Evangelium podle Marka 8071929158 [PDF]

Zitiervorschau

EVANG PO Ol

IUM

JOHN R. DONAHUE DANIEL J. HARRINGTON

joint It imhi.iIiih’ %| « ihtitlrl j Harrington SJ Ihinlrl) I lai i Ingi (hi Sj (rditor)

EVANGELIUM PODLE MARKA

HANMI I 11ANNKI NAM AHAII I N t VI MH 11 I Nt V VMf. kih i hiiiii iiHm liiiiiuii mill k uh illi kmi li milí I HiiiIii > ullkmi 41 l om iloobii ll Mlldllliu I'ltfiiiusinh’lio/ii (Im.i posvatnc leiiliijil’ i/itiiit/umt 'll Ii iliu tllh ť M a 4i y li'lo I inly pit in uil/oi uy m do k | m I. m pl Im । ii l ull ill. I i * li lim luh III 11 k I Uli I Illi V VZ Vi', ill ’ V I»VI II11 III/Ill'll pn inp I |'i mu in mu । '.i in 11 Hi Im kb iiiiniiiii K iilliv iirii'.ihijl o del mi ii in In n n I b o ml nil Ii "In, ni. । lili'|l uh । III holml'ilvl Novdio ziikona i mih 11 Im ml > o m p c I Mil III pm hl I lil I VII/Hi' tlildliini ,,1'oiVrtliii' si I rtiiky".

Ihinlrl / I hut Indian S.l

ro/nAmkn k českému vydáni I'lii h iilii knim iilill 1‘im in pof|/oi till i lii iliil pb k lnil Itlhlli ki'ho textu, tllf lín Hklmlť pitZiiilih kll i'Ii mílu I'.im a pokii’illl ' I loiiblt Icxl s icvidoVHtik'IH |ili4lmlmil Hoy hi io> i m i ii/b mu m i III in |i id vdi kmliadi): Nový fib ii kniiiiii In,m I. mil I ni in I i i I'niliii I'l'ZH Shiiv iikon, ( eska kaliilli krt I linillii I'oiliu I'' 'a I'HWi Mlnll nil hCil\' ih'H lilKi^ii keho roku, I nun ImHl 1. nil I bl U. I III.. I. lili \ y.Ul .'(KMI, I hlllll Iiioillillxi církve I HI i I, I, 1,'ihii /.o' nh;lliil'n it । h nun I '.i ku Línal České liturgické koum,a, |*i nim h Vmikiin l'»KH I'lld V m klciyi li případech se proto může >1,11 h ,minii I oh mill .||\ pl 1’iiup m ,< lln|'m I I’o klady apokryfních textů । on m ni li m iili tm pibik illin,iii\ / / '.oušek (cd), Knihy tajemství n '(i I'WOiil A. Dus(ed.),P. Pokorný bil i o ,' o/., mm . i/b •/. o / i I II V \ .dli ml I’lllllll .’001 -2003.

David Hofmann

K

Zkratky Starý zákon (SZ) a apokryfy Gn Ex Lv Nm Dt Joz Sd Rt 1 Sam 2 Sam 1 Král 2 Král 1 Kron 2 Kron Ezd Neh Tob Jdt Est PEst i Mak 2 Mak 3 Mak 4 Mak Job Zl pr

Ku Pis Mdr Sir 1/ Jri PlrtC lim 1 lei 11/ l>un 1'1 lan ()/ JI Ant Abd Jmi

1. kniha Mojžíšova (Genesis) 2. kniha Mojžíšova (Exodus) 3. kniha Mojžíšova (Leviticus) 4. kniha Mojžíšova (Numeri) 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium) Kniha Jozue Kniha Soudců Kniha Rút 1. kniha Samuelova 2. kniha Samuelova 1. kniha Královská 2. kniha Královská 1. kniha Kronik (1. kniha Paralipomenon) 2. kniha Kronik (2. kniha Paralipomenon) Kniha Ezdrášova Kniha Nehemiášova Kniha Tobiáš Kniha Judit Kniha Ester Přídavky k Ester 1. kniha Makabejská 2. kniha Makabejská 3. kniha Makahej.tkií 4. kniha Makahrj.tktl Kniha Job Kniha Žalmů Kniha Přísloví Knihu Káznici Pisců plstil Kniha Moiidiosti Kniha Sinuhovcova Kniha proroku Izniáše K mho proroku Jeremiáše Kniha Zídozpčvň Knihu proroku Hurucha 1 1st Jeremiášův Knihu proroka Ezechiela Kniha proroka Daniela Přídavky k Danielovi Knihu proroka Oz.eáše Kmhii proroka Joela Kniha proroka Amosa Kniha proroka Ahdiáše Knihu proroku Jonáše

Mb II Huh llxli Mil An /mh Mai

Kulhá pnuiiba Mh !•»-»»• * hulliH pirnuba Nalmma hmlia pimuba llahabtiba hlllllH plumba *» llllllllM l hltlllH (HllllibH AlHHH hulha pittiuba /mliail/t * h mha imiii'ba Mním hllb

||.(l Mill hi Hut | ihii ♦ Htu

< biuhq I JtiHmu /ulmi IwhHWliWHllI I MwhHiHHHUhiiii I buihu Hihhi hiiiM / biiihii Hhihi himi

Mbu IMhn MSiii

MihWlihti AmiMIuhi MniWlihu Maiwtahii /Hi/H^HilHiihil i biithii Miiiiiihiiiti iWiiim htnii ii/mhilipnii

NhW lAhtili iN/i Ml Mb lb lau ab him 1 hm i hiH

Hal 1'1 nil hul 1 Itil । liil 1 Hm 41 Im In Hm Ihl lab 1 I'm 1 IMi 1 Imi i lau I Inn hul 1.1

1 IHII^IIIIIII |Htllll> MrtllllllH

1 Iiiat-IIIIIH pialla Malba 1 . ana> limn iiihIIh 1 ubaia 1 .i^. lliiiii |hulla lana HbiilbH a|iiillii|ll 1 Itl hlliiaiilllll 1 ||«l hiiiliilminiii 1 Ihl hiiiliifaiiftlil 1 lil 1 lalalHiillill 1 |«l lilHiaiilim 1 lil rill|ianiliii 1 |«l hiiliiiaiiiiiii 1 ||ii hiiliiAaiilliii l till Auliinaimiii 1 llil lliiiiilaliiil 4 Illi lllHHlllHlI 1 III llluil 1 in l llmiHtiiiiH 1 lil /liliím 1 lil ii labiilia 1 llllll I'KlIH

1 llllll I'allH 1 llil i* lana J llllll laiia 1 llllll lana 1 lil il hull /|Hltmlii lana lA|«.bal||tiai

10

Další starověké texty AAbr Adv. haer. Ann. BT 2-3 Bar CD HE IgnEph JosAs Jub 1 Klem Legat. LXX M MT P. Oxy. Q 1 QapGen 1QH 1QM IQp IQS IQS" 4Q Spec. leg. Test. Leví Test, Sol, 1'inl v Vit. Mas.

Apokalypsa Abrahámova Irenej Lyonský, Proti bludným naukám (lat. Adversus haereses) Cornelius Tacitus, Annales (Letopisy) Babylonský talmud syrská, řecká Baruchova apokalypsa Damašský spis z genizy káhirské synagogy Eusebius z Cesareje (4. stol po Kr.), Církevní dějiny (lat. Historia ecclesiastica, řec. Ekklésiastiké historia) Ignác Antiochijský (35-107), List Efesanům (lat. Epistula ad Ephesios) Josefa Asenat Kniha jubileí 1. list Klementův Filón, Poselstvo ke Gaiovi (lat. Legatio ad Gaium, řec. Presbeia pros Gaion) Septuaginta Mišna hebrejský masoretský text Oxyrhynchské papyry Pramen výroků Apokryf knihy Genesis z 1. kumránské jeskyně Chvalozpěvy (Hadajóť) Válečný řád (Válka synů světla proti synům tmy) Hab Pešer k Habakukovi Rád jednoty Řád obce (Doplněk A k IQS) 4. kumránská jeskyně l ilůn, O vlastních .dkoncch (lat. />«• Vita Mosis)

Periodika, pilníčky, řady All AHI» Anlllb IIA< II >

III >A< 1

BDI'

Ill'll lilii lilii

Anchor Bible bn hoi Bible Dictionary (ed. David N. Freedman et al.) Annlcclii Bibličtí Waliri Itiiuei. W. 1 Arndt, F. W. Gingrich a F. W. Danker, .1 (ii eel English lexicon of the New Testament and Other Early ( hrlsthm Literature (2. vyd.) 1' W 1 Junker (rev. a ed.), A Greek-English Lexicon of the New Testament and Ollier Early Christian Literature (3. vyd.) 1 unit a h Blass. Albert Debrunner a R. W. Funk, A Greek Grammar of the New Testament Bibliotheca Epheineridum Theologicarum Lovaniensium llihllea Biblical I'heology Bulletin

Uf l HO III1 Ihhul

Hihllu hf hilu Hil/I I mhulli HiWlinl yiiuiwi/i I * • * Ominiilikf |il *klnil lllhlH *i |O,m

li . li tmliiillmliin Hmmii ulili mm Nmm li •himctll

I H

l|iHtllltlliltl /Atuhtlllii * /niiimmiti

MpIlHi IHI |

I' l|IUlllm I I lili *! llmiillmi Ii mm Nmm I*»lmii»iil

till'll

lift I

//IM It I ||IH

HttlWHti IlliiiIh|Iiill MiOhi IiiH iiimIIuiihI I Hili ni I immimlHi) liih i|uii«l i Hliliniiiiiiii/lli * * llllil

Illi HIM

lull l|ll tlltlllll * Imtlimlll/ Ihi |llh III >111 tl flili‘1111 III WOllilHI liiiiiiitil m HiMii ni I *li imm l> Ulli'il ill h mumii ill *tlmll ImiHini til # *ll|liHl li'Hlllill /Hl ill' *llll/l II/ill * *ll M *l#ll llllll Inin util n *i *1 ” *i)ii iii i(*|iniiiiiiitiiiii >i

* /«

hHHHllI III ** H||lll

HUI > * * H| Min I

* Ml II UH KO > >" I

Hltl Hi Illi H i

IM I hmm Hi H

ill

! * I,

tn ' .............. HtHI mill 1IHIMII 11 xhlllWHl

*tIWt/l

luillllill III Onii|li|ll III *lHli/l lh« Aiiinili mi lllhl * Mm I iiihulli I in n ln|i *»lln IllU |||I *IIIH||IIIIH| VhiiIiiii Mih inn IniiiiiimiiiiH Mm I * tliiiii *ill *tlm/l I Hil I, ti.itiu >ii l'.> inI. ^iIhdi/iIih IpiI I II I'limlimwiillhl I'iHiuIhhIh I hIIiih I* iI I Ml|in *l Mu in HiWIi|h* * i ii* 4 M * Uiimiwi Hiiiilbii mm Ainu mni Nmm *n l«lHim l iiii lmm llililii um I mm hi Himm I ll** i * Aiiim Hill |lh» *ilHllmi ll H *» Hill l|mmiin|ili I* H m *i milili Imiimil n/ l/i *iilii|V Im |*n Ihi Ik ,i lt .iumml tHinllm Muilii||NI|ih HhiIi'H Ulili) I I'ml Hill. il»i-|t, Ammiimim mu Mmm h shiineni imi IiiIiiiihI mu/ A/iiliiin Ii ■ni ItiMn | ' rklHil ilmnliii -Im u -i mu lm»I |iml llmlu In■•.li,m| Oh ,,i,i *|. ,il/Hi Hhiiiii i n/iAf Mm /* hhiii*hI, IhI I nilimil h lihl I hilmiil I’llmllli III

ill *tllltll

It

*nln|h Hl

rt|IM

Ihiiim Hiliiiiii ** *i/i Umni *O M h* Wiml llihllml I imimniilHit । ihJhill llu ihi m uh iimmmlliIn U'hwHti lh|/> .-ll-H hl III Illi I linuli tyl * liml klh lli»

Win #MI /||il>

12 Citované české překlady Bible Viz Poznámka k českému vydání, s. 7, a dále:

Col

Nový zákon. Z původního řeckého znění přeložil, rozčlenil, úvody a poznámkami opatřil dr. Rudolf Col, Česká katolická Charita, Praha 1970.

ČEP

Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih, podle ekumenického vydání z roku 1985), ČBS, Praha 1993. Bibli svata aneb všecka svátá Písma Starého i Nového zákona - podle posledního vydání kralického z roku 1613.

Král.

Sýkora

Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista. Podle Vulgáty se stálým zřetelem na původní text řecký přeložil a úvody opatřil dr. Jan Lad. Sýkora. K tisku znovu připravil dr. Jan Hejčl, Vyšehrad, Praha 1946.

Hejčl

Bible česká - Knihy Starého zákona, sv. I-III. Dle obecného znění latinského se stálým kritickým zřetelem k původním textům přeložil, úvod předeslal a výkladem provází dr. Jan Hejčl, Dědictví sv. Jana Nepomuckého, Praha 1917-1925.

13

Úvod I II Hl It I Hl 11 mil il n IIIIHI l*MhiAllil

k 11111 *111

Af

bilium > m ||hi*..... hmlni r i. It mi it Mi hum |*> . I. dim h Icin h biblická ilihl ........ |> - i Kilin umínil hmi iihIii/Ii mm lipti vykhidu lexlii. hiIh Sm hip.mlmuul pin lil II .bbl . -I Ilium , aln MiUlvnli lt li soiiCnsiilkii i n. I .1. ■ In. I mt. Il la mini nil pm illkll (Ml I 1 I) mlelnie. ?e iihi/ Mbitii |* miliiilbilh ill h 'I klili i li 'Phu pnbrliu dot liil/l svého Birin । 1.1 i. ki n. I p ilou'p ni 10 i UIIIJII limn pm pnlli by kfeslniiskc H'l.i uin pmii.i I..1,. nil Un | .pl . |( Inn * hull......... . umleli II- *1 || Illi I. -I 11. In. pl lb. Il i* b Hun || ..him | |y||i II ,li 'Icin'' Sial r HUMi Imlnill imlllf Illa l uh la ,ii. i. ni Mi.... . । ii I nkir.e (kteří ho iilHtlll H mnllllli ii imkimu i i. • i. in . . Ic . nl >. ikd\> byl zala/cn do hdMHkMiii k.liiHiin I I in i iili’lioi M.nkm li H l in liovnl svii) leololl 11 l pH limb ni i (#111111 m .1.. II. uh.. I b bin I .‘ho Ibilcllcll Rlw Rlillitihlllll |4llkil«ll M II llllliilmlilillnl II lull Hl 'Hiiilni vyklad Marllmlh luhu i i.nim. ipllp.idiic iiriníi?e)členaí vtomihhhvhh^I Ihili ....... I II.I1 nu.d . > nn|i Iihm klyin lěinatími (autor. hmh.IiIiiihI ............. ........ lulni IHlilil III. imiil diiili nnillu, nliiu'i l Irli.'lilio num llcinic nabídnout I. mm inbunu.. pnlli Im. I ........ aln .Ml a d pm hopii hleiainí charakter ilmkin ,1 > - .mp, II I |, In. hl Imii. I . pm .nil I .o l.e.lni píisiup ke Starému 1 1 I I. I n. I ■ I. ologll I'imii.iiiiIu I I.'In । / ill, > .1)1 piobh im ’. Ullin?'.(• v lexlu setkáváme. I,lll|m)| II. dnlll. Illhillll....... I lildoih k.'in po/tidl ii upozorňují na propo­ jil I. il.dMiiii I a mu Mail m u . ' ||||)U li.I Ni'kicic poznámky se týkají dů-

14

EVANGELIUM PODLE MARKA

ležitých textových variant, jiné vysvětlují a obhajují zvolený překlad. Ohledně historického pozadí jsme se snažili předkládat především infor­ mace - starozákonní pojmy a představy, paralely v soudobých židovských a antických textech, zvycích a sociologických východiscích, srovnání s Matoušem a Lukášem atd. -, které potřebuje čtenář 21. století k tomu, aby pochopil o dvacet století starší křesťanský text. Velmi důležitou kategorií poznámek jsou slovní a pojmové vazby na ostatní oddíly Markova evange­ lia. Při tvorbě poznámek jsme byli vedeni snahou o stručnost; další infor­ mace lze nalézt v běžných biblických slovnících. Jiným způsobem, jak se dá charakterizovat to, co jsme chtěli v poznám­ kách k textu nabídnout, je říci, že postupují ve třech úrovních: kontextuální (informace, jež čtenář ve 21. století potřebuje k pochopení textu Markova evangelia), intratextuální (čtení Markových textů ve světle ostatních Mar­ kových textů) a intertextuální (vztah ke Starému zákonu a k dalším přísluš­ ným starověkým textům). Výklady se zaměřují na místo, jaké příslušný oddíl zaujímá v Markově vyprávění a teologii. Předmětem našeho zájmu je smysl Markova evangelia, nikoli historický Ježíš či předmarkovská tradice (třebaže se v některých případech věnujeme i těmto tématům). Při pátrání po smyslu jednotlivých oddílů Markova evangelia bereme v úvahu jejich kontext, literární strukturu a přínos pro porozumění Markově teologii a Markově obci. Naším hlavním cílem je výklad Marka jako Marka a Markem. Každý výklad obsahuje jistou reflexi významu příslušného oddílu pro křesťanskou teologii obecně, pro kázání, učeni a další formy ..aktualizace“ Každý oddíl obsahuje seznam odkazu na lilciaturii a člankv. kde lze nalezl podrobnější informace k dal­ šímu .mdlil V ladí' případu se |cdna i o pí ispčvky, jejichž přístup a výklad ■.e od našeho Ira. třebaže mleiaki i s jinými markovskými odborníky jsme nevěnovali mnoho prostoru. lané si vědomi toho, že ž adný biblický komentář dnes nemůže postihnout vše Pokusili l ané .tai \ m zákonem a dopátral se smyslu, jaký v Markově evangeliu um liaz * h pho pivní čtenáři a jaký v něm nacházejí dnešní křesťané. Zu iic|důli žileg.i cast tohoto komentáře považujeme poznámky k textu, pioio/i nabízejí základní informace umožňující porozumění literárnímu, In .lom k hyvtl razeno za Matouše), mělo samostatně v dějinách církve IMIIIHiII |ťlt uepalliiy vyznám. Známý Augustinův (354-430 po Kr.) výrok, || Man I následoval Matouše jako jeho věrný sluha a zkracovatel íl)e conrmnp/iumi/m I ,’.4), je výrazem postoje ustáleného u podstatné části pain»ih kveh myslilehi. kleiv současné utvářel názorná toto evangelium až dii l'í stohu Včlšl váhu byla přikládána evangeliím připisovaným apoštolitm (Mulou , * lan) ne? evangeliím, jejichž autoři byli jen apostolici viri l„Hpo'iol ii muži") I ukaš a Marek. Kromě toho se nezdálo potřebné psát kiimtmlitře I Matkoví, protože devadesát procent Marka se nachází i u MalniiM I kdy? / pálí isin ke doby existovaly kutěny (sbírky) textů k Markovi lllrtpř od Vlkloia Anliot hijskeho), první komentář se objevil až v raném -Iřediurkii Mti h.ielt ahill zastává názor, že nejstarší komentář (připisovaný IfftHlVmuvl) pm hází ne|spise od neznámého irského mnicha ze 7. století a It |i stal'd in > dílo Hedy < lihodneho (673-735 po Kr.), jemuž je připisoVrtlio imliush l pi\mim samostatného komentáře k Markovi. Viz M. Cahill, Nte řli tř < mniHi nim v kii Mark; a tyž autor, „The First Markan CommenImy h'fi lili (|MU4). Ml 2SN-26K, I llu.it klety tm tál . mistupém hislotieke kritiky, ani nemohl být větší. I’Hklli ky ka/d» vy/lun in'pa linuli v obout studia evangelií vzešlo z dialogu » Mail em /.y lihl vy/ihimiiy byl mzvoj hypotézy „dvou pramenů“ synoptli hyi li >íVdii|>t In mil/ . dále vede mezi badateli diskuse. Třebaže rozbor Ijllliiplli kč otai o < li».]xl■. . KIH |u|e kiillk.i ndukce celý komplex přístupů k textu, a nikoli jen jednu nolniiii nu Indu Později je vSak tento pojem užíván ve dvojím, často muliiin lni smyslu I Izcu vzalo znamená „kritiku redakce“, ale v širším slova tlIlVilii /iilnim|e kiitiku kompozice“, přičemž činnosti jako uspořádání ■Hy |ii tyuilm nove láiky jsou připisovány evangelistovi. Inko ilCilh ku kulíky lotem se kritika redakce v Německu rozvíjela se nim ni ilhni/i ni nu dějiny tradic, které se skrývají za příslušným dílem > piipad. | ukil । .1 Matouše |e to Marek a pramen Qa v případě Markajsou In h-k onuli mu mu' Hadice. (Většina stoupenců kritiky redakce zastávala teo11| ihml |Hiniiriiii ) V Němci ku se kladl důraz zejména na oddělení tradice ii n iluki • I'm leilnodm host nazývejme tento přístup „přísná kritika redak11 \\ lili Mni vu ii Ividll, že „abychom mohli oddělit tradici od redakce. |iollilai|> nu liliimin kiilickou analýzu“ (Mark the Evangelist, str. 26), li Mlliloll 1'rui li \i svě významné studii o Markovi 13 napsal: „Oddělení IIHlIltoil H'diiki । must byt prováděno verš po verši a třeba i slovo za sloV|Hii li n llmlo /pir oh, ni lze dospět k podstatě úplného porozumění tradici I H-iliiki i i v,iii)ii llsly (N.i/i, iwailiingen. Patmos. Dusseldorf 1968. str.47). Hohl il I on...... Kritik redukce věnuje důkladnou pozornost tomu. ...... .IIP ii|, díl,, 11, o um pl, d , hon. od staršílaiky, o niž se toto dílo opírá“ (,,10‘iliu Ilon ( iitii nim NI IIUISup, sir. 733-735). h idu , i,....... li iiiiivi li indukčně kiilických“ studií charakterizuje i nllliil nap, li Nu |i din Uimii' , Mmkovo evangelium stalo polem inten। i ■ iilim luliliinl n i . ........linin' ne|,\ lil li Mnik.i žádna shoda ohledně přejaté linilli n 11 oi/Hht pl, dluhy) A< ,ik lu'hem pivních desetiletí existence blink» imlilhi I- hýlu oh|< u im řadu postupu u iinplli líních kuléru pro roz lllflll lili «l llililli I a o dul , I i Ullin I Inlliolllwi h studu ((.) t.hiesnell. The Mhli/o/ Mm * Sídlili IM lllhlli al lii'.lllllh Pirns Komu I') *>. stí 6K. sir. 23 24). * ta * atlmli ktlllkt kiillipi i/lie, kletá zmmTlIii svou pozornost na zasazení pFhlHliie peilkopr iln llltllio kulili *lu koliku llilho cvmigelia, luzy vzniklo mtio4,i.| II •abma|iih li hi minuti u inoiivy |i'ilno(|lvych evangelií. in killlka kimipii/li । ' Hilu m jistou dvojznačnost, 11 piiirill lnul |ul o imim > ni pni w/iiiPi/ neboli kompozici Im pln irililiriil |U ilfhě vylioh m lulky do nového celku. Plulo HI> klínilII kiuupiwh I Klidil lizu...... li...... I. lulls iiZlvniié dvěma základ nimi Tupimniii bud.m lu ..dlimm p.ililndmil lni v/hih Minka k tradici, lednu I upni.. .i ii i mi iu poiklliks m \ Mmkově evangeliu je tradh l H|Hili l Matka liikullii, iliiluiii hpiiiru|l |eim knilkyi h uvodních větách •iplth ziio im. li o dilki lili lidodiih h II I inin.1 liv'd Ivrdl, že bychom neměli IliiM'.i .. .............. . , ,i. .pr., piko na umělce sestavukolaz i Mml Po .umí....... lili. I i.idiiion , in: M. Sabbe |ed.]. úl/. t/.,,. lil II i| I .liven I hii vei síty Press, Leuven 1974,

EVANGELIUM PODLE MARKA

Mi.I-34; přetištěno in: W. Telford Led.], The Interpretation ofMark, Fort­ ress, Philadelphia 1985, str. 119-133). Další skupina badatelů užívající kri­ tiku kompozice je ochotna připustit, že Marek je autorem velkých částí textu, a jsou připraveni vzdát se pokusů o odlišení tradice od redakce. Posun z „kritiky redakce“ ke „kritice kompozice“ můžeme nejlépe po­ zorovat na životní dráze Rudolfa Pesche. Jeho první kniha Naherwartungen (1968) byla vzorovou ukázkou pečlivé práce s textem Mk 13 ve snaze roz­ lišit Markovu redakci od starších rekonstruovaných tradic. Marek se zde krátce po zničení Jeruzaléma údajně snaží odklonit pozornost své obce od očekávání, že tragické události roku 70 po Kr. byly bezprostřední předehrou Ježíšova návratu. Marek podle Pesche dosazuje motiv „blízkého očekává­ ní“, které neztotožňuje parúsii s žádnou konkrétní událostí, přičemž upra­ vuje apokalyptickou tradici jako parenézu (z řeckého parainesis „povzbu­ zení, napomenutí“ - biblický text obsahující morální poučení výslovně určené konkrétní skupině příslušníků církevní obce - pozn. překl.) a varuje svou obec před falešnými mesiáši (zejména v Mk 13,21 -22). Než však Pesch vydal svůj dvousvazkový komentář k Markovi v letech 1976-1977, dospěl k názoru, že převážná část Markova textu má původ v tradici a že Marek byl „konzervativním redaktorem“, jehož tvořivost se projevuje především v uspořádání látky. Markovo evangelium představuje jistý druh paradoxu. Je prakticky celé „tradicí“ v tom smyslu, že žádný konečný redaktor či autor „nevytvořil“ toto vyprávění tak, jak by to zřejmě učinil moderní autor; zá­ roveň je však celé „kompozicí“ v tom smyslu, že konečný redaktor zhotovil narativní tkanivo, do něhož jsou jednotlivé části vetkány tak, aby tvořily sourodý a souvislý příběh, převyšující pouhý souhrn jednotlivých částí. I když pokusy odlišil u Marka hadici od redakce zůstávají stále proble­ matické, kritika kompozice Markova e vangelia se ukázala být jedním z nejplodin | ai h pl istupii k tomuto evangeliu, který stál u vzniku důležitých stu­ du zabvvapcich se Maikovymi charakteristickými teologickými postoji v ohlasler h. |ak |c < hnstologie, pojetí učednictví a eschatologie. Tyto stu­ die zdíua/uily Markův osobitý přinos pro porozumění teologickému plulalranu I slolcll. Avšak tentýž Norman Perrin, který vítal a pomáhal roz\ pel kulíku ledakce, králce před svou smrtí vroce 1976 prohlásil, že kritika icdaki c se ve Spojených státech přeměnila na „ryzí literární kritiku“ („The liitcipietatioii ol the Gospel of Mark“, InťiQ [1976], str. 115-124).

•> Mai kovo evangelium jako „literární dílo“

lednou z překážek, která nám brání pohlížet na Marka jako na literaturu, l< jisty sociologický předsudek, že Marek byl v podstatě nevzdělaný náboa ir.k \ nadšenec píšící prostou řečtinou. Hodnocení, že evangelia jsou umě­ le. ky bezcenné spisy (Kleinliteratur), odráží názor druhé poloviny 19. sto­ len, Pivní námitku proti tomuto pohledu vyslovila význačná oxfordská hteiaiin kulička Helen Gardnerová, která hovořila o „poezii sv. Marka“: ethn tohoto evangelia je jako četba básně. Je to podnětný zážitek. Před-

tivon

23

a 11.nu .1. d události 11 výroků, které se spojují, aby v našich myslích ulily |i diinlm । elek a mocný symbol, významový model. Četba sv. ku .1 nl|nk n. piulob.i četbě série záznamů z rukou kompilátora kronik lit e um h anekdot“ (,. The Poetry of St. Mark“, v: The Business MPi^m.i laieiiilon Press, Oxford 1959, str. 103). ..I... Ina Zll lei '(I století byla dobou rozkvětu literáměkritických studií 'i" In । liilpnnyi h nikoli v tradičním novozákonním smyslu jako odkrýlltHiilinh h pramenů, nýbrž ve smyslu obecné literární kritiky (často o* .uu nespiaviivm označením „sekulární“, jako kdyby existovala něImIIIIihI „nrtboženskii" literární kritika). Základní předpoklady takovépu mu Hln ve vztahu k Markovi, ovšem s platností i pro ostatní l«M< Mmy Ann I blbertová: ..První a nejdůležitější z těchto předpoI ) |e, Že Mniek |e sebejistým. zručně vyprávěným příběhem, beletrií, Výtledkem hlenu 111 představivosti, a nikoli fotograficky přesného 1 nu: i/h Gospel. sir bsah je podle nich v zásadě odděfidiivodmiiíms m I...... . . \ vpiávění jcnásl rojem teologie. Narativní kritika IIH|H II lomu killlkou loinuiliMh kou; smysl biblického textuje ukryt ih i.nh. h |. Im hiiiikiury" (S M001 e Z iienu v ('riticism and the Gospels: Hlť id 1 holi, m:, \ nic I Imversily Press, New Haven 1989). Ahyi lioni dokilznll li p. O. emi sper ilu ky charakter Markovy literatury, hmli nu ti lího . čum .11 di. inu irimilum hlerarnímudruhu Markovaevano.li . . |bli.. .pnnm 4. inu uměni", ilHih Mrtihivrt uvrtnynllii

huh ni । . (Io k u/ili lni lenili je znalost jeho „žánru“. II |nkv dinli lllHiiiiiii v m leiliin tmipr dějiny, nebo legen1 'mih a"Ih ..... . pnu e popiMip literární druh lili iiiinilm 1I111I111 pl< dpokhuhi, že 11 děl stejného 11.1 dolili • 1 mi l" -■ p "iiil iiiiloin či lemu skupiny lihu iikliHIMlk 11 h tyto । liiiinklerisliky mají, • li I pm ti । o htei ili mm uničili zásadní vý,ii I ZZ.m./Zmo * m / llei ulnie. 6. vyd., Mi '1'1 Mim I |e ojedinělý v lom, že v úvodliy nu’oval llh inimdiiih . Začátekevangelia Sy 1111 llii/lm (1,1), To vedlo některé autory iiMihllvhlitilinl di uh ..evangelium“, který 1 spe.ov alcle dalšíeh apokryfních

24

EVANGELIUM PODLE MARKA

I když je Marek jediným evangelistou užívajícím slova euangelion (1, 1.14.15; 8,35; 10,29; 13,10; 14,9), není jeho původcem. V profánní řeč­ tině se tímto pojmem označuje veřejné vyhlášení významné události, jak to ukazuje nápis datovaný do roku 9 př. Kr. a objevený v Maloasijské Priéné (blízko Miléta), který oslavuje narozeniny císaře Augusta: „Narozeniny boha [= císaře] byly pro svět počátkem s ním souvisejících radostných po­ selství (euangelia).“ V Septuagintě se toto podstatné jméno vyskytuje jen třikrát (2 Král 4,10; 18,22.25 = 2 Sam 4,10; 18,19-20), zatímco slovesná forma euangelizesthai („ohlašovat radostnou zprávu“) se objevuje v kon­ textu dobré či důležité zvěsti doručené ustanoveným poslem ve zvlášť vý­ znamných souvislostech u Deuteroizaiáše (Iz 40,9; 52,7: „Jak je krásné [vi­ dět] na horách nohy posla, [který přináší] radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: ‘Bůh tvůj kraluje!’“ - srov. Mk 1,15; Iz 60,6; 61,1; viz též Lk 4,18-19). Osobité křesťanské užití podstatného jména euangelion se nachází v Pav­ lových listech, kde se objevuje více než šedesátkrát a představuje v podstatě shrnutí kristovské události: to znamená smyslu života, smrti a zmrtvýchvstání/vyvýšení Ježíše Krista (některé příklady: 1 Sol 1,2-9; 1 Kor 15,1-11; 1 Kor 1,17-25; Řím 1,1.9.16-17; 10,14-21; viz Joseph A. Fitzmyer, „Gos­ pel“). Pokud Marek znal pavlovskou tradici, což je velmi pravděpodobné, můžeme považovat Markovo evangelium za narativní formu zvěstování kristovské události. Otázka literárního druhu a předloh Markovy kompozice však zůstává nadále předmětem rozprav. Objevují se různé hypotézy ohledně možných předloh a vlivů. Především se nabízí „životopis“, nikoli v moderním smyslu jakožto podrobné zpracování osobní historie, společenského chování a psy­ chologického vývoje jednoho člověka, nýbrž jako vyprávění ovlivněné po­ četnými a rozmanitými antickými bioi. Tato díla bývají popisována různě: „Antický životopis je prozaické vyprávění o životě člověka, které jako his­ torická předkládá fakta vybraná tak, aby odkryla povahu či podstatu jedince, často s úmyslem ovlivnit čtenářův postoj“ (Ch. H. Talbert, What is a Gos­ pel? The Genre of the Canonical Gospels, Fortress, Philadelphia 1977, str. 17). Jinak řečeno, životopis je „samostatná próza, cele podřízená popisu života konkrétního jedince, podávaná jako historická“ (D. Aune, The New Testament in Its Literary Environment, Westminster, Philadelphia 1987, str. 29). Rada antických autorů a děl bývá označována za vzor ztělesňující tento druh psaní, jenž mohl Marka ovlivnit. Tato díla představovala ustálené zvyklosti, i když některá z nich byla sepsána později než Marek (viz Aune, „Greco-Roman Biography“, Greco-Roman Literature, str. 107-126; A. Y. ( ollins, „Is Mark Gospel a Life of Jesus?“ in: The Beginning of the Gospel. Probings of Mark in Context, Fortress, Minneapolis 1992, str. 1-38; Ch. Bi yan, /I Preface to Mark. Notes on the Gospel in Its Literary and Cultural Sellings. Oxford University Press, New York - Oxford 1993, str. 1-64). Inko příklady mohou sloužit Suetonius (nar. kolem 69 po Kr.): Životopisy ih iiiuh n < isaiíi; Phitarchos (kolem 50-120 po Kr.): Souběžné životopisy

uvol)

*H i v vy»l" pud mi/veni Z/vm/v slavných Řeků a Římanů /-//); Filón Ale♦Hniliij 4 i li rialoaiuiio Ihc I ilettj Apollonius of Tyana, 2sv.LCL 16,17,Harvard iHAiaMly 1'irsn < uinbiidgc. Mass.; W. Ileinemann, London 1912-1950, •It I 'I I "I *il M« ilnlM, |r(ili’ neobvyklejší hypotézy ohledně vlivu na Marka patří hlHliVi i*i liitpodol ii i |e starořecké lidové romány a romance (M. A. Tolbert, bimhiu iln /). ii < koti tragédii ((i. B. Bilezikian, The Liberated Gospd d • i'«i/miiiuii i>l the (iospel oj Mark and Greek Tragedy, Baker Book llmi o I Hum I P aphis 19/7) a antické rétorické formy, zejména pochvalné II* lat Vy *' 49ln|li I Iři I (II Sliindaert. 1,'cvangile selon Marc: Composition rl grm» /ii.mm /< \< nki ikeii, Brugge 1978). Dennis R. MacDonald neiMltlii lOih pili tidvilžiioii a /upmiivou úvahu o přímém vlivu homérské epiky IIH Málku I//n llonniů lpít s and tin' Gospel oj Mark, Yale UniverII ii New I lilVl'11 3000) řihvi ly ph lili il li • hl" mi/oiíi najdeme u A Yarbro Collinsové, která HdlHlbl h In pli líhiIhni pm Mmku mohly byl řecké životopisy („Is Mark I liliput it I lb "I h ii'. '") I\nll, že Marek neměl v úmyslu představovat lužlku |akn । ou । i in um |i h" /Hul /dio|em limine (piko lomu bylou životů lilmiilill um ulili i" ul mou iimlli' tyl apt I se |cho života Rikajasně: „PrilliHllilui Hitiěmii Minku In In . p ul dějiny lvi" ..dějiny" však nejsou plllllliili popi 'in inl.il" li h /| "iu žlvoln lile |sou „zvlašlním druhem ■ lupli i i I I plili I Him II piiilu’lm ' .1 lliiliilngli I yi ll iidálosll", a nikoli ději IIHIIll I IHI iHlIrtlllIlll niiplili ki lu slin slil Ihukydldově. ani v moderním bílili brill Mlh Mil ah * I I depmiml i । .i luiiiiliijiu 11 ni či apokalyptickém ।' i I'll■ ml l il " ,' lilu di |lii iiiljdciiu \ židovské ajiokalyj) lb kě lllriuliili |ul " I' I I'liiii I 11 'lu I..... I Ihiliilogh I" udalosli zasazeny dii iiuiulb iillm irtim , I luiili I" u /!■ obli u i / //< n Vyl hul Maika dnes vy phiij^ ínlIMi |i Im * i'i|i ni m i iuislli dm ul nu udulo .li kom e svéla. (’ollinMtya pfl/mhli Ih hi'i’nl I iiirspondiijlcí s Je0 m- ni \• i | uh ni selte. a lo jak svět IIHil.............. ni H hnil duchy. lak svět fin -pu ni........ uii pukliny. KdyžJežíš (■rtu iidilMln ve diiei li ( I 1,1 I 12.19; ll děli le/lhma Jlvoln |e určován v hoirtliii/i vývoj vyprávění, .ležíš jako ten. lile jiolit luijc / nilsla nu místo a udává

M1iinaum> ।

28

EVANGELIUM PODLE MARKA

lak polohu i čas celého vyprávění. V Jeruzalémě se však díky sílícímu od­ poru rytmus zpomaluje a Ježíš se stává stále pasivnějším, už není schopen pohybovat se z místa na místo, až se jeho život zastaví docela; Marek pečlivě odpočítává čas jako popravčí hodiny v amerických věznicích. C. Opakování

Je to jeden z nejnápadnějších literárních znaků Marka (viz Neirynck, Dua­ lity, který tento jev popsal). Patří sem například: (1) opakování klíčových slov, která tvoří ve vyprávění verbální souvislost: „evangelium“ (1,1.14-15; 8,35; 10,29; 13,10); čxmsííz (1,22.27; 2,10; 3,15; 6,7; 11,28-33; 13,34). Blízká tomuto opakování je „heslovitá kompozice“, např. 9,37-40, a (2) opakování frází a vět, jejichž úkolem je soustředit pozornost na závažnou látku (rovněž zvané interpozice nebo vložka), např. 2,9b.lla; 3,14.16; 5,29.34; 8,17.21; 14,56.59 (úplný výčet viz Donahue, Trial, str. 241-243). D. Rámování

1. „Vloženinami“ (sandwiches, dosl. „sendviči“) či interkalacemi ozna­ čujeme ta místa, kdy Marek započaté vyprávění přeruší a znovu se k němu vrací, např.: 3,20-21(22-30) 31-35; 5,21-24 (25-34) 35-43; 6;7-l3 (14-29) 30-32; 11,12-14(15-19)20-26; 14,1-2(3-9) 10-11; 14,10-11 (12-16) 17-21 (22-25); 14,54 (55-65) 66-72. l ato technika pomáhá vytvořit dojem napja­ tého očekávání a buď jedno vyprávění postavit do kontrastu s druhým (např. process Ježíšem a Petr v 14,54 72), anebo jedno vyprávění pomocí druhého vykládat (např. prokletí líkovníku a vyčištění chrámu v 11,12-26).

2. Marek rovně/ rámuje velké bloky látky podobnými událostmi: např. 8.22 26(8,27 10,15) 10,46 5.’. kde dvě uzdravení slepců rámují a zároveň slaví do konliasiii dai ziakti s přetrvávající zaslepeností učedníků tváří v Ivaí laicmsivi Ježíšova utrpení, a 14,3-9 (14,11-15,39) 15,40-16,8, kde vv/ds i hup- oddanost žen (učednic) během umučení Páně. Viz J. R. Edwards, ..Mai k an Sandwiches The Significance of Interpolations in Markan Narra­ tives' '.Novi 'I (1989), str. 193-216. I DttKl naratlvní modely I < Ina anus podle schématu ABB’A’; např. „Sobota je pro člověka, a ne < Io věk pi o sobolu" (2,27). Podobné tomuto nástroji je užití „koncentrického .i hemntii" ABC’B'A’ (podrobná rozprava na toto téma: J. Dewey, Markan 1'iihlh Dehale: l.ilerarv Technique, Concentric Structure and Theology in Mad / .1,6, SBLDS 48, Scholars, Chico 1980).

Mank ma rovněž v oblibě stupňující se trojité schéma, např. trojí po­ volnili či ustanovení učedníků (1,16-20; 3,13-19; 6,7-13); tři předpovědi nil pent (8JI; 9,31; 10,33-34); Ježíš přichází třikrát za svými učedníky v < lelsemanech (14,32-42); a trojí Petrovo zapření (14,66-72).

Dvou

29

i I'lm.iiiHMUiHi/v^iu

tlnh'FlInsI li’i lilo < liuiakteristik listního vyprávění i v dílech tak„vysoHllliv", |iiko |e Soloklův Oidipús Tyrannos (Vládce Oidipús), poukáIluudiH I (,,< hul ('(imposition in the Oedipus Tyrannus of SophocNi a /ihimi llihory 16 11984|, str. 183): „Všechna ústní vyprávění vidy |nk Mlllkliiiu pioioi koti, lak retrospektivní (...) I když narativní |u kimrndiiii užlvii|ící spojovacích výrazů ‘a tehdy’, ‘a poté’ - vyi la'lll llneilim. nvhiž se vrací a pomáhá paměti dospět ke konci tím, Hh litin zpu .ohrm předjímá už na začátku.“ imniiii I h wi v mu a I hzubelh Struthers Malbonová si u Marka všimly i llílvitlil Iči lilu lei bulk (viz Dewey, „Mark as Interwoven Tapestry: Hkh Hltil I 1 lnu loi a I islening Audience“, CBQ 53 [1991 ], str. 221। h • hul M> diod . ol Slim luring Narrative in Mark“,hit43 11989J, str. j Milllmii, ,.l । hoes mid I'oreshadowings in Mark 4-8: Reading and llup HU I I ' 1199 11, sli. 21 1-230). Jako příklad uveďme „vydání“ Hltu I Itlb hřV 1,1 I |uko ph ilohiaz |eho smrti v 6,14-29 a rovněž předobraz tyilrtitl' Ii‘/im illl lilu |cho učedníků (1.3,9-13), či časté odkazy na opu ll | mdlulii l O lllllsoiu záhubu |ako předobraz jeho smrti (3,6; 11,18; I ' H Hlt Miimk listiivlčiiě připomíná starozákonní texty a motivy, jak lOlillllte V k iillieiiliiri, u v limu i evangelia jsou jednotlivé oddíly ozvěnami * phtil liltzh li IMIii loupl priiovnanl Ježíše k silákovi v 3,27 je ozvěnou Jailtivy ph ilpoi rdi t> /a mm pin liazl nčkdo mocnější, než je on, v 1,7).

N N'«lrtllvlil Mlllkrt rt Mrtlkovo evangelium

Auniliilil loltllxír pH)ull li lintil iiiiiilllvnl kritika“ pro pojmenování způrlfiil hlhlli 11 lull . li............. přiběhli soustřeďuje na jeho „jak“, to |*H |»>llii kiilti usll linulo |nl so tylo součásti odráží do jeho smyslu. In plioi mi tu hlhlli koii llleiáinl kritikou a kombinuje v so* rliuil" iii'i o h kulili), luk lilllllilllsllckou zasadil sliuktu lli ♦ i um mu u ki lilku i V> n ( i lib l vu) vznikl nu konci 30. lei tli ihlit । li Viz M । h mlnp, Ih iu/i/o biblické hernu’ UNII li M/ 91 ll'ii/n mil || I když se narativní iluui ni diiooímih nu něklcie pivky, dává člena » ni »i nu M ul a polih di ni kiny odkiyvrt rozličné di Hlmuih I I \ n ll Michle, Mark as Story, ilh I u'iu M A Pnu । II II lun o Naiialive ( riupiill" I'l'Hl |l' ipi ■ l il luhlli ka komise, Výklad 1996, sli 19 „Nuiullvnl unnlyza věnuje pozorliu'liii IClli pnkllin h ilu kletě .4 |\ku|i zuplelky, osob a hlediska .... ...... "I '|"l ''l' l"kVlll |i‘ pliln h \\poi\i'n, aby vtáhl čtenáře rm ,|4 i nu a do h ho ■, mim hodnot ďo/n. red.)|

mhIhi

30

EVANGELIUM PODLE MARKA

A. Marek jako vypravěč a implicitní autor

Soudobá literární kritika rozlišuje tři složky, které ovlivňují čtení Mar­ kova evangelia: autora, implicitního autora a vypravěče. 1. „Autor“ je skutečná osoba, která vyprávění napsala nebo sestavila. Autory současných literárních děl můžeme obvykle poznat snadněji, zatím­ co autoři ve starověku, zejména v případě evangelií, bývali spíše redaktory či sestavovateli, kteří sbírali různé tradice a dávali jim konečnou podobu. Ani současná literární kritika, ani biblická kritika již nepovažují hledání skutečného autora za klíč ke smyslu textu.

2. Termín „implicitní autor“ označuje autora vyvozeného rekonstrukcí vlastního vyprávění jako toho, který je odpovědný za konečnou podobu vyprávění. Implicitní autor není skutečným člověkem z masa a kostí, ale slouží jako způsob popisu či personifikace textu a je shrnutím toho, co sa­ motný text odhaluje. Implicitní autor Marka například zná židovské Písmo, avšak vysvětluje židovské zvyky Nežidům; tento implicitní autor používá všechny výše popsané literární prostředky. Představa implicitního autora se soustřeďuje spíše na „záměr“ textu než na úmysly skutečného autora či pisatele z masa a kostí. Pojem „Marek“ v tomto komentáři označuje impli­ citního autora či vypravěče, a nikoli historického pisatele evangelia, a slou­ ží jako faktická personifikace textu.

3. Vypravěč není pouze hlasem, který vypráví příběh. Vypravěč Markova evangelia je anonymní, jako očitý svědek popisuje události, o nichž nevědí ani Ježíšovi následovníci (např. při procesu s Ježíšem), a zná vnitřní myš­ lenky jak Ježíšovy, tak ostatních postav v evangeliu. Vypravěč dělá „od­ bočky“, v nichž čtenáři sděluje důležité informace (2,10; 7,3-4; 7,19; 13,14), a řídí „úhel pohledu“ neboli „hledisko“ (8,23). Tyto charakteristiky vytvá­ řejí mezi ním a čtenářem vztah a rovněž umocňují autoritu vyprávění. B. Implicitní čtenář a kritika odezvy čtenáře

Protipólem implicitního autora je „implicitní čtenář“, neboli souhrn toho, jakými způsoby text promlouvá k tomu kterému čtenáři, a jeho předpoklá­ dané odezvy na text. Na tomto základě se postupně vyvinul další podobor, známý jako kritika odezvy čtenáře (reader-response criticism), která se zabývá studiem toho, jak se text čtenáře týká a jakou konkrétní odezvu u něj vyvolává. V tomto komentáři chceme upozornit na způsoby, jimiž text mů­ že čtenáře vést nebo se mu stát výzvou, zvláště pak s ohledem na skutečnost, že čtenáři se dostává více informací, než kolik jich mají vlastní postavy. c. Další aspekty narativní kritiky

I Prostředí: Jedná se o prostředí vlastní danému vyprávění, nikoli his­ torické prostředí evangelia nebo tradic vněm zahrnutých. Sem patří pozadí,

.Millie ii k nnlrxt naialivníhodějc. Prostředí v Markovi představuje důležitý KiMhulek pro porozumění textu (viz zejména: Elizabeth Struthers Malbon, fhllh r Sjhh , íind Mvthic Meaning in Mark). Mezi hlavní druhy prostředí

im Gtopolilické prostředí: Galilea a Jeruzalém nejsou jen dvě dějiště Ifllliivn působení, nýbrž mají také svůj teologický význam, se kterým je (Můiuir sv/niinu-n hned na počátku evangelia. Galilea je místem prvního IVlMi iviůil Božího království i místem, kde se Ježíš poprvé zjevil jako ten, Upiv um min ()d chvíle, kdy z Jeruzaléma přicházejí učitelé Zákona a obVlňů|i liže |c posedlý zlými duchy (3,22), až do konce evangelia slouží |«M 11/nil'in piko místo odporu, kde Ježíš předpovídá zničení chrámu a kde W Mim postupně stává stále bezmocnějším. Markův Ježíš rovněž cestuje Hlllli" židovské oblasti do Zajordání, Desetiměstí a krajiny v okolí Tyru, Kltlž předznamenává budoucí vyslání učedníků mezi národy. Cesta do Jeiii/al. m.i (8.22-10,52) představuje most mezi těmito dějišti, kde Ježíš hoVliCl o svém utrpení v Jeruzalémě. Galilea se pak vrací jako místo očekávaiMlm žjeveni vzkříšeného Ježíše (viz 14,28; 16,7). (/>) topograficképrostředí: Často připomínají události z dějin Izraele, Hupl ,Jordan“ (1,5.9; 3,8; 10,1; srov. Joz 3,14-17), „poušť/opuštěné místo“ (1,11 I.’ I 1.15.45; 6,31.32.35) a „moře“ (1,16; 2,13; 4,1.41; 4,39-41; 1,1 13; 6,47 49; 9,42). Ježíš se často plaví přes Galilejské moře, které předMiis tt|e luanici mezi územím Židů a pohanů, a na obou územích koná podoliiii' z.i/iaky, zejména pak dvě nasycení symbolizující chléb daný jak l/iurli. lak pohanům (viz komentář k 6,30-44 a 8,1-10). (

45

y ihttliiiovem komplexu v 11,15-19 je vložen mezi oddíly o uschlém fíkovHlhll 111,1.’ I I .’0 21). Ježíšův symbolický čin a jeho proroctví o zničení blllrtfim (v I / I 1,2) se stávají zásadním problémem při přelíčení před veleffhlim (I415K|i při ukřižování (15,29) a ti, kdo připravují Ježíšovo zatčení H liHpimii (nepiapadněji vrchní velekněz), jsou ti, kdo by nejvíce utrpěli, hhby nr lež Išova proroctví ohledně chrámu naplnila. Mmkuv ležíš se dostává do sporů s ostatními Židy a židovskými skupiIIHIlil Ir kritický vůči jeruzalémskému chrámu a židovským představitelům | Hlín > Marka jak s Pavlem, tak s Římem. Jelikož byl však Pavel uvězněn lir/ icdiu >u a jelikož je přímé Pavlovo autorství listu Kolosanům a 2. lisitiolcjovi sporné, je tato skutečnost méně přesvědčivá, než se na první d zdii. i zmínky o „Janu Markovi“ se rovněž nacházejí ve Skutcích apoštolů. » Sk 12,12 byl dům „Marie, matky Jana, kterému říkali Marek“, cenpi vin křesťanské obce v Jeruzalémě. Podle Sk 12,25 se Jan, „kterému i Mnick“, vrací s Pavlem a Bamabášem ze své apoštolské mise do JeIiMiiii (české překlady se vesměs přidržují verze „z Jeruzaléma do An­ ile" pozn. překl.jaSk 15,37-39 popisují prudký spor, který se rozhořel I Pavlem a Barnabášem o „Jana, kterému říkali Marek“. Pavel odmítal Můrka na další apoštolskou cestu, „protože je v Pamfýlii opustil a nefdix’il s nimi k dílu“ (15,36). V důsledku toho Bamabáš a Marek odjeli i Kvpr a Pavel a Silas procházeli Sýrií a Kilíkií. Muž zvaný Marek či Jan Marek, kterého odhalují tyto novozákonní pat

8H», hido/i » New Exodus and Mark, J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), Tubingen 1997; •b».| Itixik House, (Irand Rapids 2000.

II Wwileu. Murk Traditions in Conflict, Fortress, Philadelphia 1971. WhmI*

I hi' Messianic Secret, James Clarke, Cambridge 1971.

Í I I'lmu । 1 he (iospel of Mark (NIGTC), Eerdmans, Grand Rapids 2002.

4 Aktualizovaná bibliografie do r. 2005 A I Al Hid, Jesus and the Village Scribes, Galilean Conflicts and the Setting of Q, Fortress, Mhuii iipolls 2001. |i Il Aim the Stilling of the Storm. Studies in Early Palestinian Judaic Traditions (Mark t H JI. I 16-20: Luke 24:13-35), Global Publications, Binghampton, N. Y. 2000.

4 I lliiihm, Discipleship and Family Ties in Mark and Matthew, SNTSM 28, CUP, Camliililpi 1994. 11 W 11 a... 'i, Studies in Exegesis. Christian Critique ofJewish Law and Rabbinic Responses 'fl UH) C I Brill Reference Library of Ancient Judaism, Brill, Leiden - Boston i oloi'iic 2000.

I' I limn khmn (ed.). The Gospel for All Christians: Rethinking the Gospel Audiences, T. A I ( link, Edinburgh 1998.

I I

him k, Mark. Images of an Apostolic Interpreter, Fortress, Minneapolis 2001.

|l A Him k. I). R. Beck (ed.). Rethinking the Synoptic Problem. Baker Academic, Grand Hiipldil 2001.

I

I lllomhcrg, Interpreting the Parables, Apollos, Leicester 1990.

hlaiil, „Interpreting the Parables of Jesus: Where Are We and Where Do We Go From Umí ’". < BQ 53 (1991), str. 50-78. Illimi, „The Parables of Jesus: Current Trends and Needs in Research“, in: B. Chilton, C. A. I \ mis (cd.), Studying the Historical Jesus: Evaluation of the State of Current Research, I I Hull, Leiden 1994, str. 231-254.

Iilflll, „I 'oelic Fiction, Subversive Speech, and Proportional Analogy in the Parables: Are * Making Any Progress in Parable Research?“, HBT 18 (1996), str. 115-132.11 Wi 11 I

Hock. Blasphemy and Exaltation in Judaism and the Final Examination of Jesus: A Philological-Historical Study of the Key Jewish Themes Impacting Mark 14:61-64, WI IN I' 106, Mohr (Siebeck), Tubingen 1998.

I M Hnrkiiiiichl (ed.), The Cambridge Companion to Jesus, CUP, Cambridge 2001. II I

Hond, „Caiaphas: Reflections on a High Priest“, ExpTim 113 (2(X)2), str. 183-187.

I' Mm gen, Early Christianity and Hellenistic Judaism, T.& T. Clark, Edinburgh 1996.

II i h Hrennecke, „Niemand kann zwei Herren dienen“, ZNW 88 (1997), str. 157-169.

66

HVANOELIUM 1’01)1.1! MARKA

(' Brown, „What Was John the Baptist Doing?“, Bulletin for Biblical Research 7 (1997). sir. 37-50. R. E. Brown, An Introduction to the New Testament, ABRL, Doubleday, New York 1997

S. M. Bryan, Jesus and Israel's Traditions of Judgment and Restoration, SNTSSup 1 17, Cambridge University Press, Cambridge, UK - New York 2002.

D. Burkett, „The Nontitular Son of Man: A History and Critique“, NTS 40 (1994), str. 504 -521. R. A. Burridge, What Are the Gospels? A Comparison with Graeco-Roman Biography, SNTSMS 70, Cambridge University Press, Cambridge 1992. B. Chilton, J. Neusner, Judaism in the New Testament: Practices and Beliefs, Routledge & Kegan Paul, London 1995.

J. J. Collins, Apocalypticism in the Dead Sea Scrolls, Routledge, London 1997. P. L. Danové, The End of Mark’s Story: A Methodological Study, Brill, Leiden 1993. J. D. G. Dunn, „Jesus and Purity: An Ongoing Debate“, NTS 48 (2002), str. 449-467. T. Dwyer, The Motif of Wonder in the Gospel of Mark, JSNTS 128, Sheffield Academic Press, Sheffield 1996.

B. D. Ehrman, The New Testament: A Historical Introduction to the Early Christian Writings, OUP, New York 1996.

E. Eve, The Jewish Context ofJesus' Miracles, JSNTSup 231, Sheffield Academic, Sheffield 2002. B. Gerhardsson, The Reliability of the Gospel Tradition, Hendrickson, Peabody, MA 2001.

M. Gouldcr, „Psalm 8 and the Son of Man“, NTS 48 (2002), str. 18-29. B. W. Henaut, Oral Tradition and the Gospels: The Problem ofMark 4, JSNTS 82, Sheffield Academic Press, Sheffield 1993.

W. Herzog, Parables as Subversive Speech: Jesus as Pedagogue of the Oppressed, Westminster/John Knox Press, Louisville 1994.

T. Holmen, Jesus and Jewish Covenant Thinking, Biblical Interpretation 55, Brill, Leden Boston - Cologne/Leiden Boston - Cologne 2001. R. A. Horsley, Archaeology, History, and Society in Galilee: The Social Context of Jesus and the Rabbis, Trinity Press, Valley Forge, Pa. 1996.

S. Hultgren, Narrative Elements in the Double Tradition. A Study of Their Place within the Framework ofthe Gospel Narrative, BZNW 113, De Gruyter, Berlin & New York 2002.

M. Hiineburg, Jesus als Wundertdter in der Logienquelle. Ein Beitrag zur Christologie von Q, Arbeiten zur Bibel und ihrer Geschichte 4, Evangelische Verlagsanstalt, Leipzig 2001. L. W. Hurtado, Lord Jesus Christ: Devotion to Jesus in Earliest Christianity, Eerdmans, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2003.

D. Instone-Brewer, Divorce and Remarriage in the Bible: The Social and Literary Context, Eerdmans, Grand Rapids/Cambridge, UK 2002. L. T. Johnson, The Writings of the New Testament, 2., rev. vyd., Fortress Press, Minneapolis 1999.

0VOD

67

H liilimmil, ,,| lie Hlddcn/Rcvealed Saying in Three Greek and Coptic Versions ol Gov. > A 6". Novi 44 (2(X)2), str. 176-185. I A Mil....... I Io Diet oj John the Baptist: „Locusts and Wild Honey“ in Synoptic and Inelipirtallon (WUNT 176), Mohr Siebeek, Tubingen 2005.

hiHi'Ht Juthts: Hctravcr or Friend ofJesus?, SCM, London 1996.

|WHIW ..Inlcipicling the Last Supper: Sacrifice. Spiritualization, and Anti-Sacrifice". NM IM t ,'IM),’), str. 1-17. 1 M' knight I / ighl among the Gentiles: Jewish Missionary Activity in the Second Temple I olio ... Minneapolis 1991.

A Kilis, Heading Luke-Acts: Dynamics of Biblical Narrative, Westminster/John Knox ■hW« I otnsvtlle. KY 1993. M I til nth u A Schmidt (ed.), Jesus, Mark and Q: The Teaching of Jesus and its Earliest křt t'H/i ISNTSup 214, Sheffield Academic Press, Sheffield, U.K. 2001.

HIr proeds de Jesus, Cerf, Paris 1995. Á I lliilimnnn (ed.), The Sayings Source Q and the Historical Jesus, Bibliotheca Ephemellilimi I heologicarum Lovaniensium 158. Leuven University Press-Peeters. Leuven MNII I N I niiprnecker (ed.), The Challenge ofJesus’ Parables, Eerdmans, Grand Rapids 2000. I I Mali la. New Testament Christology, Westminster John Knox, Louisville 1999.

I I' Mrlrt. „The Circle of the Twelve: Did It Exist during Jesus’ Public Ministry“, JBL 116 (1997), utr. 635-672.

|l I Neville, Mark’s Gospel - Prior or Posterior: A Reappraisel of the Phenomenon of Pl hi/< 1 (ISNTSup 222), Sheffield Academic Press, London 2002. I1 I' Nlrklc, The Synoptic Gospels: An Introduction, rev. vyd., Westminster John Knox, I..... . KY2001.

I' I (wi n I > Shepherd, „Speaking up for Qumran, Dalman and the Son of Man: Was Bar t moha a Common Term for ‘Man’ in the Time of Jesus“,./SWT 81 (2001), str. 81-122.

E I Hvilt'v. „Moral Impurity and the Temple in Early Christianity in Light of Ancient Greek I'nti in c and Qumranic Ideology“, HTR 97 (2004), str. 383-411. M Nt'i'ici , Jesus and Judgment: The Eschatological Proclamation in its Jewish Context, I'mtiess Press, Minneapolis 1997. I' Hit limdson, „What has Cana to do with Capernaum", NTS 48 (2002), str. 314-331. k I’ Sunders, Judaism: Practice and Belief. 63 BCE-66 CE. SCM. I.ondon/Trinity, Phi­ ladelphia 1992.

I 'll I > Stanley, „Who's Afraid of Thief in the Night?“, NTS 48 (2002), str. 468-486. i I' Slone. „Allusion to Isa 11.10 LXX in Mark 10.42b", NTS 48 (2002), str. 71-83.

I A I nylor, The Immerser: John the Baptist within Second Temple Judaism, SPCK, Lon­ don 1997. I Ml lickctt (ed.), The Scriptures in the Gospels (BETL 131), Leuven University Press Bfe |s .lx i Boží", Křesťanská revue 51 (1984), str. 171-175.

