ROZTÁHNĚTE SITE Jak zvěstovat evangelium [PDF]

Zitiervorschau

ROZTÁHNETE

Zvláštní vydání Života víry 2

ROZTÁHNĚTE SITE r

V

Jak zvěstovat evangelium

Zvláštní vydání Života víry 2

ROZTÁHNĚTE SÍTĚ Vyšlo jako neperiodické 2. zvláštní vydání časopisu Křesťanské misijní společnosti Život víry (registrováno pod MK ČR 6094, MIČ 47 884) v prosinci 1992. Kolektiv autorů pod vedením ing. Lubomíra Ondráčka: Michal Klesnil, Jana Hejzlarová, Pavel Čihák. Recenzovali: Emilie Bláhová, Dan Drápal, ing. Lumír Ptáček, ing. arch. Tomáš Dittrich. Obálka a kresby v textu: Miroslav Pogran. Sazba AmiPro: Olga Sovová. Adresa redakce: Pod náméstím 8, 182 00 Praha 8. Všechna práva vyhrazena. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha, čj. 2478/90-P/l ze dne 29.11.1990.

PŘEDMLUVA Když za mnou v prosinci 1988 přišel můj pastor Dan Drápal a navrhl mi, abych pře­ dal službu, kterou jsem konal (vedl jsem ma­ lou skupinu mládeže), a začal se věnovat vy­ učování, jak zvěstovat evangelium na zákla­ dě Božího slova, necítil jsem k tomu žádné, zvláštní vedení. Pokus vytvořit ze skupinky mládeže druhou paralelní mládež ve sboru se v průběhu roku 1988 nezdařil. Zažívali jsme tam požehnání, ale neměl jsem jistotu, že je to Boží úkol pro mně. (Zpětně stále nevím, proč mi Bůh připravil tento rok služby. Nejpozitivnější pro mě bylo, že jsem se na sku­ pince vedoucích této mládeže seznámil se svou budoucí ženou. Kdyby ten rok služby měl jen tento význam, stálo by to za to.) Když jsem se modlil, zda službu při výuce evangelizace přijmout, měl jsem v tom pokoj a bral jsem také povolání od své autority ja ­ ko důležitou známku Božího vedení. Domníval jsem se, že je to služba jen na čas a připravoval jsem mezi svými spolupra­ covníky někoho, kdo by vyučování evangeli­ zace po mně převzal. Měl jsem v té době jiné představy o své službě - poněkud podbarvené svévolným výkladem jednoho proroctví, kte­ ré ke mně zaznělo. Nyní mohu už v podstatě s jistotou říci, že skrze Dana tenkrát mluvil Pán. Zapadají mi teď i některá proroctví. Bůh měl a má se mnou mnoho práce, jsem někdy tupý na Jeho vedení. Dnes vidím ve vyučování křesťanů tomu, jak vést lidi biblickým způsobem k Pá­ nu Ježíši Kristu, jeden ze svých základních úkolů. Může se naskytnout otázka, proč se učit zvěstovat evangelium, když přece uvěření člověka je dílo svátého Ducha a nikoli slu­ žebníka. Je to zajisté pravda. A přece Pán Ježíš chodil s apoštoly tři roky a oni se od Něj uči­ li. Viděli Jeho charakter, zázraky, které ko­ nal, slyšeli kázání. Po čase vycházeli do služby a konzultovali s Ním to, co zažilí Bu­ ďme si vědomi toho, že bez práce svátého Ducha nikdo neuvěří, i kdybychom absolvo­ vali všechny biblické Školy, kde učí zvěstová­

ní evangelia. Nepodceňujme však současně učení a výcvik (Př 1,7). Máme učit národy (Mt 28,20, 1. Tm 2,2)), ale co, když sami nic nebudeme znát? Pavel měl zmocnění, přesto konzultuje s apoštoly to, co zvěstuje, aby neupadl do bludu. (Ga 2,2) Mohl bych pokračovat příklady proroc­ kých žáků ve Starém zákoně, vztahem Pavla a Timotea, Pavla a starších v Efezu, úvahou nad tím, proč jsou zvlášť odděleni učitelé a evangelisté. Nepokládám to však za nutné. Kdo chce účinně sloužit Pánu, bude rád vě­ novat i čas přípravě k této službě. Je mi jasné, že kniha nemůže nahradit osobní učednictví. Kapitoly probírané v této knize jsou vyučovány v evangelizačním kurzu "Rybářů", který v současné době (prvnípo­ loletí 1992) probíhá čtvrtý rok a absolvuje ho sedmá skupina. Již předtím byly některé části (zvláště cesta spasení) vyučovány v sa­ mostatných kurzech. Knihu píši hlavně jako pomůcku pro tyto studenty. Věřím však, že bude sloužit i těm, kteří podobný kurs nemohou absolvovat. Bu­ du všem vděčný za věcné připomínky. Pokud s něčím nesouhlasíte, nebojte se napsat. Bu­ deme se Vašimi připomínkami zabývat. Knihu jsem nepsal sám. Děkuji zvláště za zpracování některých kapitol těmto souro­ zencům: Michalovi Klesnilovi (Co je to evangelium, Evangelizace v moci Ducha); Janě Hejzlarové (Most, Křest ve vodě); a Pavlovi Čihákovi (Evangelizace dětí). Děkuji též dalším, kteří četli rukopis, dě­ lali korektury apod. Bez jejich pomoci by knížka nevznikla a kdybychom museli všech­ nu potřebnou práci platit, cena skripta by značně vzrostla. (Pokud jsem někomu zapo­ mněl poděkovat, odpusťte mi to, není to úmy­ slné.) Děkuji též Tomáši Dittrichovi, Šéfredakto­ ru Života víry, za ochotu vydat skripta jako zvláštní vydání časopisu. Zvláště děkuji těm, kteří se za napsání a vydání knihy modlili. Věřím, že mne i celý tým vedoucích vy­

3

učování v kursu "Rybářů" vedl k napsání to­ hoto skripta Pán. Nakolik se nám to povedlo, můžete nyní posoudit. Nechtěli jsme napsat teoretickou příručku, ale učebnici pro prak­ tické použití. Při prvním čtení Vám některé věci až tak praktické připadat nemusí. Mohu Vás ale ujistit, že jsem na základě cesty spasení uvě­ řil já i jin í sourozenci. Modlím se za to, aby Bůh v této zemi vyslal dělníky na svou žeň a aby to byli lidé se zbudovaným charakterem, plní moci a moudrosti. Doufám, že k tomu přispěje i tato knížka. Chtěl bych ještě na závěr připomenout, že

4

se nejedná o beletrii četbu, ale o učebnici. Je bezpodmínečně nutné, pokud z ní chcete mít praktický užitek, si ji nejen přečíst, ale skutečně ji studovat. Vezměte si k tomu Bibli, nejlépe kralickou i ekumenickou, abyste mohli porovnávat překlady. Snažte se též dělat kontrolní úkoly pro ověření znalostí a získání praktických zku­ šeností. Je též velice užitečné vést cvičné rozhovory mezi sebou navzájem. Tím se os­ mělíme pro praktickou službu v terénu. Hojnost Boží milosti, ochrany a zjevení za celý kolektiv autorů přeje Lubomír Ondráček

BOŽÍ PLÁN ZÁCHRANY

Na počátku nutno zmínit základní Boží vůli, a tou je spása všech lidí (lTm 2,4). Bůh člo­ věka miluje (J 3,16) a chce pro něj dobré věci (Jr 29,11). Hřích, nemoc, smrt, chudoba ani věčné zatracení nebyly v Božím plánu a nemusely přijít na svět, kdyby se člověk nerozhodl ke vzpouře. Bůh nechtěl soudit, ani nechtěl, aby byl někdo zatracen (Iz 28,21; Mt 25,41 - lidé tam nemuseli být). Spása (přeneseně záchra­ na) je v biblickém významu jakékoli milosti­ vé vysvobození způsobené Bohem, zvláště pak duchovní vysvobození z hříchu a jeho důsledků (viz biblické slovníky). Celé dějiny jsou vlastně dějinami spasitelné Boží činnos­ ti - buď přímé, nebo skrze Jím vyslané vy­ svoboditele. Spása bývá vázána na určité duchovní podmínky, např. pokání. Kdyby nedošlo k prvnímu hříchu, nebyla by spása nutná. Protože však ke vzpouře Člověka do­ šlo, Bůh začal ihned po pádu člověka připra­ vovat jeho záchranu (l.M 3,15). Podívejme se na dějiny a plán záchrany. Rozdělení na období je provedeno z důvodu přehlednosti. 1) l.M 27-31 - období po stvoření člově­ ka. Člověk je stvořen dokonale k Božímu obrazu, pro život s Bohem. Realizuje Boží vládu nad celým stvořením (l.M 19-20). Bo­ ží plán pro člověka je, aby s Ním měl obe­ cenství, naplnil zemi a vládl celému stvoře­ ní. Toto období končí hříchem. Hřích nebyl v Božím plánu, obecenství Boha a člověka v Edenu nemuselo být přerušeno, člověk mohl naplnit zemi a zůstat bez hříchu. 2) Období nástupu satana, hřích ničí člo­ věka a následně celé stvoření - toto období vrcholí potopou. Je to pravděpodobně nej­ smutnější období lidských dějin. Jen výji­

mečně čteme v Písmu o lidech, kteří ctili Hospodina. 3) Období zákona - Staré smlouvy 3.M 18,5. Období, kdy není celé zjevení. Bůh vyvoluje národ, na kterém chce zjevo­ vat svůj plán. Chybí osobní kontakt s Bohem (lépe řečeno, je omezený - byl možný jen přes kněze a proroky). Zákon slouží k orien­ taci (jako mapa člověku, který hledá cestu) a k zjevení hříchu (Ř 3,20). Toto období neby­ lo nikdy v Božím úradku jako konečné (Ga 3,24), Boží plán byl vždy spasit všechny (Iz 49,6; Iz 60,5). Za celé toto období nebyl jediný člověk, který by zákon naplnil. Obdo­ bí končí příchodem Pána Ježíše Krista. 4) Období milosti - Nové smlouvy Ef 2,8-9. Začíná životem Pána Ježíše Krista, jeho zástupnou smrtí na kříži a vzkříšením. Je to období, kdy Boží království přišlo do tohoto světa. Je tu zjevný konflikt Božího a satanova království; konflikt byl již předtím, ale nebyl tak zjevný. Spasení je přijímáno na základě víry. Skrze Ducha svátého máme osobní přístup k Bohu, neboť se objevuje možnost něčeho úžasného. Tuto úžasnou na­ bídku Boží milosti nazývá Písmo znovuzro­ zením. Žijeme na konci tohoto období. Úplný konec nastane příchodem Pána Ježíše Krista a plným zjevením Božího království. Tento okamžik celé stvoření toužebně vyhlíží (Ř 8,22). 5) Tisícileté království. Pán Ježíš Kristus bude panovat nad celou zemí spolu se všemi svátými. Skončí propuštěním satana ze žalá­ ře (Zj 20,7). 6) Nové nebe, nová země, nový svátý Je­ ruzalém. Toto období neskončí a my se bu­

5

deme navěky radovat v Boží blízkosti. Má­ me příbytky u Otce (J 14,2). V současné době se rozhoduje o tom, kolik lidí bude v novém Jeruzalémě s námi. Protože v období 4) žijeme a tyká se ho naše služba, zdržíme se u něho déle. Jakým způsobem Bůh chce, abychom jed­ nali při záchraně lidí? Příkladem nám bude služba Pána Ježíše Krista a apoštolů. Boží plán pró záchranu lidí je zajisté ten nej lepší. Pokud se církvi nedaří zvěstovat evangeli­ um, je to známka toho, že Boží plán nezná nebo nepřijala. Nejlepší učebnice evangeli­ zace je Bible. Zdržme se nejprve u povolání apoštolů v Janově evangeliu. J 1,38-40 - dva lidé projeví zájem o Pána Ježíše na základě kázání Jana Křtitele. Jdou za Ním a On je povolává, aby se osobně set­ kali s Jeho životem a službou. Bere je domů, mají Ho poznat skutečně osobně. Ježíš Kris­ tus evangelium vždy zvěstoval Slovem i ži­ votem. J 1,41-43 - Ondřej neměl ještě žádné zna­ losti, nebyl nijak vyučen, ale jde ke svému bratrovi s jednoduchou zvěstí: "Nalezli jsme Mesiáše." Petra přivede k Pánu Ježíši a Ten ho úžasným způsobem potvrdí, nazývá ho skálou. Ježíš měl nádherně osobní a pozitiv­ ní postoj k lidem, se kterými se setkával. J 1,44 - Ježíš Kristus osobně zve Filipa k následování, jasně formuluje svou nabídku a současně požadavek: "Pojď za mnou." 1 1,46 - Filip uvěří a okamžitě zve další­ ho. Mohli bychom dále sledovat postup této osobní služby Pána Ježíše Krista. Dále se zastavíme u služby církve , jak ji zachycují Skutky. Při nanebevstoupení Pána Ježíše zůstalo na zemi přibližně 120 učedníků. Není to zdánlivě velký úspěch po třech letech služby Pána Ježíše Krista, ale tito lidé byli získáni osobní službou, viděli život Pána Ježíše a minimálně l i z nich s Ním mělo naprosto osobní kontakt. Byli Ježíši plně odevzdaní. Tito učedníci po naplnění Duchem svátým berou vážně poslání Pána Ježíše z Mt 28,18-20 (tento verš je podkladem mé služby a bezprostředním důvodem k napsá­ ní této knihy) a káží evangelium. Ve

6

Sk 2,38-41 se dozvídáme o novém narození 3 000 lidí. Z těchto 3 000 lidí jsou pravděpo­ dobně povoláni diákoni ve Sk 6. Ve Sk 8 čteme o službě diakona Filipa v Samaří a obrácení, které nastalo skrze tuto službu. Mohli bychom dále sledovat službu apoš­ tola Pavla a dalších. Viděli bychom tam ur­ čitý princip posloupnosti osobní služby a určité důrazy, které byly zvěstovány. (O těchto důrazech jako bylo pokání, odpuš­ tění hříchů na základě smrti Pána Ježíše Krista, Jeho vzkříšení a panství se dočteme v dalších kapitolách knihy.) Na základě těchto míst si můžeme nakreslit Boží plán záchrany pro současné období. Celé toto schéma působí proto, že jeden z těch 120 poslechl a zvěstoval evangelium. Kdyby to neudělal, chyběla by celá jedna větev. (Tím samozřejmě nepopírám, že ně­ kdo může uvěřit na přímé zjevení bez zásahu člověka, ale je to výjimečné.) Před každým z nás byly generace křes­ ťanů, kteří poslechli Boží výzvu. Po nás bu­ dou generace křesťanů (dokud Pán nepřijde), pokud tu výzvu poslechneme my. Můžeme vidět dva principy tohoto plánu: 1. Služba skrze lidi nejlépe osobním kon­ taktem (církev má růst geometricky, nikoli aritmeticky). 2. Poslušnost Božímu slovu a Jeho zvě­ stování (Iz 55,11). Kdyby všichni křesťané vzali vážně tyto principy, mohl být svět naplněn evangeliem během několika generací. Vidíme to na živo­ tě apoštola Pavla. Prostudujte si, jakou část světa naplnil za svůj život se svým týmem evangeliem. Osobní péče o lidi, které přive­ deme k Pánu a vyučíme je natolik, že jsou sami schopni vést k Pánu druhé a připravo­ vat je pro osobní službu - je ta nejúčinnější metoda služby. Podívejme se do historie, jak různě byl naplňován Boží plán. V období apoštolů je Boží plán naplňo­ ván. Během prvního století je evangelium rozšířeno po velké části římské říše. I v sa­ motném Římě byl křesťanský sbor již před rokem 60. Evangelium se šířilo přes značné pronásledování. Křesťané byli trestáni zvláš­ tě za to, že nechtěli uctívat císaře jako boha.

Pán Ježíš Kristus

můj duchovní otec (matka)

já jsem se duchovné narodil také proto, že poslechl Boží volání ke zvéstování evangelia

7

Okolo roku 110 je zajat biskup Ignatius z Antiochie a popraven v Římě. Roku 155 byl upálen biskup Polykarp ze Smyrny. Ro­ ku 250 císař Decius prohlásil křesťany za nepřátele státu a nařídil pronásledování. Církev je ohrožována bludnými učeními jako gnosí a pod. Přes tyto problémy se evangelium šíří a římští vládci si uvědomují marnost protikřesťanského boje. Roku 311 vydal císař Galerius edikt, který povolil shromažďování křesťanů. Roku 313 je křesťanství uzákoněno Mi­ lánským ediktem. Během tří století byl celý tehdy známý svět v podstatě naplněn evan­ geliem. Edikt z roku 313 však byl spíše negativní, do církve se začínají hlásit bohatí a vlivní lidé bez osobní zkušenosti znovuzrození. Z církve vyznavačské (tvořené učedníky Pá­ na Ježíše) se začíná stávat církev lidová (v poslední fázi jsou v ní lidé, kteří se naro­ dili rodičům, kteří do ní patří a jsou k ní při­ pojeni automaticky, aniž se často s potřebou jejich znovuzrození počítá). Přes tento úpadek zůstávali lidé, kteří dále naplňovali Boží plán nebo se o to aspoň sna­ žili, např. Augustin. Narodil se r. 354, roku 387 přijal Pána Ježíše Krista. Od roku 395 byl biskupem. Napsal důležité spisy o hří­ chu, milosti a církvi. Jeho učení však bylo mnohdy přijímáno jen teoreticky. Do pohanských národů přicházejí misi­ onáři, ale převážně spíše z mocenských a politických zájmů. Přesto Bůh povolává mi­ sionáře, kteří zvěstují skutečné evangelium, naneštěstí často pokroucené přílišným důra­ zem na utrpení a odříkání (zde můžeme vi­ dět kořeny špatného vidění Otce jako něko­ ho, kdo dává nemoc, chudobu, utrpení). Z Čech vyšel biskup Vojtěch. Roku 997 byl zabit při misijní aktivitě mezi pohanský­ mi Prusy. Církev stále více opouští pozice Božího slova, skutečné zvěstování Božího slova mi­ zí a tím je vytvořen prostor pro nástup Islá­ mu (6. století). V rámci shromáždění ubývá kázání Božího slova a je nahrazeno obřady. Církev je ovlivněna pohanstvím. V této době Bůh povolává lidi, kteří se pokoušejí o nápravu v církvi. Nejznámější

8

z nich je František z Assisi. V době největší krize Bůh povolává reformátory (15. - 16. století). Patřili k nim lidé jako Lukáš Praž­ ský, Martin Luther. Církev se vrací ke zvěsti o hříchu a spasení z pouhé milosti. V našem národě Bůh ještě před reformací povolává Jana Husa. Po husitských válkách vzniká v Čechách Jednota bratrská. U jejího vzniku jsou Petr Chelčický, Jan Rokycana, Řehoř a již jm e­ novaný Lukáš Pražský. Roku 1508 je tzv. Svatojakubským man­ dátem Jednota zakázána. Schází se skrytě, po roce 1547 část Bratří odchází do vyhnan­ ství. V té době je již v plném proudu refor­ mace Lutherova, ve světě jsou další reformá­ toři, jako např. Zwingli, Kalvín, ve Skotsku Knox (říká se, že to byl horlivý modlitebník a volal: Bože, dej mi Skotsko nebo zemřu.) Po roce 1620 z Čech odcházejí ti, kteří nechtěli opustit poznanou pravdu zjevenou v době reformace. V roce 1722 vzniká obec Ochranov na panství hraběte Zinzendorfa. Vznikla Obnovená Jednota bratrská. Z její služby vznikla jedna z největších misií sloužili v Anglii, v Severní Americe (i mezi černošskými otroky). Několik desítek let dr­ želi nepřetržitý modlitební řetěz. Na základě jejich služby uvěřil John Wesley - zakladatel metodistické církve. Mizí chybný postoj, že křesťanem je kaž­ dý, kdo měl křtiny a chodí do kostela. Začí­ ná evangelizační činnost i v zemích s křes­ ťanskou tradicí. Začíná se zdůrazňovat osob­ ní práce - vedení lidí ke znovuzrození. D. L. Moody zavedl při masových evan­ gelizacích zvláštní místnost pro službu nově uvěřivším, kteří přišli na výzvu. Velká evan­ gelizační shromáždění začal již Moodyho učitel Finney. Vznikají biblické ústavy, kde se začíná speciálně vyučovat i zvěstování evangelia a učednictví. V lidových církvích se začínají objevovat probuzenecké skupiny s důrazem na znovu­ zrození. Někdy zůstávají uvnitř církví, ně­ kdy zakládají samostatné církve vyznavač­ ského typu. (U nás 1880 Jednota českobratr­ ská, současná Církev bratrská.) Probíhá mi­ sie v tradičně křesťanských zemích - u nás

ve dvacátých letech misie ECM. Objevují se snahy provádět evangelizaci uvnitř lidové církve - vést lidi od tradičního chození do kostelů v neděli k živému vztahu k Bohu (dr. Kennedy - Evangelism Explosion - Exploze zvěstování evangelia). Církev znovu objevuje působení Ducha v širším měřítku (duchovní dary se projevo­ valy celé dějiny) - vzniká letniční církev převážně z křesťanů vytlačených z tradičních denominací. Letniční církve postupně vy­ cházejí z izolace, lidé přijímající zkušenost křtu svátým Duchem neopouštějí stávající sbory - tento nový jev je nazván charismatic­ kým hnutím. Nastává období přípravy na poslední pro­ buzení - zvěstování evangelia a služba v církvi přestává být výsadou několika po­ mazaných služebníků, ale začíná sloužit celé tělo Kristovo. Probuzení zasahuje tradiční sbory, sbory vyznavačské a vzniká množství samostatných sborů, nepatřících k žádné de­ nominaci. (Pastorské hnutí, hnutí víry). Tuto krátkou a velmi neúplnou exkurzi do historie (omlouvám se, pokud je někde nepřesná) zde uvádím z několika důvodů: 1. Boží plán záchrany lze aplikovat bez ohledu na okolnosti. V době největšího tlaku na církev docházelo k velikému růstu. (To se děje i dnes např. v Číně) V době před 17. 11. 1989 se mnozí křes­ ťané vymlouvali, že nejde zvěstovat evange­ lium. To ale nebyla pravda. Překážkou neby­ la vláda komunistů, ale postoj našeho srdce. Tato situace se může brzy opakovat. 2. I v době, kdy církev zklamala, Bůh si povolával své služebníky. Evangelium různě intenzivně znělo a zní po celých 2000 let. 3. I před námi tu byli Boží služebníci. Měli různý stupeň poznání a posvěcení, ale hledali Boha. Někteří svou věrnost dosvědči­ li krví. Je mi někdy trapně, když se setkám s nějakým křesťanem nebo dokonce sborem, který se tváří, že je ten první, kdo na to při­ šel, a před ním tu vlastně pořádní křesťané vůbec nebyli. Je to postoj pýchy a známka duchovní nezralosti. Boží plán spásy zahrnuje celého člověka, jeho ducha, duši i tělo. (l.Tes 5,23) Podívejme se na závěr této kapitoly na Boží jednání v životě člověka. Mějme na

mysli konečný plán spásy - být podobní Pá­ nu Ježíši Kristu (Ef 4,13).

vystrojení, růst

Ef 4 , 14-15

Žádné schéma není dokonalé, ale můžeme si na něm ukázat některé věci. Neznovuzrozený člověk potřebuje slyšet zvěst o Pánu Ježíši Kristu. Nemusí slyšet nějaké rozsáhlé a složité učení, ale jasné evangelium. Na jeho základě se může zno­ vuzrodit, jak je to popisováno v Janovi ve třetí kapitole. Stejně jako se tělesně narodí­ me v konkrétní chvíli, narodíme se tak i du­ chovně. Stejně jako novorozenci potřebují mléko, my potřebujeme mléko Božího slova. Není však správné klást nějaké vyučování jako podmínku znovuzrození a křtu ve vodě - nelze však slevit ze zvěstování evangelia a jeho přijetí. Křtít neznovuzrozené lidi je stejně platné jako operovat mrtvoly. Vyučované Boží dítě se stává učedníkem, stejně jako Apollo. Zde nemyslím učedníka ve smyslu Mt 28,19, tedy člověka, který se rozhodl pro závazný život s Pánem Ježíšem Kristem. Zde myslím pod pojmem učedník člověka, který žije v církvi - v Boží rodině a je vyučován celé radě Boží, tedy další krok. Každé Boží dítě je učedníkem, žel ne každé žije podle Božího plánu. V Žd 5,14 se dozvíme, že ne vše lze vy­ učovat každého. Nejprve je člověk krmen mlékem Božího slova, později je sycen hrubším pokrmem, je připravován k samo­ statné službě v těle Kristově a stane se z ně­ ho dělník, tedy někdo, kdo je schopen samo­ statné služby v těle Kristově. Je to výsledek činnosti, ke které apoštol Pavel vyzývá Timotea v 2.Tm 2,2. K plné službě člověk však potřebuje ne­

9

jen zbudovaný charakter, znalosti, schopnos­ ti a dary, ale též Boží vyslání. Nemáme dělat to, co nás baví a na co máme na základě svých schopností, ale k čemu nás Bůh poslal. Z tohoto schématu je jasné, že Boží plán pro náš život je růst. Chybou je, že mnoho lidí se někde zastaví a nechce dál. Mají spa­ sení, pěkný sbor a to jim stačí. Takový po­ stoj je postoj neposlušnosti. Každý z nás by měl mít touhu stát se vyslaným dělníkem. Pokud tuto touhu nemáš, přestaň číst tuto knížku a pros Boha, aby ti tuto touhu dal. Rozhodni se ji mít. Pokud jsi věděl, že máš tuto touhu mít již před čtením této kapitoly, a nemáš ji, čiň pokání. Vrátím se ještě k problému učednictví. V Lk 14,27 (v kralickém znění, ekumenický chybně) se dozvídáme o možnosti jít za Ježí­ šem a přitom nebýt Jeho učedníkem. Bylo to pro mne překvapením, ale vysvětluje to čas­ tou duchovní neplodnost církve. Nesmiřujme se s tím, že členové našich sborů budou chtít jít za Ježíšem bez nesení kříže. (Jen na okraj podotýkám, že nesení kříže znamená vzít na sebe dobrovolně něco, co přináší následová­

10

ní Pána Ježíše Krista. Není to tedy bolest zubu nebo neposlušné děti - to mají i neznovuzrození lidé.) 14. kapitola evangelia podle Lukáše po­ kračuje příběhem o zvážení nákladu při stavbě věže a ve válce. Takovou rozvahu bychom měli udělat všichni, kdo chceme být vyslanými dělníky. Apoštol Pavel prožil mnohé těžkosti při službě Bohu, prožil však krásný a naplněný život v Boží blízkosti. Potřebujeme udělat rozhodnutí, že jsme všechno opustili pro Ježíše, že Jeho vůle je nám nejpřednější. Postavit věž dá práci, ale je tu pak krásná věž. Za Ježíšem šli lidé, kteří v určité chvíli řekli: Tvrdá je řeč tato - a nešli za Ním dále (J 6). Rozhodující v takové chvíli je, zda jsme si nechali něco z tohoto světa nebo mů­ žeme vyznat: Kam bychom šli, vždyť ty máš Slova věčného života. Máme být solí země. Neslaná sůl není k ničemu. Pokud není vy­ hozena ven a zůstává zamíchaná v slané soli, snižuje její slanost. Tuto knížku píšeme také kvůli tomu, aby v našich sborech byly zdra­ vé Boží děti plné slanosti.

CHARAKTER SLUŽEBNÍKA V Bibli je často překlá­ dán slovem služebník výraz znamenající otrok - někdo, kdo totálně patří svému pánu a ko­ ná jen to, co mu pán nařídí. Takovými by­ chom měli být my ve vztahu k Pánu Ježíši. Charakterové vlastnosti evangelisty nejsou ně­ jak odlišné od charakteru ostatních křesťanů, některé však zvláště zdůrazním. Nést ovoce V Mt 7,15-16 a Lk 6,43-46 se dozvídá­ me, že hlavním poznávacím znakem pro Bo­ žího služebníka je ovoce, které nese. Z epiš­ toly Galatským zjistíme, že ovoce jsou vlast­ ně charakterové vlastnosti. Máme dovolit Bohu, aby měnil náš charakter. Ovoce je z Božího hlediska důležitější než dary (Mt 7,20-23). Duchovní dary jsou velice dů­ ležité, máme je hledat (l.Kor 14,1). Máme mít ovoce i dary Ducha svátého, ale služeb­ ník nikdy nebude posouzen podle množství darů, ale podle množství ovoce. Ovoce dává Duch, my se ho rozhodujeme nést (Ga 5,22-24 - ukřižovali = naše rozhodnuto. V 2.Tm 2,2 je také pro svěření služby přednější věrnost (charakterová vlastnost) před způsobností (dar). I dar je důležitý, ale ne hlavní. Služebník musí usilovat o posvěcený ži­ vot, nezahrávat si s hříchem (2.Tm 2,21). Mít věčný život a žít ho Sloužit ke znovuzrození by měl samo­ zřejmě pouze ten, kdo sám znovuzrozen je (někdy může nastat znovuzrození i při kázá­ ní neznovuzrozeného kazatele, ale to je zá­ zrak Boží milosti). Je potřeba, aby služebník si byl jistý, že je spasen (l.J 5,13), jinak jeho služba není přesvědčivá a postrádá moc. Po­ kud má někdo v této oblasti nejistotu, není na místě to tajit nebo se za to stydět, ale vy­ hledat nějakého zkušenějšího křesťana (ne

vždy je to kněz nebo vedoucí sboru) a nad Biblí a na modlitbách tuto věc řešit. Co to znamená žít věčný život, se dozví­ dáme v J 17,3. Čím více "znám" Boha Otce a Pána Ježíše Krista, tím více žiji věčný ži­ vot. Potřebuji též poznat pravdu (J 8,32) o sobě a o lidech kolem mně. Následně zmi­ ňuji jen základní pravdy. Bůh - je svátý, nenávidí hřích, miluje právo a současně je plný milosrdenství a lásky ke svému stvoření (Žalm 33,5). Jedná jako DOBRÝ otec, jako tatínek (Ř 6,15 - jsme adoptováni). Proto s NÍM mo­ hu mít naprosto intimní vztah (Ž 18,2). Jedi­ ně Bůh dokáže spojit dokonalou spravedl­ nost a dokonalou lásku. Je důležité poznat Boží charakter a prožít, jaký Bůh je. Prožít, že Bůh je milující táta a zároveň svátý a mocný král. To mě nepovede k tomu, že bych z Něho měl mít strach, ani k tomu, že bych si dělal, co chci. JezíŠ Kristus - je současně naším spasitelem a zachráncem a současně naším Pánem. Mt 11,28-30 je pozváním pro ty, kteří potřebují pomoci a nemohou dál a současně chtějí své nynější obtížení (hřích, nemoc) složit a vzít jho Pána Ježíše Krista. Člověk, který má Pána Ježíše Krista jen jako Spasitele nebo jen jako Pána, žije V ur­ čitém bludu - buď stále opakovaně hřeší a má spoustu problémů daných svou nevydaností, nebo jde cestou zákona. Já - jsem hoden smrti pro své hříchy, nárok mám jedině na smrt. I mé nej lepší skutky jsou před Bohem ohavností (Iz 64,6; R 6,23a). Pokud ti to zní příliš tvrdě, zkou­ mej v Písmu, jestli to tak je. Toto poznání je důležité i pro naši službu potřebným. Pokud nemáme poznání hloubky a závažnosti našeho hříchu, stávají se z nás moralisté, kteří se nad ostatní vyvyšují, a lidé z nás cítí odstup a odsuzování. Poznání našeho nulového nároku na coko­ li kromě smrti nás také ochraňuje od ne­

11

spokojenosti a reptání. Platí však také, že jsou mi hříchy odpuště­ ny (Sk 10,43; Ř 6,23b). Jsou odpuštěny hned, jak je vyznáme (l.J 1,9), ne až po chvíli, kdy se cítíme špatně. V Iz 38,17 se dozvídáme, že Bůh hodil za záda naše ne­ pravosti, už o nich neví. Haleluja. Jedině sa­ tan si naše hříchy pamatuje. Odpuštění na­ šich hříchů je však dáno jedině Boží milostí a slitováním (Iz 43,25). Stali jsme se Boží spravedlností (2.Kor 5,21). Lidé kolem nás - jdou do věčného zahynutí (J 3,36). Jejich největším problémem není nemoc, nedostatek peněz, špatní lidé kolem nich, ale jejich vlastní hřích. Zvěstujme jim to s láskou, ale jasně. Není naším problémem, co bude s těmi, kteří evangelium neslyšeli, ale co bude s ná­ mi, když jim ho nebudeme zvěstovat. Milovat Boží Slovo Potřebujeme mít k Božímu Slovu vztah, jako měl Jeremiáš v Jr 15,16. Musíme ho milovat, věřit mu a dychtit po něm. Jaký mám vztah k Božímu slovu, se po­ zná v praktickém životě. Mělo by platit: po­ kud moje zkušenost nebo názor odporuje Božímu slovu, má pravdu Boží slovo. Není možné milovat Boha a přitom nemi­ lovat Jeho slovo - Bibli (J 14,23). Potřebuje­ me praktickou znalost Božího Slova, aby­ chom ho nejenom teoreticky znali, ale měli i prožité a uměli ho prakticky používat (2.Tm 2,15). Potřebujeme lidem sloužit ne svými nápa­ dy, ale Božím slovem (l.K 1,17; Ř 10,17). K tomu potřebujeme Boží slovo i znát (kde je co napsáno) a mít s i.ím osobní zkušenost (jak změnilo můj život). Obecně lze říci, že služebník potřebuje Boží slovo číst, slyšet, studovat, učit se zpa­ měti a meditovat nad ním. Být modlitebníkem Jinak řečeno to znamená být v Boží blíz­ kosti, uctívat Ho a chválit, být s Ním (Ž 121,2 - přesněji: pomoc má je z obecen­ ství s Hospodinem). Modlitba je výraz osobní důvěry ze strany

12

závislé, omezené, nedokonalé lidské bytosti k dokonalé, absolutní, spravedlivé, dobrotivé a svaté bytosti Boží, uvědomění toho, že je možné osobní obecenství s Bohem (viz Bi­ blický slovník). Naše modlitební nasazení má být trvalé (l.Tes 5,17), nejde jen o to se občas modlit, ale o stálé spojení s Bohem. Ve službě potřebujeme být nasazeni též v přímluvě a duchovním boji. Lidé potřebují evangelium nejen slyšet, ale být i osvoboze­ ni v duchovní oblasti k přijetí evangelia. Du­ chovní mocnosti (Ef 6,12) brání lidem v při­ jetí evangelia, my jim můžeme skrze modlit­ bu umožnit zvěst evangelia přijmout do srd­ ce. Není probuzení bez lidí, kteří ho modli­ tebně připraví. Zkuste se takto modlitebně nasadit za ně­ koho, koho znáte. Myslím, že uvidíte změny v jeho životě. Nemůžeme vyprosit, aby ně­ kdo uvěřil proti své vůli, ale aby slyšel a ro­ zuměl evangeliu. Modlitební život služebníka by měl obsa­ hovat např. tyto modlitby (není to vyčerpá­ vající ani závazné): - za porozumění Božímu slovu (Ž 119,18) - za vedení k pravému člověku (Sk 8,29) - aby svátý Duch připomenul pravé místo ze Slova (J 14,26) - aby svátý Duch potvrdil kázané Slovo (Sk 4,29-30) - za ty, které jsme přivedli k Pánu my, ale i za další duchovní novorozence (Ř 1,9) Vydání se pro službu Když člověk přijímá Pána Ježíše Krista, přijímá Ho jako Spasitele a Pána. Panství Kristovo pro něj znamená, že Kristova vůle pro něj bude přednější než jeho vlastní. Ko­ nečným cílem je plná podřízenost naší vůle vůli Boží. Když mluvíme o vydání se pro službu, je to něco dalšího - vědomé rozhodnutí a touha, aby si mě Bůh používal pro své plány. Ne­ sloužím hlavně proto, že mne to baví, ale že mne Pán poslal, i když bavit by mne to mělo také. Toto rozhodnutí může být už při znovu­ zrození, někdy tomu tak ale nebývá. (U mě bylo například toto vědomé rozhodnutí až

rok po znovuzrození - tím bych vám ale ne­ chtěl být příkladem. Ani tenkrát jsem plně nevěděl, co to znamená ve všech oblastech, a nevím to pravděpodobně dodnes.) Vydání ke službě se projeví mimo jiné tím, že se už méně modlíme: Pane, jdu tam a tam a budu dělat to a to, požehnej mi/, ale více voláme: Kde jsi, Pane?. Kam mám jít?. (J 12,26) Dělejme si čas se ve svém životě zastavit a rozhlédnout se, kde je Pán. Na tomto místě bych se rád zmínil o pří­ běhu v Mt 13,44. Obchodník prodá všechno, aby mohl koupit pole s pokladem. I my má­ me dát vše za nebeské království. Ne až pat­ náct let po znovuzrození, ale hned. Zkou­ mejme své srdce, zda naším jediným pokla­ dem je nebeské království, nebo zda jsme si nechali ještě něco - své zaměstnání, svého životního partnera, své děti, svého koníčka, své auto a peníze... Nechat si nemáme ani sami sebe. Cokoli jsme nevydali, je zdrojem našich problémů (Mt 10,37-39) Testem, zda mám vše vydané, je moje reakce na to, když o něco přijdu nebo se mi něco nedaří. Reptám, jsem depresivní až zoufalý, nebo v té situaci chválím Pána? De­ presivní lidé jsou velice obtížně použitelní v službě Pánu. Nevynáším nad nimi soud, chci je povzbudit ke hledání vysvobození. Pravdivý Zde nemám ani tak na mysli to, aby slu­ žebník přímo nelhal; to pokládám za samo­ zřejmost, stejně jako aby nekradl nebo nežil ve smilstvu. Mám na mysli spíše různé polopravdy a přehánění. Pokud služebník vydává svědec­ tví, musí jej vydávat bez přehánění. Neříkat, že někde na evangelizaci se přihlásilo na vý­ zvu k přijetí Pána 3000 lidí, když má sál ka­ pacitu 2500 a ještě nebyl přeplněn. Už toto zdánlivě drobné přehnání může někoho od­ radit od hledání Pána nebo v něm vyvolá pocit nehodnověmosti zvěsti evangelia. Má­ me být střízliví. Dávejme si na tuto oblast zvláště pozor v osobním svědectví (viz kapi­ tola SvědectvQ. Je třeba se také vyhýbat všem pomluvám a neověřeným zvěstem (Kol 3,9). Bůh žehná těm, kdo milují prav­ du, neboť On sám je pravda.

