kniha Jonáš [PDF]

Zitiervorschau

_ * t

*r.

*

*

V í c e

n e ž l i

J o n á š .

/tívod./ Kniha Jonáše je malá kniha,leč veliké­ ho významu.Není to pohádka s bájeslovným podkladem,jako třeba pověst o Herkulovi a mořské obludě; máme před sebou "slova pra­ vdy" .Rovněž to není vymyšlená příhoda,ob­ sahující snad několik pravdivých vložek, jež by v sobě skrývaly užitečná a důleži­ tá pro nás naučení,nýbrž všechno se událo tak,jak nám to zde Bůh s vysokým,vznešeném cílem sděluje. Všichni,kdo věříme ve vdechnutí Písma Svatého,ani na chvilenku nepochybujeme o věrohodnosti věcí,jež se s Jonášem staly, ale jsme přesvědčeni,že se všechno přiho­ dilo právě tak,jak nám Boží pisatel vyprá­ ví .Konec konců méně víry stačí k přesvěd­ čení, že prostně a stručně sepsané toto vy­ právění je pravé,než kolik víry je třeba k věření doměnkám,jež byly proto vymyšle­ ny, aby byla s Knihy Jonáše setřena její nadpřirozená moc. Všem,kdo jsou na rozpacích a táží se: "Udály se opravdu ty divné a tak zvláštní yěci?", odpovídáme: "Což nejsme na každý ien svědky divných věcí,ať již v rodině anebo v životě jednotlivců? A což není Bůh Bohem,jenž činí divý,a Jemuž nic není ne­ možné?" Domníváme se,že sám Jonáš tuto knihu Bepsal. Vždyť na počátku jejím čteme: "I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi..". Čtouce Knihu Jonáše nemůžeme se ubrániti dojmu,že sám prorok Jonáš napsal myšlenky, jimiž bylo jeho nitro naplněno,jež mu vnu­ kl Bůh,aby je na věčné věky uložil v kni­

2 hu.Jako David v některých žalmech i Jonáš se tu neostýchá přímo,otevřeně mluvit o svých chybách a nedostatcích,o převráce­ ném smýšlení svého srdce. Nejmohutnějším dojmem však působí,vidíme-li,jak Jonáš,muž.jenž se několikráte opovážil mluvit proti Bohu,na konci svého zápisu umlká a předává slovo Bohu.Jonášo­ vo mlčení mluví za celé knihy.

Podle sdělení jednoho Assyřana je po­ dnes v Assyrii,jejímž hlavním městem bylo Ninive /l.M.10:11/.místo označované za Jo­ nášův hrob.Lidová tradice tu dává výraz svému přesvědčení,že Jonáš vskutku žil. Jonáš je v 1.kap.knihy jmenován synem Amaty.Tato doložka nás upomíná na 2.Král. 14,kde rovněž čteme o jistém Jonášovi,sy­ nu Amaty, a je tu o něm řečeno,že byl pro­ rokem z Gethefer.Srníma mít listá 9.t* tn je tentýž muž,o němž co se tu o něm praví: zase dobyl končin Izraelských od tohoto místa,kudy se jde do Emat,až k moři pusté­ mu, podle řeči Hospodina Boha Izraelského, kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Jonáše syna Amaty,proroka,kterýž byl z Gethefer.Neboč viděl Hospodin trápení Iz­ raele těžké náramně,a..//že nebylo// kdo by spomohl Izraelovi.A nemluvil Hospodin, že by chtěl zahladit! jméno Izraele, aby ho nebylo pod nebem; protož vysvobodil je skrze Jeroboáma syna Joasova." Prorok Jo­ náš, o němž jedná Kniha Jonáše,prorokoval co prorok království deseti pokolení ná­ pravu věcí Izraele.Hospodin se znovu sli­ tuje nad lidem,jenž nemá žádného spomoc­ níka.Za vlády krále Jeroboáma II.se toto

- 3 proroctví Jonáše naplnilo .Deseti kmenůmse dostalo za podíl bohatých požehnání.Jistě­ že Jonáš musil mít za vznešenou úlohu mo­ ci zvěstovat svámu milovanému národu o ná­ pravě jeho věcí .Konal to v blahém ujiště>ní,že jeho proroctví se naplní.Vidíme pro­ to i z dějin Izraele,zaznamenaných v K n i ­ hách královských,že Jonáš,o němž námi uvažovaná kniha mluví,vskutku byl známým prorokem.Pokusíme se to objasnit dále. Ze Jonáš není nějakou důvtipně vybájenou osobou a že jeho kniha není básnickou smyšlenkou,nýbrž že muž,jenž toto jméno měl,opravdu žil a že se s ním staly všech­ ny věci tak,jak nám je Kniha Jonáše stru^čně předvádí.ozřejmuje nám skutečnost nad jiné významná,totiž že sám Syn Boží více než jedenkrát o Jonášovi hovořil.Přitom Pán Ježíš o něm mluví jako o proroku,jenž opravdu žil a jenž zažil události v Božím Slově popsané. Na třech místech v Evange­ liích /Mat.12:38-41;16:4; Luk.11:29-32/ jsme odkazováni na významné příběhy Joná­ še.Odtud je zřejmé,že dvě hlavní události, jež se nevěrci stále pokoušejí podrývat. Pán Ježíš potvrzuje co pravé,totiž: 1/ že Jonáš v břiše ryby veliké vskutku byl, a 2/ že byl v Ninive a s velikým úspěchem tam kázal. Ani slovem se věrný Mistr nezmiňuje o Jonášově nevěře.Mluví jen o dobrém.Jonáš byl znamením,neboť byl jako kdosi, ^jenž zmrtvýchvstal .Kázal pak s takovým úspěchan, že se k jeho slovu obrátili muži Ninivitští.Pán Ježíš tyto skutečné události pro­ to připomenul,aby ukázal židům na jejich převrácenost,neboť zatím co pohané Jonáše uposlechli,opovrhli Židé svědectvím Toho,

- 4 o Němž je psáno, že jest "více nežli Jo­ náš*. Jestliže tedy s á m K r i s t u s Knihu Jonáše ve všem za Slovo Boží uzná­ vá a vyjímá odtud za Svého působení místa k varování Izraelského lidu, ba uvádí též příběh Jonášův v břiše veliké ryby^jejž mnozí mají za nevěrohodný,co pravou udá­ lost, - kterak bychom pak mohli m y tře­ ba jen na okamžik zapochybovat o pravdi­ vosti těchto, věcí? Jestliže však někdo z věřících tu přece dá místo nevěře,bude se z toho muset zodpovídat před soudnou sto­ licí Kristovou. Kniha Jonáše jest h i s t o r i c k á , Jonáš pak byl p r o r o k e m Páně. Proto budeme-li naslouchat sdělením té­ to Kni h y ,uslyšíme hlas Toho, jenž jest "ví­ ce nežli Jonáš".Sám Bůh tu k nám promlou­ vá skrze Svého Ducha; Duch Kristův je to, s Nímž se v té předivné Knize setkáváme. Jonáš je,pokud víme,jediným prorokem, jenž byl vyslán s přesně určeným úkolem k pohanům .Všichni proroci působili bud vjudstvu nebo v Izraeli.Někdy sice překroči­ li pomezí Izraelské a zaměstnávali se pak jednotlivými osobami,ale jejich slovo po­ hanům přímo určeno nebylo. Jenom zde máme muže z Izraele,jejž sám Hospodin posílá do velikého pohanského města.Má tam pří­ sně a 8 vážností zvěstovat Boží Slovo, a konečně -Jonáš sám. to velice dobře pocho­ pil- kdyby ho uposlechli,má jim v Páně Jménu nést odpuštění. Měl tedy být poslem radostné zvěsti národům. Jakým způsobem musel být sám Jonáš tím vším uchvácen,když se později hlouběji po-

