Kniha Daniel: Starý zákon /komentář 8089067131, 9788089067138 [PDF]

Zitiervorschau

Joyce G. BALDWINOVÁ

F

G. BMWMOVÁ i

fjíífl Porta libri talia* r;*arat«r>lra

STARÁ ZMLUVA

/

komentár

/

. Kniha e

MÝM RODIČŮM, kteří mi svou ochotnou spoluprací umožnili napsat tuto knihu.

DANIEL ÚVOD A KOMENTÁŘ BC. JOYCE G. BALDWIN, BÝVALÁ ŘEDITELKA TRINITY COLLEGE V BRISTOLE

© Joyce G Baldwin 1978 AU rights reserved. This translation of Daniel: Tyndale Old Testament Commentary first published in 1978 is published by arrangement with InterVarsity Press, Leicester, United Kingdom. Český překlad © Porta libri, Bratislava 2003 Všechna práva českého překladu vyhrazena.

Překlad: Mgr. Lenka Prixházková Obálka © Zuzana Čičelová, Calder - design community ISBN 80-89067-13-1

OBSAH

Úvod k českému vydání........................................................ 7 Obecná předmluva................................................................. 9 Předmluva autorky............................................................... 11 Použité zkratky...................................................................... 12

Úvod....................................................................................... 15 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI.

Předběžný pohled na knihu......................................... 20 Otázky historie............................................................. 21 Původní jazyky............................................................ 33 Datování a jednota knihy............................................ 39 Literární žánr............................................................... 51 Struktura...................................................................... 65 Interpretace.................................. v................................ 69 Text a kánon................................................................. 75 Některá důležitá data pro knihuDaniel....................... 80 Zlomky rukopisů Danielez Kumránu......................... 81 Jiné dokumenty, které se vztahují k Danielovi............ 82

Rozbor.................................................................................. 33 Komentář............................................................................. 85 Dodatek k Nebúkadnesarovu snu o soše............................ 105 Dodatek k modlitbě Nabonida............................................ 128 Dodatek: Syn člověka......................................................... 164 Dodatek: Některé interpretace „sedmdesáti sedmi"......... 190 5

UVOĎ K CESKEMU VYDANÍ

Každý čtenář Bible by měl mít přístup k biblickému komentá­ ři. Ne každý však tuto možnost má a málokdo se může dostat k těm nejlepším. Proto jsme se u nás ve vydavatelství Porta libri rozhodli v edici Biblické komentáře slovenskému a české­ mu čtenáři nabídnout kvalitní komentáře od renomovaných autorů z různých vydavatelství. Věříme, že náš výběr vám pomůže v poznávání a porozu­ mění Bible - Božího slova. Porta libri

7

OBECNÁ PŘEDMLUVA

Cílem řady Komentářů ke Starému zákonu, Tyndale, jakož i svazků k Novému zákonu, je poskytnout studujícímu Bible šikovný, současný komentář ke každé biblické knize s hlav­ ním důrazem na exegezi. Kritické otázky jsou rozebrány v úvodech a dodatkových poznámkách, přičemž se tu vyhýbá přehnanému zacházení do detailů. V této řadé mají jednotliví autoři, samozřejmé, svobodu přispět svým způsobem a vyjádřit vlastní názor na sporné otázky. Často upozorňují na interpretace, ke kterým se sami nepřiklánějí, ale které reprezentují závěry jiných upřímných křesťanů. To vše jistě s ohledem na omezený prostor, který tato knížka skýtá. Kniha Daniel je více než ostatní knihy před­ mětem různých učených debat a interpretací. Některé tyto ná­ zory vážně zatemňují její význam a zvěst pro dnešní církev, nebo svou spletí kritických detailů zmenšují její dopad. Autor­ ka se tu snaží vyložit své upřímné a důkladně obhájené názo­ ry na mnohé aspekty proroctví, která i když mohou zůstat tajemstvím až do posledního dne, vyžadují dnes další zkou­ mání, aby poukázala na svou závažnost i v našem těžkém období. Zvláště ve Starém zákoně není žádný překlad natolik ade­ kvátní, aby vyjádřil přesně to, co původní text. Autoři těchto komentářů proto ve snaze dát smysluplnost i těžším oddílům citují různé verze, nebo dávají vlastní překlad. Kde je to potřebné, přepisují slova z hebrejského (a aramejského) textu, která jsou základem jejich výzkumu. To pomůže čtenáři, který nezná semitské jazyky, rozeznat slova, která jsou předmětem diskuse, a tak sledovat danou polemiku. Předpokládá se, že čtenář bude mít při studiu k dispozici více překladů Bible do svého jazyka. Zájem o význam a zvěst Starého zákona je nadále velký, a tak doufáme, že tato řada podpoří systematické zkoumání 9

Božího zjevení, jeho vůle a jednání, které obsahují tyto zázna­ my. Modlitbou redaktora a vydavatele je, aby tyto knihy pomohly mnohým pochopit a reagovat na Boží slovo i dnes. D. J. Wiseman

10

PŘEDMLUVA AUTORKY

V současné době je psaní komentáře ke knize Daniel totéž ja­ ko být ponořen ve vrcholu zvedající se vlny. Je tu hnutí, které se dnes valí jako rozbouřené moře. Zdá se, že učené články nás přímo zaplavují a radikální myšleni zpochybňuje dlouhá léta přijímané mapy, podle kterých se řídili odborníci v minu­ losti. Je tu zmatek, pocit, jako když jsme na moři a nejsme si jisti, kterým směrem nás proud unáší a také pocit, že máme příliš málo odborného poznáni, abychom dokázali adekvátně zhodnotit jednotlivé azimuty. Nicméně, jestliže se dokážeme udržet nad hladinou, tato situace může být pro nás velice na­ pínavá. Často mám obavy, že se topím v množství názorů a musím znova vyplavat nad hladinu a začít od začátku. Všem bude zřejmá má závislost na mnoha učených kni­ hách a komentářích. Pokud jsem si byla vědomá názorů a in­ formací, snažila jsem se poskytnou v odkaze pod čarou jejich zdroj. Možné ale je, že jsem vám některé tyto zdroje zůstala dlužná, neboť jsem si je neuvědomila. Můj dík patří předev­ ším panu A. R. Millardovi, přednášejícímu hebrejštiny a sta­ rých semitských jazyků na Liverpoolské univerzitě, a také Dr. L. C. Allenovi, přednášejícímu starozákonní jazyk a exege­ zi na London Bible College, kteří přečetli rukopis a vnesli do něho své poznání. Jsem velice vděčná za jejich návrhy, z nichž jsem většinu do textu začlenila. Také chci poděkovat profeso­ ru D. J. Wisemanovi, redaktorovi starozákonních komentářů Tyndale za to, že mně pozval, abych přispěla dalším dílem, a že mi také dal k dispozici svoji moudrost a odborné vědění. Jsem si vědoma, že tato knížka vychází dřív než by byla hotová, ale v určité chvíli se prostě musí přestat./A tak, abych se vrátila k metaforám s mořem a vodou, člověk musí spálit za sebou všechny mosty a čelit tomu, có přijde. Budou-li křes­ ťané povzbuzeni, aby začali znova pracovat na knize Daniel, abychom se tak společně mohli přiblížit k jejímu jádru, mé snažení stálo zato.

Joyce Baldwin

Září 1977 11

POUŽITÉ ZKRATKY

ANEP ANET

aram. AV BA BASOR CB

CBQ Delcor DNTT

DOTI' ekum. EQ ET EVV ESAC

HDB heb. IE ICC

IDE

The Ancient Near East in Pietu res2, editoval J. B. Pritchard, 1969. Ancient Near East Texts Relating to the Old Testament2, editoval J. B. Pritchard, 1955 (3 1969). aramejsky anglická verze The Bible Archeologist Bulletin of the American Schools of Oriental Re­ search. S.R. Driver: Cambridge Bible: The Book of Da­ niel, 1900. Catholic Biblical Quaterly. Le Livre de Daniel, M. Delcor, 1971 The New International Dictionary of New Tes­ tament Theology, editoval Colin Brown. Díl 1, 1975. Díl 2,1976. Documents from Old Testament Times, editoval D. Winton Thomas, 1958. ekumenický překlad Evangelical Quarterly. Expository Times. Anglické verze. From the Stone Age to Christianity2, W. F. Albright, 1957 Dictionary of the Bible, editoval J. Hastings. 5 dí­ lů, 1911. hebrejsky The Interpreter's Bible VI, 1956. International Critical Commentary: The Book of Daniel, J. A. Montgomery, 1927 The Interpreter's Dictionary of the Bible. 4 díly, 1962.

12

IEJ 1OT

JB JBL JCS JNES JSJ JSS JTC JTS KB

Lacocque LOT LXX MT NBD

NEB NIV NPOT

NTS PCB2 Porteous POTT poz. IQpHab IQ M RB RQ RSV RV

Israel Exploration Journal. Introduction to the Old Testament od R. K. I larrisona, 1970. The Jerusalem Bible, Standard Edition, 1966. Journal of Biblical Literature. Journal of Quneiform Studies. Journal of Near Eastern StudiesJournal for the Study of Judaism. Journal of Semitic Studies. Journal for Theology and the Church. Journal of Theological Studies. Lexicon in Veteris Testament! Libros, L. Koehler a W. Baumgartner, 1958. Le Livre de Daniel, A. Lacocque, 1976. Introduction to the Literature of the Old Testa­ ment, S.R. Driver, 1909. Septuaginta (řecká verze Starého zákona), masorétský text The New Bible Dictionary, editoval J. D. Douglas, 1962. The New English Bible: Old Testament, 1970. The New International Version of Daniel, 1976. New Perspective on the Old Testament, editoval J. Barton Payne, 1970. New Testament Studies. Peak's Commentary on the Bible (Revidované vydání), vydal M. Black a 11. I I. Rowley, 1962. Daniel. Komentář od N. W. Porteouse, 1965. Peoples of Old Testament Times, editoval D. J. Wiseman, 1973. poznámka Komentář k Habakukovi z Kumránu. Válečná pravidla z Kumránu Revue Biblique. Revue de Kumrán. American Revised Standard Version, 1952. English Revised Version, 1881. 13

ř.

TBC

TDNT

TOTC VT Vulg. ZAW

řecký Torch Bible Commentary: Daniel od E. W. Heatona, 1956. Theological Dictionary of the New Testament, editoval R. Kittel. 10 dílů, 1964-77. Tyndale Old Testament Commentaries. Vetus Testamentum. Vulgata (Latinská verze Bible). Zeitschrift fur die Alttestamentliche Wissenschaft.

14

ÚVOD

Kniha Daniel se liší od ostatních knih, které tvoří Starý zákon. Tento fakt je zřejmý i čtenáři bez teologického vzdělání. V na­ šich překladech Bible je sice mezi proroky, ale přece neobsa­ huje vyhlášeni „ve jménu Páně" tak, jako v jiných prorockých knihách. Třebaže začíná v určitém bodě historie a jasně se tý­ ká historie, není historická ani ve smyslu Knih královských. Zdá se, že používáním snů a vidění, znamení, symbolů a čísel určuje směr dějin a upozorňuje na význam dějin tím, že ma­ puje jejich směr tak, jak postupují ke svému konci. V odborné terminologii je proto tato kniha eschatologická (ř. eschaton, konec). Je ve svých možnostech univerzální tak jako první kapitoly Genesis a navíc podává komplexní pohled na histo­ rické období. To umožňují různá zvláštní vidění, která zjevují Danielovi Boží záměr se světem. Takové odhalení historie z božského pohledu je charakteristickým znakem apokalypsy (ř. apoka/ypsis, zjevení), typu literatury, ke které se Daniel obvykle řadí, a ke které se budeme muset vracet kvůli další­ mu zkoumání ve světle moderních výzkumů. Tato kniha snad může být odlišná svým konceptem a me­ todami. Vidíme tu však teologickou spojitost se zákonem a proroky, zejména s jejich předpokladem, že Bůh, který zapo­ čal lidský život, ovládá dějiny a také je přivede k určenému cíli. Ze všech národů bylo takovéto chápání možné pouze v Izraeli, protože Bůh se dal poznat jenom Izraeli. To nezna­ mená, že by dějiny Izraele byly nějaké super-dějiny, právě naopak. Byly to docela obyčejné dějiny. Ověřitelné stejně jako dějiny národů okolo něho. Vlastní poznání Boha, který způso­ bil jeho existenci jako národa a zvlášť dědictví Božích zaslíbe­ ní, mu dává historickou perspektivu a poskytuje způsob inter­ pretace událostí. „Napětí mezi zaslíbením a naplněním tvoří dějiny. Vývoj izraelských dějinných písemností je význačným faktem, že zaslíbením a naplněním se obzor této historie rozši­ 15

řuje a délka rozpětí času se stává ještě rozsáhlejší."1 Tak kniha Daniel rozšiřuje běh dějin k jejich ukončení. Proroctví směřo­ valo k nějakému cíli, ale obvykle bylo omezeno na naplnění v dějinách zaslíbení Izraeli. Danielova širší perspektiva vztáh­ la téma naplnění zaslíbení na všechny národy tak, jako to udě­ lal i pisatel Genesis 12, 3, a dívala se na konec časů a naplnění Božího záměru se světem, který stvořil. Mladí křesťané a hlavně ti, kteří jsou si vědomi, že jsou v menšině v nepřátelské společnosti to tak také cítí. Není pro­ to divu, že je tato kniha zvlášť přitahuje. „Prosím, nejdříve do­ konči poznámky k Danielovi a pak pokračuj s Genesis," na­ psali lidé z kmene Lisu v Thajsku člověku, který připravoval literaturu v jejich jazyce.2 K dědictví Izraele patřilo vědomí, že ať byla hrozba pro jejich národ jakákoliv, Boží záměr nemůže být zmařen. Je také výsadou křesťana vědět, že brány pekla nad Boží církví na konci nezvítězí. Být připraven o toto po­ znání znamená být opravdu zanedbaný. To dobře vědí mar­ xistické vlády, proto zakazují kázat o posledních věcech. Existuje ještě rafinovanější důvod pro vyloučení kontaktu s knihami jako je Daniel. Podkopávají totiž obecnou důvěru v lidské vlády a to hlavně tam, kde jsou závislé na pyšných tyranech. Kéžby církev vzala stejně vážně jako komunisté pozitivní učení této knihy. Tak bude mít užitek z popudu, kte­ rý dává pro odvážnou a přesvědčenou službu. Kniha Daniel byla vlastně v úzadí ve světě akademické teologie déle než jedno století. Důvod nemusíme hledat dale­ ko, protože „dědictví biblické vědy devatenáctého století nás v oblasti apokalyptiky zatížilo břemenem jakési hypotéky."1 Literární kritika Wellhausenovy a Duhmovy školy stanovila taková kritéria přijatelnosti, že vyloučila apokalyptické knihy a obvykle odsunula poexilní proroctví na místo menší důleži­ tosti. Aby mohly být přijaty, musely být starozákonní knihy, *

W. Pannenberg, Basic questions in Theology, I (SCM Press, 1970), sir. 19. Článek v East Asia Millions, bulletin Mezinárodni misionářské společnos­ ti (Overseas Missionary Fellowship), prosinec 1973. K. Koch, The Rediscovery of Apocalyptic (SCM, Press, 1972), sir. 36.

16

pokud se historie týče, posuzovány tak, že mluví do zřejmé historické situace. Kupříkladu, o prorocích osmého století by se dalo říci, že mluvili do politických, ekonomických a nábo­ ženských praktik své doby, a do té míry, do jaké to dělali, se jejich zvěst považovala za autentickou. Oddíly, ve kterých se zdálo, že se odchylují, jako například když předpovídali ob­ dobí prosperity a požehnáni, se považovaly za neautentické a za dodatky pozdějšího redaktora. Na základě tohoto měřít­ ka bylo hodně prorocké literatury nedoceněno. Hlavně ta, kte­ rou nelze s určitostí datovat, protože historických zmínek bylo užíváno jako literární metody na vyjádření prorokova duchovního vhledu. To byl případ Zacharjáše 9-14, hodně opomíjené části prorocké literatury, a částí Izajáše, jako kapito­ ly 24-27, o kterých se zdálo, že se nehodí do historického světa osmého století př. Kr. Dokonce se stalo tradicí, že mezi exilem a Novým zákonem se stanovovala velká časová mezera, a tak všechna proroctví, která spadala do tohoto období, se považo­ vala za podřadná, neoriginální a z velké časti za napodobeni­ ny předešlých lepších prací. Apokalypsy dopadly ještě hůře, protože se považovaly za zoufalý pokus oživit naději, když bylo všechno ztraceno. Odhadovalo se, že jsou výsledkem lid­ ské spekulace a že byly napsány, aby „uspokojily lidskou zvě­ davost, bez zájmu o spasení".4 Navzdory tomuto zlému vlivu z Evropy, v Británii existo­ vali odborníci, kteří se věnovali apokalyptické literatuře. Zvlášť R. II. Charles, jehož kniha Apocrypha and Pseudepigrapha of the Old Testament (1913) dala k dispozici text knih s komentáři, které by jinak byly zcela nepřístupné. Tento komentář poskytl ohromný pramen pro jeho vlastní komentář k Danielovi. The Relevance of Apocalyptic H.H. Rowleye (1944), Old Testament Apocalyptic S.B. Frosta (1952) a The Method and Message of Jewish Apocalyptic (1964) od D.S. Russela pokračovaly v tom, že se snažily, aby téma neupadlo 4

O. Cullmann, Salvation in History (SCM Press, 1967), str. 80. Culmann se distancuje od tohoto pohledu a je za neutrální používáni výrazu apoka­ lyptický a ne za zlehčující použití.

17

do zapomenutí. Nešlo jim ale o to, aby obnovili důvěru ve vnitřní cenu biblické apokalyptiky. Změna by musela v první řadě přijít z řad těch, kteří založili školu literární kritiky, totiž teologů z německých univerzit. Od konce druhé světové války se tato změna začala dít a zasahovala i anglicky mluvící svět prostřednictvím překladů děl Wolfharta Pannenberga z Univerzity v Mainz. Jistě bude pravdivé, když řekneme, že stará pevně zakotvená pozice se začala efektivně měnit. Podle názoru Klause Kocha, „Rene­ sance apokalyptiky v poválečné teologii Wolfhartem Pannenbergem začíná"... „Vede k jednoznačnému přijetí nejen apo­ kalyptických představ, ale i celkového apokalyptického obrazu."5*7Důvodem pro takový obrat o sto osmdesát stupňů je, že Pannenberg zpochybnil různé předpoklady, které se týkaly historie a které byly oporou dřívějšího pohledu. A to včetně „zkoumání historické kritiky jako vědecké verifikace událostí'", která, jak se zdá, nenechávala žádný prostor pro vykupitelské události. Zpochybnil také pohled existenciální teologie, která rozkládá dějiny na „historicitu existence" a na představu, že skutečný obsah víry je nad dějinami.1’ Tvrdí, že dějiny jako reality jsou přístupné prostřednictvím biblického zjevení a že dějiny potřebují univerzální obzor, jestliže mají být jednotlivé události doceněny v jejich plném dosahu. „Bez světových dějin, dějiny nemají význam." „Jedině historický pohled ve světovém měřítku může být adekvátním podkla­ dem pro rozdělení běhu dějin na jednotlivá období."' Ačkoli Pannenberg nemluví o časovém dělení jako je to u Daniele, ale o obecnějším dělení, které tvoří části dějeprav, jeho tvrzení má důležitý dopad na všechnu biblickou literaturu, kterou na­ zýváme apokalyptickou. Tudíž na základě jeho pochopení dějin se Daniel, který má daleko od toho, že by sehrával malou roli, považuje za knihu, stojící na křižovatce mezi záko­ ny a na křižovatce dějin. Patří mezi to množství knih, které 5 b 7

K. Koch, op.cit., str. 101 Pro úplné znéní této teze viz W. Pannenberg, op cit., str. 6n Ibid., str. 69

18

jsou mostem nad propastí mezi Starým a Novým zákonem a tudíž poskytuje potřebnou přípravu k pochopení Ježíšova poslání. Uvidí se, zda hnutí okolo Pannenberga tak změní teologic­ ké myšlení v Německu, že předpojatosti, které vládly déle než jedno století, budou nahrazeny pozitivnějším přijetím biblické apokalyptické literatury. Klaus Koch je optimista: „Prostřed­ nictvím pokusů nanovo pochopit málo srozumitelnou moc apokalyptiky, vstoupilo do teologie bezpochyby nové hnutí. Hnutí, které může být prospěšné, jestliže s sebou přinese dů­ kladné rozpracování a zhodnocení jejich materiálu."8 Návrat ke zkoumání Daniele je proto příhodný, a to ne jen kvůli sou­ časnému uvažování odborníků. Celá církev potřebuje ujištění, které tato kniha přináší. Zejména když marxisté tvrdí, že mají klíč k celé lidské historii a že prostřednictvím lidských strate­ gií je možné nastolit na tomto světě dokonalou vládu. Není divu, že je církev v pozici poraženého, když nechala bokem důležitou část biblického chápání dějin. Navíc, evangelizace se bez zvěsti apokalyptické literatury stává neefektivní. Když církev zanedbá část své zvěsti, lidé začnou hledat náhradu jin­ de. Pak církev může obviňovat jenom samu sebe, jestliže u mnohých lidí víra v neosobní dialektiku nahradí víru v mocného Boha, který vládne dějinám. Sekularizmus popírá nadpřirozenost. Proto má církev ještě větší důvod k tomu, aby počítala s nevyhnutelnostmi, o kterých mluví Daniel, totiž, že Bůh neustále vládne a soudí lidi, sesazuje mocné z trůnu, zavrhuje nespravedlivé režimy a efektivně vnáší své králov­ ství, které je pro všechny národy. Bezodkladně je potřeba, aby bylo slyšet úplné a správné hlásání Božího záměru s celými dějinami. Avšak prosazovat tak mnoho, znamená vypadat naivně, jakoby bylo lehké vykládat knihu, která aspoň v některých klíčových oddílech porazila nejkvalifikovanější vykladače. Názory se liší téměř na každý problém. Cestou vpřed proto musí být to, že si uvědomíme rozdílné názory. Vyjádříme je 8

K. Koch, The Rediscovery oí Apocalyptic, str. 131.

19

tak objektivně jak je to možné, a to společně s důvody, na kte­ rých se zakládají. Ukážeme tak, co se jeví jako správná cesta k odhalení pravdy.

I. PŘEDBĚŽNÝ POHLED NA KNIHU

Podle dat, uvedených v textu, zahrnuje dvanáct kapitol Da­ niele exil. Celá kniha začíná informací, která se vztahuje k ro­ ku 605 př. Kr., když Nebúkadnesar poprvé vkročil na území Syro-Palestiny, po porážce a pronásledování Egyptské armá­ dy. Poslední zmíněné datum je třetí rok vlády krále Kýra, 537 př. Kr.(10, 1), těsně po návratu první skupiny exulantů do Judeje, aby znovu stavěli na ruinách. Kniha se dělí na dvě stej­ né části: kapitoly 1-6 příhody Daniele a jeho přátel, a kapitoly 7-12. Tyto se chronologicky překrývají a líčí čtyři vidění Da­ niele v stáří. Jiným rozdělením knihy je, povšimneme-li si užití dvou různých jazyků. Kniha sice začíná hebrejsky (1,1 - 2, 4a), ale do konce 7. kapitoly pokračuje aramejsky a nakonec se znovu vrací do hebrejštiny. Aramejské „jádro" tak tvoří propojeni obou půlí a svědčí o její jednotě.9 Vzhledem k obsahu, který se datuje do šestého století by bylo přirozené podívat se na pozadí šestého století, které bylo historickým prostředím knihy. Tu ale studující zjistí, že větši­ na komentářů naviguje jinak. Téměř bez výjimky se považuje za samozřejmé, že kniha byla napsána jako reakce na nábo­ ženskou a politickou hrozbu Judeje ve druhém století př. Kr. Autor, který užívá legendární materiál, dobře známý pro ostatní Židy a přidává vidění na přemostění běhu dějin mezi exilem a jeho dobou, vlastně povzbuzuje opozici proti cizímu utiskovateli a sjednocuje věrné k boji. Tento pohled se tak pevně hájí, že mnoho autorů komentářů ani nevysvětluje důvody, proč mluví o druhém století. Tohoto úkolu se dobře

Rozpravu o jednotě knihy viz. níže sir. 39-51.

20

zhostil S. R. Driver na začátku 20. století"’ a čtenář nemůže udělat nic lepšího než se podívat na argumenty jeho očima. Musí ale mít na mysli, že zatímco se předpokládalo sepsáni knihy v roce 168 nebo 167 př. Kr., on byl přesvědčen, že vnitř­ ní důkazy ukazují, že kniha byla napsána dříve než okolo roku 300 př. Kr. a v Palestině. Jeho důvody bychom mohli shr­ nout pod tři záhlaví: historické, lingvistické a teologické. No­ vé poznatky v oblasti antických jazyků vedly k nezbytné mo­ difikaci lingvistických argumentů, kterou zaznamenává Aage Bentzen", ale v oblasti standardní presentace historických argumentů se od Drivera mnoho nezměnilo, vzdor uplynulé­ mu času a množství dokumentů, které vynesly na světlo nové poznatky o tomto období.

II. OTÁZKY HISTORIE Faktem je, že kniha Daniel mluví o lidech a událostech jinak neznámých, a to ani z jiných biblických knih ani ze sekulár­ ních dějin. To by mohlo znamenat, že autor měl zvláštní dů­ vod o nich se zmínit, zatímco jiní je přehlíželi jako nedůležité pro jejich záměr. Také by to mohlo znamenat, že autor Daniele měl své vlastní zdroje informací, které ještě nevyšly najevo a možná nikdy ani nevyjdou. Je také možné, že autor žil tak dlouho po událostech, o kterých psal, že měl jenom neurčitou znalost důležitých historických údajů a tak udělal chyby. Většina odborníků předpokládá, že poslední možnost je tím nejpravděpodobnějším vysvětlením, i když se autor mohl vyhnout některým chybám, kdyby odkázal na historické kni­ hy Starého zákona a na proroky, které v Jeruzalémě jistě byly ve druhém století př. Kr. dostupné.

10 11

LOT, str. 497-515; CB, str. xlvii-lxxvi. A. Bentzen, Introduction to the Old Testament, II (Kodaň, 1957), str. 199200.

21

a. Obléhání Jeruzaléma ve třetím roku vlády Jójakíma (Dan 1,1) S. R. Driver přiznává se svou charakteristickou přesností od­ borníka, že výpověď v prvním verši „není možné vyvrátit", ale je „vysoce nepravděpodobná: nejen, že kniha Královská o tom mlčí, ale Jeremjáš v následujícím roku (kap. 25 a násl.) mluví o Kaldejcích tak, že zřetelně vypovídá, že jejich zbraně ještě v Judeji neviděli.''1* Je pravda, že v čase Druhé knihy královské není žádná zmínka o obléhání Jeruzaléma, i když se tam říká, že ve dnech Jójakíma „přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, a Jójakím byl po tři roky jeho služebníkem" (2Kr 24, 1) a Paralipomenon dodávají, „Přitáhl na něj Nebúkadnesar, král babylónský, spoutal ho bronzovými řetězy a dopravil ho do Babylónu (2Pa 36, 6). Takže přítomnost Nebúkadnesara v Jeruzalémě je lak dvakrát dosvědčena před obléháním v roce 597 př. Kr., což bylo v sedmém roce vlády Nebúkadnesara, těsně po smrti Jó­ jakíma v jedenáctém roce vlády (2Kr 24, 6-10). Publikace babylónských kronik v Britském muzeu1' po­ skytla nezávislý zdroj přesných informací, vztahujících se na události Nebúkadnesarovti nástupu na trůn. Následující ta­ bulka poskytuje detaily, které se dají rekonstruovat z babylón­ ských informací z roku 605 př. Kr.: leden/únor

duben/srpen (pravděpodobně květen/červen)

Armáda se vrátila z tažení do Babylóna. Bitva u Karkemíše, po které Nebúkadnesar pronásledoval Egypťany na jih a dobyl si celou zemi Chatti (t.j. Sýrie a Palestina).

LOT, sir. 498. D. ]. Wiseman, Chronicles of Chaldean Kings (626-556 BC) (Londýn, 1956). Por. A. K. Grayson, Assyrian and Babylonian Chricles, Texts from Cuneiform Sources, V (New York, 1975).

22

15. srpen 7. září

Smrt Nabopolsara, otce Nebúkadnesara. Nebúkadnesarův nástup na trůn

Ve světle této informace začínají biblické výroky vypadat pravděpodobné. Jójakím byl dosazen na trůn egyptským fara­ ónem Néko (2Kr 23, 34) a tak jestliže si Nebúkadnesar vzal vše, co patřilo králi Egypta (2Kr. 24, 7), vzal si i judského krá­ le. To by pak bylo tehdy, když se Jójakín stal služebníkem a byl v bronzových řetězech odvlečen do Babylónu. Nemů­ žeme vědět, zda ho tam skutečně dopravili, nebo ne. Bible se shoduje v tom, že Nebúkadnesar vyvíjel nátlak na Jeruzalém a jeho krále. Z babylónských důkazů se zdá, že na to měl čas. Je také jisté, proč je výsledek nejasný. Smrt jeho otce ho přimě­ la jako korunního prince k návratu (jako král byl jmenován už předem v Jr 46, 2). Musel zanechat armádu pod velením gene­ rálů a rychle uhánět do Babylónu, jak to líčí Berossus.14 Druhá, i když mnohem menši potíž v Dan 1, 1 vychází z biblických důkazů, protože Daniel datuje zásah Nebúkadnesara v bitvě u Karkemíše do třetího roku vlády Jójakíma, za­ tímco Jr 46, 2 mluví o čtvrtém roku jeho vlády (v Jr. 25, 1 se říká, že čtvrtý rok vlády Jójakína byl prvním rokem vlády Nebúkadnesara). Je známé, že na starověkém Blízkém výcho­ dě se používaly dvě metody počítání roků vlády. Jednou, kte­ rá byla nejběžnější pro knihy Starého zákona, je počítání měsí­ ců mezi nastoupením krále na trůn a novým rokem jako jeden celý rok, zatímco metoda běžná v Babylónu byla taková, že tyto .měsíce se nazývaly nástupní rok a léta vlády krále se pak začínala počítat od prvního nového roku. Data v Danielovi tedy zřejmě pocházejí z babylónských zdrojů a data v Jeremjá-

14

Josephus, Contra Apionem i. 19. Viz také D.J. Wiseman, Chronicles of Chaldean Kings, str. 25-27; a „Some Historical Problems in the Book of Daniel" in Notes on Some Problems in the Book of Daniel (Tyndale Press, 1965), str. 16-18.

23

šovi ze zdrojů palestinských. Rozumíme-li tomu správné, není tu žádná neshoda.1516 Může-li se invaze Nebúkadnesara vkládat do třetího roku vlády Jójakíma, nebo nikoli, závisí na tom, kdy se oslavoval Nový rok a kdy přesně nastoupil Jójakím na trůn. „V systému nástupního roku a s Novým rokem na podzim, by jeho první rok spadal do období září 608 - září 607, druhý rok 607 - 606, třetí rok září 606 - říjen 605. Co se chronologie týče, toto poslední období je v souladu s výpovědí v Dan 1, 1.""’ S touto výpovědí, i když není úplně bez nejasností, se může počítat jako s možností, a pak tedy by se tento údaj neměl odmítat jako nesprávný.

b. Král Belšasar

Na základě zmínky o tomto panovníkovi se mají datovat tři kapitoly Daniele, a přece v žádném seznamu králů Babylónu se v novobabylónském období král téhož jména nenachází. Bél-šar-usur, jak se přepisuje jeho jméno z klínopisu, byl nej­ starší syn posledního babylónského krále Nabonida, a jeho jméno často figuruje na deskách smluv, protože jako korunní princ konal v nepřítomnosti svého otce jako regent.17 Jelikož Nabonid byl na tažení v Arábii deset let a vrátil se až po pádu Babylónu, Belšasar byl již prakticky králem déle než polovinu sedmnáctileté vlády. Navíc, jeho otec mu „svěřil hodnost krá­ le"18 a Belšasarovo jméno se objevuje ve spojitosti s králem ve Užití takzvaného „post-datovaní" a systému „nástupního roku" při dato­ váni Jójakínova propušténí a pak také nezaujatosti při Dan 1, 1 se nachází v R. H. Sack, Amel-Marduk 562-560 BC (Alter Orient und Alter Testament, 4,1972), str. 28. 16 A. R. Miliard, „Daniel 1-6 and History", EQ, XL1X, 2,1977, str. 69 Viz např. Yale Babylonian Collection, č. 39, publikovanou A. T. Clayem (1915) a citovanou v ANET, sir. 309, 310, n.5. 18 R. P. Dougherty, Nabonidus and Beshazzar (Yale Oriental Series, XV, 1929), str. 105-111; Sidney Smith, Babylonian Historical Texts (Londýn, 1924), str. 84, 88.

15

24

formulaci slibu vládce.1*’ Toto se nestalo žádnému jinému krá­ lovskému synovi v celé babylónské historii. Proto Belšasar vlastně byl králem se vším všudy, kromě oficiálního titulu „král". Existuje důkaz, že dostával královské příspěvky a uplatňoval královské výsady. V oficiálních záznamech ne­ mohl nést titul krále, protože v čase, kdy ještě žil jeho otec, nemohl vykonat novoroční slavnostní ritus „podání ruky Bélovi", který vykonával jenom král. Belšasar byl prakticky králem. Je proto puntičkářstvím ob­ viňovat autora knihy Daniel z nedůslednosti, když ho nazval „král Belšasar". Je to nepatřičné především ve světle Dan 5,7.16.29, kde odměnou za přečtení záhadného nápisu bylo, že dotyčný dostane moc jako třetí. Zjevně autor věděl, že Bel­ šasar byl druhý po jeho otci Nabonidovi.20 Druhá námitka, která se týká historicity Belšasara, je jeho rodokmen. V 5. kapitole je pětkrát řečeno, že Nebúkadnesar je jeho otec a Belšarara autor nazývá jeho synem (5, 22). Často se předpokládalo, že autorova znalost tohoto období byla tak chabá, že si myslel, že Belšasar byl doslova synem Nebúkadnesara, zatímco my víme, že jeho otcem byl Nabonid, syn ba­ bylónského šlechtice Nalwj-bíiLitsu-iqln. Nesmíme zapomínat, že výrazy „otec" a „syn" se používají ve Starém zákoně obraz­ ně. Elíša nazval Elijáše „můj otče" (2Kr 2, 12); „synové proro­ ků" byli jejich učedníci a jsou určité důkazy, že význační krá­ lové dávali své jméno následovníkům, kteří nebyli z jejich dynastie.21 V První Ezdrášově je zajímavý příklad toho, že '*’ 211

21

Dougherty, op. cit., str. 96-97. J. V. Kinnier Wilson (The Nimrud Wine Lists [Londýn 1972], str. 7) posky­ tuje důkaz o jakémsi triumvirátu v asyrských hlavních městech a někte­ rých provinčních městech. Existuje, například, text z. Ašuru, který mluví o hazannus (starostech) Ašurské brány, Šamašské brány a Tigridské brány, tedy byli tři. Jiný text mluví o druhém a třetím hazannu. I když tato infor­ mace může mít spojitost s textem Dan 5, její aplikace v Babylónu není jistá. Např. Salmanasarův černý obelisk, vyrytý okolo roku 830 př. Kr. nazývá revolučního Jehú „synem Omrího". Je velice nepravděpodobné, že Salmanasar III., který podnikl mnoho výprav do Sýrie a Palestiny mezi lety 859 a 814, nevěděl, že Jehú zavraždil potomky Omrího v roce 841 př. Kr.

25

král uděluje jako cenu čest nazývat se jeho příbuzným nebo bratrancem. Avšak neustálé opakování tématu otec - syn v Dan 5, vede k závěru, že to znamená víc; jako by napadali legitimitu krále. Možnost, že Nabonid si vzal dceru Nebúkadnesara a Belšasar byl vnukem velkého krále, zkoumal R. P. Dougherty." Nyní se zdá, že s Kaššou, dcerou Nebúkadnesara, se oženil Neriglisar, a že Neriglisar sám se narodil v královské linii. Sy­ nem tohoto spojení byl Labaši-Marduk, který byl sesazen v prospěch Nabonida. Jeho mocná a dominující matka byla Adad-Gupi, avšak jeho otec je neznámý. To, že text Daniele trvá na výroku „král Nebúkadnesar, tvůj otec" (dědeček) může být pravda.2' Abychom to shrnuli, kapitola také obsahuje vedlejší de­ taily. Když uvážíme, že za několik desetiletí po pádu Baby­ lónu byl Belšasar prakticky zapomenutou historií, v této kapi­ tole máme vlastně důležitý důkaz od současného svědka.21

c. Darjaveš médský Autor říká, že po zavraždění Belšasara, které poznamenalo konec babylónského impéria, se ujal království Darjaveš méd­ ský (5, 30). Z verše 6, 28 se zdá, že týž Darjaveš předcházel Kýra. Vezmeme-li v úvahu, že Kýros byl dobře známý z bib­ lických knih jako vysvoboditel Židů z Babylónu, byla by to velmi pozoruhodná chyba (2Pa 36, 22-23; Ezd 1, 1-8; 3, 7; 4, 5; 5, 13-6, 14; Iz 45, 1). Jelikož od roku 522 do roku 486 byl na perském trůnu Darjaveš, a to Darjaveš I. Hystaspes, předpo­ kládá se často, že autor popletl historii a myslel si, že tento Darjaveš předcházel Kýra (král Babylónu 539-530 př. Kr.).22 23

22

23

Nabonidus and Belshazzar, str. 63-80. A. R. Miliard, „Daniel 1-6 and History", EQ, XLIX, 2, 1977, str. 72. Por. R. P. Dougherty, str. 199n.

26

Říká se, že psal „dějiny z toho, co si člověk pamatuje", podle 1066 And AH That?5 Na tomto místě bude zapotřebí podívat se na vše, co je v knize Daniel o Darjavešovi napsáno. Zaprvé, je nazván Darjaveš médský (5, 31) snad proto, aby byl odlišen od Darjaveše Hystaspse. Uvádí se tu také jeho věk „okolo šedesáti dvou let". Když se podíváme na délku vlády Darjaveše Hystaspse (36 let), je nepravděpodobné, že by měl v čase, kdy přišel na trůn, šedesát dva let. „Ujal se království" je výraz, o kterém H. H. Rowley dokázal, že znamená více než jen to, že nastou­ pil na trůn.25 2627 V šesté kapitole je Darjaveš nazván králem dva­ cet osmkrát a při navádění satrapů, které sám ustanovil, vydal nařízeni, které ze své moci nemohl zrušit. Kapitola končí konstatováním, že Danielovi „se dobře dařilo v království Darjavešově i v království Kýra perského," což by mohlo zna­ menat, že tito vládcové vládli zároveň, anebo že jeden před­ cházel druhého. Porovnejme si to s Danielem 1, 21, kde se říká, že Daniel tam zůstal až do prvního roku vlády krále Ký­ ra. Ve dvou dalších zmínkách, v II, 1 pouze říká, že Darjaveš byl Méd, ale v 9, 1 podává specifické detaily. Byl synem Achašvéroše, který byl médského původu, a byl králem (do­ slova byl učiněn králem) nad královstvím kaldejským. Ve světle všech informací se vyjasňuje, že autor o tomto vládci neměl nedostatek faktů. Vlastně, jak píše J. C. Whit­ comb, „kniha Daniel poskytuje více informací, které se týkají osobního původu Darjaveše médského, než Belšasara anebo dokonce Nebúkadnesara. On je v této knize jediný vládce, u kterého je zaznamenán věk, rodiče a národnost."2' Předpo­ kládat, že Darjaveš médský neexistoval, znamená odmítat dů­ kaz, který poskytuje tato kniha. Je to projevem svévole, jakož 25

26

27

TBC, str. 56. Děkan Durhamu je jistě více než šlechetný, když naznačuje, že „V naší době by autor jistě byl doktorem teologie a pravděpodobně by zastával profesorskou funkci v oblasti biblické exegeze." (str. 19)! H. H. Rowley, Darius the Mede and the Four World Empires in the Book of Daniel (Cardiff, 1935), str. 52. J. C. Whitcomb, Darius the Mede (Eerdmans, 1959), str. 8.