Otevřený ke sdílení V l.J 1,5-7 jsme vyzýváni k chození ve světle. Kde je světlo, je všechno vidět - po­ žehnání, které mi Bůh dává, posvěcený ži­ vot, příkladná rodina. Jsme město na hoře ležící. Ve světle je však vidět i opak - můj hřích, selhání, špatné vlastnosti. Jako služebníci bychom měli být otevřeni, aby naši souro­ zenci mohli vidět do našich životů a přinést nám i napomenutí. Žijme životy vzájemně otevřené. Pokud nejsem ochoten přijmout napomenutí, hroutím se pod každou námit­ kou ke své službě, nejsem ještě "nádoba při­ pravená" (2.Tm 2,21). Pokud nám více zále­ ží na mínění lidí než Boha, nejsme zralí ke službě. Pracovitý Možná někoho překvapí, proč tuto vlast­ nost pokládám za důležitou pro služebníka. Zatím jsem se ale až na jednu výjimku ne­ setkal s lidmi, kteří by byli líní a přitom tr­ vale produktivně sloužili Pánu. I u té jediné výjimky musel nastat zlom v postoji k práci. Občas slyším názor, že někdo hledá za­ městnání, kde nebude muset příliš pracovat z důvodu, aby mohl více sloužit Pánu. Ně­ kdy je to opodstatněné (např. vedoucí spole­ čenství o 30-ti členech je hodně vytížen, ale na plný úvazek bude moci nastoupit až např. za 1 rok), převážně se však za tímto důvo­ dem skrývá lenost. Apoštol Pavel v 2. Tes 3. kapitole dává za příklad pracovitost svou a svých spolupra­ covníků proti zahálčivému životu některých sourozenců z Tesaloniky. Můžeme se tu také dočíst o jediném biblickém důvodu nepraco­ vat. Tímto důvodem je to, že někdo nepotře­ buje jíst (kromě toho, že někdo pracovat ne­ může, přestože chce). Líný člověk je nevalným svědectvím své­ mu okolí. Vedení Duchem svátým Souvisí velice s vydaností (J 7,17), se vztahem k Božímu slovu a k modlitbě. Po­ třebujeme být citliví na vedení svátým Du­ chem. Tuto citlivost získáme jedině obecen­ stvím s Ním - řecký koinónia (znamená to

13

nej užší životní společenství). Pokud chci porozumět nějakému člověku, musím s ním hodně být. Rozumět hlasu svá­ tého Ducha se naučíme také jedině tím, že s Ním hodně budeme. Potřebujeme k tomu stejné naplnění svátým Duchem, jako prožili apoštolé o letnicích (Sk 2), ale to samo o sobě nestačí. Je třeba se Ho ptát na to, co si myslí, co chce, jak se mám zachovat. Ke službě i k životu musíme přistupovat "chudí duchem", s prázdnýma rukama a s vyzná­ ním: bez Tebe nemohu nic učinit. Naším největším problémem není to, že málo známe Boží vůli, že nerozumíme svá­ tému Duchu. Mnohem větším otazníkem je to, zda jsme ochotni poslechnout, ať je Boží vůle jakákoliv. Mít správný motiv služby Je velice nebezpečné, když je motivem služby sebenasycení a sebepotvrzení. Nasy­ cení a potvrzování můžeme přijímat jedině od Boha. Než vstoupíme do služby, potřebu­ jeme prožít vnitřní uzdravení z odmítnutí, podceňování a pod. Lékem na tato zranění není služba, ale Boží láska. Jaké jsou tedy biblické motivy služby? Bůh mne poslal. (Mt 28,18-20) Jdu slou­ žit, neboť mne poslal můj Pán. Sám na to nemám schopnosti, ve své síle bych to určitě nezvládl, ale v Něm mohu všechno (Fp4,13). Poznání vlastní nezpůsobilosti ke službě je klíčem k tomu, aby mne Bůh mohl začít používat k velkým věcem. Jakmile u sebe objevím pocit, že na službu "mám", je třeba činit pokání a někdy službu opustit. Miluji lidi - soucit s nimi. Je to ovoce svá­ tého Ducha. Příkladem je nám Pán Ježíš Kristus (Lk 19,41-42) i mnozí Boží služební­ ci (Ř 9,1-3; Sk 20,31). Potřebujeme za lidi jdoucí do zahynutí lkát na modlitbách, proží­ vat skutečně porodní bolesti, být pro ně na­ sazeni jak zvěstováním evangelia slovem, tak praktickou službou (Jk 2,15-16).

14

Čekat na zázrak Je nebezpečí dostat se do extrémů: a) sloužit tak, že kdyby Bůh nebyl, na mé službě (ve sboru atd.) se to nijak neprojeví b) vidím množství nezachráněných lidí a konkrétní problémy těch, kterým sloužím, porovnám s tím svoje schopnosti a možnosti a přivede mne to do deprese. Ochranou před tím je to, že počítám s nadpřirozeným Božím zásahem (proroctví, uzdravení a pod.). Očekávejme na to, že nás Bůh použije. Máme živého Boha. Vzbuzuj­ me i v těch, kterým sloužíme, naději na Boží zásah do jejich lidsky neřešitelných problé­ mů (Mk 5,35-36). Osobní zájem o lidi V naší službě nejde nikdy o provoz, o rostoucí sbor, ale o oslavu Stvořitele a zá­ chranu konkrétních jednotlivých lidí. Potřebujeme porozumět Božímu zájmu o každého jednotlivce a také sloužit konkrét­ ním lidem - osobní práce. Prověřujme ovoce naší služby a tím zjis­ tíme, nakolik jsme vedeni svátým Duchem a nakolik svými nápady. Zájem o lidi se projevuje též hledáním nových účinných forem, jak lidi zasahovat a jak jim pomoci. Osobní služba je často skrytá a bez efek­ tů, ale přináší dobré ovoce. Pro vstup do služby je nejvhodnější začít pečovat o jedno­ ho člověka. Až se v tom služebný osvědčí, přijde další Boží povolání. Nezačínejme hle­ dáním "velkých" věcí a pasivním čekáním na uvedení do "velké" služby (Jr 45,5). Touto kapitolou není zdaleka úplně po­ psán charakter služebníka. Doporučuji ještě prostudovat požadavky na starší a jáhny (l.Tm 3) a další místa v Písmu o tomto té­ matu. Je nutno na závěr zdůraznit jednu věc: Bohu jde více o to, kdo jsme a jací jsme, než o to, co děláme.

JAK MÁ VYPADAT EVANGELIZAČNÍ ROZHOVOR Abychom mohli úspěšně vést evangelizační rozhovory, potřebujeme znát cíl naší snahy. Tím cílem je, aby člověk byl spasen du­ chovně, duševně i tělesně, bližší cíl je jeho znovuzrození, tedy přijetí Pána Ježíše Krista

jako Spasitele a Pána. Zamysleme se nad tím, co vše má být spl­ něno, aby výsledek naší služby člověku, tedy znovuzrození, mohl být kladný. Ukážeme si to na následujícím schématu:

Jednotlivé uvedené body ještě samy nemo­ hou zaručit znovuzrození, neboť člověk, kte­ rému zvěstujeme evangelium, má svobodu se rozhodnout, ale je potřeba je splnit, aby člověk mohl udělat kvalitní rozhodnutí pro Ježíše Krista. Duch svátý určitě koná to, co je potřeba. Potřebuje však, abychom i my udělali práci, která je na nás. O nutnosti modlitby se zmiňujeme v jiné kapitole a existuje spousta kvalitní literatury o tomto tématu. Zmíním se nyní o dalších bodech, jak je můžeme prakticky naplňovat ve své službě. Než se někdo znovu narodí, musí být se­ známen s určitými fakty. Musí mít prostor tato fakta zvážit a potom se svobodně roz­ hodnout pro nebo proti Pánu Ježíši. Při roz­ hovorech s lidmi, zvláště pokud jsme na po­ čátku služby, můžeme mít problémy se ne­ zaplést do hovoru, zvěstovat jasně evangeli­ um, nenechat se odvést od tématu nedůleži­ tými otázkami. Přitom potřebujeme působit

přirozeně, jistě (ne sebejistě), prostě příjem­ ně pro člověka, kterému sloužíme. Pokud víte předem, že k tomuto rozhovoru dojde, modlete se za moudrost, lásku, správné slo­ vo i nadpřirozený Boží zásah. Člověk by měl po naší službě porozumět evangeliu a vědět, proč ho přijímá nebo od­ mítá. Budeme se v následujícím textu zabývat body, které by měl evangelizační rozhovor obsahovat. Není to žádné dogma, některé body lze v konkrétní situaci prohodit, něco vypustit. Nelze se jich křečovitě držet, je však dobré znát je zpaměti a držet se jich orientačně, neboť nám pomohou v tom, aby­ chom nezapomněli něco důležitého a v roz­ hovoru se nezapletli. 1. Seznamte se s dotyčnou osobou, zají­ mejte se o běžný světský život (zaměstnání, rodina). Řekněme něco o sobě. Je dobré, aby dotyčný viděl, že jsme normální lidé. 2. Je možno něco povědět o svém sboru (nepřechválit, nekritizovat jiné křesťanské 15

církve). Pozor na přehánění a hovor v cito­ vém afektu. 3. Svědectví (viz samostatná kapitola). Někdy k našemu osobnímu svědectví dojde již v bodě 1. 4. Zjistěme jeho vztah k církvi, k nábo­ ženství (zda někam chodí, věří v Boha apod.) 5. Stanovme duchovní diagnózu (viz sa­ mostatná kapitola). Jde o to, zda je člověk neznovuzrozený (a potřebuje evangelium) nebo znovuzrozený (potřebuje pastoraci). Nejde o to člověka "zaškatulkovat", ale najít nejvhodnější způsob, jak mu posloužit. Můžeme se zeptat: Kde byste se probudil, kdybyste této noci zemřel?, a dále. Co byste odpověděl Bohu na otázku: Proč tě mám pustit do svého království? Zjistíme, kde vidí zdroj své záchrany, na co spoléhá. 6. Navažme na jeho odpověď (např: Tak vy byste řekl Bohu, i e jste se snažil žít dob­ ře...) a směřujme rozhovor k Božímu slovu (např: Pokud souhlasíte, můžeme se nyní podívat, co o tomto tématu říká Boží Slo­ vo.). Krátce vyznejme svou víru v to, že Bi­ ble je Boží slovo a že jsme se o tom pře­ svědčili ve svém životě. 7. Zvěstujme evangelium (viz samostatná kapitola). Nyní jen shrnu to, co bychom ne­ měli zapomenout říci. a) Bůh - je Stvořitel, je spravedlivý, nená­ vidí hřích, ale miluje člověka a chce ho za­ chránit. b) Člověk - byl stvořen dokonale se svo­ bodnou vůlí. Rozhodl se proti Bohu, je hříš­ ný, zasluhuje věčnou smrt, ze které se nemů­ že sám zachránit. Potřebuje činit pokání ze svých hříchů a přijmout odpuštění v Pánu Ježíši Kristu. c) Ježíš Kristus - byl současně dokonalý Bůh i člověk. Miluje nás, proto vzal na sebe naše hříchy i nemoci a zemřel místo nás na kříži. Byl vzkříšen z mrtvých a žije. d) Milost - Boží nabídka záchrany, odpuš­ tění hříchů a přijetí Bohem je zadarmo.

16

e) Víra - dílo spásy vykonané Pánem Je­ žíšem Kristem se přijímá jedině vírou. Při zvěstování evangelia neveďme mono­ log. Potřebujeme mít zpětnou vazbu. Ově­ řujme si, zda nám dotyčný rozumí, objasňuj­ me rozhodující otázky. 8) Zeptat se, zda tomu člověk, kterému sloužíme, věří a chce přijmout Pána Ježíše Krista. Nevytvářejte žádný nátlak! Je ale velice důležité dát k rozhodnutí prostor, svobodu, vyzvat k němu. Zde můžeme opětně zodpovídat dotazy. Pokud člověk reaguje kladně, vedeme ho k rozhodnutí na základě Písma (viz další ka­ pitola). Často si člověk potřebuje vše v klidu rozmyslet, umožněme mu to. Dobrý příklad evangelizačního rozhovoru najdeme třeba ve 4. kapitole Janova evange­ lia. Rozhovor se samařskou ženou začíná Pán Ježíš zcela obyčejně - prosbou, aby mu dala napít. Je skutečně velice dobré našeho partnera v rozhovoru o něco požádat (o služ­ bu či informaci ). Nebude si pak připadat jako někdo, kdo je jen poučován, ale jako rovnocenný společník. A očekávejme i to, co vidíme ve verších 17-18. Nadpřirozené zje­ vení o problémech člověka, o jeho tajném hříchu, nemoci apod. Bůh dává takové vhle­ dy - i zde můžeme pozorovat, že způsobily zásadní zvrat v rozhovoru. Při zvěstování evangelia můžeme mít na mysli jako pomůc­ ku např. Jan 3,16, schéma Most, knihu beze slov nebo apoštolské vyznání víry. (Při kon­ krétním rozhovoru zvolme však jen jednu z možností.) Přestože k přijetí Pána Ježíše Krista je potřeba mít určité informace a je to rozhod­ nutí vůle na základě rozumového pochopení, mějte na paměti, že víra je spolehnutí a dů­ věra v Ježíše Krista a jeho dílo. Není to pou­ ze rozumový souhlas s danou informací. Kontrolní úkol: Zkuste si říci zpaměti jednot­ livé body a co mají obsahovat.

OSOBNÍ SVĚDECTVÍ

V 1.Pt 3,15 je napsáno, abychom byli připra­ veni vydat svědectví o naději každému, kdo nás o to požádá. Každý křesťan má být scho­ pen vždy jasně povědět, jakou naději má v Bohu. Svědectví má při zvěstování evangelia důležitou úlohu. Ke zvěstování evangelia je možné mít námitky - svědectví je popis mé osobní zkušenosti, proti které lze jen těžko něco namítat. Biblickým vzorem svědectví je nám apoštol Pavel ve Sk 22 a Sk 26. Svědectví má obsahovat tři části: A) Starý život - krátce popsat, jak jsem žil před přijetím Pána Ježíše Krista. Snažit se najít, co ve skutečnosti bylo zásadním pro­ blémem mého života (např. strach, rozpadlé manželství rodičů atd.). Když se setkám s alkoholikem, nebudu mu říkat, že mne Bůh vysvobodil z alkoholismu, když jsem pil jed­ no pivo za týden. Častou chybou je líčení starého života na úkor toho, co pro mě udě­ lal Ježíš. B) Přijetí Pána Ježíše Krista - popsat, jak jsem se setkal s evangeliem a co mne vedlo

k tomu, že jsem přijal Pána Ježíše Krista. Říci, jak jsem to udělal (např. Řekl jsem Je­ žíši, že Ho potřebuji, že lituji svých hříchů a že Ho přijímám jako Spasitele a Pána). Nel­ ze tuto část shrnout větou: A pak jsem přijal Ježíše Krista. Nevěřícímu by to bylo napro­ sto nesrozumitelné. C) Nový život - co se změnilo po tom, jak­ mile jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista. Je dobré popsat, jak Bůh vyřešil můj základní problém ze starého života. Zmínit klady evangelia, jako je odpuštění hříchů a věčný život. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že tato třetí část ve svědectví zcela chyběla. To je závažný nedostatek. Při svědectví se dosti často objevují chy­ by, které snižují jeho údemost. Svědectví není kázáním, nemusí obsahovat nutně celé evangelium, ale když ho obsahuje, tak vždy v osobní formě. Svědectví je v první osobě jednotného čísla, nikoli ve druhé ani třetí. Svědectví nemá obsahovat výzvy typu: Přijmi také Pána Ježíše Krista. Jedním z nejčastějších chyb je to, když svědectví končí výzvou k přijetí Pána Ježíše Krista. Člověk,

17

který je často zasažen naší zkušeností s Pá­ nem Ježíšem Kristem, je touto výzvou rušen a pociťuje ji manipulativně. Někdy bývá negativně viděna potřeba si svědectví připravovat a bývá citován verš Mt 10,19. Ten však zjevně nemluví o evan­ gelizaci, ale o našem postoji v pronásledová­ ní. Verš z l.Pt 3,15 mluví naopak o připra­ venosti. Doporučuji všem, aby si své svědectví v "kostře" napsali. Nemělo by být delší než pět minut. V případě, že budete mít v kon­ krétním případě času více, můžete potom jednotlivé části rozvést. Zkuste si svědectví též namluvit na magnetefon a poslechnout. Budete možná pře­ kvapeni, jak bude první pokus nezdařilý, ale nenechte se odradit. Je dobré toto svědectví říci některému ze sourozenců ve sboru a nechat se opravit. Jde nám přece o to, abychom byli služebníci dobře připravení. Předkládám několik otázek, na které si zkuste pravdivě odpovědět, jakmile napíšete své svědectví, a to potom náležitě upravte. Nesnažte se však psát hned podle těchto otá­ zek. - Je mé svědectví pravdivé? - Obsahuje všechny tři části? (Než jsem uvěřil, jak jsem přijal Ježíše Krista, co Ježíš učinil v mém životě, změny) - Je dostatečně osobní? Není spíše kázá­ ním? - Je to svědectví o mně a ne třeba o sboru? - Vyjadřuje mou zkušenost s Bohem, s Jeho věrností? - Jak vyjadřuje mou jistotu spasení a věč­ ného života? - Je jasně řečeno, co pro mne Pán Ježíš udělal? - Nemluví příliš mnoho o mém předchozím životě? (Jeho zajímavost může převýšit zprávu o tom, že jsem se setkal se za­ chráncem, Ježíšem Kristem, jak se to sta­ lo a co to vypůsobilo) - Neobsahuje některé nevýznamné všeobecnosti nebo vedlejší věci? - Nepřeháním? Není mé svědectví černobí­ lé? (tj. dříve všechno černé, nyní všechno bílé) Čili opět: Je pravdivé?

18

- Zmínil jsem se o pokání? - Říká mé svědectví, JAK přijmout Ježíše Krista, jak jsem Ho sám přijal? Řekl jsem to prakticky, konkrétně? - Která dobrodiní jsem zdůraznil? Např. Boží lásku, přátelství s Bohem, přátelství jiných věřících, členství v Boží rodině, odpuštění, osvobození od strachu ze smr­ ti, od strachu ze života, nová perspektiva života aj. - Nepoužívám ve svědectví slova lidem z necírkevního prostředí nesrozumitelná, aniž bych je vysvětlil, např. haleluja, evangelium, obecenství, smilstvo atd.? - Konečně: Je mé svědectví svědectvím o mém životě, o mém myšlení, o mém jed­ nání, o mých příhodách nebo o B O H U a Jeho jednání a působení v mém životě? Na závěr předkládám jednu možnost, jak by mohlo vypadat svědectví. Toto svědectví napsala jedna z absolventek evangelizačního kursu v rámci domácí přípravy: Vyrůstala jsem v rodiné, která nijak zvlá­ šť nefungovala tak, jak by méla. Když mi by­ lo 7 let, moji rodiče se rozvedli. Vyvolalo to ve mé stav, že mi bylo všechno jedno. Pozdě­ ji jsem na všechny zanevřela, protože jsem si myslela, že mě nikdo nemá rád. Proto jsem se uzavřela do sebe a pro ostatní se stalo těžké mne pochopit. Když si můj táta našel konečně byt a odstěhoval se od nás, způsobi­ lo to ve mně ještě větší zranění. Projevovalo se to tím, že jsem ve škole začala v pololetí propadávat, a mimo to jsem si chtěla vzít ži­ vot. Avšak vždycky mne něco zadrželo a vy­ volalo ve mně pocit, že i o mě přece jen ně­ kdo stojí, že mě má někdo rád. Nevěděla jsem, kdo, a ani jsem to nezjiš­ ťovala. A tak šel čas dál a já se dostala do učení, které vyžadovalo, abych byla na inter­ nátě, protože bylo vzdáleno asi 50 km od Prahy. Tam jsem poznala jednu dívku, která mi vyprávěla, že chodí do sboru. Nijak mne to nepřesvědčilo o tom, že by křesťané byli něco lepšího, spíše naopak. Jenže když jsem byla ve třeťáku a přijela jsem zase jednou na víkend domů, můj bratr přišel v sobotu do pokoje a začal si se mnou povídat. Vypadal moc šťastně a já nevěděla, proč. Když jsem

se na to zeptala, odpověděl mi, ze poznal Bo­ ha a ze přijal Ježíše. Vyvedlo mě to z míry a začala jsem na něj být zlá a posmívat se mu. Nicméně jednou (po delší době) mne přemlu­ vil a já Šla s ním do toho sboru. Tam mne moc překvapilo, ze mě všichni berou tak, ja ­ ko bychom se už znali hodně dlouho. No pro­ stě se mi tam líbilo, a tak, jakmile jsem moh­ la, jsem tam Šla. Při jedné mé návštěvě jsem vlastně poprvé slyšela celé evangelium. Moc se mi líbilo, hlavně, když tam řekli, že Ježíš není ten, co kopne do dveří, rozrazí je a vtrhne dovnitř, že On se tak nechová. On je jiný!!! On zaťuká na dveře našeho srdce a čeká, čeká na to, až se ozve: "Dále!" Pak následovala výzva, kdo chce udělat krok, který znamená život. A najednou jsem viděla, Že se hlásím, a chvíli na to jsem byla vpředu. A tak jsem ten krok udělala - na modlitbě jsem vyznala, že jsem hříšná, že si opravdu zasloužím jenom smrt. Pak jsem začala Ježíši děkovat za to, že zemřel místo mě, a nejen to, On byl i vzkříšen, abych já už nemusela ze­

mřít, ale abych v Jeho jménu mohla žít. Když jsem tohle udělala, začaly mi po tvářích téct slzy. Nechápala jsem to, měla jsem v sobě zmatek a nevěděla, co se děje. Za několik týdnů jsem si postupně začala uvědomovat, co se to se mnou ten večer stalo. Začala jsem si uvědomovat, že mám nový život v Kristu Ježíši, že mám také perfektního Otce, kterým je Bůh osobně. Začala jsem z toho mít obrovskou radost a také jsem začala mít světlo v očích stejně jako můj bratr a všichni ostatní, kteří prožili to samé, co já. Najed­ nou jsem byla prostě plná radosti a věděla jsem (na rozdíl od dřívějška), že mě někdo opravdu má rád, dokonce tak, že místo mě zemřel. Teď mám tu nejlepší rodinu a to skrze Je­ žíše. Mám sourozence, které mám moc ráda, a vím, že oni mne také. Kontrolní úkol: Napiš své svědectví a oprav ho dle otázek.

19

CO JE TO EVANGELIUM

Protože hlavním tématem této knihy je kázá­ ní evangelia, měli bychom se krátce zamys­ let nad tím, co to vůbec evangelium je. Jak asi mnozí vědí, doslovně by se toto slovo dalo přeložit z řečtiny jako "radostná zvěst". Co v sobě tato radostná zvěst zahrnuje? Její základ je velice prostý a jednoduchý. Může­ me ho nalézt např. v l.Kor 15,1-4: Připomínámť pak vám, bratří, evange­ lium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, skrze kteréž, (jestliže, kterak jsem vám kázal, v paměti máte,) i spasení béřete, leč byste na darmo uvěřili. Vydal jsem zajisté vám nejpředně­ ji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hří­ chy naše podlé písem. A že jest pohřben a vstal z mrtvých třetího dne podle písem. Jeho obsah lze shrnout do čtyř bodů: 1. Jsme hříšní 2. Ježíš zemřel za naše hříchy a byl pohřben 3. Třetího dne vstal z mrtvých podle písem 4. Toto spasení je z milosti a přivlastňujeme si ho vírou Přestože to vypadá jednoduše, na základě zkušeností mohu říci, že naše zvěstování evangelia často některý z těchto bodů postrá­ dá. Rád bych se teď u každého z nich zasta­ vil podrobněji. 1. Lidský hřích Biblické slovo, které do češtiny překládá­ me jako "hřích", lze přeložit přibližně jako "minutí se cílem". Zatímco slovo "hřích" má

20

pro mnoho nevěřících jakýsi poněkud směš­ ný a zastaralý náboženský podtext, tohle zní mnohem jasněji. Člověk se míjí cíle, který pro něj Bůh má. A Boží cíl pro člověka je úžasný. Můžeme se o něm dočíst hned v úvodních kapitolách Bible. Jsme stvořeni, abychom byli Božím obrazem a abychom měli s Bohem blízký vztah. Jsme stvořeni, abychom panovali nad celou zemí. Jsme mistrovským Božím dílem, které stvořil ke své radosti. Ale to všechno bylo narušeno prvotní neposlušností člověka, který podlehl satanovým lžím a zneužil svobodu, kterou dostal. Člověk se vědomě rozhodl proti Bo­ hu a tím odevzdal satanu vládu nad sebou i nad světem. Původní dokonalé stvoření bylo poškozeno hříchem. A skrze hřích přišla do lidského života smrt, nejen tělesná, ale i věč­ ná smrt, věčný pobyt na místě, kde bude pláč a skřípění zubů (Mt 8,12). Skrze hřích přišly nemoci, skrze hřích přišly války, skrze hřích jsme ztratili svou původní čistotu a ne­ porušenost. Stvoření je porušeno a je psáno, že zhřešil každý člověk (Ř 3,23). Každý, bez vyjímky. A to je zvěst, která jde hodně na tělo. Zatímco prohlášení "lidé jsou hříšní" vám odkývá nejspíš každý, s prohlášením "já jsem hříšný" mají mnozí problémy. Zvláště náboženští a samospravedliví lidé si to mnohdy odmítají přiznat. Ale hřích není jen vražda nebo znásilnění. V Božích očích je hříchem třeba i závist nebo sobectví. Hří­ chem je dokonce i to, když nečiníme to dob­ ré, co bychom mohli činit (Jk 4,17). Žádný člověk nedokáže sám ze své síly dostát Bo­ žím požadavkům a nehřešit. Proto byl dán Zákon, aby člověka usvědčoval z hříchu a znovu a znovu mu ukazoval, že sám prostě nemá šanci si pomoci. Přesto ale Bůh člověka nezavrhl. Protože Bůh, to je především obrovská láska. A ce­ lým Starým Zákonem se táhne nové a nové Boží ujišťování o tom, že nás miluje. Jenom­ že stejně jako absolutní láska je Bůh i abso­ lutní spravedlnost. Nemohl nad lidským hří­ chem zavřít oči a dělat, že se nic nestalo. To by porušil základní principy, na kterých je

zbudován celý vesmír. Celý vesmír povstal skrze Boží Slovo a kdyby Bůh jeho hodnotu nějakým způsobem dévalvoval, nemohl by svět prostě dál existovat. Proto, kdekoli se ve Starém Zákoně do­ čtete o hříchu, najdete i další dvě věci. Oběť a krev. Za hřích musí být zaplaceno. Ve sta­ rém Izraeli, na kterém Bůh demonstroval své jednání, to byla krev zvířat. Kdykoli Izraeli­ ta zhřešil, muselo být zabito zvíře a jeho krev být prolita na oltáři. Teprve pak byl ten, kdo zhřešil, znovu čistý a mohl se ukázat před Bohem. Jenomže - jaká bída - tohle by­ lo jen napravování následků. Příčina stále zůstávala, a proto každý člověk hřešil a zno­ vu musel přinášet stále nové oběti. Zároveň však s přibývajícími staletími stále sílí Boží náznaky, že tohle není konečné řešení. Že je to jen předobraz něčeho, co přijde. Něčeho, co bude definitivní a co navždy s hříchem skoncuje. A Bůh - jako vždy - dodržel slovo. 2. Ježíš zemřel za naše hříchy Narodil se v Betlémě Josefovi a Marii. Jeho narození provázelo mnoho nadpřiroze­ ných znamení, ale pak prakticky až do svých 30 let vyrůstal jako každý jiný mladík. Vy­ učil se tesařem, poctivě pracoval, a jen^Josef a Marie znali tajemství jeho zrození. Že Je­ žíš není jen lidským synem, ale je počat z Ducha svátého. Že je Bůh, který na sebe vzal dobrovolně lidskou přirozenost. Ucho­ vávali to tajemství ve svém srdci a očekáva­ li, co se stane. Znali mnoho proroctví o Me­ siáši - vykupiteli, který spasí Izrael. Slyšeli i proroctví Simeona a Anny (Lk 2). Čekali a doufali. Asi ve 30 letech vystoupil Ježíš na veřej­ nost. Nechal se pokřtít ve vodě a vzápětí na něj sestoupil Duch svátý. Odolal pokušením na poušti a vrátil se v moci Ducha. Po tři roky procházel zemí a kázal, že se přiblížilo Boží království. Uzdravoval nemocné a kří­ sil mrtvé. Utišoval bouře a sytil zástupy. Je­ ho moc byla nesmírná a učedlníci, které vy­ volil, to viděli. Zástupy v něm viděly toho, který obnoví Izraeli jeho slávu a znovu vy­ buduje říši. Ale Ježíš znovu a znovu opako­ val něco, čemu nerozuměli a co odmítali po­ chopit. "Já jsem nepřišel panovat, ale trpět a

zemřít." A ta nepochopitelná věc se nakonec opravdu stala. Ježíš byl nespravedlivě obvi­ něn, surově týrán a nakonec zabit jedním z nej rafinovanějších mučení, jaké si kdy lidé vymysleli - ukřižováním. A po celou dobu neotevřel ústa na svou obhajobu. Šel pokor­ ně jako beránek na porážku. Pokořil se způ­ sobem, jaký si nedokážeme představit. Těs­ ně před smrtí z kříže zvolal: "Je dokonáno." A měl pravdu. Pak zemřel. Jeho učedníci ho pohřbili a ke hrobu přivalili velký kámen. Bylo dokonáno to, na co náznakem uka­ zovaly všechny oběti zvířat Starého zákona. On byl ten beránek bez vady a bez poskvrny, vyhlédnutý ještě před stvořením světa, o kte­ rém mluvili proroci dávno před jeho přícho­ dem. Jen on mohl přinést dostatečné výkup­ né za lidský hřích. To největší na jeho po­ zemském životě nebyly zázraky a znamení; nebyl jen velký prorok a učitel a už vůbec ne jogín či guru. To největší bylo to, že naplnil Zákon. On to dokázal. Neprovinil se proti jedinému Božímu přikázání. On skutečně nezhřešil ani myšlenkou. Byl dokonalý, pro­ tože byl dokonalý člověk a dokonalý Bůh. A jeho krev byla dostatečným výkupným. Od prvních stránek Bible je krev v Božích očích čímsi zvláštním a nesmírně cenným. Za kaž­ dou prolitou krev volal Bůh k odpovědnosti. A čím spíše je zvláštní krev Pána Ježíše. To je ta nej cennější tekutina ve vesmíru. Její jediná kapka prolitá na Golgatě má moc pře­ krýt všechny lidské hříchy. Ježíš zemřel pro naše ospravedlnění (Ř 5,9). Pro tvé osprave­ dlnění. Je zaplaceno za všechny naše hříchy (Žd 9,28; IKor 15,3). Nikdo už pro ně nebu­ de odsouzen. Zbývá jen jediný hřích, za kte­ rý není zaplaceno - odmítnutí oběti Pána Je­ žíše Krista (J 16,9). 3. Třetího dne vstal z mrtvých dle Písem Tento bod bych rád zvlášť zdůraznil. Ze zkušeností totiž vím, že na něj při zvěstování evangelia často zapomínáme. A přitom Pa­ vel píše v l.Kor 15,14: "A nevstal-li z m rt­ vých Kristus, tedyť jest daremné kázání naše, a daremnáť jest i víra naše." a v l.Kor 15,17: "A nevstal-liť z mrtvých Kristus, m arná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších.

21

Pokud nezdůrazníme Kristovo zmrtvýchvstá­ ní, jak chceme, aby lidé uvěřili v živého Je­ žíše? Vždyť jsme jim předtím sami řekli, že zemřel. Až Kristovým vzkříšením je naše spasení dokonáno, vždyť je psáno, že "vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše" (Ř4,25). Až jeho vzkříšením jsme se stali Boží spravedlností (2.Kor 5,21). Za spraved­ livou věc umřelo v lidské historii hodně lidí, ale z mrtvých vstal jediný Ježíš. Jen On tri­ umfoval nad smrtí. Proč právě On? Právě pro to, o čem jsme mluvili v minulém bodě - Ježíš nikdy nez­ hřešil. Bůh řekl, že mzdou hříchu je sm rt (Ř 6,23), a satan měl proto právní nárok na každého hříšného člověka. Ale v Ježíšově případě šlápl vedle. Neměl na Něj prostě právo. Ani smrt ani peklo Jej nemohly udr­ žet ve své moci. Ježíš vstal z mrtvých a uká­ zal se postupně několika stům lidí. Ti ob­ zvláště nevěřící Tomášové si na něj mohli i sáhnout. Důležité je i to, že vstal z mrtvých "podle Písem". Ve Sk 2,31 se Petr v této souvislosti odvolává na Ž 16,10, další pro­ roctví můžeme najít v Oz 6,2 nebo Iz 53,10-12. Myslím, že po vědomí osobního hříchu je tohle další prubířšký kámen pro přijetí evan­ gelia. To, že Kristus vstal z mrtvých, se nedá rozumově vysvětlit - to se dá jen přijmout vírou. A to dělá humanistickému a racionalistickému smýšlení člověka z našich země­ pisných šířek značné problémy. Ale obejít se to nedá. Není možné vést člověka k obrácení a vynechat zmrtvýchvstání. Kristovo vzkříšení je také nej lepším zaslí­ bením, že Bůh jednou vzkřísí i nás. Ať už se dočkáme druhého příchodu Pána Ježíše nebo zemřeme dříve, můžeme se těšit, že: "Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, takť B&h i ty, kteříž by zesnuli v Je ­ žíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepřede­ jdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem a r­ chanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří,

22

a tak vždycky (l.Tes 4,14-17)

se

Pánem

budeme."