- 5 hroužil v myšlenky Boží,jež pod vedením Jeho Ducha sepsal! Avšak jak vážnou ce­ stou ho k tomu Bůh musel provést! Vpravdě je Bůh Izraelův Bůh spásy! Kniha Jonáše je zvláštní prorocká kni­ ha,výrazně odlišná od ostatních.Patří ke dvanácti tzv.Malým prorokům,ale v žádné z ostatních knih nenalézáme o s o b n í příběh toho neb onoho proroka co hlavní téměř obsah knihy.Mluví k nám jen o tom,oo Bůh prorokům dal,aby jiným zvěstovali. V dějepravných knihách bývá popisován životopis jedné nebo více osob,jejich chy­ by i jejich dobré stránky: v prorockých knihách tomu tak není.Tu i tam,jako např. v Izaiáši,v Jeremiáši a v Ezechieli a v Ma­ lých prorocích smíme z mnoha míst vyěíst, jakého věku dosáhli proroci.jakého stavu byli příslušníci,čím se zaměstnávali, ale jejich životopis nám není nikde podán tak, jako v případě Jonáše.A přece není jeho Kniha knihou dějepravnou,nýbrž prorockou, a byla proto zařazena do prorockých knih. Proč asi? Snad proto,že obsahovala proro­ ctví, jež se dosud nenaplnilo,když Ninive již uvěřilo Jonášovu kázání a obrátilo se? Nikoli,ale protože celý o s o b n í pří­ běh Jonášův,jenž nám je v té Knize sdělo­ ván, je proroctvím. Pozastavme se tu na okamžik,než zapo­ čneme Knihu Jonáše kapitolu za kapitolou uvažovat. Celá Kniha Jonáše se všemi událostmi je proroctvím,a to vztahujícím se jednak na Izraelefjednak na Krista. Uvažujme Knihu Jonáše nejprve jako pro­ roctví o I z r a e l i . J e zvláštní,že o

-

6

-

velikém Dni smíření čtou Židé Knihu Joná­ še .Kterýsi křesťan zeptal se jednou jedno­ ho rabína na skrytý smysl tohoto obyčeje a ten mu tiše -v doznání- odvětil: "My jsme Jonáš!" Kniha Jonáše nám líčí Izraele co vyvo­ lený národ,jenž měl býti prorokem Páně k požehnání národů. Jméno "Jonáš" značí v he­ brejštině "holubice".Izrael měl zastávat úkol posla pokoje.Na neklidných vodách to­ hoto světa měl svědčit o pokoj i,jejž lze nalézt toliko v Bohu,v Hospodinu,v Tom \ěčně Věrném.Ale národ toto nechtěl.Vzpěčoval se milosti Boží a Jeho láskyplným my­ šlenkám a upadl v neposlušnost.Utekl od tváři Páně a jsa přesvědčen,že podle da­ ných možností jedná správně,"našel lo3... a zaplativ.. .vstoupil na ni,aby se plavil"! Tu se pak mohl rozložit,pohodlně ulehnout jako Jonáš,jenž za bouře spal. Když však Izrael utekl od tváře Hospo­ dinovy, daleko od Boha,a nevyřídil posel­ ství, jímž ho Bůh pověřil,octnul se v moři, ve zmítaných vodách moře národů. Lo3,jež se plavila na západ,představu­ je pohany,a mořem jsou národy,mezi něž byl Izrael co vyloučený vyvržen.Čteme pak v Jonášově příběhu,že když veliká bouře ná­ porem udeřila a lodi hrozilo ztroskotání, námořníci jati bázní volali ke svým bohům. Konečně se však obrátili k pravému Bohu. Obětovali Mu a činili slavnostní sliby JiCh se pak slitoval nad pohany,zatím co Izra­ el zůstává vyvržen. Vzácným způsobem uvádí nám tuto skute­ čnost v Listu flímanům apoštol Pavel /kap. 11/.Bůh dovede zlé obrátit v dobré.Loá se vším osazenstvem vlastně pro Jonášovu ne-

- 7 věrnost měla zahynout.To však,jak nám pří­ běh ukazuje,nebylo v souladu s úmysly Bo­ žími o milosti.Podobně by býval musel i celý svět pro Izraelovu nevěrnost zahynouti.Třebaže odsuzuje zlo,přece se nad Svým lidem chce znovu slitovat.Ve Své spravedl­ nosti na 5as Izraele odstavuje stranou,ni­ koli však navěky,jak nám potvrzuje další vyprávění o Jonášovi.Mezitím však se národi\m dostává požehnání Vykupitele světa Je­ hož je Jonáš v nitru ryby tak výmluvným předobrazem. Ze srdce souhlasíme s tím,co kdysi pa­ stor J.G.Kunst o Jonášovi v bouři a o Jo­ nášovi v rybě napsal: "Izrael byl národem Božím.Avšak zabíjel proroky a kamenoval ty,kdo k němu bývali posíláni Bohem; - sám pak zůstával zatvrzelý ve svém modlářství. Proto musel být co lid Boží zavržen.Bůh Izraelův se pak obrací k pohanům.Pohanští námořníci se v bouři modlí,zatím co Jonáš ve falešném pokoji spí .Tak se přihodilo Izraelovi.Přicházejí pohané a ptají se po spasení Hospodinově,zatím co Izrael trvá v zatvrzení.Osádka lodi je zachráněna,Jo­ náš vyvržen ven, - to nám ukazuje,že při­ klonění Boží k pohanům se stane zavržením Izraele.Přitom musí být přinesena oběřJo­ náš uvržený v moře,položený za obšt p r o spasení námořníků, úkazu je na onu j e d i ­ n o u obět,jež znamená spásu světa." Avšak Jonáš,předobraz smrti Krista, o čemž později šíře chceme uvažovat,je před­ ně obrazem o Izraeli,jenž po dobu milosti národů je rozptýlen mezi pohany.Po stránce duchovní i s hlediska národa nalézá se Izrael od okamžiku svého zavržení jakoby v hrobě.Tento hrob jsou národové.Zatím však