27

i ne příliš velké moudrosti. A to zejména ve světle potvrzení ve spojitosti s Belšasarem, kterého kdysi také pokládali za fik­ tivní postavu. Nežli se začne hovořit o chybné identitě, je tře­ ba náležitě zvážit možné vysvětlení zjevných nesrovnalostí. Klínopisový historický text, který odhalil totožnost Belšasara, také vnesl světlo do událostí, které obklopovaly pád Ba­ bylónské říše v roce 538 př. Kr. Při pádu města Babylón vystu­ povali dvě předtím neznáme osobnosti. Ugbaru, který za tři týdny zemřel, a Gubaru, kterého různé texty často zmiňují jako místodržitele Babylóna a oblasti za Řekou.28 Olmstead, který psal o Gubarovi pod řeckou formou Gobryas, zhodnotil jeho pravomoc takto: „Co se týče Babylóna, Kýros byl králem Babylóna, králem země....Ale Gobryas, satrapa, byl tím, který reprezentoval královskou moc po králově odjezdu. ... Po celém rozsáhlém území úrodné oblasti (t.j. Babylón a oblast za Řekou), Gobryas panoval téměř jako nezávislý vládce."29 Whitecombova teze je, že Darjaveš médský bylo alternativní jméno pro Gubaru a že detaily u Daniele by se mohly vysvět­ lit osobou tohoto místodržitele. Kýros v Babylóně nezůstal dlouho, ale zdá se, že dost dlouho na to, aby povolil návrat exulantů do jejich zemí a zejména Židům do Jeruzaléma (Ezd 1). Za několik měsíců se pak vrátil do Ekbatany a pověřil Gobryase, aby ho reprezentoval.311 Jestli by někdo chtěl namí­ tat, že by ho pak neměli nazýval králem, jak je tomu v šesté Ibid, str. 10-16. Naneštěstí, když byla poprvé publikována kronika Nabonida v roce 1880, jména Ugbaru a Gubaru nebyly odlišeny. Zmatek, který z toho vznikl v babylónských historických textech, i po úpravách Sidney Smithe, způsobily, že mnoho vědecké práce bylo pak chybné, včet­ ně knihy H. H. Rowley, Darius the Mede and the Four World Empires in the Book of Daniel; por. J. C. Whitcomb, op. cit. str. 26n. Nabonidova kro­ nika je nyní znovu vydaná v A. K. Graysonových Assyrian and Babylonian Chronicles, str. 104 - 111. Na str. 109 řiká, „Jestli je Ugbaru identický s Gubaru z iii 20 je nejisté. Jisté je, že ani jeden z nich nemůže být Gobryas, místodržitel Babylónu, jak se domnívá Smith, BHT, str. 121 n." ■’ A. T. Olmstead, The History of the Persian Empire (Chicago, 1948), str. 71 a 56. Citováno Whitecombem, str. 24. 311 Olmstead, op. cit., str. 71. Zdá se, že Gobryas, místodržitel Babylónu a oblasti za Řekou, přebral tuto funkci ve čtvrtém roce vlády Kýra.

■8

28

kapitole Daniele dvacet osmkrát, Whitecomb dokazuje, že v aramejštině není možné plné rozlišení mezi babylónskými výrazy pitahu (místodržitel) a perským khshathrapáva (sat­ rap), kromě použití cizího slova. Faktem je, že autor Daniele tyto výrazy rozlišil. To je Whitecombovo slabé místo. Aramejské malká, které je použito i pro Belšasara, má širší aplikaci než jen výraz král. Pro Gubaru bylo použito správně, protože on byl fakticky v nepřítomnosti Kýta vládcem. Whitecomb objasňuje ve své monografii, kde důkladně zdůvodňuje různé problémy, několik problémů, které jsou pro dané historické období relevantní. Jedním z nejdůležitějších je situace v Médii za novobabylónské říše. Do této krajiny byli někteří Židé deportováni po pádu Samarie, protože Médie byla v tom období součástí asyrské říše. Médi byli prominenti válek, které přinesli asyrské říši zánik. Podařilo se jim založit si vlastní říši. Nebúkadnesar nechal právě ze strachu před Médy postavit síť pevností, které měly zabezpečit jeho králov­ ství nedobytnost. V roku 559 př. Kr. vazalský král Kýros II., který si přál zvítězit nad svým médským pánem, uzavřel spo­ jenectví s babylónským Nabonidem. V roce 550 „Médie přes­ tává být samostatným národem a stala se prvním satrapem, Madon. Nicméně na blízké přátelství mezi Peršany a Médy se nikdy nezapomnělo. ... Médy respektovali stejně jako Peršany. ... Cizinci často mluvili o Médech a Peršanech; když ale použi­ li tvar singuláru, byl to ,Méď"31. Od této doby to proto byla spojená říše, i když na čele stál Kýros. Důležité důkazy pro toto období poskytuje háránská stéla, na které Nabonid líčí události své vlády. Ve svém desátém roce (546 př. K) mluví o „králích Egypta, o Médech a Arabech''. Profesor D. J. Wi­ seman upozorňuje, že král Médů v tomto období, čtyři roky po dobytí Médie, nemůže být nikdo jiný než Kýros a dochází k závěru, že „v Babylónii Kýros používal titul král Médů, kro­ mě běžnějšího titulu král Persie...".32 31 32

Ibid, sir. 37. Christianity Today, II. 4, 25. listopad 1957, str. 10. Citováno J. C. Whitcombem, str. 47.

29

Pokud jde o Darjaveše médského, tento poslední citát je součástí argumentu profesora Wisemana k vlastní teorii, po­ prvé předložené v roce 1957, kde ztotožňuje Darjaveše méd­ ského s Kýrem perským.33 Neexistuje důkaz, že by Gubaru byl Méd, zvaný král, jmenovaný Darjaveš, syn Achašvéroše, nebo že by měl kolem šedesátky. Zatímco o Kýrovi je známé, že měl vztah k Médům, že mu říkali „král Médů" a měl asi šedesát let když se stal králem Babylóna. Tato domněnka vy­ žaduje, aby verš 6, 28 byl přeložen „Danielovi se pak dobře dařilo v království Darjavešově, tedy, v království Kýta per­ ského." To je také často význam hebrejského slovíčka, které je obvykle spojkou „a" a opravdu můžeme na jiných místech knihy najít příklady takového užití: „...aby přivedl z Izraelců, a to z království potomstva a ze šlechty" (1, 3); „připiš a zá­ kaz" (6, 9) ve verši 10 už je to jenom připiš, což dokazuje, že autor tato dvě slova považoval za synonyma. J. Barr v komen­ táři k 7,1, říká, „Někteří si myslí, že a je tu vysvětlující, ,viděl sen, tedy, vidění mu prošla hlavou'."34 Takové užití je běžné nejen v hebrejštině všeobecně, ale také ve stylu autora Danie­ le. Je však pravda, že sekulární důkazy, ještě neveritikovaly totožnost Darjaveše s Kýrem. V řecké Bibli existuje jakési po­ tvrzení této skutečnosti. Ve verši 11,1 LXX a Theodotion mají Kýros namísto Darjaveš médský. To svědčí o tom, že řecký překladatel věděl o dvou jménech, a aby se vyhnul zmatení 33 Viz také NBD, heslo „Darius", str. 293. IB, sir. 451. Na tyto příklady a domněnky, které následují poukázal D. L. Emery v korespondenci s profesorem Wisemanem, které mi ten druhý las­ kavě ukázal. Také u Davida W. Bakera, „And Makes All the Difference: Pleonasm in the Old Testament", přednáška v Tyndale starozákonní stu­ dijní skupině, Cambridge, 1978 a část pozdější doktorské práce. Cituje několik biblických textů, ve kterých by vysvětlující waw vyřešilo textový problém. Dochází k závěru: „Citované příklady pocházejí z některých ugaritských případů ve čtrnáctém století př. Kr., hebrejských příkladů z textů, které vznikly v desátém století (1M 4, 4; 13, 8) až k takovým, které pocházejí /. poexilního období (např. Neh 1, 10; 2Pa 29, 27), jakož, i z aramejských textů z pátého století (AP 11)." Proto neexistuje důvod, proč by se Daniel 6, 28 nemohl tímto způsobem interpretovat.

30

čtenářů, upřednostnil to, které bylo známější. Další důkaz se nachází v První Ezdrášově 3, 1 - 5, 6 v příběhu o třech stráž­ cích. Král Darjaveš je vyzval k zápasu, který vyhrál Zerubábel. Jako součást své odměny žádal, aby král pamatoval na svůj slib, že vybuduje Jeruzalém a obnoví chrámové nádo­ by. Zerubábel byl pak poslán, aby naplnil toto poslání. A přece podle Ezd 4, 1-5 byl Zerubábel jistě v Jeruzalémě před vládou Darjaveše Hystaspse. Proto je pravděpodobné, že tento příběh sice užívá jméno Darjaveš, i když v První Ezdrášově není roz­ lišeno o kterého Darjaveše jde, ale není tu naznačeno, že Kýros a ten první Darjaveš jsou jedna a tatáž osoba. Toto nedo­ rozumění v Ezdrášově popisu událostí se všeobecně uznává. J. Barr si myslí, že Darjaveš z příběhu o strážcích byl původně Kýros.'5 Tedy, že tato dvě jména patřila stejné osobě. Toto chá­ pání situace se také vyhýbá absurditě, že by stejný člověk podle všeho v prvním roce své vlády povolil přestavbu chrá­ mu, poslal 1000 jezdců a hudebníků jako průvod pro stavitele (1. Ezdrášova 5, 1-3), a pak ve druhém roce (1. Ezdrášova 6, 23) potřeboval poslat lidi, aby prohlédli archívy a potvrdili údajné povolení k přestavbě. Ve světle těchto nedorozumění je pak možné si vážit důkladné dokumentace, kterou autor Daniele poskytl. Bylo pro něho důležité aby objasnil, že Darjaveš, o kterém mluví, je „médský". D. J. Wiseman také zdůrazňuje, že „popis pozdějšího Darjaveše (II) jako „perské­ ho" (Neh 12, 22) mohlo vyjádřit potřebu odlišit krále s tímto jménem od toho, který byl v Babylóně známý jako Dárius médský."35 36 Je pravda, že totožnost Darjaveše se na základě našeho současného poznání nedá s jistotou potvrdit. V dějinách však existuje příliš mnoho důkazů o jeho osobě, než aby jeho exis­ tenci úplně zavrhli. Jeho osobu už nebude možné odmítat jako vymyšlenou a na této fikci budovat teorii, že autor věřil v existenci samostatné médské říše.37 35 36 37

PCB2, str. 373. In Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 14. Viz níže, o kapitole K, str. 67.

31

d. Použití termínu Kaldejec

Slovo „Kaldejec" se v knize Daniel používá ve dvou význa­ mech: 1. na označení národů semitského původu v jižní Ba­ bylónu, kteří se usadili okolo perského zálivu ve dvanáctém a jedenáctém století př. Kr. a Babyloňané jim říkali „kaldejští" (Da 5, 30; 9, 1); 2. při narážkách na astrologii, díky níž byli tito lidé známí (2, 2; 4, 5 atd.), avšak toto není babylónské užití da­ ného výrazu. Jelikož Nebúkadnesar byl Kaldejec, etnické užití výrazu není v knize Daniel překvapivé. Jeho užití u Herodota18 jako termín pro kněze Béla v pátém století př. Kr. naznaču­ je, že měl už tehdy sekundární význam. Na použití výrazu v obou smyslech není nic divného, ani nezpůsobuje zmatek o nic víc, než anglické užití výrazu „Maroko", který se vzta­ huje na zemi i na kůži, kterou je tato země známá. Není třeba říkat, že Maročané by tento výraz v obou smyslech neužili. I když se výraz „Kaldejec" používal v etnickém smyslu v asyrských záznamech osmého a sedmého století, v babylón­ ských záznamech ze šestého století se toto slovo vůbec nevy­ skytuje ani v jednom smyslu, aspoň ne v textech, které jsou dostupné. Biblické použití je proto až do dneška nepodlože­ no19, ale je bezdůvodné tiše namítat, že toto slovo je anachron ismus. Rozdíl mezi hebrejským výrazem kásdím a řeckým výra­ zem, který přepisuje babylónské kaldáyu, což se pak stává naším „Kaldejec", není možné objasnit na filologickém zákla­ dě. Zdá se, že hebrejský výraz zachovává dřívější formu slo­ va411 ale neznamená to, jak se domnívají někteří komentátoři, že je méně přesný než jeho řecká forma.41

History i 181,183. Pro další informace o významu důkazů Herodota viz R. K. Harrisson, IOT, sir. 1113. A. R. Miliard, 'Daniel 1-6 and History', EQ, XLIX, 2,1977, str. 69-71. A. R. Millar, ibid. Odkazuje na W. von Sodena, 'Grundriss der Akkadischen Grammatik', Analecta Orientalia, 33, 47 (Rim, 1969), para. 30 41

B’

Napf. Porleous, str. 28.

32

Na závěr této statě o historických předpokladech autora knihy Daniel trvám na tom, že není žádný důvod zpochybňo­ vat jeho znalosti dějin. Jsou tu náznaky, že měl přístup k tako­ vým informacím, které ještě nebyly zpřístupněny současným historikům a že tam, kde ještě chybí nezvratný důkaz, mělo by se mu dostat uznání hodnověrnosti. t

III.

PŮVODNÍ JAZYKY

Kniha Ezdráš jakož i kniha Daniel je částečně v hebrejštině (1, 1-2, 4a; 8, 1 - 12, 13) a částečně v aramejštině (2, 4b - 7, 28), což je jazyk příbuzný hebrejštině, který používá stejné písmo. V 1M 31, 47 jsou dvě aramejská slova, což může znamenat, že tyto dvě řeči existovaly vedle sebe už od dávných časů. Krát' nápis na milkartské stéle poskytuje důkaz o aramejštině z poloviny devátého století př. Kr.42 Bible svědčí o použití aramejštiny jako mezinárodního jazyka v osmém století př. Kr. (2Kr 18, 26). Byl to oficiální jazyk Perské říše. Na vysvětlení změny jazyka v knize Daniel už byly vyslo­ veny různé domněnky. Nejpřesvědčivější z nich poukazuje na to, že druhá až sedmá kapitola obsahuje text, který byl zajíma­ vý pro Nežidy, pro které snad dokonce byla tato část zvlášť publikována. H. H. Rowley si také myslel, že tato část kolova­ la samostatně, ale jeho stanovisko bylo takové, že makabejský autor jí užíval na vzbuzení odporu mezi ostatními Židy.43 Podle další teorie autor záměrně použil při sestavování knihy dva odlišné jazyky. Mezinárodní jazyk použil v kapitolách dva až sedm, které obsahovaly zvěst pro národy.44 Avšak v minulosti se zájem soustředil ani ne tak na důvo­ dy užití dvou jazyků, jako na důkazy, které tento fakt poskytl pro datování spisu. Není třeba říkat, že odborné poznání, kte­ 42 41 44

DOTT, sir. 239. Toto a jiné důkazy, které s tím souvisejí viz IOT, str. 1133. A. Lenglet, „La Structure Littéraire de Daniel 2-7", Biblica, 53, 1972, str. 169-190. Další detaily viz v části VI. níže, str. 65n.

33

ré je zapotřebí na posouzení datování a argumentů, na kterém se zakládá, zůstává v malém okruhu těch, kteří jsou dostateč­ ně připraveni na to, aby mohli udělat nezávislý úsudek. Také se obecně uznává, že je nejisté pokoušet se datovat knihu na základě lingvistických důkazů, zejména když je omezené množství materiálu k porovnání, což se ještě pořád týká heb­ rejštiny a aramejštiny ve Starém zákoně.45 Takové pokusy se uskutečnily, avšak některé známé vědce našeho století vedl S. R. Driver a jeho často citovaný výrok: „Perská slova před­ pokládají období po založení Perského impéria: řecké slovo vyžaduje, hebrejské potvrzuje a. aramejské připouští datování po dobytí Palestiny Alexandrem Velikým (332 př. Kr.).4" Mo­ dernější komentátoři zašli ještě dál bez toho, aby uvedli dů­ vod své výpovědi: N. Porteous například říká, že aramejské texty „nepocházejí z dřívějšího období než z třetího století př. Kr., snad z druhého století'.47 David F. Hinston píšící zejména pro mladší zbory říká: „Jazyk, kterým je kniha napsaná po­ tvrzuje domněnku, že kniha byla sestavena v čase Antiocha IV."48 Toto jsou jen dva příklady, jak se ještě dnes užívají lingvistické důkazy, i když vědci, kteří se specializují na pů­ vodní jazyky, hebrejštinu a aramejštinu, je už moc nepoužíva­ jíCo se týče hebrejštiny, tam toho v datování není mnoho, co by se mohlo dokazovat. I když v průběhu století v hebrejštině jistě došlo k určitým změnám, není lehké je pozorovat a „Debora nemluví nijak zvlášť rozdílně proti Koheletovi (pisateli Kazatele), i když je dělí více než tisíc let."49 Studie třiceti výra­ zů, jejichž seznam udělal Driver, aby podepřel teorii o pozděj­ 45

46 47 18

4)

Viz např. P. R. Ackroyd, „Criteria for the Maccabaean Dating of the Old Testament", VT, III, 1953, str. 113-132. LOT, str. 508, Driver's italics. Porteous, str. 7. D. F. Hinson, Old Testament Introduction 2: The Books of the Old Testament (Theological Education Fund Study Guide 10) (SPCK, 1974), str. 129. D. Winton Thomas, „The Language of the Old Testament", in H. W. Robinson (ed.), Record and Revelation (Oxford, 1938), str. 383.

34

ším datování, vedla W. J. Martina k závěru, že „na hebrejštině Daniele není nic, co by se mohlo považovat za výjimečné v jazyku dvoujazyčného, anebo snad v tomto případě tříjazyč­ ného řečníka šestého století př. Kr."50 Je zřejmé, že hebrejština knihy se nemůže s větší pravděpodobností přiřadit do jedno­ ho století než do druhého. V případě aramejštiny se vědci na začátku století tomuto problému důkladně věnovali51, nejdůkladněji H. II. Rowley.52* Je třeba, aby se vykonával další výzkum, avšak ve světle poz­ dějších aramejských textů, které se stále publikují a na základě většího poznání, které nám umožňují. Na toto téma je dlouhý článek od K. A. Kitchena „The Aramaic of Daniel".51 Zkoumá a) slovní zásobu, b) ortografii a fonetiku c) obecnou morfolo­ gii a syntax. Snad nám bude pomocí, když se podíváme na zá­ věry, ke kterým Kitchen došel v jeho důkladné a dobře doku­ mentované práci. Zaprvé ukazuje, že aramejština u Daniele a Ezdráše je imperiální aramejština, „sama o sobě prakticky přesvědčivě nedatovatelná v rozmezí okolo roku 600 a 330 př. Kr." Proto není relevantní rozlišovat mezi „východní" a „západní" aramejštinou, která se vyvinula později.51 Jedinou indikací na ur­ čení místa původu je slovosled, který prozrazuje akkadský vliv a dokazuje „ že Danielova (a Ezdrášova) aramejština patří do časné tradice imperiální aramejštiny (sedmé - šesté až čtvr­ té století př. Kr.). Na rozdíl od pozdější místní aramejštiny, která se odvodila v Palestině od imperiální aramejštiny."55

50 51

52

51 51 55

W. J. Martin, „The Hebrew of Daniel", in Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 30. Nejpřístupnější čitateli je J. A. Montgomeryho sumář v ICC, str. 15-20. Tady předestírá problém tak, jak se mu rozumělo v roce 1927. H. H. Rowley, The Aramaic of the Old Testament (1929); ale také viz R. D. Wilson, in Biblical and Theological Studies by Members of the Faculty of Princeton Theological Seminary (1912), str. 261-306. In Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 31-79. Ibid, str. 75. Ibid, str. 76. Důkazy o palestinské aramejštině jsou ve svitcích od Mrtvého moře, zejména v apokryfním Genesis a v Targumech Joba.

35

Uvádí celý seznam vědců, kteří dnes považují za pravděpo­ dobné, že aramejská část Daniele pochází z východu (Mezopotámie), i když není možné podat nepochybný důkaz, jeli­ kož imperiální aramejština vykazuje relativní jednotu. Závěr P. W. Coxona, ve filologickém vysvětlení slovesa „pili” v Da 3, 5 je, že tento výraz patří jednoznačně do oficiální aramejštiny a je specificky charakteristický pro východ.56 Mimochodem, a to se vůbec netýká Daniele, ale obecně problému datování knihy Enochovy, R. H. Charles napsal před mnoha lety, „fakt, že VI-XXXVI byly napsány v aramejštině svědčí v prospěch předmakabejského datování; protože z dějin víme, že když si nějaký národ znovu dobyje nezávislost, anebo se o to snaží, snaží se také obnovit svůj národní jazyk."5758 Co platí o Enochovi, bude také zřejmě platit o Danielovi. Pozornost se také věnovala slovům, které jsou v Danielově aramejštině půjčeny z jiných jazyků. Za zvlášť významné se považují slova z perštiny a řečtiny. H. H. Rowley udělal sez­ nam dvaceti slov, které považoval za odvozené z perštiny6 Zjišťoval kolik z nich se používalo v židovských Targumech (kolem prvního století př. Kr. a později) a dvanáct jich zůstalo. Na porovnání: upozornil na dvacet šest perských slov v A. E. Cowleyově sbírce papyrů59 z pátého století, ze kterých se je­ nom dvě objevují v Targumech a jenom dvě v Danielovi. Do­ šel k závěru, že přežití aramejských slov v Danieli poukazuje na datum bližší k Targumům než k pátému století. Na to rea­ guje K. A. Kitchen60 upozorněním, že takové počítání poměru slov je „příliš vratký základ pro statistický argument", a že je také potřebné porovnávat slovní zásobu imperiální aramejšti56

57 58 59 60

ZAW, 89,1977, str. 276. Odkazuje na argument E. Y. Kutchera, že aramej­ ština Daniele je propletena východními tvary slov a to gramaticky i synta­ xi (inT. A. Sebosk (ed.), Current trends in Linguistics, 1970, str. 362-366), a tvrdí „že takzvané protetické hláskováni v Danielovi dosvédčuje jeho tezi dřivéjši a východní provenience aramejštiny této knihy." R. H. Charles, The Apocrypha and Pseudepigrapha (OUP, 1963), str. 170. H. H. Rowley, The Aramaic oí the Old Testament, str. 138. A. E. Cowley, Aramaic Papyri of the Fifth Century B.C. (Oxford, 1923). K. A. Kitchen, in Noles on Some Problems in the Book of Daniel, str. 35-44.

36

ny, včetně aramejských dokumentů, které byly od roku 1923 publikovány; že je potřebné vzít v úvahu jaká jsou to slova, protože existuje šest slov, která se ještě neobjevila po roku 330 př. Kr. a některým výrazům staří řečtí překladatelé nerozumě­ li. Také upozorňuje, že perská slova v Danielovi jsou staroperská slova, to znamená, že patří do období před rokem 300 př. Kr. Tyto důkazy jsou tedy pro dřívější spíše než pro poz­ dější datování a Kitchen uzavírá (str. 77): „Tato fakta naznaču­ jí, že původ perských slov v Danielovi jde před rok 300 př. Kr." Hodně se také bádalo o výskytech řeckých slov. Pro neodborníka by se závěry mohly zdát přesvědčivé v tom, že pou­ kazují na období po vítězství Alexandra Velikého až dokud není objasněno, že jde jen o tři slova a že jsou to všechno názvy hudebních nástrojů/'1 S řeckým zbožím se obchodovalo po celém starověkém Blízkém východě od osmého století; za Nebúkadnesara byli zjevně Řeci zaměstnáni v Babylóně a ne­ ní tedy nic překvapivého na tom, že se v Babylóně šestého století př. Kr. objevovaly nástroje řeckého původu s řeckými jmény. Významné je to, že v Danielově aramejštině je tak málo slov, která jsou vypůjčena z řečtiny. Podle M. Hengela, „Od doby Ptolemaia byl Jeruzalém městem, kde se stále více mlu­ vilo řecký.61 62*" „Zenový papyry ukazují, že řecký jazyk byl v Palestině známý v aristokratických a vojenských kruzích Judaizmu mezi léty 260 a 250 př. Kr. Při nástupu Antiocha IV. v roce 175 př. Kr. už byl rozšířený a těžko by se dal potlačit, a to i vítěznou svobodou Makabejců."62 „Od třetího století nacházíme v Palestině téměř výlučně řecké nápisy."64 Na základě těchto důkazů pak fakt, že v aramejštině Daniele jsou pouze tři řecká slova (a to názvy) dokazuje, že tato kniha ne­ 61

62

62 61

Kvůli identifikaci syniphoniíi („dudy" ekum.) viz Notes on Some Prob­ lems in the Book of Daniel, str. 251. Martin Hengel, Judaism and Hellenism, I (Fortress Press, Philadelphia, 1974. Přeložil John Bowden z německého Judentum und Hellenismus2, 1973), str. 104. Ibid. str. 103. Ibid. str. 58.

37

byla napsána ve druhém století. „Člověk by - na základě dů­ kazů z řečtiny a perštiny ... - spíše považoval Danielovu aramejštinu z pozdního šestého, pátého nebo čtvrtého století př. Kr., ne ze třetího nebo druhého. Druhé nebo třetí století nejde úplně vyloučit, ale je méně realistické a fakta tomu nenasvěd­ čují tak, jak se kdysi lidé domnívali."6566 67 Důvod proč při datování aramejštiny Kitchen dochází k ji­ nému závěru než Rowley, spočívá nejen v množství aramejské literatury, která je od roku 1929 k dispozici, ale také v rozdílu mezi ortografií a fonetikou, který Kitchen vidí a kterého si Rowley nevšímá. „V starých a imperiálních aramejských tex­ tech hraje roli fénická ortografie, která se v některém ohledu jenom přibližuje fonetice aramejštiny, kterou se mluvilo; po­ sun výslovnosti v aramejštině v rozmezí osmého - pátého sto­ letí př. Kr. posunul toto přibližné hláskování do pouhého his­ torického hláskování. Tento fenomén neprozrazují ojedinělé fonetické spisy a chybné archaismy v dokumentech každo­ denních událostí v imperiální aramejštině. Naopak v Danie­ lovi a Ezdrášovi, což jsou písemně šířené literární texty, se fonetické změny ukázaly v modernizaci ... hláskování v anebo po třetím století př. Kr."”6 Jestli přihlédneme k této moderniza­ ci, Danielův aramejský text mohl být napsán kdykoliv mezi pozdním šestým a druhým stoletím př. Kr. V další rozpravě však H. H. Rowley popřel Kitchenovy výzkumy6', jelikož byly podepřeny izraelským aramejistou E. Y. Kutscherem v jeho velkém průzkumu stádia výzkumu časné aramejštiny, a Rowley dokázal jejich nesprávnost, ač je ostatní lingvisté příznivě přijali.68 Začíná se přijímat fakt, že 65 K. A. Kitchen, in Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 50. 66 Ibid, str. 78. 67 V kritice, )SS, 11,1966, str. 112-116. 68 E. Y. Kutscher in T. A. Seboek (ed.), Current trends in Linguistics, str. 400403; M. Sokoloff, The Targum of Job from Qumran Cave XI (Ramat Gan, 1974), str. 9; A. R. Millard, EQ, XL1X, 2, 1977, str. 67-68. Viz také 1. Dequeker, The 'Saints of the Most High' in Qumran and Daniel (Leiden, 1973), str. 131, a Delcor, str. 31-33, ve kterých se zmiňují o Kitchenové argumentu.

38

datovat Daniele na základě lingvistických důkazů není mož­ né. Je stále více důkazů, které se nepřiklánějí k datování do druhého století a k západnímu původu.

IV.

DATOVÁNÍ A JEDNOTA KNIHY

Po závěru, že dějiny zaznamenané v Danielovi 1-6 nejsou na­ konec tak nespolehlivé, a že důkazy z původních jazyků, ve kterých byla tato kniha napsána ani nepotvrzují ani se nepři­ klánějí k datování do druhého století, se podívejme konkrét­ něji na otázku data a jednoty. Je zřejmé, že musíme začít infor­ mací, kterou nám podává sám autor. Podle první kapitoly verše 1 Daniele vzali do Babylónu v roce 605 př. Kr.69* , a žil alespoň do roku 537 (10, 1), kdy už musel mít přes osmdesát let. I když rok 537 je poslední datum, které se v knize udává, není to poslední zaznamenaná událost, protože „proroctví" se týkají pátého, čtvrtého, třetího a některá druhého století. Je­ likož je axiomem, že datum konečné podoby historické knihy nemůže být dřívější než poslední v ní obsažená událost, ti, kteří si myslí, že většina 11. kapitoly zaznamenává historii a ne proroctví, mluví o datumu kolem 167-165 př. Kr. v Pales­ tině. Heaton, například, označuje změnu z historie na proroc­ tví ve verši 11, 40 a tvrdí, že je to datum poslední úpravy kni­ hy. „Píšíc v roce 165/4 př. Kr., autor očekával hrozící zničení čtvrtého království, kdy se Bůh konečně ujme moci a vlády."711 Do roku 165 byl autor přespý, ale od této doby projevil nezna­ lost činnosti Antiocha, a tak prozradil fakt, že píše proroctví a ne dějiny. Je-li tato úvaha správná, tak kniha Daniel je jedi­ 69

711

D. J. Wiseman v recenzi knihy A. K. Graysona Assyrian and Babylonian Chronicles for Bibliotheca Orientalis naznačil, že oddíl v babylónské kro­ nice (BM 21946, řev. 4, str. 105), která liči, že Nebúkadnesar vzal mnoho vězňů ze Sýrie a Palestiny v roce 602 př. Kr. snad nasvědčuje tomu, že Daniel a jeho přátele byli mezi nimi. Jestli by tomu bylo, tak exil a návrat by mohly být datovány po roku 605, což by znamenalo, že Kýros mohl vydat nařízení a zařídit vše pro návrat. TBC, str. 240.

39

nou knihou v Bibli, u které je datum sepsání možné stanovit s přesností na rok. I když je tato úvaha pěkná, nemůžeme to nechat tak, protože datování knihy je nerozlučně spjato s mís­ tem původu a jednotou autorství.

a. Existuje jen jedno místo původu? Už jsme viděli, že důkazy o Danielově aramejštině jsou spíše v prospěch východního než palestinského původu. F. Lenormant, který psal již v roce 1895 si všiml „výrazného babylón­ ského nádechu a jistých rysů života na Nebukádnesarově dvoře ... zobrazených tak pravdivě a přesně, což by autor o několik století později těžko dosáhl.''71 Na Montgomeryho udělaly svým orientálním rázem dojem kapitoly 1-6 a viděl jejich nepostradatelnou historickou hodnotu v tom, že „odrá­ žely podmínky orientálního komplexu života, o kterém jsme tak špatně informováni".72 Od roku 1926 je k dispozici mnohem více informací. V roce 1941 R. H. Pfeiffer připustil, že Daniel měl ve dvou věcech správné poznání babylónské historie: „Pravděpodobně nebu­ deme nikdy vědět, jak se náš autor dověděl, že nový Babylon vytvořil Nebúkadnesar (4, 30), což dokazují vykopávky (viz R. Koldewey, Excavations at Babylon, 1915) a že Belšasar, o kterém se zmiňují jenom babylónské záznamy, v Danielovi a Bar 1, 11, který je závislý na Danielovi, měl funkci krále, když Kýros v roce 538 (kap. 5) přebral Babylón."73 Kdyby byl svědkem těchto událostí v šestém století, nebyl by to žádný problém.

ICC, sir. 74, kde Montgomery pochvalně cituje F. Lenormanta , i když, dále tvrdí, ž.e babylónské náboženské praktiky přežily ještě dlouho po pádu říše a byly v následných politických systémech jenom málo obměněny. 72 Ibid, str. 76. Viz také W. F. Albright (JBL, 40,1921), který si všímá babylón­ skou atmosféru, do niž jsou zahaleny kapitoly 1-7 (str. 116) a tvrdí, že tyto kapitoly byly napsány v Babylónii (str. 117). 73 R. H. Pfeiffer, Introduction to the Old Testament (Black, 1952), str. 758-759.

71

40

Babylónská provenience kapitol 1-6 je ještě posílena obje­ veni „Nabonidovy modlitby" v Kumránu a podle D. N. Freedmana: „Za čtvrtou kapitolou Daniele je příběh třetího (nebo dřívějšího) století, který má původ v Babylóně ... o ma­ teriálu v kapitolách 3-5 se předpokládá, že jejich současná podoba v podstatě pochází z před palestinského období a byl začleněn do celku autorem Daniele (i když s potřebnými úpravami)."71 74 William Brownlee má stejný názor: „Tyto názo­ * ry jsou založeny na předpokladu, že tradice mají svůj původ v době exilu a nejsou úplně vymyšlené. K tomu nás vedla Nabonidova modlitba."75*Tito autoři předpokládali, že tradice, které se dostaly do Palestiny k autorovi současné knihy, na­ hradily jméno Nebúkadnesar v Danielovi 4 jménem Nabonid. V komentáři ke kapitolám 1-6 je poukázáno na mnoho detailů, které potvrzují jejich babylónské pozadí. Zároveň jsou v nich aspekty, které nejsou přiměřené vládě Antiocha IV. Tento názor podepírá W. Lee Humphries: „Jako řada jiných povídek, i tyto by jistě nebyly doma v Palestině v krizi období Antiocha IV. Epifana a je těžké porozumět jak mohly vznikno­ ut v tomto období, kdy byla hranice mezi tím, co je židovské a tím, co je pohanské taková výrazná. V těchto historkách je možnost života v kontaktu a interakci s cizími věcmi velice výrazná; v oné situaci nebyla žádná polarizace."'1’ Proto není nedostatek vědeckých dokladů pro názor, že kapitoly 1-6 jsou babylónské provenience a nejlépe se hodí do dřívějšího obdo­ bí než bylo období Antiocha IV. To, o jaké dřívější období jde, je předmětem diskusí: někteří by ho datovali do období před čtvrtým stoletím,77 ale na přesné informace o babylónské říši, 71 75 76 77

D. N. Freedman, „The Prayer of Nabonidus", BASOR, 145,1957, str. 31-32. Viz také Dodatky, str. 128n. W. H. Brownlee, The Meaning of the Qumran Scrolls for the Bible (OUP, 1964), str. 42. W. Lee Humphries, „A Life-Style for Diaspora: a Study of the Tales of Esther and Daniel", JBL, 92,1973, str. 221. P. R. Davies („Daniel Chapter Two", JTS, XXVII, 1976, str. 392-401) tvrdi, z.e původ příběhu v Danielovi 2 by měl být připisován na konec exilniho období, nebo těsně po něm (str. 400), to je do šestého století.

41

které se v těchto příbězích zachovaly se nejlépe hodí pozdní novobabylónské období, anebo počáteční období perské. Sedmá kapitola je také předmětem zvláštního výzkumu, protože i když patří mezi kapitoly obsahující vidění a na zá­ kladě toho do druhé části knihy, je to poslední aramejská kapitola a má podobnost s druhou kapitolou. Tvrdí se, že sed­ má kapitola patří to první části knihy a že alespoň v původní podobě patří do předmakabejského období.7879Jedině tak je možné udělat zadost rozdílům v kapitolách 1-7 a 8-12. M. Delcor se věnuje argumentům pro kanaánský vliv za představami sedmé kapitoly, které tvrdí, že datování této kapitoly je spíše dřívější. „Vliv náboženství a literatury Kanaánu na Izrael ... musel pokračovat i po exilu.'"'1 Jisté množství důkazů se také cituje na podporu teorie, že vidění sedmé kapitoly má paralelu v „opoziční historii Blíz­ kého východu''80. „Orientální historiografie byla mnoho let založena na postupnosti Asyrské, Médské a Perské říše. Tyto tři říše byly orientální; historici je citovali, aby glorifikovali orientální perské krále." „V exegezi Daniele se situační kon­ text orientální opoziční historie proti helénismu nemůže na­ dále ukrývat. Makabejská vzpoura je jenom částí; musíme jí rozumět v spojitosti s náboženským odporem proti helénis­ mu, který v Orientu začal aspoň o sto let dříve."81 Jelikož osmá kapitola Daniele je také jednoznačně proti řecká, na základě stejného argumentu se mohla datovat dlouho před makabejské období.

78

L. Dequeker, The „Saints of the Most High" in Qumran and Daniel, str. Hl. Delcor, str. 32. Por. „Les sources du chapitre VII de Daniel", VT, XVIII, 1968, str. 290-312. 80 J. W. Swain, „The Theory of Four Monarchies. Opposition History under the Roman Empire", Classical Philology, 35, 1940, str. 1-21; a S. K. Eddy, The King Ls Dead. Studies in Near Eastern Resistance to Hellenism 334-331 ph Kr. (Lincoln, Nebraska, 1961), zejména str. 183-212. 81 L. Dequeker, „The Saints of the Most High", Oudtestamentische Studien, XV11I, str. 132,133.

79

42

b. Je tu více než jeden autor?

Abychom mohli přijmout brzké datování prvních šesti nebo sedmi kapitol, a přece uchovat makabejské datování pro dru­ hou část knihy, musíme předpokládat více než jednoho auto­ ra. Montgomery například tvrdil, že první autor, který psal v Babylónii, sestavil první až šestou kapitolu přibližně ve tře­ tím století př. Kr.; sedmá až dvanáctá kapitola byla napsána ve druhém století, dlouho před tím než byli Židé z chrámu zno­ va zajati, protože o Makabejských se říká, že „málo pomohli". Předpokládejme, že jde o předpověď, která snad přispěla k úspěchu makabejských hrdinů.82* Nadále se užívá i argumentu, že různorodost použitých ja­ zyků znamená také různé autory81, ale na starověkém Blízkém východě se běžně používal literární prostředek, kdy se do rámce různých stylů vkládala střední část práce. Tento pros­ tředek ilustruje zákoník Chamurapiho ze sedmnáctého století př. Kr.84 Gordon podotýká, přičemž se odvolává na knihy Job a Daniel: „Možnost záměrné struktury ABA si zasluhuje uvá­ žení a měla by nás vést od unáhleného rozpitvávání knihy." V tom případě jsou důkazy v prospěch jednoty knihy. Mnoho současných vědců, kteří uznávají babylónský pů­ vod prvních šesti anebo sedmi kapitol věří, že autor z druhé­ ho století použil dřívější materiál, který se k němu dostal v relativně pevné podobě. Může být sice odpovědný za některé editorské vsuvky (co se týče detailů, vědci se v tomto ohledu málo shodují, protože nemají k dispozici spolehlivé důkazy), ale v celku nechal příběhy tak jak je našel. A tak 82

81 84

ICC, str. 96-99. Eissfeldt rozlišuje úplně stejně, ale má spíše tendenci připi­ sovat poslední kapitoly do roků 167-163, čím?, poskytuje autorovi čas na přepracování, které sled události vyžadoval. Pro stručný sumář dějin při takovém pohledu na knihu viz. R. K. Harrison, IOT, str. 1107-1109. Např. J. A. Soggin, Introduction to the Old Testament (Rim, 1967; ET, SCM Press, 1976), str. 410. Cyrus H. Gordon, The World of the Old Testament (Londýn, I960), str. 83. V Chamurapiho zákoníku je prolog a epilog v semi-poelické akkadšlině, zatím co zákony jsou psány prózou.

