1949 byl počet úderníků odhadován na 5%, koncem téhož roku už na 30% všech průmyslových dělníků.* Pro rok 1952 odborářská statistika vykazuje, že se téměř 48% průmyslového dělnictva zů­ častňovalo socialistického soutěžení,*?které bylo teprve od ledna 1953 orga­ nizováno přísně podle sovětského vzoru.*+Nejde zde o to rekonstruovat sku­ tečné dimenze socialistických pracovních iniciativ. Odborové zprávy, povětši­ nou neobvykle střízlivé, ale někdy i informace stranických funkcionářů, na­ značují přinejmenším tendence, které ukazují statistické údaje v pravém svět­ le. Závody hlášené počty soutěžících dělníků byly často fingované, například roku 1950 v průmyslu kraje Karlovy Vary,roku 1951 na mnohých dolech kla­ denského revíru a roku 1958 v četných severočeských textilkách.*“ Šetřením, provedeným jedním stranickým funkcionářem v roce 1949 v textilním prů­ myslu, se zjistilo,"žepracovní výkony 432 registrovaných úderníků odpovída­ ly jen v 58 případech směrnicím Ústřední rady odborů.?“ Často se poukazuje na „formalismus“ socialistického soutěžení, což je vlastně eufemistický opis skutečnosti, že pracovní iniciativy neměly k dispozici ani materiál ani suro­ viny, jako například —abychom jmenovali alespoň jeden ze stovek příkladů — socialistický závazek strojírenských závodů Vítězný únor v Hradci Králové při příležitosti úmrtí Klementa Gottwalda splnit roční plán předčasně, k 21. pro­ sinci 1953.27„Aby si udělaly dobré oko nahoře“, hlásí vedení závodů vysoké

20 VOA Praha, neinventarizováno, Seminář: Stav a organizace socialistického soutěžení, jeho vliv na hospodářský a technický vývoj závodů a na prohloubení mezilidských vztahů (1965). 21 Odborář, 1968, č. 9, s. 8 n., příspěvek Koudelka. 22 BRABEC,Václav: Problematika organizace..., s. 110. 23 VOAPraha, ÚRO-VMPkarton 1, Socialistické soutěžení, Výrobně masová práce. 24 BRABEC,Václav: Problematika organizace..., s. 115. —Rozhodující pro to bylo plenární zase­ dání Ústřednírady odborů z 22.-23.1.1953. 25 VOAPraha, KOR,karton 13, 1950, Protokol schůze politického sekretariátu Krajské odborové rady Karlovy Vary z 5.7.1950. —Tamtéž: ÚRO-Org., karton 105, Přehled činnosti instrukto­ ra Čobana z 10.10.-27.10.1951. —Tamtéž: ÚRO-Org., karton 168, i.č. 624, Delegační zpráva (Vlasák). 26 NAPraha, fond 014/11, sv. 6, č. 16, Údernické hnutí / textilní průmysl (1949). 27 VOAPraha, ÚRO-VMPkarton 2, Zprávy brigád a zprávy 0 socialistickém soutěžení, těžký prů­ mysl (1953).

46

počtysoutěžících, „ale na pracovišti to tak není“, podotkl roku 1956 předseda závodního výboru v Táboře. **

í

K zhodnocení bilance socialistického soutěžení patří i otázka, co se vlastně pod pojmem socialistická pracovní iniciativa rozumělo. V mnohých případech - přesněji nelze ovšem ani toto zjistit —byl příspěvek socialistických pracov­ ních iniciativ ke zvýšení produktivity, zlepšení kvality výrobků nebo k plnění plánu nulový, iniciativy spíše napomáhaly vytvoření normálních pracovních poměrů. Skupina úderníků strojírenské továrny v Mariánských Radčicích si roku 1949 dala za cíl zakročit proti špatné pracovní morálce a udržovat ná­ řadí a pracoviště v pořádku.“? V kraji Hradec Králové se o rok později konala socialistická soutěž, jejímž cílem bylo „splnění povinností“ pracovního dne.*“ Našim úkolem není vysvětlit, jakou roli v tomto pojetí socialistických soutě­ ží hrál otevřený nebo latentní bojkot, který se dá všude v závodech dokázat - k tomuse vrátíme později. Hlavním motivem pro účast na údernické práci padesátých let byl lepší vý­ dělek a další materiální zvýhodnění; tyto pohnutky platily pro 70-80% děl­ níků, jak zjistila Národohospodářská komise Ústřední rady odborů v anketě z roku 1949.*! V roce 1950 se průměrná měsíční mzda úderníka pohybovala kolem 15-20% nad průměrem jiných dělníků, v počátcích (1948) však bylo například v hornictví možné dosáhnout až o 70% vyšší týdenní mzdy.**Pře­ kročení výše zmíněného „mzdového stropu“ se přitom ukázalo obtížné, neboť mnozí technici, mistři a kalkulanti ještě roku 1951 při překračování starých, tzv. měkkých pracovních norem důsledně v průběhu soutěže snižovali přísluš­ né mzdové sazby úkolové práce —často s tím výsledkem, že úderníci přes svůj zvýšený výkon vyšších mezd nedosáhli.?? Krajské odborové rady musely pro­

28 VOAPraha, KOR,karton 75, 1956, i.č. 138/1, Zhodnocení všeodborových okresních funkcio­ nářských aktivů z 6.-20. 7.1956 ve všech okresech kraje České Budějovice (komunální pod­ niky). 29 VOAPraha, NHK,karton 117, i.č. 308d, Zvláštní zpráva o údernickém hnutí (1949). 30 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 105, i.č. 382, Zpráva o zajištění splnění úkolů kraje Hradec Králové v březnu [1950]. 31. BRABEC,Václav: Problematika organizace..., s. 110, 119. 32 NA Praha, fond 02/4, sv. 27, č. 143, 4, Zpráva sekretariátu ÚV KSČ o vývoji socialistického soutěžení (19.12.1950). —VOAPraha, NHK, karton 96, i.č. 252/2, Zpráva o přípravách soci­ alistické soutěže na dolech ostravské oblasti [prosinec 1948]. 33. VOAPraha, KOR, karton 12, 1950, i.č. 56, IV Všeodborová okresní konference v Pelhřimově 19.11.1951 (diskusní příspěvek Dvořák). —Srov. k tomu také stanovisko odborového funkcio­ náře Krska na schůzi předsednictva Krajské odborové rady Karlovy Varyz 27.4.1950. Tamtéž: KOR, karton 13, 1950, i.č. 57.

47

to rozptýlit jejich podezření, že revize pracovních norem znamenají „útok na mzdu“.* Výbušninu v sobě skrývalo také hmotné privilegování úderníků dodatečný­ mi potravinovými lístky (přídělovýsystém v zásobování potravinami byl zru­ šen teprve měnovou reformou z 30. května 1953), zvláštním přidělováním potravin a spotřebním zbožím v prodejnách, které byly zřízeny speciálně pro tento účel; jenom v Plzni bylo v březnu 1950 otevřeno osm takových prode­ jen.**Když k 1. listopadu počet údernických knížek stoupl na 344 000, v ne­ poslední řadě i na základě změkčení kritérií pro vystavení průkazu, musel se­ kretariát ÚV KSČ po několika týdnech doznat, že poptávka po dodatečných potravinových lístcích a koupěchtivost úderníků už nemohla být uspokoje­ na a že to navíc ohrožovalo normální zásobování obyvatelstva.*“ Především v hornictví vyžadovaly závodní rady dodatečné potravinové listky ještě před vydáním údernických knížek a přidělovalyje dělníkům, kteří úderníky neby­ li, jako začátkem roku 1950 na dole Lužná v Kladně.*"V každém případě se už koncem roku 1950 rýsovalo, že hmotné zvýhodňování úderníků způsobuje více problémů, než jich řeší: na jedné straně bylo předmětem ostré kritiky děl­ níků, kteří se na údernictví nepodíleli,**na druhé straně vzbuzovalo u úder­ níků očekávání, která se pro mnohé z nich nesplnila a vnášela tak do podniků nespokojenost a neklid.*? Z hlediska sekretariátu ÚVKSČ koncem roku 1950 pozbyly údernické kníž­ ky svým masovým a z velké části nekontrolovaným rozšířením svůj původ­ ní politický význam: „čestné uznání“ degenerovalo a stalo se „prostředkem k výhodnému nákupu“ textilu, nábytku, motorek, čokolády,pomerančů atd.“ Rozšíření hmotného zvýhodnění úderníků podporovalo podle mínění sekre­ tariátu „rovnostářství“, a zbavovalo tím údernické hnutí jeho mobilizační síly. Na druhé straně měl však tento orgán zato, že oživení hnutí je jenom otázkou

34

VOAPraha, KOR, karton 14, 1950, i.č. 59, Protokol porady předsednictva Krajské odborové rady v Olomouci z 23.2.1950. 35 Archiv Škoda Plzeň, ROH 1, PŘ 375. 36 NA Praha, fond 02/4, sv. 27, č. 163, 4, Zpráva sekretariátu ÚV KSČ o vývoji socialistického

37

soutěžení (19.12.1950). VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 6, i.č. 98/1, Protokol schůze předsednictva Ústřední rady odborů z 23.2.1950 (diskusní příspěvekŠmídmajer).

38 Archiv Škoda Plzeň, ROH 13, 669, Aktiv závodní rady (1950). 39 NA Praha, fond 02/4, sv. 27, č. 163, 4, Zpráva sekretariátu ÚV KSČ o vývoji socialistického

soutěžení (19.12.1950). 40 Tamtéž.

48

účinné organizace.“! Stranický orgán si ani neuvědomoval, jak hluboce roz­ polcené bylo průmyslové dělnictvo ve svém postoji vůči socialistickým pra­ covním iniciativám z důvodů, které neměly s hmotnou stimulací těchto inici­ útiv nic společného, a proto také zůstaly tyto důvody reorganizací údernické­ ho systému nedotčeny. Již před rokem 1948 vystoupili dělníci důrazně s námitkami proti spojování práce a politiky, které kolidovalo s jejich tradičním chápáním práce (viz níže). V prvních poválečných letech se tyto námitky jeví o to přesvědčivějšími,že byla ještě v živé paměti zkušenost z propagandistické bubnové palby nacionálně­ socialistického válečného hospodářství. V březnu 1946 vypuklo v plzeňské Škodovce vícero stávek proti tomu, že se dělníci organizovaní v KSČ zavázali k přesčasové práci, která měla být věnována VIII. sjezdu KSČ.“2Trvalá politická mobilizace, která by se odrazila v upevnění pracovních výkonů na vysoké úrov­ ni,jak to stranické a odborové vedení pro socialistické soutěžení v ideálním pří­ padě předpokládaly, zůstala však i ve své konjunktuře jenom málo realistickou perspektivou: nedaří se, referovali odborářští funkcionáři v padesátých letech, politiku dělníkům natolik přiblížit, že by se mohla stát motorem zvýšení výro­ by.“?A nakonec v prvním pololetí roku 1968 —jako výsledek dlouhá léta potla­

čovaného odporu proti intervencím státního a politického mocenského aparátu do podnikové sféry —nalezl široký souhlas požadavek dělníků, že se komunis­ tická strana v budoucnosti vystříhá každého přímého zasahování do výrobního procesu.“ Ani tam, kde dělníci socialistické soutěžení veskrze politicky chápa­ li a také tak prováděli, to bylo často spojeno s vývojem, který představám stra­ ny rovněž neodpovídal a který ÚV KSČ pranýřoval jako „sektářský“: třebas bri­ gády socialistické práce, vzniklé roku '1959, často od svých členů vyžadovaly „asketické“ prožívání volného času (zřícise alkoholu, karetních her, tanečních zábav), s čímž Ústřední výbor zásadně nesouhlasil, neboť tušil, že odpor pro­ ti socialistickým iniciativám tím bude spíše podněcován.* Je jen stěží možné

41

Tamtéž. 42 NAPraha, fond MPSPAII, dech (bez data).

A IIl/dův. 1946-1950, Opis zprávy o stávce ve Škodových závo­

43. VOAPraha, KOR, karton 13, 1950, Zpráva o situaci v Krajské odborové radě Karlovy Vary, nedatovaná příloha k činnosti okresních odborových rad a k spolupráci s okresními výbory KSČ. 44 HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus der Industriearbeiterschaft in der Tschechoslo­

wakei vom Ende des Zweiten Weltkrieges bis zur Reformbewegung der sechziger Jahre. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 323-362. 45 NA Praha, fond 02/4, sv. 178, č. 283, 3, Některé problémy hnutí brigád socialistické práce (23.11.1959).

49

+„» M

Členky brigády socialistické práce továrny Tosta v Chebu z roku 1959 (soukromý archiv)

přesněji identifikovat politické zdroje, ze kterých tyto iniciativy mohly čerpat. Členství v KSČ jistě nebylo rozlišujícím znakem. Tak se koncem roku 1949,ve 43 závodech přesného strojírenství s téměř 70 tisíci zaměstnanci zúčastnila so­ cialistického soutěžení jen polovina dělníků organizovaných v komunistických závodních organizacích.“

Závodní rady coby nejnižší orgány jednotných odborů vycházely původ­ ně z toho, že účast na socialistickém soutěžení je dobrovolná; ukazuje to usnesení závodní rady podniku Svit v Gottwaldově ještě z 12. února 1953.“ Také některé plánovací komise a zástupci národních podniků viděli roku 1949 jednu z výhod údernického hnutí v jeho „spontánním“ charakteru.

46 NAPraha, fond 014/11, sv. 6, č. 5, 1950/2, Socialistické soutěžení v přesném strojírenství. 47 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 145, i.č. 484, Příloha k protokolu plenární schůze závodní rady z 12.2.1953. 48 VOAPraha, NHK,karton 117, i.č. 308d, Stanovisko vedoucího studijního a plánovacího oddě­ lení Ústřední rady odborů Otakara Krause a vedení národního podniku Československý cuk­ rovarnický průmysl (1949). “

50

Ve témže roce však upozornila Národohospodářská komise Ústřední rady odborů na to, že soutěže jsou organizovány „shora“ a že to je důvod pro nezájem, ba dokonce odpor dělníků.“? V létě 1949 se komise obrátila pro­ ti tomu, že v návrhu nového trestního zákoníku bylo socialistické soutěžení postaveno pod ochranu trestního práva; politicky to nedělá dobrý dojem za­ cházet takovým způsobem s pracovní iniciativou, která se zakládá na „dob­ rovolnosti“, komentovala komise své námitky.*“Už roku 1948 vystoupil ge­ nerální tajemník KSČ Rudolf Slánský v roli obhájce údernického hnutí, kte­ ré vycházelo od dělníků samých, a kritizoval, že socialistické soutěže jsou prováděny „příliš vrchnostenským způsobem“.“*!Stopy této. debaty se však brzy jak ve straně, tak i v odborech vytratily, přestože se mnozí odborářští funkcionáři pokusili, byť s malým úspěchem, prosadit účast dělníků při plá­ nování pracovních iniciativ proti řídícím složkám socialistického soutěžení v byrokratickém aparátu. Průmyslový management přešel brzy k tomu přikazovat dělníkům bez ja­ kýchkoli diskusí závazky, například v chemické továrně v Kaznějově.**Dělníci u vysokých pecí železáren ve Vítkovicích byli zvyklí dostávat od vedení závo­ du „příkaz“ socialisticky soutěžit;**v elektrárně v Ervěnicích byly soutěže na­ řízeny „shora“, aniž by o tom s osazenstvem někdo diskutoval.** Také v seve­ ročeském kraji Liberec bylo v roce 1951 běžné, že socialistické závazky byly „diktovány“.5“Úplné oddělení socialistických pracovních iniciativ od motiva­ ce a participace dělníků začalo, když dělníci nebyli ani informováni 0 tom, že za ně podnikové vedení sjednalo formální dohody o jejich účasti v socialistic­ kých soutěžích.*“Na konferenci odborového závodního výboru Závodů Jana

49. VOAPraha, NHK,karton 113, i.č. 300/1, Průběh soutěžení během dvouletého plánu a v prv­ ním čtvrtletí pětiletého plánu (1949). 50 Tamtéž, Sdělení Ústřední rady odborů Ústřední sociálně politickékomisi z 14.7.1949. 51. VOAPraha, ÚVOS-Horníci,karton 5, 1948, Informační materiál pro instruktory vybraných zá­ vodů pro přechod k vyšším formám socialistického soutěžení (1948). 52 VOAPraha, NHK,karton 96, i.č. 252/2, Zápisky o socialistickém soutěžení v závodě Kaznějov

(1948). 53

VOAPraha, ÚRO-VPM,karton 2, Zprávy brigád a zprávyo socialistickém soutěžení. Železár­ ny Vítkovice (1953). 54 Tamtéž, Elektrárna Ervěnice (1953). 55 VOAPraha, KOR,karton 18, i.č. 65, Referát pro plenární schůzi Krajské odborové radyv Li­ berci z 16.1.1951. 56 Tamtéž.

51

Švermy v Brně v květnu 1953 se ukázalo, že polovina dělníků registrovaných jako úderníci vůbec nevěděla, že se socialistických soutěží zúčastňuje.* Chování průmyslového managementu lzev první řaděvysvětlittím, že vět­ šina podnikových vedení považovala socialistické soutěžení v nejlepším přípa­ dě za „nutné zlo“,**kterého je třeba se zbavit co možná nejsnáze. Soutěže se konaly často jen proto, že se podniky chtěly vyhnout disciplinárním trestům.*? Dokonce i zvláštní referáty pro socialistické soutěžení byly v závodech zřizo­ vány mnohdy jen proto, aby se vyhovělo příslušnému výnosu ministerstva prů­ myslu.“?Pro svůj indiferentní postoj měl průmyslový management řadu pád­ ných ekonomických a organizačních důvodů: například časté změny výrobní­ ho programu soutěžení mezi závody dalekosáhle vylučovaly.! Spotřeba ma­ teriálu při socialistických soutěžích zřetelně překračovala normál.“* Soutěže značně zatěžovaly fondy pracovní doby, neboť pracovní výkony údernických směn byly nezřídka připravovány už den předem v přesčase.“*Vysoká poru­ chovost strojů a technických zařízení (zvláště v hutnictví), způsobená diktá­ tem splnění plánu, který neponechával dostatek času pro důkladné opravy, činila z dodatečné zátěže výrobního aparátu opravdový hazard.“* A konečně socialistické pracovní iniciativy vyžadovaly dodatečný materiál, jehož přísun v podmínkách všeobecného nedostatku materiálu a surovin, na němž v mno­ hých závodech plnění plánu často troskotalo, byl spojen se značným organi­ začním úsilím,“*které se nakonec mohlo ukázat marným: tak muselo vedení závodu ČKD Sokolovo, socialistickým soutěžím veskrze příznivě nakloněné, udělat v letech 1950 a 1951 zkušenost, že příslušné ministerstvo nechtělo pro

57 Informační bulletin, č. 9 z 29.5.1953. Tento informační věstník byl od roku 1952 vydáván Ústřední radou odborů. 58 VOAPraha, ÚRO-VMBkarton 2, Zprávy brigád a zprávy o socialistickém soutěžení, těžký prů­ mysl (1953). 59 Tamtéž. 60 Viz odborová zpráva z prosince 1949 pro kraj Ústí nad Labem. VOAPraha, KOR, 1950, i.č.

352/048. 61

VOAPraha, ÚRO-Org., karton 105, i.č. 382, Přehled činnosti instruktora Svobody z 24.10.— 29.11.1951. - Tamtéž, KOR, 1956, karton 83, i.č. 146, 3, Kontrolní zpráva pro plenární zase­ dání KORdne 3.7.1956 (Praha). 62 VOAPraha, OS Kovo, karton 1950, fascikl 7 (strojírenství), Protokol schůze předsednictva Odborového Svazu Kovo z 28.12.1949.

63 64 65

52

VOAPraha, KOR, 1950,i.č. 352/048. Srov. k tomu v pozn. 53 citovanou zprávu o železárnách Vítkovice. VOAPraha, ÚRO-VMBR karton 2, Zprávy brigád a zprávy o socialistických brigádách, Spojené ocelárny Kladno (Stanovisko závodního ředitele).

závazky, které závod na sebe již vzal, uvolnit ze svých fondů žádné finanční prostředky.Vedení i dělníci ztratili potom víru v „reální“ charakter socialistic­ kého soutěžení, jak o tom referoval funkcionář Odborového svazuKovo.“.. Vedení závodů měla takto pro svůj způsob zacházení se socialistickým sou­ těžením dobré důvody. Angažovaným dělníkům to nicméně bralo motivaci. Stavbaři v jižních Čechách byli sice ochotni podat u vedení závodu, své zá­ vazky k socialistické soutěži, přitom však prohlásili: „víme předem, že je to všechno pro kočku“.“7Mnohým závodním radám, které samy nechtěly pra­ covní iniciativy vyvíjet, přišel proto postoj průmyslového managementu k so­ cialistickým soutěžím právě vhod, neboť jim poskytoval alibi pro vlastní ne­ Činnost. A skutečně existovalo především v průběhu první pětiletky značné množství variant v přístupu závodních rad k socialistickým pracovním inici­ ativám, které vcelku odpovídaly širokému spektru rozličných názorů dělnic­ tva. Zatímco se mnohé závodní odborové orgány, jak jsme se již zmínili, za­ sazovaly o „demokratizaci“ soutěžení ve prospěch dělníků, zvolily jiné kurz bojkotu“ a jiné zase organizací práce zbavily všechny úvahy o dobrovolnos­ ti údernictví smyslu. Národohospodářská komise Ústřední rady odborů, kte­ rá zpočátku horlivě vystupovala proti nařízeným pracovním iniciativám (viz výše), referovala nadšeně už roku 1948 o jednom kovodělném podniku v Br­ ně, v němž byly z podnětu závodní rady normální směny přeměněny na smě­ ny údernické tím, že na začátek čtyř běžících pásů byli postaveni úderníci, kteří tak udávali pracovní tempo."“ Nasazen byl dokonce i mimopodnikový nátlak proti tomu, aby dobrovolnost —nikdy formálně neodvolaná —byla pod­ rývána. Například roku 1951 vybídla závodní rada oceláren v Kladně ředitele základních škol ve městě a okolí, aby přiměli žáky ptát se otců, proč se ještě při socialistickém soutěžení nestali „nejlepším pracovníkem“."!

66 VOAPraha, OS Kovo, karton 4 A, 1951, Stav socialistického soutěžení a novátorského hnutí v závodě ČKD Sokolovo. 67 VOAPraha, KOR,karton 75, 1956, i.č. 138/3, Protokol plenárního zasedání Krajské odborové rady České Budějovice z 18.5.1956 (diskusní příspěvek Hájek). 68 VOAPraha, KOR, 1956, karton 81, i.č. 144, Zpráva pro předsednictvo krajské odborové rady [Olomouc] ze dne 7.9.1956. 69. VOAPraha, KOR 1950, karton 9, i.č. 53, Hodnocení plenárního zasedání krajské odborové rady [České Budějovice] z 12.11.1950. 70 VOAPraha, NHK,karton 113, i.č. 300/1, Průběh soutěžení během dvouletého plánu a v prv­ ním čtvrtletí pětiletého plánu (1949). 71. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 105, i.č. 382, Zpráva instruktora Krajské odborové rady Praha za leden 1951.

53

Závodní rady, které kritizovaly socialistické soutěžení, zdůvodňovaly to čas­ to tím, že mimořádné pracovní tempo a kvalita se neslučují —výhrada ze svě­ ta tradičního řemesla a jeho chápání „řádné práce“, která ještě v padesátých letech stále existovala, mimo jiné v řemeslnických dílnách českých rukavičká­ řů.7?V únoru 1950 vytýkala závodní rada Škodových závodů úderníkům, že jejich „práce jest z poloviny vadná“: lepší dělníci jsou ti, kteří plní nižší nor­ my, zato však odvádějí bezvadnou práci."*Ještě v šedesátých letech vysvětlují okresní odborářští funkcionáři v Ostrově nedostatečnou kvalitu práce v míst­ ním hornictví vysokými normami a z nich vyplývajícím vysokým pracovním tempem. Odborářští funkcionáři a dělníci se v tomto bodě shodovali; uka­ zuje to i výše zmíněná anketa k stachanovskému hnutí, které dělníci odmítali jako neslučitelné se solidní prací.?* Zostřování pracovního tempa nebylo samo o sobě bez problémů. Poněvadž podíl ruční práce činil v československém průmyslu ještě v roce 1961 47%, v hornictví 55% a ve strojírenství 65%,"“ znamenalo zvýšení pracovní inten­ zity často přírůstek těžké tělesné práce. Lze to konstatovat —abychom vybra­ li alespoň několik příkladů —pro uhelné doly v Ostravě (1948), pro jihočes­ ký průmysl (1956) a pro sklářský průmysl v severočeském Tanvaldu a jeho okolí (1958).77 Nakolik byla tato problematika zdrojem konfliktů, lze v jed­ notlivých případech jen stěží odhadnout, mohla však, jako např. roku 1956 v jedné cihelně na Nitransku —vést až k zastavení práce."* Průmyslový ma­ nagement varoval již na prahu první pětiletky před tím, že socialistické pra­ covní iniciativy vedou k fyzickému přetěžování dělníků, což mělo v hornictví o rok později opravdu povážlivé sociální následky rozlišováním mezi tělesně

72

73 74. 75 76

77

78

54

VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 9, i.č. 126/2/8, Schůze z 10.5.1951, projevy so­ větských stachanovců na mimořádném zasedání předsednictva Ústřední rady odborů ze 7.5.1951. HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 347. VOAPraha, ÚVOS, Hormíci, karton 134, 1964, fascikl Delegační zprávy (3). ÚRO, 3.7.1947. KALINOVÁ,Lenka: Vývoj struktury a postavení čs. průmyslových dělníků a hospodářsko­ -technických pracovníků v 50. letech. In: Revue dějin socialismu, zvláštní číslo (1968), s. 1025-1062, zde s. 1044. VOAPraha, NHK, karton 96, 1948, i.č. 252/2, Zpráva o přípravách socialistického soutěže­ ní na dolech ostravské oblasti [prosinec 1948]. —Tamtéž, KOR, karton 75, 1956, i.č. 138/3, Protokol plenárního zasedání Krajské odborové rady České Budějovicez 18.5.1956 (diskusní příspěvek Novák). —Tamtéž, ÚRO-Org., karton 168, i.č. 624, Delegační zpráva (Vlasák). NAPraha, fond 014/12, sv. 23, č. 811, Zpráva o zastavení práce v kraji Nitra.

silnými a slabšími dělníky v organizaci práce:"? růst produktivity, očekávaný od socialistickýchsoutěží, jak argumentovalo vedení národního podniku Čes­ koslovenské chemické závody, nesmí být dosahován nadměrným vypětím sil dělnictva, nýbrž racionalizací jejich práce a zlepšenou spoluprací.““ Tato načrtnutá problematická konstelace nebyla pro pracovní iniciativy podstatná od samého počátku, nýbrž byla výsledkem přesunutí těžiště socia­ listických soutěží v průběhu první pětiletky. Před rokem 1948 mohly závody přes začínající centrální plánování (dvouletý plán 1946-1948) rozhodovat samostatně o cílech soutěží i v právě zestátněných odvětvích; směrodatným hlediskem se při tom stávalo zlepšení kvality výrobků. „Výlučným“ účelem soutěží hutí a sléváren v létě 1947 bylo dosáhnout znovu kvalitativní úrov­ ně výrobků z roku 1937.*! Pro takové stanovení priorit existovala volnost i po převzetí moci komunisty, jak mimo jiné ukazuje příklad soutěže několika dí­ len Škodových závodů na jaře 1949, která měla sloužit jenom kvalitě práce a hledisko „pracovní tempo“ se zřetelem na druh práce v těchto dílnách vý­ slovně zavrhla. Že údernická práce našla po roce 1948 odezvu i mezi kvali­ fikovanými dělníky,“*lze vysvětlit touto i nadále působící tradicí kvality. Vcel­ ku se však vtírá dojem, že praxe první pětiletky ponechávala pro takové cíle pořád méně prostoru, i když odbory při kontrolách údernických směn v zá­ vodech zakročovaly proti tomu, aby zvyšování pracovního tempa šlo na úkor kvality práce.*“ Rozhodující nejprve bylo, že socialistické soutěžení bylo od roku 1948 funkčně spjato s plněním plánu.* Zároveň to bylo však i politické opatření: cíle mobilizovat masy dělníků přes předvoj stachanovců a úderníků - lze to též vyčíst z ostré kritiky KSČ všech „sektářských“ tendencí socialistic­ kých pracovních iniciativ —se dalo dosáhnout jenom integrací těchto iniciativ

79 VOAPraha, NHK,karton 117, i.č. 308d, Zpráva o údernickém hnutí v hornictví (1949). 80 Tamtéž, Zvláštní zprávy o údernickém hnutí (1949), stanovisko národního podniku Českoslo­ venské chemické závody. 81 VOAPraha, OS Kovo, karton a, 1947-1948. Koncept soutěže pro hutnické závody a slévár­ ny.

82 VOAPraha, OS Kovo, karton 2, fascikl 7, Strojírenství, Protokol schůze důvěrníků ve Škodo­ vých závodech v Plzni ze dne 30.5.1949. 83 NAPraha, fond 014/11, sv. 6, č. 47, 1950/6, Přijímání úderníků do KSČ. 84 VOAPraha, KOR,karton 17, 1949, i.č. 64, Národohospodářská zpráva za říjen 1949 (pro kraj Ústí nad Labem). 85 VOAPraha, NHK, karton 95, 1948, i.č. 252b, Revoluční odborové hnutí v socialistickém sou­ těžení o nejlepší výsledky při překračování výkonnostních norem (Návrhy Národohospodář­ ské komise Ústřední rady odborů k organizaci socialistického soutěžení).

55

do plnění plánu, to znamená do ekonomicko-politického systémového impe­ rativu. Ačkoliv tohoto cíle nebylo dosaženo v měřítku, které stranické a od­ borové vedení považovalo za nutné,? určovalo od této chvíle centrální pláno­ vání obsah a zaměření pracovních iniciativ. Tak reagovala Ústřední rada od­ borů na masivní zvýšení cílů plánu v průběhu první pětiletky vypracováním soutěžního statutu pro těžké strojírenství, který byl přednostně zaměřen na vyšší pracovní tempo, resp. na zkrácení výrobní doby motorů, turbogenerá­ torů a celých strojových parků pro továrny.“"Razantní rozšíření plánování ve fyzickýchjednotkách, které v letech 1951-1952 zachycovalo už 80% veške­ ré průmyslové výroby,?9mělo za následek orientaci socialistických soutěží na hrubou výrobu. Charakteristickým příklademje už výše zmíněné usnesení zá­ vodní rady podniku Svit v Gottwaldově z 12. února 1953, které stanovilo pro vnitropodnikové socialistické soutěžení třináct cílů v pořadí podle důležitosti: druhým nejdůležitějším bodem bylo splnění plánu v hrubé výrobě, teprve na devátém místě byla jmenována státním plánem stanovená záruka kvality vý­

robků.“ Jako sociálně nejdalekosáhlejší vysvětlení se pro malou akceptanci socialistic­ kých pracovních iniciativ ve velkých částech průmyslového dělnictva nabízí jeho rovnostářské smýšlení a pro dělnictvo charakteristické hodnotové sociál­ ní morální vzorce, které spočívalyv kolektivním nároku na rovnost; to vychá­ zí najevo především z tisíců stížností dělníků na nerovné zacházení adresova­ ných odborům.“ Že takové smýšlení blokovalo diferenciaci výkonnosti, musel zakusit nejen režim padesátých let, ale i reformní hnutí let šedesátých, jehož první opatření proti nivelizaci mezd, která byla v Československu zvlášť vý­ razná, bylo chápáno jako útok proti dělnictvu.?! Strana používala socialistic­ kých pracovních iniciativ vědoměk rozbití těchto kolektivních struktur. Se vší žádoucí otevřeností to formuloval člen komunistické závodní organizace ve

86 87 88 89 90 91

56

VOAPraha, Strojírenství, karton 4a, 1951, fascikl 8, Zásady socialistického soutěžení v těž­ kém strojírenství. Tamtéž. BRABEC,Václav: Problematika organizace..., s. 99. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 145, i.č. 484, Příloha k protokolu plenární schůze závodní rady z 12.2.1953. HEUMOS, Peter: Aspekte..., s. 350. VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 84, i.č. 440/1I/1, Zpráva o členských schůzích závodních odborových výborů na základě usnesení předsednictva Ústřední rady odborů z 15.6.1966 (III).

, Škodových závodech ve zprávě pro Městský výbor KSČ v Plzni v dubnu 1958: ve vývoji socialistického soutěžení došlo v podniku ke „zlepšení“ do té míry, psal tento funkcionář, že „sociální pohled“, „kamarádství“ a „solidarita“ po­ stupně vymizí.? Za takových předpokladů bylo možné v akcích odporu pro­ ti pracovním iniciativám vycítit i politický protest. Příkladem může být i po­ stup předsedy závodní rady jedné jihočeské továrny na výrobu masových kon­ zerv, který na podzim roku 1950 odmítl zaznamenávat výsledky socialistic­ kého soutěžení pro výpočet mezd a v protokolu podepsaném závodní radou

n závodní organizací KSČ označil soutěže jako „rozeštvávání osazenstva“ V Gottwaldově byla fronta protivníků socialistických pracovních iniciativ ješ­ tě roku 1953 tak silná, že nemohly být veřejně prováděny.?* V hornictví, na- © příklad v západočeském Zbůchu se stávalo, že horníci socialistické závazky sice nahlásili, ale nepodepisovali je, aby jejich angažmá nebylo písemně po­ tvrzeno.?* I ve velkých závodech se museli dokonce věhlasní reprezentanti údernického hnutí podřídit tlaku kolektivního rovnostářství. Sovětský stacha­ novec Bykov,který na jaře 1951 vyhledal v Závodech Jiřího Dimitrova v Praze pracoviště úderníka zahrnutého všemožnými vyznamenáními musel k svému údivu zjistit, Že se toto pracoviště —na rozdíl od poměrů v Sovětském svazu — neodlišovalo svým propagandistickým vybavením nebo vzorovým pořádkem ani v nejmenším od jiných pracovišťa bez pokynů vedení závodu nebylo k na­ lezení.? Ten, kdo prolomil konformitu s rovnostářstvím a projevil „odchylný: postoj“, musel počítat se sankcemi: denunciace a veřejné ostouzení úderníků nebyly zřejmě žádnou zvláštností.?" K postojům vůči socialistickým pracovním iniciativám nepatřil jenom boj­ kot, nýbrž i k velké nevoli stranických a odborářských funkcionářů časté po­ kusy „změnit funkci“ socialistických soutěží a cíl výkonnostní diferenciace na­

92 Archiv Škoda Plzeň, PV KSČ 2/238, Zprávao socialistickém soutěžení v Leninových závodech v Plzni z 1.4.1958 pro městský výbor KSČ. 93 VOAPraha, KOR,karton 9, 1950, i.č. 53, Hodnocení plenární schůze krajské odborové rady [České Budějovice) z 19.11.1950 ve Strakonicích. 94. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 145, i.č. 484, Příloha k protokolu plenární schůze závodní rady z 12.2.1953. 95 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 140, 1953, Delegační zpráva z 27.4.1953 (Slížek). 96 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 9, i.č. 126/2/8, Schůze z 10.5.1951, Projevy so­ větských stachanovců na mimořádném zasedání předsednictva Ústřední rady odborů ze 7.5.1951. 97 Např. r. 1950 na jedné okresní konferenci odborových svazů v Hořicích. VOAPraha, ÚRO­ -Org., karton 112, i.č. 389, Hodnocení okresních konferencí odborových svazů.