8 mluví proroci táž o tom,že Izrael jednou, v daleká budoucnosti,znovu ožije."Ožijí? mrtví tvoji,těla mrtvá vstanou... země vy­ vrhne stíny /tJ.zbité/!"/Iz.26:19,dle p./ Tři dny a noci byl Jonáš v nitru ryby a posláze byl vyvržen na pevnou zem.Tu máme svědectví o tom,že se Izrael po jisté do­ bě kázně a soužení navrátí.Pro národ Bo­ ží se rozední den třetí,den vzkříšení z mrtvých /Ozeáš 6:1-3/. Jak jsme již pověděli.Izrael se zatvr­ dil; nechtěl uposlechnout a proto hyne. Nadejde však doba,kdy se věrný jeho osta­ tek znovu obrátí k Bohu.Věřící prorok je toho zde předobrazem.Bůh měl Svůj věrný ostatek vždy.Bude tomu tak i v budoucnu. Zachariáš prorokuje ve 12.kapitole o Je­ ruzalému a o Judovi,že budou v hluboké lí­ tosti vyznávat svou vinu,a v Ezechieli se na různých místech zvěstuje obnovení desí­ ti kmenu. Pověděl-li onen rabín:"My jsme Jonáš", pak je to pravdou netoliko o zavržení Iz­ raele,ale též o novém jeho přijetí /fiím. 11:21-27/.Jonáš je obrazem nevěřícího ná­ roda i věrného ostatku,jenž se pod náti­ skem obrátí k Bohu.V uloženém Božím čase vystoupí tento ostatek znovu k požehnání národů. V břiše ryby,v hrobě národů způsobí Bíh toto dílo.I jim má být na základě oběti Krista,jíž Jonáš je předobrazem,uděleno blaženství.Všechen Izrael tedy bude spa­ sen,nebo? v mezidobí národy,o nichž Buh pracoval,opovrhly cestou spasení a budou proto opět odstaveny /Kím.ll: 15a,21 a 22/. Výraz "všechen Izrael" se vztahuje na vě­ řící ostatek,tudíž na lid,jenž pozůstane,

- 9 potom co obrovský,nevěřící díl Izraeletude Bohem zavržen a zahyne. Ten ostatek de Bohem ve velikém soužení vyučen a do­ jde pak spasení.A nejen to,nýbrž nohy vě­ řících Izraelitů stanou na souši,i vydají se co poslové pokoje na cestu k pohanům, aby jim nesli Slovo Boží.Budou zvěstovat! lidem Evangelium věčné a mluvit jim o tom, že nadchází hodina soudu a že je třeba klanět se Tomu.jenž stvořil nebesa i ze­ mi /Zjev.14:6-7/. Velmi pěkně máme toto budoucí povolání Izraele popsáno v proroctví ZachariáŠe /k. 8/.Nejprve je ukázáno,že Bůh učiní Judu, jenž je dnes zlořečením u všech národů,po­ žehnáním národům.Prorok dále praví:"Takto praví Hospodin zástupů: Ještěř budou při­ cházet! národové a obyvatelé měst mnohých, přicházeti budou obyvatelé /města/ jedno­ ho k /městu/ druhému,řkouce: ,Pojdmež s ochotností kořiti se /v pův.: vzývati/tváři Hospodinově,a hledati Hospodina zástu­ pů.Půjdu i ját» A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní,aby hledali Hospodi­ na zástupů v Jeruzalémě a kořili se /v p. vzývali/ tváři Hospodinově." To,že Bůh bude na straně Izraelově,bu­ de potom tak jasné,že se chopí deset mu­ žů různé národnosti cípu kabátu Žida jed­ noho a budou říkat: "Půjdeme s vámi,neboř slyšíme,že jest Bůh s vámi."Bude tomu psk, jak je psáno v Ev.Jana 21,totiž že sít se nebude trhat,jakmile bude v uloženém čase Páně vržena na pravou stranu,ale zahrne mnohé ryby veliké.Dnes se dosud síí trhá, jak čteme v Luk.5.Jakmile si ale Pán je­ dnou obrácených židů použije,aby dal skr­ ze ně po všech místech zvěstovat Evangeli-

10 um věčné,budou pozůstalí ještě na zemi ná­ rodové všichni pochyceni do sítě,naleznou Boha a dojdou Jeho spasení. Nuže uvažujme nyní Knihu Jonáše jako proroctví o K r i s t u . Jak vznešenou a jak velikou se nám pak tato Kniha musí jevit!Ježíš byl věrný služebník Boží. Avšak přestože přišel,aby naplnil vůli Bo­ ží a třebaže tomuto úkolu vpravdě plně do­ stál, jakož ve všech věcech spravedliv na­ lezen jest musel být uložen do hrobu a zů­ stal tam tři dny a noci.Dříve však než nám Pán Ježíš z Knihy Jonáše vystoupí před náš zrak,chci poukázat na některá rozdíly mezi ním a synem Amatovým.Neboť je-li jra»vdou,že Jonáš -prorocky vzato- je předo­ brazem Páně,přece jenom je mezi oběma ve­ liký rozdíl,stejně pak i ve způsobu jejidi poslání. Jonáš nesl poselství soudu,třebaže Bůh, když Ninivitští činili pokání,od provede­ ní soudu upustil.Ježíš přinesl poselství k blahoslavenství.Sám pravil,že neposlal Ho Bůh,aby odsoudil svět,ale aby spasen byl svět skrze N ě h o . Jonáš vyšel,aby kázal proti městu Ni­ nive. Ježíš přišel,aby k Sobě volal všech­ ny usilovně /o spásu svých duší/ pracují­ cí a obtížené /hříchy/,chtěje jim dát po­ koj . Jonáš byl neposlušen,když se mu dosta­ lo úkolu Božího.Ježíš ale vždy činil to, co bylo dobře libé Bohu. Jonáš byl rozhořčen,když pomyslel na požehnání,jehož se mělo dostat! pohanské­ mu městu příčinou jeho obrácení.Přál si požehnání výhradně pro Izraele,pro svůj vlastní národ,jejž měl za nejpřednější,

-

11

-

jakoby býval lepší nad ostatní národy. Se srdcem plným opravdové lásky žádo« stiv byl Ježíš ztracených,ať již byli z Izraele,anebo z národů,K vůli jedné ženš Samařské podnikl dlouhou.unavnou cestu a mezi Samaritány se pozdržel,třebaže s Ním pohrdavě jednali a nechtěli Ho přijímat, až konečně poznali,že On je ten Spasitel gyg ^ 3.^ Jonáš spal spánkem zatvrzelce,člověka obtížených uší,a když se vzbudil,sám se musí označit za provinilého.Ježíš upro­ střed veliké bouře proto spal,že byl hlu­ boce kliden.nebot žádná škoda Ho potkat nemohla.Když se pak vzbudil,potrestal mo­ ře i učedníky,kteří byli bojácní a malo­ věrní ,třebaže s nimi byl. Jonáš se za druhé obětoval,leč příčincu tu byl jeho vlastní hřích.Poznal,že zaslu­ huje smrt.Mohl ostatní jen tak zachránit, že se sám vydal na smrt.Ježíš se za jiné obětoval,ale sám byl bez viny; oni zaslou­ žili zahynutí,On však na smrt Sebe za ně vydal a k vůli nim "do prostřed /v pův.Mo srdce"/moře* sestoupil. Jonáš se vydal co provinilý.Ježíš z mi­ losti se vydal,aby vinami obtížené spasil. Jonáš se podrobil hněvu Božímu.vyznal svou vinu,vstal z mrtvých a zakusil milost Páně,již pak zvěstoval.Rovněž Ježíš se ochotně poddal hněvu Božímu.Veškeré vlny a bouře Božího hněvu přehnaly se přes Jeho svátou hlavu.Sestoupil až do nejhlubších míst země.Tři dni a noci byl v srdci země a vznešeným výsledkem toho je,že dnes lidótvo,později též Izrael,nalézs milost a smí být vytrhováno spasením z moře soudu. I když Syn Boží zemřel a pohřben byl, ne-

