Encyklopedie slovenských hradů 807277333X, 9788072773336 [PDF]

Zitiervorschau

Miroslav Plaček Moravská zemská knihovna Brno

Martin Bona

tits 7*7 100 km

50

ČADCA

VIDNÍ

154 71 BARDEJOV

17

89

127 0

100

50

124

54

14

DOL. KUBÍN

122

LIPT. MIKULÁŠ

43 L

vah

MARTIN

104

63

15

52

65 L

126

97

5T. IÍUB0VNA

69

114 fc

130

66

121

POPRAD

78

151

56

5

46

125

107

34

152 25

59

BAN.BYSTR CA

30

158

7IARN. HRONOM

106

TOPOECANY

90 96

116

39

84

72

131 A159

141

44

S

149

32

R M. SOBOTA

92

09

A

40

3

93 L 31

85

95

134 22

27 BRAT SLAVA

82

N TRA

20 123

o

155

63

70

LUCENEC

33

120

A135 n-' 36 )

VEL. KRT S

54

77

153 N. ZÁMKY

wna\

Texty ke znackam hradních lokalit (prázdné znamenají, že úplně zanikly):

- pevnost, původně hrad - zámek (kaštiel) přestavěný z hradu - hrad (příp. obnovený) - zřícenina - reliéf se stopami zdivá - reliéf beze stop zdivá O

- větší okresní města (pro orientaci)

Číslování lokalit v mapce:

1 - Banská Bystrica 2 - Banská Štiavnica, Glanzenberg 3 - Banská Štiavnica, Starý zámok 4 - Bečkov 5 - Biely Kameň 6 - Blatnica

147

118

7-Blh 8 - Bojnický zámok 9 - Branč 10 - Bratislavský hrad 11 - Brehov 12 - B řekov 13 - Breznica 14 - Brezovica 15 - Brezovička 16 - Brzotín 17 - Budatín 18 - Bukovec 19 -Cejkov 20 - Cabraď 21 - Čachtický hrad 22 - Ceklís 23 - Červený Kameň 23a - České Brezovo 24 - Čičava

i

108

GALANTA

■10

98
/ y-> a 2Xf

-■

3.

"-‘

r’C’lWWW'WW

inti

‘3

356. Slanec - hrad od jihozápadu v první

polovině 17. století

a když ho rok nato jeho vojáci opouš­ těli, založili požár. Císařští už jen zká­ zu dovršili pobořením, a to především hradeb. O věž se ještě na konci 19. sto­ letí, v souvislosti s úpravou na rodové muzeum, chvályhodně postaral hrabě Josef Forgách. Po roce 1937 se však i ona pomalu rozpadá. Původní nevelké jádro hradu tvoři­ la okrouhlá čtyřpodlažní věž a věžovitý palác (10,3 x 13 m) v nej vyšším mís­ tě kopce, které spojovala hradba. Věž měla vnější průměr 8 m a vnitřní pro­ stor skoro 4,5 m. K sešikmenému zesí­ lení jejího pláště a nástavbě o páté pod­ laží zřejmě došlo při velké přestavbě, kterou podnikli Lučenečtí na přelomu 14. a 15. století. Při ní byl palác pro­ dloužen až k věži, s níž srostl v jedi­ né těleso. Společně je obíhal obranný ochoz vysazený na hustém sledu krakorců, které dosud zdobí věž. Součas­ ně jižní část paláce přepažili a využi­ li jako kapli, jejíž kvalitní architekto­

nická výprava - lomené okno a výběhy žebrové klenby - se zčásti dochovala. Z historického vyobrazení z roku 1640 je zřetelné, že palác byl opatřen obdél­ nými okny s kamennými kříži a ná­ stavba věže též okénky ve výklencích s kamennými sedátky. Možná přitom, nebo snad o něco dřív, obklopila hrad obdélná ohrada, která vymezila po­ třebnou plochu nádvoří. Je však mož­ né, že hradba jen nahradila starší dře­ věné opevnění. Obnova od roku 1490 přinesla snad také rozšíření hradu severním směrem. Nové hradby se připojily k rozměrné věžovité stavbě, která zaujala severní skalisko nad serpentinami příjezdové cesty. Měla lichoběžníkový půdorys a vůči přístupu hrubou zeď v podo­ bě štítu. V nádvoří před ní se nachází torzo cisterny, jejíž plnění zajišťovala vedle svodu ze střechy velká nálevka dřevěné konstrukce. Na západě stálo při hradbě stavení, jež vystupovalo do předpolí hranatou baštou, na východě pak věž brány, kterou však známe jen z historických vyobrazení. Právě pros­

265

tý ráz opevnění navozuje i možnost, že k rozšíření hradu mohlo dojít už dříve. Jak je vidět, hrad ani později neobdr­ žel žádnou další modernější fortifikaci, a proto není divu, že se o něj v 17. sto­ letí bojovalo tak málo. Jedinou doložitelnou stavební činností z této doby je zřízení krypty pod kaplí. Josef Forgách nechal provést jen zajišťovací a adap­ tační práce a malovanou výzdobu in­ teriéru věže (znaková galerie). Zabez­ pečení cenného torza hradu je tak pro jeho záchranu nanejvýš aktuální. Viz též obr. 35, 37 a 47. MP Lit.: Myskovszky 1905; Forgách 1906; Menclová 1973, 409-410; Fiigedi 1977, 194; Slivka 1981; Sliv­ ka - Vallašek 1991, 196-199; Engel 1996, 420; Šimkovic - Bána 2003, 201-205; Šimkovic 2003, 594-595.

SLOVENSKÁ LUPČA viz

lupCiansky hrad SMOLENICE (okr. Trnava) - roman­ ticky obnovený hrad stojí na výběžku (cca 300 m n. m.) Malých Karpat pří­

SMOLENICE

mo nad stejnojmenným městečkem, a to nedaleko od vyústění Biksárdského (Bukovského) průsmyku do Trnav­ ské tabule. Také smolenický hrad byl součástí postupně vznikající linie hradů, která střežila hranice Uherska proti českému středověkému státu. Je však relativně pozdní, neboť ještě v letech 1388 a 1392 patřila ves k panství hradu **Korlátka a později k -^Ostrému Kameni, a pro­ to hrad jistě neexistoval. Jeho před­ chůdcem snad byl hrádek na zalesně­ ném kopci mezi hradem a halštatským a poté i slovanským hradiskem Molpír. První písemnou zmínku představuje až 357. Smolenice - půdorys zříceniny hradu na konci 19. století před započetím obnovy

JJO

zpráva o hradu Smolenice z roku 1457, ale možná existoval již roku 1438, kdy Smolenice už představovaly centrum samostatného panství. Iniciativa krá­ le Zikmunda Lucemburského (f 1437) a impuls husitského ohrožení jsou pro započetí stavby totiž dost pravděpodob­ né. Dochovaná architektura je schopná vypovídat až o kvalitě a pečlivosti ka­ meníků a stavitelů Josefa Pálffyho, kte­ rý polozřícený hrad počátkem 20. sto­ letí začal obnovovat a přestavovat do romantické podoby. Panství bylo od roku 1438 s krát­ kými přestávkami v rukách svatojurských a pezinských hrabat až do po­ čátku 16. století, kdy je získal rod Országhů. Také oni v roce 1567 v muž­ ské linii vymřeli a císař Maxmilián

%0

uo

>Mll .

266

dal panství do zástavy Kryštofu Ungnadovi. Koncem 16. století hrad vyže­ nil Tomáš Erdódy, z jehož rodu vyšel pro nadměrné dluhy. Věřitelé postoupi­ li hrad roku 1777 Janu Pálffymu. Jeho rod sice zavinil zpustnutí hradu po po­ žáru z počátku 19. století, ale zmíněný Josef se postaral o opožděnou obnovu. V současné podobě však hrad dokonči­ li až v letech 1949-57, kdy byl interié­ rově upraven a modernizován pro po­ třeby akademie věd a dnes slouží jako kulturní centrum Akadémie vied Slovenskej republiky. Prozatím chybějící plány romantic­ ké obnovy (architekt J. Hubert), do níž sám Pálffy osobně často zasahoval, ne­ dovolují žádné definitivní závěry o dis­ pozici původního hradu. Náčrt půdory­ su od znalce a pilného badatele J. K6nyókiho z přelomu 19. a 20. století, ale i staré fotografie ukazují, že téměř úplně bylo využito hmoty tehdy stále existujícího pásu goticko-renesančního vnějšího opevnění. Vlastní hrad se dochoval mnohem hůř, a umožnil tak volné rozvinutí romantických představ o středověkých sídlech a současně vy­ tvoření nadstandardního pohodlí. Já­ dro hradu vytvořila dvakrát do pravé­ ho úhlu zalomená hradba, jejíž konce nad východním skalním srázem spoji­ la nepravidelně vedená zeď se dvěma drobnými baštami. Tam také stály tři zdi hlavní věže (?), které se rozevíra­ ly a jsou náznakem jejího původně pětibokého tvaru. Pro dnešní šestibokou věž tedy byly jistou inspirací a mož­ ná přebrala i bosované zdivo. Snaha po pravidelné formě svědčí pro pozdní vznik hradu za panování Zikmunda Lu­ cemburského. Podle Kónydkiho plánu stál podél j ihovýchodní hradby palác a bránu lze očekávat při severním ná­ roží. Ovšem cenná veduta z 18. století ukazuje, že zástavba existovala po vět­ šině obvodu. Dnešní budovy jsou uspo­ řádány v zalomeném tvaru na severozá­ padě a jihozápadě a v jejich zlomu stojí novodobá věž. Okruh vnějšího opevnění byl při pozdní restauraci plně využit a také většina stavení při obvodní hradbě mě­ la staršího předchůdce, nebo byly je-

SMOLENICE

358. Smolenice - hrad od jihovýchodu v roce 1736

359. Smolenice - terénní situace zámku včetně skalnatého jazyka se stopami umělých úprav nad příjezdovou cestou. Šrafovány šikmo nahoru jsou objekty nové od základu, mřížkované věž.

jich zdi do jejich hmoty zahrnuty. Také všechny čtyři dělové bašty mají původ­ ní podstatu, ale jsou uzavřeny a upra­ veny pro provoz moderního zařízení. Nejmohutnější je bašta jižní, při níž se nachází třetí bašta malých rozmě­ rů, asi ještě z 15. století. Velké bašty mohou pocházet nejdříve z jeho kon­ ce, ale mnohem pravděpodobnější je jejich vznik až ve století následujícím. Už mnohokrát citovaný J. Kónyóki na svém půdorysu nezachytil zajímavý vý­ běžek hradní výšiny severozápadním směrem. Ve vzdálenosti 50 m od hra­ du končí nad příjezdovou cestou str­ mými skalisky. Stopy umělých úprav ukazují na možnou existenci dočasné­ ho dřevohlinitého opevnění, které tuto polohu mělo v případě obležení zabez­ pečit. Další pokrok v poznání podoby středověkého hradu by sice mohly při­ nést výzkumy, ale tentokrát především v přítmí archivů. Viz též obr. 67. MP 267

SOKOL

360. Smolenice - hrad od jihozápadu

před romantickou přestavbou

Sándorfi 1890; Alpár 1899; Janota 1938/3, 41—43; Jastrabík 1967; Pisoň 1973, 293-296; Koppány 1999, 228; Váliné Pogány 2000, 303-304; Plaček 2004a, 336-338. Lit.:

SOKOE (okr. Košice-okolie) - reliéf­ ní stopy a fragmenty zdí hradu v poloze Hrádek (630 m n. m.) na ostrém výběž­ ku z masivu Vysokého vrchu asi 4 km západoseverozápadně od obce stejné­ ho jména. Hrad, který badatelé často ztotož­ ňovali s hradem na košické Hrado­ vé, byl definitivně odlišen až po ne­ sporné lokalizaci jeho zbytků archeo­ ložkou M. Lamiovou-Schmiedlovou. Spolu s hradem Niedzica (dnes v Pol­ sku) se poprvé uvádí v listinné závěti Viléma Drugetha z roku 1330, nepří­ mo v metační (rozhraničovací) listině Černého lesa v roce 1311. Avšak vzhle­

dem k užití okrouhlé věže je jeho vznik možný už ve druhé polovině 13. sto­ letí. S ověřením budeme muset po­ čkat na podpovrchový výzkum. V le­ tech 1333-38 je hrad spojen s Poučem Piskarošem, který na něm byl Vilémo­ vým kastelánem. Možný královský pů­ vod hradu potvrzuje stálý zájem vládců na jeho vlastnictví, takže po magistru Budislavovi ze Sokola připadl komo­ ře a Zikmund Lucemburský jím roku 1387 obdařil Imricha a Dětřicha Bebeky. Aby mohl roku 1423 hrad postou­ pit pánům z Pavlovců (Palóciům), smě­ nil ho král s Bebeky za **Hrušov, ale už v roce 1429 daroval hrad košickým měšťanům ke zbourání. Důvody nejsou blíže známy, ale museli odtud trpět ně­ jakými křivdami a loupežemi a rádi přikročili k činu. O jedenáct let pozdě­ ji je už doložen zbořený hrad. Hřeben před hradem je přerušen přes 30 m širokým a 7 m hlubokým příkopem, který, vymezen náspem, za­ táčí po obou bocích dispozice. Zatímco 268

na severním boku je průběh dolní ohra­ dy zřetelný, na strmější jižní straně val buď v celé délce nebyl, nebo se svezl po svahu. Protáhlá dispozice je 65 m dlou­ há a nejvíce 25 m Široká a dvěma tře­ tinami prostupuje skalnatá páteř, na je­ jíchž koncích stály určitě válcová a pa­ trně i hranolová věž. Ta západní stře­ žila čelo hradu a měla vnější průměr 9-10,5 m, za východní (cca 6 x 8 m) se rozkládal druhý díl hradu se stopami troj prostorového příčného paláce, který dispozici uzavíral. Nebyla to však jedi­ ná budova. Základy další jsou patrné na jižní straně předního dílu a třetí mohla stát proti ní na severní terase. Ne zcela jasné je komunikační sché­ ma. Případný přístup přes enormně ši­ roký příkop je navíc zkomplikován ne­ vhodně utvářeným čelem hradu a ani pokračování komunikace do východní­ ho dílu nebylo bez problémů. Možný je tedy vstup z boku pod hranolovou věží; cesta k němu by stoupala severním úbo­ čím. Hovoří pro to také existence pozo-

SOKOLÍ HRAD

361. Sokol - terénní náčrt zbytků hradu

ruhodné podzemní štoly, která v 1,7 m vysokém profilu a dostupné délce 40 m směřovala z tohoto úbočí ke středu hra­ du. Zdá se, že jde o kombinaci umělé chodby a puklinové jeskyně. K pozná­ ní málo známé lokality by jistě přispělo provedení zjišťovacího archeologického průzkumu. MP Lit.: Martinka 1931; Lamiová-Schmiedlová 1963; Varsik 1964, 169-176; 1977, 148-152; Engel 1977, 152; Uličný 1982, 104-105; Slivka 1979, 138-139, 141; Slivka Vallašek 1991, 199; Engel 1996, 433; Plaček 2004, 161-162.

roký a 3 m hluboký. Za čelní rozesutou a možná zdvojenou hradbou (parkáno­ vá a hlavní hradba) se na nej širší plo­ še rýsuje půdorys snad dvojprostorové stavby, jejíž boční stěny se od mís­ ta příčky mírně sbíhaly. Také zde se dá předpokládat, že šlo o věžovitou obyt­ nou budovu. Ohradní zeď se v síle 2 m 362. Sokolí hrad - terénní náčrt a profil

zbytků hradu

SOKOLÍ HRAD, též KAMEŇ, obec Silická Jablonica (okr. Rožňava) - zbyt­ ky hradu v blízkosti slovensko-maďarské hranice zaujímaly skalní útes (cca 400 m n. m.), kterým končí skalnatý výběžek náhorní plošiny krasové Silické planiny, asi 3,5 km východně od Silice. Stavitel hradu dokonale využil ko­ nec 100 m vysokého vápencového ska­ liska se svislými stěnami na západě, se­ veru a severovýchodě. Ostrý hřeben, po němž se přicházelo, přetínal příkop vy­ lámaný do skály. Kvůli náročnosti prá­ ce s tím spojené byl příkop jen 5 m ši­ 269

zachovala při konci vrcholové plošiny, a to díky tomu, že přehrazuje uměle upravenou prohlubeň ve skalním pod­ loží. Asi sloužila jako suterén stavby jednoduchého provedení. V listině, která se dotýká širšího oko­ lí, je roku 1243 zmíněn přírodní útvar (kopec) Sokolí kámen, ale hrad ještě jis­ tě neexistoval. Hrad jménem Solyomkó se výslovně připomíná až v roce 1386 při dělení zboží mezi jednotlivé rodo-

SOLIVAR

vé větve tehdejších držitelů a roku 1399 byl již pustý. Štěpán a vlastník nedale­ ké Silice, vzdálený potomek šarišského župana Tekuše z poloviny 13. stole­ tí, od něhož pocházeli i páni z Tumě, sídlil roku 1381 ve vsi. Stál tam zděný dvorec (curia), blížící se kvalitou kaštielu. Zdá se, že se tak vytvořily pod­ mínky pro nahrazení obytné funkce hra­ du. Jiná funkce patrně nebyla podstat­ ná, neboť představa, že se uprostřed krá­ lovství a mimo významnou komunikaci vyskytoval strážní hrad, je málo pravdě363. Solivar (Zbojnický hrad) - terénní

náčrt pozůstatků hradu

podobná. Nedostatek písemných zpráv a datovatelného archeologického mate­ riálu tak nedovolují počátky hradu spo­ lehlivě zařadit. MP Lit.: Vallašek - Slivka 1980a; Sliv­ ka - Vallašek 1991, 194-195; Engel 1996, 414.

SOLIVAR, též ZBOJNICKY ZÁMOK, obec Ruská Nová Ves (okr. Pre­ šov) - zbytky hradu na srázném úte­ su (625 m n. m.) vystupujícím z okraje Slánských vrchů asi 1,8 km východojihovýchodně od obce (kostela). Počátky hradu jsou historicky po­ měrně dobře doložené. Přímý vztah

270

měl k vesnici Solivar (maďarský Sóvár), kterou v roce 1288 od krále Ladisla­ va IV. Kumánského obdržel magistr Jiří, syn Šimonův, jehož rod se po ní nazýval (Soós). Současně dostal povo­ lení ke stavbě hradu, který měl donaci zabezpečovat. O deset let později pově­ řil svého rytíře Tomáše, aby střežil ko­ pec Tarkeu (Holý kámen), na němž už stál jeho hrad. Podle názvu bylo skalní bradlo bez stromů a křovin. Rod Soósů na hradě sídlil nebo ho využíval té­ měř po celou dobu jeho existence, ale tu bezpečně neznáme. Hrad byl pod­ statně hůř dostupný než případné síd­ lo v městečku (od roku 1417) Soli va­ ru, které klade tradice na návrší Hrá­ dek (Várheď) s kostelem sv. Štěpána. Anonymův spis Gesta Hungarorum z přelomu 12. a 13. století ho označu­ je jako Castrum Salis a současně před­ pokládá jeho značné stáří. Zprávy, kte­ ré hovoří k roku 1552 o obléhání hra­ du prešovskými měšťany a k roku 1575 o jeho poboření kapitánem -xŠarišského hradu, se však jistě týkaly lokality Zbojnického zámku. Majitelé ho údaj­ ně ještě obnovili, ale v době po polovi­ ně 17. století se už neuvádí. Definitivně ovšem zanikl až v roce 1715, kdy byl 7. rozhodnutí sněmu zbořen. Přestože asi už nebyl obydlen, hrozilo nebezpe­ čí, že by ho mohli použít odbojníci. Ani skromné zbytky hradu nevy­ povídají o možnosti rozsáhlejší pře­ stavby v raném novověku. Jeho po­ loha je sice skvělá, ale neposkytovala dostatek prostoru pro budování nároč­ ného a pohodlného sídla. Staveništěm hradu byl útes, který spadá na západ­ ní straně svislou stěnou, zatímco srá­ zy na severu a jihu chránily hrad skoro se stejnou spolehlivostí. Jen k výcho­ du terén klesá ve stupních do sedla, jež bylo skoro o 20 m níž a do něhož smě­ řovala jediná přístupová cesta. Protáh­ lý vrcholek bradla (45 x 9 m) využi­ lo jádro hradu, z něhož je dokonale vi­ dět celou severní část Košické kotliny, a vizuální spojení bylo i s Šarišským a -’Kapušanským hradem. Na jižním konci se nachází torzo čtyřhranné věže s okrouhlým vnitřním prostorem a trá­ movými stropy. Blok palácových bu-

SOVÍ HRAD

..■■:■

■

■

7^^^-zy^Z w*

wt.

364. Solivar - zbytky hradu na rytině

z poloviny 19. století

dov lze předpokládat na temeni brad­ la a na stupni pod ním, jenž k němu na východě přiléhá. Vrcholek a přisazený boční stupeň byly ohrazeny společnou, asi 1,5 m silnou zdí. Další o něco níže položenou tera­ su přihradili k hornímu hradu zřejmě později. Byla však poměrně úzká, a tak sloužila jako pás opevnění především obraně. Svědčí pro to torzo severový­ chodní okrouhlé věže o průměru 5,5 m, jejíž subtilní zdivo (o síle 0,8 m) kore­ sponduje s navazující a vlnící se hrad­ bou o síle jen půl metru. Klesání pokra­ čovalo třetím stupněm, jenž ale už ne­ byl opatřen hradbou, nýbrž snad palisádovým plotem. Posledním stupněm byl val, který vymezoval 9-12 m široký příkop, za nímž již následovalo sedlo s komunikací. Jen na jihozápadě bylo uměle prohloubeno a přemostěno a tu­ dy se patrně do hradu vcházelo. Nejas­

ností je tedy dost a mnohé z nich mo­ hou odstranit jen archeologové. MP Lit.: Soós 1926; Varsik 1963a; Fiigedi 1977, 192; Slivka 1979, 134-135; Slivka - Vallasek 1991, 189-192; En­ gel 1996, 416; Tomášová 1999. 365. Soví hrad (Šurice) - pokus o rekonstrukci podoby hradu v 15. století

271

SOVÍ HRAD, obec Šurice (okr. Luče­ nec) - stopy hradu na chráněném pří­ rodním výtvoru - čedičové výplni so­ pečného sopouchu (cca 285 m n. m.) východně přímo nad vesnicí. Rolnické osídlení v okolí Šuric a ^Hajnáčky mělo pravěkou tradi­ ci a o středověkém významu Šuric svědčil i románský farní kostel, kte-

SOVÍ HRAD

366. Soví hrad (Šurice) - skalní suk hradu

od jihu

rý byl však koncem 19. století zbo­ řen. Koncem 12. a počátkem 13. sto­ letí bylo území překvapivě obhospo­ dařováno až ze západního Slovenska. Služební lidé (jobagioni) povážského hradu >*Beckov byli zajištěni pozem­ ky v úrodných údolích Cerovské vrcho­ viny. Nakonec je však stejně nabyla šlechta novohradské a gemerské stoli­ ce. Zatímco Hajnáčku vybudoval rod Kačič (Kacsics), stavebníkem šurického hradu, připomínaného písemný­ mi prameny od roku 1341, byl podle představy historika P. Engela šlechtic Kokoš (Kakas) z rozrodu Ratoldovců (Ratót). Záměr zrealizoval někdy mezi roky 1290-1312. Jeho potomkům pa­ třil ještě v letech 1372-75, avšak při potvrzení šurického statku Ladislavo­ vi královnou Marií se v roce 1385 hrad už nevzpomíná. Lokalitu v terénu zaměřili M. Ma­ tějka a P. Gutek a na vrcholu skalní­ ho bradla nalezli stopy pravděpodob­ né věžovité stavby vybavené přístav­ kem, možná schodišťovým. Vstup do věže chránil obdélník hradby, do ně­ hož se chodilo po schodech z níže po­ loženého terénního stupně. Na něm se

zřejmě rozkládalo lehce hrazené předhradí. Za věží byl ještě nevelký dvo­ rek, v němž se nachází prohlubeň cis­ terny, která byla vytesaná do skály. Případné pochybnosti o středověkém původu lokality vyvrátily též výsled­ ky menšího výzkumu Z. Drenka z roku 1962. MP Lit.: Ila 1969, 54-56; PDOSII, 51; Engel 1996, 416. 367. Spišský hrad - nádvoří s věží

a palácem v pozadí

272

SPIŠSKÝ HRAD, obec Žehrá (okr. Spišská Nová Ves) - majestátní zříce­ nina jednoho z nejrozsáhlejších hrad­ ních komplexů na Slovensku se roz­ kládá na vrcholu travertinového bradla (634 m n. m.) a tvoří neodmyslitelnou a zdaleka viditelnou dominantu Spiše. Území hradu bylo osídleno už na přelomu letopočtů, kdy tu vzniklo mo­ hutné hradisko lidu púchovské kultu­ ry a opodál na vrchu Dreveník později i hradisko slovanské. Založení vrchol­ ně středověkého kamenného hradu spa­ dá podle výsledků dlouholetých výzku­ mů A. Vallaška a A. Fialy do 12. sto­ letí, možná již do jeho první polovi­ ny. V tomto věku se oddělením Spiše od Boršodské veležupy formuje Spiš­ ská stolice, jejímž správním centrem byl od počátku právě Spišský hrad. No­ vému opevněnému sídlu vévodila a je­ ho podstatu tvořila neobvykle mohutná válcová obytná věž s vnějším průmě­ rem 22,5 m, jejíž zdi v přízemí dosa­ hovaly mocnosti téměř 4 m. Pravděpo­ dobně k této stavbě se váže i první ne­ přímá písemná zmínka o hradě z roku 1209, i když někteří z historiků dáva­ jí dokonce uvedenou věž do souvislos­ ti se starší zprávou o útěku haličského knížete Vladislava Jaroslaviče v roce 1190 z vězení v jakési blíže neuvede­ né věži v Uhersku. V jihovýchodním sousedství dominantní věžové stavby byla do skály zasekaná obdélníková

SPIŠSKÝ HRAD

368. Spišský hrad - letecký pohled od jihu

cisterna a areál byl obklopen poměrně slabou zděnou hradbou se vstupem na jižní straně. Brzký zánik tohoto významného ob­ jektu na začátku 13. století způsobila geologická havárie nadměrně zatíže­ ného podloží. To vyvolalo, společně s vytvořením údělného knížectví pro královského syna Kolomana na Spi­ ši, potřebu obnovy hradu formou ra­ dikální přestavby. V jejím rámci vy­ rostlo nové zděné ohrazení se smolný­ mi nosy a cimbuřím, které meandrovitě po okrajích strmých skal lemovalo celý horní obvod. Vzniklý rozsáhlý hradní areál s osami 145 x 60 m zpří­ stupňovala věžovitá brána s padací mří­ ží v jižním cípu dispozice. Do nejvýše položeného a nejvíce chráněného místa v severní části areálu do opevnění do­ datečně včlenili velkolepý trojpodlaž-

ní palác obdélníkového půdorysu. Nad užitkovým přízemím se nacházelo re­ prezentační podlaží se sdruženými ro­ mánskými okny a nej vyšší podlaží po třech bocích lemoval zvenčí dřevěný ochoz. V blízkosti zničené a rozebrané obytné věže ve středu hradu postavili novou obrannou válcovou věž se štěr­ binovými okénky, která zabezpečova­ la obranu paláce a byla posledním úto­ čištěm obránců. Podle dobových vyob­ razení hradu byly věž i palác vybave­ ny atikami ve tvaru vlaštovčích ocasů, což vedle dalších projevů dokládá čas­ tou účast italských kamenických a zed­ nických mistrů. Poslední etapu románské stavební činnosti, kterou realizovali italští mis­ tři, vyvolal pustošivý mongolský vpád z roku 1241, jemuž hrad jako jeden z mála odolal. Zřejmě i proto si spiš­ ský probošt na základě královského po­ volení z roku 1249 na hradě vybudo­ 273

val své samostatné předhradí s hrana­ tou obytnou věží. V dobách ohrožení tak měl zaručeno podstatně bezpečnější útočiště, než jaké poskytovala nedale­ ká a slabě opevněná kapitula. Vstup do předhradí, jakoby navlečeného na za­ lomenou přístupovou cestu do horního hradu, zabezpečovala branská věž. Pro­ bošt také nechal v horním hradě vybu­ dovat o samotě stojící kapli. Stála při obvodové hradbě přibližně v polovič­ ní vzdálenosti mezi palácem a proboštskou věží. Za mocenských bojů na začátku 14. století byl královský hrad při ne­ úspěšném obléhání Matúšem Čákem poškozen a následně v rámci obno­ vy rekonstruován. Avšak významněj­ ším stavebním počinem bylo vybudo­ vání druhého předhradí o maximálních rozměrech 150 a 60 m ve třetí čtvrtině 14. století. K hradnímu areálu se při­ pojilo na západě a plnilo hospodářsko-

SPIŠSKÝ HRAD

-provozní funkce. Jeho zděná hradba s cimbuřím kopírovala průběh valového opevnění staršího púchovského hradis­ ka v předpolí, které v té době doplnili příkopem mezi válem a hradbou. Vstup na jižní straně předhradí zabezpečovala hranolová branská věž s tzv. vlčí jámou a kolébkovým padacím mostem. Dru­ hou branku na západě zabezpečovala

vysunutá zděná bašta oddělená a záro­ veň obepjatá příkopem, kterou později spojili s ohradou předhradí. K dalšímu rozšíření hradního sou­ boru došlo ve 40. letech 15. století po obsazení hradu Janem Jiskrou z Bran­ dýsa. Tento vojevůdce královny-vdovy Alžběty nejprve v jihozápadním před­ polí hradu vybudoval svůj hlavní stan

369. Spišský hrad - půdorys horního a středního hradu (bez velkého předhradí) s analýzou vývoje

274

v podobě malé kruhové pevnůstky. Přestože měl k dispozici hrad, chtěl být mezi svými vojáky, kteří na okol­ ní ploše tábořili, ale natolik jim zase nedůvěřoval. Bezprostředně nato dal toto vojenské tábořiště ohradit zděnou hradbou. Vzniklo tak nové a rozsáhlé (285 x 115 m) jihozápadní předhra­ dí. Jeho obvodová hradba se napojila na opevnění druhého předhradí. Opro­ ti němu však byla opatřena střílnami pro hákovnice a zesilovaly ji tři velké hranolové věže. Prostřední z nich na západní straně byla průchozí a slouži­ la jako hlavní vstup, jehož portál byl opatřen padací mříží. Jiskrovo vojsko vystřídali bratříci, po jejichž odchodu ztratilo opevněné tábořiště význam. Proto se další řádní majitelé hradu orientovali pouze na zdo­ konalování starších sekcí hradu. Krát­ ce po polovině 15. století dal Jiří Thurzo opevnit vstup do druhého předhradí malým předhradím s dělovými střílna­ mi a půdorysně půlkruhovou věží posí­ lil obranu západní části horního hradu. O mnoho významnější přestavbu usku­ tečnili ve druhé polovině 15. století dal­ ší majitelé - Zápolští, kteří hrad získali od krále za vojenské zásluhy a vzápětí ho proměnili na své hlavní sídlo. Kro­ mě úpravy románského paláce postavili v jeho blízkosti novou samostatně sto­ jící kapli, jejíž empora byla přes pavlač spojena s novým palácem přistavěným podélně k západnímu úseku obvodové hradby. Mezi nové stavby v horním hra­ dě též patřila stavba besídky uprostřed malé okrasné zahrádky. Zároveň zvýšili a zvenčí oplentovali pozdně románskou obrannou věž na nádvoří a vybudovali novou cisternu. Tím byl středověký vý­ voj hradu ukončen. Následující renesanční přestavby v 16. století podnikli zámožní Thurzové. Původní vstup do horního hradu románským portálem nahradili novou branou umístěnou vysoko nad terénem a východní část horního hradu zastavě­ li obytnými objekty. Obranu hradu při­ tom přizpůsobili pro použití děl. V si­ luetě hradního komplexu se ale nadále uplatňovala válcová věž a členité vy­ soké střechy starších pozdně gotických

STARÝ HRAD

370. Starý hrad - celkový pohled z jihu na konci 19. století

paláců, jak to dokládá vyobrazení hra­ du od J. Ledentua ze 40. let 17. stole­ tí. Ke změně siluety horního hradu do­ šlo až po jeho přestavbě následujícími majiteli - rodem Csákyů, kteří okolo poloviny 17. století nahradili rozčleně­ né střechy paláců průběžnými. Vzniklý jednolitý celek navíc sjednotili i v pro­ storu nádvoří, jež doplnili arkádový­ mi ochozy a pavlačemi, které zakrýva­ ly průčelí starších i nově přistavěných objektů. V dolním velkém jiskrovském předhradí, které mělo už jen hospodář­ ský charakter, vybudovali Csákyové vel­ kou konímu. Po smrti Štěpána Csákyho hrad za­ čal pomalu chátrat a jednotliví členové rodiny se postupně z hradu odstěhovali do pohodlných zámků a kaštielů. Přes částečné zpustnutí hrad ještě odolal ob­ léhání Thókblyho povstalci a na začát­ ku 18. století, v době ohrožení povstal­ ci Františka II. Rákócziho, ho dokon­ ce naposled opevnili. V ohradě horního hradu přitom vytvořili nová dělostře­ lecká stanoviště a v upravených pro­ storech za čerstvě zřízeným bastionem

v jižním cípu vznikly ubikace vojen­ ské posádky. Nedostatečně udržovaný hrad podlehl v roce 1780 požáru, kte­ rý strávil veškeré dřevěné a smíšené konstrukce a navždy ho změnil v rui­ nu. Přestože aktivity směřující k pozná­ vání a záchraně zříceniny začaly už na sklonku 19. století, s celkovou konzer­ vací a hloubkovými výzkumy se zača­ lo až v roce 1969. Díky jim byl Spišský hrad konečně zabezpečen a zpřístupněn veřejnosti a vypovídá nejen o své histo­ rii, ale i o bohaté minulosti Spiše. Viz též obr. 15, 30, 31, 48, 51 a 54. MB Lit.: Menclová 1957; 1961, 439-440; Fiala - Vallašek 1977; 1978; Fiala 1980, 43-48; Fiala — Vallašek — Lukáč 1988; Slivka - Vallašek 1991, 234-243; Šimkovic - Fiala 2003, 604-605; Fiala 2005.

STARÁ EUBOVŇA viz EUBOVNIANSKY HRAD STARÉ MĚSTO viz BANSKÁ ŠTIAVNICA

STARÝ HRAD, též STARHRAD, obec Varín (okr. Žilina) - zřícenina, která se vypíná na skalnatém kopci (475 m n. m.) 275

okraje Malé Fatry na pravém břehu Váhu, asi 3 km jihovýchodně od Varína. Hrad byl pravděpodobně založen rodem Balašů (Balassa) na území, kte­ ré snad již v třetině 13. století obdržel od krále. Nic nenasvědčuje tomu, že roku 1267 už stál, ale protože expan­ ze Matúše Čáka byla velmi intenzivní už v roce 1297, dá se předpokládat že hrad byl ke správě a ochraně rozlehlého panství založen v tomto období. Kromě této funkce ukazuje jeho poloha na os­ trahu cesty údolím Váhu. Po výstavbě ^Strečna, které komunikaci kontrolo­ valo spolehlivěji (byla možná přelože­ na), zůstal jen centrem panství, z jehož rozsahu dostupnější Strečno stále ukra­ jovalo. Po Matúšově smrti (1321) při­ padl hrad králi a listinou z roku 1323 získal zástavu na provincii Varín s ka­ menným hradem zvolenský a liptovský župan magistr Donč. Protože v té době byl již čerstvě zbudován hrad Strečno (připomíná se 1321), obdržel varínský hrad název Starý hrad (Starhrad), jímž se trvale označuje od roku 1384. Koncem 14. století obdržel něko­ lik panství v okolí Žiliny Polák Sudivoj z Ostrorogu, jenž na Starhradě do roku 1408 sídlil. V roce 1424 obdařil

STARÝ HRAD

371. Starý hrad - hrubá analýza půdorysu zříceniny. Černě je položeno zdivo

ze 13. století, šrafovaně z pozdně gotických etap, mřížkované renesanční zdivo jádra. Předhradí ze 16. století není nijak vyznačeno.

tímto zbožím svou manželku Barboru král Zikmund a po roce 1440 usiloval o hrad Pankrác ze Sv. Mikuláše a je­ ho rod. Ovšem nejprve ho držel kališník Jan Čapek ze Sán a Hukvald a poté jim v držbě bránil král Ladislav Pohro­ bek. Teprve po vítězství strany Matyáše Korvína mohl rod Pankráců (Pongrácovců) od roku 1462 statky plně uží­ vat. Odlehlý hrad byl pro rod přítěží a v roce 1561 žádali tři jeho členové cí­ saře Ferdinanda L, aby jim dovolil hrad zbourat a zřídit na vhodném místě mo­ derně opevněnou náhradu. Místo toho však na panství postavili dva nové zá­ mečky (kaštiely) a hrad se v bouřlivém 17. století ukázal jako velmi užitečný. Dokonce na něm v první polovině pro­ váděli drobné dostavby a úpravy. Hrad se pak i bez moderního opevnění ubrá­ nil Thókblyho povstalcům, ale naopak poskytl zázemí oddílům Františka II. Rákócziho. Zato v letech 1709-10 byl Pankrácům zabaven majetek, ale nako­ nec byl vrácen. Jejich zájem na hradu však úplně skončil v polovině 18. sto­ letí a opuštěná stavba se změnila ve zříceninu. V současnosti patří zříceni­ na několika spolumajitelům, mezi ni­ miž jsou i potomci tohoto šlechtické­ ho rodu. Romanticky a současně dramaticky působící zřícenina v krásném přírod­ ním rámci se zřetelně dělí na dvě čás­ ti. Vyvýšenému jádru hradu stále do­ minuje nepravidelně zaoblená a vzhůru se mírně zužující věž (osy 12 a 9,5 m).

Z přesného zaměření je zřetelné, že věž je vůči severovýchodu opatřena tupým břitem a její interiér byl v 16. století rožšířen do pravidelnějšího, valené kle­ nutého tvaru. Její podnož na straně pří­

276

stupu vyplnila masivní raně renesanční bašta, vedle níž se nacházela brána vel­ mi úzké, tvarem skalního útesu modelo­ vané dispozice. Na jejím jihozápadním konci jsou zbytky budovy (15 x 8,5 m), jejíž hmota navozuje představu obyt­ 372. Starý hrad - čelo hradního jádra od severovýchodu

STARÝ ZVOLEN

né věže, respektive věžovitého paláce. Skalní plošinu pod ní upravili a ohra­ dili asi až v období pozdní gotiky a věž s palácem spojovalo úzké nádvoří. Zhruba v této podobě hrad setrval až do převzetí rodem svatomikulášských Pankráců, tedy do druhé polovi­ ny 15. století. Nejprve se museli posta­ rat o zanedbanou obytnou složku. Je­ jich dílem byl proto dlouhý pozdně go­ tický palác, pro který nebylo dost místa a museli ho vysunout na stupeň jižní­ ho srázu nad řekou. Přestože se zúže­ nou částí na východě opřel o věž, právě tam došlo k největšímu rozpadu. Z je­ ho architektonické výpravy se docho­ val zbytek arkýře. Patmě tehdy také zabezpečili vstup do hradu předbraním a není vyloučeno započetí stav­ by předhradí v sedle na severovýchod od horního hradu. Jistě k němu došlo v první polovině 16. století a dostatek budov zajistil hospodářský provoz od­ lehlého hradu, který musel více spolé­ hat na vlastní aktivity. Zděné předhradí patrně jen nahradilo starší útvar nestá­ lého provedení, díky němuž mohl hrad normálně fungovat a kde mohl tábořit oddíl Jana Čapka ze Sán. Také Starhrad čeká na důkladný průzkum, po němž bude k dispozici jistě víc spolehlivěj­ ších informací. MP Lit.: Marsina 1963; Marsina 1964; Fialová — Fiala 1966, heslo Starý hrad; Izakovičová 1966g; Ftlgedi 1977, 209-210; Feld 1982-83, 128-130; Kočiš 1989, 192-205; Engel 1996, 386-387; Váliné Pogány 2000, 324-325. STARÝ TEKOV (okr. Levice) - reliéf hradiště zastavěný vesnicí a hradem na vyvýšené plošině zvané Hradisko, re­ spektive Várheď (178 m n. m.) severo­ východně nad návsí s kostelem. Starý Tekov byl záhy střediskem tekovské župy, která se v maďarštině na­ zývá podle velmože a válečníka Borše (Bars). Tato stolice vznikla vil. století oddělením od starších velkožup. V ro­ ce 1075 je zmiňována hradní ves Borš a tamější kněz Eliseus, jehož nástup­ ci byli arcidiakony spravujícími v žu­ pě církevní záležitosti. K roku 1206 je

373. StarýTekov - polohopis a výškopis kopce s obcí a místem hradu

uveden hrad a 1240 a 1246 se postupně objevují župani Geche (Jech?) a Vemer. Centrální role hradu se však brzy napl­ nila a ještě v průběhu 13. věku ztratil význam. Reformované správní úřady se nej později počátkem 14. století přestě­ hovaly do **Levic, Tekov se dostal do soukromých rukou a osada vzniklá na předhradí byla v roce 1320 označena jako městečko. Hrad byl zřejmě opuš­ těn a jenom církev měla v roce 1316 v Tekově ještě arcidiakona. Místo Starého Tekova bylo přitom velmi výhodné. Hrad využil protáhlý pahorek vystupující z roviny mezi Hro­ nem a jeho ramenem Perecou, z něhož bylo možno kontrolovat blízký brod. Proto byla výšina osídlena už od pra­ věku a raně středověký župní hrad na­ vázal na velkomoravské opevněné síd­ liště, které zabíralo celou zvýšenou plo­ chu. Zaujímal ale pouze temeno hradní­ ho kopce (Várheď) na severovýchodě, které mělo více než dostatečné rozmě­

ry a slouží jako hřbitov. Poloviční ovál byl zhruba 140 m dlouhý a 70 m široký a do konce 19. století na něm stály zdi hradního kostela. Zjišťovací a záchran­ né výzkumy A. Habovštiaka a P. Bednára přinesly pouze stopy rozesuté hradby vytvořené zdí nasucho a přilehlou dřevohlinitou konstrukcí, která patrně na­ hradila palisádovou ohradu. Proto se zdá, že v důsledku ztráty funkce zanik­ la fortifikace ještě v kvalitě předcházejí­ cí revoluci ve stavbě hradů. Bývalý žup­ ní hrad se tedy období vrcholného stře­ dověku dožil, ale bez toho, že by dosáhl odpovídající zděné podoby. MP Lit.: Habovštiak - Jack 1974,168-176; Habovštiak 1985, 313-314; Bednář — Fottová 2001; Bednář 2004, 14.

STARÝ ZÁMOK viz BANSKÁ ŠTIAVNICA

STARÝ ZVOLEN viz PUSTÝ HRAD

streCno

374. Strečno od západu ve druhé

polovině 17. století

STREČNO (okr. Žilina) - opravená zří­ cenina hradu na strmé skále (cca 470 m n. m.) nad vstupem do soutěsky Váhu mezi Žilinskou a Turčianskou kotlinou. Stavbu původně malého strážního hradu nad strategickou komunikací údolím Váhu vyvolala potřeba ochra­ ny zdejšího mýta. Někdy na přelo­ mu 13. a 14. století tak na vrcholu 100 metrů vysokého útesu vyrostl ka­ menný hrad, který využil polohu star­ šího, patrně už velkomoravského opev­ nění. Jak hloubkové výzkumy O. Šeda a Z. Gardavského před rekonstruk­ cí ukázaly, strážní posádce postačo­ val úsporný typ hradu nepravidelného polygonálního půdorysu, do něhož se vstupovalo od jihu přes most překoná­ vající šíjový příkop. Jeho účelně kon­ cipovaná dispozice se skládala ze dvou funkčně oddělených objektů - obran­ né věže v čelní poloze nad vstupem a obytné budovy v zadním konci areá­ lu. Pětipodlažní hranolová věž - bergfrit (8 x 8 m) - byla přístupná hrotitým portálem ve druhém podlaží a obytné stavení se zaklenutým přízemím vypl­

ňovalo severovýchodní kout nádvoří. Neoddělitelnou součástí výbavy hradu byla též cisterna vyhloubená do skály na nádvoří v blízkosti věže. Po násil­ ném držení Matúšem Čákem (Ť 1321) se hrad stal královským majetkem a před­ pokládá se, že ještě v průběhu první po­ loviny 14. století bylo na jižní přístu­ 375. Strečno - hrad od severozápadu

na počátku 20. století

278

pové straně vybudováno malé předhradí, ale vzhledem ke způsobu pozdějšího využití spíše dolní hrad. Z doby, kdy byl hrad neúspěšně dobýván husity (1431), se na nedale­ ké poloze Bašta severně od hradu za­ chovaly pozůstatky malého obléhacího opevnění vymezené dodnes vidi­ telným prstencovým válem. Z období první poloviny 15. století též pocháze­ jí rozsáhlejší stavební úpravy na hradě,

STREČNO

které pravděpodobně souvisejí s jeho přidělením královně Barboře Celjské, druhé ženě Zikmunda Lucemburské­ ho. Původní jádro tehdy rozšířili sever­ ním směrem o přístavbu paláce, kterou ukončovala kaple. Zároveň bylo na zá­ padním boku vybudováno protáhlé prů­ chozí předhradí. Cesta se v něm obra­ cela a pod bergfritem zaústila do dol­ ního hradu. Jeho čelní hradba byla zá­ roveň proti rozmáhající se dělostřelbě zesílena do podoby mocné štítové zdi, navíc vybavené střílnami pro děla. Do nového předhradí se vstupovalo předbraním a průjezdem hranolového sta­ vení a také další hranolová věž s obran­ nou funkcí stála nad srázem v jeho se­ verním cípu. Velmi výrazné přestavby hradního souboru se uskutečnily na přelomu 15. a 16. století. Ještě za vlády Matyá­ še Korvína (1458-90) získal hrad do svého vlastnictví župan a vojvoda Pa­ vel Kinizsi a později jeho manželka Benigna. Ve snaze rozšířit obytné pro­ story šlechtického sídla byl areál horní­ ho hradu doplněn o nový východní pa­ lác a další dvojkřídlý palác byl včleněn do prostoru jižního předhradí (dolního hradu). Současně byla též zvýšena kap­ le, která dostala bohatou síťovou žebro­ vou klenbu, a fasády paláců na expono­ vaných stranách oživily arkýře a okna s ozdobnými pozdně gotickými ostěními. Pravděpodobně už tehdy byla v ná­ dvoří západního předhradí do skály vy­ lámána 88 metrů hluboká studně. Po­ zornost však byla věnována i zdoko­ nalování obrany. Za tím účelem byl vybudován další okruh hradeb, který na jihu vytvořil prostor vstupního ná­ dvoří a podél dostupnější západní stra­ ny vymezil úzký parkán se třemi oblý­ mi baštami. Hrad tak na konci středo­ věku nabyl podobu dobře opevněného a přepychově vybaveného sídla, jehož členitou siluetu s dominující hranolo376. Strečno - půdorys hradu s vývojovou

analýzou. 1 - přelom 13. a 14. století, 2 - první polovina 15. století, 3 - konec 15. až začátek 16. století, 4 -16. až

počátek 17. století, 5 - okolo poloviny 17. století

279

STRECNO

280

SÚČA 377. Strečno - hrad nad povážskou komunikací na počátku 20. století

4

vou věží zpestřovaly vysoké valbové střechy několika paláců. V průběhu 16. a začátku 17. stole­ tí, kdy hrad častěji měnil majitele, vy­ rostla mezi kaplí a severní věží nová budova s arkádou v patře a k hradní­ mu komplexu byl vysunutou hradbou a baštou připojen skalní výběžek na se­ veru. Rovněž obrana přístupu od jihu byla zvýšena vestavěním podélné dělo­ vé bašty do vstupního nádvoří na samý okraj srázu. Poslední fortifikační práce okolo poloviny 17. století vedly ke zří­ zení tří dělostřeleckých hrotitých bas­ tionů. Byly přistavěny k západní hrad­ bě a ve směru přístupu byla postupně vybudována další dvě nová předhradí. Podobu Strečna z tohoto období zachy­ cuje rytina G. Bouttatse z roku 1676, na níž jsou zobrazeny i čerstvé raně barokní fortifikace, ale hradnímu já­ dru nadále vévodila stará věž opatřená cibulovitou střechou. Tehdy hrad pat­ řil Františku Wesselényimu, jehož po­ zůstalým ho císař Leopold I. v důsled­ ku prozrazeného spiknutí zabavil a po­ stoupil svým věrným. Přestože byl nej­ kvalitnější pevností středního Pováží, dvakrát jej obsadili Thdkólyho povstal­ ci (1678 a 1686), a proto byl z nařízení císaře Leopolda v roce 1698 zbořen. V rámci snah zmírnit chátrání zříce­ niny došlo koncem 19. a znovu v třeti­ ně 20. století k dílčí konzervaci, ale bě­ hem bojů za povstání v roce 1944 byla stavba opět vážně poškozena. Rozsáh­ lé statické zabezpečení a úplná konzer­ vace mezi lety 1978-94 rozpad zříce­ niny zastavily, a to bohužel i za cenu nadměrných dostaveb a použití beto­ nu. V rekonstruovaných prostorech se dnes můžeme seznámit s expozicí Považského muzea o dějinách hradu. Viz též obr. 69. MB Lit.: Fekete Nagy 1941, 76-78; Menclová 1954b; 1973, 413-414, 423; Gardavský 1975b; Šedo 1975a, b; Drenko 1985; Kočiš 1989, 178-195;

Mrva 1994; Kalman 1996; Dudáš 1997; Moravčík 1999; Váliné Pogány 2000, 304-306; Bona 2003b, 602-603; Bednář - Fottová 2006, 31. SÚČA, obec Dolná Súča (okr. Tren­ čín) - už jen stopy hradu dnes nese zá­ padní vrchol trojklanného vápencové­ ho vrchu Krasina (516 m n. m.) západ­ ně nad Dolnou Súčou. První zpráva o hradu pochází až z ro­ ku 1318 v souvislosti s Dionýzem, kas­ telánem Matúše Čáka (t 1321). Ovšem zpráva o zemi Súča, kterou byl v roce 1244 obdarován Bogomer (Bohumír), patrně z rodu Ludanických, ukazuje na časné vytvoření dominia a následnou potřebu správního centra. K založení hradu došlo zřejmě již ve 13. století, jak tomu nasvědčují i keramické stře­ py získané povrchovým sběrem. V roce 1393 ho s mnohými dalšími hrady ob­ držel Ctibor ze Stibořic, ale před rokem 1430 jím Zikmund Lucemburský obvěnil královnu Barboru. Ta se v bouřlivých husitských dobách postarala o zlepšení opevnění hradu. Podle toho, že k ně­ mu najala horníky z Kremnice, jedna­ lo se též o prohloubení a rozšíření pří­ 379. Súča - terénní náčrt a profil

pozůstatků hradu

378. Strečno od severu před památkovou obnovou

◄

281

kopů, které bylo nutno lámat do skály. Získaný kámen pak výhodně nahradil dovážený materiál. Po roce 1444 hrad získal Štěpán, bratr bojovného Pankrá­ ce ze Sv. Mikuláše, ale po jeho smr­ ti ho Matyáš Korvín postoupil Štěpá­ novi Zápolskému. Konflikt Štěpánova syna Jana Zápolského s Ferdinandem I. o uherskou korunu vedl k odevzdá­ ní hradu císařskému stoupenci Alexiovi Thurzovi, ale v roce 1536 se ho násilím zmocnili Jan a Rafael Podmaničtí, což jim zase ihned schválil jejich ochránce Jan Zápolský a nakonec po zaplacení jistého odškodnění i císař. V roce 1550 byl hrad z obavy, aby se na něm ne­ usadili odbojníci, záměrně demolován a v roce 1582 se uvádí jako pustý. Vinou poměrně brzkého zániku a zá­ měrného boření byly pozůstatky hradu téměř úplně rozebrány, a proto je ne­ zřetelná jeho dispozice a už vůbec ne­ ní možno rozpoznat jeho vývoj. Mnoho nepomůže ani soupis inventáře z roku 1549. Zmiňuje hlavně hospodářské vy­ bavení - kuchyni, kovárnu, ruční mlýn, pivovar, pekárnu, studnu - ale také bo­ hatou výzbroj. Patřily k ní četné pala­ še, 41 pušek, měděná tarasnice, ale ku­ podivu ještě i relativně zastaralá mecha­ nická balista a nespecifikovaný obléhací stroj.

SUČIANSKY HRAD

Hustými křovinami porostlý areál hradu byl od uměle srovnané plošiny oddělen 30 m širokým, ale přes pro­ hlubování v 15. století stále dost měl­ kým příkopem. Neopevněná nebo leh­ ce hrazená plocha před hradem byla zřejmě využita pro obslužné provozy. V severovýchodním cípu přibližně pětibokého půdorysu je ve zdivu uchován kout přízemního prostoru, asi hranolo­ vé věže, za níž se k západu patmě táh­ lo větší stavení. Obvod hradu vymezují přitesaná skaliska a hrázky rozesutých zdí, jen na jihu je další fragment líco­ vaného zdivá. Uprostřed mírně stoupa­ jící plochy nádvoří byla doložena stud­ ně, po níž zůstalo zahloubení. Dispo­ zice je ukončena pahorkem odděleným od dvora skalním stupněm, na němž se mohla nacházet bloková budova, mož­ ná i půdorysného tvaru T. Do provedení podrobnějších výzkumů to však zůstane pouhou spekulací, stejně jako datování počátků téměř zmizelého hradu. MP Lit.: Janota 1938/3, 104-107; Fojtík 1966; Fugedi 1977, 202; Šišmiš 1981; PDOS1/2, 386; Nešpor 1990j; Engel 1996, 437; Váliné Pogány 2000, 46, 48; Krajča 2002; Nešporová 2003, 97-98.

SUČIANSKY HRAD, obec Podhradie (okr. Martin) - nevýrazné, ale zřetel­ né zbytky hradu na zalesněném vrcho­ lu kopce Smrekové (890 m n. m.) asi 1,5 km jihovýchodně od obce. Podle dosavadních poznatků se vznik hradu dá předpokládat v průběhu dru­ hé poloviny 13. století. Vývoj vlastnic­ kých vztahů v okolí umožňuje za sta­ vebníka hradu považovat zvolenského župana Mikuláše nebo jeho syna Petra Forró z rodu Balaša (Balassa). Okolo roku 1310 jim hrad mocí zabral Matúš Čák, avšak po jeho smrti (1321) se do­ stal zpátky do rukou dřívějších majitelů, konkrétně synů Petrova bratra Bitera. Zanedlouho na základě výměnné doho­ dy (1323) přešlo panství Sučany a „ka­ menný hrad“ na zvolenského župana Donče, avšak ještě v témže roce mu ho král Karel Robert odebral a nechal zbo­ řit. Později ale muselo dojít k obnově, neboť v roce 1430 hradní panství zís-

380. Sučiansky hrad - polohopis reliéfních pozůstatků hradu

kali Martin z Betlanovců a Jiří Thurzo, a to spolu s „hradem na území statku Podhradí, zvaným Sučany“. Z uvede­ ného textu donace tedy zároveň vyplý­ vá, že Sučanský hrad se nacházel v ka­ tastru obce s příznačným jménem Pod­ hradie, a nikoliv nad blízkými Sučany, jak se předpokládalo dřív. Dominantní poloha hradu na levém břehu Váhu umožňovala kontrolu průbě­ hu dálkové cesty v místě, kde se spojova­ la s významnou stezkou vedoucí z Turčianské kotliny. Skalnatý vrchol kopce stavitelé využili ke stavbě hlavní hrano­ lové věže, z níž se dosud v terénu rýsu­ je její interiér s rozměry 3 x 3 m. Podle zaměření pozůstatků hradu M. Šimkovicem a J. Zacharem mělo hradní jádro s ústřední věží podélný půdorys o ve­ likosti 28 x 19 m a podle prohlubní na severozápadním konci je tam možno očekávat další zaniklé stavení. Na zdě­ né opevnění hradního jádra se napojil i okruh hradby ohrazující úzkou skal­ ní terasu vybíhající směrem k výcho­ du. Obranu hradu zabezpečoval též ma­ sivní půlkruhový val a vnitřní, ve skále vylámaný příkop, které dosud v odstu­ pu 14-17 m obepínají jádro na západní 282

straně. K severozápadu mírně klesající horský hřeben před válem přetínal dal­ ší šíjový příkop. Z mladších středověkých písem­ ných pramenů není zřejmé, jestli hrad v období rozbrojů a bojů o uherský trůn před rokem 1446 zůstal stále v ru­ kách rodu Thurzů, nebo ho spolu se sučanským panstvím obsadil Pankrác ze Sv. Mikuláše, jehož bratrovi nakonec král Ladislav Pohrobek v roce 1454 hrad daroval. Předpokládá se, že úpl­ ný zánik Sučianského hradu způsobi­ lo roku 1488 vojenské tažení Matyá­ še Korvína proti přívržencům polské­ ho kralevice Kazimíra, pretendenta na uherský trůn. Zda se pozdější zmínky o sučanském sídle uváděném jako castellum seu fortalicium vztahovaly ještě na popisovaný hrad, je pochybné. Spí­ še se jedná o kaštiel, který stál přímo v Sučanech do 18. století, ale s jistotou mohou rozhodnout jen další výzkumy. Na východním okraji Podhradie se ve vyvýšené poloze zvané Bašta zacho­ vala ještě druhá zřícenina. Jde o zbytek solitérně situované středověké válcové věže o průměru okolo 8 m. Rozměry a polohou nad dálkovou komunikací se stavba výrazně podobá tzv. Živánské

SÚEOVSKÝ HRAD

věži při Jedlových KostoTanech, která od 14. století sloužila k ochraně výběrčích mýta. Mýtní stanice je v Sučanech opravdu doložena od 14. století. MB Lit.: Šikura 1944, 82-83; Fiigedi 1977, 202; Bel 1989, 60-61; Engel 1996, 437-438; Nešpor 2002.