4. Toto spasení si přivlastňujeme vírou Ef 2,8-9: "Nebo milostí spaseni jste skr­ ze víru, (a to ne sami z sebe, dar jest to Boží,) ne z skutků, aby se někdo nechlu­ bil." "Vědouce, že nebývá člověk ospravedl­ něn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, aby­ chom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto, že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člo­ věk." (Ga 2,16) Spasení si nemůžeme ničím zasloužit. Můžeme jenom natáhnout ruku a přijmout ho. Není jiná cesta než skrze osobní víru. Tohle rozhodnutí může udělat každý člověk jen sám za sebe a zcela svobodně a bez ná­ tlaku. Snažně prosím, nikdy nepodlehněte pokušení udělat si "další vroubek na pažbě" a někoho k obrácení dotlačit, aniž by si plně uvědomoval, co dělá. Brzy se to vymstí vám i jemu. Se zkresleným pohledem na tuto otázku se často setkáte u lidí z tradičních církví. Často je tam snaha přece jen si spasení nějak odpracovat a tiché přesvědčení, že to nemů­ že být tak snadné. Ono to není vůbec tak snadné, jak si za chvíli ukážeme, ale tady bych rád upozornil na nebezpečí směšování dvou věcí - spasení skrze víru a z víry proje­ vující se skutky. Spasen jsem výhradně tím, že uvěřím. Pokud se snažím o něco jiného, dostávám se dokonce pod prokletí. Nevěříte? "A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem. Kteříž pak koli z skutků zákona jsou, pod zloře­ čenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knize zákona, aby to plnil." (Ga 3,9-10) Teprve když uvěřím a znovu se narodím, má se moje víra začít projevovat skutky. Je skutečně podivné, pokud se tak nestane. Víra bez skutků je mrtvá. Doporučuji ke studiu Jakubovu epištolu. Chvíli se teď budeme zabývat otázkou vlastního přijetí Pána Ježíše. Na pomoc si

vezmeme Ř 10, 9-10: "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spa­ sen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení." Vidíte, že jsou tu dvě různé části. Nazval bych je vnitřní a vnější. Tou vnitřní částí je uvěřit ve svém srdci, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Myslím, že byla dostatečně roze­ brána výše. Ale je tu i vnější, aktivní část. Vyznat svými ústy Ježíše jako Pána. Pokud je někdo mým pánem, tak přijímám jeho vládu nad všemi oblastmi svého života. Už nepatřím sobě, patřím svému pánu. On bude od této chvíle rozhodovat o mém dalším ži­ votě. To je hodně odvážné rozhodnutí a dá se udělat jen tehdy, pokud jsem nejdřív po­ znal povahu svého budoucího pána. Že je plný lásky a porozumění. Že touží po mém životě ne pro panování, ale aby mi mohl být blízko a aby mi bylo dobře. Moc se mi v této souvislosti líbí verš Jr 7,23: "Ale toto přikázal jsem jim , řka: Po­ slouchejte hlasu mého, a budu vaším Bo­ hem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo." Pokud někdo přijme Ježíše jako svého Pána a nepozná jeho povahu, bude žít život ve strachu a obavách. Na druhé straně, kdo tuhle aktivní část zcela jednoznačně neudělá, kdo bezpodmínečně nevydá Bohu každou oblast svého života, odsuzuje se k stálému životu duchovního novorozeněte. I roky po obrácení se bude živit mlékem a z pevné stravy pokročilejšího učení bude mít zažíva­ cí potíže. Bude žít v trvalé nezávaznosti a nezávislosti a tím bude bránit Bohu, aby ho uvedl do požehnání, které pro něj má. A na­ konec může skončit jako to semeno zaseté mezi tmí z podobenství o rozsévači. Nevy­ dané oblasti života v něm úplně zadusí nový život. Znám takové případy a je to smutný pohled. V zásadě se v této fázi můžeme setkat se dvěma chybami. Tu první jsme už zmínili a je o ní prakticky celá epištola Galatským uvádění lidí pod zákon. "Budeš spasen, když uvěříš a přestaneš dělat to a to a začneš dě­ lat to a to." To je lež. Ke svému spasení ni­

kdo nemůže nic přidat. I ten největší hříšník je spasen jen a jen tím, že uvěří. Budeme se ve službě občas setkávat s lidmi, kteří při­ cházejí ze skutečně otřesných poměrů a vězí hluboko v těch nejošklivějších hříších. Pře­ konejte, prosím, pokušení říkat jim, čeho všeho by měli nechat, než uvěří. Bez nového života, který se v nich narodí, k tomu stejně nebudou mít sílu. A křesťanský život by se nikdy neměl stát břemenem, kdy člověk zas­ mušile sčítá, co všechno teď už nesmí. Měl by být radostí z toho, od čeho všeho má už svobodu. Co všechno už nemusí dělat. Po­ kud to tak není, je někde chyba. Druhá chyba souvisí s již zmiňovaným přijetím Ježíše jako Pána. Myslím, že ne vždy dostatečně zdůrazňujeme, co to zname­ ná. Vidím v tom také jednu z příčin rozporu mezi někdy mnoha zvednutýma rukama při evangelizacích a několika málo jedinci, kteří pak skutečně začnou žít s Bohem. Pokud zvěstujeme evangelium stylem: "Když teď uvěříte v Ježíše, budete uzdraveni, vyřeší se všechny vaše problémy, začnete žít nový život plný radosti ...", tak se na takovou vý­ zvu pochopitelně přihlásí skoro každý. Ale to není plné evangelium. Ježíš řekl také: "Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávis­ ti otce svého, i mateře, i ženy, i děti, i bra­ tří, i sester, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem. A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem. Nebo kdo z vás jest, chtěje stavětí věži, aby prvé šedna, nespočetl nákladu, má-li to, zač by ji dokonal? Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu, řkouce: Tento člověk počal stavětí, a nemohl dokonati. Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvacíti tisíci táhne proti němu? Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji. Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem." (Lk 14.26-33)

23

A to už je rozhodnut/, které je potřeba po­ řádně si rozmyslet. Kdo nespočítá náklad, brzy spláče nad výdělkem. Nesení kříže ne­ jsou nemoci, chudoba a podobné věci, jak se snaží přesvědčit některé teologické směry. To je ukřižování mého já - mých plánů, mých pocitů, jakéhokoliv nároku na můj ži­ vot. Tak jako se Ježíš plně vydal mně, vydá­ vám se teď já jemu. Pokud budete zvěstovat takovéto plné evangelium, neuvidíte možná tolik zvednutých rukou. Ale ovoce, které zůstane, bude trvalé. V souvislosti s tím ještě jednu věc. V Pís­ mu se často dočteme, že Pán Ježíš zvěstoval evangelium království. Co to je a kde se roz­ kládá? Je to království, které není z tohoto světa (J 18,36). Jeho občany se staneme, po­ kud se Pán Ježíš stane pánem a králem na­ šeho života. On sám ukazuje Boží království na různých podobenstvích ve 13. kapitole Matoušova evangelia. Zmíním dvě z nich. "Jiné podobenství mluvil jim : Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vza­ vši žena, zadělala ve třech měřicích mou­ ky, až by zkysalo všecko." (Mt 13,33) Kvas je má nová Boží přirozenost. To, co o mně říká Boží slovo. S touto pravdou mu­ sím smísit všechno staré, co je ve mně, do­ kud se to dokonale neprokvasí. Všechny myšlenky, plány i představy. Tři měřice mouky jsou údajně asi 20 kg. Nikdy jsem nezkoušel promíchat s kvasem 20 kg mouky, ale troufám si odhadnout, že je to určitá ná­ maha. Určité jho. Ale jho, které netlačí a netíží, pokud ho táhnu s Ježíšem. "Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. Kterýž, když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji." (Mt 13,45-46) Znovu stejný princip - abych mohl získat drahou perlu, musím obětovat všechno, co mám. Jinak ji nemohu koupit. To nezname­ ná, že já si Boží království do svého života kupuji za svůj majetek a tedy si ho nějak za­ sluhuji. Ale tím, že se vzdávám svých perli­ ček, dávám Bohu najevo, že mi tu svou per­ lu může svěřit. Ještě si krátce odpovězme na otázku, co se vlastně stane s člověkem v okamžiku, kdy

24

vyzná ústy Ježíše jako Pána a v srdci uvěří v jeho zmrtvýchvstání. "Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, němuž vjíti do království Božího. Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest." (J 3,5-6) Bůh původně stvořil člověka jako trojjedinou bytost. Z prachu země stvořil tělo a vdechl do něj ducha. Jejich spojením pak vznikla duše. V okamžiku prvního hříchu zemřel v člověku právě jeho duch - ta část čisté Boží podstaty v něm. To, co mu umož­ ňovalo obecenství s Bohem. Jakýsi vysílač a přijímač naladěný na Boží frekvenci. A prá­ vě tento duch je obnoven v okamžiku nové­ ho narození. To on nám svědčí o tom, že jsme Boží děti. On zprostředkuje jemné Boží vedení našeho dalšího života. On - pokud mu k tomu dáme svolení - začne proměňovat naši duši i tělo. V okamžiku znovuzrození nemusím nic zvláštního cítit ani prožívat. Samozřejmě - mohu prožít např. i okamžité uzdravení, vysvobození z nějaké svázanosti či jen krásný pocit, ale není to pravidlem. Pokud jste sami něco takového prožili, dá­ vejte si pozor, abyste to nevsugerovali i to­ mu, koho vedete ke znovuzrození. Znám to z vlastní zkušenosti, když mi dříve obrácení líčili úžasné prožitky a mě pak dost zklama­ lo, když mě po obrácení pouze rozbolela hlava. Ale i mně naštěstí znovuzrozený duch dosvědčil, co se stalo. Tolik o základu. Základním cílem zvěsto­ vání evangelia je, aby člověk poznal svůj hřích jako prvotní, největší problém svého života, činil pokání (to neznamená roztrh­ nout si šaty, kvílet a sypat si popel na hlavu, ale naprosto rozumové rozhodnutí, že chci opustit hřích a obrátit se čelem vzad na své dosavadní cestě od Boha) a vírou přijal Ježí­ še Krista jako svého Spasitele a Pána. Vý­ sledkem toho je přijetí za Boží dítě (J 1,12), odpuštění všech hříchů (Sk 10,43) a jistota věčného života s Bohem (1J 5,13). Ale naše spasení v sobě zahrnuje daleko víc. Pán Ježíš nepředstavitelně trpěl proto, abychom již v našem současném pozemském životě mohli vstoupit do plnosti Božích požehnání. Uká­ žeme si některá z nich:

"Ještotě on nemoci naše vzal a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno." (Iz 53,4-5) Ano - proto Ježíšovo bičování, proto i jeho jizvy. Trpěl za všechny naše nemoci, abychom my byli zdraví. Tělesně, duševně i duchovně. Jsme tedy uzdraveni i ze všech svázaností, ze všech depresí. Ježíš prožil na kříži i odmítnutí od Boha - abychom my byli uzdraveni z každého odmítnutí od lidí. Trpěl samotu, abychom my mohli prožívat obe­ cenství s Bohem i lidmi. Trpěl chudobu, zi­ mu a hlad, abychom my si nemuseli dělat starosti o své hmotné zabezpečení. "A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem." (Ga 3,9) Jsme Boží požehnaní. Vztahuje se na nás veškeré požehnání, které Bůh zaslíbil Abra­ hamovi. Pokud budeme chodit po Božích cestách, můžeme si směle přivlastnit i veške­ ré požehnání z 5.M 28,1-14. "Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm." (2.K 5,21) Jsme daleko víc, než jen hříšníci, kterým bylo odpuštěno. Jsme Boží spravedlnost tedy naprostý opak hříchu. Tak nás teď vidí Bůh. "Víme pak, že milujícím Boha všecky věci napom áhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou." (Ř 8,28) To se mi zvlášť líbí, i když moc nechápu, jak to Bůh dělá. Cokoliv se mi přihodilo a ještě přihodí od chvíle nového narození, všechno je mi k dobrému. Všechno mi pro­ spívá a za všech okolností mohu děkovat.

Nic mi nemůže uškodit - žádná okolnost, žádná zkouška - pokud dokážu trvat na tom­ to Božím zaslíbení. Navíc Bůh výslovně sli­ buje, že na mě nedopustí zkoušku, která by byla nad moje síly (l.K 10,13). "Aj, dávám vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí." (Lk 10,19) Mám plnou autoritu nad satanem a jeho veškerými duchovními služebníky. Mohu směle vymítat démony a rozvazovat ty, které satan svázal. Nemusím se bát žádné satanské opozice ve svém životě. "Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim to neuškodí; na nemocné ruce vzkládati bu­ dou a dobře se míti budou." (Mk 16,17-18) Mohu vzkládat ruce na nemocné a modlit se s nimi za uzdravení z jakékoliv nemoci. "Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž ji od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu." (Jk 1,5) Bůh mi zaslibuje i všechnu potřebnou moudrost, kterou kdy budu potřebovat. Na­ víc říká, že zmoudřím čtením Božího slova. A dalo by se tak pokračovat ještě dlouho. Myslím, že jsme ještě ani neobjevili všechna zaslíbení, která nám Bůh v Písmu dal. Pokud budeme zvěstovat takové evangelium, pak bude opravdu radostnou zvěstí pro každého člověka. Kontrolní úkol: Napiš si a nauč se říci zá­ kladní evangelium tak, abys to zvládl během 5 minut a přitom v něm nechybělo nic pod­ statného - tedy hřích, pokání, Ježíšova oběť, zmrtvýchvstání a spasení z milosti skrze víru. Pokud můžeš, nahraj si to na magnetefon a poslechni si to.

25

CESTA SPASENI

Hlavním cílem zvěstování evangelia je při­ vést lidi ke znovuzrození. V Janově evange­ liu 3,5 se dočteme, že znovuzrození se děje působením vody a Ducha. Na základě jiných míst Písma (voda symbolizuje Boží slovo) tomu rozumím tak, že Duch svaty spolu s Božím slovem působí na člověka a vyvola­ jí pokání a porozumění dílu Pána Ježíše. V Iz 55,11 čteme zaslíbení o moci Božího slova. Z těchto důvodů pokládám za nej zdra­ vější způsob vedení lidí ke znovuzrození používání Božího slova (stejně postupoval Filip při službě komorníkovi v Sk 8). V předchozích kapitolách jsme se zabýva­ li evangelizačním rozhovorem a některými jeho částmi (osobní svědectví, evangelium). Končí-li takový rozhovor výzvou k rozhod­ nutí pro Ježíše Krista a k rozhodnutí skuteč­ ně dojde, pak přichází na řadu konkrétní ve­ dení a pomoc k přijetí Ježíše Krista. Jak bu­ deme postupovat? Budeme užívat Boží slovo. Budeme cito­ vat určité biblické texty, vysvětlovat a pře­ svědčovat? To jistě můžeme, ale náš partner v rozhovoru bude jen pasivním posluchačem a je otázkou, jak se při tom on sám zapojí. Proto užíváme jinou známou a úspěšně uží­ vanou metodu, které je možno užít i při ji­ ných, zejména pastoračních rozhovorech.

26

Slovo Boží, vybraný biblický verš, dáme číst (hlasitě) tomu, s nímž jednáme. Je-li text složitější, ať čte třeba i vícekrát. Pak klade­ me vhodné otázky vztahující se k textu tak, aby hledající musel sám o čteném přemýšlet a došel k vlastnímu závěru! Potřebuje poznat, že ie ztracený, že po­ třebuje spasitele a že tím Spasitelem je Ježíš Kristus, kterého potřebuje přijmout. Až Ho přijme, potřebuje poznat a vědět, jaké je po­ tom jeho postavení podle Božího Slova a jak má růst. Klademe-li otázky, trvá to trochu déle a vyžaduje to větší úsilí, ale výsledky jsou mnohem větší a trvalejší. Uvěřivší je postaven na pevném základě. Božím slově. Následující přehled biblických textů a možných otázek není vyčerpávající. Uvádím několik variant k jednotlivým bodům, není dobré probrat všechny, ale vždy některý z veršů zvolit. Důležité je vedení svátým Duchem. Upozorněme před začátkem, že budeme klást otázky, a požádejme o dovolení. /. Vedení k přijetí Ježíše Krista Hříšnost (v originále minutí se cíle - Bo­ žího plánu pro nás, možno vysvětlit slovem

špatnost, které ale není zcela přesné). Iz 53,6a Kolik jich zbloudilo? (všichni) Ano, i já jsem zbloudil. Týká se to také tebe? Ke komu jsme přirovnáni? (Var.: Co se stalo?, Var. verš: Ř 3,23)

Zahynutí Co čeká zbloudilou ovci? Co čeká tebe? Chceš v tom zůstat? (Var. verš: Př 14,12; Ř 6,23a; Lk 16,19nn; Mt 25,46)

Pokání (viz kapitola Pokání, zde myšleno z hří­ chu v J 16,9) Mt 3,2 (Var. Mt 4,17; Mk 1,15) K čemu nás vybízí Ježíš? (Vysvětlit po­ jem pokání.) Chceš činit pokání? (Var: Iz 55,7: Týká se tě tento verš? Co má učinit člověk? Chceš to učinit? Pozor při pouíití tohoto verše, aby dotyčný nezískal pocit, le od­ puštění získá pro svůj návrat. Je to vidy pro Pá­ na Ježíše Krista.)

Zde je dobré někdy dát prostor ke konkrétní­ mu vyznávání (někdy dokonce nechat dotyč­ ného chvíli o samotě). Nejde v této chvíli o celoživotní pokání, toho bude schopen člo­ věk spíše po znovuzrození, ale člověk dotče­ ný svátým Duchem vidí základní problémy svého života. Stačí i obecné vyznání, že ví, že je hříšník. Zde nikdy nekončeme, je třeba zvěstovat milost. Pokud člověk nepřijímá, že je hříšný a zasluhuje smrt, je potřeba zůstat u tohoto bodu a nelze jít dál (Mt 9,12). Samospravedlivým lidem je třeba zvěstovat zákon (R 3,20). Přenesení hříchů a odplata za ně Iz 53,6b (u ekumenického překladu nutno upravit) (Vysvětlit "na něj" - na Pána Ježíše Kris­ ta. Možno ukázat pomocí rukou a knihy. Jedna ruka představuje mne. Na ní leží kni­ ha, kde jsou zapsány moje hříchy. Tíží mne. Druhá ruka představuje Pána Ježíše Krista. Ta kniha (hříchy) je dána z jedné ruky (ze mne) do druhé (na Pána Ježíše Krista) a mne

již hříchy netíží. Jsou na Pánu Ježíši Kristu.) Kde jsou nyní naše (tvoje) hříchy? Oběť l.K 15,3-4 Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy místo nás a vstal z mrtvých Udělal to, protože nás měl rád. Ř 5,8 Víra (Ř 10,9-10) Věříš tomu? Které změny od nás Bůh očekává? (Víru v srdci a vyznání úst.) Věříš, že Ježíš Kristus zemřel za tvé hří­ chy a Bůh Ho vzkřísil z mrtvých? Chceš Ho vyznat jako Pána? (Var.: Zj 3,20 - aby někdo mohl vejít, musí být Živý a já mu musím říci: "Dále! ")

Přijetí (J 1,1-12) Komu dal Bůh moc stát se Božími dětmi? Věříš, že Ježíš Kristus zemřel za tvé hří­ chy a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých? Modlitba přijetí Chceš Ježíše Krista teď přijmout jako Spasitele a Pána? (Jako Zachránce a toho, komu svěřuješ svůj život?) (Dotyčný se modlí sám nebo mu můžeme modlitbu předříkat, případně říci, co by měla obsahovat. Pozor na manipulaci. U lidí okultně svázaných se může projevit satanská opozice, někdy nutno vyznat specifický hřích a vymítat, svázat duchovní mocnost, která brání člověku v rozhodnutí pro Pána Ježíše Krista. Hledající se modlí k přítomnému Ježíši, který hledí k srdci. Modlitba by měla obsa­ hovat: uznání vlastního hříchu a nárok pouze na zahynutíí, neschopnost si sám pomoci, víru, že Ježíš Kristus za něj zástupně zapla­ til, nyní je živý - vstal z mrtvých, vyslovené (tedy nahlas) přijetí Pána Ježíše Krista jako Spasitele a Pána a poděkování.) II. Jistoty z Božího slova Je dobré člověka po přijetí Pána Ježíše Krista postavit na jistoty Božího slova, není však vždy možné probrat ihned všechny.

27

Buďme v tom citliví. Počkejme též, až svátý Duch tyto věci lidem přisvojí. Stále používá­ me metodu, že nyní již duchovní novoroze­ nec čte verš a my mu klademe otázky. Je lepší, když dotyčný přijme 2 - 3 jistoty, než na něho vychrlit spoustu informací. Boží dítě (J 1,12) Říká to slovo něco o tobě? Co? Když jsi Boží dítě, kým ie pro tebe Bůh? A kým Pán Ježíš Kristus? (R 8,29) Vysvětlí­ me, že jsme ve vztazích podobných tělesné rodině. (Var.: Přijal jsi Jetiše Krista? Jakou moc ti dal Bůh?)

Znovuzrození (Jan 1,13; l.Pt 1,23) Na tomto místě je vhodné přivítat nově uvěřivšího do rodiny Božích dětí. Boží láska (J 3,16) (Někdy probrat i před přijetím: zvláště pro lidi z lidových církví je někdy těžko při­ jatelné, že Bůh miluje je osobně, že je milu­ jící Otec. Lidé mají často problém s přijetím této pravdy díky negativní zkušenosti s těles­ nými otci.) Kdo je svět? Týká se to i tebe? Zahyneš? Máš věčný život? Odkud to víš? Je dobré doporučit, aby přečetl verš se svým jménem. Život věčný (J 3,36) Co to slovo říká o tobě? Kdy myslíš, že začíná věčný život? (var. Věříš v Pána Ježíše Krista - v Syna ? Máš věčný livot?)

Proč víš, že máš věčný život? (Zdůrazňovat, že všechny jistoty musí být založeny na Božím slově, nikoli na našich pocitech.) (var. J 5,24; J 6,47 král.)

Odpuštění hříchů (Sk 10,43) Komu budou odpuštěny hříchy? Co je nyní s tvými hříchy? (var. E f 1,7 Co máš v Jelíši Kristu? Jsi vykou­ pen? Co to znamená? Komu patříš? Co máš ještě v Jetiši Kristu? Jsou ti odpuštěny hříchy? Odkud to víš?)

Ř 3,25 král.

28

Které hříchy jsou ti odpuštěny? (Možno vy­ světlit Boží spravedlnost.) l.J 1,9 Co máme udělat, když zhřešíme po přije­ tí Ježíše Krista? Co učiní Bůh? (Vysvětlit, že naše hříchy nám nejsou od­ puštěny pro naše vyznávání, ale pro oběť Pá­ na Ježíše Krista, pro Boží věrnost nové smlouvě.) LJ 2,1 Jaká je Boží vůle pro jebu děti? (Vysvětlit nebezpečí vědomého hřešení a zůstávání v nevyznaném hříchu.) Spasení - milost (Ef 2,8-10; var. Tt 3,5) (Někdy použijeme pro zvěstování, jak můžeme být spaseni.) Co umožnilo tvoji spásu? (Vysvětlit po­ jem milost a víra.) Jak máme žít v novém životě? (Posvěcený život je nutný. Neděláme však dobré skutky proto, abychom byli spaseni, ale proto, že jsme spaseni, z vděčnosti a po­ slušnosti). Další jistoty možné k probírání. Smíření (2K 5,18; Ř 3,25; Ko 1,21) Zapsání (Lk 10,20; Žd 12,23; Fp 4,3) Existuje ještě mnoho dalších zaslíbení, s kte­ rými lze seznámit novorozence. Zde uvádí­ me jen ty nej základnější. Je dobré vést Boží dítě k děkování a vděčnosti Bohu za kon­ krétní dary, které nám dává. III. Další pokyny Vyznání (Mt 10,32-33) Co je potřeba dělat? Jsi ochoten se přiznat k Ježíši? (Co nej­ dříve vyznat Pána Ježíše Krista nějakému věřícímu, potom i svým nevěřícím příbuz­ ným, spolupracovníkům, přátelům.) (var. Zj 12,11 - Skrze co Bozi lid zvítězil? Jsi ochoten dávat svědectví o tom, co Bůh udělal v tvém livotě?)

O brana proti pochybnostem (Mt 4,1-11) (Povzbuďte dotyčného, že Ježíš je moc­ nější než satan a my se nemusíme bát.)

Čím se bránil Ježíš Kristus satanovým poku­ šením? (Božím slovem) (var. Lk 4,1-13) Je také dobré předat "rodný list". V něm jsou zapsány základní verše a rady na počátek křesťanského života, modlitba rozhodnutí, mělo by tam být místo na datum, jméno a podpis, tedy potvrzení rozhodnutí. Pokud nepředáme některé verše napsané, novoroze­ nec si je nepamatuje, nemůže si je v případě potřeby v Písmu najít a bránit se pochybnos­ tem. Když nemáme takovou pomůcku, vy­ pište alespoň základní odkazy na papír. Člověka, kterého jsme vedli k Pánu, ne­ můžeme nechat bez další péče, pokud to ne­ ní zvláštním způsobem Pánem vedená si­ tuace (např. Sk 8,39-40). Je nejlepší, pokud se o něj můžeme starat sami, sjednat si s ním další návštěvu, přivést ho na skupinku, do sboru. Pokud to nejde, předejme mu adresu na nejbližší křesťanské společenství.

Dej mu vždy svou adresu a telefon a vem si od něj jeho. (Ale pozor na nátlak - nevynucovat, aby nám adresu dal.) Je potřeba nedělat ukvapené závěry o tom, co se stalo a dotyčného sledovat (ne špehovat - to je rozdíl), zda nese známky nového života (viz kapitola "Duchovní dia­ gnostika"). Základy nového života je třeba upevňovat a budovat (viz kapitola "Péče o novoroze­ ňata"). Vést ho, aby zůstával v tom, co po­ znal, a dále rostl (Ko 2,7). Kontrolní úkol: Naučte se zpaměti hlavní bo­ dy cesty spasení, odkazy na biblická místa a nejdůležitější verše. Služte tímto biblickým způsobem hledajícím. Biblický verš se zpa­ měti nejlépe učí tak, že vezmeme kartičku, na jednu stranu napíšeme verš, na druhou od­ kaz. Tak k učení můžeme využít i čas ve fron­ tě nebo v dopravním prostředku.

29

PÉČE O NOVOROZEŇATA být, protože nemá otce v nás, ale v Bohu. Není to však výmluvou a důvodem, aby­ chom se o nové křesťany nestarali. Buďme si také vědomi své pouze pěstounské péče a nevažme lidi, kterým sloužíme, na sebe, ale na Ježíše. Cílem je, aby měli osobní samo­ statný vztah k Bohu. O některých věcech ve službě novorozen­ cům jsme již hovořili v kapitole "Cesta spa­ sení". Podívejme se nyní komplexněji, co o tom říká Boží slovo. Ve Sk 2,42 čteme, co dělali učedníci, kteří přijali Pána Ježíše Krista po té, co byli pokřtěni. O křtu ve vodě hovoří samostatná kapitola, chci zde jen zmínit, že zvěstovat potřebu vodního křtu je naše zodpovědnost a neměli bychom s touto službou příliš otálet. Verš Sk 2,42 si můžeme nakreslit jako dřevěné kolo žebřiňáku. Asi každá matka mi dá za pravdu, že období téhotenství a sám porod přináší různé těž­ kosti. Radost z narozeného dítěte však dává rychle zapomenout na problémy. Po narození dítěte však nenastává období klidu, ale práce při výchově a péči o mimin­ ko. (Je to pro mne velice aktuální, tuto kapi­ tolu píši týden po narození svého syna.) Energie a čas, který musíme vynaložit na péči o děti až do doby jejich samostatnosti, několikanásobně překoná energii, vloženou do těhotenství a porodu. Pro každého, kdo se věnuje službě "duchovního porodníka", je radost z nových Božích dětí více než dosta­ tečná na vyvážení problémů a starostí, které tuto službu provázejí. Někdy je radost tako­ vá, že bychom chtěli stále někoho vést k Pá­ nu a starat se o nově uvěřivší se nám zdá pří­ liš namáhavé. Přesto je to služba velice důležitá. Známe sice i situaci, kdy se nikdo o nově uvěřivšího nestaral (o komorníka v 8. kapitole Skutků), současně ale též čteme např. o tříleté službě apoštola Pavla v Efezu, o péči o nové křes­ ťany atd. Zatímco tělesný novorozenec ponechaný sám sobě zemře, u duchovního to tak nemusí

30

Člověk bez Ježíše je jako loukoť bez náboje a ramen. Když člověk uvěří, stane se nábojem jeho života Ježíš Kristus. Aby však kolo mohlo fungovat, potřebuje být s nábojem spojeno. V duchovním světě jsme s Ježíšem Kristem spojeni různými způsoby, zde zmíním čtyři: a) Boží slovo. O jeho významu jsme již psali dost. Zmíním jen verš Sk 20,32, kde Pavel odevzdává Efezské Bohu a Jeho slovu.

Vidíme, jakou důvěru má Pavel v moc Boží­ ho slova pro zachování jejich životů. V 1.J 2,12-14 vidíme, že Boží slovo je užitečné a budující pro všechny kategorie křesťanů. Potřebují ho novorozenci i zkušení vůdcové Božího lidu. Je potřeba nově uvěřivšího upozornit, že ani ty nejlepší brožurky mu nenahradí Boží slovo a že bez jeho studia zůstane zakrnělý (lPt 2,2). b) Modlitba. Příkladem modlitebníka je nám Pán Ježíš Kristus, který často brzy vstá­ val a modlíval se i přes noc. Je dobré být ve stálém napojení na Boha (l.Tes 5,17). Zvolme si na čtení Písma a modlitbu čas, kdy nejsme unaveni, a místo, kde nejsme rušeni. Doporučme novorozenci pravidelné mod­ litby (Dan 6,10; Sk 3,1) i modlitbu při náhlé potřebě (Neh 2,4). Skrze Boží slovo mluví Bůh k nám, skrze modlitbu my k Němu. Je potřeba budovat u nově uvěřivších pravidel­ né osobní obecenství s Bohem. V modlit­ bách nemáme pouze prosit, ale také děkovat a vzdávat chválu. c) Obecenství. Není potřeba z nově uvě­ řivšího dělat hned člena naší denominace a plést mu hlavu vysvětlováním rozdílů mezi evangelíky, katolíky a letničními. Musí být však upozorněn na potřebu jak obecenství v rámci sboru (biblická hodina, nedělní shro­ mážděno, tak na obecenství v malé domácí skupince (v biblické terminologii scházení po domích). Je též dobré, když má ve sboru záhy pří­ tele. Nově uvěřivší převážně ztrácí přátele ze starého života a někdy je i žádoucí, aby je ztratil. Pozor na to, aby se nezačal cítit sám. Pokud je ve sboru nějaký kurs pro nově uvěřivší, přiveďme ho tam. Je vhodné takové kurzy konat, nezapomeňme však na to, že nic nenahradí osobní péči. d) Večeře Páně. Vysvětleme z Písma, o co se jedná. Upozorněme na nebezpečí při­ stupovat k památce Páně s nevyznanými hří­ chy nebo s nevyřešenými problémy s něja­ kým bratrem nebo sestrou (l.K 11,30). K večeři Páně by měl přistupovat člověk, který byl pokřtěn. Takové kolo má už dostatečnou pev­

nost pro to, aby se mohlo točit. Aby se však nepoškodilo na kamenitých cestách, je opat­ řeno železnou obručí. Tou je v životě křesťana svědectví (Zj 12,11; Mt 10,32). Skrze přiznání se k Ježíši zakoušíme vítězství. Povzbuďme nově uvěřivší, aby byli hrdí v dobrém slova smyslu na to, že patří Ježíši a netajili se s tím, spíše naopak. Veďme je však již od počátku k pokoře a tichosti. Aby se však kolo mohlo dobře točit, po­ třebuje namazat. Olejem pro křesťana je po­ slušnost. V J 14,15 je známkou lásky k Ježíši poslušnost. Nepatříme sami sobě, svůj život jsme dali Bohu, a proto je potřeba Ho po­ slouchat. Čím dříve se Boží dítě naučí bez­ podmínečné poslušnosti, tím lépe. Pamatuj­ me, že člověk se k poslušnosti formuje do dvou let života, naučit postlušnosti patnácti­ leté děti jde již obtížně. Lidé, kteří zlomení před Pánem neprožijí brzy po znovuzrození (nejlépe je, pokud ho prožijí současně), mají problémy v dalším křesťanském růstu. Obraz kola je názorný a dobře se pamatu­ je. Vůbec při vyučování je dobré používat různé kresby a podobenství pro udržení po­ zornosti a zapamatování. Nový křesťan po­ třebuje slyšet, jak má žít a jak žít nemá. Ne­ snažme se však člověku předložit nějaký zá­ kon, spíše ho motivujme k hledání Boží tvá­ ře. Zmíním nyní spíše jako určitý návod ně­ které věci, které lze s nově uvěřivším probí­ rat. Pozitivní věci, do kterých má vstoupit (některé byly probírány podrobněji dříve): a) láska k Božímu slovu (lPt 2,2; Joz 1,8) b) spoléhat na Ježíše Krista (Ko 2,6; lPt 5,7) c) vyznávání Ježíše Krista (lPt 3,15; Mt 10,32) d) připojit se ke společenství (Sk 2,41-42; Zd 10,25) e) denně se modlit (Sk 3; Neh 1; Dan 6) f) vyznávat hříchy 1J 1,9 (viz kapitola "Pokání”). Je nutné zdůraznit odpuštění. Někteří lidé mají pocit, že aby jim bylo odpuštěno, musí se ještě nějakou dobu po vyznání cítit špatně, což je v posledku spoléhání na vlastní síly, vlastní zásluhu. g) být štědrý (2.K 9,6-8; Mal3; Sk 20,35) Nebojte se již brzy hovořit o finanční

31

podpoře sboru, o dávání chudým, o službč. Je dobré, pokud člověk již na začátku má nčjakou službu - rozdává zpěvníky, chodí nakupovat nějakému starému člově­ ku atd. Berme ho také s sebou, když slou­ žíme někomu my. Tak se nejlépe učí. h) vést k vodnímu křtu (viz samostatná kapi­ tola). i) vést k životu pod správou Ducha svátého. Lidé dnes žijí často způsobem odporují­ cím stvoření. Jsou líní nebo přetažení, přejídají se apod. V této souvislosti je dobré vést je, aby měli jeden den odděle­ ný pro Boha - k odpočinutí u Něj. Jsme stvořeni k šesti dnům práce a k jednomu dni odpočinku. Pokud jsme v jednom zápřahu sedm dní v týdnu s naprostou pravi­ delností, buď se zhroutíme nebo začneme spoléhat na sebe. Ani v tomto případ však nezvěstujeme zákon. Odpočívat není žád­ ná povinnost. Je dobré též varovat před negativními věc­ mi: a) Nehřešit vědomě a úmyslně. Nedělat ani věci, v kterých nemám jistotu, že jsou v pořádku. (l.J 2,1; Ř 14,22-23) b) Oddělit se od světa (Sk 2,40) c) Vyhýbat se místům, kde bych mohl být sveden k hříchu. Pro některé lidi je potřeba opustit známé, někdy i změnit práci a přestě­ hovat se. To staré bývá hodně silné. Je prav­ da, že pokud byl někdo alkoholikem, bude v budoucnosti mocným svědectvím pro alko­ holiky, ale skutečně v 90% až v budoucnos­

32

ti. Znám muže, který uvěřil jako alkoholik. Dnes je to již pastor. Tento muž cca rok po uvěření nevypil ani pivo po obědě. Abstinen­ ce sice neznamená svobodu, ale je to často nutný přestupní krok k ní. (Nejen u alkoholi­ ků, u někoho jsou svázaností i jinak neutrál­ ní věci, jako např. sport.) Při rozhodování, jestli něco mám nebo nemám udělat, je dobré se zamyslet, zda bych to udělal, kdyby mne při tom viděl můj bratr nebo sestra. Tato úvaha nás může za­ chránit od mnoha problémů. Je dobré také probrat s nově uvěřivšími vztah skutků a víry. Jde o to, aby nově uvě­ řivší jednak nevypadl z milosti a nezačal žít pod zákonem, ale také aby nežil s mrtvou vírou. Je dobré studovat Jk 2 v souvislosti sŽ d 11. Je ještě potřeba s nově uvěřivšími probrat mnoho dalších věcí, toto je jen základ. Pa­ matujme, že nejdůležitější, co můžeme dát našim novým sourozencům, je láska. Buďme jim přáteli, zvěme je do rodin. Mnozí budou mít problémy, přijdou z rozvrácených rodin, s různými vnitřními zraněními. Nechrne se Bohem použít ve službě jim. Kontrolní úkol: Zkuste nakreslit kolo a najít k němu biblické odkazy bez použití brožurky. Vezměte si ve sboru na starost jednoho nově uvěřivšího a věnujte se mu alespoň půl roku, jako se věnoval Pavel Timoteovi. Uvidíte úžasné výsledky.