IiIhii

Nml modlitbou Páně“, Teologická reflexe 1/1995, str. 7-12.

|| I I lilt i lupl * hi. Evangelium podle Matouše (Sacra Pagina), Karmelitánské nakladatelství, 1> h i. tm Vydři 2003. I

IIhIIh

Zhl/i waupujici. Pokus o christologii Starého zákona, Kalich, Praha 1994.

hWiH, Iři ivi’dkovc. Mojžíš - Izaiáš - žalmista, Oikúmené, Praha 1995. || ll * Ml" । Evangelista Lukáš - první křesťanský dějepisec, Vyšehrad, Praha 1994.

P Hflii li i

II

IIhiiI'u

I iijemství Božího vtělení“, MKR Communio 1-2/2003, str. 9-13.

Ind. „Protože Bůh vás miluje...’ (Dt 7,8)“, MKR Communio 1/1999, str. 13-21.

P llliivitr. ..Pojem bližní v judaistickém písemnictví a v evangeliích“, Křesťanská revue 59 (1992). str. 171-173. Hlliillz. Jrltš ; Nazareta, Vyšehrad, Praha 1991.

I lit. luk. Jak se utvářel Nový zákon. Poznámky ze stejnojmenného kursu prof. Prospera I liri Im I ISA na Papežském biblickém institutu v Římě roku 1995, Pastorační středisko, l'i nim 1997. Idem „/Jeveni Boha Otce ve Starém zákoně“, MKR Communio 2/1997, str. 163-170. Ill I 'lnu lesworth (ed.), Ježíš a svitky od Mrtvého moře, Vyšehrad, Praha 2000.

I I loliirion, Evangelium podle Lukáše (Sacra Pagina), Karmelitánské nakladatelství, Koslidui Vydří 2005.

Huillkova. „Ježíš a Simon farizej“, Teologické texty 2/1991, str. 60-62. „Křesťanská iniciace podle Nového zákona. Interpretace vybraných textů“, Teolo­ gii kť ti ity 2/1996, str. 44-48.

IihiIhh

I I1 Kei k, „1 listorický Ježíš a evangelium“, Studie a texty Komenského evangelické bohoáuvvi ke fakulty č. 3, Praha 1979, str. 79-119.

H hllsiimiiin. „Eschatologická královská vláda Boží“, Křesťanská revue 48 (1981), o 156 162. r

Khs|iei,

„I )opis k tématu ‘narozený z Panny’“, Teologické texty 4/1992, str. 131-133.

„Kristovo nanebevstoupení - historie a theologický význam“, MKR Communio 1/1'199, str. 223-232.

rIhii,

M hh'lhi. „Boží království a ospravedlnění a spása“, Teologické texty 2/1997, str. 38-41. 1' (', Kliinssen, „Kdo je můj bližní. Kázání na Lukáše 10,25-37“, Křesťanská revue 61 [ (1994), str, 142-145. I kieiri, „Starozákonní christologie (1)“, Teologické texty 1/1997, str. 9-11.

Ulili, „Sliiroz.ákonní christologie (2)“, Teologické texty 2/1997, str. 48-50.

I

Kdhiii‘1 .

„Kdo byl a je Ježíš?“, Teologické texty 4/1992, str. 122.

Q hnili. Po stopách Ježíšových, Karmelitínské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002. I hlliuikii. Židovské kořeny křesťanské anafory (Theologica Olomucensia 1), vydalo Vy Ir duvntelsiví Univerzity Palackého v roce 1994.

H hltil)'. „Věříme v prázdný hrob?“, Teologický sborník 4/1996, str. 6-12.

70

EVANGELIUM PODLE MARKA

I’ I .npide, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí?, CDK, Brno 1995.

I’. N. Levinsonová, „Úvod do židovské exegeze Písma“, Teologické texty 1/1999, str. 19-20.

A. Liška, Zmrtvýchvstání v moderní exegezi, Pastorační středisko, Praha 2001. G. Lohfink, „Přikázání, která osvobozují od chaosu“, Teologické texty 1/1999, str. 7-11. N. Lohfink, „Étos Starého a Nového zákona“, Teologické texty 3/1995, str. 80-84.

J. M. Lochman, Otče náš. Křesťanský život ve svétle modlitby Páně, Kalich, Praha 1993.

Idem, Desatero. Směrovky ke svobodě, Kalich, Praha 1994. K. Lóning, „Vzkříšení a biblická apokalyptika. Reinkarnace nebo vzkříšení?“, Teologický sborník 4/1996, str. 13- 18.

J. Lukeš, „Lukáš 16 - Kompaktní rétorická jednotka“, Teologická reflexe 1/2004, str. 57-81. J.-M. kardinál Lustiger, „Židé a křesťané - jak dále?“, Teologické texty 1/1999, str. 27-30.

B. Maggioni, „Novozákonní úvaha o ráji“, MKR Communio 3/2002, str. 273-283. R. Máchán, „Bůh Otec jako dárce“, MKR Communio 2/1999, str. 196-215. Idem, „Sedmero tajemství Ježíšova života“, MKR Communio 3/2002, str. 243-252.

Idem, „Plnost Ježíšova křtu“, MKR Communio 1/2005, str. 33-39. J. Mánek, Dům na skále. Ježíšovo kázání na hoře, Blahoslav, Praha 1967.

Idem, Když Pilát spravoval Judsko. Kapitoly z dobového pozadí Nového zákona, Blahoslav, Praha 1980. P. Mareček, „Obraz Ježíšovy osoby v Matoušově evangeliu“, Studia Theologica 4 (2002), str. 31 -44.

Idem, Úvod do studia Nového zákona, MCM, Olomouc 2002. D. Marguerat, Člověk z Nazaretu, Mlýn, Třebenice 1996. C. M. Martini. „Křesťanství a judaismus“, Teologický sborník 3/1995, str. 16- 20.

J. Merell, Radostná zvěst Nového zákona, Česká katolická Charita, Praha 1973.

Idem, Úvod do Nového zákona (skriptum), Česká katolická Charita, Litoměřice 1979. Idem, Setkání s Ježíšem na Hoře, v podobenstvích, u Jezera a s učedníky, 3., opravené vydání, Česká katolická charita, Praha 1990.

J. Mrázek, „Pokušení na poušti“, Teologická reflexe 2/1995, str. 121-127.

Idem, „Podobenství o hořčičném zrnu (Kázání na L 13,18-19)“, Křesťanská revue 63 (1996), str. 254-256. Idem, „Kontuje psáno Matoušovo evangelium“, Teologická reflexe 1/1997, str. 21-25. Idem, O kozlech, ovcích a lidech (Ježíšova podobenství podle Matoušova evangelia), Mlýn, Třebenice 1997. Idem, „Smysl a záměr Ježíšovy ‘apokalyptické řeči’“, Teologický sborník2/1991, str. 82-85. Idem, „Motiv (ovcí a) pastýře v Matoušově evangeliu“, Teologická reflexe 1/2001, str. 58-65.

Idem, „Spor o daň císaři (Mk 12,13-17)“, in: Při brodu Jabok. Sborník pro Mireiu Ryškovou, uspoř. L. Puršl, Centrum biblických studií, Praha 2001, str. 140-145. Idem, Podobenství v kontextu Matoušova evangelia. Mlýn, Jihlava 2003.

ÚVOD

71

-------------------------

I* II Mílii, i I vaitgellum sv. Lukáše, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998. lUfWtUHU. < I Sivím, Judaismus od A do Z. Slovník pojmů a termínů, Sefer, Praha 1992.

|NlWlilliy. ..Nanebevstoupení (především) podle sv. Lukáše“, MKR Communio 3/1999, til IM J7H. li / c.ii v křesl, pokušení a Trojice“, MKR Communio 1/2005, str. 78-89.

Idtm

I Him

I ukir.ux ská glosa v Kázání na hoře“, Křesťanská revue 56 (1989), str. 54-57.

I'likie.i ni Páně v pohledu hlubinné psychologie“, Křesťanská revue 57 (1990), 11 16.

1.1-m -ii

hbm „Ni1 vztyčenou, či napřímenou hlavou? Křesťanské vyhlížení Kristova příchodu“, hfva,uid,i revue 60 (1993), str. 29-30. Ubil •Inka komise, Výklad bible v církvi, Zvon, Praha 1996.

II

lim ovn. B. Horyna (ed.), Judaismus - křesťanství - islám, 2. vyd., Nakladatelství I lloiiiniu . Olomouc 2003.

I’hs

M 1'1 nik, luk untijudaismus formoval křesťanské zákonodárství prvního tisíciletí“, Getse■ MHřiy / 8/1999, str. 162-168. |l fiikono . Výklad Evangelia podle Marka, Kalich, Praha 1974.

hltili ..< hi i .li • logic a křest v raném křesťanství“, Křesťanská revue 47 (1980), str. 149-157. I^HIIi

J Hilus evangelia v novozákonní době“, Křesťanská revue 47 (1980), str. 193-198.

iHnin Vtnlk christologie, Kalich, Praha 1989. lišili / llrnlrní a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993.

lihni /W e dědictví v Orientu. Helénismus v Egyptě a Sýrii, Oikúmené, Praha 1993. hl' ni. „I )r I Karfíková a Š. Špinka, ČKA, Praha 1997, str. 61-67.

libí 11 ,, 111 a bos la venství Matoušova horského kázání“, Studia Theologica 3 (2001), str. 1 -13. IiIhu

l’o|em ‘apoštol’ v Novém zákoně“, Studia Theologica 4 (2002), str. 1-10.

líbili „lůn haristie v Novém zákoně“, in: Eucharistie - mystérium fidei, napsal kolektiv Hllluiů, k vydání připravil Jan Hojda, Pavel Sejkora, Trinitas, Svitavy 2002, str. 27-40.

llblu. „Pviingelium a evangelia“, Teologické texty 2-3/2002, str. 84-87. líbili, „Novozákonní agapé“, Studia Theologica 5 (2003), str. 1-6.

......... ú vod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Ilbm. „Skryty život Páně ve světle Nového zákona a podle apokryfních evangelií“, MKR • Commimio 1/2004, str. 17-29.

74

UVANOIÍI.IUM 1*01)1.H MARKA

W l olling, Hledání historického Ježíše, Vyšehrad, Praha 1993.

.1. S. Trojan, „Ježíšovo setkání s bohatým mužem (Úvaha nad Mk 10,17-27, Mt 19,16-22, L 18,18-27)“, Křesťanská revue 63 (1996), str. 30-33. Idem, „Kázání na hoře“, Teologická reflexe 1/1999, str. 56-71. G. Virt, „Pokora - nemoderní ctnost?“, Teologické texty 2/2000, str. 50-56.

M. Vógel, „Antický antijudaismus podle Josefa Flavia“, Teologické texty 1/1999, str. 17-18, F. Vouga, Dějiny raného křesťanství, CDK/Vyšehrad, Brno 1997. E. Zenger, „Význam Starého zákona pro křesťany“, Teologické texty 3/1992, str. 90-95.

Idem, Na úpatí Sinaje, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996.

Idem, První zákon. Židovská bible a křesťané, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydři 1999.

I 1*1101 0(1 ZAČÁTEK EVANGELIA (LI-1.1)

75

---------------------------

IIX I EVANGELIA, POZNÁMKY, VÝKLAD

Prolog: začátek evangelia (1,1-13) í i KwMlrk vviingdia o Ježíši, Mesiáši, Synu Božím. 2. Jak je psáno

o Mrurokn l/.nláše: „Hle, posílám svého posla před tebou, on ti pripi Mvi mlu. 3. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, * vfHDlirJk mu stezky!“ 4. Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, křesl pokání, aby byly odpuštěny hříchy. 5. Vycházel k němil Mlý judsky kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se ml lit bo křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. 6. Jan iHMil lid z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se ko­ bylkami a medem divokých včel. 7. Kázal: „Za mnou už přichází Hllli'iiř|ši, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal niti řemínek u opánků. 8. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude krm Duchem svátým.“ 9. V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta » Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. 10. Hned jak vystui lín né ho snáší Duch jako holubice: Druhý prvek Ježíšova inauguračního Vlllénl popisuje Ducha snášejícího se podobně, jako se snáší holubice. Tento i * li< i’ v (in 8,8 neodpovídají ani jazyku, ani situaci Mk 1,10. Targumk Písni m mi pi ik ládú hlas hrdličky za ducha. Návrhy, že holubice je spojena s božskými IHiilniinl v hclénistickém náboženství (Greeven H., „nsptcnEpá, kt/..". TDNT fi.ři I ti /), nejsou konkrétně doloženy. Klíčovým prvkem tohoto textu je sestuI pm iini I tucha, nikoli podoba s holubicí. ||i A * liché se ozval hlas: Markův výraz je podobný rabínskému výrazu bat qól lilin.il >vih- ..dcera hlasu“), to znamená ozvěna nebeského hlasu, který spojuje lli •/111 nnscendenci a přítomnost. Rovněž symbolizuje komunikaci mezi Bohem h lidmi. I »• l-d můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení: Tato slova Božího přijetí ■IMllážcp různé starozákonní texty: (1) Ž12,7 — „Tyjsi můj syn“-žalm královské lun i ml žnce a (2) Iz 42,1-2- „v němž jsem si zalíbil". Boží služebník je vyvolený Hulu •ni. viz též Iz 42,1b- „Vložil jsem na něj svého ducha“. Obrat „milovaný“ ř považován za překlad hebrejského jáchíd (dosl. .jediný“ či .jedinečný“), UŽ v kontextu rodinných vztahů nabývá významu „milovaný“ (Gn 22,2.12.16 Vi‘ v/lnlni k Izákovi). Boží hlas rovněž předznamenává hlas z nebe z 9,7 z pe| líkupv o proměnění: „To je můj milovaný Syn.“ Tento text obsahuje „přemíru [ Vy/iinmů", slučuje v sobě motivy královské a motivy Služebníka s jazykem I Itmllcc trpícího Spravedlivého (Mdr 2,12-20, zejména verše 13 a 18). Předsta­ vuje rovněž ozvěnu 1,1, kde se nachází podobné hromadění titulů. ||i A hned Duch vyvedl Ježíše na poušť: Popis pokušení začíná známým kai eiilhvs. jež ho propojuje s verši 10-11. Zkouška Ježíše je u Marka v porovnání ■ ilrliiilním popisem rozhovoru ve verzi pramene Q (Mt 4,1-11; Lk 4,1-13) Míněná. Moc ducha je zdůrazněna užitím slovesa „vyvést, vyhnal" (ekballein), klen' se často používá o vyhánění zlých duchů (1,34.39; 3,15.22.23; 6,13; 7,26; f 9,18.28.38) i jinde s významem přinucení (5,40; 9,47; 11.5; 12,8). Mihl mi poušti čtyřicet dní: „Poušť“ připomíná místo, kde byl Izrael „zkoušen“

flVflcct let (což bývá obvykle považováno za původ čtyřiceti dní a nocí) a je li/vénou začátku evangelia (viz 1,3-4). „Čtyřicet dní“ však ještě spíše naráží na ptisi Mojžíšův (Dt 9,18) na Sinajské poušti a Eliášův u hory Choreb (viz 1 Král l‘>,8). Vzájemné srovnání Ježíšova křtu a jeho pobytu na poušti zachycuje dvojí ii'ipckl pouště jakožto místa Božího zjevení a zaslíbení a místo zkoušky. hyl pokoušen od satana: Obvyklý překlad peirazomenos jako „pokoušen“ má dnes přídech podněcování k hříchu. Zde se spíše jedná o význam „zkoušen“ i v ini A Text-Critical Study of Mark 1.1 ‘The Beginning of the Gospel of Jesus | Pit IM'," NTS 17 (1991), str. 621-629. ■l >HU | kulen. .. l he First Testing of Jesus: A Reading of Mark 1.12-13“, ATS 45 (1999), I ill II1' 166. I h kin I,

j,

I he Introduction to Mark’s Gospel“, NTS 12 (1965-1966), str. 352-370.

„Jesus’ Baptismal Vision“, NTS 41 (1995), str. 512-521.

MhI' "

I Miih in. ..The Prologue as the Interpretative Key to Mark’s Gospel“, JSNTJA (1988), ni I 20. I | Kiidilh k. „Behold, I Send My Messenger“, JBL 88 (1969), str. 381-417.

2. Přechodové Markovo shrnutí: hlásání království (1,14-15)

1

I4. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal

Iniii Boží evangelium: 15. „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ ►POZNÁMKY K TEXTU Ml Když byl Jan Křtitel uvězněn: Marek přerušuje dlouhou řadu vět uváděných 1 hlllťovucí částicí kai („a, i“) odporovací částicí de („když, když pak“), aby tak

/iliuii/.nil důležitý přechod. I když synoptická evangelia vymezují časově Jaliovo působení vůči působení Ježíšovu a nikdy nezmiňují, že by Ježíš křtil, V hnu >VČ evangeliu se jejich působení překrývá a Ježíš sám křtí (viz Jan 3,22-24, I V"ž zjevně odporuje synoptická tradici). „Uvězněn/vydán“ je překladem slova

86

I'.VANtll'.I.IlIM POOI.I MARKA

paradothénai, což je velmi významný pojem, který má své kořeny ve čtvih písni o Služebníkovi (Iz 52,13-53,12; zejména verše 6 a 12). V předpavlov ských formulích (Řím 4,25; 1 Kor 11,23) a v Pavlových listech (Řím 8,32; (inl 1,4; 2,20) se toto sloveso stávájakýmsi „zhuštěným“ odkazem na utrpení a smrt Ježíše Krista. Marek tohoto slova užívá k vytvoření paralely mezi Janem Kíii telem (1,4.14), Ježíšem (1,14; 8,31; 9,31; 10,33-34) a křesťany (13,10-12), V každém z těchto případů je spojeno hlásání (některá forma slovesa kéryssein l s vydáním/uvězněním (s některou formou slovesa paradidonai). přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: Obsahem (náhlý pi l chod Ježíše je podobný příchodu Janovu) i jazykem představují verše 14-15 ozvěny veršů 1-4 („hlásání [...] evangelium [...] obrácení“) a spolu se začátkem prologu tvoří inkluzi (= „uzavření“ - literární útvar uzavřený do rámce stejných slov - pozn. překl.). Genitiv tú theú ve výroku „Boží evangelium“ má dvojí význam: pocházející „od“ Boha, nebo evangelium „o“ Bohu. Kromě 1 Petr 4,17 spojení „Boží evangelium“ užívá jen Marek a Pavel (viz 1 Sol 2,2.9 [ve spojení s „hlásáním“]; 3,2; Řím 1,1; 15,16; 2 Kor 11,7). Naplnil se čas: Žádné české slovo nevystihuje plně význam pojmu kairox

(„čas“), který vyjadřuje „pravý“ či „příhodný“ čas a také rozhodný okamžik (13,33). S radostnou zvěstí založenou na hlásání Izaiášově, s příchodem Ježíše ohlašovaného kázáním Janovým a skrze mesiášskou přípravu Ježíše (křest a po­ kušení) nastal příhodný čas pro evangelium. a přiblížilo se: Blízkost Božího království je v Markovi podstatou Ježíšova

hlásání, zatímco jeho konílikt se silami zla je střetem dvou království (3,24). Ježíš dávásvým učedníkům „tajemství Božího království“ (4,11), které popisuje v podobenstvích (4,26-30). Toto království má svůj etický rozměr, neboť lidé jsou voláni k tomu, aby do něj vstoupili tím, že přijmou nový způsob života (9,47; 10,14.15.23.24; 12,34). Je to zároveň budoucnost (9,1; 11,10; 15,43). Napětí mezi přítomným a budoucím rozměrem určuje tolik diskutovaný překlad slova dngiken, perfekta od slovesa engizein („přibližovat se“), jež může mít v perfektu význam „přiblížilo se“, a tedy je „přítomné“. Markův Ježíš ohlašuje a nastoluje Boží vládu jako proces, který začíná nyní v jeho působení, bude však dokonán až návratem Syna člověka (viz 8,38-9,2; 13,24-27; 14,62). Boží království: Tento překlad je problematický. Slovo „království“ je statické a evokuje místo, kde vládne král (nebo královna). Řecké slovo basileiaje mno­ hem aktivnější a dynamičtější, zahrnuje „kralování“ Boha i prostředí této vlády. „Královst ví“ je tu zachováno zejména pro svou významnou teologickou historii. I když 1,15 nemusí zachycovat přesná Ježíšova slova (některá slova naznačují povelikonoční pohled a Ježíš navíc učil aramejsky), zvěstování Božího králov­ ství je obecně přijímáno za jádro Ježíšova kázání jak slovy, tak činy. I když samotný obrat „Boží království“ není příliš častý ani ve Starém zákoně, ani ve starší židovské literatuře, představa Boha jakožto krále je významná jak v prů­ běhu dějin (např. Ex 15,11-13.18; Nm 23,21-23; Žl 2; 72; 89; 110; 145,11-12 [královské žalmy]; Žl 98-100 [korunovací žalmy]), tak i na jejich konci, kdy bude Boží vláda nastolena s konečnou platností (Mich 2,12-13; 4,5-7; Iz44,l-8; Zach 9,9-11; Sof 3,14-20; Dan 2,44; 7,11-14; Ass. Mos. 10,1 -25; ŽŠal 17,23-35).

> rm t iiunovr markoví* shrnuti hlásáni království u.i-i m

K7

IHhhiii ii x ( i !i vních následovníků jako potulných chudáků. Možná byli za Ježíiiih veřejného působní potulnými, ale sotva představovali ekonomicky nejhůře Mhlil vein >n skupinu v Galileji. Ú.All KM ním: Poslední slova tohoto oddílu („za ním“ opisó autů) spojují druhé HlVnliím s původním Ježíšovým příkazem ve verši 17 „pojďte za mnou“ (deute nul).

Výklad I'd prologu se silnou christologickou náplní představuje Ježíšovo voliiul k následování první čin, který je známkou toho, že Ježíšovo dílo liiloižio ..mocnějšího“ (1,7), který hlásá evangelium Boží, bude z.ahrnotiil I ostatní lidi, a to co nejopravdověji. Tato perikopa a její umístění iloChilileje, její zmínka o Petrovi a dalších a zejména její obraz Ježíše, kb i y .jde před“ učedníky (1,16-17), představuje klenbu, jejímž svorníllllli jsou závěrečné verše evangelia: „Ale jděte a povězte jeho učedníktiiu. i Petrovi: Jde před vámi (proagei) do Galileje“ (16,7). luk již bylo řečeno v úvodu, všechny hlavní oddíly Markova evaniml ta začínají příběhy, které zahrnují učedníky. Toto první povolání se nliivn paradigmatem pro následující vyprávění o povolání (2,13-15; LI I 19; 6,6b-13), jež jsou složena z těchto částí: (I) iniciativa vychází ■ Ježíše; (2) ti, kdo jsou povoláni, se zabývají běžnou prací; (3) povolání inii|l It mnu jasné výzvy „následuj mě“; (4) povolání k účasti na poslání H Činnost i toho, kdo povolává; (5) odpověď na povolání je okamžitá a bez líháni, spojená s „opuštěním“ dosavadního zaměstnání a (6) tato odpoVfd na povolání není soukromou volbou, ale znamená připojit se k osliilntni. kteří odpověděli stejně. V pozdějších povoláních byl ještě rož­

92

EVANGELIUM PODLE MARKA

vinutější aspekt poslání. Podle 3,13-19 si Ježíš vyvolil učedníky, aby „byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy" V 6,6b-13 jsou výslovně potulnými misionáři, kteří mají podobně jako Ježíš hlásat pokání (viz 1,14.14), vyhánět zlé duchy a uzdravoval ne mocné. Dvě podstatné součásti učednictví jsou „být s“ Ježíšem a plnil Ježíšovy úkoly. Dramatické napětí vyvolává v evangeliu otázka, zda „budou [učedníci] s“ Ježíšem v každém stadiu jeho údělu a zda vezmou na sebe svůj kříž, jak to učinil Ježíš. Viz 8,31-38, jež plní funkci „vy právění o povolání“ otevírající druhý hlavní oddíl evangelia. Pozadí či eventuální vzory těchto vyprávění o povolání jsou kompl i kované. Mk 1,16-20 připomíná povolání Elizea Eliášem, prorokem ob dařeným Božím duchem (1 Král 19,19-21). Přesto se od Marka zásadně liší, protože Elizeus nenásleduje Eliáše okamžitě. Neúprosná povolám proroků přicházejí bez přípravy (Iz 6,1-13; Jer 1,14-19; Ez 1,1-3; viz též Mojžíš v Ex 3-4). Rabínští učitelé měli učedníky, potenciální učedníci však vyhledávali své učitele, a nikoli naopak. Diogenés Laertios (první polovina 3. století po Kr.) zaznamenává povolání Xenofónta Sokratem jazykem podobným jazyku Markovu. Sókratés prostě říká: „Následuj tedy a uč se“, a Xenofón tak činí (Životy, názory a výroky proslulých filosofů 2,48). Jako dílo zakotvené v palestinském prostředí a tradicích, ale napsané pro publikum žijící v prostředí antické kultury, je Markovo evangelium nápaditou kombinací různých vlivů. Aktualizace této perikopy může zahrnovat reflexi nad současnou zku­ šeností lidí s „povoláním“ následovat Ježíše, ať už skrze přípravu na křest dospělých, nebo jiné zkušenosti s „obrácením v dospělosti“. Vy­ právění o obrácení Pavla v Gal 1,11-17 a Augustinova Vyznání až k Dlouhé samotě Dorothy Dayové či Hoře sedmi stupňů Thomase Mertona, i když se přesně nepřidržují zmíněného modelu, zachycují často náhlou a hlubokou zkušenost s Bohem, která vede člověka k radikálně odlišnému stylu života a znamená novou úroveň „bytí s Ježíšem“ a na­ podobování vzoru Ježíšova života. Odkazy a náměty k dalšímu studiu J. Donaldson, „‘Called to Follow’: A Twofold Experience of Discipleship in Mark“, BTB 5 (1975), str. 67-77. G. Fischer a M. Hasitschka, The Call ofthe Disciple. The Bible on Following Christ, Paulist, New York 1999.

F. J. Moloney, „The Vocation of the Disciples in the Gospel ofMark“, Salesianum 43 (1981), str. 487-516. J. Murphy-O’Connor, „Fishers of Fish, Fishers of Men“, BR 15/3 (1999), str. 22-27,48-49.

W. Wuellner, The Meaning of „Fishers of Men“, Westminster, Philadelphia 1967.

I PAH AI ill IM A III KÝ ni'.N

ZAIIAJU.iI', JUŽtSOVO VHRHJNŮ PŮSOBENÍ (1,21

141

93

---------------------------------4. Paradigmatický den zahaju e Je/isovo veře né působení (1,21-34) || ,l iik přišli do Kafarnaa. Ježíš hned v sobotu vstoupil do synaEHgy U učil. 22. Zašli nad jeho učením, protože je učil jako ten, mii moc, a ne jako učitelé Zákona. 23. V jejich synagoze byl filévč člověk posedlý nečistým duchem. 24. Začal křičet: „Co je I |lu nrts, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Mi ni ý Boží!“ 25. Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něIml" 26. Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem ■ Milo vyšel. 27. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je Mf Nové učení -as takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, H MMloiichají ho!“ 28. A pověst o něm se hned roznesla všude po hUciii galilejském kraji. 29. Hned jak Ježíš vyšel ze synagogy, *nloupll s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. JO, Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. II Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tují horečka přestala ll min je obsluhovala. 32. Když nastal večer a slunce zapadlo, přiHiiM li k němu všechny nemocné a posedlé. 33. Celé město se shroiliil/illlo ii dveří. 34. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými film obnini a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. ►PO/NAMKY K TEXTU II hiiliiinmi: Kafarnaum (z hebrejského „Nachumova vesnice“) leží na severo-

Iil|inilní straně Galilejského moře, zhruba 4 km od ústi řeky Jordánu. Josef I Hnvius říká, že to byla úrodná a bohatá oblast proslulá rybářstvím (Válka ii din >Á piko pi vin skutek Ježíšova veřejného působení (jelikož povolání dmi ii ne odehrává beze svědků s výjimkou Zebedea a jeho pomoc­ ní I ukilš ho umísťuje (4,31-37) za inaugurační proklamaci a odmít­ li v Nazaretu (patrnějako ukázku Ježíše, který přináší radostnou IM 1 u|nl vin) a Matouš ho vypouští docela. Toto vyprávění má zřetel||i||| biologickou funkci. Ježíšova totožnost, jež byla již dříve ohláII hlii .riii z nebe, je nyní prozrazena křikem ducha. Nadpřirozené síly 0|in|l lakového, jakým skutečně je. Jakkoli se v následujícím vypra­ li může Ježíš jevit lidským, je tajemnou a mocnou postavou. Marek lenlo uvodní konflikt se zlem také zdůrazňuje, že Ježíš je tím moclllm, klet v přestál útoky satana (1,7.13), a silákem, který vyplenil jeho ni (viz 1,23-27). Zároveň tím vyzvedává Ježíšovu autoritu jakožto hdv Ježíšovo slovo je tak mocné, že lidé opouštějí svá povolání a nádu|i jej; je mocnější než učení učitelů Zákona a i nečistí duchové se il nim ltešou. Je to slovo, které má být šířeno všude. Za uvodní konfrontaci s destruktivními silami zla zařazuje Marek II vyprávění, kde Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni (Mí 8,16-17; '1,18 19). Toto umístění může být dáno tím, že starověk spatřoval Um souvislost mezi nemocí a vlivem zlých duchů. Tyto úvodní záiky rovněž odrážejí očekávání vyjádřené v mimobiblických židovÓ h spisech nového mesiášského věku, kdy bude satan poražen (Závěť >!Mova 10,1) a nemoci zmizí (např. „až přijde čas mého Pomazaného, | /diaví sestoupí v rose a nemoc se vytratí“, 2 Bar 72,2; 73,3). I l/di avení Petrovy tchyně je prvním z osmi vyprávění o uzdravení II; 1,44-45; 2,1-12; 3,1-5; 5,24-34; 7,31-37; 8,22-26 a 10,46-52; lt'ž souhrnné popisy v 1,32-34.39; 3,10-12; 6,2). Marek představuje V druh paradoxu. Příběhy o zázracích (exorcismy, uzdravení, vzkří ll ii zázraky na přírodě) zabírají více než 200 veršů (což je více než Iljové vyprávění), a představují tak vlastně polovinu celého evangelia al Ježíšovým působením v Jeruzalémě. Přitom jsou však často spojepříkazy mlčení a v druhé části evangelia hrají velmi malou roli; line zázraky po 8,22-26 jsou v 9,14-29 (posedlý chlapec), 10,46-52 iiilimaios) a 11,12-14 (prokletý fíkovník). Marek nenazývá zázraky imncními“(senreza), nýbrž dynameis („mocné skutky“ 6,2.5). Neplní l roli „důkazů“ Ježíšova božského statutu (8,11-13). I falešný mesiáš lže ve skutečnosti konat „mocné skutky“ (13,4.22; viz též Apokalypsa d.fova 3,5-10).

100

EVANGELIUM PODLE MAMKA

Stejně jako exorcismy, jsou i vyprávění o uzdravení příkladem pm dobného modelu, jaký ve zhuštěné formě nacházíme v 1,29-31: (I) pfl chod toho, kdo koná zázrak, na místo, kde se nachází nemocný (I,.”))! (2) popis nemoci či problému (1,30); (3) implicitní či explicitní zadusí o uzdravení (1,30b); (4) uzdravující skutek gestem nebo slovem (I, < I )| (5) účinek mocného činu (1,31b); (6) nadšené ovace zástupů či nějaký vnější důkaz uzdravení (1,31c). Toto je první ze čtyř Markových vypru vění, která se zabývají „mocnými skutky“ učiněnými ve prospěch žen (1,29-31; 5,21-24.35-43 a 5,25-34). Má mnoho společných prvku mi vzkříšením Jairovy dcery v 5,21-24.35-43: obě vyprávění se odehrávají v přítomnosti čtyř učedníků, kteří byli povoláni jako první (1,29; 5,37)1 obě se odehrávají v domě (1,29; 5,39); v obou Ježíš bere ženy za ruku (1,31; 5,41) a v obou případech se podává jídlo (1,31 implicitně; 5,4' explicitně). Tento popis uzdravení má nejen christologickou funkci, ale klade důraz i na učednictví. Ti, kdo byli povoláni za učedníky jako první, jsou explicitně uvedeni jako svědci. A co je ještě důležitější, Petrova tchyně zosobňuje a předznamenává ideál učednictví jako služby druhým, který Ježíš předává všem učedníkům, když odpovídá na otázku dvou z nich, přítomných v tomto vyprávění (Jakub a Jan): největší mezi nimi má býl jejich služebníkem (diakonos [10,43] - jmenný tvar od diákonem 11,31 ]), ideál, který Ježíš sám zosobňuje (10,45). Jednání Petrovy tchyně rovněž předznamenává přítomnost žen u kříže v 15,41, které jej násle­ dovaly a staraly se o něj (ékolúthún kai diékonún) v Galileji. V 1,32-34 připojuje Marek k vyprávění jeden exorcismus a jedno uzdravení, zástupný popis mnoha uzdravení a exorcismů vykonaných ve světle slábnoucích paprsků tohoto prvního dne Ježíšova veřejného působení. Shrnující obrat „rozličné choroby“ evokuje překypující dob rotu, jež provázela Boží spásné působení v minulosti (viz Iz 35,4-5; 42,16; 51,14; 53,4; 61,1-4) a má nyní proudit z přítomnosti mocnějšího, obdařeného mocí Ducha. Přes veřejnou povahu uzdravení nařizuje Ježíš nečistým duchům, aby mlčeli. V tomto případě je nařízení splněno, což ještě přesvědčivěji dokládá Ježíšovu moc. Odkazy a náměty k dalšímu studiu P. J. Achtemeier, „The Ministry of Jesus in the Synoptic Gospels“, Int 35 (1981), str. 157-169. M. Adinolfi, „L’esorcismo di Gesii in Me 1,21-28 e i quattro esorcismi di Apollonio riferiti da Filostrato“, Studii Biblici Franciscani Liber Annuus 42 (1992), str. 49-65.

J. G. Cook, „In Defence of Ambiguity: Is There a Hidden Demon in Mark 1.29-31?“ NTS 43(1997), str. 184-208.

I VT/NAMNI OKAMŽIKY ll'.ZISOVY ČINNOSTI V (IAI.IIH.il (1.15 45)

101

„ A * I Im I hiving Authority’ (Mark 1,22): The Controversial Distinction of

P~|hh lilng . I HU 57 (1995), str. 92-113.

■ IRM * III llic VviKigogwť of Capernaum: The Pericope and Its Programmatic •l»< Ail ihi' tiospcl of Mark. An Exegetico-Theological Study of Mk 1:21-28, ■HlHII * hilvri'.nv Press, Roma 1999. MMi Ul U *

Si hwcigegebote an die Damonen“, ZNW 82 (1991), str. 267-273.

NHil ,, I li» * I iisi ol die Miracle Stories According to Mark (1:21-28)“, Currents in ■^ilihl Ahvoon 20 (1993), str. 479-484. |*>|hlve Zruo the Exorcist: A Contribution to the Study of the Historical Jesus, IW'Id 1 । VI,.I.C.Ik Mohr [Paul Siebeck], Tubingen 1994.

5. Významné okamžiky išovy činnosti v Galileji (1,35-45) Hi /o ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné lllllhlu n linu se modlil. 36. Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili |N nim. 37. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ 38. Odpodilfl |lm: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam protože kvůli tomu jsem přišel.“ 39. A procházel celou Ml iilllr 11, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. 40. K JeMlliivI přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, mfthš mě očistit.“ 41. Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl ||> ho n řekl mu: „Chci, buď čistý!“ 42. A hned od něho malomoii iisIm odešlo a byl očištěn. 43. Ježíš ho hned poslal pryč a přís­ * inu nařídil: 44. „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž li *l> knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš - jim lín svědectví.“ 45. On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu Událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, lull' zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu ichudlli lidé odevšad.

•POZNÁMKY K TEXTU II, lli70 ráno, ještě za tmy: Toto je další příklad zdvojeného časového určení,

k11\ |c druhý prvek zpřesněním prvního (viz 1,32). upuštěné místo: Užití výrazu erémos připomíná motiv pouště (či pustiny) jako 1 přednostního místa setkání s Bohem (viz poznámka k 1,3). Marek používá ad|«-klivní fráze „opuštěné místo“ (erémos topos), jelikož. Kafarnaum (jako celá t lulilca) bylo hustě osídleno a daleko od Judské pouště (1,12). Slovesa pohybu („VMnl |...] vyšel ven [...] zašel si“) naznačují, že Ježíš vyhledával samotu.

102

liV ANOtiLIUM l>l>l.l( MARKA

modlil se: Je překladem imperfekta proséucheto. Každodenní ranní modlllhu byla součástí židovské zbožnosti (Ž1 5,3; 88,13; 119,147). Jinde v Markovi m Ježíš vylíčen při modlitbě jen v 6,46 (večer) a 14,32-42 (v Getsemanech rov něž večer). Ježíš nabádá své učedníky, aby se modlili, v 9,29; 11,24 2,1 a v 13,18. Kritizuje však dlouhé modlitby učitelů Zákona, které jsou záminkou pro zneužívání vdov (12,40).

ti, kteří byli s ním: Většina překladů dává přednost slovu „druhové“, náš pfr klad uchovává určitou dvojznačnost: „ti, kteří byli s ním“.a Z řeckého textu totiž zcela jasně nevyplývá, zda jsou pronásledovateli čtyři učedníci (1,29), ucho početnější svita ze Šimonova domu. Podobný výraz i dvojznačnost nacházím! v 3,21 (dosl. „lidé kolem něj“). a. Žilka: „Simon a jeho druhové; Škrabal: „Simon pak se svými společníky“; Col: „Petr a ti, kleti byli s ním“; Petrů, Liturg. překlad: „Simon se svými druhy“; CEP: „Simon ajeho druhové“. [Pozn red.]

pustili se za ním: Řecké sloveso katedióxen má nádech „pronásledování“ v ne

přátelském slova smyslu. Septuaginta ho užívá o pronásledování Izraelitů faru onovými vojsky (Ex 14,4.8.9.23) a často se používá v žalmech o pronásledo vání nevinného jeho nepřáteli (Ž1 7,5; 18,37; 31,15; 38,20; 69,26; 109,16.31; 119,84.86.150.161). To je první varovný náznak pokračujícího nepochopeni Ježíše ze strany jeho nejbližších -jeho rodiny (3,21 -35) ajeho učedníků -, které se bude ve vyprávění dále prohlubovat. 37. řekli: Dosl.,říkají“. Toto je příklad Markova častého užívání (viz 1,12.21; té) 1,38.41) historického prézentu. To znamená, že evangelista užívá gramaticky přítomný čas („říkají“) tam, kde čtenář logicky očekává čas minulý (,řekli“). Tento prostředek propůjčuje vyprávění živost, ale doslovný překlad v každém jednotlivém případě (viz 1,38 „odpovědět“, 1,40 „přijít“ atd.) se záhy stává neudržitelným. Všichni tě hledají: 1 když se zde rozvíjí motiv Ježíšova věhlasu (verše 32-34), sloveso „hledat" či „shánět“ (zétein) bude u Marka nabývat stále více negativ ního významu v souvislosti s nepochopením Ježíše (3,23; 8,11-12), nebo když ho budou hledat jeho nepřátelé (11,18; 12,12; 14,1; srov. 3,6). Představa, žc „všichni“ hledají Ježíše, je dalším příkladem Markova zevšeobecňování (viz poznámka k 1,5). 38. Pojďme jinam: Vybízecí konjunktiv („Pojďme“) rozvíjí motiv rychlého pohy­ bu, který charakterizuje Ježíšovo působení v těchto úvodních vyprávěních. městeček: Kómopoleis (dosl. „vesnických měst“; v Novém zákoně jen zde) byla malá obchodní centra, jež neměla úřední náležitosti poliš („města“). abych i tam kázal: Hlásání či kázání (kéryssein) připomíná první příchod Ježíše do Galileje, kam přichází „hlásat Boží evangelium“ (1,14), a připravuje na 1,39, kde je cíle dosaženo. jsem přišel: Sloveso exélthon (dosl. „vyšel“; viz 1,35 „vyšel ven“) může mít i teologický podtext „vyjití od Boha“, jak se s tím explicitně setkáváme v Janově

evangeliu (8,42; 13,3; 16,27-30; 17,8). Lukáš interpretuje toto sloveso změnou na apestalén („byl jsem poslán“ 4,43).

*. VÝZNAMNÍ' OKAMŽIKY JEŽÍŠOVY ČINNOSTI V OAI.tl.l JI (1.15 15)

l(B

l icloii Gulilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlě duchy: Mln vi'IA |e ozvěnou 1,14 a předjímá následující vyprávění. Ježíšův pohyb je gHIi ilis \ Začíná v Kafarnaum, postupuje do sousedních vesnic a nakonec litu i, i vlnu Iinlileu. Zeměpisné názvy zdůrazňují šíření „Božího evangelia“.

li synagogy“ ukazuje na terminologii pozdější, než je Ježíšovo veM pánohcní (loto slovní spojení je charakteristické pro Matoušovo evange­ liím dum/ a.i Icž.íšovo kázání v synagogách zde rovněž může odrážet praxi íYllli l< misionářů (viz Sk 13,5; 14,1; 18,4). Markovo dvojí užití eis (do) ve M||ll w synagiigami i celou Galilejí pomáhá lokalizovat „kázání“ jednoznač|Ml synagog, ponechává však nejasnou lokalizaci vyhnání nečistých duchů. Mllhiěnl stvrzuje moc Ježíšem zvěstovaného slova. přišel jeden malomocný: Tato perikopa spolu se synoptickými IfUli'Iauii (Ml 8,1-4; Lk 5,12-16) a Lk 17,11-19 (deset malomocných) jsou llllivmi novozákonními vyprávěními o uzdravení malomocných. Pojem „mai'list v i" v Bibli pochází z řeckého leptem („sloupnout“) a s největší pravkllMliibiiosii se nejedná o lepru v moderním slova smyslu (Hansenovu choroil, ale oi uz na kožní onemocnění. Podrobně se tímto stavem zabývají Kněžské Miny v Lv 13-14. Hebrejské slovo cáráat rovněž znamená houbu, která nai'Id Irtlky a domy (Lv 13,47-58; 14,13-45). Ve Starém zákoně je „malomocenVl" často chápáno jako trest za hřích (Nm 12,10-15; srov. Dt 28,27.35; 2 Král JY /. .’ Kron 26,16-21). Podle Lv 13,45-46 osoba stižená malomocenstvím Hlkl nosil roztržené šaty, rozpuštěné vlasy a musí bydlet sama mimo tábor typlal „Nečistý, nečistý!“ Fyzický kontakt s takovými osobami činil člověka IVltčI „nečistým“. Malomocenství ve vlastním slova smyslu (lepra) se na B1 ízr vyt hod dostalo patrně z Indie kolem roku 3(X) př. Kr., a proto se mohlo Ip/Kovč době v Palestině vyskytovat. Malomocenství bylo považováno za IVlič smrti (pravděpodobně pro bledost postiženého a odloučení od společenV11 n vyléčení z malomocenství bylo pokládáno za stejný zázrak jako vzkříšení mrtvých (Nm 12,10-12; 2 Král 5,7). mi koh•nou ho prosil: Participium gonypetón („padl na kolena“) chybí v důntvch rukopisech (např. ve Vatikánském kodexu a v západní textové tradici), f prospěch jeho zahrnutí hovoří Matouš, kde malomocný před Ježíšem po­ leká (8.2) a u Lukáše před ním padá tváří k zemi (5,12). llcvA-ll: Jelikož uzdravení z malomocenství vyžadovalo Boži zásah, zahrnuje to žádost nepřímou christologii, tj. předpokládá, že Ježíš v sobě zosobňuje lot a vůli Boží. Viz 1,41, kde skutečně dochází k uzdravení Ježíšovým slovem lín |eho příkaz. tM I )ruhá osoba jednotného čísla dynasai (dynamai, „mít moc") může být IVIiěž přeložena prostým způsobovým slovesem „moci“. i>žlš měl s ním soucit: Je to překlad participia splanchnistheis, jež představuje tlilo z mnoha sporných textových čtení v Markovi. Kořen tohoto slovesa (jeiž podstatné jméno je splanchnon') označuje sídlo emočního citu (naše „útroy“ l a často se překládá jako „srdce.“ Některé západní rukopisy mají orgistheis Rozhněval se“) a na základě pravidla lectio difficilior potior („přednost má hllžnější čtení“) překládají mnozí komentátoři „rozhněval se“. Předpokládá se illž, že je pravděpodobnější, že opisovač (v rozpacích nad hněvem Ježíše) iiěnil „hněv“ na „soucit“, než naopak? Ve prospěch překladu „měl s ním sou-

10-1

EVANGELIUM POOLE MARKA

cil“ však hovoří váha nejlepších rukopisů a skutečnost, že opisovači nc/ml'i jiná místa, která ukazují Ježíše jako rozhněvaného (3,5; 10,14). Ježíš se mi1 jako soucitný objevuje ve dvou dalších vyprávěních o uzdravení (6,41; N, a v uzdravení posedlého chlapce (9,22). b. P. Pokorný, Výklad Evangelia podle Marka, Kalich, Praha 1974, str. 55: „Západní textová li ml má však ‘rozhněval se’ místo ‘smiloval se’. Je to těžší čtení, kterému bychom měli dát pfi-ilm protože si nedovedeme dost dobře vysvětlit jeho vznik v pozdější době, v církvi. ‘Smiloval w1 však tak širokou oporu v ostatních skupinách rukopisů, že je nemůžeme jednoznačně odsunoul druhé místo. Metzger se domnívá, že obojí čtení může pramenit v aramejské tradici, kde lze pin příkladů ze syrštiny předpokládat podobně znějící slovesa.“ Srov. B. D. Ehrman, „A Lepcí lit i Hands of an Angry Jesus“, in: Amy M. Donaldson, Timothy B. Sailors (ed.), New Testament < in and Exegesis: Essays in Honor ofGerald F. Hawthorne, Eerdmans, Grand Rapids, Michigaii/t ii bridge, U. K. 2003, str. 77-98. [Pozn. red.]

Vztáhl ruku, dotkl se ho: Obě slovesa jsou v historickém prézentu. Pod

2 Král 5,10-14 se Náman, který se poté, co se na příkaz Elizea sedmkrát tun v Jordáně, uzdravil z malomocenství, nejprve rozhněval, protože čekal, že hll> zeus ho zbaví malomocenství prostým vztažením ruky. Naproti tomu Ježíš xí malomocných dotýká, čímž překonává propast mezi svátým a nečistým. Chci: To je doslovný překlad slovesa theló. Vlastní uzdravení se uskutečňují' Ježíšovým slovem, a nikoli gestem doteku. 42. A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn: Uzdravení je okamžití (kai euthys) a úplné, což je u Ježíšových exorcismů a uzdravení běžné (ale vil 8,22-26). 43. Ježíš ho hned poslal pryč: Tento verš je přímo semeništěm problémů. Reeky text obsahuje participium etnbrimésamenos, které doslova znamená „zasupěni" či „zavrčení“ a hodí se spíše k exorcismům. Slovo, které se užívá pro propuštěni uzdraveného (exebalen, dosl. „vyhnal“), se používá častěji pro „vyhánění" ne čistých duchů (1,39; 3,15.22-23; 6,13; 7,26; 9,18.28) aobjevuje se i na jiných místech v negativním významu (5,40; 11,15; 12,8). Proč by Ježíš „vyháněl" uzdraveného z malomocenst ví, kterého se již předtím dotkl? Navíc je tento muž, který byl jednoznačně nelítostně odehnán, nadále přítomen i v následujícím vet ši a slova, která mu Ježíš adresuje, jsou stěží strohým propuštěním. Na základě úzké souvislosti mezi nemocí a posedlostí považují někteří badatelé tento verš za pozůstatek starší tradice, kde uzdravení bylo exorcismem (viz též 7,24-30; 9,14-29). 44. Ne abys někomu o tom říkal: Tato poněkud slavnostní forma příkazu utajení je v řečtině umocněna užitím dvojího záporu médeni méden (dosl. „nikomu nic“). Tento verš obsahuje rovněž jisté napětí, protože Ježíš pošle malomocného ke knězi, kterého má uvědomit o svém dřívějším stavu a uzdravení. ukaž se knězi: Lv 13,47-14,54 obsahuje podrobný obřad očištění včetně obětí spolu se zvláštním ustanovením o oběti pro chudé. Zmínka o knězi nevyžaduje sama o sobě prostředí Jeruzaléma, jelikož kněží žili v celé Palestině (viz Lk 10,31-32, kde jsou kněz, a levita na cestě z Jeruzaléma). jim na svědectví: Podle levitských předpisů (13.-14. kap.) je samotné očištění pro zkoumajícího kněze důkazem uzdravení, zatímco oběť je jeho veřejným znamením.

I VY/NAMNI' OKAMŽIKY JI'ZISOVY ČINNOSTI V OAI.II.EJI (U5 151

105

1I ,„l iMh'vSiid: Někteří autoři se domnívají, že podmětem (který není wl #fť|iiiY I obou vět je Ježíš. Pokud tomu tak je, hlavní problémy tohoto > IIIUI ii Iru mil jen funkci shrnujícího závěru vyprávění podobně jako i 11 V* iSikud je podmětem první věty uzdravený muž (jak je tomu v napi. I Indu), |c lento verš poněkud paradoxní. Poté, co mu Ježíš slavnostně lil llllfvl a /uchovat levitské předpisy, tento muž zásadně porušil, co mu lllii/rim nebol' kéryssein polla (dosl. „rozhlašoval mnohé“) a diafémizein iigini (dusí ..šířil to slovo“), a navíc rozšiřoval, co se mu stalo. Podmět j Yíl V |v । "Vnčž problematický, protože se může vztahovat na uzdraveného ÍHtui uvilo, jehož uzdravení nebylo doposud přezkoumáno. Prakticky Hy kotldobě překlady však pokládají za podmět,Ježíše“. Tento verš je lom iluKlho přikladu těch, kterých se dotkla Ježíšova moc, ale kteří ne­ balili nařízení mlčet (viz Úvod - „Mesiášské tajemství“). Představuje rovMRMlIcký závěr Markova působivého líčení rozsahu a moci Ježíšova prvVYMoupení.

Výklad *o| dm naplněném střety se zlem a nemocí Ježíš v 1,35-39 brzy ráno Mih a a odchází na opuštěné místo, tradiční místo kontaktu s Bohem Híř I. I I I 2 a srov. Izrael na poušti, Mojžíš a Eliáš se setkávají s Bohem Upouští a Jan Křtitel na poušti). Jak již bylo řečeno v poznámce k 1,36, Hilu druhý den Ježíšova působení už naznačuje budoucí nepochopení, i| nr bude dále prohlubovat ve střední části evangelia (8,22-10,52) a vyHlmll útěkem učedníků a zapřením Petrovým (tedy téhož Šimona, kte) nic vede skupinu „pronásledovatelů“). Ježíšův okamžitý odchod do Hýi h měst zapadá do rychlého spádu událostí první části evangelia. Hkovdo rychlé změny scén a stálý pohyb představují narativní pozadí llíluivcho poselství, které je tu zvěstováno. Cas se naplnil a Boží kraIVilni |c blízko. Co se požaduje, je okamžitá odezva. Uzdravení malomocného (1,40-45), jediné uzdravení tohoto typu Minkovi, působí téměř dojmem podivného dodatku ke dvěma shrnu­ lo uzdravení a exorcismů (1,34.39). Text by navazoval zcela plynule 1,19 na 2,1, kdyby se Ježíš, který putuje po Galileji, vrátil do Kafarnaa. rulo příběh postrádá přesnou lokalizaci, již v tomto oddíle mají ostatní lovné činy (v synagoze, v domě Šimona a Ondřeje). Přesto se jedná doposud nejživější vyprávění. Na rozdíl od těch, kteří byli uzdraveni hnitím (posedlý a Šimonova tchyně), je jednání malomocného znázor­ nilo pomocí tří úzce souvisejících participií: naléhá, padá na kolena formuluje svou žádost. Jeho žádost („očisti mě“) je navíc explicitní. |ho slova vyjadřující žádost i pád na kolena Ježíšovi fakticky připisují

106

I!VANtll-l.llIM PODLE MARKA

božský status, stejně jako prohlášení, že aktem své vůle může uzdravil, Malomocenství či různé kožní choroby, které jsou v tomto pojmu žalu nuty, bylo vůbec nejobávanější chorobou, jelikož oddělovalo lidi od to diny a společenství, čímž se z nich stávaly „živé mrtvoly“. Rabínská výroky přirovnávají uzdravení z malomocenství ke vzkříšení z mrtvých (jež je dílem Božím). Toto vyprávění je také doposud nejživějším vyprávěním, co do pm pisu Ježíšova lidství. Ježíš jedná pohnut silným soucitem a dotýká se malomocného, čímž potvrzuje sdílené lidství a stává se tak sám kultick y nečistým. Ve verši (1,43), který Matouš i Lukáš vypouštějí, Ježíš „přísní nařizuje“. V následujících dvou verších je další paradox. I když Ježíš porušil zákony kultické čistoty, když se dotkl malomocného, nařizuje malomocnému, aby se řídil předpisy o přezkoumání a očištění (1,44). Na druhé straně muž, který byl očištěn, porušuje Ježíšovo nařízení ml­ čenlivosti (1,45). Nařízení a předpisy v tomto vyprávění nemají příliš velkou váhu. Ve středu pozornosti se spíše ocitá Ježíšovo lidství, soucit a svoboda, již zakouší onen uzdravený člověk. Evangelista sem mohl tento příběh umístit jako christologické para­ digma pro následující vyprávění. Ježíš, mocnější, kterého předpověděl Jan (1,7), má moc nad obávaným malomocenstvím, přitom je však sou­ citný a kvůli trpícímu člověku porušuje kultovní předpisy. Stejně jako uzdravený malomocný se v Markově obci ti, kterých se dotkla životo­ dárná Ježíšova moc, stávají misionáři a hlásají a šíří „slovo“ v celém okolí. Toto vyprávění je rovněž přípravou na spory v 2,1 -3,6, které vyústí v první otevřený plán na Ježíšovo usmrcení (3,6) právě proto, že znesvětil sobotu. Dosud se tedy Markovým čtenářům dostalo poučení, že adekvátní odpovědí na evangelium (1,14-15) je „víra“, která bude v průběhu Ježí­ šova života, spolu s postupným odhalováním jeho učení, podrobována zkouškám. Je to víra, která hude vyvolávat protivenství, jak ukáží bu­ doucí spory. Současní čtenáři se mohou ptát, zda jim jejich víra dává naději, že evangelium může čelit zlu a zvítězit nad jeho mocí, jež činí náš svět stejně křehkým, jako byl svět, který obývali lidé 1. století, a zda jsou odhodláni podstoupit rizika, která mohou způsobit konflikt a roz­ dělení.

Odkazy a náměty k dalšímu studiu E. K. Broadhead, „Mk 1,44: The Witness of the Leper“, ZNW 83 (1992), str. 257-265. C. H. Cave, „The Leper: Mark 1:40-45“, NTS 25 (1978-1979), str. 245-250.

J. K. Elliott, „The Conclusion of the Pericope of the Healing of the Leper and Mark 1.45“, 775 22(1971), str. 153-157.

h (l/l >H A V I.N I < XIIR N11 III l< > (2.1 12)

107

ku > " líhou ii I Hle for Jesus in Mark 1,45?“ JTS 27 (1976), str. 402-405. í H ■Mllileiskl. „líviingclisi and Leper: A Socio-Cultural Study of Mark 1.40-45“, NTS

11 iťi< । „o 17-50,

■ t iL li ,,l Indcisliuiding Biblical Healing: Selecting the Appropriate Model“, BTB 18 £pi(|WMMl »H 60 66. I

IWMiihiii

•it

.Si mu' Remarks on the Meaning of ho de exelthón inMark 1:45“, Bib 68 (1987),

249.

I I w ell Io e, ./e.virv Ihe Miracle Worker. A Historical & Theological Study, InterVarsity, llimiii r. < nove, III. 1999.

6. Uzdravení ochrnulého (2,1-12) l|i když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslech|u kr, žc je doma. 2. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo |lh tle dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. 3. Tu k němu přicházeli H tlťhrnulým, čtyři ho nesli. 4. Pro množství lidí se s ním nemohli ■ nčniii dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli kite< Im, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochr­ nuly ležel. 5. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Sy­ kli, odpouštějí se ti hříchy.“ 6. Seděli tam však někteří z učitelů Kákoiin a ve svém srdci uvažovali: 7. „Jak může ten člověk tak mluvil? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom káni Bůh.“ 8. Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe livii/ují, a řekl jim: „Proč tak ve svém srdci uvažujete? 9. ('oje ■nudnější - říci ochrnulému: ‘Odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci: •Vklaň, vezmi své lehátko a choď’? 10. Abyste však věděli, že Myti člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ - řekl ochrnulélliu: „Pravím ti, 11. vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“ 12. On VktiiI, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žas­ li, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy nevi­ děli!“ ■■POZNÁMKY K TEXTU |, M — P několika dnech vrátil: Řečtina umožňuje chápal tento obral buď s od-

lui/etn na příchod do Kafarnaa, nebo na zprávu („po několika dnech se zpráva I |u/Míila“). Jazyková podobnost spojuje tuto perikopu s 1,45: např. „takže už lirtnohl“ (hoste méketi), „vstoupil“ a „slovo“ užité jednoznačně pro Ježíšovo líčení (2,2). Jelikož následujících pět perikop charakterizuje opozici vůči Ježílovi, nechce Marek, aby čtenář zapomněl na mocného Ježíše na počátku jeho ■ působení.

108

EVANGELIUM PODLE MARKA

doma: Dům Šimona a Ondřeje (1,29) je místem uzdravování a učení. 2. už nestačilo ani místo přede dveřmi: Zde se opakuje jazyk z 1,33 a prohlubni#

se důraz na přitažlivost Ježíšovy moci. hlásal Boží slovo: „Slovo“ (logos) je často terminus technicus pro křesťanské misijní kázání (Sk 6,4; 8,4; 17,11; Gal 6,6; Kol 4,3). V Markovi má dva výzim my: poselství hlásané Ježíšem (2,2; 4,14-20.33; 8,32) a poselství hlásané o učni (1,45). Další novozákonní oddíly hovoří o „slově Páně“ (Sk 8,25; 1 Sol 1.8, 1 Tim 6,3) a o „slově Božím“ (Lk 5,1; Sk 4,29; Flp 1,14; Žid 13,7). 3. s ochrnulým: Ochrnutí neboli obrna (paralýza) je v Markovi zmíněno jen zde, ale viz též Mt 4,24 a 8,6, kde je vyzdvihnuta jeho bolestivost. Ochrnutí bylin vedle řady dalších chorob pokládáno za následek hříchu (viz Jan 9,2). Marek zdůrazňuje tíseň, v jaké se tento člověk nachází, poznámkou, že ho nesli čtyři jiní. Podstatné jméno paralytikos „ochrnulý“, se ve Starém zákoně nevyskytuj, má však úzkou spojitost s chromostí (viz Jan 5,2-9; Sk 3,2; 8,7). Chromou! představovala ve Starém zákoně jistou formu nečistoty (Lv 21,18), v Kumránu „chromí, slepí a zmrzačení“ nebyli způsobilí pro plnou účast na životě spole čenství (1QM 7,4-6; IQSa 2,6-10). Ve Starém zákoně „chromí“ (choloi) zakusí dar obnovení Siónu (Iz 35,6; Jer 31,8; Mich 4,7; Sof 3,19) a v Novém zákoné jsou příjemci darů království (např. Lk 7,22 = Mt 11,5; Lk 14,13.21). 4. nemohli se k němu dostat: To zdůrazňuje dramatické napětí a připravuje čle náře na překvapivý a rušivý čin čtyř nosičů lehátka. nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor: Řečtina, zda poněkud nejasná, nejprve konstatuje, že doslova „sejmuli střechu“? Druhé pni ticipium exoryantes (dosl. „vyhloubili“ či „odstranili suť“) se jeví po prvním obratu nadbytečné. Náš překlad viz BAGD 277 (é^opvooa>), podobně BDAtl 352. Marek zde nabízí přesný popis střechy běžného palestinského domu lř doby, který byl pokryt blátem a došky. Matouš (9,1-8) se drží svého zvyku Marka zestručňovat a vynechává popis vstupu, zatímco Lukáš (5,19) hovoří o „taškové střeše", která byla známější městským helénistickým čtenářům.

a. Sloveso apostegmein („odtranit střechu“) se v Novém zákoně vyskytuje pouze zde. [Pozn. red | lehátko: Řecké krabattos („lehátko, pokrývka, nosítka“) je víceúčelová posici chudých I itl í, která je přenosná a může být ve dne použita jako rohož pro žebráni. Lukáš (5,19) užívá městskému publiku známější pojem klinidion, což je zdrob nělina od kline („postel“ či „pohovka používaná při stolování“). 5. jejich víru: Zde je chválena víra nosičů lehátka, nikoli víra ochrnulého. Toto je první výskyt podstatného jména „víra“ (pistis) či slovesa „věřit“ (pisteuein) od 1,15. Ať už jako podstatné jméno nebo sloveso se objevuje v pěti vyprávěních o uzdravení (2,1-12; 5,21-24 a 35-43; 5,25-34; 9,14-29; 10,46-52), v utišeni bouře na moři (4,40) a ve výroku o víře, která zmůže nemožné (pohnout horou) v 11,22-23. Zahrnuje nejen význam důvěry a naděje v Boha či jinou osobu, ale i vztah oddanosti (víra jako věrnost). Ke vztahu víry a zázraků viz Výklad. řekl ochrnulému: Zde se toto vyprávění mění z více méně jasného příběhu o zázraku na příběh o sporu s odpůrci (2,5b-10). V běžné struktuře příběhů o zá­ zracích by nyní následovalo samotné uzdravení a jeho demonstrace, k čemuž také dochází v 2,11. Na toto přerušení se poukazuje opakováním slov ,Jckl ochrnulému“ (2,5b. 10). Pro Marka jsou tato slovní zdvojení velmi charakteris-

h tlZDRAVlíNÍ OCHRNULÉHO (2,1 12)

109

(|»Urt ii i uMn upozorňují na důležitou látku, kterou obklopují (např. 2,9b-1 la; Km 14.16, 4.31.32; 5,10.23.29.34; 6,14.16; 7,20.23; 8,17.21; 14,18.22; lj4iMh 10; I 5,2.4). Matouš a Lukáš při přepisování Marka skoro vždy tyto zdvo|»m. । iiu/y ničili. se: Tento překlad prezentu pasiva slovesa afiemi kopíruje řecký porrt.1.4 ulov s din a/ein na to, že první slovo, které Ježíš pronesl, bylo prohlášení o HilpiHli'nl hříchů. V řečtině se může jednat i o „božské pasivum“ (passivum WHWHI ~ teologický trpný rod - pozn. překl.): to znamená „(tvé) hříchy jsou ■ÉMtlíčny I Bohem |“. Není zde tedy zcela jasné, zdaje to Ježíš, kdo „odpouští“ ■fti|ty, nebo zda jedná jako prostředník Božího odpuštění. Reakce učitelů Zá■ttH v .',8 naznačuje první případ. Vyprávění je zde velmi strohé. Náhlé otevImi uliopu či „sestoupení“ ochrnulého do jejich středu nevyvolává ani u Ježíše um li žilslupíi žádnou reakci. Poměrně propracovaný popis na počátku ustupuje | il>' nirrdii pozornosti se dostává odpuštění a spor, který odpuštění vyvolává. Ilfll'h' Bible je prostoupena všudypřítomným vědomím hříchu; je to trvalá KhlVfi /rtlní skutečnost, která zotročuje lidi a kazí Boží stvoření (Řím 3,23).