SÚEOVSKÝ HRAD, obec Súlov (okr. Bytča) - nepatrné a lehce přehlédnu­ telné zbytky skalního hradu na jednom z vápencových vrcholků (660 m n. m.) Súlbvských skal přibližně 1 km sever­ ně od obce. O původu hradu a jeho nej starší historii písemné prameny mlčí, a tak pouze archeologické nálezy z hradní­ ho vrchu, řazené do 13. století, umož­ ňují předpoklad, že už tehdy bylo mís­ to využíváno. Protože zaujímal výhle­ dově exponovanou polohu, měl patrně strážní funkci a patřil k soustavě hradů budovaných postupně po mongolském vpádu (1241). O hradu hovoří středo­ věké falzum potvrzované v roce 1278, z něhož plyne, že byl patrně královský. Pozdější zboží Súlov zahrnovalo širší okolí dnešní stejnojmenné obce v údo­ lí pod hradem a nejméně od roku 1336 bylo soukromým majetkem. Tehdy je král Karel Robert udělil předkovi rodu Súlbvských, jímž byl budatínský kas­ telán Eliáš. Rodu patřil až do polovi­ ny 16. století, ale roku 1440 hrad na­ čas obsadil Svidrigaill, stoupenec pol­ ského zájemce o uherský trůn Vladisla­ va Jagellonského zvaného Varnenčík. Snad v důsledku těchto událostí obdržel Petrův syn Eliáš od krále osvobození od daní a v roce 1470 povolení na roz­ šíření a dobudování hrádku a tvrze Ro­ háč. Tak se patrně hrad dříve nazýval a část historiků dokonce pokládá toto povolení za první zmínku o hradu. V roce 1550 odumřelé panství král Ferdinand I. Habsburský daroval rodu Srěmských (Sirmiensi), jimž však brzy hrad dobyl a zpustošil loupeživý sou­ sed Rafael Podmanický. Po navráce­ ní hradu do rukou legálních majitelů ho jako své hlavní sídlo obnovili, při­ čemž písemné prameny vypovídají též o další rozsáhlé přestavbě. V roce 1682 ji kupodivu uskutečnila žena - vdova

20 M 381. Súlbvský hrad - půdorys s vyznačením předpokládaného středověkého jádra (černě) a novověkých zdí (šrafovaně)

283

SÚLOVSKÝ HRAD

382. Súlovský hrad od jihovýchodu na konci 18. století

po Zikmundovi ze Súlbva; sídlo po ní krátce nazývali Kateřinin hrad. Okolo poloviny následujícího století byl hrad opět ve špatném stavu, avšak rozvět­ vená rodina se místo nákladné obnovy rozhodla staré sídlo už natrvalo opustit a hradní mobiliář přestěhovala do rene­ sančních kaštielů ve vesnici. Skalní podloží není pro uchování zřícenin příliš příznivé, a proto se z ně­ kdejšího velkého a dlouho obývaného hradu zachovaly pouze zbytky. Přibliž­ nou představu o rozsahu a charakteru hradu zprostředkovává jeho zaměření a průzkum Z. Gardavského z doby před třiceti lety. Hrad se rozkládal na členi­ tém skalnatém terénu a zabíral tři do­ minantní skalní útvary. Nej starší stře­ dověké jádro lze předpokládat na již­ ním z nich, kde jsou dodnes viditelné základy strážní věže a přilehlý ohraze­ ný dvorek s cisternou. Ze sousedícího paláce na východním boku se zachova­ ly jen klenuté prostory přízemí, u nichž ústí přístupová chodbovitá štěrbina hlavní vstup do jádra. Je vysekaná do skály a na straně, odkud se do ní vstu­ povalo, ji chránila oválná bašta opat­ řená smolným nosem. Z popisu hradu z roku 1752 se dá usuzovat, že právě v jádru byla kromě obytných a repre­

zentačních místností situovaná i kuchy­ ně, prádelna a klenotnice. Na východě se k bradlu jádra připo­ jovala hradba malého předhradí s hlav­ ní vstupní branou do hradu. Příjezdo­ vá cesta, přicházející od jihu, běžela podél úpatí skalních stěn včetně útesu s předsunutou věží. Prostor předhradí, jímž prostupoval skalnatý hřeben, po­ kračoval severním směrem a byl zasta­ věn hospodářskými i obytnými objek­ ty. Na zdi jednoho z nich se uchovaly 383. Súlovský hrad počátkem 20. století

284

i náběhy zřícené výsečové klenby. Na severu bylo předhradí ukončeno dvěma skalními pilíři, z nichž východní nesl další strážní věž. Celková délka hrad­ ního areálu tak na konci vývoje činila okolo 65 m. Když rod Sirmienských hrad opus­ til, ještě do roku 1780 ho nechal hlídat dvěma strážci, avšak následně byl zcela ponechán osudu a zpustl. Vyobrazení z konce 18. století už znázorňuje hrad beze střech, ale zdi většiny objektů stá­ ly ještě v původních výškách. Dalších více než dvě stě let působení povětmosti v exponované horské poloze způso­ bilo úplný zánik většiny budov, takže dnes průběh některých zdí můžeme už jen dedukovat ze zachovaných zákla­ dových drážek zasekaných do podlo­ ží, pomocí nichž stavebníci v minulos­ ti zdivo důmyslně kotvili. MB Lit.: Houdek 1925-26, 90-91; Fekete 1941, 76, 378-379; Kampis 1961, 138, 192-193; Marsina 1964, 61; Izakovičová 1966d; Súpis 1969, 219; Gardavský 1973; Šedo 1977b; Kočiš 1989, 133-142; PDOSII, 194; Váliné Pogány 2000, 306—307. SVÁTÝ JUR viz BIELY KAMEŇ

SVINIA (okr. Prešov) - místo zanik­ lého hradu u farního kostela uprostřed obce (375 m n. m.).

SVINICA

Ještě E Uličný nejprve hrad Svinia ztotožňoval s lokalitou nad obcí **Lipovce, která sice patřila k rozlehlému pan­ ství, avšak ve vzdálenosti 14 km od hos­ podářského střediska, jímž byla právě osada Svinia. Už rozloha panství a jeho pozdější dělba mezi potomky prvních známých držitelů naznačuje potřebu nej­ prve sídla poblíž hlavního centra a po rozdělení dokonce dvou hradů. Úze­ mí v povodí Velké Svinky nabyl šlech­ tic jménem Merše roku 1262 a v ru­ kou jeho potomků vzácně zůstalo až do 19. století. Hrad je připomínán v ro­ ce 1311, kdy byl potvrzen Mikulášovi a jeho bratru Petrovi zvanému Slovák (Tóth). Je to pozoruhodný doklad o blíz­ kém spříznění Petra se slovenským etni­ kem, či dokonce o jeho rodovém půvo­ du. Důvodem vystavení listiny byl po­ kus syna vzpurného velmože Omoděje Aby zmocnit se zboží po Mikulášově otci Benediktovi. Hrad tedy založil patr­ ně Benedikt, nebo snad už Merše. Zno­ vu je hrad jmenován v roce 1320, kdy Dominik (další bratr Mikuláše) obýval palác postavený nad kostelíkem (kaplí), pod nímž byla ještě krypta. Brzy potom se Dominik majetkově oddělil a usídlil na hradě v Lipovcích. Složitý vývoj původně raně gotic­ kého kostela dokládá, že o jeho před­ chůdci je řeč v předchozí zprávě. Ko­ lem podstatně rozšířeného chrámu jsou dodnes patrné hrázky a terénní stupně, které naznačují, že byl ohrazen. Nevel­ ký vnitřní okruh je na východě rozšířen náznakem níže položené srpkovité plo­ chy. Neméně zajímavý je však pahorek jižně od kostela, který je oddělen hlu­ bokým zářezem úvozu. Oválný plochý vrchol s osami 45 a 60 m převyšuje mís­ to kostela a dnes je zastavěn dvorcovou usedlostí. Protože okolí kostela slouži­ lo a dílem slouží jako hřbitov, nemůže­ me vyloučit, že některé terénní úpravy souvisejí se hřbitovem. Kolem není ani dostatek prostoru pro sídlo, které Jano­ vi Svinianskému roku 1464 dovolil král Matyáš přestavět a opevnit. Při této pří­ ležitosti se nazývá castellum seufortalicium, tedy hrádek neboli tvrz. Proto je možnost, že hrad zaujímal temeno pa­ horku, velmi lákavá, mj. tím, že vyho-

384. Svinia - situace kostela a usedlosti (vytečkována), kde se mohlo nacházet

ný 1990, 302-303; Slivka - Vallašek 1991, 205; Koppány 1999, 225.

hradní sídlo.

vuje relaci o paláci, jenž stál nad koste­ lem. Okolí kostela mohlo být k sídlu přihrazeno, nebo byl kostel opevněn v do­ bách tureckého ohrožení. Kromě toho hrad z roku 1464 zřejmě nestál v místě pozdně barokního zámečku. Tyto hypo­ tézy jsou ovšem dokazatelné pouze ar­ cheologickými výzkumy. MP Lit.: Uličný 1982, 105-106; Ulič­ 285

SVINICA (okr. Košice-okolie)- reliéf­ ní zbytky jednodílného hradu na kop­ ci Várheď nebo též Hrad (425 m n. m.) necelé 2 km východně od svinického kostela. Poznání historie hradu brání úpl­ ná absence historických zpráv. O ob­ ci Svinica hovoří listiny už od roku 1269 a rod Petheuchů se po ní psal od roku 1293 skoro po celé 14. století,

SVINICA

ale s hrádkem nemusela přímo souvi­ set. Původní vesnice se totiž nacháze­ la na náhorní planině vedle románsko-gotického kostela, při němž archeolog D. Čaplovič vykopal zděnou palácovou budovu lehce ohrazeného sídla. Život na něm datuje od přelomu 13.-14. sto­ letí do poloviny 15. věku. Protože po­ vrchové sběry na hradě přinesly zlomky 385. Svinica - půdorysné zobrazení reliéfních reliktů hradu

keramiky-ze 13. a 14. století, mohl sídlu u kostela předcházet, nebo na něm síd­ lil spoluvlastník. V roce 1269 totiž zís­ kali Svinici od krále Alexander a Eturuch z rodu Aba, jimž díl patřil ještě roku 1302. Nelze však ani vyloučit, že hrad náležel k dosud neznámé a zanik­ lé středověké osadě. Zbytky hradu představuje oválná plo­ šina (osy 50 a 28 m) vystupující nad ne­ pravidelně tvarovaný a místy erozí na­ rušený okruh válu a příkopu. Jeho šířka

kolísala mezi 13-17 m. O kamenném provedení nemůže být pochyb, neboť amatérské výkopy odkryly na východ­ ním boku dlouhé torzo beztvaré zdi. Její plynulý průběh vyvrátil předpoklad, že vstup se nacházel uprostřed této stra­ ny. Je možno očekávat, že cesta překo­ nala příkop na jihu mostem, případně vedla příkopem na západě a po zatoče­ ní kolem severního hrotu vstoupila do nádvoří po rampě vybráním na seve­ rovýchodě. Nedostatek přesvědčivých reliéfních stop na povrchu asi ukazu­ je na nestálé provedení budov a snad i nedlouhé trvání hradu. Ani s válcovou věží na severu nelze spolehlivě počítat a s bližším poznáním vnitřního členě­ ní bude nutno počkat na archeologický výzkum. MP Lit.: Slivka - Vallašek 1982b; Čaplo­ vič 1983; Slivka - Vallašek 1991, 205-206.

ŠARIŠSKÝ HRAD, obec Velký Ša­ riš (okr. Prešov) - rozsáhlá zřícenina župního hradu na protáhle kuželovitém kopci (570 m n. m.) necelé 2 km seve­ rozápadně od obce. Počátky hradu souvisejí s odděle­ ním šarišské stolice od původní velkožupy (abovsko-)novohradské (Novum castrum, Abaújvár). Historici proza­ tím nenalezli shodu, kdy k němu do­ šlo. Z řady písemných zpráv však vy­ plývá, že nová župa nevznikla jedno­ rázovým dekretem k určitému datu, ale pozvolným vývojem. Přitom se zdá, že z hradu bylo nejprve spravováno úze­ mí od Šariše k předělu Uher a Polska na severu. Provincie se po usazení žu­ pana (comeš) zbavovala závislosti na starším centru a zároveň se rozšiřovala k jihu a východu. Završení emancipačního procesu nové stolice signalizuje zřízení samostatné církevněsprávní in­ stituce - vicearcidiakonátu - se sídlem ve Velkém Šariši roku 1262. První zná­ mý „comes“ Mikov (Michael) z roku 1247 byl synem Detrika, patrně toho, který byl třicet let předtím spoludržitelem podhradní vsi. Patřila však králi a z nálezů na hradě, které poskytl vý­ zkum M. Slivky, lze soudit na možné­ ho předchůdce hradu v podobě dře286

ŠARIŠSKÝ HRAD ........ ..

.......... ....................................................................... ---ti..... -........

- -------

,

,t||-|l„i|-|| nmnnimi -■

_ ..,.u _ , —M^|

n

- ----

........ —...o...

l...TO,.r'l

f

।

is nini^arur au na prapiujnaculuni.

ífíí

IIHH

H.l M

H H «« Coinmuniaiuit ilCUfniLijtDiS . ,

kžaamSÉžfe^

386. Šarišský hrad - hrad od východu

v roce 1617

vohlinitého opevnění s nějakým zdě­ ným objektem z cihel. Kamenný hrad nahradil starší sídlo zřejmě až po jeho pravděpodobném zničení za tatarské­ ho vpádu v roce 1241. Za prvních žu­ panů byl hrad již nejméně rozestavě­ ný a snad už od roku 1245 mohl hostit krále: nejprve Bélu IV. a později Ště­ pána V. Význam hradu napomohl i rozkvě­ tu podhradní obce, která v roce 1299 obdržela od krále Ondřeje III. městské výsady. Ovšem bez práva týdenního trhu, které měla již dříve. Na počátku 14. století se hradu zmocnil východo­ slovenský velmož Omoděj, ale po jeho porážce v roce 1312 se na hrad vráti­ li úředníci krále Karla Roberta. Teprve koncem 14. století ho Zikmund Lu­

cemburský kvůli potřebě hotových pe­ něz zastavil štítnickým Bebekům Jiřímu a Michalovi, ale pak hrad dostal Petr z Peřina, pozdější zemský sudí, který v letech 1402-05 působil jako župan. Zástavou drželi hrad v roce 1435 i páni ze Solivaru (Soósovci) a 1439 Jan Perényi (Perínský). V roce 1441 strategicky důležitou pevnost oblehlo vojsko Jis­ kry z Brandýsa pod velením Mikuláše Brcala a v březnu 1441 ji dobylo. Jan Jiskra hrad využíval, vždyť jako váleč­ ník krále Ladislava Pohrobka působil jako šarišský župan a v letech 1455-56 na něm i přebýval. S nástupem Matyá­ še Korvína na trůn ztratil Jiskra jakou­ koliv podporu a kontrolu nad hradem převzali bratříci a jako pokračovatelé Jiskrových námezdných oddílů nehod­ lali přistoupit na jeho dobrovolné vy­ klizení. Hrad byl natolik mocnou pev­ ností, že Štěpán Zápolský musel jeho 287

ftU

posádku vyhladovět. Ještě několik let předtím král Ladislav Pohrobek da­ roval hrad královskému pokladníko­ vi Janovi z Peřina, ale jeho potomci se k vlastnictví dostali až po dobytí hradu v roce 1461. Jiskra a pak oni se posta­ rali o výstavbu nového pásu opevnění po okrajích svahu. Perínští o hrad přišli v roce 1537. V boji o uherský trůn totiž stáli při Janu Zápolském a vojska Ferdinanda I. Habsburského kvůli tomu hrad dobyla a jako důležitou pevnost podržela. Na přelomu 16. a 17. století proto opev­ nění zesílili čtyřbokým barbakánem před hlavní branou na severu a masiv­ ním východním bastionem. Zajímavým v životě hradu bylo období kapitanátu Jiřího Wernera (1538-56), prešovského notáře a rektora tamější školy, jinak spisovatele odkojeného humanismem. Přesto dokázal utlačovat poddané hra­

ŠARIŠSKÝ HRAD

du jako jiní velitelé vojáckých mravů. V roce 1645 získal lineckým mírem správu východoslovenských stolic sed­ mihradský kníže Jiří Rákóczi, a tím se potvrdilo i jeho vlastnictví hradu a pan­ ství Šariš. Knížata však při pobytech obývala kaštiel (zámek) pod hradem, který v důsledku toho zanedbávali. Konec hradu ještě neznamenal výbuch střelného prachu v jedné z věží, ale až docela obyčejný požár v roce 1687, po němž hrad zpustl. Z původního hradu zůstala mohut­ ná hranolová věž (13,2 x 13,2 m), je­ jíž vnitřní prostor o straně 4,5 m slou­ žil nepochybně k bydlení. Nad temným přízemím, jež pouze větral jediný prů­ duch, se nacházelo první patro, do ně­ hož se vstupovalo chodbičkou s lome­ ným portálkem. Spolu s ostěním ved­ lejšího sdruženého okénka byl však v minulém století vytržen. Portál byl dostupný můstkem z ochozu hradby. Z patra zaklenutého křížovou klenbou bez žeber vedlo schodiště v síle zdi do druhého poschodí, které ve hmotě stálo ještě na konci 19. století, a věž tak do­ sahovala výšky 28 m. Zpočátku don­ jon těsně obepínala poměrně tenká zed a uvnitř zůstalo místo pro obytný pří­ stavek na ubytování hradní čeledi, pa­

trně menší stavení u brány na severu a pozoruhodnou dvojdílnou cisternu. Její analogie z 15. století se zachovala na maďarském hradu Csesznek. Zdánli­ vá skromnost prvotního rozvrhu ovšem koresponduje s poznatky o jiných komitátních hradech, které v počátcích také představoval jen ohrazený donjon (>*Trenčiansky hrad, ^Zvolen-Pustý hrad, ^Spišský hrad). Z předpoklá­ daného předhradí zbyla nepravidelně okrouhlá věž na jihovýchodním konci temene hradního kopce, která snad nej­ prve stála v samostatném opevnění. To, že uzurpaci hradu na počátku 14. století nepokládal Omoděj Aba za dočasnou epizodu, dokázal investicí do nového a rozsáhlejšího ohrazení jádra. Masivnější hradba měla zaoblená náro­ ží a celek obíhal příkop a patrně i násep. Od té doby se až do obsazení hradu Ja­ nem Jiskrou mnoho významného nesta­ lo. Asi Jiskra inicioval stavbu hradeb po okrajích temene kopce a zčásti patrně v trase starších valů. Do hradeb vhod­ ně začlenil raně gotickou okrouhlou věž a snad i další hranolovou věž na severo­ východě, jíž procházel průjezd do nově vzniklého velkého nádvoří. Z 15. stole­ tí pocházejí též pilíře zpevňující hradbu jádra a většina budov v něm i na ploše

387. Šarišský hrad - půdorys hradu. Legenda zdivá: 1 - druhá polovina 13. století,

2 - začátek 14. století, 3-15. století, 4 - před polovinou 16. století, 5 - pozdější

288

velkého nádvoří. Na samém konci stře­ dověku doplnili Perényiové vnější hra­ dební okruh o další klínové a okrouhlé věže, takže jejich počet dosáhl třinácti. Mezi ně patřily i severní hranolová věž nové brány a jiná poblíže ní. O pozd­ ně renesančním barbakánu a bastionu již byla zmínka. V této podobě hrad vy­ držel až do zániku. K poznání jádra hra­ du, a jeho vývoje vůbec, zásadním způ­ sobem přispěl několikaletý archeologic­ ký výzkum vedený M. Slivkou. Doložil rovněž prehistorické osídlení a opevně­ ní lidem gávské kultury (cca 1100 let před n. 1.). Viz též obr. 20 a 29. MP Lit.: Tuhrinszky 1899; Janota 1938/3, 128-134; Mend 1967, 8, 9; Varsik 1964, 133-138; Súpis 1969, 395-396; Mendová 1973, 410; Slivka 1974; 1977; 1982; Uličný 1990, 348-351; Slivka - Vallašek 1991, 222-227; Engel 1996, 403-405; Balegová 2003; Bona 2003b, 577-578. ŠARIŠSKÝ HRÁDOK viz HANIGOVCE ŠÁŠOV, obec Šášovské Podhradie (okr. Žiar nad Hronom) - hrad využil ostré skalnaté ostrožny (340 m n. m.) nad le­ vým břehem Hronu jihovýchodně od okresního města; pod ním se v úzkém údolí potoka tísní ves Šášovské Pod­ hradie.

ŠÁŠOV

Ulil

VÁLLl

zu

388.Šášov - terénní náčrt a hrubá analýza vývoje. 1 - možný zbytek původní věže, 2 - gotický hrad 13. a 14. století, 3 - poslední třetina 15. století, 4 - první třetina

16. století, 5 - pravděpodobná bateriová věž

Polohou je hrad předurčen ke stře­ žení vstupu do komunikačně význam­ né soutěsky, kterou se Hron prodírá od Zvolenu a vytéká právě pod Šášovem. První zpráva o hradě je raná a vícemé­ ně anonymní. Do listiny z roku 1253, kde se hrad Vincenta a Petra Vanči pou­ žívá k metači (vymezení) zboží kláštera Sv. Beňadika, bylo jeho jméno Susol ve­ psáno dodatečně. Brzký vznik ale i tak potvrdil archeologický výzkum J. Hošša. Někdy před rokem 1320 připadl hrad králi a z téhož období známe jménem jeho kastelány a mnohdy i jejich činy. Od roku 1387 probíhaly časté změny dr­ žitelů, dokud král Zikmund Lucembur­ ský v roce 1424 hrad i s příslušenstvím nezapsal královně Barboře. Okolo po­ loviny 15. století měli správcové hra­ du - Ladislav Zubonya (Zuboňa) a La­ dislav Upori - časté ozbrojené konflik­ ty s měšťan)' a horníky Banské Štiavnice; Upori se dokonce přidal k Jiskroví z Brandýsa. V roce 1465 se hrad vrá-

til pod svrchovanost Matyáše Korvína, jenž jím chtěl opatřit svou man­ želku Beatrix, ale po jeho smrti v roce 1490 královna darovala panství jágerskému biskupovi Dócimu. V jeho rodu pak zůstalo až do poloviny 17. století

389. Šášov - nejstarší hradní palác od západu

289

a brzy nato je koupil Kašpar Lippay. Za Thókolyho povstání hrad sloužil jako základna jeho oddílů, ale v roce 1676 ho císařské vojsko dobylo nazpět. Zů­ stal komorním majetkem a v 18. věku byl definitivně opuštěn.

ŠÁŠOV

390. Šášov od jihu ve 30. letech 20. století

Velmi úzkou a protáhlou dispozici předurčil tvar skalnatého hřebene, kte­ rý je od výběžku Štiavnických vrchů oddělen projmutím sedla. Bylo nato­ lik široké, že později umožnilo vybu­ dování opevněného hospodářského zá­ zemí, pro něž na hradě nebylo místo. Z prvotní stavby se toho patrně mno­ ho nedochovalo. Značně pochybná je především zaoblená západní věž, je­ jíž provedení odpovídá spíše baterio­ vým věžím pozdního středověku a ra­ ného novověku. Nejstarší části hradu je tak nutno hledat na vrcholu hřebene, kde je situován věžovitý dvojprostorový palác (13,5 x 12,5 m). Mj. i nahra­ zení jeho trámových stropů valenými klenbami svědčí o přestavbách, a proto dolní partie zdí mohou skutečně pochá­ zet ze 13. století. Za výzkum stojí nejvyšší místo se zbytky masivního kvá­ drového zdivá, možná hranolové věže. Nacházejí se v místě snadného vyděle­

ní akropole na strmém skalním stupni, od něhož terén nádvoří klesá až k brá­ ně. Mezi stopami věže (?) a palácem je v umělé skalní prohlubni kruhová vyzděná cisterna, kterou pohltilo pozdně gotické rozšíření paláce, jemuž moh­ la ustoupit i předpokládaná věž. Přitom v první třetině 16. století opatřili sever­ ní zeď hradu statickým zabezpečením v podobě prizdívek a opěrných pilířů. Pod skalním schodem horní části hradu se nachází druhá cisterna (hlubo­ ká 7 m), jejíž zřízení souviselo se stav­ bou pozdně gotického severního palá­ ce. Ten vznikl ve dvou fázích po roce 1465, ale jistě byl upravován i pozdě­ ji. Na konci dolní části nádvoří stojí už zmíněná oblá věž. Její vnitřní pro­ stor v suterénu je nepravidelně šestiboký (osy 5,5 a 6,5 m) a kolísá i síla zdi (v přízemí 2,45-2,9 m), ve všech pod­ lažích je opatřena komorami pro děla a navíc se vzhůru mímě zužuje. Uve­ dené skutečnosti a způsob připojení na­ vazujících zdí vzbuzují vážné podezře­ 290

ní, že věž byla postavena do zplanýro­ vaného konce hradního areálu jako věž bateriová. Otvor brány vedle věže není původní a vstup ze strany úboční ces­ ty ještě chránilo předbraní. S hradbou jižního bočního předhradí je prováza­ né a podle použitého armování z vyvře­ lin a slepenců obě pocházejí z dóciovské přestavby v první třetině 16. století. Hradba předhradí se k nároží horního paláce připojila přes polygonální baštu, která ji z ohrožené strany zesilovala. Do poloviny 16. století byla ještě ohrazena plocha v sedle pod hradem, kde se nacházela studna a kam se vjíž­ dělo průjezdem ve zmizelé hranolové věži. Obrana v těchto místech nehrá­ la rozhodující roli a sklep byl dokonce vykopán do svahu před hradbou. Oko­ lo poloviny 15. století tomu bylo jinak, neboť v té době na vrcholku pokračují­ cího hřbetu, asi 200 m od východního paláce, vznikla předsunutá pevnůstka. Zajišťovala místo, z něhož - díky pře­ výšení 45 m - mohl být hrad ohrožen

ŠAŠTÍN

v nejcitlivějším bodě, svém paláci. Pětiboký útvar (21,5 x 18 m) zformovala hradba 2 m silná a uprostřed stála rou­ bená obytná (vytápěná) stavba. Útvar hradby ve vzdálenosti 11-15 m obíhá prstenec válu. Existence opevnění spa­ dá do doby sporů o uherský trůn a kon­ čí s definitivním prosazením Matyáše Korvína. Viz též obr. 17 a 21. MP Lit.: Schróder 1887-88, 3-16; Csánki 1925, 292-294; Janota 1938/2, 307-309; Fugedi 1977, 186; Súpis 1969, 230-240; Ratkoš 1978; Hoššo 1981; 1987; 1996; Engel 1996, 406; Váliné Pogány 2000, 277-278; Hoššo 2003, 143-145.

ŠAŠTÍN (okr. Senica) - opevněný zá­ mek upravený k průmyslovému vyu­ žití snad stojí na místě nížinného hra­ du v bývalých zákrutech říčky Myja­

vy (175 m n. m.) mezi Šaštínem a Strá­ žemi. Přes značné stáří místa nevěnova­ la zatím slovenská historiografie pro­ blematice šaštínského hradu potřeb­ nou pozornost. Je to i tím, že zpráv není mnoho a od počátku 15. století se nadlouho vytrácejí. Na existenci hradu se celkem logicky soudí podle dolože­ ného arcidiakonátu v Sasváru v letech 1218-48. Tady patmě má místní hlu­ boká církevní tradice své kořeny. Už jméno Sasvár (Blatnohrad) nasvědču­ je tomu, že hlavní kostel této církevní provincie stál, jak bylo tehdy obvyk­ lé, na nějakém hradě. Také pojmeno­ vání hradu Holiče z roku 1256 - Wywar (Újvár = Nový hrad) - snad vy­ plynulo z toho, že oproti šaštínskému byl opravdu nový. Vzhledem ke stá­ ří lze tedy v Šaštíně uvažovat o dřevo-

391. Šaštín - situace bývalého sídla. Šrafován je bývalý zámek a dochované pevnostní zdi, přerušované je jejich doplnění a vytečkován je původní tok Myjavy.

291

hlinitém provedení, neboť ještě na kon­ ci 13. století je písemně doložen blíže neidentifikovaný dřevěný hrad v okolí Holiče. Pro trvání hradu argumentuje literatura i jmenováním lučištníka „de Saswar“ z řad nižší šlechty roku 1279. Avšak nepříliš spolehlivý Fejérův diplomatář uvádí hrad Szadvár, a navíc může jít o záměnu se Szárdem u Miskolce či Sasvárem v bývalém Sedmi­ hradsku (dnes v Rumunsku). Hrad se znovu uvádí v roce 1296, kdy ho na rakouském vévodovi Al­ brechtovi vybojoval Abraham Rufus (Rudý, Červený) a vrátil ho králi On­ dřeji III. První anjouovský král Karel Robert snad za to, ale spíš za věrnost, roku 1317 udělil statek (possesio) prá­ vě Abrahamovi. Vlastníky poté byla s ním spřízněná hrabata ze Sv. Juru, jejichž zájmy na zdejším hradě nejsou konkrétně doloženy, a ani při převze­ tí okolí Ctiborem ze Stibořic na konci 14. století se o hradě nehovoří. Přesto

ŠEBEŠ

392. Šebeš - půdorysný náčrt a profil

zbytků hradu

poslední zmínkou před dlouhou odml­ kou je zpráva kronikáře Windeckeho, jenž k roku 1401 uvádí obsazení hradu vojskem moravských markrabat Jošta a Prokopa. Zda zanikl v důsledku teh­ dejších rozbrojů, nebo až husitských válek, může doložit jen případný ar­ cheologický výzkum. Za dlouhodobé zástavy Czoborů od roku 1435 nebylo sídlo v Šaštíně zapo­ třebí, neboť sídlili na holíčském hradě. Od počátku 16. století se však o něj mu­ seli dělit s rodem Révayovců, a proto možná již před polovinou tohoto století není vyloučena stavba pozdně gotické­ ho či raně renesančního sídla v Šaštíně. Přednost dostalo místo s tradicí a mož­ ná i s pozůstatky starého hradu. Auto­ ři památkového soupisu hovoří o stav­ bě až v první polovině 17. století, če­ muž odpovídá provedení kleneb sklepů trojkřídlé dispozice dnešního závodu Slotas (dříve Trikota). Také Zachovalá část pravoúhlého opevnění s nárožní­ mi bastiony patří nejspíš do této doby a jeho provedením se naplnil příkaz cí­ saře Ferdinanda II. (1619-37). Forti­ fikace se koncepcí a provedením z ci­

hel blíží současnému opevnění holíčského zámku. Po hospodářském úpadku Czoborů získali roku 1736 jejich holíčské panství (spolu se Šaštínem) Habsburkové a vy­ užívali je k průmyslovému podnikání. Zatímco v Holiči pracovala proslulá vý­ robna fajánse, Šaštín byl textilním cen­ trem. I když hlavní budovy kartounky se nacházely u šaštínského rybníka, zá­ mek byl asi též využíván. V každém pří­ padě ho na továrnu adaptovali po první pozemkové reformě v Československu a památkový charakter definitivně ztra­ til při využívání podnikem Trikota. I tak jsme Šaštín do katalogu zařadili. Ales­ poň kvůli upozornění na potřebu sledo­ vání případných stavebních akcí a výko­ pů, bez níž není naděje na zvýšení úrov­ ně poznání. MP Lit.: Šátek 1967; Súpis 1969, 240-241; Budke 1973; Schmidt 1998; Koppány 1999, 210; Schmidt 2001.

ŠEBEŠ, obec Podhradík (okr. Prešov) sotva patrné zbytky hradu na konci hře­ bene Zámek (529 m n. m.) na pravé stra­ ně údolí Šebastovky, asi 1 km východně od osady Podhradík. Jméno hradu pochází od vesnic Niž­ ná a Vy šná Šebastová, které tvořily jeho 292

hospodářské zázemí. Naopak vesnice pod ním získala název podle polohy v podhradí (maďarský Varalya). V ro­ ce 1307 získal okolí rytíř Synek, který do roku 1315 na kopci zvaném Mačka (Kočka) vystavěl nový kamenný hrad. Z dřívějšího označení území „Holloudzalasa“ (Havraní dům) se někdy usu­ zuje, že zde stával dřevěný strážní hrá­ dek. Synkovi potomci se podle hradu nazývali a panství drželi po celou dobu jeho existence. Neukončilo ji ještě do­ bytí vojenskými oddíly města Prešova v roce 1528, ale po obsazení a vypále­ ní o devět let později už hrad asi obno­ ven nebyl a zpustl. Ostatek vykonalo rozebírání budov ke stavbám v okolí, a z hradu tak zůstalo velmi málo. Hřeben je skalnatý a velmi úzký, a podobně jako na **Kysaku proto po­ skytoval jen minimum místa a značně komplikoval vedení přístupové cesty. Navíc není vyloučeno, že za velkým šíjovým příkopem se po zániku hradu dočasně lámal stavební kámen. Mír­ ně vyvýšená plošina na východě před hradem byla částečně upravena pro vý­ stavbu budovy už nefunkční retranslač­ ní stanice a původně mohla být součástí hospodářsky využívaného předpolí hra­ du (předhradí?). Je ukončena mohut­

ŠINTAVA

ným příkopem, který byl napříč hřebe­ nem stupňovitě vylámán do skály. Oproti východní plošině je příkop 5,5 m hluboký, ale směrem k západu stoupá a věžiště v čele hradu jeho dno převyšuje o plných 13 m. Suťový kužel po věži se však vypíná celé 3 m i nad úzkým nádvořím hradu. Jaký tvar před­ pokládaná věž měla, není ovšem bez archeologického výkopu možné zjis­ tit. Na konci 40 m dlouhé a jen 7-8 m široké dispozice se nachází druhý, už jen mírně vyvýšený útvar. Má rozměry 9 x 7 m a vystupují z něho hrázky ob­ sahující zdivo patrně dvoj prostorové­ ho stavení. Zdivo ukrývá také valový útvar před ním. Dříve se na tomto konci předpokládala válcová věž, která ale na nejlépe chráněném místě neměla smysl. Přístup do hradu byl možný jedině mos­ tem přes příkop na svahový spočinek pod čelem hradu a odtud snad úboční 393. Šintava - hrad od západu v polovině

17. století

stezkou do branky vedle věže. S vjez­ dem vozů a snad ani jezdců nelze počí­ tat a o to je výše zmíněné využití před­ polí pravděpodobnější. MP Lit.: Janota 1938/3, 140-141; Slivka 1979, 123-125; Uličný 1982a, 321; 1990, 264-265; Slivka - Vallašek 1991, 179-180; Engel 1996, 407. ŠINTAVA, obec Sered (okr. Galanta) archeologicky odkryté základy zanik­ lého vodního hradu na nádvoří zám­ ku (129 m n. m.) na východním okra­ ji Seredi. Tato téměř úplně zapomenutá loka­ lita významného hradu se dostala zno­ vu do povědomí jedině díky několikale­ tému (1984-92) archeologickému vý­ zkumu J. Ižofa, jenž nejen upřesnil jeho nejasnou lokalizaci, ale osvětlil složitý stavebný vývoj dispozice. Na raně stře­ dověký původ Šintavského hradu upo­ zorňovala již literární zmínka v kroni­ ce tzv. Anonyma Gesta hungarorum, uvádějící jeho dobytí vojskem maďar­

293

ského voj vody Arpáda před rokem 947. Vzhledem ke strategické poloze při dů­ ležitém brodu přes Váh po rozpadu Vel­ ké Moravy raně středověký hrad neza­ nikl a po obsazení Maďary se stal síd­ lem komitátu (župy). V písemných do­ kumentech se hradní župani objevují od roku 1177, avšak už po polovině 13. století hrad tuto správní funkci ztra­ til a král ho svěřoval do rukou význam­ ných příslušníků šlechty. Z výsledku archeologického výzku­ mu vyplývá, že nej starší zástavba ka­ menného hradu se soustředila na ostro­ vě o průměru 25-35 m, který obtáčel meandr Váhu. Na původním terénu, který byl před stavbou hradu upraven planýrováním, se podařilo zjistit po­ zůstatky staršího osídlení z 8.-11. sto­ letí. Srovnaný terén byl nejprve opat­ řen izolační jílovitou vrstvou a už ve 12. století byla uprostřed areálu vy­ stavěna zděná obytná věž na čtverco­ vé základně 12 x 12 m. Její zdi byly 2,6 m silné. Na západě k věži přiléhal

ŠINTAVA

394. Šintava - zaměření a vývojová analýza hradu: 1 - zdivo z 12. století, 2-13. století,

3 -14. až 15. století, 4 - renesanční, 5 - mladší

malý příkop, zatímco na východní stra­ ně byl výzkumem odkryt krátký úsek kamenného zdivá. V průběhu 13. sto­ letí byla věž obehnána novou kamen­ nou hradbou ve tvaru mírně deformováného čtverce o straně 36 m. Vstup od severní strany umožňovala branská věž a vnitřní obvod hradby byl postup­ ně zastavěn dřevěnými staveními. Stále byl tedy hlavní obytnou stavbou starý donjon. Obranu celého areálu přiroze­ ně zajišťoval i příkop, zvenčí lemovaný palisádovou ohradou. Následující radikální přestavbu hra­ du vyvolal ničivý požár na sklonku 14. století. Při ní starou palisádovou ohradu nahradila nová cihlová hradeb­ ní zeď na kamenných základech, čímž vznikl druhý hradební okruh, vymezu­ jící pravidelný čtyřúhelník o rozmě­ rech 65 x 65 m. Starý příkop přitom museli zasypat, přes nově vyhloubený

vnější příkop se do hradu vjíždělo z již­ ní strany přes most a ochranu opět za­ bezpečovala branská věž. Jak vnitřní, tak i vnější okruh hradeb byly zevnitř postupně obestavěny budovami. Dů­

395. Šintava - rekonstrukce podoby hradu v 15. století

294

ležitý byl hlavně obdélný gotický pa­ lác (36 x 7 m), který stál na východní straně jádra. Součástí vnitřního hradu byla i kaple sv. Markéty a studna. Ješ­ tě na konci středověku, okolo přelomu 15. a 16. století, byla ochrana příjezdo­ vé cesty zdokonalena vysunutým předhradím s nárožní baštou, jež se na jiho­ západě připojovalo k vnějšímu hradeb­ nímu pásu. Z raně nověkých majitelů hradu se o výrazné přestavby zasloužili hlavně Bátoryovci a Thurzovci, kteří středově­ ký hrad upravili na renesanční protitureckou pevnost. Začátkem 17. století, za držení Thurzy, byl půdorysný roz­ sah hradu podstatně zvětšen vybudo­ váním nové čtyřboké fortifikace. Orá­ movala vnější gotické hradby a tvořil ji pravidelně vyměřený systém čtyř ná­ rožních bastionů pospojovaných kurtinami. Před nimi byl vyhlouben širo­ ký vodní příkop, jehož kontreskarpu le­ movala krytá cesta a sypaná předprseň. Rozsah pevnosti tak dosáhl plochy více než 10 ha. Byl přitom použit tzv. novoitalský bastionový obranný systém, který je věrně zachycen historickým plánem hradu z poloviny 17. století. Podle něho trasa přístupu vedla od zá­ padu a procházela přes trojboký rave­ lin, který stál v příkopu a byl s předpo­ lím a pevností spojen mosty. Přestav­ bě se nevyhnul ani původní středověký

ŠIRKOVCE

396. Sirkovce (Kapla) - terénní náčrt reliéfního utváření hradu

hrad, jenž vyplňoval střed rozsáhlého nádvoří renesanční pevnosti. Jeho ob­ vodová zástavba byla dobudována a na základech zbořeného gotického paláce byl vystavěn dvojtraktový palác rene­ sanční. Centrální stará věž byla zatím ponechána a nadále tvořila pohledovou dominantu celého komplexu. Další proměny už realizovali Eszterházyové, kteří pevnost získali v roce 1634. Jižní a západní část hradu rozší­ řili na několikapatrový palác a věnova­ li pozornost i úpravám příkopu a opev­ nění předmostí na druhém břehu Váhu. Když turecké nebezpečí časem ode­ znělo, pevnost pomalu ztratila smysl a kvůli špatnému stavu opevnění ji ma­ jitelé okolo roku 1740 nechali rozebrat. Z původní zástavby ponechali jen cen­ trální věž a část vnějšího pásu paláco­ vých budov, které upravili na dnešní dvojkřídlý kaštiel. Vodní příkopy za­ hrnuli a většina areálu bývalé pevnosti byla přetvořena na park. Úplně nako­ nec - na počátku 19. století - se vinou špatného stavu zřítily i poslední zbytky staré věže a kdysi důležitý hrad rych­ le upadl v zapomnění. V současnosti

opuštěný objekt kaštiela čeká na obno­ vu a provizorně zakryté základy hradu na zajištění a veřejnou prezentaci. MB Lit.: Sedlák 1969, 451-453; Itóf 1988; 1990; Ižóf- Staník - Ištok 1990; Ferus 1990; Engel 1996, 409; Ištok 1999; Vrabcova - Petrovič 2002; Petrovič 2005; Petrovič - Matis 2006.

ŠIRKOVCE, též KAPLA (okr. Ri­ mavská Sobota) - reliéfní pozůstatky hradu na výšině zvané Serkivár (378 m n. m.) asi 1,5 km jihozápadně od stej­ nojmenné osady. Postavili ho příslušníci rodu Ratót (Ratoldovci), později zvaní Lórándffyové. Podle údajů historických pra­ menů E. Fiigedi datuje realizaci stav­ by mezi léta 1312-26, i když archeolo­ gické nálezy naznačují osídlení lokali­ ty již ve 13. století. První osoba, již lze s hradem spojit, byl Ondřej, syn župa­ na Ivana. Lórándffyům hrad patřil po celé 14. století. Na jeho konci byl je­ diným sídlem rodové větve, neboť jiné hrady museli její příslušníci králi Zik­ mundovi Lucemburskému vrátit. Vzta­ hovalo se na ně totiž rozhodnutí temešvárského sněmu z roku 1397, podle něhož nastala povinnost navrátit stat­

295

ky, které král zastavil v tísni. Zánik hra­ du je snad možno spojit s činností vo­ jenských rot po smrti krále Albrech­ ta II. Habsburského v roce 1439. Ale­ spoň roku 1447 se píše o „hoře Kapla, na níž býval hrad Serke“. Přepadení od­ díly Jana Jiskry v roce 1443 mohlo být hradu osudné. Přesto je možné, že i tak pobořený hrad využily oddíly bratříků, které byly údajně vypuzeny až vojen­ skými výpravami krále Matyáše v ro­ ce 1460. Poté asi hrad zpustl s koneč­ nou platností. Docela to koresponduje s vyhodnocením starších povrchových sběrů L. Huvóssyho a novějších G. Fuseka, který se též postaral o první hru­ bé zaměření zbytků hradu. Zmínění ar­ cheologové totiž nalezli zejména kera­ mický materiál ze 13. století, ale i jiný s přesahem hluboko do 15. století. Na­ víc zjistili, že hrad zaujal místo pravě­ kého výšinného sídliště. Hrad nebyl vůbec malý a ve valech měl délkový rozměr přes 180 m. Sa­ motné jádro je obdélné (55 x 20 m) a na východním okraji se dřív údaj­ ně nacházela okrouhlá vyzděná duti­ na s průměrem 2 m, která snad zůsta­ la po cisterně. Možná byla situována v přízemí hlavní podélně dvojtraktové obytné budovy. Dvě prohlubně na

ŠIVETICE

západě jádra jsou zřejmě stopami po příčném stavení, k němuž zevně přilé­ hal parkán. Na něj přímo a bez příkopu navazovala mírně snížená část horního hradu (cca 20 x 30 m) s blokovou zá­ stavbou v jihozápadním cípu. Do toho­ to dílu stoupala severním úbočím pří­ stupová cesta, zatímco ke dvěma příko­ pům a mezilehlému valovému tělesu na západě se obracel terasou po parkánu (?). Kolem hradu důsledně obíhal ná­ sep, který vymezoval okružní příkop, na dvou stranách zdvojený. Na výcho­ dě se před vnitřním válem ještě nachá­ zí plochý útvar, u něhož lze očekávat, že byl ohrazen a obsazen obránci. Dnes a patrně i ve středověku do dolního prs­ tence opevnění vstupovala cesta na ji­ hozápadní straně, šikmé cesty prola­ mující násep na severu asi sloužily pro přepravu rozebíraného zdivá zříceniny. 397. Šivetice - půdorys a příčný a podélný profil pozůstatků hradu

Právě kvůli tomu vystupuje zdivo na povrch jen na několika místech. Jak je vidět, hrad byl kamenný a odborné vý­ kopy by jistě podstatně zmnožily závě­ ry zběžné povrchové prospekce. MP Lit.: lla 1969, 42-47; Filgedi 1977, 187; PDOSII, 133-134; Engel 1996, 409.

ŠIVETICE (okr. Revúca) - základy a reliéf nevelkého hradu na vrcholku zvaném Múrik (česky Zídka, 496 m n. m.) nad pravým břehem říčky Muráň, zhruba 1,2 km severně od stejno­ jmenné obce. Utváření opevněného sídla známe díky povrchovému průzkumu M. Sliv­ ky a A. Vallaška z 80. let 20. století. Šlo o jednodílný objekt, ale v kamen­ ném provedení a s okruhem valů a pří­ kopů, který byl v mírnějším východ­ ním svahu zdvojený. Středověcí sta­ vitelé mohli využít valovou fortifikaci pravěké opevněné osady, patrně z do­

by bronzové. Jádrem sídla byla hranatá masivní stavba věžovitého charakteru (cca 8 x 8 m) a vzhledem k rozměrům interiéru (4 x 4 m v přízemí) lze před­ pokládat, že sloužila nejen k obraně, ale i k bydlení. Obytnou věž s nevel­ kým odstupem obíhala kamenná hrad­ ba uzavírající nepravidelně oválnou plochu o rozměrech přibližně 25 m. Stopy jiných stavení nejsou na povr­ chu patrné. Hrad není v pramenech přímo uvá­ děn, ale na počátku 13. století, kdy ve vesnici vznikla pozoruhodná cihelná rotunda, patřilo území ještě uherskému králi. Posléze se o ně svářily dva šlech­ tické rody a podmínky nebyly zřejmě pro větší stavební akci vhodné. V ro­ ce 1272 konečně připadly Šivetice ro­ dině Zách, jejíž členové patrně vysta­ věli nevelký hrad. Doba jeho zániku je bez získání dalšího datovacího ma­ teriálu nejasná, ale bouřlivý čas v po­ lovině 15. století, respektive jeho dru­ hou polovinu téměř s jistotou sídlo nepřečkalo. MP Lit.: Slivka - Vallašek 1981a; 1984, 659-660; 1991, 207-208. ŠOMOŠKA, obec Šiatorská Bukovinka (okr. Lučenec) - restaurovaná zří­ cenina hradu postaveného, podobně ja­ ko nedaleká **Hajnáčka, na sopečném suku (cca 490 m n. m.), z něhož ovládal význačnou severojižní stezku z **FiIakova k Vácu (Vacovu) a levobřežím Du­ naje dále na Pešť, či pravobřežím do Budína. Hrad patrně před rokem 1291 vy­ stavěl Petr z rodu Kacsics (Kačič), který měl v okolním kraji hlavní ma­ jetkové zázemí. Ale v roce 1310 hrad Petrovi synové vydali Matúši Čákovi, čímž tento téměř suverénní oligarcha získal jednu z nejdále vysunutých bašt svého dominia. Matúš o hrad při­ šel možná už po bitvě u Rozhanovců roku 1312 a o něco později král vrátil hrad Tomáši Kacsicsovi, od něhož po­ chází známá rodová větev pánů ze Sečan (Szecsényiů). Jejím příslušníkům zůstal do roku 1455, kdy poslední ma­ jitel z tohoto rodu (Ladislav) panství nakrátko zastavil. V té době se poda-

296

ŠOMOŠKA

398. Šomoška - pohled na zříceninu

od jihozápadu počátkem 19. století

řilo odrazit útok vojáků Jana Jiskry na hrad a po Ladislavově smrti, díky že­ nitbám s dcerami Hedviky a Anny, při­ padl rodům Országhů a Lučeneckých (Losonciů). Osudným pro hrad byla smrt Šte­ fana Losonciho v bitvě u Temešváru v roce 1552. Turci obsadili Filakovo a posléze **Modrý Kameň a **Divín, a Šomoška se tak ocitla uvnitř obsa­ zeného a Turkům poplatného území. Přestože byl hrad nově a velmi důklad­ ně opevněn, Štefanův zeť Kryštof Ungnad ho v roce 1576 nedokázal ubránit před novým náporem tureckého vojska. Obsazení však netrvalo příliš dlouho. Už roku 1593 při protiturecké ofenzí­ vě hrad nazpět dobyli císařští vojevůd­ ci Mikuláš Pálffy a Kryštof z Tiefenbachu. Panství pak vyženil Zikmund Forgách a po neblahých zkušenostech z obsazení povstalci Štěpána Bočkaje z roku 1605 došlo na příkaz zemského sněmu z roku 1618k poslednímu zkva­ litnění fortifikace. Na turecké obležení sice už nedošlo, ale jak v roce 1619, tak 1703 zastarávající opevnění neodolalo Bethlenovým, respektive kuruckým po­

vstalcům. V souvislosti s potlačováním revolty Františka II. Rákócziho císař­ ské vojsko hrad dobylo, a aby zabráni­ lo opětnému nežádoucímu využití, vy­ hodilo ho do vzduchu. Samotný nejstarší hrad nebyl velký a je dokonale ukryt v mase renesanč­ ní fortifikace. Měl přibližně trojúhelný tvar, jehož ostrý hrot směřující k západu a příjezdové cestě zabírá bateriová věž, nejmohutnější ze tří objektů pro instala­ ci děl. Půdorysně má tvar zdeformova­ ného kruhu o průměru 16,5 m a zdi více než 3,5 m silné. Další dvě bašty stály při zbývajících vrcholech a přízemím té severovýchodní procházel průjezd brá­ ny. Půlválcová bašta jihovýchodní má hranatý vnitřní prostor a je přisazena k zajímavému kasematovému opevně­ ní. Kasematové, valené klenuté chod­ by a místnosti byly uspořádány ve dvou podlažích, která spojovalo vřetenové schodiště. Přístup z jádra hradu byl jen jediným portálem a úzkou chodbou. Po­ dobný útvar se táhl podél severního prů­ čelí jádra. Bašty byly zbudovány z míst­ ního bazaltu (čediče) a mírně se směrem vzhůru zužovaly. Více sešikmený sokl byl od těla bašty opticky oddělen oblounovou římsou z pískovce’ Při severní hradbě jádra hradu jsou 297

pozůstatky dvou prostorů gotického pa­ láce, který se na západě opírá o přisekané skalisko. Jde o nejvyšší místo sta­ veniště, na němž by bylo možno hledat starší hlavní věž, ale hmota renesanč­ ní bašty spolehlivě zakryla způsob pů­ vodního ukončení dispozice. Nedosta­ tek obytných ploch řešili asi už v ob­ dobí pozdní gotiky vysunutím nového stavení před východní obvodní hradbu, která je dosud dobře identifikovatelná podle pískovcem armovaných nároží. Strop přízemí budovy pomáhal nést lo­ mený pas. Přitom přepažením koridoru vznikl průjezd a nad ním po jedné míst­ nosti ve dvou patrech. Zřejmě k další­ mu zahuštění zástavby došlo v renesan­ ci, kdy vložili do nádvoří domek a mezi něj a starý palác novou bránu. Hrad na skalnatém kopci měl jistě potíže s do­ statkem vody, a proto jsou v nádvoří a v přízemí starého paláce dvě kruho­ vé (jedna byla snad pokusem o stud­ nu?) a jedna hranatá cisterna. Poměrně nedávno bylo realizová­ no památkové zajištění zříceniny, při němž zastřešili i jednu z bašt. Při pří­ pravě akce byly provedeny nej různěj­ ší technické a památkové průzkumy, jejichž dokumentace a případné závě­ ry zůstaly žel bez kvalitní publikační

ŠTÍTNIK 399. Šomoška - hrubá analýza půdorysu.

1 - zdivo původního hradu, 2 - pozdně

gotická přístavba, 3 - renesanční opevnění, 4 - doplněk ze 17. století

stavby v době, kdy se proměňovaly po­ žadavky na sídla. Narůstající nároky na pohodlí, a tudíž i dostupnost sídla ved­ la rod Bebeků, jimž okolí patřilo, ke stavbě pohodlného pozdně gotického hradu v nevelké vzdálenosti od kostela jejich trhové osady. Štítnik, zmiňova­ ný už roku 1243 a od roku 1328 měs­ tečko s právem trhů, tedy do roku 1432 neměl panské sídlo. Tehdy s povolením krále Zikmunda Lucemburského vysta­ věla nově se formující štítnická větev rodu Bebeků pravidelný hrad o rozmě­ rech 40 x 48 m se dvěma okrouhlými nárožními věžemi na západní straně, kde terén mírně stoupá. Tam při hradbě také stál nejstarší palác, z něhož však zůstala jen jediná příčka. Ostatní zdi vyrostly na starých základech v baro­ ku a empíru a dostaly ještě novogotic­ kou úpravu. O úpravách hradu na konci 15. a hlavně počátku 16. století svědčí tesaná ostění některých střílen. Další obytná stavení již od pozdní gotiky postupně přibývala i na severu prezentace. Proto lze očekávat, že zde předložené rámcové představy mohou doznat změn. MP Lit.: Varjú 1932, 156-157; Janota 1938/3, 142-144; Fugedi 1977, 191-192; Hernádi 1982, 53-62; Kopčan - Krajčovičová 1983, 165-166; Kiss 1984, 300-301; Engel 1996, 416; Váliné Pogány 2000, 288-289.

ŠTÍTNIK (okr. Rožňava) - polozřícený a silně přestavěný nížinný hrad (285 m n. m.) v jižní části obce. Přestože v okolí Štítniku je dosta­ tek vhodných výšinných poloh, vzni­ kl hrad v poloze, jejíž okolí mohlo být přeměněno v příkopy zaplavované vo­ dou blízké stejnojmenné říčky. Důvod zřejmě souvisel s pozdním vznikem 400. Štítnik - analytický půdorys hradu.

1 - zdivo z 15. století, 2 - z druhé poloviny 16. století, 3 - barokní, 4 - z 19. století

298

ŠURANY

401. Štítnik - bašta a stavení

na jihozápadním nároží hradu

a jihu, přičemž pozdní hospodářské bu­ dovy stály na zbývající východní straně. Byly přitom vestavěny mezi renesanční budovy vložené do koutů nádvoří, na něž vně hradu navazovaly další dvě nárož­ ní věže. Měly tři obranná patra a stavení sloužila jako obslužné, skladové a uby­ tovací prostory. Hrad tedy nabyl podoby čtyřkřídlého opevněného kaštielu (zám­ ku), k němuž snad patřila prameny do­ ložená hranatá věž. Stávala asi nad bra­ nou v jižním průčelí. Opevnění zesilova­ li především v souvislosti s narůstajícím tureckým nebezpečím ve druhé polovi­ ně 16. století. Jedna z nových nárožních věží byla polygonální a připomíná tak známou Bebekovu věž v opevnění střed­ ního hradu ve **Filakově. K jejich stav­ bě však došlo o něco později, nedlouho po roce 1577. Obranyschopnost byla po­ sílena též zřízením vnější fortifikace -

patmě úpravou válu před příkopem pro osazení vojáky a postavení děl. I tak byl hrad několikrát dobyt Turky a zase na­ zpět císařskou armádou. Po vymření štítnické větve Bebeků (1594) nějaký čas statek držel Blažej Horváth a pak do roku 1566 rod Bakos. Na vlastnictví se podíleli i další majite­ lé, kteří se poté až do 20. století střída­ li. Málokterý rod v sídle trvale bydlel, takže od konce 19. století hrad i vesta­ věná barokní kurie stále rychleji chát­ raly. V roce 1940 vyhořela jedna z bašt a rok 1945 pokračování dalších devas­ tací ani v nejmenším nezastavil. K bliž­ šímu poznání vývoje sídla přispěl prů­ zkum stavby, který v roce 1975 prove­ dl olomoucký architekt Z. Gardavský, ale záchranu zbylých částí zajímavého objektu může přinést jen citlivá památ­ ková obnova. MP Lit.: Janota 1938/3, 172-173; Súpis 1969, 256; Slivka - Vallašek 1991, 209-210; Koppány 1999, 131.