POKÁNÍ

Pokání je slovo* kterému mnozí nerozumí, má určitou náboženskou příchuť a člověk si pod ním nic nepředstaví. Přesto je obtížné najít v češtině slovo, které by ho nahradilo v celé šíři jeho biblického významu. Při tom je pokání nejdůležitější čin z naší strany na cestě k Bohu. To, co v češtině překládáme jako pokání, má již ve Starém zákoně několik významů a není to překlad jednoho slova. Často jsou slova překládaná jako pokání ve spojitosti s půstem, s lítostí, s obětí. V Novém zákoně je slovem pokání pře­ kládán výraz metanoia a metanoein. Nejedná se jen o změnu smýšlení a cítění a lítost nad hříchem, ale o celkovou změnu života. Jedná se o obrat od hříchu k spravedlnos­ ti, od spoléhání na cokoli nebo kohokoli k spoléhání na Boha. Pokání není samoúčel­ né, jeho cílem je život v odpuštění a Boží blízkosti. Pokání můžeme rozumět ve dvou význa­ mech: a) Pokání ze základního hříchu nevěry v Pána Ježíše Krista, jak o tom čteme v Ja­ novi v 16. kapitole. Dočítáme se zde, že usvědčit člověka z tohoto hříchu je jeden z nejdůležitějších úkolů svátého Ducha. Každý, kdo činí pokání z tohoto hříchu, je vykoupen k věčnému životu. b) Pokání z jednotlivých hříchů, které u sebe vidíme. Tyto hříchy už byly vneseny na kříž Pána Ježíše Krista a je za ně zaplaceno od chvíle, kdy Pán Ježíš řekl: Dokonáno jest. Jeho vzkříšením jsme z nich ospravedlněni.

Činit pokání z těchto jednotlivých hříchů bez pokání z nevěry v Pána Ježíše Krista však nemůže přinést život. Současně setrvá­ vání v těchto hříších po přijetí Pána Ježíše Krista dusí nový život, zarmucuje svátého Ducha a je zdrojem problémů. Troufám si říci, že nedostatečné pokání je zdrojem největšího počtu problémů v našich životech. Potřebujeme dobře porozumět bi­ blickému pojmu pokání jak pro své životy, tak pro úspěšnost naší služby. Pokání je jednoznačně milost a dává ji Bůh. My sami nemůžeme pokání vypůsobit, ale bylo nám dáno Božím slovem a Duchem svátým, kteří ukazují na hřích a vedou nás k vysvobození. Krev Ježíše Krista je dosta­ tečná na každý náš hřích (Židům 9. a 10. ka­ pitola). Současně jsme však my vyzývání k činění pokání, tedy k vědomému rozhodnutí. Nikdo se nemůže vymlouvat, že nečiní pokání, pro­ tože by k tomu nedostal milost. Setkal jsem se i s člověkem, který žil ve zjevném hříchu, o kterém mluví Bible, a tvr­ dil, že z něj není svátým Duchem usvědčo­ ván, a proto není špatné, že v něm žije. V takovém případě není problém na straně Ducha svátého, ale v neochotě člověka pod­ dat se Božímu vedení. Podívejme se do Písma na dva příklady pokání. První je v prorokovi Jonášovi ve tře­ tí kapitole. Ve verši 4. Jonáš chodí po Ninive a volá: Po čtyřiceti dnech Ninive vyvráceno bude. Jonáš splnil Boží úkol, zvěstoval Boží slovo, v tomto případě to bylo slovo soudu. I my máme zvěstovat Boží slovo. Nemáme si vymýšlet nějaké strašení lidí, ale zvěstovat to, co říká Bůh. Podívejme se na reakci Ninivských. "I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největ­ šího až po nejmenšího. Když to slovo pro­ niklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do ží­ něné suknice a sedl si do popela. Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a

33

jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé ces­ ty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a od­ vrátí od svého planoucího hněvu a nezahy­ neme." (Jn 3,5-9) Ninivští uvěřili Bohu. Uvěřili, že to, co říká, je pravda. Ninive si zaslouží být zniče­ no. A oni nezůstali u tohoto poznání, ale vnějšně, nahlas projevili svou lítost nad svým životem skrze půst a žíněný oděv. Udělal to i král a nařídil: a) Přiodějte se žíněmi. Litujte svých hří­ chů. To nejsou nějaké vady na našem jinak příkladném životě, něco jako flíček na ve­ černí róbě, ale je to stav našich životů, jako kdybychom se oblékli do plesnivého pytle. b) Volejte k Bohu. Je třeba vyznat hřích. Volat horlivě a naléhavě. c) Odvraťte se od své cesty. Už nedělejme to, co jsme dělali. Pokud někdo vyznává na­ příklad, že krade v práci, a při tom přemýšlí, kdy tam zase nebude šéf, aby si mohl něco odnést (a pak to samozřejmě vyznat), takový člověk nečiní pokání, ale Bohu se v podstatě vysmívá. (Snad vám to připadá přehnané, ale musím s lítostí vyznat, že jsem také "vyznával" hříchy, které jsem vlastně ani opustit nechtěl, protože mi byly příjemné.) V devátém verši říká král zvláštní věc: "Kdo ví, možná Bůh odpustí". Král nepři­ chází se žádným nárokem, nedomnívá se, že Bůh musí odpustit, když on činí pokání. Myslím, že to u krále není nevěra, ale postoj toho, který ví, že na odpuštění nemá nárok. Slyšel jsem mnohokrát zvěstovat evange­ lium asi takto: Přijď k Ježíši, On ti odpustí, uzdraví tě, vyřeší tvé finanční problémy, tvé psychické problémy, zbaví tě drog, případně spraví tvé auto a uzdraví tvého psa. Potom na výzvu zvedá mnoho lidí ruku, takový ka­ zatel je chválen. Navíc má skutečně pravdu. Bůh odpouští, uzdravuje, chce nám pomoci i ve finančních problémech. Ale to není ten pravý důvod, proč máme přijít k Ježíši. Tím pravým důvodem je poznání naší ztracenosti bez Boha. Ninivský král činil pokání a nebyl si vůbec jistý, zda bude zachráněn. Byl to 34

pohanský král a nemohl mít takové poznání jako my, ale máme se od něj co učit. "I viděl Bůh, jak si počínají, že se od­ vracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak." (v. 10) Bůh viděl jeho jednání a odpustil. Bůh se raduje z těch, kteří činí skutečné pokání. Pokud budeme kázat jako výše zmiňova­ ný kazatel lacinou milost, Ježíše, kterého je dobré vzít jako přilepšení ke svému dosa­ vadní životu, budeme úspěšní. Lide nás bu­ dou chválit, budeme mít pocit velkých Bo­ žích služebníků, ale málokdy dáme skrze svou službu možnost, aby se rozjásala nebe­ sa, neboť po takovém kázání mnoho lidí po­ kání nečiní (Lk 15,7). Podívejme se ještě do Nového zákona, abychom tam uviděli stejný pohled na poká­ ní. Děje se někdy takový omyl, že se lidé domnívají, že Bůh jedná jinak ve Starém zá­ koně a v Novém zákoně, ale On je ve své lásce a touze spasit člověka stále stejný. V Lukášovi v 15. kapitole je příběh o marnotratném synovi. Podívejme se na část tohoto Dříběhu. "...Sel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek (nasytit se) slupkami (lusky tzv. svatojánského chle­ ba), které žrali vepři, ale ani ty nedostá­ val. Tu šel do sebe a řekl: Jak mnoho ná­ deníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče zhřešil jsem proti nebi (proti Bohu) i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. 1 vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče zhře­ šil jsem proti nebi (proti Bohu) i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Přijmi mne jako jednoho ze svých nádení­ ků.” (Lk 15,16-21) Syn je ve velice zuboženém stavu. Do takového stavu nás dostává hřích. Uzná to a ví, že u Otce se i ten nej poslednější má lépe. To může poznat nevěřící při slyšení evange­ lia nebo věřící na základě své zkušenosti s Bohem. Syn se rozhodne přijít k Otci a vyznat Mu

hřích. Uznat svůj stav - nejsem hoden. Ne­ chce zpátky své postavení, nesumíruje si podmínky, za jakých se vrátí. On ví, že není hoden přijetí. Pokud si někdo myslí, že má na něco před Bohem nárok, nevidí svůj sku­ tečný stav. Syn nezůstane jen u rozhodnutí a jde k Otci. Otec ho radostně vítá, ale ani to ho neodradí od vyznání - nejsem hoden na­ zývat se tvým synem. Bůh se raduje, když kNěmu přicházíme. To nás však neoprav­ ňuje si přijetí nárokovat. Zvěstujme takového Boha, jaký skutečně je, Boha zjeveného v Bibli a nezkresleného náboženskými představami. Potom budou lidé činit pokání, které přinese změnu v je­ jich životech. Máme lidem pomáhat na je­ jich cestě k Bohu. Pokud se jim však snaží­ me nějak "ulehčit" pokání, je to medvědí služba. Bez pokání do našeho života nepři­ jde vysvobození. Jak už jsem zmiňoval, bývá zdrojem pro­ blémů v novém životě nějaký nevyznaný hřích nebo svázanost ze starého života. Je proto dobré udělat s každým nově uvěřivším tzv. generální zpověď. Jde v podstatě o vy­ čištění života. V Žd 6,1 je pokání z mrtvých skutků řazeno do základního biblického uče­ ní. V Jk 5,16 čteme o důležitosti vzájemného vyznávání hříchů. Následující pomůcka není vyčerpávající ani to není žádné dogma. Je určena k tomu, aby ti pomohla pokaždé, když budeš Božímu novorozeněti sloužit k pokání a pomáhat mu s "generálním úklidem" v jeho předchozím životě - aby mohlo vykročit po úzké cestě s Ježíšem bez přítěží a vazeb, v dokonalé svobodě, ke které nás Pán Ježíš Kristus po­ volal. Pamatuj, že bez modlitby a přímého ve­ dení Duchem svátým v každém jednotlivém případě, bez citlivého a pokorného přístupu se nemusíš vždy dočkat ovoce, které očeká­ váš. Pavel píše: Všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá; všecko mi sluší, ale jáť žádné z těch věcí v moc nebudu podma­ něn. (1K 6,12) A tak i těchto několik poznámek je pomůckou k tomu, aby z nově obrácených lidí vyrostli zdraví a opravdoví křesťané. Ná­ sledující řádky se snaží zachytit postup při pokání:

* vysvětlíme člověku, proč je pokání po­ třebné (myslíme celoživotní pokání, ne po­ kání před obrácením, které už ten, komu sloužíme, udělal); * vedeme s ním rozhovor a zapisujeme jeho hříchy na papír; * vysvětlíme mu, že když Bůh odpustí hříchy, nemáme právo ani my, ani ten, kdo je vyznal, je připomínat, protože ani Bůh je nikdy nepřipomene; * vedeme k vyznání hříchů; * jako Boží služebníci odpustíme na mod­ litbě člověku na zemi to, co mu Bůh odpustil v nebi (satan nemůže útočit pochybnostmi); * projdeme to, co jsme sepsali, a rozváže­ me člověka z duchovních vazeb; * je-li třeba, prosíme za uzavření přístu­ pových cest, za vnitřní uzdravení; * zničíme papír s poznámkami; * žehnáme člověku. Další pastorace V mnoha případech jsme ušetřeni únav­ ného vymítání, protože nečistý duch sám odejde, když se nemá čeho držet a má uza­ vřenou vstupní cestu - náš hřích. Obecně lze říci, že zvláště závažně působí v životě člo­ věka hříchy, o kterých je ve Starém zákoně psáno, že se Hospodinu hnusí a je za ně sta­ noven trest smrti. V zásadě se tyto hříchy dají zařadit do jedné z těchto tří skupin: a) Neúcta k autoritám. Vzpoura, násilí, lež. (Rodiče, učitelé, nadřízení) Odkazy: l.S 15,23; Ž 5,5-7; Př 3,32; Př 12,22. b) Smilstvo (veškerý mimomanželský styk, homosexualita, pornografie) 3.M 18 c) Okultismus (ctění jiných bohů, styk s mrtvými, věštění, pronikání do nadpřiroze­ ného světa jinak než biblickým způsobem) 5.M 18; Iz 8,19-20. Zde je třeba jasného po­ jmenování a zřeknutí se hříchu. Vždy tyto oblasti zmiňuji při přípravě k vodnímu křtu. Kontrolní úkol: Zamysleme se, zda není v našem životě nějaký problém s pokáním. Prosme Ducha svátého o usvědčení, pokud nemáme jistotu. Naučme se, na kterých mís­ tech Písmo hovoří o zvláště závazných hří­ ších, abychom při pastoraci mohli své slovo podpořit slovem Božím.

35

CO ANO A CO NE PŘI ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA

Obrácení člověka se děje na základě Božího zásahu a my si musíme dávat pozor, aby­ chom nevypůsobili falešné obrácení na zá­ kladě psychologických metod a systémů. Přesto jsou pravidla, která je dobré z praktic­ kých důvodů dodržovat. Následný výčet není úplný. Je dobré, když si ho budete na zákla­ dě svých praktických zkušeností doplňovat a aktualizovat. Používejme Bibli vhodné velikosti. Staří lidé nevidí na malá písmenka. Pokud s sebou máme zase příliš velkou Bibli, působíme ná­ božensky a nepřirozeně a zvláště v případě gestikulace s ní člověka zneklidňujeme a rozptylujeme. Když citujete Písmo, neuvádějte vždy odkaz. Musíte ho znát, ale kdybyste vždy uváděli místo každého verše, přerušili byste myšlenkový pochod svého partnera. V přímé řeči často citujeme verše nebo jejich části. Citovat odkaz působí nepřirozeně a nacviče­ ným, násilným dojmem. Citujte jen vhodnou část verše. Např. použijete verše 1J 5,13 pro ujištění, že Bible je psaná proto, abychom věděli, že máme ži­ vot věčný. Citujeme pouze první část verše, 36

zbytek verše se této otázky v dané chvíli ne­ týká. Jednejte s námitkami přímým, věcným způsobem. Vraťte se k hlavnímu směru roz­ hovoru. Předpokládejte námitky a pokud možno jim zabraňte. Vyvstane-li námitka, jednejte s ní tak, aby bylo patrné, že jí nejste ohroženi. Občas je vhodné říci, že se k ná­ mitce vrátíme až na konci, aby nebyla přetr­ žena nit rozhovoru. Zdůrazněte klady evangelia. Někteří předkládají evangelium takovým způsobem, jakoby přijetí Krista bylo spíše neštěstím. Evangelium je radostná zpráva o Boží nabíd­ ce. Nepoužívejme formulací "to a to musíš a to a to nesmíš", ale raději "to a to můžeš" a "to a to nemusíš". Nevyvolávejme a nepod­ porujme v lidech dojem, že hřích je něco příjemného, čeho se budeme muset vzdát. Bůh nás vede k tomu, abychom něco opusti­ li, protože nám to škodí, ne z důvodu, že by nás chtěl šikanovat. Neužívejte řídících otázek. Řídící otáz­ ky jsou takové, kterými vmanipulujeme člo­ věka do takových odpovědí, které chceme slyšet. Znáte-li jen trochu psychologii, víte,

že můžete přivést člověka k tomu, že řekne ano na jakoukoliv otázku. Do Božího králov­ ství však člověka vmanipulovat nemůžeme. Neužívejte zavádějících otázek. Např.: "Řekněte mi, pane N., co musíte udělat, abyste se dostal do nebe?” Taková otázka to­ ho, s kým mluvíte, zavede. Vaše autoritativ­ ní otázka naznačuje, že pro své spasení musí něco učinit sám. Začněte tam , kde člověk je. Nepředpo­ kládejte, že lidé 20. století vědí mnoho o ob­ sahu Bible (ani lidé vyrostlí a vychovaní v církvi). Současně s lidmi nejednejme jako s malými dětmi, které nevědí vůbec nic. Dejme si práci se zjištěním, kde se duchovně nalézají. Nebuďme duchovními buldozery, kteří mají připravený evangelizační proslov a válcují s ním každého bez ohledu na si­ tuaci. To, že já znám evangelium a oni ne, je Boží milost. Nemělo by nás to vést k povy­ šování se nad druhé. Nevěšte před svůj objekt vnadidlo. Požádejte o dovolení ke kladení otázek, zvláště, když cítíte ze strany druhého něja­ kou mlčenlivost. Předejdete jeho nepříjem­ ným pocitům při pokračování hovoru, když odpoví "ano" na vaši otázku: "Dovolíte mi, abych Vám řekl, co jsem se naučil o tom, jak přijít do nebe?" Nikdy nezapomínejte na zásady slušného chování. Ptejte se na mínění vašeho partnera. Bude k vám laskavější, když mu naznačíte, že si vážíte jeho mínění. Vtáhněte ho do roz­ hovoru. Naslouchejte tomu, co váš p artner ří­ ká. Tak budete schopni při svém zvěstování navázat na to, co říká. Mějte v ošklivosti silně nátlakovou taktiku. Jak jsme si už mnohokrát řekli, na­ ším cílem není, aby dotyčný vyslovil modlit­ bu přijetí, ale aby skutečně přijal Pána Ježíše Krista do svého srdce. Buďte velmi skromní, mluvíte-li o svém sboru nebo církvi. Nevyvolávejte myšlenku, že vaše církev je jediná, která zvěstuje evangelium. Zabraňte kritickým po­ známkám o jiných církvích, sborech, kazate­ lích. Je pravda, že mnohé jsou Pánu nevěrné. Ale ztratíte důvěru svého partnera, bude-li

mít pocit, že chcete budovat své stádo roz­ tržením jiného. Usmívejte se. Jste-li příliš vážný, může mít druhý pocit, že je uzemňován, a pohorší se. Dejme si však současně pozor na nepřiro­ zený profesionální úsměv některých televiz­ ních hvězd. Dbejte na své vystupování a na své oblečení. Špinavé boty a pomačkaný nedba­ lý oblek nemluví pěkně o Králi, jehož repre­ zentujete. Dobré pravidlo: oblékněte se tak, aby to neodvádělo pozornost od vašeho po­ selství. Berme ohled na situaci a lidi, se kte­ rými budeme mluvit. Pokud nebudu mít zvláštní zjevení, nepůjdu mezi vysokoškol­ ské profesory v bermudách ani mezi feťáky v šatech s kravatou. Nesnažme se však svůj vzhled a oblékání násilně měnit. Zeptejte se svého přítele (ne toho, které­ mu sloužíte, to dá rozum), nepáchne-li vám z úst. Povzbuďte ho k upřímné odpovědi. Zapáchá-li vám z úst, učiňte něco proto, abyste se toho zbavil. Jinak váš partner bude myslet na to, jak by se zbavil vás. Modlete se dříve, než vcházíte do domu vašeho partnera. Nemodlete se až přede dveřmi. Nemluvte zblízka, může to působit ne­ svobodu. Jeden mluví, druhý se potichu modlí. Neskákejme si do řeči, i když nám připa­ dá, že jsme právě dostali kolosální nápad, který evangelizovaného přesvědčí. Když se neustále střídáme v řeči, je to pro toho, kdo poslouchá, únavné a zmate ho to. Ten, který se modlí, by to neměl dávat najevo, neboť šepotem nebo "mletím" úst může toho, komu zvěstujeme evangelium, rušit. Negestikulujte, seďte klidně, přirozeně, ne v křeči. Proste o vedení Duchem svátým, jak začít, které verše použít, jaké obrazy. Mějme nejen horizontální spojení (s člověkem), ale i vertikální - s Bohem. Proste o usvědčující moc Ducha sváté­ ho. Nezapomeňte, že pokání, znovuzrození, spasení i víra je milost. Bůh dává, ne vy. Jsme-li nástroji v ruce Boží, cvičme se v tom, být dobrými nástroji.

37

Nebuďte bojovní, ale mějte srdce hořící láskou. Užívejte Boží slovo, neboť ono má zaslí­ bení. Iz 55,11; Da 12,3; Lk 24,47; J 6,28-29; lPt 1,23; 2Tm 3,15; Mt 29,19-20; Př 11,30; Mk 16,15-16. Bývá mi smutno, když vidím lidi vést dlouhé monology chytrých nápadů k nevěří­ cím, ale nepoužívat Boží slovo. Uvěří-li člo­ věk na základě naší chytré řeči, bude mít je ­ ho víra velice nejistý základ. Neumím si představit situaci, kdy bych někoho vedl ke znovuzrození a nepotřeboval k tomu Boží slovo. Vysvětlení veršů by mělo být krátké, srozumitelné, používejte co nejjednodušších výrazů. Není potřeba říci vše, co o daném téma­ tu víme. Používejme Rému, konkrétní Boží slovo pro daného člověka. Citujete-li Boží slovo, chvilku počkejte. Nemluvte hned rychle dál, aby člověk měl čas si uvědomit, co slyšel, aby Duch svátý měl čas na něj působit. Ověřujte si, zda vám váš p artn er rozu­ mí. Řekne-li něco nesprávně, vypátrejte, jak to myslí. Nechte ho v případě nejasnosti for­ mulovat vaši myšlenku, abyste si ujasnili, že vám správně porozuměl. Neodvádějte pozornost od Božího slova, neupoutejte ji na sebe. Buďte zdrženliví při hodnocení toho, co

38

se stalo při vaší návštěvě. Jen čas ukáže, zdali váš partner skutečně přijal Pána a je znovuzrozen. Nechte jej, aby se vyjádřil sám, neříkejte, že má věčný život, dokud to sám nezjistí a nevysloví. Jeho vyznání ne­ zpochybňujte. Odcházejte v dobrém, i kdyby bylo evangelium odmítnuto. Pamatujte, že bylo odmítnuto evangelium, ne vy. Žeň je až při skončení světa. Váš partner může být ještě ke Kristu doveden. Zvěstujme mu však jasně důsledky jeho odmítnutí. Jednejme po celou dobu návštěvy tak, aby bylo v nejhorším pří­ padě odmítnuto evangelium a ne vy pro svo­ je jednání. Mohli bychom si stanovit ještě více doporu­ čení, jak jednat. Buďme si vědomi toho, že nejsme zodpovědní za to, zda nějaký člověk uvěří, ale za to, abychom mu zvěstovali pra­ vé evangelium (někdy lidé neodmítají Pána Ježíše Krista, ale zmatenou řeč, kterou se je snažíme k Němu přivést) a svým jednáním nebyli překážkou na cestě k Ježíši. Kontrolní úkol: Zamyslete se nad svým po­ sledním evangelizačním rozhovorem a zhod­ noťte, zda jste se dopustili některých chyb. Sm yslete se nad tím, jak je odstraníte. Do­ plňte si uvedený seznam dle své vlastní po­ třeby na základě získaných zkušeností.

DUCHOVNÍ DIAGNOSTIKA Boží plán je zachránit celého člověka a po­ moci mu ve všech oblastech života. Kořeny problému jsou však různé a my se potřebuje­ me naučit je zjišťovat, abychom byli dobrý­ mi nástroji v Boží ruce. Poznání duchovního stavu člověka je složitá věc a plně ji může udělat jedině Bůh. Následující kapitola ho­ voří o duchovní diagnostice v oblasti evan­ gelizace a není v žádném případě návodem na zařazení lidí do nějakých škatulek. Před takovou činností bych spíše varoval. Cílem je poznat duchovní stav člověka a zvolit nej vhodnější pomoc (podobně nás lé­ kař nejprve vyšetří, než stanoví léčbu). Nešel bych nikdy k lékaři, který na vše předepisuje acylpyrin. Někteří křesťané však slouží po­ dobným způsobem. Mají stejnou radu pro všechny. Rada je sama o sobě třeba dobrá, ale do jiné situace. Je například dobré Bohu za vše děkovat. Pokud má však někdo nepo­ slušné děti, není nejdůležitější za to Bohu děkovat (rada typu "buď Bohu vděčný za ne­ poslušnost svých dětí” je absurdní nesmysl), ale činit pokání ze špatné výchovy.

Pokud někdo není znovuzrozen a my mu místo zvěstování evangelia řešíme nějaký ži­ votní problém, je to operace na mrtvole. Stejně nesmyslně by si počínal lékař, který by člověku se zástavou srdce léčil odřeninu malíčku. K vysvětlení tématu použiji následující sché­ ma. Každý člověk žijící na tomto světě se nachází v některém bodě tohoto obrázku. Při stanovení duchovního stavu vycházím z biblického tvrzení, že člověk buď věří Bo­ hu a má život, nebo Bohu nevěří a nemá ži­ vot (J 3,36). Neexistuje žádný mezistupeň. Charakterizujme si jednotlivé skupiny pod písmeny a až f. Všichni, kteří se narodí do tohoto světa, jsou deformováni Adamovým hříchem. V Ř 5,12-15+19 se dovídáme o tom, že skr­ ze hřích jediného člověka se jich mnoho sta­ lo hříšnými. Člověk narozený do tohoto svě­ ta má tři předpoklady, které mu umožňují hřešit:

39

a) svobodu - může volit mezi poslušností Boha a satana, b) tělo hříchu - něco, čím může hřešit, c) starého člověka - tělesného člověka, který hřešit chce. Nakreslíme-li člověka jako soustředné kruhy, zjistíme, že nejdůležitější část člověka, to božské, co měl (l.M 2,7), mu chybí - duch je mrtev. Neznovuzrozený člověk proto nemůže mít kontakt s Bohem. Bůh s ním jedná skrze svědomí a skrze svě­ dectví křesťanů. a) V této skupině jsou lidé, kteří neslyšeli evangelium. Je naše zodpovědnost jim ho zvěstovat. Nemají výmluvu, pokud nevěří v Boží existenci (R 1,20), k té lze dojít rozu­ movou cestou, evangelium jim však musí být zvěstováno (Ř 10,14). b) Lidé, kteří evangelium slyšeli a odmít­ li. Mnozí budou mít šanci uvěřit, někteří mohli evangelium už i definitivně odmít­ nout. Je třeba zjistit, proč evangelium odmítli. Chyba mohla být v nich, ale také u toho, kdo jim sloužil. Někdy lidé odmítají chybně zvě­ stované evangelium, mohou být zraněni jed­ náním nějakého křesťana. Omluvme se jim za to, pokud s nimi některý náš sourozenec jednal špatně. c) Evangelium slyší a rozhoduje se. Je potřeba mu pomoci modlitbou, odpověďmi na otázky, vést ho k přijetí Pána Ježíše Kris­ ta (viz kapitola "Cesta spasení"). d) Nově narození. Člověk, který přijal Pána Ježíše Krista. Oproti člověku pouze tě­ lesně narozenému nastala změna, narodil se mu nový duch. V 2.K 5,17 se mluví o něčem novém. To je právě tento znovuzrozený duch. Člověk se nemusí nijak změnit, nepře­ stane dělat všechny hříchy, nemá vyřešeny všechny problémy, ale je tu nový život zro­ zený z Boha. V centru člověka není prázdno, je tam duch zrozený z Boha. e) Zde jsou lidé následující Pána Ježíše Krista. Jsou na různém stupni posvěcení a poznání. Čekají je různá rozhodnutí a potře­ bují naši péči (viz kap. "Péče o novoroze­ ňata", "Křest ve vodě"). Někteří na cestě ná­ sledování "ušli" už více než my a naopak slouží nám. Při službě u kategorie d) a e) je důležité.

40

že můžeme komunikovat s jejich duchem, což u jiných kategorií nelze. Sloužíme jim pastoračními radami, modlitbou, sdílením. U lidí, kteří prošli vodním křtem, je důle­ žité, že sice zůstala schopnost hřešit, mají dále svobodu, mají též tělo hřícha, ale starý člověk je ukřižován a pohřben, a proto má znovuzrozený člověk duchovní předpoklady nehřešit. Tyto předpoklady však nemá ne­ znovuzrozený člověk, a proto mu nemůžeme sloužit stejně jako znovuzrozenému. 0 Zvláštní skupinu tvoří odpadlíci. Lidé, kteří poznali živého Ježíše a odešli od Něj. Někteří tím ztratili život bez možnosti ná­ vratu (Žd 10,26-27). Je však často možné i po pádu činit pokání a vrátit se (Ezech 18,24-28). Nikdo neodpadne tím, že zhřeší a chce či­ nit pokání, ale postojem, který pohrdá Boží milostí, hřeší vědomě a nechce činit pokání (l.Tm 1,19-20; 2.Pt 2,20-22). Někdy se dostávají lidé do odpadnutí díky zranění od ostatních křesťanů. Hledejme ko­ řen, proč odpadli. Mnozí se skutečně nechtě­ jí vrátit, s těmi je potřeba neztrácet čas (Mt 7,6), někteří se však rozpomínají na obecenství s Otcem a chtějí se vrátit. Je po­ třeba jim v tom pomoci. Znám odpadlíky, kteří činili pokání a vrátili se. Zažil jsem i situaci, když mi jedna dívka, která poznala Pána Ježíše Krista, popsala, že ví o svém hří­ chu, ví, jak skončí, když nebude činit poká­ ní, ale ten hřích je jí příliš milý a vrátit se zatím nechce. Je otázka, zda bude ještě mít cestu k návratu. Stejně jako jsem nepoznal větší radost než tu, když se někdo znovu narodí, není smut­ nější chvíle než vidět někoho odpadat. Jak stanovíme duchovní diagnózu? Musí nám být jasné, že konečné rozhod­ nutí patří Bohu. Ke zkoumání duchovního stavu člověka nás nemůže vést všetečnost nebo jiný podobný motiv (před tím jsme va­ rováni v Ř 10,6-8), ale touha člověku co nejúčinněji pomoci. Popíši několik metod této služby. a) Zjevení skrze svátého Ducha. Je to du­ chovní dar, který člověk nemá automaticky. Nemůžeme to zkoušet, musíme mít jistotu

Božího vedení ověřenou praxí. Pokud se do­ mnívám , že tento dar mám, je třeba zkou­ mat ovoce. Potřebujeme citlivost na Ducha svátého. Pokud máme sklony k pocitu, že stále slyšíme nadpřirozený hlas Ducha sváté­ ho, a formulaci "Pán mi řekl" používáme alespoň jednou za hodinu, bývá to převážně neklamné znamení, že hlasu Ducha svátého příliš prostor nedáváme. Na druhou stranu je tato metoda nejjistěj­ ší - pokud je zjevení skutečně z Ducha sváté­ ho. Pamatuji si na bratra kazatele Krišku, který byl evangelista (již několik let je u Pá­ na), jak jednou přišel k nám do sboru. Sedě­ lo nás tam asi deset, až asi na dva nás osob­ ně neznal. Byl s námi jeden neznovuzrozený člověk. Bratr všem popřál Boží pokoj, když došel k tomuto člověku, podíval se na něj a řekl mu: "I vám přeji, abyste brzy poznal Pá­ na Ježíše", nebo něco v tom smyslu; řekl to slovenský, protože česky nemluvil. Myslím, že se u něj projevilo toto obdarování. b) V kapitole "Jak vést evangelizační roz­ hovor" jsme si uvedli dvě otázky. Mohou nám pomoci k poznání duchovního stavu. c) Dáme člověku číst verš a ptáme se ho, zda to říká něco o něm. Pokud je znovuzro­ zen, jeho duch reaguje na Boží slovo (Ř 8,16 - náš duch vydává stejné svědectví jako Duch svátý). V l.K 2,12 čteme o tom, že náš duch nám přivlastňuje Boží zaslíbení. Pokud člověk nového ducha nemá, na Boží slovo nereaguje. Můžeme použít verše J 1,12; J 6,47 (viz cesta spasení). d) Nakreslíme most, vyložíme obrázek a zeptáme se, kde by se člověk nakreslil a proč. To PROČ je velice důležité. Nedává­ me člověku chyták, ale chceme mu pomoci k věčnému životu (viz samostatná kapitola). e) Vyzvěme ho ke svědectví. Poznáme, zda se setkal s Pánem Ježíšem Kristem, zda se pro Něj rozhodl a spoléhá na Něj. Jednou na skupinku přišel chlapec, který o sobě říkal, že je křesťan. Neměl jsem v tom pokoj. Řekl jsem mu, jak jsem se set­ kal s Pánem Ježíšem Kristem, a zeptal se ho, jak to prožil on. Odpověděl mi, že se domní­ val, že je věřící, ale nyní vidí svůj omyl. Po tomto poznání se otevřel prostor ke konkrét­ ní službě. Důležité také je, zda náš duch reaguje na ducha toho člověka. Nejde o pocity, ale

možná znáte situace, kdy se setkáte s člově­ kem, který sice nemá právě stejné učení jako vy, ale proudí z něj Boží pokoj. I to bývá znak života. Jaké nejčastější chyby se dějí při duchovní diagnostice? a) Hledí se na vnější projevy. Udělá se např. prototyp křesťana, který vždy zvedá ru­ ce při shromáždění, je veselý a pokud je to sestra, nenosí náušnice (bratra by to ani ne­ napadlo). Tento pohled však může někoho poškodit. Smutný nebo veselý může být člo­ věk jak znovuzrozený tak neznovuzrozený. Nemůžeme také člověka posoudit dle jed­ notlivých hříchů. Známkou nového života není bezhříšnost (to bych sám nebyl znovu­ zrozen), ale přijetí Pána Ježíše Krista. Všich­ ni znovuzrození křesťané se s námi také ne­ budou shodovat v učení ohledně vodního křtu, křtu Duchem svátým a pod. Když jsem byl na vojně, bylo nás několik křesťanů. Jeden voják hledal Pána Ježíše Krista a chtěl být pokřtěn. Měl jsem s ním rozhovor a došel jsem k tomu, že je Boží dí­ tě. Říkal jsem to ostatním, ale někteří nad tím měli otazníky, neboť měl problémy s al­ koholem. Za dva dny se skutečně opil. Já jsem však neopouštěl tvrzení, že je přesto Boží dítě. To se časem potvrdilo. Alkoholis­ mus je jednoznačně hříchem, ale jeho vyře­ šení může přijít až nějakou dobu po uvěření. b) Nevhodné otázky. Zeptáme se někoho: Jsi Boží dítě? On se usměje, my vykřikneme "haleluja" a pokládáme ho za křesťana. Lidé však často nemusí rozumět výrazům, které používáme. Tímto způsobem nelze duchovní stav člověka zjistit. Při službě si buďme vědomi možnosti po­ škodit člověka jak tím, že znovuzrozeného pokládáme za neznovuzrozeného, tak opač­ ně. I k této službě přistupujme zodpovědně a s hledáním Boží přítomnosti. Je potřeba důvěřovat vyznání člověka. Klaďme otázky, modleme se, nezpochybňuj­ me však vyznání člověka. My ho máme vy­ stavit působení Božího slova a Božího Du­ cha. V naší pravomoci není "rozhodnout", kde stráví věčnost. Kontrolní úkol: Hledej v Písmu místa, která hovoří o tom, jak lze poznat Bolí dítě.

41

EVANGELIZACE V MOCI DUCHA SVATÉHO

Žijeme v posledním čase. V čase, ve kterém je třeba naplnit celý svět evangeliem, aby mohl přijít podruhé Pán Ježíš (Mt 24,14). S krátícím se časem poroste i moc, ve které budeme sloužit. Blíží se doba, kdy Bůh jasně oddělí svou nevěstu od nevěstky a jeho ne­ věsta bude zářit světu. Bude zjevovat Boží charakter a lásku, a bude zjevovat i jeho moc. Takový "Boží plán” pro naši službu můžeme najít v závěru Markova evangelia: "A řekl jim: "Jděte do celého světa a kaz­ te evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou prová­ zet tato znamení: Ve jménu mém budou vy­ hánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je ." Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi pů­ sobil a jejich slovo potvrzoval znameními." Mk 16,15-20 Je tedy naprosto normální očekávat, že naše služba má být doprovázena znameními a zá­ zraky. Vždyť Pán Ježíš řekl i: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte." Je však důležité najít pro zázraky a zna­ mení správné místo. Přečtěte si znovu Mk 16,20. Vyplývá z něj, že základem služ­ 42

by apoštolů bylo vždy kázání Božího slova. Toto kázání pak Pán potvrzoval zázraky a znameními. Zázraky nejsou tedy cílem, ale prostředkem. Prostředkem, který může nad­ přirozeně otevřít i zatvrzelé nevěřící pro zvěst evangelia - tím, že je dostane do si­ tuace, kde všechny filosofické a rozumové námitky ztrácejí cenu, protože člověk je konfrontován se svrchovaným Božím jedná­ ním. Koneckonců jeden z největších Božích služebníků v novozákonní historii Pavel se obrátil tímto způsobem. Zázraky dotvrzují kázané evangelium. Myslím, že to platí i obráceně - že právě ká­ záním a proklamací Božího Slova připravu­ jeme půdu pro zázraky (snad ještě více to platí o chválách a uctívání, ale to už přesa­ huje rámec naší knihy). Chci hned na začát­ ku zdůraznit, že je to oblast, do které se tepr­ ve učíme vstupovat. Nejen náš sbor ještě zdaleka nevstoupil do plnosti Božího jedná­ ní. Tato kapitola nebude proto žádné uzavře­ né učení. Bude to sdílení určitých zkušenos­ tí, které jsme my a naši sourozenci ve své službě načerpali, a občas i souhrn z dostupné literatury na toto téma. Na začátek si jako povzbuzení můžeme dopřát verš J 14,12: "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci."