MImi Im hebrejský pojem ch-t-’ i řecký hamartia mají význam „postrádat záHrtil" čl „minout cíl“. Další pojmy naznačují vzpouru, nespravedlnost a špathu.l Po idylickém vyprávění o stvoření se hřích „usazuje u brány“ lidských ř|hlt‘i ((In 4,7) a vláda hříchu se rozšiřuje v Gn 11. Hřešit může jak společenství i ’()..’(); 32,31), tak jednotlivci (Lv 4,3; 1 Sam 12,23; 2 Sam 12,13; Ž1 |,V *8,18). I když hříchem může být i osobní vzpoura či neposlušnost, bibKky hřích je spíše objektivní skutečností (něco, co nemá být nebo co se nemá । a । než moderní individualistické a subjektivní pojetí hříchu. Hřích může být i HHilmvsIný nebo důsledek přestoupení některého kultovního nařízení (jako V Nmti.ů 11 , kde se po kontaktu s mrtvým vyžaduje očištění v podobě oběti za Klvll I To pomáhá vysvětlit souvislost mezi hříchem a nemocí. I Iřích i nemoc H Boži stvoření. HhIHí tmu však někteří z učitelů Zákona: Vzhledem k zástupům působí předllHVU sedlcích učitelů Zákona podivně, což by mohlo ukazovat na spojení dvou Ciyiiilně oddělených vyprávění (vyprávění o uzdravení a o sporu s odpůrci). Ilku? ..sedět“ příslušelo těm, kdo byli zmocněni učit (Mk 13,3; Ml 23,2), >ž Marek bude později kritizovat učitele Zákona za to, že „usedají na BVIil sedadla v synagogách“ (12,39), můžeme zde spatřoval jemnou ironii. Ježíš I (Míce odpouštět. VI měm srdci uvažovali: Doslova „přemýšleli“ či „rozmlouvali ((liR A V I N I < X IIR N11 lil l< > (2.1 12)

III

Illi H, viluA, (...) ujdi domů: Toto je ono mocné slovo uzdravení. Sloveso

(twin') se opukuje při vzkříšení Jairovy dcery v 5,41 a (v trpném rodě) pudr JpMšovii vlastního zmrtvýchvstání (16,6). Zbavení ochrnutí je tak

mi iilmnvy Života. 11 > všemi: loto je poslední fáze zázraku, viditelné naplnění, kde m i|v< události „vstal“ a „vzal lehátko“ odehrávají přesně v souladu s JeVIII prikii/cm, zatímco třetí příkaz ,jdi domů“ je porušen, podobně jako ludr iiinloiiiocného z 1,45. id /null, velebili Boha: Tato aklamace (viz 1,28.45), i když tvoří součást hit v pnbi'hii o zázracích, připojuje k běžné reakci údivu (viz 1,22) poznáh lidi velebili lioha. Tím nenápadně vyvrací obvinění z rouhání, protože | Hlt Ježíšovo odpuštění a uzdravení je to, že lidé poznávají moc apřítom|j)lui Izraele. Ježíš je vzorem pro Markovu obec v jejím poslání vést lidi

Výklad IV úvodním představení Ježíše (v Mk 1) jako toho, kdo je obdařen nu i ulovit a skutků, kdo dokáže přemoci zlé duchy a nemoci, jehož noilinosl vyvolává údiv a kterého velebí zástupy, se atmosféra v 2,1 | ,í,fi znsadně mění. Marek zde shromažduje pět vyprávění, která objjltlť označujeme jako „příběhy o sporu s odpůrci“, kde v protikladu hlidšcni „zástupů“ narůstá opozice vůči Ježíšovi ze strany konkrétních lUpltt: učitelů Zákona (2,6), „učitelů Zákona z farizejské strany“ (2,16), ■/ců ( 2,24) a farizeů a herodovců, kteří ukládali Ježíšovi o život (3,6). il iika/.ila.loannaDeweyová (viz níže), toto vyprávěni tvoří „kruhovou ■npozici“: (A) uzdravení, ke kterému dochází v domě (2,1 12); (B) ivohini učedníka, které se nejprve odehrává venku, spor o jídlo uvnitř táhloví (2,13-17); (C) spor opůst bez udání místa, výrok o ženichovi, PIV bude vzat, a diskuse o starém a novém (2,18-22); (B’) spor oderlvujicí se venku ohledně jídla a christologické rčení (2,23 28); (A') hltiivení v synagoze (3,l-6a; viz 2,2, „sešlo se“, synechlhesuii |z.c .vyl^uyein, kořen slova synagoga]; Ježíš nařizuje člověku s ochrnulou ikon „vstaň“ [3,3; srov. 2,11]). První dva spory se navíc zabývají při­ litu hříšníků (2,1-12; 2,13-17), zatímco druhé dva (2,23-28; 3,1-6) se (bývají přestoupením zákona o sobotě. Ve skutečnosti je zde dvojitá liikliira; jednaje lineární, vníž narůstá opozice vůči Ježíšovi a ústí do Idiiit na jeho zabití (3,6a), přičemž vrcholem druhé, koncentrické strukIty je Ježíšovo vlastní proroctví o ženichovi, který bude vzat, a poznáiku o tom, že staré struktury nedokáží potlačit jeho nové učení (viz

)

I!VANUI'.I.IlIM 1*01)1.H MARKA

2,28) . Pokud je tato sbírka polemik předmarkovská, mohl evangelislu připojit lineární strukturu sloužící jeho narativní christologii. Jelikož toto je u Marka první výbuch narůstající opozice vůči Ježíšovi a jelikož obraz židovských představitelů v evangeliích může přiživovul antisemitismus, je třeba připomenout některé zásady výkladu. 1. I když má Markovo evangelium formu životního příběhu (bios) Ježíše, snahou evangelisty není jen předat přesný popis historie. Markův výklad obsahuje autentické tradice pocházející od samotného Ježíše a tý­ kající se Ježíše, které však byly zpracovány čtyři desetiletí po Ježíšovi' smrti. Téma sílící opozice proti Ježíšovi tvoří součást Markova narativního světa a čtyřicet let po Ježíšově smrti odráží míru narůstajícího od­ cizení mezi Židy a Nežidy, kteří přijali Ježíše za Mesiáše, na jedné straní' a těmi, kteří ho nepřijali, na straně druhé. 2. Marek píše z povelikonoční perspektivy, že odmítnutí, smrt a vzkří­ šení Ježíše byly Božím záměrem (8,31; 9,31; 10,33-34). Pokud si Bůh přál Ježíšovu smrt a vykoupení lidstva, musel rovněž chtít i opozici, která k této smrti vedla. 3. Někteří židovští představitelé byli do smrti Ježíše zapleteni, avšak přesná povaha a míra jejich účasti vyžaduje důkladnou analýzu všech čtyř evangelií, jakou můžeme najít například v práci Raymonda E. Brow na The Death of the Messiah. 4. V prvních staletích př. Kr. a po Kr. existovala v rámci judaismu mezi jednotlivými náboženskými skupinami silná opozice, která občas přerůstala i v násilí. 5. Pozdější dějiny křesťanství ukazují, že provokující náboženské osobnosti mohou trpět a trpí odmítáním a pronásledováním. Brown s trpkou ironií poznamenává, že , je více než pravděpodobné, že kdyby se Ježíš objevil v naší době (se stejnými postoji přeformulovanými z po­ hledu současných náboženských postojů) a kdyby byl zatčen a souzen znovu, mnozí z těch, kteří by jej prohlásili vinným, by sami sebe pova­ žovali za křesťany a byli by přesvědčeni, že odsuzují podvodníka“ (The Death of the Messiah, str. 393). Podobně jako příběhy o zázracích řídí se i příběhy o sporu s odpůrci určitým modelem: (1) čin Ježíšův a/nebo jeho učedníků (2,5); (2) ne­ souhlas s tímto činem (2,7); (3) Ježíšova pohotová odpověď, často ve formě protiotázky (2,9) a (4) výrok, který je faktickým smyslem celého rozhovoru (2,10). Rudolf Bultmann tvrdil (Die Geschichte der synoptischen Tradition), že téměř všechny tyto dialogy jsou zkonstruovány uměle a odráží povelikonoční spory mezi Ježíšovými následovníky a ži­ dovskými skupinami, a že tyto otázky tedy kladou stylizovaní židovští představitelé.

(> UZDRAVENI OCHRNULÉHO (2,1-12)

I 13

*t|ioi o odpuštění hříchů zasazený do kontextu uzdravení ochrnulého *1,1 I|e prvním a nejdelším z pěti příběhů o sporu s odpůrci v Mk |,| 1,6 ii představuje důležitý úvod této sbírky. Toto vyprávění splétá tlírtliomndv dva příběhy, kdy jeden vykládá druhý. Příběh o zázraku za। lun ilmmalickým a rušivým činem. Ježíš hlásá „slovo“ zástupům lidí I lirnnd.ilc je tato - svého druhu - bohoslužba hrubě narušena. Někdo Vylíhne strop a před Ježíše se spouští tělo ochrnulého. Když Ježíš vidí IV. kilo nesou nosítka, chválí jejich víru a jako odpověď na ni uzdravuje Uulunulcho. Marek uvádí víru a zázraky do spojitosti různými způsoby. V I I ?; 5,34 („tvá víra tě zachránila“); 9,23 a 10,52 („tvá víra tě zaylllllmla“) víra předchází uzdravení. V 9,23 Ježíš říká, že všechno je Hlužnc lomu, kdo věří, a v 11,23 hovoří o víře, která přenáší hory. Na­ opak, když víra chybí jako v Nazaretě, Ježíš nemůže kromě několika ll/di a vení vykonat žádný zázrak a diví se jejich nevěře (6,5-6). U Marka IIihiI víra v případě těchto zázraků ani tak podmínkou uzdravení (viz |,l>l; 6,5-6), ale spíše podtrhuje vůli trpících lidí prolomit materiální M společenské bariéry, které jim brání v přístupu k Ježíšovi. Propojení sporu o odpuštění s uzdravením ochrnulého se nejen opírá li Irudiční vztah mezi nemocí a hříchem, ale dodává této perikopě ještě lloilnlečnou christologickou náplň. Stejně jako Bůh může i Ježíš číst v srdci člověka a nahlížet do jeho nitra. Targum k Izaiášovi, který pravdě­ podobně obsahuje tradice z Ježíšovy doby, vykládá Iz 53,4 („nesl naše lili pěni, obtížil se našimi bolestmi [...] byl proboden pro naše nepravosII'') lakto: „bude naléhavě prosit za naše hříchy a naše nepravosti nám budou kvůli němu odpuštěny“ a „skrze jeho učení se nad námi rozhojní |clio pokoj a tím, že se připojíme k jeho slovu, budou odpuštěny naše hříchy“ (podle angl. překladu Bruce D. Chiltona). Očekávaný Mesiáš nebude jen trpět za lid, ale jeho příchod bude také znamenat odpuštění lillehů. Oddanost, jeho slovům“ rovněž vrhá světlo na vztah mezi vírou ii odpuštěním. Příběhem o ochrnulém muži Marek zdůrazňuje hlavní témata násle­ dujícího vyprávění. Víra jako správná odpověď na Ježíše, naposledy /míněná v 1,15, dostává konkrétnější obrysy. Víra prolamuje bariéru li přivádí k Ježíšovi člověka. Hlavní téma 1,16-45 - Ježíš jako ten, kdo |e mocný slovem i činem (1,28) - je dále rozvíjeno (2,10) a rozšiřuje se o navrácení zdraví či celistvosti a o odpuštění hříchů. Zároveň však tato moc vyvolává opozici (nařčení z rouhání), jež nakonec povede k Ježí­ šově smrti (14,64). Stejně jako v dřívějších vyprávěních navzdory Ježí­ šově radě, aby uzdravení o události pomlčeli (1,44; 2,12), ten, který byl zbaven utrpení, všude rozhlašuje, co se mu stalo.

I 14

EVANGELIUM PODLE MARKA

Pro výklad tohoto vzájemně propojeného sporu je klíčový výroi o „Synu člověka“. V tomto prvním hlavním oddíle evangelia (1,16-1,6) vytyčuje Marek stěžejní body scénáře mocného Ježíše. Dva výroky o „Synu člověka“ (2,10.28) vyzdvihují jeho moc na zemi a připravují čtenáře na správné porozumění Ježíšově moci, o níž se hovoří v pm< středním oddíle (8,22-10,52) - paradoxní moci dané „Synu člověku! (s podtextem „lidské“ moci), jež se neopírá o vládnoucí moc, ale vychází z utrpení a je službou druhým (10,32-45). Toto krátké vyprávění vytváří bohatou půdu pro aktualizaci stěžej । nich křesťanských témat. Víra zde není jen intelektuálním přesvědčením, ale činností, která boří bariéry; jako víra nosičů nosítek, kterým se d stane pochvaly za to, že ruší shromáždění. Tento text rovněž vybízí k re flexi nad vztahem mezi hříchem a „ochromením“. Hřích může mít la kovou sílu, že lidé nejsou schopni se pohybovat ani se měnit. Mohou se stát, jako onen ochrnulý z Marka, na své cestě k uzdravení a vyléčeni závislými na druhých. Ježíšovo slovo je léčivé a odpouštějící. Kdo jedna jako prostředník Božího odpuštění a osvobození, se může nejen setkal s nepochopením, ale může vyvolat až smrtící opozici. Ti, kdo se setkají s Božím odpuštěním, se stávají svědky pro ostatní, aby i oni mohli chvá­ lit Boha. Odkazy a náměty k dalšímu studiu J. Dewey, „The Literary Structure of the Controversy Stories in Mark 2:1-3:6“, JBL 92 (1973), str. 394-401.

Idem, Markan Public Debate: Literary Technique, Concentric Structure and Theology in Mark 2:1-3:6, Scholars, Chico 1980. D. J. Doughty, „The Authority of the Son of Man (Mark 2,1 -3,6)“, ZNW 74 (1983), str. 161 -181 J. D. G. Dunn, „Mark 2:1-3:6: A Bridge Between Jesus and Paul on the Question of the Law“, NTS 30 (1984), str. 395-415.

F. a G. Hunter, „‘Which is easier?’ (Mk 2:9)“, ExpTim 105 (1993), str. 12-13.

7. Povolání Léviho a stolování s celníky a hříšníky (2,13-17) 13. Ježíš znovu vyšel k moři. Všechen lid přicházel k němu a on je učil. 14. Když šel dál, uviděl Alfeova syna Léviho, jak sedí v cel­ nici. Řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. 15. Když pak byl Ježíš u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků za­ ujalo místo u stolu s ním a s jeho učedníky; bylo totiž mnoho těch,

) 1'IIVOI.ANl I r.VIIIO A STOLOVÁNÍ S CHI.NÍKY A HRISNlKY (2.1 I 17)

115

Hit ho následovali. 16. Když učitelé Zákona z farizejské strany IdMI, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: „Proč jí H'lidk v ii hříšníky?“ 17. Ježíš to zaslechl a řekl jim: „Lékaře *I ||H trhují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedm .il< hříšníky.“

IBR1/NAMKY K TEXTU f«eh Verš je přechodem z dějiště domu (v 2,1-12) na břeh Galilejského moře. Hlhli'm „k moři“ [dosl. „podél moře“] (para tén thalassan) je ozvěnou vazby V I, I . jež je také úvodem k povolání učedníků. 'hen lid (...) on je učil: Tato řeč předznamenává 4,1-2, kdy Ježíš bude učit v podobenstvích veliký zástup „u moře“. H Kdo šel dál: Vazba kai paragon je identická s vazbou v 1,16 v prvním „vypiihi'nl o povolání“. Toto vyprávění o povolání však zahrnuje celníky a hříšnlky.í' Imž navazuje na odpuštění hříchů ve vyprávění předchozím. ll viděl Alleova syna Léviho: Tento příběh ve zhuštěné formě opakuje strukturu tl vnlho vyprávění o povolání (viz výše Výklad k 1,16-20). Marek je jediný, liti I éviho nazývá „synem Alfeovým“. Lukáš ho nazývá „celník Lévi“ (5,27) i | Mnlouš o něm mluví jako o „člověku, který se jmenoval Matouš“ (9,9). Marek Hf/iilirnuje Léviho do seznamu Dvanácti, zahrnuje do něj však Matouše a natývrt Jakuba „synem Alfeovým“ (3,18; viz Lk 6,15; Sk 1,13). Byla předložena ftldil návrhů na řešení: (1) Jelikož oba byli popsáni jako sedící v celnici a jelikož I f listují doklady o lidech se dvěma semitskými jmény (Sk 4,36), někteří badatelé HP domnívají, že sejedná o druhé jméno Léviho. (2) Jiní tvrdí, že Marek hovoří ll dvou různých lidech, takže Lévi je učedník, ale nepatří mezi Dvanáct. (3) lelikož Jakub i Lévi jsou oba zváni „syny Alfeovými“, považují jiní badatelé I Vlo dva za jednu osobu, názor chatrně podložený některými rukopisy. (4)1 když Iiivní čtyři jména v seznamu Dvanácti jsou identická, existuji jisté rozdíly v po­ ltil a jménech zbývajících osmi, takže jejich počet sice zůstává neměnný, ale liiu-na se v tradici různí. Jelikož Lévi, syn Jakuba a Ley (Gn 29,34). byl eponvmním předkem levitů, může se v pojmenování tímto jménem příslušníka za­ vrhovaného povolání - celníka - skrývat jistá dávka ironie (viz níže).

"

8

|nk sedí v celnici: Pobřeží v blízkosti Kafamaabylo místem, kde bychom mohli Očekávat umístění celnice (telónion), jelikož tudy procházela Via Maris, ob। hodní cesta z Damašku do Césareje Přímořské. V Galileji se v době Ježíšova působení vybíralo množství cel a mýt. Jelikož Galilea nebyla pod přímou řím­ skou nadvládou (narozdíl od Judeje), živily tyto daně Heroda Antipu. Obyvatelé < >.ililejebyli(jakovšichniŽidé)rovněžpovinniodvádět půlšekelovou daň,jejíž původ sahal až k dani jedné třetiny šekelu z dob Nehemiášových (Neh 10,32). loseí Flavius (Židovské starožitnosti 18,312) a Filón (O speciálních zákonech 1,77) tvrdí, že tuto daň platili i Židé mimo Palestinu. Pojď za mnou: Viz 1,16-20, zejména verš 18. Slovesná forma pojmu „násle­ dovat“ (akolúthein) se v Markovi často užívá v souvislosti s učednictvím; viz 5.37; 6,1; 8,34; 10,21 a 10,32.

I 16

HVANGHI.IUM P1 >1 I MARKA

()n | Lévi] vstal a šel za ním: Je zde důraz na bezprostřednost odpovědi. Slovesu „vstal“ (anastas od anistémi), i když je užito pro fyzický akt změny z klidoví pozice do pohybu, se stává metaforou pro Ježíšovo vzkříšení (viz Mk 8,31; 9,11; 10,34; 12,23.25 a Sk 2,24.32; 13,32.34). 15. Když pak: Tradiční úvodní formule kai ginetai („I stalo se“ v historickém pří zentu nahrazuje normální aorist egenetó) napovídá, že mezi povoláním Léviho a touto večeří byl jistý časový odstup. byl Ježíš u stolu: Doslova „ležel (u stolu)“. Židé, Řekové i Římané při vělšu li či slavnostních příležitostech jedli vleže na pohovkách a opírali se přitom o levý loket. Toto sloveso může také znamenat prostě ,jíst“ či „s někým stoloval" Marek tuto událost popisuje jako velké shromáždění (s Ježíšem, jeho učedník y a mnoha celníky a „hříšníky“). v jeho [Léviho] domě: V řeckém textu stojí pouze „v jeho domě“, takže by sd případně mohlo jednat i o dům Ježíšův, ale s ohledem na verše 16-17 je to méní pravděpodobné. celníků: Starší překlady užívají pro překlad telónés slova „publikáni“ („výběre i mýtného“ či „výběrčí daní“). Klasický „publikánský“ systém, kdy byly daně

„pronajímány“ bohatými a často zkorumpovanými výběrčími, zrušil už Julius Caesar krátce před svou smrtí roku 44 př. Kr. Za Heroda Velikého (37-4 př, Kr.) vybírali daně královští úředníci a v této praxi pokračoval i jeho syn Herodes Antipas v Galileji. Telónai v evangeliích byli s největší pravděpodobností drob­ ní zaměstnanci královských úředníků, kteří vybírali clo na celnicích. Římská a helénistická literatura hovoří o tom, že se spolčovali s žebráky, zloději a lupiči (Cicero, De officiis, 15-21); Dión Chrysostomos, Řeči 14,14) a Mišna je dává do souvislosti s lupiči, vrahy a hříšníky (M. Tohorot 7:6; M. Bava kama 10,2; M. Nedařím 3,4). Nový zákon je spojuje s hříšníky (hamartóloi; viz Mk 2,15; Mt 9,10; 11,19; Lk 7,34; 15,1), s lidmi pohlavně nemravnými (pomai; viz Ml 21,31;Lk 18,11) a pohany (Mt5,46; 18,17). a hříšníků: Přídavné jméno hamartóloi (dosl. „hříšní“) se užívá jako podstatné jméno. „Hříšníci“ nebyli především lidé, kteří se dopouštěli příležitostných pro­ hřešků, ale lidé, kteří žili trvale v rozporu se Zákonem, a to zásadním způsobem (např. „hříšníci pocházející od pohanů“ v Gal 2,15).

s ním [Ježíšem] a s jeho učedníky: Zde jsou v Markovi poprvé Ježíšovi ná­ sledovníci pojmenováni slovem učedník (mathétés). Podstatné jméno je odvo­ zeno od slovesa manthanein a znamená doslova „žák“.

bylo totiž mnoho těch, kdo ho následovali: Tato vsunutá věta má funkci vy­ světlující poznámky pro čtenáře. Vzhledem k užití slovesa „následovat“ v po­

volání Léviho zde Marek naznačuje, že Ježíš měl značné množství následovníků a že někteří z nich pocházeli z řad „celníků a hříšníků“. 16. učitelé Zákona z farizejské strany: K učitelům Zákona viz poznámku k 1,22. Farizeové (pravděpodobně odvozeno od „oddělení“) byli hnutím vlivných židů, přísně zachovávajících předpisy židovského Zákona. Počátky tohoto hnutí se datují do 2. století př. Kr. Josef Flavius je spolu se Saduceji, essény a „čtvrtou filosofií“ popisuje jako jednu z židovských „filosofií“, tj. myšlenkový směr, který učí způsobu života (Válka židovská 2,159-166; Židovské starožitnosti 13,171-173, 297-298; 18,11-12). Jednalo se o laické hnutí kladoucí důraz na

I I'llVol ANI I r Vlilo A STOLOVANÍ S CELN1KY a HRISNlK Y (2,1.1-17)

117

uiiosi Boží v každé oblasti života. Farizeové se těšili všeobecné oblibě ivěstni svým přísným zachováváním předpisů a neobvyklým výkladem Vážili si ústní tradice stejně jako psaného Zákona a věřili v Boží pro­ sí n posmrtný život. V Markovi se na tomto místě objevují poprvé, pozř v 2,18.24; 3,6; 7,1.3.5; 8,11.15; 10,2 a 12,13. Vždy jsou ve sporu n ।ihlcdně jeho skutků či výkladu Zákona. Neobjevují se v pašijovém ni n nejsou přímo zapleteni do Ježíšovy smrti. Navzdory obecně negaobrazu farizeů v Novém zákoně „byli to oni, kdo byli skutečnými duii vůdci národa, jejichž myšlení se nakonec ukázalo být rozhodujícím ihicí ráz judaismu“ (viz C. E. B. Cranfield, St Mark, str. 105), neboť lnuli se vyvinul rabínský judaismus. Jelikož učitelé Zákona nebyli hnu­ li ivoláním, formulace „z farizejské strany“ ukazuje, že někteří farizeové i funkci učitelů Zákona.

i

Nepřišel jsem: Toto je spolu s 10,45 („Syn člověka nepřišel, aby si nechal lloiižil, ale aby sloužil“) jeden ze dvou výroků u Marka (viz lež 1,38), kde ležíš ■Dvoří o svém „příchodu“. Oba se objevují v kontextu odpuštění hříchů („aby | | dal svůj život jako výkupné za všechny“ 10,45b). povolat spravedlivé, ale hříšníky: „Povolat“ (kalein) nebo jeho zesílena forma ■volat“ (proskalein) naznačuje „povolat jako následovníky Ježíšovy" (1,20; 1,1 V, 6,7; 8,1; 10,42; 12,43). ipruvedlivé: Běžný český překlad řeckého přídavného jména dikaiosp: „spra­ vedlivý“. „Spravedliví“ jsou ti, jejichž způsob života je „řádný“ jak ve vztahu k Bohu, tak ve vztahu k lidem. Jelikož Zákon je zjevením Boží spravedlnosti, II, kdo stojí již ze zvyku mimo Zákon jako celníci, nejsou považováni za „řad né“ Mill ve vztahu kBohu, ani klidem. Žalm 37 (LXX36)je vzrušujícím aktem víry V lo, že spravedliví budou odměněni, a bezbožníci (hamartóloi) potrestáni. Mpi a vedlnostje hlavním tématem farizejských Žalmů Šalomounových (1. století př Kr.) stejně jako naděje v příchod „Syna Davidova“, který „vyžene hříšníky f dědičného údělu“ a „usvědčí hříšníky ze smýšlení jejich srdce“ (ŽŠal 17,23.25). I když tento Ježíšův výrok neodmítá „spravedlivé“, musel zpochyb­ nil pohled na svět mnoha jeho posluchačů, kteří očekávali, že „hříšníci“ se musejí buď obrátit, nebo trpět Boží odplatu.

I IK

HVANOBLIUM PODLE MARKA

Výklad Druhý „spor“ je ve skutečnosti kombinací dvou propojených vyptM vění, povolání celníka Léviho (2,13-14) a společného stolování Ježili s celníky a hříšníky (2,15-17). Obě vyprávění se zabývají otázkou hříchu, implicitně v 2,13-14 a explicitně v 2,15-16, a obě vrcholí výrokem 2,1 /, V této látce Marek přesně zachycuje historického Ježíše. Nejen Ma­ rek, ale i pramen Q (Lk 7,34; Mt 11,19) stejně jako specificky Lukášovu látka (Lk 15,1-2; 19,1-10) dokládají Ježíšův zvyk jídávat s celníky a „hříšníky“, což je praxe, jež bude asi stěží výtvorem prvotní církve, neboť sloužila ke znevažování Ježíše. Ježíšovo sdružování se s těmito lidmi je „zdramatizovaným podobenstvím“ Boží nabídky milosrdenství a odpuštění (Mt 9,13 přidává k Mk 2,17 verš z Oz 6,6: „Milosrdenství chci, a ne oběť“). Jak konstatuje E. P. Sanders v The Historical Figure of Jesus (Pen­ guin, London 1993, str. 225-233): Co je na tomto společenství s celní k v a hříšníky u Marka a u Matouše pozoruhodné, je ze strany Ježíše absen­ ce jakéhokoli vybídnutí k obrácení (na rozdíl od Lk 5,32, který upravuje Mk 2,17 na „nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky"), S výjimkou Léviho/Matouše nic nenasvědčuje tomu, že celníci po sel kání s Ježíšem změnili svá povolání. Toto Ježíšovo jednání skrývá podle Sanderse prosté poselství, že Bůh tyto lidi miluje a že budou mít účast na království, které Ježíš zvěstuje. To představovalo pro Ježíšovy sou­ časníky pohoršení ve dvou ohledech: „Ježíš se nesnažil vynucovat přiká­ zání židovského Zákona stanovující, jak se z hříšníka stávářádný člověk, a osoboval si právo určovat, kdo bude mít účast v království“ (Tamtéž, str. 236). Jak v tradici před Markem, tak u Marka odlišuje tato praxe Ježíše od Jana Křtitele. V Mk 1,4-5 hlásá Jan křest pokání na odpuštění hříchu a lidé veřejně vyznávají své hříchy. V pramenu Q Jan otevřeně vyzývá k pokání (Lk 3,7-9; Mt 3,7-10), a zatímco u Marka pouze odkazuje na „mocnějšího“, který přichází po něm (1,7), v pramenu Q tento mocnější pročistí obilí na svém mlatu, oddělí zrno od plev a plevy hodí do ohně (Lk 3,16-17; Mt 3,11 -12). Očekávání pramene Q mají blíže mesiášským nadějím ŽSal 17. Zásadní rozdíl mezi Ježíšem a Janem Křtitelem nacházíme jak u Marka, tak v pramenu Q. Jan považuje za začátek společenství s Bo hem veřejné vyznání hříchů (Mk) a pokání (Q). Ježíš však realizuje spo lečenství, které v případě Lukáše vede k pokání, ale v případě Marka a Matouše jen symbolizuje Boží přítomnost mezi lidmi na okraji spo

H O I'OSIU, SI 1’RANf'. I.ATCi: A NOVÝCH MÉStCH (2.18-22)

119

Milíř li ii zájem Boha o hříšníky. I když v Markově obrazu lékaře, od ■piťhi । očekává, že bude uzdravovat nemocné (tj. hříšníky), můžeme MMiriivni naznak pokání, není tato myšlenka dále rozvedena. N|io|linc-li 2,13-17 s 2,1-12, naše porozumění Markovu Ježíšovi se Ulil nhohali ležíš je „Syn člověka“, který má moc odpouštět hříchy. I iiln pravomoc a moc se ovšem ukazují tehdy, když ho následuje „hříšnil klciv je celníkem, a když usedá zajeden stůl s dalšími celníky IMilníky. kteří jej stejně jako Lévi následují. Odpuštění není pouze Vitími či právní deklarací, nýbrž novým vztahem a novým společenHVIm, společenstvím hříšníků, kteří se mohou stát Ježíšovými následovHihy. Ir poněkud překvapivé, že tento obraz Ježíše, který jídává s lidmi na pkln|i společnosti („hříšníky“), jak ho podává Marek a pramen Q, měl Miillv všeho tak malý vliv na prvotní církev. Některé z nejlítějších sporů ■ Vedly právě o společenství u stolu s těmi, kdo byli z toho či onoho lilo ódu považováni za hříšníky či nehodné (viz Gal 2,11-14, kde Petr ImIiiiii.i pst s pohany; 1 Kor8-10; Rím 14,1-15,13). I nto vyprávění představují pro křesťanské církve trvalou výzvu. Kažílll denominace má svou etiku i svůj étos, to znamená kodex vyhovujícího #|ne.ol>ii chování, které představuje život v oddanosti biblickému ideálu. Křesťane, i když jsou hříšníky, usilují o „řádný“ život ve svém vztahu ■ Hulín i bližním. A přesto praxe, která je zde popsána, upřednostňuje IV. kdo jsou na okraji společnosti (viz též podobenství o ztracené ovci Vlk 15,4-7; Mt 18,12-14). Církve dnes stojí před úkolem vynakládat IVnii energii a zdroje nejen na „zdravé“ a silné, nýbrž (a zejména) na ty, Klu potřebují uzdravení a vědomí Božího přijetí.

Odkazy a náměty k dalšímu studiu Bunnhiie, „Tax Collectors and Sinners: An Attempt at Identification“, ( 7t(.) 33 (1971), Ml Vt-61. I Mnlhiiii, „Té oikia autou: Mark 2:15 in Context“, NTS 331 (1985), sti 282-292. Mi Muy, ..Mark 2.15: The Home of Jesus or Levi?“ NTS 39 (1993), sir. 147-149

8. O postu, seprané látce a nových měších (2,18-22) IN. Janovi učedníci a farizeové se právě postili. Lidé přišli k JellKovi s otázkou: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 19. Ježíš jim odpověděl:

120

EVANGELIUM PODLE MARKA

„Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokuil mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. 20. Přijdou vftitli dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou po stit. 21. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šnh, jinak se ten přišitý kus látky vytrhne, nové od starého, a díru jen ještě zvětší. 22. A nikdo nenalévá mladé víno do starých chů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!“

POZNÁMKY K TEXTU 18. Janovi učedníci: Geografické umístění této perikopy o postu a připojených výroků je nejasné. Mohlo to být v domě Léviho, nebo v domě Ježíšově (vii

2,15). 2,18a mohla být také redakční vysvětlivka pro čtenáře mimo Palestintl (viz 7,3-4). Otázka 2,18b nejspíše není otázkou Janových učedníků ani farizei neboť ti by o sobě nehovořili ve třetí osobě (viz Mt 9,14, kde se tazatelé označu|l zájmenem „my“). V tomto okamžiku vyprávění je Jan ve vězení (1,14). 1 kdy| na začátku Janova působení se nehovoří o žádných jeho učednících (1,4 K v retrospektivním vyprávění o Janově popravě (6,17-29) zajišťují jeho pohřeb V Janově evangeliu Ježíšovi učedníci pocházejí z okruhu učedníků Janových (viz Jan 1,35-42) a ve Sk někteří lidé znají jen Janův křest pokání (viz Sk 18,2\ 19,3-4). Hnutí Jana Křtitele se po Janově zatčení a smrti ubíralo jinou cestou než „Ježíšovo hnutí“. Po Ježíšově smrti se jeho učedníci postili a hlásali křesl podobný Janovu. učedníci farizeů: Marek zde může mít na mysli ty, kdo se učí farizejskému způsobu života a následují ho (viz Mt 23,15). Označení „učedníci farizeů“ spo juje tuto perikopu s předcházející („učitelé Zákona z farizejské strany“) a je přípravou na následující spor.

se postí: Je překladem opisného imperfekta vyjadřujícího obvyklé jednání. Půst (néxteuein skládající se ze záporné předpony a slovesa, jíst“) jakožto naprosili abstinence ode všech pokrmů i nápojů (viz Est 4,16) má v judaismu dlouhou historii (viz .1. B. Muddiman, „Fast, Fasting“, ABD 2, str. 773-776). Veřejně

posty jsou spojeny se smutečními obřady, pokáním a prosebnými modlitbami (2 Sam 12,23; 2 Kron 20,3; JI 1,14; 2,15; Ezd 8,21; Jon 3,5, Jer 36,9; Ž135,13; 69,10; 109,24). Jsou symbolem sebezáporu a víry v Boha. I když Den smířeni je ve SZ jediným každoročním předepsaným postem (Lv 16) platným pro cely národ, veřejné posty mohly být vyhlašovány při různých příležitostech (Nell 9,1; Zach 8,19; JI 2,12-13). Lk 18,12 ukazuje, že farizeové se postili dvakrál týdně a Didaché 8,1 předpokládá totéž, když nabádá křesťany, aby se postili v jiných dnech „než pokrytci“ (viz Mt 6,16). Neexistuje však žádný rabínský doklad pevně stanovené praxe postu před rokem 70 po. Kr. ani žádný doklad v samotném NZ pro konkrétní dny postu u křesťanů. Proroci kritizují posty, jež postrádají „autenticitu“, tj. nejsou-li doprovázeny spravedlností a láskou k bliž­ nímu (Iz 58,3-9; Jer 14,12, srov. Mt 6,16). V různých formách se sloveso „postil se“ (nésteuein) objevuje ve dvou verších pětkrát, což svědčí o „heslovité“ kom­ pozici a redakčních komentářích.

N O POSTU, SI URANIÍ LAKU A NOVÝCH MEŠÍC H (2,18-22)

121

r přísli: I když není uvedeno, kdo byli tito lidé, čtenář může považovat tyto líele /a „učitele Zákona z farizejské strany“ v 2,16, kteří pokládali poslední ghll o Ježíšově stolování s celníky a hříšníky. |yu|l učedníci se nepostí: Zde spočívá jádro sporu. Jelikož učitel byl odIMÉllý žii chování svých žáků, je tato výzva nepřímo adresována Ježíšovi. Hllhv plamene Q naznačuje, že Ježíš sám se nepostil, protože jeho praxe byla HPHiiivniiii s praxí Janovou, který přišel, „nejedl a nepil“, zatímco Ježíš byl Mrtii /o Hilem a pijanem vína a přítelem celníků a hříšníků (Lk 7,31-35; Mt II 16 19). MMjim odpověděl: Způsobem, který připomíná pozdější rabínskou literaturu, ■ tdlHivěd odvíjí v podobě jedné parabolické protiotázky a dvou dalších parjltllckych výroků, jež jsou samy implicitními otázkami. Na všechny tyto otázl/i odpověděl jen záporně, takže dávají za pravdu Ježíšovi. IniMČ nu svatbě: V řečtině tato věta začíná částicí mé,jež předpokládá zápornou H»||iovi'd „I losté na svatbě“ jsou v doslovném převodu „synové svatební komHHIV" I viz Ml 22,10), což může znamenat buď svatební hosty, nebo ženichovu flni/iiiu < >ba překlady mají své opodstatnění. Ve prospěch „svatebních hostí“ lllivoi i oic vřená povaha Ježíšových „hostin“ popsaná v 2,13-17 (učedníci spolu k Velmkv a hříšníky), zatímco kritika učedníků v 2,18 by mohla ukazovat na fehlclu mezi nimi a ženichovou družinou.

índch: Ve SZ je Bůh obrazně označován za manžela Izraele (Oz 2,16-20; Iz Jdi K; 62,4; Jer 2,2; 31,32; Ez 16,7-14). NZ užívá tento obraz pro vztah Krista | vllkve (Mt 22,1-14; 25,1-13; 2 Kor 11,2; Ef 5,22-32; Zj 19-7.9; 22,17). Neliiaiih žádný doklad toho, že by byl v předkřesťanském judaismu „ženichem“ H^iiiu'ovan očekávaný Mesiáš. Ihiluid (...) nemohou se postit: Tento text vykazuje známky redakčního posui||i První část 2,19 může být prostou odpovědí na výzvu a bylo by účinnější HfClinl posluchače, aby na otázku odpověděli sami. Druhá polovina (2,19b) ,,ili 4 uď', jež celý výrok alegorizuje a hodí se lépe k 2,20, představuje Markovu llliipliu i raně křesťanské „snubní“ symboliky na situaci jeho obce. Matouš i Lu­ ll AI Mk 2,19b vynechávají. |*r I jdou však dny: Na jiných místech toto slovní spojeni odkazuje na eschatoi... a I e události (Lk 17,22;21,6; Jer 16,14; 19,6;23,5 |LXX|). Verš20mávřečllm' i hiastickou strukturu: (A) přijdou dny; (B) ženich bude vzat; (IV) budou se ■ ixt||; a (A’) v ten den. Toto schéma soustřeďuje pozornost na důvod poslu a pře­ mluvu těžiště výroku z obrany jednání učedníků na předpověď utrpení. kdy Jiní ženicha vezmou: Dosl. „kdy od nich bude ženich vzat“. Užilí řeckého

lmn|iinklivu pasiva aoristu (aparthé) mezi dvěma budoucími časy „přijdou“ ii „budou se postit“ předpokládá událost, k níž dojde, než se budou postit, a ze*|lii|e motiv odstranění ženicha (Guelich, Mark, str. 1 12). Jelikož ženich by za lliiimalnich okolností z hostiny odešel, a nikoli „byl vzal", jedná se s největší I IfMVděpodobností o narážku na Ježíšovu násilnou smrt. Sloveso, které není niule pude použito o násilné smrti či „odstranění“ Ježíše, zde nabývá tohoto smys। |i diky intertextuální ozvěně osudu Služebníka v Iz 53,8 („Vyrván \airetai] byl /n lomu člověku (...) řekl: Začátky veršů 3,3 a 3,4 představují paralelu, která líni vytvořit kontrast mezi „tím člověkem“ a „ostatními“. V sluň, pojď doprostřed: Sloveso „vstaň" (egeire) je spojováno s uzdravovánim v 1,31; 2,9.11.12; 5,41 a 10,49 a má v podtextu význam navrácení zdraví ČI dokonce života (zmrtvýchvstání). Zde má za úkol připravil čtenáře na faktické uzdravení v 3,5. Puk se zeptal: Dosl.: „A říká jim“. Zatím nelze jednoznačně stanovit, zda se ubiací na farizeje, i když tak můžeme usuzovat z 3,6 („Farizeové šli |... | ven“).

Smí se: Řečnická otázka „Smí se?“ (exestin) připomíná obvinění proti učedníI kům v 2,24 a jednání Davida v 2,26.

v sobotu jednat dobře, anebo zle: Totoje první z dvojice antitctických výroků, spolu s „život zachránit, anebo zabít“. Tato otázka je v jistém smyslu „ošidná“, neboť každý v synagoze by odpověděl, že se smí jednat dobře a že je zakázáno

jednat zle. Ve skutečnosti tato otázka znamená: „Co znamená jednat dobře, nebo zle?“ Život zachránit, anebo zabít: Mišna „zachránit život“ v sobolu dovolovala (viz poznámka k 3,2). Výraz „zabít“ (apokteinein) může poukazovat na právo sebeobrany v sobotu, které vyhlásili Makabejci odhodlaní znesvělit sobotu kvů­ li záchraně života (viz 1 Mak 2,41). Jelikož však ochrnulá ruka nepředstavuje ohrožení života, je přesvědčivost Ježíšova argumentu problematická. V důsled­ ná židokřesťanském apokryfním Evangeliu Nazorejců prosí o uzdravení muž,

I 30

EVANGELIUM PODl.I MARKA

označovaný jako kameník, aby mohl obnovit svou živnost (Jeroným, Komeiihif k Matoušovu evangeliu 2, komentář k 12,13), a uzdravení se tak rovná „záchrti ně života“. Styl těchto dvou veršů nabízí ještě uspokojivější výklad. Ve skiih-č nosti se jedná o dokázání toho, že „jednat dobře“ je v sobotu dovoleno. Diiih.i antitetická otázka předpokládá odpověď „ano“, což je důvodem, proč zaduti odpověď nepřichází. Předpokládáme-li kladnou odpověď, jedná se o argument „od většího k menšímu“, tzn. jestliže je dovoleno v sobotu zachránit život, puk je dovolen i menší čin - navrátit zdraví. 5, Zarmoucen (...) s hněvem: Tato slova vyjadřují hluboké emoce. „Hněv“ (orgi1) je užit jen zde a ve slovesné formě v 1,41 (v některých rukopisech) je prakticko synonymem slova thymos (viz Iz 63,3.6; Řím 2,8; Kol 3,8). Pokud se tato slovu užívají ve vztahu k lidem, mají význam neřesti (Gal 5,20; Kol 3,8; Ef 4,31), Boží hněv popisuje Boží nelibost nad lidskou zlobou, je často vybídnutím ke změně nebo k reformě (Dt 9,7.8.22; Iz 60,10; Ž1 6,1; 38,1) a odkazuje na Bo/i hněv, který bude charakterizovat eschatologický den Páně (Zach 1,15; Mt 3,7; Lk 3,7). Jak Matouš (12,12), tak Lukáš (6,10) zmínku o Ježíšově hněvu a za rmoucení vynechávají. I když u Marka tyto pojmy v prvé řadě popisují Ježíšovy emoce, mají zde i christologický a eschatologický nádech. Participium „(hlu boce) zarmoucen“ (syllypúmenos) je v NZ užito pouze zde a jedná se o zesílí1 nou formu slovesa „pociťovat lítost či zármutek“. zatvrzelostí jejich srdce: Metafora „zatvrzelé srdce“ označuje lidi, kteří se uzav­ řeli Božímu slovu (Ez 3,7; Sk 28,27; Řím 2,5); v 6,52 a 8,17 popisuje učedníky, „Vztáhni ruku!“ Vztáhl ji (...) v pořádku: Uzdravení je dosaženo bez jaké hokoli zjevného slova uzdravení, jen pouhým příkazem k natažení.ruky, při čemž slovesa za sebou následují v rychlém sledu, aby zvýraznila Ježíšovu moc. Nenásleduje ani žádné veřejné velebení či viditelný důkaz uzdravení, jak je to běžné v příbězích o zázracích, ale spíše negativní reakce. V Iz 35,3, kde se liči obnova národa, je jedním z očekávání naděje, že Bůh „posilní skleslé ruce“. 6. Farizeové šli hned ven: Řecké příslovce euthys („hned“) se vztahuje jak k od­ chodu farizeů, tak k jejich téměř příznačnému spiknutí s herodovci. herodovci: Tato skupina se v NZ objevuje jen zde a v Mk 12,13 (Mt 22,16 jen

kopíruje Marka), i když v 8,15 Ježíš varuje své učedníky před kvasem farizej­ ským a kvasem herodovským. Ohledně jejich totožnosti panují různá mínění, převládá však názor, že se jednalo o stoupence Heroda Antipy, který vládl v Ga­ lileji v době Ježíšova veřejného působení (viz 6,21 ).a Jejich účast na plánech na zabití Ježíše rovněž spojuje Ježíšův osud se smrtí Jana Křtitele, který byl zavražděn Herodem Antipou (viz 6,14-29). a. Srov. L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003, str.

154. [Pozn. red.]

radili se proti němu: „Radit se“ je překladem řeckého symbúlion edidún („dával radu“), což je velmi neobvyklé a v kontrastu k mnohem známějšímu latinismu z 15,1, symbúlion poiésantes (lat. consilium facere, „uradit se, rozhodnout“).

jak by ho zahubili: Toto je první ze čtyř předzvěstí Ježíšovy budoucí smrti (viz 1,18; 12,12; 14,1), která vrcholí v rozhodnutí v 15,1 formulovaném podob­ ně jako 3,6. Je v tom jistá ironie, neboť Ježíš se ptá, zdaje v sobotu dovoleno „zabít“ (3,4) a farizeové s herodovci plánují právě takovýto čin v sobotu, čímž znesvěcují prapůvodní smysl soboty.

Ill UZDKAVOVANf V SOBOTU A PLAN NA ZAHUBENI JEŽÍŠI'. (.1,1 6)

131

výklad Trillo poslední z pěti galilejských sporů (3,1-6) je také nejostřejší I fte|zii vážnější. Jen zde se Ježíš na své protivníky hněvá, jen zde se radí, juk by ho zahubili. Tento text má vlastní charakteristické rysy. Kombiuu|c pi vky příběhu o sporu s odpůrci (tj. čin, který u Ježíše vyvolá nebllvní reakci a protiotázku) s prvky příběhů o zázracích (dějiště, popis ■moci. okamžité a naprosté uzdravení). Co je překvapivé na vyprávění, klriř slouží jako závěr příběhů, pro něž je stěžejní dialog, je skutečnost, tu kromě Ježíše nikdo nemluví. Muž s ochrnulou rukou nežádá 0 uzdravení; ostatní lidé v synagoze na uzdravení nijak nereagují, i když k němu došlo přímo před jejich zraky (na rozdíl od 1,27-28), a farizeové Mfíkají nic ani před uzdravením, ani po něm. Synagoga se nyní stává pro Ježíše místem nevyslovené opozice. A í už byla podoba tohoto vyprávění v tradici jakákoli, Marek je zjev­ ní uspořádal s ohledem na své literární a teologické cíle. Jak již bylo ■Ceno, je vyvrcholením lineární gradace pěti sporů; rovněž čtenáři zře­ telně sděluje, že ženich bude vzat násilím. Přebírá motiv předcházejícího Vyprávění a stává se konkrétním dokladem toho, že sobota je dána člo­ věku a že Ježíš je pánem soboty, a zároveň předznamenává odpor vůči Ježíšovi, který bude od nynějška narůstat až do chvíle závěrečného pro­ cesu před veleradou a římskými úřady, kdy obvinění proti Ježíšovi skon­ či jeho smrtí. Pět sporů, kterými je zakončena první etapa Ježíšova veřejného půhobení v Galileji, představuje základní vhled do „Božího evangelia“, ■teré Ježíš zvěstoval na počátku svého veřejného působení (1,14-15). Hulí skrze Ježíše sesílá smíření a odpuštění lidem, kteří jsou po spoleMnské a náboženské stránce vyděděnci. Hlubší smysl posvátných naří­ zení, jako je sobota - vzdávat čest Bohu -, může být zapomenut právě vinou úzkostlivého zachovávání těchto nařízení. I hluboce věřící lidé mohou nakonec jednat špatně, pokud se setkají s nečekaným a vážným zpochybněním svého pojetí Boha a tradičních zvyklostí, ležíš, vyjadřu|li i a ztělesňující nový obraz Boha a netradiční náboženské zvyklosti, musí být odstraněn z cesty. Markovo poselství církvi jeho doby má pa­ llid i gmatickou hodnotu pro církev každé doby, která se musí vyrovnávat B napětím, plynoucím z rychle se měnícího chápání Boha a nařízení li zvyklostí obdařených božskou autoritou.

132

EVANGELIUM PODLÍ! MARKA

Odkazy a náměty k dalšímu studiu W. J. Bennett, „The Herodians of Mark’s Gospel“, NovT 17 (1975), str. 9-14.

J. D. M. Derrett, „Christ and the Power of Choice: Mark 3:1-6“, Bib 65 (1984), str. 168 -I8H, J. P. Meier „The Historical Jesus and the Historical Herodians“, JBL 119 (2000), str. 740-746;

S. H. Smith, „Mark 3,1-6: Form, Redaction and Community Function“, Bib 75 (199-11, str. 153-174. A. Stock, „Jesus, Hypocrites, and Herodians“, BTB 16 (1986), str. 3-7.

M. A. Tolbert, „Is It Lawful on the Sabbath to Do Good or to Do Harm?: Mark’s Ethics ul Religious Practice“, Perspectives in Religious Studies 23 (1996), str. 199-214.

11. Přechodové Markovo shrnutí: uzdravování u moře (3,7-12) 7. Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, 8. z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. 9. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho lidé netla­ čili. 10. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k ně­ mu, aby se ho mohli dotknout. 11. Kdykoli ho viděli nečistí du­ chové, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ 12. On jim však přísně přikazoval, aby ho neprozrazovali. POZNÁMKY K TEXTU 7. Ježíš: Poslední perikopou, kterou Marek uvedl Ježíšovýmjménem, bylo shrnutí

v 1,14-15. Jelikož poslední slova v této perikopě pronesená jako přímá řeč jsou „Syn Boží“ (3,11), umístění těchto titulů nepřímo vyjadřuje, že „Ježíš je Syn Boží“. se svými učedníky: V tomto bodě se pojem mathétai („učedníci“) neomezuje na ony čtyři, kteří byli povoláni jako první, ale označuje širší skupinu Ježíšových

následovníků (2,15.16.18.23). uchýlil (...) k moři: Naposledy byl Ježíš u Galilejského moře v 2,13, kde učil

zástupy, a předchozí perikopa se odehrávala v synagoze, pravděpodobně v Kafamaum. Sloveso „uchýlil se“ (anechórésan) má rovněž význam „skrýt se“ (Mt 2,12-13) nebo „odebrat se na opuštěné místo“ (Mt 14,13). Může zde být užito také v návaznosti na „spiknutí“ v 3,6. Moře je u Marka často prostředím Ježí­ šova učení a mocných činů (1,16; 2,13; 4,1; 5,21; 7,31-32). velké množství lidu: Výraz póly pléthos se chiasticky opakuje v 3,8. Je to

příklad pro Marka typického opakování, jež má zvýraznit látku, kterou obklo­ puje (místopisné názvy).

II I'R|(( HODOVÉ MARKOVO SHRNUTI UZDRAVOVANÍ II MORI! 11, / IJ)

I H

। zii ním: V rukopisech na tomto místě nacházíme řadu odllšnyi li iiiilaitl nulu- rukopisy sloveso „šlo“ jednoduše vynechávají." Vniuiniy | |mčna Jlslické a jsou dány výřečností slohu. IriluA se o Bezův kodex, skupinu minuskulí f13 a starolatinské rukopíxy. (ťiizii nul |

Galileje (...) také z Judska: Řečené oblasti jsou nahlíženy / |»• ktivy (in

i'|c a popisovány z jihu na východ a na sever (Středozemní mot,- lr/i nu za děl Judsko bylo místem Janova kázání, které rovněž přitahovalo ..obyvatele ni za létna“ (1,5). S výjimkou Idumeje sejedná o oblasti, kde ležb. podle Mni ivti evangelia působil (viz 7,24.31; 10,1). » ldumeje:b Idumea (řecký výraz pro starozákonní Idom) |vunai li |e o/vénou lixudu Jana Křtitele (1,14) a přípravou na osud Ježíšův (8,31.9,11. | (), 11 34; 14,10-11.18.21.41-42.44; 15,1.15) a učedníků (13.10.12).

Výklad Stejně jako Marek představuje povolání učedníků (1,16-20) jako prv­ ní čin první etapy Ježíšova veřejného pirohem, začíná i druhá etapa (3,7Ř,6a) ustanovením Dvanácti (3,13 19), l ato struktura posiluje názor, Ir učednictví je pro Marka stejně důležité jako christologie nebo Ježíšův příběh. Jádro tohoto druhého povolaní učedníků tvoří seznam prvních dvanácti mužů, kteří se stali Ježíšovými následovníky (3,16-19). Marek lenio seznam uvozuje vlastním teologickým výkladem (3,13-15). Seznam Dvanácti se kromě tohoto místa v Markovi objevuje v Mt 10,1-4; Lk 6,12-16 a ve Sk 1,13.1 když, se mezi scbou lisí v pořadí, výčet pokaždé zahajuje Šimon [Petr] a na prvních čtyřech místech jsou vždy uvedeni Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Mezi dalšími osmi jsou jen nepatrné lo/dily a Jidáš je pokaždé poslední. Tyto variant y i neměnnost ukazují, že skupina „Dvanácti“ je pravděpodobně velmi ranou institucí (I Kor 15,5), podle všeho pocházející z doby veřejného působení historického Ježíše. Nedostatek informací o většině učedníků a jejich relativní nedů­ ležitost jako jednotlivců v NZ svědčí na druhé straně o tom, ze lato insti­ tuce nejspíš poměrně brzy zanikla. Janovo evangelium si je sice existen­ ce Dvanácti vědomo (viz Jan 6,67.70.71; 20,24), neobsahu je však žádný seznam Dvanácti ani vyprávění o jejich vyvolení. I když, v Novém zákoně nacházíme jen sporé zmínky o většině z Dvanácti, v prvních křesťan­ ských staletích se objevilo množství legend o jejich apoštolském životě a osudech po Ježíšově smrti. Apokryfní skutky sesbírali: 1 ídgar 1 lennecke a Wilhelm Schneemelcher (ed.), New Testament Apocrypha (Westmin­ ster, Philadelphia 1963), John K. Eliott (ed.) The Apocryphal New Tes­ tament (Clarendon Press, Oxford 1993) a v češtině J. A. Dus (ed.), Pří­ běhy apoštolů - Novozákonní apokryfy II (Vyšehrad, Praha 2003).

MO

I'.VANGHI.IUM PODI.H MARKA

Význam Dvanácti u Marka a jejich vztah k učedníkům (mathťtai) jť nejasný. Na rozdíl od pramene Q (Mt 19,28 = Lk 22,28-30) není Dvanáct označeno za eschatologické soudce obnoveného Izraele (nad dvanácti kmeny). Dvanáct se u Marka objevuje na těchto místech: 3,14.16; 4,10. 5,25.42; 6,7; 8,19; 9,35; 10,32; 11,11; 14,10.17.20.43. Marek nemá žáil né pevné pojetí „dvanácti apoštolů“, a nezdá se, že by Dvanáct zastávalo mezi učedníky nějakou zvláštní roli. Často splývají bez patrného ro/li šení s „učedníky“ (pojem použitý 46x). Poté, co Ježíš přednesl podo benství o rozsévači velkému zástupu (4,1 -9), svěřuje zasvěcené poučeni „těm, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti“ (4,10). V 10,32 během Ježíšovy cesty do Jeruzaléma jsou v rychlém sledu zmíněny tři potenciálně od lišné skupiny: učedníci, ti, kdo jej následují, a Dvanáct. Nezdá se ani. že by Dvanáct tvořilo jádro učedníků. Při proměnění Páně (9,2-8), při eschatologické řeči (13,3-4) a v Getsemanech (14,32-42) to není Dva náct, kteří jsou s Ježíšem, ale vybraná skupina tří nebo čtyř (Petr, Jakub, Jan [a Ondřej]). I když vyprávění o povolání a pověření Dvanácti zaují mají důležité místo ve struktuře Markova evangelia, jejich hlavním po sláním je spíše symbolizovat povahu učednictví (viz 3,13-15) než vy konávat činnosti omezené na konkrétní skupinu. V Markově evangeliu ve skutečnosti nejen ti, kteří byli povoláni za učedníky, ale i mnoho jiných lidí činí totéž, co učedníci (viz Úvod - Učednictví). Markův jazyk dodává oddílu 3,13-15 specifický ráz. Na hoře (místě vyhrazeném zjevení) předává Ježíš svým vyvoleným učedníkům pově ření. Mají být „s ním“ a mají být vysláni kázat: „Ustanovil (...), aby byli s ním, protože je chtěl posílat...“ Být s Ježíšem a být jím vyslán nejsou dvě odlišné činnosti, ani neplyne jedna z druhé. Vyslání Ježíšem - zvěs tovat Boží evangelium, bojovat se silami zla a uzdravovat - je poslání Dvanácti a tím i všech učedníků, kteří jsou s ním. Tradiční seznam Dvanácti je zasazen do kontextu, na nějž dopadá stín kříže. Ježíš volá Dvanáct na horu - a z Olivové hory se vydá na cestu utrpení a smrti (viz 14,26). Povolání Dvanácti je zakončeno strohým obratem o Jidášovi, „který ho pak zradil“, předznamenávajícím příběh o zradě, jenž se začne odvíjet krátce po návštěvě Olivové hory. Vyprá­ vění je jemným náznakem toho, že „bytí s Ježíšem“ zaplete učedníky do stejné sítě zrady, utrpení a smrti (8,34-38; 13,9-13). Toto vyprávění obsahuje důležitá témata pro aktualizaci. Podobně jako ostatní vyprávění o povolání předkládá v kostce teologii učednictví. Opravdový učedník má smysl pro povolání; řečeno Janovými slovy: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (Jan 15,16). Toto povolání v sobě zahrnuje „být s“ Ježíšem a konat to, co on přikázal. V dějinách křesťanství se vždy vyskytovalo napětí mezi „kontemplací“ a „činností“.

11 NI'OK OIII.KDNB HUI.ZBBUBA A SKUTI.CNA HODINA JI'ZISOVA I I,JO IV)

|.| |

fahologic učednictví, která je zde předkládána, nabádá ke kombinaci ■lliiiu Jsou to dva neoddělitelné aspekty jednoho povoláni. Stejně jako ||| Ic/lšc platí i u učedníků, že činnost pro Boží království má zn následek wti/dělcní a utrpení. Dvanáct pak představuje značně mnohotvárný vy ||ev. | když je to v tomto vyprávění poněkud utlumeno. Simon skálu" nakonec v evangeliu ukáže být nepevným (I4;66 72) a . synovi' bio liliu", kteří usilují o moc, jen vyvolávají mezi ostatními rozepře (10,35 ■45) Řecká jména jako Filip a Ondřej tu stojí bok po boku se jmény ■tamilskými jako Matouš a Šimon, z čehož můžeme usuzoval nu smíšené hodiny mezi helenizovanými a tradičnějšími Židy, leden z vyvolených i lul.r.) nakonec odmítne toho, kdo jej vyvolil, a odmítne i skupinu piko li elek Jak rouličnost, tak křehkost učedníků provázejí žlvol církve iv llvmi dějinami až dodnes.

BOdkazy a náměty k dalšímu studiu Itf'U ..Mark’s Use of the Twelve“, ZNW 69 (1978), sir. 11 15, I Moloney, „The Vocation of the Disciples in the (iospcl of Mark "..S' I (1995), str. 513-643.