57

hradit zásadou kolektivní rovnosti. Do roku 1953 byl „nejlepší pracovník“ od­ bočky Škodových závodů na Smíchově určován tak, že každý dělník dostával toto vyznamenání a s ním spojenou prémii v pravidelných turnusech.**Téhož roku prohlásili dělníci ve vodárně Tvržice, že jsou všichni „nejlepší pracovní­ ci“ a budou se při odměnách střídat.?? Hutníci v moravských Kunčicích vyža- © dovali, že při volbě „nejlepšího pracovníka“ musí každý přijít na řadu.'% V pl­ zeňské Škodovce byla prémie ve výši 5000 Kčsstanovená pro „nejlepšího pra­ covníka“ jedné montážní haly rozdělena mezi 20—30dělníků, kteří se „všichni zasloužili o splnění úkolu“.'“! Trvání na kolektivní rovnosti lze vysvětlit obavami dělníků, že by se socialis­ tické iniciativy mohly stát prostředkem k nastolení nových mocenských struk­ tur v řadách dělnictva. Od odstranění kapitalistického systému očekávali dělní­ ci nejprve právě odbourání mocenskýchstruktuřv průmyslu, kontroly a porou­ čení. Nejzřetelnějším ukazatelem pro to je komunistickou stranou téměř celé jedno desetiletí mlčky trpěná sociální marginalizace mistrů zdiskreditovaných po roce 1948 jako „popoháněči“, jimž bylo vytýkáno i jejich chování v době na­ cionálněsocialistického válečného hospodářství.'“ž Pokus odborů vtáhnout or­ ganizačně dělníky do boje proti trvalému problému špatné pracovní morálky ztroskotal především proto, že dělníci nebyli ochotni hrát vůči dělníkům „poli­ cajta“.!9 V této souvislosti je třeba vidět, že mnozí dělníci, jak vyčteme ze zpráv některých průmyslových svazů, označovali úderníky za „četníky“.'"“ Vcelku tedy spíš skrovná bilance úspěchů socialistických pracovních inicia­ tiv, jejichž vývoj po roce 1953 lze popsat jenom jako příběh pomalého rozpa­ du,'“ souvisela i s tím, —a to byl strukturní problém výstavby státního socialis­

98

99 100 101

102 103

104 105

58

VOAPraha, ÚRO-VMO,karton 2, Zprávy brigád a zprávyo socialistickém soutěžení. Závod Škoda Praha-Smíchov (1953). VOAPraha, tamtéž, Odborový svaz Energie (1953). VOAPraha, tamtéž, Zpráva politické brigády o Nové Hutě v Kunčicích, socialistická soutěž (1953). Archiv Škoda Plzeň, PV KSČ 2/238, Zpráva o socialistické soutěži v Leninových závodech v Plzni z 1.4.1958 pro městský výbor KSČ. SOAPraha, Závodní archiv SONP Kladno, karton 396, 1954-1966, Analýza postavení mistrů (19.8.1966). VOAPraha, KOR,karton 81, 1956, i.č. 146, Zpráva oddělení pro bytové a sociální otázky Kraj­ ské odborové rady Praha z 4.9.1956 o kontrole kolektivních smluv v prvním pololetí 1956. VOAPraha, NHK,karton 96, i.č. 252/2, Zpráva Průmyslového svazu chemické výroby a zhut-' ňování Národohospodářské komisi Ústřední rady odborů z 29.10.1948. HEUMOS,Peter: Aspekte..., s. 354.

mu v Československu vůbec —že si jednotlivé politické koncepty KSČ navzájem překážely. Nivelizující mzdová politika strany, která byla na pozadí hladových mezd nevyučených dělníků v první Československé republice sociálně opráv­ něná,' brzdila ochotu dělníků se kvalifikovat, na což odborářští funkcionáři na závodech i Ústřední rada odborů od počátku padesátých let opakovaně kri­ ticky poukazovali.'%7Na socialistické soutěžení to působilo natolik, že dělníci měli zjevně jen pramalý zájem o stachanovské školy, které zprostředkovávaly nové pracovní technické a organizační poznatky a metody.'“$Výkony dělníků,

106 KALINOVÁ,L. - BRABEC,V: K některým stránkám....

107 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 145, i.č. 484, Protokol plenární schůze závodní rady [podniku Svit v Gottwaldově] z 1.10.1953 (diskusní příspěvek Křín).- ÚRO-Sekr., karton 76, 1955, i.č. 672, Zpráva o opatřeních k odstranění nedostatků při odměňování a k návrhu politicko-orga­ nizačního zajištění těchto opatření. 108 VOAPraha, OS Kovo, Strojírenství, karton 4a, fascikl 3, Jak bylo využito zkušeností z návště­ vy sovětských stachanovců ve Škodových závodech v Plzni. - ÚRO-Org., karton 145, i.č. 484, Protokol plenární schůze závodní rady (podniku Svit v Gottwaldově] z 1.10.1953 (diskusní příspěvekMatlocha).

59

kvalifikované v soutěžích jako politické, a tedy hodnotnější, mohly —a to s vý­ slovným souhlasem strany —nahradit „normální“ pracovně-organizační opatře­

ní a dělbu kompetencí, tj. odstranit pravomoc mistrů. I to vhánělo mistry,je­ jichž postavení v závodech, jak už řečeno, bylo stejně oslabené, do více či méně otevřené a trvalé opozice proti socialistickým iniciativám, jak dokládají stovky odborových zpráv o poměrech v závodech.''“ Podle toho neměla KSČ v závodech dokonce ani při konjunktuře socialis­ tických pracovních iniciativ k dispozici žádné relevantní seskupení, které by mohlo být neomezeně využívánojako motor k prosazování nosného struktur­ ního znaku socialistické industrializace.

109 NAPraha, fond 02/4, sv. 178, č. 283,3 (23.11.1959), Některé problémy hnutí brigád socialis­ tické práce. ' 110 VOAPraha, KOR,karton 13, 1950, Protokol zasedání politického sekretariátu Krajské odboro­ vé rady Karlovy Vary z 5.7.1959. - ÚRO-VMO,karton 2, 1953, Zprávy brigád a zprávy o soci­ alistickém soutěžení (Spojené ocelárny Kladno). —Tamtéž, Stavebnictví (Ostrava). —Tamtéž, Těžký průmysl (Kukleny). - Tamtéž, Železárny Vítkovice (vysoké pece).

60

Kproblematice pracovních konfliktů v československém průmyslu v letech 1945-1968 1. Regulativy řešení pracovních konfliktů, které byly v československé repub­ lice v letech 1918-1938 institucionalizovány a kodifikovány, byly již před převzetím moci komunisty v únoru 1948 natolik vykotlané, že zřízení mocen­ ského monopolu Komunistické strany Československa nemůže být v tomto ohledu považováno za kvalitativní předěl. Rozhodující pro erozi právních, organizačních a politicko-sociálních základů pracovních konfliktů byl scénář mocenskopolitických střetů, určující atmosféru poválečnérepubliky let 1945-1948, formálně konstruované jako demokracie, to jest často pojednávané spory mezi KSČ a ostatními stranami Národní fronty, při nichž bylo legitimní zastupování skupinových zájmů a svobodný vývin sociál­ ních konfliktů v obou politických táborech rigorózně podřízeny stranicko-politic­ kým kalkulům. Naše téma je pro tuto tezi obzvláště názorným příkladem. Strany napravo od komunistů a sociálních demokratů vyžadovaly restriktivní zacháze­ ní s pracovními konflikty, aby sociálnímu radikalismu a politické mobilizaci prů­ myslového dělnictva, které z velké většiny patřilo ke klientele KSČ, vypálily ryb­ ník. Naproti tomu levicovýmocenský kartel KSČ a jednotných odborů (ROH) za­ ložených v květnu 1945 akceptoval a podporoval průmyslové konflikty zpravi­ dla jen potud, pokud se zdály být slučitelné sjeho třídně politickými cíly a lidově demokratickým konceptem, i když zprvu jen nejasně formulovaným. Dokládají to především politické stávky za zestátnění průmyslových závodů nebo stávky proti restituci průmyslových konfiskátů do soukromého vlastnictví, které buď or­ ganizovaly KSČ a odbory samy, anebo je vzaly do své režie dodatečně. Tyto dvě strategie, sice rozdílně motivované, ale stejně účinné, splynuly v ná­ vrhu ústavy, schváleném všemi stranami Národní fronty v lednu 1948, do něhož však právo na stávku pojato nebylo. O formě prosazování zájmů zaměstnanců mělo podle tohoto návrhu rozhodovat jedině Revoluční odborové hnutí, při­ čemž v návrhu nebyla stávka výslovně jmenována jako jeden z možných pro­ středků k prosazování zájmů.* Ustanovení návrhu odborů o zastupování zájmů

1.

Ktomu přehledně viz RŮŽIČKA, Karel: ROHv boji o rozšíření moci dělnické třídy 1945-1948. Praha 1963.

2 © Srov. KAPLAN,Karel: Příprava Ústavy ČSR v letech 1946—1948: Diskuse v Národní frontě a ná­

zory expertů. Praha 1993, s. 155.

61

byla převzata —v ještě slabších formulacích —do první komunistické ústavy (9.

května 1948),*která na druhé straně —stejnějako dokument z ledna 1948asta­ novy jednotných odborů —stávky výslovně nezakazovala. A tak bylo z právního hlediska formálně správné, když předseda vlády Antonín Zápotocký v listopadu 1951 konstatoval, že právo na stávku nebylo „suspendováno“.* Asi o dvě dese­ tiletí později, v únoru 1969, uvázla diskuse o stávkovém řádu, vedená v roce 1968 v Ústředníradě odborů a navazující na požadavky základních odborových organizací a některých vedoucích grémií odborových svazů na znovuzavedení práva na stávku“ ve společensko-politickém roll-back tzv. normalizace.

Založení jednotných odborů vyzdvihovalo třídní postavení a (potenciál­ ní) moc dělnictva historicky jedinečným způsobem a propůjčovalo pracov­ ním vztahům dotud nikdy nedosaženou strukturní společenskou dominan­ ci ve smyslu sociálního uspořádání, administrovaného a garantovaného stá­ tem. Proto je třeba se domnívat —a tomu nasvědčuje již roku 1945 počínající symbolická inscenace dělnické třídy jako „státní třídy“ —,že zablokování stá-. vek, jejichž cíle nekorespondovaly s politicky schválenými pracovními spory, Komunistická strana Československa a odbory odůvodňovaly již před rokem 1948 implicitně tím, že stát a zestátněné podniky nemohou v době politic­ ké nadvlády dělnické třídy zastupovat jiné zájmy než dělníci sami. Tuto do­ mněnku rovněž podporuje, že od samého počátku jednotné odbory neznaly žádné institucemi regulované způsoby zprostředkování zájmů „zdola nahoru“ do rozhodujících politických sfér a že se tedy již implicitně předpokládalo, že třídní hnutí budou mít pro strukturu společnosti v ČSR stále menší význam. Legitimitu ztratil průmyslový konflikt prakticky již před únorovým převra­ tem tím, že při pracovních sporech, jejichž cíle se nekryly se státními mzdo­ vými a sociálněpolitickými opatřeními, musela být ztrátová doba podle naří­ zení odborů napracována.“ Všeobecná praxe, jak ji známe z doby po převzetí

3

Srov. Ústavní zákon ze dne 9. května 1948. Ústava Československé republiky, kapitola 1, $ 25. Ústavní zákon byl zveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 150/1948. Úřední list republiky Československé II, č. 275, s. 2775-2776. ' A u VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 101, i.č. 488/3, Analýza problematiky stávkového práva (10. února 1969). 6 | VOAPraha, ÚRO-Org., karton 28, i.č. 125, Soupis stávek v oblastech jednotlivých krajských odborových rad pro období 1. říjen —31. prosinec 1947. U těchto 32 stávek, uvedenýchv ta­ bulce, měla být ztrátová doba bez výjimky napracována, což se v mnohých případech vůbec nestalo, nebo jen zčásti. Příznačným pro chování stávkujících s ohledem na očekávanou reak­ ci Ústřední rady odborů je fakt, že 20 z 32 stávek tomuto vedoucímu orgánu odborů nebylo hlášeno, resp. bylo ohlášeno až dodatečně. Jistota, že Ústřední rada odborů bude při povolo­ vání pracovních sporů postupovat restriktivně, podporovala tedy „divoké“ stávky.

62

moci komunisty, byla tedy uplatňována již dříve. Tendence k autoritativnímu urovnávání konfliktů na závodech —stávky s „odchylnými“ požadavky zůstaly povětšině bez výsledku a vyšší odborové orgány se spokojovaly vesměs s tím, že je jenom „likvidovaly“" —byla tou druhou stránkou slabého participační­ ho potenciálu jednotných odborů. Průmyslovému dělnictvu bylo sice dekre­ tem prezidenta republiky č. 104 z 24. října 1945 o závodních radách přizná­ no široké spektrum práv na spolupůsobení, v praxi na závodech se však tato práva omezovala jen na účast dělníků při „produktivistické“ pracovní činnos­ ti a úkoly závodních rad jen na roli pohonných agregátů při zvyšování prů­ myslové výkonnosti.“ Na všech stupních řízení bylo závodním zastupitelským orgánům dělníků odpíráno spolupůsobení při přestavbě mzdového systému, s níž se započalo v letech 1946-1947, a při určování nových pracovních no­ rem, které v továrnách vyvolaly bouřlivé protesty. Asi polovina z těchto 103 stávek, které se roku 1947 podle výkazu v níže uvedené tabulce konaly“ se týkala obou otázek. Ačkoliv se během této vlny protestů zdálo, že se vytváří nadpodniková fronta proti mzdové politice a novým pracovním normám, do které se zařadily dva z největších podniků v zemi, plzeňská Škodovka a br­ něnská Zbrojovka,'“ zůstaly politické rozhodovací orgány pro dělnictvo nedo­

7.

Tamtéž, Soupis stávek v oblastech jednotlivých krajských odborových rad pro období 1. říjen —31. prosinec 1947.

8:

Podrobně k tomu HEUMOS,Peter: Betriebsráte, Einheitsgewerkschaft und staatliche Unter­ nehmensverwaltung. Anmerkungen zu einer Petition máhrischer Arbeiter an die tschechoslo­ wakische Regierung vom 8. Juni 1947. In: Jahrbůcher fůr GeschichteOsteuropas 29 (1981), s. 215-245. 9 | Tato tabulka je předběžná,jak s ohledem na počet stávek, tak i na rozčlenění stávek podle ve­ likosti skupin účastníků. Bádání v rámci výzkumného projektu, popsaného v úvodu, ukázalo, že řada stávek, které jsou dokumentovány ve fondech podnikových archivů, nebyla zaregis­ trována ani KSČ (a Státní bezpečností, která partajní špičce příslušné informace dodávala), ani odbory. Podnikové archivy byly při výzkumných pracích studovány jenom se zřetelem na určité body. Dále musí být prověřen dosud známý počet stávek na Slovensku. Komunistická strana Slovenska a Slovenská odborová rada podávaly do Prahy zprávy o stávkách organizač­ nímu sekretariátu ÚV KSČ, resp. Ústřední radě odborů zřejmě neúplné a jenom sporadicky. Mnohé údaje o velikosti skupin stávkujících spočívají na odhadech; i tady lze očekávat od dal­ šího výzkumu korektury. Stávkové hnutí v Brně v listopadu 1951 a celostátní stávková vlna začátkem června 1953 jako následek měnové reformy z 30. května byly rozloženy do jed­ notlivých stávek. Rok 1968 je tabulkou pokryt jenom do počátku okupace vojsky Varšavské smlouvy.Tabulka se zakládá na pramenech z Národního archivu (Praha), Státního oblastního archivu (Praha), archivu Kanceláře prezidenta republiky (Praha) a archivu Škodových závo­ dů v Plzni. 10. VOAPraha, ÚRO-Soc., karton 29, i.č. 34/14a, Zpráva Ústřední sociálněpolitické komise Ústřední rady odborů o vývoji sociální politiky (1947).

63

stupné. Vjihomoravském uhelném revíru byly na podzim roku 1947 přísluš-. ným ministerstvem zavedeny nové normy přes masivní odpor horníků a bez účasti závodních rad.'' Počet stávek a stávkujících v letech 1946—1968 rok

stávky celkem

—49

50—99

100—499 |

500-999

1000 —

nelze Ne zjistit

2

23

66 10 l l

31

2 l

l

l 1

Již v prosinci 1945 byli dělničtí delegáti brněnských strojírenských závodů, kteří se v Praze dožadovali účasti při poradách vysokých odborářských funk­ cionářů se zástupci průmyslového managementu o stanovení celostátních ta­ rifních tříd, odbyti průhlednými důvody (příliš malý zasedací sál).'*

11 VOAPraha, ÚVOS-Horníci, karton 3, 1947, Protokol zasedání krajského výboru horníků z 27. září 1947 v Brmě.

12 VOAPraha, ÚRO-Soc., karton 3, i.č. 2/9/2, 1945, Krajská odborová rada Brno na adresu Ústřední rady odborů z 13.prosince 1945.

64

Participační deficit je třeba podtrhnout hned z několika důvodů. V květnu 1945 vystoupilo z podzemí hnutí závodních rad reprezentující velkou větši­ nu dělnictva s dalekosáhlými nároky na podíl při řízení podniků, které znač­ ně přesahovaly obvyklou úpravu spoluúčasti z doby meziválečné republiky; o to silněji pak vzhledem k restriktivní politice v této oblasti ztráceli dělníci

motivaci.' Za druhé: malá pružnost ke kompromisům a slabě vyvinuté institucionální zprostředkovávání zájmů —přes strukturní význam konfliktu mezi kapitálem a prací, již od roku 1945 upadající a koncem roku 1947 fakticky obsoletní'“ - vedly k ideologické dramatizaci ve formování zájmů. Poválečná republika tak ztratila svůj počáteční lesk právě mezi dělníky. Moravští horníci považo­ vali odborářské šéfyjiž roku 1946 za „jakousi novou buržoazii“.'* Představen­ stvo, průmyslové organizace a ústřední státní orgány byly pro dělníky novým vínem ve starých sudech; reprezentovaly „vykořisťovatele“,na které dělní­ ci přenášeli „dřívějšítřídní rozpor“, jak napsal ředitel jedné pražské továrny. v lednu 1948.'$ Za třetí: důsledkem všech těchto tendencí bylo, že se tato převládající spor­ ná otázka, tj. problematika normování pracovního procesu a odměňování, od samého počátku „zapouzdřila“již na úrovni shop-floor, a tak se nemohlo pro­ sadit ústředně administrativní řízení ve výrobním procesu ani před únorovým převratem roku 1948, ani po něm. V dalším budeme věnovat pozornost syste­ matickým důvodům pro silné postavení dělníků v podnicích, které v prvních

13 Literatura předpokládá pro léta 1945-1948 trvalou mobilizaci dělnictva. Mnohé však svědčí o tom, že velké části dělnictva spatřovaly ve volbách do Národního shromáždění 30. května 1946 počátek konsolidace poválečné republiky. Dokládá to i vývoj pracovních brigád, které se nejprve opíraly o autentické budovatelské nadšení všech vrstev obyvatelstva, po volbách však podstatně ztratily na přitažlivosti. S uhelnou brigádou by měl jet někdo, „kdo bude udržo­ vat morálku,“ doporučovala závodní rada Českomoravských strojírenských závodů začátkem června 1946. SOAPraha, ČKD-Ú,karton 2, 30-44. Protokol schůze závodní rady Českomorav­ ských strojírenských závodů v Praze ze dne 4. června 1946. 14 „Le capitalisme a pratiguement cessé d'exister en Tchécoslovaguie,“ napsal belgický socia­ lista Larock po své návštěvě v Československu v listopadu 1947. Cit. podle HEUMOS, Peter (vyd.): Europáischer Sozialismus im Kalten Krieg: Briefe und Berichte 1944-1948. (Ouellen und Studien zur Sozialgeschichte. Vyd. Internationales Institut fir Sozialgeschichte, Amster­ dam, sv. 20), Frankfurt-New York 2004, s. 393. 15 Citováno podle zprávy o průzkumu sociálních, pracovně organizačních a pracovně ekonomic­ kých poměrů na dole František v Přívozu u Moravské Ostravy, provedeného na příkaz národ­ ního podniku Československé doly. VOAPraha, NHK, karton 33, i.č. 101. 16 SOAPraha, ČKD-Ú, karton 5, fascikl 59, Dopis ředitele strojírenské továrny v Praze-Modřany generálnímu řediteli Českomoravských strojírenských závodů (Praha) z 22. ledna 1948.

65

poválečných letech spočívalo především v pozicích závodních rad, i když in­ stituční úpravy vyššího řádu formu těchto orgánů změnily a administrativně je omezily. Na tomto místě je třeba upozornit, že konfliktní aspekt mnohých stávek v celém zkoumaném období směřoval k tomu, aby se vytváření a stabi­ lizace organizačních struktur na mikrosociální úrovni chránila proti destruk­ tivním zásahům centralistické politiky.V dlouhodobé perspektivě to vedlo na­ konec k tomu, že závodní výbory ROH (které roku 1959 nahradily závodní rady) na jaře 1968 vyžadovaly zakotvit ve svých stanovách právo veta proti zásahům Ústřední rady odborů do základních odborových organizací! a po­ dobným způsobem se zasazovaly i o to, aby se KSČ v budoucnosti vystříhala přímého řízení výrobního procesu a vměšování do poměrů na závodech.'“ 2. Z dosud zjištěných 401 stávek v letech 1946-1968 připadla více jak polovina (218) na období prvního pětiletého plánu (1948-1953), tedy do doby, kterou zvláště politologická literatura běžně označuje za období „vrcholného stalinis­ mu“. Rozloženístávek na jednotlivá průmyslová odvětvíje dosud vyjasněno asi teprve ve 300 případech; na prvním místě, daleko před ostatními, byl kovoděl­ ný průmysl, a to jak těžký, tak i lehký průmysl (82), následovaný hornictvím (39), stavebnictvím (35) a textilním průmyslem (28). Pro vysokou frekvenci stávek v prvních třech odvětvích se nabízejí rozličné všeobecné důvody. V kovodělném průmyslu se stávky soustřeďovaly na těžké strojírenství (PL­ zeň, Brno, Praha) a na výrobu železa a oceli (Třinec, Vítkovice, Kladno), tedy na odvětví, která představovala pilíř „železné cesty“ konceptu socialistické vý­ stavby průmyslu se zvlášť vysokým sociálním, kulturním, pracovně organizač­ ním a fyzickým zatížením (nevlídné životní prostředí a pracovní podmínky, po­ liticky vynucený výkonnostní tlak, guasimilitarizace výroby, ztráta hodnoty so­ lidní řemeslné práce orientací na výrobní kvantitu). Daleko závažnější než tyto poměry, se kterými se v méně výrazné formě setkáváme i v jiných průmyslo­ vých odvětvích, byla zřejmě problematika pracovních norem v kovoprůmyslu, a obzvláště ve strojírenství. Podíl technicky odůvodněných norem v tomto prů­ myslovém odvětví byl poměrně velmi nízký, jinak řečeno: pracovní normy zde vv? byly ve zvlášťvelkém rozsahu neoficiálními úmluvami hlavně s nižším vedou­

17 HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus der Industriearbeiterschaft in der Tschechoslo­ wakei vom Ende des Zweiten Weltkrieges bis zur Reformbewegung der sechziger Jahre. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 323-362. 18 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 95, i.č. 471. Zpráva o aktuální sociální a politické si­ tuaci na závodech (pro zasedání předsednictva Ústřední rady odborů dne 3. června 1968).

66

*

lshřední roskrv oalbor Ho) Profoe T derěkým 11.

Tr

Pia

NE

V EK,

mdne. —. AG

„Dočax /

U

Poalle vladní vyjdčasky bylo ra vámocní seděky Ms nasem dele by de nařízeno De Am ff acoeno;7 hd. zavodní spravé o za000/0n5 70ao, brx seuf(ese 9saz0m) Čva

laklo:

2 prosincep 90reča pem odpolední bed

zamní smena,

zmena měla pracovat „a arujyí sedlct,

Alempracornífe

klidu,

v nedele, pf?

Vdádkádáckíc

„a plno. Ke dudy

z odpolední JménŮ, mefora (o JO mih , , nezapleceno svahu, sérola Uule Vote ppobutorany lebo:

by

svaled,

rou d seem x dovolene, seashy „

40ya. dupalatmfe mft, + sedy

/

Z. roreorénefe.

bs

podeprany je ťoxe,jv"

,

je xaOvd0ní radou OJOrOx>éra,

-

.

opravnovana

+ Vale ÚoÁ oral

R, om00mYenar.dl 7

Mila

;

MAArs "6 o

nký

4

O < Ú/

+

lokťo narizelí

­

bez Jeu lese

pobeťoval!.

79vějen splní pít

an.

Zdar—Euj

Wilrt UO

/

byla závodní prava

© rorenempou loran 4

TÁ E 1 p" Alomufí blechDovbrok Zika ny lnoktaYY. nd 37 „Dál dy

k

r blommei« fekolova

VA C­

67

cím personálem „změkčeny“ natolik, že zaručovaly dobrý výdělek. Tento „pakt pro splnění plánu“, zakládající se na sociálních ohledech, provokoval neustá­ lé dirigistické zásahy vyšších odborových, a příležitostně i stranických orgánů, které pak vyvolávaly časté protestní akce druhé strany.'* Hornictví může sloužit za příklad rezistence výrazně tradičního sociální-. ho prostředí a pracovního světa, stejně tak rezistentního proti socialistickým transformačním strategiím, předevšímv oblasti metod práce a pracovní orga­ nizace.?“ Stálé nepokoje, často explozivně se zostřující spory s důlními sprá“ vami a spontánní ochotu zastavit práci zejména na počátku padesátých let je nutno spatřovat na pozadí pokusů KSČ i odborů tyto tradiční struktury pro­ lomit: záplava vojenskýcha civilních pracovních brigád, která se do poloviny

padesátých let rozlila po hornických oblastech! odrážela sice v první řadě klíčovou roli energetiky při výstavbě státního socialismu, směřovala však vý­ slovně i k podkopávání starých skupinových struktur a vnitřních mocenských vztahů mezi osazenstvem dolů, jež bylo obviňováno ze šlendriánu a nízké“ produktivity, a především k rozbití „havířského konzervatismu“.ž Na tento nápor odborů a KSČ, především prosazováním socialistických pracovních ini­ ciativ (stachanovské a údernické hnutí, socialistické soutěžení, socialistické závazky etc.), odpovídali horníci nejednou sabotážemi a násilím.** Rámcové podmínky nadprůměrné ochoty stávkovat ve stavebnictví tvořilo její extrémně heterogenní sociální složení s převahou zaměstnanců pocháze­ jících z jiných hospodářských oblastí, především drobných rolníků, kteří na stavbách pracovali kvůli vedlejším příjmům.**Nedostatečné odborové sociali­

19. VOAPraha, Celostátní akce, karton 5, i.č. 32. Stenografický protokol porady předsedů svazů ROH a vedoucích oddělení Ústřední rady odborů ze dne 17. ledna 1955. —VOAPraha, Sto­ jírenství, karton 35-36, 1957, fascikl 1, Krajský výbor Praha Odborového svazu strojírenství. Zpráva Motl z 8. listopadu 1956. 20 Dobrý náhled do sociálního prostředí a pracovní sféry horníků skýtá průzkum citovaný v po­ známce 15. 21 Srov. k tomu JANÁK,Dušan: Zur sozialen Lage der Bergarbeiter im Ostrau-Karwiner Revier 1945-1955. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 290-306. ­ 22 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 120, i.č. 399, Protokol celostátní porady zástupců oblastních a táborových rad hornických brigád z 4-6. ledna 1951. 23 VOAPraha, ÚRO-Soc., karton 109, i.č. 109/2. Zpráva o dobrovolné brigádě sokolovských horníků v Moravské Ostravě (1950). 24 Celostátně patřilo 45-50%, na Slovensku 60-70% stavebních dělníků k tomuto smíšenému typu tzv. kovorolníků, kteří normálně obhospodařovali parcely o ploše nanejvýš 2 ha. V prou­ du kolektivizace zemědělství se tato vrstva sice scvrkla, přesto však reprezentovala ještě roku 1956 více jak třetinu (414 095) domácností průmyslového dělnictva v ČSR. Srov . HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 328.

68

zaci a nízké průmyslové disciplíně ve stavebnictví odpovídala tendence k di­ sruptivnímu řešení konfliktů, jak ukazuje stávka v cihelně na jihovýchodní Moravě (Havřice) v létě 1951. Tajemník okresní odborové rady, který nejprve začal se stávkujícími na místě vyjednávat, se nakonec musel dát před vyhrůž­ kami dělníků na útěk.**Obzvláště v „budovatelském prostředí“ gigantických industrializačních projektů, jako například při stavbě Východoslovenských že­ lezáren v Košicích s tisíci dělníků, „vřící“sociální poměry, které strana a od­ bory mohly jen stěží kontrolovat, ústily čas od času v násilných konfliktech, které se neomezovaly jenom na pracoviště, ale lehce se přenášely i do jiných sociálních prostředí.*é Konkrétní požadavky stávkujících v různých průmyslových odvětvích přes konfliktní potenciál pro tyto branže specifický, přibližším zkoumání však plat­ ný i pro jiné průmysly, nevykazovaly žádné zvláštní rozdíly. Při stávkách stály všude v popředí otázky příjmů zaměstnanců, tedy především otázky norem,

mezd a prémií, otázky pracovní doby a problémů v zásobování (to ovšem pla­ tilojen pro první polovinu padesátých let). Politické požadavky hrály přistáv­ kách jenom vedlejší roli, krátkodobě a eruptivní formou se však artikulovaly během stávkového hnutí v listopadu 1951 v Brně a v celostátní stávkové vlně bezprostředně po měnové reformě z 30. května 1953. Podnětem v obou těch­ to případech však byly otázky sociální: zrušení vánočních přídavků, resp. vše­ obecné zhoršení hmotných životních podmínek měnovou reformou.“? Napro­ ti tomu trvale přítomny byly politické požadavky ve sporech o (dlouhodobě úspěšnou) demokratizaci voleb do závodních rad, které byly namířeny proti dominantnímu vlivu závodních organizací KSČ na sestavení kandidátní listi­ ny. Zda požadavek závodních odborových organizací na participaci, který

25

VOAPraha, ÚRO-Org., karton 110, i.č. 385 b, Zpráva instruktora Krajské odborové rady Br­ no-Gotrwaldov Motla o průběhu prověrky pracovních norem z 18. července 1951 (plné znění zprávy viz přílohu č. 4). 26 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 54, i.č. 349 1/9, Zpráva o realizaci usnesení předsed­ nictva Ústřední rady odborů z 21. února 1961 k úlohám ROH při stavbě Východoslovenských železáren Košice. Pojem „budovatelské prostředí“ přejat z článku: BOYER,Christoph: Arbei­ ter jm Staatssozialismus: Ein Leitfaden in theoretischer Absicht. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 209-219. 27 Kstávkovému hnutí v Brně viz PERNES,Jiří: Brno 1951: Příspěvek k dějinám protikomunis­ tického odporu na Moravě. Praha 1997. —K měnové reformě 1953 srov. studii Dany Musilo­ vé, rozšířenou o rozsáhlou dokumentační část. MUSILOVÁ,Dana: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky: Studie a dokumenty. Praha 1994. 28 Už na počátku padesátých let existují i ve velkých podnicích četné příklady pro to, že kandi­

69

=jako v lednu 1958 v plzeňských Škodovýchzávodech- trval proti centralis­ tické moci na tom, že „všechna moc -vychází z lidu“,*?reprezentoval ve zkou­ maném období širší politický trend, zůstává zatím otevřenou otázkou. Znač­ ný politický potenciál stál v letech 1967—1968bezpochyby za požadavkem závodních výborů ROH na radikální demokratizaci odborového zájmového zastoupení,?“ který byl po roce 1948 vůbec prvním velkým veřejným útokem na nomenklaturní kádry. Alespoň v tomto smyslu není teze o převládajícím tradeunionismu dělnictva“ tak docela přesvědčivá. Stávky se konaly převážně za zavřenými branami továren. Na veřejnost se dostaly přivýše zmíněném protestním hnutí v roce 1951 a 1953, jakož i v ně­ kolika málo případech, o nichž později. Už brzká zkušenost, že zastavení prá­ ce mohlo zmobilizovat místní obyvatelstvo a vyprovokovat vzpoury a nepo­ koje —příkladem budiž stávka v přádelně ve Slezských bavlnářských závo­ dech ve Frýdku-Místku v srpnu 1948**—vedla příležitostně k nákladným izo­ lačním opatřením jako v červnu 1949 ve slovenské Čadci, když asi 50 četníků .­ a 150 lidových milicionářů obklíčilo území továrny poté, co stovka dělníků začala po nepatřičných poznámkách odborářského funkcionáře o katolické církvi rebelovat a zastavila práci.“*Preventivní akce tohoto druhu byly však prováděny jen tehdy, když se dalo očekávat, že příčiny stávky vyvolají u oby­ vatelstva odezvu. Při stávce 2000 dělníků v textilní továrně v severočeském Litvínově (červenec 1949), která se rozpoutala proto, že ředitel továrny a šest

29. 30

31 32

dáti do závodních rad protežovaní závodními organizacemi KSČ a nadřízenými stranickými orgány při volbách nakonec propadli. Tak byl roku 1951 při volbách do závodní rady v plzeň­ ské Škodovce mnohokrát vyznamenaný úderník i jiní průkopníci socialistických pracovních iniciativ podporovaní KSČ a vyššími odborovými orgány z kandidátky jednoduše vyškrnuti. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 109, i.č. 384e, Zprávao zajištění voleb do odborových orgánů v Závodech V I. Lenina (Škodovka). Archiv Škoda Plzeň, ROH B/PV 544., Protest dílenské rady skladu nářadí proti zrušení důcho­ dového připojištění Ústřední radou odborů (21. ledna 1958). VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 94, i.č. 468/2, Zpráva z 20. dubna 1968 pro členy ' předsednictva Ústřední rady odborů o situaci v některých odborových orgánech a závodech „ v současném období (plné znění zprávy viz přílohu č. 11). Srov. BOYER,Christoph: Arbeiter im Staatssozíalismus..., s. 219. , Během této stávky, která se táhla tři dny, se kolem budovy továrny tlačily stovky zvědavců z Frýdku-Místku, kteří konflikt rozdmychávali bouřlivým potleskem. Srov. k tomu zprávu ta­ jemníka Okresní odborové rady Místek o příčinách, průběhu a ukončení stávky ve Frýdku­ -Místku z 13. srpna 1948. VOAPraha, ÚRO-Org., karton 47, i.č. 173 (plné znění zprávy viz přílohu č. 2).

33 NAPraha, 100/24, sv. 59, č. 927, 1948-1949, Stávka dělníků v Čadci, dálnopis soudruha Baš­ ťovanského z Bratislavy z 23. června 1949.