12zahynul,Vstalí z mrtvých a zvěstuje nyní zahynulému světu slavně spasení.Všichni kdo u vědomí svých vin k Němu přicházejí a přijímají Jej do svých srdcí,nalézají milost.Jaký t o ,vpravdě,Pán! "Aj.více nežli JonáS tuto*,mohl Ježíš plně povědětlKdo se Mu vyrovná? Nepřihlížel k výsadnímu posta­ vení Svého národa.Neptal se na osobní mí­ nění .Naplnil ale Boží vůli a vůle ta jest, aby všichni lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli./l.Tim.2:4/ Než třeba jsou rozdíly mezi Jonášem a Ježíšem a mezi jejich činy tak veliké,pře­ ce smíme v oběti,již přinesli,spatřovat naprostý souhlas.Moře hněvu Božího je skr­ ze oba přivedeno k ztišení.Radujmež se pie­ to,že v Jonášovi netoliko smíme vidět před­ obraz Izraelův,ale i Kristův! Přece však Ježíš jest více nežli Jonáš, neskonale víc.V Jonášovi spatřujeme stín, v Ježíši plnou skutečnost.Jonáš na Krista ukazuje,Kristus jest slavným naplněním.Mo­ ře světa bylo skrze hřích jediného člově­ ka rozbouřeno.Bouře byla skrze oběf jedi­ ného člověka přivedena k uklidnění.Rovněž moře života bývá skrze hřích /jednoho/člověka rozbouřeno,ale hněv skrze oběť jedno­ ho člověka ztišen.Kristus přinesl smíření a pokoj. *Aj,více nežli Jonáš tuto!* Jaký to Spasitel - Ježíš! člověk se chtěl stát Bohem - Bůh v Kristu se stal člověkem.člověk byl pyšný.Kristus sám sebe ponížil.člověk se chtěl až k nebesům povznést.V Kristu sestoupil Bůh dolů,až na tuto zem,aby mezi lidmi přebýval, člo­ věk ve své pýše baží po cti.Kristus Sobě vyvolil kříž.Jakou příčinu mají tudíž li-

- 13 dé.aby hlasu tohoto Ježíše naslouchali! Jakou přišinu mají křestané,židé i pohané, aby Jej milovali, - Jej/jenž byl poslušen až do smrti, ano,až do smrti na kříži! 0braEme tedy zřetel k Němu a znovu zvolej­ me: "Aj,více nežli Jonáš tuto!" Muži Ninivitští přijdou;královna z ji­ hu stane na soudu.aby odsoudila ty,jimž Ježíš mluvil,kteří ale nechtěli slyšet. Svým hlasem volal Ježíš v jejich městech, ale neobrátili se k Němu. "Aj,vícef nežli Jonáš tuto!'* ON jest tu a chce k tobě mluvit.Jest v domě tvém,máš Jej v Bibli.Je blízko tebe, nebo£ Písmo Svaté vydává o Něm svědectví. Je to hlas Syna Božího,je to ten Spasitel ztracených a zahynulých,Jehož milosrden­ ství odpouští moře hříchů, jenž uzdravuje ode všech neduhů! Sklonmež se před Ním, jenž nemá Sobě rovna; zapějme u víře s bá­ sníkem: , Ty mocný kníže Pokoje,chtěls aby ztra­ cený kdo je, měl v Tobě vykoupení. Beránku Boží,Tvoje krev, tam tekla drahá 8 kříže dřev za naše provinění. Cest a chvála budiž Tobě! Dědici jsme! Jednou v slávě koruny dáš neuvadlé. /84:2/ 1. K a p i t o l a : J o n á š

v

b o u ř i .

"I stalo se slovo Hospodinovo k Joná­ šovi... " Může být něco důležitějšího nad Slovo Páně? Bůh mluví a my máme Jeho hlasu na-

- 14 slouchat.Máme celou Bibli,již nazýváme Bo­ žím Slovem,? dávných dobách vlastnili je­ dnotlivci jenom určité částky Písma,často jen jediné slovo.Je však druhořadého vý­ znamu, zda je mnoho nebo málo toho.co nám Bůh praví a jakého způsobu si k tomu pou­ žívá. Důležité pro nás toliko je,abychom věděli a věřili.že to je slovo z Jeho list, neboí skrze ně živ jest člověk. Výraz "slovo Hospodinovo" se v Knize Jonáše několikrát opakuje.Nejprve ho máme v 1.Kapitole v 1.verši.,potom ve třetí k. v 1. a 3•verši.Třikrát se nám tedy v té útlé Knize osvědčuje,že tu mluví Bůh. Mějme se proto pozorně ke Slovu Páně, a dosáhne-li k nám Jeho hlas -nezáleží ňa tom, jak- naslouchejme ochotně a poslu*šně.Neučiníme-li tak,máme Jej proti sobě; budeme-li však poslušní,spočine na nás Je­ ho požehnání.Mnozí naslouchají hlasu vla­ stního srdce,chodí pak cestou svou a kon­ čí obvykle jako Jonáš - v moři! Slovo Páně tuto vyslovené nebylo jenom vážným slovem,nýbrž bylo též slovem lásky. Bůh znal veliké město Ninive,město,v němž bylo více jak stodvacet tisíc osob,jež ne­ znaly rozdílu mezi svou pravicí a levicí, tedy nedospělých, město.kde bylo též mno-r ho dobytka, město,jež melo patrně několik milionů obyvatel.Ninive,metropole tehdej­ šího světa,bylo městem cesty tří dnů /Jon. 4:11,3:3/. Bůh znal toto město,a to nejen jeho ve­ likost,ale i stav srdce každého jednotliv­ ce z množství všech tamních obyvatel.Sta­ tisíce duší tu byly žijíce bez Boha, jež ale mohly být dobře míněnému slovu pří­ stupny .Přeloženo doslova,stojí na počátku