43

vysvětlují, že se příběhy nehodí v žádném ohledu k záměrům autora druhého století, který by protestoval proti řecké nad­ vládě. Jeden současný autor tvrdí, že ve vývoji knihy jsou tři primární fáze. Tento autor se domnívá, že původní záměr byl modifikován podle měnících se historických okolností židov­ ské komunity.85 Takže mohlo existovat několik redaktorů. Každý z nich přizpůsobil materiál svému vlastnímu období. Poslední byl makabejský redaktor, který také vytvořil posled­ ní vizi desáté až dvanácté kapitoly. Problém s kombinovaným autorstvím je ten, že kniha nese tak málo náznaků údajných různých pohledů. Jako literární dílo se jeví jednotná svým záměrem a formou. S. R. Driver předpokládal, že za celou knihu byl odpovědný jeden autor. R. H. Pfeiffer neviděl žádný důvod proč by se měla jednota knihy zpochybňovat, a také našel v „obou částech stejný cíl a stejné historické pozadí."86 Klasická výpověď o argumentu pro jednotu knihy, i když stanovuje druhé století, pochází od H. I I. Rowleye z jeho článku s názvem „Jednota knihy Da­ niel", který přečetl jako prezidentský projev k Společnosti pro starozákonní studium v roce 1950.8/ Nejdříve poukázal na sla­ bosti i na různorodost soupeřících náhledů, ke kterým byly od té doby přidány další; dále poznamenal, že „neexistuje pozi­ tivní náhled, který by uplatňoval něco jako konsensus názo­ rů." Dále se vyjádřil, že „žádná teorie neposkytuje odpověď na problém jednoty, ani se nevyhýbá větším potížím a problé­ mům více, než ty teorie, které se snaží zavrhnout."88 Poté pokračuje tvrzením, že ty kapitoly, které obvykle oddělují ti, kteří rozdělují celou knihu, mají vzájemnou spojitost. Svůj nejpůsobivější podtitulek nazval „Vnitřní a literární charakte­ ristika je v celé knize stejná". Upozorňuje na zálibu ve „zvuč­ ných skupinách slov" (jako jsou třídy mudrců ve druhé kaJcihn G. Gammie, „The Classification, Stages of Growth, and Changing Intentions in the Book of Daniel", JBL, 95, 1976, str. 191-204. s7 R. H. Pfeiffer, Introduction to the Old Testament, str. 761. 8 Publikováno v The Servant of the Lord2 (Oxford, 1965), str. 249-280. Ibid. str. 249.

44

pitole, hudební nástroje ve třetí kapitole a opakováni v 7, 14), na zvyk zavádět nové prvky v dalším opakování a interpreta­ ci a nejméně ve dvou příkladech (ve čtvrté a osmé kapitole) na to, co vidí jako proplétání symbolického a skutečného. „Kva­ litu způsobu myšlení, nebo vnitřní zvyk, není ... lehké pře­ vzít", a právě tyto nevědomé zvyky, které vidíme v celé knize, poukazují na nepravdivost názoru, že bylo autorů více. Rowleyovi přesvědčivé závěry stále platí: „povinnost najít důkaz je na těch, kteří chtějí dílo dělit. Avšak v této rovině nebylo zatím vytvořeno nic, co bychom mohli nazvat serióz­ ním důkazem. Na druhé straně, důkaz jednoty díla je k dispo­ zici."89 Jelikož Rowley přijal makabejské datum pro ukončeni díla, má shodný názor s většinou vědců, kterými se zabýval. Nezvažoval možnost, že části knihy patří do dřívějšího obdo­ bí. V tomto bodě začínají problémy, protože jeho argument pro jednotu knihy se zakládá na předpokladu, že byl jenom jeden autor. Jestliže dokážeme, že část knihy pochází z dřívěj­ šího období, makabejské datování neobhájíme bez toho, aby­ chom se nevzdali jednoty knihy.

c. Pro a proti datování do druhého století I když se uvádí několik důkazů se záměrem zvýšit přesvědči­ vost datování do druhého století, v podstatě existuje jen jeden důvod neústupného názoru, a to obsah jedenácté kapitoly. Nachází se tu přehled budoucnosti, který začíná zběžně v per­ ském období, pokračuje v řeckém a je stále detailnější čím je blíže období Antiocha IV. Starozákonní dějiny skončili obdo­ bím Nehemjáše a genealogií v Neh 12. Nikde jinde v Písmu není zmínka o druhém století př. Kr. Kdybychom důkladně uplatnili vědomosti, které nám poskytují starověcí historici tohoto období, Heorodotus, Polybius a Knihy Makabejské, Josephus, Titus Livius a Tacitus, komentář k této kapitole by 89

Ibid. str. 280.

45

byl spletí informací, které by čtenáře zmátly. Je vůbec možné, že je třeba tolik učených informací, abychom si uvědomili význam tohoto popisu událostí? V komentáři upozorníme, že ne všechny události Da 11 se hodí k důkazům, které máme z jiných zdrojů; někdy jsou v Danielovi doplňující informace; někdy jsou možné různé interpretace dané události a někdy je jejich význam neznámý z toho jaké máme v současnosti poznatky o tomto období. To můžeme očekávat, ale neměli bychom zveličovat důležitost toho, jak se vyprávění v Danie­ lovi hodí, nebo nehodí do známých dějin daného období. Na druhé straně, nemůže být pochyb o primárním odkazu kapitoly: má dočinění s konfrontací mezi mocným Antiochem IV., s jeho záměrem zavést uctívání řeckých bohů a řecký ži­ votní styl po celé říši, a mezi zápasícím Božím lidem, kterému chyběla politická identita a byl ještě více oslaben nejednotou ve vlastních řadách. Poprvé v jeho dějinách měl vládce vlastní způsoby. Chtěl jim vnutit svou vůli, ne tak jako v čase exilu, kdy Bůh na svůj lid dopustil zasloužený trest, ale proto, že existoval konflikt mezi světskými vládci (anebo jako to měl později vyjádřil Pavel „vládci světa tmy", kterých obdobu vidí v „duchovních nositelích zla na nebeských místech"), za kterým stál odpor v ponebeských oblastech, a měl být poku­ sem o vyhlazení Božího lidu. Dvě velké světové mocnosti, Egypt a Sýrie, měly monopol politické a vojenské moci. Na to, proč měly uspět, byly velice lidské důvody, ale zvěst této kapitoly, která opakuje zvěst celé knihy je, že ať jsou pozemští vládcové jakkoliv mocní, „klesnou, padnou a nenajdou je" (11,19). Poslední z nich bude nejhorší ne proto, že je současní­ kem autora, a tak ho zná lépe než ty druhé, ale proto, že vyhladí Boží lid a vyhlásí se za Boží vtělení. Ale i jeho říše skončí tak, jako ostatní; dějiny jsou ukráceny a tak se zdá, že konec dějin bude následovat po svržení posledního tyrana. Kdy to bude, není odhaleno. Na tomto místě si musíme položit otázku, zda se obsah této kapitoly může racionálně považovat za proroctví, anebo zdali, ať je datum ostatních částí knihy jakýkoliv, se kapitola 11, 2-39 snaží čtenáři vnutit jako dějiny psané po událostech.

46

Zaprvé, zdá se, že v Babylóně existovalo něco jako prorocká předpověď,w a proto můžeme očekávat zjevení, které je lepší než předpovědi místních mudrců. Za druhé, dřívější interpre­ ti, a to židovští i křesťanští, brali proroctví samo sebou a přijí­ mali je jako ovoce období hned po exilu.'11 Základním kame­ nem svědectví křesťanů v prvních dvou stoletích existence církve bylo naplnění proroctví. Není pak divu, že útok jejich odpůrce Porfyria (zemřel okolo roku 305 po Kr.) se soustředil na tuto záležitost a prohlásil, že kapitola nebyla vůbec proroc­ tvím, ale dějiny psané v období Antiocha IV. Od konce osmnáctého století byl takový názor „jistou pozicí vzdělan­ ců", i když byli mezi nimi někteří, kteří tvrdili, že správné je tradiční datování a považovali celou kapitolu za proroctví 12 Podle Eissfeldta mezi evropskými učenci jsou tací, kteří „se vracejí k tradici synagogy a církve v tom, že knihu Daniel, nebo jakoukoliv část jejího materiálu připisují do exilního období."9' Toto jsou náznaky, že „jistá pozice" je přece zpochybněna. V Novém zákoně by se dalo totéž říci o Ježíšově apokalyptic­ ké řeči (Mt 24; Mk 13; Lk 21, 5-36). V mnohém je tato řeč podobná Da TI. Podává informace jako proroctví o blížícím se pádu Jeruzaléma a zároveň se tu mísí znamení a varování 911

Jl 92

93

V takzvaných Předpovědích dynastie (Dynastie Prophecies), které publi­ koval A. K. Gryson v Babylonian Historical-Literary Texts (Toronto, 1975), str. 21. Více se o těchto textech zmiňuji str. 61n. tohoto komentáře. W. W. Hallo (IE), 16, 1966) je raději nazývá akkadskou apokalypsou. Proto, že tento žár byl známý v Babylónu a v sumerském „prototypu" (str. 242 poznámka pod čarou). Objasňuje, že mezi typickým charakterem biblické­ ho proroctví a apokalypsy není v této literatuře kompromis. Význam akkadského proroctví pro knihu Daniel hodnotil autor v Tyndalově sta­ rozákonní přednášce v roce 1978, „Some Literary Affinities of the Book of Daniel", která byla publikována v Tyndale Bulletin v 1978. Viz část VII níže, str. 69n. Např. E. B. Pusey, Daniel the Prophet (1885); C. H. H. Wright, Daniel and his Prophecies (1906); R. D. Wilson, Studies in the Book of Daniel (1907); A. C. Welch, Vision of the End (1922); E. J. Young, The Prophecy of Daniel (1949); Bruce K. Waltke, „The Dale of the Book of Daniel", Bibliotheca Sacra, 133, říjen - prosinec 1976, str. 319-329. O. Eissfeldl, The Old Testament (Oxford, 1966), str. 519.

47

o konci všeho. Mnozí vědci brali jako samozřejmé, že tyto ka­ pitoly napsali po pádu Jeruzaléma učedníci Ježíše, kteří psali to, co si pamatovali z jeho řečí ve světle své zkušenosti v pod­ ručí Římanů. Teď se někteří vědci shodují, že Mk 13 se lépe hodí do období před zničením chrámu a že je proroctvím.'" Už v roce 1947 tvrdil C. H. Dodd, že jazyk v Lk 21 se zabývá běžnými samozřejmými starověkými konflikty: „Žádná histo­ rická událost nedokreslila obraz tak dobře. Nejedná se však o Titovo ovládnutí Jeruzaléma v roce 70 po Kr., ale o Nebukadnesarovo ovládnutí v roce 587 př. Kr. V předpovědi není žádný rys, který by nešel dokumentovat přímo ze Starého zákona."1’’Trváme na tom, že ani Da 11 nemá žádný rys, pod­ le kterého by toto proroctví muselo být napsáno po události. Jedenáctá kapitola je velice úzce spjata s druhou, sedmou a osmou kapitolou. Kapitoly druhá a sedmá vykazují, jak jsme již viděli, znaky babylónského původu a předmakabejského autorství.'1" Zatímco druhá a sedmá kapitola končí Božím zá­ sahem do čtvrté říše, osmá a jedenáctá kapitola vrcholí ve třetí říši (viz str. 67n). V druhém případě se pozornost obrací na utrpení, které přijde na Boží lid jako výsledek politických a vojenských neúspěchů ctižádostivého despoty. Jde-Ii odhalit hlavní historický sled událostí ve druhé a sedmé kapitole, kte­ ré mají, jak se zdá, původ v Babylónu, není důvod proč by v jedenácté kapitole nemohla být odhalena historie stejné oblasti dávno před makabejským obdobím, zejména když ob­ sahuje ještě více detailů. 94

,

J. A. T Robinson, Redaling the New Testament (SCM, Press, 1976), str. 19. Dokládá svou tezi (str. 18 poznámka pod čarou) W. Marxsenem, Mark the Evangelist (ET, Nashville, 1969), str. 170 (por. 166-189); E. Trcxmié, The Form oi the Gospel according to St. Mark (ET, 1975), str. 104n, 245. C. H. Dodd, „The Fall oi Jerusalem and the (Abomination of Desolation' ", Journal of Roman Studies, 1947, sir. 47-54; znova vydáno v C. bl. Dodd, More New Feslamenl Studies (Manchester University Press, 1968), str. 6983. Navic k již citovaným důkazům, se nedávno snažil stanovit D. Flusser per­ ské zdroje pro Nebúkadnesarovy sny ve druhé kapitole,,,The Four Empires in the Fourth Sibyl and in the Book of Daniel", Israel Oriental Studies, 2, 1972, str. 148-175.

48

d. Důkazy z Kumránu Musíme uvážit ještě jeden faktor, a to jsou důkazy ke knize v literatuře z oblasti Mrtvého moře. Ačkoli hodně ještě nebylo publikováno, zkoumaní svitků z Kumránu a okolních oblastí nadále pokračuje, aby vyneslo na světlo nové informace. Za­ tímco před rokem 1947 nebyly k dispozici žádné rukopisy sta­ rozákonních knih z období před středověkem, teď existuje z Daniele několik fragmentů, které jsou z období před počát­ kem křesťanství, jakož i mnohé dokumenty, které mají význam pro zkoumání pozadí této i jiných biblických knih. Nové důka­ zy by měly alespoň umožnit, aby vykladač mohl přijít s lepší­ mi odpověďmi na staré otázky, včetně datování knihy.9798 Zkoumání písma, kterým byly texty z Kumránu napsány, poskytlo nová kritéria, na kterých je možno založit jejich dato­ vání. Jedním výsledkem je potvrzení správnosti antických spi­ sovatelů všeobecně, i když občas se chyba najde i u nich. Dále také, že v Kumránu se nepoužíval jeden vzorový text. V pří­ padě knih jako Paralipomenon bylo výsledkem dřívější dato­ vání originálu, než se předtím předpokládalo. "'' V případě rukopisu Daniele99 texty reprezentují několik různých období, nejstarší je 4QDnc. O tomto fragmentu Cross napsal: „Jeden Danielův text je vepsán do spisu z druhé polo­ viny druhého století př. Kr. Určitým způsobem nás jeho staro­ bylost ještě více udivuje než nejstarší rukopisy z Kumránu, jelikož je o něco více než půlstoletí mladší než vlastní spis Danielův."1"11 O tři roky později modifikoval datum na léta mezi 100 a 50 př. Kr.101 97

Knihu Daniel ve svčtle svitků ml Mrtvého moře viz. Alfred Mertens, Das Buch Daniel im Lichte der Texten vom Toten Meer (Stuttgart, 1971). 98 F. M. Cross, The Ancient Library of Qumran and Modern Biblical Studies (New York, 1958), str. 189. w Viz seznam níže, str. 80. 11,0 F. M. Cross, op. cit., str. 33. 101 F. M. Cross, „The Development of the Jewish Scripts", in G.E. Wright (ed.). The Bible and the Ancient Near East: Essays in Honour of W. F. Albright (Londýn, 1961), str. 140.

49

Je fakt, že makabejské datování některých žalmů bylo zpo­ chybňováno na základě jejich výskytu v rukopisech Žalmů z Kumránu.102 Millar Burrows, na základě svitků Kazatele, které se našly v jeskyni 4 a datují se okolo roku 150 př. Kr., tvr­ dí, že „pravděpodobnost jejich sestavení ve třetím století, ne-li dříve, se zvyšuje objevením rukopisů, které pravděpodobně nebyly napsány dlouho po roku 150 př. Kr."1’13 Na základě stejného důkazu můžeme očekávat, že objevení některých ru­ kopisů Daniele v Kumránu posune datování jeho rukopisu do období dřívějšího než makabejského, a přece Brownlee říká: „Žádný ze svitků Daniele od Mrtvého moře není tak starý, aby zpochybňoval obvyklý kritický pohled na autorství kni­ hy". R. K. Harrison je toho názoru, že makabejské datování Daniele je „úplně vyloučeno důkazy z Kumránu ... nebylo by dost času, aby se makabejská kompozice rozšířila, začala uctí­ vat a byla makabejskými přijata jako kanonický spis".10'

Stručně lze říci, že názory vědců nejsou jednotné v otázce jednoty i datování. Na jedné straně se většina vědců houžev­ natě drží datování do druhého století, a to i navzdory pře­ svědčivým argumentům proti. Jiní uznávají váhu důkazů pro starší datovaní a tvrdí, že kapitoly 1-6 (7) jsou babylónského původu a stanovují datum mezi pátým a třetím stoletím. Většina těchto vědců by se vzdala myšlenky jednoty knihy a předpokládala by, že editor ve druhém století použil mate­ riál z dřívějšího období a přidal k němu vize v kapitolách osm 102 W. H. Brownlee, The Meaning of the Qumran Scrolls for the Bible, str. 30: „...zdálo by se, že bychom méli opustit představu, že kterýkoliv kanonic­ ký žalm pochází z makabejského období, protože každá píseň musela zís­ kat úctu lidi předtím než byla zařazena do posvátné sbírky knih žalmů." Millar Burrows, More Light on the Dead Sea Scrolls (New York, 1968), str. 171. km iQq., slr ji27. J. A. Soggin (introduction to the Old Testament, str. 409) zjevné souhlasí: „...mnohé fragmenty Daniele se našly mezi spisy z Kumránu, které jsou evidentním znamením, že kniha už dosáhla znač­ nou důležitost snad na začátku třetího století a jisté ve druhém století." Na str. 410, se však spíše přiklání k datumu spisu mezi lety 168 a 164.

50

až dvanáct. Nadále je třeba zkoumat,je-li jednota knihy uznáníhodná, i když ve světle posledních výzkumů „je její jednota úplně nemožná, pochází-li ve své současné formě z makabej­ ského období."105 I když datování do druhého století se jeví téměř jisté, usuzujeme-li podle popularit}' tohoto názoru, zůstávají nevyřeše­ né problémy. Samotné důkazy z rukopisů jsou znepokojující, protože mezi rukopisem z druhého století a přijetím knihy do kánonu je pak příliš málo času. Stále více vědců zastává ná­ zor, že většina knihy pochází z babylónského zdroje a maka­ bejský materiál byl přidán později. Když vezmeme v úvahu všechny důležité faktory, včetně argumentů pro jednotu kni­ hy, nejlépe se k důkazům hodí datování spisu do pozdního šestého nebo začátku pátého století. V. LITERÁRNÍ ŽÁNR Všeobecně se vědci shodují v tom, že kniha Daniel je vyslove­ ně typickým příkladem apokalyptické literatury Starého záko­ na, a přece ve většině definicí tohoto výrazu se jeví jako výjimka. Například v prvních šesti kapitolách je jenom málo toho, co svým stylem a obsahem na čtenáře okamžitě zapůso­ bí jako apokalypsa. Babylón je historické město Novobabylónjké říše a jeho králové jsou skuteční lidé s ohromnou mocí. Není tu nikde náznak, že by se Babylón měl považovat za symbol něčeho jiného, i když v Genesis 11, 9 se symbolismus přímo nabízí a ve většině prorockých knih se tak vyvíjí (Iz 13, 19; Jr 51, 7; por. Zj 17, 5). Tyto kapitoly jsou velice prozaické když je porovnáme s živými apokalyptickými představami Ezechielova popisu Týru (Ez 26-28), což se v Zj 18 znovu obje­ vuje jako popis pádu Babylóna.

A. Jepsen, „Bemerkungen zuni Danielbuch", VT, XI, 1961, sir. 386.

51

Mnozí vědci také upřednostňují názor, že příběhy Nebúkadnesara, Belšasara a Darjaveše jsou dvorní historky1"'’, populární románová tvorba1"', nebo dramata ve stylu mudro­ sloví, podle modelu příběhů o Josefovi v Genezi.1"8 Je třeba si všimnout podobnosti mezi mudroslovní a apokalyptickou li­ teraturou. Budeme se jí věnovat později. Avšak, přijmout kte­ roukoliv výše zmíněnou klasifikaci znamená buď odmítnout jednotu knihy, kterou jsme již obhájili, nebo odmítnout její definici jako apokalyptiky, což jsme až posud předpokládali. Heaton navazuje na A. C. Welche1"9 v tom, že odmítá vidět Daniele jako typický příklad apokalyptiky a k přijetí této kni­ hy jako knihy osobité by se dalo říci mnoho. Důvod, proč je tak potřebné vidět ji jako osobitou, nemusí­ me hledat daleko. V období mezi 200 př. Kr. a 100 po Kr. bylo napsáno mnoho prací, které spadají do kategorie apokalyptic­ ké literatury. Na konci dokumentu, který je známý jako 4. Ezdrášova je odkaz na sedmdesát apokalyptických spisů a do konce daného období by tento počet býval ještě mnohem vyš­ ší. Některé tyto dokumenty jsou již dlouho známé, jiné spatři­ ly světlo světa mezi svitky od Mrtvého moře, ale mnohé jsou známé jenom z odkazů z knih prvotních křesťanů. Je zřejmé, že tato literatura je sama o sobě předmětem studia. Fakta, kte­ rá zahrnuje, jsou v rozpětí tříset nebo i více let. To znamená, že má své dějiny. Jedna kniha se velice liší od druhé a tak defi­ nice, která by se snažila charakterizovat tak rozmanitou sbír­ ku prací, by byla buď příliš všeobecná, nebo by obsahovala takové specifické znaky, které se týkají některých, ale ne všech apokalyptických knih. Kniha Daniel je jeden z nejstarších 106 Například A. Jeffery, IB, str. 359-360; W. Lee Humphries, JBL, 92,1973, str. 211-223. E. W. Heaton, TBC, str. 37-41: „Nejzřejmější románovou tvorbou, která se zabývá Židem mezi pohany je část ságy o Jesefovi (Gn 40, 41)." G. von Rad (Old Testament Theology, 2 [ET, Oliver and Boyd 1965/, str. 307] poukazuje na to, že od dávných dob interpretace snů „spadala do oblasti moudrostí" (Gn xli. 8, 39)". A. C. Welch, Visions of the End (James Clarke, 1922), str. 101 n, citováno Heatonem (TBC, str. 35).

52

příkladů tohoto žánru. Opravdu bychom ji mohli považovat za prototyp nebo model, ze kterého pozdější autoři čerpali inspiraci.110 Tradiční pohled se tak na knihu nedívá, protože obyčejně panoval názor, že apokalyptika je pozdní, cizí element v nábo­ ženství, přinesený z Persie a jako takový v porovnání se staro­ zákonním proroctvím málo hodnotný. Na knihu Daniel se dívali jako na příklad takové literatury, který byl přijat do kánonu. Předpokládá se, že měla více společného s mimobiblickými apokalyptickými knihami než se „zákonem a proro­ ky". Protože pseudonymita platí např. pro Šalamounovy žal­ my nebo Abrahámovu apokalypsu, Daniel musí být také pseudonymní. „Apokalyptická literatura není anonymní; růz­ né práce vždy jmenují autora. Je pseudonymní, protože žádný apokalyptický spis nemá potvrzení pro jméno autora, které nese."111 Musí to tedy znamenat, že Daniel je také pseudonym, jedině proto, že je to apokalyptická kniha? To, co je nejisté, je metodika.112 Nové přehodnocení apokalyptiky bere v úvahu potřebu vidět tuto věc nově v historických a sociologických dimen­ zích.

110 Jiné rané dílo je Kniha výročí (Book of Jubilees), která se obyčejně datuje do poloviny druhého století, ale někteří vědci ji řadí do značně dřívějšího období, např. W. F. Albright, FSAC, str. 347, který tvrdí, že je předhelěnská, a tak vkládá její vznik do konce čtvrtého nebo začátku třetího století; 1. Enochova 1-36 je z období poloviny třetího století př. Kr.; por. T. F. Glasson, NTS, 23,1976, str. 82-90. 111 Walter Schmitals, The Apocalyptic Movement: Introduction and Interpretation. Přeložil John E. Steely (Nashville, 1975), str. 15. 112 James Barr (Jewish Apocalyptic in Recent Scholarly Study /Manchester, 1975/, str. 35) vyjadřuje názor, že další generalizace bude znepokojivá. „Běžně se mluví o .dualismu' apokalyptiky, o jejím .determinismu', o jejím .učení dvou věků' a tak dále; toto všechno je potřeba znovu proz­ koumat. Některé generalizace jsou ve všech případech nepřesné, nebo pří­ liš nejasné, aby byly prospěšné." Tvrzení o pseudonymitě testoval J. G. Baldwin „Is there pseudonymity in the Old Testament?", Themelios, 4.1, záři 1978, str. 6-12.

53

a. Původ apokalyptiky Začneme zkoumáním názoru, že cizí elementy, zejména per­ ské, jsou zodpovědné za specifické znaky apokalyptiky. Jedna z typických definic apokalyptiky zní následovně: „Typ nábož­ ného smýšlení, které má zjevně svůj původ v zoroastrismu, starém perském náboženství, které přebral judaismus v době exilní a poexilní ...""3 Jak se zdá, v minulosti přehlíželi pozdní datum zdrojů zoroastrismu. Avetsa je zřejmě až ze čtvrtého století př. Kr.,"4 a Dinkart, o kterém Frost mluví, je podle jeho vlastního doznání dílem devátého století př. Kr.115 „Je pravdě­ podobnější, že zoroastrizmus se spíše váže na Bibli než obrá­ ceně." 1,6 Paul D. Hanson je také proti perskému původu a tvrdí, že i perské i helénské vlivy byly pozdní „že přišly až po tom, co byl zásadní charakter apokalyptiky vytvořen a tak jsou jejich vlivy jen periferní.""7 Poukazuje se na to, že vděčí-li Daniel za něco perské eschatologii, je velice divné, že v knize nenachází své místo satan. Navíc jména, která mají v Danielovi andělé, nemají nic společného s Persií."" Zdá se jasné, že předpoklá­ daný iránský vliv můžeme odmítnout a prozkoumat možnost biblických zdrojů apokalyptiky všeobecně, a pak zvláště Da­ niele. Kniha začíná tím, že Daniel a jeho přátelé dostávají zvlášt­ ní školení mezi moudrými muži Babylónu. Když si vzpome­ neme, že moudrost byla mezinárodním hnutím, cenila se v Egyptě, hledala ji královna ze Sáby, uplatňovala se na celém 113 M. Rist, 1DB I, „Apocalyptic", str. 157. S. B. Frost (Old Testament Apocalyptic (Londýn, 1952), str. 19, 44, 7.3n) berou za samozřejmý iránský vliv. 114 Ninian Smart, The Religious Experience of Mankind (Fontana, 1971), str. 304. 115 S. B. Frost, op.cit., str. 187. 116 J. H. Moulton, HDB IV, „Zoroastrianism". 117 P. D. Hanson, RB, 1971, str. 31-58. 118 David Payne, „The Place of Daniel in Old Testament Eschatology , Themelios, 4,1967, str. 33-40.

54

východě (IKr 5, 9-11) po staletí před exilem, pak je jasné, že při hledání původu apokalyptiky musíme začít u moudrosti. Ti, kteří nacházejí v knize legendární dějiny, vkládají je do zdroje v moudrosti, podobně jako někteří říkají, že stojí za pří­ během o Josefovi (Gn 40 a 41), za příběhem o Ahikarovfw a za takovými příběhy jako jsou Tobit a Judit v Apokryfních knihách. Další údajnou spojitost s mudroslovím mají podo­ benství nebo alegorie (heb. mášál), ve kterých se jako prostře­ dek na vyučování používaly příběhy z minulosti. Posluchač měl hledat praktickou aplikaci do vlastní situace tak, jako to děláme dnes v kázáni. Heaton ve svém komentáři dokazuje pro knihu Daniel zdroj v mudrosloví a po něm důkladně pokračuje von Rad.119 121’ 120 Tvrdí, že poznání je v apokalyptice to hlavní a že živná půda, ze které pochází, je mudrosloví, které se chápe jako „snaha Izraelců pochopit a systematizovat zákony, které ovládaly svět, ve kterém žili."121 Von Radův názor na tuto věc je bezpochyby významný. Upozornil na důležitou spojitost mezi mudroslovím a apokalyptikou, ale nepodařilo se mu přesvědčit většinu, že mudro­ sloví je jedním z kořenů, ne jediným kořenem apokalyptiky. Tím, že odmítl možnost, že by apokalyptika byla dítětem pro­ roctví způsobil, že se tato teorie prověřila, a vyšlo najevo, že touto zkouškou se ona teorie ještě více potvrdila než kdy předtím. Sám fakt, že prorocké knihy obsahují části s apokalyptický­ mi rysy (např. Iz 24-27) by měl být dostačujícím důkazem jejich úzkého spojení. S. B. Frost svou knihu založil na teorii, že „apokalyptické spisy přirozeně vznikly a rozvíjely se.z pro­ 119 Tento příbéh se opakuje v mnohé velice odlišné literatuře, poprvé se potvr­ zuje v aramejském papyru z pátého století př. Kr., který se našel v Elefantiné na Nilu. Je zasazen do asyrského soudního dvora. Pozdéji ho částečné využívá apokryfní kniha Tobit. Viz DOTT, str. 270-275; ANET, str. 427-430. 120 G. von Rad, Old Testament Theology, 2, str. 306-308; Wisdom in Israel (ET, SCM Press, 1972), str. 263-283. 121 G. von Rad, Old Testament Theology, 2, str. 306.

55

rockých a liturgických zdrojů."122 H. H. Rowley i D. S. Russel viděli apokalyptiku jako reinterpretaci starozákonních proroc­ tví a Rowley, který byl přesvědčen „že apokalyptika je dítě­ tem proroctví, a přece se od proroctví liší," našel její kořeny daleko v dějinách Izraele.123 Paul Hanson, za použití „kontextuálně-typologického" přístupu, jejž sám takto pojmenoval, došel k závěru, že „židovská apokalyptická literatura se obje­ vila na základě neporušeného vývoje uvnitř Izraele z předexilního a exilního proroctví."124 Většina autorů souhlasí, že se dají vystopovat jejich spojitosti, zejména v knihách jako Izajáš, Ezechiel a Zacharjáš. Zde jsou významnou součástí uspořádá­ ní a obsahu rané formy apokalyptiky. Formou má Daniel společné rysy s knihou Zacharjáš. Obě se dělí na dvě části, první s daným historickým prostředím, druhá s problematickým dějinným pozadím kvůli nejasným historickým narážkám a symbolickému jazyku. V Novém zá­ koně kniha Zjevení začíná ve specifické dějinné situaci, se sed­ mi asijskými sbory (Zj 1-3) a až poté odhaluje otevřené brány nebe a vize, které se úzce pojí s apokalypsou. Všímáme si, že tyto knihy nejsou jednotné ve svém obsahu a že nesou svědec­ tví o důkladných plánech.125 Ve světle těchto důkazů se příbě­ hy první až šesté kapitoly nakonec nemusí přiřazovat do jiné­ ho žánru. Apokalyptika dokáže pojmout různé literární formy a stmelit je do jednoho celku.126 To je jeden z důvodů, proč je těžké dojít k uspokojivé definici apokalyptiky.

S. B. Frost, Old Testament Apocalyptic, str. 3. 1-1 H. H. Rowley, The Relevance of Apocalyptic (Londýn, 1944), str. 15. 124 P. D. Hanson, RB, 1971, str. 33. 1-5 Argument, že Zacharjáš by se měl považovat za apokalyptiku svou struk­ turou je rozpracován). G. Baldwinem, Haggai, Zechariah, Malachi (TOTC, 1972), str. 74-81. Por str. 70. '■S. 6 John G. Gammie („The Classification, Stages of Growth, and Changing Intentions in the Book of Daniel", JBL, 95,1976, str. 191-204) tvrdí, že jed­ ním typickým znakem apokalyptiky je, že obsahuje alespoň Iři, nebo čtyři podžánry a čerpá z dřívější literatury. „Různé žánry je možno rozeznat i v knize Daniel bez toho, abychom zavrhovali klasifikaci celé knihy jako .apokalyptické"' (str. 193).

56

Jeden autor nedávno upozornil na pravděpodobnost šestého století jako na období, kdy povstala apokalyptika: „Původ apokalyptiky musíme hledat už v šestém století př. Kr. Při katas­ trofě exilu se dostala starší forma víry a tradice do krize a izrael­ ské instituce, včetně náboženských institucí, se zbortily anebo byly změněny."12' Zatímco dřívější formy zákona a dějin se přepracovávaly do konečné podoby, předpoklady, na kterých byla založena tato starší literatura, byly zpochybňovány. K transfor­ maci docházelo ve stylu prorockých výpovědí v druhé části Ezechiele. Cross ukončuje svou studii těmito slovy: „Myslím si, že je správné říci, že v této pozdní exilin' a rané poexilní literatu­ ře odhalujeme základní rysy a motivy apokalypticismu." Už jsme dokázali, že existuje spojitost mezi proroky šestého století a apokalyptikou; co jsme ještě neudělali je prozkoumání možnosti, že exil je snad obdobím jejího vzniku. Momentálně se hodnotí a zkoumá důležitost kulturního konfliktu, vnitřní­ ho konfliktu, politického útlaku, cizího imperialismu, ekono­ mické krize a psychologického stresu z náboženské změny.128

b. Význam exilu

Tato spojitost mezi koncem exilu a počátkem apokalyptických spisů je nesmírně významná a vyžaduje si další zkoumání.12" I2' F. M. Cross, „New Directions in the Study of Apocalyptic", JTC, VI, 1969, str. 161. Už. jsme poukázali na to, čím přispěly akkadské texty do apokalyptiky (sir. 47 poznámka pod čarou 90). Viz také str. 60. 128 Viz, například, Gottfried Oosterwal, Modem Messianic Movements (Elkhart, Indiana, 1973), zejména str. 13,14. I2" Při vývoji této teze vyústilo napětí mezi vizi a realitou v polarizaci v čase krize, Paul Hanson to vidí tak, že tento proces dosahuje „svého extrému v šestém století a znovu na začátku druhého století" (op. cil., sir. 43, poznámka pod čarou). Toto by pak bylo pravděpodobné období rozvoje apokalyptiky. W. R. Millard, v Isaiah 24-27 and the Origin of Apocalyptic (Harvard Semitic Monograph Series, Missoula, Montana, 1976) tvrdí: „Dokážeme poměrně jistě datovat celou apokalyptiku do druhé poloviny šestého století př. Kr. Apokalyptické hnutí se zrodilo v období exilu a těsně po něm " (str. 120).

57

Proroctví Ezechiele patří se svými typickými apokalyptickými rysy do počátečního období exilu. Jestliže je pravda, že existu­ je spojení mezi neštěstím a apokalyptikou, neexistuje pravdě­ podobnější období na její realizaci než právě šesté století, kdy zkolabovalo každé viditelné vyjádření existence Izraele a bu­ doucnost byla úplně nejistá. V tomto dějinném období je lehké vidět, jak by nadšeně zkoumali Ezechielovi současníci jeho plány na nový chrám a město, obklopeno organizovanými tradičními kmeny. Nejistota a zmatek trvaly i po návratu z exilu a prorok Zacharjáš skrze vidění a prorocké předpovědi (kapitoly 1-8) poukázal i na Boží působení v minulosti Izraele i na Boží záměr pro budoucnost. Vyvrcholením obou částí kni­ hy je požehnání pro všechny národy (Za 8, 20-23; 14, 9-16). 1 když toto zahrnovalo všechny lidi na zemi, tyto prorocké knihy jsou zaměřeny na Izrael a jsou založeny na smlouvě. Ezechiel popisuje eschatologický boj (38; 39) ale končí ujiště­ ním, že jeho lid bude shromážděn opět ve své vlastní zemi, a tam přijmou Ducha Božího. Zacharjáš 14 popisuje zkázonosné události, ale poslední obraz se týká obětování v Jeruza­ lémě. Co tam chybělo byl pohled na svět a úplnější pochopení dějin, které by vzalo v úvahu i jiné národy a jejich úkol v Bo­ žím záměru se světem. Tady má kniha Daniel také své osobité rysy. Kdo by mohl být lepší příjemce než dobře vyučený Žid, který prožil většinu svého života jako poradce krále na dvoře Babylónského světového impéria? Jeho povinnosti ho přiměly odpoutat se od modelů, které mu byly v dětství vštěpeny a zatímco nadále udržoval vlastní víru, viděl aplikaci jejích pravd v cizím mocném státě. Prožil pád Asyrské i Babylónské říše a ve své starobě byl připraven přijmout vizionářské zjeve­ ní týkající se konečného svrhnutí Božích nepřátel. Tak jako byly sečteny dni minulých, tak budou jistě sečteny i dny bu­ doucích říší. I když hlavní důležitost v posledních čtyřech kapitolách mají Jeruzalém a „slavná země", i nadále je břeh řeky Tigris dějištěm, kde autor dostává vize (10, 4; 12, 5; snad se tu myslí pobřežní židovská osada? por. Ez 1, 1) a totožnost „prozíravých" (12, 3) zůstává neodhalena. I když bylo mnoho

58

snah identifikovat je s tou nebo onou skupinou v židovské společnosti, stále tu zůstává možnost, že autor měl na mysli jiné skupiny, mimožidovské, které mnohým dopomohou ke spravedlnosti".

c. Osobitost Daniele Díky tomuto „sekulárnímu"pozadí knihy je mezi Danielem, a tím co se označuje termínem „prorocká apokalyptika," znač­ ná diskontinuita.130 V naší knize chybí typický „onen den" jako se o něm mluví od Ámose dále. Marně hledáme kosmo­ logické pozdvižení, které symbolizuje motiv zemětřesení a hladu jako Boží varování, úplné ticho jako hrozivá chvíle před tím než dopadne soud. To všechno byla varování pro národ smlouvy, která ho volala k tomu, aby změnil své jedná­ ní dříve, než bude pozdě. Byla součástí přijaté interpretace dějin, z nichž každá byla plná vzpomínek a emocí. Pro jiné národy by „přírodní" katastrofy neměly takovou zvěst a v Da­ nielovi je nenacházíme. Na cizí půdě, v misijní situaci, Bůh bohů se zjevuje takovým způsobem, který má význam pro novou kulturu a prostředí. Kde si vážili snů jako prostředku zjevení, tam se sny použily; kde se vyměřovaly barbarské tresty, tam Bůh zázračně vysvobodil své služebníky; kde pýcha vzdorovala živému Bohu, tam byla pýcha pokořena. Nicméně i pro vyvolený národ bylo toto zjevení nové. Týkalo se jejich historie, jež od toho času měla být spojena s dějinami velkých říší. Z tohoto důvodu už nebyla přiměřená deuteronomistická interpretace dějin, založená na dodržení smlouvy. Svět se stal příliš velkým a judaismus příliš roztříště­ ným na to, aby se mohly používat staré způsoby. Měla-li svě­ tová scéna dávat nějaký smysl, bylo třeba širšího pokrytí, kte­ ré nejen zahrnovalo ostatní velké národy, ale kde také hrály hlavní roli. Proroci hlásali Jahveho, Boha bojovníka, vítěze nad silnými nepřáteli (např. Iz 25, 1-3; Ez 38, 3-4; Za 9, 14), 13(1 G. E. Ladd, „Why not Prophetic-Apocalyptic?'', JBL, 77,1957, str. 192n.