70

VV

jeho spolupracovníků, kteří seděli za mřížemi kvůli nekalým machinacím, byli předčasně propuštěni, nebyla proti rozšíření konfliktu mimo závod učiněna žádná opatření: bezpečnostní referent příslušného národního výboru dal pro­ puštěné k všeobecné spokojenosti dělníků okamžitě zase zatknout a skonco­ val tak se stávkou a veškerými nepokoji.*“ Když se zastavení práce rozšířilo ve větší revolty, jako roku 1951 v Brně a roku 1953 především v Plzni, opíra­ la se státní represe o velké kontingenty policie a ozbrojených Lidových milicí; v Plzni k tomu ještě přistoupily ozbrojené jednotky Pohraniční stráže posílené jednotkami armády.* Po roce 1953 ztratily stávky na svém účinku podněco­ vat konfliktní situace i v mimoprůmyslové sféře. K podmínkám jejich ponená­ hlé „normalizace“ se vrátíme na dalších stránkách tohoto pojednání. Jak je z tabulky patrné, pohyboval se počet stávkujících nejčastěji mezi 100 a 500 osobami. Všeobecně se dá říci, že jen zřídka zahájilo stávku celé osa­ zenstvo závodu, a to i tehdy, když se zdálo, že se všechny hráze hroutí. Při nepokojích začátkem června 1953 zastavila práci ve Zbrojovce ve Strakoni­ cích jen čtvrtina z 6200 zaměstnanců.*“ Stávky se omezovaly převážně na jedno oddělení závodu, jedno jediné odvětví výroby (kotlárna, slévárna) a na skupiny dělníků, kteří byli integrování buď organizací práce (směna, brigá­ da), nebo statusem (pomocní dělníci, učni); to se zjevně nijak zásadně neli­ šilo od poměrů v jiných socialistických zemích. Že by při účasti na stávkách hrál roli strach z represí, není pravděpodobné, neboť klesající politická krimi­ nalizace pracovních bojů po roce 1953 žádným způsobem vyšší účast nesti­

mulovala. Strach z represí muselbýt sice občasrozptylován, jako v listopadu 1957 v jednom textilním závodě v Šumperku, kde byla stávková pohotovost podněcována argumentem, že se nikomu „nemůže nic stát“, neboť byla právě vyhlášena amnestie.**Převaha spontánních pracovních konfliktů, které stante pede reagovaly na nepřijatelné situace, trvaly většinou jenom několik hodin a mohly být na úrovni krátkodobých interakcí s příslušnou protistranou zase absorbovány; to ovšem naznačuje, že nebylo vynaloženo dosti úsilí o co mož­

34. Tamtéž, Zpráva o stávce v závodě Cotona Litvínov z 16. července 1949. 35 Srov. PERNES, Jiří: Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. Brno 2000,s. 14. 36 | AMVPraha, i.č. 310-72- 30, Soupis stávek po měnové reformě v kraji České Budějovice. 37 Srov. HŮBNER, Peter: Identitátsmuster und Konfliktverhalten der Industriearbeiterschaft in der SBZ/DDR. In: Bohemia, 42/2 (2001), s. 220-243. —pro Maďarsko viz PITTAWAY,Mark: The Social Limits of State Control: Time, the Industrial Wage Relation, and Social Identity in Stalinist Hungary, 1948-1953. In: Journal of Historical Sociology 12 (1999), s. 271-299. 38. NAPraha, 014/12, sv. 29, č. 1165, 1957, Stávka v závodě Moravolen v Horní Libini.

71

ná nejvyšší účast, která by podle běžných zkušeností nabízela ochranu před sankcemi nejen při stávkách, ale i při jiných formách protestu. Odborářští funkcionáři museli v červenci 1953 doznat, že se vládní nařízení z 3. června 1953, které stanovilo za absenci a fluktuaci drakonické tresty, nedalo napří­ klad v Hutních závodech Klementa Gottwalda v Kunčicíchprakticky uplatnit: muselo by se totiž předat prokurátorovi 1400 dělníků. Otázka účasti na stávkách naznačuje, že je třeba vést spojnici k průmys­ lovým tradicím. Charakteristickým pro politickou, světonázorovou a národ­ nostně silně diferencovanou odborovou organizaci první Československé re­ publiky byly stavovské a závodní odbory, které měly tendenci vyžadovat par­ tikulární řešení konfliktů na nižší jednací úrovni, a systém kolektivních smluv, který umožňoval vysoký stupeň přizpůsobení požadavkům místních pracov­ ních situací a maloprostorových sociálních a organizačních prostředí. Pracov­ ní konflikt v průmyslu za takových okolností zasahoval vždy jen malé skupiny zaměstnanců s jejich zvláštními zájmy. Tyto „podkomplexně“ formované zá­ jmy podstatně přispívaly k tomu, že vývoj pracovních bojů mezi rokem 1918 a 1938 nemohl být přes celkově vzrůstající počet stávkujících racionalizován odpovídajícím snížením průměrné stávkové doby.“ Již roku 1946 zkušení od­ boráři pochybovali, že se jednotným odborům podaří zlikvidovat výraznou subkulturní diferenciaci dělnictva a jejich tradiční stavovské povědomí a na­ hradit je novým jednotným organizačním postojem s orientací na socialistic­ ké hodnoty.“!Čas jim dal za pravdu: k těžiskům diskuse o reformě jednotných odborů v první polovině roku 1968 patřilo jednak vótum základních odboro­ vých organizací pro návrat odborů k jejich klasické roli jako zájmového za­

39

VOAPraha, ÚRO-Org., karton 137, i.č. 439, Protokol porady krajských a organizačních sekre­ tářů ze dne 7. července 1953 v Praze (diskusní příspěvek Hnilička). Co se týče stávek, před­ stavovala poměrně zdrženlivá reakce na výše uvedené zastavení práce v Litvínově, kterého se zúčastnilo 2000 dělníků, praktickou zkoušku. Strana upustila od přivolání Státní bezpečnosti a hledání „reakčních živlů“ a „třídních nepřátel“ v osazenstvu, kteří byli na počátku padesás tých let zpravidla volání k zodpovědnosti jako domnělí podněcovatelé stávky. Bylo nařízeno jenom nové prošetřování činnosti vedení závodu a kromě toho museli členové závodní orga­ nizace KSČ počítat s nepříjemnostmi, neboť nedokázali, že jsou „pány situace v závodě“, jak to uvádí zpráva citovaná v poznámce 34. 40. Srov. HEUMOS, Peter: Die Arbeiterschaft in der Ersten Tschechoslowakischen Republik: Ele­ mente der Sozialstruktur, organisatorischen Verfassung und politischen Kultur. In: Bohemia, 29/1 (1988), s. 50-72. 41 VOAPraha, ÚRO-Soc., karton 7, i.č. 7/12 h, Dopis ústředního výboru Svazu zaměstnan­ ců ve zdravotnictví adresovaný Ústřední sociálněpolitické komisi při Ústřední radě odborů z 11. června 1946.

72

soupení dělnictva, jednak k přeměně průmyslových odborů na menší svazy, které se zdály být vhodnější pro hájení specifických zájmů jednotlivých sta­ vovských skupin, přičemž se mnoho závodních výborů výslovně odvolávalo n první Československou republiku.“? 4. Typickýprůběh pracovních konfliktů a charakteristické znaky v jejich řeše­ ní zde nebudou pojednávány.“* Prozatím se nedá ani přesně říci, nakolik měla KSČ (a zpočátku i odbory) vůbec zájem na procedurálním normování regulace pracovních zápasů. Proti představám, že se vedení strany v tomto směru úva­ hami zabývalo, jak to například vyplývá z diskuse o stávkách s čínskými sou­ druhy v druhé polovině padesátých let,“*stojí fakt, že v praxi se řešení konflik­ tů převážně omezovalo na jednotlivé podniky. Tomu i odpovídalo, že všechny pokusy dělníků k zevšeobecnění jejich zájmů a požadavků byly už v zárodku utlumeny. Platí to mj. pro dělníky továrny v Hradci Králové (1957), kteří dopis prezidentovi republiky se stížnostmi na nedostačující platy rozmnožili a kopie rozeslalijiným podnikům, aby tento dopis odeslaly také svýmjménem.“ Rov­ něž roku 1957 byla formou oběžníku rozesílána po několika okresech rezoluce stavebních dělníků ze severomoravského Bruntálu, jejímž cílem bylo vytvoření široké fronty proti mzdové politice ve stavebnictví. To zmobilizovalo nejen od­ bory,ale i Státní bezpečnost.“ Již v listopadu 1948 vyžadovaly hornické odbo­ ry trestněprávní sankce proti horníkům v mosteckém uhelném revíru, kteří na letácích požadovali stejnou mzdu pro všechny havíře.“"

42. Srov. HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., s. 355 n. Zvláště důrazně byla tato or­ ganizační diferenciace vyžadována pro odbory spotřebního zboží a pro kovoprůmysl. 43 Takový typický průběh stávek zpracoval pro sovětskou okupační zónu / NDRHŮBNER, Peter: Identitátsmuster und Konfliktverhalten..., s. 229-230. Dosud mohu jen předpokládat, že se československý případ podstatně nelišil. Mám však k dispozici jen málo popisů stávek, které by byly natolik podrobné, aby umožňovaly přesnou výpověď o chování všech stran konfliktu na různých závodních a mimozávodních rozhodovacích úrovních a výpověď o jejich vlivu na řešení pracovních bojů. 44. Soudruzi v Pekingu na dotaz sekretariátu KSČ v zásadě radili, aby se do stávek a jiných pro­ testních akcí nezasahovalo urychleně, nýbrž se posečkalo, až z pracovních konfliktů vykrys­ talizuje obsáhlý obraz starostí a obav dělníků, který straně umožní hlubší pohled do vědomí a zájmů dělnictvá, a tím přispěje k vypracování diferencovaných strategií k vyřešení konflik­ tů. NAPraha, 02/2, sv. 143, č. 188, 18. června 1957, Směrnice ÚV Komunistické strany Číny pro řešení otázky dělnických a studentských stávek. 45 NAPraha, 014/12, sv. 29, č. 1097, 1957/1. 46 NAPraha, 014/12, sv. 29, č. 1108, 1957/3, Rezoluce silničářů v okrese Litoměřice. 47 VOAPraha, ÚVOS-Horníci,karton 5, 1948, Protokol zasedání sekretariátu Svazu zaměstnan­ ců v hornictví z 20. listopadu 1948.

73

Z dlouhodobého hlediska lze pozorovat v zacházení s průmyslovými kon­ flikty některé změny; týkají se vnímání konfliktů, rozdělení sil mezi konflikt­ ními stranami a způsobu zacházení s odlišnými zájmy státní moci a dělnictva. Lze-lijiž proto hovořit o strukturním obratu, zda tyto změny probíhaly dlou­ hodobě nebo formou četných nezkoordinovaných jednotlivých akcí, zde ne­ může být podrobeno analýze, i když problematika změn ve státněsocialisticky koncipovaných společnostech vyjasnění zřejmě vyžaduje.“* Absolutní přednost mocenskopolitického pohledu na pracovní boje v prv­ ní polovině padesátých let symbolizuje bezpochyby skutečnost, že se po stáv“ kách příležitostně konaly porady v sídle příslušných okresních nebo krajských výborů KSČ místo v továrnách.“ Stávky byly během prvního pětiletého plánu ve vnitrostranických informačních službách jmenovány jedním dechem s te­ roristickými akcemi, protistátní činností, sabotážemi a politickými vraždami*“ a evokovaly tak ihned politickou sémantiku „třídní nepřítel“, „reakce“, „impe­ rialističtí agenti“ atd.*' Odbory, áť už zástupci krajských, okresních nebo zá­ vodních organizací, se porad k ukončení pracovních.zápasů zpravidla zúčast­ ňovali, a pokud závodní rada nedosáhla všeobecného souhlasu dělnictva, byli akceptováni i svobodně zvolení dělničtí delegáti, jako např. v lednu 1952 po

48 V literatuře zabývající se komunistickým Československem převládá odedávna představa, že strukturní změny byly způsobovány jenom politickým děním. Přitom používaný monádo­ logický pojem moci, který je v poměru k společenským poměrům neproměnlivou veličinou a který redukuje sociální vývoj na politické konstrukce, nám nepomůže. Nedá se tak, aby­ chom zůstali u našeho tématu, např. vůbec vysvětlit, za jakých okolností se vazba velké čás­ ti dělnictva na politické a odborové organizační struktury dlouhodobě natolik uvolnila, že se jejich závodní zastupitelské orgány —jak na to bylo již výše upozorněno - s programatikou odporující systému ve velkém měřítku vymanily z organizačního sepětí strany a odborů. 49. Srov. k tomu zprávu o stávce textilních dělnic ve dvou závodech národního podniku Tepna v Náchodě v červnu 1954. NA Praha, 02/4, sv. 45, č. 2, 29. června 1954 (plné znění zprávy viz příloha č. 7). 50 NAPraha, 100/24, sv. 59, č. 927, 1948, Přehled stávek, teroristických akcí a vražd, protistát­ ních akcí a sabotáží, šeptandy a nápisů od 1.7.48 do 6.9.48. Od roku 1954 jsou pak ve věst= nících a informačních listech určených stranickým funkcionářům podávány zprávy o protest­ ních akcích a stávkách dělníků relativně věcně a někdy dokonce i bez komentářů. Srov. např. Stranická informace č. 104 z 14. října 1954 se zprávou o třech stávkách stavebních dělníků v Praze. NA Praha, 19/13, sv. 3, č. 17, 1954. 51 Ještě roku 1955 byli zástupci strany pověření zjišťováním příčin stávky v jednom kovodělném podniku ve východních Čechách přesvědčenío tom, že zodpovědnost za zastavení práce nese „syn bývalého milionáře“, nyní vedoucí oddělení práce a mezd, a technik, který byl před ro­ kem 1948 tajemníkem Československé strany národně socialistické, jakož i další „podobné živly“. NAPraha, 014/12, sv. 18, č. 588, 1955, Zpráva o příčinách stávky v závodě TOS, Hos­ tinné, okres Vrchlabí.

74

stávce v hutích Spojených oceláren v Kladně.“*Převaha stranického aparátu přiregulaci pracovních konfliktů se zakládala především na autoritě, kterou si vedení strany zjednalo důrazně tím, že dost často vysílalo k vyjednávání čle­ ny ústředního výboru strany,“*a vzhledem k nestabilnímu postavení ředitelů závodů a jejich celkově špatné schopnosti se prosadit trvali stávkující dělníci v mnoha případech na tom, že chtějí vyjednávat jenom se stranickými funkci­ onáři.**Zvláštní postavení strany je v neposlední řadě dokumentováno i tím, že okresní a krajští funkcionáři KSČ mohli rozhodovat o modalitách řešení pracovních konfliktů i sami, aniž by povolali odbory, závodní rady, průmyslo­ vý management a státní instance.** Na podnikové úrovní této konstelaci ko­ respondovaly až do roku 1953 opakující se pokusy závodních organizací KSČ podrobit závodní výbory a vedení závodů své nadvládě.““ Proti tomu se ozýval odpor jak ukazují protesty ředitelství a závodní rady oceláren v Kladně v břez­ nu 1949.77V průběhu těchto konfliktů, které nelze od výše zmíněných sporů o demokratizaci voleb do závodních rad oddělit a které v roce 1953 v mno­ hých podnicích eskalovaly,“*nabyly ponenáhlu převahy závodní rady. Tak se v plzeňských Škodových závodech podařilo do poloviny roku 1953 omezit mo­ censké nároky závodních komunistických organizací na úkoly vymezené jim podnikovými statuty —jen na kontrolu managementu závodu."?

52. NAPraha, 19/13, sv. 3, č. 14, 1954/1, Stávka u konvertorů v huti Koněv Spojených oceláren Kladno. 53. Srov. k tomu zprávu citovanou v poznámce 49. 54. NAPraha, 014/12, sv. 29, č. 1097, 1957/1, Zastavení práce. Postavení vedoucích pracovníků na závodech může být v předkládané souvislosti posouzeno jenom do určité míry. Jako uve­ dení do tematiky může posloužit KALINOVÁ,Lenka: Vývoj struktury a postavení čs. průmys­ lových dělníků a hospodářsko-technických pracovníků v 50. letech. In: Revuedějin socialismu, 1968 (zvláštní číslo), s. 1025-1062. 55. NAPraha, 19/13, sv. 3, č. 18, 1955/4, Stávka ve slévárně strojírenské továrny v Hořovicích. —Tamtéž, 1955/5, Stávka ve sklárně Orvovice v okrese Kralupy nad Vltavou. —Tamtéž, sv. 4, č. 20, 1955/10, Stávka v národním podniku Armabeton v Praze. 56 Pro moravský okres Jeseník, kde byla tato strategie nasazována ve velkém měřítku, viz zprá­ vu Krajské.odborové rady Olomouc z 12. dubna 1950 adresovanou Ústřední radě odborů. VOAPraha, KOR,karton 14/1950, i.č. 59. 57. SOAPraha, SONP Kladno, 1949-1960, Protokol konference kádrového a sociálněpolitického oddělení [Spojených oceláren Kladno] na podnikovém ředitelství dne 15. března 1949 (sta­ novisko Anzenbacher a Zvonář). S58. NAPraha, 02/3, sv. 40, č. 224, 22. června 1953, Zpráva o průzkumu práce závodních organi­ zací strany v dílnách Československých státních drah Česká Lípa z 21.-22. května 1953. 59 Archiv Škoda Plzeň, ZVIL945/ZU 507, Průzkum ve válcovně plechů (červen 1953).

75

Vzhledem k našemu tématu to současně znamenalo přesunutí pravomoci při regulacích pracovních konfliktů, která od roku 1953 postupně přecházela na odbory. Poté, co v Jičíně v červnu 1957 200 slévačů dva dny stávkovalo, vedly poprvé vyjednávání k ukončení stávky odbory samy (v několika fázích spolu se zástupcem tzv. hlavní správy příslušného průmyslového odvětví), bez jakékoliv účasti stranických funkcionářů. Současně směřovalvývoj k vnitro­ závodním řešením, tj. k redukci zásahů vyšších odborových orgánů a k odpo­ vídajícímu posilování pozic závodních odborových organizací. Při stávce ve východočeských Slatiňanech v březnu 1960 měl již situaci pod kontrolou zá­ vodní výbor ROH, který sice požádal krajský výbor příslušných odborů o ra­ du, vedl však konec konců vyjednávání s vedením závodu ve vlastní režii, při­ čemž zde hrála roli závodní komunistická organizace jenom v tom smyslu, že musela na nařízení předsedy závodního výboru ROH přimět ředitele továr­ ny k tomu, aby dal k dispozici spisy potřebné pro vyjednávání.“' Touto ces­ tou získal pracovní konflikt kus svých tradic zpátky. Poprvé v říjnu 1953, po stávce na jihovýchodním Slovensku v dolech poblíž Rožňavy, byly do vyjed­ návání neoficiálně zavedeny metody bargainingu, které vyvolaly na nižších úrovních stranického aparátu komentáře se skřípáním zubů,“*v následující době však tvořily —tak tomu bylo i při výše zmíněné stávce v Jičíně —pev­

nou, i když legálními procedurami nezajištěnou součást regulace pracovních bojů.“*Zlepšení atmosféry při vyjednávání souviselo v první řadě asi opravdu s klesajícím počtem přítomných stranických funkcionářů, kteří při vnitrozá­ vodních konfliktech hrozili často násilím; v létě 1951 v motorové hale brněn­ ské Zbrojovky funkcionář KSČ vzhledem k bojkotu vyšších pracovních norem

60 VOAPraha, ÚRO-PaM, karton 8, Zprávy mzdového oddělení. Zápis pro soudruha Hniličku (z 20. června 1957), Zastavení práce ve slévárně národního podniku Agrostroj Jičín (plné znění zápisu viz přílohu č. 10). 61 VOAPraha, Strojírenství, karton 49, 1960, fascikl 3, Zpráva o vyšetřování příčin zastavení práce 4. března 1960 ve zpracovatelských dílnách národního podniku THZ VysokéMýto, zá­ vod Slatiňany. Závod zaměstnával 155 dělníků, z toho 66 stávkovalo. Usnesení příslušného krajského výboru Odborového svazu strojírenství z 8. března 1960 plně schválilo výsledek vy­

jednávání. 62 NAPraha, 014/12, sv. 10, č. 132, 1953/10, Stávka horníků v dolech kolem Rožňavy. 63 Srov. k tomu do 31 bodů shrnutý výsledek několikadenního vyjednávání mezi závodním ve­ dením a závodním výborem ROH jedné lnářské továrny ve slovenské Revúci, ve které stáv­ kovalo začátkem dubna 1968 asi 200 tkadlen. VOAPraha, Spotřební průmysl, karton 128, 1968, Zápis z aktivu mistrů, techniků a funkcionářů v národním podniku LTZ Revúca ve dnech 5. a 9. dubna 1968.

76

prohlásil, že potřebujeme „druhý únor“, aby bylo možno „vzít flinty a [všech­ no) rozstřílet“. Po následující výtržnosti pak každý pokus o vyjasnění sporné otázky ztroskotal.“* Zasahování především vysokých zástupců strany a vlády do pracovních bojů bylo pro KSČ od samého počátku ambivalentní v jiném smyslu. Vysílání členů ústředního výboru strany, ministrů a jejich zástupců a jiných vysokých představitelů ministerské byrokracie —což bylo obzvláště časté v první polovině padesátých let - umožnilo straně dosáhnout konsen­ zu paternalisticky stylizovaným způsobem, neboť intervence autorit v přípa­ dě stávky, jak bylo již výše naznačeno, byla stávkujícími nezřídka vyžadová­ na. V říjnu 1956, abychom vybrali alespoň jeden příklad, horníci z dolu Sta­ lingrad v severočeském hnědouhelném revíru, kteří stávkovali proti nočním směnám o sobotách, sfárali do dolu s ministrem energetiky, jehož si vyžádali jako partnera vyjednávání, a pod zemí s ním vyjednávali.* Na druhé straně tím stranické vedení povýšilo politickou hodnotu průmyslového konfliktu, na které mu z dlouhodobého hlediska nemohlo záležet, protože centralistická struktura kompetencí nepřipouštěla převod těchto ztrát na nějaký „subsys­ tém“, musela tedy v případě zklamaného očekávání dělníků účet platit strana sama, případně celý politický systém. Na pozadí tohoto dilematu je třeba vidět neformální dohodu mezi stranic­ kým a odborovým vedením z 6. července 1953, na jejímž základě bylo na ná­ tlak Ústřední rady odborů odvoláno výše zmíněné, již ve sbírce zákonů zve­ řejněné vládní nařízení z 3. června 1953, které za fluktuaci a absenci na pra­ covišti hrozilo tvrdými trestněprávními důsledky. V souhlase s touto dohodou měly nyní odbory převzít samy „plnou odpovědnost“ za oba hlavní problémy Vprůmyslu.“é S ohledem na vysokou frekvenci stávek a stálý industrial unrest za první pětiletky kdy —jako při celostátní prověrce pracovních norem v le­ tech 1950-1952 —se tyto nepokoje pohybovaly na hranici.otevřené vzpou­ ry a nakonec kulminovaly v červnové revoltě roku 1953, je třeba dohodu

64

VOAPraha, ÚRO-Org., karton 110, i.č. 385b, Zpráva instruktora Krajské odborové rady Brno­ -Gottwaldov Motla o průběhu prověrky pracovních norem z 18. července 1951 (plné znění zprávy viz přílohu č. 4). 65 NAPraha, 014/12, sv. 24, č. 869, 1956/10, Zpráva o situaci v severočeském hnědouhelném revíru a na dole Stalingrad v Břežánkách v souvislosti se zkrácením pracovní doby (plné zně­ ní zprávy viz přílohu č. 9). 66 Texty vládního nařízení, usnesení Ústřední rady odborů z 6. července 1953 a dohody mezi vládou a předsednictvem Ústřední rady odborů otištěny v plném znění in: Odborář, 5 (1953), s. 10-13a s. 616-617. K celému konfliktu mezi odbory, stranou a vládou o vládní nařízení z 3. června 1953 srov. STÁTNÍK,Dalibor: Sankční pracovní právo v padesátých letech: Vládní nařízení o opatřeních proti fluktuaci a absenci č. 52/1953 Sb. Praha 1994.

77

z 6. července 1953 chápat jako pokus, alespoň relativně zbavit kontext „od­ chylného“ jednání v závodech politicko-ideologického rázu a tak jej kanali­ zovat.“?Tato dohoda mlčky potvrdila i první konkrétní kroky (demokratizace voleb do závodních rad), které byly k zjednání sociálního smíru v průmyslo­ vém prostředí učiněny již dlouho předtím.é | K přesunu kompetencí při regulaci průmyslového konfliktu lze připojit otázku sankcí, které byly uplatňovány proti stávkujícím dělníkům. V této věci toho víme ovšemjen málo, ponecháme-li stranou soudní stíhání dělníků, kte­ říbyli roku 1951 v Brně a v roce 1953 v Praze, Plzni, Moravské Ostravěajin­ de odsouzení v mnohých případech k trestům vězení na pět až sedm let, při­ čemž stranické vedení neupustilo ani od monstrprocesů, byťv menším formá­ tu. Dosud není zjištěno, kolik dělníků bylokvůli účasti na stávkách posláno do táborů nucených prací, v nichž bylo v letech 1948-1954 kolem 13-14 ti­ síc dělníků."“ Totéž platí i pro 30 tisíc dělníků, kteří byli v letech 1948-1952 postaveni před Státní soudy v Praze a Brně, zřízené speciálně pro politické delikty."“Mimosoudní sankční oprávnění měly v závodech často ad hoc zříze­ né dělnické komise, jejichž trestní praxe proti stávkujícím —jako v létě 1953 v Plzni —se zaměřovala na snížení platu a stavovskou deklasaci."* Oněch 100

67 Srov. k tomu článek o stalinismu v tomto svazku. 68 Alespoň do té míry nelze uvést změnu politického kurzu v průmyslové oblasti, kterou dohoda z 6. července 1953 charakterizuje, do souvislosti s tzv. Novým kurzem, který pro další vývoj ve své zemi určila na podzim 1953 Moskva. K přípravě tohoto kurzu v Československu —při­ pomeňme např. srpnové teze politického sekretariátu ÚV KSČ a zasedání ÚV ze dne 4. září 1953 —srov. PERNES, Jiří: Snahy o překondní..., s. 18n. Pro Brmosrov. výzkum Jiřího Pernese citovaný v pozn. 27. K soudnímu stíhání po měnové reformě pro celou ČSR viz KAPLAN,Karel - VÁCHOVÁ,Jana: Perzekuce po měnové reformě v Československu v roce 1953: Dokumenty. Praha 1993. 70 V příslušné literatuře nenajdeme žádné odpovídající odkazy. Srov. BORÁK,Mečislav —JANÁK, Dušan: Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Šenov 1996. 71 V rámci v úvodu jmenovaného výzkumného projektu zjistila Eva Hošková z registratur obou státních soudů podíl odsouzených dělníků. V registraturách je označován —pokud jde o Yruh trestné činnosti —jen paragraf trestního zákoníku, který byl uplatněn na příslušnou skutkovou podstatu. Protože trestní zákoník neobsahoval žádný paragraf pro „trestní činnost“stávky,bude třeba ještě ujasnit, byla-li účast na stávkách shrnuta pod jiným přečinem (např.jako sabotáž). 72 Srov. k tomu seznam s 375 jmény zaměstnanců plzeňské Škodovky, kteří se museli před děl­ nickou komisí závodu zodpovídat z účasti na stávce a / nebo z účasti na demonstraci v Plzni 1. června 1953. Celkem 54 dělníků bylo okamžitě propuštěno, 56 bylo na závodě přeřazeno na horší pracoviště. Trest sestával převážně z toho, že si delikventi museli nechat líbit ztráty na mzdách; byli přeřazení od ruční práce na stroje, kde byla intenzita práce a podíl „tvrdých“ norem zpravidla vyšší a normy nemohly být proto tak snadno překročeny.Archiv Škoda Plzeň, ROH 16/EDT 35.

69

78

f

tisíc tímto způsobem stíhaných osob v letech 1948—-19687*se rovněž nedá klasifikovat podle jejichpříslušných „přestupků“. I když zůstává mnoho otázek nezodpovězených, lze přesto při trestním stí­ hání stávkujících dělníků pozorovat vývoj, který naznačuje, že se strana začala z řešení průmyslových konfliktů postupně stahovat. Týká se to na jedné stra­ ně role Státní bezpečnosti, jejíž příslušníci se zpočátku mohli stávkových vy­ jednávání dokonce zúčastňovat, jako v říjnu 1948 po stávce ve třech dílnách jedné továrny v Krásném nad Bečvou."“V této rané fázi však přítomnost Stát­ ní bezpečnosti, která již před převzetím moci komunisty nechala prostřednic­ tvím svých informátorů závodní prostředí pozorovat a v několika případech byla zapojena do vyšetřování a řešení průmyslových konfliktů,"* neznamena­ la vždycky státněpolitický teror a punitivní excesy: stávka není podle platné­

ho práva žádná trestněprávní skutková podstata, argumentoval jeden spolu­ pracovník Zemského oboru bezpečnosti v Moravské Ostravě v analýze pracov­ ního konfliktu ve válcovnách Železáren Vítkovice v srpnu 1948.75Na druhé straně postupovala Státní bezpečnost —nasazovaná na počátku padesátých let také jako „ideologická policie“ k represivní podpoře výstavby socialismu —v některých případech proti dělníkům tak rigorózně, že si musela od jiných státních orgánů vyslechnout výtky, že má málo „třídního uvědomění“."" Při

73. VOAPraha, ÚRO-Sekr., karton 359, i.č. 1399 I/12, Stanovisko Ústřední rady odborů k návrhu zásad zákona o mimosoudní rehabilitaci z 28. června 1968. 74. Archiv Kancelářeprezidenta republiky, i.č. 2339/C, Dopis národního podniku Československé sklárny adresovaný Kancelářiprezidenta republiky z 22. a 30. října 1948. Stávka v národním podniku Českomoravské sklárny, závod Krásno nad Bečvou. 75 Politická zpravodajská služba Státní bezpečnosti se zřejmějiž roku 1946 spoléhala především ve velkých podnicích na vlastní informátory. Srov. k tomu dopis Ministerstva vnitra Minister­ stvu práce a sociální péče z 30. dubna 1946 o nepokojích a hrozících stávkách v plzeňských Škodových závodech, o nichž měla politická zpravodajská služba informace „z vlastních zdro­ jů“. Ze zprávy informátora o stávce v plzeňském závodě 26. března 1946 přiložené v opise k dopisu lze soudit na insidera. NA Praha, MPSPA II, A Ill/dův. 1946-1950. —V listopadu 1947 byla Státní bezpečnost přivolána k vyšetřování příčin zastavení práce v jednom morav­ ském dole. VOAPraha, NHK, karton 82, i.č. 218, Dopis Zemského oboru bezpečnosti (ZOB) Zemského národního výboru Praha z 22. ledna 1948 adresovaný Ústřední radě odborů. —Na podzim 1947 byli spolupracovníci okresního úřadu Státní bezpečnosti po stávce stavbařů v Žilině přizváni k vyjednáváním se stávkujícími; přislíbili, že se zasadí o požadavky dělní­ ků. VOAPraha, Organizační oddělení, karton 28, i.č. 125, Dopis Krajské odborové rady Žilina z 31. prosince 1947 adresovaný Ústřední radě odborů. 76 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 47, i.č. 173. Jako přílohy k závěrečné zprávě z 11. října 1948 je pod touto signaturou založeno i deset protokolů z výslechů dělníků, kteří se zúčastnili stávky. 77. HEUMOS,Peter: Industriearbeiter in der Tschechoslowakei 1945-1968: Ergebnisse eines For­ schungsprojekts. In: Bohemia, 44/1 (2003), s. 146-171. x

79

stávkách spočívala její úloha ve vyšetřování příčin, přičemž v úvahu přicháze­ ly v první řadě pracovní konflikty s velkou účastí, například dobře organizo­ vaná stávka pražských Uhelných skladů v červenci 1955 v době spartakiády, která proto vyvolala u stranických a odborových orgánů hlavního města roz­ čílení a hektickou aktivitu. Vyšetřovánízapočaté místními organizacemi stra­ ny se nehýbalo z místa a tak byla nasazena Státní bezpečnost." Z pramenů se nedá usoudit, zda se poznatky tajné služby odrazily v sankcích proti účastní­ kům stávek?? a nakolik se činnost Státní bezpečnosti při pracovních zápasech vymkla kontrole strany. Koncem června 1953 kritizovala poprvé tři oddělení ÚVKSČ postup bezpečnostních sil při řešení pracovních konfliktů, které podle jejich názoru ponechávaly stranou politický aspekt stávek a měly sklon kpou­ hým „administrativním opatřením“.%?Po roce 1953 zasahovala Státní bezpeč­ nost do pracovních konfliktů jenom po příslušné výzvě stranických organizací na krajské a okresní úrovni, jako v srpnu 1957 v cementárně v okrese Teplice, jejíž osazenstvo se vyznačovalo nadprůměrným sklonem ke stávkám. Okres­ ní výbor KSČ v tomto případě „upozornil soudruhy ze Státní bezpečnosti, aby zjistili, kdo a jací lidé stojí vždy v čele těchto akcí“.?! Několik měsíců po této stávce v Řetěnicích došlo v únoru 1958 v jihomoravských uhelných dolech v revíru Hodonín k poslednímu —pokud je mi známo —pracovnímu boji, do jehož regulace zasáhla Státní bezpečnost.**A opravdu svědčí všechno o tom, že ony početné stávky v červenci 1953, jeden měsíc po velké červnové revoltě, poskytly Státní bezpečnosti poslední příležitost k větším akcím."*Oproti odbo­ rům měla však Státní bezpečnost i nadále informační náskok: ministr vnitra dal nic netušícím vedoucím grémiím ROHv říjnu 1956 na vědomí, že v Tři­

78 NA Praha, 014/12, sv. 19, č. 616, 1955/7, Zpráva o zavedení nového úkolového mzdového tarifu v pražských Uhelných skladech. 79 KSČ a odbory měly zřejmě v případě stávky na úrovni závodu každý své vlastní sankční oprávnění. Proti dělníkům, kteří byli členy strany a zúčastnili se stávek, vedly v padesátých letech závodní organizace většinou disciplinární řízení podle stanov strany. Pro všechny ostat­ ní účastníky stávky měla sankční oprávnění závodní odborová skupina. Srov. k tomu zprávu o stávce ve Spojených ocelárnách Kladno citovanou v pozn. 52. BO NA Praha, 02/3, sv. 40, č. 224, 22. června 1953, Zpráva o prověrce práce závodní organiza­ ce strany v dílnách Československých státních drah v České Lípě ve dnech 21. a 22. května 1953. 81 NAPraha, 014/2, sv. 29, č. 1150, 1957/9, rubrika „Různé“. 82 NAPraha, 014/12, sv. 31, č. 9228, 1958/2, Zastavení práce na dole Obránců míru v Hovora­ nech. 83 VOAPraha, Informační bulletin (10. července 1953).