- 15 třetí kapitoly: "město pro Boha /nebo též: Bohu/ veliké" /3.v./.Snad má tento hebrej­ ský výraz,jímž bývá označováno něco kromobyčejně velikého,též nějaký zvláštní vý­ znam pro nás? Městem Božím byl vlastně ruzalém.Ale Bůh viděl v Ninive obraz po­ hanského světa,jemuž ve Své neskonalé lá­ sce chtěl vyjít vstříc,a proto to město jmenuje "městem pro Boha velikým".Bůh měl v tom městě veliký lid.Podobně povzbudil kdysi apoštola Pavla v Korintě,pověděv mu skrze noční vidění o tom světském,hříšném městě; "JJÍ s tebou jsem,a žádnýř nesáhne na tebe,aby zle učinil; neboř mnoho mám lidu v tomto městě!" Bůh se chtěl nad Ninive,velikým tím po­ hanským městem slitovat a přivést tam mno­ hé k obrácení,aby jim Sebe uvedl v známost a čest.To se i stalo.Kázání v Ninive při­ neslo ovoce .Nebylo to sice ovoce trvající, neboř o sto let později bylo Ninive zni­ čeno a podnes jsou poutníkům ukazovány trosky tak mocného kdysi města. Skrze Jonášovo kázání však došlo k obrácení lidu,a tak se mohl Bůh podle vře­ lé tužby Svého láskyplného srdce nad oby­ vateli Ninivitskými slitovat.Jeho soucituplné srdce,Jež hluboce cítilo dokonce i s osudem němého stvoření a malých dětí,mělo slitování i se statisíci ostatními,kdo tam bydleli,chodícími po žádostech svého srdce. Jonášovi bylo přikázáno,aby vstal a ká­ zal proti městu.V městě to jistě dobře ne­ vypadalo, neboř zlo jeho obyvatel vystoupi­ lo až k Bohu.Bůh ovšem má srdce plné lá­ sky, neboř On jest láska.To ale neznamená, že by neviděl a neodsuzoval zlo.Bůh jest i světlo.ON viděl vše,co obyvatelé Nini-

-

16

-

vitští páchali,byl svědkem váeliká jejich nepravosti.Tamní stav byl tak hrozný,že zlo již nezůstávalo ve městě,ale navršilo se jako závratně vysoká hora do hrozné vý­ še, dosáhajíc až před obličej Hospodinův. Bůh je nucen ohlásit Svůj soud,jiného vý­ chodiska není.Mohl by sice soud vykonat náhle,ale to On nečiní.neboř - On láska jest.Brzy snad již upaane celý svět v Je­ ho soud.protože nechce slyšeti hlas Boží, avšak Buh jej po celá staletí předem varu­ je a dává lidstvu příležitost k obrácení, aby snad mohl soud ještě odvrátit. Všimněme si ale,že v případě Ninive šlo o poslední poselství.Nepraví se nám, že má být mluveno k lidem těm,nebo že se má za ně konat přímluva,nýbrž že Jonáš má mluvit proti nim.Ano,Bůh byl proti jejich zkaženosti.byl proti jejich zlým činům! Považme též,že třeba bylo celé město zka­ ženo a muselo být proti němu kázáno,přece byl v něm každý csobně za sebe zodpověděn. Bůh vidí všecko.Před Jeho zrakem není skryto nic.ON zná i naše velkoměsta a je­ jich obyvatele.Dobře ví,kolik zla se i v našich "křesťanských" městech nalézá. Ale Bůh dává na každý den zvěstovat Své dobré poselství a varuje obyvatele před Svým soudem.Jestliže ale zla přibývá,proti ta­ kovým obyvatelům svědčí a dává jim pově­ dět, že neobrátí-li se,navěky že zahynou, sám pak že město raní. Jonáš,syn Amatův,dobře pochopil,že Bo­ hu nešlo o to zkazit Ninive,ale uchrániti je před vykonáním soudu,spasiti je.Proto když se k němu stalo slovo Páně:"Vstaň, jdi do Ninive,města toho velikého,a kaž proti němu,neboř jest vstoupila nešleche-

- 17 tnost jejich před obličej můj", správně po­ rozuměl, že nemá ohlásit jenom soud.Bůh si chtěl použít Svého posla k tomu,aby obyva­ telé města byli varováni a mohli být za­ chráněni.Tak tomu bylo vždy.Bůh si přeje obrácení jednotlivce i národa a nalézá zvláštní zalíbení,jestliže může být odvrá-. ceno utrpení a bída. Jakým opakem toho je ale převrácené smýšlení člověka.Jeho mravní zkaženost je tak hluboká že mnohé od Boha darem přija­ té výsady staví jeho zavržení hodnost v tím ostřejší světlo.Nechť si ale nikdo nenamýšlí,že dnešní náboženský člověk je mno­ hem lepší.Židé zaujímali mezi ostatními národy přednostní postavení.Sám Bůh jim takové místo dal.Měli zůstávat odděleni od cizozemců,ale namísto aby toto oddělo­ vání prováděli a vydávali tím uprostřed tohoto světa,jenž se proti tomu vzpouzel, svědectví pohanům o Jeho lásce a svatosti, zpyšněli.Chlubili se,že mají Hospodina a Jeho Zákon.Zároveň však činili Bohu nečest tím,že Eákon nezachovávali.Jonáš byl ro­ vněž jedním z národa Izraelského.Patřil dokonce k prorokům Izraeiovým,stál tedy na místě zvlášť výsadním.Leč povaha jeho byla hned hotova využít a zneužít tohoto postavení ve prospěch vlastního národa. Jonáš byl ovšem opravdovým věřícím,ale ani tato ze všech výsad nejpřednější nebý­ vá vždycky dostatečnou ochranou před smy­ šlením tělesným.Korintským se dostalo da­ rů Božích.Avšak namísto aby jich používa­ li k Boží cti,užívali jich k svému vlast­ nímu oslavení.Nadýmali se,vypuzovali dru­ hé,kdo třeba měli skrovnější dary.A přece byl mezi nimi muž,jenž obdržel od Boha víc

- 18 než oni všichni,a jenž mohl zvolat:"Radě­ ji bych chtěl... pět slov srozumitelně promluviti,abych také jiných poučil,nežli deset tisíců slov jazykem"/l.Kor.l4:l9/. Tento muž měl mysl Kristovu. Slovo Páně stalo se k Jonáši proroku, aby mohl proti Ninivitským provolat po­ selství soudu.Ale Jonáš věděl,že srdce To­ ho, jenž ho posílá,je plno slitování./Sdě­ lení v 2.Král.14 bylo mu k tomu jistě pá­ dným příkladem./ Bůh chtěl odejmout bídu hřícha.Třebaže Ninivitští zasloužili soud, přece chtěl ještě jednou dát průchod Své­ mu milosrdenství.Z Jonáše 4:2 vysvítá,ja­ ké myšlenky plnily Jonášovo srdce,kdyz se k němu stalo slovo Páně. "Zdaliž jsem to­ ho neřekl /v pův.: zdaliž to nebylo slovo mé/,když jsem ještě byl v zemi své?...Ne­ boť jsem věděl,že jsi Ty Bůh milostivý a lítostivý,dlouhočekající /v pův.: pomalý k hněvu/ a hojný /v pův.:veliký/ v milo­ srdenství,a kterýž lituješ zlého." Což nedává Jonáš v těchto slovech vý­ raz myšlenkám svého srdce? Cožpak by on, žid,mohl snést,aby pohanům byla dána vý­ sada a aby se stali účastníky milosti Bo­ ží? Jak by k tomu mohl Jonáš,prorok Izraelův,trpělivě přihlížet,aby se jeho pro­ roctví,a to proti neobřezaným vyřčená,ne­ naplnilo? Hluboce zarmucující je,ale třeba to ří­ ci ,že srdce člověka i při upřímných slo­ vech vždy bylo pyšné a sobecké.Kdyby býml Jonáš pokorný,pak by jednal v poslušenství slova Páně, jsa přesvědčen,že Mistr zajisté lépe než Jeho služebník ví,čeho potřebí. Pro všechny služebníky Boži platí pak bez rozdílu totéž.Jak často,když Mistr podotně