59

avšak používali poetické obrazy, které byly jasné svou hlavní zvěstí, ale někdy málo srozumitelné a těžko aplikovatelné. Autor Daniele používá úplně odlišný idiom, který se poprvé objevuje ve snu Nebúkadnesara (Da 2), týkající se rozdělení dalšího období na čtyři části. Tak jako sny faraóna, i tento sen byl prostředkem zjevení a zrodil se z Božího záměru (Da 2, 28). Když pro Daniele nastal čas, aby dostal „sen a vidění, kte­ rá mu prošla hlavou" (7, 1), byl představen podobný čtyřná­ sobný model; i když symbolika se lišila. V obou kapitolách sen zahrnoval celé období od exilu do založení Božího králov­ ství. Odvážná jednoduchost této myšlenky způsobuje, že se neobyčejně lehce zapamatuje a navíc efektivně vyjadřuje jisté základní pravdy. Za prvé, lidská království tu jsou zobrazena jako krátce trvající. To nebylo nic nového, ale podáno tímto obrazným způsobem se to vrylo do paměti. Za druhé, lidská království reálně upadala na hodnotě (2. kapitola) a začínala být ohavnější (7. kapitola). Méně zjevnou, ale přece součástí symboliky je Boží suverenita, která ovládá dějiny. Představy ze snu, i když byly kovy různých barev a ceny, přece tvořily rozeznatelný tvar; ve vizi o šelmách pracovala neviditelná ruka mistra, která odstranila velkolepé iluze moci a redukova­ la lidské vládce na odpovídající úroveň. Ale to ještě není vše. Do obou scén proniká nebeský svět: v první, aby pohltil lidská království a nastolil namísto nich nebeské království, které naplní zemi; vě druhé, aby zjevil soudný stolec Boha, zničeni čtvrté šelmy a nastolil království, které dostal „jakoby Syn člo­ věka". Toto odhalení (ř. apokalypsis) má proto nejen odhalit zlomek nebe, ale má také shrnout lidské dějiny tak, jak vypa­ dají z Boží perspektivy. Už delší dobu se přijímá, že autor Daniele nebyl původ­ cem postupnosti čtyř království, po kterých mělo následovat páté, trvalé (por. Dodatky k soše z Nebúkadnesarova snu, str. 105). Herodotus, který psal ve druhé polovině pátého sto­ letí př. Kr., měl, jak se zdá, perský zdroj pro tuto postupnost: Asyřané, Médi, Peršané (Babyloňané by řekli Asýrie, Kaldea, Persie); když přišel k moci Alexandr, tak by se k tomu přiroze­

60

ně přidali Řekové. Nespokojenost s nadvládou Západu nad Orientem živila naději na opačnou vládu v páté říši. „Snad není příliš, když budeme tvrdit, že dokonce za dnů Antiocha III., Danielové o těchto dalších Judejcích mluvili jako o čtvrté říši, po které přijde pátá, která bude světová a věčná pod Boží nadvládou."111 Swain zakládá svůj argument na oddílu z Aemilius Sura, kterého datum se zdá být mezi 189 a 171 př. Kr., a dokazuje, že „filosofie čtyř říši a pak páté říše byla zná­ má v Římě několik let před vystoupením Judy Makabejského a sestavením knihy Daniel''.'13 To, že základní myšlenka pochází ze starověkého Blízkého východu se ukazuje i v textech, které všechny pocházejí z Per­ sie nebo seleukovského Baby léna a které A. K. Grayson klasi­ fikoval jako akkadská proroctví.1'1 Ta nezaměňujme s biblic­ kými proroctvími, která jsou docela jiná (str. 14). Zvláštní význam má tzv. Dynastické proroctví, které bylo poprvé pub­ likováno u Graysona. Už jsme poznamenali, že „je podobnost mezi Babylónským žánrem a jistými částmi knihy Daniel (8, 23-5 a 11, 3-45). Existuje tu zarážející podoba ve stylu, formě a způsobu zdůvodňování."111 Je zajímavé, že některá tato lite­ ratura se datuje až do období Nebůkadnesara (1126-1105 př. Kr.) a zřejmě by v Babylónu v šestém století byla známá. Grayson dále pokračuje, „Objevení Dynastického proroctví poskytuje důležitý důkaz tohoto úzkého propojení. Koncept vzestupu a pádu čtyř království z Dynastického proroctví, který má jistě kořeny v dynastické tradici Mezopotamské chronologie, se odráží v podobném konceptu u Daniele." Hlavní tabulka, která není úplná, obsahovala popis pádu Asýrie a vzestup Kaldejské dynastie, který byl napsán o bu­ 111 Joseph Ward Swain, „The Theory of Four Monarchies: Opposition History Under the Roman Empire", Classical Philology, 35, 1940, str. 9. 132 Ibid., str. 5. Swain, samozřejmě, předpokládá, že Daniel byl napsán ve dru­ hém století. 133 A. K. Grayson, Babylonian Historical-Literary Texts, zejména str. 13-27. 134 Grayson a Lambert, JCL, 1«, 1964, str. 10; a por. W. W. Hallo, IEJ, 16, 1966, str. 240-242, což. A. K. Grayson uvádí pod čarou, Babylonian Historical Texts, str. 21.

61

doucnosti a vládci, kteří tu sehrávají hlavní roli nejsou jmeno­ váni, i když je možno je identifikovat podle délky vlády. Kýra, nazvaného „král Élamu", je možno rozeznat, stejně jako Alexandra Velkého, který je tu nazván „Hanejský", což je archaický název obyvatele Balkánského poloostrova. Dynas­ tická proroctví vzbuzují mnoho otázek, ale alespoň stanovují existenci žánru, který byl dobře známý na starověkém Blízkém východě, se kterým má kniha Daniel významnou spojitost. Dokument končí pokusem předpovědět pád helénských králů a tím plní podobný účel jako politická propaganda. Naděje, která se za ním skrývá je taková, že špatný režim bude svržen a bude nastoleno spravedlivější a trvalejší králov­ ství. Grayson si je také vědom, že v akkadských proroctvích neexistuje žádná zmínka o vyvrcholení světových dějin, které bude znamenat jejich konec. Abychom se vrátili k Danielovi, kde se očekává tento konec světových dějin, není správné popisovat spád této kni­ hy jako pesimistický, i když je pravda, že na žádné lidské království se nemůžeme dívat optimisticky. I ta, která jsou nejlepší mají krátkou životnost a jejich osudem je, že budou následovat horši systémy. Tvoří-li dějiny lidé, jako obraz ve druhé kapitole, je také pravda, že ten, kdo nakonec dostane vládu je někdo „jako Syn člověka" (7, 13). Tento obraz, chceme-li vykládat text, poukazuje na to, že Bůh to ještě s člově­ kem nevzdal. Člověk je zkažený a zlostí zakrývá své nedostat­ ky, a přece dostane to, co Bůh pro něho měl v úmyslu při stvoření (Gn 1, 26) a bude tím, čím ho Bůh chtěl mít. 135 Toto je nejlepší dobrá zpráva a Danielův způsob vyjádření evangelia, i když ho nemohl docenit tak, jak to může dnes udělat křesťan ve světle Kristova dokončeného díla. Znovu je tu univerzální aplikace. Celé lidstvo, a nejen část lidstva, má dostat tuto dob­ rou správu. Ve Starém zákoně je třeba rozlišovat mezi Danielem a tím, co jsme nazvali „prorockou apokalypsou", to jsou poetické 135 Por. Dodatky k „Synu člověka", str. 164.

62

oddíly v prorocích, které vzhlížejí na konec všeho a mluví o Božích zaslíbeních ve smlouvách, jak je viděli ze svého úhlu pohledu. Apokalyptika, kterou máme u Daniele se dívá na světové sekulární říše ve světle Božího záměru se světovými dějinami. Na tomto větším obraze je lid smlouvy stále stře­ dem, ale většími postavami jsou vládcové národů a jejich krá­ lovství. Bůh se jim zjevil, proto Daniel mohl vykreslovat Belšasarovi „skutky Páně" (Da 5, 18-21) podobně jako izraelští proroci vykreslovali dějiny exodu, což mělo být prostředkem k jejich návratu k víře. V podstatě tito vládci přijímali výhodu, že měli mezi sebou Božího muže, ale odmítli volání k pokání a odevzdání se Bohu. V tom se nelišili od Izraelců. Jak to jasně vyjádřil Pavel, nebylo si mezi Židem a Řekem z čeho vybírat (Ř 3, 9n). Ale v případě Izraele, existovalo zaslíbení smlouvy, na kterou se mohli odvolávat a také jistota, že Bůh je spra­ vedlivý a plný soucitu a milosti, zatímco nebylo jasné, jak by mělo přijít spasení pro národy. Fakt, že království dostal někdo jako syn člověka, představitel lidského pokolení, bylo zdrojem naděje. Ustanovení „moudrých" jako těch, kteří vzbudí k životu, bylo dalším zdrojem naděje, protože to mohli být moudří mimo Izraele. Takový pohled na apokalyptiku, v němž se prorocká touha po naplnění smluvního vztahu Izraele s Pánem rozšiřuje i na ostatní národy, umožňuje Kristus. Ve třinácté kapitole Marka je prorocká apokalyptika spojená s konceptem, který pochází z Daniele a vše se tam vztahuje na budoucnost. Zjevení Janovo se snaží o totéž, ale s širším záběrem. Rekapituluje vše, co se dělo v Bibli do té doby, a tak inscenuje konečné panora­ ma lidských dějin, v porovnání s čímž je Daniel jen jakýsi náčrt. Když se podíváme nazpět, vidíme, že část Danielových vidění se odehrála v období Antiocha IV. a znovu pak v roce 70 po Kr., ale přece jako celek zůstávají nenaplněny, a proto se ještě stále týkají budoucnosti. V apokalyptickém předkládání dějin jsou jasné indikace, že cyklické koncepty opakovaných modelů nejsou bez přínosu ke skutečnosti. Nicméně, historie není kolo, které se stále točí bez cíle, ale je spíše jako spirála, která se přibližuje k vrcholu, anebo spíše hluboká krize, stálá 63

krize, do které zasáhne Bůh a učiní vše novým. V tom se pro­ roci a apokalyptické spisy shodují. Dalším typickým znakem Daniele je použití čísel symbolic­ kým způsobem, což je pro západní myšlení velice matoucí. K tomu se váže idiomatické použití slova „čas" ve výrazech jako „čas, časy a polovina času". Zdá se, že na otázku „jak dlouho" je v Danielovi odpověď, ale v detailní aplikaci je po­ stupnost vždy přerušena. Šedesát devět a půl týdne je těsně pod sedmdesáti (Da 9, 24-27), jako by chtěl říci, „ještě není konec". V sedmé kapitole soud spočinul na čtvrté šelmě, ostatní nadále žili „do určité doby a času" (7, 12). Evidentně dějiny ještě nedošly ke svému konci. Zatímco autoři mudrosloví si byli vědomi určeného času pro lidský život (Kaz 3,1-8,17; 8, 6), proroci užívali toto slovo se spíše historickou konotací. Pro Ozeáše, například, byl čas samoty důležitou součástí Božího jednání s Izraelem (Oz 3, 34), ale po něm následoval nový věk (3, 5). „,Tehdy' {ahai} veli­ ce jasně vyjadřuje Ozeášovu dvoufázovou eschatologii, která se objevuje už v 2, 9-17 ... zde se zviditelňuje jeden z kořenů apokalyptiky a jejího dělení historie na období..."1'" Nová zvěst po čase soudu je jasně ilustrována u Ezechiele. Po pádě Jeruzaléma už nebude němý (Ez 24, 27), ale bude moci doko­ nat slovem naděje to, co bylo předtím zkázou. Abakukova vize očekávala na svůj čas (Ab 2, 3). Je význačné, že Ježíš začal své působení slovy „čas se naplnil" (Mk 1,15). „Tehdy" se sta­ lo „dnes". Bezpochyby „čas", na nějž se odvolával Ježíš, byl časem proroků a apokalyptických spisů. Království Boha nebes se přiblížilo (por. Da 2, 44), ale i když začínala nová éra, dlouho očekávaný „konec" to „ještě nebyl" (Mt 24, 6). To, co i ti nej­ osvícenější vizionáři Starého zákona mohli rozlišit, mělo své hranice a to, co rozeznali bylo zmenšené jako pohled na hory v dálce, bez náznaku vzdálenosti, která odděluje jednotlivé štíty. V Ježíšově učení není časový plán o nic jasnější, ale bu116 H. W. Wolff, A Commentary on the Book of Prophet Hosea (ET, Philadelphia, 1974), str. 62.

64

doucnost je zasazena do úplné nového kontextu kvůli tomu, co měl dokonat na kříži a při vzkříšení. Kázání evangelia všem národům bylo programem (Mk 13, 10), soužení jaké popisoval Daniel bude údělem těch, kteři ho budou zvěstovat (Mk 13, 7, 8, 11-20); vytrvalost a bdělost musí trvat až do kon­ ce (Mk 13, 13; por. Da 12, 12). Abychom to shrnuli, kniha Daniel je v úplné jednotě s ce­ lým Starým zákonem, ale zároveň představuje svou pravdu ze světového úhlu pohledu do takové míry, jak se o to proroci nikdy nesnažili. Události dějin a jejich konec jsou vylíčeny schematicky. Tedy budoucnost je tu do jisté míry předurčena, i když udávaná čísla se nemohou použít jako historická data. Tato kniha poskytuje náznak, jak se lidští vládcové proti své vůli poddají tomuto způsobu chování a realizují politiku, kte­ rou v knize můžeme rozeznat. Boží lid se stane obětí této po­ litiky, a protože byl varován, musí vytrvat, protože ví, že Bůh nadále vládne a ospravedlní své. Toto je význam Starozákonní apokalyptiky, jak ji reprezentuje kniha Daniel. VI.

STRUKTURA

Poukázali jsme na to, že kniha Daniel je jednotná a že by se celá měla považovat za apokalyptickou literaturu. Je-li to tak, její struktura by měla onu jednotu představovat, a věříme, že tomu tak je nejméně ve dvou ohledech.

a. Kniha má zjevný, dobře rozeznatelný model O tomto jsme již polemizovali v diskusi o jednotě knihy.13' V tomto oddílu chceme jen poukázat na to, že změna z hebrej­ štiny do aramejštiny a pak opět do hebrejštiny je ze strany autora záměrná, protože se tak přizpůsobuje literárním pros-

137 Viz výše, sir. 43.

65

tředkům, které nachází v jiných knihách starověkého Blízkého východu. Kromě modelu ABA v celkové struktuře, v aramejské části knihy je také jasné literární uspořádání, jak na to poukázal A. Lenglet v studii na toto téma.1,8 Poukazuje na strukturu, kterou nazývá soustřední strukturou, s extrémy v kapitolách dva a sedm, které prezentují čtyři království', ve vyprávění ka­ pitol tři a šest, které demonstrují Boží moc zachránit své slu­ žebníky a v prostředních dvou kapitolách, kde Bůh soudí pyš­ né vládce. Tvrdí, že střední část je vrcholem zvěsti, protože Bůh nebes tu chce uznáni od pánů tohoto světa. Těchto šest kapitol v celku tvoří teologii dějin, určenou pozemským krá­ lům, a proto je tato zvěst napsána mezinárodním jazykem. Lengletova teze předpokládá mezinárodní uspořádání mate­ riálu, s tím, že ostatní kapitoly jsou napsány hebrejsky záměr­ ně, protože jsou určeny Židům.1* "’ Tato struktura ABC CBA V upozorňuje na úplnost aramejské části. Začíná problémem na Babylónském dvoře a pokračuje dále tím, že ukazuje Božího muže, který má řešení. Králův sen se interpretuje jako relativ­ ně jasný přehled zbylých lidských dějin, které jsou nazírány jako posloupnost čtyř světových mocností. Závěrečná aramejská kapitola rekapituluje dějiny, ale popisuje jednoznačněji postavy světových vládců. Také mluví o dalším království, které nastolí Bůh nebes (2, 44) a končí tím, že celý svět oslavu­ je Nejvyššího (7, 27). V hebrejské části, která poskytuje rámec pro aramejskou část, je první kapitola úvodem, který poskytuje historické de­ I ^8

A. Lenglet, „La Structure Littéraire de Daniel 2-7", Biblica, 53, 1972, str. 169-190. Lengletovu tezi přijímá J. C. H. Lcbrani v „Perspektiven der Gegenwarligen Danielfoschung", JSJ, V, 1975, str. 9. V této argumentaci Lenglet tvrdí, ž.e soustředné uspořádáni se neomezuje jen na Bibli, nebo jen na řečtinu či latinu, ale je béžné pro Chetily, Egypťany, Anglosasy a Afričany. V poznámce pod čarou také odkazuje na A. Vanhoye, La Structure Littéraire de 1'Épitre aux I lébreux (Pris-Bruges, 1963), str. 37, n.l; 60-63 a na C. H. Talberta, „Artistry and Theology: An Analysis of the Architecture Haggai, Zechariah, Malachi (TOTC), str. 7480.

66

taily mající objasnit přítomnost Daniele a jeho přátel na dvoře Nebúkadnesara. Ilustruje jejich oddanost jediné Bohu a Boží potvrzení jejich sebeovládání tím, že je přijímají jejich předsta­ vitelé. K přechodu z hebrejštiny do aramejštiny (2, 4b) dochází ve vhodné chvíli a tedy není nepřirozený. Předpokládá, že čtenáři rozumějí oběma jazykům (por. 2Kr 18, 26). Kapitoly osm až dvanáct líčí vizionářský materiál s novými symboly s vyjádřením záměru detailního odhalení spojitosti světových mocností s Jeruzalémem, svátým městem a koncem času (Da 8, 17, por. 19; 11, 35-40). I když bylo město obnoveno po sedm­ desáti letech v ruinách, nebude v bezpečí před nepřáteli, kteří se přeženou krajinou. Ale Boží poklad, který je zaznamenán v Jeho knize, se skládá z lidí, a ne neživých pomníků; ti, kteří mu patří se mohou i po smrti těšit na slavnou budoucnost (12, 2,3). I když je osmá kapitola zasazena do období vlády Belšasara, Babylónská říše se tu nebere v úvahu; je už jakoby vyba­ vená. Prorok je v šúšanu, hlavním městě Élamu a jednom z královských měst Perské říše (Ne, 1, 11; Est 1, 2). Poprvé v knize (kromě 2, 38) dostávají říše jména pomocí symbolů. O beranu se dvěma rohy (8, 3) se tu vysloveně říká, že „je krá­ lem Médie a Persie" (8, 20; por. Est 1, 3 kde je Persie jmenová­ na před Médií). Byla-Ii kniha napsaná v perském období, v tomto se autor nemohl mýlit; je-li to dílo z druhého století, důkazy z Ez jedna až šest byly k dispozici jako zdroj historic­ kých informací, i když text Ester nebyl znám. Autor neměl na mysli, že by beran reprezentoval dvě říše (jak mnozí mylně tvrdí), ale jednoho krále, protože Médie a Persie se staly jed­ ním královstvím. „Kozel je král Řecka" (8, 21) a všechno, co dále následuje v této kapitole se týká řeckého období. V souvislosti se čtyřmi částmi obrazu v kapitole 2, kores­ pondují dvě zvířata v kapitole 8 se stříbrem (Persií) a bronzem (Řeckem). Železo, které je později promíchané s hlínou, a to v osmé kapitole, není vzpomenuto. V souvislosti se čtyřmi šel­ mami v sedmé kapitole, beran koresponduje s medvědem (7, 5, Persií) a kozel z levhartem (7, 6, Řeckem). Znovu v sedmé kapitole je čtvrté zvíře vynecháno, což naznačovalo, že konec

67

času se nemá očekávat v řeckém období. Skutečné se osmá kapitola nezmiňuje o konci času, anebo o přicházejícím ne­ beském království, ale soustřeďuje se na očištění svatostánku (8,14). Devátá kapitola jde v symbolice sedmdesáti týdnů dále. Na konci šedesátého devátého týdne, není svatostánek jen znesvěcen, ale i zničen. Polovina dalšího týdne tvoří čas pro­ následování a svatokrádeže (9, 27), ale nic se tu neříká o dru­ hé polovině týdne. Přestože pronásledovatel přijde k zaslou­ ženému konci, více není zjeveno. Jedenáctá kapitola se vrací do období symbolizovaného dvěmi šelmami v osmé kapitole, v jednom období nechá perské období být a věnuje se řecké­ mu období, které začíná Alexandrem Velikým, jak ho známe, a pokračuje do nejasného období, kdy po neslýchaném pro­ následování přivede všeobecné vzkříšení z mrtvých dějiny ke svému konci. Na konci knihy nás autor znovu, jako ve druhé a sedmé kapitole, přivádí ke konci času. b. Je tu progresivní paralelismus

Kromě záměrné struktury, která je v knize rozeznatelná, je tu také specificky apokalyptická forma, která je v nejjednoduš­ ším stupni přítomna v Zacharjáši"" a plně rozvinuta ve Zjeve­ ní. Výraz „progresivní paralelismus" používá ve svém ko­ mentáři ke Zjevení W. Hendriksen.141 Tuto myšlenku jsme však již uvedli v předcházejícím odstavci, protože druhá, sed­ má, osmá, devátá a jedenáctá kapitola jsou do určité míry paralelní. Předkládají období dějin různými symboly; ve dru­ hé a sedmé kapitole jsou tato období identická, zatímco osmá,

Viz Haggai, Zechariah, Malachi (TOTC), str. 71. W. Hendriksen, More than Conquerors (Tyndale Press, 1962), sir. 34-36. Por. John ). Collins, „The Son of Man and Sainis of the Most 1 ligh in the Book of Daniel", JBL, 93, 1974, sir. 54-55, se zamýšlí nad Čtyřmi paralelní­ mi popisy události v kapitolách 7-12 a soustřeďuje se na kariéru Anliocha Epifana.

68

devátá a jedenáctá kapitola začínají později a soustřeďuji se na jedno téma. Druhá kapitola je nejméně komplexní; jedenác­ tá kapitola zachází do značných detailů. Obraz, ze snu nemá více co říci o budoucnosti Božího lidu než to, že je ujisti, že Bůh bude mít, co se národů týče, konečné slovo; ale vize o čty­ řech šelmách konči lim, že „svati Nejvyššiho" dostávají krá­ lovství; následné vize zdůrazňuji hrozivou zkázu, která zde­ vastuje svatostánek a porazí Boží věc, než přijde určený konec, ledy, zjevení je tu postupné, i když zůstává ve vše­ obecném rámci údajů, které jsou dány v první části. To znamená, že kniha musela být dílem jednoho člověka, který puntičkářský naplánoval podání tohoto tématu. Nej­ dříve tam byl výběr pěli incidentů z množství událostí zná­ mých z období vlády novobabylónských a perských králů. Takový odvážný výběr je znakem umělce: takto hlásá svou zvěst. Šikovné použití literární struktury a postupnost znovu potvrzuje jednotu knihy s jedním hlavním tématem: konečné obhájení svědka v nepřátelské společnosti.

Vil.

INTERPRETACE

Nejstarší interpreti Daniele, ke kterým máme přístup, jsou autoři Nového zákona (por. zejména Mt 24, 15) a Josephus (37 - 100 po Kr.) Josephus považuje Daniele za „jednoho z největ­ ších proroků", který „nejenže byl zvyklý na prorokováni budoucích věcí, jako to dělali i ostatní proroci, ale také stano­ vil čas, kdy se tyto věci stanou".142 Ve svém přehledu Daniele 11-12 Josephus říká: „A tato neštěstí náš národ skutečně zažil za Antiocha Epifana, přesně tak jak Daniel před mnoha lety viděl a napsal, že se stanou." V konfrontaci s pohledem Epikurejců, kteří odmítali, že by nějaká moudrá bytost usměrňo­ vala záležitosti lidí Josephus tvrdil, že mají-li pravdu „pak jsme neměli vidět, že se jeho proroctví naplnilo."11' Momenl4_ Jewish Antiquities části 266, 267. 141 Ibid., části 276 a 280.

69

tálně neexistuje bez pochybností žádný důkaz, který by dolo­ žil historicitu Daniele ze šestého století, ani pravost jeho pro­ roctví. Židovští vykladači v Talmudu (který obsahuje učení ži­ dovských doktorů až do konce pátého století po Kr.) Daniele velice respektují. I když jeho jádro, Mišna (záznamy židov­ ských zákoníků a učitelů Ústního zákona), se snaží o zachová­ ní, kultivování a aplikování Tóry - „Zákona" (nebo pokynů Starého zákona) do života, přece když Zacharjáš ben Kabutal mluvil o přípravě nejvyššího kněze na Den smíření, řekl: „Mnohokrát jsem mu četl (nejvyššímu knězi) z Daniele."141 Daniele si vysoko vážili jako příkladu, který je hoden následo­ vání, i když ne jako zdroj autoritativního učení. Židovští učenci středověku a pozdějších dob považovali Daniele za menšího z proroků, pravděpodobně proto, že se tak stavěli proti interpretaci knihy mesiánskými křesťany. O prvních křesťanských vykladačích Daniele, Hippolytovi Římském, Polychronovi a Teodoretovi, jejichž díla se zachova­ la celá, anebo aspoň zčásti, se zmiňuje Montgomery, který si všímá jejich rozumné, historické exegese.115 Jeroným (cca 345419) je však nejznámější. Jeho komentář měl vyvrátit útok na historicitu Daniele novoplatonika Porfyria (232 - 305), který, jak je nám známo z Jeronýma, považoval prorocké oddíly v Danielovi za povídání neznámého autora z období Antiocha Epifana. K tomuto závěru přišel na základě předpokladu, že nemohl znát budoucnost. Kdyby Jeroným tak přesně necito­ val, práce Porfyria by se nebyly zachovaly. Je ironické, že v současnosti dominuje ve většině prací učenců pozice Por­ fyria, a ne křesťanského apologety. Křesťané v prvních stole­ tích přijímali autenticitu Daniele a jeho proroctví bez debaty. S počátkem biblické kritiky v sedmnáctém a na začátku osmnáctého století se začal pod vlivem racionalizmu mezi biblickými vědci stále více prosazovat názor Porfyria. Došlo111 * 111 Herbert Danby, The Mishna: Přeloženo z hebrejštiny s úvodem a vysvět­ livkami (OUP, 1933), Yoma 1, 6, str. 163. 145 ICC, sir. 107.

70

se k názoru, že kniha byla produktem makabejského období, a že byla pseudepigrafní, to je připsána Danielovi, i když ten ji ve skutečnosti nenapsal. Mnozí moudří vědci odporovali tomuto trendu, mezi nimi i anglický vykladač Pusey (1864) a C. I I. II. Wright (1906), Američan M. Stuart (1850) a Němec C. F. Keil (1867). Jejich díla jsou k dispozici v angličtině a také R. D. Wilson, Studies in the Book of Daniel (1917, 1918) a E. J. Young, The Prophecy of Daniel (1949). J. A. Montgomery již v roce 1927 upozornil, že „Archeologie ... inspirovala velkou obrodu obrany autenticity knihy" a podpořil „reakci za uzná­ ní mnohem většího množství historické tradice v knize než připouštěl dřívější kriticizmus."146 Většina moderních vykla­ dačů se k této tendenci nepřidala. Tito vykladači předpoklá­ dají makabejské datování, historické chyby a pozdější datová­ ní původního textu,14' bez toho, aby se odvolali na nějaké důkazy. Stanovisko vykladače je z jeho interpretace hned zřejmé. Ti, kteří si myslí, že kniha je produktem makabejského období předpokládají, že autor má detailní znalost dějin svého vlast­ ního času, a že čtvrté království je řecké impérium, ve kterém byl hlavním vládcem Antiochos Epifanés v letech 175 až 163 př. Kr. Že tento výklad vyžaduje, aby se médo-perská říše roz­ dělila na dvě říše, které následovaly jedna za druhou, což je proti historickým faktům, interpretují jako historickou chybu autora. Tak jsou čtyřmi královstvími Babylón, Médie, Persie a Řecko, a ne Babylón, Médo-Persie, Řecko a čtvrté Řím, jak jsme to předpokládali výše v části o struktuře.148 Potíž s tímto « 146 ICC, str. 109. 147 Např. TBC, str. 1 a 56n a Porteous, str. 20. I4S Viz také tento komentář níže, str. 176. Ne všichni konzervativní vědci interpretují čtvrté království jako Řím. Gordon J. Wenham (Themelios, 2.2, 1977, str. 51) upozorňuje na důležitou věc, že různí konzervativní křesťa­ né, včetně Westminsterských teologů, považovali za čtvrté království Řecko dlouho předtím, než se tento názor stal charakteristickým pro libe­ rální ortodoxii. Robert |. M. Gurney (ibid., str. 39-45) tvrdí na základě svého chápáni dějin toho údobí, že čtyři království by se měla interpreto­ vat jako Babylón, Médie, Persie a Řecko. John Goldingay, na stejné téma, je zastáncem této interpretace, ale na tom základě, že autor chtěl použit

71

názorem je, že kniha sama identifikuje berana z 8, 3-4 jako médo-perskou říši (8, 20) a kozla jako Řecko (8, 21). Josephus si toho všiml, ale také přijímal spolu se svými rabínskými součastniky, že jedenáctá a dvanáctá kapitola se odvolávají na Římany, stejně jako na Antiocha.149 Když Římané zničili Je­ ruzalém, dívali se na ně tak, že byli naplněním proroctví (por. Mt 24, 2; 15-22). Raně křesťanští exegeti byli v tomto zajedno s Josephem. Fakt, že Daniel je kontroverzní kniha, vtahuje i současného vykladače do debaty o historicitě, datování spisu, literárním žánru a jiných zajímavých záležitostech tak, že je dost možné, že lehko přehlédne záměr a cíl autora. Zvažované interpreta­ ce, jak jsme viděli, se polarizují na dvě možnosti: čtvrté krá­ lovství je buď Řecko nebo Řím. James Barr v komentáři o brit­ ském přínosu k chápání apokalyptiky říká: „Pustili se do komplikovaných a nejasných směsí, které formují apokalyp­ tické knihy se značně jasnými a jednoduchými otázkami, na které je v podstatě možné odpovědět ano, nebo ne. ... Toto zjednodušení velice tajemného materiálu na v podstatě jedno­ duché otázky se mi zdá být rysem většiny britských tradic odborného vzdělání v apokalyptice."150 Tvrzeni se nevztahuje jen všeobecně na apokalyptiku, ale také na Daniele, zejména co se týče interpretace posledního království ve druhé a sed­ mé kapitole: je to Řecko nebo Řím? Dokazovali jsme151, že jestliže autor pracoval ve druhém století př. Kr. v průběhu makabejských bojů, bylo pozorovateli zřejmé bez jakýchkoliv nadpřirozených darů, že Řím získával převahu nad Řeckem. Pracoval-li v šestém století a vlastně dostával zjeveni od Boha, čtvrté království na základě inter­ pretace, kterou sama kniha skýtá, se jeví jako Řím. Proč by to tak však mělo být, zejména z pohledu prostoru, který v jedesoučasný motiv, který by se nemohl modifikovat. Proto musel svůj mate­ riál přizpůsobil tak, aby se hodil do takto zorganizovaných věcí, ale v his­ torických údajích se nezmýlil (ibid., str. 46). 149 Jewish Antiquities, x. 276. James Barr, Jewish Apokalyplic in Recent Scholarly Study, str. 32, 33. 151 Viz níže, str. 203, 220.

72

nácté kapitole dostávají události řeckého období? Co chce autor říci, anebo spíše, co je záměrem Ducha svátého pro cír­ kev, prostřednictvím zvěsti této knihy? Převládající zvěst je, že Boží lid zažije utrpení a bude mu hrozit vymření, ale to nebude konec příběhu, protože jejich Bůh je živým a všemocným Bohem, který se oslaví obhájením svého jména a jenž je zachrání. V první části knihy jsou Daniel a jeho přátelé zachyceni v konfliktu mezi babylónským a pers­ kým imperialismem a nároky jejich Boha. Konflikt je tu vidět z nejjednoduššího hlediska: jednotlivci, kterým hrozí smrt, protože se nepřizpůsobují tomu, co stát od nich očekává, nacházejí zázračné vysvobození. Ale celé drama se bude ještě řešit na jiných úrovních: Boží lid jako celek se dostane pod milost vládce, který bude na něm systematicky vyžadovat pohanské praktiky a zároveň mu zakáže uctívat Boha jejich otců. Tento proces vrcholí v čase Antiocha Epifana a kniha je na to připravuje předem, aby jejich víra neochabla, když přijde zkouška. Za pozemským zápasem je však konflikt na kosmické úrovni „v ponebeských oblastech" a vize odhaluji realitu boje, na kterém se podílejí andělské bytosti. Na této kosmické úrovni Bůh také zvítězí a nastolí své království. Kámen „utržen bez zásahu lidské ruky" (2, 34) bylo králov­ ství, které založil Bůh nebes (2, 44); v 7:21-22 čtvrté království „přemáhalo svaté" a byli přemoženi až dokud nezasáhl Bůh a člověk dostal vládu a slávu a království, které nebude zniče­ no (7, 13-14). Až po porážce dojde k vítězství a svati Nejvyššího dostanou království (7,18). Je pravděpodobné, že autor Daniele nechť psal kdekoliv, neviděl dále za tyto události, ale pochopil to, na čem záleželo, totiž že v budoucnu ležel velký konflikt, který Boží lid bude bojovat až do smrti (por. Za 14,1-2). Makabejské období vidě­ lo malý stát Judeu v ohrožení jako nikdy předtím, že totiž jejich víra vyhasne a opravdu mnozí věrní zemřeli. Bojovníci za svobodu pod Judou dosáhli úžasný počátek osvobození a chrám se znovu stal centrem bohoslužeb. Bůh vysvobodil svůj lid, ale následné události byly v dalších stoletích pro stát Judea kolísavé a nebyly novým příkladem zbožnosti. Kosmic­

73

ký aspekt zápasu ještě nedospěl k vrcholu a kniha koněí zá­ hadným obdobím čekání na „konec". Vysvobození je zaslíbe­ né, ale svévolníci konají nadále „svévolně" (12, 10). Království ještě nebylo nastoleno. Z pohledu starozákonního pisatele bylo toto ujištění ko­ nečného vysvobození úžasným zjevením a my si dokážeme dobře představit, co to muselo pro něho a také pro věřící zna­ menat, kteří museli projít pronásledováním. Vraťme se však k totožnosti čtvrtého království. Anděl, který ho představil ho nepojmenoval, a jestliže my ve dvacátém století předpokládá­ me, že víme, bylo-li to Řecko nebo Řím, a na základě tohoto předpokladu interpretujeme knihu, ušla nám myšlenka celé knihy. Věříme, že první křesťané se ve své interpretaci nemý­ lili, když čtvrté království považovali za Řím a smrt a vzkříše­ ní Krista za ústřední myšlenku, o které mluvila druhá a sed­ má kapitola. Vždyť měli Pavlovy epištoly, ve kterých mohli najít důkazy kosmického zápasu, který byl vyhraný na kříži (např. Ef 1, 19-22; Fp 2, 8-11; Ko 1, 18-20; 2:15). Konflikt však ještě neskončil. Křesťané byli zapojeni do boje, na který potře­ bovali celou Boži výzbroj (Ef 6, 10-17); války a pronásledování byly ještě před nimi (Mt 24, 6-14) a Ježíš Daniele 9, 27; 11, 31; 12, 11 aplikoval na čas v budoucnu. Kniha Daniel měla vý­ znam pro církev v budoucnu, i když se na určité úrovni zdálo, že proroctví je už naplněno ve druhém století př. Kr. Konec ještě nenastal, protože se ještě má kázat království po celém světě (Mt 24, 14). Jestliže tedy naše západní mysl chce odpo­ věď ano nebo ne a sami klademe otázku: „Co reprezentuje to čtvrté království?" - je možné, že klademe nesprávnou otáz­ ku. Schéma čtyř království, jak se zdá, má význam ve čtyřech říších mezi časem exilu a smrtí Krista, ale může také mít sym­ bolický význam, reprezentující vztah mezi Boží církví a svět­ skou mocí. Kniha Zjevení přebírá téma konfliktu tam, kde ho Daniel zanechává a dívá se na závěrečnou konfrontaci s moc­ ností zla, která válčí proti církvi, i když tam to ještě nekončí. Po svém triumfu Beránek drží „klíče od smrti i hrobu" (Zj 1, 18); moci zla ještě pronásledují Boží svědky až na smrt (Zj 11,

74

8); ale jejich konečný triumf je jistý', protože „vlády nad svě­ tem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš a bude kralovat na věky věků" (Zj 11, 15). Daniel se dívá na první příchod Mesiáše; Jan ve Zjevení vidí jeho druhý příchod. Mezitím „uděláme dobře, jestliže se budeme dívat na to, co se nám stane jako jednotlivcům a jako církvi, když jsme sou­ částí boje mezi chaosem a kosmem, což je příběh tohoto světa od počátku až do konce a uvidíme tyto věci jako jednání eschatologického Boha. Ve vší moci, svatosti a lásce, která pat­ ří stvoření a až do konce je s námi v každé krizi a můžeme zakusit další předchuť konečného vítězství".152

VIII. TEXT A KÁNON Čtenář, který používá Jeruzalémskou Bibli (katolický překlad Písma do angličtiny, pozn. překladatele) je okamžitě konfron­ tován s dalším materiálem v Danielovi, který se v jiných ver­ zích nenachází: 3, 24-90, píseň Azarjáše v peci, která se obje­ vuje v Knize modliteb Benedikta; 13, 1-64 o Zuzaně a 14, 1-42, „Bál a drak". Důvodem je to, že Septuaginta (I.XX) a Vulgáta, na kterých je založen tento překlad Bible má tento delší text, zatímco hebrejská/aramejská Bible ho nemá. Od reformace se standardní anglická verze překládá z kratšího hebrejského/ aramejského textu. Tu vzniká otázka o vztahu mezi těmito dvěma zdroji. Hebrejský/aramejský

V posledních letech bylo vneseno málo světla na hebrejský/ aramejský text Daniele, kromě toho, že fragmenty Daniele od Mrtvého moře z větší části podporují masoretský text (MT) a poskytují svědectví o věrnosti, s jakou byl biblický text po 152 John E. Gokiingay, „The Book of Daniel: Three Issues", Themelios, 2.2, 1977, str. 48.

75

staletí předáván. Jednotlivé varianty však, potvrzují, že v ob­ dobí, kdy byly tyto kopie napsány, neměla kumránská komu­ nita standardizovaný „kanonický" text. Jsou pasáže, kde se text řídí LXX nebo „Theodotionem", ale je příliš brzy na to, abychom si byli jisti, zdali se kumránští písaři snažili o kritic­ kou kompilaci textů, které byly k dispozici, anebo zda repre­ zentují různé rukopisy v té době existující. Nicméně, co může­ me říci je, že tyto texty jsou velice blízké pozdějšímu textu MT, což je pravdou o většině ručně psaných textů biblických knih, které se našly v Kumránu.151 Je případné, že místa, kde se mění jazyk (2, 4; 7, 28/ 8, I) jsou zahrnuta, takže je zřejmé, že tomu tak bylo i v textu, který existoval dříve. Jeden hebrejský MT, který byl nedávno publikován, i když není tak starý jako rukopis z Kumránu, „odráží rysy textu, který byl vytvořen babylónskou školou Masorétů, odpověd­ ných za MT."l5q V anglickém sumáři jinak hebrejského díla autor prezentuje některé podobnosti mezi rukopisy a svitky z Kumránu, které mají za úkol „udělat knihu Daniel lingvisticky srozumitelnější pro jeho (pisatelovi) současníky - totiž, členy židovských komunit v Geonické Babylónu",155 to zna­ mená ve čtrnáctém století po Kr.