80

neckých železárnách vypukla stávka.“ V tomto období byla obava před bez­ pečnostní službou v případě stávky tu a tam ještě patrná. Výše zmínění horníci z dolu Stalingrad vyžadovali při své stávce v říjnu 1956 v rezoluci, že organi­ zátoři pracovního boje nesmějí být stíháni Státní bezpečností, jak tomu bylo v roce 1950.**

Sankční praxe při pracovních bojích musí být právě v době první pětiletky hodnocena i na pozadí třídně politické exkulpační klauzule pro dělníky, která sice —jak je to na příkladu represí Státní bezpečnosti výše naznačeno —neby­ la nedotknutelná,*“ ale sloužila zřejmějustici jako pevné vodítko. Když kon­ cem roku 1951 brněnský Státní soud odsoudil organizátory a mluvčí místních stávek a protestních akcí z listopadu téhož roku, byl jako hlavní viník „vypát­ rán“ „syn kulaka“ a bývalý úředník, který se v době nepokojů náhodně zdržo­ val v Brně.“?V devíti procesech před Krajským soudem v Plzni v červnu 1953 proti účastníkům místní revolty po měnové reformě 1953 byl sice k nejvyš­ šímu trestu (14 let vězení) odsouzen jeden strojní dělník čistě proletářského původu, v mnohých případech se však soud při hledání zákulisních původců přidržoval státněpolitické inscenace dělnické třídy a své represe zaměřoval na ty dělníky, kteří pocházeli z jiné sociální třídy: byl to např. syn vedoucího několika „zábavních podniků“, dcera „kulaka“, kulisák (jako vedlejší činnost) a majitelka prodejny tabáku.** Na druhé straně znamenaly právě tyto procesy přechod ke změně kurzu, k tomu, že v druhé polovině padesátých let strana poznenáhlu začala zachá­ zet s protesty dělníků realisticky. Vystřízlivělékonstatování prezidenta repub­

84

VOAPraha, ÚRO-Sekr. II, karton 66, i.č. 216/3, Stenografický protokol předsedů odborových svazů a vedoucích oddělení Ústřední rady odborů po zasedání ÚV KSČ z 3. října 1956. Na rozdíl od KSČ, která se alespoň před sjezdy strany snažila udělat si obraz o reprezentativním mínění svých členů, neměly odbory k dispozici žádné informační kanály, oficiální ani neofici­ ální, které by jim zaručovaly alespoň do jisté míry stálý přísun informací „zdola nahoru“. 85 Srov. k tomu zprávu citovanou v pozn. 65. 86 Platilo to kromě Státní bezpečnosti i pro nižší stupně správy. Například bezpečnostní referen­ ti okresních národních výborů, kteří byli zodpovědní za návrhy k vykazování do táborů nu­ cených prací, se k velké nevoli stranického vedení starali jen pramálo o to, že do táborů mají být vykazováni „třídní nepřátelé“ a osoby „buržoazního původu“, nýbrž nechali internovat ve velkém počtu i dělníky, kteří se provinili jen malými přestupky. Srov. k tomu BORÁK,Mečislav —JANÁK, Dušan: Tábory..., s. 77.

87 PERNES, Jiří: Brno 1951..., s. 30n. 88 AMVPraha, i.č. H-193, Měnová reforma. Zprávy Krajské správy Státní bezpečnosti v Plzni pro - Hlavní správu Státní bezpečnosti v Praze o procesech proti demonstrantům ve dnech 13., 14., 15., 16., 17., 20., 21. a 22. července 1953.

81

liky Zápotockého pod bezprostředním dojmem velké červnové stávkové vlny, že se to v proudu socialistické výstavby s „kultem dělníka“ přehánělo,?? mělo v tomto smyslu veskrze programatický charakter. V následující době spíše věcné vnitrostranické zpravodajství o stávkách“ jejich klesající politický cha­ rakter, postupné stažení strany z průmyslového konfliktu při současném pře­ sunu zodpovědnosti za pracovní boje na odbory, které na stávky reagovaly průzkumem příčin na závodech, a nikoli spikleneckými teoriemi"“!—to byly příznaky relativní normalizace a ideologického oddramatizování průmyslové­ ho konfliktu, které také vysvětlují, proč od té doby tyto konflikty ztratily mo­ bilizační efekt na jiné skupiny obyvatelstva za branami továren.

4. Čeští a slovenští dělníci měli na podnikové úrovni silné postavení, což je neodlišovalo od dělnictva jiných socialistických zemí. Stávky to potvrzují natolik, že z dlouhodobého hlediska museli dělníci mobilizovat stále méně sil, aby si vynutili diskusi a řešení svých konfliktních témat.“*Jinak tomu bylo u inteligence a zaměstnanců veřejných služeb (například u holičů), kteří si v zaznamenání hodném rozsahu troufali vystoupit se svými požadavky jen tehdy, když mocenský aparát jevil příznaky ochabnutí.?* Naproti tomu vyso­

89

90 91

92 93

Vyjádřilse tak ve svém projevu před krajskými tajemníky KSČ, tajemníky KSS,vedoucími od­ dělení ÚVKSČ a vedoucími zástupci společenských organizací dne 11. června 1953 na Praž­ ském hradě. Úplné znění textu viz MUSILOVÁ,Dana: Měnová reforma, s. 123-138. Srov. pozn. 50. Dokladem pro „změnu klimatu“ v zacházení se stávkami po roce 1953 je skutečnost, že nyní také Státní bezpečnost, když byla vůbec ještě povolávána k vyšetřování příčin zastave­ ní práce, upustila v tomto kontextu v každém případě od své nesmyslné bezpečnostní dok­ triny a soustřeďovala se v pátráních na reálné souvislosti a skutečné aktéry pracovních bojů. Srov. zprávu o zastavení práce ve strojírenském závodě v severočeském Varnsdorfu v prosinci 1954. NAPraha, 014/12, sv. 15, č. 422, 1954/12. Pro NDRviz HŮBNER, Peter: Identitátsmuster und Konfliktverhalten..., s. 242. V brněnské Zbrojovce bylo roku 1951 zapotřebí čtrnáctidenní stávky formou „pracuj poma­ lu“ a jiných stále opakovaných protestních akcí, aby krajský výbor KSČ vzal příčinu konflik­ tu (dodatečné potravinové lístky) vůbec na vědomí a zahrnul ji do seznamu „politických“ té­ mat. Srov. k tomu zprávu citovanou v pozn. 64. —Naproti tomu přiměly stávkou prosazované požadavky tkadlen a tkalců v slovenské Revúcí v dubnu 1968 (viz pozn. 63). závodní odbory a závodní vedení zavést okamžitě a z vlastní iniciativy racionalizaci celého výrobního procesu a organizace práce, která přihlížela ke všem faktorům potřebným pro zvýšení mzdové úrov­ ně.

94 K hrozbám plzeňských holičů na podzim 1957, že budou stávkovat, když se městská správa očividně nemohla proti politice odborů prosadit, viz zprávu oddělení práce a mezd ÚVOdbo­ rového svazu zaměstnanců místního hospodářství pro zasedání prezidia Svazu dne 11. října 1957. VOAPraha, MH, karton 16, fascikl 1, 1957.

82

ká frekvence stávek v letech, kdy komunistická moc neváhala použít násilí, je důkazem, že dělníci nekalkulovali s tím, zda má za daných mocenských poměrů dělnické „Ne!“ vyhlídky na úspěch a je tak možno riskovat konflikt, i když teror systému v každodenním životě závodu zasahoval i kvůli několika nahodilým výrokům,"* a někdy bylo i třeba dodávat si odvahy. V konfliktní si­ tuaci vystupovali dělníci většinou sebevědomě a stávky byly navíc využívány k provokacím.“ Že horníci znovu zastavili práci v dolech na Mostecku v čer­ venci 1953, měsíc po potlačení červnové revolty, a svůj protest projevovali i na veřejnosti, má stejnou souvislost:jejich stávka představuje vyzývavé po­ hrdání sankční mocí režimu. V mnohých případech lze pozorovat, že pracovní boje vznikaly z všemož­ ných důvodů. Odrážely se v nich i nahodilé vnězávodní zkušenosti: v říjnu 1953 se například celá noční směna textilky Mileta v Hořicích vykašlala na práci a šla se pobavit na tancovačku při místní pouti —a příští den ráno začala stávkovat proti nočním směnám.**Jejich stávka jim působila „ohromnou leg­ raci“, řekly dělnice textilní továrny ve Frýdku-Místku sekretáři okresní odbo­ rové rady v srpnu 1948.%?Jedna věcje kritický pohled na přetváření pracovní sféry v státněsocialistických společnostech prvky života z mimopracovní sfé­ ry,'99jiná věc je, že plynulost hranic mezi pracovní a mimopracovní sférou je jednou z příčinpro častý výskyt průmyslových konfliktů; v chování dělníků se projevuje jistota, čerpaná z charakteru podnikového prostředí, které poskyto­ valo dělníkům prostor pro odmítání a nesouhlas a v žádném případě nebylo určováno rigidním podrobováním se příkazůma totalitární kontrolou, kterou se dodneška odborná literatura zaklíná.'“!

95 Srov. článek o stalinismu v této publikaci. 96 Tamtéž.

97 VOAPraha, Informační bulletin (10. července 1953). V okrese Most uspořádali horníci z dolu Vrbenský protestní pochod okolními vesnicemi. 98 NA Praha, 02/4, sv. 54, č. 22, s. 5, Zpráva o stávce v národním podniku Mileta 01, Hořice, a 0 situaci při provádění nařízení ministra paliv a energetiky z 8. října 1953. 99. Srov. k tomu zprávu citovanou v pozn. 32. 100 Srov. JESSEN, Ralph: Die Gesellschaft im Staatssozialismus: Probleme einer Sozialgeschichte der DDR. In: Geschichte und Gesellschaft, 21 (1995), s. 96-110. 101 Jako doprovod historiografických taste-makers studené války se tendence předpokládat tota­ litární kontrolu objevuje pořád ještě v bohaté míře, neboť normativní mocenské nároky KSČ a mocenského aparátu vůbec se bez diskuse ztotožňují se skutečným, ubikvistickým a libo­ volným disponováním společností. Srov. např. MADRY,Jindřich: Entscheidungsfindung in der Tschechoslowakei nach Stalins Tod. In: Entstalinisiterungskrisein Ostmitteleuropa 1953-1956: „ Vom 17. Juni bis zum ungarischen Volksaufstand. Politische, militárische, soziale und natio­ nale Dimensionen. Vyd. Jan Foitzik. Paderborn 2001, s. 215-238.

83

Základním modelem chování dělníků při konfliktech, v případě stávky, ale i v jiných formách protestu, ještě dlouho před neoficiálně přijatým zavedením metod bargainingu do pracovních bojů, byla pozice do ut des, na které dělníci setrvávali tak důsledně, že lze předpokládat, že právě tato pozice dávala šan­ ci k reprodukci pracovních konfliktů. Když si dělníci nemohli vzít dovolenou v domluvené době, klesljejich pracovní výkon.'ž Kdyžbyl nedostatek levného a dobrého chleba, prohlásili dělníci v chemických závodech v Ústí nad Labem, že se to projeví při příští kampani za zvýšení pracovních norem.'“ S takovými příklady se dá pokračovat donekonečna. Že doslovný význam výrazu „podro­ bení se“ moci byl jen zdánlivým, neboť se v něm v praxi zároveň skrýval nárok na spoluúčast při rozhodování, lze usoudit z toho, že početné stávky vypukly jen proto, že mnohá opatření byla vedením závodů zavedena bez předchozího projednání s dělníky.Tak tomu bylo např. ve válcovnách v Chomutově (1950), v jedné továrně v Hostivaři (1951), ve slévárně plzeňských Škodových závodů (1953), v podniku Fruta ve Znojmě (1956) a rovněž roku 1956 ve sklárnách Karolinka vokrese Vsetín.'“ V hornictví, kde to neustále vřelotakovým způso­ ' bem, žé se jednotlivé stávky nedají od sebe jako takové identifikovat,'* stači­ lo ve vyhlášce vedení dolů často jen slovo „nařízení“, aby bylo vyprovokováno zastavení práce.'“ Sociální základnou silného postavení dělníků na závodech byla především jejich malá mzdová diferenciace: ta je znázorněna pro rok 1964v tabulce, která však nezachycuje jenom průmysl, nýbrž celý socialistický sektor národního hospodářství (bez jednotných zemědělských družstev).'"97 /

*—— „Dám, abys dal“ —starořímská právní formule pro oboustranné smlouvy nebo směnné obcho­ dy (pozn. překl.) 102 NA Praha, 100/1, sv. 15, č. 96, Informační služba 34/1950. Pokles výkonnosti v ostravsko­ -karvinském revíru po Dni horníků. 103 NAPraha, 014/11, sv. 6, č. 70, 1950/12, Informační služba 46/1950, s. 3. 104 VOAPraha, ÚRO-Org., karton 103, i.č. 353, Výňatek z hlášení instruktorů krajských odboro­ vých rad, č. 2/1950 (Krajská odborová rada Praha). —Tamtéž,ÚRO-Org., karton 105, i.č. 382, Zpráva instruktora Krajské odborové rady Praha za měsíc leden 1951. —Archiv Škoda Plzeň, ZVIL 1452/PV 382, Zpráva o průběhu prověrky norem [leden 19531. —VOAPraha, ÚRO-PaM, „o karton 8, Zprávy oddělení mezd. —NA Praha, 014/12, sv. 23, č. 847, 1956/8, rubrika „Různé“. 105 V dolech bylo zřejmě na denním pořádku, že havířisfárali teprve po několíka hodinách, když se ukázalo, že jejich pracoviště není po předchozí směně uklizeno. VOAPraha, ÚVOS-Horníci,kar­ ton 45, 1956, Zpráva o situaci na dole President Gottwald v Horní Suché z 8. listopadu 1956. 106 VOAPraha, ÚVOS-Hormíci,karton 42, fascikl Delegační zprávy, 1956, Zpráva z delegace sou­ druha Mertla ze severočeského hnědouhelného revíru (3. až 13. října 1956). 107 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 83, i.č. 438, Podklady pro zasedání předsednictva Ústřední rady odborů dne 29. září 1966. Zpráva k zásadám odborové politiky v odměňová­

ní práce pří realizaci zlepšeného systému plánovitého usměrňování národního hospodářství. Příjmy v tabulce jsou udávány v Kčs.

(84

měsíční příjem zaměstnanců

zaměstnanci celkově v %

muži v%

s ženy vM

—800

3,1

0,8

6,7

8012000 2001-3500 3501-5000

80,2 16,3 0,4

72,2 26,1 0,9

91,9 1,4 0

Jak už bylo na otázce účasti ve stávkách uvedeno, neprojevila se sice výrazná nivelizace mezd, tj. dalekosáhlá materiální rovnost, ve zvláštní schopnosti ko­ lektivního jednání, na druhé straně bylo však integrační působení egalitární mzdové politiky, kterou si závodní odborové organizace daly od konce druhé světové války do programu a kterou téměř do konce šedesátých let důsled­ ně hájily, dost silné, aby v případě stávky zabránilo výrazné politické diferen­ ciaci osazenstva. Bylo spíše pravidlem, že„se dělníci organizovaní v KSČ na stávkách podíleli, dost často sami zastavení práce iniciovali a že pokusy stra­ ny apely a hrozbami své členy ze stávkové fronty odvolat nevedly většinou k žádoucímu úspěchu.'“ Pro odborářské funkcionáře na závodech bylo typic­ ké, že se stávek a jiných otevřených konfrontací mezi dělníky a vedením zá­ vodů, resp. nadřízenými instancemi, především v první polovině padesátých let stranili, v mnohých případech (Teplice, Vimperk, Pardubice, Vysoké Mýto, Kladno) se sami pracovních bojů účastnili anebo je —aniž by do nich zasaho­ vali —výslovně schvalovali.'%

­

108 Dělníci, kteří byli členy KSČ, se zúčastnili mj. stávek v dole Svoboda (1948), v továrně Texti­ lana v Liberci (1951), v továrně na automobily v Praze-Vysočanech (1952), ve slévárně šedé litiny v plzeňských Škodových závodech (1953), na dole Gottwald (1954), v strojírenských závodech v Hořovicích (1955), v Závodech 9. května v Brodech (1955), v podniku Polaban v Pardubicích (1956), v továrně Eska v Chebu (1957) a ve Spojených ocelárnách v Kladně rovněž v roce 1957. NA Praha, 100/1, sv. 106, č. 688. —Tamtéž, 014/12, sv. 7, č. 23. —Archiv Škoda Plzeň, karton 544, č. 429 A. —NA Praha, 19/13, sv. 3, č. 15. —Tamtéž, 19/13, sv. 3, č. 18. —Tamtéž, 19/13, sv. 3, č. 18. —Tamtéž, 014/12, sv. 23, č. 834. —Tamtéž, 014/12, sv. 29, č. 1096. —Tamtéž, 014/12, sv. 29, č. 1116. Iniciátorem stávky ve sklárně Otvovice roku 1955 byl dělník organizovaný v KSČ. Srov. k tomu zprávu citovanou v pozn. 55. V hornictví pravi­ delně v čele stávky stáli komunističtí dělníci; jeden příklad nabízí zpráva citovaná v pozn. 65. K pokusům izolovat dělníky, kteří byli členy KSČ, od nestranických stávkujících srov. zprávu o zastavení práce v bavlnářských závodech v Hronově v roce 1950; dělnice-členky KSČ zača­ ly po třech apelech předsedy závodní rady opět pracovat: NA Praha, MPSP karton 366, la­ 2005, 1950, Dopis Krajského národního výboru v Hradci Králové adresovaný Ministerstvu práce a sociální péče z 6. prosince 1950. Opačným příkladem jsou komunističtí horníci z dolu

| Stalingrad, kteřícitovanou na několikeré výzvy k tomu zprávu v pozn. 65. závodního výboru KSČ stávky ukončit nereagovali. Srov. 109 HEUMOS, Peter: Aspekte des sozialen Milieus...,s. 347.

85

Politické deficity KSČ, která byla koncipována jako masová strana, ale v pa­ desátých letech mohla počítat jenom s třetinou svých členů pro aktivní spolu­ práci,'!“ a které se nepodařilo vychovat si na závodech žádné opravdu trvale angažované a pevné kádry,'"' a na druhé straně nedostačující účinné skloube­ ní Ústřední rady odborů s vlastními základními organizacemi, jejichž úkolem bylo prosazovat politiku odborového vedení v závodech,''? konvergovaly tak v nízké závodní „přilnavosti“ aparátů obou velkých organizací. Ta byla beze­ sporu tím nejdůležitějším předpokladem pro to, že odhodlání k stávkám bylo velké právě v první polovině padesátých let, v období, jehož charakteristikou byl policejněstátní tefor. Svoboda, rozhodnout se pro nebo proti konfliktnímu jednání, těžila z očividných rozdílů mezi KSČ a ROH. Tyto rozdíly v přístupu k dělnictvu jsou v souvislosti s jeho odůvodňováním zachyceny v i agreemen­ tu z července 1953. Že odbory jako součást státního a stranického systému představovaly v první řadě masovou organizaci ve službách politické forma­ ce a zajišťování legitimity je jedna věc. Jiná věc je, že v nich byly zakořeně­ ny tradice dělnického hnutí, které nebylo možno jen tak jednoduše ze dne na den hodit přes palubu a které tak byly často podnětem zásadních kontrover­ zÍ se stranickým vedením,''* že potom už nemůže být ani řečio mocenském kartelu, který KSČ a ROH před rokem 1948 tvořily. K těmto tradicím patřiŤa i zásadní legitimita stávek. Pro mnohé odborářské funkcionáře proto neby­ ly stávky otázkou, neboť pro ně byly samozřejmostí,''* jindy je příležitostně v Ústřední radě odborů ospravedlňovali příslušnými citáty z Lenina.!!“ Proti

110 NAPraha, 100/2, sv.4, č. 54, Zpráva soudruha Káni o situaci na dole President Gottwald v os­ travsko-karvinském revíru [srpen 1951]. 111 NA Praha, AN, Zpráva o průzkumu práce strany v Plzni v souvislosti s událostmi 1. července 1953. 112 „Slabiny našeho hnutí,“ konstatuje zpráva Krajské odborové rady Plzeň z října 1949, „se stup­ ňují směrem dolů do závodních skupin ROH.“ VOAPraha, NHK, karton 120, i.č. 310/2, Situač­ ní zpráva Krajské odborové rady v Plzni z 27. října 1949. Téměř o čtyřiroky později se na této situaci nic nezměnilo. Na zasedání předsednictva Ústřední rady odborů dne 28. kvěma 1953 bylo prohlášeno,že sice na závodech existuje širokýsbor odborářskýchaktivistů,jejich význam je však „bohužel formální“. VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 177, Protokol o prů­ běhu 7. zasedání předsednictva Ústřední rady odborů dne 28. května 1953 (diskusní příspěvek Kolář). K širším souvislostem nízkého stupně „hloubky proniknutí“ Ústřední rady odborů mezi závodní odborářské kádry viz HEUMOS,Peter: Aspekte des sozialen Milieus..., passim. 113 Srov. k tomu pojednání Dalibora Státníka ciťované v pozn. 66. 114 VOAPraha, KOR,karton 12/1950, i.č. 56, Zpráva soudruha Kokeše o zasedání politického se­ kretariátu Krajské odborové rady Jihlava. 115 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 177, Protokol zasedání předsednictva Ústřed­ ní rady odborů z 28. května 1953 (diskusní příspěvek Kolář).

86

výše zmíněnému vládnímu nařízení z 3. června 1953, které bylo vypracová­ no ad hoc za účelem zákroku proti účastníkům právé utichlých celostátních stávek, hnalo vedení odborů útokem: toto nařízení nemá s úkoly odborů nic společného; lidi nelze vychovat tím, že se jim pohrozí vězením. Nic není od­ borům vzdálenější než hrát „prokurátora“ a popohánět budování socialismu „taláry“ a „paragrafy“.'!$ Subjustice závodních disciplárních komisí, v nichž měli zástupci závodních rad rozhodující vliv, odvozovala na základě tohoto postoje bezpochyby oprávnění pro svoji trpělivou výchovnou činnost.'7 Na druhé straně vyvolávaly takové výroky ještě větší odpor: vedení odborů chtě­ lo po červnových nepokojích dát s pomocí závodních odborových čestných soudů přecejenom tu a tam výstražný příklad, závodní rady však zřízení těch­ to tribunálů na mnohých místech (Náchod, Hronov) odmítly nebo vedly ří­ zení -často tak vlažně, že lze vlastně mluvit o bojkotu.''* Jistá nerozhodnost Vpostoji vůči stávkám trvala i v následujícím období, jak se mělo ukázat v le­ tech 1956-1957, kdy frekvence stávek —jen několik málo let po turbulencích roku 1953 —zase lehce stoupla (viz tabulku stávek). V srpnu 1957 vytýkal sekretariát Ústřední rady odborů odborářským orgánům v závodech, že jsou spoluzodpovědné za stoupající počet mzdových konfliktů, protože nedbají na dodržování usnesení předsednictva Ústřední rady, které mělo sloužit deeska­ laci mzdových rozporů. Protože se do záležitosti zamíchala Státní mzdová komise, která za normálních okolností podporovala vedení závodů, přidal se sekretariát ve svých úvahách, jak zabránit stávkám, nakonec přecejenom na stranu závodních odborových výborů a jako účinný prostředek proti stáv­ kám doporučoval povinnost závodních vedení při každém mzdově politickém opatření nejprve vyjednávat se závodními výbory.'"? Otázku, proč frekvence stávek po roce 1953 klesla a od počátku šedesátých let tendovala k nule, jak naše tabulka ukazuje, lze zodpovědět různým způ­

116 VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 16, i.č. 180, Protokol zasedání předsednictva Ústřed­ ní rady odborů z 19. června 1953 (diskusní příspěvek Kolář). —Tamtéž, ÚRO-Org., karton 137, i.č. 439, Protokol průběhu schůze předsedů odborových svazů a vedoucích oddělení Ústřední rady odborů dne 6. července 1953 (diskusní příspěvek Kolář). 117 Srov. článek o stalinismu v této publikaci. 118 VOAPraha, Protokoly ze zasedání ÚV Odborového svazu pro těžké a všeobecné strojírenství z 9. ledna 1953 do 30. prosince 1953. Zhodnocení měnové reformy a čestných soudů v závo­ dech těžkého strojírenství (pro zasedání ÚVSvazu dne 1. září 1953). 119 VOAPraha, ÚRO-Sekr., karton 148, 1957, Zpráva pro schůzi sekretariátu Ústřední rady od­ borů [dne 21. srpna 1957] k bodu: příčiny a způsob vyjednávání při mzdových konfliktech ©v závodech v poslední době (16. srpna 1957).

87

sobem. To nejběžnější vysvětlení navazuje na celkový obrat v politickém kli­ matu: Moskva roku 1953 takzvaným Novým kurzem nařídila svého druhu ci­ vilizační obrat v postoji strany, který pak pokračoval destalinizací, krizí roku 1956 a rostoucí „liberalizací“ ortodoxního státního socialismu, jež se —přidr­ žíme-li se obvyklé argumentace —přenesl jakoby sám od sebe na celou společ­ nost.!??Našemu tématu je určitě bližší domněnka, že zlepšení sociální politi­ ky na závodech mělo na konflikty utlumující účinek.'?! Jistou roli hrál krdmě toho i fakt, že vysoká sociální dynamika dělnictva v době prvního pětiletého plánu v následujících letech postupně slábla, až na počátku šedesátých let na­ prosto ochabla. Slábnoucí příliv zaměstnanců do průmyslu z jiných sektorů národního hospodářství, omezení nasazování vojenských a civilních pracov­ ních brigád a klesající horizontální a vertikální mobilita (tzn. především fluk­ tuace, resp. sociální vzestup) —to jsou jen některá hesla pro postupnou kon­ solidaci vnitřní struktury dělnictva, kterou lze zjistit i z větší reprodukce kva­ liikovaných, nekvalifikovaných a zaučených dělníků z vlastních řad.'*? Nejpravděpodobnější se mi však zdá, že stávky pozbyly smyslu, neboť si pro­ sazování zájmů našlo jiné kanály. Neoficiální úmluva o plnění plánu mezi dělníky a vedoucím personálem závodů absorbovala zřejmě v rostoucí míře

konfliktní potenciál otázek mezd a pracovních norem. Tato úmluva,v jejimž rámci byly přílišné nároky socialistického průmyslového produktivismu —níz­ ký standard bezpečnostních opatření, nedostatečné sociální zařízení závodů, špatná organizace práce, a především enormní flexibilita pracovní doby pe­ riodicky se opakující Šturmovštinou —vyměněny za „měkké“ pracovní nor­ my a odměňování, jímž byla pomocí pohyblivých částí pracovního příjmu (prémie, přídavky) mzdová politika na závodech usměrňována,'** se zřej­ mě zásadně neodlišovala od srovnatelných aranžmá v jiných socialistických

120 Pod tento všeobecný model politických dějin se shrnují obvykle společenské vývojové tréndy jakéhokoliv druhu jakožto závislé variabilní veličiny (viz pozn. 48). Zástupně pro nesčetné schematizace takového druhu srov. ROTHSCHILD,Joseph: Return to Diversity: A Political His­ tory of East Central Europe since World War JI. New York 1989. 121 V tomto směru argumentuje pro NDR HŮBNER, Peter: Identitátsmuster und Konfliktverhal­ ten..., s. 233. í 122 Srov. MACHONIN,Pavel - TUČEK, Milan: Česká společnost v transformaci: K proměnám soci­ ální struktury. Praha 1996, s. 212-215. 123 VOAPraha, ÚRO-Sekr.,karton 76, i.č. 672, 1955, Zpráva o opatřeních k odstranění nedostat­ ků při odměňování práce a k návrhu politicko-organizačního zajištění těchto opatření (plné znění zprávy viz přílohu č. 8).

88

zemích.'?“ Jako součást sítě vztahů, která se snažila vyplnit chronické meze­ ry ve výkonnosti ústředního plánovacího a distribučního aparátu, byly nefor­ mální závodní regulace tím skutečným vlastním zdrojem egalitářské mzdové politiky, kterou ovšem strana a odbory trpěly se stále větší nevolí. Na druhé straně podporovala úmluva o plnění plánu i kvalifikované dělníky poskytnu­ tím posily v podobě pomocných dělníků, a tím zajišťovala poměrně snadné plnění norem.'?* To vysvětluje velkou integrační sílu této úmluvy, která se dá zaznamenat i na rodícím se odporu velkých částí dělnictva, když se reformní hnutí šedesátých let snažilo prosadit politiku silnější diferenciace pracovních příjmů dělníků, a především větší diferenciaci platů mezi dělnictvem a prů­

myslovýmmanagementem.'?é 5. Literatura o dělnických revoltách v komunistických zemích, vydaná v době studené války, zdůrazňuje ztrátu legitimace státního socialismu právě v dů­ sledku takovýchto akcí.'?? Dnes, s nesrovnatelně lepšími možnostmi přístupu k pramenům, taková apodiktická tvrzení matou. Jako facit musíme nejdříve konstatovat, že kritika komunistického režimu, vyjádřená v sociálních pro­ testech, byla nejspíše jen zřídka míněna jako požadavek likvidace tohoto sys­ tému. Je poněkud abstraktní ptát se po legitimaci politického systému, jako kdyby při každém jeho nedostatku docházelo k plebiscitu a tyto deficity byly položkami bilance v jakémsi účetnictví hlubokých zklamání. Především obě velká stávková hnutí v Československu po roce 1948 s početnými explicitní­ mi výpověďmi dělníků o komunistickém systému ukazují, že nelze ve vztahu

124 Srov. pro NDR příspěvek KOHLI,Martin: Die DDR als Arbeitsgesellschaft? Arbeit, Lebenslauf und soziale Differenzierung. In: Sozialgeschichte der DDR.Vyd. Hartmut Kaelble, Jůrgen Koc­ ka, Hartmut Zwahr. Stuttgart 1994, s. 49n. 125 Archiv Škoda Plzeň, ZVIL444/PŘ 188, Průzkum zaměstnanosti dělníků u těžkých obráběcích

strojů (1963). 126 První pokusy (1965) prosadit v některých vybraných závodech denivelizační mzdovou poli­ tiku se setkaly jen s malým ohlasem. VOAPraha, ÚRO-Předsednictvo, karton 424 1/2. - Vět­ šinou byl odvrat od egalitářské mzdové politiky chápán jako zásah „proti dělníkům“, a to i kvalifikovanými dělníky, např. houslaři. Tamtéž, ÚRO Předsednictvo, karton 84, č. 440/11/1, Zpráva o shromáždění členů závodních odborových výborů na podkladě usnesení předsed­ nictva Ústřední rady odborů z 15. června 1966. —V létě 1969 muselo vedení Škodových závo­ dů přiznat, že v období 1960-1968 se pod „vlivem rovnostářských snah“ nepodařilo prosadit denivelizaci mezd zamýšlenou v rámci hospodářské reformy. Archiv Škoda Plzeň, RP karton 10, č. 180, Podklady pro „Programové prohlášení“, 1. část: Analýza národního podniku Škoda v období 1960-1968 (textová část). 127 Srov. TIGRID, Pavel: Arbeiter gegen den Arbeiterstaat: Widerstand in Osteuropa. Kóln 1983.

89

k státnímu socialismu mluvit o nějakém jasném vytváření front, jak se dalo očekávat.'*“ V Brně na podzim roku 1951 dělníci sice příležitostně posílali v zápalu boje komunisty ke všem čertům, jejich nosným (a poněkud méně ireálním) konsenzem však byl požadavek, aby vláda Zápotockého odstoupi­ la.'??*V prvních červnových dnech roku 1953 protestovali stávkující v Plzni, Praze, Moravské Ostravě a jinde proti měnové reformě, mnozí z nich se však účastnili i závodních shromáždění, která demonstrovala souhlas lidu s tauto reformou.*? I když stávka nadhodila otázku legitimity politické moci, vyvsta­ la sama konfliktní tematika často až z dodatečných příčin, z čehož vyplývá, že by rozpor neměl být hnán do krajnosti. Kdyžse očekávání stávkujících splnilo a vládnoucí kruhy se chopily paternalistického řešení konfliktu.a navíc vysla­ ly na místo pracovního zápasu významného představitele vedoucích kádrů,'*' byl už jen proto konflikt napůl vyřešen.'*? Otázka legitimity ztratila na významu zřejmě o to více, čím silněji se pod tlakem dělnictva vytvářel komplex „závod“ jako nesourodý dílčí systém.'* Tento proces lze z mocenskopolitického hlediska, jak jsme výše ukázali, po­ kládat za kanalizování „odchylného“ kontextu jednání a jeho relativního oproštění od politicko-ideologického tlaku konformity. V podstatě však šlo

128 Literatura zabývající se naší tematikou v širším rámci vychází z takového jasného vytváření front a ve všech státních socialismech striktně „rozděluje sféry“ na mocenské aparáty na jed­ né a společnost na druhé straně —jako kdyby neexistovaly žádné hromadné interference mezi oběma sférami (např. v důsledku sociálního vzestupu), které zase mohly právě probíhajíci vý­ voj celého systému podstatně a na dlouhou dobu ovlivnit. 129 PERNES, Jiří: Brno 1951..., s. 14n. 130 MUSILOVÁ,Dana: Měnová reforma..., s. 17.

131 Řešení průmyslových konfliktů v první Československé republice charakterizuje ve značné míře fakt, že dělníci očekávali paternalistické vztahy, zvláště ve formě osobně zprostředkova­ ného uspokojení svých zájmů. I zde je tedy možno pozorovat účinná tradiční schémata. Srov. k tomu článek citovaný v poznámce 40. 132 Srov. k tomu zprávu citovanou v pozn. 65. S 133 To odlišuje případ Československa od poměrů v Polsku. Alespoň některé popisy konfliktů mezi dělnictvem a státní mocí v Polsku vyvolávají dojem, že se tam zpravidla jednalo o „nefiltrova­ né“ konflikty a překročení mezí směrem ke konfliktu nemohlo být zabráněno tím, že se děl­ níci —jako v Československu —nacházeli na závodech alespoň v trochu chráněném sociálním prostoru, který do jisté míry umožňoval —většinou ovšem „sublegální“ —řešení konfliktů ve vlastní režii, aniž by bylo zapotřebí vystoupit s těmito konflikty konfrontačné vůči mocenským aparátům strany a odborů. Srov. POLAKOWSKA-KUJAWA, Jolanta: Soziale Konflikte in Polen und die Legitimierung der Macht: Wandlungen im gesellschaftlichen Bewusstsein in den Jah­ ren 1945-1994. In: Jahrbuch der historischen Kommunismusforschung, 1996, s. 69-83.

,

90

značnou měrou o znovuzřízení funkční diferenciace,'*“ tedy o to, nanovo roz­ ložit za komunistické nadvlády již fázované hodnotové orientace do samo­ statných hodnotových sfér: přeměnit volby do závodních rad jakožto mani­ festaci oddanosti straně a státu opět v akt autentické politické vůle; odborové zastupování zájmů vymanit ze sepětí s „objektivními“ zájmy celé společnosti reprezentovanými stranickou linií, tedy legitimovat stávky, a tím i uznat spe­ cifické zájmy sociálních skupin. Pokud lze z pramenů vyvodit, nebyla v tomto vývoji legitimace komunistického systému in toto ani na okamžik předmětem diskuse, ale šlo především o flexibilizacijeho mocenských struktur což v na­ šem případě znamenalo prosazovat formy společenské samoregulace, jak to bylo implicitně obsaženo ve zmíněném vetu závodních odborových výborů proti zásahům stranického a odborového vedení do výrobního procesu a do poměrů na závodech vůbec. To všechno je projevem centrifugálních dezinte­ gračních tendencí známých i z jiných státních socialismů; v případě Českoslo­ venska ovšem sahaly obzvláště daleko a způsobovaly, že se vazby dělnictva na

politickoorganizační makrostruktury výrazně uvolnily. A tak mohlo v květnu 1968 v politbyru ÚVKSČ kolovat mínění, že dělnická třída nemá ani „svou or­ ganizaci“, ani „své mluvčí“, kteří by obhajovali její bezprostřední zájmy.'*

134 K diskusi o funkční diferenciaci a o otázce (především na příkladu NDR), zda a v jaké míře státněsocialistické společnosti tento strukturní princip moderních společností vytvořily,srov. HORNBOSTEL,Stefan: Spátsozialismus, Legitimierung, Stabilitát. In: Repression und Wohl­ standsversprechen: Zur Stabilisierung von Parteiherrschaft in der DDR und der ČSSR. Vyd. Christoph Boyer und Peter Skyba. Dresden 1999, s. 13-25 (Berichte und Studien 20. Vyd. Hannah-Arendt-Institut fůr Totalitarismusforschung). 135 Komunistická strana Československa. Pokus o reformu (říjen 1967 —květen 1968). Vyd. Jitka Vondrová, Jaromír Navrátil, Jan Moravec. Praha-Brno 1999. (Prameny k dějinám českoslo­ venské krize 1967-1970. Část 9, sv. 1). Dokument č. 68, s. 497.