- 19 praví: "Jdi do Ninive!", ujde služebník do Tarsu! Všem je třeba učit se: "Ne má vůle.ale Tvá stan se".0 andělích v žalmu 103.čteme: "kteříž jste mocní v síle,a či­ níte slovo Jeho,poslušní jsouce hlasu slo­ va Jeho... - Služebníci Jeho,kteříž činí­ te vůli Jeho".Neodpírají,ale rychle spějí tam,kam je Bůh posílá,a vykonávají,co jim Mistr přikazuje.Ale Jonáš tak nečinil. Je nám zaznamenáno,že vstal - až potud upo­ slechl. K tomu bývá člověk obvykle hned hotov. Nečteme ale,že vstal,aby šel. Nao­ pak je psáno,že vstal,aby uprchnul. Namí­ sto, aby se odebral do Ninive,míří za moře, do Tarsu,města,jež leželo ve Španělsku a bylo tehdy považováno za konec světa.Chce pryč,co možná nejdále.Je táž zapsáno,že utekl od tváři Hospodinovy,protože nechtěl uposlechnout.Dal přednost cizině před do­ movinou, neznámámu před tím,co mu bylo zná­ mo. Jak výrazně se nám tu rýsuje starý Adam,jenž se arci neskrývá bázlivě za stro­ movím, ale prchá na obchodní bárce přes Středozemní moře. A jako Adam,podobně táž on musí seznat,že odplatou za hřích jest smrt! Prostá,ale vážná to pravda! Jonáš měl krásná jmáno.Jonáš značí "ho­ lubice" .Holubicí pokoje měl být Ninivitským.Zel že svámu jmánu nezjednal žádnou čest.Jako Simon Petr,syn Jonášův, z bázně před služebnou děvečkou zapřel a uprchnul, podobně i Jonáš ve své neposlušnosti.Jaký tu rozdíl,hledíme-li na Krista!Ve Starém Zákoně /3.M.14/ jsou dva ptáci,pravděpodo­ bně holubice,obrazem o výkupném díle Kri­ sta; usmrceny pták mluví o Ježíšově smr­ ti, živý pak, jenž byl ponořen do krve zabi­ tého a potom vypuštěn na svobodu,ukazuje

-

20

-

na Jeho zmrtvýchvstání.Holubice je obrazem Nevinného,jenž byl ochoten podstoupit ja­ koukoli službu i potom,co vstoupil na ne­ besa, všem ohlašuje pokoj. Aby se lodí dostal do Tarsu,musel jiti Jonáš do Joppen neboli Jaffy,jediného te­ hdy přístavu Palestiny.Toto je význačné místo,kde se později zdržoval i jiný Zid, jemuž se rovněž dostalo poselství pohanům - Petr,jenž bydlel v domě Simona koželuha. Z Cesareje sem dospělo volání K o m e l i a , je­ muž Bůh řekl,aby dal pomocí posla Petra přivést.Předtím však Bůh musel Petra skr­ ze nebeské zjevení učinit povolným,aby se k hlasu tomu vydal na cestu,jinak by on, křesťan,sotva býval ochoten jít s nečistý­ mi,nebot byl dosud v zajetí židovských předsudků. Pavel musel mnoho bojovat s národním sebevědomím Židů.Často se zmiňuje o tom, že Židé přikládají svým výsadám takovou váhu, že nemohou snést,mají-li i jiní pohané - obdržet tolik požehnání,kolik oni sami přijali./Skut.13:44-52;17:5-9; 18:12 atd.j l.Thess.2:14-16/ Jonáš,když měl jít kázat pohanům,utekl. Podobně bylo třeba mnoha práce,než bylo Petrovi ukázáno,že milost Páně se vztahu­ je i na pohany,že modlitby a almužny Korneliovy vešly v pamět před tvář Boží, že Bůh zná stav srdce mnohých a že jim chce rovněž udělit milost. Vždyt Bůh si snažně přeje,aby zahynu­ lí došli spásy.S tohoto zřetele není mí­ sta pro nějaké výsady.Důležité je,aby se duše poznala před Bohem ve svých hříších. Potom smí u. Něho nalézt milosrdenství.

-

21

-

Bohu je těžko odsoudit; Siní tak jenom tehdy,když není jiného východiska.Jeho srdce je plno touhy zachraňovat.Nechce, aby kdo z lidí zahynul,ale aby všichni spaseni byli a došli známosti pravdy. Putujmež světem s takovýmto smýšlením a se Širokým srdcem se ujímejme zahynulých, i když víme,že mnozí nechtí slyšet,přivolá­ vajíce na sebe rychlé odsouzení. Jonáš vstal,aby utekl do Tarsu - pryS od tváře Páně.Přišel pak do Joppen a nale­ zl loň připravenou k veliké cestě... prá­ vě do Tarsu! Snad si pomyslel: jak podivu­ hodně snadno se mi všecko daří! Stačí jen, abych nastoupil! Zapravuje patřičné jízd­ né, sestupuje do podpalubí a pěkně ulehá ke spánku.Není pochyb,že se vskutku stalo Božím řízením,že v Joppen stála loí k ce­ stě do Tarsu připravená,ovšem jak rozdíl­ né byly přitom Boží úmysly! Dvakráte pra­ ví Duch Boží: "od tváři Hospodinovy". Jo­ náš chtěl na této lodi utéci,ale Bůh se s ním právě na té lodi setkal. Vzdalujeme-li se od tváři Páně,nikdy nečekejme blaho.I nám se může stát,že na­ lezneme všechno připraveno a bude stačit pohodlně jenom ulehnout.Ale Bůh nás s oka nespustí.Nebude Mu zatěžko v okamžení vzbudit bouři,v níž bychom museli zahy­ nout,kdyby se nad námi znovu neslitoval. Kolik starosti působí mnozí věřící Bo­ hu! Opouštějí Jeho cestu,cestu pravdy,ce­ stu poslušnosti, a pak se ještě domnívají, že jdou za Pánem.Zdánlivě jsou v pokoji. Také se i modlí.Ale Pavel píše Efezským; "Ale to všecko,když bývá od světla trestá­ no,bývá zjeveno;cožkoli zajisté vše zje­ vuje, světlo jest.Protož praví: ,Probua se