299

ŠURANY (okr. Nové Zámky) - po hra­ du v zástavbě města zbyla sotva patrná vyvýšenina v místě Podzámčok (125 m n. m.), kde dnes leží ulice Hradná a Zá­ mecká. Přestože hrad prakticky zmizel (ro­ ku 1889 bylo ještě patrné jeho zdivo), je k dispozici tolik informací a také jeho grafické zobrazení, které dovolují ten­ to objekt v přehledu slovenských hra­ dů celkem spolehlivě pojednat. Z ne­ pochybně doložené polohy na ostrově mezi dřívějšími rameny řeky Nitry (pře­ devším Niterky) je zřejmé, že se jednalo o nížinný hrad chráněný vodou. Jeho po­ čáteční rozsah byl však skromný, a tak se podobal víc palácové tvrzi s vnější ohradou. Po přeměně ve velmi důleži­ tý protiturecký opěrný bod došlo k jeho výraznému plošnému zvětšení stavbou tehdy moderní palánkové fortifikace. V osadě na starém sídelním území, která od 13. století patřila příslušníkům rodu Hunt-Poznanovců, dlouho nebylo žádné šlechtické sídlo. Avšak je mož­ né, že Michal z bučanské rodové vět­ ve před koncem 14. století už na hradě sídlil. Protože zastával důležitý úřad na královském dvoře (hofmistr), sídlo po­ třeboval a mohl ho také po roce 1382 vystavět. Krátce po roce 1393 získal Šurany od krále Zikmunda Lucembur­ ského jeho oblíbenec Ctibor ze Stibořic a v roce 1401 již měl na hradě kas­ telána Petra Vyhela. Ctibor si nejprve vyrovnal účty se zrádným Benediktem z Turce (Thuróczym), který s hradem přešel na stranu Zikmundových od­ půrců. Uchvácený hrad dokonce Cti­ bor musel mocí vybojovat. Obec pak patřila k Beckovskému panství, ale správu vzdáleného území až do roku 1435 vykonávali ctiborovští a pak krá­ lovští kasteláni. V roce 1436 tam do­ konce sloužil potomek dřívějších ma­ jitelů Osvald z Bučan. O další změny majitelů se svým způsobem postara­ ly ženy. Po zástavě Konrádu Schellendorfovi hrad obdržel Michal Országh, manžel Doroty, vdovy po Ctiborovi II. A s Michalovou vnučkou přešlo pan­ ství na Petra z Bučan, který padl u Mo­ háče (1526). Nakonec s jeho dcerou statek vyženil František Nyári.

ŠURANY

402. Šurany - historický situační plán hradu z konce 16. století

Do té doby měl hrad na ostrově podobu blokového obdélného paláce, z něhož půdorysně vyčnívala vstupní věžice. Kolem obíhala do pětiúhelníka tvarovaná kamenná hradba zakončená cimbuřím a před branou se nacházel půlměsíc příkopu. Vnější příkop byl zčásti zrušen sypaným náspem, jehož venkovní líc zpevňovala dřevěná plen­ ta a v nárožích se nacházely pětiboké bastiony. Teprve toto opevnění, jež mě­ lo dobové označení palánek, důsled­ ně obklopil příkop upravený z ramen řeky a zčásti i další ostrov srpovitého utváření. Přes něj procházela příjezdo­ vá cesta. Alespoň tak komplex vyhlíží na zobrazení z konce 17. nebo počátku 18. století, které se uchovalo v soukro­ mém držení blíže neznámého občana města. Na internetu a nej nověji v kniž­ ní publikaci je spolu s archivní situ­ ací (z archivu v Darmstadtu) a půdo­ rysnou rekonstrukcí prezentuje M. Eli­ áš. Vnější opevnění vznikalo od roku 1543 za Františka Nyáriho (t 1553). Nařízení sněmů z let 1556-67 prá­ ce na stavbě fortifikací přikazuje, ale vzhledem k jejich dřevohlinitému cha­

rakteru šlo zřejmě i o provádění po­ třebné údržby. Od roku 1569 byl majitelem Šuran Šimon Forgách (Forgáč), jehož funk­ ce velitele předdunajského vojenské­ ho obvodu po něm přímo vyžadovala obranu vlastního hradu i panství. Na­

300

víc vlivem Šimona byl předdunajský hlavní kapitanát na šuranský hrad do­ konce přemístěn a setrval na něm do roku 1581. V roce 1599 koupil panství velmož Štěpán Illésházy, jehož kon­ troverzní politické manévrování však roku 1605 přineslo dobytí hradu císař­ ským vojskem. Štěpánova vdova Kate­ řina Pálffyová v roce 1613 přepustila hrad Tomáši Bosniakovi, který se za­ sloužil o dobytí sídla a stal se pak i ve­ litelem obsazené pevnosti. Tak zapo­ čal jeho strmý kariérní vzestup. V ro­ ce své smrti (1634) působil ve funkci kapitána Horních Uher a po jeho po­ tomcích se ve vlastnictví střídaly růz­ né rody. Při turecké ofenzívě v roce 1663 byl hrad násilně obsazen a přes několik po­ kusů o dobytí nazpět zůstaly Šurany ce­ lých jednadvacet let v tureckém podru­ čí. Ale to byly i -"Nitra, Nové Zámky, blízké -"Komjatice, a dokonce i ^Hlo­ hovec. Z této doby se nám také zachoval nákres a popis hradu od tureckého ces­ tovatele E. Čelebiho. Podle něho hrad tvořil „čtyřhranný dřevěný palánek“, 403. Šurany - hrad s protitureckým

opevněním na konci 16. století

TEMATÍN

404. Tematín - letecký pohled od západu

ŠURICE viz SOVÍ HRAD

na jižní straně s dvojitou prkennou bra­ nou, byl obklopen vodním příkopem, přičemž uvnitř se nacházela zbrojnice a „dokonalá děla“. Až po porážce Tur­ ků u Vídně (1683) se v roce 1684 po­ dařilo oddílu Adama Czobora nenadá­ lým přepadem pevnost obsadit. Poslední válečné události se dotkly hradu za po­ vstání Františka II. Rákócziho. Od roku 1704 ho dvakrát dobyli povstalci a dva­ krát císařští, naposled roku 1710 gene­ rál Heister. Poškozený hrad se pak roz­ padal a v roce 1867 se jako poslední zří­ tila věž; pravděpodobně šlo o věž brány vnějšího opevnění. Organismus města a ruce jeho obyvatel se pak postaraly o jeho úplný zánik. MP Lit.: Matunák 1889; Markovič 1943; Zrubec - Nemček 1968, 33-77; Súpis 1969, 265; Engel 1977, 152; Kopčan - Krajčovičová 1983, 170; Engel 1996, 417-418; Eliáš 2006.

TEKOVSKÁ BREZNICA viz BREZNICA

TEMATÍN, obec Hrádok (okr. Nové Město nad Váhom) - rozsáhlá ruina hradu se rozkládá na konci rozložité­ ho hřbetu (564 m a m.) skoro 4 km ji­ hovýchodně od obce Hrádok, tedy po­ měrně hluboko v nitru pohoří Považský Inovec. Kvůli své poloze byl hrad původ­ ního královského založení spíše mo­ cenským a správním centrem velkého panství než ochráncem vzdálených ko­ munikací v údolí Váhu. Ve funkci pa­ trně nahradil raně středověkou opev­ něnou lokalitu, jejíž zřetelné stopy se nacházejí na kopci Hradiště (426 m n. m.) východně od obce Hrádok, a na­ opak po polovině 17. století jeho obyt­ nou a správní funkci převzaly půvabné zámky v Lúce a Brunovcích. 301

Tematín patří ke starší vrstvě povážských hradů, neboť se připomíná už roku 1270, kdy byl za obranu hradu ve válkách o trůn jeho ročním lénem od­ měněn jistý župan Michal, syn Ondře­ jův. Potvrzení králem Štěpánem V dva roky nato ale svědčí o tom, že mu zůstal déle. Historik J. Lukačka soudí, že ten­ to Michal (z rodu Rosd) hrad dokonce založil, pokud fundátory nebyli Hunt-Poznanovci z Bíně. Od konce 13. sto­ letí až do smrti Matúše Čáka (1321) byl Tematín přirozeně součástí jeho rozleh­ lého dominia. Pak připadl králi Karlu Robertovi a jeho nástupce Ludvík I. Velký ho v roce 1348 přepustil magist­ ru Vavřincovi, praotci rodu Ujlaki. Přes maďarské jméno byl tento rod sloven­ ského původu, o čemž svědčí Vavřinco­ vo příjmení Tót (Slovák, latinsky Sclavus). Hrad hned převzal jeho syn a poz­ dější palatin Mikuláš Kont, jehož rod jej držel i v 15. a na počátku 16. stole­ tí. V roce 1524 prodal král Ludvík II.

TEMATÍN

Jagellonský hrad Alexiovi Thurzovi, který v okolí získal i další ujlakiovské statky (^Šintava, '■’Hlohovec). Po jeho smrti (1543) se rozhořely více než pa­ desátileté spory o dědicví, ale nakonec Tematín plně vlastnil Stanislav Thurzo, jenž ještě před třicetiletou válkou stačil hrad opravit a opevnit. Po vymření Stanislavovy rodové větve (1636) spadly statky na králov­ skou komoru, která je brzy (1638) za­ stavila a v roce 1658 na Tematíně zís­ kal významný podíl rod Bercsényiů. Hrabě Mikuláš Bercsényi byl hlavním vojevůdcem povstalců Františka II. Rákócziho a kvůli tomu po pádu povstá­ ní v roce 1710 císařské vojsko hrad ob­ lehlo a po třech dnech dobylo. Protože přirozeným centrem jednotlivých dílů panství se už před nějakou dobou sta­ ly zmíněné kaštiely v Lúce a Brunovcích, byl hrad nadále ponechán svému osudu. Z roku 1686 ještě pochází popis hradu, který publikoval J. Kočiš; využi­ jeme ho při popisu architektury. Nejznámější pohled na hrad před­ stavuje hranu vysokého střepu hrano­

lové věže za zubatou masou zdivá vy­ tvarovanou do podoby lodní přídě. Ač­ koliv obě stavby místně sousedí, časo­ vě jsou velmi vzdálené. Zatímco nižší zavalitá hmota patří bastionu z počát­ ku 17. století, mocná věž o rozměrech 9 x 9m (interiér 3,3 x 3,3 m) patří ne­ odmyslitelně ke středověkému hradu. Kupodivu však ne k nejstarší dispo­ zici z poloviny 13. století. Stála sice vetknutá nakoso v průčelí obráceném k přístupu, ale nikoli v čele, a byla do něho vložena okolo roku 1300. Tím směrem se též ostřím obracela menší věž stojící ve vysunutém cípu přibliž­ ně pětiboké dispozice uzavřené hrad­ bou, která na východě ujela po svahu. Torzo této věže přísluší prvotnímu hra­ du z poloviny 13. století, kam patří také dovnitř otevřená věž s portálem brány. Tuto přesnost datování dovolují vý­ sledky čerstvého dendrologického vý­ zkumu. Nej starší obytnou budovu ne­ známe, ale stála asi v místě pozdějšího jižního paláce. Tam původní obvodo­ vou hradbu brzy nahradila nová, kte­ rá snad vznikla současně s hlavní věží

405. Tematín - vývojové schéma hradu: 1 - hrad ve 13. a 14. století, 2 - jiné gotické

zdivo včetně základů, 3 -pozdní gotika a raná renesance, 4 - renesance, 5-17. století, 6 - nejstarší zdi na severu jádra

302

a věžovitým palácem v severním kou­ tu dispozice. Tento palác později sply­ nul s gotickým palácem podél severní hradby, z něhož se po radikálních pře­ stavbách dochovala jen část jeho zdi­ vá a dispozice. Patrně v 15. století po­ stavili předbraní s novou branskou věží v čele, které vhodně zaplnilo původní úskok v průběhu raně gotické hradby. Východní zeď předbraní ale od základu přestavěli v renesanci a zároveň opatři­ li tarasem pro děla. Plocha před hradem na severu, na níž se nachází předhradí z konce stře­ dověku, jistě nezůstala volná ani dříve a sloužila jako hospodářsky využívané a jednoduše přihrazené předpolí. Hrad­ ba s několika pětibokými a ostře hrana­ tými baštami je vybavena dvěma řada­ mi střílen pro ručnice a starší jednodu­ chou ohradu nahradila asi v první tře­ tině 16. století. Prudké svahy po bocích neumožnily vykopání příkopů, které vzhledem k nepřístupnosti ani nebyly nutné. Avšak terénní stupně na mírně­ ji klesajícím severním hřebenu svědčí o tom, že tam k nějakému zabezpeče­ ní (vály a tarasy) patrně došlo. Krátký příkop v podobě jámy se nacházel před branou, jíž se do předhradí vstupovalo od západu.

TEPLICE

406. Tematín - rekonstrukce podoby hradu na počátku 14. století

Pozdně renesanční činnost na hradě je poměrně dobře rozpoznatelná. V já­ dru k ní patřily dvě menší budovy vy­ stupující do nádvoří, jinde ale dobře dochované fortifikační prvky. Protáhlá klínovitá bašta chránila bránu předhradí a kontrolovala cestu západním sva­ hem, v čemž jí napomáhala oblá bašta na jihozápadním nároží vnitřního hra­ du. Pozornost věnovaná vstupu se pro­ jevila ještě výstavbou druhého předbraní se dvěma drobnými oblými útvary v nárožích. Pod jednou z těchto bašt se nacházela nová první brána, kte­ rá se však už rozpadla. Tehdy - a jis­ tě i dříve - se upravovaly také obytné budovy a ve zdivu odlišitelná je náhra­ da patrně poškozeného úseku západní hradby jádra. Posledními většími ak­ cemi byly zřejmě jednak dlouhé stave­ ní při východní hradbě jádra, a hlavně mohutná hmota bastionu v čele hradu. Dutinu bastionu možná později upravi­ li k bydlení. Jeho zařazení do 17. sto­ letí je téměř jisté a do doby Stanislava Thurza velmi pravděpodobné. Přes ur­ čité jistoty v počátcích hradu musí ná­

sledovat další výzkumy, které by před­ ložený nástin vývoje upřesnily. Z konfrontace reality s popisem hra­ du z konce 17. století lze zřetelně spe­ cifikovat úlohy velkého paláce na seve­ ru. Vedle brány do nádvoří vystupova­ la (téměř rozpadlá) kuchyně a v patře 407. Tematín - branská věž s hlavním vstupem z poloviny 13. století

303

bývalého věžovitého paláce jsou vidět pozůstatky dvou zmiňovaných kleneb. Dále tam byly kaple, sál, jídelna a kle­ nutá jizba. V přízemí východního sta­ vení byly mj. stáje a kočárovna, v patře čtyři obytné místnosti s okny do nádvo­ ří a pokoj kastelána s komůrkou, patrně v prostoru nej starší věže. Protože čelo hradu zabezpečoval bastion, velká věž už nesloužila obraně. Skladovali v ní obilí a obsahovala zbrojnici a místnost pro dráby. Počtem, členěním a funkcí místností se hrad svému středověkému předchůdci vzdaloval, ale k pohodlné­ mu a snadno dostupnému zámku se ješ­ tě ani neblížil. Není divu, že majitelé v roce 1710 poškozený hrad neopravi­ li a rádi zůstali v novém zámku v Brunovcích. Viz též obr. 12. MP, MB Lit: Ethey 1926, 91-93; 1936b, 183-188; Fialová - Fiala 1966, heslo Tematín; Ondřejka 1971; Menclová 1973, 412, 416; Fiigedi 1977, 204; Kočiš 1989, 26-32; Nešpor 1989a; Engel 1996, 442; Žbirková 1998; 1999-2000; Váliné Pogány 2000, 309-310; Mrva 2001; Barta - Bona Heussner 2005. TEPLICE, též PUSTÝ HRAD, obec Sklené Teplice (okr. Žiar nad Hro­ nem) - skromné zbytky málo známé­ ho hradu na protáhlém zalesněném vr­ cholu (629 m n. m.) západního pásma Štiavnických vrchů necelého 1,5 km západně od obce. Samotná poloha předurčovala hrad ke kontrole jedné z přístupových cest do Banské Štiavnice, jejíž význam ja­ ko střediska báňské oblasti vzrostl ve druhé polovině 13. století. Povrcho­ vými průzkumy je dolování doloženo i v bezprostřední blízkosti hradu, a to na severním svahu hradního vrchu při někdejším hradním rybníku. Zřejmě v souvislosti s potřebou ochrany těž­ by a cesty do Štiavnice je možno za­ ložení doposud nezkoumaného hradu předpokládat už v průběhu 13. století, kdy okolní území patřilo ostřihomské­ mu arcibiskupovi. V písemných rela­ cích se však hrad Thoplicze objevuje až od 15. století. Uvažované časové zařa­ zení by mohly nepřímo podpořit i nále-

TEPLICE

408. Teplice - terénní náčrt zbytků hradu

zy střepů v areálu hradu, které pochá­ zejí ze 14.-16. století. Z dochovaných terénních reliktů je možné usuzovat, že v nejvýše polože­ ném jižním nároží hradního jádra licho­ běžníkového tvaru (cca 35 x 25-45 m) stála hlavní věžová stavba, orientovaná proti směru přístupu. Z další zástavby je z utváření povrchu a fragmentů zdi­ vá možno dedukovat polohu paláce při­ loženého k východní hradbě; druhý, do skály zahloubený objekt (5,1 x 3,9 m) v sousedství věže je pravděpodobně pozůstatkem cisterny. Na severu jádro chránil pravděpodobně parkán a pří­ kop, před nímž se rozkládalo menší předhradí. Příjezdová cesta po překoná­ ní mohutného šíjového příkopu stoupa­ la podél západního boku jádra, vstou­ pila do předhradí a po obratu ústila do jádra od severu. Terénní relikty na jiho­ východním skalnatém výběžku nasvěd­ čují dalšímu rozšiřování jádra, asi při opevňovacích pracích v 15. století. Bylo to rušné století, v jehož polo­ vině se hrad dostal do rukou Jiskrových žoldnéřů. Když se ho podařilo vyma­ nit, vydal Jan Hunyadi v roce 1456 na opravu škod 400 zlatých a vrátil hrad nazpět ostřihomskému arcibiskupovi Janu Vitézovi. Avšak záhy došlo v prů­ běhu bojů o uherský trůn s polským králem Kazimírem k opětovnému po­

škození objektu. V souvislosti s uve­ denými vojenskými operacemi je po­ třebné upozornit na zachovaný zbytek opevnění položeného cca 450 m jižně od hradu. Jeho malou oválnou plochu (osy 27 a 15 m) vymezuje val a okruž­ ní příkop. Osamocené situování a vý­ zkumem doložené krátkodobé využi­ tí naznačují, že mohlo jít o tzv. obléhací opevnění, jež sloužilo bezpečné­ mu ubytování oddílu dobyvatelů, kteří hrad izolovali od okolí a bránili jeho zásobování. Hrad, který po příměří (1472) připa­ dl jágerskému biskupu Janovi, byl zřej­ mě silně poškozený a delší čas neopra­ vovaný. Podle listin byl teprve v roce 1489 jako majetek královny Beatrix vysokým nákladem radikálně obnoven a zároveň vybaven děly a střelným pra­ chem. Postupně však ztrácel dřívější význam a zřejmě poslední úlohu sehrál v době turecké invaze, kdy fungoval jako signalizační stanoviště - vartovka. Písemná zmínka o „starém hradě“ ve zprávě o obchůzce katastru v roce 1602 už naznačuje nepatrnou vojen­ skou hodnotu objektu. Zřejmě krátce potom úplně zpustl a jeho stavební ma­ teriál posloužil v letech 1807-11 oby­ vatelům Sklených Teplic na stavbu tamějšího kostola. MB Lit.: Kmet’ 1901, 80-86; Csánki 1925, 294; Junas 1975; Bona 1991b; Žebrák - Bednář 1992; Bednář 304

Fottová 2002; Gutek — Matějka 2002, 4-5; Labuda 2002, 274.

TIBAVSKÝ HRAD viz CHOŇKOVCE a PODHOROĎ

TISOVEC, jinak HRADOVÁ (okr. Rimavská Sobota) - nepatrné zbytky zdivá zaniklého hradu na strmém vr­ chu s příznačným jménem Hradová (887 m) asi 1,2 km západně od měs­ tečka Tisovce. Ke stavbě hradu byla zvolena těžce přístupná vrcholová poloha na ostrém vápencovém hřebeni, která byla osídle­ na už v době bronzové. Období vzniku hradu soudobé písemné prameny neza­ chycují a datačně málo produktivní byl žel i nedávný archeologický výzkum. I tak však výzkum vedený K. Práškem a Š. Holčíkem a následný architekto­ nický rozbor M. Šimkovice přinesly nové poznatky alespoň o charakteru hradního opevnění. Sestávalo z kamen­ né hradby, která ohrazovala v prostoru mezi západním a východním koncem 200 m dlouhého skalního hřebene dvě samostatně opevněné části. Lépe prozkoumaná východní část o ploše cca 1,7 ha, zvaná též Starý hrad, byla přístupná průjezdem hranolové věže (8x8 m). Spolu s vedlejší pětibokou věží s břitem se z vnitřní strany přimykaly ke zděné hradbě 2,2 m sil­ né, která pokračovala až po hranu vý­

TOPOEČIANSKY HRAD

chodního skalního srázu. Podobná, ale rozměrnější branská věž zpřístupňova­ la i druhou část hradu na západě (tzv. Nový hrad), která je vzdálená od vý­ chodní zhruba 400 m. V jejím soused­ ství dodnes ční tzv. Okrúhla skala se zbytky zdí, jež signalizují přítomnost dřívějšího strážního objektu. Nepatrná frekvence nálezů po středověkém osíd­ lení nepřímo naznačuje krátkodobé, re­ spektive jen plánované využití této for­ tifikace, která, jak se zdá, ani nebyla v celém rozsahu ukončená. Charakter vstupní věže se zbytky konstrukce po uchycení dvojkřídlé brá­ ny nápadně připomíná branskou věž zvolenského **Pustého hradu z doby okolo poloviny 13. století. Také moti­ vem pro budování rozsáhlé a těžko pří­ stupné fortifikace nad Tisovcem mohla být situace krátce po tatarském vpádu v letech 1241 -42, kdy se z obavy před návratem Mongolů narychlo budovaly nové hrady refugiálního (útočištného) charakteru. Jejich význam však brzy upadl, a tak často ještě ani nedostavě­

né brzy zanikly. Rozřešení otázek bliž­ šího funkčního určení a časového zařa­ zení hradu může ale napomoci jen dal­ ší výzkum. Písemné prameny uvádějí osadu Tisovec až v roce 1334 jako majetek kaločského arcibiskupa, později patřila rodu Kacsicsů a roku 1438 už jako pří­ slušenství hradu ^Hajnáčka. V litera­ tuře tradované založení hradu králem Matyášem Konaném či Štěpánem Zápolským na obranu proti Čechům (brat­ říkům) nebylo zatím prokázáno a vzhle­ dem k charakteru a poloze opevnění se jeví i nepravděpodobné. Avšak krátko­ dobé druhotné využití lokality nelze vy­ loučit, a to jak bratříky, tak loupeživým rytířem Matějem Bašem, který sídlil na nedaleké ^Muráni. Možné je i zapojení do stavovských povstání v druhé polo­ vině 17. století, kdy ho údajně císařští vojáci obsadili a zbourali. Ještě koncem 18. století byly ostatně viditelné zbyt­ ky příjezdové cesty, podzemních pro­ storů hradu a neobvykle hluboké stud­ ně. Dnes je kromě jeho nepatrných nad­

zemních fragmentů možné ve východní části zhlédnout zakonzervované zbyt­ ky odkrytého přízemí bývalé branské věže. MB Lit.: Botto 1898, 128; Vende 1903, 100-101; Janota 1938/3, 190-193; Horanský - Hutka - Prášek 1999; Bartík - Holčík 2000; Bartík Holčík — Hutka 2000; Bartík — Horanský - Hutka 2002; Bona — Šimkovic 2003, 62.

TOBOL viz KAPUŠANY, respektive MEDZIANKY

TOPOEČIANSKY HRAD, obec Pod hradie (okr. Topolčany) - zdaleka vidi­ telná zřícenina hradu na skalnatém hře­ benu (cca 490 m n. m.) na východním okraji Považského Inovce bezprostřed­ ně nad Podhradím. Jeho založení na konci 13. století dávají historikové do souvislosti s Matúšem Čákem Trenčianským nebo do­ konce s jeho otcem Petrem. Již Petr to­ tiž v rozsáhlém okolí spolu s bratrem

409.Tisovec - půdorys zbytků východní části hradního komplexu - tzv. Starého

hradu

0

305

5

10

20 m

topoeCiansky hrad

arfr-ar-.

*^X^XX

Xi ■-0

XX*Tematín). Navíc k ní zeza­

du přiléhal dvorek vymezený masivní zdí se zaobleným nárožím. V polovině 14. století by věž jistě představovala ur­ čitý anachronismus, a případný archeo­ logický výzkum je tudíž spojen s oče­ káváním, zda v této době opravdu do­

314

šlo k založení hradu, a nikoliv k jeho obnově či značnému rozšíření. Palác na jihozápadním konci dis­ pozice se blížil podobě rozložité věže 419. Turniansky hrad - hrubá analýza

UHROVEC

(16 x 11 m). Dispozičně a relativně subtilním zdivém, které zevně zesilují oblé pilířky, do pokročilého 14. století patří a zařazení do období rané gotiky je naopak pochybné. S prostorem ko­ lem hlavní věže byl palác spojen hrad­ bami, jež tak uzavíraly dlouhé nádvoří. Ještě ve středověku byl palác rozšířen o trakt, který se ale nacházel vně ob­ vodní hradby a možná byl napojen na parkán před severovýchodní hradbou. V tomto rozsahu zůstal hrad do do­ by krátce před polovinou 16. století, kdy v souvislosti s narůstajícím turec­ kým ohrožením byl na jihu vystavěn pás opevnění s trojicí oblých bašt. Přesto­ že má každá z nich jiné rozměry, tvary střílen a způsob stavby je řadí do jedi­ né stavební etapy. Poněkud jiný charak­ ter má vnější fortifikace na severu. Část východně od brány, která obsahuje bu­ dovy, vypadá starší, naopak mohutný to420. Uhrovec - letecký pohled na hrad

od severovýchodu

rion v čele vypadá, jako by jeho myšlen­ ku přinesl generál Schwendi. Zdi mís­ ty přes 5 m silné mohly i v patře obsa­ hovat dělové komory a jejich koruna by byla pro palebná postavení víc než po­ stačující. Vzhledem k situování byl torion pro úspěšnou obranu hradu rozhodu­ jící, a když v roce 1685 - patrně z roz­ kazu generála Schultze - snesli jeho pa­ tro, bylo o osudu hradu dlouho dopředu rozhodnuto. Viz též obr. 14. MP Lit.: Myskovszky 1873; Pogrányi-Nagy 1928; Súpis 1969, 338-339; Fiigedi 1977, 206; Kopčan — Krajčovičová 1983, 171; Slivka - Vallašek 1991, 216-218; Engel 1996, 445; Kušnierová 1999.

UHROVEC, obec Uhrovské Podhradie (okr. Bánovce nad Bebravou) - výteč­ ně zachovaná zřícenina hradu na skal­ natém vrcholu (591 m n. m.), výběžku z jižního pásma Strážovských vrchů, asi 1,2 km jihovýchodně od obce. O stavbu hradu se nejpozději v 60. le­

315

tech 13. století zasloužil trenčanský žu­ pan Báš z mocného rozrodu Hunt-Poznanovců. Poměrně malý hrad troj­ úhelníkového půdorysu vymezovala kamenná hradba se třemi věžemi v ná­ rožích. Vysoká trojboká věž v čele hradu byla orientovaná proti přístupo­ vé šíji, a připomíná tak dolnorakouský hrad Rauheneck u Badenu, malá hra­ nolová věž na jihozápadě byla v příze­ mí opatřena vstupní branou a v nejvyšším místě stála předpokládaná věžovitá obytná stavba - donjon. Záhy k němu byla přistavěna emporová pozdně ro­ mánská kaple, která díky kompletní zachovalosti patří k unikátním památkám svého druhu na Slovensku. Půlkruho­ vá apsida a loď kaple byly původně překryty trámovým stropem, přičemž z empory (tribuny), jejíž podlaha spo­ čívala na rostlé skále, sledovala boho­ služby pánova rodina a jeho blízcí. Hrad v této podobě tvořil centrum rozrůstajícího se panství a zůstal v ru­ kou Bášových synů do roku 1285. Teh-

UHROVEC

421. Uhrovec - půdorys s vývojovou analýzou. 1 a 2 - druhá polovina 13. století,

3 - konec 15. století, 4 a 5 - první polovina 16. století, 6 až 8 - druhá polovina

16. až 17. století.

dy se ho násilně zmocnil Matúš Čák a po jeho smrti (1321) hrad automa­ ticky přešel mezi královské statky. Až král Zikmund Lucemburský jím v roce 1389 obdaroval svého oblíbeného vel­ može Ctibora ze Stibořic a po něm ho převzal jeho stejnojmenný syn. O vý­ razné pozdně středověké stavební úpra­ vy hradu se ale přičinila až rodina vliv­ ného magnáta a válečníka Pankráce ze Sv. Mikuláše, v jejíchž rukách hrad na­ cházíme ve 40.-80. letech 15. století. Přestože se Pankrác k hradu dostal ne­ příliš legálním způsobem, jeho potom­ kům lze připsat stavbu nového paláce podél severovýchodní hradby a vyhlou­ bení přilehlé cisterny v nádvoří. Vstup do přízemí trojpodlažní palácové stav­ by zprostředkoval záclonový, pozdně 422. Uhrovec - pohled na hrad od severu

z první poloviny 19. století

316

gotický portál, přičemž dvorní fasádu členila okna s kamennými ostěními. Koncem 15. století se kolem vlast-

VARÍN

nictví hradu vynořily spory, až se rodu Danffyů podařilo načas panství sjedno­ tit. V průběhu pozdějších opevňovacích prací na samém sklonku středověku bylo před vstupní branou vybudováno zděné předbraní, a teprve následně do­ šlo k rozšíření hradu o rozsáhlé předhradí po jeho západním boku. Písem­ né prameny vypovídají, že stavba předhradí proběhla za držby hradu Petrem Szilágyim, zvaným podle lékařského působení na královském dvoře Dok­ tor, a to mezi roky 1533-46. Přístup do předhradí zprostředkoval most přes šíjový příkop, který ústil do průjezdu hranolové věže. Bránu chránila souse­ dící oválná dělová bašta a další válco­ vá, dovnitř otevřená bašta zpevňovala jihozápadní nároží předhradí. Současně v jeho nádvoří zřídili druhou cisternu. Písemné i archeologické prameny do­ kládají, že za Szilágyiho držby byla na hradě provozována falšovatelská min­ covní dílna. Po smrti Szilágyiho hrad s panstvím v roce 1547 císař udělil Františku Zayovi z Cemeru. Přestože rozšířil kaštiel v obci, započal i renesanční přestavbu hradu, kterou podle někdejšího nápi­ su na hradě ukončili v roce 1589 jeho synové Vavřinec a Ondřej. V úpravách se pokračovalo i v následujícím stole­ tí, což úplně pozměnilo siluetu síd­ la. V důsledku zvýšení pozdně gotic­ kého paláce a dostavby dalších obyt­ ných traktů v horním hradě se zcela vytratily někdejší věžové dominanty a vznikl tak kompaktní, výškově vy­ rovnaný komplex. Nádvoří obou částí hradu obíhaly v několika úrovních pa­ vlače, které zpřístupňovaly místnosti jednotlivých obytných křídel. Obranná pavlač, nesená vnějšími pilíři hlavní­ ho paláce, přitom zvyšovala i obrany­ schopnost horního hradu. O vysokém komfortu takto přestavěného šlechtic­ kého sídla svědčí i unikátní počet více než dvaceti dodnes zřetelně zachova­ ných zbytků prevetů různorodého pro­ vedení. Hrad dlouho poskytoval spolehli­ vé útočiště v dobách tureckého ohro­ žení a byl i později dobře udržovaný. Jeho zkázu započal požár na počátku

mnuummimu

ml inu

wOTíiiflmiííiiii i i nraBJHIHHHiEunimmtííplí IlIMtaBIBiplill

ifilillIttiltlIillilHlimittUH jiaMHiimn niuiniuumii

lUílllU II

íl

ÉP

iiiiwimnia iiunn i; HIliWBHlHlUOni riiiiiiiiiiiHiiuiii usni! u

fmiuiiiHni UM

ItlfTtHIHl*

SltlUKiWll'

itwwjirfinrurfliiutii imiíttimtíiíwirí’. MWjuiíiííHfiinůiř ■' iiiHiinnuunii';

íiMmamiíití

nlffl flíMlfiBWH.. líímtmiinu' ........... W íwmiíii mini!mrajwiinnr Slítli- oblinu iii piiipimiiUjiiiH HaitlM Hull flNJlWIWIií

liiiiiiiiiiiiiitiiiiíiiiiDiiiinír OlIlálífflyilMIIf

■■■■■■

....

,

ssíurjw.-tir.iiasini w.fo níRiiiiíiiinuiiíiíif i;iíi

........................... liiiiiiiiiimn iiffiinm iiKiriiiíiniiiiiiDiwťni

II :i?f. ř íjil .‘.Ur .ViM Ulití

llitllllilllilll IHHIIIIIIIJÍI! IHIIWHI!

WIIB1I

A

423. Uhrovec - architektonické detaily hradu na konci 19. století

18. století, kdy vyhořel dolní hrad, při­ čemž horní hrad s bohatou zbrojnicí, který sloužil především jako obydlí při lovech, rozkradly a zpustošily místní povstalecké oddíly Hurbanovců v roce 1848. Od té doby zřícenina chátrá a za dnešní poměrně celistvou zachovalost a autenticitu vděčí odlehlosti a špat­ né dostupnosti. V současnosti o static­ 317

•1

Taíí|.í)^

ké zabezpečení ohrožených partií usi­ luje Nadace pro záchranu kulturního dědictví. MB Lit.: Mencl 1937, 371; Kampis 1961, 138, 189-191; Menclová 1973, 415, 417; Slivka 1992, 64-65; Engel 1996, 450-451; Bona 1999, 273-275, 280-283; Bána — Horanský — Lukačka 1999; Váliné Pogány 2000, 339-342; Bona — Lukačka 2002, 247-248. VARÍN viz STARHRAD

VEEKÁ IDA

VELKÁ IDA (okr. Košice-okolie) místo zmizelého nížinného hradu (cca 220 m n. m.) vedle potoka Idy necelého 1,5 km severně od středu obce. Velká Ida byla významnou osadou, kde již v třetině 14. století stál farní kostel sv. Mikuláše. V roce 1402 ji zís­ kali páni z blízkého Peřina (Perényiové) a hned tu vystavěli hrad, který mezi lety 1411-14 už existoval. Jako mnoho jiných opevněných míst na Slovensku se ve 40. letech dostal do rukou vojáků Jana Jiskry z Brandýsa. Jejich počínání a snahy vypudit je do jisté míry zbrz­ dily hospodářský rozkvět obce, která byla v roce 1438 uvedena jako měs­ tečko. Perínským pánům, jako zapři­ sáhlým odpůrcům Jiskry a stoupencům Jana Hunyadiho, se nakonec podařilo Jiskrovu posádku vypudit a opět obno­ vit nad Idou svou svrchovanost. Protože rovinaté okolí neposkyto­ valo výšinnou polohu, byl hrad polo­ žen v rovině u vodního toku, což umož­ ňovalo zaplavení příkopů. Byl patrně dvojdílný a relativně rozměrný a ještě v polovině 20. století se zřetelně rýso­ valy vály a projmutí po bývalých pří­ kopech. Do roku 1977 však i tyto po­ zůstatky těžba štěrkopísku takřka úplně zlikvidovala. Přitom se jednalo o zají­ mavou lokalitu, která byla upravována k užívání ještě v období pozdní goti­ ky a rané renesance. Stála dokonce cí­ sařskému vojsku za vytrvalé obléhání a dobytí, když na tažení v okolí Košic v roce 1556 likvidovalo jeden z mno­ ha protihabsburských odbojů uherské šlechty. Páni z Peřina, v jejichž majet­ ku se hrad stále nacházel, ke vzpurné části panstva tehdy patřili. Po dvacetidenní obraně, na níž se podle zpráv po­ dílela narychlo ozbrojená skupina míst­ ních cikánů, byl hrad obsazen a úplně rozbořen. Zbytky byly brzy rozebrány na stavby v okolí. MP Lit.: Súpis 1969, 368; Varsik 1973, 43-45; Polici 1980, 157-158; Lamiová-Schmiedlová - Mirosšayová 1991, 174; Slivka - Vallašek 1991, 220; Engel 1996, 371.

VELKÝ BLH viz BLH

VELKÝ KAMENEC, též KEVEŽD (okr. Trebišov) - zřícenina renesančně přestavěného hradu na skalnatém ná­ vrší (132 m n. m.) na východním okra­ ji obce. Zatímco zboží Kevežd je jmenová­ no v rukou Matyáše z rodu Ratoldovců (Ratót) už v roce 1283 a o pět let poz­ ději prodáno rodině Bokšů (Baksa), hrad je uveden až v listině dělby rodo­ vých majetků z roku 1323. Tím je také vymezeno období jeho založení. Též osídlení s farním kostelem, který poz­ ději zanikl, bylo tehdy zformováno do vrcholně středověké podoby. Rodu ze Solivaru (Soósové), s nímž měli Bokšové společné kořeny, patřil hrad až do doby zániku. Ovšem ve 14. a 15. sto­ letí se na něm podílel rod Szerdahely, krátce ho v letech 1444-50 drželi páni z Pavlovců (Palóci) a poté se ho zmoc­ nili bratříci. Z jejich rukou hrad vy­ manil až král Matyáš Korvín, když ho roku 1459 dobyl. O více než dvě stole­ tí později se Soósové zapojili do Wesselényiho spiknutí, a v roce 1673 byl proto hrad násilně obsazen císařským vojskem. Následná demolice zname­

nala konec sídla, které již nebylo ob­ noveno. Přibližně trojúhelníková dispozice byla přístupná od severu, kde se také nacházelo nevelké předhradí. Od počát­ ku byl hrad na dvou stranách chráněn příkopem a vně nasypaným válem, kte­ rý chyběl na východním strmém sva­ hu. V 15. a hlavně 16. století hrad pro­ šel přestavbami, jež sice zvýšily jeho obranyschopnost, ale takřka smazaly původní podobu. Rozsáhlá obnova jis­ tě proběhla brzy po roce 1438, kdy byl hrad s kamennou věží - castrum deser­ tům cum turris lapidea - označen jako pustý. Stav zřejmě zavinila majetková dělba a zanedbání údržby. Půdorys věže (7,7 x 7,7 m) se zčásti zachoval vedle skoro zasypané hranaté cisterny, vyse­ kané do skalního podloží. Z původní­ ho hradu též pravděpodobně pocházejí zbytky 1,7 m silné obvodové zdi, která byla v nárožích zaoblená. V renesanč­ ním opěrném pilíři na severovýchodě jsou zazděny gotické kamenické člán­ ky, mezi nimiž je patrně zřejmě frag­ ment ostění původního portálu brány, která se nacházela v sousedství. Vchá­ zelo se do ní mostem přes příkop a par­ kán, jehož zeď asi postavili při obnově,

424. Velký Kamenec - půdorys hradu. Šrafovaně je položeno pravděpodobné gotické, mřížkované renesanční zdivo

VELKÉ TERIAKOVCE viz MAGINHRAD

318

VÍGEAŠSKÝ ZÁMOK

425. Velký Kamenec - pohled na hrad od

severozápadu

k níž můžeme snad přiřadit i předhradí s pozůstatkem oblé bašty. Typicky renesančním fortifikačním prvkem je nej Zachovalejší část hradu pětiboká masivní bašta se střílnami pro palné zbraně ve třech podlažích. Vysta­ věli ji v místě jižního nároží od základu nově, o čemž svědčí její výrazně silnější zdivo (2-2,4 m). Zbytek zděného dělo­ střeleckého postavení se také nachází na východní skalní terase pod obvodovou hradbou jádra. Ačkoliv k bližšímu po­ znání budou zapotřebí další průzkumy, je zatím možno předpokládat, že hrad z přelomu 13. a 14. století patřil k donjonovému typu s obytnou, byť poněkud skromnou věží v chráněné poloze. MP Lit.: Fialová - Fiala 1966, heslo Kamenec; Súpis 1969, 392; Fugedi 1977, 157; Slivka - VallaŠek 1983, 179-183; 1991, 220-222; Engel 1996, 352.

VELKÝ ŠARIŠ viz ŠARIŠSKÝ HRAD VÍGEAŠSKÝ ZÁMOK,obec Vígláš (okr. Detva) - velká zřícenina hradu na nevysokém plochém výběžku (375 m n. m.) kopce Javorie, obtékaného říč­ kou Slatinou u osady Vígláš, v těsném sousedství starobylé obchodní cesty z Lučence do ^Zvolena. Donedávna se založení tohoto krá­ lovského hradu předpokládalo až na sklonku 14. století, a to na základě první dochované písemné zmínky z ro­ ku 1390 i slohového rozboru samotné stavby. Avšak poslední výsledky bádá­ ní umožňují tuto lokalitu ztotožnit se starším hradem Liget doloženým lis­ tinami, který vystupuje jako oblíbené místo pobytu krále Ludvíka I. Velké­ ho už mezi lety 1368-81. Dokládají to zvláště M. Šimkovicem identifikované 426. Víglášský zámok - situace hradu a strážní věže

319

zbytky zdivá v jižním konci východní­ ho křídla a konstrukce obvodové zdi křídla severního, které zjevně nesouvi­ sí se stavebním komplexem až z konce 14. století. Ucelenou představu o nej­ starší podobě hradu ale může přinést

VÍGLAŠSKÝ ZÁMOK

427. Víglašský zámok od severozápadu v roce 1897

jen budoucí archeologický výzkum, ne­ boť následná velkorysá stavba králov­ ského loveckého hradu jen v malé míře využila hmotu svého předchůdce. Radikální přestavba zrealizovaná v závěru vlády Ludvíka Velkého vy­ cházela z tehdy moderních stavitel­ ských tendencí, které směřovaly k pra­ videlné formě vícekřídlého palácové­ ho útvaru s ústředním nádvořím. To bylo přístupné klenutým průjezdem v západním křídle a jednotlivá křídla po obvodu nádvoří propojoval patrový arkádový ochoz. Tuto formu v 70. le­ tech 14. století využili i při novostav­ bě nedalekého královského hradu ve Zvolenu. Na rozdíl od tzv. kastelů, pro něž byly kromě pravidelné dispozi­ ce charakteristické nárožní věže a ně­ kdy zvýrazněná hmota kaple, u Víglaše se uplatnil jen bezvěžový trojkřídlý rozvrh pravidelného hradu s vnější­ mi rozměry 60 x 85 m, přičemž jižní, k horskému svahu obrácenou stranu

vymezovala jen prostá hradba. M. Sura a M. Šimkovic při průzkumech zjistili, že realizace celého komplexu se usku­ tečnila po etapách s nevelkými časový­ mi odstupy. Obytné a reprezentační místnosti by­ ly soustředěny především v patře sever­ ního a východního křídla a zároveň byla v jednom z přízemních prostorů vyko­ pána studně. Důležitost východního kří­ dla podtrhovalo umístění kaple na již­ ním konci. Její kněžiště původně vystu­ povalo z obvodu hradu v podobě polygonálního závěru, interiér byl zaklenut křížovou klenbou a přístupný byl por­ tálem z arkádové chodby. Druhý por­ tál vedl ze sousedícího reprezentačního sálu zaklenutého na střední sloup. Obyt­ né komnaty v patře východního křídla měly trámové stropy a byly osvětleny obdélnými okny se středovými kříži. Celkový charakter stavby s důrazem na obytnou a reprezentační funkci odráží její původní účel - umožnit pohodlný pobyt krále a jeho družiny během lovů a honů v oblíbeném revíru. Proto byla obrana stavby omezena jen na obvod­ 320

ní zeď a příkop na jižní nejvíce ohrože­ né straně a pravděpodobně i na jednodu­ ché vnější zděné opevnění. To na západ­ ním boku vymezovalo prostor průcho­ zího předhradí a na severu bylo později opatřeno věží na ochranu studně. Král Zikmund Lucemburský hrad v roce 1424 přepustil své druhé man­ želce královně Barboře, ale jeho vý­ znam nepoklesl. Sám král na něm na­ dále s oblibou pobýval, což dokláda­ jí početné královské listiny vydané na VígTaši. Po smrti Zikmunda (1437) ale hrad přešel na jeho dceru Alžbětu, kte­ rá ho po smrti svého chotě Albrechta Habsburského (1439) už roku 1440 pro­ dala Reinprechtovi z Ebersdorfu. Poté hrad často střídal soukromé majitele, z nichž k dlouhodobějším vlastníkům na sklonku středověku patřil zámožný rod Raskai. V průběhu bojů o trůn mezi Ferdinandem I. Habsburským a Janem Zápolským byl v roce 1530 hrad násil­ ně obsazen bratry z Thurnu, od nichž ho v roce 1549 nazpět do královských rukou získala až ozbrojená moc Ferdi­ nanda I.

VÍGLAŠSKÝ ZÁMOK

V tomto období, doprovázeném rych­ le nastupujícím tureckým ohrožením, byl Víglaš kvůli své strategické poloze nad významnou komunikací začleněn do linie protitureckých opevnění, a je­ ho obrana byla proto svěřena do rukou královských kapitánů. Pohodlná a sla­ bě opevněná rezidence nutně potřebo­ vala moderní fortifikaci. Jak to doklá­ daly nápisové desky na nárožních baš­ tách v západním úseku nového vnější­ ho opevnění, dal ji v roce 1566 postavit kapitán Ladislav Zeleméry. Podle císař­ ského příkazu byla v roce 1574 započa­ ta i výstavba kamenné pozorovací věže na kopci nad hradem, která měla rovněž zabránit obsazení této strategické polo­ hy útočníky. Archeologický výzkum ve­ dený V. Hanuliakem obnažil šestiúhelní­ kový půdorys věže a zjistil zbytky pří­ kopu, jenž ji ze tří stran obklopoval. Zároveň s výstavbou věže proběhla pod dozorem italského mistra Bernarda 428. Víglašský zámok - letecký pohled

od jihozápadu

Magna i celková renesanční přestavba hradu. Stalo se tak za působení další­ ho hradního kapitána Ladislava Zaye. Na základě povolení královské komo­ ry byla nejprve v roce 1575 postave­ na nová branská věž, přičemž o reali­ zaci následných opevňovacích prací se dozvídáme z nařízení uherského sně­ mu z roku 1578. Díky zmiňovaným opatřením už rok předtím hrad odolal menšímu tureckému útoku diverzního charakteru. V rámci úprav došlo k mo­ dernizaci opevnění na západní straně předhradí, které bylo v průběhu druhé poloviny 16. a začátku 17. století po­ stupně zpevněno nárožními baštami a zastavěno hospodářskými a kasáren­ skými budovami. Po dočasném oslabení turecké moci přešel hrad v roce 1598 do zástavní­ ho držení komorního hraběte Kryštofa Rappacha a od roku 1636 se stal trva­ lým majetkem rodu Csáky. Avšak v do­ bě stavovských povstání hrad vícekrát obsadili vojáci vzbouřenců a přitom se stal dějištěm bojových událostí. O ob­

321

novu a barokní přestavbu poškozeného hradu se v 18. století postarali až jeho další majitelé, významní Esterházyové. Ti pozměnili vzhled stavby zejména ba­ rokizací nádvomích fasád s přízemními arkádami na hranolových pilířích, ale postarali se i o výzdobu interiérů štuko­ vými klenbami. Hradní kaple byla na­ dále využívána k bohoslužbám a v ro­ ce 1781 proběhla její rekonstrukce na­ řízená nitranským biskupem Imrichem Eszterházym. V jejím rámci došlo k roz­ šíření interiéru na jih, kam bylo též pře­ loženo kněžiště. Poslední výrazné úpravy hradu usku­ tečnil v roce 1891 velkostatkář Mikuláš Kis, který ho nabyl koupí už roku 1870. V průběhu obnovy se uplatnil duch do­ bových tendencí a v některých čás­ tech došlo k „regotizaci“ a na hradbách a baštách předhradí dodnes zůstalo z té­ to přestavby romantické cimbuří. Závě­ rečná etapa funkčního využití hradu na­ stala v roce 1918, kdy ho jako zestátně­ ný statek dostalo do užívání ředitelství státních lesů. Zánik památky způsobily

VINNÉ

429. Víglašský zámok, půdorys středověkého jádra s vývojovou analýzou. 1 - okolo

poloviny 14. století, 2 a 3 - poslední třetina 14. století, 4 - předpokládaný závěr kaple

osvobozovací boje v roce 1945, za nichž byl hrad vypálen. Od té doby již nebyl opravován a postupně stále chátral. Ješ­ tě v roce 1980 byla sice započata obno­ va vnějšího opevnění, avšak původní zá­ měr celkové rekonstrukce se dodnes ne­ uskutečnil. Proto je tato památka vyso­ kých hodnot v žalostném, ba havarijním stavu. Viz též obr. 43 a 56. MB Lit.: Varjú 1932, 194-195; Menclová 1958, 99-100; pozůstalost, K 36; Matunák 1960; Izakovičová — Križanová - Fiala 1969, 188-190; Marosi 1974, 66; Gajdoš 1981; Hanuliak 1987; Engel 1996, 455-456; Váliné Pogány 2000, 332-334; Hanuliak Ragač 2002; Šimkovic 2003, 588-589; Šimkovic - Bona 2003, 90-92.

VINNÉ (okr. Michalovce) - zřícenina hradu na homolovitém kopci sopečné­ ho původu (325 m n. m.) asi 1,5 km se­ verozápadně od stejnojmenné obce. Obec je starší než hrad a v písem­ ných pramenech se uvádí v roce 1249, kdy patřila významnému šlechtickému rodu z Michalovců (původně z rozro­ du Kaplon). Pocházeli z něho kupříkla­ du bratři Ondřej a Jakub (Jakó), kteří byli v poslední čtvrtině 13. století žu­ pany užskými a zemplínskými. Měli sice soukromé sídlo v **Michalovcích, ale několika rodinám už zřejmě nedo­ stačovalo, a proto postavili hrad ve Vin­ ném, který se podle zakladatelů také někdy nazýval Michalovský hrad (na­ příklad roku 1538). Vznikl jistě před rokem 1312, kdy ho při odboji proti 322

králi Karlu Robertovi Omodějovci po­ škodili. Uvádí se pak znovu roku 1335 při příležitosti dělení Jakubových po­ tomků; podle výčtu objektů obsahoval dvě věže, palác, starou bránu, kapli sv. Markéty a jeden další (rozuměj kamen­ ný) dům. Protože je k dispozici i popis z roku 1449, víme, že jedna z věží se nazývala Velká (magna turns') a měla sklep a čtyři podlaží a že přibylo věze­ ní a jedno stavení. Tehdy totiž proběhlo druhé dělení, tentokrát mezi šlechtici ze Staré (Sztárayové), kteří už od 14. sto­ letí byli v držení hradu jako následov­ níci rodu z Michalovců (Nagymihályi), z nichž bezprostředně vzešli. V roce 1466 byl hrad při bojích Ma­ tyáše Korvína s polským Kazimírem zle poškozen. Nejprve ho asi opravili jen provizorně a kvalitní obnova, ješ­ tě v pozdně gotickém slohu, proběhla s jeho přestavbou od počátku 16. sto­ letí. Protože nedošlo k žádné, v rene­ sanci jinak časté modernizaci opevně­ ní, hrad v roce 1594 císařské vojsko do­ bylo. Sztárayové, jejichž trvale hlubo­ ký smysl pro tradice dokládá věhlasný rodový archiv, sice provedli nutné opra­ vy, ale v polovině 17. století postavili ve vesnici pozdně renesanční zámeček, jenž dostával přednost před nepohodl­ ným a hůře dostupným hradem, a byla mu proto věnována většina pozornosti. Hrad naopak poněkud zanedbávali a po potlačení posledního protihabsburské­ ho povstání Františka II. Rákócziho na počátku 18. století uherský sněm z bezpečnostních důvodů rozhodl o je­ ho likvidaci. Především pobořili opev­ nění, a hrad se tak pomalu měnil ve zříceninu. Trojúhelníkovou dispozici předur­ čil tvar vrcholu kopce, přístup byl po stoupajícím hřebeni od severu. Na vý­ chodě hrad chránily zdvojené příkopy a vály, z nichž horní pás se jeví starší. Hrad na této straně asi už tehdy měl lehce ohrazenou a komunikačně využi­ tou terasu, druhý pás, který se táhl i na západním úbočí, nemusí být původní. Z prvotní zděné fáze, ještě ze 13. sto­ letí, zřejmě pochází jen obvodní hrad­ ba a pozůstatek nepravidelné hranaté věže. Hradba (o síle 1,7-2,1 m) je ze-

VINNÉ

4 2 3 '-t

W7S/Í

O

50 f

430. Vinné - terénní náčrt zříceniny s vyznačením hrubé periodizace. 1-13. století, 2-14. století, 3-15. století, 4 - pozdější a obtížně datovatelné zdivo

323

VINNÉ

431. Vinné - schodišťová věž gotického

paláce

sílena málo obvyklými a starobyle vy­ hlížejícími oblými věžicemi a věž byla ve směru ohrožení z hřebene od seve­ ru natočena ostrým nárožím. Břit ze­ sílili asi v 16. století stavbou trojboké bašty, která vyplnila prostor mezi věží a východní hradbou. Není vyloučeno, že zde nebo vedle paláce se mohla na­ cházet původní brána, kterou by hmo­ ta bašty uzavřela a bylo by ji nutno přeložit. Palác má rozměry 16,5 x 10,5 m, byl k hradbě přistavěn a vzhledem k polozapuštěnému suterénu, přízemí a dvě­ ma dalším patrům se blížil podobě palá­ ců věžovitých. Zřejmě však v 15. stole­ tí nahradil palác starší. V zachovaných sklepech a přízemí byl rozčleněn na tři valeně klenuté prostory, další místnosti přibyly na jihu rozšířením o další trakt. K tomu došlo nějakou dobu po zřízení tří křížově klenutých polí pozdně go­ tického arkádového traktu, který se po­ dél paláce rozpínal mezi novým traktem a štíhlou schodišťovou věží. Je k paláci rovněž přistavěna a obsahovala vřete­ nové schodiště. Spodní část navíc nově zprostředkovala vstup do suterénu. Do­

chované kamenické vybavení celé sta­ vební akce - ostění okének schodišťo­ vé věžice a výběhy klenebních žeber ji řadí až do doby obnovy hradu po jeho válečném poškození v roce 1466. Vy zděný půlkruhový oblouk v ji­ hovýchodním cípu nádvoří zase uka­ zuje, že se tam nacházela brána, kte­ rá sloužila až do doby zániku hradu. Chránil ji hmotný věžovitý přístavek (7,3 x 7,3 m) vysunutý z obrysu hra­ du. Další stavení se nacházela při jižní hradbě, ale protože téměř zmizela, bez výkopů se k nim nelze vyslovit. Na jihu byl též do svahu vysunutý objekt, který měl jistě obrannou, ale možná i obyt­ nou funkci. Uprostřed návoří se nachá­ zí prohlubeň po zdroji vody, avšak ne­ víme, jestli zde byla studna, nebo (spíš) cisterna. Stopy zahloubeného prosto­ ru jsou také v polovině západní zmize­ lé hradby. Bez archeologického výzku­ mu není možné ani tuto budovu datovat a určit její charakter a funkci. Lákavá je možnost právě sem situovat velkou věž, která při hrubých rozměrech 12 x 10 m mohla být obytná. Za druhou věž z ro­ ku 1335 lze z dochovaných pozůstatků považovat už jen přístavek u brány. Vy­ 432. Vršatec - hrad od východu

v 17. století

324

sunutý objekt při bráně ani schodišťo­ vá věž tehdy jistě nestály. Zmiňovanou kapli sv. Markéty je možno hledat v pa­ láci a její orientované kněžiště patrně bylo přiloženo ke starší věžici. Hrad Vinné si oproti většině sloven­ ských hradů uchoval více ze své středo­ věké podoby. Příčinou je skutečnost, že přes relativně dlouhé využívání nedošlo k podstatnější modernizaci jeho opev­ nění, ani k většímu rozšíření a úpravám obytných budov. Proto stojí za návštěvu, ale právě v exponované rekreační oblas­ ti potřebuje zejména citlivou památko­ vou ochranu. Viz též obr. 13. MP Lit.: Fialová - Fiala 1966, heslo Vin­ né; Fugedi 1977, 169; Slivka - Vallašek 1982, 298; 1991, 227-230; Engel 1996, 372; Šimkovic 2003, 603-604.