Mai-ianum 57

14. Podobenství o rozsévači, výroky o tajemství Božího království, alegorie o zrnu (4,1-20) I. Ježíš začal opět učit u moře. Shromáždil se 11 něho velký záNtup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup Mál u moře na břehu. 2. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl: 3. „Slyšte! Jeden rozsévač vyšel rozsévat. 4. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. 5. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hlubo­ ko, 6. ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože

150

EVANGELIUM PODLÍ! MARKA

nezapustilo kořeny. 7. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udili silo ho, takže nepřineslo plody. 8. Jiné však padlo na dobitím půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinúsobufJ jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný.“ 9. A řekl: „Kdo má ul k slyšení, slyš!“ 10. Když byl později sám, ptali se ho ti, kdo In II s ním, spolu s Dvanácti, jaký smysl mají podobenství. 11. A i řidl jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenstvích, 12. *uh|í| se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, uh J se neobrátili a nebylo jim odpuštěno ’.“ 13. A řekl jim: „Nero/in míte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem osínt> ním podobenstvím? 14. Rozsévač rozsévá slovo. 15. Těmi nu okraji cesty, kde se slovo rozsévá, se rozumějí ti, kteří ho sly|(| ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. 16. Po dobně je tomu u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: kdy I to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, 17. ale nemají v solil kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení m ini pronásledování, hned odpadají. 18. U jiných se rozsévá do trail i ti slovo slyší, 19. ale světské starosti, záliba v bohatství a všell jaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku, 20. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, se rozumějí II, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobin, šedesátinásobný i stonásobný.“

POZNÁMKY K TEXTU 1. opět: Tento verš je vlastně parafrází 3,7.9, kde je Ježíš u moře a nařizuje svým

učedníkům, aby připravili loď. Umístění u moře připomíná povolání učedníku v 1,16-20, učení zástupů v 2,13, a shrnutí v 3,7 a zároveň předjímá jiné shro máždění na břehu moře v 5,21. velký zástup: V této první části evangelia Marek neustále zdůrazňuje velikoM zástupů (2,2.13; 3,9.20.32). Zástup má poněkud dvojznačné postavení, nebol na jednu stranu Ježíše chválí, zároveň však brání v přístupu k němu a nutí ho, aby si od něj udržoval odstup (3,7.9.13). Vstoupil proto na loď na moři: Tato poněkud rozvláčná věta působí obtíže

Doslova se tu říká: „vstoupiv na loď, seděl na moři“. Někteří autoři tvrdí, že „nastoupit“ a „sedět“ jsou v aramejštině synonyma označující „vstoupit na loď" (Taylor, Mark, str. 251). Jak Matouš, tak Lukáš zarážející „na moři“ vynechá vají. Jelikož sezení je poloha odpovídající autoritativnímu učení, může tento obrat předznamenávat Ježíšovu moc nad mořem v 4,39-41, kdy moři hrozí, a to ho poslouchá. Viz poznámka k 4,35-41. 2. mnoho: Slovo polla můžeme chápat jako střední rod podstatného jména plurálu (dosl. „mnohým věcem“; [viz např. Sýkora, Col - pozn. překl.]), anebo jako

fl IIIIIHI NS I VI11 KI IZSI'.VACI, V V KOKY O TAJHMNTVl IIOZIIIO Kil AI OVNI VI

|J|

iiv< / Jesus: immuntary, Wm. B. Eerdmans, Grand Rapids/i'uinbridrn I1 K ' WhitepodrobiltentoJeremiasůvpohledkriticevcsvčmílanku llu P.uublcid Ilu Sower“, S I s 11964), str. 300-307. Jeremiáš ve své odpovědi („Palllslinakiindln tu . zuin (ileichnis vom ntNiin", NTS 13 [1966/7], str. 48-53) připouští, že pole se před oselím ncipi vc zmulo |Pozn. red.)

1 okraj cesty (...) sezobali ho: Tato první setba se setkává . téměř okamžitým neúspěchem. „Přiletěli“je příhodnější překlad řeckého elthen než běžné ..přišli“ 11 vyjadřuje tak lépe realismus tohoto podobenství. Itnineuitou půdu: Popis osudu těchto zmje delší (verše 5-6) než všech ostatních U rovněž se opakuje: jak říká druhá část tohoto verše, kamenitá půda je půdou Bundou drobnými kameny, kde není mnoho prsti. Pojem peinnles rovněž při­ pomíná jméno Petra (3,16). Narozdíl od prvního toto zrno nejpi ve vzklíčí, než n u hne. když vyšlo slunce: Tento verš v podstatě parafrázuje verš předchozí. Spálení Vyklíčených zrn není zcela realistický obraz, protože i v případě velmi malého nu by se muselo jednat o několik východů slunce. Podobenství, i když jsou tečně realistická, překvapují rovněž svou neobvyklostí, l ato slova vyjadřují iilečnost, že klíček nedokáže odolat stálému náporu slunce. To je příprava na

152

HVANGIÍi.llIM PODLE MARKA

výklad ve verši 16, kde kamenitá půda symbolizuje lidi, kteří po nějakou || jako „pokud ne“. Tato teorie chybného překladu má však jednu slabinu, proioM Markovo publikum mluví řecký a Marek na jiných místech aramejské formu láce, které se v jeho evangeliu objevují (5,41; 7,11.34; 14,36; 15,34), vysvětlují, se neobrátili a nebylo jim odpuštěno: I zde se zdá, jako by vše, co je řečena

v podobenstvích, mělo za cíl znemožnit obrácení. „Odpuštěno“ je božské piixl vum ve smyslu „Bůh jim odpustí“. Ti, kdo vysvětlují mépote jako „možná"j píší za slovesem „nerozumět“ tečku, aby tento verš tvořil protipól vůči slept ill a hluchotě s náznakem naděje. 13. Nerozumíte tomu podobenství?: Tato první věta může být tvrzením, nebo otázkou. V obou případech je tu však implicitně přítomna podmínka: „Jestli?# nerozumíte, jak potom chcete...“ „Toto podobenství“ je nejednoznačné. Na jeti né straně odkazuje na podobenství o rozsévači (4,1 -9), na straně druhé odkazu)# na enigmatický výrok v 4,11 -12 a je dokonce možné, že odkazuje i na vysvětleni podobenství v 4,13-20. Tato otázka působí rovněž podivně ve světle 4,10-1.’, kde je učedníkům svěřeno tajemství Božího království, zatímco těm, kdo jsou mimo ně, se všechno předkládá „v podobenstvích“. Tento verš bychom mohli parafrázovat takto (což by mohlo odpovídat tomu, jak ho vnímali Marek ajeho první čtenáři): „Nechápete-li, že tajemství Božího království je skryto v para doxu kříže, nepochopíte ani neúspěch setby a nebudete ani správně interpretoval paradoxy Boží vlády, které vyplývají z následujících podobenství.“ 14. Rozsévač rozsévá slovo: Tento úvod udává tón celé alegorii (viz Výklad); znamená, že osud zrna symbolizuje reakci na slovo. V 1 Kor 3,5-9 je setbu metaforou kázání a ve 4 Ezd 9,30-37 zasévá Hospodin Zákon do svého lidu. Setí rovněž značí mravní jednání v Oz 10,12: „Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím“ (viz též Job 4,8; Př 11,18). 15. kteří ho slyší: Sloveso „slyšet“ (akúein) se v některé ze svých forem objevuje u všech popisů výsledků setby. Různé způsoby a časy mu dávají odlišný vý­ znam. Ve verších 15 a 16 se jedná o konjunktivy vyjadřující „přítomnou obec­ nou“ podmínku popisující nevyhnutelný a trvalý stav. Opakovaná zmínka o bezvýsledném slyšení ilustruje citaci z Iz 6,9-10: „poslouchejte dobře, ale nerozumějte“. přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté: V apokalyptickém myšlení jsou zlí duchové někdy znázorňováni jako ptáci; viz 1 Hen 90,Š-\?>-,ZjAbr 13,2-24; a Zj 18,2. V Jub 11,11-14 „vládce Mastema“ (což je synonymum satana) posílá zástupy, aby snědli zaseté semeno. U Marka není zřejmé, na koho se odkaz na setbu uloupenou satanem vztahuje. Mary Ann Tolbertováje ztotožňuje s Ježíšovými odpůrci (učiteli Zákona, farizeji a jeruzalémskými představiteli), mezi nimiž Ježíšovo slovo nezapustilo kořeny (Sowing the Gospel, str. 156),

Hill>11111 NSTVl O ROZSÉVAČI. VÝROKY O TAJHMNTVI IIOZIIIO KRAI OVH I VI

I 55

* v N,'' jc Petr nazván „satanem“, proto/.e nepřijal Ježíšův výtok o |cho bil g| H|lllt *i ’ utrpení. Ve prospěch názoru Tolbertové hovoří užití pluiálu ,,i|o nich E/t iiulih) zaseté“. Hiouwi nu skalnatou půdu: Zde se jedná o smíšenou mclnloiii /iii ale । zde I a v 9,17 před vykonáním zázraku. Ježíš je rovněž Ifikiiil osloven jako rabbi I (pozdější židovské označení pro „učitele“), z toho dvakint Pelrein (9,5; 11,21) a Jednou Jidášem (14,45). Podle židovské tradice byl zdatný v řeči i činech MojI fis (Sk 7,22). Utišení bouře pouhým slovem odpovídá titulu „učitel - mistr“. I Markovým čtenářům se v tomto výjevu dostává potvrzeni ležlšova učení.

Í

|< II to jedno, že hyneme: Všechna slovesa zde jsou v přítomném čase, což navozuje živý dojem naléhavosti. „Je ti to jedno" (ti mrlri sal) je výrazem ne­ lit aslnčné objektivity na straně Ježíšově (viz. 12,14). Volání učedníků je po­ dobné volání lodní posádky v Jon 1,14: „Prosíme, Hospodine, uť (...) nezahy­ neme!“ Možným styčným bodem mezi Jonášem a Markem je víra, že Bůh Iziaele má moc zachránit od běsnícího moře. M. pohrozil: Toto sloveso (epetimésen) se často užívá jako hiozba nei islým tlut limu nebo nemoci, o níž se má za to, zeji způsobili zlí duchové (1,25; 3,12; I 0,25; 10,48), přesto není vždy exorcismem, viz 8,30; 10,13.38. Ačkoli vzájemné kálání Petra a Ježíše v 8,32-33 může připomínat exorcisinus, piolože Petr je I V 8,33 nazván „satanem“. Sloveso „pohrozit“ je zde na místě, neboť podle ži­ dovských představ je moře sídlem démonů. Věta „pohrozil větru a poručil moři“ I neznamená, že se jednalo o dva oddělené činy, ale spíše o jeden uč inný příkaz I větru a moři (jež jsou v 4,40 považovány zajeden živel). Mlč! Buď zticha!: První z těchto imperativů siópa („mlč") je příhodný pro vítr, zatímco druhé slovesopefimóso\e imperativ perfekta pasiva ve významu „utišit L ne". Kombinace sloves „pohrozit“ a „utišit se“ je silnou ozvěnou exorcismu z 1,25. Zuřící vítr a vlny jsou personifikovány jako zlí duchové. Ježíšovo slovo, f Mejiiě jako slovo Hospodinovo ve Starém zákoně, tyto zle síly zdolává.

172

EVANGELIUM PÓDIU MARKA

a zavládlo úplné ticho: V řeckém textu doslova stojí „velké (megalt1) In Im Velké ticho tvoří kontrast k „velké“ větrné bouři v 4,37 a je ozvěnou „velk \ i Ir

větví z 4,32, 40. Proč se bojíte: Přídavné jméno deiloi („bázliví, ustrašení“) se v Markovi ti) I jen zde a nemá význam pouhé ustrašenosti, ale rovněž bázlivosti a nedosliilM statečnosti. Matouš (8,26) zmírňuje tuto výtku tím, že klade rovnítko mezi |«-1h | ustrašenost a „malou víru“, a Lukáš (8,25) se jen ptá: „Kdepak je vaše víru?" i Pořád ještě nemáte víru?: Z výtky „proč se bojíte?“ je jasné, že víra u Mm k| (která je odpovídající reakcí na Boží evangelium; viz 1,15) není pouhým to/iK

movým přesvědčením, ale také důvěrou v Boha spojenou s odvážným jcdM ním, jestliže se člověk ocitne v ohrožení života nebo zdraví (viz 5,34.36; 9,2 li -24; 10,52; 13,21). 41. Padla na ně bázeň, veliká bázeň: Řecký text doslova říká: „A báli se stradum velikým“. Vnitřní předmět („bát se strachem“) zesiluje hlavní významové sliM veso a přídavné jméno „veliká“ je ozvěnou velké větrné bouře a velkého (npl ného) ticha. „Bázeň“ zde neznamená zbabělost z verše 40, nýbrž posvátním úctu, která provází teofanii či zjevení Boží moci. Častým motivem starozákonní mudroslovné tradice je výrok, že bázeň před Hospodinem je počátek moudi < nil (Job 28,28; Žl 1,7; 111,10; Př 1,7; 9,10; 15,33; Sir 1,11-20), a Izaiáš nazývj bázeň před Hospodinem pokladem Siónu (33,6). Bázeň, jež se zmocňuje učetl níků v 4,41, tvoří v Markově evangeliu součást pedagogiky, která vede učed niky k tomu, aby prohloubili své tázání po tom, kým Ježíš je a jaké je jeho poslání. Kdo to asi je?: Vedlejším motivem, který se jako červená nit vine Markovým evangeliem, je otázka po Ježíšově totožnosti, často uvozená slovy „Kdo je tu?1 (srov. 1,27; 2,7; 4,41; 6,2.14; 8,27; 11,27; 14,61-62; 15,2; 15,31-32). Ježíšovi „totožnost“ však vychází ve vlastním slova smyslu najevo až pod křížem (15,31 -32.39).

že (...) i vítr a moře: Řecké hotije zde přeložené jako „že“. I když je to niéné

pravděpodobné, mohlo by plnit funkci vztažného zájmena, což by se pak pře kládalo jako Jemuž i vítr a moře prokazují poslušnost“. ho poslouchá: „Vítr a moře“ jsou podmětem slovesa v jednotném čísle, cnl naznačuje, že jsou vnímány jako jedna síla. Sloveso „poslouchat“ (hypakúein) je zesílením slovesa „slyšet“ a objevuje se obvykle jako odezva na učení. Ježil je zde učitelem mocným v řeči i činech a podřizují se mu i přírodní síly.

Výklad Toto krátké vyprávění uvádí řadu mocných činů, které Ježíš vykoná za hranicemi Galileje za mořem (jezerem) na území pohanů. Je to rovněž první z řady cest, během nichž Ježíš přepluje „Galilejské moře“, které rovněž tvoří symbolickou bariéru mezi Židy a pohany. Tato plavba přes moře rovněž označuje významný posun v Markově vyprávění.

16 JHŽ.tSOVA MOC NAD VICHŘICI A VLNAMI (4,0 -lil

173

Nqvčtšf koncentrace příběhů o zázracích se objevuje inrzl 4.35 H,ž / (kdy Ježíš přichází do Césareje Filipovy). Tyto záziiikv /iihiniijl Vil rxorcismy (5,1-20; 7,24-30), uzdravení a vzkříšení dvou žen k žl lilu (5,21-43), dvě další uzdravení (7,31-37; 8,22-26) li dvě zrtzim mi Nnyiení (6,35-44; 8,1-10). Ještě důležitější je, že tylo min ně Cíny v y * lilium na pohanském území odpovídají zázrakům vykoniiiiym mi iizcml Idovskcm (exorcismy, uzdravení, zázračná nasycení) V lomí..... Idllc 1 lnvnřž Ježíš téměř nesetkává s odporem, který ehni tik lei izo\ul pivní jdll evangelia. Učitelé Zákona a farizeové se objeví na scéně už v /.I 8 ipoi o tradici předků) a farizeové sami v 8,11 M l oto vypnivěnl má lolo dvojí přechodovou funkci. Napomáhá jednak přetni slěnl ležiše za mim e Galileje na pohanské území, jednak přesunu z dlouhého bloku PpiiI (3,13-4,34) k významné sbírce Ježíšových min i»v« h činů ( I. 15 1,26) Po teologické stránce se snaží ukázal Ježíše piku toho, kdo při hází s Boží mocí, aby na sebe vzal utrpení a potichy člověka Hlavní událostí Mk 4,35-41 je epifanie Ježíše jako toho, kdo utišuje izbouřené moře. Je to vyprávění s četnými staiozakonnii....... icitestu llilnii odkazy. Objevují se tu tři hlavní okruhy motivů (Niiicliaiii, Suinl ttifk, str. 146). (1) Ve Starém zákoně byla schopno.i ovládal mole podmanit si vichřici znamením božské moci (Žl 89.8 9, |()(> 8 Iz 1,9 10). (2) Obraz bouře nebo velkých vod představoval mclaloiii ne Mých sil působících ve světě, zejména kvůli utrpení '.piaveilhvyi h. ted nimiž může člověka zachránit jedině Bůh (Žl 1X. I . *>.> || |s> |) Zbožný člověk má vždy důvěřovat Bohu, i když se ocitne uprostřed ■tlivé bouře (Iz43,2; Žl 46,1-3; 65,5-8, kde JI IVII, ktwý jc MChfín I’m", v 65,8 tiší „hukot moří, hukot jejich vln [^c/t/Zv A vnm/o/i prve před sebou. Jejich „selhání“, které se bude v průběhu vyprávěn stupňovat, znamená, že jejich blízkost Ježíšovi je nijak nezprošťuje pm třeby proniknout hlouběji do tajemství a paradoxu Boží vlády: že smi| a moc zla budou zdánlivými vítězi a že i Ježíš, který je nyní zachraňujol zahyne. Jejich „sborová reakce“ veliké bázně není pokračováním jejich předchozího strachu, nýbrž popisuje jejich úctu tváří v tvář Boží moci, Je to bázeň, která tvoří základ a počátek moudrosti. Markovi první čtenáři, kteří zažili eskalaci sil chaosu a zla během Neronova pronásledování a občanských nepokojů v Římě po jeho smrti v roce 68 či během židovské války (a bezprostředně před ní) v letech 66-73 po Kr., mohli navzdory tomu, že jim bylo stejně jako učedníkům v evangeliu dáno tajemství Božího království, zvolat: „Je ti to jedno, žo hyneme?“ I oni (spolu s církví každého věku) jsou vyzýváni, aby ušilo váli o stále hlubší a opravdovější víru.

I / I l/l >H A VINÍ !•< >SII >1 I IIO V (lADAHSKI M K U A11 < A. I .'(Il

175

17. Uzdravení posedlého v gadarském kraji (5,1-20) I l*r«-phivili se na druhý břeh moře do gcriizenskeho kinjv. |i Nidvn vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z lii olmh h sluji Hrnek posedlý nečistým duchem. 3. Bydlel v hrohoi h |esky Meh a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. 4. < nsto ho loll/ |||mitali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě fll/lrhal a okovy rozlámal - nikdo neměl sílu ho zkiolll. s. Po |Hlc dny a noci se potuloval po těch jeskyních a po horách, křičel < Houkl se kameny. 6. Když zdálky spatřil Ježíše, pjii>< lil. padl i|ed ním na zem 7. a hrozně vykřikl: „Co je (i po mm . Ir/isi,

I

lýiiu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, mlínp nic!" N. Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z toho čhní ka!"

176

EVANGELIUM PODLE MARKA

naproti Galileji“. Některé jiné starověké rukopisy obsahují „Gergesa“. PiohlR mem je, jak uvést uvedená místa do souladu s tímto vyprávěním. Gerazu (dnfl Džeraš) byla důležitým městem Desetiměstí, což je v souladu s 5,20; leží v) či dvě odlišná tc< ka mu pro hrob (verše 2.3 a 5). Nešťastník je nazyvan člověkem ..posed 111 nečistým duchem“ (verše 2 a 8; anthnipos en piiiiiimiii uhiilhiiio) ziiiovcň je nazýván daimonizomenos (dosl. „byl pošetily démonem ■ lym duchem“; verše 15.16.18). Je to také jediný exou ismus, \ němž »■ 111 udělen výslovný příkaz „vyjdi“, aleje o něm pouze nepílím < p |i lllhidem Markovy ironie. I když SZ i první křesťane pon/ivali,.spánek" |nko llrnnsmus pro smrt (Dan 12,2 LXX; 21 88,5 |87,6 I.XX|; I Sol \l(l) s N/ Hliiil spánkem, ze kterého se člověk probudí (I Sol 4.1 I IK) I enl (< in 16,1 •6; 30,1-8, kde Ráchel říká: „Dej mi děti, nebo zemřu. . 1 Sam I.' 10. ■I Ezd 9,43-48). V Lk 1,18.24-25.57-58 nazývá Alžběta svou bezdělnosl pohaněním a raduje se nad narozením svého syna Jana. Bezdélnost, za niž byla většinou přičítána vina ženě, byla důvodem k rozvodu l ak i žena u Mk-která se objevuje na veřejnosti sama a vynaložila na léčení svůj majetek (v. 26)-byla možná rovněž „propuštěná“ neboli roz vedena. V tomto příběhu však vystupuje jako odvážná a z vlastní iniciativy jednající žena. Jedná na základě toho, co se o Ježíšovi doslechla, a pro­ dírá se hustým zástupem. Žene ji vpřed naděje, že může být ..zachráně­ na“, to znamená, že se uzdraví z nemoci a zároveň navrátí k plnohod­ notnému životu v obci. Jakmile tedy prolomí fyzickou bariéru zástupu

I 92

EVANGELIUM PODLÍ! MARKA

a nábožensko-společenskou bariéru své obřadní nečistoty a dotkne | Ježíše, její nemoc mizí a ona na svém těle ucítí, že je vyléčena. Ve stejný chvíli i Ježíš ucítí, že z jeho těla vyšla léčivá moc, a poprvé v rámci < iImU příběhů promluví. Příběh přechází z vyprávění na dialog. Ježíš, kiri v předchozí části věděl i to, co si lidé myslí (2,8), se ptá, kdo se ho dotkl a od učedníků se mu dostane v podstatě ironické odpovědi. Nepocht >|»i'tl jen zdůrazňuje víru této ženy. Žena, která se ještě před chvílí zdála liti neohrožená, poté, co zakusila Boží moc na svém těle, přistupuje k Jsi šovi s bázní plynoucí ze setkání s Boží mocí. V protikladu k učednikmil kteří odpovídají na otázku otázkou, říká tato žena prostou pravdu a Jel| jí oznamuje, že její víra ji zachránila (uzdravila), a propouští ji s požOl náním a příslibem trvalého zdraví - oproti asi značnému množství shhfl kterých sejí dostávalo od lékařů. Na přerušenou nit prvního vyprávění opět navazuje v 5,35-43 sdělu ní, že Ježíš už do Jairova domu nemá chodit, protože nemocná dcoifl zemřela. Ježíš však představeného synagogy, který právě viděl víru ženy, která došla naplnění, vyzývá ke stejné víře. Ježíš přichází do „domu" místa, kam již dříve přinesl uzdravující sílu jiné ženě - Petrově tchvnl (1,29-31). Poté, co se stal terčem posměchu ze strany učedníků, se Jfl žíšovi nyní vysmívá celý zástup kvůli jeho ironické poznámce, že dčvčí jen spí. Vedle již zmíněných motivů mohli tito posměvači představoval pro Markovy čtenáře ty, kteří stojí mimo (4,10-12), pro které je křesťan ská víra hloupost (1 Kor 1,23) hodná jen výsměchu (Sk 17,32). První Ježíšova slova, která následují po výroku, který vyvolal posměch, jsou slova, kterými děvčeti přikazuje „vstát“, a jsou potvrzením víry ve vzk 11 šení. Vzkříšení Jairovy dcery je pro Markovy čtenáře vzorem jejich vlast ní naděje, že Bůh je, a že není Bohem mrtvých, ale živých (12,27). Ačkoli se jedná o dvě samostatná vyprávění, jsou důmyslně propil jena. Obě se zabývají ženami v ohrožení života, obě ženy jsou nazývány „dcerami“ (5,22.34), obě ženy explicitně či implicitně doufají ve spásu či v záchranu (5,23 -sóthé; 5,28 - sóthésomai). V obou vyprávěních p důležitá „víra“; Ježíš chválí víru ženy (5,34) a vyzývá Jaira, aby mil víru (5,36). V obou vyprávěních následuje po nepochopení spojeném s jeho silou (5,31.40) dramatické potvrzení (5,34.42). Dalším hluboce lidským a teologickým pojítkem mezi oběma příběhy je odkaz na dvanáct let trvající chorobu a na děvče, kterému bylo dvanác let. Mladá žena umírá ve věku, kdy může být zasnoubena a přibližuje se věku plodnosti. V kultuře, kde je zachování rodu a předávání daru živolti základním posláním ženy, umírá, aniž by mohla přivést na svět now život. Stejně i žena s dvanáct let trvajícím krvotokem zemře, aniž by moli la předat život. Ve vynikajícím pojednání o čtyřech hlavních druzích ne

IK, JAIROVA DCERA A ŽENA S KRVOTOKEM (J,21 4.1)

|93

l|Moty v Lv 12-15 ukazuje Jacoh Milgrom, že se všechny lykujl itiznvi h jitém ztráty života. Významná je zejména ztráta krve a semene „povn tiivnna za oslabení života, a není-li jí zabráněno, pak za zkázu n sinti L), což je „proces, kterému bezvýhradně odporuje Bůh Izraele, ptnmeii pho života“ (J. Milgrom, Leviticus 1-16, AB 3, Doubleday. N< " 'i ml |U9|, str. 773-777). V těchto dvou vyprávěních .ležíš tic|cn zai hiaflii|c |hí ženy před smrtí, ale obnovuje i životodárnou sílu jepeh těl. / nichž pilno je zasažené chorobou, druhé je zbavené života vůbec l ato dvě vyprávění nabízejí řadu témat pro současnou aktualizaci Pliti ističtí autoři často popisovali ženu s krvotoku ni |.iko vzoi vity, Óti jíHiés ji vynáší jako kladný příklad na rozdíl od nedoslnlci ne viry 1'et fovy (viz Mt 14,28-33). Jan Zlatoústý poznamenává, že byla pi vnl ženou, klcia se k Ježíšovi přiblížila na veřejnosti, a žc v tomto vypiilvěnl po­ užívá Ježíš její víru k tomu, aby povzbudil malou viní představeného lynagogy. Efrém Syrský v ní spatřuje přiklad pro všei hny křesťnny I ylo příklady pocházejí od M. J. Selvidgové, Woman. ( iih. andMan. A Rí titul. sir. 18-22. Současní badatelé nabízejí podobna stanov iska Sviv id gová vyzdvihla skutečnost, že tato žena je „pravým vzoiemobi c” u „učíteleni Dvanácti a ostatních“ (tamtéž, str. 98-107). Ilisako K mukawnová, která píše z hlediska japonské feministky, tvrdí, že tato ženu „symboli /lije břímě, které je na nás ženy vkládáno pro naše žcnslvi". a zdíu azi'm|c ženinu iniciativu: „Svým dotekem Ježíše pohnula, aby olevíeně ukazal, že kultovní bariéra mezi mužem a ženou je prolomena . a lim. žc s tu „sum hovoří na veřejnosti, prolomil společenskou bariéru 'm Iv' vylita zené mužům“ (Women and Jesus in Mark: A Japanese leminisi I’ei \pe> live, Orbis, Maryknoll, N.Y. 1994, str. 49). Tato vyprávění předkládají „narativní teologii“ víry i důležitá chris­ tologická fakta významná jak pro muže, tak pro ženy leže., pik mim jej ukazují tyto příběhy, projevuje v reakci na lidské utrpení soucit. 1’iavč potřeby těchto trpících se stávají normou jeho jednaní bez ohledu na společenská tabu a konvence. Mluví se ženou na veřejno .11 a porušuje nejpřísnější tabu zakazující dotknout se mrtvého těla. Víra, zejména ta, kterou zosobňuje žena s krvotokem, může přetrvat tváři v i vat zdánlivě beznadějné situaci. Zahrnuje nejen rozumové přesvědčeni, ale lake ne ohroženou důvěru, která překonává bariéry (symbolizované jak spole­ čenskými překážkami, tak množstvím lidí bránícím v přístupu k Ježíšovi). Může pramenit z vážné obavy o milovanou osobu jako v případě lairově, nebo z touhy po vysvobození z utrpení, jež vylučuje pokračo­ vání života. Víra však nakonec znamená důvěru, že setkaní s mocí Boží v Ježíšově učení a skutcích znamená vítězství nad nemocí a smrtí.

| nI

195

rid: I kdy>. v tomto vyprávění neplní žádnou roli, jejich prilomno i |« voti na následující vyprávění. učit: V synagoze může ke shromáždění promluvil každý laik pokud |r u vybídnut představenými synagogy (viz 1,21-22; léž I k I |f> I / 'J go/.e: Ježíšovo veřejné působení u Marka začíná učením ' , I 6a umístěny poblíž začátku některého z hlavních pododdllů eviiupi hu (0 další příklad ozvěn a předjímání v Markově evangeliu (viz h'2 7,1/ 0.26). c se to v něm vzalo?: Toto je první z pěli olazek, klcie si odvl|c|l v lyehlěm lil a poněkud pohrdavém tónu ve verších 2 3 l‘i \ ni ud.n a ion oslní min n do maily je můžeme shrnout zhruba slovy: ..Odkud poihuzl luh....... lotudmi daná někomu, kdo je stejný jako my?" Podob...... Inzl y Ivotl u M.ut.i část celého souboru otázek zvaných „otázky po totožno li' \ nli hž se lide il na Ježíšovu totožnost nebo na původ jeho moci (viz už l,'l '/. 1,11. I 1,28). Na narativní rovině napomáhají rozvoji chiisiologir n y luhiip i le do příběhu; pro Markovy čtenáře jsou navíc tlumoč ciiiinoiňzek I h ie by Iv ve v jejich obcích. iká moudrost mu byla dána: Toto je jediné užití slovu moudiosi (m/m) Marka. Jakkoli je tato otázka přirozenou reakcí na Ježíšovo uu iil, nnsli'dii|li i užka, která se týká zázraků, se zdá být poněkud nemístná nebol doposud byla č jen o učení. Forma této otázky však připomíná Maikoyo dl i v < pa spo|i-m mocných skutků a učení (1,21-28). Moudrost se často ve SZ pop mot i Napi noiidrost a moc/sílajsou božské atributy (Dan 2,20; Iz 10,1 t. lei 10,1 kl(>), ,lcré jsou dány proroku Danielovi (Dan 2,23); Bůh svou moudrosti a... 1l Ivoři vél (Jer 10,12; 51,15) a moudrému člověku je také dána mo< (Dan / II, (už 7,19). Otázka Ježíšových posluchačů, byť může přcdsliivovnl i jemni...... olžku na obvinění z 3,22 (zeje posedlý), je také vyjádřením vypravěčova po Kloje, podle něhož je Ježíš obdařen Boží mocí a moudrostí (viz I Koi 1,21), A Inkové zázraky se dějí jeho rukama: V řeckém originálu m.i lálo otázku poněkud složitou skladbu a řadu textových variant. Nčkteíi překladatelé upled noslňují čtení s hina („aby, takže“); překlad by pak zněl „že i lakové zaziaky se dějí jeho rukama“. Dynamis [dosl. „mocný čin“] je jeden z novozákonních pojmů překládaných jako „zázrak“. Poněkud podivná formulace „zaziaky se dějí...“ naznačuje, že hybnou silou těchto zázraků je Bůh a že ležíš je Bohem určený prostředník. Obrat Jeho rukama“ připomíná mocné činy vykonané Boží rukou, když vyváděl izraelský lid z Egypta. Viz zejména připomínku víry v Dt 4,34: „Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divý, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem?“ (viz též Dt 5,15; 7,19; 9,26; Ex 7,4; 32,11). V Sd 6,36 se Gedeon modlí: „Chceš

196

EVANGELIUM PODLE MARKA

mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil?“ Tento obrat je rovni'/ uoiiM kou přípravou na popis Ježíše jako toho, kdo pracuje vlastníma rukama (vcťi ll 3, Copak to není ten tesař?: Série znevažujících otázek pokračuje. „ Tesat", se obvykle překládá řecké tektón, může být jakýkoli řemeslník, klety un ■ opracovává pevný materiál (např. truhlář, stavitel či kameník). I když vi'll|fl významných rukopisů popisuje Ježíše samotného jako tesaře, existují i vat uuilM které pravděpodobně vznikly splynutím s Mt 13,55: „Copak to není .vvvt Irn| řův?“ Celsus, nepřítel křesťanství ze druhého století, se křesťanům vysmíval, M jejich zakladatelem je dělník (Órigenés, Contra Celsum 6,34.36). syn Mariin: Toto je jediné místo u Marka, kde je Ježíšova matka Marie zn ti urill jménem. Pojmenování „syn Mariin“ je neobvyklé, protože synové jsou obvykli pojmenováváni s odkazem na otce (např. 10,35 - synové Zebedeovi; Ml 16,11 - Šimon, syn Jonášův). Matouš formulaci mění: „Copak se jeho matka ncjfflfl nuje Maria?“ Jeden raný rukopis (P45) obsahuje čtení „syn tesařův a Manin" I když někteří autoři tvrdí, že pojmenování podle matky je urážlivé, nebol un značuje nemanželský původ, máme příklady i jiných mužů té doby, jejichž UM tožnost je určena podle matky: např. Jan, syn Gazelin (Josef Flavius, Vd/M židovská 4,145; viz Sk 9,36) a Josef, syn latríny („porodní báby“; J. FlavliiH Život 185) (viz T. Ilan, „Man Bom of Woman ...“ [Job 14,1]: The Phenomenal of Men Bearing Metronymes at the Time of Jesus“, NovT34 [1992] str. 23-li i I Marek užívá obrácený postup, když pojmenovává ženy u kříže podle jejkfl synů, a nikoli manželů: „Marie, matka Jakuba Mladšího i Joseta, a Salome" (15,40). a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův: Z těchto čtyř jsou jen d\dl jmenovaní i jinde v NZ, i když se někteří domnívají, že Ježíšova matka je lo tožná s Marií, „matkou Joseta“, pod křížem (15,40.47). Jelikož Ježíšova rodinu má jména patriarchů (Jakub, Josef, Juda, Simeon), domnívají se někteří, H odráží buď „zbožnou“ židovskou rodinu (Gundry, Mark, str. 296), nebo rodinu obrazující své náboženské cítění a hrdost na dědictví po předcích (Meier, Mm ginal Jew I, str. 207). nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?: Jména Ježíšových ženských přilni/

ných (v řeckém textu se hovoří o sestrách) nejsou uvedena. Zmínky o Ježíšovi povolání a o jeho příbuzných (bratrech a sestrách) mají zvýraznit jeho obyčejnost, která byla předmětem pohoršení. K otázce, zda byli tito Ježíšovi příbu/nl „skutečnými bratry a sestrami“, viz Výklad. A pohoršovali se nad ním: Sloveso „pohoršit se“ (eskandalizonto) má svíi|

původ v podstatném jméně skandalon („kámen, o který člověk zakopne“) a znn mená, že Ježíšova rodina a přátelé nedokázali překonat své předsudky a pfi jmout jeho skutky a učení (viz 3,20-21.31-35). Stávají se podobnými těm, kdo „stojí mimo“ v 4,10-12, pro něž je Ježíšovo učení hádankou. 4. Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti: Ježíš na sebe vztahuj aforismus, který se podle všeho šířil nezávisle a jen s malými obměnami. Ne| jednodušší formu má Lk 4,24: „Žádný prorok není vítaný ve svém domově." Jan 4,44 má: „Prorok ve svém rodném kraji není ve vážnosti“. V propracovanější verzi zní:,(Žádný prorok není přijímán ve své vesnici; lékař neléčí ty, kteří ho znají“ (Tomášovo evangelium 31; P. Oxy. 31,1-2). Paralely tohoto aforismu najdeme v helénistické literatuře: např. „všichni filosofové jsou toho názoru,

19 NI'.I'RIJI ll V NAZAIO ■ I fi (0,1 On I

197

■ If v |ujicli rodném kra ji je život obtížný“ (Dión (hry sostomos, /? 111

203

Mh sJílcctví proti nim: 'lento čin je vykládán jako „svědectví" (eh fihiriytioii rlfih) blld' „proti" nim, nebo „pro“ ně, tedy jako znamení sondu nebo vyzvy IMikiinl V 13,9 budou křesťané kvůli Ježíšovi vydáváni soudům, vliidiířům N litilhiiii rovněž eis martyrion autois. línili, že Je třeba se obrátit: Počátek hlásáni Dvanácti je o jr.it opakiiy iinim lilových slov v Mk 1,14-15. Vlliiméli mnoho zlých duchů: Po hlásání učedníků stejně piko । >< > hl i mi ItlHovč v 1,21-28 následují exorcismy a střet s mocí zlých Jih lili

K

■limizúvitli olejem mnoho nemocných: V Lk 10,34 sc lc| pouzh i I h kut litým Účelům. Zde se namísto prostého obratu „uzdravovali" či l< < lil liovoir

li iililiulním pomazávání, což je nejspíše reflexí raně křcslaiiskěho zvyku (viz lak V14 15). ■ uzdravovali je: Základní činnosti Ježíše hlásám, \ vlaměiil zly< h Jih Iui H uzdravování -jsou charakteristickými znaky misie učedníků

Výklad Poté, co byl Ježíš odmítnut ve svém domovském městě (6.6b I ' ■ vysílá své učedníky na misii, která se až do této chvíle napndiiě podobá I |i ho působení. Vyprávění přerušuje živě vylíčeny příběh o ziivinžděiil I lunu Křtitele (6,14-29) a obnovuje se, když „apoštolově" podávají o své I misijní cestě zprávu (6,30-32). Vložené vyprávěni o.lanoví nejen vytváří B dojem ubíhajícího času, ale informuje rovněž čtenáře o utrpení n odporu, ■ kleié čeká na ty, kdo spolupracují s Ježíšem jako Dvamicl při jejich Ií misii. Misijní pověření má složitý vývoj. Zatímco Marek a Matouš znají ■ pouze misii Dvanácti (Mk 6,6b-13; Mt 10,1-15; Lk 9,1 6), I .tikáš obuti f Imjc druhou misii sedmdesáti (či sedmdesáti dvou) v Lk 10,1 16, přeB V/utou z pramene Q. Jelikož většina badatelů je přesvědčenu, že I .nkáS ř lépe zachovává původní pořadí pramene Q, zdá se, že Matouš do své ■ verze markovského pověření (10,1-15) i jiných kontextů (9,37-38; L I 1,24) začlenil mnohé výroky z pramene Q. Nejdůlcž.itější rozdíly, které [ mají Matouš a Lukáš společné oproti Markovi, je příkaz nebrat s sebou ■ hůl (Mt 10,10; Lk 9,3; srov. Mk 6,8) ani opánky (Mt 10,10; Lk 10,4; Bsrov. Mk 6,9). Hlavní rozdíly mezi Markem a pramenem Q se týkají rysů, které se u Marka nevyskytují, jako je výrok o žni (Lk 10,2; Mt ■9,37-38), o tom, že jsou učedníci posíláni „jako ovce mezi vlky“ (Lk BlO,3; Mt 10,16). pokyn ohledně pozdravení pokoje (Lk 10,5; Mt 10,12I 13), otevřené zvěstování Božího království (Lk 10,9; Ml 10,7), výrok |O Sodomě (Lk 10,12; Mt 10,15) a prokletí Chorazinu a Betsaidy (Lk B 10,13-15; Mt 11,21-23). Misijní pověření v pramenu Q je propracova-

204

EVANGELIUM PODLE MARKA

nější i proročtější (ve smyslu hrozeb budoucího soudu) než povčl v Markovi. I když neexistuje přímý důkaz, že Marek znal pramen (,) (। ucelený soubor), zdá se, že znal některé výroky, které se v pramenu nacházejí. Misijní pověření v Mk a prameni Q se stalo hlavním textovým at|| mentem pro nedávno zveřejněný předpoklad, který označuje Ježíše potulného kynika. I když se jedná o téma, které spadá spíše do oblit bádání o historickém Ježíši, přinejmenším jeden z hlavních zastánců li teorie (Burton Mack) tvrdí, že Markův Ježíš je také kynikem. Taková tvrzení jsou značně problematická. Kynismus, nazývaný tak nejspíše podle řeckého kyón („pes“), o/n čující neústupného člověka či člověka, který „štěká“ na ostatní lidi, u svůj původ v Sokratově tradici. Mezi hlavní zakladatele kynismu pul Diogenés ze Sinópy (404-323 př. Kr.) a Kratés z Théb (působil kolci r. 330 př. Kr.). Nejednalo se ani tak o filosofický systém jako spíše o kil tický pohled na okázalost druhých. Pro kynismus byl charakteristický potulný způsob života, učení v aforismech a pohrdavý postoj vůči insll tucím a společnosti. „Cestovní výstroj“ kynika připomíná nařízení mi­ sijního pověření v pramenu Q. Pseudodiogenés píše: „Když jsem se m/,J hodí pro cestu kyniků, Antisthenés mi svlékl košili a plášť a dal mi místil nich dvojitý obnošený plášť, přes rameno mi přehodil mošnu s kusem chleba a nějakého jídla, a k nim přidal pohár a mísu. Na mošnu z venku zavěsil láhev s olejem a škrabku a nakonec mi přidal ještě hůl“ (Pseudo -Diogenés 30,3; citováno z F. G. Downing, Christ and the Cynics: JesiiH and Other Radical Preachers in the First Century Tradition, Sheffield Academic Press, Sheffield 1988, str. 47). 1 když vezmeme v úvahu poměrně chatrné doklady o způsobu živou kyniků, které jsou ještě chatrnější, pokud jde o jejich činnost v Galileu, existují mezi nimi a Ježíšem s jeho učedníky výrazné rozdíly. O kym cích se říká, že jsou protispolečenští. Lúkiános ze Samosaty (2. stol, po Kr.) popisuje jeden z jejich zvyků: „Vyhledávejte místa, kde se tísní nej více lidí, a až tam budete, buďte uzavření, tiší a nespolečenští, s nikým se nezdravte, ani s přítelem, ani s neznámým člověkem“ (Lucian, Phi losophiesfor Sale 10, in: Downing, Christ and the Cynics, str. 48). Marek (6,10) i pramen Q (Lk 10,5-8; Mt 10,11-12) předepisují pravý opak. Pokud Marek nějakým způsobem reaguje na kynickou tradici, pak se snaží Ježíše a jeho učedníky od této tradice odlišit a tak nepřímo od­ mítnout jejich způsob života, neboť je to způsob života pro křesťanské misionáře nevhodný. Ježíšovi učedníci mají nosit opánky a nemají vlast nit mošnu, která byla typickým znakem kyniků. Mají přebývat v obcích a v cestě mají pokračovat jen tehdy, nepřináší-li jejich pobyt žádné plo-

20 MISIJNÍ 1'OVfiRHNl DVANÁCTI (ft.fth I I)

205

i|y DiilSÍ známkou toho, že Markův Ježíš není kynikem, je oddanost Mm k ova Ježíše Tóře. Ježíš neodmítá tradiční hodnoty, niť pio.a/iije íliivě /uchovávání soboty, podporuje manželství, přijímá děli n dni unce uc। jejich přítomnost, pohybuje se neustále v přítomnosti /iMiipů ii Učedníků. Je na hony vzdálen samotářskému a individiinh sílel > mu od lUlliinl kontaktu s lidmi, připisovanému kynikům. Kynicky ležíš |e po lltybná rekonstrukce historické postavy a neexistující phdlohy Minku Vil Icžíše. Misijní pověření u Marka je méně detailní a dramat liké než pověření V plamenu Q, jak „ho“ lze zrekonstruovat z Matouše a I uk.e.i Matek ho liči „s jistou mlhavostí a nádechem lehkosti" (Criinlield 57 Hind. kli 203). Jeho narativním záměrem je zachovat model, kdy je na /iu alku luiždého hlavního oddílu příběh o učednictví. Rovné? iidma tmi loliuto tuldllu, v němž má Dvanáct výrazné postavení, zároveň vsak mstě jeju li nepochopení Ježíše, takže nakonec je i o nich řečeno, že ma|l.,zniví žele lnice“ (8,14-21). Toto vyprávění rovněž pomáhá propojil ležlšovo ve [fejne působení s působením historických učedníků a Minkovy obce Všichni se vydávají či jsou posláni kázal (kiivwein: 1,11. 1, I I. . I.’. I 1,10). Všichni se setkávají s odmítnutím či neuspěl hem své iiii-.k Trvalým teologickým odkazem této pasáže je vy/va církvi, aby ne napomínala na to, že má původ ve společenství misionářů: I hanin I patří inezi první, kterým se zjevil vzkříšený Ježíš v I Km I'> ' /.ui/|riiadur považovaná za základ vzniku obcí a zahájeni misijní činnosti, ('li krv klima sebe vnímá jako společenství, které je posláno, |epm úkolem je neohroženě a v duchu svobody hlásat Boží slovo. Ma stejně jako ležíš čelit moci zla a stát se prostředníkem Boží uzdravujli i nim i Icstližc mnohé církve dnes v tomto komplikovaném světě svádějí svůj ustavičný boj o nalezení identity, neměly by nikdy zapomínal na loto dm cla piosle v vprávění. i Odkazy a náměty k dalšímu studiu || It ( aird, „Uncomfortable Words: II. Shake Off the Dust from Yom I id 11969), str. 40-43.

I >/>///» 8I

| A I traper, „Wandering radicalism or purposeful activity? Jesus and tin ■.< iidiiip ol Mi-, sciiper in Mark 6: 6-56“, Neotestamentica 29 (1995), str. 183-202.

|| I, Mack, The Lost Gospel. The Book of Q & Christian Origin, I latpeit 'ollms. San tian I visco 1993.

206

UVANClU.llIM PODLE MARKA

21. Ježíšova totožnost a poprava ana Křtitele (6,14-29) 14. Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se sluli známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a prolo l| v něm působí zázračné síly. 15. Jiní říkali: „Je to Eliáš," jlul zase: „Je to prorok - jako jeden z proroků.“ 16. Když to Herody uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal štít, byl vzkříšen.“ 17. II v rodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal ženu. 18. Jan říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl za ženil manželku svého bratra!“ 19. Herodias proto na něj zanevřeli a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. 20. HerodM totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svit, tého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přešlo však si ho rád poslechl. 21. Naskytla se vhodná chvíle, když llv> rodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářúm( důstojníkům a významným lidem z Galileje. 22. Vstoupila linu i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbili), že král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ 23. A pod přísahou jí mnoho slíbil: „O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!“ 24. Ona vyšla ven a zepíiiln se matky: „Co bych si měla žádat?“ Ta odpověděla: „Hlavu Janu Křtitele.“ 25. Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala sli „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26. Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmil nout. 27. Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, 28. přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29. Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu. POZNÁMKY K TEXTU 14. Král: Herodes nebyl v přesném slova smyslu králem. Matouš (14,9) a Lukrtl

(9,7) ho správně nazývají „tetrarchou“. V této charakteristice je také kus ironie protože to byla právě Herodova touha stát se králem, která zapříčinila jeho pad (Josef Flavius, Židovské starožitnosti 18,240-256). Herodes: „Herodes“, o němž se zde hovoří, je Herodes Antipas, narozen roku

20 př. Kr., syn Heroda Velikého a Samařanky Maltaké. Po smrti Heroda Veh kého se stal tetrarchou (vládcem) nad Galileou a Pereou a vládl v letech 4 pt Kr. - 39 po Kr. V Lk 13,31-32 o něm Ježíš mluví jako o „lišce“. V Lk 23,6-1 (

■

JI IKZISOVA TOTOŽNOST A POPRAVA JANA KRTHI I.H (6,1-1 JU)

.’ i..... Iiokiál ob sul in p odůvodňovací částici gar („neboť, totiž“), která se užívá |uki> i y svět lení mho piko komentář k jiným veršům (6,14.17.18.20) Mu/i u> . ........ mi Miiick upravoval starší legendu, kterou jeho čtenáři nežnuli. lun Křtitel vstal zmrtvých: Pro Židy je názor, kléry ■< pm m piipiup , dost neobvyklý. Ikdyž některé skupiny jako farizeové věřily v obci u< v/křlsciil, oi c kilvmii, že by jednotlivec mohl být navrácen do života pled příchodem posledního veku, je v této době prakticky neznámé. Perfektum egfgeihd (..v-.lul z milvyi li ) L liii/iuičuje, že Jan vstal a je stále naživu, což potvrzuje náslcdujli I ohnil I něm působí: Podle lidových představ působí v člověku, kleiy kónu ziiziukv. nadpřirozené síly, stejně jako „zlé síly“ ovládají posedlého Zií/rnčné síly: Zvěst o Ježíšových zázracích, která už do léto chvíle chiinikle | flzovala Markovo vyprávění, se už dostala až k I lerodovl, i když podlehl obci I llčinu zmatku, v němž se Jan a Ježíš navzájem pletli. „Zíi/riiCiič sily“ jsou pře klu< lem řeckého dynameis (doslova „mocné činy' ). < ož ).(111 Vénu z Herodovy hostiny, která se vymkne kontrole, v y volrtvrt v/po­ línky na hody krále Baltazara v Dan 5 a sesazeni královny Vn .o \ I'.1 I rtplelka, v níž proti sobě stojí podlá královna a spi uvedlo v jma ok pii milná snahu Jezabel zbavit sebe a svého manžela Achaha |ti 01 ok a I (lirt \ I Král. Z hlediska Markovy morálky existuje mezi postavami příběhu o .trý Itepor. Na jedné straně Jan zůstává věrným |>iotokem. klciy vystupuje (lit obranu Tóry, obviňuje Heroda z nedovoleného sňal ku 11 za sve neo ■Itižené svědectví umírá. Na druhé straně sloji podlá plela laňka I lem llhis a slabošský Herodes Antipas. Herodes Jana obdivuje a dokom e ho ■Uvažuje za „spravedlivého a svátého člověka" (6..’()>. přesto však da pošetilý slib (viz příběh o Jiftáchově neuvážené |)íc..1/1 v Sd II,.'o 10) a nechá Jana popravit, protože nechce před svými mocnými plateh zlialil Ivní Jeho čest je pro něj cennější než život proroka Pioio Heiodcs Mrtva příkladem těch, „kdo se pokládají za panovníky ' nad n.uody 110,42), a předznamenává slabošské chování Poncia Piláln při rozhodo Vání v Ježíšově případu (15,1-15). Markův popis Janovy smrti je přípravou na smrt Ježíšovu Vložením Itthoto příběhu mezi rozeslání Dvanácti v 6,6b-13 a jejich naviat v 6.10 •32 připomíná Marek svým čtenářům, že prorocké postavy jako lan a Je Jíš mohou očekávat z rukou těch, „kdo se pokládají za panovníky" nad Ostatními a kdo kladou svou čest a svou pověst nad pravdu a spiavedl Ilost, jen utrpení, a dokonce i smrt. Tento příběh zůstává výmluvnou připomínkou dob útlaku církve v Římské říši. Odkazy a náměty k dalšímu studiu Water into Wine and the Beheading of John the Baptist: Early Jewish ('hristian Interpretation of Esther 1 in John 2:1-11 and Mark 6:17-29, Scholars. Atlanta 1988.

Aw..

Bdh, „Calling the Shots: Directing Salome’s Dance of Death", Setneia 74 (1996), Mi 103-126.

214

liVANillil HIM 1'01)1 I MARKA

J. A. Glancy, „Unveiling Masculinity. The Construction of Gender in Mark 6:17-2't", /tfl Heal Interpretation 2 (1994), str. 34-50.

H. W. Hoehner, Herod Antipas. A Contemporary of Jesus Christ, Cambridge Unlveill Press, Cambridge 1972. R. A. Horsley, „Like One of the Prophets of Old: Two Types of Popular Prophets nl M Times of Jesus“, CBQ 47 (1985), str. 435-463.

F. J. Matera, „The Incomprehension of the Disciples and Peter’s Confession (Mark -8,30)“, Bib 70 (1989), str. 153-172. J. P. Meier, .John the Baptist in Josephus: Philology and Exegesis“, JBL 111(19QB str. 225-237. J. B. Tyson, „Jesus and Herod Antipas“, JBL 79 (1960), str. 239-246.

22. Nasycení pěti tisíc u Galilejského moře (6,30-44) 30. Apoštolově se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. 31. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěni místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. 32. Odjeli tedy lodí na opuk * těné místo, aby tam byli sami. 33. Mnozí je viděli odjíždět a po znali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tuiii před nimi. 34. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučoval o mnoha věcech. 35. Když se už připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo, 36. Rozpusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupi si něco k jídlu.“ 37. Ale Ježíš jim odpověděl: „Vy jim dejte jíst !'• Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“ 38. Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když si to zjistili, hlásili: „Pět, a dvě ryby.“ 39. Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě. 40. Usadili se ve skupinách po stu a po padesáti. 41. A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával učed níkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem, 42. A všichni se najedli dosyta, 43. a ještě sesbírali plných dvanáct košů kousků chleba i ryb. 44. Těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů,

11 NASYCBNI ITCH TISÍC' II . */") ’ Dalšími možnými narážkami na tento žalm jsou zelená trávu (Zl 2 I,1 122.2|, Mk 6,39) a zajištění pokrmu pastýřem (Zl 23,5 |22,5|; Mk 6 11 I ’ i V\iu „odpočinek“ rovněž označuje zemi, o které Bůh lidu slíbil, že do ni po •ocitl polování pouští vejde (Ex 33,1-14; Dt 12,9 10; .loz I, I I. h i H |) \ Ml II . 91 29 slibuje Ježíš odpočinek („občerstvení") všem, kdo se lopoll n (sou ohlíženi, V Zid 4,9-11 se Božímu lidu slibuje eschatologický odpofllnw od.... n.ihv npio I následování (Žid 4,9-11). přicházelo a odcházelo tolik lidí: Přítomnost velkého množ lvi lidi (/m/Ad), । jež brání učedníkům v tom, aby se najedli, je ozvěnou verše ',20 a odiilžl jeden : ■ častých motivů první části Markova evangelia, v němž znsliipy doslovil ob klopují Ježíše (2,4.13; 3,9.32; 4,1.36; 5,21.24.30-32). To UttUX mip pi u.i žil vosi Ježíšovy přítomnosti a zároveň představuje ironickou předzvěst ncpřálclslvl zá hltipů během pašijových událostí (14,43; 15,8.11.15). neměli čas ani se najíst: „Mít čas“ je překladem řei kcho šloví sn < iikuntin. které znamená „mít příležitost“ či „mít volný čas“. Výslovná zmínka o „jedení" i je přípravou na následující vyprávění, kde učednici sami nebudou jlsl, budou vsak obsluhovat hladové. Odjeli tedy (...) aby tam byli sami: „Sami“ (kuť itliuui |md< ii/ivn pii zvláštních pokynech (4,34; 9,28; 13,3) nebo zjeveních (9,2), klcie dávní ležíš učedníkům. Soukromí však v tomto případě nemá dlouhého ti váni, a nevysky­ tují se zde proto žádné soukromé pokyny. na opuštěné místo: Stejně jako ve v. 31 připomíná erémo.t putování izraelského lidu pouští (LXX erémos) a jeho zázračné nasycení (líx 16.1 35; Nin 11,1-10; Ž1 78,24; 105,40). Při této „plavbě po mou u M.uka iicii (viz 1 4,35-5,1; 5,21-22) - učedníci s Ježíšem plují podél západního bfclui jezera. I když Marek nezmiňuje žádné konkrétní dějiště, Lk 9,10 vyprávění umísťuje poblíž města Betsaidy a Jan 6,23 nedaleko Tiberiady. poznali jejich úmysl: Další příklad toho, jak je Ježíšova louha po soukromí překažena (viz 1,44-45; 5,20; 7,24.36). Ze všech měst se tam pěšky sběhli: I když někteří autoři tvrdí, že plavba po moři z v. 32 směřovala na východní stranu jezera, skutečnost, že se lam sběhly

2 16

EVANGELIUM PODLE MARKA

zástupy, činí tuto možnost nepravděpodobnou. Slovo „města“ (poleix) užlw Marek volně jako opaku k opuštěným nebo méně osídleným místům (1. 11 l| [kómopoleis]', 6,56), ve vlastním smyslu však „město“ označuje Jeiu/iiM|| (11,19). 34. a bylo mu jich líto: Tento obrat (viz též 1,41; 8,2; 9,22) překládá řecké slow esplanchnisthé, což je slovesná odvozenina od podstatného jména splam mn. č. splanchna, kterým se označují vnitřní orgány („útroby, střeva“) n Mdlil emocí. Tento pojem je v podstatě synonymem pro oiktirmoi (hebr. rachům n rm chamím „milosrdenství, slitování“), což je ve Starém zákoně vlastnost Boži (li 54,7-8— „s velkým slitováním se tě znovu ujmu“; Ž186,15; 111,4; 112,4; 145.M), „Slitování“ je mostem od soucitu k činu (Lk 10,33; 15,20). protože byli jako ovce bez pastýře: Toto vyjádření evokuje starozákonní obi Izraele, který potřebuje ochranu a vedení (Nm 27,17; 1 Král 22,17; 2 Krnil 18,16). Bůh je rovněž pastýřem Izraele (Zach 11,17) stejně jako král, Boži služebník (Ez 34,15.23). Podle Iz 40,11 Bůh, jako pastýř pase své stádo“, Timlil

verš mohl ovlivnit motiv nasycení v Markově vyprávění. a začal je poučovat o mnoha věcech: „Začal je poučovat“ je pro Marka dm rakteristický obrat, kterým často uvádí zvlášť významnou látku (4,1; 6,2; 8.31) Učení a nasycení nestojí v protikladu, jídlo a pití naopak často symbolizují moudrost (Sir 15,3; 24,19-21; Př 9,5). Podrobný novozákonní výklad toholii motivu se nachází v Jan 6,35-50. Marek rovněž staví vedle sebe zázraky a učeni mimo jiné proto, aby zdůraznil obraz Ježíše jako toho, jenž učí s autoritou a mod (1,22.27). 35. jeho učedníci: Po „apoštolech“ ve v. 30 se opět objevuje obvyklý pojem „učetl níci“. Někteří autoři se domnívají, že se zde nachází začátek původního vypni vění, které Marek přepracovává. Toto místo je opuštěné a už se připozdilo: Tato slova, která vytvářejí inklu/i

s verši 31 -32, představují stručný popis místa a času („už se připozdilo“) a jsou přípravou na kritickou situaci s jídlem. Tento čas je také obvyklou dobou pni večerní jídlo a zapadá do časové posloupnosti v. 47 (večer) a v. 48 (k ránu / v době čtvrté noční hlídky = mezi třetí a šestou hodinou ranní). 36. Rozpusť je: Toto strohé užití imperativu apolyson dává žádosti učedníků ku tegorický ráz, a tvoří tak kontrast s popisem Ježíše, kterému bylo těchto lidi líto. Tímto veršem začíná strukturovaný dialog mezi Ježíšem a učedníky, jejichž naprosté neporozumění dá vyniknout následujícímu zázraku. 37. Vy jim dejte jíst: Vezmeme-li tento příkaz doslova, vyznívá podivně. Ve ver­ ších 30-35 jsou učedníci v takové časové tísni, že ani nemají čas se sami najíst. Poté odplují lodí na opuštěné místo, kde by se skutečně jen stěží našel pokrm pro pět tisíc lidí. Ježíšův příkaz vytváří dramatické napětí, které nakonec Ježíš vyřeší svým činem. Emfatické zájmeno hymeis (dosl.: „Vy sami“) v Ježíšových slovech zdůrazňuje, že učedníci se mají na nasycení lidí aktivně podílet, a jde proti jejich požadavku, aby Ježíš poslal lidi nakoupit si něco k jídlu. Marek velmi jemně zvýrazňuje kontrast mezi Ježíšem, který se stará o lidi a má s nimi soucit, a necitlivými učedníky.