91

Přílohy Příloha 1 1948, [červenec] —Zpráva zaměstnaneckého odboru Spojených oceláren Kladno ředitelstvípodniku o hrozbě stávkou za mzdové požadavky. '

Ve dnech 1. a 2. července t.r. použila část osazenstva našich závodů v Klad­ ně pohrůžky stávkou —v závodě Koněv v oddělení tzv. „Varšava“ byla práce skutečně zastavena, v Poldině huti ve válcovnách v podstatě sice práce pře­ rušena nebyla, avšak důvěrníci domáhali se zvýšení úkolových sazeb tak, aby průměrný hodinový výdělek dosahoval výše Kčs 35,- takovým způsobem, že předseda závodní rady s. Fr. Kácha přislíbilzvýšení úkolových sazeb o 10% až do okamžiku, kdy námitky dělnictva proti stanoveným sazbám budou zástup­ ci podnikového ředitelství a ÚRO přezkoumány a kdy bude o nich definitivňě

těmito institucemi rozhodnuto. ( Toto přezkoumání stane se v pátek dne 9. t.m.; za podnikové ředitelství zů­ častní se jednání Ing. O. Obst, za ÚRO pravděpodobně s. Matějka, který měl v úmyslu stejně navštíviti tohoto dne Poldinu huť za účelem přezkoumání mezd v ocelárnách. Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevy velmi závažné, které by případně mohly mít neblahý vliv i na jednání osazenstva v odděleních a závodech dal­ ších, a které by mohly býti některými živly, z vedení veřejných věcí v únoru odstraněnými, přímoorganisovány, pokládá podepsaná odborná skupina pra­ covně-politická za svoji povinnost konstatovati toto:

1. Zásadně nutno připustiti možnost, že i ve znárodněném podniku může dojíti ke zjevu, že zaměstnanec —ať ve stavu dělnickém neb úřednickém —

není odměňován jak by mu dle platných předpisů mzdových neb platových příslušelo. 2. V tomto případě jsou každému zaměstnanci neb skupině zaměstnanců dány k ochraně instituce zaměstnanecké, t.j. závodní rada, výbor závodní sku­ piny ROH, dále Okresní odborová rada, Krajská odborová rada a příslušný za­ městnanecký svaz při Ústřední radě odborů —a mimo to též instituce zaměstna­ vatelské: správa závodu, podnikové ředitelstvía Československé hutě. , 3. Vzhledem k této ochraně, která naprosto vylučuje, aby kterémukoliv za­ městnanci neb dokonce skupině zaměstnanců se nedostávalo odměny prá­ vem mu příslušející,nutno pokládati každou stávku neb i jen hrozbu stávkou 92

bez předchozího dovolání výše uvedených instancí —za čin vůči pracujícímu lidu a jeho snahám přímo nepřátelský a za jednání, kterým se každý vylučuje 7 řad uvědomělého občanstva našeho státu a kterým každý přechází na dru­ hou stranu dosud neskončeného boje třídního. 4. Z tohoto důvodu nutno také každé jednání s živly, které použijí i jen hrozby stávkou se vší rozhodností odmítnout a poukázati na to, že každá stávka jest v podstatě jen přímým útokem na životní úroveň pracujícího lidu a důkazem neomluvitelné zbabělosti každého, kdo ji - za dnešní situace, kdy si pracující lid sám vládne —i jen jako hrozby použije. í 5. V případě, že by k výše uvedenému jednání v kterémkoliv závodě do­ šlo, jest nutno, aby příslušná správa závodu a závodní rada podala okamžitě o tom zevrubnou písemnou zprávu příslušnému řediteli hutnímu a zaměstna­ neckému odboru, podnikovému ředitelství a Krajské radě odborů. Tyto posléze jmenované instituce rozhodnou pak o dalších krocích a zejmé­ na o případné součinnosti s dalšími orgány ústředními, t.j. Čs. hutěmi neb Ústřední radou odborů. Podepsaná odborná skupina pracovně-politická žádá, aby rovněž technic­ kým odborem podnikového ředitelství a odbornou skupinou mzdovou byla o každém takovém zjevu informována a k event. jednání přizvána. 6. Vzhledem k tomu, že možno v budoucnosti očekávati opakování zje­ vů výše uvedených, doporučujeme uvážiti vhodnost zřízení resp. sestavení zvláštní úderné skupiny, sestavené z nejuvědomělejších zaměstnanců našeho podniku, která by byla připravena k zasazení na onom místě, kde by se re­ akčním živlům podařilo, skutečně část našeho osazenstva pro stávku zneužíti. Veškeré osazenstvo zaměstnaneckého odboru v podnikovém ředitelství i na závodech bude tomuto účelu k disposici v prvé řadě.

[razítko:] Spojené ocelárny národní podnik zaměstnanecký odbor SOA,Praha. SONP karton 392, 1948-1954 (různé spisy). Strojopis.

93

Příloha 2 1948, 13. srpna —Zpráva předsedy okresního akčního výboru Národnífronty v Místku Krajskému akčnímu výboru Národní fronty v Ostravě o stávce textil­ ních dělnic a dělníků na Frýdecku. “

V úterý tento týden vypukla ve Slezských bavlnářských závodech, závod 1. přádelna, spontanní stávka všeho dělnictva. Příčinastávky jest v úpravě mezd a pracovního poměru, neb dělnice až dosud obsluhovaly dva stavy, ale před několika týdny byl zaveden t.zv. třístavový systém, u kterého byly zavedeny výpomocné síly.To znamená, že dělnice musí podat zvýšený výkon a bylo jim slíbeno, že se zvýšeným výkonem zvýší se reálně jejich mzda. Přivýplatě tento týden však zjistily, že jejich mzda při zvýšeném pracovním výkonu je nižší o 500 až 900 Kčs.Zaviněno to bylo špatným propočtením úko­ lu. K tomu podotýkáme, že závodní rada skládá se z lidí takřka neschopných a nebyla s to, aby učiněnou křivdu napravila. Dělníci, kteří měli výplatu, yez popudu zastavili stroje a rokovali mezi sebou o snížení mezd. Toto rokování proměnilo se za chvíli v rozhořčený odpor proti správě závodu a vzniklo prv­ ní slovo „stávka“. Kdo ho vyřkl, nepodařilo se přes největší úsilí zjistit. Byla okamžitě alarmována odborová rada, sekretariát KSČ, ale přes největší úsilí a neustálé vyjednávání nepodařilo se rozhořčení dělnictva utišiti. Dle našeho názoru také správa závodu neprojevila nejmenší úsilí o brzké ukončení stáv­ ky svou neústupností a také výroky, pronesené přivyjednávání, zvyšovalyjen roztrpčení textilního dělnictva. Dělnictvo závodu skládá se z 80% z mladých dělnic z různých částí repub­ liky, ponejvíce však z oblasti těšínské, pověstné na Volkslisty.Tato šestnácti až pětadvacetiletá děvčata,jsou naprosto politickyneuvědomělá,dojíždějído prá­ ce desítky km a jejich výdělek, max. 2800,- Kč, sotva stačí na stravu a jízdné. Rovněž sociální ředitel p. Karel Kociánjest velice nepopulární osobou, který má různé malé vroubky z dob protektorátu. Další příčina byla stravování v závod­ ní kuchyni a mnoho jiných drobných příčin,jako nesprávné rozdělování obuví a j. To byly příčiny,které daly vznik stávce. Změna dosavadního pracovního sys­ tému nebyla řádně politicky připravena. V tomto případě mělo se v prvé řadě jednati se závodní radou a se členy KSČ, tyto přesvědčitio výhodách a nutnosti nového pracovního řádu a způsobu a pak teprve přijíti s hotovým plánem před dělnictvo. Ředitelství sicejednalo se sekretáriátem KSČ o zavedení nového způ­ sobu práce v textilu a sekretariát KSČ dal k tomu své svolení a vzal za zdárné provedené záruku. To však udělali lidé, kteří neznají pracovní postup v textilu a s textiláky také o té věci nejednali (Ploskonka).

94

Dělníci, kteří byli těžce na mzdách poškozeni, bránili se zuby nehty zavede­ ní nového pracovního postupu, a teprve když jsme udělali schůzi komunistů a politicky je přesvědčili o nutnosti nového způsobu práce, podařilo se stáv­ kující rozraziti a tím i také likvidovati. Zvláštní a pozoruhodné je, že pravdě­ podobně iniciátory této stávky byli komunisté. Slyšeli jsme často spontanní výkřiky,že se do krajnosti budou brániti proti útisku pánů, což je pozoruhod­ né právě proto, neb vedoucí ředitelé jsou komunisté. Dělnictvo z nepochope­ ní stále poukazuje na to, že se přijímají noví a noví úředníci a ředitelé, kte­ rým se zvyšují platy, zatímco dělníkům jsou platy prakticky snižovány (pláto- ­ vá úprava). Vyslýcháno bylo mnoho desítek dělníků, ale všichni tvrdili jen jedno, že chtějí pracovati, ale že musí stávkovat proti pánům, kteříjim snižují mzdy. Po ukončení stávky shromažďovaly se před závodem hloučky občanstva, které provokovaly pracující dělníky a vyzývaly je ke stávce. Zjištěno bylo na místě několik provokatérů, na které bylo podáno trestní oznámení. Teprve po 1. ho­ dině v noci tyto hloučky se pomalu rozcházely. Skládaly se z chlapců a děvčat od 16 do 22 let, kteří ostře kritisovali náš československý režim. Schvalovali stávku a provokovali z práce jdoucí textiláky. I tu bylo učiněno několik zjiště­ ní a trestních oznámení. Stávce textiláků měly přijíti na pomoc jiné závody, ale stačilo jen k dělnic­ tvu promluviti a stávka byla zažehnána. Ohlas stávky jest veliký, různé kruhy měly ze stávky ohromnou radost (bý­ valí nár. soc., lidovci, ale také komunisté, kteří prohlašovali, že s komunistic­ kou byrokracií musí býti udělán jednou pořádek). Rovněž zemědělci přijali stávku textiláků s velkým potěšením. Po ukončení stávky požádalo asi 25 dělnic o okamžité propuštění z práce a vyzvedlo si své pracovní průkazy. Jsou to dělnice z Těšínska, o kterých bylo na schůzi řečeno, že jsou nespolehlivými a protistátními elementy. Dnes nastoupilo práce 60% dělníků a další stále do práce přicházejí. V zá­ vodě je přitomen člen Krajské odborové rady soudruh Juzov, ředitel Bruncvik a předseda OAV-NFs. Bílek. Celkem je klid až na roztrpčené debaty nově na­ stoupených dělníků. Další zpráva bude zaslána do 24 hodin.

[razítko:] Okresní akční výbor Národní fronty v Místku Bílek, v. r.

NA, Praha, fond 100/1, sv. 82, a.j. 615, 1948/8. Strojopis. 95

Příloha 3 V

1950, 23.. srpna —Mzdové poměry, normovací praxe a provožní organizace v pražském závodě ČKD Stalingrad.*

ČKD Stalingrad má typickou kusovou výrobu a je jedním z nejdůležitějších závodů těžkého strojírenství. Po stránce organisace provozní a mzdově poli­ ticky jsou v závodě značné nedostatky. Výrobní program nebyl dosud vyčiš­ těn, což tento stav ještě zhoršuje. Rozpracovanost v dílnách je veliká a způ­ sobuje ji jednak nedostatek některých druhů materiálu (hlavně barevných kovů), jednak nedostatečné vnitrozávodní plánování. Plán není na jednotlivá pracoviště rozpracován a výrobní proces je v mnoha případech neustále na­ rušován nárazovými pracemi a přesunováním jednotlivých zakázek podle je­ jich naléhavosti. 4 V podstatě je možno výrobu rozdělit na dvě skupiny: na slévárenskou a na výrobu elektrického zařízení a elektrických strojů. Závod má celkem asi 6900 zaměstnanců (včetně úředníků a pomocných provozů), z nichž ve slévárnách pracuje 1635 a v elektrovýrobě 3627. Organisace provádění mezd Za řízení a praktické provádění mzdových opatření je zodpovědno odd. eko­ nomie práce. Bezprostředně na ně jsou organisačně napojeni úkolářijednot­ livých dílen. Dalším činitelem v organisaci mezd jsou mistři , kteří provádějí zařazování pracovníků do osobních tříd podle soustavy mezd* Po linii odbo­ rové byly ustaveny normovací komise, jejichž členem je mistr, úkolář, úsekový důvěrník a některý z dělníků. Tyto komise jsou ustaveny ve všech dílnách. In­ struovány jsou ústřední normovací komisí při závodní radě, v níž jsou všech­ ny úseky zastoupeny jedním členem. Mzdové poměry ve slévárnách

,

V květnu 1950 pracovalo ve slévárnách 98,3% zaměstnanců v úkolu, 1,6% v premii a 1,1% v časové mzdě. V premiích jsou zařazeny převážně jen po­ mocné síly. Četnost úkolové práce v květnu 1950 je asi o 7,5%. vyšší než v březnu 1949 a o 3,6% vyšší než v lednu roku 1950. V celkovém průměru je v květnu 1950 ve slévárnách docilován v úkolu hru­ bý hodinový výdělek Kčs32,42 při průměrné pracovní třídě 5,5. Naproti tomu * Autor a adresát zprávy nezjištěni. Autorem byl pravděpodobně spolupracovník Krajského výboru KSČ v Praze.

96

ve mzdě premiové je dosahován výdělek Kčs 14,88 na hod. při průměrné osobní třídě 3,5 a ve mzdě časové Kčs9,30 na hod. při osobní třídě 2,5. V následující tabulce uvádíme přehled vzestupu průměrných úkolových vý­ dělků a výkonů v roce 1949 a 1950: Měsíc | průměrný hodinový výdělekv úkolu © průměrné 1/1949 28,90 II/1949 25,90 III/1949 26,90 VV1949 28,70 [X/1949 29,60

XI/ 1949 I/1950 II/1950 II/1950 IV/1950

30,60 31,60 32,00 32,10 33,50

překonávání norem 193% 171%. 178% 190% 197%

200% 211% 214% 215% 224%

V přehledu je nápadný pokles výdělků i výkonů v únoru a březnu 1949 a ná­ sledující stálý vzestup, jehož tempo vzrostlo zvláště v r. 1950. Uvedený pokles byl způsoben revisí norem, která byla v lednu 1949. V průměru byly tehdy normy zpevněny asi o 20%, což způsobilo rozladění a pokles výkonu. Normy, které byly a dosud jsou stanoveny výhradně odhadem, byly po tomto zpevné­ ní zaručeny na r. 1949, což se již od března projevilo v dalším trvalém vzestu­ pu. Vysoké procento překonávání norem svědčí o značných reservách prame­ nících ze špatné organisace práce a nedostatečného využití pracovní doby. Vzestup výkonů a výdělků v průběhu roku 1949 nebyl způsoben však jen využitím zmíněných reserv. Ve značném rozsahu byl umožněn kladným vyři­ zováním reklamací, které proti zpevněným normám byly vznášeny. V prosinci 1949 bylo provedeno další zpevňování norem, jehož výsledkem bylo snížení výrobních časů v průměru asi o 10 %. Po opětovném zaručení těchto norem na rok 1950 došlo pak k urychlenému vzestupu výkonů a výdělků. Zatímco od ledna do prosince činí vzestup úkolových výdělků 5,5%, stouply úkolové výdělky za leden až duben o 10 %. Výkonnové normy ve slevárnách jsou sta­ noveny pro slévačské čety (asi 5členné). Jednotliví členové skupiny se o do­ cílený výdělek dělí většinou rovným dílem. Jen v ojedinělých případech a to hlavně těm, kteří se zaučují, vyplácí vedoucí čety menší mzdu. Důsledek ko­ lektivního úkolu je, že úderníci a soutěžíci mají stejný výdělek jako ostatní členové skupiny.

97

h

Vzestup průměrných hodinových úkolových výdělků podle jednotlivých pra­ covních tříd:

Třída 28.2.—3.4.1949|

o překonávání norem v %

15.4.-28.5.1950

1

-

-

-

2 3 4 5 6 7

12,75 17,65 20,80 25,10 29,20 32,50 36,00

26,20 62,00 64,00 77,00 83,00 82,70 80,00

16,20 20,80 25,30 30,40 36,40 37,10 38,40

8

o překonávání norem v % „a

60,00 84,00 99,00 114,00 127,00 a 108,00 |" 92,00

Kromě tohoto vzestupu se projevuje v květnu 1950 i mnohem větší.rozptyl výdělků uvnitř jednotlivých tříd. Tak na př. zatímco v březnu 1949 dosaho­ valy špičkové výdělky ve 4. třídě 30 000 Kčs, v páté a šesté třídě 38 000 Kčs, stouply špičkové výdělky v květnu 1950 ve 4. třídě na 40 000 Kčs, v páté tří­ dě na 52 000 Kčs a v šesté třídě na 61 000 Kčs. Tyto rozdíly jsou způsobová­ ny nejen zvýšeným výkonem, ale i jakostí norem, v nichž jsou mnohdy do­ sud zachovány velké reservy. Zpevňováním norem v průběhu roku 1950 bylo dosaženo asi za 1 300 000 Kčsúspor. V průměru byly normy zpevněny circa

017%.

Mzdové poměry v elektrovýrobě

V elektrovýrobě pracuje v úkolu 77,0% zaměstnanců, v premii asi 21% a asi 2% v časově mzdě. Průměrný hodinový výdělek v úkolu v květnu činí 24,60 Kčs, v premii 16,40 Kčs a v časové mzdě 11,88 Kčs.Vzestup průměr­ ných úkolových výdělků i výkonů probíhal v průběhu roku 1949 a 1950 v elektrovýrobě o něco pomaleji než ve slévárnách. V lednu 1949 byl prů­ měrný hodinový úkolový výdělek 21,00 Kčs při průměrném plnění norem na 155 %. V prosinci 1949 stoupl průměrný hodinový výdělek v úkolu na 22,60 Kčs a průměrné plnění norem na 165% a v květnu na 24,60 Kčs a průměrné plnění normy na 175 %. Rychlejší vzestup v roce 1950 pramení stejně jako ve slévárnách ze záruky norem a ostatních okolností, vyplývají­ cích ze špatné normovací praxe. Porovnání vývoje úkolových výdělků podle tříd v období 1949-1950:

98

Třída 28.2.—3.4.1949|

opřekonávání | 15.4.—28.5.1950 o překonávání normy v % normy v %

1

-

-

-

­

2 3 4 5 6 7 8

14,95 16,90 19,00

18,00 49,60 49,60

17,80 19,20 25,10 27,60 28,90 29,20

76,00 70,00 77,00

22,00

55,00

24,80 26,70 27,00

55,00 50,00 35,00

­

73,00 62,10 46,00

Také rozptyl špičkových výdělků nad celkovým průměrem je v roce 1950 vět­ ší. V březnu 1950 dosahovali špičkových výdělků v 5., 6. a 7. pracovní třídě 30 000 Kčsjen jednotlivci. Naproti tomu v květnu 1950 dosahuje v těchže třídách 30 000 Kčsvíce než 130 osob a špičkové výdělky se pohybují kolem 40 000 Kčs ivýše. Interní záruka norem do konce 1950 byla provedena na základě nedosta­ tečné a mechanické prověrky norem. Nové normy nebyly stanoveny jednotné a nebyly odstraněny reservy v normách, což vedlo v dalším průběhu přijejich překonání k nivelisaci. Byly časté případy, že úderníci a ostatní dělníci dosa­ hovali stejných výdělků.

Kritika normovací praxe K normám, které jsou většinou stanoveny odhadem, je automaticky připočítá­ váno 15% na ztrátové časy. Kromě toho je norma změkčována o dalších 25%, aby mohl býti dosažen výdělek, odpovídající výši výdělkové hladiny v závodě. V důsledku tohoto 40—45%vědomého změkčení normy a řady organisačních nedostatků ve výrobě mohou dělníci už při malém zlepšení odstraněním někte­ rých překážek a s hospodárnějším využitím pracovní doby dosahovat vysoké výdělky.Vedení závodu tento živelný vzestup výdělků brzdí jen tím, že v křikla­ vých případech se snaží v dohodě s dotyčným pracovníkem normu opravit. Pra­ xe však ukazuje, že tento způsob není dostatečně účinný. Neúspěch tkví v tom, že takové prověření norem je jen případové a neovlivňuje celkové zlepšení nor­ movací praxe. Působí naopak nivelisačně podobně jako mzdový strop. Úkoláři,jichž je na celém závodě asi 50, nestačí na zvládnutí úkolů přede­ vším proto, poněvadž na svou funkci nejsou politicky připraveni a jsouv iso­ lovaném postavení bez podpory mistrů, techniků i stranických funkcionářů. Vedení závodu se do poslední doby o mzdy prakticky nestaralo. Neúčinná péče byla mzdovým otázkám věnována i se strany odborů a ZO KSČ. Mzdové 99

komise prakticky svou úlohu aktivně a iniciativně neplní. Namísto aby prová“ děly kritiku, kontrolu a rozbor mzdové situace norem, omezují se jen na spor­ né případy, v nichž často stejně jako úkoláři ustupují a vyhovují vznášeným požadavkům a reklamacím. Nedostatek iniciativy mzdových komisí je funkci­ onáři odůvodňován tím, že ÚROještě nevytyčila náplň jejich činnosti. Socialistické soutěžení a provádění mzdovýchopatření Podle dat podnikového ředitelství je v soc. soutěži zapojeno asi 80% osa­ zenstva. Formou soutěže jsou závazky a smlouvy zaměřené na zpevňování norem. Podmínkou vstupu do soutěže je, že každý soutěžící zpevní normu. S tímto zaměřením pracují i mzdové komise, které mají za úkol kontrolovati, zda každý soutěžící podmínkám soutěže vyhovuje. V případě, že svou normu soutěžící nezpevní, zruší odd. hodnocení práce a soutěžní referent smlouvu. Nepružné a mechanické pojetí těchto podmínek vede k tomu, že závazky jsou rušeny mnohdy bez předchozího rozboru norem a odstraňování organisač­ ních nedostatků, nebo normy prohlašovány za tvrdé, na nichž se nic zpevňo­ vat nedá. Se zřetelem k normovací praxi a špatné organisaci výroby nepříspí­ vá tato metoda k zlepšení současného stavu. Uvedené způsoby zpevňování norem jsou funkcionáři v závodě označovány * za skutečné iniciativní akce zdola.

Příprava vstřícnéhoplánování Příprava vstřícného plánování probíhá v závodě výhradně po linii technicko­ -organisační. Za podklad jednání byly stanoveny předem zvýšené úkoly pro rok 1951, k jejichž zajištění byla v dílenských radách spolu s techniky rozvi­ nuta diskuse o potřebných technických a organisačních opatřeních, jako na př. instalování jeřábů, transportního pasu, zlepšení vnitrozávodní dopravy, rozšíření dílen, přemístění kanceláří atd. Tato opatření byla také všeobecně formálně přenesena o pracovních přestávkách do dílen mezi osazenstvo, vět­ Šinoujenom oznámením. Tyto akce připravily komplexní brigády bez širší účasti dělníků, kteří o nich ne­ diskutovali a tato opatření se nestala předmětem širšího zájmu zaměstnanců. Zpevňování norem se v případě vstřícných plánů v závodě neprojednávalo, ani politicky nepřipravovalo. Nepochopení vstřícného plánu a úplné opomenutí zpevňování norem odůvodňují soudruzi tím, že výrobní úkoly na příští rok ne­ znají a zpevňování norem připravují na září a říjen. V důsledku toho se omezili jen na technická opatření, na jejichž základě mají býti přijaty vyšší úkoly,vyplý­ vající ze směrných čisel na rok 1951. Tento nedostatek odůvodňují funkcionáři nejasnou instruktáží se strany odborových a stranických orgánů. 100

Práce závodní organisace strany, závodní rady a vedení závodu Závodní organisace strany a odborová skupina nevěnují provádění mzdových opatření dostatečnou pozornost. Příčina tkví v tom, že dílčí organisace a dí­ lenské rady nepracují dosti samostatně. Zaktivisování dílenských rad se poda­ řilojen z 50%, asi 25% dílenských rad pracuje velmi špatně a 25% se úplné. rozpadlo a bude třeba je znovu ustaviti. Desítkoví a úsekoví důvěrníci si do­ sud nové formy práce neosvojili. Schůze desítek se dosud pravidelně nepro­ vádějí. Úsekoví důvěrníci svolají schůze v úseku teprve nyní, při projednává­ ní technicko-organisačních opatření k přípravě vstřícných plánů. Tyto schůze byly však provedeny jen v desetiminutových pracovních přestávkách. Nejas­ no o funkci mzdových komisí svědčí o tom, že závodní organisace a závodní rady se ve spolupráci s vedením podniku účinně a důsledně mzdovými pro­ blémy a normováním práce nezabývaly a spokojovaly se jen jednorázovými zásahy. Nedostatky v provádění mzdové politiky jsou v přímé závislosti na organi­ saci řízení výroby,které není se strany vedení závodu úspěšně prováděno. Ne­ dostatečné vnitrozávodní plánování v kusové výrobě a nedostatky v přípravě práce a v dílenské organisaci vedou k značným ztrátovým časům a k zbyteč­ ným zdržením. Vedení závodu nezvládlo v dostatečné míře svoje úkoly a bu­ de třeba vyřešit otázku výměny ředitele závodu, který na zvládnutí daných ukolů v plném rozsahu nestačí.

Návrh na usnesení: Na základě předložené informativní zprávy schvaluje sekretariát ÚVKSČ tato opatření: KVKSČ pražského kraje se ukládá: a) aby ve spolupráci s ústředním ředitelstvím těžkého strojírenství a se Sva­ zem ROH svolal poradu mzdově technických kádrů ze závodu Stalingrad, na které budou projednány a řešeny mzdové nedostatky v závodě a učině­ na opatření k jejich odstranění. O výsledku podá KVKSČ pražského kraje sekretariátu ÚV KSČ zprávu do 15.1X.1950. b) projednat do 30.VIII. situaci v závodě a činnost závodní organisace KSČ na předsednictvu KVKSČ a předložit sekretariátu ÚV KSČ návrh na zlepšení situace v závodu a práce závodní organisace KSČ ČKD Stalingrad. c) Zajistit, aby v kampani vstřícnýchplánů byla provedena nutná organisační a technická opatření k odstranění mzdových nesrovnalostí, vyplývajících z nedostatečně prováděné mzdové politiky. NA, Praha, fond 02/4, sv. 19, a.j. 143, s. 3-9. Strojopis. 101

Příloha 4 1951, 18. července—Zpráva instruktora KORBrno-Gottwaldov o situaci při pro­ věrce norem vjihomoravských závodech.

Jaký je postup v prověrce norem se strany vedení závodů: Ředitelé instruovali o významu a postupu při prověrce techniky a mistry. Po instruktáži zatím po rozhovoru s mistry a dílovedoucími zjišťujeme, že až na výjimky,nepochopili význam prověrky a nejsou a nebudou agitátory a vedoucími činiteli při pro­ vádění prověrky norem v dílně. V závodě Gala ve Znojmě provedl instruktáž k prověrce mistrů a techniků podnikový ředitel Lorenc. Okresní tajemník podal zprávu o této instruktáži, ve které uvedl, že instruktáž nebyla přesvědčivá a že mistři a technici museli mít dojem, že v prověrce norem jde o snižování mezd. Krajskýtajemník uvedl tento případ na plenární schůzi KOR,tím byl i otištěn v „Rovnosti“. Podnikový ředitel nechal svolat mistry a techniky, telefonicky zavolali okresního tajemní­ ka a tam dosvědčovali mistři a technici, že jim podnikový ředitel řádně vyložil význam i postup prověrky norem. Protože okresní tajemník s. Krejčítrval na tom, že instruktáž byla nedosta­ tečná a nepřesvědčující, poslal podnikový ředitel přípis KOR,ve kterém žádal odvolání nařčení a vyvození důsledků proti s. Krejčímu. Jel jsem s krajským tajemníkem případ přešetřit. V závodě byl v tu dobu i sektorový ředitel. Řekli jsme, že nejdříve se podíváme na pracoviště a potom teprve případ budeme řešit. Na pracoviště jsme zjistili: Dva dělníci seděli dole v hale a kouřili. Na do­ taz, proč sedí, řekli, že nemají co vysekávat. Sedm dělníků vysekává součás­ ti kabel a pod. Pro nedostatek práce stojí denně asi 1 a půl hodiny. Nadávají na špatnou organisaci práce, že by daleko více vydělali i při zpevnění normy. Těchto případů čekání na práci jsme zjistili větší počet. Ptáme se mistrů, jak budou postupovat připrověrce norem. Jejich odpovědi byly překvapující. Řekli: tady na té plachtě zjistíme a napíšeme, jakou má kte­ rý dělník normu, jak ji plní, a potom se budeme snažit stáhnout vysoké mzdy k směrné úkolové sazbě. O zavedení pořádku do přípravy a organisace výroby v jejich dílně (a nedo­ statků jsme tam za tři hodiny zjistili mnoho) nemluvili vůbec. Přijednání s podnikovým ředitelem a vedoucím závodu jsme v 3hodinové debatě vysvětlili mistrům a technikům jejich úlohu při prověrce norem. Pod­ nikový ředitel musel uznat, že měl s. Krejčí pravdu a že se nic odvolávat ne­ bude, protože je to ještě horší. 102

Ve schůzi ZR Škodových závodů v Brně podávali jednotliví členové ZR zprá­ vy,jak probíhají desetiminutovky o prověrce norem v jednotlivých střediscích, prováděné za jejich účasti a za účasti mistrů. Vcelku ve zprávách řekli, že dělní­ ci při desetiminutovkách mlčí, k prověrce se staví passivně, prohlašují, že pro­ věrka i zásobovací opatření jsou nepřímým útokem na mzdy. Horší bylo, že bylo nutno vysvětlovat i členům ZR (po desetiminutovkách na pracovištích), proč vláda přikročila k zásobovacím opatřením. Členové ZRjsou toho názoru, že by měl přijít šikovný tajemník, který by na pracovištích vše řádně vysvětlil. Metra, Blansko Tam svolali 11.7.51 o 9. hod. v pracovní době ÚD a zároveň desítkové důvěr­ níky k instruktáži o prověrce norem. Byljsem instruktáži přítomen. Nejdříve promluvil předseda ZR, po něm předseda ZO-KSČ. Bylo toho velmi málo, co jim o prověrce řekli. Po vyzvání k diskusi první diskutér řekl, že těžko budou vysvětlovat význam prověrky, když se slibovalo, že se stále bude na volném

trhu zlevňovat a zatím takové zdražení. Dále, proč se neví, jaké platy mají ředitelé a proč, a proč oni nesleví. Po té se rozvinula mezi tímto diskutérem a předsedou ZR nechutná polemika. Byljsem nucen od základu vysvětlit vý­ znam prověrky norem a zásob. opatření. Po mém referátě byla již lepší disku­ se a opravdu věcné dotazy. V závodě tentýž den odmítly pracovat ženy v sou­ stružně. Kladly si požadavek, že dříve nenastoupí práci, dokud jim nebudou vráceny přídavkové lístky. Po dlouhém přesvědčování zahájily o 13.30 hod. práci s tím, že prozahálený čas nahradí (bez vrácení lístků). Byljsem příto­ men ještě další intervenci dělníků v ZR ohledně přídavkových lístků. V motorárně ve Zbrojovce v Brně prohlásili dělníci, že když se jim vzaly pří­ davkové lístky, že nebudou dělat přes čas (v motorárně je úzký profil) a že ne­ chtějí nic vědět o prověrce norem. Již několik dní chodí přesně ve 14 hod. z prá­ ce. Na dotaz krajského tajemníka, jak se dívají na prověrku norem, prohlásili, že o ní nic neví a vědět nechtějí. Místopředseda dílenské organizace KSČ řekl krajskému tajemníkovi, že to potřebuje druhý únor vzít flinty a rozstřílet. Dru­ hý řekl: máme od flint klíče. Celá motorárna se srotila, pokřikovali a nepřipustili krajského tajemníka, aby reakční názory vysvětlil. Věcje řešena s krajem KSČ. Ráno 12.VII. volal tajemník z OOR Uherský Brod, že musel po 5ti denním marném jednání při zavádění SKP utéci z cihelny Havřice pro sprosté a ne­

přátelské jednání osazenstva, které prohlásilo, že katalog prací nepřijmou a prověrku norem provádět nebudou. Tajemník žádal, aby tam někdo z KOR okamžitě přijel. Byl jsem požádán, abych tam se s. Kraťochem, novým ta­ jemníkem oddělení Práce a mzdy, jel. V cihelně byl zástupce gen. ředitelství, který prohlásil, že veškerá jednání jsou marná, že situace je horší nežli před 103

5ti dny, protože poklesly výkony dělníků a že sprostě nadávají. Nechal jsem svolat všechny zaměstnance. V úvodu zástupce gen. ředitelství prosil dělníky, aby nebyli sprosti, aby s námi jednali lidsky atd. Na počátku svého referátu jsem prohlásil, že nesouhlasím s prosbou zá­ stupce gen. ředitelství, že mohou nadávat a být sprosti, ale že budou s námí jednat jako odboráři a občané republiky čsl. Referátem se mi podařilo získat většinu, rozrazit celek a odhalit původce, kteří akci organisovali. Jsou to ONV ref. V násilně nakomandovaní malorolníci, kteří do cihelny jít pracovat ne­ chtěli. Jejich postoj je nepřátelský. Závěrem schůze přijala většina hlasování SKPi úpravu některých norem. Situace tam však ještě v pořádku není. Závěr:

Situace v průběhu prověrky norem s ohledem na zásobovací opatření, zvláš­ tě odbouráváním neprávem pobíraných přídavkovýchlístků, není v závodech uspokojující. Opakuje se loňský nedostatek v prověrce. Nedostatečná politická příprava. V prvé řadě nedostatečná politicko-agitační práce strany. Projevuje se nedostatek dobrých, bojových, obětavých agitátorů v řadách placených příslušníků našeho aparátu, v řadách funkcionářů ZR, DR, ÚD a mistrů. Boj o zvládnutí prověrky a celé situace může být probojován jedině na pra­ covištích. Tam také nutno vrhnout všechny politické síly strany i našeho apa­ rátu. Podle vlastních zkušeností lze nedostatky v prověrce norem odstranit a situaci zvládnout. Jan Motl instruktor VOA,Praha, ÚRO-Org., karton 110, inventární číslo 385 b. Strojopis.