VRŠATEC, obec Vršatské Podhradie (okr. Ilava) - vrcholek vysokého skal­ ního masivu (897 m n. m.) a terasu pod ním zabíral hrad, jehož zbytky nad osa­ dou Vršatské Podhradie jsou zdaleka viditelné. Místo je z hlediska obrany velmi pří­ hodné, neboť Bílé Karpaty zde nad údo­ lí Váhu vystupují strmou stěnou a také na východě padá terén vysokým skal­ ním srázem. Zato dobře schůdná ces­ ta na Moravu Vlárským průsmykem

VRŠATEC

433. Vršatec - terénní náčrt zříceniny s hrubou periodizací. Zrněné je zdivo horního hradu ze 14. století, šrafované dolního hradu z 15. století, mřížkované a tečkované

objekty ze 16. a 17. století.

nevede v jeho dosahu, a dokonce ani dohledu. Hlubší vztah k ní má hrádek na Ostré hoře u Dolného Smí, který ji vizuálně i jinak spolehlivě kontrolo­ val. Z Vršatce sledovatelná a dostupná (3 km) je pouze vedlejší stezka z Mo­ ravy na Nedašovu Lhotu, která překra­ čuje sedlo ve výšce 560 m n. m. Proto úloha hradu v kontrole a obraně hrani­ ce asi nebyla tak zásadní, jak se dlou­ ho tradovalo. Podobně je tomu s jeho stářím. Zatímco běžná popularizační li­ teratura klade bez opory počátky hra­ du už před polovinu 13. století, střízlivá část historiografie je přece jenom o ně­ co opatrnější, i když se raných počátků zříká nerada. Nepochybnou zmínku představuje až listina z roku 1316, podle níž hra­

dem a jeho provincií disponoval Matúš Čák (t 1321), ale založení již před ro­ kem 1300 je velmi reálné, což naznaču­ je i nález hrotu kopí z 13. století. Pro­ tože hrad zřejmě vznikl jako středisko královské správy, po rozpadu Matúšova dominia se vrátil ke královským statkům a dále jím vládl Alexander z Héderváru a pak i jeho syn Mikuláš. Od roku 1396 přirozeně patřil do sfé­ ry panství Ctibora ze Stibořic a v ro­ ce 1424 se ho proti husitským výpa­ dům snažili udržet kasteláni královny Barbory. Přesto zde (a též na **Súči) v letech 1432-34 působil husitsky ori­ entovaný kastelán Mikuláš Szobonya (Soboňa) a zřejmě i husitská posádka. O tom, že doba nebyla příznivá, svědčí to, že při předání hradu královně-vdově 325

Alžbětě v roce 1439 byl označen jeho stav za neutěšený. V polovině století připadl rodu Hunyadiů, kdy na hradě hospodařili čeští hejtmani jejich Černé roty. Roku 1470 dostali panství zemani ze Slopného, po nichž v roce 1574 dědili Jakušičové. Za nich v roce 1605 hrad odolal úto­ ku bočkajovských povstalců. Podíl na tom jistě měla poloha hradu a výzbroj patnácti děly, kterou známe z inventá­ ře z roku 1574. V roce 1663 hordy Tur­ ků a Tatarů na hrad ani nezaútočily, ale roku 1680 byl dobyt vojáky Thokolyho a vypálen. Po roce 1696 ho obnovil nový majitel generál Breuner, ale roku 1703 hrad chytře vyhladověli povstal­ ci Františka II. Rákócziho. Jak to kon­ trastuje s počínáním císařských vojá­ ků, kteří v roce 1708 hrad opět obsadi­ li, a aby se už nemohl stát centrem od­ poru, vyhodili ho do povětří. To byla hlučná tečka za jeho dějinami.

vrSatec____________________

Dvojdílná dispozice je plošně ne­ rovnovážná. Zatímco horní hrad ome­ zovala rozloha vrcholu skalního útesu, který se navíc kvůli svažitosti nedal vy­ užít celý, dolní hrad měl k dispozici po­ měrně rozlehlou terasu (50 x 60 m). Je ohraničena strmými svahy a dostupná byla jen ze sedla na severovýchodě. Komplikovanější byl přístup k bran­ ce horního hradu, jenž stoupal nejpr­ ve svahem a pak serpentinou skalního výběžku, do něhož vylámali schodiš­ tě. Výběžek byl ohrazen zdí snad už ve 14. století, nejpozději při stavbě předhradí (dolního hradu). Branka jádra je v podobě krátkého tunelu vylámána do skály přehrazující stezku. Skálu zvy­ šuje hradba zajištěná v nároží pozdním opěrným pilířem. Ohrazuje lichoběžnou plochu, v jejímž nejvyšším místě se nacházela hlavní obytná a obranná stavba - hranolová věž. Stavitelé do­ konale využili vrcholového skaliska, 434. Vršatec - vynikající polohu hradu demonstruje dálkový pohled od

severovýchodu.

jež se stalo organickou součástí stav­ by. Suterén byl celý vyhlouben ve ská­ le, přízemí skoro celé a i patro zčás­ ti tvořila otesaná skalní stěna. Střední rozměry věže byly jen 6 x 6 m, ale pro­ tože zdi měly sílu pouze 1 m, zůstávala v každém podlaží k obývání dostateč­ ná plocha 4 x 4 m. Ve skalních stěnách byly prolomeny vchody a v přízemí také chodba do arkýře nad východním srázem. Do skály byla vylámána i dal­ ší místnost a o jiném obytném stavení v západním koutu hradby lze s ohle­ dem na destrukci jen uvažovat. Kamenný dolní hrad hrál roli tolik potřebného předhradí asi až od 15. sto­ letí, ale o dřívějším využití lze těžko pochybovat. Vedle dlouhé budovy na skalnatém severním nose, jejíž zaoble­ né ukončení působilo jako bašta, bylo na ploše předhradí několik dalších bu­ dov nejasného stáří. Zůstaly po nich útržky zdivá nebo jen deprese. Zřetel­ ná je okrouhlá vížka nad severozápad­ ním svahem a patrně raně renesanční pětiboká bašta v jihozápadním nároží. Zdi a hradby jsou relativně subtilní (do

326

1 m), jen na přístupové straně dosahuje hradba síly 1,7 m. Tam byla vedle brá­ ny dodatečně postavena masivní bašta ve tvaru zaobleného klínu. Patrně po­ sledním fortifikačním prvkem je ohra­ zená plošina při schodech k hornímu hradu. Můžeme tak soudit jen z tvaru připomínajícího bastion, jenž flankoval hradbu s branou, ale výzkum může tuto úvahu pozměnit. Je však zapotře­ bí i k řešení dalších otázek a potvrze­ ní či vyvrácení některých předložených hypotéz. Viz též obr. 66. MP Lit.: Ernyey 1917; Houdek 1925-26, 93-94; Janota 1938/3, 261-265; Izakovičová 1966h; Fiigedi 1977, 173; Kočiš 1989, 69-76; Nešpor 1990i; PDOSII, 91; Engel 1996, 382-383; Váliné Pogány 2000, 195-196.

VYŠEHRAD, obec Jasenovo (okr. Turčianske Teplice) - rozlehlá lokalita zpustlého raně středověkého hradu za­ bírá vrchol (829 m n. m.) severního ukončení pohoří Žiar, a to asi 1,7 km západně od obce Jasenovo. Přímo pod ním se v nadmořské výš-

VYŠEHRAD 435. Vyšehrad - výškopis a polohopis lokality se zbytky valového opevnění.

ce 570 m nachází sedlo, kterým pro­ mostatný vstup sestávající z brány ko­ cházela dálková obchodní komunika­ lové konstrukce, k níž vedla kameny ce z Ponitří do Turce a dál do Polska. dlážděná cesta. Zmíněný třetí díl přilé­ Kromě dalekého výhledu do Homo- hal od severu, byl výškově nejvíc členi­ nitranské a Turčianské kotliny měl te­ tý a v uměle terasovaném terénu se na­ dy hrad i vhodnou polohu ke kontro­ cházely objekty obytného a hospodář­ le zmíněné cesty. O poloze na hřebeni ského charakteru. Poslední, nej sever­ pohoří vypovídá i skutečnost, že lokali­ nější část byla nejdostupnější a v jejím ta zčásti leží i na katastru Nitrianského areálu též stály obytné objekty, cisterna Pravna. Cenné poznatky o této lokali­ a hlavní vstupní brána do hradu. tě přinesl archeologický výzkum vede­ Po zániku Velké Moravy se na přelo­ ný M. Remiašovou v letech 1971-78. mu 10. a 11. století stal Vyšehrad cent­ Z jeho výsledků se dovídáme, že areál rem majetkového dominia rodu Diviachradu o ploše 4,55 ha zabíral protáh­ kých, který byl jednou z vedlejších od­ lou vrcholovou polohu, ohraničenou na noží Hunt-Poznanovců. Z písemných jihu a východě strmými vápencovými zpráv víme, že dělbou majetků mezi útesy. Byl proto přístupný ze severního, příslušníky rodu se Vyšehrad spolu se nejsnáze dostupného a nejníže polože­ zdejším kostelem P. Marie dostal do ru­ ného dílu. Lokalita, osídlená a opevně­ kou bošanské větve Diviackých. Do vý­ ná už v době bronzové, byla v průběhu voje jejich dominia, který byl dovršen 9. století znovu opevněna 5 až 8 m vy­ ve druhé polovině 12. století, negativně sokým válem dřevěné konstrukce s ka­ zasáhl král Béla IV. Připravil je o úze­ mennou výplní, který lemoval okraje mí v Turci, ale rodové opevněné sídlo vrcholového plata. jim zůstalo nadále a plnilo též funkci Celý areál hradu byl rozčleněný na občasného refugia pro obyvatele širo­ čtyři za sebou řazené díly. Nejvýše situ­ kého okolí. Přetrvávající význam hradu ovaná jihovýchodní část zakončená str­ nepřímo dosvědčuje i písemná zmínka mými bradly, kde se předpokládá exis­ z roku 1258 o kostele P. Marie v jeho tence velmožského sídla, měla obdél­ areálu. S velkou pravděpodobností prá­ níkový půdorys délky cca 40 m a by­ vě po něm zůstaly zbytky kamenné ar­ ly v ní odkryty stopy strážního objektu chitektury odkryté před jižním úsekem s pecí. Druhou, níže situovanou část od obvodové fortifikace. Výzkumy nedo­ horní odděloval val a příkop. Měla ob­ ložily přestavbu hradu do zděné podo­ délníkový tvar (cca 60 x 40 m) a od se­ by, a opevnění tak i ve 13. století a poz­ verozápadu do ní z třetího dílu ústil sa­ ději tvořil kamenný val.

327

Koncem 13. století, v souvislosti s mocenskou expanzí Matúše Čáka, došlo v držení Vyšehradu k vynucené změně. Tento oligarcha totiž před ro­ kem 1299 zdejší statky Diviackých, včetně opevněného sídla, násilně za­ bral. Po jeho smrti v roce 1321 už za­ nedbané sídlo dřívější funkci nenaby­ lo a zůstalo opuštěné. K částečnému oživení došlo až v 15. století, kdy jeho opevnění využili bratříci. Vojenská po­ sádka pod vedením velitele Slováčka si v areálu Vyšehradu vybudovala zá­ kladnu, z níž potom uskutečňovala kořistnické výpravy do okolí. K umístění opevněného tábora bratříci zvolili seve­ rozápadní cíp nejnižší severní části hra­ du, v němž novým zdvojeným válem a příkopem vydělili prostor obdélné pevnůstky o rozměrech cca 23 x 50 m. Na její ploše odkryl výzkum obytný objekt s vytápěcím zařízením a dřevě­ nou podlahou, přičemž nálezy značné­ ho počtu mincí napomohly upřesnit po­ byt bratříků do rozmezí let 1450-70. Výzkumem se též zjistilo, že bratříci bydleli ve srubových stavbách a že je­ jich tvrz zanikla náhlým požárem, zřej­ mě v důsledku vojenského útoku. Na sklonku 15. století Vyšehrad při­ padl k bojnickému panství, jehož ma­ jitelé vysoko položený a rozlehlý areál ponechali osudu a někdejší sídlo Di­ viackých zaniklo navždy. Matěj Bel ve svém topografickém spise z třetiny

VYSKOVCE nad ipeom

18. století ještě uvádí viditelné zříceni­ ny Vyšehradu, ale dnes jsou z této po­ zoruhodné lokality v zalesněném teré­ nu sledovatelné jen reliéfní pozůstatky valů a příkopů. MB Lit.: Janšák 1929, 18-20; Fackenberg 1965, 71; Remiašová 1974; 1980; 1998; 2002; PDOS11, 57; Lukačka 1992b; Bona - kukačka 2002, 243, 249. VYŠKOVCE NAD IPEOM (okr. Le­ vice) - těžce narušené, a proto sotva zřetelné reliéfní zbytky rozlehlého hra­ diska v místě zvaném Mahir (170 m n. m.) nad levým břehem řeky lpěl' a že­ lezniční tratí necelého 0,5 km jihozá­ padně od obce. Ještě S. Janšákovi se ve 30. letech minulého století podařilo zakreslit zře­ telně utvářenou rozsáhlou lokalitu, kte­ rá oprávněně působí dojmem hradis436. Vyškovce nad Ipl’om - celková

polohopisná a výškopisná situace hradiska

ka. Nachází se na ploché terénní tera­ se, z níž ji na dvou stranách vyděluje uměle upravená strž a ze třetí příkop. Parcelní linie na Janšákově plánu uka­ zují na novodobé rozdělení mezi po­ četné vlastníky, což umožnilo inten­ zivní zemědělské využití (vinice) a též dílčí zastavění. Plošné úpravy k těmto účelům znejasnily velkou část reliéfu. Plán ještě také zachytil zčásti docho­ vaný val, který však patřil pravěkému hradisku o největších rozměrech cca 240 a 120 m. Nálezy keramiky vypo­ vídají o tom, že tuto polykultumí lo­ kalitu osídlili lidé s eneolitickou bádenskou kulturou a v bronzové éře pak kultury hatvanské a maďarovské. Právě poslední je jako původce hra­ diska nejpravděpodobnější. Osídleno bylo také v době římské a konečně ve středověku, kdy bylo opevnění znovu využito. V roce 1296 získal statek Vyškovce od synů Jakuba z Cseszneku Jan Čák, který patrně hradisko zčásti obnovil. Bez podpovrchových výzkumů nelze

328

vyslovit spolehlivé závěry, ale Jan Cák je pravděpodobně nezamýšlel přemě­ nit na kamenný hrad v celém rozsa­ hu. V úvahu přichází využití vyvýšenin uprostřed; většina plochy ohraze­ né opraveným válem a stržemi mohla sloužit hospodářskému provozu. Hrad se uvádí v letech 1315 a 1323 v sou­ vislosti s držením vzpurným Matúšem Cákem (f 1321) a vojenskou akcí ve­ denou k jeho vymanění z rukou Matúšových vojáků. Byla úspěšná a stav­ bu, možná ne úplně dokončenou, pak ponechali osudu. V roce 1358 se totiž uvádí už jen hradiště, tedy místo zanik­ lého hradu. mp Lit.: Janšák 1938, 151, 165 a obr. 17; Súpis 1969, 432; Filgedi 1977, 210; Nováki - Sándorfi - Miklós 1979, 75-76; Engel 1996, 461.

VYŠNÁ KAMENICA viz HEREANY

ZBOJNICKY ZÁMOK viz SOLIVAR

ZBOROV

437. Zborov - hrubá vývojová analýza hradního půdorysu. 1 - po roce 1317,

2 - první polovina 15. století, 3 - střední okruh hradeb (snad po polovině 15. století), 4 - polovina 16. století, 5 - pozdější a nezařaditelné

ZBOROV, jinak MAKOVICA (okr. Bardejov) - velká hradní zřícenina na horském výběžku (448 m n. m.) nad le­ vým břehem říčky Kamenec, necelého 1,5 km jihozápadně od obce Zborov. Také k počátkům zborovského hra­ du se historické zprávy nevyslovují tak jasně, jak by bylo třeba. Je zřejmé, že vedle správní funkce poměrně rozsáh­ lého území (statku) měl hrad střežit a kontrolovat provoz na důležité ko­ munikaci, která za Zborovem překra­ čovala karpatský hřeben. O jejím trva­ lém významu vypovídají dvě válečná střetnutí za první světové války, jimiž si ruská armáda chtěla vynutit průchod do nitra země (to druhé za účasti čes­ koslovenských legií). Původním cen­ trem panství bylo Smilno a pro stav­

bu hradu se vytvořily předpoklady při oddělení jeho části, patrně z iniciativy ústřední moci. Královský hrad tak mohl být založen někdy po roce 1317 a po­ prvé se pod jménem Makoví ca připo­ míná o 30 let později, kdy na něm byli kastelány Štěpán a Jiří Bebekové. Roku 1364 obdařil král Ludvík I. Velký hra­ dem Petra Czudara z Onódu, jehož po­ tomkům se podařilo panství výrazně rozšířit a v tomto rozsahu ho užívat až do roku 1470. Nebylo to bez kompli­ kací. Po sporech s pány z Rozhanovců přišel nový konflikt, tentokrát kvůli ne­ uskutečněné zástavě Zborova Janu Bebekovi z Plešivce. Neuspokojivý výsle­ dek Jana tak pohněval, že v roce 1416 Šimona z Onódu, syna bána Petra, za­ bil. Po vymření rodu odumřelé zboží

329

král Matyáš Korvín v roce 1470 daro­ val svým oblíbeným Rozgonyiům (pá­ nům z Rozhanovců). Od roku 1522 je už drželi členové rodu Tárcai z blízké >*Kamenice, jimž je, jako Zápolského přívržencům, v roce 1548 Ferdinand I. Habsburský zabavil a předal Kašpa­ rovi Serédymu. Kašpar a jeho syn Jiří se zřejmě o hrad zasloužili velkole­ pým rozšířením jeho opevnění. S nimi byli spřízněním spojeni i další držite­ lé - Andrej Balassa, který se roku 1571 oženil s Kašparovou vdovou, a manžel Jiřího dcery Jan z Ostrogu. Posledně jmenovaný roku 1601 panství prodal Zikmundovi Rákóczimu a jak on, tak i jeho potomci hrad víceméně jen udr­ žovali. Rákócziové se samozřejmě an­ gažovali v povstání Imricha Thókólyho a není divu, že při jeho potlačová­ ní císařský generál Schultz v roce 1684 hrad dobyl a nechal rozbořit. V té době už sloužil kaštiel v městečku Zborově,

ZBOROV 438. Zborov - interiér věže v čele horního hradu od západu

v jižním cípu. K přístupu se věž obra­ cela tupě zalamovaným čelem. Podle vnitřních rozměrů byla obytná a další obytné stavení na věž, neznámo přesně kdy, navázalo. Rovněž budova na seve­ ru patrně byla palácem a díky východní orientaci mohla obsahovat v písemných pramenech zmiňovanou kapli. Do hra­ du se vstupovalo od západu, kde oko­ lo poloviny 15. století vyrostlo nevel­ ké předbraní. Další rozšiřování hradu probíhalo ideálním způsobem koncen­ trických prstenců opevnění, což umož­ nil kuželovitý tvar kopce. Je možné, že ještě v 15. století přibyl střední pás for­ tifikace, ovšem nanejvýš s jednou bate­ riovou věží (na jihozápadě). Na seve­ ru v něm stála dovnitř otevřená branská věž, do níž se jezdilo po stoupající dřevěné rampě podepřené kamenným pilířem. Hlavní rozšíření hradu nastalo s pří­ chodem rodu Serédyů zhruba v polovi­ ně 16. století. Pokud vznikl střední pás už dříve, aspoň tehdy obdržel tři další oblé bašty, nebo spíše bateriové věže. Ohromným zvětšením plochy hradu však byla výstavba pásu dolního. Také ten zesilovaly tři bašty různorodého tvaru a předbraní, do něhož se vstu­ povalo přes příkop od jihu. Cesta pak vedla obloukem kolem hospodářských budov přistavěných k hradbám a bra­ nou v dělící zdi do severního dílu před-

a tak k náročné obnově hradu chybě­ la motivace. Protože na hradě nebyly provedeny žádné stavebněhistorické ani archeo­ logické průzkumy, vychází popis jeho vývoje z povrchové prospekce, a je tu­ díž platný jen podmínečně. I tak lze s jistotou rozpoznat, že přes velký ploš­ ný a hmotový rozsah zříceniny byl pů­ vodní hrad dlouho velmi malý. Před­ stavoval jen dnešní nejméně dochova­ né a tím i málo čitelné jádro ve tvaru useknutého oválu s hranolovou věží 439. Zborov - pohled na hrad v roce 1898

330

ZELENÝ HRAD

hradí, kde zatočila na zmíněnou ram­ pu. V té době bylo jádro hradu důsled­ ně obestavěno obytnými a provozními budovami, z nichž zůstaly jen hromady rumu. K západu se navíc vysunulo palá­ cové křídlo, jehož přízemím se prochá­ zelo do stísněného nádvoří horního hra­ du. Ještě v plné výšce zdí, ale samozřej­ mě už bez střech, hrad zobrazuje kres­ ba V. Myskovszkého z poslední třetiny 19. století. Jeho půdorys, který zachycu­ je množství zmizelých zdí, je také vel­ mi inspirující pro realizátory případné­ ho archeologického výzkumu. Bude vy­ žadovat ten nejpečlivější přístup, neboť od něj lze očekávat informace opravdu zásadního charakteru. MP Lit.: Tuhrinszky 1895; Varjú 1932, 94-99; Súpis 1969, 460; Fiigedi 1977, 165; Slivka - Vallašek 1991, 230-223; Lukáč 1991; 1996; Engel 1996, 364-365; Zborov 2005, 31-64.

ZELENÁ HURÁ viz MARCELOV HRAD ZELENÝ HRAD, obec Čebovce (okr. Velký Křtíš) - rozlehlé zbytky zaniklé­ ho hradu v poloze Zámok (437 m n. m.) na vyvýšeném výběžku z náhorní pla­ niny do hlubokého údolí Čebovského potoka asi 3,5 km severně od obce. Donedávna neznámý a v písemných pramenech neuvedený hrad patřil s nej­ větší pravděpodobností k majetkové do­ méně rodu Hunt-Poznanovců nebo je­ jich některé spřízněné větve, jimž v ob­ dobí 13. až 14. století náležela i soused­ ní osada Čebovce. V roce 1323 se na držení Čebovců a statků v povodí Ipelu se zvolenským velmožem magistrem Dončem podíleli bratranci Petr a Jiří a je otázkou, zda se přídomek Jan ze Zeleného hradu (Zóldváru) z roku 1318 opravdu vztahuje k hypotetické lokali­ tě u Hlohovce. Protože na exkomunikační listině straníků Matúše Cáká je vedle Jana jmenován i Ondřej z blízké **Litavy, je možné, že Jan sídlil na Ze­ leném hradě. Bližší dobu založení hra­ du kvůli absenci důkladnějších výzku­ mů neznáme a jejímu určení nepomohl ani povrchový průzkum a sběry, které v bezprostředním okolí hradního vrchu

440. Zelený hrad (Čebovce) - celkový

situační náčrt lokality

prozatím doložily pouze pravěké osíd­ lení. O pravděpodobném středověkém původu lokality ale svědčí kamenná suť na východním okraji horního hra­ du, avšak především její celkový cha­ rakter, včetně opevnění. Zelený hrad uvedl do literatury ar­ cheolog P. Žebrák, ale je mnohem roz­ lehlejší, než uvádí průzkum A. Karczaga, který zachytil jen protáhle oválné jádro hradu. Mělo přibližné rozměry 90 x 35 m a zaujímalo vrchol hradního kopce, kolem něhož se zachovaly vý­ razné stopy bočního předhradí a pásu okružních valů, jímž jsou na dvou, mož­ ná třech stranách (vyjma jižní) vyme­ zeny příkopy. Na nejvíce ohrožené vý­ chodní straně mohl existovat ještě druhý fortifikační pás. Podle obdélné propad­ li ny na okraji areálu horního hradu se dá soudit, že zůstala po suterénu hlav­ ní obytné stavby přibližně obdélníko­ vého tvaru o velikosti 12 x 35 m. Stav

331

dochování jinak nedovoluje specifiko­ vat její vnitřní uspořádání ani další zá­ stavbu, která patrně byla ze dřeva a hlí­ ny. Možnou ohradní kamennou zeď kla­ denou nasucho lze podle koncentrace suti hledat v obvodové východní hrázce. Prohlubeň v severní polovině hor­ ního hradu není předpokládanou cis­ ternou, nýbrž pozůstatkem amatérské­ ho výkopu. Rozlehlé boční předhradí nenese stop po jakýchkoliv objektech, výraz­ nější je val a příkop, které je lemu­ jí. Na severu stopy zemních prací ne­ sou znaky nedokončení, podobně jako horní hrad na jihu, takže hrad byl asi opuštěn ještě před úplným dokonče­ ním. Místní tradice praví, že ještě na začátku 20. století byly viditelné zdi, jejichž zániku napomohli nejen místní hledači pokladů, ale též odvoz kame­ niva coby materiálu na stavbu domků v podhradní obci. Proto můžeme, stej­ ně jako u jiných zaniklých lokalit bez historických písemných zmínek, další poznatky o datování vzniku a existence

ZEMPLÍN

a přirozeně i o rozvrhu hradu očekávat výhradně od zjišťovacích a případných hloubkových výzkumů. MB, MP Lit.: Žebrák 1982, 315; Gyórffy 1987, 184-185; Karczag 2005.

ZEMPLÍN (okr. Trebišov) - rozlehlé ploché návrší (121 m n. m.) s vyvýše­ nými okraji mezi zástavbou obce a to­ kem Bodrogu je zbytkem župního hra­ du - hradiska. Okraje strmých úbočí návrší zvyšu­ jí mohutné, přibližně 5 m vysoké vály, které ukrývají rozrušené konstrukce dřevohlinitých hradeb nejprve keltsko-dáckého hradiska z období kolem pře­ lomu letopočtu. Ty byly opraveny po delší přestávce snad už Slovany a od počátku 11. století se důkladně obno­ vené hradisko stalo významným prv­ kem mocenské struktury formujícího se uherského státu. Posléze se přeměni­ lo v župní hrad, o jehož přetrvávajícím provedení svědčí i samotný název ob­ sahující hlavní složku použitých kon­ strukcí - zem, hlínu. Snad ve 12. sto­ letí v něm vyrostl románský kostel za­ svěcený sv. Jiří. Byl postaven uprostřed hradu na mírně vyvýšené ploše (s osa­ mi 68 a 65 m), o níž se dá předpoklá­ dat, že ji ve 13. století ohradili kamen­ nou zdí. Zřejmě tehdy byla postavena

441. Zemplín - zbytky zdivá hradu

v 19. století

i zděná budova župní správy, a snad proto až do té doby samotný župan dá­ val přednost hradu v nedalekém Sárospataku (Šarišském Potoce). V roce 1214 je tedy v Zemplíně doložen pou­ ze zástupce župana. Jak vypadalo po­ měrně rozlehlé předhradí v jižním cípu

hradiska, na němž později stál hospo­ dářský dvůr, nelze bez archeologických výzkumů rozhodnout. Nepochybný vzrůst významu hra­ du ve 13. století dokumentuje skuteč­ nost, že se tehdy stal centrem župní cír­ kevní správy; arcidiakon Petr je uváděn roku 1313. Velmi zajímavá je informa­ ce z roku 1873, která hovoří o 15 m vy­ soké ruině hradní věže, kterou zboři­ li kvůli přístavbě věže ke kalvínskému kostelu. Stála tedy v chráněné poloze skoro uprostřed okruhu valů. Vzhledem k poznatkům o nejstarších kamenných župních hradech je možné předpoklá­ dat její hranolový tvar a obytnou funk­ ci, jako tomu bylo na ^Šarišském hra­ dě a **Pustém hradě nad Zvoleném. Bližší vyjádření k vrcholně středově­ ké podobě hradu znemožňují chybějící výzkumy právě na centrální ploše hra­ diska, ale také zánik původního chrámu a pozdní výstavba kostelů současných. Jen kalvínský kostel z roku 1628 zřej­ mě stojí na gotických základech, zatím­ co řeckokatolický byl postaven až v ro­ ce 1804. Pomineme-li kroniku Gesta Hungarorum tzv. Anonyma, v písemných pra­ menech se hrad poprvé objevuje k roku 1219 a do 17. století byl centrem pře­ vážně šlechtické župy. Proto se brzy

442. Zemplín - situační náčrt lokality. Tečkováním je doplněn přibližný rozsah jádra

a předhradí předpokládaného kamenného hradu.

332

ZNIEV

443. Zniev - půdorysné zaměření celého

hradního komplexu

dostal do rukou šlechty, což je dolože­ no v roce 1321, ale už předtím byl snad v držení zrádného Petra, potomka Peteňova. Od roku 1331 pak přes dvě a půl století patřil významnému šlechtickému rodu Drugethů z Humenného. Po nich hrad ještě drželi páni z Peřina (Perényiové), ale naplnění jeho osudu se neza­ držitelně blížilo. V průběhu protihabs­ burských povstání byl několikrát vypá­ len a na počátku 18. století byl už pus­ tý. Zánik hradu vedl k tomu, že úřady regionální správy do roku 1754 trvale využívaly starší budovu župních shro­ máždění v podhradním městečku. MP Lit.: Benadik 1964; Súpis 1969, 467; Čaplovič 1985; Slivka - Vallašek 1991, 233-234; Lamiová 1993.

ZLATNO viz ČIERNY HRAD ZNIEV, též TURČIANSKY HRAD, obec Kláštor pod Znievom (okr. Mar­ tin) - zbytky jednoho z nejvýše polože­

ných slovenských hradů (985 m n. m.) se rozprostírají asi 3 km západně od obce na homolovitém skalnatém vyvr­ cholení dlouhého hřbetu, který vybíhá z masivu jižní poloviny Malé Fatry. Strategickou polohou zdejší výšinné sídliště z 11.-12. století a pozdější hrad do daleka dominuje Turčianské kotlině, a tak přinejmenším vizuálně kontroloval významné obchodní cesty z Nitranská přes Turiec až do Polska. Výstavbu původně refugiálního hra­ du inicioval Ondřej, syn Ivanky z ro­ du Hunt-Poznanovců, přívrženec krá­ le Bély IV., a to zřejmě už v průběhu tatarského vpádu (1241-42). V písem­ ných pramenech se objevuje od roku 1243 pod názvem Turuch. Jak sám král vícekrát ocenil, „silně opevněný hrad“ nechal Ondřej postavit s velkým úsi­ lím za účelem obrany království, při­ čemž v něm našlo útočiště mnoho „na­ šich lidí“. Mezi nimi i králův syn, kralevic Štěpán, s nímž Ondřej hrad v čase nepokojů bránil za pomoci „množství ozbrojenců“. Význam hradu v uplatňo­ vání královské moci přetrval po zbytek

333

13. a část 14. století, kdy na něm síd­ lil oíiciál Turčianského komitátu, který podléhal zvolenskému županovi. V ro­ ce 1248 založil král pod hradem pre­ monstrátské proboštství, jehož klášter­ ní budovy vyrostly mezi lety 1252-64 a po přestavbách dodnes stojí na okraji podhradní obce, která od kláštera získa­ la své dnešní jméno. Po osamostatnění Turčianské stolice v roce 1339 se síd­ lem turčianských županů stal sousední hrad ^Sklabiňa, význam Turčianského hradu poklesl a po přejmenování na Zniev se spolu s osadou v podhradí stal majetkem proboštství. Dnešní představy o podobě a roz­ sahu původního útočištného hradu vy­ cházejí z výsledků archeologického výzkumu G. Balaši a nedávného za­ měření Slovenskou hradovědnou spo­ lečností. Dvojdílný hrad se zděným kamenným opevněním se rozpínal po okrajích táhlého vrcholového hřebene. Příjezdová cesta vedla jako dnes od vý­ chodu a ústila do brány v nároží níže si­ tuovaného opevněného dílu s nepravi­ delně zalamovaným půdorysem o ma­

ZNIEV

ximální délce cca 160 m. Dále cesta serpentinami vystoupala k výše polo­ ženému skalnímu výběžku, na němž dodnes stojí zbytky budovy mladšího původu. V tomto místě cesta pravděpo­ dobně opustila dolní hrad a pokračujíc na západ podél skalního hřebene, smě­ řovala do výše položeného horního hra­ du. Jeho ústřední dominantu tvořil ob­ délný věžovitý palác (17 x 8,5 m) ob­ klopený hradbou a tento nepravidelný útvar byl chráněn od východu šíjovým příkopem. Nepatrné zbytky zdivá na jihovýchodě nasvědčují možnosti dal­ šího předhradí. Celkový rozsah zděné­ ho areálu mohl vskutku zprostředkovat útočiště velkému množství lidí a doklá­ dá pravdivost slov Bély IV. o mohut­ nosti a velkých nákladech spojených s jeho výstavbou. Pravděpodobně ještě v průběhu 13. století, případně ve stole­ tí následujícím, vybudovali na nejvyšším bradle dolního hradu hranolovou obytnou věž s rozměry 7 x 8 m, jež se dochovala ve hmotě stojící zříceniny. Další osudy hradu v 15. a na začát­ ku 16. století poznačily vojenské udá­ losti spojené s bratříky a mocenskými

boji o uherský trůn. Při tažení Ferdinan­ da I. Habsburského, respektive jeho ge­ nerála Katzianera v roce 1532 byl hrad spolu s klášterem dobyt a těžce poško­ zen. Tehdy, nebo i o něco dřív, byla zni­ čena a už neobnovena homí část hra-

444. Zniev - půdorys paláce dolního hradu s vývojovou analýzou. 1 -13. až 14. století, 2-15. století, 3 a 4 -16. až 17. století

334

445. Zniev - palác dolního hradu v roce

1911

du, ale dolní hrad byl nadále udržován. Jeho hlavní obytnou budovu na sklon­ ku středověku tvořila trojpodlažní palácová stavba čtyřúhelníkového půdo­ rysu (15 x 14 m), která vznikla rozší­ řením starší obytné věže. V roce 1538 hrad nakrátko nabyl František Révay, který ho roku 1545 nechal opevnit. V průběhu druhé polo­ viny 16. a počátku 17. století hrad čas­ to měnil majitele. Tehdy došlo k rene­ sanční přestavbě paláce, jehož věrnou podobu po přestavbě přibližuje zob­ razení z konce 18. století. Z něho vy­ plývá, že rozšířením středověké stavby k východu a přístavbou obranné hra­ nolové bašty u vstupu vznikla podél­ ná budova, zastřešená šesticí příčných valbových střech. Kromě bašty zajišťo­ valy obranu objektu střílny prolomené v parapetech oken. Nad vstupem s pa­ dacím můstkem byla v patře situova­ ná kaple a archiv, přičemž do příkopu na západě ústila z obytných prostorů většina prevetů. Terénní prohlubně na ploše přilehlého nádvoří naznačují, že k této stavbě patřila ještě další - zřej­ mě hospodářská a dnes už úplně zanik­ lá stavení.

ZVOLENSKÝ HRAD

I po přestavbě hradního paláce ne­ byl hrad pohodlným sídlem, a už vů­ bec ne spolehlivou pevností. Chybělo mu moderní opevnění odolávající dě­ lostřelbě, a proto byl v čase nepokojů konventní archiv přemístěn ze Znieva na hrad Sklabiňu. Pro jezuity, kteří od konce 16. století užívali klášter v Pod­ hradí, ale hrad poskytoval stále spoleh­ livější útočiště než klášter v obci. Proto ho dlouhodoběji využívali, zejména za povstání Františka II. Rákócziho. Hrad byl ještě po polovině 18. století udržo­ ván a střežen dvěma strážnými. Ale ze záznamu z roku 1770 se dovídáme, že poddaní už byli zbaveni povinnosti při­ spívat na údržbu a provoz hradu. Proto jeho zánik lze předpokládat někdy po­ tom, pravděpodobně krátce po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Po opuš­ tění se hrad rychle rozpadal a do dneš­ ních dob se zachovaly jen zbytky zdi­ vá dvou podlaží paláce. Stopy rozsáhlé­ ho opevnění kdysi významného hradu jsou v nepatrných terénních nerovnos­ tech sotva sledovatelné. MB Lit.: Houdek 1930, 164; Menclová 1936, 61—62; Šikura 1944, 62-68; Mišík 1963; Mišík - Kovačovičová 1963; Balaša 1964; Takács 1970, 249; Fugedi 1977, 206-207; Bel 1989, 77-82; Hrušovský 1999, 12-26; Váliné Pogány 2000, 345-346; Bona — Šimkovic 2003, 62; Bona 2005.

ZVOLENSKÝ HRAD, obec Zvolen (okr. Zvolen) - masivní kvádr hradu a okruh jeho vnějšího opevnění zaují­ mají návrší (cca 300 m n. m), které uza­ vírá protáhlé náměstí jednoho z nejstar­ ších slovenských a uherských měst. Proto nepřekvapuje, že už na sklon­ ku vlády Ondřeje II. bylo jeho místo zastavěno stavebním komplexem, je­ hož zbytky odkryli archeologové pod vedením Š. Schónweitzové-Tóthové. Nalezli základy severní lodě trojlodní baziliky s půlkruhovou apsidou, na niž navazovala podélná budova. Tento sou­ bor byl patrně tím královským dvorcem s kaplí sv. Mikuláše, o jehož existen­ ci vypovídají písemné prameny z roku 1325, ale pocházel zřejmě již z polo­ viny 13. století. Z výsledků výzkumu

446. Zniev - pohled a půdorysy paláce

dolního hradu ze sklonku 18. století

je zřejmé, že tato zástavba zanikla až v souvislosti se založením nového krá­ lovského hradu. Hrad někdy v letech 1370-80 na tomto místě nechal postavit král Lud­ vík I. Veliký. Protože měl sloužit jako občasné reprezentační sídlo krále a je­ ho dvora a též k ubytování hostí během královských honiteb, byl vybrán mo­

335

derní typ čtyřkřídlé dispozice s ústřed­ ním nádvořím. Pravidelností a do­ statkem místa nejvíc vyhovoval stále vzrůstajícím nárokům a prestiži krá­ lovského dvora, a proto byl přibližně v témže období použit i na dalším krá­ lovském hradě v maďarském Diósgyóru. Inspirace zčásti vycházela z racio­ nálně utvářených městských kastelů střední a severní Itálie, u nichž převlá­ dala obytně-reprezentativní složka nad obrannou. Tato skutečnost se konkrétně

ZVOLENSKÝ HRAD

3

P

a

&SAÍ3

..'Em'/®*1

Srat-^a^ gM^íMÉ

447. Zvolenský hrad a Pustý hrad na panoramatu Zvolena v roce 1599

odrazila v dobových pramenech ozna­ čením Zvolenského hradu jako „krá­ lovského domu“. Stavba byla realizována na ploché výšině, jejíž povrch byl po likvidaci ob­ jektů dvorce důsledně zarovnán. Přís­ ně pravoúhlý koncept čtyř jednopat­ rových křídel se sedlovými střechami podle vzoru italských kastelů zvýrazňovaly nárožní, ale dovnitř zatažené hranolové věže. V tomto případě ale byl jejich počet redukován na dvě, a to na západní straně orientované k pře­ chodu přes Hron. Stejně jako na ital­ ských vzorech se dá předpokládat, že věže byly opatřeny ochozem vysaze­ ným na konzolách, což je doloženo na hradě v Diósgyóru. Protilehlému vý­ chodnímu křídlu výškově dominovala

kaple, jejíž polygonální závěr s opěrný­ mi pilíři vystupoval až po vnější zdě­ né opevnění. Jeho ohrada obklopova­ la ústřední palácovou část v přibližně osmimetrovém odstupu a tvořila nos­ nou obrannou složku hradu. Samotná palácová stavba se totiž otvírala vel­

448. Zvolenský hrad - půdorys

s vývojovou analýzou. Černě je

vyznačeno zdivo z let 1370-80, šrafovaně pozdně gotické a renesanční, tečkované

archeologicky odkryté základy dvorce ze 13. století na nádvoří, opěrné pilíře

kaple a zbytek středověkého opevnění ze 14. století.

336

kými pravoúhlými okny nejen do ná­ dvoří, ale i navenek. Ovšem jen v pat­ ře, v úrovni přízemí byly z obranných důvodů nadále užity jen úzké štěrbino­ vé otvory a okénka. V stup do hradu vedl ze strany měs­ ta a ústil do průjezdu uprostřed sever-

_________________ ZVOLENSKÝ HRAD

ního křídla, jenž byl opatřen dvěma řa­ dami sedilií. Toto křídlo se vyznačo­ valo největší hloubkou a byly v něm situovány nejreprezentativnější míst­ nosti. Z nich se v přízemí dodnes za­ chovala velká síň, zaklenutá na dva středové pilíře, a o něco menší síň na východě. Prostory patra zpřístupněné samostatným schodištěm porušila re­ nesanční přestavba, ale velkou část za­ bíral plochostropý sál, který navazoval na zaklenutou čtvercovou komnatu krá­ le s šestidílným oknem. S ní sousedila kaple, jejíž dvojpodlažní utváření od­ ráželo členění hradu na honosné pan­ ské patro a přízemí určené hlavně pro služebnictvo. Prostor kaple v patře byl proto pří­ stupný z královské jizby a dalším ho­ nosným hrotitým portálem z pavlače, která obíhala obdélníkové nádvoří po celém obvodu. Jak ukázal hloubkový průzkum A. Fialy, interiér kaple v pat­ ře byl zaklenut třemi poli křížové klen­ by a závěr pak šestidílnou klenbou, při449. Zvolenský hrad - pohled od východu na počátku 20. století

čemž obvod stěn byl pročleněn systé­ mem kamenicky provedených sedilií. Podlouhlý otvor uprostřed podlahy op­ ticky a akusticky obě podlaží propojo­ val a byl opatřen kamennou balustrá­ dou, která vymezovala západní emporu a na ni navazující ochoz po obvodu. Přízemí vyplňovalo drobné halové troj­ lodí se šesticemi polí křížových kleneb, jen část střední lodi se otvírala do pat­ ra. Kněžiště bylo rovněž vybaveno ni­ kami lavic, které byly tak hluboké, že navozovaly dojem katedrálního závěru. Tento ojedinělý druh hradní kaple pa­ třil ve své době k nejprogresivnějším ukázkám stavitelského umění okruhu uherského královského dvora. Unikát­ ně bylo řešeno i protilehlé západní, po­ délně dvojtraktové křídlo, jehož dvor­ ní trakt se v přízemí do nádvoří otvíral masivní hrotitou arkádou. V této podobě Zvolenský hrad setr­ val až do závěru středověku, kdy došlo k výrazné pozdně gotické přestavbě. Tehdy byly v interiérech osazeny do­ dnes zachované sedlové portály s přetínavou profilací a bohatou ornamen­ tální malovanou výzdobou. Pozornost

337

byla rovněž věnována i vnějším fasá­ dám hradu, které zpestřilo malované iluzivní kvádrování a okenní pasparty. Přibližně v té době původní opevnění nahradil nový hradební okruh s nárož­ ními válcovými věžičkami, obytnými přístavky a masivní hranolovou branskou věží v severovýchodním nároží obrácenou k městu. Další přestavby hradu se uskutečnily okolo poloviny 16. století a vyvolalo je turecké ohrožení. Proto se orientovaly zejména na zdokonalení obranyschop­ nosti a řídili je italští mistři Francesco de Pozzo a Specie Casa. Kromě stavby nové renesanční arkády v nádvoří byla proto, po snesení věží, všechna křídla zvýšena o dvě obranná podlaží s arký­ řovými okrouhlými věžičkami na ná­ rožích. Nástavbu křídel zakončovala štítková atika, která zakrývala pultové střechy spádované do nádvoří. Nová patra byla zvenčí opatřena řadou stří­ len, jež zdokonalovaly možnosti stře­ lecké obrany a vnější fasády hradu vy­ zdobil nový malovaný dekor s rene­ sančním kvádrováním. Tehdy započalo i zesilování vnější fortifikace, a to no-

ŽAKÝLSKY HRAD

450. Zvolenský hrad - nádvoří ve 20. letech 20. století

vým palánkovým (palisádo-hliněným) okruhem, jehož hlavním prvkem se na sklonku 16. století stal velký zdě­ ný bastion, či spíše bolverk, který byl položen na jihozápadě a spojen s opev­ něním města. Když turecké nebezpečí pominulo, byl hrad upraven k administrativním účelům Zvolenské stolice. K tomu za­ počaté dispoziční úpravy a přestavby vyvrcholily za držení rodem Eszterházyů, kteří v roce 1784 úplně barokně přestavěli kapli, k níž na severu připo­ jili novou účelovou přístavbu. Jen pří451. Žakýlsky hrad - situační náčrt

lokality

ležitostné využívání hradu v 19. století a zejména následky druhé světové vál­ ky urychlily jeho chátrání. Zkázu pa­ mátky zastavila až rozsáhlá památko­ vá obnova započatá v roce 1956, po je­ jímž ukončení byly upravené prostory hradu uvolněny pro expozici a depozi­ táře Slovenské národní galerie. MB Lit.: Menclová 1954c; 1958, 94-95; 1973, 420; Izakovičová 1964; Schonweitzová 1972; Marosi 1974, 66;Fi­ ala 1980, 125-129; Vallašek 1988; Marsina 1989; Gojdič 1995; Matuščák 2000; Smoláková 2002; Šimkovic - Bána 2003, 88-90; Šimkovic Fiala 2003, 587-588. ŽAKÝLSKY HRAD, obec Podhorie (okr. Banská Štiavnica) - reliéfní zbytky hradu na úzkém výběžku Štiavnických

338

vrchů zvaném Březový hrad (812 m n. m.), asi 1,5 km severovýchodně od obce Podhorie. Přestože ani tento hrad není ve stře­ dověkých pramenech zmíněn, měl díky své poloze značný význam pro kontrolu komunikací vedoucích do Banské Štiavnice od severu. Bližší poznání rozsahu a dispozičního členění této poměrně roz­ lehlé fortifikace přinesl až nedávný te­ rénní průzkum P. Guteka a M. Matějky. Hradní areál na úzkém vrcholu hřebene se skládal ze dvou hlavních částí, které vymezovala kamenná hradba. V nej vyš­ ším místě se nacházelo hradní jádro pro­ táhlého půdorysu (80 x 20 m), které sta­ vitelé z obranných důvodů na kratších stranách opatřili příkopy. Nad vstupní branou na východě jádra se zřejmě ty­ čila hranolová věž a protilehlý, západ­ ní konec jádra vyplňovala předpokláda­ ná budova paláce. Kráter uprostřed ná­ dvoří nasvědčuje přítomnosti někdejší cisterny. Na východní straně na jádro navazo­ valo velké oválné předhradí s osami cca 120 a 60 m, do něhož se vcházelo ze severní strany. Příjezdová cesta tak po zdolání severního úbočí hřebene vstou­ pila nejprve do předhradí, kde se stoči­ la a pokračovala k bráně jádra. Podob­ ně jako horní hrad bylo i předhradí obe­ hnané kamennou hradbou o síle 1,8 m, přičemž terénní nerovnosti podél jižní zdi svědčí o existenci zaniklých hospo­ dářských budov. Obranu předhradí od východu stavitelé zajistili hlubokým ší­ jovým příkopem o šířce 20 m a hloub­ ce okolo 10 m. K dodnes viditelným

ŽEHRÁ

zajímavostem hradu patří dvě do skály vylámané štoly, které v délce přibližně 6 a 20 m směřují pod nádvoří a cister­ nu hradního jádra. Charakter hradní dispozice a nále­ zy keramiky z 13.-15. století umožňují předpoklad vzniku fortifikace nejpoz­ ději v průběhu 13. století, kdy prudce vzrostl význam nedaleké Banské Štiavnice. Poloha hradu mezi cestami ve

směru na Zvolen a Kremnici, kde byla v roce 1328 zřízena mincovna, umož­ ňovala účinně kontrolovat provoz na těchto komunikacích. Archeologické sběry naznačují využívání objektu ješ­ tě v 15. století, ale zmínka o blízké stu­ dánce pod „starým hradem“ v zápisu o jednom hraničním sporu z roku 1560 napovídá, že funkci před tímto datem již ztratil. V tomto případě, podobně

339

jako u jiných zaniklých a v listinách neuvedených hradů, může bližší po­ znatky přinést jen budoucí hloubkový výzkum. MB Lit.: Kmet' 1901, 74-80; Gutek - Ma­ tějka 2002, 5—7; Labuda 2002, 273. ŽARNOVICA viz REVIŠTE

ŽEHRÁ viz SPIŠSKÝ HRAD

PŘEHLED NEJASNÝCH, SPORNÝCH, A PROTO DO KATALOGU NEZAŘAZENÝCH LOKALIT

BAŇA (?) - raně středověký hrad zmiňovaný v prame­

DRIENOVEC (okr. Košice-okolie) - historikové

nech, ale jinak neznámé polohy a patrně dřevohlinitého provedení zanikl nejpozději na počátku 14. století. Li­ teraturou bývá situován k Bance u Piešťan, ale domní­ váme se, že spíš se jedná o Hradiště u Moravan anebo Hradisko ve Veselém (viz též), ale mezi názory dokonce nechybí ani jeho umístění do moravského Bánova.

(B. Varsik, P. Engel) usuzovali na existenci hradu (Somodi) na počátku 14. století poblíž stejnojmenné obce, kde však chybí jakékoliv stopy po středověkém hradu (bylo zjištěno jen prehistorické hradisko).

HÉDERVÁR (okr. Pezinok?) - hrad svatojurských hrabat je v pramenech zmíněn k roku 1322 a znovu 1361 (Hedvara); jen hypoteticky je možné ho ztotožnit s hrádkem nad místní částí Cajla v ^Pezinku.

BARDEJOV (okr. Bardejov) - věžovitý objekt v ob­ rubě městských hradeb (patrně u Horní, tedy Prešovské brány), který do roku 1412 sloužil osádce králov­ ské celnice, úplně zanikl.

HIDVÉG viz IPEESKÉ PREDMOSTIE

BUDKOVCE (okr. Michalovce) - sotva patrné sto­

HORNÉ STRHÁRE (okr. Velký Křtíš) - hrad uvádí

py dvou opevněných sídel, o jejichž existenci vypoví­ dá jen zpráva z roku 1489, jíž král povolil novostavbu kaštiela za zničený starší hrad.

patrně omylem (záměna s hradem Sztrahora v Maďar­ sku) Súpis pamiatok, což následně opisuje vlastivědná literatura. Prameny ho tam nezmiňují a na kopci Hrádok chybí jakékoliv stopy po opevnění.

ČERVENÍK (okr. Hlohovec) - o nejisté existenci

HRADNÁ (okr. Bánovce nad Bebravou) - raně stře­

hradu vypovídá jen maďarské jméno obce (Veresvár = Červený hrad), která se uvádí roku 1295, poté i její údajné zničení požárem v roce 1317. Ověření v teré­ nu komplikuje dávný přesun celé osady kvůli stavbě leopoldovské pevnosti.

dověký hrad byl snad již v 11. století centrem pohra­ niční provincie a následně i arcidiakonátu, později síd­ lem místní větve Hunt-Poznanovců. Stál asi na skalní vyvýšenině (298 m n. m.) východně nad Velkou Hradnou a snad zanikl za bojů s Matúšem Čákem (f 1321); v roce 1329 je uváděn už jako locum castri (místo po hradu). Narušení lokality zpochybňuje úspěšnost ar­ cheologického výzkumu.

ČIERNA VODA (okr. Galanta) - po údajném nížin­ ném sídle, které je jako hrad Nyék jednou zmiňováno v roce 1286 v rukách bratislavského župana Jana, ne­ zůstalo nejmenší stopy.

** HUMENNE (okr. Humenné) - opevněné sídlo, jež po­

DOLNÉ PLACHTINCE (okr. Velký Křtíš) - exis­

hltil zámek (kaštiel) a vzpomíná se roku 1449 v sou­ vislosti s bratříky, nelze bez bližšího průzkumu spo­ lehlivě nazvat hradem.

tence hradu dobytého králem v roce 1306 na magistru Dončovi (tehdy možná i zanikl) je nepochybná, ale není jisté, zda stál u kostela sv. Martina, nebo spíš na skalna­ tém vršku Hájnický kameň s nadějným, ale nejistým re­ liéfním utvářením. Bez archeologického výzkumu zů­ stávají místo stavby a její vzhled hádankou.

IPEESKÉ PREDMOSTIE, též HIDVÉG (okr. Velký Křtíš) - „dřevěný hrad na ostrově v panství Hidweg“, zmiňovaný písemnými prameny, patřil roku 1290 žu­ 340

PŘEHLED NEJASNÝCH, SPORNÝCH, A PROTO DO KATALOGU NEZAŘAZENÝCH LOKALIT

panu Biterovi z rodu Balassa. Možná ho vybudoval už jeho otec Michal, jenž zboží dostal od krále Bé­ ly IV. v roce 1252. Později byl v držení Matúše Čáka (t 1321) a brzy zanikl.

POZDIŠOVCE (okr. Michalovce) - nížinný hrad

KLIN NAD BODROGOM (okr. Trebišov) - sídlo,

PRIEVIDZA (okr. Prievidza) - podle písemných

které je jako hrad (Bodrogszég) připomínáno roku 1322, zcela zmizelo, a proto ani neznáme jeho cha­ rakter a velikost.

pramenů v roce 1276 zdejší hrad neúspěšně dobý­ val král Ladislav IV. Kumánský z rukou Petra, syna Kazimíra z bíňské větve Hunt-Poznanovců a roku 1299 ho zabral Matúš Čák (t 1321). Naposled se uvádí roku 1341 a patrně stál na výšině nad městem u románského kostela P. Marie, což bez výkopů ne­ lze potvrdit.

(ale také castellum - kaštiel) je připomínán v polovi­ ně 14. století, úplně zmizel a ani se neví, kde se přes­ ně nacházel.

KŘUPÁ (okr. Trnava) - stavba nížinného hradu se při­ pisuje bratislavskému kastelánu Janovi (1371-97), sy­ novi Jana z Krupé. Hrad se nacházel někde u Dolné Krupé a beze stopy zanikl v bojích na začátku 15. sto­ letí.

SOBOTKA (okr. Rimavská Sobota) - zbytky hradu, či spíše pevnůstky, kterou na ostrově Rimavy vystavě­ li Turci v roce 1555, údajně na místě opevnění ozbro­ jenců Jana Jiskry z Brandýsa. V roce 1967 byly pozů­ statky z velké části odbagrovány.

MIHALVÁR (okr. Prievidza?) - hrad uváděný v hra­ nicích Oslan v roce 1329 (lapis Mihalwara), což ně­ kteří autoři mylně ztotožňujú s ^Michalovým vrchem u Kolačna. Neznámý hrad byl ale podle popisu situo­ ván na některém z výběžků pohoří Vtáčnik nad Hor­ nou Vsí.

STUPAVA (okr. Malacky) - hrad Stupava je v písem­ ných pramenech jmenován poprvé v roce 1271, kdy se po něm nazývá pohraniční provincie, a naposled roku 1332. Uvažované situování do místa pozdně renesanč­ ního opevněného kaštiela není hmotně doloženo a ne­ lze vyloučit ani záměnu s ^Pajštúnem.

MODRA (okr. Humenné) - nálezově nadějná výšinná lokalita Hradisko (13. a 14. století). Je však jedno­ dílná, bez jistoty zděného provedení a chybí i jakéko­ liv historické zprávy.

SZOLGAGYÓR (?) - středisko pohraničního komi­ OBORÍN (okr. Michalovce) - pozdní sídlo (castrum

tétu ze 13.-14. století nebylo spolehlivě lokalizová­ no (snad na levobřeží Váhu - Hlohovec, Posádka?). Podle některých historiků se zase nacházel u stejno­ jmenné osady poblíž Velkých Dvomíků (místní část Dunajské Středy).

se připomíná až roku 1470), které bohužel zcela zmi­ zelo a mohlo mít charakter raného kaštiela (1471 cas­ tellum).

PAVLOVCE NAD UHOM (okr. Michalovce) - po­ TURNA (okr. Pezinok?) - podle historika J. Lukačky

cházel odtud význačný šlechtický rod (Pálóci), ale jed­ ná se o zmizelé sídlo, jehož ruina je uváděna až 1604, a které mohlo být pozdně středověkým kaštielem na místě jednoduchého sídla (kurie?).

tento hrad bratislavského župana Jana v roce 1286 do­ byl a vypálil voj voda Opor, v důsledku čehož zanikl. V pozitivním případě je jeho polohu možno očekávat v katastru obce Vinosady.

PERNEK (okr. Malacky) - rozlehlý raně středověký UHORSKÉ (okr. Poltár) - poměrně rozlehlý jedno­

hrad (hradisko) nad cestou přes Malé Karpaty. V pra­ menech se nepřipomíná a patrně zanikl ještě před pře­ měnou na kamenný hrad.

dílný hrádek v zajímavé okrajové poloze na kopcovi­ tém výběžku Čeřiny je patrně středověkého původu a případné potvrzení zděného charakteru nezbytným archeologickým výzkumem ho může posunout do sfé­ ry hradů.

POSADKA, obec Dvomíky (okr. Hlohovec) - mj. prehistorická lokalita na výběžku nad Váhem, někdy ztotožňovaná s hradiskem Szolgagyór (jindy se Zoldvárem), se patrně po narušení těžbou hlíny z velké čás­ ti svezla po svahu. Po roce 1452 není vyloučen dočas­ ný pobyt bratříků.

VESELÉ (okr. Piešťany) - na hrad poukazuje maďar­ ské jméno obce Wygvár (hrad; v pramenech z roku 1310). Na Hradisku v jižní části obce, poškozeném 341

PŘEHLED NEJASNÝCH, SPORNÝCH, A PROTO DO KATALOGU NEZAŘAZENÝCH LOKALIT

těžbou hlíny, zjistil A. Točík opevněné sídliště z do­ by bronzové a nálezy z 12.-15. století svědčí též pro středověký dřevohlinitý hrádek.

VRANOV NAD TOPEOU (okr. Vranov nad Toplbu) - na rytině z roku 1686 vyčnívá nad velký a bastiony opevněný kaštiel mohutná polozřícená věž. Avšak to, že sídlo z poloviny 15. století Rozgonyiové opevnili v roce 1472 a nazývá se castellum, ukazuje na charakter kaštiela. Opevnění podle historických plánů zahrnovalo kostel a několik stavení.

342

ZÓLDVÁR (okr. Hlohovec ?) - od roku 1316 připo­ mínaný hrad nabyl po polovině 13. století rod Hunt-Poznanovců ze Seku. Z nich se magister Jan psal po hradu a byl stoupencem Matúše Cáká (f 1321). His­ torik J. Lukačka situuje hrad na lokalitu u Posádky na levém břehu Váhu (viz též).

ZILINA (okr. Zilina) - královský hrad, jako příslušen­ ství bystrického županství se vzpomíná od poloviny 14. století a zanikl v 15. století. Na základě textu listi­ ny z roku 1397 snad stál poblíž středověkého města.

SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V LITERATUŘE A SEZNAMU VYOBRAZENÍ

AH - Archaeologia historica ARX - Archeologické rozhledy AU S AV - Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied AVANS - Archeologické výskumy a nálezy na Slo­ vensku CaBe - Castrum Bene ČsČH - Československý časopis historický FFUK - Filozofická fakulta Univerzity Komenského HČ - Historický časopis X HU AVSR - Historický ústav Akadémie vied Slo­ venskej republiky KPÚ - Krajský pamiatkový úřad KS - Krásy Slovenska KS ŠPSOP - Krajské středisko štátnej pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody MK - Malovaný kraj MNM - Magyar Nemzeti Múzeum MOL - Magyar Országos Levéltár NKP - Národná kultúrna pamiatka NPÚ - Národní památkový ústav

OPP- Ochranca prírody a pamiatok PM - Pamiatky a múzeá (dříve Vlastivědný časopis) PP - Pamiatky příroda PÚ - Pamiatkový ústav (úřad) SbMSS - Sborník Muzeálnej slovenskej společnosti S1A - Slovenská archeológia SNM - Slovenské národně múzeum X SUPPOP - Státní ústav památkové péče a ochrany prírody SÚRPMO - Státní ústav pro rekonstrukci památko­ vých měst a objektů ŠOA - Štátny okresný (oblastný) archív VC - Vlastivědný časopis VZP - Vlastivědný zborník Považia ZbFAST - Zborník Fakulty architektúry Slovenskej technickej univerzity Bratislava ZbFFUK - Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského ZbSNM - Zborník Slovenského národného múzea ZbSBM - Zborník Slovenského banského múzea

343

PRAMENY A LITERATURA

Alpár, I. 1899: Szomolány vára. In: A Magyar Mérnók és Építészegylet Kózlónye 33, 217-219. Avenarius, A. 1977: Banskobystrický městský hrad vo vztahu k městu. PP č. 6, 18-19. Badík, M. - Bemáth, J. b. d. (1969): Thurzov hrad v Gelnici. Prešov. Badurík, J. 1975: Z dějin revištského panstva do polovice 17. storočia. ZbFFUK - Historica 26, 169-189. Bagin, A. 1971: Ilavský hrad v minulosti (Stavebný vývoj). VČ 20, č. 3, 121-128. Bagin, A. 1985: Ilava vo výtvarnom zobrazení. VČ 34, č. 3, 129-133. Baker, V. b. d. (1923): Starý zámok. Krátké dějiny banskoštiavnického starého hradu. Banská Štiavnica. Balász, M. 1949: Krasznahorka váranak tórténete az Arpádoktól Mohácsig. Budapest. Balaša, G. 1964: Hrad Zniev (Turčiansky) vo svetle najnovších archeologických výskumov. VZP 6, 262-271. Balaša, G. 1964a: (O pravěkých nálezoch na hrade Hodejov.) Zpravodaj KS ŠPSOP v B. Bystrici 2, č. 4, 20. Balaša, G. 1965: Niečo zo Slovenskej Eupče. Zpravodaj KS ŠPSOP v B. Bystrici 3, č. 6, 55. Balaša, G. 1973: Archeologický výskům na hrade Liptovský Hrádok. PP 4, č. 4, 32-34. Balegová, J. 2003: Šarisský hrad v časoch Juraja Wernera. PM 2003, č. 4, 18-21. Baráthová, N. 1989: Kežmarský hrad. Bratislava. Barta, P. - Bona, M. - Heussner, K. 2005: Príspevok k počiatkom hradu Tematín. Výsledky dendrochronologického a architektonickohistorického výskumu. In: Dějiny staveb 2005, 57-73. Plzeň."

nemzetségbeli Forgách család tórténete. Esztergom. Bartik, J. - Holčík, Š. 2000: Archeologický výskům v Tisovci. AVANS v roku 1998, 24-26. Bartik, J. - Holčík, Š. — Hutka, J. 2000: Archeologický výskům v Tisovci. AVANS v roku 1999, 20. Bartik, J. - Horanský, P. - Hutka, P. 2002: Pat’ rokov výskumu v Tisovci - Hradovéj. AVANS v roku 2001, 24-27. Bartholomaeides, L. 1806: Incliti superioris Ungariae comitatus Gbmbriensis, Notitia historico-geographico-statistica. Leutchoviae 1806-1808. Baum, W. 1996: Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům. Praha. Bednář, P. 1995: Zisťovací výskům na južnom nádvoří Nitrianskeho hradu. AVANS v roku 1993,31-33. Bednář, P. 1998a: Die Entwicklung der Befestigung der Nitraer Burg im 9.-12. Jahrhundert. In: Henning, J. - Ruttkay, A. T. (hsg.): Friihmittelalterlicher Burgenbau in Mittel- und Osteuropa, 371-382. Bonn. Bednář, P. 1998b: Archeologický výskům na nádvoří paláca nitrianskeho hradu. AVANS v roku 1996, 28-31. Bednář, P. 2004: Befestige Sitze im. Umkreis von Nitra und Starý Tekov im 9.-13. Jh. In: CaBe 7, 11-26, Nitra. ’

Bednář, P. 2006: Die Widerspiegelung der Burgfunktion in Bauformen des 9.-14. Jahrhunderts aufdem Gebiet der Slowakei. In: CaBe 8 (Archáologie Osterreichs Spezial 2), 81-95, Wien. Bednář, P. - Fottová, E. 2001: Výskům v Starom Tekove. AVANS 2000, 36-38. Nitra. Bednář, P. - Fottová, E., 2002: Středověké opevnenie

Bártfai Szabó, L. 1910: A Hunt - Paznan 344

PRAMENY A LITERATURA

v Sklených Tepliciach. In: AVANS v roku 2001, 30-31 a 231. Bednář, P. - Fottová, E. 2006: Terrain und sein Einfluss bei der Baulosung der Burgen der West- und Mittelslowakei, Vbrgeschobene Burgbefestigungen der West- und Mittelslowakei. In: CaBe 9, 23-40, Praha. Bednář, P. - Samuel, M. 2001: Entwicklung der Befestigung der Nitraer Burg im 11. Jahrhundert. In: Slovenská archeológia 49, 301-345. Bednář, P. - Samuel, M. 2002: Nitriansky hrad na přelome tisícročí. In: A. Ruttkay - M. Ruttkay P. Šalkovský: Slovensko vo včasnom středověku, 149-155. Nitra. Bednář, P. - Staník, I. 1993a: Archeologický výskům Nitrianskeho hradu v rokoch 1988-1991. In: Nitra. Příspěvky k naj starším dějinám města, 127-141. Nitra. Bednář, P. - Staník, I. 1993b: Výskům Nitrianskeho hradu v roku 1992. AVANS v roku 1992, 25-27. Bel, M. 1735-1742: Notitia Hungariae novae historica-geographica. Posonium, Vienna. Bel, M. 1989: Turčianska stolica (překlad J. Sopka). Martin. Belányi, J. 1967: Levický hrad v záznamoch Tekovského muzea. OPP 7, č. 10, 82. Benadik, B. 1964: Slovanské nálezy z výskumu válu na hradisku v Zemplíne. Studijné zvěsti AÚ SAV 14, 151-160. Nitra. Benkó, J. 1929: Fůlek vár torténete. Rimavská Sobota. Beňko, J. 1985: Osídlenie sevemého Slovenska. Košice. Beňko, J. 1985a: Najstaršia turčianská, liptovská a oravská šlachta. In: Najstaršie rody na Slovensku, 81-87. Bratislava. Bona, M. 1991 a: Hrad Breznica nad Tekovskou Breznicou. Prieskumová správa (uložena v knihovně Slovenské archeologické společnosti v Nitře). Bona, M. 1991b: Pustý hrad nad Sklenými Teplicami. Prieskumová správa (ulož, v knihovně Slovenské archeologické společnosti v Nitře). Bona, M. 1993: Živánska veza v chotári Jedlových Kostolian. PM 1993, č. 1, 17-19. Bona, M. 1994: Stavebno-historický prieskum hradu Hrušov a metodický přístup kjeho konzervách v r 1928-1930. AH 19, 215-227. Bona, M. 1995: Sakrálně stavby hradu Gýmeš. PM 1995, č. 2, 30-32. Bona, M. 1996: Renesančně a barokové přestavby hradu Gýmeš. PM 1996, č. 4, 28-31.

Bona, M. 1997: Dějiny a architektura Topolčianskeho hradu. In: Topolcany vo vrstvách vekov (ed. E. Wiedermann), 255-273. Topolcany. Bona, M. 1999: Prevéty opevněných sídiel šlachty na strednom a homom Ponitrí. AH 24, 273-290. Bona, M. 2003a: Hrad Gýmeš a kulturně pamiatky obce Jelenec. In: A. Fehér a kol.: Jelenec monografia, 152-214. Bratislava. Bona, M. 2003b: Katalogové heslá: Trenčiansky hrad; Šarišský hrad; Hrad Budatín; Hrad Gýmeš; Čachtický hrad; Topolčiansky hrad; Hrad Krásna Horka; Hrad Hrušov; Živánska veza pri Jedlových Kostolanoch; Hrad Beckov; Hrad Sklabiňa; Hrad Lietava; Hrad Strečno. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 575-585, 590-592, 596-597, 601-603. Bratislava. Bona, M. 2003c: Konzervácia a prezentácia hradu Hrušov v rokoch 1928-1930. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 14,79-94. Bona, M. 2005: Archívny ikonografický prameň ako zdroj poznania zaniknutých prvkov fortifikačnej architektúry - příklad hradu Zniev. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 16, 193-206. Bona, M. 2006: Sakrálny okrsok Gýmešského hradu ako súčasť neskorobarokovej přestavby hradného komplexu. In: Umenie na Slovensku v historických a kultúmych súvislostiach 2005, 89-101. Trnava. Bona, M. - Horanský, P. - Lukačka, J. 1999: The Castle of Uhrovec (Pilot Projekt of Castle Conservation) - Comprehensive Research. In: Archív Nadácie pre záchranu kultúmeho dedičstva - Bratislava. Bona, M. - Lukačka, J. 2002: Úloha hradov horného Ponitria a Pozitavia pri obrané a osídlení územia do konca 14. stor. AH 27, 239-268. Bona, M. - Lukačka, J. 2006: Čiastkový architektonicko-historický a archívny výskům NKP Čiemy hrad. Výzkumná dokumentace uložená v archivu KPÚ v Nitře. Bona, M. - Plaček, M. - Lukačka, J. 1998: Oponický hrad. In: PM, č. 1, s. 19-23. Bona, M. - Šimkovic, M. 2003: Opevněné sídla do začiatku 14. storočia. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 60-67. Bratislava. Bona, M. - Šimkovic, M. 2003a: Opevněné sídla 345

PRAMENY A LITERATURA

Čaplovič, D. 1985: Výsledky výskumu hradiska v Zemplíne. AVANS v roku 1984, 75-77. Čaplovič, D. 1998: Včasnostředověké osídlenie Slovenska. Bratislava. Čaplovič, D. - Čičaj, V. - Kováč, D. - Lipták, L. Lukačka, J. 2000: Dějiny Slovenska. Bratislava. Čaplovič, D.- Hrubec, I.- Ruttkay, A. - Vallašek, A. 1985: Středověkéfeudálně sídla na Slovensku a ich hospodářské zázemie. AH 10, 241-254. Čaplovič, P. 1958: Oravský zámok vo svetle novších výskumov. PM 7, 81-87. Čaplovič, P. 1963: Oravský zámok (K otázkám statických pomerov). VČ 12, č. 1, 41-43. Čaplovič, P. 1967: Oravský zámok. Banská Bystrica. Čerňan, I. 1995: Oravský hrad v období Turzovcov a ich hrobka. In: Zborník Oravského múzea 12, 24-32. Deák, L. 1958: Štátny hrad Červený Kameň. Bratislava. Deák, L. 1961: Levice. VČ 10, č. 2, 72-78. Dějiny Krompách 1981: Dějiny Krompách (ed. I. Chalupecký a J. Rak). Košice. Dějiny Slovenska 1986: Dějiny Slovenska I. (do roku 1526), red. S. Cambel. Bratislava. Dějiny Slovenska 1987: Dějiny Slovenska II. (1526-1848), red. S. Cambel. Bratislava. Dorazil, O. 1935: Sto let českých dějin 1419-1526. Praha. Drenko, J. 1992: Kapitoly z dějin Fil’akova zv. I. FiTakovský hrad. Lučenec. Drenko, Z. 1967: K dějinám Filakovského hradu,/ VČ 16, č. 4, 189-190. Drenko, Z. 1971: Ozdínsky hrad. VČ 20, č. 4, 191. Drenko, Z. 1976: Archeologický výskům Levického hradu. ZbSNM 70 - História 16, 113-128. Drenko, Z. 1981: Filákovský hrad. AH 6, 437-441. Drenko, Z. 1985: Archeologické nálezy na Strečnianskom hrade. ZbSNM 79 - História 25, 145-155. Droppa, J. 1905: Murány váranak tórténete. Budapest. Dubovský, J. M. 1997: Peripetie slobody (Pezinská čítanka). Pezinok. Dubovský, J. - Žudel, J. 1982: Dějiny Pezinka. Bratislava. Dudáš, M. 1997: HradStrečno. PM 1997, č. 3, 29-33. Dvořáková, D. 1992: Bohatstvá Lietavského hradu. Historická revue 3, č. 5, 36-37.

neskorej gotiky. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dě­ jiny slovenského výtvarného umenia, 284-291. Bratislava. Bona, M. - Šimkovic, M. 2006: Vývoj pamiatkovej starostlivosti o hradně zrúcaniny. In: Ochrana zrúcanín v kultúmej krajině, 36-49. Lietava. Borovský, Š. 1984: Devín. Bratislava. Botto, J. 1898: Tisovec. Nákres miestopisu. SbMSS 3, 123-128. Bovan, M. 2001: Bratříčky velitel Bartoš z Hartvikovic v Tekovskej Breznici a nález mincí na tamojšom hrade. In: Husiti na Slovensku, 132-138. Lučenec. Bóhm, J. - Mencl, V. 1931: Výzkum na hradě nitranském 1930-1931. Památky archeologické 37, 64-79. Brancsik, K. 1888-89: A ledniczi várrom. A Trencsén vármegyei természettudomány egylet évkónyv 11-12, 1-7. Bredetzky, S. 1802: Topographisches Taschenbuch des Konigreichs Ungarn. Sopron. Bredetzky, S. 1803-1805: Beytrdge zur Topographic des Konigreichs Ungarn. Sopron. Brunovský, E- Fiala, A.- Nešporová, T.- Šišmiš, M. 1991: Trenčiansky hrad. Martin. Budinský-Krička, V. 1976: Prieskum středověkého hrádku v Mudrovciach. AVANS v roku 1975, 62-64. Budke, A. 1973: Dějiny Saštína. In: Zbomík Záhorského múzea 4, 51-58. Buran, D. a kol. 2003: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia. Bratislava. Cidlinská, A. 1958: Objekty štátneho kultúrneho majetku na Slovensku - hrad Jelenec. PM 7, č. 4, 167. Csánki, D. 1890: Magyarország torténelmi fbldrajza a Hunyadiak korában I. Budapest. Csánki, D. 1925: Barsvármegye várai a XLV.-XV. században. In: Emlékkónyv dr. gróf Klebelsberg Kuno negyedszázados kultúrpolitikai mukódésének emlékére sziiletésének ótvenedik évfordulóján, 283-294. Budapest. Czobor, B. 1877: Magyarország kózépkori várai. Századok 11, 599-616, 704-726. Čajka, M. 2002: Počiatky a vývoj stredovekej architektúry na Oravě. Zborník Oravského múzea 19, 7-33. Čaplovič, D. 1983: Středověké zaniknuté dědinské osídlenie na východnom Slovensku. S1A 31, 357-413. 346

PRAMENY A LITERATURA

Dvořáková, D. 2000: Šláchtici z Ludaníc a král Žigmund Luxemburský. HČ 48, č. 1, 35-44. Dvořáková, V. - Tóthová, Š. (zost.) 1995: Banská Štiavnica. Světové kultúme dedičstvo. Bratislava. Ďurková, M. 1994: Najstaršie rody vo zvolenskej stolici. In: Najstaršie rody na Slovensku. Bratislava, 114-119. Egyházy-Jurovská, B. 1972: Historicko-archeologický výskům na Kežmarskom hrade v roku 1970. VC 21, č. 4, 190-191. Egyházy-Jurovská, B. 1986: Historicko-archeologický výskům v súvislosti s pamiatkovou úpravou hradu v Kežmarku. AH 11, 235-242. Eliáš, M. 2006: Památný spis k dějinám Šurianského hradu. Šurany. Eliáš, Š. 1994: Románské Košice. In: Košické historické zošity. Sborník ŠOA v Košiciach 4, 6-26. Encyklopédia miest 2005: Encyklopédia miest a obcí Slovenska. Lučenec. Engel, P. 1977: Királyi hatalom és arisztokrácia viszonya a Zsigmond-korban (1387-1437). Budapest. Engel, P. 1996: Magyarország világi archontológiája 1301-1457, zv. I. Budapest. Emyey, J. 1917: Oroszlánko vára és urai. In: Emlékkónyv Fejérpataky László, 109-137. Budapest. Emyey, J. 1920-1922: A túróci várhelyek és Szklabina. In: Az Országos magyar régészeti társulat évkóny ve I, 104-128. Emyey, J. 1922-23: Blatnica vára és urai. In: Hadtórténelmi Kózlemények 23-24, 349-367. Ethey, Gy. 1926: Vágujhely tbrténete és a szomszédos várak. Nyitra. Ethey, Gy. 1936a: A Zoborvidék multjából. Nyitra. Ethey, Gy. 1936b: Vágvolgyi kronika. Komárom. Ethey, Gy. - Csemegi, J. 1943: A Stibor család építkezései. Adatok a felvidéki gótikus építészet tórténetéhez. In: A Magyar Mémók és Építészegylet Kózlónye, 3-12. Fackenberg, F. 1962: Bánovská kotlina. OPP 2, č. 4, 2. Fackenberg, F. 1963: Topolciansky hrad. OPP 3, č. 4, 5. Fackenberg, F. 1965: Hradiská a hrádky Hornej Nitry. In: Zpravodaj KS ŠPSOP v B. Bystrici 3, č. 8, 67-73. Farkaš, Z. 1994: Strom života na Dračom hrádku pri Borinke. PM 1994, č. 1, 22.

Farkaš, Z. 2002: Archeologický výskům Starého zámku pri Pezinku. AVANS v roku 2001,47-48. Fekete Nagy, A. 1941: Magyarország torténelmi fbldrajza a Hunyadiak korában, IV. - Trencsén vármegye. Budapest. Feld, I. 1982-83: A Mátraderecskei Kanázs-vár és az éllel ellátott henger alakú tornyok. In: Agria 19, 111-133. Feld, I. 2004: Herrschaft, Burg unf Residenz im spátmittelalterlichen Konigreich Ungam. In: CaBe 7, 47-78, Nitra. Ferus, V. 1990: Sered’, kaštiel. In: Súpis pamiatkových výskumov vykonaných v Projektovom ústave kultury Bratislava v rokoch 1975-1989. Bratislava, 189-190. Fiala, A. 1966: Stavebné členenie našich hradov v 13. a 14. storočí. VC 15, č. 1, 41-44. Fiala, A. 1968: Architektúra Bratislavského hradu na najstarších vyobrazeniach. ZbSNM 62 História 8, 61-76. Fiala, A. 1968a: Žigmundovská přestavba Bratislavského hradu. VC 17, č. 4, 161-167. Fiala, A. 1969: Gotická architektúra Bratislavského hradu. In: ZbFFUK, Historica 20, 7-52. Fiala, A. 1970: Príspevok k dějinám hradu Brané. In: ZbSNM 64 - História 10, 133-138. Fiala, A. 1972: Hrady Devin a Sv. Jur na Mayerovej panoráme Bratislavy. PP 2, č. 2, 40-41. Fiala, A. 1977: Obytná veza Trenčianskeho hradu. PP7, č. 2, 13-15. Fiala, A. 1978: Barborin palác a kaplnka na trenčianskom hrade. PP 8, č. 5, 14-16. Fiala, A. 1978a: Jewels of our the Eubovňa castle. In: Panorama der Slowakei, c. 3-4, 28-29. Fiala, A. 1980: Bratislavský hrad, Trenčiansky hrad, Spišský hrad, Zvolenský hrad. In: Národně kultúme pamiatky na Slovensku (ed. V. Jankovič), 22-28; 38-48; 70-72; 125-129. Martin. Fiala, A. 1982: K problematike záchrany, konzervácie i obnovy hradu v Leviciach. PP 13, č. 4, 20-23. Fiala, A. 1985: Stavebná podoba Trenčína na sklonku středověku. In: Zborník Trenčín, remeslá, tlačiame, architektúra, 134-155. Bratislava. Fiala, A. 1985a: Chateaux forts en Slovaquie. In: Récherches médievales, janvier 1985, 19-36. Reichstett. Fiala, A. 1988: Konzervácia hradu Levice. In: Ochrana pamiatok a přírody v západoslovenskom kraji, č. 2, 75-76. 347

PRAMENY A LITERATURA

Fiala, A. 1996: Pokrokové prvky fortifikačnej architektury 16. storočia. PM 1996, č. 3, 24-27. Fiala, A. 1997: Premeny Trenčianskeho hradu. PM 1997, č. 3, 10-13. Fiala, A. 2005: Taliani medzi hostami pri Královskom potoku na Spiši. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 16, 151-160. Bratislava. Fiala, A. - Gazíková, Z. - Holčík, Š. - Šimkovic, P. - Semanko, A. 1986: Výsledky nových výskumov na Bratislavskom hrade. PP 15, 167-175. Fiala, A. - Habovštiak, A. - Štefanovičová, T. 1975: Opevněné sídliská z 10.-13. storočia na Slovensku. AR 27, 429-444. Fiala, A. - Izakovičová, M. - Marsina, R. 1965: Budatín. VČ 14, č. 3, 99-105. Fiala, A. — Semanko, A. 1992: Veza Luginsland na Bratislavskom hrade. PM, č. 3, 32-37. Fiala, A. - Semanko, A. 1993: K architektuře gotického paláca Bratislavského hradu. PM 1993, č. 3, 21-22. Fiala, A. — Štefanovičová, T. 1965: Stavebný vývoj Bratislavského hradu v 11.-13. storočí. NC 14, 75-78. Fiala, A. - Štefanovičová, T. 1969: Bratislavský hrad. Bratislava. Fiala, A. - Sulcová, J. - Krůtky, P. 1995: Bratislavský hrad. Bratislava. Fiala, A. - Vallašek, A. 1977: Výskům Spišského hradu. VČ 26, č. 1,8-13. Fiala, A. - Vallašek, A. 1978: Gotická sakrálna stavba na Spišskom hrade. In: Historica Carpatica 9, 169-216. Fiala, A. - Vallašek, A. - Lukáč, G. 1988: Spišský hrad. Martin. Fialová, H. - Fiala, A. 1966: Hrady na Slovensku. Bratislava. Fidler, P. 1994: Die Bautdtigkeit der Familie Páljjy im 17. Jahrhundert und der Umbau des Schlosses Bibersburg - Červený Kameň. Ars 3, 213-236. Fillová, E. 1988: Výsledky pamiatkového výskumu vstupnej časti s barbakánom hradného areálu v Banskej Bystrici. AH 13, 275-283. Fillová, L. - Mácelová, M. - Šimkovic, M. 2002: Opevnenie městského hradu v Banskej Bystrici v 15. a na začiatku 16. storočia. AH 27, 355-370. Fillová, L. - Mácelová, M. - Šimkovic, M. 2004: Opevnenie městského hradu v Banskej Bystrici v 15. a na začiatku 16. storočia. PM 2004, č. 2, 2-7.

Flégl, M. 1984: Považský hrad. Snahy o jeho záchranu v minulosti. VČ 33, č. 1, 31-34. Floreková, V. 1995: Protiturecká pevnost’ v Komárně. Národná kultúma pamiatka. PM 1995, č. 3, 26-27. Fojtík, J. 1966: Príspevok k dějinám Dolnej a Hornej Súče. In: Vlastivědný obzor, 13-24. Trenčín. Forgách, J. 1906: Szalancvár eredete és nevezetesebb eseményei. Mándok. Frák, G. 1991: Hrad Muráň, jeho alódia a poddanské obce okolo r. 1670. In: Obzor Gemera - Malohontu 22, 21-27. Frivaldszky, J. 1994: Adalékok Lietava (Szlovákia) építéstbrténetéhez- Můemlékvédelem 38, č. 4, 221-229. Furmánek, V. 1983: Hradiská Pilinskej a Kyjatickej kultury na Slovensku. AR 35, 24-32. Fůgedi, E. 1977: Vár és társadalom a 13-14. századi Magyarországon. Budapest. Fůgedi, E. 1986: Castle and society in medieval Hungary. Budapest. Fůko, P. 1944: Podmanickovci a dějiny Bystrického hradu. Považská Bystrica. Gajdoš, M. 1981: Víglaš. VČ 30, č. 2, 66-75. Gajdoš, M. 1984: Dobrá Niva. VČ 33, č. 2, 58-64. Gardavský, Z. 1973: Hrad Súlov - přípravný výzkum. Elaborát SÚRPMO Olomouc. Gardavský, Z. 1974: Hrad Hričov - přípravný' výzkum. Elaborát SÚRPMO Olomouc. Gardavský, Z. 1975a: Hrad Sklabiňa — průzkum stavebnč-historický. Elaborát SÚRPMO Brno. Gardavský Z. 1975b: Premeny hradu Strečno. PP 5, č. 4, 28-31. Gardavský, Z. 1976: Před zánikom severného paláce Likavského hradu? PP 6, č. 1, 9-14. Gardavský, Z. 1980: Hrad Lietava, dolný hrad detailný stavebno-historický výskům so štúdiou. Elaborát SÚRPMO Brno. Glos, P. - Šimkovic, M. 2004: Nové poznatky o stredovekej podobě pohraničných hradov Lubovňa a Plaveč. AH 29, 309-329. Gojdič, I. 1995: Kaplnka Zvolenského zámku - aká bola a aká je. PM 1995, č. 4, 26-31. Gojdič, I. - Muráriková, M. - Danák, R. 2004: Hrad Slovenská Lupča a jeho stavebno historický vývoj. In: Dějiny staveb 2004, 85-92. Plzeň. Gráfel, E. 1983: Fortifikačný systém města Komárna. PP 13, č. 1, 23-29. Gráfel, E. 1988: Pevnostný systém města Komárna. Bratislava. 348

PRAMENY A LITERATURA

Hanuliak, V. 1996: Liptovský hrad. PM 1996, č. 3, 28-33. Hanuliak, V. 1998: Pustý hrad nad Zvolenom. PM 1998, č. 1,14-18. Hanuliak, V. 1999: Doklady hmotnej kultury Starého Zvolena (Pustého hradu) od 12. do 17. storočia. AH24, 351-361. Hanuliak, V. 2001: Materiálně doklady remeselnickych dielní na Pustom hrade. AH 26, 185-191. Hanuliak, V. 2003: Zvolen - starý Zvolenský hrad, tzv. Pustý hrad (katalogové heslo). In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 579. Bratislava. Hanuliak, V. 2004: Hrad Čabrad’ v dějinách Hontu. AH 29, 299-308. Hanuliak, V. - Ragač, R. 2002: Zámok Vígláš v období 14.-18. storočia. AH 27, 279-288. Hanuliak, V. - Šimkovic, M. 1997: Dončov hrad a vrcholnostredoveké refugium nad Zvolenom. AH22, 161-168. Harmanová, A. (red.) 1996: 750. rokov obce Richnava. Richnava. Házi, J. 1917: Detrekó vára a kózépkorban. Budapest. Hemádi, K. 1982: Nógrádi várak. Gyór. Hikl, R. 1946: Počátky města Skalice. In: Historica Slovaca 3-4, 1945-1946, 147-164. Bratislava. Hlavicová, J. 1979: Devín - stavebný vývoj hradu. In: Vlastivědný sprievodca, 203-225. Hlavicová, J - Plachá, V. 1999: Hrad Devín. História a stavebný vývoj horného hradu. PM 1999, č. 4, 17-21. Hlavicová, J. - Keller, I. - Plachá, V. b. d. (1988): Devín v 10.-13. storočí. In: Najstaršie dějiny Bratislavy, referáty zo sympózia 28.-30. 10. 1986, 147-156. Bratislava. Hodál, F. - Menclová, D. 1956: Hrad Bojnice. Bratislava. Hoferek, A. a kol. 2002: Hradní zříceniny na Slovensku. Zlín. Holčík, Š. 1980: Výskům na hrade Červený Kameň. AVANS v roku 1978, 112-113. Holčík, Š. 1981: Hrad Červený Kameň NKP. AH 6, 429-432. Holčík, Š. - Štefanovičová, T. 1982: Bratislavský hrad. Bratislava. Horanský, P. - Hutka, D. - Prášek, K. 1999: Prvá sezóna výskumu v Tisovci. AVANS v roku 1997, 52-53.

Graus, I. 1990: Z minulosti a přítomnosti stredovekej mestskej fortifikácie Banskej Bystrice. In: Středné Slovensko 9, 173-195. Martin. Graus, I. 2000: K lokalizácii neznámej (piatej) bašty v banskobystrickom hradnom areáli. AH 25, 119-136. Graus, I. 2000a: Vývoj fortifikácie Banskej Bystrice do konca 16. storočia v podmienkach specifik pasívnej obrany stredoslovenských banských miest. In: Vojenská história 1, 3-21. Bratislava. Grznár, P. - Drahošová, V. 2006: Předběžná správa o výsledkách archeologického výskumu městského opevnenia v Skalici. AH 31, 153-161. Gutek, P. - Matějka, M. 2002: Menej známe hrady stredného Pohronia. PM 2002, č. 1, 1-7. Giintherová, A. 1954: Štátny hrad Krásna Horka a okolie. Martin. Gyórffy, Gy. 1966: AzÁrpád-kori Magyarország tórténeti foldrajza I. Budapest. Gyórffy, Gy. 1987: AzÁrpád-koriMagyarország tórténeti foldrajza III. Budapest. Gyórgy, T. - Kusák, D. 1985: Krásna Horka a Betliar. Martin. Haberlandová, H. 1997: Hrad Červený Kameň dominanta Malých Karpát. PM 1997, č. 4, 19-24. Habovštiak, A. 1972: Středověké hrádky na Slovensku. VC 21, č. 1,2-8. Habovštiak, A. 1985: Středověká dědina na Slovensku. Bratislava. Habovštiak, A. - Juck, L. 1974: Starý Tekov v pravěku a středověku. VČ 23, 168-176. Haiczl, K. 1934: A Kistapolcsányiak. Budapest. Hajduch, J. 1953: Slovenské hrady. Martin. Halaga, O. R. 1992: Počiatky Košic a zrod metropoly. Košice. Hanuliak, M. 1995: Přispěvok k počiatkom středověkého města Banská Štiavnica. AH 20, 275-284. Hanuliak, V. 1985: Historický vývoj hradu Liptov. In: Liptov 8, Vlastivědný zbomík, 101-131. Hanuliak, V. 1987: Odkrytie stredovekej strážnej veze na Víglaši. AVANS v roku 1986,47-48, 124. Hanuliak, V 1988: Archeologický objav zaniknutého hradu v Liptove. KS 65, č. 10, 36-38. Hanuliak, V. 1993: Historicko-archeologický výskům Pustého hradu vo Zvolene. AH 18, 161—166. Hanuliak, V 1994: Archeologický výskům zvolenského komitátneho hradu. AH 19, 207-214. 349

PRAMENY A LITERATURA

Horváth, P. 1965: Súpisy komorských panstiev na Slovensku z konca 18. a začiatku 19. storočia a ich význam pre vlastivědný výskům. VČ 14, č. 3, 133-137. Horváth, P. 1970: Přispěvok k dějinám bojnického hradu a panstva v druhej polovici 16. star. In: Horná Nitra 5, 5-21. Horváth, P. 1972: Kultúrno-historické údaje o Sitne a sitnianskom panstve z polovice 18. storočia. VČ 21, č. 4, 187-188. Horváth, P. - Kopčan, V. 1971: Turci na Slovensku. Bratislava. Horváth, S. 1999: Středověké kachlice zo Sklabinského hradu. AVANS v roku 1997, 53-54. Hoššo, J. 1981: Archeologický výskům hradu Šášov a zámku v Kremnici. AH 6, 457-465. Hoššo, J. 1987: Výskům vysunutej pevnosti hradu Šášov. AVANS v roku 1986, 48. Hoššo, J. 1989: Výsledky historicko-archeologického výskumu městského hradu v Kremnici. ZbFFUK, Historica 39-40, 249-292. Hoššo, J. 1990: Historicko-archeologický výskům Městského hradu v Kremnici. In: Marsina R.: Banské mestá na Slovensku, 73-81. Martin. Hoššo, J. 1996: Archeologický výskům hradu Šášov. ZbFFUK, Historica 42, 7-47. Hoššo, J. 1996a: Historische und archáologische Erforschung der Stadtburg von Kremnica (Kremnitz). In: Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae 48, 471-487. Budapest. Hoššo, J. 2003: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách v Stredoslovenskom kraji, Poznámka k súčasnému stavu hradov Likava, Šášov a městského hradu v Kremnici. Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 14, 141-149. Houdek, I. 1924: Považské hrady a kaštiele. Bratislava. Houdek, I. 1925-26: SúTov, Lednica, Vršatec. KS 5, č. 4, 89-94. Houdek, I. 1928: Liptovský Hrádok. KS 7, č. 1, 6-12. Houdek, I. 1930: Zniev-Blatnica-Sklabina. KS 9, č. 6, 164-169. Houdek, I. 1931: Velký hrad Liptovský. SbMSS 25, 148-182. Houdek, I. 1948: Počiatky Likavy, jej stavebný vývin a dominium. SbMSS 38-42/1944-1948, 42-68. Hradszky, J. 1885: Marcell-vár és Márkus-vár a Szepesszégben. Lbcse.

Hrady.. .b. d. (2001): Hrady a zámky na Slovensku. Sprievodca (text J. Nešpor, foto V. a V. Bártovi). Banská Bystrica. Hrášková, E. 2003: Výsledky sondážneho výskumu v chodbě bývalého vázenia na hrade Modrý Kameň. AVANS v roku 2002, 58-59. Hrášková, E. 2004: Pamiatky Novohradu. PM, č. 3, s. 2-6. Hrášková, E. - Šimkovic, M. 1999: Nálezy z amatérskej sondy na hrade Ozdín. AVANS v roku 1997, 55. Hrášková, E. - Šimkovic, M. 2004: Hrad Filakovo. PM 2004, č. 3, 14-16. Hrušovský, F. 1999: Památná kniha obce Kláštor pod Znievom. In: Kláštor pod Znievom doveryhodné miesto (ed. J. Felix). Bratislava, 10-57. Huba, P. 1986: Oravský hrad. Martin. Hudák, J. 1969: O hrade a kostole v Rákoši. VČ 18, č. 1, 32-38. Hunka, J. - Nevizánsky, G. - Oždáni, O. 2002: Geodetické zameranie středověkého hrádku v Malých Zlievcach. AVANS v roku 2001, 74-76, 263-266. Husovská, E. 1988: Kremnica, obnova hradného areálu. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 13, 165-183. Husovská, L. 2001: Městský hrad v Kremnici národná kultúma pamiatka. PM 2001, č. 3, 28-32. Huszár, L. 1969: Magyar várak mint pénzhamisitó můhelyek a XVI. században. Múemlékvédelem 13, 80-87. Huszka, J. 1894: A Rubigall-fele ajtó a ZólyomLipcsei várban. In: Archaeológiai Értesitó 14, 230-233. Hýroš, Š. 1876: Zámok Likava a jeho páni. Martin. Chalupecký, I. 1968: Kežmarok. Košice. Chalupecký, I. 1989: Hrad v Podolínci. VČ 38, 140. Chalupecký, I. 1994: Najstaršia šlachta na Spiši. In: Najstaršie rody na Slovensku, 77-80. Bratislava. Chalupecký, I. - Smatana, M. 1987: Hrad Lubovňa. Martin. Chromek, S. 2001: Zámeček — neznámy hrad. Záhorie 10, č. 4, 5-6. Churý, S. 1972: Niekolko údajov o panstve Liptovský Hrádok z polovice 17. storočia a inventář hradu z roku 1663. In: Liptov 2, Vlastivědný zbomík, 269-289. Ila, B. 1944: Gomor megye II. Budapest. 350

PRAMENY A LITERATURA

Ila, B. 1946: Gomor megye III. Budapest. Ila, B. 1969: Gomor megye IV. Budapest. Ila, B. 1976: Gomor megye I. Budapest. Ipolyi, A. 1859: Borostyánkó vára hajdan. In: Vasámapi ujság, č. 39. Irša, R. 1990: Holíc-dějiny a súčasnosť. I. časťdejiny do roku 1918 a pamiatky. Holič. Ištok, P. 1999: Stratigrafické poměry lokality archeologického výskumu hradu Šintava. Studijné zvěsti AÚ SAV 33, 271-294. Izakovičová, M. 1962: Komárno. VČ 11, č. 1, 40-42. Izakovičová, M. 1964: Zvolenský zámok, príspevok k zhodnoteniu nových nálezov gotického obdobia. VČ 13, č. 3, 136-139. Izakovičová, M. 1966: Dvanásť strážcov Považia. Považský hrad. KS 43, č. 7, 208-281. Izakovičová, M., 1966a: Dvanásť strážcov Považia Liptovský Hrádok. KS 43, č.l, 40—41. Izakovičová, M. 1966b: Dvanásť strážcov Považia Hričov. KS 43, č.5, 200-201. Izakovičová, M. 1966c: Dvanásť strážcov Považia Čachtice. KS 43, č.6, 240-241. Izakovičová, M. 1966d: Dvanásť strážcov Považia hrad Súlbv. KS 43, č. 8, 320-321. Izakovičová, M. 1966e: Dvanásť strážcov Považia Lednica. KS 43, č. 12, 480-481. Izakovičová, M. 1966f: Dvanásť strážcov Považia hrad Likava. KS 43, č. 2, 80-81. Izakovičová, M. 1966g: Dvanásť strážcov Považia Starhrad. KS 43, č. 3, 120-121...^---^' Izakovičová, M. 1966h: Dvanásť strážcov Považia. Vršatec. KS 43, č. 9, 360. Izakovičová, M. - Križanová, E. - Fiala, A. 1966: Slovenské hrady a kaštiele. Bratislava. Ižóf, J. 1988: Z výsledkov archeologického výskumu Šintavského vodného hradu z obdobia středověku, na nádvoří klasicistického kastieťa v Seredi v rokoch 1986 a 1987. Spravodaj 3, 38-51. Galanta. Ižóf, J. 1990: A semptei vár kutatása. In: CaBe 1989, 153-162. Ižóf, J. - Staník, I. - Ištok, P. 1990: Šintavský hrad výskům a prezentácia. Studijné zvěsti AÚ SAV 26, zv. 2, 383-391. Jankovič, V. 1967: O Starom meste v Banskej Štiavnici (Pokus o nový výklad). ZbSNM 61 História 7, 73-90. Jankovič, V. 1973: Dějiny pamiatkovej starostlivosti na Slovensku v rokoch 1850—1950. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 10, 7-217. Bratislava.

Janota, D. - Bagin, A. 1976: Historická zeleň Ilavy. PP 6, č. 2, 35-36. Janota, E. 1938/1-3: Slovenské hrady I-II1. Bratislava. Janšák, Š. 1929: Slovenské hradiská z doby halštatskej. In: SbMSS 23, 1-33. Janšák, S. 1930: Staré osídleme Slovenska. In: SbMSS, 24, zoš. 1-2, 1-66, tab. I-XVII. Janšák, Š. 1935: Staré osídleme Slovenska. In: SbMSS 29, 15-51. Janšák, Š. 1938: Staré osídleme Slovenska. Turčiansky Sv. Martin. Janšák, S. 1961: O dokumentácii hradov. VČ 10, 33-35. Janšák, Š. 1966: Brány do dávnověku. Bratislava. Janšák, S. 1968: Pohťad do najstarších dějin. In: Skalica v minulosti a dnes (ed. J. Buchta, J. Sloboda, Z. Viestová), 18-34. Bratislava. Jastrabík, S. 1967: Smolenice. VČ 16, č. 2, 49-57. Jedlicska, P. 1882: Kiskárpáti emlékekl. Budapest. Jedlic ska, P. 1891: Kiskárpáti emlékekll. Eger. Jenčová, M. 1990: Ukončeme výskumu v Sedliskách-Podčičve. AVANS v roku 1988, 90. Jenčová, M. 1997: Siesta sezóna v Sedliskách-Podčičve. AVANS v roku 1995, 103. Jenčová, M. 1998: Systematický výskům v Sedliskách-Podčičve. AVANS v roku 1996, 90-91. Juck, E. 1977: Revište - hrad a panstvo. VČ 26, č. 1, 14-18. Junas, J. 1975: Z minulosti Sklených Teplíc. VČ 24, č. 1,38-40. Jurkovich, E. 1929: Zólyomlipcse várának és uradalmának tórténete. In: Hadtórténelmi Kózlemények, 1-32, 133-166, 257-287. Kalman, P. 1996: Prieskum vojenského opevnenia v Strečne. AVANS v roku 1994, 104-105, 239. Kalmár, J. 1959: A fuleki (Filákovo) vár XV.-XVII. századi emlékei. Régészeti Fúzetek, ser. II, č. 4. Kampis, A. 1961: Trencsén megye tizenhét vára. In: Muvészettórténeti tanulmányok (Muvészettórténeti dokumentációs kózpont évkónyv 1959-60), 133-200. Budapest. Karczag, A. 2005: Csáb - Zbldvár. In: www.varak.hu Karczag, A. - Szabó, T. 2005: A két Litva vára. In: Várak, kastélyok, templomok, č. 2, 7-9. Katkin, S. - Bona, M. 2000: Výsledky výskumu Archívneho křídla hradu v Bojniciach. AVANS v roku 1999, 54-55, 174-175. Kavuljak, A. 1928: Hrad Orava. Turčiansky Svátý Martin. 351

PRAMENY A LITERATURA

Kavuljak, A. 1937: Hrad Lietava. In: SbMSS 31, 1-33. Kavuljaková, J. - Menclová, D. 1963: Oravský zámok. Bratislava. Kecskés, L. 1978: Komárom eródrendszere. Múemlék védelem 22, č. 3, 193-222. Kerekes, J. 1867: Hrady Trenčianskeho Považia. In: Letopis Matice slovenskej, zv. 1, 32-47, zv. 2, 43-68. Kisari Balla, Gy. 1996: Tdrókkori várrajzok Stockholmban. Budapest. Kisari Balla, Gy. 2000: Karlsruhei terképek a torok háborúk korából. Budapest. Kiss, G. 1984: Várak, várkastélyok, várhelyek Magyárországon. Budapest. Klein, B. 2001: Z dějin hradu Červený Kameň. In: Hrad Červený Kameň. Komárno, 3-16. Klein, B. 1995: Obrana a ochrana středověkého Uhorska. Vznik hradov na Slovensku. Historická revue 6, č. 10, 5-7. Kmeť, A. 1901: Sitno a čo z něho vidieť. Ružomberok. Kocsis, L. 1973: Dějiny filákovského sandžaku. In: Vlastivědné štúdie Gemera 2, 53-78. Kočiš, J. 1989: Od Čachtíc po Strečno. Bratislava. Kodoňová, M. 1981: Banská Štiavnica, Starý zámok — výsledky doplňujúceho výskumu. PP 11, č. 1, 13-17. Kodoňová, M. 1984: Beckovský výtvarný okruh v neskorej gotike. Ars, č. 1, 51-79. Kodoňová, M. 1987: A beckói (Beckov) uradalom muvelódéstórténeti jelentósége a kesó gotika korában. In: Muvészet Zsigmond király korában 1387-1437,1.-Tanulmányok, 312-331. Budapest. Kodoňová, M. - Tóthová Š. 1995: Hrad Beckov. Bratislava. Kodoňová, M. - Vallašek, A. 1985: Banská Bystrica, městský hrad — niekolko poznámok k historii jeho opevnění. PP 15, č. 2, 8-13. Kontler, L. 2001: Dějiny Maďarska. Praha. Kopčan, V. 1986: Turecké nebezpečenstvo a Slovensko. Bratislava. Kopčan, V. - Krajčovičová, J. 1983: Slovensko v tieni polmesiaca. Martin. Koppány, T. 1999: A kdzépkori magyarország kastélyai. Múvészettórténeti fuzetek 26. Budapest. Korabinski, J. M. 1786: Geographisch-historisches und Produkten Lexikon von Ungam. Pressburg.

Kovács, Š. B. 1984: Výskumy a prieskumy Gemerského múzea v okrese Rimavská Sobota. In: AVANS v roku 1983, 45-49. Nitra. Kovács, Š. B. 1993: Výskům komitátneho hradu v Gemeri. AVANS v roku 1992, 72-73. Kovács, Š. B. 1995: Druhá sezóna výskumu komitátneho hradu v Gemeri. AVANS v roku 1993,81. Kovács, I. B. 1996: Tretia etapa výskumu komitátneho hradu v Gemeri. AVANS v roku 1994, 23-24. Kovács, I. (Š.) 1997: Gómórország. BratislavaPozsony. Kovács, Š. B. 1998: Nálezy z komitátneho hradu v Gemeri. AVANS v roku 1996, 101. Kováč, D. 1998: Dějiny Slovenska. Praha. Kónig, K. 1942: Fúlek vára. Vác. Kónyóki, J. 1887: Trencsén vára. Archaeológiai Értesitó 7,294-303. Kónyóki, J. 1905: A kdzépkori várak kuldnos tekintettel Magyarországra. Budapest. Krajča, M. 2002: Zasněné místo bývalého hradu Súča. MK38, č. 1,7. Krajčovičová, K. 1976: Komárno. VČ 25, č. 4, 167-174. Krajčovičová, K. 1979: Z dějin komárňanskej pevnosti v druhej polovici 16. storočia. In: ZbSNM 73 - História 19,159-178. Kraskovská, L. 1963: Velkomoravské hradisko v Jure při Bratislavě. In: ZbSNM 57 - História 3, 67-102. Kristenová, V 1966: Este o Budatíne. VČ 15, č. 2, 90-91. Kristenová, V. 1970: Budatínsky zámok. VZP 10, 35-52. Kristenová, V. 1976: Hospodářsky význam budatínskeho hradného panstva do konca 17. stor. VZP 12,91-100. Križan, M. 1961: Kaštielv Ožďanoch. VC 10, č. 3, 140-141. Križanová, E. 1963: Oravský hrad. Bratislava. Križanová, E. 1964: Kaštiel v Haliči. VČ 13, č. 3, 139-142. Križanová, E. 1980: Oravský hrad, Komárno-pevnost', Holíč-kaštiel. In: Národně kultúme pamiatky na Slovensku (Ed. V. Jankovič). Martin, 59-64, 147-150, 193-197. Križanová, E. - Fabini, K. 1968: Umelecko-historický a architektonický výskům kaštiela v Holiči. Pamiatková starostlivost, č. 4, 11-13. 352

PRAMENY A LITERATURA

Križanová, E. - Klusák, D. 1983: Slovenské hrady, zámky a kaštiele. Martin. Križanová, E. - Puškár, I. 1961: Z pamiatkárskych akcií, Lednica - hrad. VČ 10, č. 1, 44. Križanová, E. - Puškárová B. 1990: Turistický lexikon. Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. Bratislava. Krzyzanowski, S. 1903: Notatki z podróžy- Zámek w Lubowli na Spižu. In: Architekt zw. 4, 11-16, 23-26. Kubasák, L. 1968: K historicko-archívnemu výskumu kaštieía v Holiči. Pamiatková starostlivost, č. 4, 14-18. Kubasák, L. 1977: Středověká pevnost Nitrianska Středa v archívnych dokumentech. PP 7, č. 3, 18-20. Kubinyi, F. 1864: Zólyommegye muemlékei. Archaeologiai Kózlemények 4, 15-43. Kubinyi, M. 1909: Régi és új falfěstměnyek az árvai várban. Archaeologiai Értesitó, 172-175. Kučera, M. 1974: Slovensko po páde Velkej Moravy. Bratislava. Kučera, M. 2002: Středověké Slovensko. Bratislava. Kurincová, E. 1984: Neznámy hrad v Karpatoch. KS 61, č. 8, 14-15. Kůrka, A. - Kůrka, L. 1971: Panská sídla v Československu, díl I. - Slovensko. Praha. Kušnierová, E. 1977: Štítnik, přispěvok k dějinám a historickým pamiatkám. Obzor Gemera 8, 88-91. Kušnierová, E. 1999: Hrad Turna. PM 1999, č. 4, 22-23. Kušnierová, E. 2005: Muráň - legendy a skutečnost’. In: Zbomík Gemersko-malohontského muzea v Rimavskej Sobotě Gemer-Malohont L, 82-87. Rimavská Sobota. Labuda, J. 1980: Archeologický výskům na Sitne. AVANS v roku 1978, 166-168, 348-349. Labuda, J. 1981a: Druhá etapa archeologického výskumu na Sitne a prieskum okolia. AVANS v roku 1980, 167-170,410-412. Labuda, J. 1981b: Výsledky doterajšieho archeologického výskumu na Sitne. In: Studijné zvěsti AÚ SAV 19, 113-123. Labuda, J. 1985: Archeologické výskumy na Starom meste a problematika najstaršieho osídlenia Banskej Štiavnice. In: ZbSBM 12, 29-43. Labuda, J. 1986: Středověké architektury na Starom meste v Banskej Štiavnici, ich konzervácia a využitie. AH 11, 67-75.

Labuda, J. 1988a: Středověké osídleme Sitna. In: Středné Slovensko 7, 269-293. Labuda, J. 1988b: Nové poznatky archeologického výskumu banskoštiavnického regiónu. AH 13, 31-34. Labuda, J. 1990: Stav archeologického výskumu na Starom meste v Banskej Štiavnici. In: Banské mestá na Slovensku, 67-72. Žiar nad Hronom. Labuda, J. 1996: Starý zámok v Banskej Štiavnici výsledky archeologických výskumov. AH 21, 361-369. Labuda, J. 1997: Městský hrad v Banskej Štiavnici a jeho vztah k městu. AH 22, 191-198. Labuda, J. 1999: Pozoruhodné nálezy z hradu na Sitne. AH 24, 217-230. Labuda, J. 2000: Pozoruhodné nálezy zo Starého města v Banskej Štiavnici. AH 25, 7-24. Labuda, J. 2002: Hrady Štiavnických vrchov - ich funkcia a vzájomné interakcie. AH 27, 269-278. Labuda, J. 2004: Die Altstadt in Banská Štiavnica. In: CaBe 7, 135-140. Nitra. Labuda, J. 2005: Staré meste (Glanzenberg) v Banskej Štiavnici a montánna archeológia na Slovensku. In: Montánna archeológia na Slovensku (25 rokov výskumov lokality Glanzenberg v Banskej Štiavnici). Banská Štiavnica. Lamiová-Schmiedlová, M. 1963: Príspevok k otázke hradu Sokol’. AR 15, 778-779. Lamiová, M. 1993: Zemplín, obec s bohatou minulostbu. Košice. Lamiová-Schmiedlová, M. - Miroššayová, E. 1991: Archeologická topografia - Košice. Košice. Legendy... 1998: Legendy a kroniky Koruny uherské. Uspoř. R. Pražák, přel. D. Bartoňková a J. Nechutová. Praha. Lehotská, D. 1974: Zo starších dějin. In: Senica, vlastivědný sborník, 29-81. Bratislava. Lehotská, D. a kol. 1968: Hlohovec a jeho okolie. Bratislava. Lukáč, G. 1991: Zborov a hradně panstvo Makovica. Krátký prehlád dějin do r. 1918. Zborov. Lukáč, G. 1994: Spišský hrad. Spišská Nová Ves. Lukáč, G. 1995: Renesančný bastion na hrade Lubovňa. In: Teki Krakowskie 2, 123-126. Kraków. Lukáč, G. 1996: Středověký pohraničný hrad Zborov-Makovica. In: Teki Krakowskie 3, 203-208. Kraków. Lukáč, G. 2002: K počiatkom hradnej architektury v karpatskej oblasti na sevemom Slovensku. 353

PRAMENY A LITERATURA

In: Zarnki i przestrzeň spoieczna v Europie Srodkowej i Wschodniej, 256-268. Warszawa. Lukačka, J. a kol. 1987: Solčany 1235-1985. Topolcany. Lukačka, J. 1990: Majetky a postavenie Ludanickovcov na Slovensku do začiatku 14. storočia. HČ 38, č. 1, 3-14. Lukačka, J. 1992a: Ludanice v středověku. In: Ludanice 1242-1992 (zost. J. Lukačka), 19-31. Ludanice. Lukačka, J. 1992b: Středověké osídlenie diviackovskej domény Vyšehradu. In: Horná Nitra 15, 43-52. Lukačka, J. 1994: Najstaršie nitrianské šlachtické rody. In: Najstaršie rody na Slovensku, 102-110. Bratislava. Lukačka 1994a: Kontinuitát der Besiedlung aufdem Gebiet Des Komitats Nitra 9.-13. Jahrhundert. In: Studia Historica Slovaca 18, 219-233. Lukačka, J. 1998: Topolčianske hradné panstvo v středověku. In: Zborník príspevkov k slovenským dějinám. Bratislava, 132-145. Lukačka, J. 2003: Rod Forgáčovcov do polovice 15. storočia. Historický zborník 13, č. 1-2, 66-79. Lukačka, J. - Bona, M. 2004: Die Beziehung zwischen der Burg und Besiedlung im Gebiet des mittleren und nórdlichen Nitratals bis zum Ende des 14. jahrhunderts. In: CaBe 7, 141-158. Nitra. Mácelová, M. 1997: Archeologický výskům Městského hradu v Banskej Bystrici. AH 22, 181-190. Mácelová, M. 2000: Středověké nálezy z hradu Beckov. AVANS v roku 1999, 85-86. Majer, I. 1852: Kesseleókeó. Családi Lapok II, č. 2, 63-76. Májsky, R. 2003: Zberové nálezy zo stredného Povazia. AVANS v roku 2002, 84-87. Malček, R. 1997: Archeologické nálezy v okrese Zvolen. AVANS v roku 1995, 132-133. Malečka, I. - Remiášová, M. 1987: Z dějin Bojnického zámku. Martin. Markovič, K. 1943: Dějiny Surian do r. 1868. Nové Zámky. Marosi, E. 1974: Itáliai hadiépítészet részvetele a magyar végvárrendszer kiépítéseben 1541-1592 kbzbtt. Hadtórténelmi Kózlemények 21,28-74. Marosi, E. 1990: Burgen im Ósterreichisch-Ungarischen Grenzraum. Eisenstadt.

Marsina, R. 1963: Starý hrad a starohradské panstvo. VČ 12, č. 3, 118-121. Marsina, R. 1964: Osídlenie hornej Trenčianskej před tatárskym vpádom. In: ZbFFUK, Historica 15, 47-70. Marsina, A. 1988: Uber die Besiedlung der Slowakei vom 11. bis in die Hálfte des 13. Jahrhundert. In: Studia Historica Slovaca 16, 173-220. Bratislava. Marsina, R. 1989: K najstarším dějinám Zvolena. HC 37, 793-805. Marsina, R. 1994: Rody trenčianskej Župy (stolice). In: Ňajstaršie rody na Slovensku, 88-95. Bratislava. Marsina, A. 1994a: Struktura šlachty na Slovensku v 9.-13. storočí. In: Najstaršie rody na Slovensku, 35-43. Bratislava. Marsina, R. 1997: Najstaršie osídlenie Gemera do polovice 13. storočia. In: Obzor Gemera Malohontu 25, č. 2, 59-62. Martinka, J. 1931: Hrad Sokola nad Košicami. In: SbMSS 25, 105-138. Matunák, M. 1889: Nagy-Surány hajdani vára tórténelmének vázlata. N. Zámky. Matunák, M. 1960: Víglášský zámok (z originálu z r. 1904 přeložil G. Balaša). Zvolen. Matuščák, J. 2000: Kaplnka zvolenského zámku — gotická etapa. AH 25, 257—266. Mazúr, J. 1970: Hospodářské a sociálně poměry na čachtickom panstve v 1. polovici 17. storočia. ZbFFUK, Historica 21, 27-85. Mednyánszky, A. 1824: Szklabina. In: Taschenbuch fůr die vaterlándische Geschichte 5, 104-116. Mednyánszky, A. 1829: Die Burgen Pallenstein, Plossenstein u. Bibersburg. In: Taschenbuch fůr die vaterlándische Geschichte 10, 362-389. Mednyanský, A. 1971: Malebná cesta dolu Váhom. Bratislava (2.vyd.). Medvecký, K. A. 1924: Život a dielo Andreja Kmeta. Boj nice. Mencl, V. 1937: Středověká architektura na Slovensku 1. Praha - Prešov. Mencl, V. 1967: Šariš v dějinách gotickej architektury. VČ 16, č. 1, 7-22. Mencl, V. - Menclová, D. 1936: Bratislava, stavební obraz města a hradu. Praha. Menclová, D. 1936: Středověká architektura v Turci. In: SbMSS 30, 60-64. Menclová, D. 1937: Stavební vývoj hradu Devína. In: Bratislava 11, 23-47. Bratislava. 354

PRAMENY A LITERATURA

Mosný, P. 1996: Výskům na hrade Slovenská Eupča. AVANS v roku 1994, 131. Mosný, P. 1999: HradEupča. PM, č. 4, 24-25. Mosný, P. - Gojdič, I. 2005: Nové nálezy na hrade Lupča. PM, č. 4, 71-72. Mózer, M. - Šášky, L. 1970: Z minulosti Divína a jeho pamiatok. VČ 19, č. 3, 97-115. Mrva, I. 1992: Ludanice na prahu novověku. In: Ludanice 1242-1992 (ed. J. Lukačka), 32-60. Ludanice. Mrva, I. 2001: Hrad a panstvo Tematín. In: Rozpravy k slovenským dějinám (ed. J. Čičaj), 186-189. Bratislava. Mrva, M. (ed.) 1994: Hrad Strečno. Žilina. Musil, F. 1994: Obraz slovenských hradů, kaštělů a kurií v díle Matěje Bela. In: Dissertation historicae 2, 157-168. Hradec Králové. Musil, F. 2001: Obraz Slovenska v Anonymově kronice (Anonymus notarius Belae regis). In: Historická geografie 31,191-209. Praha. Musil, F. 2006: Úvod do kastelologie 1, 2. Skripta Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové. Myskovszky, V 1873: A tomai vár és annak alaprajza. Archaeológiai Kózlemények 9, 26-29. Myskovszky, V. 1877: Liptómegye kozépkori építészeti můemlékei. Archaeológiai Kózlemények 11, 9-65. Nešpor, J. 1989: Za liptovskými hradmi 1. KS 66, č. 7, 14-17. Nešpor, J. 1989a: Za hradmi Povazského Inovca 2. KS 66, č. 11,20-23. Nešpor, J. 1989b: Za liptovskými hradmi 2. KS 66, č. 8, 8-11. Nešpor, J. 1990: Za hradmi Malých Karpát 1. KS 67, č. 1,10-13. Nešpor, J. 1990a: Za hradmi Malých Karpát 2. KS 67, č. 2, 8-11. Nešpor, J. 1990b: Za hradmi Malých Karpát 3. KS 67, č. 3, 6-9. Nešpor, J. 1990c: Za hradmi Malých Karpát 4. KS 67, č. 4,10-13. Nešpor, J. 1990d: Za hradmi Malých Karpát 5. KS 67, č. 5, 10-13. Nešpor, J. 1990e: Za hradmi Malých Karpát 6. KS 67, č. 6, 16-19. Nešpor, J. 1990f: Za hradmi Malých Karpát 7. KS 67, č. 7, 12-15. Nešpor, J. 1990g: Branč - hrad v Myjavskej pahorkatině. KS 67, č. 9, 14-17.