21 NASYCBNt I'f'.TI TISlC II C1AI.II.UJNKIŮIO MOHll (6,.10 44)

217

Mouk* jíl nakoupit za dvě stě denárů chleba: Denár přcdNlnvtiviil liczniiu lll/ihi zn denní práci (Mt 20,2). Údaj proto není bezvýznamný, ale zdiuii/flii|c Vt likoNt zástupu a zdánlivou nemožnost zajistit jídlo pro všechny, ■(Kolik chlebů: Slovo „chléb“ se mezi verši 6,8 a 8,19 objevuje .odminii iloil f n představuje vedlejší motiv celého oddílu, který zvýrazňují dvě vá/nil napo i liopcní ohledně chleba ze strany učedníku (6,52; 8,17 19) l'ěl. a dvě ryby: Chléb a ryby (pravděpodobně ryby kon/ci via aiié t 1/ o/mt I flim v Jan 6,9). K počtu v různých vyprávěních o rozmnoženi viz po/námku k 1,5, IU utndili po skupinách: Zdvojený obrat symposia symposia mu v fia k> m hilu i funkci distributivní (tj. usadili se po skupinách). Užilí slov „usadil se" a .sym I posiuin“ vyvolávalo u Markových řecký a latinsky mluvicích členáťft obiaz formální hostiny, jež často tvořila pozadí důležitého učeni (inipť Platónovo l Symposion). Viz 6,34: „začal je poučovat o mnoha věcech". llu zelené trávě: Jan (6,4) klade nasycení do blízkosti Židov I yih V< llkono, ledy do doby, kdy byla tráva po zimních deštích zelená, 4ll llNiidili se ve skupinách: Doslova „po záhonech' (/>/ l.oii 1li pozoruhodné slovní i tematické paralely. V obou vypnivěnli h dávil protagonista (Ježíš, Elizeus) zdánlivě neuskutečnitelný plik.iz k inr.y Mill velkého množství lidí malým množstvím jídla (Mk 6,1/ ’ Kial ■'42); v obou případech ti, kterým je tento příkaz ničen. piolesin|| (Mk (i 17; 2 Král 4,43); v obou případech jak Ježíš, lak prorok 11 vn|l nn lom. aby byl příkaz proveden (Mk 6,39.41; 2 Král 4,4 a n/ kaz, aby byl Jan popraven, Ježíš nařizuje, aby byl zástup nasycen. 'Lilu dvě vyprávění se stávají narativním ztělesněním rozdílu mezi následov niky Ježíšovými a těmi, kdo mají moc. Tento rozdíl uzavře nakonpj cestu do Jeruzaléma (10,35-45). Nasycení pěti tisíc rovněž představuje kontrast k odmítnutí Ježili v 6,1 -16a. Zde Ježíš říká, že nikde prorok neznamená tak málo jako mc/l svými, ale v 6,30-44 Ježíš vykoná mocný čin, který vysoce převyšuje čin proroka Elizea. V Nazaretě se malá skupina příbuzných a obyvaivl města ptá, odkud má Ježíš svou moudrost, ale v 6,30-44 učí a sytí chlc bem zástup, který je mnohem větší než počet obyvatel Nazaretu. V Nu zaretě, kde Ježíše odmítli, nemůže vykonat žádný zázrak; napouští, kaní za ním proudí zástupy, vykoná Ježíš zázrak, jehož svědky se v tomto evangeliu stane nejvíce lidí. Další vyprávění doplňuje utvářející se mozaiku Ježíšova obrazu, Úvod (6,30-34) zdůrazňuje kontrast mezi Ježíšovou touhou po samotí a jeho starostí o množství lidí pocházejících ze „všech měst“. Vzhledem k tomu, že zástup brání Ježíšovi a jeho učedníkům těšit se ze samoty, o niž usilovali (6,31), je Ježíšova lítost nad zástupy poněkud překvapivá. To je další příklad Markovy snahy líčit Ježíšovy silné emoce. Na rozdíl od druhého vyprávění zde není Ježíšův soucit motivován tím, že je zástup hladový, ale tím, že jsou jako ovce bez pastýře. V první reakci jim Ježíš nedává stravu, ale poučuje je o mnoha věcech (dává jim duchovní stravu, moudrost). Potvrzením správnosti tohoto výkladu je užití metafory na­

}i NASYCHNl IT I I TISÍC II CIAI.II I JSKI llo MoRl (0,111 44 >

271

pěni pro učení a metafory jedení chleba pro učení se inoudiosli lvi/ |U,5; Sii 15,3; 24,19). V pozdějším židovském myšleni byla mínili nu UliliI symbolem Tóry. Také první Ježíšův „mocný čin" popisuji' Man I lilii učení s mocí (1,21-28). Markovi čtenáři jsou vedeni k lomu iihv si vědomili, že Ježíšovo učení, které se jim předává v evangeliu |r důle III' pro život a je pro ně potravou, jako byla mana na poušti poliavou Io pokolení těch, kteří vyšli z Egypta. Příběh se odvíjí pomalým tempem s poměrně dlouhou výměnou mi inu mezi Ježíšem a učedníky (verše 35-38). Na jejich původní mnili (Vpust it zástup, aby si lidé mohli koupit nčcok jídlu, reaguje lezis zdmi Ivě nesplnitelným příkazem: „Vy jim dejte jist." I Jčeditli i lo/iuiu \ < po Ki i l’i mu I o ■ i.uh |H, pili Icnlo termín pro autoritativní nauku o Ježíši Krislu (viz I Koi II,,' ' I, 15,1). dokud si pečlivě neumyjí ruce:d Řecký text doslov a u\ o11 dokud m m-iiiiivii ruce pěstí (pygmé)“. Pygmé („pěst“) je „matoucí slůvko" (Gnllkn, /ko ! van gelium nach Markus 1, str. 281), jež dalo vzniknout < rinvni ml opi .nv ni v a

umítám a stále inspiruje nové výklady. Některé rukopisy u nto pop m p ..... . vypouštějí, zatímco jiné kvalitní starověké rukopisy nni|i slovo/nÁ/nr l./nslo" či „pečlivě“).6 To je základ i našeho překladu (z angín kvi h pfckhulu viz nl-.i Bflklud známé Markovy techniky rámování důležité látky (zde n6.18 78.18) Sifl popisu v 15,9: ho de Pilátos apekrithé legón). Pane: Vokati v kyrie je možná záměrně dvojznačný, neboť může být buď uctivou formou oslovení, nebo také odkazem na Boží osobu (i když Kyrios není u Mark ii hlavním christologickým titulem).d d. Rada významných rukopisů (Sinajský, Vatikánský a Alexandrijský) zde čte nai, kyrie („Ovšem, Pane“). Přisvědčující částici nai („ano, jistě, ovšem“) vynechávají např. p45, Bezův kodex a sluní latinské verze. Podle R. T. Franceho (The Gospel ofMark [NIGTC], Eerdmans. Grand Rapids 21X1.’ str. 295) náleží zmíněná částice k původnímu znění Markova textu. [Pozn. red.]

i psíci se živí pod stolem: Žena odpovídá na Ježíšovu urážlivou metaforu pr timetaforou, čímž sama sebe (a implicitně všechny Řeky/pohany) přirovnává k domácím zvířatům, která byla v řecké kultuře často přítomna u jídla. Tenlo „rozhovor o psech“ je symbolem hluboké kulturní propasti mezi Židy a Re ky/pohany.

,’-15

2ft NYROťP.NIOANKA

kousky po dětech: Žena ve své odpovědi přizpůsobuje Ježíšovu mclulnrii své V liislnl situaci. Proti Ježíšovu vyjádření o tom, co je „správně", pflpomliui z\ vi­

lli'll krmit psy. Její metafora staví proti výlučnému právu děti nu jídlo ubiiiz ilCII, které seděli o své jídlo s psíky. Stejně tak, jako je Ježíšovu |>i \ ni < >« l| >< >\ < < I nezvykle příkrá, je ženina odpověď jediným místem, kde jt h-zi-. . ..... u" ■hotovou odpovědí. Nulo Jí řekl: „Že jsi to řekla, jdi“: „Že jsi to řekla" je překladem i.. 1. 11.. I'i loto slovo (Dia túton ton logon)“.cV zázracích je uzdravení Často odpovt'ill nu Vlní žadatele(2,5; 5,34; 10,52; viz9,23: „Všechno je možné lomu kdo věftl") Zde dochází k uzdravení poté, co žena porazí Ježíše svou pohotovou odpovědi Miilouš jako by korigoval Marka a oproti Markovu „že jsi |u ben I >o wu (BTBerachot 34b) aFilostratos vypraví podobny pflbeli o uzdiiivenl Apol lóniem z Tyany (The Life ofApollonius, 3,38 |l .< I 11 Maikov a obet zde mohla spatřovat naději na moc evangelia v pohanském světí Ml ležet na lůžku: V jiném dřívějším příběhu (2,1 I .’) |e ochrnuly přinášen na faabbatu(lehátkuči posteli chudých). „Lůžko"(klinť) je jak pohovka používaná píi stolování, tak postel; připomíná2 Král 4,32 a může rovněž svědčit o vyšším společenském postavení této ženy a její dcery. zlý duch byl pryč: Obrat slouží jako „potvrzení zázraku - / |e i.nul.mim motiv příběhů o zázracích. Participium perfekta (exelťlythos), kleič je zde užilo jako ozvěna indikativu perfekta z předchozího verše, opět zvýriizAujc tnut Je [ žíšova slova.

I

Výklad

Po poměrně dlouhé diskusi s farizeji o židovských předpisech o jídle I se Markův Ježíš zvedá a odchází na nežidovská území. Markovi čtenáři nejspíše chápali prohlášení, že všechny pokrmy jsou čisté (viz 7,19b), j a ko pří kaz k přijetí pohanů (viz Rím 14,14). Následující události v Mai kovi (7,24-8,21) se odehrávají na pohanském území a vrcholí zázračným J společným jídlem s pohany (8,1-10), jež vyvolá další diskuse a nepoI rozumění (8,11-21). Čteme-li toto evangelium na dvou rovinách jako < připomínku Ježíše a jako směrnice pro Markovu obec, můžeme v tomto f vyprávění spatřovat odůvodnění církevní praxe Ježíšovým příkladem 'a zároveň reflexi trvalých obtíží vyvolávaných touto praxí.

246

EVANGELIUM PODLE MARKA

Uzdravení dcery syrofénické ženy má formální charakteristiky | běhu o zázraku (exorcismu) i příběhu o sporu. Osoba v nouzi se obr na Ježíše s žádostí spojenou s popisem nemoci či potřeby (7,24). Pfll se pak přeruší a pokračuje formou rozhovoru mezi Ježíšem a žrn o tom, zdaje vhodné pomáhat pohanům. Ježíš, přemožen v tomto spti prohlašuje dceru za zbavenou zlého ducha, a tento zázrak je potvi/i když se žena vrátí domů a nachází dívku ležet (v klidu) na lůžku. Toto vyprávění obsahuje některé neobvyklé prvky. Je to v podxl jediný zázrak, kde je Ježíš naprosto sám. V jiných případech, kdy Ježíš uchýlí do samoty před zástupy, jsou přítomni učedníci. Zde a v m sledujícím vyprávění (7,31-37) nejsou učedníci přítomni, takže Man v 8,1 upozorňuje, že Ježíš musel učedníky svolat. Není tu zmíněna vir která charakterizuje tolik příběhů o zázracích (viz Poznámky k texld a tvrdost, s jakou Ježíš ženě odpověděl, nemá obdobu. Dokonce ani h| zamímu posedlému z Gerazy se zdánlivě nedostalo takové výtky jukli této ženě. Zdá se, že u Matouše (15,21-28) dvojznačná místa Markova přiběhli vyvolávají rozpaky. V jeho podání jsou učedníci přítomni a přispívh|| k dramatickému ději tím, že se snaží tuto ženu od Ježíše odehnat. Malou! vysvětluje Ježíšovu první, poněkud drsnou, odpověď ženě (15,23) .leíh šovým výrokem: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelský ho“ (viz Mt 10,6.23). Nakonec Ježíš chválí víru této ženy, a teprve pak dojde k uzdravení. Po intertextuáhií stránce obsahuje tento příběh ozvěny narativnk h cyklů o Eliášovi a Elizeovi. První příběh Eliášova cyklu se odehrávil vSareptě(l Král 17,8-24), městě v Sidónsku(l Král 17,8; viz Mk 7,211 Eliášovi je nařízeno, aby „vstal“ (1 Král 17,9; LXX anastéthi)\ viz Mk 7,24, kde Ježíš (v řeckém textu - pozn. překl.) „vstává“. Pak se sani setkává s vdovou ze Sarepty a dochází k zázračnému nasycení. Syn tělo ženy později onemocní a zemře; a po smrti svého syna konfrontuje talii žena proroka slovy: „Co mi chceš, muži Boží?“ I když je uzdravení synu popisováno podrobněji než v případě dcery Syroféničanky, prorokovu slova mají formu pouhého prohlášení: „Pohleď, tvůj syn je živ“ (17,23); srov. Mk 7,29: „Zlý duch vyšel z tvé dcery.“ V Mk 7,24-30 rovněž zaznívají ozvěny podobného příběhu Elizeovn cyklu, oživení syna Šúnemanky v 2 Král 4,18-37. Děj příběhu se ode­ hrává (v Sunamu) na severu. Za několik let syn této ženy zemře. Ženu se rozhodne vyhledat Elizea a po úvodním rozhovoru ho uchopí za nohu (4,27; viz Mk 7,25). Tato žena projevuje stejnou iniciativu a vytrvalosl jako Syroféničanka (4,28-31). Elizeus nachází dítě ležet na lůžku (4,32; kliné; viz Mk 7,30) a slovo proroka ohlašující uzdravení je také prostým

2ft SYHOII'lNlCANKA (7.24 III)

247

IMeiilin: „Vezmi si svého syna“ (4,36). Zakrátko po I Jizeově příběhu (sleduje vyprávění o zázračném nasycení (viz Mk 8.1 10). (Vvěnv pít Mm Eliáše a Elizea podporují motiv proroka, který se vydává k lidem mimo Izrael (vdova ze Sarepty a Šúnemanka; viz I .k 4,25 27), Tento příběh má rovněž příbuzné rysy s jediným příběhem o /il/iiikll V pramenu Q, uzdravení setníkova služebníka (Mt 8.5 I í. I k /.I 10) |l Marka a v pramenu Q je prosebníkem člověk nežidovikělio povodil (Mk 7.25; Mt 8,5.10; Lk 7,2.4.9) a v obou případech doi hn/l mezi le lUem a prosebníkem k delšímu rozhovoru (Mk 7,27-28; Ml 8.8 10. I I 1,6 9). Prosebník rovněž jedná ve všech případech nečekám, m /pu■. Mm. Čtenáři neočekávali od ženy, že se Ježíšovi takovýmto /piisohem postaví a že bude dokonce lepší v diskusi, ani neočekávali «• lečenskou bariéru mezi potulným kazatelem a vlastníkem pozemku Ta ! to žena rovněž překračuje hranice mezi stereotypní mužskou dominanci a ženskou poddajností. Ježíšova příkrá odpověď se v andiocentricke kul túře prvního století dala očekávat; šokující je však ženina odvážná od­ pověď a Ježíšova kapitulace. V bezprostředním kontextu vykresluje toto vyprávění dramatický portrét toho, co s sebou přináší Ježíšovo varování před mocí tradice rušit

I

248

EVANGELIUM PODLE MARKA

Boží slovo a jeho zpochybnění čistě vnějšího zachovávání předli o jídle. Takové zákony často sloužily jako „hraniční kameny“ nu/i / a pohany. Ježíš poněkud překvapivě poté, co označil za nepodstalní „co do člověka vchází zvenčí“ (7,16), v odpovědi ženě rozlišuje ,. > M.ii; podobně piko ji činí srozumitelnou svýma překladem („Otevři v laiek 1,44-45 je tento příkaz porušen Ježíšův věhlas se šiříse"), dál Ink z, sIoii/I piko li >< uc slovo, jež osvobozuje nemocného člověka od neduhu, n nikoli |nko nin rozhlašovali to: (viz Sloveso „rozhlašovat" (Azůy.v.vein) m.i n.ibozi n i \ podtext * zaklínadlo lvk» Ex 4,11 a výše u v. 32). n bývá spojováno se zvěstí, kterou Ježíš přináší o Bohu, sle|nč piko se zvěsti, kterou povelikonoční církev hlásá o Ježíšovi. Marek užívá sloveso ..hliisat" o,In mi Křtiteli (1,4.7), Ježíšovi (1,14-15.38-39), lidech, ku n zazdi I. zi .o\ \ mo, ne činy (1,45-5,20; 7,36), učednících (3,14; 6,12), pronásledováni1 ohi i 11 1,10) B povelikonoční církvi (14,9). '.Byli celí užaslí a říkali: V řeckém textu zaznívali živi supi ilaiis \ Hlavní sloveso exepléssonto je zesílenou formou tvaru />/< s s< í/i .i oziiik up ,u< hvai cní smyslů“, zatímco „celí“ je překladem příslovce hypei/n i i.ssos. klete zesiluje už lak silné příslovceperásár („nadmíru“). Původní svědíi zaziaku se nyní stavují nadšeným sborem zvěstujícím Ježíšovu moc. Dobře všechno udělal: Jazyk tohoto obratu (kalóspanlapepuich n) p-ozvěnou překladu Gn 1,31 v Septuagintě: „Bůh viděl všechno, co udělal (c/>o/< w /i). a hle - bylo to velmi dobré (kala Han)“. Ježíšovy činy obnovuji padle stvolem a pled jímají mesiášský věk. I hluchým dává sluch, i němým řeč: Toto je další (viz / u Ex 4,11 (viz Poznámky k textu). Tento příběh je prvotřídní ukázkou Markova živého vypravěčskclm stylu. Nemoc muže je popsána dopodrobna stejně jako Ježíšův první kontakt s ním: Bere ho stranou, vkládá prsty do jeho uší, vyplivne slinu a dotýká se jeho jazyka. Před vyslovením příkazu k uzdravení si Ježil „povzdechne“. Pak promluví v „cizím“ jazyce a dojde k uzdravení. Re akce na zázrak je výrazně zesílena. Tyto detaily činí vyprávění podob ným magickým léčebným postupům v helénistickém světě. Vzdychaní a používání cizího jazyka může být odrazem technik, vyskytujících so v magických papyrech. Jednotlivé činy mohou působit dojmem jakési soucitné magie; vkládání prstů do uší mimicky znázorňuje jejich otev­ ření a potírání jazyka může napodobovat odstraňování překážky bránici mluvení. Zmíněné podobnosti mohou vysvětlovat, proč tento příběh Ma touš i Lukáš vynechali. Z kladnějšího úhlu pohledu jsou tato gesta v po­ hanském prostředí, kde se Ježíš nalézá, vhodná jednak pro svou podob­ nost s pohanskými léčiteli a zároveň nadřazují Ježíše nad tyto léčitele (neboť k uzdravení nakonec dochází na Ježíšův příkaz). Ježíšův příkaz mlčenlivosti v 7,36 však není součástí magické tradi ce. Vyprávění obsahuje drobné napětí týkající se tzv. „mesiášského ta jemství“ u Marka. Čím více Ježíš nařizuje lidem, aby zachovávali ml čení, tím spontánněji o něm mluví (dosl. „rozhlašují“) a ti, kdo o tom slyší, jsou zcela uchváceni. Tento model podporuje názor, že „tajemství“ se netýká toho, zda je Ježíš mocným Synem Božím, ale jakým Synem

.>H DRtlllfl VYI’RAVP.Nf O NASYCUNf: NASYCHNf CTYft I INl( (HI lili

25.1

i |r li kdy a jak bude možné o něm hovořit v úplnosti. Až bude cviiiipellum ku holit, ve stínu kříže vysloví pohanský setník konečné vyziuUil. že Ježíš je Syn Boží (15,39). loto vyprávění rovněž slouží k porovnání reakci osliilulch (dukonce pohanů), kteří reagují na Ježíše kladně, s rostoucím iicpoio/iiiiii'iilin nil/l učedníky. Dříve (6,45-52), když se učedníci setkávají sc slepič silným piojevem Ježíšovy moci, jsou ustrašení a zmatení a ncchilpoii. ,,|nk lo lbylo s těmi chleby“ (6,52), a v 7,18 Ježíš opět kritizuje jcjli h m < hápn Ivosl. V následujících vyprávěních bude jejich vnímavost upadal, zejině I na v 8,18, kde o nich bude řečeno, že neslyší ani nevidí správně Zde Markův Ježíš pokračuje ve svém poslaní hlásní a naplňoval la lítostnou zvěst, které započalo v 1,14-15. Čtenáři nyní vědí, h tuto /vést ' i moc, kterou Ježíš projevuje, uslyší a zakusí i pní než |en II, kdo byli f původně povoláni stát se učedníky, a že se rozšíří dokonči /a liianli v židovského území. Ježíš je zde vzorem pro Markovu cíikrv pi misijní L církev nacházející se mimo hranice vlastni kultury, klcia .po|u|< /s< ■ (ování evangelia se službou čelící lidskému utrpení Odkazy a náměty k dalšímu studiu I, ť. Collins, „Jesus’ Ministry to the Deaf and Dumb str. 12-36.

A/r/iz.i I hi nlnyli u

i I oh 11

F I.. Horton Jr., „Nochmals ephphatha in Mk 7:34“, /.NW 77 (|ONr»). sh 101 IUK

N Morag, „Ephphatha (Mark vii. 34): Certainly Hebrew, Nol AiiiniiiliZS.S I / 11972), sir. 198-202. I Hiibinowitz, .Ephphatha (Mark 7:34): Certainly Hebrew, Nol Ainimih ", ./,V,S 16 (l‘D 11, sir. 151-156.

28. Druhé vyprávění o nasycení: nasycení čtyř tisíc (8,1-10) I. V těch dnech byl s ním zase velký zástup 11 neničil co Jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: 2. „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. 3. Když je poslu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ 4. Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v ne­ obydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?" 5. Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ 6. Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy

254

I VANOI.I HIM 1’01)1.1 MARKA

lidu. 7. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, ni i ty předkládali. 8. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sed košíků zbylých kousků. 9. Těch lidí bylo na čtyři tisíce. Pohl je propustil. 10. Hned pak vstoupil se svými učedníky nu I* a připlul do dalmanutských končin. POZNÁMKY K TEXTU 1. V těch dnech: Jde o poněkud slavnostnější úvod oddílu než časté „a“ (pai ulit

s kať) a jinde se užívá ke zdůraznění významu konkrétní události (viz 1,9 ,1c přichází k Janovi, aby se dal pokřtít; 2,20 - den, kdy bude ženich vzat; I, " první „zázrak na moři“; 13,17.24.32 - dny soužení na konci časů; 14,25 „l( den“, kdy Ježíš bude pít nové víno). velký zástup: Stejné označení (viz 6,34) se objevuje i v prvním vyprávěn ion sycení (6,33-44). Obě vyprávění jsou zřetelně propojena pojmem „zase“ (pultu a neměli co jíst: Na rozdíl od prvního vyprávění, kde Ježíš v 6,34 pociťuje lilo nad zástupem, protože neměli nikoho, kdo by je vedl („byli jako ovce bez pni * týře“), a kde na hlad lidí upozorňují učedníci, zde je to Ježíš, který si jako pi vnl všimne, že jsou bez jídla, a to ho pohne k lítosti. Nedostatek jídla se opaku| *< téměř doslovně na konci verše 2. Tělesný hlad je v tomto příběhu výraznějším motivem než v prvním nasycení. 2. Je mi líto zástupu: Stejné sloveso užívá vypravěč v 6,34 („bylo mu jich líto" h z Ježíšových úst zní však přesvědčivěji. už (...) jsou se mnou: Na rozdíl od 6,32-44, kde zástupy pronásledují JežlA * a dorazí na břeh před ním, zde byly podle všeho zástupy s Ježíšem po celou dobu jeho putování Desetiměstím, což dokládá i dlouhá cesta domů, která |i čeká v 8,3. už tři dni: „Tři dni“ se jinde u Marka objevují jen v předpovědích utrpení 8,31. 9,31; 10,33-34 a při zmínce o chrámu nezbudovaném lidskýma rukama (14.5M, 15,29). I když v tomto případě muže obrat jen zdůrazňovat hlad způsobem dlouhou cestou, jsou možné i jiné významy. Třídenní cesta je častým starozu konním motivem a mnohdy předchází významným událostem (Gn 30,36; I \ 3,18; 5,3; 8,27; Nm 10,33; Joz 1,11). Třídenní půst či období hladu také před chází důležitým okamžikům (1 Sam 30,12; Est 4,16). 3. jsou zdaleka: To je překladem řeckého apo makrothen. V Joz 9,6 (LXX) a 1/ 60,4 (LXX) se tímto obratem označují „pohané“ a toto učení přejala i prvotní církev (Sk 2,39; 22,21; Ef 2,11-12). Vzhledem k lokálnímu kontextu těchto vyprávění na pohanských územích se Markovi čtenáři mohli zamyslet nad za členěním pohanů do svých obcí. 4. Jeho učedníci mu odpověděli: Přestože Ježíš nepožádal učedníky, aby nasytili zástupy jako v 6,37, chápou jeho záměr. Jelikož už byli svědky nasycení pěli tisíc, slouží jejich otázka ke zdůraznění jejich rostoucí nechápavosti, která vy vrcholí v 8,18-19. 5. Sedm: Čísla ve vyprávěních o nasycení trvale přitahují pozornost. V prvním synoptickém vyprávění o nasycení (Mk 6,38; Mt 14,17; Lk 8,13; Jan 6,9) se hovoří o pěti chlebech a dvou rybách, zatímco zde a v Mt 15,34 je v obou pří-

JH DRUHU VYI’RAVP.Nf NASYCItNl: NASYCItNl Cl YR TISfC (H.l III)

255

pudech sedni chlebů a několik ryb. I když „sedm" patří v Bibli i na celeni sliiiem llll/kčm východě mezi nejoblíbenější čísla, připisuje se Markovu u?lll ' neshoduje s jejich povahou. Nejsou přítomni v pašijovém vyprávění n neiiiují žádny podíl na Ježíšově smrti. a začali se přít: Marek často užívá „začít“ (archesthai) ve liinkí i fázového slovesa s podtextem vyjadřujícím časový zlom. „Přít se“ (.vy.-eiein) se často vyskytuje ve spojitosti s diskusí s nějakou skupinou (1,27; 9,10. I I 16. I .’..’8). Základní tvar tohoto slovesa bez předpony syn- představu je slovní hříčku s „žá­ dat [= hledat]“ ve verši 12, kde je poprvé použito v nepřátelském kontextu (8,12.18; 12,12; 14,1.11.55). znamení z nebe: V klasické i helénistické řečtině má slovo sťmeion („zname­ ní“) význam zřetelného znamení, skrze něž se něco dává poznal, Zde znamená ' „osvědčující znamení“, ale nemá význam „symbolu“ jako u Jana. Marek a os­ tatní synoptikové ho nikde neužívají jako výraz pro zázrak (které se u Marka

258

EVANGELIUM PODLE MARKA

nazývají nejčastěji dynameis, „mocné činy“). U Marka doprovázejí ziihii nároky a činy falešných proroků (13,22). „Znamení z nebe“ může byl bud jaká kosmická událost ohlašující konec časů (13,22-26), nebo zástupná teč u hu (tedy znamení od Boháči Boží znamení). Druhý výklad je pravděpodoh) vzhledem k teologickému pasivu použitému v Ježíšově odpovědi: ..žádné । mění dáno nebude“ - tedy od Boha. K důvodům hledání znamení viz Vyk aby ho pokoušeli: V řečtině se tato věta skládá z řady participií bez spu takže „žádat“ je mnohem úžeji spojeno s „pokoušet“ (viz 10,2; 12,5). lívol rovněž motiv zkoušky spravedlivého (viz Mdr 2,17-21), která má ověřit, opravdu „dítětem Páně“ (2,18). Zkouška Ježíše jako spravedlivého trpícího, nejen ze strany jeho protivníků, ale i ze strany Boží (1,13; 14,32-42), je Nlí

ním motivem Markovy christologie. 12.On si vzdychl ve svém duchu: Řecké sloveso anastenazein („vzdychl")

v NZ užívá pouze zde a svědčí nejen o Ježíšově sklíčenosti nad tímto zpoi Ir ňováním, ale také připravuje čtenáře na slavnostní formu následující odpoví „Duch“ (pneuma) naznačuje stav Ježíšovy mysli (2,8) aje rovněž spojen snu Paradoxně se Ježíš, který odmítá znamení, jeví ještě mocnější než ve vypulv nich o nasycení. toto pokolení: I když „pokolení“ (genea) označuje běžnou rodovou linu, u bývá současně významu všech, kteří se narodili či žijí v určité době (BA( l|) Zde je tento pojem užit v negativním významu (viz Gn 7,1; Ž1 95,10), col | zřetelně ukazuje v 8,38 („nevěrné a hříšné pokolení“). Ve světle 13,30 („Tul pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane“) může rovněž odrážel běJiij eschatologické očekávání, že před koncem časů se zlo ujme vlády. Amen, pravím vám: Toto je zvláště slavnostní řečnická formule, kteráje o/ VM

nou Ježíšovy odpovědi na dřívější vážné obvinění, že vyhání zlé duchy pm«h>| Belzebuba (3,28). V Markovi se objevuje často jak v kontextu hrozby (1.,'fl 8,12; 9,1; 13,30; 14.18.30), tak příslibu (9,41; 10,15.29; 11,22; 12,43; 14,9.2J| Když se během pašijového vyprávění naplní některé výroky s „annn (14,18.30), čtenář si uvědomí i spolehlivost ostatních výroků tohoto typu žádné znamení dáno nebude: Řecký text (Jestliže bude dáno znamení lomiilii pokolení“) zde nedává smysl. Po slavnostním úvodu se však zdá, že se jedni o eliptickou formu hebrejské přísahy (např. Jestli učiním to a to, ať zemin i Moderní variací léto formule by bylo „ať se propadnu, jestli se stane ta a ta vN "J Je to jediný výskyt této formule v NZ a je v příkrém rozporu s Ježíšovým pu stojem k přísahám v Mt 5,33-37, což by mohlo vysvětlovat, proč Mt 16,1-4 tulil přísahu vypouští. 13. A nechal je: Ve většině překladů je Ježíš jednoduše „nechává“ či „opotišil (afeis). l oto sloveso se také může překládat jako „propustit“ či „poslat prví "| „Propustit“ by lépe vyjadřovalo autoritu Ježíše, který umlčel své protivník \ neboť ti se už ve vyprávění více neobjeví, ani zde nebudou přímo hovořit. na druhý břeh: V 8,22 se dozvídáme, že u Marka poslední plavba po moři končí v Betsaidě. Tento verš, podobnějako8,10, slouží jako přechod od jediní h posluchačů (farizeů) kjiným (učedníkům).

2U. KARIZHOVfi A UCITRI.fi ZÁKONA HI.RDAJf ZNAMUNl | I, | /

12,11; 24,27) a od proroků se očekávalo, že prokáží ziuinienl ’.\ < piasi > .li (viz Dt 18,20-22). Jan 6,14 odráží podobnou tradici, kd\ > v poznána e po nasycení pěti tisíc říká: „Když lidé viděli znamení, IJe o udělal, tikali [‘To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět.“’ Podle Ri< hnidu A I lor Isleyho existovali v době Ježíšově „proroci přinašejk i vyioky llospodi novy“(např. 1 Kor 12,28; 13,2; 14,1-5),a„proioi i C ínu" neboli „piorot i se znamením“. Marek varuje před falešnými pioioks \ I ’ a '.tejne Rak Matouš (7,22), který také zná oba druhy proroků, u|>ozorůujc na nebezpečí, které představují. Josef Flavius nabada k ohczfelnosli pled „tuláky a podvodníky“, kteří „pod záminkou osvíceni duchem Božím" vyprovokovali povstání a slibovali lidu znamení Božího piisobem (I I

Výklad Perikopa, kterou komentátoři pojmenovávají různí jako ..Vatováni Holi kvasu farizejskému a herodovskému“ (Guclich), „Slepotu u< । i'mi vesnice nechoď! “ na město tetrarchou Filipem a pícpiieiioviliin nn Itelsiii rybářů “) byla povýšena du Julias na počest dcery císaře Augusta. Nasycení pěti lišíc se odělihiv a v lointo kraji (viz Mk 6,45). K nedávným archeologickým výzkumům mi lilia jeho ztotožnění s novozákonní Betsaidou viz F. Slrickerl, Hetsiihhi HOIM "I í/w Apostels, The Liturgical Press, Collegeville 1998.

1

li. O Betsaidě viz G. Kroll, Po stopách Ježíšových, Zvon, Pruhu l‘W5, sli 11v '."J |l'uzu list |

přivedli (...) s prosbou: Podmět se mění z Ježíše a jeho m < dmi u na nmmlmi „oni“, podle všeho sejedná o slepcovy přátele. Stejné jako v 2,3 t je jejich vila,

která se projevila tím, že přivedli slepce k Ježíšovi, odměněna slepcovým uzdi li vením. slepého: Toto je první uzdravení slepého člověka (viz lež 10. lo ’> ’ i a pivní užití slova tyflos („slepý“) v tomto evangeliu. Matouš napioii lomu uživa slovo tyflos často, zejména ve shrnujících zprávách o Ježíšově činnos li a liiomadnyi h uzdraveních. aby se ho dotkl: K mocnému uzdravujícímu doteku Ježíše viz. Mk 1.11 a 7. K Slepcovi přátelé předpokládali, že v Ježíšovi přebývá Boži m< a ze |diodoiek může způsobit tělesné uzdravení (viz 5,28; 6,56). 23. vzal toho slepého za ruku: Uzdravení je složitější ajeho pi ůběh je pozvi ilnějši. než jeho přátelé pravděpodobně očekávali, a dochází k němu stranou od meh i případného zástupu lidí z vesnice (kómé na rozdíl od/w/iv), což je příprava na příkaz v 8,26. dotkl se slinou jeho očí, vložil na něho ruce: Uzdravující rituál připomíná gesta v Mk 7,33, kde se Ježíš slinou dotýkájazyka hluchoněmého. Viz též příběh muže slepého od narození v Jan 9,6-7. K popisu Vespasiánova uzdravení sle­

266

liVANtll I HIM 1*01)1 I MARKA

pého muže pomocí vlastních slin, jimiž potřel jeho oči, viz Tacitus, Dějiny -1, a Suetonius, Vespasiánův životopis 7. K popisu události, kdy Abrahám vli ruce na faraóna, aby z něj vyhnal zlého ducha, viz kumránský Apokrv/ (ten (IQapGn) 21,29. Vidíš něco?: Dosl. „Vidíš-li něco“. Tato neobvyklá konstrukce může byl světlena buď jako elipsa („Ptám se tě, vidíš-li něco“), anebo jako odraz hchi c| vazby, v níž je řecké ei (Jestli“) ekvivalentem hebrejské tázací částice li, 24. On pozvedl oči: Překlad řeckého slovesa anablepein naznačuje, že tomuto ni

se navrací zrak, který kdysi ztratil (na rozdíl od Jan 9,1.20, kde se jedná o nil slepého od narození). Toto navrácení zraku však ještě není úplné. Vidím lidi, vidím je jako stromy - a chodí: Smyslem těchto slov je, že nev věci ještě zřetelně a jasně, a může tak stěží rozeznat lidi od stromů. Skutečnu

že je schopen rozpoznat lidi od stromů potvrzuje, že někdy dřív už viděl, ,1c problém je, že nyní může odlišit lidi od stromů jen podle toho, že lidé clu a stromy ne. 25. Potom mu znovu vložil ruce na oči: Z verše 8,23 jednoznačně neplyne, ku Ježíš vložil své ruce. V 7,33 vkládá prsty do uší hluchého muže a dotýká se jel jazyka. Jestliže Ježíš musí provést uzdravující rituál „znovu“, zdá se, jako hy v prvním případě nebyl zcela úspěšný. Tu se mu projasnil zrak, byl uzdraven, takže viděl všechno úplně jasnil Dokonalost vyléčení je naznačena třemi různými a poměrně působivými slo< vesy. Sloveso dieblepsen („projasnil se mu zrak“) může být také přeloženoj.iku „začal vidět jasně“ (ve významu počínavém, ingresivním), nebo dokonavě luk, že se jeho zrak projasnil (ve významu účinkovém, efektivním). Že jeho ziuk byl „uzdraven“ (apekatesté), potvrzuje, že se jedná o příběh o uzdravení zrnku a hlavním původcem tohoto děje byl Bůh (božské pasivum). To, že „viděl všech no úplně jasně“ (eneblepen télaugós hapanta), upozorňuje na ostrost jeho viděni (emblepein znamená „dívat se na, upřít na něco pohled“) a na jeho trvalou sch< »p nost vidět (imperfektum eneblepen „viděl“). Příslovce télaugós, které se v Nu vém zákoně vyskytuje jen zde a znamená „zářící“ a odvozeně Jasně, čistě, zře tělně“, umocňuje úplnost uzdravení. 26. Poslal ho domů: Zatímco posedlého z Gerazy poslal Ježíš domů, aby tam vy pravoval, jak veliké dobrodiní mu Pán prokázal (5,19), zde posílá domů uzdni veného slepce proto, aby unikl pozornosti, cožje pravděpodobně součást motivu „tajemství“. Ale do vesnice nechoď: V této textové verzi není uveden důvod, proč nemá chodit do vesnice/města Betsaidy. Jiné verze se snaží předložit zdůvodněni Ježíšova příkazu: „Nikomu ve vesnici o tom neříkej“; „Do vesnice nechoď a ru komu ve vesnici o tom neříkej“ a „Jdi domů a nikomu o tom neříkej“. Naše čtení se nachází v dobrých rukopisech (Sinajský a Vatikánský - pozn. red.), je to tzv. lectio difficilior („obtížnější čtení“), protože neuvádí žádný důvod a vy­ světluje tak vznik dalších čtení (neboť ty důvody uvádějí).

JI. POSTUPNÉ UZDKAVUNl SLBPRHO (H.22 Jfi)

267

výklad Popis postupného uzdravení slepého v Mk 8,22 26 jc pro loto Mm ■OVO vyprávění neobvyklý, a zároveň klíčový. Neobvykly |e pinto, že Ježíš není jako uzdravovatel hned a zcela úspěšný. J o mu ze vysvětloval, plni' Matouš (ale viz Mt 9,27-31) i Lukáš tuto příhodu \ \ |>* . 11; 13,7.10.14; 14,31). Vnáší do Ježíšova utrpení a události po .Iři luh li dni ph ilsiavu Boží hybné síly (třikrát sc vyskytuje ve 13. kap.) Přcd/nnmcnnvn lov llf/ I. •žíšovti modlitbu v Getsemanech, kdy přijímá svou blížld se snili |al■" llo/i I Vhllt viz 14,36). Tyto události se odehrají v souladu s Boží vůlí" ii P Pokorný, Výklad Evangelia podle Marka, Kalich, Praha 1974: „Nelil lu výni/ Inlllllilllll, HVlu > mílu iilliinosti a poslušnosti. Co je tou Boží vůlí? Mesiáš sc nesmi vylmoul koulili m ■ > \ nu |uu (louky v samotném Jeruzalémě. Nemůže couvnoul ani před ulipctilm I clili i lii/liuihl|li I lvu leží I ttivii illlu musí brát vážně i čtenář evangelia a počítat s nim, když vyžmi vil, b h ;p. |u I', ilslu . Univ m 11 mbeck, Evangelium sv. Marka, Karniel. nakl , Koslclul Voli 1 1991 i' HH I11-' Jr I lilová slova ‘že Syn člověka musí mnoho trpět’ (Mk 8,31) ledy o ,o il. di'|ln l/iueh m zunim imp, h lo mu toto utrpení přisoudil Bůh. Ježíš ‘pouze’ zažije, cu pfed nim milo ll znkimll |lž mnozí: y Mlloho zla doléhá na spravedlivého’ (Ž.l 34,20). Mnulo ivvlo výklad Ježíšovy předpovědi, !e imisi trpi'1. mis možná plel inpl, piiiluže puiie zvykli I livildít nutnost Ježíšova utrpení do spojitosti s našim vykoupením líilo myšlenku však zde v míšeni I IVNIljtcIiu nehraje žádnou roh: ‘Je třeba dbát toho, že Icžlšíiv mlel šimli u vzkříšeni |e vykládán I v léto první předpovědi utrpení (stejně jako v obou mislcdiijli h III clili vloh igleký, nikoli Mitcriolo I lliký. Ježíšova smrt za naši spásu zde nevstupuje do zoi něho pole I lide žili’ |e však pochopil význam |i ho cesty pro jeho osobu’ (J. Gnilka)." |Pozn. red.)

|

|

Bil vržen od starších, veleknězi a učiteli) Zákonu: V Minkově pašijovém vyI nrávění znázorňují tyto tři skupiny představitele židovské opozice proti Ježíšovi. I urizeové, kteří se tak často objevují v příbězích o ‘.pórech během Ježíšova ’ veřejného působení, se v pašijovém vyprávění vytrácí, „Starší" jsou židovští představitelé, nejspíše členové velerady (sanhedi inu) n další vlivné osoby. „Veli kněží“ zahrnují Annáše, Kaifáše a vrchní ztimčsliinncc chrámu. „Učitelé Zá­ kona" jsou „intelektuálové“, kteří umí nejen číst n psát, nic miijí i vzdělání v tra­ diční moudrosti a Tóře (židovském zákoně); k popisu ideálního učitele Zákona viz Sir 39,1-11 (viz též Ch. Schams, Jewish Scribes in the Second temple Pe­ riod, Sheffield Academic Press, Sheffield 1998).

bude zabit: Stejné sloveso apokteinein se objevuje v obou dal■.« h předpově­

dích utrpení (viz 9,31; 10,34). po třech dnech že vstane z mrtvých: Obvyklejší novozákonní terminologie pro Ježíšovo zmrtvýchvstání je „třetího dne“ (viz ()z 6,2) a „bude vzkříšen“ (božské pasivum). Markovy předpovědi utrpení jsou však důsledné v užívání obratu „po třech dnech“ (zjevně počítají Velký pátek a Velikonoční neděli jako celé dny) a slovesa anasténai („vstát“) namístoegeirein („probudil se"). I když I bývá zvykem interpretovat Mk 8,31; 9,31 a 10,33-34 jako předpovědi utrpení, jejich vrcholem je ve skutečnosti odkaz na Ježíšovo zmrtvýchvstání |2. \ mluvil o tom otevřeně:b Imperfektum elalei naznačuje, že |< drnilo ze ■ sírany Ježíše o opakovanou činnost (viz 2,2; 4,33). Příslovce poriěsio je odvoř zeno od podstatného jména pro „statečnost, odvahu, přímost" a zde znamená I „otevřeně, zřetelně“. Ježíšovi učedníci však smysl jeho slov nechápou. I>. Řec. kaiparrésia ton logon elalei („A otevřeně to slovo promlouval"). Král ,.A zjevní' to slovo mluvil“; Sýkora: „Mluvil ta slova zjevně“; Žilka: „a mluvil o tom docela zřejmě"; Col: „Ta slova mluvil otevřeně“; CEP: „A mluvil o tom otevřeně“. [Pozn. red.]

272

EVANGELIUM 1’01)1 I MARKA

Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: Přesný důvod 1’eltt jednání není uveden, ale z kontextu lze vyčíst, že Petr neviděl spojitost n Mesiášem (8,29) či Synem člověka (8,31) a utrpením. Srov. Mt 16,16 Petr rozšiřuje a zesiluje své vyznání týkající se Ježíšovy totožnosti („ l y |s11 siáš, Syn živého Boha!“ -16,16b), je označen za příjemce Božího zjevení n ti noven „skálou“, na níž bude zbudována církev (16,17-19), a přímo se vyjitill k Ježíšově smrti („Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ 16,22). 33.se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: Zatímco Pen < I pokárat Ježíše v soukromí, Ježíš kárá Petra před ostatními učedníky a vy uM této příležitosti k poučení. Obě pokárání spojuje sloveso epitimán - slova užité výše při exorcismů (1,25) a utišení bouře (4,39). Jdi mi z očí, satane!: V řečtině je doslova: „Jdi za mne, satane!“ Jazyk přl|1 míná Mt 4,10. Markův popis pokušení je však podstatně kratší (1,12-13) a trn

obrat neobsahuje. Hebrejské sloveso satan znamená „zkoušet“ či „pokouh’1 což přesně popisuje úlohu satana v Job 1-2 a Zach 3,1-2. V novozákonní dul se satan stává principem zla v kosmickém zápasu, který bude ovlivňovat 11PVf'.r> tlTHťKNl

27 (

I vy/mim. ačkoli židovské apokalypsy 4 Uzd a 2 Hne (jež obě pocházeli / pivního I klolntl po Kr.) často užívají slovo „duše“ způsobeni, který se „řeckému" n ži m u< iilulkiim dávalo příležitost sloužit Ježíšovi a jeho společníkům Možnii, ze nn tálo slm n máme pohlížet (jak to patrně činí Marek v 9.6a) jen piko mt pošetilou poznámku Z I 'elrových úst. Iři stany: Hlavní odkaz se patrně týká slaní u »i ptisticsků pn staiyi h l/inel ských podzimních zemědělských svátcích (viz l.v? 1,39 43). není však zfejme, jestli je tu ještě nějaký přímější odkaz nn lento svátek Smysl Pelmvych slm |e patrně tento: stejně jako Židé tábořili v polic h během podzimím h svalku I liz ně, aby nemuseli přecházet tam a zpět ze swell domů, domnívá sc Pěli, že muže prodloužit zážitek Ježíšova proměněni tím. že wbudii|c pt istřcší (viz „pflbytkv věčné“ v Lk 16,9) pro tři nejdůležitější osol o ležišc. Mojžíše a l.liaše |i Nevěděl totiž, co by měl říci: Tato poznámka por •• i y mcnář učedníků,

ale přijímá ho a vykládá. Poznámka, že Eliáš „všci him obtio VÍ", vyjádřená slovem apokathistanei (obnoví řád všech včel li iinviáll je do jejich původního stavu, aby je připravil na Boží příchod), se může opími o Mul 4,6 (3,24 v řeckém textu): „Obrátí srdce otců k synům, u suk v sy mi I ult um " o Synu člověka je psáno, že musí mnoho trpět a být v opov■ /< ni ■ aduy uliti ozákonní text se výslovně nezmiňuje o utrpení Syna člověku m ho Meililše, Zde však, stejně jako na jiných místech Nového zákona, srími/.iln. /• \ytuky ze Starého zákona naznačují Ježíšovo utrpení (viz I Kor I \ t ’> i I »i lilia < asi 9.12 připomíná učedníkům (a Markovým čtenářům), že pro plno .i llo/iho km lovství je Ježíšovo utrpení důležitější než Eliášův příchod, už Eliáš přišel: Stejně jako v9,12a přijímá Ježíš cm haiolopu ky m < n a dmi u n naznačuje, aniž by to přímo řekl, že Jan Křtitel byl rovny Eliášovi toto zloto/ učni napovídal již prorocký životni styl, který Jan přijal (viz Mk 1.6 a ' Kull I Hi ale udělali s ním, co chtěli: Janův osud pop .my v 6,14 ") před/iiiuiicnává osud Ježíše, Syna člověka. Představa, že Janův osud by l ph dpoď/eii v Písmu, se může opírat o analogii mezi Eliášovým odporem vůči lézala li l lid l*> I l) n Janovým odporem vůči Herodiadě (Mk 6.17 19).

Výklad Markův příběh tradičně známý jako proměnění se ve .knhi nosit [ skládá ze tří prvků: výrok o blížícím se příchodu B(tžllli»k t nlovsl ví (9,1), I vyprávění o proměnění Páně (9,2-8) a rozhovor mezi Icžlšem a jeho učedníky o Ježíšovi jako trpícím Synovi člověka a lanu Křtiteli jnkožlo eliášovské postavě (9,9-13). Navzdory odlišné literární lot nič i obsahu tyto texty ve svém současném umístění v Markově evangeliu koni roní ují Ježíšovy učedníky a Markovy čtenáře s tajemstvím Božího ktálovslví a s rolí, jakou v něm hraje Ježíšovo utrpení, smrt a /mrtvyi h\ slam Je možné, že spojení těchto čtyř celků je zásluhou Mat kovou lepí li kom binace připomíná témata, která jsou pro jeho evangelium důležitá. Výrok o brzkém příchodu Božího království (9,1) slibuje, že někteří ř ze současníků uvidí před svou smrtí, jak „Boží kraloy st\ i pir.l\ । cle (své) slávě“. Tento výrok spolu s Mk 13,30 (viz Ml ’ I ' I I k ’ I. ) Í a Mt 10,32 jsou nejsilnějšími doklady toho, že Ježíš pokládal Boži kra t lovství za teprve nastávající a blízké (to znamená, že nia připl bi zy). Na I druhé straně však stojí výroky Lk 11,20 (viz Mt 12,28). Ml I l.l(viz

Í: Lkl6,16)aLk 17,21,znichž vyplývá,že Boží království je už přítomné neboje alespoň započato Ježíšovým veřejným působením. Spojíme-li I oba soubory výroků dohromady, výsledkem je dynamické „už“/, ještě B ne“, tak typické pro novozákonní eschatologii.

2H2

líVANQELIUM 1*01)1 I MARKA

Výrok o království v Mk 9,1 považuje většina komentátorů za mi||Í část předchozího oddílu 8,34-38. Ve skutečnosti slouží jako most závěrečných (eschatologických) výroků o učednictví v 8,38 k příbíM o proměnění v 9,2-8. Tím, že ho Marek umístil bezprostředně před pni měnění, poskytl výklad jak k výroku, tak k celému vyprávění. Na jedni stranu jsou Markovi čtenáři vedeni k předpokladu, že ti, „kdo tady stqjfl jsou Petr, Jakub a Jan a že samotné proměnění představuje určitý dml| příchodu Božího království ve slávě, ne-li onen příchod samotný. N| druhou stranu se Markovým čtenářům dostává vodítka, které jim , 15; 8,28) a teprve v 9,11-13 se zcela jasně ukazuje, že je to Jan, a nikoli Ježíš, kdo je oním Eliášem. Když Ježíš umírá na kříži, někteří z těch, kdo stojí kolem, se domnívají, že volá Eliáše (viz 15,35-36). Když Marek v 9,11 -

284

EVANGELIUM PÓDI I'. MARKA

-13 konstatuje, že Jan Křtitel je Eliášem eschatologického scénáře, put pojuje tak Jana s Ježíšem zejména z hlediska jejich utrpení a z lilcdhM příchodu Božího království v plnosti. I když každá ze tří částí v 9,1-13 může být brána samostatní', z pií toračního hlediska je užitečné navázat na Markův záměr a nechal, ihy jedna část vykládala druhou. Co z tohoto spojení vychází, je hlubší pu rozumění Ježíšově smrti a vzkříšení jako klíčovým událostem přu lioilg Božího království v jeho plnosti, vše převyšující velikost vyzařující ■ „skutečného“ Ježíše a trvalá přítomnost tajemství kříže. Výzva „lolif poslouchejte“ (9,7) upozorňuje na správnou reakci na Ježíše a nu |olu| místo v paschálním tajemství. Může odkazovat zpět, zejména k učeni o c*< ně, jež s sebou nese učednictví v 8,34-38. Lekcionář, který zařazuje Ciiiil o proměnění na druhou neděli postní, tuto dynamiku krásně vystihují

Odkazy a náměty k dalšímu studiu A. del Agua-Perez, „The Narrative of the Transfiguration as a Derashic Scientifical ion uf a Faith Confession“, NTS 39 (1993), str. 340-354. D. C. Allison, „Elijah Must Come First“, JBL 103 (1984), str. 256-296.

M. M. Faierstein, „Why Do Scribes Say that Elijah Comes First?“, JBL 100 (1981), str. 75 Hh J. P. Heil, The Transfiguration of Jesus: Narrative Meaning and Function of Mark 9 .' k Matt 17:1-8 and Luke 9,28-36, Biblical Institute Press, Roma 2000. J. Marcus, „Mark 9,11-13: ‘As It Has Been Written’“, ZNW80 (1989), str. 42-63. J. Murphy-O’Connor, „What Really Happened at the Transfiguration?“ Bible Review l/l (1987), str. 8-21. E. Nardoni, „A Redactional Interpretation of Mark 9:1“, CBQ 43 (1981), str. 365-384

S. Pellegrini, Elija - Wegbereiterdes Gottessohnes. Eine textsemiotische Untersuchung Iih Markusevangelium, Herder, Freiburg 2000. N. Perrin, „The Composition of Mark ix,l“, NovT 11 (1969), str. 67-70.

J. A. T. Robinson, „Elijah, John and Jesus: An Essay in Detection“, NTS 4 (1958), str. 263- 2H1, R. H. Stein, „Is the Transfiguration (Mark 9,2-8) a Misplaced Resurrection Account ?", Jill, 95 (1976), str. 76-69.

J. Taylor, „The Coming of Elijah, Mt. 17,10-13 and Mk 9,11-13: The Development of tin Text“, RB 98 (1991), str. 107-118.

B. T. Viviano, „Rabbouni and Mark 9:5“, RB 97 (1990), str. 207-218.

14. IJZDKAVI'.Nl I’OSI Dll IIO ( III API I l, ki. 1 v jednak zdiiiiizftuje tuto část otcovy prosby v 9,22, jednak |i vystavuj, killl.. Všechno je možné tomu, kdo věří!: Tento výrok je poněkud dvoj ........ v ..... z. cla příhodný. Ježíš ho, jak se zdá, užívá ke kritice učedníku I ol.. k |iodol> němu prohlášení viz 10,27: „Vždyť u Boha je možné všei I1110 " Viz 1. / IcžP.ov 11 vyzvu Jairovi v 5,36: „Neboj se, jen věř!“ Víra, kt. i.m I. .0 ...., I .0|< viom V jeho Otce, zahrnuje však také víru v evangelium (1,15) 11 v nebo pikozio z\< ■. lovnlele evangelia. Tyto verše o víře a modlitbě jsou |>fcok\im v 11,22-25. ■, Věřím! Pomoz mé slabé víře!: Toto otcovo volání je jedním z ne (oblíbenějších L M nejlépe zapamatovatelných výroků v Novém zákoně, protože v vpoll ii|c mz liorodou povahu víry, která je vlastní zkušenosti tolika lidí Už siimolný liikl, I |o otec přivedl chlapce za Ježíšem, je zjeho strany projevem tirčllě víry. Avšak Váhavost vyjádřená slovy „můžeš-li“ ukazuje, že jeho víra v Ježíše 11 jeho iizdrn viijící moc není naprostá. Jediné dosavadní užití slova .n ia>| J. Harrington, Why Do We Suffer? A Scriptual Approach to the IhmitA Condition (Franklin, Wis., Sheed & Ward 2000). Takové otázky nit >hiH| snadno odvést pozornost od pozitivnějších a důležitějších témat tolmiu úryvku: povaha a důležitost víry a Ježíšova moc uzdravovat, kteří ■ základem naší naděje ve vzkříšení.

Odkazy a náměty k dalšímu studiu P. J. Achtemeier, „Miracles and the Historical Jesus: A Study ofMark 9:14-29“, ( Up H (1975), str. 471-491.

J. .1. Pilch, Healing in the New Testament. Insights from Medical and Mediterranean thropology, Fortress, Minneapolis 2000. G. E. Sterling, „Jesus as Exorcist: An Analysis of Matthew 17:14-20; Mark 9:14-29; I iihc 9:37-43u“, CBQ 55 (1993), str. 467-493.

M. Wohlers, Heilige Krankheit. Epilepsis in antiker Medizin, Astrologie und Religion. N t|. Elwert, Marburg 1999.

35. Druhá předpověď utrpení a další pokyny pro učedníky (9,30-50) 30. Odtamtud šli dál a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. 31. Poučoval totiž své učedníky a říkal jiltll „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ 32. Oni však té řeči nerozuměli, ale bull

II UHIUIA I'ftl Dl'OVf ri U IKI’I Nl A l>AI SI POKYNY PRO IK I UNIKY |M II । UH

,'Q|

ho zeptat. 33. Potom přišli do Kafarnau. Když byl v domě, plul se Jich: „O čem jste cestou rozmlouvali? ** 'I < )nl tulí' II. rolože cestou mezi sebou rozmlouvali o lom, kdo z nich p nej yjíší. 35. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvnniíct a tekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a shižcbiiíkciii 'M-ch .** ,lft. Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl |lm '/ ..Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přljlmu u kdo nim Ijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal M lnu mu kl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zle dm Ih i hem iienu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem. )•> Jižis Však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jiiieiiu mřín i y koná zrtz rak, nemůže pak hned o mně mluvit .špatně. 40. kdo m ni pi oil nám, je s námi. 41. Kdokoli vám podá číši vody prolo, Ze |Mc Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu, 42. kdo hy svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří sěf l ve mne, protohoby bylo lépe, aby mu dali na krk mhnsh kamen a hodili ho do moře. 43. Svádí-li tě tvá ruka, usekni |i' Je pio tebe lepe. Bbys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. (44) 45. Svadí li le imp noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez noln . než nl» v s hyl s oběma nohama uvržen do pekla. (46) 47. Smdl II l« Imp oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího kniha siví jednooký, než. abys byl s oběma očima uvržen do pekla, IH. kde jejich čei i nehyne a oheň nehasne. 49. Každý bude solen ohněm 51). Sul |e dobrá věc, ztratí-li však sůl slanost, čím ji osolíte * Mějte sol v so lič, a tak budete žít mezi sebou v pokoji.“

POZNÁMKY K TEXTU Odtamtud šli dál: Tímje naznačen konec veřejného působeni v < liililcji, jelikož učení mezi druhou předpovědí utrpení v 9,31 a veršem 10.1 (p nz ptn.uh le/e.c N jeho učedníky do Judska a Zajordání) jsou adresována ih cdnlk.... ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl: Zeměpisné po/ii.imks i '> U».i 10,1 naznačují, že důvodem, proč Ježíš nechtěl, aby někdo věděl o |dio pfifonmosii

v Galileji, bylo to, aby mohl věnovat veškerý čas a energii u< cul svclio kruhu učedníků ještě naposledy v jejich domovině. Jak ale vyplyva / mislcilii|i< iho lextu (viz 9,32), Ježíšovi se nezdařilo přivést je k pochopem ia|emsivl kříže I. Poučoval (...) říkal jim: Užití imperfekta v obou přípndci li ii.i/n.iču|e. / \ lni oni, kilo potřebují tuto radu. Kdo chce být první, ať je ze všech poslední n služebníkem všech: I culit

výrok jasně vyplývá z připravené scény, a je to tedy příběh s v yi oknu 11 < liiihi Tímto učením Ježíš zpochybňuje a podrývá zásady sví' kulim v o postaveni n hodnosti. Obsah jeho učení se v poněkud delší formě objevuje v 1(1,11 44 (viz též Mt 23,11 a Lk 9,48; 22,26-27). , Pak vzal dítě: Někteří komentátoři upozorňují nu lo ; a oče kávají, že se s nimi bude zacházet s respektem a důstojností, pika naleží těm, kdo je poslali. V tomto případě lze vysledovat jistou linii poslaní (< isiy motiv Janova evangelia) od Boha („ten, který mě poslal“) přes Ježíše k vyslancům (kam mohou spadat i společensky natolik bezvýznamné osoby, jako jsou děli). 38. Jan mu řekl: Toto je jediný příklad u Marka, kdy Jan, syn Zebedeův, jedná zcela sám. Pro další odkazy na Jana u Marka viz 1,19.29; 3,17; 5,37; 9,2; 1.35.41; 13.3 a 14.33.

294

HVANilHI IUM 1*01)1 I MAPKA

v tvém jménu: Ke Jménu“ jako spojovacímu článku jednotlivých čihll řeči viz 9,37. Tento „cizí exorcista“ patrně používal Ježíšovo jméno jnku gický prostředek (viz 1,24; 5,7) a měl úspěch. Bránili jsme mu: Sloveso kólyein má množství významů: „zdržovat, hi< zakazovat“. Otázka pro překladatele a vykladače je, jakými prostředky to m

níci činili: slovními („zakazovali“), nebo fyzickými („bránili“)? Kronu' u v 9,38-39 se kólyein objevuje už jen v 10,14, kde se hovoří o učednících hni cích dětem v přístupu k Ježíšovi. protože není tvým učedníkem: Doslova „nechodí s námi“. Tento „cizí ťm cista“ nepatřil k okruhu Ježíšových učedníků. Je zvláštní, že Jan ho krilizi(|| to, že nechodí s „námi“, a nikoli proto, že nechodí s Ježíšem (srov. „ncm Iv] učedníkem jako my“ v Lk 9,49-50). Snad se máme domnívat, že Jan odknii na vyslání Dvanácti (6,7-13). Spíše se však jedná o jemný náznak Janovu i pochopení, že skutečným zdrojem moci učedníků je Ježíš. V rukopisné lnul se nacházejí dvě další čtení Mk 9,38b: „s námi nechodí, a bránili jsme til a „s námi nechodí, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí“. Obě tato i'h se pokoušejí text poněkud uhladit, a jedná se proto nejspíše o druhotné veiz 39. Nebraňte mu: Ke starozákonní paralele (ne-li rovnou přímému vlivu) viz pil běh Eldada a Medada v Nm 11,26-29. Aniž byli „písemně určeni“, prorok < >v u|| Eldad a Medad v táboře Izraelitů. Když Jozue naléhal naMojžíše, aby jim v imH zabránil, zvolil Mojžíš tolerantní přístup: „To tak žárlíš kvůli mně? KO Ity Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svóní duchu na nich!“ (Nm 11,29). Viz též Sk 19,13-16, kde se židovští zaklliiM pokoušejí neúspěšně „vyslovovat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo byli poM’i||j od zlých duchů“. Přece žádný (...) nemůže pak hned o mně mluvit špatně: Toto vysvětleni

v Lukášovi 9,50 neobjevuje a Matouš vypouští celou epizodu. Marek opírá It žíšovu shovívavost o předpoklad, že ten, kdo zakusí Ježíšovu moc, o něm Inult přirozeně mluvit dobře. V prvotní církvi mohly být takové výroky užity v l>n|l proti vytváření frakcí a exkluzivismu, i když užití tohoto výroku za danvill poměrů nemusí vysvětlovat jeho vznik. 40. Kdo není proti nám, je s námi: Toto druhé vysvětlení je zobecněním a rozvl nutím předchozího. Objevuje se rovněž v Lk 9,50. K odlišnému pohledu vil Mt 12,30//Lk 11,23: „Kdo není se mnou, je proti mně.“ 41. číši vody: V pozdějších kontextech (10,38-39; 14,23.36; 15,36) má slovo /w térion („číše, kalich“) význam kalichu utrpení, to však není tento případ. Maioiil užívá tento výrok v rámci své misijní řeči (viz Mt 10,42) a příjemce pojmem) vává slovy „tito nepatrní“. proto, že jste Kristovi: Doslova: „ve jménu proto, že jste Kristovi“. Slovu

Jméno“ (onoma) spojuje tento výrok s 9,37-39. Užití titulu „Kristus“ je v koii textu Ježíšovy vlastní řeči neobvyklé a může svědčit o povelikonoční perspek tivě. Zatímco 9,37 se zabývá přijímáním druhých (zejména lidí společensky bezvýznamných) ve jménu Kristově, tento výrok se týká těch, kdo ve jménu Kristově prokáží laskavost učedníkům. amen, pravím vám: K dalším příkladům užití slavnostního úvodního „amen" u Marka viz 3,28; 8,12; 9,1; 12,15.29; 11,23; 12,43; 13,30; 14,9.18.25.30.