Příloha 5 1953, [červen] —Opis zprávy tajemníka KORKarlovy Vary o celozávodní schůzi dne 3. června 1953 na dole Jiří v Lomnici na Sokolovsku.

Schůze se konala venku ve 2 hodiny, kdy se měnily směny. Přítomno bylo asi 400 dělníků. Na programu bylo: „zavedení neustálého provozu následkem nedostatku vagonů.“

104

Když chtěl předseda ZR přečíst vyhlášku, začalo asi 50 chlapců hvízdat a křičet a rovněž křičeli i horníci. Když přečetl místo, že pro důl Jiří se počítá s pátkem místo neděle, že práce při volném dnu bude zaplacena o 50% víc, vyvolalo to všeobecný posměch. Němečtí zaměstnanci, kteří se ze začátku chovali klidně, volali teď po pře­ kladu mezi řečípředsedy a byli podporováni českými dělníky. Když chtěl mluvit ředitel závodu, bylo tomu zabráněno křikem a voláním „hlasovat“. Nato šel předseda ZR a ředitel pryč a předseda ZO KSČ Trešl žádal druhou směnu, aby sfárali do dolu. Jeho žádosti nebylo však vyhověno. Já jsem diskutoval s velkou skupinou německých dělníků. Z taktických dů­

vodů jsem nemohl jít pryč s ostatními soudruhy. V této horlivé diskusi s hor­ níky jsem zjistil, že byli dělníci o průběhu schůzí na dole Jednota 25. února a dole Marie Majerová velmi dobře informováni a věděli, že tamější horníci rovněž odmítli nepřetržitý výkon a že schůze skončily kraválem. Mne vola­ li, že si horníci nenechají vzít od nás neděli, protože chtějí se svými žena­ mi a dětmi, které většinou pracují, být pospolu. Proč to mají být jen horní­ ci ze Sokolova, volal jeden horník. Pracujeme plně již dávno sobotní směny a v Ostravě to ještě nedělají. Za to však tam dostávají zvláštní příděly a my ne. Na to zvolal horník Reizner: „Toděláte vy i ty, a proto pryč odtud“, a str­ kal mne z kruhu diskutujících, přičemž mu pomáhalo 5 až 6 mužů. Postavil jsem se proti útočníkovi a upozornil jsem ho na teroristické jednání a získal zas klid. Protože dělníci přesto nesfárali, šel předseda ZR a já znovu mezi ně a před­ seda řekl: „Soudruzi, pracujeme zas jako dřív,v pátek se sfárá.“ Tato slova vyvolala vítězný křik a dělníci sfárali. Tato záležitost ukazuje na jedné straně slabosti naší práce a na druhé straně využívání chyb třídním nepřítelem. Mohl jsem zjistit, že mnoho členů strany nejen že nebyli přesvědčeni o správnosti, nýbrž ještě proti tomu vystupovali. Sám předseda ZR nebyl plně o správnosti přesvědčen. Proto nebyla anebo jen málo prováděna přesvědčovací práce.

Josef Pótzl tajemník KOR VOA,Praha. ÚRO-Org., karton 146, inventární číslo 484. Strojopis.

105

Příloha 6 1953, 12. prosince —Zpráva o situaci vyznamenaných pracovníků v dolech na Ostravsku.

Na dolech v Ostravském kraji obdrželo státní vyznamenání v období tří let 53 nejlepších pracovníků a techniků a kolektiv pracovníků, který zhotovil kom­ bajn Ostravan 500. Řádem republiky bylo vyznamenáno 11 soudruhů, Řádem práce 8, Za zá­ sluhy o výstavbu 16, Za vynikající práci 18 soudruhů. Nové methody a nová organisace práce, kterou vyznamenaní soudruzi na svých pracovištích uplatňovali, měly být rozšiřovány na všechna pracoviš­ tě a vytvořeny podmínky k odstranění odporu části pracujících k zavádění a uplatňování jejich method. Rozborem na dolech Stachanov, Hlubina, Stalin I., Petr Bezruč a Zárubek bylo zjištěno, že vedení závodu ani odborové organisace nevěnují soustavnou péči vyznamenaným pracovníkům. Práce s nimi je nahodilá, omezená větši­ nou na případy, když o pomoc sami žádají. Pomoci po pracovní stránce dostává se vyznamenaným pracovníkům více od vedení závodu než od závodní rady. Soudr. Šigulovi, předáku v ražení na jámě Hlubina, dobře pomáhají technici. Vyučiljiž 5 pracovníků, kteří pracují samostatně v jiných předcích. Vyučujebrigádníky z akce 4000 v závodní ško­ le práce methodám rychloražení a svým pracovním methodám. Závodní rada vyhodnocuje nejlepší pracovníky. Závodní rada na dole Stachanov nevěnuje žádnou péči vyznamenaným pra­ covníkům s. Klimešovi, Kuchnovi a Feberovi. Na př. o s. Klimeše, vyznamena­ ného Řádem práce, který byl pensionován a přeřazen na povrchové pomocné práce, se nikdo nezajímá. Úderku soudruha Kuchno, která nese název úder­ ky SČSPa je stále nejlepším kolektivem v dole, podporuje pouze vedení zá­ vodu. Závodní rada se nesnaží překonat a odstranit špatné vztahy havířů k úder­ ce, zapříčiněnotím, že havíři se domnívají, že kolektiv dostal k vyznamenání ještě statisícové částky. ZR dosud tento problém havířům nevysvětlila. Rovněž závodní rada dolu Stalin I. se nestará o vyznamenané pracovní­ ky s. Gavlase, Kolače, Jaskieviče, Grobelného, Divina a Klimase. Neposkytuje jim žádnou pomoc. Soudruzi Gavlas a Kolačpři zajíždění kombajnu Ostravan 500 naráželi po dva měsíce na celou řadu konstrukčních nedostatků stroje. Dosahovali minimálních těžebních výsledků ve sloji, která dávala denní těžbu až 90 tun. Značná část horníků ztrpčovala práci úderky. Závodní rada teprve 106

po diskusním příspěvku s. Gavlase na členské schůzi odsoudila nesprávný po­ stoj havířů vůči kolektivu s. Gavlase. Závodní rada na dole Petr Bezruč pravidelně měsíčně svolává aktiv nejlep­ ších pracovníků s vyznamenanými pracovníky a techniky, kde se vyhodnocuje plnění plánu. Popularisuje nejlepší kolektivy a jednotlivce. Avšak chybí sys­ tematická péče o zevšeobecňování jejich zkušeností a rozšíření method. Na dole pracuje vyznamenaný pracovník, 21letý havíř s. Olexa. Je příkladem pra­ covního nadšení 16členné úderky. Protože mu není věnována dostatečná po­ zornost a péče, neúčastní se práce v odborech ani v ČSM. Na dole Zárubek pracoval vyznamenaný pracovník s. Magnusek. Vedení zá­ vodu ani závodní rada ho nepodporovaly. Kdyžžádal techniky a závodní radu o pomoc v přiděleníjiného pracoviště, kde by mohl se svou úderkou podávat plné výkony, byla mu pomoc odmítnuta. Přešel proto se svou úderkou na pobočnou jámu Alexander. Ani zde se ve­

dení závodu a závodní rada o nejlepší pracovníky nestará. Naopak, někteří funkcionáři místo aby s. Magnuskovi pomohli, osočují ho a říkají, že jej jako vyznamenaného pracovníka musí přitlačit ke zdi, když neplní plán. Vcelku lze říci, že se závodní rady svazu horníků v Ostravském kraji o vy­ znamenané pracovníky nedostatečně starají. Nebojují v závodě dosti účinně proti nesprávným názorům na vyznamenané pracovníky a na uplatnění jejich pracovních method. Nepomáhají vyznamenaným pracovníkům natolik, aby mohli vychovávat další kádry. Nezevšeobecňují jejich zkušenosti a nevedou ostatní zaměstnance k tomu, aby si tyto methody osvojili. Nestarají se o to, aby vedení závodu věnovalo vyznamenaným pracovníkům všestrannou péči a pomoc. Často se stává, že zlepšovací návrhy vyznamenaných pracovníků nejsou z prestižních důvodů druhými pracovníky využívány. Vyznamenaní pracovníci jsou ve většině ponecháni sami sobě, a proto Čas­ to politicky nežijí. Rovněž krajský výbor horníků v Ostravě nevěnuje soustavnou pozornost a péčí vyznamenaným pracovníkům a nevede funkcionáře závodních rad k systematické práci mezi nimi. Postoj KVSk vyznamenaným pracovníkům dokumentuje i to, že krajská odborová rada svolala aktiv vyznamenaných pracovníků, avšak krajský výbor svazu nepovažoval za nutné podílet se na přípravě a jednání aktivu. Informační bulletin Ústřednírady odborů, č. 31, 12.12.1953.

107

Příloha 7 1954, 29. června —Zpráva o stávce ve dvou závodech n.p. Tepna, závody Kle­ menta Gottwalda v Náchodě.*

V květnu tohoto roku přijala vláda usnesení, kterým je výrobním minister­ stvům uloženo zajistit úsporné hospodaření palivy v jednotlivých podnicích. Na podkladě tohoto usnesení měl n.p. Tepna, závody Klementa Gottwalda, odebírat zvýšené množství elektrické energie v nočních hodinách. Přesto, že úkol byl předán vedení podniku již před měsícem, nebylo k jeho zajištění ihned přistoupeno. Soudruzi plně nedocenili význam soustavné přesvědčo­ vací práce a nutnost vytvoření podmínek, aby pracující, převážně starší ženy, byly přesvědčenyo správnosti nastoupení práce v nočních směnách. Teprve týden před zahájením nočních směn, byla se strany podniku pro­ střednictvím mistrů a technických pracovníků prováděna kampaň za přesvěd­ čení zaměstnanců. Do této kampaně byla zapojena také stranická a odboro­ vá organisace. Teprve když soudruzi naráželi na odpor zaměstnanců, poradili se o situaci v byru OV KSČ. Za souhlasu byra OV KSČ byla svolána výborová a členská schůze v obou závodech a plenární schůze ROH. Stranická schůze v závodě 03 Staré Město i v závodě 02 Babí přijala závazek, že členové strany na 12týdenní cyklus nočních směn přistoupí. Členská schůze ROH ale tento požadavek kategoricky zamítla. Tak na příklad v závodě 03 na členské schů­ zi ROH, která byla zajišťována za pomoci byra OV KSČ, byl referent ukřičen a odmítnuta práce v noci. Přesto soudruzi kratičkou vyhláškou vyzvali zaměstnance, aby v pondělí 14.6. nastoupila odpolední směna na noční práci. Tento postup byl uplatňován proto, že dříve než bylo sděleno, že je nutno pracovat ve zmíněných závodech v noci, bylo vedením podniku slíbeno pra­ covníkům základního závodu, kteří dosud pracovali noční směnyjednou za 6 týdnů, že po zavedení nočních směn v závodech 02 a 03 budou taktéž praco­ vat na noc jen jednou za 3 měsíce. Uvedený postup měl za následek, že po ranní směně 14.VI., která plně pracovala, nenastoupili zaměstnanci na noční směnu. Ranní směna i noční směna přišla 15.VI. do závodu společně, diskutovalo se a po odmítnutí po­ žadavku, že si pracovnice rozdělí stroje, což by znamenalo podstatné snížení produktivity práce, nepracovalo se vůbec. Veškeré přesvědčování prováděné

* Autor a adresát zprávy nezjištěni.

108

funkcionáři ZO KSČ, členy byra OV KSČ a pracovníky KVKSČ, KVa ÚV Svazu

textil nemělo žádoucí výsledek. Na nočních směnách v závodech pracovali jen komunisté, kteří byli přítom­ ni na členské schůzi, v počtu 29 a brigádníci ze základního závodu. Ve středu 16.VI., když bylo VI. oddělení ÚV KSČ o stávce informováno, odje­ li do Náchoda dva pracovníci VI. oddělení ÚV KSČ. V této době již závod 02 po přesvědčení delegace pracovníků ze závodu v byru KVKSČ nastoupil práci v obou směnách. Pracovníci ÚVKSČ se zúčastnili jednání v byru OV KSČ, kte­ ré v době jejich příjezdu zasedalo. Bylo dohodnuto svolat členskou schůzi ZO KSČještě týž den večer a zajistit plnou účast všech členů strany. Na schůzi se dostavila většina členů ZO KSČ, kteří po diskusi nastoupili ješ­ tě ve středu práci v noční směně. Večtvrtek ráno byla do závodu vpuštěna jen ranní směna a po diskusi s pracovnicemi, které chtěly ve stávce pokračovat, podařilo se docílit nástup všech pracovnic ke strojům a zahájení práce. Noční směna zůstala ale před závodem a nedala se přesvědčit o nesprávnosti své­ ho počínání. V této době již delegace stávkujících projednávala své požadavky, to jest odvolání nočních směn, s náměstkem ministra lehkého průmyslu, s. Strakou. Proto také pracovnice noční směny čekaly na rozhodnutí MLPVýsledkem jed­ nání u s. Straky bylo, že po 4hodinovém rozhovoru přislíbila delegace, že bude ostatní pracovnice přesvědčovat, aby do práce nastoupily podle původ­ ního požadavku vedení podniku v nočních směnách. Na žádost delegace, že ostatní čekají na jejich příjezd a výsledek jednání, vzal ředitel HS bavlny s. Můller 3 členky delegace do závodu svým vozem. V průběhu odpoledne požádal ředitel závodu s. Klekr tajemníka OV KSČ s. Marka o souhlas k svolání schůze pracovníků z noční směny v závodní jídel­ ně, na které delegace měla podat vysvětlení a přesvědčit pracovnice, aby na­ stoupily noční směnu. V byru OV KSČ byl schválen postup s. Marka a byl do­ hodnut program schůze. Chybou bylo, že pro krátkost času nebyla o schůzi včas informována stranická organisace ani komunisté ze závodní rady. Večerní schůze se zúčastnili některé členové byra OV KSČ, ved. tajemník OV KSČ s. Šedivý, pracovníci svazu ROH a pracovníci KV KSČ. Schůzi řídil místopředseda ZR s. Večerník, úvodní slovo měl zástupce ÚV svazu textil s. Richter. Po něm podle dohody v byru OV KSČ měl hovořit s. Straka a členo­ vé delegace. Na byru OV KSČ byla celá situace v závodě projednána s ředitelem HS ba­ vlny s. Můllerem, který měl v případě, že nepřijede s. Straka, hovořit jako zá­ stupce MLPTěsně před zahájením schůze však náměstek ministra přijel. Chy­ bou bylo, že nebyl podrobně informován, jakým způsobem byla agitační kam­ 109

paň prováděna, a tak se stalo, že zdůvodnění nutnosti najetí na noční směny bylo vysvětlováno s. Strakou jiným způsobem. Zatímco všichni funkcionáři, kteří se zůčastnili přesvědčovací akce, hovořili o nutnosti pomoci pracovní­ kům v závodě 01 a důležitosti úspor uhlí pro zimní kampaň a využití noční­ ho proudu, použil s. Straka vysvětlení stejně správné, které bylo ale opřeno o nutnost využívat levné elektrické energie v noci. Při dalším jednání bylo se strany zaměstnanců kritisováno vedení závodu pro nedostatečný styk se zaměstnanci. Bylo také útočeno proti některým čle­ nům strany, kteří nebyli konkretně jmenováni. Současně však bylo uvedeno několik konkretních návrhů na zlepšení organisace práce a odstranění ne­ dostatků ve výrobě. Je nutno zdůraznit, že v celé diskusi nebylo sebekritiky a stávka byla zdůvodňována špatným jednáním se strany podniku a vědení závodu. V závěru diskuse byl soudruhu Strakovi kladen požadavek, aby byly odstra­ něny výzvy stranické organisace a ZR k nástupu do zaměstnání. V požadavku byly tyto výzvy nazvány hanlivými plakáty. Soudruh nevěděl, o co se jedná, a přislíbil, že věc bude odstraněna. V důsledku rozdílného způsobu vysvětlení najetí na noční směny vznikl u pracovníků závodu dojem, že funkcionáři, kteří je denně přesvědčovali, nemluvili pravdu. Výsledkem schůze bylo, že zaměstnanci závodu budou re­ spektovat rozhodnutí MLPa vedení závodu a nastoupí na noční směny. Hodnotíme-li celou situaci v podniku, je nutno říci, že kořenem vzniku stávky byla slabá přesvědčovací práce, a také to, že nebyly vytvořeny n.p. podmínky pro práci v noci. Ačkoliv soudruzi znali situaci v závodech, nepo­ radili se s KVKSČ, případně s ÚV KSČ, zda je možno nástup na noční směny odsunout do té doby, než budou pracovníci přesvědčení o jejich správnosti. Nesprávné bylo také to, že vedení podniku nejdříve šlo do základního závodu, kde opatření přineslo zlepšení v tom, že cyklus ze 6 týdnů byl prodloužen na 12 a pak teprve šli přesvědčovat dělníky do závodů, kteří dosud v noci nepra­ covali, protože tyto závody mají své energetické zdroje. Soudruzi v byru OVKSČ se plně situaci v závodech, na kterých byla stávka, věnovali a prováděli opatření směřující k likvidaci stávky. Dobrá agitační prá­ ce v průběhu stávky přispěla k jejímu likvidování. Také členové ZO KSČ pro­ kázali svou uvědomělost tím, že prakticky v celém průběhu stávky pracovali. Ukázalo se, že organisace nemá vliv na bezpartijní, zvláště v závodě 03, kde se 50 komunistům nepodařilo získat pro práci ve stávce ani jediného bezpar­ tijního. Je nutno říci, že i když stávka byla likvidována a přijaty požadavky vedení podniku, značně utrpělo sebevědomí členů strany, že proti požadavku o odstranění prohlášení ZO KSČ a ZR nebylo energicky vystoupeno se strany 110

členů byra OV KSČ ani ostatních pracovníků. Sami jsme na věc také nerea­ govali, protože nebylo vhodno dále situaci jitřit a sledovali jsme cíl ukonče­ ní stávky. Při hodnocení průběhu stávky a zejména výsledků poslední schůze ROH v byru OV KSČ bylo dohodnuto svolat na 18.6. výborovou a členskou schůzi základní organisace a zde postup řádně vysvětlit. Na obě schůze byl byrem delegován vedoucí tajemník OV KSČ s. Šedivý a člen byra OV KSČ s. Kavka. Současně bylo přijato usnesení, aby stranické organisaci v závodě 03 byla byrem OV KSČ věnována zvýšená pozornost. V příštím týdnu bude v závodě svolána odborářská schůze, na které s. Straka a zástupci ÚV svazu ROH vy­ světlí podle rozhodnutí svazu, zda bude stávkujícím za promeškané dny zadr­ žena část dovolené, a s. Straka zdůvodní otázku energetické situace v soula­ du s vysvětlováním funkcionářů. Na nejbližší schůzi OV KSČ bude zhodnoce­ na práce byra OVKSČ ve stávce jako poučení pro celou okresní organisaci. V sobotu 19.6. okresnímu národnímu výboru v Náchodě bylo oznámeno te­ legrafickým sdělením, že v závodech, kde pracuje více než 70% žen, se oka­ mžitě ruší noční směny. Je pochopitelné, že toto opatření vzbudilo rozhořčení u pracovníků i členů OVstrany, kteří odsuzují takovéto jednání a zdůrazňují, jestliže situace na začátku týdne byla taková, že vyžadovala nočních směn, nemohla se podstatně ve 3-4 dnech změnit natolik, aby bylo možno v ce­ lém státě odbourat noční směny.Je nutno podotknout, že odbourání nočních směn bylo provedeno bez předchozího projednání s ministerstvem lehkého průmyslu a bez řádného politického zajištění. NA, Praha, fond 02/4, sv. 45, a.j. 2, s. 4-8. Strojopis.

Příloha 8 1955, [leden] —Zpráva sekretariátu Ústřední rady odborů o opatřeních k od­ stranění nedostatků v odměňování práce a k návrhu jejich politicko-organizač­ ního zajištění.

Při rozvoji a upevňování našeho hospodářství má významnou a aktivní úlo­ hu odměňování podle množství a jakosti práce, zejména s hlediska zvyšová­ ní produktivity práce a hospodárnosti. Mzdové oddělení ukázalo již ve zprá­ vě o vývoji mezd v pětiletce a v materiálu o nivelisaci ve mzdách, že se u nás nedostatečně využívá odměňování práce k vytváření účinné hmotné zainte­ 111

resovanosti pracujících na výsledcích práce a že v organisaci mezd i v mzdo­ vé praksi máme mnoho nedostatků. Tyto nedostatky se projevují zejména ve značné nivelisaci a vedou i k tomu, že poměr mezi růstem produktivity práce a průměrných mezd se stále nevyvíjí příznivě. Nedostatky v systémech odměňování práce V převážné většině výrobních odvětví jsou v platnosti mzdové soustavy od roku 1948. V tarifních soustavách dělníků se projevují tyto nedostatky: a) nízká úroveň (zastaralost) tarifů, b) nepobídkové rozpětí tarifní stupnice, c) nedostatek odstupňování tarifů podle důležitosti odvětví a podle obtíž­ nosti pracovních podmínek, d) nedostatky katalogů prací.

S výjimkou dolů, hutí a energetiky zůstaly tarify v ostatních odvětvích od r. 1948 beze změn, zatím co průměrné výdělky dělníků neustále rostly. Po­ díl tarifů na celkové výši dosahovaných výdělků se tak neustále zmenšoval a dnes činí pouze 50 i méně procent. Tarif přestal plnit svoji ekonomickou funkci. | Rozdíl mezi dosavadním nízkým mzdovým tarifem a plánovaným průměr­ ným výdělkem je pramenem značných obtíží a nepořádků v mzdové praksi, zejména přistanovení správných výkonových norem. Nízkým tarifům odpoví­ dají jen nízké úkolové sazby. Skutečně dosahované výdělky, s nimiž se zhruba kryjí plánované výdělky,jsou však mnohem vyšší. Aby se docílilo výše požadovaných výdělků, změkčují se vědomě výkonové normy, používá se různých nepobídkových nástaveb a koeficientů k správně stanoveným a měřeným normám, nebo se k úkolovým tarifům připočítávají nejrůznější nepobídkové přirážky. Tak na př. u n.p. Závody vítězného února v Hradci Králové stanovil podni­ kový ředitel nástavbu k normám od 70-90 %; při tom normy v tomto podniku v červenci r. 1954 byly plněny všemi zaměstnanci v průměru na 223 %. Nízké tarify mají tedy vážný a škodlivý vliv na správnou tvorbu nebo aplika­ ci výkonových norem. Brzdí odstraňování odhadových a statistických norem a zavádění technicky zdůvodněných norem proto, že by to v mnoha podni­ cích znamenalo snížení průměrných výdělků. Nízké tarify udržují tak při životě množství měkkých norem, které obsahu­ jí nejrůznější čekací a ztrátové časy jako důsledek špatné organisace práce, špatné přípravypráce, špatného vnitrozávodního plánování i špatné pracovní morálky. Změkčování norem je při tom zvlášť velké v nižších třídách —u pra­ cí méně kvalifikovaných —kde jsou pak normy zvlášť vysoko překračovány.

112

Zastaralé tarify stávají se tak i příčinou nivelisace ve výdělcích dělníků méně kvalifikovaných v poměru k dělníkům kvalifikovaným. Zastaralost a malá pobídkovost úkolových tarifů a tím její nivelisující úči­ nek tkví dále v nedostatečném rozpětí mezi 1. a 8. třídou tarifní stupnice, kte­ ré dnes —po přepočtení v souvislosti s peněžní reformou - činí pouze 1:2. Relativní nárůst mezi jednotlivými tarify se pohybuje ve všech třídách mezi 10-11 %. Tím je zeslabováno hmotné zainteresování zejména vysoce kvalifi­ kovaných dělníků a specialistů a podlamována snaha pracovníků nižších tříd po zvyšování kvalifikace. Projevem nivelisace je konečně skutečnost, Že v podstatě jednotný mzdový tarif platí —s výjimkou odvětví, upravených dokumentem strany a vlády —pro všechna ostatní odvětví. Tarify nejsou tedy odstupňovány podle důležitosti odvětví a dále ani podle obtížnosti pracovních podmínek. Tak na př. ve slévárnách, kde se odlévají těžké kusy, nebo ve velkých kovár­ nách platí dnes stejná stupnice jako v lehkém nebo potravinářském průmyslu. Určitá diference byla provedena ve stavebnictví (zvýšení tarifu o 12-15%), a v těžké chemii (zvýšení o 16%); ani ta však nevystihuje správně jednak zvláštní podmínky, obtížnost a namáhavost prací, jednak kvalifikaci (práce v cihelnách, kamenolomech, na přehradách a jiných velkých stavebních ak­ cích, při obsluze složitých a velkých aparatur a pod.). Nedostatek dnešní tarifní soustavy je zvětšován ještě zastaralostí dnešních katalogů prací. Zařazování prací do pracovních (tarifních) tříd provádí se na základě státního katalogu prací (SKP).Jeho nedostatkem je, že nevyžaduje, co má dělník určitého kvalifikační zařazení znát a umět, ale určuje jen pra­ covní třídu podle popisu vykonávané činnosti. To vede často k tomu, že urči­ té kvalifikační zařazení se přiznává i v tom případě, kdy pracovník práci pří­ slušné třídy sice vykonává, ale nemá pro ni potřebné znalosti. To ho nepobízí, aby si je školením osvojil. Proto v srpnu 1953 byl dán všem výrobním ministerstvům příkaz, aby do 30.6.1955 zpracovala tarifně kvalifikační katalogy (obdobné sovětským), v nichž budou vyjádřeny také potřebné znalosti a schopnosti pracovníka. Zá­ roveň s tím se v některých odvětvích bude revidovat i otázka potřebného po­ čtu tříd a opraví se i některé chyby v zařazování podle dosavadního katalogu prací. Tyto práce postupují pomalu. | V platových soustavách inženýrsko-technických pracovníků a úředníků není nivelisace tak pronikavá jako u dělníků. Ani zde však není vyhlídka na vzestup vyjádřena tak, aby odměna, spojená s vyšší, odpovědnější funkcí, byla dostatečnou pobídkou k osvojení potřebných znalostí, k rozvíjení orga­ nizačních schopností a k převzetí odpovědnosti. 113

Tak na př. ve strojírenství má technolog, určující běžné výrobní postupy, zá­ kladní plat kolem 1100 Kčsměsíčně a hlavní technolog v hromadné výrobě v podniku s asi 1300 zaměstnanci má kolem 1500 Kčs,čilijen o 35% Více. Dílenský normovač běžné strojírenské výroby má kolem 1100 Kčs, kdežto inženýr-normovač v podnikovém oddělení práce a mezd, který methodicky řídí všechny normovače v podniku s 2000 zaměstnanci má základní plat ko­ lem 1380 Kčsměsíčně, čili jen o 25% vyšší. V administrativě má samostatný mzdový účetní ve strojírenství základní plat kolem 940 Kčsa vedoucí mzdové účtárny podniku s 2000 zaměstnanci má kolem 1210 Kčs, čilijen o 28% více. Nedostatky v systému odměňování práce projevují se i mimo výrobu. Ani zde nejsou odměny, zvl. u odpovědných funkcí, dosti pobídkové. Je tomu tak zejména u vedoucích pracovníků lékařství, školství a výzkumu. K nedostatkům tarifních soustav se přidružují i nedostatky v řízení a provádě­ ní technického normování a v uplatňování ekonomicky zdůvodněných prémií. Význam technického normování se nedoceňuje. V nedostatečné míře jsou zaváděny sektorové a celostátní normy. Převážná část ministerstev nevytváří podmínky pro zavádění progresivní úkolové mzdy. | Nedostatky ve mzdové praksi Příčinnedostatků mzdové prakse je několik. Zejména je to nedostatečná prá­ ce řídícíchhospodářských orgánů, nedostatky v normách a normování práce, v prémiování, v evidenci a kontrole, v organisaci výroby a práce a v plánová­ ní práce. Značný vliv zde mají i nedostatky v práci odborových organisací. Nedostatky v řízení a praktickém provádění mzdových zásad a předpisů jsou vážnou příčinou dnešního neuspokojivého stavu v odměňování práce. Vznikají tím, že řídícíhospodářské orgány své úkoly neplní nebo plní je nedo­ statečně. Odpovědné technické orgány od ministerstev až po závody v převáž­ né většině nepovažují otázky odměňování práce za jeden ze svých důležitých úkolů a přenechávají jejich řešeníjen příslušným útvarům práce a mezd. Je častým a příznačným zjevem porušování státní discipliny na minister­ stvech —a tím i na nižších stupních hospodářských —,že odpovědní pracovníci se odtahují od usnesení a úkolů, ukládaných jim vyššími orgány, nepovažují je za své a nebojují za jejich splnění. To je často příčinou, proč ministerstva nezajišťují, aby na podnicích a zá­ vodech byla důsledně plněna usnesení vlády a státní mzdové komise a jejich plnění přísně kontrolována. Usnesení vlády, státní mzdové komise i výnosy a příkazy ministra jsou přenášeny na podniky a závody většinou formálně. V záplavě jiných papírů zůstávají pak často nepovšimnuty a neprovedeny.

114

Dochází naopak k tomu, že některá ministerstva sama porušování usnesení vlády a státní mzdové komise nejen trpí, nýbrž i podporují. Typickým příkla­ dem je tu vládní usnesení o placení prostojů a zmetků, které zůstalo většinou jen na papíře. Ministerstva nevyžadují od ředitelů podniků a závodů důsled­ né dodržování mzdových předpisů a nevolají je přijejich neplnění k odpověd­ nosti pro porušování státní discipliny; tím brzdí jejich výchovu k odpověd­ nosti za mzdovou politiku. Nevedou je dále k nezbytné operativně-technické evidenci základních ukazatelů práce, především produktivity práce a průměr­ ných výdělků, která by umožnila mít stálý přehled o hospodářských výsled­ cích závodů a činit včas opatření k nápravě nedostatků. Nedostatky v práci řídících hospodářských orgánů se promítají do závodů. Jednou z hlavních příčin nepořádku v odměňování a nivelisaci je špatná úroveň výkonových norem ve většině podniků. Normy jsou z velké části sta­ noveny odhadem nebo na základě statistických údajů. I když jsou však mě­ řené, bývají často změkčovány různými nástavbami a koeficienty. Příčin je celá řada. Nejčastějším důvodem změkčování norem jsou nízké tarify a snaha dosáhnout požadovaných vysokých výdělků. Ke změkčování norem dochází dále vlivem reklamací dělníků ale i mistrů, které jsou výrazem všeobecného tlaku na mzdy. Normy nejsou měněny ani tehdy, zavede-li podnik sám určité zlepšení výro­ by, ať už v mechanisaci, technologii či organisaci; také tato prakse je příčinou snižování úrovně norem. Tyto měkké normy jsou všemi dělníky vysoko plněny a překračovány. Vý­ stražným příkladem jsou tu dvě celá odvětví, totiž stavebnictví a zvláště stro­ jírenství. Ve stavebnictví byly za první pololetí r. 1954 překračovány výkonové nor­ my v průměru na 179% (což znamená o 10,6% více proti stejnému období loňského roku), ve strojírenství dokonce na 200,2% (t.j. zhruba také o 10% více než v r. 1953). Ve strojírenství nejsou řídké případy, kdy v celých podnicích nebo provo­ zech jsou normy všemi dělníky plněny daleko přes 200 %. Tak na př. v Čer­ venci r. 1954 se v n.p. Tatra Smíchov plnily normy v průměru na 245%; v ná­ rodním podniku Liaz Liberec na 248%, ve slévárně Sigma Lutín dokonce na 293,8 %. Přitakovém vysokém plnění norem se velmi často stává, že není plněn plán produktivity práce, ani plán výroby a mzdové fondy jsou překračovány. Tak na př.: Závody JVS Martin splnily plán výroby v červenci 1954 na 77,5%, mzdový fond překročily relativně o 30% a při tom byly normy plněny v prů­ měru celého závodu na 234 %. V závodech Jiřího Dimitrova v Blansku byl 115

rovněž v červenci splněn plán výroby na 69,3%, mzdový fond překročen re­ lativně o 28%, normy plněny na 190 %. Jednou ze závažných příčinzměkčování norem v našich závodech a brzdou odstraňování špatné úrovně norem jsou nepořádky v organisaci a v přípravě práce (jak na to bude podrobněji poukázáno ve zvláštní kapitole). Nedosta­ tek potřebných podkladů pro danou výrobu, váznoucí přísun materiálu, dále neustálé změny výrobních programů aj., zaviňují velké množství ztrátových časů, které by měly být placeny pouze základním tarifem. Aby dělník dosáhl požadovaného výdělku a neutrpěl újmu, změkčí se mu norma. V mnoha závodech nikdo stanovené normy nepotvrzuje. Ředitelé, hlavní inženýři, mistři a provozní technici se této povinnosti vyhýbají a ponechávají odpovědnost za normy pouze normovačům a úkolářům. Ti se často dostáva­ jí do isolace a podléhají tlaku dělníků za zvyšování výdělků, nebo —ve snaze udržet pořádek —stávají se terčem útoků. Zvláště mistřise v převážné většině podniků otázkou normování nezabývají. Usnesení vlády o povinnostech mistrů v normování práce není plněno; v řadě závodů s ním mistřinebyli ani seznámeni. Vážným nedostatkem přitomje, že značná část mistrů nemá potřebnou kvalifikaci (vzdělání, praksi) pro svoji od­ povědnou funkci; 86% z celkového počtu má pouze základní vzdělání. Proto dávají často přednost líbivé a populární mzdové politice. Vystupují rádi v roli ochránců dělníků a své chyby,nedostatky a neschopnost v organisaci práce se snaží zakrýt umělým zvyšováním výdělků, aby měli v dílně klid. Také nedostatky v prémiování vedou k porušování zásady odměny podle práce. Přesto, že prémiování jako jeden z důležitých prostředků zvyšování hmotné zainteresovanosti pracovníků je značně rozšířeno, nestalo se dosud účinným nástrojem zvyšování produktivity práce a hospodárnosti. Převážná část prémiových řádů vznikla dosud na podnicích živelně, bez schválení mi­ nisterstva. Tak na př. v druhovýrobě ministerstva hutí a rudných dolů si podniky do­ sud prémiové řády zavádějí samy, bez schválení nebo souhlasu ministerstva nebo hlavní správy. Ministerstvo kontrolu neprovádí, tím méně rozbor a vy­ hodnocování účinnosti a účelnosti zaváděných prémií. V podnicích jsou prémie —zejména pro režijní dělníky —zaváděny většinou jen za účelem zvýšení výdělků. Pomocí takových prémií jsou zvyšovány mzdy dělníků, pracujících v časově mzdě, o 60-90 i více %. Nejsou řídké případy, že i zahradník je prémiován podle plnění plánu výroby (chemie). Takové prémie ztrácejí jakoukoliv pobídkovost a jsou ekonomicky nespráv­ né. Podmínky pro takové prémie jsou násilně voleny, neodpovídají požadav­ kům hospodárnosti a prémie se pak často vyplácejí i tehdy, když se tyto pod­ 116