Menclová, D. 1947: Stavebný vývoj hradu Orava. Slovenský stavitel’ 7, č. 7, 141-143. Menclová, D. 1954: Hrad Zvolen. Bratislava. Menclová, D. 1954a: Hrad Sklabiňa. PM 3, č. 4, 159-162. Menclová, D. 1954b: Hrad Strečno. PM 3, č. 4, 163-167. Menclová, D. 1954c: Hrad Zvolen. Bratislava. Menclová, D. 1954d: Bojnický zámok. PM 3, č.3, 110-118. Menclová, D. 1955: Krásna Horka. Bratislava. Menclová, D. 1956: Hrad Trenčín. Bratislava. Menclová, D. 1957: Spišský hrad. Bratislava. Menclová, D. 1958: Kózép-európai XIV. és XV. századi szabalyós alaprajzú várpaloták. In: Muvészettórténeti Értesitó 7, 81-103. Menclová, D. 1961: Vliv husitských válek na pozdně gotickou fortifikační architekturu. Umění 9, č. 5, 433-471. Menclová, D. 1973: Príspevok k typologii hradov, zámkov a kaštielbv na Slovensku. In: Pisoň, Š.: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, 397-445. Bratislava. Menclová, D. 2004: Hrad Lietava. Bratislava Lietava. Menclová - pozůstalost, K 33, 36, 38, ulož.: Archiv Národního Muzea v Praze - Fond Dobroslavy a Václava Menclových, krabice č. 33, 36, 38. Menclová, D. - Stech, V. 1954: Červený Kameň. Bratislava. Meyer, W. - Lessing, E. 1976: Deutsche Burgen. Munchen. Mišík, M. 1963: Všeobecné dějiny. In: Zniev a okolie (Ed. M. Štilla), 7-102. B. Bystrica. Mišík, M. 1968: K otázkám osídlenia Zvolena. In: Historický zbomík, 5-53. Bratislava. Mišík, M. - Kovačovičová, B. 1963: Kláštorpod Znievom. VČ 12, č. 3, 112-117. Moravčík, J. 1975: Nové nálezy Z Budatínskeho zámku. AVANS v roku 1974, 64-65. Moravčík, J. 1983: Prieskumy archeologických lokalit v okolíŽiliny. AVANS v roku 1983, 168-172. Moravčík, J. 1994: Najstaršie osídleme Rajca aokolia.VZP 17,7-18. Moravčík, J., 1995: Nové poznatky o osídlení hradu Hričov. AVANS v roku 1993, 96-97. Moravčík, M. 1999: Opevnenia severozápadného Slovenska (katalog výstavy). Žilina. Moravčík, M. 2000: Opevnenia severozápadného Slovenska. Múzeum 46, č. 1, s. 8-10. 355

PRAMENY A LITERATURA

Nešpor, J. 1990h: Zčz hradmi Bielych Karpat 1. KS 67, č. 10, 4-7. Nešpor, J. 1990i: Za hradmi Bielych Karpat 2. KS 67, č. 11,8-11. Nešpor, J. 1990j: Za hradmi Bielych Karpát 3. KS 67, č. 12, 8-11. Nešpor, J. 2002: Neznámy známy Sučiansky hrad. KS 79, č. 3-4, 18-20. Nešpor, J. 2003: Tajomný hrad pri Kuchyni. KS 80, č. 3-4. 48-49. Nešporová, T. 1974: Výsledky historicko archeologického výskumu na Trenčianskom hrade. VČ 23, č. 3, 142-143. Nešporová, T. 1985: Nové nálezy zo Selca a Lednice. AVANS v roku 1984, 166-167. Nešporová 1997: Hrad Trenčín v archeologických prameňoch. PM 1997, č.3, 6-9. Nešporová, T. 2003: Príspevok k včasnostredovekému až neskorostredovekému osídleniu stredného Považia. In: ZbFFUK 24, Musaica, 97-103. Neudeck, J. 1889: A sajógomori várhegyról. Archeológiai Értesitó 9, 350-352. Nováki, G. - Sándorfi, G. - Miklós, Z. 1979: A Borzsony hegység oskori és kdzépkori várai. Budapest. Novohrad 1989: Novohrad. Regionálna vlastivědná monografia (zost. J. Alberty a J. Sloboda). Bratislava. Ondrejka, J. 1971: Beckov - Tematín, turistický sprievodca. Bratislava. Ondrouch, V. 1946: Římské stanice v Stupave a v Pajštúne. In: Historica Slovaca 3-4/1945-46, 62-119. Oravský, H. 1990: Slovenská Lupča. Martin. Oriško, Š. 1984: Kremnica. Pamiatková rezervácia. Bratislava. Orság, J. 1987: Inventář zbraní a výzbroje Divínskeho hradu v r. 1666. VČ 36, č. 4, 179-181. Orság, J. 1995: Oravský hrad a jeho obrana podlá inventára z roku 1576. PM 1995, č. 3, 20-25. Ožďáni, O. 1990: Středověká keramika z hradu v Ozdíne. AVANS v roku 1988, 134. Nitra. Ožďáni, O. - Nevizanský, G. 2002: Geodetické zameranie hradného kopca v obci Gemer. AVANS v roku 2001, 152-154, 325-327. Ožďáni, O.- Nevizánsky, G. - Hunka, J. 2002: Výsledky prieskumu na hrade v katastri obce Ozdín. AVANS v roku 2001, 105-107.

Pálmány, B. 1990: A Kacsics-nemzetség várepito és uradalomservezo torekvései Nógrádban a 13-14. százádfordulóján. In: CaBe 1989, 22-36. Pástor, J. 1951: Příspěvky ke košickému pravěku. In: SbMSS 43-45, 1949-1951, 179-184. Pastorek, I. 1983: Archeologické výskumy v Hlohovci. AVANS v roku 1982, 193-194. Pastorek, I. 1995: Hrad a zámok Hlohovec. In: Dotyky s minulosťou, história kaplnky na zámku v Hlohovci, 5-12. Hlohovec. Pataki, V. 1931: A XVI. századi várépítés Magyarországon. In: Bécsi Magyar Tbrténeti Intézet Évkónyv, 6-35. Budapest. Pauliny, L. 1894: Dejepis superintendencie Nitrianskej, zv. IV. Jasenová. Paulusová, S. 1997: Kremnický městský hrad obnovený. PM 1997, č. 3, 24-28. Pavelek, J. 1928: Svátý Jur. Bratislava. PDOS I-II: Pramene k dějinám osídlenia Slovenska z konca 5. až z 13. storočia, zv. I-II (ed. D. Bialeková). Nitra 1989, 1992. Pešty, F. 1882: A magyararországi várispánságok torténete kulonosen a 13. században. Budapest. Petrovai R. S. 2002: Felvidéki kastélyok lexikona, I. kotet - Nyitrai kerulet Szlovákia. Révkomárom. Petrovai Resko S. 2003: Felvidéki kastélyok lexikona, II. kotet — Nyitrai kerulet Szlovákia. Révkomárom. Petrovič, R. 2005: Sintavský hrad - seredský kastiel na plánoch zo 17.-19. storočia. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 16, 169-178. Petrovič, R. - Matis, J. (ed.) 2006: Sintavský hrad vykopaný - zakopaný (Z dějin seredského kaštiela). Sereď. Pisoň, Š. 1973: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. Bratislava. Plaček, M. 1984: K typologii hradů na moravskoslovenském pomezí. In: Slovácko 25, 1983, 63-89. Uherské Hradiště. Plaček, M. 1984a: Pitná a užitková voda na středověkém hradě a její zajišťování. In: Folia historica Bohemica 7, 197-217. Praha. Plaček, M. 1988: Historie hradu Ostrý Kameň. MK 24, č. 6, 8. Plaček, M. 1989: Strážce České cesty. MK 25, č. 1, 10-11. Plaček, M. 1989a: Plavecký hrad. MK 25, č. 6, 10-11. Plaček, M. 1993: Plavecký hrad. PM 1993, č. 2, 5-8. Plaček, M. 2004: Některé nové poznatky 356

PRAMENY A LITERATURA

o východoslovenských hradech. In: Zbomík SNM 98, Archeológia 14, 157-168. Plaček, M. 2004a: Hrady na hranici při pohledu z hranice. AH 29, 331-341. Plaček, M. - Slivka, M. 1986: K objevu neznámého hradu na Záhoří. MK 22, č. 4, 7. Plachá, V. 1975: Archeologický výskům Devínskeho hradu. VČ 24, č. 2,81-84. Plachá, V. - Fiala, A. 1979: Neznáma středověká stavba na Devínskom hrade. In: ZbSNM 73História 19, 95-115. Plachá, V. - Hlavicová, J. 1980: Devínsky hrad v 15. storočí. AH 5, 277—281. Plachá, V. - Hlavicová, J. 1998: Hrad Devín v 75. storočí a páni z Gary. In: Studia Archaeologica Slovaca Medievalia I, 141-147. Plachá, V. - Hlavicová, J. 2003: Devín. Slávny svedok nasej historie. Bratislava. Plachá, V. - Hlavicová, J. - Keller, I. 1990: Slovanský Devín. Bratislava. Pogrányi-Nagy, F. 1928: Torna vára. In: Hadtorténelmi Kdzlemények 29, 391-418. Pogrányi-Nagy, F. 1929: A ránki „Hradiszko“. In: Hadtorténelmi Kdzlemények 30, 169-172. Polla, B. 1958: K problematike Starého města a Banskej Štiavnice. S1A 6, 453-477. Polla, B. 1962: Zisťovacíhistoricko-archeologický výskům na bratríckom tábore na Zelenej hure v Hrabušiciach. S1A 10-11, 253-279. Polla, B. 1964: Středověký hrádok v Obišovciach. S1A 12, 467-484. Polla, B. 1971: Kežmarok. (Výsledky historickoarcheologického výskumu). Bratislava. Polla, B. 1980: Hrady a kaštiele na východnom Slovensku. Košice. Polla, B. - Slivka, M. 1980: Husiti, Jiskrovci a bratříci na východnom Slovensku vo svetle archeologického bádania. AH 5, 69-100. Polla, B. - Slivka, M. - Vallašek, A. 1981: K problematike výskumu hrádkov a hradov na Slovensku. AH 6, 361-405. Polla, B. - Vindiš, I. 1956: Východoslovenské hrady a kaštiele. Martin. Polla, B. - Vindiš, I. 1966: Východoslovenské hrady a kaštiele. Košice (2. vyd.). Pólhósová, M. 1984: Výskům Levického hradu. AVANS v roku 1983, 187-189. Pramene... (Pramene k dějinám Slovenska a Slovákov, ed. P. Dvořák) 2001: V Prvý cisár na uherskom tróne. Bratislava.

Pramene... 2002: IV. Pod vládou anjouovských králbv. Bratislava. Pramene... 2003: III. V králbvštve svátého Štefana. Bratislava. Pramene... 2004: VI. Pod osmanskou hrozbou. Bratislava. Pramene... 2005: VIL Turci v Uhorsku 1. Bratislava. Pražák, R. 2001: Česko-madhrské vztahy. In: L. Kontler: Dějiny Maďarska, 434-506. Praha. Puškárová, B. 1991: Sakrálně objekty Nitrianskeho hradu.™\W\,čA,VI-V). Puškárová, B. - Puškár, I. 1979: Kežmarok. Bratislava. Radvanyi, H. 1935: Palocsa vára. In: Nemzeti kultúra 3, 239-242. Radziszewska, J. 1973: Žrádla do budowa i wyposaženia szesnastowiecznego zámku w Lubowli (1554-1566). In: Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 21, 81-114. Rakovský, Š. 1969: Čierny hrad. OPP 9, 92. Ratkoš, P. 1958: Hrad Čabraďna konci středověku. PM 7, 95-96. Ratkoš, P. 1964: O osídlení čičvianskeho hradného panstva koncom 15. storočia. Nové obzory 6, 109-112. Ratkoš, P. 1965: Vznik města a hradu Kežmarok. ČsČH 13, 570-577. Ratkoš, P. 1978: Dějiny Žiaru nad Hronom. Žiar nad

Hronom. Ratkoš, P. - Lichner, J. - Polla, B. - Štefanovičová, T. 1960: Bratislavský hrad. Bratislava. Reiszig, E. 1911: Nógrád vármegye kbzségei. In: Magyarország vármegyei és városai - Nógrád vármegye, 11-136. Budapest. Remiašová, M. 1974: Zistovací výskům na lokalitě Vyšehrad. In: Horná Nitra 6, 236-244. Remiašová, M. 1980: Hradisko Vyšehrad. In: Horná Nitra 9, 13-30. Remiašová, M. 1998: Vyšehrad ako feudálně sídlo. In: Studia Archaeologica Slovaca Medievalia I, 73-83. Remiašová, M. 2002: Vyšehrad. In: Z dějin Vyšehradu a Jasenova (Ed. P. Maruniak), 9-25. Martin. Remiašová, M. - Malečková, K. - Bona, M. 1997: Výsledky doterajšieho výskumu Archívneho křídla Bojnického hradu. AH 22, 169-180. Repčák, J. 1975: Súpis literatury na tému zámky, kaštiele, opevnenia miest na východnom Slovensku. Prešov. Roth, P. 1999: Výsledky zistbvacieho výskumu 357

PRAMENY A LITERATURA

na hrade Plaveč. Studijné zvěsti AÚ SAV 33, 263-270. Roth, P. 2001: Otázky k najstarším dějinám hradu Eubovňa vo svetle archeologického výskumu. In: Z minulosti Spiša 7-8/1999-2000, 63-72. Levoča. Roth, P. 2003: Štvrtá sezóna výskumu hradu Plaveč. AVANS v roku 2002, 162-163. Ruttkay, A. 1981: Zaniknutý hrad na Michalovom vrchu medzi Klížskym Hradištbm a Kolačnom, okr. Topolčany. AH 6, 407-427. Ruttkay, A. 1983: Poznámky k problematike vzniku středověkého městského jadra v Skalici. Studijné zvěsti AÚ SAV 20, 251-271. Ruttkay, A. 1986: Středověký hrad na vrchu Ivankovo pri Rudne nad Hronom. AVANS v roku 1985, 208-210. Ruttkay, A. 1987: Výskům v Rudne nad Hronom. AVANS v roku 1986, 94-95. Ruttkay, A. 1989a: Středověkéfeudálně sídla v Horných Lefantovciach a v Partizánskom Šimonovanoch. VČ 38, č. 2, 71-76. Ruttkay, A. 1989b: Feudálně sídla a fortifikačné zariadenia na Slovensku spřed polovice 13. storočia (problematika a novšie výskumy). In: ZbSNM 83 - História 29, 57-107. Ruttkay, A. 1999: Feudálně sídla na Slovensku do polovice 13. storočia. PM 1999, č. 2, 19-23. Ruttkay, A. 2002: Dvorce v 9. až 13. století. In: Slovensko vo včasnom středověku (edd. A. Ruttkay, M. Ruttkay, P. Salkovský), 135-147. Nitra. Ruttkay, A. 2004: Feudalsitze und die Struktur der Besiedlung (Beitrdge zur Typologie der Beziehungen im Gebiet der Slowakei). In: CaBe 7, 203-241, Nitra. Ruttkay, A. T. 2006: Befestigte Anlagen aus dem 11.-17. Jh. in den ebenen Teilen der Slowakei. In: CaBe 9, 377-408. Praha. Ruttkay, A. - Staník, I. 1983: Zistbvací výskům v Horných Lefantovciach. AVANS v roku 1982, 224-226. Ruttkay, M. 1992: Príspevok k poznaniu malých středověkých opevnění na juhozápadnom Slovensku. AH 17, 253-262. Ríha, M. 1980: Výskumné práce pri pamiatkovej úpravě hradu Branč. PP 10, č. 1,9-11. Ríha, M. 1981: Výsledky výskumu hradu Branč v obci Podbranč. AVANS v roku 1980, 260-263. Samuel, M. 2000: Středověké nálezy z Českého

Březová. In: AVANS v roku 1999, 105-106. Nitra. Sándorfi, N. 1890: A Szomolányi dstelepról. Archeológiai Értesitó 10, 66-71. Sasinek, F. V. 1874: Zvolensko-Lupčiansky zámok. In: Letopis Matice slovenskej XI, zv. II, 9-20. Sasinek, F. V. 1877a: Blatničky hrad. In: Slovenský letopis II, 287-300. Sasinek, F. V. 1877b: Sklabinský hrad. In: Slovenský letopis II, 37-49. Sedlák, V. 1968: Neznámý hrad Szolgagyór. VČ 17, 85-86. Sedlák, V. 1969: Príspevok k architektuře středověkých hradov na západnom Slovensku. Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 4/1967-1968, 445-456. Bratislava. Sedlák, V 1973: Z dějin Levíc. VČ 22, č. 3, 110-123. Sedlák, V. 1994: Najstaršie rody v bratislavskej župě. In: Najstaršie rody na Slovensku, 96-101. Bratislava. Sedlák, V. 1994a: Die álteste Besiedlung des Komitates Bratislava. In: Studia Historica Slovaca 18,13-128. Bratislava. Schmidt, Z. 1998: Náčrt geografie Šaštíná-Stráží. Šaštín-Stráže. Schmidt, Z. 2001: Šaštín-Stráže (upravil a doplnil J. Fríbort). Šaštín-Stráže. Schónweitzová, Š. 1972: Archeologický výskům v areáli Zvolenského zámku. Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 8, 253-278. Schroder, K. 1887-88: Három várromfelvétele. In: Kórmóczbányai m. k. állami fórealiskola értesitóje, 3-31. Skládaný, M. - Tomeček, O. 2000: Hranica Lupčianskeho hradného panstva v polovici 16. storočia. In: Acta Historica Neosoliensia 3, 47-65. Slivka, K. - Hrbek, R. - Boroš, M. 1969: Dějiny Horného Liptova. Liptovský Hrádok. Slivka, M. 1974: Šarišský hrad. VČ 23, č. 3, 140-142. Slivka, M. 1976: Paričov hrad v Trebišove. VČ 25, č. 1,41-43. Slivka, M. 1977: Počiatky osídlenia Trebišova a jeho okolie. In: Nové obzory 19, 197-229. Slivka, M. 1978: Archeologický výskům zaniknutej šlachtickej kurie vo Vajkovciach, okres Košice-vidiek. AH 3, 303-323. Slivka, M. 1979: Opevněné sídla drobnej stredovekej 358

PRAMENY A LITERATURA

šlachty v oblasti stredného Šariša. In: Nové obzory 21, 113-143. Slivka, M. 1981: Príspevok k dějinám a výstavbě hradu Slanec. In: Nové obzory 23, 119-131. Slivka, M. 1982: Pravěké a ránostředověké osídlenie Šarišského hradného vrchu. In: Nové obzory 24, 141-159. Slivka, M. 1983: Zaniknutý hrádok nad obcou Skároš. AVANS v roku 1982, 227-228. Slivka, M. 1984: Výsledky výskumu Trebišovského hradu. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 11, 163-231. Bratislava Slivka, M. 1987: K středověkým dějinám Bernolákova (Čeklísa) a jeho okolia. In: ZbSNM 81 - História 27, 151-179. Slivka, M. 1992: Falšovanie mincí na slovenských hradoch. In: Slovenská numizmatika 12, 53-66. Slivka, M. 2004: Die Burg in der religiosen Vorstellung des Menschen (zur Symbolik des Turmes). In: CaBe 7, 265-288, Nitra. Slivka, M. - Baric, J. - Jaššo, F. 2005: Výskumná dokumentácia z archeologického výskumu v Zlatne na NKP Čierny hrad. Elaborát Katedry archeologie FFUK Bratislava (ulož, v archívu KPÚ v Nitre). Slivka, M. - Čaplovič, D. 1976: Předběžné výsledky archeologického výskumu Lubovnianskeho hradu. KS 53, č. 10, 448-449. Slivka, M. - Olexa, L. 1977: Zrúcaniny Kapušianskeho hradu prehovorili. KS 54, č. 5, 224-226. Slivka, M. - Plaček, M. 1986: Dračí hrádokpri Borinke a jeho funkcia. PP 15, č. 3, 94-99. Slivka, M. - Plaček, M. 1986a: Zvyšky středověkého hradu nad obcou Kuchyňa. VČ 35, č. 3, 131-134. Slivka, M. - Plaček, M. 1988: Středověké hrádky v okolí Bánoviec nad Bebravou. VČ 37, Č. 3, 141-143. Slivka, M - Vallašek, A. 1980: Středověký hrádok v Herlánoch. AVANS v roku 1979, 194-195. Slivka, M. - Vallašek, A. 1981: K lokalizácii Tibavského hradu. VČ 30, 137-139. Slivka, M. - Vallašek, A. 1981a: Středověké pamiatky v Šiveticiach a okolí. VČ 30, 186-187. Slivka, M. - Vallašek, A. 1982: Hospodářské zázemie šláchtických sídiel v oblasti Horného Zemplína. AH 7, 289-310. Slivka, M. - Vallašek, A. 1982a: Hrad Rákoš v Gemeri. PP 12, č. 3, 21-22.

Slivka, M. - Vallašek, A. 1982b: Zaniknutý středověký hrádok vo Svinici. PP 12, č. 3, 16-17. Slivka, M. - Vallašek, A. 1983: Středověké šíachtické sídla v oblasti Dolného Zemplína. In: Nové obzory 25, 145-190. Slivka, M. - Vallašek, A. 1983a: Zaniknutý hrádok nad obcou Skároš. AVANS v roku 1982, 227-228. Slivka, M. - Vallašek, A. 1984: Středověké fortifikačně objekty v sevemej časti Gemera. AR 36, 653-663. Slivka, M. - Vallašek, A. 1986: Archeologický výskům středověkého hrádku v Medziankach. In: Nové obzory 28, 137-162. Slivka, M. - Vallašek, A. 1991: Hrady a hrádky na východnom Slovensku. Košice. Slivka, M. - Vizdal, M. 1984: Hrad Brekov. In: Nové obzory 26, 167-185. Smoláková, M. 2002: Středověké nástěnné malby Zvolenského hradu. AH 27, 289-306. Sokolovský, L. 1979: Príspevok k otázke osídlenia horného Novohradu a Gemer-Malohontu. In: ZbFFUK, Historica 29-30/ 1978-1979, 87-103. Sokolovský, L. 1990: Erb Rimavskej Seči. In: Vlastivědné štúdie Gemera 8, 7-31. Sokolovský, L. 1994: Šíachtické rody v Malohonte. In: Najstaršie rody na Slovensku, 120-127. Bratislava. Sokolovský, L. 1997: Stručné dějiny Malohontu do roku 1803. Martin - Rimavská Sobota. Soós, E. 1912: A magyararországi várak torténeti fejlodése. Budapest. Soós, E. 1913: Hrussó vára. Archaeológiai Értesitó 33, 165-182. Soós, E. 1926: Sóvár torténete, hadi és můleírása. Budapest. Spišský hrad 1984: Spišský hrad. Národná kultúrna pamiatka (Ed. P. Jurečko). Košice. Staššíková-Štukovská, D. 1984: Výsledky prieskumu na strednom Pováží. AVANS v roku 1983, 199-208. Steinhiibel, J. 1994: Počiatky hontianskej šlachty. In: Najstaršie rody na Slovensku, 111-113. Bratislava. Steinhiibel, J. 2001: Počiatky uhorskej cirkevnej organizácie na slovenskom území. In: Studia Archaeologica Slovaca Mediaevalia III—IV/ 2000-2001, 141-152. Bratislava. Steinhiibel, J. 2004: Nitranské kniežatstvo. Počiatky středověkého Slovenska. Bratislava. 359

PRAMENY A LITERATURA

Simkovic, M. 1991: Malokarpatská popoluška. Nad ruinami hradu Dobrá Voda. Historická revue 2, č. •w 3, 30. Simkovic, M. 2000: Pamiatková úprava juhovýchodnej časti hradu Modrý Kameň — poznámky k metodike úprav a výskumu hradov. In: Metodológia obnovy architektonického dedičstva, ZbFASTU, 175-188. Bratislava. Simkovic, M. 2003: Katalogové heslá: Hrad Divín; Nový hrad alebo Šarišský hrádok (Hanigovský hrad); Liptovský Hrádok; Vígláš; Plavecký hrad; Hrad Branč; Hrad Kapušany; Hrad Slanec; Banská Štiavnica - Městský hrad; Banská Bystrica - Městský hrad; Hrad Vinné. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 584, 586-590, 593-595, 598-601, 603-604. Bratislava. Šimkovic, M. - Bona, M. 2003: Opevněné sídla za vlády Anjouovcov; Hradná architektura počas vlády Žigmunda Luxemburského. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 86-95, 198-205. Bratislava. Šimkovic, M. - Fiala, A. 2003: Katalogové heslá: Bratislavský hrad; Zvolen - hrad, tzv. Zvolenský zámok; Spišský hrad. In: D. Buran a kol.: Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, 576-577, 587-588, 604-605. Bratislava. Šimkovic, M. - Hrášková, E. 2002: Nové poznatky k opevneniu hradu Branč. In: Pamiatky Trnavy a Trnavského kraja 5, 35-44. Šišmiš, M. 1981: Zaniknutý hrad Súča. VČ 30, č. 2, 93-94. Šišmiš, M. 1988: Z dějin Trenčianskeho Záhoria. VČ 37, č. 4, 171-177. Špirko, J. 1937: Husiti, Jiskrovci a bratříci v dějinách Spiša (1431-1462). Levoča. Štefanovičová, T. 1975: Bratislavský hrad v 9.-12. storočí. Bratislava. Štefanovičová, T. 1995: K vývojů středověkých hradov na Slovensku vil. až 13. storočí. In: ZbFFUK Historica 41, 7-18. Štefanovičová, T. 1996: Probléme der Erforschung der slawischen Burgstdtten Devín und Bratislava. In: Internationale Tagungen in Mikulčice III. Friihmittelalterliche Machtzentren in Mitteleuropa - mehijáhrige Grabungen und ihre Auswertung, 149-157. Brno. Štefanovičová, T. 2002: K vývoji středověkých hradov do konca 13. storočia na Slovensku. AH 27, 229-237.

Strakošová, I. 1998: Výsledky výskumu na hrade Jasenov. In: Studia Archaeologica Slovaca Medievalia I, 131-139. Súpis 1967-69 (I—III): Súpis pamiatok na Slovensku 1-3. Bratislava. Súpis 1978: Súpis pamiatok na Slovensku 4. Bratislava. Sura, M. 1982: Banská Bystrica. Pamiatková rezervácia. Bratislava. Surový, J. - Šišmiš, M. 1978: Z dějin Košece a okolia. VČ 27, č. 2, 66-74. Szerémi-Emyei, J. 1912: A Majthényiak és afelvidék. Budapest. Szirmay, A. 1803: Notitia topographica, politico incluti comitatus Zempléniensis. Budae. Szirmay, A. 1804: Notitia historica comitatus Zempléniensis. Budae. Šašky, L. 1957: Pamiatky Banskej Stiavnice. PM 6, 6-21. Šášky, L. 1963: Devin. PM 12, 160-165. Šášky, L. 1968: Kremnica. Bratislava. Šášky, L. 1977: Stavebný vývoj hradu v Pezinku. VČ 26, č. 1,32-39. Šátek, V. 1967: Holíčsko-šaštínske panstvo r. 1554. In: Slavín 2, 21-28. Šedo, O. 1975a: Zisťovací výskům na Strečnianskom hrade. AVANS v roku 1974, 100-101. Šedo, O. 1975b: Středověká keramika z hrádku nad Strečnom. AVANS v roku 1974, 99-100. Šedo, A. 1976: Nové nálezy z areálu Považského hradu. AVANS v roku 1975, s. 201-203. Šedo, O. 1977a: Nálezy z hradu Lietava. AVANS v roku 1976, 264. Šedo, O. 1977b: Středověké nálezy z hradu Súlbv a z jaskyne Šarkania diera v Hradnej. AVANS v roku 1976, 268. Šedo, O. 1977c: Ďalšie nálezy z hradu Hričov v Hričovskom Podhradí. AVANS v roku 1976, 262-263. Šedo, O. 1977d: Středověký hrádok v Jasenovom. AVANS v roku 1976, 270. Šeňová, N. 1997: Městský hrad Kremnica. Žilina. Ševčíkova, Z. 1995: Stavebný vývoj zámockej kaplnky. In: Dotyky s minulosťou, história kaplnky na zámku v Hlohovci, 18-25. Hlohovec. Ševčíkova, Z. 1997: Jedinečná hradná pevnost’ v Europe. Dúrerov (?) projekt Červeného Kameňa. Historická revue 8, č. 1. Šikura, J. Š. 1944: Miestopisné dějiny Turca. Bratislava. 360

PRAMENY A LITERATURA

Štefanovičová, T. — Fiala, A. 1965: Stavebný vývoj Bratislavského hradu v 11.-13. storočí. In: ZbFFUK, Historica 16, 77-110. Štěpán, V. 2002: Moravský markrabě Jošt (1354-1411). Brno. Števík, M. a kol. 2002: Lubovniansky hrad. Zámek Lubowniaňski. Stará Lubovňa. Števík, M. - Cesia ml. J. 2001: Pokus o rekonštrukciu hradu Lubovňa na základe popisu z roku 1564. In: Z minulosti Spiša 7-8/ 1999-2000, 51-62. Levoča. Števík, M. - Česla, J. 2003: Pokus o rekonštrukciu hradu v Podolínci na základe popisu z roku 1756 a jeho porovnanie s popisom z polovice 16. storočia. In: K středověkým dějinám Spiša, 135-150. Stará Lubovňa. Števík, M. - Timková, M. 2005: Dějiny hradu Lubovňa. Stará Lubovňa. Sulcová, J. 2000: K otázke stavebného vývoja a typologického určenia Bratislavského hradu v 13. storočí. In: ZbSNM 44 - História 40, 5-29. Sulcová, J. 2004: Zur Frage der baulichen Entwicklung und der typologischen Bestimmung der Bratislavaer Burg im 13. Jahrhundert. In: CaBe 7, 297-331, Nitra. Tahy, G. 1832: Tarkó vára, Sáros vármegyében. Hasznos Mulatságok 2, č. 33. Takács, H. M. 1970: Magyarországi udvarházak és kastélyok. Budapest. Tessedik, F. 1827: Die Burgen — Appony. In: Hormayer und Mednyánszky: Taschenbuch fúr die vaterlándische Geschichte, 28-54. Wien. Thaly, K. 1867: Csábrág vára. In: Magyarország és a nagy világ, č. 3, 25-28. Thaly, K. 1870: Csábrág. In: Magyarország képekben. Honismertó album, I., 46-49. Tichý, K. 1932: Philéciumtól Pelsbcig. Rozsnyó — Rožňava. Timková, M. 2003: Hrad Podolínec. In: K středověkým dějinám Spiša, s. 151-155. Stará Lubovňa. Tok, V. 1974: Komárňanská pevnost’. A Komáromi eródítmény. Komárno. Tomášik, S. 1872: Památnosti gemersko-malohontské. Letopis Matice slovenskej 9, zv. 1, 31-35, zv. 2, 35-53. Tomášik, S. 1921: Památnosti gemersko-malohontské. Rimavská Sobota. Tomášová, B. 1999: Nálezy z hradu Solivar. In: Studia Archaeologica Slovaca Medievalia 2,169-192.

Tóthová, Š. 1974: Rotunda v Skalici (Zistbvací archeologický výskům). VČ 23, č. 2, 87-88. Tóthová, Š. 1978: Výsledky archeologického výskumu na Beckovskom hrade. AH 3, 393-401. Tóthová, Š. 1981: Zistbvací historicko-archeologický výskům areálu národnej kultúmej pamiatky kaštieía v Holiči, okr. Senica. AH 6, 443-455. Tóthová, Š. 1983: Výsledky historicko-archeologického prieskumu v areáli NKP kaštieía v Holiči, PP 13, č. 3, 28-33. Tóthová, Š. 1984: Archeologický výskům v areáli rotundy sv. Juraja v Skalici. In: Monumentorum tutela - Ochrana pamiatok 11,124-162. Bratislava. Trnka, J. 1961: Lednický hrad. VZP 4, 103-116. Trnka, J. a kol. 1999: Lednica, památnica obce. Lednica. Tuhrinszky, K. 1895: Zboró váranak torténete. In: Epeijesi kir. kath. fógymnázium 1894-1895 tanévi ertésítóje, 28-34. Eperjes. Tuhrinszky, K. 1899: Sárosevár torténete. In: Eperjesi kir. kath. fógymnázium ertésítóje 1898-1899, 1-61. Epeijes. Tvrdoň, E. - Tvrdoňová, G. 1973: Malinovsky kaštiel a park. VČ 22, 30-33. Uličný, F. 1982: Vznik hradov v Šariši. In: Nové obzory 24, 95-111. Uličný, F. 1982a: Vznik hradov v Šariši. AH 7, 317-324. Uličný, F. 1982b: Počiatky a vývin Trebišova do konca 16. storočia. In: Dějiny Trebišova, 71-178. Košice. Uličný, F. 1985: Dějiny osídlenia Liptova do konce 16. storočia. In: Liptov 8, Vlastivědný sborník, 133-208. Martin. Uličný, F. 1990: Dějiny osídlenia Šariša. Košice. Uličný, F. 1994: Najstaršia šarišská a užská šlachta. In: Najstaršie rody na Slovensku, 65-76. Bratislava. Uličný, M. 2001: Nálezy z hradu Kysak. In: Historica Carpatica 31-32, 151-163. Uličný, M. 2001a: Středověká keramika z hrádkov v Brezovičke a Mudrovciach. AVANS v roku 2000, 209-210. Uličný, M. 2003: Velká středověká kolonizácia a keramická produkcia na východnom Slovensku. AH 28, 611-628. Úradníček, V. 1971: Liptovský Hrádok reštaurátorský prieskum hradu a kaštieía v r. 1967-1971. Ulož, v Archívu Pamiatkového úřadu SR, sign. R 3040/a,b. 361

PRAMENY A LITERATURA

Valachové, D. 2001: Dějiny benediktinského opátstva v Klíží. HC 49, č. 1, 16-36. Váliné Pogány, J. (ed.) 2000: Az drokség hagyományozása. Kónyóki József múemlékfelmérései 1869-1890. Budapest. Váliné Pogány, J. a kol. 1997: Régi magyarországi várkastélyok. Rajzok, grafikák és fényképek az Országos můemlékvédelmi Hivatal gyůjteményeiból. Sárospatak. Vallašek, A. 1979: Niekolko novších poznatkov z výzkumu Spišského hradu. PP 28, č. 1, 3-7. Vallašek, A. 1988: K opevneniu Zvolenského zámku. AH 13, 263-273. Vallašek, A. - Fiala, A. 1972: K počiatkom hradu Krásna Horka. VČ 21, č. 2, 87-89. Vallašek, A. - Slivka, M. 1980: Zaniknutý hrádok v Bukovci. PP 11, č.6, 19. Vallašek, A. - Slivka, M. 1980a: Ďalší zaniknutý hrádok při Silickej Jablonici. PP 11, č.5, 42. Vallašek, A. - Slivka, M. 1981: Hanigovský hrad. In: Nové obzory 23, 133-144. Varjú, E. 1932: Magyar várak. Budapest. Varsik, B. 1963: Kde lézal, kedy vznikol a zanikol hrad Drienov v Šariši. In: ZbFFUK 14, Historica, 215-220. Varsik, B. 1963a: Kde lézal Castrum Salis (Solný hrad)? In: Nové Obzory 5, 275-290. Varsik, B. 1964: Osídlenie Košickej kotliny I. Bratislava. Varsik, B. 1965: Husitské revolučné hnutie a Slovensko. Bratislava. Varsik, B. 1973: Osídlenie Košickej kotliny II. Bratislava. Varsik, B. 1977: Osídlenie Košickej kotliny III. Bratislava. Varsik, B. 1984: Z osídlenia západného a stredného Slovenska v středověku. Bratislava. Varsik, B. 1992: Osídleme Novohradu a Ipelskej kotliny vo svetle miestnych názvov. HČ 40, č. 1, 17-31. Vasiliak, E. 1970: Nad hrady a zámky. Praha. Vasiliak, E. - Mencl, V. 1970: Města, hrady a zámky. Praha. Vende, A. 1903: Gomor és Kishont vármegye kózségei. In: Magyarország vármegyei és városai - Gómór-Kishont vármegye. Budapest, 25-107. Vizdal, J. 1983: Výsledky archeologického bádania Zemplínskeho muzea v Michalovciach po roku 1970. In: Historica Carpatica 14, 423-435.

Vlastivědný slovník I.-IIL: Vlastivědný slovník obcí na Slovensku I.-III. Bratislava 1977-1978. Vojtas, J. 1969: Hrad Stará Lubovňa. Košice. Vozár, J. - Gindl, J. 1968: Banská Štiavnica a okolie. Sprievodca po pamiatkach. Banská Bystrica. Vrabcová, E. - Petrovič, R. (ed.) 2002: Sereď, dějiny města. Sereď. Wiedermann, E. 1991: Dějiny archeologického výskumu Topolcian a Topolcianskeho hradu. Nitra. Závadová, K. 1974: Věrný a pravý obraz slovenských miest a hradov ako ich znázornili rytci a ilustrátoři v XVI., XVII. a XVIII. storočí. Bratislava. Zborov 2005: Zborov. Dějiny obce a makovického panstva (edd. G. Lukáč, J. Adam). Zborov. Zhorella, Š. 1958: Stavebné práce Matúša Cáká na topolcianskom hrade. In: Zprávy vlastivědného knížku v Topolcanoch, č. 3, 6-13. Zombory, G. 1861: Revistye váromladéka. In: Vasámapi ujság 8, č. 26, 303-304. Zrubec, L. - Nemček, V. 1968: Šurany. Bratislava. Žbirková, M. 1998: Tematínsky hrad a panstvo. I. část'. In: Balneologický spravodajca Balneohistorica Slovaca 35, 122-131. Žbirková, M. 1999-2000: Urbár tematínskeho panstva z roku 1636. In: Balneologický spravodajca - Balneohistorica Slovaca 37, 137-147. Žebrák, P. 1982: Výsledky terénního průzkumu na jihu středního Slovenska. AVANS v roku 1981, 315-318. Žebrák, P. 1985: Třetí výzkumná sezóna na Sitně. AVANS v roku 1984, 259-271, 364. Žebrák, P. 1986: Další výzkumná sezóna na Sitně. AVANS v roku 1985, 257-258. Žebrák, P. 1990: Středověký hrad v Rybníku. AVANS v roku 1988, 178-178. Žebrák, P. - Bednář, P, 1992: Prieskumy zaniknutých banských diel. AVANS v roku 1990, 104. Žilka, J. 1999: Divín - História a pamiatky. Divín. Žudel, J. 1974: Červený Kameň za Fuggerovcov (1535-1583). VČ 23, č. 1, 12-18. _ Zudel, J. 1974a: K otázke polohy, štruktúry a zániku středověkého hradu Červený Kameň. In: ZbSNM 68-História 14, 195-201. Žudel, J. 1984: Stolice na Slovensku. Bratislava. Žudel, J. 1991: Fuggerovci na Červenom Kameni 1535-1583. Bratislava. 362

SEZNAM VYOBRAZENÍ

1. Zájem o hrady zvýšili romantičtí vedutisté a v po­ lovině 19. století zobrazili též Beckov (předlohu L. Rohbocka do ocelové desky vyryl J. Riegel). 2. Moderní bastionové opevnění mělo město Nové Zámky, jež po roce 1571 nahradilo starší palánkovou pevnost. Pohled z roku 1658 ze sbírky map a plánů v archivu v Karlsruhe publikoval G. Kisari Balla (2000). 3. Rekonstruovaná podoba dřevěného hrádku Havrá­ nek v Liptovské Maře (podle J. Sáluse, V. Hanuliaka a K. Piety). 4. Opevněný kaštiel (maď. várkastély) v Markušovcích před koncem 19. století. Kresbu V. Myskovszkého publikovali E. Varjú (1932) a M. Slivka a A. Vallašek (1991). 5. Jednu z opevněných mýtnic představuje Živánska veža u Jedlových Kostolan (foto M. Bona v roce 2005). 6. Devín - celková situace velkomoravského a stře­ dověkého hradu (se zakreslením existujících a ar­ cheologicky odkrytých architektur podle T. Stefanovičové). 7. Mezi četná vyobrazení zhotovená V. Myskovszkým patří též hrad v Kežmarku (kresbu z roku 1866 pub­ likovala N. Baráthová). 8. Od E. Sóose pochází grafická dokumentace hradu Hrušová (půdorys a řez publikoval v roce 1913). 9. Jak I. Houdek, tak E. Janota využívali starší vedu­ ty - např. Likavy z roku 1856. Ocelorytinu L. Roh­ bocka publikoval L. Janota (1938/2) 10. K poznávání hradů přispěla vyobrazení způsobů středověké výstavby, v tomto případě babylonské věže z roku 1383. Stavbu zobrazuje Weltchronik Rudolfa von Ems, uložená ve Wůrttembergische Landesbibliothek Stuttgart. 11. Důležité je kvalitní zaměření pozůstatků hradů ukázka výškopisu a polohopisu lokality Kuchyňa

s předsunutým opevněním (zpracoval J. Bartík v ro­ ce 1986). 12. O technologii stavby vypovídá nález zpevňují­ cích trámů (kleštin, něm. Balken) ve zdivu věže Tematína (posloužily i dendrologickému datová­ ní). Foto M. Plaček v roce 1983. 13. Hradby ojediněle zpevňovaly oblé věžice - Vinné. Foto M. Plaček v roce 1985. 14. Práci vyžadovala i úprava příjezdové cesty. Kole­ je k Tumianskému hradu už vyjezdila kola vozů. Foto M. Plaček v roce 1992. 15. Do hradů se vstupovalo branami - pozdně román­ ský portál (vlevo) a průjezd do středního hradu na Spišském hradě v hranolové věži Foto M. Plaček v roce 1981. 16. Hlavní stavbou mnohých hradů byla věž se vcho­ dem v patře - na Topolcianském hradě je to typic­ ký hranolový donjon, původně určitě obytný. 17. Obytné prostory vytápěly krby a kachlová kamna. Krb ve východním koutu patra nej staršího paláce na Sášově. Foto M. Plaček v roce 2002. 18. Starší pravoúhlá okna větších rozměrů byla dělena svisle - Ctiborův palác na Beckově. Foto M. Pla­ ček v roce 1965. 19. Přístup ke studni v baště pod jádrem Likavy zpro­ středkovalo schodiště v tunelu vylámaném ve ská­ le. Foto M. Plaček v roce 2002. 20. Častějším zdrojem vody než studny byly cisterny. Na Šarišském hradě ji tvořily filtrační díl (vlevo) a jímka. Foto M. Slivka v roce 1977. 21. Nebezpečné polohy v okolí hradu zajišťovali obrán­ ci předsunutými opevněními. Před Šášovem se na­ cházelo asi 200 m (situaci publikoval v roce 1987 J. Hoššo). 22. Předsunutou věž před Čičavou později obklopi­ la zeď předhradí. Foto od jihu M. Plaček v roce 2002. 363

SEZNAM VYOBRAZENÍ

23. Instalaci děl od 15. století umožňovaly masivní bašty - jižní na Plaveckém hradě pochází asi až z počátku 17. století. Foto M. Plaček v roce 1979. 24. Dobývání hradu ztečí patří vedle vyhladovění ke starším způsobům. Dřevořez z knihy J. Stumpfa vy­ dané v Curychu roku 1548 publikovali W. Meyer a E. Lessing v roce 1976. 25. Účinnější kombinace útoku a dělostřelby byla užívána zejména ve válkách s Turky - dobývá­ ní a bitva u Levic v roce 1664. Dílo anonymní­ ho norimberského rytce publikovala K. Závado­ vá (1974). 26. Kreslíř dobývání Filakova na počátku 17. století patmě dobře neznal místní reálie. Anonymní ryti­ nu publikoval L. Janota (1938/2). 27. Bratislava - půdorysný rozsah velkomoravského hradiska a hradu z 10.-12. století na ploše hradu z 15. století. A - soubor sakrálních staveb, C - obyt­ ná věž z roku 1245, D - bergfrit z poloviny 13. sto­ letí, F - bašta Luginsland a hradby z první čtvrtiny 15. století, E - zbytek opevnění z poloviny 13. stole­ tí; 1-4 - opevnění z 9.-11. století (1,3- konstrukce roštová, 2,4 - komorová). V roce 1996 publikovala T. Štefanovičová. 28. Nitra, celková situace komitátního hradu s dolo­ ženým (A) a předpokládaným (B) průběhem raně středověké dřevohlinité hradby (podle P. Bednář a). 29. Z obytných věží komitátních hradů je dobře do­ chován hranolový donjon Šarišského hradu. Foto M. Plaček v roce 1981. 30. Akademická rekonstrukce podoby Spišského hra­ du na konci 13. století. Zpracoval A. Fiala v ro­ ce 1984. 31. Zřícený donjon Spišského hradu v obytné funkci nahradil pozdně románský palác. Foto G. Lukáče z roku 1998. 32. Útočištěm obyvatelstva ze širokého okolí byl na přístupnějších stranách opevněný areál na Kláštorisku nad Letanovcemi ve Slovenském ráji. Podle M. Slivky, publikoval spolu s A. Vallaškem v ro­ ce 1991. 33. Rekonstrukce půdorysu jádra Bratislavského hra­ du kolem roku 1300 s čtvercem velké obytné věže (černě je zdivo vykopané, šrafovaně doplněné a teč­ kované předpokládané). Zpracoval M. Plaček. 34. Hranolový donjon s opěrnými pilíři na Gýmeši byl inspirován francouzskými vzory. Mědiryti­ nu v roce 1820 vytvořili A. Renner a S. Lehnhardt, publikoval L. Janota (1938/1). 35. Okrouhlou věž měl hrad Slanec. 1 - zdivo z let 364

1270-80, 2 - z přelomu 14. a 15. století, 3 - 19. sto­ letí. Zpracoval M. Plaček. 36. Příklady donjonových dispozic - Trenčiansky hrad a Topolčiansky hrad. 1 - zdivo románské, 2 a 3 raně gotické, 4 - vrcholně gotické. Stav ve 14. sto­ letí nakreslil M. Bona, u Trenčína podle výzkumů A. Fialy a T. Nešporové. 37. Cisterna na Slanci s obrácenou nálevkou, jež zachycovala a filtrovala dešťovou vodu. Kresbu V. Myszkovszkého z roku 1905 publikoval roku 1981 M. Slivka a překreslil M. Plaček. 38. Filakovo - okrouhlá cisterna horního hradu. Foto M. Plaček v roce 1992. 39. Příklady bezvěžových hradů s plášťovou zdí. Po­ dle výsledků výzkumů M. Bony (Hrušov), M. Sliv­ ky (Brekov a Pařič) a D. Menclové (Divín) nakres­ lil M. Bona. 40. Příklady kompaktních dvoj věžových dispozic s me­ zilehlým palácem. Šrafováno je zdivo ze 14. století, černě zdivo z druhé poloviny 13. století. Podle vý­ zkumů G. Balaši, V. Úradníčka (Liptovský Hrádok), Š. Tóthové (Holič) a M. Bony (Dobrá Voda, Blatnica) nakreslil M. Bona. 41. Dobrá Voda - rekonstrukce stavu v 16. století, dvojvěžové jádro nahoře uprostřed. Ve spolupráci s M. Plačkem nakreslil P. Šimeček. 42. Krásna Horka - příklad paláce položeného ve směru přístupu na počátku 14. století. Rekonstruk­ ci A. Fialy publikovali M. Šimkovic a M. Bona (2003). 43. Víglašský zámok - klenutá reprezentační síň v patře východního křídla před zánikem. Foto D. Menclová, 30. léta 20. století, pozůstalost v Archivu Národ­ ního Muzea v Praze. 44. Bratislavský hrad - mohutný čtyřhran byl podsta­ tou pravidelných dispozic královských hradů Lud­ víka Velikého a Zikmunda Lucemburského (pohled od jihozápadu). Foto J. Kontára z archivu M. Bony. 45. Kapušany - dvorní průčelí paláce z 15. století. Foto M. Plaček v roce 2004. 46. Důležitou sanitární funkci naplňovaly záchody (prevety) v arkýřích. Řez prevetem na baště Lu­ ginsland Bratislavského hradu. Rekonstruovali A. Fiala a A. Semanko. 47. Integrovaná zástavba Slánce obsahovala kvalitní kapli, což dokládá východní stěna interiéru. Foto M. Slivka kolem roku 1980. 48. Románský palác a pozdně gotická kaple (nahradi­ la románskou) na Spišském hradě. Foto G. Lukáč v roce 2002.

SEZNAM VYOBRAZENÍ

49. Presbyterium kaple z ctiborovské přestavby na Beckově před rekonstrukcí. Foto M. Bona v roce 2005. 50. Gotické cimbuří v pozdějších obdobích zazdívali, na Plaveckém hradě přitom došlo i ke zvýšení hradby. Foto M. Plaček v roce 1966. 51. Spišský hrad - plán velkého (dolního) předhradí, A - dolní hrad, B - velké předhradí. Objekty zjištěné archeologicky: 1 - kultovní (?) objekt hra­ diska púchovské kultury, 2 - kruhová pevnůstky velitele bratříků, 3 - předbraní (barbakán). Tečko­ vané zdivo ze 14. století, šrafovaně 15. století, čer­ ně 16.-18. století, bíle 1. století před n. 1. Výsledky výzkumů A. Fialy a V. Vallaška roku 1994 publi­ koval G. Lukáč. 52. Pokroková bašta (z první třetiny 15. století) Bra­ tislavského hradu, zvaná Luginsland. Foto M. Pla­ ček v roce 2002. 53. Drienok - celková situace hradu, přihrazeného předpolí a dvojice předsunutých fortifikací. Terén­ ní náčrt M. Plačka z roku 2003. 54. Branská věž velkého předhradí Spišského hradu z poloviny 15. století ještě nebyla vysunuta ven, ale vyčnívá do nádvoří. Foto M. Plaček v roce 1966. 55. Ostrý Kameň - při pohledu na hrad od východu v popředí dominuje okrouhlý masiv předsunutého opevnění. Foto M. Plaček v roce 1966. 56. Věž brány předhradí hradu Víglaš již stála před vnějším lícem hradby. Foto M. Plaček v roce 1998. 57. Filákovo - ukázkou renesanční bateriové věže na polygonálním půdorysu je tzv. Bebekova věž. Foto M. Plaček v roce 1992. 58. Plavecký hrad - raně renesanční dělovou baštu v jihovýchodním nároží horního hradu postavil podle dýmníků (otvor nad střílnou) odsávajících kouř výstřelu rod Fuggerovců. Foto M. Bona v ro­ ce 2003. 59. Krásna Horka - ukázka protáhlé renesanční bašty blížící se tzv. torionu. Pohlednice z roku 1967. 60. Holič - dřívější hrad obklopilo pravidelné rene­ sanční opevnění s bastiony. Zaměření a kresbu D. Tótha publikovala Š. Tóthová. 61. Levický hrad zesílilo renesanční opevnění se zdě­ nými kamennými bastiony. Foto M. Plaček v ro­ ce 1975. 62. Červený Kameň - snahy po barokním opevňová­ ní starších hradů reprezentuje nerealizovaný návrh fortifikace hradu a předhradí od J. Priamiho. Ryti­

nu C. Meriana z roku 1663 publikovali D. Menclová a V. V. Štech. 63. Likava - celková situace hradu s dolní ohradou ze 17. století, doklad pozdního a nepříliš moder­ ního rozšiřování hradů. S využitím dokumentace Z. Gardavského zpracoval M. Plaček. 64. Kamenická výprava některých přestavovaných hradů byla pozoruhodná - pozdně renesanční kon­ zoly ukončené pitoreskními maskarony na Pajštúně. Foto M. Plaček v roce 1969. 65. Před úpadkem byl přestavbou na zámek zachráněn hrad v Holiči. Na plánu z druhé poloviny 18. stole­ tí stojí v bastionové fortifikaci a uprostřed barok­ ních zahrad. Publikoval R. Irša. 66. Postup rozpadu zřícenin dokládá fotografie Vršatce od severu z konce 19. století; velká část zachy­ cených zdí se již zřítila. Archiv M. Plačka. 67. Obnovu zřícenin dostavbou představují Smole­ nice. Letecká fotografie E. Vasiliaka před rokem 1970. 68. Produktem rekonstrukčního památkového za­ bezpečení nedávné doby je Strečno. Pro srovnání průhled kaplí vzhůru před a po rekonstrukci. Foto M. Plaček v roce 1971 a M. Bemátová v roce 2005. 69. Příkladem kvalitně provedené konzervace a ucho­ vání autentického vzhledu zříceniny je Hrušov (po­ hled od jihozápadu). Foto J. Mokoš v roce 1936. 70. Banská Bystrica - půdorysná rekonstrukce měst­ ského hradu. 1 - brána a barbakán, 2 - Famá (Kaza­ telská) bašta, 3 - Banícka bašta, 4 - Pisárska (Gallova) bašta, 5 - Ondřejova bašta, 6 - Múhlsteinova bašta, 7 - radnice, 8 - slovenský kostel sv. Kříže, 9 - farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, 10 - Ma­ tyášův dům. V roce 2000 publikoval I. Graus. 71. Banská Bystrica - areál hradu na kresbě J. Willenbergera z roku 1593. Publikovala M. Mácelová roku 1997. 72. Banská Bystrica - areál hradu na plánu města z let 1606-08. ŠOA Banská Bystrica, reprofoto I. Graus. 73. Banská Bystrica - pozdně gotický tzv. Matyášův dům při severní hradbě. Foto M. Slivky publikoval M. Sura (1982). 74. Banská Štiavnica - jihozápadní okrouhlá baš­ ta Starého zámku (stav ve 30. letech). Pohlednice z poloviny 20. století z archivu J. Úlovce. 75. Banská Štiavnica - rekonstrukční pohled na Sta­ rý zámok od severovýchodu. Publikoval L. Janota (1938/1). 365

SEZNAM VYOBRAZENÍ

76. Banská Štiavnica - půdorys Starého zámku. Po­ dle V. Dvořákové a Š. Tóthové (1995). 77. Banská Štiavnica - jižní strana Starého zámku a hranolová věž Himmelreich, pozdější vězení. Historická pohlednice z archivu J. Úlovce. 78. Banská Štiavnica - Starý zámok nad centrem stře­ dověkého města. Archiv M. Plačka. 79. Banská Štiavnica - celková situace hradu na Sta­ rém městě (Glanzenbergu). Čemě je vyznačen horní hrad, mřížkované zástavba středního vrcholu a ob­ vodová hradba areálu (předpokládaná je vytečkována), šrafovaně jiné objekty, přerušovaně je značen průběh valů. Podle výsledků výzkumů J. Labudy doplněno. 80. Banská Štiavnica - celkový pohled na město v polovině 18. století. Vlevo Nový zámok, upro­ střed pod nápisem Starý zámok (městský hrad), vpravo nahoře zřícená stavení na Glanzenbergu. Vedutu J. T. della Martina publikovaly V. Dvořá­ ková a Š. Tóthová. 81. Beckov - půdorys a vývojová analýza hradu. Le­ genda zdivá: 1-13. století, 2 - 14. století, 3 - prv­ ní třetina 15. století, 4-16. století. Podle výsledků výzkumů M. Kodoňové a Š. Tóthové a s použitím geodetického zaměření zpracoval M. Bona. 82. Beckov - akademická rekonstrukce podoby hradu v polovině 15. století. Zpracoval M. Bona. 83. Beckov - letecký pohled na hrad od jihozápadu. Foto I. Holub. 84. Beckov - detaily nástěnných maleb v palácích hradního jádra. Výmalbu v roce 1881 kresebně za­ chytil J. Kónyoki, publikovala J. Váliné Pogány (2000). 85. Beckov - hrad od jihozápadu před koncem 17. sto­ letí. Mědirytinu a lept J. Nyoporta z roku 1686 publikovala K. Závadová (1974). 86. Beckov - pohled na hrad od východu před rokem 1945. Předválečná kolorovaná pohlednice z archi­ vu M. Bony. 87. Biely Kameň - terénní náčrt zbytků hradu. V roce 1970 zpracoval M. Plaček. 88. Biely Kameň - torzo masivní věžice zůstává nej­ výraznějším zbytkem zdivá. Foto M. Plaček v ro­ ce 1970. 89. Biely Kameň - zřícenina hradu od východu v roce 1736. Výřez z rytiny A. Kaltschmieda podle před­ lohy S. Mikovínyiho - podle H. Fialové a A. Fia­ ly (1966). 90. Blatnica - terénní náčrt s vyznačením stavebního vývoje. 1 - druhá polovina 13. století, 2 - 14. sto­

letí, 3 - mladší středověké a novověké konstrukce. Zaměřil a zpracoval M. Bona. 91. Blatnica - hrad od jihovýchodu na vyobrazení z konce 19. století. Kresba T. Dórreho z roku 1897. 92. Blatnica - oválná věž v čele hradu od západu. Foto D. Menclová kolem roku 1950. 93. Blatnica - celkový pohled na hrad od severozápa­ du na počátku 20. století. Archív literatúry a umenia Matice Slovenskej v Martině. 94. Blh - terénní nákres půdorysu zříceniny Vyšrafován je centrální objekt a vnitřní okruh opevnění, mřížkováno jeho rozšíření a okruh vnější. Zaměřil a nakreslil M. Plaček. 95. Blh - možná novodobá chodbička se schodištěm do centrálního objektu je zaklenutá hrotitou klen­ bou. Foto M. Plaček v roce 2003. 96. Bojnický zámok - celkový pohled od severozápa­ du. Foto M. Bona v roce 1995. 97. Bojnický zámok - půdorys s analýzou stavebního vývoje. 1 - středověké zdivo (13. až 15. století), 2-16. století, 3-17. století, 4 - okolo roku 1900, 5 - nezařazeno. Půdorys D. Menclové na základě novějších výzkumů a analýzu upravil M. Bona. 98. Bojnický zámok - hrad, pohled od západu před polovinou 17. století. Fotokopie v MOL Budapest, S 117, IV Cod. 8622, No. 53. 99. Bojnický zámok - letecký pohled od severu. Foto V. Hauswaldová. 100. Branč - hrubá analýza vývoje hradu. Původ zdi­ vá: 1 - 13. století, 2-14. století, 3 - pozdně go­ tické, 4 - před polovinou 16. století, 5 - druhá polovina 16. století, 6 - 17. století. S využitím pe­ riodizace M. Šimkovice zpracoval M. Plaček. 101. Branč - východní díl hradu s vyčnívajícím střepem obytné věže; pohled od jihozápadu. Foto M. Plaček v roce 1998. 102. Branč - hrad z ptačí perspektivy od západu. Foto I. Holub v roce 2002. 103. Bratislavský hrad - nahoře schéma hradu a měs­ ta před polovinou 15. století, dole nejstarší známý půdorys hradu z první poloviny 17. století. Archív města Bratislavy. 104. Bratislavský hrad - vyobrazení z poloviny 14. sto­ letí. Císař Jindřich IV. se kvůli poškozeným lodím nemohl přeplavit přes Dunaj. Vídeňská obrázková kronika, vytvořená po roce 1358. 105. Bratislavský hrad - půdorys jádra po Zikmundo­ vě přestavbě. Podle A. Fialy - poprvé uceleně pu­ blikoval v roce 1969. 106. Bratislavský hrad a město od severu v roce 1638. 366

SEZNAM VYOBRAZENÍ

1 - raně gotické zdivo, 2 - mladší středověké, 3 renesanční a barokní. Z podkladů, nákresů a prů­ zkumů D. Menclové a R. Vrly zpracoval M. Bona. 126. Čabraď - podoba hradu kolem roku 1580, pohled od jihozápadu. Kresba N. Angieliniho, fotokopie v MOL Budapest, S 117, III, Cod. 8609, No. 12. 127. Čabraď - pohled na hrad od jihu z druhé polo­ viny 19. století. Akvarel G. Keletiho publikoval E. Janota (1938/1). 128. Čachtický hrad - letecký pohled na zříceninu od jihu. Foto I. Holub v roce 2002. 129. Čachtický hrad - půdorys s vyznačením staveb­ ního vývoje. 1 - jádro ze 13. století, 2 až 4 - 14. až první polovina 15. století, 5 - druhá polovina 15. sto­ letí, 6 a 7 - 16. a 17. století. Analýzu a kresbu s vy­ užitím geodetického zaměření provedl M. Bona. 130. Čachtický hrad - zaoblená věž s kaplí v posled­ ním patře. Foto M. Bona v roce 1996. 131. Čachtický hrad - zřícenina od jihovýchodu na pohlednici z období Slovenského štátu. Archiv M. Bony. 132. Čeklís (Bemolákovo) - půdorysný nákres zbyt­ ků hradu. Šrafováno je zdivo hradu, vyčeměna je věž vodojemu. Podle M. Slivky (1987). 133. Červený Kameň - půdorys sklepů. Mřížkované je vyznačeno zdivo fuggerovské stavby, šrafovaně pozdější základy. Přerušovaně jsou zhruba nakres­ leny zbytky staršího hradu zjištěné výkopy, teč­ kované doplňky podle dochovaných účtů. Podle D. Menclové a V. V. Štecha, doplnil M. Plaček. 134. Červený Kameň - hrad od severu v polovině 17. století. Publikoval L. Janota (1938/1). 135. Červený Kameň - panorama hradu od jihozápa­ du v první polovině 19. století. Veduta z publikace Várak, kastélyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 136. Červený Kameň - jihozápadní průčelí hradu nad údolím potoka Gidry. Pohlednice z roku 1969, foto J. Kosák. 137. České Brezovo - půdorys zaniklého hradu. Po­ dle E. Fottové a ze zaměření M. Bartíka překres­ lil M. Plaček. 138. Čičava - pokus o hrubou analýzu měřeného te­ rénního náčrtu zbytků hradu. 1 - počátek 14. stole­ tí, 2 - zbytky vrcholně gotického rozšíření paláce, 3 - dvě pozdně gotické stavební fáze, 4 - rene­ sanční zesílení fortifikace, 5 - ostatní (i nezařaditelné) zdivo. Zpracoval M. Plaček. 139. Čičava - pohled na čelo jádra od severu. Foto M. Plaček v roce 2002.