UZDRAVOVÁNÍ Sám jsem to nepočítal, ale údajně 38% veršů v evangeliích mluví o uzdravování. Už to svědčí o tom, že to není žádná okrajová zá­ ležitost. Uzdravoval Pán Ježíš a uzdravovat máme i my. Uzdravení demonstruje jeho ví­ tězství nad nemocí, o kterém se dočteme u proroka Izaiáše (53,4-5): "Byly to však naše nemoci, jez nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, ze je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni." V současném světě je zdraví často mod­ lou. Kolik lidí tvrdí, že zdraví je v životě to nejdůležitější! Nechci nijak bagatelizovat, že nemoc je velký problém, ale hlavním problé­ mem každého nevěřícího člověka je jeho hřích. Setkáme se ve službě někdy s hodně nemocnými a hodně trpícími lidmi. I jim je však třeba zvěstovat možnost nového naro­ zení. Člověku nepomůže, když odejde do pekla zdravý. Právě zázračné uzdravení mů­ že být ale prostředkem, který člověka otevře pro Boží slovo. Nikdy, pokud je to jen tro­ chu možné, neopouštějte nevěřícího, za ně­ hož jste se modlili, aniž byste mu řekli evan­ gelium. A nyní si položíme několik otázek: 1) Kdo se může modlit za nemocné? Znovu’si přečtěte, že vkládat ruce na ne­ mocné a modlit se za ně může každý znovu­ zrozený křesťan. Vzpomínám si v této sou­ vislosti na krásnou zkušenost z evangelizace na jedné škole. Na výzvu tam přijalo Pána Ježíše několik asi desetiletých dětí. Vzápětí se ukázalo, že některé z nich mají různé zdravotní problémy. Ocitoval jsem jim tento verš a zeptal se, jestli mu věří. Některé při­ kývly a tak jsem je vyzval, aby vložily ruce na své kamarády a modlily se za ně. A Bůh je opravdu uzdravoval! Něco jiného je dar uzdravování, o kterém se dočteme v 1. Kor 12,9. Ten zřejmě nemá každý křesťan. Domnívám se, že člověk s tímto darem má speciální pomazání např. k hromadným modlitbám za nemocné při evangelizacích a vůbec ve službě uzdravová­

ní. Ale znovu opakuji, že za nemocného se může v zásadě modlit každé Boží dítě. 2) Proč se máme modlit za nemocné? Už to bylo řečeno a znovu to zdůrazníme - protože nás k tomu Pán Ježíš poslal (viz též Mt 10,7-8). Pokud studujeme Skutky apoš­ tolské, zjistíme, že právě zázračným uzdra­ vením bylo několikrát "odstartováno” velké probuzení na různých místech. Už ve 3. ka­ pitole se v důsledku uzdravení chromého ob­ rátilo v Jeruzalémě zřejmě takřka 2000 lidí (usuzuji tak z porovnání Sk 2,41 a Sk 4,4 s přihlédnutím k Sk 2,47). Stejně ve Sk 9 se skrze zázračné uzdravení Eneáše obrátili "všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli". Je zajímavé v této souvislosti studo­ vat i 17. a 18. kapitolu Skutků a porovnávat Pavlovu službu v Aténách a v Korintu. V Aténách zvěstoval Pavel evangelium po­ někud "intelektuálsky" - rozmlouval s filoso­ fy, diskutoval na Areopagu ... - a výsledkem bylo takřka fiasko. Jen velice málo lidí uvě­ řilo. Ale Pavel si naštěstí dokázal vzít pou­ čení, které si můžeme přečíst v l.K 2,1-5: "Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství na­ dnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, Že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale pro­ kazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží-" A důsledkem byl jeho dlouhý pobyt a vel­ ké probuzení v Korintu. Modlitbami za ne­ mocné demonstrujeme Boží moc, ale i Boží lásku ke každému člověku. Nejednou jsem se setkal s tím, že uzdravení lidé jsou zcela přemoženi poznáním Boží dobroty. 3) Jak se za nemocné modlit? Pokud studujete, jakým způsobem uzdra­ voval Pán Ježíš, zjistíte, že případ od přípa­ du to bylo jiné. Je proto těžké stanovovat ně­ jaká závazná pravidla. Vždycky se snaž na­ slouchat Duchu Svatému a ptát se, co ti chce ukázat. Může to být druh modlitby, může to

43

být poznání o pozadí nemoci a spousta ji­ ných věcí. Chci zdůraznit, že člověk má kro­ mě těla minimálně ještě duši (neznovuzrozený) a že Bůh chce uzdravovat kompletně. Velice často nemocná a strádající duše vede i k tělesným nemocem. Pokud se budeme modlit jen za tělesné příznaky, můžeme se často modlit jen za důsledky a nikoliv za pří­ činy nemoci. Nemoc může souviset i s hří­ chem - ze zkušeností bych zdůraznil zvláště manipulaci, vzpouru a neodpuštění. Zejména nemoci kostí a kloubů s tím dost často souvi­ sí - můžete si přečíst třeba Ž 32. Dokud se člověk neodřekne určitého hříchu, tak se za něj můžeme mamě modlit roky. Příčinou tě­ lesných i duševních nemocí mohou být také různé okultní vazby. Ať už jsou to návštěvy léčitelů, spiritismus, proutkaření, astrologie, věštění či spousta jiných věcí (doporučuji ke studiu 5.M 18,10-13; Iz 8,19), znovu nemusí dojít k uzdravení dříve, pokud se toho člo­ věk jasně neodřekne (Mt 18,18). Příčinou nemoci může být i démonizace, kterou se budeme později zabývat podrobněji. Takřka každý člověk, který se obrátí, potřebuje také prožít vnitřní uzdravení. V každém z nás se od narození až do chvíle, kdy jsme se obráti­ li, nutně kumulovala nižná vnitřní zranění odmítání rodiči či kamarády, různé prožité strachy a úzkosti, urážky a ubližování, cito­ vá zranění apod. Člověk, který nezná Ježíše, na ně nemůže reagovat biblicky - to jest od­ puštěním a uvalením svých břemen na Pána Ježíše. Místo toho reaguje neodpuštěním, pýchou, lží, nenávistí nebo jiným hříchem. (Naneštěstí tak někdy reagují i křesťané, kte­ ří nejsou dostatečně posvěceni). A právě tím vznikají jizvy na lidské duši, které často ur­ čují celé další jednání člověka a znovu mo­ hou souviset i s tělesnými nemocemi. Vnitř­ ní uzdravení může přijmout jen ten, kdo se znovu narodil - tím, že přinese Pánu kon­ krétní situace ze svého života, které mu Duch Svatý ukáže, v nichž utrpěl nějaké vnitřní zranění. Tím, že přizná svou zodpo­ vědnost za své nebiblické reakce a požádá Pána, aby uzdravil jeho duši. Může to být dlouhodobý proces, kdy Duch postupně od­ krývá hlubší a hlubší kořeny zranění, a ně­ kdy je potřeba pomoci zkušeného pastýře.

44

To vše je třeba brát při modlitbách za uzdra­ vení v úvahu. Na druhé straně tím ale nechci vzbudit pocit, že je to věc jen pro "starší a pokročilé". Obecně lze říci, že modlitby za tělesné zdraví nevyžadují zkušenosti, které jsou potřeba při pastorační službě řešení vnitřních zranění. Modlit za nemocné se mů­ žeš skutečně i tehdy, když jsi se obrátil vče­ ra. Bůh tě povede, budeš se učit i skrze omy­ ly a chyby, ale můžeš se spolehnout, že tě nenechá bez pomoci. Představme si, že před námi stojí člověk, za kterého se máme modlit. Jak začít? Ze­ ptal bych se ho, jaké má problémy a co ho trápí. Nejen proto, abych určil diagnózu, ale také proto, abych mohl projevit zájem a sou­ cit. Pán Ježíš se modlil za nemocné, protože mu jich bylo líto (Mt 14,14). Skrze nás má jednat Boží láska. Pokud se modlíš za ne­ mocné, protože ti dělá dobře, že jsi na očích a že se skrze tebe dějí zázraky, tak bys měl činit pokání. Protože je psáno "vloží ruce na nemocné", položíme zpravidla ruku či ruce na nemocné místo. Chci ale zdůraznit dvě věci. Ta první, že to není žádné dogma a že se lze docela dobře modlit i bez vkládání rukou. Ta druhá - daleko důležitější - je potřeba taktu. Než vložím na někoho nevěřícího ruku, vždy ho požádám o dovolení. Dávejte si na to zvláště pozor, pokud sloužíte opačnému pohlaví. Pokud je nemocné nějaké choulostivější mís­ to, ruku na něj nepokládejte. Nebo - jak radí John Wimber - poproste nemocného, ať si tam nejprve položí svou ruku a teprve na ni položte vaší ruku. Pokud k tomu skutečně nemáte Boží vedení, nekopírujte některé za­ hraniční služebníky a nijak s nemocným ne­ manipulujte - nenuťte ho vstávat či naopak lehat, netahejte ho za ruce a za nohy, neberte invalidům berle a podobně. Buďte tiší a po­ korní. Než se začnete modlit za nemoc, proste o Boží vedení. Je to Bůh, kdo uzdra­ vuje, ne my. Je docela dobré, když sloužíme alespoň dva. Můžeme nemocného lépe za­ chytit, pokud by padl pod mocí Ducha (ještě se k tomu vrátíme), a navíc nemám žádný důvod k pocitu, že jsem to všechno udělal já. Co se týče vlastní modlitby - Pán Ježíš ně­ kdy nemocem poroučel, aby odešly. Myslím,

že je to správný druh modlitby, jen pokud je podepřen naší vírou. Pokud tu víru v dané chvíli necítím, mohu se za nemocného při­ mlouvat, žehnat mu, vyznávat Boží slovo o uzdravení, prosit Ducha Svatého, aby přišel a začal uzdravovat, nebo se prostě jen modlit v jazyku. Při modlitbě nezavírejte oči, ale naopak sledujte, co se s nemocným děje. Působení Ducha Svatého se u něj může projevit různý­ mi způsoby - chvěním víček či celého těla, pocity tepla či naopak chladu na nemocném místě, pocit "procházející elektřiny" atd. - a my bychom měli reagovat. Může se projevit i démon - např. křikem, křečemi či nepřiro­ zenými grimasami. O tom však více ve zvláštním oddíle. Je také možné, že nemoc­ ný ucítí Boží jednání na úplně jiném místě, než za které se modlíme. V tom případě do­ poručuji přijmout raději Boží názor než váš a začít se modlit za místo, které ukazuje Bůh. Je dobré se občas i nemocného zeptat, jestli něco prožívá. Znovu chci zdůraznit, že modlit se může­ me zcela přirozeně. Není třeba křičet, mávat rukama ani zaujímat různé velebné pózy. Syrského Námana to sice zklamalo, když ne­ viděl podobné divadlo (viz 2.Kr 5), ale větši­ na lidí se bez toho docela dobře obejde. Na otázku, jak dlouho se modlit, asi znovu ne­ dám lepší odpověď, než jak nás Bůh povede. Jen chci podotknout, že někdy se modlíme dlouho spíš proto, že máme strach, že přesta­ neme a ono se nic nezmění. To není dobrý důvod pro protahování modlitby. Je dobré se po modlitbě zeptat, zda se ně­ co změnilo. Nikdy ale neprovádějme žádný nátlak a dejme tomu člověku možnost zcela svobodně přiznat, že se nezměnilo nic. A bu­ ďme opatrní, i pokud tvrdí opak. Pokud se jednalo o nějakou věc, kterou si lze na místě ověřit, je dobré, aby třeba zkusil udělat po­ hyb, který dřív nemohl apod. Znovu zdůraz­ ňuji - žádný nátlak, nikomu nebrat hole a ne­ zvedat ho z vozíčku, pokud o to sám neřekne nebo pokud mi to není jasně zjeveno (ve Sk 3,7 to Petr'zřejmě udělal). V našem sboru máme, myslím, docela dobré pravidlo, že veřejně oznamujeme jen taková uzdravení, která jsou lékařsky doložená nebo zcela pro­ kazatelná.

Pokud člověk nebyl uzdraven, je to dobrý test mých motivů ke službě. Když sloužím proto, abych se tím sám nasytil, tak mě to nejspíš naštve a řeknu mu, že je určitě v ně­ jakém hříchu. Pokud sloužím z lásky, tak mu požehnám a dám mu najevo, že mi na něm záleží - nabídnu mu další modlitby či rozho­ vor, dám mu adresu na nejbližší skupinku a pokud je nevěřící a je na to prostor, zvěstuji mu evangelium. Jsem přesvědčen, že Duch Svatý se nějakým způsobem dotýká každého člověka, za kterého se modlíme. Několikrát jsem prožil, že i když se viditelně nestalo vůbec nic, ten člověk se pak otevřel pro evangelium a třeba se i obrátil. Možná také proto, že jasně viděl, že Bůh je pro nás živá osoba. Ještě bych rád vyvrátil názor, se kterým se občas setkávám - totiž, že mám-li se za někoho modlit, musím k tomu prožít přímé Boží vedení; a dále, že sám musím při mod­ litbě něco prožívat. Myslím, že modlit se za nemocné je akt poslušnosti Božího Slova. Ze zkušeností svých i jiných vím, že člověk při modlitbě často neprožije žádné zvláštní po­ city, a přesto je nemocný uzdraven. 4) Za koho se modlit a za koho ne? Jedno pravidlo by se myslím dalo vyjád­ řit: modlit se jen za ty, kdo o to stojí. Mou zodpovědností je modlitbu nabídnout; není mou zodpovědností, zda bude nabídka přija­ ta. Nikdy nevnucujte modlitbu někomu, kdo o to nestojí. Pán Ježíš se ptal nemocných, jestli věří, že je Bůh může uzdravit (Mt 9,28). Čím větší je víra nemocného, tím lépe. Na druhé straně ale zvláště u nevěří­ cích nemůžeme očekávat skálopevnou víru v uzdravení. Pevná by měla být především naše víra. Pokud sám nevěřím tomu, že člo­ věk, za kterého se modlím, by mohl být uzdraven, pak to asi skutečně nemá cenu. Co sám hledám u nevěřících, je očekává­ ní, že by se mohlo něco změnit. Nemodlím se za člověka, který vyznává, že se jeho ne­ moc nemůže zlepšit (viz. Př 18,7; Př 18,20-21 atd.). Také se nemodlím za člo­ věka, který se přišel vysmívat nebo "dokázat, že je to všechno podvod". Myslím, že by to bylo házení perel sviním.

45

Domnívám se, že modlitby za uzdravení se vzkládáním rukou zamýšlí Bůh přednostně pro nevěřící. Není to samozřejmě žádné dog­ ma a můžeme se modlit i za své brášky a sestřičky. Myslím však, že křesťan by měl přijímat uzdravení přednostně skrze svou osobní víru v Boží Slovo (Iz 53,4-5; Ž 103,3; l.Pt 2,24-25 apod.) a jeho vyznává­ ní, případně skrze službu starších (Jk 5,14-16). 5) Proč není uzdraven každý, za koho se modlíme? Znovu - mou zodpovědností je modlit se za nemocné. Boží zodpovědností je, zda a jakým způsobem bude nemocný uzdraven. Myslím, že během svého pozemského života nikdy plně nepochopíme, proč někteří lidé nejsou uzdraveni. Některé věci, které mohou bránit přijetí uzdravení (viz 2.M 20,5), jsme již zmínili. Může to být nevyznaný hřích vlastní nebo předků, okultní a démonické vazby, může to být prokletí (např. někdo, třeba lékař, nemocnému tvrdil: "vy už se ni­ kdy neuzdravíte" apod.). Není to ale pravi­ dlem (viz J 9,2-3) a nikdy, prosím, neobvi­ ňujte člověka z hříchu, pokud to nemáte jas­ ně zjeveno. Uzdravení také nemusí přijít ih­ ned, ale postupně. Někdy je zapotřebí dlou­ hodobých pravidelných modliteb; naše víra musí mít dlouhý dech. V životě křesťana může přicházet postupné uzdravení i skrze sycení se Božím Slovem (Př 4,20-22) a vů­ bec skrze poslušnost Bohu (Př 3,1-8). Nikdy bychom se neměli nechat vmanévrovat do situace, kdy nás někdo činí zodpo­ vědnými za to, že se neuzdravil. Už jsem asi dvakrát nebo třikrát prožil nadpřirozenou jis­ totu, že člověk, za kterého se mám modlit, bude na místě uzdraven. Pak jsem si troufl mu to i říci. Pokud ale toto jasné zjevení ne­ mám - a to je v drtivé většině případů, nikdy neslibuji uzdravení. 6) Jak je to s padáním pod mocí Ducha? Někdy během modliteb sestoupí Boží moc a člověk, za kterého se modlíme, padne pod mocí Ducha. Je to zcela biblické (Dan 8,17-18; Dan 10,9; Ez 3,23; Zj 1,17) a měli bychom s tím počítat a být připraveni

46

ho zachytit. Sice pokud člověk padne oprav­ du pod Boží mocí, tak se mu zpravidla nic nestane, ale spoléhat se na to nedá. Stav pod mocí Ducha může být různě dlouhý - od ně­ kolika vteřin do několika hodin, ba i dnů. Delší trvání může být známkou toho, že Duch uzdravuje nějaké vnitřní zranění. Ne­ měli bychom proto tento proces násilně pře­ rušovat. Ale i tady platí, že Bůh je Bohem pokoje a pořádku, a zpravidla nebude nechá­ vat někoho ležet tak dlouho, aby nám tím způsobil nějaké problémy. Je možné na ta­ kového člověka promluvit, zeptat se ho, jest­ li může vstát, a odvést ho. Znovu platí, že kdo padne a kdo nepadne, je zcela v Božích rukou. Nikdy bychom se neměli snažit se v tom nějak angažovat. Po­ kud se modlíme za stojícího člověka, který má zavřené oči, stačí ho lehce postrčit, aby spadl. Pokud to ale někdo dělá, je to hřích a známka duchovní ne vyspělosti. Máme vý­ stražný příklad z jedné křesťanské konferen­ ce v Praze. Při modlitbách tam sestoupila Boží moc a několik lidí padlo pod mocí Du­ cha. Jednomu služebníku ale jeho "klient" stále nepadal, tak ho přistrčil. Skončilo to zraněním krční páteře (díky Bohu bez trva­ lých následků) a ostudou. Zvláště při velkých evangelizacích, při kterých dojde k padání pod Boží mocí, se mezi nevěřícími často bleskově vytvoří fáma "kdo padne, ten je uzdravený, kdo nepadne, tak není". Proto tomu pak mnozí lidé pomá­ hají z vlastní síly a je to spíš duševní záleži­ tost. V takových situacích je zpravidla dob­ ré, aby někdo vysvětlil do mikrofonu, o co se jedná. Že se toho není třeba bát, ani tomu připisovat magickou moc. Někdy - zvláště u starších lidí - se setkáte naopak s tím, že se bojí, aby při modlitbě nespadli. Jsou proto sevření a křečovití a brání Bohu, aby se jich dotýkal. Takovým je dobré nabídnout, aby se posadili, a teprve pak se začít modlit. 7) Je možné o uzdravení přijít? Je to možné a znovu je to zcela biblické (J 5,14; Lk 17,11-19). Ježíš často říkal uzdraveným "Víra tvá tě uzdravila". Pokud se modlíme za nevěřícího, můžeme při mod­

litbě nahradit do určité míry jeho víru svou vírou. Ale jestliže se ten člověk neobrátí a nepřijme evangelium, je pravděpodobné, že satan mu velice brzy podstrčí pochybnosti o uzdravení. Neznovuzrozený člověk se těžko bude bránit Božím Slovem, a proto může po­ měrně snadno ztratit víru a tím i uzdravení. Takže pověsti mezi nevěřícími "při evange­ lizacích se lidi uzdravují, ale pak se jim to zase vrátí", jsou žel často pravdivé. Pokud člověk nepřijme nabídku nového života, mů­ že ztratit i tělesné uzdravení.

Božím zjevením skrze dar rozeznání duchů (l.Kor 12,10), jako další měřítko použijte l.J 4,2-3: jen ten, kdo vyzná zmrtvýchvstalé­ ho Ježíše jako svého Spasitele a Pána (tedy ne jen jako historickou postavu, velkého uči­ tele, velký vzor apod.), je Božím služební­ kem. Dalším vodítkem může být pýcha. Sa­ tan používá stále stejné triky. Už prvnímu člověku tvrdil, že bude něco víc, že bude ja­ ko Bůh - prostě útočil na jeho pýchu. Mnozí léčitelé jsou velice pyšní na to, že "je jim dá­ no" něco víc než obyčejným lidem. Varující je také používání různých "pracovních pro­ 8) Je každý, kdo nadpřirozeně uzdravuje, středků" - virgule, kyvadélka apod. Nic tako­ vého Boží služebník nepotřebuje. A posled­ Boží služebník? ní, co mě napadá, je vztah k penězům. Pro V žádném případě ne. I satan má určitou moc a, jak známo, velice rád se převléká za Boží služebníky je pokyn jednoznačný anděla světla (2.Kor 11,14). V Písmu najde­ (Mt 10,8). me na několika místech svědectví, že i sata­ Ze zkušeností můžeme upozornit i na to, že novi služebníci mohou dělat nadpřirozené okultisté jsou někdy i mezi návštěvníky věci - viz egyptští kouzelníci v 2.M 7-8, Elyevangelizací. Někdy se dokonce pokoušejí mas ve Sk 13,6-12 či Šimon ve Sk 8,9-24. vmísit mezi služebníky a "modlit" se za ne­ Ale vždy najdeme i svědectví o tom, že Bůh mocné (ale někdy z nich spíše čerpat ener­ je silnější. gii). Počítejte s tím a buďte citliví na Boží Jedním ze satanových triků je to, že i je­ hlas! ho služebníci mohou uzdravovat. A je třeba na tomto místě jasně prohlásit, že satanovým DÉMONIZACE služebníkem v této oblasti je každý, skrze "Přeplavili se do krajiny gerasenské, která koho se dějí nadpřirozené věci, a přitom ne­ leží proti Galileji. Když vystoupil na břeh, ní znovuzrozen a neuzdravuje ve jménu Ježí­ vyšel proti němu jakýsi muž Z toho města, še Krista. Tedy všichni léčitelé, magnetizéři, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu psychotronici, senzibilové, zaříkávači, hyp­ nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hro­ notizéři ... ti všichni slouží satanu. Někteří bech. Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před zvláště v začátcích - nevědomě, ti zkušenější ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po a známější většinou dobře vědí, kdo je jejich pánem. A člověk, kterého "léčili", může sku­ mně, Ježíši, Synu Boha nejvýššího? Žádám tečně prožít tělesné uzdravení. Ale za tu ce­ tě, abys mne netrápil." Ježíš totiž nečistému nu, že se otevřel něčemu, co je pod výslov­ duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. ným Božím prokletím (5.M 18,10-13) a čím Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho vlastně dal satanovi legitimní právo vstoupit poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta do svého života. Důsledkem mohou být trva­ vždy přerval a byl démonem hnán do pustých lé pocity strachu, duševní choroby, sebevra­ míst. Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" žedné sklony a zpravidla také výrazná uza­ Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby vřenost pro evangelium. Je absurdní, že ten, kdo způsobil všechny nemoci, nyní předstí­ jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo rá, že uzdravuje! A je třeba upozornit i na to, že satanovi na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim služebníci v tomto oboru často mluví o Bo­ dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo hu, o Trojici, o panně Marii, mívají na zdi kříž a jejich řeč bývá protkána náboženský­ se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopi­ lo se." Lk 8,26-33 mi výrazy. Jak je tedy poznat? Buď přímým

47

Tak jako Bůh má celou armádu duchovních bytostí - andělů, kteří mu slouží, tak má své pomocníky i satan. Jsou to zřejmě padlí an­ dělé, kteří se přidali na jeho stranu při jeho neúspěšné vzpouře proti Bohu (viz. např. Zj 12,7-9). Koneckonců i sám satan je padlý anděl (viz. Iz 14, Ez 28,11-19). I satanova armáda má strukturu a jsou v ní různé du­ chovní bytosti - počínaje mocnostmi nad jednotlivými národy (viz Da 10,13;20), et­ nickými skupinami nebo městy a konče prá­ vě bytostmi, které jsou v Písmu nazývány démony. Z uvedeného textu o nich můžeme vypozorovat některé věci: - démoni přebývají v živých bytostech. Nejraději v lidech, v nouzi i ve zvířatech (sám jsem se s tím setkal). V Mt 12,43 je vý­ slovně zdůrazněno, že pobyt mimo živé tělo je démonu velice nepříjemný a všemožně se snaží zase do nějakého vejít. - svou podstatou jsou zlí a škodolibí. Trá­ pí lidi a nutí je dělat nepřirozené a ponižující věci, které by člověk z vlastní vůle nikdy ne­ dělal. V citovaném textu je případ těžké démonizace, častěji se budeme setkávat s méně nápadnými projevy. Démoni mohou způso­ bovat stavy strachu a úzkosti, noční můry, různá nepřirozená nutkání, sexuální úchylky (onanie, homosexualita, sadismus, masochismus, pedofilie, nekrofilie ...), mohou být pří­ činou nemocí tělesných (Lk 13,11-16) i du­ ševních (Mt 17,14-18), mohou způsobovat nekontrolovatelné lkaní, hněv a zuřivost, vražedné a sebevražedné sklony a mnoho ji­ ných potíží. - mohou mluvit skrze lidi, ve kterých pře­ bývají. V takové chvíli se může zcela změnit hlas i normální způsob řeči těchto lidí. - všichni znají Ježíše a znají i Boží slu­ žebníky. Dobře vědí, kdo nad nimi má auto­ ritu a kdo ne (Sk 19,13-16). - démonizovaní lidé mohou projevovat nadpřirozené schopnosti tělesné i duševní (Sk 16,16) - jeden člověk může být obsazen i mnoha démony. Někdy to funguje tak, že jeden dé­ mon otevírá dveře dalšímu. - Ježíš měl plnou autoritu nad každým démonem. Mohl mu poručit, aby vyšel, a dé­ mon musel poslechnout. A stejnou autoritu

48

dal Ježíš každému Božímu služebníku (Mk 16,17; Lk 9,1; Lk 10,19; Mt 10,8). V církvi se můžeme setkat se dvěma ne­ zdravými extrémy, co se týče vztahu k dé­ monům. Ten první se vyskytuje ve většině tradičních denominací a existenci démonů prostě nebere na vědomí. Člověk zasažený tímto bludem - a může to být i znovuzrozený křesťan - se nutně bude dostávat do situací, kdy nebude schopen pomoci. Některé si­ tuace nejdou vyřešit jinak než vyhnáním dé­ mona, který člověka spoutává. Ale existuje i druhý extrém, který pro změnu učí, že vlast­ ně každý lidský problém je způsoben něja­ kým démonem a pokud příslušného démona vyženeme, tak problém zmizí. Myslím, že je to stejně nebezpečný omyl jako první případ. Zvláště v pastoraci znovuzrozených křesťanů může nadělat velkou paseku, protože prak­ ticky pomíjí osobní zodpovědnost za hřích. Ve sborech zasažených takovým učením můžeme potkat lidi, kteří se roky potácejí ve stejných problémech a roky je z nich mamě vymítáno. Příčinou jejich potíží je totiž ne­ poslušnost Bohu - a ta se nevyléčí vymítá­ ním, ale pokáním. Vede to k tomu, že člověk nevidí zdroj problémů v první řadě u sebe, ale v nedostatečné moci a pomazání svých vedoucích. To se ale dostáváme spíš do oblasti pastorace a zde máme psát o zvěsto­ vání evangelia. Jak již bylo řečeno, máme nad démony pl­ nou moc. Můžeme jim poručit, aby odešli, a oni musí poslechnout. Ale asi každý, kdo do téhle oblasti služby vstoupil, má zkušenost, že někdy démon prostě neodešel. Znamená to, že Bible nemá pravdu? V žádném přípa­ dě ne! Důvody bývají různé, některé nám ur­ čitě zůstávají skryty, ale některé zmíníme: - Je rozdíl mezi Božím zaslíbením a mezi tím, jak si ho já dokážu přivlastnit svou ví­ rou. Pokud ve skutečnosti nevěřím tomu, že démon odejde, tak se to dost možná opravdu nestane. Stejně tak pokud přijmu do svého srdce strach. Někdy je démonizovaný člověk agresivní, démon se snaží zastrašit. Velice mě v této souvislosti oslovuje, co říká Bůh Jeremiášovi na začátku jeho služby "Jen se jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich" (Jer 1,17b). Pokud já si připustím strach, ná­

sledně ho připustí i Bůh - ztratím jeho ochra­ nu. Strach skutečně křesťan přijmout nemusí. Dokonalá láska zahání bázeň a tou dokona­ lou láskou je Ježíš, který žije v nás. Někdy mají křesťané strach, že když se budou modlit za démonizováného člověka, démen na ně může nějakým způsobem "přeskočit". Sám jsem to jednou prožil. Ještě s jinými jsem se modlil za démonizovaného člověka. Neustále si při modlitbách stěžoval, že ho brní ruce. Nakonec démon odešel. Když jsem se příštího dne probudil - brněly mě ruce. Několik hodin jsem z toho byl značně nervózní a zabýval se úvahami, jestli na mě ten démon nemohl nějak "přelézt". Až k poledni jsem se rozhodl přece jen věřit to­ mu, co o mě píše Boží Slovo. Řekl jsem: "Bůh mi dal v Kristu plnou autoritu nad dé­ mony. Říká to Boží Slovo a ty mi, satane, okamžitě přestaň podstrkovat nějaké lži!" V tom okamžiku bylo po problémech a už se nikdy nevrátily. Satan mi prostě podstrkoval určité příznaky a čekal, jestli dostanu strach - přečtěte si Mk 9,28-29. Některý duch nevy­ jde jinak, než skrze modlitbu a půst. Teprve když se Pán Ježíš 40 dní postil, vyšel v moci Ducha a mohl konat mocné skutky. - Často je daleko důležitějším problémem než to, jak vyhnat démona, odpovědět si na otázku, jak se do toho člověka dostal. V du­ chovním světě platí velice přísné právní předpisy a démon nesedí jen tak za komínem a neskočí za krk prvnímu člověku, který jde kolem. Člověk mu musí na sebe dát právní nárok. Jak? Skrze hřích. A znovu bychom mohli vyjmenovat stejné hlavní oblasti, jako v kapitole o uzdravení. Okultismus, neod­ puštění (přečtěte si Mt 18,23-35K- jsem pře­ svědčen, že ti "katové" ve verši 34 jsou prá­ vě démonické mocnosti), vzpoura (Ž 107,10-12), manipulace, smilstvo... - to všechno jsou otevřené dveře, skrze které mo­ hou vstoupit démoni. To je také důvod, proč mohou mít potíže s démony i znovuzrození křesťané. Buď tam mohli zůstat z doby před obrácením, nebo se jim křesťan mohl otevřít i po obrácení. A zde platí dvojnásob, že po­ kud křesťan nevyzná "vstupní" hřích a jasně se ho neodřekne, můžeme vymítat bezvý­ sledně. Právní nárok totiž trvá. I kdyby dé­

mon odešel, zřejmě se brzy vrátí - a nemusí být sám (viz Mt 12,43-45). A platí to i na­ opak. Pokud se člověk odřekne příslušného hříchu, tak často démon tiše odejde. Bez ně­ jakých bouřlivých vymítacích scén. Prostě ztratil nárok. Vždy se tedy snažme ptát Boha - a pokud to jde, tak i démonizovaného člověka - proč tam démon je, kdy problémy začaly. Pokud jasně uvidíme hřích, kterého se ten člověk odmítá zříci, většinou je vymítání zbytečné. Někdy může v nějakém rodě démon pů­ sobit po mnoho generací. Člověk sám mu nárok dát nemusel, ale může ho dávat hřích předků. Znovu je třeba hřích předků vyznat a rozvázat. Vzpomínám si na jednu z bolest­ ných zkušeností, kdy jsme s jedním bratrem na evangelizaci asi dvě hodiny mamě vyhá­ něli démona z malého chlapce. S chlapcem tam byl jeho dědeček, který otevřeně přizná­ val, že se zabývá okultismem. Ne všechny problémy jsou způsobeny démo­ ny a ne při všech démonických problémech je dobré začít hned vymítat. Zvláště buďte opatrní na lidi, kteří sami vyžadují, aby z nich bylo vymítáno. Domnívám se, že jsou dvě situace, při kterých je dobré začít vymítat. Ta první, když se démon nějak viditelně projeví. Děje se to zpravidla, když je nějakým způsobem přítomna Boží moc - při evangelizačním ká­ zání, při chválách a uctívání nebo když se třeba s někým modlíme za uzdravení. Dé­ mon se může projevit různě - křikem, padnu­ tím na zem, křečemi, nepřirozenými grima­ sami, obrácením očí tak, že je vidět jen běl­ mo, démonizovaný může mít pocit, že ho někdo škrtí atd. Druhá možnost je, když je mi skrze dar rozeznání duchů (l.Kor 12,10) zjeveno, že je člověk, za něhož se modlím, démonizovaný. Chci varovat před tím, aby­ chom vymítali démony bez jasného rozezná­ ní, že jde skutečně o démonizaci. Často by mohlo dotyčného člověka dostat do ještě větších problémů a zmatků - zvláště pokud mají jeho potíže jiný důvod. Jak konkrétně máme vymítat? Nejdřív bych asi popsal odstrašující scény, které se žel při

49

podobných příležitostech odehrávají dost často. Skrze někoho se projeví démon. Oka­ mžitě se kolem něj seběhne klubko minimál­ ně deseti křesťanů, kteří ho neprodyšně ob­ klopí, a dalších deset, kteří přihlížejí za je­ jich zády. Křesťané se začnou modlit, pokud možno vždy alespoň dva zároveň a hodně hlasitě. Démonizovaný začne křičet, ale křesťanů je víc a vítězně ho překřičí. Každý zkouší jinou metodu. První křičí o moci Ježí­ šovy krve, druhý řve ubohé oběti do ucha "Prozraď jméno!", třetí zve Ducha Svatého, zatímco čtvrtý dává přednost hulákání čeho­ si v jazyku. Po několika minutách přestává být zcela jasné, kdo ze skupiny je démonizo­ vaný a kdo ne. Většina se svíjí v nekoordino­ vaných pohybech a nestranný pozorovatel má pocit, že je svědkem slavnosti slunovra­ tu. Nakonec se skupinka postupně rozptýlí a démonizovaný člověk tiše odchází - ve stej­ ném stavu, v jakém přišel. Asi je lepší dělat to trochu jinak. Sám se nepovažuji za velkého odborníka na tuto oblast, ale ze zkušeností svých i jiných bych poradil několik věcí: Pokud je to možné, je dobré odvést démonizovaného člověka někam do ústraní. Pokud démon křičí, není nutné se s ním pře­ křikovat, ale máme plnou autoritu přikázat mu, aby umlkl. Stejně tak nemá cenu s dé­ monem diskutovat. Pán Ježíš kromě jedi­ ného případu, kdy se ho zeptal na jméno,

50

vždy démony umlčoval. Daleko důležitější než počet služebníků je to, aby byli v du­ chovní jednotě. Dva lidé naprosto stačí. Po­ kud spolu slouží častěji, tím lépe. Při této službě je zvlášť důležitá citlivost na Boží ve­ dení a zjevení. Nezapomínejme, že i démo­ nizovaný je člověk, kterého Bůh miluje. Jed­ nejme s ním v úctě, s taktem a s láskou. Od­ lišujme člověka od démona v něm. Snažme se odhalit bránu, kudy démon vešel, a uza­ vřít ji. Démoni nesnášejí, když vyznáváme moc Ježíšovy krve - ale vyznávejme, jen po­ kud víme, co a proč vyznáváme. Jinak jsou z nás zaříkávači. Nebojme se démonu v plné autoritě poručit, aby odešel. Když nevím, jak se modlit, mohu se modlit v jazyku. Někdy se démon "schová" a snaží se nás oklamat, že už vyšel. Dobrá metoda je postupně se modlit nad jednotlivými částmi těla a zvát Ducha Svatého, aby je prostoupil svou pří­ tomností. Zpravidla se démon projeví. Když démon vyjde, práce tím nekončí. Zno­ vu připomínám Mt 12,43-45. Pokud jde o nevěřícího člověka, zvěstujme mu evangeli­ um - může být velice otevřený! Pokud se od­ mítne obrátit, jasně ho varujme před hříchem (a pokud neodmítne, tak samozřejmě taky). Pokud jde o křesťana, modleme se o jasné zjevení, kudy démon vešel, a uzavřeme mu cestu. Pozvěme Ducha Svatého, aby zaplnil uprázdněné místo, žehnejme.