mínky nesplní. Takových prémiových řádů se používá v podnicích a závo­ dech velké množství. Tak na př. ve strojírenství existuje asi 3000, v chemii asi 2000, ve stavebnictví asi 600 různých prémiových řádů. Obdobný stav je i v ostatních odvětvích. Velkýpočet často neúčinných prémií je udržován dále tím, že vedoucí hos­ podářští pracovníci se domnívají, že pomocí prémií lze „řešit“všechny nedo­ statky a potíže při řízení a organisaci práce a výroby. Ministerstvo ani hlavní správy neprovádějí většinou kontrolu a rozbor, ja­ kých výsledků se prémiováním dociluje. Spokojují se administrativním hláše­ ním o vyplacených částkách na prémie, ale málo se starají o to, zda prémie přispívajíke zvyšování produktivity práce, hospodárnosti a jakosti. Ke zlepšení prémiování došlo u inženýrsko-technických pracovníků a úřed­ níků tím, že tito pracovníci jsou převážně prémiováni za splnění a překračo­ vání výrobního plánu s podmínkou dodržení sortimentu a plánovaných vlast­ ních nákladů. V praksi je však mnoho nedostatků: Prémie se vyplácejí i při nedodržení podmínek, stanovených pro přiznání prémie (na př. ve strojírenství). Počet ukazatelů prémiování se zbytečně zvětšuje o další podmínky, takže se prémie komplikují, stávají se nepřehlednými a ztrácejí tím i pobídkovost. Tak je tomu zejména při prémiování mistrů. Tak v závodě na výrobu překližek Žarnovica a Králova Lhota (ministerstva lesů a dřevařskéhoprůmyslu) je pro mistry stanoveno těchto 9 ukazatelů pré­ miování: plnění plánu výroby, překračování plánu výroby, výtěž hmoty, snížení dílenské režie, zvýšení kvality výrobků, dodržování technologických postupů, politicko-výchovná práce, snížení absence, snížení mzdových fondů. Takovéto množství ukazatelů znehodnocuje význam premií jako nástroje zvy­ Ššováníhmotné zainteresovanosti mistrů, protože není-li splněn jediný z 9 ukazatelů, nedostane mistr žádnou prémii. Další příčinou trvání nepořádku ve mzdách je nedostatečná kontrola uplatňování a dodržování mzdových předpisů v závodech se strany minis­ terstev a hlavních správ. Také kontrolní funkce Státní banky a Investiční banky se projevuje nedostatečně. Bankovních kontrolorů je jednak nedosta­ 117

tek, jednak jejich zkušenosti a znalosti nedosahují namnoze takové úrovně, aby dovedli odkrývat závady v odměňování a jejich příčinya pomáhatk je­ jich odstranění. Nedostatečná je v tomto směru i práce orgánů ministerstva státní kontroly. Porušování mzdových předpisů je často vyvoláváno nebo podporováno ne­ dostatky v organisaci výroby a práce. Špatná organisace práce (která je také vyvolávána častými změnami plánu a chybami plánování, špatným materiálně-technickým zásobováním, častými reorganisacemi a pod.) zaviňuje, že dělník nemá všechno to, co potřebuje k rovnoměrnému plnění plánovaných úkolů, bez šturmovštiny. Stále vázne včasný a plynulý přísun materiálu, není v pořádku nářadí, dělníci čekají dlou­ ho na výkresy, pracovní postupy a jiné podklady. Výrobní postupy buď vůbec nejsou vypracovány, nebo jsou zpracovány povrchně a tak, že vůbec neod­ povídají výrobním podmínkám závodu. Celá dílenská administrativa, která připravuje výrobní podklady, je na velmi nízké úrovni, a to jak vlivem nízké kvalifikace jejích pracovníků, tak vlivem častých změn výrobních programů. Časté změny výrobních programů jsou jedním z největších škůdců naší výro­ by.Výrobní programy se stále příliš často mění. Proto se udržuje v naší výrobě takové množství ztrátových časů, poruchových hodin, přesčasů. Pod tlakem dělníků a při špatné práci mnohých mistrů a techniků se pak nedodržují mzdové předpisy a ztrátové časy se různým způsobem kryjí, že se nakonec platí za ně průměrné výdělky; obrovské výdaje vznikají tím, že se připisují neodpracované hodiny, dále vlivem zmetků, které se nepředepisují k náhradě viníkům. Nedostatky v odborářsko-politické práci Při využívání ekonomického zákona rozdělování podle práce jako nástroje všestranného růstu produktivity práce a zhospodárňování výroby připadá vý­ znamná a odpovědná úloha odborům. Odbory se aktivně účastní práce stát­ ních orgánů při přípravě opatření, směřujících k uskutečňování socialistic­ ké organisace a odměňování práce. Jejich úkolem je podporovat rozšiřování zkušenosti a iniciativu novátorů výroby, organisovat socialistické soutěžení,

napomáhat zvyšování produktivity práce, zlepšovat uspokojování kulturních a životních potřeb a pracovní podmínky dělníků a ostatních zaměstnanců. Úkolem odborů je vychovávat nadšené, uvědomělé a obětavé budovatele so­ cialismu, vysvětlovat pracujícím význam a úlohu socialistického odměňování podle práce a opatření směřujících k zlepšení organisace a odměňování prá­ ce, prosazovat odstraňování všech překážek, které brání plynulé práci a plné­ mu uplatnění hmotné zainteresovanosti. V nejširší mířevyužívat kolektivních 118

smluv k zabezpečení správné odměny podle práce, neustálého růstu produk­ tivity práce a životní úrovně pracujících. Současný stav v odměňování práce, zejména nepříznivý poměr mezi růs­ tem mezd a produktivity práce, značně rozšířená nivelisace ve mzdách a ne­ správný postoj určité části pracujících k mzdovým otázkám a k novým metho­ dám práce je dokladem toho, že odbory neplní dostatečně tyto své úkoly. Především zaostává masově-politická práce odborů. Mnoho nedostatků v odměňování práce vyplývá z toho, že mnohým pracujícím není ještě dost jasný význam důsledného odměňování podle práce, nezbytnost rychlejšího růstu produktivity práce než výdělků, škodlivost zastaralých výkonových no­ rem a rovnostářství, které zeslabuje pobídkovou funkci mzdy. Odborové slož­ ky nedostatečně prosazují a pomáhají zajišťovat, aby každému pracujícímu byla zabezpečována plynulá práce, aby se hmotná pobídka ve mzdě mohla plně uplatňovat. Odborové orgány všech stupňů velmi málo sledují a ověřují si účinnost mzdových a platových systémů, platných v jednotlivých odvětvích a závo­ dech a neprovádějí rozbory, které by ukázaly, v čem tyto systémy nevyhovují s hlediska zvyšování produktivity práce, hospodárnosti a jakosti výroby, s hle­ diska hmotné zainteresovanosti na zvyšování kvalifikace pracujících a na pl­ nění úkolů státního plánu. Proto se také neprojevuje iniciativa odborů k od­ straňování nedostatků v tomto směru. Ústřední rada odborů se převážně zaměřuje na účast při přípravě opat­ ření k zlepšování organisace mezd, avšak málo důrazně trvá na tom, aby všechny odborové složky, od ústředních výborů svazů až po závodní rady, důsledným plněním svých úkolů zajišťovalyco nejúčinnější uplatnění těchto opatření a správný mzdový vývoj v závodech, a málo řídíjejich práci v tom­ to směru. Proto také odborové svazy věnují dosud mzdovým otázkám nedostateč­ nou pozornost. Málo usilují o zavádění pokrokových, technicky zdůvod­ něných výkonových norem, o nahrazování neúčinných prémií prémiemi podloženými vyšší produktivitou práce, hospodárností a jakostí výrobků a zpřesňováním evidence práce. Nevyužívají kontroly čerpání mzdových fondů k tomu, aby podnikům, které mzdové fondy překračují, pomáha­ ly odstraňovat příčiny,vedoucí k nesprávnému poměru mezi růstem mezd a produktivity práce, a připouštějí, aby zaostalé podniky stravovaly výsled­ ky práce úspěšně hospodařících podniků. Trpí porušování pracovní a mzdo­ vé discipliny a nedostatky v plnění ukazatelů plánu i v odměňování práce často omlouvají objektivními příčinami bez hlubšího rozboru. V otázkách zvyšování kvalifikace pracujících spoléhají se na hospodářské orgány a sa­ 119

my se jimi téměř nezabývají. K zvýšení úrovně výkonových norem, účinnosti mzdových systémů a produktivity práce nedostatečně využívají kolektivních smluv, v nichž se ve značné míře připouštějí formálnost závazků týkajících se odměňování práce. Krajské výbory svazů zůstávají většinou nejslabším článkem odborů na úse­ ku odměňování práce, málo znají skutečnou situaci v závodech, málo po­ máhají závodním radám v plnění úkolů. Jejich slabá práce porušuje spojení ústředních výborů se závody. Nedostatky v práci ÚV svazů a jejich krajských výborů se pak odrážejí v práci závodních a dílenských rad. V našich závodech je již řada závodních a dílenských rad, které za pomoci svých mzdových komisí prosazují správ­ né odměňování podle zásluhy. Je však ještě mnoho závodních a dílenských rad, které —nejsouce samy řádně vedeny —nestojí v čele boje za pořádek ve mzdách, často správně nechápou smysl a význam důsledného odměňování podle práce, dostávají se do vleku neuvědomělých skupin zaměstnanců a ně­ kdy pak i sklouzávají na prosazování škodlivých rovnostářských požadavků. Místo aby bojovaly proti nepořádkům v organisaci práce a výroby, které zne­ možňují dělníkům plynule pracovat, trpí, aby tyto nepořádky byly zakrývány porušováním mzdových předpisů. Často závodní a dílenské rady přenecháva­ jí starost o mzdy pouze svým mzdovým komisím. Jejich práci neřídí ani ne­ kontrolují a nestarají se ani o růst kvalifikace členů komisí. Mzdové komise, které by měly být strážci pořádku v odměňování, se pak nezřídka stávají spo­ luúčastnými na prohlubování nivelisace ve mzdách a ubíjení hmotné zainte­ resovanosti pracujících na neustálém zlepšování hospodářských výsledků zá­ vodů. Nivelisace ve mzdách

Vážným důsledkem nedostatků mzdového systému a zejména špatné mzdové prakse je narůstání nivelisace ve mzdách a platech, která je v příkrém rozpo­ ru se socialistickou zásadou odměny podle práce. Nivelisace je především v poměru platů inženýrsko-technických pracovní­ ků i úředníků k výdělkům dělníků. Nedostatečná diferenciace výdělků je však i uvnitř jednotlivých kategorií pracovníků i mezi jednotlivými odvětvími. Pro­ jevuje se také mimo výrobu, zejména v neprospěch pracovníků, na něž jsou kladeny vysoké požadavky s hlediska kvalifikace a odpovědnosti (vedoucí pracovníci, výzkumníci a vědečtí pracovníci, profesoři a učitelé, lékaři aj.). Dokladem postupné nivelisace platů inženýrsko-technických pracovníků a úředníků v poměru k dělnickým mzdám je skutečnost, že průměrné výděl­ ky dělníků se zvýšily od r. 1948 do prvního pololetí 1954 o 65,1%, platy in­ 120

ženýrsko-technických pracovníků o 29,7% a úředníků o 18,9 %. V roce 1948 byl ve výrobě poměr průměrných výdělků dělníků k platům inženýrsko-tech­ nických pracovníků 1:1,65 a k platům úředníků 1:1,24. Tento poměr se po­ stupně vyrovnával a v prvém pololetí r. 1954 činil již jen 1:1,30 resp. 1:0,9. Tento vývoj dokonce dále pokračuje: Plánované průměrné výdělky dělníků jsou překračovány na příklad v celém průmyslu o více než 3%, zatímco sku­ tečné výdělky inženýrsko-technických pracovníků a úředníků dosahují sotva 95% plánovaných. Za tohoto stavu dochází v mnohých závodech k tomu, že platy techniků ří­ dících výrobu, zejména mistrů, jsou nižší než průměrné výdělky kvalifikova­ ných dělníků jim podřízených. Nivelisace vede k nezájmu o získání vyššího technického vzdělání a vyhý­ bání se odpovědnosti. Převzetí na př. funkce mistra, normovače aj. je -pro schopného kvalifikovaného dělníka často hmotnou obětí. Proto jsou tyto a ji­ né funkce ve značné míře obsazovány z nouze pracovníky nekvalifikovanými, neschopnými zastávat svěřenou funkci a nezřídka i neodpovědnými. Dochází k tomu, že dělníci zapírají svá studia na průmyslových školách z obavy, aby nebyli určováni na funkce středních techniků. Z téhož důvodu odmítají dělníci v některých případech školení, nebo žádají ujištění, že nebu­ dou muset převzít funkci mistra. Dalším důsledkem nivelisace je také nezájem opravdu schopných pracov­ níků o odborné administrativní práce (účetní). Na tato místa jsou často přijí­ máni lidé, kteří se jinde nemohli uplatnit. Nedostatečná kvalita se pak nahra­ zuje počtem. Vede to nejen k škodlivému narůstání administrativy, ale hlavně k těžkopádnosti, byrokratičnosti a k nízké kvalitě administrativy. Nivelisace v dělnických mzdách škodí především tím, že podlamuje úsilí o zvyšování kvalifikaci dělníků. Nivelisace je také brzdou využívání nových pracovních method, zlepšová­ ní organisace práce a upevňování pracovní kázně. Je brzdou rozvoje socialis­ tického soutěžení a jednou z příčin nezdravé fluktuace dělníků mezi závody i odvětvími. Nivelisacesnižuje dále hmotnou zainteresovanost v boji proti zmetkovitosti a za snižování vlastních nákladů výroby, za vyšší jakost výrobků, za vyšší vý­ těžnost surovin, za vyšší hektarové výnosy v zemědělství atd. Tím vším nivelisace vcelku ubíjí iniciativu pracujících. Nivelisace se proje­ vuje i ve výdělcích pracovníků mimo výrobu. Jde zejména o odpovědné od­ borné a vědecké pracovníky —jako vedoucí lékaře, vysokoškolské profesory, vědecké pracovníky ve výzkumu atd. U těchto pracovníků nebyly platy od r. 1950 vcelku zvyšovány, takže v poměru k výdělkům dělníků jsou nízké. Nive­ 121

lisace se projevuje i uvnitřjednotlivých kategorií odborných pracovníků. Spo­ čívá v nedostatečném rozpětí platů, zejména u specialistů a odborníků s vy­ sokou kvalifikací a odpovědností. Tak na př. průměrný měsíční plat u praktic­ kých a posudkových lékařů na zdravotních střediscích (jichž je asi 5500) se pohybuje od 2300—2550 Kčs, zatímco primáři mají průměr 2600 Kčs. Podobná situace je i v odměňování vysokoškolských a středoškolských pro­ fesorů, vědecko-výzkumných pracovníků atd. X. sjezd KSČ kritisoval uvedené nedostatky v odměňování práce. Zdůraz­ nil nutnost posílení hmotné zainteresovanosti všech pracovníků na zvyšová­ ní produktivity práce a hospodárnosti důsledným odměňováním práce podle zásluhy a všestranným uplatňováním systému prémií za plnění a překračová­ ní výrobních úkolů, především za dosažení vysoké kvality a hospodárnosti ve výrobě. Má-li být tento úkol splněn, je nutno rázně se vypořádat s nivelisací v odměňování. Odstraňování nivelisace nelze provádět za cenu snižování výdělků někte­ rých kategorií pracovníků. Vyžádá si proto určitých nákladů. Při tom je však nutno trvat na tom, že opatření, směřující k odstranění nivelisace, musí při­ nést zvýšení produktivity práce a snížení vlastních nákladů výroby včetně je­ jich mzdové složky. Náklady na odstranění nivelisace bude tedy možno částečně uhradit z do­ cílených úspor. Zbývajícínáklady půjdou nepochybně na účet reservy pro sni­ Žování cen. Odstraňování nivelisace bude proto možno provádět pouze tak, aby sni­ žování cen zůstalo hlavní cestou zvyšování hmotné a kulturní úrovně pra­ cujících. Přitom třeba počítat s tím, že postupné odstranění nivelisace vytvo­ ří předpoklady, aby mzda u nás podstatně lépe plnila svou funkci a účinněji napomáhala zvyšování produktivity práce a hospodárnosti, plnění a překra­ čování plánovaných úkolů, a tím vytvářela příznivé podmínky pro další sni­ Žování cen. Odstranění nivelisace podporuje politiku snižování cen ještě v jiném směru. Jestliže při nivelisovaných výdělcích se úspory pracujících při snížení cen pro­ jevují téměř výhradně tlakem na trhu zboží široké spotřeby, především masa a tuku, lze očekávat, že při správné diferenciaci mezd a platů se kupní sila ve větší míře zaměří také na ostatní spotřební předměty. Opatření k odstranění nedostatků v odměňování práce K odstranění uvedených nedostatků byla nyní schválena konkretní opatře­ ní. Jde především o provedení mzdových opatření v r. 1955, která si vyžádají zvýšení mzdového fondu v celkové výši 400 mil. Kčs, a to:

122

Výrobní resorty

očet pracovníků

náklad v mil. Kč ,

Celoroční| P“část r. 1955 palivav-časové zvýšenímzdě prémií pro dělníky pod zemí

45 000

43,0

394

Při

zavedení od

1IL

stavebnictví (hlavní a pomocná stavební výroba) —přechod na technické normy, zvýšení mzdových tarifů,

20,0

15,0

LIV.

zvýšení náhrad odlučného

40,0

33,0

1..

10,0

8,3

6,5

5,4

17 000

39,0 5,5

35,8 5,0

1.1. 1M.

7 000

8,0

6,0

1.IV.

37 000

14,0

10,5

1..

68 000 2 000 13 000

113,0 4,5 16,4

85,0 3,2 12,3

1.IV, 1.IV. 1.IV.

—úprava platů

7 800

33,4

25,0

1.IV.

spoje —celková úprava mezd a platů výkup— úprava platů a prémií

58 000 6 000

72,0 11,4

47 8 9,9

1.V. LV.

stavební průmysl —přechod na technické normy a zvýšení mzdových tarifů

54 000

zemědělství (STS) —prémiování

traktoristů zvýšení platů ITP zvýšení platů U lehký průmysl (hutní sklo) —přechod na technické normy, úprava mzdových tarifů lesy —prémie v těžbě, přibližování a odvozu dřeva činnosti: mistři všech odvětví —úprava platů dělnici specialisté —úprava mezd lékaři —úprava platů

L.II. od zahájení jarních prací

nevýrobní resorty (školy vysoké a odborné)

Celkem Reserva Celkem pro rok 1955

341,6 58,4 400,0 mil. Kč 4 WV 1 CIS

123

Příloha 9 1956, [říjen] —Informační zpráva pracovníka X. oddělení ÚVKSČo situaci v Se­ veročeském hnědouhelném revíru a na dole Stalingrad v Břežánkách v souvislos­ ti se zkrácením pracovní doby.

V sobotu dne 6. října 1956 došlo na několika dolech v SHR k protestním pro­ jevům proti řešení zkrácení pracovní doby střídavým volnem —nočními smě­ nami v sobotu. Na dole Gottwald a Barbora fáralo osazenstvo na 6 hodin a na dole Stalingrad došlo ke stávce. Přípravám na zkrácení pracovní doby bylo věnováno v severočeském reví­ ru nejvíce času a celá kampaň byla zahájená již v polovině měsíce srpna (pro hlubinné doly bylo stanoveno řešení 8hodinové ranní a odpolední směny a noční směna volná). Celý průběh příprav probíhal příznivě až do 26. září 1956, kdy byl v Rudém právu uveřejněn komentář „První dvě hodiny“. V tomto komentáři, který byl zveřejněn bez vědomí hospodářské rubriky Rudého práva a také X. oddělení ÚV KSČ, je orientována hornická veřejnost na řešení zkrácení pracovní doby Ghodinovými sobotami a jak se v komentáři říká, „že se horníkům vrací jejich stará vymoženost —bolševické soboty, které horníci získávají spolu se všemi ostatními pracujícími“. Tento komentář je v rozporu s usnesením vládya zá­ konem o řešení zkrácení pracovní doby, zejména v uhelném průmyslu. I když byla X. oddělením ÚV KSČ ihned druhý den zabezpečena správná linie řeše­ ní zkrácení pracovní doby v uhelném průmyslu a otištěn opravný komentář v Rudém právu, nezůstal původní článek bez odezvy. Podle hodnocení situace v severočeském hnědouhelném revíru byrem kraj­ ského výboru není komentář uveřejněný v Rudém právu hlavní příčinou vzniklého stavu. Komentář do určité míry desorientoval. Odhalil však slabi­ ny v zajištění zkrácení pracovní doby, které nebyly plně zvládnuty. To se ze­ jména projevovalo v tom, že nebylo ihned reagováno na některé nesprávné názory a vystoupení. Na dole Stalingrad byla akce organisována tak, že o ní nikdo nevěděl a všechny orgány byly stávkou překvapeny. To vyžaduje učinit důkladný rozbor a závěry v ZO KSČ na dole Stalingrad. Již v předminulém týdnu se projevily vážné námitky proti uvažovanému ře­ šení zkrácení pracovní doby na dole Gottwald a Barbora v duchcovském trus­ tu a na dole Nejedlý a Běta v mosteckém trustu. I když se podařilo na dolech Nejedlý a Běta v mosteckém trustu horníky pře­ svědčit a až na nepatrné výjimky v sobotu fárali 8 hodin, nepodařilo se to na do­ lech Gottwald a Barbora v duchcovském trustu a zejména ne na dole Stalingrad.

124

Na dolech Gottwald a Barbora fáralo osazenstvo na 6 hodin. Na dole Sta­ lingrad došlo ke stávce ranní a odpolední směny, aniž výbor organisace při­ pravovanou stávku postřehl. Ranní směna sfárala normálně a ve 12 hodin se soustředila pod jámou v ná­ razišti a postavila kategorický požadavek k řešení zkráceného volna 6hodino­ vými směnami v sobotu. Dříve že nevyfárá. Současně přibyla na závod odpo­ lední směna, která se dožadovala sfárání. I když ranní směna v jámě i odpo­ lední směna na povrchu byla přesvědčovánao nesprávném počínání, vynutila si odpolední směna sfárání a tak došlo k soustředění obou směn pod jámou a po stržení celého osazenstva obou směn několika křiklouny byl postaven kategorický požadavek, aby se mezi ně dostavil představitel vlády, se kterým nebudou jednat o ničem jiném, než o 6hodinové sobotě. Na místo se dostavil ministr paliv s. Jonáš, I. náměstek ministra s. Matušek a předseda svazu s. Teper. Ministr s. Jonáš a s. Teper, předseda ÚV SZH, sfárali dolů a jednali se stáv­ kujícími horníky. Výsledekjednání byl takový, že horníci vyfárali kolem jedné hodiny v noci s tím, že budou nadále přesvědčování o nutnosti řešení zkrá­ cení pracovní doby volnými nočními směnami v sobotu, a že do té doby, než budou přesvědčeni, budou fárat Ghodinové soboty. Takovéto rozhodnutí bylo horníky pochopeno jako jejich vítězství. V celé této situaci se projevily vážné nedostatky práce stranické organisace. I když celozávodní výbor a jeho členové jednoznačně a obětavě vysvětlovali v řadách horníků jejich nesprávné počínání a snažili se isolovat organisátory stávky,řada členů strany neuposlechla rozhodnutí celozávodního výboru, aby setrvali na svých pracovištích a po skončení směny aby vyfárali. Řada členů strany se stávky zúčastnila mlčky a někteří z nich se postavili do jejího čela. Vzhledem k této situaci se konala 7. října 1956 mimořádná schůze byra krajského výboru za účasti ministra paliv a pracovníků X. oddělení ÚV KSČ. Po hodnocení situace na dolech jednotlivých okresů rozhodlo byro: 1. Vypracovat resoluci byra krajského výboru a projednávat ji na všech šachtách. 2. V pondělí 8. října 1956 uskutečnit mimořádné schůze byr okresních výbo­ rů s uhelným průmyslem, na ní zhodnotit stav v zavádění zkrácené doby a stanovit konkretní postup podle situace na každě šachtě. 3. Uskutečnit mimořádné schůze výborů ZO KSČ a závodních výborů ROH s pro­ gramem zajištění těžby a zkrácení pracovní doby (v pondělí odpoledne).

4. Na šachtách, kde došlo k rušivým zjevům, uskutečnit v průběhu tohoto týd­ ne členské schůze strany s týmž programem. Na těchto dolech uskutečnit v závěru týdne členské schůze ROH po směnách a důkladně je připravit. 5. Zvláštní opatření stanovit na dolech Stalingrad, Gottwald, Barbora a Běta. 125

Na každý z těchto dolů vyslat člena byra okresního výboru na pomoc ZO KSČ. Na tyto doly rovněž vyslat pomoc pracovníků KVH. Obdobně bude poskytnuta pomoc těmto dolům krajskou odborovou radou a KVH. 6. Svolat na pondělí předsedy závodních výborů ROH a informovat je o situ­ aci zejména na dole Stalingrad. Dále byla dohodnuta opatření v tisku, který bude přinášet zkušenosti se zave­ dením zkrácené pracovní doby z dolů, které najely naprosto nerušeně, a tyto příklady budou používány na členských schůzích horníků z těchto šachet. O tom, jak byla připravována protestní akce na dole Stalingrad, svědčí to, že při vyfárání byla ministru paliv jedním ze stávkujících podstrčena resoluce stávkujících, která si vymiňuje 6hodinové sobotní směny, a dále to, že proti organisátorům celé této akce nebudou činěna žádná bezpečnostní opatření, jak tomu bylo při zavádění 8hodinových směn v sobotu v roce 1950 (resoluce byla tištěna psacím strojem). X. oddělení ÚV KSČ situaci v severočeském hnědouhelném revíru soustav­ ně sleduje. Na pomoc dolu Stalingrad byl vyslán instruktor odboru paliv. NA, Praha, fond 014/12, sv. 24, a.j. 869, 1956/10, s. 5-6. Strojopis.

Příloha 10 1957, 20. června —Zpráva pracovníka UVSvazu zaměstnanců ve strojírenství o zastavení práce ve slévárně n.p. Agrostroj Jičín kvůli zpevňování norem adre­ sovaná Ústřední radě odborů.

Podle sdělení soudr. Kováře, pracovníka mzdového oddělení ÚV svazu za­ městnanců ve strojírenství byla 17.6. a 18.6. zastavena práce ve slévárně n.p. Agrostroj Jičín (asi 200 pracovníků). N.p. Agrostroj Jičín již delší dobu neplní plán výroby, překračuje mzdové fondy a nemá v souladu růst produktivity práce a růst mezd. Nejhorším pro­ vozem, který nejvíce ovlivňoval špatnou situaci závodu, byla právě kujná slé­ várna, kde i při nedostatečném využití pracovní doby byly průměrné výdělky ku příkladuv 5. třídě 2000,- Kčs. Vedením závodu byly připraveny nové zpevněné výkonové normy, které byly sice projednány ZV i výborem stranické organisace, ale nepodařilo se je vůbec projednat v dílně, protože členové DV se vždy rozešli, když měla být tato věc projednávána. Proto také nebyla zajištěna žádná podpora.

126

Vzhledem k stálému překračování mzdových fondů rozhodlo vedení zá­ vodu, aby nové normy byly zavedeny od 17.VI. Osazenstvo celé dílny s roz­ hodnutím nesouhlasilo a zastavilo práci s požadavkem, aby se dále pracova­ lo podle starých norem a práce se postupně znovu měřila. Výbor KSČ s tímto požadavkem nesouhlasil s ohledem na měkké normy. Do závodu ihned přijel předseda KVHradec Králové soudr. Sejkora a před­ seda MK při KV aby věc likvidovali. Osazenstvo si zvolilo své zástupce, kteří měli hájit jejich stanovisko. Odpoledne byla svolána schůze, která ale nepřinesla skončení konfliktu a zvrhla se v nechutné scény, které někteří křiklouni vyvolávali. Druhý den stávka pokračovala a do závodu přijel ředitel HS s. Hlaváček a pracovník ÚV svazu soudr. Kovář. : Celá věc byla znovu řešena na schůzi, která byla velmi bouřlivá. Bylo vět­ šinou argumentováno tím, že se z výdělků bude všeobecně strhovat a že se u nich začíná. Během jednání nevystoupil ani jeden z funkcionářů na podpo­ ru celé věci. Konečně byl přijat návrh, aby bylo o výdělcích a normách jed­ náno přímo s jednotlivými partami a profesemi. Výsledekjednání byl ten, že bylo dosaženo asi 60% plánovaného zpevnění. Tím byla stávka skončena a s funkcionáři bylo dohodnuto, že projednají na pracovištích nahrazení ztrát v plnění plánu. VOA,Praha. ÚRO-PaM, karton 8, Zprávy mzdového oddělení. Strojopis.

Příloha 11 1968, 20. dubna —Informační zpráva pro členypředsednictva Ústřední rady od­ borů o situaci v některých odborových orgánech a závodech.

Informace je zpracována ze zpráv některých OOR, ZV ROH Svit Otrokovice a zpráv z delegací pracovníků ÚRO. Závodní výbor ROH Svit, n.p. Otrokovice zaslal ÚRO dne 16. dubna t.r. do­ pis o ohlasu pracujících jejich závodu na článek Jaroslava Březiny z Prahy, zveřejněném v týdeníku „Světv obrazech“, č. 12, který se dotýká hospodaření s odborovými prostředky. Tento článek byl čten na odborových schůzích úse­ ku a dílenských organizací a vylepován i na nástěnných novinách. V dopise ZVROH se uvádí, že s některými statěmi článku (neříká se konkrétně s který­ mi) je vyslovován naprostý nesouhlas, ale na druhé straně, že je prý třeba se

127

zamyslet nad některými návrhy v článku uváděnými. Na základě uvedeného článku odmítají členové na mnoha pracovištích platit členské příspěvkyROH. Soudruzi se podivují tomu, že ode dne zveřejnění článku, tj. od 26. března t.r., nezaujal k němu ani sekretariát, ani předsednictvo ÚRO žádné stanovis­ ko. Žádají, aby v nejbližších dnech v deníku Práce a Svět v obrazech bylo vy­ jádřeno stanovisko ÚRO k uvedenému článku. Svůj požadavek opírají o to, že je třeba ujednotit názory členů na pracovištích a pomoci k vysvětlování placení členských příspěvků. V závěru svého dopisu soudruzi píší, že jsou si vědomi platnosti stanov ROH, které také pokud jde o placení členských pří­ spěvků obhajují, přesto však že se jim nepodařilo přesvědčit některé dílenské výbory o nutnosti jejich placení, a to z důvodů, že předsednictvo odborové organizace (předsednictvo ÚRO) k článku mlčí. Soudruzi čekají brzké vyjá­ dření předsednictva ÚRO k jejich dopisu. Poznámka informačního odboru: Soudruzi ze ZVROH Svit, n.p. Otrokovice odeslali dopis 12.4. t.r., tedy těsně před tím, nežli dostali do rukou článek v Odboráři č. 7 z dubna t.r. a článek v Práci ze dne 17. t.m. Na mimořádné plenární schůzi ÚVOSpracovníků potravinářského průmys­ lu konané dne 10. a 11. dubna t.r bylo projednáno zhodnocení práce před­ sednictva ÚVOS od začátku letošního roku. Hovořeno o práci odborového svazu v nových podmínkách a také zhodnocena práce předsedy a místopřed­ sedů ÚVOS. V diskusi vystoupilo 40 soudruhů a soudružek a téměř všichni přednášeli rezoluce vypracované v jejich závodech. Takjako v rezolucích ze závodů bylo i na této plenární schůzi kladně hovořeno o rezoluci a usnesení 7. plenární schůze ÚRO a vyjadřovány požadavky k některým otázkám. Například, aby byl ponechán jednotný svaz, na Slovensku ustavit samostatný odborový svaz. Zvážit opodstatněnost podnikových výborů ROH, zřídit znovu KVa OV odbo­ rového svazu, zrušit OOR a KORa oborové komise. Svolat všeodborový sjezd, upravit stanovy ROH a vypracovat vlastní svazové stanovy. Dále připomínky směřovalyk přerozdělení finančních prostředků ve prospěch základních orga­ nizací, snížit placený aparát ve vyšších odborových orgánech, a tím dát mož­ nost k uvolnění většího počtu funkcionářů na závodech. Dále byly podávány připomínky na úpravu zákoníku práce, zaručení ochrany odborových funkci­ onářů nejméně na dobu 3 let po skončení funkce, zrušit daň apod. Bylypodá­ vány i návrhy na vracení naturálií, které byly vzaty v roce 1953, dávat zdar­ ma stravování pracujícím, zvýšit celkově mzdy v potravinářském průmyslu, dávat zdarma ochranné pomůcky apod. Na programu plenárky bylo dáno vyjádření důvěry ze strany členů plé­ na předsednictvu svazu. V tajném hlasování obdrželi všichni členové před­ 128

sednictva nadpoloviční většinu hlasů přítomných 51 členů pléna. Předseda ÚVOSsoudruh Rovný dostal 44 hlasů, místopředseda soudruh Trojan 48 hla­ sů a soudružka Pohanková 30 hlasů. V aparátě ÚVOSje názor, že není třeba v tak malém svazu mít 2 místopředsedy a že soudružka Pohanková byla do svazu dosazena z ÚRO. Okresní odborová rada v Karlových Varech sděluje, že v závodech probíhá bohatý schůzový život. Na všech schůzích je účast vysoko nad průměrem mi­ nulého období. Na členských a veřejných schůzích je v některých případech vyslovována i nedůvěra ředitelům nebo širšímu zaměření práce odborové organizace. Podle názoru OORje možné požadavky a připomínky k činnosti odborů shrnout, a to, že je nutné trvat na tom, aby ROH existovalo jako dob­ rovolná zájmová organizace pracujících, jejímž hlavním úkolem by mělo být obhajování zájmů pracujících. Dále, že je nutno provést důsledné hodnocení práce vyšších odborových orgánů, především krajských. Na členských schů­ zích je vyjadřován požadavek, aby ve výstavbě odborových orgánů byly zru­ šeny zbytečné mezičlánky a vytvořen stav přímého styku centrálních řídících orgánů se základními organizacemi. V naprosté většině členských schůzí je požadováno přehodnocení hospodaření s prostředky ROH, nechat základ­ ním organizacím více než 50% prostředků, dát plnou pravomoc s hospo­ dařením fondu kulturních a sociálních potřeb členským schůzím ROH. Aby všichni členové byli pravidelně seznamováni s výsledky hospodaření, a to ÚRO. Vedle těchto otázek jsou na členských schůzích řešeny problémy spo­ jené s ekonomickou a technickou úrovní výroby, k organizaci práce samot­ ných závodů. Na členských schůzích se však projevují i negativní tendence. Stále hlasitěji se ozývají hlasy zabarvené nivelizačními tendencemi, zvláště při výplatách podílů za hospodářské výsledky. Na schůzích je komentováno i odvolávání některých funkcionářů. Vedle správných názorů, aby křivda ne­ byla vystupňována další křivdou, jsou vznášeny i krajní požadavky. „Jen ať si zkusí rok nebo dva, co je to lopata“ —tato vystoupení nacházejí u kolek­ tivů ohlas. Stává se, že nejradikálněji vystupují ti členové, kteří platili špat­ ně nebo vůbec ne členské příspěvky.Jako například v závodě Škoda Ostrov, a neplacení příspěvků tito pracující zdůvodňují tím, že to byl jejich protest proti nedostatkům v odborové práci. V závěru své informace OOR Karlovy Vary uvádí, že mottem všech schůzí konaných v minulém týdnu byl otevřeně nebo méně otevřeně řečený požadavek na zajištění vyšších mezd a tím i růs­ tu životní úrovně. Okresní odborová rada v Českých Budějovicích současnou situaci v závo­ dech charakterizuje podstatným zvýšením politické aktivity, jež se projevu­ je v konaných členských schůzích a jejich obsahu. Proces, který na závodech 129