Mědirytina M. Meriana z roku 1638. Publikovali V. a D. Menclovi (1935). 107. Bratislavský hrad od Dunaje na pohlednici z ro­ ku 1943. 108. Kvalitu přestavby Bratislavského hradu v 15. sto­ letí dokládá segmentový portál průjezdu s přetínavými pruty. Foto M. Plaček v roce 2002. 109. Brehov - měřený půdorys a profil pozůstatků hradu. Podle M. Slivky a A. Vallaška (1991) pře­ kreslil M. Plaček. 110. Brekov - půdorys zříceniny. 1 - jádro hradu z přelomu 13. a 14. století, 2 - drugethovská etapa (14. století), 3 - pozdně gotické rozšíření 1486-88, 4 - pozdější objekty. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil a hrubou analýzou doplnil M. Plaček. 111. Brekov - hrad od jihu před rokem 1938. Pohled­ nice z archivu M. Bony. 112. Breznica - půdorysné zaměření zbytků hradu. Po­ dle P. Guteka a M. Matějky překreslil M. Plaček. 113. Brezovica - terénní nákres reliéfu hradu. Podle M. Plačka. 114. Breznica - pokus o hmotovou rekonstrukci hra­ du. Zpracoval M. Plaček. 115. Brezovica - vlevo pahorek hradního jádra; upro­ střed projmutí příkopu oddělujícího předhradí. Foto M. Plaček v roce 2003. 116. Brezovička - terénní náčrt zbytků hradu. Podle M. Plačka. 117. Brzotín - zbytky zdivá hradu před druhou světo­ vou válkou. Akvarel A. Struhára publikoval E. Janota (1938/1). 118. Brzotín - měřený půdorys a profil zříceniny. Po­ dle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 119. Budatín - hrubá analýza půdorysu. 1 - zdivo ze druhé poloviny 13. století, 2 - začátek 14. stole­ tí, 3 - první polovina 15. století, 4 - do roku 1551, bíle je vyznačeno ostatní zdivo. Podle A. Fialy, M. Izakovičové a R. Marsiny - doplněno. 120. Budatín - hrad od jihozápadu před rokem 1900. Pohlednice z archivu J. Úlovce. 121. Budatín - jádro hradu od jihu. Foto M. Plaček v roce 1971. 122. Bukovec - měřený náčrt půdorysu a profil pozů­ statku lokality. Podle M. Slivky a A. Vallaška pře­ kreslil M. Plaček. 123. Cejkov - terénní náčrt půdorysu a profil. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 124. Čabraď - zbytky hlavní hranolové věže. Foto M. Bona v roce 1996. 125. Čabraď - terénní náčrt a vývojové schéma hradu. 367

SEZNAM VYOBRAZENÍ

140. Čičava - vyobrazení hradu z roku 1686. Mědi­ rytina a lept J. Nypoorta. Publikovala K. Závado­ vá v roce 1974. 141. Čičava - paláce na jihovýchodní straně jádra. Foto M. Plaček v roce 2002. 142. Čiema Lehota - terénní náčrt půdorysu. Podle M. Plačka a M. Slivky. 143. Čiemy hrad - fragment severní zdi věže. Foto M. Bona v roce 2005. 144. Čiemy hrad - půdorysné a výškopisné zaměře­ ní odkrytých zbytků hradu. S využitím podkladu zaměření p. Vajsábla, PÚ SR a výsledků archeolo­ gického výzkumu M. Slivky nakreslil M. Bona. 145. Devín - hrad od severovýchodu před rokem 1735. Rytina M. Engelbrechta podle kresby F. B. Werne­ ra. Archiv M. Bony. 146. Devín - středověký hrad před rokem 1968 při po­ hledu ze svahu Devínské kobyly. Pohlednice F. Petrlíka z archivu M. Plačka. 147. Devín - hrubý náčrt stavebního vývoje hradu. 1 - jádro ze 13. století (včetně novodobých dozdívek), 2 - vstupní přihrádek jádra (do roku 1300?), 3 - kolem roku 1400, 4- 15. století, 5-16. stole­ tí, 6-17. století, bílé je zdivo moderní. S využitím podkladů V. jkn Plaché zpracoval M. Plaček. 148. Pohled na Devín od Dunaje - veduta hradu ze za­ čátku 19. století uveřejněná v publikaci Várak, kastélyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 149. Devín - památkově upravené ruiny středního hra­ du od západu. Foto M. Plaček v roce 2002. 150. Divín - hrubá vývojová analýza. 1 - zdivo pů­ vodního hradu a parkánu, 2 - zdivo z doby kolem roku 1560, 3 - renesanční předhradí (před 1575), 4 - bastion (okolo 1600) a ostatní pozdější objek­ ty. Zaměřil a zpracoval M. Plaček. 151. Divín - zřícený hrad od severu v roce 1826. Ry­ tina R. Lanyiho podle kresby S. Lehnhardta. 152. Divín - částečně doplněná plášťová zeď na jiho­ východě jádra, v popředí renesanční zesílení par­ kánové hradby. Foto M. Plaček v roce 2002. 153. Dobrá Niva - severní zeď hradního paláce od se­ verozápadu před konzervací. Foto M. Ruttkay ko­ lem roku 1970. 154. Dobrá Niva - půdorysné zaměření zbytků hradu. Realizoval M. Šimkovic. 155. Dobrá Voda - pohled na hrad od západu a od se­ veru na konci 19. století. Kresby J. Kónyókiho pu­ blikovala J. Váliné Pogány. 156. Dobrá Voda - torzo východní věže a jižní stěna paláce od západu. Foto M. Plaček v roce 1969. 368

157. Dobrá Voda - terénní náčrt a vývojové schéma hradu. 1 - dvě fáze jádra z přelomu 13. a 14. sto­ letí, 2 - první polovina 14. století, 3-15. století, 4 - druhá polovina 16. století, 5 - pozdější. S při­ hlédnutím ke zjištěním M. Bony a M. Šimkovice zpracoval M. Plaček. 158. Dobrá Voda - pohled na západní věž od jiho­ západu. Foto M. Bona v roce 1995. 159. Dračí hrádok - pravděpodobné zobrazení hradu v roce 1563. Výřez z vyobrazení bratislavské ko­ runovace Maxmiliána II. od C. Mayera překreslil M. Plaček. 160. Dračí hrádok - náčrt celkové situace hradu. Po­ dle M. Slivky a M. Plačka. 161. Drienok - měřený terénní náčrt kamenného já­ dra hradu. Zpracoval M. Plaček. 162. Drienok - zdvojené příkopy předsunutého opev­ nění na kopci před hradem. Foto M. Plaček v ro­ ce 2003. 163. Filakovo - půdorysná situace horního (D, M, E), středního (B, C) a dolního (A) hradu ze 17. století. Anonymní plán z Landesarchivu v Karlsruhe. 164. Filakovo - plán horního a středního hradu (před­ hradí) s periodizací vývoje. 1 - románské a raně gotické zdivo, 2 - vrcholně gotické, 3 - pozdně go­ tické, 4 - raně renesanční (do roku 1550), 5 - ko­ lem roku 16001. fáze, 6 - kolem roku 1600II. fáze, 7 - pozdější. Zaměřil a zpracoval M. Plaček. 165. Filakovo - pohled na hrad od jihu kolem roku 1670. Kopie z archivu SÚPPOP, nyní NPÚ Praha, původně z Kriegsarchivu Wien. 166. Filakovo - hrad od severozápadu na fotografii z počátku 20. století. Archiv J. Úlovce 167. Filakovo - pravděpodobná pozdně románská zeď na jižní straně horního hradu. Foto M. Plaček v ro­ ce 1992. 168. Gelnica - terénní náčrt zbytků hradu. Zpracoval M. Plaček. 169. Gelnica - veduta města a zříceniny od výcho­ du před rokem 1879. Litografie J. G. Wolfa po­ dle starší předlohy ve Východoslovenském muzeu Košice. 170. Gemer - nákres reliéfu hradu. Čárkovaně je za­ kresleno údajné zdivo objektů odkrytých I. Kovácsem. Podle zaměření E. Blažové a M. Bartíka překreslil M. Plaček. 171. Gýmeš - letecký pohled na hrad od jihu. Foto L. Kováčik ml. v roce 2006. 172. Gýmeš - půdorys a vývojová analýza hradu. 1 13. století, 2 - první polovina 14. století, 3 - druhá

SEZNAM VYOBRAZENÍ

190. Horné Lefantovce - situace kaštiela se zakresle­ ním zaniklých a povrchově prezentovaných zbyt­ ků středověkého hradu (černě) a polohy jeho paláce (mřížkované). S využitím zaměření a vý­ sledků výzkumů I. Staníka a A. Ruttkaye nakreslil M. Bona. 191. Hričov - půdorys a vývojové schéma hradu. Čer­ ně je vyznačeno zdivo raně gotické a vrcholně go­ tické, mřížkované pozdně gotické, šrafovaně rene­ sanční. Analýzu s využitím geodetického zaměření provedl M. Bona. 192. Hričov - pohled na jižní palác hradu v době ko­ lem roku 1970. Foto M. Ruttkay kolem roku 1970. 193. Hričov - pohled na hrad od východu po polovi­ ně 17. století. Mědirytinu J. Nypoorta z roku 1686 publikovala K. Závadová (1974). 194. Hrušov - letecký pohled od na zříceninu od jiho­ západu. Foto L. Kováčik ml. v roce 2006. 195. Hrušov - půdorys a vývojová analýza hradu. 1 konec 13. století, 2 a 3 - 14. století, 4 a 5 - 15. sto­ letí, 6 - přelom 15 a 16. století, 7 a 8 - 16. století, 9 a 10 - 17. století, 11 - 1928 až 1930. Analýza, zaměření a kresba M. Bona. 196. Hrušov - akademická rekonstrukce hradu na sklonku 17. století. Zpracoval M. Bona. 197. Hrušov - pohled od severovýchodu kolem roku 1830. Litografie A. Kunikeho ze sbírek muzea v Topolciankách. 198. Choňkovce - terénní nákres a profil zbytků mlad­ šího hradu Tibava. Podle M. Slivky a A. Vallaška, překreslil M. Plaček. 199. Ilava - hrad na vyobrazení z druhé poloviny 17. století. Publikoval A. Bagin v roce 1971. 200. Ilava - celkový pohled na bývalý hradní kom­ plex od jihozápadu. Foto M. Bona v roce 2006. 201. Ilava - vývojové schéma hradu. 1 - zástavba do poloviny 17. století, 2 - mladší zástavba do polo­ viny 18. století, 3 - rozsah původního vodního pří­ kopu. Na základě historických vyobrazení a s vy­ užitím katastrální mapy nakreslil M. Bona. 202. Jasenov - pohled na zříceninu v krajině od seve­ rovýchodu v polovině 19. století. Akvarel T. Endera (Magyar Tudományos Akadémiai Kónyvtára, Ms 4409/203). 203. Jasenov - analytický půdorys zříceniny. Cemě je vyznačeno zdivo ze 14. století, mřížkované z kon­ ce 15. a počátku 16. století, hustě šrafovaně kolem roku 1550, řídce šrafovaně z počátku 17. století. Podle D. Menclové. 204. Jasenov - pohled na hrad od jihovýchodu v 30. le-

polovina 14. století, 4 - konec 15. století, 5 - rene­ sanční a barokní zdi bez etapového rozlišení. Ana­ lýza, zaměření a kresba M. Bona. 173. Gýmeš - hrad od jihozápadu na začátku 19. stole­ tí. Rytina A. Rennera a F. Schabatka z let 1820-30. Archiv M. Bony. 174. Gýmeš - akademická rekonstrukce podoby hra­ du (pohled z jihu) na konci 13. století. Zpracoval M. Bona. 175. Gýmeš - kresebná rekonstrukce podoby hradu koncem 18. století. Zpracoval M. Bona. 176. Hajnáčka - půdorysný náčrt lokality. Podle A. Fia­ ly. V roce 1966 publikovali H. Fialová a A. Fiala. 177. Hajnáčka - pohled na zříceninu od jihozápadu v polovině 19. století. Anonymní grafický list pub­ likoval E. Janota (1938/1). 178. Hajnáčka - pohled na čedičový suk se zbytky hradu od jihu. Současné foto M. Plačka. 179. Halič - situace kaštiela (bývalého hradu) na konci 19. století, ještě s obvodovým opevněním. Zpraco­ val J. Kónyóki (1889). Uloženo v Kulturális Oróksékvédelmi Hivatal Budapest. 180. Halič - letecký pohled na kaštiel. Foto E. Vasiliak kolem roku 1960. 181. Herlany - terénní nákres půdorysu a podélný profil lokality. Podle podkladu M. Slivky a A. Vallaška (1991) překreslil M. Plaček. 182. Hlohovec - situace okolí zámku (hradu). Z pod­ kladu katastrální mapy zpracoval M. Plaček). 183. Hlohovec - vyobrazení zámku od jihovýchodu z počátku 19. století. Olejomalba ve Vlastivědném múzeu Hlohovec. 184. Hlohovec - gotický portál hradní kaple. Foto M. Bona v roce 2002. 185. Hlohovec - půdorys přízemí zámku. Podklad geodetického zaměření doplnil M. Bona. 186. Hodejov - hradní kopec od jihozápadu v polovi­ ně 19. století. Anonymní veduta publikovaná v ro­ ce 1868. 187. Hodejov - terénní nákres zbytků lokality - čár­ kovány jsou zdi existující v roce 1956, tečkován je jejich doplněný průběh, čerchovaná čáraje tehdej­ ší hrana odtěžení. Zpracoval M. Plaček a doplnil o půdorys zachycený B. Pollou v roce 1956. 188. Hodejov - substrukce hradby na severozápadní straně jádra v roce 1956. Foto B. Polla. 189. Holič - rekonstrukce půdorysného utváření hra­ du ve 13., 14. a 15. století, šrafován je rozsah dneš­ ního zámku. Podle výsledků výzkumu Š. Tóthové kreslil D. Tóth. 369

SEZNAM VYOBRAZENÍ

tech 20. století. Fotografii publikoval E. Janota (1938/1). 205. Jasov - s klášterem a hradní skálou vlevo. Histo­ rická pohlednice z archivu J. Úlovce. 206. Jasov - měřený terénní náčrt pozůstatku hradu. Černě je vyznačeno zdivo existující, změně zdivo zakreslené již dříve. Podle M. Plačka. 207. Jelšava - terénní nákres reliktů kamenného (mladšího) jelšavského hradu. Podle M. Slivky a A. Vallaška (1991), překreslil M. Plaček. 208. Kamenica - terénní náčrt zříceniny hradu. Změ­ ně je vyznačeno zdivo nej staršího jádra a jižního přihrádku, šrafovaně severní rozšíření s velkým pa­ lácem a mřížkované opevnění ze 16. století. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 209. Kapušany - severozápadní interiér hlavního pa­ láce z 15. století. Foto M. Plaček v roce 2004. 210. Kapušany - analytický půdorys zříceniny. 1 možné substrukce staršího hradu ze 13. století, 2 1410-50, 3 - přelom 15. a 16. století, 4 - pozděj­ ší. Zaměřil a nakreslil M. Plaček (předhradí podle M. Slivky a L. Olexy). 211. Kapušany - prevet v síle zdi paláce. Foto M. Bona v roce 1998. 212. Kežmarok - hrad od jihu na počátku 20. století. Archiv J. Úlovce. 213. Kežmarok - půdorys hradu. 1 - městská hrad­ ba, 2 - základy domů z doby před založením hra­ du, 3 - základy zaniklých objektů hradu, 4 - go­ tické části, 5 - renesanční a pozdější zdivo. Plán se zakreslenými základy, které odkryl archeologic­ ký výzkum B. Polly a B. Egyházy-Jurovské (Polla 1971), zpracoval M. Plaček. 214. Kežmarok - pohled na hrad od východu v po­ lovině 19. století. Rytina L. Rohbocka z archivu M. Bony. 215. Kežmarok - západní nároží hradu. Foto M. Pla­ ček v roce 1992. 216. Komárno - stará pevnost a hrad v roce 1597. Mě­ dirytinu J. a G. Hoefnaglů mj. publikovala K. Zá­ vadová (1974). 217. Komárno - půdorys pevnosti z roku 1667. Pub­ likoval G. Kisari Balla (2000). 218. Komárno - pevnost v třetině 19. století. Lito­ grafie A. Kunikeho uložená v Galérii města Bra­ tislavy. 219. Komárno - bránu staré pevnosti zdobí erbovní a nápisová deska s vročením 1550. Foto M. Bona 1994. 220. Komjatice - situační plán hradu z období protitu370

reckých válek. Pochází z Heeresarchivu Darmstadt, k publikaci poskytl M. Slivka. 221. Korlátka - terénní náčrt zříceniny a hrubý nástin stavebního vývoje. Zpracoval M. Plaček. 222. Korlátka - zřícenina od severu na fotografii z konce 19. století. Foto S. Borovszkyho v pub­ likaci Nyitra vármegye, Budapest 1898. Archiv Z. Hartla. 223. Korlátka - zřícenina od severovýchodu na kres­ bě z roku 1888. Kresba architekta D. Jurkoviče z archivu Z. Hartla. 224. Košeca - terénní náčrt pozůstatků hradu. Zpra­ coval M. Plaček. 225. Košeca - pohled na zříceninu od jihovýchodu na konci 19. století. Kresbu J. Kónyókyho publikova­ la J. Váliné Pogány. 226. Košice (Hradová) - terénní náčrt pozůstatků ne­ dokončeného hradu. Do odvozené mapy 1 : 5 000 zakreslil M. Plaček. 227. Košice (Hradová) - hradba od úpatí okrouhlé věže po spodek věže trojúhelné. Při archeologic­ kém výzkumu P. Mačaly v roce 1998 fotografoval M. Plaček. 228. Krásna Horka - analytický půdorys hradu. 1 zdivo z přelomu 13. a 14. století, 2 - rozšíření po roce 1322, 3 - opevnění před polovinou 16. sto­ letí, 4 - zdivo ze 17. století, 5 - zdivo pozdější. Podle D. Menclové a s využitím doplňků A. Fialy a A. Vallaška nakreslil M. Plaček. 229. Krásna Horka - rekonstrukce podoby hradu v počátcích (nahoře), na začátku 14. století (palác přistavěný k věži) a v polovině 16. století (dole). Podle A. Fialy a A. Vallaška. 230. Krásna Horka - letecký pohled z meziválečného období. Archiv M. Plačka. 231. Krásna Horka - celkový pohled od jihu. Foto M. Plaček v roce 1973. 232. Kremnica - půdorys kostelního hradu s archeo­ logickými sondami (S). A - karner, B - severní branská věž, C - Hodinová (Malá) věž, D - jižní vstupní (schodišťová) věž, E - radnice, F - Banícka bašta. Vročení vykopaného zdivá: 1-13. sto­ letí, 2 - druhá polovina 14. století. 3 - druhá polo­ vina 15. století, 4 - po roce 1500. Podle J. Hošša, doplněno. 233. Kremnica - hrad od severu v 19. století. Ano­ nymní rytina z archivu M. Bony. 234. Kremnica - severní brána s kamerem při pohle­ du z ochozu kostelní věže. Foto M. Plaček v ro­ ce 1984.

SEZNAM VYOBRAZENÍ

235. Kremnica - pohled na městský hrad ve druhé polovině 19. století. Kresbu V. Myskovszkého ze sbírek SNM publikoval mj. L. Šášky (Kamenná krása našich miest, Martin 1981). 236. Kremnica - hradní kostel sv. Kateřiny. Pohledni­ ce z archivu J. Úlovce. 237. Kuchyňa - terénní náčrt zbytků hradu (bez před­ sunutého opevnění). Černě je vyznačeno zdivo za­ chované, šrafovaně rozválené zdivo. Podle M. Plač­ ka a M. Slivky). 238. Kysak (Drienov) - terénní nákres a profil zbytků hradu. Zpracoval M. Plaček. 239. Lednica - zřícenina hradu od východu na ro­ mantickém grafickém listu (před rokem 1820). Po­ dle leptu S. Lehnhardta kolem roku 1820 vyryl

A. Renner. 240. Lednica - zřícenina hradu a profil skály jsou nejlépe viditelné od severozápadu. Foto M. Plaček

v roce 1987. 241. Lednica - terénní náčrt zříceniny a hrubé vývo­ jové schéma. Legenda: 1 - jádro ze 13. a počátku 14. století, 2 - rozšíření ve 14. století, 3 - přestav­ by a rozšíření v 15. století, 4 - zdi z první polovi­ ny 16. století na starších základech, 5-16. století. Zpracoval M. Plaček. 242. Lednica - rekonstrukce podoby hradu v 17. sto­ letí. Zpracoval M. Bona. 243. Levický hrad - hrubá vývojová analýza půdory­ su. 1 - středověké zdivo bez rozlišení etap, 2 - prv­ ní polovina 16. století, 3 - druhá polovina 16. sto­ letí, 4 - 17. století; bílé je mladší zdivo. Podle výsledků výzkumů D. Menclové a A. Fialy a s vy­ užitím geodetického zaměření nakreslil M. Bona. 244. Levický hrad - pohled od severovýchodu v ro­ ce 1658. Vyobrazení G. Graape publikoval G. Kisari Balla. 245. Levický hrad - pohled na hrad s východní baš­ tou v polovině 20. století. Archiv J. Úlovce. 246. Levický hrad - hradní jádro od jihozápadu. Foto H. Fialová kolem roku 1960, publikovali H. Fialo­ vá-A. Fiala (1966). 247. Lietava - erb Pavla z Kiniže na nároží jižního věžovitého paláce. Foto M. Bona v roce 1999. 248. Lietava - vývojová analýza půdorysu. 1 - ko­ nec 13. až polovina 15. století bez rozlišení etap, 2 - konec 15. století, 3 - první polovina 16. století, 4 - druhá polovina 16. století, 5-17. století. Po­ dle výsledků výzkumu D. Menclové a Z. Gardavského a s využitím zaměření SÚRPMO nakreslil

249. Lietava - hrad od jihu ve druhé polovině 17. sto­ letí. Mědirytinu M. Greischera z roku 1680 publi­ kovala K. Závadová (1974). 250. Lietava - hrad od jihozápadu kolem roku 1950. Pohlednice z archivu M. Bony. 251. Lietava - letecký pohled na hrad od jihozápadu. Foto E. Vasiliak kolem roku 1960. 252. Likava - hrubá analýza půdorysu. 1 - jádro hradu z první čtvrtiny 14. století, 2 - parkán a jižní palác (do roku 1420), 3 - hunyadovská činnost do konce 15. století, 4 - konstrukce z let 1500-50, 5 - druhá polovina 16. století, 6 - 17. století. S využitím do­ kumentace Z. Gardavského provedl M. Plaček. 253. Likava - hrad od severu v roce 1896. Kresba V Myszkovského z archivu Kulturális Óróksegvédelmi Hivatal Budapest. 254. Likava - vysoká jižní stěna paláce a západní věže. Foto M. Plaček v roce 2002. 255. Likava - zřícenina hradu od jihozápadu na po­ čátku 20. století. Kolorovaná pohlednice z achivu M. Plačka. 256. Lipovce - půdorysný terénní nákres zbytků hra­ du. Zpracoval M. Plaček. 257. Lipovec - měřený terénní nákres zbytků hradu. Zpracoval M. Plaček. 258. Liptovský hrad - analýza půdorysu hradu. Čer­ ně zdivo ze 13. století, mřížkované věžovité sta­ vení s cisternou, hustě šrafováno předhradí z kon­ ce 14. století, řídce šrafováno předhradí z poloviny 15. století, tečkována pozdní rozšíření. Kroužko­ vaná linie je pozůstatek palisády předhradí. Půdo­ rys odkrytý archeologickým výzkumem V. Hanuliaka nakreslil M. Plaček. 259. Liptovský hrad - pokus o rekonstrukci vzhledu hradu před jeho zánikem. Podle M. Plačka). 260. Liptovský Hrádok - vývojová analýza půdory­ su. S použitím geodetického zaměření a výsled­ ků výzkumů G. Balaši a V. Úradníčka nakreslil

M. Bona. 261. Liptovský Hrádok - akademická rekonstrukce hradního jádra ve 14. století. Autor M. Šimkovic, publikovali M. Šimkovic - M. Bona (2003). 262. Liptovský Hrádok - pohled od západu v roce 1774-75. Historická dokumentace uložená v MOL Budapest, T-l, No. 310. 263. Liptovský Hrádok - celkový pohled z jihu před rokem 1953. Pohlednice z doby před rokem 1953 z archivu M. Plačka. 264. Litava - měřený terénní náčrt zbytků hradu. Zpra­ coval M. Plaček.

M. Bona. 371

SEZNAM VYOBRAZENÍ_________________________________

265. Lubovniansky hrad - hrad od jihu v roce 1770. Nákres hradu od T. Placidiho překreslil J. Česla (publikoval M. Števík a kol. v roce 2002). 266. Lubovniansky brad - plán v úrovni přízemí s po­ kusem o hrubou analýzu. 1 - existující a doplněné zdivo 1. fáze (kolem roku 1300), 2 - zdivo z ob­ dobí od 14. do poloviny 15. století (starší palác), 3 - různé gotické zdi (do první čtvrti 15. století), 4 - raně renesanční původ (do 1564), 6- 17. sto­ letí. S využitím analýzy P. Glose a M. Šimkovice (2004) vypracoval M. Plaček. 267. Lubovniansky hrad - pohled na hrad od východu v 19. století. Grafický list z archivu G. Lukáče. 268. Lubovniansky hrad - pohled od jihu z poloviny 20. století. Archiv J. Úlovce. 269. Lubovniansky hrad - pohled na hlavní věž a při­ lehlou stěnu jednoho z paláců od jihovýchodu. Foto M. Plaček v roce 1992. 270. Ludanice - situace lokality hradu se zbytky vod­ ního příkopu počátkem 20. století (vlevo) a na skice z roku 1951. Vlevo katastrální mapa z roku 1904, vpravo terénní náčrt A. Piffla. 271. Lupčiansky hrad od severovýchodu na konci 19. století. Kresbu J. Kónyókiho z roku 1889 pub­ likovala J. Váliné Pogány (2000). 272. Lupčiansky hrad - půdorys s vývojovou analý­ zou. 1 - 13. až 14. století, 2 - konec 15. až první polovina 16. století, 3 - druhá polovina 16. stole­ tí, 4 - začátek 17. století, 5 - druhá polovina 17. až 18. století, 6 - konec 19. století. Podle výsledků výzkumu I. Gojdiče a s využitím geodetického za­ měření nakreslil M. Bona. 273. Lupčiansky hrad od severozápadu. Foto H. Fia­ lová okolo 1960 (publikovali H. Fialová -A. Fia­ la 1966). 274. Lupčiansky hrad - pozdně gotický portál a er­ bovní deska Gaspara Tribela koncem 19. století. Kresba J. Kónyókiho publikovaná J. Váliné Pogá­ ny (2000). 275. Maginhrad - hrubé půdorysné schéma lokality. Zpracoval M. Plaček. 276. Makovica (Bodoň) - terénní měřený nákres zbyt­ ků hradu. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 277. Malé Zlievce - zaměření lokality. Podle J. Hun­ ky, G. Nevizánského a O. Ožďániho překreslil M. Plaček. 278. Malinovo - severní průčelí zámku před klasicist­ ní přestavbou na počátku 19. století. Kopie veduty ze sbírek Slovenské národně galérie.

279. Malinovo - situace zámku a příkopů hradu. Na podkladě katastrálního plánu zpracoval M. Plaček. 280. Marcelov hrad - půdorysné a výškopisné za­ měření lokality. Zpracovali J. Kubičár, T. Svrček, M. Slivka, překreslil M. Plaček. 281. Medzianky - utváření zbytků hradu po ukonče­ ní archeologického výzkumu. Podle M. Slivky na­ kreslil M. Plaček. 282. Michalovce - půdorys kaštiela s vyznačením středověkého zdivá. Černě a mřížkované jsou po­ loženy dvě středověké etapy, šrafovaně renesanč­ ní rozšíření. Podle M. Slivky a A. Vallaška, upra­ vil M. Plaček. 283. Michalov vrch - půdorysné zaměření zbytků hradu, černě je vyznačeno archeologicky odkryté zdivo. Zaměření a kresba M. Bona. 284. Modrý Kameň od jihovýchodu na začátku 19. sto­ letí. Mědirytinu R. Lányiho a S. Lehnhardta z roku 1826 mj. publikovala K. Závadová (1974). 285. Modrý Kameň - půdorys hradu s vyznačením středověkého jádra (A) a renesančního předhradí (B). Půdorys ze zaměření hradu od K. Bergha (1866), A. Fialy (1966) a M. Šimkovice (1994) se­ stavil M. Bona. 286. Modrý Kameň - pohled na zříceninu od výcho­ du. Foto M. Plaček v roce 2006. 287. Muráň - výškopisné a polohopisné zaměření plochy hradu (vně jsou všude skalní srázy). Podle M. Slivky a A. Vallaška (1991). 288. Muráň - prospekt hradu z roku 1740. Kopie ori­ ginálu z Kriegsarchivu Wien v archivu Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze (dnes Národní památkový ústav). 289. Muráň - věž první brány. Foto M. Plaček v ro­ ce 1986. 290. Nitrianska Středa - situace lokality vodního hradu se zbytky obvodového opevnění. Zaměření a kresba I. Bielik a M. Bona. 291. Nitriansky hrad - rekonstruovaný půdorys s ana­ lýzou vývoje. Zdivo: 1 - do poloviny 13. století, 2 - polovina 13. až polovina 15. století, 3 - opev­ nění z druhé poloviny 15. století, 4 - plošný roz­ sah zástavby v polovině 17. století, 5 - zástavba z druhé poloviny 17. až první poloviny 18. století. S využitím geodetického zaměření, historické iko­ nografie a výsledků výzkumů P. Bednára a I. Staníka vypracoval M. Bona. 292. Nitriansky hrad - letecký pohled od jihovýcho­ du. Foto L. Kováčik ml. v roce 2006. 293. Nitriansky hrad od západu na kresbě z roku 372

SEZNAM VYOBRAZENÍ

1562. Anonymní vyobrazení publikovali P. Bed­ nář a M. Samuel (2001). 294. Nový hrad (Hanigovce) - náčrt půdorysu. Podle M. Slivky a A. Vallaška (1991) nakreslil M. Plaček. 295. Obišovský hrad - půdorys. Šrafována nahoru je obvodová hradba, dolů palác, mřížkována je věž, cisterna a strážnice. Podle zjištění archeologické­ ho výzkumu B. Polly, prstenec valů znovu zamě­ řil M. Plaček. 296. Obišovský hrad - ideální rekonstrukce podo­ by na počátku 14. století. Podle A. Fialy překres­ lil M. Plaček. 297. Oponice - půdorys hradu s rámcovou vývojovou analýzou. 1 - zdivo středověké, 2 - raně renesanč­ ní, 3 a 4 - pozdně renesanční. Zaměření, analýza a kresba M. Bona a M. Plaček. 298. Oponice - celkový pohled z jihu na začátku 20. století. Fotografie ze sbírky E. Siebertové. 299. Oponice - ideální rekonstrukce vzhledu hradu v 17. století při pohledu od severovýchodu. Navrhl a nakreslil M. Bona. 300. Oravský hrad - půdorys na úrovni přízemí všech dílů a hrubá analýza stavebního vývoje. 1 - dru­ há polovina 13. století, 2 - první třetina 15. stole­ tí, 3 - poslední třetina 15. století, 4 - první polovi­ na 16. století, 5 - 1556-1616,6 - konec 18. století. Podle D. Menclové, upravil M. Plaček. 301. Oravský hrad - pohled na hrad od jihozápadu kolem roku 1680. Rytinu M. Greischera (?) publi­ kovala mj. K. Závadová (1974). 302. Oravský hrad - při pohledu od západu je nejlépe vidět výškové uspořádání hradu. Pohlednice z do­ by kolem roku 1950. 303. Ostrý Kameň - pokus o stavebněhistorickou ana­ lýzu půdorysného náčrtu. 1 - jádro hradu (1. polo­ vina 14. století), 2 - druhá polovina 14. až počátek 15. století, 3 - poslední třetina 15. století, 4 - první čtvrtina 16. století, 5 - kolem roku 1550,6 - ostat­ ní. Zaměřil a analyzoval M. Plaček. 304. Vyobrazení ze 17. století zřejmě zachycuje hrad Ostrý Kameň. Veduta pochází z publikace Várak, kastélyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 305. Ostrý Kameň - hmotová rekonstrukce hradu na počátku 17. století. Zpracoval M. Plaček. 306. Ostrý Kameň - pohled na hradní jádro ze západ­ ního hřebene, jenž v pozadí stoupá k vrcholu Zárub. Foto M. Plaček v roce 1969. 307. Ozdín - půdorys reliéfních zbytků hradu. Terén­ ní náčrt E. Hráškové a M. Šimkovice z roku 1998 upřesnil M. Plaček.

308. Ožďany - půdorys přízemí kaštiela bez rozlišení etap výstavby. Podle M. Križana. 309. Pajštún - pohled na hrad od severovýchodu na ve­ dutě z let 1641-42. Fotokopie vyobrazení J. Ledentua v MOL Budapest, S 117, IV, Cod. 8622, No 56. 310. Pajštún - měřený terénní náčrt s hrubou chrono­ logií dochovaných konstrukcí. Změně jsou prav­ děpodobné gotické fragmenty, šrafovaně zdi ra­ ně renesanční, tečkované pozdně renesanční fáze a opevnění. Kolmé osy na průběh opevnění značí polohu dělových střílen. Zpracoval M. Plaček. 311. Pajštún - pohled od jihovýchodu na vedutě z ro­ ku 1828, tedy z doby nedlouho po vypálení. Ry­ tina z roku 1828 je otištěna v knize Várak, kasté­ lyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 312. Pajštún - interiér budovy nad branou ve 20. le­ tech 20. století. Z archivu J. Úlovce. 313. Pařič - zbytek zdivá plášťové hradby okolo polo­ viny 20. století. Z archivu J. Úlovce. 314. Pařič (Trebišov) - celková situace hradu. 1 - ci­ helné zdivo, 2 - kamenné zdivo, 3 - zdivo v ne­ gativu, 4 - betonová žumpa, 5 - vodní plochy, 6 - přibližný rozsah okružního příkopu, 7 - ob­ rys dochovaného sklepa předhradí. Podle podkla­ du M. Slivky a A. Vallaška (1991) doplnil a upra­ vil M. Plaček. 315. Pezinok - situační plán hradu a přilehlé části města z roku 1785. Uložen v archivu HÚ AVSR. 316. Pezinok - zámek a město na dřevořezu z počát­ ku 19. století, v pozadí sloupy šibenice. Záhlaví výučního listu kovářského cechu, který K. Záva­ dová (1974) datuje do doby kolem roku 1810. 317. Pezinok - pokus o hrubou analýzu půdorysu zám­ ku. 1 - obvodová hradba, základy a doplnění prů­ běhu, 2 - zdivo pravděpodobně z doby před rokem 1425 (možné zařazení přerušovaně), 3 - pozdně go­ tická věž, 4 - hypotetický původ (přesah branské věže nebo obvodové zástavby), 5 - ostatní (nezařaditelné). Do podkladu z archivu J. Dubovského za­ kreslil M. Plaček. 318. Plavecký hrad - terénní nákres půdorysu a pokus o hrubou periodizaci vývoje. 1 - etapy do polovi­ ny 14. století, 2 - vrcholná gotika, 3 - pozdní goti­ ka a raná renesance, 4 - druhá polovina 16. století, 5-17. století. Zpracoval M. Plaček. 319. Plavecký hrad - zřícenina od západu na počátku 19. století. Rytinu A. Rennera (kolem roku 1820) publikovali H. Fialová a A. Fiala (1966). 320. Plavecký hrad - letecký pohled na hrad od zápa­ du. Foto I. Holub v roce 2002. 373

SEZNAM VYOBRAZENÍ

321. Plavecký hrad - hmotová rekonstrukce stavu v 15. století. Navrhli M. Plaček a P. Šimeček, kte­ rý ji též nakreslil. 322. Plavecký hrad od jihovýchodu na začátku 19. sto­ letí. Rytina z publikace Várak, kastélyok, legendák. (Budapest, Talma kiadó 2001). 323. Plaveč - dnešní terénní náčrt půdorysu. Zpraco­ val M. Plaček. 324. Plaveč - pohled na hrad od západu a jeho půdo­ rys v poslední třetině 19. století. Kresbu V. Myskovszkého publikovah M. Slivka a A. Vallašek (1991). 325. Plešivec - situace hradu. Svisle šrafován je před­ pokládaný rozsah hradu, šikmo kostel. Výřez sou­ časné katastrální mapy doplnil M. Plaček. 326. Podhoroď - měřený terénní nákres a profil zbytků staršího hradu Tibava. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 327. Podolínec - rekonstrukce vzhledu hradu v roce 1765. Podle M. Števíka a J. Česly. 328. Podolínec - situace města a hradu (mřížkován vlevo) po polovině 19. století. Podle katastrální mapy z roku 1871. Tečkované je doplněn obvod chybějící na mapě. Kresba M. Plaček. 329. Považský hrad - terénní náčrt zříceniny a hrubé vývojové schéma. 1 - přelom 13. a 14. století, 2 14. století, 3-15. století, 4 - renesance, 5 - vněj­ ší předhradí. S využitím geodetického zaměření a analýzy D. Menclové zpracoval M. Plaček. 330. Považský hrad - pohled od severozápadu v roce 1971. Foto M. Plaček 331. Považský hrad - pohled na hrad, zámek a starší kaštiel od jihovýchodu v roce 1676. Rytinu G. Bouttatse publikovala mj. K. Závadová (1974). 332. Považský hrad - pohled na zříceninu od severo­ východu v polovině 19. století. Ocelorytina L. Rohbocka, publikoval L. Janota (1938/2). 333. Purušťan - měřený terénní nákres půdorysu. Zpra­ coval M. Plaček. 334. Pustý hrad - pokus o rekonstrukci severního dílu, tzv. Dončova hradu. Na půdorysu V. Hanuliaka na­ kreslil M. Plaček. 335. Pustý hrad - půdorys horního hradu. A - román­ ská brána s přistavěnou věží, B - zvětšovaná obyt­ ná věž velkožupního hradu, C - druhá obytná věž zvaná Pertoldova, D - hradba vydělující dvojdílný tzv. Dončův hrad, E - raně gotická bašta, F - jádro raně gotického župního hradu. Černě je položeno zdivo z první poloviny 13. století, bíle zdivo gotic­ ké. Podle V. Hanuliaka a s využitím výškopisného zaměření M. Bábíka nakreslil M. Plaček.

336. Pustý hrad - celková situace horního a dolního hradu. Podle D. Menclové, upravil M. Plaček). 337. Pustý hrad - pozdně románský portál v obvodo­ vé hradbě s přistavěnou věží. Foto M. Plaček v ro­ ce 1992. 338. Rajec - půdorysné zaměření reliéfu hradu. Zpra­ coval M. Bona. 339. Rákoš - půdorys hradní zříceniny. Šrafováno šikmo vzhůru je zdivo hradního jádra, šikmo dolů předhradí a dostavěné objekty. Podle M. Slivky a A. Vallaška překreslil M. Plaček. 340. Revište - půdorys a vývojová analýza hradu. 1 raně gotické zdi, 2 - mladší středověké zdi, 3 až 5 - renesanční fáze. Analýza a kresba M. Bony (s využitím geodetického zaměření). 341. Revište - celkový pohled od východu. Foto M. Bona v roce 2002. 342. Revište - pohled na hrad od západu na konci 19. století. Kresbu J. Kónyókiho z roku 1888 pub­ likovala J. Váliné Pogány (2000). 343. Richnava - reliéf a fragmenty zdivá hradu. Hustě šrafováno je středověké zdivo, přerušovaně a teč­ kované je vyznačen předpokládaný průběh příko­ pů. Do podkladu soudobé katastrální mapy zakres­ lil M. Plaček. 344. Rimavská Seč - situace městečka. Předpokláda­ ný areál zaniklého hradu je vy tečkován (vpravo). Současnou katastrální mapu překreslil M. Plaček. 345. Rudno nad Hronom - půdorysný rozvrh zbytků hradu. Zaměření A. Ruttkaye s doplňky M. Matěj­ ky a P. Guteka překreslil M. Plaček. 346. Sitno - půdorys a rámcové vývojové schéma hradu. Mřížkované jsou vyznačeny pozdně stře­ dověké zdi, šrafovány jsou renesanční. Zaměření, analýza a kresba M. Bona. 347. Sivý Kameň - celkový pohled od západu v ro­ ce 1844. Anonymní kresbu publikoval I. Majer (1852). 348. Sivý Kameň - terénní náčrt s vývojovou analý­ zou. 1 a 2 - 14. až 15. století, 3-16. století. Z pod­ kladu D. Menclové překreslil M. Bona. 349. Skalica - situační náčrt Kalvárie (vlevo) a Hra­ diska s rotundou. Zpracoval M. Plaček. 350. Skároš - terénní náčrt zbytků hradu. Zpracoval M. Plaček. 351. Sklabiňa - hrad od severovýchodu na začátku 19. století. Rytinu P. Fendiho a J. Axmanna z roku 1823 publikoval A. Mednyánszky (1824). 352. Sklabiňa - půdorys s vývojovou analýzou. 1 13. až 14. století, 2 - 15. století, 3 - začátek 16. sto­ 374

SEZNAM VYOBRAZENÍ

369. Spišský hrad - půdorys horního a středního hra­ du (bez velkého předhradí) s analýzou vývoje. Na kresbě a analýze se podíleli A. Vallašek a A. Fia­ la, vícekrát publikováno, mj. M. Slivka - A. Valla­ šek (1991). 370. Starý hrad - celkový pohled z jihu na konci 19. století. Kresbu J. Kónyókiho z roku 1882 pu­ blikovala J. Váliné-Pogány (2000). 371. Starý hrad - hrubá analýza půdorysu zříceniny. Černě je položeno zdivo ze 13. století, šrafovaně z pozdně gotických etap, mřížkované renesanční zdivo jádra. Předhradí ze 16. století není nijak vy­ značeno. Zaměření Památkového ústavu z doby před rokem 1989 překreslil a vývoj vyznačil M. Plaček. 372. Starý hrad - čelo hradního jádra od severo­ východu. Foto M.Plaček v roce 1971. 373. Starý Tekov - polohopis a výškopis kopce s ob­ cí a místem hradu (zaměření Š. Janšáka publikoval A. Habovštiak). 374. Strečno od západu ve druhé polovině 17. století. Mědirytinu G. Bouttatse z roku 1676 publikovala K. Závadová (1974). 375. Strečno - hrad od severozápadu na počátku 20. století. Archiv J. Ulovce. 376. Strečno - půdorys hradu s vývojovou analýzou. 1 - přelom 13. a 14. století, 2 - první polovina 15. století, 3 - konec 15. až začátek 16. století, 4 - 16. až počátek 17. století, 5 - okolo polovi­ ny 17. století. Podle výsledků výzkumů O. Šeda a Z. Gardavského na základě geodetického zamě­ ření nakreslil M. Bona. 377. Strečno - hrad nad povážskou komunikací na počátku 20. století. Archiv J. Úlovce. 378. Strečno od severu před památkovou obnovou. Foto M. Ruttkay kolem roku 1970. 379. Súča - terénní náčrt a profil pozůstatků hradu. Zpracoval M. Plaček. 380. Sučiansky hrad - polohopis reliéfních pozůstat­ ků hradu. Zaměření a kresba M. Šimkovice a J. Zachara. 381. Súlbvský hrad - půdorys s vyznačením předpo­ kládaného středověkého jádra (černě) a novově­ kých zdí (šrafovaně). S využitím zaměření Z. Gar­ davského nakreslil M. Bona. 382. Súlbvský hrad od jihovýchodu na konci 18. sto­ letí. Anonymní vyobrazení z pozůstalosti L. Geróa (Budapest)v archivu M. Bony. 383. Súlbvský hrad na počátku 20. století. Kresbu A. Djuračky publikoval L. Janota v roce 1938. 384. Svinia - situace kostela a usedlosti (vytečková-

letí, 4 - druhá polovina 16. století, 5 - první polovina 17. století. S využitím podkladu geodetického za­ měření a výsledků výzkumu D. Menclové a Z. Gardavského doplnil a nakreslil M. Bona. 353. Sklabiňa - celkový pohled na hrad od severo­ západu krátce před požárem v roce 1944. Foto J. Hajduch. 354. Slanec - věž a torzo paláce s kaplí od severu v roce 1878. Kresbu V. Myskovszkého otiskl v ro­ ce 1905 J. Kónyóki. 355. Slanec - půdorys zříceniny s hrubou chronolo­ gií. Černě jsou položeny zdi z let 1270-81, šrafovaně ze 14. až počátku 15. století, mřížkované z 15. a 16. století. Zaměřil a zpracoval M. Plaček. 356. Slanec - hrad od jihozápadu v první polovině 17. století. Výřez z fotokopie vyobrazení J. Ledentua z let 1641-42 v MOL Budapest, S 117, IV, Cod. 8622, No. 72. 357. Smolenice - půdorys zříceniny hradu na kon­ ci 19. století před započetím obnovy. Náčrt J. Kó­ ny ókiho publikovala J. Váliné Pogány. 358. Smolenice - hrad v roce 1736 od jihovýcho­ du. Grafický list A. Kaltschmieda a S. Mikovínyho do ocelové desky vyryl G. Morelli (z archivu M. Slivky). 359. Smolenice - terénní situace zámku včetně skal­ natého jazyka se stopami umělých úprav nad pří­ jezdovou cestou. Šrafovány šikmo nahoru jsou ob­ jekty nové od základu, mřížkované věž. Zpracoval M. Plaček. 360. Smolenice - hrad od jihozápadu před roman­ tickou přestavbou. Rytina J. Lántze z roku 1827 v Galérii města Bratislavy. 361. Sokol’ - terénní náčrt zbytků hradu. Zpracoval M. Plaček). 362. Sokolí hrad - terénní náčrt a profil zbytků hra­ du. Podle M. Slivky a A. Vallašeka překreslil M. Plaček. 363. Solivar (Zbojnický hrad) - terénní náčrt pozů­ statků hradu. Zpracoval M. Plaček. 364. Solivar - zbytky hradu na rytině z poloviny 19. století. Publikoval L. Janota (1938/3). 365. Soví hrad (Šurice) - pokus o rekonstrukci podo­ by hradu v 15. století. Nakreslil M. Plaček). 366. Soví hrad (Šurice) - skalní suk hradu od jihu. Foto M. Plaček v roce 2006. 367. Spišský hrad - nádvoří s věží a palácem v poza­ dí. Historická pohlednice ze sbírky J. Úlovce. 368. Spišský hrad - letecký pohled od jihu. Foto E. Vasiliak kolem roku 1960. 375

SEZNAM VYOBRAZENÍ

na), kde se mohlo nacházet hradní sídlo. Vrstev­ nicový katastrální plán obce překreslil a doplnil M. Plaček. 385. Svinica - půdorysné zobrazení reliéfních reliktů hradu. Zpracoval M. Plaček . 386. Šarišský hrad - hrad od východu v roce 1617. Vícekrát publikovaná rytina J. Houfnaglia. 387. Šarišský hrad - půdorys hradu (podle M. Sliv­ ky překreslil M. Plaček). Legenda zdivá: 1 - druhá polovina 13. století, 2 - začátek 14. století, 3 - 15. století, 4 - před polovinou 16. století, 5 - pozdější. Podle M. Slivky, překreslil M. Plaček. 388. Šášov - terénní náčrt a hrubá analýza vývoje. 1 - možný zbytek původní věže, 2 - gotický hrad 13. a 14. století, 3 - poslední třetina 15. století, 4 - první třetina 16. století, 5 - pravděpodobná ba­ teriová věž. Zaměřil a analýzu navrhl M. Plaček. 389. Šášov - nejstarší hradní palác od západu. Foto M. Plaček v roce 2002. 390. Šášov - hrad od jihu ve 30. letech 20. století. Ar­ chiv J. Úlovce. 391. Šaštín - situace bývalého sídla. Šrafován je býva­ lý zámek a dochované pevnostní zdi, přerušované je jejich doplnění a vytečkován je původní tok My­ javy. Současnou katastrální mapu překreslil a dopl­ nil M. Plaček. 392. Šebeš - půdorysný náčrt a profil zbytků hradu. Podle M. Plačka. 393. Šintava - hrad od západu v polovině 17. století. Vyobrazení z roku 1666 v MNM Budapest. 394. Šintava- zaměření a vývojová analýza hradu. 1 - zdivo z 12. století, 2 - 13. století, 3 - 14. až 15. století, 4 - renesanční, 5 - mladší. Z podkladu P. Ištoka sumarizujícího výsledky výzkumů J. Ižófa a I. Staníka překreslil M. Bona. 395. Šintava - rekonstrukce podoby hradu v 15. sto­ letí. Publikovali Petrovič-Matis v roce 2006. 396. Širkovce (Kapla) - terénní náčrt reliéfního utvá­ ření hradu. Zpracoval M. Plaček. 397. Šivetice - půdorys a příčný a podélný profil po­ zůstatků hradu. Podle M. Slivky a A. Vallaška, pře­ kreslil M. Plaček. 398. Šomoška - pohled na zříceninu od jihozápadu počátkem 19. století. Rytina R. Lányiho a S. Lehnhardta z počátku 19. století z archivu M. Plačka. 399. Šomoška - hrubá analýza půdorysu. 1 - zdivo původního hradu, 2 - pozdně gotická přístavba, 3 - renesanční opevnění, 4 - doplněk ze 17. stole­ tí. Na podkladě zaměření k projektu rekonstrukce provedl M. Plaček. 376

400. Štítnik - analytický půdorys hradu. 1 - zdivo z 15. století, 2 - z druhé poloviny 16. století, 3 - ba­ rokní, 4 - z 19. století. S využitím závěrů průzku­ mu Z. Gardavského upravil M. Plaček. 401. Štítnik - bašta a stavení na jihozápadním náro­ ží hradu. Foto ze stavebněhistorického průzkumu Z. Gardavského z roku 1974. 402. Šurany - historický situační plán hradu z kon­ ce 16. století. Kopii z originálu v Heeresarchivu Darmstadt poskytl M. Slivka. 403. Šurany - hrad s protitureckým opevněním na kon­ ci 16. století. Dobová kresba z archivu M. Bony. 404. Tematín - letecký pohled od západu. Foto I. Ho­ lub v roce 2002. 405. Tematín - vývojové schéma hradu: 1 - hrad ve 13. a 14. století, 2 - jiné gotické zdivo včetně zá­ kladů, 3 -pozdní gotika a raná renesance, 4 - re­ nesance, 5-17. století, 6 - nej starší zdi na se­ veru jádra. Podle M. Plačka a M. Bony nakreslil M. Plaček. 406. Tematín - rekonstrukce podoby hradu na počát­ ku 14. století. Zpracoval M. Bona. 407. Tematín - branská věž s hlavním vstupem z po­ loviny 13. století. Foto M. Bona v roce 2003. 408. Teplice - terénní náčrt zbytků hradu. Zaměření M. Matějky a P. Guteka překreslil M. Plaček. 409. Tisovec - půdorys zbytků východní části hradní­ ho komplexu - tzv. Starého hradu. Zaměření a kres­ ba M. Šimkovic v roce 1998. 410. Topolčiansky hrad - letecký pohled od jihozápa­ du. Foto I. Holub v roce 2002. 411. Topolčiansky hrad - vývojová analýza půdo­ rysu. S využitím geodetického zaměření provedl M. Bona. 412. Topolčiansky hrad od severovýchodu před ro­ mantickou přestavbou věže. Kresbu J. Kónyokiho z roku 1888 publikovala J. Váliné Pogány (2000). 413. Trenčiansky hrad od západu na panoramatu měs­ ta z let 1550-75. Anonymní perokresba z Hofkammerarchivu Wien publikoval mj. A. Fiala (1985). 414. Trenčiansky hrad od jihovýchodu na vedutě z ro­ ku 1676. Vyobrazení z knihy G. Priorata věnova­ né císaři Leopoldovi I. publikovala v roce 1956 D. Menclová. 415. Trenčiansky hrad - půdorys s vývojovou ana­ lýzou. Zdivo: 1 - 11. až 12. století, 2 - 13. sto­ letí, 3 - začátek 14. století, 4 - druhá polovina 14. století, 5 - první třetina 15. století, 6 - první třetina 16. století, 7 - druhá polovina 16. století,

SEZNAM VYOBRAZENÍ

hrubé periodizace. 1 - 13. století, 2 - 14. století, 3 - 15. století, 4 - pozdější a obtížně datovatelné zdivo. Zpracoval M. Plaček. 431. Vinné - schodišťová věž gotického paláce. Foto H. Fialová okolo 1960, publikovali H. Fialová A. Fiala v roce 1966. 432. Vršatec - hrad od východu v 17. století. Ano­ nymní vyobrazení z publikace Várak, kastélyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 433. Vršatec - terénní náčrt zříceniny s hrubou peri­ odizací. Zrněné je zdivo horního hradu ze 14. sto­ letí, šrafované dolního hradu z 15. století, mříž­ kované a tečkované objekty ze 16. a 17. století. Zaměření a analýza M. Plaček. 434. Vršatec - vynikající polohu hradu demonstru­ je dálkový pohled od severovýchodu. Pohlednice z doby kolem roku 1935, archiv M. Plačka. 435. Vyšehrad - výškopis a polohopis lokality se zbytky valového opevnění. B - bratřícká pevnůstka, S - pozůstatky předpokládané sakrální stavby. S využitím plánku Š. Janšáka a výsledků výzkumu M. Remiašové sestavil M. Bona. 436. Vyškovce nad Iplbm - celková polohopisná a výškopisná situace hradiska. Podle Š. Janšáka). 437. Zborov - hrubá vývojová analýza hradního půdorysu. 1 - po roce 1317, 2 - první polovina 15. století, 3 - střední okruh hradeb (snad po polo­ vina 15. století), 4 - polovina 16. století, 5 - poz­ dější a nezařadítelné. Do podkladu zaměření PÚ Levoča nakreslil M. Plaček. 438. Zborov - interiér věže v čele horního hradu od jihozápadu. Foto M. Plaček v roce 1996. 439. Zborov - pohled na hrad v roce 1898. Kresbu V. Myskovszkého použil v roce 1905 J. Kónyóki. 440. Zelený hrad (Čebovce) - celkový situační náčrt lokality. Zpracoval M. Plaček. 441. Zemplín - zbytky zdivá hradu v 19. století. Otiskl L. Janota (1938/3). Otiskl L. Janota (1938/3). 442. Zemplín - situační náčrt lokality. Tečkováním je doplněn přibližný rozsah jádra a předhradí před­ pokládaného kamenného hradu. Podle Š. Janšáka, doplněno. 443. Zniev - půdorysné zaměření celého hradního komplexu. Zaměření a kresba M. Bona, J. a A. Kačalové. 444. Zniev - půdorys paláce dolního hradu s vývojo­ vou analýzou. 1 - 13. až 14. století, 2 - 15. století, 3 a 4 - 16. až 17. století. Zaměření, analýza a kres­ ba M. Bona. 445. Zniev - palác dolního hradu v roce 1911.