Řecký

Starý řecký text (LXX) přežívá jen ve dvou rukopisech: Kodex Chisianus (desáté století po Kr.) a papyrus Chester Beattie 967 (třetí století po K).l5h Syrská Hexapla (616-617 po Kr.) obsahuje V tomto odstavci jsem volni' čerpala z Alfreda Mertense, Das Biích Daniel im Lichte der Texte vom Toten Meer, sir. 166. John M. Bauchet v recenzi v Scripture Bulletin, 5.1, 1974, na Shelonio Morag, The Book of Daniel, A Babylonian-Yemenite Manuscript (Jerusalem, 1974). Shelomo Morag, op. cit„ str. XV. Papyrus obsahuje Da 3, 72-8, 27 s kapitolami 7 a 8, které předcházejí 5 a 6 (chronologické pořadí). Zachovaný text konči na 6, 18. Por. S. Jellicoe, The Septuagint and Modem Study (OUP, 1968), str. 84, 231, 302.

76

doslovný překlad řeckého sloupce Origenova textu LXX, z ně­ hož se dá odhadnout původní řecký překlad. Předpokládá se, že tento překlad vznikl okolo r. 100 př. Kr. Evidentně to byl dost volný překlad, poznačený, jak jsme viděli, rozšířením textu. Velice brzy byl v křesťanských spisech nahrazen doslovnějším překladem Theodotiona (druhé století po Kr.). Jeho překlad Daniele úplně nahradil překlad ze Septuaginty. Otázkou bylo, kdy se stalo to, že texty jako Theodotionův se objevily v literatuře napsané ještě před obdobím, kdy on sám žil. Předpokládá se, že musel existovat nějaký „Ur-Theodotion", kterého revidoval.15' Na základě studia řeckých forem textu z Kumránu a odjinud, Barthélemy ukázal, že řec­ ké zlomky malých proroků z Nahal Hever představují starší zdroj než je starý řecký překlad (LXX).ljS Nazývá je ProtoTheodotion a stanovuje datování 30-50 po Kr. Jiní upřednost­ ňují první století př. Kr. Novozákonní citáty, zejména Židům a Zjevení, jak se zdá pocházejí z této verze. Žádný z přídavků k Danielovi z LXX se neobjevuje v kumránských textech,15" a protože nebyly v hebrejském/aramejském rukopisu, předpokládá se, že mají svůj původ mimo Palestinu, pravděpodobně v Egyptě. To by jednoduše vysvět­ lilo jejich přijetí do LXX, která byla přeložena v Alexandrii. Nepřítomnost dodatků LXX v Danielovi je zvýrazněna faktem, že ostatní materiál Daniele se v Kumránu našel. Modlitba Nabonidova“’11 je nejdůležitější dokument. Ostatní jsou zlomky tří aramejských dokumentů, které se někdy nazý­ vají Pseudo-Daniel. Obsahují schéma čtyř království, která vedou dějiny ke konci, a myšlenku vzkříšení. Není jednodu­ ché hodnotit význam těchto textů, ale alespoň naznačují, že157 *160 158 157 Montgomery, ICC, sir. 46-50. Předpona Ur- je krásný německý způsob na vyjádření „původní", „starší než....". 158 D. Barthélemy, Les Devanciers ďAquila, VT Supplement 1963. Sumarizoval K. G. O'Connell, „Greek Version (Minor)" in IDB Supple­ mentary Volume, str. 378. 1J IQdnb obsahuje 3, 23-24, ale píseň Azarjášova tu není. 160 Viz Dodatky, str. 128. Seznam zlomků Daniele a jiných dokumentů, které se k Danielovi vztahují je připojen na konci Úvodu níže, str. 80n.

77

byl znáni větší okruh Danielovy literatury než obsahuje kano­ nická kniha a že biblický autor si velice vybíral, zahrnul je­ nom to, co se přesně hodilo jeho záměru. Kánon

Septuaginta představuje jinou tradici nežli hebrejskou v tom, v jakém pořadí umísťuje starozákonní knihy. Křesťanská cír­ kev se zařídila podle řecké verze. Proto se kniha Daniel nachází v naší Bibli mezi proroky, zatímco v hebrejském káno­ nu byla mezi „Spisy", jako i knihy Job, Žalmy a Přísloví, které nebyly ani „Zákon"ani „Proroci". Naneštěstí se málo ví o pro­ cesu, jak se knihy začaly přijímat jako autoritativní. Zdá se pravděpodobné, že Spisy obsahovaly knihy, které byly kanonizovány jako poslední a Driver tvrdí, že kdyby kniha Daniel byla známa, když se vytvořila sbírka „Proroků", jistě by se tam také objevila.161 Odkaz v Da 9, 2 na „knihy", mezi které patří i Jeremjáš, svědčí o tom, že prorocké spisy se již považo­ valy za autoritativní; i když se o Danielovi mluví jako o proro­ kovi i v Kumránu a evangeliích, jeho kniha patřila do jiné ka­ tegorie, a proto nepatřila mezi Proroky. Fakt, že hebrejský kánon umístil Daniele mezi Spisy nemusí znamenat pozdější datování.162 Zkoumání kumránských textů jasně poukázalo na to, že Daniel byl v kumránské komunitě velice vlivný: „jsou podkla­ dy k tomu, abychom si mysleli, že století před křesťanským obdobím alespoň jedna skupina Židů - muži z Kumránu brala vážně studium a interpretaci knihy Daniel."165 Zdali ji

CB, str. xlviii. Již jsme naznačili (sir. 15 výše), že kniha Daniel se nijak nehodila do kategorie „Proroků". Por. John Gray, Joshua, Judges and Ruth (Century Bible, New Series, Nelson, 1967), mluví o umístěni knihy Rút mezi Spisy: „Její místo v MT mezi Spisy jistě naznačuje, že byla přijala do kanonického Písma později, pravděpodobně ne déle než dvě století před Kristem, ale to nemusí zna­ menat i její pozdní kompozici."

78

tam považovali za kanonickou nebo ne, zůstává sporným bodem. Argumenty, založené na velikosti sloupců a zda pou­ žili na svitky papyrus nebo kůži, se ukázaly jako neprokazatelné. Když byly publikovány texty, ve kterých se citovala slo­ va z Daniele takto: „napsáno v knize proroka Daniele",161* zdálo se to E E Bruceovi jasné: „Tento výraz (por. Mt. 24, 15) by měl ukončit pochybnosti o tom, zda Daniel v kumránské komunitě byl nebo nebyl považován za kanonický.""’5 Snad nám nakonec všeobecnější úvahy řeknou více: „Člověk nemů­ že důkladně studovat literaturu z Kumránu aniž by si nevšiml všude přítomný vliv Daniele, a to na myšleni i vyjadřování sekty. Ať je teorie kanonicity jakákoliv, Daniel prakticky byl autoritativní."166167 Podle nedávné studie1'" byl kánon Starého zákona uzavřen v makabejském období, a ne na konci prvního století po Kr., jak se všeobecně předpokládalo. Jak upozorňuje Wenham, když se tento náhled vědecky přijme, „bude ještě těžší vysvět­ lit, jak se vůbec Daniel dostal do kánonu, byl-li napsán ve druhém století př. Kr. Je vůbec překvapující, že by údajně pseudonymní dílo bylo přijaté do svátého Písma. Bylo by veli­ ce překvapivé, kdyby ho přijali do Písma jakmile se objevilo, když si lidé ještě sotva uvědomovali jeho neobyčejnost." Jestliže byl Daniel přijatý do kánonu již v makabejském obdo­ bí, není už tak pozoruhodné, že pro kumránskou komunitu byl autoritou, anebo že se tak evidentně považoval za součást Písma v období, kdy žil Ježíš. 161 F. F. Bruce, „The Book of Daniel and the Quniran Community", in Neotestamenlica et Semitica, Studie na počest ředitele Mathew Blacka (Edinburgh, 1969), str. 222. 11,1 J. M. Allegro a A. A. Anderson, Discoveries in the Judean Desert, 5 (OUP, 1968), str. 53-57, zahrnovalo Antologii (4QÍ1). Citáty byly Da 12, 10 - 11; II, 32. 165 F. F. Bruce, art. cit., str. 235 poznámka pod čarou. 11,6 William Brownlee, The Meaning of the Qumran Scrolls tor the Bible, str. 48. 167 S. Z. Leiman, The Canonization of the Hebrew Scriptures (Hamden: Ar­ chon Books, 1976), na něhož odkazoval G. J. Wenham, Themelois, 2.2., 1977, str. 51.

79

IX.

NĚKTERÁ DŮLEŽITÁ DATA PRO KNIHU DANIEL

612 Babylon 605

597

587 562-560

560-556 556 556-539 Persie

Řecko

539 539-530 530-522 522-486 486-465/4 464-423 423-404 404-359 359/58-338/37 338/37-336/35 336/35-331 334-331

323

Pád Ninive. Skutečný konec Asýrie. Bitva u Karkemíše. Nebúkadnesar porazil Egypt a Daniel a jeho přá­ telé deportováni (Da 1, !)• Nástup Nebúkadnesara II (605 - 562). Nebúkadnesar obsazuje Jeruza­ lém; mnozí Židé odvlečeni do exi­ lu; město podmaněno, ale ještě ne­ zničeno. Pád Jeruzaléma. Amel-Marduk (Evíl-Meródach 2Kr 25, 27-30), babylónský král. Neriglisar, zeť Nebúkadnesara. Labaši-Marduk. Nabonidus (Belšasar vládne nad Babylónem). Pád Babylónu. Kýros: Archaemenidova dynastie. Kambyses. Darjaveš I. Xerxes 1 (Ahasver). Artaxerxes. Darjaveš II. Artaxerxes II. Artaxerxes III. Arses. Darjaveš III. Vítězství Alexandra Makedonského (331-323) Smrt Alexandra, říše rozdělena na čtyři oblasti, ze kterých se Egypt a Sýrie stali dominantními.

80

Egypt 323-285 285-245 247-221 221-203 203-181

(Ptolemaiové) Ptolemaios I. Ptolemaios II. Ptolemaios III. Ptolemaios IV. Ptolemaios V.

Sýrie 312-281 281-260 260-246 245-223 222-187

198

Sýrie obsazuje Palestinu.

187-175 175-164 168

Rim vzm áhající se moc

167

X.

(Seleti kovci) Seleti kos I. Antiochus I. Antiochos II. Seleukos II a III. Antiochos Ill. „velký" Seleukos IV. Antiochos IV. „Epifanés" Antiochos vypově­ zen z Egypta řím­ ským konzulem (Da11,30) (25. prosinec) vztyčení řeckého oltáře v Jeruzalém­ ském chrámu.

ZLOMKY RUKOPISŮ DANIELE Z KUMRÁNU

IQDiť (= Da 1,10-17; 2,2-6). IQDn” (= Da 3, 22-30). Oba publikoval D. Barthélemy, Discoveries in the Judean Desert, 1 (OUP, 1955), str. 150-152. IQDna zachovává pře­ chod z hebrejštiny do aramejštiny v 2,4. Texty ze 4. jeskyně ještě nejsou publikovány, ale následující in­ formace o nich jsou k dispozici: 4QDn" (= Da 2,19-35). 4QDnh zachovává přechod z aramejštiny do hebrejštiny (Da 7, 28 - 8, 1). F. M. Cross ho klasifikoval jako Herodiánský, t.j. 30 př. Kr. nebo později.168 168 „The Development of Jewish Scripts" in G. E. Wright (Ed.), The Bible and the Ancient Near East, str. 149. Semikursivni text tohoto MS je reproduko­ ván společné s příklady z Kumránu.

81

4QDn' Nepublikováno. F. M. Cross ho datoval 100-50 př. Kr.169 4QDn‘* Nepublikováno. 6Qdn” (= Da 8,16 - 17, 20-21; 10, 8-16; 11, 33-36, 38). Publikováno M. Bailletem, J. T. Milikem a R. de Vauxeni, Discoveries in the Judean Desert, 3 (OUP, 1962), str. 114116. Texty se datují kolem r. 50 po Kr.

XI.

JINÉ DOKUMENTY, KTERÉ SE VZTAHUJÍ K DANIELOVI

4QOrNab Modlitba Nabonidova.170 4QpsDn'’ ,’’> Aramejské dokumenty, hodně poškozené, repre­ zentují jeden nebo více cyklů Danielových příběhů. Málo se vztahují ke kanonické knize. 4QF1 Antologie eschatologických textů. Publikovali J. M. Allegro a A. A. Anderson, Discoveries in the Judean Desert, 5 (OUP, 1968), str. 53-57. Citáty z Da 12, 10 a 11, 32 jsou tu uvedeny jako „napsáno v knize proroka Daniele

169 Ibid., str. 178. Por. F. M. Cross, The Ancient Library of Qumran, str. 33, ve kterém tvrdí, že tento MS „není více než půl století mladší než rukopis Daniele". 1711 Viz Dodatky, níže, str. 128n.

82

ROZBOR

ČÁSTI: PŘÍBĚHY I. PROLOG: DĚJIŠTĚ (1,1-21) II . NÁRODY A NEJVYŠŠÍ BŮH (2,1 - 7, 28) A. Nebúkadnesarovy sny o čtyřech královstvích a o Bo­ žím království (2, 1-49) B. Tyran Nebúkadnesar vidí záchranu Božích slu­ žebníků (3,1-30) C. Soud nad Nebúkadnesarem (4,1-37) Cl. Soud nad Belšasarem (5,1-31) B1. Darjaveš médský vidí záchranu Daniele (6,1-28)

ČÁST II: VIDĚNÍ AI. Daniel má vidění o čtyřech královstvích a Božím krá­ lovství. III. TOTOŽNOST DRUHÉHO A TŘETÍHO KRÁLOVSTVÍ (8,1-27) IV. DANIELOVA MODLITBA A VIDĚNÍ SEDMDESÁTI „TÝDNŮ" (9,1-27)

V. VIDĚNÍ O NEBESKÉM POSLOVI A JEHO KONEČNÉM ZJEVENÍ (10,1-12,13)

83

KOMENTÁŘ

ČÁST I: PŘÍBĚHY

I. PROLOG: DĚJIŠTĚ (1,1-21)

a. Historický úvod (1,1-2)

Kniha začíná dvěma verši, které jsou spojením se světovými dějinami. S charakteristickou stručností je zde odkaz na první hrozivé setkání mezi Nebúkadnesarem a davidovským krá­ lem Jeruzaléma. Vše, co říkali proroci naznačovalo, že toto nebude poslední střet. I když při této příležitosti se Jeruzalém a jeho králové museli vzdát větší síle Babyloňanů, to horší mělo ještě přijít v roce 597, když se Jójakín vzdal a byl depor­ tován společně s výkvětem populace a v roce 587, kdy došlo ke konečnému zničení a deportaci (2Kr 24, 10 - 25, 21). Když k důkazům z historických knih přidáme důkazy z knihy Daniel, je zřejmé, že k pádu Jeruzaléma došlo ve třech eta­ pách, v r. 605, 597 a 587 př. Kr., ze kterých je zmíněna v Da­ nielovi jenom ta první, a pouze druhá a třetí etapa figurují v dějinách. Pochybnosti, které vznikly z této dvojité tradice, jsou zmí­ něny v Úvodu.171 I když je obvyklé zpochybňovat historicitu Danielových informací, není na to důvod ve světle Kroniky kaldejských králů a takzvané „postdatovací" metody počítání let vlády, jak to v tom období v Babylónu bylo běžné. Bibličtí redaktoři se nesnažili synchronizovat data a fakt, že babylón­

171 Viz výše, str. 22.

85

ský způsob počítání v textu naznačuje, že v pozadí kapitoly je starověké substratum. 1. Jójakím nastoupil na trůn v Judeji po porážce a smrti Jozijáše u Meggida v roce 609 př. Kr. Podle palestinského a egyptského počítání 605 byl čtvrtý rok vlády krále (Jr 25, 1.9; 46, 2), zatímco v babylónském systému by to byl třetí rok. (Viz Úvod, str. 23). Jen zde se říká, že Nebúkadnesar obléhal Je­ ruzalém (v r. 605 př. Kr.), a proto se tento text stal podezřelým z nepřesnosti. Jelikož však nemáme důkazy ani pro ani proti, nemůžeme vyloučit ani jedno. Jediné, co se text snaží říci je, že Nebúkadnesar ohrožoval Jeruzalém, který jako egyptský vazal přešel pod vládu Babylónu, když byla egyptská vláda nad Sýrií a Palestinou rozbita po bitvě u Karkemíše (2Kr 24,1; 2Pa 36, 6). Přepis jména Nebúkadresar, který nacházíme v některých překladech u Ezechiele a používá se i s písmenem „n" v Jeremjáši, odráží babylónský původ NabCi-kudurriusur. Hebrejské hláskování s n je podle řeckého Nabuchodoiiosor.172 2. Ani z tohoto verše, ani z 2Pa 36, 6 není úplně zřejmé, že Jójakím byl odvlečen do Babylónu. Podle 2Kr 24, 6 zemřel v Judeji. Pisatel tu chce naznačit, že rukojmí budou odvlečeni a zdrancováni, a tak mluví nejdříve o chrámovém pokladu, protože s lidmi se ve své knize ještě bude hodně zabývat, jeli­ kož ti jsou jeho hlavními postavami. Od začátku se prohlašuje Boží suverenita: Pán (''dónáj) vydal judského krále do rukou nepřítele. Toto jméno Boží, „plurál majestaticus", označuje jeho, vyvyšovaného, který je odpovědný za všechno, co se sta­ ne jeho lidu a jemuž mají věřit i v čase pohromy (Iz 43, 2). Od tohoto přesvědčení není daleko k.Pavlovu „vězeň kvůli Pánu" (Ef 4,1). Země Šineár]e záměrný archaismus, v řečtině „opra­ veno" na „Babylón". Šineár, místo, kde stála věž Bábel (Gn 11,

172 P. R. Berger předvádí, že psaní s hláskou „n" není v hebrejštině nesprávné (Zeitschrift fúr Assyriologie, 64, 1975, str. 227-230). Porovnej s Mont­ gomery (ICC, str. 118), který považuje hláskování s „r" za správně a Porteous (str. 26), který nazývá hláskování s „n" za nesprávné a nepřes­ né (sir. 135).

86

1-9; por 10, 10), bylo synonymem pro odpor proti Bohu; bylo to místo, kde bylo doma zlo (Za 5, 11) a poctivost měla očekávat odpor. Fráze do domu svého božstva ('lóhim) je vynechaná ve většině řeckých verzí a je možné, že nebyla v hebrejské původině. Vypadá to jako případ ditografie (opa­ kování kvůli chybě přepisovatele). Slova jsou vypuštěna ve většině moderních verzí, včetně JB, NEB. Účinek opakování v RSV je, aby byl zdůrazněn nesoulad situace. Nádoby zasvě­ cené pravému Bohu nepatřily do svatyně modly a očekávalo se, že v Boží prozřetelnosti budou v pravý čas obnoveny, čímž bude potvrzena jeho autorita.1 ' Tak se objevuje jedno téma knihy. Zmínka o chrámových nádobách také připravuje čtená­ ře na Belšasarovo zneuctění v páté kapitole. b. Představení vězňů (1, 3-7)

Autor nyní vysvětluje jak se několik mladých mužů ze dvora v Jeruzalému dostalo do Babylóna před první deportací v r. 597 př. Kr. Několik vybraných rukojmí z judského dvora bude pro něho znamenat oslabení možnosti a pro dobyvatele budou tito lidé užiteční, protože posilní status vazala, který Judea měla. 3. Jméno Ašpenaz ještě nebylo uspokojivě vysvětleno. Snad je to zkrácená nebo porušená forma babylónského jmé­ na, jak to předpokládá Driver a jiní.1'4 Vrchní nad dvořany je překlad Rab-saris, slovo propůjčené z akkadštiny, které RSV zachnvává jako náležité podstatné jméno v 2Kr 18, 17 a Jr 39, 3-13. Tento dvorní funkcionář byl odpovědný za vzdělávání královských princů a za blaho harému, ale to neznamenalo, že byl osvobozen od účasti na královských taženích. Při této pří­ ležitosti se od něho očekávalo, že si všimne budoucích diplo1/1 P. R. Ackroyd, „The Temple Vessels - A Continuity Theme', in Studies in the Religion of Ancient Israel (Leiden, 1972), str. 166-181. On Daniel, str. 180-181.

87

matů mezi příslušníky královské rodiny a mezi šlechtou (/wslovo propůjčené z perštiny, které se nachází také v Est 1, 3; 6, 9). 4. V mužích, kteří byli vybráni pro dvůr Nebúkadnesara se měly setkat dobrý vzhled, fyzická dokonalost a vysoká in­ teligence. Předpokládalo se, že už měli diplomatické školy a ukázalo se, že byli schopni vytěžit ze specializovaného vzdělání, které pro ně určil babylónský král. Hebrejské užiti moudrosti slovy tohoto verše mělo etický a náboženský pod­ text, protože bez vydání celého srdce Pánu a bez poslušnosti Jeho vůli, nemohlo být moudrosti (Jb 28, 28). Kaldejsképísem­ nictví a jazyk. Kaldeou nazývají asyrští králové zemi, kterou obývali Kaldejci, nezávislé kmeny, které žily z pěstování plo­ din a rybaření v bažinatém kraji na sever od Perského zálivu. Byli to lidé semitského původu, kteří putovali ze Syrské pouš­ tě a „v průběhu času se promísili se starými babylónskými obyvateli a pozdní babylónský jazyk, který se používal před aramejštinou, je z větší části charakterizován aramejskou syn­ taxí s babylónskými slovy".17’’ Tito Kaldejci bojovali za národ­ ní nezávislost a nakonec svrhli asyrskou moc, když Nabopolasar za pomoci Médů obsadil Babylón v roce 612 př. Kr. Jeho syn Nebúkadnesar II. proto patřil ke kaldejské dynastii a výraz kaldejský, který autor užil na toto období, když se zmínil o vládcích Babylónu byl správný (por. 5, 30). Protože kaldejští byli experti na tradici kouzel, u kouzelníků, zaklína­ čů a čarodějů v Da 2, 2 je použitý výraz „kaldejský".1'6Tímto uměním se stali známí a tomuto umění propůjčili své jméno. Nashromážděná literatura obsahovala osudová znamení, kou­ zelná zaklínadla, modlitby a písně, mýty a legendy, vědecké formulky pro zručnosti jako sklářství, matematiku a astrolo­ gii-

175 W. G. Lambert, „The Babylonians and Chaldeans", POTT, str. 181. 176 Ibid., str. 183, 184, 194. R. K. Harrison (IOT, str. 1113) upozorňuje na dvojí význam slova „kaldejský" u Herodola (kolem 450 př. Kr.). Více detailů viz. u A. R. Miliarda, „Daniel 1-6 and History", EQ, XL1X, 2,1977, str. 69-71.

88

Začít studium babylónské literatury znamenalo vstoupit do úplné odlišného myšlenkového světa. „Podle Sumerů a Ba­ byloňanů svět obývaly dvě třídy lidi: lidská rasa a bohové. Výtečnost patřila bohům, i když všichni si nebyli rovni. Na nižším stupni božského žebříčku stálo mnoho menších bož­ stev a démonů, zatímco nad nimi stála trojice velkých bohů Anu, Enlil a Ea. Moderní vykladač si všimne, že mnoho těchto bohů je personifikaci části nebo aspektů přírody. Zřejmými příklady jsou bohové slunce a měsíce."1' Autor Daniele ne­ naznačuje žádné námitky proti studování polyteistické litera­ tury, ve které hrály významnou roli kouzla, magie, čáry a as­ trologie, i když tyto věci byly v Izraeli dlouho zakázány (Dt 18, 10-12; por. 1S 28, 3n.). Tito mladí lidé z jeruzalémského dvora potřebovali být bezpeční ve své znalosti Jahveho, aby mohli studovat literaturu objektivně bez toho, že by jim moh­ la podkopat jejich víru. Je zřejmé, že práce Jeremjáše, Sofonjáše a Abakuka nebyla zbytečná. Aby mohli být svědky svého Boha na babylónském dvoře, museli porozumět kulturním předpokladům lidí okolo nich, jako křesťané dnes se musí snažit pochopit náboženství a kulturu, ve které žijí, mají-li se kdy setkat světy různého myšlení. Mimochodem, taková ote­ vřenost jiné kultuře nebyla rysem ortodoxní židovské víry v makabejském období. Přesně naopak, vyhýbali se studiu všeho řeckého. 5. Bralo se jako samozřejmé, že monarcha byl odpovědný za jídla ve své domácnosti (IKr 4, 7). Bylo však zvláštní poc­ tou, když někomu podali drahé menu a víno, které bylo přip­ raveno pro krále. Neobvyklý výraz, který se tu překládá jako královské lahůdky (Tleb. pat bag; por. ř. potibazis; „delikate­ sy", RV poz.), je perský technický výraz, odvozený ze staroperštiny a znamená čestné dary z královského stolu. V Bibli se objevuje jenom na tomto místě a v 11, 26. Převýchova rukojmí, bezpochyby ve společnosti jiných zástupců nově podrobe­ ných zemí, znamenala připravit je, aby mohli stávat před krá-

177 W. G. Lambert, Babylonian Wisdom Literature (Oxford, I960), str. 3-4.

89

lem, což je technický výraz pro královskou službu (IKr 10, 8; sloveso se překládá jako „být ve službách" ve verši 4 por. verš 10). 6, 7. Přejmenovávání cizinců bylo spíše věcí pohodlí než ideologie a biblické postavy od Josefa dále (Gn 41, 45) přijí­ mali nová jména bez toho, aby se nad tím nějak pozastavovali. Nicméně je pravda, že přišli o jména, která obsahovala „El” a „Yah" a získali babylónská jména, ze kterých některá se vztahovala k božstvům této krajiny. Danielovo jméno Beltšasar se až donedávna vysvětlovalo tak, že pochází z Balátsuusur, „Nechť bůh chrání jeho život", i když v 4, 8 se zdá, že autor naznačuje, že neví o babylónských jménech tím, že na­ značuje, že Bél bylo jméno Nebůkadnesarova boha. Nedávno jistý asyriolog naznačil jinou derivaci, a to Bělet-šar-usur, „pani, ochraň krále", „Zte/eřbyl titul ženy Marduka nebo Béla, patrona Babylónie".178179 Podle této derivace by žádný nesoulad s 4, 8 nebyl. „Šadrak představuje šáduráku, „Velice se bojím (Boha)"; Mešak mešaku „Málo znamenám"; Abed-nego je zjevně aramejský tvar, který znamená „služebník zářícího", je možné, že je to slovní hříčka na akkadské jméno, které obsa­ hovalo boha Nabů." Takto obratně autor představuje ty, kteří budou hlavními pos­ tavami knihy a zejména Daniele. Král tohoto jména se objevu­ je v ugaritských textech z r. 1400 př. Kr.17*’ a Ezechiel se zmiňu­ je o hrdinovi patriarchální doby, který je porovnatelný s Noem a Jobem (Ez 14,14; 20; 28, 3). A skutečně existují názory, že tito tři Danielové snad představují jednu osobu, okolo které se vy­ tvořily různé tradice. Avšak existují vážné důvody pro odmít­ nutí těchto názorů. Za prvé, ugaritský název se hláskuje dan'el a Ezechielův dani'e! a v našem textu je to dánijjě'1, ale ve světle jiných možných hebrejských variant hláskování by se tomu neměl přikládat velký význam. Mnohem přesvědči­ 178 A. R. Miliard, „Daniel 1-6 and History", EQ XLIX, 2,1977, str. 72. Přijímá toto a další tři tvrzení P. R. Bergera, Zeitschrift fůr Assyriologie, 64, 1975, str. 224-234. 179 DOTT, str. 124-128; ANET, str. 149n.

90

vější je evidentní záměr autora vylíčit Daniele jako historickou postavu, která žila v období exilu. A co více, toto jméno nesly jiné historické postavy před i po exilu (I Pa 3, 1; Ezd 8, 2; Ne 10, 7). Proto není důvod na pochybování o jeho existenci. Dále, nebylo by k ničemu, kdyby se popularizovala nebo po­ tvrzovala pravost knihy, kdyby autor jednoduše přijal jméno Daniel, jako pozdější autoři apokalyptiky, kteří užívali jména jako Enoch, Mojžíš a Šalomoun, aby své dílo doporučili. Jak poukazuje Porteous, nebyl to ani patriarcha ani prorok, ani nebyl známý ve starozákonních dějinách. „Vlastně se zdá, že Daniel získal autoritu knihou, která nese jeho jméno.''"“1

c. Přizpůsobit se, anebo ne? (1, 8-21) Tito Boží mužové se nyní musejí rozhodnout, jak se přizpůso­ bí životu v prostředí, které postrádalo soucit s jejich nábožen­ ským přesvědčením. Jako každý, kdo se dostane do mezikulturní změny, museli si promyslet podstatu svých činů a začít tak, aby mohli pokračovat. 8. Daniel přijímá převýchovu a nové jméno, ale ohradí se vůči druhé ze tří věcí, a to vůči jídlu z královské tabule, i když není hned jasné, proč by ho to mělo znečistit. Kdybychom řekli, že jídlo bylo obětováno modlám, a proto se mu měl vyhnout, vložili bychom novozákonní polemiku do starozá­ konní situace, kde se tato záležitost nevyskytuje. Je pravda, že Babyloňané dávali krvavé oběti svým bohům, ale také oběto­ vali každé jiné jídlo, a tak vlastně by žádné jídlo nemohlo být rituálně čisté. Jiné navrhnuté vysvětlení je, že se v Babylónu nedělal rozdíl mezi čistým a nečistým zvířetem, a proto jíst královské maso by znamenalo porušení zákonů o jídle z 3. Mojžíšovy (Lv 3, 17; 11, 1-47). Neexistoval například zákaz vepřového a hovězí bylo vysoce ceněno. Bez omezení

Porteous, sir. 18.

91

také jedli koňské maso.181 Navíc, Zákon přikazoval, aby se maso odkrvovalo a krev se v žádném případě jíst neměla (Lv 17, 10-14). Z tohoto pohledu je možné vysvětlit zábrany jíst masitá jídla, ale text také mluví o víně, proti kterému nebyly žádné zákazy, kromě Rechabejců a Nazirejců. Ne­ máme žádnou zmínku o tom, že by Daniel a jeho přátelé pat­ řili k některým z nich. Zákony o jídle tedy nevysvětlují na­ prosto uspokojivě Danielovo rozhodnutí. Všechna jídla v Babylóně a Asýrii byla rituálně nečistá (Ez 4,13; Oz 9, 3-4), z toho nebylo úniku. Sama kniha nám posky­ tuje potřebné vodítko ve verši 11, 26, kde se objevuje velice zřídkavé slovo pat bag. „I ti, kteří jedí jeho bohatá jídla budou jeho zkázou." Podle západních měřítek sdílet jídlo znamenalo zavázat se k přátelství; mělo to stejný význam jako smlouva (Gn 31, 54; Ex 24,11; Ne 8, 9-12; por. Mt 26, 26-28). Ti, kteří se zavázali k věrnosti, přijali povinnost oddanosti králi. Zdálo by se, že Daniel odmítal tento symbol závislosti na králi, protože si přál být svobodný, aby mohl naplnit svou prvořadou po­ vinnost vůči Bohu, kterému sloužil. Znečištění, kterého se obával nebylo ani tak rituální jako morální, vycházelo z nepa­ trného lichocení dary a laskavosti, které znamenalo skryté důsledky věrnosti, ať bylo královo budoucí konání jakkoliv nejisté. 9. Byl-li Danielův motiv takový, že chtěl zůstat svobodný od oddanosti vůli krále, je pak zdráhavost soucitného velitele dvořanů přizpůsobit se jeho požadavku tím spíše pochopitel­ ná. Nebúkadnesar by to jistě interpretoval jako zradu a Ašpenaze by obvinil jako spoluviníka. A Bůh dal Danielovi dojít milosrdenství a slitování. Aktivní zásah Boha, který přišel na pomoc svému služebníku byl v souladu s Písmem (IKr 8, 50; Ž 106, 46) a byl potvrzen zkušeností mužů víry (por. Druhý a sedmnáctý verš). 10. Předpoklad, že bohaté jídlo zajišťuje nejlepší zdraví, byl v mysli velitele dvořanů naprosto nepochybný. Nechtěl 181 H. W. F. Saggs, The Greatness that was Babylon (Sidgwick and Jackson, 1962), str. 176.

92

riskovat svůj život tím, že by souhlasil s nějakou změnou krá­ lových rozkazů. Z tohoto kontextu je evidentní, že tito cizí zajatci měli své vlastní prostory, kde byli ubytováni. 11-14. Kdo jim pomohl byl úředník nižšího stupně, opat­ rovník (heb. melsar, slovo, které je pravděpodobně odvozeno z akkadského massaru a v Bibli se objevuje jen na tomto mís­ tě). Se souhlasem velitele evidentně nahradil své vlastni jídlo královskými delikatesami a sám měl z této výměny užitek, což zajistilo, že tajemství bude zachováno. 15,16. Výsledek desetidenního experimentu potvrdil Da­ nielovu jistotu, že jejich zdraví nebude trpět. 1 malý čin sebedisciplíny, který vycházel z oddanosti principu, znamenal pro Boží služebníky Jeho potvrzení a požehnání. Takto činy potvr­ dily víru a posílily charakter, aby mohli později čelit náročněj­ ším situacím. 17. Neviditelná Boží ruka usměrňuje celý běh událostí (verše 1, 9) a dává Jeho služebníkům nejen fyzické zdraví, ale také intelektuální sílu. Danielův specifický dar porozumění snům a viděním byl přiměřený jeho potřebě v zemi, kde se takový dar od moudrého muže očekával a Bůh, který byl zdrojem každého poznání, také dá rozeznávání a rozlišování mezi pravým a falešným. Proto se nemusel bát, že studium babylónské nebo jakékoliv jiné kultury skončí obrácením na cizí náboženství. Avšak v sázce bylo více nežli jen jejich osobní reputace nebo snad osobní víra. Jako zástupci jediného Boha museli potvrdit ve velice konkurenčním rozpoložení v Babylónu, že bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti. Vysoká inte­ ligence a usilovná práce samy osobě nebyly odpovědny za úspěch, ale jejich moudrost byla Božím darem (por. Kol 1, 9; 2, 9-10). Specifický dar, který Bůh svěřil Danielovi ho měl nejen učinit důvěryhodným rádcem Nebúkadnesara, ale také se stát nástrojem zjevení, jak ukážeme v následující kapitole. 18-20. V Nebúkadnesarově hodnocení schopností mladíků je jistá dávka zveličování, ale desetkrát byl běžný idiom (Gn 31, 41; Nu 14, 22; Neh 4, 12; a por. „sedmkrát", Da 3, 19). Proto stávali před králem. Potěšen jejich výkony je Nebúkad93

nesar nechal stát ve své přítomnosti, aby mu sloužili. Taková pocta jim jistě nezískala oblibu u těch, které překonali. Věštci (heb. hartummim) se používá na egyptského kněze-proroka (např. Gn 41, 8; Ex 7, 11) a toto slovo je zřejmě egyptského původu.182 Zaklínači {'aššápíni) se vyskytuje jen u Daniele. Pochází z akkadského kořene a je převzato do syrštiny, kde to znamená „zaříkávač hadů".183 21. A Daniel tam zůstal až do prvního roku vlády krále Kýra, to je od r. 605 do r. 539. Z autorova pohledu, po návratu z exilu, bylo možné vidět, že Bůh měl skutečně v úmyslu obnovit svůj lid v jejich zemi podle Dt 30, 3-5 a Jeremjášova vyhlášení sedmdesátiletého exilu (Jr 25, 12). Jako tehdy v čase silného politického a kulturního pozdvižení, i dnes: Bůh vlád­ ne a v pravý čas obhájí ty, kteří jsou mu věrni, protože musí obhájit své vlastní jméno. II. NÁRODY A NEJVYŠŠÍ BŮH (2,1 - 7, 28) A. NEBÚKADNESAROVY SNY O ČTYŘECH KRÁLOVSTVÍCH A O BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ (2,1-49)

a. Zapomenuté sny (2,1-11)

V této kapitole už Nebúkadnesar není tím, kdo uděluje milos­ ti. Namísto toho se zdá být frustrovaným člověkem, týraným vlastní zapomnětlivostí, protože je přesvědčen, že sen, na kte­ rý si už nemůže vzpomenout, je snem významným. Králova osobní krize poskytuje Danielovi možnost mu sloužit. 1. Nebúkadnesarův druhý rok by byl tím, který začal v březnu / dubnu r. 603 př. Kr. Při hebrejském užití, ve kterém se počítaly části roku jako plný rok, by se tu mluvilo o třetím 182 KB, str. 333. KB (str. 95) má význam „kejklíř".

ioi

94

roku kralování a o „třech letech" (1, 5) by bylo napsáno, že byly naplněny (por. Mt 12, 40). Bibličtí autoři se však zřídka snažili synchronizovat své odkazy na čas.181 *184 Co sužovalo krá­ le, že mu to způsobilo zlé sny a nespavost? Podle akkadského přísloví „Trápení a úzkost (jen) způsobují (zlé) sny"18’ (por. Kaz 5, 3). Nebúkadnesar na začátku své vlády každý rok vyslal expedici na pokraj říše, aby se ujistil, že podmanění platí daně. V roce 604 se Aškelon prudce bránil a musel být srovnán se zemí. V roce 603 jsou tu zmínky o převeliké armá­ dě, o obléhaní a těžkých zbraních, a babylónské vojsko bylo na poli několik měsíců.186 Taková přehlídka prestiže skrývala strach z nedostatečné připravenosti: rozrušil se. 2, 3. Král chtěl pracovat na své úzkosti za pomoci specialis­ tů na psychické úkazy, kterým poskytoval ubytování a stravu, aby mu byli k dispozici v takovýchto naléhavých situacích. Věštci....zaklínači, viz poznámku k verši 1, 20. Čarodějové (heb. mekaššepfrn; por. Ex 7, 11; 22,18) byli v určitých dobách obyvateli Izraele (2Pa 33, 6; Mal 3, 5), i když jejich přítomnost byla odsouzena (Ex 22, 18; Dt 18, 10). Toto slovo je jenom na 181 Porteous vidi neshody mezi 1,5 a 2,1, ale říká, že „je potřeba vžit to vážně, protože data v této knize nemají pevný historický zájem” (sir. 39). Jiným pohledem je, že zatímco druhá kapitola je starověká, první kapitola je napsaná jako úvod a redaktor si nesrovnalostí nevšiml. P. R. Davies (JTS, XXVII, 1976. sir. 394) tvrdí, že příběh druhé kapitoly se k redaktorovi dostal už v doslovném znění, ale bez veršů 13-23 a považuje se za prav­ děpodobné, že dané datum se vztahovalo na celou skupinu příběhů. Redaktor by byl odpovědný za vložení veršů 13-23, na základě kterých pak příběh koresponduje s první kapitolou, avšak ne bez některých zjev­ ných rozporů. Lidé ze západu chtějí mít otevřené konce pevně v rukou, ale tato touha není zřejmě na místě, když se jedná o literaturu starověkého Blízkého východu. A. L. Oppenheim, „The Interpretation of Dreams in the Ancient Near East", Transactions of the American Philosophical Society, dil 46. Část 3, 1956, str. 227. 186 D. J. Wiseman, Chronicles of Chaldean Kings (626-556 př. Kr.), str. 28-29. A.K. Grayson, Assyrian and Babylonian Chronicles, str. 100-101. Wiseman mě informoval, že v nadcházející kritice Graysonových Chronicles (má se objevit v Bibliotheca Orientalis, 1978) říká, že v zlomcích babylónských letopisech snad jsou náznaky, že v r. 602 a ne r. 605 př. Kr. byli do Babylónu odvlečeni zajatci (snad včetně Daniele a jeho společníků).