probíhá, má převážně kladné rysy, i když se projevují tendence řešit i osobní zájmy, vyrovnávat účty s některými funkcionáři apod. Na některých závodech dochází k tomu, že staré závodní výbory odstupují a jsou vypisovány nové volby. OOR podotýká, že otázka vyslovení nedůvěry je mnohdy záležitostí jednotlivců nebo malých skupin. Zde bude třeba nepod­ léhat davové psychoze, vyvolané názory jednotlivců, ale trvat na zhodnoce­ ní práce příslušných orgánů a teprve pak vyvozovat závěry. Například v Koh­ -i-nooru 01 byla kritika předsedy ZV ROH,a to v souvislosti s výkonem jeho bývalé funkce jako předsedy CZV KSČ. V n.p. Igla České Budějovice budou nové volby, protože byla vyslovena nedůvěra ZV ROH. Dílenský výbor vývo­ je n.p. Motor, který byl nově zvolen, si dává požadavek zvýšit platy techniků na tomto úseku v průměru o 7% ročně. Ke změně předsedy v ZV ROH došlo v Kalofrigu Borovany atd. Dále v informaci uvádí OOR názory a připomínky vyslovované k činnosti odborové organizace, které jsou shodné s obsahem rezolucí docházejících na ÚRO. Pokud jde o volbu předsedy ÚRO soudruha Poláčka, jsou připomínky, že nebylo nutné ihned volit předsedu, ale že řízením ÚRO mohl být pověřen některý z místopředsedů. Těžiště kritiky na členských schůzích je zaměřeno k současným problémům hospodářské situace jednotlivých závodů, ale i celé naší republiky. Nejčastěji se diskutuje mzdová problematika, zvyšování platů, zajištění průměrného ná­ růstu mezd a produktivity, jsou kritizovány relace mezi růstem průměrných mezd a produktivity práce, časté změny v normách apod. Kritizují se dosa­ vadní formy organizace práce, nedostatky materiálu apod. Okresní odboro­ vá rada obdržela od Požárního útvaru Č. Budějovicevedle dalších požadavků i požadavky na zvýšení mezd o 20 %. V případě nesplnění, že vstoupí Požár­ ní útvar dnem 15. dubna do stávky. Situace byla ihned projednána s nadří­ zenými orgány KNVa mzdové požadavky prý budou realizovány. V závodech je kritika i přebujelé administrativy našeho národního hospodářství, ale i na jednotlivých podnicích. Kritika administrativních pracovníků v Průmyslovém kombinátě Č. Budějovice ze strany dělníků měla u administrativy odezvu v tom, že vyhlásili stávku. V průběhu 4 hodin byla stávka ukončena. Informace OOR Hodonín a Olomouc rovněž ukazují, že na členských schů­ zích velmi častým námětem diskuse a připomínek jsou požadavky na řešení mzdových a platových otázek. OOR Olomouc uvádí, že mimo seriozně pro­ bíhající diskuse se objevují i některé nesprávné jevy. Jsou případy, kdy men­ ší skupiny pracujících, případně i celé dílenské výbory, se snaží uplatňovat neuskutečnitelné požadavky na mzdy a vyslovují nedůvěru dosavadním ZV ROH. OOR tyto případy zná a snaží se situaci usměrňovat. Kvyslovení nedů­ 130

věry ZV ROH dochází na větších závodech. Například v závodech MILO Olo­ mouc, ZORAOlomouc a Farmakon Olomouc. OOR Olomouc poznamenává, že je velmi čilý styk mezi jednotlivými závodními výbory stejných oborů, kdy se vyžaduje vzájemná podpora různých stanovisek. Krajská odborová rada Plzeň podává stručnou informaci o situaci v jednot­ livých okresech kraje. Na okrese Domažlice je na členských schůzích v někte­ rých případech kriticky hodnocena práce hospodářských orgánů. V cihelně Staňkov byl na základě jednání členské schůze odvolán vedoucí závodu, rov­ něž tak i na pile Trhanov, v Lesním závodě Trhanov proběhla krátka protestní stávka z důvodu špatného podílu na ziscích. V ČSAD Domažlice probíhá na jednotlivých pracovištích tajné hlasování o důvěře závodnímu výboru ROH. Na okrese Klatovy položil útvar požárníků na členské schůzi požadavky na zvýšení platů a v případě nesplnění hrozí stávkou. V závodě Škoda Klatovy probíhá celá série členských schůzí, které trvají vždy několik hodin. V tomto týdnu má být zvolen nový závodní výbor. V Západočeských pivovarech, zá­ vod Karlovy Vary,byla uspořádána protestní stávka na podporu vyjádřených požadavků, zejména k navrácení deputátu. V Přádelnách česané příze Nejdek se konala 10. dubna t.r. celozávodní konference, která trvala od 9.00 hodin ráno do 19.00 hodin večer. Druhý den 11. dubna konference pokračovala od 7.00 hodin do 15.00 hodin. Hlavními problémy jednání byl obsah kolektivní smlouvy, dále činnost ZV ROH a vedení závodu. Na této konferenci se proje­ vily nedobré vztahy mezi dělnickou inteligencí a dělníky, především na úse­ ku odměňování. I na tomto okrese se projevují silné požadavky na zvyšová­ ní mezd. V Plzni-městě probíhá rovněž v závodech bohatý schůzový život. V dílnách ČSD se připravuje konference a nové volby závodního výboru, rov­ něž tak i na Gottwaldově nádraží Plzeň připravují konferenci a volby koncem května, v Zemědělském nákupním podniku byl zproštěn funkce ředitel závo­ du, resignovali předsedové ZV a PV ROH. V Západočeském kraji v tomto období probíhají i různé schůze orgánů OOR. Na schůzi předsednictva OOR Sokolov požádal předseda soudruh Cestr o zproštění funkce, předsednictvo jeho žádost zamítlo jako bezpředmětnou. Na schůzi předsednictva OOR Rokycany dne 4.4.1968 byla velmi ostrá kriti­ ka předsedy a tajemníka. Tito soudruzi již dvakrát měli připravit hodnocení práce předsednictva OOR, ale doposud tak neučinili. Byli kritizováni za sna­ hu vyhnout se tomuto úkolu. Protože tito soudruzi nehodlají hodnocení prá­ ce předsednictva OOR provést, byla utvořena čtyřčlenná komise, která hod­ nocení práce připraví. Dále byli tito soudruzi kritizováni, proč se nezúčastnili schůze v Železárnách a hrudkovnách Ejpovice, kde rovněž byla ostrá kritika jejich práce. Z členské schůze z tohoto závodu byl na ÚRO zaslán požada­ 131

vek na odvolání z funkce předsedy a tajemníka OOR. Krajská odborová rada v Plzni uvádí, že na základě dosavadního hodnocení průběhu členských schů­ zí je kritika práce předsedy a tajemníka, že jde o soudruhy dosazené do funk­ ce ze stranického aparátu a že nemají kvalifikaci pro tuto práci. Na schůzi předsednictva OOR Cheb 10. dubna t.r. zastává předsednictvo i nadále názor aby funkci předsedy vykonával neuvolněný funkcionář. Na plenární schůzi OOR, která bude svolána 12. května t.r., bude podán návrh, aby do funkce neuvolněného předsedy byl zvolen dosavadní člen předsedníc­ tva s. Lang, tajemníkem aby byl soudruh Prauz, který by však nastoupil až 1. července t.r. Na této schůzi předsednictva byl vznesen požadavek, aby ÚRO urychleně uveřejnila v tisku, která usnesení pléna, předsednictva a sekretari­ átu ÚRO zůstávají dále v platnosti, aby se funkcionáři mohli dostatečně in­ formovat. Předsednictvo Obvodní odborové rady Praha 1 zaslalo ÚRO své usnesení ze schůze, konané dne 11. dubna t.r. V tomto usnesení se mimo jiné hovoří: „V poslední době se objevují signály živelných snah o výměnu závodních výborů formou vyslovení nedůvěry a vyvolání nových voleb do ZVROH před zhodno­ cením činnosti jejich funkcionářů. Přitom se vyskytují i tendence vytvořit ZV ROH bez komunistů, prosazovat živelné požadavky hrozbou stávky apod. Ne­ bezpečí živelných akcí za změnu závodních výborů spočívá v tom, že se vyslo­ vování nedůvěry vztahuje i na řadu poctivých, obětavých a v konkrétní práci osvědčených funkcionářů, že se nevychází z objektivního rozboru jejich práce, ale z okamžité nálady, ovlivněné někdy výbuchem nespokojnosti a nedostat­ ky, za které funkcionářům ZV ROH nelze z objektivního hlediska dávat plnou odpovědnost. Vzniká nebezpečí znechucení obětavých funkcionářů ZO ROH a nepromyšlené volby do ZV které nezaručí fungování jednotlivých úseků od­ borové práce v závodech. Je naléhavě třeba, aby předsednictvo ÚRO urychle­ ně publikovalo harmonogram příprav všeodborového sjezdu, včetně urychlení lhůty pro konání výročních členských schůzí ZO ROH, okresních a krajských konferencí. Je žádoucí doporučit všem orgánům, aby s obměnou jejich složení vyčkávaly do projednání zprávy o činnosti, které umožní objektivní posouzení práce a promyšlený výběr nových funkcionářů. Současně je třeba v nynější si­ tuaci publikovat v deníku Práce volební řád pro volby do ZV ROH, aby nedo­ cházelo k porušování základních organizačních principů. Dále předsednictvo OOR v Praze 1 uvádí, že deník Práce sehrál záslužnou úlohu ve vývoji naší vni­ tropolitické obrody. V současné době však nepřináší dostatek podnětů k řeše­ ní vznikajících problémů v ZO ROH. Odráží se tu trvající nedostatek ideového a organizátorského vedení odborové práce ze strany ÚROa jejích orgánů, jenž umožňuje vývoj živelných tendencí. Proto je třeba, aby se obsah práce nyní 132

více soustředil na konkrétní podněty pro rozvíjení všeodborové diskuse a na pružné publikování různých alternativních námětů pro připravovanou plenár­ ní schůzi tak, aby se k nim mohla před rozhodnutím ÚRO vyslovovat i širší odborářská veřejnost. Vzhledem k úvahám o personálních změnách v odboro­ vých orgánech je třeba publikovat i hlediska výběru funkcionářů a nároky na jejich praktickou práci, ukázat i objektivnost aktivních funkcionářů a nutnost konkrétních předpokladů pro určitý úsek odborové práce. Je třeba čelitjedno­ stranným pohledům na práci dosavadních odborových orgánů. V závěru svého usnesení předsednictvo OOR Praha 1 uvádí, že v přípravě celostátní porady o přestavbě struktury a metod práce ROHje nezbytné dbát na to, aby na ní byly zastoupeny svými delegáty i dosavadní okresní odborové rady a OVOS,a to v širší míře, než tomu bylo na celostátní všeodborové kon­ ferenci v roce 1965. Podle názoru předsednictva OOR v Praze 1 je třeba ote­ vřeně reagovat na hlasy sociální demagogie, vystupující s nereálnými mzdo­ vými požadavky. Dát všeodborové diskusi konstruktivní věcný ráz, chránit jednotu a kontinuitu hnutí, před radikální atomizací. [nečitelný podpis] Organizační oddělení ÚRO VOA,Praha. ÚRO-Před.,karton 94, inventární číslo 468/e. Strojopis.

Příloha 12 1968, 18. května —Informační zpráva pro členy a kandidáty Ústřední rady od­ borů o současné situaci v závodech a okresech.

Informace je zpracována z poznatků některých krajských a okresních odbo­ rových rad. Situace v jednotlivých závodech i okresech je rozdílná. Společným rysem je, že v tomto období i nadále dochází k poměrně čilé schůzové činnosti a ak­ tivitě funkcionářů i členů ROH. Podle poznatků z jednotlivých okresních od­ borových rad měl demokratizační proces velmi silný vliv na politickou a od­ borářskou aktivitu funkcionářů a členů ROH v jednotlivých závodech. I nadá­ le jsou v závodech při různých příležitostech zaznamenávány kritické připo­ mínky k práci odborových orgánů v závodech i ve vyšších orgánech, k práci jednotlivých funkcionářů, připomínky k ekonomickým a politickým otázkám závodů nebo i státu. 133

Téměř všeobecným poznatkem je, že v současném období dochází k určité stabilizaci. Situace oproti diskusím a náladám, které se projevovaly na schů­ zích nebo aktivech v měsících březnu a dubnu, jsou v současném období při­ jímány ve větší míře závěry uvážlivější. Přes tyto některé společné charakterové rysy v závodech a okresech je si­ tuace v některých případech rozdílná. Podle poznatků OOR v Kladně má de­ mokratizační proces v odborových organizacích živelný průběh a vyznačuje se především kritikou práce odborových orgánů na různých stupních říze­ ní a vytyčováním požadavků sociálních, politických a ekonomických. I nadá­ le v některých případech vyúsťují kritické připomínky v projevení nedůvěry jednotlivým funkcionářům nebo celým orgánům ROH, případně jsou vznáše­ ny požadavky na odvolání hospodářských pracovníků. Podle poznatků OOR v Karlových Varech se ukazuje, že v základních organizacích neznají dostateč­ ně funkcionáři a členové ROH rezoluci V.plenární schůze ÚRO. O tom svědčí to, že i nadále jsou v rezolucích ZO ROH opakovány problémy a požadavky, jejichž řešení je vyjádřeno právě v této rezoluci. Na členských schůzích ně­ kterých závodů tohoto okresu se ukazuje, že závodní výbory ROH, stranické orgány a hospodářští pracovníci neznají předem názory a nálady mezi lidmi a podceňují i tzv. „mluvčí pracujících“, které v mnoha případech udávají i de­ magogický směr jednání schůzí. V tomto období se v mnoha závodech dostávají do popředí hlasy pracují­ cích, kteří mají kritické výhrady a připomínky k dosavadnímu vývoji demo­ kratizačního procesu. Jsou vyslovovány obavy, že demokratizační vývoj po­ skytuje možnosti k postupné koncentraci protisocialistických sil a názorů a že je nutno těmto snahám zabránit. Na okrese Beroun klesá dost podstatně účast na členských schůzích i z důvodů, že dělníci z provozů nemají z dosavadního vývoje radost. Jsou toho názoru, že vývojje záležitostí spisovatelů, redaktorů, a domnívají se, že jsou to extrémy a že bude velmi dlouho trvat, než se věci dají do pořádku. Obdobná situace a i názory jsou vyslovovány v některých zá­ vodech okresu Strakonice, Jablonec n. Nis., Kladno apod. Na okrese Hodonín se mezi lidmi často diskutuje o jednání naší delega­ ce v Moskvě. Hovoří se o tom, že naši představitelé prý jeli jednat do Mosk­ vy o půjčku, ale neobstáli. Hovoří se i o vojenském zakročení ze Sovětského svazu, lidé mají strach, aby se neopakovala situace v Maďarsku. Podle názoru OORjedni mají strach, ale druzí na to čekají. V okrese není pevná jednota. Je různost názorů na otázku Masaryka (odstranění a znovupostavení jeho po­ mníku), jsou různé názory na rozdělení okresu na okresy další, a sice na okres Kyjova Veselí. Nejvíce aktivní na schůzích v prosazování postavení pomníku Masaryka, ale i v kladení dalších požadavků jsou učitelé.

134

V závodech Východočeského kraje jsou pracující podráždění nad pronika­ jícími nesprávnými názory pomalu se formujících nepřátelských směrů, kdy je zneužíván demokratizační proces. Upozorňují, že je nesprávné a nedobré, když k těmto názorům není zaujímáno jasné oficiální stanovisko. Na okrese Pardubice označili soudruzi současný stav takto: „Situace na bojišti je nepře­ hledná, v této nepřehlednosti zapadl i akční program strany, bratři ze socia­ listické strany v Národní frontě eminentně vyžadují podání zprávy o průběhu obrodného procesu v odborech apod.“ V současném období jsou pracující na členských schůzích seznamováni i s různými akčními programy, usneseními a ostatními materiály jednotlivých ÚVOS. Některé OOR, jako Karlovy Vary, Chrudim, a krajská odborová rada Východočeského kraje, ukazují na situaci vznikající s projednáváním těch­ to materiálů. Podle názorů předsedů OOR Východočeského kraje vystupují ÚVOSs náměty a programovou orientací, v níž jsou obsaženy populární for­ mou mnohdy i nereálné požadavky, neodpovídající současným možnostem řešení. Například zvýšení příplatků za přesčasovou práci z 33 na 50%, různé mzdové požadavky, zavádění bezplatného stravování, neodůvodněné zařazo­ vání do I. kategorie důchodového zabezpečení, lázeňskou léčbu uplatňovat mimo dovolenou, zrušit všeodborové orgány apod. Předsedové OOR tohoto kraje upozorňují, že ačkoliv na jedné straně značně vzrůstá mobilita svazo­ vých orgánů, je jejich bezprostřední vliv na základní organizace v současném demokratizačním procesu stále velmi slabý. Těžiště řešení politických, orga­ nizačních a dalších otázek zůstává převážně na okresních všeodborových or­ gánech, které jsou nejblíže ZO ROH. Pracující nezajímá, kdo jejich problémy řeší, zda svazový či všeodborový orgán, ale žádají okamžitou pomoc při ře­ šení naléhavých problémů. Předsedové OOR požadují, aby ÚRO zaujala ne­ prodleně své stanovisko ke škodlivým záměrům v dělbě práce v ROH aurčila cestu správnou a rozumnou. Jsou mínění, že tendence ÚVOS,které jsou od­ razem dřívějšího nesprávného opomíjení svazové linie, přecházejí ve své jed­ nostrannosti ke škodlivým vyvolávání tříštěníjednoty odborů, čímž velká vět­ Šina členstva nesouhlasí a označuje tyto tendence jako projevy exponovaných funkcionářů. Rovněž z okresu Karlový Vary se ukazuje, že ÚVOSjsou ve svých slibech maximalistické, že dávají podnět ke kladení ultimativních požadavků. Například se to projevilo u Útvaru požárníků v Karlových Varech za zvýšení mezd o 20%, u učitelů lidových škol umění, kteří požadují zrovnoprávnění s učiteli ZDŠ a zvýšení mezd. OOR se domnívá, že neplnění takto daných sli­ bů ze strany ÚVOSbude mít za následek další zhoršení situace v ROH. Ob­ dobné připomínky má a podává OOR Chrudim, ale upozorňuje na ně i kandi­ dátka ÚRO a tajemnice OOR Kolín soudružka Hrubá. Má tyto poznatky: „Roz­ 135

hodně jsou funkcionáři tohoto okresu pro to, aby byla posílena svazová linie, při čemž ale nesmí dojít k rozbití jednoty v odborech. V současném období se však dostává ZO velmi málo pomoci svazovými orgány. Toje názor přede­ vším předsedů závodních výborů, který vyjádřili na poradě okresu při projed­ návání závěrů VI. plenární schůze ÚRO.Pokud dostávají základní organizace pokyny, pak jsou v nich vybízeni ZV ROH k vyhlašování kategorických poža­ davků, případně k neodvádění 50% podílu členských příspěvků. V mnoha pří­ padech, podle informace předsedů ZVROH některých závodů tohoto okresu, dávají ÚVOS náměty na zrušení OOR. K tomu předsedové ZV ROH pozna­ menávají, že právě v této době a v těchto někdy dost těžkých chvílích pro ZV ROHje OORjediný orgán, který jim poskytuje konkrétní pomoc.“ O tom, že v tomto období pracovníci a funkcionáři OOR jsou v neustálém styku se základními organizacemi, podává informaci téměř každá OOR. Rov­ něž OOR sdělují, a to v převážné většině, že v nedostatečné míře se členských schůzí a různých jednání ZO ROH zúčastňují funkcionáři vyšších odborových orgánů. Například OOR v Českých Budějovicích svými pracovníky se zúčast­ nila v dubnu a začátkem měsíce května 54 členských schůzí a konferencí a 12 schůzí ZV ROH. Pracovníci OOR v Martině se v tomto období zúčastnili 47 členských schůzí ZO ROH, 3 schůzí DV ROH a 8 různých aktivů v závodech. OOR poznamenávají, že za této situace jsou doslova samy v řešení některých problémů v závodech a že mají nedostatek informací z Ústřední rady odborů k současnému vývojiv odborech. Proto také mnohé OOR požadují svolání po­ rady všech předsedů OOR k vyjasnění si mnohých vážných otázek. V současném období se jednání a kritické připomínky na různých schůzích v závodech zabývají převážně otázkami mzdovými. Na okrese Martin se z to­ hoto pohledu kritizuje neúměrná preference těžkého průmyslu a neuznávání spotřebního a potravinářského průmyslu, dopravy, obchodu, služeb, země­ dělství. V diskusi se uvádějí konkrétní případy údržbářů, strojníků a dalších režijních pracovníků, kteří mají rměsíčněo 300.- až 500.- Kčsvíce než v ostat­ ních odvětvích. I na okrese České Budějoviceje těžiště kritiky i nadále zamě­ řeno na ekonomické problémy závodů, znovu a znovu je kritizována mzdo­ vá politika, vyslovovány mzdové požadavky, kritizovány vysoké podíly hos­ podářských pracovníků apod. Někdy jsou tyto mzdové požadavky provázeny krátkodobými stávkami nebo ultimativními požadavky. Podobná situace je na okrese Humenné, v Domažlicích apod. V souvislosti s demokratizačním procesem docházelo v některých základ­ ních organizacích k vyjadřování nedůvěry buďto celému ZV ROH nebo ně­ kterým jeho funkcionářům. Podle informací OOR je v současné době těžko přesnými údaji vyjádřit, kolik předsedů či členů ZV ROH bylo odvoláno nebo 136

se vzdalo funkce. Proto uvádějí jen některé příklady. Shodují se však v tom, že v současné době již není tolik snah a požadavků na odvolání ZVROHjako v začátcích měsíce března a dubna. MěORv Ostravě uvádí, že v tomto obdo­ bí'ZV ROH předkládají členům hodnocení své práce a v diskusi se často uká­ že, že většina členů ZV ROH pracovala dobře a snahy o jejich odvolání byly unáhlené. Například tento fakt byl konstatován na dole Hlubina, v některých dílenských organizacích v NHKGapod. OOR informují, že v některých závo­ dech dochází po vyslovení nedůvěry stávajícím funkcionářům k situacím, že nikdo není ochoten funkce přijmout a vykonávat. Dochází dále k tomu, že z funkcí odcházejí schopní a dobří funkcionáři, a že mnohdy tito poctiví funk­ cionáři sami přicházejí a žádají, aby již ve funkci dále nebyli. Některé OOR, jako Klatovy, Plzeň-město, Znojmo, Most, Strakonice, Pardubice, sdělují, že se projevují snahy a tendence ustavovat ZV ROH bez komunistů. Například bez členů KSČ byl zvolen závodní výbor ROH v cukrovarech Hrušovany, ve Výzkumném ústavu Rybitví. V Ocelárnách 1. máje Most se projevily tenden­ ce mít ZV ROH bez komunistů a vůbec nálady proti KSČ. Protikomunistické tendence jsou v závodě Tesla Přelouč,Uhelné sklady Pardubice, Motor Vodňa­ ny, Státní pojišťovna Strakonice. Z rozhodnutí koordinační porady předsedů ZVROH oborového podniku Škoda Plzeň probíhají v současné době volby do všech dílenských výborů a jsou připravovány návrhy kandidátů do ZV ROH. Bylojiž zvoleno asi 25 dílenských výborů a 1 závodní výbor. Poznatky z voleb dílenských organizací ve Škodových závodech ukazují, že dochází ke značné obměně funkcionářů, k prudkému přesunu politického složení členů orgánů směrem k bezpartijním a jinostraníkům. V dílenských výborech zůstává 20 až 40% členů KSČ, je nechuť a odmítání dosavadních členů orgánů-příslušníků KSČ ve funkcích pracovat, projevují se i snahy volit orgány ROH bez komunis­ tů, jako například v investičním úseku, kde nebyl do dílenských výboru zvo­ len ani jediný člen KSČ. Nechuť dosavadních funkcionářů nadále funkce vy­ konávat vyplývá z toho, že byli i hrubě napadáni a uráženi. Například velmi hrubému napadání a osočování byl vystaven uvolněný předseda ZVROH sou­ druh Dolívka z Gottwaldova nádraží Plzeň. Tento soudruh byl napadán nejen na členské schůzi, ale i na veřejnosti, kdy mu na konečné stanici elektrické dráhy lidé sprostě nadávali, obdobným urážkám byl soudruh Dolívka vysta­ ven i v restauraci na Gottwaldově nádraží. Je příznačné a přitom i nepocho­ pitelné, že práce a Činnosti soudruha Dolívkyse nikdo nezastal, ani tajemník OOR Plzeň-město soudruh Zemek, přítomný na členské schůzi, a rovněž tak ani vedoucí pracovníci dráhy soudruzi Šmolík a Volf. V současném období docházejí připomínky k masovým sdělovacím pro­ středkům, zejména z pohledu, že k polemickým názorům se nedávají jas­ 137

ná stanoviska, že nepřichází dostatek argumentů čelných funkcionářů ROH apod. V této době je ostré kritice podrobován deník Práce. Na předsednictvu OOR Žďár nad Sázavou kritizovali soudruzi, že Práce píše o všem možném, co nemá s programem ROH nic společného, a proto funkcionáři ROH ze závo­ dů a okresu nepovažují tyto noviny za svůj tisk. VeVýchodočeském kraji z řa­ dy členů ROHje deník Práce doslova označován za bulvární plátek, na jehož stránkáchse objevujímnohé dezorientační a senzační projevy,převážněz řad inteligence. Neřeší se v něm problémy ROH, nehovoří v něm funkcionáři ROH a pracující ze závodů. Odborový deník Práce neobjektivizuje názory, zá­ jmy a potřeby širokých mas pracujících ze závodů, nebojuje za správnou poli­ tiku vůči okrajovým živlům, nepřátelským a škodlivým tendencím. I v tomto období se kritizuje, že ÚRO neovlivňuje odborový deník Práce. Požaduje se, aby vedoucí funkcionáři více hovořili o postavení, úloze ROH, reagovali na současné náměty a připomínky k činnosti odborů apod., a to v televizi, roz­ hlase a na stránkách tisku. OOR ve Strakonicích poznamenává, že mezi děl­ níky jsou výhrady, že v televizi a rozhlase je dáváno slovo pouze inteligenci, spisovatelům, studentstvu, kteří mnohdy vyslovují nebo vydávají svá stano­ viska za celý národ. Není dávána možnost, aby se svými stanovisky vystoupili i zástupci dělnické třídy. Některé OOR, jako Jindřichův Hradec, Most, žádají, aby ÚRO zaujala sta­ novisko k federaci lokomotivních čet. Ze strany lokomotivních čet jsou různé nepříjemnosti —jsou snahy koncentrovat odborový majetek, neodvádět odbo­ rové příspěvky apod. Z poznatků OOR vyplývá, že v základních organizacích se čeká na celostát­ ní poradu funkcionářů, někde, jako na okrese Chrudim, se v ZVROH domní­ vají, že této porady se budou moci zúčastnit všechny základní organizace, chtějí znát rozsah jednání apod. Na okrese Kladno očekávají, že na celostátní poradě delegátů ZO ROH bude projednána konkrétní programová náplň pro práci odborů, odborová struktura a že materiály budou dány k vyjádření pra­ cujícím. Dále z informací a sdělení OOR vyplývá, že je třeba tyto orgány tro­ chu blíže informovat o připravované celostátní poradě. Situace v závodech v současné době ukazuje, že pracující očekávají,jak bu­ dou řešeny podané náměty a připomínky vyjádřené v rezolucích a v diskusi na členských schůzích. Okresní odborová rada v Povážské Bystrici k tomu po­ znamenává, že ÚRO sice některým orgánům sdělila, že připomínky pomohly k řešení určitých otázek, ale doposud že se nic konkrétního nevyřešilo. Informace z některých OOR ukazují, že v hodnocení práce těchto orgánů vyplynuly i závěry na různé změny v aparátu. Například plénum OOR Klad­ no vyhovělo žádosti předsedy OOR o uvolnění z funkce, v Kolíně rezignoval 138

na funkci předsedy soudruh Koubek a novým předsedou OOR byl zvolen sou­ druh Straka. Na OOR Žďár nad Sázavou je v současné době nenormální si­ tuace vytvořena tím, že rezignující předseda soudruh Jelínek nadále na OOR setrvává, sedí ve své bývalé kanceláři přesto, že tajemník OOR soudruh Bla­ heta je pověřen řízením OOR. Na okrese Kroměříž hodlá z funkce předsedy odejít soudruh Potměšil. V informačním odboru organizačního oddělení ÚRO se do VI. plenární schůze ÚRO zpracovávaly docházející rezoluce ze závodů. Celkem těchto re­ zolucí od poloviny března do 22. dubna t.r. došlo 1174. Ve 339 rezolucích se mimo jiné požaduje rozdělit některé stávající odborové svazy a vytvořit svazy nové, podle odvětví. Na základě těchto připomínek by mělo být ustaveno asi 38 odborových svazů, a to: Odborový svaz pracovníků hornictví, energetiky, kovoprůmyslu (z kovoprů­ myslu vyčlenit tyto obory —slévače, modeláře, montážníky, kováře a ustavit odborové svazy), hutního průmyslu, chemického průmyslu, stavebního prů­ myslu, železnic, dopravy, spojů, lokomotivních čet, zemědělství, lesního hos­ podářství, vodního hospodářství, spotřebního průmyslu, sklářského a kera­ mického průmyslu, polygrafie, potravinářského průmyslu, cukrovarnického průmyslu, konzervárenského a lihovarnického průmyslu, místního hospodář­ ství, státních orgánů, prokuratury, soudů, notářství, peněžnictví a pojišťov­ nictví, občanských pracovníků vojenské správy, Sboru národní bezpečnosti, obchodu, zahraničního obchodu, veřejného stravování, spotřebních družstev, školství, umění a kultury, profesionálních hudebníků, vědeckých pracovníků, pracovníků výzkumu, projektantů, střednězdravotních pracovníků, lékařů, pracovníků veterinární služby.

[nečitelný podpis] Organizační oddělení ÚRO VOA,Praha, ÚRO-Před.,karton 94, inventární číslo 470/a. Strojopis.

139

a. j. ČKD ČSAD ČSM

ČSR ČSSR CZV DDR DR DV HS i. č.

ITP KOR

KSČ KSS

KVS

MěOR MH MK MLP

MPSP

n. p. NA NDR NHK NHKG ONV

OOR OS OV

PaM

140

archivníjednotka Archiv ministerstva vnitra Českomoravská Kolben Daněk Československá státní automobilová doprava Československý svaz mládeže Československá republika Československá socialistická republika celozávodní výbor Deutsche Demokratische Republik dílenská rada dílenský výbor hospodářská skupina inventární číslo inženýrsko-techničtí pracovníci krajský národní výbor krajská odborová rada Komunistická strana Československa Komunistická strana Slovenska krajský výbor krajský výbor horníků krajský výbor svazu městská odborová rada místní hospodářství mzdová komise ministerstvo lehkého průmyslu ministerstvo práce a sociální péče národní podnik Národní archiv Německá demokratická republika národohospodářská komise Nová huť Klementa Gottwalda okresní národní výbor okresní odborová rada odborový svaz okresní výbor práce a mzdy

w

PŘ PV

ROH SBZ

SČSP sekr. SHR SKP SOA SONP STS SZH TOS ÚD ÚRO ÚV KSČ ÚVOS VMP VOA ZDŠ

zo ZR ZVIL

podnikové ředitelství podnikový výbor Revoluční odborové hnutí Sowjetische Besatzungszone (Deutschlands) Svaz československo-sovětského přátelství

sekretariát severočeský hnědouhelný revír Státní katalog prací Státní oblastní archiv Spojené ocelárny, národní podnik Kladno strojní a traktorová stanice Svaz zaměstnanců v hornictví Továrny obráběcích strojů úsekový důvěrník Ústřední rada odborů Ústřední výbor Komunistické strany Československa Ústřední výbor odborového svazu výrobně masová práce Všeodborový archiv základní devítiletá škola závodní organizace závodní rada Závody Vladimíra Iljiče Lenina

141

Resumé „Leťs roll up the sleeves, before the wheels stand still!" Workers and State socialism in Czechoslovakia, 1945-1968

Our understandings of power relationships in Central and Eastern European workplaces under Communist rule have stemmed too much from research that has rooted them simply in political institutions. Workers and managers, it has been argued freguently, were bound tightly into a system of political command over all aspects of economic and working life. The present studies reveal adifferent picture of industrial relations. On the one hand, they illustrate that bureaucratic regulations of the labour processand remuneration were far from being implemented at the shop-floor level, where widespread informal arrangements soon gained the upper hand. On the other hand, the articles give evidence that the analytical concepts of the exercise of power in Communist régimes and the idea of the ubiguitous control of the Communist party over society obscure one's view of the „flexible management" of the government administration. The first article indicates that, under the pressure of the needs of an industrial society,the Communist party of Czechoslovakia and labour unions already early on were forced to channel “divergent" industrial situations through regulations that adapted to their particular contexts. This is true, among other things, for conceding greater democracy in elections to factory councils since the early 1950s. Although workers were the foremost victims of political repression, State socialism was not successful in forming in the long run an industrial labour force through the disciplinary project of „terror“ and rigid demands for integration in the institutional system. The second article examines the social history of organized socialist labour competition (shock work, socialist competition, Stakhanovism etc.) during the first decade of the Czechoslovak Communist régime. These competitions were attempts to increase industrial productivity and to transform pre­ existing working-class culture. Not only did they founder on the chaotic operation of the bureaucratic planned economy and the endemic shortages it brought in train, they also foundered on the social realities of labour relations in Czechoslovak enterprises. These were marked by the continuity of tensions inherited from the immediate postwar years that persisted into the Communist era (claims put in by the shop stewards for sharing power in the plants), and the strength of egalitarian values among Czechoslovakia's 142

working class. These egalitarian values gave rise to a extremely levelling wages policy that challenged intentions of splitting up the working class by differentiating remuneration and thus laying the foundations of a new class of „industrial producers". The third article deals with industrial conflicts in Czechoslovakia between 1945 and 1968. The ups and downs of industrial unrest culminated in 1947 (when the government tried to get a firm hold over the development of wages and work norms which took, due to the strong position of the factory councils, a rather independent course) and 1953 (when the shortcomings of the first five-year plan and the currency reform caused country-wide rioting). The criminalization of workplace struggles led to the intensified involvement of state security agencies and the Communist factory cells in curtailing protest ©within enterprises. Following the revolt of 1953, however, the factory councils managed to win for themselves almost exclusive informal responsibility for settling strikes. Creating by this effective secondary structures of power in the plants the development of the factory councils gives proof of what has been said above, that is that state socialist rule in Czechoslovakia was sufficiently flexible to keep „deviant" social contexts relatively free of political sanctions and to channel discontent by making concessions to demands for participation.

143

Peter Heumos

„Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!“ Dělníci a státní socialismus v Ceskoslovensku 1945-1968 Překlad Jana Heumos Redakce Milena Janišová Obálka Bohumil Vašák / Studio Najbrt Sazba Ondřej Huleš V ediční řadě Česká společnost po roce 1945, svazek 2 vydal Ústav pro soudobé dějiny AVČR Praha 2006