DARY DUCHA SVATÉHO A JEJICH VYUŽÍVÁNÍ

mi

"Jednomu pak každému dáno bý­ vá zjevení Ducha k užitku. Nebo ně­ komu dána bývá skrze Ducha řeč . moudrosti, jinému ^ pak řeč umění podlé téhož Du­ cha. Jinému pak víra v témž Du­ chu, jinému daro’ vé uzdravování v [jednostejném Du\ chu. Někomu pak ř divá činění, j i ­ nému pak proroc­ tví, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému ob­ zvláštně, jakž ráčí." (l.K 12,7-11) Je psáno, že každému je dán zvláštní pro­ jev Ducha ke společnému prospěchu. Tedy i tobě! Nejsi jen řadová ovečka, pro kterou je Božím plánem jen přijít do shromáždění, po­ slechnout si kázání a zase odejít domů. Máš minimálně jeden, ale možná i více darů, kte­ rými máš sloužit druhým. Jak svým souro­ zencům, tak i nevěřícím. Pozastavíme se teď u těch darů, které mají nějaký vztah k evan­ gelizaci.

vaše ústa Duch svátý. Pokud jsi to ještě neprožil, buď připraven, že to prožiješ. A pros o to Pána - máme horlivě žádat duchovních darů (l.K 12,31;14,1). Slovo moudrosti je tedy náhlé zjevení, in­ spirace ód Ducha Svatého. Dá mi nadpřiro­ zený vhled, jak vyřešit určitou situaci - třeba evangelizační rozhovor. Není to tedy moud­ rost získaná vzděláním a zkušenostmi. Na druhé straně chci zdůraznit to, co je psáno u J 14,26 - aby mi Duch Svatý mohl něco při­ pomenout, tak to musím mít někde v hlavě uložené. Proto je dobré učit se biblické verše zpaměti. Další zaslíbení o této věci můžeme najít u Mk 13,9-11.

Slovo moudrosti "Tu proti němu vystoupili někteří židé, patřící k synagóze, zvané synagóga propuš­ těnců, a k synagóze Kyrénských a Alexand­ rijských, a společně se židy z Kilikie a z Asie se začali se Štěpánem přít. Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil." (Sk 6,9-10) Určitě jste to už mnozí prožili. S někým jste mluvili - a najednou jste se sami začali divit tomu, co říkáte. Vybavily se vám věci z Božího Slova, které jste nikdy předtím ne­ použili. Uviděli jste souvislosti, které jste ni­ kdy dřív neviděli. Mluvili jste a zároveň jste věděli, že v tu chvíli nemluvíte vy, ale skrze

Dar víry Tento dar není naší prvotní vírou, skrze kte­ rou jsme spaseni (Ef 2,8). Není to ani ta naše "běžná" křesťanská víra, která v nás roste skrze Boží Slovo (Ř 10,17) a vůbec jako ovoce obecenství s Pánem. Přijdou situace a zkoušky, kdy naše normální víra je najednou nedostatečná. Tehdy nám Bůh může poslat zvláštní porci nadpřirozené víry jako dar Du­ cha svátého. To je ta víra, která přenáší hory a ve které šli křesťanští mučedníci radostně na smrt. Každý Boží dar a každé Boží zaslí­ bení uvádím do pohybu svou vírou. Aby se něco mohlo stát, musím nejdřív uvěřit, že se to stane. Teprve pak uvidím viditelné napl­

Slovo poznání Tady narážíme na malý teologický problém. Někteří (mj. John Wimber a jiní) nazývají slovem poznání nadpřirozené zjevení např. o tajném hříchu nějakého člověka, o pozadí je­ ho nemoci apod. Jiní (např. Reinhold Ulonska) zařazují tyto věci mezi proroctví, při­ čemž argumentují místy jako J 4,17-19 nebo l.K 14,24-25. Nechci tu formulovat nějaké dogma, ale přikláním se k druhé variantě, a proto o tom souhrnně pojednáme v kapitole o proroctví. Pokud má někdo jiný názor, ne­ chci mu ho brát. Myslím ale, že daleko důle­ žitější než spory o správnou nálepku je, aby­ chom do používání těchto darů vstupovali.

51

nění toho, čemu jsem ve svém srdci uvěřil. To je Boží princip, který najdeme třeba v Žd 11,1 nebo Jk 1,6-8. Aby Bůh mohl skr­ ze nás jako svůj personál tady na zemi konat velké věci, potřebujeme někdy nadpřirozené naplnění vírou. Ta je vlastně jakousi "rozbuškou”, která může uvést v činnost dal­ ší dary Ducha - třeba dar mocných činů. Chci ale zdůraznit, že je to dar, který dává Bůh jen do konkrétních jednorázových si­ tuací. Nelze na něj spoléhat jako na stálý zá­ klad naší víry. Ta musí být založena výhrad­ ně na Božím Slově. Dar nelze také zaměňo­ vat s přirozeným optimismem, že "všechno dobře dopadne". Asi nejkrásnější ukázkou tohoto daru víry je Eliášův zápas s Baalovými proroky (l.Král 18). Eliáš, náhle naplněn nadpřiroze­ nou vírou, vyzývá směle všechny Baalovy a Ašeřiny služebníky ke konfrontaci před ce­ lým Izraelem. Je si naprosto jist vítězstvím, není v něm ani stín pochybnosti. A Bůh sku­ tečně skrze něj viditelně triumfuje. Ale hned v následující kapitole vidíme, že už příštího dne je Eliáš naplněn strachem a prchá před Jezábel. Na Karmelu nejednal ve své nor­ mální víře, ale dostal nadpřirozený dar víry pro konkrétní úkol. (Tím nechci naprosto tvrdit, že takto musí končit i naše zkušenosti s darem víry). Dar mocných činů Doslovně by se to dalo přeložit spíše "působení mocí". Je to tedy velmi široká for­ mulace, která nám brání jakkoli spoutá vat Ducha Svatého našimi vlastními představa­ mi. V Žd 2,4 je psáno, že Bůh potvrzuje na­ še svědectví rozličnými projevy své moci. To je ta moc, v níž mohl Pavel vynést Boží rozsudek dočasného oslepnutí nad Elymasem (Sk 13,11) stejně jako Pán Ježíš mohl kráčet po vodě a utišovat bouře. Také někte­ rá velká křesťanská probuzení uplynulých staletí byla provázena nadpřirozenými úkazy - např. při Wesleyho probuzení se lidé pod mocí Ducha vznášeli ve vzduchu. Je to tedy znovu náhlé nadpřirozené naplnění Boží mo­ cí, kterým Bůh může potvrdit naše svědec­ tví. Jak jsme již podotkli, je ve velice úzké spojitosti s darem víry (viz. Mt 17,20). Bůh

52

jej dává do konkrétní situace a jen na jeho výslovný pokyn můžeme takové mocné skutky činit. Tak jako Mojžíš nemohl udeřit holí do každé skály, aby vyšla voda, ale vždy jen na Boží pokyn. Varuji před tím, abychom se snažili sami nějak Boha "přinutit" k jednání. Také chci znovu zdů­ raznit, že ne každý zázrak pochází od Boha. Naopak jsme výslovně varováni před satano­ vými služebníky, kteří budou činit velké di­ vý a zázraky (Mt 24,24). Každý zázrak je třeba rozsuzovat. Slouží to k upevnění círk­ ve, ke společnému prospěchu (l.K 12,7), ne­ bo k vyvýšení člověka, k zastrašení lidí? Ta­ ké egyptští kouzelníci ve 2.M 7-8 dokázali zpočátku dělat stejné zázraky jako Bůh skrze Mojžíše a Árona. Ale Áronova hůl pohltila hole kouzelníků a přišla chvíle, kdy kouzel­ níkům jejich moc došla. Bůh je silnější a my můžeme stavět na tom, že stojíme na vítězné straně. Dar proroctví Jen vyučování o tomto daru by vydalo na sa­ mostatnou knihu. Tu ale necháme napsat po­ volanějším a připomeneme jen to, že proroc­ ké slovo může být i mocným nástrojem evangelizace. Znovu připomínám oddíly l.K 14,24-25 a J 4,17-19. Proroctvím je vlastně každé nadpřirozené zjevení od Boha. Nemusí směřovat jen do budoucnosti, ale stejně tak i do přítomnosti a do minulosti. V l.K 14,1 jsme výslovně vybízeni, aby­ chom o tento dar usilovali. Bůh může dát v průběhu kázání či evangelizačního rozho­ voru různá nadpřirozená zjevení a vhledy třeba to, že je přítomen člověk s nějakou konkrétní nemocí nebo že člověk, se kterým mluvíme, je svázán nějakým konkrétním hří­ chem. Z vlastní zkušenosti chci povzbudit, abyste se nebáli do toho vstupovat. Využívat tento dar se do značné míry naučíme tím, že to prostě zkoušíme. Když mám pocit, že mi Pán něco ukazuje, tak to nahlas řeknu. Zpo­ čátku asi raději takovým způsobem, aby to v případě, že se mýlím, nikoho nepohoršilo a nezranilo. Ale nebojte se omylů. Rosteme i skrze ně a pokud neberete potvrzení z toho, že prorokujete, ale z toho, že jste milostí spaseni skrze Pána Ježíše, tak je unesete.

Několikrát jsem už prožil zásadní zvrat v rozhovoru poté, co Pán zjevil, že je člověk svázán kupříkladu neodpuštěním nebo mani­ pulací. Ale znovu chci varovat, že existují i falešní proročtí duchové (2.Pa 18,20-22). Po­ kud prorokujeme ve shromáždění, každé proroctví má být rozsuzováno (l.K 14,29). Především nemůže být žádné proroctví v rozporu s Božím Slovem a mělo by sloužit k budování, napomenutí a povzbuzení (l.K 14,3). Už mnoho křesťanských spole­ čenství se dostalo do naprostého úletu tím, že nadřazovali proroctví Božímu Slovu. Po­ kud vstupujeme do služby tímto darem, hle­ dejme usilovně rozsuzování od sourozenců. D ar rozlišování duchů Jak bylo již několikrát zdůrazněno, satan rád napodobuje Boží projevy. Rád se převléká za anděla světla (2. K 11,14). Tento dar je Boží ochranou pro jeho církev. Umožňuje rozpoznat, které projevy jsou skutečně od Boha, které jsou z člověka a které od satana. Je to nadpřirozené zjevení o duchovním po­ zadí např. nějakého proroctví či viditelného zázraku. Asi nejlepší příklad praktického použití tohoto daru najdeme ve Sk 16,16-18. Na projevu mladé otrokyně nebylo zdánlivě vůbec nic špatného. Říkala čistou pravdu. A přesto bylo Pavlovi zjeveno, že to není pro­ roctví od Boha, ale od nečistého věšteckého ducha. Můžeme si všimnout, že to dělala "po mnoho dní". To znamená, že apoštolově ne­

jednali nijak zbrkle. A významné je i to, že dar rozeznání duchů přivedl Pavla k jednání - k tomu, aby nečistého ducha vyhnal. Bůh nám nedává taková zjevení proto, abychom byli hrdí, co všechno víme, ale abychom na ně reagovali a jednali. Dar různých druhů jazyků Opět nebudeme tento dar probírat v plné šíři, ale zaměříme se na jeho využití v evangeli­ zační praxi. Již jsme připomenuli oddíl Ř 8,26-27. Když ani nevím, jakým způso­ bem se vlastně modlit - ať už při modlitbě za uzdravení, při vymítání či při jakékoliv jiné příležitosti - mám jistotu, že v jazycích se modlím vždy podle Boží vůle. Povzbudivý je i verš l.K 14,2. Když se modlím v jazy­ cích, nikdo mi nerozumí. A to nejen v těles­ ném světě, ale i v duchovním. Je to takové "neodposlouchávatelné spojení" mezi mnou a Bohem. Navíc, jak plyne z l.K 14,4, kaž­ dou modlitbou v jazyku sám sebe buduji. Někdy však modlitba v jazyku vhodná není, a to v přítomnosti někoho, koho by moje šeptání mohlo pohoršit nebo rušit. Přípustná ovšem je modlitba v jazyku bez zvukových projevů a nepřirozeného výrazu v obličeji. Dar výkladu jazyků Z l.K 14,5 plyne, že mluvení jazyky s ná­ sledným výkladem je postaveno na roveň proroctví. Platí o něm proto prakticky to samé, co o daru proroctví.

53

MASOVA EVANGELIZACE

JI

V této knížce se zabýváme osobní službou agují i lidé, ke kterým evangelium jinak pro­ jednotlivcům. To neznamená, že velká evan­ niká těžko. Zvěstované pravdy uvolňují du­ gelizační shromáždění jsou zbytečností nebo chovní atmosféru v místech zvěstování. 2) Je možno, aby najednou uvěřilo větší dokonce chybou. I v Písmu o nich čteme, např. ve Sk 2 uvěřilo 3 000 lidí v jeden den, ve množství lidí. Často je zde sklizeň mezi tě­ Sk 8,6 poslouchaly Filipy zástupy, Pán Ježíš mi, kteří evangelium slyšeli již dříve. Mnozí také často kázal většímu počtu lidí. I v sou­ také neuvěří hned, ale slovo je zaseto do je­ časné době jsou v Církvi lidé Bohem povola­ jich srdcí. ní vést velká evangelizační shromáždění. Tyto dva hlavní výsledky evangelizace Masová evangelizace má tedy v církvi mají často vedlejší neméně důležité aspekty, místo, je však třeba přistupovat k ní s Božím jako např. probuzení v místních sborech, vedením a nepřeceňovat její význam. prolomení náboženských bariér jednotlivých Zkušenosti v ČSFR i ve světě často uka­ sborů přílivem nových nenáboženských lidí, zují, že energie, čas a finance, vynaložené aktivizace křesťanů ke službě v dané oblasti, na masové evangelizace, nejsou ekvivalentní sjednocení křesťanů z různých společenství a výsledkům. Stovky i tisíce zvednutých rukou duchovních směrů. na výzvu nemusí zdaleka znamenat stejný počet nových Božích dětí. Já sám jsem jen Co je potřeba pro masovou evangelizaci. v Praze viděl tolik zvednutých rukou, že 1) Modlitba před akcí, při akci, po jejím kdyby jen desetina z nich zakotvila v Božím ukončení. Spoutat duchovní mocnosti dříve, lidu, musela by být většina pražských sborů než dojde k zvěstování evangelia. O výsled­ naplněna k prasknutí. Přes tyto negativní cích se často rozhoduje dlouho před samot­ zkušenosti jsou hromadné evangelizace po­ nou akcí. třebné. Mají dva základní úkoly: 2) Rozeznání, že je čas od Pána tuto akci 1) Změna duchovního klimatu. Veřej­konat. ným zvěstováním evangelia zástupům dostá­ 3) Pomazaný služebník, který ví, že právě vají úder duchovní mocnosti. Do povědomí teď a právě zde a právě on má sloužit zvě­ lidí proniká evangelium. Na masové akce re­ stováním evangelia.

54

4) Člověk, který si vezme na starost du­ chovní a technickou organizaci. (Nemusí to být jen jeden člověk, ale měli by být maxi­ málně 3 až 4, kteří si důvěřují a mají i důvě­ ru Božího lidu.) 5) Sjednotit členy sboru (více sborů), kte­ ří chtějí na této akci sloužit. Služebníci by se měli připravovat již dopředu, jak vyučová­ ním v případě potřeby, tak hlavně modlitbou a půstem. Je to výsada moci sloužit Bohu. 6) Zajistit službu ke znovuzrození přímo na místě. (Jak, kde, zda oddělená místnost, materiál pro uvěřivší, kontaktní adresy atd.) 7) Připravit péči o nově narozené (které sbory je chtějí přijmout, kursy pro nově uvě­ řivší, duchovní "chůvy"). Z hlediska duchovního je důležité, zda se na akci podílejí znovuzrození křesťané z celé oblasti, nebo se někteří neúčastní z důvodu různých hořkostí a nejednoty. Při přípravě akce a hlavně během ní ka­ zatel potřebuje být v osobním kontaktu s místními vedoucími a v duchovním kon­ taktu se všemi služebníky. Nejedná se o ně­ jakou akci velkého muže, ale o akci velkého Boha skrze spoustu malých lidiček s různý­ mi úkoly. (Pozor na evangelisty, kteří se ne­ chtějí kontaktovat s místním Božím lidem, jednají jako supermani, kteří nepotřebují druhé a jsou nadutí. Takoví slouží své slávě a někdy dokonce své peněžence. Někteří to dělají z nezralosti, ale ani ti nemohou vést podobná shromáždění.) Opomíjena je často péče o nově uvěřivší. Služebníci jsou často po evangelizačním ta­ žení unaveni, ale největší díl práce teprve čeká. Je zbytečné zatáhnout síť s rybami, když je potom nevytáhneme do jednotlivých lodí - sborů. Proto i masové evangelizace musí mít základ v místních sborech, nikoli v nějaké mimosborové struktuře. Služba na evangelizacích, zvláště pokud je provázena biblickými zázraky a uzdravováním, je vel­ mi efektní a mnozí se do ní hrnou. Služba po evangelizaci tolik efektní není, ale je možná ještě důležitější. Já osobně při velkých evangelizačních akcích vybízím služebníky, aby se na službu hlásili závazně a též přijali břímě služby no­ vě uvěřivším až do jejich duchovní samo­ statnosti.

Zvláště o masových akcích platí, že máme konat akce, na které stačíme duchovně, or­ ganizačně i finančně. Pokud je malý sbor a má ještě vnitřní pro­ blémy, je potřeba se nejprve upevnit, vybu­ dovat strukturu sboru, vychovat vedoucí pro nově uvěřivší a potom jít do velké akce. Známkou Božího vedení nejsou desetitisíco­ vé dluhy po ukončení evangelizace a vyčer­ pání celého sboru. Masové evangelizace jsou důležité akce, které mohou přinést duchovní průlom v oblasti i v celém národě, pokud jsou koná­ ny v Boží čas a Božím způsobem. V opač­ ném případě však mohou vést k přetížení Božích služebníků, k nesprávnému investo­ vání peněz, času i energie. Zatímco osobní svědectví má vydávat každý, kdykoli se naskytne možnost, a ne­ musí čekat na zvláštní zjevení, není každý čas a každý křesťan vhodný k velkým akcím. Tato problematika přesahuje rámec této knihy. Pokyny v této kapitole nejsou dosta­ tečné ke konání masové evangelizace, slouží spíše k získání základní orientace v proble­ matice. Z Božího slova vidíme, že Bůh zásadně jedná s jednotlivci, a to jak při osobní evan­ gelizaci, tak při masových akcích. Nespoko­ juje se s hromadnou výzvou a hromadnou modlitbou přijetí, po které není další péče. Mějme připraveny "duchovní porodníky", aby se po výzvě osobně věnovali lidem, kteří jsou zvěstí evangelia dotčeni. Pokud budete sloužit touto službou, platí všechny zásady osobní práce. Při seznamování však je mož­ no vynechat např. svědectví, osobní zájmy i evangelium, pokud zaznělo v kázání. Nikdy nevynechávejme cestu spasení. Je dobré na počátku rozhovoru zjistit, proč dotyčný na výzvu zareagoval, často ho k tomu vedou jiné důvody než touha po Pá­ nu (nerozuměl výzvě, šel tam kvůli nějaké­ mu člověku apod.). Vede-li kazatel lidi ke společné modlitbě přijetí, je třeba zjistit, zda tomu dotyčný ro­ zuměl a skutečně Pána Ježíše Krista jako Spasitele a Pána osobně přijal. I s člověkem, u kterého je jasné, že přijal Pána Ježíše Krista při společné modlitbě, je

55

dobré projít cestu spasení, aby se postavil na Boží slovo. Nevedeme ho však znovu k modlitbě přijetí. Dobré je při rozhovoru navázat na kázání, použít stejné příklady. Použitím jiných pří­ běhů než kazatel uděláme člověku v hlavě zmatek. (Např. pokud kazatel působení hří­ chu ukazoval na Kainovi a Ábelovi, nezačnu mluvit o Davidovi a Betsabé, neboť dotyčný o nich pravděpodobně nikdy neslyšel a do­ stal bych se do nadbytečného vysvětlování).

56

Nabídněte na závěr rozhovoru další setkání, kontakt na sebe, na sbor, pokud možno si vezměte adresu a telefon dotyčného člověka (nevynucovat). Pokud se neobjeví, pošlete mu dopis (případně telefonujte nebo osobně navštivte). Kontrolní úkol: Pokud se poblíž koná nějaká větší evangelizační akce, modlete se, jestli si vás chce Pán použít a pokud ano, vyzkoušej­ te výše uvedené rady v praxi.

MOST

V naší službě je někdy velmi užitečné použít schéma zvané "most". Proto mu zde věnuje­ me samostatnou kapitolu. Použití schémat má své výhody: - názornost - na první pohled je jasné, co chceme vysvětlit - člověku, kterému jsme schéma kreslili, můžeme obrázek ponechat, takže se dotyčný nad ním může ještě sám zamyslet. Schéma "most” má dvojí použití - v du­ chovní diagnostice a při zvěstování a vysvět­ lování evangelia. Při zvěstování evangelia, vedení k přijetí Pána, je výhodné schéma použít zejména v případě, kdy je potřebné co nej názornější vysvětlení (u dětí, jednodušeji myslících lidí apod.), ale i jindy, jsme-li k tomu Duchem svátým vedeni. Nejprve je třeba zjistit, zda dotyčný věří, že Bible je Boží slovo a zda už je v té fázi, kdy je možno mu vysvětlit evangelium a popř. ho vést k přijetí Pána (věří v existenci Boha, ví, že ve svém životě něco potřebu­ je...) - viz kapitola o duchovní diagnostice. Někdy však můžeme - jsme-li k tomu od Pá­ na vedeni - nakreslit schéma i člověku, který v této fázi ještě není, aby pochopil, čemu vlastně věříme. Bůh to může u něho použít i v budoucnosti. Schéma znázorňuje oddělení člověka od Boha hříchem, neúspěšné lidské pokusy o řešení a konečné Boží řešení skrze kříž Pána Ježíše Krista. U každého pojmu ve schématu uvádím biblický odkaz. Je dobré při vysvětlování ci­ tovat Boží slovo (samozřejmě bez uvádění odkazu). Při kreslení spojeném s vysvětlová­ ním tyto odkazy do obrázku nepíšeme - zdr­ žovalo by nás to a rozptylovalo by to pozor­ nost posluchače. Popíši postup, jak schéma kreslíme a vy­ světlujeme:

Na začátku dotyčnému navrhneme, že pro lepší porozumění si nakreslíme obrázek či schéma. Neměli bychom také zapomenout objasnit mu, že ve všem, o čem zde budeme mluvit, vycházíme z Božího slova - Bible, aby neměl dojem, že mu předkládáme něja­ ké vlastní teorie. 1) Nejprve znázorníme Boha a člověka. (Někdy můžeme vysvětlit, proč Boha zná­ zorňujeme trojúhelníkem - vyjadřujeme tím, že jsou 3 osoby: Otec, Syn a Duch svátý.) Vysvětlíme, že Bůh určil člověka k tomu, aby žil ve vztahu (v lásce, v přátelství) s Ním. Dále uvedeme, že Bůh je svátý, tj. abso­ lutně dobrý, a že v Jeho přítomnosti nemůže být nic špatného. člověk

Bůh

svaty

2) Člověk, který se může svobodně roz­ hodovat, se rozhodl proti Bohu, rozhodl se jít vlastní cestou místo tou, kterou ho vedl Bůh - člověk zhřešil. Hřích způsobil odděle­ ní člověka od Boha - jako by se mezi člově­ kem a Bohem vytvořila propast. V Bibli je psáno, že jsou to naše nepravosti, které nás oddělily od Boha. člbvěk

A svátý

hříšný hřích

57

3) V životě člověka tedy působí hřích.že bude slušný (morálka), jiný třeba zase, že V Bibli je psáno, že my všichni jsme zhřeši­ bude chodit do kostela (náboženská forma). li. Protože Bůh je spravedlivý a platí Jeho Mostů, které si lidé dělají, je mnohem víc, zákony, následkem hříchu je soud a smrt - některé i vysloveně špatné, jako např. jóga, v Bibli se píše, že mzdou hříchu je smrt. Ne­ okultismus - někdo si myslí, že i přes tyto věci lze dojít k Bohu. ní tím míněno jen to, že fyzicky zemřeme, ale po této smrti čeká člověka soud a věčná Všechny mosty, které si lidé staví, však smrt - existence v odloučení od Boha a tím mají jedno společné - je to lidská snaha, lid­ od všeho dobrého. ské skutky zásluhy, které však neřeší základ­ ní problém - totiž ten, že jsme zhřešili a mz­ člověk dou hříchu je smrt. V Bibli se píše, že nemů­ žeme být zachráněni pro naše skutky.

A

hříšný

svátý

Bůh

člověk

A

I hříšný

soud

1 Jl _í i

i

v soud

věčná smrt hřích

morálka

dobré skutky

svátý láska

1

odpuštění

i

věčný život 4) Bůh je ale nejen svaty (v Jeho přítom­věčná smrt náboženská nosti proto nemůže být hřích) a spravedlivý. forma Bůh je láska. Miluje člověka a chce mu od­ pustit. U Boha není smrt, ale věčný život 6) Protože Bůh člověka velmi miluje a ne­ Bůh je živý navěky a chce, aby i člověk žil chce, aby člověk zůstal v hříchu a smrti, po­ věčně s Ním. stavil sám most přes propast - Bůh jediný byl toho schopen. Tím mostem je kříž Pána člověk Ježíše Krista. Ježíš Kristus, který je Bůh, Boží Syn, se stal člověkem, žil na zemi, ni­ kdy nezhřešil a nakonec zemřel na kříži mís­ svátý to nás - aby bylo naplněno Boží slovo, že hříšný láska mzdou hříchu je smrt. On vzal na sebe naše hříchy, abychom my už nemuseli být odsou­ i zeni k věčné smrti. soud odpuštění

A

I

I

i věčná smrt

věčný život hřích

5) Avšak stále je zde propast způsobená hříchem, která člověka od Boha odděluje. Někteří lidé pochopí, že s nimi není něco v pořádku a že potřebují Boha. Dojdou však jen k okraji propasti. Někteří se pokoušejí postavit si přes propast své mosty. Někdo se rozhodne, že bude dělat dobré skutky, jiný,

58

7) Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých a 1) Lidé, kteří se nakreslí napravo - na Bo­ každému člověku nabízí záchranu. Každý ží straně: človék může po mostě, kterým je kříž Ježíše - Člověk, který se takto nakreslil a odů­ Krista, přejít přes propast k Bohu. vodňuje to správně - ve shodě s Božím slo­ vem (tím, že uvěřil, že Ježíš Kristus zemřel Jak se chodí přes tento most? Vírou. Člověk se napřed potřebuje odvrátit se od za jeho hříchy, přijal ho atd...), obvykle je Božím dítětem. své vlastní hříšné cesty, opustit mosty, které sám stavěl, litovat svých hříchů a rozhod­ - Na Boží stranu se někdy nakreslí i lidé, nout se, že chce žít s Bohem, a ne dále po kteří nejsou znovuzrozeni, jejich důvody pro svém. Pak může pro sebe přijmout odpuště­ to nejsou s Božím slovem ve shodě. ní, protože Ježíš Kristus osobně za jeho hří­ Může jít např. o člověka, který má nějaké duchovní prožitky - Bůh ho třeba uzdravil chy zemřel. Víra je vlastně důvěra v Ježíše Krista ja­ v nemoci nebo jinak se ho dotkl - ale dotyč­ ko zachránce a Pána. Touto vírou člověk ný dosud biblicky neuvěřil v Ježíše Krista. Někdo může mít i duchovní prožitky z druhé přejde na Boží stranu - a začíná hned (ještě zde na zemi) žít nový život ve vztahu s Bo­ strany - od satana, který se převléká za andě­ la světla. hem, s Pánem Ježíšem, a je zachráněn pro - Jiný případ může být člověk, který uvě­ věčnost - i když tělesně zemře, bude žít věč­ řil v existenci Boha a Ježíše Krista, snaží se ně s Bohem v nebi. žít lépe, třeba z toho i má radost - ale nepři­ Je dobré nechat člověka, aby si celé schéma jal ještě Ježíše Krista jako zachránce, nepo­ promyslel, dát prostor k dotazům. Dále po­ chopil evangelium. Zeptáme-li se dotyčného, proč je na Boží kračujeme dle toho, zda schéma používáme pro duchovní diagnostiku nebo pro zvěstová­ straně, jak se tam dostal, nelze se spokojit např. s odpovědí "protože věřím v Pána Ježí­ ní evangelia. še" - je třeba porozumět, co tím míní. Je třeba zjistit, kým je mu Pán Ježíš, zda Diagnostika opravdu Pánem a zachráncem, zda v Něm Požádáme člověka, kterému sloužíme, dotyčný nevidí třeba jen přítele nebo pomoc aby nám podle obrázku stručně zopakoval, pro život zde na zemi apod. Člověku, u kte­ co schéma most vlastně znamená (pro kon­ rého zjistíme, že jeho důvody neodpovídají trolu, zda nám rozuměl). Můžeme se ho ze­ poselství Bible, je nutno sloužit Božím slo­ ptat, zda věří, že je to pravda, nebo zda má vem - z něho mu ukázat náš stav před Bo­ nějaké výhrady. Mylné názory mohou vyjít hem, následky, jediné řešení v Pánu Ježíši najevo už zde, avšak nemusí tomu tak být. Kristu apod. Pokud věří, požádáme ho, aby na obrázek nakreslil (popř. ukázal), kde si myslí, že je 2) Lidé, kteří se nakreslí vlevo nyní on. Nemůžeme se však spokojit pouze - Většinou jde o člověka, který ještě Pána s tím, že se dotyčný na obrázku někde umís­ Ježíše Krista nepřijal. Je dobré se dotyčného til. Musíme zkoumat, na čem se tento jeho zeptat, zda by chtěl být na Boží straně. Po­ postoj zakládá, zda jeho důvody, proč se na­ kud ano, můžeme se ho zeptat, co si myslí, kreslil právě na daném místě, jsou ve shodě že se musí stát, aby tam byl. s Božím slovem. Zde je potřeba klást další Může být případ, kdy dotyčnému je jasné, otázky. že potřebuje přijmout Pána Ježíše, je už při­ (Když dotyčného žádáme, aby se nakres­ pravený, všemu věří a jen potřebuje udělat lil či ukázal, je dobré prosit Ducha svátého, tento rozhodující krok. Tomu pak sloužíme aby mu v jeho srdci ukázal, jak to je. Přesto k přijetí Pána Ježíše. věc musíme zkoumat - může žít v omylu a Pokud neví, co se musí stát nebo má myl­ Ducha svátý mu to může ukázat třeba právě ný názor, ukážeme mu pravdu z Božího slo­ až skrze rozhovor s námi.) va. Vidíme-li, že to pochopil a věří tomu, V praxi se vyskytují různé případy, např.: vedeme ho k přijetí Pána Ježíše.

59

Jen málokdy se asi setkáme s člověkem, kte­ rý na Boží straně být nechce. Takový člověk se buď z nějakých důvodů staví proti Bohu nebo má o Bohu a o křesťanství mylné infor­ mace (třeba i následkem hříchu nějakých křesťanů). U všech těchto lidí je třeba zkou­ mat příčinu jejich postoje. - Může nastat i případ, že velmi nesmělé Boží dítě se nakreslí nalevo (není si jist, zda už přešel). Na základě služby Božím slovem dojde takový člověk často k jistotě, že Bohu patří. (Je to obdobné jako v případě, že se člověk, který je Božím dítětem, nakreslí na mostě - viz dále.) 3) Lidé, kteří se nakreslí na mostě Může jít oTůzné případy: - Člověk, který hledá, chce uvěřit - služba takovému je obdobná jako u člověka, který se nakreslí vlevo a chce být na Boží straně. - Člověk, který je Božím dítětem, ale je nesmělý, nebyl jasně postaven na Boží slovo apod. Ptáme se, co si myslí, že by se mělo stát, aby byl na Boží straně - odpovědi mo­ hou být různé. Někdy si lidé myslí, že musí být pokřtěni. Může být i případ, že dotyčný se srovnává se zralejšími křesťany a myslí si, že se musí ještě změnit apod. Zjistíme-li, že dotyčný opravdu už přijal Pána Ježíše Krista, ukážeme mu z Božího slova, že na Boží straně už je, a stavíme ho na jistoty Božího slova. - Na mostě se často také nakreslí člověk, který má nějaký problém ve vztahu k Ježíši Kristu, který nechápe správně evangelium. Často jde o lidi, kteří jsou pod zákonem, nevěří, že oběť Pána Ježíše Krista je zcela dostačující pro jejich spásu. Mívají postoj typu: Abych byl spasen, musím věřit v Pána Ježíše Krista a ... ještě nfeco, např. dělat dob­ ré skutky, chodit do kostela apod. Může jít také o lidi, kteří jsou v nějaké církvi, třeba v ní byli i vychováni, znají mnoho z Bible, mluví o víře - ale nemají jis­ totu spasení, nepochopili správně evangeli­ um - nepřijali OSOBNĚ Pána Ježíše Krista jako SVÉHO zachránce a Pána (i když o Něm třeba i mluví a modlí se k Němu). Ně­ kdy se takoví lidé dokonce domnívají, že člověk nemůže vědět jistě, zdaje spasen, po­ važují to za troufalost.

60

Případem lidí, kteří se kreslí na mostě, mo­ hou být také svědkové Jehovovi: - nevěří, že Ježíš Kristus je Bůh - a navíc jsou často pod zákonem a v mož­ nost znovuzrození u sebe převážně nevěří. Všem lidem s těmito problémy je třeba sloužit Božím slovem - ukázat biblické pod­ mínky pro spasení, dostatečnost oběti Ježíše Krista, nutnost spoléhání na Ježíše Krista a ne na sebe, nemožnost záchrany skrze vlast­ ní skutky (vhodné Ř 4,4-5), jednoznačnost Bible v tom, že buď člověk je spasen nebo ne. Někdy je třeba ukázat, že Bůh chce, aby­ chom věděli jistě, zda jsme spaseni (l.J 5,11-13). Taková služba může vést až k osobnímu přijetí Ježíše Krista jako Zachrán­ ce a Pána. 4) Lidé na "lidských" mostech Někdy se setkáme s lidmi, kteří jsou na "lidských" mostech - t.j. spoléhají na něco nebo někoho jiného než na Pána Ježíše Kris­ ta. Myslím, že se nestává často, aby se tako­ vý člověk na lidském mostě sám nakreslil, nakreslí se převážně jinde. Sloužíme texty o prokletí, které plyne ze spoléhání na sebe a na jiné věci či osoby mi­ mo Ježíše Krista (Jr 17,5). Zvěstování evangelia Zde pokračujeme různým způsobem podle toho, co už dotyčný zná, zda už je duchovně v té fázi, kdy ho můžeme vést k přijetí Ježíše Krista. I při tomto použití schématu je dobré do­ tyčného požádat, aby vysvětlení podle ob­ rázku stručně zopakoval (pro ověření, zda tomu rozumí). Velmi důležité zde je zeptat se ho, zda věří, že to je pravda. Pokud věří, vedeme ho k přijetí Pána Ježíše Krista. Vedeme-li někoho k přijetí Pána Ježíše Krista po službě schématem "most", je dobré i v tomto případě probrat základní body "Cesty spasení" - aby dotyčný získal vlastní poznání z Božího slova. Nesmíme zapomenout na pokání, které ze schématu není zvlášť patrné. Vždy by­ chom měli dotyčnému alespoň minimálně posloužit Božím slovem (podrobněji pro­ brat alespoň 1 až 2 verše apod.).

Obecné poznámky Schéma je nutno kreslit a vysvětlovat v klidu, ne ve spěchu, a dbát, aby nám do­ tyčný rozuměl. Vysvětlení podávané ke kreslení může být různé - jednodušší nebo podrobnější dle posluchače a podmínek. Lze použít i jiné verše, než které jsou uvedeny na našem ob­ rázku, pokud vysvětlují tytéž skutečnosti. Někdy - zvláště při použití schématu k vysvětlení evangelia - je potřeba stručně vysvětlit některé biblické pojmy jako je hřích, věčný život a věčná smrt, víra (ne jen rozumový souhlas, ale důvěra v Pána Ježíše Krista) - lidé mívají často zkreslené předsta­ vy. Také bývá v takových případech potřeba říci něco o Pánu Ježíši Kristu (o jeho životě, smrti, vzkříšenO - ale stručně! Ať je vysvětlování jakkoli krátké nebo obsáhlé, vždy musí být jasně patrný rozdíl: spasený - nespasený člověk věčný život - věčná smrt

bit dojmem, že existují dvě království (Boží a toho zlého), která jsou rovnocenná. Člověku, kterému jsme schématem slou­ žili, vždy nakreslený obrázek dáme. Pokud jsme došli k nějakému výsledku (dotyčný přijal Pána Ježíše, byl postaven na Boží slo­ vo, něco mu bylo objasněno apod.), obrázek mu může posloužit k připomenutí, upevnění. I v případě, že naše služba neměla vidi­ telný výsledek (dotyčný se někdy mýlí, od­ mítá nějaká fakta ...), může mu schéma věc ještě připomenout, je zde větší šance, že si na to ještě vzpomene, zamyslí se. Když dotyčnému obrázek necháváme, je dobré dopsat do něho příslušné biblické od­ kazy, aby si je mohl ještě sám vyhledat a aby bylo patrné, že naše služba vycházela z Božího slova. Při službě tímto schématem je třeba (stejně jako při každé jiné) pozorně naslou­ chat dotyčnému a být citliví na vedení Du­ cha svátého.