95

tomto místě v seznamu věštců. „Seznam čtyř se zdá být při této příležitosti celou společností."187 Kaldejští (por. poznám­ ku k 1, 4) se tu vztahuje na experty v tradici magie, je to nebabylónské použití výrazu. Herodotus (kolem r. 450 př. Kr.) pou­ žil toto slovo ve stejném významu. „Nový přístup k výrazu lze jednoduše vysvětlit tak, že vznikl po nástupu nové Perské říše a náboženství, když se slovo ,Kaldejec' stalo určením ná­ boženství tak jako ,Žid'."188 Tito experti na sny pracovali na principu, že sny a jejich následky se řídily empirickým záko­ nem, který se mohl dokázat za předpokladu, že měli dostatek dat. Příručky k snům, kterých se několik našlo,189 obsahují his­ torické sny a události, které následovaly, systematicky uspořá­ dané pro jednoduché použití. Protože tyto knihy se musely snažit pokrýt každou možnou situaci, staly se neúnosně dlou­ hými. Jedině experti se v nich vyznali a dokonce i oni museli vědět, kterým snem začít, aby mohli najít nejbližší možnou paralelu. Přehnané požadavky krále a protesty vykladačů ve verších 3-11 se týkají jeho charakteru a známých faktů, týkají­ cích se snářů. 4. S odpovědí „Kaldejců" dochází ke změně jazyka z heb­ rejštiny na aramejštinu. Text dále pokračuje v aramejštině až do konce sedmé kapitoly. Zatímco anglické překlady AV, RV zachovávají náznak této změny v textu, RSV předpokládá, že původně to byla jen poznámka a tak také používá poznámku. Toto je nejdelší aramejský oddíl ve Starém zákoně, ostatní jsou Ezd 4, 8 - 6,18; 7,12-26 a komentář v Jr 10, II.1911 Králi, navěky buď ž/P. Zvolání jako je toto, které přisuzují králi život, pocházejí ze starobylých dob a jsou odrazem spojení krále s bohem i se společenstvím. Názory se liší co se týče ideologie izraelského krále, ale například Davida takto oslovila Bat-šeba

ICC, sir. 143. ICC, str. 73 poznámka pod čarou. Por. R. D. Wilson, The Book of Daniel, svazek 1., kapitola 17., důkaz použiti tohoto výrazu Reky. 18 ’ A. L. Opponheim, op.cit., sir. 203n. 190 K aramejštině Daniele viz Úvod výše, str. 35-39.

188

96

(IKr. 1, 31; por. verš 25), zjevné to bylo v souladu s dvorní eti­ ketou v Jeruzalémě. 5. Existují předpoklady, že Nebúkadnesar zapomněl na detaily ze snů, které ho sužovaly. „Vědomí se přirozeně brání všemu nevědomému a neznámému",11" ale to, že si nemohl vzpomenout na sen jen znásobilo jeho úzkost a také jeho popudlivost. Podle východních pověr bylo hrozivé, když si člověk nemohl vzpomenout na sen: „Jestli si člověk nemůže vzpomenout na sen, který viděl (to znamená): jeho (osobní) bůh se na něho hněvá."1,12 Dokud si na sen nevzpomenul a nebyl vysvětlen, visel nad nim jako zlý sen, který ho trápil a znečišťoval. Mé slovo je příkaz, je správné chápání perského slova, které je nesprávně pochopeno v AV, RV: „tato věc ode mne odešla", to je „zapomněl jsem ho". Král tu rozhodně sta­ novuje pravidla. Jestliže tito takzvaní specialisté nemohou vyřešit jeho problém, nechá je zmrzačit a zničit jejich domovy, vždyť je mnoho lepších mužů tam, odkud pocházejí. Jsou důkazy, že takové hrozby se také běžně realizovaly.11’1 6. Král chtěl také povzbudit jejich iniciativu tím, že jim na­ bídl výhody, tedy slíbil jim dary, odměny a velké pocty. Slo­ vo, které je přeloženo jako odměny se nachází v podobném kontextu ve verši 5, 17 a je zřídkavé, pravděpodobně převzato z akkadštiny.1'" 8, 9. Král podezírá vykladače snů, že jsou to podvodníci, kteří se tajně dohodli, že ho odbijí slovy dokud se nezmění čas, dokud nepřejde krize a král na celý incident nezapomene. Dokáží-li vylíčit sen, bude jasné, že ho dokáží i vysvětlit. 10, 11. Nebúkadnesar to úplně přehání. Snad je velký a mocný vládce, ale existují hranice toho, co může žádat. Měl9

l9^ c. G. Jung (cd.), Man and his Symbols (Aldus Books, 1964), str. 31. I9_ Text starého babylónského rčení (VAT 7525) v berlínském muzeu (1, 3132). Citoval A. L. Opponheim, op. cit., str. 237). 1 n Viz například, ICC, str. 146, kde se vyskytuje hned nékolik takových přik­ ladu. 1" KB, sir. 1097. Je v rozporu se starším názorem, že bylo perské; por. CB, str. 21.

97

by se spíše obrátit na bohy (nebo Boha19’), ale oni nepřebývají mezi smrtelníky, a proto neodhalují svá tajemství lidem. b. Danielova reakce (2,12-24) 12. Nebúkadnesar se vůbec nesnaží zakrýt svůj hněv. Okamžitě realizuje své hrozby, a tak naučí své služebníky res­ pektovat jeho příkazy. 13-16. Proč Daniel a jeho přátelé nevěděli o rozsudku a jak Daniel dostal audienci u Nebúkadnesara, když byl pod hroz­ bou smrti jsou detaily, které vykladač mistrovsky opomíjí. Jméno Arjók dalo popud k učené diskusi, a to ohledně jeho vhodnosti v novobabylónském prostředí (por. Gn 14,1,9; Judit 1,6).,9(' Danielova otázka se spíše týká chvatu, nežli tvrdosti195 197 roz­ 196 sudku: Proč je králův rozkaz tak přísný! Požádá o čas a slíbí, že podá vysvětlení.1"8 U Daniele tu vidíme (14; por Fp 4, 7) schopnost zůstat klidný při těžkém šoku a v tísni, myslet rychle a uplatňovat víru ve chvíli krize, což jsou stránky pro­ zíravosti a uvážlivosti. 17, 18. Ve své závislosti na Boží milosti Daniel hledá své společníky, kteří smýšlejí podobně, aby se k němu přidali v modlitbě za zjevení obsahu snu. Na konci díkuvzdání 195

Montgomery (ICC, str. 153) podává důkaz možnosti významu v jednot­ ném čísle v aramejštině mimo Starý zákon, a proto by to tak mělo být i v tomto kontextu. 196 Na pochybnosti, se kterými přišel Sayce (HDB) odkazuje Driver (CB, str. 22); D. J. Wiseman v přednášce „The Period of the Exile", navrhl Ari-Ukki jako babylónskou formu tohoto jména. O přesnosti, s jakou jsou asyrská jména zachována v biblické hebrejštině viz A. R. Millard, JSS, 21,1976, str. 1-4. 197 ICC, str. 156. Por. R. H. Charles, A Critical and Exegetical Commentary on the Book of Daniel (OUP, 1929), str. 35. Charles podává důkaz pro svůj názor, že poslední část verše není závěrečná věta (jako v našem překladu), ale repre­ zentuje slib Daniele, „Já ukážu (je to mojím úkolem) králi ...", v nepřímé řeči.

98

vyjadřuje vděčnost za pomoc (23; por. 2K 1, 11). Použití heb­ rejských jmen se do tohoto kontextu víry a modliteb hodí. Slovo pro tajemství (ráž)m je jedno z přibližně devatenácti slov z perštiny, které obsahuje Danielova aramejština. V kon­ textu tedy to, co je potřebné jako odpověď na „problém" a zdá se, že to je jeho význam na tomto místě. Nebylo tam žádné tajemství, kromě faktu, že Nebúkadnesar zapomněl svůj sen a že Daniel vzal na sebe jeho vylíčení a vysvětlení. Jméno Bůh nebes se často používá v textech z poexilního období (Ezd 1, 2; 6, 10; 7, 12, 21; Neh 1, 5; 2, 4), ale velice zřídka v textě z předexilního období, kdy jeho podobnost s Ba'alšaměn (fé­ nicky „Pán nebe") způsobila, že toto slovo nebylo vhodné v Izraeli a Judeji. Byla mnohá jiná jména, která měla v Izraeli význam, ale tento titul byl vhodný pro pravého Boha v kraji­ ně, kde se praktikovala astrální zbožnost (por. naléhání v Iz 40-55, že Jahve je stvořitel země a nebes). Potíž s poznáním, jak oslovit pravého Boha v kultuře, která ho až do dneška neznala, ještě zažívají misionáři a překladatelé Bible (por. jmé­ no „živý Bůh", zdroj a udržovatel života, v 6, 20). 19. Věci, které byly ukryty před babylónskými mudrci, byly zjeveny' Danielovi. .Tam, kde ti před ním byli bezmocní (10), Bůh nebes se dokázal jako schopný zjevit svým služební­ kům to, co potřebovali vědět. V nočním v/ďě/wDaniel „viděl", co viděl král ve snu a ještě si také uvědomil, co to znamená. Z použití výrazu „noční vidění" v Jb 4, 13 a 33, 15 se zdá, že příjemce vidění hluboce spal, ale neříká se o něm, že snil snad proto, že tato představa nevznikala v jeho mysli, ale z Boží přímé intervence. 20-23. Úleva si našla své vyjádření ve spontánní písni díkuvzdání jedinému Bohu, který mohl takto odpovědět na modlitby. Projevil také bázeň, protože tentýž Bůh, neviditelný a nekonečně velký, byl s ním osobně v přímém styku. Tato 99 LXX a Theodotion přeložili rJzjako niystěrion, tedy „tajemství", i když „řešení" by byl pravděpodobně vhodnější výraz. V Kumránu rozuměli tajemství (raz) jen zasvěcení a mohli podávat jeho vysvětlení (pťšar). Je nejisté, jestli toto slovo mělo v Danielovi tento technický význam.

99

poslední myšlenka leží za první větou písně: jméno Boží zje­ vuje jen sám Bůh (por. Ex 6, 3; Sd 13, 17-18) a předkládá, co o něm může býti známé. Daniel právě viděl něco z jeho moudrosti & síly a přijal od Boha podíl na božských vlastnos­ tech (23). Boží síla, zejména vládnout přírodním zákonům a ovládat lidskou politiku, předvídá význam snu, který autor ještě neodhalil. Podobně i Boží moudrost všechno zná (22), je neomezená. Avšak důraz celé písně je na faktu, že Bůh dává svou modrost k dispozici: dává moudrost... poznání...; odha­ luje...; dal jsi mi... oznámil jsi mi... oznámil jsi nám, kteří jsme se společně modlili za poznání králova snu. Moudrost moud­ rým (21) znamená, že nejen moudří dostávají dar převelké moudrosti, ale že kdekoliv je moudrost, je darem od jediného Boha, který je jejím zdrojem. Také je tu důraz na Dárce. V řád­ cích 3-5 ozrje důrazno a podobně tobě v řádku 6. Tato zázrač­ ná odpověď na modlitbu připomíná Danielovi všechno, co slyšel o Božích nádherných skutcích v minulosti, a tak vidí spojitost s těmi, kteří šli před ním a chválí Boha mých otců (23). lento malý žalm je vzor díkuvzdání. Žádné slovo není pouhým opakováním; každý z prvních devíti řádků, které ve­ lebí Boží velikost, přispívá k chvále, a přece se všechny vzta­ hují k Danielově zkušenosti. Poslední čtyři řádky vyjadřují jeho vlastní údiv nad tím, že měl to privilegium podílet se na Boží moudrosti a s/7e(jako ve verši 20; stejná slova se opakují i v aramejštině, a tak spojují konec žalmu s jeho začátkem). Symetrie a krása poezie také přispívají k Boží chvále. 24. Už zbývá jen říci Arjókovi dobrou zprávu, že k popravě nedojde, protože Daniel dokáže odhalit a vysvětlit králův sen. c. Sen a jeho význam (2, 25-45) 25. Arjók zlehčí Danielovy zásluhy a přidá zásluhy sobě, protože našel někoho, kdo dokáže splnit králův požadavek. 26. V králově otázce je stín nedůvěry: „Jsi schopen...?" Zmínka jména Beltšasar pojí tuto kapitolu s verši 1, 6-7.

100

TI, 28. Danielova první starost je sdělit, že nemá žádnou zvláštní moc nebo kvalifikaci, ale je Bůh v nebesích, který je nejen dost velký, ale také byl ochotný dát mu poznat ten sen (por. verš 11). Na rozdíl od Arjóka, Daniel se o sobě nezmiňu­ je. Bůh dal poznat sen králi Nelnikadnesarovi, co se stane v posledních dnech nebo na konci tohoto věku (NEB). Význam této fráze v prorocích je často všeobecný a nezname­ ná výhradně konec světa, ale spíše, co se stane „jednoho dne", cíl dějin jednou „v budoucnosti" (por. 10, 14). Jistě to nebude znamenat více ani pro Nebúkadnesara,200*což paralelní výraz ve verši 29 jen potvrzuje. 29, 30. Před spaním král přemýšlel o budoucnosti a jeho sen byl odrazem vlastních myšlenek. Také však Bůh hovořil ke králi skrze sen, který měl do jisté míry přirozené vy­ světlení.2111 Nenásleduje konstatování, že nekonal Bůh, protože existuje nějaké lidské vysvětlení. Až nyní se Daniel zmiňuje o sobě, a to jenom proto, aby zdůraznil fakt, že to co řekne, mu bylo odhaleno specificky pro králův užitek. 31-35. Nebúkadnesarovi se zdálo, že viděl před sebou stát velikou sochu. Aramejské slovo slelem znamená socha a ne modla. Měla lidskou podobu a byla vyrobena z lesklého kovu, měla strašný vzhleds tajemnou hrůzou, která se vyskytuje ve snech. Od hlavy, která byla ze zlata až ke křehkým nohám z hlíny a železa představovala velice těžkou postavu, která by se snadno mohla zřítit. K tomu ještě přispělo, že se uvolnil kámen bez zásahu lidské moci, udeřil do nohou sochy, které rozbil, a později celou sochu, na tak malé kousky, že je všech­ ny odnesl vítr až nic nezůstalo. Ale ten kámen vyrostl na ho­ ru, která naplnila zem. Nemůže být pochyb o tom, že tento sen odrážel obavy babylónského krále, který jen nedávno přišel na trůn. „Lidé, kteří mají nerealistické představy, nebo příliš mnoho o sobě 200

201

Por. A. K. Grayson, Babylonian Historical-Literary Texts, str. 21, poznám­ ka pod čarou: „Musíme zdůraznit, že v žádném akkadském proroctví není žádný náznak vrcholného konce svčtových dějin." Viz Dodatek níže, str. 105.

101

smýšlejí, nebo dělají velkolepé plány, které se neshodují s je­ jich skutečnými možnostmi, mívají sny o létání nebo padání. Sen kompenzuje nedostatky jejich osobnosti a zároveň je varo­ váním před nebezpečím, které se skrývá v jejich momentál­ ním směřování."202*V králově snu socha představovala jeho, krále a jeho velikou říši, kterou jen tak-tak dokázal udržet a též ve světle hrozeb od odštěpených částí, symbolizovala krá­ lovu nedostatečnou připravenost. Bál se, že padne. Kámen, který narostl a naplnil zemi, byl jiným královstvím, které nahradí to jeho.201 36-38. Daniel svou interpretací dokázal Nebúkadnesarovi vrátit důvěru. Byl opatrný a oslovil krále povznášejícími titu­ ly, ale zároveň prohlásil, že vděčí za celé své území a autoritu nad lidmi a zvířaty Bohu nebes, který mu tyto pocty daroval a učinil ho tou zlatou hlavou. Je tu jistý náznak lichocení, nejen v ztotožněni Nebúkadnesara s nejvzácnějším kovem, ale také ve rčení, že vládne nad celým obývaným světem. Nic­ méně, jeho autorita byla skutečná a všichni se jí báli. Lidé, v některých překladech synové člověka (hcne '''nííšu'; por. 7, 13, kde singulár „syn člověka" způsobuje mnoho problémů), jsou všeobecně všichni lidé. Jeho nadvláda zahrnuje také svět zvířat (por. Jr 27, 6) a dokonce i „nebeské ptactvo" (Gn 1, 28). 39. Až po Nebúkadnesarovi dojde ke zkáze, kdy zlato bu­ de nahrazeno stříbrem a stříbro bronzem,204 ale i tak budou následovníci na babylónském trůnu světovými říšemi, ne však v Danielově vysvětlení. Nebúkadnesar je sice veliký, ale konečný a nebude žít navěky. 202 C. G. Jung, Man and his Symbols, str. 50. P. R. Davies (JTS, XXVII, 1976, str. 339, 340) tvrdí, že druhá kapitola byla původně eschatologický sen, a že stříbro, bronz a železo/hlína představo­ valy Amél-Manjuka, Neriglisara a Nabonida, následníky Nebúkadnesara. Pád sochy je pádem dynastie, kterou nahradí v tomto židovském příběhu židovské království. „Je-li je tato interpretace správná, měli bychom přip­ sat původ příběhu v Da ii na konec období exilu, nebo snad těsné po něm." Davies by přisoudil interpretaci Daniele 2 makabejskému redaktorovi. Význam těchto kovů viz v DNTT, 2, „Gold, silver, bronze, iron". Viz také Úvod, výše, část VII, Interpretace a komentář, níže, str. 179n.

102

40-43. I když čtvrté železné království má větší moc než předcházející království a svou mocí rozdrtí a učiní konec vše­ mu, přece se ukáže, že je to jenom směs a ne ryzí kov. Je vnitř­ ně slabé, protože hrnčířská hlína a železo se spolu dobře nemůžou spojit. Není možné, aby bylo jednotné, a tak je toto království zranitelné, protože se snaží o jednotlivé části, které se nikdy v jednotu nespojí. Pevnost tohoto království, které představuje železo, je zdůrazněna, čímž se naznačuje politika vynucování. To by mohlo mít spojitost s politikou zmíněnou ve verši 43, lidské pokolení se bude mísit. Tato slova zname­ nají doslovně „semenem člověka" {bizra" ’'nášá}, což je neob­ vyklé spojení a je pozůstatkem zákazu mísit semena na poli (Lv 19,19). Lidé vymýšlejí plány, ale ty nejsou úspěšné. 44, 45. Naopak, Bůh nebes uskuteční svůj plán ustanovit trvalé království ve dnech těch králů; tento výraz je nejasný, protože kromě Nebúkadnesara tu není zmínka o dalších krá­ lích, ale je přirozené předpokládat, že autor má na mysli krále posledního zmíněného království. Zatímco světová království převzali vítězní následovníci, toto království nebude předáno jinému lidu. Faktem je, že učiní konec těmto královstvím, ale samo přetrvá věčně. I když se zdálo, že tato království budou následovat, nyní je tu náznak, že by mohla existovat současně, avšak to je součást symboliky sochy, která v tomto případě představuje, že všechna království padnou najednou. Někteří vykladači si myslí, že rozdělení nohou a prstů u nohou v po­ sledním království by se mělo nějakým způsobem vykládat, ale znovu je to jen součást symboliky lidské sochy, která by bez nich nebyla úplná. Autor se nezmiňuje o čísle deset, ani se nezdá, že by mu přikládal velký význam, o nic větší než zmínce o rozdělení těla na dvě nohy. Naposledy se tu zmiňuje o kameni, který se utrhl bez zásahu lidské ruky. Bůh ho přip­ ravil a použil na uskutečnění svého plánu. Tento vývoj udá­ lostí v lidských dějinách byl nad lidské chápání, ale veliký Bůh projevil králi náklonnost a ukázal mu budoucnost. 1 když v AV, RV je „ten veliký Bůh", v aramejštině na tomto místě není určitý člen. Daniel zdůrazňuje spolehlivost snu a jeho výkladu, protože chce, aby král čelil jeho následkům.

103

d. Nebúkadnesarova vděčnost (2, 46-49)

Tu Nebúkadnesar neprojevil. Nezeptal se ani na budoucnost, ani na Danielova velikého Boha. Ulevilo se mu, že on byl tou zlatou hlavou a že jeho obavy nebyly opodstatněné. Zajímal se o přítomnost a člověka, který ukojil jeho potřebu. I když vzdal Danielovi poctu a nařídil oběť přídavnou (minhá; slovo, které se specificky používá pro obilnou oběť v Ezd 7, 17) a oběť kadidlem. Nebúkadnesarův úmysl mohl být uctění Da­ nielova Boha tím, že ucti jeho služebníka (verš 47). Nicméně, bylo by překvapivé, kdyby si autor z makabejského období zvolil zahrnout do svého příběhu tento sporný čin, anebo že by ho tam ponechal, když ho našel ve svých zdrojích, vezmeme-li v úvahu, že boj v roce 165 př. Kr. byl proti Antiochovi Epifanovi, který si nárokoval být „zjevným Bohem". V takové situaci by bylo nemyslitelné podpořit myšlenku, že by nějaký člověk mohl být uctíván.2115 Pán králů (47) není dobře známý přívlastek, ale objevuje se v tzv. Adonově dopise do Egypta a datuje se na začátek Nebúkadnesarovy vlády.21'6 Začíná: „Pá­ nu králů, faraónovi, tvůj služebník Adon...". Je zajímavé mít k dispozici tento soudobý důkaz použití daného titulu; říká se, že později používali tento titul Seleukovci a Ptolemaiovci, ale snad byl vokalizován tak, že znamenal „Pán království". Navzdory tomu, že Nebúkadnesar prohlásil, že Danielův Bůh je větší než ostatní bohové, protože zjevil sen, král se nevyjad­ řuje tak, že by ho považoval za jediného pravého Boha, což si Daniel bezpochyby uvědomuje. Jako polyteista může vždy přidat dalšího boha k těm, které už uctívá. Král reaguje přehnanými poctami, které uděluje Danielovi, jelikož byl ohrožen, že král vykoná trest (verš 5). Jakožto vlád-205 205 -r

Tento názor připouštějí někteří moderní vykladači, např. J. Barr (PCB2, str. 594): „Nebúkadnesar tu nepředstavuje božstvo, ani není symbolem Antiocha Epifana." Pravděpodobně je tedy sám historickým králem Nebúkadnesarem, ale snad také představitelem pohanských mocností, které jsou před Izraelem pokořeny. ‘°1’ W. D. McHardy v DOTT, str. 261-255. Poukazuje na to, že aramejské slovo pro „pán", márě', je použito v „Maranathě " (1K 16, 22).

104

ce nad babylónskou provincí bude mít Daniel úřad v hlavním městě říše, a tak bude v blízkém kontaktu s králem. Jeho po­ výšení na nejvyššího správce všech babylónských mudrců bu­ de vyžadovat, aby přebýval u dvora. I když z králova úhlu pohledu byl tento úřad logickou odměnou za jeho úspěch při výkladu snů, z Danielova úhlu pohledu to mohlo znamenat mnoho kompromisů, nemluvě o námitkách profesionálů, kteří bezpochyby měli uzavřený okruh spolupracovníků.2"' Ale „úplná absurdita", jak Montgomery nazval tento aspekt pří­ běhu, nemusela být vymyšlená; pravda je někdy zvláštnější než fikce a autor příběhu, který musí dávat pozor na přijatel­ nost svého příběhu, se musí držet v hranicích pravděpodob­ nosti, zatímco pisatel dějin takové omezení nepotřebuje. Vý­ raz ne/vyšší správce je překladem aramejského segan, což je vypůjčené slovo z asyrského dialektu (akkadsky šaknu). 49. Podle typicky východních zvyků se Daniel přimlouvá za své přátele, kteří se k němu připojili při interpretaci snu (verš 47, „váš" je v množném čísle) a podaří se mu také pro ně získat pocty a vysoký úřad. Avšak zatímco jejich oblastí odpo­ vědnosti byly distrikty provincie, Daniel sám zůstal na krá­ lovském dvoře (doslovně „v branách krále"), což je idiom, který má dosvědčené použití na Blízkém východě a znamená pozici ve vládě. Oddělení jejich oblastí působnosti připravuje půdu pro další kapitolu, ve které Daniel nevystupuje.

DODATEK K NEBÚKADNESAROVU SNU O SOŠE Vykopávky v Nebúkadnesarově Babylónu, které vykonal R. Koldewey v letech 1899-1917 odhalily pozůstatky impo­ zantní architektury, ale jen málo sochařských pozůstatků. A přece od začátku třetího tisíciletí př. Kr. se v Krajině dvou řek rozvíjelo třírozměrné sochařské umění. Vápenec, alabastr a jiné druhy kamenů byly základním materiálem na znázor207

Montgomery (ICC, str. 183) o tom podává důkaz.

105

nění bohů a lidí, ale hlava bronzové sochy z Ninive, která se datuje do akkadského období (2371-2191) je důkazem vysoce rozvinutého sochařství, které používalo kovy a již v této časné době ovládalo formování dutin a prvotřídní rytbu.208 Sochy lidí ze smíšených kovů jsou známy ze Sýrie a k těmto se řadí i bůh vymodelovaný z bronzu se zlatou čelenkou a hlavou a s tělem pokrytým stříbrem.21'9 Asi tak po r. 1550 př. Kr. bylo třírozměrné sochařství do značné míry nahrazeno sochařskými reliéfy, které Asyřané zdokonalili, zatímco v pozdním asyrském období (deváté sto­ letí př. Kr.) se rozvíjelo tzv. architektonické sochařství. To bylo částečně sochařství třírozměrné a částečně velké reliéfy. Ob­ rovské kvádry, které podepíraly stěny a tvořily vstupní brány, se vyrývaly tak, aby představovaly zvířata a lidi. Když Nebúkadnesar stavěl své mnohé svatyně, oživil styl, který se používal při budování svatyň v sumersko-babylónském období a v tomto procesu, jak se zdá, doplnil sbírku muzejních kusů, které se našly v Hlavní citadele. Mezi nimi byly sochy Puzur-Ištary, správkyně města Mari na začátku druhého tisíciletí př. Kr.21" Je známo, že socha Marduka zastá­ vala významné místo ve městě Babylón, protože na Nový rok musel král uchopit ruku boha. Avšak žádné takové sochy se při vykopávkách nenašly a „musely být zničeny nebo ukrade­ ny již ve starověku",211 i když znázornění Marduka se našlo v Esagile na lazuritovém válci.212 Začíná být jasné, že za Nebúkadnesarovy vlády sochy, v chrámech nechyběly. Přidejme k tomu fakt, že nebylo neobvyklé, když muži leželi u nohou boha v chrámu, aby jim tak věštec poradil. Dojem boha, který

Anton Moortgat, The Art of Ancient Mesopotamia (Phaidon Press, 1969), str. 51 a Tabulka 154. *7 no ANEP, str. 166, Nos. 481, 483, 484. 210 André Parrot, Babylon and the Old Testament (SCM Press, 1958), str. 2829. 2,1 Ibid., str. 54. 2P Parrot (ibid., str. 55) toto ilustruje.

106

se tyčí nad spícím člověkem byl předvídatelným prvkem pozdějšího snu.213 I když tato socha byla jako živá, přece zůstala nechybná a bez pohybu, umělým výtvorem lidské práce, a tak byla tato socha pravým symbolem království, které vytvořil člověk. Kámen, naproti tomu, se pohnul, byl to „živý kámen", měl v sobě moc růst až dokud nenaplnil zemi. Montgomery, jehož poznámka214 k symbolice tohoto obrazu a jeho interpretace vůbec je nejkomplexnější, říká: „Co se týče podoby,... zjišťuje­ me na základě dostupných literárních zdrojů, že je to naprosto originální symbolické dílo."215 Na druhé straně Delcor tvrdí, že v dějinách náboženství svět reprezentuje veliká socha, což je myšlenka velice blízká egyptským astrologům.216 Je zřejmé, že v mimobiblické literatuře jsou různé kovy bez spojitosti s nějakou sochou. Nejstarším a nejznámějším příkla­ dem je Hesiodovo Dílo a Dny, které pravděpodobně pochází z trochu mladšího období než Homér. Z pohledu zvláštního zájmu této práce při porovnání s Danielem, by mohlo být uži­ tečné hodnocení A. R. Burna: „Hesiod také, v Díle a Dnech, má teorii o lidských dějinách. Ví, že žije v době železné a po­ važuje to za zlé. Staré básně mu říkají, že předtím byla Doba bronzová, kdy železo nebylo známé... Pak, vida, že v průběhu lidské degenerace jednodušší kov nahradil ušlechtilejší, bud Hesiod nebo nějaký předchůdce měl vynikající myšlenku umístit před Dobu bronzovou Dobu zlatou a stříbrnou."'1' Hesiod vkládal Dobu hrdinů mezi Dobu bronzovou a želez­ nou, a tak dospěl k pěti věkům mezi obdobím lidské nevin­ nosti a svým vlastním obdobím: zlato, stříbro, bronz, doba hrdinů, železo. (Jiné odkazy na následnost čtyř království po­ dáváme v Úvodu, výše str. 60n.) A. L. Oppenheim, The Interpretation of Dreams, str. 189-190. ICC, str. 185-192. Ibid., str. 186. Delcor, str. 79. Odkazuje na Festugičre, La Revelation ďHermčs Trismégiste. *17 A. R. Burn, The Pelican History of Greece (Penguin Books, 1966), str. 76. ‘' 214 215 216

107

Jistě si všimneme, že na rozdíl od autora Daniele, Hesiod se dívá na dějiny zpětně a vůbec se nezajímá o budoucnost, zatímco v Danielovi Doba zlatá je přítomností a počátečním letmým pohledem do budoucnosti. „Sled začíná exilem Židů a vede do království jejich Boha; není to schéma univerzálních dějin ale eschatologický náčrt se specifickým východiskovým bodem."21’ Poukazuje se také na paralely mezi čtyřmi obdobími v Da­ nielově vyobrazení dějin a na perskou představu, že dějiny od doby Zoroastra jsou obdobím tisíci let, rozděleným na čtyři období, která reprezentuje zlato, stříbro, ocel a látka smíšená s hlínou. A přece Dinkart, odkud pocházejí tyto informace, je dílem devátého století po Kr.,218 219 a Avesta, která obsahuje učení Zoroastra a náboženství Zoroastrismu je ze třetího nebo čtvr­ tého století po Kr. Chronologické nejasnosti, které se týkají původu těchto myšlenek znemožňují dogmatické prosazovaní toho, že v Danielovi 2 se projevuje perský vliv.22” V každém případě, kovy nebyly identické a Daniel nemluví o čtyřech ob­ dobích světa, ale o světových královstvích. Barr to dobře shr­ nuje: „Myšlenka rozdělení světových zkušenosti na období je běžná. Ale v souladu s izraelským zájmem o dějiny tato obdo­ bí za sebou nenásledují podle legendárních podmínek, ve kte­ rých se lidstvo nacházelo (Hesiod), nebo nejsou následnými kosmologickými stádii stvoření věcí (iránské náboženství); jsou historickými obdobími imperiální nadvlády."221 Co se týče interpretace těchto období, v samotné knize je identifikována jen zlatá hlava, jako Nebúkadnesar. Až asi po čtyřiceti letech měl Daniel vlastní vidění, které doplnili tento Nebúkadnesarův sen, a to vyjevilo určité náznaky budoucích říší. Uvažovat nad celou záležitostí interpretace království bu218 J. Barr, PCB2, str. 594. 219

Viz Úvod, výšestr. 54; také]. Dresden, „Avesta", IDB, 1, str. 322 a N. Smart, The Religious Experience of Mankind, str. 303. Názor, že perské knihy jsou pravděpodobně závislé na Bibli viz v J. H. Moulton, HDB4, „Zoroastrianism". 221 PCB2, str. 549.

108

deme ve spojení se sedmou až dvanáctou kapitolou (zejména vizstr. 178n. a por. Úvod, část VII, Interpretace.).

B. TYRAN NEBÚKADNESAR VIDÍ ZÁCHRANU BOŽÍCH SLUŽEBNÍKŮ (3,1-30) „Král Nebúkadnesar nechal vyrobit zlatou sochu"a „postavil ji." Tato slova znějí v celé první části kapitoly (verše 1-18). Socha se měla uctívat, ale autor ji nenazývá bohem. Fakt, že všechny národy a jazyky měly padat na tvář a uctívat ji na­ značuje, že Nebúkadnesar měl v úmyslu sjednotit své králov­ ství pod jedno náboženství. Je docela možné, že socha před­ stavovala jeho samotného. Protože mu řekli, že on je ta zlatá hlava, je přirozené, že toho využil a udělal celou sochu ze zlata. Jako menší sošky, které se zachovaly, byla nepochybně vyrobena z nějakého méně vzácného materiálu a pozlacena. I velikost sochy i její tvar jsou pozoruhodné. Svou výškou se vyrovnala datlovým palmám, které v Iráku ještě rostou (mají přibližně 3 metry), a byla téměř tak štíhlá, se svými 0,3 metry šířky. Musela být spíše jako obelisk než jako socha a musela být velice stylová, aby byla vůbec podobná lidské bytosti. Autor se však nezajímá o takové detaily, zajímá se spí­ še o ideologii, kterou zobrazovala a ke které se nemohl připo­ jit. Incident tu představuje konflikt mezi uctíváním pravého Boha a humanistickým náboženstvím, které jen mělo podpořit moc vládce tohoto světa.222 Charakteristickým rysem modlářV nedávně historii Ghany, prezident nechal před budovu parlamentu Accra postavit svou sochu, o něco větší než skutečně velikosti. „Nemohl vystál nejednotu v Ghanč, kterou sáni přetvořil na monolitickou republi­ ku pod úplnou nadvládou jeho stran, kde dominoval on sám jako prezi­ dent (I960)" (J. D. Fage, A Short History of Afrika, Penguin Africa Library, 1962, str. 251 n.). Vyrytý nápis na straně nesl slova: „Hledejte nejprve politickě království a všechno vám bude přidáno." Tato socha byla nábožen­ sky kontroverzní od začátku a byla zničena po nekrvavém puči v r. 1966. Por. Africa Survey, No 50, October 1975, str. 46. Jsem zavázána Dr. Myrtle S. Langleymu za to, že mne upozornil na tyto detaily.

109

štvi je, že uctívač má pro dosažení svého cíle k dispozici mod­ lu. Nebúkadnesar nevidí žádný důvod k odmítnutí ji uctívat, vidi jen neposlušnost, a tak neváhá stanovit krutý trest v ohni­ vé peci. Ohnivé pece v Babylónu mají souvislost s vypalová­ ním cihel (por. Gn 11, 3), které se používaly při nedostatku kamene. Jako palivo používali dřevené uhlí, které při dosta­ tečném vysušení dokázalo vytvořit vysoké teploty, které byly zapotřebí pro pec na vypalování cihel pro kovárnu (Iz 44,12). V okolí Babylónu byly ve vykopávkách objeveny velice velké cihelné pece. Většina vykladačů považuje tuto kapitolu spíše za alegorii než za historickou událost. Každý aspekt tohoto příběhu byl zpochybňován, ale na druhé straně byly shromážděny argu­ menty v prospěch jeho reality, i když je pro moderního západ­ ního čtenáře velice zvláštní. Budeme-li považovat tří metrový obelisk za nepravděpodobný, socha velikána na Rhodose byla ještě vyšší (70 loket). Co se týče pozlacování soch, nejen že se našly ukázky takového pozlacování, ale o této praxi mluví také Izajáš (40,19; 41, 7) a Jeremjáš (10, 4) a také Herodotus ve svých spisech.2-1 Smrt upálením z ruky Nebúkadnesara je zaznamenána v Jeremjáši 29, 22 a v předpisech vládce Larsy Rím Siná (1750 př. Kr.): „Protože vhodili mladého otroka do pece, vhoďte otroka do pece,""4 je důkazem toho, že tato myšlenka nebyla výtvorem Nebúkadnesara. Nuže na tomto příběhu není nic nepravděpodobného až do zázračné intervence, kterou jsou životy tří mužů zachráněny a čtvrtý se k nim v peci přidává.

Herodotus i. 183 a cituje ho Montgomery /ICC, sir. 193). Herodotus však mluví o Babylónu jeho dnů, pod Peršany. John B. Alexander, „New Light on the Fiery Furnace", JBL, 69, 1950, str. 375n.; Emil G. Kraeling, Rand McNally Bible Atlas (Collins, 1956), str. 323. Alexander dochází k závěru: „Jelikož paralela není přesná, v nařízení RiSina jako v Nebúkadnesarovč, lidská bytost je vhozena do pece zjevně za trest. To, že autor Da 3 popisuje metodu trestu, kterou používal babylon­ ský král o 1200 let drive, mohla být pouhá náhoda, ale mohlo to také zna­ menal, že tato praxe přetrvala až do pozdější doby a v knize Daniel ji správně uplatňuje."

110

Není překvapením, že na základě tohoto příběhu vznikly populární židovské legendy, které se vázaly na jiné vysoce vážené osobnosti. S. R. Driver cituje příběh Abraháma, který odmítl uctívat Nimrodovy bohy a za to byl uvržen do ohnivé pece a zázračně vysvobozen.225 To však není důkazem, že by tato kapitola také měla legendární pozadí. Když už je všechno řečeno, je čtenář ponechán, aby se vyrovnal s vyznáním víry těchto tří mužů: „Náš Bůh, kterému sloužíme nás může vysvobodit z ohnivé pece" (verš 17). Ne­ znamená nic, že museli projít tvrdou zkouškou vhození do ohně, jejich životy byly ušetřeny. Ani na tomto místě, ani jinde v Písmu se neříká, že věřící bude ochráněn před nepříjemnos­ tmi a utrpením, ale je psáno, že Bůh bude přítomen i v takové situaci (Iz 43, 2; J 12, 26). a. Nebúkadnesarova zlatá socha sjednocuje říši (3,1-7) 1. Šedesát loket ... šest loket. Sumersko-akkadský číselný systém byl šedesátkový, zatímco v Egyptě se přísně řídili desátkovým systém. Použití měřící třtiny, která byla šest loket dlouhá (Ez 40, 5) odráží stejný babylónský vliv.22'1 Pláň Důra. Tato pláň mohla být pojmenována po městě, ale Důra, což znamená „místo obehnané stěnou", je zkratka delšího jména, které obsahuje Dur-, jako Duru sha-karrabi, předměstí Baby­ lónu.227 Existují i jiné domněnky, ale jelikož není možné s jisto­ tou říci, co je správné, je Krealingova teorie atraktivní, protože to by znamenalo, že celá ceremonie se udála v blízkosti Ba­ bylónu, což se do daného příběhu hodí.

CB, str. 35. Viz také poznámku pod čarou, kde odkazuje na další podobné příběhy. 226 Další informace se nacházejí v IDB, 3, „Number", str. 561. Je zajímavé, že šedesátkový systém přežívá až do dnešní doby v mírách kruhu, tuctu a veletuctu. ~a E. G. Kraeling, Rand McNally Bible Atlas, str. 322.

111

2,3. Dlouhý seznam významných lidí, kteří se sešli k po­ svěcení sochy, je seřazuje podle pozice. Satrapové je přepis řeckého slova, které zase odráží médský původ.228 Toto slovo znamená „ochránce" a užívali jej v Perské říši pro guvernéra province. Zemští správcové (aram. sl'garí) a místodržitelé (aram, peháli) jsou semitská slova asyrského původu, která se často používají ve Starém zákoně, zejména v textech, které se vztahuji na exilové a poexilové období. Poradcové ('‘‘dargázar) je slovo perského původu a v dosavadní aramejské litera­ tuře je v Danielovi jedinečné. Další výrazy, které jsou přelože­ ny jako soudcové (persky d'tabar) a vysocí úředníci (aram. tiptáý), se objevují jenom v Danielovi a v aramejských doku­ mentech šestého a pátého století. Slavnost zasvěcení byla běžná, a tak místní zvyk v této kapitole je naprosto správný.229 3. Přesné zopakování seznamu úřadů a hudebních nástrojů snad odráží semitský rétorický styl, ale autor tu dosahuje sa­ tirický efekt, který zřejmě nebyl nezáměrný. Jsou tu všichni velcí říše a padají na tvář před neživým obeliskem při zvuku různých hudebních nástrojů, pod kontrolou krále Nebúkadnesara. Řečtí překladatelé, kteří upřednostňují stručnost, vy­ nechali toto opakování seznamů, ale tak se vzdali satiry a s ní také rafinovaného autorova komentáře. 4. Nejdříve na sebe upozorňuje hlasatel {károz; o kterém si kdysi mysleli, že je to slovo řeckého původu, avšak nyní se zdá, že pochází ze staré perštiny210) a vyhlašuje ultimátum. 22B

„Titul khshathrapanva je médský a tato organizace se vyvinula z provin­ ciálního správcovství, se kterým začali Asyřané" (D. J. Wiseman, „Some historical problems in the book of Daniel", Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 14. V poznámce pod čarou se odvolává na R. N. Frye, Iranica Anliqua, IV, 1964, str. 74). Morris Jastrow, Die Religion Babyloniens und Assyriens, I (1905), str. 375n; B. Meissner, Babylonien und Assyrien, I (1920), str. 71, kterého cituje Montgomery (ICC, str. 197) při nacházení spojitosti mezi seznamem péti tříd úředníků, které pozval Sargon při podobné události a mezi tčmi, kteří jsou jmenováni v tomto verSi. 2,0 KB, str. 1087.