I IH lUIA |*R| 111'OVfT> UTRPÍ NI A HAI.SI POKYNY PRO IICI UNIKY ('1,111 Mil

,' o- se to/klada mt západanajihod Jeruzaléma a vede do vesnice Sil van. Za ludskehokiiilovsls 1 bylo místem „posvátného návrší“ (nechvalně známého „lolciu"). kde se pro vozovaly zakázané náboženské praktiky včetně spalováni lidských oběti t viz 2 Kron 28,3; 33,6; Jer 7,31; 32,35). Jeremiášovo proroctví pioti tomuto místu (viz Jer 7,31) připravilo půdu pro to, aby se „gehena“ stala syiioiiymcm pro „peklo“ či „pekelný oheň“ (viz / Hen 27,2; 4 £&/7,36; Ml 5, ’.’ 29-30; 2 (.33; Lk 12,5) neboli místo trestu, kam odcházejí hříšníci. Přístavek ..do nciihasilel ného ohně“ zjevně vychází z Iz 66,24, který je citován na konci teto kapitoly (Mk 9,48). (44 ) :Citace Iz 66,24, která se nachází ve všech nejlepších textových plamenech v Mk 9,48 a na niž se naráží na konci 9,43, je v některých méně významných rukopisech rovněž vložena za oba první výroky o pokušení (verše 44 a 46). Tím

296

EVANGELIUM PODLE MARKA

se vysvětluje, proč se ve většině moderních překladů verše označené čl»l|| a 46 vypouštějí (číslování se opírá o takzvaný textus receptus, který se pi současných poznatků nezakládá na nejlepších rukopisech). 45. bez nohy: Pojem překládaný jako „bez nohy“ (chólos) může rovněž /mimi „chromý“ či „mrzák“. Jinde se u Marka nevyskytuje. uvržen do pekla: Zde a ve verši 47 naznačuje trpný rod slovesa bléthenal I působení. Některé rukopisy přidávají za obrat „do pekla“ slova „do ohni uhasitelného“. (46):V nejlepších rukopisech se Iz 66,24 nevyskytuje (viz poznámku k verll i K původu a významu tohoto textu viz pozn. 48. 47. vyloupni ho: První dva výroky mají „usekni ji“. Tato obměna („vyloupni In lépe odpovídá příslušné části těla, která budí pohoršení, a zároveň zdiiru/.Al třetí část těla v tomto souboru tří výroků. vešel do Božího království: Druhá výraznější obměna rétorického modelu i značuje rovnost mezi pojmy „život“ a „Boží království“. Ke vstupu do Boži království viz Mk 10,15.23-25. Tato obměna nás upozorňuje, že když lc hovořil o životě, měl na mysli věčný život s Bohem, a nikoli jen poženu štěstí. Je rovněž přípravou na učení o tom, jak obtížné je vejít do Božího I m lovství v Mk 10,1-31. 48. kde jejich červ nehyne a oheň nehasne: Tento verš se opírá (s určitými ob měnami) o septuagintní znění Iz 66,24. V Iz 66,14-24 se tento výrok ohjcvn|| v eschatologickém kontextu shromáždění celého Izraele a všech národů a st Vrt ření „nových nebes a nové země“. Iz 66,24 má funkci definitivní hrozby n'lil v Izraeli, kdo se bouří proti Bohu, a varuje je, že je stihne věčný trest (nikoli zánik). K „ohni a červům“ jakožto prostředkům eschatologického trestu viz Jdi 16,17. Citace Iz 66,24 chybí v paralelním úryvku u Matouše 18,8-9, avšak |> p přítomnost v Mk 9,48 spolu se zmínkou o „ohni“ představuje klíčové slovo v v roku o „soli a ohni“ v 9,49 a vede k inkluzi dvou dalších výroků o „soli“ v 9,5(1 49. Každý bude solen ohněm: První ze tří výroků o „soli“ se podle všeho zakl.ulii na její očistné moci. Obrazy soli a ohně nejspíše naznačují období zkoušky a očištění před příchodem Božího království v plnosti (viz Mt 6,13). Další ru kopisy zmiňují úlohu soli při obětech v Lv 2,13b: „S každým svým obětním darem přineseš sůl“. V rukopisech se objevují další dvě verze Mk 9,49: „Proloží každá oběť bude osolena ohněm“ a: „Protože každý bude solen ohněm a kažihl oběť bude osolena solí“. Třetí verze je kombinací prvních dvou čtení. Drtilul verze pravděpodobně pochází z poznámky opisovače upozorňující na možnou vazbu k Lv 2,13b (viz Bruce M. Metzger, A Textual Commentary on the Greek New Testament, 3. vyd„ United Bible Societies, London - New York 1971. sti 102-103). První (a nejspíš původní) čtení může mít určitou vazbu na verzi vy roku Jana Křtitele v prameni Q, který se zachoval v Mt 3,11//Lk 3,16: „On v.r. bude křtít Duchem svátým a ohněm.“ 50. ztratí-li však sůl slanost, čím ji osolíte?: Komentátoři často upozorňují na lo. že sůl sice nikdy neztratí zcela svoji chuť, může být však natolik znečištěna Ol zředěna, že její chuť je těžké rozeznat (viz Job 6,6; Mt 5,13; Lk 14,34-35). Druhy výrok o „soli“ se ale netýká chemických vlastností. Opírá se o používání soli jako chuťové a konzervační přísady. Může zde být odkaz na úlohu Ježíšových

n DHUIIA PRI.DPOVflĎ UTRPHNt A DAI.SI POKYNY PIU) UCldlNlKY IM.HI 'lil

29 /

lli i ilnlků být „solí země“ (Mt 5,13) a na prostředky duchovní moiidio .il I vl/ hol 1,6, jež rovněž obsahuje sloveso artyein). Mějte síd v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji: I fell ' \mk o suli HlllilM na používání soli při uzavírání smluv a přinášení obělí „Ni '.inl1. poim hul kvuii obilnou oběť bez soli smlouvy svého Boha" (I,v 2,1.lit; vl/ li1/ Nin IX,l'». J Klon 13,5). Vybízí Ježíšovy učedníky, aby ctili pohostinnost a pi>ki .i1 u I tuho plyne, že jen chtěli odkrýt Ježíšovy „neortodoxní" mizoi v v teto Bležilosti. Ve zbytku tohoto příběhu o sporu (10.5 •>) hzis p(edsinvii|i' IVě charakteristické názory na manželství a rozvod Kdvz odmítl text IJ Jeiiteronomiajako ústupek lidské slabosti (10,5), poiikii/ii)c v !(),(> 8 lín dva texty z Geneze (1,27 a 2,24) vyjadřující původní ziiměi ohledně Btllže a ženy („ti dva budou jeden člověk") Z tohoto lloziho záměru Ježíš vyvozuje v 10,9 závěr, že rozvod je s tímto ideálem vlozpoiu „(o Hulí spojil, člověk nerozlučuj.“ Po veic|iiem .poiu následnic Ježíšovo Knikromé poučení (10,10-12), kde znovu opukii|c své odsouzení rozvo­ du a vztahuje je jak na muže, tak na ženy. Ježíšovo radikální učení o manželství a rozvodu v Mk 10,1 12 musí íyi chápáno v rámci Palestiny prvního stolen a autu keho ‘.véla. Ježíšův svět byl do značné míry patriarchální společnosti Mnoha manželství hýlu dohodnutá a tyto dohody uzavíral nevěsím olei s zenu hem (a jeho Oleem). Manželství bylo považováno přede vším za pinvni ii|ednaní mezi ženichem a nevěstiným otcem. Jakmile byl pai zasnouben, mohli se snoubenci pod dohledem třetí osoby seznamu a přibližně po roce byli Nezdáni (viz Mt 1,18-19). Svatební obřad zahrnoval podpis obvyklých právních listin a odvedení nevěsty do ženichova domu ti i domu jeho Olce), jak to popisuje Mt 25,1-13. V palestinském judaismu prvního století bylo Ježíšovo učení o man­ želství a rozvodu radikální. Přestože se polygamie slávala stale v zacnéjší s výjimkou privilegovaných vrstev, jako byli příslušnici hciodovske dy liaslie, rozvod nebyl nijak neobvyklý. Na základě případu zmíněného v Dt 24,1-4 se mohl muž se ženou rozvést, pokud na m nalezl ..něco hanebného“ (erwat dábár). Postup spočíval v tom. že manžel vystavil ženě rozlukový list (doklad o tom, že se s ní skutečně roz vedl a že se nyní může vdát za někoho jiného) a poslal ji pryč. Tento h.i |í přirozeně poskytoval právní ochranu proti případným budoucím naiokům bývá leho manžela a dával jí před zákonem právo znovu se vdát. Navzdory protestům proroka Malachiáše (Mal 2.16) považovali mnozí Židé v Ježíšově době rozvod za samozřejmost. Velcí učitelé dis­ kutovali o důvodech pro rozvod a zejména o významu erwat dábár.

304

RVANOBLIUM PODI.H MARKA

Podle Mišny (A/. Gitin 9,10) Šamajova škola vykládala erwut Ji čistě jako sexuální provinění ze strany ženy, zatímco Hillelovn f| jako muže a ženu“) v kontextu diskuse o manželství, ačkoli se zde |i nalo zjevně o otázku polygamie. 4QNařízení 416 2 iv 1 cituje Gn ’ „muž opustí otce (...) a budou jeden člověk“) jako součást jednoho z1 řízení ohledně manželovy autority nad jeho ženou. Chrámový a ví 57,15-19 určuje, že král se musí oženit se ženou z židovského knih ského rodu a že ,jen ona jediná smí být s ním, dokud její život li v Odborníci se různí v názorech, zda se tento text vztahuje na polyguil nebo na rozvod, i v tom, zda se tento vzor, který byl stanoven pro krti vztahuje i na ostatní. Právní dokumenty z Murabbaatu poblíž Mrtvého moře obsahuji sv tební smlouvy a rozlukové listy z počátku druhého století po Kr. Jm pro nás ukázkou právních formulí („Rozvádím se se svou ženou a pi pouštím ji“) a předpisů (o vrácení věna atd.), jež byly spojeny s židu ským manželstvím a rozvodem v té době. Josef Flavius potvrzuje, M pouze muž se mohl se svou ženou rozvést, a konstatuje, že „rozvedciul žena se nemůže sama o své vůli znovu vdát, pokud ji k tomu její bývalý manžel nedá svolení“ (Ant. 15,259), i když sám uvádí příklad, kdy Jciiií přinejmenším nutila svého manžela, aby se s ní rozvedl. Na tomto pozadí Ježíšův pozitivní ideál manželství jako Jednotní těla“, jež znemožňuje „rozvod“, působí výjimečně. Že se jedná skuteční o učení historického Ježíše, je doloženo kritérii nepodobnosti, užití vi| více pramenech a koherence. Ve společnosti, v níž byl rozvod obecni) přijímán a důvody rozvodu byly ožehavým tématem, se Ježíšovo učeni o nepřípustnosti rozvodu příčilo zavedeným zvykům a kultuře. Jak uvi­ díme později, i prvotní církev měla určitý problém s Ježíšovým zákazem rozvodu. „Učení o nepřípustnosti rozvodu“ se navíc objevuje v několiku nezávislých pramenech: v 1 Kor 7,10-11, v pramenu Q (Lk 16,18//Mt 5,32) a Mk 10,1-12 (viz Mt 19,1-12) a radikální charakter tohoto učeni je v souladu s mnoha jinými radikálními Ježíšovými postoji (např. Mk 9,33-50 a 10,17-31). Svým „učením o nepřípustnosti rozvodu“ Ježíš ne ruší SZ (když vykládá Dt 24,1-4 jako ústupek tvrdosti lidského srdce), spíše jde ke kořenům starozákonních přikázání (jako v Mt 5,20-48) a snaží se zajistit, aby nebyla porušována. O tom, že Ježíšovo „učení o nepřípustnosti rozvodu“ představovalo pro první křesťany problém, svědčí Pavlova rada těm, kteří žili ve smí-

36. MANŽELSTVÍ a ROZVOD 110,1-12)

...........................................................

11 )X

. mu

Irných manželstvích (I Kor 7,12-16), a takzvané except!vnl věty v Ml 5,12 a 19,9 („mimo pomela“). Ať už pomela znamená sexuální provl něni ze strany ženy, nebo manželství mezi příbuznými ziipovčzcnč podlí' 1 v 18 (viz Sk 15,20.29), objevuje se tu určitá výjimka. Mk 10.1m/ .i flije Ježíšovo učení o rozvodu a opětovném sňatku lak, aby odpot idiilo římským právním zvyklostem, kde mohla inicioval rozvodoví fl/cití žena. Prvotní církev souhlasila s Ježíšovým učením o .Jednom trh 7 „nepřípustnosti rozvodu“ a snažila se řešit problémy vznikiijli lpít |e|i< h [uplatňovaní. Díky napětí v judaismu i v prvotní církvi se otázku nkltnill/ai i leží hova učení o „jednom těle‘7 „nepřípustnosti rozvodu'' kladla sle|ně v mt milosti jako i dnes. Musíme si uvědomil, že v polemice o i o/sodu i l< Ižíšově době byly patriarchální struktury a rodinný život hinnv |nko I samozřejmost, že se zde neprojevuje žádný zájem o to. < o dnes nazývá me psychologickou (in)kompatibi lilou. a že manželství jistě není < lni páno jako svátost. Je rovněž obtížné přesně poznat, jnk ležisi hupni sve I učení v těchto otázkách a jak je máme chápat my ,lc lo ideál, o který I máme usilovat, výzva, se kterou se máme vypořádal, eslieinnl prii lad. nebo božský zákon? A která část Nového zákona je díiležih । i ležišiiv I absolutní zákaz rozvodu, nebo výjimky, které se nm há/i |l u Pavla a u Matouše? A jak má být Ježíšovo učení nejlépe iiklinili/ov ano? Mezi | křesťanskými církvemi existuje široké spektrum přístupů k manželství I a rozvodu. Rozvod a opětovný sňatek zůstává komplikovaným n obtiž I ným pastoračním problémem. Všechny církve se s nim musejí statečně I vypořádat, jestliže chtějí pokročit dále na cestě jednoty etik ve Přiznání komplikovanosti této problematiky spojena s novozákon I ním materiálem týkajícím se manželství a rozvodu nesnil ziislfít pozi ’ tivní charakter Ježíšova učení o tom, že muž a žena tvoří „jedno tělo" > Toto učení musí být zasazeno do souvislosti Ježíšova hlásáni Božího !království a radikálních požadavků, které muže mil na lidi N.i jedna straně má Ježíš vizi obnoveného stvoření, v němž jednot.i a v/a|emnos( v manželství odrážejí původní Boží plán, na druhé stlané \ vbi/i muže i ženy k učednictví, které uznává radikální požadavky Boha |cž vylučuji rozvod, stejně jako v některých případech vylučuji manželství (viz Mt ■ 19,10-12). Zároveň církev, která navazuje na Ježíšovo proioi ke ustáno vení, musí do svého života zahrnout pastorační citlivost vín i těm, kdo nežijí v řádných vztazích (viz Jan 4,7-42; 7,53-8,11). Ježíšovo učení o manželství bylo stejně radikální v prvním století, i jako je ve století jedenadvacátém. Ti, kdo zakláda jí svá učeni a kázání naMk 10,1-12, musejí dbát na to, aby předávali pozitivní a konstruktivní | přístup, který tento text představuje.

306

EVANGELIUM PODLE MARKA

Odkazy a náměty k dalšímu studiu D. I. Brewer, „Nomological Exegesis in Qumran ‘Divorce’ Texts“, RQ 18(1998), sit Vi I R. F. Collins, Divorce in the New Testament, The Liturgical Press, Collegeville 1901

Idem. Sexual Ethics and the New Testament: Behavior and Belief, Crossroad. New 2000, str. 22-41. J. R. Donahue, „Divorce: New Testament Perspectives“, Month 14 (1981), str. Ill I

J. A. Fitzmyer, „The Matthean Divorce Texts and Some New Palestinian Evidence", I (1976), str. 197-226. B. Green, „Jesus’ Teaching on Divorce in the Gospel of Mark“, JSNT 38 (1990) -.H fi/ T. Ilan, Jewish Women in Greco-Roman Palestine, Hendrickson, Peabody, Mass 199f

B. N. Kaye, „‘One Flesh’ and Marriage“, Colloquium 22 (1990), str. 46-57.

C. S. Keener,.... and marries another“: Divorce and Remarriage in the Teaching nf New Testament, Hendrickson, Peabody, Mass. 1991. B. Vawter, „Divorce in the New Testament“, CBQ 39 (1977), str. 528-542.

37. Ježíš žehná dětem (10,13-16) 13. Přinášeli mu děti, aby se jich dotkl. Ale učedníci to mnlkA zakazovali. 14. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl |li „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takový patří Boží království. 15. Amen, pravím vám: Kdo nepřijmi- II ží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ 16. Bral |r i náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. POZNÁMKY K TEXTU 13. Přinášeli mu děti: Předmět slovesa není určen („lidé přinášeli“). Paidial.M

můžou znamenat kohokoli do dvanácti let věku. Podle Lk 18,15 to byly Hli děti (brefé). aby se jich dotkl: To znamená „aby na ně pokládal ruce“. Podle v. 16 ll chtěli, aby Ježíš dětem požehnal. V novozákonní době mělo žehnání dvojí n měr: svaty muž se fyzicky dotýkal toho, komu žehnal, a přenášel na něj duelu ť sílu, nebo jako svátá osoba svolával požehnání Svatého Boha na jinou osul Jak ukazuje verš 16, tyto dva aspekty se vzájemně nevylučují. Ale učedníci to matkám zakazovali: Jednání učedníků zde rozvíjí jejich gativní prezentaci v celém tomto oddíle. Učedníci se zde neustále zabývu|i । stavením moci a vlivu (v protikladu k dětem, které nemají žádné postavěl Proč přesně to učedníci zakazovali, není jasné. Bylo to kvůli jejich pocitu, děti připravují Ježíše o množství vzácného času? Nebo působily zmatek'.’ N bližší paralelu najdeme v příběhu slepého Bartimea, kterého okolostojíci ok

17. JHZIS ZlIINA DP.THM (10,1 I Iro

II)/

lil i vnli. když volal na Ježíše (10,48). Stejně jako lady si jich však IržH ni vklínil a Hiuliineovi pomůže. Iii/nu zelo ho to: K již zmíněným projevům hněvu či emoci u Ii/i .i >i Ml 1.1'. L5; 8,12; 8,17-21 a 9,19. Jak dokládá zbytek vyprávěni, důvodem Ir/l lovy rozmrzelosti (aganaktein) bylo, že učedníci nepochopili dm lliižlho Im hyslví a toho, komu je určeno. Nťt lile děti přicházet ke mně: V pozdějších křesťanskýi li pí • ■ bi........... MUlkonní text sloužil jako odůvodnění pro křty malých děli, není vínk důvod (lilo myšlenku u Marka interpretovat tímto způsobem (i kdy? mu \ Minkovi lila i někdo tento obsah přikládat mohl). Výrok zde plni jinou lunt । i l'io h zr.i |e lo příležitost učit o Božím království na příkladu dělí, |H'hrnňtejim:K problému překladu slovesa Áó/vcúi vizjioznmnl \ k Mk '» iH V)

Itehol' takovým patří Boží království: „Takovým p.uii |i pu k Indi m řvi kě

i by přivlastňovacího tóntoiútón a slovesa „byl" (mim) Základní iny'ih'iikoii |i něhota dětí přijímat vše jako dar. Na Boží království neeihlii|c \la .inu ki Blávo, je to dar od Boha. Amen, pravím vám: K dalšímu užilí tělo slavnostnl a punk neobvykle loimule ■ Marka viz 3,28; 8,12; 9,1.41; 10,29; 11,23; 12,43; 13 «) 14,9,111 ' • 10) Kdo nepřijme Boží království jako dítě: Děn |sim pino/iin /oi li nndiu hých. pokud jde o stravu, oblečení a další proživoi iiczliyini jioirehy \ «* Imv lylo věci přijímají jako dar. Oč více musíme my všichni pi ipmal Boži kialovstvl |nko největší ze všech darů (viz Lk 18,17). Vfthec do něho nevejde: K představě vstupu do Božího kiiilovslv i ví/ lež Mk 9,47 a 10,23-25. Série výroků o „vstupu do Božího království v lěloěiisli (’vím

jn lui dodává důležitý rozměr Markově výkladu Božího knilos .li i len ll. kdo ptiimou Boží království jako dar, mohou očekával, že do něho \< ploii Hnil je do náručí: Sloveso enankalizesthai („vzít do naim i i - i pudr u M.uk.i Objevuje jen v 9,36, kde se popisuje služba těm nejméně díiležilym s odkazem Un dítě. Ježíšova náruč či „objetí“ je ukázkou jeho l.i-.ks plného pup n dllěfc, které je vzorem otevřenosti vůči Božímu království. kladl na ně ruce a žehnal jim: Ježíš svolává Boži moc na den । z mown nn ně přenáší vlastní moc. Tento závěrečný verš vysvětluje, pio< lide děli k ležišovi přinášeli, nebo aspoň, jak jejich záměr pochopil Marek.

Výklad Je příhodné, že pasáž o dětech (10,13-16) navazuje na pasa/ o man želství (10,1-12), jelikož ženy a děti jsou zvláště zranitelné. I Iry vek se y,ubývá především Božím královstvím a tím, jací lidé v něm budou mít podíl. Jsou to ti, kdo přijímají Boží království jako dai od Boha a nečiní ul na základě svého postavení či moci žádný nárok na to. že do Božího království vstoupí.

308

EVANGELIUM PODLE MARKA

Když je připravena scéna a jsou uvedeny hlavní postavy (10,1 dochází ke vzrušené konfrontaci mezi Ježíšem a jeho učedníky (10, -14a). To Ježíšovi umožňuje předání důležitého učení o Božím kul ství (10,14b-15) a symbolické objetí a požehnání dětí (10,16). V jedné z dřívějších epizod (9,36-37) použil Ježíš příkladu dítěte poučení o službě druhým, zejména službě těm, kdo byli ze spolcčen ho hlediska vnímáni jako nikdo. Důraz tehdy spočíval na absenci lečenského statutu a zákonných práv dítěte. Zde jsou děti synihc bezmoci, závislosti a otevřenosti. Scéna popsaná v 10,13-16 vyniká svou krásou a jednoduchosti I jeden z mála úryvků o dětech v NZ a ve spisech antického světa (k neprojevoval zájem o romantickou představu dítěte jako nevinit a nezkaženého stvoření). Zde je ve středu zájmu závislost dítěte a n tečnost, že všechno nutně přijímá jako dar. V Ježíšově myšlení je tím nej významnějším Boží království. S povahou je Boží království transcendentní (není tedy lidským výtvo či výkonem) a eschatologické (jeho plnost je v budoucnosti). Žádny č věk je nemůže přivodit ani šije nárokovat. Je to království Boži, len kdo je jako takové uznají, mohou do tohoto království vstoupit. Ili království je pro každého ryzí dar od Boha a jako takový musí byl । jímán. Přesto tento úryvek sděluje dvojí poselství. Na jedné straně ul zuje Ježíšův zájem o děti. Bere děti vážně jako lidské bytosti, upozorni na moudrost, kterou projevují, když považují všechno za dar, a zpečetil svou upřímnou náklonnost k nim objetím a požehnáním. Nadruhou Mt nu je úryvek důležitým příspěvkem k našemu porozumění Ježíšovu u< . 15. Sloveso diakonein se užívá pro službu druhým v Mk 1,13, I, II. 10,45, II, 17. Obrat „otrokem všech“ je záměrně paradoxní. Otrok (dúlas) olivy k Iv patři sve mu majiteli a koná na jeho příkaz. Když Ježíš radí svým nnsledoy nikiim. aby se stali otroky všech, zdůrazňuje tak svůj ideál univerzální služby 45.Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil i mil '.y n . lo věka“ se objevuje ve všech třech předpovědích utrpení (X. . 11. 10,11 14). Tento verš nejen shrnuje všechny tři, ale poskytuje jim lake teologu ky v yklnd z hlediska Ježíše jako služebníka (diakonos). Ježíš je nej lepším puk ladem vlasl ního ideálu služebného vládce: „nenechal (si) sloužil, ale (.. ) sloužil" a dal svůj život: Zde má psýché obecný semitský význam ,života a nikoli „duše“; k problému překladu psýché viz poznámku k Mk X.35 I /. K obrnili „dál život“ jako výrazu pro mučednictví viz 1 Mak 2,50 („dejte svoje životy za smlouvu svých otců“) a 6,44 („Obětoval se, aby zachránil svůj lid n zisk.il si slavné jméno navěky“ [ČEP]). jako výkupné: Pojem lytron („výkupné“) označuje cenu za propuštění zajati e nebo za svobodu otroka. K teologickému užití tohoto pojmu viz •/ Mak 17,21, kde je mučednictví matky a sedmi synů (viz 2 Mak 7) vykládáno jako obci zadosti učinění a výkupné: „Tyran byl potrestán, vlast očištěna; oni se slali piolivahou za hřích národa.“ Příbuzné řecké slovo apolytrósis se často objevuje v novozákon­ ních listech (viz Řím 3,24; 8,23; 1 Kor 1,30;Ef 1,7.14; 4,30; Zid 9,15; I 1,35) jako jeden ze způsobů, jak popsat účinky Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání.

320

EVANGELIUM POOLE MARKA

za všechny: Řecký obrat anti pollón je ozvěnou úryvku o trpícím Shižcbiillul

v Iz 53,12: „nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.“ Předložka anti niti „v odplatě“ ve smyslu výkupné oběti. Pojem pollón doslova znamená ..niiiiiM má však také význam „všichni“ (např. „mnozí jsou sice stvořeni, ale ni.il |ii bude spaseno“ v 4 Ezd 8,3). Viz Ježíšova slova nad kalichem podle Mk lil „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny (hyper pollilii.

Výklad V Markově vyprávění o cestě se doposud objevil dvakrát inmld předpovědi utrpení (8,31; 9,31), nepochopení ze strany Ježíšových ui'« níků (8,32-33; 9,32) a nauky o učednictví a christologie (8,34 9"li

9,33-10,31). Tato nauka zahrnuje řadu témat a má různé podoby. tnkfl se může stát, že ztratíme ze zřetele rámec cesty. Proto musí Marek svýfll čtenářům cestu připomínat. Třetí příklad zmíněného schématu (10, IM -45) je promyšlenější a celistvější, přestože se skládá ze tří částí. Je vhodt ným zakončením vyprávění o cestě. První celek (10,32-34) je podrobnou předpovědí utrpení, natolik pio drobnou, že je těžké zbavit se pocitu, že jeho formulace reflektují epizoda popsané později v Markově pašijovém vyprávění. Druhý celek (10, IV -40) je rozhovorem mezi dvěma Zebedeovými syny a Ježíšem, kde .lukiilp a Jan projeví nepochopení tajemství kříže. Třetí celek (10,41-45) je pm kynein, v němž Ježíš předkládá učedníkům svůj ideál služebné vl.uly jako pokorné služby druhým a vykládá vlastní utrpení a smrt jako „vyl kupné za všechny“ - oběť na usmíření hříchů. Ježíš představil svůj ideál služebné vlády nejprve v Mk 9,35 v ránu I polemiky učedníků o to, kdo je největší (9,33-37). Podle všeho se jednu lo o postavení mezi Ježíšovými učedníky v době Ježíšova pozemského pni sobení. V 10,35-45 je tento ideál předkládán ve větším rozsahu v ránu I žádosti Zebedeových synů, aby zaujali přední místa v budoucím Božím království a při Ježíšově slavném druhém příchodu. Důležité pozadí tohoto Markova textu tvoří svitky od Mrtvého inofři Židovská komunita (nejspíše eséni), která patrně stála za řadou knih nalezených v Kumránu, byla silně strukturovaná. V jejím čele stáli čle nové pocházející z rodů židovských kněží. Komunita rovněž očekáviiln brzký Boží zásah, kterým ti, kteří podle jejího mínění zůstali věrní Bohu Izraele, budou odměněni na zemi a budou přizváni do nádherného a vřč > ného přebývání s anděly u nebeského dvora. Podle „mesiášského řádu'1 (1 QSa) byly jejich hostiny a komunitní setkání uspořádány tak, aby odl rážely budoucí stav věcí při mesiášské hostině v Božím království. Km'4

IM TRK'I't I'RKDI'OVP.f) UTKI’UNl A IIAI.SI POKYNY PHO DfKONlKY d/o.v může znamenat mládě různých zvířat včetně oslů a koní. Mt (v 21,2.7) předkládá výjev dvou zvířat oslice a oslátka - na základě doslovného čtení Zach 9,9. Skutečnost, že na něm ještě neseděl žádný člověk, zjevně zvýrazňuje „čistotu" Ježíšova prorockého činu.a

>

a. P. Pokorný. Výklad Evangelia podle Marka, Kalich, Praha 1974. str, 222: .Justin Martyr, křes­ ťanský spisovatel z 2. století, říká ve své Obraně (32,6), že oslátko bylo usi uvázáno u vinného kmene, aby se naplnilo proroelví z Gen 49,11, dané pokolení Juilovu. z něhož, byl očekáván Mesiáš." [Pozn. red.]

3. Pán ho potřebuje: Řecké slovo kyrios komplikuje výklad. Může jednak ozna­ čovat majitele zvířete (což je také nejpravděpodobnější), s nímž, se Ježíš dohodl, ale může také označovat Boha („Pán“ či „Hospodin“) anebo samotného Ježíše

328

EVANGELIUM PODLÍ! MARKA

(i když kyrios u Marka nepatří k hlavním christologickým titulům, nu vid 12,35-37). Většina překladatelů a vykladačů považuje za podmět Ježíte 14 bylo řečeno ve v. 2, tento příběh lze číst dvěma různými způsoby buif j odraz předchozí dohody, nebo prorockého daru. a hned ho sem zaseb pošle nazpátek: Podmětem je zde s největší pnivil dobností majitel. Proč je zde však připojen slib, že ho majitel pošle zpil, t| je užito formulace „hned ho sem zase pošle nazpátek“, svědčící o jr.icni pokojení? b. Část rukopisů slůvko palin („zase, opět“) vynechává. [Pozn. red.]

4. u dveří venku na rozcestí: Oba učedníci nalézají a činí vše přesně tak. |4

5. 6.

7.

8.

Ježíš řekl. Slovo amfodos („rozcestí“) může označovat cestu s domy po til stranách, nebo „městskou čtvrť“ či „rozcestí“. Vyjadřuje se zde myšlenky zvíře je vystaveno zrakům okolostojících, kteří mohou vidět, jak je mrdi odvazují. Někteří z těch, kteří tam stáli: Ke známým výrazům viz Mk 9,1 a 15,35.(II lostojící kladou učedníkům otázku přesně tak, jak to Ježíš předpověděl ve v, I Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš: Nebo „co jim Ježíš nařídil“. Vysvitli které Ježíš doporučil těmto dvěma učedníkům ve v. 3, je úspěšné a dosním požadovaného výsledku. Někteří vykladači se však diví, jak je možné, že li, lu stáli okolo, přijali vysvětlení učedníků tak snadno. přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil: V této větě jsou s ne j v yll pravděpodobností podmětem oni dva učedníci, kteří přivedli zvíře k JcžltuVU Chtěli tak vytvořit pro Ježíše jakýsi „trůn“ a přispět tak k mesiášskému naplní||| proroctví v Zach 9,9 („tvůj král k tobě přichází [...] na oslu“). Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště: „Mnoho“ zde pravděpodobně žalu uu|h širší skupinu, než kterou tvořili Ježíšovi učedníci. Ke královskému a mcsliUH skému významu tohoto skutku viz 2 Král 9,13: „Každý vzal rychle své rotu lni a položil mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: lehli se stal králem!’“ (CEP) jiní zase větvičky, které nařezali na polích: Podle Jan 12,13 se jednalo o pul

mové ratolesti, avšak palmové ratolesti by se lépe hodily ke svátku stánkú (vM Lv 23,39-43) a chanuky (viz 1 Mak 13,51; 2 Mak 10,7) než pro Velikonoc# Slovo stibas („stelivo ze slámy, listí“ atd.) se v NZ objevuje pouze zde. 9. Ti, kdo šli před ním i za ním: Tím se nejspíš myslí celý zástup; že by sejedmilii o rozdělení na (chórové?) skupiny je nepravděpodobné. Je velmi těžké posoudil, jak velký byl tento zástup a jaký dojem na Jeruzalém Ježíšův čin udělal. Nemíi žeme se ale domnívat, že by o tom vědělo celé město. Hosanal: Je řecký přepis hebrejského hóšťá-na ’ („prosím, zachraň“) jako v 71 118,25 („Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdiuu

[CEP]“). Zatímco ve SZ je „Hosana“ prosbou a voláním o Boží pomoc, v Mk 11,9-10 působí spíše jako výraz radosti a pocty. 10. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!: V návaznosti na „Hosana“ z 21 118,25 je tato věta přímou citací Žl 118,26. Původně se mohlo jednat o pozdrav, který pronášeli židovští kněží, když vítali lidi při příchodu nachrámové nádvofl

41 JUŽIŠIIV VJI Zl> DO JI HIIZAI I MA (11.1 II)

IJ9

ÍK

lubko? ležíš přichází ve v. 11 na chrámové nádvoří, je přihodiv h ■ /d< nu

tii’1 v/iuliují slova tohoto žalmu.

hnuné království našeho otce Davida, které přichází!: I. sh >i u 11< n koti citací, i když mohou být považována za komentář či vyklad Zl 11 M.žfi

ýe verši 9. Nejrozsáhlejší výklad davidovského mesiáše se v novozákmílii dobč |9h|ťvujc v Žalmech Šalomounových 17: „Pohled' Pane, n vzblld' jilti knih ’< vitu lluvidova, v čase, který tys, Bože, vyhlédl, aby vládl nud l/iuelem, Iv vlil lii|| Approach“, JBL 116 (1997), str. 455-472. Ch. Bottrich, Jesus und der Feigenbaum. Mk 11:12-14,20-25 in der Diskussion“, Novi IQ (1997), str. 328-359. M. Casey, „Culture and Historicity: The Cleansing of the Temple“, CBQ 59 (199/1, str. 306-332. W. J. Cotter, „For It Was Not the Season for Figs“, CBQ 48 (1986), str. 62-66.

S. E. Dowd, Prayer, Power and the Problem of Suffering: Mark 11:22-25 in the Context of Markan Theology, Scholars, Atlanta 1988. C. A. Evans, Jesus’ Action in the Temple: Cleansing or Portent of Destruction?“ CBQ 51 (1991), str. 237-270.

Idem. „Jesus and the ‘Cave of Robbers’: Toward a Jewish Context for the Temple Action", Bulletin of Biblical Research 3 (1993), str. 93-110.

I 19

4.1. JI.ZISoVA MOC (11.27 It)

t Ii W I ledriek, „On Moving Mountains. Mark l2:2b-23/Mutt 21:21 and I'uiiilh U | (i 11990). str. 219-237.

11 mini

■llliphy-O’Connor, „Jesus and the Money Changers (Mark 11:15 17; John .’.l( I /)’ HH I 10/ (2.h I v, |1H I Mil... I JeHšova podobenství, Blahoslav, Praha 1972, sir. 45 51; I Mi.i/. I, ,/> ,i luh, h (Ježíšova podobenství podle Matoušova evangeliu), Mlýn, I trhenh • pn> / .. ‘m n i K. I' 1‘ulmim V >//.,./ / vangelia podle Marka, Kalich. Praha 1974, str. 234 237. |l’ozn h'il |

pronajal vinici vinařům: Pronájem vinice vlastníkem a |cho< . ,ia n. pant sou částí Iz 5,1-7. Slovo geórgox doslova znamenn ,lcn kdo obdělává půdu či „zemědělec“. Jelikož se toto podobenství lýka v.... e, oln vkle ip in vm pře k ládá jako „vinaři“. Pronajímání bylo ve starověk ’ 1 ' • podle něhož bylo zakázáno jíst ovoce ze stromu první tři roky po jeho zasazeni, ovin e čtvrtého roku bylo vyhrazeno oběti Hospodinu a až paly 10k se mohlo volné jist.

služebníka: Slovo zde a v 12,4 je dúlox („otrok < 1 ln?. hnil i Služebníci, které vlastník poslal a s nimiž vinaři tak špatni zaihn/cp p.on s nepi t .1 piav

děpodobností bibličtí proroci, zejména s ohledem na jejh li uděl, nebol museli čelit náboženským a politickým představitelům Iziaele lepí li nkoleni bylo vy brat od vinařů majitelův podíl z výnosu. zbili a poslali nazpět s prázdnou: Vinaři nejen odmiiap .lo/u u. i\ \ hislníkovu služebníkovi, ale také projevují neúctu k tomu, kdo jej polál Um ze zbijí jeho vyslance. jiného služebníka; tomu rozbili hlavu a potupili ho: I alodve slovesa mohou vyjadřovat prostou myšlenku, kterou můžeme formuloval následovně „zoslu dili ho tím, že ho tloukli do hlavy“ (viz Mk 14,65 a Ml 5. ů>) Někh'1 1 v za< házeni se služebníky ve vv. 3-5 vidí postupně se zhoršující lednanl v málu „zbili 1 ..) rozbili hlavu (...) zabili.“ Dalšího poslal (...) mnoha jiným: Podle pravidel dobrého pt ibčhu hovoí 1 po dobenství o třech, zároveň však naráží na špatné zacha/ein mnoha dalšími, které Bůh k vůdcům Izraele posílal, aby mu skládali účty. Tylo služebníky mu­ síme jednoznačně definovat jako biblické proroky. Mohou zahrnoval biblické postavy jako Mojžíš či David, nebo i novější, jako byl Jan Křtitel

344

líV AN< ilíl .11IM 1'01)11 MAKKA

6. svého jediného syna: Jediný syn tvoří protiklad k mnoha „služebníkůiii |

„otrokům“ zmíněným v 12,3-5. V pozadí může být i příběh Abraháma a l/áki „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ“ (Gn 22,2). I >alM < 11 ’I ll XX). I když není přímo spojen s předchozím podobenstvím, mu podobný smysl: Když jeruzalémští představitelé odmítli Ježíše jako Božího Synu a HožI kamen, dopustili se hrozného omylu. Důvodem, proč byly spojeny podobenství v 12,1-9 a citace v 12,10-11, mohla být podobnost hebre jskýcli slov „syn" (brn) I B „kámen“ (’eňcn).b K dalšímu užití Zl I 18,22-23 v NZ víz Ml 'll' II 'lil/, Sk 4,1 1; 1 Petr 2,7 (viz též Řím 9,3,3; 1 Petr 2,6.8). Diiležih nu .m |il 1 /aii|iiiia Zl 118,22-23 v Novém zákoně, může být liáno jeho zalilniiliin do neklete nim' křesťanské antologie starozákonních citací (knihy i

h. A. Evans ve svém komentáři upozorňuje nn m utne jskoll vel/l Zl I lil 11 t’lllllpo kb u llo Muvitelé zavrhli, byl mezi syny Jesseho, a zaslouží sl, nby byl u ,1,11100n . a I- ull< a v blili > Hebrejské 'eben („kámen“) zde bylo nahrazenoariiine|skýin slovem m//u1 (,,1 llhipis "I |l‘i>/n red.|

stal se kvádrem nárožním: Už. dlouho se vede diskuse o významu slov / >>> I. ho talmudu l/f/ 'Sabbat 31a) přistoupil jednou k Saním.qovi pohan a frkl mu „Můžeš luč učinit proselytou pod podmínkou, že mě ii.uh i . < clou I oni za dobu, po niž vydržím stát na jedné noze Saiiiiii.i) p । odehnal holi, kletou dizel v ruce. Když však tento pohan přišel k llillelovl I položil mu stej nou otázku, Hillel mu odpověděl: „Nečiň svi'inu bližnímu lo, co nemáš sám rád; to je celá Tóra a zbytek je koiueiil.it. ph a mnu .< ho llillelova odpověď (někdy zvaná „stříbrným pravidlem”) p ■.muozic|uie \ aiiantOU „zlatého pravidla“ připisovaného Ježíšovi v Ml /, Ia I k 6,31 (viz též lob 4,15). Ježíšovo vlastní shrnutí Tóry je zcela tradiční Spot lva ve dvou sta­ rozákonních přikázáních (Dt 6,4-5 a Lv 19,1Kb). z nn liž pivní recitují z božní Židé třikrát denně v modlitbě Seina. Slcpic p।ko 1111 le Io\ o si 11brné pravidlo představuje hledisko, z něhož mohou byl všei lina přikázání po chopena a praktikována. Je-li v Ježíšově učeni iu\ nového, p- io spop-ní obou přikázání lásky do jednoho. Vzhledem k pále.im.ko židovskému kontextu bylo nepravděpodobné, že by Ježíšovo dvop přikázáni lásky mělo v úmyslu rušit zbytek Tóry. Spíše mělo zjednodušil a usnadnil za chovávání všech přikázání Tóry. Důrazem na vnitřní dr.po/ii i (lásku k Bohu a k bližním) a tím, že sestupuje až ke kořeními všech pnka/aní, zajišťuje Ježíš pomoc a vodítko ke konání Boží vůle pik p zjevuje Tóra. Příslušníci Markovy obce pravděpodobně čel li tento lexl s odlišným důrazem. Pro nové křesťany žijící v polyteistickém prosiicdi. kde sc pří nášely oběti různým bohům, bylo důležité přijmout viru, že ()tec Ježíše Krista je jediný Bůh („on je jediný a není jiného kromě něho”) a že láska k tomuto Bohu a láska k bližnímu „je víc než všechny oběti a dary“. Jelikož židovský monoteismus obdivovali mnozí pohané, mohli se pří­ slušníci Markovy obce na toto Ježíšovo učení při své misii mezi „národy“

362

EVANGELIUM PODLE MARKA

odvolávat. Mohli rovněž považovat splnění úkolu dvojího příkaz.mi ky za rovnocenné splnění celého Zákona - snad v intencích na/ naCri v Pavlově listu Římanům: „kdo druhého miluje, splnil zákon (...) N něním zákona je tedy láska“ (Řím 13,8.10). Co je na Markově verzi tohoto rozhovoru o přikázání(ch) lusk dinečné, je přátelský postoj, který projevuje učitel Zákona, a Ježil prohlášení: „Nejsi daleko od Božího království.“ V Mt 22,34 pm tato otázka od farizea, „znalce Zákona“, který ho chtěl „přivést do kých“. V Lk 10,25-28 se „jeden znalec Zákona“ pokouší Ježíše při „do úzkých“ otázkou: „Co mám dělat, abych dostal věčný život?" N Ježíš přiměje tazatele k formulaci dvojitého přikázání lásky, schválí |< odpověď a řekne mu: „To dělej a budeš žít.“ Ostatní evangelisté také dávají této epizodě na konci jiný „ohli Matouš předkládá dvojité přikázání lásky jako součást svého témaiii, Ježíš nepřišel zrušit Zákon ani Proroky, ale naplnit je (viz Mt 5.17). n | v Mt 22,40 připojuje, že „na těch dvou přikázáních spočívá celý Zák a Proroci“. Lukáš využívá této příležitosti, aby rozšířil chápání „biu ho“ v Lv 19,18b, a připojuje podobenství o milosrdném Samařanovi ( 10,29-37). Na otázku znalce Zákona („A kdo je můj bližní?“) ho Jo (i nás) žádá, aby se ztotožnil s mužem, kterého nechali zbitého a nii|« mrtvého ležet u cesty. Za těchto okolností může být mým „bližnli kdokoli, kdo mi může pomoci - i Samařan. Nakonec Ježíš proměnil toto podobenství v paradigma (literární druh, v němž se ilustruje poulí určité náboženské či mravní zásady v praxi - pozn. překl.) výrokťl „Jdi a stejně jednej i ty.“ Ježíšovo učení ohledně přikázání lásky v Mk 12,28-34 stanovuje v soký teologický i etický standard. Zakládá se na biblickém přesvědčel že Ježíšův Otec , je jediný a není jiného kromě něho“. Svým přikázáni lásky k Bohu Ježíš shrnuje základní etická východiska Tóry a předsl vuje princip, na jehož základě mohou křesťané oceňovat dědictví židu ského Písma. Přikázání je rovněž odpovědí na lásku, kterou nám prok zuje Bůh: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás“ (I Ji 4,19). Tato láska se ukázala zejména v Ježíšovi: „V tom se ukázala Bo láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného syna, abychom měli život skrze něho“ (1 Jan 4,9). Ježíš rovněž trvá na tom, že láskl k Bohu a láska k bližnímu jsou neoddělitelné a nakonec tvoří jediné při i kázání. Tím však, že je zároveň ponechává pojmově oddělené („Pivní [...] Druhé“), zabraňuje pokusům nahradit jedno druhým, a tak poniíjM buď lásku k Bohu, nebo k lidem (viz 1 Jan 4,20-21).

U.t

4H MIsSlAS A SYN DAVIIHIV (12,U (?)

» Odkazy a náměty k dalšímu studiu I l( Donahue, „A Neglected Factor in the Theology of Mark", J/řZ 101 (I

),-uot pak z jeho hlediska vztahuje výraz „mému pánu“? Zasedni po mé pravici (...) pod nohy: Citace se shoduje s LXX s vy|iink posledního obratu: „za podnož tvým nohám“ proti „pod nohy“ (v Mk II Ve starověkém pojetí izraelského krále označuje Boží pozvání „zasedni pu i pravici“ úzký vztah mezi Bohem a králem a vysoké postavení, kterému sr k nyní těší jako člen nebeského dvora. Tato část Ž1110,1 byla v raně křesťan.k v kruzích často používána jako biblická předpověď Ježíšova vzkříšení, nnni'1 vstoupení a oslavení (k citacím viz Sk 2,34-35; 1 Kor 15,25; Žid 1,13; k nun kám viz Mk 14,62 par.; [ 16,19]; Řím 8,34; Ef 1,20; Kol 3,1; Žid 1,3; 8,1; I (l. I > V novozákonním kontextu slouží druhá část příslibu („dokud ti nepoložím h nepřátele pod nohy“) ke zdůraznění Božího působení při porážce sil lifh li a smrti Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním - ústřední téma Pavlova listu ÍOmii nům. 37. Sám David ho nazývá Pánem: Tento oddíl vychází z předpokladu, že kdyl David napsal Ž1110,1 a zmiňuje tu „svého Pána“, musí nutně mluvit o nekulil, kdo je větší než on sám.

jak tedy může být jeho synem?: Pokud by to nebyla pravda, bylo by podivné označovat svého syna za většího, než je člověk sám („můj Pán“). V rámci Mm ková evangelia se tím chce vyjádřit, že ani „syn Davidův“ ani „mesiáš" donlN tečně nevyjadřuje Ježíšovu totožnost. Je víc než syn Davidův a víc než nicslrtl, kterého očekávali Židé. Ve skutečnosti si Ježíš zaslouží sdílet titul kyrios s Ho hem. Je však třeba poznamenat, že Marek neužívá označení kyrios jako chi ln tologického titulu pro Ježíše příliš často. lidé ve velkém počtu mu rádi naslouchali: K dalším odkazům na „záMup množství lidu“ (ochlos) během Ježíšova dosavadního veřejného působeni v lť ruzalémě viz Mk 11,18.32; 12,12. Kladná reakce lidu na Ježíše potvrzuje obuv y velekněží, učitelů Zákona a starších. Srov. Mt 22,46, kde zástup reaguje ink> ním (převzato z 12,34).

výklad Epizoda o Mesiáši a synu Davidovu v Mk 12,35-37 není ani tak pří­ během o sporu s odpůrci (jakým se stává v Mt 22,41-45), jako spíše nrgumentací založenou na výkladu biblického textu. Nejsou zde žádni odpůrci a Ježíš si pokládá otázku sám (12,35). Problémem či otázkou je; „Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův?“ Tcxl, kterého se diskuse týká, je Ž1 110,1: „Hospodin řekl mému Pánu: ‘Sed po mé pravici...’“ (12,36). V 12,37a Ježíš vychází z dvojitého užití slovu

4H MI.SIAS A SYN DAVIDŮV (12,14 17)

„Pán“ v textu, chápaném jako Boží slovo k nové poiiia/iitičinii. n pflpo iniiuí, že tento pomazaný je tady nazván „můj Pán". Z toho ležíš vyvo zuje, že Mesiáš musí být víc než syn Davidův, když ho I )ii\ iIK, Zach I K; kmmanské texty). Nebyl to však jediný druh mcsiašskehi•očekávám Někleie lormy judaismu dokonce s žádnou mesiasskou postavou nepočítají. Nejúplnější popis davidovského mesiase se objevuje v 17. kapitole Žalmů Šalomounových z prvního stoh u pi Isi l ento text žádá Boha, aby vzbudil „krále, syna Davidova, v < a se. klei y tys. Bože, vyhlédl, aby vládl nad Izraelem, tvým služebníkem" ( I / ..’ I). .1 lo v naději, že Mesiáš očistí „Jeruzalém od pohanů (...) a rozdrtí zpupnost hříšníků“ (17,22-23) a že „shromáždí lid svátý (...) a bude sondu hd 1 n.nody“( 17,26.29). Pak bude „jejich králem Pomazaný Páně" (I / .' ) V rámci židovských očekávání ohledně Mesiáše v Ježíšově době se 21 110,1 přímo nabízí k mesiášskému výkladu lento žalm, původně část korunovačního obřadu v období prvního chininu. byl v období dru­ hého chrámu považován za proroctví o postave, kleta nastolí ve světě spravedlnost a obnoví slávu Izraele (viz-/ /. t>t|i němu nařídil, aby bděl. 35. Bděte tedy, protože nevíte, kdy jde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuro|i|fl nebo ráno, 36. aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak 37. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“

POZNÁMKY K TEXTU 1. Když vycházel z chrámu: Tato místopisná poznámka spojuje apokalyplhfl

řečv 13. kapitole se symbolickými činy a diskusemi popisovaným i v k.ipilulAM 11-12. Z narativního hlediska rovněž umožňuje širší pohled na jcni/nléltfl chrám - jehož význam se postupně ztrácí ve srovnání s kosmickými popsanými v řeči od 13,5 dále. jaké jsou to kameny a jaké stavby!: Jeruzalémský chrámový kompltffa ■ jména po přestavbě, kterou provedl Herodes Veliký, představoval moniimi>■ tální budovy a zdi z ohromných kamenů. V Markově vyprávění se pdiiiiH o první a jedinou návštěvu Jeruzaléma. Učedníci reagují tak, jak bychO^H očekávali od vesničanů z Galileje při návštěvě „velkého města“ a úsl ředili M týně židovského národa. Ježíš zaujímá v 13,2 o poznání odměřenější | arabskou nadvlddu. Vyšehrad, Praha 2003, str. 51-54. [Pozn. red.]

376

HVAN* II I HIM IWI.II MARKA

tam, kde by být neměla: Mužský rod 4. pádu jednotného čísla participia /i

tékota („stojícího“) gramaticky neodpovídá střednímu rodu jednotného rt podstatného jména bdelygma, což komplikuje snahy o pochopem Mailu úmyslu.c Participium („stojícího“) může odkazovat na (neúspěšný)pok us rh Caliguly z roku 40 po Kr. o umístění své sochy do jeruzalémského chi i 11 Josef Flavius, Židovské starožitnosti 18,261; Filón, Poselstvo ke Galovi II 207-208). Podle tohoto výkladu se Caligula pokoušel zopakovat to, co ml Antiochos IV. Epifanés. Anebo se může jednat o odkaz na tajemnou pontu Antikrista popsanou v 2 Sol 2,4: „... který se povyšuje nade všecko, co i jméno Boží nebo čemu se vzdává náboženská úcta. Posadí se dokonce v II *ij| chrámě a bude se prohlašovat za Boha.“ Možná, že se jedná o narážku nu blili se či již uskutečněné zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v r. 70 po Kr. ř 111 isk V generálem (a pozdějším císařem) Titem. c. Mt 24,15 zde má slovo „stojící“ v rodě středním: hestos. U Lukáše není řeč o „ohavné spnuUl ale o dobytí Jeruzaléma. [Pozn. red.]

kdo čte, rozuměj!: Tato vsunutá poznámka je obecně považována za puk čtenářům, aby chápali obrat „ohavná spoušť“jako analogii či precedens a vzlili ho na svou vlastní situaci v prvním století po Kr. Může se však jednat o poznáni ku pro toho, kdo předčítá Markovo evangelium před bohoslužebným shronnll děním, aby si všiml gramatické nezvyklosti předcházejícího obratu; viz I ■ lim „The Gospel of Mark: Who was the Reader?“, Irish Biblical Studies 11(1 'W)|, str. 124-132. tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor: Okolí Jeruzaléma je homiilí a tato rada je zvlášť příhodná v situaci, kdy se blíží cizí armáda („do hor")

Jakkoli se Markova obec nacházela v geograficky odlišném prostředí, inoliln tuto radu použít na svou situaci („kdo čte, rozuměj!“). 15. -16. Kdo bude na střeše (...) Kdo bude na poli: Příklady opět odpovldn|l palestinskému prostředí. Rovné střechy domů byly využívány pro spaní a |lné činnosti, zejména po západu slunce. Kdo pracoval na poli, si pravděpodobní odložil svůj plášť (himation). V obou případech bude událost, k níž dojde, luk nenadálá a dramatická, že ti, které postihne, nebudou mít ani čas, aby pobmll svůj majetek z domu nebo si přinesli plášť. Stejně jako v 13,14b spočívá lolu sdělení v doporučení odejít, jak nejrychleji to bude možné. 17. těhotné nebo budou kojit: Protože v takové situaci bude nezbytná schopnu.i rychlého pohybu, bude tento dramatický okamžik nesnadný zejména pro lěluil né ženy a kojící matky. 18. aby to nebylo v zimě: Zimy jsou v Palestině studené a deštivé (období de.m trvá od října do dubna) a pouštní údolí a řečiště se stávají neprůchodnými. *Navl by pro lidi bylo obtížné shánět živobytí, protože na polích by nebyly žádní plodiny. 19. Neboť v ty dny bude takové soužení: Výrok je ozvěnou Dan 12,1b: „To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby.“ V I )nii 12 představuje „soužení“ (thlipsis) vyvrcholení dlouhého přehledu dějin ihI perských králů k Antiochovi IV. Epifanovi. Výsledkem „velkého soužení“ bude vzkříšení a odměna spravedlivých věřících v Izraeli.

5(1. JI'.ZISOVA HSCHATOI.OCIICKA Rl.C (I 1,1 I0

hu

(viz Mt 25,31-46) a andělé mají za úkol shromáždit ty, kdo mají být souzeni (viz Mt 13,49-50). shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran: K dalším odkazům na „vy volené“ viz Mk 13,20.22. „Ze čtyř světových stran“: v řečtině je doslova ,./»»

50 . JHŽ.ISOVA HSCIIATOHKIIIKA ftltCtl.1,1 »7>

170

I flyř větrů“ (ek tón tessarón anemón). K rozptýlení Božího lidu ví/ Zni h .’,10 ,.neboť jsem vás rozptýlil do čtyř větrů nebes.“ K Bohu, klet ý shioiiiiiždii|e svň| lid, viz Dt 30,4: „I kdybys byl vyhnán až na konec nebe, i odtamtud li shioimlždl Hospodin, tvůj Bůh, a odtamtud si tě vezme“ (viz též Iz 11,1 l ib, I ’. I / 10,27). Zde Syn člověka dělá to, co Bůh ve Starém zákoně. od konce země až po konec nebe: Obrat v sobě spoju je prvky z Dl I ' /(kuím

země) a 30,4 (konec nebe), čímž zahrnuje veškeré stvořeni JM Poučte se z přirovnání o fíkovníku: K informaci o období tulii lilm niku \ i/ poznámku k 11,13. Řada stromů v Izraeli je zelených po ■ elv tok I Ikovnlk však prochází ročními cykly, kdy na něm roste listí a kdy nesc plod\ n l/e ledy podle něj rozpoznat, jaké je roční období. Slovo přeloženi' piko ptum luinl ' |e parabolé (viz Mk 4,1-34). Vlastní význam tohoto slovu v ředině |< doslovu „klást jednu věc vedle druhé“ (parabtilhi). V tomto případě jcpfllo/eiiv i vklus růstu fíkovníku postaven vedle těch věcí, které sc „ději" v I 1,2'). Viz podoben siví v 13,33-37, které doplňuje a vyvažuje loto první podobenství. Když se užjeho větve nalévají mízou a nasít zují list %: 1. imiiii du< Inlzl v dub

nu kolem Velikonoc (viz 11,13). Jde o neklamně ziiumeiil, že /hnu skončila a nastává léto. JI),až. uvidíte, že se to děje, poznáte: V loniio . ................... I nii sin |.on .t.dc podmětem čtyři učedníci zmínění v 13.1 5 (viz však I ' )/> / oliiniu ..stejně lak“ plyne, že účelem podobenství je jejich poučeni K i emu odkazuje „to“? Tento kontext nabízí odpověď, že se jedná o sled lidi)losi I vedoucích k příchodu Syna člověka a k uznání spravedlivých popsanému v I 1.26 27 poznáte, že je (nebo: jsou) blízko, přede dveřmi: SI.......... j/niMi /< je stejně jako v 13,28 a na obou těchto místech pravděpodobni .top v oznamovacím, a nikoli rozkazovacím způsobu. Stejně jako poznáme /e sliomti fíkovníku, že se blíží léto, poznáme, co bude následovat, až iividiuu ../» se lo děje". Co to však je? Sloveso estin (, je“) nemá podmět a iniplu ilniin podmětem může být singulár („on“ či „to“) nebo plurál („ty věci"). V tomto konleslu se nejpravděpodobnějším podmětem jeví „on“ jako odkaz na Synu < lověka < >bial ..blízko, přede dveřmi“ znamená totéž co „brzký“ či „blízko Neniii žádni' zvláštní bib lické pozadí a vy volává představu nějaké armády popi. im m /mihu ii u.i město. Zmínka o „dveřích“ však evokuje představu „vrátného" \ I I. I I 30. Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane: l o" spojme tento výrok s veršem 13,29, „nepomine“ s veršem 13.13. 1‘íedi lin/i mu slavnostní úvod „Amen, pravím vám“. Nejpravděpodobnějši význam je . .pokolení" - to znamená Ježíšovi (či Markovi) současníci, u nichž sc cekalo, ze zemřou v nejbližších dvaceti či třiceti letech (viz 8,38-9,1). I o svědci tom, že „to všechno“ mělo nastat docela brzy, nejpozději do konce pi vmho století po Kr. Snahy vykládat genea jako židovský národ nejsou přesvědčivé Stejně jako v 13,29 představuje „to všechno“ problém. Nejpravděpodobně|ši vyznaní je, že sejedná o příchod Syna člověka a odměnu spravedlivých (viz I 27). Obral mohl být rovněž vnímán jako odkaz na Ježíšovu smrt a zmilvvchvstani nebo na zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 po Kr. Jestliže je „to všechno“ , odkaz na slavný návrat Ježíše jako Syna člověka, nežila sc, že by skutečnost, že se zatím nedostavil, vyvolávala u evangelistů (kteří naléhali na trvalou bdě-

380

HVANGHLIUM PODl.H MARKA

lost) znepokojení. Specifičnost (a blízkost) zde oznámené blízké události i ..tulii pokolení“) je vyvážena tvrzením v 13,32, že o tom dni a o té hodině nikdo um | 31. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou: Výrok se zakládá na 1/ I Ui (,jako dým se nebesa rozplynou, země se rozpadne jako oděv“) a 40,8 (..siny® našeho Boha však trvá navěky“). Tento výrok je s předchozím veršem ■.|>o|i>tt slovesem „pominou“ (parerchesthai) a a zdůrazňuje Ježíšovu autoritu jako m i tele. K čemu se však vztahuje výraz „má slova“? Nejpravděpodobnější m vysvčf lením je, že se vztahuje na to, co Ježíš učil ve své apokalyptické řeči (ačkoli uui/ř zahrnovat i celé jeho učení). Tento výrok tvoří střed důmyslně vystavěného 11| ku: A - podobenství (13,28-29), B - výrok o čase (13,30), C - výrok o Ježíšovi autoritě (13,31), B’ - výrok o čase (13,32), A’ - podobenství (13,33-37). 32. 0 tom dni a o té hodině: Tento výrok vyvažuje (nikoli však nutně protiřečil prohlášení o „tomto pokolení“ v 13,30. Jedná se o problém přesného časového určení (pravděpodobně za „tohoto pokolení“), kdy „to“ nastane. však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec: Je pochopitelné, že

Otec ví, kdy se „to“ stane, neboť vše se bude odehrávat podle Božího plánu Že to však neví ani Syn (který je rovný andělům), je pro mnohé křesťanské čiciuire překvapivé. Toto konstatování bylo již do určité míry připraveno, když Ježil řekl synům Zebedeovým, že není na něm, aby rozhodoval o tom, kdo bude sedel po jeho pravici a levici v Božím království (viz 10,40). Tyto výroky nepitlfl k látce, kterou by prvotní křesťané sami vytvářeli, a proto mohou s velkou pi nv děpodobností představovat Ježíšův autentický postoj a nabízet tak důležitý po hled na Vtělení (viz Flp 2,6-11). Skýtají však také už po staletí argumenty li'in, kteří zpochybňují Ježíšovu božskou přirozenost a rovnost s Otcem v Nejsvčii'|ll Trojici. 33. Dejte si pozor, bděte: K dřívějšímu užití blepete n Mk 13 viz vv. 5, 9. a .’ I Jak se řeč blíží ke konci, tyto dva imperativy plurálu vyzývají k pozornosti a připravují čtenáře na dva výskyty imperativu plurálu grégoreite („bděte") ve verších 35 a 37. Mnoho rukopisů čte „buďte bdělí a modlete se“, pravděpodobni' pod vlivem Mk 14,38 („Bděte a modlete se“). K dalším vazbám na epizodu v Getsemanech viz poznámku k 13,36 a 37. protože nevíte, kdy ten čas přijde: Protože nikdo přesně neví, kdy ten čin přijde (viz 13,32), je správné být stále ve střehu, to znamená jednat, jako kdyby poslední soud měl nastat každým okamžikem, a žít tak, aby byl člověk souzen kladně. Tento motiv je v novozákonní etické nauce silný. 34. jako s člověkem, který se vydal na cesty: Toto podobenství vyvažuje podo benství v 13,28-29, kde se pozornost zaměřovala na znamení poslední doby Začíná jako podobenství o hřivnách (Mt 25,14-15 aLk 19,12-13), má však jiný význam: buďte stále bdělí (a nikoli „využívejte své ‘hřivny’“). Pán domu ulo/d každému služebníkovi (či otrokovi, dúlos) úkol a vrátného pověřil dohledem Při svém návratu tak mohl snadno zhodnotit, kdo jednal řádně (podle jeho pří kazů). vrátnému nařídil, aby bděl: Zmínka o „vrátném“ (thyróros) vytváří slovní

spojení s 13,29 („přede dveřmi [thyrai]“). Tato věta rovněž obsahuje slovo grégorein („bdít“), jež se objevuje v imperativu plurálu v 13,35 a 37 aje klíčo vým slovem pododdílu 13,33-37.