8-17. století. Podle výsledků výzkumu A. Fialy a T. Nešporové a s použitím geodetického zaměře­ ní nakreslil M. Bona. 416. Trenčiansky hrad - letecký pohled od severozá­ padu. Foto I. Holub v roce 2002. 417. Tumiansky hrad - letecký pohled na hrad od západu. Foto občanského sdružení Castellum tornensis pro futuro Košice. 418. Tumiansky hrad - pohled od jihu v polovině 19. století. Výřez z ocelorytiny L. Rohbocka pub­ likoval L. Janota (1938/3). 419. Tumiansky hrad - hrubá analýza vývoje. 1 13. století(?), 2 - po roce 1357, 3 - první polovina 15. století, 4 - 1540-50, 5 - pokročilé 16. století(?), 6 - pozdější. Měřený terénní náčrt a analýzu provedl M. Plaček. 420. Uhrovec - letecký pohled na hrad od severo­ východu. Foto I. Holub v roce 2002. 421. Uhrovec - půdorys s vývojovou analýzou. 1 a 2 druhá polovina 13. století, 3 - konec 15. století, 4 a 5 - první polovina 16. století, 6 až 8 - druhá po­ lovina 16. až 17. století. Výsledky výzkumu M. Bo­ ny a P. Horanského na bázi geodetického zaměření nakreslil M. Bona. 422. Uhrovec - pohled na hrad od severu z první po­ loviny 19. století. Fotoreprodukci od K. Divalda uveřejnil Budapešti Látogátok Lapja 7/1894, č. 8 (archiv M. Bony). 423. Uhrovec - architektonické detaily hradu na kon­ ci 19. století. V roce 1887 je dokumentoval J. Kó­ nyóki a roku 2000 publikovala J. Váliné Pogány. 424. Velký Kamenec - půdorys hradu. Šrafovaně je položeno pravděpodobné gotické, mřížkované re­ nesanční zdivo. Podle M. Slivky a A. Vallaška, do­ plnil M. Plaček. 425. Velký Kamenec - pohled na hrad od severozápa­ du. Foto M. Slivka kolem roku 1980. 426. Víglašský zámok - situace hradu a strážní věže. Podle V. Hanuliaka. 427. Víglašský zámok od severozápadu v roce 1897. Kresbu T. Dórreho obsahuje kniha Várak, kastélyok, legendák (Budapest, Talma kiadó 2001). 428. Víglašský zámok - letecký pohled od jihozápa­ du. Foto E. Vasiliak kolem roku 1960. 429. Víglašský zámok - půdorys středověkého jádra s vývojovou analýzou. 1 - okolo poloviny 14. sto­ letí, 2 a 3 - poslední třetina 14. století, 4 - předpo­ kládaný závěr kaple. Publikoval M. Šimkovic v ro­ ce 2003. 430. Vinné - terénní náčrt zříceniny s vyznačením 377

SEZNAM VYOBRAZENÍ

446. Zniev - pohled a půdorysy paláce dolního hra­ du ze sklonku 18. století. Anonymní dokumentace z MOL Budapest, T-l, No. 116/3, reprofoto E. Na­ gy Czikkelyné. 447. Zvolenský hrad a Pustý hrad na panoramatu Zvolena v roce 1599. Perokresba J. Willenbergera. 448. Zvolenský hrad - půdorys s vývojovou ana­ lýzou. Černě je vyznačeno zdivo z let 1370-80, šrafovaně pozdně gotické a renesanční, tečkované archeologicky odkryté základy dvorce ze 13. sto­

letí na nádvoří, opěrné pilíře kaple a zbytek stře­ dověkého opevnění ze 14. století. Půdorys D. Menclové s dokreslením nálezů z výzkumu Š. Tóthové a A. Vallaška. 449. Zvolenský hrad - pohled od východu na počátku 20. století. Pohlednice z archivu J. Úlovce. 450. Zvolenský hrad - nádvoří ve 20. letech 20. stole­ tí. Pohlednice z archivu J. Úlovce. 451. Žakýlsky hrad - situační náčrt lokality. Zaměře­ ní M. Matějky a P. Guteka překreslil M. Plaček.

378

SLOVNÍČEK MÉNĚ OBVYKLÝCH VÝRAZŮ

Slovníček stručně podává významový obsah důležitějších a méně známých výrazů objevujících se v textu knihy. Přirozeně v oblastech historie, dějin architektury, památek ad. nemůže zastoupit úlohu odborných slovníkových příruček. Odkazujeme zejména na práce O. J. Blažíčka a kol.: Slovník památkové péče (Praha 1962), od téhož autora a J. Kropáčka: Slovník pojmů z dějin umění (Praha 1991), od J. Herouta: Slabikář návštěvníků památek (2. vydání, Praha 1980) a Staletí kolem nás (Praha 1961) a obsahově bohatá i pro historii Slovenska je kniha L. Vykoupila: Slovník českých dějin (Brno 1994). Kromě toho výklad základních pojmů obsahují prakticky všechny encyklope­ dické publikace nakladatelství Libri zaměřené na hrady a zámky, několik moderních víceoborových slovníků a nově Úvod do kastelologie F. Musila. Některé odborné výrazy jsou stručně vysvětleny v rozsáhlejších heslech slovníčku, k nimž jsou tamtéž uvedeny příslušné odkazy, jiné jsou stručně objasněny přímo v hlavním textu knihy.

akropole - vydělená ústřední část opevněného areálu

vícebokého tvaru vestavěné do rozšířeného příkopu před obranou, s níž ji spojuje krček hradby. Cesta k bráně se v něm většinou zalamovala. bastion - hlavní obranný prvek tzv. bastionové sou­ stavy, obvykle pětiúhlého půdorysu se zděnou ^plentou a sypanou výplní (někdy celé sypané). Jednoduchou staroitalskou soustavu první polovi­ ny 16. století zavedl M. Sanmicheli, rozvíjením se zvětšoval počet a druhy prvků až po složité sys­ témy maršála Vaubana a métské fortifikační ško­ ly 18. století. bašta - fortifikační článek vystupující z linie hradby a umožňující aktivní obranu bočním postřelem (viz flankování). Na rozdíl od ^věže nepřevyšovaly baš­ ty (okrouhlého, pravoúhlého či polygonálního pů­ dorysu) připojenou hradbu a byly často uzpůsobeny pro využití palných zbraní. Z vnitřní strany bývaly otevřené, ale i uzavřené. Zvláštním případem s ně­ kolika patry a dělovými komorami jsou bateriové věže. Baštami se ve středověku nazývaly i hlavní objekty předsunutých a vysunutých opevnění, pří­ padně obléhací dřevohlinité objekty. beg (také bej) - turecký urozený pán, hodnostář, vlád­ ce správního okrsku (sandžaku). bergfrit - útočištná hlavní věž hradu, často zvaná hláska, u nás převážně okrouhlá, na Slovensku hranolová.

hlavně ^hradisek, ve středověku jádro rozlehlých hradů (**Devín), ale též samostatné pevnůstky roz­ sáhlejších předhradí (**Spišský hrad). arkáda - oblouk spočívající na svislých podporách (sloupech, pilířích). Slepá arkáda je přiložena k plné zdi. Více arkád vytváří lodžii (arkádový ochoz), ně­ kolikapatrové pak arkádovou soustavu (arkádové nádvoří). arkýř - zastřešený výstupek z průčelí stavby nesený krakorci, konzolami nebo zděnou podnoží. Někdy obsahuje presbyterium kaple, menší často využívá dolů otevřený prevet (středověký záchod). armování - vyztužení nároží přitesanými kamenný­ mi kvádry (kvádrováním, bosáží). atika - zídka nad hlavní římsou pohledově zakrývají­ cí střechu. Často ji člení prolamování (nefunkčními okny, ^cimbuřím, ^vpadlinámi), později balustrá­ da a nástavce (sochy, věžičky, čučky). balista - obléhací stroj, který metá břemena silou na­ pínaného lučiště nebo zkroucených lan. balustráda - kamenné (nejčastěji) zábradlí tvořené kuželkami (balustry) a madlem. bán - královský místodržitel v Chorvatsku, též ti­ tul vrchních správců jižních oblastí středověkého Uherska. barbakán - samostatné opevnění okrouhlého nebo 379

SLOVNÍČEK MĚNĚ OBVYKLÝCH VÝRAZŮ______________

bergfritová dispozice - typ hradu, jehož areál bergf-

černá kuchyně - místnost s otevřeným ohništěm

rit plně ovládá. Skromný hrad s jediným palácem představuje úspornou variantu, rozvinutá dispozi­ ce obsahuje více obytných křídel. boční postřel viz flankování bol verk (něm. Bollwerk') - masivní vnější opevňovací prvek hradu z pozdního středověku, většinou vyba­ vený plošinami pro postavení děl. bosáž (též rustika) - kvádrové zdivo s vypukle opra­ covaným (tvarovaným) lícem. Napodobením v mal­ tě vzniká nepravá bosáž (kvádrování), rytím (proškrabáním) v omítce sgrafitová bosáž rozličného geometrického řešení (nejčastější jsou tzv. psaníč­ ka a různorodý diamantový řez). bradlo - skalní útvar, útes. brána (hradní) - vstup do hradu '"portálem, který je uzavírán vraty, padací mříží, případně překrývaný zdvíhanou mostovkou. Bývá prolomena v hradbě (kulisová brána), nebo se jí otvírá průjezd v příze­ mí branské věže. břit - zaostřené (ostroúhlé) nároží věží, z válcových je vytažen v podobě klínu. castellum - latinsky hrádek, nevelké opevněné sídlo (dří­ ve menší římská pevnůstka), pojmenování přeneseno na pozdně středověká i novověká sídla na Slovensku (a Maďarsku) v podobě kaštiel (kaštiel, kastély). castrum - latinsky '"hrad (dříve římský vojenský tábor). cimbuří - zubaté zakončení poprsní zídky ochozů hradeb a korun věží. Za '"stínkou (zubem) se ukrý­ val obránce a střílel mezerou. Později byly stínky prolomeny '"střílnami. cisterna (hradní) - pečlivě vyzděná či ve skále vyte­ saná jímka na dešťovou vodu. Na hradech, kde ne­ byla z různých důvodů zřízena studna, to byl často jediný zdroj vody. V propustných horninách byla izolována jílem, někdy byla nádržka doplněna fil­ tračním dílem. citadela - z italštiny, opevněné jádro rozsáhlejší měst­ ské pevnosti, zejména novověké, poslední útočiště posádky. V přeneseném smyslu městský hrad stře­ dověkých měst. comes (též komes) - od raného středověku v Uhrách správce provincie ('"komitátu, župy), později zá­ klad hraběcího titulu. contreforty - z francouzštiny, polopilíře rozličného průřezu zesilující a pročleňující stěny obytných věží - donjonů. curia - z latiny, dvůr, rezidenční dvůr, dvorec, stave­ ní zemanského sídla.

k přípravě jídel. deprese (v architektuře) - prohlubeň, sníženina. direktor (panství) - hospodářský správce, ředitel, donjon - obytná věž s dostatečně velkými místnost­ mi, v patrech osvětlenými okny a vybavenými krby, která uvnitř hradu většinou stojí v chráněné nebo centrální poloze. Hrady s dominantní obytnou věží patří mezi tzv. donjonové dispozice. elevace - průčelí empora - vyvýšená tribuna v zadní (výjimečně boč­ ní) části kaple (kostela), z níž bohoslužby sledova­ lo panstvo. externí fortifikace (opevnění) - vnější opevnění hra­ dů mimo rámec souvislého hradebního prstence. Především se jedná o vysunutá (s hradem spojená koridorem) a samostatná předsunutá opevnění. flankování - boční postřel úpatí hradby, odkud vy­ chází zteč obléhatelů. Umožňují ho z linie hradby vystupující pevnostní prvky (*"věže, *"bašty, ^bas­ tiony, '"rondely), ať již ze střílen, ochozů či dělo­ střeleckých komor a plošin. fort - samostatná pevnůstka v předpolí hlavní pevnos­ ti tzv. fortového pevnostního systému, která bránila přiblížení nepřítele a oddalovala jeho dělostřelec­ ká postavení. K nejznámějším fořtovým pevnostem 19. století patřil proslulý Verdun, forty jsou ale za­ chovány i kolem Olomouce. fortifikace - opevnění gubernátor - zástupce panovníka, místodržitel habánská keramika - kvalitní keramika vyráběná v 16. a 17. století sektou novokřtěnců (habánů). hákovnice - těžká ruční palná zbraň, jejíž zpětný ráz zachytil hák zaklesnutý do trámku napříč střílnou, hradební puška. hrad - středověké opevněné sídlo mnoha funkcí (obranná, obytná, správní, rezidenční, strážní, hos­ podářská, sklad drahých a barevných kovů apod.). Pro rychlé seznámení s dispozicí se užívá celkem přirozená typová klasifikace. Hrady, jež ovládá obranná věž ('"bergfrit) patří k typu bergfritovému, je-li to obytná věž, tak k '"donjonovému. Je-li u bezvěžových hradů dominantní ""palác, jde o dis­ pozici palácovou, a jsou-li budovy ukryty za pláš­ těm hradby, patří hrad k typu s plášťovou (obalo­ vou) zdí. Podobně jde o hrad se štítovou zdí, je-li jeho zástavba ze strany útoku kryta masivní a vy­ sokou hradbou. Hrady pravidelného půdorysu jsou tzv. '"kastely (anebo se jim blíží). Některé z dispo­ zic, zejména pokud je ovlivnil extrémní terén, nelze,

380

______________ SLOVNÍČEK MĚNĚ OBVYKLÝCH VÝRAZŮ

komes viz comes komitát - od počátku 11. století velká správní (a soud­

a snad ani není zapotřebí, typologicky klasifikovat. Podstatné je jejich místo a úloha v dějinách. hradní (opevněný) kaštiel - pozdně středověké opev­ něné sídlo v Uhrách (maďarský várkastély). hradisko - obecný název pro raně středověký hrad ze dřeva a hlíny (též ^hradiště) hradiště - místo zaniklého hradu, ale též běžně uží­ vaný název hradu s dřevohlinitým opevněním, re­ spektive označení opevněných staveb od pravěku po raný středověk (slovanská hradiště). hrázka - podélná, ostře formovaná vyvýšenina, pří­ znak rozesuté zdi. intravilán - vlastní území osady (obce), na rozdíl od katastru (slovenský též chotáru). jobagioni - ve středověkých Uhrách, tedy i na Slo­ vensku, svobodní lidé příslušní službou (vojen­ skou) ke královskému hradu, hradčané. kancléř - vysoký dvorský úředník, vedoucí králov­ ské kanceláře. karner - kaple s kostnicí. kapitán (báňských měst) - vojenský velitel seskupení báňských měst (za tureckého ohrožení). kapitán (hradní) - pojmenování velitele hradní po­ sádky v pozdním středověku a v novověku. kasemata/y - prostory (často klenuté) uvnitř masivu hradeb, které sloužily střelecké obraně, později i ja­ ko sklady a ubytovny. kastel - pravidelná hradní stavba s více věžemi (hlav­ ně nárožními). kastelán - správce hradu a jeho panství a velitel hrad­ ní posádky, u nás nejčastěji purkrabí. kaštiel - obecné pojmenování pro pozdně středověká i novověká sídla v Uhrách (na Slovensku a v Ma­ ďarsku - kastély). Jednalo se o nevelká i velká sídla (u nás nazývaná zámky), opevněná i volně posazená do rovinaté i zvlněné krajiny; viz též castellum. klenba - stavební útvar uzavírající prostor shora a roznášející zatížení do nosných zdí. Podle tvaru rozeznáváme řadu druhů kleneb (nejstarší je klen­ ba valená), které se časem vyvíjely a zplošťovaly (placky, klenby zrcadlové), čímž se snižovala sta­ vební výška podlaží. Hrany kleneb byly ve starším období podpírány a zvýrazněny kamennými žebry (podle obrazce klenba křížová, šestidílná, obkročná, hvězdicová, síťová apod.). V renesanci hrany kleneb (výsečové, klášterní ad.) vyznačovaly štu­ kové pásy a maltové hřebínky. kletovaná omítka - jemná, silně utahovaná omítka s hladkým a tvrdým povrchem.

ní) jednotka středověkého uherského státu, též ^sto­ lice či župa (od roku 1848). Vznikly rozdělením tzv. velkokomitátů, které na území Slovenska dí­ lem navázaly na velkomoravskou hradskou orga­ nizaci. komorník - vysoký úředník pečující v českém středo­ věkém státu o finance. Funkce nej vyššího komor­ níka přibližně odpovídá uherskému ^taverníkovi (správci pokladu). komposesorát - společné sestoupení více majitelů k určitému statku. koncentrická dispozice - soustředné uspořádání opevňovacích pásů. konfinium - pohraniční území; obvykle podléhalo zvláštní správě. kontreskarpa - líc vnější stěny (obezdění, svahová­ ní) příkopu. Nalézá se proti eskarpě - vnitřní obezdívce, často přímo hradbě. konzola - kratší kamenný nosný článek vyčnívající ze zdi a podpírající římsy, balkony, arkýře nebo kle­ nební články (žebra, přípory). koridor - spojovací chodba, průchod, přeneseně úzká, komunikačně využitá soutěska (ulička) spojující dvě brány. koruna (zdi) - horní plocha zdi, nejčastěji opatřená obranným ochozem. krakorec - vesměs stupňovitě se zmenšující kamenný podpůrný prvek, který vystupuje z líce zdivá a nese arkýře, ochozy a balkony. kurie - papežská administrativa, též zemanské sídlo na Slovensku (**curia). kurtina - úsek hradby (opevnění) mezi flankovacími prvky (věžemi, baštami, bastiony). kvádrování - geometrická úprava fasád napodobují­ cí plastickou -*bosáž. loď - architektonicky a stavebně vymezený podél­ ně pravidelný prostor (v kostelech a kaplích před kněžištěm, též ve sloupových síních). Větší koste­ ly mají podél hlavní lodi ještě lodě boční. lokátor - osoba pověřená obvykle panovníkem (ane­ bo jiným majitelem), aby organizovala založení, budování a osídlení osady, města apod. maskaron - výzdobný plastický prvek lidské tváře (masky) na architektonických elementech. metače - určení hranic území (panství), rozhraničení. metací stroje - mechanická převážně obléhací zaří­ zení vrhající balvany (i přitesané), klády, nádoby s hořlavinami a masivní střely. 381

SLOVNÍČEK MÉNĚ OBVYKLÝCH VÝRAZŮ

mezilodní arkády - '’arkády mezi '’loděmi kostela, mezipodesta - mezipodlažní plocha, na niž navazují

porty) obsahují často nápisy a erby majitelů či sta­ vebníků. postřelovat - pokrývat střelbou (přístupy k opevnění), prachárna - suchá místnost (malé stavení) s nehořla­ vými konstrukcemi k uskladnění střelného prachu, prampouch - rozpěmý oblouk v uličkách mezi sta­ veními. presbyterium - prostor kostela s oltářem, kněžiště. prevet (též prevét) - středověký záchod převážně v '’arkýři nebo v komůrce v síle zdi s vyústěním šikmého odpadu do průčelí. propadlo viz vlčí jáma probošt (též převor) - církevní hodnostář, předsta­ vený proboštství a kapitul, v opatstvích zástupce opata. proboštství - pobočka kláštera či samostatná církev­ ní, ale nikoliv řádová instituce. předbraní - nevelký ohrazený prostor (obvykle v při­ bližné šířce parkánu) před branou, který kompliku­ je útok na bránu. předhradí - přední díl hradu, často hospodářsky vyS VS 1 1 -1 o 1 y X SZ ♦ užívaný, u menších hradu bývá opevnen jen dře­ vem a hlínou. předpolí - území před hradem, občas hospodářsky využívané či osídlené, někdy i lehce hrazené. předprseň - zděný, dřevěný kryt na korunách opev­ nění chránící obránce před střelbou, u barokních opevnění bývá sypaný z hlíny. přetínavá profilace - jev charakteristický pro pozdní gotiku: pruty modelované v ostění oken a portálků se na styku protínají. přihrádek - neširoká, k hlavní hradbě přihrazená plo­ cha využitá též komunikačně, širší '’parkán. purkrabí - správce hradu a jeho panství a hejtman hradní posádky, na Slovensku '’kastelán. ravelin - trojúhelný vnější prvek bastionové sousta­ vy situovaný v příkopu před '’kurtinou mezi '’bas­ tiony. refugium - útočiště, ohrazené místo k ochraně oby­ vatel širšího okolí za nepřátelských vpádů. rizalit - z průčelí mírně vystupující část stavby. Na rozdíl od křídel má velmi krátké boky bez oken (nejvýš s jedinou okenní osou). rondel - okrouhlý pevnostní prvek, v pozdní gotice a renesanci nízká, většinou sypaná '’bašta s ploši­ nou pro děla (předcházel '’bastionu). rozbrojník - aktivní účastník feudálních rozbrojů a záští. sedilie (též sedile) - sedátko ve výklenku zvýrazně­ ném orámováním architektonickými články.

schodišťová ramena, odpočívadlo. nika - slepý výklenek, vybrání ve zdivu. oficiál - v Uhrách úředník (župní správy), zde zástup­ ce '’župana. oplentovaný - opatřený '’plentou. opyš - konec '’ostrožny, od něhož hřeben klesá do údolí. ostění - okolí hran vymezujících okna a dveře. V goti­ ce a renesanci jsou převážně složená z kamenných, často profilovaných architektonických článků tvoří­ cích navenek '’šambránu nebo '’portál. ostrožna (též ostroh) - terénní výběžek s příkrými boky do záhybu údolí (vodního toku). palác - hlavní obytná a reprezentační budova hradu (zámku). palánek - dočasné, raně novověké opevnění nasypa­ né ze zeminy a zpevněné kmeny, kulatinou a prou­ těnou košatinou. Často je vybaveno bastiony či rondely. palaš - těžká jezdecká šavle s přímou čepelí. palatin - zástupce uherského krále, místokrál. Ve franské říši správce císařského dvora (paláce, tzv. comes palatinum) palisáda - stěna z kůlů zapuštěných do země a naho­ ře zaostřených. parkán - podlouhlá plocha mezi hlavní hradbou a parkánovou zdí zdvojeného fortifikačního pásu hradů a měst. parkánová zeď - vnější hradba, nižší než hlavní hrad­ ba. Obě vymezují parkán. pasparta - iluzivní rám kolem otvoru provedený v malbě, omítce jiného zbarvení, nebo rytím. piloty - dřevěné klády zaražené přes tzv. neúnosnou zeminu do pevného podloží, které pak nesou zá­ klady stavby. plenta - tenká zeď stabilizující obvod sypaných útva­ rů, také přizdívka. podsebití - obranný ochoz vysazený před líc hradby a umožňující otvory v podlaze ohrožovat útočníka shazováním břemen, litím horké vody, smůly, ole­ je a přirozeně i střelbou. polygonální věž - věž víceúhelníkového půdorysu poprsní zídka (též parapet a poprseň) - vyzdívka pod okny, zděné zábradlí ochozů a teras. portál - architektonicky pojednaný otvor pro vstup či vjezd. Ve středověku býval rámován kamenicky vyhotoveným Postěním, někdy opatřen '’vpadlinou k zatažení padacího mostu. Nástavce (supra382

SLOVNÍČEK MÉNĚ OBVYKLÝCH VÝRAZŮ

tribuna viz empora tribunová kaple - svatyně ve šlechtickém sídle či

smolný nos - dutý výstupek z líce hradby, který umož­ ňoval lití horké smůly a vody na útočníky u paty hradby. stínky - zuby (ozuby) ^cimbuří. stolice - v Uhrách velká správní jednotka, ^komitát, od roku 1848 župa. střecha - zakrývá stavbu shora, konstrukce krovu nese krytinu. Nejstarší je střecha sedlová (se sklonem na dvě strany), pultová (na jednu), valbová (sedlová se šikmo useknutými konci hřebene), mansardová (ja­ koby spojení dvou sedlových či valbových střech různého sklonu), podobu jiných naznačuje jejich název: kuželová, stanová, cibulová. střílna - otvor různého utváření pro střelbu z luku, kuše, ručnice či děla. substrukce - spodní část zdí (stavby), základy. Vy­ užití starších substrukcí ovlivňuje půdorysný roz­ vrh přestaveb. šafář - správce panského poplužního dvora (hospo­ dářství), staročesky nádvomík, což koresponduje s maďarským udvomik (slovo je slovanského pů­ vodu). šambrána - vnější zdobné rámování okenních otvorů, šoltýs - v Uhrách panský zřízenec ke správě osady, rychtář, fojt. Také zakladatel - '•’lokátor, který se jím odměnou za vysazení vsi stal. taras - masivní opěrná zeď držící násyp. Horní plocha sloužila jako vhodné palebné postavení pro děla. tarasnice - polní dělo malé ráže použitelné též na hradech. taverník - vysoký úředník uherského královského dvora, správce pokladu (latinsky magister tavernicorum). torion - velká protáhlá '’bašta s dělovými komorami v masivních zdech několika podlaží. trakt - část (podélná i příčná) budovy ohraničená nosnými zdmi (konstrukcemi). trhová osada - osada s právem trhu, městečko.

u něho opatřená panskou tribunou. triumfální oblouk - oblouk nad spojovacím otvorem mezi **presbyteriem a lodí kostela. tvrz - druh obvykle nenáročného venkovského opev­ něného šlechtického sídla v nevýrazných polohách, přednost dostala vazba na osídlení a hospodářský dvůr. val - násyp z hlíny a kamení. Používá se i pro rozesutou raně středověkou hradbu složenou z lícní, z ka­ mene kladené zdi a s ní svázané dřevohlinité části, jejíž dřevěné výztuže (komory, rošt ad.) byly zasy­ pány zeminou. velkokomitát viz komitát verifikace - ověření. věž (hradní) - označení fortifikačního prvku, jehož výš­ ka je obvykle několikrát větší než rozměry základ­ ny. Podle účelu lze rozlišovat věže obytné (^don­ jon), vstupní (branské), bateriové, dělové apod. vlčí jáma (u hradu) - jáma v průjezdu brány, která se odkryla zdvižením padacího mostu kolébkové kon­ strukce, jinak propadlo. vpadlina - vpadlá část plochy zdivá, otvor pro za­ tažení zvedací části mostu, který rámoval portály bran. zámok - slovenský výraz pro hrad upravovaný a vy­ užívaný až do dnešních dob. zdi - zděné partie stavby. Podle druhu materiálu na ně bývá použito zdivo kamenné (kvádříkové a lomové), cihelné, smíšené, hrázděné (s dřevěnou konstruk­ cí), pěchované (nabíjené z hlíny a kameniva), podle technologie řádkované, vrstvené, rovnané, kyklopské (z velkých nepravidelných kamenů), lité (směs malty a kameniva), dle úpravy povrchu zdivo režné (též lícové, často bývá spárováno) a omítané. župan - v Uhrách nej vyšší úředník (správce) ^komi­ tétu (župy, větší provincie); viz též comes.

383

_

______ S

o

>

REJSTRIK HRADU A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNĚ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

Hesla označená (*) jsou z minikatalogu na konci. VERZÁLAMI jsou uvedeny lokality, které mají vlastní hesla.

Borinka viz Pajštún Borinka viz Dračí hrádok Bors viz Starý Tekov BRANČ 37,44,71-74

Abaújvár (zaniklý raně středověký župní hrad v Maďarsku) 120 Ajnácskó viz Hajnáčka Aksamitka (jeskyně u Spišské Staré Vsi) 12 Antol (Sv. Antol, zámek - kaštiel,dříve hrad u Banské Štiavnice) 11,91 B áčkov viz Purušťan Balog viz Blh BANA(*) 11,340 BANSKÁ BYSTRICA 41,43,50,52-54

BRATISLAVSKÝ HRAD (a Bratislava) 16, 17, 20, 27, 28, 29, 31, 32, 34, 37, 38,40, 51, 74-78, 113, 122, 142 BREHOV 78-79 BREKOV 34, 35, 79-81, 108, 144 Brestov (dřevohlinitý hrádek u Prešova) 11 BREZNICA (Tekovská Breznica) 41, 81-82 BREZOVICA 82-83 BREZOVIČKA, též Hamborek 83-84 Březový hrad viz Žakýlsky hrad Brunovce (zámek-kaštiel u Piešťan) 301, 301, 302 BRZOTÍN 84-85, 162 BUDATÍN 85-87 Budín (Buda, pravobřežní část Budapešti, Maďarsko) 26,43, 48, 77, 133, 296 BUDKOVCE (*) 340 Buková viz Ostrý Kameň BUKOVEC 87 Bystrica viz Považský hrad Bytča (renesanční kaštiel v Pováží) 11 Bzovík (opevněný klášter u Krupiny) 26 CEJKOV 87-88 Celje (hrad a město ve Slovinsku, něm. Cilli) 7 Čeřiny viz Uhorské (*) Cerová viz Korlátka Cerovo viz Litava Cilli viz Celje Csesznek (hrad v Maďarsku) 288 ČABRAĎ 45,88-91,190 CACHTICKÝ HRAD (a Cachtice) 33, 36, 38, 91-94, 173

BANSKÁ ŠTIAVNICA - STARÝ ZÁMOK 41, 42, 54-55, 166

BANSKÁ ŠTIAVNICA - GLANZENBERG 56-57 Banská Štiavnica - Nový (Panenský) zámok (renesanční pevnůstka) 55 BARDEJOV (*) 151, 204 (město), 340 Bašta viz Podhradie BECKOV (Blundus, maď. Bolondóc) 9, 17, 20, 34, 36, 37, 39, 51, 58-62, 142, 272 Bělehrad (Belgrad - město a hrad-pevnost v dnešním Srbsku) 148 Bemolákovo viz Čeklís Betliar (kaštiel, zámek u Rožňavy) 166 BIELY KAMEŇ (Sv. Jur) 62-64, 113, 201, 259 BLATNICA 35,64-66,188 Blatnohrad viz Šaštín iLH (Velký Blh, maď. Balog) 66-68, 114, 254 Blundus viz Beckov Bodoň viz Makovica (okres Prešov) Bodrogszég viz Kliň nad Bodrogom Bohunice nad Váhom (kaštiel v historizujícím slohu u Hlohovce) 10 BOJNICKÝ ZÁMOK (a Bojnice) 10,11, 13,42, 48, 50,51,68-71,257 Bolondóc viz Beckov 384

REJSTŘÍK HRADŮ A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNĚ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

Častá viz Červený Kameň Čebovce viz Zelený hrad ČEKLÍS (jinak Bemolákovo) 94 ČERVENÍK (*) (Veresvár, maď. Vórósvár) 340 ČERVENÝ KAMEŇ 44, 46, 94-97, 111, 237 ČESKÉ BREZOVO 97-98 Český Šternberk (hrad v Čechách) 10 ČIČAVA 23 ČIERNA LEHOTA (Hrádok) 100-101 ČIERNA VODA (*) (maď. Nyék) 340 ČIERNYHRAD 101-102,255 Danaskó vizHajnáčka Derenek viz Drienok Detrekó viz Plavecký hrad Detrikův Kameň viz Plavecký hrad DEVÍN 13, 15,17, 20,40, 51, 102-107, 228 Diósgyór (hrad v Maďarsku) 35, 37, 79, 142, 335, 336 DIVÍN 34, 35,45,107-109, 297 DOBRÁ NIVA 109-110 DOBRÁ VODA 35, 36, 65, 110-113, 169, 188 Dobrý Kameň (maď. Jókó) viz Dobrá Voda Dolná Súča viz Súča DOLNÉ PLACHTINCE (*) 340 Dowina viz Devín DRAČÍ HRÁDOK 62,113 Dreveník (slovanské hradiště u Spišského hradu) 272 Drienčany (obec a možné sídlo poblíž kostela u Rimavské Soboty) 114 DRIENOK (maď. Derenek) 41,114-115 Drienov (obec s kaštielem u Prešova) 11, 129,170, 218 Drienok viz Kysak Drienov viz Obišovský hrad DRIENOVEC (*) (maď. Somodi) 340 Dúbravica (zřícenina hradního kaštiela u Banské Bystrice) 11 Ducové (archeologická památka, raně středověký dvorec u Piešťan) 11 Dvomíky viz Posádka Eberhard viz Malinovo Eger viz Jáger Éleskó (Ostrý kameň) viz Lipovec Éleskó viz Ostrý kameň Esztergom viz Ostřihom Etzelsburg viz Sitno FIEAKOVSKÝ HRAD (a Filákovo) 25, 26,43, 45, 50, 67,108,115-119, 126, 163, 296, 297, 299, 313

Fiizér (hrad v Maďarsku) 260 Gede viz Hodejov GELNICA 119-120 GEMER (maď. Gomor) 120-121 Glanzenberg viz Banská Štiavnica, Glanzenberg GÝMEŠ (a Jelenec) 32, 33,45,49, 101,121-125 HAJNÁČKA (Danaskó, maď. Ajnácskó) 125-127, 271, 272, 296, 305 HALIČ 127-128 Hamborek viz Brezovička Hanigovce viz Nový hrad Haradnok viz Litava Havraní dům (maď. Hollóúdszalása) viz Šebeš Havránok viz Liptovská Mara HÉDERVÁR (*) (Starý zámok u Pezinku) 234, 340 HEREANY (Hradisko u Vyšné Kamenice) 129 Hidvég viz Ipelské Predmostie HLOHOVEC 26, 58, 129-131, 300, 302 HODEJOV (maď. Gede) 131-133 Hodonín (hrad a město na Moravě) 94, 133 HOLÍC 35, 44, 46, 48, 73, 133-134, 187, 225, 291,292 Holý kámen viz Kamenica Holý kámen viz Solivar Hont (raně středověký hrad v Maďarsku a k němu příslušný komitát) 120 HORNÉ LEFANTOVCE 33, 134-135 HORNÉ STRHÁRE (*) 340 Hostie viz HRUŠOV Hrabušice viz Marcelův hrad Hrad viz Skároš Hrad viz Svinica Hradisko viz Herlany Hradisko (raně středověké hradiště nad Modrou), viz Modra Hradisko viz Skalica Hradisko viz Starý Tekov Hradisko viz Veselé (*) Hradiště u Hrádku (raně středověká opevněná lokalita poblíž Piešťan) 301 Hradiště u Moravan nad Váhom, možná Baňa (*) 11 KRADNÁ 340 Hrádok viz Čiema Lehota Hrádok viz Tematín HRADOVÁ viz Košice HRADOVÁ viz Tisovec Hradovisko (starší dřevohlinitý hrádek u Jelšavy) 147 Hrhov (zaniklý raně středověký dvorec u Rožňavy) 11 385

REJSTŘÍK hradů a jiných sídel, případně opevněných lokalit

HRlCOV 135-138 HRUŠOV 14, 19, 34, 35, 36, 50, 51, 101, 108, 138-141, 163, 268 HUMENNÉ (*) 11, 100, 340 Chmelbv (Zadná hurá - bratřícká pevnůstka u Hanušovců nad Toplbu) 15, 204, 205 CHOŇKOVCE, též Tibavský hrad (mladší) 141-142 ILAVA 38, 142-144 Ilija viz Sitno Ilsva (i Jolsva) viz Jelšava IPEESKÉ PREDMOSTIE, též Hídveg (*) 340-341 Jablonica (kaštiel u Senice) 159 Jáger (Eger, město, hrad a pevnost v Maďarsku) 116, 163, 176 JASENOV 45, 144-145 Jasenové viz Rajec Jasenovo viz Vyšehrad JASOV 145-147 Jelenec viz Gýmeš JELŠAVA (maď. Jolsva či Ilsva) 147-148, 163, 210 Jelšava viz též Hradovisko Jindřichův Hradec (hrad a město v Cechách) 10 Kalvária viz Skalica Kameňany viz Rákoš KAMENICA (maď. Tarkó - Holý kámen) 148-149, 216, 217, 329 Kamenin (hrádek u Štúrova) 11 KAPLAviz Širkovce KAPUŠANY, též Maglovec, údajně Tubul 37, 38, 149-151, 204, 205, 270 Kašperk (hrad v Cechách u Sušice) 134 Kaštiel viz Rudno nad Hronom Kateřinin hrad viz Súlbvsky hrad Kazimír (zřícenina opevněného kaštiela u Trebišova) 11 Kerekkó viz Makovica (okres Prešov) Kevežd viz Velký Kamenec KEŽMAROK 13, 15, 151-154 Kláštor pod Znievom viz Zniev Kláštorisko (refugium a kartuziánský klášter Skala útočišťa u Letanovců poblíž Spišské Nové Vsi) 31,83, 162, 203,210 KLIN NAD BODROGOM (*) (maď. Bodrogszég) 341 Kluknava (zámek - kaštiel u Krompach) 254 Kolačno viz Michalov vrch KOMÁRNO 10, 45, 46, 154-157 KOMJATICE 157,300

Komloš viz Medzianky Konradstein viz Korlátka KORLÁTKA, též Korlátsky hrad (maď. Korlátkb) 33, 157-160, 223, 266 KOŠECA (a Košecké Podhradie) 160 KOŠICE, též Hradová 31, 32, 161-162, 268 Košice (opevněné město, centrum východního Slovenska) 10,44,151,162 Kószeg viz Kysek Kóvi viz Rákoš Královský Chlmec (zřícenina opevněného kaštiela u Ciemé nad Tisou) 11 KRÁSNA HORKA (a Krásnohorské Podhradie) 33, 35, 36, 44, 50, 51, 162-166, 210, 250, 313 KREMNICA 52, 166-168, 339 KŘUPÁ (*) 341 Krupina (báňské město s opevněným kostelem) 52 KUCHYŇA 16,41,168-169 Kuní kámen (maď. Nyestkó) viz Kysak KYSAK (Nyestko), též Drienov 169-170, 218, 292 Kysek (Koszeg, hrad a město v Maďarsku) 7 LEDNICA 170-173 Lednické Rovné (kaštiel - zámek poblíž Púchova) 173 Lefantovce viz Horné Lefantovce Lendak (kaštiel u Kežmarku) 204, 239 Leopoldov (barokní pevnost u Hlohovce) 10 LEVICKÝ HRAD (a Levice) 24, 26, 35, 45, 46, 173-177 Levoča (opevněné město na Spiši) 203 LIETAVA 38, 41, 48, 51, 177-180 Liget viz Víglaš LIKAVA (a Likavka) 14, 17, 21,47, 180-183, 187 LIPOVCE (Zámčisko) 183-184, 285 LIPOVEC (maď. Élesko, obec Mudrovce) 184-185 Liptovská Mara - Havránek (dřevohlinitý hrádek u Liptovského Mikuláše) 11 Liptovská Sielnica viz Liptovský hrad LIPTOVSKÝ HRAD (též Starhrad) 17, 34, 35, 185-187 LIPTOVSKÝ HRÁDOK (nejdříve Nový hrad) 35, 65, 134, 187-190 Liptovský Starhrad viz Liptovský hrad LITAVA (Pustý hrad, Haradnok) 88, 190-191, 331 Litava / Litva viz Čabraď LUBOVNIANSKY HRAD (Stará Lubovňa) 45, 191-194 LUDANICE 194-196,219 Lúka (kaštiel u Piešťan) 301, 302 386

REJSTŘÍK HRADŮ A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNĚ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

OPONICE 48,51,94,218-220 ORAVSKÝ HRAD (a Oravský Podzámok) 11,48,

LUPČIANSKY HRAD (Slovenská Lupča) 19,41, 48, 196-199 Mačka viz Šebeš

51, 220-223 Ostratice (kaštiel’ - tvrz u Partizánskeho) 11 Ostrá hora (hrádek u Horného Smí, okres Trenčín) 325 OSTRÝ KAMEŇ (Ostriež, maď. Eleskó) 41,42, 223-226, 266 Ostrý kameň (maď. Elesko) viz Lipovec Ostřihom (Esztergom, hrad a město v Maďarsku, sídlo arcibiskupa a uherského primase) 7, 26, 43, 155 OZDÍN 226-227 Ozora (hrad Filipa Scolariho zvaného Pipo Spano v Maďarsku) 142 OŽĎANY 226,227-228 PAJŠTÚN, obec Borinka 47, 62, 103,113, 228-231 PAŘIČ, též Trebišov 34, 35, 108, 231, 233 Parížovce (obytná budova kúrie - tvrze v Liptovské Maře u Liptovského Mikuláše) 11 PARUSTAN viz PURUŠŤAN Partizánske-Šimonovany (opevněný kaštiel a zaniklá tvrz) 11 PAVLOVCE NAD UHOM (*) 11, 341 PERNEK(*) 11,341 Pešť (maď. Pěst, levobřežní část Budapešti, Maďarsko) 296 PEZINOK 12,201,233-235,340 PLAVECKÝ HRAD (o. Plavecké Podhradie, maď. Detrekó) 23, 39, 40, 43, 44, 113, 169, 235-238 PLAVEC 192,203,238-240 PLEŠIVEC 120, 210, 240-241 Podbranč viz Bráně Podhorie viz Žakýlsky hrad PODHOROĎ, též Tibavský hrad 142, 241-242 Podhradie (okres Martin), Bašta (opevněná mýtní stanice) 282 Podhradie viz Sivý Kameň Podhradie viz Sučiansky hrad Podhradie viz Topolčiansky hrad Podhradík viz Šebeš PODOLÍNEC 242-243 Podzámčok viz Dobrá Niva a Šurany Poltár (zaniklá středověká osada a sídlo) 8, 11, 98 POSÁDKA (*) 341,342 Považské Podhradie (dva kaštiely pod Považským hradem u Považské Bystrice) 243 POVAŽSKÝ HRAD, historicky Bystrica 42, 243-245, 246

MAGINHRAD 199-200 Maglovec viz Kapušany Mahir viz Výškovce nad Iplom MAKOVICA, též Bodoň či Kerekkb (okres Prešov) 200 Makovica viz Zborov (okres Bardejov) MALÉ ZLIEVCE (Várhegy) 200-201 MALINOVO (maď. Eberhard) 201-203 MARCELOV HRAD, též Zelená hurá 15, 29, 32, 203-204 Markušovce (hradní kaštiel u Spišské Nové Vsi) 11, 12 MEDZIANKY, snad Tubul či Komloš 17, 33, 149, 204-205, 255 MIHALVÁR(*) 341 MICHALOVCE (maď. Nagymihály) 205-206, 322 Michalovský hrad viz VINNÉ MICHALOV VRCH (Kolačno) 17, 29, 206-207 MODRA (*) 11,341 MODRÝ KAMEŇ 26, 207-209, 297 Molpír (pravěké hradiště u Smolenic) 266 Mošovce (kaštiel poblíž Martina) 66 Mudrovce viz Lipovec MURÁŇ 51, 147, 163, 198, 209-212, 305 Múrik viz Šivetice Nedeca (Niedzica, hrad dnes v Polsku) 239, 268 Nitra (opevněné město) 177, 300 Nitranská Blatnica (raně středověký dvorec uTopolčan) 11 NITRIANSKA STŘEDA 212-213 NITRIANSKY HRAD 19, 26, 28, 45, 46, 213-216 Nové Zámky (renesanční městská pevnost) 10, 26, 45,48, 156, 177, 300 NOVÝ HRAD, též Šarišský Hrádok příp. Hanigovce 35,216-217,250 Nový hrad (maď. Újvár) viz Holič (Wywar) a Liptovský hrádek Nyék viz Čierna Voda (*) Nyestkó viz Kysak OBIŠOVSKÝ HRAD (a Obišovce), též asi Drienov 15, 170,217-218 OBORÍN (*) 11,341 Okrúhla skala (strážní objekt u Tisovce) 305 Okrúhly kameň, skala (maď. Kerekko) viz Makovica (okres Prešov) 387

REJSTŘÍK HRADŮ A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNÉ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

POZDIŠOVCE (*) 341

Sokolovce (pseudogoticky přestavěný zámek a tvrz u Hlohovce) 11 SOLIVAR,též Zbojnicky zámok (maď. Sóvár příp. Tarkó, Holý kámen) 270-271 Somodi viz Drienovec (*) Somos viz Drienov Somoskó viz Šomoška Sopron viz Šoproň Sóvár (snad zaniklý hrad ve vsi Solivar u Prešova) viz též Solivar SOVÍ HRAD (o. Šunce) 271-272 SPIŠSKÝ HRAD 15, 16, 17, 18, 28, 29, 30, 31, 38, 39, 40, 41, 51, 159, 204, 272-275, 288 Stará Lubovňa viz Eubovniansky hrad Stará pevnost viz Komárno STARÉ MĚSTO viz Banská Štiavnica,

Prešov (opevněné město) 44,150, 292 PRIEVIDZA (*) 257,341 PURUŠŤAN, též Parustan (Bačkov) 245-247 Pustý hrad viz Litava PUSTÝ HRAD, též Starý Zvolen (okres Zvolen) 15,19, 28, 31, 33, 35, 247-249, 288, 305, 332, 336 Pustý hrad viz Litava PUSTÝ HRAD viz Teplice Radyně (hrad v Cechách u Plzně) 134 RAJEC (o. Jasenové) 249-250 RÁKOŠ, též Kóvi (Kameňany) 250 Rauheneck (hrad v Rakousku) 33, 161,315 REVIŠTE (a Revišťské Podzámčie) 250-253 RICHNAVA 8,253-254 RIMAVSKÁ SEČ 114,254-255 Roháč viz Súlovsky hrad Rozhanovce (úplně zaniklý hradní kaštiel u Košic) 11 Rožňava (bratřícká pevnůstka u kostela) 163 RUDNO NAD HRONOM (Kaštiel) 255-256 Ruská Nová Ves viz Solivar Rusovce (novogotický kaštiel a středověký hrádek zničený výzkumem římských architektur u Bratislavy) 10 Rybník viz Drienok Sárospatak (Šarišský Potok, hrad v Maďarsku) 118, 239, 332 Sasvár (Sasciori, hrad v dnešním Rumunsku) 291 Saswar (maď. Sasvár) viz Šaštín Sedliská viz Čičava Sereď viz Šintava Serke, Serkivár viz Širkovce Silická Jablonica viz Sokolí hrad SITNO (obec Ilija, něm. Etzelburg) 256-257 SIVÝ KAMEŇ (obec Podhradie) 257-258 SKALICA (Kalvária a Hradisko) 258-260 SKÁROŠ (Várheď) 260-261 SKLABIŇA (a Sklabinský Podzámok) 38, 42, 50, 51,216, 261-263, 333, 335 Sklené Teplice viz Teplice SLANEC 32, 33, 34, 38, 50, 263-265 Slovenská Lupča viz Eupčiansky hrad Slovenské Pravno (dřevohlinitý hrádek u Prievidzy) 11 SMOLENICE 10, 13,49, 266-268 SOBOTKA (*) 118,341 SOKOL 162,268-269 SOKOLÍ HRAD též Sokolí Kameň (maď. Solyomkó, o. Silická Jablonica) 269-270

Glanzenberg STARHRAD viz Starý hrad STARÝ HRAD, též Starhrad (a Varín) 33, 275-277

STARÝ TEKOV (Tekov, maď. Bors, Hradisko, Várheď) 28,120,174,277 STARÝ ZÁMOK viz Banská Štiavnica Starý zámok viz Hédervár (*) Starý zámok II (dřevohlinité opevnění mezi Pezinkem a Pernekem) 12 STARÝ ZVOLEN viz Pustý hrad (okres Zvolen) STREČNO 15, 17, 33,41,45, 50, 51, 275, 278-281 Studený hrad viz Várhegy STUPAVA (*) 228,341 SÚČA (Dolná Súča) 281-282,325 Sučany (zaniklý kaštiel v obci u Martina) 282 SUČIANSKY HRAD (a Sučany) 282-283 SÚLOVSKÝ HRAD (a SúTov a Roháč příp. Kateřinin hrad) 283-284 Susol viz Šášov Svátý Jur (opevněné město s kaštielem, viz též Biely Kameň) 63,113,201,234 SVINIA 184,284-285 SVINICA (Hrad, Várheď) 285-286 Szárd (hrad v Maďarsku) 291 SZOLGAGYŮR (*) 341 Szolnok (opevněné město v Maďarsku) 44 Sztrahora (zbytky hradu v Maďarsku) 255, 340 ŠARIŠSKÝ HRAD 17, 22, 28, 41, 45, 149, 204, 216, 270, 286-288, 332 Šarišský hrádok viz Nový hrad Šarišský Potok viz Sárospatak ŠÁŠOV 20,22,41,250,288-291 388

REJSTŘÍK HRADŮ A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNÉ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

Tumu Severin (město a hrad na Dunaji v dnešním Rumunsku) 254 Tuszavár (dřevohlinitý hrádek u Šimonovců) 11 UHROVEC 33, 48, 50, 51, 101, 315-317 Uhrovské Podhradie (kaštiel, viz též Uhrovec) 317 UHORSKÉ (*) (Čeřiny) 341 Ujvár (maď. Nový hrad - viz Holič a Liptovský Hrádok) Vác (česky Vacov, město v Maďarsku, sídlo biskupa) 296 Vajkovce (hrádek s kamennou obytnou stavbou u Košic) 11 Varín viz Starý hrad Várheď viz Skároš Várheď viz Starý Tekov Várheď viz Svinica Várhegy viz Malé Zlievce Várhegy (Várheď) - Studený hrad (dřevohlinité sídlo před Gýmešem) 41, 125 Velčice (zaniklé středověké sídlo u Topolcianek) 11 VELKÁ IDA 318 Velké Teriakovce viz Maginhrad Velké Uherce (novogotický zámek u Partizánského) 10 Velký Blh viz Blh VELKÝ KAMENEC, též Kevežd 318-319 Velký Šariš (kaštiel pod Šarišským hradem) 287, 288 Velký Šariš viz Šarišský hrad VESELÉ (*) (Wygvár, Hradisko) 11, 341-342 Vídeň (Wien, hrad a město v Rakousku) 7, 26, 33, 103,155, 161,301 VÍGLAŠSKÝ ZÁMOK (a Víglaš, snad Liget) 36, 41,43, 50, 77,319-322 VINNÉ 17, 38, 206, 322-324 VRANOV NAD TOPLOU (*) 342 VRŠATEC (a Vršatské Podhradie) 49, 170, 173, 324—326 VYŠEHRAD (obec Jasenovo) 326-328 VYŠKOVCE NAD IPLOM (Mahir) 328 Vyšná Kamenica viz Herlány Wien viz Vídeň Wygvár viz Veselé (*) Wywar viz Holič Zadná hurá viz Chmelbv Zámčisko viz Lipovce Zámeček viz Kuchyňa ZBOJNICKY ZÁMOK viz Solivar Zalužany (zaniklá středověká osada a sídlo, obec Nemešany u Levoče) 11

ŠAŠTÍN (maď. Sasvár) 133,291-292 ŠEBEŠ (Podhradík) 292-293 Šiatorská Bukovinka viz Šomoška Šimonovce viz Tuszavár ŠINTAVA (a Sereď) 33, 45,46, 58, 94, 293-295, 302 Šípkov (hrádek u Bánovců nad Bebravou) 11,101 ŠIRKOVCE, též Kapla 295-296 ŠIVETICE (Múrik) 296 ŠOMOŠKA (maď. Somoskó) 200, 296-298 Šoporňa (zaniklý raně středověký dvorec u Seredi) 11 Šoproň (maď. Sopron, opevněné město v Maďarsku) 7 Štiavnička (kaštiel poblíž Kremnice) 66 ŠTÍTNIK 240,298-299 ŠURANY (Podzámčok) 8, 46, 299-301 Šurice viz Soví hrad Tábor viz Marcelův hrad Tarkeu (maď. Tarkó - Holý kámen) viz Solivar Tarkó (Holý kámen) viz Kamenica Tata (město a hrad v Maďarsku) 44, 77, 142 Tekov viz Starý Tekov Tekovská Breznica viz Breznica TEMATÍN 17,35,38,45,301-303,314 Temešvár (maď. Temesvár, město a pevnost v dnešním Rumunsku - Timisoara) 297 TEPLICE, též Pustý hrad 41, 303-304 Tibavský hrad viz Choňkovce a Podhoroď Tibavara viz Choňkovce TISOVEC, jinak Hradová 31, 32, 162, 304-305 Tobol viz Kapušany, resp. Medzianky Topolčany (zaniklá pevnůstka husitů v opevněném městě) 306 Topolcianky (kaštiel a jeho středověký předchůdce u Zlatých Moravců) 11,141 TOPOLČIANSKY HRAD 19, 33, 35, 36, 38, 305-308 TREBIŠOV viz Pařič TRENČIANSKY HRAD (a Trenčín) 16, 17, 28, 33, 35, 36, 37, 38, 39,42, 45, 51, 288, 308-312 Trnava (velké opevněné město) 94 Trstín (obec a kaštiely u Smolenic) 159 TUBULviz Kapušany, resp. Medzianky Tuhrina viz Makovica (okres Prešov) TURČIANSKY HRAD viz Zniev Turie (středověký hrádek u Rajce) 11 TURNA (*) 341 TURNIANSKY HRAD (a Turňa nad Bodvou) 18, 313-315 389

REJSTŘÍK HRADŮ A JINÝCH SÍDEL, PŘÍPADNĚ OPEVNĚNÝCH LOKALIT

ZBOROV, jinak Makovica 44, 48, 329-331

ZVOLENSKÝ HRAD (a Zvolen) 11, 35, 37,

Zborov (kaštiel v obci u Bardejova) 329 ZELENÁ HURÁ viz Marcelův hrad ZELENÝ HRAD (Zbldvár? poloha Zámok, obec Cebovce) 331-332 ZEMPLÍN (Trebišov) 28, 29, 332-333 Zlatno viz Čierny hrad ZNIEV, též Turčiansky hrad 30, 32, 333-335 ZOLDVÁR (*) 341,342 Zbldvár (okres Velký Křtíš) viz Zelený hrad Zvěřinec (hrad v Čechách u Sedlčan) 134

50, 76, 127, 196, 247, 319, 320, 335-338, 339 Žabokreky (tvrz - středověké sídlo u Partizánského) 11 ŽAKÝLSKÝ HRAD (Březový hrad, obec Podhorie) 338-339 Žarnovica viz Revište Žehrá viz Spišský hrad ŽILINA (*) 342 Živánská veza (mýtní stanice u Jedlových Kostol’an) 12

390

Miroslav Plaček, Martin Bona ENCYKLOPEDIE SLOVENSKÝCH HRADŮ První vydání. Vydalo nakladatelství Libri, s. r. o., Hořejší nábřeží 17, 15000 Praha 5, [email protected], www.libri.cz, roku 2007 jako svou 400. publikaci v nákladu 2000 výtisků. Stať a hesla M. Bony ze slovenštiny přeložil Miroslav Plaček. Odpovědný redaktor Jan Čadil. Obálka a grafická úprava Pavel Rajský. Sazba Lubomír Kuba, Grafické studio Klíč, Praha. Tisk Tlačiame BB, spol. s r. o., Banská Bystrica. ISBN 978-80-7277-333-6

Doporučená cena 790 Kč

**

SRNO