112

5, 6. Fanfáry mají znít z různých dechových a strunných nástrojů. Ze šesti nástrojů, které jsou tu vyjmenovány, jenom první, tedy roh, se objevuje také v hebrejštině Starého zákona (aram, qarná', heb. qeren). Flétna (aram, mašróqitá) se těžko identifikuje kvůli nedostatku důkazů, jediným vodítkem je možná spojitost s hebrejským šaraq, „syčet", z toho „pískat". Citara (aram qayt'ros) je bud' slovo vypůjčené z řečtiny kitha­ ra, anebo společně s řeckým výrazem pochází ze stejného předchůdce. Harfa (aram, sabb'ka, ale ve verši 7, 10 a 15 má na začátku písmeno š) je také, jak se zdá, slovo cizího, nezná­ mého původu. Překlad harfa je založen na řeckém slově, kte­ rého je použito v překladu v Septuagintě, sambukě, což zna­ mená trojúhelníková harfa. Loutna (aram, pfsantěrin) je za všeobecného konsensu dalším strunným nástrojem trojúhelní­ kového tvaru, řecký psaltěrion. Poslední slovo na seznamu (aram, súmporijá), dudy, snad ani nebyl hudební nástroj, ale toto slovo mohlo mít význam „jednohlasně". Někteří se dom­ nívají, že je to snad druh perkusí.231 Jelikož si na základě současného poznání nejsme těmito slovy jisti, bylo by poněkud riskantní stavět na základě důka­ zů z těchto hudebních nástrojů jakoukoliv teorii o datování knihy.232 6. Trest pro kohokoliv, kdo udělá to bláznovství, že odmít­ ne přizpůsobit se, je vhození do rozpálené ohnivé pece. Zdá se, že přídavná jména jsou tu poněkud nadbytečná a je docela možné, že daný výraz nebyl docela pochopen. Mohl by to být způsob vyjádření superlativu, anebo snad „ohnivá pec" je odborným výrazem.233 Slovo pec(aram. 'attíin) mohlo býtvlo2 1 Pro více detailů a jiné výrazy viz T. C. Mitchell a R.-Joyce, „The Musical Instruments in Nebuchadrezzar's Orchestra", Notes on Some Problems in the Book of Daniel, str. 19-27, a P. W. Coxon, Transactions of Glasgow University Oriental Society, 25, 1973-74 (1976), str. 24-40: „Greek LoanWords and alleged Greek Loan Translations in the Book of Daniel'. Viz Úvod, výše str. 38. D. J. Wiseman poukázal na to, že stejný problem se objevuje ve spojeni „létající ohnivý had" (Iz 14, 29; 30, 6); por. jeho článek v Tyndale Bulletin, 23,1972, str. 108-110.

113

ženo, protože člověk měl být vhozen dovnitř (aram, go”) a technologie zvýšení teploty vlivem sucha to vyžaduje.234 7. V originále se doslova píše, „Jakmile uslyšeli, padali. Byla to úplná a okamžitá reakce. Královi se podařilo dosáh­ nout jednotu, kterou hledal. b. Tři Židé se vzpírají (3, 8-18) Kdyby nebylo informátorů, Nebúkadnesar by nikdy nezjistil, že tři muži, které povýšil, mu nevěnovali pozornost. To, že ho neposlechli vůdčí osobnosti provincií, byla ještě větší provo­ kace. Jak se podařilo Danielovi vyhnout této situaci, se v textu nevysvětluje. 8. Udali je překladem malebného výrazu „jíst kusy masa, vytržené z něčího těla" a tak ho „pošpinit".235 12. Udavači si jsou vědomi okolností, za kterých byli tito Židé postaveni do svého úřadu. Hněvají se, že král nad ně povýšil cizince. Teď přichází jejich příležitost získat přízeň krále tím, že odhalí zradu. 13-15. Spravedlnost vyžadovala, aby tito tři muži nebyli odsouzeni jenom kvůli pomluvám, a proto i když se Nebú­ kadnesar velice hněval, dostali příležitost odvolat se. Bylo zcela nevyhnutné, aby veliký král neztratil tvář před velkole­ pou skupinou mezinárodních delegací a pohrdal myšlenkou, je složité předpokládat, jak ta pec nejpravděpodobněji vypadala, protože i když se délaly vykopávky, nákresy a rozměry nejsou k dispozici. Avšak existuje významný diagram v R. J. Forbes, Studies in Ancient Technology, VI, 1958, str. 67, který’ představuje mezopotamskou vypalovací pec na keramiku z. Nippuru, kolem 2000 př. Kr. Je podobná železničnímu tunelu, který’ je na jedné straně uzavřený, s přístupem na straně druhé. Vertikálně má v častých intervalech podepřenou klenbu a tato místa také slouží jako ventilační šachty. O žár se postará dřevěné uhlí a odhaduje se, že teplota tu mohla být kolem 900-1000’C. Předpoklad, že pec byla jako bazén s otev­ řeným vrchem, která se zapalovala plynem anebo olejem, jaké se ještě dnes vidi na Blízkém východě, např. v Kirkuku, nevyhovuje požadavkům textu. 235 KB, str. 1121, qrs.

114

že by je jakýkoliv bůh mohl vysvobodit z rukou jeho babylon­ ského majestátu. To ukazuje, jak lidská pýcha dochází k logic­ kému závěru a říká „nebudeš mít jiného boha kromě mně." 16-18. Není nic, co by mohli tito tři muži říci na vlastní obranu. Jsou vlastně vinni, ale jejich slova byla překroucena. Jediné, co můžou udělat je odvolat se na svého Boha, kterým král pohrdá. Nepochybují o moci svého Boha zachránit je z královi pece, ale nemají žádné právo předpokládat, že to udělá. Jestliže ne, jsou připraveni nést raději následky nežli by měli dělat kompromisy. Výraz jestliže reprezentuje přibližný význam idiomu, který mátl překladatele již od starověku.2'6 Doslovně by byla tato fráze teologicky nepřijatelná: „První překladatelé si byli dobře vědomi toho, že 77a/(být) vyjadřo­ valo existenci, ale zpozorovali nebezpečné implikace doslov­ ného překladu... („Jestliže náš Bůh existuje ...") s ještě hro­ zivějším následkem ... („ale jestliže ne...") v dalším verši."236 237 Poznámka na okraji v RV a RSV, kterou také převzal překlad JB, NEB a preferuje jej také Montgomery a Porteous, považuje 'itai za frázi, která má dodat důraz. Pak máme takovýto smysl: „Jestliže náš Bůh, kterému sloužíme, nás bude moci vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale když ne ..." (Montgomery). Coxon tvrdí, že to skutečně je význam aramejštiny a poukazuje na podob­ nost s akkadským užitím. Studuje dané slovo v použití v bib­ lické aramejštině, čímž reaguje na námitky, které byly vznese­ ny proti tomuto překladu. Taková stavba věty se nachází v přímé řeči v Danielovi a v dramatických situacích, kde zvrat s obvyklou syntaktickou postupností vkládá „do dialogu rea­ listický nádech" (pak 3,12, „nedbají").238 Paralela mezi formulací Nebúkadnesarovy výpovědi ve verši 15 a odpovědí ve verši 17, na kterou poukázal ve stej­ 236 P. W. Coxon ('Daniel lil 17: A Linguistic and Theological Problem, VT, XXVI, 1976, str. 400-405) shrnuje interpretace překladatelů této fráze od LXX dále. 237 Ibid., str. 401. 238 Ibid., str. 408. Por. jeho závěr (str. 409): „Lingvisticky a teologicky jsou tyto verše přijatelné tak jak stojí v masorétském textu."

115

ném článku, je důležitá. „Jste ochotni" ... „kdyby ne" se hodí do korespondující podmínkové věty a otvírá tak možnost vý­ běru konání. To, že tito muži se neuchýlí k modloslužbě je jasné. Že jejich Bůh má moc je zachránit, je ještě jistější, proto ten důrazný výraz, ale nebudou předpokládat, že vědí, zda v tomto případě zasáhne, proto „jestliže". Jsou však připrave­ ni riskovat svůj život kvůli tomu, kterému slouží. c. Osvobození v peci (3,19-30) 19-23. Králův očekávatelný hněv kvůli této výzvě jeho autority ho vyprovokoval k okamžitým příkazům. Vytopit pec sedmkrát víc nemáme chápat doslovně. Autor tu užívá příslovečného výrazu (por. Př. 24,16; 26, 16). Vybraným vojákům nařídili svázat tři odsouzené muže, aby se nemohli bránit, a tak se případně vyhnout svému trestu. Obvyklé anglické překlady částí oděvu, které jsou tu jme­ novány, vyvolávají dojem tří alžbětinských dvořanů. To je zjevně nevhodné. Nicméně starověcí překladatelé byli stejně zmateni, což potvrzuje různorodost překladů.2"’ To poukazuje na dlouhý časový skluz mezi původním originálem, s kterým překladatelé pracovali, a jejich vlastním obdobím. Připustímeli, že tato příležitost vyžadovala dvorní roucho, je nepředsta­ vitelné, že by oficiální překladatelé nemohli zjistit i velice spe­ cifická slova, jestliže žili v průběhu padesáti let po autorovi. Přece však LXX, která byla nejstarším překladem a udávala nejlepší smysl, jaký mohla, zredukovala tři slova na dvě. JB se pravděpodobně dostává nejblíže k významu těchto slov za použití výrazů „plášť, kalhoty a pokrývka hlavy."

Montgomery (ICC, sir. 211), „Jelikož pro každý z tčchto tří výrazů už byla uvedena každá možná pokrývka hlavy, tčla a nohou (např. EVV a po­ známky), možností je tu mnoho." Viz jeho dlouhou a detailní polemiku k daným výrazům. Viz takéS. A. Cook, „The Articles of Dress in Dan HI, 21", Journal of Philology, 26, 1899, str. 306-313, na který Montgomery odkazuje.

116

Král, který netrpělivě vydával rozkazy, sledoval, jak se je­ ho pomocníci při výkonu služby stali obětmi rozníceného ohně. Na tomto místě řecký text přidává dlouhý dodatek: mod­ litbu, prozaický popis jejich vysvobození a píseň, která je vše­ obecně známá jako Prosba o požehnání, kterou snad zpívali tři mládenci v ohnivé peci, nebo sám Azarjáš (podle Theodotiona), z pece. Důkazy z Kumránu přesvědčivě ukazují, že tyto dodatky nebyly součástí originálu.240 24-26. Namísto tři svázaných mužů vidí Nebúkadnesar čtyři rozvázané muže. Čtvrtý je podobný božímu synovi 241 nebo je „bohu podobný", i když je to zjevně člověk a králi začíná být jasné, že existuje Bůh, který může vysvobodit z jeho ruky. Tři muži můžou na rozkaz vyjít z pece ke králi. 27-30. Na krále udělalo dojem, že neviděl žádnou známku spálení, a tak je nucen uznat, že jejich Bůh je vysvobodil a zru­ šil Nebúkadnesarův rozsudek. Třebaže může rozkázat věci, které jsou na tomto světě svazující, jeho moc má daleko od absolutní moci. Neuvádí pojem nejvyšší Bůh (verš 26), které­ ho moc dále uznává v rozkazu ve verši 29. Tento titul pro Boha často vychází z úst Nežidů (Gn 14, 19; Nu 24, 16; Iz 14, 14). V příkazu, který vyhlašuje náboženství Židů za zákonné, není nic nepravděpodobné. Rozsekán na kusy. Theodotion dodává vydán „do ohně", což užívá i Pavel v 1K 13, 3. Dařit (30) skutečně znamená „způsobit prospěch"; por. JB: „Pak král zahrnul tři muže přízní." ~40 Montgomery (ICC, str. 8-9) sumarizuje diskuse na toto téma do r. 1929. K fragmentům Daniele z Kumránu viz J. T. Milik, Ten Years of Discovery in the Wilderness of Judea (London, 1959), str. 28 a F. M. Cross, RB, 63,1956, str. 58: „Část uchovaná v IQDb obsahuje místo, kde LXX přidává Azarjášovu modlitbu a Píseň tří Židů, ale stejně jako v masoretském textu, i tu tyto dodatky chybí . Obměny ve fragmentech z jeskyně 1 a MT jsou nevýznamné; zlomky z jiných jeskyní jsou podobné MT, kromě několika změn, které souvisí s předlohou LXX." 241 Montgomery (ICC, str. 214) podává důkaz, že tento výraz a jeho paralela „anděl" ve verši 28 jsou úplně ryzím aramejským pohanstvím. „Boží syn" (AV) vede k závěru, že tu šlo o předinkarnované zjeveni Krista, a to je pravděpodobně nesprávně.

117

C. SOUD NAD NEBÚKADNESAREM (4,1-37)

Čtvrtý a poslední incident ze života Nebúkadnesara patří do období, kdy byly dokončeny jeho veliké stavby (verš 30). Král vypráví příběh proti sobě, aby vysvětlil jak došel ke kapitulaci před Bohem zajatců, které přivedl z Judeje. Tajemný sen, který krále vyděsil a zmátl jeho vyhlášené vykladače se vztahuje k Danielovi (4-18); po krátkém váhání Daniel řekl králi, co znamená (19-27). Za dvanáct měsíců král najednou onemocní záhadnou mentální chorobou, která ho opustila, když „pozvedl oči k nebi". V radostné odpovědi děkuje Nejvyššímu Bohu a zveřejňuje své zkušenosti (28-37). Tak se ukazuje, že nejen království, ale jednotliví králové jsou pod vládou Danielova Boha, který postihl krále, protože chtěl na něm ukázat svou milost. Tuto kapitolu nazvali výnos, ale ona nevydává žádný zá­ kon. Snad by bylo lepší považovat jí za vyznání v jakémsi otevřeném dopise. V originále je poetická, což věrně vyjadřuje JB a NEB, i když si nevybraly pro poezii stejné oddíly. Je evi­ dentní, že text frázoval šikovný spisovatel. To, že verše 19-33 jsou převedeny do třetí osoby, byl snad úmyslný tah, protože jak si všímá Montgomery, stejný fenomén se objevuje v knize Tobit (3, 7 na konci) a připisuje to nevědomému dramatizová­ ní autorem: „Popis králova šílenství je podán ve třetí osobě, protože to nemohl sám se zdravým rozumem dosvědčit."212 Poznámka na okraji v anglických verzích upozorňuje na fakt, že verše 1-3 jsou v aramejštině spojeny s třetí kapitolou (v ekum. českém překladu jsou také součástí třetí kapitoly, t. j. verše 31-33, dále uvádíme verše podle ekum. překladu, pozn. překladatele). To však neodráží starověkou tradici. Když byly v latinské Bibli ve třináctém století rozděleny kapitoly, byly převzaty z Vulgáty a také použity v MT a řecké verzi, ale vše­ obecně existuje konsensus, že tyto verše podle správnosti náleží do této kapitoly. To proto, že hlavní rozdělení kapitol 242 ICC, str. 223.

118

odráží literární strukturu ABBA. Král začíná a končí vzdá­ ním chvály Nejvyššímu (3, 31-33; 31-34), zatímco hlavni pří­ běh se dělí na dvě části: 1. Nebúkadnesarovo vyprávění o snu (4,1-15) a 2. jeho interpretace a naplnění (4,16-30). I když je důležité rozeznávat literární formy, moderní čte­ nář se často příliš věnuje důvěryhodnosti této kapitoly. Tedy, že by král měl vlastním jménem vydat výnos nebo vyhlášení, které vytvořil někdo jiný, nám nedělá starosti, protože totéž se děje ve státních záležitostech i dnes. To, že použil biblickou frazeologii, která se nachází ve verších 3, 33 a 4, 34 znamená, že vyhlášení vypracoval někdo jiný, kdo se dobře vyznal v Písmu. To, co se většině vykladačů zdá jako nepravděpo­ dobné je, že babylónský král by měl začít věřit v Boha Židů.2" Je pravda, že oficiální anály se nikde nezmiňují ani o chorobě krále, ani o jeho konverzi, ale je také pravda, že informace z jeho posledních třiceti let jsou značně strohé. I kdyby baby­ lónské letopisy, které jsou k dispozici obsahovaly poslední část Nebúkadnesarovy vlády, je nepravděpodobné, že by v nich byl takový incident zaznamenán. Jak se to stává, končí jedenáctým rokem jeho vlády, r. 594 př. Kr. a dále jen zběžně pokračují u Nabopolassara. Žádný soudobý zdroj informací zatím nevyšel najevo, proto - a to je častý případ - biblické vyprávění je jediným svědkem, pokud „Nabonidova modlitba"nemluví o stejné události.244 Pozdější zmínky o chorobě Nebúkadnesara ke konci jeho vlády se nacházejí 1) ve spisech Eusebia z Cezarei (kolem r. 265-339 po Kr.). Cituje Abydena (cca. druhé století př. Kr.), který z Megasthenova zdroje '(cca. 300 př. Kr.) líčí babylón­ skou tradici, že ze střechy svého paláce, když byl posedlý nějakým bohem nebo něčím jiným, křičel: „Ó, Babyloňané, já Nebúkadnesar vám ohlašuji předem, že přijde neštěstí ... Perský mul přijde a bude, mít spřízněné vaše božstvo a přine24,1 Např. Montgomery (ICC, str. 222): „Jako výnos je tento dokument abso­ lutně historicky absurdní; nemá obdobu ani v dějinách královských pro­ měn, ani v starověkých imperiálních výnosech." ~44 Viz Dodatek, níže, str. 128.

119

se otroctví."245 Dále král popisuje jakési zvíře, ke kterému uvrhne dobyvatele své krajiny a „po vyřknutí tohoto proroc­ tví se okamžitě ztratil". Je těžké posoudit, do jaké míry je tato informace ze čtvrté ruky důležitá. 2) O něco dříve Josephus (37-100 po Kr.), který na základě citátu z Berossa (čtvrté století př. Kr.) nejdříve opravuje falešný dojem, že za vystavění Babylónu byla odpovědná asyrská královna. Trvá na tom, že jeho stavitelem byl Nebúkadnesar. Po tom, co se odvolává na stejný oddíl z Megasthena jako Eusebios, dodává: „Po tom, co Nabuchodonozor začal stavět již zmíněnou zed', onemocněl a opustil tento život po čtyřiceti třech letech vlády."241’ Tedy existuje pozdější důkaz o králově chorobě nedlouho před jeho smrtí a dokonce o tom, že byla psychické povahy. Nemohl mít na mysli Nabonida, protože ten vládl jenom sedmnáct let. Zmínka o posedlosti bohem, předpovědi ze střechy jeho palá­ ce a předpověď, která se týkala Peršana, Kýta, to všechno poukazuje na velikou podobnost s vyprávěním Daniele. O této chorobě, která je známá jako lykantropie, svědčí již důkazy z předvědeckého období,247 ale dnes se jí tak již neří­ ká. Dr. M. G. Barker, specialista v psychiatrii, píše: „Co se týče Nebúkadnesarovy choroby, jsou tu známky poměrné vážného šílenství, které se projevovalo tak, že měl klamný dojem, že je zvíře. Není jasné, jak dlouho mu nebylo dobře, ale také se zdá, že ho najednou choroba opustila a znovu nabyl duševní zdra­ ví a následně změnil svůj způsob života. Takový průběh cho-

‘’•16

Praeparalio Evangelica in J. P. Migne, Patrologia Graece, XXI, 762 A. Anglický překlad: E. H. Gifford, Eusebii Praeparatio Evangelica (Oxford, 1903). Against Apion i. 20. Viz starší komentáře, např. ICC, str. 220-222. Za následující odkaz jsem zavázán Dr. Montagu G. Barkerovi: „Lykantropie, stav o kterém se v dří­ vějších dobách poměrně často zmiňovali, se často spojovala s hydrofobií, při které se zdálo, že pacienti napodobňovali psy a vlky. Její úpadek do zapomenutí v sedmnáctém století byl částečně spojen s tím, že symptomy duševní choroby již byly všeobecně rozeznávány a částečně s tím, že péče o duševně nemocné jim bránila v tom, aby chodili na veřejnost" (Richard Hunter a Ida Macalpine, Three Hundred Years of Psychiatry, 1533-1860 (Oxford, 1963), str. 168).

120

roby je typičtější pro deprese s poměrně akutním začátkem, klamné morbidní představy a v čase před užíváním drog a E.C.T. takové choroby většinou postupně odešly v průběhu jednoho, dvou nebo příležitostně několika let. Člověk, který se uzdravil poté nabyl úplného duševního zdraví, jako zjevně i Nebúkadnesar." Dr. Barker dále cituje dva pacienty z vlastní klinické zkušenosti, jejichž choroba měla takovou formu, že si mysleli že se mění na zvíře, a kterým léčba pomohla. „Důvo­ dem, proč je takový projev deprese zřídkavý je, že lidé v po­ rovnání se sedmnáctým stoletím jsou sofistikovanější a takový způsob vyjádření pocitů viny už není potřebný, protože se lidé s depresí a tísní lépe vyrovnávají."248 Tedy důkazy z této kapitoly můžeme brát jako popis zřej­ mé choroby. Nebúkadnesar měl zjevně pocity viny, které se projevily nejdříve ve snu a potom v přeludech.

a. Oslovení a přisouzení velikosti Nejvyššímu Bohu (3, 31-33) Autor představuje oficiálním stylem starověkého psaní dopi­ sů sebe a ty, které chce oslovit. Jako král celé země je v ojedi­ něle výhodné situaci, ze které může sdělit všem národům země požehnání, kterého se mu dostalo od Nejvyššího, jehož království je nejen větší než jeho vlastní, ale také vydrží po všechny generace. K tomuto přesvědčení dospěl na základě své zkušenosti znamení a divů, tedy událostí, které jsou vy­ světlitelné jedině ve vztahu k božské intervenci. O těchto udá­ lostech chce napsat. Kromě toho, že verš 3, 33 připomíná poe­ zii Žalmů, tam není nic, co by absolutně vyžadovalo znalost Písem. O Mardukovi v babylónské epické básni si mysleli totéž:

2-18

Dr. Montagu G. Barker v osobní komunikaci.

121

„V neurčeném čase bude tvé slovo stát neporušeně, Aby ve tvé moci byla pokořena lež."249* Pozdrav: Rozhojněn buď váš pokoj! (por. 6, 25; dosl. „nechť se váš pokoj rozmnoží") se používal mezinárodně. b. Znepokojivý sen (4,1-15)

1-4. Když byl král na výsluní spokojenosti při myšlence na to, čeho všeho dosáhl, sen narušil pokoj jeho mysli. Porovnejme si přáni a strach, které leží za jeho snem ve druhé kapitole. Král opět svolává své experty. Poslední jmenovaní ve verši čtyři, planetáři (gáďrajjá') se neobjevili v seznamu ve druhé kapitole. Je zřejmé, že toto slovo zmátlo první překladatele,•’° ale objevilo se v modlitbě Nabonida, kde ho J. T. Milik překlá­ dá jako „kouzelníci" a „věštci" v pozdějších verzích.251 Na zá­ kladě tak chabého důkazu, můžeme říci, že toto slovo je nejas­ né. Ať už byly metody expertů jakékoliv, krále neuspokojili. Buď byli bezmocní, anebo jestliže si uvědomili význam snu, měli málo odvahy. LXX na začátek tohoto oddílu přidává datum (verš 1). „V LXX navzdory vynechaným částem je tato kapitola znovu tak dlouhá jako v masoretském textu" (JB poz.). 8, 9. Daniel patřil do jiné třídy, nepůsobil jako někdo z dané skupiny, ale jako samostatný jedinec, jehož nadřaze­ nost pramenila z toho, jakého Boha uctíval. Když ostatní ne­ uspěli, král byl ochoten poradit se s Danielem, ve kterém byl 249 Epic of Creation IV. 7, 8. Překlad J. V. Kinnier Wilson, DOTT, str. 8. Na druhé straně E. J. Young: (The Prophecy of Daniel /Eerdmans, 1949/, str. 98) je přikloněn k názoru C. F. Keila, že tento výnos byl pravděpodobně připraven pod vlivem Daniele. ■° LXX vynechává verše 3-6; Theodotion jen udělal transkripci, pravděpo­ dobně proto, že daný výraz neznal. Sloveso, které je kořenem tohoto slova znamená „řezat", z toho „ti, kteří hádají z vnitřností zvířete optáním se jater" (KB), je zřejmé, že toto se již nepoužívalo, když byly vyhotoveny řecké překlady, anebo snad tam byly regionální rozdíly ve slovní zásobě, která se používala. *51 Viz Dodatky, níže, str. 130.

122

duch svátých bohů (*láhin). Jelikož pro pravého Boha se po­ užívá hebrejské 4lohím (pí ), není zřejmé, zda Nebúkadnesar má na mysli jako zdroj Danielovy moudrosti Ducha Božího (por. RSV poz. „Nebo Ducha svátého Boha"). Proti tomuto, si všímejme 1) přídavného jména v plurálu. Obyčejně když něja­ ké přídavné jméno předchází 'clóhim ve významu pravého Boha, je v jednotném čísle (por. Neh 8, 6; Ž 7, 10 /heb. 9/). Možnou výjimkou je Joz 24, 19. 2) Nebúkadnesar používá ve stejné větě singulár pro vlastního boha. Tedy je zřejmé, že ne­ uctívá Danielova Boha. 3) Královna (5, 11) a Belšasar (5, 14) používají stejný výraz, který naznačuje, že to byl běžný idiom. Daniel byl „velice duchovní". 10-16. Strom je tak běžná věc v literatuře každé krajiny, že je neodůvodněné říci, že autor si tu propůjčil obraz z Ezechie­ la.252 Věcnější jsou odkazy na stromy v dokumentech z Mezopotámie2’1 na základě toho, že sny někdy vznikají z myšle­ nek, které se do mysli dostaly čtením, z nějakého rozhovoru anebo z nějaké události. Antropologové tvrdí, že strom není neobvyklý symbol a že představuje růst a rozvoj duševního života.2’1 Nebúkadnesar byl na vrcholu své moci, pyšný na to, čeho dosáhl jakožto hlava světové říše. Pak tedy strom, který viděl ve snu, byl kosmickou úměrou, sahal až do nebe (por. Gn 11, 4) a byl zdrojem potravy a přístřeší pro všechny národy země. Jeho duše měla pocit bezpečí a pohody. Dosáhl svých ambicí. Ale ve druhém snu byla druhá část. Strom měli skácet podle rozkazu posla, a to svátého, který sestoupí! z nebe (10). Myš­ lenka nebeské bytosti, jejíž úkolem bylo sledovat, má zřejmě

254

Tak např. Lacocque, str. 67, ICC, str. 228; TBC, str. 149. G. Widengren, The Tree of Life in Ancient Near Eastern Religion (Uppsala, 1951); Mircea Eliade, Traité d'Histoire des Religions (Paris, 1959), str. 99101. Joseph 1. Henderson, in C. G. Jung (ed.), Man and his Symbols, str. 153; ML. von Franz, ibid., str. 162.

123

svůj původ v Babylónu (Ez 1, 17-18; Za 1, 10; 4, 10), i když T. Francis Glasson takovou myšlenku nachází i u Hesioda.2” Tento „posel" jako Pán, kterému slouží, „ani nedřímá ani ne­ spí" (Ž 121, 4) a má moc rozhodnout a vykonat rozsudek, aby lidem objasnil fakt, že Nejvyšší vládne i lidským záležitostem (verš 14). I když je myšlenka za tímto výrazem pohanská, jak to naznačují komentátoři, aby se drželi kontextu, i tak je prav­ da, že Nebúkadnesar je staví naroveň se „svátými" nebeského původu, ať už tím myslel cokoliv. V pozdějších pseudepigrafických knihách, jako ve Výročí a některé kumránské literatu­ ře, se tento výraz znovu objevuje, ale ve smyslu vzpurných andělů. Po skácení stromu se má pařez zachovat a chránit. Málo se ví o tom, proč na Blízkém východě ve starověku umisťovali kovové obruče okolo pařezů stromů, než aby se to dalo prověřit a vysvětlit. V symbolice snu tato kovová obruč chrání před odstraněním, a tak uklidňuje toho, kdo má sen. Slova, kterými to začíná zjednodušují výklad: pařez je člověk, a přece je určený k tomu, aby se z něho stalo zvíře, skrápěn rosou jako tráva, o kterou se dělí se šelmami. Svou lidskou mysl, nebo inteligenci (dosl. „srdce") vymění za mysl šelmy, ale jen na omezené časové období, sedm let (některé překlady mají sedm krát). Slovo 'iddanín není specifikováno jako „léta", ale může znamenat „období". Ve verších 2, 8 a 3, 5 je to slovo „čas". Jeho trvání je nejisté, a to byl záměr. 17. Smysl této nemoci je jednoduchý: aby přivedla nejnižšího, který zapomněl na svou závislost na Nejvyšším, jehož výsadou je rozhodovat, kdo má dostat právo vládnout. Anděl, v souladu s učením celku Písem, oznamuje, že Bůh pozvedne nejnižšího z lidí(por. 1S 2, 8; Ž 113, 7-8; Lk 1, 52). 255

T. F. Glasson, Greek Influence in Jewish Eschatology (London, 1961), str. 69. R. H. Charles (Apocrypha and Pseudepigrapha, II, str. 188), komentu­ je výskyt slova „posel" (v angl. „strážce": pozn. překl.) v 1. Enochovč 1, 5 (tvrdí, že 1. Enochova 1-5 byla napsaná v prvním století př. Kr.) a říká, že tento výraz se objevil nejdříve v Danielovi. Tvrdí, že Daniel byl napsán dříve. 1. Enochova 1-36 se nyní datuje do třetího nebo začátku druhého století př. Kr. (viz níže, str. 169 a Dodatek o „Synovi člověka" (str. 164).

124

bl.Danielův výklad a jeho naplnění (4,16-30) V této části Nebúkadnesar přestává mluvit v první osobě, jako-by už nebyl schopen mluvit za sebe. 16-19. Je pochopitelné, že Daniel je strnulý a plný hrůzy z nepříjemné zprávy, kterou má předat, váhá promluvit dokud ho král k tomu nepovzbudí. V této kapitole je náznak jakési srdečnosti mezi těmito dvěma muži (por. verš 6). Nebla­ há zvěst zní ze snu pro nepřátele krále (16); opakuje příznivé detaily snu (17, 18) a pak přichází hlavní myšlenka, jsi to ty, králi (19). Když Daniel mluvil o velikosti, síle a nadvládě, zmírňoval hrozivý dosah své zvěsti. 23-27. Rozhodnutí „posla" a „svátého" (14) se v Danielově rekapitulaci stává rozhodnutím Nejvyššího (21), a tím obchází prostředníky. Skácení stromu poukazuje na izolaci Nebúkadnesara z lidské společnosti. Na rozdíl od šílence v Mk 5, 1-20, bude klidně sdílet pastvu s dobytkem. Dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím (22). Nakonec je Nebúkadnesarovo království královstvím Božím a král má jen uznat tento fakt, aby znovu získal svou zdravou mysl a trůn; takže nakonec se ukáže, že přece má moc nad svým osudem. Jako kovové obruče chránily pařez stromu, tak i králův trůn zůstane neporušen, až dokud nepozná, že Nebesa mají moc (23). Výraz „Nebesa" jako synonymum pro Boha není známý z jiných míst ve Starém zákoně, i když se nachází v knihách Makabejských (např. IMak 3, 18-19, 50; 2Mak 7, 11; 8, 20) a v Novém zákoně je nejzřejmější ve výrazu „nebeské králov­ ství", což je Matoušův výraz pro „Boží království" v ostatních synoptických evangeliích. Daniel povzbuzuje krále, aby odvrátil tragedii tím, že bude okamžitě konat podle jeho rady. Na tomto místě je podobný klasickým prorokům (např. Am 5, 15) v tom, že v jeho proroc­ tví je jistá závislost: Překonej své hříchy spravedlností(24). To není pasivní determinismus. Právě naopak, autor naléhá na změnu životního stylu. Král se nemůže zachránit dobrými skutky, ale tím, že změní svůj způsob života, čímž dá najevo přijetí pravdy Danielových slov (por. Sk 26, 20). Milost k strá­ 125

dajícím upozorňuje na nespravedlnost státu, protože jejich náprava byla v moci krále. Spravedlnost (siďqa) se v LXX překládá jako „dobročinnost" a sloveso překonat (peruq) jako „vykoupit". V tomto chápaní tento verš pak podpořil učení o zásluhách z dobrých skutků a v čase reformace se stal před­ mětem kontroverzí. Kořen daného slovesa je v tomto význa­ mu zřejmý v Gn 27, 40: „Setřeseš jeho jho ze své šíje" a Ex 32, 2: „Strhněte zlaté náušnice". Podle toho je význam daného slovesa „skončit se starými zvyky" a „konat co je správné", což je příkaz, který má význam i bez zvláštního zjevení. Pře­ klad „dobročinnost" odráží soudobý pohled, kdy pracovali překladatelé LXX256 a je zřejmý v Kázaní na hoře, kde „konej­ te... spravedlnost" (Mt 6, 1) se vykládá jako dobročinnost, modlitba a půst. Nemůžeme vědět jaký cíl měl babylónský král na mysli, ale je zřejmé, že bylo třeba víc než jen varování a povzbuzení, aby začal konat. 25-27. O dvanáct měsíců později Nebúkadnesar obdivoval město, a to je historická pravda,257 které bylo vrcholem jeho životního díla. Byl to úspěch, na který z lidského pohledu mo­ hl být hrdý.2’*’Ti, kteří pracovali na tomto projektu však mo­ hou být omluveni, když se na královo vyhlášení, že postavil toto město, dívali s určitou dávkou cynizmu. Útlak nebyl zrovna nástrojem rozmnožení slávy jeho majestátu. 28-30. Tím, že Nebúkadnesar ignoroval všechna varování, přivodil si sám na sebe pohromu. Jeho chlouba byla přerušena hlasem s nebe, který se chápe jako hlas Boží (por. Nejvyšší, Datum LXX překladu Daniele nejde jisté určit, ale „spravedlnost" se objevuje jako „dobročinnost" v knize Tobit 12, 9; 14,11. Montgomery (ICC, str. 243) říká: „Místo, kde se scéna odehrála a králova spokojenost se sebou samým a svým slavným Babylónem jsou pozoru­ hodné historicky pravdivé." Odvolává se na Nebúkadnesarova slova, která jsou zaznamenána na grotefendské stéle; por. C. D. Gray v R. F. _ Harperovi, Assyrian and Babylonian Literature (1904), str. 147-150. ■°8 Nákres Nebúkadnesarova Babylónu se nachází v NBD, str. 119. Více detailů k vykopávkám najdete v IBD, 1, str. 335-338. Viz také A. Parrot, Babylon and the Old Testament, sir. 23-67. Původní zprávy z vykopávek byly publikovány ve Wissenschaftliche Veróffentlichungen der Deutschen Orient Gesellschaft.

,

126

29), který oslovil krále jménem. Slova Danielova varování se opakují, ale obsahují navíc slova tvé království od tebe odešlo. Židovská legenda líčí, že v průběhu králova šílenství, státní úředníci učinili králem Aměl-Marduka namísto jeho otce. Avšak, Nebúkadnesar se vrátil a svého syna posadil na doži­ votí do vězení, protože ho považoval za odpovědného za tuto nevěru. Dokonce ještě po Nebúkadnesarově smrti, jak praví příběh, Amel-Marduk nastoupil na trůn až když mrtvola prošla ulicemi.259 Až ve světle objevené modlitby Nabonida a jejích možných implikací pro tuto kapitolu26" se začalo po­ chybovat o hodnověrnosti tohoto legendárního materiálu. Jeroným se odvolával na trochu odlišnou verzi.261 A přece je důležité vzít v úvahu pro ne příliš dokumentované období i takovéto existující důkazy. Žalostná situace někdejšího krále, neupraveného a zaned­ baného mezi zvířaty, končí líčení ve třetí osobě.

a. Díkuvzdání za uzdravení (4, 31-34)

S obnovením zdravé mysle se Nebúkadnesar ujímá slova s jednoduchým vysvětlením: Já, Nebúkadnesar jsem pozdvihl své oči k nebi. To, že to dokázal udělat je důkazem, že byl stá­ le člověkem schopným odpovědět Bohu, i když byl pomaten. Ten, který „rostl a sílil" (19), odmítal Nejvyššího, je nyní „nejnižší z lidí" (14). Tak tu utrpení má pozitivní roli (por. J 11, 4) a umožňuje královi uvědomit si, jak je křehký. Po své lekci je uzdraven a zpátky na trůnu. 31-32. Chvalozpěv, který připomíná Žalm 145,13; 115, 3; Iz 40, 17; 14, 27 není tak nevhodný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Věčně živého jednoduše připisuje absolutnímu Bohu to, co se vztahuje na lidského krále v 2, 4. V Nabonidově ‘59 R. H. Sack, Aměl-Marduk 562-260 př. Kr. (Alter Orient unii Altes Tes­ tament, 4, 1972), str. 26. ■60 Viz. Dodatek, níže, str. 128. Citováno Ginsbergem, kterého pak cituje R. H. Sack, op.cit., str. 26.

127

modlitbě bůh měsíce Sin je osloven jako „Pán bohů...král králů, pán pánů...bázní před tvým božstvím jsou naplněna ne­ besa i zem...bez tebe, co člověk zmůže?"262 Stoupencům faleš­ ných bohů nechyběla správná slova chvály, ale Nebúkadnesarův žalm není jen formalitou. Pocítil svou nemohoucnost tak, že se až divil co má tento Bůh v úmyslu, a tak je náležitě uctivý. Navíc poznává, že existuje nebeské království, které je větší než jeho vlastní a vyhlašuje mu věrnost. Je důležité všimnout si tu spojení mezi konáním ve víře a navrácením rozumu. Když byl Nebúkadnesar plný své vlastní důležitosti, svět se točil kolem něho. Nepřipadalo mu to nerealistické až do chvíle, kdy byl ponížen chorobou. Zdra­ vý rozum se vrací se zdravým hodnocením sebe. 33-34. Jak hluboce ho tato lekce zasáhla, je otevřenou otáz­ kou, protože jeho typický, na sebe upřený projev se vrací. Způsob myšlení, na které byl zvyklý celý život se lehce nemě­ ní. Když říká Já...velebím krále nebes používá oslovení, které se v Bibli objevuje jenom na tomto místě. Slovo „nebesa" se objevuje jako synonymum pro Boha a je jakýmsi sloganem té­ to kapitoly (verše 10, 17, 23, 31, 34). loto neosobní odvolávání se na Boha mu dává možnost, aby se držel v bezpečné vzdále­ nosti. Poslední slovo Nebúkadnesara v této knize se jeví jako nedostatečně kajícné a bez skutečné víry, i když formálně uznává moc a spravedlnost Boží. Tyto příběhy živě ilustrují prozřetelné uspořádání událostí lidského života, a to nejen u věřících, ale také u nevěřících. Bůh nezůstane bez svědectví, ale touží po tom, aby všichni lidé přišli k poznání pravdy (1Tm2,4).