50. JlíZ.ISOVA USCHATOI.OGICKA RI.C služebníci skládat účty a on bude posuzovat vykonanou práci (poslední sond), zdali navečer (...) nebo ráno: Římané rozdělovali no. n.i l>\ . lyi hlídek Viz všakT.W. Martin, „Watch during the Watches (Mark I ' 13)'. IBL I 10(2001), str. 385-701. V textu již byly zmínky o .ránu' (dosl ..civile iioěiii lill.k e") v 6,48 a „pozdním (večeru)“ (o/mc) 11,11.19. ..Kohouti znkokilumi" viz 14,30.72. Pán domu může přijít kdykoli bělici..... . i i. i dne), a tak služebníci musejí mít stále všechno v pořádku. 36. aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jnl. spile: I když byl viaincmii svěřen dohled, každý služebník doslal svůj ukol n podle něj bude souzen, až se pán domu vrátí. Zmínka o „spících" služebnicích (kailieiidoiilat) je přípravou na výjev spících učedníků v Getseman.ke zahiadě (viz 14.37.40.41). 37. Co říkám vám, říkám všem: Pie .loze v tomto naralivním kontextu byla celá řeč zaměřena na čtyři učedníky Petra, lakiiba, .lana a Ondřeje zmiňované v 13,3-5, závěrečný pokyn naznačuje, že nu v v znám pro všechny Markovy čtenáře. Bděte!: Klíčové slovo (grégorein) v tomto po.loddtlu (13,34.35.37) je rovněž klíčovým slovem getsemanské perikopy (viz 14,14 '7.38). Je vhodným shrnu­ tím etického postoje, který vyplývá z esclialolo)'i. ke tc. i Markova evangelia.

Výklad OMk 13 se často mluví jako o „malé apokalypse“ (na rozdíl od knihy Zjevem neboli „velké apokalypsy“) či jako o „synopticke apokalypse“ (protože její verze se objevují rovněž v Mt 24-25 a I k 21). Slovo „apo­ kalypsa“ znamená „zjevení“ a coby literární druh se snaží odhalil tajem­ ství budoucnosti a/nebo nebeské říše. Některé apokalypsy jako Mk 13 popisují jak běh dějin, tak významné kosmické změny. Jelikož obsah [apokalyps se obvykle věnuje „posledním věcem" (smrt, vzkříšení, soud, odměna a trest, posmrtný život), říká se o nich, že se zabývají „eschato­ logií“ (studiem „posledních věcí“). Nejrozsáhlejší židovské apokalypsy jsou Dan, 1 Hen, 4 Ezd (2 Ezdráš 3-14) a 2 liar. I jiné židovské spisy Ježíšovy doby (včetně některých svitků od Mrtvého moře), i když nejsou formálně apokalypsami, obsahují eschatologické či apokalyptické prvky.

382

EVANGELIUM PODLE MARKA

V Markově apokalypse vystupuje Ježíš jako ten, kdo zjevuje in|i m ství budoucnosti a nebeské říše. Dějištěm jeho zjevení (13.1 -4) |c (tlil vová hora naproti jeruzalémskému chrámovému komplexu, již illio * spojovaná se „dnem Páně“ (viz Zach 14,4). Ježíš zde odpovídá na < >i0/k * čtyř svých učedníků ohledně času, kdy se „to“ stane. Rozhovor se I o z y posouvá z Ježíšovy předpovědi o zničení chrámu k průběhu budom li l| událostí a k velkým kosmickým změnám, které budou provázet píi< lnul Božího království v plnosti. V první části své řeči (13,5-13) Ježíš popisuje příchod těch, kdo sv něj budou vydávat („Já jsem to!“), líčí války, zemětřesení a hlad pkii pouhý „začátek strastí“ (vv. 5-8). Dále varuje, žejeho následovníci inohuil očekávat pronásledování a rozdělení v rodinách (vv. 9-13). Ve druhé r4i|| (13,14-23) se Ježíš zabývá velkým „soužením“, které zahájí „ohavili spoušť“ (vv. 14-20), a varuje proti svodům falešných mesiášů a pi oiokft (vv. 21-23). Ve třetí části (13,24-27) Ježíš popisuje kosmická znaními' která povedou k triumfálnímu zjevení Syna člověka ve slávě a k odim'nl „vyvolených“. Poslední oddíl (13,28-37) je vybídnutí, skládající se z pm dobenství a výroků s různým poselstvím a nabádající k naprosté dův ěM v Boží plán a k trvalé ostražitosti, neboť tento plán se začíná naplňoval a dosahuje svého vrcholu. Velká kritická otázka se týká původu látky obsažené v Mk 13. Kulili z ní pochází ze Starého zákona a židovských apokalyptických pranii‘iif|t kolik od prvotní církve a kolik od Marka? Některé prvky jsou jednoziiiiěi ně biblické citace a narážky (viz poznámky k 13,14.19.24-25.26.30). lna * jsou s největší pravděpodobností ozvěnami Ježíšových slov (viz poznaiii ky k 13,2.32) a zkušenostmi prvních křesťanů a zejména Markovy ohi a (viz poznámky k 13,6.9.11-13.21-22). Další prvky odrážejí Markův spvi cifický slovník a styl (viz poznámky k 13,10.19.20.28-37). Jedna z oblíbených odborných teorií tvrdí, že Mk 13 je založen nu palestinsko-židovském apokalyptickém scénáři, který byl vytvořen v r* l akci na plán císaře Caliguly umístit svou sochu v jeruzalémském chrainí kolem roku 40 po Kr. (viz poznámka k 13,14). Podle této teorie rozšlfll Marek (a snad i některý z raně křesťanských autorů před ním) tuto žil dovskou apokalypsu o Ježíšovy výroky a další tradice. Mnohé učetli pokusy o dešifrování různých elementů ukázaly, jak nesnadný je takový podnik a že je rozumné číst tento text tak, jak se dochoval v Markovi evangeliu, a jako jediný literární celek. Apokalyptika se někdy nazývá „literaturou vyděděnců“. Obvyklo vzniká mezi (alespoň relativně) utlačovanými či odcizenými lidmi, klcfl nemají mnoho možností obrany proti mocným a nemají možnost získal politickou, vojenskou či ekonomickou moc. V takové židovské skupin!

SO. JUZISOVA USCHATOI (MUCKA Rl'C (1.1.1 1/1

(Nt

vznikla koleni roku 165 př. Kr. kniha proroka Daniela. Sclcukovský k i ni Antiochos IV. Epifanés se se zjevnou podporou některých iiiInIiiIi h /i dovských představitelů v Jeruzalémě (viz 1 Mak l.l I IM sinižll phmif nit chrám na svatyni zasvěcenou „Pánu nebes“(Baal Siiminovll a zin.it Tóru jako právní kodex židovského lidu. Někteří zbožni Žide \ li iii/u lémě v této události viděli katastrofu, protože Antiochos lnul Židům jejich chrám, Zákon i zemi, zděděné po předcích. Skupinu, v niž \ /ml In kniha Danielova, vzhlížela k Bohu Izraele jako jedinému /dm|l nadi'|e Tato kniha předkládá výklad dějin světa, v němž čtyři vclk< li .> i Hubs Ion, Médie, Persie a Řecko) nakonec předají moc Bohu l/iaelc a \ niyill nejvyššího“. Jejich víra se opírala o přesvědčeni. /e Hulí l/im l< naplní sliby dané svému lidu a nakonec odmění spiavedhvr a pon< i.i lni .ml \ Kniha Zjevení je jedinou novozákonní apokalypsou \ plném lo/salm (i když také na jiných místech Nového /.ikona lze n.ipi apoknlyplů ke úryvky). Byla sepsána ke konci vlády cisale I >onin uiiiii tkolrm toku ůs po Kr.) a byla určena křesťanským obcím na/.ip.nli Mali A .u |i’řbml čelily pronásledování, anebo jeho hrozbě llluvnl piohlěm podle v.clio představovali místní úředníci, kteří (rvali na lom, že kii sianc ne milněji účastnit občanských náboženských obřadů, v nichž bvl flmsk v < i ai m li ván jako bůh. Jan považoval tyto požadavky za ohioženl /aklmlnlch principů křesťanské víry, a proto pomocí knihy /jevcm naluulal k i< .lam k neúčasti a nenásilnému odporu. V některých kin/a h l>\ lo In /ne na zývat císaře Domiciána „pán můj a bůh míi। I’m kn .ian\ \sal ivio tituly příslušely výhradně vzkříšenému Ježíšovi (viz Jan Knihu Zjevení se zabývá otázkou, kdo je ve skutečnosti inů| Pnu u můj Hulí'’ Odpovídá, zeje to vzkříšený Ježíš, zabitý beranek lsi.il kiahi a l’.m pánů“ (19,16). Vybízí křesťany, aby během pronásledov ani znsiiih věrní a byli přesvědčeni, že dojde k dramatické proměně, v niž se vzkříšeny Ježíš zjeví jako Král a Pán celého stvoření a spravedliví věříc I dojdou nakonec plné slávy. Pozornost, kterou jsme věnovali dvěma biblickým apokalypsám, po máhá objasnit mnohé rysy Mk 13. „Malá apokalypsu |e mecn.i věřícím, kteří trpí a kteří mohou očekávat další utrpení pro svou vlnit \ i/ I I '). Krátkodobá odpověď na jejich otázku, proč trpí, zní, že |c to kvůli věi nosti Ježíšovi ajeho zvěsti o Božím království. Dlouhodobá odpověď je, že jejich utrpení je součástí naplňování Božího planu |chož. vy­ vrcholením bude zjevení Syna člověka (Ježíše) ve slave a odměna, kle rou Bůh dá svým vyvoleným (těm křesťanům, kteří zůstal i věrní), loto je křesťanský pohled na problém utrpení a zla ve světě, l ento přístup ospravedlňuje všemohoucnost a spravedlnost Boží, klere se však mají v plnosti projevit až v budoucím Božím království. Považuje utrpení

384

HV AN( IHI.IUM 1’01 >11 MARKA

nevinných v přítomnosti za utrpení či zkoušku, které je třeba sn.r.< i < pělivostí a nadějí na konečné potvrzení ze strany Boží. Z určitého pohledu se Mk 13 může v tomto evangeliu jevil |aku zorodý prvek. Nikde v Markovi neužívá Ježíš tolik zvláštních ubi a formulí, jaké nacházíme v židovských apokalyptických spisech druhou stranu mnohé z Ježíšova učení, podle Marka to nejdůležlU má své kořeny v židovské apokalyptice - do té míry, že Ernst Kiísenii dokonce nazval židovskou apokalyptiku „matkou křesťanské teolup Markovo úvodní shrnutí Ježíšova kázání v 1,15 („naplnil se čas n । blížilo se Boží království“) evokuje představu věčného království stoleného Bohem (viz Dan 2,44), jež bude na věky dáno „svátým N vyššího“ (Dan 7,18). Ježíš ve svých podobenstvích o Božím královu (Mk4,l-34) zdůrazňuje jeho budoucí rozměr obrazy o hojné sklizni (1 4,8.20.29) a velikém stromu, který vyrostl z hořčičného zrna (4.3? I, t nuje však pozornost i jeho přítomnému či již započatému rozmění I žíšova četná uzdravení a exorcismy můžeme u Marka nejlépe ihrt|i jako předjímání a náznaky projevu Božího království v plnosti. (lil Ježíšových uvážlivých slov bylo pomoci upřímným lidem „vejít do llu žího království“ (viz 9,43-48). Jeho radikální učení o manželství a Im hatství (viz 10,1-31) se zčásti zakládají na víře, že Boží království je hni nejdůležitější věcí a že jeho plný příchod bude znamenat návrat k pí) vodnímu Božímu plánu se stvořením (viz 10,6-8). Vzkříšení paid du událostí spojených s koncem časů, které budou známkou příchodu llu žího království v plnosti (viz Dan 12,1-3). Mk 13 je důležitým příspěvkem christologie tohoto evangelia. /« jména jeho výjev Syna člověka přicházejícího v oblacích (viz I 3,?6| „Syn člověka“ je v Markově evangeliu předním Ježíšovým titulem. Ně kdy se objevuje jako odkaz na samotného Ježíše a odkazuje na skuteO nost, že Ježíš je člověk (viz 2,10.28; 14,21.41). Objevuje se ve všech třech předpovědích utrpení (8,31; 9,31; 10,33-34) a v souvisejících lex tech (9,9.12; 10,45). „Syn člověka“ však také označuje klíčovou postavu v událostech spojovaných s příchodem Božího království v plnosti, V Mk 8,38 se dozvídáme, že až Syn člověka „přijde ve slávě svého ()lc| a se svátými anděly“, bude se stydět za ty, kteří se styděli za něj a jclm slova. Mk 13,26 pokládá zjevení Syna člověka ve slávě za vrchol řady událostí, které představují naplňování Božího plánu se stvořením, a Vfl scéně před veleradou Mk 14,62 ztotožňuje Ježíše s postavou z Dan 7,1 I, Proto je Mk 13,26 klíčovým textem a velmi důležitým námětem Mni < kovy christologie. Co znamenají apokalyptické představy Mk 13 pro nás? Je snadni' ukázat starozákonní kořeny a židovské paralely jednotlivých obratů

50. JUZIŠOVA I'.SCHATOI OOKKA Rl C (I I I 17)

IH5

i a motivů (viz Poznámky k textu). Mnohem obtížnější je určit, < o tylo obraty a motivy znamenaly pro Marka a co mohou znamenat pio nás í dnes. Základním problémem je, že Boži království jezáležitosti božskou, budoucí a transcendentní. Je to Boží království, které mil přl|ll, n my se můžeme za jeho příchod jen modlit („přijď království Ivě") u s midrt|l ho očekávat. I když Ježíš ho svým veřejným působením n životem za počal, v plnosti přijde až v budoucnosti. Proto je triuisi eml< nliil, bož skou abudoucí záležitostí, přesahující veškeré hranil e lidského myšleni I a řeči. Mluvíme-li tedy o plnosti Božího království, |snie odkázaní mi obraznou řeč. Nikdy nebudeme přesné vědět, jaký význam dával Mim i apokiilyp I tickým obrazům ve 13. kapitole. Je zřejmé, že Marek u lil, že příchod . Božího království bude zahrnovat zkoušku Božího lidu, pioměnu kos |i mu, zjevení vzkříšeného Ježíše ve slávě n odměnu spinvedllvých, (o I však přesně znamená „ohavná spoušť" či pik přesně očekával, že se bu |. dou naplňovat podrobnosti jeho scénáře, budeme mlo .1/ se i“ ir.ku Í teční (nebo neuskuteční). Ve skutečnosti se ohromná Markou icd.ik. m pian- m I I kapitole zabývá odrazováním čtenářů od toho, al>\ se ue< halí unést apokalyplic kým nadšením. Přerušuje řeč varováním hh/>• t. 1 .dejte a pozor“; viz 13,5.9.23.33). Ve dvou částech (13,5 6 a I \ aiuje před šarlatány, kteří budou přicházet v Ježíšově jménu, a pit sedlého z Gerazy, který na sobě rozlámal řetězy. Nádoby, které se poii?lvii|y I při pomazání těla před pohřbem, se také rozlamovaly a nechávaly v i ok s i< li ] (R. H. Gundry Mark, str. 812). vylila na hlavu: Podobně jako slovesa „naplnění“ pojí se katachein s genii i v rt|| a naznačuje velké množství oleje stékajícího na Ježíšovu hlavu. Lukáš a Lni popisují pomazání Ježíšových nohou, a nikoli hlavy. V židovských dějinách ne pomazávaly hlavy kněží (Ex 29,4-7) a králů (2 Král 9,3-6) a Lukáš nahlMl iih pomazání jako na výraz úcty k hostům (7,46). Pomazání je zasazeno do pi ůln'hl| hostiny orámované skutky Ježíšových nepřátel, což může odrážet Žl 23,5 (vid Výklad), a je přípravou na Ježíšův pohřeb, jak Ježíš sám říká v 14,8. 4. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: U Matouše (26,8) si no j plýtvání stěžují učedníci, Jan tuto stížnost připisuje Jidášovi a Marek u hostiny učedníky vůbec nezmiňuje. Marek užil sloveso aganaktein („stěžovat si, ie|i tat“) již dříve, když popisoval reakci učedníků na žádost Jakuba a Jana (10.11), a vyčítavé reptání ohledně Ježíšových činů se objevuje na počátku jeho půsi >1 >< m (11,27; 2,6-8). Můžeme to chápat jako další vazbu na počátky Ježíšova vctij něho působení v Galileji. Nač došlo k takovému plýtvání: Doslova „proč takový zmar“ (apóleia), /n

slovesa apollymi („zahubit, naprosto zničit“). Slovo plýtvání zvýrazňuje vel ku rysý skutek této ženy a rovněž vytváří vazbu na příběh ženy v Mk 12,44, kleni dává „celé své živobytí“ jako oběť pro chrám. 5. víc než tři sta denárů: Zde je opět ukázána ženina velkorysá štědrost, prolož# denár odpovídal průměrné denní mzdě dělníka (viz Mt 20,2). a mohli jsme je dát chudým: Během židovských svátků, jako byly Velikonoc i

byla věnována zvláštní pozornost dávání almužen. A zlobili se na ni: Sloveso (embrimasthai) se užívá pro frkání koně a předšla

vuje výrazný fyzický projev hněvu (viz Mk 1,43). 6. Ježíš však řekl: Markovo užití odporovací částice de („však“) umocňuje Jc?i

šův nesouhlas s reptajícími spolustolovniky. Proč jste na ni zlí?: V řečtině doslova stojí „Co jí působíte těžkosti?“ Marek

naznačuje, že se jedná o nespravedlivé obvinění, proti kterému Ježíš postav i svůj výklad ženina jednání. Vykonala na mně dobrý skutek: V běžné řečtině kalos (s významem krásněla i

a úctyhodného) se často vyskytuje dohromady s agathos („dobrý“) a společné popisují ideál laskavého lidství, takže skutek této ženy je silnější, než vyjadřuje překlad: „dobrý skutek“. 7. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky: Tento verš je jedním z nejčaslřji mylně vykládaných veršů v Novém zákoně. V daném kontextu připomíná ,,/ii kon chudých“ z Dt 15,1-11 obsahující řadu předpisů o odpuštění dluhů a pěn o chudé tak, aby chudý měl vše, co „vyžaduje jeho nedostatek [hebr. ’ebjt m ulil při každých Velikonocích, Ježíš odejde už o těchto svátcích a lato /»» to chápe, a proto ho přišla pomazat jako trpícího Mesiáše. V úryvku se také skrývá smutná ironie. I když je o této ženě ře(M že její skutek bude připomínán všude, kde bude hlásáno evtiupelliii většina křesťanů zná lépe čin Jidáše než skutek prorocké oddaní >si i, I u žena projevila. V Markově verzi se její čin čte jen v rámci pašijí na K ví nou neděli (cyklus B) a může se vynechat; když se čtou pašije piN Matouše (cyklus A), lekcionář začíná Mt 26,14 - Jidášovou zimlmi a dokonce tento příběh vynechává i v delší verzi pašijového vyprrtvl Úryvek nabízí řadu témat k aktualizaci a reflexi: dvojí obraz mill nosti a zrady, paradox Mesiáše pomazaného k pohřbu, štědrý pioiiH‘1 skutek ženy, neustálé pronásledování spravedlivých lidí a potřebu u ví na pravou míru možné nedorozumění ohledně vyjádření „chudé mí mezi sebou vždycky“. I když některá z těchto témat jsou známa, |t* i církvi, aby dohlédla nato, aby Ježíšova slova-že skutek této ženy bili navždy spojen s hlásáním evangelia - zůstala součástí života a lihlul církve.

Odkazy a náměty k dalšímu studiu S. C. Barton, ..Mark as Narrative. The Story of the Anointing Woman (Mk 14:3-5)". I >/•/ 120(1991), str. 230-234.

li. K. Broadhead. Prophet, Son, Messiah. Narrative Form and Function in Mali It JSOT Press, Sheffield 1994. A. Y. Collins, ..The Composition of the Passion Narrative in Mark“, Sewanee Tlicolanii Review 36(1992), str. 57-77.

Idem, .J lie (ienre of the Passion Narrative“, Studia Theologica 47 (1993), str. 3-2K, | J. P. Heil, ..Mark 14,2-52: Narrative Structure and Reader-Response“, Bib 71 (199 str. 305-332.

W. II. Keiber (ed.). Passion in Mark: Studies on Mark 14-16. Fortress, Philadelphia 19 D. Senior, The Passion ofJesus in the Gospel of Mark, Michael Glazier, Wilmingloii, II 1984.

52 JIIŽÍSOVA I'OSI.IlDNl VHČURK S IICIIPNÍKV 114,12 JS)

IQ5

52. Ježíšova poslední večeře s učedníky ft (14,12-25) | I2. První den o svátcích nekvašeného chleba, když sr znhljrl vr llkonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Klím clurš, aby choin ti šli připravit velikonoční večeři?“ IJ. Tu poslal dva ze I svých učedníků a řekl jim: „Jděte do městu n tam vás potká člo 1 věk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, 14. a kam vejde, | řekněte hospodáři: ‘Mistr vzkazuje: Kde Je pro mč večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky Jíst velikonočního hei au ka?’ 15. On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky I a připravenou. Tam nám přichyste jte večečil“ 10.1 Ičednlcl odešli, b přišli do města a nalezli všechno tak, pik |loi lekl, a připravili | velikonočního beránka. 17. Večer přišel Ježíš s Ihanac II IN. když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě I* vydá, ten, který se mnou jí.“ 19. Zarmoutili se a začali mu říkat Jeden přes druhého: „Jsem to snad Já?“ 211. (hlpověděl Jim: „JeI den z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse. 21. Syn člo| věka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, , který Syna člověka zradí! Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby r se nebyl narodil.“ 22. Když jedli, vzal chleb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte, loje mé tělo.“ 23. Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24. A řekl Jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. 25. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudil pit z plodu révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království. “ POZNÁMKY K TEXTU 12. První den o svátcích nekvašeného chleba: ('lunl> u |c

h poněkud ne­ jasná, jelikož velikonoční beránek se obvykle jedl v první den '.vniku Marek však popisuje „první den“ jako den příprav, kdy byli beránci zabíjeni, což od povídalo středě, a hostina se měla slavit večer (15. nisanii, v iz Mk 11,17). když se zabíjel velikonoční beránek: Imperfektum elhvoii (dosl, „obětovali“)" má význam jednání v souladu se zvyklostmi a je třeba jej < h.ip.il ve smyslu „když byl podle zvyku obětován velikonoční beránek". Slovo „beránek" je do­ sazeno podle kontextu, protože v řečtině není výslovně uvedeno (viz líx 12,1-20; Lv 23,5-8; Nm 28,16-25). I když první předpisy Ex I stanoví, že bcianek se má uchovat do 14. nisanu a zabít „k večeru“ (dosl. „mezi dvěma večery“! ' (tj. za soumraku 14. nisanu), vzhledem k velikému počtu poutníků v Jeruzalémě o Velikonocích byly oběti zahajovány už odpoledne. a. Žilka: „když zabíjeli“. Podle M. Caseyho (Aramaic Sources ofMark's Gospel, CUP. Cambridge 1998, str. 223) jsou podmětem slovesa ethyon Ježíš a jeho učedníci (Pozn. red. |

396

BVANOELIUM 1’01)1.li MARKA

učedníci: V Markově evangeliu „učedníci“ označují Dvanáct a širší skiiplufl Mk 14,12-16 užívá pojem „učedníci“, ale v 14,17 přichází Ježíš na I... unii s „Dvanácti“. Různé pojmy mohou naznačovat použití dvou oddčlcnyi li pil

menů. Marek také mohl mít na mysli, že večeře se účastnila širší skupina ilM Dvanáct. Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?: I kdyžje tatouiiUM

zřetelně adresována Ježíšovi, týká se „společného slavení Velikonoc", jcllM Ježíš přebírá roli otce rodiny. 13. Tu poslal dva ze svých učedníků: V 14,13-16 Marek v podstatě opaku je 1i l | (pokyn k nalezení oslátka), zde je však zesílena Ježíšova prorocká činní isl N|i sledující verše zdůrazňují, že Ježíšova slova budou naplněna „do poslednlM písmene“ (v. 16), což rozvíjí motiv Ježíše jako proroka, jehož slova u l«s i obíms city (Jet 11.11 14). která se prolévá za všechny: Nominally p.niu ipm lnuti n to ckehynnonienon („prolévá“) upřesňuje, že je to Ježíšův živol. klet y se prolévá („má krev“); stejné sloveso je užito pro prolévání krve v Iz 59, / a 7,1 I 1, l za všechny: Řecká vazba hyper pollón odiazi piedm.ukoy .ke lormule, v nichž je Ježíšova smrt vždy smrtí „za“ druhé (např I Kot I I.21. Rím 5,8; 8,32; Gal 1,4; 2,20). Je rovněž ozvěnou Mk 10,45, kde Syn člověku přichází, aby dal svů j Život jako lytron anti pollón („výkupné za všci hny i Néklcie piek lady převá­ dějí tento obrat slovy „za mnohé“-i když v češtině „zu mnohé" znamená „nikoli za všechny“, v aramejštině a hebrejštině může za ..... he |.ik je užito zde a v 10,45, mít všezahrnující význam (Jeremiáš. / u< hmisin Wools, sir. 179). Markův Ježíš chápe svou blížící se smrt jako zdro| v/niku spolči enslvi smlouvy, jež přinese prospěch všem lidem. 25. Amen, pravím vám: Slavnostní úvod, užitý na z;u alku yei efe k uvedení pro roctví o zradě (14,18), večeři i uzavírá a zároveň předsluv ii|e novy motiv Jeli kož proroctví jak o zradě, tak o opuštění Ježíše učedníky se \ lomlo evangeliu naplní, mají čtenáři rovněž záruku, že se naplní proiocivi o piti nového vina v Božím království. Už nikdy nebudu pít z plodu révy: V židovském mysle...... a pust od jídla a pití řadu významů: pokání (JI 2,11-13), smutku (2 Sam I ’.22 ' li. přípravy na setkání se svátým (2 Kron 20,20-22), prosebné modlitby (1/ 58.2 I. liz.d 8,22-24) a přípravy na den Páně (JI 2,12-14). Obrat „plod révy" je semitský výraz pro víno. Vzhledem k tomu, že doba Ježíšova veřejného působení je do­ bou oslavy přítomnosti ženicha, a jelikož půst nastane, až bude ženich vzat (2,19-21), Ježíšův slib půstu při večeři je prorockým symbolem jeho blízké smrti (viz Jeremiáš, Eucharistie Words, str. 212: „Proto Ježíš při poslední večeři

400

EVANGELIUM PODLE MARKA

ani nejedl velikonočního beránka, ani nepil víno, pravděpodobné sv puMlI cela“). až do toho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království: JežU, kmi

během tohoto jídla postil, hledí do budoucna, do doby slávy. Jež i šu v 11 smrti neznamená konec, protože Ježíš vidí novou přítomnost v Božím království židovské skupiny slavily jídlo v očekávání eschatologické hostiny i IQMfl -22), o níž se často hovoří jako o „mesiášské hostině“, i když se v tiCknr textech mesiáš nevyskytuje (viz Iz 25,6; 1 Hen 62,14; 2 Bar 29,1 8; Ml H, 11 22,1-10; Lk 13,28-19; Zj 2,7; 19,9). Božím království: Výrok se klene až k Ježíšovu úvodnímu prohlášeni u I kosti Božího království v 1,14-15, předjímá jeho příchod a rovněž ptcd/nn nává ironické prohlášení ukřižovaného Ježíše za krále (15,2.9.12.18 .’6) u tomnost Josefa z Arimatie u jeho pohřbu jako toho, který „očeknviil I království“ (15,43-46).

Výklad Popis Ježíšovy poslední večeře s učedníky je rozdělen na tři > i ||| příprava večeře (14,12-16), úvodní část večeře s předpovědí Jidrtlrtfl zrady (14,17-21) a ustanovení večeře Páně (14,22-25). Markovu k101

ne v Lk a u Pavla (J. Fitzmyer, The Gospel According lo l.uki \ \ \ IV, /Mí 28A, Doubleday, Garden City, N.Y. 1985, str. I 393) Podobněje předmětem diskusí otázka, kdy se tato večeře koiuiln n jaké |ldlo se při ní podávalo. Synoptická tradice a Pavel situuji loto |ldlo do předvečera Velikonoc (tj. večer před Ježíšovou smrtí) li předšlavu|l |i ledy jako skutečnou velikonoční večeři. Jan ji však umísťuje do dm přlputv. kdy se zabíjeli velikonoční beránci (Jan 13, avšak bez vypnlvi m o n .i.i uovení eucharistie). To vyvolává otázku, zda se Jan a svnopiu i udili slej nvm kalendářem, nebo zda neexislovaly mezi Židy ležb.oi y doby ohled­ ně slavení Velikonoc odlišnosti (viz. Fitzmyer. (ti । oidluy lol like. a též Kodell, Marshall. Chilton v bibliografii k lomiilo oddílní Obraz velikonoční večeře vyvstává z explii Hnu li \ y loku usy uopiikíi (Mk 14,12; Mt 26,17; Lk 22,7-8). Jo,lihnu l< i< umis mu \\mka|lcí práci The Eucharistie Words oj Jesus nabi/i dokladnou lekoiiMiuki I sledu událostí při židovské velikonoční (pesachově) večeři itcneipii ky lul|í ná Zor, že novozákonní doklady zrcadlí židovské velikmioi ni z\ vklosll. Ná­ sledný výzkum však zpochybňoval, zda doklady klete len umis i erpal z pozdějších židovských pramenů (Mišna a I alimidl, sep snnyi li dlouho po zničení druhého chrámu, mohou být využily k popisu z\ ykloslí prv­ ního století, protože zničení chrámu způsobilo vi zpiisobu oslavy vý­ znamné změny. Podobně neexistuje shoda v lom. jitk slavilo Velikonoce množství Židů žijících mimo Palestinu, zejména piolo, z> se jednalo o poutní svátek, který se slavil mimo Jeruzalém Inko zaklad novozákon­ ních zpráv byla rovněž navrhována řada dalsa h zalov I ob yklostí spojených s jídlem: židovské sváteční hostiny s řadou „vinných" rhodii; chabúrá neboli společné hostiny s přáteli, podobné liosimam larizeů, ntódá neboli hostiny díkůvzdání. I když Markův popis |e důležitý pro každou historickou rekonstrukci, Marek neprojevuje vždy důkladnou znalost židovských zvyků a na některých místech i m potřebu židovské zvyky své obci vysvětlovat (viz 7,3-4). Proto Marek nemůže by t zcela věrohodným vodítkem pro historickou rekonslruki i posiciím večeře. Tento oddíl je silně ovlivněn starozákonními motiv v । oz odiaži ranč křesťanskou tradici, že „Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše lu a by“ (1 Kor 15,3), vedle dalších obecnějších velikonočníi h motivu Ježíš je nadále představován jako „trpící“ pomocí žalmů (viz zejména Zl 41 a 55). Zvláštní vliv na vývoj pašijového vyprávěni miT/.iiih 9 I I. který zdůrazňuje utrpení královského Mesiáše. Ježíš vslupii|e do Jeruzaléma za jásotu jako král v Zach 9,9, pokorný a jedoucí na oslu Poněkud ne obvyklý obrat „krev smlouvy“ odráží Zach 9.1 I: „Pro krev smlouvy (uzavřené) s tebou, propustím tvé vězně z jámy, ve které není voda." A v Zach 11,4 je „pastýř“ (viz Mk 6,34) odsouzen k záhubě. Ježíšova

402

EVANGELIUM PÓDI I! MARKA

předpověď o útoku na pastýře a rozptýlení stáda je adaptací Zach I a apokalyptická scéna soudu ze Zach 14 se odehrává na Olivové lu Posledně jmenované kapitoly Zachariáše se někdy nazývají „Žacími šovy pašije“ (B. Lindars, New Testament Apologetic, Westminslci I ladelphia 1961, str. 117). Viz též užití Zach 12,10 v Jan 19,37: ..lim hledět na toho, kterého probodli.“ Protože důvodem tohoto komentáře je upozornit na důrazy, kteir |i specifické pro Marka, je ve středu našeho zájmu Markovo podaní i večeře. Marek jednoznačně považuje tuto večeři za velikonoční veé# i když zde není výslovná zmínka o jedení beránka. O Markově ztlili ii ňování kontrastů mezi Ježíšem a jeho selhávajícími následovníky, jelit dosahuje pomocí různých „vloženin“, již byla řeč výše. V samotněli! vyprávění o ustanovení eucharistie Marek zdůrazňuje slova, činy n výJ klad chleba a vína. Chléb a víno se stávají nositeli Ježíšovy reálné ।»ri । temnosti, otevírající novou smlouvu, která má být zcela uskutečněni v Božím království. Jako byla smlouvaná Sinaji stvrzena pokropením krví, bude stejným způsobem stvrzena i smlouva Ježíšova (Ex 24,5-8). Jelikož krev syni I bolizuje „život“, pokropení je účastí celého lidu na životě nabízené < >1 >< 11 Smlouvy představují v židovské tradici vyvrcholení procesu závazku mezi partnery a obvykle je předchází historický prolog vypočítávající výhody, které nabízí hlavní původce smlouvy. Radostná zvěst o Ježíšovi - Mesiáši (1,1), kterou Marek doposud vyprávěl, vypočítává spasitelné skutky, které Bůh vykonal v Ježíšově osobě a které budou následně st vi zeny obětí smlouvy. V souladu s Markovou eschatologií celého evangelia má tato srn Ion i va v jistém slova smyslu povahu „už“ a zároveň „ještě ne“. Ježíš dat il sám sebe (tělo a krev) jako oběť smlouvy, avšak naplnění jeho spojeni s učedníky se uskuteční až v Božím království. Toto je poslední Ježíšův výrok o Božím království a dovršuje eschatologický pohled na králov ství jako na něco, co bylo zahájeno v Ježíšově veřejném působení a rosit) ve skrytosti, plně se však rozvine až v budoucnosti. Tento eschatologii ký rozměr je umocněn odchodem na Olivovou horu, kde Ježíš podle Mk 13 prorokoval zničení chrámu, svůj návrat jakožto Syna člověka a shro máždění vyvolených. Aktualizace Ježíšovy poslední večeře podle Marka představuje řadu výzev i příležitostí. Eucharistické slavení církve v sobě spojuje řadu pei • spektiv: vzpomínku na vysvobození z Egypta, pokračování Ježíšovy pí i tomnosti ve způsobách chleba a vína, svátostné zpřítomnění jeho oběh a smrti, předpověď nebeské hostiny, představení Ježíše jako vzoru mi lující služby (umývání nohou u Jana) a předjímání nebeské hostiny. Mař

.52, JEŽÍŠOVA POSLEDNÍ VHCEftl! S UČEDNÍKY (KU J5|

403

| kovo poněkud střízlivé vyprávění zdůrazňuje především obětní chniiiktcr í Ježíšovy smrti „za všechny“ a je opatrné ve svém důrazu, tiby nc vůdčím i motivem eucharistie nestalo společné jídlo. Nepřipomínáme mí jen ve [čeří. nýbrž poslední večeři toho, kdo byl pro nás popraven |tiki> zločinci Liturgické obřady obvykle korespondují s novozákonním popisem. I ale čerpají prvky ze všech zdrojů. Vzhledem k tomu, že etichni InIIc pfed I stavuje pro mnohé křesťany ústřední prvek zbožnosti, existuje tendence I ke spojování různých popisů. Existuje tu rovněž nebezpei i pfehnimeho K soustředění se na slova ustanovení a skutečnou přítomnost Knsla v eu ■charistii. Druhý vatikánský koncil nabízí skvěle vodítko pio správně ■chápání, když hovoří o „dvojím stolu Slovu n Večeře I’allt'" Z Mm kovu hlediskaje to Ježíš evangelia. Bohem vyvoleny p.. k a trpící služebník, L který dává svůj život za všechny. To rovněž znamená, že přijímáni eu I charistie nemůže být oddělováno od odpovědi nn výzvy, klére s sebou I nese učednictví, jež prostupuje celým evangeliem, i když selhání vyvof- lených Dvanácti slouží jako varovaní, že naplňování této výzvy není I nikdy dokončeno. Jako smlouva „mé krve“ představuje eucharistie příf slib, že Ježíš bude s věřícími v přítomnosti i při budoucí hostině královB ství. Toto Markovo pojetí dobře zachycuje starodávný církevní hymnus: I O sacrum convivium in quo (In olio \mniiiir, metnoria passionis ejus recolitur, et nobis datur pignus aclermie gloriae („Ó svátá Boží Hostino, L v níž se Kristus požívá, památka minu cm jeho obnovuje; duše čerpá I milosti a budoucí oslavy záruka se davu"; český překlad: Enchiridion I odpustků, Matice Cyrilometodějská, (llomouc .’()()(), str. 39).

Odkazy a náměty k dalšímu studiu M. Casey, „The Date ofthe Passover Sacrifices and Mail lil' str. 245-247.

/ ni,luh Hidhiin4H( 1997),

Idem, „The Original Aramaic Form of Jesus' Interpu i.ihnn ol the ('up". .11 .S' 41 (1990), str. 1-12. B. D. Chilton, Jesus’ Prayer and Jesus’ Eucharist. His Pei unml Pnieth c x ym ■ duxm dniazem na ,já“ (egó) ajeho touhou vyčlenit se od oslalnu li ku n le/ise zapioii, Nyní je vyčleněn jako vůdce těch, kdo Ježíše zapřou. dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá: I ivopte. či v tomto pří pádě, trojité časové určení je pro Marka charakiei r.in kě Zde také zdůrazňuje bezprostřednost, s níž se Ježíšovo proroctví naplní než kohout dvakrát zakokrhá: Marek neužívá specificky Iciniin pro kohoutí zakokrhání (kokkyzein), nýbrž dává přednost Jiínésai, jež muže byl užilo jak pro lidský hlas, tak pro zvířecí zvuk. Tím vytváří jemný koni rasi 1'eliova dřivě|šiho „hlasu“ (éphé), že nikdy nezapře, s „hlasem“ ohlašujícím jeho zapření < Istalní evangelia vypouštějí zmínku o tom, že kohout zakokrhá rlvakial (dis), která předznamenává, co se stane v 14,68.72. Někteří se domnívají, že se tu objevila díky zvukové podobnosti s tris, „třikrát“. Antické spisy rovněž spojuji druhé zakokrhání s úsvitem či východem slunce (viz Brown. Death oj the Messiah, str. 137), což opět předznamenává sled událostí v 14,72 a 15,1, třikrát: Výraz předznamenává trojí zapření 14,68.70.71 a tvoří protiklad k 14,37-41, kde Ježíš v Getsemanech třikrát přichází k učedníkům. Markovým

406

EVANGELIUM PÓDIU MARKA

čtenářům se to mohlo jevit jako odraz soudní praxe, o které se zmiňuje I ’I unii * , a podle níž byla křesťanům třikrát kladena otázka, zda jsou křesťany (/>< 11 48. Ježíš jim řekl: Ježíšova stížnost je zjevně adresovaná „honí u" poslanému vele kněžími, učiteli Zákona a staršími, aby ho zatkli (viz I I. I' 1 Jako na zločince: Řecké slovo léstéx může označoval zločinv e .1 lupiče stejně jako povstalce a zbojníky typu „Robina Hooda“. V obou případech |sou lestai ozbrojení a nebezpeční. Ježíš si stěžuje na způsob, jakým byl zatčen jako kdyby byl skutečně ozbrojený a nebezpečný. V 1 1.17 byli představitelé chrámu kritizováni zato, že mění dům Boží na „lupičské (hxlai) doupě" (viz Jer 7,11). Oba muži, kteří byli ukřižováni spolu s Ježíšem, jsou v 15,27 nazvaní léxtai

41K

HVANUHI.IUM PODt.U MARKA

stejně jako Barabáš v Jan 18,40. Problémem výkladu slova Iťslés je rozhodnuli, zda znamená obecně zločince (což lépe odpovídá relativnímu klidu, klci v v lihli v Palestině v Ježíšově době), anebo popisuje sociálně-politického v/bourciicf (což lépe odpovídá období židovského povstání v letech 66-73 po Kr., kdy by h* Markovo evangelium sepsáno). abyste mě zatkli: Sloveso syllabein (u Marka jen zde) se v Septuagintč < >1 >jc \ ii|m jako odkaz na Jeremiáše (viz Jer 43[36],26; 44[37], 13) a možná naznačuje spii jení mezi oběma proroky, zatčenými pro věrnost svému poslání hlásat lln/i (nepopulární) slovo. 49. den co den: Problémem je, že podle Markovy chronologie učil Ježíš v Jciii/h lémě pouze tři dny (viz 11,11.15.27). Mnozí badatelé v tom spatřují doklad přednosti Janovy chronologie, která předpokládá, že Ježíš navštívil Jeru/aleni několikrát. Jiní doporučují, aby hath ’ hémeran bylo překládáno „ve dne" jak । • protiklad Ježíšova zatčení „v noci“. v chrámě a učil: Obsah tohoto učení se nachází v Mk 11-13. Prostředí Ivofl velký chrámový komplex, skýtající dostatek prostoru pro malá shromážděni, jako byla ta, jež tvoříval Ježíš se svými učedníky a odpůrci. Nuže, ať se splní výroky Písma!: K dřívějším zmínkám o „ výrocích Písmu

viz 12,10 (grafé) a 12,24 (grafai). V tomto případě oním výrokem Písma iniud být Zach 13,7 citovaný v Mk 14,27: „Budou bít pastýře, a ovce se rozprchnou " Ježíšovo zatčení představuje první ránu zasazenou pastýři. Poukaz na Boži vidi, tak jak ji zjevuje Písmo, rovněž vysvětluje, proč Ježíš, projevující v celém Mm kově evangeliu výjimečnou moc, neklade při zatčení žádný odpor („ne co |il chci, ale co ty [chceš]“ 14,36). 50. Tu ho všichni opustili a utekli: Útěk Ježíšových učedníků naplňuje druhou část Zach 13,7: „a ovce se rozprchnou“. Učedníci, kteří na začátku „opustili" (afentes) své domovy a rodiny, aby mohli následovat Ježíše (viz 1,18.20), nyní Ježíše na začátku jeho utrpení opouštějí (afentes). 51. Jeden jinoch šel za ním: Slovo neaniskos (Jinoch“) se objevuje opět v 16,', kde označuje postavu (pravděpodobně anděla), vysvětlující ženě, proč Ježíšovo tělo není v hrobě („byl vzkříšen“). I když „všichni“ utekli (14,50), o tomto min dikovi se říká, že „šel za ním [Ježíšem]“ (synékolútheiauto)-kořen (akolúthcin I je obvyklým slovesem, který u Marka charakterizuje učedníka. Totožnost min dého muže je předmětem dlouhých diskusí mezi odborníky. Někteří ho považuji za skutečnou historickou postavu, jednoho z Ježíšových vlastních učedníků l.l.i na, syna Zebedeova, Jakuba, bratra Páně, či Jana Marka, o němž se předpokln dalo, že to byl sám evangelista) nebo záhadného souseda vzbuzeného ze spánku, který se ocitl uprostřed zmatku provázejícího zatčení. Jiní považují tohoto Ji nocha“ za anděla (viz 16,5), symbol samotného Ježíše či dokonce symbol křes tana, procházejícího křestní iniciací. Otázka totožnosti mladého muže pravdě podobně nikdy nebude rozřešena, s určitou mírou jistoty však může být řečeno, že konkrétně zastupuje skupinu učedníků, jejichž útěk byl popsán v 14,50. Spíše než Ježíše nebo křesťany symbolizuje ty, kdo Ježíše opustili v době těžkostí. měl pouze lněné plátno přehozené přes holé tělo: „Lněné plátno“ je sindón;

stejné slovo se užívá v 15,46 pro pohřební plátno, které koupil Josef z Arimatie Obrat epi gyrnnú („přes holé tělo“) je natolik podivný, že se mnozí odbornici

55. JI'.ZfSOVO ZA If I NI (I4.-I I 52)

419

kloní k jeho zahrnutí do textu, i když v mnoha rukopisech chýlil. Nťklcfl do mnívají, že pod „lněným plátnem“ měl ještě jiný oděv („prádlo"), nl< pinvděpo dobně se jen snaží zmírnit zahanbení, kterému byl tento inludy 11111/ v v.iuvcn 52. ale on jim nechal plátno v rukou: Verš je obdobou II. 5() někdo kdo opustil všechny věci, aby následoval Ježíše, ho nyní opouští. a utekl nahý: V Bibli je nahota znamením hanby. Viz napt Am 1 l V lvu den i nejodvážnější z hrdinů bude prchat nahý." l im, že opouMI *vů| volí hanbu před věrností Ježíšovi.

Výklad Podle Mk 14,43-46 dochází k Ježíšovu zatčeni v důsledku Jidášovy zrady a plánů, podle nichž měl „lioni' . kléry Julie, přivedl, zalknout toho, kterého označí svým „polibkem''. I’o hlavni epizodě inr.lcdup < lvi i kiala utnutí ucha veleknězova služebníka (14,17). Icžlšova ohiana (14,48 49), opuštění Ježíše učedníky (14,50) a útěk .jinocha (I I.M 52). Tfi z těchto krátkých epizod mají jen malou souvislost ■. hlavni epizodou a následující událost (14,53-72) plynule navazuje na I I. II 46, Paralelní synoptické verze v Ml 26,4/ >(. ,i I k .’.’.I/ 53 v podstatě sledují hlavní Markovu epizodu, i když I tikáš zdůrazňuje, že Ježíš pře­ dem věděl,že polibek je znamením Jid.e.ox \ ziadyd k .’2.48). Oba evan­ gelisté rozšiřují Mk 14,47 zmínkou, že len. kdouíal veleknězovu shižebI níkovi ucho, byl jeden z Ježíšových učedníku i Ml .’6,‘> I; I k .’2,49-50). IJan (18,10) nám říká, že tímto učedníkem byl 1’cli a že pněno služebníka bylo Malchus. Matouš pak popisuje Ježíšovu řeč, že loto našili nebylo nutné, ale naopak je třeba, aby se splnily výroky Pra na i piko vyiaz Boži j vůle) (Mt 26,52-54). Lukáš v 22,49 říká, že učednn i ptr.li vyzbrojení meči (22,35-38), a v 22,51 dodává, že Ježíš ihned uzdiavil pravé ucho d veleknězova služebníka. V 22,53 Lukáš nabízí tcoloj'K ky vyklad zatčení, když popisuje Ježíše, jak říká těm, kdo ho push zalknou! Tohle |e však I vaše hodina a vláda temnoty.“ Jak Matouš, tak I .tikáš vynechávají podiv­ nou příhodu v Mk 14,51-52 o mladíkovi, který upíchne nahý. ? Jakjiž bylo řečeno v poznámce k 14,48, pojem ,,zalknout"(.vv//u6 '8 (loz tržení chrámové opony). udělaný rukama (...) rukama neudělaný: Rozdíl mezi illli

neskryl před hanou a slinou.“ 66. Petr byl dole na dvoře: Vyprávění se vrací k příběhu v 14,54, kde je popiuiv iiii Petr, sedící na dvoře u ohně se „služebníky“. Marek má zřejmě zato, že pimm s Ježíšem a Petrova zapření proběhly souběžně. Tvrzení, že Petr byl „dole (tulil) na dvoře (aulé)“ naznačuje, že přelíčení se konalo v prvním patře (či ve v y vV> šené části) veleknězova domu. přišla tam také jedna z veleknězových služek: Řecké slovo paidiské je /di i ih nělina od pais a označuje ženu „služebného postavení“ („služebná, otroky lil, děvečka“). Sloveso erchetai (dosl. „přichází“) je v historickém prézentu sli’|n| jako řada dalších sloves v úryvku. 67. Když uviděla Petra (...) podívala se na něj: Dvě slovesa (participia) viděni (idúsa... emblepsasa) naznačují, že Petra nejprve zahlédla a pak si jej pozorní prohlédla. Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!: Předpokládá se, že tato služku již dříve zahlédla Ježíše a Petra spolu. K dalším výskytům přídavného jim'iiH Nazarénos v Mk viz 1,24; 10,47 a 16,6. Jeho umístění před Ježíšovým jniéticiii vyjadřuje zvláštní důraz a také opovržení („tím Nazaretským“). 68. Ale on to zapřel: Sloveso ameisthai („zapřít“) se u Marka objevuje pouze zdi' (v aoristu) a v 14,70 (v imperfektu). Nevím ani nerozumím, co povídáš: Větu je možné rozdělit na dvě: „Ani m vím... Co to povídáš?“ Petrův výrok není ani tak přímým zapřením, jako vytu zem zmatku někoho, kdo ani neví, co říká. Petrova zapření sledují vývoj oil jeho prohlášení, že nerozumí (14,68), přes opakované zapření (14,69) až k jeho zaklínání se a zapřísahání, že Ježíše nezná (14,71). Pak šel ven k prostranství u brány: Petr se snaží utéct naproaulion („pum

tranství u brány“), vstupní vestibul mezi bránou a dvorem domu. A kohout zakokrhal: Rukopisy nejsou zajedno v tom, zda má být tato větu । lu textu zahrnuta či nikoli. Někdo může říci, že jelikož podle 14,72 zakokrhal

kohout podruhé, muselo být nějaké první zakokrhání, aby se naplnilo Ježíšovu proroctví v 14,30: „dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš". V y pustil však Markovu původní větu opisovač z nedbalosti? Nebojí doplnil, piu tože podle něj v Markově textu chyběla? 69. Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem, kteří tam sliílli Patrně se jedná o stejnou služebnou, která ze dvora volala za Petrem snažícím uniknout do prostranství před branou, aby na něho upozornila ty, kteří tam sluli To je jeden z nich: Ženino druhé obvinění je variací prvního v 14,67. 70. Ale on opět zapíral: Imperfektum slovesa émeito naznačuje vytrvalost a opi' tovné zapírání. Účinek je ještě průkaznější než dojem z prvního zapření v aoi islu („zapřel“).

1f> .117,1$ I'Rl D VI I I RADOU A 1'1 IROVO ZAI'Rl NI HIM ' 'I

kteří tam stáli: Přestože okolostojící byli pouhými posluchiiěi obvinění, nyní sami pronášejí třetí obvinění.

amiíiiii

427 druhého

vždyť jsi přece Galilejec!: Jak věděli, že je Petr Galilejci nrnl hTi'im Viz Ml

26,73: „Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje.“ Jelikož sc ..li, kleti linu .lilii , nu cházejí v domě velekněze, mohli od Galilejce očekával určili m pluh I .lvi vuči představitelům jeruzalémského chrámu. 71. On se však začal zaklínat a přísahat: Známá Maik\ .n .ub.i zu< ul" uvozuje dva velmi silné infinitivy: anathemalizeln I u o/mivrnů I ..pří sahat“). Petr je ochoten přísahat, že Ježíše nezná Zdil hylv |clu» klelby" udře sovány Ježíšovi, není zřejmé. Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!: ....... >.........

,ipn m p zdaleka nejpřímější a nejotevřenější (srov. 14,68.70). 72. A hned: Tento verš a verš následní n 11 I > I i ob ihup po lední dva příklady fad euthys, jednoho z Markových neoblíbenějších ohinlu zakokrhal kohout podruhé: Ježíšovo pioioi im i I I II) miplňujc, K první mu zakokrhání viz poznámka k 14,68, Pod llmlo ohnitém a nemáme představit dobu kokrhání (mezi 12.-3. hodinou i..... n. uh skutečně kohoutí zakokrhání před rozbřeskem. Tu si Petr vzpomněl na slovo, které um .le/lš řekl: Slovo (tlienia) je pro­ roctví z 14,30. Markova vazba s has (..klen ) |c podivu.i A propukl v pláč: Participium c/>//m/u .. odvo/ii|c od slovesa epihallein („mrštit přes, hodit či položit |nčco| nu ne< o, vihuoul se na |nčco|“). Jeho vý­ znam zde je ovšem značně nejasný. Hiown (llu Death o/'r/ie Messiah, str. 609-610) vypočítává devět různých možnosti a s,,velkými rozpaky“ volí „vrhl se (ven)“, tj. „vyběhl ve spěchu“. Mezi další možnosti patu ..zhroutil se“, „za­ čal“, „zamyslel se“, „oblékl se“, „odpověděl'' ,i ..bušil se " Slovesoklaiein („pla­ kat“) je silně emocionální slovo a popisuje Pelrm o dí ení, když si uvědomil hrůznost svých zapření. Viz Mk 5,38-39, kde lide ..plakali (klaiein) nad údaj­ nou smrtí Jairovy dcery.