22 ty,kdo spíš,a vstaň z mrtvých,a zasvítil se tobě Kristus.* Viztež tedy,kterak by~ ste opatrně chodili,ne jako nemoudří,ale jako moudří,vykupujíce čas; nebol dnové zlí jsou.Protož nebývejte neopatrní /v p. "pošetilí"/,ale rozumějící,která by byla vůle Páně"./Efez.5:13-17/ Toto je řečeno věřícím.Nepraví se o nich,že jsou mrtví, jak je tomu u hříšníků,zato ale že je treba,aby se vzbudili^usnuvše.Svět spí spán­ kem smrti.U některých věřících se může zdát,že spí rovněž tak. Zda tomu tak nebylo v případě Jonáše? Byl pohroužen v hluboký spánek,tvrdě spal. Musel se však probudit a vstát,Bůh se mu chtěl zaskvět. I služebníci Boží mohou někdy upadnout v podobný stav,jaký tu máme vypsán.Proto bděme a vždy mejme srdce i uši dokořán otevřené k slyšení Slova Páně.Spíme-li,nejenomže nejsme svému okolí požehnáním,ale sami se vystavujeme velikému nebezpečí. Mnozí měli být na cestě k místům,kam je Pán volal, k mí stům, kde byla toužící srd*ně Jeho hlasu a vyznáváme-li svou vinu.Neboť odvracíme-li ucho od slyšení,bučme jisti,že Bůh použije ji­ ných cest a prostředků,aby spáchanou nepra­ vost našemu zraku v světlo postavil.Trvá to pak dále a mnohem více to bolívá. x

Povšiml sis 'rozdílu mezi oběma modlitba­ mi Jonáše /kap.2.a 4 ./? V první modlitbě čteme:"I modlil se Jonáš Hospodinu.Bohu svámu". Ve druhá pak:"Modlil se Hospodinu". Podruhé tedy již nepraví:"Bohu svému". Ano, vždyť se přel s Hospodinem,s Nejvyšším.A k tomu: nepřál si,aby Ninive bylo zachráněno. Nesnesl pomyšlení,že by se zlému tomu městu mohlo dostat milosti. Raději chce zemřít. Snad se tu se mnou tážeš: Je to ještě prorok,je to věřící? Nemohu,než přisvědčit, i když je hluboce zarmucující, že se takový stav srdce "muže Božího" vůbec může vyskyt­ nout. Hle,toto je tak podivuhodné v Písmě Svatém,že tu nikdy nebývá hřích přikrýván pěkným pláštíkem;ani ty nejhorší vlastnosti rtejsou v Božských životopisech přehlédnuty. Bůh nikomu nestraní. Jonáš se ve své samospravedlnosti zatvr­ dil. J e s t l i ž e se někomu podobně přihodí vzdálí-li se od něho věd^omí o milosti á zůstane-li pak při něm již jenom dovednost odsuzovat,tu bývá málo naděje na nápravu. Bůh pak musí pomocí tvrdé školy zasáhnout aby toho,jenž vypadl z duchovního smýšlení přivedl k sebepoznání.Věřící v takovém sta­ vu na všechno křivě nazírá,všecko pře­

vrácené posuzuje.Dokonce ani Bohu takový zachvácený nerozumí,dopřává-li místo my­ šlence, že Bůh mu nakonec přisvědčí,- do­ mnívá se totiž,že má pravdu. •Věděl jsem,že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý.pomalý k hněvu a veliký v milo­ s r d e n s tví ,a kterýž lituješ zláho."/kap. 4:2,dle pův./ To byla poslední část dru­ hé prorokovy modlitby.Což neobsahovala skvělé pravdy? Kdyby však tyto pravdy bý­ valy v jeho srdci živé a nebyla ho zachvá­ tila pýcha a sobectví,nebyl by první část této modlitby vůbec vyřkl.Nebyl by se též rozhněval.Spíše by pak děkoval a chvály Bohu vzdával za to,že se nad velikým tím m ě s t e c slitoval,a že si jej ,nehodného slu­ žebníka,k tomuto úkolu použil. Jak jenom k tomu došlo?Jonáš nešel do Ninive se srdcem plným milosti,aby tam před^ kládal milost Božího slitování,ale šel se srdcem pyšně povýšeným,aby městu ohlásil soud. Byl uspokojen,že v jméně Božím smí ohlásit trest.jejž tamní zlí obyvatelé plně zasloužili. Než co on? Což mu nepřišlo na mysl,jaký sám byl? Cožpak neměl žádné slitování s bližními,kteří museli brzy zahynout,jakož i on již blízek zahynutí byl? Při provádění kázně má býti oprávněnost věci vždy podřízena Božskému pravidlu,totiž že vše má napomáhat ke spasení. Všichni pak kdo kázeň provádějí,ne^chř nikdy nezapomína­ jí, co sami v sobě jsou, a kéž projevují mi­ lostivé smýšlení. Tak se může mnohdy stát,že Bůh počne pů­ sobit a zasahovat i při takových,o nichž by­ chom se stěží nadáli,že hlas Jeho uslyší. A dojde-li pak ku změně,ať je touto změnou

- 77 obrácení nevěřícího anebo navrácení a ná­ prava pobloudilého věříčího,nemáme zdrže­ livě opodál stát,ale máme k takovému vstříc vyjít a podat mu ruku.Potom i my budeme moci shlédnout,co slitovávající se láska Boží způsobila. x Cožpak se ale Jonáš ničemu nenaučil? Ale jistě,alespoň tomu,že na druhý pří­ kaz Hospodinův do Ninive šel a poselství Boží tam vyřídil.Chtěl sice jinou cestou jiti nežli tou,již mu určil Bůh. To však odsoudil a před Bohem vyznal.Dále však nedošel. Bylo mu třeba odhalit přímo i kořeny zla a otázat se: "Co bylo jenom příčinou,že jsem do tak žalostné nepo­ slušnosti upadl?" Spatřil by pak bídné smýšlení svého srdce a upřímně by všech­ no před tváří Páně vynesl. Máme však p ř í č e n u domnívat se,že Jo­ náš přece jen ještě úplného sebeodsouzení došel.Soudíme tak proto,že na konci knihy dává Jonáš poslední slovo Bohu.Zdá se,jakoby přemožen zjevením myšlenek Bo­ žích a veliké Jeho lásky k nám, klopýta­ jícím stvořením, zahanben se dal na ustup. Mohli bychom na konec knihy položit ^ S k o ­ návají se slova Jonášova". tf,jak malým se musil před Bohem stát a né své smýšlení odsoudit.Ovšemže to nešlo snadno.Teprve po dlouhé cestě,o níž jsme shora uvažovali,směl se naučit znát své převrácené srdce. V 5 ..knize Mojžíšově se praví,že Hospo­ din dopustil na Svůj lid hlad i žízeň,aby zjevil myšlenky jejich srdcí. Bůh nečiní nic převráceného, srniž k čemu takovému vede,

- 78 ale naopak: dopouští na nás řadu těžkostí abychom rozeznali,co zlého se při nás na­ lézá.Snad jsme se domnívali,že jsme mírní, ale když jsme podrobeni zkoušce,ukáže se charakter opačný.Měli jsme třeba zato,že jsme zbožní,ale prošedše zkouškami.přesvě­ dčili jsme se,že sebe více milujeme nežli Boha. Vždy je třeba jít až na kořen věci.Ne­ stačí toliko odhalit hněv,ale máme hledat i příčinu hněvu:musí být odkryta nejenom samospravedlnost,ale táž podklad naší do­ mýšlivosti, Jonáš,pokud se o něm smíme do­ číst, toto zanedbal. Nedospěl dále než k odsouzení svá neposlušnosti.Tu mu Bůh dovo­ luje shlédnout, jak tato neposlušnost vzni­ kla a dopřává,aby Jonáš sám přiložil ope­ rační nůž na bolavé místo. (5,Jonáši,uvidíš jednou a s radostí po­ znáš, že Bůh je Bůh milostivý a lítostivý, že je Bůh,jenž se dá obměkčit,aby litoval zlého. x Jonáš usedl východně od města na jedné hoře.Měl odtamtud pěkný výhled.Ale ani z nejlepší vyhlídky nic nemáme,není-li srdce naše šťastno.Udělal si tam pak Jonáš domek, aby měl trochu stínu.Než jak se zdá,cha­ loupka ta nechránila dostatečně před žhnou­ cími paprsky slunečními.Bůh to věděl a po­ slal mu něco lepšího.V několika hodinách vyrostl ze země podivný keř,jenž vrhal na Jonášovu hlavu osvěžující stín. V hebrejském originále je na místě slova "břečťan" původní slovo"kikajon", což bude asi keř druhu skočce/ricinus/,jenž se v Pa­ lestině zhusta vyskýtá /jiní soudí,že tu jde o jistý druh dýně/. Divem bylo,že Stvořitel,