DODATEK K MODLITBĚ NABONIDA

Mezi tisíci dokumenty ze IV. jeskyně v Kumránu byl také do­ kument, který se stal známým pod jménem „modlitba Nabo‘62 C. J. Gadd, „The Harran Inscription of Nabonidus" in Anatolian Studies, VIII, 1958, str. 61.

128

nida" a J. T. Milik ho publikoval jako první. Je to krátký doku­ ment v aramejštině, ve kterém je napsáno: „Slova modlitby Nabonida, krále [Asýrie a Ba] bylónie, [veliký] král, [když byl postižen] zhoubnou chorobou, z rozhodnutí [Nejvyššího Bo­ ha, v městě] Teima. „Byl jsem postižen [zhoubnou chorobou] sedm let a změnil jsem se v podobu jinou než [člověk. Ale když jsem vyznal své hříchy] a viny, Bůh mi laskavě dal kou­ zelníka. Byl to Žid z těch, kteří [byli v Babylónu v exilu]. Po­ dal své vysvětlení a napsal příkaz, že by se měla vzdávat čest a [velká sláva] jménu [Nejvyššího Boha. A tak napsal: Když] jsi byl postižen [zhoubnou] chorobou [ve městě] Teima [z roz­ hodnutí Nejvyššího Boha], modlil ses sedm let [k bohům] ze stříbra a zlata, [z bronzu, železa], dřeva, kamene a hlíny..." "261 Předpokládá se, že tento příběh by pokračoval líčením, jak židovský „kouzelník" (stejné slovo jako gáz?rajjá've. verši 4,4) povzbudil krále, aby hledal Boha Židů a nakonec by král našel uzdravení. Dlouho předtím, než se tento text objevil, existovaly dom­ něnky, že příběh o Nebůkadnesarově chorobě se snad původ­ ně vyprávěl o jiném, méně důležitém královi, Nabonidovi.2W Královo jméno (aram, nbny) v textu ze čtvrté jeskyně se pova­ žuje za zkrácenou formu Nabonida, jména posledního krále Babylóna. Předpokládané hlásky tohoto jména by byly nbnd, které „snad byly porušené na nbkd ... a které se pak začaly považovat za zkratku jména Nebúkad nesa r".2(0 Číslo sedm se objevuje v Da 4, 13. Teima je známá tím, že byla Nebúkadnesarovou rezidencí v průběhu deseti let jeho vlády a na zá­ kladě podobnosti mezi Modlitbou a Da 4 se došlo k názoru, že kumránský text představuje starší a správnější verzi příběhu. Anglický překlad pochází z T. J. Milik, Ten Years of Discovery in the Wilderness of Judea, str. 36, 37. V závorkách jsou domnělé části chybějicí■’M lextu' který byl poškozen a tyto jsou v jiných verzích nepatrně odlišné. Viz, např. ICC, str. 221n. Herodotus znal jenom jméno Labynetos, které se vztahovalo i na Nebúkadnesara (Labynetos 1) i na Nabonida (Labynetos II). ^65 ' F. F. Bruce: „ The Book of Daniel and the Qumran Community" in Neotestamentica et Semitica, str. 224.

129

Tvrdí se, že tradice o Nabonidovi se začaly přisuzovat zná­ mějšímu jménu Nebúkadnesar pravděpodobně potom, kdy se příběh dostal do Palestiny. A přece jsou tu významné odlišnosti a není tu žádná známka literární závislosti.266 Kvůli tomu se předpokládá, že existoval nezávislý, ale konzervativnější ústně podávaný ma­ teriál z Babylóna. Fakt, že se dostal do Kumránu až po dokon­ čení Daniele způsobil, že D. N. Freedman tvrdí, že členové sekty ho přinesli z Babylóna poměrně nedávno. Myslí si, že příběhy Daniele v podstatě zachovaly babylónské tradice (kromě jména), které pravděpodobně už existovaly v součas­ né formě v předpalestinském období a autor Daniele je do své knihy zařadil jako jednotný celek.26' Nedávné vydání textu268 ho datuje jako dokument, který byl napsán na začátku křesťanského období, „ale sám spis je snad o několik století starší. Jazyk 4QorNab významně kores­ ponduje s jazykem Daniele". I když je tento text snad pozdější v porovnání s některými zlomky z Daniele, myslí si o tomto popisu událostí, že představuje dřívější stupeň tradice, zachy­ cené v Danielovi 4. K tomuto důkazu patří i to, že tento pro­ rok, i když se o něm píše, že byl Žid, zatím nebyl ztotožněn s Danielem. Nový překlad tohoto vydání se více přibližuje Da 4 nežli ten, který podává Milik. V některých případech to souvisí s odlišným pochopením dešifrovatelného textu, jako např. „podoba jiná než [člověk]" se stává „jako zvířata" a „podal své vysvětlení" bere jako příkaz: „Učiň vyhlášení". Pak se ta­ ké „byl jsi postižen"stává „byl jsem postižen". Choroba, která se tu překládá jako „zhoubný vřed", je zcela odlišná od nedu­ hu, který popisuje Da 4.

266 Louis F. Hartman: „The Great Tree and Nabuchodonosor's Madness in John L. McKenzie /ed.), The Bible in Current Catholic Thought (Herder and Herder, 1962), str. 78-82. •7/7 ' „The Prayer oí Nabonidus", BASOR, 145,1957, str. 31 n. 2(18 B. Jongeling, C. J. Labuschagne, A. S. van der Woude, Aramaic Texts from Qumran (Leiden, 1976), str. 123n.

130

V komentáři k dílu J. T. Milika a R. Meyera v této souvis­ losti J. C. H. Lebram poukazuje na nedostatek informací, které jsou k tomuto období k dispozici.269 Je lákavé spekulovat, ale dokud nebudou k dispozici další důkazy, není možné tyto teorie hodnotit. Kromě toho zatím nebylo dokázáno, že by text Daniele byl nesprávný. V něm je jméno Nebúkadnesar a zůstává nadále domněnkou, že text byl porušen; jeho choro­ ba se lišila od Nabonidovy choroby, která byla zjevně zápa­ lem, a potom Nebúkadnesar byl v Babylóně a ne v Teimě.

Cl. SOUD NAD BELŠASAREM (5,1-31)

Bez jakéhokoliv vysvětlení nebo naznačení data, vyprávění najednou přechází z období vlády Nebúkadnesara na konec babylónské říše, do noci, kdy byl zabit její poslední vládce a město propadlo Médům a Peršanům. Pátá a šestá kapitola jsou souvislým vyprávěním, ve kterém kontrastuje rozhazo­ vačný Belšasar s Darjavešem, který to myslel dobře, ale pře­ lstili ho. A tak jsou tu tři vládcové, z nichž každý jinak odpo­ vídá živému Bohu. Žádný z nich úmyslně nepronásleduje Boží lid tak, jako Antiochos Epifanés o několik století později; nejde tu o pronásledování, i když ve třetí a šesté kapitole boží mužové trpěli. Vybrané episody ukazují, že světové velmoci a králi, kteří je představují, podléhají Bohu exulantů z Judeje. Tento Bůh se odhaluje v zemi zaslíbené, jakožto i mimo ni. O historicitě Belšasara pojednává Úvod.2'" I když se o tom­ to muži v babylónských dokumentech objevují zmínky, kromě hanlivých informací této kapitoly se o něm ví jenom málo. Když armáda dobyvatele tlačila na hlavní město, tento zá­ stupce vládce našel útočiště ve vínových orgiích. Zbavil se všech zábran a v rozporu s oficiálními nařízeními poslal pro posvátné nádoby, které byly uloupeny před lety z JeruzalémJ. C. H. Lebram, „Perspektiven der Gegenwartigen Danielforschung", JSJ, V, 1975, str. 12. 270 Viz výše, str. 24-26.

131

ského chrámu (Da 1, 2), aby je on a jeho hosté mohli použít při hostině. Při oslavách vládce narazil na záhadný nápis na stěně a jedině Daniel byl schopen vyložit význam tajemných slov. Kapitola dramaticky končí smrtí Belšasara a pádem Novobabylónské říše. Není jednoduché rekonstruovat události kolem pádu Babylóna. Takzvané Nabonidovy letopisy271 jsou neúplné, ale mluví o návratu Nabonida do Babylóna, aby vykonal novo­ roční slavnost. Chybí tu datum, existují však domněnky o „sedmnáctém roku", protože tehdy ho obkličovala Kýrova armáda. Ve spojení s útokem Kýra na babylónskou armádu v Opisu na řece Tigrid a s povstáním města i jeho zmasakro­ váním je zmínka o měsíci Tašritu (sedmý měsíc). „Patnáctého dneSipparu se ho zmocnili bez boje. Nabonid utekl, šestnáctý den Gobryas místodržitel Gutiumu a Kýrova armáda vtáhla do Babylóna bez boje." Předpokládá se, že to je událost, o kte­ ré se zmiňuje Da 5, 30, i když Kýros osobně vstoupil do města až následující měsíc (2. listopadu 539). Z tohoto úhlu pohledu byla Belšasarova hostina jen před­ stíranou odvahou, poslední zábava vyděšeného vládce, který se neúspěšně snaží překonat svůj strach. Není divu, že ho po­ padla panika a udělal ze sebe blázna jakmile se stalo něco nepředvídaného. Fakt, že jeho otec opustil město a ponechal ho čelit nepříteli, vzbuzuje jistou dávku soucitu s tímto sla­ bým princem, který se dopustil svatokrádeže.

a. Nápis na stěně (5,1-12) 1-4. Výstřednost oslavy, která je tu popsaná, má své paralely (por. Est 1 a odkazy na perské zvyky pití272). Slovo tisíc se bez­ pochyby má považovat za rámcový počet, přibližné množství *>71

ANET, sir. 305n. Carey A. Moore, „Archeology and the Book of Esther", BA, 38, Sept.-Dec. 1975. Několikrát se o takových hostinách zmiňuje i Montgomery (ICC, str. 250).

132

hostů, před kterými Belšasar pil víno u vysokého stolu po jíd­ le. Při popíjení vína (angl. když ochutnal vino, pozn. překl.) se vztahuje na rituál u hostin, kterým piti vína začínalo. Někteří vykladači tato slova považují za zmínku o tom, jaký mělo na něho víno vliv, a snad mají pravdu. Obyčejně by člověku asi zabránila pověrčivost, aby běžně použil posvátné nádoby. Pří­ tomnost žen a ženin na takové slavnosti se odlišuje od Est 1, 9-12. Jejich civilizující vliv byl za těchto okolností omezen (por. 1. Ezdrášova 4, 29-32). Hned tedy přinesli zlaté (v angl. a stříbrné, pozn. překl) nádoby. Některé překlady vypustily slova „a zlaté" z dřívějších verzí, a tak doplnili smysl z ver­ še 2. I když možná tyto verze představují přesnější originál, autor se snad chtěl vyhnout opakování. 5-9. Je význačné, že se tu uvádí, že jenom král viděl zápěstí ruky, jak píše na omítku zdi... naproti svícnu. Zmínka detailů okolností naznačuje, že jde o očitého svědka, v tomto případě o samotného krále. Vykopávky v paláci odkryly obrovskou místnost (52x17m) za třemi impozantními nádvořími, která se stala známá jako Místnost trůnu. „V této místnosti trůnu, pro­ ti dveřím je zapuštěné místo ve stěně, kde pravděpodobně stál trůn."2'3 Jedna zeď byla „ozdobena motivem z modrých smaltovaných cihel", ale ostatní byly pokryty bílou omítkou. O svícnu (nebraštá) se tu mluví jakoby byl jediným ve vel­ ké místnosti. Snad byl neobvyklý, protože použité slovo jinak není známé. V jeho světle král viděl píšící ruku. Hned ho pře­ mohl ohromný strach, absurdní pro ty, kteří nevěděli o vidění, kterého ho způsobilo. Když král téměř kolaboval, hlasitě za­ volal o pomoc. Tím, že si přivlastnil posvátné poklady, přivo­ dil na sebe boží odezvu, slovo jen pro něho, což bylo privile­ gium, které neocenil. Na základě předpokladu, že za bohatství se může koupit cokoliv, Belšasar nabídl takovou odměnu, jaká by se líbila je­ mu: právo nosit královský purpur, zlatý řetěz a postavení tře­ tího vládce v království. „Třetí" se snad mělo brát doslova, ale 273 A. Parrot, Babylon and the Old Testament, str. 39n.

133

poukazuje se i na to, že tento výraz také mohl znamenat pozi­ ci v armádě.274 Bezradnost mudrců, Kaldejců a astrologů (viz poznámky k 2, 2 a 4, 4), a proto také krále, tvoří kontrast s ne­ omalenou jistotou veršů 1-4, a tak najednou veselí končí. 10-12. Totožnost královny je zajímavá: evidentně to není Belšasarova královna, protože jeho ženy a ženiny byly přítom­ ny na hostině a tato žena nebyla. Byla na dvoře za vlády Nebúkadnesara a zdá se, že tato vzpomínka se vztahuje na první léta jeho vlády. O matce Nabonida je známé, že byla silnou osobností, o které se říká, že získala trůn pro svého syna, ale o jeho otci nejsou zmínky.27’ Zdá se však, že tam už nebyl, protože Nabonidovy letopisy zaznamenávají smrt královy matky v devátém roce jeho vlády.276 Je nejpravděpodobnější, že tato královna byla ženou Nabonida a matkou Belšasara. Při této příležitosti si královna matka dovolila nezvaně vstoupit do královy přítomnosti (por. Est. 4, 11). To se překla­ datelům LXX zdálo tak nepravděpodobné, že tento verš zača­ li: „Kvůli této záhadě dal král zavolat královnu". Ale naléha­ vost situace z politického hlediska, nemluvě o králově osobni těžké situaci, převážila oficiální zvyklosti. Uvítali její domněn­ ku, že snad existuje někdo kdo může pomoci. Dodalo jim to J. V. Kinnier Wilson, The Nimrud Wine lists, str. 7. Viz také Úvod, výše, str. 25, poznámka pod čarou 20. C. J. Gadd, „The Harran Inscription of Nabonidus", Anatolian Studies, Vlil, 1958, str. 35-92. Její jméno je Adda-guppi, „stoupenka bohů Sin, Nergal, Nuska a Sadarmunna, mých bohů". Viz také ANET3, sir. 560-563. Nezmiňuje se o svém manželovi na žádném svém nápisu. ANET, sir. 306. Narodila se v r. 650 př. Kr. a žila do zralého starého věku 10-1 let. Vliv královny matky v Judeji je potvrzen (2Kr 24, 15) a existují důkazy, že v Persii „mohla nosit titul královna" (ICC, str. 258). Ti, kteří si mysli, že se v této kapitole myslí na Nabonida, ne na Nebúkadnesara, pou­ kazuji na to, že jestliže tato královna byla Nabonidova žena, vysvětlilo by se proč několikrát říká „tvůj otec" (por. E M. Cross, BASOR, 145,1957, str. 32). Také přechod mezi čtvrtou a pátou kapitolou by byl méně úsečný. Avšak my jsme už podali důkazy o tom, že neexistuje žádný dobrý důvod pro to, aby se Nebúkadnesar nahradil Nabonidem a ve verši 13 se jistě mysli Nebúkadnesar. K použití výrazu „otec" ve spojení s hodností krále viz Úvod výše, str. 25. Ve světle stálého jmenováni Nebúkadnesara jako otce krále se pak jeví divné, že se obával odmítnuti.

134

také naději. Ačkoli to byla poslední možnost, na základě této informace bylo možné konat. Nebylo pravděpodobné, že by si Belšasar vážil postaršího Daniele, proto ho královna ocenila, vyjádřeno úředním způsobem veršů 4, 5-9 (por. 1, 17). Daniel potvrdil, že zdrojem jeho poznání je sám Bůh (2, 28).

b. Danielův výklad (5,13-31)

13-16. Při představení králi Daniel slyší, co o něm druzí říkají, co od něho žádají a také jakou odměnu může očekávat, když vykoná, co se od něho žádá. 17-23. Daniel začíná tím, že se distancuje od jakékoliv odměny. To bylo v souladu s prorockým svědomím, protože potřebné slovo moudrosti přišlo od Hospodina a nemohlo se koupit za žádnou cenu (Nu 22, 18; Mi 3, 5). Na druhé straně bylo adekvátní, že Belšasar, jako před ním Naamán (2Kr 5, 16), poznal svůj dluh pravému Bohu a nenalhával si, že ho může splatit odměnou, anebo že se může vykoupit před po­ hromou. Belšasar se zmínil o „králi svém otci" (verš 13). Daniel dále doplňuje příběh o tom, jak Nejvyšší konal s Nebúkadnesarem, jeho „otcem", aby mu ukázal, že i když byl veliký, za svou říši vděčil Nejvyššímu, který mu ji dal. Přívlastky z verše 18 se v Písmu připisují Bohu (IPa 29, 11; Zj 5, 13) a ne člověku, ale jestliže je nějaký člověk měl, musel zjistit, že podléhají vyšší autoritě. Tuto lekci Nebúkadnesar dostal, když byl vyhnán od lidí (21; bcné '’’nášá', dosL „synů člověka", to je od lidské rasy) a žil jako šelma. Belšasar ještě takovou lekci nedostal a byl ješ­ tě ve větším nebezpečí nežli jeho otec, protože záměrně vzdo­ roval Pánu (aram, márě': viz poznámku k 2, 47) nebes (23) zneuctěním toho, co mu bylo zasvěceno, uctíváním neživých bohů a úplným nezájmem o Boha, kterému vděčil za svou existenci. Měl mnoho následovníků. Při popisu Belšasarova svévolného odmítání pravdy, kterou měl znát, slyší význam nápisu.

135

24-31. Daniel nejdříve poukazuje na to, že ruku, která psa­ la, poslal Stvořitel Bůh se zvěstí výslovně pro krále. Až nyní je odhaleno znění nápisu a též jeho význam. Tři slova, Mene, Tekel a Parsin („u" ve slovu Upharsin v některých překladech je spojka „a") měla pro čtenáře hebrej­ ského a aramejského textu význam. Nepředstavovala nezná­ mý jazyk, jak je tomu u většiny současných čtenářů. Pro krále nebylo těžké pochopit jejich slovníkový význam, ale význam pro něho samotného. Avšak je pravda, že před vědci stojí další velký úkol, a to identifikovat daná slova a najít jejich původní význam. Což vůbec nezjednodušuje orientální láska ke slovním hříčkám, takže jeden kryptogram může vyjadřovat celou spleť význa­ mů. Tvrzení, že tato slova byla názvy mír a vah, pochází z konce minulého století od Clermont-Ganneaua277278 *a v posled­ ní době byly k tomuto tvrzení podány důkazy. Emil Kraeling podává vysvětlení toho, jak se toto chápaní vyvinulo.2'1’ Nej­ dříve existoval názor, že parsin znamená „části", ale v roce 1878 bylo v Britském muzeu objeveno závaží s vyrytými pís­ meny prš a to vedlo ke zkoumání hebrejských prš. Znamená to „polovina" něčeho. O slově tekelsi mysleli, že je to aramejský ekvivalent k „šekel' a mene, že je „mina." C. C. Torrey tuto teorii zavrhl. Avšak v roce 1923 se „tekel" ukázalo v asuánském papyru271’. S. M. Paul a W. G. Dever do svého velice užitečného odstavce o váhách a mírách zařadili tabul­ ku, která ukazuje mezopotamský systém poměrů vah.280 Mina je dobře známá míra (IKr 10, 17; Ezd 2, 69; Ne 7, 71-72). Tato slova byla pro židovské vykladače tak zřejmá, že došli k závě­ ru, že byla napsána vertikálně zleva doprava, a tvořila tak anagram. Při horizontálním čtení by byla nesrozumitelná. Bez

277 Journal Asiatique, Juillet-Aout 1886, str. 36n. Znovu vydáno v Recueil ď Archeologie Orientale, i, 1888, str. 136n. 278 „The Writing on the Wall", JBL, 63,1944, str. lln. A. Cowley (ed.), Aramaic Papyri of the Fifth Century B. C., 10, 5. S. M. Paul a W. G. Dever, Biblical Archeology (Keter Publishing House, Jerusalem, 1973), str. 179. Viz. také NBD, str. 1320n.

136

této metody by dosah daných slov byl v porovnání s jejich významem málo srozumitelný. Tedy král tu byl konfrontován se třemi slovy, které označo­ valy míry vah minu, šekel a půlšekel (což by mohlo být „tuna, 100 liber a čtvrt = 28 liber") a tvrdil, že viděl tajemnou ruku, která je napsala! Pod vlivem velkého množství vína, zjevení ruky není těžké vysvětlit a před mnoha lety se naznačovalo, že „slova Mene, Tekel, Parsin jsou něčím, což by bylo přiměře­ né pro místnost služebnictva, která zřejmě byla hned vedle haly, kde se konal banket ... Některý sluha nechal otevřené dveře do dané místnosti a král si tato slova všiml ve chvíli, kdy jeho mysl zápasila se zatemněným mozkem. Světlo svíc­ nu mohlo ještě přispět k tak hroznému účinku. Nicméně byla to zvěst od Boha, i když přišla, jak to už u duchovní zvěsti bývá, přirozeným způsobem".281 Toto tvrzení odpovídá za­ znamenaným faktům a je v souladu s pravdou verše 24. Interpretace (jfšar), která následuje není založena na těch­ to podstatných jménech, ale na slovesech, která se k nim pojí. Danielova dovednost byla v tom, že dokázal spojit dané zje­ vení se záhubou, o které věděl, že hrozí, lakové objasnění záhady (por. verš 12) připomíná „mudrosloví" z dřívějšího období (Sd 14, 14; Př 23, 29-30), se kterým má společnou schopnost jasně vidět výsledek daného způsobu života. Mene se vysvětluje jako minulé příčestí slovesa nťně', „sečteno", anebo nTná, „stanoveno", což je sloveso, které je použito ve verši 2, 49 a 3, 12. Tato podobnost vyjadřuje dvojí myšlenku, že jeho konec je daný osudem a že jeho „dny jsou sečteny". Tekel (heb. šeqel) znamená jako sloveso „zváženo"nebo „zhodnoceno". Tato myšlenka se nachází v 1S 2, 3: on (Hos­ podin) zvažuje činy" (por. Jb 31, 6). Jako lidem, které měl na mysli žalmista (Ž 62, 9), Belšasarovi se nepodaří naklonit jazý­ ček vah ve svůj prospěch a projeví na Božích vahách nedosta­ tečnou hodnotu. Pěiés (Paisin je plurál) doslova znamená „část", tedy „půl miny" a slovesný tvar tohoto slova znamená 281 Margaret D. Gibson, „Belshazzar's Feast", ET, XXIII, 1911-1912, str. 1«1.

137

„rozděleno". O Belšasarovo království se budou dělit Médové a Peršané (Párás). Při této rozsáhlé slovní hříčce nebylo po­ třebné se zmiňovat o Médech. Pojí se s Peršany v této i násle­ dující kapitole jako společníci při obsazení Novobabylónské říše. Historickým faktem je, že když Kýros zaujal Babylón v roce 539 př. Kr. byl na čele Médo-perské říše. Slib odměny byl dodržen a Daniele oblékli do oznaků jeho nového postavení a vyhlásili ho za „třetího vládce". Tato poc­ ta však dlouho nevydržela. Ještě té noci přišel konec, a to ne­ jen pro krále, ale také pro babylónskou říši. Nový vládce si určí vlastní členy vlády. Jméno Darjaveš médský není v ději­ nách známé, kromě zmínky v této knize.2”2 To, že je tu i zmín­ ka o jeho věku šedesáti dvou let naznačuje, že jde o existenci skutečné osoby a nejen o nejasnou vzpomínku. Tato kapitola ilustruje jak král a jeho království sdíleli stej­ ný osud. Belšasarova hanebná neúcta k Nejvyššímu Bohu by­ la stejná jako charakter národa, a podobá se našemu stavu lidí, jak to líčí Žalm 90. 1 když jsou dny lidí sečteny (verš 10), jen někteří si je spočítají a „získají moudrost srdce" (verš 12). Belšasar v této kapitole prezentuje živý obraz blázna, prakti­ kujícího ateisty, který se nakonec může jen nevině tvářit a s pomocí alkoholu se snažit zahnat tvrdou realitu. Když se na tuto kapitolu podíváme z jiného úhlu pohledu, chytře se tu vyjadřuje k mocenské politice. „Celá kapitola je poučným symbolickým zhodnocením rizik a omezení, zdrojů a odpovědností moci lidí."281 Chybělo vedení a výměna vlády přišla pozdě. Nemůžeme pochybovat o tom, že v tomto přípa­ dě to byla změna k lepšímu.

^82

*

Diskusi o jeho totožnosti viz v části Úvod, výše, str. 26-31. 281 Paul Lehmann, The Transfiguration of Politics (SCM Press, 1975), str. 311, poznámka pod čarou.

138

Bl.DARJAVEŠ MÉDSKÝ VIDÍ ZÁCHRANU DANIELE (6,1-28)

I když došlo ke změně vlády, Daniel se nadále těšil přízni. Toto je zajímavý bod, který je pojítkem daných dvou kapitol. Perská říše, ke které patřila i Médská, byla ohromnou oblastí tvořící oblouk na sever babylónské oblasti, postupně byla roz­ šířena až do Malé Asie, Libye a do Egypta na západ a k řece Indus a Aralskému moři na východ. Byla to největší říše jakou svět do té doby viděl, proto od začátku potřebovala účinnou organizaci. Rozdělení celé říše na satrapie známe z Est 8, 9, kde je udáno číslo 127. Toto však patří do období asi padesáti let po pádu Babylónu. Tento text mluví výhradně o určení sat­ rapů (viz poznámka 3, 2). Nad satrapy byli tři dozorčí, ke kte­ rým patřil i Daniel. Když se zdálo, že bude Daniel povýšen, jeho žárliví kolegové kuli úklady na jeho smrt, ale jejich plán byl zmařen. Podobností mezi touto kapitolou a třetí kapitolou není je­ nom stejné téma, Boží vysvobození před jistou smrtí, ale také struktura, styl a slovní zásoba. Stejně efektivně se tu užívá opakování, takže například trojí opakování fráze „nezrušitelný zákon Médů a Peršanů" je přípravou na ironii dvacátého šestého verše, kde nový rozkaz účinně ruší předmět původní­ ho rozkazu ze sedmého verše. V daných dvou kapitolách se také překrývá slovní zásoba, což ilustruje slovo „satrap", kte­ ré je citováno v dát, v „rozkaze" (3, 29; 6, 5 „zákon") a také idiomem „vydat rozkaz" (3, 10, 29; 6, 26). Avšak pokud jde o námět, jsou tu význačné rozdíly. Da­ niel, jenž byl až dosud úspěšný, je nyní ve svém stáří podro­ ben zkoušce jako před tím jeho přátelé. Avšak jak podotýká Driver, „není to otázka praktického hříchu, který nespáchá, ale praktické povinnosti, kterou neopomene".281 Tím, že jed­ noduše pokračuje ve svém celoživotním zvyku uctívání, po­ rušuje zákon země. Jeho zázračné vysvobození, jako vysvobo-

CB, sir. 71.

139

zení jeho tří přátel ve třetí kapitole, samozřejmě není zku­ šeností všech, kteří jsou věrni Bohu i při pronásledování (por. Sk 12, 2 a 11), ale takové příklady se stále objevují v čase těž­ kých zkoušek, zejména snad v církvích, které nově vznikají v pohanském prostředí. Pro moderního člověka, který je zvyklý na to, že lvy vidí jenom v zoo, je představa, že král držel lvy poněkud fantastic­ ká, i když zejména v západním světě rostoucí počet safari par­ ků opět navozuje přirozenou scenérii se lvy. Na starověkém Blízkém východě bylo lovení lvů královským sportem, jak to potvrzují umělecká díla z Egypta a Mezopotámie285 (por. Ez 19, 6-9). Jáma, ve které se lvi drželi, poskytovala vhodnou bezproblémovou metodu, jak se zbavit nežádoucích členů společnosti v římské, stejně jako v perské době. Ústřední téma příběhu je, že Daniel unikl tlamám lvů (Žd 11, 33), stejně jako je zázračné uniknutí spravedlivých před pronásledovateli ústřední téma knih Judit, Tobit, Zu­ zana, Bél a Drak v apokryfech a také v Mudrosloví z Ahikary.286 Období pronásledování byla pouhým začátkem pro Boží lid v šestém století př. Kr. a vysvobození ze smrti mělo za tím, co se skutečně stalo, jen symbolický význam. Jak pouka­ zuje G. J. Wenham28', kniha starých, autentických příběhů měla přinést útěchu těm, kteří budou trpět v dalších genera­ cích mnohem přesvědčivěji nežli kniha nových podobenství (por. Žd 11, zejména verš 33-34). a. Spiknutí (6,1-9) 1-5. Darjaveš médský, jenž jak jsme ukázali,288 nebyl nikdo jiný než Kýros perský, používal v prvním roce své vlády28Q 285 Yigael Yadin, The Art of Warfare in Biblical Lands (Weidenfeld and Nicolson, 1963), str. 214, 215, 300, 380. 286 Viz Úvod výše, str. 55. 287 Themelios, 22,1977, str. 51. 288 Viz Úvod, výše, str. 30-31.

140

jméno, které mohlo být jeho intronizačním jménem, se v této kapitole nápadně liší od Belšasara. To, jak je popsán, je v sou­ ladu s tím, co je známé o Kýrovi z Ezd 1 a z Kýrova válce.2'"’ Jeho záměrem při jmenování dozorce nad svou státní správou bylo, aby král neutrpěl žádné ztráty, tedy v oblastech, kde hrozila povstání anebo při zdaňování, kdy mohlo dojít k úp­ latkům. Toto nebezpečí bylo stále přítomné (por. Ezd 4, 13 co se týče následujícího století) a starší člověk, který byl úplně nepřístupný pro korupci (verš 4) byl zřejmým kandidátem na tuto zvláštní odpovědnost. V poslušnosti k zákonu státu ne­ bylo možné Daniele pokárat, ale jestli zákon jeho Boha přijde do konfliktu se zákonem státu, snad přijde příležitost obvinit ho. Autor tu neříká, že Daniel byl bezhříšný, ale že byl posluš­ ný zákonu a že jeho věrnost patřila na prvním místě jeho Bohu. 6-9. Návrh, který dali králi, byl dobře promyšlen a měl po­ zvednout jeho ego a vyjádřit jeho novou autoritu. Takový dů­ kaz věrnosti ze strany jeho služebníků by byl občany vítán. Znamenalo-li to také, že byl polobůh, to by jistě hrálo svou roli při jeho ustanovení jako krále (por. 3, 7). A zasahovalo-li to do osobní, soukromé zbožnosti, doba nařízení byla omeze­ ná a nemuselo se počítat s žádnými újmami. Nezkušený král si sotva mohl uvědomit, že tento důkaz věrnosti měl vedlejší úmysly. Jestliže i měl podezření (protože výraz „tedy podepsal" je trošku slabý; je tu náznak spiknutí a intrik), nemohl najít žádný důvod pro své znepokojení. Proto podepsal daný dokument, který z něho udělal na třicet dnů krále - boha, a to podle nezrušítelného zákona Médů a Peršanů (kteří byli bez­ pochyby spojeni v jednom království), který nemohl být změ­ něn. Domněnka, že perský zákon nemůže být změněn pochá­ zí z Est 1, 19 a 8, 8 a Montgomery také cituje jeden incident •>89

Jména Darjaveš je užíváno jen ve spojení s prvním rokem vlády (5, 31; 9,1; 11, 1). Tiglatpilesar 111 (754-727 př. Kr.) vládl jako král Babylónie od roku 729 jako Pul; jeho syn Salmanasar V. vládl v Babylónů pod jménem Ululai. Bylo naprosto běžné používat více nežli jedno jméno. 290 ANET, str. 315.

141

z období vlády Darjaveše III. (336-331 př. Kr.), kdy tento král odsoudil k smrti Člověka, o kterém věděl, že je nevinný: „hned se kál a obviňoval, že velice chybil; ale kvůli královské autoritě nebylo možné odvolat, co již přikázal."291 Proto máme důvod, abychom brali vážně nezměnitelnost zákonů, které byly v médo-perském režimu vydány.

b. Danielovo obvinění (6,10-18) 10. Jakmile byl dokument podepsán, Daniel věděl, že to byla na něho past. Napadla-li ho myšlenka, že by mohl změ­ nit své modlitební zvyklosti, anebo se modlit bez toho, aby to bylo vidět, zavrhl ji jako nepřijatelnou alternativu. Nadále po­ kračoval ve svém celoživotním zvyku pravidelné modlitební chvíle, jak to udavači očekávali. Kdyby se byl snažil nějak udání vyhnout, bezpochyby by si našli nějaké jiné pletichy, které by proti němu použili a tím, že by se snažil zachránit si kůži, zradil by Boha, kterému sloužil již sedmdesát let. Nic by lim nedosáhl a ztratil by možnost dokázat věrnost svému Bo­ hu. Desátý verš je vítaným důkazem o modlitebních zvyklos­ tech v pozdějším biblickém období. Okna otevřená směrem k Jeruzalému\e doslovné chápání Šalamounovy žádosti: „přijde-li a bude-li se modlit obrácen k tomuto domu, slyš" (IKr 8, 41-43; por. 2Pa 6, 34). Fakt, že Jeruzalém byl v troskách vy­ volával víru, že bude znova obnoven, protože Bůh, který spo­ činul svým jménem na tomto, městě je stálý, neměnný Bůh, který má vládu nad dějinami (Ž 106, 44-47); PÍ 3, 31-33). O modlitbě směrem k Jeruzalému jsou zmínky i v pozdějších řeckých knihách: Tobit 3,11; lEzd 4, 58. Padl na kolena, lehl si tváří k zemi a uctíval (por. IKr 8, 54; Ezd 9, 5 Ž 95, 6; Lk 22,41; ale por. také Gn 18, 22; Ž 106, 23; Jr 18, 20; Mt 6, 5; Lk 19, 11). Existují důkazy, že se při modlitbách stálo, ale i klečelo. Třikrát za den je snad doslovným dodržením Ž 55, 17-18, kde ICC, str. 270. Citát je z Diodora Sicula XVII. 30.

142

David v čase nebezpečí také svědčí o tom, jakou mají cenu určité zvyklosti při modlitbách. Tento verš se stal pro rabíny axiomem, i když zavedení zvyku připisovali Mojžíšovi.2’2 Ve východních oknech, která byla všechna malá a hodně vysoko položená kvůli horku a zlodějům, byla často dřevěná mříž namísto skla, takže propouštěla čerstvý vánek, ale zne­ možňovala pohled zvědavých očí. 11. Kdyby nebylo záměrného úmyslu {shlukli se; por. verš 6), Danielova modlitba by se obešla bez povšimnutí. Bylo to porušení osobní svobody, což není ani dnes neznáme v někte­ rých situacích, obvykle pod pláštíkem nějakého politického nebo kvazi politického problému. 12-14. Doslovně si natrénovali slova zákona, aby se mohli dovolávat spravedlnosti a tak tato delegace slyšela krále opa­ kovat, že zákon nemůže být zrušen a obvinila Daniele z hru­ bého porušení zákona. Králova tíseň, do které se dostal vlast­ ní legislativou, odhaluje dilema vládce, jenž si přeje usilovat o liberální politiku, ale je pod tlakem soudu, a proto není svo­ bodný, i když se zdá, že má všechnu moc. „Nepodepsal jsi" (12), „podepsal jsi" (13), „který král vydá" (15). Ani absolutní moc nemohla dosáhnout osvobození Daniele, kvůli větší moci veřejného mínění. To je docela jiné dilema než to, kterému čelil Nebúkadnesar a Belšasar a představuje tak jiný aspekt omezenosti lidské vlády (por. Mk 15, 15). Je tu také více než postranní pohled na zákony, které se staly absolutními a zkostnatěle se vymáhají a vyúsťují do nespravedlnosti vůči jednotlivým občanům. 15. Tyrani nenechali krále hrát o čas. Rozsudek měl být vy­ konán v tentýž den (znovu je tu stejné sloveso, shlukli se). 16-18. Tlak přiměl krále vzdát se. Rozkázal a rozsudek, který nechtěl vydat se vykonal, ale ne bez modlitby, aby Da­ niele vysvobodil jeho Bůh. Tato modlitba nadevše ostatní tuto kapitolu odlišuje od všeho, co se událo předtím, protože „out­ sider", král národů, koná vírou v Boha Daniele, i když jaksi neurčitě, a je v zájmu rozvíjení této víry, aby přišel důkaz G. F. Moore, Judaism, II (Cambridge, 1946), str. 218, 220.

143

o Boží moci. Není tu zaznamenána žádná Danielova modlit­ ba, ale on se o sebe a svou bezpečnost bojí méně nežli král, který strávil bezesnou noc a odmítl jídlo i rozptýlení (přesný význam slova dalýwán není známý). V textu je náznak, že jáma Ivová měla dva vstupy, nakloně­ nou plochu, po které vcházelo zvíře a díru ve střeše, kterou se obvykle krmili. Ať byl Daniel vhozen shora nebo ze strany, měl jenom jednu možnou cestu úniku, pokud by někdo spus­ til do jámy lano. Zřejmě proto, aby zabránili takovému uniku, přinesli kámen ... a král jej zapečetil pečetním prstenem svým a pečetními prsteny svých hodnostářů (17). Takto nemohla žádna strana konat nezávisle na druhé a byla vyloučena mož­ nost tajného zásahu (por. Mt 27, 66). c. Danielovo vysvobození (6,19-28)

19-23. Za úsvitu král znepokojeně šel (raději nežli pospí­ chal, i když i to text naznačuje) k jámě lvové. Ve své otázce mluví o Danielově živém Bohu, ten pravděpodobně předtím použil tento výraz (por. Dt 5, 26; Joz 3, 10; Jr 10, 10; atd ). Danielova odpověď dokazuje, že je to opravdu živý Bůh a do­ kázal ho zachránit. Implikace, že Bůh odměňuje ty, kteří mu důvěřují, je nejdůležitějším zjištěním, ke kterému Darjaveš mohl dojít. Zatímco Daniel tvrdí, že byl ušetřen proto, že je čistý (22), to je nevinný z obvinění, které bylo vzneseno, vy­ pravěč říká, že se to stalo proto, že Daniel věřil ve svého Boha (23). Obojí je pravda. Daniele vytáhli z jámy, podobně jako Jeremjáše Qr 38, 11-13) a neshledali na něm žádné úhony. Jestliže se ptáme, jak se mohl tento zázrak stát (por Žd 11, 33), vodítko nacházíme v prorocké literatuře (Iz 11, 6; 65:25; Oz 2, 18) a při stvoření, kde záměrem bylo, aby člověk vládl nad divokou zvěří. „Částí slávy nadcházejícího obživení, když se král vrátí bude, že příroda a nižší tvorové budou opět podří­ zeny člověku vykoupenému a spasenému, aby už nehřešil."' V Božím muži se moc světa porušila v očekávání toho, co bude když přijde vládnout král. 144

24. Trest padl na ty, kteří falešně obvinili Daniele a na jejich ženy a rodiny. To je zaznamenáno jako fakt, bez vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu. Soudržnost rodiny při uložení trestu potvrzuje z perského období Herodotus (iii. 119). Ma­ sové popravy za nacizmu ukázaly, jak daleko vládcové půj­ dou v dosahování svých sadistických cílů a s tímto poznáním je toto tragické rozuzlení méně absurdní, než se zdálo Montgomerymu.2