Neexistuje žádná poloha mezi - buď je člo­ věk na Boží straně, neboje ztracený. Naše vysvětlení by přitom nemělo půso­

Kontrolní úkol: Zkuste "most" nakreslit zpa­ měti včetně biblických odkazů, které se té­ matu týkají.

61

CHYBY PŘI EVANGELIZACI - POPORODNÍ PROBLÉMY

Často se setkáváme s lidmi, kteří do sborů chodí i delší dobu a mají neustále základní problém ve svém vztahu k Bohu. Problém mohl vzniknout v podstatě ve třech časových úsecích: 1) Nějaké zranění nebo špatná zkušenost z doby před setkáním s Ježíšem. 2) Chyba při vedení ke znovuzrození. Ta­ to chyba často není u člověka, který byl k Pánu veden, ale ve sloužících (viz kapitola Charakter služebníka). 3) Nějaký hřích nebo zranění vzniklé až v novém životě. Tato třetí oblast přesahuje rozsah této publikace. Jen bych zmínil, že je chybou pastorovat lidi, kteří si v hříchu libu­ jí a tím, že se nechávají pastorovat, uklidňují svoje svědomí. Problémem je často též to, že si člověk drží pro sebe nějakou věc nebo ně­ jaký nesprávný postoj. Do určité doby roste, ale pak se zastaví a tento problém mu brání v dalším životě s Bohem. Za perlu Božího království potřebujeme dát vše. Při pastoraci je třeba dávat pozor na lidi, kteří mění opakovaně pastýře nebo nejsou závazně v žádném společenství Božího lidu. Ze zkušenosti vím, že služba těmto lidem je často ztrátou času. Znovu bych chtěl zdůraznit, že neexistuje poloha mezi. Člověk buď je, nebo není zno­ vuzrozen (1 Jan 5,12). Dochází však občas k tzv. defektnímu obrácení - podobně se při tělesném porodu může narodit dítě, které je živé, je člověkem, ale má třeba zdeformova­ nou ruku.

62

Symptomy defektního obrácení: trvalá nenaplněnost života, není jistota spasení, chybí radost, pokoj. Opakované výkyvy v duchov­ ním životě, deprese, pochybnost o Boží exi­ stenci, nechápání Boží povahy, malé vědomí hříchu, nedůvěra k ostatním křesťanům, ne­ důvěra k Bohu a pochybnosti o Jeho lásce a spravedlnosti, citová nestálost, neschopnost rozumět Božímu Slovu. Společným kořenem je nepochopení nebo neúplné přijetí evangelia. Proč tomu tak je, má konkrétní příčiny. 1) Zatížení z doby před přijetím Ježíše Krista Odmítnutí - převážně rodiči (nechtěné dítě, málo času na děti, větší péče o druhé sourozence), dále životním partnerem, vlast­ ními dětmi, spolužáky (opakovaný posměch ve škole). Je třeba zvěstovat lásku Otce. Li­ dé mají problém vidět Boha jako Otce, který je miluje a má pro ně to nejlepší (Ž 27,10). Tito lidé mají deficit lásky. Svatý Duch mů­ že přijít a v jediném okamžiku naplnit potře­ bu lásky, přijít do třeba patnáct let starého okamžiku, kdy zranění vzniklo. Modleme se o tento zázrak, který jsem mnohokrát viděl. Je potřeba těmto lidem prokazovat lásku a zájem, ale pozor! Mají často sklon k mani­ pulaci a sebelítosti. Nepodporujme to a ve­ ďme je k pokání z těchto hříchů. Důležité je vést je též k odpuštění těm, kteří je zranili. Je třeba zdůrazňovat, že odpustit někomu

znamená prohlásit svou zahořklost za hřích a vyslovit odpuštění - nejde o pocit. Mnohdy je problém si přiznat, že jsem zraněn. Okultní vazby - lidé, kteří se zabývali okultismem a pod. Je potřeba pokání a roz­ vázání z případných kleteb (závažné je zlo­ řečení rodiči či jinými autoritami, např. "z tebe nic nebude”. To je čarování a je nut­ né kletbu rozvázat). Někdy je nutná i služba vymítání. Více se s tímto problémem zabý­ váme v kapitole Pokání. Připomínám jen Ga 3,13-14. Ježíš všechna prokletí vnesl na kříž. Náboženské vazby - lidé často nahrazují živý vztah k Bohu náboženskými projevy. Jsou to úporné problémy. Náboženství ohro­ žuje křesťany jak v lidových, tak i ve vyzna­ vačských a probuzeneckých sborech, i když má různé formy. Lidé jsou mnohdy vedeni ke skrývání vnitřního života, žijí často v po­ krytectví. (Nevyznávají se hříchy, nemluví se o problémech, je utlumen citový život.) Tento problém se často vytvoří až po znovu­ zrození. Potřebují slyšet o milosti, ne laciné, ale skutečné. Varovat před zákonictvím, ale mluvit o konkrétním hříchu. Stavět jim před oči živého Boha, neboť je často zaměněn projev Boží moci za zdroj. Špatná zkušenost s křesťany - mnozí lidé jsou zmateni tím, že viděli křesťany Špatně jednat, byli jimi zraněni nebo se od nich naučili něco, co bylo folklórem nějaké křes­ ťanské skupiny a se zvěstí evangelia to nemá nic společného. V případě potřeby se jim omluvme za špatné jednání našich sourozen­ ců. Nikdy nedělejme tu chybu, abychom řek­ li: No jo, to byl evangelík (katolík, letniční, baptista...), u nás ve sboru by se ti to stát ne­ mohlo. Je to možná pravda, ale v našem sbo­ ru by se jim mohla přihodit jiná nepříjem­ nost nebo by mohl slyšet jinou hloupost. Pa­ matujme také na to, že láska hřích přikrývá a vede ke smíření, ne k opaku. Člověk s těmito problémy potřebuje sta­ vět na Boží Slovo a být obklopen péčí zdra­ vého společenství. Člověk může mít ještě další vnitřní zraně­ ní (např. rozmazlování), které je potřeba ne­ chat uzdravit svátému Duchu.

2) Chyby při vedení k přijetí Pána Ježíše Krista Některé chyby mohou vést k tomu, že člověk Ježíše Krista nepřijme. Převážně však chyby vedou ke znovuzrození, ovšem defektnímu. Lze obecně říci, že čas "ušetřený” při službě ke znovuzrození mnohokrát ztratí­ me při následné pastoraci. Je nebezpečné rozhodnutí pro Pána Ježíše Krista odkládat, ale i uspěchat. Věnujme tomuto nejdůležitěj­ šímu kroku v životě člověka dostatek pozor­ nosti a času. * Člověk nerozuměl evangeliu (Mat 13,19). Zde je nutno evangelium znovu zvěstovat a sledovat, zda mu rozumí a jak mu rozumí. * Při zvěstování chybí výzva k přijetí hodila se síť, ale nezatáhla. * Působení na city - řekne se efektní svě­ dectví, člověk ani neslyšel evangelium a je veden k přijetí. Potom člověk neví o svém hříchu a nečinil pokání. Nutno probrat kroky ke znovuzrození na základě Božího Slova. * Působení na rozum - člověk přijme te­ orii bez života. Boží Slovo musí přejít do srdce, do centra osobnosti člověka. Při zvě­ stování evangelia je proto důležité osobní svědectví. * Přijetí Ježíše pouze jako Spasitele - od­ mítání jeho panství. Často chybí pokání a uznání hloubky vlastního hříchu. Když při­ jmeme Ježíše Krista, staneme se občany krá­ lovství, kde On kraluje. Myšlenka, že Ježíš se stane někomu Zachráncem a on si bude dále dělat, co chce, je blud (Ř 10,9-10). Je potřeba mluvit o hříchu a panství Ježíše Krista, o tom, co Boha stála naše záchrana. * Přijetí Ježíše Krista pouze jako Pána často komplikované tím, že člověk Ježíše vůbec nepřijal, ale vydal Mu svůj život. Je to jeho skutek, spoléhá na svůj čin a v podstatě se vydal cestou zákona. Spasení je milost, nemůžeme nic udělat pro jeho získání. Hří­ chy nám nejsou odpuštěny proto, že je vy­ znáváme, ale protože za ně Ježíš zaplatil. (Pokání je samozřejmě nutné, ale není to věc, která by hřích odčinila. Hřích smazala Kristova krev.) S těmito lidmi je potřeba na základě Písma probrat, co je to milost. * Přijal Ježíše pro tento život, ne pro věč-

63

nost - čeká řešení současných problémů. Ne­ vidí jako nejdůležitější, že ztratil věčný život a nyní ho dostal darem, ale více ho trápí ne­ moc, finanční problémy a pod. Je často ne­ spokojený, opakovaně Bohu vyčítá, i když někdy nevědomě, že mu něco nedal. Je po­ třeba mluvit o hříchu, věčném zatracení a věčném životě, probírat konkrétní situace, kdy mu Bůh pomohl. Vhodná biblická místa: l.K 15,17-20, Abakuk 3,17-19, Job 13,15. * Člověk uvěří ve snaze napodobovat ně­ jakého člověka, např. životního partnera. Neprožil, kdo je Ježíš a jak Ho potřebuje. Pokud nedojde ke změně, je u něj stále latentní nebezpečí odpadnutí. Pokud spolu dva lidé jako nevěřící chodí a jeden uvěří, je tře­ ba se rozejít. Naprosto špatné je s nevěřícím partnerem chodit dál s tím, že počkám, až uvěří. Často dojde k opaku nebo k defektnímu obrácení. * Nedostatečné pokání - Iz 64,6. Člověk neuzná svůj stav před Bohem. Znovu připo­ mínám kapitolu pokání a to, že bez pokání nelze k Bohu přijít. Častým problémem je, že při vedení k přijetí Ježíše Krista byl vynechán některý důležitý bod, jako zvěstování evangelia, po­ kání, postavení na Boží slovo. V případě po­ třeby je důležité tyto věci probrat. Naše víra musí být založena na Božím, slově, které nám oživí a přisvojí Duch svátý. Nikdy ne­ může být založena pouze na citovém zážitku nebo rozumovém pochopení. Problémem lidí bývá neznalost Boží péče o nás. Mnozí uvěřili pod nátlakem nebo ze strachu. V Římanům 2,4 je napsáno: "Či

64

snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti a neuvědo­ muješ si, že dobrotivost Boží tě chce při­ vést k pokání?" K pokání nás vede Boží dobrota. Připomínejme si to ve svém životě i ve službě. Lidem, kteří mají opakované pro­ blémy, je třeba stavět před oči živého Boha. Jaký je, jak jedná, jak o nich smýšlí. Pamatujme též na to, že sloužíme různým lidem a hledejme skutečný zdroj problému. V Mt 13 je podobenství o rozsévači. Lidé nepřicházejí k Bohu, protože: a) nerozumí evangeliu a satan Boží Slovo ukradne; b) slovo nezakoření - lidé nejsou věrní a chtěli by lacinou milost; c) slovo je zadušeno tím, že člověk má něco přednějšího než Ježíše. Hledejme, co je problémem právě toho člověka, jemuž sloužíme. Pokud je člověk v dlouhodobých problé­ mech, je třeba v něm vzbudit'naději na vy­ svobození. Nepřipouštějme, že jeho problém je výjimečný a neřešitelný. Mysleme též na to, že pokud se ovce dostane do tmí, může­ me ji buď vytáhnout a tím podrápat, nebo tmí kolem ní ostříhat a vyvést ji. Zvažujme, jak provádíme pastoraci my. Na závěr bych rád zmínil, jak máme pře­ dcházet defektním obrácením: a) zvěstovat evangelium království - Ježíš je Spasitel i Pán b) zvěstovat Boží spravedlnost c) zvěstovat Boží milost d) zvěstovat vládu Ježíše Krista

NÁBOŽENSKÉ SKUPINY

Bůh ke každému člověku přistupuje jako k individualitě a i my bychom se měli vyva­ rovat zatřiďování lidí do nějakých kategorií. Evangelizaci nelže konat nějakými psycho­ logickými metodami. Pokud se setkáme při své službě s příslušníky nějaké náboženské skupiny, nelze nasadit určité schéma a otlou­ ci jim argumenty o hlavu. Je však dobré se orientovat v jejich základních tezích, znát duchovní pozadí vzniku a biblické řešení pro jejich hlavní problémy. Pavel v l.Tm 4,1 píše: MDuch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry poslouchajíce duchů blud­ ných a učení ďábelských." Vidíme tu dvojí nebezpečí - v různých náboženských skupinách se setkáváme s lid­ mi svedenými dvojím způsobem: a) Duchové bludní - za mnoha nábožen­ skými systémy stojí duchovní mocnosti. Člo­ věk je pod jejich vlivem a není příliš přístup­ ný rozumové argumentaci. Je třeba modlitby a často i půstu pro jeho vysvobození. Někdy se to neobejde bez vymítání. U vyznavače takové skupiny dochází často k destrukci osobnosti. b) Učení ďábelské - člověk je sveden a zmaten falešným učením. Zde bývá velice

účinná správná argumentace. Svedený člo­ věk může uvidět, že se mýlí a být osvobo­ zen. Právě pro tuto skupinu je vhodné znát základní odpovědi na jejich otázky a základ­ ní omyly v učení jednotlivých sekt. Mezi příslušníky mnoha náboženských skupin jsou lidé jak v moci nečistých duchů, tak svázáni falešným učením. V následujících řádcích se zmíním jen o nej­ častěji se vyskytujících skupinách v ČSFR. K dalšímu studiu doporučuji další literaturu. Ateismus Skupina lidí, která se poměrně rychle zmenšuje a pravděpodobně v budoucnosti úplně zmizí. "Vědeckých" ateistů je již má­ lo, převážně se jedná o lidi lhostejné. Pokud se někdo domnívá, že není Bůh, existují v podstatě tři argumenty, nad kterými se mů­ že zamyslet: a) R 1,19-20. Pokud přemýšlím o světě kolem sebe, dojdu rozumem k tomu, že nic nevzniká samovolně, vždy to někdo stvořil. Proto jsou z historie známé příklady vědců, kteří byli ateisté, ale během svého zkoumání uvěřili. Nemůžeme rozumem přijít na evagelium, ale můžeme rozumem dojít k tomu, že existuje Bůh. 65

b) Existence svédomí. Ve všech dobách a kulturách bylo něco v člověku, co mu říkalo, co je dobré a co zlé, a nebylo to v přímé zá­ vislosti na fungujícím právním řádu. Každý člověk má určitý mravní zákon zakódovaný v sobě. (Ř 2,13-15) c) Existence Božího lidu. Vždy existovali lidé, kteří ctili Boha a sloužili Mu. Těch lidí bylo hodně. Všichni se spletli? Je velice vhodné povzbudit takové lidi, aby se sami modlili a prosili Boha, aby se jim dal poznat. Dovolme se též a modleme se za ně, často zakusí Boží dotyk hned na místě. Judaisté Nemluvím ani tolik o etnických Židech (mezi těmi je spousta příslušníků jiných ná­ boženství), ale o židech a proselytech, kteří dodržují zákon a ctí Hospodina. Jejich nej­ větším problémem je, že čekají Mesiáše, který už přišel. V historii byli však tolikrát křesťany ve jménu Ježíše pronásledováni, že pro ně Hospodin a Ježíš stojí na opačných pólech. Je potřeba jim prakticky prokazovat lásku, to může otevřít jejich srdce. Něco ja ­ ko: Ježíš tě miluje je pro ně nepřijatelné křesťané zavinili, že to odporuje jejich zku­ šenosti. Je dobré s nimi hovořit o zaslíbeních Bible o Izraeli a o tom, jak jsme požehnaní skrze ně. Na mnohých z nich se v poslední době projeví zaslíbení z Zach 12,10; Jan 19,37 a Zj 1,7. Z nich pravděpodobně po­ vstane zástup 144 000 věrných. Neznovuzrození příslušníci křesťanských církví Budu zde nyní psát o církvích, které jsou křesťanské a jsou v nich znovuzrození křes­ ťané. Chodí tam však často i neznovuzrození lidé, kteří sice věří v Boha, ale potřebují set­ kání s Ježíšem Kristem. Nebývá potřeba a mohlo by to být i chybou se snažit je vyvést z jejich církve a vést je do jiné. Někdy je to nutné, ale často mohou po znovuzrození zů­ stat ve své církvi, pokud tam mají možnost živého obecenství s dalšími sourozenci. Pou­ há účast na bohoslužbách je však nedostaču­ jící. U nás se jedná hlavně o dvě skupiny: Příslušníci římskokatolické církve - je zde

66

mnoho lidí, kteří byli pokřtěni, ale skuteč­ ného života církve se nijak neúčastní, přitom se za katolíky považují. Tito tzv. katolíci mají často minimální znalost církevního uče­ ní. Věří různým pověrám, které v učení círk­ ve nejsou. Často je přítomný silný důraz na skutky a náboženství - obřady a memorování modliteb, aniž je přítomno porozumění a živý vztah k Bohu. Někdy se tyto věci pohy­ bují směrem k hranicím okultismu nebo je překračují. Problematický tu bývá vztah k Písmu, které je stavěno na roveň tradici. Jak sloužit? Velice účinné je svědectví o osobním setkání s Ježíšem a živém vztahu s Ním. Je potřeba mluvit o spáse z milosti (Ef 2,8-10), o hříchu spoléhat se na člověka (Jr 17,5), o osobním přístupu k Bohu, který je milující táta (Žd 10,19; Žd 4,16). Příslušníci evangelických církví - je zde často liberalismus, projevující se nevěra v Bibli jako v Boží slovo. Používají se nejas­ né formulace, jako např.: "Boží Slovo je za Biblí" nebo "Bible se Božím Slovem stává" (viz 2. Tm 3,16-17). Mluví se o víře, ale čas­ to chybí spolehnutí na Boha. Mnoho členů těchto církví nevěří ve vzkříšení Ježíše Křista (Ř 10,9-10; l.K 15,16-17). Chybí vztah k Bohu, který by ovlivňoval konkrétní život věřícího (Žd 11,6). Opětně je velice účinné osobní svědectví a svědectví o tom, jak Bůh skrze Bibli mění život. Dobré je požádat o svolení a modlit se za takového člověka. Osobní setkání s Boží mocí může přinést změnu. Sekty odvozené od křesťanství Zmíním zde několik skupin, které uzná­ vají nějakým způsobem Ježíše a Bibli, ale nevedou ke znovuzrození. Některé vznikly působením duchovních mocností temnoty. Přinášejí učení, které nevede k pokání, ale k samospravedlnosti. Někdy se (považuji to za zázrak) v těchto skupinách objevují lidé, kteří se s Pánem Ježíšem setkali a jsou zno­ vuzrozeni. Ti však tyto skupiny záhy opou­ štějí nebojsou vylučováni, případně duchov­ ně živoří. Všechny tyto skupiny se považují za výlučné a jediné vedoucí ke spáse.

Církev Ježíše Krista svátých posledních dnů (tzv. mormoni) Podle právního řádu v ČSFR není vlastně zařazení tzv. mormonů do kapitoly o sektách správné. Nelze je v současnosti u nás nazý­ vat sektou, neboť jsou od počátku roku 1990 registrováni jako církev a zákonem postave­ ni na roveň ostatních církví. Tato skupina byla založena v roce 1830 v Americe Josefem Smithem. Podle jeho svědectví se mu několikrát zjevil anděl Moroni, který mu ukázal, kde jsou zakopané zlaté desky a kameny Urim a Thumin při­ pevněné na štítu. Na deskách měly být histo­ rické záznamy v neznámých znacích (egyptských hieroglyfech). Urim a Thurim pomohly nadpřirozeným způsobem při jejich překladu - když se skrze ně J. Smith podíval na znaky, viděl na jejich místech anglický překlad. Po dokončení překladu celé knihy odevzdal desky zpět andělu, který je odnesl. Překlad byl nazván Kniha Mormon a je jed­ ním ze základních spisů Církve Ježíše Krista svátých posledních dnů. Základní spisy této církve jsou čtyři - Bi­ ble, Kniha Mormon, Drahocenná perla a Kniha nauk a smluv. Podle mormonů je v nich zaznamenáno slovo Boží. Také zjeve­ ní prezidentů a proroků církve je pokládáno za Písmo - z tohoto důvodu vzniklo během historie množství nauk, které jsou dnes mor­ mony zase popírány (např. učení o polyga­ mii, smíření krve atd.). Střediskem Církve Ježíše Krista svátých posledních dnů je Salt Lake City, Utah, USA. Celkový počet mormonů je dnes odha­ dován na 9 miliónů, z toho 5 miliónů v USA. Největší zmatek ve vztahu k mormonům působí to, že se snaží vypadat jako křesťan­ ská církev - prohlašují sami o sobě, že jsou jediná pravá církev Ježíše Krista na zemi. Používají dokonalou křesťanskou terminolo­ gii, jejíž obsah je však ve skutečnosti napro­ sto nebiblický. Lze se u nich setkat i s nadp­ řirozenými znameními - např. s mluvením v jazycích, uzdravováním - ve skutečnosti jde o okultní a psychické síly interpretované jako dary Ducha svátého. U mormonské církve lze vysledovat zednářské a okultní

(hlavně spiritistické) kořeny i současné prak­ tiky. Některá učení odporují Písmu: polyteismus, popření Trojice, spasení ze skutků (dodržováním nařízení evangelia), nebiblic­ ký pohled na Boha - kdysi člověk, polygamista; nebiblický pohled na Ježíše - jeden z bohů, stvořený, zasloužil si spasení, nena­ rodil se z panny. Jak jim sloužit? Buď modlitbou nebo biblic­ kou argumentací, podle toho, zda se jedná o skupinu a) nebo b) z úvodu kapitoly. Pro argumentaci je naprosto nezbytné jas­ ně definovat obsah biblických pojmů na zá­ kladě Písma. Např. spasení z milosti (vykoupení) pro mormony neznamená zá­ chranu pro věčnost, ale pouze vzkříšení. Další osud člověka pak záleží na jeho skut­ cích. Svědkové Jehovovi Celosvětově centrálně řízená organizace, jejíž centrum je v Brooklynu v USA. Zaklá­ dají si na jménu Jehova, přestože lze dovo­ dit, že hebrejské jméno Hospodin JHVH by­ lo čteno nikoli jako Jehova, ale Jahve. Roku 1870 CH. T. Russel založil skupinu studujících Bibli, roku 1879 začala vycházet Siónská strážná věž - celosvětově šířený ča­ sopis s učením svědků Jehovových. Roku 1908 se Russel stěhuje do Brooklynu. Od té doby je odtud jediný kanál pro biblické pravdy. Kromě Bible je potřeba ještě studovat Strážnou věž a Scripture Studies. Se zvláštním důrazem je popírána smrt Ježíše Krista na kříži. Svědci tvrdí, že umřel na kůlu. Na léta 1914, 1915 a 1918 Svědkové Je­ hovovi převídali konec světa. Nyní se tvrdí, že Ježíš přešel roku 1914 ze svatyně do velesvatyně, slyšel jsem i tvrzení, že přišel na zem, ale není zjeven. Roku 1925 měl vstát z mrtvých Abraham a další. Byl pro ně postaven palác v Kalifor­ nii. Když se Abraham neobjevil, nastěhoval se do něj další president svědků Rutherford. Dochází k častým změnám učení: do roku 1965 zakazovali Svědkové Jehovovi očková­

67

ní, do roku 1980 transplantaci. Nyní je obojí dovoleno, zakázána je už jen transfúze. Je povoleno lhaní lidem vně organizace (13.7.1955 řekl president). Organizace je značně totalitní. Členové musí vykazovat čas věnovaný "službě". Tvrdí, že věří a znají Bibli, opak je sku­ tečností. Bibli studují jen podle Strážné věže a mimo problémová témata mají často nulo­ vou znalost obsahu i smyslu Bible. Za organizací stojí manipulativní duch. Učí se, že spasených bude pouze 144 000, ti jsou znovuzrozeni. Někteří z nich ještě žijí (zvláště v ústředí v Brooklynu). Ostatní, kte­ ří se do tohoto počtu nevejdou, mají pozem­ skou naději - nebudou v novém Jeruzalémě. Protože nejsou znovuzrozeni, nemají svátého Ducha a nemohou tedy rozumět Božímu Slovu. Proto jsou závislí na výkladu Slova těmi, kteří jsou (dle vlastního tvrzení) zno­ vuzrozeni, a tento výklad jde skrze Strážnou věž. V té se dá však najít mnoho rozporů (viz doporučená literatura). Někteří členové jsou přístupni argumenta­ ci, často je však potřeba duchovního boje za jejich rozvázání. Církev sjednocení (moonisté) Tuto sektu založil roku 1954 Korejec Sang Mjung Mun (psáno korejsky). Je poklá­ dán za Mesiáše a pokračovatele nezdařeného díla Kristova. Nauka je uložena v knize Prin­ cip. Základem učení je, že Adam měl založit dokonalou rodinu, to však nezvládl. Ježíš nestačil založit dokonalou rodinu. Proto mu­ sel přijít Mun. Tomu se podařilo napočtvrté založit dokonalou rodinu, z které bylo během jednadvaceti let zplozeno dvanáct dětí. Jeden ze synů Moona zahynul při auto­ nehodě a jeho smrt byla prohlášena za nut­ nou oběť ke smíření světových náboženství. Členové sekty se klaní obrazu Moona a jeho manželky a meditují s pohledem upřeným na Moonův obraz. "Misii" provádějí prostřednictvím několi­ kadenních seminářů, kde získávané zahrnují péčí a pozorností. V konečné fázi se zájemci stěhují do komunit, kde jsou vychováváni k dokonalosti. Po jejím "dosažení" se mohou

68

oženit nebo vdát - partnery vybírá Moon. Sňatek je náhradou křtu. Sekta je tedy ještě totalitnější než Svědci Jehovovi. Typické je, že maskují svůj název. Mnozí odjíždějící na jejich semináře netuší, že je pořádají moonisté. U nás se maskují názvy "Studijní centrum", "Mezinárodní hnutí za celosvětové sjednocení křesťanů", CARP. Jejich materiály jsou velice opatrně psané a často se poznají jen podle fotografie S. M. Moona. V praxi se u nich objevují prvky spi­ ritismu a šaman ismu. Náboženství Orientu Typické pro ně je odmítání zodpovědnos­ ti za svůj život a svůj hřích.. Je velice rozší­ řená víra v neovlivnitelný osud, což vede k rezignaci, k necitlivosti k utrpení a k pohr­ dání vlastním životem (fanatický postoj vo­ jáků). Islám Knihou islámu je Korán. Vyznávají jedi­ ného Boha - Alláha. Korán je shrnutí učení Mohameda jako posledního proroka a nosi­ tele náboženství a učení proroků před ním. Za proroky jsou považováni Adam, Abra­ ham i Ježíš. Duchovní síla islámu je dána půsty (ramadán) a vyznáváním lží ("Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho proro­ kem."). V učení je zdůrazňována nenávist vůči Židům a křesťanům. Po pádu komunismu je to asi největší du­ chovní mocnost, která se staví proti Hospo­ dinu. Musí ještě padnout, neboť se naplní Boží Slovo, že evangelium bude zvěstováno všem národům, a islám zatím drží v područí milióny Arabů. Budhismus Zakladatel je Budha. Nevydává se za bo­ ha ani bohem poslaného - za spasitele. Důraz je kladen na učení a pochopení. Velice důle­ žité je poznání a uvědomování a učení o kar­ mě (cyklu) - otroctví důsledků dobrých a špatných skutků. Učení o reinkarnaci (převtělováno hlásá nové narození a sklízení následků skutků z minulého života. Jejich kvalita prý určuje

způsob dalšího narození (viz Žid 9,27 - žád­ ná "další šance"). V budhismu jsou přijímá­ ny tzv. vznešené pravdy, které zdůvodňují karmu, a návod, jak se z ní dostat. Nej názorněji nám ukáže pozadí budhismu život zakladatele Siddharta Gautana. Byl z velice bohaté rodiny. Přišla proroctví, že bude velmi bohatý nebo velmi chudý. Proto je izolován od života. Když se setká s reali­ tou (chudoba, utrpení), je šokován. Cestu hledá skrze jógu, přejde na askezi, po šesti letech si zkazí zdraví. Začne meditovat. Do­ sáhl prý maximálního poznání a proto se stal Budhou. Hinduismus Je bez zakladatele, struktury a kréda. Dů­ raz na způsob života a myšlení. Vyvíjel se několik tisíc let. Spknista bohů. Název vznikl okolo roku 1200, aby se rozlišilo mohamedánství a indické náboženství. Dochází často k démonickým jevům, jako je např. extatické vytržení, při kterém se lidé bodají, aniž to nechává rány a pod. Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny U nás je nejznámější - jde o tzv. Krišnovce, hnutí Hare Kršny. Vychází z hinduismu. V 16. století se objevuje nový prvek - osobní bůh - netypický pro tyto kulty. Jde o prožití sjednocení s bohem. Dochází k tomu skrze změnu stylu života (vyholit, obléknout do tógy) a hlavně opakováním mantry Hari Kršna. V roce 1965 přijíždí do Ameriky muž jménem Prabhupady s cílem rozšířit zvěst na západ. Šíří se úspěšně, jedním ze zvěstovate­

lů se stává G. Harrison z hudební skupiny Beatles. Jde o to opustit city a žádosti. Ty­ pický je silný asketismus a běžné bludy jako převtělování ap. Hnutí se stále šíří, v poslední době se ob­ jevuje určitá liberalizace, neboť členové mo­ hou na veřejnosti nosit občanský oděv a pa­ ruku. U všech náboženství východu je silná snaha po sebevykoupení. Naprosto cizí je zvěst o Bohu, který miluje a má o člověka zájem. Bohové orientálních náboženství o své vyznavače zájem neprojevují. Zvěst o Boží lásce, osobní zájem o člověka a potvr­ zení zvěstovaného slova Boží mocí může vést k záchraně. Dobré je tyto lidi přivést do společenství, kde na ně často intenzivně pů­ sobí svátý Duch a jsou vyvedeni ze svého často povázaného prostředí. Znovu připomínám, že za těmito duchov­ ními systémy stojí silné duchovní mocnosti a je zde místo pro duchovní boj. V této kapitole nezmiňuji hnutí s jasně satanským pozadím, jako jsou satanisté, okultisté, různé tajné společnosti (rosenkruciáni, svobodní zednáři) a hnutí New Age. Jsem si vědom, že tato kapitola zdaleka nepokrývá danou problematiku. Jedná se spí­ še o orientační přehled. Zájemcům doporu­ čuji prostudovat samostatné materiály o jed­ notlivých kultech. Kontrolní úkol: Zjisti, která z těchto skupin působí poblíž tvého bydliště, prostuduj o nich další materiály a modli se, zda a jak máš vstoupit do duchovního boje proti kon­ krétní duchovní mocnosti.

69

ZVĚST O PÁNU JEŽÍŠI KRISTU DĚTEM

Na úvod si položme otázku, kterou někdy můžeme slyšet mezi dospělými křesťany. Je Boží vůle pro děti, aby přijaly Pána Ježíše Krista za svého osobního Spasitele a Pána? Nebo je třeba počkat, až povyrostou a pobe­ rou rozum a budou moci všechny ty krásné věci pochopit? Pro odpověď se podíváme do Božího slova. "Tedy přinášeli k němu dít­ ky, aby se jich dotýkal. Ale učedníci při­ mlouvali těm, kteříž je nesli. To viděv Je­ žíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jiti ke mně, a nebraňte jim, nebo takových jest království Boží. Amen pravím vám: kdož by koli nepřijal království božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. A bera je na lokty své, požehnání jim dával." (Mk 10,13-16) Už v době, kdy chodil Pán Ježíš Kristus po zemi, bránili učedníci dětem, aby k němu mohly přijít. Ale On jim jasně řekl: NE­ CHTE DÍTEK JÍTI KE MNĚ A NEBRA­ ŇTE JIM. Boží vůle pro děti je, aby přišly k Pánu Ježíši. Nejsou pro svou nedospělost něco méně cenného, co musí počkat, až do­ roste. Naopak Pán Ježíš dává děti za příklad ostatním: "A zavolav Ježíš pacholátka, po­

70

stavil je uprostřed nich a řekl: Amen pra­ vím vám, neobrátíte-li se a nebudete jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského." (Mt 18,23) V jiném oddílku můžeme vidět, jak jsou děti Bohu vzácné. "Kdož by koli jedno z takových pacholá­ tek přijal ve jménu mém, mneť přijímá, a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal." (Mk 9,37) Co je na dětech tak zvláštního? Jaké jsou to vlastnosti, které děti mají a kterým se do­ spělí musí znovu učit? Je to schopnost abso­ lutně se spolehnout, schopnost důvěřovat. Právě tyto vlastnosti lidé v průběhu svého dorůstání ztrácejí. Místo nich přichází racio­ nalita, potřeba se o všem přesvědčit na vlast­ ní oči, případně přehnaná sebedůvěra. Když maminka řekne: "Dnes je zima, vezmeš si ven teplé boty", dítě nepochybuje o tom, že by venku zima nebyla, nejde se s teplomě­ rem v ruce přesvědčit, nehledá důkazy. Pro­ stě své mamince důvěřuje. Pokud se vzpírá si boty vzít, je to z jiného důvodu, než že by nevěřilo podané informaci. Dítě umí být a je úplně závislé na svých rodičích, má k nim ABSOLUTNÍ DŮVĚRU. A právě tak chce náš nebeský Otec, abychom na Něj spoléhali jako děti: "...neboť takovým patří království Boží...". Podívejme se na to, co musí být děti schopné pochopit, aby mohly přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána. - Již ve výše uvedeném příkladu jsme si ukázali, že děti jsou schopné VĚŘIT, a to i bez nějakých hlubokomyslných důkazů. A jsou-li schopné věřit, lze je dovést i k tomu, aby uvěřily, že je Bůh a že to, co řekl, je Bo­ ží slovo a že to je pravda a tudíž to platí a je dobré se tím řídit. (Žd 11,1+6) - Také jsou schopné pochopit, co je to hřích, že jsou hříšné a že hřích je něco oškli­ vého, co se nemá dělat (např. lhaní). Mají možnost se o tom osobně přesvědčit. Mají zkušenosti se svými sourozenci nebo kama­ rády, kteří jim něco provedli, ale také že ony samy se něčeho takového dopustily. Jsou tedy schopné POZNAT A UZNAT HŘÍCH.