Výklad Úvodní verš (14,53) slouží jako most mezi popisem Ježíšova zatčení a dvěma následujícími scénami. Popis přelíčeni s Ježíšem před velekněžími a celou veleradou (14,55-65) je vložen mezi č asi i příběhu o Petrové I zapření (14,54.6-72). Účelem tohoto končením kcho schématu (A, B, A’) je zvýraznit kontrast mezi vznešeným Ježíšem a zbabělým Petrem. Jestli můžeme z historického hlediska o (clo epizodě o Ježíšovi před veleradou hovořitjako o soudním líčení, je předmětem rozsáhlé rozpraI vy mezi exegety a historiky (viz Brown, The Death of the Messiah, str. 315-560). Marek však představuje líčení v 14,55-65 jako skutečný

428

HVANOHI.IUM PÓDI I: MARKA

(byť zmanipulovaný) proces. Soudci a porotci byli velekněží a celil ve« lerada (14,55). Hledají (i když neúspěšně) svědectví proti Ježíšovi (14,56-57). Obvinění, která se nakonec ukáží jako reálná, se týk;i|l Je žíšovy hrozby ohledně zničení chrámu (14,58) a tvrzení, že je Mf.iill a Syn Boží (14,61). Velekněz se pokusí Ježíše přimět, aby se bimill (14,60), a nakonec od něj získá přiznání týkající se jeho totožnosti Me­ siáše a Syna Božího (a také Syna člověka) v 14,61-62. Velekněz se při znání chopí a označí je za „rouhání“ (14,63-64b). Nakonec se něklefl z „porotců“ Ježíšovi vysmívají, že je falešným prorokem (14,65). I když je proces představován jako skutečné soudní líčení. Matek současně upozorňuje, že bylo zmanipulované. Sděluje nám, že velckiií * / a celá velerada se aktivně snažili nalézt proti Ježíšovi svědectví, „aby ho mohli odsoudit k smrti“( 14,55), a mnohá z těchto svědectví byla oil vidně falešná (14,56.57.59). Když první obvinění - o zničení chrámu hrozilo nezdarem (14,59), velekněz ve zjevné beznaději přechází na < >b vinění týkající se Ježíšovy totožnosti jako Mesiáše a Syna Božího (14,61-62). V tomto bodě je Ježíš ochoten svědčit proti sobě saménin, Rozsudek, který byl rozhodnut již předem, je pak potvrzen celou vele radou (14,64). Zaujatost porotců ilustruje zostouzení Ježíše, kterého se porotci účastnili po vynesení rozsudku (14,65). Pojítkem celého líčeni je motiv nepřátelství vůči Ježíšovi vyjadřovaný předponou kata („prot i", viz poznámky k 14,55.60.64). I když z historického hlediska byl proces, který Marek popisuje jak < > židovský soud, pravděpodobně spíše jakýmsi vyšetřujícím výslechem či „slyšením před velkou porotou“ (viz Jan 18,12-14.19-24), Marek (či tradice, které se přidržuje) se podle všeho snaží zvýšit odpovědnost ži dovských představitelů v Jeruzalémě za Ježíšovu smrt a zmírnit odpo vědnost římského prefekta Poncia Piláta (srov. Jan 18,28-19-16). I když Marek odmítá obvinění ohledně Ježíšovy hrozby, že zboří chrám, neboť se zakládá na rozporném svědectví (14,59), může být v ur čitém ohledu pravdivé. Odpovídá kritickému postoji, který Ježíš zauji mal vůči jeruzalémskému chrámu a jeho představitelům už od svého příchodu do Jeruzaléma (viz 11,1-21) a jeho otevřenému proroctví o zni cení chrámu. (13,2). Tento postoj rovněž koresponduje s postojem, jaký by galilejský prorok Božího království mohl zaujímat vůči náboženské mu monopolu, jaký představoval jeruzalémský chrám. Mnoho novozá konních autorů cítilo potřebu se této otázky dotknout a zdůvodnit ji jako zmínku o tom, co Ježíš mohl učinit, kdyby byl chtěl („Mohu zbořit“. Ml 26,61), či jako odkaz na Ježíšovo vzkříšené tělo (Jan 2,21: „On však to řekl o chrámu svého těla“), nebo Tóru (Sk 6,14: „Ustanovení, která má me od Mojžíše“). Jak praví přísloví, „není kouře bez ohně“. Z historie

5(S JUŽIS I'ftl.U VI I I RADOU A I'll I ROVO ZAI'Rl'Nl II I M l>l

429

kého hlediska je velmi pravděpodobné, že výrok o chininu selu ill svou roli v Ježíšově odsouzení a popravě. Marek ovšem obvinění ohledně Ježíšovy hrozby, že /Iiofl chinin, odmítá jako založené na rozporném svědectví. Vke po/ornosll věnuje obvinění týkajícímu se Ježíšovy totožnosti. Spojeni Ifl velkvi h< luisio logických titulů v 14,61-62 - Mesiáš, Syn Boží a Syn í Im < 1.1 .ku tečnosti znamená, že Marek chce, abychom tuto scénu viilmnli |uko vy­ vrcholení Ježíšova portrétu, který se snažil vytvářel \ pudu Im < cícho evangelia. Nyní, kdy se do středu pozornosii dostává liijemství kříže, máme možnost pochopit, jakým Mesiášem. Synem Božím a Synem člo věka Ježíš doopravdy je. Až. nym může ležíš směle polvidíl svou lotož nost (14,62) - a to právě proto, že zmíněné Iři tituly. již dříve v/lažene na Ježíše, jsou nyní pevně spojeny s jeho utrpením u smrtí. Další aspekty Markovy chrislolopie se objevuji ve scene přelíčeni. Ježíš, trpící spravedlivý (viz knihu Moudiosli). |e nevinnou oběti nepřá telství (kata) a falešného svědci lvi ležíš, trpící Služebník (viz Iz 40-55), mlčí během nespravedlivého soudního procesu (14,61 = Iz 53,7) a snáší plivání a rány (14,65 - 1/ á) PII A I I M 115.1 211)

I

411

Pilát se ho znovu zeptal: Imperfektum slovesa epérůru (dosl, plul . "iiiumi

zuje na imperfektum slovesa „přednést“ z. předchozího verše Niť neodpovídáš?: Dvojí zápor (tik... úden) zesiluje dojem Plláloi \ uciip. Il vosti s vězněm. Pravděpodobně očekával důraznější ohninii od nil nim |i’ltož život je v sázce. Hleď, co všechno na tebe žalují: Podle 15,2 existovalo jedno obvliiěnl (.71 dovský král“), zatímco podle 15,3 bylo žalob mnoho Ať už bvh pudl IržPiovl vzneseny jakékoli žaloby, všechny ve skutečnosti souvlselv ■> |eho luložniisll „židovského krále“. 5. Ježíš však už vůbec nic neodpověděl: Další užilí /■«' mu, aby se stal židovským veleknězem a králem, slibuje mu, že bude duh i uih|| purpurový plášť (viz 1 Mak 10,20.62; 11,58). Tím, že vojáci odsouzence liiklil oblékají, vysmívají se jeho totožnosti „židovského krále“. Z pohledu Minku vých čtenářů ovšem Ježíš skutečně židovským Králem je, a tak to. co ilAld vojáci, když Ježíše jako krále pozdravují, je v hloubi věci vlastně (paradoxní) správné. upletli trnovou korunu: V kontextu Markova evangelia byla „koruna" spi ** prostředkem posměchu Ježíšovi jako židovskému králi než nástrojem mučeni Vedou se dlouhé polemiky ohledně přesného významu akanthinos v tomto Ic x lu (viz Brown, The Death of the Messiah, str. 866-867), kde závisí do značné miry na tom, zda měla koruna působit bolest (trnová koruna), nebo symbolizoval královskou hodnost („paprsky“ vycházející z královy hlavy). 18. Pak ho začali pozdravovat: Další příklad Markovy oblíbené vazby „zněli"1 s infinitivem. „Buď zdráv, židovský králi!“: V posměšném pozdravu římských vojáku žil

měrně zaznívá ozvěna latinského pozdravu římskému císaři Ave Caesar („I Ind zdráv, Císaři!“). V očích Markovy obce si Ježíš opravdu zaslouží, aby byl po zdravován jako král, ve skutečnosti jako „Král králů a Pán pánů“ (viz Zj 19,16) 19. Bili ho rákosovou holí po hlavě: V tomto okamžiku se posměch mění nn l\ zické týrání. „Rákosová hůl“ (kalamos) byla posměšná verze královského žezlu, tedy symbolu královské moci. „Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu" (Žl 110,2). Tím, že bijí židovského krále jeho vlastním „žezlem“, ukazují, jak sin bým a bezmocným králem je. Pro prvotní křesťany ovšem Ježíšovo utrpení a kříž byly projevem moci a moudrosti Boží (viz 1 Kor 1,18-25), ale „Židy lu uráží a pohané to pokládají za hloupost“ (1 Kor 1,23). plivali na něj: Na krále se neplive, ať už z respektu k jeho úřadu nebo ze strm hit z trestu, který by král mohl uložit. Zde se může jednat o narážku na slova Sin žebníka v Iz 50,6: „Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.“ klekali na kolena a holdovali mu: Projevovat úctu poklekáním na koleno

(proskynésis) bylo součástí rituálu, který se zachovával u královských dvoru v antickém světě. Jediným dalším výskytem slovesa proskynein v Markovi je příběh o posedlém z Gerazy, který před Ježíšem padá na kolena a zdraví |i jako „syna Boha nejvyššího“ (viz 5,6-7). 20. Když se mu dost naposmívali: Poklekáním vojáků končí posměch tomu, ktci v si v očích Markových čtenářů zaslouží, aby byl uctíván způsobem, jaký vojáci parodují. Epizoda posměchu je významným teologickým příspěvkem, upozor ňujícím čtenáře na rozdíl mezi tím, jak se věci jeví (Ježíš jako nepravý židovsk v mesiáš, který nemá žádnou moc), a skutečností nahlíženou pod zorným úhlem víry („Král králů a Pán pánů“). svlékli mu rudý plášť: Svlečením „královského“ pláště končí vojenský posmčš ný rituál. Brown (The Death of the Messiah, str. 873-877) nabízí přehled staro věkých paralel pod těmito čtyřmi nadpisy: historické události, posměšné hry

57. JliZIS I’RI l> I'll.ATUM 115.1 70)

437

(frašky), divadelní pantomimy a karnevalové slavnosti, Koiisiiitii|c (Mi H /7), Že: „z. paralel vyplývá, že je pravděpodobné, že to, co říkají cviiligvlin o posměchu ze strany Římanů, není nevěrohodné, ať se to ve skutečnosti odehnilo. Cl nikoli." a vyvedli ho, aby ho ukřižovali: Tato věta navazuje na 15,15 ,.n vydal ho. aby byl ukřižován". Jen na základě jinak hladkého přechodu mezi 15,15 a 1.5,21 však není důvod se domnívat, že 15,16-20 je interpolaci

Výklad Vyprávění o Ježíšovi před Pilátem (15,1 ’()) spočívá ve střel nutí tne I zi Ježíšem a Pilátem (15,1-5), střetnutí mezi Pilátem n lidem, zda pro pustit Ježíše, nebo Barabáše (15,6 15), a ve výsměchu vojáků ležišovi ; (15,16-20). První dvě části vyplňují rozsáhle dialogy. kteie uvádějí do pohybu částice kai („a") a de („avšak") Iřell část je celá výpravná, s vý­ jimkou posměšného pozdravu vo|akíi ..Bud zdiáv, židovsky králi!" | v 15,18. I když mnozí považuji 15,16 •() za samostatnou událost či za úvod k následujícímu ději, představuje příhodný závěr příběhu o „soud­ ním procesu“ s Ježíšem před římským pi deklem Ponciem Pilátem (stej­ ně jako zakončil posměch i soudní pna es před veleradou v 14,65). V jakém smyslu popisuje 15,1 I1' .mním proces? Velekněží jsou ža[ lobci (15,3), kteří vznášejí obviněni pioii l< ze.ovi na základě výsledků I „přelíčení“ před veleradou z předešlého vc< cia (viz 14,55-65). Jestli se I následující ráno konalo druhé přelíčeni nebo |cn strategická porada či dokonce pouhá rekapitulace toho, co bylo rozhodnulo předešlého večera, * není zcela jasné. Jisté je, že římský prefekt (/>/ až po -.kuleěiiy ěi po myslný podiv („Aha!“). chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavil: Kolein|diaii i uvadl první obvinění vznesené proti Ježíšovi před veleradou (viz 14,88) Slovo min\ („chrám“) může označovat vlastní svatyni, ale zde se pravděpodobně mysli cely chrámový okrsek. 30. Zachraň sám sebe a sestup z kříže!: Mesiáš, který tvrdl, z,- z bol i clu am a zase ho postaví, musí (a mělo by to být relativně snadné) hýl stozai hiánil svůj život Pro ty, kteří se Ježíšovi posmívají, je jeho ukřižováni del miliviiím dokladem, že jeho proroctví o zničení chrámu (viz 11,15-17; I 1,2. I I >8) bylo lalešne. 31. Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i veleknězi a učitele Zákona: Spolu se staršími jsou to skupiny, které měly hlavní podíl na Ježíšově popravě (viz 11,18.27; 14,1.10.43.53.54.55.60.61.63.6; 15,1.3.10.11). Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže: Časté užívání so.cizi (dosl. „za­ chránit“) u Marka (viz 3,4; 5,23.28.34; 6,56; 8,35; 10,26.52; 13,13.20) kulmi­

444

EVANGELIUM PODLE MARKA

nuje jejich výskytem v 15,30 a 31. V Novém zákoně se význam tohoto slovu pohybuje od „pomoci“ a „uzdravit“ až po „zachránit“ v duchovním slova siny * lu (tj. „být spasen“). Ježíšovi odpůrci vyzývají Spasitele (ve všech výziuunci li toho pojmu) na kříži, aby se zachránil před smrtí (viz 5,23). 32. Mesiáš, izraelský král!: Z úst těch, kdo se Ježíšovi posmívají, se ozývá dinin' obvinění, které proti němu bylo vzneseno u přelíčení před veleradou: „Ty jsi Mi1 siáš, syn Požehnaného?“ (14,61). Užívají přesnějšího, „zasvěcenějšího" titulu pni „krále Izraele“ oproti cizorodému titulu „židovský král“ (15,2.9.12.18.26). abychom to viděli a uvěřili: Skepticismus odpůrců (viz Jan 6,30) je paradoxní přípravou na velikonoční zjevení vzkříšeného Ježíše (viz Mk 14,28; 16,7; I Kot 15,3-5). ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni: Viz poznámka k 15,27. Pojem syneslaii

rómenoi se zde neužívá v teologickém smyslu, jaký mu přikládá Pavel (viz R lni 6,6; Gal 2,20). Jak již bylo řečeno, u Marka se neobjevuje žádný „dobrý lotr" Brown (The Death ofthe Messiah, str. 999) shrnuje celou scénu následujícím způsobem: „Síla třetího posměchu proto představuje vyvrcholení nepřátelství: nejen náhodní kolemjdoucí a rozhodní Ježíšovi nepřátelé z velerady, ale i ne šťastníci, kteří s ním sdílejí stejný osud, o něm mluví špatně. Ježíš je na kříži zcela bez přátel, je osamělý, ze všech stran obklopen nepřáteli.“

Výklad První část (15,21 -27) Markova vyprávění o Ježíšově ukřižování nam sděluje, jak byl Ježíš ukřižován. Popis je prostý a zdrženlivý, nabízí jen základní údaje. Odpovídá na primární otázky: Kdo? - Šimon, Ježíš, vo jáci, zločinci. Kde? - Golgota. Kdy? - V devět hodin. Proč? - „Židovsk y král“. Jak? - od nesení kříže až k samotnému ukřižování. Ačkoli všechiu > v Markově evangeliu směřovalo k tomuto okamžiku, samotná událost je popsána pozoruhodně stručným a výstižným stylem. Klíčovým obra tem je „ukřižovali ho“, který se zde (s obměnami - pozn. překl.) objevu je třikrát (15,24.25.27) bez jakékoli ozdoby či emocionálního komentáic Druhá část (15,29-32) ukazuje, jak Ježíše opouštějí přátelé a násle­ dovníci a staví se proti němu nejen jeruzalémští představitelé, ale i na hodní kolemjdoucí a dva zločinci, kteří jsou s ním ukřižováni. Obviněni, vznesená proti Ježíšovi během procesu před veleradou - že vyhrožoval zbořením chrámu a prohlašoval o sobě, že je Mesiáš -, se mu nyní opci připomínají. Jeho odpůrci jsou si jisti, že skutečnost Ježíšova ukřižovaní je dostatečným dokladem, že byl jen dalším falešným mesiášem. Když Marek popisuje, jak obě obvinění opět zaznívají z úst pozorovatelů, při pomíná svým čtenářům, proč byl Ježíš ukřižován. Postupné hanobeni ze strany tří různých skupin lidí - kolemjdoucích (15,29-30), velekněžl

SK. Jť.ZISOVO UKŘIŽOVANÍ (15,JI U)

445

a učitelů Zákona (15,31-32a) a dvou zločinců (I5.3.’b) iiiik >< ftujc osa mělou tíseň Ježíše, spravedlivého trpícího. Tento oddíl je další skvělou ukázkou Markovy * h pi m.ii, l.l• m h schopností. Jeho popis okolností spojených s Ježíšovým ukřlžovilnlm je ve světle poznatků, které máme o tom, jak se křižováni v 1'miske lisí provádělo, hodnověrný, což jej činí přinejmenším piiivdě|»odobnym Vyprávění je prosté, bez zbytečných podrobnosti. zaio\> n |e * sak < h a maticky působivé navzdory střízlivému a věcnému stylu, kleivm |c na psáno, či snad právě díky němu. Vyvrcholení (..přibili ho nu I liz I je vyjádřeno stručně a opakovaně a v I5,2‘> (.’ se nam Inuza * ele s* env vrývá do paměti připomínkami obviněni. |>(cdtiescnyi li při přeli * cm před veleradou, a očerňováním, kterému je ležíš vyslaven ze stiany tří odlišných skupin. Jeden z nejnápadnějších biblickvili lextn \ M.okove vypiavém o ukřižování je Žl 22, který bývá běžně označován za Žalozpěv Jeho první část (22,1-21 a) je střídáním mezi nářk y nad líiznym ulijiením a vy znáním víry v Boha. Druhá část (22,21 b 11) vytváří UtmolftfU VyiVObo zení, díkůvzdání aoslavy. Podle Mk 15,34 byla Icžišova poslední slova citací prvních slov Žl 22: „Bože můj, Bože můj, |»i *> |si mě opustil?" K problémům spojeným s výkladem této citace viz niislcdujlvl oddíl Žalm 22 je modlitbou spravedlivého, kleiy mnoho iipel, byl však vysvobozen a po celou dobu si uchovával vím v Boži mot a |>eči, jež mu zároveň byla posilou. Žalm je nejen vzoiem < i dokom < pmdlohon příběhu o Ježíšově utrpení a smrti, ale na koňku lim h miste * h je i zdro jem obrazů a slov: „rozdělili si jeho šaty" (Mk IV.’I Zl ’.'.IK)a,.po třásali hlavou“ (Mk 15,29 = Žl 22,7). Narážka na Zl a další stnioza konní texty (viz Poznámky k textu) nám piipomm.i ze podle M.nka a prvních křesťanů Ježíš trpělazemřel „ve shodě s Pianem" ( I Koi 15.3 5). Ve starozákonních výrocích nacházeli oporu, kteia dav ala smysl le žíšově kruté a potupné smrti na kříži. Lze stěží pochybovat o tom, že Ježíš zemřel na klíží, Byla (o kiulá a potupná smrt. Římský básník Cicero mluvil o ukřižování jako o „nej krutějším a nejohavnějším trestu“ a „nejvyšším a nejhorším treslu pro otroky“ {Proti Verrovi 2,5,64.66). Josef Flavius nazývá ukřižovaní „nej bídnější smrtí“ {Válkažidovská7,203). Pavel dokonce při p2) se nejspíš vydává správnou cestou, když navrhuje, že v kontextu Markova evangelia (histoi ickém i literárním) mohl mít řecký mluvčí zato, že slova „Eloi“ a l ha;, zněla v se­ mitském jazyce stejně. Moderní čtenáři předpokládají totéž Podle Mal 3.24 byl před dnem Páně očekáván návrat Eliáše: „Hle, pošlu Vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den“ (viz naši rozpravu k Mk 9,9-13). V kontextu Markova evangelia sloužil Eliáš jako předchůdce Mesiáše dvakrát (viz 1,2; 9,9-13). Stejně jako Jan Křtitel (eliášska postava V Mk 9,9 I ') zemřel pro svou věrnost Bohu, umírá pro svou věrnost i Ježíš (Mesiáš).

448

HVANCIHI.llIM 1'01)1.1'. MARKA

36. Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa: Tato slova představují s iic|vt|M

pravděpodobností narážku naŽl 69,21: „Do pokrmu mi dali žluč a v žízni ml napojili octem.“ S tímto textemje navíc spojena řada problémů. Kdodal JcžUiivl víno? Byl to voják, nebo někdo z těch, kdo stáli kolem? Byl to zámči ’ ll\ I lu skutek zlomyslný (oxos = „ocet“), nebo soucitný (jako v 15,23)? Jaký mi) lemu čin vztah k epizodě s Eliášem? Jednalo se o dvě původně oddělené tradic obratně spojené, nebo je to od počátku jeden literární celek? Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout: Tón výroku závisí dii

značné míry na odpovědích na výše položené (nezodpověditelné) otázky Mí) žeme ho považovat za upřímně míněnou naději a výraz soucitu okolostojii a li, nebo jako cynickou poznámku a projev výsměchu vůči Ježíšovi a tomu, co před stavuje. Druhý případ je pravděpodobnější vzhledem k Markovu důrazu na m přátelství těch, kdo stáli kolem, a častému užívání ironie v 15. kapitole. 37. Ježíš však vydal mocný hlas: Nevíme, co Ježíš řekl. Může se jednat o poslední výkřik člověka zakoušejícího velké tělesné bolesti. Brown (The Death of lht> Messiah, str. 1079) navrhuje, že jde o zpětný odkaz na 15,34 (= Ž1 22,1), a luk i příklad Markovy techniky rekapitulace (viz poznámka k 15,1): „...od mehii hlasitého nářku.“ a vydechl naposled: Sloveso exepneusen znamená „vydechnout naposled «'i

„zemřít“ (dosl. „vypustil duši“, srov. např. Sýkora, Col-pozn. překL). Maikm střízlivý a věcný styl umocňuje čtenářův soucit s Ježíšem ve chvíli jeho smi II V tuto chvíli je zřejmé, že Ježíš odevzdal svého „ducha“ (pneuma) nebeskému Otci. Jestli zde Marek zamýšlel souvislost s darem Ducha svátého (téžpnc/miu, srov. Jan 19,30; 20,22), není zřejmé. 38. roztrhla vpůli: Opona (katapetasma) může buď znamenat závěs před Svaiynl nejsvětějších, anebo závěs u vchodu ke „svatyni“, kde stála Svatyně nejsvčldj ších. Slovo naos („svatostánek“) označuje zvlášť svaté místo. Tento pojem l»v I dosud užit jen při obvinění proti Ježíšovi při přelíčení před veleradou („Já zbořím tento chrám [naos] udělaný rukama“- 14,58) a při posměchu Ježíšovi na kfi/l („chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět“ - 15,29). Sloveso J I) naznačuje, že celý vesmír se připojuje k zármutku nad krutou sniiti Božího Syna. Roztržení chrámové opony (15,38) znamená, že v Ježíšově smrti na kříži Bůh definitivně otevřel cestu mezi nebem a zemi, viz popis kilu (kde je jediné další užití slova schizesthai) a proměněni, kde hlas z nebe říká o Ježíšovi: „To je můj milovaný Syn“ (1,11; 9,7). Znamení opony je

452

EVANGELIUM PODLÍ: MARKA

pravděpodobně také znamením Božího soudu nad platností bohoshiži l> v jeruzalémském chrámě. To bylo jedno z hlavních témat od Ježíšovu příchodu do Jeruzaléma v Mk 11, které ve formě anticipace docha/l jistého naplnění v roztržení chrámové opony. Pro Markovy čtenáře ko lem roku 70 po Kr. bylo roztržení opony při Ježíšově smrti předzvěsti, která pomohla vysvětlit (nastalé či blížící se) zničení jeruzalémského chrámu. Nejen příroda (tma) a Bůh (roztržení chrámové opony) reaguji nu Ježíšovo utrpení a smrt soucitně, ale i někteří lidé. Ať už byly úmysly člověka (15,35-36) nabízejícího Ježíšovi ocet a zjišťujícího, jestli líliňš přijde Ježíše zachránit, nepřátelské či nikoli, přinejmenším v literární rovině ironie projevuje tento člověk jistou míru lidského soucitu. Ať už římský setník (15,39) u kříže myslel svým prohlášením, že Ježíš byl „Syn Boží“, cokoli, v Markově teologickém kontextu je jeho svědectví přesným vyznáním toho, kým Ježíš skutečně je. A ženy, které Ježíše následovaly (15,40-41) a které se tak tajemně vynořují jako svědkym' Ježíšovy smrti, pohřbu a prázdného hrobu, jsou vzorem věrnosti v pro úkladu k nevíře a zbabělosti, jakou projevilo Dvanáct. Jak poznamenává Brown, Mk 15,33-41 ukazuje, že „není pravdou“, že „Bůh do tohoto zápasu nezasáhl a ponechal Ježíše bez opory“ (str. 1049). Odkazy a náměty k dalšímu studiu K. E. Corley, „Women and the Crucifixion and Burial of Jesus. ‘He Was Buried: On tin Third Day He Was Raised’“, Forum 1 (1998), str. 181-225.

P. L. Danové, „The Characterization and Narrative Function of the Women at the Tomb (Mark 15,40-41.41; 16,1-8)“, Bib 77 (1996), str. 375-397.

E. S. Johnson, „Mark 15,39 and the So-Called Confession of the Roman Centurion“, Bib 81 (2000), str. 406-413. T. H. Kim, „The Anarthrous hyios theou in Mark 15,39 and the Roman Imperial Cult“, Bib 79(1998), str. 221-241. J. J. Pilch, „Death with Honor: The Mediterranean Style Death of Jesus in Mark“, BTB 25 (1995), str. 65-70. T. E. Schmidt, „Cry of Dereliction or Cry of Judgment? Mark 15,34 in Context“, Bulletin of Biblical Research 4 (1994), str. 145-153.

W. T. Shiner, „The Ambiguous Pronouncement of the Centurion and the Shrouding ol Meaning in Mark“, JSNT 78 (2003), str. 3-22. D. Ulansey, „The Heavenly Veil Tom: Mark’s Cosmic Inclusio“, JBL 110 (1991), str. 123-125.

M), JUŽtSťlV POHŘBU (15,42-47)

-r t

60. Ježíšův pohřeb (15,42-47) 42. Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprm pied so botním svátkem, 43. přišel vážený člen velerady Josef / Ai linii tie, který sám také očekával Boží království, n odvážně ‘.cl I. Pi­ látovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 44. Pilát se podivil, /e by liž zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, /dull |e už nu tev. 45. Když mu to setník potvrdil, dni oval JosefovI nu Ir v lilo. 46. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul hodu plotna o ulo­ žil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. 47. Marie Mnudidskn o Maile, umlká Josetova, se dívaly, kam byl Ježíš položen. POZNÁMKY K TEXTU 42. Mezitím už nastal večer: Slovo o/>\in se obvykle překládá piko .večet" *Srny lem spěšných kroků popisovaných v tomto úryvku |c vsak za|htii ub\ byl le/c.

pohřben ještě dříve, než západem slunce zní ne sobotu (kolem tesil hodin od poledne). Protože podle Mk 15,34 zemici leze, po ifcii hodině odpoledni, mu žeme si představit, že údaj hovoří přibližně o čtvrtě hodnu' Protože byl den příprav před sobotním svátkem: ..ITipiuw" označují dobu vyhrazenou pro vykonání toho, i o nebylo dovoleno dělní v so botu. Sobota začíná západem slunce, a proto události popsaně v tomto m yvku se odehrávají v pátek odpoledne. (Řecký text doslovu Cle „byl drn připni vy, to jest den před sobotou“ (Col) - pozn. překl.) Matek Casio užívá u uniinc|skyi h slov vysvětlující obrat „to je“ (viz 3,17; 5,41. 7.11 '-I. IV?? 'li Zjevně byl přesvědčen, že jeho čtenáři potřebují vysvětlit piinidcut1 piko dobu přlpniv nu sobotu (prosabbaton). 43. vážený člen velerady: Podstatné jméno biileuli \ nazniú'lije, že loscl hylělcnem velerady, skupiny židovských představitelů, kletí předtím ležíte odsoudili k smrti (viz 14,55). Marek tvrdí, že se sešla celá velcí udn (I I,5 5) n že „všichni prohlásili, že je hoden smrti“ (14,61; viz 15,1). V důsledku toho se podle Mai ková vyprávění Josef podílel na odsouzení Ježíše anebo Matek to/snh setkáni či jednohlasnost rozsudku zveličil. Josef z Arimatie: Z Markova vyprávění se zdá. že Joscl není l« ž i-.« »y ym m cd níkem(srov. Mt 27,57; Jan 19,38). Arimatie bývá ztotožňovánu z Ramaiaimcm (viz 1 Sam 1,1). Ať už byl Josef odkudkoli, zdá se, že nebyl Galilejce (a proto také zřejmě nebyl podle Markova názoru Ježíšovým učedníkem) který sám také očekával Boží království: Josefův pope, je| ladí do stcině kategorie jako učitele Zákona, který schvaloval Ježíšovo učeni o důležitosti přikázání lásky a o němž Ježíš prohlásil, že není „daleko od Božího kialovství" (12,34). Jako zbožný Žid bere Josef na sebe zachovaní nařízení z I )t .’ 1,22-23: „Dopustí-li se někdo provinění trestaného smrtí, bude usmrcen. Pověsíš li ho na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale musíš ho pohřbít téhož dne,

454

I!VANIIHI HIM l“(>1 >1 I MARKA

neboť pověšený člověk je Bohem prokletý. Neposkvrníš svou zemi, kletou ll dává jako dědictví Hospodin, tvůj Bůh.“ a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo: Pokud by se Josef (oholil

úkolu neujal, Ježíšovo tělo by bylo patrně vhozeno do společného hrobu. Vážený člen židovské rady potřeboval notnou dávku odvahy, aby předstoupí 1 před I ’i Irtlii a požadoval tělo člověka, který byl právě popraven jako „židovský král“ I ’< >kin I by tato žádost vzešla od Ježíšových učedníků, Pilát by jí pravděpodobně nevy hověl. I to ukazuje, že Josef k Ježíšovu hnutí nepatřil a že jednal z upřímní’ židovské zbožnosti, a nikoli proto, že by Ježíše předtím znal, nebo s nim byl nějak spojen. 44. Pilát se podivil, že by už zemřel: Podle Marka strávil Ježíš na kříži šesl hodin od devíti hodin dopoledne (15,25) až do tří odpoledne (15,33). Ti, kdo byli ukřižovaní, mohli vydržet na kříži v závislosti na svém tělesném stavu a Heslu (např. bičování), který byl na nich předtím vykonán, i den až dva. Pilátův „po div“ (k dřívějšímu užití thaumazein viz 5,20; 6,6 a zejména 15,5 s odkazem nn Piláta) nad tím, že Ježíš „už“ (palai - jediný výskyt u Marka) zemřel, vychá/l z předpokladu, že umírání bude probíhat déle. Účelem epizody vyprávěné v Mk 15,44-45 je potvrdit, že Ježíš byl skutečně mrtev a že neupadl pouze do kóm.iiu nebo neztratil vědomí. Dal si proto zavolat setníka: Podle všeho se jednalo o stejného setníka, klet y velel Ježíšově popravě a prohlásil, že „tento člověk byl opravdu syn Boži" (15,39). Mohl lépe než kdokoli jiný potvrdit, že Ježíš skutečně zemřel. 45. daroval Josefovi mrtvé tělo: Sloveso edórésato naznačuje, že se z Pilátovy strany jednalo o laskavost či dar. Všeobecnou římskou praxí bylo neumožňovat ukřižovaným odsouzencům řádný pohřeb, i když bylo možné dosáhnout výjim ky úplatkem či na přímluvu vlivné rodiny. Římský zvyk byl v rozporu se stu rozákonním nařízením (Dt 21,22-23) o pohřbívání těch, kdo byli pověšeni nn strom, ještě „téhož dne“. Přistoupením na Josefovu žádost Pilát umožnil členov i židovské velerady splnit starozákonní nařízení a přitom udržet Ježíšovo tělo z dosahu jeho nejbližších následovníků. Slovo pro „[mrtvé] tělo“ (ptóma) |e stejné jako pojem užitý v 6,29 (a u Marka jen zde) pro mrtvé tělo Jana Křtitele Jeho výskyt v 15,45 vytváří vazbu mezi údělem Jana Křtitele a Ježíše. 46. Ten koupil lněné plátno (...) a uložil do hrobky: Čtyři slovesa v rychlém sledu - dvě participia aoristu („koupil... sňal“) a dvě třetí osoby aoristu jednotného čísla („zavinul... uložil“) - přispívají k atmosféře spěchu, kterou Marek vytvál i, když popisuje snahu Josefa pohřbít Ježíše „téhož dne“ještě před začátkem sobi >t y. „Lněné plátno“ (sindón) bylo pravděpodobně jen větším kusem látky o velikosli prostěradla; jediný další výskyt slova sindón u Marka odkazuje na oděv, ktei y měl na sobě jinoch (neaniskos) v 14,51-52. Není tu zmínka ani o omytí, ani o pomazání těla vonnými oleji a směsí koření (viz Jan 19,39-40). Sloveso enei lésen znamená „zavinout“ či „zabalit“ něco něčím. Zabalit Ježíšovo mrtvé tělo do lněného plátna (sindón) „bylo naprostým minimem, které člověk mohl pro mrtvého učinit“ (Brown, The Death of the Messiah, str. 1246). Je nepravděpo dobné, že to všechno dělal Josef sám; nejspíše dal příkazy svým služebníkům (a vyhnul se tak obřadnímu znečištění způsobenému stykem s mrtvým tělem).

která byla vytesaná ve skále: Některé rukopisy užívají pro „hrob“ slovo mne ma (viz 5,3.5), řada jich má mnémeion, což je v tomto kontextu obvyklý pojem

Ml. JHZfSOV 1‘OllRl II (IM2 47)

455

(viz 15,46; 16,2.3.4.5; též 5,2; 6,29). Jeruzalém byl popisován piko nudo ol> klopené obrovským hřbitovem. V Ježíšově době bylo běžné vysekuiy ni | u ihfchnl jeskyně do měkké vápencové skály. Mrtvé tělo právě zesnulého > pul lndalo na jakousi polici, kde se rozkládalo přibližně rok. Kosti byly po.lczi ■ Immy a umístěny do kamenného osuária („schránka na kosi i"), na 11< ni/ bylinihv y k Ir uvedeno jméno zesnulého. a před vchod do hrobky přivalil kámen: Účelem kamenu by lu /nhirtnll v y kradení hrobu. Kámen byl pravděpodobně velký, plochy knhily n mohl byl přivalen do hrobky vytesané ve skále. I když Marek popi .up . < > s . I.... lusrl vykonal, nemluví o tom. že by mu tálo hrobka palřiln (srov Ml ' /,60) 47. Marie Magdalská a Marie, matka Josetovn: Viz po/naiiiku k I V 10 Mime Magdalskáje zmíněna v 15,40.47 a 16,1, a představuje Ink pilnclp kiinllniilly ve zprávách o Ježíšově smrti, pohřbu a prázdním luulm Mai u , mul ku luseluy a. je pravděpodobně tatáž jako „Marie, matka Jakuba Mladšího a luseln" v I Vlt), viz různé popisy v 16,1: „Jakubova matka Marie" se dívaly, kam byl Ježíš položen: I . ......... peiteklu dívaly si iťiliiiiiiin) naznačuje, že tyto ženy sledovaly vše od znčiilkii až do konec Kdy? se sluly svědky Ježíšovy smrti, viděly i Ježíšův pohřeb, a lak se iilno o Velikonocích nevydaly ke špatnému hrobu. Všimneme si. že Muiek nepopisii|e, že by se ženy účastnily s Josefem Ježíšova pohřbu Slcduv aly p| pikupuzuiuy alelky zpuvzdn lí (viz 15,40). Jejich hlavní úlohou bylo byt svědky udillosll n misi, kde se lylo události odehrály.

Výklad Markovo vyprávění o Ježíšově pohřbu nejpive udava íns pozdního pátečního odpoledne, těsně před začátkem soboly |l\l'i I >.dc před stavuje Josefa z Arimatie a popisuje jeho žáilo .i Pilátovi o Icžišovo tělo (15,43). Uprostřed tohoto úryvku je zpráva o tom, pik je Pilát od setníka ujištěn, že Ježíš je skutečně mrtev, a teprve puk vydává tělo Josefovi (15,44-45). Poté je popisovánařada Josefových činnosti, pik sc ve spěchu snažil před začátkem soboty poskytnout Ježíšovi ladný polilcb \ souladu s Dt 21,22-23 (Mk 15,46). Nakonec nám Marek sděluje, žc ncpuciu- dvě z žen, které byly svědky Ježíšovy smrti, byly lake svědky p-ho pohřbu. Tento úryvek je proto příkladem Markovy techniky ,,vk hulaní", kde po rada Piláta se setníkem přerušuje vyprávění o Josefovi z Arimatie v 15,43 a 15,46 (stejně jako zpráva o ženách v 15,10 II a 15,17). Vyprávění o pohřbu představuje spojnici mezi zpi.ívami Icžišově smrti (15,33-41) a nalezením prázdného hrobu (1 . I K). Potvrzuje, že Ježíš skutečně zemřel a že o Velikonoční neděli se ženy vydaly na správ­ né místo. Je proto předpokladem raně křesťanské zvěsti, „žc Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z. mrt­

456

IlVANtll I.HIM I'ODI.H MARKA

vých třetího dne“ (1 Kor 15,3-4). Markovo vyprávění nám říká, jak Jol pohřben“. V tomto bodě Markova evangelia jsou Pilát, setník i ženy známými postavami. Pilát se podivuje nad Ježíšovou rychlou smrtí a nakonec mři vé tělo vydává. Setník potvrzuje, že Ježíš skutečně zemřel. Ženy se nn pohřebních obřadech nepodílejí, ale sledují, kde byl Ježíš pohřben Všichni jednají způsobem, který je v souladu s jejich jednáním v před chozích perikopách. Novou postavou je Josef z Arimatie. Zjevuje se nenadále, aby se postaral o Ježíšův pohřeb. Jeho negalilejský původ, členství ve velcí adi' a postavení „váženého člena“ této velerady i to, že nakonec u Piláta s Já dosti o Ježíšovo mrtvé tělo uspěl, nasvědčuje tomu, že nebyl Ježíšovým učedníkem, i když Matouš (27,57) a Jan (19,38) cítí potřebu ho učednl kem nazývat. Popis Josefa jako toho, který „očekával Boží království (15,43), jej spolu s učitelem Zákona z 12,28-34 spíše řadí do kategorie zbožných Židů, kteří jsou příklady toho nejlepšího z židovské nábožcn ské tradice. Marek nám ukazuje obraz muže, který podstupuje riziko převzetí odpovědnosti za pohřeb někoho, kdo byl ukřižován jako „ži dovský král“. Nevedla ho k tomu ani tak oddanost Ježíšovi, kterého pa tmě sotva znal, nýbrž starozákonní nařízení, podle něhož má být Žul pohřben ještě v den své smrti. Jeho skutek připomíná příklad Tóbita, který pohřbíval své souvěrce v diaspoře (viz Tob 1,17-18; 2,3-4.7-8), Žádné hodnocení Markova poměru k judaismu nesmí opomíjet postavu Josefa z Arimatie.

Odkazy a náměty k dalšímu studiu R. E. Brown, „The Burial of Jesus (Mark 15:42-47)“, CBQ 50 (1988), str. 233-245. G. O’Collins a D. Kendall, „Did Joseph of Arimathea Exist?“ Bib 75 (1994), str. 235-241.

61. Prázdný hrob a zmrtvýchvstání 1. Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Ma­ rie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. 2. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. 3. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vcho­ du do hrobky?“ 4. Když se podívaly, spatřily, že je kámen od­ valen. Byl totiž velmi veliký. 5. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem -

61 I’HAZIINY IIKoll A ZMH IVYCIIVSI ANI I In,I Hl

♦37

a pok'kuly se. 6. On však jim řekl: „Nelekejte * Nel llhduh hQhe Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tudy. /.de Je lo místo, kam ho položili. 7. Ale jděte a povězte Jeho iiředníkúm, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvldlh, |nk vám řekl.“ 8. Ženy vyšly z hrobky a daly se nu úlřk, protože nu né padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože * pomazala k pohřbu" (14,8). 2. Záhy zrána první den v týdnu (...) když právě vyt házelo mIiiiicvi Vzhledem k Markově oblibě zdvojených vyřazuje pravděpodobně ne|lepM i hápitl latodvě časová určení jako označení téhož; tj. v neděli i ano kolem šesté hodiny Sloveso erchontai (dosl. „přicházejí“) je příkladem historii keho piczciilu. dalšího Mni ková oblíbeného prostředku, který se zde objevuje ještě v Iři,4 (dosl „vidí”) a 16,6 (dosl. „říká“). 3. Kdo nám odvalí kámen...?: Proč je tato otázka neiuipiidln dříve, zvláště když obě Marie byly svědky pohřbu (15,47) a kámen viděly ',’ Vyjádření tohoto prob lému na cestě k hrobu jim však pomáhá připravil se na překvapeni, které nu ně čeká, jakmile k hrobu dorazí. Ohledně účelu kamene viz poznámku k l’> l 4. že je kámen odvalen: Problém žen je vyřešen. Kilo vsak kamen odvalil, nem řečeno. Byl to „mladý muž“ z 16,5, vzkříšený Kristus, m ho 1 luh Byl totiž velmi veliký: „Dodatečná myšlenka", která by davaln lepši smysl na

konci verše 16,3. 5. Vešly do hrobky: Tento popis potvrzuje, že hrob zmíněny IV 10 byl pohřební jeskyní vytesanou ve skále. sedět mladého muže oděného bílým rouchem: Matouš považuje tuto postavu za anděla (viz Mt 28,5), což měl pravděpodobně na mysli i Marek, ale len ji nazývá neaniskos („mladý muž“). Jde o stejný pojem, jaký použil pro mladíka oblečeného jen ve lněném plátně (sindón) v 14,51.

45 8

HVANOHI HIM NIDI I MARKA

a polekaly se: K dřívějšímu užití slovesa ekthamheisthai u Marka viz 9, IA i lu 10

líčí posvátnou bázeň zástupů při příchodu Ježíše) a 14,33 (popisuje IcJlliiVU úzkost v Getsemanech). Pojem vyjadřuje silné rozrušení. Zeny nečekal \ Iv naleznou hrob otevřený, v něm živou bytost (anděla?) a že Ježíšovo tělo hnil nebude. 6. Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného: Ježíš byl dosud v Markově evMtl geliu označen jako „Nazaretský“ třikrát: nečistým duchem v synagoze v Kaliu nau (1,23), slepým Bartimeem (10,47) a veleknězovou služkou v otázce 1‘eiiov | (14,67). Slovesostaurún („ukřižovat“) se velmi často vyskytovalo v 15, *kaplloli (viz vv. 13.14.15.20.24.25.27). Jeho participiální forma („ukřižovaný") zde zul jako raně křesťanské vyznání víry (viz 1 Kor 1,23; 2,2; Gal 3,1). Byl vzkříšen, není tady: Vysvětlení mladého muže, proč je hrob prázdny, |i že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. Pasivní aorist égerthé („byl vzkříšen") je len

logickým neboli božským pasivem (to znamená: Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých) K dřívějším užitím égerthé u Marka viz 2,12; 6,14.16. Zde je to místo, kam ho položili: „Mladý muž“ ukazuje ženám polici nebo kamennou desku, na níž předtím leželo Ježíšovo mrtvé tělo (viz 15,46 47) 7. jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Ženám se dostává pověření (stejní jako v ostatních evangeliích), aby předaly zvěst o Ježíšově zmrtvýchvstání ,lc denácti (zvláštní pozornost je opět věnována Petrovi). Pokud je však 16,8 pfi vodním závěrem Markova evangelia, ženy svůj úkol nesplní.

Jde před vámi do Galileje: Zvláštní poselství svěřené ženám připomíná Ježi šovo proroctví, které o sobě pronesl v 14,28: „Ale po svém vzkříšení vás pře dejdu do Galileje.“ Všimněme si božského pasiva v odkazu na Ježíšovo zim i výchvstání (dosl. „až budu vzkříšen“). Kombinace 14,28 a 16,7 vede čtenúfc k očekávání zprávy o zjevení vzkříšeného Ježíše jeho učedníkům v Galileji (viz

Mt 28,16-20; Jan 21,1-23). 8. vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas: Není jasné, jestli Marek popisuje reakci žen jako čiré zděšení, či posvátnou bázeň tváří v tvář tajemným Božím činům. A nikomu nic neřekly: Dvojí zápor údeni úden („nikomu nic“) je zvýrazněním myšlenky; viz dvojí zápory v 15,4.5 v odkazu na Ježíšovo mlčení před Pilátem, Znamená to, že neřekly nic nikomu z těch, které potkaly na cestě k Petrovi a ostatním učedníkům? Nebo to znamená, že nedoručily zprávu vůbec?

protože se bály: Verš uzavírá částice gar („protože“). Je to neobvyklý, ne však

nemožný závěr knihy (viz P. W. van der Horst, „Can a Book End with gar'!" JTS 23 [1972], str. 121-124). Pokud byla tato slova skutečně zamýšlena jako konec Markova evangelia, je to opravdu dramatický závěr, jakým končívají epizody románů na pokračování.

M PRÁZDNY HROU A ZMRTVÝCHVSTÁNÍ (Ifi.l X)

•. < loqirl 18(1971-1972), str. 308-320.

NIS

62. Pozdější závěr Marka (16,9-20) Ať už chtěl Marek zakončit své evangelium veršem Ift.H („protože se bály“) nebo se závěr ztratil či nebyl vůbec napsat), tmíme množslví dok Indii o tom, že jeho první čtenáři nebyli s příběhem, klet y kom d Ink mzpm tle, spokojeni. Proto se v rukopisné tradici objevuji tužná zakončeni, žadne z nich však nelžeš důvěrou připisovat evangelistu Matkoví h-|t< Ii slovník, slohiobsah se od zbytku Markova evangelia velmi list a v rukopisné Hadici jako celku jsou tyto závěry nerovnoměrně zastoupeny l’ dnkladm-m pro zkoumání všech dokladů Bruce Metzger konstatuje ,,Nc|siatsí z|istiielná podoba Markova evangelia končí v 16,8“ (A T< \iiuil ( ommentary on ihc Greek New Testament, str. 126).

462

HVANGHLIUM 1’OIH.H MARKA

Kratší závěr. V některých řeckých, latinských, syrských a koplskyi li rukopisech po Mk 16,8 následuje tento krátký závěr:

Ale ony, když vyšly z hrobu, utekly a pořád se třásly a chvěly, protože se bály. Ale všechno, co jim bylo nařízeno, stručně ozná milý těm, kdo byli s Petrem. Potom se zjevil i sám Ježíš a od východu až do východu po nich vyslal svátou a nepomíjející | his torii? velebnost? hodinu?] věčné spásy. Amen. (Český překlad viz: Neznámá evangelia, Novozákonní apokryfy I, Výše hrad, Praha 2001, str. 53).

Podle tohoto závěru ženy předaly poselství „mladého muže“ Petrovi a < >s tatním a pak se jim zjevil vzkříšený Kristus a poslal je, aby mu získávali učedníky („od východu až do východu“) (viz Mt 28,16-20). Kratší závěr má za úkol uzavřít poněkud neurčitý konec ve vztahu k ženám a apošto 1 ů i n. Jeho jazyk (např. „svátou a nepomíjející [...] věčné spásy“) se velmi liší od toho, co se objevuje jinde v Markově evangeliu, a jednoznačně ho nesepsal evangelista. Delší závěr. Úryvek tradičně známý jako Mk 16,9-20 se objevuje na konci Marka v řadě rukopisů - v některých případech mu ještě předchází kratší závěr -, nenachází se však v nejlepších řeckých rukopisech (Sinaj ském i Vatikánském) stejně jako v některých důležitých rukopisech staro věkých verzí. Nic nenasvědčuje tomu, že by ho znali Klement Alexandrijský nebo Órigcnés, a Eusebius a Jeroným tvrdili, že chyběl téměř ve všech řec­ kých rukopisech, které znali. Jeho jazyk, styl a obsah se do té míry liší od hlavní části Markova evangelia, že ho nelze považovat za závěr původní. Delší závěr představuje jakési kompendium či prototyp zpráv o zjeveních zmrtvýchvstalého Ježíše v evangeliích. Má čtyři části: (1) zjevení Marii Magdalské (16,9-11; viz Lk 24,10-11; Jan 20,14-18); (2) zjevení učedníkům na cestě do Emauz (16,12-13; viz Lk 24,13-35); (3) poslání Jedenácti zbý­ vajících apoštolů hlásat evangelium „všemu tvorstvu“ (16,14-18; viz Mt 28,16-20; Lk 24,36-49; Jan 20,26-29) a Ježíšovo nanebevstoupení (16,19-20; viz Lk 24,50-51; Sk 1,9-11). Mk 16,9-20 byl vytvořen, snad jako součást delšího díla ve stylu jakési harmonie evangelií, s největší pravděpodobností ve druhém století po Kr. Byl připojen k Markovu evangeliu někým, kdo se domníval, že tento text potřebuje lepší zakončení, zvláště vzhledem ke zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše v Galileji v Mk 14,28 a 16,7. Hlavním tématem první části delšího závěru je nevěra, kterou projevuje Jedenáct vůči zprávám o zjeveních zmrtvýchvstalého Ježíše (viz 16,11. 13.14). Třetí část (16,14-18) je pozoruhodná kvůli řeči zmrtvýchvstalého Ježíše o hlásání evangelia „všemu tvorstvu“, svým důrazem na víru a křest

2 llniiu'iloii Kelly, H < 1 62 Hanson, .1 N 58 Hine, D R A 420 1 linen, M 1 23 1 liirinon, W 17 Harnnik, A vun 59. 69, 290 Harrington, D 1 59 lliirringlon. W 1 186 Ihiilinaii. 1 92 Hasitschkn, M 29 Havelock, 1 366 Huy, D. M. 68. 85 Head, P M 404 Heard, W. J. 194,339 Ilednck.t'h. W. Heil. J. 1’. 59,161,224. 227, 278, 284, 194 Heller, J. 69,76,230,378,388 66 Hcnaiit, B. W, 62, 69, 446 Hengel, M. 139 Hcnncckc, E. 69 Henrici, P. 85 Henten, J. W. van 69 Hentschel. G. 66, 353 Herzog, W R 461 Hester, J. D.

49(1

HEJSTRIK AUTORO

Hlaváč, I’. 69 Hoehner, H. W. 214 Holleran, J. W. 415 Holman, C. H. 23 Holmén, T. 66 Holmes, M. W. 464 Holtz, T. 69 Hooker, M. D. 59,62, 263 Horsley, R. A. 62, 66, 214, 259, 260, 274 Horst, P. W. van der 458,461 Horton, F. L. 253 Horyna, B. 71 Howard, J. K. 268 Hřebík, J. 69 Hug, J. 464 Hultgren, A. J. 128, 151 Hultgren, S. 66 Humphrey, H. M. 60, 62 Hiineburg, M. 66 Hunter, F. 114 Hunter, G. 114 Hurtado. L. 59,66 lersel, B. M. F. van 59,62 Ilan, T. 196,200, 306 Istone-Brewer, D. 66,68 Iwe, J. C. 101 Jackson, H. M. 420 Jeremiáš, J. 151, 152, 154, 156, 161, 308 399,401,403 Johnson, E. S. 183, 268, 326,452 Johnson, L. T. 66,69 Johnson, S. 59 Johnson, S. R. 67,420 Juel, D. H. 59, 62, 430 Karfíková, L. 69 Kasermann, E. 69 Kasper, W. 69 Kaye, B. N. 306 Kazmierski, C. R. 62, 107 Kealy, S. P. 62 Keck, L. E. 69, 85,136 Kee, H. C. 52,62 Keegan, T. J. 161 Keener, C. S. 306 Keiber, W. H. 41, 62, 88, 394, 415 Kelhoffer, J. A. 67,79,463,464 Kendall, D. 456 Kermode, F. 62 Kertelge, K. 21,59 Kieffer, R. 69 Kiley, M. 415 Kim, T. H. 452 Kingsbury,J. D. 62 Kinman, B. R. 331,440 Kinukawa, H. 62, 193, 194 Ki ster, M. 128 Klassen, F. C. 69 Klassen, W. 67 Klawans, J. 67 Knowles, M. P. 161 Kodell, J. 401,403 Koester. H. 299 Kollmann, B. 101

69 Krejčí, J. Kremer. J. 69 Kroll, G. 69, 89. 265, 438 69 Kunetka, F. Kiing, H. 69 Kurz, W. S. 67 Kuthirakkattel, S. 88 Labahn, M. 67 Lachs, S. T. A. 59, 354 LaGrand, J. 101 Lagrange, M.-J. 59 LaHurd, C. S. 183 Lambrecht, J. 241,386 Lampe, G. W. H. 43,406 Lane, W. 59 Lang, F. G. 54 Lapide, P. 70 Lattke, M. 299 LaVerdiere, E. 59 Légasse, S. 59,67, 308,315 Levine, A.-J. 62 Levinsonová, P. N. 70 Lightfoot, R. H. 63 Limbeck, M. 75, 151, 176, 271,343 Lincoln, A. T. 461 Lindars, B. 322, 402 Lindermann, A. 67 Liška, A. 70 Loader, W. R. G. 366 Lochman, J. M. 70 Lohfink, G. 70 Lohfink, N. 70 Lohmeyer, E. 59 Longenecker, R. N. 67 Lining, K. 70 Liihrmann, D. 59 Lukeš, J. 70 Lurker, M. 223, 244 Lustiger, J.-M. 70 MacDonald, D. R. 25,63 MacHurdy, W. D. 315 Machan, R. 70, 80 Mack, B. L. 63, 204, 205 Madden, P. J. 227 Maggioni, B. 70 Magness, J. L. 461 Main, E. 358 Malbon, E. S. 29,31,63, 119, 370 Malina, B. J. 88,241,276 Maloney, E. C. 63 Mánek, J. 70, 151, 164, 264, 343, 354 Mann, Ch. 59 Marcus, J. 48, 52, 59,63, 85 161,268, 284,430 Mareček, P. 70 Marguerat, D. 70 Marshall, Ch. D. 63, 88 Marshall, I. H. 401,403 Martin, T. W. 381 Martini, C. M. 70 Marxsen, W. 19, 52,63 Matera, F. J. 63,67, 85,214 May, D. 119,315

HIJSTftlK AUTORU

169, 200 McArthur, II. K. 440 Mt < Hng, H. ( 241,430 McF.leney, N. J. 322 McKinnis, R. 67 McKnight. S. 63 Meagher, J. C. 67,78, 88, 132, 143 Meier, J. P. 18, >,200,214, 221,358 196, 399 Mendenhall. G. 70, 151, 164 Merell, J. 92 Merton, T. 142, 296,461,464 Metzger, B. M. 420 Meyer, M. W. 29,64 Michie, D. 348 Milavec, A. 193 Milgrom, J. 233 Milik, I. T. 299 Milikowsky, Ch. 268 Miller, J. I. 60 Mills, W. E. 264 Mitton, Ch. L. 92. 141 Moloney, F. J. 23,60 Moore, S. D. 83 Mor, M. 253 Morag, S. 128 Morgan, C. S. 322 Moulder, W. J. 59 Moule, C. F. D. I 78 Moulton, J. H. 70, 151, 164,343,348 Mrázek, J. 120 Muddiman, J. B. 71,343 Miiller, P.-G. Murphy-O’Connor, J. 88,92, 284,339,415 53 Musurillo, H. 63 Myers, Ch. 36 Naluparayil, J. C. 284 Nardoni, E. 43,406 Neiman, D. 20,28,60,63 Neirynck, F. 149 Neufeld, D. 66, 238, 242, 339 Neusner, J. 67 Neville, D. J. 71 Newman, J. 242,440 Neyrey, J. H. 67 Nickle, K. F. 358 Nicklesburg, G. W. E 59, 173, 263 Nineham, D. E. 183 Normandy, R. 71 Novotný, V. 339 Oakman, D. E. 53, 224 O’Callagham, J. 456, 461 O’Collins, G. 59 Oden, T. 29 Oeming, M. 326 Olekamma, I. U. 315 O’Neil, J. C. 63 Orton, D. E. 276 Osbom, B. A. E. 403 Ossom-Batsa, G. 71 Otter, J. 67 Owen, P. 63, 222 Oyen, G. van 59 Painter, J.

-1'2 I

128 Parrott, R. /I Pavllcová, II. 284 Pellegrini, S. 19, 161 Perkins, P, 248 Perkinson,J. 19, 22, 25, 61 284 110 Perrin, N, Pesch.R. 19,21,.’.’ . 59, 181, 181. 199, 186 461 Petersen, N, R 61 Peterson. 1). N. 107, 242, 290. 412 Pilch, J. 1. 111 Pilgrim, W 11. 71 1’1/rtk, M Pokorný, P 68 , /I, 104. 164, 126, 241 248, 249, 2/1, 127, 14 1 71 1'i inch, I1 71 PoipUII, (' V 29 Powell, M A 71, HO 1'niilký, M 72 Plňka, M 20, 61 l’t ykc, It 1 19, 20, 11,61, 227, 261

67 Rh hnidsiiii. I1 72 Rigger, II 410 Rlvkln, I1 18,64,88, 149 Rohhlns, V h 194, 108, 126 284 RoIiIiimiii, 1 A 1 6*1 Robinson, 1 M 141 Rook, 1 1 72 Roskovei. 1 170 Rousscini. .1 1 72. 244 Royl, J. 85 Ruddlck, C 1 42 Ruppert, 1. RySkovli. M 72 21 Sttbbe, M. 242 Salyer, 0, 67, 118,218.242.339 Sanders, H. P, 415 Saunderson, II. 72 Sázavu, Z, 72, 375 Schiller, P 271,370 Schams, Ch. 43, 406 Schatkln, M. 72 SchelTcz.yk, 1 21,64 Schenk. W. 21,64 Schenke, 1.. 72 Scheuch, R. 72 Schlicr, H. 67 Schmidt, A. 315,446.452 Schmidt, T. E. 72 Schnackenburg, R. 139 Schneemelcher, W.

492 Schdnborn, Ch. Schottroff, W. Schubert, K. Schultenover, D. G. Schumann, H. Schwank, B. Schweitzer, A. Schweizer, E. Scott, B. B. Seeley, D. Seethaler, A. Segalla, G. Segert, S. Sellew, P. Selvidge, M. J. Senior, D. P. Shae, G. S. Shepherd, D. Sherwin-White, A. N. Shiner, W. T. Sicari, A. Sivan,G. Skinner, C. W. Sláma, P. Smith, B. D. Smith, M. Smith, M. H. Smith, S. H. Smolík, L. Snodgrass, K. Soares-Prabhu, G. M. Sokol, J. Souček, J. B. Soulen, R. Standaert, B. Staněk, J. B. Stanley, Ch. D. Stanley, D. M. Stanton, G. Stegemann, H. Stein, R. H. Steinhauser, M. G. Stemberger, G. Stendahl, K. Sterling, G. E. Stock, A. Stoldt, H.-H. Stone, C. F. Strack, H. L. Strange, J. F. Stricken, F. Struppe. U. Stuart, D. Sugirtharajah, R. S. Svartvik, J. Sweetland, D. M. Swete, H. B. Swetnam, J. Sýkora, J. Sedinová, H. Tagawa, K.

Rl .IS I RIK All TORU

72 348 72 17 73 73 16 60 151, 152, 161 322, 339 257 354 72 161 193, 194, 322 64, 394 342 67 430 64, 226, 227, 452 73 71 137 73 403 53,64 149 132, 227, 332 73 348 315 73 73, 397 17 25,60 73 67 415 53 73 19, 64, 284 169, 326 73 73 290 132 64 67 176 255 265 73 68 248, 268, 370 242 64 60 107, 260 73 244 21

Talbert, Ch. Tannehill, R. C. Tatum, W. B. Taylor, J. Taylor, J. A. Taylor, N. H. Taylor, V.

Telford, W. R. Temkin, O. Theide, C. Theissen, G. Thiede, C. P. Thurston, B. B. Tichý, L. Tipson, B. Tolbert, M. A.

Trainor, M. F. Trilling, W. Trocmé, E. Trojan, J. S. Trompf, G. Tuckett, Ch. M. Twelftree, G. H. Tyrell, G. Tyson, J. Ulansey, D. Vawter, B. Via, D. O. Villegas, B. Vines, M. E. Virt, G. Viviano, B. T. Vogel, M. Vouga, F. Waetjen, H. C. Wahlde, U. Walsh, J. T. Watts, R. Watts, R. E. Webb, R. L. Weeden, T. J. Weren, W. J. C. White, K. D. Wilcox, M. Williams, J. F. Williams, P. J. Williamson, L. Wink, W. Winter, P. Winter, S. Witherington. B. Wohlers, M. Wrede, W. Wright, A. G. Wuellner, W. Yoonprayong, A. Zenger, E. Zerwick, M. Ziesler, J. A.

24 64 332 284 67 386 47,49, 52,60, 150,228 263,416,442,459, 464 22, 64, 339 186 224 52, 64,73, 189 73, 225 64 73, 76, 130, 225 147 23,25, 54,64, 132 154, 155, 160, 161 64 74 60,64, 338 74 461 65,67, 161 101, 107, 17 17 214 452 306 65 141 67 74 88, 284, 420 74 74 65 299 207 68 65, 322 68, 342 21,41,65, 169 348 151, 161 408 68 68 60 342 178 420 60 290 36, 37, 65 370 92 149 74 20 124

491

OBSAH Předmluva editora............................................................................................ 7 Poznámka k českému vydání ......................................................................... ■ tMt Zkratky................................................................................ M

ÚVOD

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.

Intratextuální a intertextuální komentář ................................................ I.' Marek mezi evangelii ............................. 19 Marek před evangelii....... H Kritika redakce: Marek jako „autor" ti teolog 19 Markovo evangelium jako „literární dílo" 22 Literární druh Markova evangelia ...... 23 Markovo literární umění ....................... 2(» Narativní kritika a Markovo evangelium . 29 Markův obraz Ježíše ................................................................................. 12 Učednictví v Markovi........................... '8 Marek, Starý zákon a judaismus....... II Markova eschatologie ....................... 45 Marek ve vztahu k Pavlovi a k Petrovi........... 46 Markova doba a jeho publikum........... 49 Osnova Markova evangelia.................................................................... 54 Všeobecná bibliografie ........................ 58 Česká bibliografie ............................... 8

Text evangelia, poznámky, výklad

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Prolog: začátek evangelia (1,1-13) ........................................................ Přechodové Markovo shrnutí: hlásání království (1.14 15) Povolání prvních učedníků (1,16-20).................................................... Paradigmatický den zahajuje Ježíšovo veřejné působeni (II '4)....... Významné okamžiky Ježíšovy činnosti v Galileji (1.35 45). ... Uzdravení ochrnulého (2,1-12)............................................................ Povolání Léviho a stolování s celníky a hříšníky (2,13-17)................. O postu, seprané látce a nových měších (2,18-22)............................... Trhání klasů v sobotu (2,23-28) ..........................................................

75 85 88 93 101 107 114 119 124

494 Uzdravování v sobotu a plán na zahubení Ježíše (3,1-6) ..................... 128 Přechodové Markovo shrnutí: uzdravování u moře (3,7-12)................. 132 Vyvolení Dvanácti (3,13-19) .............................................................. 136 Spor ohledně Belzebuba a skutečná rodina Ježíšova (3,20-35)........... 141 Podobenství o rozsévači, výroky o tajemství Božího království, alegorie o zrnu (4,1-20)..................................................................... 149 15. Čtyři výroky o zjevení a dvě podobenství o království (4,21-34)......... 162 16. Ježíšova moc nad vichřicí a vlnami (4,35-41) ..................................... 169 17. Uzdravení posedlého v gadarském kraji (5,1-20)................................. 175 18. Jairova dcera a žena s krvotokem (5,21-43)......................................... 184 19. Nepřijetí v Nazaretě (6,l-6a)................................................................ 194 20. Misijní pověření Dvanácti (6,6b-13).................................................... 201 21. Ježíšova totožnost a poprava Jana Křtitele (6,14-29)........................... 206 22. Nasycení pěti tisíc u Galilejského moře (6,30-44) ............................... 214 23. Ježíš kráčí po vodě a uvádí učedníky v úžas (6,45-52)......................... 222 24. Markovo shrnutí Ježíšovy uzdravující moci (6,53-56)......................... 227 25. Rozlišení mezi čistým a nečistým (7,1-23)........................................... 229 26. Syroféničanka (7,24-30) ...................................................................... 242 27. Ježíš uzdravuje hluchoněmého (7,31-37) ............................................. 249 28. Druhé vyprávění o nasycení: nasycení čtyř tisíc (8,1-10)..................... 253 29. Farizeové a učitelé Zákona hledají znamení (8,11-13)......................... 257 30. Plavba přes moře; další neporozumění a závěr řeči o chlebu (8,14-21) .. 261 31. Postupné uzdravení slepého (8,22-26) ................................................. 265 32. Petrovo vyznání, první předpověď utrpení, Petrovo nepochopení a požadavky na učednictví (8,27-38) .............................................. 268 33. Proměnění Páně (9,1-13)...................................................................... 276 34. Uzdravení posedlého chlapce (9,14-29) ............................................... 285 35. Druhá předpověď utrpení a další pokyny pro učedníky (9,30-50)....... 290 36. Manželství a rozvod (10,1-12) ............................................................ 299 37. Ježíš žehná dětem (10,13-16) .............................................................. 306 38. Bohatství a chudoba (10,17-31) ........................................................... 309 39. Třetí předpověď utrpení a další pokyny pro učedníky (10,32-45) ....... 316 40. Uzdravení slepého Bartimea (10,46-52)............................................... 323 41. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma (11,1-11)................................................. 326 42. Fíkovník a chrám (11,12-25)................................................................ 332 43. Ježíšova moc (11,27-33)...................................................................... 339 44. Podobenství o zlých vinařích (12,1-12) ............................................... 342 45. Daň císaři (12,13-17)............................................................................ 348

10. 11. 12. 13. 14.

495

46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62.

Spor o vzkříšení (12,18-27)............................................... První přikázání (12,28-34) ................................................ i Mesiáš a syn Davidův (12,35-37)................................. Učitelé Zákona a chudá vdova (12,38-44) ................. Ježíšova eschatologická řeč (13,1 -37).................................................. Dvojznačný začátek Ježíšových posledních dní (14,111) Ježíšova poslední večeře s učedníky (14,12-25)............. Předpověď Petrova zapření (14,26-31)............. Ježíš v Getsemanech (14,32-42).................................................... • < ■ Ježíšovo zatčení (14,43-52)..................... . Ježíš před veleradou a Petrovo zapření (14,5 ' ) Ježíš před Pilátem (15,1-20) ................................................................ Ježíšovo ukřižování (15,21 -32)............................................................ Ježíšova smrt (15,33-41)............. Ježíšův pohřeb (15,42-47)................. Prázdný hrob a zmrtvýchvstání (16,1 8). Pozdější závěr Marka (16,9-20) .........

' "*’ Ml '6l '66 370

'K / 3V5

404 409

416 421 431 441 446 45 * 456 461

Rejstřík biblických odkazů ................... 465 Rejstřík starověké literatury ....................... 484 Rejstřík autorů.............................................................