- 79 jehož stvoření již sauno o sobě je veliký div.tu znovu zjevuje tvůrčí Svou moc,dav vyrůst rostlině v několika hodinách a utvořit nad hlavou Jonášovou stinnou stře­ chu z listí.Bůh si toho keře použil co ná­ stroje, jenž měl Jonáše vyvést z jeho roz­ mrzelosti . Vidíš,že Bůh nepomýšlí na to,Jonáše potrestat?My býváme tak rychle hotovi,jako Jobovi přátelé,s myšlenkou:nejprve provést kázeň.Proto býváme často tak bídnými těši­ teli.Tu ale čteme,že Bůh chce Jonáše vyvést z hořkosti, Jak se Jonáš z toho divného keře zara­ doval .Nikoli proto, že Bůh mu. byl tolik mi­ lostiv,ale že mu takto bylo dobře. I my býváme v nebezpečí pomýšlet jenom na své pohodlí a požehnání,namísto abychom více myslili na blaho svých bližních a na to, co potěšuje srdce Boží. Jonáš se velmi zaradoval,leč jeho radost měla krátké trvání. Neboř ten Bůh,kterýž ho potěšil,též věděl,že bude dobře,ba po­ třeba,opět mu toto potěšení odejmout,aby mu bylo vnitřně pornoženo.Ten,jenž tak čas­ to a tak divnými způsoby zasahoval do ži­ vota Jonáše,na druhý den nastrojil červa, jenž ranil keř,takže uschl. A když Bůh na­ víc dopustil žhoucí vítr východní a slunce bilo na hlavu Jonášovu, klesá prorok v mdlobách. V hluboké úctě tu smíme znovu patřit na nový div Boží a v tichu se divit Jeho skutkům. Leč Jonáš se znovu rozhněval. Cožpak byl Bůh stále proti němu? Což mu ani na chvíli stínu nedopřeje,zatím co od zkázy ušetřil Ninive,pokojně ležící na úpatí

-SOhory? Znovu si přeje zemřít.Všimněme si ale dobře,že Jonáš nevztahuje ruku na svůj život,jako neučinil ani poprvé. Je věřící člověk. A přece touží po tom,aby jeho ži­ vot vzal konec; nikoli proto,aby mohl ve­ jít v slávu, ale protože ho pomyšlení,že všechny věci stojí proti němu,dohání k zoufalství. Tu k němu Hospodin v předivná Své vlíd­ nosti přistupuje a s tichou něhou mu udílí nejhlubší a nejlaskavější důtku i naučení. Jonáš zapomněl na svou modlitební komůrku. Bůh mu ji kdysi v břiše ryby připravil,a tu je s ním opět sám,při uschlém,divném keři. Nathanael nalezl svůj modlitební pokojík pod fíkovým stromem. Tam prosil za svůj ná­ rod jtam měl své "okno otevřené k Jeruzalému? Brzy se má ukázat,že Mistr ho tam viděl,po­ volá ho k Sobě a slavným způsobem se mu dá poznat. Leč pod keřem divným i pod jalovcovým /vl.Král.19:5 v pův.tkručinka namísto ja­ lovec/ sedí dvě nespokojené malomyslné du­ še. Bůh musí Jonáše i Eliáše provádět Svou školou. Ptá se Jonáše,zda je správné,.že se hněvá pro ten keř. Potom přistupuje k reptající­ mu proroku,řka:"Ty lituješ toho břečťanu, o němž jsi nepracoval,aniž jsi ho k vzrůstu přivedl,kterýž za jednu noc vzrostl,a jedné noci zahynul, a Já abych nelitoval Ninive, města tak velikého,v němž jest více nežli sto a dvaceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?" Na tato slova nenalézá prorok odpověd.

-81 Zda nebyla prorokova radost nad tím div­ ným keřem slabým obrazem radosti Páně nad dílem Jeho rukou,ať bylo způsobeno v Ninive, v Jeruzalémě nebo na kterém­ koli jiném místě? Jonáá je tu vlastními svými ústy odsouzen, protože přece sám ve stínu toho keře divného seděl. Drahé a plné významu je páně Slovo, jímž Kniha Jonáše končí. Jak často musí nějaký "břečťan" uschnout,aby komukoli byla vzata jeho spokojenost se sebou. Často musí být tací přivedeni k tomu,aby se přestali chlubit svými výsadami.jež přece nejsou jejich zásluhou,ale důkazem milosti Boží. Jonáš došel v břiše ryby milosti Boží. Tu se mu Bůh zjevuje opět jiným způsobem. V nitru ryby směl zakusit spasení Hospo­ dinovo, jež tolik potřeboval. Směl tam u*zřít spasení,jež k němu rozestřelo záchran­ nou náruč s nejvyšších nebeských výšin až do nejhlubších propastí moře,aby opět vysvobodilo vězně,jsoucího pod spravedlivým soudem Božím. Uschlý keř,podobně jako podobenství v Luk. 15, ho naučil tomu, že Stvořitel celé země,jehož je zvěř na tisícerých horách,v Assyrii i v Judstvu, nalézá své zalíbení,může-li spasit,co by jinak jistotně zahynulo. Jak ochotně se On slitovává,vidí-li před Sebou pokání a od­ vrácení od skutků zlých. Na všelikém místě světa je Mu příjemný, kdo se Ho bojí a či­ ní spravedlnost. Dokonaleji to kdysi zvěstoval i zjevoval Ten,jenž více nežli Jonáš jest,když po této zemi chodil. Jestiť On vpravdě Spasitel světa. x

- 82 To jest to věčné smilování,jež všemu zdání uniká. Toí náruč Toho,jenž se sklání,by omilostnil hříšníka. On těm,kdož v hříchu ztracení,dnes v Kristu dát chce spasení. Bůh nechtěl naše odsouzení,On v Synu Svém nám milost dal. Tem přišel na svět v ponížení,by potom nebe zaujal. Jím ted od trůnu milosti nám plyne milost v plnosti. Ta milost všechna poskvrnění pro Kristovu krev shlazuje a pokoj všem i odpuštění na všech stranách se zvěstuje. Spasení vzácné z milosti je stále ještě v platnosti. /Dod.18:1-3/ X X X C X X X