- Pokud uznávají, že jsou hříšné, je třeba jim dát východisko. Je naší povinností jim říci o Ježíši. Že On zaplatil právé za jejich hříchy. Mohou tomu uvěřit? Mohou! Říká to přece Boží slovo, kterému umějí věřit. A právě podle tohoto slova jsou tedy schopny hřích VYZNAT, OPUSTIT A PŘIJMOUT ODPUŠTĚNÍ a přijmout Ježíše Krista za svého osobního Spasitele. - Děti mají také schopnost být poslušné. To, že někdy neposlechnou, neznamená, že by tuto schopnost neměly. Tudíž jsou schop­ né poslouchat i Boží slovo a umějí tedy při­ jmout Ježíše Krista za svého Pána. Od jakého věku můžeme dětem tuto do­ brou zprávu zvěstovat? Vezměme si příklad od Boha. V Ž 139,13 se píše: "...přioděl jsi mne v životě matky mé." Bůh s lidmi pracuje už od početí. Pro dítě, které se vyvíjí v matčině těle, je velmi požehnané, když mu rodiče čtou Boží slovo, modlí se za jeho budoucí život, žehnají mu, zpívají a chválí Boha. V citovaném oddílku (Mk 10,16) je psáno, že Ježíš bral děti na lokty. Musely to tedy být malé děti. Dlouho­ letí služebníci s dětmi se shodují na tom, že nej vhodnější věk pro znovuzrození dětí je 3 - 5 let. Je tedy dobré vést děti k tomuto kroku v období, kdy to mohou udělat bez zábran a problémů s racionalitou, která se projevuje v pozdějším věku. Vést děti ke znovuzrození je tedy velmi důležité. Vyžaduje to však citlivost, lásku a vedení Duchem svátým. Jednou z chyb, kte­ ré se při tom můžeme dopustit, je manipula­ ce. Děti velmi brzy vycítí, co od nich dospělí očekávají, a udělají to. Proto pozor: netlačte děti do duchovních postojů. Rodiče, příp. služebníci Boží nesou odpovědnost za to, zda děti jasně a srozumitelně uslyší evange­ lium, ale rozhodnutí musí udělat samy. Opačným extrémem je čekat se zvěstová­ ním evangelia, až dítě nabude nějakých roz­ sáhlých biblických znalostí. Na příkladech ze Skutků apoštolů můžeme jasně vidět, že lidé přijímali Pána do svých životů se zna­ lostí pouze toho nej základnějšího (Sk 2,37-38; 8,37; 16,30-33). Další chybou by bylo očekávat od dítěte, které se vydalo na cestu za Pánem, příliš

mnoho. Mnozí očekávají, že znovuzrozené děti se stanou hned dospělými křesťany. Ale ony zůstanou dětmi tělesně i duševně, se svými dětskými reakcemi, city, které nepo­ tlač ují, s potřebou si hrát a rozvíjet se těles­ ně. Dokonce počítejme s tím, že se jim může stát, že budou zlobit. Vždyť jsou to duchovní novorozeňátka a dospělí také někdy "zlobí", jen se tomu tak neříká. Vyznává-li dítě, že je znovuzrozené, po­ važujme ho za znovuzrozené a nezpochy­ bňujme to. Mohli bychom ho tím zablokovat pro další duchovní růst. Čas ukáže, jaké ovo­ ce ponese. Pokud se v životě dítěte nic ne­ změní, je třeba hledat příčinu, např. nedosta­ tek jistoty v odpuštění hříchu, nejasné po­ chopení kroku, který udělalo, nevyřešený hřích, vlivy okolí (rodiče, kamarádi, souro­ zenci). V tomto případě je potřeba s dítětem znovu všechno na základě Bible probrat. Jednou z možností je, že dítě opravdu není znovuzrozeno. Přestože to vyznává, své roz­ hodnutí nebere dostatečně vážně. V tomto případě je třeba s ním projít cestou spasení znovu. Některé příklady ovoce Ducha v životě znovuzrozeného dítěte. - děti mají zájem dozvědět se více o svém Spasiteli Ježíši Kristu, mají k němu lásku, - jsou usvědčovány svátým Duchem z hří­ chu a hříchy v pokoře vyznávají, - mají zájem si číst (nebo aby jim bylo čteno) Boží slovo, - rády se modlí nebo chtějí řešit na mod­ litbách problémy své i jiných, - rády pobývají ve společenství ostatních křesťanů, - vydávají svědectví o Pánu Ježíši ve svém okolí. Pokud se v životě dětí projevuje spolu s vyznáním Ježíše jako Spasitele několik z těchto znaků, můžeme ho považovat za znovuzrozené (neuvádím pravidlo, jen po­ můcku). Znovuzrozené děti se sice nestanou do­ spělými, ale jsou plnohodnotnými křesťany a Bůh pro ně má stejná zaslíbení jako pro do­ spělé. Mluví o tom apoštol Petr: Pokání či­ ňte a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a při­

71

jmete dar Ducha Svatého. Vám zajisté za­ slíbení toto svědčí a SYNŮM vašim a všechnčm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš. (Sk 2, 38-39) Boží vůle pro každého znovuzroze­ ného křesťana je. aby se nechal pokřtít, a to platí i pro déti. Bůh dal dětem i Ducha sváté­ ho. I ony potřebují učitele, rádce a pomocní­ ka - stejné jako dospělí. Mají totiž stejného duchovního nepřítele a nemohou bojovat duchovní boj bez zbraně. Proto není možné dětem učení o křtu a naplnění Duchem svá­ tým zatajit. To, že děti uslyší evangelium a že jim bude vštěpováno Boží slovo, je v první řadě odpo­ vědnost rodičů. V 5.M 6,4-9 Bůh Izraelitům přikazuje, aby vštěpovali svým synům (dětem) Boží slovo, a to velmi důkladně a systematicky. Boží vůle je, že jeho přikázání budou předávána z otce na syna. Také apoš­ tol Pavel napomíná otce, "aby vychovávali své dítky v cvičení a napomínání Páně" (Ef 6,4). Tento řetěz otec - syn je v dnešní době, a to někdy i v křesťanských rodinách, přerušen. Je úkolem církve - těla Kristova, aby zvěstovala evangelium mezi dětmi, a to především v rámci rodin. JAK PRAKTICKY VÉST DĚTI KE KRISTU Kniha beze slov Zvěst o Ježíši je potřeba dítěti předat co nejjednodušší a nej srozumitelnější formou. U každého pojmu, který mu chceme vysvět­ lit, je dobré používat příklady nebo příběhy. Jednou z nej lepších možností je tzv. "Kniha beze slov". Je to sešitek, který má pouze pět stránek, a ve kterém nejsou žádná písmenka. Každá stránka má jinou barvu, buď zlatou, čemou, červenou a bílou. Kniha má zelené desky. Každá barva představuje jednu biblic­ kou pravdu na cestě spasení. 1. Zlatá stránka Nejdříve dítěti vysvětlíme, že Bůh pro nás z veliké lásky (J 14,1-3) připravil jedno pře­ krásné místo - nebe. To velmi podrobně pod­ le Zj 21 popíšeme. Je dobré postupně sezná­ mit děti se všemi věcmi, které do nebe patří

72

a které do nebe nepatří (kostel, chrám, bo­ lest, slunce, měsíc, člověk se srdcem černým od hříchu). Potom mu zdůrazníme, že Bůh chce, abychom tam jednou všichni byli sNím a měli se moc dobře (Ezech 33,11). Na závěr výkladu je možné se dítěte zeptat, zda by se do nebe jednou chtělo dostat. 2. Tmavá stránka Dalším krokem, je vysvětlit dítěti, co je to hřích. Děti tento abstraktní pojem pochopí velmi jednoduše na příkladech (lhaní, krá­ dež, neposlušnost apod.). Většinou se děti s takovým jednáním už setkaly a není těžké jim vysvětlit, že to je něco špatného, co se Bohu nelíbí, a proto s tím nejde jít do nebe. Potom je třeba dítěti říct, že všichni lidé zhřešili (Ř 3,23), a ukázat mu tuto skuteč­ nost na jeho osobním příkladu tak, aby mu bylo zcela jasné, že se to týká i jeho. Také je potřeba dítěti vysvětlit, že si od hříchu ne­ může pomoci samo nějakým slušným chová­ ním, chozením do kostela apod. 3. Červená stránka Pokud jsme dítě dovedli k poznání, že je hříšné, a že se z tohoto stavu nemůže osvo­ bodit samo, musíme mu ukázat cestu ven zvěstovat mu evangelium. Vyprávět mu o tom, že Bůh nás tak velice miluje, že poslal svého jednorozeného syna, který nikdy nez­ hřešil, a ten zaplatil za náš hřích. Tuto sku­ tečnost přiblížíme dítěti vyprávěním příběhu o ukřižování Pána Ježíše. Je dobré zdůraznit, že na tom kříži je i ten konkrétní hřích dítě­ te. (Iz 53,5-6; 1J 1,7) 4. Bílá stránka Nyní je čas dítěti vysvětlit, že k tomu, aby bylo zachráněno, je potřeba "tomu všemu" uvěřit. Že pouhá znalost tohoto příb­ ěhu nestačí. Vedeme ho k vydání svého ži­ vota Pánu Ježíši. Teprve když se rozhodne a udělá tento krok, bude spaseno. K tomu je potřeba dát dítěti příležitost. Mluvíme-li s ním o samotě, bude potřebovat vyslovit modlitbu přijetí, např. tak, že ji po nás opa­ kuje. Je potřeba dítě upozornit, aby opakova­ lo jen to, čemu opravdu rozumí a věří. Po­ kud máme program s více dětmi, vyzveme

je, aby sklonily hlavy a zavřely oči. Potom je vyzveme, kdo chce přijmout Pána Ježíše do svého života jako svého osobního Spasi­ tele a Pána, ať zvedne ruku. Tímto postupem je možné zabránit tomu, že se děti budou před sebou stydět nebo budou napodobovat jeden druhého. S dětmi, které se přihlásí, povedeme osobní rozhovor. Zelená stránka To je stránka učednictví, cesta za Pánem do Božího království. Znovuzrození je tepr­ ve začátek. Děti jsou duchovními miminky a potřebují zbudovat. Nyní je potřeba je naučit modlit se, číst si Boží slovo (pokud ještě ne­ umí číst, čteme mu sami), pfivedeme ho do obecenství Božího lidu apod. Tyto kroky můžeme s dětmi udělat jen se souhlasem ro­ dičů. Forma podání evangelia pomocí "knihy beze slov" vzbudí zájem i u nejmenších dětí. Dobré je, aby každé dítě mělo svou "knihu". Domeček Jiným názorným příkladem, s jehož po­ mocí můžeme dětem sdělit evangelium, je "domeček". Klíčovým veršem, který přitom použije­ me, je Zjevení 3,20: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu kněmu a budu s ním večeřet a on se mnou." Návod, který zde předkládám, není uni­ verzální a je třeba ho přizpůsobit věku a in­

dividuálním zvláštnostem jednotlivých dětí (popřípadě i dospělých). Když hovoříme např. k malým dětem, můžeme si dovolit "sehrát divadlo" (tj. užíváme zdrobněliny, měníme výšku a intonaci hlasu, výrazně arti­ kulujeme, zdržujeme spád děje, abychom děti napnuli, obracíme se na ně s otázkami, např. Co si myslíte, že človíček udělá, když na něj Pán Ježíš zaťuká? A co byste udělaly vy? apod). U starších dětí by však takové podání působilo naopak směšně, proto volí­ me slova přiměřená jejich vyjadřování a kla­ deme důraz na skutečnost, že Pán Ježíš stojí právě u nich a mluví k nim osobně. Předvedeme dětem domeček, který si může­ me nakreslit, složit z papíru, popř. vyrobit z nějaké krabičky. Vystřihneme dveře a napí­ šeme na ně polovinu verše Zj 3,20 do ...a otevře mi.. Druhou polovinu verše napíšeme na vnitřní stranu dveří. (Těžší postup - složit střechu jako "na vlaštovku".) Začnu třeba takto: "Podívejte se, co tady mám! Domeček! A proč je ten domeček z červeného papíru a proč jsou na něm nakreslená srdíčka? Ten domeček - to jsi ty, to je tvoje srdce." Zde si můžeme vybrat, jaký příklad zvolí­ me: domeček je naše srdce nebo dům jako naše tělo (v souladu se skutečností, že člo­ věk je duch, má duši a žije v těle, tvoje sku­ tečné "já" je uvnitř, nemůžeš ho vidět, ani nikdo z lidí, vidíme jen naše vnější já, náš dům). Pracujeme s představou, že v domečku bydlím já nebo nějaký "človíček", prostě ně-

73

kdo, kdo nezná Ježíše a je mu smutno, a pro­ to je u něj doma tma a neútulno. V domečku tedy žije nějaký človíček (ty) a najednou uslyší zaťukání. "Slyšíte ho ta­ ky?" Pán Ježíš tluče na dveře. Ten člověk si řekne: "To bude určitě zloděj, tomu neotev­ řu.” Ale Boží slovo nám říká, že Ježíš není zloděj. Pán je dobrý pastýř, nechce nám nic vzít, ale touží žít s námi navěky, nabízí nám věčný život, On trpělivě stojí u dveří, tluče a čeká, jestli mu otevřeš. Na tomto místě řekneme evangelium (jaký je Ježíš, co pro nás udělal, že nás má rád...). Náš človíček si řekne: "Tak dobrá, možná, že to není zloděj", a podívá se ok­ nem, aby se přesvědčil. Proč Pán Ježíš vlastně tluče? Chce s námi přebývat (Ef 3,17): "... aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích..." Jan 14,23: "Kdo mě miluje, bude zacho­ vávat mé slovo, a můj Otec ho bude milo­ vat; přijdem e k němu a učiníme si u něho příbytek."

74

Človíček se rozhodne, že Pánu Ježíši otevře, a malinko pootevře dveře. Ale to je škoda. Ježíš je tak dobrý, že je lepší dát mu celé srdce. Otevřeme tedy dveře dokořán. Ž 24,7: "Brány, zvedněte výše svá nad­ praží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy." A co se stane? Naplní se to, co nám říká Bo­ ží slovo: "...vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou."(Zj 3,20b) Ježíš bude pořád s námi a do našeho srdce s ním přijde pokoj. Vedeme-li děti ke Kristu, nesmíme zapome­ nout dokládat jednotlivé skutečnosti Božím slovem. Dejme si ale pozor, abychom je bi­ blickými verši nezavalili. Toto pravidlo platí u dětí ještě více než u dospělých. Během ce­ lého rozhovoru se stále modli, buď citlivý na Ducha svátého a nech se jím vést. Buď citli­ vý na to, jak dítě reaguje a nejdi dál, dokud si nejsi jistý, že probíraný krok pochopilo.

KŘEST VE VODĚ

0 křtu by se pravděpodobně dalo rozvažovat a učit dosti obsáhle. Zde nám jde o základní informace, které potřebujeme vědět pro naši službu lidem, kteří porozuměli zvěsti evan­ gelia Pána Ježíše Krista a přijali Ho. Křest je v češtině zvláštní slovo, které se nepoužívá v jiných souvislostech. V řeckém originále je však v Novém zákoně používáno pro křest slovo "baptizó" - což znamená ob­ mytí, namočení, ponoření. Jde o běžný vý­ raz, používaný v praktickém životě, třeba při mytí nádobí. Křest je tedy fyzicky ponořením do vody, ve spojení s vírou však má hluboký význam, jak o tom bude pojednáno dále. Poté, co Pán Ježíš Kristus za nás zemřel, vstal z mrtvých a vystoupil na nebe, se lidé, kteří v Něho uvěří, křtí ve jméno Otce i Syna 1 Ducha svátého - viz Mt 28,19 (na jiných místech v Bibli je uváděno ve jméno Ježíše Krista - Sk 2,38; 9,12-16; 19,5). (Pozn.: Ještě před tím je znám Janův křest, který byl něčím jiným, jak vyplývá ze Sk 19,1-7. O tomto křtu se píše např. v Mt 3,5-6. Zřejmě byl Boží vůlí pro lidi, kteří litovali svých hříchů, prosili Boha o odpuštění (Mk 1,4-5) a byli rozhodnutí brát život s Bohem vážně. Jan Křtitel je přitom připravoval na příchod Pána Ježíše. I tento křest měl samozřejmě význam ve spojení s tím, že Pán Ježíš za hříchy dotyčných lidí později zaplatil, avšak v době, než zemřel a vstal, lidé nemohli být pokřtěni v Jeho jm é­ no.) Při službě bychom měli být schopni po­

skytnout lidem, které jsme vedli k přijetí Pá­ na Ježíše Krista, základní poučení o tom, co je to křest, a měli bychom vědět, kdy máme nové Boží děti ke křtu vést (viz kapitola "Péče o novorozeňata"). Z Mt 28,18-20, Mk 16,15-16 i z jiných míst v Bibli vyplývá, že křest je Boží příkaz pro každého, kdo uvěřil v Ježíše Krista. Je to vnější akt poslušnosti, kterým křes­ ťan doplňuje vnitřní spravedlnost, kterou již má ve svém srdci skrze víru v Kristovu smír­ čí smrt a vzkříšení. Podmínky křtu Jedinou nevyhnutelnou podmínkou pro to, aby člověk byl pokřtěn, je znovuzrození. Jinými slovy je zde potřebí víra (Mk 16,16) a pokání (Sk 2,38). Člověk musí věřit, že Pán Ježíš Kristus zemřel za jeho hříchy a vstal z mrtvých, proto jsou dotyč­ nému jeho hříchy odpuštěny a on přijal Ježí­ še Krista jako svého Zachránce a Pána. Nejde zde pouze o rozumový souhlas s nějakými fakty, ale o důvěru v Ježíše Kris­ ta a Jeho přijetí. Pokání, které je nutnou podmínkou pro znovuzrození a následně pro křest, je změna mysli, odvrácení se od základního hříchu, jímž je život založený na něčem jiném než na víře v Ježíše Krista, a spolehnutí se na Něho. Podmínkou pro křest již není viditelně proměněný život, pokání z jednotlivých hří­ chů, o kterých nové Boží dítě zatím neví, že to hříchy jsou apod. Křest stojí na počátku

75

života Božího dítěte, teprve po něm následu­ je vyučování, růst spojený s postupnou pro­ měnou a posvěcením dotyčného člověka. U člověka, který uvěřil v Pána Ježíše Krista a přijal Ho, není důvod k odkládání křtu, jak vyplývá i z různých míst v Bibli: Ve Sk 2,37-42 čteme, jak lidé v Jeruzalé­ mě uvěřili v Pána Ježíše po Petrově kázání. Z verše 41 vyplývá, že byli zřejmě tentýž den pokřtěni. Etiopský dvořan, o kterém čte­ me ve Sk 8,27-39, a Komélius se svými lid­ mi (Sk 10,34-48) byli pokřtěni ihned poté, co uvěřili. Apoštol Pavel byl pokřtěn krátce nejvýše 3 dny po svém znovuzrození, jak čteme ve Sk 9,3-19. Samařané, kteří uvěřili, když Filip v jejich městě zvěstoval evangeli­ um (Sk 8,5-13), byli zřejmě také brzy po­ křtěni. Význam křtu a) Vnějším významem křtu je potvrzení toho, že člověk uvěřil v Ježíše Krista a přijal Ho jako svého Spasitele a Pána - křtem člo­ věk tuto skutečnost zvěstuje lidem i duchov­ nímu světu. Lze si to představit tímto způso­ bem: Přijmu-li Ježíše Krista, vstupuji do smlouvy s Ním; křest můžeme přirovnat k pečeti na smlouvě. b) Dalším významem křtu je změna v du­ chovní oblasti. Tyto skutečnosti najdeme vysvětleny v listu Římanům. Křtem se ztoto­ žňujeme s Pánem Ježíšem Kristem v Jeho smrti, pohřbu (smrt a pohřeb našeho starého člověka) i vzkříšení (jsme nové stvoření, za­ čínáme nový, věčný život). V Ř 6,3-4 a 8 je psáno (pro lepší pocho­ pení uvádím vždy místo slova "pokřtěni” slovo "ponořeni", což lépe odpovídá pravé­ mu významu): "Nevíte snad, že všichni, kteří jsme po­ nořeni v Krista Ježíše, byli jsme ponořeni v jeho smrt? Byli jsme tedy ponořením spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých sla­ vnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít." Křtem je zrušen právní nárok satana na člověka. Praktický význam je v tom, že

76

hřích už nad člověkem nepanuje, nemá na něj právo. Zatímco ve starém životě jsme museli hřešit - nemohli jsme jinak, v novém životě hřešit již nemusíme. (Samozřejmě, že tu zůstává možnost zhřešit, ale není to něco, co bychom museli udělat.) V Ř 6, 2+6+11 se o tom píše: "... Hříchu jsme přece zemřeli - jak by­ chom v něm mohli dále žít? Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hří­ chu neotročili. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši." Podobně ještě l.Pt 2,24. Uvádím zde jen některé verše pro pochopení věci. Doporuču­ ji však přečíst si 5. - 8. kapitolu Římanům. Křest má právě ten význam, o kterém zde píšeme. Ne menší, ale také ne jiný. Není to žádný magický nebo náboženský obřad, kte­ rý by mohl nahradit např. obrácení nebo jiné kroky, které člověk má na cestě k Bohu nebo v životě s Ním udělat. Za předobraz křtu ve Starém zákoně se považuje příběh o vyjití Izraelců z Egypta, jak je zapsán v 2.M 14. Na tomto příběhu lze skutečnosti o křtu dobře vysvětlit, jak zde stručně uvádím: Egypt zde představuje svět, faraón je obrazem satana. Izraelci, kteří vyšli z Egypta, byli svobod­ ní (stejně tak jsme my, když přijmeme Pána Ježíše Krista). Faraón však potom uvažoval: Kdo mi bude otročit? a začal je se svou ar­ mádou pronásledovat: (Totéž se snaží dělat satan - když člověk uvěří v Pána Ježíše, pře­ stane být satanovým otrokem.) Egyptská ar­ máda Izraelce pronásledovala, dokud nepro­ šli Rudým mořem, které je od ní oddělilo. Stejně tak křest nás oddělí od satana, aby už na nás nemohl. Rudé moře se rozestoupilo na základě osobní víry Mojžíše (spolehl se na to, co mu Bůh řekl). Stejně tak lďest "funguje" ve spo­ jení s vírou křtěného - bez ní by šlo o pouhé namočení do vody. Lze použít ještě vysvětlení na zákla­ dě l.Pt 5,8. Satan obchází jako lev, hledá, koho by sežral. Po křtu si můžeme předsta­ vit, že jsme od lva odděleni mříží (klecí).

Praktické poznatky pro službu Pokud jsme někomu sloužili, vedli jsme ho k přijetí Pána Ježíše Krista, jsme za něho zodpovědní. Měli bychom se mimo jiné po­ starat, aby se mohl dát pokřtít, a to bez zby­ tečných odkladů. Neznamená to, že bychom měli dotyč­ ného ke křtu nutit. Je však třeba mu vysvětlit a ukázat z Bible, že by se měl nechat pokřtít a proč by to měl udělat. Je nutno, aby se do­ tyčný dozvěděl, že křest je Boží vůlí pro všechny, kdo uvěří. Křest ustanovil Bůh, ne lidé (viz konec Mt i Mk - pokyny Pána Ježí­ še Krista učedníkům). Obvyklou a normální reakcí na výše uve­ dené poučení je, že člověk, kterému slouží­ me, se rozhodne dát se pokřtít. Pokud ne­ chce, neměli bychom na něj vyvíjet nátlak. Je však třeba mu na základě Božího slova ukázat, že by to měl udělat, chce-li opravdu následovat Pána Ježíše, chce-li poslouchat Boha. Odmítání křtu je neposlušnost. Neměli bychom však zůstat u toho, že dotyčného na toto upozorníme. Je nutno zkoumat příčiny, proč křest odmítá, snažit se mu pomoci, modlit se za něj. Zde mám samozřejmě na mysli případy, kdy je v možnostech dotyčného člověka ne­ chat se pokřtít. Jsou případy, kdy to objek­ tivně nejde, a to není neposlušnost (např. dítě, kterému to rodiče nedovolí; někdy člo­ věk, který uvěřil v nemocnici a dosud z ní nebyl propuštěn). Jde-li o člověka, kterého jsme sami vedli k Pánu, a jsme s ním v kontaktu, je nám jas­ né, je-li Boží dítě a můžeme-li ho vést ke křtu. U lidí, kteří se hodlají nechat pokřtít a které neznáme, musíme zkoumat, zda jsou znovuzrození. Můžeme se setkat s různými případy lidí, kteří se chtějí nechat pokřtít, ale znovuzro­ zení nejsou a potřebují napřed vést k přijetí Pána Ježíše. - Člověk, který přijde do společenství a chce být pokřtěn (třeba byl před tím na ně­ kolika shromážděních), má v povědomí, že věřící se nechávají křtít a že se to v církvi děje. Zatím však třeba jen uvěřil v existenci Boha a snaží se být lepším, myslí si, že to

znamená, že "uvěřil" - ale vůbec nechápe evangelium. - Nějaké nedávno znovuzrozené Boží dítě přivede do společenství svého přítele, snaží se mu posloužit, ale ještě neví, jak by to mě­ lo dělat. Dotyčný pak prohlašuje, že uvěřil. Není mu však třeba jasné evangelium - např. chce Pána Ježíše jako přítele, který mu po­ máhá zde v časném životě, nebo se mu líbí ve společenství apod. Takovému člověku může rozhovor před křtem velmi posloužit (zažila jsem případ dívky, která přijala Pána Ježíše Krista právě při tomto rozhovoru). - Člověk, kterého pošle někdo, kdo není z našeho společenství, abychom ho pokřtili. V některých případech toho, kdo dotyčného poslal, neznáme natolik, abychom se mohli spolehnout na jeho doporučení. V každém společenství by mělo být po­ staráno o to, aby bylo jasné, zda lidé, kteří se křtí, jsou znovuzrození. Vhodný způsob je např. určitá příprava na křest - rozhovor s dotyčnými ještě před křtem (ne až v den křtu), kdy se tato věc zjistí a dále se vysvětlí základní biblické informace o křtu a jeho významu. Tuto službu může konat člověk, který pak křtí, nebo někdo jiný, kdo je tím ve společenství pověřen. Jindy je možno dát na doporučení toho, kdo má dotyčného na starost (vedoucí skupinky, člověk, který ho vedl k přijetí Pána), pokud však je jasné, že tento člověk má předpoklady k tomu stav dotyčného rozeznat. Je věcí každého společenství, jak se tuto záležitost zařídí (způsoby mohou být různé), nemělo by se na to však zapomínat. Možné způsoby zjišťování, zda dotyčný je znovuzrozený, jsou popsány v kapitole o du­ chovní diagnostice. Někdy jednáme s člověkem, s kterým už hovořilo více lidí nebo který dlouho chodí do společenství apod. a který ví, jaké odpo­ vědi a reakce od něho očekáváme. U tako­ vých lidí někdy nelze použít metod běžných v duchovní diagnostice. Pak je možno se do­ tyčného zeptat přímo. Můžeme mu položit několik otázek a zeptat se ho, zda na ně mů­ že upřímně odpovědět nejen před námi, ale i před Bohem, který ho zná a vidí i do jeho srdce. Možné otázky jsou např.: Poznal jsi,

77

že pro své hříchy jsi hoden smrti? Že jsi bez Boží milosti ztracen? Věříš, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých? Přijal jsi Krista jako svého Spasitele? Přijal jsi Ho jako svého Pána? Proč jsi zachráněn? Od čeho jsi zachráněn? Při podobné službě před křtem je nesmír­ ně důležité, abychom byli taktní, citliví, aby­ chom se v lidech "nešťourali" a nezpochy­ bňovali jim jejich víru. (Někteří lidé jsou ještě labilní, nejistí, i když Pána opravdu při­ jali; u nich je třeba dávat zvlášť pozor, aby­ chom jim neuškodili.) Nemůžeme se však spokojit např. s otázkou "Jsi Boží dítě?" ne­ bo "Věříš v Ježíše Krista?" a jednoduchou kladnou odpovědí, aniž bychom věděli, jak dotyčný věc míní. Hledáme u něj však pouze základní pochopení evangelia a osobní víru v Ježíše Krista, žádné další požadavky! Nejdůležitější při této službě je samozřejmě modlitba o Boží vedení a zjevení. Naše zodpovědnost za to, koho pokřtíme nebo necháme pokřtít, má však své meze. Měli bychom dát na tvrzení dotyčného člo­ věka, nemusíme ho podezírat, zda to myslí upřímně. Pokud dotyčný říká, že uvěřil v Pána Ježíše Krista a jeho tvrzení (zkoumáme-li, jak tomu rozumí, co tím mí­ ní) je ve shodě s Božím slovem, nemáme právo věc zpochybňovat! Je to již zodpověd­ ností člověka, kterému sloužíme. Výjimkou mohou být pouze případy, kdy bychom měli jasné zjevení od Pána. I v případech, kdy dotyčný krátce po křtu vypadá, jako by byl neuvěřil nebo setrvává v hříchu, nemusí být naší chybou, že jsme jej pokřtili. Vyplývá to z příkladu kouzelní­ ka Simona, jak o tom čteme ve Sk 8. Je o něm psáno, že uvěřil a dal se pokřtít. Potom však čteme, jak mu Petr vytýká neupřímnost srdce, varuje ho, že je plný nepravosti a hro­ zí mu zatracení, vybízí ho k pokání. Zjistíme-li, že dotyčný člověk není zno­ vuzrozený, naše služba by nikdy neměla skončit konstatováním této skutečnosti a od­ mítnutím dotyčného pokřtít. Musíme se mu dále věnovat, modlit se za něj a snažit se mu pomoci, aby Pána skutečně přijal. I samotné odmítnutí křtu by mělo být velmi citlivé a taktní - např. doporučíme dotyčnému, že by měl s křtem zatím ještě počkat a ujasnit si

78

některé základy víry, nabídneme mu, že se mu v tom budeme věnovat. Je důležité k vě­ ci přistoupit pozitivně a s láskou, aby dotyč­ ný neměl dojem, že ho odsuzujeme nebo od­ mítáme nebo že asi nikdy "doopravdy" ne­ uvěří apod. Sledujeme-li v Bibli, jak se křtili lidé v první církvi, vidíme, že v některých přípa­ dech nikdo nemohl zkoumat, zda opravdu uvěřili. Např. ve Sk 2 se píše, že o letnicích v Jeruzalémě uvěřilo v jednom dni 3000 lidí a byli tentýž den pokřtěni. Podobně tomu bylo asi v dalších případech, kdy uvěřilo vět­ ší množství lidí najednou. Možným opodstatněním toho, že se nyní snažíme před křtem ověřit, zda je dotyčný znovuzrozený, je to, že v dnešní době je křesťanská víra značně zamlžena "náboženstvím", mnoha lidem není jasné, co je to uvěřit v Ježíše Krista, a představují si pod tím něco jiného. V knize Skutků také běžně křtil ten, kdo dotyčného k Bohu přivedl a tedy ho znal (např. Sk 8,26-39; 16,29-34). Zásady služby před křtem, které jsou uve­ deny výše, platí pro službu jednotlivcům. Až se budou v naší zemi z Boží milosti obracet velká množství lidí, bude naše služba možná vypadat jinak. Předpokládám, že když Bůh bude jednat pro nás novým způsobem, pove­ de nás dle toho také v této službě. Pokud jsme si ověřili, že člověk, který se chce nechat pokřtít, je znovuzrozený, je tře­ ba ho seznámit se základními fakty o křtu a jeho významu (pokud nevidíme, že to již ví), jak je uvedeno v této kapitole (např. z listu Římanům, v příběhu o Rudém moři apod.) Je užitečné (není to však podmínkou) rov­ něž probrat l.Pt 3,21. Člověk, který se ne­ chává pokřtít, by měl být rozhodnut uchovat si čisté svědomí - t.j. nezůstávat vědomě v hříchu, činit pokání vždy, když zjistí, že zhřešil. Při pohovoru před křtem je dle okolností a dle potřeby možné a užitečné probrat ještě další věci, není to však bezpodmínečně nut­ né. Je dobré, když dotyčný ještě před křtem činí jmenovitě pokání ze zvláště zatěžujících hříchů, pokud v jeho životě někdy byly. Jde o vzpouru proti autoritám, hříchy v oblasti

okultismu a sexu (viz závěr kapitoly Poká­ ní)- Někdy můžeme také pohovořit o základ­ ních potřebách křesťana, které dotyčný v dal­ ším životě s Bohem bude potřebovat (modlitba, Boží slovo, večeře Pána Ježíše a společenství - jak vyplývá ze Sk 2,42). Neměli bychom pokřtít člověka, o kterém jasně víme, že je vědomě v nějakém hříchu a tento hřích nechce opustit. Pak je zde otáz­ kou, proč vlastně takový člověk chce být pokřtěn a zda přijal Ježíše Krista jako Pána. Je třeba mu poskytnout jinou péči a křest odložit. Tento stav však musíme odlišovat od neposvěcenosti - nově narozené Boží děti si často nejsou vědomy nebo nechápou, že ně­ kde jednají špatně apod. Nesmíme na ně klást větší nároky než Bůh! Odkládat křest by v tomto případě bylo chybou. Jindy se můžeme setkat s člověkem, který je v nějakém hříchu nebo do něj stále padá, chce se tohoto hříchu zbavit, ale nedokáže to - zde není důvod křest odkládat, naopak křest zde může být rozhodujícím krokem k vysvobození. Člověka, který se v našem společenství chce nechat nebo nechal pokřtít, bychom měli z Božího slova poučit, že potřebuje zá­ vazně patřit k nějakému společenství Božího lidu. V žádném případě bychom však neměli vázat křest podmínkou vstupu právě k nám! Jde nám přece v první řadě o spásu lidí a ne o počet členů v našem společenství. Vstup do našeho společenství je přirozené dotyč­ nému nabídnout (pokud nejsou důvody proti tomu - např. vzdálené bydliště, skutečnost, že dotyčný byl k nám poslán ke křtu z jiného společenství, které navštěvuje apod.). Nikdy bychom však člověka neměli k členství u nás nutit. Nechrne mu svobodu zvolit si spo­ lečenství dle jeho uvážení. Sloužili-li jsme někomu tím, že jsme ho

vedli k přijetí Pána Ježíše Krista, a dotyčný se rozhodne dát se pokřtít v jiném společen­ ství (např. v tom, ke kterému má vztah jeho rodina apod.), neměli bychom mu to roz­ mlouvat. Jak již bylo řečeno, jde nám o jeho záchranu a ne o nějaký vlastnický vztah k němu. Měli bychom však dát pozor na křty v sektách. Zde je na místě dotyčného důraz­ ně a na základě Božího slova varovat. Pokud jde o křest nemluvňat (nezávisle na jejich víře, ve věku, kdy jí ještě nejsou schopny), mnozí lidé jsou přesvědčeni, že je to pro ně právoplatný křest. Když přijmou Pána Ježíše Krista, staví se ve víře na to, že již byli pokřtěni. Domnívám se, že těmto lidem je dobré ve vhodné době ukázat, že v Bibli lidé nejprve uvěřili a pak se nechali pokřtít. Neměli bychom jim však jejich pře­ svědčení násilně vymlouvat. Biblický způsob křtu je ponořením (celého člověka do vody). V některých deno­ minacích se tradičně křtí jiným způsobem (třeba pokropením). U člověka, který byl takto pokřtěn v upřímné víře, bychom nikdy neměli platnost jeho křtu zpochybňovat. Jestliže však ve svém srdci touží naplnit Pís­ mo a být ponořen, neměli bychom mu v tom bránit. Křtít může každý křesťan, který je znovu­ zrozený. Měl by to být člověk, který je star­ šími potvrzen, že je schopen vést lidi ke zno­ vuzrození (aby se zabránilo zmatkům a omy­ lům). V Bibli nejsou uvedena nějaká omeze­ ní, např. že by mohli křtít jen vedoucí sborů apod. Běžná praxe však je, že křtí vedoucí a starší sborů, kazatelé apod., některé denomi­ nace mají jasně stanovená omezení, která je třeba respektovat. Kontrolní úkol: Zkus si napsat bez dívání do textu biblické odkazy týkající se křtu a krát­ ké vysvétlení téchto míst.

PŘEHLED DOPORUČENÉ LITERATURY: Bergman G.

Ježíš Kristus, anebo Buddha, Mohamed, hinduismus? Coleman R. E. Mistrův plán zvěstování evangelia Cook R. Nyní, když jsem uvěřil Dohnal J. Příručka pro vedoucí skupinek Ferfechi Byl jsem svědkem Jehovovým

Jak se znovu narodit Graham B. Greenfield J. Moc z výsosti Umění přímluvné modlitby Hagin K. Ako niesť evanjelium Harrison Přicházejí Novotný T. Torrey R. A. Zdařilý křesťanský život

79

OBSAH

80

Předmluva

3

Boží plán záchrany Charakter služebníka Jak má vypadat evangelizační rozhovor Osobní svědectví Co je to evangelium Cesta spasení Péče o novorozeňata Pokání Co ano a co ne při zvěstování evangelia Duchovní diagnostika Evangelizace v moci Ducha svátého Dary Ducha svátého a jejich využívání Masová evangelizace Most Chyby při evangelizaci - poporodní problémy Náboženské skupiny Zvěst o Pánu Ježíši Kristu dětem Křest ve vodě

5 11 15 17 26 30 33 36 39 42 51 54 57 62 65 70 75

Přehled doporučené literatury

79

20

Křesťanský m ěsíčník zve k Bohu

Ž IV O T V ÍR Y • Aktuální statě o význam ných biblických tématech • Evangelizačně zaměřené příspěvky • Prostor pro rozhovor mezi církvemi • Zprávy z rostoucích sborů v Čechách a na Slovensku • Křesťanské zpravodajství ze zahraničí • Děti mezi námi - rubrika pro rodiče a pracovníky s dětmi • Jen láska může způsobit zázrak (strhující příběh misionáře vychází na pokračování)

Ž IV O T V ÍR Y vydává Křesťanská misijní společnost sdružující křesťany z většiny církví v ČSFR Život víry si m ůžete předplatit! Cena jednoho čísla je 10 Kčs, rabat pro sbory a skupinky již od pěti odebíraných výtisků, 23 % rabat pro knihkupce při odběru vyšším než 20 ks. Informace o předplatném: Olga Sovová administrace Života víry Na Zvahově 24 152 00 Praha 5